Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta tělesné kultury
INTENZITA ZATÍŽENÍ HRÁČEK V MODIFIKACÍCH V HAZENÉ Diplomová práce (bakalářská)
Autor: Bc. Martina Huráňová, Tělesná výchova a sport Vedoucí práce: Mgr. Jan Bělka, Ph.D. Olomouc 2014
Bibliografická identifikace Jméno a příjmení autora: Bc. Martina Huráňová Název závěrečné práce: Intenzita zatížení hráček v modifikacích v házené Pracoviště: Katedra sportu Univerzity Palackého v Olomouci Vedoucí práce: Mgr. Jan Bělka, Ph.D. Rok obhajoby: 2014 Abstrakt: Malé formy průpravných her jsou jednou ze současných moderních tendencí sportovního tréninku. Praktická část práce se zabývá hodnocením herního výkonu (vnějšího a vnitřního) zatížení v malých formách průpravných her u hráček házené. Ve výzkumném souboru byly hráčky týmu DHK Zora Olomouc, která je účastníkem nejvyšší házenkářské soutěže u nás. Výsledky jsou porovnány se zahraniční literaturou.
Klíčová slova: „small sided games“, házená, Borgova škála, srdeční frekvence
Souhlasím s půjčováním závěrečné písemné práce v rámci knihovních služeb.
Bibliographic identification
Authors first name and surname: Bc. Martina Huráňová Title of the thesis: Intensity of load Department: Department of Teaching Physical Education Supervisor: Mgr. Jan Bělka, Ph.D. The year of presentation: 2014 Abstract: Small sided games are one of the modern trends of sports training. The practical part deals with the evaluation of game performance (external and internal) loads in small forms introductory games for toys handball. In the research group were the players of the team DHK Zora Olomouc, which is involved in top handball competition with us. The results are compared with foreign literature.
Keywords: „small sided games“, handball, Borg scale, heart rate
I agree the thesis paper to be lent within the library service.
Prohlašuji, že jsem závěrečnou práci zpracovala samostatně pod vedením Mgr. Jana Bělky, Ph.D. a uvedla v ní všechny použité literární a odborné zdroje a řídila se zásadami vědecké etiky.
V Olomouci, dne 30.11.2013
………………….……………….
Děkuji Mgr. Janu Bělkovi, Ph.D. za pomoc a rady při zpracování této práce. Děkuji také vedení a hráčkám DHK Zora Olomouc za umožnění měření a získání dat pro zpracování bakalářské práce. V neposlední řadě děkuji mému příteli a rodičům za podporu při studiu.
OBSAH 1 2
ÚVOD .......................................................................................................................... 9 P EHLED POZNATK ......................................................................................... 11 2.1 CHARAKTERISTIKA HÁZENÉ ................................................................................. 11 2.2 HRÁ SKÉ FUNKCE V HÁZENÉ ............................................................................... 12 2.2.1 Herní posty v házené .................................................................................... 12 Úto ná funkce .......................................................................................... 13 Obranné funkce ........................................................................................ 14 2.3 VZDÁLENOSTI V UTKÁNÍ HÁZENÉ......................................................................... 15 2.4 SPORTOVNÍ TRÉNINK ............................................................................................ 16 2.4.1 Výkonnost sportovce .................................................................................... 17 2.4.2 Herní výkon .................................................................................................. 17 2.4.3 Týmový a individuální herní výkon ............................................................. 18 2.4.4 Herní výkon v házené................................................................................... 18 2.4.5 P edpoklady herního výkonu v házené ........................................................ 18 2.5 SPORTOVNÍ POHYBOVÉ SCHOPNOSTI .................................................................... 19 2.5.1 Silové schopnosti ......................................................................................... 20 2.5.2 Rychlostní schopnosti .................................................................................. 20 2.5.3 Vytrvalostní schopnosti ................................................................................ 21 2.5.4 Koordina ní schopnosti ................................................................................ 21 2.6 SPECIFIKA SPORTOVNÍHO TRÉNINKU ŽEN ............................................................. 22 2.7 SOMATOTYP ......................................................................................................... 23 2.8 ZATÍŽENÍ, OBJEM, FREKVENCE ............................................................................. 26 2.8.1 Zatížení ......................................................................................................... 26 2.8.1.1 Aerobní zatížení ........................................................................ 27 2.8.1.2 Anaerobní zatížení ..................................................................... 27 2.8.2 Objem zatížení ............................................................................................. 28 2.8.3 Intenzita zatížení .......................................................................................... 28 2.8.3.1 Srde ní frekvence a její m ení ................................................. 28 2.9 BORGOVA ŠKÁLA ................................................................................................. 29 2.10 „SMALL SIDED GAMES“ (SSG) ............................................................................. 31 3 CÍLE A ÚKOLY PRÁCE ........................................................................................ 34 3.1 HLAVNÍ CÍL .......................................................................................................... 34 3.2 DÍL Í CÍLE ............................................................................................................ 34 3.3 VÝZKUMNÉ OTÁZKY ............................................................................................ 34 3.4 ÚKOLY PRÁCE ...................................................................................................... 34 4 METODIKA ............................................................................................................. 35
7
CHARAKTERISTIKA VÝZKUMNÉHO SOUBORU ....................................................... 35 4.1 4.2 METODY ZÍSKÁVÁNÍ A SB RU DAT ....................................................................... 36 4.3 POPIS VLASTNÍHO VÝZKUMU ................................................................................ 36 4.4 MONITORING SRDE NÍ FREKVENCE ...................................................................... 37 4.5 HODNOCENÍ SUBJEKTIVNÍHO VNÍMÁNÍ NÁMAHY POMOCÍ BORGOVY ŠKÁLY ........ 38 4.6 MONITORING VN JŠÍHO ZATÍŽENÍ POMOCÍ VIDEOZÁZNAMU ................................. 39 4.7 STATISTICKÉ ZPRACOVÁNÍ DAT ............................................................................ 39 4.8 ANALÝZA ODBORNÉ LITERATURY ........................................................................ 39 5 VÝSLEDKY A DISKUSE ....................................................................................... 41 5.1 ANALÝZA VNIT NÍHO ZATÍŽENÍ HRÁ EK.............................................................. 41 5.2 POSOUZENÍ ROZDÍLU MEZI OBJEKTIVNÍ HODNOTOU (SF) A SUBJEKTIVNÍM VNÍMÁNÍM ZATÍŽENÍ POMOCÍ BORGOVY ŠKÁLY ................................................... 42 5.3 ANALÝZA VN JŠÍHO ZATÍŽENÍ HRÁ EK ................................................................ 44 6 ZÁV RY ................................................................................................................... 47 7 SOUHRN ................................................................................................................... 49 8 SUMMARY ............................................................................................................... 50 9 REFEREN NÍ SEZNAM ....................................................................................... 51 10 P ÍLOHY ................................................................................................................. 54
8
1
ÚVOD Házená pat í mezi sportovní hry, které pat í v sou asné dob mezi velice populární
kolektivní sporty. Popularita této pom rn starobylé hry, kdy její prap vod m žeme najít až v mí ových hrách ve Starov kém ecku, spo ívá p edevším v rychlosti, dynamice a ve velkém množství r zn tvrdých kontakt . Samotná házená prošla velmi dynamickým vývojem a to p edevším v posledních 50ti letech. Jak již bylo e eno, ur ité zárodky házené m žeme najít již ve Starov kém ecku v nejr zn jších mí ových hrách. V té dob hra sloužila pro pobavení dosp lým a také pro p ípravu na dosp lost pro r zn staré d ti. Podoba házené jak ji známe dnes vznikla na konci 19.století v Dánsku jako jedna z výukových her v t locviku na školách. Postupn za ínala nabírat na popularit až do roku 1936, kdy byla házená za azena do programu Olympijských her. Házená je obecn považovaná za tvrtý nejpopulárn jší kolektivní sport na sv t , kdy v n kterých zemích, nap . Francie, N mecko i Norsko, je tento sport dokonce tak oblíbený, jak mezi samotnými hrá i, tak i mezi fanoušky, že se adí mezi dva nejpopulárn jší sporty v té dané zemi. Významnost házené dokládá i fakt, že má i sv j vlastní mezinárodní den, který p ipadá na 23.6. V sou asné dob
pat í jak v házené, tak i v ostatních sportovních hrách,
k tendencím trénink , tzv. „small sided games“. Tyto r zné modifikace her slouží pro zkvalitn ní technicko-taktických dovedností hrá
a hrá ek. Práv „small sided games“
budou v této práci st žejní tréninkovou metodou pro stanovení intenzity zatížení. Znalost a p ehled o intenzit zatížení b hem tréninku je velmi d ležitým faktorem pro stanovení optimálního tréninkového procesu. V dnešní dob je široká možnost využití nejr zn jších p ístroj a technických pom cek v tréninkovém procesu, a díky nim zjistit s jakou intenzitou jednotliví hrá i tréninky absolvují a pop . zjistit ve kterých fázích tréninku mají hrá i neefektivní i nep im ené zatížení. Získané informace z jednotlivých pom cek a p ístroj jsou vyhodnocovány a jejich výsledky jsou základním kamenem pro stanovení dalších tréninkových jednotek. P íprava v tréninku by m la co nejvíce simulovat samotné utkání, a lépe tak p ipravit hrá e na sout žní utkání. K tomu práv slouží „small sided games“, které byly pro tuto bakalá skou práci vybrány jak neideáln jší tréninková metoda. Podn tem pro napsání této bakalá ské práce byla možnost realizovat výzkum moderní tréninkové metody za pomoci moderních p ístroj 9
na m ení zatížení u
profesionálního týmu házenká ek. Dalším d ležitým podn tem pro tuto práci byla možnost spolupráce na získaných informací s trenérem tohoto týmu a v domí, že poznatky z této práce budou sloužit pro zlepšení tréninkových proces
nejen u týmu, ve kterém byl
výzkum provád n, ale i u dalších spolupracujících trenér a tým .
10
2
P EHLED POZNATK
2.1 Charakteristika házené Podle Šimka (2005) je házená kolektivní mí ový sport. Je mimo ádn dynamická a klade velké nároky na fyzickou i psychickou stránku hrá . Vysoká úpolovost v házené vyžaduje od hrá pohybu hrá
odolnost v i kontakt m s protihrá em. Díky své dynamice, rychlosti a
na h išti je velmi zajímavá jak pro hrá e, tak pro diváky.
Podle Tkadlece & T my (2002) je házená sportovní hra, jejíž sou asná podoba vznikla postupným prolínáním her založených na házení mí e, které se objevily na r zných místech Evropy na za átku 20. století. Základem je handbold, který pochází z Dánska. Pojmem házená v širším slova smyslu jsou ozna ovány hry a sportovní hry brankového typu, ve kterých je p edm tem hry mí a hlavním prost edkem hraní s mí em je jeho chytání a házení (Táborský et al., 2007). Hrají proti sob dv sedmi lenná družstva, která hrají s jedním mí em o velikosti h išt 40m a 20m. Hrací plocha je rozd lena st edovou árou, kde se každá polovina h išt skládá z brankové áry, ve které se nachází branka. Od st edu brankové áry ve vzdálenosti 6m se nachází prostor pouze pro branká e, ve kterém se m že pohybovat pouze branká . Po nedovoleném zákroku na brankovišti p i brán ní a tvrdém faulu se provádí sedmimetrový hod od áry, která je od st edu brankové áry vzdálená 7m a dlouhá 1m. Na obou polovinách h išt jsou p erušovanou arou vyzna eny áry, které jsou 9m od st edu brankové
áry. Po nedovoleném zákroku hrá
se z 9m p erušované
áry rozehrává
(Tkadlec & T ma, 2002). Cílem je zapojení obou družstev, které se snaží vst elit góly svému protihrá i pomocí p ihrávání mí e rukou. Zápas je kontrolován rozhod ími a vyhrává to družstvo, které vst elí více gól protihrá i (Táborský et al., 2007). Na hrací ploše se m že pohybovat ve h e 12 registrovaných hrá
a 2 branká i,
ostatní hrá i jsou st ídající. Hra se skládá ze dvou polo as . Hrací doba se odvíjí od v kové kategorie hrá . Pro kategorii žen starší 16 let, kterou se tato práce zabývá, je hrací doba 2x30 min hrubého asu s p estávkou 10 min. Hra se d lí na systém obranné a úto né fáze. Hlavní cílem v úto né fázi je, aby družstvo, které úto í, vst elilo branku p es obránce. V obranné fázi se naopak bránicí 11
družstvo snaží zabránit úto ník m vst elit gól a získat mí pro útok (Za ková & Hianik, 2006).
2.2 Hrá ské funkce v házené Základním systémem hry jsou hrá ské funkce. Hrá ské funkce d líme na obrannou a úto nou fázi, kde každý hrá uplatní své pohybové a koordina ní schopnosti, které jsou významným prvkem pro ešení herních inností hrá e, dále psychické, taktické zvládání a v neposlední ad teoretická p íprava hrá e. Dnes je házená rychlejší a dynami t jší, než v minulosti. Dochází proto k neustálé vým n úto né a obranné fáze (Za ková & Hianik, 2006). 2.2.1
Herní posty v házené Každý hrá má p i utkání danou roli odpovídající úkol m, které má plnit na h išti.
Role jsou ovlivn né mnoha faktory, které jsou odlišné pro nová ky, zkušené hrá e, hrá e základní sestavy i náhradníky (Süss et al., 2009). Na h išti hraje sedm hrá , každý hrá má své úkoly, které má b hem utkání plnit na svém herním postu. V poli je dvanáct hrá
a v brankovišti každé stran branká .
Jednotliví hrá i nemusí mít na h išti totožné postavení p i obranných i úto ných systémech. Ve funkci, kterou má hrá na h išti, se odráží úrove jeho pohybových a koordina ních schopností a také úrove vysp losti hrá e v podob taktické, technické a psychické p ipravenosti. Na základ toho jaké úrovn jednotliví hrá i dosahují, se vytvá í více i mén náro né systémy hry, a už v obran nebo v útoku. Na h išti rozd lujeme hrá e do dvou skupin. První skupinou se myslí hrá i univerzální, kte í jsou schopni plnit na h išti více funkcí a mohou tedy být použitelní ve více herních systémech. Druhou skupinou jsou myšleni hrá i specializovaní, kte í se vyskytují jen na n kterých postech pop . jen v obran
i jen v útoku (Za ková & Hianik, 2009)
V úto né fázi se rozd lují hrá i na k ídla, spojky a pivoty. V obranné fázi se rozd lují hrá i na krajního obránce, druhého obránce z kraje, st edního obránce a vysunutého obránce (Za ková & Hianik, 2006).
12
Úto ná funkce K ídlo Úkolem levých a pravých k ídel (LK, PK) je p edevším vyrážet do protiútok , rychlých útok
a v postupném útoku na sebe vázat obranu, kdy zabíhá za vysunuté
obránce, a tak narušuje její kompaktnost. Její spolupráce probíhá p evážn s levou a pravou spojkou (Zat´ková & Hianik, 2009). Jiní auto i, nap . Jan álek et al. (1989), uvád jí, že k ídla spolupracují hlavn se spojkou a pivotem. Mimo jiné hrá i na postech k ídla musejí oproti jiným post m na h išti zvládat st elbu z minimálního st eleckého úhlu, uvolnit se s mí em ve h e jednoho na jednoho a zvládat hned n kolik zp sob st elby pro jejich r zné využití ve h e. Poslední zmi ovanou dovedností musí ovládat také spojky. Spojka Spojky jsou ve v tšin p ípad na h išti vždy t i, levá, pravá a st ední. U všech se p edpokládá, že um jí zvládnout st elbu z v tší vzdálenosti více zp soby, aby k nim musel následn p istupovat obránci. Díky tomuto zp sobu vzniká volný prostor na brankovišti, který mohou využít další hrá i z týmu pro lepší samostatné uvoln ní i záb h. Spojky také rozd lují mí e k ídl m a pivot m. Krajním spojkám p ihrávají spojky st ední, které pat í mezi hlavní organizátory hry celého týmu (Zat´ková & Hianik, 2009). Podle Jan álka et al. (1989) by spojkami m li být hrá i vyšší se smyslem pro vymýšlení kombinací a souhru celého týmu, které ovládají alespo dva zp soby st elby na bránu. Pro pozici spojky je d ležitá p edevším schopnost odrazu, rychlost a v neposlední ad také švihová síla paží. Jejich speciální vlastnosti podle Zat´kové a Hianika (2009) by m ly být v rychlostní a silové vytrvalosti, kinesteticko-diferencia ních schopnostech, taktické disciplín , dobrém periferním vid ní, anticipace herní situace a um t p esn a p ekvapiv p ihrát. Podle Jan álka et al. (1989) by m ly úkoly, které plní spojky ve srovnání s jinými pozicemi, klást nároky p edevším na orientaci na h išti a na tv r í herní schopnosti. Na tyto pozice je pot eba vybírat hrá e nejzkušen jší, s vysokou úrovní hrá ských dovedností a také osobnosti, které dovedou tým posunout v zápase k vít zství. Spojky jsou díky t mto vlastnostem považovány za nejd ležit jší hrá ské funkce.
13
Pivot Pivot, n kdy také nazýván pivotman, se uplat uje p edevším p i postupném útoku v prostoru mezi árami brankovišt a devítimetrového hodu. V tšinou je oto en zády k brance soupe e a elem k vlastním spoluhrá m, pozoruje d ní na h išti, hrá e s mí em a eká na p ihrávku. Jeho úkolem je zaujímat výhodné postavení pro st elbu, uvol ovat se zabíháním za obránci, stahovat nebo roztahovat clon ním, anebo odlákání obrany, ímž st žuje obránc m p ehled a orientaci (Za ková & Hianik, 2009) Jendou z velice d ležitých funkcí pivota je, že pomáhá vytvá et svým spoluhrá m gólové p íležitosti. V tšinou mají málo asu a prostoru k provedení úto né innosti, proto by m li být rychlí, obratní, odolní v i osobním kontakt m, což využívají p i chytání mí e na brankovišti, uvol ování a p i st elb , která je v mnoha p ípadech v pádu.
Všichni úto níci by podle Zat´kové a Hianika (2009) m li mít tyto p edpoklady: •
silové schopnosti – výbušná síla horních a dolních kon etin, vysoká úrove b išního a zádového svalstva,
•
rychlostní schopnosti – rychlost reakce, rychlost zm ny sm ru pohybu
•
koordina ní schopnosti – reak ní a orienta ní,
•
smysl pro spolupráci – hrá by nem l up ednost ovat sebe p ed zájmy celého týmu.
Obranné funkce Krajní obránce Krajní obránci brání hrá m st elb z prostoru k ídla p ed arou brankovišt . Mezi hlavní prvky brán ní krajního obránce je to, že p istupováním zamezuje jejich zabíhání, dále jistí vysunujícího se druhého krajního obránce, pop . zdvojuje úto ícího hrá e. P i brán ní si p ipravuje vhodnou pozici pro start do protiútoku. Jednou z d ležitých schopností krajního obránce je rychlost, a to p edevším akcelera ní a lokomo ní rychlost (Zat´ková & Hianik, 2009). Obecn je pozice krajního obránce relativn snadn jší než pro ostatní obranné pozice.
14
Druhý obránce z kraje Na této pozici hrá i plní funkci druhých obránc z kraje, n kdy jsou také nazýváni „dvojky“. Hrá i brání nejnebezpe n jší prostor pro st elbu, zdvojují, blokují a zabra ují innosti pivota. Na základ
typu obranného systému m že obsazovat brankovišt
i
p istupovat k protihrá i. Tento hrá by m l mít dobré orienta ní schopnosti a smysl pro spolupráci, p edevším se st edním obráncem. Také by m l ekat na mí odražený od branká e i brankové konstrukce p i st elb (Za ková & Hianik, 2009). St ední obránce St ední obránci neboli „zadáci“ p sobí ve st edu brankovišt , kde je nejv tší tlak úto ník , proto by to m li být nejzkušen jší, kte í dovedou usm rnit obranný systém. Jejich nej ast jší funkcí je, že brání pivotmana, získává odražené mí e, spolupracuje s vysunutým obránce a druhým krajním obráncem a s branká em p i blokování (Zat´ková & Hianik, 2009).
Vysunutý obránce Vysunutý obránce by se m l snažit narušovat kombina ní hru soupe e, bránit st elb z dálky v prostoru osmi až dvanácti metr od vlastní branky, narušovat p ihrávky a získávat mí e. Vysunutý obránce se musí orientovat v prostoru, p edvídat a p edpokládat co protivník provede. Využívá toho, že se staví do nejvýhodn jší pozice, aby odolal klamavé innosti soupe e (Matoušek, 1995). Na
pozici
vysunutého
obránce
se
v tšinou
staví
hrá i
nejrychlejší
a
nejhouževnat jší. V mnoha p ípadech to bývají st ední spojky nebo k ídla, kdy z tohoto postavení mají usnadn no rychle p echázet do protiútoku nebo rychlých útok (Jan álek et al., 1989).
2.3 Vzdálenosti v utkání házené Pohyb hrá
b hem utkání v házené je velice r znorodý. M že docházet k astým
zm nám pohybu, k r zným obrátkám, klikatému pohybu, akceleraci pohybu, zastavení i obnovení pohybu. Veškerý tento pohyb je také dopln n množstvím t lesných kontakt s protihrá i v obranné i úto né fázi (Hianik, 2010). Podle Platenové (2009), která zkoumala zatížení hrá
b hem utkání, plyne, že hrá
je pr m rn zatížen b hem utkání 32,1minut. Z výsledk této práce lze také odvodit, že pohyb sledovaných hrá
se liší v závislosti na tom, jakou mají na h išti funkci a také na 15
tom, jak náro ný je zápas. B hem práce bylo provedeno n kolik m ení, ze kterých bylo zjišt no, že pr m rná hodnota nab hané vzdálenosti v jednom sout žním utkání je okolo 5100 metr . Dále Platenová (2009) uvádí, že nejv tší vzdálenost nab hala st ední spojka, a to 5400 metr , poté nejvíce nab hala krajní spojka, 5200 metr , jednotlivá k ídla, okolo 5000 metr a jako poslední byli pivoti, kte í ub hli pr m rn 4800 metr . Ve své práci Brand et al. (2009) uvádí, že hrá i v utkáních pr m rn 39% asu chodí, 43% asu tvo í pomalý b h, 15% asu tvo í rychlý b h a pouze 3% asu sprintují. Naopak Buchheit (2003) ve své práci došel k poznatku, že hrá i b hem utkání provedou p ibližn 300 výbušných akcí, kdy výbušné innosti se neustále opakují s tím, že se zachovává kvalita i efektivnost výbušné innosti. Havlí ková et al. (1993) uvádí, že v zápase házené, který trvá 60 minut na standardní hrací ploše, hrá ub hne pr m rn (závisí na funkci hrá e na h išti) 4400 až 6500 metr , kdy z toho je p ibližn 10% sprintem. Hrá také vykoná 120 až150 krátkých sprint a provede 20 skok (tyto hodnoty bývají u žen pr m rn o 20% nižší). V sout žním zápase pr m rn hrá e zam stnává intenzivní hra 20 minut z celkové doby zápasu, po et úto ných akcí b hem zápasu je 60 a více, kdy rychlé útoky se podílí na t chto úto ných akcích 30% až 40% (Czerwinski, 1992).
2.4 Sportovní trénink „Sportovní trénink je plánovitá a systematická realizace opat ení vedoucích k trvalému dosažení cíl ve sportu a prost ednictvím sportu“ (Hohmann et al., 2010, 16). Pojem sportovní trénink vyjad uje snahu p sobit na organismus sportovce, tak aby byl dosažený ur itý cíl. Jedná se o komplexní proces (plánovitý, ízený) zam ený na dosažení stanoveného sportovního výkonu. Obsahem tréninku jsou nejr zn jší tréninkové metody a organizace, které pomáhají sportovci stanovený sportovní cíl dosáhnout. Zjednodušen lze íci, že jde o proces p izp sobení t la sportovce zvýšené námaze. D sledkem tréninkového p sobení je zvýšená trénovanost sportovce. Individuální sportovní p íprava je pomocí tréninku zvyšována, udržována a obnovována. Trénink probíhá na jakékoliv výchozí úrovni výkonnosti, u obou pohlaví, v jakémkoliv v ku s p ihlédnutím k individuálním zvláštnostem sportovce (Lehnert et al., 2010). 16
2.4.1
Výkonnost sportovce Sportovní výkonnost je schopnost sportovce podávat sportovní výkon opakovan v
daném asovém období na pom rn stabilní úrovni. V n kterých p ípadech se pojem sportovní výkonnost používá i jako kritérium více dosáhnutých výkon na závodech, nap . pr m r z p ti nejlepších výkon . Sportovní výkon má povahu velmi ú elné a dokonalé innosti sportovce, která je výsledkem dlouhodobé zám rné p izp sobení jeho organismu na konkrétní požadavky daného sportovního odv tví, resp. disciplíny. Projevem výkonové kapacity, tréninkem rozvinutých systém organismu sportovce je trénovanost a v integrované podob sportovní forma. P ipravenost na výkon se chápe jako schopnost podat v sout ži výkon, který se p ibližuje maximu jeho výkonnostní kapacity. Výkonová motivace ovliv uje všechny stránky sportovního tréninku, pomáhá vysv tlit rozdíly ve výkonech u jednotlivc a pro sportovce je asto hlavní hnací silou jeho dalšího výkonnostního r stu (Táborský et al., 2009). „Sportovní výkon je speciálním druhem jednání sportovce ve specifických podmínkách sout že. Toto jednání je ur eno dv ma množinami p í in – vnit ním stavem organismu sportovce, který lze ozna it jako p edpoklady výkonu a vn jším stavem prost edí, který ozna ujeme jako podmínky výkonu“ (Táborský et al., 2009, 21). V tréninkové praxi je zcela nezbytné mít k dispozici pot ebné znalosti o sportovních výkonech. Tyto informace musejí být zaznamenávané, integrované a následn transformované do roviny didaktické, což umož uje vybrat správný obsah tréninku. 2.4.2
Herní výkon Výkon ve sportovních hrách, nazývaný herní výkon, má tyto znaky: pokaždé jiné
podmínky utkání (každé utkání je jiné, na základ toho jak se m ní odpor soupe e), velký po et pohybových dovedností, náro né pohybové struktury, variabilita, taktické myšlení, p edvídání zám ru soupe e, zvolení ideálního ešení nastalé situace (Süss et al., 2009). Jiný autor (Táborský et al., 2009) bere herní výkon jako specifický p ípad sportovního výkonu v oblasti sportovních her. Každá sportovní innost má charakteristický pr b h herního výkonu v jednotlivých d jích hry. Herní výkon závisí na nestálosti podmínek zápasu, variabilitou i tvo ivostí hrá
a trenéra.
Herní výkon je limitován úrovní rozvoje genetického vkladu, jež je jednou z rozhodujících p í in všeobecn platné odlišnosti jednotlivc (Süss et al., 2009). 17
2.4.3
Týmový a individuální herní výkon Tým p edstavuje jedine nou skupinu lidí, která soupe í v utkání s jinou podobn
sestavenou skupinou. Týmový výkon zde chápeme jako d sledek spole né
innosti
družstva p i p ekonávání tymu soupe e (Dobrý, 2005). Naopak individuální herní výkon, myslíme herní výkon jednotlivce. Herní výkon týmu je celek jednotlivých herních výkon jednotlivc , len týmu. Herní výkon týmu je podmín n kvantitou a kvalitou individuálních výkon , ale také jejich vzájemnými vztahy. Jednotlivé individuální herní výkony v týmu se navzájem dopl ují, kompenzují a regulují. Jednotlivci v týmu musejí mít schopnost spolupráce, schopnost odolávat soupe i, ale zárove prosazovat i cíle svoje. Herní výkon týmu také závisí na vztahu mezi jednotlivými hrá i, jejich dynamice, sociální soudržnosti, komunikaci a motivaci jednotlivých hrá . Samoz ejm , že cílem celého týmu je dosáhnout vít zství. Herní výkon týmu je podle Dovalila et al. (2009) závislý na tom, jak každý hrá týmu porozumí své sv ené otázce a jak kvalitn ji provede. Herní výkon je ovliv ován také faktory kondi ními, technickými, taktickým, psychickými a somatickými. Somatické faktory se týkají podp rného sytému – kostry, svalstva, vaz , šlach – a vytvá ejí biometrické podmínky v konkrétních sportovních innostech. 2.4.4
Herní výkon v házené Pro sportovní hry, mezi které pat í i házená, jsou charakteristické tyto znaky
(Táborský et al., 2007):
2.4.5
•
nestandardnost podmínek sout že,
•
velký po et pohybových dovedností,
•
p edvídání zám r soupe e,
•
složité pohybové struktury,
•
taktické myšlení,
•
variabilita,
•
tv r í jednání,
•
ideální volba ešení herních situací.
P edpoklady herního výkonu v házené Táborský et al. (2007) tvrdí, že p edpoklady herního výkonu se d lí:
18
• bioenergetické p edpoklady – rozhodující jsou krátkodobé
innosti
explozivního rychlostn silového charakteru vysoké intenzity, • biomechanické p edpoklady – mezisvalová a nitrosvalová koordinace, uplatn ní techniky a taktiky, d ležitá je p i obranných i úto ných innostech t lesná dispozice, délka kon etin a t lesná hmotnost, • psychické p edpoklady – aktivita, iniciativa, p izp sobivost, predikce aj., •
sociáln -psychické p edpoklady – vztah k týmové dynamice, sociální soudržnost, motivace a podíl jednotlivc na výkon družstva.
Samotný trénink v házené by se m l soust edit na ty i hlavní oblasti: •
kondi ní p íprava – rozvoj pohybových schopností a dovedností,
•
technická p íprava – osvojování pohybových schopností,
•
taktická p íprava – p íprava pro ú elné vedení utkání,
• psychologická p íprava – p íprava na psychickou zát ž v utkání.
2.5 Sportovní pohybové schopnosti Pohybovými schopnostmi jsou myšleny vrození p edpoklady lidského organismu k pohybovým innostem. Pohybové schopnosti každého jedince závisí na jeho anatomii, fyziologii, biochemie a biomechaniky. (Dovalil et al., 2008). Sou ástí pohybových schopností jednotlivce je sportovní kondice. Lehnert et al. (2010) chápe kondici jako energetický, funk ní a pohybový potenciál sportovce, který je ur ený kondi ními a kondi n -koordina ními motorickými schopnostmi, jenž je nezbytný pro realizaci techniky a taktiky p i podávání sportovního výkonu. Zvyšování kondice je pomalý proces, který sestává z konkrétních postupných krok . B hem tréninku fyzické kondice sportovci adaptují své t lo na vyšší fyzické výkony, aby podali co nejlepší výkon. Rozhodujícím faktorem pro rozvoj a udržení stavu trénovanosti obecných i specifických pohybových schopností je objem, intenzita a frekvence zatížení tréninkové jednotky. Optimální tréninkový proces je složen ze ty základních metod: •
silové,
•
rychlostní, 19
2.5.1
•
vytrvalostní,
•
koordina ní.
Silové schopnosti Silové schopnosti jsou definovány jako schopnost p ekonávat i udržovat vn jší
odpor svalovou kontrakcí (Peri & Dovalil, 2010). Síla jako pohybová schopnost je souhrnem vnit ních p edpoklad pro vyvinutí síly ve smyslu fyzikálním. Optimální rozvoj a využití síly umož uje sportovci realizovat innost a efektivn
ešit pohybové úkoly p i sout ži. Svalová síla je jedním z ur ujících
faktor u toho jak sportovec v utkání dopadne. Lehnert et al. (2010) popisuje sílu jako komplex schopností a vzhledem k vn jšímu projevu – velikosti p ekonaného odporu, rychlosti svalové akce, trvání pohybu, po tu opakování a zp sobu uvoln ní energie, rozlišuje tyto druhy síly: •
maximální,
•
rychlou,
•
reaktivní,
•
silovou.
Vliv silových schopností na výkon závisí na délce trvání zápasu a charakteru odv tví. D lení silových schopností závisí na zapojení svalových vláken. Podle zm ny délky svalu a nap tí ve svalu podle Peri e & Dovalila, (2010): •
izometrické, statické (nap tí svalu se zvyšuje, ale délka se nem ní),
•
izotonické, dynamické (délka svalu se m ní, ale nap tí z stává stejné),
•
statická síla se nevyzna uje pohybem, ale lze ji provád t nap íklad udržením t la nebo b emena v r zných podobách.
Metody, které mají stimulovat posilování svalu, jsou založeny na využívání kombinací velikosti odporu, rychlosti pohybu, po et opakování ili jeho trvání a intervalu odpo inku (Dovalil et al., 2002). 2.5.2
Rychlostní schopnosti Rychlostní schopnosti jsou definovány jako schopnosti vyvíjet innost s maximální
intenzitou. Chápeme je jako schopnost konat krátkodobou pohybovou innost (do 20s), a to bez odporu nebo jen s malým odporem (p ibližn 20-25% maxima). Je charakteristická p evážným zapojením ATP-CP zóny (Peri & Dovalil, 2010). 20
Faktor, který nejvíce ovliv uje rychlostní schopnosti jedince, je d di nost. Uvádí se, že podíl d di nosti iní 70-80%. P i maximálních rychlostních schopnostech se zapojují do pohybu tzv. rychlá svalová vlákna, která sice pracují velmi rychle, avšak pouze krátkou dobu a jsou rychle unavitelná (Peri & Dovalil, 2010). Rychlostní schopnosti se nej ast ji d lí na reak ní rychlost (v tšinou rychlost na n jaký podn t), acyklická rychlost (maximální rychlost vykonaná jedním pohybem) a také na rychlost cyklickou (rychlost p emíst ní v prostoru co nejrychleji) (Peri & Dovalil, 2010). 2.5.3
Vytrvalostní schopnosti Vytrvalost je schopnost udržet požadovanou intenzitu pohybové innosti delší dobu
bez toho, aby došlo ke snížení efektivity této innosti (Lehnert et al., 2010). Všeobecn se za vytrvalost považuje schopnost lov ka provád t dlouhodobou t lesnou innost. Jedná se tedy o soubor p edpoklad provád t pohyb s ur itou nižší než maximální intenzitou pokud možno co nejdéle, pop ípad
po stanovenou pot ebnou dobu co nejvyšší možnou
intenzitou. Podle odborník (Dovalil et al., 2002) jsou vytrvalostní schopnosti oproti jiným schopnostem nejleh eji ovlivnitelné tréninkem. Díky vytrvalostním schopnostem je sportovec schopen lépe odolávat únav p i aktivitách, do kterých se zapojuje dýchací a ob hový systém. Podle Peri e & Dovalila (2010) se d lí vytrvalostní schopnosti do n kolika skupin podle ur itých hledisek: • podle ú asti svalových vláken (celková vytrvalost – nap . b h, plavání, lokální vytrvalost – st elba z místa v basketbalu), • podle svalových kontrakcí (dynamická – p i pohybu; statická – bez pohybu), • podle délky trvání vytrvalosti (dlouhodobá – 8-10 minut; st edn dobá – 3-8 minut; krátkodobá – 2 -3 minuty; rychlostní – do 30 sekund). 2.5.4
Koordina ní schopnosti Jedná se o schopnosti kdy jedinec lehce a ú eln dokáže koordinovat vlastní
pohyby, p izp sobovat se m nícím se podmínkám, provád t složitou pohybovou innost a rychle si osvojit nové pohyby (Dovalil et al., 2008). Koordina ní schopnosti jsou n kdy také nazývány flexibilitou. 21
Díky tréninku koordina ních schopností se významn zlepšuje a ekonomizuje energetický potenciál, urychlují se procesy motorického u ení, vede k eleganci pohybu, jedinec lépe dokáže odolávat tréninkovému zatížení a také se zlepšuje držení t la (Lehnert et al., 2010). Díky lepším koordina ním schopnostem se jedinec stává více obratným a dokáže tak lépe reagovat na zm ny v tréninku i sout ži. Koordinace p ispívá k tomu, že sportovec dokáže koordinovat své innosti v p edvídatelných i nep edvídatelných situacích a jeho pohyb se stává efektivn jší.
2.6 Specifika sportovního tréninku žen Teoretické principy muž i žen p i sportovním tréninku jsou obecn stejné, ale p i samotné realizaci je pot eba dbát na odlišnosti mužského a ženského organismu. Rozdíly mezi muži a ženy jsou nejen genetické (anatomicky a fyziologicky), ale i psychologické. Rozdíly mezi jednotlivými pohlavími v oblasti sportovního tréninku lze sledovat z n kolika pohled (Lehnert et al., 2010). Podle Lehnerta et al. (2010) jsou tyto rozdíly p edevším v: •
t lesných rozm rech – ženy jsou v porovnání s muži menší a leh í, ženy mají vzhledem k t lesné výšce kratší kon etiny, ženy mají obecn v tší stabilitu (mají níže t žišt ), mají také užší ramena než muži, mužské t lo je nejširší v oblasti ramen a hrudníku, naopak ženské t lo v oblasti pánve a bok ,
•
svalstvo a t lesná síla – ženy mají asi o 10% mén sval , síla žen dosahuje p ibližn 2/3 síly muž ,
•
množství a distribuce tuku – ženy mají více tuku než muži, tuk se u žen soust e uje do kon etin, kdežto u muž do trupu,
•
krevní ob h – ženy mají asi o 20% menší srdce než muži,
•
spot eba kyslíku – ženy mají menší plicní kapacity a tudíž maximální spot eba kyslíku (VO2max) je na 70% mužských hodnot.
Pokud porozumíme rozdíl m ve stavb lidského t la u muž
a žen, m žeme
optimalizovat ženskou výkonnost a snížit rizika sportovních zran ní. Celkov by ženský sportovní trénink nem l být tak fyzicky náro ný jako trénink u muž . Lze to ud lat nap íklad
kratším
závodním
obdobím
nebo prodloužením 22
období
p ípravného.
Samoz ejmostí je prodloužení zotavovacích cykl , aby ženské t lo dokázalo zát ž vst ebat (Lehnert et al, 2010). Ženská výkonnost se v pr b hu let neustále p ibližuje výkonnosti mužské. Je to dáno p edevším tím, že se zdokonalily tréninkové metody, které zohled ují práv ženské specifika. Rozdíly mezi pohlavími, ale stále jsou a nejspíš nikdy nevymizí. Je to dáno p edevším, že jsou siln jší (jak bylo zmín no výše) a rychlejší (díky v tším t lesným rozm r m, lepším silovým p edpoklad m a v tšího podílu bílých svalových vláken) (Lehnert et al, 2010). Naopak ve vytrvalostních disciplínách se n kdy uvádí (Drinkwater, 2000), že se ženy dokážou tém
vyrovnat muž m, n kdy dokonce i p ekonat. Jedná se
zejména o výkony ultramaratonského typu, ve kterých m že být pro ženu výhodn jší menší množství svalové hmoty, vyšší podíl pomalých vláken nebo lepší dostupnost tuk jako energetického zdroje. Mezi rizika, která ohrožují sportovní trénink žen pat í zejména rizika gynekologického charakteru, osteoporóza, poruchy p íjmu potravy, sportovní triáda i anémie (Lehnert et al, 2010). Nezbytnou sou ástí ženského sportovního tréninku je správná výživa. Podle pr zkum (Grasgruber & Cacek, 2008) ženy-sportovkyn
asto uvád jí, že mají nižší
energetický p íjem než by bylo pro jejich t lo adekvátní. S nedostate ným energetickým p íjmem sportovkyni klesá pravd podobnost napln ní tréninkového potenciálu, zejména v síle a vytrvalosti. Roste také riziko nemocí a zran ní. Ženy by m ly mít oproti muž m vyšší p ísun kalcia (riziko osteoporóza) a železa (riziko anémie). Mezi další prvky, které asto ženy ve strav
opomíjejí, jsou nap . zinek, který p ispívá ke snížení odby
rekonvalescence p i zran ní.
2.7 Somatotyp Somatotypem se myslí souhrn tvarových znak jedince, který dokáže pom rn p esn popsat stavbu t lu lov ka (Dovalil, 2008). Všechny somatotypy se vyjad ují troj íselným hodnocením. Troj íslí je vždy psáno ve stejném po adí a jejich názvy jsou inspirovány podle zárode ných list , do kterých adíme entoderm, mezoderm a ektoderm (Kutá , 2009).
Druhy jednotlivých somatotyp dle Grasugrubera a Caceka, 2008: 23
1) Ektomorf: •
štíhlý a hubený,
•
dlouhé kon etiny – dlouhé prsty, dlouhé ruce,
•
slabá kostra,
•
slab vyvinuté svalstvo,
•
rychlý energetický výdej,
•
málo tukových bun k,
•
špatn nabírá svalovou hmotu,
•
požaduje mén náro ný trénink.
2) Mezomorf: -
rychlý nár st svalové hmoty,
-
silná kostra,
-
svalnatý typ,
-
st edn rychlý energetický výdej,
-
široká ramena,
-
úzké boky.
3) Endomorf: -
velká hlava, široká tvá ,
-
velký po et tukových bun k,
-
krátké kon etiny – prsty,
-
nízký energetický výdej,
-
podsaditý a oblý tvar t la,
-
rychlý nár st svalové hmoty,
-
obtížn se zbavuje tuku,
-
riziko obezity,
-
riziko srde ních onemocn ní.
Hrá i házené jsou zpravidla ve skupin izomorfního somatotypu, kdy jejich ideální hodnoty dosahují 2,5-5-3. Hrá i jsou také r zného typu na jednotlivých pozicích. Hrá i na pozici spojky jsou díky své vysoké postav
a dlouhým kon etinám lépe využitelní
v obranné fázi a také p i prosazování p i st elb z v tší vzdálenosti. Naopak hrá i na pozicích k ídla bývají v tšinou menší postavy s menší hmotností. P ednostmi k ídel je 24
p edevším dynami nost a hbitost. Na h išti nejrobustn jšími a nejsvalnat jšími hrá i jsou v tšinou pivoti, kte í mají nejv tší procento tuku. Dob e se tak uplatní p i
astých
soubojích s obránci protihrá . Posledním hrá em na h išti je branká . Ti mají v tšinou v tší plochu t la, která díky tomu zabírá nejv tší plochu brány (Grasgruber & Cacek, 2008).
Obrázek 1. Somatograf házenká ek a házenká
Vysv tlivky: modrý kruh – muži, ervený kruh – ženy.
25
(Bernaciková, 2010).
2.8 Zatížení, objem, frekvence 2.8.1
Zatížení Zat žování jedince p i tréninku je jednou ze základních kategorií sportovního
tréninku. Mimo to, ve sportovních hrách záleží také na dovednostech, v domostech i zkušenostech jedince i celého týmu. Tudíž zat žování nehraje tak d ležitou roli jako t eba v atletice i v plavání, kde je nutné se neustále zlepšovat a zdokonalovat (Choutka & Dovalil, 1991). Intenzita zatížení v utkáních házené se neustále m ní. Svalový kolagen je nejd ležit jším energetickým zdrojem, který je charakteristický jako zdroje energie pro intenzitu a délku zatížení p i házené.
D lené zatížení podle Havlí kové et al. (2008): •
klasicky rychlostní – zde pat í maximáln intenzivní cvi ení v trvání do 1015s, energie je
erpána p edevším z ATP a CP, resysntéza probíhá
anaerobní glykolýzou, acidóza vzniká pouze p i opakovaných zát žích s krátkými pauzami, s každým zvýšením výkon klesá a rychlost se snižuje, pokud je dostate n dlouhý odpo inek, opakovaný výkon neklesá, protože probíhá proces oxidativní resyntézy ATP, •
rychlostn
vytrvalostní – zatížení submaximalní intenzity metabolismu
s délkou trvání od 30s do 2 min, u tohoto typu zatížení probíhá resyntéza ATP a CP hlavn anaerobní cestou a pat í tedy do anaerobní laktátové zóny a kone ným metabolitem je laktát, když se laktát nedostate n odbourává a víc se tvo í, dochází k vzestupu acidózy a k poklesu výkonu.
Zatížení p ispívá k rozvoji, ustálení a následnému zachování trénovanosti jedince tak, že jeho organismus se postupn adaptuje na zatížení. To jak rychle se jedinec adaptuje na zatížení organismu, závisí na množství opakování zatížení a také intenzity zatížení. Je vhodné obm ovat p i tréninku intenzitu zatížení, dobu zatížení a také jednotlivá cvi ení. T lesná cvi ení by se m la rozd lovat podle míry specializace na cvi ení sout žní, cvi ení speciální a cvi ení všeobecn rozvíjející. Cvi ení se rozd lují podle toho, jak se shodují daná t lesná cvi ení s provád nou sportovní inností (Choutka & Dovalil, 1991).
26
„Vztah mezi zat žováním a r stem sportovní výkonnosti je zákonitý – zat žování je spolu s p irozeným vývojem sportovce p í inou výkonnostního r stu“ (Choutka & Dovalil, 1991, 271). B hem první fáze sportovního tréninku se výkonnost jedince zvyšuje paraleln se zvyšováním tréninkového zatížení. Od chvíle, kdy se jedinec za ne systematicky v novat sportu, roste i jeho speciální výkonnost. P i zatížení nezáleží ani na zvolených prost edcích ani metodách, ale na tom jak moc organismus zat žujeme. Postupn
musíme do
sportovního tréninku zahrnout i v tší podíl speciálních tréninkových prost edk , jelikož se objeví rozdíly mezi tréninkovým zatížením a r stem sportovní výkonnosti. Ze za átku dochází zat žováním k rychlejšímu nár stu trénovanosti, avšak postupn rychlost klesá (Choutka & Dovalil, 1991). V etap základního nebo specializovaného tréninku je rozhodující velký tréninkový objem s nízkou intenzitou. Naopak v etap vrcholového tréninku je nejlepší využít metody vysokých objem tréninku s maximální úrovní intenzity tréninkového zatížení (Choutka & Dovalil, 1991). V sou asné dob nabývá na významu proces nazývaný superkompenzace. Jedná se o zvýšenou úrove
energetického potenciálu jedince v dob zotavení, kdy je vhodné
op tovné zatížení. Je tedy vhodné nasazovat tréninkové jednotky ve výhodn jších výchozích podmínkách (Choutka & Dovalil, 1991). 2.8.1.1 Aerobní zatížení Aerobní zatížení charakterizuje aerobní kapacita a maximální aerobní výkon. Maximální aerobní výkon vyjad uje maximáln
možnou intenzitu produkce energie
aerobním metabolismem, jehož ukazatelem je maximální spot eba kyslíku. Hlavním zp sobem energie pro svaly je tedy aerobní mechanismus. Tento mechanismus využívá kyslíku v biochemické št pení cukr a tuk jako hlavních energetických zdroj . Z toho vyplývá, že spot eba kyslíku je nep ímo úm rná energetické náro nosti pohybové innosti (Psotta et al., 2006). 2.8.1.2 Anaerobní zatížení P i produkci energie anaerobní glykolýzou se ve svalu hromadí laktát a to i p es jeho rychlé vyplavování do krve a další metabolizaci v játrech a ledvinách (tam je použit p i syntéze glukózy), nepracujících svalech i v srdci (Grasgruber & Cacek, 2008). 27
2.8.2
Objem zatížení Objem zatížení charakterizuje kvantitativní stránku tréninku, to znamená po et
tréninkových dn , jednotek, délka tréninku, po et opakování cvi ení. V každém sportu rozlišujeme specifické ukazatele, n kde po et kilometr a n kde zase po et hod . 2.8.3
Intenzita zatížení Intenzita zatížení je opakem objemu a zabývá se kvalitativní stránkou tréninku.
Vyjad uje p edevším velikost úsilí, které jedinec vynaloží b hem sportovní innosti. M že to být nap íklad rychlost pohybu
i frekvence pohybu, poté se bavíme o vn jších
projevech. Nebo to m že být srde ní frekvence i energetický výdej, a potom se bavíme o aktuálních vnit ních zm nách organismu. B hem tréninku je nejlepší ukazatel pro trenéry, p edevším monitoring srde ní frekvence u svých sv enc (Dovalil et al., 2009). 2.8.3.1 Srde ní frekvence a její m ení Srdce je sval, a jako každý jiný sval reaguje na tréninkovou zát ž, tím že roste a sílí. Když necvi íme, i tak naše srdce pumpuje krev do sval , aby zajistilo jejich obnovu po fyzické zát ži.
íkáme tedy, že srde ní frekvence nep ímo informuje o stavu zotavení
sval (Bennson & Connolly, 2012). Srde ní frekvence je jednou ze základních charakteristik srdce. Je to obecn uznávaný a v mnoha oborech využívaný objektivní faktor pohybové aktivity. Pr m rné hodnoty u jedinc , kte í jsou v klidu, se pohybují v tšinou v rozmezí 60-80 tep /minutu (Psotta, 2003). U jedinc , kte í jsou trénovaní, a zvyklí na fyzickou zát ž se klidová srde ní frekvence pohybuje v tšinou níže. Velikost srde ní frekvence je asto ukazatelem míry reakce organismu na zm ny v organismu. Srde ní frekvenci lze zjistit n kolika zp soby (Bennson & Connolly, 2012): • pohmatem na záp stí i krkavici, •
sporttestry,
•
m ením EKG,
•
laboratorními testy.
Hodnoty klidové srde ní frekvence závisí na mnoha faktorech: • pohlaví, •
v ku,
•
aktuálním zdravotním stavu jedince, 28
•
trénovanosti,
•
t lesné teplot .
Srde ní frekvence udává po et tep za minutu p i absolutním klidu. Odborníci uvádí (Psotta, 2003), že nejlépe srde ní frekvenci zjistíme ráno po probuzení, když je t lo odpo inuté. Vlivem tréninku dochází k poklesu klidové srde ní frekvence a naopak zvýšení klidové srde ní frekvence m že signalizovat nemoc i p etrénování. Maximální srde ní frekvence (SFmax) udává nejvyšší po et srde ních kontrakcí za minutu. Tudíž se jedná o maximální srde ní frekvenci, jakou m že jedinec dosáhnout b hem maximální fyzické zát že.
Maximální srde ní frekvenci m žeme zjistit zcela
p esn pomoci sporttestr p i maximální zát ži nebo p i absolvování zát žového testu. U zát žového testu d ležité jestli testovaný jedinec již n kdy testování podstoupil. Netrénovaní jedinci totiž asto test nedokon í, jelikož nedokážou p ekonat pocit bolesti a na sv j maximální výkon si nesáhnou. Skute ná maximální srde ní frekvence nastane, pokud se hodnoty tep za minutu ustálí a dále už nestoupají bez ohledu na to, zdali se intenzita zatížení zvyšuje. Hodnoty maximální srde ní frekvence samoz ejm závisí na náro nosti sportu a trénovanosti daného jedince (Bennson & Connolly, 2012). Na základ získaných hodnot srde ní frekvence m žeme tyto hodnoty za adit do tzv. zát žových zón a pomocí toho ur it celkové zatížení hrá
r zných sportovních
odv tví. Woollford a Angove (1991) ur ili tyto zát žové zóny: •
> 85% SFmax – intenzita vysokého zatížení,
•
85-65 SFmax – intenzita st edního zatížení,
•
<65% SFmax – nízká intenzita zatížení.
2.9 Borgova škála Borgova škála (zkratkou RPE - Rating of Perceived Exertion ) slouží k hodnocení subjektivního vnímání intenzity, resp. namáhavosti p íslušného fyzického zatížení. Jedinec hodnotí své pocity v pr b hu zatížení a tyto jsou registrovány do protokolu. Následn tyto zaznamenané hodnoty mohou být použity p i další ordinaci pohybové aktivity a pro sebekontrolu. Nej ast ji se používá modifikovaná verze Borgovy škály 6 – 20 (viz tabulka), která je umíst na viditeln p ed testovaným nebo cvi ícím jedincem. Za átek od ísla 6 je podmín n nelineárním vztahem mezi výkonem a pocitem. Je užívána 29
k hodnocení klinicky relevantních symptom , k odhadu pracovních inností, k hodnocení úsp šnosti
terapie
a
rehabilitace
a
k hodnocení
denních
inností
v r zných
epidemiologických šet eních (Eston et al., 1996). Kombinace
objektivních
( asto
fyziologických)
a
subjektivních
( asto
psychologických) parametr b hem zát žového testu poskytuje celkové zhodnocení zát že vyprovokované cvi ením a podává informaci o individuální toleranci zát že. Borgova škála je reprodukovatelná m ení námahy, které nebere ohled na v k, pohlaví a p vod jedince. Základním p edpokladem klinické aplikace je, že percep ní a fyziologické odpov di mají lineární vztah platící p i r zných typech cvi ení a intenzitách. Toho lze využít zvlášt
p i testování kardiak
nebo zdravotn
oslabených jedinc
s astými
kardiovaskulárními komplikacemi, kte í v tšinou nemohou být testováni do maxima. P esnost odhadu Borgovy škály relativní intenzity zát že je cenná pokud jedinec úžívá betablokátory, které redukují maximální spot ebu kyslíku, což zvyšuje intenzitu zát že. Hodnota RPE 12-13 odpovídá 60-70% VO2max, hodnota RPE 16 odpovídá 85% VO2max (Mercer et al., 2002). Tabulka 1. Borgova škála (Dobrý, 2008).
!
"# $
%&
'
( )
& %& $ * ,
* ,
"#
"# ( ) ' +) "# '" )' # (& & #-
# %& ) +
(& ! $
!
.
# / % #
30
%&
)'
#
#
! ! !
! ! !,
To, jakým zp sobem jedinec poci uje námahu, ovliv uje jeho odpov
na
pohybové zatížení a stupe vyvíjeného úsilí. Je prokázáno, že pokud á jedinec k dané provád né pohybové aktivit kladný postoj, je efektivnost fyziologických funkcí optimální. Naopak p i negativním postoji efektivnost klesá. Je tedy d ležité p i námaze vnímat co se p i pohybové aktivit d je a znát doprovodní efekty, které jsou odezvou na fyziologické funkce, abychom mohli pochopit podstatu odpov di na pohybovou aktivitu. Mnoho trenér na celém sv t používají práv Borgovu škálu, z toho d vodu, že nemají p ístup k laboratorním p ístroj m, které umož ují monitorovat tréninkové zatížení sportovc . Borgova škála trenérovi umožní monitorovat intenzitu bez složitých nástroj , bez p erušování tréninkového výkonu pro zkontrolování srde ní frekvence, anebo kontrole tepové frekvence palpací. Existuje vysoká korelace mezi stupn m individuálního odhadu vnímané námahy vynásobeným 10 a skute nou srde ní frekvencí b hem zát žové aktivity. To znamená, že když odhadneme svou námahu stupn m 10 a vynásobíme tuto hodnotu 10, pak naše srde ní frekvence je okolo 100 tep /min (Borg, 1998).
2.10 „Small sided games“ (SSG) Jedná se o malé formy her s ur itými obm nami a obsahující situace, se kterými se hrá i b žn setkávají v sout žních utkáních. V jednotlivých hrách se m ní pouze po et hrá , hrací plocha i hrací doba. Hry jsou v tšinou mén strukturované než kondi ní trénink, ale jsou velmi populární a hojn využívané po celém sv t . Využívají se p i trénovaní mladších jedinc
jako zlepšení jejich speciálních dovedností souvisejících
s intenzitou zatížení. Jsou také využívané také u starších jedinc , kde tyto hry mají vliv p edevším na zlepšení aerobní kapacity (McCormick et al, 2012). Hlavními p ednostmi využívání SSG jsou (McCormick et al, 2012): •
zlepšení aerobní kapacity jedinc ,
•
rozvoj technicko-taktických dovedností,
• podpora úto né hry, • • •
zvýšený po et interakcí mezi jedinci, ast jší souboje 1 na 1, n kdy také motivace.
31
„Small sided games“ vznikly jako návaznost na tzv. street fotbal, kdy se na nejbližším dostupném trávníku sešel menší po et lidí s cílem zahrát si fotbal (McCormick et al, 2012). SSG byly poprvé použity v tréninku ve strukturovan jší form kolem roku 1970 v Nizozemí a poté v Austrálii. N kte í naopak tvrdí (Casamichana & Castellano, 2010), že po átek této metody tréninku je okolo roku 1960. V n kterých zemích, nap . Skotsko, jsou již dlouhou dobu SSG jedním z preferovaných zp sob sportovní mládeže, p edevším fotbalist . Význam „small sided games“ dokumentují zám ry a cíle, které vyplývají z kontextu p vodního ur ení dvou hlavních okruh
realizace didaktického procesu, tj.
tréninkového procesu a utkání. Utkání, jakkoli s modifikovanými pravidly, jsou cílovým prost edkem a výrazem snažení v tréninkovém procesu. Naproti tomu se „small sided games“ stávají jedním z prost edk , jak požadovaného cíle dosáhnout. V p ípad pr pravných her se nejedná o nic jiného než o nácvik nebo o trénink inností v hern sout žních podmínkách (McCormick et al, 2012). Samotná podstata SSG je postavena na pedagogických a vývojových trendech. V dnešní dob je SSG využívána p edevším v žákovských kategoriích s cílem zlepšit jejich technicko-taktické dovednosti a dosažení v tší participace na h e. Samotnou intenzitu SSG lze ovlivnit mnoha zp soby, nap . r zným po tem hrá , zm nou velikosti hrací plochy, hrací dobou, hrou bez gólmana nebo aktivním povzbuzováním trenérem (McCormick et al, 2012). D raz ve v tšin „small sided games“ je kladen na udržování vysokointenzivního zatížení, jelikož je zapot ebí navodit atmosféru jako p i klí ových momentech v utkání. Cílem z hlediska zatížení je se co nejvíce p iblížit hodnotám v utkání a to jak velikostí, tak i strukturou, proto je analýza výkonu hrá
v utkání nezbytná pro vhodnou manipulaci se
zatížením v tréninkovém procesu. Intenzitu b hem výkonu poté m žeme m it nap . monitory srde ní frekvence, koncentraci laktátu v krvi
i Borgovou škálou vnímané
námahy (Hill-Hass et al., 2009). Organizace, po et hrá
a velikost h išt by m la vycházet z intenzitního profilu
výkonu hrá e v utkání, tedy z malých herních forem, které obsahují innosti vysoké intenzity (sprinty, zrychlení, výskoky, p esuny v obranném postoji) st ídané s innostmi nízké intenzity (ch ze, b h, zastavování). P i plánování herní p ípravy je d ležité vzít v úvahu nejenom pr m rné hodnoty funk ních parametr výkon hrá , ale i hodnoty krajní. 32
Tento pr m r funguje jako základ pro tréninkovou jednotku, která se v rámci krajních hodnot m že m nit (Taylor, 2004). „Small sided games“ má také jedno negativum, které se však neprojevuje sm rem k hrá m, ale spíše k organizaci tréninku, který práv obsahuje „small sided games“. Tím negativem je vysoká organiza ní náro nost tréninku, tzn., že trénink musí být perfektn naplánovaný dop edu. Dalším negativem m že být u n kterých cvi ení vyšší náro nost na po et asistent , pom cek a vybavení (Taylor, 2004) Dle již provedených výzkum (Taylor, 2004) by se n jaký typ „small sided games“ m l objevit v každém tréninku ve všech v kových kategoriích, dosp lých jedinc nevyjímaje. Ve výzkumech ve fotbale a basketbale se auto i zabývali také analýzou small side games a z t chto výzkum vychází i náš výzkum v házené (McCormick et al., 2012; Casamichana & Castellano, 2010).
33
3
CÍLE A ÚKOLY PRÁCE
3.1 Hlavní cíl Hlavním cílem práce byla analýza ukazatel vnit ního a vn jšího zatížení hrá ek v pr pravných hrách („small sided games“) v házené u družstva žen DHK Zory Olomouc.
3.2 Díl í cíle •
Analýza srde ní frekvence p i „small sided games“ v házené.
•
Analýza subjektivního vnímání intenzity zatížení p i „small sided games“ v házené.
•
Analýza p ekonané vzdálenosti p i „small sided games“ v házené.
3.3 Výzkumné otázky 1. Ve které ze t í „small sided games“ bude nejvyšší pr m rná intenzita srde ní frekvence? 2. Budou se hrá ky v subjektivním vnímání zatížení celkov ve „small sided games“ spíše nadhodnocovat nebo podhodnocovat? 3. Ve které „small sided games“ p ekonají hrá ky nejv tší pr m rnou vzdálenost?
3.4 Úkoly práce •
Analýza odborné literatury.
•
Vypracovat výzkumný soubor, zajistit souhlas s m ením.
•
Proškolit hrá ky ohledn sporttestr a dotazník Borgovy škály.
•
Zajistit kamery, dotazníky s Borgovou škálou.
•
Vypracovat a zjistit antropomotorické informace hrá ek.
•
Zajistit vlastní záznam z tréninkových jednotek.
•
Provést samotné šet ení.
•
Analyzovat a zpracovat data.
34
4
METODIKA
4.1 Charakteristika výzkumného souboru V rámci bakalá ské práce byla vybrána jako testovaná skupina hrá ek DHK Zora Olomouc, která hraje nejvyšší domácí sout ž v házené – Interliga házené žen. Tým je složen z hrá ek, které podstoupily testování na vn jší a vnit ní zatížení a jsou eské a slovenské národnosti. Výzkumného souboru se zú astnilo 15 hrá ek ve v ku 19-30let bez m ení branká ek, které nebyly z d vodu specializace herních inností do m ení zapojeny. Pr m rná v k hrá ek výzkumného souboru je 24 let, pr m rná srde ní frekvence 201,3 tep /minutu, pr m rná hmotnost byla 66,9kg, pr m rný tuk byl 14,7 %, pr m r sval každé z hrá ek byl 30,3 %, pr m rná výška 172,6cm, pr m rný ukazatel BMI u hrá ek byl 22,7. T lesné složení bylo analyzováno pomocí p ístroje InBody 720. Tým DHK Zora Olomouc má dlouholetou tradici v eské házené a pat í mezi týmy, které jsou v historické tabulce v domácí házené na p edních pozicích. DHK Zora Olomouc v poslední dekád se stala 3x mistrem eské republiky, v letech 2003, 2004 a 2008. Je také vít zem eského poháru z let 2002, 2008 a 2009. Tréninkový objem výzkumného souboru je p t tréninkových jednotek týdn . Tréninková jednotka trvá 90min, do toho není zahrnuta po tréninková regenerace, videorozbor a pravidelné posilování p ed tréninkovou jednotkou. V pr b hu základní ásti sezony hrá ky odehrají jedno utkání týdn , avšak to se m že m nit v závislosti na pohárových i p eložených utkáních.
Tabulka 2. Charakteristika sledovaného souboru hrá ek. v k Proband 1 Proband 2 Proband 3 Proband 4 Proband 5 Proband 6 Proband 7 Proband 8 Proband 9 Proband 10 Proband 11
SFmax 22 24 28 20 22 30 22 29 26 19 24
203 196 206 205 202 195 201 202 194 203 205
hmotnost (kg) 51,3 59,2 71,5 87,7 64,3 66,2 69,4 55,4 73,0 74,0 57,7
35
tuk % 16,5 21,2 21,3 24,5 24,5 23,3 25,6 17,1 20,2 25,2 10,9
svaly % 28,8 25,8 31,5 37,4 27,0 28,3 28,6 25,5 32,7 30,9 28,9
výška (cm) 165 164 175 185 169 172 174 165 180 168 173
BMI 22,5 21,5 23,3 21,5 22,8 22,1 23,5 20,6 22,5 25,6 19,3
Proband 12 Proband 13 Proband 14 Proband 15 Aritmet. Pr m Sm rodatná odchylka
30 200 19 197 24 205 21 205 24 201,3 3,7 3,9
77,5 71,4 61,8 83,1 $ !!
25,1 15,2 14,9 27,4 14,7 4,7
32,5 34,0 29,2 33,7 30,3 3,2
173 182 170 175 172,6 6,0
25,9 21,6 21,4 27,1 22,7 2,0
Vysv tlivky: Proband – jedna testovaná hrá ka Sm rodatná odchylka – kvadratický pr m r odchylek hodnot znaku od jejich aritmetického pr m ru BMI – pom r mezi t lesnou hmotností a výškou, ur uje stupe obezity SFmax – maximální srde ní frekvence
4.2 Metody získávání a sb ru dat P i realizaci bakalá ské práce byly použity tyto uvedené výzkumné metody (Hendl, 2005): •
metoda pozorování: otev ené strukturované v um lé situaci, sb r dat jako ú astník i pozorovatel – pozorování po tu p ihrávek, st el, driblingu a gól ,
•
metoda dotazování: hodnocení subjektivního pocitu, vnímání zatížení s využitím Borgovy škály,
•
analýza dat: uchování a analýza získaných dat, kódování, poznámkování, m ení vzdálenosti a srde ní frekvence.
4.3 Popis vlastního výzkumu S trenérem týmu DHK Zora Olomouc a vedením týmu byla v asovém p edstihu probrána možnost realizace výzkumu pro ú ely bakalá ské práce a m ení jednotlivých hrá ek v pr b hu tréninkové jednotky. Pro samotný výzkum byly vybrány t i tréninkové jednotky, ve kterých probíhalo testování. Tréninkové jednotky spojené s testováním následovaly po sob po necelých t ech týdnech. Do testování bylo celkov zahrnutu 15 hrá ek, kterým bylo p ed samotným m ením vysv tlen ú el, pr b h i organizace výzkumu.
36
Maximální intenzitu srde ní frekvence jsme m ili pomocí Yo-Yo interminentního testu (YYIRT1) (Barbero & Castagna, 2007), který je založen na m ení každého hrá e individuáln (Krustrup, 2003). M ení bylo provedeno na házenká ském h išti o rozm rech 40x20m. Všechny hrá ky již tento test znali, jelikož se používá jako kondi ní test v pr b hu sezóny. Pr m rná intenzita srde ní frekvence se vypo ítala z pr m rné srde ní frekvence z pr pravných her a byla individuáln stanovena na základ zjišt né maximální frekvence. Tento postup byl použit i u autor Castagna et al. (2011); Sampaio et al. (2009); Aguiar et al. (2012); Casamichana & Castellano (2010). Žádný ze zmín ných autor nepoužil k výpo tu maximální srde ní rezervu. M ení probíhala ve sportovní hale DKH Zora Olomouc, kde tým pravideln trénuje a hraje svá domácí mistrovská utkání. Každá hrá ka absolvovala ve t ech m ených tréninkových jednotkách tzv. „small sided games“. Velikost hrací plochy byla p i všech variantách stejná, 20m x 40m. Pravidla hry byla nem nná a podle oficiálních pravidel házené, to co se m nilo, byl pouze po et hrá : 5:5, 4:4, 3:3 s branká em na každé stran . Interval zatížení byl zvolen v pom ru k intervalu odpo inku 4:3 stejn jako u autor (Castagna et al., 2008b; Coutts et al., 2009; Rampinini et al., 2007), kte í se problematikou „small side games“ zabývají. P edtím, než byla zahájena výzkumná
ást, hrá ky absolvovaly úvodní
ást
tréninkové jednotky, v etn d kladného protažení a zah atí, která byla u všech t ech testování stejná. Ješt p ed samotnou tréninkovou jednotkou byl všem hrá kám rozdán sporttestr zna ky Polar Team 2 pomocí kterého byla zaznamenávána srde ní frekvence. Pohyb hrá ek b hem her byl monitorován videokamerami zna ky Panasonic SDR-H80, které byly postaveny ve statické poloze na tribun zp sobem, aby každá snímala jednu polovinu h išt . P i odpo inku hrá ky vypl ovaly jednu minutu po h e (každá m la jednu tužku a jeden dotazník) dotazník na hodnocení subjektivního vnímání zát že – Borgovu metodu. Po skon ení testování hrá ky odevzdaly sporttestry a vypln né dotazníky. Poté celý tým absolvoval záv re nou ást tréninkové jednotky.
4.4 Monitoring srde ní frekvence Srde ní frekvence byla zaznamenávána u všech testovaných hrá ek b hem „small sided games“. Pro m ení a vyhodnocení srde ní frekvence bylo použito: •
Polar Team 2,
•
Software Polar precision performance, 37
•
Microsoft Excel 2010,
•
záznamový list.
Do samotného vyhodnocování vstupovala pouze doba intervalu zatížení, doba aktivní hry, tzn., že interval odpo inku nebyl do výsledku zahrnut. Nam ené hodnoty srde ní frekvence byly zpracovány v programu Polar precision performance. Do programu byly vloženy hodnoty srde ní frekvence na základ klasifikace Woollforda a Angoveho (1991) do t í zát žových zón, > 85% (intenzita vysokého zatížení), 85-65% (intenzita st edního zatížení) a < 65% (nízká intenzita zatížení).
4.5 Hodnocení subjektivního vnímání námahy pomocí Borgovy škály Významným indikátorem skute ného stupn námahy p i tréninku je poci ovaná vnit ní bolest a nap tí u jednotlivých hrá . Hodnocení vnímání subjektivního pocitu námahy bylo použito dotazníkové šet ení pomocí upravené patnáctibodové (6-20) Borgovy škály podle Dobrého (2008), který se jeví pro dosp lé kategorie sportovc
jako
nejvhodn jší. Dotazník s patnáctibodovou škálou byl jednotlivým hrá kám rozdán vždy po ukon ení jednotlivé hry. Samotný význam Borgovy škály a princip záznamu do dotazníku byl všem testovaným vysv tlen p ed zahájením tréninkové jednotky. Ozna ení vybraného pole bylo hrá kami provedeno vepsáním aktuální herní situace (nap . 4:4), aby bylo p i vyhodnocování jasné, ke které herní variant se daný záznam vztahuje. Každá hrá ka m la vlastní dotazníkový list s Borgovou škálou, který byl ozna en íslem jejího sporttestru a tudíž hrá ka provád la pokaždé záznam do stejného listu se stejným ozna ením. Tabulka 3. Borgova škála (Dobrý, 2008)
!
"# $
%&
'
( )
& %& $ * ,
* ,
"#
# %& ) +
+)
"# ( ) ' "# '"
38
%&
#
)'
#
(& (& !
!
& #.
$
)'
#
#
! ! !
! ! !,
/ % #
4.6 Monitoring vn jšího zatížení pomocí videozáznamu P i monitorování pomocí videozáznamu byly použity videokamery Panasonic SDRH80. Kamery byly postaveny na tribuny pro diváky a každá byla umíst na tak, aby snímala vždy jednu polovinu h išt v co nejvhodn jším úhlu a aby byla zabírána celá protilehlá polovina h išt . Po ízený videozáznam byl analyzován pomocí softwaru Video Manual Motion Tracker 1.0., program je ur ený k manuální obsluze pomocí myši na monitoru. Program je pot eba kalibrovat pomocí nastavení sít , která se graficky v po íta i p ekryje na nato ené video. Analyzoval se pohyb hrá ek v dob intervalu zatížení a zaznamenávaly se po ty p ihrávek, st el a driblingu.
4.7 Statistické zpracování dat V bakalá ské práci bylo použito deskriptivní statistiky zpracování dat pomocí výpo t absolutní etnosti, aritmetických pr m r , funkce countif a procentuálních podíl hodnot v programu Microsoft Excel 2010.
4.8 Analýza odborné literatury Pomocí analýzy literatury a pomocných zdroj bylo za úkol zjistit informace o „small sided games“, jejich významu a možnosti využití v tréninkovém cyklu. Dále se analyzovaly informace o faktorech, které mají vliv na intenzitu zatížení b hem „small sided games“. V neposlední ad se analyzovaly informace o Borgov škále, zp sobu jejího vyhodnocení. Také byly analyzovány studie, které se zabývají analýzou vn jšího zatížení ve sportovních hrách a zp soby vyhodnocování. Dokumenty, které byly pro bakalá skou práci vybrané, byly p edevším dokumenty tzv. sekundárního charakteru (knihy, asopisy, p íru ky, internet). Pro získávání informací do teoretické ásti bakalá ské práce byly prohledávány databáze knihovny UP v Olomouci, pop ípad databáze Elektronických informa ních zdroj UP.
39
V jednotlivých zdrojích bylo vyhledáváno pomocí t chto klí ových slov: házená, srde ní frekvence, „small sided games“, Borgova škála, handball, heart rate, Borg scale.
40
5
VÝSLEDKY A DISKUSE V realizovaném výzkumu bylo analyzováno vnit ní a vn jší zatížení hrá ek házené
ve t ech tréninkových jednotkách u „small sided games“. Faktor vlivu u vn jšího a vnit ního zatížení u „small sided games“ byl po et hrá . P i m ení nebyly žádné problémy, které mohly ovlivnit výsledky. Výzkumného souboru se zú astnilo 15 hrá ek ve v ku 19-30let.
5.1 Analýza vnit ního zatížení hrá ek Analýza vnit ního zatížení byla provedena pomocí hodnot nam ené srde ní frekvence. Ve t ech tréninkových jednotkách „small sided games“ byla sledována srde ní frekvence a na základ toho byla vyhodnocována intenzita zatížení.
Tabulka 4. Tabulka hodnot srde ní frekvence v pr pravné h e 5:5. % 0
'% &)
$
&)
,*
!$
1
+
*
,,
1
+
!,
!
Tabulka 5. Tabulka hodnot srde ní frekvence v pr pravné h e 4:4. % 0 1 1
&) + +
'% &)
*! ! ! !
, !$
Tabulka 6. Tabulka hodnot srde ní frekvence v pr pravné h e 3:3. % 0 1 1
&) + +
'% &)
!, * $ !
41
! !
Intenzita zatížení v pr pravných hrách byla nejvyšší ve h e 3:3, kdy dosahovala hodnoty 89,4 % (180,0 tep /minutu). Naopak nejmenší intenzita zatížení byla ve h e 5:5, hodnota 87,2 % (175,8 tep /minutu). B hem všech t í typ her byla intenzita zatížení po celou dobu her v nejvyšší zón zatížení (> 85 % celkového zatížení). Ve h e 5:5 byla minimální nam ená hodnota 73,8 % (144,0 tep /minutu) a maximální hodnota 94,5 % (191,0 tep /minutu). Ve h e 4:4 byla minimální nam ená hodnota 78,9 % (154.0 tep /minutu) a maximální nam ená hodnota 95,9 % (192 tep /minutu). V poslední h e 3:3 byla minimální hodnota 82 % (160 tep /minutu) a maximální hodnota byla 95,5 % (196 tep /minutu). Podle t chto výsledk je z ejmé, že intenzita zatížení i srde ní frekvence, b hem toho jak šly hry za sebou, jejich hodnoty neustále stoupaly. Protože je mezi pr m rnými intenzitami srde ní frekvence rozdíl 1 resp. 2 procenta, tak z hlediska praktického využití výsledk není spat en tento rozdíl jako v cn nevýznamný.
5.2 Posouzení rozdílu mezi objektivní hodnotou (SF) a subjektivním vnímáním zatížení pomocí Borgovy škály Data, která byla získána pomocí subjektivního zatížení, byla rozd lena podle jednotlivých forem „small sided games“. V jednotlivých „small sided games“ byly zjiš ovány rozdíly mezi objektivními hodnotami zatížení a subjektivním hodnocením zatížení hrá ek pomocí Borgovy škály.
42
Obrázek 2. Komparace objektivní hodnoty a subjektivního vnímání zatížení pomocí Borgovy škály v jednotlivých formách „small sided games“.
Tabulka 7. Hodnoty zatížení v jednotlivých pr pravných hrách podle Borgovy škály. + 2 0 1 1
&) + +
'% &)
# *
3 2
#
+ 2
#
3 2
# $ !
! $
!
$
, $
+ 2
# 3 2 ! $ , !
Nejv tší rozdíl mezi subjektivním hodnocením a objektivní hodnotou zatížení došlo u probanda 1 v pr pravné h e 5:5, kdy se jeho subjektivní pocit zatížení lišilo o 6 bod . Tém
u všech proband
docházelo k podhodnocování. P esný odhad, bez rozdílu
v subjektivním a objektivním hodnocení, byl zaznamenán v celém testování 8x. Zajímavou hodnotou je u probanda 11, že se nadhodnotil ve h e 4:4 o 5 bod . Ve „small sided games“ 5:5 a 4:4 byly pr m rné subjektivní hodnoty menší než objektivní hodnoty. Naopak ve h e 3:3 byly subjektivní hodnoty v tší než hodnoty objektivní. Jednotlivé rozdíly mezi objektivní hodnotou a subjektivním vnímáním zatížení v jednotlivých „small sided games“ byly – 2,3 bodu (5:5), 1,1 bodu (4:4), 0,4 bodu (3:3). 43
#
Z daných výsledk lze odvodit n kolik zákonitostí. První z nich je, že ím menší je po et hrá
na h išti, tím p esn jší je subjektivní a objektivní hodnocení zatížení. Další
zákonitostí je, že ím menší po et hrá ek je na h išti, tím se více hrá ky p i subjektivním hodnocením zatížení nadhodnocovaly. Poslední zákonitostí, která z výsledk vyplývá je, že ím vyšší je intenzita zatížení, tím p esn jší je subjektivní odhad zatížení jednotlivých hrá ek. Tyto námi odvozené zákonitosti korespondují s v deckými pracemi, které se zabývají „small sided games“ s r zným po tem hrá
v r zných sportech, nap . basketbal
i futsal (Castagna et al., 2011; Houdková, 2011).
5.3 Analýza vn jšího zatížení hrá ek
Obrázek 3. Komparace „small sided games“ podle % vyjád ení v rychlostních kategoriích.
Z grafu je z ejmé, že b hem „small sided games“ byly hrá ky nejdelší dobu ve sprintu ve h e 5:5 (37%) a nejkratši dobu ve h e 3:3 (32%). Tyto výsledky jsou v rozporu s logickými záv ry, které by z toho m ly vyplývat. Je to zap í in no tím, že v tréninkové
44
jednotce byla nejd íve za azena hra 5:5, pak 4:4 a nakonec 3:3. Tudíž ve h e 3:3 byly hrá ky již unavené a nemohly provést tolik sprint . V jednotlivých hrách byly ostatní rychlostní kategorie pom rn vyrovnané, dv dokonce úpln shodné (vysoká intenzita b hu a ch ze). Poslední dv kategorie (st ední intenzita a poklus) se lišily pouze nepatrn (1-2%).
Tabulka 8. P ekonaná vzdálenost v jednotlivých „small sided games“ (v metrech). 0
'% &) + +
&) 1 1
$ *
* $
$
!! !
!
!* ,
Podle m ení p ekonané vzdálenosti v jednotlivých typech „small sided games“ vyplynulo, že pr m rn nejv tší vzdálenost ub hly hrá ky ve h e 5:5 (785,2±116,3 m) a nejmén ub hly hrá ky ve h e 4:4 (768,6±120,0 m). Ze získaných výsledk nelze vyvodit žádnou zákonitost pro p ekonanou vzdálenost v závislosti na r zném typu „small sided games“. Takže p ekonání vzdálenost v t chto p ípadech závisí na jiných faktorech, než je po et hrá , nap . agility každé z hrá ek, zvolená taktická varianta obranného systému (nap . návrat do základního obranného postavení, osobní obrana) a úto ného systému každého týmu. Typickým znakem všech analyzovaných pr pravných her byl p echod do rychlého útoku a s tím související rychlý návrat do obrany. Všechny pr pravné hry byly se slovním doprovodem trenéra, který neustále hrá ky motivoval a podporoval a tím se snažil zvyšovat výkon každé hrá ky.
Tabulka 9. Po et p ihrávek v jednotlivých „small sided games“. 0 &)
'% &)
! , $,
* *
Tabulka 10. Po et driblingu v jednotlivých „small sided games“. 0 &)
'% &)
*
45
$*
Tabulka 11. Po et st el v jednotlivých „small sided games“. 0 &)
'% &)
*
, $!
,,
Tabulka 12. Po et gól v jednotlivých „small sided games“. 0 &)
'% &)
! $
$ $$
Podle provedených m ení po tu p ihrávek b hem jednotlivých small-sides-games bylo zjišt no, že nejvíce p ihrávek (95,4±2,4) bylo v typu hry 5:5 a nejmén (80,6±3,8) ve h e 3:3, což je logický záv r díky tomu, že v tší po et hrá ek na h išti má tendenci si více nahrávat než u menšího po tu hrá ek. Ve h e, kde je mén hrá ek, dávají hrá ky p ednost individuálním akcím. V po tu driblingu b hem jednotlivých her dojdeme k opa ným hodnotám než tomu bylo u po tu p ihrávek. Nejvíce driblingu bylo (8,0±2,3) ve h e 3:3, jak už bylo e eno výše, mají hrá ky v tší sklon k individuálním akcím, které jsou charakteristické driblingem. Naopak nejmén driblingu (5,0±1,3) bylo ve h e 5:5, kdy se týmy uchylovaly více k týmové spolupráci. B hem m ení po tu st el se došlo k t mto výsledk m. Nejv tší po et st el bylo ve h e 5:5 (16,3±1,7), což je op t zap í in no tím, že není tak vysoký po et individuálních akcí. Nejmenší po et st el bylo ve h e 3:3 (14,4±0,8). Po et vst elených gól v jednotlivých „small sided games“ se od sebe tém
v bec
nelišily. Z toho plyne záv r, že po et hrá ek na h išti nemá velký vliv na po et vst elených gól .
46
6
ZÁV RY Hlavním cílem práce byla analýza ukazatel vnit ního a vn jšího zatížení hrá ek
v pr pravných hrách („small sided games“) v házené u družstva žen DHK Zory Olomouc. Intenzita zatížení v pr pravných hrách byla nejvyšší ve h e 3:3, kdy dosahovala hodnoty 89,4 % (180,0 tep /minutu). Naopak nejmenší intenzita zatížení byla ve h e 5:5, hodnota 87,2 % (175,8 tep /minutu). B hem všech t í typ her byla intenzita zatížení po celou dobu her v nejvyšší zón zatížení (> 85 % celkového zatížení). Zajímavostí bylo, že ve „small sided games“ 5:5 a 4:4 byly pr m rné subjektivní hodnoty menší než objektivní hodnoty. Nejv tší rozdíl byl u probanda 1 v pr pravné h e 5:5, kdy se jeho subjektivní pocit zatížení od objektivního lišil o 6 bod . Z nam ených výsledk je z ejmé, že b hem „small sided games“ byly hrá ky nejdelší dobu ve sprintu ve h e 5:5 (37%) a nejkratši dobu ve h e 3:3 (32%). Z jednotlivých her vyplynulo, že pr m rn nejv tší vzdálenost ub hly hrá ky ve h e 5:5 (785,2±116,3 m) a nejmén ub hly hrá ky ve h e 4:4 (768,6±120,0 m). Podle provedených m ení po tu p ihrávek b hem jednotlivých small-sides-games bylo zjišt no, že nejvíce p ihrávek (95,4±2,4) bylo v typu hry 5:5 a nejmén (80,6±3,8) ve h e 3:3. Nejv tší po et st el bylo ve h e 5:5 (16,3±1,7), což je op t zap í in no tím, že není tak vysoký po et individuálních akcí. Nejmenší po et st el bylo ve h e 3:3 (14,4±0,8). Podle dosažených výsledk
je vhodné za azení SSG do tréninku házené
s intervalem zatížení 4min a odpo inku 3min. SSG pat í do kategorie intervalového tréninku, který je velmi d ležitý v tréninku házené.
V bakalá ské práci byly položeny tyto výzkumné otázky:
1. Ve které ze t í „small sided games“ bude nejvyšší pr m rná intenzita srde ní frekvence? Odpov
: Nejvyšší pr m rná intenzita srde ní frekvence byla v typu hry 3:3 a
hodnota byla 89,4% (180,0 tep /minutu).
2. Budou se hrá ky v subjektivním vnímání zatížení celkov ve „small sided games“ spíše nadhodnocovat nebo podhodnocovat? 47
Odpov
: Hrá ky se v subjektivním vnímání zatížení podhodnocovaly oproti
skute nému zatížení.
3. Ve které „small sided games“ p ekonají hrá ky nejv tší pr m rnou vzdálenost? Odpov
: Hrá ky p ekonaly nejv tší pr m rnou vzdálenost v typu hry 5:5
(785,2±116,3 m).
Limity práce: •
bylo by vhodné výsledky doplnit o m ení laktátu,
•
posloupnost pr pravných her,
•
menší po et m ených tréninkových jednotek.
48
7
SOUHRN Práce charakterizuje herní výkon (vn jší a vnit ní zatížení) hrá ek házené ve t ech
tréninkových jednotkách u „small sided games“. Ur ovaly se faktory, které ovliv ují vn jší a vnit ní zatížení. Mezi díl í práce pat ily analýza srde ní frekvence p i „small sided games“, analýza subjektivního vnímání intenzity zatížení p i „small sided games“ a také analýza p ekonané vzdálenosti p i „small sided games“ v házené. Výzkumným souborem pro jednotlivé testování byly vybrány hrá ky interligového klubu DHK Zora Olomouc. Ve výzkumném souboru byl pr m rný v k hrá ek 24 let, pr m rná maximální srde ní frekvence byla 201,3 tep /minutu, pr m rná hmotnost hrá ek 68,2 kg, pr m rná hodnota tuku v t lu 14,7%, pr m rná hodnota sval v t le hrá ek byla 30,3%, pr m rná výška hrá ek byla 172,6 cm a pr m rná hodnota BMI u hrá ek 22,7. V práci byla použita moderní metoda tréninku, „small sided games“, a moderní metoda pro m ení subjektivního vnímání zatížení, Borgova škála. Intenzita zatížení v pr pravných hrách byla nejvyšší ve h e 3:3, kdy dosahovala hodnoty 89,4 % (180,0 tep /minutu). Naopak nejmenší intenzita zatížení byla ve h e 5:5, hodnota 87,2 % (175,8 tep /minutu). Zajímavostí bylo, že ve „small sided games“ 5:5 a 4:4 byly pr m rné subjektivní hodnoty menší než objektivní hodnoty. Nejv tší rozdíl byl u probanda 1 v pr pravné h e 5:5, kdy se jeho subjektivní pocit zatížení od objektivního lišil o 6 bod . Z nam ených výsledk je z ejmé, že b hem „small sided games“ byly hrá ky nejdelší dobu ve sprintu ve h e 5:5 (37%) a nejkratši dobu ve h e 3:3 (32%). Z jednotlivých her vyplynulo, že pr m rn nejv tší vzdálenost ub hly hrá ky ve h e 5:5 (785,2±116,3 m) a nejmén ub hly hrá ky ve h e 4:4 (768,6±120,0 m).
49
8
SUMMARY Research work characterizes the gaming performance (internal and external load) in
three handball players in training units with "small sided games". Determine the factors which affect the internal and external loads. Among the aspects of the work included the analysis of heart rate in the "small sided games ", analysis of the subjective perception of exercise intensity when "small sided games" and also the analysis of the distance traveled in the "small sided games" in handball. Research files for each test were selected toys WHIL club DHK Zora Olomouc. The research group was the average age of players in 24 years, the average maximum heart rate was 201.3 beats/minute, the average weight of 68.2 kilograms of toys, average body fat of 14.7%, average body muscles the players was 30.3%, the average height of the players was 172.6 cm and a mean BMI of 22.7 for toys. The work was used a modern method of training, "small sided games", a modern method for measuring subjective perceptions of load, Borg scale . Exercise intensity in introductory games was the highest in the game 3:3, when it reached 89.4% (180.0 beats/ minute). The smallest intensity was in the game 5:5, the value of 87.2% (175.8 beats/ minute). An interesting feature was that the "small sided games" 5:5 and 4:4, the average value is less subjective than objective values. The biggest difference was in the proband 1 in preparatory game 5:5, when his subjective feeling of burden from the objective differed by 6 points. From the measured results, it is clear that during the " small sided games" were toys for the longest time in the sprint in the game 5:5 (37%) and the shortest in the game 3:3 (32%). The individual games showed that the average distance passed the largest players in the game 5:5 (785.2 ± 116.3 m) and at least passed the players in the game 4:4 (768.6 ± 120.0 m)
50
9
REFEREN NÍ SEZNAM
Aguiar, M. et al. (2012). A Review on the Effects of Soccer Small-Sided Games. Journal of Human Kinetics volume, 33, 103–113 Barbero, J., & Castagna C. (2007). Activity patterns in professional futsal players using global position tracking system. Journal of Sports Science and Medicine, 6(3), 208– 209. Benson, R. & Connoly, D. (2012). Trénink podle srde ní frekvence. Praha: Grada. Borg, G. (1998) Borg’s perceived excretion and pain scales. Human Kinetics: Champaign. Brand, H. et al. (2009). Rahmen-trainings-konzeption. M nster: Philippka-Sportverlag. Buchheit, M. (2003). Réflexion sur l'évaluation de qualités physiques et le suivi des sportifs dans les structures de haut niveau: Bilans médicaux, épreuves d'effort en laboratoire et tests de terrain. Retriever 2.1.2011 from the World Wide Web: http://hautesavoie.franceolympique.com/hautesavoie/fichiers/File/m1._buchheit_reflexion_sur_levaluation_physique_et_le_suivi_des_sportifs_en_handball.pdf. Castagna, C. et al. (2011). Physiological responses to ball-drills in regional level male basketball players. Journal of Sports Sciences, 29(12), 132-133. Castagna, C. et al. (2008b). The yo-yo intermittent recovery test in basketball players. Journal of Science and Medicine in Sport, 11(2), 202-208. Coutts, A. J. et al. (2009). Heart rate and blood lactate correlates of perceived exertion during small-sided soccer games. Journal of Scince and Medicine in Sport, 12(1), 7984. Czerwinski, J. (1992). Structure du handball. Commission pour l'IHF. Paris: Eurohand. Casamichana, D., & Castellano, J., (2010). Time–motion, heart rate, perceptual and motor behaviour demands in small-sides soccer games: Effects of pitch size, Journal of Sports Science, 28(14), 1615-1623 Dobrý, L. (2005). O týmovém herním výkonu pro trenéry mládeže. T lesná výchova a sport mládeže, 71(6), 31-35. Dobrý, L. (2008). Borgova škála sibjektivn vnímané námahy a její využití. T lesná výchova a sport mládeže, 74(3), 37-45. Dovalil, J. et al. (2002). Výkon a trénink ve sportu. Praha: Olympia. Dovalil, J. et. al. (2008). Lexikon sportovního tréninku. Praha: Karolinum. Dovalil, J. et al. (2009). Výkon a trénink ve sportu. Praha: Olympia. 51
Drinkwater, B. L. (2000). Women in Sport. Oxford: Blackwell Science. Eston, R. et al. (1996). The use of Ratings of Perceived Exertion for exercise prescription in Patients Receiving beta-blocker therapy. Sports Medicine, 21(3), 176-190. Grasgruber, P., & Cacek, J. (2008). Sportovní geny. Brno: Computer Press. Hendl, J. (2005). Kvalitativní výzkum; základní teorie, metody a aplikace. Praha: Portál. Havlí ková, L. et al. (1993). Fyziologie t lesné zát že II. (speciální ást – 1. díl). Praha: Univerzita Karlova. Havlí ková, L. et al. (2008). Fyziologie t lesné zát že I. (obecná ást). Praha: Karolinum. Hianik, J. (2010). Vz ah herného výkonu družstva k výsledku zápasu v hadzenej. Bratislava: Univerzita Komenského. Hill-Haas, S. et al. (2009) Acute physiological responses and time-motion characteristics of two small-sided training regres in youth soccer players. Journal of Strenght & Conditioning Research, 23(1), 111-116. Hohmann, A. et al (2010). Úvod do sportovního tréninku. Prost jov: Sport a v da, o. s. Houdková, P. (2013). Intenzita zatížení v malých formách pr pravných her u hrá
futsalu.
Diplomová práce, Univerzita Palackého, Fakulta t lesné kultury, Olomouc Choutka, M., & Dovalil, J. (1991). Sportovní trénink, Praha: Olympia. Jan álek, S. et al. (1989). Házená (teorie a didaktika). Praha: Státní pedagogické nakladatelství. Krustrup, P. et al. (2003). The Yo-Yo Intermittent Recovery Test: Physiological Response, Reliability, and Validity. Medicine and Science in Sports and Exercise, 35(2), 697-705. Kutá , P. (2009). Základy kinantropometrie /pro studující obory Tv a sportu/. Ostrava: Pedagogická fakulta Ostravské univerzity, Katedra t lesné výchovy. Lehnert, M. et al. (2010). Trénink kondice ve sportu. Olomouc: Univerzita Palackého. Matoušek, J. (1995). Teorie a didaktika házené. Brno: Masarykova univerzita. Mercer, Th. et al. (2002). Low-volume exercise rehabilitation improves functional capacity and self-reported functional status of dialysis patients. Am J Phys Med Rehabil. 81(3), 162-167. McCormick, M. et al. (2012). Comparison of Physical Activity in Small-Sides Basketball Games Versus Full-Sided Games. International Journal of Sports Science & Coaching, 7(4), 689-697. Peri , T., & Dovalil, J. (2010). Sportovní trénink. Praha: Grada Publishing. 52
Platenová, P. (2009). Progresive entwicklung der belastungstrutur. In Brand, H., Langhof, K., 96 Späte, D. Rahmen Trainingskonzeption des Deutschen Handballbundes. Onde: Graphische Betriebe E. Holterdorf, 24-27. Psotta, R. (2003). Analýza intermitentní pohybové aktivity. Praha: Karolinum. Psotta, R., et al. (2006). Fotbal – kondi ní trénink. Praha: Grada. Rampinini, E. et al. (2007). Factors influencing physiological responses to small-sided soccer games. Journal of Sports Sciences, 25(6), 659-666. Sampaio, J. et al. (2009). Power, Heartreat And Perceived Exertion Responses to 3X3 And 4X4 Basketball small-sided games. Revista de Psicología dei Deporte, 18, 463-467. Süss, V. et al. (2009). Hodnocení herního výkonu ve sportovních hrách. Praha: Karolinum. Šimek, J. (2005). Házená a d ti, aneb, jak na to. Olomouc: Hanex. Táborský, F. et al. (2007). Základy teorie sportovních her. Praha: Univerzita Karlova. Táborský, F. et al. (2009). Metodologická východiska pozorování a hodnocení herního výkonu. Praha: Karolinum. Taylor, J. (2004). A tactical metabolic training model for collegiate basketball. Strenght and Conditioning journal, 26(5), 22-29. Tkadlec, J., & T ma, M. (2002). Házená. Praha: Grada. Woolford, S. & Agove, M. (1991) A comparasion of training techniques and game intensities for national level netball players. Sport Coach, 14, 18-21. Za ková, V., & Hianik, J. (2006). Hádzaná (základné herné innosti). Bratislava: Universita Komenského.
53
10 P ÍLOHY P íloha 1 V k:
Datum:
íslo sporttestru:
Stupe 5:5 4:4 3:3 zatížení 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6
Obrázek 4. Ukázka formulá e, které vypl ovaly hrá ky b hem testování
54
