UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra hudební výchovy
DIPLOMOVÁ PRÁCE Bc. Petra Bělůnková
THEO HARTOGH, HANS HERMANN WICKEL: MUSIZIEREN IM ALTER. ARBEITSFELDER UND METHODEN KOMENTOVANÝ PŘEKLAD KNIHY 1. část
Olomouc 2015
Vedoucí práce: Mgr. Gabriela Všetičková, Ph.D.
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. V Olomouci dne 23. června 2015
……………………….....................
Mé velké díky patří vedoucí práce Mgr. Gabriele Všetičkové, Ph.D., která mi poskytla nejen odbornou a metodickou pomoc, ale pro svůj lidský přístup mi byla také velkým vzorem a inspirací. Taktéž děkuji mé sestře MUDr. Zuzaně Bělůnkové za pomoc při překladu odborných lékařských termínů.
OBSAH ÚVOD ......................................................................................................................... 7
1
2
KOMENTÁŘ K TÉMATU .............................................................................. 9 1.1
Vymezení pojmu gerontologie ..................................................................... 9
1.2
Hudební geragogika ..................................................................................... 11
1.2.1
Situace v Německu ............................................................................... 14
1.2.2
Situace v České republice ................................................................... 17
PŘEKLAD KNIHY – 1. část .......................................................................... 23
Úvod .......................................................................................................................... 30 1.
2.
3.
Senioři v dnešní době ........................................................................................ 33 1.1
Demografické tendence .............................................................................. 33
1.2
Stáří jako výzva ke vzdělávání ................................................................... 35
1.3
Hudebníkem ve stáří ................................................................................... 37
Hudba ve stáří ................................................................................................... 40 2.1
Hudba jako pramen ve stáří ........................................................................ 40
2.2
Hudba pro mladé – hudba pro staré? .......................................................... 41
2.3
Hudební geragogika a hudební pedagogika ................................................. 42
2.4
Hudba a hudebnost ...................................................................................... 45
2.5
Účinky hudby............................................................................................... 48
2.6
Význam hudby pro seniory .......................................................................... 51
Principy a stanoviska hudební geragogiky ....................................................... 53 3.1
Požadavek na holistické pojetí člověka ...................................................... 54
3.2
Přiměřená úroveň požadavků ..................................................................... 54
3.3
Zaměření na biografii a život člověka ........................................................ 56
3.4
Zaměření na kompetence ............................................................................. 59
4.
5.
3.5
Zaměření na dialog ..................................................................................... 60
3.6
Zaměření na validitu .................................................................................... 61
3.7
Směřování k vytváření mezigeneračních vztahů ........................................ 61
3.8
Kulturní orientace ....................................................................................... 64
Hudba v oblasti zdraví, nemoci a krizových situací ......................................... 66 4.1
Hudba a zdraví ............................................................................................. 66
4.2
Hudba a demence ......................................................................................... 68
4.2.1
Popis nemoci ....................................................................................... 68
4.2.2
Emocionální funkce hudby ................................................................... 70
4.2.3
Identifikační funkce hudby ................................................................... 72
4.2.4
Relaxační funkce hudby ...................................................................... 73
4.2.5
Sociální a ulehčující funkce hudby ...................................................... 74
4.2.6
Aspekty prevence ................................................................................ 75
4.3
Role hudby v životních a každodenních krizích člověka ........................... 76
4.4
Hudba v konečné fázi života........................................................................ 77
Instituce ............................................................................................................. 80 5.1
Stacionární a částečně stacionární zařízení .................................................. 81
5.2
Mobilní programy ........................................................................................ 82
5.3
Shromáždění na úrovni obcí či farností ....................................................... 83
5.4
Orchestry, sbory, soubory a kapely seniorů ................................................. 84
5.5
Hudební školy .............................................................................................. 88
5.6
Lidové univerzity ......................................................................................... 91
5.7
Zemské hudební akademie .......................................................................... 92
5.8
Akademie pro seniory .................................................................................. 92
5.9
Vysoké školy ............................................................................................... 93
Seznam literatury .................................................................................................... 97 Seznam obrazových příloh ................................................................................... 111
KOMENTÁŘ K PŘEKLADU ........................................................................... 112 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A ZDROJŮ .......................................... 115 ZÁVĚR ................................................................................................................. 120 RESUMÉ .............................................................................................................. 122 SUMMARY .......................................................................................................... 123 RESÜMEE ........................................................................................................... 124 ANOTACE ........................................................................................................... 125
ÚVOD V současnosti si demografické výzvy zasluhují více pozornosti než kdykoliv předtím. Nacházíme se v době, kdy se silné populační ročníky dostávají do důchodového věku a v demografickém vývoji tak nastává podstatný obrat, na nějž musí reagovat i politikové všech zemí.1 Průměrná délka a kvalita života se zvyšuje, lidé nad 60 let jsou dnes podstatně aktivnější a podnikavější než dříve, a to vše díky dostatku volného času, dostatku financí a také díky lepšímu zdraví. Tato práce se zabývá možností využití hudby v životě seniorů. Je založena na překladu 1. části knihy profesorů Thea Hartogha a Hanse Hermanna Wickela Musizieren im Alter: Arbeitsfelder und Methoden a má za cíl informovat čtenáře o nově se vyvíjející disciplíně z oboru gerontologie – hudební geragogice a poskytnout pohled na nové výzvy ve vzdělávání v této oblasti. V zahraničí se stále více dostává do popředí vzdělávání seniorů v hudební oblasti – hudební výchova pro seniory. Vznikají teoretické a praktické publikace o hudební geragogice. Největší zastoupení má německy psaná literatura, především se jedná o publikace autorů Thea Hartogha a Hanse Hermanna Wickela doplněné o práce Heinera Gembrise, Micka Macka či Rosemarie Tüpker. Čerpat lze také z internetových zdrojů. Do českého jazyka však dosud nebyla přeložena žádná z publikací. Využila jsem tedy své aprobace s německým jazykem a přeložila jsem 1. část knihy Musizieren im Alter: Arbeitsfelder und Methoden autorů Thea Hartogha a Hanse Hermanna Wickela. Tato publikace představuje, dle mého názoru, jeden ze základních pramenů při studiu hudební geragogiky. Diplomová práce je rozdělena do dvou hlavních kapitol. První kapitola se věnuje vymezení pojmu gerontologie, popisu a vymezení hudební geragogiky a porovnání současné situace v této oblasti v Německu a České republice. Druhou kapitolu, jádro celé práce, tvoří komentovaný překlad 1. části již zmíněné knihy autorů Thea Hartogha a Hanse Hermanna Wickela. Publikace vyšla roku 2008 a představuje základní informační zdroj zabývající se úvodem do hudební geragogiky. K překladu jsem si zvolila pouze prvních pět kapitol z důvodu značného rozsahu práce. Celá kniha obsahuje celkem osm kapitol, v první části knihy se autoři zaměřují na obecný
Komise se dívá na demografické změny z té pozitivní stránky [online]. EurActiv.cz, 31. 10. 2016. Dostupné z http://www.euractiv.cz/cl/25/3154/Komise-se-diva-na-demograficke-zmeny-z-tepozitivni-stranky [cit. 2010-03-21]. 1
7
popis problematiky a současnou situaci v Německu, co se týče hudebně-vzdělávacích programů zaměřených na staré lidi. Zbylé tři kapitoly jsou praktického rázu a popisují principy a postupy hudební práce se starými lidmi (od psaní písňových textů, společného hraní, zpívání, přes výrobu vlastních hudebních nástrojů, až po pohyb, tanec, improvizaci či samotnou výuku). Jednou z možností práce hudební geragogiky je právě tvorba hudebně-vzdělávacích programů zaměřených na potřeby a požadavky seniorů. Tyto programy nabízejí inovativní pohled na hudební výchovu a práci se starými lidmi. V podstatě se vychází z didakticko-metodických zásad jako při práci s dětmi, ale je nutné respektovat potřeby, omezení a požadavky starých lidí. Dále vznikají programy zaměřené na spolupráci starší a mladší generace. Tyto programy se nazývají mezigenerační a v této knize je jim také věnována pozornost. Hudebně-geragogický trend sociální politiky přichází do České republiky ze zahraničí (USA, Kanada, Velká Británie, Německo), kde již začínají vznikat první certifikované kurzy2, které vzdělávají budoucí hudební geragogy a ve stávajích studijních
oborech
dochází
k zařazování
předmětů
s hudebně-geragogickým
obsahem. Hudební geragogové jsou odborní lektoři, kteří pracují se starými lidmi v rámci hudebních aktivit. Celý koncept hudební geragogiky tkví v aktivizačních činnostech, které pomáhají starým lidem zvládat každodenní problémy, odbourávat starosti, pozitivně působit na psychický i fyzický stav, uchovávat zbylé dovednosti a schopnosti, podporovat socializaci a komunikaci. S přibývajícím věkem se zvyšuje riziko onemocnění na demenci, proto je také důležité posilovat paměť a podporovat uchování vzpomínek. Kniha Musizieren im Alter: Arbeitsfelder und Methoden je přínosná pro svůj obsah, neboť problematika staří, stárnutí, důraz kladený na zvyšující se kvalitu života a tím i velkého množství volného času v životě starých lidí se dostává stále více do popředí zájmu nejen sociální politiky, ale také hudební pedagogiky. tady by se dal zmínit i prvek „léčebný“/komunikační – demence, psychická pohoda atd...
Certifikovaný kurz „Musikgeragogik - Musik mit alten Menschen“ je nabízen pod záštitou Německé společnosti pro hudební geragogiku. Fachhochschule Münster: Musikgeragogik – Musik mit alten Menschen [online]. Dostupné z: https://www.fh-muenster.de/fb10/termine/weiterbildungskatalog.php?wkid=1887&year=2015 [cit. 2015-06-08]. 2
8
1
KOMENTÁŘ K TÉMATU
1.1
Vymezení pojmu gerontologie Pojem gerontologie vznikl z řeckých slov gérón = starý člověk a logos = věda
a značí interdisciplinární vědu, která zahrnuje vše, co se týká starého člověka v jeho zdraví i v nemoci.3 „Gerontologie je členěna do tří hlavních produktů: gerontologie biologická (experimentální), sociální a klinická.“4 Klinickou gerontologii můžeme nazvat i geriatrií. Pojem geriatrie se u nás používá od roku 1982. Dříve nebylo potřeba se jí zabývat, jelikož se lidé nedožívali tak vysokého věku. Dnes je tomu jinak, čekárny všech lékařských oborů se plní seniory, a tak nároky na jejich lékařskou péči stoupají.5 Geriatrie vychází z vnitřního lékařství a zabývá se rehabilitačními, neurologickými, psychiatrickými a ošetřovatelskými problémy. Klade důraz na propojení s primární péčí a sociálními službami. Na konci 20. století došlo k vymezení další disciplíny, a to gerontopedagogiky.6 Gerontopedagogika se zabývá výchovou a vzděláváním seniorů a má spíše didaktizující charakter.7 V užším smyslu se jedná se o vzdělávání ve stáří a ke stáří. V širším slova smyslu jde spíše o teoreticko-empirickou disciplínu, která zabezpečuje komplexní péči, zahrnující pomoc a podporu seniorů a uspokojování jejich potřeb v nemedicínské dimenzi. Jde o multioborovou disciplínu, která obsahuje poznatky ze sociální práce, lékařství, psychologie, sociologie, andragogiky a práva.8 Gerontologie se obecně zabývá fenomény stáří a stárnutí. Pod pojmem stárnutí je označován individuální proces, který se odehrává v průběhu celého života. Je dán nejen různou genetickou výbavou, ale také různými životními podmínkami, interakcemi s prostředím, odlišným zdravotním stavem a životním stylem. Jde o proces asynchronní, postihující nerovnoměrně různé struktury a funkce organismu.9 Pojmem stáří (gerontogeneze) je označována pozdní fáze ontogeneze ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, Jitka. Přehled vývojové psychologie. Olomouc, 2010, s. 141. HAPALOVÁ, Radka. Péče o seniory s demencí. Bakalářská práce. Brno, 2009, s. 19. 5 HAŠKOVCOVÁ, Helena. Manuálek sociální gerontologie. Brno, 2006. Citováno z: HRADILOVÁ, Vladimíra. Gerontopedagogika a její edukativní dimenze. Bakalářská práce. Brno, 2010, s. 25. 6 MÜHLPACHR, Pavel. Gerontopedagogika. Brno, 2004. Citováno z: HRADILOVÁ, Vladimíra. Gerontopedagogika a její edukativní dimenze. Bakalářská práce. Brno, 2010, s. 19. 7 HRADILOVÁ, Vladimíra. Gerontopedagogika a její edukativní dimenze. Bakalářská práce. Brno, 2010, s. 19. 8 MÜHLPACHR, Pavel. Gerontopedagogika. Brno, 2004. Citováno z: HAPALOVÁ, Radka. Péče o seniory s demencí. Bakalářská práce. Brno, 2009, s. 19. 9 HAPALOVÁ, Radka. Péče o seniory s demencí. Bakalářská práce. Brno, 2009, s. 19. 3 4
9
přirozeného průběhu života. Je důsledkem a projevem geneticky podmíněných involučních procesů, které jsou modifikovány dalšími faktory (chorobami, způsobem života a životními podmínkami) a je spojeno s řadou důležitých sociálních změn.10 Tyto vědní disciplíny nacházejí uplatnění od konce 20. století, kdy se zvyšuje kvalita, a s tím i průměrná délka života člověka. Lidé jsou zdravější a mobilnější. V posledních desetiletích dochází k demografickým změnám. Ubývá nově narozených dětí, lidé se dožívají stále vyššího věku a jsou často v dobré fyzické i duševní kondici.11 S odchodem do důchodu přichází otázka vyplnění značného množství volného času. Senioři chtějí být v dnešní době aktivní, činní, chtějí se účastnit veřejného a společenského dění, chtějí mít možnosti a chtějí se dále (znovu) vzdělávat. Tento fenomén označuje WHO12 jako aktivní stárnutí, nebo-li proces zvládnutí optimalizace příležitostí pro fyzickou, sociální a mentální pohodu během celého života. Za cíl si klade rozšířit očekávaný věk dožití jedince v dobré fyzické kondici a udržení kvality života i ve vyšším věku. 13 Udržení tělesné a psychické výkonnosti lze prostřednictvím takzvaných aktivizačních činností14, které posilují paměť, myšlení, tvořivost a v neposlední řadě i seniorovu integraci do společnosti. Programy zaměřené na aktivizaci seniorů – aktivizační programy můžeme rozdělit do nejrůznějších skupin, jako jsou rukodělné práce, tvořivé činnosti, společenské programy, diskuze, hry, hudba, tanec, cvičení, sporty, sportovní hry, činnosti venku v přírodě nebo vzdělávací činnosti.15
MÜHLPACHR, Pavel. Gerontopedagogika. Brno, 2004. Citováno z: HAPALOVÁ, Radka. Péče o seniory s demencí. Bakalářská práce. Brno, 2009, s. 20. 11 HRADILOVÁ, Vladimíra. Gerontopedagogika a její edukativní dimenze. Bakalářská práce. Brno, 2010, s. 19. 12 World Health Organization, známá jako SZO nebo známá pod názvem Světová zdravotnická organizace. 13 BEJČKOVÁ, Milada. Vliv aktivního muzicírování na kvalitu života v pozdějším věku. Diplomová práce. České Budějovice, 2012, s. 32. 14 Tématem aktivizačních činností u osob seniorského věku se zaměřením na zrakově postižené se zabývá Bc. Kateřina Chmelová ve své diplomové práci: CHMELOVÁ, Kateřina. Aktivizační činnosti u osob seniorského věku se zaměřením na zrakově postižené. Diplomová práce. Olomouc, 2012. 15 CHMELOVÁ, Kateřina. Aktivizační činnosti u osob seniorského věku se zaměřením na zrakově postižené. Diplomová práce. Olomouc, 2012, s. 42. 10
10
1.2
Hudební geragogika Pojem geragogika vznikl spojením pojmů pedagogika a andragogika
a označuje nauku o vzdělávání starších (starých) lidí. Geragogika je disciplína vycházející z gerontologie, sociologie a léčebné pedagogiky. Mnoho autorů označuje za synonymum geragogiky vzdělávání starých lidí, vzdělávání ke stáří, vzdělávání ve stáří či vzdělávání seniorů. Gerontagog (geragog) je pak pracovník v oblasti vzdělávání starých (starších) lidí.16 Theo Hartogh17 rozděluje pole práce geragogiky na: 1. Vzdělávání starých lidí, pod které spadají např.: vzdělávací aktivity a vzdělávací programy další vzdělávání seniorů na univerzitách volný čas a kulturní programy estetické vzdělávání 2. Pomoc a péče o staré lidi, pod které spadá např.: vytvoření prostoru pro sebeurčení a spolupráci v rámci skupiny pomoc při samostatné účasti na sociálním životě ve společnosti realizace seminářů zaměřených na přípravu na stáří a odchod do penze krizová intervence 3. Geragogický výzkum 4. Vzdělání, vzdělávání a další vzdělávání geragogů
Andromedia.cz: Databanka dalšího vzdělávání. Gerontagogika, gerontopedagogika, geragogika [online]. Dostupné z: http://www.andromedia.cz/andragogicky-slovnik/gerontagogika-gerontopedagogika-geragogika [cit. 2015-06-04]. 17 HARTOGH, Theo. Musikgeragogik – ein bildungstheoretischer Entwurf.: Musikalische Altenbildung im Schnittfeld von Musikpädagogik und Geragogik. Augburg, 2005, s. 46. 16
11
Novým termínem je pojem hudební geragogika. Alena Moravčíková18 označuje hudební geragogiku jako výzvu ve vzdělávání starších lidí v hudební oblasti. Uvádí, že se jedná o novou specifickou oblast, která se vyvinula ze tří disciplín: hudební pedagogiky, muzikoterapie a sociální práce. Hudební geragogika se v zahraničí již začíná formovat do aplikované vědní disciplíny. Je potřeba rozlišovat mezi hudební geragogikou a muzikoterapií, neboť každá umělecká práce s sebou nese známky terapie. Za muzikoterapii19 označujeme kvalifikované a odborné využití hudby a jejích elementů akreditovaným muzikoterapeutem tak, aby se podpořilo, zachovalo a obnovilo duševní, fyzické, emocionální a spirituální zdraví. Muzikoterapie má za cíl zlepšit náladu, zbavit strachu a obav z nemoci a částečně se zbavit také bolestí. V zásadě jde o přesměrování myšlenek na jinou činnost. Podle zapojení klienta při terapii se dělí na aktivní a perceptivní.20 Tématem využití muzikoterapie v institucích sociálních služeb, se zabývá bakalářská práce Blanky Rozsypalové21 a bakalářská práce Petry Slunečkové22. Překládaná publikace Musizieren im Alter: Arbeitsfelder und Methoden od Thea Hartogha a Hanse Hermanna Wickela se však zaměřuje na jinou formu hudební práce se starými lidmi, hudební geragogiku. V českém jazyce ji lze popsat také jako hudební výchovu seniorů. Hartogh23 označuje hudební geragogiku za vědní disciplínu zabývající se vztahem mezi starým člověkem a hudbou a didaktickometodickými aspekty hudebně-vzdělávacích procesů ve stáří. Obsahuje všechny hudebně-pedagogické snahy a intervence v oblasti práce se starými lidmi, které nejsou zamýšleny jako vzdělávací či terapeutické. Jejím hlavním cílem je podpora hudebního vzdělávání a s hudbou spojených zkušeností ve stáří. V tomto případě se tedy nejedná o léčbu, ale o nabídky hudebně-vzdělávacích programů, které mají za cíl vyplnit volný čas seniorů hudebními aktivitami, ať už na
MORAVČÍKOVÁ, Alena. Hudobná geragogika: Nová výzva v edukácii starších ľudí. In: Univerzitná knižnica Prešovskej univerzity [online]. Dostupné z: https://www.pulib.sk/web/kniznica/elpub/dokument/Lukac1/subor/Moravcikova.pdf [cit. 2015-05-27]. 19 CAMT, 2001 in CHMELOVÁ, Kateřina. Aktivizační činnosti u osob seniorského věku se zaměřením na zrakově postižené. Diplomová práce. Olomouc, 2012, s. 49. 20 CHMELOVÁ, Kateřina. Aktivizační činnosti u osob seniorského věku se zaměřením na zrakově postižené. Diplomová práce. Olomouc, 2012, s. 49. 21 ROZSYPALOVÁ, Blanka. Využití muzikoterapie v institucích sociálních služeb. Bakalářská práce. Olomouc, 2014. 22 SLUNEČKOVÁ, Petra. Muzikoterapie pro seniory. Bakalářská práce. České Budějovice, 2014. 23 HARTOGH, Theo. Musikgeragogik – ein bildungstheoretischer Entwurf: Musikalische Altenbildung im Schnittfeld von Musikpädagogik und Geragogik. Augburg, 2005, s. 185. 18
12
amatérské či profesionální úrovni. Programy mohou být zaměřené prakticky nebo teoreticky. Z praktického hlediska jde o aktivní hudební činnost, poslech, psaní písňových textů, hru na nástroj či zpěv, z teoretického hlediska jde o vzdělávání v hudební oblasti (dějiny hudby, hudební nauka, kompozice). Nejdůležitějším aspektem při tvorbě hudebně-vzdělávacích programů je orientace na život člověka. To znamená, že hudba má biografický význam pro člověka – prostřednictvím určité písně, melodie dokáže otevřít bránu do minulosti, zpřístupnit či rozvzpomenout si na již dávno zapomenuté. Tím zvyšuje životní spokojenost, podporuje paměť, pomáhá zvládat každodenní krize a podporuje integraci jedince do společnosti.24 Velkou výzvou ve vzdělávání v oblasti hudební geragogiky je spojení různých věkových skupin v rámci jednoho programu. Takové programy se nazývají mezigenerační. Tento trend přichází ze zahraničí a vzniká „za účelem redukování stereotypů mladých a starých, a aby mohlo vzrůst vzájemné porozumění a důvěra mezi mladými a starými generacemi“25 a „nabízí mechanismy, díky kterým osoby rozdílných generací cílevědomě spolupracují, aby podpořily a rozvíjely sebe navzájem“26.
Kamanová27
označuje
za
mezigenerační
programy
aktivity,
které vytvářejí situaci mezigenerační výměny učení. Koncept hudebně-vzdělávacích programů je rozšířen především v německy mluvících zemích, ve Velké Británii, Irsku, Spojených státech amerických či Kanadě a Austrálii. Hlavními představiteli německé hudební geragogiky, kteří jsou zároveň zakladateli Německé společnosti pro hudební geragogiku28, jsou Theo Hartogh a Hans
Hermann
Wickel.
Dalšími
představiteli
hudební
geragogiky jsou
Heiner Gembris, Mick Mack, Rosemarie Tüpker a další. Profesionální přípravu
HARTOGH, Theo. Musikgeragogik – ein bildungstheoretischer Entwurf: Musikalische Altenbildung im Schnittfeld von Musikpädagogik und Geragogik. Augburg, 2005, s. 188. 25 CHERRI, H. CH. Y. Intergenerational learning in Hong Kong: A narrative inquiry. Nottingham, 2008. Citováno z: KAMANOVÁ, Lenka. Mezigenerační programy jako nový impulz pro seniorské učení a vzdělávání. In: KRYSTOŇ, Miroslav, ŠERÁK Michal a TOMCZYK Łukasz. Nové trendy ve vzdělávání seniorů. Banská Bystrica, Praha, Kraków, 2014. Dostupné také z: www.gerontolodzy.wordpress.com, s. 123. 26 NEWMAN, Sally. Creating effective intergenerational programs. Pittsburgh, 1993. Citováno z: KAMANOVÁ, Lenka. Mezigenerační programy jako nový impulz pro seniorské učení a vzdělávání. In: KRYSTOŇ, Miroslav, ŠERÁK Michal a TOMCZYK Łukasz. Nové trendy ve vzdělávání seniorů. Banská Bystrica, Praha, Kraków, 2014. Dostupné také z: www.gerontolodzy.wordpress.com, s. 123. 27 KAMANOVÁ, Lenka. Mezigenerační programy jako nový impulz pro seniorské učení a vzdělávání. In: KRYSTOŇ, Miroslav, ŠERÁK Michal a TOMCZYK Łukasz. Nové trendy ve vzdělávání seniorů. Banská Bystrica, Praha, Kraków, 2014. Dostupné také z: www.gerontolodzy.wordpress.com, s. 123. 28 Deutsche Gesellschaft für Musikgeragogik [DGfMG], n.d. 24
13
hudebních geragogů zatím nezaštiťují žádné bakalářské či magisterské studijní programy, avšak existují již certifikované kurzy29.
1.2.1 Situace v Německu Sociální politika se v německy mluvících zemích v posledních letech zabývá problematikou nárůstu počtu lidí ve vyšším věku života a snaží se reagovat na jejich potřeby a požadavky. V Německu existuje od roku 1953 instituce s názvem Německá hudební rada30, která usiluje o to, aby hudba zaujímala v životech lidí pevné místo. Koordinuje vzdělávací programy, studijní obory, projekty, pořádá hudební festivaly a soutěže. V současné době výrazně reaguje na zvyšující se počet starých lidí a poukazuje na nedostatek možností jejich účasti na kulturním a společenském dění. Německá
hudební
rada
přichází
v současnosti
s návrhem
projektu
„Muzicírování 50+“31, který by měl s tímto problémem pomoci. V tzv. Wiesbadenském prohlášení požaduje Německá hudební rada po politicích a společnosti: zařazení kulturních nabídek určených starým lidem do svých politických programů, poskytnutí odborného vzdělání v oblasti hudební geragogiky, využívání hudby v oblastech jako je péče o staré lidi, sociální práce se starými lidmi, rehabilitace a terapie, přípravu vysokoškolských studentů na specifické požadavky při práci se starými lidmi, výzkum v didaktické oblasti hudební geragogiky, realizaci mezigeneračních programů, podporu ze strany kulturních zařízení z hlediska uzpůsobení svých dosavadních nabídek starým lidem, finanční podporu,
Certifikované kurzy jsou nabízeny na Fachhochschule Münster v Německu a stojí v přepočtu 1.550 Eur. 30 Deutscher Musikrat [online]. Dostupné z: http://www.musikrat.de/ [cit. 2015-06-08]. 31 „Musizieren 50+“ 29
14
stavební
úpravy
při
budování
nových
zařízení
pro
seniory
(společenská místnost, hudební místnost, koncertní sál).32 Vedle Německé hudební rady se v Německu tématem muzicírování ve stáří zabývá především Německá společnost pro hudební geragogiku33 pod vedením Prof. Dr. Hanse Hermanna Wickela a Prof. Dr. Thea Hartogha, která existuje od roku 2009. Tito zakladatelé se zasloužili o rozšíření gerontologické problematiky, hudebně-geragogického pojetí a didaktických zásad při práci se starými lidmi v hudební oblasti. Oba autoři stále publikují a vyučují na praktické vysoké škole Münster34, kde vedou certifikovaný kurz s názvem Hudební geragogika – hudba se starými lidmi35, který je jednou ze základních možností odborné kvalifikace budoucích hudebních geragogů v Evropě. Kurz představuje formu dalšího vzdělávání nejen pro pracovníky v oblasti sociální práce, ale i pro zájemce, kteří si chtějí prohloubit své znalosti o práci se starými lidmi. Další možností vzdělávání geragogů jsou nabídky vysokých škol, které začínají zařazovat téma muzicírování ve stáří do stávajících studijních programů, aby připravily a kvalifikovaly studenty na specifické požadavky práce se staršími lidmi. Praktická vysoká škola Münster reagovala na nedostatek možností kvalifikace hudebních geragogů s programem dalšího vzdělávání pro certifikaci hudebních geragogů v Německu. Lipská hudební škola36 zřídila v roce 2001 nabídku výuky pro studenty oboru Elementární hudební pedagogika s názvem „Hudebně-umělecká práce se skupinami v pokročilém věku“37. Na Orffově institutu univerzity Mozarteum38 v Salzburku probíhá seminář „Modely hudebně-pohybového ztvárnění a jejich použití v praxi“39. Do semináře bylo zavedeno praktikum „Sanatorium“, 32
HARTOGH, Theo; WICKEL, Hans Hermann. Musizieren im Alter: Arbeitsfelder und Methoden. Mainz, 2008, s. 147-149. 33 Deutsche Gesellschaft für Musikgeragogik [online]. Dostupné z: http://www.dg-musikgeragogik.de/ [cit. 2015-06-08]. 34 Fachhochschule Münster 35 Certifikovaný kurz „Musikgeragogik – Musik mit alten Menschen“ je nabízen pod záštitou Německé společnosti pro hudební geragogiku. Kurz je realizován v rozsahu 112 vyučovacích hodin, počet zájemců je omezen na 16, cena kurzu činí 1.550 EUR. Další termín kurzu spadá na časové období od 19. června 2015 do 16. dubna 2016. Fachhochschule Münster: Musikgeragogik – Musik mit alten Menschen [online]. Dostupné z: https://www.fh-muenster.de/fb10/termine/weiterbildungskatalog.php?wkid=1887&year=2015 [cit. 2015-06-08]. 36 Musikschule Leipzig 37 „Musikalisch-künstlerische Arbeit mit Gruppen im späten Erwachsenenalter“ 38 Carl Orff Institut der Universität Mozarteum 39 „Modelle musikalisch-tänzerischen Veranstaltungen Gestaltens und deren praktische Umsetzung“
15
kdy studenti hospitují na hudebně-geragogických akcích. Od jara roku 2006 jsou na evangelické praktické škole v Hannoveru40 vzděláváni interaktivní hudebníci, kteří pracují v nemocnicích a pečovatelských zařízeních a používají hudbu jako médium k intenzivní mezilidské komunikaci. A univerzita v Münsteru nabízí ve spolupráci s Praktickou
vysokou
školou
Münster
návštěvu
semináře
„Hudba se starými lidmi“ studentům oboru muzikoterapie a sociální práce.41 Kniha Musizieren im Alter: Arbeitsfelder und Methoden se zabývá nejen otázkou vzdělávání hudebních geragogů jakožto lektorů, ale také vzděláváním samotných seniorů v hudební
oblasti. Nabídka programů
dalšího vzdělávání
seniorů
je v německy mluvících zemích velmi pestrá. V publikaci nalezneme výčet zařízení a institucí (viz kapitola 5 – Instituce), které se zabývají vzděláváním seniorů. Mezi ně patří hudební školy, lidové univerzity, zemské hudební akademie, akademie pro seniory nebo vysoké školy. Například Hudební škola Flensburg42 nabízí již dlouho bohatou nabídku programů pro „starší a aktivní“ občany Flensburgu. Za zmínku stojí také charitativní spolek dalšího vzdělávání Hudební akademie pro seniory43 se sídlem v Hamburku, který byl zřízen speciálně pro zájem starších lidí. Mimo akademickou půdu jsou hudebně-vzdělávací programy realizovány v rámci stacionárních a částečně stacionárních zařízení nebo jsou uzpůsobeny tak, aby za nimi lidé nemuseli docházet – takzvané mobilní programy. V překládané knize se také objevují zmínky o jednotlivých hudebně-vzdělávacích projektech, avšak větší pozornost je jim věnována v knize týchž autorů Praxishandbuch: Musizieren im Alter: Projekte und Initiativen44. Důkaz toho, že němečtí senioři chtějí být stále aktivní, můžeme pozorovat také v jejich iniciativě zakládat orchestry, pěvecké sbory, kapely a ansámbly (viz kapitola 5.4 – Orchestry, sbory, soubory a kapely seniorů) – např. Orchestr seniorů Karlsruhe, Orchestr seniorů Marl, Orchestr seniorů Luzern, Climpra
40
Evangelische Fachhochschule Hannover Universität Münster; Fachhochschule Münster; „Musik mit alten Menschen“ 42 Musikschule Flensburg 43 Musik-Akademie für Senioren, MAS 44 HARTOGH, Theo; WICKEL, Hans Hermann. Praxishandbuch: Musizieren im Alter: Projekte und Initiativen. Mainz, 2011. 41
16
Orchestra z Mannheimu, Kapela seniorů Swing Sound Seniorenband z Darmstadtu, Sbor seniorů Kiel nebo Saarbrückenský sbor seniorů.45 Německy mluvící země pozitivně reagují na nový trend sociální politiky. Doplňují hudební vzdělání studentům v oblastech
sociální
práce
a
nabízejí
certifikované kurzy pro kvalifikaci hudebních geragogů. S ohledem na zájem starých lidí vytvářejí hudebně-vzdělávací programy, studijní obory a projekty, které slouží k jejich vzdělávání.
1.2.2 Situace v České republice V České republice se teprve pozvolna začíná reagovat na demografické výzvy. Rozšiřuje se síť denních a týdenních stacionárních zařízení, domovů pro seniory, domovů se zvláštním režimem, domovů s pečovatelskou službou, LDN zařízení pro dlouhodobě nemocné a začínají vznikat soukromá pečovatelská zařízení. V rámci těchto institucí se již vytvářejí nabídky amatérských aktivizačních programů,
které
jsou
vedeny
například
externisty z oborů
muzikoterapie
a arteterapie. Dle zmínek na internetu existuje již pod pražskou Akademií seniorů46 soubor aktivizačních programů pro seniory. Akademie seniorů nabízí jazykové kurzy, kde lektory jsou senioři-dobrovolníci. Mimo Pěvecký sbor Seniorky a soubor Heligonka však neexistují v rámci tohoto zařízení žádné další programy zaměřené na hudbu. Velkým fenoménem v České republice je v dnešní době zakládání menších seniorských souborů, které vznikají z jejich vlastní iniciativy a dají se považovat za první krok ke vzniku komplexněji zaměřených hudebně-vzdělávacích programů v budoucnosti. Jsou zakládány pěvecké sbory, taneční soubory, ansámbly, kapely, herecké spolky a podobná uskupení. Soubory fungují většinou při komunitních centrech, centrech sociální pomoci, domovech důchodců, domovech s pečovatelskou službou či seniorských klubech. Seniorské soubory velmi často koncertují na 45
Das Seniorenorchester Karlsruhe; Das Seniorenorchester Marl; Das Seniorenorchester Marl; Das Seniorenorchester Luzern; Climpra Orchestra Mannheim; Swing Sound Seniorenband Darmstadt; Der Seniorenchor Kiel; Der Saarbrücker Seniorenchor 46 Akademie seniorů. Život 90: Sociální služby : Centrum denních služeb [online]. Dostupné z: http://www.zivot90.cz/4-socialni-sluzby/15-centrum-dennich-sluzeb/59-akademie-senioru [cit. 201505-27].
17
městských akcích, seniorských setkáních, v domovech seniorů apod. Jejich členové jsou ženy i muži starší 60 let, kteří se často sami podílejí na vedení, ať už jde o klavírní doprovod nebo samotné dirigování či režírování. Za zmínku stojí například klavíristka pěveckého sboru Radostné stáří47, paní profesorka Alena Hejzlarová. Ke svému doprovázení se vyjadřuje slovy: „Toho sólového už jsem užila tolik, že už ty nervy si musej´ odpočinout, takže tady je to takové potěšení a odpočinek, i když je to námaha. A i když někdy musím psát třeba ty doprovody, transponovat do jiné tóniny, tak je píšu třeba do půl druhé v noci, když máme hodně vystoupení.“48 V mnoha případech si členové také sami píší scénaře k divadelním inscenacím, které jsou založeny na příbězích z jejich života, upravují písně a přepisují jejich text podle toho, k jaké příležitosti a místu se mají vázat. Například seniorská kapela divadla HEČ je seniorský soubor z Mladé Boleslavi, jehož členové mají od 68 do 86 let. Ke své tvorbě se jejich vedoucí vyjadřuje slovy: „‚Jak se však ukázalo hned na začátku, najít hru pro ansámbl, (...), je takřka neřešitelný úkol.‘ Helena Červená se s ním vypořádala napsáním vlastních původních textů. ‚Poprvé jsem vyšla z mladoboleslavských historických zajímavostí, z nichž vznikla hra Ty vojenské šaty trápí srdce mé. Protože měla úspěch a začali se k nám přidávat další dobrovolníci, kteří ale měli z celovečerní hry obavu, dala jsem dohromady takový sranda podnik – Seniorskou kapelu,‘ pokračuje Červená.“49
Pěvecký sbor Radostné stáří vznikl při komunitním centru Armády spásy, které má sídlo v Praze na Žižkově. Schází se pravidelně každé úterní dopoledne již přes 20 let. Na začátku začínaly seniorky hrou na hřebeny, zpěvem vánočních písních, postupně repertoár rozšířily a přidaly národní písně. Dnes je již v souboru i pár mužů. Sbormistryní sboru je Alena Adamcová. Sbor Radostné stáří. Česká televize: Z metropole [online]. 2011. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10116288835-z-metropole/211411058230051/ [cit. 2015-05-27]. 48 Sbor Radostné stáří. Česká televize: Z metropole [online]. 2011. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10116288835-z-metropole/211411058230051/ [cit. 2015-05-27]. 49 WEISS, Martin. Seniorské divadlo HEČ a jeho Drbny, které vás budou bavit. Boleslavský deník [online]. Dostupné z: http://boleslavsky.denik.cz/zpravy_region/seniorske-divadlo-hec-a-jeho-drbnyktere-vas-budou-bavit-20130510.html [cit. 2015-05-27]. 47
18
Na internetu již existují zmínky o seniorských souborech působících na území České republiky a nejrůznějších festivalech určených pro seniory, zmínit lze například: Pěvecké sbory seniorů
Smíšený seniorský pěvecký soubor Bádule50 (Ivančice)
Rockový pěvecký sbor BUDU51 (Domov pro seniory Buchlovice)
Pěvecký sbor Dobřanské Bábinky52 (Dobřany)
Pěvecký sbor Elpida53 (Vzdělávací a kulturní centrum pro seniory z celé Prahy Elpida)
Seniorský
pěvecký
sbor
IZERÍNA54
(Centrum
sociálních
služeb
Jablonec nad Nisou, p. o.)
Pěvecký sbor Jirkovské seniorky55 (Senior klub, Ústí nad Labem)
Pěvecký sbor Matylda a Tylda56 (Komunitní středisko Liberec, p. o.)
Novobělské babky57 (Nová Bělá u Ostravy)
Pěvecký sbor Rosénka58 (Klub seniorů Rožnov pod Radhoštěm)
Pěvecký sbor Rozmarýn59 (Městská organizace SD, České Budějovice)
Pěvecký sbor Seniorky60 (Akademie seniorů Život 90, Praha)
ŠIROKÝ, Jiří. Seniorský pěvecký soubor BÁDULE. Zrcadlo.info: regionální informační portál [online]. Dostupné z: http://www.zrcadlo.info/view.php?cisloclanku=2015010025 [cit. 2015-05-27]. 51 Život v DS Buchlovice. Sociální služby Uherské Hradiště: Domov pro seniory Buchlovice [online]. Dostupné z: http://www.ouss-uh.cz/ds/domov-pro-seniory-buchlovice/cilova-skupina-68 [cit. 2015-05-27]. 52 Dobřanské bábinky (seniorský sbor). Základní umělecká škola J. S. Bacha Dobřany [online]. Dostupné z: http://www.zus-dobrany.cz/hrajeme-si-dohromady-soubory-a-sbory/dobranske-babinkyseniorsky-sbor/ [cit. 2015-05-27]. 53 Elpida Tour. Elpida pro seniory [online]. Dostupné z: http://elpida.cz/web/page.php?page=66 a http://elpida.cz/web/page.php?page=66 [cit. 2015-05-27]. 54 Soubor Izerína. Centrum sociálních služeb Jablonec nad Nisou, p.o. [online]. Dostupné z: http://www.centrumjablonec.cz/cs/spolkovy-dum/soubor-izerina/ [cit. 2015-05-27]. 55 Jirkovské seniorky. Oficiální stránky města Jirkov [online]. Dostupné z: http://www.jirkov.cz/volny-cas/kultura/zajmove-a-org-sdruzeni/jirkovske-seniorky/ [cit. 2015-05-27]. 56 Matylda a Tylda. Wikipedie: Otevřená encyklopedie [online]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Matylda_a_Tylda [cit. 2015-05-27]. 57 KRUMPHOLZOVÁ, Tereza. Novobělské babičky bodují, lidé jim tleskají vestoje. Moravskoslezský deník: Kultura [online]. Dostupné z: http://moravskoslezsky.denik.cz/kultura_region/20100617_novo belske_babicky_pevecky_sbor_ostrava.html [cit. 2015-05-27]. 58 Kultura a zábava: Pěvecký soubor Rosénka. Klub seniorů Rožnov pod Radhoštěm [online]. Dostupné z: http://www.klubsen-rpr.wz.cz/kultura.html [cit. 2015-05-27]. 59 MALÁ, Marie. Pěvecký soubor Rozmarýn. Pěvecký a taneční soubor: Svaz důchodců České Budějovice [online]. Dostupné z: http://sdcb.webnode.cz/pevecky-soubor-rozmaryn/ [cit. 2015-05-27]. 60 Akademie seniorů. Život 90: Sociální služby : Centrum denních služeb [online]. Dostupné z: http://www.zivot90.cz/4-socialni-sluzby/15-centrum-dennich-sluzeb/59-akademiesenioru [cit. 2015-05-27]. 50
19
Ženský pěvecký sbor Tetičky61 (Kunovice)
Pěvecký sbor Zpěvanky62 (Centrum denních sociálních služeb, Olomouc)
Pěvecký sbor 4TRIO63 (Mladá Boleslav)
Kapely, orchestry, ansámbly seniorů
Senior Band z DD Filipov64 (Domov důchodců, Filipov)
Seniorský folklorní soubor Ischias65 (Středisko volného času Opava)
Taneční soubory
Valašský soubor písní a tanců Bača66 (Kulturní zařízení, Valašské Meziříčí)
Taneční seniorský soubor Babulky67 (Klub seniorů MKS Třebíč)
Seniorská taneční skupina BESEDA68 (Centrum sociálních služeb, Ostrava-Poruba)
Seniorský taneční soubor Marietta69 (Komunitní centrum Prádelna, Praha 5-Smíchov)
Ženský sbor Tetičky. Město Kunovice [online]. Dostupné z: http://www.mestokunovice.cz/kultura/seznam-kulturnich-akci/folklor-folklorni-soubory/zensky-sbor-teticky/ [cit. 2015-05-27]. 62 ŠTĚDRÁ, Radka. Radnici rozezněly Zpěvanky, pěvecký sbor olomouckých seniorů. Statutární město Olomouc: oficiální informační portál [online]. 2015. Dostupné z: https://www.olomouc.eu/aktualni-informace/aktuality/17596 [cit. 2015-05-27]. 63 STUDENÁ, Jaroslava. Seniorská píseň 2013 (České Budějovice). Svaz důchodců České republiky, z.s. [online]. Dostupné z: http://www.sdcr.cz/clanky/jihocesky-kraj/senpis13.html [cit. 2015-05-27]. 64 Senior band. Domov duchodců Filipov [online]. Dostupné z: http://www.ddfilipov.cz/?seniorband [cit. 2015-05-27]. 65 O souboru. Seniorský folklorní soubor Ischias [online]. Dostupné z: http://fsischias.webnode.cz/ [cit. 2015-05-27]. 66 Soubor Bača. BAČA – Valašský soubor písní a tanců [online]. Dostupné z: http://www.souborbaca.net/ [cit. 2015-05-27]. 67 Taneční soubor "Babulky". Sociální služby Třebíč [online]. Dostupné z: http://www.socialnisluzbytrebic.cz/tanecni-soubor-babulky/g-1219/id_obrazky=1362&typ_sady=1&p1=51 [cit. 2015-05-27]. 68 OSUCHOWŠTÍ, manželé. Předvánoční setkání seniory pobavilo: Napsali jste nám. PRIO: Bezplatný měsíčník pro obyvatele městského obvodu Poruba [online]. 2015. Dostupné z: https://poruba.ostrava.cz/cs/o-porube/media-a-zpravodajstvi/prio-radnicni-zpravodaj/rok-2015/rok2015/PRIO1_2015.pdf, s. 11 [cit. 2015-05-27]. 69 Pravidelné aktivity pro seniory. Komunitní centrum Prádelna [online]. Dostupné z: http://www.csop5.cz/komunitni_centrum/index.php?option=com_content&task=view&id=50&Itemid =71 [cit. 2015-05-27]. 61
20
Herecké seniorské soubory
Divadelní soubor Kolár70 (Senior klub Ostaš, Police nad Metují)
Seniorský divadelní soubor71 (projekt Fresh senior klubu, Praha 6)
Divadelní spolek Proměna72 (Občanské sdružení REMEDIUM, Praha)
Seniorské festivaly
Pražský Fresh Senior festival73
Festival Seniorská píseň74 (pořádá Městská organizace Svazu důchodců, České Budějovice)
Refestival75 (Praha)
Hudební slavnosti76 (pořádá Domov důchodců Libochovice)
Národní přehlídka seniorského divadla77 (pořádá Divadelní soubor Erben o. s. Miletín s podporou města Miletín a ve spolupráci s NIPOS-Artama Praha)
V České republice existuje instituce s názvem Národní informační a poradenské středisko
pro
kulturu78
(dále
jen
NIPOS),
které
bylo
zřízeno
v roce 1991 Ministerstvem kultury ČR. Jedním ze základních poslání NIPOS je podpora rozvoje kultury, především rozvoje kulturně-společenských a tvůrčích aktivit občanů v místech a regionech. Pod tímto zařízením funguje orgán pro neprofesionální umělecké aktivity ARTAMA, který mimo jiné pořádá nebo odborně zajišťuje přehlídky, festivaly, soutěže, shromažďuje dokumentaci,
SOUČEK, Jaroslav. Divadelní soubor Kolár: Slovo o souboru DS Kolár. Policko [online]. Dostupné z: http://www.policko.cz/cs/divadlo-divadelni-soubor-kolar.php#kolar [cit. 2015-05-27]. 71 HRONOVÁ, Zuzana. Vzniká seniorský divadelní soubor. Boří mýty o důchodcích. Aktuálně.cz [online]. Dostupné z: http://magazin.aktualne.cz/vznika-seniorsky-divadelni-soubor-bori-myty-oduchodcich/r~9712c196f0a011e3be660025900fea04/ [cit. 2015-05-27]. 72 Divadelní spolek Proměna [online]. Dostupné z: http://divadlopromena.cz/pages/divadlopromena.php [cit. 2015-05-27]. 73 Fresh senior festival se blíží. SENSEN [online]. Dostupné z: http://www.sensen.cz/aktuality/2015/fresh-senior-festival-se-blizi/ [cit. 2015-05-27]. 74 STUDENÁ, Jaroslava. Seniorská píseň 2013 (České Budějovice). Svaz důchodců České republiky, z.s. [online]. Dostupné z: http://www.sdcr.cz/clanky/jihocesky-kraj/senpis13.html [cit. 2015-05-27]. 75 Elpida zve na multižánrový mezigenerační festival. Pomoc na dvanáctce [online]. 2013 Dostupné z: http://p12.helpnet.cz/aktualne/elpida-zve-na-multizanrovy-mezigeneracni-festival [cit. 2015-05-27]. 76 Domov důchodců Libochovice: Hudební slavnosti. CSP Litoměřice [online]. Dostupné z: http://www.csplitomerice.cz/ddlibochovice/libochovice_2014_21.html [cit. 2015-05-27]. 77 STROTZER, Milan. 11. Národní přehlídka seniorského divadla v Miletíně 2014. NIPOS [online]. 2014. Dostupné z: http://www.nipos-mk.cz/?p=24187 [cit. 2015-05-27]. 78 NIPOS: Národní informační a poradenské středisko pro kutluru [online]. Dostupné z: http://www.nipos-mk.cz/?page_id=1921 [cit. 2015-06-15]. 70
21
spolupracuje se spolky, občanskými sdruženími, kulturními zařízeními, školami a školskými zařízeními. Hudebně-vzdělávací programy zaměřené na požadavky a potřeby seniorů stále postrádají své pevné místo na území České republiky. Takové programy mohou vznikat pod komunitními centry, centry sociální pomoci, domovy důchodců, domovy s pečovatelskou
službou,
seniorskými
kluby,
v nemocnicích
či pod vzdělávacími kulturními centry a středisky volného času. K realizaci programů je potřeba odborníků, kteří zaučí budoucího lektora z řad seniorů. Avšak kde takové odborníky hledat? V současnosti univerzity nenabízejí studijní obor, který by vzdělával budoucí hudebníky, sociology či pečovatele pro práci se starými lidmi ve smyslu tvorby hudebně zaměřených vzdělávacích programů. Nejvíce jsou v této oblasti v současné době vzděláváni pečovatelé, hudební pedagogové a muzikoterapeuti, nejlépe si budou stát lektoři, kteří mají tyto obory aspoň částečně v kombinaci.
22
2
PŘEKLAD KNIHY – 1. část
23
Theo Hartogh Hans Hermann Wickel
Muzicírování ve stáří Oblasti a metody práce
Mainz· London · Berlin · Madrid · New York · Paris · Prague · Tokyo · Toronto
24
Studijní materiál
Našim rodičům
1. vydání 2008 Objednací číslo: ED 8733
2008 Schott Music GmbH & Co. KG, Mainz Lektorovala: Sabine Bayerl Fotografie na přebalu knihy: Somos/Veer, www.schott-music.com Vytištěno v Německu · BSS 52535 ISBN 987-3-79578733-2 25
Getty Images International Ltd.
Obsah Úvod ........................................ ......................... ............. ..........
30
Senioři v dnešní době ................................. ......................
33
1.
1.1 Demografické tendence ...................... ...................................... 33 1.2 Stáří jako výzva ke vzdělávání ............................... ..................... 35 1.3 Hudebníkem ve stáří .................................... .................... ........ 37
2.
Hudba ve stáří ........................................... .................. ....
40
2.1 Hudba jako pramen ve stáří ............................. ....................... ... 40 2.2 Hudba pro mladé – hudba pro staré? ....................... ...................... 41 2.3 Hudební geragogika a hudební pedagogika ............................ ......... 42 2.4 Hudba a hudebnost ...................... ............ ............................ ... 45 2.5 Účinky hudby ...................................... ......................... ........ 48 2.6 Význam hudby pro seniory ..................................... ................... 51
3.
Principy a stanoviska hudební geragogiky ................ .....
53
5.1 Požadavek na holistické pojetí člověka ..................................... .... 54 5.2 Přiměřená úroveň požadavků ................... .......................... ........ 54 5.3 Zaměření na biografii a život člověka ........................................... 56 5.4 Zaměření na kompetence ........................... ............................... 59 5.5 Zaměření na dialog ............................. .................................... 60 5.6 Zaměření na validitu ............................ ................................... 61 5.7 Směřování k vytváření mezigeneračních vztahů ........................... .... 61 5.8 Kulturní orientace ..................... ............................................. 64
26
4.
Hudba v oblasti zdraví, nemoci a krizových situací .......
66
4.1 Hudba a zdraví ......................................... ............................ . 66 4.2 Hudba a demence ............................. ...................................... 68 4.2.1
Popis nemoci .................................................. ............ 68
4.2.2
Emocionální funkce hudby ..................................... ........ 70
4.2.3
Identifikační funkce hudby ........................... .................. 72
4.2.4
Relaxační funkce hudby ............................................ ..... 73
4.2.5
Sociální a ulehčující funkce hudby ................. ................... 74
4.2.6
Aspekty prevence ........................................................ 75
4.3 Role hudby v životních a každodenních krizích člověka ...................... 76 4.4 Hudba v konečné fázi života ................................. ..................... 77
5.
Instituce ...................... ............................. ................. .......
79
5.1 Stacionární a častečně stacionární zařízení ................................ ...... 80 5.2 Mobilní nabídky ............................................... ..................... 81 5.3 Shromáždění na úrovni obcí či farností .......................................... 82 5.4 Orchestry, sbory, soubory a kapely seniorů ......................... ............ 83 5.5 Hudební školy .......................................... .............................. 87 5.6 Lidové univerzity .................................... ............................... 90 5.7 Zemské hudební akademie ..................................... ................... 90 5.8 Akademie pro seniory .......... ................................. ................... 91 5.9 Vysoké školy ............................................ ............... ............. 92 Překlad knihy končí pátou kapitolou, nadále je připojen seznam literatury a část seznamu obrazových příloh. Samotná kniha obsahuje další tři kapitoly, výhled do budoucna, přílohu a Wiesbadenské prohlášení Německé hudební rady. S názvy dalších kapitol se můžete seznámit níže.
27
6. Provozování hudby v zařízeních pro seniory a domovech s pečovatelskou službou 6.1 Zpěv 6.2 Psaní písňových textů 6.3 Doprovody písní 6.4 Improvizace a vyjádření hudebních myšlenek 6.5 Společné hraní 6.6 Poslech hudby 6.7 Tematicky zaměřené hudební programy 6.8 Hudební výchova a dějiny hudby 6.9 Výroba vlastních hudebních nástrojů
7.
Hudba a pohyb
7.1 Pohyb ve stáří 7.2 Prevence a rehabilitace motoriky 7.3 Tance 7.3.1
Formy a funkce tance
7.3.2
Metodické úvahy k tanci
7.4 Pohybová improvizace a pohybové písně 7.5 Životopisné aspekty
8.
Výuka hudební výchovy ve stáří
8.1 Učení se ve stáří se vztahem k hudbě 8.2 Hudební vzdělávání ve stáří 8.3 Instrumentální a vokální výuka 8.3.1
Výuka hry na hudební nástroj
8.3.2
Požadavky na učitele výuky hry na hudební nástroj
8.3.3
Výuka zpěvu
8.3.4
Instrumentální a vokální geragogika vs. instrumentální a vokální pedagogika
8.3.5
Volba hudebního nástroje a repertoár
28
Výhled do budoucna Příloha Wiesbadenské prohlášení Německé hudební rady Seznam literatury ............................... ............................... ................97 Seznam obrazových příloh .............................. ............................. ......111
29
Úvod Hudba hraje pro mnoho lidí v jejich životě zvláštní roli, neboť pro ně má velký význam a vyvolává mnoho pocitů; hudební aktivity je možno uskutečnit mnoha různými způsoby – od poslechu přes zpěv a hru na nástroj, až po pohyb s hudbou. Zatímco v dětství a mládí se hudebnímu vzdělávání dostává značné pozornosti, s přibývajícím věkem hráčů a posluchačů se tento zájem v oblasti hudebně-vědecké a hudebně-pedagogické vytrácí. V probíhajících diskuzích o stáří se řeší, zda právě hudba může poskytnout odpověď na otázku ohledně podmínek k lepší životní spokojenosti a kvalitě života. Stále více studií dokazuje, že hudební aktivity vytvářejí a podporují sociální kontakty, pomáhají zvládat životní problémy a nacházet smysl života. Životní spokojenost a kvalita života jsou závislé nejen na fyzickém a psychickém stavu jedince, ale i na aspektech jako je zdravotní péče, bydlení, nabídka kulturních programů a sociální síti v oblasti bydliště. Poslech hudby a aktivní hraní představují možnosti, jež mohou u každého přispívat k vysoké úrovni životní spokojenosti. Schopnost učit se hrát na hudební nástroj a duševně se zabývat hudbou zůstává v zásadě zachována až do vysokého věku. S aktivním hraním můžeme v zásadě začít kdykoliv v průběhu našeho života a nebo se k němu znovu navrátit například po pracovní či rodinné životní fázi. Navíc: emoce nestárnou, hudbu si může člověk užívat a těšit se z ní v každém věku.
Vzhledem
k demografickému
hudební pedagogika
spolu
s
vývoji
a
hudebními
významu spolky
hudby před
ve
novými
stáří
stojí
výzvami.
Když porovnáme dnešní a dřívější situaci, starší lidé se dnes více aktivně účastní hudebního života a více jich dnes vstupuje do církevních sborů či hudebních a pěveckých spolků než mladších lidí. Starší milovníci hudby, kteří se dříve hudbě vůbec nevěnovali nebo s hudbou přestali, si zkouší najít k hudbě cestu zpět, ať už prostřednictvím hudebních škol, lidových univerzit, pěveckých sborů, hudebních kroužků nebo amatérských orchestrů. Hudební činnosti nejsou pro hudební zájemce realizovány pouze na půdě hudebních institucí, ale také v sociálních a pečovatelských zařízeních, neboť ne všichni zájemci jsou dostatečně mobilní, aby se podíleli na aktivitách mimo svůj domov. Začínají se vytvářet cíleně zaměřené programy pro všechny typy starých lidí, neboť např. potřeby velmi starých 30
a postižených lidí či lidí závislých na péči nejsou dostatečně uspokojovány, tito lidé často postrádají možnost účasti na kulturním dění. Mezi starými lidmi se neustále zvyšuje počet těch, kteří milují hudbu. Proto je logické, že je nutné podporovat společenské aktivity v oblasti hudebního vzdělávání starých lidí. Německá hudební rada79 se v roce 2007 na kongresu „Nikdy není pozdě – muzicírování 50+“ věnovala tématu „Muzicírování ve stáří“80. Téma pojala z různých perspektiv a soustředila se především na otázky související s hudebními aktivitami ve stáří. Ve Wiesbadenském prohlášení81 (viz příloha) přijatém na kongresu jsou vyzýváni činitelé, kteří rozhodují na spolkové, zemské a komunální úrovni, aby vyhledali a odstranili stávající bariéry, které mohou omezovat budoucí vzdělávání starých lidí v hudební oblasti a tím dali vědět o důležitých
zdrojích
společnosti
a
podporovali
je.
Seznam
požadavků,
které se vztahují k hudebním aktivitám provozovaných ve stáří, se zejména zaměřuje na hudební programy v oblastech vzdělávání, sociální práce, ošetřovatelství, rehabilitace a terapie, kvalifikované vzdělávání a další vzdělávání pracovníků, kteří mohou využívat hudbu při práci se seniory; další důležitou oblastí jsou mezigenerační hudební aktivity. Tyto hudební činnosti ve stáří nejsou v žádném případě primárně terapeutického rázu – stárnutí a stáří nevyžadují ani léčbu, ani uzdravení –, ale je na ně nahlíženo z perspektivy vzdělávání a právě tím se zabývá disciplína s názvem hudební geragogika. S ohledem na tuto vzdělávací perspektivu poskytuje tato kniha přehled teoretických, praktických a institucionálních aspektů hudebních aktivit ve vyšším věku života a představuje příklady projektů z oblasti hudební geragogiky. Spektrum témat sahá od náročných hudebních aktivit pro amatéry, hry na nástroj pro seniory, jež jsou v dobrém tělesném, duševním i smyslovém rozpoložení, až po elementární skupinové hudební činnosti, které jsou realizovány v zařízeních pro seniory. Je třeba zodpovědět následující otázky: jaké faktory ovlivňují schopnost hudebního učení ve stáří, jaký význam má hudba pro staré lidi a jaké hudební aktivity je zajímají,
79
Deutscher Musikrat „Es ist nie zu spät – Musizieren 50+“; „Musizieren im Alter“ 81 Wiesbadener Erklärung 80
31
jak je možno hudbu ve stáří zprostředkovat a na jaké zvláštnosti podmíněné stářím je potřeba dbát při hudebním vyučování a hudebním učení, které instituce nabízejí hudební programy pro staré lidi a jaká je poptávka. Tyto zásadní otázky nelze zatím zcela zodpovědět, neboť výzkumy jednotlivých oblastí jsou ještě v plenkách. Aby byla témata pojednána komplexně, je třeba v posuzování těchto otázek brát v potaz vedle hudební pedagogiky také obory jako ošetřovatelství, sociální práce, sociologie, psychologie, rehabilitace a lékařství. V předkládané knize jsou zprostředkovány teoretické výsledky výzkumů tématu „Muzicírování ve stáří“ prováděných právě v rámci těchto disciplín a rozvíjeny základní
didaktické
principy,
které
vytvářejí
pomyslný
most
k praxi
a jsou užitečnými informacemi pro všechny, kteří mají zájem o provozování hudebních činností se starými lidmi nebo pro ně, ať už ve svém volném čase či z profesního hlediska. Poděkování patří nakladatelství Schott, které přijalo toto společenské a hudebněpedagogické téma za své a publikaci zařadilo do svého programu. Po přečtení této knihy má čtenář možnost, díky uvedené literatuře, která se vztahuje k tématu „Muzicírování ve stáří“, prohloubit si informace o speciálních tematických oblastech (www.musicacademyforgenerations.org; www.musikgeragogik.de).
Theo Hartogh a Hans Hermann Wickel prosinec 2007
32
1. Senioři v dnešní době Stáří a stárnutí patří mezi mnohovrstevnaté fenomény, na které vědní disciplíny jako biologie, lékařství, psychologie, sociologie či uměnověda nahlížejí vždy z různých
úhlů
pohledu.
Pojmem
stáří
může
být
označován
kalendářní
či chronologický věk člověka, zároveň však také společenský status či role člověku přiřazená. Také v minulosti podléhalo chápání stáří změnám vždy v závislosti na epoše a kultuře. Na jedné straně jsou mezi námi moudří senioři, jejichž vědění a životní zkušenost je pro další existenci naší kultury životně důležitá; na straně druhé jsou zde staří lidé odsunutí na okraj, kteří se jeví jako příjemci sociálních a pečovatelských služeb, jsou svou existencí pro nás spíše přebyteční a obtěžující. Například v podmínkách aténské demokracie šel přechod do důchodového věku ruku v ruce se zbavením politické svéprávnosti, sociálním opovržením, chudobou a plnou závislostí na dětech (srov. Hermann-Otto 2004, s. 8).
1.1
Demografické tendence
Fenomény stáří a stárnutí jsou nyní na vrcholu pomyslné pyramidy společenských témat: demografická proměna a mezigenerační rovnost patří mezi klíčová slova sociální politiky, která nás v mnoha životních oblastech vyzývají ke změně způsobu našeho myšlení a k navození nových myšlenek. Již v dnešní době žije více lidí v důchodovém věku, než lidí mladších 20 let. V roce 2000 byl podíl lidí ve věku nad 60 let přibližně 21 procent, v roce 2030 vzroste tento podíl pravděpodobně až na 35 procent. Podle předběžného odhadu bude v polovině tohoto století obyvatelstvo nad 80 let věku života obzvláště silně zastoupeno, ze současného počtu čtyř miliónů poroste až k hranici deseti miliónů. Zároveň se také snižuje celkový počet obyvatel, avšak zvyšuje se průměrná délka života jedince. V dohledné době nelze počítat s vymizením tohoto trendu a odborníci předpovídají, že se v roce 2060 bude průměrné očekávání dožití člověka pohybovat okolo 100 let. Pro mnoho zemí se pak rýsuje radikální demografická restrukturalizace a na tu bude muset
reagovat
sociální
politika:
v
Číně
chybí
25
milionů
míst
v domovech důchodců, a v této zemi bude žít v polovině tohoto století zhruba
33
400 milionů obyvatel ve věku nad 60 let, to by představovalo skoro čtvrtinu celkové populace světa ve třetím věku života (srov. Liang 2004, s. 92-93). Stále se zvyšující délka života člověka je často interpretována hororově, přičemž předkládaným scénářem bývá přestárlá společnost, která již nemůže být mladými lidmi tolerována a obstarávána. Spory o právo na náležitou zdravotní péči až do vysokého věku (jako je náhrada kyčelního kloubu) propukly v Německu před pár lety. Přitom nebylo uvažováno o tom, že se v tomto demografickém vývoji ukrývají také individuální šance a společenské potenciály, kterým se věnuje předložená publikace (z pohledu hudby). Trh se již delší dobu zaměřuje právě na tento fenomén – přibývající počet starých lidí. Společnosti vyrábějí karetní hry v XXL formátech, uživatelsky přívětivé mobilní telefony s velkými tlačítky, mluvící váhy či otvírák na konzervy s optimální silou otevírání – produkty pro důchodce jsou na vzestupu. Poptávka po těchto výrobcích a službách není pokrytá. Přibližná třetina výdajů na spotřebu spadá na populaci nad 60 let; vláda Dolního Saska spolu s mnoha partnery v tom viděla příležitost k založení iniciativy, která by měla urychlit vývoj a marketing „produktů mezigenerační spravedlnosti“ na trhu (Niedersächsisches Ministerium für Soziales, Frauen, Familie und Gesundheit 2007). Mezi důležité faktory demografického procesu změny patří omlazení účastníků skupiny ve třetím věku života, dřívější odchod ze zaměstnání, velký podíl žen, samotářský životní styl mnoha starších lidí, zvyšující se počet velmi starých lidí a stále
silnější
diverzifikace
stylů
života.
Tradiční
chápání
rolí
zaniká
(detradicionalizace) a vyvíjejí se nové životní styly. Henning Scherf, někdejší starosta Brém, také obyvatel dobře známého zařízení pro seniory v Německu, přišel se svým sloganem „Šedá je barevná“82. Pluralita jde ruku v ruce s nakupením nerovnosti: proti z části vysoké chudobě lidí staršího věku stojí obrovská nákupní síla právě této generace. Všichni občané Německa nad 65 let zastávají nákupní sílu kolem 293 miliard Eur ročně, což odpovídá téměř 20.000 Eur na osobu. Zprostředkovatelé služeb v oblasti cestovního ruchu poukazují na rostoucí základnu stálých zákazníků tvořenou konzumenty nad 50 let. Pro mnoho z nich by však zasloužená penze neměla být nečinným stavem, ale rozšiřováním kulturních obzorů:
82
„Grau ist bunt“
34
historické stavby, muzea, pomníky zasvěcené německé historii bývají stále silněji upřednostňovány staršími občany – trend, na který velmi úspěšně reaguje například Německá organizace na ochranu památek83 svými mnohočetnými nabídkami. Trvale roste
také
průměrný
věk
návštěvníků
koncertů
klasické
hudby.
Podobně je tomu také při koncertech kapel, jako jsou Rolling Stones, kde se dá říci, že kapela stárne se svými fanoušky, tak jako fanoušci stárnou s ní. „Mladí staří“ se dostávají i mezi mladistvé a mladší generaci dospělých: v módní reklamě pózují obnažené postarší dámy. Ve Švýcarsku byl v roce 2007 prvně udělen titul „Miss domova důchodců“ a na univerzitách vzrůstá počet studentů, kteří se ve své penzi zapsali do programu „Univerzita třetího věku“. Aktuální Shell studie o životním stylu mládeže spatřuje již zde první náznaky konfliktu, a to když se staří lidé stávají konkurencí a vyskytují se v oblastech práce, které byly dříve zastoupeny pouze mladými lidmi (srov. Picot & Willert 2007, s. 57).
1.2
Stáří jako výzva ke vzdělávání
Vědci rozlišují již dlouho seniory „mladé“ a seniory „staré“, popřípadě „přestárlé“ nebo také mluví o třetím či čtvrtém životním cyklu, aby mohli podrobněji sledovat stále se prodlužující postproduktivní životní fázi, která mezitím běžně zahrnuje několik desetiletí. Zatímco mladí senioři jsou zpravidla zdravou a finančně silnou spotřebitelskou skupinou, na kterou se orientuje trh právě s výrobky od mobilního telefonu pro seniory, až po nabídku cestování za kulturou, u hodně starých lidí se dostávají do popředí témata zaopatření a péče o tuto generaci. Tento čtvrtý věk začíná zhruba okolo 80. až 85. roku života a je to věk, kterého se dožívá zhruba polovina lidí, kteří dosáhli 50. až 60. roku (srov. Wurm & Tesch-Römer 2007, s. 3). V dnešní době jsou lidé nad 60 let podstatně aktivnější a podnikavější než dříve, a to vše díky dostatku volného času, financí a také díky lepšímu zdraví. Na způsob trávení tohoto volného času a na kvalitu života jsou kladeny vysoké požadavky. Tradiční posezení v kavárnách je stále více vytlačováno organizovanými vzdělávacími zájezdy, které odpovídají rostoucí úrovni vzdělání dnešních seniorů. Vedle aktivní dovolené a výjezdů do zahraničí patří tuzemské výlety k těm nejvíce poptávaným způsobům trávení dovolené, a to ne mezi lidmi stejné generace, ale právě 83
mezi
lidmi
stejně
aktivně
Deutsche Stiftung Denkmalschutz
35
naladěnými
–
ne
stejně
starými.
Mezigenerační témata mohou být v budoucnosti zásadní prostředek pro oboustranné porozumění a setkávání generací. Ty stojí v popředí politicko-sociálních problémů jako
jsou
mezigenerační
rovnost
a
stoupající
náklady ve
zdravotnictví.
Otázky sociálního zaopatření se stávají stále více neodkladnými. Změnu struktury společnosti je následně také potřeba chápat jako vzdělávací výzvu, neboť právě díky prodloužení života se člověku otevírá větší prostor pro vzdělávání, objevení či prohloubení koníčků a kulturních zájmů. Rozšiřující se vzdělávání spolu s pokrokem v terapii a rehabilitaci patřilo dle Komise německého spolkového sněmu pro demografickou proměnu v závislosti na průzkumu veřejného mínění84 v roce 1998 k těm nejdůležitějším předpokladům zdravého stáří, neboť právě vzdělání vykazuje salutogenetický (tedy zdraví podporující) efekt – takový byl výsledek příslušné studie (srov. Köster 2008, s. 34). Otázkou zůstává, zda dojde ke zvýšení poptávky po vzdělávání u starých lidí v závislosti na zvýšení jejich úrovně. Tento trend se nebude týkat pouze mladších seniorů, ale rovněž i přibývajícího počtu lidí ve vysokém věku, kteří žijí v domovech důchodců či v domovech s pečovatelskou službou. Neboť psychické a fyzické ztráty ve vyšším věku nemusí nevyhnutelně znamenat konec zájmu o vzdělávání. Zbývá si položit otázku, do jaké míry je 70letý člověk starý, jelikož očekávaná průměrná délka života může dosáhnout až 100 let. A ten, kdo je zařazen dle společenských kritérií do kategorie „starý“, se tak ještě dlouho cítit
nemusí.
To,
zda
se
někdo
cítí
dobře,
nemusí
striktně
záviset
jen na jeho objektivní životní situaci, ale mnohem silněji na jeho osobním pohledu na život. Často lze pozorovat velkou životní spokojenost právě v okamžiku, kdy dojde ke zhoršení životních podmínek zvenčí. Na druhé straně mohou předčasný odchod do penze, nemoc, osamocení a ztráta vést k tomu, že se člověk cítí stár již v 50 letech. Osobní pohled na období stáří, „naplněné stáří“, nemusí jít ruku v ruce se společenskými normami, které se orientují na dřívější odchod do penze, ztrátu zaměstnání a další kritéria. Začátek stáří se dá všeobecně stanovit jen
velmi
obtížně:
je
tedy
nabídka
hudebního
kurzu
s
názvem
„Zpívání od 50 nahoru“ zaměřena na staré lidi? Bude vůbec někdo, kdo právě dosáhl 50. roku a cítí se stále fit, tento kurz navštěvovat? Nestane se člověk právě díky
84
Enquete-Komission Demographischer Wandel des Deutschen Bundestages
36
těmto k věku vztaženým aktivitám starý? Nebo bude člověk považován za mladého, protože je pro společnost pořád přínosem? Odpovědi na tyto otázky silně závisejí na společenském úhlu pohledu na stáří. V 5. zprávě spolkové vlády o stáří85 požadují experti (BMFSFJ86 2005a), aby nebylo na staré lidi nahlíženo pouze jako na zatěžující faktor sociálního systému, ale naopak jako na experty své tohoto požadavku
profese,
představuje
S ohledem na občanskou
služeb
a
kultury.
pracovně-politická
angažovanost
je
zde
Bezprostřední
realizaci
Iniciativa
50+.
představen
šestitýdenní
„Koncept kurzu pro vzdělávání seniorů v lektory“87 (BMFSFJ, 2006), který vede starší spoluobčany k dobrovolnému občanskému závazku se ve své skupině dále vzdělávat, a to skrz zodpovědnou roli jednoho z členů, který se stává lídrem. Výslovně se zde vedle politiky, církve, sportu a dalších činností hovoří také o hudbě. Je to již dávno, co jsme se v oblasti výzkumu stáří rozloučili s tradičním obrazem starého člověka, který se orientoval na to, co již starý člověk nedokáže a do jaké míry strádá fyzickými a psychickými obtížemi. V posledních desetiletích se dostala do popředí témata zabývající se kompetencemi a možnostmi využítí zdrojů ve smyslu pozitivní kapacity starých lidí. Tuto změnu směru myšlení dokládají novější teorie stáří: označení jako „Teorie aktivity“, „Kompetenční teorie“ či „Úspěšné stárnutí“ (Baltes & Baltes 1989) přinášejí do této oblasti nový úhled pohledu. Především v hudební oblasti lze tento pohled na stáří podložit četnými příklady.
1.3
Hudebníkem ve stáří
Životopisy mnohých hudebníků ukazují, že umělecký život může být celá desetiletí velmi úspěšný a naplňující. Platí to nejen u hvězd ve svém oboru jako je např. více než šedesátiletý Mick Jagger a Keith Richards z Rolling Stones (oba ročník 1943) nebo Johannes Heesters, který již přes 100 let stále obšťastňuje své publikum. Johann Sebastian Bach (1685-1750) komponoval před svou smrtí, i přes své těžké zdravotní obtíže, Umění fugy a dokončil Mši h-moll, Heinrich Schütz 85
5. Altenbericht der Bundesregierung Zkratka BMFSJ „Bundesministerium für Familie, Senioren, Frauen und Jugend“ se dá do češtiny přeložit jako „Spolkové ministerstvo pro rodinu, seniory, ženy a mládež“. 87 „Kurskonzept zur Weiterbildung Älterer zu SeniorTrainerInnen“ 86
37
(1582-1672) napsal známý Magnificat v roce 1671 ve věku 86 let. Je přírodní zákonitostí, že s přibývajícím věkem člověka odchází jeho fyzická kondice, avšak nemusí tomu tak být i pro kondici duševní. Tak poznamenává i Karl Grebe (1996, s. 103), životopisec Antona Brucknera (1824-1896), který při kompozici Adagia, jež je součástí neukončené 9. symfonie, byl již vetchý starý muž. „Tehdy se Bruckner nacházel ve stavu, kdy symptomy nemoci přesahovaly únosnou míru a nebyl daleko od rozpadu své osobnosti. […] V okamžiku, kdy svět i lékaři zpozorovali znaky dezorientace a selhání, pracoval právě on s nedotčeným hudebním vědomím na své Deváté“; Günter Wand (1912-2002) dirigoval symfonie tohoto mistra jako stařičký muž a přispěl tak významně k proslavení jeho děl. Camille Saint-Saëns (1835-1921) složil již ve svém mládí velmi úspěšná díla jako Symfonii Es dur nebo známé Vánoční oratorium. Jeho tvůrčí síla mu zůstala dlouho, ještě v 85 letech zkomponoval své působivé sonáty pro hoboj a klarinet. U některých skladatelů se rozvíjí kreativita až v pokročilém věku, kdy s sebou již nenese břemeno dalších pracovních povinností: Leoš Janáček (1854-1928) se mohl zcela věnovat svému komponování až po odchodu do penze z profese hudebního pedagoga. Právě v posledním desetiletí života vznikla většina jeho mistrovských děl. Ze současných skladatelů můžeme zmínit Hanse Wernera Henze (*1926), který byl schopen v roce 2007 vytvořit, i navzdoru těžké nemoci, svou 14. operu Phaedra, ačkoliv signalizoval již po svém 13. hudebním dramatu, že je jeho posledním. Existují také ovšem zprávy o úbytku duševních sil člověka. Joseph Haydn (1732-1809) si ve stáří stěžoval na velkou námahu při komponování, stále slabší paměť a obtížnost nacházet nová hudební témata. Současně přiznal, v jednom ze svých dopisů, že „může v tomto krásném umění ještě stále mnoho vykonat“. Navzdory svým častým ztrátám paměti a zdravotním problémům napsal své pozdní smyčcové kvartety. Jeho světově oslavované oratorium s názvem Čtvero ročních období patří dnes ke stálému sborovému repertoáru. Nejen skladatelé, ale také interpreti jsou schopni výjimečných hudebních výkonů ve vysokém věku. Mnohým stále zní v uších Son-hudba kubánských hudebníků z Buena Vista Social Clubu88, kteří na konci 90. let dobyli svou svěží hudbou koncertní sály po celém světě a přivedli ke kubánské hudbě mnoho nových fanoušků;
88
Buena Vista Social Club
38
zpěvák a kytarista Compay Segundo stál na pódiu ve svých 90 letech – navzdory celoživotní
závislosti
na
kouření.
Kreativitu
ve
zralém
věku
dokazuje
i Ornette Coleman (*1930), jeden z pionýrů stylu freejazz, kterému se daří hudebně se neopakovat a neustále tvořit něco nového. Albert Schweitzer (1875-1965) hrál svůj poslední varhanní koncert v roce 1954 v Lipsku jako 79letý po životě plném strádání. V posledním roce života, ve svých 90 letech, dokončil kritické vydání preludií a fug J. S. Bacha. Pro hráče na hudební nástroje znamená postižení jemné motoriky zpravidla ukončení koncertní kariéry. Pianista Artur Rubinstein si ale našel cestu, jak koncertovat i ve vysokém věku a bránit se tak slabostem, které vznikly v důsledku stáří. V jednom rozhovoru prozradil svou strategii: omezil rozsah svého repertoáru a hrál méně kusů, které poté ale o to více cvičil. A před rychle hranými pasážemi zařadil jemné ritardando, tím dané místo lehce zabrzdil, aby následná část skladby působila rychleji. S výčtem hráčů či skladatelů v pokročilém věku, kteří stále dosahovali vynikajících výkonů, bychom mohli nadále pokračovat. Existuje nespočet příkladů kreativity a neutuchající radosti z hraní, které dokazují, že vysoký věk nemusí znamenat konec hudební aktivity. Tento intenzivní a potěšující hudební zážitek nemusí být však vyhrazený pouze profesionálním hudebníkům. Každý člověk v jakémkoli věku může tento pocit štěstí zažít, když se otevře světu hudby a věnuje mu svou pozornost.
39
2. Hudba ve stáří Často citovaným bývá výrok Friedricha Nietzscheho: „Bez hudby by byl život pouhým omylem.“ Aktuální statistiky potvrzují intenzivní potřebu hudby: pro minimálně 80% dospělých Němců je poslech hudby nejoblíbenější činností ve volném čase; ale pouze 8% hudbu samo provozuje (srov. Konrad-AdenauerStiftung 2004, s. 3). Hudba provází každého člověka zvlášť na cestě životem nejen v současnosti a lze ji sledovat v dějinách lidstva. Dosud není antropologům známa žádná kultura bez známek hudby. Hudba se tedy jeví jako antropologická konstanta, která je podstatou lidskosti.
2.1 Hudba jako pramen ve stáří Velkému významu hudby odpovídá také výuka hudební výchovy na školách, kde se vyučují nejen hudební vědomosti, ale dochází k podněcování hudebního myšlení a k předávání hudebně-praktických dovedností. Hudební školy a spolky se věnují vokálnímu a instrumentálnímu vzdělávání mladých lidí a vedou je ke společnému muzicírování v rámci komunity. Vzhledem k nedostatku odborných učitelů hudebních předmětů na mnohých školách dochází k tomu, že se význam hudby v životě člověka, přinejmenším z perspektivy vzdělávací politiky, stále ještě přiměřeně nedoceňuje. V posledních letech se dostaly estetické obory do pozadí, neboť jsme se více přikláněli k oblastem jako informatika a přírodní vědy, které pro nás byly důležité a nutné. Existují dostatečné důkazy o vlivu hudební výchovy na proces utváření osobnosti člověka. Zmíněna může být longitudinální studie Hanse Günthera Bastiana (2000), který zkoumal působení hudebního vyučování na sociální a inteligenční chování žáků ZŠ. Škola je místem, kde jsou děti obohacovány. Absence hudební výchovy má tudíž fatální následky pro adolescenty, kteří ve svém volném čase nenavštěvují ani výuku hry na hudební nástroj, ani nezpívají ve sboru nebo se nepodílejí na žádné jiné hudební aktivitě. Těm pak zůstává uzavřena podstatná součást naší kultury. Ze vzdělávací perspektivy je neodpustitelné, že jsou mladí lidé redukováni na pouhé hudební konzumenty. Dnešní děti jsou budoucími seniory zítřka. Pokud jim nebude umožněno aktivního střetávání s hudbou v době jejich
40
mládí, budou ve stáří postrádat smysluplnou, život obohacující činnost a odrazí se to tak, že jim budou chybět odpovídající životní zkušenosti a kompetence.
2.2
Hudba pro mladé – hudba pro staré?
Neexistují zřetelné hranice mezi hudebními nabídkami určenými pro starší, staré a velmi staré lidi, stejně tak málo hudebních děl určených speciálně mladým či starým lidem. Poslouchají výhradně děti a nejmladší generace skladby jako Péťa a vlk Sergeje
Prokofjeva
či
Průvodce
mladého
člověka
orchestrem
od Benjamina Brittena nebo písně Detlefa Jöckera? Při společném muzicírování prarodičů s vnoučaty dochází ke spojení bez ohledu na hudební styl. Při bližším pozorování se ale také vyskytují rozdíly v emocionálním a kognitivním zpracování hudby. Vnímání hudby ve vyšším věku je postihováno úbytkem mentálních schopností a zpomalením kognitivních procesů. Tyto změny nesmí být však všeobecně interpretovány jako snížení kvality, neboť případné ztráty zapříčiněné stářím mohou být kompenzovány právě dosaženou zralostí, zkušeností a znalostmi.
Relaxace hudbou
41
Velmi důležitým dostupným zdrojem hudby až do vysokého věku je zpěv. Staří lidé, především dnešní kategorie 80+, rádi zpívají zpravidla lidové písně, které zpívali jako děti a mladiství v kruhu svých rodin, ve škole nebo ve svém volném čase. Není divu, že zpěv patří k jejich preferovaným hudebním aktivitám. Mnoho starých lidí se chce ale stále učit něco nového – odpoledne zpívají lidové písně a šlágry, blíže k večeru pak podnikají návštěvy oper a koncertů a další den zpívají s pravnoučaty současné písně. Pluralita v životě starých lidí (srov. kapitola 1.1) se neodráží pouze v oblasti hudebních aktivit.
2.3
Hudební geragogika a hudební pedagogika
Poznávat stále nové, navazovat na dřívější aktivity – tím vším může starší člověk začít. Může se obrátit i na profesionální pomoc a pod vedením si osvojit, rozvíjet nové schopnosti. Toto pojetí je cílem geragogiky, což je vědní disciplína, zabývající se metodami a obsahem učení ve stáří. Hudební geragogikou můžeme ovšem označit i disciplínu, jež se věnuje podpoře a osvojení si hudebních kompetencí. Mnohdy tento pojem označuje i médium, hudbu či odnož geragogiky, která se zabývá učením a vzděláváním. Obsahově v ní jde o zprostředkování a osvojení si hudebních schopností a o využívání pozitivních účinků hudby na jedince. Dosavadní praktické zkušenosti v oblasti hudební geragogiky (srov. kapitola 6) dokazují, že hudební činnosti mohou zvyšovat životní spokojenost. Mnoho diskuzí a rozhovorů potvrzuje, že s pomocí hudby mohou být lépe zvládány a překonávány životní krize (srov. Hartogh, 2005, s. 176-177; Wickel 2001b; Wucher 1999, s. 14). A při provozování hudby hrají velkou roli sociální aspekty, protože společné hudební zážitky mohou ovlivňovat mezilidské vtahy v každodenním životě. Hudba vůbec rozšiřuje schopnost komunikace a vyjadřování a tím působí proti sociální izolaci. Při skupinové hudební aktivitě v sociálním zařízení může být výrazně odbourávána sociální izolace, například tím, že každý člen naučí souseda svou oblíbenou píseň. Role geragoga se neomezuje pouze na výuku a zprostředkování hudebních poznatků. V první řadě jde daleko více o uspořádání hudebních zkušeností, které jsou pevně ukotveny v životě zúčastněného. Každý účastník se orientuje na svou individuální životní cestu, aby zaktivizoval své dosavadní hudební zkušenosti – nemusí zůstat u elementárního. Toto porozumění vyžaduje po hudebních geragozích nejen oborové hudební znalosti a znalosti metod, ale především osobní kompetence, 42
aby mohli rozpoznat individuální potřeby a zájmy. Základem je vlastní stanovisko, postoj vůči všem zúčastněným, které se vyznačuje tolerancí, respektem a autentičností. Také při poruchách, nemocech a postižení by měl být zastáván tolerantní a plně respektující postoj k člověku tak, aby byl brán jako svébytná osobnost (srov. kapitola 3). Nic není geragogickému přístupu více škodlivější než pouhé zaměření na hudební výkon, které ztrácí zájem o hudebníka samotného; starý člověk se nemusí pro nic kvalifikovat, respektive nemusí naplňovat žádné vzdělávací standardy. Tato zásada platí pro pedagogy hry na hudební nástroj, kteří pracují se seniory orientovanými na výkon stejně jako pro vedoucí tanečního kroužku pro seniory, kteří musí dbát na fyzická a psychická omezení svých klientů. Spektrum hudebních aktivit ve stáří je velké a tím i rozmanitost povolání a vzdělání těch, kteří koncipují a realizují své specializované hudební programy pro starší lidi: církevní hudebníci, učitelé hudební výchovy, učitelé hry na hudební nástroj, učitelé zpěvu, ergoterapeuti, pečovatelé, sociální pedagogové, muzikoterapeuti a také dobrovolníci, kteří se hudebně věnují starým lidem a naplňují nejrůznější cíle (srov. kapitola 6; Wickel & Hartogh, 2005).
Čím se liší hudební geragogika od hudební pedagogiky dětí a mladistvých? Pro mladého člověka je hudba částí jeho rozvoje. S hudbou se setkává nejen v médiích, ale aktivně také na hodinách hudební výchovy ve škole; nemůže jí uniknout. Ale starší člověk ano. Je myslitelné žít ve stáří téměř bez hudby, kdy již není televize ani rádio a byt již nelze opustit. Nicméně nuceně nebo dobrovolně prováděné hudební zkušenosti z minulých let se nevytrácí, ale velmi podstatně utváří aktuální cítění jedince. Při silné demenci patří hudební dojmy z mládí k posledním vzpomínkám, které vyblednou. Ve škole získává mladý člověk hudební kompetence a vědomosti o hudbě, které jsou dané rámcovými vzdělávacími programy a učebními plány. Naproti tomu má starý člověk právo a privilegium se hudbou zabývat podle svých vlastních představ – nebo se jí naopak vůbec nezabývat. Pojem „hudební výchova starých“89 – je v každém ohledu zastaralý, mnohem více se jedná o samourčení si směru hudebněvzdělávací cesty ve stáří. Místo nějakých vzdělávacích osnov jsou mnohem 89
„musikalische Altenerziehung“
43
důležitější potřeby a zájmy jednotlivců, které jsou směrodatné při vytváření hudebních nabídek. Pokud jde o stanovení pojmu, pak hudební vzdělání či s hudbou spojené vzdělávání neznamená v žádném případě omezení se na návštěvy koncertů vážné hudby či docházení do hodin hry na hudební nástroj, nýbrž jde i o poslech a provozování hudby lehčích žánrů. Hudební vzdělání potom znamená – jak již bylo řečeno – v první řadě nejen ponětí o hudbě, nýbrž schopnost se aktivně hudebně vyjadřovat: hudebně-teoretické a hudebně-historické znalosti představují pouhou část hudebního vzdělání. Přiměřený přístup k estetickému vzdělání není jen abstraktním výkladem v předmětu hudba či umění, ale především prožitkem. Pokud si někdo neumí vychutnat hudbu, nebude pro něj nic znamenat a nepodnítí ho k dalším činnostem. Hudební vzdělávání starých lidí nezaujímá pozici pouhého prostředku pro dosažení „vyššího vzdělání“, které se zaměřuje výlučně na vysokou hudební kulturu, ale směřuje k hudebnímu zážitku a pochopení hudby v tom nejširším slova smyslu, včetně hudby zábavní.
Legitimita hudební geragogiky vychází ze skutečnosti, že staří lidé potřebují jiné metodické přístupy k hudbě, než děti a mladiství. Bez ohledu na různé hudební preference a zájmové oblasti jsou to především aspekty jako nedostatek pohyblivosti nebo tělesné a duševní omezení, na které se musí brát ohled při plánování a realizaci hudebních činností – především při práci s velmi starými lidmi. Staří lidé samozřejmě působí ve společnosti spolu s mladými lidmi, a to např. ve sborech či amatérských orchestrech, aniž by jejich věk hrál jakoukoliv roli. Ale pro vedoucího takových ansámblů může být velkým přínosem, pokud něco ví o fungování hlasu člověka ve vyšším věku, o omezení jemné motoriky při hraní na nástroj nebo jednoduše o potřebě častějších přestávek. Člověk by se měl v každém případě vyhnout „zpedagogizování“ stáří, kdy jsou staří lidé tlačeni zpět do pozice žáků a kdy je omezováno jejich sebeurčení. Hudební geragogika se zabývá starým člověkem a jeho individuálním vztahem k hudbě; nesetkáváme se zde pouze s tématy, jako je potřeba péče o starého člověka, nemoc, postižení a jiné deficity, nýbrž s jeho osobními hudebními kompetencemi a zájmy. Z této perspektivy není provozování a poslech hudby pouhou zájmovou 44
terapií, ale samostatnou smysluplnou činností, která stejně tak zahrnuje právo na to, hudební činnost odmítnout. Sebeurčující vzdělávací a zkušenostní procesy nemohou být režírovány, avšak pouze zahájeny a vedeny, a tyto zásady musí být zohledněny stejně tak u lidí s demencí (s ohledem na jejich záměry a potřeby) (srov. kapitola 3.6 a 4.2). Nikdo nemůže být vzděláván, každý musí svou cestu najít sám – když je potřeba tak s podporou svého okolí. Tato vzdělávací opatření by měla mít charakter nabídky k získávání a podporování hudebních a s hudbou spojených kompetencí.
2.4
Hudba a hudebnost
Zvuky doprovázejí a hýbou naším životem po celý náš život: od prvních kopnutí v matčině děloze pod vlivem tělesných hluků matky až po smrtelné lože, na kterém se nám známé zvuky a hlasy daří ještě naposledy zachytit. Vnímáme-li zvuky jako hudbu, vnímáme jejich zvláštní intenzitu. Stálý vztah vzniká pak k naší oblíbené hudbě, jenž je téměř neschopný vymizení. Hudba se stává spolehlivým partnerem na cestě životem, ke kterému se člověk obrací také ve stáří – jednoduše jako pouhý posluchač nebo jako aktivní zpěvák a hudebník. „Velmi lehce a bez násilí otevírá hudba dveře do duše.“ Tato úžasná věta Sophie Scholls zachycuje v několika málo slovech to, co nás na hudbě udivuje: proniká do oblastí duše, o kterých se zdá, že jsou jinými cestami nedostupné. Victor Hugo, slavný francouzský spisovatel, popsal působení hudby těmito slovy: „Hudba vyjadřuje to, co již nemůže být řečeno a o čem je nemožné mlčet!“ Oba tyto citáty ukazují na dva znaky hudby: na jednu stranu má hudba moc ovlivnit naše nejniternější pocity, na stranu druhou nám může zase pomoci s jejich vyjádřením. Hudba jakožto znějící poezie není podřízena logickým zákonům a moci vyjádřit nevyslovitelné. Co je však přesně hudba? Zodpovědět tuto otázku zkoušelo již mnoho velkých myslitelů. Výsledek vedl často k působivým formulacím, žádné z nich se však ještě nepodařilo popsat a obsáhnout kompletní hudební bytí, zdá se, že pro to chybějí
slova.
Také
rozsáhlá
encyklopedie
Hudba
v dějinách
a současnosti90 před tímto úkolem kapituluje a dodává, že by mohla obsáhnout všeobecně platnou definici tohoto fenoménu s ohledem na komplexnost tohoto
90
Musik in Geschichte und Gegenwart
45
pojmu (srov. Hüschen 1989, s. 976). Encyklopedie Brockhaus definuje hudbu jako umění, které pracuje s tóny a spočívá v mezitónových vazbách, „tzn. následnou řadu nebo souzvuk vícero tónů“ (Brockhaus, 2006, s. 154). Bylo by možné nazývat hudbou, dle této definice, např. sólo na bicí nástroje v průběhu jazzového koncertu, při kterém přísně vzato vznikají pouze hluky bez rozpoznatelné výšky tónů jdoucí v určitém časovém pořadí? Nejobsáhleji chápe pojem hudba velká anglická Encyclopaedia Britannica (2002, s. 442), a to jako „the art concerned with combining vocal or instrumental sounds for beauty of form or emotional expression“, vedle formy zmiňuje tedy emocionální výraz a tím i pozvedává její subjektivní rovinu. Výstižná definice hudby by tudíž měla obsahovat také její odpovídající předmětné součásti, a to její strukturu, která se odráží v melodii, harmonii, rytmu a zvuku, tak jako její historii. V neposlední řadě také její subjektivní dimenzi, kterou je mnohem těžší vystihnout a popsat. Shrnující vysvětlení fenoménu hudba se proto nikdy nepodaří, můžeme se ale přiblížit odpovědí a stanovit definici z perspektivy toho, jenž ji zažívá: hudba je přesně to, co jako hudbu prožíváme – je to široká definice a dle pravidel logiky se v tomto případě jedná o tautologii: hudba se odůvodňuje sama sebou; rozhodující je slovo „my“. Žádný vnější činitel, kterým je např. učitel hudby, hudební vědec, grémium, učební plán, zdaleka tak ani stát nebo církev, nám nemůže předepsat, co máme rozumět pod tímto pojmem. Pouze my sami si stanovujeme, co je pro nás hudba. Nikdo nemůže a nesmí stanovit ostatním, co si pod pojmem hudba představit – dědeček poslouchající šlágry nemůže vnucovat svůj pohled na hudbu svému vnukovi poslouchajícímu hip hop, dcera poslouchající techno matce, která miluje vážnou hudbu. Hudba zahrnuje obrovské, stále se rozšiřující spektrum, které sahá od lidové písně k opeře, od šlágrů až po Rock ´n´ Roll, od jednohlasého gregoriánského chorálu až po opulentní orchestrální díla. Hudba je nabízena ve formě vokální a instrumentální, je zprostředkovávána sólisty nebo soubory, zaznívá doma, v koncertních sálech, divadlech či arénách, v chrámových budovách či na ulici … výčet by mohl pokračovat ještě na mnoha stranách. Rozhodující je, že existují lidé, pro které má jeden nebo více těchto hudebních směrů či specifické hudební dílo svůj význam, ať pro jejich všední život, duševní rovnováhu, zábavu, volný čas, nebo například pro jejich pocit štěstí, dobré a špatné vzpomínky, k představě či stimulaci. Jakmile dojde k přeměnění těchto zvuků ve význam (s přidáním emocí), pak mohou být chápány jako hudba. 46
Co se jeví ve vztahu k poslechu hudby jako snadné a pro každého přístupné, se stává podstatně komplikovanějším při jejím aktivním provozování. Zde narážíme často na bariéry, které pramení z názoru, že člověk by měl provádět hudbu pouze v případě, kdy se prokáže zvláštním nadáním. Malovat, proč ne? Sportovat, proč ne? Ale věnovat se hudbě? To člověk přece může jen tehdy, pokud je muzikální. Odkud ale přichází tato představa? Především: je samozřejmé, že se vyskytují lidé s vynikajícím hudebním nadáním, tvůrčím nebo interpretačním – tedy na straně skladatelů či na straně interpretů - ojediněle také ve formě extrémního dílčího nadání u duševně postižených jedinců. Ovšem populárněvědecké stati k dějinám hudby a přirozeně také hudební průmysl obklopují slavné hudebníky a skladatele jakousi aurou či mýtem, díky čemuž je vytrhují z normálního života. Snad nejvýraznějším příkladem je život a dílo Wolfganga Amadea Mozarta. Člověk vzhlíží k takovýmto hudebníkům jako k polobohům, kteří obdrželi své nadání od vyšší moci. Neuropsychologové ale pojem génius, který pochází z doby romantismu, již více neuznávají, ale raději mluví o těchto jedincích jako o expertech. Jisté avšak je, že géniové, např. Mozart, byli k hudbě optimálně vedeni již v raném dětství – většinou svými ctižádostivými rodiči – a posléze se jevili jako zázračné děti. Genialita tedy nepadá z nebe a podle poznatků psychologie učení může každý člověk rozvíjet svůj hudební talent v jakékoli životní fázi. Jelikož nedochází k definování hudby pouze na základě parametrů, jako jsou melodie, zvuk nebo rytmus, ale také skrz subjektivní pojetí hudby u každého jedince, neexistují proto žádná opodstatněná kritéria nehudebnosti. Pokud je dítě, které se při předzpívání ve škole před spolužáky z důvodu trémy netrefí do žádného tónu, označeno
za
nemuzikální,
může
mít
toto
hodnocení
vážné
následky.
Většinou se tento rozsudek jeví jako trn, který je v člověku zabodnutý celý život a má za následek negativní sebehodnocení: všechny následné hudební aktivity tak mohou selhat na jednou vyřčeném soudu, že je člověk nemuzikální. Takové hodnocení okrádají lidi každého věku o zkušenost věnovat se hudebním aktivitám s úspěchem a tudíž i s pocitem štěstí. Proto je vhodné vycházet z předpokladu, že každý člověk je svým způsobem muzikální, neboť se koneckonců
nechává
uchvátit
a
ovlivnit
všelijakými
formami
hudby.
Samotná námitka, že by mělo dojít k vyloučení sluchově postižených lidí či lidí zcela neslyšících, není na místě, neboť existuje dostatečné množství příkladů, že neslyšící mohou hudbu skutečně vnímat a užívat si ji. Částečně při vnímání hlubších tónů 47
či chvění, které je přenášeno dotykem. Rovněž nemusí být kritériem pro hudebnost schopnost číst a zapisovat noty. Když si člověk uvědomí, že například úspěšnému muzikantovi a skladateli Paulu McCartenymu dělalo právě toto velké problémy, přinejmenším za časů hudební skupiny Beatles. Také mnoho jazzových a popových hudebníků se vzdává notového zápisu a hraje zcela podle sluchu. Být muzikální tedy neznamená mít ojedinělé schopnosti a dovednosti, jako obzvláště dobře zpívat či virtuózně hrát na hudební nástroj, a už vůbec ne napsat na výbornou hudební testy, jež měří pouhou část hudebních kompetencí. Kvalita hudebnosti je určována pouze cestou hudebního prožitku každého člověka. Neexistují však normy pro přiměřený hudební prožitek, podobně jako nelze definovat nehudebnost. To znamená: nikdy není příliš pozdě, vydat se na cestu hudby, pokud člověk pociťuje i jen její základní potřebu. Chuť přichází s jídlem: mnoho lidí rozpozná své hudební schopnosti teprve, když se odhodlá vstoupit do sboru či po dlouhé době opět vybalit svůj hudební nástroj. Pro taková rozhodnutí jediným vodítkem je a zůstává vlastní motivace a chuť věnovat se hudbě.
2.5
Účinky hudby
Proč nás hudba fascinuje a dokáže poutat po celý život? V prvním svazku Harryho Pottera – jednoho večera na kouzelnické škole v Bradavicích moudrý profesor Brumbál hluboce pohnut se slzami v očích poznamenal (Rowling, 1998, s. 141): „Ano, hudba, […] větší kouzlo, než na jaké se kdo z nás zmůže.“91 Dle jeho názoru působení hudby značně převyšuje umění čarovat. Hudba je kouzlem, jejím trikům nikdy zcela neporozumíme, avšak je pocítíme. Hudba ovlivňuje naše chování, podléháme jejímu půvabu a pocitům, které nás ovládají. Komu není známá tato situace: sedíme na lavici v kostele, dobrý známý, milovaný příbuzný se žení, varhany mocně znějí, oči se náhle zalijí slzami, ostýchavě se odkloníme na stranu s nutkáním nalézt kapesník a neschopni se bránit tomuto silnému prožitku. Hudba dokáže navodit atmosféru či určitou náladu a to díky svému přímému přístupu k našemu emocionálnímu světu. Hudba se rozeznívá na letištích nebo v ordinacích u zubaře, aby potlačila strach, či zmírnila pooperační symptomy
91
ROWLING, J. Harry Potter a kámen mudrců. Překlad Vladimír Medek. Praha, 2000, s. 122.
48
jako bolest hlavy či nevolnost; v předvečer svátečních dní volíme hudbu relaxační, abychom se zbavili každodenního stresu, nebo naopak hudbu náladovou, která nás naladí na večírek. V restauraci hosty vtáhne hudba do atmosféry země, ze které pokrmy pocházejí a současně i vytváří pomyslnou akustickou stěnu mezi sousedními stoly, aby se hosté návzajem nerušili. V buticích hudba navozuje příjemné pocity, také může prodloužit čas strávený v obchodě a tím i šanci si ještě něco koupit. Ovšem sugestivní síla hudby se používá především v oblasti reklamy. Akustický design se již dávno rozvinul v důležitou oblast marketingu, kdy dochází
ke
spojení
konkrétních
produktů
s akustickými
vlastnostmi,
které podporují jejich následný prodej: dveře automobilu vyšší třídy by neměly znít plechově, naopak se musí zavírat s bohatým a plným zvukem, bramborový lupínek musí při zakousnutí chutně křupnout a pivo nesmí při čepování znít jako minerální voda. Avšak působení hudby bývá někdy také přeceňováno. Rok 2006, který byl „rokem Mozarta“, nám přinesl řadu nesrozumitelných studií o vlivu děl tohoto velkého skladatele na ryby, krávy a rostliny, které při odpovídajícímu hudebnímu ozvučení lépe prospívaly či vykazovaly vyšší výnosy. Úsměvné akustické pokusy na zvířatech a rostlinách nebývají nebezpečné, ovšem pseudovědecké teorie o působení hudby na člověka ano, pokud z jejich závěrů vycházíme při výchově a terapii. Zvláštní působení hudby je nezávislé na hudebních zájmech či předchozích zkušenostech posluchače a už vůbec ne působení farmakologické, které by se využívalo v lékařství. Hudební zážitek je vždy vysoce individuální záležitostí. Působení hudby nevyvěrá z jediného pramene, ale vychází z mnohovrstevnaté souhry vlivů prostředí, ať už jde o vlivy sociokulturní nebo hudebně-socializační, ze kterých vznikají hudební sympatie a antipatie. Důležitý je také situační kontext, kterým rozumíme aktuální podmínky, za kterých je hudba vnímána (srov. Hartogh 2002). Ty hrají velkou roli. Je rozdíl, zda člověk poslouchá hudbu ve studeném a neuklizeném pokoji za přítomnosti mnoha vedlejších ruchů, nebo v klidné, útulné a hřejivé atmosféře. Tato skutečnost má zásadní význam pro utváření hudebních programů pro starší lidi. Důležitým aspektem jsou přítomné osoby a jejich tělesný a duševní stav. Musí být zohledněny také faktory jako dostatečná velikost pokoje, intenzita světla, čerstvý vzduch a dobrá akustika.
49
Zprávy o působení hudby sahají hluboko do historie: už lékaři ve starověkém Egyptě spolupracovali
s hudebníky;
filozof
Anicius
Boethius
popsal
kolem
roku 500 po Kristu účinky ukolébavek na děti, a v 15. století pak hudební skladatel a teoretik Johannes Tinctoris sestavil seznam dvaceti účinků hudby, které jí byly připisovány.
V tomto
seznamu
jsou
uvedeny
nejen
aspekty
teologické,
ale i terapeutické, sociální či obecně obohacující život. Například, že hudba obveseluje lidi, zahání smutek, léčí necitelnost, odhání ďábla, obrací zlé síly, léčí nemoc, zmírňuje bídu, nabádá k boji či svádí k lásce. Působení hudby je fyziologicky doložitelné díky změnám, které nastávají v průběhu poslechu hudby a jejího provozování a dají se změřit s pomocí polygrafu, který funguje jako detektor lži. Ten dokáže změřit, jak se v těchto chvílích mění tělesné parametry. Taková a další vyšetření na vegetativně-fyziologické bázi, jež jsou realizována pomocí EKG, EEG, tomografie, vyšetření krve atd., monitorují krevní tlak, tepovou a dechovou frekvenci, spotřebu kyslíku, kožní odpor či hladinu hormonů. Údaje o změnách těchto parametrů při poslechu hudby ukazují, že člověk při poslechu něco zažívá, ale oč konkrétně jde, už neuvádějí. Prožitek techno hudby u starého člověka se tak může velmi lišit od pocitů, které prožívá člověk mladý, přestože se jedná o tutéž hudbu a pravděpodobně dochází k
identickým
fyziologickým změnám. Tepová frekvence se může zvýšit jak z nadšení, tak i z rozhořčení a následného odmítnutí. Avšak pro hudební pedagogiku a geragogiku přinášejí tato měření jen málo. Pro praktickou hudební činnost je smysluplnější věnovat pozornost vnějším znakům, které signalizují, zda použitá hudba má nějaký účinek. To se děje prostřednictvím pozorování zúčastněných osob a pocitu z jedinečné nálady celkové situace. Zejména motorické formy vyjádření dokládají, že hudba člověka dostává do zajetí svého kouzla: mimika a gestika člověka můžou signalizovat zanícení, oddanost i znechucení. Tělesné napětí a např. jeho pevnější postoj svědčí naopak o pozornosti, zájmu a zalíbení; pohyby hlavy, trupu a nohou dávají najevo nadšení. Společné tleskání či tančení vyjadřuje, že se hudba dostává do těla a do nohou. Zlepšeným krevním oběhem se mění barva tváře. Slzy a husí kůže jsou důsledky rozpaků, uchvácení či různých emocí. Ze zvýšené potřeby komunikace a náklonnosti k dalším účastníkům vyplývá, že pod vlivem hudby padají zábrany a dochází ke sblížení.
50
Autonomní nervový systém reaguje na podněty jako je hudba ve dvou protikladných úrovních: sympaticky a parasympaticky. Impulzy přicházejí z čelní mozkové kůry a limbického systému, který slouží jako řídící centrum autonomního nervového systému a ovládá citlivost celého těla. Když dojde k emocionálnímu vzrušení vlivem hudby, zvýší se například tepová frekvence a rozšíří se cévy kosterního svalstva a srdce. Naproti tomu se zúží kožní cévy a cévy trávicího traktu, dojde ke zvýšení pocení a vylučování hormonů, které se postarají o další zvýšení emocionálního vzrušení (srov. Rötter 2005, s. 271). Naopak parasympatické napětí navozuje stav uvolnění, kdy například klesá tepová frekvence a dochází ke zlepšení prokrvení střevní stěny a tím i k urychlení trávení. Manfred Spitzer, vědec, který pracuje na rozhraní neurobiologie, psychologie a psychiatrie, tvrdí, že hudba má stejné účinky jako uspokojení základních biologických potřeb (například potrava a sex). Hudba stimuluje v těle tzv. systém odměn, kdy dochází k uvolnění dopaminu a endogenních opioidů. Pokud je hudba přijímána kladně, snižuje se tím aktivita centrálních nervových struktur, které signalizují nepříjemné emoce jako strach, odmítnutí či odpor (srov. Spitzer 2006, s. 397). Bezprostřední působení hudby má vliv na produkci tělesných opiátů a vytváří dokonce potenciál návykovosti, pokud je nadměrný hudební konzum zneužitý k otupění a potlačení reality.
2.6
Význam hudby pro seniory
Poslech hudby nebo její provozování samo nevyžaduje žádnou mimohudební motivaci. Ale stejně jako člověk nemůže sportovat, aniž by nevyhnutelně „dělal něco pro sebe“, má vždy také hudební konzum nebo provozování hudby význam, funkci pro jedince. Hudba se nezastaví ani na hranici kultur a etnických skupin. Ani na hranici sociálních vrstev a už vůbec ne na hranici věkové či generační. Hudba je a zůstává celoživotní potřebou. Hudební vzdělávání probíhá již od kolébky – nebo je předáváno již před tím, než se dítě dostane na svět. Tím má hudba v zásadě stejný význam pro staré jako mladé lidi. Na jedné straně aktivuje, na straně druhé uklidňuje. Představuje mentální spojení k místům, zážitkům a osobám, které s nimi pojí. Podporuje nálady i jejich změnu a tímto způsobem zcela rozhodně přispívá ke zvládání všedních dnů. Pomoc hudby je vyhledávána v nejrůznějších životních situacích. V jedné srovnávací studii bylo dokázáno, že poslech klidnější hudby 51
třičtvrtě hodiny před spaním pomáhá starším lidem snáze usnout a také se přes den cítit lépe (srov. Lai & Good 2005). Hudba podporuje vzájemné kontakty mezi lidmi a pospolitost, může být však použita i k osobnímu uzavření či sloužit duševnímu a tělesnému zdraví. S přibývajícím věkem nabírá jeden aspekt stále silněji na významu: hudba se stává stále více a více médiem, které vytváří pomyslný most do minulosti. Často bývá klíčem ke vzpomínkám, zvláště pak při postižení paměti, například u dementních onemocnění. Hudba tak pomáhá (jako každé jiné médium) uchovat si vzpomínky i ve stáří. Touto cestou přispívá k zachování identity a duševní rovnováhy. Oba následující výroky dokládají takovéto působení hudby:
„Ještě si vzpomínám, že když jsem byla dítě, můj bratr rád hrával na housle. Taky si vzpomínám, že jsem tyto melodie velmi ráda poslouchala a něco se při tom ve mně odehrávalo. Neumím to přesně vysvětlit, ale pořád se ke mně vracejí vzpomínky z dětství, když slyším tyto melodie. Je to tak pěkné – pěkná vzpomínka.“
„Když jsem odešel do penze, cítil jsem se hrozně prázdně. Tuto prázdnotu jsem vyplnil hudbou. Hudba bere smutek, rozzařuje a dává radost. Co by bylo bez hudby? To si opravdu neumím představit. Bez hudby by nebylo vzrušení!“ (Wickel 2004a, s. 104)
52
3. Principy a stanoviska hudební geragogiky Provozování hudby se starými lidmi by se mělo řídit určitými principy, které jsou všeobecně známé a již odzkoušené, co se týče práce právě s touto věkovou skupinou. Nabízejí základní orientaci pro práci hudební geragogiky a provozování hudby směřují k dalším geragogickým snahám, se kterými jsou propojeny. Pod pojmem orientace se rozumí nalezení a vytvoření si vlastního stanoviska. V závislosti na zkušenosti je toto stanovisko jiné u hudebního geragoga a jiné u starého člověka, se kterým se pracuje. Hudební programy musí vycházet vždy z hudebního zájmu starého člověka, pro kterého jsou koncipovány. To znamená, že hudební geragog musí být v tomto základním stanovisku s klientem zajedno a nesmí se nechat unést svým individuálním hudebním zájmem. Každá generace je utvářena jinou hudební socializací, ať už jde o šlágry, filmovou či populární hudbu. V paměti nám však nejvíce zůstává hudba z dob mládí, která nám pomáhá rozvzpomenout si na dávno již zapomenuté vzpomínky. S pomocí několika základních principů práce se starými lidmi je dalece snažší pochopit jejich individuální životní situaci také při muzicírování. Mělo by se především zabránit pocitům zklamání a nezdaru, a to na obou stranách. Názornou ukázkou by byl příklad z hudebně-geragogické praxe. Zde se pracovalo s lidmi, kteří trpěli nejrůznějšími nemocemi a s nimi spojenými omezeními: „Ze všech celkem pravidelně přítomných účastníků je například paní E. neslyšící a paní El. ochrnutá, bez schopnosti artikulace. Paní M. mluví tak tiše, že jí je rozumět jen z bezprostřední blízkosti. Paní A. nemluví vůbec a stále žmoulá dva ústřižky papíru; během výuky vlastně nedělá nic jiného. Paní I. se každých 10 minut postaví a jde na záchod. Paní L. permanentně usíná a paní R. trpí silnou ataxií, která jí znemožňuje v rukách cokoliv udržet. Paní X. má zase silné nutkání po celou hodinu na něco hlasitě nadávat. Paní Er. má už jen zbytky zraku, takže mě rozezná pouze po hlase a ztížená schopnost něco uchopit také není velkou motivací. Paní A. učiní šťastnou a spokojenou zpěv pouze jediné písně, a to Es klappert die Mühle am rauschenden Bach92.“ (Staggenborg 2006, s. 4) 92
Už vesele klape mlýn na potoce
53
Tento příklad názorně ukazuje, jak na tom bývají obyvatelé pečovatelských domů se svým zdravotním stavem. Lze namítat, zda je, za těchto okolností, realizování hudebních činností na místě vůbec smysluplné. Avšak pozitivní ohlasy a reakce zúčastněných mluví za své. Často se ani tak nejedná o reakce verbálního charakteru, ale spíše o mimiku a gestiku (srov. kapitola 2.5). Pokud víme, že určitou hudbou, písní snáze navodíme pocit blaha, měli bychom naše snažení směřovat právě touto cestou – jako v případu paní A. Píseň opakujeme vícekrát, abychom dosáhli očekávaného efektu. Vše realizujeme pouze za předpokladu, že došlo k odsouhlasení celou skupinou.
3.1
Požadavek na holistické pojetí člověka
Tento příklad ukazuje, jak je důležité ctít starého člověka, jeho potřeby a přání. Ztrácí schopnost verbálně se vyjadřovat a také se mu odcizuje současný svět. Schopnosti a dovednosti se vytrácejí a nemohou být již využívány v plném rozsahu. Spolková vláda podporuje ve své 5. zprávě o stáří rozdílný pohled na stáří a stárnutí, když zdůrazňuje jak potencionální rizika, tak možné silné stránky. Staří lidé by neměli být bráni jako zátěž sociálního systému, ale naopak jako pozitivní síla ve společnosti. Je nutno pohlížet na člověka z celistvějšího úhlu pohledu a „zohledňovat ve stejné míře tělesné, duševní, sociální i existenční dimenze človeka“ (Kruse 2005, s. 12). Rozdílně vypadá celkové uspořádání procesu vzdělávání, kdy instruktor vystupuje jako respektující moderátor a ne jako nadřazená osoba. Právě s ohledem na hudební činnost je toto rovnocenné postavení rozhodující, neboť zde se pracuje na bázi dialogických procesů. Staří lidé by měli být považováni za experty svého světa a v žádném případě by neměli být podrobeni požadavkům, které jsou jim cizí. Aby mohlo dojít v hudebních programech k rozvíjení individuálních kompetencí a dovedností, musí být zohledněny základní geragogické principy. O tom všem pojednává následujících sedm kapitol.
3.2
Přiměřená úroveň požadavků
Aby
se
zabránilo
přemrštěným,
či
naopak
nedostatečným
požadavkům
při realizování hudebních programů, mělo by se vždy postupovat od známého k neznámému a od snadného k obtížnému. K porozumění a pochopení pomáhají 54
didaktické zásady redukce nebo zjednodušení části či celého obsahu. Nástroji a médii dosáhneme pozornosti a zájmu. Avšak vše musí být v souladu k práci s obsahem, neboť právě zvědavost a vzrušení musejí být neustále vzbuzovány. Povzbuzující řeč, upřímná pochvala nebo snaha pomoci dokáže motivovat a zvýšit aktuální spokojenost. Schopnost zvládání nepředvídatelných situací a vzbuzování pocitu vzájemné prospěšnosti ve skupině je možná pouze za předpokladu, že jsme dostatečně flexibilní a připraveni improvizovat. Lektor by měl být trpělivý a přístupný, aby byl schopen vytvořit uvolněnou atmosféru bez stresu a strachu. Jak rychle se může dostavit přetížení, dokládá následující příklad:
„Nejprve jsme pouze jedenkrát rytmicky tleskali a chvíli v tom pokračovali. Poté jsem zatleskal ¾ takt: 1x jsme oběma rukama pleskli do stehen a poté 2x zatleskali. Právě v tuto chvíli jsem u této skupiny začal pozorovat poruchy koordinace. Většina z nich tleskala jeden přes druhého a pouze rukama; nejen pro pana A., pana B a pana C. bylo tempo příliš vysoké, ale také ostatní vykazovali známky přetíženosti. Paní D. a paní E. nedokázaly vůbec pracovat samostatně a potřebovaly pomoc. Pan F. a pan G. také nespolupracovali.“ (Voyatzian-Ternaxizian 2006, s. 25) Rytmický model ¾ taktu není zdánlivě vůbec obtížný, i tak se ale zdá, že právě zde jsme u účastníků na hranici jejich možností. Možné řešení problému nabízí schopnosti spolupráce jednotlivců v rámci skupiny a následné zjednodušení. Instruktor by se měl v takové situaci – jak se v tomto případě také stalo – odklonit od svého původního konceptu a reagovat na impulzy a nápady účastníků. Při společném tleskání může být eventuálně i upraven doprovod, vše je ovšem realizováno po malých krocích. Ve skupině dochází k přejímání a integrování možných nesnází, ale i kreativních řešení a nápadů. Aby byly hudební aktivity starých lidí úspěšné, je od mladšího instruktora vyžadováno, aby se dokázal vcítit do jejich hudebního zájmu a vkusu. Znamená to schopnost osvojit si již neznámé šlágry nebo operetní a filmové melodie. Může se tak dostat do konfrontace s hudbou často nesrozumitelnou, kterou může vnímat i negativně. Pokud se ale i touto hudbou intenzivně zabýváme, stává se časem 55
důvěryhodnější, i když jsme v ní na začátku nenalézali zalíbení. Ten, kdo zpívá ve sboru už možná tuto zkušenost má – první seznámení s novou skladbou může vyvolat negativní pocity, avšak zkoušku od zkoušky je nám dílo bližší, nacházíme v něm zalíbení, ba dokonce v nás dokáže vzbudit i nadšení. A právě tyto pocity utvářejí onu zkušenost, kterou si odnášíme z podařené hodiny se staršími lidmi – být osloven hudbou, která by v jiném kontextu na nás neměla žádný vliv. Tklivě zabroukaná melancholická písnička Ännchen von Tharau93 dokáže náhle oslovit i mladého lektora, který jinak žádné lidové písně nezpívá ani neposlouchá.
3.3
Zaměření na biografii a život člověka
Pojem „biografie“ se skládá z řeckých slov bios = život a graphein = psát. I když není průběh každého jednotlivého života skutečně zapsaný, jsou přesto veškeré prožitky a zkušenosti sbírány do pomyslné knihy, která se s přibývajícím věkem stává stále obsáhlejší. Individuální biografie člověka vyplývá především z jeho subjektivních vzpomínek, proto se nemusí vždy shodovat s profesním životopisem, objektivními daty a událostmi. S novými zážitky se naše vzpomínky neustále mění, v opačném případě je ztrácíme v procesu zapomínání (srov. Hartogh, 2003, s. 169-170). Nástin života staršího člověka nám může naznačit, které kompetence byly v průběhu života rozvíjeny, a které skryté schopnosti mohou být za určitých okolností opět probuzeny a aktivovány ve stáří (srov. Koßmann 2006). Následující příklad výrazně ukazuje, jak může hudba takové kompetence uvolnit: „Paní Sch. reaguje na slovní projev jen velmi zřídka. Z jejího životopisu je znát, že dříve ráda tančila a poslouchala hudbu. Hudba je nám k ní bránou. Když poslouchá hudbu, často vyskočí a zkouší tancovat – dle svých schopností. Pozitivně také reaguje na vyzvání k tanci. Často si při poslechu hudby potleskává nebo si podupuje v sedě. Někdy se při sezení na židli začne pohybovat do rytmu, dá se do smíchu a reaguje slovy: pěkné, že, pěkné, že.“ (Gakstatter 2007, s. 8)
93
Anička z Tharau
56
Orientace na biografii slouží k podstatně lepšímu pochopení starého člověka. Umožňuje nám porozumět jeho jednání a tím se nám současně odkrývají návody k lepšímu zvládání jeho současného každodenního života. Díky ní můžeme předejít i případným nedopatřením, které vznikají při interakci s lidmi trpícími demencí (srov. kapitola 3.6). Každá forma práce se vzpomínkami by měla být dobrovolná a ne vynucená. Neměli bychom se dotýkat traumatických témat, pokud k tomu není důvod. To je důležité zvláště ve chvíli, kdy člověk nemá profesionální vzdělání ke zvládání takových situací. Ne všechny hudební vzpomínky musí vždy vzbuzovat příjemné zážitky a emoce; například píseň Im Frühtau zu Berge94, která je sama o sobě „neškodná“, se může objevit v negativním kontextu: jedna studentka nás informovala, že se během své praxe setkala s obyvatelkou domova důchodců, která se vždy při zpěvu této písně rozčílila. Za druhé světové války byla nuceně nasazenou dělnicí: „písní Im Frühlau zu Berge jsme denně museli zdravit vedoucího tábora! Fuj!“ Člověk nikdy nemůže vyloučit, že hudba s sebou může přinést i nepředvídatelné reakce (rozpaky, rozhořčení). Neexistují žádná pevně daná pravidla pro zvládání takových situací. Pokud nepomůže rozhovor, můžeme zkusit dát si přestávku, opatrně změnit téma a tím se odklonit od vzniklého problému či nechat mluvit naše gesta: obejmout, chytit se za ruce, abychom dali najevo soucit a poskytli jistotu a bezpečí. Zaměření na biografii lze v rámci hudebně zaměřených programů rozdělit do dvou směrů: v prvním směru jde o schopnost hudby probouzet vzpomínky – také ty mimohudební; v druhém směru jde o nalezení opěrných bodů v životě člověka, které poskytnou podklady pro hudební činnosti. Následující otázky mohou doprovázet práci zaměřenou na hudebně životopisný aspekt člověka: Hraje či hrál/a na hudební nástroj a/nebo zpíval/a ve sboru? Jakou hudbu nejraději hraje/poslouchá? Upřednostňuje určité interprety nebo díla? Ve kterých fází života hrála hudba významnou roli? Jaký význam má/měla hudba v každodenním životě? Existují klíčové zážitky, které jsou s hudbou spojeny? 94
Za ranní rosy do hor
57
Pomáhala hudba při zvládání krizových situací? Dochází prostřednictvím hudby ke spojení s blízkými lidmi, jako jsou rodiče, životní partneři, děti, vnoučata či přátelé? Jaké myšlenky a obrazy se vybaví ve spojení s určitým hudebním titulem či písněmi? Jaká rozhlasové pořady rád/ráda poslouchal/a, a která hudebně zaměřená televizní měl/měla v oblibě? Jaký význam má duchovní hudba? Tento výčet není zdaleka kompletní a ne vždy jsou všechny uvedené otázky relevantní. Poskytují spíše představu o rozsahu vzpomínek, které s hudbou souvisejí. První otázky se zaměřují přímo na hudbu, v posledních se dostává do popředí zájmu daný člověk. Kladení takových otázek vede často k zajímavým a zábavným příběhům a intenzivním debatám, které se obsahově nemusí dotýkat hudby. S hudební pomocí lze odkrýt mimo jiné také zkušenosti typické pro určitou generaci: můžeme například zmínit 50. léta a s nimi vzrůstající chuť Němců po cestování – výchozím tématem rozhovorů se staly italské šlágry Gerharda Winklera jako Bella, bella Donna,
Caprifischer,
píseň Chanti
nebo
Mia
bella Napoli.
Dále se člověk může zabývat tím, které další šlágry z 50. let se proslavily, jaký pocit v nás vzbuzovaly, kterými interprety byly zpívány (Rudi Schurike, Bibi Jones, Raplh Bendix ...) či které filmy tehdy běžely v kinech (Der Förster vom Silberwald95, Ein Stück vom Himmel96, Schwarzwaldmädel97 ...). Také zvukové nosiče mohou mít biografickou funkci: jeden starý člověk říká, že gramofonová deska se skladbou Ave Maria od Bacha/Gounoda je v jeho vzpomínkách spjatá s důležitými a krásnými rodinnými příležitostmi, během nichž hrála. Později poslouchal toto dílo ve zvláštních dnech společně se svou ženou. Když zesnula, nechal tuto píseň zazpívat na jejím pohřbu. Gramofonová deska stále zastává své čestné místo (srov. Wickel 2004a, s. 104). Až se bude muset tento muž jednoho dne odstěhovat do domova důchodců, zůstane tato deska důležitým médiem, které uchovává vzpomínky z celého jeho života. Zaměření na biografii by v tomto Strážce ze stříbrného lesa Kousek nebe 97 Dívka ze schwarzwaldského lesa 95 96
58
případě znamenalo možnost přehrání této gramofonové desky, která vytváří pomyslný most do minulosti a spojení s milovanou osobou. Rádio může mít rovněž biografickou roli: Katharina Rußbild (2006) vedla rozhovor se starou dámou trpící demencí v raném stádiu, která se svěřila, že miluje hudbu již od svého nejranějšího dětství. Vzpomněla si na první píseň, kterou svému otci přehrávala na klavír, na veselé písně znějící z gramofonu, který musel člověk pořád natahovat, na uctívaného učitele tance, na svou vášeň stepovat, na návštěvy opery ve Veroně, když byla starší, na tehdejší oblíbené rádiové vysílání a na zbožňovaného moderátora (srov. kapitolu 7.5). Paní Rußbild napsala do rozhlasu a obstarala jí autogram tohoto moderátora. Nechala si touto starou dámou ukázat dva základní stepařské kroky a společně si zazpívaly a zastepovaly k písni Singin´ in the Rain98. Také jí přehrála z CD známé melodie z italských oper jako Triumfální pochod z Aidy a Sbor židů z Nabucca nebo si s ní zazpívala oblíbené lidové písně a šlágry. Díky opětovnému navázání na hudební aktivity z dětství a mládí se celá biografie oživila a propojila s aktuální realitou. A stará dáma mohla předat své zkušenosti mladé studentce; v drobném rozsahu tak dochází k naplnění požadavku 5. zprávy o stáří, aby byli staří lidé považováni za experty kulturního dění (srov. kapitolu 1.3 a 3.1).
3.4
Zaměření na kompetence
Hudební program by měl být nastaven tak, aby se nedotýkal choulostivých oblastí, které jsou zapříčiněny stářím, ale namísto toho by je měl umět kompenzovat: když se zhoršuje zrak, musí být tištěny zpěvníky větším písmem, jednotlivé strany zvětšeny nebo případně se musí sloky písně nejprve společně připomenout a zopakovat. Používáním nástroje, skládajícího se z kovových tyčinek, jako je např. zvonkohra nebo Zlatý déšť, lze kompenzovat problémy s omezením jemné motoriky. Rytmické hudební nástroje, které již nelze dobře udržet, se mohou přichytit k rukám či nohám atd. Pokud se člověk přizpůsobí možným omezením, může se v podstatě věnovat hudbě po celý svůj život. A přesně v tomto tkví kvalita hudebních programů, na kterou se zaměřuje hudební geragogika: jde o nastavení takových podmínek, aby člověk i přes svá postižení rád provozoval hudbu a cítil se přitom dobře. To znamená být mu průvodcem a zároveň oporou a pomáhat jen 98
Zpívání v dešti
59
do té míry, do jaké je to nezbytně nutné a žádoucí. Případné nedostatky a selhání nejsou vždy na první pohled patrné, proto se někdy nepodaří zabránit zklamání či rezignaci. Ve výuce hry na hudební nástroj znamená zaměření na kompetence např. šikovný výběr skladby, která bude na jedné straně hráčem oblíbená a na straně druhé přiměřená, to vše ke spokojenosti staršího žáka. Takové zaměření také znamená, že se člověk zabývá i těžší skladbou, za předpokladu, že tak činit chce a něco to pro něj znamená. Přestože to ve skutečnosti objektivně nezvládne, subjektivní pocit na základě pomalejšího tempa, odstranění trylků či dalších zjednodušení je přesně opačný. Jazzový pianista Oscar Peterson (1925 - 2007) byl žijícím důkazem toho, že i přes těžší postižení je taková kompetence v zásadě stále přítomna. Poté, co tento virtuóz prodělal v roce 1993 ve věku 68 let mrtvici a částečně ochrnul na levou ruku, nenechal se tímto handicapem odradit. Přestože byl odkázán téměř výhradně na svou pravou ruku, což pro něj bylo extrémně namáhavé. Z této skutečnosti nadále těžil a na základě této zkušenosti vyslovil větu, která odráží jeho vlastní osud: „Tak dlouho, jak mohu hudebně myslet a hudbu vnímat, je zde způsob, jak se vyjádřit.“ (cit. z: Erleimer 2004, s. 89)
3.5
Zaměření na dialog
Zaměření na dialog znamená, že hudebně geragogické cíle a obsahy jsou flexibilně řešeny společně se starými lidmi a nikoli bez nich. V takovém procesu stojí v popředí především osoby, se kterými se pracuje a ne samotné hudební úkoly. Člověku, kterého velmi těší pouhý poslech hudby, bychom neměli případně jiné aktivizační činnosti vnucovat. Je potřeba se vzdát nějakého absolutního nároku a místo něj zaujmout takový postoj, aby nedocházelo k omezování, ale naopak k porozumění. Na tomto základě mohou být poté navrženy koncepty pro další činnosti, které využijí a začlení impulzy a nápady účastníků (srov. kapitola 3.1). Ve vztahu se starým člověkem by nemělo dominovat – a to ani v dobře míněném smyslu
–
sugestivní
působení
nebo
přesvědčení
o
jeho
neschopnosti.
Osobní přesvědčení vedoucího by sice nemělo být zcela potlačeno, avšak do té míry, aby se nestalo jediným platným měřítkem v hudebním dialogu. V podstatě i zde platí základní zásady, které formuloval Carl Rogers (1975) pro interakci, v níž je právě klient ve středu všeho dění: pozitivní úcta, emocionální souznění, opravdovost, ale také empatické porozumění jako základ setkávání. 60
3.6
Zaměření na validitu
V úzké návaznosti na dialogickou orientaci se vyvinulo i zaměření na validitu, zvláště při práci s lidmi s demencí (z lat. valere = platný). Tento pojem prosadila sociální pracovnice a herečka Naomi Feil (2002), jež se nechala vést myšlenkou, že lidé trpící demencí by neměli být konfrontováni se skutečností, která je pro ně stěží nebo vůbec dosažitelná – jako je tomu např. při tréninku orientací. Proti postoji, zaměřenému na realitu, staví validaci, kde jde o aktuální pocity a chování lidí trpícími demencí. Neboť i osobnost zmatených lidí by měla být respektována, mělo by být bráno v potaz jejich aktuální citové a myšlenkové rozpoložení i navzdory očividné odchylce od reality či dezorientace. Validace hudbou může konkrétně v tomto smyslu znamenat, že na hudební i mimohudební výrazové projevy jako naříkání, či broukání se naváže a dojde tak k jejich zakomponování do elementárního muzicírování. To vše vede k vytvoření dialogu se zmateným člověkem, jímž mu zprostředkujeme podporu a bezpečnost (srov. kapitola 4.2).
3.7
Směřování k vytváření mezigeneračních vztahů
Prožívání hudby ve stáří má své kořeny v dětství a mládí člověka. Prostřednictvím hudby můžeme znovu zažít dětství a mládí a rozvíjet své síly především, když hrajeme s mladšími lidmi. Starší lidé mohou předat své bohaté zkušenosti, autenticky vytvořit hudbu svého mládí a vytvořit si tak pojítka s každodenním životem. Spolková vláda v současnosti vytváří mezigenerační síť, ve které jde o podporu zřizování tzv. vícegeneračních domů (srov. BMFSFJ 2007). Přitom by se mělo dbát na soudružnost generací, která v současné proměně rodinných vztahů mizí, aby ze sebe generace profitovaly a využívaly kompetencí, které jsou k mání. Právě hudebníci jsou do takových domů vyhledáváni a vřele vítáni. Působí zde jako sbormistři, lektoři při odpoledním zpívání, instrumentalisté, zpěváci v rámci různých hudebních programů či také jako organizátoři pravidelných kulturních událostí.
61
Mladí a starší lidé hrají společně na kytaru
Odpovídajícím partnerem pro takové kulturní programy, kdy se mohou setkat mladí a staří, je organizace Live Music Now (dále jen LMN), jež byla založena v roce 1977 Yehudi Menuhinem. Pro lidi, kteří se dostali do životních situací, které jim neumožňují návštěvy koncertních sálů, jsou od roku 1992 organizovány bezplatné koncerty po celém Německu v zařízeních jako jsou nemocnice, domovy důchodců, sirotčince, vězení či ústavy. Zpravidla koncertují mladí hudebníci, kteří jsou proškoleni z hlediska hudební pedagogiky a muzikoterapie. Jejich honoráře jsou financovány z dobrovolných příspěvků. LMN (2007) tímto následuje hlavní přesvědčení Menuhina, že hudba je v tom nejširším slova smyslu terapií, a současně tím podporuje mladé umělce, kteří jsou na začátku své kariéry. Mezigenerační hraní může dospět až ke společnému nastudování muzikálu: například
v Braunschweigu
se
sešlo
v
domově
důchodců
Bethanien
(Mariánský klášter) pod motem „Triangl partnerství“99 15 mladistvých ze školy Christophorus100, 45 seniorů a jejich rodinných příslušníků za účelem pravidelných pěveckých setkání. Společně vytvořili muzikál, jakýsi „znějící most mezi mládím a stářím“. Staří lidé se dopravovali na zkoušky do sousední školy po cestě pro chodítka, kterou si sami zařídili. V této škole také proběhlo závěrečné představení se zpěvem, doprovodnou kapelou, tanečními vložkami a akrobacií. 99
„Triangel Partnerschaften“ Christophorusschule
100
62
V roce 2006 mohli výsledek prezentovat dokonce v městské hale v Braunschweigu (srov. Werner 2007; Werner, Linke & Stadler 2007, s. 20-21). Hudebně-kooperativní projekty nepřispívají pouze ke znatelnému zlepšení vztahů mezi školou a domovem důchodců,
ale
také
ke zřetelnému
pracovnímu
odlehčení
u pečovatelského personálu, což zpětně přispívá ke zvyšování tělesného i duševního zdraví jeho obyvatel. Následující rok byli iniciátoři kolem Christiana G. Wernera za svůj mezigenerační hudební projekt oceněni ve spolkové soutěži „hudba vítězí“. Mezinárodní nadace pro rozvoj kultury a civilizace101 (2007) zve pravidelně ke koncertům pro děti a starší občany. Tato představení se konají v odpoledních hodinách a většinou ve slavnostních či historických prostorách. Prováděna jsou od roku 1996 pod titulem „Hudba v odpoledních hodinách“ a s programem jako „Mozartovy cesty – hudební žert“. Lidem, kteří se nejsou schopni sami přepravit do míst, kde jsou koncerty pořádány, je určena služba, která je vyzvedne – ukázkový příklad mezigeneračního hudebního programu.
Hraní v souboru
V Mohuči vyvinula Angelika Jekic mezigenerační program „Pod 7 a nad 70“, kde spolu hrají obyvatelé domovů důchodců a děti předškolního a školního věku. Program oslovuje zvláště staré lidi, kteří jsou odkázáni na péči, ale mohou sledovat
101
Internationale Stiftung zur Förderung von Kultur und Zivilisation
63
hudební aktivity v sedě. Cílovou skupinou jsou senioři a děti z různých sociálních a kulturních prostředí (srov. Music Academy for Generations 2006). Amatérské sbory nezřídka trpí masivním stárnutím členů. Nicméně díky šikovnému výběru repertoáru a nabídkou společenských akcí lze generace v rámci souboru stmelit. Také profesionální hudební vzdělávání může z těchto střetávání mnohé získat: starší hudebníci disponují různorodými teoretickými a praktickými potenciály, „které umožňují kreativní – ve smyslu inovativní, originální – formy interpretace děl. S takovým kreativním potenciálem by mohli dát mnoho hodnotných podnětů dospívající hudební generaci.“ (Kruse 2005, s. 13) Hudba spojuje generace. Na koncertech Rolling Stones či Herberta Grönemeyera stojí děti vedle svých rodičů a znají hity jejich generace, například písně Franka Sinatry a dalších, které jsou v současnosti interpretovány Robbiem Williamsem. Dnešní generace 60+ rostla v 50-tých a 60-tých letech s popovou a rockovou hudbou, takže „zatímco vedle Louise Armstronga a Billa Haleyho mají po dlouhou dobu své místo v obydlích seniorů také Sgt. Pepper a Eleanor Rigby“ (Terhag 2005, s. 22).
3.8
Kulturní orientace
V každé moderní společnosti existuje několik kultur vedle sebe, z toho mnoho těch hudebních. V rámci jedné kultury existuje zároveň velké množství subkultur, které využívají hudbu mj. k vzájemnému odlišení a vytvoření vlastní identity. Tato pluralita se přirozeně nezastaví ani s věkem. Již dnes lze poukázat na rozdílný hudební vkus v rámci jedné generace žíjící v různých regionech: zatímco například duchovní písně hrály v Münsterlandu důležitou roli v hudebním životě většiny starých lidí a těšily se velké oblibě, jsou pro mnoho starších lidí pocházejících z velkých měst zcela cizí. Pro Berlíňany může zaujímat podobnou pamětní funkci dřívější „starý dobrý“ berlínský šlágr. Náboženská víra, hodnoty, regionální kulturní specifika, příslušnost k určité společenské vrstvě, venkovský nebo městský původ jsou faktory, které jsou rozhodující pro utváření hudební enkulturace a ve stáří nabývají na významu. Staří lidé, pocházející ze zahraničí, tvoří v Německu skupinu obyvatel, která se nejrychleji rozrůstá. Starší migranti se ovšem tohoto času řadí ještě k těm mladším seniorům. Avšak pro rok 2020 se předpokládá téměř 1,3 miliónů starších 64
migrantů a pro rok 2030 cca 2,2 miliónů lidí nad 60 let zahraničního původu. Mnoho starších migrantů disponuje pouze základními či téměř žádnými znalostmi německého jazyka; vedle specifických kulturních tradic je toto hlavním důvodem, proč se soustřeďují do vlastních spolků. V budoucnosti ale budou muset i starší migranti stále více a více využívat stacionárních zařízení, která ale na tyto multikulturní klienty nejsou dosud vůbec připravená. Různé národnosti a etnika, náboženství a jazykové skupiny, rozdíly ve vzdělání a společenských vrstvách výrazně podmiňují různorodost této nové cílové skupiny (srov. Geiger & Brandenburg 2000, s. 281-282 a 287). Úspěch geragogických intervencí bude záviset na tom, do jaké míry se podaří tuto různorodost zohlednit. Společným pojítkem jednotlivých národností a etnik jsou jejich písně; v tomto případě jsou písně považovány za kulturní bohatství, samozřejmě především takové, které byly zpívány a
poslouchány
a vysvětlivkami
v mládí. ke
Existují
kulturní
první
historii,
vícejazyčné tím
může
zpěvníky hudební
s překlady geragogika
navázat na zkušenosti interkulturní hudební pedagogiky. V některých obcích existují už chvályhodné a ukázkové projekty jako je sbor Gloria ze Steinfeldu v oblasti Vechta, ve kterém společně působí místní a migranti, staří a mladí a prezentují se na nadregionálních sborových setkáních a veřejných soutěžích. Obecní projekty orientované na integraci přesídlenců a cizinců mohou profitovat z hudebních aktivit. V Bochumi zorganizoval Červený kříž v adventním čase roku 2006 ukázkovou interkulturní slavnost určenou pro seniory, kterou uvedl pod motem „Společně slavit, žít v pospolitosti a učit se od sebe navzájem“. Slavnost navštívilo přes 100 křesťanů, muslimů a židů. Sváteční rámec adventní oslavy a přednes kulturně-specifických písní, básní a příběhů podporoval vzájemné poznání a dal nahlédnout do podobností a rozdílů mezi jednotlivými kulturami. Další představení by měla následovat a tím vzájemně přibližovat různá vyznání. Dosavadní zkušenosti z praxe ukazují, že se starší migranti prostřednictvím interkulturních slavností lépe začleňují do „německého“ prostředí, ať už jde o péči, bydlení či práci se seniory (srov. Lindner 2007).
65
4. Hudba v oblasti zdraví, nemoci a krizových situací Pokud se na jedné straně při práci se starými lidmi zaměřujeme na kompetence a zdroje, musí být na straně druhé pomýšleno i na to, že vyšší věk člověka provází nárůst psychických a fyzických onemocnění. Asi 90 procent lidí nad 70 let trpí nejméně jednou nemocí a 30 procent trpí přinejmenším na pět středně či velmi vážných nemocí (srov. Steinhagen-Thiessen & Borchelt 1996, s. 155-156). K nejčastějším psychickým poruchám ve stáří patří deprese a syndromy demence, které jsou často doprovázeny i tělesnými postiženími (srov. Helmchen & Kanowski 2001, s. 14-17). Takové lékařsky diagnostikované potíže ovšem nesouvisí se zhoršením subjektivních pocitů; většina starých lidí se cítí mnohem zdravěji, než jak je jejich stav vnímán z lékařského hlediska (srov. Borchelt a kol. 1996, s. 449; Steinhagen-Thiessen & Borchelt 1996, s. 156). Posouzení objektivního a subjektivního zdraví se tedy liší. V této souvislosti si lze položit otázku, jak dalece může hudba podporovat psychickou odolnost starých lidí. Hudba odvádí pozornost od nemocí a těžkostí, vytváří šťastné momenty a aktivuje zdravé a vitální síly.
4.1
Hudba a zdraví
Hudba a zdraví jsou v úzkém vztahu pravděpodobně již od nepaměti. V mnoha kulturách patří zpěvy, tance a hudební nástroje jako šamanský buben k základnímu „nářadí“ (lat. instrumentum) léčitelů. V moderním lékařství pomáhá muzikoterapie na bázi psychoterapeutické metody. S pacientem vzniká terapeutický vztah, díky kterému je mu dána možnost se beze strachu vyjádřit a nonverbálně komunikovat s ostatními. Takzvaná léčba hudbou – nezaměňovat s muzikoterapií – se používá k odstranění strachu před nebo po operaci, při zubním ošetření nebo při porodu a ke zmírnění bolesti. Hudba samozřejmě nepůsobí na stejné bázi jako léky. Ale pokud výběr hudby respektuje vkus a potřeby pacienta, může být zmiňovaný uvolňující efekt bez vedlejších účinků. Nejen poslech hudby, ale především aktivní hudební činnost, obzvláště zpěv, mají na zdraví mimořádný vliv. Většině starších lidí je zpěv od jejich mládí důvěrně známý. Zpravidla znají nespočet lidových písní, na jejichž texty si velmi dobře
66
vzpomínají, a které se mohou stát vítaným východiskem pro společné muzicírování. Pozitivní působení zpěvu na zdraví dokládají mnohočetné studie. Zpívání rozvíjí síly potřebné pro zvládání každodenního života, zpravidla vyvolává vzpomínky na pěkné období a zážitky, zlepšuje okysličení tělesných orgánů a mozku, aktivuje brániční dýchání a tím podporuje celkové dýchání, potlačuje beta vlny a podporuje aktivitu mozkových vln alfa, což má za následek uvolnění a ponoření do činnosti, vyvolává vyplavení „hormonů štěstí“ serotoninu, noradrenalinu a beta-endorfinů a tím zapříčiňuje dobrou náladu, podporuje činnost srdce podporuje produkci imunoglobulinu A a tím posiluje imunitní systém. (srov. Adamek 1999; Kreutz a kol. 2004) Nejsou to ale jen „objektivní“ fyziologické účinky, které dávají najevo, že muzicírování a poslech hudby podporuje zdraví člověka, ještě důležitější je subjektivní dimenze. Zatímco nemoc může být lékaři přesně diagnostikována na základě konkrétních patogenních faktorů, objektivně definovat zdraví je mnohem obtížnější. To v žádném případě nekončí přítomností nemoci a střetnutím určitých fyziologických procesů. Propastná mezera mezi subjektivním a objektivním pocitem zdraví, který je zmíněn na začátku kapitoly, jasně ukazuje, že faktory jako je životní spokojenost a postoje hrají rozhodující roli ve chvíli, kdy se člověk vyjadřuje ke svému zdravotnímu stavu. Podpora zdraví se proto neomezuje jen na obranu nemoci prostřednictvím lékařských ošetření a léků, ale současně je jejím cílem zvýšení tělesné a duševní pohody. V lékařství postavil americko-izraelský vědec Aaron Antonovsky (1997) tuto důležitou perspektivu o vzniku zdraví (salutogeneze) hned vedle tradičního medicínského pojetí o vzniku nemoci (patogeneze). V německy mluvící oblasti upozornil psychoterapeut a lékař Eckhart Schiffer (2001) na to, jak můžou hry, vyprávění a zařazení estetických médií přispívat ke zdraví. Na mnoha příkladech, ať už z klinického či školně vzdělávacího prostředí, objasnil, jak může tvůrčí síla a kreativní fantazie mobilizovat vnitřní zdroje a podporovat 67
duševní a tělesné zdraví. Jeho pozorování jej vedla k závěru, že je potřeba, aby estetická výchova byla základem salutogeneticky orientované pedagogiky zdraví (srov. s. 110-111). Při zpívání, tanci, hře na nástroj, ať už jako sólista nebo v hraném dialogu v rámci souboru, zažívá člověk momenty příjemně stráveného času, které přispívají k životní spokojenosti. Toto ustavičné aktivování vitálních a tvůrčích součástí vlastního Já mobilizuje síly k odporu proti faktorům, které způsobují nemoc a tím mají i preventivní význam. V nemoci jsou každému člověku osobní hudební zážitky jakýmsi vnitřním pokladem, jenž odvrací osobní pozornost od patogenních faktorů k oblíbeným schopnostem, které jsou rozhodující pro subjektivní pocit zdraví a pozitivní průběh léčebných procesů. Hudební geragogika může přispívat k aktivování tohoto vnitřního pokladu, zejména když jsou starší lidé odkázáni na pomoc zvenčí, jako je u lidí trpící demencí.
4.2
Hudba a demence
Se stárnutím světové populace jde ruku v ruce i nepřetržitý nárůst počtu lidí s demencí. Vědci již teď varují před globální epidemií Alzheimerovy choroby a odhadují, že počet lidí s demencí, kterých je v současnosti asi 26 miliónů, naroste do roku 2050 na čtyřnásobek, pokud se do té doby nevynaleznou vhodné léky. Ze všech nemocných bude téměř polovina závislá na pomoci. Demence tudíž patří k největším ekonomickým a pečovatelským výzvám následujících desetiletí, když si člověk uvědomí, že náklady na jednoho pacienta jsou průměrně cca 43.000 Euro za rok, a že hlavní finanční, fyzické a psychické náklady se budou především týkat rodinných příslušníků.
4.2.1 Popis nemoci Lidé postižení demencí jsou samostatného života schopni jen ve velmi omezené míře, v pokročilém stádiu nemoci pak již vůbec ne. Nejčastějším případem demence je Alzheimerova choroba (DAT), pojmenovaná po bavorském neurologovi Aloisi Alzheimerovi, který ji objevil již před více než sto lety. Tato forma demence, která se objevuje téměř výhradně u starších lidí, je způsobena ukládáním proteinů na nervová vlákna, což způsobuje ubývání mozkové výkonnosti. Následkem jsou poruchy řeči, ochabování myšlení a paměti. První příznaky začínající demence 68
Alzeheimerova typu lze popsat jako poruchy paměti, potíže s plynulostí řeči a pojmenováváním, poruchy koncentrace, pocit přetížení, rychlé vyčerpání, deprese, apatie, ztráta zájmu a strach bez důvodu (srov. Stoppe 2006, s. 37). Největšími rizikovými faktory pro vznik demence Alzheimerova typu jsou vyšší věk a onemocnění u přímých příbuzných. Riziko zvyšuje také kouření, požívání alkoholu, cukrovka, vysoký krevní tlak, obezita, srdeční infarkt a další. Nápodobně také deprese zvyšují možnost výskytu demence. Nemoc probíhá zpravidla plíživým tempem. V pokročilém stádiu se vyskytují poruchy chování, které doprovází agrese a halucinace, okolní svět se čím dál více zkresluje. Typické jsou obavy a stavy neklidu, často doprovázené stereotypními pohyby a – pro okolní svět – nepochopitelným mluvením nebo křikem; biologický rytmus a vnímání času je zmatené. Pacienty v pokročilém stádiu Alzheimera je ale možno oslovit hudbou, jelikož sluchová kůra přiléhající k motorickému systému a celá oblast není postižena změnami neuronů. Sluchové podněty jako smích, křik a emocionální prozódie jako šťastné či smutné hlasy mohou být rozeznávány bez omezení. Zatímco na vizuální podněty již člověk z velké části nijak nereaguje (srov. Söthe 2008, s. 221; Zeitschik & Albert 2004, s. 267-268). Výzkumy poukazují na to, že se pacienti s Alzheimerovou chorobou již nemohou mnoho nového naučit. Tu trochu, co se naučí, si však dokáží uchovat. Jelikož příslušné studie využívají pouze vizuální a verbální materiál, můžeme se domnívat, že akusticky nabízený materiál jako je hudba, bude lépe zvládán, protože příslušné mozkové oblasti, kde se nachází centrum sluchu, jsou mnohem méně postiženy, než oblast řeči a sluchu (srov. Söthe 2008, s. 230-231). Vedle Alzheimerovy choroby existují i další typy demence. Nejčastější z nich je vaskulární demence, která je způsobována malými cévními mozkovými příhodami. Ne vždy jsme schopni nemoc přesně diagnostikovat, protože existují také smíšené formy. První diagnostickou pomocí při podezření na demenci může být jednoduchý test kognitivních funkcí – Mini-Mental-Status-Test102 (srov. Stoppe 2006, s. 61 a následující).
Do češtiny překládáno jako „Test kognitivních funkcí“ s použitím anglického pojmenování - Mini Mental State Exam (MMSE). 102
69
4.2.2 Emocionální funkce hudby Hudba není zajisté žádným léčebným prostředkem proti demenci. Aktivní hraní a dlouholeté nepřetržité cvičení na hudební nástroj může mít ale preventivní funkci a oddálit projevy nemoci (srov. Braak 2003; Verghese a kol. 2003). Mimo to může hudba podstatně přispívat k emocionální stimulaci a tím také alespoň k přechodnému zvýšení kvality života lidí s demencí, jak ukazuje následující příklad: „Jednoho sobotního rána po snídani bylo puštěno CD od Heina [...]. Paní G. se očividně nadchla hned při první písni, sedla si na svou židli, naplno se smála a začala si hlasitě zpívat. Všechny agrese se zdály být rozptýleny a od tohoto okamžiku bylo všechno ostatní, co se ve skupině dělo, jedno. Často pozorovala své prsty a pohupovala si chodidly. Usmívala se a zpívala si celé CD, od první do poslední písně. Mezitím se jemně smála a kývala. Při navázání kontaktu měla lepší náladu a vyprávěla příběhy z uběhlých dní, což už dlouho nedělala. Její nálada trvala do doby, kdy se podávala káva.“ (Bronstering 2006, s. 82) Paní G. onemocněla Alzheimerovou chorobou a ve svém domově důchodců je známá svým extrémně agresivním chováním. Zdá se ale, že hudba ji zcela mění: působí uvolněně a v dobré náladě, vzpomíná si na dřívější události a přechodně odkládá své agrese. Tyto změny nevykazuje při každé hudbě, ale výhradně při takové, která pro ni má osobní význam. Mnoho pečovatelů a rodinných příslušníků lidí s demencí má podobné zkušenosti: hudba vyvolává u nemocných lidí něco, čeho nemůže v takové míře a bezprostřednosti dosáhnout žádný lék, ani žádné verbální projevy. Hudba vyvolává u lidí trpících demencí stále další obdivuhodné reakce a vede ke změnám v chování, které se v první řadě projevují jako zvýšení pozitivní aktivity. Jako u paní E., která není vůbec schopná mluvit, a když se jí něco nelíbí, reaguje agresivně bitím; ale při určité hudbě se zcela promění:
70
„Paní E. seděla ve svém kolečkovém křesle, působila apaticky a v tváři byla nevrlá. Hudba ji nezajímala a nereagovala ani na oslovení. Když se ale vyměnila deska a zpívaly se šlágry z roku 1935, byla naprosto bdělá. Dirigovala v taktu a přitom si zpívala text. Lehce se pohubovala ve svém křesle a své ruce zvedala vysoko nad hlavu, aby mohla dirigovat. Celý její obličej se smál a oči jí zářily. Potom si tu a tam zatleskala a tam, kde se to hodilo, zvolala ,Juchhee´[...] Také když hudba přestala, dirigovala a zpívala si paní E. dále. Dokonce útržkovitě povídala o svém dětství. Působila opravdu rozveselena a plna radosti.“ (Bronstering 2006, s. 85) Tento příklad názorně ukazuje, jak se může člověk trpící demencí díky hudbě vytrhnout ze své netečnosti a mrzuté nálady a v tomto případě se dostat díky jednomu známému šlágru do dobré nálady a s radostí si zpívat a dirigovat. Šlágr otevřel bránu do minulosti a tím také změnil emocionální chování nemocné paní. To je možné, protože schopnost prožívat emoce a vzrušení zůstává lidem s demencí zachována podstatně déle, než schopnost verbálně komunikovat a vyjadřovat se. Hudba může přispívat ke kvalitě života lidí trpícími demencí tím, že vyvolá pozitivní pocity. Tomu se daří zvláště, když jsou lidé začleňováni do sociálních aktivit (srov. Bär a kol. 2003). S ohledem na možnosti verbálního vyjadřování přichází v potaz jen málo vhodných činností, proto se doslova nabízí poslech hudby a aktivní muzicírování, neboť hudba vede ke společnému prožitku, například při zpěvu. Mnoho starých lidí vyrostlo s písněmi, které se zpívaly v dobách bez technických vymožeností, jako je televize nebo hudební nosiče. Na to mohou navázat rodinní příslušníci a pečovatelé, aby se dostali do kontaktu s lidmi trpícími demencí a vytvořili most do minulosti. Také u muzikoterapeutických intervencí je zpěv tou „královskou cestou“, kterou podporujeme jak emoce, tak sociální a kognitivní schopnosti starších lidí s demencí (srov. Brotons 2003; Clair 2003; Grümme 1998). S pomocí hudby mohou nemocní lidé s demencí zvládat nonverbální a verbální možnosti komunikace. Slova známé písně se reprodukují lépe než slova známého textu nebo neznámá slova. Tímto způsobem se lze naučit i nová slova či řádky písně (srov. Smeijsters 1997, s. 280). Kapacita paměti může být
71
ve výhodných případech přinejmenším také přechodně reaktivována, stejně tak jako jazykové kompetence.
4.2.3 Identifikační funkce hudby Demence má za následek, že postižení jedinci přestávají rozlišovat mezi minulostí a přítomností. Paní P. hodně spí, má neobvyklé a hektické chování při jídle a kouření a vzbuzuje pozornost svým agresivním chováním a stále frekventovanějším používáním vulgárních výrazů. Nemůže zůstat dlouho na jednom místě, většinou působí depresivně, nechá se snadno popudit a neumí se poté vůbec kontrolovat. Hodně zapomíná, nemá vztah ke zpěvu a ani nikdy nehrála na hudební nástroj. Má ale ráda zpěváka Hansi Hinterseera. „Hudební programy zásadně ignoruje, ale když se konalo hudební odpoledne, byla i přes předchozí odmítání první v místnosti. Již před začátkem působil její obličej uvolněněji a zmírnilo se její agresivní chování. Během představení zůstala ve společenské místnosti po celou dobu sedět, zářivě se usmívala a pohybovala podle textu svými rty. Již v ní nerozpoznáme žádnou agresi a každá bolest se zdá být zapomenuta. Po leckteré zazpívané lidové písni, jež je doprovázena akordeonem, vypráví krátký příbeh ze své minulosti, který jí píseň připomněla. Po vystoupení je paní P. nadále v klidu. Ještě stále se neobjevily žádné bolesti, působí uvolněně a bez agrese. Teprve při večeři, kdy se vzpomínky na tuto událost začaly vytrácet, se pomalu navracely její staré rysy.“ (Bronstering 2006, s. 81) Jak ukazují reakce paní P., hudba má vzpomínkovou funkci a tím podporuje uchování vlastní identity. V podstatě vycházíme především ze zachovaných rysů osobností lidí, kteří trpí demencí, které nejsou ovšem z velké části bezprostředně rozpoznatelné (srov. Kitwood 2000). Uchování vlastního Já, co se týče poznání a pocitů, je proto velmi důležitou funkcí hudebních činností s lidmi trpícími demencí. Když dojde k selhání vlastních duševních sil, může se stát muzicírování a poslech hudby důležitými aktivitami při nalézání pojítek mezi jednotlivými ostrůvky 72
vzpomínek. V pokročilé fázi demence hraje toto zaměření na vlastní život velmi důležitou roli.
4.2.4 Relaxační funkce hudby Doposud byla řeč o aktivizaci lidí s demencí v emocionální a tělesné oblasti. Hudba má ale také uklidňující a relaxační schopnost (srov. kapitola 2.5): Paní V. je stále neklidná, pořád pobíhá dovnitř a ven, tam a zpět, jako by něco hledala. Během hudebních programů se její chování zřetelně mění: „Když začala hodina [...], silně se jí třásly ruce. Poté vyběhla ven, nevrátila se, ani když začala hrát hudba. Po nějakém čase ji pečovatelka znovu pozvala do obývacího pokoje. Když vkročila a uslyšela hudbu, okamžitě se posadila a uklidnila se. Její ruce se pomalu přestávaly třást a v křesle seděla uvolněně. V obličeji měla spokojený výraz [...]“ (Bronstering 2006, s. 85) Paní C. (80 let) je dementní a s lehkým duševním postižením. Působí nepřítomně a unaveně. „Seděla na své židli a měla zavřené oči. Jakmile se rozezněly první kytarové tóny, její oči se zcela otevřely a ona se usmívala a zpívala si. Působila uvolněně a šťastně. Téma bylo jaro, zpívaly se písně o jaru a máji. Znala každou píseň a všechny si zpívala. Přitom celá zářila v obličeji. Také při tanci v sedě pohybovala rukama a nohama tak dobře, jak to jen šlo a dokonce si vzala i chrastítko. Když se mezi písněmi hovořilo, upadla zase do apatie a zavřela oči. Podobně působila po ukončení. Zdá se, že hudba v ní nezanechala žádné stopy, avšak jakmile se začalo s písní, byla zcela pozorná, bdělá, radostná a zpívala si i bez nástrojů.“ (Bronstering 2006, s. 83) Hudební aktivity mohou zmírňovat u lidí s demencí jejich neklid. Lze pozorovat, jak účastníci na začátku hudebních programů pobíhají kolem dokola či neklidně gestikulují. Avšak jakmile se jejich pozornost obrátí k hudbě, zklidní se a zapojí se. Ať už lehkým pohupováním nohou, spoludirigováním, zpěvem nebo pobroukáváním, 73
či jednoduše jen uvolněným pohledem, který signalizuje vnitřní účast. Aby byli schopni vnímat sami sebe, nemusí pobíhat neklidně kolem dokola nebo se nesmyslně pohybovat. Jejich nutkání k pohybu může být prožíváno také společně s ostatními v rámci tance a písní s pohybem. Lektor by měl proto při pěveckých a hudebních programech rozhodně věnovat dostatek času pro pohybové aktivity.
4.2.5 Sociální a ulehčující funkce hudby Péče o lidi trpící demencí představuje velkou výzvu pro pečovatele i příbuzné, obzvláště když řeč, jakožto dorozumívací prostředek, stojí na samé hranici použitelnosti či zcela selhává. Je potřeba dalších podpůrných impulzů, např. hudby. „Paní K. sedí na toaletě a zpívá si svou oblíbenou píseň: ,Und die Hasen und die Hasen, die kratzen sich am Bart!'103 Píseň zpívá hlasitě s hlubokým zanícením a velkou radostí, zatímco provádí svou potřebu: ,Und die Hasen ...' Během oblékání si stále zpívá trala-la-lala, směje se a raduje se. Při cestě z pokoje děkuje paní K. se slovy: ,Mockrát děkuji, sestřičko!'“ (Höwler 2007, s. 93) Z příkladu je patrné, jak je s pomocí hudby možné usnadnit kontakt a komunikaci mezi nemocným a jeho pečovatelským, opatrovnickým a doprovodným prostředím. Toto platí také pro všeobecné zlepšení celkové atmosféry, z čehož obě strany profitují. Bylo by proto žádoucí, kdyby hudba nebyla výjimkou, ale běžnou činností v oblasti opatrovnictví a péče o staré lidi. Podaří se to především v případě, kdy samotný hudební program nebude vynucen a reakce všech zúčastněných budou pečlivě sledovány (srov. kapitola 2). Hudba může být vhodným programem v rámci péče, avšak nemusí, neboť v některých případech může být také odmítána. Muzikoterapeutka Rosemarie Tüpker (2006, s. 119-120) přímo poukazuje na to, že aktivizace není možná, pokud se chce starý člověk rozloučit se světem. V takovém případě nedává žádný smysl ani pomocný program pomoci zaměřený na realitu, „když je zřetelné, že to již není naše realita, ve které ten druhý žije.“ Místo upozorňování na deficity nemocného člověka bychom se měli zaměřit
„Zajíci, a ti zajíci, ti se škrábou na vousech“ – úryvěk z německé lidové písně „Der Jäger in dem grünen Wald“ – „Myslivec v zeleném lese“. 103
74
na přijetí jeho subjektivní reality a na dialogické porozumění protějšku (srov. kapitola 3.5 a 3.6). Pro profesionální hudebníky i hudební amatéry, kteří se ve svém životě hudbou intenzivně zabývali, mohou být ztráty hudebních schopností, zapříčiněné demencí, bolestné. V těchto případech musí být při hudebních programech dbáno na to, aby při muzicírování nedošlo ke konfrontaci se ztrátami těchto kompetencí. Eventuelně by mělo dojít k přesměrování pozornosti na jiné aktivity.
4.2.6 Aspekty prevence Preventivní opatření hrají důležitou roli pro tělesné a duševní zdraví ve stáří. Vzdělávání a duševní činnost stějně jako celoživotní psychomotorická aktivita představují
důležité
preventivní
prostředky,
které snižují
riziko demence
(srov. Stoppe 2006, s. 105; kapitola 7). Tuto celoživotní psychomotorickou aktivitu lze pozorovat především u instrumentalistů, kteří výcviku jemné motoriky věnovali podstatnou část svého života. Dobře fungující a diferencovaná jemná motorika se rozvíjí především v dětství, také v dalším životě využívá velké oblasti mozku (srov. Braak 2003, s. 19). Při demenci, například Alzheimerova typu, postihují změny na neuronech nejprve myelinizované oblasti v mozkové kůře, a tím podporují průběh nemoci. Jsou-li nervové buňky v průběhu života aktivovány intenzivním tréninkem jemné motoriky, například učením se a hraním na hudební nástroj, dochází u nervových vláken (axonů) k vytváření silnější izolační (myelinové) vrstvy. Hudební učení a zvláště hra na nástroje tak prokazatelně znamenají
zvýšenou
ochranu
proti degenerativním procesům v mozku. Protože je demence velmi komplexní choroba, nemusí být strategie prevence bezpodmínečně úspěšná. V jednotlivých případech může mít významný vliv na propuknutí a průběh nemoci genetická dispozice, i přes dobrá preventivní opatření. Pro ilustraci lze zmínit případ Helmut Zacharias, který nadchnul publikum již jako zázračné dítě. Ve věku 75 let mu byla diagnostikována demence Alzheimerova typu, rok poté již nemohl hrát na housle, nebyl schopen číst noty nebo dát autogram. V pozdním stádiu nerozpoznával své vlastní nahrávky na gramofonových deskách, ani sebe jakožto interpreta a dotazoval se na jméno 75
houslisty, který tak pěkně hraje. Průběh nemoci popsala jeho dcera ve zprávě (Zacharias 2000); od té doby hájila spolu se svou matkou zájmy zdravotní politiky a potřeby
rodinných
příslušníků,
jenž
se
starají
o
nemocné
postižené
Alzheimerovou chorobou.
4.3
Role hudby v životních a každodenních krizích člověka
Při průzkumu, který se zabýval významem hudby v určitých životních situacích, nám jedna dotazovaná starší dáma sdělila: „Hudba mi byla útočištěm [...] Byla útěchou ve smutných dnech a pomohla mi zase najít v životě cestu.“ (Wickel 2001b, s. 198) Je samozřejmé, že starší lidé oplývají bohatými životními zkušenostmi, které ovšem nejsou ale přirozeně založeny jen na pozitivních zážitcích. Čím déle život trvá, tím větší je pravděpodobnost, že bude v těchto chvílích docházet k nezdarům, které jsou zapříčiněny ztrátami, zátěží, překážkami, obavami a smutkem. Odchod do důchodu, izolace, ovdovění, nemoc a úbytky fyzických a duševních sil vytvářejí zlomy v životním kontinuu a často mají za důsledek ústup ze společenského života či až sociální izolaci. Důvodů může být nespočetně: smrt partnera, odtrhnutí se od svého okruhu přátel, stěhování vzhledem ke konci profesní aktivity, daleko žijící děti nebo také dobrovolně zvolená osamělost, například v důsledku poškození sluchu, které vede k tomu, že se chce jedinec vyhnout kontaktu s ostatními. Starší lidé také opakovaně zmiňují, jak jim hudba pomohla při překonávání krizí (srov. Hartogh 2005, s. 168-169; Wickel 2001b). Tato funkce hudby je ku prospěchu, jelikož díky ní dochází k vyjádření pocitů a zároveň – alespoň krátkodobě
–
k zapomínání
každodenních
starostí.
Jedna
starší
paní,
která je amatérskou hudebnicí, popisuje tento efekt následovně: „Když cvičím, tak někdy zapomenu na čas [...] během cvičení se moje hlava oprostí od zatěžujících myšlenek, moje každodenní starosti se stanou nepodstatné.“ (Wickel 2001b, s. 207) Zde je potřeba speciálně zmínit aspekt cvičení: cvičení nepředstavuje nutné zlo, ale jeví se jako moment vyšší sebekázně, pozitivního napětí a velké pozornosti, který může vyústit ve stav, kdy je čas a prostor vnímán zcela subjektivně. Koncentrace na hudební činnosti, které jsou navíc považovány za zábavné, ponechává alespoň přechodně v zapomnění, co nám působí v běžném životě starosti. Jedna sboristka postižená těžkými životními ztrátami, se vyjádřila takto: 76
„Při sborovém zpěvu je také dobrým tréninkem poslouchat ostatní a udržet si koncentraci, která je k tomu nutná. Koncentrace mi také pomáhá překlenout chmurné myšlenky, zvláště když začínám v poslední době upadat do depresivních stavů.“ (Wickel 2001b, s. 203) Tento příklad zmiňuje důležitý aspekt aktivního působení ve sboru a ansámblu: tyto aktivity umožňují intenzivní prožitek na skupinové úrovni, které je zapříčiněno synchronizováním hudební aktivity. Při společném zpěvu a muzicírování se rozplývá hranice vlastního Já a vzniká intenzivní pocit My. Vše vede k prožití naplněného času, který nás nechává zapomenout na každodenní starosti. Zmínka další sboristky toto působení potvrzuje: kvůli bolestem zad, které ji sužovaly, chtěla odejít krátce před jedním velkým koncertem, kde by musela po celou dobu stát. Na radu si pro jistotu nechala přinést židli, kterou si umístila za řady sboristů, aby si ji mohla kdykoliv přisunout. Nakonec se odvážila zpívat. Po koncertě byla zcela ohromena, že svá záda během koncertu, který trval hodinu a půl, vůbec necítila.
4.4 Ve
Hudba v konečné fázi života stacionářích
paliativní
péče,
v hospicích,
v pečovatelských
střediscích
či geriatrických a gerontopsychiatrických institucích potřebují umírající lidé lékařskou péči, která s ohledem na již omezenou dobu života člověka není pojata jako léčba, ale jako „možnost zachovat vysokou kvalitu života člověka co nejdéle“ (Tentrup 2004, s. 141). Toto se ovšem netýká pouze starých lidí. V péči o umírající lidi jde v první řadě o obavy z bolestí, osamělost a smrt. Mezi nejčastější stížnosti starých lidí v posledním roce jejich života patří bolesti (83%), ztráta sluchu (53%), zmatenost (52%), ztráta zraku (46%) a dušnost (47%) (Tamtéž, s. 142). Hlavním cílem paliativní medicíny je proto snaha o zmírnění bolesti. Aby bylo lidem umožněno zemřít důstojně, byl v Německu v roce 1986 založen první hospic. Počet hospiců stále stoupá. Tato vesměs malá a lehce přehlédnutelná
zařízení
jsou
zcela
otevřená
nevyléčitelně
nemocným,
kteří se nachází ve velmi pokročilém stádiu jejich utrpení, či se o ně nemohou jejich rodiny již ani částečně postarat. Je o ně postaráno v plném rozsahu ve formě lůžkového hospicu či ve formě denní péče (denní stacionář). Verbální komunikace již není často s umírajícími lidmi možná anebo jen velmi namáhavě. Tak řečená „nemluvnost“ může být zapříčiněna příjmem léků 77
na uklidnění, které – ačkoliv jsou pro paliativní medicínu nutné – mají negativní vliv na komunikaci. Mimo to je někdy velmi obtížné při náhlých změnách mezi agresivním a depresivním chováním dodržet citlivé a trpělivé zacházení s umírajícími lidmi. Pro blízké příbuzné je někdy těžké pochopit výkyvy nálad a v komunikaci reagují zdrženlivě a nejistě. Hudba jakožto médium, které funguje na jiných principech než řeč, může mít v této situaci zvláštní význam a může nabízet šanci skromného dialogu s umírajícím člověkem. Zařazení hudby musí být pečlivě připraveno, aby bylo jisté, že je zcela vítáno a nevede k dalšímu zatížení umírajícího člověka (srov. Hartogh & Wickel 2004a, s. 368). Barbara Dehm-Gauwerky (2001, s. 153) mluví o přilnutí k aktuálnímu rozpoložení umírajícího člověka. Pokud nemůže být vysloven hudební zájem, získáváme důležité informace z rozhovorů s příbuznými a nejbližšími lidmi. Susan Munro, která se zasloužila v 80. letech o zviditelnění tématu hudby v závěrečné fázi života, požadovala, aby hudba byla těžce nemocným lidem zprostředkovávána s nejvyšší citlivostí a vysokým respektem k jejich senzibilitě a zranitelnosti“ (Munro 1986, s. 76). Hudba může v tomto procesu převzít anxioalgolytické funkce jako je tomu v jiných lékařských oborech. Může zmírnit obavy, ulevit bolestem nebo je přechodně utlumit. Také na konci života může hudba znamenat prožití naplněného času, jako tomu bylo za zdravých dní. Hudba může pomoci zvládat smutek a osamělost, podpořit modlitby, působit proti depresivním náladám nebo vyjádřit náklonnost, lásku a účast. Terapeutickým požadavkem by bylo s pomocí hudby překonat nezvládnuté problémy z minulosti jako je selhání, nevyřízené věci a nevyřešené konflikty, aby mohly být ze života vypuštěny. Tyto procesy se mohou objevit stejně tak při neterapeutickém kontaktu: co hudba nakonec způsobí, je nepředvídatelné. Hudební aktivity mají v závěrečné fázi života v první řadě receptivní charakter, tj. umírající poslouchá hudbu, která je mu předehrávána hudebníkem či zprostředkována médiem. Zkušenosti ukazují, že vítány bývají také jednoduché aktivní formy, kdy si nemocný například brnká na strunný nástroj, hraje na bicí nástroj nebo si zpívá či si brouká. Touto cestou dochází prostřednictvím hudby k dialogu, ve kterém se pojí gesta s doteky, avšak řeč nemusí být nutně přítomna. Tím se může navodit kontakt příbuzných a přátel s umírajícím člověkem. V neposlední řadě hudba pomáhá přijmout smrt a umírání jako nevyhnutelnou součást života a poskytuje duchovní prostor. Velmi výstižně popsala svou práci 78
v hospici Ursula Pfefferle (2005, s. 14), kde nejdůležitějšími aspekty bývají obezřetnost, doprovod a umění nechat odejít: při vší lásce k hudbě by měla být při doprovodu umírajícího důležitá schopnost nedělat vůbec nic, tzn. být jen tiše přítomni a umět společně vyčkávat. V takovýchto momentech musí i hudba mlčet.
79
5. Instituce Hudební vystoupení jsou přístupná zpravidla lidem každého věku: kdo jde do opery nebo na koncert, ať už mladý či starý, nemusí dokládat svůj věk. Teoreticky má starší člověk dovolen vstup také na diskotéku, avšak zdejší taneční hudba mu nebude příliš blízká; na druhé straně nepůjdou mladí lidé na promenádní koncert či do taneční kavárny pro seniory. Tato polarita se však pozvolna láme a dochází k trvalejší změně: dnešní osmdesátníci by před 30 lety nešli na rockový koncert, avšak u lidí starších 50 let to není žádnou raritou: mnoho rockových a popových hudebních skupin stárne společně se svým věrným publikem, rodiče stojí vedle svých dětí u pódia a díky hudbě bez problému překračují po nějaký čas generační hranice. Rockové taneční programy, které začínaly opatrně jako taneční párty pod heslem „Párty nad 30“ se postupně propracovávají ke starším věkovým skupinám. Reprezentativní průzkum institutu pro výzkum veřejného mínění Allensbach tento trend potvrzuje: 89,2 procent 14-19letých rádo poslouchá popovou a rockovou hudbu v anglickém jazyce, u 40-49letých lehce spadá tato hodnota na 79,7 procent a u 50-59 letých, za jejichž mládí pop a Rock ´n´ Roll dobyly svět, je to stále ještě 56,6
procent
těch,
jež
Musikinformationszentrum
tento 2006).
styl
rádo
Celkově
je
poslouchá
(srov.
zaznamenáván
Deutsches
nárůst
počtu
návštěvníků popových a rockových koncertů u všech věkových skupin, především u starší generace; přeci jen vyrůstali od 50. let společně s Rock ´n´ rollem. Počet návštěvníků koncertů vážné hudby, a především operních představení, oproti tomu lehce klesá. V nadcházejících letech se počítá s větším poklesem v této hudební oblasti i u návštěvníků starší generace, pokud nebudou přijata opatření, která budou zohledňovat význam zábavního aspektu a atmosféry hudebního zážitku (srov. Hammen 2005, s. 10 a následující; Keuchel 2006, s. 29-30 a 32). Existuje dostatek příležitostí, kdy si můžeme poslechnout živou hudbu či hudbu zprostředkovanou médii. Jak to ale vypadá s aktuálními možnostmi aktivního muzicírování? Pokud se starší lidé za tímto účelem nescházejí soukromě, nenaskýtá se obvykle šance nalézt vhodné veřejné programy. V tomto směru lze pozorovat i postupné změny: hudební školy si začínají systematicky vytvářet nový okruh klientů, mezi něž patří dospělí a starší lidé; s tímto účelem vznikají hudební
80
akademie104 pro starší; zemské hudební akademie105 rozšiřují své programy s nabídkami pro lidi nad 50 let; lidové univerzity106 a podobná zařízení rozšiřující vzdělání zvou k muzicírování; církevní shromáždění začleňují hudební aktivity při tvorbě programu odpoledních setkávání a shromáždění městských částí se snaží hudebně zaktivizovat lidi z blízkého okolí prostřednictvím originálních a z části i mezigeneračních programů. Přístup k hudebním aktivitám by měl být pro staré lidí co nejvíce „uživatelsky přátelským“ a prostorově, časově a obsahově blízký. Sbírka zákonů
sociálního
práva
(Das
Sozialgesetzbuch,
dále
jen
SGB),
kniha XII § 71 v souvislostí s péči o staré lidi explicitně zmiňuje povinnost „umožnit návštěvu událostí a zařízení, které slouží k pospolitosti, zábavě, vzdělávání nebo kulturním potřebám starých lidí“. Z právního hlediska se jedná „pouze“ o doporučení, přesto je výslovně vyžadováno, aby byla umožněna participace starých lidí na kulturních a s nimi spojených hudebních událostech a vzdělávacích programech. Jelikož i přes veškerou snahu není část lidí (především ve čtvrtém věku života) účasti schopna, stoupá zároveň potřeba mobilních nabídek.
5.1
Stacionární a částečně stacionární zařízení
V domovech
důchodců
a
domovech
s pečovatelskou
službou
představují
hudební programy cenné obohacení běžných dní. Zvláště je vítáno společné zpívání, tance (v sedě) a poslech hudby (srov. Gembris & Nübel 2006, s. 289). Za takové aktivity je zodpovědná zpravidla sociální služba domovů. Tito sociální pracovníci, pečovatelé a terapeuti nejsou schopni tyto programy osobně vést, ať už z časových či jiných důvodů. Je proto nutné využívat práce dobrovolníků nebo specialistů „na volné noze“. Financování se pak častokrát velmi těžce stanovuje. Služby fyzické péče, které jsou samy o sobě málo oceňované a honorované, nenechávají otevřený téměř žádný prostor „pro péči o duši“ (srov. Wickel 2008). Dodatek k zákonu o péči107 (SGB XI, § 45) může posloužit lidem odkázaným na péči pro zvýšení kvality života, avšak pouze ve formě obnosu ve výši 460 Euro za rok na jednoho nemocného člověka. I přes zvýšení nabídek
104
Musikakademie Landesmusikakademie 106 Volkshochschule 107 Pflegeleistungs-Ergänzungsgesetz 105
81
v pečovatelské oblasti, které vešly v platnost od roku 2007, chybí stále ještě možnosti intenzivní psychosociální podpory. V částečné stacionární péči je hudba oblíbeným médiem, které otvírá a podporuje činnosti během celého dne. Písně a tance (v sedě) jsou vyhledávanými a ceněnými body programu, díky kterým může dojít k uspokojení velké části lidí odkázaných na péči či trpících demencí. Průzkum Gembrise a Nübela v Paderbornu a Güterslohu prokázal, že pečovatelský personál přikládá využívání hudby v zařízeních pro péči o staré lidi velký význam. Většina dotazovaných pečovatelek měla zkušenosti s hudbou u starších lidí a byla připravena se v tomto odvětví dále vzdělávat (Gembris & Nübel 2006, s. 293-294; srov. také Lüters 2007, s. 49). Hudební vzdělávání pečovatelského personálu patří přitom k těm nejnaléhavějším hudebně-geragogickým úkolům (srov. kapitola 5.9). Zvláštní zmínku si zaslouží projekty rozvíjející spolupráci mezi zařízeními pro staré lidi a školami, jako je tomu například u Triangelpartnerschaft v Braunschweigu (srov. kapitola 3.7). Beate Glinski-Krause (2006) pod titulem Kultura péče je péče o kulturu prováděla pro město Frankfurt inventarizaci kulturních aktivit frankfurtských domovů důchodců, které jsou sjednoceny ve Frankfurtském fóru pro péči o staré lidi108. Město Frankfurt spustilo svůj okamžitý program zaměřený na kvalitnější psychosociální péči již v roce 1999. Hudba hraje ve většině domovech důležitou roli a je vysoce ceněna pro svou schopnost „prolomit ledy v emocionální oblasti“: spektrum
aktivit
kroužky
zahrnuje
zpěvu,
muzikoterapii,
tanec
(v sedě),
koncerty externích hudebníků vystupujících s kavárenskou, vážnou hudbou či různé kapely (upřednostňovány nejsou pouze tance jako valčík a tango, ale také písně od Elvise a rockové rytmy), dále pak novoroční koncerty, oslavy půstu, pracovní písně. Výčet by mohl pokračovat až po indickou hudbu hranou na sitár, hudbu 50. let (z gramofonu) či po tzv. místnosti Snoezelen.
5.2
Mobilní programy
Mobilní kulturní programy jsou prosperující oblastí ve vzdělávání starých lidí, ve které
již
došlo
k iniciaci
V düsseldorfském projektu „Kultura 108 109
zajímavých na
Frankfurter Forum für Altenpflege „Kultur auf Rädern“
82
modelových
kolečkách“109
byli
projektů.
zainteresovaní
dobrovolníci vyškoleni k tomu, aby prezentovali osobní sbírky, „muzea v kufru“ nebo kulturní nabídky v soukromých domácnostech a zařízeních pro seniory. Tento projekt byl zrealizován vlastníky „kulturních licencí“: což jsou především mladší senioři, kteří mají za úkol umožnit účast lidí na kulturním životě, až do co nejvyššího věku (srov. Amt für Kommunikation Landeshauptstadt Düsseldorf 2007110). Mobilní hudební programy se specializovaly na staré, nemocné a postižené lidi, kterým je na základě jejich tělesného omezení znemožněna návštěva vzdělávacích institucí. Projekt „Hudba na kolečkách“111, který uskutečnil tým mladých muzikoterapeutek z Münsteru, reagoval na zvyšující se potřebu mobilních programů a poskytoval různé formy nabídek, od individuální muzikoterapie až po koncert v zařízeních pro staré lidi. Mezitím došlo k ustálení struktury nabídky s rozdílnými klíčovými body ve více německých městech (srov. Musik auf Rädern 2007). Dorothea Muthesius (2005) přišla v jednom berlínském modelovém projektu s konceptem ke zlepšení situace domácí péče gerontopsychiatrických pacientů s pomocí muzikoterapie. Ukázala, že tato nabídka je velmi žádaná a úspěšná, ale s ohledem na nedostatečné možnosti financování ji není možné aplikovat plošně.
5.3
Shromáždění na úrovni obcí či farností
V obecních a církevních shromážděních bývají nabízeny odpolední programy, do kterých jsou zařazeny kromě světských písní, také písně duchovní a chorály. Na to někdy navazují i další hudební aktivity jako instrumentální doprovod písní, zhudebňování
nebo
tance
(v sedě)
či
další
pohybové
hudební
aktivity.
Pestrost nabízené palety obohacují také kroužky hry na hudební nástroje a hudební vystoupení pozvaných hostů. Cílovou skupinou jsou zde především senioři, kteří jsou schopni pohybu a nemají problém s dostavením se na místo setkání. Příležitostně mohou být na tato místa také dopravováni. Mnoho obecních projektů má integrativní charakter. Kapteina a kol. (2004) podává zprávu o městských hudebních skupinách v Siegenu, které se scházejí v prostorách farností. Ve spolupráci se zařízením pro
110 111
Úřad pro komunikaci města Düsseldorf „Musik auf Rädern“
83
seniory a místní nemocnicí jsou realizovány folklórní tance pro více než 30 účastníků ve věku zhruba od 30 do 80 let.
Radost ze společného hraní
V rámci oficiálně oceněného hannoverského městského projektu „Hudba v Hainholzi“112, který má za cíl přiblížit hudbu sociálně znevýhodněným (srov. MusikZentrum Hannover 2007), dochází vzhledem k chybějícímu zařízení pro staré lidi k nárůstu významu nabídek určených pro seniory. Lidé z této části města pocházejí z více než 80 odlišných zemí, proto přirozeně dochází ke zcela rozdílné poptávce a zájmům, co se týče hudebních aktivit. Ukazuje se, že hudebníci a hudební pedagogové, kteří jsou rodilými mluvčími, hrají rozhodující roli při integraci přistěhovaleckých seniorů; díky kombinaci hudby a divadla mohlo dojít k prvním atraktivním iniciativám (písemná zpráva od Moreny Piro, MusikZentrum Hannover).
5.4 Orchestry, sbory, soubory a kapely seniorů V orchestrech seniorů – zde se zpravidla neobjevuje pojem stáří – stojí v popředí radost ze hry. S omezeními způsobenými stářím je zde zacházeno velkoryse (srov. Habermacher 2003). Starší hráči si mohou také sami zvolit, kdy hudební 112
„Musik in Hainholz“
84
nástroj odloží a stanou se aktivními posluchači. Zdůrazňuje se, že neexistuje horní věková hranice, orchestr v Hannoveru zahrnuje hráče ve věku od 55 do 97 let (srov. Filthaut 2007). K dobrému zdraví zcela rozhodně přispívá dočasné zapomínání každodenních starostí a plné zabrání do hraní díky vysoké míře koncentrace. Schopnost vnímat a vyjádřit se je neustále trénována, k prožitku úspěchu dochází při dostatečné sebekontrole a vnitřní síle. Hraní v souboru otevírá cestu k ostatním lidem, s nimiž je možné zvládnout hudební úkoly a výzvy. Nároky na hudební výkon jsou od souboru k souboru velmi rozdílné. Někteří pracují velmi pečlivě, u jiných jsou zkoušky zaměřeny spíše na „proces“. Nejde tak v první řadě o techniku hry a dokonalost v interpretaci, ale o radost z hudby
a
společného
hraní,
nesmí
se
vytratit
zábava
a
pospolitost.
Veřejná či privátní vystoupení hrají velkou roli při motivaci ke cvičení a zkoušení. Cvičení představuje základní předpoklad pro neustálé rozvíjení techniky hry a znalost literatury, popřípadě také zabraňuje dřívějšímu selhávání schopností. Při výběru programu se vybírají spíše jednotlivé věty, méně pak celé symfonie a koncerty. Ve většině orchestrů si senioři dodatečně zakládají menší soubory ve formě komorních uskupení. Orchestry zpravidla nevyžadují žádnou finanční odměnu za svá vystoupení, nechávají si většinou proplatit pouze své výdaje. Některé orchestry vyhledávají mladé muzikanty a angažují je na pozice sólistů. Senioři hrají v orchestrech rádi a často. Orchestr seniorů Karlsruhe uspořádal již od svého založení v roce 1976 přes 600 koncertů v koncertních sálech, městských sálech, městských parcích, lázeňských parcích, společenských centrech a domovech důchodců (www.seniorenorchester-karlsruhe.de). Orchestr seniorů Marl vystupuje jako občanské sdružení a v roce 2003 se zasloužil o více než 40 vystoupení. Repertoár se skládá převážně ze šlágrů, lidových písní, tanga, polek, pochodů a valčíků. Je výslovně zdůrazňována „radost z činnosti“, která stojí v popředí a „nepřítomnost“ omezení způsobených stářím (www.marl.de/Marl_Erlebn isreich/Marl_fuer_Senioren/Seniorenorchester.htm). Orchestr seniorů v Luzernu se stal velmi znamenitým a plně rozvinutým symfonickým orchestrem (www.senioreno rchesterluzern.ch). Žádný zainteresovaný hráč by neměl být vyloučen, a to mívá to za důsledek, že tyto orchestry seniorů mají neobvyklé obsazení, které může vypadat následovně: 20 houslí, 4 violy, 4 violoncella, 5 příčných fléten, 5 zobcových fléten, 1 fagot, 1 klavír nebo všechny druhy dechových a žesťových nástrojů, k tomu jedny extra 85
housle. Jelikož není pro takový orchestr možno obstarat noty v běžném obchodě, zvyšuje se poptávka po flexibilních aranžích. V chorvatském hlavním městě Záhřeb se spojilo okolo 50 důchodců ve věku od 65 do věku nad více než 90 let a společně založili kulturní spolek za účelem společného zpívání a hraní divadla. Povzbuzeni úspěšnými vystoupeními se rozhodli dokonce k uvedení opery. Tento spolek vystupuje nejčastěji v domovech důchodců. K tomu, jak moc dokáže toto zaměstnání přispívat k životní spokojenosti, se vyjadřuje jeden ze zúčastněných následovně: „Je mi 77 a zažívám tady něco jako druhé mládí. Nebo, pokud chceme, můžeme mluvit místo třetího životního věku o třetím mládí.“ (Lentic 2002) Toto je k vidění také u příbuzných: „Můj muž je šťastný, že sem chodím. Říká, že když zpívám, tak ví, že je mi dobře a všechno je v pořádku.“ (Tamtéž) Průměrný věk sboru Lebensabend-Bewegung v Essenu je 84 let. Zpěváci chtějí být sborem s nejstaršími členy v celém Německu. Sbor vystupuje po domovech důchodců pod mottem „Chceme jednoduše dělat starým lidem radost“ a se zásadou: nemluvit o nemocech (srov. Schwegmann & Gerharz 2007, nestránkováno)! Asociace německých amatérských orchestrů o. s.113 (BDLO 2007) ročně pořádá na bavorské hudební akademii v Marktoberdorfu114 hudební týdny, které jsou přístupné veřejnosti. Účastníky jsou přátelé hudby ve věku nad 50 let, kteří mají radost ze zpěvu nebo rádi hrají na klasické orchestrální nástroje, případně zobcové flétny. Profesionální hudebníci studují s amatéry náročnou literaturu a poté ji společně uvádějí. V létě 2007 způsobil spolek seniorů The Zimmers senzaci, když dobyl 26. místo v britské hitparádě, přitom jejich průměrný věk byl 78 let. Nejstaršímu členovi této rockové kapely, která čítá 40 členů (!), je 100 let. Název spolku je odvozen od britské značky chodítek. Staří hudebníci sdělili žurnalistovi BBC, že svou aktivitou chápou boj proti osamělosti a izolaci. Prostřednictvím videa coververze písně My Generation od rockové skupiny The Who vysílají poselství jako „Již tři roky jsem neopustil svůj dům“ nebo „Nepište mi, protože je mi 90“. Neočekávaný úspěch dal podnět iniciátorům, kteří této skupině naplánovali turné (srov. Patalong 2007; The Zimmers 2007). 113 114
Der Bundesverband Deutscher Liebhaberorchester e. V. Bayerische Musikakademie Marktoberdorf
86
Nezávisle na tomto spektakulárním a medializovaném projektu existuje již mnoho let v Německu celá řada uskupení, která se označují jako kapely seniorů. Častokrát si dávají lehce sebeironická pojmenování jako Optimisté, Studnice mládí, Arnsbergští muzikanti, Originální Schweinfurtská kapela seniorů, Nazdařbůh, Die Oldies, Die Hippies, Early Birds, Šest veselých sedem nebo Evergreeni.115 Climpra Orchestra z Mannheimu hraje pod mottem „Sto let a stále v plné síle“. Jejich perkusionistce je již 101 let. Kapela seniorů s názvem Swing Sound Seniorenband z Darmstadtu (www.swingsound-orchester.de) upravuje lidové písně do jazzové podoby. Již v roce 1980 v USA naťuknul Robert Mandel ve svém televizním filmu Na cestě do Hollywoodu116 téma seniorských kapel: film pojednává o pečovatelce starých lidí, která nadevše miluje New Orleans jazz. Od okamžiku, kdy do jejího domova důchodců přišel nový obyvatel, starý jazzový pozounista, se sama pokusila dát takovou kapelu seniorů dohromady. Tyto kapely se často vytvářejí z větších uskupení, jako je tomu například u kapely seniorů dobrovolných hasičů ve Vredenu, který se vytvořil ze starších členů, „kteří chtěli i nadále zůstat hudbě
věrni“
(www.musikzugvreden.de),
dále
například
orchestr
seniorů
při dechovém orchestru z Essenu/Oldenburgu (www.blo-essen.de). Podobně je tomu i u seniorských sborů, které často vznikají z velkých smíšených sborů, jako sbor seniorů Pěvecké akademie v Drážďanech117. Zpěváci nemusí odcházet z důvodu vysokého věku, ale mohou si založit vlastní komorní uskupení, která budou lépe vyhovovat jejich možnostem. Ostatní sbory byly založeny v obcích, a to z iniciativy sociálních služeb či jednoduše z iniciativy jednotlivců. Sbor seniorů Kiel, který byl založen v roce 1993, zpívá pod heslem: „Zpívání bez tlaku, ale se zdravou touhou po výkonu“. Zpěvačky a zpěváci vysvětlují, že jejich láska k hudbě a zpěvu je provázela celým životem a tak by to mělo i zůstat! Radost, kterou při tom prožívají, chtějí předávat dále, proto zpívají na bohoslužbách, v domovech důchodců,
v nemocnicích
a
také
pořádají
„otevřená
zpívání“.
Jejich cílem je, aby je lidé poslouchali se zájmem a ne, aby soucitně trpěli. Mimo hudbu je kladen velký důraz na pestrý program, který se realizuje ve společných chvílích. Například během společné jízdy autobusem, při výletech 115
Die Optimisten; Jungbrunnen; Arnsberger Stadtmusikanten; Original Schweinfurter Seniorenband; Querbeet; Die Oldies; Die Hippies, Early Birds, Sechs fröhliche Sieben; Evergreens 116 „Auf dem Weg nach Hollywood“ 117 Singakademie Dresden
87
na kole,
při
návštěvách
restaurací
či
během
volného
času
ve
sboru.
„Patříme k seniorskému věku a nechceme propásnout dobu, kdy ještě sami můžeme rozhodovat o svých aktivitách. Klademe si vlastní cíle, které jsou přiměřené našemu věku.“ (www.seniorenchor-kiel.de) Saarbrückenský sbor seniorů představil na koncertech v posledních letech rozsáhlý repertoár, který zahrnoval opery, operety, muzikály, lidové písně i duchovní literaturu. Výtěžek z koncertů byl určen k sociálním účelům (www.saarbrueckerseniorenchor.de). Mohli bychom zmínit mnoho dalších zajímavých projektů, které jsou
z části
prezentovány
také
prostřednictvím
internetu;
potěšující
je vzrůstající počet ansámblů, které jsou přímo přizpůsobeny potřebám a hudebním schopnostem svých členů.
5.5
Hudební školy
Veřejné a soukromé hudební školy začaly již před několika lety nahlížet na starší generaci jako na vhodnou cílovou skupinu. Spolek německých hudebních škol118 (VdM; dále jen VdM) aktivně přišel s tématem „Hudba ve třetím věku života“ a na počátku roku 2007 provedl průzkum v rámci partnerských škol, zaměřený na koncepty nabídek pro lidi starší 50 let; v září 2007 se konalo první plánované setkání k dalšímu rozvoji tohoto vzdělávání. Toho času vypracoval VdM leták, který měl za úkol informovat členy o možných projektech a podobně zaměřených programech (srov. Sobirey 2007, s. 32). Již v 90. letech byl zahájen projekt VdM „Hudební vzdělávání pro dospělé na hudebních školách“119, který počítal se speciálními přáními, potřebami a požadavky dospělých žáků (srov. Wucher 1999, s. 38). V popředí stál rozvoj a odzkoušení vyučovacích konceptů, které byly v konečné fázi projektu předloženy ve formě letáčků zaměřených na zpěv, hru na nástroj a komorní hru. Následně došlo na hudebních školách ke zřízení ukázkových hodin kurzů, které nabídly šanci se opatrně (znovu) přiblížit k hudebnímu nástroji, účastnit se komorní hry nebo navštěvovat předměty jako dějiny hudby, nauka o hudebních nástrojích či hudební teorie, jež byly do programu zařazeny speciálně pro dospělé a seniory.
118 119
Der Verband der deutschen Musikschulen „Musikalische Erwachsenenbildung an Musikschulen“
88
Podobným směrem se ubíral i tříletý evropský projekt „Nové cesty ve vzdělávání dospělých na hudebních školách“120 (Pawloff & Fürst 2007), který rozvíjel a hodnotil vyučovací metody při vzdělávání dospělých. Za dva hlavní pilíře hudebního vyučování považoval tento projekt „vědomé utváření vztahu mezi učitelem a žákem, přípravu a realizaci vyučovací jednotky, vše v přiměřené míře s ohledem na dospělého žáka“ a „důraz na prvky sebevyjádření a prožívání spolu s propojováním obsahu vyučovací hodiny“ (Pawloff 2007a, s. 57; srov. kapitola 8.3.2). Mezitím vzniklo velké množství regionálních projektů, jež jsou také uzpůsobeny hudebně-vzdělávacím potřebám starších lidí. Například v únoru 2007 odstartovalo město Neuss iniciativu „Aktivní od 55 – muzicírování pro starší občany“121. Spolupráce probíhala mezi vybranými seniory, lidovou univerzitou a hudební školou. Projekt byl stvrzen prvním vystoupením, v jehož rámci hosté poznali a mohli si vyzkoušet hudební nástroje, také si společně zahráli (srov. Stadt Neuss 2007). Mnoho hudebních škol realizuje ukázkové hodiny kurzů, aby došlo ke zmírnění obav z výuky hry na hudební nástroj, ať už opětovné či první. Jelikož lidé v důchodovém věku často cestují, existuje výuka také ve formě projektů. Od podzimu roku 2004 po léto roku 2006 uskutečnila Yamaha Academy of Music v Hamburku pilotní projekt („MusiClub“), do kterého se přihlásilo 74 dospělých ve věku od 48 do 78 let. Jádro projektu spočívalo v odzkoušení různých modelů jednání pro zprostředkovávání hudby lidem starších 50 let (srov. Hintz 2007b, s. 8). Přitom měla tato nabídka umožnit zájemcům svobodu ve výběru jednotlivých aspektů, aby došlo k dosažení toho nejvyššího stupně seberealizace a sebeurčení. Hudební škola Flensburg122 nabízí již dlouho bohatou škálu programů pro „starší a aktivní“ občany Flensburgu. Od léta roku 2006 se ještě intenzivněji ujala tohoto tématu
část
kolegia
a
ředitelů
škol,
jako
tak
pracující
senioři.
Vznikl nový vzdělávací balíček, který zahrnuje individuální a skupinovou výuku hry na hudební nástroj, pěvecký kroužek, nástrojový kroužek a nabídky programů jako „Rytmus – pohyb – hlas“, „ABC hudby“ a „Dějiny hudby od Bacha
„Neue Wege der Erwachsenenbildung an Musikschulen“ „Aktiv ab 55 – Musizieren für ältere Mitbürger“ 122 Musikschule Flensburg 120 121
89
po Beatles“.123 V budoucnosti by měly vzniknout ještě konkrétnější a časově vymezené projekty jako například „Nacvičujeme Hudbu k ohňostroji od Georga Friedricha Händela“ nebo ukázkové kurzy hry na akordeon a klávesy (Ústní sdělení VdM). Nejvíce poptávanými vzdělávacími programy bývají programy zaměřené na hudební teorii a dějiny hudby (srov. Sobirey 2007, s. 32). Hudební škola Solingen gGmbH124 má ve svém programu výuku hry na klavír speciálně pro staré lidi, ať už pro nově příchozí, tak pro ty, kteří si chtějí osvěžit dříve nabyté klavírní dovednosti (www.solingen.de/musikschule). Vestfálská hudební škola v Münsteru125 založila „Sbor 60 plus“, ve kterém jsou nastudovávány „díla různých epoch a stylů, která jsou vybírána tak, aby byla vhodná k aktuálnímu stavu našich možností“. Nezkouší se po večerech, ale v čase pozdního dopoledne, který seniorům lépe vyhovuje (srov. Stadt Münster 2007). Zvyšující se poptávka starších lidí po výuce zpěvu a hry na hudební nástroj (srov. kapitola 8) nutně vyžaduje po učitelích v jejich vzdělávání zohlednění didakticko-metodických obsahů práce s dospělými a staršími lidmi. Průkopníkem v této oblasti je profesně zaměřená dolnosaská iniciativa dalšího vzdělávání Zukunft@Musikschule126, založená na spolkové úrovni zemským spolkem všech dolnosaských hudebních škol. Jde o seznámení pracovníků hudebních škol s hudební činností zaměřenou na dospělé a seniory v rámci tematického modulu „Kultura volného času“. Spolek německých hudebních škol127 pracuje toho času na vzdělávacím projektu, který má za cíl kvalifikovat učitele hudebních škol – především ty z oblasti základního vzdělávání – pro práci s lidmi ve třetím věku života. Některé hudební školy přišly s časově flexibilními vyučovacími programy, aby umožnily účast na hudebním dění (ještě i) dospělým lidem, kteří nemohou výuku navštěvovat pravidelně z důvodu pracovní vytíženosti. K tomu musí být brán ohled na potřebu mnoha budoucích starých lidí, co se týče rockově zaměřených programů, neboť právě ti se nebudou obracet – jak se často domníváme – ke klasické hudbě, nýbrž k hudbě svého mládí. (Sobirey 2007, s. 32) Asmus Hintz (2007a) z Yamaha Music Education vnímá malé děti a dospělé za potenciální cílové skupiny hudebních škol v budoucnosti, které budou „Rhythmus – Bewegung – Stimme“; „ABC der Musik“; „Geschichte der Musik von Bach bis Beatles“ 124 Musikschule SolingengGmbH 125 Die Westfälische Schule für Musik Münster 126 Budoucnost@Hudební škola 127 Der Verband deutscher Musikschulen 123
90
v nadcházejících dvaceti letech dominovat. Starší hráči na hudební nástroj se mohou prostřednictvím těchto programů, organizovaných hudebními školami, účastnit veřejného života, ve kterém se připojí k hudebním skupinám a předvedou své dovednosti veřejně; z této budoucí vize profitují také organizátoři kurzů – díky zkušenostem
získaným
při
práci
se
staršími žáky
na
poli
sociálním
a komunikativním, si rozšiřují své pedagogické, případně geragogické kompetence. V zásadě jsou vedle sebe paralelně koncipovány programy v prostorách hudebních škol a mobilní vyučovací programy. A to proto, aby byly programy dostupné také starým lidem, kteří již vůbec nemohou opustit svůj domov či jen s velkou námahou.
5.6
Lidové univerzity128
Lidové univerzity jsou typické pro svou širokou nabídku programů ve vzdělávání dospělých, avšak v zásadě se také starají o specifické zájmy starších lidí. K tomu se řadí hudební programy, které ale zpravidla nebývají tak početné. Od 90. let klesá zájem o kurzy hudební nauky, stylistiky, nauky o formách, dějin hudby a další, také o hudebně-praktické kurzy (skupinové vyučování hry na nástroj, muzicírování, zpívání). Toto tvrzení lze doložit ubývajícím počtem vyučovacích hodin (srov. Deutsches Musikinformationszentrum 2007b). Na internetu bylo zveřejněno, že hudebně-vzdělávací programy zastávají pouze 1,84 procent z celkového počtu kurzů v rámci celé spolkové republiky. Pokud jde o praxi, největší část hudebních programů pro dospělé tvoří kroužky hry na klávesy a kytaru (srov. Hartogh 2005, s. 124). Avšak možnosti těchto škol nejsou ještě zdaleka vyčerpány. Existují iniciativy, které poukazují na nové perspektivy hudební práce na lidových univerzitách: například v Münsteru se v roce 2006 uskutečnil Den seniorů, který se konal ve spolupráci lidové univerzity a Rady seniorů Münster129. Téma dne bylo „Hudba jako studnice mládí a elixír života“. Poukázalo se na význam hudby ve stáří a v procesu stárnutí a došlo i k předvedení příkladů praktického muzicírování.
128 129
Volkshochschulen Seniorenrat Münster
91
5.7
Zemské hudební akademie130
Zemské hudební akademie jsou centrálními místy dalšího hudebního vzdělávání a setkávání, zaštítěné jednotlivými spolkovými zeměmi a zemskými hudebními radami. Když se ohlédneme za programy realizovanými v roce 2007, uvidíme, že je brán zřetel především na starší lidi jakožto na cílovou skupinu. Zemské hudební akademie nabízejí pestrou paletu témat od „Citerových seminářů pro seniory“ (Bayerische Musikakademie Hammelburg) až po řadu seminářů pro dospělé rockové a
popové
hudebníky
Zemská hudební
(Bayerische
akademie
Musikakademie
Rheinland-Pfalz
přišla
Schloss s vlastní
Alteglofsheim). řadou
témat
„Hudba od 50plus“, jež zahrnuje zpívání lidí ve středním věku či sambu pro seniory. Rovněž se zde objevily otázky dalšího vzdělávání k tématu demence a hudba („Hudba jako klíč“), to vše ve spolupráci s úřadem pro podporu zdraví v RheinlandPfalz131. Berlínská zemská hudební akademie nabízí v domovech důchodců možnost elementárního muzicírování pro hudební pedagogy a zaměstnance. Jedná se o kurz „Zpívající senioři“. Hudební akademie Rheinsberg132 se zaměřuje se svým ansámblovým kurzem na „stále mladé“ a na „zkušené milovníky hudby“. Kurz pořádá pod mottem: „Konečně je čas na vlastní hudební aktivity!“ Osloveni by měli být především ti, kteří se již rozloučili s profesním životem, ale mají ještě mnoho přání a cílů, které si chtějí v další fázi svého života splnit. Tyto a další programy zemských hudebních akademií jsou centrálně k dispozici na internetové adrese www.musikbildungsstae-tten.de.
5.8
Akademie pro seniory133
„Zůstat mlád díky aktivnímu hraní, překonání starostí a osamělosti hudbou a pospolitostí, podněcování k hudbě v domácím prostředí a překonávání generačních problémů“ – to jsou hlavní myšlenky Hudební akademie pro seniory134 (MAS; dále jen MAS). MAS je charitativní spolek dalšího vzdělávání se sídlem v Hamburku, který byl zřízen speciálně pro zájem starších lidí (www.musikakademie.de). Hudební akademie byla založena v roce 1992 církevním hudebníkem 130
Landesmusikakademien Landeszentrale für Gesundheitsförderung Rheinland-Pfalz 132 Musikakademie Rheinsberg 133 Seniorenakademien 134 Musik-Akademie für Senioren 131
92
Ernstem-Ulrichem von Kameke. V programu se vedle sebe objevují jak nabídky pěvecké a sborové, tak instrumentální semináře orchestrální, komorní výuky, výuky klavíru či přednášky k různým tématům vztahující se k hudbě a hudebním dějinám nebo také soudobá hudba, popová hudba, tanec, muzikoterapie a hudební teorie.
5.9
Vysoké školy135
Na německých vysokých školách existuje široká studijní nabídka určená zainteresovaným starším lidem. Nabídka se skládá buď z veřejných přednášek v průběhu semestru nebo ze speciálních seminářů, které jsou připravovány na míru starším lidem. Stále ale chybí dostatečná nabídka přednášek, které souvisejí s hudbou. Například k tomu zřízený program „Studium ve stáří“136 v Münsteru umožňuje návštěvu semináře „Hudba se starými lidmi“. Seminář se nabízí v rámci univerzity a praktické vysoké školy137 společně studentům oboru muzikoterapie a sociální práce. Některé hudební vysoké školy začínají zařazovat téma „Muzicírování ve stáří“ do stávajících studijních programů, určených pro budoucí učitele hry na nástroj a zpěvu, aby připravily a kvalifikovaly studenty na specifické požadavky práce se staršími lidmi. Na lipské hudební škole138 byla v roce 2001 zřízena nabídka výuky pro studenty oboru Elementární hudební pedagogika s názvem „Hudebně-umělecká práce se skupinami v pokročilém věku“139. V úzké spolupráci s domovem důchodců a domovem s pečovatelskou službou jsou studenti připravováni na teorii a praxi v tomto novém odvětví, v jehož popředí stojí hudební učení (srov. Metz 2004, s. 44 a následující). Na Orffově institutu univerzity Mozarteum v Salzburku140 probíhá seminář „Modely hudebně-pohybového ztvárnění a jejich použití v praxi“141. Do semináře bylo zavedeno praktikum „Sanatorium“, kdy studenti hospitují na hudebně-geragogických akcích (Schönherr 2004, s. 45). V ojedinělých případech je již ve vzdělávacích programech, určeným budoucím diplomovaným učitelům
135
Hochschulen „Studium im Alter“ 137 Fachhochschule Münster. 138 Leipziger Musikhochschule 139 „Musikalisch-künstlerische Arbeit mit Gruppen im späten Erwachsenenalter“ 140 Das Carl Orff Institut der Universität Mozarteum 141 „Modelle musikalisch-tänzerischen Veranstaltungen Gestaltens und deren praktische Umsetzung“ 136
93
hudby, předem stanovena povinnost výuky hry na hudební nástroj a zpěvu pro jednotlivé seniory (např. Hochschule für Musik Würzburg). Pracovníci zařízení pro seniory vyzdvihují hodnotu hudebních aktivit s ohledem na jejich uklidňující působení a zpomalení mentální degradace. Stěžují si však na nedostatek možností se kvalifikovat (srov. kapitola 8; Gembris & Nübel 2006, s. 289
a
následující).
Na
tuto
potřebu
reagovala
již
v roce
2004
Praktická vysoká škola Münster s vůbec prvním programem dalšího vzdělávání pro certifikaci hudebních geragogů v Německu. Program byl následně v roce 2006 oceněn Německou hudební radou a nadací Yamaha cenou „Inventio-Förderpreis für innovative musikpädagogische Aus- und Weiterbildung“. V roce 2007 započalo druhé certifikované navazující vzdělávání ve spolupráci s úřadem pro podporu zdraví v Rheinland-Pfalz, jež se soustředí na oblast hudby a demence jakožto na základní cíle. Od jara roku 2006 jsou na evangelické praktické škole v Hannoveru142 vzděláváni interaktivní hudebníci, kteří pracují v nemocnicích a pečovatelských zařízeních a používají hudbu jako médium k intenzivní mezilidské komunikaci. Evaluace tohoto modelového projektu zjistila zvláštní působení hudby například na lidi s demencí, kteří trpí postižením řeči (srov. Grosse 2007, s. 53). Wiesbadenské prohlášení (viz příloha) požaduje po vysokých školách zvýšené úsilí ve
výzkumné
oblasti,
aby
došlo
k profesionalizaci
didaktiky
zaměřené
na muzicírování ve stáří. Následující výběr právě plánovaných, probíhajících a dokončených výzkumných projektů dokládá mnohočetnost výzkumných perspektiv na poli hudby, péče a sociální práce: Heiner Gembris (2007) realizuje v současné době na univerzitě Paderborn výzkumný projekt zabývající se podmínkami, významem a funkcí muzicírování v orchestrech seniorů. K tomu poukazuje na hranice a možnosti muzicírování, které je nutno očekávat vzhledem k věkem podmíněným omezením v kognitivní a senzomotorické oblasti. Výzkumy propojuje otázkou, jak by mohly tato postižení kompenzovat v praxi. Další výzkumný projekt vedený Heinerem Gembrisem, se zabývá užitím hudby při léčbě doprovodných symptomů u pacientů s Alzheimerovou chorobou
142
Evangelische Fachhochschule Münster
94
a ověřit schopnost hudebního učení u lidí zdravých, jako tak s Alzheimerovou nemocí (http://groups.uni-paderborn.de/ibfm/projekte_laufend.html). Studie institutu pro gerontologii na heidelbergské univerzitě143 pod vedením Andrease
poskytují
Kruse
důležité
poznatky
k emocionálnímu,
především nonverbálnímu vyjadřování lidí trpících demencí (www.gero.uniheidelberg.de). Institut pro hudební medicínu144, který je na hudební a dramatické vysoké škole v Hannoveru145, provedl pod vedením Eckarta Altenmüllera důležité a klíčové výzkumy neuroplasticity ve spojení s hudbou (www.immm.hmt-hannover.de). Pracovní skupina „Neurodynamics and Neurosignaling“, která působí na univerzitě v Salzburku pod vedením Günthera Bernatzky, se intenzivně zabývá působením hudby u pacientů s Parkinsonovou nemocí (Bernatzky a kol. 2006). Mezitím se vedly živější vědecké diskuze také na poli aplikované hudební geragogiky. Již v roce 2001 se v Münsteru konala odborná konference ve spolupráci s univerzitou a praktickou vysokou školou na téma „Hudba až do vysokého věku života“ (srov. Tüpker & Wickel 2001), které se zúčastnili představitelé nejrůznějších profesních
skupin
–
muzikoterapeuti,
sociální
pedagogové,
pečovatelé,
psychologové, doktoři i kněží. Konference byla podrobně zdokumentována. V září roku 2005 se poprvé zabýval tématem hudební geragogiky Spolkový kongres sociální práce146 v podobě workshopu, v červenci roku 2006 se toto téma dostalo na program mezinárodního Orff-sympozia v Salzburku (Haselbach, Grüner & Salmon 2007). V září roku 2006 se konaly dvě konference, které zorganizovala Zemská hudební rada Rheinland-Pfalz147 se sídlem v Mohuči a Zemská hudební akademie Berlín148. V srpnu roku 2006 se 2. kongres o demenci Rheinland-Pfalz v Mohuči, zabýval jednou přednáškou „Hudba a demence“. V Paderbornu se konalo interdisciplinární shromáždění „Hudební kultura, zdraví a profese: vzdělávací perspektivy ve stárnoucích společnostech“. Německá hudební rada obrátila značnou pozornost k tématu „Hudební vzdělávání starých“. Například v roce 2005 vydala brožuru Hudebního fóra V 66 ještě dlouho není konec – muzicírování ve třetím věku života. V červenci roku 2007 zvala Hudební rada ve Wiesbadenu a Mohuči Institut für Gerontologie an der Heidelberger Universität Das Institut für Musikermedizin 145 Hochschule für Musik und Theater Hannover 146 Bundeskongress Soziale Arbeit 147 Landesmusikrat Rheinland-Pfalz 148 Landesmusikakademie Berlin 143 144
95
na kongres „Nikdy není pozdě – muzicírování 50+“. Nadace Yamaha iniciovala v roce
2007
na
frankfurtském
hudebním
veletrhu
sympozium
k tématu
„Také ve stáří: hudba!“ (http://media.nmz.de). Úřad pro podporu zdraví RheinlandPfalz bude v roce 2008 realizovat konferenci zaměřenou speciálně na okruh témat „Demence a hudba“. Také v říjnu roku 2008 bude toto téma na programu kongresu o péči v Mohuči (www.lzg-rlp.de). „Music Academy of Generations“ rozvíjí nové koncepty a strategie mezigenerační hudební pedagogiky a podporuje tomu odpovídající programy (www.musicacademyforgenerations.org; srov. Úvod). V roce 2007 vyhlásila poprvé Německá hudební rada a hessenský rozhlas nedotovanou „Hudební cenu 50+“. Celý koncept je rozdělen do čtyř kategorií (Mezigenerační muzicírování, Hudební vzdělávání 50+, Mezikulturní muzicírování, Hudba v terapii a péči) a je směřován jak na hudební uskupení, která se věnují muzicírování ve stáří nebo napříč generacemi, tak na iniciativy nebo projekty, které tyto oblasti koncepčně vytvářejí, rozvíjejí, podporují nebo přinášejí nové nápady do hudebního vzdělávání (www.es-ist-nie-zu-spaet.de).
96
Seznam literatury Abbott, R. D. (2004). Walking and Dementia in Physically Capable Elderly Men. In: Journal of the American Medical Association, 292, s. 1447-1453 Adamek, K. (1999). Singen als Lebenshilfe. Zu Empirie und Theorie von Alltagsbewältigung. Plädoyer für eine „Erneute Kultur des Singens“ (2. vydání). Münster: Waxmann Altenmüller, E. (2004). Melodien im Kopf. In: Gehirn & Geist, 2, s. 50-57 Altenmüller, E. (2005). „Wäre ich Gesundheitsminister, würde ich mehr Musiktherapie anbieten!“ In: Musikforum, 3 (3), s. 19-20 Amt für Kommunikation Landeshauptstadt Düsseldorf (2007). „Kulturführerschein“ für Menschen ab 50. Internet: www.duesseldorf.de/presse/pld/d2007/d2007_01/d2 007- _01_29/p21822.shtml Anderl, A. (2004). Musik und Malen. In: Th. Hartogh & H. H. Wickel (eds.), Handbuch Musik in der Sozialen Arbeit (s. 257-268). Weinheim: Juventa Antonovsky, A. (1997). Salutogenese. Zur Entmystifizierung der Gesundheit, Tübingen: dgvt Audio Riders Oy (2007). Audioriders. Internet: www.audioriders.fi Bär, M., Kruse, A. & Re, S. (2003). Emotional bedeutsame Situationen im Alltag demenzkranker Heimbewohner. In: Zeitschrift für Gerontologie und Geriatrie, 36 (6), s. 454-464 Baltes, P. B. & Baltes, M. M. (1989). Optimierung durch Selektion und Kompensation. Ein psychologisches Modell erfolgreichen Alterns. In: Zeitschrift für Pädagogik, 35 (1), s. 85-105 Bastian, H. G. (2000). Musikerziehung und ihre Wirkung. Eine Langzeitstudie an Berliner Grundschulen. Mainz: Schott Benestad, F. & Schjelderup-Ebbe, D. (1993). Edvard Grieg – Mensch und Künstler. Leipzig: Deutscher Verlag für Musik Bernatzky, G., Wendtner, F., Bernatzky, P., Kullich, W. & Likar, R. (2006). Therapeutische Anwendung von Musik und Entspannungsanleitung bei Patienten mit Schmerzen und von Musik allein bei Patienten mit Morbus Parkinson. In: Musik-, Tanz- und Kunsttherapie, 17 (4), s. 178-186 Blanckenburg, A. von (2005). Freude am Singen. Ein Liederbuch für jung und alt (3., přeprac. a rozš. vyd.). Idstein: Schulz-Kirchner 97
Borchelt, M., Gilberg, R., Horgas, A. L. & Geiselmann, B. (1996). Zur Bedeutung von Krankheiten und Behinderung im Alter. In: K. U. Mayer & P. B. Baltes (eds.), Die Berliner Altersstudie (s. 449-474). Berlin: Akademie Verlag Braak, H. (2003). Demenzielle Erkrankungen. Neuroanatomie im Hinblick auf präventive Maßnahmen. Internet: ww.zukunftsforumdemenz.de/pdf/4312_Dokuband4_Innen.pdf Brockhaus (2006). Brockhaus – Die Enzyklopädie, Sv. 19 (21. nově přeprac. vyd.). Leipzig: Brockhaus Bronstering, S. (2006). Begleitung demenziell erkrankter und geistig behinderter Menschen mit ästhetischen Medien. Fachhochschule Münster, [Studijní obor Sociální práce: Diplomová práce] Brotons, M. (2003). Literaturübersicht zum Thema Musiktherapie bei Menschen mit dementiellen Erkrankungen. In: D. Aldridge (eds.), Musiktherapie in der Behandlung von Demenz (s. 31-55). Norderstedt: Books on Demand Bugos, J., Perlstein, W. M., Brophy, T. S. & Bedenbaugh, P. (2004). The effects of individualized piano instruction on executive memory functions in older adults. In: Proceedings of the ICMPC8. (s. 60-85). Evanston Bundesministerium für Familie, Senioren, Frauen und Jugend (BMFSFJ) (eds.) (2005a). Fünfter Bericht zur Lage der älteren Generation in der Bundesrepublik Deutschland. Potenziale des Alters in Wirtschaft und Gesellschaft. Der Beitrag älterer Menschen zum Zusammenhalt der Generationen. Berlin: BMFSFJ Bundesministerium für Familie, Senioren, Frauen und Jugend (BMFSFJ) (eds.) (2005b). Der Alterssurvey. Tätigkeiten und Engagement in der zweiten Lebenshälfte. Berlin: BMFSFJ Bundesministerium für Familie, Senioren, Frauen und Jungend (BMFSFJ) (eds.) (2006). Weiterbildung älterer Menschen für bürgerschaftliches Engagements als SeniorTrainerin. Internet: www.bmfsfj.de/RedaktionBMFSFJ/Broschuerenstelle/ Pdf-Anlagen/Weiterbildung-_C3_Aelterer-Menschen-senior-Trainer,property= pdf,bereich=,rwb=true.pdf Bundesministerium für Familie, Senioren, Frauen und Jugend (BMFSFJ) (2007). Mehrgenerationenhäuser – Zusammenhalt der Generationen stärken. Internet: www.bmfsfj.de/Politikbereiche/Familie/mehrgenerationenhaeuser.html Bundesverband
Deutscher
Liebhaberorchester
e.V.
Deutscher Liebhaberorchester. Internet: www.bdlo.de 98
(2007).
Bundesverband
Christopeit-Mäckmann, U. (2007). „Der Klangwagen kommt“. Ein mobiles Musikangebot für demente Heimbewohner. Fachhochschule Münster: [Závěrečná práce dalšího vzdělávání v oblasti hudební geragogiky] Clair, A. A. (2003). Singen in der Lebensqualität alter Menschen. In: D. Aldridge (eds.), Musiktherapie in der Behandlung von Demenz (s. 57-73). Norderstedt: Books on Demand Dehm-Gauwerky, B. (2001). „Übergänge“ – Tod und Sterben in der Musiktherapie mit Dementen. In: R. Tüpker & H. H. Wickel (eds.), Musik bis ins hohe Alter. Fortführung, Neubeginn, Therapie (s. 143-155). Münster: LIT Deutsches Musikinformationszentrum (2006). Bevorzugte Musikrichtungen nach Altersgruppen 2006. Internet: www.miz.org/intern/uploads/statistik31.pdf Deutsches Musikinformationszentrum (2007a). Schülerzahl und Alterverteilung an Musikschulen im VdM. Internet: www.miz.org/intern/uploads/statistik5.pdf Deutsches Musikinformationszentrum (2007b). Musikangebote der Volkshochschulen. Internet: www.miz.org/intern/uploads/statistik7.pdf Encyclopaedia Britannica (2002). The New Encyclopaedia Britannica. Mikropaedia, Vol. 8 (15th ed.). Chicago et al.: Encyclopaedia Britannica Erlemeier, N. (2004). „Music is my fountain of youth“. Begegnungen zwischen Jazz und Alternspsychologie. In: St. Ernst (eds.), Auf der Klaviatur der Wirklichkeit. Festschrift für Benno Biermann (s. 94-109). Münster: Waxmann Evers, S. (2005). Hirnphysiologische Grundlagen der Musikwahrnehmung. In: H. de la Motte-Haber & G. Rötter (eds.), Musikpsychologie (s. 40-54). Laaber: Laaber Feil, N. (2002). Validation. Ein Weg zum Verständnis verwirrter alter Menschen (7. vyd.). München: Ernst Reinhardt Filthaut, K. (2007). Seniorenorchester Hannover. Internet: www.musikindeutschland.de Focks, H. (2005). Tanzen im Sitzen. In: Verein Alte Schule e. V. (eds.), Pflegearbeit in Spelle (S. 205-208). Spelle: Selbstverlag Gakstatter, B. (2007). „Viva la Musica!“. Fachhochschule Münster: [Závěrečná práce dalšího vzdělávání v oblasti hudební geragogiky] Geiger, I. & Brandenburg, H. (2000). In: H.-W. Wahl & C. Tesch-Römer (eds.), Angewandte
Gerontologie
in
Schlüsselbegriffen
Kohlhammer
99
(s.
281-289).
Stuttgart:
Gellrich, M. (1989). Psychologische Aspekte des Musiklernens Erwachsener. In: G. Holtmeyer (eds.), Musikalische Erwachsenenbildung. Grundzüge – Entwicklung – Perspektiven (s. 91-103). Regensburg: Bosse Gembris, H. & Nübel, G. (2006). Musik in Altenheimen. Künftige Arbeitsfelder der Musikpädagogik. In: N. Knolle (eds.), Lehr- und Lernforschung in der Musikpädagogik (s. 283-297). Essen: Blaue Eule Gembris, H. (2002). Grundlagen musikalischer Begabung und Entwicklung (2. vyd.). Augsburg: Wißner Gembris, H. (2007). Musizieren im Seniorenorchester. Bedingungen, Bedeutungen und Funktionen musikalischer Aktivitäten im Dritten Lebensalter. Internet: http://groups.uni-paderborn.de/ibfm/projekte_laufend.html Gembris, H. (2008). Musikalische Entwicklung im Erwachsenenalter. In: H. Gembris (eds.), Musik im Alter. Soziokulturelle Rahmenbedingungen und individuelle Möglichkeiten (s. 95-130). Frankfurt/M.: Lang Glinski-Krause, B. (2006). Kultur der Pflege ist Pflege der Kultur. Internet: www.ffa- frankfurt.de/pdf/pressedienst/sofort05/FFA_BROSCHUERE2006_b.pdf Grebe, K. (1996). Anton Bruckner in Selbstzeugnissen und Bilddokumenten (13. vyd.). Reinbek: Rowohlt Grimmer, F. & Schroth, G. (2004). Lebenslanges Lernen. Musikalische Erwachsenenbildung im Zeichen gesellschaftlicher Umstrukturierung. In: Üben & Musizieren, 21 (1), s. 20-25 Grosse, Th. (2007). Weiterführende Überlegungen. In: Th. Grosse & R. Vogels (eds.), Interaktives Musizieren. Beiträge zu einem deutschen Modellprojekt an Krankenhäusern und Pflegeeinrichtungen (s. 51-53). Hannover: Blumhardt Grümme, R. (1998). Sing ein Lied, wenn Du mal traurig bist. Musiktherapie hat sich in der Betreuung dementiell Erkrankter als hilfreich erwiesen. In: Altenpflege, 23 (8), s. 24-27 Habermacher, S. (2003). Seniorenorchester – die späte Lust am Musizieren. Gemeinsames Musizieren im Alter steigert Wohlbefinden und Lebensfreude. Internet: www.seniorenorchester.ch/wir/musikzeitung.htm Habermann G. (1986). Stimme und Sprache (2. přeprac. vyd.). Stuttgart: Thieme Häußler, H. (1999). Zwölf alte Frauen singen Brecht ...“ – Bericht über eine Singegruppe in einem Alten- und Pflegeheim. In: H. Bechtler (eds.),
100
Gruppenarbeit mit älteren Menschen (3., pozměn. vyd.) (s. 91-103). Freiburg: Lambertus Hamann, Th. K. (2005). Die Zukunft der Klassik. In: Das Orchester, 53 (9), s. 10-12 Hamberger, M. (2002). Mit Musik Demenzkranke begleiten. Informationen und Tipps (Praxisreihe der Deutschen Alzheimer Gesellschaft e. V., Sv. 3). Berlin: Deutsche Alzheimer Gesellschaft e. V. Harms, H. & Dreischulte, G. (1995). Musik erleben und gestalten mit alten Menschen. Stuttgart: G. Fischer (kniha + CD) Hartogh,
Th.
(2002).
Analogiebildung
in
der
Musiktherapie.
Eine
wissenschaftstheoretische Betrachtung. In: Musik-, Tanz- und Kunsttherapie, 13 (2), s. 51-60 Hartogh,
Th.
(2003).
Prä-
und
perinatale
Erinnerungen
und
ihr
musiktherapeutischer Zugang. In: Musik-, Tanz- und Kunsttherapie, 13 (2), s. 167-176 Hartogh, Th. (2005). Musikgeragogik – ein bildungstheoretischer Entwurf. Augsburg: Wissner Hartogh, Th. & Wickel, H. H. (2004a). Musik in der Altenarbeit. In: Th. Hartogh & H. H. Wickel (eds.), Handbuch Musik in der Sozialen Arbeit (s. 363-376). Weinheim: Juventa Hartogh, Th. & Wickel, H. H. (2004b). Verklanglichung. In: Th. Hartogh & H. H. Wickel (eds.), Handbuch Musik in der Sozialen Arbeit (s. 139-146). Weinheim: Juventa Haselbach, B., Grüner, M. & Salmon, S. (eds.) (2007). Im Dialog/In Dialogue. Elementare Musik- und Tanzpädagogik im Interdisziplinären Kontext/Elemental Musik
and
Dance
Pedagogy
in
Interdiciplinary
Contexts.
Dokumentation/Documentation Orff-Schulwerk Symposium Salzburg 2006. Mainz: Schott Helmchen, H. & Kanowski, S. (2001). Gegenwärtige Entwicklung und zukünftige Anforderungen an die Gerontopsychiatrie.
In: Deutsches
Zentrum für
Altersfragen (eds.), Expertisen zum Dritten Altenbericht der Bundesregierung, Bd. 4 (s. 11-111). Opladen: Leske + Budrich Herrmann-Otto, E. (2004). Die Ambivalenz des Alters. Gesellschaftliche Stellung und politischer Einfluß der Alten in der Antike. In: E. Herrmann-Otto (eds.) Die Kunst
101
des Alterns von der Antike bis zur Gegenwart (s. 3-17). St. Ingbert: Röhrig Universitätsverlag Hintz, A. J. (2007a). Die Bedeutung des demografischen Wandels für die Musikschulen
in
den
kommenden
20
Jahren.
Internet:
www.yamaha-
academy.de/yamaha_academy/germany/content/60_news/20070611_AH_Vortrag _YMS_Kongress_Jun_07/index.html Hintz, A. J. (2007b). Wenn ältere Erwachsene zum Instrument greifen. In: Neue Musikzeitung, 56 (4), s. 7-8 Höwler, E. (2007). Interaktionen zwischen Pflegenden und Personen mit Demenz. Stuttgart: Kohlhammer Hüschen, H. (1989). Musik. Begriffs- und geistesgeschichtlich. In: F. Blume (eds.), Die Musik in Geschichte und Gegenwart, Sv. 9 (Sp. 960-1000). München: dtv Internationale Stiftung zur Förderung von Kultur und Zivilisation (2007). Stiftung aktuell. Internet: www.internationalestiftung.de John, B. & Theis, E. (2003). Sitztänze zu Melodien aus aller Welt: Klassik, Schlager und Folklore. Boppard: Fidula Josties, E. (2007). Stimme und Gesang. In: B. Hill & E. Josties (eds.), Jugend, Musik und Soziale Arbeit. Anregungen für die sozialpädagogische Praxis (s. 157-173). Weinheim: Juventa Kahl, W. (1989). Fantasie. In: F. Blume (eds.), Musik in Geschichte und Gegenwart, Sv. 3 (Sp. 1762-1800). München. Dtv Kapteina, H., Schreiber, B. & Klug, H. D. (2004). Musik in der stadtteilorientierten Kulturarbeit. In: Th. Hartogh & H. H. Wickel (eds.), Handbuch Musik in der Sozialen Arbeit (s. 415-426). Weinheim: Juventa Keuchel, S. (2006). Der Untergang des Abendlandes oder: Eine Erkenntnis zur rechten Zeit? Zu den Ergebnissen des 8. „Kulturbarometers“. In: Das Orchester, 54 (4), s. 26-32 Kim, D. E., Shin, M. J., Lee, K. M., Chu, K., Woo, S. H., Kim, Y. R., Song, E. C., Lee, J. W., Park, S. H. & Roh, J. K. (2004). Musical training-induced fuctional reorganization of the adult brain: functional magnetic resonance imaging and transcranial magnetic stimulation study on amateur string players. In: Human Brain Mapping, 23 (4), s. 188-199 Kitwood, T. (2000). Demenz. Der person-zentrierte Ansatz im Umgang mit verwirrten Menschen. Bern: Huber 102
Klüppelholz, W. (1993). Projekt Musikalische Erwachsenenbildung an Musikschulen 1990-1992. Abschlußbericht der wissenschaftlichen Begleitung. Bonn: Verband Deutscher Musikschulen Köster, D. (2008). Entwicklungschancen in alternden Gesellschaften durch Bildung: Trends und Perspektiven. In: H. Gembris (eds.), Musik im Alter. Soziokulturelle Rahmenbedingungen und individuelle Möglichkeiten (s. 31-52). Frankfurt/M.: Lang Koch, H-J. (2006). Wunschkonzert. Unterhaltungsmusik und Propaganda im Rundfunk des Dritten Reichs. Graz: Ares Konrad-Adenauer-Stiftung (2004). Bildungsoffensive durch Neuorientierung des Musikunterrichts.
Initiative
„Bildung
der
Persönlichkeit“.
Internet:
www.kas.de//db_files/dokumente/7_dokument_dok_pdf_5929_1.pdf?070806141 843 Koßmann, Th. (2006). Kompetenzorientierung und Biografieorientierung in der Sozialen Arbeit mit älteren Menschen. In: Theorie und Praxis der Sozialen Arbeit, 1, s. 22- 27 Kreutz, G, Bongard, S., Rohrmann, S., Hodapp, V. & Grebe, D. (2004). Effects of choir singing or listening on secretory immunglobulin A, cortisol and emotional state. In: Journal of Behavioral Medicine, 27 (6), s. 623-635 Kruse, A. (2005). Potenziale des Alters. In: Musikforum, 3 (3), s. 10-14 Kuhlmann, D. (2002). Malen nach Musik – Musik nach Bildern. Möglichkeiten des fächerverbindenden Arbeitens in Musik und Kunst. Donauwörth: Auer Lai, H.-L. & Good, M. (2005). Music improves sleep quality in older adults. In: Journal of Advanced Nursing, 49 (3), s. 234-244 Landesverband niedersächsischer Musikschulen e.V. (2007). „Kultur der Muße“. Musikalische Arbeit mit Erwachsenen und Senioren. Internet: http://musischulenniedersachsen.de/index.php?page=fb_kurs_detail&prev_page=fb_kurse_uebersich t&id=74 Lehr, U. (2007). Psychologie des Alterns (11., opr. vyd.) Wiebelsheim: Quelle & Meyer Lentic, B. (2002). Lebenselixier Musik. Seniorentheater in Zagreb. Internet: www.bronline.de/politik/ausland/themen/07271
103
Liang, Y. (2004). Das traditionelle chinesische Konzept des Alters und Alterns. In: E. Herrmann-Otto (eds.), Die Kunst des Alterns von der Antike bis zur Gegenwart (s. 79- 95). St. Ingbert: Röhrig Universitätsverlag Lindemann,
S.
(2000).
Oldies
but
Goldies.
Ein
Plädoyer
für
den
Erwachsenenunterricht. In: Üben & Musizieren, 17 (2), s. 42-44 Lindner, E. (2007). Kulturelle Vielfalt in Heimen verankern: Erinnerungspflege durch „Feste feiern“. In: Pro Alter, 39 (2), s. 21-25 LMN (YEHUDI MENUHIN Live Music Now München e. V.) (2007). Organisation. Internet: http://www.livemusicnow.de/organisation.html Löding, C. (2004). Snoezelen. Altenpflege professionell. München: Urban & Fischer Lüters, R. (2007). Interaktives Musizieren in der Geriatrie – Eine Dokumentation. In: Th. Grosse & R. Vogels (eds.), Interaktives Musizieren. Beiträge zu einem deutschen Modellprojekt an Krankenhäusern und Pflegeeinrichtungen (S. 27-50). Hannover: Blumhardt Martini, U. (1980). Musikinstrumente – erfinden, bauen, spielen. Anleitungen und Vorschläge für die pädagogische Arbeit. Stuttgart: Klett Mayer, K. U. & Baltes, P. B. (1996). Die Berliner Altersstudie. Berlin: AkademieVerlag Mensen, M. (2004). Musik & Snoezelen mit schwer pflegebedürftigen Senioren. Katholische Fachhochschule Norddeutschland: Projektbericht Metz, J. (2004). Elementare musikalische Bildung für Senioren. Musik und Tanz – ein Leben lang … In: Musikforum, 2 (3), s. 44-46 Munro, S. (1986). Musiktherapie mit Sterbenden. Stuttgart: G. Fischer Music Academy For Generations (2006). „Unter 7 und über 70“. Ein Projekt von Frau Angelika Jekic, Musikpädagogin, Mainz in Zusammenarbeit mit der Music Academy For Generations. Internet: www.ifem.info/cms/resources/11375979448 d464d7a5a42180fb0643a491ee5ea3d/von7-70.pdf Musik auf Rädern (2007). Musik auf Rädern – ambulante Musiktherapie. Internet: www.musikaufraedern.de MusikZentrum Hannover (2007). Musik in Hainholz. Internet: www.musikin.de Muthesius, D. (1997). Musikerfahrungen im Lebenslauf alter Menschen. Hannover: Vincentz Muthesius, D. (2005). Balsam für die Seele: Hausmusik. Abschlussbericht des Modellprojekts:
Verbesserung
der 104
häuslichen
Pflegesituation
gerontopsychiatrischer Patienten unter Einsatz von Musiktherapie. Köln: Kuratorium Deutsche Altershilfe Niedersächsisches Ministerium für Soziales, Frauen, Familie und Gesundheit (2007). Linga. Landesinitiative Niedersachsen Generationengerechter Alltag. Internet: www.linga-online.de Oster, P., Pfisterer, M. Schuler, M. & Hauer, K. (2005). Körperliches Training im Alter. In: Zeitschrift für Gerontologie und Geriatrie, 38, Příloha 1/I, s. 10-13 Oswald, W. D., Rupprecht, R. & Hagen, B. (2007). Bedingungen der Erhaltung und Förderung von Selbstständigkeit im höheren Lebensalter (SIMA) (13. vyd.). Nürnberg: Institut für Psychogerontologie der Universität Erlangen-Nürnberg Patalong, F. (07.06.2007). The Zimmers. Aufstand der singenden Rentner. Internet: www.spiegel.de/netzwelt/web/0,1518,487240,00.html Pawloff, T. (2007a). Schlussfolgerungen. In: T. Pawloff & Ch. Fürst (eds.), Neue Wege
der
Erwachsenenbildung
an
Musikschulen.
Dokumentation
eines
dreijährigen Projekts von vier europäischen Musikschulen (s. 57-58). St. Georgen: Landesmusikschule Pawloff, T. (2007b). Analyse der Situation. In: T. Pawloff & Ch. Fürst (eds.), Neue Wege
der
Erwachsenenbildung
an
Musikschulen.
Dokumentation
eines
dreijährigen Projekts von vier europäischen Musikschulen (s. 15-18). St. Georgen: Landesmusikschule Pawloff, T. & Fürst, Ch. (eds.) (2007). Neue Wege der Erwachsenenbildung an Musikschulen. Dokumentation eines dreijährigen Projekts von vier europäischen Musikschulen. St. Georgen: Landesmusikschule Pfefferle, U. (2005). „Behutsam will ich dir begegnen ...“. – Musiktherapie im Hospiz. In: Musiktherapeutische Umschau, 26 (1), s. 6-17 Picot, S. & Willert, M. (01.03.2007). Furchtbar rüstig. In: DIE ZEIT, 10, s. 57 Ramanathan, D., Conner, J. M. & Tuszynski, M. H. (2006). A form of motor cortical plasticity that correlates with recovery of function after brain injury. In: Proceedings of the National Academy of Sciences of the Unites States of America, 103 (30), s. 11370-11375 Rebel, G. (2004). Bewegung und Tanz. In: B. Hoffmann, H. Martini, U. Martini, G. Rebel, H. H. Wickel & E. Wilhelm (eds.), Gestaltungspädagogik in der Sozialen Arbeit (s. 129-141). Paderborn: Schöningh UTB
105
Reimers, A. (2006). Laeinmusizieren. In: Deutscher Musikrat (eds.), Musikalmanach 2007/08 (7. vyd.) (s. 38-50). Regensburg: ConBrio Reischies, F. M. & Lindenberger, U. (1999). Grenzen und Potenziale kognitiver Leistungsfähigkeit im Alter. In: K. U. Mayer & P. B. Baltes (eds.), Die Berliner Altersstudie (2. vyd.) (s. 351-377). Berlin: Akademieverlag Reuschenbach, B. & Mallau, A. (2005). Snoezelen bei Demenz. Disco im Altenheim oder sinnvolles therapeutisches Angebot? In: Pflegezeitschrift, 58 (5), s. 304-307 Rötter, G. (2005). Musik und Emotion. In: H. de la Motte-Haber & G. Rötter (eds.), Musikpsychologie (s. 268-338). Laaber: Laaber Rogers, C. R. (1975). Die klientenzentrierte Gesprächspsychotherapie. München: Kindler Rowling, J. K. (1998). Harry Potter und der Stein der Weisen. Hamburg: Carlsen Rußbild, K. (2006). Musik als Medium des Zugangs zu dementen alten Menschen. Fachhochschule Münster, [Studijní obor Sociální práce: Diplomová práce] Scherf, H. (2007). Grau ist bunt. Was im Alter möglich ist (3. vyd.). Freiburg: Herder Schiffer, E. (2001). Wie Gesundheit entsteht. Salutogenese: Schatzsuche statt Fehlersuche. Weinheim: Beltz Schlicht, W. & Brand, R. (2007). Körperliche Aktivität, Sport und Gesundheit. Eine interdisziplinäre Einführung. Weinheim: Juventa Schmutte, M. (2001). Singen mit alten Menschen in Chorarbeit und Musiktherapie. In: R. Tüpker & H. H. Wickel (eds.), Musik bis ins hohe Alter. Fortführung, Neubeginn, Therapie (s. 20-35). Münster: LIT Schneider, S., Schönle, P. W., Münte, T. F. & Altenmüller, E. (2007). Audiomotorische Integration und musikunterstütztes Training motorischer Funktionen nach Schlaganfall – Einsatz in der neurologischen Rehabilitation. In: Klinische Neurophysiologie, 7, s. 38 Schnieders,
H.
(2006).
Eine
Gruppenstunde
mit
Boomwhackers
in
der
Seniorenbegegnungsstätte „Die Brücke“. Fachhochschule Münster: [Závěrečná práce dalšího vzdělávání v oblasti hudební geragogiky] Schönherr, Ch. (2004). „Ich bin wieder jung geworden“. Reflexionen über elementaren Musik- und Bewegungsunterricht in einem Seniorenheim. In: Orff Schulwerk Informationen, 73, s. 44-52 Smeijsters, H. (1997). Musiktherapie bei Alzheimerpatienten. Eine Meta-Analyse von Forschungsergebnissen. In: Musiktherapeutische Umschau, 18 (4), s. 268-283 106
Sobirey, W. (2007). Freunde der Rockmusik werden auch älter. Angebote der öffentlichen Musikschulen für die Altersgruppe „50+“. In: Neue Musikzeitung, 56 (12), s. 32 Söthe, A. (2008). Musikalische (Lern-)Fähigkeiten im Alter unter besonderer Berücksichtigung der Alzheimerdemenz. In: H. Gembris (eds.), Musik im Alter. Soziokulturelle Rahmenbedingungen und individuelle Möglichkeiten (s. 215-252). Frankfurt/M.: Lang Spahn, C. (2008). Instrumentales Musizieren im Alter, In: H. Gembris (eds.), Musik im Alter. Soziokulturelle Rahmenbedingungen und individuelle Möglichkeiten (s. 139-149). Frankfurt/M.: Lang Spindler, Th. (2007). Die Zauberharfe & Tabalugas Zauberharfe. Internet: www.zauberharfe.de Spitzer, M. (2006). Musik im Kopf. Hören, Musizieren, Verstehen und Erleben im neuronalen Netzwerk (6. dotisk 1. vyd.). Stuttgart: Schattauer Spychiger, M. (2006). Musik im Lebenslauf. In: Üben & Musizieren, 23 (2), s. 44-45 Stadt
Münster
(eds.)
(2007).
Westfälische
Schule
für
Musik.
Ständiges
Unterrichtsangebot, Kurse, Workshops. Internet: www.muenster.de/stadt/musiksc hule Stadt Neuss (2007). „Aktiv ab 55“ – Musizieren für ältere Mitbürger. Internet: www.neuss.de/neuss/presse/archiv/2007/Februar/2007.02.16.11-58-51.html Staggenborg,
M.
(2006).
Verklanglichung
des
Märchens
„Die
Bremer
Stadtmusikanten“. Fachhochschule Münster: [Závěrečná práce dalšího vzdělávání v oblasti hudební geragogiky] Staudinger, U. M. (2003). Das Alter(n): Gestalterische Verantwortung für den Einzelnen und die Gesellschaft. In: Aus Politik und Zeitgeschichte, 12. Mai 2003, s. 35-42 Steinhagen-Thiessen, E. & Borchelt, M. (1996). Morbidität, Medikation und Funktionalität im Alter. In: K. U. Mayer & P. B. Baltes (eds.), Die Berliner Altersstudie (s. 151-183). Berlin: Akademie Verlag Stoppe, G. (2006). Demenz. Diagnostik – Beratung – Therapie. München: Reinhardt (UTB) Tentrup, Fr.-J. (2004). Leben im Angesicht des Todes – Arbeitsfeld der Palliativmedizin . In: E. Herrmann-Otto (eds.), Die Kunst des Alterns von der Antike bis zur Gegenwart (s. 141-147). St. Ingbert: Röhrig Universitätsverlag 107
Terhag, J. (2005). Rock ´n´ Roll durch die Gleitsichtbrille. In: Musikforum, 3 (3), s. 21-22 The
Zimmers
(2007).
The
Zimmers.
My
Generation.
Internet:
www.thezimmersonline.com Tüpker, R. (2006). Neue Wege der Musiktherapie. In: Musiktherapeutische Umschau, 27 (3), s. 216-226 Tüpker, R. & Wickel, H. H. (eds.) (2001). Musik bis ins hohe Alter. Fortführung, Neubeginn, Therapie. Münster: LIT Unterdorfer,
S.
(2002).
Moderne
Technik
entlastet
Pfleger.
Internet:
http://science.orf.at/science/news/58447 Veeh, H. (2007). Veeh-Harfe. Internet: www.veeh-harfe.de Vennemann, S. (2001). Singen macht Spaß. Lieder aus meiner Heimat. Mainz: Schott Vennemann, S. (2002). Singen macht Spaß. Tanzlieder. Mainz: Schott Verghese, J., Lipton, R. B., Katz, M. J., Hal, C. B., Derby, C. A., Kuslansky, G., Ambrose, A. F., Sliwinski, M. & Buschke, H. (2003). Leisure Activities and the Risc of Dementia in the Elderly. In: The New England Journal of Medicine, 348 (25), s. 2508-2516 Voss, H. U., Uluc, A. M., Dyke, J. P., Watts, R. Kobylarz, E. J., McCandliss, B. D., Heier, L. A., Beattie, B. J., Hamacher, K. A., Vallabhajosula, S., Goldsmith, S. J., Ballon, D., Giacino, J. T. & Schiff, N. D. (2006). Possible axonal regrowth in late recovery from the minimally conscious state. In: The Journal of Clinical Investigation, 116 (7). s. 2005-2011 Voyatzian-Ternaxizian, P. (2006). Vergleich einer exemplarischen MusikrundenStunde in den drei verschiedenen Bereichen der Gerontopsychiatrie des Alexianer-Krankenhauses Münster unter dem Motto „Mitspielsätze: Wir musizieren gemeinsam“. Fachhochschule Münster: [Závěrečná práce dalšího vzdělávání v oblasti hudební geragogiky] Walsleben, B. (2001). Im fortgeschrittenen Alter ein Musikinstrument lernen. In: R. Tüpker & H. H. Wickel (eds.), Musik bis ins hohe Alter. Fortführung, Neubeginn, Therapie (s. 35-50). Münster: LIT Werner, Ch. (2007). Triangel Partnerschaften. Internet: www.trianglepartnerschaften.de
108
Werner, Ch., Linke, S. & Stadler, U. (2007). Dialog auf Augenhöhe. In: Musikforum, 5 (2), s. 20-21 Weuve, J. et al. (2004). Physical Activity, Including Walking, and Cognitive Function in Older Women. In: Journal of the American Medical Association, 292, s. 14541461 Wickel, H. H. (2001a). Zur Organisation musikalischer Angebote in der Sozialen Arbeit mit älteren Menschen am Beispiel von Altenpflegeheimen. In: R. Tüpker & H. H. Wickel (eds.), Musik bis ins hohe Alter. Fortführung, Neubeginn, Therapie (s. 70-86). Münster: LIT Wickel,
H.
H.
(2001b).
Musik
als
Hilfe
zur
Alltagsbewältigung
in
lebensgeschichtlichen Krisen. In: R. Tüpker & H. H. Wickel (eds.), Musik bis ins hohe Alter. Fortführung, Neubeginn, Therapie (s. 198-207). Münster: LIT Wickel, H. H. (2004a). Musik als emotionsauslösendes Meidum. In: S. Ernst (eds.), Auf der Klaviatur der sozialen Wirklichkeit. Studien – Erfahrungen – Kontroversen. Festschrift für Benno Biermann (s. 94-109). Münster: Waxmann Wickel, H. H. (2004b). Von Dingen, die klingen. Musikpädagogische Methoden am Beispiel
von
Verklanglichungen.
In:
B.
Hoffmann
et
al.
(eds.),
Gestaltungspädagogik in der Sozialen Arbeit (s. 233-242). Paderborn: Schöningh UTB Wickel, H. H. & Hartogh, Th. (2005). Ausbildungsdisziplin Musikgeragogik. In: Musikforum, 3 (3), s. 16-18 Wickel, H. H. & Hartogh, Th. (2006). Musik und Hörschäden. Grundlagen für Prävention und Intervention in sozialen Berufsfeldern. Weinheim: Juventa Wickel, H. H. (2007). Music in Social Work – as illustrated by Music Making with the Elderly (Music Geragogics)/Musik in der Sozialen Arbeit am Beispiel der Zielgruppe der alten Menschen (Musikgeragogik). In: B. Haselbach, M. Grüner & S. Salmon (eds.), Im Dialog/In Dialogue. Elementare Musik- und Tanzpädagogik im Interdisziplinären Kontext/Elemental Music and Dance Pedagogy in Interdisciplinary
Contexts.
Dokumentation/Documentation
Orff-Schulwerk
Symposium Salzburg 2006 (s. 146-165). Mainz: Schott Wickel, H. H. (2008). Und wo bleibt die Seele? Plädoyer für eine Ausbildung zur Musik in der Altenarbeit – auch als Hochschuldisziplin. In: H. Gembris (eds.), Musik
im
Alter.
Soziokulturelle
Rahmenbedingungen
Möglichkeiten (s. 163-172). Frankfurt/M.: Lang 109
und
individuelle
Woog, A. (2006). Einführung in die Soziale Altenarbeit. Theorie und Praxis. Weinheim: Juventa Wucher, D. (eds.) (1999). Musik selber machen. Eine Chance für Jüngere und Ältere an Musikschulen. Regensburg: ConBrio Wurm, S. & Tesch-Römer, C. (2007). Stand der Alternsforschung: Implikationen für Prävention und Gesundheitsförderung. In: Deutsches Zentrum für Altersfragen (eds.), Informationsdienst Altersfragen, 34 (1), s. 2-6 Zacharias, S. (2000). Diagnose Alzheimer. Helmut Zacharias. Ein Bericht. Wiehl: Thomas Kunczik Zeitschik, D. & Albert, M. (2004). Cognition and emotion. In: R. Morris & J. Becker (eds.), Cognitive neuropsychology of Alzheimer´s disease (2. vydání) (s. 267-273). Oxford: University Press Zimmerschied, D. (2007). Fragen zum Instrumentalunterricht 50 plus. Dieter Zimmerschied im exemplarischen Interview mit einem Spätstarter an der Geige. In: Neue Musikzeitung, 56 (4). s. 6
110
Seznam obrazových příloh Strana 41: Relaxace hudbou; Fotograf: Benedikt Berndt Strana 62: Mladí a starší lidé hrají společně na kytaru; Fotograf: Christian Werner Strana 63: Hraní v souboru; Fotograf: Pressestelle der Fachhochschule Münster Strana 84: Radost ze společného hraní; Fotograf: Alexander Wiechmann
111
KOMENTÁŘ K PŘEKLADU Při překladu jsem se setkala s několika obtížemi. Především, co se týkalo názvů organizací, spolků či úřadů, které fungují pouze na území Německa a nemají oficiální české synonymum – jako například Deutscher Musikrat (přeloženo jako Německá hudební rada), Bundesministerium für Familie, Senioren, Frauen und Jugend (Spolkové ministerstvo pro rodinu, seniory, ženy a mládež), Der Bundesverband Deutscher Liebhaberorchester e. V. (Asociace německých amatérských orchestrů o. s.), Landeszentrale für Gesundheitsförderung RheinlandPfalz (Úřad pro podporu zdraví Rheinland-Pfalz), poté názvy škol Musik-Akademie für
Senioren
(Hudební
(Akademie pro seniory),
akademie
pro
Landesmusikakademie
seniory), (Zemská
Seniorenakademie hudební
akademie),
Volkshochschule (Lidová univerzita), Fachhochschule (Praktická vysoká škola). Podobné obtíže jsem měla také s názvy dokumentů sociální politiky, s názvy projektů či publikací – jako např. Das Sozialgesetzbuch (Sbírka zákonů sociálního práva), der 5. Altenbericht der Bundesregierung (5. zpráva spolkové vlády o stáří). Vznikla tak neexistující pojmenování, která jsou doslovným překladem z německého jazyka, vše pro čtenářovo porozumění – originální názvy jsou proto uváděny v poznámkovém aparátu. Výrazy, jež se vztahují k obecné problematice stáří a stárnutí, jsem zachovala či se je snažila co nejvíce přizpůsobit, neboť jsou již z části v českém jazyce ustálené. Jednalo se o pojmy jako gerontologie, geragogika, gerontopedagogika, stáří, stárnutí, přestárlá společnost, starý člověk, starší lidé, senioři, „staří mladí“. Spojením hudební a gerontologické terminologie vznikly proto názvy jako hudební geragogika, hudební gerontopedagogika, hudební geragog, apod. S prvním užitím slovního
spojení
hudební
geragogika
jsem
se
setkala
v příspěvku
paní Aleny Moravčíkové149, která uvádí výraz hudobná geragogika, jenž převzala a přeložila z anglických a německých publikací. Největším oříškem byl překlad nejvíce užívaného pojmu muzicírování (něm. musizieren / Musizieren), kterému snad každý Čech rozumí, avšak nedokáže pro něj najít vhodné jednoslovné, ryze české synonymum. Slovník synonym překládá
MORAVČÍKOVÁ, Alena. Hudobná geragogika: Nová výzva v edukácii starších ľudí. In: Univerzitná knižnica Prešovskej univerzity [online]. Dostupné z: https://www.pulib.sk/web/kniznica/elpub/dokument/Lukac1/subor/Moravcikova.pdf [cit. 2015-05-27]. 149
112
tento výraz do sousloví jako provozování hudby nebo hra na hudební nástroj. Já se spíše přikláním k výrazům jako společné hraní, hudební činnost či hudební aktivita, pod kterými si více představíme skupinovou činnost, o kterou tady v první řadě jde. Jednotlivé hudební aktivity jsou pak obsahem hudebně-vzdělávacích „nabídek“ (Musikangebote), zatím však spíše jen jejich pilotních verzí. V tomto případě jsem se více ztotožnila s českým překladem hudební programy než hudební nabídky, i když je německému výrazu bližší, neboť se jedná o podobný význam jako u ustáleného slovního spojení studijní programy (Studienprogramme). Často skloňované bývá v této knize také spojení označující oblasti, které „přesahují
generaci“
(německy
generationenübergreifend,
intergenerativ).
V tomto případě jsem zvolila překlad do češtiny adjektivem mezigenerační, neboť slovník DUDEN se k tomuto přídavnému jménu vyjadřuje ve smyslu „mezi lidmi
různých
věkových
skupin“
či
„mezi
různými
generacemi“
(německy „zwischen Menschen verschiedener Altersgruppen“ bzw. „zwischen verschiedenen Generationen“). Také Lenka Kalamanová150 užívá slovního spojení mezigenerační programy. Co se týče názvů lidových písní, usoudila jsem, že se jedná o ryze německé národní bohatství, a to bývá obecně jen málokdy převáděno do jiných světových jazyků. Z tohoto důvodu jsou písně přeloženy pouze v poznámkovém aparátu pro čtenářovo porozumění. Vlastní německé názvy spolků seniorů jsem ovšem překládala, neboť je nutné pochopit jimi zvolený ironický dvojsmysl v pojmenování
–
jako
např.
Optimisten
(přeloženo
jako
Optimisti),
Jungbrunnen (Studnice mládí), Arnsberger Stadtmusikanten (Arnsbergští muzikanti), Sechs fröhliche Sieben (Šest šťastných sedem). Ohledně anglických názvů jsem se nechala vést myšlenkou, že se v dnešní době jedná spíše o internacionalizmy a proto není potřeba doslova překládat názvy jako Evergreens, Die Hippies či Early Birds.
Dle
internetových
příspěvků
začínají
v současné
době
v České republice opravdu vznikat soubory a spolky starých lidí, kteří se společně podílejí na určité hudební aktivitě. Překlady ve slovní spojení jako je spolek seniorů (německy Seniorenband), orchestr seniorů (Seniorenorchester) a sbor seniorů (Seniorenchöre) jsem tedy převzala. KAMANOVÁ, Lenka. Mezigenerační programy jako nový impulz pro seniorské učení a vzdělávání. In: KRYSTOŇ, Miroslav, ŠERÁK Michal a TOMCZYK Łukasz. Nové trendy ve vzdělávání seniorů. Banská Bystrica, Praha, Kraków, 2014. Dostupné také z: www.gerontolodzy.wordpress.com, s. 123. 150
113
S německými výrazy typu Schwerpunkt a Gestaltung jsem se poprvé setkala na svém výměnném pobytu v rakouském Grazu na hodinách hudební didaktiky. Musím přiznat, že dodnes bojuji s nalezením vhodného překladu do českého jazyka. Pod pojmem Schwerpunkt rozumím klíčový bod nebo výchozí bod, který je zásadní pro utváření dalších fází, např. u hudebního vzdělávání by se jednalo o nauku o harmonii, bez které nepochopíme souvislosti v nauce o hudebních formách, apod. Pod pojmem Gestaltung rozumím pak utváření, tvorbu, přepracování. V hudebním vyučování by se obecně jednalo o samotnou realizační fázi. Při překladu jsem se v těchto případech více snažila o obsahové porozumění, než o doslovný překlad těchto dvou pojmů, ovšem převažovaly výrazy jako tvorba a utváření. Při překladu jsem také narazila na zajímavé nuance mezi německým a českým překladem původně anglické knihy J. K. Rowling „Philosopher´s Stone“, kdy německý překlad zní: „Aah, Musik, […] ein Zauber, der alles in den Schatten stellt, was wir hier treiben.“ Já bych se přiklonila k překladu: „Ó, hudba, […] kouzlo, jež vrhá do stínu vše, co zde konáme“, avšak držela jsem se verze pana Vladimíra Medka, oficiálního českého překladatele knih o Harrym Potterovi: „Ano, hudba, […] větší kouzlo, než na jaké se kdo z nás zmůže.“151 Tímto příkladem jsem se ujistila, že překlad nemusí být vždy doslovný, neboť jazyk je ohebný a je důležité ponechat smysl a přizpůsobit se stylisticky co nejblíže jazyku, do kterého překládáme.
151
ROWLING, J. Harry Potter a kámen mudrců. Překlad Vladimír Medek. Praha, 2000, s. 122.
114
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A ZDROJŮ Literatura BEJČKOVÁ, Milada. Vliv aktivního muzicírování na kvalitu života v pozdějším věku. Diplomová práce. České Budějovice, 2012. HAPALOVÁ, Radka. Péče o seniory s demencí. Bakalářská práce. Brno, 2009. HARTOGH, Theo; WICKEL, Hans Hermann. Musizieren im Alter: Arbeitsfelder und Methoden. Mainz. 2008. HARTOGH, Theo; WICKEL, Hans Hermann. Praxishandbuch: Musizieren im Alter: Projekte und Initiativen. Mainz, 2011. HARTOGH,
Theo.
Musikgeragogik
–
ein
bildungstheoretischer
Entwurf.:
Musikalische Altenbildung im Schnittfeld von Musikpädagogik und Geragogik. Augburg, 2005. HAŠKOVCOVÁ, Helena. Manuálek sociální gerontologie. Brno, 2006. HRADILOVÁ, Vladimíra. Gerontopedagogika a její edukativní dimenze. Bakalářská práce. Brno, 2010. CHERRI, H. CH. Y. Intergenerational learning in Hong Kong: A narrative inquiry. Nottingham, 2008. CHMELOVÁ, Kateřina. Aktivizační činnosti u osob seniorského věku se zaměřením na zrakově postižené. Diplomová práce. Olomouc, 2012. KRYSTOŇ, Miroslav, ŠERÁK Michal a TOMCZYK Łukasz. Nové trendy ve vzdělávání seniorů. Banská Bystrica, Praha, Kraków, 2014. Dostupné také z: www.gerontolodzy.wordpress.com. MÜHLPACHR, Pavel. Gerontopedagogika. Brno, 2004. NEWMAN, Sally. Creating effective intergenerational programs. Pittsburgh, 1993. ROZSYPALOVÁ, Blanka. Využití muzikoterapie v institucích sociálních služeb. Bakalářská práce. Olomouc, 2014. ROWLING, J. Harry Potter a kámen mudrců. Překlad Vladimír Medek. Praha, 2000. SLUNEČKOVÁ, Petra. Muzikoterapie pro seniory. Bakalářská práce. České Budějovice, 2014. ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, Jitka. Přehled vývojové psychologie. Olomouc, 2010. TŮMOVÁ, Veronika. Sociální politika EU včetně komparace systémů Německa a Švédska. Diplomová práce. Praha, 2010. Dostupné z: file:///C:/Users/petra.belunkova/Downloads/zaverecna_prace.pdf. 115
TÜPKER, Rosemarie; WICKEL, Hans Hermann. Musik bis ins hohe Alter: Fortführung, Neubeginn, Therapie. Norderstedt, 2009. WALOTEK-ŚCIAŃSKA, Katarzyna, ŠERÁK Michal, SZYSZKA Michał a TOMCZYK Łukasz. Stárnutí a stáří v rychle se měnícím světě. Sosnowiec, Praha, 2013. Internetové odkazy Akademie seniorů. Život 90: Sociální služby : Centrum denních služeb [online]. Dostupné z: http://www.zivot90.cz/4-socialni-sluzby/15-centrum-dennichsluzeb/59-akademie-senioru [cit. 2015-05-27]. Andromedia.cz: Databanka dalšího vzdělávání. Gerontagogika, gerontopedagogika, geragogika [online]. Dostupné z: http://www.andromedia.cz/andragogickyslovnik/gerontagogika-gerontopedagogika-geragogika [cit. 2015-06-04]. BERNARDOVÁ, Barbara. Pěvecký sbor seniorů zpíval v lednu seniorům v domech s pečovatelskou službou. Kontaktní středisko KONTAKT Liberec: DPS - Klub Burianova, Senioři [online]. Dostupné z: http://www.kskliberec.cz/33970/ pevecky-sbor-senioru-zpival-v-lednu-seniorum-v-domech-s-pecovatelskousluzbou/ [cit. 2015-05-27]. Deutsche Gesellschaft für Musikgeragogik [online]. Dostupné z: http://www.dgmusikgeragogik.de/ [cit. 2015-06-08]. Deutscher Musikrat [online]. Dostupné z: http://www.musikrat.de/ [cit. 2015-06-08]. Divadelní spolek Proměna [online]. Dostupné z: http://divadlopromena.cz/pages/divadlo-promena.php [cit. 2015-05-27]. Dobřanské bábinky (seniorský sbor). Základní umělecká škola J. S. Bacha Dobřany [online]. Dostupné z: http://www.zus-dobrany.cz/hrajeme-si-dohromady-souborya-sbory/dobranske-babinky-seniorsky-sbor/ [cit. 2015-05-27]. Domov důchodců Libochovice: Hudební slavnosti. CSP Litoměřice [online]. Dostupné z: http://www.csplitomerice.cz/ddlibochovice/libochovice_2014_21.ht ml [cit. 2015-05-27]. Elpida Tour. Elpida pro seniory [online]. Dostupné z: http://elpida.cz/web /page.php?page=66 a http://elpida.cz/web/page.php?page=66 [cit. 2015-05-27]. Elpida zve na multižánrový mezigenerační festival. Pomoc na dvanáctce [online]. 2013. Dostupné z: http://p12.helpnet.cz/aktualne/elpida-zve-na-multizanrovymezigeneracni-festival [cit. 2015-05-27]. 116
Fachhochschule Münster: Musikgeragogik – Musik mit alten Menschen [online]. Dostupné z: https://www.fh-muenster.de/fb10/termine/weiterbildungs katalog.php?wkid=1887&year=2015 [cit. 2015-06-08]. Fresh senior festival se blíží. SENSEN [online]. Dostupné z: http://www.sensen.cz/ aktuality/2015/fresh-senior-festival-se-blizi/ [cit. 2015-05-27]. HRONOVÁ, Zuzana. Vzniká seniorský divadelní soubor. Boří mýty o důchodcích. Aktuálně.cz [online]. Dostupné z: http://magazin.aktualne.cz/vznika-seniorskydivadelni-soubor-bori-myty-oduchodcich/r~9712c196f0a011e3be660025900 fea04/ [cit. 2015-05-27]. Jirkovské seniorky. Oficiální stránky města Jirkov [online]. Dostupné z: http://www.jirkov.cz/volny-cas/kultura/zajmove-a-org-sdruzeni/jirkovskeseniorky/ [cit. 2015-05-27]. Komise se dívá na demografické změny z té pozitivní stránky [online]. EurActiv.cz, 31. 10. 2016. Dostupné z http://www.euractiv.cz/cl/25/3154/Komise-se-diva-nademograficke-zmeny-z-te-pozitivni-stranky [cit. 2010-03-21]. KRUMPHOLZOVÁ, Tereza. Novobělské babičky bodují, lidé jim tleskají vestoje. Moravskoslezský deník: Kultura [online]. Dostupné z: http://moravskoslezsky.denik.cz/kultura_region/20100617_novobelske_babicky_p evecky_sbor_ostrava.html [cit. 2015-05-27]. Kultura a zábava: Pěvecký soubor Rosénka. Klub seniorů Rožnov pod Radhoštěm [online]. Dostupné z: http://www.klubsen-rpr.wz.cz/kultura.html [cit. 2015-0527]. MALÁ, Marie. Pěvecký soubor Rozmarýn. Pěvecký a taneční soubor: Svaz důchodců České Budějovice [online] Dostupné z: http://sdcb.webnode.cz/ pevecky-soubor-rozmaryn/ [cit. 2015-05-27]. Matylda a Tylda. Wikipedie: Otevřená encyklopedie [online]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Matylda_a_Tylda [cit. 2015-05-27]. MORAVČÍKOVÁ, Alena. Hudobná geragogika: Nová výzva v edukácii starších ľudí. In: Univerzitná knižnica Prešovskej univerzity [online]. Dostupné z: https://www.pulib.sk/web/kniznica/elpub/dokument/Lukac1/subor/Moravcikova.pdf [cit. 2015-05-27]. NIPOS: Národní informační a poradenské středisko pro kutluru [online]. Dostupné z: http://www.nipos-mk.cz/?page_id=1921 [cit. 2015-06-15].
117
O
souboru.
Seniorský
folklorní
soubor
Ischias
[online].
Dostupné
z:
http://fsischias.webnode.cz/ [cit. 2015-05-27]. OSUCHOWŠTÍ, manželé. Předvánoční setkání seniory pobavilo: Napsali jste nám. PRIO: Bezplatný měsíčník pro obyvatele městského obvodu Poruba [online]. 2015 Dostupné z: https://poruba.ostrava.cz/cs/o-porube/media-a-zpravodajstvi/prioradnicni-zpravodaj/rok-2015/rok-2015/PRIO1_2015.pdf [cit. 2015-05-27]. Pravidelné aktivity pro seniory. Komunitní centrum Prádelna [online]. Dostupné z: http://www.csop5.cz/komunitni_centrum/index.php?option=com_content&task=v iew&id=50&Itemid=71 [cit. 2015-05-27]. Sbor Radostné stáří. Česká televize: Z metropole [online]. 2011. Dostupné z: http:// www.ceskatelevize.cz/porady/10116288835-z-metropole/211411058230051/ [cit. 2015-05-27]. Senior band. Domov duchodců Filipov [online]. Dostupné z: http://www.ddfilipov.cz/?seniorband [cit. 2015-05-27]. Soubor Bača. BAČA - Valašský soubor písní a tanců [online]. Dostupné z: http://www.soubor-baca.net/ [cit. 2015-05-27]. Soubor Izerína. Centrum sociálních služeb Jablonec nad Nisou, p.o. [online]. Dostupné z: http://www.centrumjablonec.cz/cs/spolkovy-dum/soubor-izerina/ [cit. 2015-05-27]. SOUČEK, Jaroslav. Divadelní soubor Kolár: Slovo o souboru DS Kolár. Policko [online]. Dostupné z: http://www.policko.cz/cs/divadlo-divadelni-souborkolar.php#kolar [cit. 2015-05-27]. STROTZER, Milan. 11. Národní přehlídka seniorského divadla v Miletíně 2014. NIPOS
[online].
2014.
Dostupné
z:
http://www.nipos-mk.cz/?p=24187
[cit. 2015-05-27]. STUDENÁ, Jaroslava. Seniorská píseň 2013 (České Budějovice). Svaz důchodců České republiky, z.s. [online]. Dostupné z: http://www.sdcr.cz/clanky/jihoceskykraj/senpis13.html [cit. 2015-05-27]. ŠIROKÝ, Jiří. Seniorský pěvecký soubor BÁDULE. Zrcadlo.info: regionální informační portál [online]. Dostupné z: http://www.zrcadlo.info/view.php?cisloclanku=2015010025 [cit. 2015-05-27]. ŠTĚDRÁ, Radka. Radnici rozezněly Zpěvanky, pěvecký sbor olomouckých seniorů. Statutární město Olomouc: oficiální informační portál [online]. 2015. Dostupné z: https://www.olomouc.eu/aktualni-informace/aktuality/17596 [cit. 2015-05-27]. 118
Taneční soubor "Babulky". Sociální služby Třebíč [online]. Dostupné z: http://www.socialnisluzbytrebic.cz/tanecni-soubor-babulky/g-1219/id_obrazky =1362&typ_sady=1&p1=51 [cit. 2015-05-27]. WEISS, Martin. Seniorské divadlo HEČ a jeho Drbny, které vás budou bavit. Boleslavský deník [online]. Dostupné z: http://boleslavsky.denik.cz/zpravy_ region/seniorske-divadlo-hec-a-jeho-drbny-ktere-vas-budou-bavit-20130510.html [cit. 2015-05-27]. Zpívání pro radost 2015. Z kopca do kopca: Zpívání pro radost 2015 [online]. Dostupné z: http://www.zkopcadokopca.cz/news/zpivani-pro-radost-2015/ [cit. 2015-05-27]. Ženský sbor Tetičky. Město Kunovice [online]. Dostupné z: http://www.mestokunovice.cz/kultura/seznam-kulturnich-akci/folklor-folklorni-soubory/zenskysbor-teticky/ [cit. 2015-05-27]. Život v DS Buchlovice. Sociální služby Uherské Hradiště: Domov pro seniory Buchlovice [online]. Dostupné z: http://www.ouss-uh.cz/ds/domov-pro-seniorybuchlovice/cilova-skupina-68 [cit. 2015-05-27].
119
ZÁVĚR V dnešní době je potřeba neodkladně reagovat na změnu v demografickém vývoji – zvýšení průměrné délky života a s tím přibývající počet lidí ve třetím věku. Starší lidé jsou v dnešní době v lepší fyzické a duševní kondici, jsou více aktivní, mají více financí a více času pro své koníčky. Hudba představuje jednu z vhodných volnočasových aktivit, neboť pozitivně působí na zdraví i duševní pohodu člověka. Jednou z možností využití hudby při práci se starými lidmi je tvorba hudebněvzdělávacích programů, na což se zaměřuje disciplína hudební geragogika – hudební výchova pro seniory. V zahraničí (Německo, Velká Británie, Spojené státy americké) se již hudební geragogika začíná formovat do aplikované vědní disciplíny. Vznikají certifikované kurzy a semináře, které slouží ke vzdělávání budoucích geragogů, ti jsou posléze lektory při realizaci hudebně-vzdělávacích programů a mezigeneračních projektů. Do stávajících studijních oborů na vysokých školách jsou zařazovány předměty s geragogickou i hudební tématikou. Samotní senioři mají v současnosti daleko více možností se ve svém věku dále vzdělávat a být vzděláváni. V České republice však prozatím není tento potenciál zcela využíván tak jako v zahraničí, i když je přirozené, že i u nás má tento koncept smysl a budoucnost. V současnosti na tento trend reagují spíše sami senioři, kteří zakládají menší hudební soubory. Teprve na tuto iniciativu začaly reagovat zařízení pro seniory se svou nabídkou drobných aktivizačních kurzů, která se ale stále rozrůstá. Je jen otázkou času, kdy začnou vznikat hudebně-vzdělávací programy běžně a na profesionální úrovni. Nejprve však musí dojít k postupnému zařazování hudebních předmětů do studijních oborů jako sociální práce, ošetřovatelství, učitelství, terapie a rehabilitace. Nemyslím si, že je nutné, aby vznikaly samostatné studijní obory na vysokých školách věnující se hudební geragogice, spíše se přikláním k ekonomičtějšímu řešení vzdělávací politiky, a to k vytvoření certifikovaných kurzů a nabídek seminářů, které by vzdělávaly budoucí hudební geragogy. Ztotožňuji se tedy s řešením, které se rozvíjí v zahraničí. Dle mého názoru je, i přes všechnu geragogickou snahu, nejprve důležitější vzdělání v oborech jako ošetřovatelství, rehabilitace a terapie, z jejichž absolventů mohou vystoupit ti, kteří mají zájem o využití hudby ve své práci a následně se v tomto směru dále vzdělávat.
120
Věřím, že díky mému překladu alespoň 1., teoretické, části této knihy Musizieren im Alter: Arbeitsfelder und Methoden budou mít zájemci o danou problematiku
možnost
prostudovat
nové
výzvy
ve
vzdělávání
seniorů.
Studijní materiál, dostupný nyní i v českém jazyce, může případným zájemcům ukázat nový směr při práci se seniory v hudební oblasti.
121
RESUMÉ Diplomová práce se zabývá komentovaným překladem 1. části knihy Thea Hartogha a Hanse Hermanna Wickela Musizieren im Alter: Arbeitsfelder und Methoden z roku 2008, která představuje jeden ze základních pramenů hudební výchovy pro seniory. Tato publikace reaguje na přibývající počet lidí ve třetím věku života v naší společnosti, popisuje novou disciplínu hudební geragogika a mapuje nabídky hudebně-vzdělávacích programů na území Německa, které slouží ke kvalitnímu vyplnění volného času seniorů. V první části se diplomová práce zaměřuje na obecný popis vědní disciplíny gerontologie a nově vznikající disciplíny hudební geragogika. Dále mapuje současnou situaci v této oblasti v Německu a České republice. Druhou část práce tvoří překlad 1. části již zmíněné publikace Musizieren im Alter: Arbeitsfelder und Methoden. Tato část je pro tuto diplomovou práci stěžejní. Diplomová práce čerpá především z německy psané literatury profesorů Thea Hartogha
a
Hanse
Hermanna
Wickela,
kteří
jsou
zakladateli
Německé společnosti pro hudební geragogiku doplněné o publikace Heinera Gembrise, Micka Macka nebo Rosemarie Tüpker. Vzhledem k aktuálnosti tématu čerpá také ze závěrečných prací a internetu.
122
SUMMARY This diploma thesis is based on an annotated translation of the first part of the 2008 book Musizieren im Alter: Arbeitsfelder und Methoden, by Theo Hartogh and Hans Hermann Wickel. Reacting to the growing population of people in the third age, the co-authored work is one of the foremost sources on music education for seniors. It examines the emerging discipline of geragogy, as well as the rising number of music education programs in Germany being geared toward seniors looking for rewarding ways of spending their leisure time. The first section of this thesis contains basic definitions of gerontology, and those of music geragogy as a newly evolving discipline. It examines contemporary trends of development and application of the discipline in Germany and the Czech Republic. The second section is cruacial and focuses on the translation of the aforementioned book Musizieren im Alter: Arbeitsfelder und Methoden into the Czech language. This
thesis
draws
primarily
from
German
language
sources,
namely the works of Theo Hartogh and Hans Hermann Wickel, co-founders of the German Company for Music Geragogy. Other such literature has come from authors Heiner Gembris, Mick Mack, and Rosemarie Tüpker. A number of online sources have been indispensible to research on this emerging and dynamic field, as have other recently published theses on related topics.
123
RESÜMEE Die Diplomarbeit beschäftigt sich mit der kommentierten Übersetzung des ersten Teils des Buches namens Musizieren im Altern: Arbeitsfelder und Methoden
geschrieben
von
Theo
Hartogh
und
Hans
Hermann
Wickel,
das im Jahr 2008 erschienen ist. Diese Publikation gehört zu den primären Quellen beim
Studium
von
auf die zunehmende in unserer Gesellschaft,
der Zahl sie
„musikalischen der
Altenerziehung“.
Menschen
beschreibt
die
neue
im
Sie
dritten
Disziplin
reagiert
Lebensalter
Musikgeragogik
und informiert über die musikalischen Angebote in Deutschland, die zur qualitativen Ausnutzung der Freizeit von Senioren dienen. In dem ersten Teil richtet sich die Diplomarbeit auf die Beschreibung der Wissenschaftsdisziplin
Gerontologie
und
die
neu
enwickelte
Disziplin
Musikgeragogik. Sie beschreibt auch die Situation in diesem Bereich in Deutschland und in der Tschechischen Republik. Der zweite Teil der Diplomarbeit besteht aus der Übersetzung erwähnter Publikation Musizieren im Alter: Arbeitsfelder und Methoden. Dieser Teil ist entscheidend für die ganze Arbeit. Die Diplomarbeit geht vor allem aus der deutschsprachigen Literatur von den Gründern der Deutschen Gesellschaft für Musikgeragogik Theo Hartogh und Hans Hermann Wickel, und aus den Beiträgen von den Autoren Heiner Gembris, Mick Mack oder Rosemarie Tüpker hervor. Sie geht auch aus den Abschlussarbeiten und aus dem Internet hervor.
124
ANOTACE Jméno a příjmení:
Bc. Petra Bělůnková
Katedra:
Katedra hudební výchovy
Vedoucí práce:
Mgr. Gabriela Všetičková, Ph.D.
Rok obhajoby:
2015
Název práce:
Theo Hartogh, Hans Hermann Wickel: Musizieren im Alter. Arbeitsfelder und Methoden. Komentovaný překlad knihy. 1. část
Název v angličtině:
Theo Hartogh, Hans Hermann Wickel: Musizieren im Alter. Arbeitsfelder und Methoden. Annotated translation of the book. Part 1
Anotace práce:
Diplomová práce je založena na komentovaném překladu 5 kapitol knihy Musizieren im Alter: Arbeitsfelder und Methoden od Thea Hartogha a Hanse Hermanna Wickela. Dále obsahuje kapitoly věnující se základnímu vymezení pojmů gerontologie a hudební geragogika. Práce se věnuje i základnímu vymezení problematiky hudební výchovy pro seniory a zasazení tématu do kontextu, s porovnáním situace v Německu a České republice.
Klíčová slova:
hudební výchova pro seniory, stáří, stárnutí, gerontologie, hudební geragogika
Anotace v angličtině:
The diploma thesis is based on the annotated translation of the first five chapters of a book on music education for seniors, entitled Musizieren im Alter: Arbeitsfelder und Methoden written by Theo Hartogh a Hans Hermann Wickel. Within these chapters are basic definitions of gerontology and music geragogy. The thesis focuses on basic definitions of music education for seniors and its contextualization, comparing trends thereof in Germany and the Czech Republic.
Klíčová slova v angličtině:
music education for seniors, age, aging, gerontology, music geragogy
Přílohy vázané v práci:
-
Rozsah práce:
125 stran
Jazyk práce:
Český jazyk
125