Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta tělesné kultury
PROJEKT DÁLKOVÉ NAUČNÉ STEZKY V KRKONOŠÍCH Diplomová práce (bakalářská)
Autor: Jiří Špetla, tělesná výchova a sport, rekreologie- pedagogika volného času Vedoucí práce: RNDr. Jiří Kratochvíl Olomouc 2009
Jméno a příjmení autora: Jiří Špetla Název bakalářské práce: Projekt dálkové naučné stezky v Krkonoších Pracoviště: Katedra rekreologie Vedoucí bakalářské práce: RNDr. Jiří Kratochvíl Rok obhajoby bakalářské práce: 2010 Abstrakt: Předmětem práce je vytvoření projektu dálkové naučné stezky v Krkonoších. Dálkovou se rozumí, ţe nejde pouze o jednodenní záleţitost, ale zhruba čtyř denní túru po krkonošské přírodě doplněnou o vlastivědně- historický popis z informačních panelů s celkovou délkou cca 100 km. Cílem práce je vytvoření podkladů nejen k vlastním informačním panelům, ale vytyčení trasy s ohledem na návštěvnost hřebenové cesty se snahou co nejvíce se vyhnout hlavním přetíţeným turistickým trasám. Vzhledem k délce trasy je pamatováno i na ubytování a doplnění základních potravin na cestě. Projekt si vytkl za cíl nevytvořit novou naučnou stezku, ale stávající stezky a samostatné panely propojit a u zajímavých míst bez popisu tyto panely nově vytvořit.
Klíčová slova: Turistika, dálkové trasy, naučné stezky, Krkonoše.
Souhlasím s půjčováním bakalářské práce v rámci knihovních sluţeb.
2
Author´s first name and surname: Jiří Špetla Title of the master thesis: Project of long distance nature trail in Krkonoše mountains Department: Department of Rekreology Supervisor: RNDr. Jiří Kratochvíl The year of presentation: 2010 Abstract: The aim of this thesis is to suggest projection of long distance nature trail in Krkonoše. Long distance in this case means not one-day trip around the main nature sights but 4-day hike in Krkonoše ensembled with homeland and geography study from the information desks with total distance of more than 100 km. The aim of this thesis consists not only of creation information handouts for information desks but also of laying-out the tourist edge path with bearing in mind avoiding participation of the current overcrowded paths. With regard to the length of hike accommodation and refreshment has to be provided. The project main goal is not only to create new nature path but to combine the present nature paths with filling information desks where necessary.
Keywords: Hiking, long-distance trails, nature trails, Krkonoše mountains.
I agree the thesis paper to be lent within library service.
3
Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně pod vedením RNDr. Jiřího Kratochvíla, uvedl všechny pouţité literární a odborné zdroje a dodrţoval zásady vědecké etiky. V Trutnově dne 16.12.2009
..................................................
4
Děkuji RNDr. Jiřímu Kratochvílovi za cenné rady a pomoc, které mi poskytl při zpracování bakalářské práce.
5
Obsah 1 Úvod
7
2 Syntéza poznatků
8
2.1 Volný čas
8
2.2 Charakteristika turistiky
9
2.3 Přírodní výchova
12
2.4 Značené stezky
14
2.5 Krkonoše
15
2.5.1 Geomorfologie a geologie Krkonoš
15
2.5.2 Historický vývoj v Krkonoších
16
2.5.3 Významné krkonošské osobnosti
18
2.5.4 Současný stav turistického ruchu
22
3 Cíle a úkoly práce
26
3.1 Hlavní cíl
26
3.2 Dílčí cíle a úkoly práce
26
3.2.1 Dílčí cíle
26
3.2.2 Úkoly práce
26
4 Metodika
28
4.1 Metody výzkumu
28
4.2 Techniky výzkumu
28
5 Výsledky
29
5.1 Lokality Krkonoš
29
5.2 Dálkové stezky v Evropě
38
5.3 Komparace přístupů k řešení dálkových tras v Evropě a v České republice
40
5.4 Finanční zdroje
42
6 Projekt dálkové naučné stezky
44
6.1 Vzorová naučná stezka Správy KRNAP Dvorský les
44
6.2 Popis navrhované trasy naučné stezky
47
6.3 Návrh vzhledu informačního stanoviště
51
6.4 Jednotlivé texty na informační panely naučné stezky
55
7 Diskuze
64
8 Závěry
65
9 Souhrn
66
9 Summary
67
10 Referenční seznam
68 6
1 Úvod K výběru tohoto tématu mě vedla skutečnost, ţe v Krkonoších chybí ucelená naučná stezka, která by byla návštěvníkovi průvodcem celým pohořím a přinášela mu informace o navštěvovaném regionu. Nejen ve vlastním národním parku, je mnoho naučných stezek, zpravidla zaměřených na danou lokalitu a poskytující kvalitní informace návštěvníkům. Ani jedna však není zapojena do nějakého většího okruhu, který by pokrýval celý region a tím umoţňovala turistům komplexní pohled na toto velmi cenné území. Tento úkol jsem mimo jiné vybral proto, abych poukázal na moţnosti rozvoje turistického ruchu nejen v okolí největších středisek jako je Pec p. Sněţkou, Špindlerův Mlýn, Harrachov, ale i zapadlejších míst, někdy po kulturně-vlastivědné stránce daleko zajímavějších. Důleţitým faktorem je i to, ţe jsem se v podkrkonoší narodil, ţiji zde a vzhledem k povaze mého povolání jako průvodce a učitel lyţování trávím na hřebenech podstatnou část roku a nezřídka kdy vyuţívám panelů naučných stezek k popisu zdejší přírody jak svým klientům, tak i v rámci svého vlastního zvyšování povědomí o místech, která navštěvuji.
7
2 Syntéza poznatků 2.1 Volný čas Podle Mezinárodní deklarace lidských práv (článek 27), všechny kultury a společnosti mají do určité míry právo na odpočinek a volný čas. Právě proto, ţe osobní svobody a volby jsou základními prvky volného času, jednotlivec má právo volby aktivit a záţitků, které vedou k následnému uţitku jak pro danou osobu, tak pro celou společnost (Charta volného času, 2000). Volný čas můţeme charakterizovat jako souhrn činností, jeţ člověk provozuje s plnou libovůlí, aby si odpočinul, nebo aby se pobavil či rozvinul své znalosti, svou dobrovolnou společenskou účast nebo svou svobodnou tvůrčí schopnost poté, kdyţ se uvolnil od svých závazků pracovních, rodinných a společenských (Dohnal, n.d.). Jak jiţ vyplývá z výše uvedené citace, je moţné volný čas trávit aktivně (některou z činností) nebo pasivně (neprovozováním činnosti, která by byla alespoň částečně fyzicky náročná). Na příkladu naučné stezky můţeme ukázat aktivní trávení volného času. Jako hlavní náplň lze uvést pěší turistiku, spojenou navíc se sloţkou edukační, kdy se návštěvník naší dálkové naučné stezky dozvídá o zajímavostech jednotlivých navštěvovaných míst. Můţeme tedy říci, ţe činnost člověka spojená s absolvováním naší stezky je vlastně rekreací a tedy sloţkou volného času, která je přímo spojená s aktivním zapojením člověka během jeho trávení. Velmi důleţitou sloţkou volného času je rozvoj osobnosti, kdy během volného času člověk pouze neodpočívá a nerelaxuje mezi jednotlivými nevolnočasovými aktivitami jako je práce, škola apod., ale také rozvíjí své schopnosti a znalosti a tím přispívá ke svému osobnostnímu růstu a rozhledu.
8
2.2 Charakteristika turistiky Cestovati pro zábavu, která náleţí najmě rozkoši z pohybu ve přírodě vůbec a ve vyhledávání méně známých a krajinářsky i jinak vynikajících končin, neméně také pro osvěţení tělesné i duševní – toť turistika (Guth-Jarkovský, 1917/2003, 14). Pod pojmem turistika si můţeme představit aktivní přesun, jehoţ účelem (motiv) je získání nových a zajímavých poznatků (vědomostí) a emocí (záţitků) a dochází při ní ke komplexnímu rozvoji osobnosti (body, mind, soul) (Kratochvíl, 2009). „Turistika je v českém prostředí komplexem činností spojených s aktivním pohybem (cestováním) a pobytem v přírodě a vyţadujících řadu odborných znalostí a dovedností“ (Neuman et al., 2000, 27). Můţeme ji definovat pomocí několika vodítek: Významu, obsahu, organizační formy a druhu. Pod významem se skrývá několik bodů, které nám turistiku charakterizují a přibliţují. Lze ji provádět v kaţdém věku, volitelnou intenzitou (náročnost a stupeň úsilí dle vlastního uváţení), kdekoli a kdykoli, není omezena kapacitně ani finančně s výjimkou placení poplatků jako jsou vstupy do národních parků, památek, popř. placení noclehů na horských boudách. Umoţňuje poznávání přírody, historie, současnosti, zlepšuje tělesnou kondici, při čemţ vyuţívá sloţek přírodního prostředí a případných činitelů jako jsou Slunce, voda, vzduch atd. Obsahem turistiky je tělesná příprava (tělesný pohyb lokomočního charakteru), dále pak kulturně poznávací činnost, coţ je jinými slovy turistický cíl a smysl a odborně technické znalosti a dovednosti, které nám usnadňují spolehlivý, klidný bezpečný přesun a pobyt v přírodě. Organizační formy turistiky pod sebou ukrývají rozdělení, zda se jedná o turistiku základní, výkonnostní, rekreační nebo jestli je brána jako doplňková pohybová aktivita. Dle způsobu jakým se jednotlivci aktivně přesunují pak rozlišujeme druhy turistiky na pěší, VHT, krasovou, vodní, lyţařskou, cykloturistiku a mototuristiku (Kratochvíl, 2009). Tento projekt se nejvíce vztahuje na pěší turistiku, kdy v některých úsecích by mohl být vyuţitelný i pro turistiku lyţařskou a cykloturistiku.
9
Turismus také můţe přispět k tomu, aby si místní populace uvědomila hodnotu turisticky významných míst, aby na ně byla hrdá a cítila se odpovědná za jejich ochranu. Obecně lze říci, ţe zapojení místní komunity do rozvoje turismu a jeho managementu je důleţitou podmínkou ochrany turistických pamětihodností, jejich zachování a jejich trvalé vyuţitelnosti (Doleţal, 2000, 81). Lidská činnost, kterou dnes nazýváme turistikou je odvěkou součástí lidského ţivota. Odpradávna se naši předci pohybovali v okolí jejich sídlišť, potaţmo se vydávali na výpravy do vzdálenějšího okolí. Zprvu to bylo jistě spojeno s obstaráním obţivy a s lovem. Během takových výprav však poznávali také přírodu, učili se jak v ní přeţít a jak ji mohou vyuţívat k jejich prospěchu a ulehčení jejich kaţdodenního ţivota. S tím pak uţ přímo souvisí rozvoj jejich volného času. S čím dál tím lepšími technikami lovu přicházejí větší úlovky a tím přestává být akutní potřeba vydávat se na lov kaţdý den a zbývá více času na různé další činnosti jako je např. zvelebování jejich bydlišť, zdokonalování nástrojů, ale také na výpravy do okolí nejen účelově za lovem. Samozřejmě ţe v takto raných stádiích lidské civilizace nemůţeme mluvit o turistice jako takové. Vţdy byly výpravy do okolí lidských sídlišť nějak motivovány, zpravidla průzkumem nových míst vhodných k lovu, či sběru apod. Teprve s nástupem renesance a humanismu v průběhu 14. století, kdy v Evropě dochází k většímu obracení k člověku jako takovému a jeho místu v přírodě dochází k obratu v lidské společnosti a čím dále se člověk zajímá o prostředí, ve kterém ţije a začíná podnikat první výlety do přírody aniţ by tím měl zajišťovat svou existenci. V 17. století pak vznikají první filosofické teorie tělesné výchovy prezentované Johnem Lockem (1632 – 1704), který v nich přikládá velký význam pohybu v přírodě a cestování. Na něj pak navazuje Jean-Jacques Rousseau a němečtí filantropisté zastoupeni Johannem Friedrichem Guts-Muthsem. Po tomto období následuje romantismus, který ještě navíc výlety do přírody obohacuje zájmem o památky a historicky, či přírodovědně zajímavá místa. Podobně jako během vlastního vzniku horolezectví jako sportu, které vlastně bylo náročnější formou turistiky v horách, tak i turistika samotná byla zprvu výsadou vyšší společnosti, stejně jako většina sportů, která v té době získávala dnes známý sportovní charakter (tenis, fotbal, zápas a další). Prostý lid neměl takové moţnosti a téměř veškerý jejich čas padl na obstarávání obţivy pro mnohdy hojně rozvětvené rodiny. Zvrat přichází se zrušením nevolnictví a se zavedením prvních nařízení, které upravují délku pracovní doby v manufakturách a továrnách. Tak se i mezi nejchudší vrstvy obyvatelstva spolu s jinými sporty dostává turistika, podnikání výletu pouze za jediným cílem a to trávení volného času chůzí po přírodě. Po stránce vybavení to byla zcela nenáročná aktivita, protoţe jediný 10
potřebný nástroj nebo speciální výbava byla správná obuv. Na začátcích se nijak nerozlišovalo mezi obutím na běţné nošení a práci a botami na turistiku a pohyb v přírodě. Aţ postupným vývojem vznikají speciálně navrţené boty na turistiku, horolezectví a největší vývoj prodělalo toto odvětví v posledních 25 letech, kdy jak v obuvnickém průmyslu, tak i výrobci oblečení začali přesně definovat pouţití jejich výrobku a vytvářet spousty úzce profilovaných výrobků pro jednotlivé aktivity.
11
2.3 Přírodní výchova Výchova v přírodě (Outdoor education)- vyuţívá především aktivity v přírodním prostředí zaměřené na přípravu pro ţivot v přírodě. Dále hledá způsoby, jak přenést učební a výchovné postupy do přírody, jak získat více znalostí o přírodě a vztahu lidí k přírodě. Zároveň vyuţívá aktivit v přírodě k rozvoji osobnosti (Neuman et al., 2000, 13). Kdyţ mluvíme o přírodní výchově, vţdy se jedná o záměrný proces, kdy výchovou v přírodě snaţíme ovlivnit ţivot člověka. Pro názornost a snazší pochopení si můţeme přírodní výchovu rozdělit na čtyři sloţky, které ji ve skutečnosti tvoří. Je to vzdělávání o přírodním prostředí, vzdělávání pro přírodní prostředí, vzdělávání v ţivotním prostředí a výchova přírodou. Výchova o přírodě v sobě zahrnuje přírodní disciplíny a vědy. Je vlastním vzděláváním o přírodních procesech, prostředí, ale také získávání informací o různých činnostech vykonávaných právě v přírodě, nebo s její pomocí. Vzdělávání pro přírodní prostředí zahrnuje ekologickou výchovu jako prostředek k zlepšování stavu přírody a ţivotních podmínek. Vzdělávání v přírodním prostředí obsahuje veškeré aktivity v přírodě, díky kterým si osvojujeme ať uţ činnosti, tak návyky nebo informace, a přírodní prostředí je k tomu ideální kulisou. Výchova přírodou je pak chápána jako prostředek vlastního osobnostně sociálního rozvoje osobnosti. Z výčtu účinků pobytu v přírodě na osobu návštěvníka této dálkové naučné stezky lze nejvíce zdůraznit citový rozvoj a s ním spojené získávání vztahu k přírodě a lidem v okolí, popř. k lidem, kteří zde kdysi působili a ţili, ale také vlastní emoční působení vlastního proţitku putování po naučné stezce a vznik nového záţitku a získávání nových zkušeností. S tím je spojeno i působení prostředí, které je bohaté na podněty. Ačkoli s naučnou stezkou je spojena pouze chůze jakoţto pěší turistika k přemísťování z bodu A do bodu B, je zahrnuta do výchovy přírodou jako rekreace v přírodě, coţ je nejzákladnější a také nejširší oblast aktivit, jakými lze trávit volný čas a jejími hlavními rysy jsou zábava a odpočinek doplněná o získávání informací o navštěvovaných místech. Z francouzského modelu stezek GR by bylo moţné po vytvoření vlastní trasy převzít i další aktivity kromě pouhého putování krajinou. Ale také konání různých akcí, které tuto trasu zviditelňují a přinášejí větší povědomí o ní a následně o krásách zdejší přírody mezi 12
veřejností a také rozšiřují vlastní výchovny charakter tohoto putování o sloţku výchovy výzvou a dobrodruţstvím, kdy se jedná např. o maratony, resp. ultramaratony, které se na takovýchto tratích pořádají a běţci mimo jiné obíhají po trase GR 5 celý masiv Mont Blancu. V těchto případech se musí však také počítat se škodlivým dopadem takovýchto akcí na vlastní ţivotní prostředí a celou akci pořádat tak, aby k poškození přírody pokud moţno vůbec nedošlo nebo bylo alespoň minimálního rozsahu a v co největší moţné míře obnovitelné do původního stavu (sešlap, odpadky, rušení zvěře aj.). Tím se tato aktivita dotýká ekologické výchovy jako sloţky výchovy pro přírodu.
13
2.4 Značené stezky Zájem o Krkonoše v 2. polovině 19. století mezi tehdejšími turisty si vyţádal budování nejen vlastních ubytovacích kapacit, ale i sítě turistických cest. První byla postavena nákladem hraběte Harracha v letech 1876 – 1879 a byla ojedinělá i tím, ţe se na ní vybíralo mýtné 2 krejcary. S rozvojem turistiky se dále vyvíjí i značení cest. Tyčové značení okolo cest k boudám je doloţeno uţ v 17. století. Nejprve se cesty osazují na kaţdém rozcestí ukazateli a později vzniká první značení pomocí značek. Eduard Petrák (funkcionář Riesengebirge verein českého původu) v roce 1885 vypracoval mapu s barevným značením cest a podle jeho návrhu byly důleţité trasy opatřeny značkami v podobě kříţů, bodů a pruhů v různých barvách. Od roku 1889 označuje Klub českých turistů (KČT) cesty pomocí červeného pruhu mezi dvěma bílými a od roku 1916 přibývají ještě zelená, modrá a ţlutá. Okolo roku 1923 se objevuje unikátní systém němého značení na rozcestnících v podobě plechových tabulí tvaru charakteristického pro daný objekt. Naučné stezky se zde začínají ve větší míře objevovat v 80. letech 20. století, kdy se začíná projevovat větší zájem o ekologii a ekologickou výchovu. Tím si samozřejmě budují vlastní místo ve výchově pro přírodu, kdy pomocí informačních panelů se mezi návštěvníky šíří různé zajímavé informace o navštěvovaných místech včetně dalších doplňujících jako je např. historie atp. Dnes jiţ stezky nevznikají pouze s ekologickým kontextem, ale jsou budovány napříč obory, jako je např. historie, cestovní ruch, zemědělství a průmysl aţ po stezky věnované literatuře a významným osobnostem. Samozřejmě přispívají k vybavenosti daných lokalit a kromě toho, ţe přinášejí mezi širokou veřejnost povědomí mnohdy o zapadlých, leč zajímavých a významných místech, tak mohou slouţit jako prostředek vyuţívaný pedagogy v jejich výuce a některé probírané jevy pomoci přiblíţit jejich ţákům přímo v terénu, v lokalitách, které s nimi souvisí.
14
2.5 Krkonoše 2.5.1 Geomorfologie a geologie Krkonoš Krkonoše náleţí do západní části sudetské horské soustavy rozkládající se od Luţických hor na západě po Nízký Jeseník v Moravské bráně na východě. Spolu s Hrubým Jeseníkem a Králickým Sněţníkem jsou někdy označovány za Vysoké Sudety. V období prvohor byla tato oblast naposledy zalita mořem a z tehdy usazených hornin (ale také z podmořských vyvřelin) byl při horotvorných pochodech (kaledonské a variské vrásnění) v následujících obdobích prvohor, devonu a karbonu, vytvořen mladší komplex krkonošských přeměněných hornin. Asi před 300 mil. lety (karbon) proniklo pod staré horniny mohutné ţulové těleso, které zapříčinilo vznik hřbetů. Ţhavá ţulová masa působila na své okolí a teplotou a tlakem dala z krystalických břidlic vzniknout odolným tzv. kontaktním rohovcům (morfologicky výrazné tvary Sněţky a Českého hřbetu) a poté se z těkavých magmatických roztoků vytvořila některá slavná krkonošská rudní loţiska (Obří důl, Svatý Petr). Tímto je završen hlavní vývoj tohoto pohoří a zbylé modelování krajiny je zapříčiněno erozí a zaledněním na počátku čtvrtohor. V neposlední řadě, má na modelování reliéfu a rázu krajiny nemalý podíl člověk se svými zásahy, budováním komunikací, lidských sídel apod.
15
2.5.2 Historický vývoj v Krkonoších Území dnes označované jako Krkonoše bylo v pravěku a starověku hustě porostlé neprostupnými lesy a pralesy. Aţ do středověku byly tyto lesy přirozenou hradbou proti vpádu cizích vojsk ze severu do české kotliny. Toto hustě zarostlé pohoří protínaly pouze na několika místech stezky kopírující údolí větších říčních toků a byly v té době jediným spojením se Slezskem. První zmínky o osidlování podhůří pocházejí z 13. století, kdy proběhla první patrně slovanská vlna a ke konci 13. století pak druhá a to německá kolonizační vlna hlavně v údolích podél řek Úpy a Labe. Začala vznikat první sídla městského typu, jako jsou města Trutnov a Hostinné. Ve 14. století se pak Slezsko stalo součástí zemí koruny české a tak zachovávání neprostupnosti severní hranice ztrácí na významu, dochází k přistěhovaleckému rozmachu a začíná se s velkoplošným kácením krkonošských lesů. Na mýtinách po vykácených lesích vznikají pastviny a tak jsou poloţeny základy ke krkonošskému budnímu hospodářství, které největší rozmach proţívá v 16. a 17. století a stalo se charakteristickým folklórním rysem osídlení Krkonoš. Od 13. století dochází k rozvoji podhůří a do hor, kromě lovců, přicházejí osamělí hledači vzácných kovů a drahého kamení zvaní Wallen- Vlaši. V 16. století dochází k velkému rozmachu hornictví, které s sebou neslo i velké kácení lesů aţ do té míry, ţe původní porost byl téměř kompletně zdecimován a dřevo kompletně zpracováno bez přirozené obnovy lesa. Proto musela být těţba roku 1609 ukončena a převedena do Orlických hor. Během třicetileté války se obyvatelstvo uchylovalo hlouběji do bezpečí horských údolí i do vyšších horských partií a to nese jiţ zmiňovaný rozmach budního hospodářství a zakládání nových osad, coţ s sebou přináší mimo jiné i přesné vymezení hranice mezi Čechami a Slezskem v roce 1710. Boudy vznikaly většinou nákladem místních Pánů, kteří je pak pronajímali budařům, kteří na nich hospodařili. Zpravidla pěstovali odolné zemědělské plodiny a chovali ovce, kozy, koně a krávy. Ve velkém se vyráběly mléčné produkty, zvláště sýry. V 18. a 19. století je zalesnění Krkonoš stále v katastrofálním stavu a tak se přistupuje k rekultivaci krajiny a původní porost je nahrazen smrkovou monokulturou. Nutné zmínit, ţe dochází ke změně proti původnímu sloţení lesa, kdy Krkonoše z většiny pokrývaly smíšené lesy s hojným zastoupením odolného smrku ztepilého, který uţ ovšem vysazován nebyl. Většinu původní vzácné květeny se jiţ zachovat nepodařilo a tak jsou její zbytky dnes předmětem té nejpřísnější ochrany v I. zóně národního parku. Obrázek o původním lesním porostu hor si můţeme udělat na jediném dochovaném území a to v Rýchorském pralese, který je naprosto ojedinělou lokalitou taktéţ dnes přísně chráněnou. 16
Na přelomu 19. a 20. století se v Krkonoších začíná pomalu probouzet k ţivotu turistické dění, začínají vznikat první značené stezky a tím se otevírá nová kapitola cestovního ruchu v horách. Některá původní hospodářská stavení jsou přestavována pro potřeby tehdejších turistů na pohostinství a ubytovací zařízení. S turisty ruku v ruce přicházejí první lyţníci a hory definitivně získávají své místo na poli sportu a trávení volného času. Samozřejmě s tím souvisí i následná devastace a zásahy do krajiny v podobě vytváření nových turistických a lyţařských středisek, úprava sportovních terénů a tak je v roce 1963 vyhlášen Krkonošský národní park (KRNAP) o rozloze asi 38500 ha za účelem i nadále chránit cenné lokality přírodního, ale i historicky kulturního významu pro další generace. Díky tomu byly mimo jiné zachráněny světově unikátní rostlinná společenstva v Obřím a Labském dole a mnoho dalších prvků, které se vyskytují pouze v Krkonoších. Význam ochrany zdejšího prostředí si uvědomíme o to víc, kdyţ vezmeme v potaz, ţe objem návštěvníků za rok je jeden z největších mezi národními parky celého světa. V současnosti se ochrana přírody v Krkonoších zaměřuje na nápravu špatného stavu lesů, díky škodlivým emisím z ovzduší a necitlivým zásahům člověka, ochranu nejcennějších lokalit, regulaci škodlivých účinků cestovního ruchu a nápravu chyb, které byly v minulosti přehlíţeny a zanedbávány (stav cest, mnoţství motorových dopravních prostředků v chráněných zónách, stavitelskou činnost porušující přírodu a ráz krajiny apod.)
17
2.5.3 Významné krkonošské osobnosti Jan Buchar Narodil se roku 1859 v Mříčné u Jilemnice a v roce 1879 maturoval na učitelském ústavě v Jičíně. Následovalo 5 let putování mezi školami v podkrkonoší a poté nastoupil na post řídícího učitele v Dolních Štěpanicích, kde zůstal aţ do odchodu do penze v roce 1925. Proto není divu, ţe s Dolními Štěpanicemi je spojen také jeho největší přínos do rozvoje turistiky v Krkonoších a celý jeho aktivní ţivot vůbec. Poté co je v roce 1888 v Praze zaloţen Klub českých turistů (KČT), je v 1. čísle Časopisu turistů otištěn Bucharův článek Vzhůru do Krkonoš. Rok poté stojí u zrodu jilemnického odboru KČT. Další a neméně významná je jeho úloha při počátcích lyţování v Krkonoších a hlavně jeho propagaci po celém tehdejším území Čech a Moravy. První lyţe zkoušel v zimě 1892/1893 a ještě s několika dalšími nadšenci zakládá téhoţ roku v Jilemnici Spolek Ski. Během léta se s ním korespondenčně spojuje Josef Rössler-Ořovský, předseda Českého Ski klubu Praha, o moţnostech zimní návštěvy Krkonoš. Tím začíná jedno velké přátelství. Jan Buchar je praţským lyţníkům obětavým průvodcem a ti se pak do Krkonoš na lyţe vracejí kaţdou sobotu. Popularitu Krkonoš a jejich lyţařských terénů se mu daří zvyšovat během svých besed, při nichţ promítá vlastní diapozitivy a objíţdí s nimi celé Čechy a Moravu. Dále pak pořádá zimní i lení výpravy turistů a mimo jiné také jeho zásluhou se znovu na horách začíná čím dál tím více ozývat čeština. Tím ovšem jeho zásluhy v lyţování nekončí. Jako zástupce jilemnického spolku Ski stojí v roce 1903 u zrodu Svazu českých lyţařů v Jablonci n. Jizerou. Oficiálně byl tento svaz uznán aţ o 3 roky později a to jako Svaz lyţařů v království českém a Jan Buchar je zvolen prvním předsedou. V této funkci setrvává do roku 1907, kdy ho vystřídal Josef RösslerOřovský. Přes všechny zásluhy v lyţování a turistice stojí trochu stranou fakt, ţe Jan Buchar výrazně přispěl k zařazení nejen turistiky, ale i lyţování do učebních osnov. Jeho postupy pak napodobují všechny školy v okolí. A na závěr nutno zmínit jeho knihu Bucharovy výlety do Krkonoš, která vyšla ve dvou vydáních a stala se pro mnohé námětem k výletům. Jsou v ní popsány výpravy do různých částí Krkonoš a mimo jiné i popsány trasy, které dnes nesou Bucharovo jméno, jako např. Bucharova stezka po úbočí Kozích hřbetů nebo přes Ţalý na Mísečky.
18
Po odchodu do penze se stěhuje do Prahy, kde nešťastně 10. října 1932 ve svých 73 letech umírá na následky pádu pod kola nákladního automobilu, poté co zakopl o tramvajovou kolej na Národní třídě. Jan Nepomuk František hrabě Harrach S historií Krkonoš je neodmyslitelně spojen i tento nejvýraznější člen rodu Harrachů. Narodil se v roce 1828 v Harrachově a s krajem západních Krkonoš je spojen celý jeho ţivot. Zasáhl snad do kaţdé oblasti lidského počínaní. Jako schopný majitel jilemnického panství se snaţil o růst celého kraje západních Krkonoš. V roce 1860 zavedl na svém velkostatku české úřadování. Rekonstruoval a rozšířil pivovary v okolí a sklárna v Novém Světě – Harrachově zaţívala jedno z nejslavnějších období. Samostatnou kapitolou je lesní hospodářství a zároveň ochrana přírody. Vedle podnikatelských sfér se velmi zaslouţil o budování a správu komunikací a cest nejen v údolích mezi obcemi a městy, ale i cest turistických na hřebenech Krkonoš. Některé nesou dodnes jeho jméno jako je Harrachova cesta z Harrachova na Labskou boudu a přes Bedřichov do Špindlerova Mlýna. To byla první stezka, kterou nechal postavit v letech 1876- 1879, aby pomohla zpřístupnit nejvyšší partie hor návštěvníkům, ale i usnadnila spojení přes hřebeny mezi Harrachovem a Špindlerovým Mlýnem. Další pak přišly v zápětí a vţdy na nich hrabě Harrach dbal, aby byly značeny nejen německými informacemi, ale i českými. V roce 1892 byl jmenován prvním čestným členem KČT za jeho mimořádné zásluhy. V roce 1904 zaloţil první přírodní rezervaci na území Krkonoš. Tou je Labská stěna v Labském dole o rozloze přes 60 ha. Postaral se i o ochranu kosodřeviny nad alpínskou hranicí lesa a dále dbal, aby rozvoj turistického ruchu, který podporoval, nebyl na úkor přírody, ale plně ji respektoval a zachovával tak, aby návštěvníci i za mnoha let mohli vidět to, kvůli čemu do hor mířili první turisté. Jeho původní záměr vybavit své lesníky lyţemi pro snazší pohyb po zasněţených revírech se promítl i do rozvoje zimní turistiky v Krkonoších. Nechal totiţ pro ně dovést lyţe z Norska, které ještě ve Vídni upravili na krkonošské poměry a podle nich pak nechal vyrobit několik párů na dolnošťepanické pile. Nebyly to zdaleka první lyţe v Krkonoších, ale v roce 1892 se na lyţe prvně staví i Jan Buchar a tak tato souhra náhod přináší lyţování mezi místní obyvatele, kterému poté také pomohl výjezd praţských lyţařů pod vedením Josefa Rösslera-Ořovského. Pro rozvoj cestovního ruchu v Krkonoších nechal na Ţalém roku 1890 postavit nejprve dřevěnou restauraci s kovovou rozhlednou, kterou za nedlouho nahradila kamenná rozhledna, která zde od té doby dodnes a tvoří
19
charakteristickou dominantu vrcholu Ţalého. I nedaleko Jilemnice na vrchu Kozinci zřídil výletní restauraci, kde se scházeli jilemničtí lyţaři. Nebylo oboru a i odvětví, do kterého by hrabě Harrach svojí aktivitou nezasáhl a nepodpořil jeho rozvoj. Za jeho panování na jilemnickém panství tento kraj vzkvétal, a proto nepřekvapí, ţe poté co v roce 1909 zemřel, přišly na jeho pohřeb davy lidí, vzdát hold aristokratovi, který toho tolik udělal pro prostý lid. V Časopise turistů z 1. ledna 1910 pak byl otištěn článek, ve kterém mimo jiné zazněla v jeho závěru věta: „Bolest nad ztrátou urozeného Čecha v národě českém je všeobecnou, tím větší, poněvadţ náhrady za tuto ztrátu není.“ Coţ všeobecně vyjadřuje, jak byla vnímána postava Jana Nepomuka Františka hraběte Harracha a jeho odkaz budoucím generacím nejen státníků a politiků. Prosper Piette de Rivage Tomuto továrníkovi, se ve východních Krkonoších velmi často přezdívalo „Otec Krkonoš“. Bylo to především proto, jak se staral nejen o své zaměstnance, ale i rozvoj a rozkvět okolí Svobody nad Úpou, Dolního a Horního Maršova a přilehlých lokalit. V Dolním Maršově se ocitl po smrti svého otce, který zde koupil strojní papírnu a v roce 1872 se ujal jejího vedení, jako nejstarší ze tří synů zesnulého Prospera Pietteho st, původem z Lucemburska. Kromě úspěchů podnikatelských, kdy papíry pocházející z provozů ve Svobodě a Maršově sklízely řadu medailí a diplomů na mezinárodních výstavách a jejich cigaretový papír byl světově uznáván, tento pan podnikatel vynalezl několik zlepšení výroby papíru, které pak ve svých provozech uplatnil. Není divu, ţe za své zásluhy byli všichni tři bratři povýšeni císařem Františkem Josefem I. do šlechtického stavu. Továrny Prospera Pietteho však nevynikaly jen výrobními úspěchy, ale i přístupem vedení k zaměstnancům. Usiloval o zlepšení sociálních podmínek svých zaměstnanců mimo jiné tím, ţe zavedl nemocenskou pokladnu, poté i invalidní, pokladnu pro případ nehody, penzijní, spořitelní a záloţní. Pro své zaměstnance postavil několik domů, pro děti pracujících matek nechal zřídit jesle a v roce 1880 otevírá soukromou obecnou školu. Sám na ni učil ruční výrobu a podporoval na studiích děti svých dělníků, ale i nemajetných občanů. O rozvoj cestovního ruchu, hlavně tedy turistiky se staral nejen jako pokladník Rakouského krkonošského spolku, kterého byl také mecenášem, ale i zaštítěním vydání mapy Krkonoš v roce 1881. Věnoval papír pro časopis Krkonoše slovem i obrazem. V neposlední řadě se finančně podílel na vybudování cesty od jeho papírny k nové Maxově boudě na hřebeni Rýchor, která byla pojmenována na památku Pietteho manţelky jako Rosa Weg (Růţenina cesta, která toto pojmenování nese dodnes). 20
2.5.4 Současný stav turistického ruchu v Krkonoších Pokud se zaměřím na území národního parku, tak jsou hlavními tradičními turistickými středisky Harrachov, Rokytnice nad Jizerou, Špindlerův Mlýn, Janské Lázně, Pec pod Sněţkou. V oblasti nejvýchodnější části pohoří je pak jediným takovým střediskem Ţacléř, i kdyţ se návštěvností rozhodně nemůţe rovnat takovým centrům jako je Špindlerův Mlýn nebo Pec pod Sněţkou. Co se týče samotných lokalit v národním parku, tak nejvíc návštěvníků se soustřeďuje v okolí Labské louky s pramenem Labe a pak ve vrcholových partiích v okolí naší nejvyšší hory Sněţky. Za hlavní směr, či trasu lze pak označit hřebenovou cestu přibliţně vymezenou Zlatým Návrším, Vysokým Kolem, Muţskými a Dívčími Kameny, Špindlerovou boudou, Poledníkem a Sněţkou včetně moţných nástupů na tuto hřebenovku od Špindlerova Mlýna přes Medvědín a od Pece pod Sněţkou lanovou dráhou na vrchol Sněţky a následně cesty přes Výrovku a Luční boudu popř. od Růţohorek na vrchol Sněţky. Popsané lokality patří mezi tradiční cíle a jsou hojně navštěvovány jiţ od počátku rozvoje turistiky v Krkonoších. Mnohdy se jedná o cíle prvních vycházek, které popisoval Jan Buchar, Jindřich Ambroţ a mnoho dalších průkopníků turistiky. Některé mají své opodstatnění ve své vlastní povaze, jako např. pramen Labe pro německé turisty, kteří chtějí vidět místo pramene i pro ně významného toku. U nejvyšší hory netřeba jiného komentáře neţ, ţe je to nejvyšší vrchol naší republiky. Hřebenová cesta (nesoucí název Česko-polského přátelství) je logickým směrem kopírujícím nejen podélnou osu průběhu hlavního hřebene, ale současně vede převáţně po státní hranici mezi Českou republikou a Polskem. Navíc na ní návštěvník narazí na řadu typických míst a lokalit, pro které jsou Krkonoše známé a vyhledávané (za všechny můţeme uvést Sněţné jámy, Muţské a Dívčí kameny, Vielky a Maly Staw a v neposlední řadě i vrchol Sněţky). Je však plno dalších míst a mnohdy velmi významných nebo zajímavých, které leţí mimo hlavní turistické směry a chodníky. O těchto lokalitách se návštěvníci mohou dozvědět několika způsoby. Buď na ně náhodou narazí při výletě, nebo při podrobném zkoumání mapového podkladu. Nebo je na ně můţe někdo upozornit, popřípadě jim je doporučit. V neposlední řadě můţeme jmenovat propagační materiál Správy KRNAP ve formě různých letáčků, které jsou k dostání na infocentrech, terénních stanovištích KRNAP apod. Posledním zdrojem informací pak jsou knihy, průvodce a periodika. Za všechny nutno vyzdvihnout časopis Krkonoše a Jizerské hory, který vydává Správa KRNAP, a z něj můţou potencionální návštěvníci čerpat informace, na základě kterých si naplánují vlastní túry do hor.
21
Informační střediska mohou být právě jednou z moţností, jak mezi návštěvníky rozšířit nabídku zajímavých míst a informace o nich ať uţ formou letáků nebo interaktivních panelů (např. Rýchorská bouda). V celých Krkonoších funguje cela řada infocenter, zpravidla soukromých vlastníků. Vesměs poskytují informace o moţnostech ubytování, kulturního a společenského ţivota, sportovním a volnočasovém vyuţití regionu a v neposlední řadě o charakteru navštěvované části a jejího poměru vůči KRNAPu. Mezi sluţby poskytované infocentry patří sjednávání ubytování ve smluvních podnicích a jejich propagaci, stejně jako spolupráce se smluvními partnery v oblasti volnočasových aktivit. Samozřejmě s návštěvností Krkonoš souvisí i nabídka ubytovacích kapacit. S rozvojem cestovního ruchu docházelo postupně k přestavování starých stavení na první pohostinství a následně na předchůdce dnešních penzionů a hotelů, v Krkonoších stále tradičně nazývanými boudy (viz. Luční bouda, Vosecká bouda, Petrova bouda a mnoho dalších). Postupem doby se začalo s výstavbou nových budov k tomu přímo určených a tento trend pokračuje dodnes. Na příkladu Špindlerova Mlýnu se ukázala cesta apartmánového bydlení, jakoţto luxusních bytů, které slouţí svým majitelům jen po několik dní v roce během návštěvy hor, jako slepá ulička a v současnosti je snaha o povolování nových staveb, pouze pod podmínkou, ţe se bude jednat o veřejné ubytovací zařízení. Samozřejmě s ubytováním přichází ruku v ruce stravování. Většina ubytovacích zařízení disponuje vlastními restauracemi, bary apod. Kromě takovýchto provozoven pak narazíme na celou řadu pouze samostatných restaurací, rychlých občerstvení, kaváren, cukráren. Další poloţkou ve výčtu nabídky sluţeb jsou provozovatelé zařízení určených k trávení volného času. Máme tím na mysli hlavně provozovatele jednotlivých lyţařských areálů, outdoorových center, ale i plaveckých bazénů a sportovních hal. Působnost by se dala rozdělit na letní a zimní nabídku. V případě zmiňovaných plaveckých bazénů je provoz celoroční, ale u lyţařského areálu většina vleků přes léto stojí a jejich provozovatelé hledají vyuţití na letní období v podobě přepravy návštěvníků kabinovou nebo sedačkovými lanovkami a doprovodné sluţby jako je půjčovna koloběţek, popř. travních lyţí apod. V poslední době vznikají různá centra určená k trávení volného času v podobě lanových parků, letních bobových drah (většinou s celoročním provozem) a poté nabídka sluţeb průvodců a příprava programů na přání zákazníka. Tato centra buď vznikla, podobně jako u provozovatelů lanovek a vleků, jako letní aktivity lyţařských škol, nebo záměrně jako letní samostatný subjekt popř. celoroční podnik. Pokud se podívám na vyuţití jiţ stojících zařízení vyuţívaných jedno-sezónně, myslím tím především lanovky a vleky v lyţařských areálech, tak se nabízí několik variant řešení. V některých areálech jsou přes léto mimo provoz (např. Černý důl), jinde jsou omezeně 22
v provozu pro pěší turisty a cyklisty (např. Špindlerův Mlýn, Pec pod Sněţkou). Některé areály nabídku ještě rozšířily o půjčování terénních koloběţek, travních lyţí, tak aby přilákaly návštěvníky k vyzkoušení jejich sluţeb i v létě (např. Dolní Dvůr, Janské Lázně). Jedna z výzev, která jiţ řadu let volá po řešení je hřebenová cesta kopírující státní hranici s Polskem, přibliţně v úseku od Sněţných jam po Pomezní Boudy, resp. po Sněţku. Její okolí velmi trpí vysokou návštěvností a samozřejmě to s sebou nese i známky devastace přírody v její bezprostřední blízkosti. Řešením by mohlo být převedení části pěších turistů na jiné, méně vytíţené cesty a turistické chodníky. To by však znamenalo tyto návštěvníky zaujmout nabídkou těchto méně známých tras např. pomocí vybavenosti naučnými stezkami, informačními tabulemi, příběhem, stravovacími sluţbami apod. Samozřejmě jsou stezky, které by nesnesly větší zájem turistů a začaly by trpět, podobně jako trpí vrcholová magistrála, proto by musel být kaţdý projekt posuzován s přihlédnutím k únosnosti zvýšeného provozu, byť i pěšího a nadále řešen. Na závěr tohoto odstavce uvedu příklad odlehčení lokalit Muţských a Dívčích kamenů vedením zajímavé pěší trasy po stávající, modré turistické cestě na hranici II. a III. zóny v úseku mezi Martinovou a Petrovou boudou přes Ptačí kámen, čímţ by při vhodném navedení části turistů došlo k odlehčení stávající hřebenovky vedoucí převáţně I. zónou, bez ochuzení o zhlédnutí výchozů blokově zvětrávající ţuly (tzv. torů) jakými jsou Muţské a Dívčí kameny, jev charakteristický právě pro tuto část hřebene a jejich nahrazení příkladem Ptačího kamene podobného geomorfologického útvaru. Samostatnou kapitolu by mohly tvořit naučné stezky, které v některých koutech Krkonoš přinášejí návštěvníkům mnoţství informací o navštěvovaném místě. Blíţe se zaměříme na dvě stezky, které by se daly zahrnout do naší navrhované trasy. První je stezka Čertovým dolem, která se nachází přibliţně v polovině Dolu Bílého Labe. Jedná se o 2,5 km dlouhou trasu podél Čertovy strouhy s částečně zachovalým systémem vodních staveb (klauzů) pro regulování toku při nadměrných sráţkách a tím zamezení katastrofálních následků vyvolaných přívalovými dešti a následujícími povodněmi, pocházející z počátku 20. století. Kromě informačních panelů je zde ještě terénní středisko Správy KRNAP, kde se můţete dozvědět další zajímavosti jak uţ z instalovaných panelů, tak i informačních materiálů, které tu jsou volně k dispozici. Jelikoţ zamýšlená trasa stezky by měla vést přes boudu U Bílého Labe, kde začíná i Čertův důl, bylo by moţné začlenit stávající stezku do trasy, jako její odbočku. Druhou stezkou, která by se mohla stát součástí zamýšlené trasy, je okruh Dvorským lesem v okolí Rýchorské boudy. Tematicky je věnována původnímu Rýchorskému pralesu, který je jediným dokladem původního zalesnění Krkonoš, před jejich téměř úplným 23
vykácením v důsledku jiţ zmíněné těţby dřeva. Tato stezka měří 6 km a je osazena 10 informačními panely, na kterých najdeme zmínky nejen o zachovalém unikátním ekosystému, ale i o linii lehkého opevnění z 30. let 20. století stavěného proti hrozící agresi tehdejšího Německa z dnešní oblasti polských Sudet a také budnímu hospodaření, které zde zastupují původní roubenky v místě zvaném Sněţné domky. Naše zamýšlená trasa by měla vést k Rýchorské boudě, která je dnes vyuţívána kromě ubytování, také jako terénní středisko Správy KRNAP a probíhají zde různé semináře, terénní školení apod. Disponuje interaktivním informačním panelem, který je velkým přínosem pro místní návštěvníky. Kromě toho je také pomyslným hlavním cílem návštěvníků Rýchor a z nedaleké vyhlídky se nabízí panoramatický výhled na nejvyšší partie Krkonoš (Sněţka, Studniční hora). Naučná stezka Dvorským lesem by v tomto případě tvořila přidruţený okruh, který by návštěvníci mohli dle libosti vynechat. Zamýšlená trasa dálkové naučné stezky by měla procházet i dalšími místy, kde jiţ naučné stezky jsou, ale nejdou v celém rozsahu začlenit do putování a jen vede po společném úseku cesty. V takových případech by se dalo vyuţít stávajících panelů jako součásti i této dálkové stezky. Jako příklady mohu jmenovat Okruh okolo Rokytnice nad Jizerou, Naučná stezka Prameny Labe, Přeshraniční naučná stezka v oblasti Slezského sedla, nebo tematicky zaměřená Pohádková stezka Malou Úpou s pohádkami Marie Kubátové.
24
3 Cíle a úkoly práce 3.1 Hlavní cíl Projekt dálkové naučné stezky v Krkonoších s cílem komplexní informovanosti návštěvníků o dané lokalitě a Krkonoších jako celku. 3.2 Dílčí cíle a úkoly práce 3.2.1 Dílčí cíle Hlavní cíl práce chceme řešit na základě následujících dílčích cílů práce, které současně vycházejí také z výše uvedených úkolů. 1) Charakteristika uvaţovaných lokalit pro trasu stezky 2) Způsoby řešení dálkových turistických tras v zahraničí 3) Komparace přístupů k řešení dálkových tras v Evropě a v České republice 4) Ekonomické předpoklady projektu dálkové naučné stezky v Krkonoších 3.2.2 Úkoly práce 1) Vytvořit podklady projektu dálkové naučné stezky v oblasti Krkonoš po vzoru francouzských dálkových stezek (např. GR 20- přechod Korsiky, GR 34- okruh po pobřeţí Bretaně, GR 5- trasa od Bodamského jezera k pobřeţí Středozemního moře, mimo jiné obcházející masiv Mont Blancu, GR 11- přechod španělských Pyrenejí aj.), doplněný o vlastivědně-historický materiál na informačních tabulích. 2) Zaměřit trasu stezky tak, aby návštěvník měl moţnost projít známá a významná místa Krkonoš, která jsou spojena s jejich historií a přírodním bohatstvím, ale zároveň se pokusit vyhnout nejvíce zatíţeným trasám a návštěvníky zavést i na místa méně známá, byť ne méně atraktivní ať jiţ z pohledu kulturně-vlastivědného, ale i krajinářského a estetického. 3) Zapojit do projektu i provozovatele ubytovacích a restauračních zařízení na trase nebo v její blízkosti (na způsob akce „cyklisté vítáni“).
25
4) V Krkonošském národním parku jiţ existuje řada naučných stezek a některé zasahují i do naší trasy. Předpokládám, ţe by po dohodě s jejich zřizovatelem či provozovatelem bylo moţné zahrnout do tohoto projektu.
26
4 Metodika Pro řešení cílů a úkolů práce jsme zvolili následující metody a techniky šetření. 4.1. Metody výzkumu Sekundární analýza dat Sekundárními daty jsou dokumenty a soubory dat, které jiţ existují, byly vytvořeny různými předchozími šetřeními a publikovány. Pro nás mají význam jako zdroje informací popř. jako vodítka k získání primárních dat pomocí pozorování Metoda pracuje s daty, která byla původně určena pro jiný výzkumný účel (Fejtek, Komeštík, 1997). Metoda sekundární analýzy je zvláštní metodou, která systematicky hodnotí několik tematicky stejně zaměřených prací, vyhodnocuje je z nových kritérií a zobecňuje poznatky na kvalitativně nové úrovni (např. sekundární analýza několika dílčích studií o fluktuaci) (Čihovský, 2006, 10). Metoda introspektivní „Metoda introspektivní se opírá o osobní znalosti, zkušenosti výzkumníka na základě účasti v prostředí či nějakém společenském procesu“ (Čihovský, 2006, 10). 4.2 Techniky výzkumu: Pozorování Pozorování bylo pouţito jak technika sběru primárních dat. Je to výzkumná technika, kterou pomocí smyslových orgánů získáváme poznatky o okolním světě (Čihovský, 2006).
27
5 Výsledky 5.1 Lokality Krkonoš Pominu-li rekreační střediska jako je Špindlerův Mlýn, Pec pod Sněţkou, Harrachov a kaţdá větší obec na území spadajícím ke Krkonoším, kde se vyskytují návštěvníci a rekreanti, tak to jsou některé vrcholové partie, kde dochází k největší hustotě návštěvníků, turistů. Mezi nejvíce takto „postiţená“ místa patří Zlaté návrší a Labská louka, úsek hřebenové cesty od Vysokého kola přes Muţské a Dívčí kameny, Špindlerovu boudu aţ po vrchol Sněţky. Tyto místa tomu vděčí nejen svojí expozicí, ale také tím, ţe patří mezi ty nejcennější a nejzajímavější lokality v Krkonoších a určitou roli zde hraje i jejich dostupnost. Při popisu těchto lokalit se pokusím navrhnout alternativy pro jejich zastoupení v trase uvaţované stezky. „Současný důraz na přírodní turismus by neměl zakrýt hlavní úkol – učinit masový turismus trvale udrţitelný“ (Doleţal, 2000, 81). Zlaté návrší a Labské louky Zlaté návrší je jeden z vrcholů na jihozápadním úbočí svorového hřbetu nesoucí název Krkonoš, který se táhne od vrcholu Medvědín a pak plynule přechází v Hančovu louku, Harrachovu louku, Pančavskou louku, Mumlavskou louku a Labskou louku, coţ souhrnně pro zjednodušení uvádíme jako Labské louky. Jedná se o náhorní plošinu s významným vrcholovým rašeliništěm a vzácnou květenou (všivec sudetský, ostruţník moruška, ostřice tuhá, vrba laponská a další rostliny, které zde zůstali jako odkaz na poslední dobu ledovou). Samozřejmě nejvíce turistů sem láká pramen Labe a proto je nejvíce vytíţena cesta ze Zlatého návrší, přes Vrbatovu boudu k prameni Labe a okolo Labské boudy, Pančavského vodopádu nad Labským dolem zpět k Vrbatově boudě. Vysoká návštěvnost těchto míst je usnadněna pohodlným přístupem od vrchní stanice sedačkové lanovky na Medvědín a také kyvadlovou veřejnou autobusovou dopravou z Horních Míseček k Vrbatově boudě po Masarykově silnici, která usnadňuje přístup také řadě cyklistů. Pro navrhovanou stezku je nejvhodnější se Zlatému návrší vyhnout a z Horních Míseček volit Krakonošovu cestu přes Malou a Velkou Kotelní jámu na Dvoračky (zelená turistická
28
značka). Návštěvníci tak nebudou ochuzeni o výhledy na impozantní jihovýchodní stěnu Kotle a mimo jiné se i vyhnou davům lidí mířících po Masarykově silnici k Vrbatově boudě. Bohuţel na další části stezky z Harrachova na Špindlerův Mlýn resp. směrem do východních Krkonoš budeme muset zvolit cestu přes Labské louky. Jejich orientace nám nedovoluje je nijak obejít, protoţe z Krakonošovy snídaně, rozcestí, na které nás přivede Harrachova cesta z Harrachova, jsou pouze dvě varianty jak překonat tuto rozlehlou náhorní plošinu. Jedna vede přes Voseckou boudu a po hřebenové cestě Česko-polského přátelství na Violík a Vysoké kolo, kde je frekvence turistů téměř totoţná s Labskými loukami. Anebo Navorskou cestou, která ale přichází k prameni Labe, čímţ situaci nijak neřeší. Další moţnost je však vhodnější a to, od Krakonošovy snídaně pokračovat po Harrachově cestě ke Čtyřem pánům a přes Pančavskou louku k Labské boudě. Tím bohuţel nedojde k odklonu z této lokality, ale alespoň k vyuţití ne tolik frekventované cesty spolu s vcelku rychlým přesunem přes toto území. Úsek hřebenové cesty Česko-polského přátelství Vysoké kolo – Sněţka Tato část pohraničního hřebene Krkonoš je jiţ tradičním cílem mnoha turistů a právem. Jedná se o turistický chodník vedoucí od Vysokého Kola, resp. Vosecké boudy, přes Muţské a Dívčí kameny, Petrovu boudu, Špindlerovu boudu, Polední kámen, Obří pláň na Sněţku, resp. aţ po Pomezní Boudy. Trasa prochází všemi pásmy ochrany přírody v národním parku (III., II., I. zóna) a nabízí daleké výhledy jak uţ do Čech, tak i do Polska, kterým napomáhá fakt, ţe se zde pohybujeme nad horní hranicí lesa. Celý hřeben je poměrně dobře schůdný a tak není překáţek před masivní návštěvností. Celá cesta, aţ na výjimku okolí Vysokého kola, kde je vyskládaná v kamenném poli a úseku po Obří pláni, kde vede po dláţděné komunikaci,
je
v některých
místech
mírně
zpevněná,
ale
jinak
po
většinu
s
nezpevněným hliněným resp. drťovým povrchem, který při tak velké návštěvnosti trpí poměrně velkým sešlapem. Ač se Správa KRNAP snaţí pomocí zábran redukovat šířku vyšlapané cesty a tím zamezit sešlapu i okolí cesty, tak se tomu stále nedaří a tím je zatíţeno okolí tohoto chodníku (např.: okolí vyhlídek na Vielky a Maly Staw, výstup od Špindlerovy boudy a další). Na trase je řada velmi významných geologických útvarů a celý úsek díky svému charakteru patři mezi nejfotogeničtější části Krkonoš i to přispívá tak velké návštěvnosti. Dostupnost této trasy je zlepšena několika faktory. První je asfaltová silnice ze Špindlerova Mlýna, která je pro běţné motoristy zpoplatněna, leč hojně vyuţívána a poté sedačková lanovka na Sněţku. Okolí Vysokého kola je zas dobře dostupné z Labské louky a 29
od Labské boudy, coţ navazuje na předchozí popis lokality Labské louky a Zlatého návrší. Výstup na Sněţku poté ulehčuje cesta Česko-polského přátelství od Pomezních bud a je povaţován za nejjednodušší variantu pěšího výstupu na náš nejvyšší vrchol. Pro vybrání alternativní trasy vůči této krkonošské magistrále je nutné přihlédnout k faktu, ţe vrcholové partie jsou těţko nahraditelné, a i kdyţ tato trasa povede byť i okolo např. geologicky významnějšího útvaru, bude vţdy soupeřit s o třídu silnější variantou, která poskytuje člověku pohledy a záţitky z nejvýše poloţených míst navštěvovaných hor. Od začátku se nabízejí dvě moţnosti výběru. První by mohla od Labské boudy pokračovat po Harrachově cestě Labským dolem aţ k Dívčím lávkám, na konci Špindlerova Mlýnu. Pro tuto variantu mluví atraktivita Labského dolu s vysokými skalními stěnami, Labským a Pančavským vodopádem a zachovalým rázem tohoto ledovcem modelovaného údolí s meandrujícím korytem řeky Labe. Od Dívčích lávek by poté trasa mohla pokračovat po Weberově cestě Dolem Bílého Labe, údolím, které tvoří protějšek Labskému dolu, které sice nenabízí pohledy na vysoké skalní stěny, ale za to nespočet záběrů na letící vody Bílého Labe a od boudy U Bílého Labe horskou pěšinu plynule stoupající na Bílou louku s Luční boudou. Vrcholové partie by tu byly nahrazeny průstupem dvou velmi atraktivních údolí s nepřeberným mnoţstvím pohledů jak uţ na nejvyšší hřebeny v okolí, tak i na zurčící vody Labe a typické úkazy z labského koryta jako jsou obří hrnce a skalní stupně ve spodních částech obou údolí dokreslené klidem smíšeného lesa. Druhá trasa by od Labské boudy pokračovala po zelené turistické značce na Martinovu boudu a pak dále po modré přes Brádlerovy boudy a okolo Ptačího kamene na Petrovu boudu, u které by se napojila na hřebenovou cestu, asi po 1 km ve Slezském sedle se z ní znovu odpojila po silnici k rozcestí se ţlutou značkou a po ní uţ k boudě U Bílého Labe. Dále by jiţ byla trasa stejná s první variantou. Tato trasa ve svém začátku vede po jiţním úbočí Vysokého kola a naskýtají se z ní pohledy do Labského dolu a na náhorní plošinu Labské louky resp. Pančavské a Vrbatovy. Martinova bouda je pak ukázkou typického stavitelství Krkonoš z počátku minulého století. Lokalita Ptačího kamene, ţulového výchozu na cestě mezi Martinovou a Petrovou boudou, by mohla nahradit útvary Muţských a Dívčích kamenů podobného geomorfologického vzniku. Nevýhodou této trasy je, ţe se úplně nevyhne hřebenové magistrále a částečně, i kdyţ minimálně (cca 1 km), vede po ní. Obě varianty mají společnou trasu od boudy U Bílého Labe, kde je instalována nedlouhá naučná stezka Čertův důl, věnovaná vodním dílům na krkonošských tocích a demonstrována zachovalým systémem na Čertově strouze, kterou bychom mohli začlenit do programového pojetí naší naučné stezky. Od Luční boudy se bohuţel jiţ davům turistů a ostatních 30
návštěvníků nevyhneme. Pokud se zamyslím nad pojetím stezky jako trasy přechodu celého pohoří, nelze z ní vyčlenit nejvyšší vrchol Krkonoš. Bohuţel na samotnou horu vedou v podstatě tři výstupové varianty. Hřebenová cesta ve směru od Slezské boudy (býv. Obří bouda), z Růţohorek a od Pomezních bud, coţ je pokračování cesty od Slezské boudy přes vrchol dál na východ. Od Luční boudy vede trasa po Schustlerově cestě přes Upské rašeliniště aţ k bývalé Obří boudě a od ní na vrchol Sněţky po Větrném hřebenu po tzv. České cestě. Další pokračování jiţ vede po zmiňované Cestě Česko-polského přátelství na Pomezní boudy po Obřím hřebenu s moţností vyuţití v úseku od Jelenky na Pomezní boudy modré turistické značky kopírující státní hranici s Polskem po Kowarskem grzbietu z níţ jsou za dobrých povětrnostních podmínek daleké rozhledy. Výběr lokalit Krkonoš Dolní Štěpanice Část obce Benecko, kde působil jako řídící pan učitel Jan Buchar na místní škole. Jak jiţ bylo zmíněno výše, velký milovník krkonošské přírody a propagátor pohybu v ní. V létě organizoval výlety po prvních turistických cestách a v zimě podněcoval místní k lyţování a také zavedl lyţování a výlety po okolí do učebních osnov. Přední Ţalý Vrchol nad Beneckem s kamennou 18 metrů vysokou rozhlednou z roku 1892 a údajně nejkrásnějším výhledem na Krkonoše i do kraje. Dříve zde stával výletní hostinec postavený Hrabětem Harrachem, který v roce 1900 vyhořel a jeho nástupce byl za 2. světové války rozbořen. Dnes je zde kiosek u rozhledny. Kotel Výrazný vrchol dříve také nazývaný Kokrháč, který se nachází SZ směrem od Horních Míseček. Tvoří jej převáţně svor, fylit a kvarcit. Jeho JV svahy prudce spadají skalními stěnami a tvoří Malou a Velkou kotelní jámu, příklady typických ledovcových karů se zbytky morén a vzácnou květenou (sasanka narcisokvětá, hvozdík pyšný, lilie zlatohlávek, lomikámen vstřícnolistý aj.) Dvoračky Původně zde stála bouda k chovu dobytka jiţ od roku 1688. Po vyhoření v roce 1893 byla přestavěna pro účely rozvíjející se turistiky a dnešní vzhled získala po přestavbě v roce 1928. 31
Janova skála Jedná se o skalní výchoz v blízkosti cesty s nadmořskou výškou 1000 m n. m. a širokým výhledem na západní Krkonoše. Harrachov Ves zaloţená v 17. století, nesoucí jméno po hraběti Ferdinandu Bonaventurovi z Harrachu. V části zvané Nový Svět byly v roce 1712 otevřeny sklárny, kde se dodnes vyrábí světoznámý český křišťál a jejichţ vnitřní výrobní zařízení z roku 1896 je dnes technickou památkou, vedenou i na seznamu UNESCO. Na úbočí Čertovy hory je součástí lyţařského areálu téţ skupina skokanských můstků včetně „mamutího“ pro lety na lyţích (největší v ČR), kde se mimo jiné pořádá světový pohár v letech. Mumlavský vodopád Krkonošský nejvodnější vodopád o výšce 8 m se nachází ve spodní části erozního Mumlavského dolu. V jeho blízkosti se nacházejí obrovské kotle v korytě Mumlavy. Mumlavská, Labská, Pančavská a Harrachova louka O nich bylo psáno výše. Labská bouda V roce 1975 byla dostavěna dnes velmi kontroverzní stavba na místě původní boudy, která vyhořela. Martinova bouda, Ptačí kámen, Petrova bouda, Labský důl, důl Bílého Labe O nich bylo psáno výše. Luční bouda Je jednou z nejstarších bud v Krkonoších a její existence jiţ doloţena v roce 1625. Několikrát vyhořela a její současná podoba pochází z dob 2. světové války. Oproti původnímu návrhu nedostavěna v plném rozsahu, ale i tak je jednou z největších bud ve střední Evropě (330 lůţek). Úpské rašeliniště V Krkonoších nejrozsáhlejší s průměrnou hloubkou 0,4 – 1,2 m, tvoří rozvodí mezi Úpou, Bílým Labem a Lomniczkou. 32
Sněţka Nejvyšší vrchol České republiky (1603 m n. m.), převáţně tvořen svorovou rulou. Na vrcholu stojí kaplička sv. Vavřince z roku 1681. Od roku 1850 zde stávala Německá bouda a od 1861 Česká bouda, v současnosti jiţ obě zaniklé i původní meteorologická stanice z roku 1900. Od roku 1976 stojí na místě staré Německé, někde uváděné jako Slezské, boudy nová Polská bouda, meteorologická stanice rozporuplného vzhledu připomínající létající talíře. A od roku 2008 na místě původní České boudy nová poštovna s vyhlídkou. Na vrcholu se vyskytují některé ohroţené druhy rostlin jako je sítina trojklanná, rozrazil chudobkovitý, bika klasnatá a endemitické druhy jestřábníků a vzácné druhy lišejníků. Jelenka Dnešní bouda byla postavena jako lovecká chata hraběte Jaromíra Černína-Morzina původního pána na maršovském panství a její interiér je zdoben mnoha trofejemi. Pomezní boudy Jedná se o místní část Malé Úpy, o které pochází první zmínky z roku 1634. V roce 1815 se zde konal historicky první sjezd na rohačkách do Kowar. Od roku 1841 zde funguje hraniční přechod. V září 1938 byla celnice vypálena a v boji zde zahynul příslušník SOS (stráţ obrany státu) stráţmistr Eduard Šimand, který má na budově současné celnice pamětní desku. Malá Úpa Horská obec zmiňována jiţ kolem roku 1600. Dominantou je pozdně barokní kostel sv. Petra a Pavla z roku 1791, jeden z nejvýše poloţených kostelů v České republice (936 m n. m.). Zajímavostí je, ţe obec spolu s Pomezními boudami v roce 1779 navštívil Císař Josef II. v doprovodu gen. Laudona a jako dar obci, nechal postavit jiţ zmiňovaný kostel. Albeřické lomy Přírodní památka chránící rozsáhlé krasové podzemí s reliéfem povrchových lomů a zbytky vápenky s výskytem vzácných druhů rostlin a ţivočichů. Od lomů vede stará celní cesta, v jejíţ blízkosti se nacházejí boţí muka s letopočtem 1821 a znakem českobratrského kalicha, coţ je velmi zajímavé pokud si uvědomíme, ţe se nacházíme na tehdejším německém území. Rýchory, Rýchorská bouda Lesnatý hřbet s nejvyšším vrcholem Dvorský les 1033 m n. m. Na jeho úpatí se rozkládá osada Rýchory a v blízkosti vrchu Kutná (1001 m n. m.) Rýchorská bouda. Dvorský les, 33
jinde nazýván také Rýchorský prales je jednou z nejcennějších lokalit Krkonoš a vůbec jediná, kde se zachoval ráz lesa, který původně pokrýval hřebeny Krkonoš před tím, neţ byly téměř celé vykáceny v důsledku těţby dřeva pro kutnohorské doly. Tvoří jej Rýchorská květnice, Rýchorská studánka a Dvorský les se zbytky bukového pralesa a vysokohorské květeny. Rýchorská bouda z roku 1920 dnes slouţí jako terénní a výukové středisko Správy KRNAPu. V blízkosti stávala původní Maxova bouda, na jejímţ místě je dnes vyhlídka na východní Krkonoše se Sněţkou a Vraní hory. Ţacléř Město na samém východním okraji Krkonoš připomínané jiţ roku 1335. Známé mimo jiné pro své černouhelné doly, které zde odkryli kutnohorští havíři roku 1794 (dnes je jiţ těţba zastavena a provozováno muzeum těţby černého uhlí v Ţacléřsko-svatoňovické pánvi). Okolo roku 1136 jiţ zmiňován ţacléřský hrad v 19. století přestavěn na zámek. Východně od Ţacléře se nachází Královecké sedlo, které je geografickou hranicí mezi Krkonošemi a Vraními horami, a proto v Ţacléři symbolicky končí pouť naší stezky, přechodu hřebene Krkonoš. Návrh trasy naučné stezky Trasa naučné stezky je volena tak, aby návštěvníky provedla po nejzajímavějších místech Krkonoš, ale také tak, aby je zavedla do míst ne tolik známých a navštěvovaných. Snaţím se vyhnout místům nejvíce zatíţeným turistickým ruchem, a protoţe to bývají ty nejznámější území, tak jsou vybírány alternativy, které by je nahradily a nabídly návštěvníkům stejně atraktivní zákoutí. Jsem si vědom, ţe v některých případech jednoduše nejde vyškrtnout dané území a nahradit ho jiným. Pak nastupuje řešení takové, aby bylo dosaţeno co moţná nejniţšího zatíţení jiţ tak přetíţených cest a vyuţití jen nezbytně nutné vzdálenosti, po kterou je nutné danou trasu pouţít. Trasa dálkové naučné stezky symbolicky začíná v Dolních Štěpanicích, v místě kde strávil velkou část svého produktivního ţivota Jan Buchar, řídící pan učitel na místní škole a hlavně velký milovník Krkonoš a průkopník turistiky a lyţování. Z této kolébky krkonošské turistiky pak vyuţívá Bucharovu cestu na Ţalý a dále na Horní Mísečky, kde se odpojuje z červené turistické značky a pokračuje pod Kotel po Krakonošově cestě, přes Dvoračky na Ručičky. Tam se z Krakonošovy cesty odpojí a pokračuje dál jako Janova cesta přes Janovu skálu na vrchol Čertovy hory a Šablaturovou cestou do Harrachova.
34
Z Harrachova kopíruje modrou turistickou značku k Mumlavskému vodopádu a jako Harrachova cesta pokračuje na Krakonošovu snídani. Zde volíme alternativu přes rozcestí U čtyř pánů a Pančavskou louku na Labskou boudu, která je vedena po méně frekventované cestě a nejvíce pouţívanou cestu na Labských loukách (cesta od Zlatého návrší k prameni Labe) pouze křiţuje. Od Labské boudy jsou k výběru dvě moţnosti a přikláním se k volbě varianty, která vede přes Martinovu a Petrovu boudu. Po zelené turistické značce na Martinovu boudu a z rozcestí Pod Martinovkou po modré na Brádlerovy boudy, Ptačí kámen a Petrovu boudu, kde se na cca 1 km tato trasa setká s cestou Česko-polského přátelství a ve Slezském sedle pak odbočuje k rozcestí se ţlutou turistickou značkou, po které se schází k boudě U Bílého Labe. Výběr z dvou moţností výše popsaných je ztíţen faktem, ţe kaţdá nabízí poznání rozlišných zvláštností krkonošské přírody. Varianta přes Martinovku se jeví jako vhodnější s přihlédnutím k moţnostem ubytování a délky tohoto denního úseku. Návštěvníci nebudou ochuzeni o výhledy na největší ledovcové údolí a ukazuje Krkonoše v jejich drsné kráse spolu s meandrujícím tokem Labe. Vede po horní hranici lesa a nabízí nespočet moţností na kochání se fotogenickým výhledem do vnitrozemí. Dalším místem je pak Ptačí kámen, podobný geomorfologický útvar (výchoz ţuly- tor) jako jsou Muţské a Dívčí kameny na hřebenové cestě, čímţ je můţe v programu naší stezky plnohodnotně nahradit. Další ukázkou architektury je Petrova bouda s bohatě zdobeným vyřezávaným interiérem. Nevýhoda této trasy je, ţe se z části od Petrovy boudy vydává po stejné trase jako hřebenová cesta. Od boudy U Bílého Labe trasa pokračuje Weberovou cestou na Bílou louku k Luční boudě a dále přes Upské rašeliniště Schustlerovou cestou k bývalé Obří boudě, od níţ uţ vystupuje po Větrném hřebeni na vrchol Sněţky. U této části stezky bohuţel nelze pouţít ţádné alternativy, protoţe v uvaţovaném rozsahu přechodu pohoří nelze jednoduše vynechat nejvyšší vrchol a vzhledem k situaci v jeho okolí, není cesty, která by byla málo frekventovaná. V úseku od Luční boudy po Sněţku resp. aţ po Pomezní Boudy se budou návštěvníci muset potkávat s větším mnoţstvím ostatních turistů. Nutno dodat, ţe lokalita Úpských rašelinišť se skupinou Studniční, Luční hory a Sněţky patří mezi nejcennější a velmi krásné území Krkonošského národního parku, coţ přitahuje davy návštěvníků a odměnou jim pak jsou úchvatné pohledy do Obřího dolu, typického zástupce ledovcového karu se skalními stěnami, na Úpský vodopád a samozřejmě samotný výstup na Sněţku a výhledy z ní do českého i polského vnitrozemí. Ač stezka na Pomezní boudy je logickým pokračováním hřebenové cesty Česko-polského přátelství, není jiţ tak frekventovaná jako její úsek mezi Špindlerovou boudou a Sněţkou, nebo jak další přístupové trasy od Pece pod Sněţkou na naší nejvyšší horu. K Pomezním 35
boudám tedy trasa vede po cestě Česko-polského přátelství přes Svorovou horu, Jelenku a poté ji opouští a kopíruje státní hranici po Kowarskem grzbietu s několika místy dalekého rozhledu. Tuto trasu také volím jako odklon od červené turistické značky, protoţe po ní míří více návštěvníků z Pomezních Bud na Jelenku a se sousední ţlutou značkou vedoucí po přístupové silnici tvoří časté výletní kolečko z Pomezních bud. Z Pomezních Bud se cesta drţí pokračování hřebenové trasy, zde jiţ nesoucí název Cesta Bratří Čapků směrem na Malou Úpu. Následuje putování přes Lysečinskou boudu, kolem Albeřických lomů a Rýchorského kříţe aţ na Kutnou, resp. na Rýchorskou boudu. Vzhledem k vytyčenému směru na Ţacléř není Rýchorská bouda přímo na trase, ale z vyhlídky v její těsné blízkosti se návštěvníkům naskytne poslední výhled na panorama Sněţky a východní části Krkonoš, kterou mají jiţ za sebou. Na Rýchorské boudě se schází z červené turistické značky a po zelené pokračuje přes Hubertus, bývalou osadu nedaleko Ţacléře jiţ přímo do cíle naučné stezky. Cílem stezky by mělo být bývalé hornické město Ţacléř, kterým je symbolicky naznačen konec Krkonoš, protoţe ty nedaleko v Královeckém průsmyku přecházejí ve Vraní hory.
36
5.2 Dálkové stezky v Evropě V Evropě jsou nejznámější dva systémy dálkových stezek. Jedním jsou dálkové stezky, které původně vznikaly pouze ve Francii a zpravidla vytvářely okruţní turistické trasy. Z Francie se postupem času začaly rozšiřovat i do okolních států a tak dnes se můţeme se stezkami GR (Les Grandes Randonées) setkat i ve Španělsku např. GR 11, přechod hřebene Pyrenejí na španělské straně nebo Švýcarsku, začátek trasy GR 5 od Bodamského jezera k pobřeţí Středozemního moře.. Druhý typ dálkových tras jsou stezky označené jako E 1-11, které souvisí s Evropským turistickým sdruţením (European Rambler´s Association), které si vytklo za cíl vytvořit v Evropě systém dálkových turistických tras napříč evropskými státy. Historie francouzských stezek GR sahá aţ do srpna 1947, kdy byla slavnostně otevřena první část budoucí GR 3 v úseku Orleans – Beaugency. Předcházelo tomu zaloţení asociace fracouzských stezek Les Grandes Randonée z 22. srpna 1947 jako sdruţení několika subjektů (francouzského turistického klubu, alpského klubu a dalších). Od tohoto prvního kroku následovalo mnoho dalších a dnes je ve Francii poměrně hustá síť těchto dálkových stezek od nejlehčích aţ po těţké, jako je např. několika denní pochod okolo masivu Mont Blancu, Le Tour du Mont Blanc. Za všechny milníky můţeme jmenovat vydání prvního průvodce v roce 1957, sice ještě bez map, ale s dokonalým popisem trasy. V roce 1972 je jiţ značeno 10 000 km stezek GR. Systém stezek GR není jen vyznačená cesta z bodu A do bodu B. Velmi záhy svůj marketing o tyto stezky opírají i hoteliéři a restauratéři na trase. Samozřejmě jsou nakloněni takovýmto projektům, protoţe pro ně znamenají příliv turistů a tedy i zákazníků. V současnosti je tento systém propracovaný do té míry, ţe při vydaní nového průvodce na danou trasu, obsahuje kromě informací o vlastní cestě také moţnosti noclehů, stravovacích zařízení a tím vlastně pomáhá s propagací nejen místního kraje, ale i místních podnikatelů, kteří jsou napojeni na cestovní ruch a tak závislí i na návštěvnících, turistech, jdoucích po stezce GR. Celý koncept GR není uvaţován jako síť naučných stezek, ale jako značené dálkové turistické trasy. Přesto se na nich objevují informační panely, které jsou např. nějak vztaţeny k právě navštěvovanému místu. Patří to k běţné vybavenosti trasy stejně jako tematicky zaměřené zastavení vztaţená k různé problematice ať uţ ekologii, geografii, geologii apod.
37
Druhý systém se opírá o Evropské turistické sdruţení. To bylo zaloţeno v roce 1969 a vytklo si za cíl vytvoření mezinárodní evropské sítě turistických tras. Dodnes bylo vytvořeno těchto tras 11. Jako příklad můţeme uvést trasu E3, která spojuje pobřeţí Atlantského oceánu ze Santiaga de Compostella s břehy Černého moře. Nebo trasu E10 z pobřeţí Baltského moře do italského Bolzana. V Evropském turistickém sdruţení jsou zastoupeny jednotlivé evropské státy národními turistickými organizacemi, které jsou jeho členy a zpravidla se ve vlastních zemích starají o provoz turistických tras. Jako příklad uvádím Českou republiku, kterou zde zastupuje KČT nebo Rakousko, kde to je Österreichischer Alpenverein (OEAV). Tento systém není zdaleka tolik propracován jako trasy GR ve Francii. Zpravidla se jedná o trasy vedoucí po jiţ existujících národních stezkách, ale infrastruktura v podobě průvodců či jiných doprovodných materiálů k nim chybí, resp. jejich úroveň je závislá na dané turistické organizaci, která se o stezky v dané zemi stará, viz. GR systém výše, kdy úseky některých tras GR jsou současně součástí evropských tras E. Značení tedy závisí na stavu toho kterého značení, podle toho v jakém státě se právě nacházíme. Ve státech střední Evropy je zpravidla na dobré úrovni. Jako příklad znovu uvádím Českou republiku, přes jejíţ území prochází 3 trasy (E3, E8, E10) a kde jsou značeny v rámci národního pásového turistického značení, které je doplněno v prostředním barevném pruhu o označení stezky, např. E3. Nutné však podotknout, ţe ne ve všech zemích zpravidla východní Evropy je značení na tak vysoké úrovni jako je tomu u nás a v některých místech prakticky neexistuje. Co se týče vlastivědně.historického obsahu stezek Evropského turistického sdruţení, tak zde platí stejné pravidla jako se značením. Vše závisí na daném státu a trase, kterou evropská stezka prochází. Komplexně nejsou zpracovány jako naučné stezky, ale je moţné, ţe v některých pasáţích mají totoţnou trasu s nějakou národní naučnou trasou, popř. ji křiţují nebo se s ní setkávají (v České republice Českosaské Švýcarsko – E3).
38
5.3 Komparace přístupů k řešení dálkových tras v Evropě a v České republice Pro komparaci přístupů u nás a v Evropě je moţné se podívat do sousedního Rakouska, kde se v této oblasti poměrně hodně angaţuje OEAV a Německý alpský svaz (DAV). Rakouský alpský klub je znám i v naší republice, protoţe jeho členská základna není tvořena pouze rakouskými státními občany, ale jedná se o klub s mezinárodní členskou základnou. Na svůj provoz mimo jiné získává prostředky z členských poplatků, dále pak provozem chat a ubytovacích zařízení v rakouských Alpách. Kromě spravování husté sítě těchto horských ubytoven se navíc stará o značení turistických stezek a jejich doplnění o informační panely, popř. naučné stezky. Jako případ jiného zřizovatele v Rakousku uvádím soutěsku Liechtensteinsklamm, která patří vůbec mezi nejhlubší soutěsky v Rakousku a v současnosti se o její zpřístupnění a provoz zhruba kilometrové stezky, nezřídka vedoucí po dřevěných lávkách, stará obec Sankt Johann im Pongau do jejíhoţ katastru soutěska náleţí. Situace ve Francii byla popsána u popisu stezek GR. Jen pro připomenutí, stezky GR jsou spravovány asociací GR, která je spojením několika dalších subjektů, jak státních i nevládních organizací. V naší republice by se problém turistických tras dal rozdělit na dvě větve. Jednu část věnovanou pouze turistickým stezkám a druhou naučným stezkám. O síť turistických tras se u nás stará KČT, který je jak jiţ bylo zmíněno také členem European Rambler’s association. Má na starosti značení jiţ stávajících i nově vznikajících stezek pomocí pásového značení, které mimo jiné patří mezi nejdokonalejší v Evropě. V pásovém značení jsou i speciální značky pro naučné stezky, ale vlastní naučné stezky nespadají pouze pod KČT. Naučné stezky v naší republice vznikají nákladem různých subjektů. V národních parcích jsou to zpravidla správy daných národních parků, které jsou zástupci státních organizací. Dále to jsou také města a obecní zastupitelstva, která podporují vznik nových naučných stezek, či rekonstrukce stávajících. A za nevládní organizace pak lze jmenovat např. Hradní společnost Aichelburg, starající se o informační panely v okolí Horního Maršova a úzce spolupracující se Správou KRNAP. Popřípadě některé stezky vznikají pouze soukromým nákladem soukromých investorů (níţe uváděná naučná stezka s pohádkami Marie Kubátové) Při srovnání dálkových tras a naučných stezek a okolností jejich vzniku a provozu v Evropě a u nás narazíme na mnohé rozdíly, ale i podobnosti. Nelze přímočaře říci, ţe u nás 39
se tomu děje diametrálně rozdílně od zbytku Evropy. Některé mechanizmy známé z Rakouska jsou totoţné s našimi (vznik informačních center a stezek s panely v reţii národních parků: Hohe Tauern, Kalkalpen a další) Francouzský systém se zas v lecčems shoduje s naším KČT, jako organizací, která se stará o značení a provoz turistických stezek.
40
5.4 Finanční zdroje Z hlediska financování projektu se nám nabízí několik řešení. Převáţná většina naučných stezek v Krkonoších vzniká pod patronátem Správy KRNAP. Jelikoţ Správa odpovídá za stav celého národního parku včetně staveb, které jsou na jeho území realizované a tak musí vědět kde a co se má stavět a vydat k tomu příslušné povolení. Většinou se ale na těchto stezkách podílí i jinak a nezřídka kdy je vlastním realizátorem, resp. zadavatelem stavby. Správa disponuje asi jedním z nejucelenějších archivů informací, ale také map, fotografií a dalšího grafického materiálu týkajícího se Krkonoš a můţe být tedy studnicí informací pro zamýšlenou stezku. Další moţností je, ţe stezku buduje nějaká soukromá firma, popř. sdruţení a Správa KRNAP je přizvána ať uţ jako spolurealizátor a poté stezka nese např. i logo KRNAP aj. Nebo je pouze partnerem a vychází vstříc v podobě umoţnění vlastní stavby, poskytnutí odborné pomoci, doplnění informací, či doporučení apod. Do této části bychom mohli popsat příklad stezek, které vznikají ve východních Krkonoších v okolí Svobody n. Úpou, Janských Lázní a Horního Maršova. Tamní zastupitelstva podporují aktivity firmy Veselý výlet a jejího občanského sdruţení Hradní společnost Aichelburg a za jejich přispění vznikly naučné stezky, tzv. vycházkové okruhy, Via Piette, Zlatá stezka a Vycházkový okruh Aichelburg. Tyto projekty jsou zpracovány firmou Veselý výlet a následně realizovány a Správa KRNAP je zde pouze jako partner, který povoluje tuto stavbu na území národního parku. Projekty jsou převáţně financovány z rozpočtu obcí a samozřejmě grantů Královehradeckého kraje a projektů podpořených grantovou komisí Evropské unie. Jako příklad, kdy se snoubí veřejný zájem s podnikatelskou aktivitou, můţeme uvést Pohádkovou stezku Malou Úpou. Zde z nadšení majitelů penzionu Permoník vznikla stezka se zastaveními s motivy pohádek Marie Kubátové. Projekt vznikl za přispění obce Malá Úpa, infocentra Malá Úpa a Správa KRNAP se zde podílela propůjčením pozemků pro instalaci panelů. Tím vznikla stezka, která účelově zapadá do zaměření penzionu, který se specializuje na pobyty rodin s dětmi a navíc obohatila vybavenost obce. V případě navrhované dálkové stezky a v rozsahu, který byl vytyčen, by připadalo v úvahu oslovit Správu KRNAP a tento projekt uskutečnit ve spolupráci s ní jako naučnou stezku Správy KRNAP. Takto vznikly v poslední době stezky, jako je Naučná stezka Správy KRNAP Čertův důl v blízkém okolí Boudy U Bílého Labe anebo naopak nejstarší Naučná stezka Správy KRNAP Černohorská rašeliniště. Samozřejmě vzhledem k rozsahu by se jednalo o velmi nákladný projekt, a proto by stálo za zváţení, oslovit místní podnikatele, ať uţ ze sektoru poskytování sluţeb jako ubytování a pohostinství, nebo provozovatele místních 41
lyţařských areálů apod. k účasti na tomto projektu výměnou za zviditelnění jejich jména, odkazů a reklamy v informačních materiálech i vlastních zastaveních stezky. Další subjekt, který bychom mohli k tomuto projektu přizvat, jsou provozovatelé pil a dřevozpracujících podniků, které v Krkonoších sídlí a mohli se podílet na vlastní realizaci staveb informačních panelů. Nesmíme zapomenout na moţnost čerpání státních dotací na rozvoj kraje a obcí a tím sehnat další potřebné finanční prostředky stejně jako jiţ jednou zmiňované projekty z grantového programu podporované Evropskou unií a tedy podniknout kroky, které toto umoţňují. Správa KRNAP je příspěvkovou organizací ministerstva ţivotního prostředí a tedy nemá takové moţnosti k čerpání dotací jako občanská sdruţení apod. (např.: svazky obcí) (Drahný, 3.11.2009). Z tohoto pohledu se jeví jako ideální spolupráce Správy KRNAP a některého občanského sdruţení, které by mohlo získat další prostředky na podporu tohoto projektu. Tím by byl tento projekt zpracován podobně jako jiţ zmiňované naučné stezky realizované Hradní společností Aichelburg.
42
6 Projekt naučné stezky 6.1 Vzorová naučná stezka Správy KRNAP Dvorský les V této části se zaměřím na jednu z velmi známých naučných stezek, která patří také mezi nejstarší a to Naučná stezka Správy KRNAP Dvorský les. Jedná se o okruh I. a II. zónou národního parku v lokalitě souhrnně označované jako Rýchorský prales. Začíná a také končí u Rýchorské boudy, měří cca 6 km a na její trase se nachází 10 zastavení. Hlavní náplní stezky je přinést informace týkající se původního lesního porostu Krkonoš, který se právě zachoval ve větší míře pouze v prostoru Dvorského lesa. Během absolvování této stezky se však návštěvníci dovídají nejen o podobě tehdejšího lesa, ale je zde panel věnovaný rýchorské květeně potaţmo krkonošské, tetřívkovi obecnému, jeţ se v těchto lokalitách vyskytuje a je předmětem nejpřísnější ochrany v Krkonoších, dále pak také rýchorské slatině a nejen o přírodních poměrech se zde návštěvník doví, ale na území Dvorského lesa se nachází přímo u cesty lehký objekt vzor 37 a tak je jeden panel věnován výstavbě opevnění a linii, která zde byla budována proti případné agresi Německa před II. sv. válkou. Další panel se pak věnuje budnímu hospodářství na lukách známých jako Sněţné Domky. Společensko-kulturní význam stezky Díky této stezce se široká společnost dovídá zajímavé informace o historii lesního porostu Krkonoš a o jeho osudu vlivem kácení ve středověku a raném novověku. Dále samozřejmě nabádá k většímu porozumění přírody a snaţí se mezi obyvatelstvem šířit povědomí o tom, co to vlastně ochrana přírody je a co všechno je jejím předmětem. Kromě toho si alespoň zjednodušeně můţe návštěvník představit, jak se na horách ţilo za dob babiček našich babiček, stejně tak jako úsilí a překáţky, které museli překonávat stavitelé československého pohraničního opevnění těsně před vypuknutím II. světové války. Pohybový význam stezky Samotná stezka nepatří ani mezi nejdelší, ani mezi nejnáročnější, ale nachází se v nadmořské výšce okolo 1000 m n. m. a dostat se na ni je moţné pouze pěšky nebo na kole a tedy uţ člověk musí vyvinout fyzickou aktivitu dříve před tím, neţ se vůbec můţe začít kochat krásami rýchorské přírody a něco se o ní dovědět. Samotný okruh uţ nepaří mezi náročné trasy a je spíš vycházkou neţ těţkou horskou túrou, ale to je právě výhodou, ţe se na 43
ni můţe vydat i méně zdatný turista. Platí zde zákaz jízdy na kole, ale u Rýchorské boudy je moţné ho uschovat ve stojanech zde připravených a tak i poznání chtivý cykloturisté si mohou trasu naučné stezky projít. Význam mezinárodní adaptability Samotná stezka je pouze jednojazyčně a to v češtině, ale i zahraniční turisté nepřijdou zkrátka. Ve vstupní hale Rýchorské boudy je umístěn multifunkční informační panel, který umoţňuje pomocí interaktivní obrazovky prohlíţet jednotlivé zajímavosti nejen ze Dvorského lesa, ale i celých Krkonoš, samozřejmě v několika světových jazycích. Porovnání vzorové stezky se zamýšleným projektem Na vzorové stezce jsme si ukázali, ţe naučné stezky vznikají, vţdy tematicky zaměřené k určitému problému v převáţně maloplošných lokalitách popř. se na hřebenech nacházejí ojediněle stojící samostatné informační panely nepatřící do ţádné tematicky zpracované stezky. Je moţné se na daný problém podívat ze strany cílů, které jsem si vytkl: - Vytvořit naučnou stezku, která přinese informace historicko-vlastivědného charakteru o celých Krkonoších. - Vytvořit trasu stezky tak, aby návštěvníci prošli nejkrásnější, cenné a atraktivní místa Krkonoš. - Trasu stezky vybrat tak, aby nedocházelo k dalšímu ztíţení situace na přeplněné hřebenové cestě od Vysokého kola ke Sněţce a pokud moţno se této cestě vyhnout, jakoţto i přechod Labské louky v okolí pramene Labe volit po méně známé a méně turisticky vytíţené cestě. - Přinést trasu a stezku, která by se stala vícedenním putováním po Krkonoších a navodila v návštěvnících pocit, ţe podnikli výpravu za poznáním a nejen si odškrtli políčko v seznamu navštívených destinací. - Na trase stezky zapojit do vlastního dění i poskytovatele sluţeb, tak aby se identifikovali s trasou, která prochází v jejich blízkosti a můţe zvednout zájem o jejich sluţby.
44
Společensko-kulturní význam stezky Jedním z významů můţe být obrácení pozornosti široké veřejnosti ke Krkonoším, k našim nejvyšším horám. Tím, ţe lidem nabídneme něco nového, netradičního, můţeme přitáhnout jiţ na Krkonoše zanevřené turisty zpět k prohlídce míst, o kterých neměli třeba ani ponětí a aţ tím, ţe je popíšeme, popř. opatříme informačním panelem, se o nich začne mluvit. Kaţdý zná vrcholový hřeben od Vysokého kola ke Sněţce, Pramen Labe a Sněţku samotnou a kaţdý si s tím můţe kromě krás přírody spojit davy turistů a zácpy na místech s fotogenickými výhledy. Proto se snaţíme návštěvníky přimět k návštěvě míst ne tolik zatíţených turistickým ruchem. Další význam tkví v informačním obsahu trasy. Tím, ţe ji opatříme informačními tabulemi, které budou přinášet různé zajímavosti a popisovat zvláštnosti krkonošské krajiny, tak putování dáme ještě navíc rozměr poznávání. V neposlední řadě pak můţe docházet k interakci mezi jednotlivci, ale i skupinami dalších návštěvníků, vznikat sociální vazby a napomáhat tak k poznávání a potkávání lidí se zájmem o chůzi v horách, poznávání přírody, sport... Stezka by neměla nabádat k hromadným akcím, jak jiţ bylo uvedeno, jako jeden cíl si klade odlehčit nejnavštěvovanějším trasám, ale můţe se stát např. cílem a výpravou turistickým oddílům, skautům a dalším. Pohybový význam stezky Význam tkví hlavně v duchu hesla: „Pohyb pro všechny.“ Pokud lidem nabídne nejen nějakou trasu, ale ještě bude doplněna o popisy některých zajímavostí, které buď mohou přímo vidět, nebo se v daných místech udály apod., tak můţe přitáhnout pozornost nejen veřejnosti, která běţně vyráţí do přírody na procházky a výpravy, ale i lidí, kteří by jinak do horské přírody nevyrazili. Význam mezinárodní adaptability Pokud by došlo k překladu panelů i do více světových jazyků (aktuálně němčina, angličtina, polština, holandština...), mohla by stezka přilákat i turisty z cizích zemí nejen na krásnou přírodu, kterou prochází, ale i na moţnost dozvědět se něco více o těchto místech.
45
6.2 Popis navrhované trasy naučné stezky Celou trasu pro přehlednost rozdělím na úseky, které jsou uvaţovány jako optimum pro jeden den putování. 1. Dolní Štěpanice - Dvoračky Trasa symbolicky začíná v Dolních Štěpanicích u školy, kde by byl umístěn první panel nejen s informacemi o vlastní trase, ale také věnovaný postavě řídícího pane učitele Jana Buchara. Od školy trasa pokračuje po známé Bucharově cestě aţ na Horní Mísečky. První 3 km vedou po silnici, ze které odbočíme doprava stoupáním podél potoka Cedronu a dále pak jiţ lesem nad Štěpanickou Lhotou dojdeme aţ na silnici z Benecka na Kříţovky. Po ní půjdeme 0,5 km ve směru na Benecko a na rozcestí následujeme červenou turistickou značku aţ na vrchol Ţalý (6,5 km od začátku stezky). Rozhledna na Ţalém je jedinou kamennou rozhlednou v Krkonoších a nabízí kruhový výhled na západní i východní Krkonoše uţ od roku 1892. Od ní pak dále pokračujeme po červené značce přes rozcestí Na Rovince s občerstvením a přes dva výraznamné vrcholy Šeřín a Černá skála k Harrachově skále, od které je to jiţ kousek k občerstvení Start na Horno- Mísečském běţeckém stadionu (17 km). Ještě nás čeká cca 500 m k Jilemnické boudě, od které jiţ budeme sledovat zelenou turistickou značku, téţ známou jako Krakonošova cesta. S tou po chvíli opustíme Masarykovu silnici na Zlaté návrší a po jeho úbočí se přes Kotelní louku dostaneme aţ pod Velkou a poté i Malou Kotelní jámu a jejím úbočím dál aţ na Dvoračky (23 km), kde je moţné ve stylové horské chatě Dvoračky přespat popř. v horském hotelu Štumpovka, který stojí v sousedství. Celá tato trasa vede po pohodlných turistických cestách a ani méně zdatní turisté by se na ni neměli setkat s obtíţemi. Velká část vede po širokých cestách v zimě vyuţívaných pro běţecké lyţování. 2. Dvoračky – Martinova bouda Ze Dvoraček vyráţí opět po Krakonošově cestě a to aţ na rozcestí známé jako Ručičky, kde změní turistickou značku a sleduje modrou aţ na vrchol Čertovy hory nad Harrachovem. To ale cestou míjí vrch Studená a Studenov, část Rokytnice nad Jizerou, která se rozprostírá v údolí vlevo od trasy a pokračuje okolo Janovy skály aţ k horní stanici sedačkové lanovky 46
na Čertově hoře (7 km). Tam následuje asi 500 m sestup po sjezdovce na rozcestí, od kterého se jde po zelené turistické značce okolo mamutího můstku a sestupuje areálem můstků po Šablaturově cestě ke spodní stanici sedačkové lanovky do centra areálu Harrachov- Čertova hora (10 km). Nedaleko je i střed celého Harrachova, kde je kromě moţnosti nákupu potravin moţné navštívit restauraci, či jinak se občerstvit. Z centra se pokračuje na modře značenou Harrachovu cestu, která vede k Mumlavskému vodopádu, jednomu ze dvou skalních prahů v Krkonoších se zachovalými obřími hrnci v řečišti Mumlavy nad ním. Po této cestě přes rozcestí známé jako Krakonošova snídaně, dále také rozcestí U čtyř pánů, které bylo kdysi hraničním bodem čtyř panství na Mumlavské louce a pokračuje aţ k Labské boudě přes Pančavskou louku (19,5 km). Zájemci si mohu od „čtyř pánů“ zajít nebo pozměnit trasu k prameni Labe. Ten z výše popsaných důvodů naše stezka míjí. Od Labské boudy vyráţí dál, ale tentokráte jiţ po zelené značce a traversuje úbočí Vysokého kola, ze kterého se nabízejí překrásné pohledy do Labského dolu, jednoho z nejkrásnějších údolí v Krkonoších. Nechybí tu strmé skalní stěny, hučící vodopády (Pančavský vodopád 117 m, nejvyšší vodopád v Krkonoších) a meandrující tok Labe spolu s tzv. zahrádkami, lokalitami kde roste vzácná a přísně chráněná květena. Tato cesta dovede návštěvníky přes Martinovu jámu aţ k Martinově boudě, s moţností noclehu (23,5 km). Stejně jako v předchozím dni zde nehrozí ţádná obtíţná místa. Trasa vede po dobře značených zpravidla zpevněných cestách, nebo alespoň s vhodným povrchem pro chůzi. Jedinou přítěţí by mohlo být pro méně zdatné turisty překonávání výškového rozdílu z Čertovy hory do Harrachova a poté z Harrachova na Labskou boudu, které ovšem není zas tak veliké, aby bylo pouze pro trénované sportovce, a při pravidelných zastávkách k odpočinku ho zvládnou i slabší jedinci. 3. Martinova bouda – Jelenka Z Martinovy boudy sleduje modrou turistickou značku přes Ptačí kámen na Petrovu boudu, kde se na jeden kilometr napojí na hřebenovou magistrálu, neţ z ní odbočí ve Slezském sedle. Po asfaltové silnici budeme asi kilometr klesat, aţ narazíme na ţlutou turistickou značku. Tato cesta uţ vede aţ do nitra dolu Bílého Labe k boudě U Bílého Labe (8,7 km). Tam je moţné absolvovat krátkou odbočku na naučnou stezku „Čertova strouha“, která je věnovaná vodním dílům na krkonošských tocích budovaných na počátku 20. století. Od boudy U Bílého Labe pokračuje po modré turistické značce a plynule touto cestou, která je téţ známá jako Weberova, vystoupí aţ na Bílou louku k .luční boudě, největší horské boudě střední Evropy. Zde je samozřejmě moţné zastavit na občerstvení a dále následovat 47
modrou, Schustlerovu cestu, přes Obří pláň a unikátní Úpské rašeliniště aţ k Slezské boudě nebo chcete-li, k bývalé Obří boudě, která zde do 70. let 20. století stávala (18,95 km). Zde se opouští modrá značka a dále pokračuje po červené Větrným hřebenem na vrchol naší nejvyšší hory, Sněţky 1602 m n. m. Námaha z výstupu bude odměněna úchvatnými pohledy na kar Malé a Velké Úpské jámy, Úpský vodopád a celý Obří důl, který je téţ studnicí nejen krkonošské květeny a velmi chráněným územím včetně strmých skalisek Studničních jam a Čertova hřebínku spadajících ze Studniční hory. Mimo jiné je moţné z nové poštovny na Sněţce poslat dopis, či pohled s originálním poštovním razítkem. Dále pak následuje sestup po stejné turistickou značce na Obří hřeben a okolo Svorové hory aţ k boudě Jelence (24,95 km). Tam je moţné přespat a poslední etapu začít zde na úbočí Svorové hory. V této části jsou asi nejnáročnější podmínky k chůzi. Zprvu dobré turistické chodníky vystřídá na pár set metrů asfaltka, pak zpevněná cesta. Ale od boudy U Bílého Labe je nutné postupovat s obezřetností. Cesta zde vede po horské pěšině, na které se vyskytují různé kameny, schody a je nutné dávat pozor, aby nedošlo k vymknutí či podvrtnutí kotníku apod. Bílá louka a Obří pláň jsou zas bezproblémové partie s širokými částečně zpevněnými chodníky. Náročnější je pak samotný výstup na Sněţku, kde se postupuje po kamenném chodníku na některých místech opatřeným řetězy, spíše jako zábradlím, neţ za účelem přidrţování a šplhaní známým z Tater. Pro méně zdatné turisty se zde naskýtá alternativa polské cesty, kostkové vozovky, která horu obchází ze severní strany a končí aţ na jejím samém vrcholu. Sestup ze Sněţky je pak znovu veden po horské stezce, a tak je nutné dávat pozor na volné kameny, schody apod., tak aby nedošlo k úrazu dolních končetin.
4. Jelenka – Ţacléř Závěrečná etapa vede z Jelenky po modré turistické značce přes Soví sedlo a dále přes Tabuli a Kowarski grzbiet aţ na Pomezní Boudy (6 km). Na Pomezních Boudách je moţnost si dokoupit některé doplňky a potraviny v obchodě a dále vyrazit po červené turistické značce směrem na Dolní Malou Úpu. Tato značená cesta dovede návštěvníky aţ na Rýchory, kde se z ní odpojí. Jedná se o pokračování hřebenové magistrály, která nese název Českopolského přátelství, ale od Pomezních Bud to uţ je Cesta Bratří Čapků. Pohodlnou chůzí po asfaltové silničce se dojde aţ ke kostelíku v Dolní Malé Úpě, jednomu z nejvýše postavených a otevřených kostelů v České republice (10 km). Dále se pak vyráţí k rozcestí zvanému Cestník a na Lysečiny. Okolo otevřené Lysečinské boudy pomalu scházíme do Horních Albeřic, kde u známých Albeřických lomů, jedinému zástupci krasových útvarů 48
v Krkonoších, odbočíme z pohodlné silničky a začínáme znovu stoupat po Staré celní cestě k boţím mukům, která stojí téměř na státní hranici s Polskem. Pokračuje souběţně s hranicí, přes místo zvané Roh hranic a okolo Mravenčího vrchu k Rýchorskému kříţi, do centra osady Rýchory, která je tvořena několika roztroušenými chalupami v sedle mezi Kutnou a Mravenčím vrchem (22,5 km). Odtud následuje malá zacházka k Rýchorské boudě, kde je z vyhlídky na základech bývalé Maxovy boudy moţné spatřit panorama Sněţky a východních Krkonoš, která jiţ byla navštívena. Zájemci si mohou projít naučnou stezku Dvorským lesem, nebo se na Rýchorské boudě občerstvit. Poté se vrátí k Rýchorskému kříţi a odkud je čeká posledních 6 km relativně pohodlného sestupu do Ţacléře po mírně klesající úvozové cestě, která nejprve prochází zaniklou osadou Vizov a poté okolo, dnes zavřeného a chátrajícího Ţacléřského zámku aţ do samého centra na náměstí. A to uţ se blíţí konec putování po Krkonoších, které v nedalekém Kraloveckém sedle přecházejí ve Vraní hory. Konec naučné stezky je situovaný k budově obecního úřadu, která stojí na náměstí horníků, kde je téţ autobusová zastávka (31,5 km). Zájemci o vlakové spojení musí ještě pokračovat asi kilometr směrem na Královec a Lampertice, kde po levé straně silnice narazí na vlakové nádraţí. Poslední úsek i přes svojí délku není nejtěţším. První část na Pomezní boudy vede ještě po horské cestě, kde je na místě dávka obezřetnosti, ale od Pomezních Bud jiţ postupuje po asfaltové silničce, ze které se schází v Horních Albeřicích na pohodlnou polní cestu a ve směs po takovém typu cesty se pokračuje aţ do Ţacléře.
49
6.3 Návrh vzhledu informačního stanoviště Tato kapitola se obecně zabývá vzhledem moţných informačních stanovišť a jiţ existujících stanovišť. Při zpracovávání tohoto projektu jsem v několika případech narazil na fakt, ţe jiţ ve vytypovaných lokalitách nějaké informační stanoviště stojí. Je zbytečné, aby u zajímavých míst např. Mumlavský vodopád, stálo několik informačních panelů, které by ve výsledku přinášely jedny a ty samé informace. V takovýchto případech by bylo vhodnější po domluvě se zřizovatelem stávajícího panelu zahrnout ho do naší stezky, popř. doplnit o další informace. Aby návštěvníci věděli, ţe pořád sledují správný směr nebo ţe jsou stále na trase stezky, by bylo dobré se stávajícím zřizovatelem daného panelu, stanoviště dohodnout o umístění loga stezky na jejich panel. Samozřejmě by nemělo dojít k tomu, aby toto logo nějak zasahovalo do obsahové části, či jinak rušilo dojem z daného stanoviště, proto by mělo být přiměřených rozměrů a svým pojetím blízké přírodě, horám a celkově horskému tématu. Další věc, na které záleţí výsledný vzhled stanovišť, je vlastní realizátor stezky. Uvedu příklad, kdyby byl tento projekt předloţen Správě KRNAP a ta se rozhodla, ţe bude investorem a tedy i realizátorem. Jak jsem jiţ výše uvedl, tak Správa zřizuje tzv. Naučné stezky Správy Krkonošského národního parku a ty se zpravidla vyznačují jedním společným rysem a to vzhledem stanovišť. Jsou poměrně nákladnou metodou řešeny jako dřevěné desky, do kterých je popis k daným lokalitám vypalován a následně barevně ošetřen. Pokud by se rozhodli tento projekt realizovat, bylo by dobré zachovat vzhled stejný jako u ostatních jejich stanovišť, protoţe právě v místech, kde se můţou stezky potkat, nebudou působit rozdílně, resp. po zahrnutí panelu stávající stezky do nově vzniknuvší nebude rozpor mezi vzhledem panelů nově instalovaných a těch, které jsou pouţity jiţ ze stávajících stezek.
50
Schematický návrh vlastního panelu Jde pouze o schematickou kresbu, jak by mohlo stanoviště, resp. panel naučné stezky vypadat, pokud bychom nebyli vázáni na jiného realizátora. Kolečko v horním levém rohu znázorňuje umístění loga stezky, tak aby návštěvníci věděli, ţe jdou po správné trase. Toto logo by samozřejmě bylo pouţíváno i partnery stezky jak jsem se jiţ zmínil o poskytovatelích sluţeb v pohostinství, ubytování apod.
obr. 1: Ideový návrh řešení panelu naučné stezky
51
Příklady řešení panelů naučných stezek různými realizátory Pouze pro porovnání a představu zde uvádím několik příkladů informačních panelů naučných stezek z Krkonoš, které jsou umístěny na zamýšlené trase a tedy by je bylo moţné po dohodě s jejich vlastníky zahrnout do tohoto projektu.
Obr. 2: Informační panel na Pančavskéé louce.
52
Obr. 3: Informační srub Správy KRNAP.
Obr. 4: Panel Přeshraniční naučné stezky, na které se podílí oba národní parky.
Obr. 6: Samostatný informační panel Správy KRNAP.
Obr. 5: První informační panel pohádkové naučné stezky soukromého zřizovatele.
Obr. 7: Informační panel vycházkové trasy okolo Malé Úpy, zřizovatel obec Malá Úpa.
2
6.4 Jednotlivé texty na informační panely naučné stezky 1. Zastavení: Dolní Štěpanice – řídící pan učitel Jan Buchar Váţení přátelé, vítejte na trase naučné stezky Krkonošská 100. Ať uţ jste se vydali na kompletní trasu čítající oněch 100 kilometrů, či jen na její část, jsme potěšeni, ţe Váš zrak spočinul na tomto informačním panelu a můţeme Vám popřát jen a jen příjemné chvíle strávené v Krkonoších při obdivování jejich krás a přírodního bohatství. Celá trasa je značena turistickými značkami, navíc opatřenými logem Krkonošské 100 a na rozcestích doplněna směrovkami. Chtěli bychom Vás poţádat o dodrţování návštěvního řádu Krkonošského národního parku, po jehoţ půdě se budete téměř celou trasu pohybovat, tak aby i další pokolení návštěvníků zde mohli najít tento vzácný kout přírody stejně neporušený jak je tomu dnes. Věříme, ţe čas strávený v Krkonoších se Vám bude líbit a třeba Vás podnítí i k jejich opětovné návštěvě. Hore zdar! Jan Buchar Narozen v Mříčné u Jilemnice, byl absolventem učitelského ústavu v Jičíně, kde ukončil studia maturitou roku 1879, bylo mu 20 let. Po pětiletém působení na školách v Podkrkonoší se stal místním řídícím učitelem a na této škole učil aţ do svého odchodu do penze v r. 1925. Všechny jeho zájmy převýšila záliba v turistice. Do prvního čísla „Časopisu turistů“, který Klub českých turistů (KČT) začal vydávat, publikuje Buchar svůj první článek „Vzhůru do Krkonoš!“. O rok později zakládá v Jilemnici místní odbor KČT. V zimě 1892-1893 zkouší jedny z prvních lyţí v těchto končinách, stává se jejich neúnavným propagátorem a ještě roku 1893 zakládá spolu s jilemnickými nadšenci Český krkonošský spolek Ski v Jilemnici. Mezi jeho největší přínos patří obracení pozornosti k horám, k jejich nejen přírodnímu ale i kulturnímu a společenskému významu. Je zakladatelem jedněch z prvních turistických tras a průvodců po Krkonoších. I po odchodu do penze a přestěhování do Prahy zůstává činným v propagaci jeho milovaných Krkonoš aţ do jeho náhlé smrti.
3
Nečekaně smutná zpráva přichází do Krkonoš 10. října 1932, kdy Jan Buchar při přecházení Národní třídy zakopl a pád pod kola nákladního automobilu předčasně ukončil ţivot tohoto krkonošského velikána. 2. Zastavení: Přední Ţalý – Kamenná rozhledna Dnešní kamenné rozhledně, která zde vyrostla v roce 1892, předcházela ţelezná 18 m vysoká věţ a té ještě niţší dřevěná. To se však píše rok 1836, kdy na vrcholu Přední Ţalý poprvé vyrostla rozhledna. Byla to dřevěná vyhlídková věţ, která ovšem brzo poskytovala jen omezený výhled a tak se v roce 1888 krkonošský spolek Riesengebirgsverein rozhodl, ţe na místo staré dřevěné věţe postaví novou 18 m vysokou ţeleznou rozhlednu. Stavba byla dokončena v roce 1889. Netrvalo však dlouho a hejtmanství v Jilemnici zakázalo vstup na tuto vyhlídku, protoţe její konstrukci nepovaţovalo za bezpečnou. Členové spolku pak tuto věţ po roce rozebrali. Jiţ 27. října roku 1890 byla v těsném sousedství věţe otevřena výletní restaurace, kterou tam nechal postavit hrabě Jan Nepomuk Harrach. Netrvalo dlouho a ujal se i myšlenky postavit novou rozhlednu, tentokráte kamennou a tak byla 7. září 1892 slavnostně veřejnosti předána Rozhledna císaře Františka Josefa. Zatímco věţ přečkala všechny nástrahy jak počasí, tak dějin, vyletní restaurace po několika poţárech definitivně zanikla v době protektorátu Čechy a Morava. V 90. letech 20. století pak proběhla poslední rekonstrukce věţe a ta stále slouţí svému účelu, stejně tak jako za dob hraběte Harracha, za hezkého počasí odmění všechny, kdo vystoupí na její vyhlídkovou plošinu krásným kruhovým výhledem na celé Krkonoše a nejen na ně, ale za dobré viditelnosti i na Bezděz, Říp, Ještěd a České středohoří. 3. Zastavení: Kotel – Velká a Malá Kotelní jáma Vrchol dříve také označovaný Kokrháč s nadmořskou výškou 1435 m n. m. Jihovýchodní úbočí je tvořeno příkrými srázy Velké a Malé Kotelní jámy, které jsou rozděleny Kotelským hřebínkem. Jámy byly dříve označovány jako Kotelské rokle a naši předkové v nich kutali měděné rudy, zrudněné s chalkopyritem, pyritem a pyrhotinem. Tyto ledovcové kary jsou od roku 1952 vyhlášeny jako přírodní rezervace, hlavně pro květenu, která se v nich nachází. Zatímco Velká Kotelní jáma je vyhloubena v ţule, Malá Kotelní jáma je vyhloubena ve svoru a to je také důvod, proč se v kaţdé nachází jiná květena. Ve Velké jámě je to baţanka vytrvalá, jinořadec kadeřavý, měsíčnice vytrvalá, plicník lékařský, stračka vyvýšená. V Malé 4
Kotelní jámě pak rostou křovité formy buku, který zde vystupuje aţ k alpinské hranici lesa. Dále je pak vegetace promísena jeřábem, střemchou skalní, břízou karpatskou. Mezi další zástupce místní květeny patří hvozdík pyšný alpinský, lomikámen vstřícnolistý, rozchodnice růţová a ojediněle škarda měkká a vzácný vraneček brvitý. 4. Zastavení: Dvoračky – Štumpovka Jiţ v roce 1688 Urbář z Jilemnického panství uvádí pod Kotlem jednu panskou horskou boudu. Na mapách z let 1743 a 1765 jsou jiţ zakresleny dvě Sahlenbašské boudy a do konce 18. století zde jiţ stálo 20 bud. 30. 3. 1893 postihl největší místní boudu rozsáhlý poţár a na jejím místě se pak hrabě Harrach rozhodl postavit novou boudu s restaurací a 9 místy na přespání, která byla uvedena do provozu roku 1896. Dnešní podoba Dvoračky pochází z dob poslední přestavby v roce 1928. Mezi nejvzácnější hosty, kteří navštívili Dvoračky, se zajisté řadí druhý čs. prezident dr. Edvard Beneš. Horský hotel Štumpovka, postavený v krkonošském stylu zde stojí jen krátce a to od roku 2006 a je zářným případem skloubení klasické boudy s nejpřísnějšími nároky na moderní hotel. V těsné blízkosti tudy prochází jedna z nejstarších stezek v Krkonoších a to tzv. Česká cesta, která pokračuje dál přes Labskou louku do Slezska. Na okolních loukách se hojně vyskytují vzácné horské květiny jako hořec tolitovitý, arnika horská, nákolník jednoúborný a sasanka narcisokvětá. 5. Zastavení: Harrachov – můstky Historie prvních harrachovských skokanských můstků se začíná psát v roce 1920, kdy byl postaven na úpatí Čertovy hory první skokanský můstek. Navíc byl prvním můstkem s umělým nájezdem. V roce 1922 je Lyţařským a turistickým Bucharovým klubem postaven další, tentokráte na nedalekém Ptačinci. Prvním velkým mezníkem v harrachovském lyţování bylo pořádání závodů v rámci VII. lyţařského kongresu v roce 1923. Závodilo se ve dvou disciplínách a to 50 km běh a skoky, kterým přihlíţelo na 20 tisíc diváků. V roce 1956 se areál rozšířil o další můstek a tentokráte šlo o první v tehdejší ČSSR s umělou hmotou, umoţňující skoky i v létě. A konečně v roce 1980 byla dokončena stavba Mamutího můstku s kritickým bodem K 185, který je určen pro lety na lyţích a je jedním z 5 největších na světě. 5
Celkem 16 krát se zde konal světový pohár ve skocích na lyţích a 7 krát lety na lyţích z čehoţ v roce 1983 a 1992 byla soutěţ součástí mistrovství světa. Dvakrát zde padl světový rekord, v roce 1980 (A. Kogler 176 m) a 1983 (P. Ploc 181 m). A. Goldberger je v roce 1996 na místním Mamutu první, kdo překonává bájnou hranici 200 m (204 m) během závodu. 6. Zastavení: Mumlavský vodopád Zde je jiţ panel instalován Správou KRNAP a tedy by byl doplněn pouze logem naší stezky. 7. Zastavení: Labská bouda První stavení v těchto místech stávalo od roku 1830, kdy podnikavá ţena Die Blasse zde postavila malou chýši, ve které prodávala kolemjdoucím sýr, mléko a kořalku. Pozdější pánové Dévátové a Šírové z Rokytnice nad Jizerou toto stavení rozšířili a upravili, tak aby bylo moţné nabídnout návštěvníkům Krkonoš i místo k přespání. V letech 1878 – 1879 přestavěl boudu hrabě Jan Nepomuk Harrach a dále ještě rozšířil i v letech 1888 – 1889. K tehdejší nabídce patřilo krkonošské kyselo, chlupaté knedlíky se škvarky a zelím a chléb přímo zde pečený. Od roku 1934 měl boudu v nájmu Bedřich Hloušek, velký milovník krkonošské přírody, jehoţ záměry zhatila II. světová válka a následné zatčení gestapem. Po válce bouda fungovala v nezměněném stavu aţ do roku 1965, kdy ji během rekonstrukce dne 6. 11. při neopatrné manipulaci dělníků s benzínovou lampou zachvátil poţár a aţ na zděné části kompletně vyhořela. Na místě bývalé Labské boudy byl 12. 6. roku 1969 poloţen základní kámen nové. Projekt k dnešní stavbě vypracoval Ing. arch. Zdeněk Řihák ze Státního projektového ústavu v Brně a stavby se ujala Konstruktiva Praha. Nová Labská bouda byla slavnostně otevřena 15. 11. 1975 a aţ do roku 1996 ji provozovaly Krkonošské hotely s.p. Po jejím prodeji probíhaly rozsáhlé rekonstrukční práce, aby mohla být v roce 2004 znovu otevřena pro veřejnost.
6
8. Zastavení: Martinova bouda První letní salaš v těchto místech stála jiţ v polovině 17. století, kterou zde nechali vybudovat Harrachové z jilemnického panství a následně pronajímali hospodářům ze Špindlerova Mlýna. Opravdovou novou boudu zde postavil aţ Martin Erlebach v roce 1795 a po něm se jmenuje aţ do dnešních dnů. Stávali zde ještě další dvě letní obydlí, ale ta byla po zákazu lesní pastvy v roce 1899 zbořena. V roce 1879 se hrabě Harrach rozhodl přestavět letní boudu na dvoupodlaţní horský dvůr, kde se kromě chovu dobytka také počítalo s rozvojem turistiky v našich horách a tak disponoval restaurací a pokoji pro hosty. V roce 1907 na pozemku pod Martinovkou zaloţil Jan Buchar spolu se zahradníkem z vrchlabského zámku Josefem Mrázkem malou botanickou zahradu, ve které byly zastoupeny nejznámější druhy květin rostoucích v Krkonoších a „krkonošských zahrádkách“. Bohuţel po II. světové válce definitivně zaniká. Od roku 1912 zde byl boudařem Otakar Hloušek, který nechal přistavět kolmé křídlo. Zajímavostí je, ţe Martinova bouda je rodištěm Martiny Navrátilové, nejúspěšnější tenistky světa, a dokonce se podle ní jmenuje a tak se vrací odkaz prvního boudaře Martina Erlebacha. 9. Zastavení: Ptačí kámen Je typickým zástupcem skalního výchozu ţuly- tzv. toru, který vznikl nestejnoměrným zvětráváním ţuly. Na rozdíl od podobných útvarů Muţské a Dívčí kameny na hraničním hřebenu je Ptačí kámen zástupcem svahového toru, který je na české straně Krkonoš velmi ojedinělým na rozdíl od polského úbočí. 10. Zastavení: Petrova bouda První stavení v těchto místech stávalo jiţ v 18. století a slouţilo jako seník a stáje pro dobytek se skromnou obytnou částí, tak jak většina horských stavení v těchto dobách. Bylo dílem rodiny Pittermannů na pronajatých pozemcích od hraběte Morzina z Vrchlabí. Právě zkomolením jejich jména vzniklo pojmenování Petrova bouda, které přetrvalo aţ do současnosti. Ignatz Pittermann prodal stavení roku 1844 za 400 zlatých svému synovci Johannu Zinneckerovi. Ten první hostinské pokoje na Petrovce zřídil v roce1866, ale zásadní byla výstavba zcela nové boudy v letech 1886 – 1887. Na rozdíl od ostatních tehdy vznikajících bud se Petrovka vymykala veškerým tehdejším zvyklostem a tak vznikla 7
moderně koncipovaná bouda s plochou zatravněnou střechou, dvoubarevným vzorovaným obloţením z břidlice, proskleným balkonem a verandou. V roce 1901 byla dostavěna ještě druhá budova a hotel rozšířen. Nezapomínalo se na původní vyuţití stavení a tak i v této době bylo na Petrovce místo pro 18 krav a 2 páry koní. Postupem času se z Petrovy boudy stal nejlépe vybavený a vůbec široko daleko vyhlášený horský hotel na obou stranách hranice, která v její blízkosti prochází. Velmi dlouho bouda profitovala zvláště z návštěvníků, kteří sem došli z tehdejšího
Agnettendorfu,
dnešní Jagniatkówy. Aţ s koncem 19. století se poměr návštěvníků z obou stran vyrovnává. V roce 1890 se začínají pořádat první sjezdy na saních, z nichţ se stává vyhledávaná atrakce bohatých hostů a dává moţnost výdělku místním horalům. Koncem století jiţ po obou stranách hranice vlastní licenci na sto „sáňkařů“. V letech 1925 – 1929 proběhly další rozšiřující práce. Byla zvětšena restaurace o dvě verandy, zavedena elektřina. Největších změn však doznal interiér, který vyzdobil svými výtvory umělecký řezbář a sochař Hans Brochenberger. Vznikl tak unikátní interiér, který se téměř kompletně zachoval aţ do dnešních dnů a stejně jako celá bouda je skvostem krkonošských hřebenů. Od 30. 7. roku 1901 byl zřízen na Petrovce podobně jako na Sněţce vlastní poštovní úřad, Peterbaude. Ten zde fungoval aţ do roku 1938 a po válce byl ještě obnoven, ale na pouhé dva roky. Poslední orazítkovaná zásilka nesla datum 31. 10. 1947. Tak jako většina bud na hřebenech, které dříve fungovaly jako horské hotely a ubytování byla i Petrovka po II. světové válce znárodněna a stala se z ní zotavovna ROH, coţ se neblaze podepsalo na jejím exteriéru i interiéru a aţ privatizace v roce 2000 znamenala obrat k lepšímu a dochází po dlouhé době k rekonstrukčním pracím, aby tuto unikátní stavbu mohly obdivovat i další generace návštěvníků, které sem přicházejí po stejných cestách, jako sem přicházeli první turisté před více jak sto lety. 11. Zastavení: Důl Bílého Labe – Čertova strouha
V této lokalitě se nachází naučný okruh Čertova strouha, který by byl zahrnut do naší stezky a tedy pouze na jejím úvodním informačním panelu by bylo doplněno logo naší stezky.
12. Zastavení: Luční bouda
Před touto krkonošskou budní dominantou jsou jiţ instalovány panely věnované jak samotné Luční boudě, tak i budnímu hospodaření na hřebenech Krkonoš. Byly by zahrnuty do naší naučné stezky a pouze se svolením majitelů, zřizovatelů, opatřeny logem našeho projektu.
8
13. Zastavení: Obří důl – bývalá Obří bouda Část věnovaná Obřímu dolu by byla převzata ze stávající naučné stezky Správy KRNAP, pouze doplněna o historii Obří boudy. Obří bouda První bouda v těchto místech byla postavena jiţ v 17. století. Byla to tzv. Panská bouda (Herrenbaude), která slouţila pouze jako ubytovna dělníkům, kteří na vrcholu Sněţky stavěli kapli Sv. Vavřince. Po jejím zániku byla nedaleko odtud postavena v roce 1847 kupcem Mittlöhnerem
z Velké
Úpy
stavba
tehdejších
měřítek
hřebenových
bud.
Podle
bezprostředního sousedství s Obřím dolem nesla název Obří bouda (Riesenbaude). V provozu byla aţ do sedmdesátých let 20. století, kdy byla uzavřena, dále chátrala a v roce 1982 strţena. 14. zastavení: Sněţka Na vrcholu Sněţky se jiţ podobné naučné panely nacházejí a věnovány jsou nejen samotnému vrcholu, ale i kapli Sv. Vavřince a stavbám, které na nejvyšší hoře naší republiky stojí. Proto by nebylo vhodné sem umísťovat další panel, ale pouze stávající doplnit o historii dnes jiţ bývalé České boudy a zahrnout do naší stezky spolu s expozicí instalovanou v nové České poštovně. Česká bouda Původní stavba zde byla vystavěna v sousedství Slezské boudy v roce 1868 boudařem Blaschkem z Pomezních Bud. Později v roce 1870 ji od něj odkoupil Friedrich Sommer, majitel sousední Slezské boudy a provozoval jako restauraci s ubytovací kapacitou. Posledním soukromým majitelem a provozovatelem České boudy byl Erich Pohl, jeden z mnoha Pohlů, kteří se starali o pohodlí turistů na Sněţce. Rod Pohlů totiţ vlastnil boudu jiţ od 80. let 19. století aţ do roku 1945, kdy jim byl majetek zkonfiskován, znárodněn a dále provozován státem. Na přelomu let 1989 a 1990 byla však bouda uzavřena kvůli nevyhovujícím hygienickým podmínkám a od té doby pomalu chátrala aţ do jejího zániku v roce 2004, kdy se začalo s jejím bouráním.
9
15. zastavení: Svorová hora V tomto místě je jiţ instalován naučný panel Správou KRNAP a tak by byl pouze zahrnut do naší naučné stezky a opatřen jejím logem. 16. zastavení: Malá Úpa Historii i současnosti celé obce Malá Úpa se věnuje několik informačních panelů Vycházkové trasy Malou Úpou. Jedním z nich je panel na hotelu Druţba na Pomezních boudách a dále pak na zdi místního hřbitova a dále pak na Sokolských boudách, které stojí přímo proti kostelu Sv. Petra a Pavla a věnují se i této významné krkonošské památce. Tyto panely by bylo téţ moţné zahrnout do naší naučné stezky a doplnit o její logo. 17. zastavení: Albeřické lomy Ve věţovité stavbě staré vápenky je umístěna expozice věnující se jak historii těţení dolomitu a následné výrobě vápna v místních lomech a vápence, tak i rozsáhlému krasovému podzemí Albeřických lomů s bohatou krápníkovou výzdobou a největšími krkonošskými jeskyněmi Albeřickou a Krakonošovou. Tuto expozici by bylo moţné zahrnout do naší stezky a taktéţ jako předešlé jiţ existující panely opatřit pouze logem naší dálkové stezky. 18. zastavení: Rýchory Přímo u Rýchorské boudy začíná naučná stezka Správy KRNAP Dvorský les, která nás provádí touto cennou lokalitou se zbytky původního krkonošského porostu, dnes označovanou jako Rýchorský prales. Tato stezka je podobně jako Čertova strouha v údolí Bílého Labe zahrnuta do naší stezky a zájemci ji mohou projít a poté pokračovat ve vlastní trase směrem na Ţacléř. 19. zastavení: Hubertus – Vizov Na budově bývalé školy je umístěn panel o této dnes jiţ zaniklé vsi a věnovaný okolním zaniklým osadám. Se svolením současného vlastníka budovy bývalé školy a zřizovatele panelu by bylo moţné jej zahrnout do našeho projektu a opatřit logem stejně jako v předešlých případech. 10
20. zastavení: Ţacléř Přestoţe první zmínky o městě Ţacléři pochází ze 14. století, jiţ v roce 1136 je však zmiňován ţacléřský hrad, který byl v 19. století přestavěn na zámek. Od nepaměti zde střeţil přístup přes Ţacléřský hřbet do české kotliny a opomenutí této funkce při zmíněné přestavbě bylo jedním z činitelů, které napomohly pruskému vítězství během Prusko-rakouské války v roce 1866. Největšího povědomí si toto podkrkonošské hraniční město získalo díky těţbě černého uhlí, na jejímţ počátku byli kutnohorští havíři v roce 1794. V dnešních dnech je jiţ těţba zastavena, ale s technikami raţení a poměry, které v místních dolech panovaly spolu s návštěvou podzemí se můţete blíţe seznámit v hornickém muzeu v areálu bývalých dolů. Dále je Ţacléř znám díky výrobě technického porcelánu a v posledních letech na českém trhu stále známější značkou sjezdových lyţí a snowboardů Lusti, které se zde vyrábějí. V tomto malebném městečku naše dálková naučná stezka symbolicky končí a tak stejně jako hřeben Krkonoš, který se v nedalekém Kraloveckém průsmyku stýká s Vraními horami, tak i naše putování je zde u konce. Spolu jsme tak urazili celých 100 kilometrů napříč krkonošskou krajinou, poznali její zvláštnosti a krásy a doufáme, ţe strávili pěkný čas na našich nejvyšších horách pod nezbytným dohledem Krakonoše. A tak místo závěru uţ jen zbývá dodat krkonošské „Přijďte pobejt“ jako pozvánka k dalším výletům a návratu na hřebeny Krkonoš.
11
7 Diskuze Jako začátek diskuze si mohu poloţit otázku: Je potřeba další naučná stezka v Krkonoších a navíc takovéhoto rozsahu? Na území národního parku vzniká celá řada naučných stezek, zvláště realizace Správy KRNAP jsou vytvářeny, tak aby byly rovnoměrně a vyváţeně rozmístěny po celém území parku. Dále zde vzniká cela řada projektů, které jsou realizovány obcemi, svazky obcí apod. Je tedy opravdu nutné, aby zde vznikala ještě další naučná stezka takovéhoto rozměru? Odpovědí je formulace cílů tohoto projektu. Nejde o vytvoření nové naučné stezky, ale pouze vytvoření nových panelů v zajímavých místech, kde ţádné nejsou a doplnění tak jiţ stávajících, které by byly zahrnuty do navrhované trasy. Odpověď na naskytující se otázku proč tedy vůbec tvořit nějakou trasu, kdyţ v Krkonoších existuje celá řada značených tras a chodníků je nasnadě. Krkonošský národní park je jedním z nejnavštěvovanějších národních parků nejen u nás, či v Evropě, ale na světě vůbec. Bohuţel návštěvnost se týká pouze několika z mnoha navštívení hodných lokalit. Tato stezka by měla potenciálním návštěvníkům navrhnout trasu, pomocí které by poznali celé Krkonoše, něco se o nich dověděli a ještě navštívili méně navštěvovaná, byť neméně významná místa a tím pomohli ulehčit návštěvností nejvíce postiţeným lokalitám Krkonoš. Jako další argument pro je podpora místních podnikatelů z oblasti poskytování sluţeb, tím, ţe do míst jejich působení stezka přivede potenciální zákazníky.
12
8 Závěry V této práci předkládám projekt nové dálkové stezky, pomocí které by návštěvník poznal kompletní hřeben Krkonoš. Trasa tvoří ucelenou vícedenní túru, kterou však je moţné absolvovat po částech a rozvrhnout do samostatných výletů, obohacených povídáním o zajímavostech místní krajiny, obyvatelstva a historie. Byl vytvořen výčet zajímavých míst, které by bylo vhodné do trasy stezky zahrnout a vytvořit u nich zastavení, popř. zahrnout jiţ stojící panel do daného projektu. Pokusil jsem se porovnat jednotlivé přístupy k tvorbě stezek u nás i v Evropě a vytvořit z tohoto výběru pouţitelné závěry, pro tento projekt. Částečně se podařilo vyhnout nejnavštěvovanějším partiím a najít adekvátní náhradu za tyto krásné, ale také velmi cenné a ohroţené lokality, u kterých je v obecném zájmu spíše návštěvnost sniţovat, neţ naopak. Vrcholovou část hřebene mezi Sněţnými jámami a Špindlerovou boudou se podařilo nahradit úsekem po méně vyuţívaných cestách s podobným vlastivědně naučným potenciálem. Labské louky nebyly vyškrtnuty z trasy projektu, nicméně jsou rovněţ překonávány méně známou cestou a vlastnímu prameni Labe se trasa stezky vyhýbá. Bohuţel další nejvíce navštěvovanou lokalitu Krkonoš jednoduše z trasy nelze vyškrtnout, protoţe se jedná o nejvyšší vrchol. Je velmi nepravděpodobné, ţe by návštěvník, který by měl zájem o přechod Krkonoš vynechal Sněţku a přilehlé okolí, zvláště kdyţ výstup na její vrchol není nikterak náročný a patří k nejkrásnějším i nejcennějším partiím. Dále byla zhodnocena finanční stránka projektu a navrţen model jak postupovat, pakliţe by měla být myšlenka dálkové naučné stezky realizována a vznikl konkrétní ucelený návrh včetně projektu vzhledu stanovišť atd., coţ jiţ souvisí s návazností na potencionálního zřizovatele stezky apod. Jako moţnost dalšího zpracování daného tématu vidím detailní vypracování projektu pro jiţ konkrétního zřizovatele, který by jiţ měl představu o vzhledu stanovišť, resp. navrhovaný vzhled by byl schválen z důvodů výše uváděných Správou KRNAPu.
13
9 Souhrn Tato práce byla vytvořena jako návrh a vypracování základního projektu dálkové naučné stezky v Krkonoších. Vzhledem k ojedinělosti tohoto projektu bylo pouţito hlavně příkladů dálkových turistických stezek ze zahraničí v porovnání se stávajícími trasami v Krkonoších a doplněn o naučné stezky v KRNAPu. Situace ohledně tvorby nových a rekonstruování stávajících stezek v KRNAPu byla konzultována s tiskovým mluvčím Správy KRNAP stejně jako finanční realizace dnešních projektů. Při práci na projektu jsem kladl důraz na ochranu přírody a snaţil se návštěvníky zaujmout nejen nejznámějšími, potaţmo nejvyššími partiemi Krkonoš. Ale ve vybraných případech jsem místo těchto atraktivních partií a současně turistickým ruchem také hodně devastovaných míst, volil lokality stejně významné a méně navštěvované tak, aby byla masa turistů rozdrobena do větší plochy a tím mohlo být odlehčeno nejnavštěvovanějším místům.
14
9 Summary This thesis was created as a presentation with suggestions for the project of long distance nature trail in Krkonoše. Regarding the uniqueness of this project in Krkonoše the main types of foreign long distance trails examples was used comparing with current long distance paths in Krkonoše (completed with nature information desks). Current situation, creation and reconstruction of the current nature paths was consulted with communication authorities of Krkonoše National Park Administration and also the financial side of this project was discussed with Krkonoše National Park Administation. During the preparation of this thesis I accentuated the nature preservation and tried to hold visitor’s interest towards the highest and most famous parts of Krkonoše. In selected cases I chose instead of the most visited but also the most devasted sights less visited but equally important sights to distribute the mass of the visiters into larger area and to lighten the most ballasted paths.
15
10 Referenční seznam Červinka, J. (1999). Naučné stezky 1980- 1999. Ekodisk. Retrived 18.9.2009 from the World Wide Web: http://www.mzp.cz/ris/ais-ris-info-copy.nsf/6d13b004071d0140c12569e700154 acb/8677e24a2d227ba4c1256a410048e1f0?OpenDocument. Čihovský, J. (2006). Sociologický výzkum [studijní text].Olomouc: Univerzita Palackého, Fakulta tělesné kultury. Dohnal, T. (2009). Komunální rekreace [rukopis přednášky]. Olomouc: Univerzita Palackého, Fakulta tělesné kultury. Doleţal, T. & Málek, P. (2000). Ekologické aspekty tělesné výchovy, sportu a turistiky. Praha: Karolinum. Fejtek, M., Komeštík, B. (1997). Metodologie kinantropologického výzkumu. Hradec Králové: Gaudeamus. Guth-Jarkovský, J. (1917/2003). Turistika turistický katechismus. Praha: Baset. Horák, V., Ludvík, M., Pilařová, E., Pilous, V., Staněk, J., Štursa, J., Švec, J. (1984). Krkonoše (2nd ed.). Praha: Olympia. Kafka, J. (n.d.). Krkonoše. Praha: Dr. Ed. Grégr. Kdyţ na hřebenech hořelo (2007), Veselý výlet, 2007, Zima, (27). 8- 9. Kozí hřbety (2003), Veselý výlet, 2003, Léto, (21). 13- 14. Kratochvíl, J. (2009). Teorie rekreace v přírodě [rukopis přednášky]. Olomouc: Univerzita Palackého, Fakulta tělesné kultury. Kulichová, H. (n.d.). Historie svobodských papíren. Město Svoboda nad Úpou. Retrived 30.3.2009 from the World Wide Web: http://www.musvoboda.cz/historie/92-historiepapiren La Fédération Française de la Randonnée Pédestre. (2009). Retrived 3.4. 2009 from the World Wide Web: http://www.ffrandonnee.fr/la-federation/nos-missions/Default.aspx?p=3 Luštinec, J. (7.6.2007). Jan Nepomuk František hrabě Harrach (1828–1909)- Harrachov. Hory- Krkonose.cz. Retrived 28.12.2008 from the World Wide Web: http://www.horykrkonose.cz/clanek/135/ May, D. (2004). Homepage. Retrived 26.11.2009 from the World Wide Web: http://www.grfive.com/general/trailmarking_gear.htm Neuman, J., Brtník, J., Ďoubalík, P., Šafránek, J., Vomáčko, L. & Vomáčková, S. (2000). Turistika a sporty v přírodě. Praha: Portál. Okolo Labského dolu (2007), Veselý výlet, 2007, Léto, (28). 16- 17. Petrova bouda (2006), Veselý výlet, 2006, Léto, (26). 16- 17. Poklady z České boudy na Sněţce (2005), Veselý výlet, 2005, Léto, (24). 8- 9. 16
Správa Krkonošského národního parku. (n.d.). Retrived 3.12.2008 from the World Wide Web: http://www.krnap.cz/ Špindlerovy boudy (2002), Veselý výlet, 2002, Léto, (19). 16- 17.
17
