Univerzita Palackého v Olomouci. Fakulta tělesné kultury

Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta tělesné kultury

VÝBĚR A VÝCVIK PŘÍSLUŠNÍKŮ SPECIÁLNÍCH JEDNOTEK Bakalářská práce

Autor: Roman Klisko, tělesná výchova a sport - ochrana obyvatelstva Vedoucí práce: doc. Ing. Jaromír Novák, CSc. Olomouc 2016

Jméno a příjmení autora: Roman Klisko Název diplomové práce: Výběr a výcvik příslušníků speciálních jednotek Pracoviště: Katedra aplikovaných pohybových aktivit Vedoucí bakalářské práce: doc. Ing. Jaromír Novák, CSc. Rok obhajoby bakalářské práce: 2016 Abstrakt: Bakalářská práce podává přehled o podobě výběru a výcviku příslušníků speciálních jednotek. Pojednává o celém procesu přijímání uchazečů a důrazem na popis přijímacího řízení a následný výcvikový proces. Zabývám se profily jednotek, jejich historií a jejími hlavními úkoly. Značná část práce je věnována nejznámějším speciálním, především světovým, jednotkám. Detailněji je zpracován elitní Útvar rychlého nasazení, který je primárně určen k řešení krizových situací spojených s bojem proti terorismu na území České republiky. V souvislostech bezpečnostní problematiky v práci také řeším tématiku terorismu a protiteroristických organizací. Klíčová slova: Bezpečnost, elitní jednotky, terorismus, přijímací řízení, zásah.

Souhlasím s půjčováním bakalářské práce v rámci knihovních služeb.

Author’s first name and surname: Roman Klisko Title of the bachelor’s thesis: Selection and training of members of special forces. Department: Department of adapted physical activities Supervisor: doc. Ing. Jaromír Novák, CSc. The year of presentation: 2016 Abstract: The thesis provides an overview of the selection process and training of special forces units. It discusses the whole process of candidate recruitment and focuses on the description of subsequent training. I deal with unit profiles, their history and main tasks. Singificant part of the work is devoted to world's most famous special forces. The elite Rapid Deployment Unit, which is primarily intended to fight terrorism on the territory of the Czech Republic is described in more detail. I also deal with security issues of terrorism and counterterrorism organizations in the context of the country. Keywords: Security, elite units, terrorism, admissions, intervention.

I agree the bachelor's thesis to be lent within the library service.

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci „Výběr a výcvik příslušníků speciálních jednotek“ zpracoval samostatně pod vedením doc. Ing. Jaromíra Nováka, CSc., uvedl všechny použité literární a odborné zdroje a dodržoval zásady vědecké etiky. V Olomouci dne 27. dubna 2016

……………………………

Děkuji vedoucímu práce doc. Ing. Jaromíru Novákovi, CSc. za odborné vedení, cenné rady a podnětné připomínky, které mi poskytl při zpracování bakalářské práce.

.

MOTTO:

„Kdo odvrhuje staré pro nové, ví, co ztrácí, ale ne, co ho čeká“ sicilské přísloví

Obsah Úvod.................................................................................................................................. 9 Cíl práce .................................................................................................................. 11 Terorismus ...................................................................................................................... 13 Protiteroristické jednotky ........................................................................................ 14 Mnichov 1972 ......................................................................................................... 14 Speciální jednotky........................................................................................................... 16 Svět speciálních jednotek ........................................................................................ 16 Poslání speciálních jednotek ................................................................................... 16 Přímé akce. ...................................................................................................... 17 Vnitřní obrana v zahraničí. .............................................................................. 18 Speciální průzkum a sledování. ....................................................................... 19 Nekonvenční válčení. ...................................................................................... 19 Boj proti terorismu. .......................................................................................... 20 Historie speciálních jednotek .................................................................................. 20 Nejznámější speciální jednotky světa ............................................................................. 22 Grenzschutzgruppe 9 (GSG-9) ................................................................................ 22 Groupe d′Intervention Gendarmerie Nationale (GIGN) ......................................... 23 Special Air Service (SAS) ....................................................................................... 23 Členění SAS..................................................................................................... 24 Historie SAS. ................................................................................................... 24 Výstroj SAS. .................................................................................................... 24 Výzbroj SAS. ................................................................................................... 25 Specnaz.................................................................................................................... 26 Poslání Specnaz. .............................................................................................. 26 Výzbroj Specnaz. ............................................................................................. 26 75. pluk Rangers ...................................................................................................... 27 Kompetence Rangers. ...................................................................................... 28 Výcvik Rangers. .............................................................................................. 28 Výzbroj Rangers. ............................................................................................. 29 SEAL.. ..................................................................................................................... 30 Základní modely SEAL. .................................................................................. 30 Členění SEAL. ................................................................................................. 30

Výzbroj SEAL. ................................................................................................ 31 Výcvik příslušníků speciálních jednotek ........................................................................ 32 Výcvik speciálních jednotek ................................................................................... 32 Kommando Spezialkrfte (KSK) .............................................................................. 33 Výběr KSK. ..................................................................................................... 34 Kritéria přijetí do KSK. ................................................................................... 34 Brigáda speciálních sil ............................................................................................ 35 Kurz brigády speciálních sil. ........................................................................... 35 Výcvik brigády speciálních sil......................................................................... 36 Požadavky. ....................................................................................................... 36 Test fyzické a psychické zdatnosti. ................................................................. 36 Special Air Service (SAS) ....................................................................................... 37 Proces výběru SAS. ......................................................................................... 37 SAS „Pokračování“. ........................................................................................ 38 Delta Force .............................................................................................................. 39 Postupy důstojníků Delta. ................................................................................ 39 Instruktoři Delty............................................................................................... 40 Výcvik Delty. ................................................................................................... 41 Psychologický test. .......................................................................................... 42 Nároky na důstojníky Delta Force. .................................................................. 42 Útvar rychlého nasazení (ÚRN) .............................................................................. 43 Historie ÚRN. .................................................................................................. 43 Někdejší výzbroj ÚRN. ................................................................................... 43 Systém pohotovosti ÚRN. ............................................................................... 44 Podmínky přijímání adeptů.............................................................................. 44 Výcvik a příprava ÚRN. .................................................................................. 46 Současná výzbroj ÚRN.................................................................................... 46 Významný zásah útvaru. .................................................................................. 47 Výcviková základna Borek. ............................................................................. 48 Závěry ............................................................................................................................. 50 Souhrn ............................................................................................................................. 52 Summary ......................................................................................................................... 53 Referenční seznam .......................................................................................................... 54

Úvod Slovo „elitní“ je jedním z těch, jímž lze označit speciální nebo nekonvenční vojenské a polovojenské útvary. K tomuto účelu existují ještě další označení jako například komandos, výsadkáři, rangeři, partyzáni nebo prostě a výstižně síly zvláštního určení. Bez ohledu na název je třeba mít na paměti, že tyto složky hrály vždy významnou úlohu v ozbrojených silách svého národa. Zvláštní úkol, vybraný personál – nejlepší z nejlepších – a blesková reakce v rychle se měnící situaci při nasazení, úsilí o maximální výsledky ve výcviku a trvalé hledání nových, nekonvenčních řešení taktických, technických a operačních problémů vyžadují od velitele speciální jednotky mimořádnou duševní pružnost, stále fyzické zatížení, enormní odolnost vůči stresu, vysokou míru intuice a v neposlední řadě – osobní přitažlivost. (Boger, 1995, p. 7) Moderní speciální jednotky jsou takové výkonné elity, které jsou charakterizovány tvrdostí a obtížností výběrových testů a výcviku, připraveností k neobyčejným nasazením a těsnou soudržností vznikající při výcviku. Přijetí do takové skupiny se nedá získat či koupit urozeností, původem, penězi nebo konexemi, ale pouze vlastními schopnostmi a kvalitami. Přitom mají zmíněné jednotky modelový a vzorový charakter a mohou rozvíjet a prosazovat nové metody a způsoby nasazení. Mohou tím vyvolat úpravy i zásadní změny. (Boger, 1995, p. 9) Studie autorů Lang, Eliot a Maguire (1997) uvádí skutečnost, že při koordinaci účinných mezinárodních akcí proti terorismu začíná docházet k nadějnému vývoji. Účastníci zasedání skupiny sedmi nejvyspělejších zemí světa „G-7“, které proběhlo v létě 1996 v Paříži, zcela jistě oprávněně prohlásili, že se terorismus na konci 20. století rozšířil po celé naší planetě a že jeho obětí se mohou stát občané kteréhokoliv státu. Obavy taktéž vyvolávají závěry analýz vládních agentur. Jejich společným jmenovatelem obvykle bývá teze, že se zvyšuje počet útoků fundamentalistů a jejich organizací. Fundamentalisté se jako zastánci dogmat vyznačují nesmiřitelnou nesnášenlivostí ke všem odlišným názorům a postojům. Z této filosofie zaslepenosti pak pramení i samotný proces globalizace teroru proti osobám nebo institucím, které jim prostě nejsou „po chuti“. Lidstvu tedy nezbývá nic jiného než proti globálnímu vystupování terorismu postavit rovněž globálně pojaté protiteroristické síly. Speciální jednotky byly od konce druhé světové války zakládány stále častěji a k těmto krokům je hned několik důvodů. Zdokonalení účinnosti zbraní a velké změny

9

v celkovém spektru vedení konvenční bojové činnosti doprovázené zvýšenými náklady, potřebnými k získání kvalitních lidí a moderní techniky těmto jednotkám, uznání, které mnohé země vyslovily na adresu těchto velmi dobře vycvičených, skutečně profesionálních sil, připravených okamžitě a zákonnými prostředky zastrašit agresora nebo také potřebu mít k dispozici dokonale připravenou organizaci, která je schopna rychle reagovat na hrozby či akce teroristů. Množství zemí uznává, že je nezbytné formovat, organizovat, vyzbrojovat, cvičit a podporovat elitní síly nebo jednotky zvláštního určení již v době míru. A to proto, aby mohly být nasazeny, když k tomu nastane potřeba, a to ve všech fázích, jež předcházejí konfliktu nebo v jeho průběhu. Elitní týmy musí být připraveny k vedení operací v době „násilného míru“ a také musí být připraveny k plnění svých válečných úkolů, aniž si to vyžádá čas k náročnému výcviku v době, kdy válka už probíhá. Výběr a výcvik těchto týmů jsou nesmírně důležitými předpoklady úspěšné činnosti každé elitní jednotky. Její příslušníci jsou dobrovolníci, kteří se musí podrobit určité formě výběrového procesu s náročnými testy tělesné zdatnosti, odolnosti a schopnosti uvažovat a vést bojovou činnost pod silnou psychickou i fyzickou zátěží. Ve většině organizací slouží výběrové řízení jako systém hodnocení, které pomáhá určovat, zda jednotlivci vyhovují požadovaným normám organizace. Již v průběhu počátečního výběru jsou od jednotky předem oddělováni ti, kteří by pravděpodobně nezvládli požadavky kladené na jejich příslušníky. Některé organizace vracejí nepřijaté uchazeče zpět k jejich mateřským jednotkám a to s vysokým oceněním, a pokud možno s co nejlepším posudkem z důvodu, aby nepřijatí dobrovolníci nepokazili atmosféru přijímání nováčků do běžných útvarů. Jak dále Lang et al. (1997) objasňuje, že v mnoha státech jsou tyto elitní síly řízeny přímo z nejvyšších politických míst. Jsou-li nasazeny mimo vlastní území, pak obvykle plní úkoly spojené s posláním strategického významu. Některé jednotky elitních sil jsou řízeny a podporovány operačními veliteli, kdežto jiné mohou operovat samostatně a nezávisle na hierarchii konvenčních vojsk. Bez ohledu na způsob nasazení existuje ve všech fázích speciálních operací potřeba širšího plánování, protože psychologické a diverzní operace obvykle tvoří nedílnou součást celkového rámce operace. K nejdůležitějším faktorům plánování a vedení těchto druhů operací patří podle Langa et al. (1997) věcná, aktuální a přesná zpravodajská informace a spolehlivé zabezpečení akce. I přes výše zmiňované skutečnosti nastal po druhé světové válce pokles aktivit jednotek zvláštního určení. V mnoha případech byly jednotky rozpouštěny na základě argumentu, že bez války nejsou žádné takové síly zapotřebí. Ovšem čas a události 10

prokázaly, že je těchto jednotek potřeba a to z velice zásadního důvodu. Jsou, a stále musí být, nedílnou součástí ozbrojených sil každé země a jako takové vždy budou mít svoji odpovídající roli při obraně suverenity svého národa. Dnes jsou jednotky zvláštního určení z důvodů praktických a historických silnější než kdykoliv předtím (Lang et al., 1997). Závěrem úvodní části uvádím, že je nutné uznávat souvislost mezi terorismem, ilegální činností a dalšími formami konfliktu. I zdánlivě malý konflikt může přerůst do rozsáhlého a nebezpečného konfliktu velké intenzity. Tím je podtržena potřeba elitních jednotek, chápána celosvětově vládami. Ve světě existují stovky útvarů speciálních sil a je nelehké se v nich dokonale vyznat. Některé tvoří jen hrstka dobrovolníků, jiné mají tisíce příslušníků. Mnohé z nich lze snadno identifikovat a charakterizovat jejich účel, kdy většina z nich operuje v otevřených společnostech – jako například francouzská cizinecká legie, italská organizace Alpini, jednotky zvláštní letecké služby ve Velké Británii, Austrálii a na Novém Zélandu. Pro představu naopak v uzavřených společnostech operoval útvar Sovětského svazu. Lang et al. (1997) v kapitole „Násilný mír“ mimo jiné poukazuje na poslání elitních jednotek. V některých případech je přísně podřízeno vojenskému charakteru akce. V jiných případech jsou jednotkám výlučně svěřovány úkoly charakteru boje proti terorismu. Přesto však bývá v dalších případech poslání elitních jednotek smíšeného charakteru. Cíl práce Za hlavní cíl práce považuji přiblížení celého procesu výběru a výcviku příslušníků speciálních jednotek, ať již policejních či vojenských. Dílčími cíli pak jsou přiblížení historie a úkolů těchto jednotek, představení nejzásadnějších speciálních jednotek a nastínění problematiky terorismu. V současné době jsem přijatým uchazečem k PČR v rámci Královéhradeckého kraje se služebním zařazením k Pohotovostní a eskortní jednotce. Po získání základního odborného vzdělání a osvojení si práce policisty praxí, budu uvažovat o podstoupení výběrového řízení ke specializovanému útvaru. Bakalářskou prací, si mimo jiné, chci již v této době a s předstihem vytvořit povědomí, taková situace obnáší, jaké z ní plynnou povinnosti. Kvůli zmíněným důvodům jsem si zvolil právě téma „Výběr a výcvik příslušníků speciálních jednotek“.

11

Význam této práce spatřuji především v tom, že uchazeči, ale i příslušníci bezpečnostních sborů, kteří jsou zainteresování touto problematikou a zamýšlejí se do budoucna ucházet o specializované pozice, zde najdou celistvý pohled na tento proces, který může být podpůrným vodítkem k efektivnější přípravě každého jednoho zájemce. Je zde zmiňován i souhrn schopností, dovedností a znalostí nezbytných k výkonu tohoto povolání.

12

Terorismus „Je zvláště nebezpečnou zbraní v moderním ohrožení bezpečnosti států, protože používá násilí především a hlavně vůči civilnímu obyvatelstvu s cílem maximálních obětí“ (Souleimanov & A. Belfer, 2010, p. 9). Motivy aktivit teroristických organizací jsou obvykle obtížně postižitelné, avšak ničivé účinky na obyvatelstvo i na politickou stabilitu jsou nebo mohou být nebývalé. Využívají nových komunikačních technologií, včetně internetu a stále častěji jsou organizovány do teroristických „buněk“ internetově koordinovaných. Podle Čejky (2007) samotný pojem „terorismus“ není sám zcela jednoznačně definovatelný a i přes celou řadu definic v publikacích zasvěcených výzkumu terorismu je toho názoru, že tento pojem nelze nezpochybnitelně a univerzálně přesně popsat. Terorismus je navíc velice subjektivní a emotivní termín a sjednotit se na jeho obecném významu lze pouze v určitých případech. Odlišný názor na situaci má bezesporu španělský dramatik, výtvarník a filmař Fernando Arrabal, jenž vyslovil následující citát: „Současný terorismus je ve své podstatě náboženský, a proto to nebude dlouho trvat a brzy skončí. Opírá se o víru a náboženství, které už nemá žádnou moc, aby se postavilo světu, vědě. Lidé ztratili víru v Boha, svět je agnostický. Věda a sex nás brzy osvobodí“. Bombové výhružky a útoky, únosy osob a dopravních prostředků, držení rukojmích, vraždy, kybernetické útoky, použití biologických a chemických zbraní a teoreticky i atomových zbraní lze zařadit mezi metody terorismu. Hlavními cíli terorismu je tedy vyvolání pocitu strachu a upoutání pozornosti. Člení se na vnitřní, státní, revoluční, mezinárodní, separatistický a globální. K nejaktivnějším a nejškodlivějším teroristickým skupinám spadá Al-Káida (Afganistán), ETA (Kolumbie) a Hamás (Palestina). Dle mého názoru je zapotřebí, aby byla tato oblast rizik a ohrožení vnímána a byla jak v politickém povědomí, tak v povědomí občanů jednotlivých zemí. Jsem přesvědčen, že je tomu stejně tak i v České republice, třebaže zde nedošlo k masivnímu přímému útoku teroristů. Informovanost a částečná spolupráce každého z nás je v tomto případě závažná.

13

Protiteroristické jednotky Historie protiteroristických jednotek je značně sloučená s historií armádních zvláštních jednotek, přičemž nejednou docházelo a dochází k prolínání obou formací. Kovář (2007) shledává jejich skutečný rozvoj s nárůstem terorismu v 70. letech, kdy vznikala potřeba jednotek schopných efektivně bojovat s tímto společensky negativním jevem. Následně vznikaly v rámci policií světa nejdříve protiteroristické jednotky, jejichž řady poté rozšířili specialisté z pyrotechnické služby a také tzv. jednotky pořádkové, které jsou nasazovány například v případech demonstrací. Pokud se poohlédneme do historie hlouběji, zjistíme, že William Evart Fairbairn a Eric Anthony Sykes, jakožto mimo jiné konstruktéři dýky britských Commandos F S, jsou průkopníky a úzce spjati se zrodem první policejní jednotky pro speciální akce. Přes skutečnost, že protiteroristických organizací existuje ve světě celá řada, uvádím alespoň nejznámější z nich právě z historického hlediska. Není cílem této práce rozsáhle a detailně pojednávat o těchto jednotkách, avšak z pohledu celistvosti a ujasnění krátký výčet přikládám. Shanghai Municipal Police (Velká Británie), Reserve Unit (Velká Británie), Home Guard Auxiliary Unit (Velká Británie), Firearms Battalion (USA/NY), Emergency Service Division (USA), Special Night Squads (Palestina), Plugot Sadeh (Palestina), SWAT (USA). U zrodů těchto zvláštních policejních útvarů stáli jedinci především s vojenským výcvikem pro ozbrojený boj, mnohokrát samotní příslušníci ozbrojených sil. Další vznikání jednotek bylo druhou světovou válkou na čas přerušeno, neboť stav společnosti prozatím nevyžadoval další existenci zvláštních sil. Převážná část úsilí válčících zemí byla primárně věnována vojenským jednotkám využitých na bojištích.

Mnichov 1972 Evropa si na svoje „selhání“ musela teprve počkat. Stalo se tak na mezinárodním sportovním utkání v roce 1972 v Mnichově při Olympijských hrách, čehož využili palestinští teroristé ke své akci. Následná smrt několika izraelských sportovců při neúspěšném osvobozovacím zásahu německé policie ukázal na potřebu zvláště vycvičených sil schopných účinného boje proti teroristům. Rok 1972 se stal přelomem v historii protiteroristických jednotek, které začali celosvětově vznikat (Kovář, 2007).

14

Ve své publikaci závěrem Boger (1995) uvažuje o jakési mezinárodní antiteroristické jednotce. Byla by to unikátní záležitost vytvořit něco takového, ale druhým dechem dodává, že její výstavba leží ještě v daleké budoucnosti, pokud vůbec bude někdy vytvořena. Bezpečnostněpolitický příklad pro možnost vzniku mezinárodní zásahové jednotky západní aliance podává Allied Mobile Force a vlastně by neměly existovat žádné politické překážky vytvoření podobné nadnárodní speciální zásahové jednotky pro boj s terorismem. Zdá se, že k tomu jsou ještě potřeba další těžké údery a ještě více obětí, dodává Boger (1995).

15

Speciální jednotky Svět speciálních jednotek Speciální jednotky zastávají v dějinách neobvyklé místo. Podrobnosti jejich bojových akcí jsou mnohdy zahaleny tajemstvím, což ovšem vede tyto elitní sbory k tomu, že jejich vliv na dění na bojišti není dostatečně hodnocen. Příslušníkům elitních jednotek všech států je společné mistrovské ovládání bojových metod svých útvarů. Jak jsem již v předešlé kapitole zmiňoval, členové speciálních jednotek jsou většinou vybíráni z řad dobrovolníků. Stilwell, Ryan a Mann (2004) uvádějí, že se někteří hlásí do elitních jednotek z touhy po dobrodružství, jiní v tom vidí nejlepší způsob své realizace. Dále vysvětlují, že být členem speciální jednotky znamená usilovat o dosažení vysoké úrovně profesionality a odbornosti. Každý člen speciálních jednotek je vybírán na základě svých schopností velet a vypořádat se s vysokými nároky služby. Po úspěšném absolvování přísného výběrového procesu se hlavními prvky života nových členů elitních sborů stanou neustálý výcvik a pohotovost. Některé jednotky, jako například americké Zelené barety nebo britská SAS, ovládají operace různých druhů, kdežto jiné se specializují jen na některé zvláštní úkoly. Stilwell et al. (2004) popisují tyto bojovníky jako skutečné mistry svého řemesla. Svět, ve kterém žijí, se řídí nekompromisními pravidly. Každý ví, jaké důsledky přináší selhání. To je také faktický důvod, proč se mise speciálních jednotek považují za velmi riskantní a zároveň velmi účinné. Tyto slova potvrzuje a doplňuje Davies (2006), když říká, že dnešní příslušníci speciálních jednotek si uvědomují, že „speciální“ je pouze jejich role při řešení náročných úkolů, náročný výcvik, který ke splnění úkolů potřebují, a vlastnosti mužů, kteří úkoly plní. Dále uvádí, že zpravidla používají nejmodernější komunikační a bojové technologie. Příslušníci speciálních jednotek musí být vycvičeni pro používání nejmodernějších bojových metod, které využívají převážně při průzkumu, přepadech a dalších nestandardních operacích. Nejdůležitější jsou jejich mimořádné charakterové vlastnosti – odvaha, vysoká inteligence, houževnatost, zdravý rozum a smysl pro humor. Vyznačují se ochotou k nasazení a připraveností k vysokým výkonům, značnou motivací, vysokým stupněm vycvičenosti jakožto hybnými silami úspěchu. Poslání speciálních jednotek V této kapitole se věnuji úkolům speciálních jednotek z obecného hlediska. Konkrétní úkoly daných jednotek řeším v kapitole Nejznámější speciální jednotky světa

16

tak, aby bylo zřejmé a srozumitelné poslání každé jednotky, které mají pevně dány tyto specifické úkoly. Speciální jednotky jsou vytvořené a určené k vykonávání zvláštních misí. Pojednává se o vysoce vycvičených útvarech, mezi jejichž úkoly řadíme především přímé akce (DA), vnitřní obrana v zahraničí (FID), průzkumné operace (SR), nekonvenční válčení (UW) a boj s terorismem (CT). Příslušníci těchto skupin jsou vyzbrojeni a vybaveni specializovaným vybavením a řídí se pravidly soběstačnosti, tajnosti, rychlosti a týmové spolupráce. Problematika pojednávající o úkolech speciálních útvarů je systematicky řešena především ve studii Encyklopedie elitních sil světa od Bennetta (2006), ze které jsem vycházel při tvorbě následující kapitoly. Přímé akce. Přímé akce (DA - Direct Action) jsou údery a jiná ofenzivní činnost krátkého trvání a malého rozsahu prováděné jako speciální operace v nepřátelském, popřeném nebo politicky citlivém prostředí. Upotřebují specializované vojenské schopnosti za účelem uchopit, zmocnit se, zničit, zužitkovat, získat zpět nebo poškodit určené cíle. Odlišují se od konvenčních ofenzivních akcí ve stupni fyzického a politického nebezpečí, operačních technikách a míře náročnosti a preciznosti užití jednotek za účelem dosáhnutí zvláštních cílů. Úkoly přímých akcí zahrnují následující: 

Nájezdy, léčky, přímé údery. Jsou to operace určené k dosažení zvláštních cílů, které jsou jasně stanoveny a jejichž výsledky jsou často citlivé na čas. Mohou být i za hranicí, ve které jsou složky konvenční síly schopny efektivního úderu. Takovéto operace obvykle zahrnují útoky na kritické cíle, zatknutí určených osob nebo materiálu, destrukci či neutralizaci protivníkova vybavení a schopností.



Útoky z odstupu. Jedná se o útoky pomocí zbraňových systémů. Provádí se vzdušnými, námořními nebo pozemními základnami a jednotkami.



Konečný bojový dohled.



Záchranné operace. Operace prováděné za účelem pátrat, lokalizovat, rozpoznat, zachránit a získat zpět osoby, citlivé vybavení nebo předměty ohrožující národní bezpečnost. Jsou charakteristické pečlivým plánováním, nácvikem a detailní zpravodajskou analýzou. V takovýchto operacích se využívají nekonvenční

17

taktiky a techniky, tajné pátrání, popřípadě domorodá pomoc nebo hojné užití pozemních bojových složek. 

Precizní destrukční činnost. Sem náleží operace, ve kterých musí být minimalizovány vedlejší škody. Za účelem dosažení cílů mise se proto používají velmi kvalitní zbraně a načasované detonace s přesným množstvím výbušnin, které se umísťují na odpovídající místo.



Operace proti nepříteli na hladině. Jedná se o operace prováděné proti protivníkovým námořním vynořovacím objektům, včetně bojovníků. Sem mimo jiné patří i operace s cílem dostat se na palubu plavidla, prozkoumat a zmocnit se ho za účelem získaní důležitých kontaktů (Bennett, 2006). Vnitřní obrana v zahraničí. Vnitřní obrana v zahraničí (FID - Foreign Internal Defence) zahrnuje účast civilních

a vojenských agentur vlády v jakýchkoliv akcích prováděných jinou vládou nebo dalšími ustanovenými organizacemi. Jejich posláním je osvobodit a chránit její společnost od podvracení, bezpráví a vzpour. Provádět mise FID jsou způsobilé konvenční jednotky, stejně tak jako jednotky speciálních operačních sil. Hlavní rolí speciálních sil v těchto mezivládních činnostech je zhodnotit, vycvičit, a dávat rady vojenským a paravojenským silám hostitelské země. Cílem je umožnit těmto silám udržovat vnitřní stabilitu svého státu, potírat zde podvracení a násilí a zaměřit se na příčiny nestability. Zdárné mise FID mohou posílit politický vliv země, která pomoc poskytuje. Vnitřní obrana v zahraničí zahrnuje následující: 

Vojenská výpomoc hostitelské zemi spočívá ve výcviku jednotlivců a jednotek v taktickém uplatnění, spojování pozemních, vzdušných a námořních dovedností, poskytování rad a odborné pomoci vojenským předákům, a výcviku v taktice, technikách a postupech vyžadovaných ke vnitřní ochraně hostitelské země.



Bezpečnost obyvatelstva. Tyto operace posilují bezpečí obyvatel poskytováním dozoru nad taktickými operacemi vedenými vojenskými jednotkami hostitelské země. Cílem operací je zneškodnění a zničení vzbouřenecké hrozby, oddělení povstalců od civilního obyvatelstva a jeho ochrana. Jednotky speciálních sil mohou také trénovat domorodé vládní síly k protiteroristické činnosti (Bennett, 2006).

18

Speciální průzkum a sledování. Speciální průzkum a sledování (SR - Special Reconnaissance) spočívá v průzkumné a pozorovací činnosti vedené jako speciální operace v nepřátelském, popřeném, nebo politicky citlivém prostředí. Cílem SR je shromažďování a ověřování informací strategického či operačního významu využívajíce vojenských schopností, se kterými se v konvenčních silách běžně nesetkáme. Díky těmto akcím se velitelům dostává pomocných údajů a taktéž jsou dodány informace užitečné pro další konvenční průzkumné a pozorovací akce. I přes dnešní perfektní senzory s dalekým dosahem mohou být některé informace obstarány pouze vizuálním pozorováním nebo jinými shromažďovacími metodami v cílové oblasti. Celosvětová komunikace, specializované letouny a snímače umožňují speciální průzkum proti cílům nepřístupným pro ostatní síly či složky. Činnosti uvnitř speciálního průzkumu zahrnují: 

Enviromentální průzkum. Takovýmto průzkumem jsou myšleny operace vedené za účelem podání zprávy o hydromorfní, geologické a meteorologické situaci v dané oblasti.



Ozbrojený průzkum. Operace zahrnující lokalizování a napadení potencionálního cíle ve stanovených oblastech nebo podél určené linie kontroly. Ozbrojený průzkum není veden z důvodu výpadu na již známé a identifikované cíle.



Vyhodnocování cíle a nebezpečí. Zde jde o detekci, identifikaci, lokalizaci a posouzení cíle tak, aby bylo možno zvolit co nejúčinnějších prostředků. Tento úkol dále pojímá také zhodnocování vedlejšího dopadu úderu nebo napadení po stránce chemické, biologické, radiologické, nukleární či průmyslově technické.



Průzkum po úderu. Účelem tohoto průzkumu je sběr materiálu, který se uplatňuje k vyhodnocení účinku zásahu (Bennett, 2006). Nekonvenční válčení. Nekonvenční válčení (UW - Unconventional Warfare) zahrnuje rozsáhlé spektrum

vojenských a paravojenských činností krátkého i dlouhého trvání. Mezi UW řadíme činnosti:

19



Partyzánské válčení.



Podvracení. Účelem těchto operací je oslabovat vojenskou, ekonomickou, psychologickou a politickou sílu a morálku režimu či lidu. Ze skryté povahy tohoto rozvracení plyne, že podstatnou část činnosti provádějí složky podsvětí.



Sabotáže.



Zpravodajská činnost.



Nekonvenční podporovaná záchrana. Během těchto úkonů se vyhledává, kontaktuje a podporuje vojenské i jiné osazenstvo a napomáhá mu se dostat z území drženého protivníkem do oblasti pod přátelskou kontrolou (Bennett, 2006). Boj proti terorismu. Boj proti terorismu (CT - Counterterrorism) se zakládá na ofenzivních opatřeních

snažící se předejít a zabránit teroristickému počínání. K nejfrekventovanějším CT činnostem patří: 

Zpravodajské operace. Cílem je sběr informací o teroristických organizacích a jejich členech, prostředcích a činnostech.



Útoky na síť a infrastrukturu. Ochranné útoky vedené proti teroristickým organizacím s cílem rozvrátit a odzbrojit organizaci před tím, než se jí podaří udeřit na cíle národního zájmu.



Záchrana rukojmích a citlivého materiálu. Jsou to operace zahrnující získávání rukojmích či citlivého materiálu zpět z rukou teroristů za užití schopností, kterými konvenční síly nedisponují.



Nekinetická činnost. Akce orientované na zdolání ideologie a motivačních hodnot teroristů (Bennett, 2006).

Historie speciálních jednotek Již od počátečních dob válčení mají speciální jednotky svou specifickou roli. Speciální jednotky byly nasazovány především ve stavech, kdy bylo potřebné napadnout a vyřídit protivníka nebo kdy bylo nutné vykonání různých druhů sabotáží. Při těchto okolnostech by povolání a nasazení rozměrných útvarů běžné armády nesplňovalo požadovaných cílů. Naopak. Bylo zapotřebí speciálně vycvičené nečetné jednotky, která 20

by byla schopna mnohem intenzivnějších užitků. Jejich nejvýznamnějším údělem poslední doby je boj proti teroristům a tzv. povstalcům, což je ale v leckterých stavech vede do „šedých“ právních oblastí. Další podrobnější pojednání o historii speciálních jednotek uvádím v následující kapitole Nejznámější speciální jednotky světa, kde se věnuji také vzniku, taktice, strategii a zbraním vybraných nejznámějších jednotek světových.

21

Nejznámější speciální jednotky světa Není smyslem ani účelem, vzhledem k charakteru práce, zde představovat všechny elitní jednotky, které kdy vznikly. Je jich skutečně nepřeberné množství. Může nastat situace, kdy čtenář zde bude právě tu „svou“ oblíbenou jednotku postrádat, avšak dávám na vědomí, že toto je můj subjektivní výběr. Žádný žebříček či tabulka oblíbenosti nebo žádanosti se ke mně v průběhu vytváření této práce nedostala, a ani dostat nemohla, pakliže bereme v úvahu, že každá takováto jednotka je unikátní vzhledem k mírně rozdílným úkolům i poli působnosti. Pokusil jsem se vybrat a popsat ty, o kterých si myslím, že patří svou historií a úspěšností k těm nejzásadnějším. Těmto jednotkám je právě zde věnován prostor. Spousta autorů se věnuje problematice vojenství a speciálním či elitním jednotkám. Mou inspirací při psaní této kapitoly byl především kolektiv autorů Stilwell, Ryan a Mann (2004) a jejich Encyklopedie speciálních jednotek, ze které jsem získával zajímavé a užitečné informace. Grenzschutzgruppe 9 (GSG-9) Německá jednotka vznikla po teroristickém útoku na olympijských hrách v Mnichově roku 1972, přesněji 17. dubna 1973. Jedná se o polovojenskou součást německých policejních sil. GSG-9 měla na svém vrcholu v pohotovosti 250 vojáků, avšak v současné době je její stálý stav snížen na dvě stovky pravidelných vojáků z důvodu, že Německo má další novou speciální jednotku KSK. Vytvoření jednotky KSK nastolilo otázku budoucnosti jednotky GSG-9, které zákon nedovoluje na rozdíl od KSK zasahovat v zahraničí. Členové GSG-9 jsou dobrovolníci, kteří původně sloužili v armádě nebo policii. Před nástupem do aktivní služby u bojových GSG-9 čeká nové příslušníky velmi náročný 6měsíční přípravný výcvik. Mimo vysoké úrovně fyzické zdatnosti se od vojáků očekává znalost problematiky práva a policejní praxe. Velký důraz se přikládá na další studium. Míra neúspěšnosti uchazečů je vysoká: z každé skupiny nových zájemců o službu v GSG9 uspěje jen asi pětina. Vysoké nároky na vojáky vytvářejí dispozice pro to, aby GSG-9 byla vynikající moderní protiteroristickou jednotkou. Vojáci GSG-9 jsou vyzbrojeni samopaly Heckler&Koch MP5, útočnými puškami SIG SG 551-1P v úpravě pro zvláštní operace, útočnými puškami Heckler&Koch G8 a odstřelovačskými puškami Heckler&Koch PSG-1, Mauser SP86 a SP66. Vojáci dále

22

využívají revolvery Ruger ráže. 357 Magnum, pistole Glock 17 ráže 9 mm Luger, pistole Heckler&Koch P7, P9 a P9S a pistole Walther P5 a P88. Jednotka používá množství vozidel různých značek, především speciálně upravené automobily Mercedes 280, umožňující střelbu z jedoucího auta střílnami v předním skle. Vyjma malých člunů GSG-9 vykonává také vlastní malou leteckou skupinu, Bundesgrenzschutz-Fliegergruppe, ve které mají svou úlohu špičkoví němečtí piloti (Stilwell et al., 2004). Groupe d′Intervention Gendarmerie Nationale (GIGN) Francouzská zásahová skupina Národního četnictva (GIGN), vytvořená v roce 1974, patří k nejaktivnějším policejním protiteroristickým jednotkám ve světě, kterou čítá pouze 87 vojáků. Za pouhých 11 let od svého vzniku uskutečnila přes 650 operací, osvobodila přes 500 rukojmích, zadržela na 1000 osob a zlikvidovala desítky teroristů. Vojáci GIGN jsou vybíráni výhradně z příslušníků četnictva. Uchazeči musí prokázat vynikající výsledky v policejní práci a mít alespoň pětiletou praxi. I přes tyto náročné výchozí požadavky na kandidáty je průměrně přijato pouze 7 % z celkového počtů zájemců. Nové příslušníky nemine 10měsíční výcvik, po kterém jsou přiřazeni do 15členných bojových uskupení, které vytváří GIGN. Vedle bojových jednotek má GIGN velení, týlovou skupinu a speciální vyjednávací tým. GIGN je policejní jednotkou, nicméně i tak vyjíždí do akcí po celém světě. Členové GIGN se na své akce připravují v horách, pouštích a městech. Charakteristický výcvik zahrnuje parašutismus, bojovou střelbu, boj beze zbraní, řízení vozidel při rychlé jízdě, odstřelování, bojové potápění a horolezectví. Následné kurzy vojáky připraví v seskocích na padácích s volným pádem a s klouzavým letem, v manipulaci s výbušninami a pro námořní operace. GIGN využívá samopaly Heckler&Koch MP, útočné pušky Heckler&Koch G3 a FAMAS, pistole Beretta 92, revolvery ráže. 357 Magnum, brokovnice Remington M870 a odstřelovačské pušky Barret ráže. 50“ (Stilwell et al., 2004). Special Air Service (SAS) Britská SAS je považována za jednu z nejlepších jednotek zvláštních sil na světě. Vzhledem s početné oblibě veřejnosti se o SAS uveřejnilo v posledních dvou desetiletích značné množství informací. Patří k nejváženějším uspořádáním na poli jednotek speciálních sil. Mnozí jí chtějí napodobovat, nikomu se ovšem nepovedlo SAS vyrovnat.

23

22. pluk SAS se řadí k nejlépe vycvičeným jednotkám speciálních sil ve světovém měřítku. Těší se nebývalému obdivu, její příslušníci svojí činností dokonale naplňují heslo jednotky „Odvážný vítězí“. Členění SAS. SAS reprezentuje pouze jeden pravidelný pluk (22. pluk SAS) a dva pluky záložní britské teritoriální armády (21. střelecký pluk SAS a 23. pluk SAS), zabezpečované 264. spojovací eskadrou (pravidelná jednotka, připojená k 22. pluku SAS) a 63. spojovací eskadrou (jednotka teritoriální armády, zabezpečující 21. a 23. pluk SAS). SAS disponuje 700 velmi dobře vycvičenými vojáky, rozdělených do čtyř bitevních eskader. Každá eskadra je pak tvořena čtyřmi četami po 16 mužích. Do boje vyrážejí ve čtyřčlenných týmech nebo osmičlenných strážích. Vyjma bojových eskader má SAS eskadru velitelskou, peruť operačního průzkumu, plánovací a zpravodajskou složku, výcvikovou peruť a další zabezpečovací služebnictvo, včetně zdravotníků, řidičů, kuchařů, specialistů na výbušné nástrahy a ženistů. Všechny tři pluky SAS a jejich zabezpečovací jednotky reguluje ředitel speciálních sil. Historie SAS. Dějiny SAS se datují k roku 1941, kdy plukovník David Stirling vybudoval jednotku nazvanou Oddíl L, Brigáda speciálních leteckých služeb. Navzdory jeho protáhlému hrdému titulu oddíl představovala jen hrstka vojáků, uspořádaná do nové jednotky v rámci plánu obsáhlé zdánlivé operace. Po skončení 2. světové války byla SAS, stejně jako mnoho dalších elitních jednotek, rozpuštěna. Nezanikla nerušeně a s ministerstvem obrany vedli její aktéři diskusi o její obnově. Jejich počínání bylo zčásti zdárné a v roce 1950 bylo svoleno k vytvoření rezervní střelecké jednotky, ze které konečně vznikl 21. dobrovolnický pluk SAS. Výstroj SAS. Bojovníci SAS zpravidla nosí standardní polní stejnokroje britské armády a své věhlasné pískově zbarvené barety a odznaky s okřídlenou dýkou. Vojáci v průběhu bitevních operací mohou nosit v podstatě, co se jim zlíbí. Naprosto svobodnou volbu mají i při výběru své výzbroje. Raději volí oděv komfortní a takový, který je v daném prostředí bojové aktivity co nejpraktičtější. Pokud je to možné, oblékají se vojáci shodným

24

způsobem jako tamní obyvatelé, aby se co nejlépe sloučili s okolním prostředím a nepřitahovali nechtěnou pozornost. Tato neobvyklá a originální technika se plně prokázala v Afganistánu, kde se k vykonávání průzkumných rolí využívali Gurkhové, zařazeni v SAS, jejichž znaky obličeje jsou obdobné jako u afgánské populace. Výzbroj SAS. Pokud hovoříme o výzbroji, je jednotka SAS na špičkové úrovni. Výzbroj vojáků SAS tvoří samopaly: Heckler&Koch MP5, Heckler&Koch53, Ingram model 10, UZI; útočné pušky: M16A2 se 40mm granátometem M203, karabina Colt M4, Colt Commando, Heckler&Koch G3, Heckler&Koch G8, Heckler&Koch G41, FN SLR ráže 7,62 mm, Steyr AUG, SA-80A2; lehké kulomety: M249 Minimi, Ameli, Heckler&Koch13E, Ultimax 100; univerzální kulomety: GPMG ráže 7,62 mm; těžké kulomety: Browning M2 ráže. 50“ (12,7 mm); odstřelovačské pušky: International PM, Tikka M55, SIG Sauer 226, SIG Sauer SSG 3000, velkorážová puška Barret. 50“; brokovnice: Franchi SPAS 15, Remington M870; samonabíjecí pistole: Browning HP, Glock 18, SIG Sauer 226, SIG Sauer 228; těžší zbraně: protitankový systém LAW 80, pancéřovka LAW M72, PTŘS Milan, 81 mm minomet, ruční PLŘS Javelin, ruční protiletadlová střela FIM-92A Stinger, automatický granátomet MK-19, automatický granátomet SB 40 LAG, velkorážová puška AMW ráže 20 mm; vozidla: Land Rover 90 („Dinkies“), Land Rover 110, Land Rover SOV (pro speciální operace) a LSV (lehké úderné vozidlo). SAS využívají mnoho vozidel s výzbrojí, která jsou mnohdy opatřena následujícími zbraněmi. Browning M2, GPMG, M249 Minimi, 25mm kanón, PTŘS Milan a TOW, 40mm granátomet MK-19, tříhlavňový kulomet GAU-19 ráže 12,7 mm, minomety ráže 51 mm a 81 mm. Z vozidel to jsou Argocat Mini (terénní čtyřkolá motorka), terénní motocykl Harley-Davidson, terénní vozidlo Quad, užitkový automobil Unimog, DAF a Pinzgauer (Stilwell et al., 2004). Vyjma řady představitelů pozemních vozidel používají vojáci SAS flotilu malých člunů modelů Rigid Raider, Klepper (kanoe), Gemini, Zodiac a ponorné záchranné plavidlo. SAS rovněž disponuje svými vlastními lehkými užitkovými vrtulníky Agusta A109A, které ovládají piloti 8. perutě AAC (Army Air Corps, armádního letového sboru).

25

Specnaz Na vrcholu studené války se vojáci jednotky Specnaz řadili k nejobávanějším specialistům na zvláštní bojovou činnost z celého východního bloku. Cílem těchto odborníků na výbušniny a zpravodajství bylo přichystat podmínky pro rozhodující sovětský vpád na západní Evropu. Po rozpadu Sovětského svazu potkaly jednotku úpravy a dnes je její účel a úloha srovnatelná, jako například u americké Delta Force nebo britské SAS. Specnaz vyjadřuje zkratku pro ruský název „specialnoje naznačenije“, neboli zvláštní určení, jak jsou obvykle ruské speciální síly označovány. Poslání Specnaz. Nejvýznamnější úlohou jednotky je „specialnaja razvedka“, speciální průzkumná činnost, která je vymezena jako průzkum vykonávaný za účelem rozvracení politického, hospodářského a vojenského potenciálu a etiky očekávaného nebo současného protivníka. Působení spočívá v získávání údajů o význačných průmyslových a vojenských objektech, jejich demolování nebo vyřazování z chodu, organizování sabotáží a ilegální činnosti, provádění trestních zákroků proti povstalcům a řízení propagandistického konání. Vojáci Specnaz si osvojují množství postupů vnikání do oblastí nepřítele, utajovaného či volného. Jsou schopni operovat v hloubce až 1000 km na půdě protivníka bez přispění zázemních útvarů. Charakteristickými terči jejich útoků jsou pohyblivé odpalovací mechanismy raket, základny raket středního doletu, integrované systémy protivzdušné obrany, stanoviště radiolokátorů, velitelská a řídicí stanoviště, letiště, přístavy a komunikační objekty. Základní jednotka Specnaz má oddíl osmi až deseti vojáků velen jedním důstojníkem. Každý takovýto tým má své experty na spojení, průzkum, odstřelování a trhaviny. Všichni členové útvaru se mimo své specializace vyznají i v jiné, takže v případě potřeby může jednotka postupovat v plnění svého bojového úkolu. Výzbroj Specnaz. Většina operací Specnaz se uskutečňuje v hloubce teritoria protivníka a proto jsou vojáci jen lehce vyzbrojeni a nesou malé množství výzbroje. Typický voják nese útočnou pušku AK-74 nebo AN-94, pistoli ráže 9 mm s tlumičem, munici, nůž a až 10 ručních granátů. Každý tým má k dispozici jednu odstřelovačskou pušku SVD, pancéřovku RPG16, puškový granátomet, ruční protiletadlovou střelu SA-14, plastickou výbušninu, protipěchotní miny a vysílačku R 350M s dosahem okolo jednoho kilometru. 26

Výběrové a výcvikové nároky, kladené na vojáky Specnaz, jsou nebývale vysoké. Uchazeči na příslušníky útočných skupin se musí vyznačovat tělesnou kondicí, inteligencí, a politickou spolehlivostí. Jestliže jsou vzati a připuštěni k první etapě výcviku, musejí čerství vojáci podepsat slib věrnosti deklarující, že si jsou vědomi toho, že podvod Specnaz je trestán smrtí. Po úvodním, zahajovacím stádiu výcviku jsou nejlepší z kandidátů vybíráni do poddůstojnické školy. Absolventi tohoto půlročního kursu jsou povýšeni do poddůstojnických hodností, zbylým setrvává hodnost vojína. Vedle základního vojenského výcviku se noví vojáci zlepšují v následujících speciálních dovednostech: v boji muže proti muži, technikách tichého zabíjení, parašutismu,

metodách

vnikání do oblastí protivníka, umlčování

varovných

signalizačních systémů a zdolávání zámků, v cizích jazycích, sabotážích, používání výbušnin, technikách přežití, slaňování, střelbě, průzkumu, čtení map, ovládání cizích zbraní a vozidel, dále také v cizí taktice a metodách. Během výcviku jsou vojáci povinni zdolávat překážkové dráhy a dlouhé vyčerpávající pochody, které se mnohdy konají za použití souprav protichemické ochrany jedince, čili s nasazenou plynovou maskou. Nesnadná je i psychická příprava. Rekrutům je hojně odepírána potrava, takže jsou nuceni si svou stravu zajišťovat sami. Po dokončení speciálního výcviku čeká na nováčky množství polních cvičení, které důrazně ověří jejich schopnosti. Cvičení se konají v prostředí vzorů raketových základen, polních letišť NATO a spojovacích zařízení, používají se při nich výbušniny a ostré střely (Stilwell et al., 2004). 75. pluk Rangers Pluk Rangers má slavnou historii takřka 250 let. Hovoříme o nejstarším pluku americké armády. Slovo „range“ se zrodilo v 17. století, kdy jej američtí kolonisté používali ve smyslu urazit nebo zdolat nesnadnou pasáž cesty. 75. pluk Rangers je jednou z nejdovednějších jednotek lehké pěchoty ve světě a vytváří jeden ze základních elementů Velení speciálních operací americké armády (USASOC). Pluk sídlící ve Fort Benningu ve státě Georgia čítá 2300 velmi dobře vytrénovaných a silně motivovaných voják, kteří jsou organizačně zařazeni do tří praporů. Každý prapor je dále složen ze tří bojových rot po třech četách. Podstatnou úlohou pluku Rangers je plánovat a realizovat speciální operace a pěchotní operace v kterémkoliv bojovém prostředí. Nejdůležitějším úkolem pluku jsou

27

pak rychlé zásahy a zákroky. Pluk koná bojovou činnost svépomocí nebo v kooperaci s konvenčními vojenskými silami. Kompetence Rangers. Pluk Rangers je upřednostňovanou jednotkou americké armády, v případě nutnosti povolání speciálních sil je tento pluk vyslán preferovaně před jinými jednotkami. Úzce spolupracují s dalšími americkými útvary speciálních sil, jako jsou Delta Force a 160. pluk speciálních leteckých operací (160. SOAR). Rangers jsou schopni zakročit kdekoliv na světě v řádu několika hodin od vyhlášení akce. Pluk má jednu rotu ustavičně připravenou v bojové pohotovosti. Vojáci ovládají pronikání do oblastí nepřítele po souši, po vodě nebo vzduchem a to nezávisle na vnější pomoci po dobu až pěti dnů. Rangers se specializují zejména na záchranné a evakuační operace, mise spojené s neočekávaným zásahem a následným rychlým opuštěním bojiště a taktickým průzkumem. Jsou experti na boj v městské zástavbě a do boje vyrážejí obzvláště v noci. Výcvik Rangers. Výcvik Rangers je velice obtížný. Uskutečňuje se během 11 měsíců v roce pouze se dvěma přestávkami. Pluk cvičí po celém světě v odlišných prostředích, počínaje džunglí, pouští, arktickou krajinou až po horské oblasti. Pro udržení si pluku své znamenité reputace podrobuje nové kandidáty o službu ve svých liniích mimořádně obtížnému výběru. O přijetí do pluku se mohou teoreticky ucházet všichni vojáci armády USA, avšak nejprve se musí účastnit třídenní vstupní fáze Rangers. Žadatelé se připravují na svoje osmiměsíční zařazení u praporu, které předchází nástupu do školy Rangers. Před touto vstupní fází musí zájemci absolvovat základní výcvik a pěchotní školu, po které následuje třítýdenní výsadkářský kurz ve Výsadkové škole ve Fort Benningu v Georgii. Škola Rangers má tři fáze, které se odehrávají na odlišných místech na jihovýchodě Spojených států. Počáteční fáze kurzu začíná u 4. výcvikové brigády Rangers ve Fort Benningu. Vojáci zde podstoupí řadu dlouhých přesunů v podmínkách imitujících reálnou bojovou situaci. V této fázi zakoušejí nedostatek stravy a spánku, ustavičné vláčení s plnou polní, čímž se posouvají do fáze následující. Pobyt u 5. výcvikového praporu Rangers v Dahlonega, ve státě Georgia, kde je čeká výcvik v horách. Konečná část probíhá u 6. výcvikového praporu Rangers, sídlícího na letecké základně v Eglinu. Zde podstupují výcvik v džunglích a bažinách. Během kurzu vojáci nenosí žádné hodnostní označení, protože se předpokládá, že všichni vojáci Rangers jsou schopní

28

projevit své velitelské schopnosti. Poté, co se vojáci kvalifikují jako prospěšní příslušníci Rangers, je čekají další kurzy ve skrytém průzkumu, používání výbušnin, technice spojení, bojové zdravovědě, odstřelování, operací s využitím vozidel, potápění a bojovém potápění a seskocích na padácích s volným pádem nebo klouzavým letem. Výzbroj Rangers. Při operacích ve volném terénu používají brýle Bolle T800, odolné proti ranám projektilů ručních zbraní. Výzbroj Rangers tvoří útočné pušky Colt M4, M16A2, Ruger Mini14, Steyr AUG, Heckler&Koch G3, SOPMOD (Special Operation Peculiar Modification) M14A1, CAR 15, Colt model733, samonabíjecí pušky Stoner SR-25, samopaly Walther MP-K, Heckler&Koch MP5SD, MAC 10, UZI, lehké kulomety M249, Heckler&Koch 13E, univerzální kulomety M60, M240B, těžké kulomety Browning M2 ráže. 50“ (12,7 mm), brokovnice Remington 870, Mossberg Cruiser 500, pistole Beretta 92F a SIG Sauer P-228, odstřelovačské pušky M40A1, M24 a velkorážové odstřelovačské pušky Barret M82A1 ráže 12,7 mm. Pomocná výzbroj pojímá granátomety M203, 40mm granátomety M79 „Blooper“, 81mm minomety, bezzákluzové protitankové zbraně Carl Gustav, ruční protiletadlové střely Stinger a pancéřovky M136 AT-4. Ke zbraním se uplatňují speciální zaměřovače Aimpoint ComP-M, M68 Aimpoint, M28 Aimpoint a laserový zaměřovač-osvětlovač terčů AN/PEQ2. Rangers dále manipulují s řadou vozidel, kupříkladu Land Rover Defender 110 v modifikaci pro speciální úkony, automobily Hummer, Quad a terénní motocykly Harley-Davidson. Vozidla jsou vybavena 40mm granátomety Mk-19, kulomety M60 a M240 a těžkými kulomety Browning M2 ráže 12,7 mm. Specifické vybavení Rangers zahrnuje čluny Zodiac a lehké pevné čluny. Při výsadkových výkonech používají Rangers speciální padáky pro seskoky s volným pádem i s direktivním letem padáku. Rangers mají k dispozici také vrtulníky MH-47 D/E Chinook, MH-60 K/L Blackhawk a MH-6 Little Bird, provozované 160. armádním leteckým plukem zvláštních operací. Vojáci amerických speciálních sil si jsou vědomi svých povinností a na základě jich uznávají určitá přesvědčení, mezi která pro porozumění patří například: Jsem dobrovolník, vědomý si nebezpečí své práce; jsem profesionální voják; budu udržovat sebe, své zbraně a výstroj v bezvadném stavu, jak se sluší na vojáka Speciálních sil; mým úkolem je úspěšně splnit všechny mé úkoly – a žít proto, abych uspěl i v příštím boji (Stilwell et al., 2004).

29

SEAL Týmy SEAL reprezentují speciální jednotky amerického námořnictva, týmy SBS a SDV poskytují oporu jejich operacím. Vedle účinnosti US Special Warfare Command (Velitelství zvláštních operací) má americká námořní pěchota k dispozici vlastní elitní útvar, Marine Recon. Tradice amerických speciálních jednotek sahá až do 18. století, avšak formálně existují teprve od poloviny 20. století. Nejnovějšími speciálními silami jsou týmy SEAL amerického námořnictva (SEAL = Sea-Air-Land, námořní – vzdušné - pozemní týmy), jejich SEAL Delivery Vehicle Teams (SDV, týmy přepravních prostředků) a SPECIAL Boat Squadron (SBS – Speciální člunová eskadra). Hromadně tvoří tři odbory Navy Special Warfare Command (NAVSPEC-WARCOM – Velitelství Námořnictva pro speciální operace). Složky útvarů SEAL se zaměřují na netradiční bojové akce námořního charakteru. Jejich pracovní oblastí je mořské pobřeží, jezera, řeky, bažiny a také pevnina v zóně sahající 30 km od pobřeží. Jejich role se prolíná s aktivitami kolegů – například Rangers amerických pozemních vojsk. Základní modely SEAL. SEAL amerického námořnictva operuje dle pěti stabilních základních modelů. Přímá akce – základní bojové operace, nájezdy, sabotáže, záchrana rukojmí a dobývání pevných i plovoucích met. Speciální průzkum – ojedinělost SEAL, průzkum a pozorování nenávistných oblastí, zejména předmostí. Týmy SEAL vykonávají průzkum pláží, značí místa vylodění a ničí zábrany a barikády. Vnitřní obrana v zahraničí – výcvik vojenských a bezpečnostních sil přátelských států, zpravidla v nebojových podmínkách. Nekonvenční způsoby boje – nacvičují, opatřují a vedou partyzánské jednotky za nenávistnými liniemi. Protiteroristické operace – uskutečňují protiteroristické operace, jak preventivní, tak odvetné. Členění SEAL. Tým SEAL formuje 10 čet. Jedná se o 30 důstojníků a 200 vojáků. Má i malý subvenční štáb přibližně 20 námořníků, nečlenů SEAL. Velitelská složka včetně velícího důstojníka, výkonného důstojníka a operačního důstojníka, je vytvářena školenými příslušníky SEAL. Každá četa má 16 mužů (2 důstojníci a 14 vojáků), která jsou dělena

30

na dvě skupiny (1 důstojník a 7 vojáků). Skupinu tvoří dva střelecké týmy po čtyřech mužích. Výzbroj SEAL. Vojáci SEAL využívají celou řadu odlišné výzbroje podle typu úkolu a do určité míry podle individuálního výběru. K hojně používaným pistolím u SEAL náleží 9mm SIG Sauer P226, Colt M1911A1 ráže. 45“, revolvery Smith&Wesson ráže. 357 Magnum, pistole Heckler&Koch Mk23 Mod. O ráže. 45“, zkonstruované výhradně pro USSOCOM a opatřené tlumičem a reflektorem. Mezi útočnými puškami se největší popularitě těší CAR-15, častokrát používanou s granátometem M203, M16A2 je také oceňována, stejně jako veteránská M14 ráže 7,62 mm používaná pro větší efektivitu za určených bojových situací. Zásadním používaným samopalem je jeden z typů Heckler&Koch MP5. Dále SEAL využívají plnou řadu rozdílných specializovaných samopalů Heckler&Koch, specificky pro NAVWAROM byl vyprojektován Heckler&Koch MP5K-PDW. Pro dobývání lodí, boj v džungli a boj zblízka se používají brokovnice ráže 12, jako oblíbený Remington model 870. K pomocným zbraním čety patří 7,62mm kulomet M-60, na člunech a vozidlech je oblíbenou výzbrojí těžký kulomet Browning M2HB ráže. 50“. K odstřelování členové SEAL používají pušky Remington M40A1 ráže 7,62 mm, pušky M86 ráže 7,62 mm, pušky M24, pušky M21 ráže 7,62 mm a velkorážové pušky McMillan SASR ráže 12,7 mm. Přepravu amerických speciálních námořních sil do akce zabezpečují Speciální člunové eskadry (SBS), proslulé jako „Brown Water Navy“ – Loďstvo hnědé vody. Nakládají s celou skupinou speciálních člunů, od 52metrových pobřežních hlídkových plavidel až po bojové gumové čluny, dosahující rychlosti 20 uzlů. SBS provádí zhruba tři nejvýznačnější úkoly. Pobřežní hlídkovou službu a zamezení vstupu k pobřeží, podporu speciálních operací – utajených operací a říční střežení a průnik (Stilwell et al., 2004).

31

Výcvik příslušníků speciálních jednotek Výcvik speciálních jednotek Výcvik speciálních sil se zpravidla skládá ze tří částí. V první jsou vojáci testováni z tělesné zdatnosti. Průběhem celé série vysilujících cvičení se projeví uchazečův charakter a psychologické dispozice. Ve druhé části kandidáti nabývají vědomosti o zásadních dovednostech své jednotky, jako je tajné vnikání na území nepřítele, manipulace se zbraněmi a boj v noci. V konečné fázi výcviku se dobrovolníci obyčejně dále specializují přímo v jednotce. Ke specifickým oborům patří spojovací důstojník, odstřelovač, pyrotechnik a specialista na protiteroristický boj. Čekatelé mohou být vyřazeni v kterémkoliv stádiu výcviku, některé výběrové kurzy trvají celý rok. Typická úroveň neúspěšnosti dosahuje přibližně 80 procent. Nesnadným výběrovým procesem projdou sebevědomí, odhodlaní, odolní a inteligentní jedinci, kteří zachovávají vysoký standard elitní jednotky. Dobrovolník vstupující do speciální jednotky je téměř okamžitě vystaven jedné z nejtvrdších zkoušek jeho života. Počínaje prvním dnem ve výcvikovém táboru je vystaven neskutečnému psychickému a fyzickému náporu. K výcviku byl přijat proto, že důstojníci, kteří s ním vedli vstupní pohovor, byli přesvědčeni, že je dostatečně zralý, disponuje selským rozumem a ctižádostí, zároveň je inteligentní a smysl pro humor mu je vlastní. Pokud by mu totiž jedna z vlastností chyběla, nedokázal by při opravdovém zápolení obstát. Důstojníci při pohovorech hledají i takové vlastnosti, které nejsou na první pohled patrné. „Dobrovolník musí být schopen projít mimořádně náročnými fyzickými testy a na základě těchto testů poznávat sám sebe“ (Davies, 2006, p. 175). Jde o hledání rezerv energie a odhodlání v okamžiku, kdy má pocit zhroucení. Musí snášet ty nejmizernější podmínky. Musí se smát, když má to celé za sebou. Davies (2006) také shrnuje výcvik ve speciálních jednotkách a popisuje, že je v podstatě na celém světě stejný. Každý musí projít základním tříměsíčním kurzem v běžných „domovských“ jednotkách, kde jde prvořadé zlepšení fyzické kondice, naučení se k plnění rozkazů a osvojení si manipulace se základními zbraněmi. Než se příslušník „běžného“ policejního či vojenského útvaru rozhodne a pokusí dostat k tomu speciálnímu, může využít možnosti vyzkoušet výcvik předběžný, který některé jednotky organizují.

32

Nekonvenční vedení boje žádá výborně vycvičené jedince, schopné samostatné činnosti a zvládnutí jakékoliv situace. Historie speciálních jednotek naznačuje, že malé týmy bojových specialistů mohou dospívat vojenských úspěchů, které zdaleka neodpovídají jejich vymezeným početním stavům. Co si vlastně představit pod pojmem „speciální operace“?

Podle jednoho

amerického prohlášení z roku 2000 o pozici speciálních jednotek jde o označení „akce prováděné zvláště uspořádanými, k tomu vycvičenými a vyzbrojenými vojenskými či polovojenskými

organizacemi,

s cílem

dosáhnout

vojenských,

politických,

ekonomických nebo psychologických cílů nekonvenčními prostředky v nepřátelském, odmítavém nebo politicky citlivém prostředí“. Takovéto akce je možno uskutečňovat v dobách míru, v obdobích rozporů či v době otevřeného válčení, buďto nezávisle, anebo ve spolupráci s jednotkami běžné armády. Jak uvádějí ve své publikaci Encyklopedie speciálních jednotek autoři Stilwell et al. (2004), důležitost speciálních jednotek se stále zvyšuje. Jsou způsobilé vykonávat operace, které byly ještě donedávna pokládány za neuskutečnitelné. Během válčení v Perském zálivu určovali a demolovali vojáci britské SAS a americké Delta Force irácké mobilní odpalovací zařízení raket Scud, které aliančnímu seskupení činily závažné problémy. V poválečném období se vyskytly snahy navýšit stavy speciálních jednotek. Skvěle vycvičené bojovníky ovšem nelze vytvářet jako na běžícím pásu, protože představují zcela zvláštní druh. Ne bezdůvodně se říká „mnoho je povolaných, ale jen málo vyvolených“. Kommando Spezialkrfte (KSK) Výcvik specialisty KSK trvá tři roky a mimo jiného obsahuje výsadkářský výcvik, orientovaný na seskoky s volným pádem, řízeným letem padáku a potápěčský výcvik. Zahajovací výběrový proces a základní fáze výcviku trvají tři měsíce a jsou převážně zřízeny na systému přípravy britské SAS a americké Delta Force. Pokročilý bojový výcvik, Einzelkampflehrgang 1, musí zdárně absolvovat všichni bojový důstojníci a poddůstojníci.

33

Výběr KSK. Výběr se provádí ve výcvikovém centru KSK ve městě Calw v Černém lese a náleží k němu: 1. Jednodenní psychologický test vyhodnocený počítačem, 2. jednotýdenní výběrová fáze, 3. dvoudenní test fyzické zdatnosti s disciplínami maximální počet dřepů za minutu, minuta intenzivních kliků, tři 10m sprinty, skok z místa a 12minutový běh, 4. 500 metrů plavání v čase pod 15 minut, 5. absolvování standardní německé bojové překážkové dráhy za méně než 100 minut, 6. běh na 7 km, se zátěží 20 kg, za méně než 52 minut, 7. třídenní psychologické testy (Stilwell et al., 2004). Uchazeči, kteří zdárně zvládnou úvodní výběrový kurz, pokračují v následných specializovaných kurzech: Základní výcvik speciálních jednotek Jeden týden cvičení v extrémních a náročných podmínkách žádá od kandidáta absolvování 100km pochodu s plnou polní během 5 dní. V průběhu pochodu uchazeči absolvují slaňování, brodění přes vodní toky, čtení map ve dne i v noci a boj na krátkou vzdálenost. Následují další testy psychologického charakteru. Základní výcvik speciálních jednotek, II. část Jeho podstatou je 3týdenní bojový dril přežití ve Škole hloubkového průzkumu v Pfullendorfu a po jeho ukončení jsou kandidáti přiřazeni do operačního týmu KSK, kde obdrží mnoho možností spolupracovat s příslušníky britské SAS a americké Delta Force.

Kritéria přijetí do KSK. Než se potenciální nováček rozhodne podrobit výcviku KSK, musí splňovat následující předpoklady: 1. Musí mít výsadkářskou kvalifikaci,

34

2. musí být příslušníkem armády, 3. musí podepsat smlouvu na službu v KSK na alespoň šestileté období, 4. důstojníci musí být mladší 30 let, poddůstojníci mladší 32 let (Stilwell et al., 2004). Brigáda speciálních sil Sítem výběru do Brigády jihoafrických speciálních sil podlehne 95 procent uchazečů. Tak složitý je výběrový program. Většina výcviku se orientuje na nácvik dovednosti přežít v jihoafrickém nevlídném terénu. Jihoafrický výběrový kurz se řadí k nejnáročnějším na světě. Jednotka se již od začátku zbavuje „velkých hub“ a „kulturistů“, kteří vyhovují jen málokdy a často končí už v první fázi výběru. Instruktoři vyhledávají bojovníky tělesně výkonné, inteligentní, trpělivé, poklidné, rozhodné, přizpůsobivé a vytrvalé. Během výcviku musí dobrovolník splnit dva základní požadavky: iniciativu a statečnost. V běžném roce projde výcvikem asi 700 kandidátů, pouze okolo 50 z nich úspěšně. Brigáda pořádá dva takovéto kurzy ročně. Kurz brigády speciálních sil. Na žadatele, kteří projdou psychologickým testem a zdravotní prohlídkou, čeká 3týdenní předvýběrový kurz. Začíná 2 týdny osobního psychického výcviku, jehož smyslem je připravit kandidáty na vlastní výběr. Již v tomto časném stádiu odejde přibližně 20 procent uchazečů, zejména pro tvrdé zacházení při psychickém cvičení. Následuje týdenní vodní výcvik, jehož účelem je vyzkoušet jejich zkušenosti s vodou a naučit je používat dvoumístné čluny, kajaky a malé motorové čluny. Dále žadatelé vykonávají cvičení v navigaci v bažinatém terénu, závod na 8 km s přenosem skutečně těžké klády, která jim po celou dobu závodu nesmí spadnout. Koncem týdne jsou navíc vojáci připravováni o části dávek jídla. Posuzuje se jejich přizpůsobivost, koordinace, zdatnost, klaustrofobie, rezistence vůči chladu a schopnost fungovat za náročných podmínek. Závěrečnou část výběrového programu zahajuje rychlý letecký přesun do bojové oblasti. První týden této konečné fáze zahrnuje orientaci v buši a nácvik přežití. Během této fáze výcviku v přežití jsou uchazeči seznámeni s rostlinami, zjistí, jak si opatřit vodu, rozdělat oheň a jak jednat se zvířaty. V tento moment jsou žadatelé odkázaní sami na sebe. Z celého kádru rekrutů projde touto selekcí pouhých zhruba 17 procent.

35

Výcvik brigády speciálních sil. Po výběru musí kandidát podstoupit výsadkářský kurz, poté je přijat do průzkumné jednotky. Další výcvik trvá 42 týdnů a je zaměřen na oblasti přežití, sledování cílů, výbušnin, manipulace se zbraní, boje beze zbraně, navigace, první pomoci, vedení nekonvenční bojové činnosti, pohybu v buši, záškodnické činnosti a zajištění spojení. Učí se používat nepřátelskou výzbroj, zpravidla ruskou nebo čínskou. Závěrečným testem dobrovolníků je noc strávená na území, ve kterém se vyskytují lvi. Muži mají k dispozici pouze pušku, munici a krabičku zápalek. Po své kvalifikaci je nováček začleněn do některého stálého týmu a specializuje se na problematiku, ve které při testování uspěl nejlépe. Po určené době mohou průzkumníci zdokonalovat svůj um zařazením do jednotky specialistů, kupříkladu bojových potápěčů nebo do námořní útočné jednotky (Stilwell et al., 2004). Požadavky. Před vstupem vojáka do výběru musí splňovat tyto podmínky: 1. Být občanem Jihoafrické republiky, 2. mít vysokoškolský diplom, 3. alespoň jeden rok sloužit v armádě, v záloze, v dobrovolnických sborech nebo u policie, 4. znát nejméně tři jazyky, 5. nemít vážnější záznam v trestním rejstříku, 6. dosáhnout věku 18 až 28 let před výběrem, 7. hodnost: poddůstojník, svobodník až nadrotmistr, 8. důstojníci: čekatel až kapitán. Test fyzické a psychické zdatnosti. Uchazeč musí v průběhu 6 hodin zdolat pochodem 30 km v běžné uniformě, s puškou a s 30kg pytlem písku na zádech, dále 8km běh ve vojenských botách a s puškou do 45 minut, a provést 40 kliků, 8 shybů na hrazdě a 68 dřepů ve vymezeném čase. Dále následuje 40 sedmimetrových sprintů člunkovým během pod 90 vteřin a plavání volným stylem na 50 m. Po prokázání a splnění těchto disciplín je dobrovolník považován za vážného uchazeče a podrobuje se celkovému zdravotnímu a psychiatrickému vyšetření (Stilwell et al., 2004).

36

Special Air Service (SAS) Výcvik jednotek Special Air Service funguje jako předloha pro další elitní jednotky. Výběrové a výcvikové testy vysílí uchazeče až na hranici fyzických sil, kdežto následný výcvik příslušníky elitní jednotky učí a upevňuje v nich vojenské návyky. Britská speciální jednotka SAS je hrdá na jeden z nejúmornějších výběrových kurzů na světě. Pravidelné pluky SAS přijímají žadatele, kteří již slouží v britské armádě a jsou absolventy nejméně tříleté služby armádních záloh na území Velké Británie. SAS ovšem přijímá možné zájemce jak z aktivních příslušníků záloh, tak z řad civilních dobrovolníků. Hledají muže fyzicky a psychicky odolné, samostatné, podnikavé a inteligentní, kteří poté pod mimořádným psychickým tlakem procházejí soubornými vysilujícími zkouškami. Proces výběru SAS. Výběrový postup je uzpůsoben tak, aby co nejdříve separoval vhodné uchazeče o službu od těch, kteří nejsou vhodnými kandidáty. Výběrový tréninkový program vznikl v roce 1953 a v délce trvání jednoho měsíce probíhá u Training Wing 22. SAS v Credenhill v Herefordu. Zahajuje jej dvoutýdenní předběžné období pro důstojníky a třítýdenní pro všechny ostatní hodnosti. Aby se dostali do výběru, musí zájemci nejdříve obstát při lékařské prohlídce u mateřské jednotky a dosáhnout hodnocení „schopen“. Každý jeden žadatel musí zvládnout standardní test bojové připravenosti (Battle Fitness Test – BFT). V průběhu další náplně programu jsou uchazeči posíláni na celou řadu dlouhých vysilujících pochodů se zátěží, které ověří jejich schopnost navigace a čtení z map, zároveň i tělesnou zdatnost. Pochody jsou organizovány ve dne i v noci s nákladem převyšujícím 30 kilogramů. Úkolem výběrového testu je přezkoumání fyzických možností kandidátů. Na trasách je celá řada ověřovacích bodů, sloužící ke třem účelům: zabraňuje podvádění, dávají účastníkům pochodů informace o dalším směru pochodu a zabezpečují jejich bezpečnost. Během výběru se klade důraz na jedince, nikoli na celé uskupení, které má většinou 120 členů. Kandidát se musí opírat především o své vlastní schopnosti a zkušenosti. Instruktoři nikdy neposkytnou uchazečům informace o tom, jak si vedou, nebo jak velkou časovou rezervu mají ke splnění úkolu. V průběhu výběru buď dobrovolník sám odstoupí, nebo mu je oznámeno, že vypadl.

37

Známým trikem instruktorů je, že umístí mapu a kompas na kovovou kapotu auta. Střelka kompasu v ten moment informuje chybně. Instruktoři uchazeči určí nový azimut, dle kterého má postupovat v cestě, ovšem když se následně uchopí kompas z kapoty, zaměření střelky se výrazně změní a pokud to kandidát nezaregistruje, má nejlepší příhodnou vyhlídku utrpět porážku. Postupem závěrečného týdne instruktoři odeberou dobrovolníkům mapy a na místo toho jim do rukou dají mizerně nakreslený plánek, kde je jen pár vyznačených bodů. Zde kandidát musí aplikovat všechny své navigační znalosti, aby se dostal ke kontrolnímu stanovišti, kde mu budou sděleny chybějící instrukce. Při dalším cvičení, proslulém jako „Fan Dance“, musí zájemce překonat extrémně náročný zeměpisný bod známý jako PenY-Fan (Větrák) během čtyř hodin třikrát, pokaždé z jiného směru. Ani v tomto případě voják předem neví, kolikrát musí zdolat tento 884 metry vysoký vrchol, nebo jaký čas byl pro úkol vymezen. Podíl neúspěšných je enormní, pouze 7 až 15 procent z každého kádru dokoná úspěšně (Stilwell et al., 2004). SAS „Pokračování“. Nyní se výběr chýlí k tomu nejhoršímu. Ti co uspěli, musí obstát v šestiměsíční výcvikové etapě známé jako „Continuation“, „Pokračování“. Úlohou první fáze v trvání 14 dní je osvojení si základních dovedností SAS, počínaje pohybem za nepřátelskými liniemi, nácvikem spojení, předáváním zpráv a konče operačními úkoly standardního čtyřčlenného týmu. Všichni rekruti musí získat základní kvalifikaci radisty, neboť sdělování a dorozumívání má při operacích zásadní roli. V další části fáze „Pokračování“ se věnují bojovým zručnostem a umění přežít. Nedílnou součástí výcviku je pětidenní cvičení v úniku ze zajetí a úprku před nepřítelem. Fáze „Pokračování“ má svou další část, kterou je „Resistance to Interrogation“ (Odolnost při výslechu, RTI). RTI trvá 24 hodin a je jednou z nejkrušnějších složek „Pokračování“. SAS se musí na své muže kdykoliv spolehnout, pluk musí být přesvědčen, že se voják pod náporem nezhroutí a neprozradí ostatní bojovníky a RTI je patrně tím nejdůkladnějším postupem, jak odhalit nejslabšího člena. Obsah fáze RTI je z větší části utajen, ale ví se, že je velmi fyzicky i psychicky náročný. Instruktoři a odborníci na výslechy zacházejí až na nejzazší hranici se snahou rekruta psychicky pokořit. Například znesnadní rekrutovi výhled zavázáním očí a upoutají jej za ruce k fungující železniční trati. Za všech situací ovšem platí, že dobrovolník nesmí utrpět tělesnou újmu.

38

Po skončení fáze RTI jsou žadatelé vysláni do kurzu přežití v džungli, který trvá až šest týdnů. Zde se učí budovat skrýše, vyhledávat vodu a potravu, navigovat a bojovat v džungli. Ti, co s úspěchem absolvují fázi přežití v džungli, putují na základnu RAF Brize Norton v hrabství Oxfordshire, kde podstoupí čtyřtýdenní výsadkářský výcvik v 1. výsadkářské škole. Výcvik je zakončen osmi seskoky, včetně jednoho v noci. Bez ohledu na předcházející hodnost se začátečníci v SAS navrací k hodnosti nejnižší (trooper – vojín). Přestože byli vzati do SAS, první rok je výhradně zkušební a jejich přijetí může být v této době kdykoli odvoláno. Noví vojáci jsou přidělováni k jedné z 22 rot pluku a mají na výběr mezi člunovou, výsadkovou, horskou nebo mobilní rotou. Každý voják se musí alespoň jednou zúčastnit protiteroristického výcviku, neboť SAS je nejvýznamnější britskou protiteroristickou jednotkou Spojeného království. Výcvik je zaměřen na boj na krátkou vzdálenost, střelbu, slaňování, techniky dobývání budov, postupy v uzavřených prostorech dopravních prostředků (letadla, vagóny) a boj beze zbraně. Není tedy divu, že je SAS jednotka ve světě velice respektovanou a uznávanou (Stilwell et al., 2004). Delta Force Vojáci Delta Force jsou nabíráni k výcviku podle dřívější odbornosti. Dobrovolníci se nepřijímají. Důraz ve výcviku je kladen na schopnost uchazeče zvládnout operovat v podmínkách nepřetržitého osamocení. Postupy důstojníků Delta. Příslušníci Delta se o přijímání do své jednotky odmítají vybavovat. O Deltě je známo jen to, že dvakrát ročně představitelé jednotky vycestují do Hlavního personálního armádního centra v Saint Louis v Missouri a procházejí tam osobní protokoly příslušníků Námořní pěchoty. Účelem těchto návštěv je nalezení mezi Zelenými barety a Rangery výjimečně výkonné, schopné a spolehlivé kapitány a seržanty s dovednostmi, o které má Delta zájem. Vybraní jednotlivci obdrží zprávu, ve které se dozvědí jedině to, že o ně Delta projevuje zájem. V případě, že by takto vybrané a zkontaktované vojáky služba upoutala, je ve zprávě uvedeno telefonní číslo, na které se mají obrátit. Není-li z řad vojáků zájem, jsou povinni tuto zprávu zničit. Případní žadatelé jsou následně vystavěni nesnadnému psychologickému testu, obtížnějšímu než je obvyklý armádní test. Před nadcházející selekcí jsou vojáci povinni podstoupit týdenní intenzivní tělesné přezkoumání, skládající se z běhu, plavání a dálkových přesunů s velkou polní. Záměrem

39

tohoto týdne je navýšit fyzickou a psychickou formu a ověřit všechna poranění nebo operace, které musel uchazeč oznámit před samotným výběrem. Po zdolání těchto výchozích obtíží se kandidát přemisťuje do Camp Dawson, centra Armádní národní gardy v Apalačských horách ve Virginii, kde vojáci pokračují jednoměsíční hodnocenou fází, která je obdobou kurzu britské SAS. Průkopník Delta, plukovník Charles Beckwith, byl názoru, že výběrové techniky a postupy SAS jsou tím nejlepším možným řešením, jak oddělit ty dovedné od těch neuspokojivých. Úspěšnost testů, podobně jako u SAS, je velmi nízká. Většinou se jedná o jednociferné procentuální číslo. Jedním z nejkomplikovanějších aspektů je pro všechny zájemce příznak odloučení. V průběhu výběrového řízení se nemají šanci dostat do styku takřka s nikým, kromě instruktorů. Převážná část kandidátů adaptuje jen velice obtížně, jsou totiž navyklí působit jako součást týmu (Stilwell et al., 2004). Instruktoři Delty. Na počátku formální části obdrží každý uchazeč číslo a barvu. Číslo slouží k identifikaci jako jednotlivce, barva určuje jeho skupinu. Nesmí rozmlouvat s ostatními uchazeči, instruktoři s ním rozpráví jen minimálně. Instruktoři jsou k čekatelům přísně nestranní, nedopouštějí se rozhovorů, ani nenaznačují, jak na tom kandidáti jsou. Instruktoři nikdy nekřičí, ale ani nikdy nevysloví uznání, nemračí se, ani se neusmívají. Uchazeči tak nemají ponětí o tom, zda jsou zdární, či nikoliv. Lékař nahodile může zastavit adepta a zběžně jej zkontrolovat a něco si bez komentáře zapsat do poznámek. Uchazeč nemá zdání, že jej instruktoři skrytě fotografují. Chtějí mít jistotu, že se doopravdy prodírá křovím a nezlehčuje si cestu po stezkách. Jestliže instruktor dopadne zájemce na nestanovené cestě, udělí mu závažné varování. Pochybnosti u testovaných instruktoři navodí tím, že mezi ně včlení již propadlé žadatele, čímž zamezí možnosti posoudit situaci úrovně konkurentů Stilwell et al., 2004). V konečné fázi čeká nejednoho adepta opuštění nebo odvolání z dalšího pokračování výběrového řízení. Do závěrečné části výběru postoupí jen okolo dvaceti procent z prvotního počtu zájemců. Obsahem závěrečné fáze je dvoudenní výprava na 64 kilometrů, s plnou polní, volnou a větrnou oblastí Apalačské stezky. V kasárnách obdrží zbylí čekatelé za úkol prostudovat celou řadu velice náročných knih a poté mají 18 hodin na to, aby sepsali detailní obsah každé z nich. Toto cvičení slouží instruktorům ke zjištění,

40

nakolik jsou dobrovolníci duševně čilí po dvou dnech bez odpočinku. Definitivní překážkou pro kandidáta v této části výběru je pohovor před velitelským kolegiem. Uchazeč je usazen na židli, obstoupen velitelem jednotky Delta a všemi pěti vůdci jednotlivých rot, kteří pročítají všechny psychologické sdělení o čekateli a pokládají nejrůznorodější dotazy. Významem tohoto vyptávání je se přesvědčit, jak se dobrovolník chová při naléhání vyšší autority, zda se nechá lehce znechutit, zda zpanikaří pod tlakem. Po dokončení pohovoru se sbor velitelů ubere k poradě, při které se posuzují všechny pohledy chování a jednání adeptů během kurzu. O přijetí či nepřijetí kandidáta rozhoduje majoritní část velitelů. Ani v případě přijetí vojáka do jednotky Delta není možnost nahlédnutí do jeho výběrových a hodnotících spisů. Tyto listiny jsou jednou provždy zapečetěny. Nikdo nezjistí, jaké odpovídající požadavky bylo u daného kurzu nezbytné splnit (Stilwell et al., 2004). Výcvik Delty. Na samotný výcvik je voják odeslán do výcvikového kurzu specialistů, šestiměsíčního zdokonalování v tajných operacích, přepadových útocích, boji zblízka a ve střelbě. Oproti výcvikovému kurzu je zde tempo výrazně volnější. Vojáci tráví přes 1000 hodin na střelnici, kde si osvojují všechny aspekty bojové střelby tak dlouho, dokud ji precizně neovládají. Začátečníci se zúčastňují celé řady přednášek o psychologii, teorii boje, světové politice a také terorismu. V rozsahu výcviku ovládání vozidel se vycvičí i k řízení motocyklu. Následně příslušníci stráví 6 týdnů nácvikem spojení, vojenské medicíny a vyspělejších pěchotních dovedností, doprovázené 9 týdny nácviku vpádů a záchranných operací, přepadů v 2členných a 4 členných skupinách, prostupování do objektů, práce s lanem a výsadku z vrtulníků. Posléze kooperují s CIA na skutečných úkolech, kupříkladu ochraně významných osob nebo při získávání informací. Patří mezi vycvičené experty, avšak i těmto vojákům je dopřán ještě další výcvik ve speciálních odvětvích, jako je ničení výbušných návnad, přístrojové potápění a seskoky s padákem s volným pádem nebo s letem na padáku. Zúčastňují se výměnných pobytů u jiných protiteroristických jednotek po celém světě. Zkušenosti si předávají s německou GSG-9, francouzskou GIGN a britskou SAS, se kterou Delta kooperuje velice intenzivně (Stilwell et al., 2004).

41

Psychologický test. Jedním z nejpozoruhodnějších a nejproblematičtějších aspektů výběrového postupu Delta je psychologická zkouška, kterou musí podstoupit každý uchazeč, než bude pokládán za možného příslušníka jednotky. Dobrovolníci jsou vystaveni otázkám odlišných doktorů, mezi které namátkou patří: máte rád cizince, berete drogy, jak se díváte na homosexuály v armádě, bojíte se tmy, atd. Seznam otázek je nekončící, neboť lékaři potřebují stanovit psychologický profil každého žadatele a vyčlenit potenciální psychopaty. Dokonalým adeptem je vyzrálá osobnost s emociálním zakotvením v životě nebo v rodině. Delta nehledá plaché nebo uzavřené bezcharakterní představitele a už vůbec ne individua s trestnou a zločineckou minulostí. Jednotka shání jemně vyrovnané osobnosti s okamžitým, nikoli ukvapeným, rozhodováním (Stilwell et al., 2004). Nároky na důstojníky Delta Force. Pro vedení a řízení těch nejlepších jsou požadovány neobyčejné kvality. Jedná se o požadavky kladené na důstojníky jednotek Delta Force (1st SFOD-D, US Army 1st Special Forces Operational Detachment, 1. bojový oddíl Speciálních sil americké armády). Zařazení do 1st SFOD-D předchází důkladný výběrový proces, absolvování 34 týdenního tělesně i duševně pracného vstupního a přijímacího kurzu a následného 6měsíčního kurzu specialistů. Důstojníci 1st SFOD-D poroučejí v hodnosti kapitána, majora a podplukovníka. Mimo jiné slouží i jako operační důstojníci. 1st SFOD-D vypisuje nábor pro vstupní a přijímací zkoušení dvakrát ročně pro americké vojáky. Žadatel o důstojnickou hodnost musí: 1. Být dobrovolník, 2. občan Spojených států, 3. absolvovat upravenou verzi testu fyzické způsobilosti Class II Flight Physical, 4. být kvalifikovaný výsadkář, nebo dobrovolník pro výsadkářský výcvik, 5. úspěšně absolvovat prověrku minulosti a prověření nejméně na stupeň tajné, 6. absolvovat armádní test fyzické zdatnosti, verzi FM 21-20, 75 bodů u každého testu pro věkovou skupinu 22-26 let (55 kliků za 2 minuty, 62 dřepů ve dvou minutách a běh na dvě míle za 15.06 minut nebo méně) ve služební uniformě jednotky, 7. odsloužit minimálně ještě 2 roky aktivní služby po vybrání do jednotky,

42

8. mít hodnost kapitána nebo majora, 9. musí absolvovat pokračovací kurz, 10. mít vysokoškolský diplom, 11. úspěšně pracovat minimálně 12 měsíců ve velitelské funkci (Stilwell et al., 2004). Útvar rychlého nasazení (ÚRN) Útvar rychlého nasazení je specifickou formací Policie České republiky (PČR) vyhrazenou pro boj proti terorismu. Působení ÚRN je orientováno na provádění služebních zásahů proti teroristům, únoscům osob dopravních prostředků, nebezpečným pachatelům organizované trestné činnosti a pachatelům mimořádně vážných úmyslných trestných činů. Pracuje na celém území České republiky. Je přímo podřízen policejnímu prezidentovi. Vyslání útvaru určuje policejní prezident se souhlasem ministra vnitra, o nasazení jednotky rozhoduje velitel kompetentní přikázat vykonání zákroku pod jednotným velením. Historie ÚRN. Dějiny ÚRN PČR sahají do začátků 80. let 20. století, kdy rozhodlo Ministerstvo vnitra, na podkladě teroristických hrozeb v socialistickém bloku, vybudovat speciální oddíl, jehož přednostním úkolem mělo být zabraňovat těmto hrozbám. Do vedení vznikající složky byl jmenován pplk.. JUDr. Milan Kočí. V roce 1981 po vyhlášení náborové akce bylo vzato asi padesát zájemců a byl vytvořen spolkový útvar. Primárním předpokladem pro vykonávání služby u této bezpečnostní složky byl zdárně provedený test fyzické způsobilosti. Sféra výcviku nebyla jednoduchá, poněvadž pro jeho osnovu scházela předchozí praxe.

Nadto se za někdejšího systému nedostávaly informace o protiteroristické

problematice. Důraz byl přikládán zejména na fyzickou kondici. Zásahová skupina v rozsahu výcviku vykonávala zvláštní úlohy. Příslušníci byli kupříkladu vysazeni z vrtulníku na neznámém místě a jejich úkolem bylo se do vymezené doby navrátit zpět na základnu. Někdejší výzbroj ÚRN. Mezi využívané zbraně dříve patřily například pistole CZ vz. 50/70, samopaly vz. 58 a vz. 61, odstřelovací pušky vz. 54, které poté zastoupily pistole CZ 75, brazilské

43

revolvery Taurus ve dvou- i čtyřpalcovém provedení a také ruské Dragunovy SVD-1 a různé druhy brokovnic. Jako služební oděv zasahujících policistů sloužila proslulá vojenská souprava, kterou byl polní stejnokroj vz. 60 zvaný „jehličí“. Neprůstřelné vesty a přilby nebyly v nezbytných množstvích ani odpovídajících velikostech. Jednou ze složek výcviku bylo slaňování z výšek realizované pomocí odborných kurzů slaňování a lezení po skalách pod dozorem ostřílených instruktorů. S výcvikem vypomáhali také příslušníci Horské služby. Nácvik práce ve výškách byl provozován z různých přístupných střech budov nebo lešení. Pro zvyšování úrovně fyzické kondice policistů se do výcviku obvykle zařazoval běh na dlouhé vzdálenosti, dálkový pochod nebo plavání. Nescházelo ani posilování, karate, box, judo, překážkové dráhy, nácvik skoku z helikoptéry i z jedoucího vozu. Po roce 1989 zavládly v útvaru změny a jednotka se začala koncentrovat na novodobé trendy světové úrovně. Díky rozvíjející se součinnosti se zahraničím postupně jednotka nabývala pozice vysoce způsobilé a profesionální síly. Systém pohotovosti ÚRN. V současnosti je v rámci ÚRN utvořen systém připravenosti, při kterém je pohotovostní jednotka schopna opustit objekt do čtvrt hodiny od vyhlášení poplachu. Dalších šedesát procent členů může být k dispozici do tří hodin a zbývající policisté nacházející se na teritoriu České republiky do dvaceti čtyř hodin od ohlášení alarmu. Při situaci nasazení útvaru obeznámí zodpovědný důstojník velitele pohotovostní jednotky s okolnostmi a úkolem a vyšle ho dohromady s dalšími příslušníky k vykonání rekognoskace. Současně je v kontaktu s velícím důstojníkem složky, která k spolupráci vybídnula. Policistům jsou předběžně instruovány podstatné údaje nutné k uskutečnění akce. Každý článek týmu svou funkci, kterou je pro porozumění bojovník, pyrotechnik, odstřelovač, spojař, analytik, řidič nebo vyjednavač. Podmínky přijímání adeptů. K zásadním podmínkám přijetí k ÚRN patří minimálně středoškolský stupeň vzdělání a předcházející služební poměr v bezpečnostním sboru, nebo vysokoškolské vzdělání. Kromě toho se žadatelé podrobují bezpečnostní prověrce, nutné pro přístup k tajným informacím. Samotné výběrové řízení je rozčleněno do tří okruhů. V počátečním kole policista absolvuje lékařské vyšetření, kde se stanovuje jeho

44

schopnost snášet mimořádné zatížení. Při této proceduře se také psychologickým přezkoumáním za využití psychodiagnostických postupů zkoumá, zda uchazeč splňuje kritéria i z tohoto hlediska. Toto vyšetření může trvat šest až osm hodin a jeho důležitost zdůraznil plk. JUDr. Libor Lochman: „Potřebujeme skromné, tvrdé lidi, kteří v pravou chvíli odvedou těžkou a nebezpečnou práci, na kterou se zodpovědně a náročně připravují. Řada policistů, kteří k nám chtěli nastoupit, na tom byla fyzický výborně, ale neprošli psychotesty.“ Následuje test fyzické připravenosti a pohybové dovednosti. V případě kladného hodnocení pokračuje do druhého kola, tvořené sedmidenní zkouškou odolnosti, tzv. „pekelný týden“. Záměrem této fáze výběrového procesu je ověřit fyzickou a psychickou situaci žadatele, mravní hodnoty, chování a jednání v týmu, a to vše v krajních podmínkách. Nelehké orientační přesuny se zátěží a týmové úkoly zacílené na vytrvalost, speciální dovednosti, sílu a manuální obratnost. Žadatelé jsou pozorováni psychologem, instruktory výcviku a zkušenými příslušníky ÚRN. To celé musí každý eventuální člen kolektivu dokázat (Basl & Pilař, 2013). Výběrové řízení - fáze I. 

Komplexní lékařské vyšetření (provedené ZÚSS MV ČR, orientované na schopnost zvládat nadměrné fyzické zatížení),



psychologické vyšetření (testová baterie v trvání 6-8 hodin, sleduje se odolnost vůči stresu, přizpůsobivost a schopnost kolektivní práce),



test tělesné zdatnosti (běh na 60 a 5000 m, max. počet kliků za jednu minutu, max. počet shybů na hrazdě, max. počet sed-lehů za dvě minuty, plavání na 400 m, šplh na laně 4,5 m a dvě kola překážkové dráhy do čtyř minut).

Výběrové řízení - fáze II. 

Šestidenní testy odolnosti (důkladné přezkoušení fyzického a psychického stavu adeptů),



záměrem je zjištění chování v náročných podmínkách únavy a vyčerpání, fyzická a psychická odolnost vůči dlouhotrvajícímu stresu, rozhodování v kritických situacích, motivace a odhodlání,



obsahem této fáze jsou orientační přesuny se zátěží, úkoly zaměřené na vytrvalost, speciální zručnosti, sílu a manuální dovednost, částečný spánkový deficit jako další stresový činitel. 45

Výběrové řízení - fáze III. 

Pohovor (policisty před výběrovou komisí ředitele ÚRN s úmyslem ověřit si jeho motivaci pro službu v útvaru),



uskutečňuje se na základě předcházejícího prostudování personálních podkladů a výsledků testů,



rozhodnutí ředitele ÚRN (Basl & Pilař, 2013).

Výcvik a příprava ÚRN. Výcvik příslušníků ÚRN je velmi vysilující. Jejich vrcholná odborná a tělesná připravenost je potřebným předpokladem pro vykonávání služebních nařízení v boji proti terorismu a zvlášť závažné trestné činnosti a také pro působení v mezinárodních operacích. Náplně výcviku jsou připravovány velice pečlivě a člení se na jednotlivé odvětví, témata a cvičení. Zásadním elementem je střelecká, taktická a tělesná příprava. Subvenční přípravy – výsadková, dopravní, zdravotní, psychologická a ženijní příprava, spojovací a dokumentační příprava, metody utajeného přiblížení a pozorování, umění přežití a boje v terénu a rovněž obrana VIP. Taktická příprava je avšak složkou nejvýznamnější. Nacvičuje se prostřednictvím souhrnných cvičení s odpovídající tematikou tak, aby co největší měrou korespondovaly reálným případům soudobého života. Sběr primárních informací, jejich vyhodnocování a předávání, příprava a plánování zásahu, roztřídění úkolů, příprava výstroje a výzbroje, volba přemístění a místo zákroku a nejpříhodnější varianty zásahu, přiblížení, možnosti vstupu a evakuace a další aktivity žádají náročnou přípravu jak jedince, tak i celé skupiny. Je nutné, aby se výcvik probíral a pozměňoval podle rozdílných podmínek. Neopomenutelným umem elitních policistů je též i poskytování první pomoci v případě poranění v průběhu akce. Všichni příslušníci se každý rok účastní školení a seminářů kardiopulmonální resuscitace a první pomoc (Basl & Pilař, 2013). Současná výzbroj ÚRN. ÚRN je vyzbrojen hojným počtem různých druhů ručních střelných zbraní a municí. K hlavní výbavě policisty patří pistole GLOCK 17 a samopal HK MP5 A5. Dále je útvar vybaven útočnými puškami HK G36 a 417, granátometem, kulometem MINIMI

46

a brokovnicí Benelli, sloužící pro práci pyrotechnika. Mezi další zvláštní výbavu patří útočný nůž, páčidlo, sekera, palcát, motorový rozbrus, beranidlo. Významný zásah útvaru. V posledních letech se navýšil počet policejních zákroků. Takové činnosti nastávají v průměru desetkrát za měsíc. Zpravidla nejsou z důvodu utajení zveřejňovány. K nejpovědomějším akcím ÚRN patří pravděpodobně ta z prosince roku 2000. Zásahová jednotka zachytila celostátně vyhledávaného uprchlého vězně Jiřího Kajínka. Odsouzen byl na doživotí za spáchání dvojnásobné nájemné vraždy a pokusu o vraždu. Z mírovské věznice se mu povedlo uniknout 29. října, dopaden a zatčen byl jednotkou ÚRN 8. prosince na sídlišti Velká Ohrada, kde se schovával v bytě taktéž odsouzeného pětinásobného vraha, člena gangu orlických vrahů (Basl & Pilař, 2013). Kritéria obtížného výběrového řízení k ÚRN PČR normativně ustanovují nejen zákony a předpisy, ale taktéž Závazný pokyn policejního prezidenta č. 40/2009 a Rozkaz policejního prezidenta č. 1/2009. Předpokladem, bez kterého je nemožné, aby se zájemce zúčastnil výběrového řízení, je naplnění zákonných požadavků. Jedním z požadavků je předešlý pracovní poměr v bezpečnostním sboru ve služební hodnosti inspektora, služební zařazení v 5. tarifní třídě. Dále uvádějí, že se předpokládají minimálně velice dobré výsledky ve výkonu služby, které se hodnotí podle služebních posudků. Výběrové řízení absolvovalo v minulosti i současnosti značných změn, které jsou také následkem zkušeností velitelů a instruktorů z průběhu výcviku a z reálného výkonu služby a odpovídají na celkové změny ve výcvikovém a vzdělávacím systému policie. Statistiky posledních let dosvědčují, že výběrové řízení k ÚRN je skutečně náročné. Ačkoliv došlo v minulých letech ke snížení limitů ve fyzických disciplínách, značně stoupá počet zájemců, kteří testy tělesné připravenosti neprojdou. Tato skutečnost je bezpochybně spjata s celkovou celospolečenskou situací a je následkem špatného životního stylu. Zástupce vedoucího ORN plk. Josef S. ovšem razantně odmítá jakékoliv snižování požadavků. Míní, že ÚRN by se taková situace nevyplatila. „Byla by to chyba už od počátku. Myslím, že by to mělo destruktivní vliv na útvar“, dodává. Po zdárně absolvovaném výběrovém řízení čerstvě příchozí příslušníci prostupují u ÚRN nejdříve vstupním kurzem, který je seznamuje se základním teoretickým a praktickým výcvikem v hlavních specializacích, ve střelbě a taktice, práci ve výškách a nad volnou hloubkou a sebeobraně. Vstupní kurz se vykonává v podstatě od rána do

47

večera na výcvikové základně v Borku a trvá zhruba dva až tři měsíce. Tato doba ale není striktně stanovena, kurz je vždy tak dlouhý, jak je potřeba. Závisí na schopnostech rekrutů a jejich předchozí praxi, objasňuje mjr. Jiří L., vedoucí výcvikového oddělení. Příslušníci ÚRN se účastní také řady doplňkových příprav, různých specializačních praktik a kurzů, které jsou pořádány mimo útvar, například ve speciálních výcvikových územích Armády České republiky nebo Hasičského záchranného sboru. Ke kompenzačním činnostem řadíme speciální kurzy boje zblízka, letní a zimní aktivity v přírodě, sportovní hry, sportovní lezení na skalách, kurzy maskování a skialpu, topografie a pohyb v terénu při přemístěních či kurzy paramediků. Policisté jsou vysíláni do jazykového institutu Ministerstva vnitra ke studiu cizích jazyků. Výcvik, jakožto předzvěst úspěchu, reprezentuje jednotvárná dřina. Nácviky, opakování, drilování modelových zásahů. Chod operačních skupin útvaru probíhá ve třech základních módech, vymezovaných jako černý (zásadní), zelený (operace v otevřeném terénu a zalesněných oblastech) a šedý (akce v neuniformovaném oděvu). Za hlavní podmínkou úspěchu stojí, při plnění služebních úkolů útvaru, sladěný celek a jeho kolektivní práce (Stehlík et al., 2011). Výcviková základna Borek. Tvoří pro jednotku vskutku významnou základnu, nenahraditelnou pro výcvik. Toto víceúčelové výcvikové zařízení skýtá podmínky pro komplexní střeleckou přípravu odstřelovačů, taktickou přípravu vykonání služebních zákroků, výcvik práce ve výškách, přípravu pyrotechniků, řidičů specialistů a vyjednavačů a dále pro přípravu na plnění úkolů v oblasti jiného státu. Odehrává se zde standardní výcvik zásahových oddělení ÚRN ve střelecké přípravě na několika střelnicích a taktická příprava ve cvičném objektu, známém také jako gumák či killing house, a to za využití jak cvičné, tak ostré munice, výbušnin i zábleskových granátů. K účelům dalšího výcviku taktiky se používají napodobeniny letadla, autobusu a komplexu budov – ulice. Pro nacvičování práce ve výškách posluhují dvě víceúčelové cvičné věže. Odstřelovačům, řidičům, vyjednavačům i pyrotechnikům zde k vykonávání specifické přípravy slouží menší objekt pro drilování použití průlomových předmětů při násilných vstupech do budov, a to jak za pomoci mechanických, tak i pyrotechnických nástrojů. Mimo jiné právě zde probíhá zátěžový „pekelný“ týden, druhá část výběrového řízení k ÚRN. Základna je využívána i k dalším speciálním výcvikům jiných útvarů, především pro Útvar speciálních činností, Útvar pro

48

ochranu ústavních činitelů, Národní protidrogovou centrálu a Cizineckou policii (Stehlík et al., 2011).

49

Závěry V průběhu tvorby bakalářské práce jsem nalezl množství publikací, které se zabývá oblastí bezpečnosti státu. Pod tímto pojmem si někteří z nás představí bezpečnostní složky státu, což je ze samotného označení zřejmé, a také do jisté míry správné. Zabývat se pouze výběrem a výcvikem bojovníků by bylo z pohledu souvislostí nemístné. Studiem odborných článků jsem získal četné množství poznatků týkajících se speciálních jednotek a jejich výběrových procesů a následného výcviku příslušníků speciálních jednotek, čímž jsem naplnil vytyčený hlavní úkol závěrečné práce. Stejně tak představy o dějinách a hlavních úkolech jednotek. Představil jsem nejzásadnější speciální jednotky a nastínil problematiku terorismu jakožto uskutečnění cílů dílčích. Při zpracovávání hlavního cíle bylo žádoucí vyzdvihnout takové jednotky, které se svou historií, posláním a úspěšně splněnými operacemi dají považovat za skutečně výjimečné. Výběrové řízení a výcvik bojových elit směřuje u všech speciálních jednotek ke stejnému cíli. Vyhledat a vycvičit takové specialisty, kteří budou schopni týmové i samostatné práce. Takové, kteří budou nadstandardně vybaveni po stránce fyzické. Specialisty rozumné, odvážné, rozhodné, se smyslem pro vedení kolektivu. I přes více či méně odlišné výběrové a výcvikové procesy jsou všechny jednotky zvláštního určení pouze pro vytříbené jedince, což je vzhledem k zachování vysokého standardu žádoucí. Zakomponování tématiky terorismu, jakožto „fenoménu“ dnešní doby, se jevilo jako příhodné. Česká republika není nijak mimořádně atraktivním potenciálním cílem teroristického útoku, ale uvědomme si například situaci z konce minulého roku, kdy byl zamýšlen teroristický útok na O2 arénu v Praze. Mělo se tak stát po předchozím masakru v Paříži, kdy po celém světě panovaly obavy. Plány se nenaplnily a je jedině dobře, že naše precizně vybraná a znamenitě vycvičená speciální jednotka nemusela zasahovat. Okolnosti související s bezpečností státu nelze brát na lehkou váhu a je zapotřebí si v takovýchto záležitostech počínat velice obezřetně. Jde přeci o zájmy nás všech. Doufám, že alespoň část z Vás semnou bude souhlasit, když sdělím, že jednotka rázu ÚRN je zřetelem na bezpečnost státu potřebná, ne-li v dnešní době nezbytná. Útvar rychlého nasazení je speciální uskupení pracující na celém území České republiky určené k boji proti terorismu. Situace zvláštních jednotek, alespoň tedy v České republice, není nikterak líbivá. Elitní jednotka s kompletním zázemím, kvalifikovaným personálem, možnostem profesionálním výcviku, výzbrojí a výstrojí je finančně značně náročná organizace. Velitelé těchto jednotek navíc mají pouze omezený počet tabulkových míst k

50

naplnění požadovaných stavů příslušníků. Nejen tyto skutečnosti jsou dle mého názoru „tlumiče“ případného zvelebení situace. Závěrečnou prací jsem se pokusil upozornit na podstatu a role speciálních jednotek a příčiny jejich zrodu. Z obsažených kapitol si lze vytvořit představu o výběru a výcviku adeptů do speciálních jednotek na našem území a ve světě. Prostřednictvím zmíněných kritérií a požadavků při výběru a výcviku vybraných jednotek je možno provést porovnání výstroje a výzbroje, náročnosti, rozdílných fází nebo délky trvání jednotlivých kurzů. Jsem názoru, že oblast přijímání a vychovávání členů je u speciálních útvarů srovnatelná. U všech jednotek je vyžadována příkladná znalost střelby, taktiky, výsadkové činnosti, práce ve výškách a ostatních zvláštních dovedností. Sféra požadovaných nároků na dobrovolníky právě tak. Ve všech jednotkách je důraz kladen na psychickou odolnost kandidátů, což představuje jeden z největších „oříšků“ celého výběru. Právě psychologické testy a vyšetření jsou pro žadatele fází, kde značná část z nich, dokonce až devadesát procent, své snažení končí.

51

Souhrn V bakalářské práci vycházím zejména z odborné literatury českých i světových autorů. Mnohdy autorů znalých bojového prostředí a bezpečnostní tématiky. Jejich poznatky jsou bezesporu přínosem a hodnotným základem jako zdroj při tvorbě závěrečné práce. Vhodný výběr publikace, její následné studování a selekce užitečných informací mi poskytnula snadnější porozumění nabytých vědomostí a jejich zpracování. Smyslem této práce je usnadnit orientaci v celé šíři problematiky speciálních jednotek světa, od jejich vzniku až po současnost, s důrazem na výběrová řízení a výcvikové postupy. Úlohou práce je také nástin těch nejzásadnějších speciálních jednotek světa, především pak jejich historie a organizace, poslání, výstroj a výzbroj. U vybraných jednotek jsou zaznamenány kritéria a přijímací požadavky na kandidáty vstupující do jednotek zvláštního určení. V publikaci je částečně prostor věnován oblasti terorismu. Záměrem práce je vytvoření uceleného přehledu informací zabývajícího se speciálními zásahovými jednotkami a k navození motivace a inspirace případným zájemcům o vstup k elitní jednotce.

52

Summary In the thesis I mainly refer to the literature of Czech and also international authors. Often the authors are knowledgeable of combat environment and security forces. Their findings are without a doubt valuable as base resources for the creation of my final work. Appropriate selection of publications, the subsequent studying and selection of useful information enabled me to better understand and further procces the acquired knowledge. The purpose of this work is to improve reader's orientation in the whole range of issues of world's special forces, from the beginning of their existence to the present, with emphasis on the selection and training procedures. Another objective of the thesis is to outline of the most remarkable special forces units of the world, especially their history and organization, mission, equipment and weaponry. Admission requirements for candidates entering the special purpose entities are noted for the units chosen. The publication, in part, also focuses on the topic of terrorism. Its intention is to create a comprehensive overview of information dealing with elite security intervention units and to induce motivation and inspiration of potential candidates to join them.

53

Referenční seznam

Basl, J., & Pilař, A. (2013). Elitní komanda zblízka. Praha, Česká republika: Knižní klub. Bennett, Richard M. (2006). Encyklopedie elitních sil světa. Praha, Česká republika: Naše vojsko. Boger, J. (1995). Elitní a speciální jednotky světa. Praha, Česká republika: Naše vojsko. Čejka, M. (2007). Encyklopedie blízkovýchodního terorismu. Brno, Česká republika: Barrister & Principal. Davies, N. (2006). Raději smrt: historie speciálních operací speciálních jednotek. Praha, Česká republika: Deus. Kovář, M. (2007). Terorismus III.: protiteroristické jednotky. Praha, Česká republika: Police history. Lang, Walter N., Eliot, P., & Maguire, K. (1997). Elitní jednotky: Lidé, zbraně a operace ve válce proti terorismu. Praha, Česká republika: Cesty. Souleimanov, E., & A. Belfer, M. (2010). Terorismus: pokus o porozumění. Praha, Česká republika: Sociologické nakladatelství (SLON). Stehlík, E. et al. (2011). URNA: 30 let policejní protiteroristické jednotky. Praha, Česká republika: V ráji. Stilwell, A., Ryan, M., & Mann, Ch. (2004). Encyklopedie speciálních jednotek: taktika, historie, strategie, zbraně. Praha, Česká republika: Svojtka & Co.

54