Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta tělesné kultury Katedra aplikovaných pohybových aktivit

Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta tělesné kultury Katedra aplikovaných pohybových aktivit

TANEČNÍ VOLNOČASOVÉ AKTIVITY OSOB S TĚLESNÝM POSTIŽENÍM

Bakalářská práce Eva Szostoková

Olomouc 2013

Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta tělesné kultury Katedra aplikovaných pohybových aktivit

TANEČNÍ VOLNOČASOVÉ AKTIVITY OSOB S TĚLESNÝM POSTIŽENÍM Dance leisure activities persons with disabilities

Bakalářská práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

Mgr. Jana Harvanová, Ph.D.

Eva Szostoková Obor: Aplikované pohybové aktivity

Olomouc 2013

Bibliografická identifikace

Jméno a příjmení: Eva Szostoková Název diplomové práce: Taneční volnočasové aktivity osob s tělesným postižením Pracoviště: Katedra Aplikovaných pohybových aktivit Vedoucí diplomové práce: Mgr. Jana Harvanová, Ph.D. Rok obhajoby bakalářské práce: 2013 Abstrakt: Bakalářská práce se zabývá nabídkou tanečních volnočasových aktivit pro osoby s tělesným postižením. Vysvětluje pojmy týkající se osob s postižením, volnočasových aktivit, druhu tance a jeho vliv na osobnost jedince. Byl proveden výzkum, který prokázal nabídku tanečních volnočasových aktivit, dostupnost. Klíčová slova: osoby s tělesným postižením, tanec, volnočasové aktivity

Souhlasím s půjčováním bakalářské práce v rámci knihovních služeb.

Bibliographical identification

Author's first name and surname: Eva Szostoková Title od the master thesis: Dance leisure activities of people with disabilities in the District. Department: Department of Applied Physical Activities Supervisor: Mgr. Jana Harvanová, Ph.D. The year of presentation: 2013 Abstract: thes is deals with the range of leisure dance activities for people with disabilities in the District. It explains the concepts related to persons with disabilities, leisure activities, type of dance and its influence on the personality of the individual. Key words: persons with disabilities, dance, leisure activities

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně pod vedením Mgr. Jany Harvanové, Ph.D., uvedla všechny použité literární a odborné zdroje a dodržovala zásady vědecké etiky.

V Olomouci dne …………..

…………………

Děkuji vedoucí bakalářské práce Mgr. Janě Harvanové, Ph.D. za pomoc a cenné rady, které mi poskytla při zpracování bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat svému partnerovi Bc. Michalu Prakovi za morální podporu a trpělivost při zpracování této práce a své sestře Petře Wartové za korekturní úpravy.

OBSAH

1 ÚVOD ............................................................................................................................ 9 2 OSOBY S TĚLESNÝM POSTIŽENÍM...................................................................... 10 2.1 Vymezení kategorie postižení ............................................................................... 10 2.2 Klasifikace tělesného postižení. ............................................................................ 12 2.3 Integrace, segregace a inkluze. .............................................................................. 15 2.4 Faktory ovlivňující jedince s tělesným postižením ............................................... 16 2.5 Kvalita života osob s tělesným postižením ........................................................... 18 3 TANEČNÍ VOLNOČASOVÉ AKTIVITY ................................................................. 21 3.1 Základní terminologie ........................................................................................... 21 3.2 Taneční volnočasové aktivity osob s tělesným postižením................................... 24 3.2.1 Historie tance .................................................................................................. 25 3.2.2 Rytmus............................................................................................................ 26 3.3 Expresivní přístupy ............................................................................................... 27 3.3.1 Muzikoterapie ................................................................................................. 29 3.3.2 Psychobalet ..................................................................................................... 30 4 CÍL PRÁCE A VÝZKUMNÉ OTÁZKY .................................................................... 32 4.1 Cíl práce ................................................................................................................ 32 4.2 Výzkumné otázky.................................................................................................. 32 5 METODIKA ................................................................................................................ 33 5.1 Výzkumný soubor ................................................................................................. 33 5.2 Použité metody ...................................................................................................... 35 6 VÝSLEDKY ................................................................................................................ 36 6.1 Výsledky vztahující se k první výzkumné otázce ................................................. 36 6.2 Výsledky vztahující se ke druhé výzkumné otázce............................................... 37

7 DISKUZE .................................................................................................................... 40 8 ZÁVĚR. ....................................................................................................................... 41 9 SOUHRN ..................................................................................................................... 43 10 SUMARY. ................................................................................................................. 44 11 REFERENČNÍ SEZNAM ......................................................................................... 45 12 PŘÍLOHY. ................................................................................................................. 48

1 ÚVOD

Pohyb představuje nedílnou součást života lidí a nepostradatelnou složku zapadající do každodenních povinností každého z nás. Je naprosto nemožné si bez ní jakoukoliv činnost vůbec představit. Pro většinu znamená cosi přirozeného a naprosto samozřejmého. Avšak bohužel tomu tak není, před čímž široká veřejnost často klopí hlavu a otáčí se k této problematice zády. Člověk se může narodit s omezením pohyblivosti nebo o ni přijít následkem nemoci či nehody. I přesto však tyto osoby mají stále možnost pohybu, ať už se jedná o pohyb v podobě sportu, tance či pohybové aktivity. Je všeobecně známo, že nejen tyto aktivity, ale i tanec hrají důležitou roli v životech lidí s nejrůznější formou postižení. Dá se říci, že pohyb patří bezesporu k důležitým faktorům ovlivňujícím jak zdravé jedince, tak právě také osoby s postižením. Jedním z prostředků je již samotná myšlenka sjednocení životního stylu s postižením a snaha o zvýšení sebevědomí, pocitu štěstí, soběstačnosti a celkového dosažení resocializace. Začlenění do skupiny osob zdravých jedinců se dá považovat za stejně důležité, jako začlenění do skupiny osob s postižením. Tato realizace by měla sloužit k pomoci vyrovnání se s daným onemocněním či úrazem. Hlavní motivací k tanci by pak měla být snaha udržet se v lepší fyzické i psychické kondici, získat nové přátele a naučit se něčemu novému. Samotný pohyb je totiž nestálý, mění svou podobu a tak je u těchto neustále se rozvíjejících činností téměř jisté, že nikdy nebudou stereotypní a monotónní. Veřejnost by měla mít více na paměti, že lidé s jakoukoli formou postižení mají stejná práva na plnohodnotný život jako každý zdravý jedinec. V oblasti pohybu mají jednoznačně nemalá omezení a ne vše je pro ně jednoduché. Co bývá pro zdravého naprosto samozřejmé, s tím postižený často úporně bojuje. A právě chuť bojovat dělá z mého pohledu postiženého obrovským hrdinou. Cílem mé bakalářské práce bylo tedy popsat taneční volnočasové aktivity osob s tělesným postižením a jejich příbuzné terapie a především zjistit, jaké mají možnosti v České republice. Informace byly získány především za pomoci internetových zdrojů, získaných kontaktů a publikací.

9

2 OSOBY S POSTIŽENÍM

2.1 Vymezení kategorie postižení

Děti, mládež i dospělí, kteří se nějakým způsobem liší ze zdravotního nebo psychosociálního znevýhodnění, jsou označováni různým způsobem. Názvy se liší jak v zahraniční literatuře, tak také u nás v České republice. „V naší republice se používají tyto termíny: člověk postižený, znevýhodněný, s postižením, handicapovaný, zdravotně postižený, se speciálními výchovnými a vzdělávacími potřebami, člověk se speciálními potřebami, výjimečný aj.“ (Renotierová, Ludíková a kol., 2006, 18). Tyto uvedené pojmy dále označují následující skupiny jedinců: a) „Zrakově postižení - jsou osoby s různým stupněm a typem poškození zrakové percepce (např. nevidomí, osoby se zbytky zraku, osoby s refrakčními vadami, aj.). b) Pohybově postižení – tj. nemocní, tělesně postižení a zdravotně oslabení (např. vrozené tělesné vady končetin, rozštěp páteře, DMO, respirační, svalová a kosterní onemocnění, alergie, nemoci kardiovaskulární aj.). c) Řečové postižení – jedná se např. o jedince s neurózou řeči, s vadami výslovnosti, s organickou poruchou řeči atd. d) Sluchově postižení – jsou to např. osoby s nedoslýchavostí, se zbytky sluchu, neslyšící aj. e) Mentálně postižení (mentálně retardovaní) – jedná se o jedince s mentální retardací různého původu i stupně (oligofrenie, demence, lehký až hluboký stupeň). f) Obtížně vychovatelní (s poruchami chování) – tito lidé mají problémy v oblasti psychosociální. Speciální potřeby se týkají emočních a sociálních dovedností (lhaní, krádeže, drogové aj. závislosti, atd.). g) Jedinci se specifickými poruchami učení a chování – specifické obtíže se projevují

jako například dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyskalkulie,

dysmúzie, specifické poruchy chování a pozornosti – ADD, ADHD. h) Jedinci s vícenásobným postižením – tj. hluchoslepota, postižení mentální a tělesné, mentální se sluchovou vadou, mentální se zrakovou vadou, porucha

10

chování

s mentálním

postižením,

pohybové

a

řečové

postižení

atd.“

(Renotierová, Ludíková a kol., 2006, 18). Tato práce se bude zabývat pouze problematikou osob s „tělesným postižením“. Tento pojem vysvětluje Vítková (1998, 1) jako: „pojem mnohoznačný. Používá se v hovorové řeči, jako odborný termín v medicíně, ve speciální a rehabilitační pedagogice“. Je tedy zřejmé, že okruh využití tohoto pojmu je velice rozsáhlý. Dle Vítkové (2003, 5): „představují osoby s tělesným postižením velmi heterogenní skupinu, jejichž společným znakem je omezení pohybu, a toto tělesné postižení postihuje člověka v celé jeho osobnosti“. Jak již z dob středověku víme, lidé se snažili zachovat nejsilnější jedince, a proto byli nuceni zasahovat i těmi nejhoršími prostředky. Osoby, které byly na první pohled odlišné, musely být odstraněny. Prvotní tedy bylo úsilí o zachování rodu a to je vedlo k tomu, aby se zbavovali jedinců nemocných či neschopných pracovat. Projevovalo se to přímou likvidací nebo jejich segregací. Problémem spočívá v tom, že tělesná postižení působí v mnoha směrech jako výrazné postižení a jsou na první pohled patrné. „Tělesné postižení se projevuje především nedostatečnou pohybovou kompetencí a deformovaným zevnějškem“ (Fialová, Opatřilová & Procházková, 2012, 29). Musíme se na osoby s tělesným postižením dívat z širšího pohledu a brát ohledy na celkovou osobnost takového jedince. Renotierová, Ludíková a kol. (2006, 212) uvádí: „tělesná postižení jsou přetrvávající nebo trvalé nápadnosti, snížené pohybové schopnosti s dlouhodobým nebo podstatným působením na kognitivní, emocionální a sociální výkony. Důvodem bývají změny na pohybovém aparátu. Příčinou může být dědičnost, nemoc nebo úraz. Za tělesná postižení jsou považovány vady pohybového a nosného ústrojí, tj. kostí, kloubů, šlach i svalů a cévního zásobení a poškození nebo poruchy nervového ústrojí, pokud se projevují porušenou hybností“. Jak je známo, existuje celá řada pojetí tělesného postižení, jež upozorňuje na rozdíly, které jsou mezi vadou (poškozením) a z toho vyplývajících následků. Avšak není na světě pouze jeden druh postižení. Vágnerová, HadjMoussová & Štech (1993, 7) uvádí, že „tělesné či smyslové postižení je jev, který je nápadný tím, že je relativně řídký. Postižení jsou tedy v populaci spíše výjimečná, neběžná a odlišují se tím ve svůj neprospěch od běžných norem populace“. Příčiny postižení, které jsou vrozené, kladou zvláštní nároky po dobu vývoje člověka. Postižení vrozené, tedy získané v raném věku, ovlivňuje vývoj jedince, ale není traumatizující. Postižení získané opačným způsobem 11

představuje vyšší trauma, protože jedinec s postižením může porovnávat novou situaci s takovou, kterou ztratil a tento současný stav poté považuje za daleko horší. „Tělesné postižení je postižení, které brání mobilitě, pracovní činnosti, dělí se na přechodné a trvalé, vrozené a získané“ (Hartl, P., Hartlová, H. 2000, 442). Také Jankovský (2001, 3) uvádí: „tělesným (somatickým) postižením rozumíme v obecné rovině takové postižení, které se projevuje buďto dočasnými anebo trvalými problémy v motorických dispozicích člověka (dítěte)“.

K tomuto termínu je významné vymezit následující pojmy: a) Vada (poškození) • Jedná se o vady podpůrného a pohybového aparátu, poškození orgánových systémů, somatické změny a deformace (Vítková, 1998). b) Omezení/snížení výkonu • Jedná se o kvalitativní změny pohybového výkonu a kvantitativní omezení, zjišťováno k běžné výkonnosti vztaženo na věk a přihlédnutí k životnímu prostředí (Vítková, 1998). c) Postižení • Jedná se o trvalé podstatné působení na kognitivní, sociální a emocionální výhody, ztížená sociální interakce, malé či žádné přebírání společenských rolí, které odpovídají věku a pohlaví (Vítková, 1998).

2.2 Klasifikace tělesného postižení

Pohybové vady dělíme z různých hledisek například podle doby vzniku postižení, místa postižení, obrn, tonusu a rozsahu. Dle doby vzniku dělíme postižení na vrozené a získané. Mezi vrozené vady patří nejčastěji vady srdeční. Získaná postižení jsou v největším počtu způsobena poúrazovými stavy míšní léze, amputací, úrazy hlavy, získanými ortopedickými vadami dolních končetin, získanými srdečními vadami a jinými poúrazovými stavy (Michalík, 2011). 12

Mezi další kategorie patří dělení dle místa postižení a ty rozdělujeme na vady a obrny, deformace, malformace a amputace. Obrny týkající se centrální a periferní nervové soustavy se projevují poruchou hybnosti. Rozlišujeme je podle rozsahu a stupně postižení. Projevují se v kvantitativní poruše motorické inervace, rozlišujeme parézy (částečná ztráta hybnosti) a plegie (úplná ztráta hybnosti). Periferní obrny jsou chabé, centrální jsou spastické (Fialová, 2012. Vítková, 2006).

Patologicky vzniklé omezení hybnosti dělíme na: a) paréza (neúplná obrna) – částečná ztráta schopnosti volních pohybů, b) plegie (úplná obrna) – úplná ztráta schopnosti volních pohybů, c) kontraktura – fixované držení části těla (především končetin) v určité poloze, nervového či svalového původu (Fialová, 2012, Vítková, 2006).

Termíny, které jsou použity u popisu obrn: a) monoplegie (monoparéza) – obrna jedné končetiny; b) hemiplegie – obrna jedné poloviny těla; c) zkřížená hemiplegie – obrna stejnostranného hlavového nervu a končetin opačné strany; d) diplegie – obrna odpovídajících končetin (např. horních); e) paraplegie – symetrická obrna obou dolních končetin; f) quadriplegie – obrna všech čtyř končetin. (Fialová, 35).

Dělení podle druhu pohybového postižení dle tonusu definuje Vítková (1998, 21): a) „hypertonie: • spasticita (napětí svalstva); • rigidita (zpomalení, ztuhlost) b) hypotonie: • čistá mozková hypotonie (snížené svalové napětí, ochablost); • ataxie (nedostatek řádu a souhry svalů) c) střídavý: • atetóza, mimovolní pohyby (nedostatek držení, náhlé prudké pohyby) 13

Dělení podle místa postižení definuje Vítková (998, 21): a) „Tetra (kvadru) plégie/paréza •

kvadruplégie – úplná obrna

•

kvadruparéza – částečná obrna (oslabení). Vznik před narozením, poškozeno je celé tělo

b) Diplégie/Diparéza – postiženo celé tělo, nohy však více. Kolena spolu s kyčlemi jsou ohnuty do postavení na špičkách. c) Hemiplégie/Hemiparéza – ochrnutí poloviny těla (vertikálně). Je vždy postižená opačná polovina mozku, více postiženy paže a ruka než nohy. d) Triplégie/Triparéza – hemiplegie s dodatečným postižením jedné končetiny e) Monoplégie/Monoparéza – jen jedna končetina“.

Do skupiny centrálních obrn mj. náleží dětská mozková obrna (DMO), infekční obrna, sclerosis multiplex (roztroušená skleróza mozkomíšní), Parkinsonova choroba, degenerativní mozkové onemocnění, Friedreichova heredoataxie, cévní mozková příhoda a traumatické obrny (Michalík a kol, 2011). Deformace je buď vrozená, nebo získaná vada, která je charakteristická nesprávným tvarem některého orgánu nebo části těla (kostí, svalů).

Deformace dělíme dle Fialové, Opatřilové & Procházkové (2012) na: a) vývojové deformace, např. lebky, hrudníku, kloubů, končetin b) získané deformace, které vznikají po úrazech (např. traumatické deformace – špatně zhojená rána) a po zánětlivých onemocněních (deformace kostí a kloubů).

Pojem amputace znamená nenávratné odstranění orgánu, končetiny nebo její části od těla. V dnešní době se dají některé amputované části nahradit protézami.

Rozlišujeme amputace v důsledku: a) „traumatických příčin nebo b) následkem chirurgického zásahu (řeší nádorové, cévní, metabolické nebo zánětlivé onemocnění)“ (Fialová, Opatřilová & Procházková, 2012, 42).

14

Malformace je nutné rozlišovat od deformací. Jde o vrozenou vývojovou vadu, pro kterou je typické znetvoření. Tato vrozená úchylka vzniká za nitroděložního vývoje zárodku. K malformacím řadíme: a) „rozštěp rtu, b) Fallotovu tetralogii (kombinovaná srdeční vada), c) dále hovoříme o genezi (vrozené nevyvinutí části těla), d) aplazii (nevyvinutí, chybění orgánu)“ (Fialová, Opatřilová & Procházková, 2012, 42).

2.3 Integrace, segregace a inkluze

Ve smyslu sociologickém se integrace vztahuje na vznik společenských jednotek z určitého počtu lidí a skupin a popisuje se především stav, ve kterém došlo k integraci. Jedná se tedy o procesy integrace lidí jiných kultur do společnosti (Vítková, 2006, 155). Pro člověka je velice důležité zařadit se do kolektivu. Jak uvádí Renotierová, Ludíková a kol. (2006, 22): „integrací rozumíme naprosté a bezproblémové zapojení do širší intaktní společnosti“. Jedná se tedy o soužití lidí zdravých s lidmi s postižením, kdy se postižený musí vyrovnat se svou změnou. Žije a spolupracuje s nepostiženým, prokazuje výkony a vytváří hodnoty, které jsou společností uznány jako rovnocenné. Velkou chybou je zůstat pouze v určité komunitě a nerozvíjet dále svou osobnost a segregovat se tak. Jak uvádí Renotiérová ( 2005 a, 12): „Segregace je většinou chápána jako opak integrace. Lze ji charakterizovat jako stav, kdy jedinec se speciálními potřebami žije vyčleněn ze společnosti intaktních osob nebo se z ní sám vyčleňuje“. Člověk by se tedy měl snažit o takzvanou integraci do společnosti. Opět se setkávám s názorem Renotiérové (2005 a, 10), že: „Integrace (z latinského integer – začlenění, neporušenost). Vyjadřuje nejvyšší stupeň začlenění do společnosti. Postižený jedinec se de facto bezproblémově začleňuje do globálního společenského prostředí. Nemá potřebu dalších zvláštních opatření, úlev, výhod, individuální pomoci. Stává se nezávislý a samostatný“. Termín inkluze není tak úplně jednoduché přímočaře a jednoznačně popsat. Inkluzi můžeme chápat jako zahrnutí do konkrétního uceleného souboru. Důležitost by se měla 15

klást především na uvědomění si, že odlišnosti nezmizí, jen je potřeba je plně vnímat a poté správně uchopit a využít. Inkluze spočívá ve vytváření prostředí a v budování komunit, které podporují a oceňují jejich úspěchy (Booth, Ainscow, 2007, 8).

2.4 Faktory ovlivňující jedince s tělesným postižením

Největšími faktory, které ovlivňují jedince, jsou deformace zevnějšku a nedostatečnost pohybových kompetencí. Pokud jde o deformovaný zevnějšek, tato změna bývá často přijímána hůře. Lidé, vyrovnávající se se změnou vzhledu, trpí mnohem více méněcenností, než ostatní a daleko obtížněji navazují sociální vztahy. Je tedy mnohem snazší adaptace pro osoby s postižením, u kterých bude postižení méně viditelné. Dle Filipiové (1998, 10), která uvádí, že: „Uvnitř jsme všichni stejní. Ne nadarmo se říká, že u člověka je rozhodující, jaký je uvnitř a ne jak vypadá jeho tělesná schránka“. Je tedy jasné, že nejde jen o samotné postižení, ale je to záležitost celku. Nemoc nebo poranění nepostihuje jen nějaký orgán v lidském těle, ale člověka celého. Onemocněl člověk – nikoliv jen jeho srdce, játra, svaly nebo kůže. A protože je člověk nemocný celý, musí se léčení týkat celé jeho osobnosti, nikoli jen poškozeného orgánu (Matějček, 1992). Mnohem přijatelnější dle načasování je postižení nebo nemoc, jež postihne jedince náhle, bez předešlého upozornění a které má prognózu, která je stabilní nebo má tendenci se zlepšovat. Avšak negativní prognóza postiženého deprimuje, neboť průběh nemoci je neovlivnitelný. Negativní prognóza a tím způsobený negativní přístup může daný zdravotní stav ještě více zhoršit. Jak uvádí Matějček (1992, 44): „Defekt získaný v pozdějším věku přináší vždy změnu životní situace a problémem je tu nejprve vyrovnání s touto změnou a pak teprve vývoj za ztížených podmínek“. U získaného postižení bývá velké riziko závislosti na druhé osobě, což může být příslušník rodiny, pečovatel či osobní asistent. Je tedy nutné omezit nežádoucí faktory nedostatečné adaptace, jako jsou například malé příležitosti ke kontaktu s vrstevníky, omezení v plánování budoucnosti či snížená možnost kontaktu s druhým pohlavím. Velmi důležitou roli v tomto případě hrají rodinní příslušníci nebo odborníci, kteří jsou zde pro zvládání těžkých životních situací. 16

Důležitou částí života osob s postižením jsou koníčky a zájmy, které byly běžnou součástí jejich života před úrazem, a je velmi důležité, aby se jim pak věnovali i nadále. Existuje celá řada variant, jak vykonávat své koníčky modifikovaně a přitom dělat to, co jim přináší pozitivní energii. Pokud však je tomu naopak a jsou tyto koníčky omezeny, objevuje se zde zahořklost, nespokojenost a nespravedlivost vůči zdravé populaci. Lidé jsou opravdu závislí na svých zvycích a mezilidské komunikaci, a pokud je jim sebráno to důležité, měli by se snažit najít jinou variantu pro to, co dělají rádi. Žádný organismus nežije, ale nachází se v každém okamžiku svého života v nějakém prostředí, s nímž je v neustálém vztahu. Je svým prostředím ovlivňován a sám je ovlivňuje. Žije vždy v určitých životních podmínkách, kterým se přizpůsobuje a přetváří si je a vytváří nové. Tyto podmínky jsou člověka složitější než u ostatních živých tvorů. Zvláště jeho vztahy k druhým lidem, k prostředí tzv. sociálnímu, silně podmiňují jeho životní vývoj (Matějček, 1992). Nemůžeme vědět jistě, co ovlivňuje osoby s postižením více, zda překonávání postižení v dětském věku, tedy postižení vrozené, nebo v dospělosti, tedy získané. Není to jednoduchá role jak pro postiženého, tak pro osoby v blízkém okolí. U dítěte zaujímá rodina vedoucí postavení v socializačním procesu, vytváří první sociální prostředí, do něhož dítě přichází. Výchova dítěte má ovlivňovat vnitřní rodinné vztahy a výsledkem by mělo být osamostatnění jedince. Za důležitý se považuje především vztah k matce a jejich první kontakt. U dospělého jedince je tomu jinak. Jsou zde určité myšlenky návratu ke zdraví, a proto tam bývá vyvinuta určitá aktivita, která udržuje představu vrácení hodnot, které zdraví a zdatnost člověku přinášejí. Systém péče o postižené, který je zaměřen pouze na stránku pečující a ochraňující, bývá zároveň omezující a odsuzuje postižení k trpné roli těch, kteří žijí v závislosti na ostatních. Péče o postižené by měla být taková, aby jim umožnila optimální rozvoj a uplatnění bez ohledu na postižení, aby se konec konců postižení stalo pouze jednou z charakteristik postižení jedince, a to možná ne tou nejdůležitější (Vágnerová, HadjMoussová & Štech, 1993).

17

2.5 Kvalita života osob s tělesným postižením

S termínem „kvalita života“ se v dnešní době setkáváme poměrně často, a netýká se jen zdravé populace, ale i osob s postižením, chronicky nemocných, seniorů a závislých. Mezi faktory určující kvalitu života řadíme na první místo vzdělání, dále pak pracovní podmínky, uspokojování potřeb, relaxaci a zábavu, dopravu a komunikaci, byty a jejich propozice, oblékání, sociální jistoty a v neposlední řadě také svobodu. Dle odborníků se tyto hodnoty dělí na objektivní a subjektivní. Přiklánějí se k subjektivnímu hodnocení kvality života a to považují za zásadní a rozhodující pro život. Kvalitu života tělesně postiženého ovlivňuje závažnost pohybového omezení. Rozhodujícím faktorem je pro ně vlastní soběstačnost, která bývá dána schopností samostatného pohybu, ten umožňuje schopnost sebe obsluhy a nezávislosti na ostatních. Závisí na tom, jakou schopnost použití horních a dolních končetin mají a jakou má jedinec schopnost se o sebe postarat. Zde je důležité především to, zda se o sebe postará alespoň částečně nebo zda tato osoba disponuje úplnou závislostí na pomoci druhých. Pokud je jeho závislost na okolí malá, se svým postižením se lépe vyrovnává. K dalším činitelům ovlivňujícím kvalitu života patří bolest, motivace, představy a myšlenky. Kvalita závisí i na postoji, jaký zaujme postižený vůči svému handicapu. Může nastat přehodnocení žebříčku hodnot v situaci, ve které se nachází. Nejvíce však působí síla jedince bojovat a hledat řešení těžkých situací, která pomáhají s postižením. Za velmi důležité se považuje přátelství a podpora druhé osoby, neboť každý člověk potřebuje mít kamarádský vztah. Když se tedy stane neočekávaný úraz, potřebuje jedinec v této těžké chvíli především velkou podporu. V nejčastějším případě je to rodina, dále pak lidé z nejbližšího okruhu, kterým daný jedinec věří a je na ně zvyklý. Potřeba podpory a sounáležitosti je pro postižené velmi důležitá. Člověk se potřebuje vypovídat, sdílet s někým své pocity a myšlenky. Proto představuje rodina důležitý faktor, který by měl být vždy k dispozici. Nejedná se jen o to, aby se jedinec vypovídal, ale také o vnímání pocitů empatie a soucítění od jedinců, se kterými hovoříme. Pro jedince s postižením je mnohdy těžké navrácení do běžné společnosti, proto často vyhledává okruh osob se stejným postižením. V této společnosti nachází osoby sobě blízké nejen, co se týče postižení, ale i přátelství. Neméně podstatnými jsou zdravotníci a také pracovníci ošetřovatelské péče.

18

Jedna z důležitých potřeb člověka je uspokojování psychických potřeb. Při neuspokojování základních psychických potřeb po dlouhou dobu může dojít k psychické deprivaci. Jestliže je jedinec „vhozen“ do neznáma, může se stát, že tuto situaci nebude moci přijmout. Tady bude záležet na postoji rodiny, je tedy nutno žít „normálně“, vytvářet kolem sebe radostnou atmosféru a nedat najevo své trápení. Nelze vše zvládnout najednou, je třeba postupovat po malých krůčcích. Jak uvádí Matějček (1992, 138): „Je třeba cílů bližších, konkrétních, dosažitelných v kratších časových intervalech. Každé dosažení takového dílčího cíle je prožíváno jako úspěch a je provázeno pocitem uspokojení“. Psychologické výzkumy ukázaly, že ambice člověka se zvyšují úměrně dosaženému předchozímu úspěchu a snižují úměrně utrpěnému neúspěchu (Matějček, 1992). „Životní styl je jedním ze základních faktorů ovlivňující kvalitu života. Vytváří se v průběhu života, kdy se člověk dostává do interakce s okolím“ (Slepičková, 2000, 37). Lze jej charakterizovat jako paletu prakticky všech lidských aktivit počínaje od myšlení, přes chování až po jednání, a to takových, které zaujímají v životě trvalejší místo, většinou se opakují, jsou typické a předvídatelné. Nejčastěji se posuzuje podle názorů, postojů a vnějších projevů chování. Životní styl je proměnlivý v čase, neboť s časem se mění potřeby člověka a okolní prostředí samozřejmě také prochází různými změnami. „Sport, ať se již jedná o aerobní a posilovací aktivity či sportovní hry, musí být prožíván s radostí a uspokojením. Nejprve se jeho pozitivní účinky projeví na psychice jedince a až poté na jeho fyzickém stavu“ (Slepičková, 2006, 62). Záleží především na aktuálním prožívání při samotné aktivitě, které je následně doplňováno různými pocity z výsledků této činnosti, jako je například zlepšení postavy, nabytí sebedůvěry, zlepšení zdatnosti, upevnění zdraví atd.

19

Přínos sportu (ve volném čase) v oblasti tělesné a duševní lze na závěr shrnout do bodů: a) zvyšuje se účinnost srdce a plic, b) snižuje riziko srdečně cévních onemocnění, c) zvyšuje se svalová síla a vytrvalost, d) snižují se problémy se zády, e) zlepšuje se vzhled, f) napomáhá k udržování správné tělesné hmotnosti, g) zlepšují se psychické funkce, h) snižuje se působení stresu, i) oddalují se procesy stárnutí, j) způsobuje přirozenou únavu a uklidnění“ (Slepičková, 2000, 62).

20

3 TANEČNÍ VOLNOČASOVÉ AKTIVITY

3.1 Základní terminologie

Mezi základní termíny, jež jsou spojeny s pohybem a u nichž je potřeba podrobněji vysvětlit jejich význam, patří pohyb, pohybová aktivita a volný čas. a) Pohyb „Pohyb (latinsky motus) představuje základ pojmu motorika. „Tento termín necharakterizuje jen souhrn pohybových projevů živého organismu, ale i jeho předpoklady pro pohyb“ (Renotiérová, Bendová, 2005b, 15). Pohyb jako takový patří k základním potřebám člověka. Často jej lidé považují za náplň, bez které si svůj život jednoduše nedokážou vůbec představit. Pohyb jim umožnuje účastnit se všech dostupných činností a proto se řadí k základním projevům. U handicapovaných osob bývá často velmi složité učit se novému pohybu nebo obnovovat pohyb již narušený či úplně ztracený. Člověk své tělo vnímá různým způsobem, má k němu určitý vztah, určuje jeho fyzickou identitu a jeho postoj k pohybové aktivitě, ke sportu a také k prezentaci své osobnosti. Důležitou součástí je soulad tělesného rozvoje a obohacování v psychické a sociální oblasti. Pro existenci hmoty je pohyb základním projevem života organismu. Pohybem dle Hodaně (1997, 68) rozumíme: „všechny procesy a změny probíhající v přírodě i ve společnosti“. Vzhledem k tomu lze pohyb rozdělit obecně do tří základních skupin: pohyb mechanický, společenský a biologický. V kontextu s živými organismy hovoříme o pohybu jako o základní a nezbytné vlastnosti umožňující jejich přirozený vývoj. Pohyb je tedy spojen i s existencí člověka samotného, kterému umožňuje žít a přežít ve svém prostředí. Pohybem se rozumí i vyjádření lidského chování, kterým člověk vyjadřuje svůj vztah k okolí, své potřeby a také svou vlastní vůli. V neposlední řadě termín tělocvičná aktivita vysvětluje Hodaň (1997) jako „sumu realizovaných tělesných cvičení. Je to tedy skutečně realizovaná aktivita v oblasti tělocvičné motoriky. A konkrétní pohybové činnosti právě v tělocvičné aktivitě tělesnými cvičeními“.

21

Pohyb můžeme označit jako základní nástroj, který zabezpečuje člověku: a) „existenční zajištění, včetně pracovního uplatnění, b) výkon občanských práv a svobod, c) přísun podnětů, informací a poznatků, d) formativní působení sociokulturních činitelů, e) příležitost k sebereprezentaci, f) navazování sociálních vztahů, g) podporu zdraví a upevnění kondice, h) zlepšení předpokladů pro sebeobsluhu a soběstačnost, i) zábavu, prožitek atd.“ (Opatřilová & Zámečníková, 2008, 9).

Jak již bylo zmíněno, pohyb ovlivňuje samostatnost člověka, vývoj jeho osobnosti a fyzické a psychické zdraví. Důležitou složku pak představuje schopnost sdružovat se a komunikovat s ostatními. Pohyb by se měl rozvíjet už od počátku vývoje dítěte. Pohyb člověku umožňuje například uspokojování základních fyziologických potřeb; existenční zajištění, včetně pracovního uplatnění; výkon občanských práv a svobod; přísun podnětů, informací a poznatků; formativní působení sociokulturních činitelů; příležitost k sebeprezentaci a navazování sociálních kontaktů; podporu zdraví a upevnění kondice; sebeobsluhu a samostatnost; zábavu a prožitek (Novosad, 2000). Význam pohybu ve vývoji dítěte je důležitý. V publikaci „Ucelená rehabilitace lidí se zdravotním, zejména somatickým postižením“ uvádí Novosad (2000) dvě základní roviny: a) rovina pohybů nezbytných, tedy těch, jejichž smyslem je zajištění lidské existence, b) rovina pohybů ostatních, které směřují k ovlivnění některých stránek vývoje a života člověka, zejména po stránce tělesné a duševní.

Veškerá tělesná cvičení slouží k rozvíjení organismu člověka, zdokonalují činnost pohybového aparátu, vnitřních orgánů i nervového systému, vede k formování a zdokonalování pohybových dovedností a přispívá k rozvoji psychických a morálních vlastností člověka. Rozvoj tělesné zdatnosti je tedy velmi důležitý u dětí s tělesným postižením. Pohyb slouží k předcházení bolestem či civilizačním chorobám. Neméně

22

důležité je zapadnout do kolektivu a najít si přátele, kteří rozvíjí pocit bezpečí a odbourávají pocit méněcennosti. K pohybu neodmyslitelně patří velká dávka fantazie a zrakové vnímání sebe a okolí, avšak u tance je zapotřebí vnímat hudbu a dát průchod vlastním emocím a představivosti. U osob na vozíčku bývá tento proces mnohem složitější. Problémem se v tomto případě stává především obecně rozšířený názor, že k tomu, aby se handicapovaní věnovali tanci, potřebují mnoho prostoru. Důležité je chtít se učit něčemu novému, i když to mnohdy není vůbec jednoduché. Stejné je to u nich při obnovení něčeho, co již předtím uměli, rádi tuto činnost vykonávali a teď se do toho znovu musí pustit ještě s větším nasazením a dát pohybu nový směr a význam. Podstatné je vytvořit vhodné podmínky a atmosféru k dané pohybové činnosti a správně motivovat jedince. Proto nesmíme zapomenout na to, že člověk s postižením vnímá své tělo jiným způsobem. Hledí nejen na svůj zevnějšek, ale také na skutečnost, jak ho vnímá okolí, a proto se musíme pokusit o propojení nejen tělesného rozvoje, ale hlavně psychické a sociální oblasti. Člověk musí být v důsledku spokojen sám se sebou ve všech ohledech, pokud je to alespoň trochu možné.

b) Pohybová aktivita Pro termín pohybová aktivita neexistuje žádná ucelená definice. Objevuje se shoda v mínění, že je to jakákoliv lokomoce a tělesné cvičení, tedy všechny aktivity denního života a sport, které činíme pro dosažení lepší kondice a upevnění zdraví. Pro potřeby charty je sport vymezen následovně: „Sportem se rozumí všechny formy pohybové činnosti, které ať již prostřednictvím organizované účasti či nikoliv, si kladou za cíl projevení či zdokonalení tělesné a psychické kondice, rozvoj společenských vztahů nebo dosažení výsledků v soutěžích na všech úrovních“ (Slepičková, 2000, 22). Hlavním důvodem, proč provádět pohybovou aktivitu, je zmírnění negativních důsledků psychického stresu. Lidé se těmto aktivitám věnují především proto, že jim tyto činnosti přinášejí potěšení, zažívají při nich dobré pocity a mohou se setkávat s novými a zajímavými lidmi.

c) Volný čas Termín volný čas popisuje Ješina (2007b, 7) jako „čas, který nám zbude po strávení pracovní a mimopracovní doby, přičemž mimopracovní dobou jsou chápány 23

takové aktivity, které jsou nutné více či méně pravidelně dělat, ale nepatří do pracovní doby“. Na zvýšení zájmu o volnočasové aktivity se podílejí faktory jako více času na to se jim věnovat, lepší finanční stránka obyvatel ČR atd. Volný čas zastává významnou úlohu v celkovém vývoji osobnosti člověka a v socializačním procesu dětí a mládeže, proto by měl být volný čas efektivně a kvalitně využit (Ješina, 2007a). Volný čas se dá trávit dvojím způsobem. Buďto spontánní realizací volnočasových aktivit, kdy si jedinec volí náplň sám a je mimo skupinu lidí, nebo prostřednictvím organizované formy trávení volného času (Slepičková, 2005). V tomto případě představuje pro tuto osobu výhodu výběr z mnohých nabídek volnočasových aktivit a zprostředkovávají vhodné podmínky a prostředí pro jejich realizaci. Dále Slepičková (2005, 22) dodává: „Prostřednictvím organizované formy volného času lze v řadě případů cíleně a efektivněji naplňovat jeho funkce“. Je zde tedy velká škála činností, kterými můžeme naplnit volný čas. Záleží na každém jedinci, aby si zvolil, jakou činností se bude zabývat. Mezi takzvané pasivní aktivity, jež mohou naplnit volný čas, patří například poslech rádia, televize, četba či kultura. Ovšem máme tu i aktivity sportovní, kulturní a společenské. Jakým způsobem trávíme volný čas, závisí čistě na svobodné volbě každého člověka. Naplnění volného času záleží čistě na osobním výběru. Může se jednat o nic nedělání a prázdné povídání či aktivity, které jsou spíše řazeny k pracím v domácnosti, jako je vaření, pletení, zahrádkaření apod. Může to však dojít k intenzivní aktivitě jako je kupříkladu sport nebo kultura. Vše závisí jen na tělesné a duševní činnosti, která jim přináší posílení, odpočinek a radost. A záleží jen na samotném jedinci, co je pro něj příjemné, ovšem záleží i na okolí, které jej ovlivňuje.

3.2 Taneční volnočasové aktivity osob s tělesným postižením

Tanec bývá všeobecně vnímán jako estetický pohyb. Není to jen v ladných křivkách, propnutých pažích, ale především ve výrazu tanečníka a v jeho pocitech, které u tance prožívá. Tanec vychází z člověka samotného a nikoli z předepsaných cviků. V podstatě se jedná o vyjádření našich pocitů, tužeb a emocí prostřednictvím pohybu. Tanec svým specifickým způsobem zvládá každý z nás a není k tomu zapotřebí žádných tanečních 24

kurzů ani kroužků. Každý jsme jiný a náš pohyb, naše ošívání, pohyby, chůze - to vše nás prozrazuje. Pohyb je pro každého člověka typický. Tanec může mít sice pro mnohé podobný význam, ale po stránce pohybové značí pro každého něco zcela jiného. Jak uvádí Čížková (2005, 31): „Tanec se odehrává v pohybu, avšak pohyb nemusí být nutně tancem“. Je velmi důležité propojit pohyb s emocemi, které cítíme v danou chvíli a dát jim přesného pojmenování. Pohyb jako takový je pro člověka přirozený. S jeho pomocí komunikujeme s vnějším světem. Je to tzv. neverbální komunikace nebo také řeč těla. Nejvíce si této komunikace všímají lidé se sluchovým postižením, jež se zaměřují na odezírání slov, ale také na ostatní pohyby člověka. Lidé si této řeči těla v dnešní době už nevšímají. Jak uvádí Čížková (2005, 18): „Při tanci se člověku dostává porozumění díky přímé účasti, ve které jednání a porozumění není děleno“. Pokud se jedná o volbu formy pohybu, je to individuální. „Volíme cvičení pohybově přístupná, jednoduchá, ale pro všechny účinná a účelná. Přizpůsobíme obsah nejméně pohybově zkušeným. Kvalitnějším provedením se dobře procvičí i zdatnější jedinci“ (Dohnal, 1991, 17). Co se týká procvičení, musí mít určitou pestrost obsahu, musí být vhodně motivován a hlavní složka by měla obsahovat správné vysvětlení, proč je konkrétní cvičení důležité. Za vhodné se považuje použití také různých estetických složek, jako je například hudba, zpěv, říkadla či použití hudebních nástrojů k vytvoření vlastní hudby. Cílem práce s tancem a pohybem není pouze evokace nebo reflexe pocitů, ale podpora klienta ve vnímání, co se s ním při expresivním pohybu děje. Bude-li se člověk více snažit přijmout vlastní tělo za své a probudí-li se v něm počáteční životní síla, bude se moci na procesu změny sám podílet (Payne, 1999).

3.2.1 Historie tance

Tanec řadíme k vůbec nejstarším vyjadřovacím prostředkům. Vyznačuje se nejen pradávnou, ale také velmi bohatou historií. Již v období pravěku se zachovaly nástěnné malby, do kterých tehdejší obyvatele vyrývali své prožitky vyjádřené prostřednictvím tance. K nejčastějším vyobrazením pak patřily obřady, lov či boj. Lidé tento proces praktikovali především při významných událostech, ke kterým patřily kromě různých 25

obřadů také pohřby. U těchto příležitostí používali při tanci všemožné zvuky a napodobovali tímto způsobem i zvířata. V období starověku už tanec představoval velmi důležitou součást náboženských obřadů a to především u starých Egypťanů. Velký význam měl především při pohřbech a také při uctívání bohů. V tomto období dochází k rozmachu tance pantomimického a také akrobatického. V Řecku byl zase taneční projev úzce propojen s hudbou a hlavně uctíváním bohů. Rozšířené pak byly především tance bojové (Payne, 1999). Středověký tanec (11. a 12. století) byl ve své době velmi rozšířený, především pak tanec kruhový a také lidový. Ten byl hojně zastoupen především na venkově. Později se dostal i na dvůr a vyšší vrstvy si jej velmi oblíbily a samozřejmě upravily dle svých potřeb. V období novověku se již uchytily hlavně tance lidové a moderní, které se uchovaly do dnešních dnů, stále se rozvíjejí a neustále mění svou podobu. Tanec představuje již od pradávna nedílnou součást lidského života. Má komunikační, kulturní a také náboženský význam. Byl a stále je naší přirozenou složkou, vychází z nás samotných a s jeho pomocí vyjadřujeme právě to, co v danou chvíli cítíme. Jak v minulosti, tak i v dnešní době se tanec odlišuje podle dané země a její kultury. Prvotním vyjádřením bylo pouhé poskakování kolem ohně, přes tance domorodých kmenů až po dnešní ucelený projev. V dnešní době existuje celá řada forem a vyjádření tance. Ať už se však jedná o tance společenské, závodní nebo jen pro pobavení, vždy vycházejí z nitra člověka (Návratová, J., Vašek, R. a kol., 2010).

3.2.2 Rytmus

Pojem rytmus je odvozen z řeckého slova rhytmos, které můžeme přeložit jako tok, dění, pohyb. „Rytmické cítění není pouhým nasloucháním a zpracováním časového průběhu hudby, ale je provázeno nasloucháním a zpracováním časového průběhu hudby a provázeno současně probíhajícími pohybovými reakcemi organismu“ (Čížková, 2005, 52). Rytmus silně ovlivňuje emocionální prožívání. Rytmus představuje pro člověka přirozenou součást života. V našem těle můžeme objevit velké množství rytmických mechanismů, přičemž si nemusíme vůbec uvědomovat, že jsou to právě ony, které nás 26

popohánějí. Takový mechanismus představuje kupříkladu naše srdce, které rytmicky bije bez únavy a svým tlukotem doprovází celý náš život. Změnu jeho tlukotu ovlivňuje především naše fyzická aktivita, stres či uvolnění adrenalinu, což jeho činnost podstatně zrychlí nebo naopak spánek a klidný dech, které mají opačný účinek. Rytmus se nachází doslova všude kolem nás, a tudíž jsme jeho součástí. Nejzákladnější je rytmická opora při vyjadřování tance, pro nás představuje nejlepší oporu vlastní dýchání. Kontrolované dýchání nám pomáhá ke zklidnění celého těla a k uvědomění si, jaké signály nám tělo zevnitř vysílá, což napomáhá k lepšímu expresivnímu vyjádření tanečníka. Při samotném tanci nám dává impuls k pohybu výrazný nádech a dokončení pohybu bývá doprovázeno hlubokým výdechem. Při tanečních cvičeních je důležitá práce s dechem, nejlépe s hlasitým. Správná technika dýchání poskytuje jedinci podporu a větší jistotu při provedení pohybu. Pro mnohé je však těžké vyjadřovat hlasitým dýcháním svůj projev.

3.3 Expresivní přístupy

„Expresivním pohybem označujeme takový pohyb, který vyjadřuje vnitřní duševní stav jedince. Vyjadřuje emoce, emocionální podtext vztahů, informace o osobnostních rysech, temperamentu jedince“ (Čížková, 2005, 50). Expresivní terapie je psychoterapie, která využívá pro vyjádření (expresi) kontakt, intervenci a také jiné formy než verbální. Kromě slova nám ve vztahu a terapeutickém procesu napomáhá pohyb, metafora obrazu, tance, dramatické scénky, hudby, zvuku, básně a podobně. Někdy se mluví o neverbální terapii, kreativní terapii. Taneční terapie je forma psychoterapie, která vychází z integrace tělesné a psychické části jedince. Vše, co se s námi děje po psychické stránce, se odráží v těle a pohybech a tím mají naše pohyby a postoje vliv také na naše prožívání a pocity. Tělo má svou paměť a dokáže s okolím i s námi samými komunikovat skrze naše pohybové reakce, či dokonce bolest a nemoc. Snahou a účelem je, aby obě části - psychická i fyzická - byly v jednotě. Taneční terapie tedy využívá k vyjadřování, sdílení a terapeutickým intervencím jak slova, tak také pohyb. Využití tanečního pohybu v terapii ještě stále stojí pouze na samém počátku, ale už se prokázalo, že pro mnohé skupiny klientů má svůj opodstatněný význam. Pokud 27

převezmeme zodpovědnost za pohyb, převezmeme zodpovědnost za své já a za pocity, které člověk při pohybu prožívá. Výsledkem může být snaha změnit se. Tanec a pohybová terapie byla vyvinuta ze skupinového tance a pohybu se speciálními potřebami. „V taneční a pohybové terapii se tanec pojímá jako pohyb; nebere se ohled na estetickou stránku a jeho podstata je vysvětlována z hlediska psychologického, sociologického a historického“ (Payne, 2011, 17). Vlastní podstata nespočívá v technice, ale spíše v procesu. Využití tance a pohybu nezávisí jen na vlastním tanečním a pohybovém umění, ale také na schopnostech tanec a pohyb přijímat. Tanec bývá považován za určitý druh umění, který zasahuje do výchovy a společenských souvislostí již od osmdesátých let. Jeden z druhů tanců se nazývá kreativní tanec, při kterém si každý určuje svůj vlastní styl. Při tomto tanci může účastník začít tím, že se opět seznamuje se svým tělem a i s těmi částmi, které již dávno zavrhl. To vede k uvědomění a přijetí takzvané nedokonalosti svého těla. „Díky tomu, že proces probíhá v neverbální rovině a pohyb se stává prostředkem vyjádření, mohou se lidé do procesu hluboce ponořit. Základem jsou tvořivé taneční improvizace a nevědomé volné pohybové asociace, ať se jedná o individuální nebo skupinovou terapii“ (Payne, 2011, 19). K důležitým prvkům patří také převzetí zodpovědnosti za vlastní pohyb a to v tom významu, že musí převzít zodpovědnost za své vlastní já a taktéž za pocity, které tanečník prožívá. Můžeme dojít k tomu, že výsledkem našich prožitků bude snaha o změnu vlastní osoby. Tanec řadíme k formám vyjadřování. Člověk tudíž může své pocity vystihnout tancem a následně je převést do vnějšího světa, kde své já přenese na ostatní a vpustí je do svého života. „Změna v přístupu, v sebepojetí a sebepochopení a růst směrem k plnému potenciálu mohou nastat jedině tehdy, když s emocionální a fyzickou stránkou pracujeme současně. A v tom spočívá rozdíl mezi výukou tance a taneční a pohybovou terapií: v taneční a pohybové terapii jde o jiné spojení. Pohyb a emoce jsou vzájemně neoddělitelně propletené. Pohyb může být motivován emocionálně (Payne, 2011, 39)“.

28

3.3.1 Muzikoterapie

Muzikoterapii řadíme k terapiím expresivním, což znamená, že úzce spolupracuje s uměleckými, tj. hudebními, výtvarnými či např. pohybovými prostředky. „Pojem muzikoterapie má řecko – latinský původ. Řecky moisika, latinsky musica znamená hudba; řecky therapeia, therapeineio, latinsky iatreia znamená léčit, ošetřovat, vzdělávat, cvičit, starat se, pomáhat (Mátejová, Mašura, 1992).“ Muzikoterapii lze definovat také jako disciplínu, jež je v kontaktu se širokou škálou nejrůznějších oborů, jakými jsou např. obory hudební, psychologické, psychoterapeutické, pedagogické či sociologické. Je velmi úzce spjata s uměním, avšak musíme ji považovat také za vědecký obor. U obou případů má však muzikoterapie zcela odlišný význam. V oblasti umění se dá hovořit o jakési formě kreativity a krásy, v oblasti vědní se dostává do popředí snaha o dosažení pravdivosti a objektivity. „Expresivní muzikoterapie představená Paolem Knillem je orientovaná na hudbu a hudební projev jako možnost komunikace. Vznikla v rámci kreativních terapií v 70. letech 20. Stol. v USA. Princip krystalizace – hudbu chápe jako krystalizaci rytmu a zvuku v čase. Hudba“je tvořena“. (Maranto, 1993, 73). Muzikoterapie je vědecká disciplína orientovaná na hranici mezi hudební psychologií, pedagogikou, sociologií, etnologií, hudební akustikou a hudební teorií, filosofií a estetikou. (Maranto, 1993). Hudba je použita k terapeutickým cílům, jako je znovuobnovení, udržení a zlepšení mentálního a fyzického zdraví.

Terapie je podporovaná všemi druhy zvuků a hudby, aby se: a) „zmírnily fyzické a psychické problémy, b) klientovi pomohlo a podařilo se mu dospět k souladu se sebou samým a se svým okolím, c) klientovi za pomoci hudebního tréninku umožnilo lépe poznat sebe sama a získat přístup k nevyužitým schopnostem“ (Maranto, 1993, 241).

29

3.3.2 Psychobalet

Psychobalet je metoda dětské psychoterapie, která byla původně určena pro děti s poruchami chování s využitím terapeutických tanečních technik. Později se tato metoda rozrostla takovým způsobem, až došlo ke spojení psychologie a baletu v nový, vyšší, terapeutický celek zvaný psychobalet. Zakladatelkou této metody byla v r. 1973 dětská psycholožka Georgina Fariñas ve spolupráci s primabalerínou a ředitelkou Baletu Nacional de Cuba Alicií Alonso (Zedková, 2012). V současném pojetí se na psychobalet pohlíží jako na uměleckou terapii, kde dochází k vzájemnému harmonickému propojování různých prvků a podsystémů, jako jsou: psychologické techniky a metody, hudba, tanec, pantomima, dramatizace, rozličné umělecké prostředky, tělesná a pohybová exprese či hry. Balet se přitom stává jakýmsi estetickým nástrojem terapeutického procesu. Metodou psychobaletu se pracuje nejen s dětmi, ale už i s dospělými jedinci. Skupina je vždy uzavřená a má atmosféru bezpečí, vzájemné důvěry a spolupráce. Rovněž se nepraktikuje rozdělování do skupin podle postižení, které se už i v začátcích ukazovalo jako kontraproduktivní.

Rozdělení do kategorií: a) Preventivní (zvládání a ventilace emocí, výchova, se zaměřením na rizikové skupiny dětí a dospívajících, které jsou v ohrožení jejich sociokulturního prostředí či patologických vztahů v rodině) b) Léčebná (děti a dospívající s emocionálními poruchami či dospělí neurotičtí pacienti, práce ve velmi malých skupinkách na principu uvolňování tělesného i duševního napětí.) c) Habilitační (děti, dospívající i dospělí všech stupňů mentální retardace, zaměřuje se na jejich psychomotorickou koordinaci, pěstování správných návyků a zlepšování sociálních i rodinných vazeb) d) Rehabilitační (korekce či kompenzace postižení, především skupiny nevidomých, s vadami sluchu, tělesně postižených, osob s těžkou neurózou či seniorů) e) Reedukační (mladí lidé se sociálními problémy, kteří mají sklony k delikvenci, rozvíjení pohybových dovedností, správných sociálních návyků) (Zedková, 2012). 30

Na závěr můžeme zmínit základní cíle při práci metodou psychobaletu a to obecně pro všechny skupinové podkategorie: a) dosáhnout psychické i sociální rovnováhy b) pracovat na držení těla, svalové a pohybové koordinaci, pružnosti, rovnováze, apod. c) umožnit sebeúctu a seberealizaci d) rozvíjet mezilidské vztahy e) upevňovat rodinné vztahy f) poskytnout jim radost a umělecké ocenění g) eliminovat negativní jednání a přeměnit ho v jednání přijatelné pro společnost (Globa, 2011).

31

4 CÍL PRÁCE A VÝZKUMNÉ OTÁZKY

4.1 Cíl práce

Osoby s tělesným postižením, stejně jako zdraví lidé, mají své zájmy a sociální potřeby. Z těchto důvodů se snaží vyhledávat společnost a aktivně se účastnit kolektivních záležitostí. Jednou z příležitostí, jak navázat kontakt, jsou také pohybové aktivity. K takovým méně známých nabídkám pro osoby s tělesným postižením patří mimo jiné také tanec. Právě ten u těchto lidí způsobuje, že svět vnímají a vidí trochu z jiného pohledu, s větším nadhledem a také s větší radostí. A to je skutečnost, která má za všech okolností ten největší smysl. Uvědomit si, že postižení představují součást našich životů a dokázat jim i přes nepřízeň osudu pomáhat, jak jen je to možné. Tanec představuje prostředníka, který dokáže oba na první pohled vzdálené světy sjednotit. Díky této pohybové aktivitě nacházejí zdraví s nemocnými společnou cestu, která může vést ke kýženým výsledkům.

Cílem této práce je tedy zmapovat nabídku tanečních volnočasových aktivit pro osoby s tělesným postižením v České republice a ověřit, zda osoby s tělesným postižením mají o tyto taneční volnočasové aktivity zájem.

4.2 Výzkumné otázky

1. Jaká je poptávka po tanečních volnočasových aktivitách pro osoby s tělesným postižením ve městě Havířově? 2. Jaká je nabídka tanečních volnočasových aktivit pro osoby s tělesným postižením v České republice?

32

5 METODIKA

5.1 Výzkumný soubor

První anketa, která byla vytvořena, se vztahuje k osobám s tělesným postižením ve městě Havířově. Celkový počet dotazovaných byl dvacet. Z tohoto počtu osob bylo třináct žen ve věku 16-40 let a sedm mužů ve věku 17-47 let. Osoby s tělesným postižením jsou rozmístěny po celé ploše města Havířova, jeho přidružených částí a okolních vesnic. Dostupnost do sídla centra je poměrně dobrá, lidé se tam mohou dostat městskými hromadnými prostředky, ale přesto se tito lidé dopravují spíše po vlastní ose svými dopravními prostředky za pomoci rodinných příslušníků. Co se týče druhu postižení u dotazovaných osob v tomto centru, převažuje zde diuréza a dále pak hemiparéza a v neposlední řadě kvadruparéza. Níže jsou uvedeny dvě tabulky, ve kterých jsou uvedena data pro znázornění. Tabulka č. 1 je zaměřena na všechny výše zmíněné informace pro ženy a tabulka č. 2 je zaměřena na muže. Data v tabulkách jsou seřazena chronologicky podle věku od nejnižších hodnot po nejvyšší. Druhá anketa byla zaměřena na zmapování tanečních volnočasových aktivit osob s tělesným postižením v České republice. Dotázala jsem se 20-ti center, zda tyto služby poskytují. Zaměřila jsem se na hledání v rámci jednotlivých krajů přes internet. Každé město má své internetové stránky, na kterých jsou informace o běhu města, akcích, schůzích a plánech. Jsou tam také nabídky volnočasových aktivit v daném městě, případně jsou tam internetové odkazy na daná centra. Ne však vždy tyto informace města poskytují a proto je nutné vyhledat zdroje na jiném místě. V mém případě jsem oslovila již vyhledaná centra a požádala je o kontakty na další centra, která poskytují taneční volnočasové aktivity osob s tělesným postižením. Těchto kontaktů jsem využila a oslovila je. Neshledala jsem se však vždy s kladnou odpovědí, případně jsem neobdržela žádnou.

33

Tabulka č. 1 Základní charakteristika 13ti dotazovaných žen, které se věnují pohybovým volnočasovým aktivitám Věk

Bydliště

Diagnóza

16

Havířov - Šumbark

Diparéza

18

Havířov – Prstřední suchá

Hemiparéza

20

Horní Suchá

Kvadruparéza

20

Havířov – Podlesí

Diparéze

23

Havířov – Podlesí

Hemiparéza

24

Těrlicko

Kvadruparéza

25

Horní Suchá

Diparéza

25

Životice – Pacalůvka

Diparéza

27

Nový Svět

Hemiparéza

29

Havířov - Podlesí

Hemiparéza

35

Havířov-Podlesí

Kvadruparéza

38

Dolní Bludovice

Kvadruparéza

40

Albrechtice

Diparéza

Tabulka č. 2 Základní charakteristika 7 dotazovaných mužů, kteří se věnují pohybovým volnočasovým aktivitám Věk

Bydliště

Diagnóza

17

Šenov

Hemiparéza

22

Bludovice

Kvadruparéza

26

Havířov - Šumbark

Hemiparéza

29

Havířov - Podlesí

Diparéza

33

Prostřední Suchá

Diparéza

40

Horní Bludovice

Hemiparéza

47

Dolní Datyně

Kvadruparéza 34

5.2 Použité metody

Použila jsem metodu dotazníkového šetření za pomocí internetu. Výhodou tohoto šetření je rychlý přenos informací a možnost zpětné vazby. Dotazování jsem prováděla se členy nejmenovaného klubu tělesně postižených ve městě Havířově. S touto organizací spolupracuji, a tudíž nebyl problém je požádat o spolupráci. S touto organizací jsem v kontaktu od dubna 2011, kdy jsem s nimi navázala kontakt v rámci praxe. Po naší delší spolupráci jsem si získala důvěru a oslovila je v lednu v roce 2012 a požádala o spolupráci na této bakalářské práci. Kontaktovala jsem nejdříve vedení této organizace a poprosila ho o souhlas k spolupráci s jejími uživateli a následně jsem oslovila přímo je. Oslovení však neprobíhalo osobní formou, nýbrž formou internetovou a to přes e-maily, které jsem získala již z předešlé spolupráce. Z celkového počtu dvaceti dotazníků se mi jich vrátil plný počet. První výzkumná otázka byla zaměřena na zmapování volnočasových aktivit pro osoby s tělesným postižením ve městě Havířově a jejich poptávku a informovanost o nabídce tanečních volnočasových aktivit osob s tělesným postižením. Dále jsem zjišťovala informace pomocí internetu, a to nabídku center, které nabízejí taneční volnočasové aktivity pro osoby s tělesným postižením. Daná centra jsem si v období od listopadu 2012 do listopadu 2013 vyhledala pomocí internetu. Prostudovala jsem jejich nabídky a tyto organizace pak oslovila přes e-mail, zda nabízejí taneční volnočasové aktivity pro osoby s tělesným postižením. Ne všechna centra, která tuto nabídku propagují, se jí věnují a provozují ji. Bohužel se stává, že informace na internetu nejsou aktualizovány a proto jsou tyto nabídky neplatné. E-maily obsahovaly stejné informace pro všechna centra, která jsem oslovila. Byly v něm uvedeny informace o mě, o škole, na které studuji a o bakalářské práci, kterou píši. Zpráva obsahovala také anketu, která pojednávala o svolení s uvedením základních informací center v mé bakalářské práci. Celkem jsem oslovila 20 center, avšak pouze pět jich nabízí tuto možnost tanečních volnočasových aktivit osob s tělesným postižením. Druhá výzkumná otázka byla zaměřena na zmapování tanečních volnočasových aktivit osob s tělesným postižením v České republice. Zmapování jejich základních informací a uvedení je v této bakalářské práci.

35

6 VÝSLEDKY

6.1 Výsledky vztahující se k první výzkumné otázce

Mou snahou bylo zjistit, jakým volnočasovým aktivitám se věnují lidé s tělesným postižením ve městě Havířově v nejmenované organizaci a jaká je poptávka po tanečních volnočasových aktivitách pro osoby s tělesným postižením v tomto centru. Výsledné zjištění je, že nejvíce zastoupenou aktivitou je hra boccia, plavání, mnozí se věnují jiným činnostem, než je sport a jiní nedělají vůbec nic, v neposlední řadě jsou na stejné úrovni lyžování spolu s basketbalem. Přesné počty jsou uvedeny níže v tabulce č. 1. Co se týká nabídky tanečních volnočasových aktivit, tak bohužel ve městě Havířově tato nabídka není. Nejblíže se mohou tito lidé vydat do Ostravy. Bohužel pro mnohé to není přijatelné z důvodů dostupnosti. Z dotazníku vyplývá, že 15 osob by se rádo věnovalo tanci z různých důvodů. Někteří rádi poslouchají hudbu a u toho se pohybují, jiní mají rádi tanec jako celek a rádi by si jej vyzkoušeli a pro jiné má tato aktivita uklidňující účinek. Pro zbylých 5 lidí je tanec nezajímavý a nemají o něj vůbec zájem. Pouze třetina dotazovaných měla povědomí o nabídce tanců v nejbližším místě, a to v Ostravě a v Olomouci, zbytek nemělo tušení, kde by tuto aktivitu hledali. Bohužel je tato lokalita pro většinu vzdálená a proto nikam nedojíždějí. Je tedy zřejmé, že poptávka po tanečních volnočasových aktivitách je v této organizaci velká a lidé z tohoto centra by měli zájem se tanci věnovat, ale bohužel jim to není v rámci dostupnosti dovoleno.

36

Tabulka č. 1 Volnočasové pohybové aktivity, kterým se dotazovaní věnují Druh volnočasové pohybové aktivity

Počet odpovědí

Boccia

6

Plavání

4

Jiný

3

Žádný

3

Lyžování

2

Basketbal

2

Graf č. 1 Volnočasové pohybové aktivity dotazovaných 6 5 4 3 2 1 0 Boccia

Plavání

Jiný

Žádný

Lyžování

Basketbal

6.2 Výsledky vztahující se ke druhé výzkumné otázce

Jak jsem již uvedla, mou snahou bylo zjistit nabídku tanečních volnočasových aktivit pro osoby s tělesným postižením v celé České republice. Výsledkem je nalezení pěti center, která tyto služby poskytují. Jako první centrum je Bílá holubice - Občanské sdružení na podporu umělecké a sociální integrace občanů se zdravotním postižením, které sídlí v Ostravě a nabízí taneční tréninky pro lidi s handicapem, kteří spolu se „zdravými“ tančí v divadelních představeních a na různých vystoupeních. Založeno bylo v roce 2006 a má v současné době okolo 30 členů. Z toho 8 mladých handicapovaných lidí spolupracuje při 37

náročných trénincích s choreografy a pedagogy, přičemž výsledky jejich společného snažení mohou poté diváci shlédnout v již zmiňovaných představeních. Tito lidé milují tanec a hudbu a snaží se toto propojení zahrnout a plně rozvinout při svých vystoupeních. Chtějí tak dokázat, že i lidé s tělesným postižením mohou být plně účastni na uměleckém životě. Toto sdružení se také snaží podporovat zajímavé projekty. Můžeme zde mluvit o opravdové integraci a scelení handicapovaných dětí a mladých lidí. Ti s pomocí profesionálních umělců rozvíjejí dále svůj talent a píli k maximálním výkonům. V těchto projektech uplatňují, utužují a dále rozvíjejí především svou seberealizaci, která je pro každého člověka velmi podstatná. A tato skutečnost je považována za ústřední a pro tuto organizaci zásadní poslání. Druhým centrem je sdružení Roztančená kolečka o.s. v Žatci, které nabízí výuku tance pro vozíčkáře se zdravým partnerem a alespoň jednou zdravou rukou. Pro tuto organizaci je podstatné, aby byli handicapovaní plně začleněni do společenského života, žili plnohodnotně a v souladu se svým okolím. Při akcích se seznamují s novými lidmi, navazují s nimi kontakt a dozvídají se tak i o jejich problémech. Pro velké množství vozíčkářů může být takové seznamování těžší, než se zdá. Komunikace s ostatními pro ně může být složitá a nepříjemná. A tak se sdružení snaží tyto překážky maximálně odstraňovat. Lidi s různou formou postižení se tam naučí, jak se lépe vyrovnávat se svým handicapem a to především pomocí tance. Třetí centrum se nazývá Balet Globa - Občanské sdružení zabývající se baletem a psychobaletem v Olomouci. Již ze samotného názvu lze vytušit, že nabízí nácvik choreografií psychobaletu v Moravském divadle, které předvádí po celé České republice. Handicapovaní lidé se tak při tomto druhu tance učí plně a s větší ohebností koordinovat své vlastní tělo, rozvíjet jeho další možnosti a zdokonalovat tak svou tělesnou i duševní zdatnost. Tato činnost by je měla dále motivovat k dalšímu rozvoji své osobnosti a plně se tak zapojit do kulturního života. Tato terapie formou psychobaletu se ukázala v praxi jako velmi prospěšná a přínosná. Toto propojení baletu a psychologie pomocí pohybu značně zvyšuje sebevědomí lidí s lehkým i těžším postižením a dává jim naději k uplatnění svých nabytých dovedností. Těmto lidem se vylepší držení těla a celková rovnováha, estetický rozvoj, jejich duševní stránka a také seberealizace. Dochází také ke zlepšení vzájemné komunikace a potlačení negativního chování, jelikož lidé s tělesným postižením při této činnosti prožívají radost a potěšení a své vlastní problémy tak alespoň částečně odsunují na vedlejší kolej. 38

Čtvrtým centrem je Pohybové studio Cyranovy boty, jež sídlí v Brně. V současné době má tři skupiny a to tanec, integrovaný tanec a rytmodivadlo. Pro naši skupinu je samozřejmá nabídka v podobě integrovaného tance, jež slučuje tanečníky s pohybovým handicapem a bez něj. Cílem této činnosti je naučit se vnímat a chápat své tělo jako prostředek ke komunikaci, k vyjadřování se na jevišti, k prezentaci myšlenek a pocitů skrze taneční divadlo. K ústředním činnostem tohoto centra patří uskutečnování vlastních vystoupení pomocí pohybu. Do tohoto spektra můžeme zahrnout aktuální taneční techniky a improvizovaná a rytmická představení. Pátým centrem je CEROS - Centrum komplexní neurorehabilitační péče pro nemocné s roztroušenou sklerózou, o.p.s. v Rudné u Prahy, jež nabízí taneční pohybovou terapii pro lidi s roztroušenou sklerózou a pro zájemce bez ohledu na rozsah postižení. Kromě tohoto nabízí komplexní neurorehabilitační péči, do které můžeme zahrnout fyzioterapii, ergoterapii, psychoterapii, kognitivní rehabilitace či například muzikoterapii a také arteterapii. U tohoto centra se jedná především o pohyb s hudbou, která pomáhá při vedení pohybu, řízení dechu a vlastní inspiraci. Zařazují se zde i terapeutické hodiny a poznatky, které toto centrum získalo na studijní stáži v Kanadě. Jsou to především prvky z taneční terapie a školy chůze. Jedním z menších cílů je o předvádění svých výsledků na veřejnosti. Všechna výše zmíněná centra jsou uvedena v přílohách s příslušnými informacemi a kontakty.

39

7 DISKUZE

Hlavním úkolem ankety bylo zjistit nabídku tanečních volnočasových aktivit osob s tělesným postižením v České republice a zjistit poptávku po tanečních volnočasových aktivitách osob s tělesným postižením ve městě Havířově. Výsledky nám ukazují, že většina dotazovaných se věnuje určitému sportu a zároveň by většina z nich ráda provozovala taneční volnočasové aktivity osob s tělesným postižením. Téměř všichni, od kterých se mi vrátila anketa, měli k tanci až na pár výjimek kladný vztah. Bohužel je pro osoby s tělesným postižením ve městě Havířově nabídka opravdu chabá a proto nemají možnost tuto aktivitu vykonávat. Různorodé nabídky tance a další aktivity s tím spojené můžou tedy tyto osoby využít ve vedlejším městě Ostrava. Avšak v tomto případě zase hraje velkou roli obtížná dostupnost. Ta se stala hlavním kamenem úrazu a důvodem, proč se pak tanci stejně nevěnují. Výsledky mapování tanečních volnočasových aktivit osob s tělesným postižením v České republice nám ukazují, že nabídka tance je velice malá. V České republice bylo sice zjištěno pět organizací, které se zabývají různými druhy volnočasových aktivit, ovšem toto číslo je v porovnání s počtem postižených osob opravdu zanedbatelné. O této problematice se v naší republice nevedou žádné spory, jelikož je obecně známo, že jí není věnována taková pozornost, jakou by si rozhodně zasloužila. A ze získaných výsledků tato skutečnost opět vyplynula na povrch a známá pravda se bohužel potvrdila. Smysluplné naplnění volného času a protipól pracovních povinností má pro osoby s postižením svůj obrovský smysl, avšak široká veřejnost by je rozhodně měla v mnohem větší míře také podporovat. Měla by je bez zbytečných předsudků začleňovat do svého každodenního života. Ovšem v dnešní společnosti se setkáváme bohužel jen s velkou sobeckostí ze stran zdravých lidí, jež řeší pouze své vlastní problémy a jsou přesvědčeni o své vlastní důležitosti, přičemž lidé s handicapem zůstanou stát vždy jaksi v pozadí.

40

8 ZÁVĚR

Má bakalářská práce se zaměřuje v prvé řadě na nabídku a dostupnost volnočasových pohybových aktivit pro osoby s tělesným postižením v České republice. Považovala jsem také za podstatné ověřit, zda osoby s tělesným postižením mají o tyto aktivity vůbec zájem. Záměrem bylo mimo jiné docílit plnému porozumění základních pojmů souvisejících s handicapovanými a jejich příbuznými terapiemi a blíže tak vnést do této práce puč lepšího pochopení pojmů, volnočasových aktivit a druhů tance. Důležitý byl v mé práci také vliv těchto faktorů na každého jedince individuálně, a jaké jsou vůbec jejich možnosti. V neposlední řadě pak bylo mým cílem vytyčit množství nabízených volnočasových pohybových aktivit v blízkém okolí. Také byly zjišťovány nabídky center, které nabízejí taneční volnočasové aktivity pro osoby s tělesným postižením. Zvolila jsem postup v podobě dotazníkového šetření, při němž byly použity především internetové zdroje, získané kontakty a samozřejmě také četné publikace. Považuji tuto metodu za jednu z nejrychlejších možností, při nichž je možno získat v krátkém čase jasné a přesné odpovědi. Na základě mého výzkumu bylo zjištěno, že nabídka volnočasových pohybových aktivit v některých městech je mizivá a za těmito aktivitami musíme dojíždět do okolních měst s bohatší nabídkou. Zajímavé bylo také zjištění, jakým druhům sportů se lidé s tělesným postižením nejčastěji věnují, i s věkovým odlišením mužů a žen. Výsledná tabulka prokázala, že kromě sportu zvaného „boccia“ a plavání se většina lidí věnuje úplně jiným odvětvím. Co se tance týče, velké procento lidí se tomuto odvětví věnuje z nejrůznějších důvodů, kupříkladu někdo má rád tanec z toho důvodu, že má v oblibě jen samotný poslech hudby, při kterém se může pohybovat. Lidi tanec také uklidňuje, avšak někteří o něj nejeví žádný zájem. Ovšem procento je v tomto případě o mnoho menší. Malé procento přísluší také lidem, kteří tanec vykonávat nechtějí z čistě zdravotních důvodů. Třetina dotazovaných měla přehled o spektru tanců v blízkosti jejich bydliště. Zbytek ani netušil, kde se takové aktivity dají vůbec vyhledat. Bohužel z šetření také vyplynulo, že lidi s postižením často odradí dojíždění do okolních měst. Co se center týče, v naší republice existuje pět takových organizací, které se zabývají provozováním služeb spojených s volnočasovými pohybovými aktivitami. Škála jejich aktivit je opravdu pestrá. Zabývají se nejen podporou umělecké a sociální integrace 41

občanů, ale také tancem vozíčkářů společně se zdravým partnerem. Tím však výčet jejich činností zdaleka nekončí. K hlavní aktivitě jedné ze společností patří psychobalet a k další dokonce rytmodivadlo, kde se slučují handicapovaní se zdravými jedinci. Poslední centrum nabízí taneční pohybovou terapii pro lidi s roztroušenou sklerózou. Samotné téma mé bakalářské práce mi připadalo opravdu velmi zajímavé, přičemž mě přimělo prozkoumat širokou škálu různorodých nabídek center a jejich programů spojených s pohybovými aktivitami. Avšak také jsem zaznamenala velmi podstatné informace o postižení jedinců s různými druhy postižení a jejich začlenění do společnosti. Nutno podotknout, že získané informace pro mě budou zajisté velmi inspirující a potřebné i do budoucna. Z mého pohledu a na základě zjištěných informací mohu říci, že samotný záměr, se kterým byla má práce napsána, a také cíle a domněnky, byly nakonec více méně splněny a v některých případech vedly k překvapivým závěrům. Každopádně by však tyto získané poznatky měly vést k uvědomění si velkých nedostatků, co se počtu center s tanečními volnočasovými pohybovými aktivitami pro osoby s tělesným postižením týče. Jejich počet je žalostně malý a s touto skutečností by se rozhodně mělo do budoucna něco udělat. Měly by se totiž v životě dělat zásadně a přednostně jen ty věci, které mají opravdu smysl.

42

9 SOUHRN

Má bakalářská práce s názvem „Taneční volnočasové aktivity osob s tělesným postižením“ je rozčleněna na dvě osnovní části. První část je teoretická a jsou v ní zpracovány poznatky o základní terminologii osob s tělesným postižením, klasifikaci pohybových vad, souvisejících faktorech, jež ovlivňují jedince s tělesným postižením a také terminologii týkající se tanečních volnočasových aktivit. Ke zhotovení teoretické části práce jsem použila dostupnou literaturu a internetové zdroje. Praktická část se zabývá vyhodnocováním výsledků provedených výzkumem v nejmenované organizaci ve městě Havířově a mapováním tanečních volnočasových aktivit osob s tělesným postižením v České republice. Ke zhotovení praktické části práce jsem použila elektronickou metodu k rozesílání ankety. Anketa byla rozeslána 20ti dotazovaným, přičemž zpět se mi vrátil plný počet. Snahou bylo získat informace o poptávce po tanečních volnočasových aktivitách v centru pro osoby tělesným postižením. Ke zhotovení druhé části praktické části práce byla použita metoda sběru dat přes internet, kdy bylo osloveno 20 center, avšak pouze 5 odpovědělo kladně. Snahou bylo získat informace o nabídce tanečních volnočasových aktivit osob s tělesným postižením. Cílem bylo především zjistit odpověď na výzkumnou otázku, jaká je poptávka po tanečních volnočasových aktivitách osob s postižením ve městě Havířově a odpovědět na otázku, jaká je nabídka tanečních volnočasových aktivit osob s tělesným postižením v České republice. Mnohá zjištění v této práci jsou dle mého názoru přínosná a určená nejen k získání nových poznatků a vědomostí, ale také k hlubšímu zamyšlení.

43

10 SUMMARY

My bachelor thesis entitled "Dance as a leisure time activity of people with physical disabilities" is divided into two parts. The first part is theoretical and explains the basic terms of people with physical disabilities, classification of mobility impairment, related factors influencing a person with a physical disability and also the terminology related to dancing as a leisure activity. Relevant literature and internet sources were used for completing

the

theoretical

part

of

the

thesis.

The practical part deals with the interpretation of results obtained through a survey in an unnamed organization in the town of Havířov and with mapping of dancing as a leisure time activity for people with physical disabilities in the Czech Republic. An electronic method of surfy distribution was used when completing the practical part of the thesis. The questionnaire was sent to 20 people and a full number of answered questionnaires was returned. The aim was to obtain the information about the demand of dance leisure activities in the centre for people with physical disabilities. A method of internet data collection was used in the second part of the practical part of the thesis, where 20 centres were contacted, although only five of them answered positively. The aim was to get the information about the offers of dance leisure activities for people with

physical

disabilities.

The main aim was to obtain an answer to the research question of what the demand of dance leisure activities for people with physical disabilities is in the town of Havířov and to answer the question of what the offers of dance leisure activities for people with physical disabilities are in the Czech Republic. A lot of the information gained is, according to my opinion, beneficial and intended not only for obtaining new knowledge, but also for deeper reflection.

44

11 REFERENČNÍ SEZNAM

Bič, P. a kol. (2011). Tanečně – pohybová terapie v institucionální výchově: expresivně terapeutické metody - cesta ke změně v institucionální výchově. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Booth, T., Ainscow, M. (2007). Ukazatel inkluze. Rozvoj učení a zapojení ve školách. London: Rytmus o.s. Čížková, K. (2005). Tanečně - pohybová terapie. Praha: Triton. Dohnal, T. (1991). Sportovní příprava VII. – tělocvičná rekreace. Olomouc. Univerzita Palackého. Fialová, I., Opatřilová, D. & Procházková, L. (2012). Somatopedie. Texty k distančnímu vzdělávání. Brno: Paido. Filipiová, D. (1998). Život bez bariér: projekty a rekonstrukce. Praha: Grada Globa. Občanské sdružení zabývající se baletem a psychobaletem [online]. 2011. 16. 6. 2013. Dostupné z: http://www.balet-globa.cz/psychobalet/index.html. Hartl, P., Hartlová, H. (2000). Psychologický slovník. Praha: Portál. Hodaň, B. (1997). Úvod do teorie tělesné kultury. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého Holzer, L., Drlíčková, S. (2012). Celostní muzikoterapie v institucionální výchově. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci Hronová, M. (1992). Úvod do somatopedie. Olomouc: Rektorát Univerzity Palackého Jankovský, J. (2001). Ucelená rehabilitace dětí s tělesným a kombinovaným postižením. Praha: Triton. Jebavá, J. (1998). Kapitoly z tance. Praha: Karolinum Ješina, O. (2007a). Aplikované pohybové aktivity v zimní přírodě. Olomouc. Univerzita Palackého

45

Ješina, O. (2007b). Rekreace v letní přírodě. In Z. Janečka & O. Ješina (Eds). Vybrané outdoor aktivity jinak zrakově disponovaných osob v letní přírodě (s. 7-8). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci Kábele, F. & kol. (1970). Somatopedie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství Kudláček, M. (2008). Paralympijský školní den. Karta 15. Olomouc: Univerzita Palackého Maranto, Ch. D. (Ed) (1993): Music therapy: International perspectives. Pipersville, Jeffrey Books. Matějček, Z. (1992). Psychologie nemocných a zdravotně postižených dětí. Jihočany: H&H. Mátejová, Z., Mašura, S. (1992). Muzikoterapia v špaciálnej a liečebnej pedagogike. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelstvo. Michalík, J. a kol. (2011). Zdravotní postižení a pomáhající profese. Praha: Portál s.r.o. Návratová, J., Vašek, R. a kol. (2010). Tanec v České republice. Praha: Institut umění Divadelní ústav. Novosad, L. (2000). Základy speciálního poradenství. Praha: Portál Novosad, L. (2002). Kapitoly ze základů speciální pedagogiky - somatopedie. Liberec: Technická univerzita. Novotná, M., Kremličková, M. (1997). Kapitoly ze speciální pedagogiky pro učitele. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství. Opatřilová, D. & Zámečníková, D. (2008). Možnosti speciálně pedagogické podpory u osob s hybným postižením. Brno: Masarykova univerzita. Payne, H. (1999). Kreativní pohyb a tanec ve výchově, sociální práci a klinické praxi. Praha: Portál. Payne, H. (2011). Kreativní pohyb a tanec ve výchově, sociální práci a klinické praxi. Praha: Portál. 46

Renotiérová, M. (2005a). Základy speciální pedagogiky. II. Olomouc: Univerzita Palackého. Renotiérová, M. & Bendová, P. (2005b). Somatopedie pro výchovné pracovníky. I. Olomouc: Univerzita Palackého. Renotierová, M., Ludíková, L. a kol. (2006). Speciální pedagogika. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Slepičková, I. (2000). Sport a volný čas. Praha: Karolinum. Slepičková, I. (2005). Sport a volný čas: vybrané kapitoly. Praha: Karolinum. Szabová, M. (1999). Cvičení pro rozvoj psychomotoriky. Praha: Portál. Vágnerová, M., HadjMoussová, Z. & Štech, S. (1993). Psychologie handicapu. Praha: Karolinum. Vítková, M. (1998). Paradigma somatopedie. Brno: Masarykova univerzita. Vítková, M. (ed.). (2003). Integrativní školní (speciální) pedagogika: základy, teorie, praxe. Brno: MSD. Vítková, M. (2006). Somatopedické aspekty. Brno: Paido. Zedková, I. (2012). Tanečně pohybová terapie. Teorie a praxe. Olomouc: niverzita Palackého v Olomouci.

47

12 PŘÍLOHY

Příloha 1 – Anketa zabývající se průzkumem tanečních volnočasových aktivit osob s tělesným postižením

Průzkum o tanečních volnočasových aktivitách osob s tělesným postižených

Přeji hezký den, jmenuji se Eva Szostoková a studuji obor Aplikované pohybové aktivity na univerzitě Palackého v Olomouci. Píši bakalářskou práci pod vedením Mgr. Jany Harvanové na téma taneční volnočasové aktivity osob s tělesným postižených. Chtěla bych Vás požádat o vyplnění dotazníku. Tento dotazník je anonymní a bude sloužit pouze k vědeckým účelům. Všechna data budou zpracována a výsledky budou uvedeny v mé bakalářské práci. Pro Váš zájem mohu výsledky zaslat na vaši emailovou adresu, kterou můžete napsat níže pod textem.

Děkuji předem za vyplnění.

Prosím odpovědi zakroužkujte.

1. Jakého jste pohlaví? a) muž b) žena

2. Místo Vašeho bydliště je? a) město b) vesnice

3. Jak těžké je Vaše tělesné postižení? a) diparéza b) hemiparéza c) kvadruparéza

48

4. Věnujete se nějakému sportu ve svém volném čase? a) boccia b) plavání c) basketbal d) lyžování e) jiný........................

5. Víte o nějakém tanečním centru ve vašem okolí? a) ano b) ne

6. Máte možnost se věnovat tanci? a) ano b) ne

Prosím slovně vypište.

7. Pokud víte o tanečním kurzu, kde se nachází? ……………………

8. Kolik Vám je let? Napište: ………………………………………….

9. Odkud pocházíte? Napište: ………………………………………….

10. Proč se chcete věnovat tanci? …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………

Velice Vám děkuji za odpovědi. Eva Szostoková

49

Příloha 2 – Anketa, zabývající se souhlasem uvedení kontaktů

Souhlas s uvedením kontaktů v bakalářské práci

Přeji hezký den,

jmenuji se Eva Szostoková a studuji obor Aplikované pohybové aktivity na univerzitě Palackého v Olomouci. V současné době píši pod vedením Mgr. Jany Harvanové odbornou bakalářskou práci na téma taneční volnočasové aktivity osob s tělesným postižených. Chci Vás požádat o souhlas s uvedením Vašich dat v mé bakalářské práci.

Děkuji předem za vyplnění.

Prosím zakroužkujte odpovědi.

1

Souhlasíte s uvedením Vašeho kontaktu v bakalářské práci? ANO NE

2

Souhlasíte s uvedením Vašeho obsahu služeb v bakalářské práci? ANO NE

3

Chtěli byste zpětnou vazbu bakalářské práce? ANO NE

50

Příloha 3 - Kontakty

1Kontakt

Název:

Bílá holubice Občanské sdružení na podporu umělecké a sociální integrace občanů se ZDRAVOTNÍM HANDICAPEM

Adresa:

Sídlo Česná louka 3188, Pavilon C 702 00 Moravská Ostrava

Předseda:

Važík Roman [email protected] 739 358 470

Email:

[email protected]

www stránky:

http://bila-holubice.cz/

2 Kontakt

Název:

Roztančená kolečka o.s.

Adresa:

Třebízského 1393 438 01 Žatec

Předsedkyně:

Jaroslava Panská [email protected] 723 209 538

Email:

[email protected]

www stránky:

http://www.roztancena-kolecka.cz/

51

3 Kontakt

Název:

Balet Globa Občanské sdružení zabývající se baletem a psychobaletem

Adresa:

Dolní náměstí 2/200 772 00 Olomouc

Manažer:

Ing. Miroslav Bartel 737 714 588

Email:

[email protected]

www stránky:

http:/balet-globa.cz/

4 Kontakt

Název:

Pohybové studio Cyranovy boty Občanské sdružení

Adresa:

Lidická 50 658 12 Brno

Vedoucí souboru:

Věra Bělehradská [email protected] 549 524 107, 775 175 071

Email:

[email protected]

www stránky:

http://cyranovyboty.cz/

52

5 Kontakt

Název:

CEROS Centrum komplexní neurorehabilitační péče pro nemocné s roztroušenou sklerózou, o.p.s.

Adresa:

V Parcelách 800/2 252 19 Rudná

Předseda:

Mgr. Marcela Zálišová [email protected] 736 641 888

Email:

[email protected]

www stránky:

http://www.ceros.cz/

53