Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta tělesné kultury. VZDUCH A JEHO VYUŢITÍ V CESTOVNÍM RUCHU A VE SPORTU Diplomová práce (bakalářská)

Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta tělesné kultury

VZDUCH A JEHO VYUŢITÍ V CESTOVNÍM RUCHU A VE SPORTU Diplomová práce (bakalářská)

Autor: Michaela Salašová, Management sportu a trenérství Vedoucí práce: Ing. Eva Schwartzhoffová, Ph.D. Olomouc 2010

Jméno a příjmení autora:

Michaela Salašová

Název bakalářské práce:

Vzduch a jeho vyuţití v cestovním ruchu a ve sportu

Pracoviště:

Katedra rekreologie

Vedoucí bakalářské práce:

Ing. Eva Schwartzhoffová, Ph.D.

Rok obhajoby:

2010

Abstrakt: Bakalářská práce pojednává o moţnostech aktivního trávení volného času v bezmotorových vzdušných aktivitách. Cílem práce bylo popsat vybrané sportovní disciplíny, zhodnotit jejich význam pro rekreaci a cestovní ruch v rámci České republiky, zmapovat současné moţnosti laické veřejnosti a shrnout finanční a materiální náročnost. Klíčová slova: vzduch, paragliding, parašutismus, balónové létání, cestovní ruch, Česká republika

Souhlasím s půjčováním diplomové práce v rámci knihovních sluţeb.

Author‘s first name and surname:

Michaela Salašová

Title of the thesis:

Air and its use in tourism and sport

Department:

Department of Leisure and Outdoor Education

Supervisor:

Ing. Eva Schwartzhoffová, Ph.D.

The year of presentation:

2010

Abstract: The bachelor thesis deals with the possibilities of active leisure in motorless air activities. The aim was to describe selected sport disciplines,assess their importance for recreation and tourism in the Czech Republic, to map the current options of general public and summarize financial and material demands. Keywords: air, paragliding, skydiving, balooning, tourism, Czech Republic

I agree the thesis paper to be lent within the library service.

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně pod vedením Ing. Evy Schwartzhoffové, Ph.D., uvedla všechny pouţité literární a odborné zdroje a dodrţovala zásady vědecké etiky. …………………………. V Olomouci dne 23. dubna 2010

Děkuji Ing.Evě Schwartzhoffové, Ph.D za vedení práce, děkuji PaedDr. Františku Langerovi Csc. za podnětné rady při zpracování bakalářské práce. Děkuji také mému otci, PhDr.Jaroslavu Dvorskému,PhD., za cenné připomínky k celé mé práci. Dále děkuji všem osloveným za trpělivost a vstřícnost při odborných konzultacích v jednotlivých sportovních odvětvích. V neposlední řadě děkuji celé své rodině za morální podporu.

OBSAH

1 ÚVOD

8

2 CÍLE

9

2.1 Hlavní cíl

9

2.2 Dílčí cíle

9

3 METODIKA PRÁCE

10

4 VÝSLEDKY

11

4.1 Paragliding

11

4.1.1 Stručná historie paraglidingu

11

4.1.2 Jak začít s paraglidingem

12

4.1.3 Potřebné vybavení

13

4.1.4 Lokality pro paragliding v ČR

14

4.1.5 Náročnost na přípravu a prožitek

18

4.1.6 Osobní zkušenosti

18

4.1.7 Letecká Amatérská Asociace

18

4.2 Parašutismus

19

4.2.1 Stručná historie parašutismu

19

4.2.2 Jak začít s parašutismem

20


20

4.2.4 Lokality pro parašutismus v ČR

21


24


24

4.2.7 Aeroklub České republiky

25

4.3 Balónové létání

25

4.3.1 Stručná historie balónového létání

25

4.3.2 Jak začít s balónovým létáním

26


27


30


30

4.3.6 Český balónový svaz

31

4.4 Srovnání hlavních vzdušných aktivit

31

4.5 Ostatní bezmotorové vzdušné aktivity

32

4.5.1 Závěsné létání (hanggliding)

32

4.5.2 B.A.S.E jumping

33

4.5.3 Bungee jumping

33

4.5.4 Rope jumping (Kiene swing)

33

4.5.5 Kitesurfing

34

4.5.6 Windsurfing

34

5 ZÁVĚRY

35

6 SOUHRN

37

7 SUMMARY

38

8 REFERENČNÍ SEZNAM

39

9 PŘÍLOHY

41

1 ÚVOD Legendární dvojice Daidalos a Ikaros byli z hlediska mytologie prvními odváţlivci, kteří se, dle Starých řeckých bájí a pověstí, snaţili pokořit vzduch pomocí křídel z ptačích per a vosku. Proveditelností nápadu z této báje se zabývat nebudeme, je ovšem bezesporu dobrým zrcadlem odvěkých tuţeb lidstva po pohybu v trojrozměrné veličině – vzduchu. Lidstvo jiţ objevilo mnoho reálných způsobů, kterými se lze postavit mocným silám vzduchu a zemské přitaţlivosti. Vyrobili balony, padáky a křídla. Naučili se tyto vynálezy ovládat a určovat rychlost. Porozuměli silám, které vedou tento ţivel, jako je např. termické proudění vzduchu. Neustále se vyvíjí nové materiály a získávají se nové poznatky, které posunují hranice lidských moţností. To, co dnes vidíme pouze ve sci-fi filmech, se zanedlouho stane běţnou součástí lidského ţivota. Téma mé bakalářské práce mě provází celým mým ţivotem. Aktivně se věnuji paraglidingu a parašutismu a rodiče jsou instruktoři obou těchto proţitkových sportů. Kaţdý rok na vlastní oči vidím nadšené tváře dalších a dalších začátečníků, kteří poprvé pocítili náznak volného pádu, či téměř neomezený pohyb ve vzduchu pomocí padákového kluzáku. V mé práci bych ráda popsala vybrané sportovní disciplíny a další vzdušné aktivity v rámci aktivního, či pasivního trávení volného času a poskytla tím informace jednotlivým zájemcům a cestovním kancelářím zabývající se incomingovými programy. Dále chci „zmapovat“ současné moţnosti laické veřejnosti, která má zájem o proniknutí do dalšího ţivlu a to jak jednorázově, tak i pokud se chce v daném sportu i nadále zdokonalovat. Ráda bych shrnula, kde všude v rámci ČR se dají provozovat vzdušné sporty a při jaké náročnosti z hlediska financí i vybavení. Mým cílem je také představit nově se rozvíjející vzdušné sporty, v čem všem se dá vzduch vyuţít a co v něm lze provozovat.

2 CÍLE PRÁCE

2.1 Hlavní cíl Hlavním cílem mé bakalářské práce je popis jednotlivých sportů a zhodnocení jejich významu pro rekreaci a cestovní ruch v rámci České republiky.

2.2 Dílčí cíle Popis aktivit a sportovních disciplín provozovaných ve vzduchu v rámci aktivního trávení volného času, Zmapování lokalit pro provozování vzdušných aktivit, Shrnutí finanční a materiální náročnosti v jednotlivých sportech, Stručné představení nově se rozvíjejících vzdušných aktivit, Srovnání vzdušných aktivit.

3 METODIKA PRÁCE

Sběr dat jsem zahájila rozhovory s odborníky v dále popsaných sportovních disciplínách (paragliding, parašutismus, balónové létání). Kaţdý z dotazovaných má dlouholetou praxi ve výcviku nováčků. Přesné průběhy rozhovorů jsou zaznamenány v přiloţených záznamových listech o provedení řízeného rozhovoru (viz přílohy 1–7). Podle záznamových listů jsem provedla 7 řízených rozhovorů, z nichţ jeden trval průměrně 45 min. Dotazovaní byli většinou velmi ochotní odpovídat a výsledky mého šetření je zajímali. Pozn. U parašutistů bylo šetření v některých případech prováděno během klasického víkendového provozu na letišti, proto byl rozhovor místy přerušován, nicméně kvalita odpovědí byla srovnatelná s rozhovory vedenými v klidu.

Ve druhé fázi jsem absolvovala terénní šetření přímo v místech výuky začátečníků. Sledovala jsem podmínky pro teoretickou i praktickou výuku, a jaké jsou moţnosti, kdyţ při výcviku není ideální počasí. Zaměřila jsem se na vybavenost učeben, moţnost poskytnutí výukových trenaţérů a ostatního vybavení včetně samotných padáků. Dále jsem sledovala moţnosti ubytování, stravování a cenové relace. Při zpracování tématu mé bakalářské práce jsem vyuţila introspektivní metody v kapitolách 4.1.6, 4.2.6 a 4.3.5 Osobní zkušenosti, dále metody deskripce při popisu jednotlivých sportovních aktivit a analýzy sekundárních dat při hledání a ověřování pro práci důleţitých informací. V poslední fázi jsem hodnotila výsledky podle vhodnosti pro incomingové programy

pomocí bodové škály od 0 do 10ti bodů, přičemţ 10 bodů je maximální a nejlepší moţný výsledek. Všechny poznatky jsem shrnula do přehledných tabulek.

4 VÝSLEDKY

V následujících kapitolách se seznámíme s několika bezmotorovými sporty provozovanými ve vzduchu, jejichţ uplatnění se dá vyuţít nejen jako aktivní trávení volného času, ale i jako efektivní zpestření záţitkových programů v rámci cestovního ruchu. Budeme se zabývat náročností sportů a jak s nimi začít. Také se seznámíme s nejvhodnějšími lokalitami pro základní výcvik v kaţdém sportu.

4.1 Paragliding Paragliding je letecké sportovní odvětví, při němţ se létá na padákových kluzácích, jejichţ tvar nosné plochy je udrţován náporem proudícího vzduchu. Základem paraglidingu je klouzavý let bez pouţití motoru. Start probíhá zpravidla rozběhnutím z kopce.

4.1.1 Stručná historie Podle Plose (1999) poloţila základy pro vznik paraglidingu NASA zpřístupněním veřejnosti výsledků svého vývoje návratových zařízení kosmických lodí. Jedním typem bylo křídlo z textilní tkaniny formované náporem vzduchu do tvaru nosné plochy s leteckým profilem. Křídlo bylo takto konstruováno kvůli své výkonnosti a lepší ovladatelnosti, neţ do té doby pouţívané kruhové padáky. Padák, typu křídlo, se brzy ujal ve sportovním parašutismu a počátkem sedmdesátých let se rychle rozšířil ze Severní Ameriky do celého světa. V roce 1978 se Francouz Gérard Bosson začíná aktivně věnovat létání ze svahu. Zakládá vlastní klub „Les Chaucas“ (kavky) a tím dává první impuls vzniku paraglidingu jakoţto samostatnému sportovnímu odvětví. O rok později jiţ předvádí sport veřejnosti a sklízí obrovský úspěch. Organizuje první školu létání, avšak stále na vyslouţilých seskokových

padácích. První skutečný padákový kluzák vyrábí, aţ roku 1985 Lauren de Kalbermatten a hned ho začíná prodávat po stovkách. Od roku 1985 neustále dochází k postupným proměnám v konstrukcích i materiálech, tvar kluzáku se mění do elipsovité podoby, coţ přináší výrazné zlepšení aerodynamických vlastností padáku. Látky jsou opatřeny zátěrem, coţ zvyšuje klouzavost a vzniká i stále nové vybavení speciálně na paragliding (přístroje, postroje, přilby…) V dnešní době díky vybavení a lepším konstrukcím kluzáku piloti soutěţí v mnoha paraglidingových disciplínách – kdo udělá nejdelší přelet, kdo se ve vzduchu udrţí nejdéle, ale i kdo přistane nejpřesněji na cíl, nebo kdo slétne z nejvyšší hory. V České republice vznikají první výrobky roku 1987. Nejvýraznější propagátor a provozovatel tohoto sportu byl Aviatik klub Brno. Po roce 1989 vzniká řada výrobců a škol.

4.1.2 Jak začít s paraglidingem Kurz paraglidingu Prvním krokem k objevování nových perspektiv je absolvování kurzu. Kaţdý zájemce je povinen před kurzem podstoupit zdravotní prohlídku. Většina kurzů trvá nejdéle 1 týden. Vše samozřejmě hodně záleţí na počasí. Na základním kurze se účastník podrobně seznámí s padákem a naučí se zvládat nejzákladnější manipulaci na cvičných loučkách za slabého větru. Je kladen důraz na naučení správných předletových návyků – upnutí do postroje, kontrola vrchlíku a šňůr, kontrola počasí a vzdušného prostoru. Účastníci kurzu se učí jak odstartovat a přistát, i kdyţ prozatím jen na pár metrech. Teprve v závěrečné části kurzu, po bezpodmínečně dokonalém zvládnutí ovládání padáku, je kurzista vypuštěn na větší kopec s převýšením minimálně 300 m. Zde kurzista plní předepsané úlohy dle výcvikové osnovy. Součástí kurzu je také teoretická příprava z oblasti meteorologie, aerodynamiky, stručné historie létání a v neposlední řadě pravidel létání. Konec kurzu bývá ukončen testem z probrané teoretické látky. Na základě výsledků a subjektivního hodnocení instruktora ohledně praktické části jsou absolventům předány osobní listy, na jejichţ základě jim Letecká amatérská asociace (LAA ČR) vystaví pilotní průkaz skupiny A – základní pilotní licence pro paragliding. Pro zvýšení kvalifikace existují nadstavbové kurzy létání, na kterých je moţné získat licenci B – sportovní pilot, nebo kurzy létání v termice. Pro pokročilé paraglidisty existují kurzy s nácvikem nestandardních a krizových situací, kde se učí reagovat

na uměle vyvolané závady. Po absolvování kurzu je pilot schopen samostatného létání a postupně si stále důkladněji osvojuje řízení kluzáku. Je schopen svahování a termického létání pro nabrání výšky. Vrcholem pro bezmotorové létání je tzv. Crosscountry – přelety terénu, kde pilot vyuţívá všechny své znalosti a dovednosti, které mohou trvat i několik hodin a pilot můţe ulétnout i několik stovek kilometrů. V této disciplíně se pořádají i závody, kde pilot podle mapy hledá a na důkaz zaznamenává do GPS různé body krajiny z různých úhlů.

Tandemový slet Na absolvování tandemového paraglidového letu nepotřebuje zájemce ţádný předchozí výcvik. Jedná se o jednorázovou aktivitu proţitkového charakteru vhodnou pro kohokoliv bez omezení věku a zdravotní způsobilosti. Jedinou podmínkou je hmotnost pasaţéra maximálně do 130 kg. Základní tandemový let trvá 5–10 min. a zájemce vyjde zhruba na 1500, – Kč.

4.1.3 Potřebné vybavení Padákový kluzák je bezmotorové letadlo těţší vzduchu, které je konstruováno maximálně pro dvě osoby a jehoţ vzlet se uskutečňuje rozběhem pilota, aerovlekem nebo navijákem, a jehoţ charakter nosné plochy není určován tuhou konstrukcí" (Vyhláška, 108/1997). Kluzák se skládá z vrchlíku, nosných a řídících šňůr a nosných popruhů. Vrchlík je ušit ze speciální technické tkaniny, konstrukce je tvořena systémem ţeber tvaru leteckého profilu, ke kterému jsou přišity vrchní a spodní pláště. Uvnitř křídla vzniká přetlak. Ve spodní části profilu jsou všity poutka, které drţí nosné šňůry, ty jsou napojeny pomocí šroubovacích karabinek na nosné popruhy, které jsou spojeny se sedačkou (postrojem). Sedačka během let prošla také velkým vývojem. Z obyčejných prkének potaţených látkou se dnes vyvinula v absolutně pohodlnou a pilota v ničem neomezující velmi důleţitou součást padáku. Je v ní integrován prostor pro záloţní padák a úloţný prostor na brašnu a osobní věci pilota. V sedačce bývá uloţen chránič páteře a kanystr na případné dováţení pilota vodou. K sedačce také bývá připojen pultík s veškerou elektronikou a technickým vybavením pilota.

Dnes jsou jiţ vyvinuty speciální karabiny na paragliding, které brání jejich otočení a samovolnému otevření. Záložní padák slouţí jako východisko z nouzové situace, má nejčastěji sférický tvar (polokoule s dolů staţeným středem). Je zabalen ve vnitřním kontejneru v sedačce pilota. Pilot otevírá záloţní padák vytrţením a odhozením uvolňovače do volného prostoru. Přilby jsou dnes navrţené speciálně pro paragliding, mohou mít integrální podobu, coţ chrání pilotův obličej. Obuv a oblečení – nezbytně nutné jsou jakékoliv boty zpevňující kotníky, dají se ovšem sehnat i speciální boty určené na paragliding. Dále pilot ve vzduchu ocení kombinézu a rukavice z větru vzdorných materiálů. Pro začátečníky není ţádná elektronika vyloţeně nutná, avšak pro termické létání je zapotřebí variometr (snímá tlak vzduchu a akusticky vyhodnocuje klesání či stoupání). Je moţné sehnat kombinovaný variometr s výškoměrem a někdy i GPS přístrojem v jednom. GPS je moţné mít i samostatně. Na závodech se pomocí GPS dokazuje absolvovaná trať.

4.1.4 Lokality pro paragliding v ČR Raná u Loun Směr větru: Jediný kopec v České republice, který umoţňuje startovat na téměř všechny směry větru a to od 0°do 35° a od 45°-360° (Obrázek 1).

Obrázek 1. Směry větrů na výukovém kopci Raná u Loun.

Start: Raná má 4 startoviště, nejvyšší v 475 m. n. m. a 3 cvičné plochy pod kopcem pro výcvik začátečníků Přistání: Publikovány jsou 2 přistávací plochy na opačných stranách kopce Doprava na start: Letový terén Ranská hora se nachází v I. zóně CHKO České středohoří a část terénu je klasifikována jako Národní přírodní rezervace, proto cesta na start je povolena pouze pěšky asi 500 m od parkoviště pod kopcem. (Adamec, 2010). Podmínky pro kurzy: Jedná se o nejobvyklejší výcvikovou lokalitu pro paragliding. V areálu je moţnost ubytování a lehkého občerstvení, kvalitnější stravování je moţné v nedaleké vesnici.

Černá hora Směr větru: jih

Start: Startuje se z upravené plochy v lesním průseku o šířce přibliţně 70 m a délce zhruba 100 m. Po obou stranách startoviště a také pod ním se nacházejí stromy vysoké asi 20 m. Přistání: Přistává se pod startovištěm u silnice spojující Černý Důl a Janské Lázně na souřadnicích N50°38.022' E15°43.613' na skloněné louce, kterou je ze startu dobře vidět. Doprava na start: Nejlepší přístup ke startovišti je z Jánských Lázní lanovkou na Černou horu. Pak pěšky asi 200 m k Sokolské boudě a odtud dále na západ asi 500 m po štěrkové cestě aţ do průseku pod vysílačem. Podmínky pro kurzy: Tento terén není úplně obvyklý pro začátečnické kurzy, ale je vhodný pro tandemové slety, které se tu hojně provozují v létě i v zimě. Moţnosti ubytování nabízí Černý důl a Jánské lázně, kde zájemci najdou i spoustu dalšího sportovního i relaxačního vyţití.

Godula u Komorní Lhotky Směr větru: sever, severovýchod Nadmořská výška/převýšení: 685/278 m Start: Start se nachází přibliţně ve dvou třetinách výšky kopce dál na východ od Komorní Lhotky. Je široký na jeden padák a dlouhý asi 35–40 m. Dá se odstartovat i za velmi slabého větru. Přistání: Přistává se na prostorných lukách přímo pod kopcem. Doprava na start: Přístup na startoviště je z Komorní Lhotky nebo Smilovic (15 min. pěší chůze). Druhá moţnost je vlakem nebo autobusem do Hnojníku od nádraţí přes Smilovice 45 min. pěší chůze (Černochová, 2010). Podmínky pro kurzy: Na vrcholu kopce Godula se nachází krásný horský hotel Ondráš, kde je moţnost ubytování za celkem přijatelné ceny. V hotelu je k dispozici malá a velká posluchárna s videem i relaxační vybavení po namáhavém výcviku.

Kozákov Směr větru:jiţní aţ západní

Nadmořská výška/převýšení: 744/260 m Start: Start západ 260° je snadný, pouze při severozápadním proudění moţnost vzniku turbulencí za stromy (pouze pro zkušenější piloty). Při nemoţnosti přeletění buků je v pravé části průseku únikový prostor, kde schází jeden vzrostlý buk. Jiţní start 190° je pro mírný sklon startovací plochy mírně obtíţný. Při jihovýchodním proudění pouze pro zkušenější piloty, je zde opět moţnost turbulencí. Přistání: Cestou po silnici na vrchol Kozákova jsou vidět dvě nejvyuţívanější přistávací plochy, které leţí v nadmořské výšce 484 m n. m. po levé straně, označené větrným rukávem. Doprava na start: Na Kozákov vede nejlepší cesta z Turnova do Semil, v obci Lestkov se odbočuje směr Kozákov. Další odbočka je u bistra „U Coufalů“, kde jsou jiţ ukazatele na Riegrovu chatu a rozhlednu Kozákov. Z parkoviště před rozhlednou je to asi 50 m na start. (Stěhula, 2010). Podmínky pro kurzy: Letový terén Kozákov je velmi oblíbeným a frekventovaným, proto se v obci Komárov nachází Paragliding centrum Kozákov s obchodem s vybavením pro paragliding, téţ moţností zakoupení permanentek na startoviště Kozákov a informací o letovém terénu.

Ondřejník Směr větru: jihozápad-západ Nadmořská výška/převýšení: 940/430 m Start: Startuje se z průseku o šířce asi 17 m. Po obou stranách startoviště se nacházejí vzrostlé smrky. Přistání: Přistává se na úpatí kopce pod startovištěm na mírně k JZ skloněné Tabáškově louce. Doprava na start: Optimální přístup ke startovišti je z Kunčic pod Ondřejníkem po modré turistické značce na vrchol Skalka nebo z opačné strany od Frýdlantu n. O. opět po modré turistické značce kolem hotelu Solárka. Startoviště se nachází asi 50 m směrem SZ od vrcholu.

Správce letového terénu: Beskydský letecký klub Podmínky pro kurzy: Startoviště není vhodné pro začátečníky bez dozoru a je velmi nebezpečné při silnějším jiţním větru. Na Ondřejníku funguje paraglidová škola Mac, která zde pořádá organizované kurzy pro začátečníky na 8 dní za 7500, – Kč bez ubytování a stravy. Jedná se o jednu z draţších paraglidových škol (Mac, 2009).

Radhošť Směr větru: jihovýchod – jihozápad Nadmořská výška/převýšení: 1 080/670 m Start: Startuje se z horské louky s ne příliš velkým sklonem necelých 50 metrů JV od chaty na vrcholu Radhoště. Kolem startoviště jsou roztroušeny stromy a keře. Přistání: Přistává se na lukách na jihozápadním úpatí Černé hory blízko kempu Roţnov a hotelu Eroplán. Přístup na start: Nejméně namáhavý přístup ke startovišti je z Pusteven po modré turistické značce po hřebeni (asi 3,5 km). Na Pustevny je moţno vyjet po silnici z jiţní strany z vesnice Prostřední Bečva nebo sedačkovou lanovkou ze severní strany z Ráztoky na okraji Trojanovic. Podmínky pro kurzy: Paraglidový terén Radhošť se celkově neřadí mezi nejvhodnější pro začátečníky kvůli několikerému elektrickému vedení v okolí přistávacího místa.

4.1.5 Náročnost na přípravu a prožitek Paragliding můţeme jiţ předem vyhodnotit jako nejsnadnější a nejlevnější cestu do vzdušných prostor. Po absolvování základního kurzu (cena se pohybuje od 5000, – Kč včetně ubytování a půjčení kompletního vybavení na létání) je moţné si nadále za malý poplatek půjčovat vybavení od paraglidingové školy, kde byl kurz absolvován. Padáky se neustále vyvíjí, a proto je jednoduché nakoupit i kompletní vybavení z druhé ruky, protoţe předchozí majitel inovuje a vylepšuje. Pokud se zájemce rozhodne vyzkoušet pouze jednorázové prolétnutí vzduchem

prostřednictvím tandemových letů, nemusí předem absolvovat ţádný kurz a celý záţitek stojí od 1500, – Kč.

4.1.6 Osobní zkušenosti Osobně jsem absolvovala základní kurz paraglidingu pořádaný Katedrou technických a úpolových sportů FTVS UK. Čtyři výcvikové dny byly zaměřeny na zvládnutí první fáze letového výcviku včetně samostatných letů. Cena kurzu zahrnovala ubytování a půjčení kompletního vybavení na létání. Strava byla v reţii účastníků. Kurz proběhl na kopci Raná u Loun a vyšel na 2700, – Kč.

4.1.7 Letecká Amatérská Asociace Letecká amatérská asociace (dále jen LAA), sídlící v Praze na adrese Ke Kablu 289, byla zaloţena roku 1989 za těmito účely: Sdruţovat zájemce o rekreační a sportovní létání a hájit a prosazovat jejich zájmy. Rekreačním a sportovním létáním je míněno létání letadel za účelem rekreace, vzdělávání, sportu, výcviku pilotů a individuální osobní dopravy jejich uţivatelů, Vytvářet podmínky pro pověření LAA ČR správou SLZ ve smyslu zákona o civilním letectví a v případě pověření tuto správu vykonávat, Vytvářet podmínky pro sportovní a rekreační létání svých členů, Vytvářet podmínky pro zajištění reprezentace ČR v leteckých sportech, Propagovat a popularizovat rekreační a sportovní létání.

LAA pod sebou sdruţuje svaz paraglidingu, svaz ultralehkého létání, svaz závěsného létání a svaz motorového paraglidingu (Letecká Amatérská Asociace, 2010)

4.2 Parašutismus Parašutismus je novodobý outdoorový adrenalinový sport z rodiny leteckých sportů. Sestává z výskoku z letadla, volného pádu, následného letu na otevřeném padáku a přistání.

4.2.1 Stručná historie parašutismu Historie prvních pokusů o sestrojení padáku se datují do středověku. Roku 1485 Leonardo da Vinci zobrazil ve svých nákresech padák a jak se později ukázalo, jeho výpočty by přesně fungovali. Za zakladatele parašutismu je však povaţován André-Jacques Garnerin (1769– 1823), který se také podílel na prvních pokusech s horkovzdušnými balóny. Prakticky vyuţitelný padák je však vynalezen aţ ve dvacátých letech 20. století v důsledku rozšíření motorového létání. V tomto období (1914) slovenský vynálezce Štefan Banič nechal patentovat svůj upravený model padáku – U. S. Patent číslo 1 108 484. Civilním sportem se stal parašutismus aţ po skončení druhé světové války, ale dodnes je profesionální vyuţití parašutismu zejména v armádách. V roce 1950 je uspořádáno 1. Mistrovství světa v Bledu v Jugoslávii. Skákaly se seskoky jen na přesnost přistání, ale uţ o čtyři roky později ve Francii byl zařazen jeden seskok na styl za volného pádu z 1500 m. Cílem bylo udrţet co nejstabilnější prsní polohu. To byl základ, ze kterého se později vyvinula disciplína – individuální akrobacie nebo také komplex figur (Řepka, 1980). V roce 1997 se pak uskutečnily první "Vzdušné hry" (Řepka, 1980; Tomlinson, 1996).

4.2.2 Jak začít s parašutismem Parašutismus si lze vyzkoušet pomocí tandemových seskoků, nebo absolvovat samostatný začátečnický kurz, popřípadě kurz AFF (Accelerated freefall). Nejjednodušší cesta jak okusit volný pád je tandemový seskok. Po krátké přípravě a zaplacení částky od 3500, – Kč (tandemy Franěk) si můţe kaţdý zájemce vyzkoušet pád ze čtyř kilometrů. Na tandemový seskok nepotřebuje zájemce potvrzení od doktora, ani speciální výcvik, protoţe veškeré důleţité úkony ve vzduchu za něj udělá zkušený pilot, ke kterému je připoután pomocí speciálních popruhů. Je moţné si seskok nechat dokonce natočit a nafotit za příplatek kolem 1500–2000, – Kč. Nejrychlejší cesta stát se parašutistou je bezesporu prostřednictvím tzv. AFF (Accelerated

freefall) kurzů. Za cenu od 35 000, – Kč (Adrex.cz) dostanete perfektní pozemní výcvik od zkušených instruktorů, jeden tandemový seskok pro seznámení s volným pádem a letem na padáku. Dále následuje sedm samostatných seskoků z výšky 4000 m v doprovodu dvou instruktorů, kteří kontrolují celý průběh letu a mohou kdykoliv zasáhnout. Poslední fází je přezkušovací seskok, kde se prokáţí nabyté zkušenosti. Celý průběh kurzu je natáčen na video, aby bylo z čeho hodnotit případné chyby, ale i na památku prvního seznamování se vzduchem. Většina certifikátů AFF je mezinárodně uznávaných a absolvent s ním získává i licenci parašutisty Aeroklubu ČR. Nejklasičtější a také nejlevnější varianta, jak vyzkoušet parašutismus, je absolvování základního parašutistického výcviku. Cena kurzu se pohybuje od 2800, – Kč výš (paraškola Hajd s.r.o) a zahrnuje teoretickou přípravu, pozemní přípravu a samostatný seskok z výšky 1200 m. Po výskoku z letadla se padák automaticky otevírá. Podmínkou pro absolvování kurzu je potvrzení o zdravotní způsobilosti pro seskok padákem od praktického lékaře a minimálně 15 let věku. Do 18ti let věku je ještě potřeba svolení rodičů.

4.2.3 Potřebné vybavení Padákový komplet se skládá z těchto části: výtaţný padáček, spojovací lemovka, výtaţné lano, kontejner, brzdící plátno (slider), vrchlík se šňůrami, šňůry s řídícími madly, volné konce, tříkrouţkový systém, nosný postroj, obal padáku, odhozový uvolňovač, uvolňovač záloţního padáku a záloţní padák. Samotná kombinéza nechrání jen tělo, ale je přizpůsobená na podmínky volného pádu. V ţádné části nesmí být úzká a nesmí omezovat v pohybu. Kombinézu lze nahradit dlouhými kalhotami a dlouhými rukávy. Přilba – ochrana hlavy před úderem v letadle či za volného pádu. U volných pádů se pouţívají brýle – rychlost volného pádu je okolo 200 km.hod-1, je tedy potřeba chránit si zrak co nejlépe. Brýle by neměly zkreslovat okolí barvou ani tvarem. Nejlepší brýle jsou z bezbarvé fólie takového tvaru, který nebráni perifernímu vidění. Pouţívání rukavic je individuální. Nejčastěji se pouţívají v chladném počasí a nesmí

omezovat manipulační schopnost rukou. Obuv – při seskoku se pouţívají vysoké koţené tenisky se zpevněným kotníkem. Úlohou výškoměru je přesně stanovit výšku v kterémkoliv okamţiku seskoku. Při seskocích se pouţívá výškoměr, který je přehledný, jedno-obrátkový a s rozsahem postačujícím pro výšku seskoku. Výškoměr musí být umístěn na dobře viditelném místě. Nůž se nachází v kapsičce na levém noţním popruhu. Slouţí pro odříznutí šňůr, které se mohou při seskoku omotat kolem těla a bránit plné funkci hlavního nebo záloţního padáku (poslední záchranný prvek – velmi riskantní a i pro zkušeného parašutistu velmi obtíţné proveditelný). Po pouţití noţe musí většinou následovat provedení odhozu a otevření záloţního padáku. Při tomto úkonu je potřeba neustále sledovat výšku.

4.2.4 Lokality pro parašutismus V České republice je přesně 62 letišť, kde je moţné provozovat parašutismus. Základní výcvik však nelze absolvovat na kaţdém. Záleţí na paraškolách, kam jsou zvyklí jezdit a kde mají nejlepší podmínky nejen pro kurz, ale i poţadavky s ním spojené (ubytování, stravování, výukové prostory…) V mé bakalářské práci představím několik osvědčených letišť, které jsou právě pro základní výcviky ověřené a fungující. Zbytek letišť lze vyčíst z map v Příloze 10.

Aeroklub Kolín Letiště Kolín LKKO se nachází zhruba 2km jiţně od města Kolín ve Středočeském kraji, asi 60 km východně od Prahy (Z města Kolín kolem nemocnice, směrem na Uhlířské Janovice po silnici č. 9). Letiště nabízí skromnou ubytovnu a jednoduché stravování. Velkou výhodou je však klidná učebna s videem a prostor pro nácviky na závěsných trenaţérech.

Tabulka 1. Letiště Kolín. Status letiště

Veřejné vnitrostátní letiště

Souřadnice:

N50°00’07” E015°10’24”

Nadmořská výška

282 m/925ft

Kraj:

Středočeský

Aeroklub Jihlava Letiště Jihlava leţí na velmi strategickém místě mezi Prahou a Brnem na 112 km dálnice D1. Letiště nabízí celodenní občerstvení v zařízení restauračního typu přímo v prostorách aeroklubu, posezení pod pergolou s krbem, ubytovnu a kemp. K výuce však výrazně chybí učebna a nácvikový prostor, proto je tato fáze výcviku improvizovaná dle počasí. Tabulka 2. Aeroklub Jihlava Status letiště


Souřadnice:

N49°25’10” E015°38’07”

Nadmořská výška

555m / 1821ft

Kraj:

Vysočina

Aeroklub Příbram – Letiště Dlouhá Lhota Letiště se nachází asi 10 km na východ od Příbrami, u vesnice Dlouhá Lhota. Pro začátečnické i pokročilé kurzy nabízí letiště perfektní vybavenost, avšak ceny za ubytování, půjčení vybavení, letenky a jiné je o něco draţší neţ na jiných parašutistických základnách.

Tabulka 3. Aeroklub Příbram – Letiště Dlouhá Lhota Status letiště


Souřadnice:

N49°43’12” E014°06’01”

Nadmořská výška

466m / 1529ft

Kraj:

Středočeský

Aeroklub Jaroměř – letiště Josefov

Letiště Josefov je umístěno necelé 4 km jihovýchodně od města Jaroměř. Od jara do podzimu nabízí ubytovnu se 30ti lůţky a restauraci. Pro začátečnické kurzy je prostor dobře vybaven za průměrné ceny sluţeb. Tabulka 4. Aeroklub Jaroměř – letiště Josefov Status letiště


Souřadnice:

N50°19’53” E015°57’14”

Nadmořská výška

271m / 891ft

Kraj:

Královehradecký

Letiště Hořovice Letiště Hořovice (50 km od Prahy na dálnici D5) je pro parašutistické kurzy v provozu jen jednou za dva týdny, ale vybavenost a sluţby jsou dobré. Letiště nabízí učebnu i ubytovnu. Tabulka 5. Letiště Hořovice. Status letiště

Neveřejné vnitrostátní letiště

Souřadnice:

N49°50’41” E013°53’09”

Nadmořská výška

370m / 1214ft

Kraj:

Středočeský

Obrázek 2. Mapa letišť České republiky, Aeroklub ČR (2010)

4.2.5 Náročnost na přípravu/prožitek Parašutismus je jeden z nejadrenalinovějších sportů a proţitek při prvním výskoku z letadla je nezapomenutelný. Práh lidské vynalézavosti se neustále posouvá, díky tomu je ve vzduchu neustále co zdokonalovat a člověk bude stále překonávat nové hranice. Parašutismus se samozřejmě řadí mezi finančně náročnější aktivity, ale zdaleka jiţ není tak nedostupný, jako před několika lety. Většinu vybavení je moţné si půjčit a za jeden seskok zaplatit kolem 800 korun (letenka, padák, balení). Asi nejvíce peněz pro začátek stojí samotný kurz. Pokud člověk propadne kouzlu volného pádu, potřebuje vybavení vlastní. Padák se dá pořídit od 50.000, – Kč do 150.000, – Kč, podle věku, velikosti a samozřejmě značky. Z časového hlediska je třeba mít s parašutismem hodně trpělivosti. Pokud si chce zájemce skočit z letadla, stráví celý den na letišti za odměnu maximálně 1 min. volného pádu, která ovšem opravdu stojí za to.

4.2.6 Osobní zkušenosti Základní parašutistický výcvik jsem absolvovala u paraškoly HAJD s.r.o. na letišti v Příbrami. Celý kurz byl klasicky rozdělen na teoretickou přípravu v Praze a posléze víkend s praktickými nácviky na letišti. Kromě nekonečné euforie z prvního seskoku si vybavuji velmi

kamarádské prostředí a instruktorský tým. V dalších letech jsem měla moţnost poznat letiště Kolín, Jihlavu, Ranou u Loun a Jindřichův Hradec, kde jsem se věnovala dalšímu poznávání vzdušných aktivit.

4.2.7 Aeroklub České republiky Aeroklub České republiky (dále AeČR) sdruţuje čtyři odbornosti – leteckou akrobacii, parašutismus, plachtění a přesné létání a leteckou rally. AeČR vychází ve své činnosti z bohatých tradic letectví, leteckých sportů a parašutismu a chce v klubové činnosti navazovat na své předchůdce, kteří v historii České republiky působili v letectví v oblastech Čech a Moravy. AeČR je zástupcem České republiky v Mezinárodní letecké federaci FAI (Fédération Aéronautique Internationale, 1905), která nyní sídlí ve švýcarském Lausanne (Aeroklub České republiky, 2010).

4.3 Balónové létání Balónové sportovní létání spočívá v hledání a vyuţívání správných vzdušných proudů pro let. Balóny jsou výškově řiditelná letadla, to znamená, ţe pilot je schopen rozhodnout v jaké výšce poletí a jak rychle bude stoupat či klesat. Proudění vzduchu má v různých výškách různé rychlosti a směry, proto je moţné balón řídit.

4.3.1 Stručná historie Dne 4. června 1783 bratři Montgolfierové vypustili veřejně první balón. Vzduch v balónu vysokém 12 m byl ohříván ohněm ze slámy a vlny. Balón se vznesl do výšky 2000 m a za 10 min. uletěl 2 km. První vodíkem plněný balón byl vypuštěn dva měsíce poté, 26. srpna 1783, bohuţel po přisání na zem byl zničen vesničany, jako ďáblovo dílo. V listopadu téhoţ roku balón poznal první lidskou posádku, kterou tvořili lékarník Pilatre de Rozier a markýz d'Arlendes. V Čechách byl první horkovzdušný balón vypuštěn 18. března roku 1784. V lednu 1785 byl poprvé přeletěn kanál La Manche a roku 1803 byla překonána výška 7000 m. Další rekord padl 1. července 1859, kdy byla poprvé překonána vzdálenost 1000 km.

Let trval 20 hod. a 40 min. a překonal celkem 1292 km. Roku 1870 jsou zaznamenána první vojenská vyuţití balónu a to během Pruského obklíčení Paříţe. Celkem odstartovalo 66 balónů a bylo dopraveno 164 osob, 381 poštovních holubů, 5 psů, a 10 675 zásilek. Jako všechny objevy, tak i balónové létání bylo brzy armádou zneuţito. Špionáţ ze vzduchu bylo něco celkem nového. Brzy však balóny vytlačila letadla, zájem armády o tento dopravní prostředek polevil a balónovému létání se časem začala věnovat jenom hrstka fanoušků. V Čechách se historie balónového létání datuje od roku 1877, kdy vzlétl první český pilot Josef Vydra. Roku 1892 byly schváleny stanovy prvního českého leteckého spolku, České společnosti aeronautické. Prvními kapitány vzduchoplavby se stali pánové František Hůlka a Ferdinand Wandas a získali první české pilotní průkazy v oboru balónového létání. Ve světě byl roku 1897 uskutečněn první pokus o přelet Severního pólu, vzduchoplavci Strinberg a Fraenkel však při pokusu zahynuli. V roce 1906 se v Paříţi uskutečnil první závod balónů o pohár Gordona Benneta. V roce 1914 byl zdolán nový výškový rekord (10 500 m) a nejdelší překonaná vzdálenost (3052 km). První úspěšný přelet severního pólu byl uskutečněn aţ roku 1926. Rok 1983 je datem prvního vzletu horkovzdušného balónu české výroby, který vyšel z dílny Aviatik klubu v Brně u příleţitosti dvoustého výročí první montgolfiéry (Vrchovecký, 1979).

4.3.2 Jak začít s balónovým létáním První seznámení s horkovzdušným balónem je určitě nejjednodušší prostřednictvím jedné z mnoha záţitkových agentur. Za cenu od 4500, – Kč (Aviatik servis) je moţné hodinu plout vzduchem ve vybrané lokalitě a vybraném čase. Podle nabídky je moţné si let zpříjemnit východem či západem slunce, nebo i šampaňským na palubě. Pokud chce zájemce pokračovat dál a sám se stát pilotem horkovzdušného balónu, musí absolvovat výcvik. Pod vybraným instruktorem je nutné absolvovat minimálně 16 letových hodin jako pilot-ţák, minimálně 8 vzletů, minimálně jeden sólo let a jeden provoz ukotveného balónu. Dále je nutné mít osvědčení o zdravotní způsobilosti 1. či 2. třídy, průkaz radiotelefonisty a projít zkouškou z teorie. Na provozování komerčních letů je nutné mít všechny potřebné licence a navíc minimálně 50 letových hodin. Učební materiály se dají sehnat na internetu na stránkách http://www.balon.cz/cs/balonove-letani/pro-piloty-a-

posadky/ucebni-materialy.

4.3.3 Potřebné vybavení Horkovzdušný balón se skládá ze tří základních částí: obal, koš, hořáky.

Obal Plášť obalu je ušit z neprodyšné polyesterové textilie. Tvar pláště je navrţen tak, aby veškerá zatíţení od hmoty koše přenášely svislé nosné lemovky. Textilie přenáší pouze horizontální síly od přetlaku. Plášť je sestaven z poledníků. Jednotlivé poledníky jsou sešity z textilních panelů. Svislé nosné lemovky vychází z korunového kruhu. V dolní části jsou zakončeny ocelovými lanky. Ke koši se připojují ocelovými karabinami se zámkem. Horizontální lemovky vyztuţují všechny okraje a rozdělují velké plochy tak, aby se zabránilo vzniku a šíření velkých trhlin. Spodní okraj pláště obalu je ušit z textilie se sníţenou hořlavostí. Pro vypouštění vzduchu během letu a po přistání je u obalů standardně pouţíváno zařízení pro vypouštění vzduchu – paraventil, trhací pás, případně jejich kombinace, rotační ventil. U balónů větších objemů je instalován systém rychlého vypouštění vzduchu, např. Smart Vent. Paraventil je vratný systém pro kontrolované vypouštění vzduchu. Po naplnění obalu je paraventil vnitřním přetlakem přitlačen zevnitř na nosné lemovky vypouštěcího ústí, které těsně uzavírá. Paraventil se otevírá tahem za ovládací ventilové lano. Po uvolnění tohoto lana se vrací do původní uzavřené polohy. Trhací pás je částečně odnímatelný uzávěr vypouštěcího otvoru pro vypuštění vzduchu při přistávání. Před náhodným otevřením je chráněn jednou nebo více pojistkami a bezpečnostním uzávěrem. Trhací pás se otevírá tahem za ovládací lano. Po otevření jiţ během letu nelze trhací pás znovu uzavřít. Rotační ventil slouţí ke kontrolovanému natáčení balónu za letu. Otevřením ventilu uniká

vzduch vzniklou štěrbinou a vytváří sílu potřebnou k natáčení obalu. Rotační ventil je ovládán pomocí ovládacích lan. Smart Vent pracuje na stejném principu jako paraventil avšak je doplněn o ovládání centrovacích šňůr slouţících k jeho sloţení směrem ke středu. Zvětšením vypouštěcího otvoru je umoţněno rychlejší vypuštění vzduchu z obalu. Systém je vratný, pomocí ovládací šňůry je moţno Smart Vent opět uzavřít. Doplňky obalu Korunové lano je lano nebo popruh, připojený ke korunovému kruhu. Pouţívá se k zajištění polohy obalu při startu a přistání (plnění a vypouštění obalu). Zástěrka (skůp) je trojúhelníková nebo kruhová plachta, zavěšená do poutek na ústí obalu. Zástěrka chrání plamen hořáku před účinkem větru. Přepravní brašna je ušita ve tvaru pytle a slouţí k přepravě a uloţení obalu.

Koš nese a chrání osoby během letu a při přistání, resp. láhve s palivem a výstroj. Těleso koše je upleteno z rákosu. Dno koše je sestaveno z jasanového rámu a vodovzdorné překliţky. Do proutěných stěn koše jsou, z důvodu ochrany nosných ocelových lan a zvýšení tuhosti tělesa, zapleteny trubkové výztuhy zakončené nástavci pro nasunutí podpěr hořáku. Ve stěnách koše jsou otvory na provlečení poutacích řemenů pro uchycení palivových láhví. Ve stěnách jsou stupy pro usnadnění nastupování do koše. Horní okraj tělesa koše je vyztuţen rámem z nerezových trubek a laminátových tyčí. Celý horní okraj je měkce očalouněn kůţí. Spodní část koše je chráněna proti poškození silnou kůţí. Na vnitřních stěnách koše jsou drţadla z konopného lana pouţívaná pro uvazování volných předmětů a pro drţení posádky při přistání. Ve spodní části vnější strany jsou drţadla usnadňující manipulaci s košem.

Nosná lana jsou vysoce pevná, ocelová lana s drátěnou duší. Jejich konce jsou zalisovány, nebo zapleteny do oka. Podpěry hořáku jsou pruţné tyče vyrobené z alkalického polyamidu, uchycené do kovových nádstavců koše. Podpěry jsou opatřeny měkkými koţenými rukávy, které chrání posádku před zraněním, nosná lana a hadice hořáku před zachycením a poškozením při přistávání balónu. Výstroj koše – Manévrovací lano, hasicí přístroj, hasicí rouška, lékárnička. Zdrojem tepla je vysokotlaký, atmosférický, difuzní hořák, který je z důvodu bezpečnosti zálohován samostatně ovládaným tichým hořákem. Tyto spolu se zapalovacím hořákem tvoří hořákovou jednotku. Hořákové jednotky se sestavují do sad, podle typu balónu. Palivem pro horkovzdušné balóny je propan nebo propan-butan (LPG). Do hlavního letového hořáku je přiváděno palivo z kapalné fáze vysokotlakou hadicí přes letový ventil do výparníku. Výparník je spirála vyrobená z bezešvých nerezových trubek. Odtud palivo, jiţ jako plyn, prochází přes trysky do spalovacího prostoru, kde se difúzně směšuje se vzduchem a hoří. Zapálení hlavního hořáku je zajištěno stále hořícím zapalovacím hořákem. Před účinkem ohně a kondenzátu je posádka chráněna ochrannými kryty, které současně tvoří těleso hořáku. Zapalovací hořák je nízkotlaký atmosférický hořák, který spaluje plynnou fázi topného plynu z palivové láhve. Hadicí plynné fáze je plyn přiváděn přes uzavírací ventil (kulový kohout) do trysky zapalovacího hořáku. Tlak plynu je redukován stavitelným redukčním ventilem přímo na palivové láhvi nebo na vstupu do hadice. Plamen hořáku se zapaluje pomocí vestavěného piezozapalování nebo zápalkami. Do tichého hořáku je kapalná fáze paliva přiváděna stejnou přívodní hadicí, jako do hlavního hořáku. Přes uzavírací kohout a trysku je kapalina vstřikována do spalovacího prostoru. Účinnost spalování a výkon je oproti hlavnímu hořáku sníţen, ale intenzita hluku klesne asi na polovinu. Spektrum hluku se posune do oblasti niţších kmitočtů, které jsou člověkem i zvěří subjektivně vnímány mnohem lépe neţ vysoké. Tichý hořák slouţí současně jako záloţní v případě poruchy hlavního letového hořáku. Rám hořáku je robustní trubková konstrukce z nerezové oceli, zachycující horizontální síly od nosných lanek obalu. V rámu hořáku je ve výkyvném uloţení umoţňujícím otáčení

hořákem zavěšena sada hořákových jednotek. Rám hořáku se nasouvá na podpěry, nebo sklopné rámy koše. Zkapalněný plyn, potřebný pro provoz hořáku, je přepravován v tlakových palivových lahvích. Na láhvích jsou umístěny ventily (kohouty) pro odběr kapalné fáze i plynné fáze. Všechny ovládací prvky jsou umístěny tak, aby byly chráněny ochranným límcem. Láhve jsou vybaveny ukazatelem mnoţství paliva v láhvi. Pro provoz balónu je předepsaná tato výstroj: výškoměr, variometr (ukazatel rychlosti stoupání a klesání), palivoměr (alespoň na jedné hlavní láhvi), tavná pojistka (oznamuje dosaţení maximální přípustné teploty vzduchu v obalu).

4.3.4 Náročnost na přípravu/prožitek Při jednorázovém letu balónem je třeba se jen dobře obléci podle aktuálního počasí a zaplatit si letenku kolem 5000, – Kč. Pokud se člověk chce stát pilotem, je třeba si zaplatit kurz teorie za 12 000, – Kč bez DPH (aerostatika, 2000, – Kč; letecká meteorologie, 3000, – Kč; letecká navigace, 1000, – Kč; letecké předpisy, 3000, – Kč; letadla a stavba balónu, 2000, – Kč; palubní přístroje 1000, – Kč). Praktický výcvik pro nalétání šestnácti letových hodin je poněkud draţší. Zájemce vyjde kolem 150 000, – Kč, a pokud nemá vlastní balón, cena se vyhoupne vysoko nad 200 000, – Kč. Kompletní ceník lze vyčíst na http://www.balonovyzamek.cz/leteckaskola.php. Pokud se budeme bavit o vybavení, cena balónového kompletu (pro 2 pasaţéry a pilota) připraveného k letu stojí kolem 800 000, – Kč. Samozřejmě se dá také sehnat balón od předchozího majitele zhruba za polovinu. Balón nepotřebuje letiště ani hangár, snad jen garáţ na uskladnění. Balónové létání jako prostředek zábavy a nosič reklamy se provozuje nad atraktivními lokalitami. Let balónu s ohledem na mnoţství paliva trvá obvykle jednu aţ dvě hodiny. Protoţe bezpečnost letu předpokládá vhodné, nepříliš větrné počasí, překoná balón málokdy vzdálenost větší neţ 15–20 km. Posádka s balónem přijede na vhodné startoviště, kterým můţe být libovolná louka, hřiště, strniště, kde je volná plocha velikosti tenisového kurtu. Obal

balónu se roztáhne v celé délce, karabinami se připne k zatím leţícímu koši, na kterém jsou pevně vztyčeny hořáky a v rozích připevněny palivové láhve. Ventilátorem se do balónu naţene vzduch. Aţ potom pilot opatrně obal vytápí hořákem, balón se vyrovná do letové pozice, nastoupí pasaţéři a dobrodruţství můţe začít.

4.3.5 Osobní zkušenosti Bohuţel nemám osobní zkušenosti s pilotováním, nicméně měla jsem příleţitost stát se alespoň na chvíli posádkou horkovzdušného balónu. Záţitek je to bezesporu pěkný, ale oproti jiným vzdušným sportům se dá popsat téměř jako klidný a nenáročný. Nemohu přesněji srovnávat, jelikoţ tento můj záţitek byl pouze ojedinělý.

4.3.6 Český balónový svaz Český balónový svaz (dále ČBS) je volným a nezávislým sdruţením fyzických a právnických osob z České republiky i zahraničí, jejichţ zájmem je létání letadly lehčími vzduchu (balóny, vzducholodě, dále jen LLV), to je pilotů, techniků, rozhodčích, výrobců techniky a dalších osob. ČBS vznikl v roce 1990 jako nástupce bývalého Československého balónového svazu. Spolupráce s Aeroklubem ČR znamená pro ČBS moţnost být členem mezinárodní letecké federace FAI a mezinárodní balónové komise FAI/CIA. Posláním ČBS je být v ČR představitelem sportovního létání LLV coţ znamená, ţe podporuje organizaci soutěţí a fiest pořádaných v ČR, sestavuje sportovní reprezentaci ČR v létání LLV, informuje členy o létání LLV, popularizuje létání LLV u široké veřejnosti (České balónové stránky, 2010).

4.4 Srovnání hlavních vzdušných aktivit Z tabulky v Příloze 8 lze vyčíst několik základních údajů pro zhodnocení vhodnosti sledované aktivity pro cestovní kanceláře s incomingovými programy, či jiné záţitkové agentury. U kaţdého sportu je popsaná varianta jednorázového proţitku i absolvování celého začátečnického kurzu. Konečné hodnocení je subjektivní s přihlédnutím na různé parametry, jako je délka výcviku, náročnost na počasí, cena, velikost skupiny a poţadavky na vlastní

vybavení. Cestovní kanceláře s incomingovými programy a jiné záţitkové agentury vyhledávají programy pro skupiny, které jsou co nejméně náročné na předchozí přípravu a na druhé straně si z nich klient odnese co nejintenzivnější záţitek. V našem srovnání nejlépe dopadly tandemové sporty a vyhlídkový let balónem. Tandemový paragliding má své největší přednosti v nulové předchozí přípravě pro klienta a nízké ceně, na druhé straně je však náročný na počasí a směr větru. Tandemový parašutismus je taktéţ výhodný díky téměř ţádné předchozí přípravě, klient odchází se záţitkem na celý ţivot a i náročnost na počasí je o něco menší neţ u paraglidingu, avšak letový provoz na letištích je často velmi hektický a proto si klient můţe nějakou dobu na záţitek počkat. Při větší skupině je třeba vše předem pečlivě připravit a domluvit s tandemastry, aby nevznikaly zbytečné proluky. Vyhlídkové balónové lety mají největší výhodu v pojmutí více lidí najednou, jsou však nejdraţší a zdaleka neposkytují takový adrenalinový záţitek jako předchozí dvě aktivity, coţ je ovšem pro některé skupiny klientů vhodnější. Samostatné kurzy paraglidingu a parašutismu přináší ucelený záţitek, který lze po navazujícím kurze završit pilotním průkazem, nicméně se vyţaduje větší časová náročnost. Kurz samostatného balónového létání je pro vyuţití v cestovním ruchu naprosto nevhodný, jelikoţ se jeho plnění většinou protáhne na několik měsíců a klienta přijde na řádově více peněz.

4.5 Ostatní bezmotorové vzdušné aktivity Ve vzduchu lze provozovat i mnoho dalších bezmotorových aktivit, které jsou bohuţel pro poţadavky záţitkových agentur ne zdaleka tak vhodné, jako předem popsané sporty. K některým je potřeba ovládnout více ţivlů neţ jen vzduch (kitesurfing, windsurfing), k jiným se zase kvůli nedostatku předchozích zkušeností nikdy nedostane jednorázový zájemce (B.A.S.E. Jumping) a jako další jsou v práci představeny aktivity, které ve většině případů nejsou v České republice dořešeny z hlediska legislativy (rope jumping, bungee jumping). K těmto aktivitám je zapotřebí most, jeřáb, či jiný vhodný objekt, ze kterého většinou není dovoleno tyto aktivity provozovat ani na vlastní nebezpečí, natoţ komerčně.

4.5.1 Závěsné létání (hanggliding) Podle vyhlášky 108/1997 Sb. § 24, odstavec 3 je přesné vymezení kategorie následující: „Závěsný kluzák je bezmotorové letadlo těžší vzduchu, které je konstruováno maximálně pro dvě osoby, jehož vzlet se uskutečňuje rozběhem pilota, aerovlekem či navijákem a které je řízeno změnou polohy těžiště pilota, s možností dodatečného aerodynamického řízení kolem jedné osy. Maximální hmotnost prázdného kluzáku bez upínacího zařízení nesmí překročit 40 kg.“ Rogalo (závěsný kluzák) je zařízení umoţňující klouzavý let bez pomoci motoru. Charakterizuje ho trojúhelníkový tvar křídla (pantentovaný vynález Francise Rogalla pro projekty NASA), závěs pilota v těţišti soustavy a hrazda, která je pevně spojená lanky a kovovými profily s křídlem. Pilot zavěšen nad hrazdou řídí let vychylováním těţiště. Vpředzrychlení, vzad-zpomalení, vlevo-zatáčení do leva, vpravo-zatáčení do prava. Startuje se většinou během z kopce, alternativou je vlek, aerovlek, naviják či odviják. Přistání probíhá zpět na nohy v rovném terénu. Rozsah rychlostí moderních kluzáků je 25–130 km.hod-1. Váha se pohybuje mezi 15 a 30 kg. Maximální uletěná vzdálenost (s pomoci termických proudů) je 700 km.

4.5.2 B. A. S. E jumping Jedná se o extrémní podobu parašutismu, která nemá soutěţní povahu. B jako buildings (budovy), A jako antenna Towers (antény), S jako spans (mostní oblouky) a E jako Earth (Země, útesy, skaliska). Tyto čtyři kategorie zahrnují místa, odkud lidé provozující tento sport skáčou dolů. Pro laiky je skákání s padákem ze skal, mostů či televizních věţí synonymem vrcholného rizika. Objekty, ze kterých se skáče, obvykle nebývají příliš vysoké, to znamená, ţe ihned po seskoku se otevírá padák, jinak dochází ke smrtelným nehodám (Tomlinson, 1996).

4.5.3 Bungee jumping Adrenalinová aktivita, při které je člově připoután k mostu (jeřábu…) pomocí gumového lana. Novodobí provozovatelé této aktivity se nechali inspirovat domorodým kmenem na ostrově

Pentecost v souostroví Vanuatu v Melanésii v Jiţním Pacifiku. Tomlinson (1996) uvádí dvě varianty provedení bungee lana. Novozélandská metoda je zaloţena na jednom laně různě tlustém pro různé váhové kategorie s pruţností 4:1. Americká metoda je nákladnější a technicky náročnější. Skokan je podle této metody přivázán k několika lanům, přičemţ platí, ţe na jedno lano připadne 23 kg skokanovy hmotnosti. Poměr pruţnosti je zde 2:1.

4.5.4 Rope jumping (Kiene swing) Jedná se o extrémní sport, při kterém se skáče z mostu, skály nebo jiného vyvýšeného místa do pevného lana, po kterém následuje obří houpačka (kyvadlový skok z mostu na horolezeckém laně). Oproti Bungee Jumpingu, kde se skokan pohybuje na pruţném laně volným pádem dolů a poté zase nahoru, tak při tomto pohybu volným pádem skokan padá jen pár metrů a poté je „stržen“ lanem a uţ se jen houpá. Název Kienova houpačka vznikl od jejího zakladatele, za kterého je povaţován Helmut Kiene, který jako první absolvoval tento závratný kyvadlový seskok, při němţ měl lano uvázané na jednom mostě a odskakoval z mostu druhého (Schubert, 1998).

4.5.5 Kitesurfing Kitesurfing je sport spočívající v jízdě po vodě na speciálním prkně (tzv. kiteboard) za vyuţití taţného draka. Je to jeden z nejrychleji se rozvíjejících sportů; ještě v roce 1998 se tomuto sportu věnovalo pouze několik desítek nadšenců, v roce 2006 byl počet kitesurferů odhadován na 150 000–200 000. Díky technickým inovacím a vývoji se tento sport stává bezpečnějším a dostupnějším. V rámci kitesurfingu uţ také vznikly samostatné disciplíny, jako například wake style, wave riding, freestyle nebo speed (Tomlinson, 1996).

4.5.6 Windsurfing Název vznikl z anglických slov wind (vítr) a surf (příboj) a přesně vystihuje, oč se v tomto sportu jedná. Windsurfing je sport poměrně mladý, asi 35 let, ale surfování na prknech po příbojových vlnách provozují havajští domorodci od nepaměti. Za vynálezce prvního windsurfu je povaţován Kaliforňan Jim Drake, který roku 1967 na klasické surfové prkno

poprvé připevnil plachtu na otočném kloubu. Roku 1991 vzniká Československá windsurfingová asociace, podle které je windsurfing je v ČR velmi populární, a to dokonce mnohem více neţ v leckterých přímořských státech (Oficiální stránky české windsurfingové asociace, 2010).

5 ZÁVĚRY

V předloţené bakalářské práci jsem se zabývala studiem sportů a aktivit prováděných ve vzduchu v rámci aktivního trávení volného času a jejich vhodností pro vyuţití v cestovním ruchu, například při incomingových programech. Kromě klasických metod deskripce a analýzy sekundárních dat jsem vyuţila introspektivní metody, terénního šetření a řízených rozhovorů. Výsledky jsem souhrnně zhodnotila v tabulce v Příloze 8 a podrobněji rozebrala v Podkapitole 4.4 Srovnání hlavních vzdušných aktivit. Z tabulky (Příloha 8) jasně vyplývá, ţe nejvhodnějšími aktivitami pro incoming, či záţitkovou turistiku jsou bezesporu tandemové seskoky, tandemový paragliding a vyhlídkový let balónem. Vhodnost těchto aktivit spočívá v minimální časové náročnosti a taktéţ minimálních nárocích na vlastní vybavenost. Všech těchto tří aktivit se můţe zúčastnit kdokoliv bez předešlé lékařské prohlídky, bez jakýchkoliv předešlých znalostí, jakéhokoliv věku a do 130 kg. U vyhlídkových letů je další výhoda v moţnosti větší skupiny lidí během jednoho letu. U kaţdého sportu mám v kapitolách 4.1.6, 4.2.6 a 4.3.5 Osobní zkušenosti popsány vzdělávací kurzy (popř. vlastní proţitek) který jsem osobně absolvovala. Všechny podrobněji

popsané lokality znám z vlastní zkušenosti a veškeré získané informace jsem konzultovala s odborníky v daném odvětví (viz záznamový list o provedeném řízeném rozhovoru, Příloha 1 aţ 7). Jelikoţ jsou v současné době všechny sporty ve vzduchu ve fázi velkého rozmachu, bylo jedním z mých cílů zjistit momentální situaci, ve které se nachází laická veřejnost se zájmem o proniknutí do těchto sportů. Z výsledků je zřejmé, ţe v první řadě záleţí na moţnostech a ochotě jedince investovat čas a finance do těchto proţitků, jinak dostupnost je velmi dobrá. Taktéţ informace pro zájemce jsou jednoduše dostupné na internetu i prostřednictvím reklam v periodikách. Na trhu jsou i speciální časopisy přímo pro adrenalinové nadšence (Adrenalin, Paragliding, Pararevue, Pilot, Parachutist, Drachenflieger). V současné době zaznamenáváme i rapidní nárůst tzv. záţitkových kanceláří (agentur), které přímo zprostředkují adrenalinový záţitek podle přání klienta (Médea Adventure s.r.o– www.denjaksen.cz,

Esennce

s.r.o–www.esennce.cz,

Kouzelný

dárek

s.r.o–

www.kouzelnydarek.cz a mnoho dalších). Dalším cílem bylo zmapovat lokality vhodné pro jednotlivé sporty. Z výsledků vyplývá, ţe kaţdá aktivita je vázaná na konkrétní poţadavek. Pro paragliding a závěsné létání potřebuje jedinec vhodný kopec v kombinaci s vhodným směrem větru, na parašutismus je nezbytné letiště a dopravní prostředek k výstupu do výšky a s balónem se sice dá vzlétnout na kaţdé louce o minimálním rozměru tenisového hřiště, ale na druhou stranu se jedná o finančně nejnáročnější aktivitu ve vzduchu. Z mapek v přílohách lze vyčíst, ţe ve všech krajích České republiky není problém najít a vybrat si z mnoţství aeroklubů či jiných spolků sdruţujících nadšence se stejným zájmem. Jedním z nepsaných cílů této práce je také krok směřující k budoucí magisterské práci, ve které bych chtěla prohloubit problematiku sportů ve vzduchu a zaměřit se více na účinky strachu na lidský organismus při provozování sportů v člověku nepřirozeném prostředí. Hlavní cíl předkládané bakalářské práce, stejně jako stanovené dílčí cíle byly splněny.

6 SOUHRN

V této bakalářské práci jsem představovala bezmotorové sporty a aktivity provozované ve vzduchu. Zodpovídala jsem otázku vhodnosti pro incomingové programy, dále jak začít s vybranými sporty a jaká je náročnost sportů v porovnání se získaným proţitkem. Představovala jsem organizace zaštiťující jednotlivá sportovní odvětví a dávala jsem návod pro zájemce o kurzy, na koho se v daném sportovním odvětví obrátit. Vzdělávací kurzy byly osobně prověřeny a popsány dle subjektivního posudku. Všechny informace a fakta byly odsouhlaseny odborníky v daném sportovním odvětví (viz přiloţené posudkové listy). Ze srovnání jednotlivých sportovních disciplín vyplývá, ţe nejjednodušší dobytí vzduchu je prostřednictvím tandemových parašutistických seskoků. Jedná se však o jednorázový adrenalinový proţitek. Pro dlouhodobější objevování vzdušných krás je nejvhodnější a také nejlevnější paragliding. Nejbezpečněji dle statistik působí balónové létání se zkušeným pilotem. V práci jsem také představila nově se rozvíjející vzdušné aktivity jako je například Kiene swing (rope jumping) nebo kitesurfing.

7 SUMMARY

In this work we have introduced non-motorized sports and activities operated in the air. We have answered the question, how can we begin with one of selected sports. We have represented the umbrella organization of various sports sectors, and we gave guidance for people interested in courses, to whom in each sport activity turn. Rates have been personally tested and described according to subjective opinion. All information and facts were agreed upon by experts in the sports sector. A comparison between the various sporting disciplines shows, that the easiest way to get into the air is a tandem parachute jumps, but it is only a one-time adrenaline rush. For longterm air discovering is the best and cheapest way paragliding. According to statistics, safest air activity is ballooning with experienced pilot. In this work, we have also introduced the emerging air activities such as Kien swing (rope jumping) or kitesurfing.

8 REFERENČNÍ SEZNAM Čejpa, C. (1977). Mezi nebem a zemí. Praha: Naše vojsko. Čumpelík, R. (2005). Xstream. Praha: X Zone Media, s.r.o. Ditrych, B. (1997). Svět pod barevnými křídly. Hronov: Grafické závody Hronov. Dvořák, P. (2001). Paragliding (34)2, Svět křídel, 345–346. Dvořák, P. (2002). Termika aneb vyšší škola plachtění. Cheb: Svět křídel. Dvořák, P. (2003). Paragliding. Cheb: Svět Křídel. Hron, Z.(1977). Padáky plné zlata. Praha: Naše vojsko. Jindra, J.(1997). Letová místa Cheb: Svět Křídel. Olšanský, O. (1995). Aerodynamika a mechanika letu Praha: Kniţnice LAA ČR Oros, M. (2010). Pilot. Letecká amatérská asociace ČR Pacovský, J.(1974). Vzduchoplavci, aviatici & piloti, Praha: Mladá fronta Plos, R. (1999). Paragliding Cheb: Svět Křídel. Řepka, M.(1980). Sportovní parašutismus 1. vyd. Praha : Naše Vojsko Schubert, P. (1998). Bezpečnost a riziko na skále, sněhu a ledu. Freytag & Berndt Škvarka, M. (2000). Adrenalin. Sanoma Magazines Slovakia s.r.o. Taylor, M. & Mondey, D. (1994). Guinnessova kniha letadel, Plzeň: Mustang s.r.o. Tomlinson, J. (1996). Encyklopedie extrémních sportů. Praha: Egmont ČR Vrchovecký, K. (1979). Lehčí než vzduch. Praha: Panorama Internetové odkazy Oros, M. (2008). Stanovy LAA ČR. Osnova výcviku uţivatele SLZ pilota padákového kluzáku Retrieved 10. 2. 2010 from World Wide Web http://www.laacr.cz Kučera, J. (2009). Aeroklub ČR – osnovy teoretické výuky praktického výcviku a zkoušek ţadatelů o vydání průkazu způsobilosti uţivatele sportovního létajícího zařízení –

sportovního padáku. Retrieved 1.4.2010 from World Wide Web http://www.aeroklub.cz. Stejskalová, P. (2010). Oficiální stránky Českého balónového svazu. Retrieved 22. 1. 2010 from World Wide Web http://www.czech.baloon.cz. Piccard, P. (2010). Fédération aeronautique internationale. Retrieved 13. 2. 2010 from World Wide Web http://www.fai.orc/documents. Oficiální stránky české windsurfingové asociace. Retrieved 2.2.2010 from World Wide Web http://www.cwa.cz Adamec, P. (2010). Oficiální stránky paraglidingové lokality Raná u Loun Retrieved 7. 3. 2010 from World Wide Web http http://www.rana-paragliding.cz) Internetové adresy http://www.padani.wbs.cz/HISTORIE_PARASUTISMU_I.html http://library.thinkquest.org/C0123122/historyparachuting.htm http://www.theskydivingplace.com/articles/the_history_of_skydiving.php http://records.fai.org/parachuting/current.asp?id0=1&id1=201&id2=1&id3=7 http://www.aecr.cz/parasutismus-ruzne/139-predpisy-a-pravidla/ http://www.fai.org/parachuting/system/files/artistic_2009.pdf http://www.fai.org/parachuting/system/files/cpiloting_2009.pdf http://www.balon.cz/cs/balonove-letani/co-je-to-balon/konstrukce-balonu www.adrex.cz www.aeroklub.cz www.laacr.cz www.hajd.cz www.letadla.org http://cs.wikipedia.org

9 PŘÍLOHY

Příloha 1 – Záznamový list 1



Příloha 4 – Záznamový list č.4




Příloha 8 - Srovnání hlavních vzdušných aktivit

Příloha 9 - Další paraglidingové lokality

Čechy: Ještědsko-Kozákovský hřbet Hodkovice Ještěd SZ Ještěd SV Kozákov Směďava Rašovka Zvičina

N50°39.623' N50°43.989' N50°43.720' N50°35.599' N50°51.485' N50°42.480' N50°27.408'

E15°04.576' E14°59.152' E14°59.788' E15°15.815' E15°13.963' E15°01.059' E15°41.664'

440m MSL 1012m MSL 880m MSL 740m MSL 880m MSL 820m MSL 670m MSL

40m ALZ 600m ALZ 520m ALZ 320m ALZ 520m ALZ 410m ALZ 200m ALZ

250°-290°PG, HG 290°-340°HG 0°-50°PG, HG 190°-270°PG, HG 330°-30°PG 160°-250°PG, HG 20°-70°PG, HG

N50°38.963' N50°45.733' N50°44.384' N50°45.067' N50°44.459' N50°42.523' N50°39.467'

E15°44.399' E15°26.000' E15°34.706' E15°29.727' E15°34.965' E15°37.087' E15°34.813'

1250m MSL 1010m MSL 1205m MSL 1080m MSL 1225m MSL 1080m MSL 995m MSL

480m ALZ 230m ALZ 365m ALZ 430m ALZ 385m ALZ 300m ALZ 360m ALZ

170°-220°PG, HG 40°-50°PG, HG 180°-210°PG, HG 170°-230°PG, HG 110°-150°PG, HG 310°-360°PG 80°-110°PG, HG

N50°21.70' E13°10.20' N50°34.67' E13°31.19' N50°24.02' E12°58.25' N50°41.771' E13°52.543' N50°22.39' E13°02.97'

660m MSL 560m MSL 1150m MSL 710m MSL 770m MSL

280m ALZ 260m ALZ 230m ALZ 360m ALZ 480m ALZ

310°-350°HG 100°-170°HG 30°-60°PG, HG 140°-180°PG 60°-120°PG, HG

500m MSL 462m MSL

310m ALZ 140m ALZ

170°-260°PG 180°-230°PG



280°-330°PG, HG 90°-200°PG, HG 270°-10°PG, HG 70°-120°HG 110°-170°PG, HG

Krkonoše Černá hora Čertova hora 2 Horní Mísečky Lysá hora Medvědín Pláně Přední Ţalý

Krušné hory Černý vrch Horní Jiřetín Klínovec Krupka Srní

Severní Čechy Havraní skála Zlatník

N50°35.540' E14°05.104' N50°30.867' E13°42.912'

Střední Čechy Cukrák Raná JV Raná SZ Říp Staňkovka

N49°56.4' E14°20.4' N50°24.312' E13°46.113' N50°24.312' E13°46.113' N50°23.3' E14°17.6' N49°58.2' E14°19.4'

Západní Čechy Koterov Špičák

N49°43.348' E13°26.098' N49°10.316' E13°12.645'

370m MSL 1202m MSL

60m ALZ 337m ALZ

240°-300°PG, HG 90°-150°PG, HG

m MSL m MSL

60m ALZ 50m ALZ

260°-330°PG, HG 90°-130°PG, HG

600m MSL 685m MSL 900m MSL 780m MSL 1320m MSL 940m MSL 940m MSL 420m MSL 1080m MSL 420m MSL 410m MSL 390m MSL 380m MSL 1250m MSL 420m MSL 1000m MSL 920m MSL 450m MSL 390m MSL

250m ALZ 278m ALZ 480m ALZ 320m ALZ 880m ALZ 410m ALZ 430m ALZ 80m ALZ 670m ALZ 130m ALZ 80m ALZ 30m ALZ 20m ALZ 830m ALZ 30m ALZ 480m ALZ 460m ALZ 40m ALZ 30m ALZ

200°-270°PG 340°-40°PG 340°-60°PG, HG 290°-10°PG, HG 280°-340°HG 50°-100°PG, HG 220°-280°PG, HG 330°-20°PG, HG 140°-210°PG, HG 40°-130°PG, HG 280°-330°PG, HG 240°-280°PG, HG 150°-200°PG, HG 340°-20°PG, HG 280°-10°PG, HG 330°-40°PG, HG 340°-50°PG, HG 130°-240°PG, HG 340°-30°PG, HG

490m MSL

180m ALZ

270°-360°PG, HG

390m MSL

90m ALZ

150°-190°PG, HG

Jiţní Čechy Dubičné Omlenice

N48°58.713' E14°32.408' N48°44.764' E14°26.213'

Morava: Beskydy Červený kámen N49°34.598' N49°39.240' Godula N49°37.735' Javorový N49°35.761' Kyčera N49°32.770' Lysá hora N49°34.131' Malý Travný Ondřejník - Skalka N49°33.160' N49°37.862' Palkovice N49°29.301' Radhošť N49°37.901' Sklenov V N49°37.944' Sklenov SZ N49°37.689' Sklenov JZ N49°37.665' Sklenov J N49°30.544' Smrk N49°27.116' Stříteţ N49°30.789' Velká Stolová N49°31.638' Velký Javorník N49°26.875' Vidče N49°35.375' Vlčovice

E18°08.983' E18°33.620' E18°37.630' E18°26.998' E18°26.860' E18°31.667' E18°18.074' E18°19.939' E18°13.588' E18°12.078' E18°12.046' E18°11.893' E18°11.999' E18°22.333' E18°04.787' E18°17.822' E18°09.633' E18°06.131' E18°10.290'

Bílé Karpaty Kolébky

N48°59.759' E017°29.688'

Brno a okolí Viničné Šumice

N49°12.957' E16°49.837'

Hostýnské vrchy N49°22.587' N49°22.752' N49°26.678' N49°21.539'

Hostýn Chlum Krplov Ratiboř

E17°41.737' E17°39.472' E17°56.972' E17°54.929'

660m MSL 410m MSL 510m MSL 450m MSL

330m ALZ 90m ALZ 220m ALZ 90m ALZ

270°-320°HG 170°-220°PG, HG 10°-60°PG, HG 340°-60°PG, HG

1330m MSL 780m MSL 1210m MSL 630m MSL 600m MSL 1320m MSL 1060m MSL 1330m MSL 1150m MSL 1230m MSL

650m ALZ 150m ALZ 720m ALZ 280m ALZ 70m ALZ 820m ALZ 340m ALZ 530m ALZ 350m ALZ 400m ALZ

50°-100°PG 100°-150°PG, HG 230°-310°PG, HG 110°-160°PG, HG 290°-330°PG, HG 80°-140°HG 250°-310°PG, HG 50°-110°PG, HG 240°-300°PG, HG 30°-130°PG



200°-250°PG, HG 230°-320°PG, HG 240°-280°PG 150°-200°PG, HG 150°-210°PG, HG

Jeseníky N50°08.696' E17°08.167' Červená hora N50°00.177' E16°49.277' Jakubovice N50°04.774' E17°08.337' Kamenec N50°00.388' E16°58.636' Městské skály N49°57.204' E17°03.256' Mohyla N50°04.236' E17°08.704' Mravenečník N50°08.988' E16°49.765' Sviní hora N50°11.220' E17°06.501' Šerák Šerák - Mračná hora N50°10.972' E17°05.040' N50°09.986' E16°52.405' Tetřeví hora

Oderské vrchy Juřacka Petřkovická hůrka Vrchy Uhřínov Vítovka

N49°34.650' N49°32.529' N49°36.180' N49°34.770' N49°40.735'

E17°37.484' E17°57.445' E17°44.643' E17°39.762' E17°50.587'

(http://www.skyfly.cz/tereny.htm) Vysvětlivky: MSL – nadmořská výška startu ALZ – startovní výseč PG – vhodné pro paragliding HG – vhodné pro rogalové létání

Příloha 10 – Seznam veřejných vnitrostátních letišť podle krajů

Kraj Středočeský 1. letiště Mladá Boleslav 2. letiště Sazená (Aeroklub Kralupy nad Vltavou) 3. letiště Slaný 4. letiště Kladno 5. letiště Rakovník 6. letiště Bubovice (Aeroklub Beroun) 7. letiště Kolín 8. letiště Benešov 9. letiště Hořovice 10. letiště Zbraslavice 11. letiště Příbram (Dlouhá Lhota) 12. letiště Vlašim

Praha 1. letiště Letňany 2. letiště Točná

Kraj Karlovarský 1. letiště Karlovy Vary 2. letiště Touţim

Kraj Ústecký 1. letiště Most 2. letiště Chomutov 3. letiště Roudnice nad Labem 4. letiště Raná u Loun 5. letiště Panenský Týnec

Kraj Plzeňský 1. letiště Plasy 2. letiště Tachov 3. letiště Erpuţice 4. letiště Plzeň-Bory 5. letiště Plzeň-Letkov 6. letiště Staňkov 7. letiště Klatovy

Kraj Jihočeský 1. letiště Tábor 2. letiště Soběslav 3. letiště Strakonice

4. letiště Jindřichův Hradec 5. letiště Strunkovice (Aeroklub Prachatice) 6. letiště Hosín (Aeroklub České Budějovice) Kraj Liberecký 1. letiště Česká Lípa 2. Letiště Liberec 3. letiště Hodkovice

Kraj Královéhradecký 1. letiště Vrchlabí 2. letiště Broumov 3. letiště Jičín 4. letiště Dvůr Králové nad Labem 5. letiště Velké Poříčí (Aeroklub Hronov) 6. letiště Hořice v Podkrkonoší 7. letiště Jaroměř 8. letiště Nové město nad Metují

Kraj Pardubický 1. letiště Ţamberk 2. letiště Ústí nad Orlicí 3. letiště Vysoké Mýto 4. letiště Podhořany (Aeroklub Pardubice) 5. letiště Chrudim

6. letiště Skuteč 7. letiště Polička 8. letiště Moravská Třebová

Vysočina 1. letiště Chotěboř 2. letiště Havlíčkův Brod 3. letiště Přibyslav 4. letiště Jihlava 5. letiště Křiţanov

Kraj Jihomoravský 1. letiště Medlánky (Aeroklub Brno Medlánky) 2. letiště Vyškov 3. letiště Kyjov 4. letiště Břeclav

Kraj Olomoucký 1. letiště Mikulovice (Aeroklub Jeseník) 2. letiště Šumperk 3. letiště Olomouc

4. letiště Hranice 5. letiště Prostějov-Stichovice 6. Letiště Prostějov (Aeroklub Františka Josefa) Kraj Zlínský 1. letiště Kroměříţ 2. letiště Holešov 3. letiště Kunovice

Kraj Moravsko-slezský 1. letiště Krnov 2. letiště Zábřeh 3. letiště Frýdlant nad Ostravicí

Příloha 11 – Mapa spodního vzdušného prostoru 1

Příloha 12 – Mapa spodního vzdušného prostoru 2

Příloha 13 – Vertikální rozdělení vzdušného prostoru

Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta tělesné kultury. VZDUCH A JEHO VYUŢITÍ V CESTOVNÍM RUCHU A VE SPORTU Diplomová práce (bakalářská)

Recommend Documents