Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta tělesné kultury
HISTORIE A SOUČASNOST HOROLEZECTVÍ NA HRANICKU Bakalářská práce
Autor: Václav Žabíček Pedagogika volného času Vedoucí práce: Mgr. Jakub Válek Olomouc 2011
Jméno a příjmení autora: Václav Žabíček Název bakalářské práce: Historie a současnost horolezectví na Hranicku Pracoviště: Katedra rekreologie Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Jakub Válek Rok obhajoby bakalářské práce: 2011
Abstrakt: Tato práce mapuje historický vývoj a současnost horolezectví v oblasti Hranicka a okolí. Jedná se především o historii a činnost místních horolezeckých oddílů. Jsou to konkrétně Horolezecký oddíl TJ Sigma Hranice, Horolezecký oddíl TJ Spartak Lipník nad Bečvou a HO při SVČ Lipník nad Bečvou. Dále práce mapuje historii a vývoj horolezecké činnosti na skalách a cvičných terénech v této oblasti, která úzce souvisí s činností zmiňovaných oddílů. Zpracování předcházelo shromažďování historických materiálů,
především
z archívů,
kronik
a
ročenek
oddílů,
studium
literatury
a horolezeckých průvodců dané oblasti a četné rozhovory s pamětníky. Součástí práce jsou rovněž vlastní poznatky a zkušenosti autora, který je členem Horolezeckého oddílu Hranice od roku 1992 a rozsahem své činnosti patří k významným osobnostem jeho novodobé historie.
Klíčová slova: Historie, horolezectví, alpinismus, horolezecký oddíl, lezení, skály, expedice, horolezecký průvodce,
Souhlasím s půjčováním bakalářské práce v rámci knihovních služeb.
Author´s first name and surname: Václav Žabíček Title of the thesis: The History of mountain-climbing in the Hranicko area Department : Department of Recreology Supervisor: Mgr. Jakub Válek The year of presentation: 2011
Abstract: This work describes the historical development and the present state of mountain-climbing in Hranicko area and its surroundings particularly its history and the activities of climbing clubs. There are free of them: Mountaineering Club TJ
Sigma
Hranice,
Mountaineering
Club
TJ
Spartak
Lipník
nad
Bečvou
and Mounteneering Club SVČ Lipník nad Bečvou. Further this work is focused on history and progress of mountain-climbing on the rocks and in training terrains in this area, which is closely linked to activities of the above mentioned mountaineering clubs. Prior to writing itself, there was a need to collect historical materials especially from archives, cronicles and clubs´ yearbooks and to study literature, climbing guides of particular area as well interviewing personal observers. Important part of this work are also personal findings and experiences of the author, who has been a member of the Mountaineering Club Hranice since 1992 and thanks to range of activities has become one of the most important personality in its modern history.
Keywords: History, mountaineering, mountaineering section, climbing, rockies, expeditions, climbing guide,
I agree the thesis paper to be lent within the library service.
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně pod vedením Mgr. Jakuba Válka a uvedl jsem všechny použité literární a jiné zdroje.
V Olomouci dne ………..
Děkuji Mgr. Jakubovi Válkovi za odbornou pomoc a rady, které mi poskytl při zpracování bakalářské práce. Dále pak děkuji Stanislavu Bartoškovi, Ladislavu Drdovi, Jiřímu Honovi, Zoře Hradilové, Mileně Kašparové, Olze Klvaňové, Stanislavu Milošovi, Otakaru Novotnému, Miroslavu Štěpánovi, Petře Urbánkové, Břetislavu Vařekovi a Vlastimilu Zelovi za poskytnutí informací a cenných archivních materiálů.
OBSAH 1
ÚVOD
…………………………………………………………………
2
SYNTÉZA POZNATKŮ
2.1
Terminologie a vymezení pojmů
…………………………………….......
8
2.2
Historie horolezectví ………………………………………………………
16
…………………………………………….......
2.2.1 Původ a kořeny horolezectví
………………………………………...
2.2.2 Historie československého horolezectví
6 8
16
……….……………………...
17
3
CÍL A ÚKOLY PRÁCE
……………………………………………......
20
3.1
Cíl bakalářské práce ……………………………………………………......
20
3.2
Úkoly bakalářské práce
…………………………………………….......
20
4
METODIKA
….…………………………………………………….
21
5
VZNIK A HISTORIE HOROLEZECKÝCH ODDÍLŮ NA HRANICKU …
22
5.1
Horolezecký oddíl TJ Sigma Hranice
22
5.2
Horolezecký oddíl TJ Spartak Lipník nad Bečvou
5.3
…………………………………….. ……............................
35
Horolezecký oddíl při SVČ Lipník nad Bečvou
…....………...................
41
6
HOROLEZECKÉ TERÉNY NA HRANICKU
.......……………………
45
6.1
Helfštýnské skály
………………………………………………………..
45
6.2
Potštátské skály
........................................................................................
54
6.3
Hluzov
…………………………………………………………………..
58
6.4
Skály pod Křivým
6.5
Skály v Teplicích nad Bečvou
6.6
Hranický viadukt
7
………………………………………………………..
63
…………………………………………...
67
……...............................................................................
69
ZÁVĚR
……………………………………………………………......
74
8
SOUHRN
……………………………………………………………......
76
9
SUMMARY ……………………………………………………………......
78
10
REFERENČNÍ SEZNAM
……………………………………………......
80
11
PŘÍLOHY
…………………………………………………………………
81
1
ÚVOD Horolezectví jako sportovní odvětví, ale i jako volnočasová aktivita má v Českých
zemích dlouholetou a bohatou tradici. Kořeny československého horolezectví sahají až do 19. století. V Čechách se nejvíce horolezectví rozvíjelo v tradičních lezeckých oblastech, jako je Český ráj, Labské pískovce a Adršpach. Na Slovensku, které bylo do roku 1993 součástí Československé federace to byly přirozeně Vysoké Tatry a vápencové skalní oblasti na Západním Slovensku. Ve Slovinsku, které bylo do vzniku samostatného Československa v roce 1918 součástí Rakouska-Uherska, se aktivita našich lezců soustředila v oblasti Julských a Savinských Alp. Zpočátku díky snahám čelit náporu a aktivitám Německých lezců na našem území, a později v důsledku změny politické situace po roce 1948 a s ní souvisejícím masovým rozvojem organizované tělovýchovy, vznikaly na našem území četné horolezecké spolky, kluby a sdružení (Procházka, 2007). V období po 2. světové válce se zasloužené pozornosti horolezců začalo dostávat i ostatním oblastem naší země. Docházelo k objevování a mapování nových lezeckých terénů a lokalit, zakládání dalších nových horolezeckých klubů. Jednou z těchto oblastí bylo i Hranicko, oblast rozkládající se z větší části v Moravské bráně, v povodí středního toku řeky Bečvy v okrese Přerov. V Hranicích byl v roce 1956 založen z iniciativy Ing. Jaroslava Jaška, učitele na místní průmyslové škole Horolezecký oddíl HO TJ Spartak Hranice. Členové oddílu byli zpočátku převážně studenti průmyslové školy, kde Ing. Jašek vyučoval. Oddíl se v roce 1959 přejmenoval na TJ Sigma Hranice, což byla organizace, která dodnes sdružuje sportovní oddíly na území města Hranic. V Roce 1960 byl v nedalekém Lipníku nad Bečvou založen HO TJ Spartak Lipník. Tento oddíl zanikl v roce 1992. V roce 1998 vznikl z iniciativy Zory Hradilové při Středisku volného času nový horolezecký oddíl HO Lipník nad Bečvou, který pokračuje v tradici HO Spartak Lipník. Všechny výše jmenované oddíly působící v této oblasti mají klíčový podíl na objevování, úpravě, zprovoznění a v současné době údržbě místních skal. Jedná se o skály v Týně nad Bečvou, Potštátské skály, skály pod Křivým, v Teplicích nad Bečvou, bývalý vápencový lom v obci Hluzov a Hranický viadukt. Ke zpracování tématu historie a současnost horolezectví na Hranicku mě vedlo několik věcí. Byl to zájem zjistit jak a proč oddíly vlastně vznikly, kdo byli členové, jaká byla jejich motivace, čeho všeho dosáhli. V práci popisuji jednotlivé etapy v činnosti oddílů od historie po současnost. Rovněž nebylo možno vynechat zmapování historie -6-
a současnosti lezeckých terénů. Dále to byl zájem zjistit, jak se v průběhu času měnila členská základna a věkové složení členů oddílů. Nelze opomenout největší lezecké úspěchy členů zmiňovaných oddílů jak na skalách v Čechách a na Moravě, tak v Evropských i světových velehorách. Nedílnou součástí práce jsou rozhovory a medailony nejvýznamnějších pamětníků i současných členů zmiňovaných oddílů, mezi něž patřím i já.
-7-
2
SYNTÉZA POZNATKŮ
2.1
Terminologie a vymezení pojmů
Chceme-li porozumět a správně pochopit problematiku této diplomové práce, je potřeba definovat několik termínů a pojmů, které bezprostředně souvisí s jejím tématem. Termíny jsem rozdělil do několika následujících oblastí: Obecné pojmy Místopis a zeměpisné názvy Horolezecký materiál Obecné pojmy: Historie – vývojový proces v přírodě a společnosti. Je to vědní obor, který nese dva významy, historie jako dění, které proběhlo v minulosti, a historie jako reflexe těchto historických událostí (Bartoš, 2005). Horolezectví – dá se hodně zjednodušeně dalo nazvat životní filozofií. Je to vlastně sportovní odvětví a volnočasová aktivita, spojující prvky fyzické zdatnosti, obratnosti a síly s pobytem v přírodě, pohybem v horách, lezením po skalách, ledu, dobrodružství, vášeň, odvaha, přátelství, spolupráce, snaha o splynutí s přírodou, dosažení vrcholu, prožití něčeho nevšedního, mimořádného, jedinečného. Alpinismus – vyjadřuje v podstatě totéž co horolezectví. Tento název pochází z dob rozvoje horolezectví v Evropě, kdy docházelo k masovému dobývání alpských vrcholů. Horolezecký oddíl, spolek, klub – organizovaná skupina horolezců, jehož činnost podléhá určitým pravidlům a zásadám. Horolezecké oddíly a kluby jsou sdruženy v národních horolezeckých svazech (Dieška, 1989). V České republice je to ČHS. . Bouldering – je lezení po skalách, skalních blocích či balvanech do výšky seskoku. Při boulderingu není potřeba jištění pomocí horolezeckého lana (Winter, 2004).
-8-
Lezení – je pohyb v horském terénu s nezbytnou pomocí rukou. Dělí se na několik kategorií podle způsobu lezení a terénu, ve kterém probíhá. Je to skalní lezení, vysokohorská turistika, sportovní lezení, ledovcové lezení a lezení na umělých stěnách (Procházka, 1987). Hory – Obecně část krajiny přesahující nížinu. Terén, který se zvedá nad okolní krajinou. Skupina hor se nazývá pohoří. Pohoří s vrcholy vyššími než 2500 m se nazývají velehory (Landmann, 2009). Expedice – putování skupiny horolezců za horolezeckým cílem. S tím souvisí výraz expediční horolezectví, kdy dochází ke zdolání vrcholu postupným budováním výškových táborů. Skialpinismus – je pohyb na lyžích ve vysokohorském terénu. K této aktivitě se používají speciální lyže s vázáním umožňujícím zvedání paty. Při stoupání do kopce se na skluznice nalepují přilnavé tzv. tulení pásy (Hattingh, 1999). ČHS – Český horolezecký svaz. ČHS je občanské sdružení, které sdružuje horolezce, sportovní lezce a skialpinisty. ČHS v současné podobě vznikl v roce 1993 osamostatněním České části horolezecké sekce Československého svazu tělesné výchovy. ČHS má nyní asi 10 tisíc členů, z nichž naprostá většina je sdružena v oddílech, kterých je více než 500 (Procházka, 2007). KČT – byl založen v roce 1888, skupinou vlastenců okolo Vojty Náprstka. Dnes má necelých 40 tisíc členů, z toho téměř čtvrtinu mládeže. Členové KČT organizují každoročně přes tisíc akcí určených pro členy klubu i neorganizované zájemce o všechny druhy turistiky - pěší, cyklo, lyžařskou a vodní turistiku, mototuristiku, speleoturistiku, vysokohorskou turistiku, turistiku zdravotně postižených a nejnověji i hipoturistiku. Turistické oddíly mládeže jsou sdruženy do Asociace TOM (Dieška, 1989). JAMES – Spolek Tatranských horolezců, obdoba ČHS, založený v roce 1921 (Dieška, 1989).
-9-
ČSTV – Český svaz tělesné výchovy. Vznikl v roce 1990 z Československého svazu tělesné výchovy, jehož součástí byla rovněž horolezecká sekce. Je to dobrovolné sdružení sportovních, tělovýchovných a turistických svazů (Procházka, 2007). UIAA – Union Internationale des Associations ďAlpinisme, Mezinárodní unie horolezeckých svazů. Orgán, který sdružuje a řídí horolezecké svazy a aktivity v celém světě. Zkratka rovněž označuje nejrozšířenější horolezeckou klasifikaci (Dieška, 1989). OVK SM – Oblastní vrcholová komise Severní Moravy. Jedná se o správní orgán podléhající ČHS, jehož úkolem je dohlížet, regulovat a schvalovat dění na horolezeckých terénech na území Severní Moravy. Současným předsedou je Jiří Babača, horolezec, který má klíčový podíl na přejištění cest a oživení horolezecké činnosti právě na Hranicku (Procházka, 2007). Horolezecký průvodce – je popis lezeckých cest příslušné lezecké oblasti s označením názvu cest, autorů cest
a jejich obtížnosti. Tištěný bývá nejčastěji v knižní podobě.
V současné době je možno najít většinu horolezeckých průvodců v elektronické podobě na internetu. Horolezecká klasifikace – je stupnice, která označuje a tím charakterizuje obtížnost lezecké cesty či výstupu. Klasifikace jsou rozděleny většinou podle materiálu na kterém se cesta nachází a dále podle země, ve které vznikla. V jednotlivých zemích odráží stupnice často místní podmínky, specifika a tradice. Nejpoužívanější horolezecké klasifikace jsou: UIAA, Francie, USA, Velká Británie, Německo a Austrálie (Ballu,
1997). Ledovec – vzniká dlouhodobým hromaděním neroztátého sněhu. Postupem času se tlakem z firnového sněhu stává kompaktní led. Ledovec stéká z vrcholů a svahů hor do údolí tzv. ledovcovými splazy. Čelo ledovce, tzv. ledovcová moréna v údolí odtává. Pohybem ledovec praská a vytvářejí se ledovcové trhliny, které mohou být při pohybu osob na ledovci velmi nebezpečné (Landmann, 2009).
- 10 -
Vápenec – Jedná se o sedimentární horninu, která vznikla ze zvápenatělých skeletů vodních živočichů. Podléhá snadno erozi působením vody a reakcí s oxidem uhličitým ve vzduchu. Jedná se o poměrně měkký materiál. Zvláštní formou vápence je dolomit. V České republice se vápenec vyskytuje hlavně v okolí Prahy (Srbsko), na Jižní Moravě (Pálava, Moravský Kras) a na Severní Moravě (Štramberk). V Evropě jsou nejznámější vápencové lezecké lokality v Julských a Rakouských Alpách a Italských Dolomitech (Lomnický, 1960). Rula – Rula je hornina vzniklá metamorfózou z kterékoliv jiné horniny. Rula vzniklá z vyvřelin je ortorula, ze sedimentů pararula. Vyniká pevností a tvrdostí, velmi snadno však zvětrává. V České republice se vyskytuje na Liberecku, Českomoravské vrchovině a na Severní Moravě v Jeseníkách (Lomnický, 1960). Pískovec – je zpevněná usazená hornina. Mívá různou strukturu a tvar, podle způsobu a období vzniku. Snadno se drolí a zvětrává. Pískovec zajišťuje výborné možnosti lezení na tření a četné spáry umožňují zakládání jistících pomůcek, hlavně smyček. V České republice jsou nejznámější pískovcové oblasti Český ráj, Adršpach a Labské pískovce, ve světě Německo, Anglie, pískovcové věže v amerických pouštích nebo třeba v Jižní Africe či v australských Modrých horách (Lomnický, 1960). Žula – je vyvřelá hlubinná hornina, složené z křemene, živce a slídy. Má hrubou zrnitou strukturu. Poskytuje dobrou možnost lezení na tření a díky četnosti spár i dobré možnosti jištění. V České republice se vyskytuje hlavně v Jizerských horách, ve světě jsou to Vysoké Tatry na Slovensku, centrální Alpy, Skandinávie (Lomnický, 1960). Výstup – uskutečněná horolezecká cesta, dosažení vrcholu, na skále či v horách. Sestup – přesun z vrcholu po jeho dosažení do výchozího bodu. U lezecké cesty na cvičných skalách většinou slaněním, u delších výstupů v horách sestup chodeckým terénem, lezeckou cestou nejnižší obtížnosti, nebo rovněž slaněním.
- 11 -
Prvovýstup – první zdolání hory, lezecké cesty. Lezecké cesty se dělají zásadně zespodu. Na cvičných skalách prvovýstupce cestu osadí jisticími prostředky, navrhne klasifikaci a má právo ji pojmenovat. Uskutečnění prvovýstupu oznámí správci skal. Hřeben – Úzký skalní, sněhový nebo ledový hřbet. Na menším skalním útesu se tímto termínem označuje strmý a úzký okraj (Hattingh, 1999). Vrchol – nejvyšší bod hory, skalní věže nebo stěny. Věž, skalní věž – samostatně stojící úzká, vysoká skála. Více věží pohromadě tvoří tzv. skalní město. U nás jsou velmi známé skalní města Prachovské, Hruboskalské, Teplicko-Adršpašské, České Švýcarsko a Labské pískovce, na které v sousedním Německu navazuje rozsáhlá oblast Saské Švýcarsko (Procházka, 1987). Skalní plotna – část skalní stěny nebo hory, většinou téměř plochá a hladká. Klade velké nároky na kvalitu lezecké obuvi a na techniku lezení (Procházka, 1987). Spára – vertikální, nebo horizontální trhlina ve skále. Jsou ideální k výstupu na skalní věž či k postupu skalní stěnou. Poskytují dostatek možností k jištění, převážně zakládání smyček, či jiných umělých jistících pomůcek. K lezení ve spárách se používají specifické lezecké techniky. Příliš široká spára se nazývá komín (Procházka, 1987). Převis – skalní útvar, vyčnívající ze skalní stěny, nebo přesahující přes skalní hřeben. Klade velké nároky na fyzickou sílu a techniku horolezce při jeho zdolávání (Procházka, 1987). Stup, chyt – výstupek či výčnělek ve skále, který se používá k postupu ve stěně či na skále. Pokud se používá k uchopení rukama, jedná se o chyt, pokud k postavení nohou, je to stup (Procházka, 1979). Morál – slangový horolezecký výraz. Jedná se o odvahu prvolezce při vyvádění cesty překonat nejištěný úsek cesty k prvnímu jištění, nebo mezi jednotlivými jistícími body (Procházka, 1979). - 12 -
Místopis a zeměpisné názvy: Hranice – průmyslové město ležící v Moravské Bráně v okrese Přerov na středním toku řeky Bečvy. V současné době má asi 20 000 obyvatel (Nebeský, 2007). Lipník nad Bečvou – historické město ležící v Moravské bráně v okrese Přerov nedaleko od Hranic. V současné době má asi 15 000 obyvatel (Černý, 1985). Týn nad Bečvou – obec ležící nedaleko Lipníka nad Bečvou v okrese Přerov. Nad obcí se na kopci tyčí známý středověký hrad Helfštýn, na svazích pod hradem se nacházejí skalní plotny, které slouží jako cvičný horolezecký terén. Hluzov – obec nedaleko města Hranic. Na okraji obce se nachází bývalý vápencový lom, který nyní slouží jako cvičný horolezecký terén. Potštát – město ležící 8 km severně od Hranic v Oderských vrších. Nedaleko Potštátu se nachází Potštátské skalní město, kde jsou cvičné horolezecké terény. Bečva – řeka, pramenící v Beskydech, protékající z větší části Moravskou bránou. Vlévá se do řeky Moravy u Tovačova na Střední Moravě (Nebeský, 2007). Vysoké Tatry – žulové pohoří na východním Slovensku. Hojně využívané k horolezecké činnosti i k rekreaci. Nejvyšší hora je Gerlachovský štít 2655 m. Další významné vrcholy: Lomnický štít 2633 m, Ĺadový štít 2627 m, Pyšný štít 2621 m (Jeřábek, 2005). Kavkaz – pohoří na hranici Ruska a Gruzie. Odděluje Evropu od Asie. Dělí se na Velký a Malý Kavkaz. Hojně využívané k horolezecké činnosti a turistice. Rozsáhlé oblasti Kavkazu jsou trvale zaledněny. Nejvyšší hora je Elbrus 5642 m. Další významné vrcholy: Dych-Tau 5203 m, Šchara 5201 m, Kazbek 5033 m (Šlégl, 2005). Alpy – rozsáhlé pohoří táhnoucí se napříč jižní částí Evropského kontinentu. Východní, vápencová část Alp zabírá část území Slovinska, Itálie a Rakouska. Západní, převážně - 13 -
žulová část Alp, potom část území Švýcarska, Itálie, Německa a Francie. Některé oblasti Alp jsou trvale zaledněny. Nejvyšší hora je Mont Blanc 4807 m. Další významné vrcholy: Dufourspitze 4603 m, Lyskamm 4527 m, Weisshorn 4505 m, Matterhorn 4478 m, Eiger 3970 m (Šlégl, 2005). Himaláje – nejvyšší pohoří na světě. Rozkládá se na území Číny, Pákistánu, Nepálu Indie a Bhútánu. Nachází se zde 10 ze 14 vrcholů vyšších než 8000 m. Toto pohoří každoročně přitahuje množství horolezců z celého světa. Většinou se jedná o velké expedice. Horolezectví a s ním spojený turistický ruch jsou významným zdrojem obživy pro místní obyvatelstvo. Rozsáhlé oblasti Himalájí jsou trvale zaledněny. Nejvyšší hora, která je zároveň i nejvyšší horou světa je Mount Everest 8848 m (Šlégl, 2005). Český ráj – rozsáhlá pískovcová oblast ve východních Čechách. Pískovcové skály zde tvoří skalní města. Nejznámější jsou Prachovské a Hruboskalské. Horolezecká činnost zde má dlouholetou tradici. Kromě horolezecké činnosti je zde velmi rozšířen turistický ruch (Kunský, 1974). Labské Pískovce – rozsáhlá pískovcová oblast v Severních Čechách. V údolí kolem řeky Labe od Děčína po hraniční obec Hřensko se rozkládá oblast zvaná Labské pískovce. Okolo obcí Tisá a Ostrov až po hranice s Německem je to soustava skalních měst pod názvem České Švýcarsko, která pokračuje na Německém území pod názvem Saské Švýcarsko (Dieška, 1989). Adršpach – pod tímto obecným názvem se skrývá rozsáhlá pískovcová oblast v severovýchodních Čechách. Nejvýznamnější jsou Teplicko-Adršpašké skály, Křížový vrch, Broumovské stěny a Ostaš (Dieška, 1989). Horolezecký materiál: Horolezecké lano – základní nezbytná pomůcka horolezce. Lana rozeznáváme statická a dynamická. V současné době se k lezení používají lana dynamická, statická se uplatňují při tahání materiálu a při výškových nebo jiných pracích. Lano se skládá z duše spletené
- 14 -
z pružných vláken a z pleteného obalu. Lana bývají nejrůznějších délek a průměru, podle účelu, ke kterému se používá (Procházka, 1979). Karabina – jisticí kovová pomůcka podlouhlého nebo oválného tvaru opatřena otvíracím mechanismem. Karabiny vynikají velkou pevností, vyrábějí se v nejrůznějších velikostech a tvarech. Dělíme je na dva základní druhy, s pojistným zámkem a bez zámku (Procházka, 1979). Smyčka – je kulatá nebo plochá část nylonového materiálu či lana. Používají se k jištění kolem výstupků a hrotů, zakládají se do spár a skalních dutin nebo se provazují skalními otvory, zvanými „hodiny“. Nejvíce se používají při jištění na pískovci. Expreska – jsou dvě karabiny spojené krátkou sešitou plochou nylonovou smyčkou. Používají se proto, aby se lano nevysmeklo z jednoduché karabiny zapnuté do jisticího bodu. Skoba – kovová pomůcka s okem, určená k zajištění horolezce na skále. Zatlouká se do spár a používá se jako pevný jistící bod. Skoby se vyrábějí různých tvarů, podle druhu skalního materiálu, pro který jsou určeny. Ledovcové skoby mají tvar dutého šroubu s kovovým okem. Zavrtávají se do ledu (Procházka, 1979). Horolezecký úvazek – je vyroben z textilních nebo nylonových materiálů, slouží k zajištění horolezce při pádu. Existuje několik druhů úvazků, např. pro děti a mládež se používá celotělový úvaz, většina horolezců používá sedací úvazek, obecně nazývaný „sedák“. Rozepínací pas a nohavičky sedacího úvazku jsou díky své variabilitě velmi vhodné do vysokohorského terénu (Winter, 2004). Slaňovací osma – kovová součást horolezeckého vybavení. Jak vyplývá z názvu, má tvar osmičky s větším a menším okem. Původně byla určena pouze pro sestupy, používá se rovněž jako jistící pomůcka (Procházka, 1987). Lezačky – speciální obuv, určená k lezení na skalách a umělých stěnách. Kvůli co nejsilnějšímu tření a co největší citlivosti nohou se nosí lezačky o číslo až o dvě menší, - 15 -
než je běžná velikost. Existuje velké množství výrobců a tím pádem i druhů a modelů lezaček. Liší se tvarem, podle druhu a obtížnosti lezeckého terénu, pro který jsou určeny (Winter, 2004). Stoupací železa – známější jsou pod názvem mačky. Jsou to kovové rámy opatřené svislými nebo vodorovnými hroty, které se připínají pomocí řemínků či speciálního rychloupínacího systému na horolezecké boty. Slouží k usnadnění pohybu po ledovci, nebo k lezení v ledu (Procházka, 1979). Cepín – je víceúčelová kovová pomůcka při lezení ve sněhu a ledu. Cepíny dělíme na dlouhé chodecké a krátké technické. Dlouhé se používají k udržení rovnováhy při chůzi, jako pomůcka při brždění pádu nebo jako jistící pomůcka. Krátké cepíny se používají pro lezení na strmých nebo kolmých ledových stěnách (Procházka, 1979). 2.2
Historie horolezectví
2.2.1 Původ a kořeny horolezectví Hory byly od vzniku lidského rodu součástí
jeho historie. V pravěku byly skalní
oblasti, převisy a jeskyně vhodným a vítaným úkrytem před zimou a dravou zvěří. Později se především vysoké hory staly předmětem fantazie, mýtů a legend, často podporovaných náboženstvím. Hory byly často považovány za sídla bohů. V některých oblastech toto nazírání přežívá dodnes. S rozvojem stavební činnosti a průmyslu se hory a skalní oblasti staly vítaným zdrojem stavebního materiálu. Další stopy lidské činnosti v horách souvisí s těžbou nerostů a surovin a později s geologickou a topografickou činností. Počátky horolezectví a pronikání do hor jsou spojeny s vojenskou a dobyvatelskou aktivitou. Nejznámější z historie je zřejmě legendární Hannibalův přechod Alp se slony ve starověku. V novodobějších dějinách potom boje v horských oblastech Evropy v období 1. a 2. Světové války. Zhruba v 17. století se začal při objevování a dobývání hor objevovat nehmotný motiv, jako je touha po poznání, dobrodružství, láska k přírodě. Jako počátek opravdového horolezectví je považován první výstup na Mont Blanc v roce 1786. Společně s rozvojem a vylepšováním horolezecké výstroje a zdokonalováním lezeckých technik na skále a v ledu docházelo postupně ke zdolání dalších významných vrcholů nejen - 16 -
v Alpách, ale i v celé Evropě. V souvislosti s tím se objevil pojem „alpinismus“, který je dodnes používán jako označení horolezecké činnosti. Ve druhé polovině 19. století dochází ke vzniku prvních horolezeckých spolků. Nejprve v Británii, Rakousku, Švýcarsku, Německu, Itálii, později i v dalších zemích. Zájem horolezců z Alpských zemí se koncem 19. století postupně zaměřuje i na mimoevropské velehory, především na asijské osmitisícové vrcholy. Po několika neúspěšných pokusech byl v roce 1953 britskou expedicí zdolán nejvyšší vrchol světa Mount Everest a v následujícím desetiletí i ostatní osmitisícovky. Nejen pod vlivem těchto událostí, ale s celosvětovým rozvojem sportu a volnočasových aktivit dochází v 2. polovině 20. století k masovému rozvoji horolezectví i v nelezeckých oblastech. Hodně tomu napomohl také rozvoj dopravy a ním spojené možnosti cestování. Dále potom rozvoj vědy a průmyslu, díky kterému došlo k obrovskému posunu ve vývoji a výrobě lezeckých materiálů a pomůcek. Vznikly nové disciplíny, jako např. skialpinismus, začaly se stavět umělé lezecké stěny. Na rozdíl od minulosti, kdy bylo horolezectví výsadou několika mimořádně schopných, odhodlaných a odvážných dobrodruhů je dnes horolezectví ve své sportovní i rekreační podobě dostupné nejširším vrstvám obyvatelstva jak ve světě, tak v České republice (Dieška, 1989). 2.2.2 Historie československého horolezectví Vývoj československého horolezectví úzce souvisí z historií horolezectví světového. Československé horolezectví také k vývoji horolezectví světového významně přispělo, a to jak na poli diplomatickém, tak na poli sportovním. Jeho vývoj musíme posuzovat na pozadí společensko-politických událostí v naších zemích. Za počátek československého horolezectví lze považovat založení prvního Českého horolezeckého spolku, což byl Český odbor Slovinského planinského družstva v roce 1897. U zrodu tohoto spolku stál významný český lékař, profesor University Karlovy MUDr. Karel Chodounský a Dr. Julius Kugy.
Tento
horolezecký
spolek
byl
založen
za
Rakouska-Uherska
v době,
kdy u nás vrcholilo národně osvobozenecké hnutí. V té době jsme měli volný přístup k horám po celém území Habsburské monarchie a to v Rakousku, na Slovensku i ve Slovinsku. Především ve Slovinsku byla patrná aktivita průkopníků našeho horolezectví. Po rozpadu monarchie v roce 1918 jsme byli odtrženi od rakouských a slovinských hor, takže horolezecké aktivity se více soustředily na našem území a na Slovensku. Český odbor Slovinského planinského družstva zanikl a horolezci - 17 -
vstupovali hromadně do Klubu Českých turistů – KČT. Na Slovensku byl založen v roce 1921 Sbor tatranských horolezců IAMES. Sloučením KČT s Tatranským spolkom turistickým vzniká Klub Československých turistů - KČST. Příliš mnohostranná činnost KČST však horolezce příliš neuspokojovala a tak byl v roce 1924 z iniciativy pražských horolezců založen Klub alpistů Československých. Následovalo odtržení Slovenska v roce 1939, nacistická okupace a opětovného osamostatnění českých horolezců. Ti ve válečném období působili především v pískovcových oblastech Českého ráje. Bezprostředně po skončení 2. Světové války čeští horolezci pokračovali ve své organizované činnosti v Klubu alpistů Českých a na Slovensku pokračuje ve své činnosti Sbor tatranských horolezců IAMES. Po únorovém převratu v roce 1948 byly tělovýchova a sport sjednoceny v Sokole a Ústřední sekce horolezectví Sokola se stala jediným řídícím orgánem v Československu. Po spuštění „železné opony“ došlo ke ztrátě zahraničních kontaktů se západem. Většina obyvatelstva, horolezce nevyjímaje, byla na dlouhých 40 let téměř odříznuta od velké části evropských a světových velehor. Horolezecké aktivity se tedy soustřeďovaly kromě našeho území hlavně na Slovensku a v zemích socialistického tábora. Naštěstí se především na území tehdejšího Sovětského svazu
nacházelo nepřeberné
množství možností kvalitního horolezení, hlavně na Kavkaze, v Pamiru, na Altaji a v pohoří Ťan-Šan. V roce 1957 byl založen Československý svaz tělesné výchovy, v němž začala působit ústřední horolezecká sekce. V důsledku federalizace v roce 1968 bylo horolezectví od tohoto roku řízeno odděleně národními orgány a sice Horolezeckým svazem ÚV ČSTV v Česku a na Slovensku to byl Horolezecký svaz IAMES. Tato podoba vydržela v podstatě až do roku 1993, kdy došlo k rozdělení federace na Českou a Slovenskou republiku a samostatně začaly fungovat Český horolezecký svaz a Slovenský horolezecký spolok JAMES. Jak vyplývá z výše uvedených skutečností, historie našeho horolezectví byla až do rozdělení federace právě v roce 1993 nerozlučně spjata s horolezectvím slovenským. Národní expedice dosáhly řady významných úspěchů ve světových velehorách. Spolupráce funguje v mnoha směrech úspěšně dodnes (Procházka, 2007). A právě v druhé polovině minulého století přispěly k historii československého horolezectví svým dílem také nově vzniklé oddíly na Hranicku. Jednalo se o HO TJ Sigma Hranice, založený v roce 1956 a HO TJ Spartak Lipník založený v roce 1960. Tento ukončil svoji činnost v roce 1992 a v jeho tradici pokračoval nový oddíl HO při SVČ Lipník nad Bečvou založený v roce 1998. Kromě činnosti lezecké a expediční přispěly tyto - 18 -
oddíly a jejich členové k obohacení historie čs. horolezectví především objevováním, údržbou a ochranou nových lezeckých terénů na Hranicku.
- 19 -
3
CÍL A ÚKOLY PRÁCE
3.1
Cíl bakalářské práce
Cílem této bakalářské práce je analýza a syntéza historických dokumentů, se zaměřením na vznik a vývoj horolezectví na Hranicku. a popis všech jeho důležitých etap od historie po současnost. 3.2
Úkoly bakalářské práce
Ze stanoveného cíle vyplývají následující úkoly bakalářské práce:
prostudovat a analyzovat všechny dostupné zdroje historických dokumentů,
sběr informací o horolezectví prostřednictvím literatury,
provést terénní šetření,
získání informací od bývalých i současných členů horolezeckých oddílů na Hranicku formou dotazování, tzv. orální historie (Vaněk, 2003),
vytvořit ucelený historický pohled na počátky, historii a současnost horolezectví na Hranicku,
zmapovat historii a současný stav horolezeckých terénů na Hranicku,
provést rozhovory s osobnostmi, které se významnou měrou podílely na utváření historie horolezectví na Hranicku,
- 20 -
4
METODIKA Pro získání informací potřebných k sepsání bakalářské práce bylo použito několika
různých metod a jejich technik. Informace jsem získal z primárních i sekundárních zdrojů. Získané informace jsem analyzoval a mezi sebou porovnával. Následně jsem tyto informace pomocí syntézy zpracoval do závěrečné ucelené podoby, chronologicky sestavil jejich průběh a provedl jejich interpretaci a prezentaci (Bartoš, 1992). Metody použité při zpracování práce se navzájem prolínají, nejsou vzájemně izolované. Použité metody v této bakalářské práci:
sběr primárních dat. Jedná se o data, která jsou přímým záznamem, nikoli interpretací nějakého záznamu. V mém případě se jedná se především o zápisy, kroniky a ročenky (Bartoš, 1982),
sběr sekundárních dat – data dostupná z různých zdrojů, informace, které již byly někde publikovány,
studium odborné literatury – studium literatury zabývající se příslušnou tematikou,
terénní šetření – mapování zkoumaného problému přímo v terénu,
sběr informací formou dotazování – nejčastěji využívaná a velmi rozšířená metoda založená na výpovědi dotázaných lidí. Metoda se nazývá orální historie (Vaněk, 2003),
introspektivní metoda – uplatnění osobních prožitků a dojmů autora práce,
- 21 -
5
VZNIK A HISTORIE HOROLEZECKÝCH ODDÍLŮ NA HRANICKU
5.1
Horolezecký oddíl TJ Sigma Hranice
Kapitola pojednávající o nejstarším horolezeckém oddílu na Hranicku, HO TJ Sigma Hranice se začala psát v roce 1956. Tehdy, inspirován činností horolezeckého oddílu, který v nedalekém Přerově fungoval od roku 1947 a děním ve společnosti v oblasti tělovýchovy zakládá profesor průmyslové školy v Hranicích Ing. Jaroslav Jašek, velký příznivec přírody, sportu a horolezectví vlastní horolezecký oddíl. Původní název oddílu byl TJ Spartak Hranice, podle tělovýchovné jednoty, která v té době působila na území města Hranic a sdružovala místní sportovní oddíly. Na výroční schůzi TJ v roce 1959 bylo rozhodnuto přejmenovat TJ Spartak na TJ Sigma podle místního strojírenského podniku, který měl nad tělovýchovnou jednotou patronát (Hons, 1987). Členskou základnu oddílu tvořili zpočátku převážně pohybově nadaní studenti průmyslové školy, na které Jašek působil jako pedagog a několika dalších průkopníků tohoto sportu v Hranicích. Jaroslav Jašek byl výborný sportovec a zapálený organizátor a od samého počátku řídil oddíl velmi důsledně. Od roku 1957 pracoval jako člen horolezecké sekce Krajského výboru ČSTV v Olomouci a stal se dokonce členem komise pro mládež při ústřední sekci ČSTV v Praze. V roce 1958 se stal po absolvování příslušných školení a kursů cvičitelem III. třídy, později i II. třídy. Ke spolupráci v oddíle a jeho vedení se mu podařilo získat svou ženu Marii, manžele Jiřího a Evelínu Knapovy z Hranic, Dr. Zdeňku Fantovou a mladé nadějné studenty Bedřicha Strohalma a Břetislava Vařeku. Jiří Knap zastával v prvních letech činnosti oddílu společně s Jaškem funkci cvičitele, jeho žena působila jako lékařka oddílu. Bedřich Strohalm zastával funkci hospodáře a správce inventáře a Dr. Fantová byla pokladník. Jen pro zajímavost rozpočet oddílu v letech 1957-1959 činil 700-800 Kčs. Zajímavé bylo i materiální vybavení oddílu. V době založení oddílu se lezlo ještě na konopných lanech. Až v roce 1960 se v Jutě Bolatice (dnes Lanex) začalo vyrábět horolezecké lano značky Perlon. Lano se uvazovalo přímo na tělo. Ze skal se slaňovalo pomocí tzv. Dűlferova sedu, kdy se lano vede zepředu mezi nohama lezce, pod stehnem jedné nohy, přes bok dopředu, křížem nahoru přes hrudník na protilehlé rameno a dozadu dolů (Procházka, 1979). Karabiny se používaly kovové, hasičské. Mačky se používaly kořistní zn. Eckstein, které byly zabaveny po válce německým horským myslivcům. Podle - 22 -
slov pamětníků byly poměrně kvalitní a ve vojenských výprodejích stály 10 Kčs. Skoby se vyráběly doma, nebo v podnicích, kde někteří z horolezců pracovali. Cepíny se používaly dlouhé, chodecké, s dřevěnou rukojetí, většinou se rovněž vyráběly podomácku. Obuv se používala kožená, pár pohorek vyrobených v n.p. Snaha Opava zn. Ganek s wibramovou podrážkou stál 202 Kčs. Spací pytle se zpočátku používaly s papírovou náplní, až v průběhu 60. let se začaly vyrábět tzv. „mumie“ s péřovou náplní. Stany se používaly většinou vojenské. Akce oddílu byly různorodé. Jezdilo se na cvičné skály na Moravě, především na Malý a Velký Rabštejn, na Kružberk, na Pálavu, na Skalný a na Lidečko. Profesor Jašek jako učitel tělocviku pořádal branné závody a závody v orientačním běhu. V zimě to bylo zimní táboření v Jeseníkách, lezení v ledu a závody v běhu na lyžích. Několikrát do roka vybraní členové oddílu absolvovali kursy ve Vysokých Tatrách. Tyto kursy se pravidelně konaly v Tatranských dolinách, ve Velické, Mengusovské, Batizovské, v Bielovodské dolině a v dolině Zeleného plesa. V zimě se tyto kursy konaly na chatách, především na Sliezskom dome, Brnčalově chatě, na Zbojnické a na Teryho chatě. Při těchto akcích se účastníci většinou učili základům lezení, jištění, zvyšovali si výkonnostní třídy. Kursy vždy vedli zkušení instruktoři a cvičitelé z krajské či celostátní horolezecké sekce ČSTV. Hned v počátcích působení v Tatrách oddíl postihla velká tragédie. 27. července 1959 při akci v Javorové dolině se člen oddílu Jaroslav Beran, voják základní služby, který v oddíle hostoval, spolu se svým spolulezcem Pavlem Novákem zřítili při pokusu o výstup na Javorový štít a oba zahynuli. V roce 1959 měl oddíl 17 aktivních členů. Jedním z nejaktivnějších byl v té době Břetislav Vařeka, student průmyslovky. Postupně se začal angažovat v administrativní práci a v řízení oddílu, jezdil s J. Jaškem na zasedání horolezeckých sekcí, stal se cvičitelem II. stupně. Po reorganizaci krajů v roce 1960 se stal členem krajské horolezecké sekce v Ostravě. Později podobně jako ing. Jašek působil v komisi mládeže při ústřední sekci ČSTV v Praze. Jeho dlouholetým spolulezcem byl Petr Částečka z Klokočí, společně absolvovali mnoho oddílových i individuálních akcí. Břetislav uskutečnil za svou lezeckou kariéru výstupy na celkem 99 vrcholů v Tatrách. Poté, co se oženil, stala se členkou oddílu i jeho žena Anna. Oddíl se začal personálně rozrůstat počátkem 60. let. Členem oddílu se stal Jaškův syn Slávek a Jan Rainisch. V roce 1963 přichází do oddílu Milena Kašparová z Valašského Meziříčí. Její největší přínos do oddílu, kromě lezecké činnosti byl ten, že si v roce 1967
- 23 -
pořídila chalupu na Dolní Bečvě v Beskydech. Na této chalupě se po nezbytných opravách od roku 1969 konalo vždy zahájení a ukončení sezóny, členské schůze oddílu, oslavy Silvestra a další oddílové akce. Přestože již dnes není Milena aktivní členkou oddílu, tyto akce se tam konají dodnes. Z Valašského Meziříčí rovněž pocházela další členka oddílu Marta Dobšová. V roce 1966 se stává členkou oddílu Lída Svobodová. Kromě toho přicházejí a odcházejí další studenti průmyslové školy, případně vojáci, kteří v Hranicích absolvovali základní vojenskou službu. Mimo tradičních akcí, jako je lezení na moravských a českých skalách, se jezdilo pravidelně několikrát do roka do Vysokých Tater. Akce měly určitý řád a některé tradiční měly v kalendáři své pevné místo. Každým rokem se první týden v srpnu konal v Tatrách horolezecký týden IAMES. První týden v září se jezdilo na Čertovy skály a na tuto akci navazovalo lezení ve Vršatci na Slovensku. Druhý týden v září se jezdilo na Manín, kde měl J. Jašek družbu s oddílem z Považské Bystrice. V roce 1962 byly pro horolezeckou činnost objeveny a po nezbytných terénních úpravách zprovozněny Potštátské skály. Hned v roce 1962 zde byly vytvořeny 4 cesty, v roce následujícím pak další 2 cesty. Do činnosti oddílu se promítla i vyhrocená politická situace koncem 60. let. Členové oddílu v té době na srazech na chalupě u Mileny Kašparové zpívali protistátní písně a diskutovali o probíhajících změnách ve společnosti. Další výrazná kapitola v období činnosti hranického oddílu se začala psát počátkem 70. let. Do oddílu vstoupilo několik mladých talentovaných členů, kteří po několik let tvořili výkonnostní základ oddílu. Z horolezců, kteří se významně zapsali do historie přichází v roce 1970 do oddílu Ladislav Drda a Milena Rainischová. V roce 1971 Olga Honová se svým bratrem Jiřím. Další děti Profesora Jaška, Vendula a Lída a Slávkova žena Alena. V roce 1973 potom mladíci Pavel Matoušek, Jiří Matějka, Jiří Vrubel, Vlastimil Zela a Dušan a Karla Michalčákovi. V roce 1975 byl zakladatel oddílu J. Jašek vyznamenán ÚV ČSTV Čestným uznáním za zásluhy o rozvoj tělesné výchovy I. stupně. V polovině 70. let vstoupila do oddílu další vlna lezců, kteří po mnoho let patřili spolu se stávajícími aktivními členy k jeho výkonnostnímu základu. Byli to Petr Kunc, Štěpán Krhut, Miroslav Krupa, Přemek Svoboda, Sváťa a Miloš Mužíkovi a Petr Mrázek. O rok později rozšířila členskou základnu oddílu další partnerská dvojice Venda a Mirek Tomkovi. Oddíl měl v té době okolo 35 členů, což bylo nejvíce v jeho historii. Po příchodu nových mladých lezců se hledaly nové možnosti lezení na Hranicku, Na Potštátě vzniklo několik nových cest, jejichž autory byli J. Hon, P. Matoušek a J. Matějka, začalo se lézt na Dolních skalách. Stejná trojice vytvořila množství cest v nové lokalitě pod Křivým. Tito - 24 -
mladí lezci byli velmi aktivní nejen na místních skalách. Ve druhé polovině 70. let absolvovali na cvičných skalách, ale především ve Vysokých Tatrách spoustu velmi hodnotných výstupů. V roce 1977 dochází rovněž ke změně ve vedení oddílu. 8. srpna umírá na infarkt na Téryho chatě ve Vysokých Tatrách ve věku 67 let zakladatel oddílu Jaroslav Jašek. Jaškovým nástupcem se v čele oddílu stává jeho syn Slávek, který oddíl vede až do roku 1983. V roce 1978 uskutečnili L. Drda a P. Matoušek k uctění památky zakladatele oddílu profesora Jaška a na počest přerovského horolezce J. Soldána, který v horách zahynul náročný prvovýstup na rameno Kriváně. Hned v následujícím roce Láďa Drda oddíl opouští. Po přestěhování se do Bezuchova na Přerovsku se na dva roky stává členem přerovského horolezeckého oddílu a v roce 1980 zakládá v Bezuchově oddíl vlastní. Pavel Matoušek jej následoval. Oddíl v Bezuchově s úspěchem funguje dodnes. Současným předsedou oddílu je právě Pavel Matoušek. Pavel však působil i nadále v hranickém oddíle jako host a účastnil se oddílových srazů. Společně s Láďou Drdou, partnerkou Olgou a dalšími lezci dosáhli hlavně v asijských velehorách množství mimořádných úspěchů, včetně zdolání několika osmitisícových vrcholů. Kromě nové vlny tvorby cest na Potštátských skalách, kdy bylo vytvořeno několik hodnotných cest na Dolních skalách, dochází na počátku 80. let k určité stagnaci v činnosti oddílu. V oddíle došlo ke generační obměně, kdy svou činnost a členství ukončili lezci, kteří se v oddíle aktivně angažovali v jeho počátcích. Tato část členské základny byla zčásti nahrazena lezci novými. Svou aktivní lezeckou činnost ukončila generace starších lezců, Rainischovi, Strohalm, Knapovi, Kašparová a další. Velkou ztrátou pro oddíl bylo i úmrtí Jaroslava Jaška, který byl velkým sportovním nadšencem a organizátorem. Rovněž oddílu citelně chyběli Láďa Drda a Pavel Matoušek. Oddíl měl v té době asi 25 členů. Mezi nejaktivnější členy patřili Jirka Hon, Olga Olbrichtová, Jaškovi, Svobodovi, Vlastimil Zela, Jiří Matějka, Štěpán Krhut, Miroslav Vrubel, Miroslav Krupa a nově příchozí členové Standa Bajer, Rudolf Klvaňa, Tonda Pupík, Milan Mráz, Kratochvílovi, Tomáš Zubíček, Jiří Míček a Marcela Václavíková. Tito horolezci byli nejen na cvičných skalách v Čechách a na Moravě, ale především v Tatrách schopni provádět nejnáročnější výstupy. Cvičiteli oddílu byli v té době Břeťa Vařeka, Jiří Hon, Slávek Jašek, Olga Olbrichtová, Vlastimil Zela, Petr Kunc, Tonda Pupík, Rudolf Klvaňa a Standa Bajer. Ostatní členové se horolezeckému sportu věnovali spíše nárazově podle svých možností. V roce 1987 dochází opět ke změně ve vedení oddílu. Funkci předsedy oddílu přebírá po Vlastimilu Zelovi Rudolf Klvaňa. Věnoval se jí až do roku 1992. Koncem 80. let - 25 -
členskou základnu oddílu ještě rozšířili Jirka Janáček, Michal Sobotka, Petr a Leoš Andrýskovi, Radovan Vašíček a Václav Jeřábek. Kromě horolezecké činnosti se členové oddílu věnovali i propagaci svého sportu. Pro veřejnost byly uspořádány četné přednášky o expedicích do zahraničních velehor, kterých se členové oddílu zúčastnili. Jednalo se především o výstupy v rumunských a bulharských horách, na Kavkaze a v Julských Alpách ve Slovinsku. Koncem 80. let dochází ke změně, která zásadním způsobem změnila život a dění v celé společnosti. 17. listopadu 1989 proběhla tzv. Sametová revoluce. S ní spojené uvolnění hranic se západním světem otevřelo nejen horolezcům, ale všem lidem cestu do celého světa, která byla téměř 40. let pro většinu obyvatelstva nedostupná.
Zároveň
všem
sportovcům
umožnila
přístup
k
materiálům
a sportovnímu vybavení, o kterém se jim do té doby mohlo jen zdát. Počátkem 90. let dochází ke změně ve vedení oddílu. Předsedou se stává Leoš Andrýsek, který vedení oddílu převzal v roce 1992 od Rudy Klvani. Tuto funkci vykonával až do roku 1996, kdy jej nahradil Jiří Janáček. Petr Andrýsek byl výborným kreslířem a grafikem a v souvislosti s rozvojem výpočetní a reprodukční techniky začal v roce 1993 vydávat ročenku oddílu. Ta vychází dodnes. Členkami oddílu se stávají rovněž dcery Olgy Olbrichtové, Lenka a Eva. I další roky byly ve znamení rozšiřování a zkvalitňování členské základny. V roce 1992 do oddílu přichází Aleš Brychta, obrovský talent především v lezení na pískovci, Vašek Žabíček, a v roce 1994 Roman Burianec. Naopak svou činnost v roce 1995 ukončili Vlastimil Zela a Václav Jeřábek. V roce 1997 opouští oddíl Břeťa Vařeka, jeden z nejvýznamnějších členů historie, výborný lezec, obětavý funkcionář a pamětník samotných počátků oddílu. V roce 1996 přichází Petr Spilka, v roce 1997 Vladimír Čudek, Juraj Lázík, David Nikitinský, Jan Večerek a Petr Melichar a konečně v roce 1999 Michal Gerla, současný předseda oddílu. Aktivní činnost v oddíle ukončily Eva a Lenka Olbrichtovy. Členskou základnu tvořilo v 90. letech okolo 20 členů. Lezecké úspěchy oddílu byly hodně ovlivněny změnami ve společnosti po roce 1989. Členové oddílu měli konečně možnost navštěvovat bez omezení zahraniční hory. Lezecká činnost se soustředila především v Alpách, naopak už se díky jiným možnostem tolik nejezdilo do Tater. Z největších úspěchů to bylo několikanásobné pokoření Mont Blancu, výstupy na několik čtyřtisícovek ve Waliských Alpách, výstupy v oblasti Ortleru, Vysokých Taurách a další významné vrcholy. Nejaktivnější v této dobyvatelské činnosti byli Olbrichtovi, Ruda Klvaňa, Vašek Žabíček, Petr Spilka, Petr Melichar a Roman Burianec. Zřejmě největších horolezeckých úspěchů v historii oddílu dosáhl Jiří Hon, který se v roce 1996 zúčastnil - 26 -
se svým dlouholetým spolulezcem Zdeňkem Hrubým expedice Everest, kdy cílem bylo dosáhnout nejvyššího vrcholu s věta severním hřebenem ze Severního sedla z Tibetu. Vrcholu se bohužel v roce 1996 dosáhnout nepodařilo, expedice se dostala do 3. tábora ve výšce 8200 m, sám Jiří se dostal do 7650 m. Kromě toho Jirka navštívil Grónsko, Špicberky, Skandinávii a další lezecké oblasti. Členové oddílu rovněž působili v Julských Alpách, italských Dolomitech a na vápencových skalách v Rakousku, v Chorvatsku a ve Slovinsku. V těchto oblastech se nejvíce angažovali Jirka Janáček, Michal Sobotka a Petr Andrýsek. V zapomnění neupadly ani Vysoké Tatry, které se ovšem od roku 1993 po rozdělení federace staly rovněž horami zahraničními. Jiří Hon, Olbrichtovi, Klvaňa, Janáček, Nikitinský, Žabíček, Spilka, Burianec a Brychta zde zdolali množství klasických cest a to jak v létě, tak v zimě. Jirka Janáček, Michal Sobotka a Petr Andrýsek se rovněž začali v Tatrách věnovat skialpinismu, horolezeckému odvětví, které se po revoluci dostalo hodně do popředí zájmu. Co se týká působení hranických horolezců na Českém území, tak zde se tradičně lezlo na moravských a českých cvičných skalách. Nová generace lezců Žabíček, Brychta, Burianec, Spilka si velmi oblíbili české pískovce. Zde bylo v průběhu 90. let těmito lezci zdoláno velké množství klasických cest až do obtížnosti VIII především na Hruboskalsku, na Prachově, Suchých skalách, v Adršpachu, v Tisé a v Ostrově. Počátek nového tisíciletí zastihl oddíl opět ve znamení personálních změn. V roce 2000 se předsedou oddílu stává Juraj Lázík. Ten společně s V. Čudkem a Michalem Sobotkou úspěšně absolvoval kurz pro instruktory horolezectví a všichni se stali instruktory ČHS. Výbor oddílu ještě doplňoval Jiří Hon jako metodik. Olga Klvaňová, rozená Honová a později Olbrichtová, která si vzala za manžela dlouholetého spolulezce a druha Rudu Klvaňu, zastávala tradičně funkci pokladníka a matrikářky. Skladníkem byl Vláďa Čudek. V roce 2000 do oddílu vstoupil Dušan Pátek, mladý nadějný lezec s mimořádným talentem a citem pro skálu. Dušan přelezl spoustu velmi obtížných cest obtížnosti až IX UIAA na cvičných skalách a umělých stěnách. Výraznějších úspěchů v horách však nikdy nedosáhl, protože Dušanovi chyběl morál a lezení na prvním konci lana nebylo nikdy jeho silnou stránkou. Členem oddílu se stal rovněž Standa Bartošek, který se v pozdějších letech stal předsedou oblastní vrcholové komise SM a má klíčový podíl na obnově a přejištění cvičných horolezeckých terénů v oblasti. Oddíl opustili dlouholetí členové Milan Mráz a Standa Bajer. V roce 2003 se členem oddílu stává Jiří Ondrušák, odchází Leoš Andrýsek a Dušan Pátek. V roce 2004 po názorových neshodách ohledně vedení a metodiky oddílu odchází Vladimír Čudek a Michal Sobotka a zakládají vlastní horolezecký oddíl s názvem - 27 -
HO Maglajz. Později se k nim přidal i Petr Andrýsek a Jirka Janáček. V roce 2004 ukončili své působení dlouholetí členové M. Krupa a Š. Krhut, odchází rovněž Standa Bartošek a Petr Melichar. V roce 2005 naopak do oddílu přichází nové posily Pavel Dvořáček a Pavel Mráz. V roce 2006 ze zdravotních důvodů odchází z oddílu Aleš Brychta a Roman Burianec. Novým členem se stává Aleš Frydrych, který se na vrcholové úrovni věnuje skialpinismu a Ondřej Horák ze Šternberka. Předsedou se po odstupujícím J. Lazíkovi stal Michal Gerla, pokladník a matrikářka je Olga Klvaňová. V roce 2008 do oddílu přicházejí Hana Zelová a Ondřej Urbánek. Ondra Horák ukončil členství a Pavel Dvořáček odchází do Brna. Sklad oddílu byl zrušen. Stávající materiál byl zastaralý a na nový nejsou finance. Lezecký materiál a pomůcky si v současné době obstarává každý individuálně. Lezeckých úspěchů členové oddílu v tomto desetiletí dosáhli velké množství. Opět pokračovala invaze horolezců do Evropských a světových velehor, tradičně se hodně lezlo na skalách v Čechách a na Moravě. Jirka Hon navštívil Peru a vystoupil zde na vrchol sopky Chachani 6075 m. Kromě toho se zúčastnil expedice v Norsku. V Alpách byli nejaktivnější Olga a Ruda Klvaňovi a skupina lezců okolo V. Žabíčka, který vždy v dvouletých intervalech organizoval především se spolulezcem Michalem Gerlou lezecké expedice. Dosaženo bylo vrcholů Matterhornu, Eigeru, Ortleru, Dufourspitzu, Weisshornu Grossglockneru a dalších významných vrcholů ve Waliských Alpách, v oblasti Ortleru, ve vysokých Taurách, Bernských Alpách, na Gran Paradisu. Pavel Dvořáček, který je výborným lezcem, dosáhl vrcholu Grossglockneru Palaviciniho žlabem, zdolal několik dlouhých obtížných cest v Dolomitech, v Peru vystoupil na vrchol sopky Misti 5825 m. Aktivní členové oddílu si rovněž oblíbili tzv. via ferraty, cesty zajištěné ocelovými lany, žebříky a kramlemi, především v italských Dolomitech a v pohoří Totes Gebirge v Rakousku. Jirka Hon navštívil Norsko. Co se týká činnosti v Tatrách na Slovensku, tak tam podnikali výstupy Jiří Hon, David Nikitinský, Klvaňovi, Žabíček, Spilka, Gerla, Dvořáček a ke konci období Frydrych a Mráz. Na klasických cvičných skalách se nejvíce lezlo na Moravě v Krasu, na Rabštejně, Kružberku, Štramberku, Helfštýně, Potštátě, Lidečku a na Skalném. V Čechách to byly oblíbené písky na Hruboskalsku, Prachově, Suchých skalách, v Příhrazech, Ostrově a Tisé. Někteří členové oddílu jezdili rovněž lézt hodně na Slovensko, především na Sulov a Manín. Došlo k přejištění Potštátských skal, vytvoření nové lezecké oblasti v Hluzově. Kromě toho se každoročně konala v lednu výroční členská schůze, na vybraných skalách metodický den, ukončení sezóny u Mileny
- 28 -
Kašparové na chalupě. Soutěživě založení jedinci se účastnili lezeckých a skialpinistických závodů, závodů v běhu, v běhu na lyžích, triatlonu, cyklistice. Současná situace v oddíle je stabilizovaná, počet členů v roce 2010 byl 12. Příčin tohoto stavu, kdy počet členů je nejnižší v historii oddílu je několik. Po uvolnění masovosti a organizovanosti v tělovýchově není v dnešní době nutné být organizován v horolezeckém oddíle, je možné individuální členství ČHS. Kromě toho je možné si zakoupit členství v Östereich alpenverein, což je Rakouský horolezecký svaz. Toto členství poskytuje spoustu výhod, např. 50% slevy na ubytování na alpských chatách a velmi dobré pojištění, které zahrnuje i zásah vrtulníkem při záchraně v horách. Vypravovat by o tom mohli Olga a Ruda Klvaňovi. V roce 2007 je při sestupu z Allalinhornu ve Walliských Alpách zaskočila náhlá změna počasí a byli zachraňováni při zásahu horské služby právě vrtulníkem. Záležitost je to velmi nákladná a pojištění u Alpenvereinu je v tomto případě z finančního hlediska velmi důležité. Kromě toho má Alpenverein ve většině lezeckých oblastí stejnou platnost, jako průkaz ČHS. Přes poměrně nízký počet členů je aktivita a lezecké úspěchy oddílu na vysoké úrovni. V současné době v oddíle nejsou pasívní členové, oddíl svou činností důstojně pokračuje v odkazu jeho zakladatele profesora Jaroslava Jaška. Nejvýznamnější osobnosti oddílu:
Břetislav Vařeka Narodil se v roce 1938. Do horolezeckého oddílu HO Hranice vstoupil v roce 1957, tedy pouhý rok po jeho založení. Impulsem ke vstupu do oddílu bylo, jak jinak, setkání s Ing. Jaroslavem Jaškem po jeho nástupu na průmyslovou školu v Hranicích. Ing. Jašek učil na škole tělocvik a hledal vhodné kandidáty k účasti na zimním výcvikovém táboře ve Vysokých Tatrách. Břeťa, který v té době hodně sportoval, m.j. závodně jezdil na lyžích, se mu zalíbil a Ing. Jašek jej pro činnost v oddíle získal. Rodiče s jeho aktivitami příliš nesouhlasili, považovali lezení za nebezpečnou aktivitu. Břeťovi se však horolezectví velmi zalíbilo, postupně se stal cvičitelem II. stupně a dlouhá léta pomáhal Ing. Jaškovi s vedením oddílu a s administrativní činností. Velmi rád vzpomíná, jak si v roce 1960 koupil své první horolezecké lano zn. Perlon z Juty Bolatice. Materiálu bylo v té době nedostatek, zpočátku se lezlo na lanech konopných, karabiny se používaly železné, - 29 -
hasičské, a další pomůcky se většinou vyráběly podomácku. V oddíle aktivně působil více než 20 let. Dodnes se každoročně účastní srazů pamětníků na chalupě u Mileny Kašparové. Největší lezecké úspěchy: V České Republice je to velké množství výstupů na nejrůznějších druzích materiálu do obtížnosti VII UIAA. Je autorem několika prvovýstupů na místních skalách, především na Potštátě. Ve světě jsou to především výstupy ve Vysokých Tatrách. K nejvýznamnějším patří: Puškášova cesta na Dračí štít VI, Kežmarská hrana na Kežmarský štít, Duchoňův komín na Čierný štít V a další klasické výstupy jako Žabí Kůň, Červený žlab v Mengusovské dolině na hřeben Bašt (Kroutil, 1956). Celkem zdolal ve Vysokých Tatrách 99 vrcholů. Ve světových velehorách příliš lezeckých úspěchů nedosáhl, důvodem byla především složitá politická situace v naší zemi, kdy dostat se do zahraničí byl ve 2. polovině minulého století
do roku 1989 velký problém. Navštívil Krymské hory v Rusku, kde se konávaly
tradiční mezinárodní závody v lezení jak na obtížnost, tak na čas. V Julských Alpách zdolal vrcholy Triglavu, Škrlatice, Jalovce. V pozdějších letech, po revoluci, navštívil Alpy a Dolomity, ovšem už pouze turisticky. Největší pozitiva a hodnoty, které při lezení zažil a které ovlivnily jeho život, vidí především v přátelství na laně. Za nejdůležitější považuje důvěru ve spolulezce a na druhé straně pocit spoluzodpovědnosti za něj. Toto pouto vzniklé při lezení upevňuje morální vlastnosti člověka. Dále se při lezení a pobytu v horách naučil vlastnostem jako je samostatnost, sebedůvěra, cílevědomost a spoustě praktických dovedností pro život, především vaření. Při své aktivní práci v oddíle rád pracoval s mládeží a věnoval se intenzivně funkcionářské činnosti jak na klubové, tak na regionální a později i celostátní úrovni. Svou dlouholetou a bohatou činnost v oddíle ukončil v roce 1997, více méně ze zdravotních důvodů.
Olga Klvaňová, roz. Honová Narodila se v roce 1953. Členem horolezeckého oddílu HO Hranice je od roku 1971. K horolezecké činnosti se dostala zajímavým způsobem. Jednou odjela na studijní pobyt do Vysokých Tater, na Slezský dům ve Velické dolině. Měla za cíl věnovat se místní floře a geologii. Po čase se vrátila, kytky ani kameny neměla žádné, zato měla na kontě 7 výstupů na Gerlachovský štít. To rozhodlo o její další orientaci v oblasti volnočasových - 30 -
aktivit. Navíc zde zapůsobila podobně jako u bratra Jiřího inspirace ze strany rodičů. Do oddílu vstoupila společně s Jirkou v roce 1971. Od počátku se věnovali lezení společně, společně rovněž absolvovali většinu oddílových akcí až do doby, kdy se Jiří odstěhoval z profesních a rodinných důvodů do Ostravy. Se svým bratrem a dalšími členy oddílu se několikrát zúčastnila výcvikových táborů ve Vysokých Tatrách. Od roku 1982 leze s Rudou Klvaňou, rovněž členem HO Hranice, který se stal nejen jejím spolulezcem, ale i životním partnerem. Horolezectví se věnovaly až do své dospělosti i její 2 dcery, Lenka a Eva. V současné době působí v oddíle jako pokladník a matrikářka. Největší lezecké úspěchy: V České Republice je to velké množství přelezených cest do obtížnosti VII, především na Potštátě, Helfštýně, Kružberku, Rabštejně a na Vysočině. Na pískovci jsou to klasické výstupy především v Českém ráji, a v Adršpachu. V zahraničí potom velké množství klasických cest v Tatrách, většinou s bratrem Jirkou. V Alpách dosáhla vrcholů Mont Blanku 4807 m, Matterhornu 4478 m a několika dalších čtyřtisícových vrcholů v masivu Monte Rosa ve Walliských Alpách. V letošním roce bude členkou HO Hranice již 40 let. Patří k nejzkušenějším členům. Horolezectví a členství v oddíle jí kromě nevšedních zážitků a dobrodružství přineslo především to, že zde nalezla svého životního partnera, Rudu Klvaňu. Spolu absolvovali množství hezkých výstupů i chvil strávených v horách. V roce 2007 při sestupu z Allalihornu ve Švýcarsku nechybělo mnoho a přišla zde o život. Zaskočila je s Rudou náhlá změna počasí. A právě Ruda byl ten, kdo jí ve spolupráci s rodinou doslova a do písmene zachránil život. A to je odpověď na to, co považuje v životě za nejdůležitější. Být obklopený těmi správnými lidmi a hlavně mít po boku spolehlivého partnera.
Ladislav Drda Narodil se v roce 1954. Do horolezeckého oddílu v Hranicích vstoupil v roce 1970. Od roku 1970 poté, co se přestěhoval do Bezuchova na Přerovsku, byl 2 roky členem HO v Přerově a v roce 1980 si právě v Bezuchově založil vlastní horolezecký oddíl s názvem HK Bezuchov. O horolezectví, dobývání vrcholů a dobrodružstvích spojených s pobytem v přírodě snil jako většina chlapců od malička. Od mládí hodně tíhnul k trampskému hnutí, jezdil s kamarády do přírody, učil se a poznával nové věci a lidi. Když v roce 1970 nastoupil v Hranicích na průmyslovou školu, kde učil Ing. Jaroslav Jašek a vedl místní - 31 -
horolezecký oddíl, bylo o Láďově budoucnosti rozhodnuto. V oddíle v Hranicích se pod vedením Ing. Jaška naučil základům a všestrannosti v lezení, později si vytvořil svůj vlastní styl a vydal se vlastní cestou. Po dvou letech strávených v přerovském oddíle zakládá v roce 1980 svůj vlastní oddíl. V 90. letech v něm dosáhl svých největších lezeckých úspěchů, především ve světových velehorách a svou úspěšností se zařadil mezi nejvýznamnější horolezce československé historie. Od roku 2001 pořádá právě v Bezuchově každoročně festival horolezeckých filmů. Součástí programu je 18 km dlouhý běh Bezuchov-Helfštýn-Bezuchov. V roce 2010 slavil HK Bezuchov 30. výročí od svého založení a při této příležitosti oddíl uspořádal výstavu o své historii a nejvýznamnějších úspěších. Největší lezecké úspěchy: V České Republice je to nepřeberné množství klasických výstupů, především na pískovcích v Čechách. Nejúspěšnější byl Láďa ve své lezecké činnosti ve světových velehorách. Himálaje: Cho-Oyu 8201 m v roce 1995, Gasherbrum II 8035 m v roce 1997, Shisha Pangma 8046 m v roce 2004. Ťan-Šan: Asi 15 hodnotných výstupů na nejdůležitější vrcholy v oblasti, výstup na ChanTengri 6995 m museli přerušit z důvodu špatného počasí asi 50 m pod vrcholem. Kavkaz: Elbrus 5642 m, Ušba 4710 m a další vrcholy. Alpy: Klasické výstupy na Mont Blanc 4807 m, Matterhorn 4478 m, Grandes Jorrases 4208 m a další vrcholy. J. Amerika: výstup na nejvyšší horu Bolívie Nevado Sajama 6542 m Afrika: Kilimanžáro 5895 m Vysoké Tatry: velké množství klasických výstupů, m.j. Hokejka na Lomnický štít, Diretissima na Kežmarský štít, Stredohrot a další vrcholy. Horolezectví Láďa považuje za nejsvobodnější formu pohybu. V momentě, kdy se člověk ocitne na skále několik metrů nad zemí a postupuje vzhůru, přestávají existovat problémy všedního dne, politika, spory mezi lidmi, negativní emoce. Je to životní způsob, filosofie. Láďa hory, přírodu a pobyt v ní miluje a nedovede si svou existenci bez nich představit. Plně si uvědomuje, že lezení, obzvláště vysokohorské je velmi náročná a občas i nebezpečná záležitost,
přičemž výstup končí až návratem do základního tábora.
V případě skalního lezení úspěšným slaněním či sestupem. Každý úspěšný výstup si nejvíce dokáže vychutnat až při posezení s přáteli při sklence dobrého moku. Tvrdí, - 32 -
že nejvíce hor a cest se vždycky vylezlo v hospodě. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že tomu tak skutečně je.
Jiří Hon Narodil se v roce 1956. Členem horolezeckého oddílu HO Hranice je od roku 1971. K horolezectví se dostal prostřednictvím své starší sestry Olgy. Ta se začala věnovat horolezectví, a jelikož rodiče o ni měli strach, začal se lezení věnovat i Jiří a měl v podstatě za úkol jí hlídat. Inspirací byli rovněž sami rodiče, kteří kdysi lezli a měli doma nějaký starý horolezecký materiál, který pocházel z války ze zabavených zásob německého Wehrmachtu. Nejprve lezli chvíli individuálně. Po nástupu na průmyslovou školu v Hranicích právě v roce 1971 přišel Jiří do kontaktu s Ing. Jaroslavem Jaškem, který zde působil jak pedagog. Ten byl předsedou místního oddílu HO TJ Sigma Hranice a Jirku i jeho sestru Olgu pro členství získal. Z prvního setkání s opravdovými horolezci si Jirka odnesl zajímavý poznatek, že horolezci mluví sprostě, pijí alkohol a zpívají vulgární písničky. Tuto skutečnost si zapsal pečlivě do deníčku, ale od dalšího kontaktu s horolezci jej to neodradilo. A tak začal Jiří nejprve se svou sestrou, později i s dalšími lezci jezdit po blízkých i vzdálených skalách a horách. Několikrát se zúčastnil výcvikových táborů ve Vysokých Tatrách. Postupem času se stal výborným a úspěšným horolezcem, stal se instruktorem ČHS. Dlouhá léta působil v hranickém oddíle jako metodik. Největší lezecké úspěchy: V České republice je to velké množství zdolaných cest v nejrůznějších lokalitách i druzích materiálu. Je autorem několika cest na Potštátě a pod Křivým. K nejhodnotnějším výstupům patří přelezené klasické pískovcové cesty v Českém ráji až do obtížnosti VIIc. Mimo území ČR jsou to především výstupy v Tatrách. Nejvýznamnější jsou Hokejka na Lomnický štít, Weberovka, Galerie Ganku a spousta klasických cest 50. let především od Motyky, Puškáše, Gálfyho, Stanislavského a Orlowskiho do obtížnosti VI (Kroutil, 1956). V Rumunsku vylezl obtížnou cestu klasifikace VI v pohoří Bucegi, v Dolomitech Comiciho cestu obtížnosti VI severní stěnou Cima Grande a řadu dalších hodnotných výstupů, V Norsku pověstnou stěnu Trolů Trollveggen. Na Kavkaze v Rusku potom cestu obtížnosti VA na Dychtau 5204 m a Džangitau 5058 m. V roce 1996 byl členem expedice na Mount Everest, která měla za cíl vystoupit na nejvyšší horu světa z Tibetu přes Severní sedlo. Expedice nebyla úspěšná, dosáhla 3. výškového tábora ve výšce 8200 m. - 33 -
Jiří se dostal do 2. tábora v 7650 m. Většinu svých největších lezeckých úspěchů dosáhl se spolulezcem Zdeňkem Hrubým, současným předsedou ČHS. Dokonce mezi nimi vznikla dohoda, že až budou odcházet do důchodu, přelezou spolu cestu zvanou Martinka, která vede z Polského hřebene ve Vysokých Tatrách na vrchol Gerlachu. Horolezectví a pobytu v přírodě se Jiří věnuje již 40 let. Horolezectví mu pomohlo prohloubit jeho lásku a vztah k přírodě, naučilo ho řešit krizové situace nejen v horách, ale i v životě. Z horolezení si samozřejmě odnesl velké množství zkušeností a nádherných zážitků. Jedním z nejdůležitějších poznatků je, že není důležité kde lezeš, a co lezeš, ale s kým lezeš! Taky se dle svých slov naučil jedné velmi praktické věci, a sice uvařit v jednom ešusu jídlo pro 4 lidi.
Václav Žabíček Narodil se v roce 1967. Členem horolezeckého oddílu HO Hranice je od roku 1993. K horolezectví se dostal prostřednictvím svého spolužáka, Romana Buriance. Roman mu několikrát vyprávěl, jak jeho známí na VŠ lezou a že by to mohlo být zajímavé. Jednoho letního dne v roce 1991 přijel za Vaškem na svém motocyklu Jawa 21 Pionýr, v ruksaku 2 amatérsky vyrobené sedáky a staré lano a vyrazili spolu na Potštát. Aktivita se jim zalíbila a tak spolu začali jezdit častěji. Postupem času si obstarali pořádné úvazky, lano, boty a další materiál. Začali navštěvovat i vzdálenější oblasti, nejčastěji pískovce v Čechách. Ty patří dodnes k jeho nejoblíbenějším. V roce 1993 oba vstoupili do HO. V roce 1994 jeli poprvé do ciziny, do Julských Alp ve Slovinsku. Od té doby jsou téměř všestrannými horolezci. Asi v roce 1998 se Romanova horolezecká činnost následkem zranění utlumila a Vašek si našel nového spolulezce, Michala Gerlu. S ním , ale i s dalšími leze dodnes. Do ciziny, většinou jsou to Alpy, jezdí pravidelně ve dvouletých intervalech. Mezitím se pohybuje na místních skalách a minimálně jednou do roka navštěvuje České písky. Nejprve s Romanem a později s Michalem dosáhl spousty horolezeckých úspěchů, byť ne vždy to byly výstupy té nejvyšší obtížnosti. Obzvláště ve velehorách volili spíše „normálky“. V současné době neleze proto, abych dosáhl špičkového výkonu, ale aby si to užil, pobavil se, příjemně strávil volný čas ve společnosti lidí, kteří jsou mu blízcí svou životní filosofií a názory. Největší lezecké úspěchy: - 34 -
V České republice je to velké množství klasických výstupu na pískovci do obtížnosti VIII. Mezi nejvýznamnější patří: Hruboskalsko – Maják, Kapelník, Dračí zub, Dračí věž, Větrník. Příhrazy – Kobyla, Suché skály – téměř všechny cesty, Adršpach – Milenci, Tisá, Ostrov – velké množství cest. Dále jsou to výstupy na Helfštýně, Kružberku, Štramberku, Lidečku, Potštátě, Rabštejně, na Vysočině, V Srbsku. V Tatrách zimní výstupy na Gerlach, Lomnický, Ľadový, Kežmarský, Pyšný štít a další vrcholy. V Alpách Mont Blanc 4807 m, Dufourspitze 4634 m, Lyskam 4527 m, Matterhorn 4478 m, Eiger 3970 m, Grossglockner 3798 m. V Dolomitech jižní stěna Marmolady V. Horolezectví a dalším aktivitám spojených s pobytem v přírodě se věnuje již 20 let. Za tu dobu má neuvěřitelné množství zážitků, převážně pozitivních. Beze zbytku souhlasí s filosofií Jiřího Hona, že nejdůležitější je, s kým lezu, nebo trávím volný čas. Díky tomu, že při lezení v horách občas musí řešit situace, kdy každé špatné rozhodnutí může být rozhodnutím posledním, domnívá se, že se naučil odlišit důležité věci od nepodstatných. Myslí si, že také díky tomu umí lépe odhadnout lidské charaktery a vyznat v lidech, což považuje v dnešní době za velmi důležité. 5.2
Horolezecký oddíl TJ Spartak Lipník nad Bečvou
Kapitola pojednávající o druhém nejstarším horolezeckém oddílu na Hranicku, HO TJ Spartak Lipník se začala psát počátkem 60. let minulého století. V roce 1960 inspirován činností horolezeckého oddílu, který v Přerově fungoval od roku 1947 a hranického oddílu TJ Spartak, který v roce 1956 založil v nedalekých Hranicích prof. Jašek, zakládá profesor průmyslové školy stavební v Lipníku nad Bečvou Jindřich Pacák, který na zdejší škole působil v letech 1959-1967, vlastní horolezecký oddíl. Oddíl se stal součástí tělovýchovné jednoty TJ Spartak Lipník, která sdružovala sportovní oddíly v Lipníku a z velké části financovala jejich činnost. Veškerá sportovní činnost v té době musela být povinně organizovaná a byla pod neustálým politickým dohledem. Prof. Pacák byl instruktorem II. třídy a členy oddílu vedl jak po stránce praktické, tak po stránce odborné. Zpočátku lipničtí horolezci lezli převážně na cvičných skalách na Moravě. Nejnavštěvovanější byly Malý a Velký Rabštejn, Kružberk, Skalný, Lidečko, Vysočina a Moravský kras. Hodně se taky jezdilo na písky do Čech. Kromě toho se členové oddílu pravidelně účastnili - 35 -
výcvikových táborů ve Vysokých Tatrách. Ty se pravidelně konaly ve Velické dolině, v Mengusovské dolině, Batizovské dolině, na Popradském plese, v Bielovodské dolině a v dolině Zeleného plesa. V létě horolezecká sekce ČSTV ve spolupráci s IAMES na těchto místech vždy zřizovala stanové tábory, kde si jednotlivé oddíly z Československa objednávaly pobyty. V zimě se tyto kursy konaly na chatách. Ve Velické dolině na Sliezskom dome, v dolině Zeleného plesa na Brnčalově chatě a dále na Zbojnické a na Teryho chatě. Při těchto akcích se členové učili základům lezení, jištění, pohybu v horách, zdravovědě, metodice. Kursy vždy vedli zkušení instruktoři a cvičitelé. Cvičitelé se dělili na 4 výkonnostní třídy. Cvičitel IV. třídy měl pouze oddílovou působnost, cvičitel III. třídy měl okresní působnost, cvičitel II. třídy už mohl působit na krajské úrovni a cvičitel I. třídy měl celostátní působnost. Mohl řídit a organizovat akce pro oddíly v celé ČSSR. Podobně jako cvičitelské třídy se dělily na 4 stupně i výkonnostní třídy. V průběhu 60. a začátkem 70. let tvořili členskou základnu oddílu převážně studenti průmyslové školy, kde prof. Pacák vyučoval, občas doplněni o vojáky, kteří v Lipníku vykonávali základní vojenskou službu a v lipnickém horolezeckém oddíle po dobu vojny hostovali. Oddílové akce byly v duchu doby často zaměřeny politicky, uzavíraly se socialistické závazky, členové oddílu se povinně účastnili prvomájových průvodů, odpracovávaly se povinně brigádnické hodiny, soutěžilo se o titul vzorný oddíl. K výraznému oživení činnosti oddílu došlo v roce 1964, kdy do něj vstoupil Leoš Urbánek a Ota Novotný se svým bratrem Jiřím. O něco později se stala členkou oddílu i žena Oty Novotného Věra. Leoš Urbánek záhy přebral od profesora Pacáka vedení oddílu, Ota Novotný se stal politicky výchovným pracovníkem. V roce 1968 do oddílu vstoupil Vojtěch Rozkopal, který se rovněž zařadil mezi výrazné osobnosti oddílu a to jak na poli lezeckém, tak na poli funkcionářském. Vojta Rozkopal zastával v oddíle dlouhá léta funkci jednatele a zdravotníka. Od poloviny 60. let začala v oddíle kromě lezení rovněž objevitelská činnost na skalách pod hradem Helfštýnem a Na vyhlídce. Po nezbytném vyčištění skal zde členové oddílu realizovali několik prvovýstupů. Koncem 60. a v průběhu 70. let byla činnost oddílu ve znamení tradičních akcí. Byly to zájezdy na cvičné skály na Moravě a v Čechách. Lezci oddílu se taktéž pravidelně zúčastňovali výcvikových táborů ve Vysokých Tatrách s cílem zdokonalit svůj lezecký um, něco vylézt, něco hezkého přitom zažít a seznámit se s novými technikami, trendy a materiálem. Rovněž pokračovala tvorba cest na Helfštýně. V roce 1971 získal oddíl tehdy velmi ceněný titul Vzorný oddíl II. stupně. Tento se mu podařilo v následujících - 36 -
letech několikrát úspěšně obhájit. Dalším výrazným milníkem v činnosti oddílu byla polovina 70. let minulého století, kdy do oddílu začala přicházet nová vlna lezců. Byl to Jiří Ruprecht, Tomáš Kaláb a Petr Dubský v roce 1975, v roce 1976 Jiří Urbánek, bratři Arnošt a Milan Fialovi. V roce 1978 to byli Milan Acler, Mojmír Bezděk, Zdeňka Kremplová a Vlasta a Vladimír Novákovi. Všichni noví členové se ihned ztotožnili s činností oddílu, většina brzy získala některou z
výkonnostních a cvičitelských tříd. Milan Fiala vystřídal v roce 1977 ve funkci
politicko-výchovného pracovníka Otu Novotného. Oddíl měl v té době okolo 15 aktivních členů. Z oddílových akcí to byly stále zájezdy na moravské a české cvičné skály, výcvikové tábory ve Vysokých Tatrách a významná činnost na Helfštýnských skalách. Do konce 70. let zde bylo vytvořeno přes 30 hodnotných cest. Helfštýnské skály se staly oblíbeným terénem nejen horolezců z okresu Přerov, ale i z celého Severomoravského kraje. Rovněž byl vydán první oficiální průvodce této oblasti. Správcem skal se stal Jiří Urbánek. Z dalších významných sportovních akcí, kterých se horolezci z Lipníka zúčastňovali to byl např. závod v běhu na lyžích Jizerská 50, Jesenický závod 1000 lanových délek, dálkový pochod Oderská 50, nebo vlastní akce, kdy v srpnu 1976 zdolalo 5 členů oddílu na kolech trasu z Lipníka do Berlína. V roce 1980 se členové oddílu zúčastnili lezeckého zájezdu do Rumunska, kdy zdolali např. hlavní hřeben Fagaraše a několik lezeckých cest v oblasti Piatra Craiuli. V tomtéž roce oddíl potkala rovněž obrovská tragedie. 15. června v USA zahynul při horolezecké činnosti na Aljašce Jiří Novotný. Jeho bratra Otu tato událost natolik poznamenala, že ztratil motivaci v lezení a v podstatě ukončil horolezeckou činnost. Počátkem 80. let činnost oddílu vedeného Leošem Urbánkem stagnovala. Leoš sám již ze zdravotních důvodů nebyl tak aktivní, neboť v roce 1979 při návratu ze skal na Kružberku utrpěl těžké zranění, z něhož mu zůstaly trvalé následky, které jej limitovaly v pohybu. Věnoval se tedy již spíše funkcionářské činnosti. Oddíl již rovněž nebyl po odchodu prof. Pacáka v takové míře zásoben studenty. V té době měl oddíl stále okolo 15 členů, ale opravdu aktivních jich bylo jen několik. K výraznému oživení došlo v roce 1983, kdy se stal členem oddílu Miroslav Štěpán. Ten do Lipníka přišel z Brna, kde založil oddíl Vysokohorské sporty Brno a po dobu studií v něm aktivně působil. Ve stejném roce se stal členem oddílu Radovan Hájek z Prostějova, který v Lipníku sloužil jako voják z povolání. Hned v prvním roce své činnosti se stal Mirek Štěpán jednatelem oddílu a v roce 1984 potom jeho předsedou. Leoš Urbánek se stal metodikem oddílu, kdy tato - 37 -
funkce nahradila funkci jednatele. Radek Hájek se stal politicko-výchovným pracovníkem. Činnost oddílu kromě toho na počátku 80. let oživilo několik mladých nadějných lezců. Byli to Jan Bombera, Jiří Žváček, Viktor Macháček Roman Beránek, Luboš Řeháček, Radek Laštůvka a Luboš Trna. Z nejvýznamnějších aktivit oddílu v těchto letech to byly tradiční lezecké akce na moravských a českých skalách, letní a zimní soustředění ve Vysokých Tatrách, účast na závodech v běhu na lyžích. Leoš Urbánek si v té době pořídil obytnou Avii pro 7 lidí a tou se cestovalo na větší akce. Díky tomu členové oddílu v těchto letech více začali působit v zahraničí, bohužel však z politických důvodů pouze v zemích socialistického tábora. V roce 1981 horolezci oddílu navštívili opět Transylvánské Alpy v Rumunsku a pohoří Rila v Bulharsku. V roce 1982 potom pohoří Pirin v Bulharsku a Bucegi v Rumunsku. Rok 1983, kdy v oddíle působilo 18 členů, to byla akce opět v bulharském pohoří Pirin, Julské Alpy a Durmitor v Jugoslávii. V roce 1984 kromě tradičních akcí na československém území opět akce v bulharském Pirinu. V roce 1985 to byla ze zahraničních akcí účast na mezinárodních závodech v boulderingu v Maďarsku. Kromě již zmiňovaných akcí vrcholila v 80. letech objevitelská činnost a tvorba cest na Helfštýnských skalách. Od roku 1981 se v lomu Pod Vyhlídkou konala tzv. Helfštýnská Steeple Show. Jednalo se o třídenní branně horolezecký závod, který oddíl pořádal jako memoriál Ing. Jiřího Novotného na počest J. Novotného, který zahynul v USA v roce 1980. Závodu se konalo celkem 5 ročníků. Účastnili se ho horolezci a sportovci převážně z Přerovského okresu. Akce se rovněž každoročně účastnili významní pozvaní hosté. Na posledním ročníku v roce 1985 účastníky závodu poctil svou návštěvou a přednáškou technický vedoucí expedice Everest 85 Michal Orolín. Svého vrcholu oddíl dosáhl koncem 80. let minulého století. V té době v oddíle působilo 24 aktivních členů. Oddíl stále vedl Mirek Štěpán, metodikem byl Leoš Urbánek. Politicky výchovným pracovníkem Radovan Hájek, zdravotníkem oddílu Vojtěch Rozkopal a organizačním pracovníkem Jan Tesař. Činnost oddílu probíhala obdobně jako v minulých letech. Tradičně se lezlo na moravských a českých skalách, jezdilo se do Tater. V té době vrcholilo napětí ve společnosti, docházelo k politickým tlakům a represím a k uvolňování stranické disciplíny. Vše vygradovalo revolucí v roce 1989. V porevolučním období došlo k rozpadu organizačních struktur v tělovýchově a s nimi spojenému centrálnímu financování činnosti sportovních oddílů. To bylo společně s roztříštěním zájmů členů i vedení horolezeckého oddílu důvodem k rozpadu oddílu. Silná generace mladých lezců z první poloviny 80. let odešla na vysoké školy, a pokud v lezení - 38 -
pokračovali, dali po revoluci po otevření hranic se západním světem přednost spíše individuálním akcím a cestování. Horolezecký oddíl HO TJ Spartak Lipník ukončil svou oficiální činnost v roce 1992. Horolezectví v Lipníku ovšem nezaniklo natrvalo. V roce 1998 Zora Hradilová založila v Lipníku při SVČ nový oddíl, ve kterém se věnuje převážně výchově mládeže a údržbě Helfštýnských skal. Nejvýznamnější osobnosti oddílu:
Miroslav Štěpán Narodil se v roce 1956. V letech 1978-1980 v době svých vysokoškolských studií byl členem horolezeckého oddílu TJ Vysokohorské sporty Brno, který s kolegy na VŠ založili. Po přestěhování do Lipníka se stal v roce 1983 členem HO TJ Spartak Lipník. K členství a činnosti v HO ho dovedl především kladný vztah ke sportu. S přáteli a kolegy na VŠ se často vydávali do hor, nejprve jako turisti nebo na běžkách, později se začali věnovat horolezecké činnosti. V době působení v lezeckém oddíle v Brně se stal instruktorem pro pobyt v přírodě a turistiku při KV SSM v Brně. S kolegy pořádali letní a zimní instruktorské kurzy, m.j. stáli i u zrodu Prázdninové školy Lipnice. V Lipníku se stal aktivním členem HO a pomohl oživit činnost oddílu a po smrti Leoše Urbánka vedení oddílu přebral. V jeho čele vydržel až do roku 1993, kdy oddíl zanikl. Mezi nejoblíbenější lezecké terény patřily na Jižní Moravě vápence v Moravském krasu a Vysočina a na Severní Moravě Helfštýn, Kružberk, Rabštejn a další. Mezi největší lezecké úspěchy na našem území patří množství zdolaných cest v již zmiňovaných lokalitách na Moravě do obtížnosti VI UIAA. Přelezl rovněž spoustu hodnotných cest na pískovci v Čechách, především na Suchých skalách a na Prachově do obtížnosti VII. Ve Vysokých Tatrách zaznamenal několik významných výstupů, m.j. Žabí kůň, Kvetnicová věža, Bradavica, Volovka, Zlomisková věža, cesta na Ľadový štít VI a další. V Rumunsku to bylo několik cest v pohoří Bucegi. V Rusku na Kavkaze v roce 1980 Dombaj-Ulgen 3682 m. A co Mirkovi přineslo lezení do života? Především poznal spoustu úžasných míst v přírodě, potkal spoustu zajímavých lidí, získal přátele, zažil spoustu nevšedních zážitků - 39 -
a dobrodružství. Naučil se zodpovědnosti a sebekázni, poznal, co je to nebezpečí. Naučil se praktickým dovednostem, několikrát byl přítomen a aktivně se účastnil záchranné akce v horách. Díky tomu si umí vážit lidského života. Poznal opravdová přátelství a partnerství v horách, ví, jak je důležité spolehnout se jeden na druhého. Tyto a další poznatky a zkušenosti zužitkoval v praktickém životě i při své práci.
Otakar Novotný Narodil se v roce 1948. Členem HO TJ Spartak Lipník je od roku 1964. Oddíl tehdy vedl profesor Pacák, který působil jako pedagog na Průmyslové škole stavební v Lipníku. Ten si vybíral, podobně jako Ing. Jašek v Hranicích z pohybově nadaných studentů adepty pro členství v horolezeckém oddíle, který v Lipníku vedl od roku 1954. V oddíle působil rovněž Otův bratr Jiří. Motivací a prioritou pro Otu byly při lezení sportovní výkony. Pokud jezdil do hor, většinou se pouze lezlo. Krásy českých a moravských hor poznal detailněji až po ukončení lezecké kariéry. Svou aktivní lezeckou kariéru ukončil v roce 1980 po tragické smrti svého bratra. Na počest bratra Jiřího Novotného se na skalách Pod Vyhlídkou v Týně nad Bečvou v 80. letech minulého století pořádal memoriál J. Novotného. Jednalo se o třídenní branně-sportovní závod, složený z běhu, lezení a dalších dovednostních disciplín. Ota byl všestranným typem lezce, lezl však převážně na moravských cvičných skalách. Na písky do Čech nejezdil a do zahraničí byl v té době velký problém se dostat. Největší lezecké úspěchy u nás zaznamenal na moravských skalách, na Helfštýně, Kružberku, Rabštejně, Čertových skalách, na Skalném, na Pálavě. Zde lezl cesty až do obtížnosti VI UIAA. Na Helfštýně je autorem několika prvovýstupů. V zahraničí navštívil několikrát západoslovenské vápencové skály, především na Súlově a Maníně. Několikrát navštívil i Vysoké Tatry, ale lezecké činnosti se zde věnoval pouze okrajově. Díky lezení prožil velmi hezké mládí, spojené s pobytem v přírodě a s přáteli podobného zaměření a s podobnou životní filosofií. Vždy měl rád okolo sebe partu dobrých lidí, velmi si dokázal cenit přátelství a spolupráce. Tak jako většina lezců poznal, že na lano se lze uvázat jen s člověkem, kterému plně důvěřuji. Velmi si cenil poctivosti horolezců, kdy podle jeho slov, kdybyste nechali pod skálou ležet naditou peněženku a za půl dne se pro ni vrátili, tak by tam určitě byla. V horách však bohužel utrpěl ztrátu mnohem citelnější. To když v roce 1980 zahynul jeho bratr Jiří. Tato ztráta ho zasáhla - 40 -
a poznamenala natolik, že ztratil chuť a motivaci k lezení a ukončil svou lezeckou kariéru. Do hor se po letech opět vrátil, ale už spíše jako turista. Nedávno však Ota navštívil italské Dolomity, kde absolvoval několik via ferrat a konstatoval, že lezení se ani po letech nezapomíná. 5.3
Horolezecký oddíl při SVČ Lipník nad Bečvou
Horolezecký oddíl při Středisku volného času Lipník nad Bečvou je registrován u ČHS pod č. 411. Sdružuje děti a mládež od 9 do 18 let. Založila jej se svými přáteli v září 1998 místní horolezkyně Zora Hradilová. Motivací k založení oddílu byla snaha vychovávat nové mladé horolezce v oblasti. Děje se tak především v létě na cvičných skalách pod hradem Helfštýnem v Týně nad Bečvou a v zimě na umělé lezecké stěně ve sportovní hale v Lipníku a na boulderové stěnce v objektu bývalé MŠ v Zahradní ulici v Lipníku, kterou si členové oddílu svépomocí vybudovali v letech 2002-2003. Oddíl každoročně pořádá několik akcí, závody v lezení, výcvikové tábory pro děti v nejrůznějších lezeckých oblastech v ČR i v zahraničí. S vedením oddílu Zorce pomáhají Lenka Frankovičová a Dalibor Daněk. Na odborném vedení táborů se rovněž podílí Jiří Kasprlík. Na oddílových akcích a táborech se nejedná jen o horolezecký výcvik. Náplní bývají i jiné pohybové aktivity, většinou se berou s sebou kola, spí se v přírodě pod stany. Děti se učí zásadám pobytu v přírodě, její ochraně, táboření, hrají nejrůznější hry, učí se správně a kvalitně využívat volný čas. Seznamují se s historií a kulturou navštívených oblastí. V oblasti horolezectví jsou děti a mládež vedeni k všestrannosti. Filosofií Zorky je, ať se učí všestrannosti a později se sami rozhodnou, čemu by se chtěli věnovat. Proto věkové složení členů oddílu nepřesahuje až na výjimky hranici 18 let. Oddíl vznikl na podzim roku 1998. Jelikož v té době byla velmi složitá legislativa a k založení oddílu bylo potřeba nejrůznějších povolení, spojila Zora Hradilová svou snahu se Střediskem volného času v Lipníku a založila oddíl právě ve spolupráci s touto organizací. Tím se vyřešila spousta věcí, mimo jiné i částečné financování činnosti oddílu. V roce 1998 v době svého založení měl oddíl 10 členů, v současné době je to 27 členů. Od počátku začal oddíl pořádat nejrůznější akce, z nichž některé se staly tradicí a konají se dodnes.V roce 1998, roce svého vzniku uspořádal oddíl 1. ročník Vánočního poháru pro děti a mládež v lezení na obtížnost. Akce se stala tradicí a koná se dodnes, v roce 2010 proběhl 12. ročník tohoto závodu. Dále se oddíl účastnil lezeckých závodů v Pustiměři - 41 -
na Vyškovsku. V roce 1999 již oddíl uspořádal první tábor pro děti mládež. Bylo to na Ostaši ve Východních Čechách. Další pobytová akce byla ve Vysokých Tatrách. Tradičně se oddíl účastnil lezeckých závodů v Pustiměři, uspořádal 2. ročník Vánočního poháru v Lipníku. Přes léto to bylo lezení především na Helfštýně. Oddíl si vzal patronát nad oblastí zvanou U okna, kterou nejvíce využívá k nácviku horolezecké činnosti a tuto pravidelně každý rok některý z dubnových víkendů čistí. V roce 2000 to byla tradičně Pustiměř, Vánoční pohár, účast na lezeckých závodech v Banské Bystrici. Akce na Malém Rabštejně, na Téryho chatě ve Vysokých Tatrách, podzimní tábor na Vysočině. Lezení na okolních skalách, především na Helfštýně spojené s údržbou a čištěním skal. V zimě se oddíl účastnil pobytové akce ve Velkých Karlovicích. V roce 2001 opět Vánoční pohár, Pustiměř. Oddíl se rovněž zúčastnil Českého poháru mládeže v lezení na obtížnost v Otrokovicích, který se zde konal jako memoriál Zdeňka Němce. V. Répal zde dosáhl výborného výsledku, když obsadil 3. místo. Dále oddíl uspořádal akci v Chorvatsku, lezecké oblasti Paklenica. Dvěma dvojicím mladých lezců se zde podařilo vylézt na vrchol Aniča kuk /712 m/ ve Velké Paklenici. V srpnu se oddíl účastnil soustředění ve Vysokých Tatrách na Popradském plese. V tomto roce to byla ještě lezecká akce na Čertových skalách u Lidečka. Rok 2002 byl v činnosti oddílu významný tím, že se začala v objektu bývalé MŠ na Zahradní ulici v Lipníku budovat svépomocí za účasti členů oddílu boulderová stěnka, která byla dokončena v roce 2003. K její výstavbě významně přispěl L. Marek. V zimním období je stěnka vítaným oživením tréninku členů oddílu, za mírný poplatek je k dispozici i veřejnosti. Z akcí tradičně Pustiměř, Vánoční pohár, čištění a údržba skal na Helfštýně. V červenci se oddíl zúčastnil akce v Adršpachu. Tato byla spojena s přednáškami o lezení a metodice. Rok 2003 – dokončení boulderové stěnky. Velikonoční akce na Čertových skalách u Lidečka. Na jaře oddíl uspořádal zajímavou akci v lezecké oblasti Pod Vyhlídkou nedaleko Týna nad Bečvou. Jednalo se o tzv. lezecký duatlon, kdy účastníci závodu kombinovali běh s lezením a plnili další dovednostní a vědomostní úkoly. V létě se oddíl zúčastnil třídenního metodického dne na Velkém Rabštejně. Zde se kromě lezení seznamovali účastníci s metodikou, zdravovědou, možností záchrany v horách, s geologií oblasti a s lanovými technikami. Rovněž se zúčastnili orientačního běhu. Garantem akce byl Karel Malý z HO Olomouc. Dále oddíl pořádal pro své členy akci na Vysočině. Tradičně oddíl uspořádal Vánoční pohár a zúčastnil se závodů v Pustiměři. Kromě toho to bylo lezení a údržba skal na Helfštýně. V roce 2004 tradiční akce Vánoční pohár a Pustiměř, Oddíl se také zúčastnil závodů v lezení Lanex - 42 -
Cupu v Jeseníku, který pro mladé amatérské lezce pořádá každoročně ČHS. Ve spolupráci s ČHS se někteří členové oddílu zúčastnili přechodu Krkonoš. Oddíl rovněž uspořádal lezeckou akci na Súlově na Slovensku. Ubytování se podařilo zajistit ve spolupráci s místními tělovýchovnými organizacemi v areálu fotbalového hřiště. Rok 2005 byl pro oddíl co se týká aktivit velmi bohatý. Kromě tradičních aktivit jako závody v Pustiměři a pořádání Vánočního poháru se oddíl zúčastnil nebo uspořádal tyto akce: lezení v Srbsku ve Středních Čechách spojené se sjížděním řeky Berounky. Dále akce na Vysočině, Velkém Rabštejně, v Ostrově u Tisé. Ze zahraničních akcí to byly Vysoké Tatry, soustředění na chatě pri Zelenom plese. V létě se oddíl zúčastnil přechodu malé Fatry. Následovaly akce v Paklenici v Chorvatsku a návštěva světoznámé lezecké oblasti v italském Arcu. Sezóna byla zakončena zimním turistickým výstupem na Kralický Sněžník. V roce 2006 opět Pustiměř a Vánoční pohár. Z akcí u nás to byly Čertovy skály, Ostrov u Tisé, Adršpach, Vysočina-Mílovy, Velký Rabštejn, Helfštýn. V zahraničí soustředění na Zbojnické chatě v Tatrách a opět pobyt na Súlovských skalách na Slovensku. V roce 2007 tradiční akce v Pustiměři a Vánoční pohár v Lipníku. Pobyt na Ostaši ve Východních Čechách, velký týdenní tábor v oblasti Chřibů, spojený s cyklistikou. Lezení na Čertových skalách u Lidečka a Helfštýně s obvyklým čištěním skal. V roce 2008 kromě Pustiměře, Vánočního poháru a tréninků na Helfštýně to byla velká letní akce na Vysočině v oblasti Blatiny. Rok 2009 a 2010 byly v pořádání oddílových akcí poněkud chudší. Činnost oddílu do jisté míry ovlivnily mateřské povinnosti vedoucí oddílu. Nicméně to byla tradiční účast na závodech v Pustiměři a pořádání Vánočního poháru. V roce 2010 se konal zatím poslední, již 12. ročník této akce. Dále se oddíl věnoval lezení na okolních skalách především na Helfštýně s neodmyslitelnou údržbou těchto skal. Z uvedeného výčtu je patrné, že oddíl přes svou krátkou historii bezpečně zaujal pevné místo na mapě horolezeckých oddílů v České republice. Svou činností zaměřenou především na mládež a rozsahem své činnosti je v dnešní době spíše výjimkou. Nejvýznamnější osobnosti oddílu:
Zora Hradilová Narodila se v roce 1971. Do horolezeckého oddílu vstoupila v roce 1991 v Přerově. Později, v roce 1998 zakládá v Lipníku při SVČ svůj vlastní horolezecký oddíl. - 43 -
K horolezectví ji přivedl v již zmiňovaném roce 1991 její tehdejší přítel. Motivem byla především láska k přírodě, touha po dobrodružství, trávení volného času s lidmi, kteří jí byli blízcí svou životní filosofií a názory na život a věci okolo něj. Zorka hrála od svých dětských let basketbal, později na velmi slušné úrovni. Jedná se o kolektivní sport a ona toužila po tom zkusit rovněž sport individuální. Jelikož se potkala právě s horolezci, bylo o její další orientaci rozhodnuto. Zpočátku, jak už tak tomu bývá, zde byla snaha lézt co nejvíce a co nejobtížnější cesty, později, po narození svých dětí svůj přístup přehodnotila. V roce 1998 zakládá v Lipníku s přáteli při SVČ vlastní horolezecký oddíl, který navázal na tradice HO TJ Spartak Lipník, který ukončil svou činnost v roce 1993. Tento oddíl více než úspěšně řídí dodnes. Hlavní náplní činnosti oddílu je výchova mladých lidí k lezení a k lásce k přírodě. Každoročně organizuje pro děti a mládež několik táborů a lezeckých závodů. Tomu kromě rodiny obětuje v současné době veškeré úsilí a svůj volný čas. Největší lezecké úspěchy: V České republice je to velké množství přelezených cest na nejrůznějších druzích materiálu až do obtížnosti VII. Hodně oblíbenou lokalitou jsou české písky, kde například v Adršpachu vylezla několik hodnotných cest obtížnosti VI. V zahraničí navštívila několikrát lezecké oblasti v sousedním Rakousku, kde lezla cesty obtížnosti až VII. V roce 1998 absolvovala při svém pobytu v Číně několik treků v pohoří Karlik Borohoro. Zde se dostala až do výšky 4500 m. Absolvovala rovněž několik táborů v Tatrách na Slovensku. K nejvýznamnějším výstupům zde patří zimní výstup na Kolový štít v roce 1999. Horolezectví a členství v HO prohloubilo její vztah k přírodě, k lidem, naplňuje její volný čas. Poznala kouzlo i úskalí individuálního sportu, naučila se vážit si ještě více přátelství, partnerství, spolupráce. Při lezení a práci s mládeží zažívá pocity štěstí, dobrodružství uspokojení, uvolnění, naplnění životní filosofie. Jako většina horolezců a lidem věnujícím se podobným aktivitám, kde život člověka závisí často na důvěře v partnera a spolulezce zastává názor, že je nesmírně důležitý výběr lidí, s kterými spolupracuji.
- 44 -
6
HOROLEZECKÉ TERÉNY NA HRANICKU
6.1
Helfštýnské skály
Helfštýnské skály leží na severozápadním úbočí svahu pod známým středověkým hradem Helfštýnem, který se tyčí nad obcí Týn nad Bečvou. Skály jsou charakteristické svými plotnami, které leží místy terasovitě nad sebou. Jsou složeny převážně z ruly s občasnou příměsí jiných hornin. Výška skal a tím i jednotlivých cest se pohybuje od 15 do 40 m. Průměrný sklon skalních ploten je 75°. Plotny jsou místy rozrušeny kolmými trhlinami, většinou se však leze po vodorovných lištách a drobných výstupcích. K zlezení cest vyšší obtížnosti je potřeba mít velmi kvalitní lezeckou obuv, výbornou lezeckou techniku a sílu v prstech. Celá lezecká oblast se skládá z několika skalních ploten a bývalého lomu, které leží několik desítek až stovek metrů od sebe v již zmiňovaném severozápadním úbočí svahu. Horolezecká činnost zde byla zahájena a první cesty vylezeny v roce 1965. Postupně až do dnešních dnů zde vzniklo celkem 116 lezeckých cest od obtížnosti II až do obtížnosti VIII+ UIAA. Zřejmě největší lezecký boom zažila tato oblast v osmdesátých letech, kdy v oblasti vznikla celá řada hodnotných cest, jako je dnes již legendární Pochlebník obtížnosti VIII od Standy Miloše. Nejvíce cest zde vytvořili hraničtí lezci S. Miloš, L. Marek, M. Kožík, P. Matoušek a lipničtí lezci bratři Lukešové, Novotní, Hradílkovi, J. Urbánek a další lezci. (Sitař, 1988). V devadesátých letech upadla celá oblast v zapomnění a kromě místních zavítali do zdejších skal lezci z větší vzdálenosti jen sporadicky. V posledních několika letech Pavel Lukeš, místní lezec a autor celé řady prvovýstupů ve spolupráci s J. Babačou, S. Bartoškem a současným správcem skal S. Milošem, rovněž autorem řady prvovýstupů, přejistili všechny plotny, dodělali několik nových cest a dohlíží a aktivně se podílí na pravidelném čištění a údržbě skal. Díky tomu zažívá Helfštýn opět období oživení, kdy se do oblasti sjíždějí lezci z blízkého i vzdálenějšího okolí. Velkou nevýhodou skal je jejich umístění v listnatém lese a s tím spojená značná vlhkost. V důsledku toho dochází k jejich rychlému zarůstání mechem a vegetací. Po vydatnějších deštích bývají skály
i několik dní nelezitelné.
Jednotlivé plotny se nazývají U okna, Bezejmenná, Tvrz-Odmítavá, Caplík, Matterhornek a skály Pod Vyhlídkou. První ze skalních ploten se nazývá U okna. Tento název dostala proto, že uprostřed dolní části plotny je charakteristické skalní okno. Lokalita je rozdělena na tzv. dolní a horní - 45 -
kulisu (obrázek č. 1 a 2). V dolní části se nachází celkem 18 cest a v horní 7 cest od obtížnosti III do obtížnosti VI+ UIAA. Nejvíce prvovýstupů zde v letech 1965 - 1980 uskutečnili P. Hradílek, B. Husička, L. Marek, F. Nováček, J. Novotný, O. Novotný a J. Urbánek (Sitař, 1988). Asi od roku 1960 bývá na horní části plotny vápnem velkými písmeny namalován nápis TÝN MALÝ ŘÍM, který místní horolezci každoročně na jaře obnovují. V roce 2005 došlo ve spolupráci s OVK Severní Morava k přejištění velké části ploten. U některých cest nižší obtížnosti v dolní části došlo k přidání jisticích prostředků a byl zde vytvořen tzv. výcvikový sektor. Zde se učí děti a mládež organizovaná především v HO při SVČ v Lipníku lezení na prvním konci lana.
Nacházejí se zde tyto cesty: 1.
KA3 V
14.
Lízinka III+
2.
Bubuš V
15.
Nevěrnice IV
3.
První IV+
16.
Varianta Nevěrnice IV+
4.
Špička V
17.
Stupkáč III
5.
Direttissima III+
18.
Ferrari III
6.
Varianta V
19.
Šikmá plocha VI+
7.
Božská Krása IV
20.
Týnská VI
8.
Kvakin IV
21.
Rychlovka VI
9.
Varianta stěnkou V+
22.
Pokrývačská V
10. Varianta spárkou IV
23.
Pavouk V
11. Cesta u okna IV
24. Zuby nehty V
12. K.Š. V
25. Jarča IV
13. Varianta Lízinky IV+
- 46 -
Obrázek č. 1 U okna dolní část
Obrázek č. 2 U okna horní část - 47 -
Druhá z helfštýnských ploten má název Bezejmenná (obrázek č. 3). Pojmenovaná byla podle nejstarší cesty obtížnosti III, která se zde nachází. Výstupy vyšší obtížnosti zde uskutečnili v letech 1980 - 1983 L. Marek a S. Miloš z Hranic. Jedná se o nejčastěji lezenou plotnu na Helfštýně. Je zde celkem 27 cest od obtížnosti III do obtížnosti VIII+ UIAA.
Nacházejí se zde tyto cesty: 1.
Stěnka VI+
15. Pochlebník VIII-
2.
Myš III+
16. Varianta Pochlebníka VII+
3.
Myší varianta V
17. Raškova IV
4.
Pískařská V+
18.
5.
Narovnaná Pískařská VI
19. PHM IV+
6.
Varianta Nedělní V
20. Varianta PHM V+
7.
Varianta V
21. Nebrat Hrany VIII-
8.
Nedělní V
22. Pravou částí V+
9.
Poslední IV
23. Šikmá V+
Levou částí V+
10. Pavlova VI+
24. Pravá Šikmá VI+
11. Vánoční IV
25. Krajní V+
12. Plotnou V+
26. Evženka IV+
13. Bezejmenná III
27. Jeskyňka IV
14. Napřímení Pochlebníka VIII+
- 48 -
Obrázek č. 3 Bezejmenná Třetí z helfštýnských ploten má název Odmítavá (obrázek č. 4 a 5) podle nejdelší cesty v celé oblasti 40 m dlouhé Odmítavé od S. Miloše obtížnosti VII-. Cesta je charakteristická velmi drobnými příčnými výstupky, celkem je při výstupu potřeba k zajištění 11 expresek! Z vlastní zkušenosti mohu říct, že se jedná o opravdovou lezeckou lahůdku. Ve starších průvodcích bývá taky třetí plotna označována jako Tvrz.
Je zde celkem 13 cest
od obtížnosti III do VII+ UIAA. Výstupy vyšší obtížnosti zde v letech 1977-1980 uskutečnili J. Adamec, F. Čáp, L. Marek a S. Miloš. V roce 2008 byla celá plotna rovněž přejištěna a vyčištěna (Skypala, 2010). Nacházejí se zde tyto cesty: 1.
Hanička V
8.
Šenkova V
2.
Levou částí V+
9.
Kout III
3.
Helfštýnská V+
10.
Levá Odmítavá VII
4.
Ježíšek V
11. Odmítavá VII-
5.
Hříchy mládí V
12. Dunivá V
6.
Ptačí V
13. Pravou částí VII+
7.
Šilhavá kráva V+
- 49 -
Pod Odmítavou se nachází malá bezvýznamná věž s názvem Caplík. Jsou zde pouze 3 cesty obtížnosti IV, V a VI UIAA. Jména autorů ani názvy cest se nedochovaly.
Nacházejí se zde tyto cesty: 1.
Bezejmenná 1 IV
2.
Bezejmenná 2 V
3.
Bezejmenná 3 VI
Obrázek č. 4 Odmítavá-levá část
- 50 -
Obrázek č. 5 Odmítavá-pravá část Čtvrtá helfštýnská plotna má název Matterhornek (obrázek č. 6). Název dostala pole charakteristické střední místy převislé části, která svým tvarem připomíná známou horu ve Švýcarsku. Je zde celkem 23 cest od obtížnosti III do obtížnosti VIII UIAA. Výstupy vyšší obtížnosti zde v letech 1967-1982 uskutečnili P. Hradílek, M. Kožík, P. Matoušek a S. Miloš. V roce 2009 byla celá plotna přejištěna a vyčištěna (Skypala, 2010). Nacházejí se zde tyto cesty: 1.
Hladkolezy III
13. Řev malomocných VII+
2.
Prvnička IV+
14. Mercedes V+
3.
Útěk IV
15. Boulemi VII-
4.
Bambulín VIII
16. Matterhornek V
5.
Vzpomínkový optimismus VII
17. Komáří převis VII+
6.
Ostravská V+
18. Varianta Únorové V
7.
Perníček V
19. Únorová V+
8.
Mauglí VI
20. Přímá V+ - 51 -
9.
Varianta Mauglího VII+
21. Hranická V
10. Neznámá VI
22. Varianta Hranické V
11. Okupační V
23. Málkova V+
12. Varianta Okupační V
Obrázek č. 6 Matterhornek Poslední helfštýnská oblast, bývalý lom Pod Vyhlídkou (obrázek č. 7) se nachází asi 1,5 km od obce Týn nad Bečvou směrem na Hranice. Na lesní cestě Gabrielka, která se vine v úbočí svahu je vyhlídka a pod ní se nachází již zmiňovaný lom. V lomu je možné táboření. Oblast je z minulosti velmi zanedbaná, v současné době na ní provádí dvojice aktérů Babača, Bartošek čištění a přejišťování cest. Celkem je zde 25 cest od obtížnosti III do obtížnosti VII UIAA. Výstupy vyšší obtížnosti v 1966-1982 uskutečnili D. Hradil, Z. Kožík, S. Miloš, A. Učeň a J. Urbánek (Doležal, Ferdinand, 1988).
- 52 -
Nacházejí se zde tyto cesty: 1.
Poslední
14. Činky od Palačina VI
2.
Předposlední
15. Promenáda V
3.
Pižďuch IV+
16. Borová V-
4.
Pilíř tlustých prstů VII-
17. Bivaková VI+
5.
P.P. VA0
18. Němý výkřik VII
6.
Sedmilhář
19. Vtipnější vyhrává VII-
7.
Sníh s deštěm V+
20. Vochomůrka V+
8.
Odpolední IV
21. Vyčůraná VII-
9.
Křemílek IV
22. Vyčůraná hrana VII+
10. Komfortní III-
23. Šlehbaj VI+
11. Jirkova hrana III
24. Uspávač hadů IV
12. Ňadran VI
25. Kvak a Žbluňk V-
13. Drolivá VI
Obrázek č. 7 lom Pod Vyhlídkou - 53 -
6.2
Potštátské skály
Potštátské skály jsou tvořeny dvěma základními skalními celky Horními a Dolními skalami. Jedná se o bývalý břidlicový lom. Skalní bloky jsou místy protkány výraznými křemennými pásy. Lokalita se nachází severozápadně od Hranic, asi 2 km za obcí Olšovec směrem na Potštát a je součástí tzv. Potštátského skalního města. Horní skály, označované též jako Staré skály mají výšku zhruba 20-25 m, poskytují možnost lezení na 19 cestách obtížnosti II-VII+ UIAA klasifikace. Skály jsou rozděleny na dvě charakterově odlišné části. Levá část má spíše charakter plotny a nachází se tam 10 cest obtížnosti II-VI+ UIAA. Pravá část je značně převislá a nachází se zde cesty vyšší obtížnosti Celkem je jich 9 a mají obtížnost V+ - VII- UIAA (Doležal, Ferdinand, 1988). Lokalitu objevili a pro horolezecké účely zprovoznili členové hranického horolezeckého oddílu TJ Sigma Hranice, který v nedalekých Hranicích v roce 1956
založil ing. Jaroslav Jašek. První cesty
zde po nezbytných terénních úpravách vznikly v roce 1962. Jednalo se o cesty Jarní II, Radost IV, Kapradinová IV a Vendulka IV. Autoři cest byli J. Jašek a B. Vařeka. V roce 1963 zde vytvořili Z. Opletal a J. Jašek ml. cesty obtížnosti VII- s názvy Iva a Olga. Potom zde objevitelská činnost na několik let ustala a další cestu vytvořil až v roce 1973 nový člen oddílu J. Hon a nazval ji Kapradinová a měla obtížnost III. Opět nastala několik let odmlka až v roce 1982 P. Matoušek na horních skalách vytvořil v roce cestu Táňa V. Horolezecká činnost na Dolních skalách, které se nacházejí asi 200 m po proudu potoka od skal Horních a mají výšku asi 30 m byla zahájena o něco později. První cesty zde byly vytvořeny dvojicí Matoušek, Matějka v roce 1974. Jednalo se o cesty Jana VI, Peklem do nebe V, Královská VI, Hanka V, Lída diretisima VI a Cesta M&M IV+. V období od roku 1974 na skalách Dolních a od roku 1982 na skalách Horních do roku 2005 se zde pouze lezlo a skály se udržovaly v pokud možno provozuschopném stavu. Na skalách se konaly každoročně brigády zaměřené na údržbu skal a metodické dny. Nicméně skály obzvláště v posledním desetiletí minulého století chátraly a zvětrávaly. Ke zlomu došlo v již zmiňovaném roce 2005, kdy lokalitu znovu objevila, kompletně vyčistila, přejistila a vytvořila zde několik nových cest dvojice lezců Bartošek, Babača. Na Horních skalách vznikly nové cesty Babinec IV, Varianta kapradiny IV+, Trojzubec VI+/VII-, Varianta Táni V+, Vlčí mlha VII-, Petzl VI+, Spousta andělů VII+, Pravý a Levý kout V+, a Stará cesta VII-. Na Dolních skalách byly V. Čudkem vytvořeny nové cesty s názvy Janiny plotny VII-, Císařský řez VI+, Hančina hrana VI-, Na čekané VII-, - 54 -
Varianta čekané VI- (Skypala, 2010). Tím byly lezecké možnosti v této lokalitě v podstatě vyčerpány. V současné době jsou skály, jištění i okolní terén ve výborném stavu a jsou každoročně navštěvovány lezci z blízkého i vzdálenějšího okolí.
Obrázek č. 8 Horní skály levá část
Obrázek č. 9 Horní skály pravá část - 55 -
(Skypala, 2010) 1.
Sluníčková III
11. Vlčí mlha VII-
2.
Jarní II
12. Iva VII-
3.
Radost IV
13. Petzl VI+
4.
Babinec IV
14. Spousta andělů VII+
5.
Kapradinová IV
15. Olga VII-
6.
Varianta Kapradiny IV+
16. Levý kout VI+
7.
Trojzubec VI+/VII-
17. Pravý kout V+
8.
Vendulka IV
18. Stará cesta VII-
9.
Varianta Táni V+
19. Hrana IV
10. Táňa V+
- 56 -
Obrázek č.10 Potštátské skály Dolní
(Skypala, 2010) - 57 -
1.
Jana VI
8.
Hanka V
2.
Janiny plotny VII-
9.
Hančina hrana VI-
3.
Projekt
10.
Lída direttissima VI
4.
Peklem do nebe V
11. Na čekané VII-
5.
Bezejmenná IV
12. Varianta čekané VI-
6.
Královská VI
13. Cesta M&M IV+
7.
Císařský řez VI+
6.3
Hluzov Jedná se o bývalý vápencový lom na severním konci obce Hluzov, nedaleko obce
Černotín asi 6 km od města Hranice. Lom leží v současné době na soukromém pozemku a majitel souhlasil s provozováním horolezecké činnosti na vlastní nebezpečí. V současné době se zde nachází celkem 33 cest obtížnosti IV-VIII+ UIAA. Výška jednotlivých skalních ploten se pohybuje mezi 10-20 metry. Tuto lezeckou oblast objevil v osmdesátých letech minulého století Standa Miloš zvaný Pim. Tenkrát se jí věnoval pouze okrajově a vytyčil zde jen několik málo cest. V devadesátých letech ji několikrát navštívili hraničtí lezci Vláďa Čudek a Dušan Pátek. Tenkrát zde vytvořili jen jednu lezeckou cestu. Oblast ležela ladem až do roku 2003, kdy se jí ujala známá dvojice tvůrců cest Jirka Babača a Standa Bartošek. Ti stěny v bývalém
lomu vyčistili a zbavili je volných kamenů
a náletových dřevin a křovin. Celou oblast kvůli přehlednosti rozdělili na Levou část, Střední část a Pravou část. V průběhu roku 2003 a 2004 zde vytvořili celkem 33 hodnotných lezeckých cest (Skypala, 2010).
- 58 -
Obrázek č. 11 Hluzov část levá
(Skypala, 2010) - 59 -
1.
The end V+
8.
Bez odšlapu VII+
2.
Kapky deště VI+
9.
Zuzana V+
3.
Babalet VIII+
10.
Last minute VII
4.
Ojebaný nástup VIII
11. 12 x 40 V
5.
Pletýnka VI+
12. Štětečková V
6.
Rabštejnská V+
13.
7.
Černotínská V
14. Pravý hák IV
Obrázek č. 11 Hluzov část střední
- 60 -
Levý hák IV
(Skypala, 2010)
15.
Vzpomínka na Polyho a Gabču VIII
20. Jde to V
16.
Šuplata VII
21. Orlí hrana V+
17.
Hákovačka VI+
22. Nástupová VI
18.
Veverka V
23. Hroch Monty IV
19.
Sokolík V-
24. Verča IV-
- 61 -
Obrázek č. 12 Hluzov část pravá
(Skypala, 2010) - 62 -
25.
Pilíř VII
30. Nivelační VII
26.
Ke stromu IV
31. Járek VI
27.
Plaketová VI+
32. Bříško VIII-
28.
Veverka V
33. Překlápěcí VII-
29.
Převísek VII+
6.4
Skály pod Křivým
Nad městem Hranice na severovýchodním úbočí svahu Maleníku se nachází skály nazvané Pod Křivým. Podobně jako Helfštýnské skály jsou tvořeny rulou s občasnou příměsí jiných hornin. Jedná se o čtyři samostatné celky, nazvané Velké skály (obrázek č. 13), Horní skály (obrázek č. 14), Přední skály (obrázek č. 15) a Ďáblův převis (obrázek č. 16). Mají maximální výšku 10 m a většina cest je spíše boulderového charakteru. Skály objevili a pro horolezeckou činnost upravili členové horolezeckého oddílu TJ Sigma Hranice, především J. Hon, P. Matoušek a J. Matějka. V průběhu 70. let minulého století zde vzniklo celkem 23 cest od obtížnosti II do obtížnosti VI UIAA. Skály měly vždy jen lokální význam, lezecká činnost zde skončila v 90. letech minulého století. Dnes jsou skály neudržované, zarostlé a horolezeckou činnost zde již bez rozsáhlých úprav provozovat nelze.
Skály pod Křivým, Velké skály 1.
Podběl II-III
5. Tutovka V
2.
Jarní III-III
6. Houpavá III
3.
Nedokončená V
7. Hrana I-II
4.
Bim-Bam V
- 63 -
Obrázek č. 13 Velké skály
Skály pod Křivým, Horní skály 8.
Mechová IV
12. Skluzavka III
9.
„PP“ variant VI
13. Maturita 1 IV
10.
Lojzova IV-V
14. Kuloár 1 I
11.
Kuloár 2 III
15. Malinová IV
- 64 -
Obrázek č. 14 Horní skály
Skály pod Křivým, Přední skály 16.
Severní hrana II
19. Maturita 2 VI
17.
Padavka V
20. Červencová III
18.
Pavlův převis V-VI
- 65 -
Obrázek č. 15 Přední skály
Skály pod Křivým, Ďáblův převis 21.
Fajnovka II
22.
Ďábelská V-VI
23.
Začátečnická IV
- 66 -
Obrázek č. 16 Ďáblův převis 6.5
Skály v Teplicích nad Bečvou
Skály v Teplicích nad Bečvou lze rozdělit na dvě části. Tou první lokalitou je skalní masiv pod sochou Svatého Jana Nepomuckého (obrázek č. 17) ve svahu nad levým břehem řeky Bečvy nad lázněmi Teplice nad Bečvou. Skály jsou tvořeny kulmskými břidlicemi a droby. V polovině 70. let minulého století zde Standa Miloš se spolulezcem Miloslavem Ludíkem a později i místní lezci Michal Sobotka a Jirka Janáček vytvořili asi 10 cest obtížnosti III-VII UIAA. Cesty osadili nýty a jistícími kruhy. Oficiální průvodce této lokality nikdy neexistoval, skály ani nebyly v žádném průvodci evidovány. Tato lokalita sloužila v omezené míře pouze místním lezcům. Celá oblast se nachází v Národní přírodní rezervaci Hůrka a horolezecká činnost zde není povolena. Skály jsou v současné době v dobrém stavu, ale právě kvůli zákazu činnosti a dostatku jiných možností se zde neleze. Nedaleko skal u zpustlého gotického hradu Svrčov z 15. století se nachází geologický zlom, od kterého na jih přechází kulmské břidlice a droby v prvohorní devonské vápence. - 67 -
V této oblasti se nachází světoznámá krasová Hranická propast a na druhé straně údolí v lázních Teplice nad Bečvou Zbrašovské aragonitové Jeskyně (Travěnec, 1990). A právě nedaleko jeskyněmi, asi 150 m na turistické stezce se nachází druhá oblast, zvaná Infarkt (obrázek č. 18). Jedná se o drobnou vápencovou skalku, na které v 90. letech minulého století vytyčili místní lezci Dušan Pátek, Jirka Janáček a Aleš Brychta cestu dlouhou asi 7 m obtížnosti VII UIAA s názvem Infarkt s několika variantami. Dalších několik boulderových cest se nachází ještě v jeskyňce pod Infarktem. Autoři jsou Roman Burianec a Aleš Brychta. Jedná se o cesty pouze místního charakteru, nikdy v žádném průvodci publikovány nebyly a kromě místních lezců o nich v podstatě nikdo neví.
Obrázek č. 17 skály pod Svatým Janem
- 68 -
Obrázek č. 18 Infarkt 6.6
Hranický viadukt
Hranický viadukt byl postavena k překlenutí údolí říčky Veličky na severozápadním okraji města Hranic na trase tehdejší Severní dráhy císaře Ferdinanda. Nejstarší jednokolejná část hranických viaduktů o celkové délce téměř 450 metrů byla postavena již v roce 1846. Tvoří jej 32 mohutných kleneb z cihel. Druhý souběžný kamenný viadukt byl vybudovaný v roce 1873, zatímco železobetonový viadukt byl postaven před druhou světovou válkou. Vzhledem ke zchátralosti byl po něm provoz v roce 1996 zastaven. Obě části viaduktu byly zrekonstruovány během modernizace druhého železničního koridoru v roce 2002. Podle památkářů hranické viadukty patří k předním železničním mostním stavbám dochovaným u nás v autentické podobě a byly zapsány do seznamu nemovitých kulturních památek (Nebeský, 2007). S nápadem využít této unikátní stavby k nácviku horolezecké činnosti nepřišel nikdo jiný, než legenda hranického horolezectví Stanislav Miloš zvaný Pim. Svou vizi začal naplňovat v roce 1980 a v průběhu několika následujících let vytyčil a osadil kruhy na stěnách viaduktů zhruba 50 lezeckých cest. Tyto cesty se pohybovaly od obtížnosti IV do obtížnosti VIII UIAA. Cesty obtížnějších - 69 -
klasifikací se nacházely na nejstarší jižní části viaduktů (obrázek č. 19). Tyto byly postaveny z velmi pečlivě a přesně opracovaných vápencových kvádrů. K lezení se využívaly drobné velmi úzké spáry mezi jednotlivými kvádry. Lezení kladlo velké nároky na techniku, sílu v prstech a na kvalitu lezecké obuvi. Cesty nižších klasifikací se nacházely na severních pilířích (obrázek č. 20), které byly postaveny později a to z poněkud hruběji otesaných kvádrů žulových. Na těchto žulových stěnách se nacházely také v podstatě nekonečné možnosti k boulderingu. Nutno dodat a mohu to potvrdit i z vlastní zkušenosti, že Standa většinu cest lehce podhodnotil. Bylo to dáno jeho mimořádným lezeckým talentem, ideální tělesnou výškou a nevšedním citem pro skálu a možná taky trošku zlomyslností. Často se stávalo, že přijeli lezci např. ze Zlína, zkusili několik obtížnějších cest a znechuceni odjeli, protože na některé cesty nedokázali ani nastoupit. Několik cest zde ještě vytyčil okolo roku 1990-1995 místní talentovaný lezec Dušan Pátek. Většina cest byla technicky velmi náročná a vyžadovala k jejich zdolání dlouhodobější nácvik a dostatek trpělivosti. Hranické viadukty nesloužily nikdy jako oficiální horolezecký terén a v žádném průvodci o nich nebyla nikdy zmínka. Byla to čistě lokální záležitost. Viadukty sloužily k nácviku horolezecké činnosti až do jejich rekonstrukce v roce 2002. Při rekonstrukci byly ze stěn vytlučeny jistící kruhy a všechny pilíře byly opatřeny cedulemi se zákazem vstupu. Několikrát jsme se ještě v minulých letech o lezení na viaduktech pokusili, ale po několika konfliktech s městskou policií jsme posléze svých snah definitivně zanechali.
- 70 -
Obrázek č. 19 jižní vápencová část
Obrázek č. 20 severní žulová část
- 71 -
Nejvýznamnější osobnosti, které se zasloužily o objevování terénů a tvorbu cest na Hranicku:
Stanislav Miloš, zvaný Pim Narodil se v roce 1954. Původně byl Standa organizován od roku 1977 v HO Vsetín, kde vydržel až do roku 1985. V Hranicích nebyl v žádném oddíle organizován, především proto, že mu příliš nevyhovoval styl místních horolezců. Vždy spíše tíhnul ke vsetínským a zlínským lezcům, kde byla kvalita lezení, uskutečněných výstupů a četnost a organizace společných akcí na vyšší úrovni. Nutno dodat, že mezi lezci sousedních konkurenčních oddílů panovala vždy určitá rivalita, která občas přerůstala i v nevraživost. Docházelo tak například k takovým paradoxním případům, kdy Standa vytvořil na Helfštýně v 80. letech minulého století několik velmi obtížných cest a místní lezci, kteří je nedokázali přelézt, uváděli v průvodci jako autory cesty „neznámé lezce“, přestože moc dobře věděli, kdo je autorem skutečným. Členem horolezeckého oddílu na Hranicku, konkrétně HO Maglajz se stal až v roce 2005, a to z toho důvodu, že se stal správcem skal na Helfštýně a to si vyžadovalo příslušnost k některému z místních oddílů. Tento oddíl si vybral také proto, že v něm působí jeho dlouholetý kamarád a spolulezec Jirka Janáček. K lezení se Standa dostal tak, že ho inspirovali členové přerovského HO, konkrétně Dušan Hradil. Motivem a hybnou silou pro Standu vždy bylo nalézt řešení problému. Standa má ideální lezecké parametry, je vysoký, má velkou sílu v rukou a výborný morál. To co jiným připadalo zdánlivě nelezitelné, Standa byl schopen vyřešit s přehledem. Pokud něco nešlo, zkoušel to tak dlouho, až řešení ve většině případu nalezl. Z vyřešeného problému měl vždy radost a pocit uspokojení. Standa je autorem spousty významných cest na místních skalách, především na Helfštýně, v Hluzově, na Čertových skalách u Lidečka, na Pulčinách, na Skalném. Rovněž vytvořil asi 50 cest na hranických viaduktech, které až do rekonstrukce v roce 2002 sloužily jako cvičný terén místním lezcům. Největší lezecké úspěchy: Kromě rozsáhlé objevitelské činnosti a tvorby cest má Standa na svém kontě obrovské množství přelezených hodnotných i méně hodnotných cest po celé ČR. Jeho oblíbenou lezeckou oblastí byly třeba pískovcové oblasti severních Čech a v Sasku. Zde přelezl např. i několik cest obtížnosti IXb. Rovněž přelezl několik obtížných pískovcových cest v Adršpachu. Dále má za sebou několik velmi obtížných výstupů na vápenci v Moravském krasu obtížnosti 8+ až 9- UIAA. V bližším okolí patří k jeho oblíbeným terénům moravské - 72 -
písky, především Čertovy skály, Pulčiny, Skalný, z nepískovcových potom Helfštýn, Kružberk, Rabštejn a Potštát. Mimo území ČR Standa nejčastěji a nejraději lezl v Tatrách. K nejhodnotnějším výstupům, které zde vykonal, určitě patří Diretissima na Kežmarský Štít, Hokejka na Lomnický štít, klasické výstupy na Galerii Ganku, Gerlachovský, Ľadový, Batizovstý, Pyšný, Kačací štít a další, převážně od Puškáše, Stanislavského a Orlowského. V Julských alpách ve Slovinsku vylezl severní stěnu Triglavu 2864 m Bavorskou cestou, několikrát navštívil francouzskou lezeckou oblast v Beaux. Standa nikdy nebyl vyhraněným typem vysokohorského lezce. Kromě Tater, kde byl dostatek kvalitního skalního lezení, vysoké hory téměř nenavštěvoval. Nikdy nebyl na Kavkaze ani v Himalájích, uspokojovalo ho spíše řešení problémů na domácích skalách. Horolezectví a pobytu v přírodě se Standa věnuje zhruba od roku 1968. Na akcích, kterých se účastnil, nikdy nepil alkohol, což je u horolezců úkaz dost vzácný. Horolezectví mu pomohlo prohloubit jeho lásku k přírodě, naučilo ho vytrvalosti, odolnosti, zaujetí pro řešení problémů. Standu lze bez nadsázky nazvat legendou hranického horolezení. Ve svých 56 letech stále aktivně výborně leze. Pokud se zeptáte kohokoliv ze starších horolezců, zda zná nějakého Miloše z Hranic, každý zavrtí hlavou. Pima však znají všichni. Často se mi na skalách stává, že když se při diskusi zmíním, že jsem z Hranic, všichni se po něm ptají a chtějí abych jej pozdravoval.
- 73 -
7 ZÁVĚR Cíl bakalářské práce shrnout a zmapovat historii horolezectví na Hranicku byl splněn. Z uvedených faktů vyplývá, že horolezectví na Hranicku má svou bohatou historii a pokud se této oblasti činnosti budou věnovat zodpovědní, obětaví a zapálení lidé, tak i svoji budoucnost. V historii horolezectví na Hranicku figurují nejen lezci, sportovci, ale důležitou roli zde hrály a dodnes hrají i regionální a republikové organizace řízené příslušnými funkcionáři. V minulosti to byly KČST, ČSTV, IAMES, Krajské a Oblastní horolezecké komise, dnes je to ČHS a Oblastní vrcholové komise ČHS. Tyto organizace měly a mají i v současnosti několik nezastupitelných funkcí. Ta první skupina má na starosti především legislativní, personální a organizační stránku lezeckého hnutí u nás. Ta druhá má na starosti horolezecké terény. Evidují horolezecké terény, povolují a evidují prvovýstupy, mají na starosti jednání a uzavírání dohod s organizacemi zabývajícími se ochranou přírody a vytvářejí legislativu k pohybu na skalách a ve skalních oblastech. Klíčovou otázkou je i financování oddílů. V době svého vzniku byly oddíly povinně organizovány
v
tělovýchovných
jednotách,
které
byly
financovány
státem,
nebo patronátními závody. Po roce 1989 se oddíly osamostatnily a finance na svou činnost si musí shánět individuálně. Většinou je to z vlastních zdrojů, podnikatelskou činností nebo od sponzorů. Další důležitou oblastí, kterou se práce zabývá, jsou horolezecké terény. Oblast Hranicka leží sice v zajímavé geologické oblasti, přesto však zde není tolik lezeckých možností jako v některých jiných lokalitách, jako je například Český ráj či Labské pískovce. Proto je zde v průběhu popisovaného období patrná maximální snaha o využití všech dostupných možností. Lokality jako Helfštýn, Potštát či Hluzov jsou v současnosti hojně využívány nejen místními lezci, ale i lezci z celé Moravy a občas i z Čech či Slovenska. Momentální kapacity horolezeckých terénů na Hranicku jsou vyčerpány a je třeba věnovat maximální úsilí udržení současného uspokojivého stavu. Co se týká činnosti vlastních oddílů, tak zde je situace následující. Prvním oddílem na Hranicku byl horolezecký oddíl TJ Sigma Hranice. Jeho vznik byl inspirován obdobným počinem horolezců z Přerova. V průběhu času oddíl plnil svou funkci sportovní i společenskou, jeho řadami prošla řada vynikajících lezců, z nichž mnozí dosáhli mimořádných úspěchů a špičkových sportovních výkonů. Někteří členové se rozvíjeli dále - 74 -
v jiných oddílech, či založili si oddíly vlastní. Jiní setrvávali v oddíle s menšími ambicemi a byli vděčni za poznání zajímavé aktivity, prožitá dobrodružství a hezké chvíle v přírodě, seznámení se se zajímavými lidmi. Oddíl s úspěchem funguje dodnes. Členská základna v současnosti není příliš bohatá. Je to dáno fenoménem doby, kdy horolezectví lze dnes provozovat i individuální formou a ke sportovnímu vyžití je k dispozici daleko širší spektrum možností než tomu bylo v době vzniku oddílu a v počátcích jeho činnosti. Horolezecký oddíl TJ Spartak Lipník vznikl o něco později, rovněž inspirován děním v Přerově a nedalekých Hranicích. Jeho řadami prošlo mnoho kvalitních lezců. Členská základna byla o něco menší, motivace a ambice členů byly ovšem obdobné jako u
horolezců
v hranickém
oddíle.
Oddíl
bohužel
po
revoluci
v roce
1992
zanikl. Nahradil jej však oddíl nový, který se stará především o mládež, což je v dnešní době velmi pozitivní.
- 75 -
8
SOUHRN Téma bakalářské práce, kterou jsem si zvolil je Historie horolezectví na Hranicku. Cílem této práce bylo vytvořit ucelený historický pohled na vznik a vývoj horolezectví
na Hranicku. Analyzovat všechny dostupné zdroje, zjistit důvod a motivaci vzniku oddílů, popsat průběh jejich činnosti a důležité etapy od historie až po současnost, zmapovat horolezecké terény na Hranicku. Při zpracování jsem použil metody sběru primárních a sekundárních dat, prostudoval jsem příslušnou odbornou literaturu, provedl jsem terénní šetření. Při dotazování jsem použil metodu orální historie (Vaněk, 2003) a při formulování závěrů práce jsem uplatnil introspektivní metodu. Jednotlivé použité metody se navzájem prolínají. V úvodu práce jsem definoval některé pojmy a termíny, které jsem považoval za nezbytné k jejímu srozumitelnému pochopení. V kapitole Historie jsem popsal původ a kořeny horolezectví obecně. Vysvětlil jsem zde, kde se myšlenka horolezectví vlastně vzala, jaká byla motivace lidí k této činnosti, jak se tato aktivita v průběhu času vyvíjela. Samostatnou oblast jsem věnoval stručné historii československého horolezectví. Činnost horolezeckých oddílů na Hranicku má s historií československého horolezectví úzkou souvislost. Právě pochopení těchto historických souvislostí má velký význam při začlenění významu a činnosti horolezeckých oddílů na Hranicku do této historie. V následující části práce jsem popsal historii jednotlivých horolezeckých oddílů v oblasti Hranicka, HO TJ Sigma Hranice, HO TJ Spartak Lipník a HO při SVČ Lipník. Jejich vznik, fungování, členskou základnu a nejvýznamnější dosažené úspěchy. Historie každého oddílu je doplněna medailony nejvýznamnějších osobností. V poslední kapitole jsem se věnoval horolezeckým terénům na Hranicku. Jedná se o Helfštýnské skály, Potštátské skály, Hluzov, skály pod Křivým, skály v Teplicích nad Bečvou a Hranický viadukt. Popisuji zde historii a současný stav jednotlivých lezeckých oblastí. Podrobně jsem zdokumentoval historii objevování terénů, tvorbu cest, jejich klasifikaci a jména jejich autorů. Práce je doplněna fotografiemi skal, které jsem pořídil při osobní návštěvě popisovaných lezeckých oblastí. Bylo zjištěno, že členská základna oddílů klesá, HO TJ Spartak Lipník dokonce v roce 1992 zanikl. Přestože horolezectví je v současnosti stále velmi žádaná a populární aktivita, příčinou tohoto stavu je celkový pokles zájmu o sportovní činnost, daleko širší spektrum nabídky zájmové
činnosti, než
tomu bylo v minulosti a nižší zájem současné - 76 -
generace o masovou a organizovanou činnost. Stav horolezeckých terénů na Helfštýně, Potštátě a Hluzově je díky údržbě a přejištění v posledních několika letech na velmi dobré úrovni, v lokalitách Pod Křivým, v Teplicích a na Hranických viaduktech se již z důvodu dostatku jiných, atraktivnějších možností neleze. Hlavní přínos práce je ve zpracování historického tématu. Většina informací o vzniku, činnosti a vývoji horolezeckých oddílů se nachází v soukromých archívech bývalých členů oddílů nebo jejich pozůstalých a nikdo s nimi nepracuje. Další přínos je zjištění současného stavu členské základny a motivace k lezení a k tělovýchovné činnosti obecně. Důležitým přínosem je rovněž zmapování horolezeckých terénů na Hranicku. Některé z nich již upadly v zapomnění, nicméně i ty významně přispěly k vývoji historie horolezectví na Hranicku.
- 77 -
9 SUMMARY The topic I have chosen for thesis is history of the mountain-climbing in Hranicko area. This work is aimed to create comprehensive view of formation and development of mountain-climbing in Hranicko, to analyse all available information, to find reason and motivation for formation of clubs, to describe their activities and important periods from history to the present and at last explore climbing terrains in Hranicko area. Throughout this process I used two methods of collecting primary and secondary data, I went through specialized literature and explored the terrain. During interviews I used „Oral history“ method (Vaněk, 2003), for stating conclusions I applied introspectional method. These individual methods are linked with one another. At the beginning I had to explain definitions and terms to make this work more comprehensible. In the chapter about history I generally described origin and roots of mountain-climbing. I explained where the idea of mountain-climbing uprose, what was the motivation to do this activity and how this activity has been changing during the years. I paid special attention to the history of the Czechoslovak mountain-climbing in one of the chapters. The activities of the climbing clubs in the Hranicko area are closely connected to the history of climbing in Czechoslovakia. Understanding of these connections is crucial for understanding the importance of clubs in Hranicko area. In following part I described the history of individual clubs in Hranicko area i.e. HO TJ Sigma Hranice, HO TJ Spartak Lipník and HO SVČ Lipník. Mainly their formation, functioning, membership and their most important achievements. To the history of each club I added medallion concerning eminent members.
The last chapter is focused
on climbing terrains, above all on Helfštýn rockies, Potštát rockies, Hluzov, rockies Pod Křivým, rockies in Teplice nad Bečvou and viaduct in Hranice. This chapter describes history and current state of individual terrains. I documented in detail the creation of tracks, their classifications and names of the authors. The photographers taken in above mentioned areas are attached to my description. It has been discovered that the member base is dropping, HO TJ Spartak Lipník even disbanded in 1992. Even though mountain-climbing is a very popular activity nowadays the reason for this situation is overall decrease in interest in sport activities,
larger
spectrum of activities than in the past as well as lack of interest in organised activities. Thanks to maintainance of climbing terrains in Helfštýn, Potštát and Hluzov their state - 78 -
is on very good level, whereas in Pod Křivým, Teplice and Hranice the climbing is thanks to other attractive possibilities out of interest. Main contribution of this work is in elaboration of the historical topic. Most information concerning the beginning and development of mountain-climbing clubs is to be found in former members´ private archives, their descendants´ archives. But there is nobody to work with the information. Recognition of climbing terrains around Hranicko is also valuable. Some of these have already been forgotten, nevertheless, they contributed to development of climbing in Hranicko area as well.
- 79 -
10
REFERENČNÍ SEZNAM
Ballu, Yves. (1997). Horolezci. Praha: Brána. Bartoš J. (1982). Metodika a technika historické práce. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. Bartoš J. (1992). Úvod do metodiky a techniky historické práce. Olomouc: Univerzita Palackého. Bartoš J. – Kovářová S. (2005). Nauka o historických pramenech. Olomouc: Univerzita Palackého. Dieška I., Širl V. (1989). Horolezectví zblízka. Praha: Olympia. Dieška I. a kol. (1989). Horolezectvo encyklopédia. Bratislava: Šport. Doležal, Ferdinand. (1988). Cvičné skály na Moravě. Praha: Olympia. Hattingh G. (1999). Horolezectví. Praha: Svojtka&Co. Hons B. (1987). 100 let organizované tělovýchovy v Hranicích. Hranice: TJ Sigma. Jeřábek K. (2005). Hory. Praha: Euromedia Group. Kroutil F. (1956). Vysoké Tatry pro horolezce I., II. Praha: Státní tělovýchovné nakladatelství. Kunský J. (1974). Československo fyzicky zeměpisně. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. Landmann R. (2009) Encyklopedie zeměpisu světa. Ostrava: Knižní expres. Lomnický a kol. (1960) Naučný geologický slovník. Praha: Československá akademie věd. Nebeský J. (2007) Hranice. Praha: Paseka. Procházka V. a kol.. (1979). Základy horolezectví. Praha: Olympia. Procházka V. a kol.. (1987). Horolezectví. Praha: Olympia. Procházka, V. ml. (2007). 111 výročí Českého horolezectví. Retrived 12.2.2011 from World Wide Web. http://www.horosvaz.cz/res/data/047/005415.pdf. Sitař I. (1988). Horolezecké terény na Moravě. Praha: Sportovní a turistické nakladatelství. Skypala V., Wolf V. (2010). Moravské skály horolezecký průvodce. Brno: Montana. Šlégl J. (2005). Světová pohoří. Praha: Knižní klub. Travěnec F. (1990) Bibliografie Hranického krasu. Praha: Česká speleologická společnost. Vaněk M. a kol. (2003). Orální historie. Olomouc: Universita Palackého. Winter S. (2004). Sportovní lezení. České Budějovice: Kopp. - 80 -
11
PŘÍLOHY
Seznam příloh: Příloha 1.
Znak horolezeckého oddílu TJ Sigma Hranice
……………..
82
Příloha 2.
Žádost o povolení táboření ve Vysokých Tatrách, 1957 ……
83
Příloha 3.
Pozvánka na sraz horolezců na Čertových skalách, 1958 …...
84
Příloha 4.
Zápis ze zasedání horolezecké sekce ÚV ČSTV, 1958
85
Příloha 5.
Chalupa Mileny Kašparové v Beskydech, Sraz horolezců HO Hranice, 1973
Příloha 6.
……..
…………..……………………………..…….
91
Pozvánka na Horolezecký týden IAMES ve Vysokých Tatrách, 1973 ……………….….………………………………………
92
Příloha 7.
1. Máj HO Hranice, 1974
…………..…………………….....
93
Příloha 8.
Přihláška k soutěži o titul „vzorný oddíl II. stupně“, 1981 …..
94
Příloha 9.
Pozvánka na III. ročník Helfštýnského Steeple show, 1983 …
95
Příloha 10.
Znak horolezeckého oddílu HO Lipník nad Bečvou ………...
96
Příloha 11.
Vedoucí oddílu HO Lipník nad Bečvou Zora Hradilová se svými svěřenci, 2007
………………………..……………………....
- 81 -
97
Příloha 1. Znak horolezeckého oddílu TJ Sigma Hranice
(O. Klvaňová, 15.1.2011, soukromý archív) - 82 -
Příloha 2. Žádost o povolení táboření ve Vysokých Tatrách 1957
(B. Vařeka, 14.2.2011, soukromý archív) - 83 -
Příloha 3. Pozvánka na sraz horolezců na Čertových skalách, 1958
(B. Vařeka, 14.2.2011, soukromý archív) - 84 -
Příloha 4. Zápis ze zasedání horolezecké sekce ÚV ČSTV, 1958
- 85 -
- 86 -
- 87 -
- 88 -
- 89 -
B. Vařeka, 14.2.2011, soukromý archív) - 90 -
Příloha 5. Chalupa Mileny Kašparové v Beskydech, Sraz horolezců HO Hranice 1973
(O. Klvaňová, 15.1.2011, soukromý archív) - 91 -
Příloha 6. Pozvánka na Horolezecký týden IAMES ve Vysokých Tatrách, 1973
(J. Hon, 9.3.2011, soukromý archív) - 92 -
Příloha 7. 1. Máj HO Hranice, 1974
(O. Klvaňová, J. Hon, 9.3.2011, soukromý archív) - 93 -
Příloha 8. Přihláška k soutěži o titul „vzorný oddíl II. stupně“, 1981
(P. Urbánková, 21.3.2011, soukromý archív) - 94 -
Příloha 9. Pozvánka na III. ročník Helfštýnského Steeple show, 1983
P. Urbánková, 21.3.2011, soukromý archív) - 95 -
Příloha 10. Znak horolezeckého oddílu HO Lipník nad Bečvou Vítejte na stránkách Horolezeckého oddíl
u Lipník nad Bečvou
(Obrázek stažen z internetové adresy http://www.holipnik.ic.cz/) - 96 -
Příloha 11. Vedoucí oddílu HO Lipník nad Bečvou Zora Hradilová se svými svěřenci, 2007
(Z. Hradilová, 11.3.2011, soukromý archív) - 97 -
