Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta tělesné kultury. Diplomová práce (bakalářská)

Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta tělesné kultury

Výuka neplavců v tureckém městě Canakkale a její komparace s výukou neplavců v Olomouci

Diplomová práce (bakalářská)

Autor: Veronika Bláhová, tělesná výchova – matematika se zaměřením na vzdělávání Vedoucí práce: Mgr Jiří Dub Olomouc 2011

Bibliografická identifikace

Jméno a příjmení autora: Veronika Bláhová Název diplomové práce: Výuka neplavců v tureckém městě Canakkale a její komparace s výukou neplavců v Olomouci Pracoviště: Katedra sportu Vedoucí diplomové práce: Mgr. Jiří Dub Rok obhajoby diplomové práce: 2011

Abstrakt: Bakalářská práce se zabývá podmínkami pro plavání a výukou neplavců v tureckém městě Canakkale. Dále je rozšířena o poznatky týkající se výuky neplavců na Plaveckém stadionu v Olomouci. Na závěr podává komparaci výuky neplavců v obou městech a zdůrazňuje největší rozdíly.

Klíčová slova: plavání, výuka neplavců, Turecko.

Souhlasím s půjčováním diplomové práce v rámci knihovních služeb.

Bibliographical identification

Author´s first and surname: Veronika Bláhová Title of the thesis: Teaching of non-swimmers in Turkish city Canakkale compared to teaching of non-swimmers in Olomouc Department: Department of Sport Supervisor: Mgr. Jiří Dub The year of presentation: 2011

Abstract: This bachelor thesis is oriented on conditions for swimming and teaching of nonswimmers in the Turkish city Canakkale. Moreover, it is extended by information about teaching of non-swimmers at the Swimming Stadium in Olomouc. The thesis compares the teaching of non-swimmers in both cities and highlights the greatest differences.

Keywords: swimming, non-swimmer‘s teaching, Turkey.

I agree the diploma thesis to be lent within the library service.

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně pod vedením Mgr. Jiřího Duba, uvedla všechny použité literární a odborné zdroje a dodržovala zásady vědecké etiky.

V Olomouci dne 1. srpna 2011

………….…………………….....

Děkuji Mgr. Jiřímu Dubovi za odborné vedení a cenné rady, které mi poskytl při tvorbě diplomové práce.

OBSAH

1 ÚVOD .............................................................................................................................. 8 2 PŘEHLED POZNATKŮ ................................................................................................. 9 2.1 Předškolní období .............................................................................................. 9 2.2 Vyučování ......................................................................................................... 10 2.2.1 Senzomotorické učení ........................................................................ 12 2.3 Význam plavání a jeho přínos ........................................................................... 13 2.3.1 Zdravotní význam plavání .................................................................. 15 2.3.2 Výchovný význam plavání ................................................................. 16 2.3.3 Vzdělávací význam plavání ................................................................ 16 2.3.4 Socializační význam plavání .............................................................. 17 2.4 Etapy plaveckého výcviku ................................................................................ 17 2.5 Plavecké způsoby .............................................................................................. 19 2.5.1 Volba prvního plaveckého způsobu ................................................... 19 2.5.2 Technika plaveckého způsobu prsa .................................................... 22 2.5.3 Technika plaveckého způsobu kraul .................................................. 23 2.5.4 Technika plaveckého způsobu znak ................................................... 24 3 CÍLE ................................................................................................................................ 26 3.1 Cíl práce ............................................................................................................ 26 3.2 Dílčí cíle ............................................................................................................ 26 4 METODIKA .................................................................................................................... 27 4.1 Metoda pozorování ............................................................................................ 27 4.2 Metody pro získávání a zpracování dat ............................................................. 28 4.3 Strukturovaný rozhovor s otevřenými otázkami ................................................ 28 5 VÝSLEDKY ..................................................................................................................... 29 5.1. Plavání v tureckém městě Canakkale ................................................................ 29 5.1.1 Podmínky pro plavání v Canakkale ..................................................... 29 5.1.2 Kurz pro neplavce ................................................................................ 31 5.1.3 Plavecké pomůcky ............................................................................... 32 5.1.4 Průběh vyučovací hodiny neplavců ..................................................... 33 5.1.5 Přístup rodičů dětí k výuce plavání ..................................................... 34 5.1.6 Plavání v průběhu školní docházky ..................................................... 34 5.1.7 Plavání dospělých ................................................................................ 35

5.2 Plavání v Olomouci ............................................................................................ 36 5.2.1 Podmínky pro plavání v Olomouci ...................................................... 36 5.2.2 Kurz pro neplavce v Centru plaveckých aktivit v Olomouci ............... 37 5.2.3 Plavecké pomůcky ............................................................................... 38 5.2.4 Průběh vyučovací hodiny neplavců v Centru plaveckých aktivit v Olomouci ................................................................................................... 41 5.2.5 Přístup rodičů dětí k výuce plavání ..................................................... 42 5.2.6 Plavání v průběhu školní docházky ..................................................... 43 5.2.7 Plavání dospělých ................................................................................ 43 5.3 Komparace výuky neplavců v Canakkale a Olomouci ....................................... 45 6 ZÁVĚR ............................................................................................................................. 47 7 SOUHRN .......................................................................................................................... 49 8 SUMMARY ...................................................................................................................... 50 9 REFERENČNÍ SEZNAM ................................................................................................. 51 10 SEZNAM PŘÍLOH ......................................................................................................... 53

1 ÚVOD

Podnětem k vypracování bakalářské práce pro mě byl můj osobní vztah k plavání, který jsem si vybudovala díky studiu na Fakultě tělesné kultury, kde jsem rozšířila své praktické dovednosti i teoretické znalosti v oblasti sportu. V rámci pedagogické praxe v předmětu Specializace plavání a vlastního zájmu jsem rok vedla kurz pro neplavce v Centru plaveckých aktivit v Olomouci. Práce s dětmi mě velmi baví, naplňuje a přináší radost mně i dětem. Využila jsem možnosti studovat 8 měsíců v rámci programu Erasmus v tureckém městě Canakkale. Jelikož je plavání mým velkým koníčkem a součástí zimní přípravy na cyklistickou sezónu, začala jsem pravidelně navštěvovat tamní plavecký bazén. Bylo pro mě velmi překvapující, že úroveň plavání v zemi, která je obklopena mořem, je velmi nízká. Také podmínky pro plavání a výuka neplavců byly odlišné od České republiky, proto jsem chtěla popsat a přiblížit plavání v zemi s jinou kulturou a podmínkami pro život našim obyvatelům. V poslední době si lidé více uvědomují vlastní zodpovědnost za zdraví své i potomků. Velmi se rozšířilo kojenecké plavání a plavání s předškolními dětmi. Stejně jako ostatní živly nás voda fascinuje. Jsme k ní přitahováni a zároveň v nás vzbuzuje respekt. Malé dítě dokáže být vodou plně zaujato po dlouhou dobu, pozorovat proud vody, stavět mu překážky, nořit do vody ruce, brouzdat se vodou a ve vodě si hrát (Čechovská, 2007). „Plavání je nesmírně užitečná dovednost, kterou lze uplatňovat od nejrannějšího věku do pozdního stáří. Čím dříve se dítě naučí plavat, tím lépe pro něj. Při správném postupu získá brzy nejen jistotu pohybu ve vodě, ale i technickou dokonalost a může měřit své síly s ostatními. Plavecký výcvik přispívá k upevňování zdraví a zvyšování tělesné zdatnosti a výkonnosti“ (Hoch, 1980, 10). „Sportování dětí není jen cestou zvyšování výkonnosti a přípravy na závod. Je to dlouhodobá a často velmi složitá výchovná činnost, kterou spolu ruku v ruce vykonají trenéři, vedoucí a rodiče“ (Perič, 2004, 9). „Pohyb, jako jeden ze základních atributů života, představuje pro organismus přirozenou a potřebnou zátěž. Pohybová aktivita patří mezi ty faktory, které se výrazně uplatňují v průběhu fylogeneze i ontogeneze člověka. Kvalita pohybové aktivity v průběhu života jedince se promítá do jeho fyzické výkonnosti, procesu růstu a vývoje, myšlení a schopnosti podávat další výkony. Odráží se jak ve zdraví, tak i v průběhu případné nemoci“ (Miklánková, 2007, 5). 8

2 PŘEHLED POZNATKŮ

Bakalářská práce se věnuje výuce neplavců, proto se v následující kapitole budu zabývat problematikou předškolního období, plaveckými způsoby, významem a přínosem plavání. Rozdělím etapy plaveckého výcviku a jedna kapitola bude o vyučování a senzomotorickém učení.

2.1 Předškolní období

Do předškolního období se řadí děti, které ještě nenastoupili do školy, tj. ve věku od tří do šesti let. Děti nejintenzivněji rostou, vyvíjí se jejich osobnost, řeč, myšlení a paměť. Nástupem do mateřské školy a zájmových kroužků se dítě částečně osamostatňuje od rodičů a dostává se do kolektivu svých vrstevníků, mezi kterými nachází své první kamarády. Začleněním do společnosti si vytváří vlastní názory, postoje a identitu. Poznávání je soustředěno na svět dítěti blízký a na pravidla, která v něm panují. Předškolní děti jsou plné fantazie, velmi zvídavé, jejich nejčastější otázkou je proč.

Nejdůležitější znaky předškolního období dle Vágnerové (2007) jsou: •

poznávání světa – představivost, intuitivní uvažování bez logické regulace, fantazijní zpracování informací,

•

myšlení – ulpívání na zjevných znacích, interpretace reality pro děti přijatelnou a srozumitelnou cestou,

•

kresba – vývoj od fantazijního zpracování tématu k realistickému,

•

paměť – verbální formulace vlastních zážitků,

•

emoce – porozumění vlastním emocím a citovým projevům jiných lidí,

•

socializace – především v rodině, základní normy chování si děti osvojují v mateřské škole,

•

rodina – identifikační vzor, vázanost na ni se postupně zmenšuje,

•

vrstevnická skupina – postupná diferenciace rolí, spolupráce, ale i soupeřivost.

Nejenom pro děti z předškolního období je charakteristická neustálá potřeba pohybu. Tu je ze strany pedagogů, ale především rodičů, nutné podporovat a děti učit novým

9

dovednostem. Nejvhodnější prostředek k osvojování a rozvíjení nových pohybových dovedností je bezesporu hra. Vágnerová (2007) popisuje hru jako prostředek sloužící k vyrovnání se s realitou, kterou často dítě ještě nechápe, tedy k adaptaci k okolnímu světu. Dle mých zkušeností je hra naprosto žádoucí a je nezbytným prostředkem vedoucím k úspěchu. Souhlasím s citátem Jana Ámose Komenského, který praví: „Hra je radost. Učení při hře jest radostné učení.“

2.2 Vyučování

Vyučovaní lze vymezit zcela jednoduše, žáci se učí, pedagog je řídí. Ve skutečnosti je vyučování složitý proces, do kterého vstupuje řada činitelů. Dle (Kolář & Vališová, 2009) je pro pedagoga nutné položit si řadu konkrétnějších otázek: •

Jak se žák učí?

•

Čemu se učí?

•

Co podmiňuje úspěšnost učení?

•

Proč se učí to a ne něco jiného?

•

Jak probíhá onen učební proces?

•

Jakými způsoby pedagog řídí?

•

Čím žákům pomáhá v učení?

•

Co sám poskytuje žákům?

Z předchozích otázek vyplývá, že vyučování je složitou řadou operací a promítají se do něj konkrétní podmínky a situace, jelikož do něj vstupují živí činitelé, pedagogové a žáci. „Vyučování je historicky ustálená forma cílevědomého a systematického vzdělávání výchovy dětí, mládeže a dospělých. Realizuje se především ve školách různých typů a stupňů, v rodině, v různých kurzech a speciálních zařízeních“ (Skalková, 2007, 99). (Zankov, 1971) uvádí, že dobře prováděné vyučování kráčí před rozvojem a že se realizuje především pomocí psychických funkcí, které ještě nedozrály a tím posunuje dopředu jejich formování. Dle Čápa (1993) se vyučování stručně označuje jako proces předávání informací, především dětem a mladistvým, které je připraví na budoucí život. Ve skutečnosti je však vyučování mnohem více. Je to součást přítomného života dítěte, zahrnuje velkou část jeho dne

10

a týdne. Obsahuje nejen poznávání a učení, ale také sociální komunikaci žáka s učitelem, se spolužáky a po návratu domů s rodiči, únavu a volní úsilí, popřípadě tresty za nedostatek úsilí, řešení konfliktů a především rozmanité emoce, jako jsou radost z naučené dovednosti, z jejího osvojení nebo naopak nelibost z nezdaru, strach z neúspěchu nebo z trestu. Také pro pedagoga je vyučování proces s rozmanitými aspekty a formami. Může to být práce zajímavá, ve které se den ode dne získávají nové zkušenosti, ale také může být prožívána jako nudná a únavná, což potom vede k hlubokému zklamání. Naopak v těch správných případech dodává pedagogovi dobrý pocit z plnění životního poslání a z předávání jeho zkušeností dalším generacím. Pokud se žákům nedaří daný úkol či pohybovou činnost plnit, je na místě, aby se zamyslel pedagog, zda vše dělá dobře a zda to není jeho chyba. Častou chybou bývá špatná komunikace mezi edukátorem a edukantem, která je velmi důležitá. Čáp (1993) neopomíná definovat únavu, důležitý faktor vstupující do procesu vyučování. Únava je stav organismu, při kterém se snižuje fyzický a intelektový výkon, zpomalují se reakce, stoupá počet chyb a žák nedokáže vyřešit úlohy, které by v normálním stavu zvládl. Zároveň se mění i prožívání, vzniká pocit únavy, malátnosti, někdy až lhostejnosti, jindy podrážděnosti, klesá žákova motivace k učební činnosti a narušuje se pozornost. Únava závisí na věkových a individuálních zvláštnostech dětí. Čím mladší dítě je, tím dříve se unaví. Ve stejné skupině dětí se nachází čtyřleté, ale třeba i sedmileté dítě. V tomto stádiu ontogeneze znamená už i půl roku vývoje mnoho, děti se liší rozvinutostí pohybů, ale i poznávacích procesů a motivace. Od všech dětí se však očekává to stejné, mladší děti jsou potom v nevýhodě. Některé dítě je zase neobratné a nemotorné a pokud jsou kolem něj šikovnější děti, snižuje se mu sebevědomí a motivace učit se něčemu novému. Čáp (1993) dále uvádí, že ve vyučovací jednotce je neustále velmi důležité, aby děti byly namotivované. Učitel by měl neustále vymýšlet nová cvičení, názorně je předvést, ale také by měl slovně odlišit rozdíly od žákovy dosavadní zkušenosti, souvislost nové činnosti s již osvojenou popřípadě s žákovou životní zkušeností. Nemělo by dojít k nasycení danou činností. Učitel se snaží dosáhnout toho, aby i méně šikovné děti dosáhly úspěchu. Je to pro ně radost a hlavně je to motivuje pro další trénování. V motivaci žáků jsou velké individuální rozdíly. Co je pro některého žáka odměnou, pro jiného nemá význam. Proto je potřeba poznávat, co dětem dělá radost a co je pro ně odměnou. „Cílem vyučování chápeme zamýšlený a očekávaný výsledek, k němuž učitel v součinnosti se žáky směřuje. Tento výsledek je vyjádřen ve změnách, jichž vyučování 11

dosahuje ve vědomostech, dovednostech, vlastnostech žáků a v utváření jejich postojů, názorů, hodnotové orientace a v jejich osobnostním vývoji“ (Skalková, 1978, 18).

2.2.1 Senzomotorické učení

První stádium senzomotorického učení je dle Čápa (1993) počáteční seznámení žáka s činností, se způsobem a podmínkami jejího vykonávání. Žák napodobuje názornou ukázku, využívá učitelovu slovní instrukci i své dosavadní zkušenosti. Poté následuje cvičení, ve kterém žák opakovaně vykonává činnost, kterou se má naučit. Tohle cvičení ale nesmí být bezmyšlenkovité, nezbytným znakem je motivace ke zdokonalení a určitá metoda učení. Důležitá je zpětná vazba, tedy rozbor provedeného pohybu.

Čáp (1993) uvádí následující změny v procesu senzomotorického učení: •

pohyby se stávají přesné a úsporné, začátečník dělá mnoho zbytečných pohybů a vzniká předčasná únava,

•

ustálení, standardizace pohybů, cvikem se překonává nestejnoměrnost a nepravidelnost pohybů,

•

spojení jednotlivých pohybů v plynulou činnost, dílčí pohyby se spojují ve větší soustavy, tím se činnost urychluje a usnadňuje, neboť odpadá rozmýšlení, jak pokračovat v činnosti dál,

•

rytmus,

•

zdokonaluje se vnímání – učením dosahujeme toho, že v krátkém časovém intervalu dokážeme přijmout větší množství informace, dochází k vytvoření vysoce komplexních vjemů, které zahrnují údaje z oblasti několika analyzátorů (pocit vody),

•

změny v úloze jednotlivých druhů vnímání, mnoho činností zpočátku konáme pomocí zrakové kontroly, časem se však zdokonalí hmatové vnímání natolik, že danou činnost můžeme konat i bez centrální zrakové kontroly, stačí nám k tomu kontrola periferní,

•

koordinace vnitřních orgánů s pohyby – je důležité, aby srdeční činnost, dýchání a ostatní procesy uvnitř organismu podporovaly zvýšený svalový výkon a nestávaly se naopak jeho brzdou, což je otázka v řádu měsíců, někdy i roků,

12

•

automatizace pohybů – zpočátku vědomě kontrolujeme mnoho podrobností v činnosti, později to již není nutné,

•

přizpůsobení pohybů proměnlivým podmínkám.

Efektivní senzomotorické učení vyžaduje znalost výsledků a vhodné metody, pochopení principů, sebekontrolu a uvědomělé cvičení, přičemž rozhodující úlohu má zpětná vazba, autoregulační mechanismus založený na této zpětné vazbě a myšlení. Důležitou otázkou metody vyučování je poměr mezi pedagogickým vedením a samostatnou činností žáka. Dítě by mělo přijít zčásti samo na to, jak daný pohyb vykonávat, jak je nejefektivnější a nejméně namáhavý. Celý proces probíhá za současné kontroly pedagoga.

2.3 Význam plavání a jeho přínos

„Měli bychom si všichni uvědomit, že znalost plavání je stejně důležitá jako umět číst, psát, počítat. Děti učíme od nejútlejšího věku určitým životním návykům, neměli bychom zapomínat ani na plavání“ (Švec, 1996, 4). Sedavý způsob života s nedostatkem pohybu je vážným problémem dnešní civilizace. Přitom aktivní trávení volného času slouží jako prevence obezity a s ní spojených vážných civilizačních onemocnění. Plavání se jeví jako velmi vhodná aktivita, dá se provozovat ve všech ročních obdobích, od dětství až do stáří, je vhodné i pro ty, kteří se nemohou normálně pohybovat po zemi, odlehčuje pohybovému aparátu, napomáhá správnému držení těla a zvyšuje vitální kapacitu plic. Dovednost plavat nám může zachránit život. Thomas (2005) zdůrazňuje, že dobří plavci jsou více v bezpečí než neplavci. Být dobrým plavcem však neznamená záruku absence zranění či utopení se. Výhodou je, pokud jsme k aktivnímu trávení volného času vedeni od svých dětských let. Vytvoříme si návyk, který nám s větší pravděpodobností vydrží po celý život a ve velké míře přispěje ke zkvalitnění našeho života. Pobyt ve vodě, otužování se a cvičení se do dětského myšlení dostává jako návyk a tím prospěšně ovlivňuje celý jeho život. Pokud je součástí láska, laskavost a péče, plavání se stává radostí a zábavou, nikoli jen cíleným cvičením.

13

„Plavání má mnohostranný význam. Jeho účinek je rozdílný podle toho, k jakému účelu a za jakých podmínek se provádí. Svou specifikou je vynikajícím prostředkem tělesné výchovy. Využívá se v různých oblastech tělesné kultury, a je proto její součástí. Je vhodnou formou pohybové aktivity v každém věku, a to i tehdy, nemůže-li se člověk normálně pohybovat po zemi. Plavat mohou i lidé méně zdatní, štíhlí i s nadprůměrnou hmotností, a dokonce i lidé s určitými zdravotními poruchami. Svou podstatou zasahuje plavání i do mimotělovýchovné činnosti a řada současných profesí se bez znalosti plavání neobejde“ (Hoch, 1983, 9).

(Hannula & Thornton, 2001) zdůrazňují, že zábava je hlavním důvodem, proč se mladí plavci začlení do plaveckého týmu. Jako pedagogové bychom na ni neměli zapomínat.

Uznávané přínosy plavání dětí jsou následující: •

prevence utonutí,

•

získání pocitu bezpečí ve vodě,

•

začlenění dítěte do skupiny a společnosti,

•

získání respektu z vody,

•

získání správných návyků ve vodním prostředí,

•

schopnost učit se, následovat příklad,

•

přijmutí jiné než rodičovské autority,

•

rozvoj komunikačních dovedností,

•

sebedůvěra, menší závislost na rodičích a okolí,

•

získání správných pohybových návyků,

•

plavání je základem pro budoucí pravidelnou činnost.

V literatuře se setkáváme s několika způsoby dělení významu plavání. Jelikož se má bakalářská práce zaměřuje na plavání dětí, níže uvádím pro děti ty nejdůležitější.

14

2.3.1 Zdravotní význam plavání

(Štorkán 1971) uvádí, že plavání, jako jeden z mála sportů, nejvšestranněji rozvíjí základní funkce lidského organismu. Dále působí na rozvoj pohybového aparátu, dýchacího ústrojí, nervové a oběhové soustavy. „Plavání, zejména pravidelné, přispívá ke zdraví, tělesné a duševní zdatnosti. Plavat mohou i lidé, kteří nemohou pro svůj špatný zdravotní stav nebo poškození pohybového aparátu provozovat jiné druhy sportu“ (Motyčka, 2001, 12). Dle Štorkána (1971) patří plavání mezi sportovní odvětví s největším přínosem pro zvýšení vitální kapacity plic, což můžeme pozorovat již při základním výcviku dětí. Plavání má díky vodorovné poloze těla ve vodě, rovnoměrné a především oboustranné zátěži svalových skupin velmi příznivý vliv na správné držení těla a zakřivení páteře.

Základní zdravotní aspekty plavání dle Bělkové (1994): •

všestranně a rovnoměrně zatěžuje veškeré svalstvo, především však velké svalové skupiny a dále zapojuje do činnosti svaly, které jsou v běžném životě zanedbávány,

•

antigravitační účinky hydrostatického vztlaku odlehčují přetěžované páteři a celému pohybovému aparátu, zejména dolním končetinám,

•

vodorovná poloha těla je prospěšná pro oběhový systém,

•

příznivě působí na rozvoj dýchacího systému, plíce jsou lépe prokrvovány, dochází k jejich posilování,

•

nad vodní hladinou je vzduch čistý, bezprašný a nasycený vodními parami,

•

působí příznivě na termoregulační systém, napomáhá otužování, což vede ke zlepšení odolnosti vůči náhlým výkyvům teplot a infekcím,

•

dochází k velkému rozsahu pohybů dolních a horních končetin, což příznivě působí na udržování kloubní pohyblivosti,

•

pozitivně působí na duševní funkce člověka, pomáhá proti nespavosti, podrážděnosti a depresím,

•

patří mezi cyklická cvičení, která stimulují činnost především srdce a plic, čímž za předpokladu, že je prováděno přiměřenou intenzitou dostatečně dlouhou dobu, napomáhá rozvoji vytrvalostních schopností,

15

•

je tělovýchovnou aktivitou s nejnižším rizikem úrazu.

2.3.2 Výchovný význam plavání

Při výuce plavání se děti vyskytují pro ně v nezvyklém prostředí, ve vodě, což kladně působí na jejich morální vlastnosti, psychiku a upevnění kázně. Děti se navzájem povzbuzují, pomáhají si a kolektiv drží více pohromadě. Učí se novým dovednostem, jsou odpoutáni od rodičů, což vede k jejich částečnému osamostatnění. (Motyčka, 2001) uvádí, že výuka plavání není vždy spojena jen s příjemnými pocity. Děti ve změněných podmínkách a při překonávání větších vzdáleností pociťují určitý druh strachu, chlad, únavu a často i bolest svalů. Úspěch v nich posiluje sebedůvěru ve vlastní síly, odvahu, rozhodnost a duchapřítomnost. Schopnost a vůle zachránit lidský život i za cenu ohrožení vlastního v člověku pěstuje kladné povahové vlastnosti, potlačuje sobectví a egoismus.

2.3.3 Vzdělávací význam plavání

Plavání se v dnešní době řadí mezi základní pohybové dovednosti. Jeho neznalost může zásadně ovlivnit bezpečnost jak dítěte, tak i dospělého člověka. Bělková (1994) uvádí, že utonutí zaujímá mezi tragickými nehodami jedno z předních míst a to zejména s 35 % u dětí ve věku od šesti do deseti let, respektive 33 % u tří až šestiletých dětí. Motyčka (2001) upozorňuje, že i bez mimořádných tělesných předpokladů je každý člověk schopen naučit se plavat všemi způsoby, přičemž získané plavecké dovednosti v člověku zůstanou po celý život. Pobyt ve vodě, výcvik a výuka specificky obohacují život člověka o ničím nenahraditelné prožitky. Dále zdůrazňuje, že tato komplexní dovednost je nejlepší ochranou před utonutím, umožňuje člověku předávat své znalosti jiným a především v případě potřeby zachránit lidský život. Bez určité úrovně znalosti teoretických vědomostí výuka plavání není možná. Při praktickém výcviku cvičitelé nebo učitelé uplatňují nejnovější poznatky z pedagogiky, tělesné kultury a z lékařských věd (hygiena, fyziologie, kineziologie, sportovní lékařství). Pouze harmonické skloubení praktických dovedností s teoretickými znalostmi vytváří předpoklad úspěšné výuky plavání. Toto vzdělávání je nikdy neukončeným procesem a jedinou zárukou dosahování stále lepších výsledků v didaktické praxi (Motyčka, 2001).

16

2.3.4 Socializační význam plavání

Dítě si na vodní prostředí nejlépe přivykne formou her, které se tím stávají velmi důležitým socializačním faktorem. Dle Bělkové (1994) se dítě ve svém ontogenetickém vývoji seznamuje s organizovanou formou výuky v rámci pohybových aktivit poprvé formou plaveckého výcviku. Navazuje společenské vztahy, dochází k nové interakci dítě – cvičitel a navzájem mezi ostatními dětmi. Dítěti se na základě úspěšných pokusů dostává pochvaly, čímž dosahuje prvního sociálního uznání. Mohu potvrdit, že velkou nevýhodou pro dítě je, pokud jeho rodiče neumí plavat. Budují v dítěti myšlenku, že voda se rovná něčemu nebezpečnému. Dítě má potom přirozeně z vody strach, který se s postupujícím věkem hůře odbourává.

2.4 Etapy plaveckého výcviku

„Plavecká výuka je dlouhodobý otevřený proces, který probíhá optimálně ve třech na sebe navazujících a vzájemně se ovlivňujících etapách“ (Bělková, 1998, 6). Těmito etapami jsou: •

přípravná etapa,

•

základní etapa,

•

zdokonalovací etapa.

Více se zmíním o etapě přípravné, která by v ideálních podmínkách měla proběhnout v předškolním věku. Jejím úkolem je hlavně adaptace smyslových orgánů na vodní prostředí. Čechovská (2008) dále řadí do přípravné etapy plavání kojenců a batolat, kde je hlavním prostředkem za použití písniček či básniček hra. Voda působí na děti velmi rušivě, proto volíme jednoduchá cvičení zaměřená na rozvoj pocitu vody, rovnováhu a orientaci ve vodě. Hlavním cílem je osvojení základních plaveckých dovedností.

Čechovská (2008) upozorňuje na pět skupin základních plaveckých dovedností, které by děti měly v průběhu přípravné etapy zvládnout:

17

•

plavecké dýchání – výdechy pod hladinu,

•

zaujmutí hydrodynamické plavecké polohy – vznášení a splývání ve vodě,

•

pád do vody – pády a skoky do vody,

•

orientace ve vodě – ponoření se, potápění,

•

pocit vody – vnímání vodního prostředí a dílčích záběrových pohybů.

Základní etapa spadá také do problematiky mé bakalářské práce. Bělková (1998) za její hlavní úkol považuje zvládnutí pohybové struktury jednoho plaveckého způsobu (kraul, prsa, znak), popřípadě doplněného základními prvky způsobů dalších. Názor na první plavecký způsob se u odborníků rozchází, každý má své výhody i nevýhody.

Lewin (1982) ve své knize uvádí, že úspěch základního plaveckého výcviku dětí závisí na třech hlavních faktorech: •

na odborných znalostech a pedagogických schopnostech vyučujících,

•

na tělesném, duševním a motorickém rozvoji dítěte,

•

na vnějších podmínkách.

Motyčka (2001) se v dělení etap plaveckého výcviku shoduje s Hochem et. al. (1983): •

základní výcvik – seznámit neplavce s vodou, zbavit ho strachu z vody, naučit základní orientaci pod vodou a plavat jedním plaveckým způsobem tak, aby byl schopen bez přerušení uplavat 100-200 m,

•

zdokonalovací výcvik – naučit všechny plavecké způsoby, plavat pod vodou, překonávat vodní překážky ve složitějších podmínkách (vítr, proud, vlny), dopomoc, záchranu tonoucího a poskytnutí první pomoci,

•

sportovní plavání – je systematický proces zdokonalování individuálního stylu a zvyšování výkonnosti s cílem dosáhnout co nejlepšího sportovního výkonu se správně zvládnutou plaveckou technikou.

18

2.5 Plavecké způsoby

2.5.1 Volba prvního plaveckého způsobu

„Je důležité, aby se děti nenaučily jen nějak plavat, ale aby se naučily plavat správně a kvalitně. Jen tak pro ně bude plavání užitečné“ (Čechovská, 2007, 70). Při předplavecké výuce dětí usilujeme především o účinné zvládnutí vodního prostředí. Důsledně dbáme na zvládnutí techniky plaveckých způsobů, chyby by se v budoucnu špatně odnaučovaly. Přeučení nesprávné techniky trvá déle než zvládnutí nové pohybové dovednosti. U dětí nenacvičujeme závodní techniku plaveckých způsobů, ale její základní a jednoduchou strukturu. „Na otázku, který plavecký způsob bychom měli vybrat jako první, odpovídají plavečtí odborníci nejednoznačně“ (Čechovská, 2008, 29). Zpravidla každý má svou filozofii výběru podloženou určitými argumenty. Každý plavecký způsob má své výhody i nevýhody. U kraulu dětí panují obavy ze zvládnutí souhry mezi pohyby paží a dýcháním. U znaku se děti často těžce sžívají se splývavou polohou. Plavecký způsob prsa je technicky těžší, zvládají ho lépe dívky, které jsou více soustředěné a z hlediska koordinačních schopností více nadané. Prsařský způsob je náročnější na podmínky výuky, vyžaduje vedení pohybu instruktorem ve vodě (Čechovská, 2008).

Ve stručnosti uvádím klady a zápory jednotlivých plaveckých způsobů: •

Prsa: o klady – uplatnění u seniorů, snadná orientace ve vodě, jednoduché splývání při zvládnutí dýchání do vody, plavání na delší vzdálenosti, o zápory – při absenci dýchání do vody je splývání téměř nemožné, vysoký odpor vody, náročná technika nohou, nepřirozené pohyby v kolenním kloubu, častý výskyt nesouměrného kopu.

•

Kraul: o klady – jednoduchá pohybová struktura, snadnost nácviku kraulových nohou, jednoduchý přechod na znak, vhodný do budoucna pro kondiční plavání, používaný i u jiných sportů (triatlon, vodní pólo), o zápory – složitá souhra dýchání a pohybů horních a dolních končetin, nutnost zvládnout správné dýchání, důležitá poloha těla. 19

•

Znak: o klady – snadnější dýchání, výhodná poloha pro opravu chyb, jednoduchý nácvik nohou, nohy jsou podobné kraulovým nohám, o zápory – ztížená orientace, náročná splývavá poloha na zádech.

•

Motýlek: o pro svou náročnost je zcela nevhodný jako první plavecký způsob.

Neexistuje nejlepší nebo nejhorší volba prvního plaveckého způsobu. Každé dítě je jiné, proto bychom měli ke každému přistupovat individuálně, s originalitou a trpělivostí. Dle Čechovské (2008) bylo zkušenostmi z kojeneckého plavání zjištěno, že pro dítě je přirozenější vždy spíše jeden typ pohybů ve vodě a to buď hrabavý současný pohyb končetinami nebo hrabavý střídavý pohyb. Jsme spíše přirození prsaři nebo kraulaři. Tahle přirozená motorika se u začátečníka pozná při vědomě nekontrolované činnosti jako je návrat na hladinu po potopení, po skoku do vody nebo třeba při pohybu pod hladinou. Pokud nám to podmínky dovolí, k těmto znakům bychom zajisté měli přihlížet. Ve většině případů to z důvodu skupinové výuky nejde. Rodič jako učitel plavání by na tuto okolnost měl brát zřetel. Čechovská (2008) dále uvádí, že z historického kontextu je pro střední Evropu typický plavecký způsob prsa. V Americe či Austrálii by nás učili kraul, popřípadě znak s pohybem paží podél boků. Prsařský způsob zde učí až v plaveckém sportovním tréninku. Také v Turecku jsem se u běžné populace na plaveckém stadionu setkala pouze s kraulem nebo znakem. Prsa zde zvládají pouze plavci na výkonnostní či závodní úrovni. V plaveckých školách se jako první učí kraul, popřípadě znak. Trenéři plavání v tureckém Canakkale shodně tvrdí, že znak je nejvhodnějším prvním plaveckým způsobem. Jako dva důvody uvádějí polohu na zádech, při které odpadá dýchání do vody, a jednoduchý nácvik nohou. Rádi by ho učili jako první, vedení plaveckého bazénu jim to ale neumožňuje. Prsařský způsob považují za velmi složitý i přesto, že s plaveckým výcvikem začínají až v šesti letech. V České republice je běžný začátek ve čtyřech letech dítěte, většina plaveckých škol i rodičů volí plavecký způsob prsa, stejně jako u nás v Centru plaveckých aktivit v Olomouci. Podle mých zkušeností je tahle volba, s přihlédnutím k věku dětí, správná. Pokud bych začínala s šestiletým nebo starším neplavcem, volila bych kraul pro menší počet hrubých chyb v technice a pro větší přínos v budoucnu. Pro člověka, který bude v plavání pokračovat jako v celoživotní pohybové aktivitě, ať už pro udržování zdraví, kondice či aktivního trávení volného času, je více vhodná kraulařská technika. Prsa jsou technicky velmi náročná, tudíž 20

jen málokdy zvládnutá, což můžeme vidět u běžné populace. Výdech do vody je prováděn špatně, ve většině případů chybí úplně, záběry jsou neúčinné a asymetrické. Tím lidé svému zdraví více škodí než prospívají. Čechovská (2008) navíc dodává prohlubování svalových dysbalancí, přetěžování šíjového svalstva, krční páteře a zvýraznění nefyziologického zakřivení páteře. Doporučuje vsadit na kraul, který se dá při dodržení správné posloupnosti výuky dobře zvládnout. Lewin (1982) uvádí, že u dětí se nejvíce osvědčuje kraul a znak, což odůvodňuje následovně: •

střídavým zapojováním končetin, zejména paží, je na páteř vyvíjen stálý tah, který má příznivý vliv na elasticitu páteře,

•

dítě při svém individuálním vývoji dospělo ke střídavému a křížovému pohybu paží a nohou při pohybu vpřed (levá noha a pravá paže), stejným principem tělo pracuje i při kraulovém pohybu v poloze na prsou i naznak,

•

nácvikem kraulových pohybů má dítě základy k osvojení dvou plaveckých způsobů, kraulu a znaku, které jsou předpokladem pro nácvik motýlku, čímž je splněn požadavek všestrannosti pro základní plavecký výcvik,

•

opakovaným cvičením znakového a kraulového pohybu nohou dokáže malý začátečník brzy překonat poměrně velkou vzdálenost s využitím plavecké destičky, tím rozvíjí vytrvalost.

V Canakkale, které je na daleko nižší plavecké úrovni než Olomouc, se běžná populace dopouští výrazných chyb při kraulu. Mezi nejzávažnější mohu zařadit absenci dýchání do vody, hlava je neustále nad vodní hladinou, tělo je po celou dobu přetočeno na jednu stranu, nedotažený záběr paží, jejich špatný přenos, pohyby nohou neúčinné, vycházející z kolenního kloubu, s nepropnutými chodidly prováděny nad hladinou. Tím jsem pouze chtěla podložit fakt, že volba prvního plaveckého způsobu je velmi komplikovanou otázkou a vyplatí se začít prvky z více plaveckých způsobů. Teprve po jejich zvládnutí je možno přistoupit na základní nácvik jednoho plaveckého způsobu. Níže se budu zabývat technikou plaveckého způsobu prsa, kraul a znak.

21

2.5.2 Technika plaveckého způsobu prsa

Jedná se o nejrozšířenější plavecký způsob, který je také nazýván klasickým. Svým provedením připomíná plavání žáby. Zmínky nacházíme již v prvních učebnicích plavání. Dítě vzhledem ke svým omezeným pohybovým možnostem ještě nezvládá dokonalou techniku plaveckého způsobu. Budu se zabývat prvky techniky typické pro děti.

Čechovská (2007) ji charakterizuje následovně: •

poloha těla by měla být vodorovná nebo jen mírně šikmá, zpevněná, ale ne křečovitá, bez prohnutí, končetiny nebývají propnuté, ale nesmí být povolené,

•

hlava je v prodloužení trupu (čelo mírně z vody, brada může být mírně přitažená k hrudníku),

•

dolní končetiny provádějí symetrický a současný pohyb, nastavení chodidel je správné, záběr může být širší, nebo naopak pohyb nemusí být proveden v plném rozsahu, dynamika může být jen naznačená,

•

paže mohou být blíže povrchu, rozsah pohybu může být větší, dítě vyvíjí vyšší tlak směrem dolů s efektem vyššího zdvihu pro vdech,

•

mírně sevřené pěstičky, jelikož děti ještě nemají dostatek sil k odtlačení vody vzad,

•

paže s dýcháním – vdech je mírně delší, ústa jsou výše nad hladinou, návrat do splývání může být pomalejší, nesmí ale přerůst v chyby způsobující přerušení pohybu,

•

souhra – blíží se současnému pohybu končetin, krátké splývání, delší vdech.

Usilujeme o pomalé pohyby a dlouhou fázi splývání. Souměrnost pohybů končetin, správné nastavení chodidel, úplný výdech do vody a správná poloha hlavy jsou nutným požadavkem. Velký důraz klademe na chyby, které musíme okamžitě opravovat, aby nedošlo k jejich osvojení. Dítě se teprve učí, chyby by téměř neměly být, možné jsou v případě, že dítě učili plavat rodiče.

22

Nejčastější chyby při plaveckém způsobu prsa u dětí dle Čechovské (2007): •

klesající nohy, křečovitá poloha těla, stále zdvižená hlava, křečovité držení hlavy v záklonu,

•

krčení nohou pod břicho, vyčnívající zadek z vody,

•

nesouměrnost v pohybech nohou, kdy se jedno koleno krčí směrem dovnitř a druhé směřuje ven,

•

nesouměrnost v nastavení chodidel, kdy jedno zabírá nártem,

•

výdech není proveden do vody,

•

neúplné nastavení chodidel („nejsou fajfky“),

•

chybí fáze splývání,

•

pohyby končetin jsou malého rozsahu a rychlé.

2.5.3 Technika plaveckého způsobu kraul

Kraul je nejběžnějším plaveckým způsobem v kondičním plavání a je součástí jiných sportů. Díky své efektivnosti a nízké náročnosti pohybu se jeví jako nejvhodnější. Pro dítě je dokonalá technika téměř nemožná, proto tolerujeme níže uvedené odchylky, které nevykazují hrubé chyby.

Čechovská (2007) charakterizuje techniku kraulu dětí následovně: •

vodorovná nebo jen mírně šikmá a zpevněná poloha těla bez prohnutí, končetiny nebývají propnuté, ale nesmí být povolené,

•

hlava je v prodloužení trupu,

•

nohy se pohybují nahoru a dolů, jejich pohyb je mírný, stačí podporovat polohu těla,

•

toleruje se pohyb v malém rozsahu i v rozsahu více nahoru, ale nesmí být příliš krčena kolena,

•

paže se zanořují mírně pokrčené, jelikož dítěti dělá problém paže „vytažená“ z ramene,

•

paže nezabírá zcela po esovité křivce, ale nesmí být daleko od podélné osy těla,

23

•

ruce mohou být v mírné pěstičce, paže nedokončuje zcela napnutá, vytahuje se mírně od těla a přenáší se zcela napnutá bočním obloukem,

•

paže se buď mírně dobíhají nebo se nedobíhají vůbec (téměř střídavá souhra),

•

rozkyv ramen je nenápadný nebo výrazný,

•

dýchání je prováděno pouze na jednu stranu s delším nádechem.

Usilujeme o uvolněné, pomalé pohyby a klademe důraz na vysokou polohu těla. Nezbytné je provedení krátkého vdechu ve správnou dobu a úplného dlouhého výdechu do vody.

Nejčastější chyby při plaveckém způsobu kraul u dětí dle Čechovské (2007): •

příliš šikmá poloha těla, zdvižená hlava,

•

nohy se krčí pod tělo a tlačí jen vzad,

•

pohyb v kotnících není uvolněný, chodidla jsou ohnutá,

•

paže zabírají příliš ohnuté v lokti, zanořují se skrčené těsně u hlavy nebo naopak daleko od podélné osy těla,

•

vytažení ruky je daleko od těla, příliš krátký záběr,

•

přenos paže začíná rukou a předloktím (nízký loket) nebo obloukem daleko od těla,

•

nádech je proveden záklonem hlavy nebo je zpožděný a probíhá současně s přenosem paže,

•

paže se dobíhají v připažení,

•

nepravidelnost v práci nohou,

•

krátké a zrychlené pohyby končetin.

2.5.4 Technika plaveckého způsobu znak

Znak se narozdíl od plaveckých způsobů prsa a kraul plave v poloze na zádech, kdy je usnadněno dýchání, což je velkou výhodou pro děti. Nejobtížnější je zaujmutí a udržení znakové splývavé polohy. Pohyb nohou má stejné zásady jako kraulový pohyb a pohyb paží je jednodušší než kraulový pohyb.

24

Čechovská (2007) popisuje vývojovou techniku plaveckého způsobu znak následovně: •

vodorovná poloha je pro dítě obtížná, v závislosti na úrovni podsazení pánve a poloze hlavy je více nebo méně šikmá poloha,

•

mírně přitažená brada nebo záklon hlavy se toleruje,

•

nohy se v zásadě pohybují nahoru a dolů, dokážou podpořit polohu těla, pohybují se jen pod hladinou nebo mohou cákat, přičemž ale kolena nejdou z vody,

•

paže se zanořují mírně pokrčené nebo dál od podélné osy těla, zanoření je rychlejší, nezabírají po optimální křivce, ale nejdou jen pod tělo, ruce se mohou dostávat do mírné pěstičky,

•

paže nedokončuje záběr zcela napnutá, vytahuje se mírně od těla a může se přenášet mírně pokrčená, paže se mohou minimálně dobíhat v připažení,

•

pohyby jsou krácené a zrychlené, což je nutné postupně odstraňovat.

Předpokladem je zvládnutí splývavé polohy s rukama ve vzpažení a pohyb nohou bez hrubých chyb. Usilujeme o pomalé a uvolněné pohyby a klademe důraz na polohu těla. Snažíme se dosáhnout uvolněné splývavé polohy. Dítě vedeme k záběrům spíše napnutými končetinami.

Čechovská (2007) uvádí následující nejčastější chyby plaveckého způsobu znak u dětí: •

poloha těla je příliš šikmá, vysazená pánev a předkloněná hlava,

•

nohy se příliš krčí v kolenou, kolena jdou z vody a pohyb je veden vzad,

•

pohyb v kotnících není uvolněný, chodidla jsou ohnutá,

•

paže se zanořují skrčené a těsně u hlavy nebo daleko od podélné osy a zanoření je rychlé, paže zabírá příliš ohnutá v lokti, hrudník se zvedá z vody a poté se zanořuje,

•

vytažení paže je daleko od těla nebo je záběr příliš krácen, přenos probíhá s pokrčenou paží, paže se výrazně dobíhají v připažení,

•

dítě zadržuje dech,

•

dítě se ve vodě kýve,

•

nohy nepracují pravidelně.

25

3 CÍLE

3.1 Cíl práce

Cílem bakalářské práce je popsat výuku neplavců v Canakkale a podmínky pro plavání v Turecku.

3.2 Dílčí cíle •

popsat podmínky pro plavání v Canakkale,

•

popsat výuku neplavců v Centru plaveckých aktivit v Olomouci,

•

popsat podmínky pro plavání v Olomouci,

•

porovnat výuku neplavců v Canakkale a v Centru plaveckých aktivit v Olomouci,

•

porovnat podmínky pro plavání v Canakkale a Olomouci,

•

rozšířit povědomí obyvatel České republiky o plavání v Turecku.

26

4 METODIKA

Zdrojem pro práci byly mé osobní zkušenosti s výukou neplavců na Plaveckém stadionu v Olomouci, které jsem porovnala s výukou plavání neplavců v tureckém Canakkale při mém pobytu v zahraničí v rámci programu Erasmus. Zúčastnila jsem se tam deseti vyučovacích jednotek plavání a v pěti jsem se zapojila aktivně do výuky. Další potřebné informace jsem získala rozhovorem s místním trenérem a cvičitelem plavání, který se stal stěžejním zdrojem informací o výuce neplavců a podmínkách pro plavání v Turecku vzhledem k absenci anglické i německé literatury o tureckém plavání. Zbylé informace jsem čerpala z českých i anglických knih o plavání a pro sběr dat jsem také využila internetové zdroje.

4.1 Metoda pozorování

Pozorování je samozřejmou částí mnoha výzkumných akcí kvalitativního charakteru. Jednání a chování lidí jsou cílem prakticky každého zkoumání, které se týká jedince nebo skupiny. Je zcela přirozené pozorovat různé projevy lidí. Rozhovory obsahují vždy směs toho, co je, a toho, co si o tom respondent myslí. Pozorování naproti tomu představuje snahu zjistit, co se skutečně děje (Hendl, 2008). Podle Geista (1992) je pozorování metodický, záměrný, cílevědomý a plánovitý proces, při kterém probíhá se soustředěnou pozorností poznávání předmětu pozorování smyslovým vnímáním. Na plaveckém bazénu v Canakkale jsem se zúčastnila deseti lekcí výuky neplavců v délce čtyřiceti pěti minut. První dvě lekce jsem pouze pasivně pozorovala výuku, při které jsem se zaměřila na práci cvičitele a na odezvu dětí. V dalších třech lekcích se se mnou výuky zúčastnil turecký kamarád, který mi překládal pokyny pro děti. Těchto pět lekcí mi posloužilo jako příprava pro mou participaci v následujících pěti lekcích, ve kterých jsem se zapojila do výuky a prostřednictvím kamaráda zadávala dětem jednotlivá cvičení a zábavné hry. Pozorování výuky mi posloužilo především pro nastínění systému výuky v Canakkale a na jeho základě jsem si připravila otázky pro cvičitele plavání Yenela Kilince [jenela kilinče].

27

4.2. Metody pro získávání a zpracování dat

Hendl (2005) popisuje metodu zkoumání dokumentů jako standardní aktivitu v kvalitativním i kvantitativním výzkumu. Dokumenty jsou všechno, co je napsané nebo zaznamenané, mohou být podrobeny analýze z různých hledisek. Poskytují informace, které se jinde nedají získat, a zaručují nezkreslenost dat, která může nastat při získávání informací jinými výzkumnými technikami. Při analýze dokumentů se obvykle postupuje podobně jako při analýze rozhovorů nebo záznamů pozorování. V průběhu vyhodnocení dokumentů lze použít i některé z kvantitativních metod obsahové analýzy. Vzhledem k absenci anglické a německé literatury o tureckém plavání jsem pro doplnění informací, získaných z pozorování a rozhovoru s Yenelem Kilincem, využila oficiální stránky Tureckého svazu plavání. V přehledu poznatků mi jako stěžejní zdroj informací posloužila česká literatura o plavání.

4.3 Strukturovaný rozhovor s otevřenými otázkami

Strukturovaný rozhovor s otevřenými otázkami je dle Hendla (2008) vhodný, pokud ho nemáme možnost opakovat a máme málo času se respondentovi věnovat. Rozhovor mi posloužil jako stěžejní zdroj informací o výuce neplavců v Canakkale a o plavání v Turecku. Za účasti překladatele jsem se ptala tamního trenéra a cvičitele plavání Yenela Kilince především na otevřené otázky. Záměrem bylo obohatit informace získané pozorováním, ale především získat nové informace o tureckém plavání. Dále jsem vedla rozhovor se dvěmi dobrovolnicemi v rámci programu European Voluntary Service na plaveckém bazénu z Maďarska a Německa. Tyto informace mi však posloužily pouze pro doplnění a ujasnění již známých skutečností, proto v příloze uvádím pouze rozhovor s Yenelem Kilincem.

28

5 VÝSLEDKY

5.1 Plavání v tureckém městě Canakkale

Následující kapitola vychází z mého sedmiměsíčního studijního pobytu v Tureckém Canakkale [čanakale] v rámci programu Erasmus. Zabývá se výukou plavání neplavců a nastiňuje tamní podmínky pro plavání a dovednost plavat u běžné populace. Jako hlavní zdroj informací mi posloužil trenér tamního plaveckého bazénu, bývalý plavec a dle mého názoru vynikající trenér, což dokazuje jeho oblíbenost u dětí. Veškerá komunikace probíhala v anglickém jazyce. Dále jsem své informace čerpala z oficiálních webových stránek Türkiye Yüzme Federasyonu (Turkish Swimming Federation). Zúčastnila jsem se deseti tréninků, komunikovala jsem s dalšími pěti trenéry a dvěmi dobrovolnicemi na plaveckém bazénu z Maďarska a Německa. Knihy o tureckém plavání v anglickém jazyce neexistují.

5.1.1 Podmínky pro plavání v Canakkale

V celém Turecku panuje velmi špatné povědomí o plavání. Zájem o plavecké závody je velmi nízký a dle Yenela Kilince je registrovaných plavců, vzhledem k počtu obyvatel, velmi málo. Většina lidí neumí plavat vůbec nebo se styl plavání nepodobá žádnému plaveckému způsobu. I trenéři plavání na místním plaveckém bazénu nejsou s úrovní plavání u běžné populace spokojeni. Plavecká negramotnost je velmi nebezpečná obzvláště pro zemi, která je obklopena mořem a kde je mnoho lidí zaměstnáno na moři. Riziko utopení se je daleko vyšší. Canakkale má necelých 100 000 obyvatel, tedy přibližně stejně jako Olomouc. Stavba jeho plaveckého bazénu byla dokončena v roce 2007. Do té doby mělo Canakkale jen moře a jedno jezero vzdálené 15 km od města. Jeho oficiální název je Olympijský plavecký bazén a je jediný ve městě. Plave se zde na délku padesáti metrového bazénu s deseti dráhami. Hloubka je po celé délce stejná a činí 2,20 m. V jeho podzemí se nachází finská sauna, fitcentrum a malá tělocvična pro aerobic. V prvním patře bufet s proskleným výhledem na plaveckou plochu a tribuna. Před prvním vstupem do bazénu je nutná lékařská prohlídka, která zahrnuje odběr krve a moči a je platná jeden rok. Zjišťuje se především absence žloutenky.

29

Bazén je zcela uzavřen v pondělí a ve státní svátky, v ostatní dny je otevírací doba bazénu od 9:00 do 22:00. Pro veřejnost je přístupný pouze čtyři dny v týdnu, respektive pět dnů pro ženy. V úterý a čtvrtek je otevřen od 9:00 do 12:00 a večer po skončení tréninků od 20:00 do 22:00 hodin, v sobotu a neděli potom od 19:00 do 22:00. Ženy mohou bazén navštívit také v pátek od 9:00 do 12:00, což mi připadá velice kontraproduktivní, jelikož ve stejnou dobu probíhal v období leden až duben 2011 trénink chlapců od dvanácti do patnácti let. Některé hodiny je bazén zcela prázdný a nevyužitý, protože tréninky zpravidla probíhají od 15:00 do 19:00. Personál je však přítomen, ale veřejnost dovnitř nevpustí. Přitom hodin pro veřejnost je nedostatek a lidé by možnost navštěvovat bazén častěji uvítali. Plavecký bazén nabízí výuku i pro děti se speciálními potřebami, ale bezbariérový přístup, sprchy ani speciální toalety zde nejsou. Finská sauna je spuštěna pouze v úterý pro ženy a ve čtvrtek pro muže od 9:00 do 12:00 a večer od 18:00 do 21:00. Bohužel Turci mají nejenom nízké znalosti o plavání, ale také o saunování. Do sauny se chodí pouze ohřát před cvičením v posilovně nebo před vstupem do bazénu. O zdravotních přínosech sauny nebyli informováni až do ledna 2011, kdy byl vyvěšen návod na používání sauny. Fitcentrum je přístupné veřejnosti ve stejnou dobu jako plavecký bazén. Uvnitř jsou především přístroje zaměřené na aerobní pohyb, jako je veslařský trenažér, rotoped, běžecký pás a lidé mohou využít také dva multifunkční posilovací přístroje. Možnost navštívit aerobic je pouze dvakrát v týdnu po dobu jedné hodiny. V průběhu října 2010 až dubna 2011 navštěvovalo plavecký bazén v průměru třicet lidí, fitcentrum čtyřicet, saunu devět žen a šestnáct mužů a aerobic čtrnáct žen. Plavecký bazén přijímá pouze měsíční návštěvníky, není tedy možné zaplatit si jednorázové vstupné. Poplatek za měsíční vstup do plaveckého bazénu je 70 TRL (Tureckých Lir). Při kurzu 1 TRL = 11 Kč tedy 770 Kč, měsíční vstupné do fitcentra, sauny a na aerobic je 50 TRL (550 Kč). Dle mého názoru je vstupné v porovnání s ČR velmi drahé, jelikož většina lidí chodí plavat v průměru jednou nebo dvakrát týdně. Jednorázovým vstupným by došlo k navýšení počtu návštěvníků, ne každý chce docházet na plavecký bazén pravidelně a čtyřikrát týdně. Na čistotu prostorů se příliš nedbá, v dámských šatnách je špinavá podlaha, všudypřítomné vlasy, špinavé záchody, sprchové kouty a umyvadla. Při vstupu do šatny se musí projít skrz převlékacími kabinkami a sprchy jsou vybaveny závěsy, nahota je zde nezdvořilá. Skříňky nelze zamknout, i přesto si v nich všichni nechávají své cennosti. Po dobu sedmi měsíců jsem se s krádeží nesetkala. V šatnách chybí vysoušeče vlasů, každý si nosí svůj 30

vlastní fén, což je nebezpečné, jelikož může dojít ke kontaktu mokré pokožky s elektrickým napětím. Před vstupem do bazénu je povinnost se osprchovat, i bez kontroly personálu to všichni dodržují. Pánové, narozdíl od ČR, mohou plavat v plaveckých šortkách. Toho využívá především mladší populace a dokonce i někteří mladí plavci. Povinnou výbavou každého je plavecká čepice, což schvaluji, ve vodě se nenachází vlasy a také nedochází k tak velkému poškození vlasů v důsledku působení chlóru. Na plaveckém bazénu je vždy přítomen alespoň jeden plavčík a jeden volný trenér, který je připraven poskytnout hodinu jakémukoliv zájemci z řad návštěvníků.

5.1.2 Kurz pro neplavce

Hlavním cílem plavání dětí je pro turecké trenéry především udržení a upevnění jejich zdraví, aktivní trávení volného času a budoucí návyk na pravidelný pohyb. Teprve u starších dětí se přihlíží na výkonnost. Pedagogové v Turecku jsou k dětem daleko blíže než v ČR, jsou více jejich kamarádi a lidé, kteří jim chtějí pomoci, než jejich nadřízení. Mohu jen potvrdit, že tento přístup výuce velmi prospívá. Je to dáno povahou Turků, v porovnání s našimi poměry jsou daleko přátelštější, otevřenější a přístupnější. Turecké děti vidí ve svém pedagogovi vzor a mají z něj respekt. Jsou sice velmi hravé, živé a někdy zlobivé, ale vše je v rámci mezí. Všeobecně jsou také více snaživé a nadšené z hodin výuky. Velkou odměnou je pro ně hra na konci vyučovací hodiny. Hodiny, které jsem navštívila, byly opravdu velmi odlišné od těch v ČR. Pedagog byl energický, plný nápadů a děti to dovedly náležitě ocenit a odměnit ho svou snaživostí, to mi potvrdily i dvě dobrovolnice na bazénu z Německa a Maďarska v rámci programu European Voluntary Service. Svého pedagoga děti nazývají trenérem a vyučovací jednotku tréninkem. Kojenecké plavání a plavání dětí s rodiči v Turecku není, začíná se s výukou dětí od šesti let. Je to především kvůli špatným podmínkám jako je neexistence bazénků s mělkou vodou (v Turecku je pouze jeden v Istanbulu), málo plaveckých bazénů a především všeobecně nízké znalosti o plavání. Trenér, se kterým jsem vedla rozhovor, by rád s výukou začal dříve a to ve věku čtyř let. V Canakkale to ale není možné, trenér nedosáhne na dno bazénu a dráhy jsou nataženy na délku padesáti metrového bazénu a to je pro děti příliš velká vzdálenost. Zároveň dodal, že rozhodnutí nezávisí na něm, ale na vedení bazénu. 31

Plavecký kurz většinou probíhá skupinově, je to pro rodiče levnější. Plavecký bazén v Canakkale nabízí i individuální výuku, která je především určena pro postižené děti. Na přání rodičů mohou trenéři vyučovat individuálně kohokoliv, cena je vyšší. Ve skupině neplavců může být maximálně dvanáct dětí na jednoho trenéra. Většinou jsou v jedné skupině stejně staré děti, pro neplavce jsou to šesti a sedmileté děti. Pokud kapacita není naplněna, skupinu se snaží doplnit i staršími neplavci. Dvanáctileté dítě je ale nejstarší, které může být ve skupině s šestiletým neplavcem, teenager by se učil rychlejším tempem než děti menší. Dotazovanému trenérovi nejvíce vyhovují skupinky s věkovým rozdílem maximálně dvou let, děti stejného věku se učí podobnou rychlostí a trenér může využít stejný vyučovací postup pro všechny děti. Výuka neplavců probíhá čtyřikrát týdně po dobu čtyřiceti pěti minut, do kterých není započítán čas strávený v šatně a sprše. Hlavním důvodem je zapomnětlivost dětí, která je s tak vysokou frekvencí tréninků minimální. Ne všechny děti však chodí plavat čtyřikrát týdně. Poté vznikají rozdíly v úrovni dovedností dětí a k výuce se musí přistupovat individuálněji. Počet vyučovacích jednotek jednoho kurzu není stanoven. Vše záleží na učenlivosti dítěte. Pokud se učí rychle, může brzy postoupit do dalších tréninkových skupin. O postupu rozhoduje trenér, dítě musí zvládnout správné dýchání a souhru paží, nohou a dýchání, musí tedy ovládat správnou techniku plavání. Není žádné kritérium, kde by děti musely uplavat danou vzdálenost v určitém čase. Asi polovina dětí po ukončení kurzu pro neplavce s pravidelným plaváním končí. To není dobré, dítě rychle zapomene plavat správnou technikou a v budoucnu plave špatně nebo se většinu musí naučit znovu. Na konci tohoto kurzu děti nedostanou žádné vysvědčení o jeho absolvování. Dotazovaný trenér o této formě odměny a památky na plavecký kurz slyšel poprvé, ale myšlenka jeho zavedení se mu velmi líbila a bude ji s vedením konzultovat.

5.1.3 Plavecké pomůcky

K nadlehčení neplavců v Canakkale využívají krátké dětské ploutve, žížalu pod pasem a malou destičku. Byla jsem překvapena, že děti mají ploutve nasazeny téměř celý trénink a nemají žádnou pomůcku upevněnou na těle. Hrozí jim vysoké nebezpečí, mohou upustit pomůcky a začít se topit. Tento postup je stejný v celém Turecku a pro trenéry z Canakkale je obvyklý a správný. Pokud se dítě začne topit, trenér nebo plavčík skočí do vody a dítě zachrání. I přes tyto podmínky není vysoká úrazovost, přibližně jednou za půl roku zachraňují topící se dítě. Může to pro něj být nepříjemná zkušenost s vodním prostředím, která negativně 32

ovlivní jeho vztah k budoucímu plavání, může se začít vody bát. Trenéři si však tuhle skutečnost nepřipouštějí. Plavecký pás ani nadlehčovací kroužky neznají a slyšeli o nich poprvé. Nevyužívají ani pomůcky určené pro hry ve vodě. Plavecký bazén vlastní pouze plavecké pontony, které trenéři využívají jako odměnu na konci tréninku. Obvykle trenér nebývá ve vodě, pouze u nových dětí, které jsou poprvé v kontaktu s vodou. Trenér, se kterým jsem vedla rozhovor, je zastánce toho, aby trenér neplavců byl vždy ve vodě. Pro děti je to přínosné, trenér jim může pomoci a předvést jednotlivá cvičení správnou technikou. Výuka neplavců probíhá v krajní dráze na dvaceti metrovém úseku. V případě potřeby se dítě může kdykoliv přidržet lajny nebo okraje bazénu.

5.1.4 Průběh vyučovací hodiny neplavců

Děti chodí samy do šaten, kde se převléknou a osprchují. Poté probíhá zahřátí na souši formou jednoduché hry jako je napodobování zvířátek či různé poskoky následované maximálně pěti minutovým strečinkem. Do rozcvičky je zařazen také trénink plaveckého způsobu na souši pro méně šikovné a nové děti. Rozcvička je zakončena nácvikem kraulových nohou u okraje bazénu a dvaceti metrovým rozplaváním ve vodě. Hlavní částí tréninku je nejprve zopakování a oživení již naučených dovedností a poté učení se novým dovednostem a cvičením. Na konci tréninku se někdy hrají hry s využitím plaveckých pontonů, které dětem mohou také posloužit jako lehátko a na dovádění ve vodě. Trenéři místního bazénu nejsou zastánci her jako pomůcky při učení se novým dovednostem, protože děti u her moc zlobí a dané pohyby by neprováděly správně. V případě potřeby děti odcházejí na záchod samostatně bez doprovodu trenéra, což je i přes absenci schodů velmi nebezpečné, jelikož povrch na bazénu je kluzký, dítě může uklouznout a zranit se. Podle slov Yenela Kilince se takový úraz nikdy nepřihodil. Na konci některých hodin jsou nejvíce snaživé děti odměněny sladkostmi. Slouží jim jako velká motivace pro další výuku a neodměněné děti se další hodiny více snaží, aby to příště byly ony. První týden výuky neplavců je zaměřen na hry pro adaptaci dětí na vodu u okraje bazénu. Trenéři chtějí, aby si děti na vodu zvykly, užily si v ní radostné chvilky a vypěstovaly si k vodě kladný vztah. U některých dětí zase formou hry odbourávají strach z vody, který 33

získaly dřívější negativní zkušeností. Ke konci prvního týdne se děti učí dýchat do vody, v průběhu druhého týdne se začíná s nácvikem kraulových nohou. Nejprve na souši, poté u okraje bazénu a po zvládnutí následuje jejich nácvik s plaveckou deskou, žížalou pod pasem a dětskými ploutvemi. Jakmile děti zvládají kraulové nohy, přistupuje se k základům pohybů paží. Poté trenéři začínají kloubit výuku kraulových paží s dýcháním do vody. Celý výcvik je proložen nácvikem splývavé polohy, znakových nohou a jednoduchými skoky a pády do vody. Každý kurz však není zcela stejný, trenéři svou výuku přizpůsobují jednotlivým skupinám a dětem.

5.1.5 Přístup rodičů dětí k výuce plavání

Rodiče se nejprve snaží naučit své dítě plavat sami. Většinou jsou však sami špatnými plavci, proto se setkávají s neúspěchem, kdy dítě získá z vody strach nebo se naučí plavat špatným plaveckým způsobem. O to je potom těžší práce trenérů a jen málokdy jim rodiče svou výukou plavání práci zjednoduší. Jsou raději, pokud má dítě první zkušenost s vodním prostředím pod odborným vedením. Výuky na plaveckém bazénu se rodiče ve většině případů nezúčastňují. Mohou být na tribuně nebo v bufetu s výhledem na bazén, o to však nejeví zájem, pouze se občas informují u trenéra na pokroky svého dítěte, popřípadě jim trenér, na jejich žádost, podává pravidelnou informaci o dítěti písemně. Trenéři vítají neúčast rodičů, jelikož dítě by sledovalo tribunu, kde sedí přihlížející rodič. Nemusí také podle slov Yenela Kilince poslouchat „hloupé rady a kritiku ze strany rodičů“.

5.1.6 Plavání v průběhu školní docházky

Plavání není součástí povinné školní docházky na základní škole. V celém Canakkale existuje pouze jedna soukromá škola, která s dětmi dvakrát týdně po dobu šedesáti minut dochází na plavecký bazén. Probíhá to ale prvním rokem, pouze na zkoušku. Jedná se o výjimku v celém Turecku. Bohužel se o zařazení plavání do povinné školní docházky ani neuvažuje. Naučit dítě plavat je zcela v režii rodičů, kteří mají dvě možnosti, svěřit své dítě trenérům nebo jej mohou naučit plavat sami.

34

S výukou plavání v průběhu školní docházky se mohou setkat pouze studenti vysoké sportovní školy. Na zdejší sportovní fakultě Canakkale Onsekiz Mart Üniversitesi probíhá výuka plavání pouze jeden semestr, který trvá třináct týdnů. Frekvence výuky je dvakrát týdně po dobu devadesáti minut. Hodiny jsou rozděleny na dívky a chlapce a úroveň plavání studentů je velmi nízká i na konci semestru. Učí se plavat pouze kraul a znak, plaveckému způsobu prsa se věnují pouze v jedné vyučovací hodině. Při výuce plavání zcela chybí teorie, výuka je pouze praktická. Mají dvě zkoušky, první je v polovině semestru, ve které předvádí kraul, a druhá je na konci semestru, kde plavou znovu kraul a také znak. Zcela chybí teorie a didaktika plavání. Úroveň plavání na konci semestru není o moc lepší než na jeho začátku. Výuka pouze v jednom semestru je zcela nedostačující, souhlasí s tím i trenéři a vyučující tohoto kurzu. Osnova je zcela v pravomoci Ministerstva školství. Výuka první pomoci je součástí povinné školní docházky. Poprvé se s ní děti seznámí v pátém ročníku základní školy a získané poznatky si rozšíří na střední škole, na každém typu školy v jiném roce. Trénink dětí je rozdělen do skupin věkového rozdílu dvou let, přičemž se přihlíží také k jejich výkonnosti. Například šikovné mladší dítě může být se staršími nebo dítě, které začalo s plaváním později, naopak s mladšími dětmi. Zároveň vedení bazénu nařizuje naplnit skupiny pokud možno počtem dvanácti dětí.

5.1.7 Plavání dospělých

V lednu 2011 byl poprvé v historii tohoto bazénu otevřen kurz Plavání pro dospělé neplavce, který se setkal s velkým zájmem. Výuka probíhala v krajní dráze a na tři dospělé byl jeden trenér. V lednu kurz navštěvovalo patnáct dospělých neplavců. Je to obrovský krok vpřed pro turecké plavání a tento kurz bude v budoucnu jistě využívat více lidí. Neznalost plavání není chyba nezájmu lidí, ale je způsobena nedostatkem informací ze strany plaveckých orgánů a veřejného mínění. Jedna absolventka kurzu docházela rok na bazén, kdy si plavala svým stylem, o kterém se domnívala, že odpovídá plaveckému způsobu kraul, vůbec nevěděla o možnosti zaplatit si trenéra plavání. Kurzem byla velmi nadšená a v dubnu 2011 se zúčastnila plaveckého závodu v Canakkale, který byl určen nejenom registrovaným závodníkům, ale i veřejnosti. Závodu se zúčastnilo pouze čtyřicet pět startujících. Tato žena byla jedinou z předchozích návštěvníků plaveckého bazénu, která využila možnost navštěvovat kurz. Většina stálých návštěvníků chodí plavat pouze pro zábavu a pro udržení kondice, správná plavecká technika je nezajímá. 35

5.2. Plavání v Olomouci

Budeme se zabývat výukou neplavců dětí předškolního a mladšího školního věku v Centru plaveckých aktivit v Olomouci. Pouze stručně nastíníme podmínky pro plavání, plaveckou gramotnost a organizaci plavecké výuky, informace jsou dostupné a v podvědomí lidí. Dále se budeme věnovat výuce neplavců a plaveckým pomůckám. Před mým studijním pobytem v Turecku jsem byla rok cvičitelkou kurzu pro neplavce. Vše, co zde bude uvedeno, vychází především z mých vlastních zkušeností, praxe na Plaveckém stadionu a vědomostí, které jsem se jako studentka Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci naučila v rámci předmětu Specializace plavání a vlastního sebevzdělání (čtení knížek, článků na internetu a nejnovějších teorií).

5.2.1 Podmínky pro plavání v Olomouci

Olomouc má kolem 100 000 obyvatel, nachází se zde Plavecký stadion s Aquacentrem Delfínek a Aquapark. Klub Chobotnička Olomouc na Základní škole Nedvědova nabízí plavání rodičů s dětmi, výuku neplavců a plavecký výcvik. Komerčně je plavání kojenců a batolat nabízeno Baby clubem Vodníček a Olomouckým káčetem. Balneocentrum Flóra poskytuje plavání dětí, batolat a kojenců, těhotenské plavání a aquaaerobik. V bazénu Aquacentra Delfínek probíhají kurzy plavání kojenců a batolat (pro děti ve věku od tří měsíců do čtyř let), plavecký výcvik dětí od čtyř let a aqua aerobic. Delfínek také nabízí různé druhy kondičního cvičení, vybrané lekce s možností hlídání dětí během cvičení rodičů, gravid jógu pro těhotné a cvičení dětí s rodiči. Stavba ojedinělého a moderního centra vodních volnočasových aktivit, Aquaparku Olomouc, se nachází na ploše 33 000 m2 a byla zahájena 3. 12. 2007. Dokončení je datováno k 28. 5. 2009. Otevírací doba vnitřního areálu je denně od 9:00 do 21:00. Venkovní areál je v měsíci červnu otevřen od 10:00 do 18:00, respektive od 9:00 do 19:00 v červenci a srpnu. Vnitřní areál nabízí návštěvníkům rekreační bazén, tobogán, spacebowl, skluzavku, masážní bazén se vzduchovou masáží, whirlpooly s masážní lavicí se vzduchovou nebo vodní masáží, dětský bazének, tepidárium a parní lázeň. V letním aquaparku je venkovní víceúčelový bazén, druhý tobogán, vodní skluzavka, dětský bazének, dětské a beachvolejbalové hřiště. V areálu Plaveckého stadionu se nachází krytý bazén o rozměru 50 x 20 m s hloubkou nejvíce 5 m a nejméně 1,4 m, dětský bazén, tobogán, whirpool, pára, sauna a hostel. Za příznivého letního počasí je otevřen venkovní bazén. Otevírací doba vnitřního areálu je denně 36

od 6:00 do 21:00 a o víkendech od 9:00 do 21:00. Bazén je pro veřejnost zpravidla přístupný po celý den, aktuální rozpis je k nahlédnutí na oficiálních webových stránkách www.olterm.cz. Venkovní bazén je dle počasí otevřen v měsících červen až srpen od 9:00 do 20:00. Otevírací doba sauny je denně většinou od 10:00 do 21:00. Některé dny je společná pro muže a ženy, jiné dny je otevřeno pouze pro muže nebo ženy. Při vstupu na bazén návštěvník zaplatí jednorázové hodinové vstupné ve výši kolem padesáti Korun českých, výše se odvíjí od denní doby.

5.2.2 Kurz pro neplavce v Centru plaveckých aktivit v Olomouci

Do našeho kurzu se mohou hlásit zpravidla děti ve věku pěti až sedmi let. Přijmout můžeme i čtyřleté dítě, rodičům ale ve většině případů doporučujeme, aby se zahájením výuky ještě rok počkaly. Děti nás oslovují „paní učitelko“, ve skutečnosti jsme však cvičitelé plavání. Vyučovací hodina se nazývá hodinou plavání. Předplaveckému kurzu předchází kurz Plavání dětí s rodiči, který probíhá také na plaveckém stadionu, ale v malém bazénku. Hlavním cílem tohoto kurzu je adaptace na vodní prostředí, prožitkovost vyučovacích hodin především formou her a upevnění vzájemných vztahů mezi rodičem a dítětem. Dále se dětí v jednoduché podobě učí plaveckému dýchání (bublinky do vody), splývání, vznášení, potopení obličeje, orientaci pod vodou, pády a skoky do vody a pocit vody. Ve většině případů do předplaveckého kurzu chodí děti nové, které nemají s plaváním žádné zkušenosti nebo jen zážitky z letních pobytů u vody s rodiči. Některé děti se vody bojí, protože mají dřívější negativní zkušenost. V jednom kurzu se potom nachází děti na různé plavecké úrovni, řešíme to individuálními úkoly, popřípadě přidáváním cvičení šikovnějším dětem. Při výuce předškolních dětí se zabýváme nácvikem základních plaveckých dovedností (dýchání, vznášení, splývání na břichu i zádech, skoky do vody, ponoření, orientace ve vodě a rozvoj pocitu vody). Neopomínáme také základy bezpečnosti jako jsou základní pravidla pro pohyb na bazénu, v šatnách, ve sprše, na toaletě a lezení po žebříku do vody. Potom přecházíme na nácvik kraulových, znakových a prsových nohou. Nejdříve s dětmi nacvičujeme jednotlivé části pohybu a postupně přecházíme v nácvik pohybu jako celku. Výuku zahajujeme stručným výkladem a ukázkou v podání cvičitele, následuje nácvik pohybu nohou na suchu a poté ve vodě. Jakmile děti dokonale zvládají nohy, přestupujeme na 37

pohyb prsových paží, který nacvičujeme nejprve na suchu, později ve vodě. Do pohybu paží postupně přidáváme správné dýchání a nakonec děti trénují celou prsovou souhru. Zařazujeme hry pro seznámení dítěte s vodou, pro orientaci ve vodě, pro splývání a dýchání. Výuku prokládáme zábavnými hrami, jízdou na tobogánu a ukončujeme ji desetiminutovým pobytem v dětském bazénku se skluzavkou. Děti na plavecký bazén dochází dvakrát týdně po dobu devadesáti minut. V celkovém čase je však započítána i doba strávená v šatně, ve sprchách, rozcvička i dětský bazének. Na výuku ve velkém bazénu připadá čtyřicet pět minut. Rodiče dětem platí vždy deset lekcí, ale děti v kurzu většinou pokračují dále. Jen zřídka se nám podaří naučit dítě plavat prsařským způsobem v průběhu deseti lekcí. Jeden kurz je určen pro maximálně patnáct dětí, na které připadají dva cvičitelé. Pro velký zájem probíhají současně dva kurzy. Kapacita kurzu bývá obvykle naplněna, ale ne všechny děti dochází pravidelně. Ve výuce obvykle máme kolem deseti dětí. Do pokročilejší skupiny může dítě přestoupit, jakmile zvládne v kuse uplavat dvacet metrů prsařskou technikou. Není to ale dané kritérium, o postupu dále rozhoduje především cvičitel. Plaveme s dětmi na dvaceti metrovém bazénu v jedné dráze, u jeho okraje v nejmenší hloubce. Máme pouze jednosměrný provoz, na druhé straně děti vylezou po žebříku z vody a po břehu se vrátí zpět. Je to především kvůli bezpečnosti dětí, jejich odpočinku a ohřátí dětského organismu, který může při nízké teplotě ve velkém bazénu snadno prochladnout. Jeden cvičitel bývá každou hodinu ve vodě a druhý ze břehu zadává dětem cvičení a opravuje je. Cvičitel ve vodě dětem pomáhá správně vést pohyb dolních či horních končetin, může je lépe opravit, předvést názornou ukázku a děti, mající strach z vody, se ve vodě cítí jistěji, když ví, že cvičitel je v jejich blízkosti. Zároveň je mu lépe rozumět, jelikož na bazénu je špatná akustika a děti mívají vodu v uších. V dětském bazénku se pro velké nadšení dětí zúčastňuje her. Obvykle se každou hodinu střídáme, protože na vedení dětí ze břehu je potřeba se předem připravit. Být ve vodě je mnohem jednodušší, stačí dětem pouze pomáhat, popřípadě zadávat individuální cvičení.

5.2.3 Plavecké pomůcky

Základními plaveckými pomůckami dětí jsou plavky, plavecké brýle, čepice a ručník. Dále v naší výuce využíváme pomůcky nadlehčovací a určené pro hry ve vodě.

38

Plavky mají děti většinou sportovní, děvčata nosí plavky jednodílné. Plavecké brýle a čepice sice nejsou povinnou výbavou dětí, ale rodičům jejich pořízení vždy doporučujeme. Plavecká čepice snižuje odpor vody a u dětí s dlouhými vlasy brání padání vlasů do obličeje. Zároveň šetří vlasy před škodlivými účinky chemicky ošetřované vody a vypadané vlasy nejsou volně na vodní hladině. Může také posloužit pro napsání jmen lihovým fixem pro snadnější zapamatování si dětí. Plavecké brýle chrání oči před působením chlóru a jsou nezbytné pro nácvik splývání, dýchání do vody a poté celé prsové souhry. Místo ručníku či osušky mají některé děti župánek s kapucí.

Nadlehčovací pomůcky

(Čechovská & Miler, 2001) ve své knize uvádí, že v etapách, kdy seznamujeme začátečníka s vodou a adaptujeme ho na podmínky výuky, nevyužíváme nadlehčovací pomůcky, které připevňujeme nebo navlékáme na tělo (pásy, vesty, nákrčníky, kruhy, rukávky a další). Začátečník má pocítit vztlak a ztrátu rovnováhy, odpor vody při pohybu, který neovlivňuje nadlehčení. Začátečník má vlastními pokusy zjistit, jak se vhodně položit na vodu, jaké pohyby dělat rukama, aby mu jednou pomohly v pohybu vpřed a jindy v pohybu vzad. Nadlehčovací pomůcky lze v začátcích plavecké výuky tolerovat při organizaci složitější situace (hry), skupinového cvičení nebo v nepříznivých podmínkách jako je hloubka vody nebo svažující se dno.

Nadlehčovací pomůcky musí splňovat několik požadavků, aby plnily svůj úkol: •

zvětšit vztlak vody a tak umožnit dítěti mít hlavu nad vodou,

•

napomáhat k vodorovné poloze,

•

zvýšit stabilitu plavecké polohy (Hoch, 1980).

K nadlehčení neplavců využíváme plavecký pás a kolečka. Malou desku a piškot používáme k nácviku pohybu nohou a paží. Nadlehčovací pomůcky jsou velmi vhodné, udrží děti na hladině a přitom jim nebrání v pohybu. Zároveň s těmito pomůckami můžeme vyučovat děti ve vodě, kde samy nedosáhnou na dno. Zcela nevhodné jsou nafukovací nadlehčovací pomůcky plavecký kruh a rukávky. Neumožňují dítěti zaujmout správnou polohu těla a z kruhu může dítě snadno vyklouznout.

39

Nadlehčovací pomůcky nemohou děti používat dlouhodobě, snadno si na ně mohou zvyknout a poté by se bez nich ve vodě bály. Proto je dětem postupně odebíráme, nejprve kolečka a poté sundáváme jednotlivé díly z pásu tak, aby to děti vůbec nezaznamenaly. Jakmile dítě zvládá prsovou souhru a je zřejmé, že se nad vodou udrží i bez pásu, pás sundáme a dítě nadlehčujeme přiložením ruky pod břicho. Nadlehčení co nejvíce zmírňujeme až vymizí úplně a dítě plave samo. Plavecký pás je výborná pomůcka, která dítěti nebrání v udržení vodorovné polohy těla a v pohybu jako například plavecký kruh. Je sestaven tak, že se z něj dají odebírat i přidávat jednotlivé nadlehčovací prvky a je tedy možné je lekci po lekci odstraňovat bez vědomí dětí. Ty nevědomky musí vyvinout větší úsilí k udržení se na hladině. Plavecké pásy jsou pro nás nezbytnou a nejvíce efektivní plaveckou pomůckou. Děti si je nasazují samy, cvičitel kontroluje správné upevnění a zacvaknutí karabiny. Plavecká kolečka mají průměr cca dvacet centimetrů a mají tři otvory. Jeden větší, který se nasadí na paže a dva malé, které slouží při využití kolečka místo destičky. Kolečka nasazujeme dětem pouze v případě, pokud jim pás k nadlehčení nestačí. Brání totiž udržení vodorovné polohy a dítěti padají nohy pod hladinu. Snažíme se je proto dětem co nejdříve odebrat. Kolečko také často využíváme u pokročilejších dětí místo větší plavecké destičky, tolik je nenadnáší a dítě se musí více snažit pro udržení se nad hladinou. Plavecká deska slouží především k nadlehčení horní poloviny těla. Při předplavecké výuce používáme pouze desku malou, velká deska by děti zbytečně moc nadlehčovala. Nejčastěji ji využíváme ve vzpažení pro nácvik splývavé polohy, prsových a kraulových nohou. Pro nácvik znakových nohou mají děti desku pod hlavou a přidržují si ji rukama, aby nedocházelo k potápění hlavy. Piškot je pomůcka, která se dává nad kolena mezi nohy a nadnáší je bez potřeby s nimi kopat. Tím umožňuje lepší soustředění na správný záběr paží.S plaveckou deskou se piškot používá pro nácvik prvkového plavání, které znamená oddělený nácvik nohou a paží. Piškot využíváme u zdatnějších neplavců pro nácvik prsových paží. Malé děti nemají takovou sílu v pažích, proto se obtížně učí s piškotem plavat.

Pomůcky a zařízení využívané pro hry

Při výuce dětí je hra zpestřením, máme k dispozici širokou škálu pomůcek (plavecký ponton, žížaly, plovoucí zvířátka, pingpongové míčky, puky, míče, obruče). Také využíváme

40

tobogán, skluzavku a hříbek s tekoucí vodou. Děti se prostřednictvím hry učí rychleji a především pro ně zábavnější formou. Využití pomůcek je u některých her nezbytností. Plavecké pontony používáme na konci hodiny za odměnu. Děti je mají jako lehátko nebo s nimi děláme různá cvičení. Cvičitel ponton například drží ve vodě a děti po něm chodí, což je výborné pro nácvik rovnováhy. V dětském bazénku mohou děti ponton na délku podplavávat. Žížaly používáme pro zpestření hodiny a pro nácvik kraulových a znakových nohou ve dvojici, kdy se děti drží vedle sebe a svou rychlost musí přizpůsobit druhému z dvojice, tím se učí spolupracovat. Na konci hodiny dostanou žížalu za odměnu, dají si ji mezi nohy a pod bříško a jedou jako na koníčkovi. Toto cvičení je u dětí velmi oblíbené, není ale příliš přínosné, proto je využívané jen zřídka. Děti se sice naučí držet rovnováhu, ale pohybem vpřed si kazí již naučenou techniku. Plovoucí zvířátka slouží k různým hrám ať už ve velkém či v dětském bazénku. Děti zvířátka sbírají, přemisťují nebo třeba shromažďují podle barev či druhů. Pingpongové míčky jsou pro nás skvělou pomůckou pro rozvoj pocitu vody a pro uvědomění si dýchání. Děti například soutěžní formou míčky přemisťují foukáním nebo míčkům dávají pohyb pomocí rukou. Uvědomují si tím, jak míček působením vln lehce mění směr. Více se tak adaptují na vodní prostředí. Puky využíváme pro nácvik orientace pod vodou, kdy je děti musí z dětského bazénku lovit. Také jsou vhodné pro nácvik znakových nohou, kdy je dětem položíme na čelo a oni se snaží dostat na druhou stranu, aniž by jim puk upadl do vody. Obruče jsou výbornou pomůckou pro nácvik potápění, kdy děti obruč podplavávají. Míče děti dobře znají z běžného života a proto jsou velmi oblíbenou pomůckou při různých hrách a soutěžích.

5.2.4 Průběh vyučovací hodiny neplavců v Centru plaveckých aktivit v Olomouci

Rodiče nám své děti předávají před vstupem do bazénu, jdeme s nimi do dámských šaten, kde dětem pomáháme s převlékáním. Navštívíme také toaletu, sprchu a hromadně s dětmi odcházíme na bazén. Vše zvládneme během deseti minut. Na břehu provedeme rozcvičku, která se skládá z úvodního zahřátí svalů, strečinku v zábavné formě, nácviku kraulových nohou, prsových nohou a paží, u pokročilejších dětí potom celé souhry s využitím skokánku, na kterém děti leží na bříšku. Nejčastější chybou dětí u nácviku prsových nohou bývají „špičky“. Proto neopomínáme jejich nácvik, kdy střídáme 41

„fajfky“ a „špičky“ a ptáme se dětí, co je správné pro prsové, kraulové či znakové nohy, lépe si tak zapamatují, co mají u kterých nohou použít. Rozcvička na suchu nám zabere pět až deset minut. Dětem podle jejich výkonnosti nasadíme plavecké pomůcky a motivujeme je do vyučovací hodiny. Následuje dvaceti metrové rozplavání, při kterém děti zpravidla zkoušejí prsovou souhru. Prvních dvacet až dvacet pět minut věnujeme opakování z minulých lekcí a dalších patnáct až dvacet minut nacvičujeme s dětmi nové cvičení a dovednosti. Závěrečných pět až deset minut věnujeme zábavným aktivitám nebo hrajeme různé hry. Po skončení plavecké výuky ve velkém bazénu využíváme tobogán jako odměnu za snaživost dětí v průběhu hodiny. Závěrečných patnáct minut trávíme v dětském bazénku, kde s dětmi hrajeme hry, opakujeme již naučená cvičení a pro zábavu dětí máme k dispozici skluzavku a malý vodotrysk.. Dětský bazének nám u některých dětí slouží k odbourání strachu z hluboké vody a k nácviku prsových nohou u dětí méně šikovných a bázlivých. Poté společně odcházíme do sprch a dětem pomáháme se sušením vlasů a s převlékáním. Snaživé a šikovné děti pochválíme a všechny motivujeme k další hodině.

5.2.5 Přístup rodičů dětí k výuce plavání

V ČR bývá plaveckým pedagogem dítěte obvykle jeden z rodičů. V létě je velkou oblibou Čechů trávit dovolenou u vody, ať už je to v zahraničí u moře nebo u našich přehrad a nádrží. Proto se rodiče snaží své dítě naučit plavat, s tím ale nesouhlasím, jelikož teoretické a praktické znalosti z oblasti plavání jsou u většiny rodičů nedostačující. Dítě potom plave špatnou technikou se spoustou chyb a tím může škodit i svému zdraví. Pokud rodič není sám vynikajícím plavcem, je lepší dítě svěřit do rukou odborníka. Velkou výhodou je, pokud jsou v kurzu děti, které mají k vodě kladný vztah. Letní pobyty u vody, kdy si rodiče s dětmi ve vodě především hrají a tím děti přivykají na pobyt v ní, jsou velmi přínosné. Při výuce plavání mohou rodiče sledovat své děti z tribuny, která je jim k dispozici. Pro některé děti je to přínosem, protože jsou bázlivé nebo příliš upoutané na své rodiče, rodiče tak mohou být stále s nimi. Někteří rodiče nám zasahují do výuky, radí nám, přitom o didaktice plavání mnoho nevědí. Uvítali bychom, kdyby trávili čas výuky mimo plavecký areál, děti by se více soustředily na výuku a nebyly by rozptylovány. Povzbuzující slova rodičů také nejsou přínosem při výuce. 42

Po hodině plavání některým rodičům radíme, jak mají doma s dětmi cvičit, aby byl výcvik rychlejší. Rodiče informujeme o pokrocích jejich dětí a jsme připraveni zodpovědět jakékoliv otázky.

5.2.6 Plavání v průběhu školní docházky

Základními organizačními jednotkami, které zajišťují plavecký výcvik, jsou plavecké školy. Ty organizují plaveckou výuku pro děti základních škol ve dvou po sobě následujících ročnících v rozsahu čtyřiceti hodin. Většina dětí však do výuky nastupuje již s plaveckými zkušenostmi či zkušenostmi s vodou. Děti jsou rozděleny do skupin podle výkonnosti. Hlavním cílem výuky je naučit děti plavat jedním plaveckým způsobem, v Olomouci volíme plavecký způsob prsa. Dále se s výukou plavání v rámci školní docházky může setkat pouze student sportovní střední a vysoké školy. V Olomouci probíhá výuka plavání ve sportovních třídách Gymnázia Čajkovského po celou dobu studia dvě vyučovací hodiny týdně, z čehož jedna hodina je určena na dopravu z plaveckého stadiónu do školy. Výuka je zaměřena především na upevnění, zdokonalení a rozšíření plaveckých dovedností. Některé vyučovací hodiny jsou určeny kondičnímu plavání. Čtvrtý ročník je zaměřen na přípravu pro přijímací zkoušky na vysokou sportovní školu. Na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci se studenti oboru Učitelství tělesné výchovy a Tělesná výchova a sport učí všechny plavecké způsoby, didaktiku výuky plavání a vodní pólo. Navíc studenti, kteří splní vstupní požadavky, mají možnost zapsat se do povinně - volitelného čtyř semestrálního kurzu Specializace plavání, který jim poskytne rozšířené znalosti o technice plaveckých způsobů, o tréninkových metodách v plavání, plaveckou praxi, nastíní historii plavání a absolvent této specializace může učit na plaveckém stadiónu. Studenti ostatních oborů mají plavání jako volitelnou součást výuky.

5.2.7 Plavání dospělých

Kurz plavání pro dospělé neplavce probíhá v hloubce 1,4 m, aby bylo možné dosáhnout na dno a zahrnuje patnáct lekcí. Výuka probíhá každou neděli po dobu šedesáti minut. Kurz je určen pro osoby starší osmnácti let, které neumí plavat vůbec, mají strach z vody nebo mají ostych přiznat, že neumí v dospělém věku plavat (nezvládají ani základní 43

plavecké dovednosti, ale chtějí se je naučit, chtějí pokračovat v nácviku dalších plaveckých dovedností a nakonec se naučit plavat). Také je určen pro ty, kteří plavat umí, ale jejich plavecké způsoby jsou technicky velmi nedokonalé. V kombinaci s nízkou kondicí pak zvládnou plavání jen na krátké vzdálenosti. Zpravidla plavou vždy jen u okraje bazénu nebo tam, kde dosáhnou nohama na dno. Tito zájemci mají možnost zdokonalit svoje stávající plavecké dovednosti, rozšířit si je a zlepšit svoji kondici (www.olterm.cz).

Plavecký výcvik probíhá formou kurzu a bývá rozdělen do dvou úrovní: •

úroveň 1: výcvik základních plaveckých dovedností (dýchání do vody, jednoduché skoky, splývání na břiše, splývání na zádech), výcvik základů jednoho vybraného plaveckého způsobu, výcvik základů dalších plaveckých způsobů,

•

úroveň 2: zdokonalování získaných dovedností, zdokonalování naučených plaveckých způsobů, rozvíjení kondice.

Cvičitel vždy přizpůsobuje náplň lekce aktuálním schopnostem a dovednostem účastníků kurzu.

44

5.3 Komparace výuky neplavců v Canakkale a Olomouci

Tabulka 1. Komparace výuky neplavců v Canakkale a Centru plaveckých aktivit v Olomouci

Komparace výuky neplavců v Canakkale a Centru plaveckých aktivit v Olomouci

První plavecký způsob Začátek výuky neplavců Počet vyučovacích jednotek týdně Délka vyučovací jednotky Počet vyučovacích jednotek v jednom kurzu Počet dětí v jednom kurzu Počet cvičitelů v jednom kurzu Hloubka bazénu při výuce neplavců Průběh výuky Nadlehčení neplavců

Canakkale

Olomouc

kraul v šesti letech 4

prsa ve čtyřech letech 2

45min (pouze výuka)

12 1

90min (včetně převlékání a sprchování) 10 (děti ale mohou v kurzu pokračovat) 15 2

220 cm

140 cm

určuje vedení plaveckého bazénu krátké dětské ploutve, žížala pod pasem a malá destička krátké dětské ploutve, žížala pod pasem a malá destička plavecký ponton

určuje cvičitel plavání

není stanoven

plavecký pás, kolečka

Zařízení využívané pro hry

žádná

Hraní her

ne

Ploutve při výuce neplavců „Mokré vysvědčení“ Účast rodičů při výuce neplavců Pomoc cvičitele v šatně, na toaletě, ve sprše Plavání rodičů s dětmi Plavání v průběhu základní školy Plavání pro dospělé neplavce Plavání na sportovní VŠ

používají celou hodinu ne spíše ne

plavecký pás, kolečka, deska, piškot plavecký ponton, žížaly, plovoucí zvířátka, pingpongové míčky, puky, míče, obruče tobogán, skluzavka a hříbek s tekoucí vodou ano, hlavně v dětském bazénku nepoužíváme ano ano

ne

ano

ne ne

ano ano

ano (nově zavedeno v lednu 2011) všichni studenti, ale pouze jeden semestr

ano

Nadlehčovací pomůcky při výuce neplavců Využívané pomůcky při hrách

45

jen studenti tělesné výchovy, ale více semestrů

Tabulka 2. Komparace podmínek pro plavání v Canakkale a na Plaveckém stadionu v Olomouci

Komparace podmínek pro plavání v Canakkale a na Plaveckém stadionu v Olomouci Canakkale

Olomouc

Plavecká gramotnost Nejběžnější plavecký způsob u běžné populace Vybavení plaveckého bazénu

velmi nízká kraul

vysoká prsa

finská sauna, fitcentrum a malá tělocvična pro aerobic

Dětský bazének Otevírací doba bazénu pro veřejnost Vstupné na bazén Délka dráhy při plavání pro veřejnost Hygiena na plaveckém bazénu Sušáky na vlasy Nutnost lékařské prohlídky Plavecké pánské šortky Povinnost plavecké čepice na bazénu Možnost uzamknutí skříňky Společná sauna pro muže a ženy Letní dovolená s dětmi u vody

ne čtyřikrát týdně

dětský bazén, tobogán, whirpool, pára, sauna, hostel a venkovní bazén ano denně

měsíční 50 m

hodinové 20 m

velmi nízká

vysoká

ne ano povolené ano

ano ne zakázané ne

ne

ano

ne

ano

neobvyklá

velmi obvyklá

46

6 ZÁVĚR

Hlavním cílem bakalářské práce bylo popsat výuku neplavců v Canakkale a podmínky pro plavání v Turecku. Z výsledků jsou patrná překvapivá zjištění. Riziko utopení se je nesrovnatelně vyšší v zemi, která je obklopena mořem a moře je pro část obyvatel způsobem obživy. Přesto je v Turecku plavecká negramotnost a špatné povědomí o plavání. Při mém pozorování plavání pro veřejnost v Canakkale většina návštěvníků plave střídavým plaveckým způsobem v poloze na břiše nebo na zádech, zatímco v Olomouci převažuje plavecký způsob prsa. Malá část obyvatel využívá možnost navštívit plavecký bazén v Canakkale a dětský bazének zde chybí. Hygiena uvnitř plaveckého areálu je velmi nízká a otázka bezpečnosti se příliš neřeší. V průběhu plavání pro veřejnost i tréninků je přítomen zpravidla pouze jeden plavčík. Při výuce neplavců nemají děti žádnou nadlehčovací pomůcku upevněnou přímo na těle, odcházejí samostatně na toaletu a po skončení výuky také do sprch a šaten. Využívanou pomůckou jsou dětské ploutve, které mají děti nasazeny po celou dobu výuky. Pomůcky pro hry téměř neznají, využívají pouze plavecký ponton. S výukou neplavců se v Turecku dle Yenela Kilince začíná ve věku šesti let, plavání v průběhu povinné školní docházky neexistuje. Popis podmínek pro plavání a výuku neplavců v Canakkale vycházel především z mého pozorování na plaveckém bazénu v Canakkale a rozhovoru s tamním trenérem a cvičitelem plavání Yenelem Kilincem. Vzhledem k absenci anglické a německé literatury o tureckém plavání jsou ve výsledcích možné drobné nepřesnosti. Dalším cílem práce bylo popsat výuku neplavců v Centru plaveckých aktivit v Olomouci a podmínky pro plavání v Olomouci. Tato kapitola sloužila především pro laickou veřejnost tak, aby měli všichni možnost komparovat canakkalské podmínky s olomouckými. Cílem bakalářské práce nebylo sepisovat doporučení ani rozebírat, kde jsou podmínky lepší, respektive horší. Cílem bylo popsat, jak výuka probíhá v Canakkale a v Olomouci a jaké zde panují podmínky pro plavání a následně v přehledné tabulce sepsat největší rozdíly. Je pouze na čtenáři, jaká doporučení si pro svou praxi vyvodí. Mezi největší rozdíly při výuce plavání patří hloubka bazénu, která je v Canakkale 220 cm a cvičitel nedosáhne na dno. Dále je to počet dětí na jednoho cvičitele, kdy v Canakkale je pouze jeden na dvanáct dětí, v Olomouci jsou dva cvičitelé na patnáct dětí. Frekvence výuky je také odlišná. V Canakkale výuka probíhá čtyřikrát týdně po dobu čtyřiceti pěti minut, v Olomouci potom dvakrát týdně po dobu devadesáti minut, kdy je však v celkové 47

době započítán také čas strávený v šatně a v dětském bazénku. Canakkalští trenéři nevyužívají téměř žádné hry, což je dané absencí dětského bazénku a nevyhovující hloubkou velkého bazénu. Z dosažených výsledků je zřejmé, že se nám podařilo splnit všechny cíle naší bakalářské práce.

48

7 SOUHRN

Tato bakalářská práce se věnuje výuce neplavců v tureckém městě Canakkale a její komparaci s výukou neplavců v Olomouci. Z literatury byla řešena problematika předškolního období a vyučování. Dále jsme v literatuře vyhledali význam a přínos plavání pro děti i celou populaci a rozdělili etapy plavání. V přehledu poznatků jsme se zaměřili na techniku plaveckých způsobů prsa, kraul a znak u dětí. Neopomněli jsme rozebrat problematiku volby prvního plaveckého způsobu. Dále jsme nabídli názory některých autorů na výuku neplavců. Ve výsledkové části jsme podrobně popsali výuku neplavců a podmínky pro plavání ve městě Canakkale a v Centru plaveckých aktivit v Olomouci. Pozornost jsme zaměřili na kurz pro neplavce a průběh vyučovací jednotky neplavců. Věnovali jsme se plaveckým pomůckám, materiálnímu zajištění a vybavení. Poukázali jsme také na přístup rodičů dětí k výuce plavání, na všeobecné podmínky pro plavání, plavání v průběhu školní docházky a plavání pro dospělé neplavce. Z uvedených dat nabízíme komparaci výuky neplavců a podmínek pro plavání v Canakkale a Centru plaveckých aktivit v Olomouci. Zdůrazňujeme pouze největší rozdíly, cílem práce nebylo rozebírat, které podmínky jsou vhodnější.

49

8 SUMMARY

This bachelor thesis deals with teaching of non-swimmers in the Turkish city Canakkale and its comparison to the teaching of non-swimmers in Olomouc. Based on the literature, the theoretical part of the text is oriented on problems of preschool period (including education), importance and benefits of swimming for children and whole population. Furthermore, the teaching of swimming was divided into stages. The thesis’s theoretical part is also focused on the technique of swimming styles breaststroke, freestyle and backstroke in children, including the problems of the first swimming style choice. It also covers some opinions of some authors on the teaching of the non-swimmers. As a result, the teaching process of the non-swimmers and conditions for swimming in the city of Canakkale and in the Center for swimming activities in Olomouc were described in detail. The attention was paid to the course for non-swimmers and description of the class for the non-swimmers, swimming aids and equipment, approach of the children’s parents to the teaching of swimming, general conditions for swimming, swimming in the course of school attendance and swimming for adult non-swimmers. The obtained data were used to compare the teaching of the non-swimmers and the conditions for swimming between Canakkale and Center for swimming activities in Olomouc. Only the biggest differences are underlined, since the main aim of the thesis was not to anatomize which conditions are more suitable.

50

9 REFERENČNÍ SEZNAM

Bělková, T. (1994). Didaktika plavecké výuky. Praha: Karolinum. Bělková, T., Hober Z, Miler T, Plesová E., & Smolík P. (1998). Plavání: Zdokonalovací plavecká výuka. Praha: NS Svoboda. Čáp, J. (1993). Psychologie výchovy a vyučování. Praha: Karolinum. Čechovská, I. (2007). Plavání dětí s rodiči. Praha: Grada Publishing. Čechovská, I., & Miler, T. (2001). Plavání. Praha: Garda Publishing. Čechovská, I., & Miler, T. (2008). Plavání. Praha: Garda Publishing. Geist, B. (1992). Sociologický slovník. Praha: Victoria Publishing. Hannula, D., & Thornton, N. (2001). The swimm coaching bible. Champaign, IL: Human Kinetics. Hendl, J. (2008). Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. Praha: Portál. Hendl, J. (2005). Kvantitativní výzkum. Praha: Portál. Hoch, M. (1980). Učte děti plavat. Praha: Olympia. Hoch M. et. al. (1983). Plavání: teorie a didaktika : učebnice pro posl. stud. oboru tělesná výchova a sport. Praha: SPN. Kolář, Z., & Vališová, A. (2009). Analýza vyučování. Praha: Grada Publishing. Lewin, G. (1982). Slabikář malého plavce. Praha: Olympia. Miklánková, L. (2007). Předplavecká příprava dětí předškolního věku a vybrané determinanty její úspěšnosti. Olomouc: Univerzita Palackého. Motyčka, J. et. al. (2001). Teorie a didaktika plavání. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Perič, T. (2004). Sportovní příprava dětí. Praha: Grada. Skalková, J. (1978). Od teorie k praxi vyučování. Praha: SPN. Skalková, J. (2007). Obecná didaktika. Praha: Grada Publishing. Štorkán, R. (1971). Nauč se plavat. Praha: Olympia. Švec, J. (1996). Technika a didaktika plavání. Hradec Králové: Gaudeamus. Thomas, D. (2005). Swimming: steps to success. Champaign, IL. Human Kinetics. Vágnerová, M. (2007). Vývojová psychologie pro obor Speciální pedagogika předškolního věku. Liberec: Pedagogická fakulta Technické Univerzity v Liberci. Zankov, L. V. (1971). Didaktika a život. Praha: SPN.

51

INTERNETOVÉ ZDROJE

http://www.aqua-olomouc.cz/o-projektu.asp http://www.olterm.cz/plavecky-bazen/informace http://www.olterm.cz/plavecky-bazen/mdl/info/plavecky-vycvik-pro-dospele-neplavce http://www.tyf.gov.tr/Report.aspx?TopMenuId=2&PageId=1

52

10 SEZNAM PŘÍLOH

Příloha 1. Rozhovor s Yenelem Kilincem o plavání v Turecku a výuce neplavců v Canakkale

53

Příloha 1. Rozhovor s Yenelem Kilincem o plavání v Turecku a výuce neplavců v Canakkale

Odpovídal: Yenel Kilinc [jenel kilinč]

Na plaveckém bazénu v Canakkale působí jako profesionální trenér po dobu čtyř let. Práce ho baví a naplňuje, jasným důkazem jsou nadšené děti v jeho hodinách. Sám se věnoval závodnímu plavání. Můj výběr padl právě na Yenela, jelikož je zkušený, na bazénu tráví nejvíce času (nemá jinou práci) a dle mého názoru je u dětí nejvíce oblíbený.

1. Jaký je hlavní cíl plavecké přípravy dětí? Především se nám jedná o zdraví dětí. Dále je to aktivní trávení volného času a návyk na pravidelný pohyb do budoucna. Plavání je zároveň sportem s nejnižší zátěží kloubů. U starších dětí potom už samozřejmě přihlížíme na výkon.

2. Mohl byste dle důležitosti seřadit následující přínosy plavání pro člověka? Výkon, zdraví, aktivní trávení volného času, životní styl. 1. Zdraví 2. Aktivní trávení volného času 3. Životní styl 4. Výkon – u dětí na něj neklademe důraz

3. Existuje v Turecku organizovaná předplavecká výuka pro děti od 3 do 6 let? Ne. V Turecku jsou všeobecně velmi špatné podmínky – málo plaveckých bazénů, chybí bazény s malou hloubkou (v celém Turecku je pouze jeden v Istanbulu), špatné povědomí o plavání, plavecká negramotnost. S organizovaným plaváním dětí začínáme až od šesti let.

4. V jakém věku by podle Vašeho názoru měla začít plavecká výuka? Se začátkem ve věku šesti let nesouhlasím, je to příliš pozdě. V Canakkale máme pouze jeden bazén, kde je hloubka 2,20 m, trenér tedy nedosáhne na dno. Plave se zde pouze na délku (padesáti metrový bazén), nikoliv na šířku. Tedy pro Canakkale zní má odpověď ano, podmínky se pro dřívější začátek nehodí. Kdybych byl učitel v Istanbulu, snažil bych se prosadit, abychom začínali od čtyř let.

5. Probíhá výuka individuálně nebo ve skupině? Obecně trénink probíhá ve skupině, je pro rodiče levnější. Pro postižené děti nebo na přání rodičů je možnost individuální výuky.

6. Jak velká je skupina dětí a jak je to s věkem dětí v jedné skupině? Maximum je dvanáct dětí (neplavců) na jednoho trenéra. Děti ve stejné skupině jsou většinou ve věku šesti a sedmi let. Pokud ale není dostatek dětí, snažíme se doplnit skupinu i staršími neplavci (dvanáctileté dítě je však horní hranice, se staršími dětmi máme špatné zkušenosti).

7. Kolikrát týdně výuka probíhá? Výuka probíhá čtyřikrát týdně, s tím zcela souhlasím. Děti zapomínají velmi rychle, s vysokou frekvencí tréninků se rychleji a snáz učí

8. Jak dlouho trvá vyučovací jednotka? Trénink trvá čtyřicet pět minut.

9. Kolik vyučovacích jednotek obsahuje jeden kurz? Nemáme danou délku jednoho kurzu. Většinou to záleží na dítěti, jak rychle se učí, jak je šikovné. Dle vlastního uvážení děti přesunujeme do pokročilejších tréninkových skupin.

10. Mohl byste popsat jednu hodinu z didaktického hlediska? Nejprve probíhá zahřátí na souši, poté ve vodě, opakování již naučených dovedností, učení se věcem novým a na konci tréninku někdy hrajeme s dětmi pro zpestření hru.

11. Jak se děti rozcvičují před výukou? S rozcvičkou začínáme na souši. Nejprve probíhá krátké zahřátí (poskoky, napodobování zvířátek), poté rychlý strečink. Součástí rozcvičky je také trénink plaveckého způsobu na souši pro méně šikovné a nové děti a krátké zahřátí ve vodě.

12. Pomáháte dětem s převlékáním v šatně? Nepomáháme, děti se převlékají bez pomoci dospělých.

13. Je pedagog při výuce ve vodě? Pokud je to nezbytné, ano. Ve většině případů není. Já osobně jsem pro to, aby trenér ve vodě byl, to také sám dodržuji.

14. Využíváte k výuce hry? Pokud ano, v jaké části hodiny a za jakým účelem? Velmi málo, pouze na konci hodiny pro zpestření, zábavu nebo jako odměnu.

15. Jsou pro vás jako pro pedagoga hry důležité? Ne, nejsou. Pro nácvik nových dovedností hry nevyužívám.

16. Preferujete zábavu dětí nebo spíše tvrdou práci? Děti jsou hodně živé a některé také zlobivé, takže preferuji tvrdou práci.

17. Jaké používáte pomůcky? Neplavcům dáváme pod břicho plaveckou žížalu, do rukou plaveckou desku a na nohy krátké ploutve. Při hraní žádné pomůcky nevyužíváme, pouze někdy plavecký ponton na chození nebo ležení na něm (dovádění ve vodě).

18. Jaká je volba prvního plaveckého způsobu? Řídíme se pokyny vedení Plaveckého bazénu v Canakkale, proto je prvním plaveckým způsobem kraul. Dle mého názoru je nejlepší znak především díky poloze na zádech a usnadněnému dýchání.

19. Jaké jsou pro Vás tedy nevýhody kraulu jako prvního plaveckého způsobu? Nohy dětem i přesto, že mají ploutvičky, padají pod hladinu a mají problémy se správným dýcháním a s výdechem do vody.

20. Jakou máte vy vlastní zkušenost s volbou prvního plaveckého způsobu? Děti zvládají kraul velmi obtížně, trvá jim dlouho, padají jim nohy pod hladinu, mají strach ponořit hlavu do vody a je pro ně obtížná souhra dýchání a pohybu rukou. U dvou skupin jsem vyzkoušel znak, ten byl pro děti jednodušší, více je bavil a rychleji ho zvládly.

21. Existují nějaká výstupní kritéria (co děti musí zvládnout, aby mohly jít do vyšší výkonnostní skupiny)? Vše záleží pouze na trenérovi. Děti musí správně dýchat, zvládat souhru paží, nohou a dýchání. Nemáme žádné kritérium, kde by děti musely uplavat určitou vzdálenost do daného limitu, vše je jen o technice.

22. Dostanou děti na konci něco jako „Mokré vysvědčení“? Nedostanou, popravdě řečeno o „Mokrém vysvědčení“ slyším poprvé. Mohla by to pro děti být ale pěkná odměna a především památka, budu zavedení „Mokrého vysvědčení“ na našem bazénu konzultovat.

23. Účastní se rodiče výuky? Záleží to na jejich volbě, mají volný přístup na tribunu, ale zpravidla se nezúčastňují, nejeví zájem. My jsme za to velmi rádi, rodiče mají pouze hloupé rady a kritizují naše tréninky. Rodičům ale podáváme pravidelné informace o pokroku jejich dítěte.

24. Je v Turecku obvyklé, že rodiče učí děti plavat sami? Bohužel ano. Nejprve se snaží rodiče své děti něco naučit, až potom přijdou k nám. Celkově je plavecká úroveň v Turecku velmi špatná, proto mě udivuje, když rodiče sami plavat neumí a zkouší učit svoje děti.

25. Je u vás rozdělena výuka dětí podle věku? Především záleží na výkonnosti, až poté přihlížíme k věku. Plavání pro neplavce je pro děti ve věku od šesti do dvanácti let, při větším počtu dětí se snažíme dělat skupinky po dvou letech. Ne vždy však rozdělení dětí závisí na nás trenérech, ale na vedení plaveckého bazénu.

26. Mohl byste mi popsat, co s dětmi v průběhu prvního měsíce děláte? První týden se věnujeme hrám pro adaptaci dětí na vodu, jde nám o to, aby si děti vodu oblíbily, užily si jí, u některých dětí je třeba odbourat strach z vody (z dřívější špatné zkušenosti). Ke konci prvního týdne učíme děti dýchat do vody. V průběhu druhého týdne začínáme s nácvikem kraulových nohou (na souši, u okraje bazénu, potom s deskou, žížalou pod pasem a ploutvemi). Pokud je zvládnou, přecházíme na základy pohybu paží. Třetí a čtvrtý týden učíme dýchání do vody a kraulové paže. Vše můžeme upravovat dle výkonnosti dětí, každý kurz není zdaleka stejný.

27. Připravujete se na hodinu předem? Píšete si, co s dětmi budete dělat? Ano, před každým tréninkem si napíšu, jak bude trénink probíhat. Nemám danou strukturu tréninku, která se pořád opakuje, přesně naopak, každý trénink se snažím udělat jinak.

28. Provádíte zhodnocení jednotlivých hodin? Pokud ano, za jakým účelem? Je to pro vás užitečné do budoucna? Ano, ačkoliv nemusím, zhodnocení tréninků provádím. Je to pro mě velmi užitečné do budoucna, díky mé tzv. zpětné vazbě na trénink mohu být lepší a úspěšnější trenér. Jsem trenér plavání a svou práci mám rád, proto dělám vše proto, abych byl ještě lepší.

29. Je plavecká výuka součástí povinné školní docházky? Není. V Canakkale existuje pouze jedna soukromá škola (velká výjimka v celém Turecku), která dochází s dětmi na bazén dvakrát týdně po dobu šedesáti minut. Je to prvním rokem a pouze na zkoušku. V Turecku se o zavedení plavání jako součásti povinné školní docházky ani neuvažuje.

30. Učí se děti ve škole první pomoc? Ano, v pátém ročníku základní školy a potom ještě jeden rok na střední škole (každá škola v jiném ročníku).

31. Kdo vše může učit plavání, co musí splňovat a jakou musí mít licenci? Plavání může učit pouze trenér s licencí, která se obnovuje každé dva roky. Tedy každé dva roky musí trenér znovu absolvovat kurz a zkoušky. Jsou zde i praktické zkoušky s limity, je tedy výhodou, když člověk, usilující o udělení licence, byl sám dříve závodním plavcem. Limity se mění, nejsou pořád stejné.

32. Jaký je název asociace, která zaštiťuje školení trenérů plavání? Türkiye Yüzme Federasyonu = Turkish Swimming Federation.

33. Mohl byste mi v krátkosti popsat, jak školení probíhá? Jsou zde přednášky o výživě, psychologii sportu, didaktice a technice plavání. Následuje praktický nácvik ve vodě, aby žadatelé mohli děti učit plavat správně, sami si vše ve vodě vyzkouší. Školení je ukončeno zkouškami.

34. Je součástí kurzu také první pomoc? Ano, samozřejmě je.

35. Turecko má dlouhé pobřeží, hodně lidí je zaměstnáno na moři, ale přesto plavat umí jen velmi málo lidí. Vy jste spokojen s úrovní plavání u běžné populace? Ne, nejsem, plavecká úroveň je velmi nízká. Proto se na bazénu snažím radit i dospělým, aby se oni správně naučili plavat a pak mohli své děti učit kvalitněji. Letošním rokem jsme také začali pořádat kurz pro dospělé, o který je již nyní velký zájem. Lidé, docházející pravidelně na bazén, o organizovanou plaveckou výuku zájem příliš nejeví, chodí plavat jen pro zábavu, to jim stačí. Zájem je především z řad úplných neplavců.

36. Souhlasíte se mnou, že výuka plavání na School of Physical Education pouze jeden semestr je nedostačující? Ano, je zcela nedostačující, úroveň plavání u studentů je velmi špatná. Bohužel univerzitní učitelé s tím nemohou nic udělat, o všem rozhoduje Ministerstvo školství.

37. Může absolvent VŠ s oborem Učitelství tělesné výchovy plavání vyučovat? Ne, nemůže. Musí si udělat licenci. Některé univerzity mají speciální studijní obory pro trenérství. Pokud si student vybere specializaci plavání, potom automaticky s diplomem dostane licenci.