Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta tělesné kultury
DRŽENÍ TĚLA U DÍVEK VE VĚKU 15 AŽ 16 LET Diplomová práce (bakalářská)
Autor: Michaela Nováková, učitelství pro základní školy, tělesná výchova – matematika se zaměřením na vzdělávání Vedoucí práce: RNDr. Iva Dostálová, Ph.D. Olomouc 2011
Jméno a příjmení autora: Michaela Nováková Název bakalářské práce: Držení těla u dívek ve věku 15 až 16 let Pracoviště: Katedra aplikovaných pohybových aktivit Vedoucí bakalářské práce: RNDr. Iva Dostálová, Ph.D. Rok obhajoby: 2011 Abstrakt: Cílem bakalářské práce je analyzovat držení těla u sledovaného souboru 50 dívek ve věku 15 až 16 let. K hodnocení držení těla byly využity siluetogramy. Dále byly sledovány somatické údaje souboru, vypočítána hodnota BMI, diagnostikovali jsme asymetrie zad, morfologický typ nohy a pohybovou aktivitu dívek. U sledovaného souboru byl vysoký výskyt chybného držení těla a mezi nejvíce zatěžované oblasti těla patřila dolní část trupu a držení pletence ramenního. Adamsův test ukázal u 40 % dívek nález oploštění křivky páteře v hrudní oblasti, asymetrie zad byla identifikována u 88 % a nejčastějším typem byla egyptská noha. Pravidelné tréninkové dávky uvedlo 58 % dotázaných a mezi dívkami jsou v této oblasti velké rozdíly. Klíčová slova: zvětšená hrudní kyfóza, zvětšená bederní lordóza, skolióza, plochá záda, kyfolordotické držení, adolescence, svalové dysbalance
Souhlasím s půjčováním bakalářské práce v rámci knihovních služeb.
Author’s first name and surname: Michaela Nováková Title of the bachelor’s thesis: The posture of girls aged 15 to 16 years Department: Department of Adapted Physical Activities Supervisor: RNDr. Iva Dostálová, Ph.D. The year of presentation: 2011
Abstract: The aim of the bachelor thesis is to analyze the posture of the sample consisting of 50 girls at the age of 15 to 16. In this study, siluetograms have been used for the assessment of the posture. Further, the somatic data of the sample has been observed together with the calculation of BMI values and the diagnosis of the spine asymmetry, morphological foot type and the motion activity. There was a high occurrence of bad posture, the most strained parts of the body were the lower part of the torso and the shoulder girdle. The results of the Adams´ test showed that 40% of the sample had the flat curve of the spine, 88% were diagnosed the spinal asymmetry and the most common type of the foot was the Egyptian one. As for the motion activity, there are huge differences within the sample, however 58 % of the interviewed girls practise regularly.
Key words: enlarged thoracic kyphosis, enlarged lumbar lordosis, skoliosis, flat back, kypholordotic posture, adolescence, muscle imbalances
I agree the thesis paper to be lent within library service.
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně pod vedením RNDr. Ivy Dostálové, Ph.D. a uvedla všechny použité literární zdroje a řídila se zásadami vědecké etiky. V Olomouci dne
29. 7. 2011
…………………………………………………
Děkuji RNDr. Ivě Dostálové, Ph.D. za pomoc a cenné rady, které mi poskytla při zpracovávání bakalářské práce.
OBSAH 1 ÚVOD ..................................................................................................................................... 8 2 PŘEHLED POZNATKŮ ........................................................................................................ 9 2. 1 Charakteristika věkového období .................................................................................... 9 2. 2 Držení těla ...................................................................................................................... 10 2. 3 Vadné držení těla ........................................................................................................... 13 2. 3. 1 Svalové dysbalance ................................................................................................ 14 2. 3. 2 Zvětšená krční lordóza ........................................................................................... 16 2. 3. 3 Kyfotické držení těla .............................................................................................. 17 2. 3. 4 Plochá záda ............................................................................................................ 19 2. 3. 5 Lordotické držení těla ............................................................................................ 20 2. 3. 6 Kyfolordotické držení těla ..................................................................................... 22 2. 3. 7 Skoliotické držení těla............................................................................................ 23 2. 4 Morfologie nohy ............................................................................................................ 26 3 CÍLE ...................................................................................................................................... 28 4 METODIKA.......................................................................................................................... 29 4. 1 Organizace výzkumu ..................................................................................................... 29 4. 2 Sběr a zpracování dat ..................................................................................................... 29 4. 3 Antropometrické údaje souboru .................................................................................... 29 4. 4 Hodnocení držení těla .................................................................................................... 30 4. 5 Adamsův test ................................................................................................................. 35 4. 6 Určení typu nohou ......................................................................................................... 35 5 VÝSLEDKY A DISKUSE.................................................................................................... 36 5. 1 Hodnocení somatických parametrů dívek ..................................................................... 36 5. 2 Celkové držení těla ........................................................................................................ 39 5. 2. 1 Frontální pohled ..................................................................................................... 40 5. 2. 2 Sagitální pohled ..................................................................................................... 41 5. 2. 3 Nejvíce zatěžované partie ...................................................................................... 43 5. 3 Adamsův test ................................................................................................................. 44 5. 4 Morfologický typ nohy .................................................................................................. 45 5. 5 Pohybová aktivita sledovaných dívek ........................................................................... 45 6 ZÁVĚRY ............................................................................................................................... 48 7 SOUHRN ............................................................................................................................. 49
8 SUMMARY ......................................................................................................................... 50 9 REFERENČNÍ SEZNAM ..................................................................................................... 51 10 PŘÍLOHY............................................................................................................................ 54
1 ÚVOD V této bakalářské práci jsme se zabývali hodnocením držení těla dívek prvního ročníku střední školy ve věku od 15 do 16 let. Měření bylo realizováno metodou siluetogramů. Správné držení těla je velmi důležité pro zdravý život a jako prevence bolesti zad. Vertebrogenní potíže řadíme mezi rozšířené civilizační choroby. Vysoký podíl statické zátěže v sedu a s úbytkem přirozené pohybové aktivity výskyt poruch držení těla u dětí i dospělé populace stoupá. U dětí musíme vytvořit potřebu pravidelné aktivity a ta se stane preventivním faktorem proti vzniku řady civilizačních chorob (Kolisko & Fojtíková, 2003). Klesá i celková kondice, dochází k zhoršení stavu oběhového i dýchacího systému a zvyšuje se hmotnost. To všechno se projeví na vzniku chybného pohybového návyku. Tělo nám špatné zacházení vrací nejčastěji v podobě nepříjemných bolestí v zádech. Eliminace nevhodných zátěžových faktorů denního života přináší efekt pro podpůrně pohybový systém i na celkové zdraví (Čermák, Chválová, & Botlíková, 1994). Chronické bolesti v zádech negativně ovlivňují kvalitu našeho života a snižují psychickou i tělesnou výkonnost (Kolisko, 2003). Aktivní životní styl je charakterizován přiměřenou a pravidelnou pohybovou aktivitou, která není chápána jako biologická potřeba jedince, ale jako prostředek zkvalitnění života (Bunc, 2009). Z dlouhodobého opakovaného šetření Sigmunda, Sigmundové, Miklánkové a Frömela (2009) vyplývá, že aktivní jedinci mají vyšší kvalitu života než neaktivní jedinci. Dnešní životní styl neposkytuje dostatek podnětů k pohybové aktivitě. Vyznačuje se jednostranným přetěžováním jedněch a nedostatečným zatěžováním druhých pohybových struktur (Bartošková, 1992). Pokles pohybové aktivity v období adolescence je rozšířený problém po celém světě. Nárůst inaktivity je také důsledkem rozvoje moderních technologií jako jsou internet, počítače, televize apod. (Chytilová, 2007).
8
2 PŘEHLED POZNATKŮ 2. 1 Charakteristika věkového období Ontogenezi lidského jedince rozdělujeme na několik věkových období. V každém z nich nastává charakteristický rozvoj určitých fyzických a psychických znaků. Jednotlivé období nemůžeme od sebe oddělit přesně, protože přechod mezi nimi je plynulý (Kanásová, 2006). Vývoj jedinců je řízen dědičností, ale také vnějším i vnitřním prostředím. Biologický věk odpovídá funkčnímu stavu organismu jako celku. Při volbě pohybového režimu nebo výběru vhodné pohybové aktivity nemůžeme věk jedinců opomenout (Hálková et al., 2006). Hlavní stádia ontogeneze člověka jsou podle Kanásové (2006) rozdělena do 12 částí. Prenatální období (-0,9 až 0), novorozenec (1. měsíc), kojenec (od 2 do 12 měsíců), batole (1 – 3 roky), předškolní věk (4 – 6 let), školní věk (7 – 11 let), puberta (12 – 15 let), adolescence (16 – 20 let), mladší dospělost (21 – 30 let), střední dospělost (31 – 45 let), starší dospělost (46 – 60/65 let), počáteční staroba (61/66 – 75 let), pokročilá staroba (76 – 90 let) a pozdní staroba (91 a více roků). Konkrétněji se zaměříme na období puberty a adolescence. V pubertě je zvýšený tělesný růst a dochází k narušení tělesné a pohybové rovnováhy. Toto období je typické růstem kostí do délky. Vývoj svalstva ale zaostává a proto je motorika v tomto období nekoordinovaná. Tyto změny jsou často příčinou chybného držení (Kanásová, 2006; Kolisko, 2003). Typická je také nadměrná vzrušivost a citlivost způsobená funkčními změnami nervové soustavy. Organismus se stává citlivější na choroby, poruchy žláz s vnitřní sekrecí a neurovegetativní choroby (Hálková et al., 2006). V tomto vývojovém stadiu se také častěji objevují vady páteře. Příčiny mají pravděpodobně
souvislost
s hormonálními
poruchami
a anatomicko-fyziologickými
zvláštnostmi. Chlapci častěji trpí kyfózou dospívajících a u dívek se objevuje skolióza v hrudní nebo bederní oblasti (Hálková et al., 2006). K výraznému zpomalení růstu a důležitému vývoji pohybové oblasti dochází v adolescentním období. Pohyby jsou koordinované a harmonické. Výběr pohybové aktivity se řídí touhou po seberealizaci a vyplnění volného času. Jedinci dosahují vrcholu své fyzické aktivity (Hálková et al., 2006). V adolescenci a rané dospělosti nacházíme u jedinců s poruchami držení výrazné projevy bolestivosti jako důsledek stavu, který má svůj původ v dětství. Bolestivost v zádech nebo v kloubech se rozvíjí jako reakce podpůrně pohybového systému na zvýšenou tělesnou zátěž (Kolisko, 2003). 9
2. 2 Držení těla Držení těla je s chůzí základem lidské motoriky. Rozumíme jím relativní uspořádání jednotlivých segmentů těla ve stoji, v sedu, při chůzi a běžném denním, pracovním nebo sportovním pohybu. Je to výsledná podoba dlouhodobého vývojového procesu, při kterém docházelo k významným přeměnám celého podpůrně pohybového systému. Vzpřímené postavení si každý jedinec musí osvojit v dětství. Dítě si po postupném napřímení upevňuje pohybový návyk držení těla tzv. posturální stereotyp. Ten je ovlivněn únavou, duševním stavem, pohybovou aktivitou nebo jejím nedostatkem a pracovním a sportovním zaměřením (Bartošková, 1992; Havlíčková, Bartůňková, Chválová, & Čermák, 1991; Hošková & Matoušková, 2007). Novotná a Kohlíková (2000) definují držení těla jako výsledek tvaru páteře, stavu svalstva, aktivní nervosvalové činnosti a psychického stavu. Existuje také rozdíl v držení těla u lidí psychicky vyrovnaných a u lidí v depresi. Držením těla rozumíme vzájemnou polohu končetin, trupu a hlavy, kterou člověk zaujímá v daném postavení nebo při dané činnosti v určitém čase. Každému je vlastní jeho charakteristické držení. Specifické držení těla je u dítěte, dospělého či staršího člověka, zdravé nebo nemocné osoby. Jde o přirozené, nejoptimálnější rozložení jednotlivých částí člověka při využití co nejmenšího množství energie v prostoru tak, aby byla udržena rovnováha a funkce jednotlivých orgánů a soustav těla. Během vývoje se posturální stereotyp neustále přepracovává. Dochází ke změnám tělesných proporcí, rozložení hmoty těla a prosazují se i vrozené a získané faktory jako je konstituce, pohlaví, výživa apod. Vzpřímené držení zajišťuje především svalstvo kolem páteře i svalstvo činné při dýchání. Klíčové postavení má pánev, ve které se nachází těžiště těla. Tvoří základnu pro páteř, která je indikátorem všech změn. Pánev, hlava a dolní končetiny jsou ve svém postavení ovlivňovány napětím svalových skupin, které je obklopují (Hošková & Matoušková, 2007; Přidalová, Riegrová, & Ulbrichová 2006). Srdečný, Osvaldová a Srdečná (1997d) uvádí, že jednotlivé úseky postavy (hlava, šíje, trup, pánev a dolní končetiny) jsou umístěny na svislé ose těla. Při pohledu zezadu je páteř rovná a obě strany postavy jsou symetrické (ramena, lopatky a boky jsou stejně vysoko a štěrbiny, které svírají připažené paže s trupem, jsou stejné). Dolní končetiny jsou rovné (kyčelní, kolenní a hlezenní klouby jsou v přímce). Při pohledu ze strany jsou jednotlivé části těla vyváženy podle osy těla a hmotnost se promítá přes těžiště do základny.
10
Podle Hrazdírové (2005) je vzpřímený postoj a správné držení těla závislé na úrovni svalstva, např. správné držení hlavy je závislé na poloze ramen a lopatek. Hlava by měla být v prodloužení podélné osy těla temenem vzhůru a neměla by se zaklánět. Brada s krkem svírají pravý úhel, ramena stahujeme směrem dolů, lopatky neodstávají od hrudníku a jsou ve stejné výši. Břišní svaly by měly být zpevněné, aby se bederní lordóza nezvětšovala, kontrakcí břišních svalů je břicho oploštěné a pánev mírně podsazena. Vzpřímený postoj nesmí být křečovitý, ale je-li tělo ochablé a my se snažíme o vzpřímenou polohu za každou cenu, vytváří se napětí a tím i zmíněná křečovitost. Za správné držení můžeme považovat takový stav těla, kdy jsou jednotlivé segmenty těla nad sebou vyvážené a k udržení rovnovážného postavení je zapotřebí relativně nejmenší napětí posturálních svalů. Měla by tedy existovat rovnováha v napětí posturálních a hybných svalů. Každé vychýlení některé z částí těla znamená posun těžiště v tomto směru a kompenzační vychýlení na opačnou stranu např. vysunutí a sklon hlavy vpřed bývá kompenzován zvětšením hrudní kyfózy, kulatá záda se kompenzují zvětšenou bederní lordózou a opačně (Bartošková, 1992). Je zajímavé porovnat, jak se náhled na držení těla vyvíjel v kontextu posledních desetiletí, kdy autoři uvádí, že držení těla není jen otázkou fyziologie a stavby těla, ale i volních vlastností. „Přímé držení těla je výsledkem svalové práce, duševní činnosti, píle a pevné vůle“ (Školová, 1974, 22). Správné držení vytváří pro organismus vhodné podmínky ke správné poloze všech orgánů a k jejich činnosti, zejména pro plicní ventilaci a prokrvování při odpočinku i výkonu. Správné postavení os kloubů a kostí vytváří prostor pro zdravý vývoj svalstva a jeho správné napětí. Důležitým předpokladem správného držení je přiměřené zakřivení páteře, správně vyvinuté zádové svalstvo, stav břišní stěny a hrudníku, ale také sklon páteře a pánve (Berdychová, 1972). Podle Školové jsou při správném postoji na páteři vytvořena fyziologická zakřivení, která způsobují pružnost páteře a chrání v ní uloženou míchu, ale i centrální nervový systém před poškozením. Páteř je tvořena pěti bederními obratli a křížovou kostí, dvanácti hrudními a sedmi krčními obratli. V sagitální rovině je dvakrát esovitě zakřivena a tyto fyziologické křivky zajišťují pružnost páteře a chrání míchu před hrubými nárazy. Drobné nárazy tlumí meziobratlové ploténky a meziobratlové klouby (Novotná & Kohlíková, 2000). Páteř je mechanickou osou našeho těla a současně nejslabším článkem. Skládá se z volně spojených obratlů, takže se tvarem přizpůsobuje každé změně těžiště. Zakřivení páteře je ukazatelem celkového držení těla a účinně přispívá ke stabilitě vertikální polohy, do níž se páteř dostala se vzpřímením těla (Čermák, Chválová, & Botlíková, 1994). 11
Vytvořením vzpřímeného postoje u lidské populace došlo k strukturálním změnám v zakřivení páteře, tvaru pánve, postavení kloubů a ve funkci svalstva. Dvojesovité prohnutí je udržováno paravertebrálním svalstvem. S dokončeným vývojem svalstva dochází k fixaci a vytváří se návyk správného nebo vadného držení těla. Rozsah pohyblivosti páteře určuje, jaké bude držení těla při zvolené činnosti. Parametrem správného držení je správná fyziologická křivka a symetrie pravé a levé části těla. Při správném držení z bočného pohledu (Obrázek 1) prochází kolmice spuštěná od přední strany zvukovodu středem ramenního a kyčelního kloubu a směřuje před hlezenní kloub (Přidalová, Riegrová, & Ulbrichová, 2006). Vertikální poloha těla, je pro člověka velkou nevýhodou. Osa vzpřímeného těla je nastavena svisle, tj. přímo proti působení tíže. Zatímco vleže zatěžují jednotlivé segmenty těla podložku každý sám za sebe, ve stoji a jiných staticky náročných polohách, včetně sedu, se jejich hmotnost přenáší vždy na ty pod nimi a postupně se sčítá. Zatížení níže uložených segmentů např. dolních obratlů na páteři tak dosahuje nepříjemných hodnot zpřímené postavy (Čermák, Chválová, & Botlíková, 1994). Ideální držení vypadá podle Havlíčkové, Bartůňkové, Chválové a Čermáka (1991) následovně: šíje protažena vzhůru do temene hloubka krční lordózy je cca 2 – 3 cm brada svírá s osou krku pravý úhel hrudní kost je nesena dopředu ramena jsou rozložena do šíře paže volně visí podél trupu spodní žebra jsou podtažena dolů vzad bedra jsou tažena vzad hloubka bederní lordózy je cca 3 – 4 cm od těžnice spuštěné z hrbolu kosti týlní směrem ke spojnici pat břicho zataženo hýždě podsazeny kolena neprotlačujeme vzad klouby kyčelní, kolenní a hlezenní jsou protaženy vzhůru bérce jsou taženy vpřed nárty nadlehčeny a vytočeny zevnitř chodidla jsou rovnoběžná a prsty jsou položeny plochou na podlahu 12
Obrázek 1. Ideální stoj (Hošková & Matoušková, 2007, 28) 2. 3 Vadné držení těla Vadné držení je odchylka od správného, ideálního držení. Je to funkční porucha páteře, kterou lze pomocí volního úsilí vyrovnat. Je provázena špatným posturálním návykem a špatnými pohybovými stereotypy. Musíme ji odlišovat od strukturálních poruch, deformit, odchylek obratlů apod., které náleží do lékařské péče (Bartošková, 1992). Zpočátku se vadné držení vyvíjí na základě nerovnováhy mezi funkcí jednotlivých svalových skupin, později se přidává postupný nárůst změn na vazech, kloubech a kostech. Pravou fyziologickou příčinou je selhání adaptačních dějů, kterými se svaly vyrovnávají s nevhodnými vnějšími faktory. V prevenci vadného držení těla a při jeho úpravě je velmi důležitá přiměřená pohybová aktivita, která posiluje svalový systém a jeho koordinaci (Přidalová, Riegrová, & Ulbrichová, 2006). Při nesprávném držení působí na organismus nerovnoměrné zatížení. Pokud není zatížení včas zjištěno a odstraňováno, přejde časem ve skutečnou vadu. Ta má za následek další vady a poruchy rovnováhy organismu, obzvlášť v pozdějším věku (Kolisko, 2003). 13
Prevence vadného držení spočívá ve správné pohybové výchově již od kojeneckého věku a nejlepší formou je pravidelné cvičení a sportování. Ve školním věku není vhodné nosit tašku v ruce, ale na zádech a důležité je i správné sezení. Výška sedacího nábytku musí odpovídat délce dolní končetiny od kolen dolů. Opěradlo musí podpírat záda až pod lopatky a sledovat fyziologické zakřivení páteře. Výška pracovní desky musí být v takové výšce, aby se dítě při volně ohnutých loktech mohlo pohodlně opřít (Novotná & Kohlíková, 2000). 2. 3. 1 Svalové dysbalance Ideální, správné držení je v populaci spíše výjimečné. Rozdíl mezi správným a vadným držením je plynulý a špatně definovatelný. Vadné držení je nejčastěji způsobeno svalovou nerovnováhou – dysbalancí (Obrázek 2) mezi svaly na přední a zadní straně těla. Z pohledu skolióz a skoliotického držení těla, se pak jedná o svalové dysbalance mezi pravou a levou stranou těla. V těchto skupinách je jeden ze svalů posturální a má tendenci k tuhnutí a zkracování a druhý fázický má sklon k ochabování. Pokud zvítězí při přetahování posturální sval, dochází v příslušné části páteře k vadnému držení (Novotná & Kohlíková, 2000).
Obrázek 2. Znázornění svalové dysbalance (Schwichtenberg, 2008, 137). Funkční rovnováha svalů bývá narušena adaptací jedince na denní pohybový režim, při kterém zatěžujeme stále stejné svalové skupiny ve statických polohách. Nedostatek pohybu a sedavý způsob našeho života porušuje svalovou rovnováhu, vznikají svalové dysbalance a chybné stereotypy Tento jev má fyziologickou podstatu, která spočívá v rozdílných vlastnostech svalů (Hošková & Matoušková, 2007). Fázické svaly mají sklon k nižšímu napětí a ochablosti. Vykonávají převážně hybnou funkci, rychle se aktivují, mají celkově nižší tonus a snáze se unaví. Mají menší odolnost proti vnějším vlivům, hůře regenerují a mají tendenci prodlužovat se, proto je musíme posilovat (Bartošková, 1992; Hrazdírová, 2005).
14
Posturální svaly se sklonem k tuhosti a zkracování mají větší klidové napětí. Vykonávají spíše statickou a posturální funkci. Jsou vývojově starší než fázické svaly, odolnější vůči zátěži, vytrvalejší a rychleji regenerují. Jejich hlavním úkolem je zajišťovat polohu těla v prostoru vzhledem k zemské přitažlivosti. Tendence ke zkrácení je systematická a předvídatelná, proto musíme tyto svaly preventivně protahovat, jinak dojde ke zkrácení (sval je v klidu kratší a při pasivním protažení nedovolí dosáhnout plného fyziologického rozsahu). Zkrácené svaly omezují kloubní pohyblivost a znamenají vyšší riziko zranění (Bartošková, 1992; Hrazdírová, 2005). Pokud je mezi svalovými skupinami kloubů zachována rovnováha, tak plní svou normální funkci a spolupracují. Zkrácením jednoho a oslabením druhého vzniká svalová nerovnováha, která bývá doprovázena více či méně rozvinutými a upevněnými poruchami pohybových stereotypů. Svalová dysbalance má vliv na nerovnoměrné statické zatížení kloubu, které po určité době vyvolá nefyziologické přizpůsobení této oblasti. Při dlouhodobé poruše dochází ke změně v postavení kloubu, zvýšenému opotřebování kloubních struktur a vývoji degenerativních změn. Nejčastěji se svalové dysbalance vyvíjejí v krční, hrudní a bederní oblasti páteře (Havlíčková, Bartůňková, Chválová, & Čermák, 1991). Poruchy tonické rovnováhy mezi svaly s převažující statickou funkcí a systémy s převahou hybné činnosti jsou hlavní příčinou vadného držení, poruch páteře a špatných pohybových stereotypů. Svalová dysbalance působí na statiku pohybového systému, omezuje rozsah pohybů v kloubech a nerovnoměrně je zatěžuje. Při odstraňování musíme nejprve věnovat pozornost svalovému zkrácení (Bartošková, 1992; Hošková & Matoušková, 2007). K vadnému držení a bolestivost zad přispívají nesprávné polohy při sedu, jednostranné pracovní a sportovní zatížení. Vlivem dlouhého sezení reagují tkáně změnou napětí. Vyřazují se z činnosti svaly významné pro vzpřímené držení těla (břišní a hýžďové). Snížení napětí a ochabování svalů způsobuje horší držení těla. Dochází ke špatným pohybovým stereotypům a vzpřímené držení se pak zajišťuje stažením bederních svalů, což podporuje zvětšené bederní lordózy. Naopak nadměrné zvýšení svalového napětí typické zkrácením svalů způsobuje svalovou tuhost a tím i menší pohyblivost (Bartošková, 1992; Hrazdírová, 2005). V praxi je možné držení těla určit pomocí jednoduchého testu, který definuje vadné držení těla. Pokud chcete zjistit, jestli máte kulatá záda, zvětšenou krční nebo bederní lordózu, postavte se zády ke zdi, paty chodidel se musí dotýkat zdi (Obrázek 3). Pokud je vzdálenost mezi bederní páteří a stěnou větší než šířka vaší ruky, máte sklon ke zvětšené bederní lordóze. Pokud máte problém přitisknout ke zdi zátylek hlavy, brada by měla být vzdálena od hrudní kosti na šířku pěsti, máte sklon ke kulatým zádům (Schwichtenberg, 2008). 15
Obrázek 3. Test vadného držení (Schwichtenberg, 2008, 33)
2. 3. 2
Zvětšená krční lordóza
Chybné držení vzniká v oblasti krční páteře. Brada je vysunuta mírně vpřed a dochází ke zvětšení krční lordózy, neboli prohnutí a k záklonu hlavy. Dlouhodobě skloněná hlava dále působí na zvětšení hrudní kyfózy (Bartošková, 1992; Hrazdírová, 2005; Syslová et al., 2005). Tento úsek páteře je zatěžován hmotností hlavy a jejím pohybem. K přetěžování dochází při dlouhotrvajícím předklonu i při předsunutém držení hlavy. Předpokladem pro vznik bolesti je zkrácení horních snopců trapézového svalu a snížená pohyblivost ramenních kloubů. Funkční poruchy krční páteře vyvolávají různé obtíže např. bolesti hlavy, závratě, bolesti vyzařující do ramen a do horních končetin až po oblast pod lopatkami (Hošková & Matoušková, 2007). Svalová dysbalance, která je u této vady hlavní příčinou, je charakteristická zkrácením natahovačů šíje na zadní straně krku a oslabením hlubokých ohýbačů hlavy a krku na přední straně (Příloha 1). Zkrácené horní části trapézového svalu, zdvihače hlavy a zdvihače lopatky brání napřímení krční lordózy a znemožňují dosažení plného rozsahu pohybu při předklonu hlavy (Havlíčková, Bartůňková, Chválová, & Čermák, 1991; Hošková & Matoušková, 2007; Hrazdírová, 2005; Syslová et al., 2005). Porucha svalové nerovnováhy v této oblasti bývá doprovázena nesprávným pohybovým stereotypem, který hodnotíme v lehu na zádech. Správně se předklon hlavy provádí obloukovitým pohybem, kdy se hlava a krční páteř postupně odvíjejí od podložky směrem shora dolů. Poruchy pohybového systému určíme podle předsunutí hlavy, které se objeví při nadzvednutí hlavy od podložky (Havlíčková, Bartůňková, Chválová, & Čermák, 1991). 16
Délku natahovačů krku procvičujeme v sedu při pasivním předklonu hlavy. Brada se musí co nejkratší cestou přibližovat k jamce hrdelní (ke krku). Po vyčerpání pasivního rozsahu pohybu, zkuste bradu přitlačit ke krku aktivně. Není nutné stlačovat hlavu při předklonu rukou dolů. Pokud budete uvedená cvičení provádět správně, s dokonalým uvolněným šíjovým svalstvem, k protažení dojde také, protože hlava je sama o sobě dost velké závaží (Čermák, Chválová, & Botlíková, 1994). Další zkrácený sval je zdvihač hlavy. Tento sval omezuje rozsah pohybu při otočení hlavy. Normální rozsah pohybu do otočení je 80 stupňů. Příznakem zkrácení je zmenšený rozsah pohybu nebo záklon hlavy, ke kterému dojde současně s otočením hlavy. Zdvihač hlavy můžeme protáhnout při otáčení hlavy kombinovaném s jejími pohyby v ostatních směrech (Čermák, Chválová, & Botlíková, 1994). Vyvarovat bychom se měli záklonům hlavy a trupu. Sportovní odvětví, která jsou charakteristická přetěžováním partií krku a horní části trupu jsou běžecké disciplíny, běžecké lyžování, cyklistika, kanoistika, volejbal, basketbal, tenis, lední hokej, pozemní hokej, florbal, plavání – styl prsa atd. (Hošková, 2003).
2. 3. 3
Kyfotické držení těla
Při této vadě, kterou také nazýváme kulatá záda (Obrázek 4), je výrazně zvětšené zakřivení hrudní části páteře v sagitální rovině. Vrchol zakřivení je mezi 6. a 8. hrudním obratlem (Srdečný, Osvaldová, & Srdečná, 1997a). V předklonu můžeme pozorovat nadměrný rozvoj hrudní kyfózy a také nedostatečné rozvíjení krční páteře (Kolisko & Fojtíková, 2003). Hrudní část je nejméně pohyblivý úsek páteře a funkční poruchy se nevyskytují méně než v jiných oblastech. Nejčastějším místem poruch bývá přechod ke krční a bederní části páteře a kloubní spojení se žebry. Bolest cítíme mezi lopatkami a při dlouhém sezení v kyfotickém držení se dostavuje tuhost a blokády (Hošková & Matoušková, 2007). Zvětšená hrudní kyfóza může být funkční vada. Příčinou ale může být i strukturální vada nebo v průběhu let může funkční vada přejít ve strukturální vadu (Přidalová, Riegrová, & Ulbrichová, 2006). Tato porucha držení se kromě kulatých zad vyznačuje i vysunutím ramen a krku s hlavou dopředu, odstávajícími lopatkami a propadlým hrudníkem. Při pohledu zezadu pozorujeme vadné držení lopatek. Ty jsou odtaženy od páteře a někdy i od zadní stěny hrudníku (Havlíčková, Bartůňková, Chválová, & Čermák, 1991).
17
Příčinou je nerovnováha mezi svalstvem přední a zadní strany hrudníku (Příloha 1). Posturální a tedy zkracující se prsní svaly na přední straně vítězí nad ochabujícími mezilopatkovými a zádovými svaly na zadní straně trupu (Hošková & Matoušková, 2007; Srdečný, Osvaldová, & Srdečná, 1997a). Test délky horní části trapézového svalu posuzuje jeho zkrácení. Současně bývá zkrácen i zdvihač lopatky, takže lopatky odstávají a jsou vytaženy vzhůru. Hlava je zapadlá mezi ramena. Normální rozsah pohybu při pasivním úklonu hlavy je 40 stupňů. Příznaky zkrácení jsou zmenšený rozsah pohybu, zvednutí ramene na testované straně, spojení úklonu s otočením hlavy nebo jejím záklonem. Zvednutí ramene na straně úklonu je známka aktivního úklonu. Tuto svalovou oblast protahujeme úklonem hlavy a stahováním ramene dolů. Podobně jako při předklonu hlavy, není nutno stlačovat hlavu rukou, místo toho bychom měli aktivním pohybem stahovat rameno na opačné straně, než kam se ukláníte, tím udržíte ramena ve správném postavení (Čermák, Chválová, & Botlíková, 1994). Vyklenutí obrysu svalu mezi ramenem a šíjí nebo vytažení ramen vzhůru je důkazem zkrácení horních snopců trapézového svalu. Pokud svalová nerovnováha vytáhne ramena vzhůru, je zatížena stabilizační funkce dolních fixátorů lopatek. Vzpřimovače trupu a dolní fixátory lopatek nemají dostatečnou sílu, aby udržely vzpřímené držení. Prsní svaly zároveň táhnou dopředu ramena a při rovném stoji se nedají zatlačit dozadu (Havlíčková, Bartůňková, Chválová, & Čermák, 1991; Hošková & Matoušková, 2007). Zkrácení prsních svalů se v držení těla projevuje vtočením ramen dopředu. Mírnější stupeň zkrácení omezuje pouze pohyblivost v ramenním kloubu, především při pohybech paží za úroveň čelné roviny. Při pohybech se pak zkrácení prsních svalů kompenzuje zdvižením ramen. Příznaky zkrácení se při vzpažení v poloze leh na zádech projevují prohnutím v bedrech, naopak při přitažení beder k podložce se nepoloží paže na podložku, trčí šikmo vzhůru a jsou pokrčené (Čermák, Chválová, & Botlíková, 1994). Úhel křivky hrudní kyfózy roste s věkem především u žen. Tento jev je způsoben změnou meziobratlových plotének a nerovnováhou podpůrně pohybovém systému. Promítají se zde také faktory jako deprese, nejistota a úzkost. Studie ukazují, že zvýšená hrudní kyfóza má vliv na dýchací funkci, bolesti hlavy, krku a oblasti ramen (Lewis & Valentine, 2010). Pomocí přímivých cviků musíme protahovat prsní svaly a dosáhnout zesílení svalů v oblasti krční a hrudní páteře tzn. šíjové, mezilopatkové a zádové svalstvo. Srdečný a Srdečná (2002) doporučují plavecký způsob znak s širokým a hlubokým střídavým záběrem horních končetin. Zdůrazňují držení hlavy v prodloužení osy těla. Nedoporučují kraulový způsob pro jeho zaměření na posilování prsního svalstva. 18
Nevhodné jsou podporová cvičení (dlouhotrvající vzpory), ohnuté předklony (často opakované, s výdržemi, nekompenzované), dlouhodobá cvičení visová, často opakované kolébky vzad a kotouly bez předchozí nebo následné kompenzace, skoky do hloubky, zvedání a nošení těžkých předmětů a jízda na kole při dlouhodobém ohnutí zad (Srdečný, Osvaldová, & Srdečná, 1997a).
Obrázek 4. Ukázka zvětšené hrudní kyfózy (Kolisko & Fojtíková, 2003, 16)
2. 3. 4
Plochá záda
Vzácněji se vyskytuje vada držení těla plochá záda – Dorsum planum (Obrázek 5). Dochází k výraznému snížení až vymizení fyziologického zakřivení páteře, která dostatečně neplní tlumící funkce a dochází k přetěžování příčné nožní klenby (Havlíčková, Bartůňková, Chválová, & Čermák, 1991; Hošková & Matoušková, 2007; Kolisko, 2003). Nacházíme hypermobilitu v bederní části páteře, časté jsou oslabené fixátory lopatek a pánev se překlápí vzad. Nadměrný rozvoje vykazuje bederní a dolní část hrudní páteře. Naopak nedostatečně se rozvíjí střední část hrudní páteře. (Kolisko & Fojtíková, 2003). Příčinou oploštění není ani tak dysbalance svalů, které ovládají postavení pánve, ale celkové oslabení posturálních mechanismů, jejichž součástí je i fyziologická křivka páteře. Tato páteř je špatně zabezpečená se sklonem k bočnému vychýlení. Zakřivení je nevýrazné nebo se vytvoří táhlý kyfotický oblouk dosahující až do oblasti bederní páteře (Čermák & Strnad, 1976). Cviky musíme vybírat pečlivě a odpovědně. Plochá křivka páteře v kombinaci se zvýšenou pohyblivostí páteře má tendenci k vytváření skoliotických poruch nebo ke vzniku vertebrogenních obtíží v pozdním věku (Kolisko & Fojtíková, 2003).
19
Musíme posílit posturální svalstvo, aby se vytvořila normální bederní lordóza. Zařazujeme všechna cvičení, pomocí kterých zvětšujeme prohnutí v oblasti krční a bederní části páteře (záklony) a ohnutí v oblasti hrudní části páteře (ohnuté předklony). Cílem cvičení je zvýšit pružnost páteře a vytvořit její chybějící fyziologické zakřivení (Syslová et al., 2005). Srdečný a Srdečná (2002) doporučují všechny plavecké způsoby doplněné o hry a cviky s kotouly, delfínové vlnění a u vyspělejších cvičenců se snaží o nácvik motýlka. Nevhodnými cviky jsou visy, toporné předklony, kotouly na tvrdé podložce, tvrdé doskoky, hrudní a bederní záklony s výdrží (Syslová et al., 2005).
Obrázek 5. Ukázka plochých zad (Kolisko & Fojtíková, 2003, 16)
2. 3. 5
Lordotické držení těla
Zvětšené zakřivení bederní páteře (Obrázek 6) je vzdáleno více jak 4 cm od kolmice, kterou spustíme z hrbolu týlní kosti. Při stoji je v předozadní rovině zvýšený pánevní sklon a prohnutí bederní páteře, vyklenutá břišní stěna, vyčnívají přední trny kyčelní a je vysazena hýžďová krajina. U některých osob je břišní stěna i při zvýšeném pánevním sklonu oploštěná a objevuje se flekční postavení kyčlí způsobené pravděpodobně zkrácením flexorů kyčelního kloubu (Havlíčková, Bartůňková, Chválová, & Čermák, 1991). Na páteři v bederní oblasti se při předklonu objevují plochá místa. Ve stoji můžeme pozorovat prodloužení lordotické křivky až do hrudní oblasti, kterou kompenzuje záklon hlavy (Čermák, Chválová, & Botlíková, 1994; Kolisko & Fojtíková, 2003). Přechod křížovo-bederní páteře a bederní páteře jsou z hlediska statiky nejvíce zatěžované oblasti. V bederní části je pohyblivost větší a přenáší se zde pohyb dolních končetin na trup. Funkci zajišťují nejmohutnější svaly, vazy, kyčelní a křížokyčelní klouby, které mohou být zdrojem bolesti (Hošková & Matoušková, 2007). 20
Svaly kyčelního kloubu s tendencí se zkracovat jsou přímá hlava čtyřhranného svalu stehenního, napínač stehenní povázky a postavení ovlivňuje zejména sval bedrokyčlostehenní. Svaly působící proti extenzorům jsou břišní a zádové svaly (vzpřimovače trupu v oblasti beder). Vlivem tohoto působení je kyčelní kloub stažen do ohnutí a vysadí se hýždě (Bartošková, 1992; Hošková & Matoušková, 2007; Novotná & Kohlíková, 2000). Bedrokyčlostehenní sval provádí přednožení v kyčli a zapojuje se do každé činnosti spojené s naším krokem. Zkrácení tohoto svalu upevňuje nadměrné prohnutí v bedrech nebo působí ohnutí v kyčlích a náklon trupu (Čermák, Chválová, & Botlíková, 1994). Při hodnocení hybnosti v této oblasti si všímáme souhry břišních svalů a flexorů kyčelního kloubu. Hodnocení probíhá při pohybu trupu z lehu do sedu a v průběhu pohybu při zanožení. Pozorujeme vzájemné vztahy mezi velkým hýžďovým svalem a ostatními svaly, které napomáhají extenzi v kyčli. Důležitý pohybový stereotyp je podsazení pánve závislé na koordinaci břišních a hýžďových svalů. Všímáme si, zda opravdu došlo ke změně sklonu pánve směrem dozadu, aniž by přitom došlo k mírnému ohnutí v kyčli (Havlíčková, Bartůňková, Chválová, & Čermák, 1991). Pevné svaly jsou pro správné postavení pánve velmi důležité, proto bychom měli zařadit cviky na posílení a zpevnění břišních svalů, cviky na protažení svalů bederní oblasti páteře, hluboké předklony se zařazením kompenzačních přímivých cviků, cviky posilující zádové a mezilopatkové svalstvo, cviky pro rozvoj hrudníku a správné postavení pánve, cvičení pro uvolnění kyčelních kloubů, kolébky vzad a kotouly (Hálková et al., 2006; Srdečný, Osvaldová, & Srdečná, 1997; Syslová et al., 2005). U cviků v lehu na zádech musí bederní páteř zůstat na zemi. Nikdy nesmí dojít k prohnutí v bedrech s vysazenou pánví. Vhodné cviky jsou s pokrčenými koleny. Zapojování svalů by mělo být pomalé a plynulé a tělo by se mělo od podložky zvedat postupně. Pokud je cvičení prováděno rychle, břišní sval není schopen tuto činnost zvládnout a začnou se zapojovat i jiné svaly. Může také dojít k nežádoucímu prohýbání v páteři. Svalová kontrakce se musí provádět s výdechem a uvolnění svalu s nádechem. Při kontrakci se břišní stěna musí co nejvíce přitahovat k páteři. Posilování břišních svalů je vhodné provádět denně nebo minimálně tři dny za sebou s jedním dnem odpočinku (Hrazdírová, 2005). Srdečný a Srdečná (2002) doporučují při plaveckém způsobu prsa podložit břicho nadlehčovací podložkou, aby se nezvětšovalo bederní prohnutí. Nutné je omezit rozsah záklonu hlavy při vdechu a musíme také dbát na správné protažení páteře. Zdůrazňované jsou pohyby dolních končetin s maximální flexí v kyčelních kloubech.
21
Kontraindikační cviky jsou záklony v bederní oblasti, zvedání těžkých břemen, dlouhodobé setrvání ve statických polohách jako je sed a stoj, dlouhodobá chůze, opakované skoky na tvrdé podložce nebo dlouhé pochody (Hálková et al., 2006; Srdečný, Osvaldová, & Srdečná, 1997; Syslová et al., 2005). Sportovní odvětví, která jsou charakteristická přetěžováním této oblasti, jsou volejbal, basketbal, hokejové hry (lední, pozemní hokej, florbal apod.), úpolové sporty, sjezdové lyžování, skoky na lyžích, akrobatické lyžování, snowboarding, posilování se zátěží, krasobruslení, závodní aerobik a rokenrol, sportovní a moderní gymnastika a z atletických disciplín: překážkové běhy, dlouhé běhy, skoky, vrhy, hody (Hošková, 2003). Zásady prevence a nápravy doporučují kontrolovat držení tj. mírně podsazovat pánev, hlava
by
měla
být
vzpřímená,
nevystrkovat
hýždě
a
lehce
zatahovat
břicho
(Kolisko & Fojtíková, 2003).
Obrázek 6. Ukázka zvýšené bederní lordózy (Kolisko & Fojtíková, 2003, 16)
2. 3. 6
Kyfolordotické držení těla
Tato kombinovaná vada se skládá ze zvětšené bederní lordózy, která bývá spojena se zvětšenou hrudní kyfózou. Všechny křivky páteře mají výrazně zvýšené fyziologické zakřivení (Obrázek 7) a dochází k překlopení pánve vpřed. Menší rozvoj páteře pozorujeme v krční a bederní oblasti, naopak nadměrné rozvíjení je v hrudní části (Havlíčková, Bartůňková, Chválová, & Čermák, 1991; Kolisko & Fojtíková, 2003). Pokud je hrudní páteř vyklenuta do kyfotického oblouku, dochází k vyrovnávání v krajině bederní. Někdy je posloupnost vad opačná. První nastává zvětšené bederní zakřivení a následně se vytvoří výraznější hrudní kyfotický oblouk (Hošková & Matoušková, 2007).
22
U jedinců s touto vadou převládá dolní žeberní dýchání nebo břišní. Hrudník je v horní části oploštěn, prsní svaly jsou zkráceny, dolní žebra odstávají a břišní stěna je uvolněná. Při napravování je nutný nácvik kvalitního dýchání a také procvičovat všechny svalové skupiny, protože bývají oslabené (Hošková & Matoušková, 2007). Posturální svalstvo má tendenci k výskytu horního i dolního zkříženého syndromu, předního i zadního vrstvového syndromu. V rámci dolního zkříženého syndromu nacházíme oslabený velký sval hýžďový a zkrácené flexory kyčelního kloubu, oslabené břišní svalstvo a zkrácené bederní vzpřimovače páteře, zkrácený napínač stehenní povázky a adduktory dolní končetiny a oslabené abduktory dolní končetiny (Kolisko, 2005). Zásady prevence a nápravy doporučují neprohýbat bederní páteř a nesvěšovat ramena dopředu. Při sezení bychom měli mít chodidla postaveny na zemi a páteř vzpřímenou. Výška sedadla a stolu by měla být taková, aby byly stehna a lokty vodorovně s podlahou. Dbáme na to, aby hlava byla vzpřímená, nevystrkujeme hýždě a lehce zatahujeme břicho (Kolisko & Fojtíková, 2003).
Obrázek 7. Ukázka kyfolordotického držení těla (Kolisko & Fojtíková, 2003, 16)
2. 3. 7
Skoliotické držení těla
Skoliotické držení je odchylka od správného držení korigovaná aktivní svalovou činností. Pokud jsou strukturální změny přímo na obratlích, jde o skoliózu. Ta je definovaná jako porucha páteře charakteristická vychýlením do stran (Kolisko & Fojtíková, 2003; Přidalová, Riegrová, & Ulbrichová, 2006). Skolióza je progresivní onemocnění charakterizované jedním nebo více bočními zakřiveními páteře spolu s vertebrálními rotacemi ve frontální rovině (Suciu et al., 2010). Těžší stupeň skoliózy omezuje dýchací funkce a má vliv na polohu útrob (Bartošková, 1992). 23
Příčinou skoliotického držení je porušení zásad správného držení, oslabení svalstva trupu, porušení rovnováhy síly svalových skupin a jednostranné zatěžování zádových svalů (Srdečný, Osvaldová, & Srdečná, 1997). Důvod vzniku tohoto vadného držení může být statická kompenzace šikmého postavení pánve, ale také celkové oslabení svalstva trupu a jeho jednostranné zatěžování např. při nošení těžkých předmětů v jedné ruce, při nesprávném sezení v lavici nebo při jednostranně zaměřených sportech (Čermák & Strnad, 1976). Ve stoji se skoliotické držení projevuje nesouměrností postavy. Viditelné důkazy jsou nestejná výška lopatek, ramen, boků a nestejné thoracobrachiální prostory mezi bočním obrysem trupu a spuštěnými pažemi (Kolisko & Fojtíková, 2003). Základnu, na které páteř stojí, tvoří kost křížová a pánev. Při zkrácení jedné dolní končetiny nestojí už základna rovně a začíná vybočovat. Pokud jsou oblouky u skoliózy více zakřivené, zkracuje se trup a dochází k deformaci břišní a hrudní dutiny a utlačují se i orgány. Po obou stranách páteře jsou symetricky a v několika vrstvách umístěny svaly. U zdravých jedinců je páteř rovná a svaly po obou stranách jsou v pořádku a nenacházíme žádné stažené snopce (Novotná & Kohlíková, 2000). Novotná a Kohlíková (2000) dále uvádí, že skolióza má různé příčiny. Páteř bývá vybočena do stran od střední čáry (Obrázek 8): A. jedním obloukem – skolioza C formní B. dvěma oblouky – skoliósa S formní, prohnutí je esovité C. třemi oblouky – skolióza S formní, prohnutí je dvojité esovité D. pokud jde kolmice mimo hýžďovou rýhu, je to skolióza dekompenzovaná E. těla jednotlivých obratlů mohou rotovat kolem své podélné osy a důsledkem takových změn jsou deformována, vzniká žeberní gibus
Obrázek 8. Typy skolióz (Novotná & Kohlíková, 2000, 18) 24
Vhodná cvičení pro skoliotické držení jsou předklony, úklony na obě strany, otáčení trupu na obě strany, hrudní záklony, kroužení, cviky na posílení břišního svalstva, dechová cvičení a cvičení visová. Prospěšnými cviky je leh na zádech nebo správně provedený podpor klečmo. Cvičíme na obě strany. Snahou je posílit svalstvo podél páteře a vytvořit páteři pevnou svalovou oporu (Hálková et al., 2006; Syslová et al., 2005). Soubor cviků sestavil známý chirurg a ortoped profesor Klapp. Zavedl léčebnou cvičební metodu „na všech čtyřech“. Tuto metodu založil na odlehčení vertikálního zatížení páteře. Cvičení ale i všechny ostatní činnosti spojené s běžným životem jsou cvičenci prováděna v horizontální poloze. Takto jsou příznivě ovlivňovány vrozené i získané poruchy páteře. Tato metoda slouží jako prevence i kondiční cvičení a u zdravotně oslabených dětí ovlivní vadné držení, skoliotické držení těla i vady hrudníku. Páteř je mobilizována, svaly a vazy protahovány, ale zároveň i posilovány. Cvičení podle Klappa v horizontální poloze obsahují komplexní pohyby jako lezení, plazení, plížení, sunutí a chůzi po kolenou (Srdečný & Srdečná, 2001). Výborné je také plavání. Srdečný a Srdečná (2002) doporučují využívat všech plaveckých stylů. Nejvýhodnější jsou kraul a znak. Při výcviku zdůrazňují symetrické pohyby s maximálním střídavým vytahováním horních končetin. Cviky jsou doplněné o rotační pohyby při chůzi ve vodě, plaváním do kruhu s pomocí jedné horní končetiny, přetáčení z jedné polohy ve vodě (prsa) do druhé (znak) v podélné ose. Jednou pohyb začínají horní končetiny podruhé dolní končetiny. Nedoporučují se dlouhé pochody, výdrže, přenášení těžkých předmětů, nepřiměřené průhyby, nárazovité pohyby jako např. dlouhodobé poskoky a skoky do hloubky. Nevhodné jsou také asymetrická (jednostranná) cvičení (Hálková et al., 2006; Srdečný & Srdečná, 1997; Syslová et al., 2005). Zásady prevence a nápravy doporučují nenosit školní tašku přes jedno rameno nebo v ruce a často kontrolovat držení těla. Při stoji rozložit váhu těla rovnoměrně na obě nohy a při sezení mít obě chodidla na zemi. Výška sedadla u stolu by měla být taková, aby stehna i lokty byly vodorovně s podlahou. Musíme vždy dbát na to, aby byla hlava vzpřímená a ramena i boky postaveny symetricky. Vyloučit bychom měli sportovní aktivity výkonnostního charakteru (s pravidelnými tréninky), které nerovnoměrně zatěžují svalový aparát a mohou tak podporovat skoliotické držení těla např. basketbal, hokej, tenis nebo házená (Kolisko & Fojtíková, 2003).
25
2. 4 Morfologie nohy Základním článkem lidského těla je noha. Tvoří ji 26 kostí spojených 33 klouby, které s pomocí krátkých chodidlových a lýtkových svalů společně vytváří funkční celek nohy. Noha je důležitým senzitivním čidlem a její stav se odráží v demonstraci posturální aktivity. Stav a funkce nohy jsou ovlivněny genetickými dispozicemi, vhodnou pohybovou aktivitou, adekvátní fyzickou zátěží a anatomickou vhodnou obuví (Novotná, 2001; Riegrová, Přidalová, & Ulbrichová, 2006). Chodidlo je velmi důležitý orgán lidského těla. Zajišťuje stání a pohyb člověka. Vykonává tedy funkci statickou, kdy nese celou tíhu lidského těla, umožňuje stání a vzpřímený postoj a dynamickou funkci, která umožňuje pohyb (lokomoci) člověka, zmírňuje údery o podložku při chůzi a přizpůsobuje se tvaru podložky (Novotná, 2001). Při stoji na rovné a tvrdé podložce existují tři opěrné body chodidla. Základní opěrný bod je tvořený mediálním a laterálním výběžkem kosti patní. Přední mediální opěrný bod je tvořen první zánártní kostí, která je opřena o dvě sezamovité kosti. Ty jsou vyvinuty v tětivě krátkého svalu na palci a podepírají hlavu první zánártní kosti, čímž uvolňují její veliké zatížení a umožňují její dobrou pohyblivost. Přední laterální opěrný bod je tvořen hlavou páté zánártní kosti (Novotná, 2001; Vařeka & Vařeková, 2009). U dětí je vyšší riziko poškození nohy, protože dětská noha se stále vyvíjí. Komplexně se mění její proporce, roste nejen do délky, ale i do šířky a objemu a snáze podléhá deformitám díky její chrupavčité tkáni. Rozdílné tvary nohou podmiňuje délka metatarzů s délkou článků prstů (Přidalová, Riegrová a Ulbrichová, 2006). Podle vnějšího tvaru a délky jednotlivých prstů rozlišujeme egyptskou, kvadratickou a antickou nohu. Ze sportovního hlediska je nejvýhodnějším typem egyptská noha. Nejdelším prstem je palec a ostatní prsty se postupně zkracují. Egyptská noha má vztah k maximálním sportovním výkonům, ale je nejvíce náchylná k vývoji hallux valgus a rigidus. Tento typ nohy se vyskytuje u většiny evropské populace (Vařeka & Vařeková 2009). Kvadratická noha má palec a nejméně dva další prsty stejně dlouhé. Je z výkonnostního hlediska vhodná nejméně. Vertikální síla je rozložena na všechny hlavičky metatarsů rovnoměrně a při mechanickém přetížení vykazuje výraznou senzitivní odpověď. Antická noha má dominující druhý prst nebo druhý a třetí současně, popř. druhý, třetí a čtvrtý prst jsou stejně dlouhé. Tento typ nohy má menší dotykovou plochu než egyptská noha, která vzhledem k poměru jednotlivých segmentů disponuje optimálním rozložením vertikální síly a vysokou dotekovou plochou (Přidalová, Riegrová a Ulbrichová, 2006). 26
Funkce nohy je podmíněná uspořádáním kostí do dvou klenebních oblouků (podélného a příčného). Nožní klenba podmiňuje pružnou funkci nohy a chrání měkké části chodidla (Obrázek 9). Ty z chodidla vytvořily elastickou pružinu, která se podle potřeby napíná a povoluje. Na plnění tohoto úkolu se podílí hlavně četné dlouhé a krátké svaly chodidla. Kosti a vazy jsou pouze pasivními ochránci kleneb. Pokud však dojde k povolení svalů, dojde i k propadu kleneb, protože právě svaly je chrání a udržují (Čihák, 2001; Novotná, 2001; Přidalová, Riegrová, & Ulbrichová, 2006). Podélná klenba je dána vyšším mediálním obloukem. Primárně je udržována systémem vazivového aparátu a plantární aponeurózou a sekundárně řadou krátkých a dlouhých svalů v oblasti nohy a bérce, které jsou zapojovány hlavně při dynamickém zatížení. Příčnou klenbu podmiňuje tvar a uspořádání klínovitých kostí a proximálních metatarzů. Úkolem příčné klenby je absorbovat síly, které vznikají při přenosu tělesné hmotnosti, ale hlavně poskytnout ochranu měkkým strukturám v plosce nohy. Na tvaru klenby závisí nášlapná plocha chodidla a díky elasticitě nožních kleneb a změnám zakřivení se noha může adaptovat. Jakýkoli patologický stav, který zvětší nebo zmenší zakřivení klenby, zasahuje do opory těla a udržování vzpřímeného držení (Novotná, 2001; Přidalová, Riegrová a Ulbrichová, 2006). Příčiny vzniku ploché nohy jsou vrozené vady, zeslabení svalstva a vaziva nožní klenby vlivem dlouhého stání, dlouhodobých pochodů, dlouhotrvajících skoků, nošení nevhodné obuvi a nadměrná hmotnost jedince (Srdečný, Osvaldová, & Srdečná, 1997b). Rozlišujeme dva typy ploché nohy. Podélně plochá noha je způsobena snížením klenby mezi kostí patní a hlavicí záprstní kůstky palce. Snížení klenby mezi hlavicí záprstní kůstky palce a malíku má za následek vznik příčně ploché nohy (Srdečný, Osvaldová, & Srdečná, 1997b).
Obrázek 9. Podélná a příčná klenba nožní (Přidalová, Riegrová a Ulbrichová, 2006, 166) 27
3 CÍLE Cílem bakalářské práce je analýza držení těla studentek prvního ročníku Gymnázia Jana Blahoslava a Střední pedagogické školy v Přerově. Dílčí cíle: 1. Stanovit základní antropometrické charakteristiky 2. Provést hodnocení držení studentek metodou siluetogramů jednotlivých částí těla 3. Analyzovat asymetrie zad 4. Určit morfologický typ nohou 5. Analyzovat pohybovou aktivitu studentek Výzkumný problém: Zjistit, zda se u sledovaných dívek bude vyskytovat spojitost mezi vadným držením těla a typem nohy. Vědecké otázky: 1. Nalezneme u více jak 50 % dívek zastoupení dokonalého držení těla? 2. Bude z jednotlivých tělesných segmentů vykazovat nejlepší výsledek oblast hlavy? 3. Bude se v souboru nejvíce vyskytovat egyptský typ nohy?
28
4 METODIKA 4. 1 Organizace výzkumu Výzkumné šetření bylo realizováno v průběhu měsíce května školního roku 2010/2011 na Gymnáziu Jana Blahoslava a Střední pedagogické škole v Přerově. Soubor zahrnoval 50 dívek ze dvou tříd prvního ročníku. Měření probíhalo v průběhu hodin tělesné výchovy tak, aby nenarušovalo vyučovací proces. Do školy jsem docházela po dobu dvou týdnů a měla jsem vyhrazenou samostatnou místnost. 4. 2 Sběr a zpracování dat Získané výsledky byly značeny do formulářů a zpracovány na počítači. Měřena byla tělesná výška a hmotnost, k hodnocení držení těla byly využity siluetogramy podle metody měření Jaroše a Lomíčka (Přidalová, Riegerová, & Ulbrichová, 2006) a zkoumán byl také morfologický typ nohy (Obrázek 11). Hodnocen byl i Adamsův předklon (Obrázek 10), oploštěná místa na páteři a symetrie zad. Dívky byly dále požádány o vyplnění anketních listů o pohybové aktivitě (Příloha 3). Pro znázornění analýzy výsledků bylo zvoleno percentuální vyjádření, sloupcové grafy a výsečové grafy. 4. 3 Antropometrické údaje souboru Údaje jako tělesná výška a tělesná hmotnost patří k základním informacím o cvičencích a měli bychom je zjišťovat pravidelně. Provádějí se pomocí jednoduchých pomůcek jako je výškoměr nebo osobní váha. Měření provádíme v čisté místnosti a dbáme na to, aby údaje o zkoumaných jedincích byly zpracovány ve vší diskrétnosti (Hálková et al., 2006). Tělesnou výšku měříme ve stoji u svislé stěny. Proband musí být bez obuvi a stěny se dotýká patami, hýžděmi a lopatkami. Hlava je v poloze jako při pohledu do dálky a nesmí být skloněna dopředu ani dozadu. Pohled směřuje na bod v úrovni očí. Před měřením je nutno odstranit případnou úpravu účesu na temeni hlavy. Měříme s přesností na 0,5 cm. Na stěně byla upevněná stupnice, kalibrovaná v centimetrech (Kanásová, 2006). Hmotnost zjišťujeme na pákové nebo nášlapné váze, která je položena na pevném a rovném podkladu. Na pákové váze vážíme s přesností na 0,1 kg a na nášlapné váze s přesností 0,5 kg. Měření opět provádíme bez obuvi (Kanásová, 2006). 29
Index tělesné hmotnosti BMI (Body Mass Index) definoval v roce 1836 A. Quetelet na základě vyšetřování belgické populace ve snaze klasifikovat obezitu. Velký vliv na ni mají tyto faktory: dědičnost, stravovací zvyklosti, způsob výživy v 1. roce života, omezování spontánní pohybové aktivity a hormonální dysbalance (Havlíčková, Bartůňková, Chválová, & Čermák, 1991). tělesná hmotnost (kg) Výpočet BMI
tělesná výška 2 (m)
BMI =
4. 4 Hodnocení držení těla Držení těla jedinců můžeme posuzovat i během cvičební jednotky. Vyšetření však probíhá individuálně a cvičenec by měl být ve spodním prádle a bos. Neexistuje absolutní norma pro správné držení, neboť i zde respektujeme fakt, že každý jedinec je jedinečný (Hálková et al., 2006). Metody používané pro hodnocení držení těla jsou děleny na přímé a nepřímé (somatoskopické a somatometrické). V rámci somatometrických metod jsou pro hodnocení tvaru a funkce páteře užívány různé metrické techniky (Thomayerova zkouška, Schoberova zkouška, apod.) (Přidalová, Riegerová, & Ulbrichová, 2006). Metodika hodnocení držení těla na základě siluetogramů jednotlivých částí těla, s pomocí verbální a obrazové dokumentace patří mezi nepřímé – somatometrické metody. Držení těla je zde hodnoceno odděleně v předozadním a bočném pohledu. Tyto metody používají k hodnocení držení těla údaje získané ze záznamů pořízených mechanickým nebo optickým způsobem. Zvolený postup je vzhledem k jeho jednoduchosti a nenáročnosti velmi vhodný. Nejčastěji se používají metody siluetografové, při kterých je srovnávána silueta sledované osoby se standardy vytvořenými podle charakteristických stupňů jednotlivých poruch (Kanásová, 2006; Přidalová, Riegerová, & Ulbrichová, 2006). Hodnotíme známkami 1, 2, 3 každou oblast. Za normu považujeme kategorii A, která reprezentuje dokonalé držení těla (jedinec má ze všech oblastí 1 bod a tedy výborné hodnocení, celkem získal 12 bodů), kategorie B reprezentuje velmi dobré držení těla (jedinec dosáhl hodnocení mezi 13 – 24 body) a kategorie C reprezentuje vadné držení těla (jedinec byl hodnocen vysokými známkami a celkově dosáhl 25 – 36 bodů).
30
1. Držení hlavy A Správné držení hlavy, osa hlavy je kolmá na osu ramen a rozděluje hlavu na 2 symetrické části B Hlava je mírně skloněná a otočená na jednu stranu, osa hlavy je mírně šikmá C Hlava je výrazněji skloněná, její otočení je větší na jednu stranu, osa hlavy šikmá, vadné držení hlavy A
B
C
2. Držení pletence ramenního A Osa ramen je přímka kolmá na osu hlavy, ramena jsou v horizontále, správné držení ramen v jedné úrovni B Jedno rameno je výše než druhé, osa ramen je mírně zešikmená C Jedno rameno je podstatně výš než druhé, asymetrická linie krku a ramen, vadné držení ramen A
B
C
3. Držení zad A Páteř je vzpřímená, rovná ve vertikální ose, rozděluje trup na symetrickou pravou a levou část, správné držení zad B Páteř je mírně vybočená, naznačená asymetrie postavení lopatek C Páteř výrazněji vybočená, osa vytváří asymetrickou podobu jednotlivých úseků trupu, vadné držení A
B
C
31
4. Držení pánve A Postavení pánve je v horizontále kolmé na osu těla, symetrie pravé a levé části pánve, správné držení B Jeden bok je postaven poněkud výše než druhý, nesouměrnosti linie boků C Jeden bok je podstatně výše než druhý, výraznější symetrie pánve, vysunutí vertikální osy, vadné držení A
B
C
Další oblasti hodnotíme ze sagitálního pohledu: 5. Hodnocení krčního úseku A Krční lordóza je mírná, šíje vzpřímená, brada s hlavou vyváženě nad rameny, správné držení B Krk je vysunutý mírně vpřed, brada v mírné protrakci C Krk vysunutý vpřed společně s hlavou, brada v protrakci, vadné držení A
B
C
6. Hodnocení hrudníku A Hrudník správně klenutý, sternum mírně vpřed, správné držení B Sternum mírně oploštěné, hrudník plošší C Sternum oploštěné, hrudník plochý, stlačený dovnitř, předsunutá hlava, vadné držení A
B
C
32
7. Hodnocení držení těla v oblasti ramen a lopatek A Vertikální osa prochází středem pletence ramenního, ramena jsou v ose, správné držení B Ramena mírně vysunutá vpřed, mírně větší kyfotický oblouk páteře C Ramena výrazně vysunutá dopředu, lopatky vyčnívají dozadu, střed pletence je mimo osu těla, vadné držení A
B
C
8. Hodnocení držení trupu A Trup je vzpřímený, rozdělený osou na 2 symetrické části, osa prochází kloubem ramenním, kyčelním, správné držení B Trup je nakloněný mírně vzad, vysunutý mimo osu C Trup je výrazně nakloněný vzad, osa těla neprochází středem kloubů, vadné držení A
B
C
9. Hodnocení břicha A Břicho je ploché, správné držení B Břicho mírně vyčnívá vpřed C Břicho výrazně vyčnívá vpřed, vadné držení A
B
C
33
10. Hodnocení bederní oblasti A Normální fyziologická křivka bederní lordózy (2 – 3 cm u dětí, 3 – 5 cm u dospělých s ohledem na tělesnou výšku), správné držení B Mírně zvětšená bederní lordóza C Vysoké hodnoty bederní lordózy, vytlačení břicha vpřed, porušení předozadní symetrie, vadné držení A
B
C
11. Držení hrudníků A Hrudní kyfóza je normální, vertikální osa rozděluje trup na 2 symetrické části, správné držení B Mírné zakulacení v oblasti hrudní části páteře C Velmi kulatá záda, vysunutí lopatek vzad, předozadní symetrie, vadné držení A
B
C
12. Hodnocení dolních končetin A Kotníky štíhlé, dotýkající se vzájemně vnitřní částí, v přímém postavení, správné držení B Mírně vbočené postavení kotníků C Výrazně vbočené kotníky, prohnutí dovnitř, vadné postavení A
B
C
34
4. 5 Adamsův test Popsal jej Adams ve svých přednáškách o patologii a léčení laterálních forem zakřivení páteře. Tento test hodnotí držení těla v předozadním pohledu. Testovaný provede hluboký předklon ze stoje spatného s napnutými koleny tak, aby horní končetiny byly volně svěšeny. Z bočného pohledu, zepředu a zezadu sledujeme symetrii a asymetrii rozvíjení páteře a valů podél páteře. Během předklonu můžeme rovněž sledovat změny rozvíjení a tvaru skoliotické křivky. Pokud je přítomna asymetrie valů podél páteře, u jedince se rozvíjí skolióza. Jestliže asymetrii paravertebrálních valů neobjevíme, u jedince se může vyskytovat skoliotické držení (Bláha, 2005; Fojtíková & Kolisko, 2003)
Obrázek 10. Ukázka předklonu ze zadního a bočného pohledu 4. 6 Určení typu nohou Typ nohou souboru byl vizuálně určen a identifikován podle Přidalové, Riegrové a Ulbrichové (2006).
Obrázek 11. Morfologické typy nohou (Přidalová, Riegrová, & Ulbrichová, 2006, 164, upraveno dle Kučery et al., 1994) 35
5 VÝSLEDKY A DISKUSE Kapitola předkládá výsledky somatických parametrů probandů a kvality držení jejich těla. Jsou analyzovány zdokumentované hodnoty tělesné výšky a hmotnosti, výsledky BMI, celkové držení skupiny, jednotlivé segmenty těla, Adamsův předklon, oploštěná místa, asymetrie zad, morfologický typ nohy a pohybová aktivita souboru sledovaných dívek. 5. 1 Hodnocení somatických parametrů dívek V následující kapitole jsou uvedeny tabulky a grafy naměřených somatických hodnot. Získané údaje při našem měření (Tabulka 3) porovnáme s hodnotami naměřenými v roce 1986 na poslední Spartakiádě (Tabulka 1) a novějšími hodnotami naměřenými v roce 2006, které sledovaly somatický vývoj českých dětí (Tabulka 2). Bláha et al. (1986) ve své publikaci uvádí údaje mužů i žen. Kromě tělesné výšky a hmotnosti se zaměřil na výšku různých bodů těla, délku a obvod jednotlivých segmentů postavy, podíl aktivní tělesné hmoty, kostry, svalstva apod. Měřený soubor žen Bláha (1986) seřadil podle věku. Další faktor, který zdůraznil, je území, na kterém měření uskutečnil. Odděleně uvádí hodnoty naměřené v Čechách a na Moravě, údaje pro jednotlivé státy tj. pro Slovenskou republiku (SSR) a Českou republiku (ČSR) a na závěr vyhodnotil měření pro celé Československo (ČSSR). Tabulka 1. Somatické parametry dívek z roku 1986 – ČS Spartakiáda Rok 1986
hmotnost v kg
výška v cm
Čechy
55,6
163,4
Morava
56
163,1
SSR
53,5
163
ČSR
55,8
163,3
ČSSR
55,3
163,3
V publikaci z roku 2006 Bláha et al. uvádí výsledky semilongitudinálního antropologického výzkumu zaměřeného na stanovení růstových rychlostí tělesných parametrů české populace věkových skupin od 6 do 16 let. Tento výzkum navázal na pět celostátních antropologických výzkumů dětí a mládeže a na výzkumy realizované v souvislosti s konáním Československých spartakiád. 36
Naměřená data dívek z roku 2006 a 2011 jsou pro přehlednost rozdělena podle několika statistických funkcí:
Minimum – nejmenší hodnota souboru
Maximum – nejvyšší hodnota souboru
Variační rozpětí – rozdíl mezi maximální a minimální hodnotou
Aritmetický průměr – určuje střední hodnotu skupiny čísel
Medián – je číslo, které leží uprostřed množiny čísel
Modus – nejčastěji se vyskytující nebo opakující se hodnota v oblasti dat
Četnost – vypočte výskyt hodnot v rámci oblasti čísel, této funkce jsme využili pro výpočet nejčastěji se opakujících hodnot
Tabulka 2. Somatické parametry dívek z roku 2006 – česká populace Rok 2006
hmotnost v kg
výška v cm
BMI v kg/m2
Min
32
142,3
14,1
Max
96
180,4
33,1
Variační rozpětí
64
38,1
19
Průměr
55,1
165,1
20,1
Medián
54,7
166,3
19,5
Tabulka 3. Somatické parametry dívek z roku 2011 – Gymnázium Jana Blahoslava a Střední pedagogická škola v Přerově Rok 2011
hmotnost v kg
výška v cm
BMI v kg/m2
Min
42,4
148,5
16,3
Max
93,8
173
35,6
Variační rozpětí
51,4
24,5
19,3
Průměr
60
164,4
22,2
Medián
57,6
164,6
20,8
Modus
48,4
161
20,0
Četnost
3
6
5
37
Průměrná hodnota tělesné výšky byla 164,4 cm. Kolem této hranice s odchylkou 5 cm se pohybovalo 70 % dívek. Maximální údaj souboru byl 173 cm a nejmenší naměřenou hodnotou bylo 148,5 cm. Průměrná váha dívek byla 60 kg a kolem této hodnoty s odchylkou 5 kg se pohybovalo 46 % dívek. Nejvyšší naměřenou hodnotou bylo 93,8 kg a nejnižší naměřená hodnota udávala 42,4 kg. U všech dívek souboru byla vypočítána hodnota BMI a po analýze těchto údajů jsme zjistili, že část dívek má problémy s podváhou nebo nadváhou a malá skupina trpí obezitou I. nebo II. stupně. Dívky byly dle WHO rozděleny do jednotlivých kategorií: a) 0–18,4 podváha b) 18,5–24,9 normální hmotnost c) 25–29,9 nadváha d) 30–34,9 obezita I. stupně e) 35–39,9 obezita II. stupně (závažná) f)
40 a více obezita III. stupně (těžká)
U měřených dívek byla nejpočetněji zastoupena kategorie normální hmotnost, do této skupiny spadá 74 % dívek. Do kategorie nadváhy náleželo 12 % a podváhou trpí 8 % dívek. Obezitou I. stupně trpí 4 % dívek a obezitou II. stupně trpí 2 % dívek (Obrázek 12).
37 40 35
počet dívek
30 25 20 15 10
6
4
2
1
30 - 34.9 Obezita I.stupně
35 - 39.9 Obezita II.stupně
5 0 0 - 18.4 Podváha
18.5 - 24.9 Normální hmotnost
25 - 29.9 Nadváha
klasifikace BMI dle WHO
Obrázek 12. Výsledky BMI výzkumného souboru
38
5. 2 Celkové držení těla Studie na podobné téma provedlo mnoho autorů. Výsledky můžeme porovnat s Kanásovou (2006), která po dobu dvou let prováděla měření 91 žáků Nitranských základních škol ve věku 10 – 12 let. První měření slovenské autorky proběhlo na začátku pátého ročníku a ukázalo vysoký výskyt nesprávného držení těla (u děvčat 97,6 % a u chlapců 100 %). Autorka tento nález zdůvodňuje zvolením přísných kriterií pro hodnocení, kdy každý jednotlivec i s jednou odchylkou od normy v některé z dimenzí byl zařazen mezi probandy s nesprávným držením. Následující rok sledovala Kanásová vývoj držení u dětí bez zásahu do obsahu hodin a zaznamenala nárůst chybného držení u děvčat na 100 %. V období prázdnin se chybné držení u obou pohlaví nezlepšilo, ale po ročním působení cílených cvičení zaznamenala zlepšení a vyšší výskyt výborného držení těla u děvčat. U 50 sledovaných dívek z roku 2011 se nevyskytla žádná dívka s dokonalým držením tj. s 12 body. Spojitost mezi vadným držením těla a typem nohy nebyla potvrzena. Všechny dívky mají velmi dobré držení s hodnotami mezi 13 až 24 body a nejvyšším naměřeným údajem držení těla jedné z dívek bylo 22 bodů z 36 možných. Pouze 12 % dívek má minimální odchylky od dokonalého držení tj. v jedné nebo ve dvou zkoumaných oblastech vykazují velmi dobré držení. Předpokládali jsme, že četnost v této kategorii bude u sledovaných dívek daleko vyšší. Pokud bychom chtěli seřadit hodnocené oblasti od nejvíce po nejméně zatíženou, dospěli bychom k tomuto pořadí: 1.
hodnocení břicha
2.
hodnocení držení trupu
3.
držení pletence ramenního
4.
bederní oblasti
5.
držení hlavy
6.
držení pánve
7.
hodnocení držení těla v oblasti ramen a lopatek
8.
hodnocení hrudníku
9.
krční úsek z laterálního pohledu
10. držení zad 11. držení hrudníku 12. hodnocení dolních končetin 39
5. 2. 1
Frontální pohled
Hodnoty výskytu správného a vadného držení v oblasti hlavy jsou téměř vyrovnány. U 49 % dívek bylo vyhodnoceno správné držení. Mírně skloněnou hlavu, otočenou na pravou stranu splňovalo 27 % a 24 % mělo hlavu skloněnou a otočenou na levou stranu. V jednom případě šlo o vadné držení, kdy byla hlava výrazně skloněná na pravou stranu. Ve 30 % byla také zaznamenána kombinace vadného držení hlavy s problémy u pletence ramenního. Držení pletence ramenního patří mezi nejvíce zatěžované oblastí. Ramena ve stejné výši byly pozorovány pouze u 37 % dívek. Pravé rameno výše než levé s osou ramen mírně zešikmenou má 35 % a 28 % má levé rameno výše než druhé. V jediném případě šlo o vadné držení, kdy bylo levé rameno podstatně výše než druhé a linie krk-ramena byla asymetrická. U 22 % dívek bylo potvrzeno špatné držení u pletence ramenního v kombinaci s držením zad. Dívky mají správné držení zad a vzpřímenou páteř z 66 %. Ve 30 % dominuje vybočení vpravo s naznačenou asymetrií lopatek, což koresponduje s nálezem u držení pletence ramenního. Páteř vybočenou vlevo mají 4 % dívek. U žádné z dívek nebylo potvrzeno vadné držení s výrazně vybočenou páteří a asymetrickou podobou jednotlivých úseků trupu. Kombinace vadného držení zad a pánve se vyskytla u 20 %. V oblasti pánve z 54 % převažují hodnoty nesouměrnosti linie boků. Levý bok poněkud výše než druhý má 36 % dívek a zbylých 18 % má pravý bok výše než druhý. U žádné dívky nebylo potvrzeno vadné držení této oblasti s výraznou asymetrií pánve a vysunutím vertikální osy. Výsledky nesouměrnosti linie boků souhlasí s výše uvedenými výsledky v oblasti zad i pletence ramenního. Kanásová v průběhu dvou let uvádí v oblasti hlavy téměř neměnné výsledky. Při prvním měření mělo dokonalé držení tj. vzpřímenou hlavu se zatáhnutou bradou 95,9 % chlapců a 90,5 % dívek. U sledovaného znaku nebyly pozorované rozdíly z hlediska pohlaví, ale malé pozitivní změny proběhly u chlapců. Tento znak měl nejmenší rozdíly od normálu. Při prvním vyšetření obrysů boků a ramen diagnostikovala Kanásová dokonalé držení tj. souměrné a horizontální postavení ramen a boků v rovině u 53,5 % chlapců a 54,8 % dívek. Správné držení tj. lehce porušené obrysy uvedla slovenská autorka u 44,9 % chlapců a 42,9 % dívek. V průběhu dvou let nepozoruje výrazné změny k horšímu nebo lepšímu držení a u sledovaného znaku nebyly pozorované rozdíly z hlediska pohlaví.
40
5. 2. 2
Sagitální pohled
Správné držení krčního úseku z laterálního pohledu s mírnou krční lordózou a vzpřímenou šíjí má 64 %. Vadné držení, kdy je krk vysunutý vpřed společně s hlavou a brada je v protrakci, nebylo sledováno u žádné dívky. U 16 % dívek je nesprávné držení krčního úseku v kombinaci s další hodnocenou oblastí a to s hodnocením hrudníku. Očekávaná spojitost mezi vysunutím krčního úsekem vpřed a zakulacením hrudní části páteře se nepotvrdila. Ve dvou případech tj. u 4 %, bylo zaznamenáno vadné držení hrudníku, kdy sternum bylo oploštěné, hrudník plochý, stlačený dovnitř a hlava předsunutá. Správné držení má 66 % a zbylých 30 % dívek má hrudník plošší a sternum mírně oploštěné. Kombinace ploššího hrudníku a zakulacení zad se ukázala pouze u 8 % dívek. Správné držení těla v oblasti ramen a lopatek bylo sledováno u 60 % a u 38 % byly ramena mírně vysunutá vpřed s mírným kyfotickým obloukem páteře. Vadné držení, kdy ramena byly výrazně vysunuty dopředu, lopatky vyčnívaly dozadu a střed pletence byl mimo osu těla, byl zaznamenán v jednom případě. U 22 % se vysunutá ramena vpřed s kyfotickým obloukem kombinují s plošším hrudníkem. Držení trupu dosahuje po hodnocení břicha nejvyšších hodnot vadného držení těla a je tedy jednou z nejvíce zatěžovaných oblastí. Správné držení, kdy vertikální osa prochází kloubem ramenním a kyčelním má 40 % dívek, 56 % má trup nakloněný mírně vzad. Vadné držení s trupem výrazně nakloněným vzad a vertikální osou neprocházející středem kloubů bylo sledováno ve dvou případech. Problémy s držením trupu v kombinaci s vadným držením v bederní oblasti má 48 % dívek. Spojitost vadného držení trupu, břicha a bederní oblasti se objevila u 36 %. Nejvíce zatěžovanou oblastí s nejvyššími hodnotami je oblast břicha. Vadné držení s výrazně vyčnívajícím a ochablým břichem bylo zaznamenáno v 5 případech. Pouze 24 % dívek má držení správné. Správné držení bederní oblasti s fyziologickou křivkou bederní lordózy mezi 3 – 5 cm se vyskytovalo u 62 % dívek. Vadné držení s vysokými hodnotami bederní lordózy a vytlačeným břichem vpřed bylo pozorováno v jednom případě. Vzhledem k vysokým hodnotám (66 %) více klenuté břišní stěny lez očekávat, že s přibývajícím věkem dívek se bude postavení v bederní oblasti páteře zhoršovat. Hodnocení držení hrudníku ukázalo, že pouze 20 % dívek má mírné zakulacení v oblasti hrudní části páteře, ostatní mají správné držení s normální hrudní kyfózou. 41
Správné držení u 96 % dívek bylo ze všech sledovaných segmentů definováno pouze u hodnocení kotníků. Oblast dolních končetin byla vyhodnocena jako nejméně zatěžovaná. Ze sagitálního pohledu Kanásová hodnotila hrudník, lopatky, křivky páteře a břicho. V hrudní oblasti, kde autorka hodnotí stupeň oploštění hrudníku, jsou výsledky srovnatelné u obou pohlaví. Vstupní vyšetření na začátku pátého ročníku vykazuje odchylky od normy. Děvčata z velké části (83,3 %) disponují vynikajícími výsledky v této oblasti bez odchylek, ale u chlapců byla nejpočetnější skupina s mírně oploštěným hrudníkem (57,1 %). Při prvním vyšetření diagnostikovala Kanásová v oblasti lopatek nesprávné držení u chlapců i u dívek. Nejpočetnější skupina děvčat (59,5 %) měla správné držení tj. lehce odstávající lopatky, ale chlapci z 59,2 % disponovali nesprávným držení tj. odstávajícími lopatkami. Při finálním čtvrtém měření byly ve výskytu odchylky od normy zaznamenány intersexuální rozdíly v neprospěch chlapců, kteří vykazovali vyšší procento nesprávného držení než dívky i po ročním cvičebním programu. Další zkoumanou oblastí byly křivky páteře, kde slovenská autorka hodnotí stupeň zvětšení nebo oploštění zakřivení. Při prvním měření diagnostikovala chybné držení u obou pohlaví vyrovnaně. Chlapci měli vynikající držení tj. všechny zakřivení páteře v normě ze 42,9 % a dívky z 52,4 %. Správné držení s mírným zvětšením nebo oploštěním vykazovalo 49 % chlapců a 42,8 % dívek. Po dvou letech sledování nebyly podle autorky rozdíly mezi jednotlivými měřeními nijak významné. Poslední oblastí, kterou se Kanásová zaobírala, byla břišní stěna. Autorka upozorňuje, že tato oblast často podléhá nesprávnému držení a u obou pohlaví byla diagnostikována odchylka od normy. První měření ukázalo, že chlapci z 55,1 % a dívky z 59,5 % disponovali vynikajícím držením se zatáhnutým a plochým břichem. V kategorii se správným držením tj. zatáhnuté břicho, které ale není ploché, bylo 32,6 % chlapců a 35,7 % dívek. V průběhu dvou let se chlapci mírně zlepšili, jinak byly výsledky srovnatelné. Výsledky skupiny 91 žáků Nitranských základních škol z let 2001 – 2003 odhalují následující pořadí oblastí, které nejvíce podléhajících odchýlení od normy: 1.
odstávající lopatky – chlapci i dívky
2.
hrudník – chlapci, křivky páteře – dívky
3.
křivky páteře – chlapci, boky a ramena – dívky
4.
boky a ramena – chlapci, břicho – dívky
5.
břicho – chlapci, hrudník – děvčata
6.
hlava – chlapci, hlava – dívky
42
Nejvíce zatěžované partie
5. 2. 3
Metoda siluetogramů výzkumu z roku 2011 odhalila nejvíce zatěžované oblasti sledovaného souboru. Vysoké hodnoty, které signalizují vadné držení, byly u našeho souboru naměřeny v oblasti břišní stěny, v bederní oblasti, u držení trupu a držení pletence ramenního. Rozdíly najdeme i mezi testovanými třídami. Problémy třídy A se vyskytují převážně v horní části trupu, ale nejvyšší hodnota držení byla naměřena v oblasti břicha. Třída B vykazuje vyšší hodnoty spíše v oblasti dolní části trupu a nejvyšší hodnoty jsou v bederní oblasti (Obrázek 13).
50
naměřené hodnoty DT
45 40 35 30 25 20 15 10 5 0
třída A třída B
Vysvětlivky: 1) hodnoceno z předozadního pohledu: držení hlavy, držení pletence ramenního, držení zad a držení pánve 2) hodnoceno z bočného pohledu: krční úsek z laterálního pohledu, hodnocení hrudníku, DT v oblasti ramen a lopatek, hodnocení držení trupu, břicha, bederní oblasti, držení hrudníku a kotníky Obrázek 13. Vyjádření problémových oblastí třídy A, B 43
5. 3 Adamsův test Měření ukázalo, že pouze 16 % dívek provede předklon plynule a má rozvoj páteře v pořádku tj. bez plochých míst (Obrázek 14). Nejčastější nálezy byly u dívek v hrudní části páteře (40 %). Početnou skupinu tvoří také kombinace plochých míst v hrudní a bederní oblasti. Pouze 16 % sledovaných dívek disponovalo při předklonu plynule zakřivenou páteří bez plochých a nerozvíjejících se míst.
nevyskytují se 16% hrudní 40%
bederní 16% hrudní, bederní 28%
Obrázek 14. Procentuální výskyt oploštěných míst na páteři Asymetrie (Obrázek 15) byla identifikována u 88 % dívek. Vady se vyskytovaly v oblasti paravertebrálních valů, žeber a obratlů. Nejčastější výskyt tj. u 63 % dívek, byl v hrudní oblasti. Uvedené vady byly viditelné z pohledu od hlavy nebo od hýždí. Výsledky korespondují se zjištěnou asymetrií v oblasti pletence ramenního a celkové křivky zad. Větší nebo vystouplejší paravertebrální valy byly pozorovány u 78 % studentek. Z této skupiny má 48 % dívek výraznější pravý val a zbylých 30 % má asymetrický a výraznější levý val. Vystouplá a vyvýšená žebra má 20 %. Polovina má asymetrie na pravé a polovina na levé straně.
Obrázek 15. Kontrola asymetrie obrysu zad v předklonu (Berdychová, 1972, 20) 44
5. 4 Morfologický typ nohy Nejméně častým typem nohy je noha antická, kterou mělo 14 % dívek. Širokou neboli kvadratickou nohu jsme zaznamenali u 22 %. Ze sportovního hlediska je nejvýhodnější egyptská noha a tou disponuje 64 % dívek (Obrázek 16). Tento nález jsme předpokládali. Vařeka a Vařeková (2009) uvádí egyptský typ za nejběžnější u evropské populace.
antická 14% široká 22%
egyptská 64%
Obrázek 16. Procentuální výskyt egyptské, antické a kvadratické nohy 5. 5 Pohybová aktivita sledovaných dívek Pohybová aktivita napomáhá kromě formování postavy a udržení zdraví také odbourat stres. K oblíbeným pohybovým aktivitám žen patří aerobik různého druhu a osobní trénink. Studiem na toto téma se zabývali autoři Kilbergerová, Šelingerová, Šelinger a Kampmiller (2006). Frömel, Novosad a Svozil (1999) uvádějí, že u dívek všech věkových kategorií je v popředí zájmu plavání, tanec, aerobik, bruslení a sjezdové lyžování. S přibývajícími lety u dívek přibývá zájem o turistické aktivity, kondiční kulturistiku, rytmické pohybové aktivity jako je např. aerobik a klesá zájem o atletiku a sportovní hry. Vyučovací jednotky tělesné výchovy jsou hlavní zárukou realizace minimální pohybové aktivity. U většiny žáků mají pozitivní vliv na udržení alespoň částečné tělesné kondice. Se vzrůstajícím věkem dochází k poklesu objemu pohybové aktivity, kdy nejkritičtějším obdobím pro chlapce je vysokoškolské studium a pro dívky je to středoškolské a vysokoškolské studium (Frömel, Novosad, & Svozil, 1999). 45
Nejvíce kritické je adolescenční období studentek středních a vysokých škol. Právě v tomto období by škola měla vytvářet co nejvíce možností pro zapojení dívek do různých forem pohybové aktivity. Podíl sportovní aktivity je u dívek ve volném čase nedostačující a postupně se přidává i pokles podílu chůze v celkovém objemu pohybové aktivity dívek. Vzniká nebezpečí poklesu tělesné zdatnosti a zvýšení úrovně zdravotních rizikových faktorů (Frömel, Novosad, & Svozil, 1999). Denní příděl pohybové aktivity s potřebnou intenzitou je u dívek 65 – 75 minut. Tuto hodnotu uvádí Frömel, Novosad a Svozil (1999) jako nezbytnou. Při překročení 100 minut dochází k udržení stávajícího zdravotního stavu a více než 120 minut je předpokladem pro mírné zvyšování tělesné zdatnosti. Dívky ze sledovaného souboru tráví 32 hodin týdně ve škole. Z toho jsou pouze dvě hodiny věnovány tělesné výchově. Byla vypracována anonymní anketa (Příloha 3) pro zmapování pohybové aktivity testovaného souboru v rámci jednoho týdne. První část ankety byla zaměřena na sporty, které dívky provozují pravidelně. Tréninkové dávky uvedlo 58 % dotázaných, z toho 48 % uvedlo tréninky jednou nebo dvakrát týdně v délce 60 nebo 75 minut. V celkovém součtu se počet hodin strávených tréninkovým zatížením pohyboval od 60 minut až po dvanáct hodin týdně (Obrázek 17). Druhá část byla zaměřena na volnočasové aktivity, které dívky provozují během týdně. Dotazované studentky si mohly vybrat z fyzicky náročnějších aktivit např. jízda na kolečkových bruslích, jízda na kole, plavání a běh nebo z méně náročnějších činností, ke kterým patřily procházky. V anketě také existovala možnost uvést vlastní aktivity. Z vyjmenovaných sportů provozuje nejméně studentek plavání a běh. Jednou nebo dvakrát týdně chodí plavat 7 % a běhat 11 % dívek z testovaného souboru. Fyzicky méně náročnou aktivitu (procházky) označilo 33 % dotázaných dívek. Nejoblíbenějšími aktivitami byly kolečkové brusle a jízda na kole. Těmto sportům se poměrně pravidelně věnuje nejvíce dívek až 25 % (Obrázek 18). Protože byly pozorovány rozdíly v množství volnočasové aktivity mezi skupinou dívek s pravidelnými tréninky a bez tréninkového zatížení, rozdělili jsme dívky do dvou skupin. Skupina A je charakteristická pravidelným tréninkovým zatížením. Skupina B v anketních lístcích uvedla pouze volnočasové aktivity. Ukázalo se, že skupina A i ve volném čase provozuje sport ve větší míře, než skupina B. Alespoň jednou týdně provozuje pohybovou aktivitu 96 % dívek, zbylé 4 % dívek patří do skupiny B a v anketě neuvedly žádný sport. Zaznamenaly pouze odpověď „procházky“, což je u adolescentních dívek z hlediska intenzity zatížení nedostatečné. 46
8 7
doba provozované aktivity
7 6
6
1 hodina
6 počet dívek
1,5 hodiny 5
2 a více hodin
4 3 2
2
2
2 1
1
1
1
1
1
1 0 1x týdně
2x týdně
3x týdně
4x týdně
Obrázek 17. Znázornění doby tréninků dívek během týdne
plavání 7% běh 11%
procházky 33%
kolečkové brusle 24% jízdní kolo 25%
Obrázek 18. Vyjádření nejčastěji provozovaných aktivit ve volném čase
47
6x týdně
6 ZÁVĚRY Testovaný soubor zahrnoval 50 dívek ve věku od 15 do 16 let. Z výsledků, které byly získány metodou hodnocení držení těla pomocí siluetogramů jednotlivých částí těla, vyplývá, že u sledovaného souboru je vysoký výskyt chybného držení těla. U žádné z dívek nebylo diagnostikováno dokonalé ani vadné držení těla. Mezi nejvíce zatěžované oblasti těla patřila oblast dolní části trupu, konkrétně břišní stěna a bederní oblast. Vysoké hodnoty vadného držení zaznamenala i oblast pletence ramenního. Adamsův test ukázal u 40 % dívek nález oploštění křivky páteře v hrudní oblasti. Asymetrie zad, která byla identifikována u 88 % dívek z pohledu od hlavy nebo od hýždí, byla nejčastěji pozorována v oblasti paravertebrálních valů. Průměrná výška sledovaných dívek byla 164,4 cm, průměrná hmotnost byla 60 kg a průměrné hodnoty BMI ukazovaly 22,2 kg/m2. Při analýze hodnot BMI souboru měla část dívek problémy s podvýživou, nadváhou nebo obezitou. Nejčastějším typem byla egyptská noha (u 64 % dívek), druhá nejpočetněji zastoupená skupina byla široká noha (22 %) a nejméně studentek (14 %) disponovalo antickou nohou. Spojitost mezi vadným držením těla a typem nohy nebyla potvrzena. Pohybovou aktivitu souboru zjišťovala anketa orientovaná na tréninkové zatížení a volnočasové aktivity. Pravidelné tréninkové dávky uvedlo 58 % dotázaných a mezi dívkami jsou v této oblasti velké rozdíly.
48
7 SOUHRN Cílem bakalářské práce byla analýza držení těla studentek prvního ročníku Gymnázia Jana Blahoslava a Střední pedagogické školy v Přerově. Teoretická část se věnuje svalovým dysbalancím, druhům vadného držení a morfologickému typu nohy. Výzkum proběhl v květnu roku 2011 a testovaný soubor zahrnoval 50 dívek ve věku od 15 do 16 let. V praktické části byla měřena tělesná výška a hmotnost, k hodnocení držení těla byly využity siluetogramy podle metody měření Jaroše a Lomíčka, zkoumán byl morfologický typ nohy a hodnocen byl i Adamsův předklon a asymetrie zad. Dívky byly dále požádány o vyplnění anketních listů o pohybové aktivitě. U sledovaného souboru byl vysoký výskyt chybného držení těla a mezi nejvíce zatěžované oblasti těla patřila oblast dolní části trupu a držení pletence ramenního. Adamsův test ukázal u 40 % dívek nález oploštění křivky páteře v hrudní oblasti. Asymetrie zad identifikována u 88 % dívek, byla nejčastěji pozorována v oblasti paravertebrálních valů. Při analýze hodnot BMI souboru měla část dívek problémy s podvýživou, nadváhou nebo obezitou. Nejčastějším typem byla egyptská noha (u 64 % dívek), druhá nejpočetněji zastoupená skupina byla široká noha a nejméně studentek disponovalo antickou nohou. Spojitost mezi vadným držením těla a typem nohy nebyla potvrzena. Pravidelné tréninkové dávky uvedlo 58 % dotázaných a mezi dívkami jsou v této oblasti velké rozdíly.
49
8 SUMMARY
The aim of the bachelor thesis was the analysis of the posture of the first-year girl students from Gymnázium Jana Blahoslava and Střední pedagogická škola in Přerov. The theory part focuses on the muscle imbalances, the kinds of the bad posture and the morphological foot types. The research was carried out in May 2011, the tested sample consisted of 50 girls at the age of 15 to 16. In the practical part the body weight and height was measured, siluetograms were used to asses the posture according to the measuring method of Jaroš and Lomíček. The morphological foot type was examined and the Adams´ forward bend and spine asymmetry was evaluated. The girls were also asked to fill in the questionnaire concerning motion activity. There was a high occurrence of bad posture within the sample, the most strained parts of the body were the lower part of the torso and the shoulder girdle. The results of the Adam´s test showed that 40 % of the sample had the flat curve of the spine. 88 % suffered from the spine asymmetry. Mostly in the area of paravertebral musculature. While doing the BMI value analysis it was discovered that some of the girls suffered from malnutrition, overweight or obesity. The most common type of the foot (64% of the girls) was the Egyptian one, the second was the square foot and the least common was the Greek type. No link between the bad posture and the foot type has been verified. As for the motion activity, there were huge differences within the sample, however 58 % of the interviewed girls practise regularly.
50
9 REFERENČNÍ SEZNAM Bartošková, Z. (1992). Kapitoly z didaktiky zdravotní tělesné výchovy I. Olomouc: rektorát Univerzity Palackého v Olomouci. Berdychová, J. (1972). Učme děti správnému držení. Praha: Olympia. Bláha, P. et al. (1986). Antropometrie československé populace od 6 do 55 let (Československá spartakiáda 1985). Praha: Ústřední štáb Československé spartakiády 1985 ve spolupráci s vědeckometrickým oddělením ÚV ČSTV a Ústavem národního zdraví pro vrcholový sport. Bláha, J. (2005). Idiopatická skolióza – screening, prognostika a konzervativní terapie. Hradec Králové: Gaudeamus. Bláha, P., Krejčovský, L., Jiroutová, L., Kobzová, J., Sedlak, P., Brabec, M., Riedlová, J., & Vignerová, J. (2006). Somatický vývoj současných českých dětí. Semilongitudiální studie. Praha: Karlova univerzita. Bunc, V. (2009). Tělesné složení u adolescentů jako indikátor aktivního životního stylu. Česká kinantropologie. 3, 11 – 17. Čermák, J., Chválová O., & Boltíková V. (1994). Záda už mě nebolí. Praha: Svojtka a Vašut. Čermák, J., & Strnad, P. (1976). Tělesná výchova při vadném držení těla. Praha: Avicentrum, zdravotnické nakladatelství. Čihák, R. (2001). Anatomie I. (2nd ed.). Praha: GRADA Publishing. Frömel, K., Novosad, J., & Svozil, Z. (1999). Pohybová aktivita a sportovní zájmy mládeže. Olomouc: Univerzita Palackého. Hálková, J. et al. (2006). Zdravotní tělesná výchova. Praha: Česká asociace Sport pro všechny. Havlíčková, L., Bartůňková, S., Chválová, O., & Čermák, J. (1991). Zdravotní tělesná výchova. Praha: Sportpropag, podnik ČeSTV pro ČS ZRTV. Hošková, B. (2003). Kompenzace pohybem. Praha: Olympia. Hošková, B., & Matoušová, M. (2007). Kapitoly z didaktiky zdravotní tělesné výchovy pro studující FTVS UK. Praha: Nakladatelství Karolinum. Hrazdírová, Z. (2005). Zdravotní gymnastika, praktická příručka. Praha: Karolinum. Chytilová, L. (2007). Pohybová aktivita a inaktivita studentů vybraných oborů na středním odborném učilišti v Litovli a Prostějově. Tělesná kultura. 30, 71 – 84. Kanásová, J. (2006). Držanie tela u 10 až 12 – ročných žiakov a jeho ovplyvnenie v rámci školskej telesnej výchovy. Nitra: PEEM. 51
Kilbergerová, R., Šelingerová, M., Šelinger, P. & Kampmiller, T. (2006). Vplyv odlišných pohybových programov na zmeny somatických a motorických parametrov u žien vo veku 20 – 50 rokov. Česká antropologie. 56, 65 – 67. Novotná, H. & Kohlíková, E. (2000). Děti s diagnózou skolióza. Praha: Olympia. Kolisko, P. (2003). Integrační přístupy v prevenci vadného držení těla a poruch páteře u dětí školního věku. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Kolisko, P. (2005). Hodnocení tvaru a funkce páteře s využitím diagnostického systému DTP1,2. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého. Kolisko, P., & Fojtíková, M. (2003). Prevence vadného držení těla na základní škole. Ostrava: PROprint spol. s r.o. Lewis, J. S., & Valentine, R. E. (2010). BMC Musculoskeletal Disorders. Clinical measurement of the thoracic kyphosis. A study of the intra-rater reliability in subjects with and without shoulder pain. 9, Retrieved 21. 7. 2011 from EBSCO HOST database: http://web.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=3&hid=106&sid=5fefe5125e2a-4580-b82a-e6607b1461fa%40sessionmgr114 Novotná, H. (2001). Děti s diagnózou plochá noha. Praha: Olympia. Přidalová, M., & Riegrová J. (2008). Funkční anatomie I. Olomouc: Hanex. Přidalová, M., Riegrová J., & Ulbrichová, M. (2006). Aplikace fyzické antropologie v tělesné výchově a sportu: (příručka funkční antropologie) (2nd ed.). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Schwichtenberg, M. (2008). Cvičení pro zdravé klouby (V. Salcman, Trans.). Praha: Grada Publishing. (Originál vydán 2006). Suciu, O., Nemes, D. I. A., Poenaru, D. V., Nita, A., Onofrei, R. R., Amaricai, C. E., Popa, D., Dragoi, R., Catan, L., Andrei, D., & Surducan, D. (2010). Timisoara Physical Education and Rehabilitation Journal. The significance of postural re-education in scoliosis, 2, 47 – 54. Retrieved 20. 7. 2011 from EBSCO HOST database: http://web.ebscohost.com/ehost/detail?vid=4&hid=106&sid=fab83a6e-fef8-44f2-92c6aac27c2774d0%40sessionmgr113&bdata=JnNpdGU9ZWhvc3QtbGl2ZQ%3d%3d#db= s3h&AN=57309971 Sigmund, E., Sigmundová, D., Miklánková, L., Frömel, K., & Groffik, D. (2009). Odlišnosti v pohybové aktivitě předškolních dětí ve srovnání s pohybovou aktivitou adolescentů a mladých dospělých. Česká kinantropologie. 4, 50 – 62. Srdečný, V., Osvaldová, V., & Srdečná, H. (1997a). Kulatá záda. Praha: Onyx. Srdečný, V., Osvaldová, V., & Srdečná, H. (1997b). Ploché nohy. Praha: Onyx. 52
Srdečný, V., Osvaldová, V., & Srdečná, H. (1997c). Skoliotické držení. Praha: Onyx. Srdečný, V., Osvaldová, V., & Srdečná, H. (1997d). Správné držení těla. Praha: Onyx. Srdečný, V., Osvaldová, V., & Srdečná, H. (1997e). Zvětšená lordóza bederní. Praha: Onyx. Srdečný, V., & Srdečná, H. (1999). Spinální cvičení. Praha: Onyx. Srdečný, V., & Srdečná, H. (2001). Cvičení podle Klappa. Praha: Onyx. Srdečný, V., & Srdečná, H. (2002). Plavání cvičení pro páteř. Praha: Onyx. Syslová, V. et al. (2005). Zdravotní tělesná výchova. Praha: Česká asociace Sport pro všechny. Školová, M. (1974). Pečujeme o správné držení těla. Praha: Avicentrum, zdravotnické nakladatelství. Vařeka, I., & Vařeková, R. (2009). Kineziologie nohy. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
53
10 PŘÍLOHY Příloha 1. Svalová dysbalance v oblasti krční a hrudní páteře ze sagitálního pohledu Příloha 2. Svalová dysbalance v oblasti pánve a dolní části trupu Příloha 3. Anketa pohybové aktivity
54
Příloha 1.
Svalové dysbalance v oblasti hlavy, krku a horní části trupu (Hošková
& Matoušková, 2007, 63)
Příloha 2. Svalová dysbalance v oblasti pánve a dolní části trupu (Hošková & Matoušková, 2007, 62)
1. Provozujete ve volném čase nějaký druh sportu?
Ano
Ne
Uveďte jaký …………………………………………………………………………………. 2. Máte pravidelné tréninky?
Ano
Ne
a. Jednou týdně
1 hodina
1,5 hodiny
2 hodiny a více
b. Dvakrát týdně
1 hodina
1,5 hodiny
2 hodiny a více
c. Třikrát
1 hodina
1,5 hodiny
2 hodiny a více
d. Vícekrát, uveďte ……………………………………………………………………. 3. Provozujete během týdne nějakou pohybovou aktivitu aspoň hodinu (mimo TV)? a. Brusle
1x týdně
2x
3x
4x a více
b. Kolo
1x týdně
2x
3x
4x a více
c. Plavání
1x týdně
2x
3x
4x a více
d. Běh
1x týdně
2x
3x
4x a více
e. Procházky
1x týdně
2x
3x
4x a více
f. Jiné, uveďte………………………………………………………………………… Příloha 3. Anketa pohybové aktivity třídy A, B