Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta tělesné kultury
PREVENCE ŠIKANY Diplomová práce (bakalářská)
Autor: Lucie Hauptmannová, učitelství pro střední školy, tělesná výchova – německá filologie Vedoucí práce: PhDr. Dana Štěrbová, Ph.D. Olomouc 2012
Jméno a příjmení autora: Lucie Hauptmannová Název bakalářské práce: Prevence šikany Pracoviště: Katedra společenských věd v kinantropologii Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Dana Štěrbová, Ph.D. Rok obhajoby: 2012 Abstrakt: Cílem bakalářské práce bylo porovnání systémů prevence šikany na základních školách v České republice (Olomouc) a Spolkové republice Německo (Marburg). Metodou dotazování byla zjišťována preventivní opatření na jednotlivých školách. Proběhla jejich analýza a porovnání. Byly zjišťovány rozdílné přístupy k prevenci. Dále byly porovnávány dokumenty a legislativa obou zemí. V Olomouci byl větší počet kvalifikovaných pedagogů a lepší spolupráce škol s dalšími institucemi. Další rozdíly byly zjištěny ve formě spolupráce škol s rodiči a v legislativě. Ve spolupráci škol s institucemi, organizacemi, osobami převažoval u škol v ČR soukromý sektor, zatímco u škol v SRN sektor státní. Klíčová slova: šikana, primární prevence, strategie prevence, preventivní programy, základní škola
Souhlasím s půjčováním bakalářské práce v rámci knihovních služeb.
Author’s first name and surname: Lucie Hauptmannová Title of the bachelor’s thesis: Bullying prevention Department: Department of Social Sciences in Kinanthropology Supervisor: PhDr. Dana Štěrbová, Ph.D. The year of presentation: 2012
Abstract: The theme of the bachelor thesis is to draw a comparison of the system of bullying prevention on basic schools in the Czech Republic (Olomouc) and in Federal Republic of Germany (Marburg). The preventive measures on particular schools were found out by the method of questioning. The answers were analysed and compared. The approach to the bullying prevention was found out to be different. Furthermore the documents and the legislation of the both countries were compared. In Olomouc there were a higher number of trained teachers and better cooperation of the schools with other institutions. More differences were identified in the form of parents cooperation and in the legislation. There is the difference in the schools cooperation with institutions, organizations and persons between the schools in CR and Germany. In the Czech Republic the private sector prevails while in Germany it is the state sector.
Key words: Bullying, primary prevention, prevention strategy, prevention programmes, basic school
I agree the thesis paper to be lent within library service.
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně pod vedením PhDr. Dany Štěrbové, Ph.D., uvedla všechny použité literární a odborné zdroje a řídila se zásadami vědecké etiky.
V Olomouci dne 12. 7. 2012
..............……………………………………
Děkuji PhDr. Dana Štěrbové, Ph.D. za pomoc a cenné rady, které mi poskytla při zpracovávání bakalářské práce.
Obsah 1 ÚVOD ............................................................................................................................ 8 2 PŘEHLED POZNATKŮ ............................................................................................. 10 2.1 Šikana jako druh násilí .......................................................................................... 10 2.1.1 Vymezení pojmu šikana ................................................................................. 10 2.1.2 Projevy šikany ................................................................................................ 11 2.1.3 Aktéři šikany .................................................................................................. 13 2.1.3.1 Charakteristika agresora ........................................................................... 13 2.1.3.2 Charakteristika oběti ................................................................................. 13 2.2 Prevence šikany..................................................................................................... 13 2.2.1 Rozdělení prevence ........................................................................................ 14 2.2.2 Primární prevence šikanování na základních školách .................................... 15 2.2.2.1 Opatření proti šikaně v rámci výuky ........................................................ 15 2.2.2.2 Další preventivní možnosti ....................................................................... 16 2.1.3 Význam preventivních programů proti šikaně ............................................... 17 2.2.4 Spolupráce školy a rodičů v prevenci proti šikaně ......................................... 17 2.2.5 Spolupráce školy s dalšími institucemi, osobami atd. .................................... 18 2.2.6 Účastníci prevence šikany na základních školách.......................................... 19 2.3 Vliv státu na prevenci proti šikaně na školách ...................................................... 21 2.3.1 Česká republika .............................................................................................. 21 2.3.1.1 Systém vzdělávání v České republice ...................................................... 21 2.3.1.2 Výběr dokumentů a legislativ, týkajících se prevence šikany v ČR ........ 22 2.3.1.3 Úlohy MŠMT v prevenci šikany .............................................................. 23 2.3.2 Spolková republika Německo (SRN) ............................................................. 24 2.3.2.1 Systém vzdělávání ve Spolkové republice Německo ............................... 25 2.3.2.2 Úlohy Ministerstva Kultury spolkové země Hessensko (HKM) v oblasti prevence šikany ....................................................................................................... 28 3 CÍLE............................................................................................................................. 29 4 METODIKA ................................................................................................................ 30 4.1 Popis výzkumného souboru .................................................................................. 30 4.2 Sběr a zpracování dat ............................................................................................ 31 5 VÝSLEDKY A DISKUSE .......................................................................................... 32 5.1 Preventivní opatření využívaná školami v Olomouci a Marburgu ....................... 32
5.2 Spolupráce školy s institucemi, organizacemi, apod. v prevenci šikany .............. 35 5.3 Analýza preventivních programů/projektů proti šikaně a násilí na školách v Olomouci a Marburgu ............................................................................................. 36 5.4 Rozdíly v přístupech k prevenci šikany a násilí v jednotlivých městech.............. 38 5.4.1 Povinnost škol (vyplývající z legislativy) mít preventivní program proti šikaně ....................................................................................................................... 38 5.4.2 Účast škol na projektech ................................................................................ 39 5.4.3 Spolupráce s dalšími institucemi, organizacemi apod. .................................. 39 5.4.4 Spolupráce školy a rodičů .............................................................................. 40 5.4.5 Počet proškolených pedagogů v oblasti prevence šikany .............................. 40 5.5 Vybrané dokumenty a legislativa, týkající se prevence šikany v Hessensku a jejich české varianty .................................................................................................... 40 6 ZÁVĚRY ..................................................................................................................... 44 7 SOUHRN ..................................................................................................................... 45 8 SUMMARY ................................................................................................................. 46 9 REFERENČNÍ SEZNAM ........................................................................................... 47 10 PŘÍLOHY .................................................................................................................. 50
1 ÚVOD Šikanování na školním dvoře dovedlo žáka Phillipa C. k sebevraždě. Oběsil se poté, co ho tři jeho spolužáci neustále ponižovali, vyhrožovali mu a strkali do něho. Vše vyvrcholilo, když byly tomuto plachému šestnáctiletému chlapci ukradeny podklady k přípravě na důležitou zkoušku několik dní před tím, než ji měl vykonat. To již neunesl. Phillip měl strach svěřit se rodičům a zvolil dobrovolně smrt. Poté, co se vrátil ze školy domů, oběsil se na dveřích svého pokoje (Olweus, 1996). Tato zpráva z tisku, která byla mírně pozměněna, je jedním z mnoha případů, kam až šikana může dojít. V dnešní době je šikana stále častěji diskutovaným tématem. Drobné náznaky jsou na mnoha základních školách po celém světě denní záležitostí. Není však snadné ji rozpoznat hned v počátku. Proto je velmi důležité snažit se těmto rizikovým projevům chování předcházet. Právě k tomuto účelu jsou vytvořeny preventivní programy proti násilí a šikaně na školách (Jannan, 2008). Jak říká Říčan (1995), nestačí, když budeme šikanu odsuzovat a potírat, především ji musíme rozumět. Nikdo totiž ještě nevytvořil jednotný, vždy použitelný návod, jak na ni. Na každé škole, v každé třídě se tento problém vyskytuje v jiné podobě, a tak i přístup k němu se musí lišit. Učitel (v první řadě však ředitel) by měl vědět, že v dnešní době není možné, aby všechny školy a třídy byli proti šikaně imunní. Měl by být kladen důraz na důslednou prevenci. Již od prvního ročníku by měl učitel sledovat všechny náznaky mnohdy skrytého násilí. Třída by měla být místem bezpečí, pohody a spravedlnosti, kde si děti vzájemně pomáhají a mají důvěru k autoritám. Aby se dalo šikaně efektivně předcházet, měli by mít učitelé o této tématice dostatečný přehled. Je důležité vědět, jak se chovat v krizových situacích. Reakce je potom rychlejší a učitel dokáže systematicky použít další strategie, které by měly být nastoleny, pokud šikana nastane. Vytváření preventivních programů se tak stalo nezbytnou součástí práce pedagogických pracovníků na základních školách (Jannan, 2008). V této bakalářské práci jsem se zabývala rozdílným systémem prevence proti šikaně na základních školách v Olomouci (Česká republika) a v Marburgu (Spolková republika Německo). Rozhodující pro výběr těchto dvou měst bylo moje studium v Olomouci a
8
roční studijní pobyt v rámci programu Erasmus v Marburgu. Měla jsem poměrně dobrý přístup k zahraničním datům a mohla jsem se osobně setkat s konkrétními osobami. Nesrovnávám zde komplexně situaci v oblasti prevence šikany v SRN a ČR. Zabývám se pouze několika školami ve dvou rozdílných zemích.
9
2 PŘEHLED POZNATKŮ 2.1 Šikana jako druh násilí Většina z nás zná a také používá pojmy šikana a agrese, mnozí se s nimi setkali i v praxi. Přesto při zpracování odborného tématu očekáváme nějakou jeho definici nebo klasifikaci (Dollase, 2010). V každodenní mluvě bývá šikana a násilí nesprávně označována jedním slovem – agrese. Toto označení však není zcela správné, neboť jednotlivé modely mají jiný náhled na vztah mezi obětí a agresorem, a tudíž i jiné předpoklady a tvrzení. Vztah mezi oběma účastníky šikany je tedy poměrně specifický (Spröber, Schlottke & Hautzinger, 2008). Šikana je zvláštní forma násilného chování. Jako první se tímto fenoménem zabýval Dan Olweus ve Skandinávii (Weißmann, 2003).
2.1.1 Vymezení pojmu šikana Samotné slovo šikana má původ ve francouzském slově chicane, což znamená zlomyslné obtěžování, týrání, sužování, pronásledování, byrokratické lpění na liteře předpisů, například vůči podřízeným nebo vůči občanům, od nichž šikanující úředníci zbytečně vyžadují nová a nová potvrzení a razítka, nechávají je pro nic za nic čekat atd. (Říčan, 1995). Obecně řečeno se jako šikana (bullying) popisuje systematické a dlouhodobé zneužívání moci. Konkrétně jsou šikanou míněny specifické formy škodlivého chování, které se opakují a je jim dlouhodobě vystaven jeden nebo více žáků (Olweus, 1996). Charakteristické pro tento jev je dále nerovnováha sil mezi agresorem (označovaným jako bully) nebo skupinou agresorů (označovaných jako bullies) a bezbrannou obětí (victim). Tato nerovnováha sil může být založena například na fyzických, slovních, popřípadě sociálních schopnostech, zručnostech nebo na postavení žáka ve skupině vrstevníků (Scheithauer, Hayer & Niebank, 2008). Jako šikanování označujeme jakékoli chování, jehož záměrem je ublížit, ohrozit nebo zastrašovat jiného žáka nebo skupinu žáků. Jsou to cílené a obvykle opakované útoky jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Může se vyskytovat v podobě fyzického násilí 10
jako bití, vydírání, loupež, poškozování věcí nebo ve formě psychických útoků v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování. Může mít formu i sexuálního obtěžování až zneužívání (MŠMT, 2009). Podle Spröbera, Schlottkeho a Hautzingera (2008) mluvíme o šikaně tehdy, když je žák nebo skupina žáku systematicky, opakovaně a po delší časový úsek vystavena negativnímu zacházení jiného školáka nebo skupiny školáků. Negativní zacházení může být buď přímé nebo nepřímé, fyzické nebo verbální. Vzniká nerovnováha sil (fyzická nebo psychická), takže pro šikanovaného žáka je těžké se bránit. Cílem tohoto negativního chování je získání moci, obdivu nebo různých cenností.
2.1.2 Projevy šikany Rozlišujeme následující druhy šikany: verbální (nadávky, vydírání) tělesná (bití, strkaní, poškozování předmětů, uvězňování) psychická (izolace dítěte, dělání gest, šíření pomluv) Na základě tohoto tvrzení odlišujeme šikanu od dalších forem agresivního chování, které se také hojně vyskytuje mezi mladistvými. Při šikaně se předpokládá, že agresivní chování vychází od jednoho nebo více agresorů, jejichž cílem je ublížit jiné osobě nebo skupině osob (Spröber, Schlottke & Hautzinger, 2008). Zvláštní druhy šikany: Kyberšikana Je to forma psychické šikany, využívající informačních a komunikačních technologií. Při kyberšikaně se na internetu o oběti zveřejňují pomluvy nebo pravdivé, ale choulostivé informace z jejího soukromí, často i obrazový materiál. Trýznění oběti může trvat dlouhou dobu a být mimořádně kruté. Pro typickou šikanu zde chybí typicky asymetrický vztah mezi obětí a agresorem. Agresor může zůstat skrytý, někdy jde i o pomstu toho, kdo se stal obětí šikany. Internet může být tedy nástrojem umocňujícím šikanu, pokud je materiál získán za použití násilí, např. oběť je zachycena ve chvíli trýznění apod. (Říčan & Janošová, 2010). 11
Ekonomická šikana Bendl (2003) popisuje nový jev, který bývá označován jako ekonomická šikana. V poslední době velmi rychle se šířící forma šikany. Mezi žáky se objevují problémy, které souvisí se sociálně-ekonomickou situací rodin. Rozdíly mezi dětmi z bohatých a chudých rodin se prohlubují, a právě rozdílné finanční možnosti rodičů se projevují mezi dětmi např. tím, že si navzájem závidí to, co jeden má a druhý ne. Nejběžnějším příkladem v dnešní době jsou mobilní telefony a značkové oblečení. Žáci, kteří si nemohou tyto vymoženosti dovolit, často naráží na výsměch a opovržení ze strany spolužáků. Abychom si dokázali představit, co opravdu žáci při tomto patologickém jevu prožívají, vybrala jsem několik případů z praxe, které uvádí Kolář (1997): Agresoři škrtí oběť provazem, šálou, či jiným předmětem, až oběť ztratí vědomí nebo jí „zmodrá“ obličej. Agresoři střílejí ze vzduchové pistole broky do různých částí těla oběti. Více obětí je donuceno agresory, aby se praly. Agresoři lepí obětem žvýkačku nebo bonbon do vlasů. Agresor vyhrožuje oběti zabitím. Agresoři zastrašují oběť zbraněmi. Agresor oběti nadává, vysmívá se jí, uráží její rodiče. Agresor trhá a ničí oblečení oběti. Agresoři poplivou svačinu oběti, plivají do bot. Agresoři nutí oběť pít limonádu, do které předtím naplivali. Nutí oběť, aby jim čistila boty. Nutí ji uklízet po nich, mýt záchody atd. Nutí ji nosit ceduli, s ponižujícími nápisy. Nutí ji radit jim při písemných pracích, psát za ně úkoly atd. Na rozdíl od rvaček, střetů a potyček, které podporují rozvoj osobnost a jsou typické pro tento věk (např. vzájemné škádlení nebo hra na honěnou) je u šikany viditelná nerovnováha moci (psychická nebo fyzická) mezi žáky, kteří obtěžují ostatní a těmi, kteří jsou šikanováni (Spröber, Schlottke & Hautzinger, 2008 12
2.1.3 Aktéři šikany
2.1.3.1 Charakteristika agresora Agresor je většinou fyzicky zdatný a silný (šikanu však dokáže vymyslet a zorganizovat i někdo malý a slabý), mívá horší školní prospěch, bývá ve třídě neoblíbený, spolužáci z něho mají strach, je často dominantní, rád ovládá ostatní, prosazuje se bezohledně (Říčan & Janošová, 2010). Agresoři nemají žádné vědomé pocity viny. Často svalují vinu na oběť. Například tvrdí, že ho šikanovaný spolužák provokoval. Nedokážou sami sebe vidět negativně jako tyrany, kteří bijí bezbranné spolužáky. Chybí jim úcta k člověku a svědomí (Kolář, 1997).
2.1.3.2 Charakteristika oběti Olweus (1996) popisuje typickou oběť šikany jako výrazněji nejistější a bojácnější, než obecně u školáků bývá. Bývá často tichá, citlivá a reaguje většinou pláčem a stažením se do sebe. Tyto děti často vidí samy sebe jako hloupé a neschopné. Mezi spolužáky většinou nemají žádné dobré kamarády. Obětí šikany se může stát téměř kdokoli. Dítě se může stát předmětem posměchu i kvůli svým přednostem nebo z důvodu nespolupráce s agresory při šikanování. Většinou jde o fyzicky slabší jedince, odlišující se něčím od ostatních. Může jít o žáka ze sociálně slabší rodiny nebo s rasovou odlišností (Říčan, 1995).
2.2 Prevence šikany Prevence (z lat. praevenire, předcházet) znamená soustavu opatření, která mají předcházet nějakému nežádoucímu jevu, například nemocem, drogovým závislostem, zločinům, nehodám, neúspěchu ve škole, sociálním konfliktům, násilí, ekologickým katastrofám a podobně. Taková opatření nazýváme preventivní (Anonymous a., n.d.). 13
Podle Jannana (2012) se pod pojmem prevence rozumí akční plány, které jsou použity, aby zabránily a dlouhodobě minimalizovali šikanu. Podle této definice má prevence zabraňovat problémům, které mohou v budoucnosti nastat. V této době existuje velké množství konceptů prevence. Tento obrovský počet programů, metod a přístupů staví školy před problém, jak najít právě pro ně pasující řešení. Skutečná prevence potom předpokládá vypracování celostátního programu, který bude mít charakter systémového řešení. Jeho nutnou součástí musí být zavedení sebezážitkového výcviku pedagogů (v prvé řadě výchovných poradců) v komunitní práci, zaměřeného na prevenci šikanování i dalších sociálně patologických jevů (Kolář, 1997).
2.2.1 Rozdělení prevence
Primární prevence Pod pojmem primární prevence rozumíme veškeré konkrétní aktivity, realizované s cílem předejít problémům a následkům spojeným s rizikovými projevy chování, případně minimalizovat jejich dopad a zamezit jejich rozšíření (MŠMT, 2009). Podle Bendla (2003) uplatňujeme primární prevenci v případech, kdy k šikaně ještě nedošlo. Hlavní roli hraje výchova harmonické osobnosti dětí. Důležitá je dále informovanost dětí, rodičů a veřejnosti o šikaně a o preventivních aktivitách. Nejlepší způsob, jak zabránit vzniku šikanování je vytváření kamarádských, otevřených a bezpečných vztahů mezi členy školní komunity. Podle Weißmanna (2003) je primární prevence cílena na zlepšení životních podmínek a šancí na rozvoj školáků, především ve školním prostředí. Jsou zde řešena opatření, sloužící například k podpoře sebeúcty školáků, motivace a větší radosti z učení. Sekundární prevence Sekundární prevenci uplatňujeme tehdy, kde už nastaly problémy s šikanou a musí zde být použita opatření k nápravě, aby se již tato situace neopakovala. Patří sem především včasná diagnostika, okamžité vyšetření šikany, opatření ze strany pedagogů, výchovná práce s agresory (Bendl, 2003).
14
Terciální prevence Terciální prevence zahrnuje terapeutické a především rehabilitační postupy (Weißmann, 2003).
2.2.2 Primární prevence šikanování na základních školách Prevence šikany by měla být nastolena jak tam, kde k ní dosud nedochází, případně kde nebyla zpozorována, tak i tam, kde k ní prokazatelně došlo, kde musela být uplatněna opatření k nápravě a kde se nyní jedná o odstranění hlubších příčin a o zajištění, aby se problémy neopakovaly. Metody prevence jsou v obou případech přibližně stejné (Říčan, 1995). Tento druh rizikového chování se v zárodečných fázích vyskytuje téměř na každé škole, proto je nutné věnovat mu zvláštní pozornost. Důraz by měl být kladen na vytváření dobrých vztahů v třídním kolektivu předtím, než šikana vznikne. K tomuto je nutné zajistit další vzdělávání pedagogů. Důležitá je oblast problematiky vytváření dobrých vztahů, práce s dynamikou skupiny, podpora a upevňování zdravých třídních norem dětí, žáků a studentů jako prevenci šikanování (MŠMT, 2009).
2.2.2.1 Opatření proti šikaně v rámci výuky Atraktivní výuka a pestrý program Předcházet šikaně je mnohem účinnější než ji následně potírat. Velkou úlohu v prevenci může hrát tzv. nespecifická prevence. Je to prevence, při které se o šikaně vůbec nehovoří a její princip spočívá v nabídce takových programů, které žákům na agresivní, neukázněné, násilnické či sociálně patologické chování nedovolí ani pomyslet. Pokud bude pro žáky učení a škola zajímavé, je to dobrý předpoklad k minimalizaci či eliminaci negativních jevů mezi nimi. Aby byla výuka pro žáky atraktivní, pomáhá zajímavý obsah a poutavý výklad učební látky, názornost výkladu, vhodné didaktické pomůcky atd. (Bendl, 2003).
15
Etická výchova Tento vyučovací předmět mají na starost učitelé s příslušnou aprobací. Děti se zde učí úctě k druhé lidské bytosti a ke všemu živému, k solidaritě se slabými a potřebnými a k upřímnosti k sobě i k druhým. Důležité je, aby byli pedagogové vždy žákům příkladem (Janošová & Říčan, 2010).
2.2.2.2 Další preventivní možnosti Pohyb žáků ve škole by měl být uspořádaný tak, aby byl pod kontrolou pedagogického dozoru. Škola by měla být seznámena s Metodickým pokynem MŠMT z roku 2009. Je věnován šikaně a je vhodné podle něho postupovat v prevenci a řešení konkrétních případů. Školní řád by měl obsahovat ustanovení, podporující prevenci šikany, její postih i nápravu. Ten je závazný pro personál školy, pro žáky a rodiče. Všichni s ním musí být seznámeni. Základní literatura s tématikou šikany má být přístupná všem pedagogům. Všichni pracovníci školy ji musí prostudovat tak důkladně, jak to odpovídá jejich úloze na škole – třídní učitel, výchovný poradce, metodik prevence, zástupce ředitele, nejzákladnější informace mají mít i nepedagogičtí pracovníci školy. Minimálně jeden z pedagogů na škole by se měl zúčastnit kurzu prevence a řešení šikany, akreditovaný MŠMT (Říčan & Janošová, 2010). Pravidla ve škole a ve třídě – žáci a učitelé vyvinuli společně pravidla pro společný „školní život“, který musí být všemi dodržován a uznáván. Řešení konfliktů bez násilí – s cílem podpořit konstruktivní řešení konfliktů byl do škol zaveden „Program pro nenásilné řešení konfliktů“ (deutsch. Programm zur gewaltfreien Konfliktlösung in der Schule“). Další možností je dílna na opravu kol („Fahrradwerkstatt“) – je to otevřená nabídka pro všechny školáky, probíhající mimo vyučovací dobu. Organizují ji rodiče a učitelé. Kromě opravy jízdních kol jsou zde diskutována témata s ním spojená, jako např. chování účastníků silničního provozu, ochrana proti
16
krádeži, zmapování cyklostezek v oblasti, kde se nachází škola a zpracování návrhů pro komunitu na možná vylepšení. Tvarování školy – aby se žáci ve škole cítili dobře, je na jejich žádost zřízeno bistro, které z vlastní iniciativy sami naplánují a vytvoří. Tyto bistra by měli sloužit k setkávání žáků a jejich odreagování (Weißmann, 2003).
2.1.3 Význam preventivních programů proti šikaně Všechny preventivní programy, ať proti násilí nebo proti šikaně, jsou kritizovány a je jim vytýkáno, že nic nezlepšily. Úspěch těchto programů však nelze měřit tak jednoduše. U většiny z nich je cílem již cesta k němu nebo alespoň část z ní. (Heinemann, 2001). Výzkumy ukazují, že prevence proti šikaně na základních školách u žáků pozitivně ovlivňuje motivaci k učení a jejich školní výsledky. Tímto se stává jedním z předpokladů pro optimální podmínky k učení. Klíčem pro dobré studijní výsledky u žáků je tedy dobré sociální klima jak ve třídách, tak v celé škole. Pokud se děti ve škole cítí bezpečně, dosahují lepších výsledků. Neznamená to však, že ihned po zavedení preventivních programů se problémy s šikanou rychle a snadno vyřeší a natrvalo zmizí. Při boji proti šikaně je důležitá výdrž a důslednost. Aby byla prevence úspěšná, je také důležité zapojení všech dotyčných osob a jejich spolupráce (Gugel, 2008). V SRN jsou v posledních letech základním školám nabízeny různé tréninkové programy ke zlepšení sociálních a emocionálních kompetencí dětí. Jejich účinnost byla odborně evaluována (Jannan, 2008). Aby byly tyto programy účinné, je rozhodující nejen to, že jsou selektivní, ale musí být nabízeny po delší dobu a pravidelně. Změny vyžadují čas a trpělivost (Spröber, Schlottke & Hautzinger, 2008).
2.2.4 Spolupráce školy a rodičů v prevenci proti šikaně Pokud mají být problémy s šikanou úspěšně řešeny, je nutná úzká spolupráce učitelů se zákonnými zástupci dětí. Škola by je měla různým způsobem informovat o fenoménu šikany (přednášky, besedy, informační letáčky), seznámit je, jak funguje prevence a
17
řešení šikanování na této škole, poradit jim co dělat, když zjistí, že je jejich dítě obětí šikany či agresorem (Bendl, 2003). Weißmann (2003) uvádí jako jednu z možností spolupráce rodičů se školou tzv. Rodičovskou akademii (z něm. Elternakademie). S cílem aktivního zapojení rodičů do školní komunity se konají rodičovské schůzky a informační přednášky s názvem „Rozhovor rodičů aktuálně“ („Elterngespräch aktuell“). Tyto schůzky plánují a organizují sami rodiče. Hlavními body těchto rodičovských schůzek jsou například generační konflikty, kde se řeší, jak spolu vycházet, mediální konzumace jako zobrazení násilí, praktická cvičení technik uvolnění, atd. Další možnosti spolupráce podle Olweuse (1996): Schůze rodičů s učiteli. Na výzvu školy se účastní všichni rodiče, nebo jen určitá skupina rodičů (například pouze rodiče dětí prvního stupně). Rozhovory mezi třídním učitelem a rodiči, které mohou mít i formu telefonního hovoru. Vztahy mezi rodiči a pedagogy bývají u nás mnohdy napjaté, postrádají důvěru a spolupráci. V radě školy mají rodiče pouze menšinové zastoupení. Ideálním řešením je občanské sdružení rodičů, které může být rovnocenným partnerem vedení školy. To vede k oboustrannému prospěchu a především k prospěchu dětí. Rodiče by měli spolupracovat se školou, být loajální k učitelům a v kritice konstruktivní. Měli by podporovat autoritu pedagogů, získat a udržet si jejich důvěru (Říčan, Janošová, 2010).
2.2.5 Spolupráce školy s dalšími institucemi, osobami atd. Škola by měla v prevenci a řešení šikany spolupracovat s dalšími institucemi a orgány. V rezortu školství k nim patří pedagogicko-psychologické poradny tzv. PPP, střediska výchovné práce, speciálně pedagogická centra. Ze zdravotnictví jsou to pediatři a odborní lékaři, dětští psychologové, psychiatři a zařízení, která poskytují odbornou poradenskou a terapeutickou péči, včetně individuální a rodinné terapie. V rezortu sociální péče je vhodná spolupráce s oddělením péče o rodinu a děti, s oddělením sociální prevence, případně s NNO (nestátní neziskové organizace), specializujícími se na prevenci a řešení šikany. V závažnějších případech šikanování musí ředitel školy oznámit tuto skutečnost Policii ČR (MŠMT, 2009).
18
Řadíme sem snahy úřadů, ministerstev, vládních a nevládních institucí a dalších organizací a občanských iniciativ, spolupracujících se školou ve snaze předcházet či omezit šikanu nebo ji řešit. Institucí, zabývajících se problematikou dětské šikany je spousta. Mezi ty, které jsou organizované v místě, obci či v malém regionu obvykle řadíme tzv. komunitní programy. Pod tímto pojmem rozumíme programy, nabízející skupinám rizikové mládeže smysluplné trávení volného času a programy, organizované občanskými skupinami v místech, kde stoupá delikvence mládeže. Některé z nevládních organizací, sdružení, nadací a iniciativ, spolupracují se školou v prevenci proti šikaně, popř. její intervenci, např. formou přípravy učebních a jiných materiálů o šikaně, jejích projevech, příčinách, řešení. Jiné zase formou zhotovování a prezentace informačních videofilmů, popř. odbornou pomocí při přípravě televizního vysílání o problematice agresivity a násilí ve školách. K těmto organizacím patří např. Linka důvěry, Bílý kruh bezpečí, Lata (laskavá alternativa trestu pro adolescenty). Instituce, které pomáhají školám ze zákona, jsou např. MŠMT, jeho legislativní a jiné iniciativy na poli prevence a řešení šikanování ve školách, Policie ČR, atd. (Bendl, 2003).
2.2.6 Účastníci prevence šikany na základních školách Problémy s násilím a šikanou se vždy týkají celé školy, to znamená všech pedagogů, vedení školy, ostatních zaměstnanců školy, žáků a žákyň a jejich rodičů. Z toho vyplývá, že prevence a intervence proti šikaně je jedním z úkolů v rozvoji školy (Weißmann, 2003). Hlavním předpokladem je odborná vzdělanost učitelů, vychovatelů a ostatních pedagogických pracovníku v oblasti prevence a řešení šikanování. Z širšího hlediska se jedná o věc informovanosti aktérů šikany a dalších osob, kteří jsou přímo ve škole se šikanou v kontaktu. V praxi to znamená, že je žádoucí seznámit s podstatou, příčinami, formami, metodami prevence a důsledky šikany všechny žáky, učitele, ředitele škol, vychovatele, výchovné poradce, školní metodiky prevence, popř. školní inspektory. Vzdělávání a informování může probíhat jak formou samostudia odborné literatury, tak nabídkovou činností (semináře, přednášky) pedagogických center a dalších subjektů, poskytujících další vzdělávání pedagogických pracovníků (Bendl, 2003).
19
Každý pedagogický pracovník musí žáky systematicky a důsledně vést k osvojování norem mezilidských vztahů, založených na demokratických principech, které respektují identitu a individualitu žáka a rozvíjí zejména etické jednání, pozitivní mezilidské vztahy, úctu k životu ostatních, respekt ke každému jedinci atd. Pedagogická centra a podobné subjekty, poskytující další vzdělávání pedagogickým pracovníkům zajišťují v tomto oboru podle úrovní a typů škol a podle akreditovaných programů toto vzdělání výchovných poradců, školních metodiků prevence i dalších učitelů. Ředitelé škol nesou zodpovědnost za systémové aktivity škol v oblasti prevence šikanování a agresivity. V rámci prevence by měli zajistit účast pedagogických pracovníků, především metodika prevence, na akreditovaných kurzech k problematice šikanování, navazovat úzkou spolupráci mezi žáky, rodiči a pedagogickými pracovníky, zajistit kvalitní dozor o přestávkách, a to hlavně v prostorách, kde již došlo nebo by mohlo dojít k šikanování. Ve školním řádu musí ředitel jasně stanovit pravidla chování včetně sankcí za porušení. Dále by měl zvyšovat informovanost učitelů v této oblasti, doplňovat školní knihovnu o literaturu s touto tématikou, apod. Žáci, pedagogové i rodiče musí být informováni o tom, co dělat v případě, kdy se setkají s šikanou (telefonní čísla, kontakty na poradny, atd.). V neposlední řadě musí ředitelé spolupracovat s odbornými službami resortu školství, mezi které patří např. pedagogicko-psychologická poradna (MŠMT, 2009).
20
2.3 Vliv státu na prevenci proti šikaně na školách
2.3.1 Česká republika
2.3.1.1 Systém vzdělávání v České republice (Obrázek 1)
Obrázek 1. Systém vzdělávání v ČR. Eurydice, 2009, 9. Povinná školní docházka v ČR trvá devět let. Žáci ji uskutečňují převážně v základních školách, organizovaných do dvou stupňů (5+4). Počínaje druhým stupněm mají žáci možnost pokračovat v povinném vzdělávání na gymnáziu (po 5. ročníku v osmiletém, po 7. ročníku v šestiletém), popř. na konzervatořích. Po splnění povinné školní docházky pokračuje většina školáků v nepovinném vyšším sekundárním vzdělávání. To dělíme na všeobecné, kam paří gymnázia, která jsou kromě uvedených osmi- a šestiletých i čtyřletá a odborné, zde řadíme ostatní střední školy. Poslední možností je konzervatoř. Žáci volí mezi čtyřletými obory, ukončenými maturitní zkouškou, dvou- až tříletými obory s výučním listem, nebo některými dalšími obory. 94% populace ve věku 25 až 34 získá alespoň vyšší sekundární vzdělání (Eurydice, 2009). 21
2.3.1.2 Výběr dokumentů a legislativ, týkajících se prevence šikany v ČR Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), Zákon č. 562/2004 Sb., změna některých zákonů v souvislosti s přijetím školského zákona, Zákon o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů č. 563/2004 Sb., Strategie prevence rizikových projevů chování u dětí a mládeže v působnosti resortu školství, mládeže a tělovýchovy na období 2009 – 2012 (MŠMT, 2010), Strategie prevence kriminality na léta 2008-2011 (Ministerstvo vnitra, 2007), Vyhláška č. 116/2011 Sb., kterou se mění vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, Vyhláška o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních č. 72/2005 Sb., Vyhláška o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditačních komisí a kariérním systému pedagogických pracovníků č. 317/2005 Sb., Metodický pokyn Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k výchově proti projevům rasismu, xenofobie a intolerance č. 14423/99-22, Metodický pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí a žáků ve školách a zařízeních č. 29159/2001-26, Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení, č. j 24 246/2008-6, Metodický pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy č. j 37 014/2005-25, Metodický pokyn MŠMT k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízení č. j 20 006/2007-51, Informace o spolupráci předškolních zařízení, škol a školských zařízení s Policií ČR při prevenci a při vyšetřování kriminality dětí a mládeže a kriminality na dětech a mládeži páchané č. j 25884/2003-24 (Vokáč, 2010). 22
2.3.1.3 Úlohy MŠMT v prevenci šikany Stará se o koncepci, obsah a koordinaci v oblasti specifické primární prevence rizikového chování u dětí a mládeže v působnosti resortu školství, mládeže a tělovýchovy. Zpracovává
metodické,
koncepční
a
další
materiály,
související
s problematikou specifické primární prevence rizikového chování. Připravuje materiály legislativní povahy předmětné problematiky. Průběžně plní úkoly, vyplývající z vládních usnesení, strategií a koncepcí a z nich vyplývajících akčních plánů jednotlivých resortů. V oblasti dotační politiky zodpovídá za přípravu, vyhlašování, administraci dotačních programů v oblasti specifické primární prevence rizikového chování, provádění vyhodnocení, kontrolu činnosti dotovaných subjektů, administraci žádostí o úpravu v čerpání položek. Spolupracuje, koordinuje a organizuje pracovní setkání s krajskými školskými koordinátory prevence, metodiky prevence v PPP a pracovníky SVP, působícími v oblasti primární prevence rizikového chování. Zodpovídá za činnost Výboru pro udělování certifikací. Řídí další pracovní skupiny a poradní orgány v rámci resortu. Podílí se na pracovních skupinách a poradních výborech resortů a ostatních subjektů. Na základě analýz a realizovaných evaluací přijímá opatření k efektivní primární prevenci. Administraci, kontrolu a vyhodnocování programů ESF v oblasti působnosti. Zabezpečuje: Přípravu podkladů a návrhů stanovisek k materiálům, projednávaným ve vládě, v Parlamentu. Přípravu podkladů a stanovisek k projektům, návrhům právních předpisů a koncepčních materiálů jiných resortů v oblasti své působnosti. Posuzování a schvalování školních tiskopisů v oblasti své působnosti. Spolupráci s ostatními přímo řízenými organizacemi v oblasti působnosti. Administraci, kontrolu a vyhodnocování programů ESF v oblasti působnosti. 23
Podílí se na realizaci úkolů, vyplývajících s přijatých vládních usnesení, zadávání úkolů a vyhodnocení výsledků vědeckovýzkumné činnosti v oblasti působnosti. Důležitou roli hraje v osvětě a propagaci výchovné a vzdělávací činnosti v oblasti specifické primární prevence rizikového chování. Probíhá spolupráce s poradními orgány, profesními sdruženími, pedagogickými iniciativami, nevládními neziskovými organizacemi v oblasti působnosti, s vysokými školami nebo fakultami pedagogického směru, PŘO (přímo řízené organizace) a OPŘO (ostatní přímo řízené organizace) a s dalšími resorty (Anonymous b., 2012).
2.3.2 Spolková republika Německo (SRN) Spolková republika Německo je federativní republikou. Skládá se z 16 spolkových zemí, v každé z nich se nachází spolková centrála, která má své vlastní kompetence. Tato spolková centrála odpovídá za zahraniční politiku, evropskou politiku, obranu, justici, oblast práce, sociálních věcí, daní a zdravotnictví. Jednotlivé spolkové země přejímají kompetence v oblasti vnitřní bezpečnosti, školství, vysokého školství, správy i obcí. Mezi šestnácti zeměmi jsou také tři městské státy. Jejich státní území je omezeno pouze na velkoměsta Berlín, Brémy a Hamburk (Anonymous c., n. d.).
24
Obrázek 2. Spolkové země SRN. Anonymous c., n. d. 2.3.2.1 Systém vzdělávání ve Spolkové republice Německo (Obrázek 3) Výchovnou a vzdělávací úlohu školy upravuje v Hessensku Školský zákon (HSchG). Každé dítě a každý mladistvý má právo na vzdělání (§1) a má být přiměřeně podporován s ohledem na individuální výchozí stav tělesného, sociálního, emočního ale i poznávacího vývoje. Školství se dělí na ročníky, stupně a formy škol. Ročníky 1. až 4. tvoří první (základní) stupeň (z něm. “Primarstufe”), ročníky 5. až 10. druhý (střední) stupeň I. (z něm. “Sekundarstufe I”.) a ročníky 11 až 13 a odborné (učňovské) školy jsou druhý stupeň II. (z něm. “Sekundarstufe II.”).
25
Školy se dělí na všeobecně vzdělávací (základní, reálné, hlavní, zvláštní, gymnázia), odborné (učňovské, odborné, vyšší odborné, odborná gymnázia) a školy pro vzdělávání dospělých (večerní základní, večerní reálné, večerní gymnázia a kolleg). Za celé školství zodpovídá stát. Jeho úkolem je podpora školy v její výchovněvzdělávací úloze, přebírání nových vědeckých a výchovných poznatků v přípravě na nové pedagogické problémy, v rozvoji organizace a koordinaci vzájemné spolupráce. Na plnění tohoto úkolu v rámci svého zaměření úzce spolupracují dozorové školské orgány, Ústav pro vzdělávání učitelů, studijní semináře a Hessenský zemský institut pro pedagogiku (HeLP) (Lindner, 2002). Na obrázku 3 vidíme přehledný systém rozdělení škol v SRN. Ve vysvětlivkách jsou přeloženy a popsány pouze typy škol, kterých se týká téma prevence šikany v této práci.
Vysvětlivky: Grundschulen – Základní školy, v Hesensku odpovídá 1. až 4. Ročníku základní školy v ČR. 26
Orientierungsstufe – „Orientační stupeň“, zahrnuje 5. a 6. ročník, buď je zahrnut v rámci další školy, která navazuje na “Grundschule”,
nebo
stojí
samostatně.
Slouží
k orientaci a podpoře žáků v další školní docházce. Hauptschulen – „Hlavní školy“, odpovídá 5. až 9. ročníku základních škol v ČR. V některých spolkových zemích nabízí také 10. ročník, který bývá často pouze dobrovolný. Tyto školy jsou povinné pro všechny žáky, kteří po návštěvě základních škol (Grundschulen) nepokračují na jiné navazující škole. Žáci jsou zde připravováni na navazující odborné vzdělání. Realschulen – „Reálné školy“, navazující školy začínající ročníkem 5, popřípadě
7,
končící
ročníkem
10.
Závěrečné
vysvědčení nabízí obecně podklad pro odborné vzdělání
všeho
Fachoberschule
druhu
a
(střední
opravňuje průmyslová
k návštěvě škola),
Fachgymnasium (odborné gymnázium) nebo k přestupu na vyšší stupeň gymnázia. Gymnasien - Gymnázia, navazující školy, s všeobecným vzděláváním, zahrnující 8 až 9 ročníků (ročníky 5 až 13, popřípadě 12), nebo 7 ročníků (ročník 7 až 13). Téměř ve všech spolkových zemích mají žáci možnost složit maturitní zkoušku již po ukončení 12., což je o rok méně než na klasických všeobecných gymnáziích v ČR. Maturitní vysvědčení na gymnáziu platí jako doklad o dosažené kvalifikaci a umožňuje studium na vysokých školách. Gesamtschulen - „Všeobecná škola“,
Tato forma školy zahrnuje
v podstatě všechny jmenované školy, které navazují na Grundschule. Obrázek 3. Systém vzdělávání v Německu. Bundesministerium für Bildung und Forschung, 2012, 2.
27
2.3.2.2 Úlohy Ministerstva Kultury spolkové země Hessensko (HKM) v oblasti prevence šikany Ministerstvo Kultury v Hessensku nabízí školám programy, projekty, školení a další vzdělávací akce v oblasti primární či sekundární prevence násilí a šikany na školách. Ministerstvo často tyto programy samo i vytváří, řídí anebo na nich spolupracuje a zprostředkovává je. Školám velmi pomáhají projekty a programy jako např. mediace, třídní (nebo školní) rada, kooperativní výuka, Das buddY-Programm, Lions kluby, PiT nebo No Blame Approach. Pro regionální koordinaci a poradenství jsou ve Státních školských úřadech pro problematiku prevence násilí k dispozici kontaktní školní psychologové. Celostátně a regionálně dále dalším vzděláváním a poradenstvím školy podporuje projekt HKM "Prevence násilí a výuka demokracie"- "Gewaltprävention und Demokratielernen" (GuD). Jako další kooperační partner je k dispozici "Síť proti násilí" - "Netzwerk gegen Gewalt" (NgG). Jedná se o projekt prevence násilí založený v roce 2002 hessenskou zemskou vládou, který má mimo jiné za úkol podporovat a koordinovat spolupráci různých institucí v oblasti prevence násilí (Hessisches Kultusministerium, 2012).
28
3 CÍLE Cílem této bakalářské práce je porovnání systémů prevence šikany na základních školách v České republice (Olomouc) a Spolkové republice Německo (Marburg). Dílčí cíle: 1. Zjištění opatření v oblasti prevence šikany na vybraných základních školách. 2. Analýza preventivních opatření proti šikaně, využívaných na vybraných základních školách. 3. Ukázání rozdílných přístupů základních škol v Olomouci a Marburgu k primární prevenci proti šikaně. 4. Porovnání dokumentů a legislativ, týkajících se prevence šikany v SRN a ČR. Výzkumné otázky: 1. Jaké jsou preventivní opatření na základních školách v Olomouci a na reálných a hlavních školách v Marburgu? 2. Jak se liší preventivní opatření proti šikaně na základních školách v Olomouci od opatření v Marburgu? 3. Jakým způsobem se zapojují rodiče do prevence proti šikaně na základních školách v Olomouci a v Marburgu? 4. S jakými institucemi a "osobami" spolupracují tyto školy v primární prevenci proti šikaně? 5. Jak jsou preventivní programy proti šikaně na základních školách financovány?
29
4 METODIKA 4.1 Popis výzkumného souboru Výzkum proběhl v průběhu měsíce června, ve školním roce 2011/2012 na základních školách v Olomouci a v Marburgu (SRN). Pro zjišťování údajů byla využita metoda dotazování. Dotazník obsahoval 12 otázek, z toho 2 byly uzavřené a 10 otevřených. S tímto dotazníkem jsem konkrétně oslovila následující školy: ZŠ Nemilany Olomouc, FZŠ Hálkova Olomouc, FZŠ dr. Milady Horákové Olomouc. V Marburgu (SRN) reálné a hlavní školy (Real- und Hauptschule) Theodor-Heuss-Schule, Friedrich-Ebert-Schule a Emil-von-Behring- Schule. Úvod této kapitoly tvoří přehled oslovených škol v Olomouci a Marburgu (Tabulka 1). Všechny školy souhlasily s uvedením jejich názvu v této práci formou odpovědi na závěrečnou otázku, položenou v dotazníku (Příloha 1). Tabulka 1. Základní údaje o dotazovaných školách NÁZEV ŠKOLY
ADRESA
INTERNETOVÉ STRÁNKY
Škola 1 ZŠ Nemilany
Raisova 1, 783 02
www.zsnem.cz
Olomouc – Nemilany, ČR Škola 2 FZŠ dr. Milady Horákové Škola 3 FZŠ Hálkova
Rožňavská 21, 779 00
www.zsroznavska.cz
Olomouc, ČR Hálkova 335/4, 779 00
www.zshalkova.cz
Olomouc, ČR Škola 4 Theodor-Heuss-Schule
Willy-Mock-Str.12, 35037
www.ths-marburg.de
Marburg, SRN Škola 5 Friedrich-Ebert-Schule
Uferstrasse 18, 35037
www.fes-mr.de
Marburg, SRN Škola 6 Emil-von-BehringSchule
Sybelstraße 8, 35037
www.evb-
Marburg, SRN
marburg.net
Vysvětlivky: ZŠ – Základní škola FZŠ – Fakultní základní škola ČR – Česká republika 30
SRN – Spolková republika Německo
4.2 Sběr a zpracování dat Školy v Marburgu jsem navštívila osobně. Na reálné a hlavní škole Emil-vonBehring-Schule dotazník vyplnil hned na místě ředitel, na ostatních školách byl vyplněn metodiky prevence. Během vyplňování dotazníků jsem v případě potřeby poskytovala dodatečné informace, týkající se daných otázek. Všechny školy souhlasily s uvedením výsledků v mé bakalářské práci. Dotazníky pro základní školy v Olomouci jsem vytvořila online formou pomocí „Google docs“, takto vytvořené dotazníky jsem rozeslala na 15 Olomouckých základních škol. Dotazníky jsem poslala metodikům prevence, výchovným poradcům a ředitelům škol, jejichž emailové adresy jsem našla na internetových stránkách daných škol. Dotazník vyplnily tři z oslovených škol. I když metoda dotazování, která byla v této práci využita, je podle Švaříčka, et al. (2007) typická pro kvantitativní výzkum, dalo by se říci, že jsem se pokusila zkombinovat oba druhy výzkumu, tak abych dosáhla požadovaných výsledků. Data, získaná z vyplněných dotazníků, byla zadávána do počítače, kde jsem je následně zpracovala pomocí tabulek.
31
5 VÝSLEDKY A DISKUSE V této kapitole jsou prezentovány a diskutovány výsledky získané z dotazníků (Příloha 1, 2).
5.1 Preventivní opatření využívaná školami v Olomouci a Marburgu Výzkumná otázka č.1: Jaké jsou preventivní opatření na základních školách v Olomouci a na reálných a hlavních školách v Marburgu? Výzkumná otázka č.3: Jakým způsobem se zapojují rodiče do prevence proti šikaně na základních školách v Olomouci a v Marburgu?
Tabulka 2. Preventivní opatření na základních školách v Olomouci Forma prevence
Konkrétní příklady
Preventivní
MIŠ, Program Prevence rizikového chování v rámci OPVK 1. 4
programy/projekty
EU Peníze školám, projekt E-bezpečí, Vrstevnický program,
apod. proti šikaně
jednotlivé jednodenní semináře, besedy pro žáky, prožitkové lekce pro žáky v P - centru Olomouc (vždy celý třídní kolektiv), stmelovací aktivity celodenní Sdružení D Olomouc, stmelovací pobyty pro žáky 3. a 6. tříd.
Zapojení rodičů do Individuální rozhovory, rodiče jsou seznamováni s výsledky prevence šikany
Vrstevnického programu a chováním jejich dětí a žáků, spolupráce rodičů při školních akcích, seznámení s aktivitami školy prostřednictvím internetu, informační nástěnky ve vestibulu školy.
Spolupráce
školy
P- Centrum, Sdružení D, PPP Olomouc, PPP Břeclav, Měpol.
s institucemi,
policie
organizacemi,
Ekologické středisko SLUŇÁKOV, Centrum prevence rizikové
apod.
ČR,
MmOl
-
OSPOD
v prevenci virtuální komunikace, agentura AISIS
šikany Počet
pedagogů 1. 14 prošlo některou vzdělávací akcí,
proškolených
2. všichni – 25 pedagogů, 32
Mgr.
Kupka,
v oblasti prevence 3. všichni – 39 pedagogů. šikany Vysvětlivky: OPVK – Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost MIŠ – Minimalizace šikany, Vrstevnický program - šetření vztahů v třídních kolektivech, odhalování a náprava šikany, hrazeno z EU Tabulka 3. Preventivní opatření na „reálných a hlavních“ školách v Marburgu Forma prevence
Konkrétní příklady
Preventivní
Buddy
projekt,
programy/projekty Demokratielernen apod. proti šikaně
PiT (GuD),
Program,
Gewaltprävention
Klassenfindungstage,
und
Soziallernen,
projektové dny, Streitschlichterausbildung, ETEP, Der Klassenrat, Eskalationstrainig, Dvoudenní exkurze (pobyt) – Mediation, Gewaltprävention Fortbildung, 2.Chance
Zapojení do
rodičů Rodičovské schůzky, dny otevřených dveří, kde jsou rodiče o prevence všem, co se děje na škole informováni, jednou za 2 roky výroční
šikany
zprávy školy, informace pro rodiče, dopisy rodičům, většinou však pouze v akutních případech, rodičovské schůzky, individuální rozhovory s rodiči
Spolupráce školy Jugendhilfe („pomoc mládeži“), sportovní kluby, hesenské s institucemi,
ministerstvo kultury, Bsj, IKJG, JUKO, Stadtjugendämte (městské
organizacemi,
úřady mládeže), Policie, speciální jednotka policie v Hesensku
apod.
v prevenci (Agass)
šikany Počet
pedagogů 1. 20 učitelů, kteří jsou nějak proškoleni
proškolených
2. 1 Sozialarbeiter 4 učitelé
v oblasti prevence 3. 2 mediátoři, celkem 5 proškolených šikany
33
Vysvětlivky: Bsj – Verein zur Förderung bewegungs- und sportorientierter Jugendsozialarbeit („Spolek na podporu pohybově a sportovně zaměřené práce s mládeží“) Gewaltprävention und Demokratielernen (GuD) - “Prevence násilí a výuka demokracie“ IKJG – Initiative Kinder-, Jugend- und Gemeinswesenarbeit e.V. („Iniciativa pro děti, mládež a veřejně prospěšnou práci“) JUKO – Jugendkonflikthilfe („Pomoc mládeži v konfliktech“) Klassenfindungstage – seznamovací pobyt (dny) pro třídu Soziallernen – „Sociální učení“ Streitschlichterausbildung – „Vyškoleni na řešitele sporů“ Mediation – „Mediace“, je to forma „řešitele sporů“. Tzv. mediátor vstupuje v případě potřeby mezi dvě znesvářené strany. Většina dotazovaných škol uvedla nejen programy a projekty, na kterých se účastní, ale i ostatní témata a školení, týkající se prevence proti šikaně. Jedna ze škol v Marburgu odpověděla, že se neúčastní žádného programu ani projektu. U škol v Marburgu jsem zjistila zřetelný nepoměr mezi jednotlivými školami. Škola TheodorHeuss-Schule Marburg má viditelně větší množství preventivních opatření než škola Friedrich-Ebert-Schule, Marburg. Třetí škola v Marburgu nemá oproti tomu žádný preventivní program. U škol v Marburgu je velmi oblíbené „Streitschliterausbildung“. Tuto zajímavou formu prevence popisuje Bendl (2003) jako „Kümmerlöser“ (řešitelé konfliktů – doslovný překlad potom zní: „řešitelé zármutků“). Žáci zastávají roli jakýchsi „smírčích soudců“. Zasahují vždy tam, kde hrozí nějaký konflikt či násilí. Tito žáci jsou předem vybráni a následně proškoleni. Model je založen na tom, že žáci řeší konflikty sami, bez zásahu učitelů. Iniciativa Der Klassenrat („třídní rada“) je další z oblíbených preventivních opatření. Jejími iniciátory a zprostředkovateli jsou Projekt GuD hessenského ministerstva kultury a servisní agentura „Ganztägig lernen“ Hessen. Tato iniciativa je finančně a jinak podporována z Evropského sociálního fondu EU, Spolkovým ministerstvem pro výzkum a vzdělání (Bundesministerium für Bildung und Forschung), Ministerstvem kultury v Hessensku, Německou společností pro demokratické vzdělávání („DeGeDE“), 34
Německou nadací pro děti a mládež (Die Deutsche Kinder und Jugedstiftung) a dalšími.
5.2 Spolupráce školy s institucemi, organizacemi, apod. v prevenci šikany Výzkumná otázka č. 4: S jakými institucemi a "osobami" spolupracují tyto školy v primární prevenci proti šikaně? Velkým přínosem pro Olomoucké školy je podle mě spolupráce s PPP Olomouc (Pedagogicko-psychologická poradna Olomouckého kraje) a PPP Břeclav, dále také se Sdružením D, se kterým spolupracují všechny dotazované školy v Olomouci. Sdružení D nabízí řadu prospěšných preventivních programů, které jsou žákům podávány velmi zajímavou a poutavou formou, a to nejen v oblasti primární prevence proti šikaně. V nouzových případech je pro školy k dispozici Městská policie, Policie ČR, a Oddělení hlídkové služby Olomouc. Informační portál OSPOD (orgány sociálně-právní ochrany dětí) umožňuje školám rychlý přístup k potřebným informacím. Školy v Marburgu spolupracují především se spolky „Pomoc mládeži“ (Jugendhilfe), jedním z nich je BSJ. Dalším uvedeným partnerem je JUKO. Je to neziskový soukromý poskytovatel sociálních služeb a nabídek. V oblasti pomoci mládeži v konfliktech zahrnuje všechny nabídky a pomoc, které vyplývají ze „Zákona o pomoci dětem a mládeži“ (Kinder- und Jugendhilfegesetz – KJHG), dále nabízí programy k řešení konfliktů apod. Oblíbená je také spolupráce se sportovními oddíly, které nabízejí školám pohybové programy. Spolupráce škol a těchto organizací, institucí apod. je velmi rozmanitá (Tabulka 4). Tabulka 4. Formy spolupráce s organizacemi, institucemi, apod. v prevenci šikany a násilí Název školy
Forma spolupráce
ZŠ Nemilany,
Semináře, besedy, přednášky, exkurze, rozhovory, tvorba projektů,
Olomouc
individuální jednání, profesní šetření s vyhodnocováním, informování třídních kolektivů i jednotlivců, krátké názorné projekce, rozbory, atd. 35
FZŠ
Organizace Centrum prevence rizikové virtuální komunikace
dr.Milady
proškolila celý učitelský sbor na téma kyberšikana a kybergrooming.
Horákové,
Následně pak všechny žáky 2. stupně na stejné téma.
Olomouc FZŠ Hálkova,
Prožitkové lekce pro žáky v P-centru Olomouc (vždy celý třídní
Olomouc
kolektiv), stmelovací aktivity celodenní Sdružení D Olomouc, stmelovací pobyty pro žáky 3. a 6. tříd, pedagogický kolektiv prošel školením MIŠ pod patronací MŠMT.
Theodor-
Cvičební programy, k dispozici sociální pracovník (z Jugendhilfe),
Heuss-
přednášky pro školáky, policie chodí do tříd, JUKO – mediace,
Schule,
preventivní projekty.
Marburg Friedrich-
Policie – přednášky ve školách; JUKO – Streitschlichtausbildung;
Ebert-Schule,
různá školení od ministerstva, BSJ – program 2. šance.
Marburg Emil-von-
Policie chodí do škol, přednášky, školy dochází na policii.
BehringSchule, Marburg
5.3 Analýza preventivních programů/projektů proti šikaně a násilí na školách v Olomouci a Marburgu (Tabulka 5)
Výzkumná otázka č. 5: Jak jsou preventivní programy proti šikaně na základních školách financovány? Tabulka 5. Výběr preventivních programů/projektů proti šikaně a násilí Název programu/
Kdo programy/
Zaměření
Financování
Projektu
projekty nabízí
programu/projektu
programu/projektu
MIŠ
Agentura
AISIS vzdělávání
36
Nadace O2
Vrstevnický
Kladno
pedagogů
PPP Břeclav
šetření
vztahů
v EU
třídních
program
kolektivech, odhalování
a
náprava šikany Program Prevence Sdružení D
rozvoj spolupráce, Dárci a sponzoři
rizikového chování
komunikace,
(např. Ondrášovka,
v rámci OPVK 1. 4
respektu,
Ministerstvo
EU Peníze školám.
pozitivních vztahů Kultury, ve třídě
Olomoucký
kraj,
atd.) Projekt E-bezpečí
Centrum prevence školení pedagogů a Granty a účelové rizikové virtuální žáků
na
téma dotace (Olomoucký
komunikace
kyberšikana
a kraj,
Pedagogické
kybergrooming
město
statutární Olomouc,
fakulty Univerzity
MŠMT,
Palackého
Ministerstvo vnitra
v
ČR,
Olomouci.
firma
Vodafon, atd.) Gewaltprävention
Hesenské
podpora
škol Hesenské
und
ministerstvo
prostřednictvím
Demokratielernen
kultury
školení
ministerstvo a kultury
poradenství
(GuD)
v oblasti
rozvoje
prevence školního násilí
a
„demokratického učení“ Buddy projekt
Je součástí GuD rozvoj projektu
sociálních, Nadace Vodafon
emocionálních
a
kognitivních kompetencí, učení
37
k zodpovědnosti PiT
Program Součástí
(Prevence v týmu)
projektu
GuD posílení
potenciálních obětí ministerstvo šikany a násilí
2. Šance – program Projekt
Hesenské
města zaměřen
kultury na EU
proti záškoláctví
Marburg
záškoláctví
ETEP
Hesenské
podpora a rozvoj Hesenské
ministerstvo
sociálně-
ministerstvo
Kultury
emocionálních
kultury
kompetencí dětí Většina programů, kterých se jednotlivé školy účastní, je zaměřena především na rozvoj, posílení a podporu sociálně-emocionálních kompetencí dětí, především potencionálních obětí. Tyto programy bývají totiž nejefektivnější, neboť vytvářejí „zdravé klima“ ve školách a třídách, což je jedním z nejdůležitějších předpokladů pro efektivní primární prevenci šikany.
5.4 Rozdíly v přístupech k prevenci šikany a násilí v jednotlivých městech Výzkumná otázka č. 2: Jak se liší preventivní opatření proti šikaně na základních školách v Olomouci od opatření v Marburgu?
5.4.1 Povinnost škol (vyplývající z legislativy) mít preventivní program proti šikaně V kapitole 2.3.1.2 je uveden přehled legislativ a dokumentů, týkající se prevence šikany v ČR. Z tohoto přehledu jasně vyplývá, již podle názvů jednotlivých dokumentů, že v ČR musí mít každá škola vlastní preventivní program proti šikanování. Tento program musí škola tvořit na každý školní rok. Z kapitoly 5.5 lze vyčíst, že vláda spolkové země Hesensko nenařizuje školám přímo mít preventivní program proti šikanování. Tímto dochází např. k absenci jakékoli primární prevence šikany na škole Emil-von-Behring v Marburgu. Existuje však legislativa, která nařizuje školám vytvářet bezpečné prostředí pro děti, chránit je před nebezpečím, které si mohou způsobovat i navzájem – tady se již může jednat o prevenci 38
šikany a násilí. Ke kontrole této legislativy slouží školní inspekce, která kontroluje mimo jiné také naplňování zákonů, týkajících se ochrany dětí a mládeže, jejich vzdělání apod. Problém pro školu tedy nastane, pokud tato inspekce zjistí, že na škole dochází k porušování těchto zákonů, například výskytem šikany a škola zároveň proti ní nemá žádný preventivní program. Z toho vyplývá, že prevence sice není zákonem nařízena, je však nanejvýš doporučována a tomu napomáhá i samo hesenské ministerstvo kultury, které nabízí řadu projektů, programů a školení pro školy v oblasti prevence šikany a násilí.
5.4.2 Účast škol na projektech Jediná škola v Marburgu, Emil-von-Behring-Schule, uvedla, že se žádného programu ani projektu neúčastní, svou odpověď obhajovala tím, že na jejich škole šikana nebo násilí není nebo o tom neví. Tato škola si v případě potřeby vytváří svou vlastní prevenci (případ potřeby u nich znamená tedy, až se šikana objeví, tady už nejde o primární prevenci, ale o prevenci sekundární, viz kapitola 2.2.1 Rozdělení prevence). Naproti tomu všechny dotazované školy v Olomouci odpověděli na tuto otázku kladně. Podle Metodického pokynu MŠMT z roku 2009 musí mít každá škola vlastní Program proti šikanování. Ten je součástí Minimálního preventivního programu. Na jeho tvorbě a realizaci se podílejí všichni pedagogičtí pracovníci dané školy. Koordinaci tvorby řídí školní metodik prevence.
5.4.3 Spolupráce s dalšími institucemi, organizacemi apod. U olomouckých škol převažuje v odpovědích soukromý sektor. Většinou se jedná o neziskové organizace (např. Sdružení D), občanská sdružení (např. AISIS), soukromé osoby s akreditací, vzdělávací agentury (např. AVDO), ze státních dále pedagogickopsychologické poradny, policie a MŠMT. Dotazované školy v Marburgu se účastní téměř výhradně programů, projektů či školení, nabízených hesenským ministerstvem kultury. V Marburgu existuje velké množství projektů, na kterých se školou spolupracuje tzv. „Pomoc dětem a mládeži“ (z něm. Kinder- und Jugendhilfe). Ta nabízí mimo jiné i 39
školení či projekty v rámci prevence proti násilí a šikaně. Její činnost je zajišťována městskými nebo okresními „úřady mládeže“ (z něm. Jugendämter) nebo nositeli samostatné „Pomoci mládeži“ jako jsou spolky, nadace či iniciativy (Lindner, 2002). Jedním z nich je spolek na pomoc mládeži Bsj – Verein zur Förderung bewegungs- und sportorientierter Jugendsozialarbeit (spolek na podporu pohybově a sportovně zaměřené práce s mládeží).
5.4.4 Spolupráce školy a rodičů Spolupráce školy s rodiči v prevenci proti šikaně je jedním z nejdůležitějších předpokladů, aby byla prevence proti šikaně efektivní. Proto mě udivila odpověď, kterou uvedla jedna ze škol v Olomouci, když zodpověděla: „nic konkrétního mě nenapadá“. Další škola v Olomouci uvedla, že má problémy „dostat“ rodiče i na rodičovské schůzky, natož je zapojit do prevence. V této oblasti bych řekla, že na tom jsou školy v Marburgu celkově o něco lépe. Rodiče jsou o prevenci informováni více osobně, formou dopisů, rozhovorů, rodičovských setkání apod.
5.4.5 Počet proškolených pedagogů v oblasti prevence šikany Z tabulek 2 a 3 je jasně zřetelné, že olomoucké školy mají více pedagogů, kteří prošli některým školením z oblasti prevence šikany, než školy v Marburgu. Naopak ale, jak vyplývá z preventivních opaření, jsou samotní žáci do prevence zapojeni mnohem více v Marburgu než v Olomouci. Nejčastější formou jsou již výše zmiňované žákovské rady, žáci jako mediátoři a řešitelé konfliktů.
5.5 Vybrané dokumenty a legislativa, týkající se prevence šikany v Hessensku a jejich české varianty V celé SRN neexistuje žádný zákon nebo metodický pokyn, který nařizuje školám mít nějaká preventivní opatření jako v ČR. Existuje pouze legislativa, týkající se výchovy, vzdělání a zdraví dětí, jejich ochraně, vzdělávání pedagogů, atd. Vzhledem k tomu, že každá spolková země přejímá kompetence v oblasti školství apod., jak
40
uvádím v kapitole 2.3.2, zaměřuji se zde pouze na jednu spolkovou zemi – Hesensko (Hessen). Gesetz zur Förderung der Weiterbildung und des lebensbegleitenden Lernens im Lande Hessen (Hesseisches Weiterbildungsgesetz – HWBG); vom 25. August 2001 (GVBI. I S. 370) zuletzt geändert durch Gesetz vom 21.November 2011 (GVBI. I S. 673) (Hessisches Kultusministerium, 2012) Překlad: „Zákon na podporu dalšího vzdělávání a celoživotního učení ve spolkové zemi Hesensko“ V ČR zhruba odpovídá tomuto zákonu: Vyhláška o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditačních komisí a kariérním systému pedagogických pracovníků. Gesetz zur Stärkung eines aktiven Schutzes von Kindern und Jugendlichen (Bundeskinderschutzgesetzt - BKiSchG) (Bundesgesetzblatt online, 2011) Překlad: „Zákon k posílení aktivní ochrany dětí a mládeže (Zákon o ochraně dětí)“
Hessisches Lehrerbildungsgesezt Překlad: „Hesenský zákon o pedagogickém vzdělání“, V ČR: Zákon o pedagogických pracovnících
Hessisches Schulgesetz in der Fassung vom 14. Juni 2005 (GVBl. I S. 441) (Hessisches Kultusministerium, 2012) Překlad: „Hesenský školský zákon“ V ČR: Zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon)
Kinder- und Jugendhilfegesetz (KJHG) zuletzt geändert durch Gesetz vom 21. November 2011 (GVBl. I S. 679) – „Zákon o pomoci dětem a mládeži“ Verordnung Aufsicht über Schülerinnen und Schüler; Vom 28. März 1985 (ABI. S. 185) - geändert durch VO vom 8. März 1993 (ABI. S. 218) - vom
41
23. September 1997 (ABI. S. 574; ber. ABI. 1998, S. 106) - und vom 14. September 1998 (ABI. S. 683) - und vom 20. Dezember 2005 (ABI. 2006 S. 3).- und vom 2.1.2009 (ABl.S. 98) Auf Grund des § 76 des Schulverwaltungsgesetzes in der Fassung vom 4. April 1978 (GVB1.I S. 232), zuletzt geändert durch Gesetz vom 6. März 1985 (GVB1.I S. 57) Překlad: „Vyhláška o dozoru nad žáky a žákyněmi“ Verordnung über die Schülervertretungen und die Studierendenvertretungen vom 15. Juli 1993 (ABl. S. 708), zuletzt geändert durch Verordnung vom 11. November 2011 (ABl. S. 881) Gült. Verz. Nr. 721 Překlad: „Vyhláška o žákovských a studentských samosprávách“ Verordnung zur Gestaltung des Schulverhältnisses; Vom 19. August 2011 Gült. Verz. Nr. 721 Aufgrund der §§ 8a Abs. 2, 66, 70 Abs. 4, 73 Abs. 6, 74 Abs. 5, 75 Abs. 7, 76 Abs. 3, 81 Nr. 1, 82 Abs. 11 und 185 Abs. 1 des Hessischen Schulgesetzes in der Fassung vom 14. Juni 2005 (GVBl. I S. 442), zuletzt geändert durch Gesetz vom 10. Juni 2011 (GVBl. I S. 267), wird nach
Beteiligung
des
Landeselternbeirats
nach
§
118
und
des
Landesschülerrats nach § 124 Abs. 4 dieses Gesetzes (Hessisches Kultusministerium, 2012) Překlad: „Vyhláška k vytváření vztahů ve škole“ Dienstordnung
für
Lehrkräfte,
Schulleiter
und
sozialpädagogische
Mitarbeiter; Aufgrund des § 91 Abs. 1 Satz 1 Nr. 1 in Verbindung mit § 185 Abs. 1 des Hessischen Schulgesetzes in der Fassung vom 14. Juni 2005 (GVBl. I S. 442), zuletzt geändert durch Gesetz vom 10. Juni 2011 (GVBl. I S. 267) Překlad: „Nařízení pro pedagogy, ředitele škol a sociálně-pedagogické pracovníky“ V ČR: Zákon o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů Richtlinien über die Arbeit der sonderpädagogischen Beratungs- und Förderzentren (BFZ) Erlass vom 29. November 2006, II.3 – 170.000.061 - 13 - Gült. Verz. Nr. 721
42
Překlad: „Pokyny pro práci speciálně-pedagogických poraden a center“ V ČR: Vyhláška o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních Schulinspektion, Erlass vom 25. Oktober 2005 IV.4 – 170.000.075 - ABl. S. 867 (Hessisches Kultusministerium, 2012) Překlad: „ Školní inspekce, nařízení“ V ČR: Vyhláška o organizaci, výkonu a úkolech školní inspekce
43
6 ZÁVĚRY Zkoumaný soubor tvořily 3 základní školy z ČR (Olomouc) a 3 reálné a hlavní školy v SRN (Marburg). Pro výzkum byl použit dotazník, který byl konkrétním školám poskytnut. Porovnáním legislativy a dokumentů, ovlivňující prevenci šikany v ČR a SRN bylo zjištěno, že školy v SRN nemají zákonem danou povinnost, vytvářet si vlastní preventivní program proti šikanování, jak je tomu u škol v ČR. Přístupy jednotlivých škol k primární prevenci šikany v Marburu se tak značně liší. Na reálné a hlavní škole Emil-von-Behring primární prevence zcela chybí, zatímco u Theodor-Heuss-Schule je program proti šikanování a násilí velmi obsáhlý. Z výsledků dále vyplývá, že na základních školách v Olomouci je více kvalifikovaných pedagogů a lepší spolupráce škol s dalšími institucemi. Ve spolupráci škol s institucemi, organizacemi a osobami převažuje u škol v ČR soukromý sektor (např. agentura AISIS, Sdružení D), zatímco u škol v SRN sektor státní (např. hesenské ministerstvo kultury). Zapojení rodičů do prevence šikany na školách v Marburgu je celkově osobnější a tím efektivnější. Znatelný rozdíl byl zjištěn také v tom, kdo školám preventivní programy, projekty či školení nabízí. U reálných a hlavních škol v Marburgu opět převažoval státní sektor. Analýzou preventivních programů a projektů bylo zjištěno, že financování prevence na školách v Marburgu a v Olomouci je velmi podobné, většinou se jedná o ministerstva, EU nebo nadační fondy.
44
7 SOUHRN Cílem této bakalářské práce bylo porovnání systémů prevence šikany na základních školách v České republice (Olomouc) a Spolkové republice Německo (Marburg). Teoretická část se věnuje obecně problematice šikany, prevence šikany a systému řízení prevence v jednotlivých státech. Výzkum proběhl v červnu roku 2012 a zkoumaný soubor tvořily 3 základní školy z ČR (Olomouc) a 3 reálné a hlavní školy v SRN (Marburg). Jako výzkumná metoda byl použit dotazník. V praktické části byla zjišťována preventivní opatření na konkrétních základních školách. Následně proběhla jejich analýza a porovnání. Dále byla porovnávána legislativa a dokumenty ovlivňující prevenci šikany na základních školách. Výsledky byly pro přehled částečně zpracovány do tabulek. Byly popsány preventivní projekty a programy a zjišťováno jejich financování. V Olomouci byl zjištěn větší počet kvalifikovaných pedagogů a lepší spolupráce škol s dalšími institucemi, organizacemi apod. Další rozdíly byly zjištěny ve formě spolupráce škol s rodiči a v legislativě. Ve spolupráci škol s institucemi, organizacemi, osobami převažoval u škol v ČR soukromý sektor, zatímco u škol v SRN sektor státní.
45
8 SUMMARY The goal of the bachelor thesis is to compare the systems of bullying prevention on basic schools in the Czech Republic (Olomouc) and in Federal Republic of Germany (Marburg). The theoretical part of the work is generally devoting to the problems of bullying, bullying prevention and the system of prevention in individual states. The research passed off in June 2012 and the examined group was made of 3 basic schools in CR (Olomouc) and 3 „Real-“ and „Hauptschulen“ in Germany (Marburg). The research method was questionnaire. In the practical part the preventive measures in the particular schools were found out. Subsequently the analysis and comparison were made. Further the legislation and the documents affecting the bullying prevention on the schools were compared. The results were partially made into charts because of better clarity. The preventive schemes and programmes were described and it was discovered their financing. It was found out that in Olomouc there is a bigger number of qualified teachers and better cooperation of the schools with other institutions, organizations etc. More differences were discovered in the cooperation of the schools with parents and in legislation. There is the difference in the schools cooperation with institutions, organizations and persons between the schools in CR and Germany. In the Czech Republic the private sector prevails while in Germany it is the state sector.
46
9 REFERENČNÍ SEZNAM Anonymous a. (n. d.). Prevence. Retrieved 15. 6. 2012 from the World Wide Web: http://cs.wikipedia.org/wiki/Prevence Anonymous b. (2012). Prevence. Retrieved 27. 6. 2012 from the World Wide Web: http://www.msmt.cz/socialni-programy/prevence Anonymous c. (n. d.). Země Spolkové republiky Německo. Retrieved 30. 6. 2012 from the World Wide Web: http://www.tatsachen-ueber-deutschland.de/cz/politickysystem/main-content- 04/zakladni-zakon.html Bendl, S. (2003). Prevence a řešení šikany ve škole. Praha: ISV. Bundesgesetzblatt online. (2011). Gesetz zur Stärkung eines aktiven Schutzes von Kindern und Jugendlichen (Bundeskinderschutzgesetzt – BkiSchG). Retrieved 25.6. 2012
from
the
World
Wide
Web:
http://www2.bgbl.de/Xaver/start.xav?startbk=Bundesanzeiger_BGBl&bk=Bundesan zeiger_BGBl&start=//*[@attr_id=%27bgbl111s2975.pdf%27]#_blank Dollase, R. (2010). Gewalt in der Schule. Stuttgart: Kohlhammer. Eurydice. (2009). Struktury systému vzdělávání a odborné přípravy v Evropě. Česká republika.
Retrieved
25.6.
2012
from
the
World
Wide
Web:
http://eacea.ec.europa.eu/education/eurydice/documents/eurybase/structures/041_CZ _CS.pdf Gugel, G. (2008). Handbuch Gewaltprävention: für die Grundschule und die Arbeit mit Kindern. Thübingen: Institut für Friedenspädagogik. Heinemann, K-H. (2001). Gewaltprävention in Schulen. Frankfurt am Main: Gewerkschaft Erziehung und Wissenschaft. Hessisches Kultusministerium. (2012). Erlasse/Richtlinien. Retrieved 20.6. 2012 from the
World
Wide
Web:
http://www.schulamt-
marburg.hessen.de/irj/HKM_Internet?cid=b2c11a618cd5e6852f0d2837892f7777 Hessisches Kultusministerium. (2012). Gesetze. Retrieved 20.6. 2012 from the World Wide
Web:
http://www.schulamt-
marburg.hessen.de/irj/HKM_Internet?cid=e8f39e1d9102a6731b7aabec08b188a1 Hessisches kultusministerium. (2012). Gewaltprävention. Retrieved 15.6. 2012 from the World
Wide
Web:
http://www.hkm.hessen.de/irj/HKM_Internet?rid=HKM_15/HKM_Internet/nav/0bb/ 0bb70c89-8666-1a01-e76c-d97ccf4e69f2,ebb1fef6-ac56-a01b-e59247
697ccf4e69f2,22222222-2222-2222-2222-222222222222,22222222-2222-22222222-222222222222,11111111-2222-3333-4444100000005003.htm&uid=0bb70c89-8666-1a01-e76c-d97ccf4e69f2 Hessisches Kultusministerium. (2012). Verordnungen. Retrieved 20.6. 2012 from the World
Wide
Web:
http://www.schulamt-
marburg.hessen.de/irj/HKM_Internet?rid=HKM_15/HKM_Internet/nav/814/814301 9a-8cc6-1811-f3ef-ef91921321b2,11c3becb-224d-901b-e592697ccf4e69f2,22222222-2222-2222-2222-222222222222,22222222-2222-22222222-222222222222,11111111-2222-3333-4444100000005015.htm&uid=8143019a-8cc6-1811-f3ef-ef91921321b2 Jannan, M. (2008). Das Anti-Mobbing-Buch. Weinheim: Beltz. Jannan, M. (2012). Gewaltprävention an Schulen. Weinheim: Beltz. Kolář, M. (1997). Skrytý svět šikanování ve školách. Praha: Portál. Lindner, M. (2002). Kooperation Jugendhilfe – Schule: Ein Wegweiser durch Angebote und Massnahmen der Jugendhilfe in Marburg. Marburg: Praxis-, Koordinations- und Servicestelle „Jugendhilfe-Schule“. Ministerstvo vnitra. (2007). Strategie prevence kriminality na léta 2008 až 2011. Retrieved
27.
6.
2012
from
the
World
Wide
Web:
http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/dokument/2007/prevence/strategie1016/strategie3 .pdf MŠMT. (2009). Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení. Retrieved 27. 6. 2012 from the World
Wide
Web:
http://www.msmt.cz/uploads/soubory/Tiskovy_odbor/Metodicky_pokyn_k_prevenci _a_reseni_sikanovani.pdf MŠMT. (2009). Strategie prevence rizikových projevů chování u dětí a mládeže v působnosti resortu školství, mládeže a tělovýchovy na období 2009 -2012. Retrieved 27. 6. 2012 from the World Wide Web: www.msmt.cz/file/20270_1_1/ Olweus, D. (1996). Gewalt in der Schule: was Lehrer und Eltern wissen sollten – und tun können. Bern: Huber. Říčan, P. (1995). Agresivita a šikana mezi dětmi. Praha: Portál. Říčan, P., & Janošová, P. (2010). Jak na šikanu. Praha: Grada Publishing. Scheithauer, H., Hayer, T., & Niebank, K. (2008). Problemverhalten und Gewalt im Jugendalter. Stuttgart: Kohlhammer. 48
Spröber, N., Schlottke, P. F., & Hautzinger, M. (2008). Bullying in der Schule: Das Präventions- und Interventionsprogramm PROACT + E. Weinheim: Beltz. Švaříček, R. et al. (2007). Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Praha: Portál. Vokáč, P. (2010). Seznam platných předpisů v rezortu školství, mládeže a tělovýchovy. Retrieved 27. 6. 2011 from the World Wide Web: http://www.msmt.cz/file/11075 Weißmann, I. (2003). Formen und Ausmass von Gewalt in den Schulen. Marburg: Tactum.
49
10 PŘÍLOHY Příloha 1. Dotazník k prevenci proti šikaně pro základní školy v Olomouci Příloha 2. Dotazník k prevenci proti šikaně pro reálné a hlavní školy v Marburgu
50
Dotazník: 1 Účastní se Vaše škola některého programu, či projektu, který jí podporuje v prevenci proti šikaně? 1.1 Pokud ano, vyjmenujte prosím tyto projekty/programy. 1.2 Kdo Vám tyto projekty/programy nabízí? 2 Jak jsou do prevence proti šikaně na Vaší škole zapojeni rodiče? 3 Spolupracuje Vaše škola na primární prevenci proti šikaně s jinými institucemi, osobami, atd.? 3.1 Pokud ano, prosím uveďte se kterými. 3.2 Jak tato spolupráce probíhá? 4 Kolik je na Vaší škole učitelů, kteří prošli školením ohledně primární prevence šikany? 5 Souhlasíte se zveřejněním názvu Vaší školy v mé bakalářské práci? Příloha 1. Dotazník k prevenci proti šikaně pro základní školy v Olomouci
Fragebogen: 1 Nimmt Ihre Schule an einem Projekt oder Programm teil, das in Ihrer Schule Gewaltprävention (Bullying) unterstützt? 1.1 Wenn ja, nennen Sie bitte diese Projekte/Programme. 1.2 Wer bietet Ihnen diese Projekte/Programme an? 2 Wie werden die Eltern zum Thema Gewaltprävention an Ihre Schule mit einbezogen? 3 Arbeitet Ihre Schule im Bereich der Gewaltprävention mit einigen anderen Institutionen zusammen? 3.1 Wenn ja, bitte nennen sie diese Institutionen. 3.2 Wie sieht diese Mitarbeit aus? 4 Wie viel Lehrer gibt es an Ihrer Schule, die an einer Schulung im Fachbereich der Gewaltprävention teilgenommen haben? 5 Sind Sie damit einverstanden, dass ich Name Ihrer Schule in meiner Bachelorarbeit benutze? Příloha 2. Dotazník k prevenci proti šikaně pro reálné a hlavní školy v Marburgu
51
