UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI DIPLOMOVÁ PRÁCE

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

DIPLOMOVÁ PRÁCE

Olomouc 2009

Jan Strejček

Univerzita Palackého v Olomouci Právnická fakulta

Katedra trestního práva

Diplomová práce na téma:

Zahájení trestního stíhání

Vedoucí diplomové práce: Doc.JUDr. Alexander Nett, CSc., Zpracoval: Jan Strejček Olomouc 2009

Prohlašuji tímto, že jsem diplomovou práci na téma Zahájení trestního stíhání zpracoval sám pouze s využitím pramenů v práci uvedených.

V Olomouci dne 12.11.2009 ………………………………… Jan Strejček

Já, níže podepsaný Jan Strejček, autor diplomové práce na téma Zahájení trestního stíhání, která je literárním dílem ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., dávám tímto jako subjekt údajů svůj souhlas ve smyslu § 4 písm. e) zákona č. 101/2000 Sb. správci:

Univerzita Palackého v Olomouci Křížkovského 8, Olomouc, 771 47, Česká republika

ke zpracování údajů v rozsahu: jméno a příjmení v informačním systému, a to včetně zařazení do katalogů, a dále zpřístupnění jména a příjmení v katalozích a informačních systémech Univerzity Palackého, a to včetně neadresovaného zpřístupnění pomocí metod dálkového přístupu. Údaje mohou být takto zpřístupněny uživatelům služeb Univerzity Palackého. Realizace zpřístupnění zajišťuje ke dni tohoto prohlášení vnitřní složka Univerzity Palackého, která se nazývá Informační centrum Univerzity Palackého.

Souhlas se poskytuje na dobu ochrany autorského díla dle zákona č. 121/2000 Sb.

V Olomouci dne 12.11.2009

……………………………… Jan Strejček

Touto cestou by jsem rád poděkoval doc.JUDr. Alexandrovi Nettovi, Csc., vedoucímu mé diplomové práce za ochotu, poskytnuté rady, cenné připomínky a věnovaný čas.

OBSAH ÚVOD …………………………………………………….…………………….… 7 1. PŘÍPRAVNÉ ŘÍZENÍ – pojem, funkce, historie, stadia a formy 1.1 Přípravné řízení a rozdílná pojetí jeho funkcí ………………………………...………. 8 1.2 Historie přípravného řízení se zaměřením na zahájení tr. stíhání …………………. 10 1.3 Dokazování v přípravném řízení ………………………………………………………… 14 1.4 Struktura přípravného řízení ……………………………………………………………… 15 1.5 Právní úprava de lege ferenda ………………………………………………………… 15

2. ZAHÁJENÍ TRESTNÍHO STÍHÁNÍ 2.1 Zahájení trestního stíhání – pojem, účel a význam …………………………………. 17 2.2 Zahájení trestního stíhání obecně …………………………………...…….…………… 21 2.3 Výklad ustanovení § 160 trestního řádu ………………………………………………. 22 2.4 Zahájení tr. stíhání a jeho účinky vůči podezřelému ……………………………….. 26 2.5 Vyšetřování …………………………………………………………………………………. 28 2.6 Trestní stíhání se souhlasem poškozeného ……………………………………………. 30 2.7 Neodkladné a neopakovatelné úkony ………………………………………………. 31 2.8 Právní úprava de lege ferenda ……………………………………...…………………. 33

3. ZÁKLADNÍ ZÁSADY POUŽITELNÉ V PŘÍPRAVNÉM ŘÍZENÍ 3.1 Význam a úloha obecných zásad trestního řízení ………………………………….. 34 3.2 Zásada stíhání jen ze zákonných důvodů ……………………………………………. 34 3.3 Zásada legality a oficiality ………………………………………………………………. 35 3.4 Zásada vyhledávací ……………………………………………………………………… 36 3.5 Zásada neveřejnosti a rychlosti řízení …………………………………………………. 36 3.6 Zásada zajištění práva na obhajobu ……….…………………………………………. 38 3.7 Zásada ne bis in idem …………………………………………………………………….. 39

4. PŘEZKOUMÁNÍ POSTUPU ORGÁNŮ ČINNÝCH V TRESTNÍM ŘÍZENÍ 4.1 Úvod …………………………………………………………………………………….…… 40 4.2 Právní stav do 31.12.2001 …………………………………………………………….….. 40 4.3 Přezkoumání postupu policejního orgánu …………………………………….……… 41

4.4 Přezkoumání postupu státního zástupce …………………………………………….. 44 4.5 Právní úprava de lege ferenda ………………………………………………………... 45

5. POSTAVENÍ OBVINĚNÉHO V PŘÍPRAVNÉM ŘÍZENÍ 5.1 Postavení obviněného ve vyšetřování ………………………………….…………….. 46 5.2 Účast obhájce ve vyšetřování ……………………………………………….…………. 47 5.3 Právní úprava de lege ferenda ………………………………………….…………….. 49

6. INSTITUT ZAHÁJENÍ TRESTNÍHO STÍHÁNÍ NA SLOVENSKU 6.1 Právní úprava zahájení trestního stíhání na Slovensku ………………….………… 50 6.2 Rozdíly mezi úpravou v České republice a na Slovensku ……………….……….. 54

ZÁVĚR ………………………………………………………………………………….………56 SEZNAM LITERATURY ………………………………… ……………………..………. 58

Úvod Trestní řízení je zákonem upravený proces, jehož úkolem je náležitě zjistit, zda byl trestný čin spáchán, zjistit jeho pachatele a postavit ho před soud, který rozhodne o jeho vině nebo nevině. Shledá-li soud pachatele vinným, uloží mu dle zákona trest nebo ochranné opatření. V neposlední řadě trestní řízení působí ve vztahu ke společnosti preventivně a výchovně. Z hlediska ústavněprávní roviny lze konstatovat, že základním účelem trestního řízení je ochrana veřejného zájmu na spravedlivém potrestání pachatele a zároveň zabezpečení principu panství práva. Přípravné řízení je součástí trestního řízení, a vzhledem k tomu, že v tomto stádiu dochází k citelným zásahům do občanských práv a svobod, je důležité, aby byla jeho právní úprava podrobná a musí být ve velké míře uplatněny kontrolní mechanismy a procesní garance ochrany lidských práv. Cílem přípravného řízení je zjistit, je-li podezření ze spáchání trestného činu proti určité osobě do té míry odůvodněno, aby mohla být podána obžaloba a věc odevzdána soudu. V mé diplomové práci se chci nejprve zabývat obecně přípravným řízením a jeho funkcemi, historií tohoto institutu a základními zásadami použitelnými v přípravném řízení v rámci trestního procesu. Dále pak, a to je stěžejním bodem diplomové práce, se budu zabývat samotným institutem zahájení trestního stíhání, zejména pak analýze jeho účelu, účinku a významu v přípravném řízení. V neposlední řadě nemohu opomenout přezkoumání postupu orgánů činných v trestním řízení a postavení obviněného v rámci přípravného řízení. V poslední kapitole diplomové práce se pokusím o rozbor a komparaci právní úpravy přípravného řízení se zaměřením na zahájení trestního stíhání ve Slovenské republice. Cílem mé práce je pokusit se osvětlit vazby mezi jednotlivými instituty přípravného řízení v návaznosti na institut zahájení trestního stíhání.

7

1. Přípravné řízení – pojem, funkce, historie, stadia a formy 1.1 Přípravné řízení a rozdílná pojetí jeho funkcí Česká právní úprava náleží k reformovanému typu kontinentálního procesu, jehož atributem je existence přípravného řízení, někdy též nazývaného předsoudním stádiem trestního procesu. Přípravné řízení je prvním stádiem trestního řízení.1 Podle vymezení obsaženého ve výkladovém ustanovení § 12 odst. 10 zák.č. 141/1961 Sb., o trestním řízení ( dále jen TrŘ ) se přípravným řízením rozumí úsek řízení podle tohoto zákona od sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení nebo provedení neodkladných a neopakovatelných úkonů, které mu bezprostředně předcházejí, a nebyly-li tyto úkony provedeny, od zahájení trestního stíhání do podání obžaloby, postoupení věci jinému orgánu nebo zastavení trestního stíhání, anebo do rozhodnutí či vzniku jiné skutečnosti, jež mají účinky zastavení trestního stíhání před podáním obžaloby, zahrnující objasňování a prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a vyšetřování . Oproti úpravě účinné před dnem 1.1.2002 došlo ( novelou č. 265/2001 Sb. ) k zásadní změně, neboť počátek přípravného řízení se již neváže na provedení neodkladných či neopakovatelných úkonů, které pokud se vztahovaly k momentu zahájení trestního stíhání, měly mnohdy z hlediska věcného a časového jiný obsah a charakter. Záznam o zahájení úkonů trestního řízení je v praxi pravidelným způsobem započetí přípravného řízení, neodkladné či neopakovatelné úkony, které mu bezprostředně předcházejí, časově spadají s ním téměř v jedno. Do přípravného řízení od nabytí účinnosti zmíněné novely spadá i objasňování a prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin. Smyslem této úpravy bylo podřídit činnost policie i v této fázi dozoru státního zástupce. Státní zástupce nově vykonává dozor nejen nad vyšetřováním, ale i nad prověřováním skutečností nasvědčujících spáchání trestného činu. Objasňování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán 1

Jelínek, J. a kol.: Trestní právo procesní. 5 aktualizované vydání, Linde Praha, a.s., Praha 2007, str. 421,426

8

trestný čin, představuje označení fáze procesu, která před dnem 1.1.2002 tvořila součást odhalování trestných činů. Jakmile tedy bude sepsán záznam o zahájení úkonů trestního řízení anebo budou provedeny neodkladné nebo neopakovatelné úkony v úzké souvislosti s ním, musí být postupováno podle trestního řádu. Přípravné řízení končí podáním obžaloby, právní mocí usnesení o postoupení věci, o zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, popř. právní mocí usnesení o osvědčení u podmíněného zastavení trestního stíhání, pokud k vydání těchto rozhodnutí došlo před podáním obžaloby. Zde se jedná o rozhodnutí nebo jinou skutečnost, jež mají účinky zastavení trestního stíhání před podáním obžaloby. Účelem přípravného řízení je zjistit trestné činy a odhalit jejich pachatele, zajistit provedení neodkladných, neopakovatelných a dalších úkonů, vyhledání nezbytných důkazů, popř. jejich provedení, jež jsou nezbytné pro rozhodnutí státního zástupce o tom, zda ve věci podá obžalobu, nebo bude učiněno jiné rozhodnutí ve věci, případně opatřit podklady nutné pro projednání věci v hlavním líčení.2 Přípravné řízení plní i určité zvláštní a specifické funkce, jimiž se toto stadium odlišuje od jiných stadií trestního řízení. Tyto vlastní, specifické funkce přípravného řízení charakterizují přípravné řízení a vysvětlují jeho podstatu. Základním

smyslem

přípravného

řízení

je

opatřit

podklad

pro

rozhodnutí, zda má být podána obžaloba a věcí se tedy má zabývat soud, či zda má být od dalšího trestního stíhání upuštěno. Mimo tuto funkci přípravného řízení, kterou mohu označit jako funkci rozhodovací, náleží k úkonům přípravného řízení také zajištění důkazů a osoby obviněného pro budoucí trestní řízení před soudem – funkce zajišťovací. Shromáždění a zajištění důkazů je ovšem limitováno účelem přípravného řízení, jde tedy zejména o shromáždění a zajištění takových důkazů, které by nebylo možné provést v hlavním líčení, a to buď pro jejich pomíjivost, anebo pro potenciální

2

Růžička, M.: Veřejná žaloba a orgány konající přípravné řízení v ČR, C.H.BECK, 2005, str. 379-388

9

hrozbu jejich poškození, což by v obou případech ohrozilo splnění obecného účelu trestního řízení.3 V některých odborných publikacích se objevuje i další funkce přípravného řízení, a to funkce filtrační. Tato funkce zajišťuje, aby před soud byly postaveny jen osoby, u nichž je dáno důvodné podezření, že spáchaly žalovaný trestný čin, čímž jsou zároveň chráněny nevinné osoby, popř. osoby, u nichž podezření ze spáchání trestného činu není dostatečně odůvodněno.4 Přípravné řízení má ve vztahu k řízení před soudem předběžný charakter. V hlavním líčení soud zkoumá samostatně všechny okolnosti důležité pro rozhodnutí, rozhoduje věc na podkladě výsledků jednání před ním provedeného, v němž jsou v nejširší míře uplatněny základní zásady trestního řízení. 5

1.2 Historie přípravného řízení se zaměřením na zahájení trestního stíhání Historie přípravného řízení se odvíjí od historie celého trestního procesu a ten zase těsně souvisí s vývojem trestního zákonodárství hmotného. V českých zemích platilo vedle práva zemského právo městské. Tento dualismus byl odstraněn Hrdelním řádem císaře Josefa I. pro Čechy, Moravu a Slezsko z roku 1707, který spočíval na zásadách procesního práva římskokanonického a fakticky zavedl platnost řízení inkvizičního vedle řízení obžalovacího. Na témže základě spočíval i zákon pro země rakouské Hrdelní soudní řád Marie Terezie (Criminalis Constitucio Theresiana) z roku 1768, v němž jako základní forma řízení byl přijat inkviziční, tajný a písemný trestní proces, kde obhajoba obviněného byla v podstatě nepřípustná.

3

Jelínek, J. a kol.: Trestní právo procesní. 5 aktualizované vydání, Linde Praha, a.s., Praha 2007, str. 427

4

Růžička, M.: Veřejná žaloba a orgány konající přípravné řízení v ČR, C.H.BECK, 2005, str. 383

5

V odborné literatuře se můžeme setkat i s dalším rozdělením funkcí přípravného řízení od různých autorů, které se v publikaci Veřejná žaloba a orgány konající přípravné řízení v ČR pokusil shromáždit trestní procesualista JUDr. Miroslav Růžička, Ph.D.

10

Zásadní reforma byla provedena až trestním řádem ze dne 17.ledna 1850, kdy byl zaveden obžalovací proces, rozdělený na dvě samostatná stadia. Byl zřízen institut vyšetřujícího soudce, oddělilo se státní zastupitelství, vznikl systém porot, byla rozšířena práva obhajoby a hlavní líčení bylo prohlášeno za veřejné a ústní. Politická garnitura padesátých let 19. století však s tímto vývojem spokojena nebyla, a tak bylo připraveno vydání nového trestního řádu z 29. července 1853, který se v zásadě vrátil k zásadám čistě inkvizičního řízení z roku 1803.6 Po definitivním pádu absolutismu v 60. letech 19. století započaly legislativní práce, vedoucí ke vzniku reformovaného trestního procesu. K tomu došlo vydáním nového trestního řádu z r. 1873 č. 119 ř.z., který je dílem ministra spravedlnosti Julia Glasera. Tento zákon byl mimořádně zdařilým zákonodárným dílem, o čemž svědčí i jeho dlouhá životnost.7 Podle trestního řádu z r. 1873 se konalo přípravné řízení ve dvojí formě, jednak ve formě přípravného vyhledávání (hlava IX) a jednak ve formě přípravného vyšetřování (hlava X). Přípravné vyšetřování, které vedl vyšetřující soudce nebo okresní soud určený tzv. radní komorou, bylo povinné jen u některých trestných činů. Mohlo být zahájeno jen tehdy, byl-li podán návrh oprávněným žalobcem proti určité osobě a pro určitý trestný čin. Po vzniku Československé republiky na základě tzv. recepčního zákona ze 28. října 1918 č. 11/1918 Sb. zůstaly v platnosti dosavadní trestněprocesní předpisy. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku nadále platil trestní řád z roku 1873 č. 119 ř.z., na Slovensku a v Podkarpatské Rusi uherský trestní řád z 4. prosince 1896 č. 33/1896. Tento právní dualismus zůstal zachován až do roku 1950. Po osvobození Československé republiky v roce 1945 byl obnoven právní stav, platný do roku 1938. V Čechách a na Moravě tedy platil trestní řád 6

Císařová, D., Fenyk, J., Mandák, V., Matula, V., Púry, F., Růžek, A., Štěpán, J., Žíla, J.: Trestní právo procesní, 4. aktualizované a přepracované vydání, Linde Praha, a.s., Praha 2006, str. 414

7

Musil, J., Kratochvíl, V., Šámal, P. a kol.: Kurs trestního práva. Trestní právo procesní. 2. přepracované vydání, C.H. BECK, 2003, str. 27

11

z roku 1873. Zcela extrémní zásah do procesní úpravy přinesly mimořádné předpisy, které měly za cíl potrestání nacistických zločinů, spáchaných v době protektorátu. Tyto normy byly vydávány formou dekretů prezidenta republiky, jejichž

platnost

byla

stvrzena

zákonem

Národního

shromáždění.

Nejvýznamějším byl dekret presidenta republiky z 19. června 1945 č. 16/1945 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech (tzv. velký retribuční dekret), dekret presidenta republiky z 19. června1945 č. 17/1945 Sb., o zřízení Národního soudu a dekret prestidenta republiky z 27. října 1945 č. 138/1945 Sb. o trestání některých provinění proti národní cti ( tzv. malý retribuční dekret). Ke zcela zásadním změnám trestněprocesních předpisů došlo po komunistickém puči v roce 1948, kdy Ústava z 9. května 1948 a na ni navazující zákony vytvořily novou strukturu soudnictví a vedly de facto k likvidaci soudů a soudnictví. V této linii zásadního odklonu od uznávaných hodnot právního státu a z něj vycházejících principů reformovaného trestního procesu pokračovala komunistická legislativa v tzv. právnické dvouletce (19481950). Jedním z jejích plodů byl nový trestní řád č. 87/1950 Sb. z 12.7.1950, vytvořený podle vzoru Sovětského svazu. Tento pretní řád hrubě deformoval celou strukturu trestního procesu. Práva obviněného byla okleštěna, postavení obhájce zeslabeno. Po shválení nové ústavy z roku 1960 byla přijata politická direktiva ke tvorbě nových trestních a trestněprocesních kodexů, zvláště pak nový trestní řád č. 141/1961 Sb. z 29.11.1961, který vznikal pod velkýmn časovým tlakem, takže již krátce po jeho přijetí byl vystaven silné kritice. Tento trestní řád platí dodnes, avšak s několika podstatnými novelami. V oblasti přípravného řízení to byla novela zák. č. 57/1965 Sb., která zavedla dvě formy přípravného řízení – vyhledávání a vyšetřování. Novela zák. č. 178/1990 Sb., kde byl upraven souhlas poškozeného k zahájení trestního stíhání. Novela zák.č. 292/1993 Sb., kdy bylo zrušeno vyhledávání jako forma přípravného řízení a bylo zavedeno podmíněné zastavení trestního stíhání. Novela zák. č. 152/2005 Sb., která umožnila dočasně odložit trestní

12

stíhání. Dále novela zák. č. 265/2001 Sb. zvaná jako velká novela z roku 2001, která přinesla velké množství radikálních změn.8 Obecně se podle právní úpravy do roku 2001 přípravným řízením rozuměl úsek od zahájení trestního stíhání, zákon zmiňoval též okamžik od provedení neodkladných a neopakovatelných úkonů, do podání obžaloby, postoupení věci, přerušení nebo zastavení trestního stíhání před podáním obžaloby. Původní zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení, byl zásadně změněn a doplněn. Novela se stala komplexním a velmi rozsáhlým dokumentem a lze jej srovnávat snad jen s rekodifikací. Při přípravě novely bylo poukazováno zejména na těžkopádnost

a krkolomnost dosavadního

přípravného řízení. Původní normě byla vytýkána duplicita činností, kdy v řízení předcházejícím podání obžaloby docházeno k opakování v podstatě týchž úkonů a činnosti jednotlivých složek policie se tak v praxi překrývaly. Jedním z hlavních motivů novely byla snaha zkrátit a zjednodušit přípravné řízení trestní a přenést těžiště dokazování před soud tak, aby se klíčovou částí trestního procesu stalo hlavní líčení a nikoli přípravné řízení, jak tomu bylo dosud. Rozsáhlá novela tak sledovala jasný cíl – spravedlnost trestního procesu, kterého chtěla dosáhnout zejména posílením zásad veřejnosti, ústnosti a bezprostřednosti, které provázejí řízení před soudem, oproti principům opačným, typickým pro přípravné řízení trestní.9 Novela trestního řádu provedená zákonem č. 265/2001 Sb. změnila způsob zahájení trestního stíhání, když neformální úkon sdělení obvinění nahradila usnesením o zahájení trestního stíhání, proti kterému lze podat stížnost, bez odkladného účinku. Jde o jednu z nejvýznamnějších změn v přípravném řízení, kdy obvinění konkrétní osoby je od 1.1.2002 prováděno již nikoli jen nefomálním opatřením – sdělením obvinění – majícího povahu 8

Musil, J., Kratochvíl, V., Šámal, P. a kol.: Kurs trestního práva. Trestní právo procesní. 2. přepracované vydání, C.H. BECK, 2003, str, 28-31

9

Císařová, D., Fenyk, J., Mandák, V., Matula, V., Púry, F., Růžek, A., Štěpán, J., Žíla, J.: Trestní právo procesní, 4. aktualizované a přepracované vydání, Linde Praha, a.s., Praha 2006, str. 417-418

13

aktu, který je sice přezkoumatelný, ale nikoli na základě řádného opravného prostředku, ale nově usnesením, které je napadnutelné řádným opravným prostředkem, o němž je příslušný orgán činný v trestním řízení v řádném přezkumném řízení povinen předepsaným způsobem rozhodnout, čímž je stanoven počátek druhé fáze přípravného řízení, kterou je vyšetřování Institut zahájení trestního stíhání zůstal ve své podstatě zachován v původní podobě a nemění se potud, pokud má být jeho výsledkem změna procecní situace v postavení osoby, jíž se dotýká, tedy obviněného, který podáním stížnosti v zákonné lhůtě od doby, kdy je mu usnesení oznámeno, může dosáhnout řádného přezkoumání napadeného usnesení o zahájení trestního stíhání státním zástupcem.10

1.3 Dokazování v přípravném řízení Přípravné řízení nesporně ovlivňuje úspěšnost dokazování před soudem a tím i celkovou efektivnost trestního řízení. Soud je do značné míry závislý na tom, jaké důkazní zdroje mu nabídne státní zástupce v obžalobě. Přesto, že i na soud se plně vztahuje povinnost z úřední povinnosti vyhledávat a provádět důkazy. V předchozích právních úpravách poskytoval zákonodárce velmi široký prostor také přímo pro provádění dokazování v přípravném řízení, takže vliv důkazů z přípravného řízení na rozhodování soudu byl velmi silný. Posledními novelizacemi od 90. let byl tento vliv oslabován a prozatím nejradikálnější krok v tomto směru učinila novela č. 265/2001 Sb. Hlavní tendencí těchto úprav byla snaha, aby se v přípravném řízení pokud možno opatřovaly pouze informace o pramenech důkazů, zatímco vlastní dokazování má probíhat až v řízení před soudem.11

10

Šámal, P., Král, V., Baxa, J., Púry, F.,: Trestní řád. Komentář. I. díl. 4 vydání., C.H. BECK, Praha 2002, str. 1013 11


14

1.4 Struktura přípravného řízení Novela trestního řádu provedená zákonem č. 265/2001 Sb., nahradila do té doby jednotnou formu přípravného řízení složitější strukturou. Různé varianty přípravného řízení určuje povaha trestných činů, jimž se má řízení týkat, přičemž největší význam má zejména závažnost trestných činů a jejich skutková složitost. Podle tohoto kriteria lze rozlišovat tři formy přípravného řízení: 1. standardní přípravné řízení, týkající se zásadně všech trestných činů, nejdeli o případy uvedené v bodech 2 a 3, 2. rozšířené přípravné řízení, týkající se trestných činů, o nichž koná řízení v prvním stupni krajský soud dle ustanovení § 17 TrŘ, typově jde o závažné a skutkově komplikované trestné činy. Rozšíření se vztahuje pouze na časový úsek po zahájení trestního stíhání, v úseku před zahájením trestního stíhání je postup stejný, jako ve standardním přípravném řízení, 3. zkrácené přípravné řízení,

týkající se málo závažných a skutkově

jednoduchých trestných činů, jejichž charakteristika je uvedena v ustanovení § 179a TrŘ. Dalším kritériem, podle něhož je za dnešního právního stavu možno strukturovat časový průběh přípravného řízení, je právní skutečnost, nazývaná zahájení trestního stíhání. K zahájení trestního stíhání dochází v přípravném řízení sdělením obvinění podle ustanovení § 160 odst. 1 TrŘ, které nastává doručením opisu rozhodnutí o zahájení trestního stíhání obviněnému. Tento institut bude podrobněji rozebrán v následující kapitole diplomové práce.12

1.5 Právní úprava de lege ferenda Přípravné řízení bude diferenciováno na základě závažnosti činu a složitosti věci. Hmotněprávním základem pro tuto diferenciaci bude nový trestní zákoník, jehož návrh vychází z toho, že trestné činy se dělí na přečiny a 12

Musil, J., Kratochvíl, V., Šámal, P. a kol.: Kurs trestního práva. Trestní právo procesní. 2. přepracované vydání, C.H. BECK, 2003, str. 546,547

15

zločiny. Účelem postupu před podáním obžaloby bude úkony prováděnými podle trestního řádu zjistit trestné činy a jejich pachatele, dále konat potřebné neodkladné a neopakovatelné úkony, jakož i úkony důležité pro vedení trestního stíhání a pro podání obžaloby nebo pro jiná rozhodnutí státního zástupce, jimiž přípravné řízení končí. Přípravné řízení formou vyšetřování se bude zásadně konat o všech zločinech ( včetně zvlášť závažných zločinů ) a dále o přečinech, o nichž nelze konat zkrácené vyšetřování, např. je dán důvod vazby a zadrženého podezřelého není možno předat ze závažných důvodů spolu s obžalobou soudu atd. U přečinů se bude zásadně konat zkrácené vyšetřování, které se vyznačuje rychlostí, neformálností a vyhledáním, nikoli provedením, důkazů, pokud nevznikne v průběhu zkráceného vyšetřování překážka, která brání zkrácené vyšetřování přípravné řízení konat. Budoucí právní úprava by měla upustit od rozlišování třetího typu přípravného řízení, a to rozšířeného přípravného řízení ve věcech trestných činů, k jejichž projednání bude v prvním stupni příslušný krajský soud. Uvedené rozlišování zavedené novelou trestního řádu č. 265/2001 Sb. se neosvědčilo, kdy zásadní rozdíl běžného a rozšířeného vyšetřování spočíval v tom, že v rozšířeném vyšetřování bylo možno vyslýchat svědky bez omezení. Přičemž platila všechna obecná ustanovení o dokazování, o způsobu provádění jednotlivých úkonů, o jejich použitelnosti v řízení před soudem a také i všechna ustanovení upravující zajištění osob a věcí. Nadto se předpokládá i zvýšení objemu výslechů svědků prováděných ve vyšetřování , nikoli ve zkráceném přípravném řízení, čímž bude prakticky setřen rozdíl mezi vyšetřováním a rozšířeným vyšetřováním.13

13

www.vlada.cz/scripts/detail.php - návrh věcného záměru zákona o trestním řízením soudním

16

2. Zahájení trestního stíhání 2.1 Zahájení trestního stíhání - pojem, účel a význam Zahájení trestního stíhání je institutem, který odděluje předprocesní stádium od stádia procesního. Je výchozí podmínkou trestního stíhání a jednou z fází přípravného řízení14 Účelem institutu zahájení trestního stíhání je jednak zajistit neprodlené zahájení trestního stíhání v odůvodněných případech a jednak zabránit zahájení trestního stíhání tam, kde pro to nejsou zákonné důvody. Institut zahájení trestního stíhání je tedy jak nezbytným předpokladem úspěšného boje s kriminalitou, tak i zárukou občana proti bezdůvodnému stíhání a újmám, které jsou se stíháním pro něho spojeny.15 Zahájením trestního stíhání vstupuje přípravné řízení do druhé fáze, jíž je vyšetrování, které je upraveno v hlavě desáté trestního řádu. Zahájení trestního stíhání znamená, že je možné stíhat určitou osobu pro určitý skutek, který naplňuje znaky určitého trestného činu. Proti této osobě je možné užít procesních prostředků, které trestní řád umožňuje proti obviněnému. K zahájení

trestního

stíhání

se

vyžaduje

určitý,

vyšší

stupeň

pravděpodobnosti, že určitá osoba se dopustila určitého skutku, který vykazuje znaky trestného činu. Stupeň pravděpodobnosti musí vyplývat ze skutkových zjištění.

Nestačí

všeobecné

podezření

z trestné

činnosti

konkrétně

nedoložené. Přitom závěr, že byl tento skutek spáchán obviněným, není konečný a nemusí být ani hodnověrný.16 Trestní řád stanoví, že usnesení o zahájení trestního stíhání musí přesně označit skutečnosti, které odůvodňují závěr o důvodnosti trestního stíhání.17

14

Šámal, P., Růžička, M., Novotný, F., Doucha, J.: Přípravné řízení trestní, C.H. BECK, Praha 1997, str. 204

15


16 Šámal, P., Král, V., Baxa, J., Púry, F.,: Trestní řád. Komentář. I. díl. 4 vydání., C.H. BECK, Praha 2002, str. 1019 17

Doc. JUDr. J. Jelínek, CSc., a kolektiv: Trestní zákon a trestní řád, 23. vydání, Linde Praha, a.s., Praha 2005, str. 545

17

Zahájení trestního stíhání je zároveň počátkem trestního stíhání, který je podle § 12 odst. 10 TrŘ úsek trestního řízení od zahájení až do právní moci rozsudku, případně jiného rozhodnutí orgánu činného ve věci samé. Trestní stíhání zahrnuje vedle vyšetřování i podstatnou část řízení před soudem, s vyjimkou vykonávacího řízení, řízení o mimořádných opravných prostředcích a některých úkonů souvisejících s trestním řízením.18 Trestní stíhání se podle § 160 odst. 1 TrŘ neprodleně zahajuje, nasvědčují-li prověřováním podle § 158 TrŘ zjištěné a odůvodněné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba. Trestní stíhání se nezahájí, jsou-li dány důvody k odložení nebo jinému vyřízení věci podle § 159a odst. 2 a 3 TrŘ nebo k dočasnému odložení trestního stíhání podle § 159b odst. 1 TrŘ. Požadavkem, aby trestní stíhání bylo zahájeno neprodleně, chce zákonodárce zabránit tomu, aby se za zády podezřelé osoby a bez jejího vědomí provádělo prověřování, v němž tato osoba nemá možnost se náležitě hájit a uplatnit svá práva, která jí příslušejí v trestním stíhání. Z tohoto důvodu byl novelou trestního řádu z roku 1993 zrušen dřívější institut zahájení trestního stíhání ve věci, používaný v případech, kdy pachatel byl neznámý.19 Trestním stíháním jen ve věci bylo možno poměrně jednoduše zbavit obviněného a obhájce většiny práv, která jim příslušejí v přípravném řízení. Vyšetřovatel mohl totiž otálet se vznesením obvinění a provádět řadu důležitých důkazů bez účasti obhájce, podezřelý neměl možnost se hájit, protože zatím nebyl obviněn.20 Skutečnosti, sloužící jako podklad pro zahájení trestního stíhání, nemusí mít povahu důkazů, které by byly použitelné i v řízení před soudem. Na jejich formu nejsou kladeny žádné zvláštní požadavky, rozhodující je spíše jejich 18

Šámal, P., Král, V., Baxa, J., Púry, F.,: Trestní řád. Komentář. I. díl. 4 vydání., C.H. BECK, Praha 2002, str. 1019 19


20Dolenský,

A., Novotný, F., Pípek, J., Šámal, P.: Novelizace trestního práva 1993, Praha, Katedra trestního práva PA ČR, 1994, str. 34-35

18

obsahová relevance a jistý stupeň věrohodnosti. Dosti často jsou pro tento účel využívána fakta podchycená v úředních záznamech nebo v jiných písemnostech. Problémem je určení toho, kdy je závěr ohledně podezření odůvodněn dostatečně. Je třeba určit jisté meze, které se v odborné literatuře nazývají práh podezření dostatečný k zahájení trestního stíhání. Nevyžaduje se, aby již v této fázi řízení bylo dosaženo jistoty – závěr, že osoba je pachatelem, byl jednoznačný. Postačí vyšší stupeň pravděpodobnosti, že podezřelá osoba je pachatelem trestného činu, vyvozený podle logických pravidel lidského usuzování z faktických podkladů. Musí se hodnotit jak kvantita informací, tak jejich kvalita, která je dána jejich věrohodností a relevancí. Pro určení prahu podezření nelze stanovit žádnou přesnou kvantitativní hodnotu, protože neexistují řádné exaktní metody jejího stanovení. Policejní orgán musí v každém

jednotlivém

případě

výsledky

svého

empirického

poznání

konfrontovat se zobecněnými zkušenostmi. Hodnota prahu podezření nesmí být stanovena příliš nízko – to by vedlo k velkému podílu stíhání nevinných osob a k častému zastavování trestního stíhání. Nesmí však být stanovena ani příliš vysoko – to by vedlo na jedné straně k tomu, že velký počet pachatelů by unikl trestní odpovědnosti, protože by nebylo možno v přípravném řízení shromáždit dostatek usvědčujících důkazů, na druhé straně pak k tomu, že policie by bez sdělení obvinění shromažďovala důkazy „za zády“ podezřelého, který nemohl využít práv náležejících obviněnému.21 Význam zahájení trestního stíhání je velký jak ze strany ochrany občanských práv a svobod, tak z hlediska efektivity trestního postihu.22 Trestní stíhání se začíná vést proti určité osobě, tato osoba může uplatňovat práva, která dává trestní řád jen obviněnému, mezi tyto práva 21

Musil, J., Kratochvíl, V., Šámal, P. a kol.: Kurs trestního práva. Trestní právo procesní. 2. přepracované vydání, C.H. BECK, 2003, str. 592-593

22


19

náleží právo zvolit si obhájce a radit se s ním i během úkonů prováděných orgánem činným v trestním řízení. Proti obviněnému lze od okamžiku zahájení trestního stíhání použít všech prostředků podle trestního řádu. Zahájení trestního stíhání je uskutečněním základní zásady trestního řízení uvedené v § 2 odst. 1, podle níž nikdo nemůže být stíhán jako obviněný jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Zahájení trestního stíhání je podmínkou, bez níž nelze provádět určité úkony ani vydávat rozhodnutí – například rozhodnutí o uvalení vazby dle § 68 TrŘ, zadržení policejním orgánem podle § 75 TrŘ, vyšetření duševního stavu obviněného dle § 116 odst. 1 TrŘ. Zahájením trestního stíhání je určen předmět trestního řízení, dokazování se musí vždy týkat skutku, pro který bylo zahájeno trestní stíhání. Pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek dle ustanovení § 12 odst. 11 TrŘ. Sdělením obvinění pro trestný čin, o jehož promlčení jde, se přerušuje promlčení trestního stíhání podle § 67 odst. 3 písm. a) TrZ.23 Dále jsou v literatuře popsány jiné přínosy významu zahájení trestního stíhání. A to především. Sdělením obvinění se poprvé v řízení právně kvalifikuje stíhaný skutek. To má význam jak pro obhajobu obviněného, tak pro průběh řízení. Vyjde-li během vyšetřování najevo, že skutek je třeba kvalifikovat jinak, nesděluje se nové obvinění, nýbrž se obviněný na změnu upozorní a učiní se o tom záznam do protokolu dle §160 odst. 6 TrŘ.24

23


24

Musil, J., Kratochvíl, V., Šámal, P. a kol.: Kurs trestního práva. Trestní právo procesní. 2. přepracované vydání, C.H. BECK, 2003, str. 595,596

20

2.2 Zahájení trestního stíhání obecně Ustanovení § 160 trestního řádu upravuje postup při zahájení trestního stíhání, což je po novele č. 265/2001 Sb. začátek „druhé fáze“ přípravného řízení – vyšetřování. Zahájení trestního stíhání se děje usnesením oproti dříve užívanému „opatření“, kterým se dřív sdělovalo obvinění. Důsledkem zavedení institutu zahájení trestního stíhání je to, že policie může s procesní relevancí vyšetřovat – tady tak, aby to bylo použitelné v dalších fázích trestního řízení – jen to co je předmětem trestního řízení a trestního stíhání, a co se tedy vztahuje ke konkrétnímu skutku. Při neexistenci tohoto institutu, anebo při jeho nerespektování – policie šetří to, co uzná za vhodné, a vyšetřovaná osoba o tom nemusí být vůbec informována. Z tohoto hlediska slouží samotný institut zahájení trestního stíhání jednoznačně zájmům obhajoby vyšetřovaného a je důležitým prvkem spravedlivého procesu ve smyslu čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 8 Listiny základních práv a svobod. V koncepci zahájení trestního stíhání se vždy střetávají dva zájmy – zájem trestních orgánů státu, zejména orgánů přípravného řízení na co nejjednodušším, tedy nejméně komplikovaném vyšetřování, bez nutnosti omezovat se právy obhajoby v přípravném řízení, a proti tomu stojí zájem obviněného na tom, aby o vyšetřování byl předem informován a měl možnost do něho aktivně zasahovat, kontrolovat jeho průběh a uplatňovat svá práva. Současná úprava je dalším pokusem o sladění těchto dvou zájmů. Na jedné straně zdůrazňuje procesní význam zahájení trestního stíhání tím, že se činí plnoprávným rozhodnutím – usnesením, proti němuž je přípustný řádný opravný prostředek. Na druhé straně omezuje účast obhajoby ve značné části přípravného řízení tím, že v určených případech jsou výslechy osob prováděny formou podání vysvětlení, při nichž zásadně účast obhajoby není přípustná. Má se tak napomoci prosazení zásady, hlásané již od 70. let dvacátého století, že těžiště trestního řízení by mělo spočívat ve stádiu soudním, a že v hlavním líčení

nemá být opakováním důkazů opatřených v přípravném

řízení.

21

Ve svém důsledku současné usnesení o zahájení trestního stíhání dělí přípravné řízení na dvě části. „Předprocesní“ šetření podle § 158 TrŘ bylo vedeno podle zákona o policii, a nikoliv podlo trestního řádu. V rámci současné úpravy se rovněž posílila úloha státních zástupců, kteří jsou stížnostními orgány v řízení o opravném prostředku obviněného proti usnesení. Usnesení o zahájení trestního stíhání vydané policejním orgánem tedy může státní zástupce zrušit jednak ve stížnostním řízení na základě řádného opravného prostředku, ale i mimo toto řízení.25 Na rozdíl od řádného instančního postupu zde podnět k uplatnění tohoto oprávnění není nijak časově omezen a samo rozhodnutí státního zástupce, jímž by usnesení o zahájení trestního stíhání zrušil, je časově podmíněno pouze tím, že se tak může stát v přípravném řízení, a nikoliv tedy po podání obžaloby, kdy předchází rozhodovací pravomoc ve věci na soud.

2.3 Výklad ustanovení § 160 trestního řádu Nasvědčují-li prověřováním podle § 158 TrŘ zjištěné a odůvodněné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, rozhodne policejní orgán neprodleně o zahájení trestního stíhání této osoby jako obviněného, pokud není důvod k postupu podle § 158a odst. 2 a 3 TrŘ, nebo § 159b odst. 1 TrŘ. Výrok usnesení o zahájení trestního stíhání musí obsahovat popis skutku, ze kterého je tato osoba obviněna, aby nemohl být zaměněn s jiným, zákonné označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován; obviněný musí být v usnesení o zahájení trestního stíhání označen stejnými údaji, jaké musí být uvedený o osobě obžalovaného v rozsudku (§120 odst. 2 TrŘ). V odůvodnění usnesení je třeba přesně označit skutečnosti, které odůvodňují závěr o důvodnosti trestního stíhání. Jak je zřejmé, toto znění obsahuje několik klíčových bodů. 25

Ust. § 174 odst. 2 písm. e) tr. ř., podle kterého je státní zástupce oprávněn rušit nezákonná nebo neodůvodněná rozhodnutí a opatření policejního orgánu, která může nahrazovat vlastními

22

V první části první věty jde o termín „zjištěné a odůvodněné skutečnosti“, nejde ovšem o zjištění skutečnosti ve smyslu zjištění reality či zjištění objektivní pravdy, ale o závěry z předchozího šetření (tj. podle § 158 TrŘ), které však musí být odůvodněné, tj. podložené. Podstatné je, že podkladem pro takové závěry nemusí být procesní důkazy, opatřené postupem podle hlavy čtvrté a hlavy páté trestního řádu. Poznatek o spáchání trestného činu či o jeho pachateli může pocházet i z jiného trestního vyšetřovacího či soudního spisu, kde byly provedeny procesní důkazy, tyto však budou mít ve vztahu k jinému řízení pouze povahu neprocesních poznatků ve smyslu § 158 TrŘ, protože šlo o řízení v jiné věci, přesněji ohledně jiného skutku, takže nepůjde o důkaz v tomto novém trestním řízení. Dalším významným bodem v zákonném textu je slůvko „neprodleně“ použité ve vztahu k rozhodnutí policejního orgánu. Jde o výraz zásady oficiality (§ 2 odst. 4 TrŘ) v protikladu k zásadě oportunity, která doposud u nás přijata nebyla. Tato zákonná úprava znamená, že pokud by policejní orgán či státní zástupce přes zjištěné důvodné podezření trestní stíhání nezahájil26, šlo by o postup nezákonný, který by porušoval i právo obviněného na řádný proces. Zákonné zahájení trestního stíhání je právem obviněného. Teprve zahájením trestního stíhání vznikají obviněnému, resp. tomu, proti němuž se řízení vede, práva, která se souhrnně nazývají jako práva obviněného či práva obhajoby. Pokud byla určitá práva v posledních několika letech zavedena pro osoby dosud neobviněné, pak to byl důsledek širokého výkladu článu 6 Evropské úmluvy o ochaně základních práv a svobod Soudem pro lidská práva, a převzetí tohoto pojetí i českým Ústavním soudem. Nicméně nejdo o práva obhajoby ve vlastním slova smyslu – při podání vysvětlení „má každý právo na právní pomoc advokáta“ (§ 158 odst. 4 TrŘ), což je provedení článku 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, kde je každému zaručeno právo na právní pomoc v řízení před soudem a jinými státními orgány. Advokát zde není ve funkci obhájce a nemá jeho oprávnění.

26

Např. ve snaze prodloužit šetření podle § 158 tr.ř., tj. bez ingerence obhajoby

23

Dalším významným bodem je zákonný příkaz, že „výrok usnesení o zahájení trestního stíhání musí obsahovat popis skutku, ze kterého je tato osoba obviněna“. Nelze ani dostatečně zdůraznit význam tohoto ustanovení. Popis skutku v tomto usnesení totiž vymezuje závazně předmět trestního řízení. Úkony trestního řízení mohou být prováděny pouze v rámci, který je vytyčen skutkem popsaným v usnesení o zahájení trestního stíhání. Proto také úkony provedené v jiném řízení nejsou úkony v tomto řízení provedenými v souladu s trestním řádem. Netýká se to pouze provádění důkazů27, ale i procesních úkonů28. Obecně to znamená, že každý procesní úkon a provedení každého důkazu je možné pouze v tomto řízení. Pojem řízení je třeba chápat jako soubor úkonů prováděných podle trestního řádu k objasnění určitého skutku. Zákon umožňuje řízení o jednotlivých skutcích spojit, a to jak v přípravném řízení, tak v řízení před soudem (§ 23 TrŘ). Ani takovéto spojení všeak neznamená, že by úkon či důkaz provedený před spojením věcí bylo možno použít jako důkaz ve věci připojené. Jakkoliv usnesení o zahájení trestního stíhání nenabývá materiální právní moci a ani formální právní moci v obvyklém pojetí, přesto disponuje určitými atributy úředního rozhodnutí, z nichž nejpodstatnějším je jeho závaznost. Ta se vztahuje k orgánům trestního řízení a je vyjádřena zákonným požadavkem zachování totožnosti skutku, podle něhož obžaloba může být podána pouze pro skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání (§ 176 odst. 2 TrŘ) a soud může rozhodnout jen o skuktku uvedeném v obžalobě (§ 220 odst. 1 TrŘ). Změna popisu skutku není ani překvalifikací podle § 160 odst. 6 TrŘ,29 ani rozšířením trestního stíhání podle § 160 odst. 5 TrŘ 30

27

Např. výpověď svědka z jiného řízení nemůže být považována za výpověď svědka podle § 97 a násl. tř. ř. 28

Např. doručení rozhodnutí

29

Ust. § 160 odst. 6 tr.ř.: vyjde-li během vyšetřování najevo, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní

stíhání, je jiným trestným činem, než jak byl v usnesení o zahájení trestního stíhání právně posouzen, upozorní na to policejní orgán obvidněného a učiní o tom záznam do protokolu

24

Jakákoliv upozornění na změnu skutkové věty v průběhu vyšetřování nemají oporu v zákoně, a tudíž žádou právní relevanci. Posledním důležitým požadavkem v zákonné úpravě zahájení trestního stíhání je odůvodnění usnesení. Jestliže zákon takový požadavek výslevně stanoví, pak z toho vyplývá, že absence odůvodnění činí usnesení o zahájení trestního stíhání nezákonným. Uplatní se zde ustanovení § 134 odst. 1 písm. d) odst. 2 TrŘ, přiměřeně příkaz zejména uvést skutečnosti, které byly vzaty za prokázané, důkazy, o něž se skutková zjištění opírají, úvahy, jimiž se rozhodující orgán řídil při hodnocení provedených důkazů, jakož i právní úvahy, na jejichž podkladě posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. Ona přiměřenost spočívá v tom, že v usnesení o zahájení trestního stíhání pravidelně nepůjde ani o prokázané skutečnosti, ani o důkazy ve smyslu důkazů použitelných před soudem, tzv. procesních důkazů, nebož v dané fázi nejsou provedené důkazy ještě k dispozici.31 Nejde přitom ani o skutková zjištění, která činí soud v rámci rozhodování o vině. Jde o závěry pravděpodobnostní, ovšem i ty musí být podloženy, a to právě komentované ustanovení vyžaduje. Zákon to zdůrazňuje tím, že požadavek označení skutečností v odůvodnění usnesení opakuje v poslední větě § 160 odst. 1 TrŘ, ačkoli je již obsažena v obecném ustanovení § 134 odst. 2 TrŘ, které se týká všech usnesení. Temito zjištěnými skutečnostmi jsou skutková zjištění – byť v rovině pravděpodobnosti – a nejsou jimi jednotlivé důkazy, anebo důkazní prostředky. Pokud byly vyslechnuty např. určité osoby, pak zjištěnou skutečností je obsah těchto výpovědí, resp. jejich podstata, a nikoliv výčet osob, které byly vyslechnuty. Výčet důkazních prostředků není v odůvodnění usnesení zákonem požadován, a pokud se dokonce odůvodnění omezuje pouze na 30

Zde jde o samozřejmý, snad až nadbytečný pokyn, že ohledně dalšího skutku musí být opět zahájeno trestní stíhání. 31

Až na výjimky dané ustanoveními o neodkladných, případně neopakovatelných úkonech - § 158 odst. 8 a § 160 odst. 3,4, případně § 158b tr.ř.

25

tento výčet, pak jde o usnesení bez jeho nutné součásti, a jako takové nemůže být zákonné. Nároky na odůvodnění usnesení o zahájení trestního stíhání budou jistě jiné než u odůvodnění rozsudku, neboť odůvodnění může být podstatně stručnější a nemusí podrobně hodnotit relevanci důkazních prostředků. Vzhledem k zásadě oficiality však postup při vyhodnocení získaných informací nemůže být výběrový, tzn., že by příslušný orgán použil a uvedl pouze zjištění, která odpodstatňují podezření, a pominul ta, která podezření zeslabují či vyvracejí. Pak by mělo z odůvodnění i vyplývat, jakými úvahami se rozhodující orgán řídil. Usnesení o zahájení trestního stíhání má relevanci pouze v písemné formě. Neexistuje zde tedy vyhlášení podle ust. § 137 odst. 1 TrŘ, a to proto, že vyhlášení usnesení podle citovaného ustanovení je zásadně účinné okamžitě, kdežto v úpravě usnesení o zahájení trestního stíhání takováto forma není. U usnesení o zahájení trestního stíhání má význam jednak jeho vyhotovení, což připadá v úvahu pouze písemně, a jednak doručení opisu usnesení obviněnému. Zahájení trestního stíhání je totiž vztahováno k rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, tedy k vyhotovení usnesení, kdežto obviněným se určitá osoba stává teprve až účinným doručením opisu tohoto usnesení. Trestní stíhání tak již bude zahájeno a bude možno použít prostředky předpokládané trestním řádem, zejména co se týče opatřování a provádění důkazů, zatímco obviněný ještě být nemusí. Nebude tedy možené např. provést výslech obviněného, nemůže být rozhodnuto o vazbě, ale nebude moci být činný ani obhájce,

což může mít význam zejména při

nahlížení do spisu, případně pro účast obhájce u vyšetřovacích úkonů.32

2.4 Zahájení trestního stíhání a jeho účinky vůči podezřelému Účinky usnesení o zahájení trestního stíhání vůči podezřelému nastávají až doručením usnesení obviněnému, což vyplývá nejen ze způsobu doručení usnesení o zahájení trestního stíhání do vlastních rukou obviněného bez

32

Ježek, V.: K problematice usnesení o zahájení trestního stíhání, Bulletin advokacie č. 4/2008 str. 29-33

26

možnosti uložení doručované zásilky podle § 64 ods. 1 písm. b), odst. 4 písm. a) TrŘ, nýbrž i z dikce ustanovení § 160 odst. 1,2 TrŘ a § 32 TrŘ. Ustanovení § 160 odst. 1 TrŘ uvádí, že nasvědčují-li skutečnosti zjištěné prověřováním dle § 158 TrŘ tomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, rozhodne policejní orgán neprodleně o zahájení trestního stíhání této osoby jako obviněného. Ustanovení § 32 TrŘ pak zdůrazňuje, že toho, kdo je podezřelý ze spáchání trestného činu lze považovat za obviněného a použít proti němu prostředků daných tímto zákonem teprve tehdy, bylo-li proti němu zahájeno trestní stíhání. Zákon zde nehovoří jen o rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, ale zdůrazňuje, že trestní stíhání musí být zahájeno a doručeno do vlastních rukou bez možnosti uložení doručované zásilky. Uložení doručovaného usnesení o zahájení trestního stíhání je vyloučeno. Tato skutečnost musí být od odesílatele na zásilce případně vyznačena.33 Odepře-li obviněný převzít usnesení o zahájení trestního stíhání, či jinou písemnost doručovanou mu do vlastních rukou, poznamená se to na doručence spolu s datem a důvodem odepření a písemnost se vrátí (§ 64 odst. 1 TrŘ). Uzná-li policejní orgán, který písemnost odeslal, že přijetí bylo odepřeno bezdůvodně, považuje se písemnost za doručenou dne, kdy přijetí bylo odepřeno. Na tento následek musí být adresát doručovatelem upozorněn (§ 64 odst. 2 TrŘ). Nelze-li usnesení o zahájení trestního stíhání doručit, neboť se osoba nezdržuje v místě trvalého bydliště nebo přechodného pobytu, případně do místa pracoviště, požádá policejní orgán o vyhlášení pátrání po této osobě příslušný útvar služby kriminální policie a vyšetřování. Jestliže policejní orgán zjistí skutečnosti nasvědčující tomu, že se osoba, která je podezřelá, vyhýbá trestnímu řízení pobytem v cizině nebo pátrání orgánů policie vedoucí k jeho

33

Ust. § 64 ods. 4 písm. a), § 64 odst. 5 tr.ř.: uložit doručovanou zásilku nelze, doručuje-li se obviněnému usnesení o zahájení trestního stíhání…, je-li uložení doručované zásilky vyloučeno, musí to odesílatel na zásilce nápadně vyznačit

27

zadržení na území republiky je neúčinné, projedná s příslušným státním zástucem, zda nenastaly důvody postupovat v řízení jako proti uprchlému podle § 302 – 306a TrŘ. Nejednou je opis usnesení o zahájení trestního stíhání doručen obviněnému až na počátku prvního výslechu, což je nejčastější případ u zadržení podezřelé osoby dle § 76 odst. 1 TrŘ. V takovém případě by si měl obviněný důkladně zvážit, zda je schopen při výslechu, reagovat na fakt, že právě došlo k zahájení trestního stíhání proti němu jako obviněnému. V takové situaci existuje pro obviněného, bez ohledu na to, zda čin spáchal či nikoliv, moment překvapení, který u něj může vyvolat takovou psychickou reakci, která jej přiměje ke sdělení skutečností ve svůj neprospěch. Zatímco policejní orgán je na výslech připraven, má prostudované potřebné podklady a vysvětlení, případně zajištěny stopy trestného činu, obviněný je nepřipraven. Obviněný má však možnost prohlásit, že bude vypovídat až za účasti obhájce, nebo odmítnout výpověď. Rozlišení účinku usnesení o zahájení trestního stíhání z hlediska počátku vyšetřování a účinky ve vztahu k obviněnému má význam i z hlediska přerušení pokračování v trestné činnosti, uváděného v § 12 odst. 1 TrŘ, kdy toto přerušení nastává až v okamžiku doručení usnesení obviněnému, což zákon vyjadřuje pojmem sdělení obvinění. V tomto okamžiku je obviněný upozorněn na to, že

již proti němu bylo zahájeno trestní stíhání, čímž je

ukončen skutek, a pokračuje-li obviněný v takovém jednání, jde o nový skutek. Rozlišení mezi okamžikem zahájení trestního stíhání a doručení usnesení o zahájení trestního stíhání zmíněného účinku je významné i pro přerušení trestního stíhání dle § 67 odst. 3 písm. a) TrŘ.

2.5 Vyšetřování Poté, co policejní orgán nebo státní zástupce vydá usnesení o zahájení trestního stíhání, začíná druhá fáze přípravného řízení, kterou je vyšetřování, ve kterém je označena osoba, proti níž se řízení vede, vymezen skutek a trestný čin, pro který se trestní řízení vede.

28

Usnesení o zahájení trestního stíhání musí kromě osobních údajů charakterizujících obviněného obsahovat popis skutku, ze kterého je osoba obviněna, tak, aby nemohl být zaměněn s jiným, zákonné označení trestného činu, stejně jako skutečnosti, které odůvodňují závěr o důvodnosti trestního stíhání. 34 Vyšetřování tedy zpravidla bude navazovat na předchozí formu přípravného řízení, kterou je prověřování. Výjimkou budou případy, kdy má policejní orgán k dispozici takové skutečnosti, které umožňují zahájit trestní stíhání neprodleně. Policejní orgán postupuje při vyšetřování podle zásady vyhledávací (§2 odst. 4), tedy z vlastní iniciativy tak, aby byly co nejrychleji v potřebném rozsahu vyhledány důkazy k objasnění všech základních skutečností důležitých pro posouzení případu, včetně osoby pachatele a následku trestného činu. Ochrana veřejného zájmu v trestním řízení vyžaduje, aby všechny orgány činné v trestním řízení postupovaly objektivně. Trestní řád zásadu vyhledávací, kromě části pojednávající o základních zásadách trestního řízení, promítá výslovně do ustanovení o vyšetřování tak, že stanoví povinnost policejnímu orgánu vyhledat a za stanovených podmínek i provádět důkazy bez ohledu na to, zda svědčí ve prospěch či neprospěch obviněného. Obviněný nesmí být žádným způsobem k výpovědi nebo doznání donucován. Obhajoba obviněného a jím navrhované důkazy, pokud nejsou zcela bezvýznamné, musí být pečlivě přezkoumány. Přestože jsou orgány činné v trestním řízení vázány zásadou legality, zásadou vyhledávací a zásadou oficiality, není to vázanost absolutní. Trestní řád reaguje na některé citlivé vztahy, které mohou existovat mezi pachatelem a obětí tím, že v taxativně stanovených případech podmiňuje zahájení nebo po kračování v trestním stíhání souhlasem poškozeného.35 34

Vantuch, P.: Zahájení trestního stíhání a jeho účinky vůči podezřelému (osobě, proti níž se řízení vede) od 1.1.2002, Trestní revue, č. 1/2003, str. 13-15.

35

Císařová, D., Fenyk, J., Mandák, V., Matula, V., Púry, F., Růžek, A., Štěpán, J., Žíla, J.: Trestní právo procesní, 4. aktualizované a přepracované vydání, Linde Praha, a.s., Praha 2006, str. 428-429

29

2.6 Trestní stíhání se souhlasem poškozeného Podstatou trestního stíhání se souhlasem poškozeného je, že podmiňuje trestní stíhání u taxativně vymezených trestných činů36 proti tomu, kdo

je

v určitém

blízkém

vztahu

k poškozenému,

souhlasem

tohoto

poškozeného. Pokud tedy poškozený nedá souhlas s trestním stíháním nebo jej vezme zpět, je trestní stíhání nepřípustné.37 Aby nebylo ustanovení zákona zneužíváno ve vzájemných vztazích těchto osob a nebyl tím nežádoucím způsobem ovlivňován průběh trestního řízení, stanoví zákon pro udělování souhlasu formální podmínky. Vyjádření je proto třeba vyhotovit písemně nebo zaznamenat jeho obsah do protokolu. Toto právo poškozeného je právem neobyčejně širokým, protože souhlas s trestním stíháním může poškozený výslovným prohlášením vzít zpět, a to až do doby, než se odvolací soud odebere k závěrečné poradě. Výslovně odepřený souhlas však nelze znovu udělit.38 Novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. byly odstraněny nedostatky předchozí právní úpravy trestního stíhání se souhlasem poškozeného, kdy souhlasu pro některý z taxativně vymezených trestných činů není třeba v případě, že byla takovým činem zůsobena smrt, nebo pokud poškození není schopen dát souhlas pro duševní chorobu nebo poruchu, pro kterou byl zbaven způsobilosti k právním úkonům, nebo pro kterou byla jeho způsobilost k právním úkonům omezena. Dále jestliže poškozeným je osoba mladší 15-ti let, nebo z okolností je zřejmé, že souhlas nebyl dán nebo byl vzat zpět v tísni vyvolané výhrůžkami, nátlakem, závislostí nebo podřízeností. Oproti předchozí právní úpravě byl podstatně rozšířen okruh případů, kdy souhlas poškozeného k trestnímu stíhání není nutný.39

36

viz. ust. § 163 tr. řádu

37

Trestní stíhání se souhlasem poškozeného a jeho změny po novele, www.epravo.cz, 17.10.2001

38

Císařová, D., Fenyk, J., Mandák, V., Matula, V., Púry, F., Růžek, A., Štěpán, J., Žíla, J.: Trestní právo procesní, 4. aktualizované a přepracované vydání, Linde Praha, a.s., Praha 2006, str. 429-431.

39

Trestní stíhání se souhlasem poškozeného a jeho změny po novele, www.epravo.cz, 17.10.2001

30

Pokud poškozený se na výzvu orgánu činného v trestním řízení ihned nevyjádří, zda souhlasí s trestním stíháním nebo ne, tento orgán mu poskytne přiměřenou lhůtu, nejvýše však 30 dnů. Jde o lhůtu propadnou. Po jejím uplynutí již souhlas nebo nesouhlas poškozeného s trestním stíháním nemá procesní důsledky.40

2.7 Neodkladné a neopakovatelné úkony Trestní stíhání může zahájit policejní orgán také tím, že provede potřebné neodkladné nebo neopakovatelné úkony, pokud nelze dosáhnout, aby tyto úkony provedl příslušný orgán, a nejpozději do tří dnů od jejich provedení předá věc tomuto orgánu, který pokračuje v řízení (§ 160 odst. 3 TrŘ). Neodkladným úkonem je takový úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání formou usnesení. Neopakovatelným úkonem je takový úkon, který nebude moženo před soudem provést. Významné pro obhajobu je to, že po novelizaci je v protokolu o provedení neodkladného nebo neopakovatelného úkonu třeba vždy uvést, na základě jakých skutečností byl úkon za neokladný nebo neopakovatelný považován.

Uvádění

těchto

skutečností

či

zdůvodnění

provedení

neodkladného nebo neopakovatelného úkonu by mělo vytvořit lepší možnost přezkoumatelnosti těchto úkonů, při nichž se nepočítá s účastí obhájce a snížit počet sporů mezi obhajobou a orgány činnými v přípravném řízení o to, zda se o takový úkon jedná, či nikoliv. Neodkladné a neopakovatelné úkony jsou ze zákona limitujícím faktorem realizace práva na obhajobu obviněného. Při žádném z těchto úkonů není realizováno právo obviněného na obhajobu. Také účast obhájce při nich je zcela vyloučena. Nejcitelněji se to projevuje v případě výslechu svědků, kteří jsou cizími státními příslušníky nebo bez státní příslušnosti, a nemají 40

Císařová, D., Fenyk, J., Mandák, V., Matula, V., Púry, F., Růžek, A., Štěpán, J., Žíla, J.: Trestní právo procesní, 4. aktualizované a přepracované vydání, Linde Praha, a.s., Praha 2006, str. 431

31

v České republice trvalý pobyt, stejně jako v případě občanů České republiky, kteří odjíždějí na dlouhodobý pobyt do zahraničí (R 50/1995). V těchto případech jsou možnosti obhajoby obviněného citelně omezeny. Především obhájce, pokud se jej nepodaří krátkou cestou vyrozumět, nemá možnost být přítomen při těchto úkonech, nemůže se setkat se svědkem, učinit si názor na jeho věrohodnost, ani mu klást otázky. Navíc svědek bez ohledu na poučení, vzhledem k následnému dlouhodobému či trvalému pobytu v zahraniční, se nemusí cítit ohrožen dopadem své případné nepravdivé výpovědi. Neodkladnost a neopakovatelnost úkonů ve smyslu ustanovení § 160 odst. 4 TrŘ nemůže záležet výlučně v tom, že jím mají být objasněny skutečnosti podmiňující zahájení trestního stíhání. Skutečnost, že je nutno v přípravném řízení provést úkon, který nebude možno znovu provést před soudem, tedy úkon neopakovatelný

ve smyslu ustanovení § 160 TrŘ,

neznamená, že je tento důkaz možno provést před zahájením trestního stíhání (R 28/1995). Neodkladným úkonem není výslech poškozeného jako svědka konaný před zahájením trestního stíhání, ačkoliv osoba, která může být obviněna, je zadržena, její totožnost je známa a nic nebrání tomu, aby jí bylo sděleno obvinění za podmínek § 160 odst.1 TrŘ. Za těcho podmínek nelze provést tento výslech ani jako neopakovatelný úkon ve smyslu § 160 odst. 4 TrŘ, byť půjde o úkon, který nebude možné provést v řízení před soudem ( R 29/1999). Tento judikát má platnost i po 1.1.2002, kdy se za podmínek uvedených v § 160 odst. 1 TrŘ zahajuje trestní stíhání. Proto musí státní zástupce v rámci výkonu svého dozoru nad přípravným řízením přezkoumávat opisy protokolů o neodkladných a neopakovatelných úkonech, zejména z hlediska, zda byly ze strany policejních orgánů splněny zákonné podmínky pro provedení těchto úkonů, zda byly vykonány v souladu se zákonem a zda již v této době nebylo možno zahájit trestní stíhání dle § 160 odst. 1 TrŘ. V případě, že by byl proveden procesní úkon přesto, že by nebyly splněny podmínky jeho neokladnosti nebo neopakovatelnosti dle § 160 odst. 4 TrŘ, musí na to obhajoba v žádosti o přezkoumání postupu policejního orgánu dle § 157 a TrŘ upozornit, protože by

32

šlo o podstatnou vadu řízení, jejímž důsledkem by byla nepoužitelnost takového důkazu v trestním řízení.41

2.8 Právní úprava de lege ferenda Vzhledem k zahájení trestního stíhání dochází k zásadní změně, která je odůvodněna požadavkem výrazného odformalizování tohoto institutu, s tím, že je třeba zachovat standard ochrany základních práv a svobod, především práva na obhajobu. Forma usnesení, kterou zvolila novela z roku 2001, není součástí nezbytného standard, nadto nepřinesla takový pozitivní efekt, jaký byl očekáván. Obsahové požadavky, které budou nyní kladeny na nový institut seznámení s podstatou obvinění, se skutkem, pro který se trestní stíhání koná, a s právy obviněného včetně práva na obhajobu, mohou být minimálně shodné, ne-li větší, než je tomu u usnesení o zahájení trestního stíhání. Navrhuje se, aby byla omezena náročnost požadavku na přesnost popisu skutku v seznámení s podstatou obvinění, pro který se trestní stíhání zahajuje, a s právy obviněného, což se zde nečiní proto, aby se vyvíjel menší tlak na orgány činné v trestním řízení ve smyslu nebezpečí následného výskytu závažných pochybení. Půjde o to, aby se ohledně popisu skutku nepožadovalo obsahově zcela totéž, co se týká obžaloby, rozsudku a jiných rozhodnutí v pozdějších stádiích trestního řízení. Nově navrhovaná úprava umožní mnohem přesvědčivěji reagovat na změny ve vývoji skutkového stavu v průběhu vyšetřování, dovolí zpřesnit popis skutku v jeho rámci a umožní i efektivnější výkon obhajoby. Sankcí za nesprávný postup orgánů činných v trestním řízení bude možnost vrácení věci státnímu zástupci k došetření, neboť by šlo o závažnou procesní vadu.42

41

Vantuch, P.: Zahájení trestního stíhání a jeho účinky vůči podezřelému (osobě, proti níž se řízení vede) od 1.1.2002, Trestní revue, č. 1/2003, str. 17-18 42


33

3. Základní zásady použitelné v přípravném řízení 3.1 Význam a úloha obecných zásad trestního řízení Základní zásady trestního řízení jsou pravidelně charakterizovány jako vůdčí právní ideje, které jsou v důsledku své povahy základem, na kterém je vybudována organizace trestního řízení a úprava činnosti jeho orgánů. Tím je dán jejich význam, neboť na nich spočívá celé trestní právo procesní. Účinné zásady určují hranice jednání jednotlivých subjektů v trestním řízení a tam, kde je vedeno jednání známými zásadami, podstatně zvyšuje míra právní jistoty strany v řízení. Jednání, které je vedeno takovými zásadami, je protikladem jednání ponechaného libovůli subjektu vykonávajícího stanovené pravomoci v trestním řízení.43 V této části diplomové práce se zaměřím na rozbor jednotlivých zásad trestního řízení důležitých pro institut zahájení trestního stíhání.

3.2 Zásada stíhání jen ze zákonných důvodů Rozhodnutí ve věcech trestních, nevyjímaje usnesení o zahájení trestního stíhání, musí předně respektovat zásadu stíhání jen ze zákonných důvodů. Ustanovení § 2 odst. 1 TrŘ říká, že nikdo nemůže být stíhán jako obviněný jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví tento zákon. Toto ustanovení navazuje na čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle níž nikdo nesmí být stíhán nebo zabaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Tato zásada má být nejdůležitější zásadou trestního procesu, což vyplývá již z toho, že ji zákonodárce jmenuje v ustanovení o základních zásadách na prvém místě, jakož i to, že se uplatňuje ve všech státiích trestního řízení včetně řízení vykonávacího. Jde o zádasu ústavněprávní úrovně. Zásada stíhání jen ze zákonných důvodů je procesním vyjádřením zásady nullum crimen sine lege.

Šámal, P.: Základní zásady trestního řízení v demokratickém systému, ASPI Publishing, s.r.o., Praha 1999, str. 44, 46 43

34

Konkrétním výrazem obsahu a smyslu zásady stíhání jen ze zákonných důvodů je právě případ institutu zahájení trestního stíhání podle § 160 TrŘ. Jen takový úkon, který obsahuje podstatné náležitosti zahájení trestního stíhání, lze považovat za uskutečnění zásady stíhání jen ze zákonných důvodů.44

3.3 Zásada legality a oficiality Zásada legality, která je v zákoně formulována jako povinnost státního zástupce stíhat všechny trestné činy, o nichž se dozví, pokud zákon nebo vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak, je charakteristickou zásadou přípravného řízení. Státní zástupce realizuje tuto zádadu podáním obžaloby nebo návrhu na potrestání.45 Zásada legality v sobě obsahuje jak funkci iniciační, tak funkci akuzační.46 Opakem zásady legality je zásada oportunity, která umožňuje státnímu zástupci v konkrétním případě z důvodu účelnosti či vhodnosti nestíhat pachatele, ačkoliv obecné podmínky pro trestní stíhání jsou splněny.47 V přípravném řízení se plně uplatňuje zásada oficiality a je formulována na více místech v trestním řádu. Státnímu zástupci a policejnímu orgánu je uložena povinnost organizovat svou činnost tak, aby účinně přispívali k včasnosti a důvodnosti trestního stíhání. Policejní orgán je povinen učinit všechna potřebná opatření a šetření k odhalení trestného činu, ke zjištění pachatele a k předcházení trestné činnosti. Policejní orgán a státní zástupce jsou povinni příjímat trestní oznámení. Při splnění zákonných podmínek je policejní orgán povinen neprodleně zahájit trestní stíhání.

44

Jelinek, J., Říha, J., Sovák, Z.: Rozhodnutí ve věcech trestních. 2 aktualizované a přepracované vydání Leges, s.r.o., Praha 2008, str. 17 45

Musil, J., Kratochvíl, V., Šámal, P. a kol.: Kurs trestního práva. Trestní právo procesní. 2. přepracované vydání, C.H. BECK, 2003, str, 537

46


47

k tomu viz dále Jelínek, J. a kol.: Trestní právo procesní. 5 aktualizované vydání, Linde Praha, a.s., Praha 2007, str. 122

35

3.4 Zásada vyhledávací Zásadu vyhledávací zákonodárce zvlášť akcentuje pro přípravné řízení v § 2 odst. 5 TrŘ požadavkem, aby orgány činné v trestním řízení v této etapě způsobem uvedenými v zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě objasňovaly okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. 48

3.5 Zásada neveřejnosti a rychlosti řízení Zásada veřejnosti se v přípravném řízení zásadně neuplatní, jelikož přípravné řízení je neveřejné. Neveřejnost přípravného řízení je zdůvodněna dvěma argumenty: • Do té doby, než budou provedeny a podchyceny důkazy, je třeba bránit tomu, aby je pachatel trestného činu nebo jeho pomocníci mohli ničit, poškozovat či jinak negativně ovlivňovat. V tomto dočasném utajení určitých informací nelze spatřovat žádné zkracování práv obviněného. Jinými instituty trestního řízení, jako je účast obhájce na vyšetřovacích úkonech, seznámení obviněného s výsledky vyšetřování atd., je garantována dostatečná ochrana práv obviněného. • V přípravném řízení je třeba zvýšenou měrou dbát na ochranu dobrého jména a pověsti obviněného. Z povahy věci vyplývá, že v přípravném řízení je ještě nejisté, zda obviněný je skutečně vinen a trestní stíhání poměrně často končí jeho zastavením.49 Vyjímkou ze zádady neveřejnosti je procesní nárok obhájce být přítomen při vybraných vyšetřovacích úkonech již od zahájení trestního stíhání. Ve vztahu k obhájci jde o oprávnění, jež obhájci nelze odepřít. Jde o průlom do principu neveřejnosti přípravného řízení pouze ve vztahu k obhájci. Obviněnému policejní orgán může umožnit zúčastnit se vyšetřovacích úkonů, 48

Musil, J., Kratochvíl, V., Šámal, P. a kol.: Kurs trestního práva. Trestní právo procesní. 2. přepracované vydání, C.H. BECK, 2003, str, 537

49

Musil, J., Kratochvíl, V., Šámal, P. a kol.: Kurs trestního práva. Trestní právo procesní. 2. přepracované vydání, C.H. BECK, 2003, str, 537- 538

36

ale nejde o jeho procesní nárok. Také procesní nárok osoby podávající vysvětlení na právní pomoc advokáta je výjimkou ze zásady neveřejnosti přípravného řízení.50 V rozhodnutích ve věcech trestních se promítá také zásada rychlosti řízení. Článek 38 odst. 2 Listiny stanoví mimo jiné právo každého na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů. Tento požadavek je obsažen rovněž v ustanovení § 5 odst. 2 zák. o soudech a soudcích. Trestní řád stanoví, že orgány činné v trestním řízení musí projednávat trestní věci co nejrychleji. Tento požadavek je považován za základní zásadu trestního řízení. Jde o zásadu všeobecného charakteru v tom smyslu, že zavazuje všechny orgány činné v trestním řízení a že se uplatňuje ve všech stádiích trestního řízení. Přiměřená rychlost řízení je jednou z podmínek spravedlivého procesu, podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochaně lidských práv a svobod každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána a nezávislým a nestranným soudem .51 Pro policejní orgán zdůrazňuje tento pozadavek ustanovení § 164 odst. 2 TrŘ. Policejní orgán má postupovat z vlastní iniciativy tak, aby byly co nejrychleji

v potřebném rozsahu

vyhledány důkazy k objasnění všech

základních skutečností důležitých pro posouzení případu, včetně osoby pachatele a následku činu. Podle § 157 odst. 1 TrŘ státní zástupce a policejní orgán jsou povinni organizovat svou činnost tak, aby účinně přispívali k včasnosti trestního stíhání. Také obhájce má mimo jiné pečovat též o to, aby byly v řízení včes objasněny skutečnosti, které obviněného zbavují viny nebo jeho vinu zmírňují. K rychlosti přípravného řízení přispívá také ustanovení § 157a TrŘ, které dává obviněnému i poškozenému právo kdykoliv v průběhu přípravného 50


51

Jelinek, J., Říha, J., Sovák, Z.: Rozhodnutí ve věcech trestních. 2 aktualizované a přepracované vydání Leges, s.r.o., Praha 2008, str. 23-24

37

řízení žádat státního zástupce, aby byly odstraněny průtahy v řízení nebo závady v postupu policejního orgánu. Státní zástupce je povinen žádost neprodleně vyřídit. 52

3.6 Zásada zajištění práva na obhajobu Neméně významné místo zaujímá mezi zásadami trestního řízení zásada zajištění práva na obhajobu, v tomto trestní řád navazuje na čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Smyslem této zásady je zajistit plnou ochranu práv a zákonem chráněných zájmů osobě, proti které se trestní řízení vede. Právo na obhajobu je důležitým předpokladem vydání zákonného a spravedlivého rozhodnutí v trestních věcech. Jedním z projevů práva na obhajobu je možnost oprávněných osob podávat opravné prostředky, jestliže se orgán činný v trestním řízení dopustil chyby, která vyústila v nesprávné rozhodnutí nebo vadný procesní postup, a jestliže oprávněná osoba má za to, že vydané rozhodnutí je nesprávné a nespravedlivé.53 Zásada zajištění práva na obhajobu má úzký vztah k zásadě presumpce neviny.

Ke

zproštění

obviněného

stačí

totiž,

je-li

vina

obviněného

zpochybněna. Není třeba, aby byla prokázána jeho nevina, stačí neprokázaná vina.54

52


53

Jelinek, J., Říha, J., Sovák, Z.: Rozhodnutí ve věcech trestních. 2 aktualizované a přepracované vydání Leges, s.r.o., Praha 2008, str. 33-34

54

Císařová, D., Fenyk, J., Mandák, V., Matula, V., Púry, F., Růžek, A., Štěpán, J., Žíla, J.: Trestní právo procesní, 4. aktualizované a přepracované vydání, Linde Praha, a.s., Praha 2006, str. 65. Dále k tomu viz: Jelínek, J. a kol.: Trestní právo procesní. 5 aktualizované vydání, Linde Praha, a.s., Praha 2007, str. 113118

38

3.7 Zásada ne bis in idem Ačkoliv ji trestní řád přímo neuvádí ve výčtu základních zásad trestního řízení, má pro rozhodnutí ve věcech trestních mimořádný význam, Zásada ne bis in idem v překladu znamená ne dvakrát v téže věci, ne dvakrát za týž čin. Tato zásada vyjadřuje zákaz opakovaného trestního stíhání, popřípadě potrestání za týž čin. Smyslem této zásady je stabilita právních vztahů, právní jistota tomu, kdo bylo odsouzen, anebo naopak zproštěn ze spáchání trestného činu, před novým trestním stíháním. Tato zásada úzce souvisí s právní mocí rozsudku v trestních věcech, zejména s problematikou věci rozsouzené – rei iudicatae. Stejnou osobu je možné znovu stíhat a odsoudit pro týž skutek jen tehdy, pokud původní rozhodnutí bylo v předepsaném řízení zrušeno. Takovým řízením je řízení o dovolání, řízení o stížnosti pro porušení zákona, obnova řízení a rehabilitační řízení. Zásada ne bis in idem vyjadřující nepřípustnost opakovaného trestního síhání za týž čin je v právní řádu České republiky vyjádřena v ústavních předpisech a v trestním řádu. Je ovšem také vyjádřena v mezinárodních dokumentech, jimiž je Česká republika vázána.55

Dále k tomu Jelinek, J., Říha, J., Sovák, Z.: Rozhodnutí ve věcech trestních. 2 aktualizované a přepracované vydání Leges, s.r.o., Praha 2008, str. 37-43

55

39

4. Přezkoumání postupu orgánů činných v trestním řízení 4.1 Úvod Až do 31.12.2001 bylo v trestním řádu ustanovení § 167 TrŘ, které upravovalo vyřizování žádostí obviněného a poškozeného o přezkoumání postupu vyšetřovatele, které se týkalo výlučně vyšetřování. Novela trestního řádu provedená zákonem č. 265/2001 Sb. zařadila do obecných ustanovení, které se týkají přípravného řízení, ustnovení § 157a TrŘ, které v odst. 1 zajišťuje přezkoumávání postupu policejního orgánu a v odst. 2 státního zástupce, pokud konají přípravné řízení. Tato úprava se s účinností od 1.1.2002 vztahuje na celé přípravné řízení. Koná-li se vyšetřování, týká se ustanovení § 157 a TrŘ postupu před zahájením trestního stíhání, který zahrnuje objasňování a prověřování skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin (§ 158-159b TrŘ), stejně jako vyšetřování (§ 160-179 TrŘ). Také koná-li se zkrácené přípravné řízení (§ 179a-179f TrŘ), je možné žádat o přezkoumání postupu policejního orgánu a státního zástupce, pokud konají tuto zjednodušenou formu přípravného řízení.

4.2 Právní stav do 31.12.2001 V ustanovení § 167 TrŘ byla do 31.12.2001 upravena žádost o přezkoumání postupu vyšetřovatele. Obviněný a poškozený měli právo kdykoliv v průběhu vyšetřování žádat státního zástupce, aby byly odstraněny průtahy ve vyšetřování nebo závady v postupu vyšetřovatele. Žádost nebyla vázána lhůtou. Tuto žádost, kterou bylo nutno státnímu zástupci ihned předložit, musel státní zástupce neprodleně vyřídit. O výsledku přezkoumání musel být žadatel vyrozuměn. Žádost o přezkoumání postupu vyšetřovatele byla dalším z podnětů k uplatnění dozoru státního zástupce vůči úkonům vyšetřovatele. Obvinění a poškození využívali žádosti o přezkoumání postupu vyšetřovatele v podstatě v těch případech, kdy vyšetřovatel nerozhodoval usnesením, nýbrž opatřením, a proto takové rozhodnutí nebylo možné napadnout stížností, stejně jako v případě jakýchkoliv jiných závad v jeho postupu. 40

Státní zástupce byl povinen při výkjonu dozoru v přípravném řízení přezkoumat postup vyšetřovatele dle § 167 TrŘ pouze na základě žádosti obviněného nebo poškozeného, která mu byla doručena v době, kdy za právního stavu existujícího do 31.12.2001 probíhalo vyšetřování, tzn. od zahájení trestního stíhání dle § 160 odst. 1 TrŘ do skončení vyšetřování předložením vyšetřovatelova návrhu na podání obžaloby nebo rozhodnutím vyšetřovatele ve věci některým ze způsobů uvedených v § 171 až 173 TrŘ. V případě, že státní zástupce obdržel žádost o přezkoumání postupu vyšetřovatele po podání obžaloby nebo po jiném rozhodnutí ve věci, kterým bylo skončeno přípravné řízení, posoudil ji podle obsahu jako každné jiné podání podle § 59 odst. 1 TrŘ a podle toho, v jakém stádiu trestního stíhání se nacházela, učinil další opatření.

4.3 Přezkoumání postupu policejního orgánu Novela trestního řádu provedená zákonem č. 265/2001 Sb. začlenila mezi obecná ustanovení, která se týkají přípravného řízení, ustanovení § 157a TrŘ. Osoba proti níž se řízení vede, stejně jako poškozený, jsou oprávněni žádat státního zástupce, aby uplatnil dozor vůči úkonům policejního orgánu. Tuto žádost mohou využívat zejména v případech průtahů ve vyšetrováních, ať už jsou policejním orgánem zaviněné či nikoliv, stejně jako při výskytu závad

v jeho postupu. V praxi se

nepříliš

často vyskytuje porušení

z nedbalosti, výrazně častější je objektivní zatížení či přetížení policejního orgánu, který vyšetřuje současně větší počet trestních věcí, a proto není možné, aby se všem věnoval zároveň. Žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu dle § 157a TrŘ se může týkat jeho postupu před zahájením trestního stíhání od okamžiku, kdy sepíše záznam o zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst. 3 věta první TrŘ, nebo poté, co provede neodkladný nebo neopakovatelný úkon za podmínek § 158 odst. 3 věta třetí TrŘ. Žádost je možné podat kdykoliv v průběhu přípravného řízení, tedy od zahájení trestního stíhání dle § 160

41

odst. 1 TrŘ do pravomocného skončení přípravného řízení dle některého rozhodnutí podle § 171-173 TrŘ či podle § 307 odst. 1 TrŘ, dle § 309 odst. 1 TrŘ nebo podáním obžaloby podle § 176 odst. 1 TrŘ nebo návrhu na potrestání dle § 179c odst. 2 písm. a) TrŘ k soudu. Obvinění a poškození využívají žádosti o přezkoumání postupu policejního orgánu dle § 157a TrŘ v případech, kdy nerozhodoval usnesením, nýbrž opatřením, a proto takové rozhodnutí nemohou napadnout stížností, stejně jako v případě jakýchkoliv jiných závad v jeho postupu. Státní zástupce po prostudování žádosti obviněného, opisu spisu, vyjádření policejního orgánu nebo jeho nadřízeného vyrozumí žadatele o výsledku přezkoumání a o tom, jaká opatření byla čüčiněna k náprav zjištěných nedostatků. Tato úprava platí i ve zkráceném přípravném řízení. V případě, že shledá žádost důvodnou, učiní opatření k nápravě zjištěných nedostatků tím, že využije svých dozorových oprávnění podle § 174 TrŘ. O tom také informuje obviněného, který o přezkoumání požádal. Žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu dle § 157a odst. 1 TrŘ po novelizaci trestního řádu provedené zák. č. 265/2001 Sb. již nemůže být ze strany obhajoby podnětem k přezkoumání zákonnosti zahájení trestního stíhání, neboť zde již zákon připouští stížnost. Může všeak směřovat vůči záznamu o zahájení úkonů trestního řízení, popř. může být uplatněna ve všech případech, kdy policejní orgán nerozhoduje usnesením, ale učiní opatření, resp. uplatňuje jakýkoliv procesní postup, anebo je naopak nečinný, tedy podle názoru žadatele nekoná úkony trestního řízení, které by podle zákona konat měl. Žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu dle § 157a odst. 1 TrŘ může obviněný podat v několika případech. Žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu musí státní zástupce neprodleně vyřídit. Termín „neprodleně“ působí spory v praxi. Státní zástupci zpravidla vyřizují tyto žádosti během několika týdnů, někdy i po delší době. To zejména z pohledu obviněného a poškozeného není posuzováno jako neprodlené vyřízení věci.

42

V Pokynu obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 4/2001 je čl. 9e věnován vyřizování žádostí o přezkoumání postupu policejního orgánu: „Byla-li

oprávněnou osobou učiněna žádost o přezkoumání postupu

policejního orgánu podle § 157a odst. 1 TrŘ, státní zástupce prověří postup policejního orgánu z hlediska, zda se ve věci nevyskytují průtahy v řízení nebo závady a oprávněnou osobu vyrozumí stručným přípisem o výsledku přezkoumání a o tom, jaká opatření byla učiněna k nápravě zjištěných nedostatků“. Při výkonu dozoru v přípravném řízení je státní zástupce povinen přezkoumat postup policejního orgánu dle § 157a TrŘ pouze na základě žádosti osoby, proti níž se řízení vede, nebo podezřelého, která je mu doručena v době, kdy probíhá přípravné řízení. V případě, že státní zástupce obdrží takovou žádost po podání obžaloby nebo po jiném rozhodnutí ve věci, kterým bylo skončeno přípravné řízení, posoudí ji podle obsahu jako každé jiné podání podle § 59 odst. 1 věty první TrŘ a podle toho v jakém stadiu trestního stíhání se nachází, učiní další opatření, např. postoupí podání příslušnému soudu jako stanovisko obhajoby v trestní věci. Je nezbytné, aby si této skoutečnosti byla zejména strana obhajoby vědoma v době, kdy policejní orgán uzná vyšetřování za skončené a umožní obviněnému i jeho obhájci prostudovat spisy a učinit návrhy na doplnění dokazování. Nezřídka dochází k tomu, že strana obhajoby navrhne doplnění dokazování, které všeak policejní orgán nepovažuje za nutné, a proto je odmítne ( § 166 odst. 1 TrŘ ). O odmítnutí návrhů na doplnění vyšetřovánísice vyrozumí obviněného nebo jeho obhájce, avšak zpravidla bez zdůvodnění, neboť mu to zákon neukládá. Až v případě, že po skončení vyšetřování předloží policejní orgán státnímu zástupci spis s návrhuem na podání obžaloby a se seznamem navrhovaných důkazů, teprve potom musí zdůvodnit, proč nevyhověl návrhům obhajoby na provedení dalších důkazů. Protože však obviněný není obeznámen s důvody odmítnutí důkazů, mnohdy podává žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu, která je však nejednou doručena státnímu zástupci až poté, co podá

43

obžalobu. Dochází k tomu zejména v případech, kdy se strana obhajoby snaží podat co nejdokonalejší žádost, pro jejíž sepsání je nezbytný delší čas.

4.4 Přezkoumání postupu státního zástupce Zcela nové je po velké novele trestního řádu, provedené zákonem č. 265/2001 Sb., ustanovení § 157a odst. 2 TrŘ, které stanoví, že žádost o odstranění průtahů v řízení nebo závad v postupu státního zástupce vyřizuje státní zástupce bezprostředně vyššího státního zastupitelství. Tato žádost dle § 157a odst. 2 TrŘ uplatní pouze v případech, kdy státní zástupce koná vyšetřování, tedy postupuje v postavení policejního orgánu, byť nikoliv v plném rozsahu, ale jen na podkladě přiměřené aplikace ustanovení vztahujících se k postupu policejního orgánu, anebo na základě svých dozorových oprávnění dle ust. § 174 odst. 2 písm. c) věta za středníkem TrŘ. Pokud státní zástupce nekoná vyšetřování, může se obhajoba domáhat přezkoumání postupu státního zástupce pouze podnětem k uplatnění dohledu nejblíže vyššího státního zastupitelství nad postupem nižšího státního zastupitelství, ve kterém je činný dozorující státní zástupce, a to ve smyslu zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství. Žádost dle § 157a odst. 2 TrŘ může být uplatněna jen v době, kdy státní zástupce, v jehož postupu jsou shledávány průtahy nebo závady, koná vyšetřování. Podá-li osoba, proti níž se řízení vede, nebo poškozený podání, jež označí jako žádost o přezkoumání postupu státního zástupce podle § 157a odst. 2 TrŘ v době, kdy státní zástupce ještě vyšetřování nekoná, je podání posuzováno jako podnět k výkonu dohledu nad činností státního zástupce. V případě, že by podnět byl učiněn v době, kdy státní zástupce konající vyšetřování již věc předložil s návrhem na podání obžaloby, nebo návrhem na jiné rozhodnutí, státnímu zástupci vykonávajícímu ve věci dozor nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení, postupuje se dle ust. § 157a odst. 2 per analogiam TrŘ.56 56 Doc.JUDr. Vantuch, P., CSc.: K žádosti o přezkoumání postupu policejního orgánu a státního zástupce, www.ipravnik.cz/cz/clanky/trestni-pravo/art 3713

44

4.5 Právní úprava de lege ferenda Státní zástupce v přípravném řízení bude vykonávat nad postupem policistů dozor, který bude spočívat v řízení, usměrňování a kontrole zákonnosti jejich postupu. Policista, který bude plnit úkoly v rámci přípravného řízení, bude požívat procesní samostatnosti. Dozor se bude vykonávat v prověřování i vyšetřování, ale výslovně bude vyjádřena zásada, že státní zástupce uplatňuje v průběhu příprvného řízení svá oprávnění, aby si s přihlédnutím k závažnosti a povaze trestní věci zajistil přehled o stavu a výsledcích přípravného řízení a měl možnost účinně působit na jeho průběh a neprodleně odstraňovat zjištěné nedostatky. Dozor bude vykonáván z úřední povinnosti i na základě žádostí o přezkoumání postupu policisty.57

57


45

5. Postavení obviněného v přípravném řízení 5.1 Postavení obviněného ve vyšetřování Osoba proti níž se řízení vede, figuruje ve vyšetřování pod označením obviněný. Obviněný není v přípravném řízení stranou, rozsah jeho práv v tomto stadiu je ve srovnání se soudním řízení menší. Přesto lze konstatovat, že obviněný požívá podle české právní úpravy již v přípravném řízení široký okruh práv, který odpovídá obvyklému standartu ve vyspělých demokratických zemích nebo tento standart překračuje. Práva obviněného, upravená obecně v § 33 TrŘ, platí i pro přípravné řízení. Z těchto práv je třeba výslovně připomenout právo zvolit si již v přípravném řízení obhájce, který rovněž požívá řadu oprávnění a právo činit důkazní návrhy. Ustanovení § 164 odst. 3 TrŘ výslovně připomíná, že obhajoba obviněného a jím navrhované důkazy, pokud nejsou zcela bezvýznamné, musí být vyšetřovatelem pečlivě přezkoumány. Obviněný může sám důkazy vyhledat, předložit nebo jejich provedení navrhnout a takové důkazy nesmí být odmítnuty jenom proto, že nebyly vyžádány orgánem činným v trestním řízení. Přípravné řízení probíhá zásadně neveřejně a písemně. Obava, aby obviněný nemohl mařit vyšetřování v situaci, kdy důkazy ještě nejsou formálně provedeny a fixovány, vede zákonodárce k tomu, že dokazování se v přípravném řízení děje zásadně bez přítomnosti obviněného. Do tohoto principu neveřejnosti vyšetřování však vnesla zásadní průlom novela trestního řádu z roku 1993 (zák. č. 292/1993 Sb.), která poprvé v české trestněprocesní historii umožnila fakultativní účast obviněného na vyšetřovacích úkonech, vázanou tehdy na souhlas vyšetřovatele. Tato úprava, dále pozměněná a doplněná zák. č. 265/2001 Sb., je dnes obsažena v § 165 odst. 1 TrŘ. Podle ní policejní orgán může připustit účast obviněného na vyšetřovacích úkonech a umožnit mu klást otázky vyslýchaným svědkům. Zejména tak postupuje, jestliže obviněný nemá obhájce a spočívá-li úkon ve výslechu svědka, který má právo odepřít výpověď. Jde o ustanovení fakultativní – policejní orgán může, ale nemusí, obviněného k úkonu přibrat.

46

Zvažuje tedy vhodnost přibrání obviněného ad hoc a přihlíží též k taktickým hlediskům vyšetřování. Důvodem nepřipuštění účasti obviněného může být např. výslech anonymního svědka, obava ze zastrašování svědka, obava z psychické traumatizace oběti apod. pokud policejní orgán část obviněného připustí, vyrozumí ho o úkonu analogicky jako obhájce dle ustanovení § 165 odst. 4 TrŘ. Zákonodárce byl při přijímání této úpravy veden nejen snahou rozšířit práva obviněného v přípravném řízení, nýbrž též snahou umožnit přečtení protokolů z přípravného řízení při hlavním líčení v situaci, kdy úkon nelze provést přímo v hlavním líčení. Podle čl. 6 odst. 3 písm. d) EÚLP je jako soudní důkaz využitelní jen protokol z takového úkonu, při němž byla obviněnému nebo jeho obhájci poskytnuta možnost být přítomen při úkonu a klást otázky vyslýchaným osobám. Právě na tyto požadavky reagoval český zákonodárce v ustanovení § 165 odst. 1 TrŘ a § 211 odst. 4 TrŘ. V průběhu přípravného řízení může být obviněnému a jeho obhájci odepřeno ze závažných důvodů právo nahlédnout do spisu. Významným právem obviněného je právo prostudovat spisy a činit návrhy na doplnění vyšetřování při příležitosti skončení vyšetřování (§ 166 TrŘ). Konečně je třeba zmínit důležité právo obviněného kdykoliv v průběhu vyšetřování žádat, aby byly odstraněny průtahy ve vyšetřování nebo závady v postupu policejního orgánu nebo státního zástupce. Takovou žádost je třeba neprodleně vyřídit a o výsledku žadatele vyrozumět. Týká-li se žádost postupu policejního orgánu, vyřizuje ji sám státní zástupce, týká-li se postupu státního zástupce, vyřizuje ji nadřízený státní zástupce (§ 157a TrŘ).

5.2 Účast obhájce ve vyšetřování Právo zvolit si obhájce má obviněný od samého začátku trestního stíhání, tedy již od sdělení obvinění. Také nutná obhajoba musí být realizována již v přípravném řízení.

47

Velice významné je oprávnění obhájce již od sdělení obvinění být přítomen při vyšetřovacích úkonech, jejichž výsledek může být použit jako důkaz v řízení před soudem (§ 165 odst. 2 TrŘ). Právo účasti obhájce na úkonech je zákonnou úpravou limitováno ve dvou směrech. Za prvé, nevztahuje se na úkony, které neposkytují důkaz využitelný před soudem, to se týká zejména vysvětlení, o němž se sepisuje úřední záznam, který je zásadně jako důkaz nepoužitelný (§ 158 odst. 5 TrŘ) Za druhé, nevztahuje se na případy, kdy nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění o něm zajistit (165 odst. 2 TrŘ) Nejde-li o tyto dvě výjimky, nelze obhájci odepřít účast na vyšetřovacích úkonech. Důvodem k odmítnutí tedy nemohou být žádané taktické důvody, ale ani např. existence utajovaných totožností svědka či obava z vyzrazení utajovaných skutečností. Ani přání svědka, že nechce vypovídat v přítomnosti obhájce, nemůže účasti obhájce zabránit. V jiných případech může potenciální rizika zmírnit vhodný kriminalistický postup. Při výslechu obviněného i jiných osob – spoluobviněných, svědků, znalců, je obhájce oprávněn klást otázky poté, co vyslýchající orgán výslech skončí a udělí mu k tomu slovo (§ 165 odst. 2 TrŘ). Při všech úkonech může obhájce vznášet námitky proti způsobu provádění úkonu a to kdykoliv v jeho průběhu. Oznámí-li obhájce vyšetřovateli, že se chce účastnit vyšetřovacího úkonu, u něhož má právo být přítomen, a dále tehdy, má-li být vyslýchán svědek, který má právo odepřít výpověď, je policejní orgán povinen obhájci včas sdělit údaje – o jaký druh úkonu se jedná, dobu a místo konání úkonu a jde-li o výslech svědka, pak také údaje umožňující jej identifikovat. Nelze-li tyto údaje zjistit, musí být ze sdělení zřejmé, k čemu má tato osoba vypovídat. Sdělení těchto údajů odpadá, jde-li o úkon neodkladný a vyrozumění obhájce nelze zajistit (§ 165 odst. 3 TrŘ). Stačí, aby obhájce oznámil, že se chce účastnit všech vyšetřovacích úkonů a policejní orgán je poté povinen sdělit mu včas předepsané údaje o každém zamýšleném úkonu, jehož výsledek by mohl být použit jako důkaz

48

v řízení před soudem. To má značný význam pro to, aby se obhájce mohl důkladně na úkon připravit, poradit se s obviněným, promyslet si otázky apod. Účast obhájce na vyšetřovacím úkonu je jeho právem, nikoli povinností. Nejde-li o případ, kdy obviněný je zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo tato jeho způsobilost je omezena, nelze toto právo vykonávat proti vůli obviněného. Nedostaví-li se k vyšetřovacímu úkonu, ač o něm byl včas vyrozuměn, lze takový úkon provést i bez účasti obhájce. Zvláštní ustanovení platí pro účast obhájce při výslechu svědka, jehož totožnost má být utajena. Obhájci se nesdělí skutečné jméno a osobní údaje svědka a přijmou se opatření, aby svědek nemohl být identifikován ani podle vzhledu nebo hlasu. Obhájce má však i v takovém případě právo seznámit se s obsahem výpovědi a klást svědkovi otázky, např. prostřednictvím přenosové techniky ze sousední místnosti. Obhájce uplatňuje ve vyšetřování i další oprávnění za obviněného, např. podává za něj opravné prostředky, žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu (§ 157a TrŘ) apod. Má též právo předkládat důkazní návrhy, nahlížet do spisu a seznámit se se spisem při skončení vyšetřování, a to za týchž podmínek jako obviněný. Zvlášť je třeba zmínit právo obhájce mluvit s obviněným, který je ve vazbě, bez přítomnosti třetí osoby (§ 41 odst. 2 TrŘ).58

5.3 Právní úprava de lege ferenda Právo účasti obhajoby při provádění úkonů přípravného řízení bude omezeno na zásadní úkony procesní povahy, zejména – výslech obviněného, účast při neodkladných a neopakovatelných úkonech, nahlížení do spisu, seznámení s výsledky přípravného řízení před podáním obžaloby, které mají bezprostřední význam pro dokazování v řízení před soudem.59 58

Musil, J., Kratochvíl, V., Šámal, P. a kol.: Kurs trestního práva. Trestní právo procesní. 2. přepracované vydání, C.H. BECK, 2003, str. 605-608.

59


49

6. Institut zahájení trestního stíhání na Slovensku 6.1 Právní úprava zahájení trestního stíhání na Slovensku Od 1. ledna 2006 nabyly účinnosti nové slovenské trestní kodexy, které zrušily a nahradily dosavadní kodexy z roku 1961 ve znění pozdějších předpisů. Jde o nový trestní zákon č. 300/2005 Z.z. ze dne 20. 5. 2005 a nový trestní řád č. 301/2005 Z.z. ze dne 24. 5. 2005. Oba tyto kodexy představují zásadní reformu trestního práva na Slovensku. Je tomu tak i proto, že dosud platné kodexy, tj. trestní zákon č. 140/1961 Sb. a trestní řád č. 141/1961 Sb., neprošly ve Slovenské republice tak početnými a zásadními novelizacemi, jako tomu bylo v České republice, kde se často jednalo o zásadní reformní kroky, zavádějící např. nové alternativní sankce, speciální trestní právo mládeže a další. Z oboru procesního práva šlo především o tzv. velkou novelu trestního řádu č. 265/2001 Sb. Řadu koncepčních a dalších významných změn přinesl rovněž nový slovenský trestní řád, z nichž je namístě zmínit se o následujících: Zákon především sleduje zrychlení a zefektivnění celého trestního procesu. Mimo jiné to chce zajistit důsledným oddělením činnosti orgánů činných v trestním řízení (prokurátor a policie) od činnosti soudů. Soudy podle nové úpravy již nepatří mezi orgány činné v trestním řízení, neboť mají samostatné postavení, nezávislé od jiných státních orgánů. V přípravném řízení bude mít zvláštní postavení tzv. soudce pro přípravné řízení, který bude rozhodovat o přípustnosti zásahů do základních práv a svobod před započetím trestního stíhání a v přípravném řízení. Snaha postavit obviněného před soud co nejrychleji po spáchání deliktu vedla k zavedení nové formy přípravného řízení tzv. zkráceného vyšetřování. Nově byla stanovena nejdelší doba, kterou může obviněný strávit ve vyšetřovací vazbě. Dosavadní lhůta 5 let byla zkrácena na maximální lhůtu 4 let. Rovněž byly zavedeny lhůty pro skončení vyšetřování. Zakotveny byly nové možnosti odklonů v trestním řízení. Do značné míry se mění role státního zástupce a obhájce při hlavním líčení, zejména při provádění výslechů osob. Změny doznalo i odvolací řízení. 50

V rámci rekodifikace slovenského trestního trestního pořádku se připravovali změny v trestním konání, které měli přinést určitou pružnost a odstranit těžkopádnost, rigiditu, která ho provázela. Institut zahájení trestního stíhání je upraveno v ustanovení § 199 trestního řádu v části druhé, hlava druhá, které stanoví že: Není-li důvod k postupu podle § 197 odst. 1 nebo 2, policejní orgán zahájí trestní stíhání bezodkladně, nejpozději však do 30 dnů od přijetí trestního oznámení, je-li jej třeba doplnit. Trestní stíhání se zahájí vydáním usnesení. Hrozí-li nebezpečí z prodlení, zahájí policejní orgán trestní stíhání provedením zajišťovacího, neopakovatelného nebo neodkladného úkonu. Po jejich provedení vyhotoví ihned usnesení o zahájení trestního stíhání, v němž uvede, kterým z těchto úkonů již bylo zahájeno trestní stíhání. O zahájení trestního stíhání policejní orgán vyrozumí oznamovatele a poškozeného. Policejní orgán doručí takové usnesení prokurátorovi nejpozději do 48 hodin. Policejní orgán postupuje přiměřeně podle odstavce 1, jestliže se o skutečnostech odůvodňujících zahájení trestního stíhání dozví jinak než z trestního oznámení. Usnesení o zahájení trestního stíhání musí obsahovat popis skutku s uvedením místa, času, případně jiných okolností, za kterých k němu došlo, jaký trestný čin je v tomto skutku spatřován, a to jeho zákonným pojmenováním a uvedením příslušného ustanovení trestního zákona. Usnesení neobsahuje odůvodnění. Trestní stíhání se zahájí provedením zajišťovacího, neodkladného nebo neopakovatelného úkonu i v případě, že jej provedl policejní orgán, který není místně příslušný, pokud nebylo možné dosáhnout, aby jej provedl příslušný policejní orgán, a nejpozději do tří dnů od jeho provedení předá věc příslušnému policejnímu orgánu spolu s usnesením o zahájení trestního stíhání. Policejní orgán je oprávněn po zahájení trestního stíhání provádět veškeré úkony podle tohoto zákona.60

60

Nečada, V.: Slovenský trestní řád, Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2006

51

Podle původního znění trestního řádu měli být v průběhu přípravného řízení příslušné, převážně policejní orgány, iniciativní, co nejrychleji a nejúplněji objasnit všechny skutečnosti potřebné k posouzení případu, osoby pachatele i nároku poškozeného na náhradu škody, odhalené příčiny, které vedli k trestní činnosti anebo umožnili její spáchání, a na zjištěné nedostatky či závady upozornit státní orgány. Toto odpovídalo všeobecnému ustanovení § 89 odst. 1 trestního řádu o dokazování, které stanovilo stejný rozsah dokazování pro orgány činné v přípravném řízení jako pro soud. Ze znění ustanovení § 164 odst. 2 tehdejšího trestního řádu vyplývalo, jaký důraz byl kladen na přípravné řízení, když už v tomto stádiu měli být opatřeny všechny důkazy a objasněny všechny skutečnosti potřebné nejen k zjištění pachatele a objasnění jeho trestní činnosti, ale i důkazy směřující k objasnění okolností týkajících se osoby pachatele, příčin trestní činnosti, které je k ní vedli a umožnili její spáchání a nakonec i nároku poškozeného na náhradu škody. O tom, že trestní řád v tomto znění v podstatě nepředpokládal, že by se řízením před soudem opatřovali další důkazy a že by se důkazy již opatřené hodnotili jiným způsobem, svědčí i ta skutečnost, že už vyšetřovatel na základě výsledku přípravného řízení měl na zjištěné nedostatky nebo závady upozornit státní nebo jiný orgán. Tomu též odpovídal důvodu pro předběžné projednání obžaloby dle § 186 písm. f) tehdejšího trestního řádu, že věc není dostatečně objasněna ze všech hledisek, které soud potřebuje pro své rozhodnutí. Z těchto ustanovení vyplývá jednoznačně snaha objasnit celou věc i všechny související otázky, včetně příčin trestní činnosti už v přípravném řízení, ve kterém je vždy postavení obviněného významně omezené, a to i když je ve vazbě, a tím zásadně ovlivnit rozhodnutí soudu v soudním řízení, které je nazýváno jako hlavní projednávání. Právě tyto ustanovení tehdejšího trestního řádu byly podstatně změněny novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 247/1994 Z.z., kde mimo jiné bylo cílem posilnit úlohu hlavního líčení oproti přípravnému řízení. Tak

52

ustanovení § 164 odst. 2 TrŘ nově vymezilo rozsah dokazování v přípravném řízení

v tom směru, že policejní orgán postupuje při vyšetřování z vlastní

iniciativy tak, aby byly co nejrychleji v potřebném rozsahu objasněny všechny skutečnosti důležité pro posouzení případu včetně osoby pachatele a následků trestného činu. Novela

č.

422/2002

Z.z.

odlišným

způsobem

upravuje

postup

prokurátora, vyšetřovatele a policejního orgánu před zahájením trestního stíhání. V tomto stádiu vyšetřovatel nebo policejní orgán je povinný bezodkladně, nejpozději do 30 dní od doručení oznámení nasvědčujícího tomu, že byl spáchán trestný čin rozhodnout o odevzdání oznámení příslušnému orgánu na disciplinární řízení nebo kárné projednání, odevzdání oznámení jinému orgánu na disciplinární řízení nebo kárné projednání, odmítnutí oznámení, odložení věci nebo zahájit trestní stíhání. Znění ustanovení § 160 odst. 1 TrŘ předpokládalo jako podmínku zahájení trestního stíhání existenci skutečnosti nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin. Splnění této podmínky si vyžadovalo ve více případech, aby vyšetřovatel, resp. policejní orgán vykonal tzv. prověřování. Pro prověřování byla charakteristická jeho časová náročnost a rozsáhlé zjišťování podmínek pro zahájení trestního stíhání. V případě zahájení trestního stíhání vyšetřovatelem, resp. policejním orgánem, který vykonával i prověřování, musel tento orgán opakovat vykonaný úkon. Tento postup byl kritizovaný zejména poškozenými, kteří byly opětovně vyslýchaní k té samé události. Nezanedbatelnými problémy byly i s výpověďmi poškozených, které vznikaly v důsledku časového odstupu od spáchaní trestného činu. V novele trestního řádu se z uvedených důvodu upravili negativní podmínky pro zahájení trestního stíhání. Předpokládá se, že vyšetřovatel nebo policejní orgán, kterému je doručeno oznámení, přezkoumá toto jen z formálně-právního hlediska. V případě, že některý ze subjektů při přezkoumání oznámení nepřipustí nutnost postupu podle ustanovení § 159 trestního řádu, začne bez prodlení trestní stíhání.

53

Velmi důležitou změnou je i oprávnění prokurátora vstupovat do řízení před zahájením trestního stíhání. Prokurátor je oprávněn zrušit i bez stížnosti oprávněné

osoby,

usnesení

o

zahájení

trestního

stíhání

vydaného

vyšetřovatelem nebo policejním orgánem.61

6.2 Rozdíly mezi úpravou v České republice a na Slovensku Při porovnávání forem přípravného řízení v obou zemích zjistíme, že rozdíl je již v počtu forem přípravného řízení. V České republice jsou tři formy přípravného řízení – standardní, rozšířené a zkrácené, kdežto na Slovensku jsou pouze dvě formy přípravného řízení – zkrácené vyšetřování a vyšetřování. Ve slovenském trestním řádu bylo zákonem č. 422/2002 Z.z. vypuštěno prověřování, což může vést k bezdůvodnému zahájení trestního stíhání. V České republice osoba podávající vysvětlení, dle ustanovení § 158 odst. 3 písm. a) trestního řádu, má právo na právní pomoc advokáta. Ve slovenské úpravě trestního řádu toto právo obsaženo není a tato osoba tedy nemá na pomoc advokáta nárok. Podle českého trestního řádu má osoba, proti níž bylo usnesením zahájeno trestní stíhání, možnost podat státnímu zástupci proti tomuto usnesení stížnost, bez odkladného účinku. Na Slovensku osoba takto obviněná možnost podat stížnost proti tomuto usnesení nemá. V českém trestním řízení bylo posíleno postavení státního zástupce a rozšířena možnost výkonu dozoru nad zákonností na celé přípravné řízení, tedy i v rámci postupu před zahájením trestního stíhání. Na Slovensku vykonává prokurátor dozor nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení, které začíná až v případě zahájení trestního stíhání. V českém trestním řádu jsou stanoveny lhůty pro všechny formy přípravného řízení, ve kterých je policejní orgán povinen vyšetřování

Jalč, A.: Niekolko poznámok k vývoju slovenského přípravného konania a jeho vzťahu k hlavnému pojednavaniu, Trestní právo, č. 5/2004, str. 15-18. 61

54

nejpozději skončit. Slovenský trestní řád stanoví lhůtu pouze pro skončení zkráceného vyšetřování.62

Přípravné řízení na Slovensku zpracováno ze zákona č. 141/1961 Zb., o trestnom konaní súdnom ( Trestný poriadok ), ve znění pozdějších předpisů, v souvislosti s novelou slovenského trestního řádu, provedenou zákonem č. 422/2002 Z.z. 62

55

Závěr Ve své diplomové práci jsem se snažil popsat stávající úpravu přípravného řízení, především institut zahájení trestního stíhání a další instituty s ním související. V úvodu práce jsem se zaměřil na obecnou úpravu přípravného řízení, včetně uplatnění základních zásad, které se v tomto stádiu uplatňují. Přiblížil jsem také historický vývoj přípravného řízení, včetně „velké“ novely trestního řádu, která s účinností od 1. 1. 2002 přinesla řadu zásadních změn v přípravném řízení. V dalších kapitolách jsem probral problematiku postupu před zahájením trestního stíhání a vyšetřování, jako fázi přípravného řízení nastávající po zahájení trestního stíhání Zařadil jsem i exkurz do slovenského přípravného řízení, které vychází ze stejného základu jako české přípravné řízení. Hlavní část své diplomové práce jsem zaměřil na samotný institut zahájení trestního stíhání. Snažil jsem se vymezit jeho význam, důvody a formu, přiblížil jsem i postupy orgánů činných v trestním řízení, které trestní stíhání zahajují a zahrnul jsem i výčet zásad trestního řízení týkající této problematiky. Trestní řád, který je v současné době účinný, je přes značný počet novelizací ve své koncepci stále poznamenán politickosprávní doktrínou totalitního státu ovládaného komunistickou ideologií založenou na třídním pojetí, kde bylo zvláště zdůrazňováno, že řízení musí působit k upevňování zákonnosti, k předcházení a zamezování trestné činnosti, k výchově občanů v duchu důsledného zachovávání zákonů a pravidel socialistické společnosti. Novely trestního řádu provedené po listopadu 1989 směřovaly především k odstranění nedostatků v trestněprocesní úpravě, které se vyskytly v před listopadovém vývoji. Od konce devadesátých let dvacátého století doplňuje tyto tendence stále výrazněji i snaha zajistit kompatibilitu našeho trestního práva s mezinárodními úmluvami, kterými je Česká republika vázána, včetně práva evropského uplatňovaného v Evropské unii.

56

Praxe nám ale ukazuje, že stálým spojením trestního řádu a mnohočetných novel se trestní řízení stalo složité, nemoderní a konfliktní, přičemž toto spojení působí potíže a přináší řadu problémů v aplikační praxi. Dle mého názoru, je třeba úplné rekodifikace a tedy vytvoření zcela nového trestního řádu.

57

Seznam literatury Monografie Jelínek, J. a kol.: Trestní právo procesní. 5 aktualizované vydání, Linde Praha, a.s., Praha 2007 Růžička, M.: Veřejná žaloba a orgány konající přípravné řízení v ČR, C.H.BECK, 2005 Musil, J., Kratochvíl, V., Šámal, P. a kol.: Kurs trestního práva. Trestní právo procesní. 2. přepracované vydání, C.H. BECK, 2003 Šámal, P., Růžička, M., Novotný, F., Doucha, J.: Přípravné řízení trestní, C.H. BECK, Praha 1997 Šámal, P., Král, V., Baxa, J., Púry, F.,: Trestní řád. Komentář. I. díl. 4 vydání., C.H. BECK, Praha 2002 Doc. JUDr. J. Jelínek, CSc., a kolektiv: Trestní zákon a trestní řád, 23. vydání, Linde Praha, a.s., Praha 2005 Dolenský, A., Novotný, F., Pípek, J., Šámal, P.: Novelizace trestního práva 1993, Praha, Katedra trestního práva PA ČR, 1994, Císařová, D., Fenyk, J., Mandák, V., Matula, V., Púry, F., Růžek, A., Štěpán, J., Žíla, J.: Trestní právo procesní, 4. aktualizované a přepracované vydání, Linde Praha, a.s., Praha 2006 Šámal, P.: Základní zásady trestního řízení v demokratickém systému, ASPI Publishing, s.r.o., Praha 1999 Jelinek, J., Říha, J., Sovák, Z.: Rozhodnutí ve věcech trestních. 2 aktualizované a přepracované vydání Leges, s.r.o., Praha 2008 Nečada, V.: Slovenský trestní řád, Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2006

58

Články Ježek, V.: K problematice usnesení o zahájení trestního stíhání, Bulletin advokacie č. 4/2008 Vantuch, P.: Zahájení trestního stíhání a jeho účinky vůči podezřelému ( osobě, proti níž se řízení vede ) od 1.1.2002, Trestní revue, č. 1/2003 Doc.JUDr. Vantuch, P., CSc.: K žádosti o přezkoumání postupu policejního orgánu a státního zástupce, www.ipravnik.cz/cz/clanky/trestni-pravo/art 3713 Jalč, A.: Niekolko poznámok k vývoju slovenského přípravného konania a jeho vzťahu k hlavnému pojednavaniu, Trestní právo, č. 5/2004

Internetové odkazy

www.vlada.cz/scripts/detail.php - návrh věcného záměru zákona o trestním řízením soudním, 6.8.2008 Trestní stíhání se souhlasem poškozeného a jeho změny po novele, www.epravo.cz, 17.10.2001

59

60

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI DIPLOMOVÁ PRÁCE

Recommend Documents