Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta tělesné kultury. DIPLOMOVÁ PRÁCE (bakalářská) 2012 Alexandra Libová

Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta tělesné kultury

DIPLOMOVÁ PRÁCE (bakalářská)

2012

Alexandra Libová

Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta tělesné kultury

ROLE A VÝZNAM POHYBOVÉ AKTIVITY V ŽIVOTNÍM STYLU SOUČASNÉHO OBČANA ČESKÉ REPUBLIKY

Diplomová práce (bakalářská)

Autor:Alexandra Libová, Managemant volného času Vedoucí práce: Mgr. Michal Kudláček, Ph.D Olomouc 2013

-3-

Název diplomové práce: Role a význam pohybové aktivity v životním stylu současného občana České republiky Pracoviště: Katedra rekreologie Vedoucí diplomové práce: Mgr. Michal Kudláček, Ph.D Rok obhajoby diplomové práce: 2013

Abstrakt:

Bakalářská práce prezentuje zdravotně-preventivní potenciál pohybových aktivit jako nezastupitelnou

součást

životního

stylu.

Zvýrazňuje

víceré

prozdravotní

benefity

cílevědomého a přiměřeného pohybu jako imperativ ve vztahu ke kvalitě života. Na základě analýzy koncepčního materiálu týkajícího se Moravskoslezkého kraje uvádí význam, důležitost pohybových aktivit, motivaci k pohybu a sportování, hodnotovou orientaci populace příslušného kraje. Svými výsledky přináší informace do problematiky týkající se vztahu pohybových aktivit a, životního stylu. Může tak přispět pro efektivnější vytváření podmínek pozitivního ovlivňování životního stylu platné nejen pro Moravskoslezský kraj.

Klíčová slova: Životní styl, zdraví, pohybová aktivita, hodnotová orientace, strategie podpory pohybové aktivity

Souhlasím s půjčováním diplomové práce v rámci knihovních služeb. -4-

Author's first name and surname: Alexandra Libová Titule of the thesis: Role and value of physical activity in lifestyle of contemporary citizen of Czech Republic Department: Recreology Supervisor: Mgr. Michal Kudláček, Ph.D The year of presentation: 2013

Abstrakt:

This bachelor thesis presents health and preventive potential of physical activities as an unsubstitutable part of lifestyle. It focuses on several health benefits of systematic and adequate exercise as an imperative of well-being. Using the results of the conceptual material of the Zlín Region, the thesis presents meaning, importance of physical activities, motivations to do exercise and to play sports and value-based orientation of the region's population. The results bring information to an issue of relation of physical activities and lifestyle. Thus the thesis can contribute in creating better conditions for positive influence of lifestyle which can apply not only to the Moravskoslezky Region.

Keywords: lifestyle, health, physical aktivity, value orientation, strategy to support physical activity

I agree the thesis paper to be lent within the library service.

-5-

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně pod vedením Mgr. Michala Kudláčka, Ph.D a uvedla všechny použité literární a odborné zdroje a dodržovala zásady vědecké etiky. -6-

Děkuji: Mgr. Michalu Kudláčkovi, Ph.D za pomoc a cenné rady, které mi poskytl při zpracování diplomové práce.

-7-

Obsah 1 ÚVOD ........................................................................................................................... - 9 2 PŘEHLED POZNATKŮ.............................................................................................. - 10 2.1 Zdraví.................................................................................................................... - 10 2.2 Zdravý životní styl................................................................................................. - 12 2.3 Kvalita života ........................................................................................................ - 14 2.4 Pohyb .................................................................................................................... - 15 2.5 Pohybová aktivita .................................................................................................. - 16 2.6 Pohybový režim..................................................................................................... - 17 3 TEORIE ZDRAVÍ ....................................................................................................... - 18 3.1 Koncepce zdraví.................................................................................................... - 19 4 POHYBOVÁ AKTIVITA A ZDRAVÍ POPULACE.................................................... - 25 4.1 Strategie podpory pohybové aktivity...................................................................... - 35 4.1.1 Meziresortní přístup k problematice podpory pohybové aktivity ..................... - 37 5 CÍLE PRÁCE............................................................................................................... - 41 6 ANALÝZA A DISKUZE - POSTAVENÍ POHYBOVÝCH AKTIVIT V ŽIVOTNÍM STYLU POPULACE .......................................................................... - 42 7 ZÁVĚR........................................................................................................................ - 48 8 REFERENČNÍ SEZNAM ............................................................................................ - 49 9 SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK........................................................................... - 52 -

-8-

1 ÚVOD Konzumní způsob života významně narušuje vyváženost formování fyzické, mentální a psychosociální stránky osobnosti člověka. Projevem jsou zhoršené ukazatele zdraví a následně i kvalita života. Aktuálním se v současnosti stává uplatňování dostupných forem, metod, strategií generování, stabilizace a interiorizace zásad zdravého životního stylu tak, aby byla cílevědomě reflektována pozice zdraví jako určující hodnoty lidského života. Naplnění uvedeného požadavku má a musí představovat ústřední princip působení komplexu všech participujících složek osobnosti. Aktivní přístup ke zdraví, zdravotní kultura a zdravotní kompetence se stávají povinností nejen celospolečenskou, ale stejně tak individuální. Ve smyslu celospolečenském jde o trvalé a kvalifikované vytváření podmínek pro optimální působení determinantů zdravého životního stylu, v individuálním smyslu o formování a přijímání doporučení zdravého životního stylu. V intencích uvedeného zdůrazňujeme

a argumentujeme

nezastupitelnost přiměřené

a cílevědomé pohybové aktivity. Uvádíme všeobecně akceptované východiska a požadavky ve vztahu k pohybovým aktivitám a konkretizujeme aktuální stav v pozici pohybových aktivit u populace vybraného regionu České republiky. Formujeme a zdůvodňujeme východiska pro zdravotního

kontextu

pohybových

aktivit,

přičemž

respektujeme

multiaspektovost

a multidimenzionálnost interakcí činitelů zdraví. V rámci indikované oblasti konkretizujeme vybrané reálie životního stylu české populace s ambicí uvést empirické, odborné a výzkumné přístupy a poznatky tak, aby byly kompatibilní s holistickým vnímáním zdraví. Zdravotní dimenze pohybových aktivit je prezentována prostřednictvím syntézy vědomostí, principů a

koncepcí,

integrujících

medicínské,

biologické,

psycho-sociální,

pedagogické

a další přístupy a poznatky směřující k vyváženému formování kognitivní, afektivní a psychomotorické stránky osobnosti. Orientujeme se na vývoj a aktuální stav zastoupení pohybových aktivit v životním stylu české populace, reflektující kromě změn v životním stylu mládeže také rostoucí podíl seniorů. Bakalářská práce může přispět k syntetizování a spojení nových informací s možným uplatněním při regenerování a realizaci životního stylu akceptujícího pozici pohybových aktivit.

-9-

2 PŘEHLED POZNATKŮ Předpokladem každého poznání je terminologický, pojmový a kategoriální aparát integrující stupeň a úroveň informací, a představující přesné, výstižné, spolehlivé, instruktivní a inspirativní vodítko pro studium, pro plánování a realizaci možného výzkumu. Zdraví, pohyb, výživa, ekologie, civilizace, prevence, životní styl, hygiena, ekologická stabilita a další, představují v současné době pojmy, se kterými se setkáváme ve všech oblastech života. Jejich optimální vzájemná interakce je předpokladem zodpovídající biologické, psychologické, sociální a kulturní stránky fungování a rozvoje osobnosti.

2.1 Zdraví Zdraví je základní zdroj a předpoklad pro optimální fungování člověka v intencích jeho vnímání jako bio-chemické a socio-kulturní struktury. Zdraví je projevem harmonicky vyváženého tělesného a duševního stavu člověka, ve kterém je člověk subjektivně bez problémů a objektivně bez lékařského nálezu. Jako životně důležitý projev je nezastupitelný ve vztahu k dosahování cílů. Zdravý organismus reaguje bez omezení a poškození výkonnosti a objektivních kvalit zdravotního stavu na komplexní podněty a vlivy rozmanitých činitelů vnějšího a vnitřního prostředí, vykazuje odolnost vůči negativním funkčním činitelům povahy chemické, fyzikální, biologické, společenské atd. Zdraví je determinované vnitřními vlivy – neovlivnitelné (genetický základ, věk, pohlaví); vnější vlivy – ovlivnitelné (životní styl, životní prostředí, zdravotní péče). Na komplexnost zdraví a propojení jeho složek poukazují víceré přístupy: •

holistický, který nahlíží na člověka jako na nedělitelný a integrovaný celek s akceptováním biologických, psychologických a sociálních složek;

•

dynamický, který analyzuje proměnlivost zdravotního stavu v čase, a zdraví chápe jako proměnlivý jev, který se prosazuje v celoživotní perspektivě;

•

sociální, který zařazuje člověka do širší sítě vztahů rodinných a skupinových, a uvažuje o zdraví v sociálních souvislostech;

•

interaktivní,

který

sleduje

člověka

v jeho

společensko-politickém).

- 10 -

širším

prostředí

(přírodním

i

Nejznámější definici zdraví publikovala Světová zdravotnická organizace World Health Organization & Constitution of WHO, (1946): „Health is a state of complete physical, mental and social well-being and not merely the absence of disease and infirmity” Zdraví je stav úplné fyzické, psychické a sociální pohody. Není to jen nepřítomnost choroby nebo slabosti. Kaplan, (1996) konstatují, že uvedená definice připravila půdu pro překonání tradičního přístupu (pouček) tím, že definuje zdraví v širších dimenzích zdravotního stavu včetně tělesných, duševních a sociálních aspektů. Definice zdraví se tu stává obsáhlejší, saturující duševní zdraví a štěstí, a zvýrazňující potřebu celospolečenského konsenzu při zabezpečení zdraví. Křivohlavý (2001a) oceňuje jednoduchost, pozitivnost a motivační charakter formulované definice - naznačuje cíl, ke kterému by měla směřovat snaha všech, zároveň ale poukazuje na její omezenost danou neurčitým vymezením ideálů, když je člověku ,,úplně dobře“ a skutečností, že vůbec nehovoří o duchovním (spirituálním) zdraví, tedy o sféře osobního zaměření v oblasti hodnot. Napříč uvedeným omezením je zdraví chápáno jako vysoká, všeobecně žádaná životní hodnota, jako dynamický jev s úzkou afinitou na kvalitu života a uskutečnění životních cílů, která klade důraz na osobní zodpovědnost člověka za jeho zdravotní stav. Křivohlavý (2001b) respektujíc vztah zdraví a kvality života, definuje zdraví jako, ,,celkový (tělesný, psychický, sociální a duchovní) stav člověka, který mu umožňuje dosahovat optimální kvalitu života a není překážkou podobného snažení jiných lidí.“ Hartl a Hartlová (2000) vymezuje zdraví jako ,,souhrn vlastností organismu, které umožňují vyrovnávat se s měnícími se vlivy vnějšího prostředí, včetně pracovního a interpersonálního, bez narušení fyziologicky narušení funkcí.“ Holčík (2004,) uvádí, že ,,zdraví není jen prostým protipólem choroby, ve své podstatě je jinou kategorií, jako choroba. Zdraví je pojmem spíše obecné humánny a sociálním, jako jednostranně medicínským a jeho determinanty a možnosti ochrany, posilňování a rozvoje široce přesahují tradiční doménou zdravotnických služeb“.

- 11 -

Společným jmenovatelem prezentovaných definicí zdraví je chápání zdraví jako: •

výsledku multifaktoriálních vlivů;

•

důležitého předpokladu uskutečňování životních cílů;

•

dynamického jevu, který je potřebné cílevědomě usměrňovat, ovlivňovat;

•

mimořádně důležité životní hodnoty;

•

jevu, který má biologickou, psychickou, sociální, kulturní a spirituální dimenzi;

•

kvality úzce související s kvalitou života;

•

jevu vyžadujícího osobní zodpovědnost člověka s odpovídajícím podílem komunitních, politických, ekonomických, ekologických činitelů.

2.2 Zdravý životní styl Pojen životní styl úzce souvisí s pojmem zdraví. Životní styl je možné definovat jako ,,individuální souhrn postojů, hodnot a zručností, odrážející se v činnosti člověka. Zahrnuje síť mezilidských vtahů, výživu, tělesný pohyb, organizaci času, zájmy, záliby“ (Hartl a Hartlová, 2000). Životní styl představuje komplex psaných a nepsaných norem a identifikačních vzorů, souhrn životních podmínek, na které lidi berou ohled ve vzájemných vztazích a v chování. Je ovlivněný životní, rodinnou a profesní dráhou každého jednotlivce, společenskými úlohami a tradicemi. Souvisí tedy s konkrétními podmínkami života a promítá se do sociálních rolí, do chování člověka (Čihovský, Hobza, & Dohnal, 2007). Životní styl je typický způsob uspořádání činnosti, jednání lidí, vztahů, hodnot, norem a věcného prostředí ve společnosti, které je integrací životních způsobů jedinců. Životní styl je možné kategorizovat na jednotlivé varianty či alternativy podle povahy, věku, životního stylu, vzdělání, rodinného vztahu a rodinné dráhy, profese a profesní dráhy, způsobu využívání volného času, podle statusu, hodnotové orientace atd. Zajímavou kategorizaci životního stylu uvádí Morrison (In: Čihovský, Hobza, & Dohnal, 2007), který rozlišuje: •

Survivors (staří, opuštění, dožívající, izolovaní lidé);

•

Sustainers (chudí, žijící z podpory, s negativním vztahem k jiným lidem);

•

Belongers (společensky zařazení příslušníci středních vrstev, lidé konformní);

•

Emulators (mladí, ambiciózní lidé, snažící se prosadit ve společnosti); - 12 -

•

Achievars (úspěšní, stabilizovaní, společensky a profesně zajištění lidé);

•

I-am-me (mladí, zdraví exhibicionisti orientovaní na peníze a kariéru);

•

Sociately conscious (velmi úspěšní, uvědomělí, zralí lidé)

•

Integrated (vrcholně vyzrálí, tolerantní, adaptabilní, chytří). Životní styl je dynamická kategorie charakterizovaná vědomým a svébytným

ztvárněním životní reality do relativně stabilní struktury, s cílem dosáhnout harmonickou vyváženost biopsychické a sociokultůrní stránky osobnosti. Životní styl jako komplex projevů saturuje faktory, které můžou ve vztahu ke zdraví působit jednak jako rizikové, tedy zvyšující riziko vzniku určitého onemocnění, chránící před onemocněním, zvyšující odolnost organismu. Harmonizování uvedených faktorů, hodnot, vztahů a souvislostí se promítá do pojmu zdravý životní styl (zdravý způsob života). Jde o soubor naučených, cílevědomých, kontinuálních, systematických činností, které člověk vykonává pro svoje zdraví. Zdravý životní styl (zdravý způsob života) je charakterizovaný vyvážeností fyzické, mentální a psychické zátěže, která zahrnuje: •

pravidelný denní režim (dodržování zásad zdravé životosprávy);

•

pravidelnost, cílevědomost a dostatek pohybových stimulů;

•

dodržování zásad osobní, pracovní a komunální hygieny;

•

pestrou, vyváženou, racionální výživu;

•

pravidelný a zodpovědný pitný režim;

•

odmítání návykových látek, odolnost vůči škodlivým vlivům a návykům;

•

harmonické vztahy mezi lidmi, duševní pohodu, pozitivní přístup k životu;

•

zodpovědné environmentální chování;

•

zodpovědnost v oblasti práce a života (poznání vlastních možností, úprava a bezpečnost prostoru pro práci a hru, zodpovědný pohlavní život).

Zdravý životní styl jako dynamický jev s vysokou a žádoucí životní hodnotou saturuje všechny dimenze zdraví, a prostřednictvím osobní zodpovědnosti je předpokladem harmonického života a uskutečňování životních cílů.

- 13 -

2.3 Kvalita života Kvalitu života výstižně charakterizuje Mareš ( In: Řehulka &Řeháková, 2006), a to jako ,,individuální vnímání svojí pozice v životě, kontextu té kultury a toho systému hodnot, ve kterém jedinec žije. Vyjadřuje vztah k vlastním cílům, očekávaným hodnotám a zájmům. Zahrnuje komplexním způsobem jedincovo zdraví, psychický stav, úroveň nezávislosti na okolí, sociální vztahy, jedincovo přesvědčení, víru a to ve vztahu k hlavním charakteristikám prostředí. Kvalita života vyjadřuje subjektivní ohodnocení, které se odehrává v určitém kulturním, sociálním a environmentálním kontextu.“ Kvalita života je syntetizující pojem implikující ekonomické a sociální indikátory a indikátory subjektivní psychické pohody, představuje souhrn podstatných stránek života společnosti, společenských celků a individuí, jehož součástí jsou aspekty ekonomické, sociálně-politické,

ekologicko-enviromentální,

medicínsko-zdravotní,

psychologické,

legislativní a další. Kováč (2002) uvádí, že v souladu s novodobými koncepcemi o regulaci v živých systémech je plně opodstatněné uznávat kromě biochemickou, neurofyziologickou a psychickou regulaci chování, opírající se o běžné zkušenosti jednotlivců, znalosti získané učením a významné hodnoty tvořící jeho JÁ – osobní filozofii, styl života. Kvalita života je při mezinárodním porovnávání vymezená třemi základními kritérii, ke kterým podle Zeliny (2004) patří: •

zdravotní péče, vyjádřená průměrnou délkou života a náklady na životní péči na rok na člověka;

•

vzdělanostní úroveň obyvatelstva, vyjádřená počtem negramotných jednotlivců, maturantů v populaci, vysokoškoláků, počtem vysokoškolsky vzdělaných lidí v populaci (celkově i v jednotlivých populačních ročnících - někdy se indexy uvádí jen z ekonomicky činného obyvatelstva);

•

ukazatele životní úrovně, operacionalizované do času potřebné práce na nákup základního spotřebního koše.

Vztah zdraví a kvality života pregnantně vymezuje Světová zdravotnická organizace jako ,,vnímání vlastní pozice v životě v kontextu kulturních a hodnotových systémů se zřetelem na vlastní životní cíle, očekávání standardy a zájmy. Tento koncept je komplexním způsobem ovlivňovaný fyzickým zdravím a psychickým stavem člověka, úrovní jeho nezávislosti a vztahy k významným znakům prostředí“,

- 14 -

Zdraví v sobě saturuje určující kompetenci ve vztahu k jakémukoliv hodnotovému modelu smyslu (kvality) života. Křivohlavý (2001 b) jako příklad kritérií kvality života uvádí metodu MANSA: •

spokojenost s vlastním zdravotním stavem,

•

sebepojetí (self-concept),

•

sociální vztahy,

•

rodinné vztahy,

•

bezpečnostní situace,

•

právní stav,

•

životní prostředí,

•

finanční situace,

•

náboženství (víra),

•

účast na aktivitách volného času,

•

zaměstnání, práce (škola).

V pojmu kvalita života je vyjádřený pozitivní hodnotící pól jako předpoklad aktivního rozvíjení vlastního lidského potenciálu. Zdraví je jedním z určujících ukazatelů, determinantů kvality života při respektování účasti a vlivu dalších determinantů, jakými jsou např. úroveň enviromentalního myšlení a programu společnosti – stav přírodních a psychosociálních komponentů životního prostředí, úroveň péče společenského systému o rodinu a výchovu dětí, podmínky a dostupnost vzdělání, stav zabezpečení, respektování a ochrany základních lidských práv, stav a možnosti smysluplně trávit volný čas, regenerovat, uspokojovat zájmy sloužící rozvoji osobnosti, pocit jistoty, spokojenosti a další

2.4 Pohyb Pohyb je základním projevem života. Pohyb je ze všeobecného i neurofyziologického hlediska jednou ze základních a nejdůležitějších vlastností živé hmoty. Pohyb živých bytostí je hlavním vnějším projevem jejich životních funkcí, je prostředkem, kterým živá bytost směřuje k dosáhnutí a splnění důležitých životních cílů, životně důležitých úloh. Představuje proces kontinuální adaptace na vnější i vnitřní podmínky ve směru komunikace, korekce, tvorby, řízení. Je synonymem změny, symptomem aktivity v duchu herakleitova ,,panta rhei“ (všechno plyne). Biologická rovina pohybu je u člověka doplněna celou řadou dalších, ve kterých se kombinují a doplňují roviny - 15 -

sociologická, psychologická, estetická, etická, ekonomická, filozofická a jiné. V této komplexnosti pohyb nabývá kromě složky racionální i složku emocionální, směřující k obohacení kvality života. Pohyb nemá jen lokomoční smysl, není to jen pohyb svalů, ale i myšlenek, citů a nálad, nejen psychologická nebo psychofyzická záležitost, ale i společenská síla motivující lidskou soudržnost možná na všech úrovních, na kterých se tato soudržnost realizuje (Rýdl, 2000). Pohybové aktivity nejsou jen podporné doplňky života, ale stávají se přímo jeho uspokojivým smyslem (Hogenová, 2000). Pohyb je základní způsob existence člověka, a to ne jen jako mechanická lokomoce nebo prostý projev svalových činností, ale jako výraz existenční potřeby oduševnělého těla (Hodaň, 2000). Tělesná kultura a sport, saturované pohybem jako dominujícím obsahem, se ve smyslu společenském může stát prostředkem, který překračuje základní dimenze biologické determinace člověka a otvírá mu nový horizont transcendence, tvořivé svobody a etické zodpovědnosti (Kolář, 1998). V lidském pohybu je harmonicky propojená složka fyzická, mentální, psycho-sociální i kulturně-spirituální. Pohyb je univerzálním výrazovým prostředkem člověka, základem jakékoliv aktivní činnosti, seberealizace, je projevem jeho citů, nálad, potřeb, komunikace.

2.5 Pohybová aktivita Pohybová aktivita je mnohostranná pohybová činnost člověka, vyznačující se typicky lidskými atributy, jako jsou cílevědomost, sociální determinovanost, komunikace mezi lidmi a další. Představuje souhrn všech pohybů důležitých k dosáhnutí vymezeného cíle a k dosáhnutí přiměřeného tělesného a psychického rozvoje. Obsah a zaměření pohybových aktivit určují cíle činnosti. Podle nich můžeme hovořit o aktivně-pracovní, společenské, umělecké, sportovní a jiné. Pohybovou aktivitu v kontextu s vnímáním tohoto pojmu v rámci definice WHO (2004) je také možné charakterizovat jako jakoukoliv aktivitu produkovanou kosterním svalstvem, způsobující zvýšení pulzové a dýchací frekvence. Může být součástí sportu, školních aktivit, dětské hry nebo chůze do školy (Dohnal, 2012)

- 16 -

2.6 Pohybový režim Pohybový režim představuje všechnu pohybovou činnost, která je součástí života a je uspořádaná do relativně stálého, cyklicky se opakujícího systému, typického pro daného jedince nebo skupinu. Jde o uspořádání všech systematicky vykonávaných pohybových činností, které se vyskytují ve způsobu života člověka v daném časovém intervale, tedy o souhrn motorických aktivit, které jsou více-méně pravidelné a relativně dlouhodobě začleněné do způsobu života ve stanoveném životním cyklu. Pohybový režim závisí na komplexu činitelů, např. na věku, pohlaví, zdravotním stavu, pohybových zkušenostech, hodnotové orientaci, zájmech a postojích, sociálním statusu, profesi, prostředí, tradici apod. Cíl a zaměření pohybového režimu se mění v závislosti od etapy ontogeneze. Přiměřený pohyb, konkretizovaný v pohybovém režimu, patří vedle vlivů životního prostředí, výživy a celého způsobu života k těm intervenujícím činitelům zdraví, které se nedají ničím kompenzovat. Platí to pro celou ontogenezi, ale navíc i pro krajní věkové etapy – pro růst a vývoj na straně jedné a involucií u nejvyšší věkové kategorie na straně druhé. Osobitý je význam pohybové simulace mladé generace, když současná podoba života je ve vztahu k pohybovým podnětům podstatně chudší a jednostrannější. Jednoznačně je přitom prokázaný negativní dopad snížené habituální tělesné aktivity na celkový stav organismu. Nedostatek až absence pohybu projevovaná ve všech oblastech pohybu přináší redukci stimulů pro optimální psychosomatický rozvoj, což vede zejména ve vztahu ke kvalitě a kvantitě pohybových aktivit k disproporci mezi fylogeneticky vytvořenou potřebou pohybu a ontogenetickou zkušeností. Výsledkem je postupné zhoršování zdravotního stavu populace.

- 17 -

3 TEORIE ZDRAVÍ Teorii zdraví je možné definovat jako soubor (systém) vzájemně souvisejících, na sebe logicky navazujících a doplňujících se pojmů, tvrzení, definicí a výroků, které specifikují vztahy mezi proměnnými, s cílem objasnit, zevšeobecnit, interpretovat a předpovědět tyto jevy. Představuje soubor názorů, ideí vysvětlujících určitý jev, jeden všeobecný princip, který je schopný vysvětlit širší třídu údajů či empirických zjištění (Hartl a Hartlová, 2000). V teorii jde o systematická tvrzení, která vysvětlují problém a umožňují za určitých podmínek předvídání jevů. Teorie musí obsahovat jednoznačné pojmy, zahrnout všechny jevy a objekty, které do dané oblasti patří, a nemá obsahovat vzájemně protikladná tvrzení (Jandourek 2001). Orientaci v kontextu teorií zdraví umožňuje práce Seedhouse (1995), a to prostřednictvím jejich rozdělení do čtyř skupin: 1. Teorie, které považují zdraví za ideální stav člověka, kterému je dobře (wellness) 2. Teorie, které chápou zdraví jako fitness – normální, dobré fungování. 3. Teorie, které se dívají na zdraví jako na zboží. 4.

Teorie, které chápou zdraví jako určitý druh síly.

1. Zdraví jako ideální stav člověka Teorie vychází z definice WHO, která formuluje zdraví jako kladnou a všeobecně žádanou hodnotu, sjednocující fyzický, psychický a sociální obsah pojmu. Je jednoduchá, motivační a srozumitelná. Jejím omezením je absence vnímání duchovní oblasti jako součásti zdraví. Myslíme tím osobní zaměření v oblasti hodnot, např. v podobě zdravých, ekologických, politických či náboženských cílů. Dalším omezením teorie je nejasnost v definování kritérií ideálu – při dosáhnutí takových hodnot je možné hovořit, že je člověku sociálně úplně dobře nebo mentálně úplně dobře. Ideál zdraví je z tohoto pohledu nepraktický, pakliže je nedosáhnutelný.

2. Zdraví jako fitness Teorie definuje zdraví jako schopnost dobrého fungování (fitness). V kontextu pojmu fitness jde o dobrou kondici, schopnost tělesně a duševně něco dělat, být připravený na plnění úloh, udržovat se v dobrém stavu apod. Důraz klade na optimální fungování, je tedy zaměřená na lidi na vrcholu zdravý. Nedostatek je dvojpolárnost, dvojhodnotovost vnímání – člověk je

- 18 -

buď zdraví, nebo nemocný. Dalším je její výlučnost, vylučuje ze souborů zdraví všechny, kteří jsou různým způsobem handicapovaní (např. zdravotně trvale postižených). Kromě uvedeného je definice příliš přísná (hovoří jen o optimu) a statická – nesměřuje ke zlepšování zdravotního stavu, ale konzervuje status quo.

3. Zdraví jako zboží V jádru takovéhoto přístupu jde o vnímání zdraví jako něčeho, co je možné, podobné jako zboží dodat, koupit, předat,(nákup léků, lékařského zákroku, rehabilitačních služeb). Posilňuje přesvědčení, že starost o zdraví je věc medicínské vědy, že existuje, anebo bude objevené něco jako zázračný lék, hovoří o možnostech zázračného lékaře, odbourává, resp. oslabuje vnímání potřeby vlastního úsilí o zlepšení zdravotního stavu, neakceptuje existující jedinečnost, specifičnost situace každého člověka.

4. Zdraví jako druh síly Z pohledu teorie zdraví jako síly jde o jeho vnímání jako schopnosti realizovat a uplatnit svůj potenciál, odolávat tlaku negativních životních podmínek, pozitivně reagovat na výzvy a zvládat životní problémy, adaptovat se na nepříznivé situace. Jde o jakousi vnitřní sílu, která je potenciálem pro zvládnutí těžkostí, o osobnostní charakteristiku postoje k životu, pro kterou je charakteristická odolnost, nezdolnost a zvládnutelnost.

3.1 Koncepce zdraví Podstata celistvého přístupu ke zdraví se projevuje v hlavních principech, hodnotách, cílech a funkcích, které jsou zpředmětněné v koncepcích zdraví. Křivohlavý (2001 b) kategorizuje koncepci zdraví do následujících skupin : •

zdraví jako zdroj fyzické a psychické síly, která člověku pomáhá v životě zdolávat různorodé těžkosti;

•

zdraví jako metafyzická síla – představa zdraví jako určitého druhu vnitřní síly člověka, který umožňuje dosahovat vyšší cíle jako je zdraví samo (např. elán, vitalita, schopnost adaptace etc.);

•

salutogenéze – individuální zdroj síly, hledání těch faktorů, které zřejmě podmiňují, že lidé vystavení stejným podmínkám neonemocněli;

- 19 -

•

zdraví jako schopnost adaptace – schopnost upravit prostředí nebo změnit vlastní způsob života;

•

zdraví jako důkaz dobrého fungování – v podstatě jde o koncepci fitness (být v dobré kondici)

•

zdraví jako zboží

•

zdraví jako ideál – stav plné tělesné, duševní a sociální pohody a nejen nepřítomnost choroby nebo vady (definice WHO)

Sjednocujícími prvky uvedených přístupů jsou vnímání úzkého vztahu mezi zdravím a kvalitou života, širší chápání zdraví ve smyslu jeho individuální (osobní zodpovědnost), ale i společenské podmíněnosti, akceptování holistického vnímání zdraví, které má biologickou, ale i psychickou, sociální a kulturní dimenzi. Současný koncept zdraví má saturovat potřebu optimálního využívání a rozvíjení všech pozitivních biologických, psychických a sociálních vlastností a schopností člověka, které jsou potřebné pro optimální rozvíjení jeho další existence jako jednotlivce a jako součásti lidské společnosti. Zodpovídající výživové návyky, dostatečné zastoupení pohybových aktivit, psychická pohoda, sociální interakce, starost o přiměřené životní a pracovní podmínky, způsobilost odpočívat a uspokojovat svoje zájmy, to všechno jsou činitelé zdraví, jenž podmiňují nápravu celé řady nepříznivých ukazatelů a trendů souvisejících s vysokým stupněm technického rozvoje a civilizace, které se promítly do nárůstu civilizačních chorob. Civilizačních proto, jejich zdroje nepocházejí z prostředí přírody, ale z prostředí vytvořeného člověkem a ze způsobu života, který si postupně s rozvojem civilizace a techniky osvojil. Jde o to, že konstatované nepříznivé ukazatele životního stylu jsou konkretizované, východiska jsou relativně známé, ale napříč této skutečnosti nejsou implementované do chování populace, nepromítají se do životních stereotypů lidí. Podíl příčin civilizačních onemocnění je možné vymezit následovně: •

množství a kvalita jídla včetně tekutin

50 – 60%

•

psychický stres

10 – 20%

•

toxikomanie, hlavně alkohol a cigarety

10 – 20%

•

dědičná dispozice

•

životní prostředí

•

ionizační zařízení, smog

2 – 5%

•

nedostatečný pohyb

3 – 5%

5 – 10% 10 – 12%

- 20 -

Ve vztahu k rizikovým faktorům zdraví je konstatováno, že kombinace celého spektra fyzikálních, chemických, biologických a psychosociálních vlivů způsobila návrat vícerých klasických nemocí a nárůst výše zmíněných civilizačních chorob. Podnětem pro vznik zdravotních problémů se stávají rozličné faktory a znaky provázející život moderního člověka. Komplex faktorů a znaků, které mohou determinovat iniciaci zdravotních problémů, je ve velké míře ovlivněn poznáním a respektováním činitelů, které jsou vymezeny atributy zdravého životního stylu. Za nejvýznamnější rizikové faktory zdraví jsou v současnosti považovány:

•

nesprávný způsob výživy – strava s vysokým obsahem živočišných tuků, vysoký příjem sladkosti a výrobků z bílé mouky, nízký podíl ovoce a zeleniny, nedostatečný příjem ryb a masa, nedostatečný příjem vlákniny, nevyváženost mezi příjmem a výdejem stravy, stereotypnost a nepravidelnost stravování, nedodržování pitného režimu;

•

nesprávný způsob života – kouření, alkohol, zneužívání léků, další drogové problémy, nedostatek a nevhodnost pohybové aktivity, chronické sledování televize, subnormní sledování internetu a dalších informačně- komunikačních technologií, nedostatek spánku apod;

•

psychosociální faktory – psychické napětí, stres, přetažení, ornamentní tlak na výkon, konflikty spojené s emocionálním vypětím apod.

Nerespektování všeobecně akceptovaných zásad zdravého životního stylu přináší zdravotní rizika, snižuje adaptační potenciál jedince, generuje pocit životní nespokojenosti a tím redukuje kvalitu života.

- 21 -

Tabulka 1

Souvislost mezi faktory životního stylu a civilizačními chorobami (Košč, 1994)

Faktory lidského chování ohrožující zdraví

Ochorenia srdce a cévy

rakovina

Kouření

+++

+++

Nezdravá výživa Hypokineze Obezita Nadměrné konz.alkoholu

+++ +++ ++ ++

+++

Psychosociální stres

+++

cukrovka

duševní choroby

úrazy +

++ +

+++ ++ ++ ++

+ + ++

+ ++ +++

+

++

++

+

Legenda: +++ předpokládá se silný vliv na výskyt daného onemocnění ++ předpokládá se nezanedbatelný vliv na výskyt daného onemocnění +

možno pozorovat jistou souvislost mezi daným faktorem a výskytem dané nemoci

Chová (1993), Foster (1994), Dobrý (1998 a, b?), Rovný(1998), Hartl a Hartlová (2000) a další identifikují a kvalifikují podíl regulačních mechanismů (determinantů) zdraví následující: •

způsob života, životní styl – osobní chování jedince

40 – 50%

•

životní a pracovní prostředí

20 – 30%

•

genetické faktory – biologické vlivy

10- 20%

•

zdravotní péče – kvalita zdravotních služeb

10 – 20%

Zdraví je tedy pojmem spíše všeobecně humánním a sociálním než jednostranně medicínským. Jeho regulační mechanismy (determinanty) a možnosti ovlivňování, ochrany a rozvoje významně přesahují tradiční doménu zdravotnických služeb.

- 22 -

Obrázek 1

Regulační mechanismy zdraví

ŽIVOTNÝ ŠTÝL 50 %

ŽIVOTNÉ PROSTREDIE 20 %

ZDRAVIE

GENETICKÝ ZÁKLAD 20 %

ZDRAVOTNÍCKE SLUŽBY 10 %

Když je osobní chování jednotlivce ve struktuře regulačních mechanismů zdraví dominantním, pak iniciace, formování interiorizace zásad zdravého životního stylu přestavuje jednu z určujících úloh výchovy, zejména výchovy v rodině a škole s přiměřeným podílem dalších na výchově participujících složek společnosti. Jedinečnou pozici nabývá, vzhledem na značnou heterogenost rodinné výchovy, škola jako instituce, která je zárukou systémového, kontinuálního, kvalifikovaného, komplexního a informativního a formálního působení. Pravděpodobnost onemocnění je podmiňována strukturou a obsahem životního stylu. Ve všeobecnosti je možno vymezit tyto činitele podmiňující úroveň zdraví: •

správná životospráva,

•

racionální výživa,

•

duševní hygiena, emocionální vyváženost,

•

sociální interakce, sociální zabezpečení,

•

ekologicky čisté prostředí,

•

aktivní životní styl – kvalitativně a kvantitativně hodnotný pohybový režim,

•

pravidelné střídání práce a odpočinku,

•

uspokojování zájmů,

•

smysluplné trávení volného času,

•

dostupnost a podmínky vzdělávání a rozvoje osobnosti,

•

pracovní a sociální uplatněn,í

•

pocit jistoty a spokojenost.

- 23 -

Životní styl a vtah k vlastnímu zdraví se vytvářejí v průběhu života člověka v závislosti na mnohých faktorech, jako je výchova, sociální a ekonomické prostředí, tradice, konvence, stereotypy, pohodlnost, jednotvárnost, vzdělání, kultura, zkušenosti atd. Jeho formování vyžaduje důslednost, soustavnost a cílevědomost.

- 24 -

4 POHYBOVÁ AKTIVITA A ZDRAVÍ POPULACE Ideál tělesné a duševní kultivované osobnosti, zpředmětněný v historickém kontextu prostřednictvím teze o kalokagathii, má platnost i současné etapě dynamických proměn společnosti. Tyto proměny kladou daleko vyšší nároky na kvality lidského faktoru. Jejich negativním imperativem jsou nepříznivé, často až retardační ukazatele zdraví, podporované pasivním způsobem života a jeho všestrannou komercionalizací. Rozvoj civilizace, technizace a digitalizace života vede k pokračujícímu omezování přirozeného i cílevědomého pohybu a zvyšuje podíl činností, které jsou v rozporu s fylogeneticky vytvořenou potřebou pohybu Homo sedendentarius (člověk sedící) se stává charakteristikou člověka současnosti. Ukazuje se, že dnešní děti a adolescenti jsou stále více pohybově inaktivní, což má za následek nárůst frekvence obezity a zvýšená rizika chronických onemocnění v dospělosti (Wilmore & Costill, 2004). Příkladem hodnotové pozice pohybových aktivit v životním stylu české populace je konstatování, že z dlouhodobého hlediska se po třech až čtyřech letech přibližně 50% - 70% jedinců vzdává pohybové činnosti. Dobrý (2008 a ,b) konkretizuje uvedený trend ukazateli poklesu pohybové aktivity ve vývoji od dětství do dospělosti. Sedavé chování v období raného dětství se téměř nevyskytuje ( u chlapců je výskyt asi 6%, u děvčat 8%), ve věku 20 let však dosahuje více než 20% ( u mužů 22%, u žen 25%). Pohybové aktivity vyšší intenzity se snižují ze 71% na 43% u 20-ti letých mužů, u žen ze 66% na 28% taky ve věku 20-ti let. Pohybové aktivity mírné intenzity klesají u chlapců z 39% v dětství na 22% ve věku 20-ti let, u děvčat z 22% v dětství na 21% ve věku 20-ti let. Formulované trendy nejsou monokauzální, přitom nepříznivou skutečností jsou na straně jedné nízké ukazatele vědomostní úrovně o pozitivním vlivu sportovně - rekreačních aktivit na člověka a na fyziologické pochody v lidském těle; na straně druhé jsou konstatovány průměrné vědomosti o pozitivech pohybové činnosti, ale bez vyústění v cílevědomé aplikace. Jako důvod pohybové inaktivity se nejčastěji udávají nedostatek času a pohodlnost. Kauzalita uvedeného je tedy multiapektová. K příčinám poklesu zájmu dětí a mládeže o cílevědomé pohybové aktivity patří nedostatek příležitostí, tlak,,průmyslu, zábavy a virtuální interakce“ ,nedostatečná nabídka činností ve volném čase, absence blízkosti sportovních objektů, omezená nabídka školy, už roky konstatovaná ,,pozice“ vyučovacího předmětu Tělesná výchova v kurikulech škol, stereotypní přístup učitelů tělesné výchovy, pokles zájmu o tradiční pohybové aktivity, nereflektování změn ve struktuře a obsahu zájmů a aktuálních

- 25 -

zájmových preferencích dnešní mládeže, ekonomická selekce populace limitující sportovní možnosti a další. V kontextu uvedených nepříznivých trendů dochází k přesunu strategického zaměření pohybové aktivity od zaměření na tělesnou zdatnost na nové zaměření, kterým je zdraví veřejnosti. Tato nová strategie, nazývaná také jako strategie celoživotní pohybové aktivity, se liší od předcházející strategie třemi ukazateli: •

soustředí se především na objem pohybových aktivit (pohybová aktivnost), který je potřebný k produkci zdravotních benefitů, spojených se snížením onemocnění a úmrtnosti, a ne na benefity zdatnosti nebo výkonnosti;

•

zaměřuje se více na pohybové aktivity mírné až střední intenzity, než na aktivity vyšší intenzity, na kterých byla založena dosavadní strategie, usilující o podporu tělesné zdatnosti a výkonnosti;

•

zdůrazňují hodnotu kumulace pohybových aktivit v průběhu dne na rozdíl od jednorázově požadovaného pohybového výkonu.

Osobitý zdravotně – preventivní potenciál zahrnuje vytrvalostní, cyklická, aerobní pohybové aktivity, jako je např. turistika, rychlá chůze, běh, běh na lyžích, plavání, jízda na kole, bruslení, aerobic, tanec, veslování a pádlování, aerobní cvičení na aparátech (běžecké pásy, stacionární kola atd.). Při těchto aktivitách jsou v činnosti především velké svalové skupiny, které výrazně stimulují dýchací a oběhovou soustavu. Z fyziologického hlediska jde o

dosáhnutí

a

uplatnění

vysokého

stupně

aerobních

schopností

organismu,

které nejlépe charakterizuje maximální spotřeba kyslíku. Energetická spotřeba organismu je tu nahrazena oxidativním štěpením živin. Cooper (1990) konkretizuje příznivé účinky aerobní pohybové aktivity následně: •

zvyšuje se celkové množství krve, čímž dochází k lepšímu transportu kyslíku v těle, a tím k lepšímu snášení namáhavé tělesné činnosti;

•

zvyšuje se vitální kapacita plic, což podle některých výzkumů souvisí s prodloužením života a udržením mládí;

•

srdcový sval mohutní, je lépe zásobovaný krví, což ovlivňuje jeho morfologické parametry a následně funkční možnosti – pokaždé systole je srdce schopné přečerpat větší množství krve, čímž šetří a prodlužuje svou funkční životnost;

•

zvyšuje se hladina cholesterolu HDL (dobrého) v krvi, snižuje se poměr celkového cholesterolu k cholesterolu HDL, což působí jako prevence (snižování rizika) arteriosklerózy.

- 26 -

Zdravotně prospěšné účinky pravidelné vytrvalostní (aerobní) pohybové aktivity konkretizují Lakka a Salonen,(1992), Büchberger, Frühbauer & Kvapilík, (1997), Křivohlavý (2001 b a) • pohybová aktivita zlepšuje schopnost organismu využívat kyslík, redukuje riziko vývoje kardiovaskulárních onemocnění; ukazuje se, že pravidelné cvičení může zpomalovat vývoj aterosklerózy (Blair a kol. 1993); ochranně- preventivní vliv ve vztahu k rizikům ischemické nemoci srdce (chorobný proces na cévách srdce – nejčastěji ateroskleróza), tedy redukce smrtelných srdečních příhod, např. Lakka. (1994) prostřednictvím patřičného výzkumu potvrdil, že aerobní druh cvičení snížil u mužů výskyt srdečních příhod až patnáctinásobně; • normalizace lehce zvýšeného krevního tlaku (hypertenze) kdy je možné dosáhnout poklesu krevního tlaku o 10 – 20 torrů,a to především u labilních hypertoniků stačí na normalizaci; u mužů, kteří jsou po celý život aktivní, je menší pravděpodobnost vzniků hypertenze jako u mužů se sedavým způsobem života (Kaplan,Sallis, & Paterson,1996); • lehké

snížení

rizika

onemocnění

rakovina

tlustého

střeva

pravděpodobně

prostřednictvím zkrácené doby přechodu střevní pasáže a tím doby kontaktu střevní sliznice s karcinogenními látkami v obsahu střev (Calabrese, 1990); předpokládá se, že tělesná aktivita může chránit proti rakovině tím, že zlepšuje funkci imunitního systému; • preventivní vlivy ve vztahu k rakovině prostaty u mužů a k rakovině prsu u žen; např. Křivohlavý

(2001b)

odvolávají

se

na

práce

zahraničních

autorů,

uvádí,

že muži s nedostatečným pohybem a sedavým zaměstnáním měli výší výskyt rakoviny prostaty

o

12%;

uvedený

autor

také

prezentuje

zjištění,

že

ženy,

které cvičily čtyři a více hodin týdně, měli o 50% nižší výskyt rakoviny prsu; • zvýšení tolerance glukózy, které má předpokládaný význam jako prevence a terapie lehkých forem cukrovky; např. Máček a Mačeková (1995) uvádí, že vytrvalostní pohybová aktivita střední intenzity v trvání 1–2 hodiny rychlé chůze pozitivně

ovlivňuje

metabolizmus

cukrů

a

tuků;

reakce

diabetiků

na tělesnou zátěž, ale nejsou uniformní, proto je potřebná konzultace s ošetřujícím lékařem pro individuální doporučení přiměřeného pohybu. • zpomalení odvápňování kostí, které je determinované stárnutím a zlepšení hustoty kostního tkaniva – prevence, resp. oddálení osteoporózy (výzkumy ukázali u

- 27 -

rekreačních běžců až o 40% vyšší denzitů kostí než u běžné populace); přiměřená pohybová aktivita má bezprostřední vztah k dynamice přeměny kostí v procesu její modelace a remodelace i k potenciování zvýšeného ukládání vápníku ( Zvarka, 1999); • zvýšení žádoucích složek cholesterolu (HDL); snížení obsahu triglyceridů v krvi (žádoucí z hlediska zdraví); • zlepšení výživy kloubních chrupavek jako příspěvek k prevenci artrózy; • optimalizace a zvýšení výkonnosti srdečně-cévní, dýchací a nervové soustavy, zvyšování

jejich

funkční

rezervy,

udržení

jejich

dobré

funkční

kapacity

do vyššího věku; • zdokonalení průběhu nervových dějů, zvyšováni plasticity nervové soustavy, vyváženější reakce na stresogení stimuly; Norkina (1997) uvádí, že opakující se pohybová aktivita způsobuje zlepšení biochemických ukazatelů organizmu včetně centrálního nervového systému; • pozitivní ovlivňování vegetativní nervové regulace, kdy dochází k přeladění směrů k převaze parasympatiku, což významně ovlivňuje pracovní potenciál organismu; • pravidelná pohybová aktivita je prostředkem k dosáhnutí vyrovnané energické bilance, je tedy prevencí obezity; • mírné dávky pohybové aktivity podporují imunitní systém; • psychické uvolnění – snižování úzkosti, antistresový a antidepresivní účinek, zvyšování míry kladného sebehodnocení (self-eseem); • motivace k preventivně účinnému konání a chování – kontrola hmotnosti, nekuřáctvýí Malovič, (2003) potvrzuje a doplňuje o funkční a morfologické změny organismu, podmíněné pohybem: • efektivnější práce myokardu, • lepší prokrvení (vaskularizace) myokardu, • pokles tlaku krve na únosnou míru, • pokles srdcové frekvence dané maximální spotřebou kyslíku, • vzestup srdcového minutového objemu a maximální spotřeby kyslíku, • zlepšení vaskularizace kosterních svalů, • vzestup aktivity aerobních enzymatických systémů svalů, • šetření zásob glycidů a jejich správné využívání, zhospodárnění látkové výměny, • efektivnější boj s obezitou, • zlepšení struktury a funkce vaziv, šlach a chrupavek,

- 28 -

• zlepšení hustoty a síly kostí, • snížení citlivosti na námahu při zátěži, • lepšení termoregulace organismu, Pohybové aktivity se pozitivně uplatňují i při dalších onemocněních, jako jsou bolesti zad, nesprávné držení těla (svalové dysbalance), chronický zápal průdušek, bronchiální astma, snížení výskytu infekční chorob horních dýchacích cest včetně obyčejné rýmy, poruchy trávící soustavy a další. Platí, že benefity cíleně zaměřené pohybové aktivity se pozitivně projevují na mnohých funkcích lidského organismu. Naopak, nedostatek pohybu bývá příčinou mnohých chorob a nízké úrovně tělesné zdatnosti.

Téměř ve všech cvičebních programech aerobního charakteru se zdůrazňuje, že cvičení má trvat aspoň dvanáct minut (nepřetržité a v klidu probíhající aktivity), co je považované za minimální čas pro zvýšenou tvorbu enzymů potřebných na účinné spalování tuků. Čím více svalstva se zapojí do cvičení, tím méně času je potřeba na stimulaci tvorby enzymů. Bailey (In: Hrčka, 2000) také uvádí, že před každým dvanáctiminutovým cvičením je potřebné 8 minutové rozcvičení v závislosti na druhu cvičení. Při komplexních pohybových aktivitách, např. běh na lyžích, je přípravná fáze velmi krátká (2 -3 minuty) protože zvýšení pulzové frekvence a dýchání nastává v krátkém časovém intervale, to znamená, že systémová odpověď je téměř okamžitá. Aerobní cvičení, aerobní tréninkový program významně podporuje způsobilost vyrovnávat se s konkrétními stresovými situacemi každodenního života, umožňuje lépe zvládat úzkostné stavy a deprese. Lidé, kteří se věnují přiměřené a správné aerobní aktivitě jsou vyrovnanější, rozvážnější, jsou schopni komplexněji přemýšlet a uplatňovat tvořivé přístupy. Největší aerobní tréninkový potenciál vykazuje pět pohybových aktivit – v pořadí podle jejich tréninkové náročnosti: běh na lyžích, plavání, běh nebo poklus, cyklistika, chůze (upravené podle Malovič, 2003). Aerobní pohybovou aktivitu charakterizuje vytrvalostní činnost (delšího trvání) mírné intenzity, která si vyžaduje přísun velkého množství kyslíku a v konečném důsledku vede ke zlepšení

činnosti

a

výkonnosti

systémů,

které

jsou

zodpovědné

za

transport

a využití kyslíku. V těchto podmínkách organismus pracuje v rovnovážném stavu.

Způsobilost organismu účelně přijímat, přenášet a využívat kyslík, která se projevuje na schopnosti svalů vykonávat práci vytrvalostního charakteru, nazýváme aerobní zdatnost (kardiorespirační zdatnost). Její udržování nebo zlepšování vyžaduje pravidelné vykonávání - 29 -

dostatečně dlouhé a nepřetržité činnosti, spojené s pohybem velkých svalových skupin (např. rychlá chůze, cyklistika, plavání, běh na lyžích apod.). Účinnost pohybové činnosti je spojená s požadovanou odezvou v srdeční frekvenci, která se pohybuje v rozmezí 60 – 80% maximální srdeční (pulzové) frekvence (aerobní zatížení). Doba trvání má být maximálně 10 minut a aspoň třikrát týdně. Uvedené zatížení by mělo být doplněné každodenním pohybem menší intenzity (pod 60% maximální srdeční frekvence) s dobou trvání nad 30 minut.

V souvislosti s uvedeným je potřeba poukázat na skutečnost, že s měnícím se věkem jsou v popředí jiné pohybové schopnosti. Jako první se rozvíjí obratnost, později rychlost, následuje síla a nakonec vytrvalost. Ve stejném pořadí člověk tyto schopnosti ztrácí. Platí tedy, že s přibývajícím věkem člověku zůstává vytrvalost, což může významně orientovat výběr pohybových aktivit (upravené podle Malovič 2003).

Tabulka 2

Orientačné hodnoty srdcovej frekvencie človeka pri pohybovom zaťažení (In: Mužík ed., 2007)

Orientačná SF pri

Orientačná SF pri

Orientačná SF pri

Vek

Orientačná SFmax

nízkej intenzite

strednej intenzite

vysokej intenzite

človeka

človeka

zaťaženia

zaťaženia

zaťaženia

(pulzov/min)

(pulzov/min.)

(pulzov/min.)

(pulzov/min.)

10

210

< 130

130 – 170

> 170

30

190

< 115

115 – 150

> 150

50

170

< 100

100 – 130

> 130

- 30 -

Tabulka. 3

Príklady zdravotných indikácií a kontraindikácií rôznych druhov turistiky (Büchberger, Fruhbauer, & Kvapilík, 1997):

Zvýšení tolerance glukóz

pešja

Vysokohorská

Turistika

Turistika

turistika

turistika

na bicykli

na lyžiach

Hypertenzia

+++

++

+++

++

Hypotenzia

+++

++

++

+++

+++

+/0

0

0

+++

+

+++

++

Bronchiálna astma

++

0/+

+

+

Cukrovka

++

+/0

+

++

Depresie

+

0

+

+

Obezita

++

+

++

++

Diagnóza

Ischemická choroba srdca Poruchy prekr. končatín

0

= v převážné míře nevhodná

+/0

= v určitých případech přijatelná, v jiných, ale nevhodná tělesná aktivita

+

= za určitých podmínek až vhodná tělesná aktivita

++

= při přiměřeném dávkování vhodná tělesná aktivita

+++

= při přiměřeném dávkování velmi vhodná tělesná aktivita

Fáze aerobní pohybové aktivity, Malovič, (2003):

1. Rozcvičení (zahřátí organismu) Uvedená fáze má dva cíle: a) natáhnout a zahřát svaly zad i končetin, b) vyvolat mírné zrychlení pulzové frekvence, aby přechod k jejich vyšším hodnotám

- 31 -

v průběhu aerobní fáze nebyl tak náhlý. Rozcvičení by se ve všeobecnosti mělo skládat z krátkého a klidného, ale důsledného gymnastického cvičení, které není příliš náročné. Vhodná jsou i strečinková cvičení. 2. Aerobní fáze (vlastní pohybová aktivita) Tato fáze představuje těžiště plánované pohybové aktivity. Aerobní pohybové aktivity, které jsou jejím obsahem (např. běh nebo klusání, jízda na kole, plavání, běh na lyžích apod.) by se měly stát součástí denního, resp. týdenního režimu. 3. Relaxace Tato fáze by měla trvat minimálně pět minut při vykonávání činnosti pomalejším tempem tak, aby pulzová frekvence postupně klesala. Když člověk ukončil intenzivní jízdu na kole, má pokračovat dál pomalu na rovné trati, anebo sesednout z kola a pět minut jít pěšky. 3. Gymnastika nebo posilovací cvičení Závěrečná fáze pohybového cyklu by měla trvat alespoň deset minut. Jejím obsahem by měla být cvičení na posilování svalstva a zvýšení ohybnosti. Doporučuje se zaměřit pozornost na hlavní svalové skupiny – dolní končetiny, záda hrudník a břicho. Vzhledem

k uvedeným

zdravotně-preventivním

možnostem

pohybových

aktivit

a nepříznivému zdravotnímu stavu, u stále nižších věkových skupin narůstá význam cílevědomého usměrňování a strukturování pohybových režimů (pohybových činností), jako prostředků regenerace a prevence mnohých zátěžových a zdravotních problémů. Nejznámější normu pro tělesnou aktivitu vyvinuli na Americké univerzitě sportovního lékařství American College of Sports Medicine – ACSM, (1991), kde skupina vědců realizovala analýzu literatury o tělesné aktivitě a tělesné zdatnosti, a na základě množství potřebného ke zvýšení kardiorespirační zdatnosti určila minimální rozsah doporučené tělesné aktivity Kaplan, Sallis, & Patterson (1996). Toto doporučení směřuje k následujícím konstatováním: při posuzování struktury a obsahu tělesné (pohybové) aktivity, při určování pohybového režimu a při tvorbě pohybových programů je žádoucí brát do úvahy: 1.

celkový objem, trvání pohybové aktivity – množství času, který je věnovaný pohybu (případně i jiné objemové ukazatele, např. energetický výdej);

2.

strukturu pohybové aktivity, tzv. formy a prostředky pohybové činnosti zahrnuté v pohybovém režimu;

3.

frekvenci, tzv. kolikrát a jak často je pohybová aktivita v daném cyklu realizována;

4.

intenzitu pohybové aktivity.

- 32 -

Tabulka. 4 Doporučení pro zdravé osoby ve vztahu ke strukturování pohybových režimů

1. Frekvence tréninku

3 – 5-krát v týdnu

(cvičení) 2. Intenzita tréninku (cvičení)

60 –

srdce anebo

maximální rezervy srdcové frekvence 20 –

3. Doba tréninku (cvičení)

90% maximální frekvence

60 minut nepřetržité

aerobní

aktivity, pro

dospělé sportovce se doporučuje raději nízká anebo mírná intenzita cvičení, ale delšího trvaní vhodné jsou všechny aktivity, při kterých jsou v

4. Způsob aktivity

činnosti velké svalové skupiny, které mají rytmický a aerobní charakter

Převzato a upraveno Kaplan, Sallis, & Patterson (1996)

V souvislosti s prezentovanými doporučeními je potřeba uvést dimenze intenzity cvičení, které jsou vhodné (přiměřené) pro rekreačně sportující jedince. Intenzitu optimálního zatížení pří rekreačním cvičení je možné vyjádřit zejména procentem pulzové frekvence. Obvykle jde o rozpětí od 60 do 90% maxima. Ve vztahu k přiměřeným dimenzím charakterizujícím intenzitu cvičení se objevilo vícero teorií: •

pulzová frekvence při cvičení – pakliže má býti účinná, musí dosahovat horní hranici: 200 úderů/min mínus věk u osob mladších než 50 roků a v 180 úderu/min mínus věk u osob starších než 50 roků (Hrčka, 2000);

•

maximální pulzová frekvence – při cvičení se určí: 205 minus ½ věku u mužů a 220 minus věk u žen; z této hodnoty se má vypočítat 80% (Cooper, 1990).

•

Karvonenův vzorec (Hrčka, 2000): a. zjistí se pokojová pulzová frekvence (PPF), b. vypočítá se rezervní pulzová frekvence (RPF) a to tak že od max. PF se odečte PPF (max. PF = 220 – věk ), c. vypočítá se dolní hranice aerobního pásma: RPF × 0,5 + PPF, d. vypočítá se horní hranice aerobního pásma: RPF × 0,85 + PPF, e. určí se hranice aerobního pásma

- 33 -

Příklad pro 30 letou ženu 1.

PPF = 70 úderů/min RPF = (220 – 30) – 70 = 120

2.

dolní hranice aerobního pásma: 120 × 0,5 + 70 = 130

3.

horní hranice aerobního pásma: 120 × 0,85 + 70 =172

4.

aerobní pásmo: 130 – 172 úderů/min K uvedenému je nutné poznamenat, že k dosáhnutí pozitivní stimulace, směřující

k podpoře adaptačních schopností organizmu, není nutné usilovat o dosáhnutí maxima uvedených parametrů (frekvence, čas intenzita). K vyvolání očekávaného vlivu stačí i střední hodnoty těchto parametrů. Doporučuje se individuální přístup, protože rekreačně mohou sportovat i lidé se s krytými zdravotními problémy. Všeobecný kontext, který reflektuje prezentované doporučení, je možné formulovat následovně: •

pohybovat se s nižší intenzitou zátěže alespoň 30 min denně (např. rychlá chůze);

•

realizovat denní kompenzační cvičení k prevenci anebo odstranění svalové nerovnováhy (např. domácí cvičení);

•

pohybovat se při střední intenzitě zatížení nejméně 30 min alespoň třikrát týdně (např. cyklistika);

•

zohledňovat při volbě intenzity zatížení věk, zkušenosti, aktuální stav organismu;

•

zvyšovat zatížení postupně (od nízké intenzity ke střední a vyšší intenzitě zatížení; od krátkodobých činností k činnosti v délce nejméně 30 minut);

•

dbát na vhodnost, přiměřenost a bezpečnost cvičení.

Dosáhnutí příznivých zdravotních účinků jako základní kritérium vyžaduje pravidelnost cvičení, když pozitivní změny ve stavbě a funkcích orgánových soustav, jako i v psychice není

možné

hromadit

do

zásoby.

Bez

cílevědomého

opakování

se účinek poměrně rychle vytrácí. Ve všeobecnosti také platí, že je potřebná volba takového druhu pohybové činnosti, která je pro člověka motivačně zajímavá.

- 34 -

4.1 Strategie podpory pohybové aktivity Možnou strategii pro Českou republiku definují Kalman, Hamřík & Pavelka, 2009,142:

Pohybová aktivita je pro jedince mocným prostředkem prevence nerůznějších onemocnění, pro společnost (národ) je navíc ekonomicky i společensky výhodná. V České republice prozatím nebyla, přes existenci dílčích aktivit podpory pohybové aktivity vytvořena. Je tomu tak i přes to, že situace v prevalence obezity, kardiovaskulárních onemocnění a diabetu 2. Typu v populaci stoupá a předpokládáme, přestože pro toto tvrzení zatím nemáme podporu v domácích longitudinálních studiích zaměřených na monitoring pohybových aktivit, že situace se bude zhoršovat rovněž při participaci obyvatel na pohybové aktivitě Světová zdravotnická organizace (2004, 2007) i Evropská komise (2007) apeluje na členské státy, tudíž i na Českou republiku, aby vytvořili a implementovaly národní strategie podpory pohybové aktivity. Světová zdravotnická organizace, která si je nejvíce vědoma důsledků nedostatečné úrovně pohybové aktivity a vyvinula sedm klíčových principů, které by měly být zahrnuty do úspěšné strategie PPA a mohou být použity jak na národní, tak regionální i komunální úrovni.

1. Veřejné zdraví: Národní strategie podpory pohybové aktivity jsou dominantně zaměřené na celou populaci popřípadě na subpopulační skupiny než na jednotlivce. Mají převážně preventivní charakter zaměřený na zdraví v širším smyslu respektive dle definice zdraví dle WHO.

2. Komplexnost: Úspěšná strategie podpory pohybové aktivity musí být mnohostranná a komplexní. Měla by zahrnovat veškeré povědomí, rozmanité intervence a programy, návrh a rozvoj řídící struktury, aktivní infrastrukturu, politickou angažovanost a partnerství zainteresovaných aktérů. Strategie by měla postihnout školy a školská zařízení, rodiny, pracoviště, zdravotní systém a další referenční skupiny (domovy důchodců aj.). Strategie by se měla zaměřit na ty cílové skupiny, které nejvíce tendují k pasivitě, ale současně nezapomínat na celkovou populaci a podpořit lidi, kteří již jsou aktivní.

- 35 -

3. Integrace: Mnoho strategií je implementováno izolovaně a výrazně se zmenšuje možnost úspěšné realizace. Integrovaný přístup je zde chápán jak z pohledu vertikálního, tak z pohledu horizontálního, přičemž vertikální integrace je charakterizován tokem informací mezi národními, regionálními a místními úrovněmi. Horizontální integrace znamená prostor, který zahrnuje oblast zdravotnictví, vzdělání, dopravu, urbanistické plánování, rekreaci, sociální a sportovní. 4. Komplementarita a spolupráce: Pohybová aktivita je dominantní zdravotní determinant zdravého životního stylu a velmi podstatnou komponentou prevence obezity. Pro lepší zacílení a ovlivnění všech komponent a determinant zdravého životního stylu, by strategie podpory pohybové aktivity měla jít ruku v ruce se strategií zaměřenou na výživu, proti kuřáctví a jiné rizikové faktory. Avšak pečlivě zvážit, zejména při samotné realizaci komunikačních kampaní, do jaké míry kombinovat v jednom marketingovém sdělení více komunikačních prvků (pohybová aktivita, kouření, výživa apod.) 5. Udržitelnost: Silná politická odhodlanost a podpora na všech úrovních jsou nezbytnými předpoklady pro rozvoj a následné udržení strategie podpory pohybové aktivity. Místní a komunální strategie by měly být podporovány z národní úrovně, ale finančně na ně nezávislé. Nejefektivnější národní podpora zahrnuje tyto prvky: veřejnoprávní nástroje, výzkum a evaluaci, dále se spolupodílí na aktivní infrastruktuře a na masmediální komunikační kampani. 6. Postup založený na důkazech a efektivita: Postupy tvorby národní strategie by měli být založeny na důkazech (evidence – based approach) a na osvědčených případech (good practise). Je potřeba, aby národní strategie přesně identifikovaly jasné výstupy postavené na měřitelných jednotkách (např. procento zvýšení úrovně pohybové aktivity nebo snížení počtu lidí s obezitou). Stanovení termínu a velikosti výstupů strategie musí být realistické a splnitelné. Národní strategie by měli integrovat do svého akčního plánu monitoring a evaluaci. 7. Komunikace: Národní strategie podpory pohybové aktivity musí vycházet z kvalitně zpracované a systémově pojaté celonárodní komunikační kampaně, jejímž úkolem je zvýšení povědomí o důležitosti pohybové aktivity a motivace ke změně postojů a chování ve prospěch aktivního životního stylu. Hlavním cílem komunikační kampaně

- 36 -

je propagovat programy a intervence na místní a komunální úrovni, současně musí být snadno přenositelné komunikační kanály (tisková, rozhlasová a televizní media apod.).

Důkazy o potenciálu, který má pohybová aktivita na životní styl, jsou zřejmé. Jestliže chceme využít tohoto potenciálu a dosáhnout úspěchu, pak ve společnosti musí nastat značný posun. Je třeba, aby lidé o aktivním životním stylu nejen mluvili, ale také (a to především), aby začali aktivně žít. Vyvolat takovou změnu ve společnosti je náročné, ale ne nereálné. Lidé musí znát výhody, proč být aktivní. Pohybová aktivita nesmí být brána jako nepříjemná nutnost, ale jako příležitost. Utváření životního stylu v jeho základní podobě je dlouhodobé, spontánní a neuvědomělé a je především výsledkem realizace převažujících sociálních rolí a prostředí, ve kterém člověk žije (Hodaň, 2000). Proto národní strategie pohybové aktivity nesmí mít krátkodobý charakter, musí to být dlouhodobý kontinuální proces (WHO, 2007).

4.1.1 Meziresortní přístup k problematice podpory pohybové aktivity Při tvorbě a implementaci úspěšné strategie podpory pohybové aktivity se jako klíčový ukazuje meziresortní přístup k dané problematice. Silná politická oddanost a podpora na všech úrovních jsou nezbytnými předpoklady pro rozvoj a následné udržení strategie podpory pohybové aktivity. Jsou za potřebí relevantní meziresortní politické iniciativy, aby bylo možno motivovat l činnosti lidi v příslušných odvětvích (zdravotnictví, školství, doprava, sport atd.), a zajistit tak trvalou udržitelnost projektu. Strategie by se měla speciálně zaměřit na tu část populace, která není dostatečně fyzicky aktivní zejména v urbanistických oblastech. Vysoká priorita by měla být kladena na děti a mládež ve školách i mimo ně. V takovém případě se dá předpokládat, že aktivní životní styl bude součástí celého života.

Následná doporučení jsou příklady možných postupů nejvíce zainteresovaných sektorů pro podporu pohybové aktivity. Čerpáno bylo z dokumentů WHO (World Health Organization, 2003), OSN (United Nation, 2005) a americké CDC (Center for Disease Control and Prevention, 1997).

- 37 -

Úloha vlády

Vláda by měla zastávat klíčovou roli při vytváření udržení politického společenského klimatu, ve kterém příležitosti být aktivní jsou dostupné všem, Pohybová aktivita je veřejné zboží, které přináší velký užitek nejen jednotlivci, ale celé společnosti. Úloha vlády je uvědomit si tento užitek, který je významný ve sféře ekonomické, sociální i zdravotní.

Zdravotnický sektor

• Celonárodně propagovat zdravotní, sociální a ekonomický význam pohybové aktivity. • Vytvořit multi-sektorovou pracovní síť zaměřenou na podporu pohybové aktivity. • Připravit zdravotní profesionály se zaměřením na pohybovou aktivitu • Organizovat pohybové programy ve zdravotních službách. • Podporovat pohybovou aktivitu v komunitě a v rodině. • Zajistit investice a mobilizaci zdrojů pro pohybovou aktivitu. • Účastnit se světových akcí na podporu pohybové aktivity. Sportovní sektor

• Zesílit programy na podporu pohybové aktivity a sportu pro všechny, a prosazovat myšlenku, že sport je lidské právo všech nehledě na rasu, sociální třídu a pohlaví. • Dohlédnout, aby komunita využívala lokální sportovní zařízení. • Alokovat část sportovních prostředků a financí na podporu pohybové aktivity. • Učit o významu pohybové aktivity v tréninkových programech. • Prosazovat pohybovou aktivitu u všech profesionálů, amatérů a na všech sportovních událostech. • Organizovat pohybové programy v komunitě • Využít pohybovou aktivitu k podpoře zdravého životního stylu, sociální integrace, rozvoji a míru.

- 38 -

Školství a kultura

• Zesílit politický program podpory tělesné výchovy, pohybové aktivity a sportu pro všechny. • Zajistit kvalitní tělesnou výchovu vedenou kvalifikovanými učiteli ve školních osnovách. • Vybavit školy dostatečným množstvím hřišť a sportovních zařízení. • Nechat školní sportovní zařízení otevřeno i po vyučování a tím umožnit přístup veřejnosti. • Zvýšit

využití

pohybové

aktivity

v kultuře,

volnočasových

programech

a společenských událostech.

Role medií

• Rozšíření informací o významu pohybové aktivity. • Organizováním pravidelných pořadů o pohybové aktivitě. • Přípravou reportérů zabývajících se pohybovou aktivitou. Urbanistické plánování

• Navrhnout co nejvíce chodníků a cyklistických stezek. • Vytvořit otevřené prostoty, parky a zařízení pro pohybovou aktivitu. • Podpořit městské úřady, aby tyto návrhy realizovaly. Dopravní sektor

• Zvýšit úsilí ke snížení rychlosti ve městech. • Podpořit akce pro ekologické pohony (hybridní motory, elektromotory apod.) • Podporovat formy aktivního transportu – chůze a jízda na kole aj.

- 39 -

Akce městských zastupitelství aby se měli koncentrovat na

• Rozvoj legislativy podporující pohybovou aktivitu občanů. • Financování vnitřních a vnějších prostor pro pohybovou aktivitu, hru a sport. • Organizování pohybových komunálních programů. • Podporu národní politiky pro pohybové aktivity prostřednictvím lokálních akcí. Finanční a ekonomický

•

Vážněji nahlížet na zdravotní, sociální a ekonomický prospěch pohybové aktivity.

•

Vést veřejný i soukromý sektor k tomu, aby investoval do pohybové aktivity.

•

Podporovat programy podpory pohybové aktivity.

•

Zvyšovat dotace na pohybovou aktivitu vybíráním určitých daní (např. tabáková, alkoholová daň, daň na cukrovinky).

- 40 -

5 CÍLE PRÁCE Hlavním cílem bakalářské práce je konkretizace zdravotně – preventivního potenciálu pohybových aktivit jako nezastupitelných determinantů zdraví.

Dílčí cíle bakalářské práce:

•

formulování teoretických východisek vzájemného vztahu pro zdraví pozitivní kauzality mezi pohybovou aktivitou a kvalitou života;

•

zvýraznění a doložení zdravotních benefitů cílevědomého a průměrného pohybu v životním stylu populace;

•

analýza koncepčního materiálu týkajícího se Moravskoslezského kraje zaměřená na význam a důležitost pohybových aktivit, na motivaci k pohybu a sportování, na hodnotovou orientaci populace příslušného kraje;

•

na základě prezentovaných argumentů a výsledků podpora efektivnějšího vytváření podmínek příznivého ovlivňování životního stylu platné nejen pro Moravskoslezský kraj.

- 41 -

6 ANALÝZA A DISKUZE - POSTAVENÍ POHYBOVÝCH AKTIVIT V ŽIVOTNÍM STYLU POPULACE Pohybová aktivita je nástrojem a prostředkem udržování tělesné a duševní rovnováhy, vede, ke zvyšování tělesné zdatnosti, pohybové výkonnosti, sebedůvěře, sebeprezentaci, sebepotvrzení, umožňuje seberealizaci, zároveň má svůj duchovní rozměr, projevený v procesech imaginace, kreativizace, kinestezie a ideomotoricky.Z psychohygienického hlediska je nezastupitelná funkce pohybu ve směru poskytování psychického uvolnění, emocionálních zážitků, potlačení neuróz, agresivních tenzí. Optimálně dimenzovaná pohybová činnost může pozitivně ovlivňovat aktuální intelektuální výkonnost a částečně i dlouhodobý tvořivý proces. Je faktorem, který provádí člověka v příběhu jeho fylogenetického a ontogenetického vývoje. Postavení pohybové aktivity v kontextu způsobu života a životního stylu populace české republiky

konkretizujeme

na

výzkumném

šetření

realizovaném

u

obyvatel

Moravskoslezského kraje, který má celou řadu specifik geografických, historických, přírodovědných, environmentálních, ekonomických a tím i socio-psychologických. Prezentujeme výsledky publikované Dohnalem (2012). Jde o výsledky rozsáhlých šetření mezi obyvateli šesti krajů a konkrétních okresů České republiky. V citované práci autor uvádí výběr, přičemž konstatuje, že uvedené údaje v obecné rovině korespondují s výše uvedenými poznatky. Pozitivní názory respondentů v oblasti významu pohybové aktivity pro zdraví jsou i z jejich odpovědí zřejmé. Představují všeobecně uznávané a uváděné hodnoty zdravý tělesný a duševní vývoj, zachování a upevnění zdraví, důležitost pohybu pro všechny, a tedy tu skutečnost, že názorová hladina koresponduje s požadavky zdravého životního stylu. Cílem je dosáhnout toho, aby se tato skutečnost promítla do reálného života a byla všestranně podpořena složkami společnosti, které participují na ekonomické, mediální, psychologické a celkově společenské akceptaci zdraví a zdravého životního stylu.

- 42 -

Tabulka 5. Význam a důležitost pohybu (pohybové aktivity) z hlediska životního stylu obyvatel Moravskoslezského kraje a jednotlivých jeho okresů.

Význam životního stylu / pořadí Zdravý tělesný a duševní vývoj v mládí Udržování tělesné kondice Zachování a upevnění zdraví Relaxace od jednostranně namáhavé práce Získání schopnosti překonat překážky (sám sebe) Zvyšování sebevědomí Využívání volného času Možnost vyniknout Navázání a upevnění společenských vztahů Získání peněz, dobrého pracovního zařazení Zdroj: Dohnal (2002) Analýza MSK

Legenda:

Tato

BR

Brněnský kraj

FM

Frýdeckomístecký kraj

KI

Karvinský kraj

NJ

Novojíčinský kraj

OP

Opavský kraj

OV

Ostravský kraj

tabulka

zachycuje

hodnocení

Kraj BR FM 1. 2. 1. 3. 7. 3. 2. 1. 2. 4. 4. 5. 6. 5. 6. 8. 8. 9. 5. 3. 4. 10. 10. 10. 9. 9. 8. 7. 6. 7.

důležitosti

pohybové

KI 2. 5. 1. 6. 9. 8. 4. 10. 7. 3.

NJ OP OV 1. 1. 1. 3. 4. 4. 2. 2. 2. 5. 3. 3. 6. 8. 6. 8. 7. 8. 4. 5. 5. 10. 10. 10. 9. 9. 7. 7. 9.

aktivity

u občanů

Moravskoslezkého kraje.Důvody pro pohybovou aktivitu jsou řazeny podle důležitosti od 1 – 10.A to 1, jako nejdůležitější důvod pro pohybovou aktivitu a 10 – jako nejméně důležitý.Z výsledků vyplývá, že nejdůležitějším je pro populaci zdraví a nejméně důležitou se stala možmost vyniknout před ostatními

- 43 -

Tabulka 6. Názor obyvatel Královéhradeckého kraje na důležitost pohybové aktivity v životním stylu člověka

Názor na rekreační sport

Celkem (%)

Muži (%)

Ženy (%)

15-30 let (%)

31-45 let (%)

46 a více let (%)

HK (%)

JC (%)

NA (%)

RK (%)

TR (%)

Důležitý pro všechny

86,8

84,5

88,5

87,8

85,2

80,8

87,3

82,2

94,2

84,1

88,2

Důležitý pro lidi s vysokým životním standardem

2,8

3,7

2,2

6,1

3,4

2,2

2,6

3,6

1,6

4,1

1,8

Důležitý pro ty, co sedí při práci

3,9

4,9

3,2

2,7

4,2

7,7

2,6

6,2

1,6

5,3

3,6

2,2

2,3

2,1

1,4

1,3

4,4

1,3

3,1

2,1

1,8

2,9

2,4

2,1

2,6

-

3,8

1,6

3,6

3,1

0,5

2,6

1,4

1,8

2,5

1,3

2,0

2,1

3,3

2,3

1,8

-

2,1

2,1

0,1

-

0,1

-

-

-

0,3

-

-

-

-

Je to luxus

Potřebný jen pro děti a mládež

Není potřebný

Je škodlivý

Zdroj:Dohnal (2002) Analýza KHK

Legenda:

HK

Hradec Králové

JC

JÍČÍN

NA

Náchod

RK

Rychnov nad Kněžnou

TR

Trutnov

Tabulka hodnotí v procentech názor obyvatel Královéhradeckého kraje, na důležitost rekreačního sportu (pohybové aktivity) v životním stylu člověka. Pozitivním výsledkem je, že u převážné většiny převládá názor, že rekreační sport je důležitý pro všechny.

- 44 -

Tabulka 7. Pořadí motivů k pohybové aktivitě u obyvatel Moravskoslezského kraje, provozující záměrnou pohybovou (tělocvičnou) aktivitu

Sportuji pro

Pořadí

Celkem

Muži

Ženy

15-30 let

31-45 Let

46 a více

∑ skóre

Pořadí

Udržení linie

3.

8.

3.

3.

3.

8.

28

3.-4.

Zlepšení nálady

1.

1.

1.

1.

1.

2.

7

1.

Povzbuzení

9.

7.

10.

8.

10.

10.

54

9.

Zlepšení, udržení zdraví

2.

2.

2.

2.

2.

1.

11

2.

Lepší kondici

4.

5.

5.

6.

4.

4.

28

3.-4.

Odpočinek po práci

8.

9.

8.

9.

7.

5.

46

8.

Radost z pohybu

7.

6.

4.

7.

6.

3.

33

6.

5.

3.

7.

4.

8.

7.

34

7.

Redukci nadváhy

10.

10.

9.

10.

9.

9.

57

10.

Kontakt s přáteli

6.

14.

6.

5.

5.

6.

32

5.

Jiný důvod

11.

11.

11.

11.

11.

11.

66

11.

Zálibu

Zdroj: Dohnal (2002)Analýza MSK

Tabulka seřazuje motivy k pohybové aktivitě od 1. – 11. Hodnotí motivy z pohledu ženy a muže a také podle věkových rozdílů. 1. - jako nejčastější motiv a 11. - jako nejméně častý. Jako nejčastější motiv bylo vyhodnoceno zlepšení nálady.

- 45 -

Ve vtahu k poznatkům a informacím, které jsou součástí bakalářské práce je žádoucí uvést vysvětlení rozdílů mezi pojmy, které se nezřídka užívají jako synonymické. Jde o pojmy životní způsob a životní styl. Jak uvádí Dohnal (2012) životní způsob je termín, který se týká skupiny či populace – má tedy skupinový charakter. Může představovat úroveň či dokonce normu, která je pro danou skupinu typická (např. životní způsob managerů, sedavý životní způsob, životní způsob lékařů, životní způsob pracujících žen aj.), oproti tomu životní styl se týká jednotlivce. V takovém pojetí je životní styl charakterizován výběrem jídla, způsobem využití volného času, užíváním, anebo neužíváním návykových látek, množstvím a frekvencí realizované pohybové aktivity, environmentálními přístupy, střídáním práce a odpočinku apod. Generování a stabilizace životního stylu je tedy komplexní, dlouhodobý, záměrný, kontinuální, uvědomělý proces realizovaný v sociálním kontextu. Výstupem může a má být aktivní životní styl, ve kterém je zdraví nejvyšší hodnotou. I když se ve většině empirických a výzkumných prací projevuje orientace na postaveni pohybových aktivit v životním stylu dětí a mládeže, zajímavou se v současnosti stále víc stává generace „padesátníků˝ Jde o část populace, která má perspektivu dožít se vyššího věku, když kromě jiného podlé Mezinárodní asociace seniorů (Senior Agency International – SAI) vlastní spotřebitele nad 50 let v ekonomicky rozvinutých krajinách nad 75% národního bohatství a reprezentují vice než 50% výdajů do nákupu zboží střednědobého a dlouhodobého charakteru. Vzhledem k uvedenému je zde významný předpoklad dalšího vzdělávání a zejména trávení volného času. Je proto velmi důležité uvědomit si, že výchova a vzdělávání člověka nejsou omezené a na jisté etapy ontogeneze, ale že jde o proces, který má také preventivní, anticipační, socializační a rehabilitační funkci. V této oblasti jde, a to i v podmínkách České republiky o podporu a rozvíjení opatřeni, programů a postupů, které by prostřednictvím podpory zdravého životního stylu vedly ke zlepšení zdravotního stavu obyvatelstva, podporovali kvalitu života až do pozdního věku. Jde především o potřebu: •

zvýšení informovanosti občanů v oblasti podpory a ochrany zdraví, v oblasti prevence chorob a úrazů, prevence drogových problémů, o zdůrazňování zodpovědnosti jedince za kvalitu svého života;

•

realizování cílené a intencionální vzdělávací a poradenské činnosti i pro střední generace a seniory se zaměřením na zásady aktivního života, aktivního stárnutí – racionální výživa, životospráva, sportovně-pohybová aktivita;

- 46 -

•

vytvoření podmínek a projektů na uplatňování rehabilitace a rekondice, rozšiřování možnost rekreačních kapacit, podporu sportovně rekreačních kapacit.

V kontextu uvedeného je patrné, že pohybová aktivita hraje v životě člověka v jakékoliv fázi jeho vývoje důležitou roli. Platí, že většina lidí klade zdraví na nejvyšší příčku svého hodnotového žebříčku. Avšak tento verbální přístup se nepromítá do jejich životního stylu. Civilizační choroby, kterých frekvence v populaci narůstá se spíše ,,řeší o prostřednictvím medicínských přístupů a ne prostřednictvím aktivní prevence jako součásti zdravého životního stylu.

- 47 -

7 ZÁVĚR Zdraví, zdraví životní styl, zdravotní prevence, pohybová aktivita jsou pojmy, kterých cílem je dosáhnutí vyváženosti všech stránek osobnosti člověka. Proces kreování, stabilizace a interiorizace zásad zdravého životního stylu vyžaduje korektní a erudované vzdělání, následnou podporu a usměrňování regulačních melanismů, zaměřených na podporu zdraví. Jak platí určující pozice osobního chování jednotlivce ve vztahu ke zdraví, poté je proces struktůrování a stabilizace zdravého životního stylu procesem ornamentním. Jde o proces integrující ověřené poznatky a regulující působení prozdravotních činitelů s osobitou pozicí příměřené a cílevědomé pohybové aktivity. V komplexu prozdravotních činitelů a vlivů má tedy nezastupitelnou pozici pohybová aktivita směřující k optimalizaci fungování všech stránek osobnosti člověka. Pohybová aktivita determinuje vyváženost kognitivní, efektivní a psychomotorické stránky osobnosti, vede ke komplexní vybavenosti, ke kompetenci tvořit, rozvíjet, radit, usměrňovat životní styl ve směru zodpovědnosti za zdraví vlastní i zdraví ostatních. Cílevědomý, emotivní a přiměřený pohyb představuje jedno z východisek řešení celé řady civilizačních problémů, jakými jsou zdravotní problémy, drogové problémy, absence pozitivních přístupů, životní apatie, pasivní způsob života a hypokineze, neschopnost řešit problémy, sociální odcizenost, kumulovaný vnější a vnitřní stres a další. Chceme zdůraznit, že pohybová aktivita a její usměrňování je, i přes pohybovou dominanci obsahu, součástí společenského výchovného komplexu, kde kromě péče o tělesnou, má stejný význam i péče o psychickou a sociální stránku osobnosti. Předložená bakalářská práce vznikla s cílem prezentovat, integrovat a v rámci možného systematizovat vybrané okruhy a oblasti usměrňování a realizování prozdravotních pohybových aktivit, šlo nám o zvýraznění komplexu interakcí mezi pohybovou aktivitou a zdravím jako určujícím determinantem kvality života.

- 48 -

8 REFERENČNÍ SEZNAM Ághová, Ľ. (1993). Hygiena. Učebnice pro lékařské fakulty. Martin: Osvěta, Blair, S. N., Kohl, H. W., Barlow, C. E., Paffenbarger, R. S., Gibbons, L. W., & Macera, C. A. (1995). Changes in physical fitness and all-cause mortality. Journal of the American Medical Association, 273(14), 1093-1098. Buchberger, J., Früchbauer, Z., & Kvapilík, J. (1997). Cestování a zdraví. Praha: Maxdorf. Calabrese, L. H. (1990). Exercise, immunity, cancer and infection. In: C. Bouchard, R. J. Shephard, T., Stephens, J. R. Sutton, & B. D. McPherson (Eds.), Exercise, fitness and health: A consensus of current knowledge. Champaign, III.: Human Kinetics. Cooper, K. H.(1990). Aerobický program pre aktívné zdravie. Bratislava: Šport. Čihovský, J., Hobta, V.& Dohnal, T. (2007). K problematice životního stylu. ( In: Ďuríček, M. & Gallo, M). Trendy pohyboéj rekreace a současný životní styl. Rožňava: Ústav vzdelávania. Dobrý. L.(1998). Zdatnost? Tělesná zdatnost? Zdravotně orientovaná zdatnost? Těl. Vých. Sport. Mlád,64(1), 2-6. Dobrý, L. (1998) Struktura zdravotně orientované zdatnosti. Tělesná výchova a Sport Mládeže,64(2), 2-6. Dobrý, L. (2006). Úvod do problematiky vztahu pohybových aktivít a zdraví. Tělesná Výchova a Sport Mládeže.,72(3),4-13. Dobrý, L. (2008). Krátka historie pohybové aktívnosti a zdravotních benefitů. Tělesná Výchova a Sport Mládeže,74(2),7-18. Dobrý, L. (2008). Poznatky o zdravotních benefitech pohybové aktívnosti mládeže – východisko ke změně pojetí tělesné výchovy a sportu mládeže. Tělesná Výcova a Sport Mládeže,74(1),16-18 Dohnal, T. (2012). Význam a role pohybové rekreace v životním stylu postmoderního člověka. In: Vedecká konferencia s medzinárodnou účasťou, Rekreačný šport, zdravie, kvalita života. (1-8) Košice: Foater, W.V.(1996). Nový začátek - Kniha o zdravém životním stylu. Martin: Advent Orion Hartl, P. - Hartlová, H. (2000). Psychologický slovník. Praha: Portál, Holčík, J.(2004). Zdraví 21. Výklad základních pojmu. Praha: MZ, Hodaň, B.(2000) Tělesná kultúra - sociokulturní fenomén: východiska a vztahy. Olomouc: UP, Hrčka, J. (2000). Šport pre všetkých - tvorba športovo rekreačných programov. - 49 -

Prešov: Manacon, Hrčka, J. (2003). Hľadanie intervenujúcich faktorov na vytváranie pozitívneho vzťahu detí a mládeže k športovaniu. In: Zborník príspevkov zo seminára s medzinárodnou účasťou Súčasný stav a perspektívne tendencie v telovýchovnom procese a vo voľnom čase žiakov na základných školách.(39-44) Banská Bystrica: PdF UMB, Hrčka, J. (2012). Koexistencia pohybovej aktivity a zdravia a jej reflexia v povedomí súčasnej spoločnosti. In: Zborník príspevkov z vedeckej konferencie s medzinárodnou účasťou, Rekreačný šport, zdravie, kvalita života.(9-17) Košice: ÚTVŠ, ÚPJŠ, SVSTVŠ, SZRTV, Jandourek, J. (2001). Sociologický slovník. Praha: Portál, Kaplan, M. R., Sallis Jr, F. J. ,& Patterson, L. T. (1996). Zdravie a správanie človeka. Bratislava: Kolář, M. (1998). Předporozumění tělesnosti a tělesná kultúra. In: Hogenová, A. Hermeneutika sportu. Praha: FTVS, Košč, M. (1994). Základy psychológie. Bratislava: SPN, Kováč, D. (2002). Osobnosť - od formovania k sebautváraniu. Bratislava: SAV, ÚSTAV experimentálnej psychológie, Křivohlavý, J. (2001). Psychologie zdraví a kvality života učitele a žáka. In: Sborník, Učitelé a zdraví 3(23-28). Brno: Psychologický ústav, Křivohlavý, J. (2001). Psychologie zdraví. Praha: Portál, Lakka, T. A. & Salonen, J. T. (1992). Physical activity and serum lipids. American Journal of Epidemiology, Lakka, T. A.,Venalainen J.M., Rauramaa R., Tumilto J.& Solonen J.T. (1994). Relations of leisure time physical activity and cardiorespiratory fitness to the risk of acute myocardial infarction in men. New England Journal of Medicine Lewicky, C. (2006). Edukacia zdrowotna – systemowa analiza zagadnieň. Rzeszow: WUR, Liba, J. (1996). Didaktika telesnej a športovej výchovy žiakov mladšieho školského veku. Prešov: PdF, UPJŠ, Máček, M. & Máčeková, J. (1995). Klinický význam tělesné záteže v prevenci a léčení metabolického syndromu. Med Sport , Malovič, P. (2003). Mlado až do staroby. Banská Bystrica: IKAR, Ministerstvo zdravotnictva SR (2012). Národný program prevencie obezity. Retrieved from World Wide Web http:// www. health.gov.sk Mužík, V., (2007). Výživa a pohyb jako součast výchovy ke zdraví na základní škole. - 50 -

Brno: Paido, Mužík, V. - Krejčí, M. 1(997). Tělesná výchova a zdraví. Olomouc: HANEX, Norkina, T. E. (1977). Beregite nervy. Moskva: FiS, Regionálny úrad verejného zdravotníctva so sídlom v Trenčíne. (2006). Národné štandardy BMI u detí a mládeže 7-18 rokov. Retrieved from World Wide Web http://www.ruvztn.sk Rovný, I.(1998). Hygienické a zdravotné aspekty výživy obyvateľstva SR. VÝŽIVA A ZDRAVIE, Rýdl, M. (2000). Pohyb jako sprostředkovací článek mezi biologickou a společenskou determinovaností člověka. In:Hogenová, A. Pohyb a tělo. Praha:Karolinum. Seedhouse, D. (1995). Health: The Foundations of Achievement. John Wiley and Sons, New York, Urad verejného zdravotnictva skovenskej republiky (2012). Národný program ozdravenia výživy obyvateľstva SR. Retrieved from World Wide Web http:// www. uvzsr.sk Wilmore,H.J.& Costill,L.D. (2004). Physiology of sport and exercise. Human Kinetics, Zelina, M. (2004). Teórie výchovy alebo hľadanie dobra. Bratislava: Zvarka, J. (1999). Pohybová liečba v prevencii a terapii osteoporózy. Slovenský lekár,

- 51 -

9 SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK Tab. 1 Souvislost mezi faktory životního stylu a civilizačními chorobami

22

Tab. 2 Orientační hodnoty srdcové frekvence při pohybovém zatížení

30

Tab. 3 Příklady zdravotních indikací a kontraindikací různých druhů turistiky

31

Tab. 4 Doporučení pro zdravé osoby ve vztahu ke strukturování pohybových režimů

33

Tab. 5 Význam a důležitost pohybu (pohybové aktivity) z hlediska životního stylu obyvatel Moravskoslezkého kraje a jednotlivých okresů

37

Tab. 6 Názor obyvatel Králohradeckého kraje na důležitost pohybové aktivity v životním stylu člověka

38

Tab. 7 Pořadí motivů k pohybové aktivitě v jednotlivých okresech u obyvatel Moravskoslezkého kraje, provozující záměrnou pohybovou (tělocvičnou) aktivitu

39

Obr. 1 Regulační mechanizmy zdraví

23

- 52 -