UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. Diplomová práce. Člověk se zdravotním postižením a film

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Ústav speciálněpedagogických studií

Diplomová práce Bc. et Bc. Ivana Hrubešová, DiS.

Člověk se zdravotním postižením a film Speciální pedagogika

Olomouc 2014

Vedoucí práce: Mgr. Zdeňka Kozáková, Ph.D.

Prohlášení

Prohlašuji, se

zdravotním

že

jsem

postižením

diplomovou a

film“

práci

na

téma

vypracovala

„Člověk

samostatně

pod odborným dohledem vedoucí diplomové práce a za použití pramenů uvedených v závěru diplomové práce.

V Olomouci, dne 4. 4. 2014 …………………………………

Poděkování

Ráda

bych

poděkovala

Mgr.

Zdeňce

Kozákové,

Ph.D. za vydatnou pomoc a odborné vedení mé diplomové práce.

Ivana Hrubešová

Obsah Úvod .............................................................................................................. 6 1 Člověk se zdravotním postižením ........................................................... 9 1.1 Člověk s mentálním postižením.......................................................... 11 1.2 Člověk s tělesným postižením ............................................................ 12 1.3 Člověk se zrakovým postižením ......................................................... 13 1.4 Člověk se sluchovým postižením ....................................................... 14 1.5 Člověk s narušenou komunikační schopností .................................... 14 2 Současný stav bádání ............................................................................ 16 2.1 Člověk se zdravotním postižením v odborné literatuře ....................... 16 2.2 Člověk se zdravotním postižením a film v odborné literatuře ............. 19 2.3 Člověk se zdravotním postižením a česká kinematografie v literatuře a pramenech ............................................................................................... 21 3 Kulturně-historický kontext vývoje přístupu společnosti k osobám se zdravotním postižením na našem území v průběhu 20. století ......... 24 3.1 Lidé se zdravotním postižením na přelomu 19. a počátku 20. století . 24 3.2 Lidé se zdravotním postižením v letech 1918 – 1948 ......................... 26 3.3 Lidé se zdravotním postižením v druhé polovině 20. století ............... 27 3.3.1 Resort školství ............................................................................. 28 3.3.2 Resort sociálních věcí .................................................................. 29 3.4 Ústavní péče ...................................................................................... 30 4 Hrubý nárys dějin české kinematografie .............................................. 32 5 Disability studies .................................................................................... 36 5.1 Disability studies a humanitní obory v kontextu interpretace obrazů zdravotního postižení ............................................................................... 37 6 Obrazy osob se zdravotním postižením ve filmu a televizi ................. 40

7 Metodologie ............................................................................................. 47 7.1 Cíle práce ........................................................................................... 47 7.2 Metodologický postup ......................................................................... 50 8 Člověk se zdravotním postižením v českém hraném filmu ................. 52 8.1 Reprezentace osob se zdravotním postižením v českém hraném filmu ................................................................................................................. 55 8.2 Negativní reprezentace osob se zdravotním postižením v českém hraném filmu ............................................................................................. 64 8.3 Pozitivní reprezentace osob se zdravotním postižením v českém hraném filmu ............................................................................................. 83 8.4 Závěry šetření .................................................................................... 92 8.5 Diskuze..............................................................................................102 Závěr ..........................................................................................................107 Summary....................................................................................................109 Seznam literatury a pramenů ...................................................................111 Literatura .................................................................................................111 Prameny ..................................................................................................117 Písemné a internetové prameny ..........................................................117 Audiovizuální prameny.........................................................................118 Zákony .................................................................................................120 Dokumenty ...........................................................................................120 Seznam tabulek a grafů ............................................................................121 Seznam příloh ...........................................................................................122 Přílohy

Úvod „Když

Stuart

Hall

uvažuje

nad

tím,

jak

dekonstruovat

diskriminující pohledy na rasovou a etnickou odlišnost a proměnit významy přikládané černé barvě pleti, poznamenává: „ Představte si,

jak

zásadní

proměnu

znamená

[...]

vyslovit

„černá“

nově

[...], je potřeba odbourat všechno to, co bylo kdy s černou spojováno [...] například celou metaforickou strukturu křesťanského myšlení.“ Podobně

je

potřeba

se

zamýšlet

nad

tím,

za

pomoci jakých

normativních významů se konstituovalo současné chápání „postižení“ a jaké hodnotové soubory bude nutno přehodnotit, abychom o tělesné a mentální odlišnosti byli schopni uvažovat a představovat si ji jinak.“ 1 Předkládaná práce se věnuje reprezentaci osob se zdravotním postižením v českém hraném filmu v období let 1898 – 1993. Zobrazení menšin ve filmu je značně diskutovaným tématem, ať už se týká

osob

se

zdravotním

postižením

nebo

jiných

sociálně

konstruovaných kategorií diference a alterity, jako je gender, sexualita či etnicita a rasa. Film, jako produkt několika činitelů navzájem, nám podává obraz o společnosti. Součástí naší společnosti jsou také lidé se

zdravotním

charakteristik

a

postižením.

Odkrývání

různých

reprezentací

zdravotního

postižení

stereotypů, ve

vizuálně

auditivních obrazech, které recipuje většina populace, nám pomáhá pochopit systém utváření těchto prvků a tím napomáhá k jejich dekonstrukci. V případě, že budeme akcentovat negativní i pozitivní obrazy osob se zdravotním postižením v médiích, posílíme tak povědomí společnosti o daném jevu a můžeme na ni v tomto ohledu působit. Je důležité, aby společnost na předkládané „skutečnosti“ nahlížela kriticky a odkrývala tak systém, v důsledku něhož se dané stereotypy o osobách se zdravotním postižením vytvářejí a legitimizují. 1

Hall cit. in CHARLTON, James. Nothing About Us without Us: Disability Oppression and

Empowerment. Berkeley: University in Carolina Press. 2000. s. 67. In

KOLÁŘOVÁ,

Kateřina. Jinakost - postižení - kritika: Společenské konstrukty přizpůsobivosti. Praha: Sociologické nakladatelství SLON. 2012. ISBN 978-80-7419-050-6. s. 14

6

Film

se

v povědomí

naší

společnosti

objevuje

koncem

20. století. S jeho počátky je spojena snaha o prosazení se jako uměleckého druhu, přičemž měl mít primárně výchovnou, zábavní, popřípadě vzdělávací funkci. Postupem času se česká kinematografie vyvíjela v souvislosti s technickým rozvojem a kulturně politickými událostmi. konstatovat,

I přes počáteční nedůvěru ke kinematografii můžeme že

dosáhla

vysokého

postavení

v životě

lidí

20. a 21. století. Snímky, jejichž ústředním motivem je osoba se zdravotním postižením,

jsou

přinejmenším

lákavou

nabídkou

k nahlédnutí

do světa, který je běžné populaci neznámý. Náhled společnosti určuje osoby se zdravotním postižením jako lidi, kteří mají svůj specifický svět na základě toho, co si v důsledku svého postižení prožívají. Tento svět je populaci bez postižení do jisté míry uzavřen, proto jsou filmy týkající se lidí se zdravotním postižením tak lákavé a pro většinu lidí zajímavé. V souvislosti s tematikou zdravotního postižení nám filmová tvorba přináší spoustu informací, pohledů, názorů a v neposlední řadě tvoří i jakýsi kulturně historický diskurz postižení a všeho, co je s ním spojené. Náměty pro filmové zpracování mnohdy plynou právě v kulturně zakořeněných přístupech k těmto osobám a ve světové kinematografii lze spatřit rozdílné zpracování tematiky. Udává se, že osoby se zdravotním postižením tvoří zhruba 10 % populace. Není však výjimkou, že člověk bez postižení se se zjevným postižením setkává jen zřídka, zpravidla jen v běžném neosobním kontaktu. I když se situace zlepšuje, v mnoha případech stále nejsme ve společnosti schopni přijímat člověka se zdravotním postižením jako součást našeho světa. Velkou měrou se na tomto jevu podílí i všeobecná neinformovanost o různých druzích postižení. Ve světě médií, kdy informací, které k nám proudí, je takové množství, že máme problém je redukovat a přistupujeme k nim bez kritického náhledu, není problém si „zaškatulkovat“ osoby se zdravotním postižením do kategorií, které si utváříme na základě strohých informací.

Všechny

filmy,

které

nám

prezentují

život

lidí

se zdravotním postižením, do jisté míry vytvářejí společenský obraz 7

těchto osob, který nemusí souhlasit s realitou. Film jako médium nám podává informace a je jenom na nás, zda tyto informace přijmeme za pravdivé, či nikoliv. Práce podává teoretický vhled do problematiky zdravotního postižení, jak v širším kontextu, tak v užším, kdy charakterizujeme zdravotní postižení jako takové a poté jeho jednotlivé kategorie. Neméně

důležitou

částí

této

práce

je

i

kapitola

věnující

se současnému stavu bádání, kde pro zájemce o danou tematiku prezentujeme a charakterizujeme přehled publikací, do nichž může nahlédnout. Pokud se zabýváme tematikou reprezentace zdravotního postižení v tak velkém časovém rozmezí, je vhodné uvést i významné historické události, které se pojí s daným fenoménem. To dokládáme v kapitolách o historii přístupu společnosti k osobám se zdravotním postižením a hrubém přehledu dějin české kinematografie. Dále představujeme obor disability studies a teorii Paula Longmora, jež svým kritickým přístupem aktivně napomáhají k depatologizaci postižení a stereotypů, které jsou s ním spojeny. Práce se také věnuje reprezentaci osob se zdravotním postižením v českém hraném filmu v letech 1898 – 1993. Její důležitou částí je seznam filmů daného období a

na

s tematikou základě

zdravotního

tohoto

určili

postižení,

negativní

či

který pozitivní

jsme

sestavili

reprezentace

zdravotního postižení v českém hraném filmu sledovaného období. Následně

porovnáváme

zmiňované

Longmora.

8

reprezentace

s prací

Paula

1 Člověk se zdravotním postižením Definovat Pro

představu

zdravotní jsme

postižení

vybrali

několik

je

značně

definic,

problematické.

které

se

odvíjejí

od sociálního modelu, který chápe zdravotní postižení v širších souvislostech, jako výsledek vztahu mezi jedincem a jeho okolím, který je v důsledku zdravotního postižení narušen. V následujících kapitolách, pak

které

vybíráme

se

vždy

věnují jen

jednotlivým

několik definic,

druhům

které

postižení,

dané

postižení

charakterizují, jelikož předmětem naší práce není podrobný soupis definic všech kategorií postižení. Pro potřeby orientace v oboru tak, aby

byl

čtenář

schopen

vnímat

zdravotní

postižení

ve

filmu,

shledáváme tuto praxi za dostačující. Definici zdravotního postižení vytvořila Světová zdravotnická organizace (WHO) v roce 1980, kdy schválila dokument Mezinárodní klasifikace

poruch,

dokumentu

byly

postižení

vymezeny

tři

a

handicapů

základní

(ICIDH). 2

pojmy,

a

to

V tomto porucha

(impairment), která je definována jako funkční nebo orgánová ztráta či abnormalita lidského těla, dále postižení (disability) jenž představuje omezení či ztrátu člověka vykonávat určité aktivity nebo zvyklosti, které lze považovat za obvyklé, normální, a handicap, což je potom omezení sociálního charakteru, které člověk zažívá v důsledku svého postižení. Jde tedy o dimenzi vztahu mezi člověkem se zdravotním postižením a jeho okolím. Akademický slovník cizích slov uvádí, že termínem handicap, čili postižení, v psychologickém kontextu rozumíme „subjektivní pocit oslabené pozice jedince vůči sociálnímu okolí způsobený objektivními příčinami.“ 3

2 3

Intenational Classification of Impairments, Disabilities and Handicaps (WHO, 1980) KOLEKTIV AUTORŮ. Akademický slovník cizích slov. Praha: Academia. 1998. ISBN

80-200-0607-9.

9

Také

OSN uvádí

definici

zdravotního postižení

v aktuální

Úmluvě o právech osob se zdravotním postižením. V této úmluvě se doslova uvádí, že „osoby se zdravotním postižením zahrnují osoby mající

dlouhodobé

fyzické,

duševní,

mentální

nebo

smyslové

postižení, které v interakci s různými překážkami může bránit jejich plnému a účinnému zapojení do společnosti na rovnoprávném základě s ostatními.“ 4 Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách definuje zdravotní postižení

jako

„tělesné,

mentální,

duševní,

smyslové

nebo kombinované postižení, jehož dopady činí nebo mohou činit osobu závislou na pomoci jiné osoby“ 5. V souvislosti se zákonem o sociálních službách jsme se rozhodli v rámci tematiky zdravotního postižení a české kinematografie vyřadit oblast etopedie, která svým rozsahem zastřešuje osoby s poruchami chování a osoby psychosociálně ohrožené. Druhým důvodem také bylo to, že problematika poruch chování, kriminality, užívání drog, krádeží, psychosociálního ohrožení apod. je pro naše účely až příliš rozsáhlá a v oblasti kinematografie by si zasloužila své vlastní zpracování. Zajímavý pohled na postižení z oboru disability studies nám poskytuje Rosemarie Graland – Thompson, která definuje postižení jako

„ideologický

konstrukt,

který

konstruuje

představu

velké,

heterogenní skupiny lidí, jejichž tělesnost, tělesné funkce, hendikepy, tělesné nejednoznačnosti, vzhled jsou považovány za abnormální, defektní, degenerované, oslabené, deformované, nemocné, nezdatné, patologické, či

obézní,

poškozené.

zmrzačené,

Všechna

tato

šílené,

označení

ošklivé, slouží

retardované k patologizaci,

stigmatizaci, znehodnocování a vylučování. Přestože se zkušenosti s funkcemi, tělesností a její formou a stejně tak s materiálními podmínkami lidí v těchto široce definovaných kategoriích „postižení“ jedna od druhé velmi zásadně liší, sociální, politické a ekonomické

4

Úmluva o právech osob se zdravotním postižením

5

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.

10

dopady toho, že jsou tito lidé považováni za méněcenné, i postoje a kulturní praxe exkluze a vylučování, kterým tito lidé čelí, jsou analogické.“ 6

1.1 Člověk s mentálním postižením

Pojem mentální postižení je vnímáno jako širší a zastřešující pojem, který zahrnuje kromě mentální retardace i hraniční pásmo kognitivně-sociální

disability

při

vzdělávání

na

běžném

či

podpůrná

opatření

znevýhodňující typu

škol

edukativního

a

klienta

indikující

(popř.

především vyrovnávací

psychosociálního)

charakteru.7 „Mentální

retardaci

rozumových

schopností

kognitivních,

řečových,

s prenatální,

perinatální

lze

vymezit

jako

demonstrující

se

pohybových nebo

časně

a

vývojovou především

sociálních

postnatální

poruchu snížením

schopností

etiologií,

která

oslabuje adaptační schopnosti jedince.“ 8 Mentální retardaci lze také definovat jako vývojovou duševní poruchu se sníženou inteligencí demonstrující se především snížením kognitivních, řečových, pohybových a sociálních schopností, přičemž její

vznik

spadá

do období

prenatálního,

perinatálního

nebo

postnatálního. Mentální postižení pak představuje střešní pojem používaný v pedagogické dokumentaci, a který orientačně označuje 6

GARLAND – THOMPSON, Rosemarie. „The Cultural Logic of Euthanasia: „Sad

Fancyings“ in Herman Melvilleʼs „Bartleby“.“ American Literature, December 76 (4). s. 777 – 806. In KOLÁŘOVÁ, Kateřina. Jinakost - postižení - kritika: Společenské konstrukty přizpůsobivosti. Praha: Sociologické nakladatelství SLON. 2012. ISBN 97880-7419-050-6. s. 17 – 18. 7

VALENTA, Milan.; MICHALÍK Jan.; LEČBYCH Martin a kol. Mentální postižení

v pedagogickém,

psychologickém

a

sociálně-právním

kontextu.

Praha:

Grada

Publishing, 2012. ISBN 978-80-247-3829-1. s. 30 8

VALENTA, Milan.; MICHALÍK Jan.; LEČBYCH Martin a kol. Mentální postižení

v pedagogickém,

psychologickém

a

sociálně-právním

Publishing, 2012. ISBN 978-80-247-3829-1. s. 30-31.

11

kontextu.

Praha:

Grada

všechny jedince s IQ pod 85 (tj. jedince v pásmu současně chápané mentální

retardace

s pásmem

dříve

používaného

pojmu

slaboduchost.)9

1.2 Člověk s tělesným postižením

Tělesné v pohybových

postižení

je

schopnostech

přetrvávající se

stálým

nebo

trvalá

nebo

značným

na kognitivní, emocionální a sociální výkony.

10

nápadnost vlivem

Příčinou je poškození

podpůrného (nosného) nebo pohybového aparátu nebo jiné organické postižení11. Základním symptomem tělesného postižení je kvantitativní i kvalitativní porušení motoriky. Může být vrozené nebo získané.12 Dále lze tělesné postižení vymezit jako „vady pohybového a nosného ústrojí, tj. kostí, kloubů, šlach i svalů i cévního zásobení, jakož i postižení nebo poruchy nervového ústrojí, jestliže se projevují porušenou hybností, ať tato postižení vznikají na základě dědičnosti, nemocí nebo úrazem.“ 13 Tělesné postižení má z psychologického hlediska dva aspekty, a

to

nedostatečnost

pohybových

kompetencí

a

deformovaný

zevnějšek, přičemž je rozhodující úroveň soběstačnosti. Je nutné poznamenat, že viditelná tělesná vada má vždy sociální dopad, jenž 9

VALENTA, Milan; MÜLLER, Oldřich. a kol. Psychopedie, teoretické základy a metodika.

3. aktualizované a rozšířené vydání. Praha: Parta. 2007. ISBN 978-80-7320-099-2. 10

GRUBER, Heinz; LEDL, Viktor. Allgemeine Sonderpädagogik. Wien. 1992. In

FISCHER, Slavomil; ŠKODA, Jiří. Speciální pedagogika: Edukace a rozvoj osob se somatickým, psychickým a sociálním znevýhodněním. 1. vyd. Praha: Triton, 2008. ISBN 978-80-7387-014-0. s. 34 11

VÍTKOVÁ, Marie. Somatopedické aspekty. 1. vyd., Brno: Paido, 1999. ISBN 80-85931-

69-9. s. 39 12

ŠKODA, Jiří. Speciální pedagogika: Edukace a rozvoj osob se somatickým,

psychickým a sociálním znevýhodněním. 1. vyd. Praha: Triton, 2008. ISBN 978-80-7387014-0. s. 34 13

VÍTKOVÁ, Marie. Somatopedické aspekty. 1. vyd., Brno: Paido, 1999. ISBN 80-85931-

69-9. s. 39

12

může být závažnější, než samotné funkční postižení dané druhem postižení.14

1.3 Člověk se zrakovým postižením

Za jedince se zrakovým postižením je pokládána ta „osoba, která

po

optimální

korekci

(např.

medikamentózní,

chirurgické,

optické) své zrakové vady či poruchy má dále problémy při zrakovém vnímání a zpracování zrakem vnímaného v běžném životě. Zrakové postižení lze definovat jako absenci nebo nedostatečnost kvality zrakového vnímání.“15 Zrakové postižení znamená zpravidla pro jedince s postižením, že jeho schopnost přijímat vizuální informace je omezena, ztížena. U nevidomých osob, které mají nejtěžší formu zrakového postižení, je tato schopnost zcela vyloučena. Vliv zrakové vady je komplexní, ovlivňuje celou osobnost jedince a jeho psychický vývoj, zároveň však má úplné či částečné porušení zrakových funkcí dopad na vývoj fyzický. Důsledky pak mohou být kvalitativního i kvantitativního charakteru a mohou zapříčiňovat tzv. senzorickou deprivaci.16

14

VÁGNEROVÁ, Marie. Psychologie pro pomáhající profese. 2. vyd. Praha: Portál. 2000.

In ŠKODA, Jiří. Speciální pedagogika: Edukace a rozvoj osob se somatickým, psychickým a sociálním znevýhodněním. 1. vyd. Praha: Triton, 2008. ISBN 978-80-7387014-0. s. 34. 15

RENOTIÉROVÁ, Marie; LUDÍKOVÁ, Libuše. et al. Speciální pedagogika. 2. vydání,

doplněné a aktualizované. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. 2004. ISBN 80244-0873-2. s. 192. 16

PIPEKOVÁ, Jarmila. et al. Kapitoly ze speciální pedagogiky. 3., přepr. a rozšíř. vyd. Brno:

Paido. 2010. ISBN 978-80-7315-198-0. s. 254.

13

1.4 Člověk se sluchovým postižením

„Označení sluchové postižení se týká velmi nehomogenní skupiny osob, která je diverzifikována především stupněm a druhem sluchového postižení. Termín zahrnuje tyto základní kategorie osob: neslyšící, nedoslýchaví, ohluchlí. Každá z těchto kategorií představuje různorodou kvalitu, jejíž konkrétní strukturu limitují další faktory, nejčastěji kvalita a kvantita sluchového postižení, věk, kdy k postižení došlo, mentální dispozice jedince a péče, která mu byla věnována, a další přidružené postižení.“ 17 Jedinci se sluchovým postižením představují velmi nehomogenní skupinu,

jejíž

variabilita

je

dána

především

různou

strukturou

a hloubkou sluchové vady, dobou, kdy k postižení došlo, celkovou úrovní rozvoje osobnosti a sociokulturními podmínkami, v nichž probíhala časná i následná surdopedická intervence. Důležitým faktorem

je

také

způsob

komunikace,

jak

intrakulturní,

tak interkulturní. Právě preferovaný systém ovlivňuje a podporuje individuální rozdíly mezi jedinci se sluchovým postižením. Tyto osoby jsou v důsledku užívaného způsobu komunikace považovány spíše za příslušníky jiné kulturní a jazykové minority, než za osoby „postižené“.18

1.5 Člověk s narušenou komunikační schopností

„Komunikační

schopnost

jednotlivce

je

narušena

tehdy,

když některá rovina (nebo několik rovin současně) jeho jazykových projevů působí interferenčně vzhledem k jeho komunikačnímu záměru. 17


Paido. 2010. ISBN 978-80-7315-198-0. s. 142. 18

RENOTIÉROVÁ, Marie; LUDÍKOVÁ, Libuše. et al. Speciální pedagogika. 2. vydání,

doplněné a aktualizované. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. 2004. ISBN 80244-0873-2. s. 175.

14

Může

jít

o

foneticko-fonologickou,

syntaktickou,

morfologickou,

lexikální, pragmatickou rovinu nebo o verbální i nonverbální, mluvenou i grafickou formu komunikace, její expresivní i receptivní složku.“ 19 Někteří autoři mezi narušené komunikační schopnosti, tedy do sféry logopedické intervence, zařazují i poruchy učení, tedy dyslexii, dysgrafii, dysortografii a dyskalkulii. Zatímco v ostatních odvětvích speciální pedagogiky se klade důraz na edukační činnost, tak v oblasti osob s narušenou komunikační schopností se klade důraz na korekci.20

19

LECHTA, Viktor. Logopedické repetitórium. Bratislava: 1990. ISBN 80-08-00447-9. In

PIPEKOVÁ, Jarmila. a kol. Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno: Paido. 1998. ISBN 8085931-65-6. s. 122 20

VAŠEK, Š. Základy špeciálnej pedagogiky. Praha: Univerzita Jana Amose

Komenského. 2005. ISBN 80-86723-13-6. s. 184.

15

2 Současný stav bádání Pro lepší přehled rozdělujeme tuto kapitolu do třech kategorií dle struktury názvu práce. První kategorie zahrnuje publikace, které popisují člověka se zdravotním postižením v odborné literatuře, druhá kategorie se věnuje obrazu těchto osob ve filmu, a třetí zahrnuje problematiku osob se zdravotním postižením v českém hraném filmu. Z výčtu publikací vyplývá, že množství zdrojů se odvíjí od šířky tématu.

2.1 Člověk se zdravotním postižením v odborné literatuře

Kapitola věnující se odborné literatuře cílené na zdravotní postižení,

do

jisté

míry

reflektuje

kompendium

odborné

speciálněpedagogické literatury, která je značně rozsáhlá. Proto zde prezentujeme jen některé publikace, jelikož kompletní výčet není předmětem naší práce. Pro potřeby práce lze v zásadě literaturu cílenou na zdravotní postižení rozdělit do dvou kategorií. Do

první

kategorie

lze

zařadit

literaturu

vztahující

se ke zdravotnímu postižení, a která je přínosná svým komplexním zaměřením v rámci oboru. Všeobecně je cílena na témata, jako je definice a historie oboru speciální pedagogika, postavení speciální pedagogiky v systému věd, postavení těchto lidí ve společnosti, rozebírá různé oblasti jejich života, ať už jde o vzdělávání, osobní život

nebo

psychologickou

charakteristiku,

zmiňuje

problematiku

integrace, prevence, diagnostiky, terapeutických přístupů, poradenství, legislativy apod. V těchto

publikacích

lze

z pravidla

najít

i

charakteristiky

a uvedení do problematiky jednotlivých postižení, jako je mentální postižení, tělesné postižení, sluchové postižení, zrakové postižení, narušená komunikační schopnost nebo poruchy chování. V tomto 16

ohledu

lze

využít

knihy

pedagogika 21

Speciální

autorek

Marie

Renotiérové a Libuše Ludíkové, Kapitoly ze speciální pedagogiky 22 Jamily Pipekové, Základy špeciálnej pedagogiky 23,24 Štefana Vašeka, Základy

speciálního

poradenství 25

Libora

Novosada,

Speciální

pedagogika 26 Josefa Slowíka, Speciální pedagogika: Edukace a rozvoj osob

se

somatickým,

psychickým

a

sociálním

znevýhodněním 27

Slavomila Fischera a Jiřího Škody nebo Kapitoly z teoretických základů speciální pedagogiky 28 Jaroslava Kysučana a Jindřicha Kuji. Do druhé kategorie lze zařadit knihy, které se věnují jednotlivým druhům postižení (tzv. pediím), jako je psychopedie, somatopedie, surdopedie, tyflopedie, logopedie a etopedie. Publikace rozebírají stejnou

problematiku

jako

knihy

první

kategorie

s ohledem

na konkrétní postižení a jeho specifika. V oblasti do

psychopedie 29

základy

21

psychopedie

a

lze

Jaroslava

metodika 30

autorů

zmínit

na

Kysučana, Milana

RENOTIÉROVÁ, Marie; LUDÍKOVÁ, Libuše

příklad

knihy

Psychopedie,

Valenty,

Úvod

teoretické

Oldřicha

Müllera

et al. Speciální pedagogika. 2. vydání,

doplněné a aktualizované. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. 2004. ISBN 80-2440873-2. 22

PIPEKOVÁ, Jarmila. a kol. Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno: Paido. 1998. ISBN 80-

85931-65-6. 23

VAŠEK, Štefan. Základy špeciálnej pedagogiky. Praha: Univerzita Jana Amose

Komenského. 2005. ISBN 80-86723-13-6. 24


Paido. 2010. ISBN 978-80-7315-198-0. 25

NOVOSAD, Libor. Základy speciálního poradenství. Praha: Portál. 2000. ISBN 80-7178-

197-5. 26 27

SLOWÍK, Josef. Speciální pedagogika. Praha: Grada. 2007. ISBN 978-80-247-1733-3. FISCHER, Slavomil; ŠKODA, Jiří. Speciální pedagogika: Edukace a rozvoj osob se

somatickým, psychickým a sociálním znevýhodněním. 1. vyd. Praha: Triton, 2008. ISBN 978-80-7387-014-0. 28

KYSUČAN, Jaroslav; KUJA, Jindřich. Kapitoly z teoretických základů speciální

pedagogiky. 1.vyd. Olomouc: UP, 1996. ISBN 80-7067-677-9. 29

KYSUČAN, Jaroslav. Úvod do psychopedie. Olomouc: UP. 1982.

30

VALENTA, Milan; MÜLLER, Oldřich. a kol. Psychopedie, teoretické základy a metodika. 3.

aktualizované a rozšířené vydání. Praha: Parta. 2007. ISBN 978-80-7320-099-2.

17

a

kolektivu

autorů,

Lehká kontextu 31

v pedagogicko-psychologickém nebo

Psychopedie

–

texty

mentální

k distančnímu

retardace

Oldřicha

Müllera

vzdělávání 32

Zdeňky

Kozákové. K somatopedické Somatopedické aspekty

problematice 33,34

přispívají

pro

příklad

Marie Vítkové, Somatopedie

35

knihy

Františka

Kábeleho nebo Somatopedické minimum 36 Marie Renotiérové. Surdopedickou tematiku charakterizují mimo jiné publikace Úvodní stati k výchově a vzdělávání sluchově postižených 37 a Čtení k surdopedii 38 Miloně Potměšila nebo Úvod do pedagogiky sluchovo postihnutých 39 Annette Leonhardt. Pro tyflopedickou problematiku lze zmínit na příklad publikace Speciální pedagogika osob se zrakovým postižením 40 Dity Finkové, Libuše Ludíkové a Veroniky Růžičkové, Tyflopedie I. a II. 41 Libuše

31

MÜLLER, Oldřich., Lehká mentální retardace v pedagogicko-psychologickém kontextu.

Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. 2002. ISBN 80-244-0207-6. 32

KOZÁKOVÁ, Zdeňka. Psychopedie – texty k distančnímu vzdělávání. 1. vyd. Olomouc:

Univerzita Palackého v Olomouci. 2005. ISBN 80-244-0991-7. 33

VÍTKOVÁ, Marie. Somatopedické aspekty. 1. vyd., Brono: Paido, 1999. ISBN 80-85931-

69-9. 34

VÍTKOVÁ, Marie. Somatopedické aspekty. 2. vyd., Brono: Paido, 2006. ISBN 80-85931-

69-9. 35

KÁBELE, František. et. al. Somatopedie. 1. vyd. Praha:Karolinum, 1993. ISBN 80-7066-

533-5. 36

RENOTIÉROVÁ, Marie. Somatopedické minimum. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého

v Olomouci. 2003. ISBN 80-244-0532-6. 37

POTMĚŠIL, Miloň. Úvodní stati k výchově a vzdělávání sluchově postižených. Praha:

Fortuna, 2000. ISBN 80-7168-744-8 38

POTMĚŠIL, Miloň. Čtení k surdopedii. Olomouc: UP, 2003. ISBN 80–244-0766-3

39

LEONHARDT, Annette. Úvod do pedagogiky sluchovo postihnutých. Bratislava: Sapientia,

2001. ISBN 80-967180-8-8. 40

FINKOVÁ, Dita; LUDÍKOVÁ, Libuše; RŮŽIČKOVÁ, Veronika. Speciální pedagogika osob

se zrakovým postižením. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007. 158 s. ISBN 978-80-244-1857-5. 41

LUDÍKOVÁ, Libuše. Tyflopedie I. a II. Olomouc: UP, 1988.

18

Ludíkové nebo Oftalmopedie. Texty k distančnímu vzdělávání 42 Petry Hamadové, Ley Květoňové a Zity Novákové. Do

oblasti

logopedie

můžeme

zahrnout

například

knihy

Logopedie 43 Jiřiny Klenkové, Logopedické repetitorium 44 Viktora Lechty nebo Logopedie 45 Kateřiny Vitáskové a Alžběty Peutelschmiedové. Oblast

etopedie

zde

záměrně

nezmiňujeme,

jelikož

není

předmětem naší práce. (viz. kapitola 1 Člověk se zdravotním postižením)

2.2 Člověk se zdravotním postižením a film v odborné literatuře

Daná kapitola se věnuje literatuře, která reflektuje problematiku postižení ve filmu. Po důkladné rešerši z dostupných zdrojů jsme čerpali z odborné literatury, která je dílem angloamerických autorů. V České republice se tomuto tématu bohužel zatím nikdo nevěnuje. Images of Idiocy: The Idiot Figure in Modern Fiction and Film 46 je publikace, ve které Martin Halliwell, který knihu napsal, sleduje pojetí mentálního postižení a jeho vývoj v devatenáctém a dvacátém století se zaměřením na vizuální obrazy. Autor udává, že někteří spisovatelé, jako například Joseph Conrad, Fjodor Dostojevskij nebo Gustav Flaubert a filmoví režiséři, zvláště pak Alfréd Hitchcock, Akira Kurosawa nebo Werner Herzog, byli všichni ve své tvorbě fascinováni tématem mentálního postižení, což pak dokazuje v jednotlivých kapitolách. 42

HAMADOVÁ, Petra; KVĚTOŇOVÁ, Lea; NOVÁKOVÁ, Zita. Oftalmopedie. Texty k

distančnímu vzdělávání. Brno: Paido. 2007. ISBN : 978-80-7315-145-4. 43

KLENKOVÁ, Jiřina. Logopedie. Praha: Grada, 2006. ISBN 80-247-1110-9.

44

LECHTA, Viktor. Logopedické repetitórium. Bratislava: 1990. ISBN 80-08-00447-9.

45

VITÁSKOVÁ, Kateřina; PEUTELSCHMIEDOVÁ, Alžběta. Logopedie. Olomouc: Univerzita

Palackého, 2005. ISBN 80-244-1088-5. 46

HALLIWELL, Martin. Images Of Idiocy: The Idiot Figure in Modern Fiction And Film.

Aldershot: Asghate Publishing. 2004. ISBN 0-7546-0265-6

19

V knize

Images

Cumberbatcha

a

of

disability

Paula

television 47 autorů

on

Negrineho

autoři

uvádějí

Guye

určité

typy

charakteristik a stereotypů osob s postižením, které se vyskytují v televizi

nebo

hraných

filmech

1987 rozdělil Paul Longmore

48

a

které

ve

své

práci

z roku

(primární zdroj není z dostupných

zdrojů přístupný). Mezi knihy, které jsou zaměřeny na postižení a film, s důrazem na postižení tělesné, patří i kniha Martina F. Nordena, The Cinema of Isolation: A History of Physical Disability in the Movies 49. Norden zkoumá stovky Hollywoodských filmů a dokazuje na nich, že filmaři se často snaží osoby s postižením postavit do pozice lidí, kteří si zaslouží být vyčleněni na okraj společnosti. Zaměřuje se na postoje společnosti

a

předsudky

vůči

osobám

s tělesným

postižením.

Poukazuje také na nový soubor stereotypů, které přicházejí s rozvojem filmové techniky v 70. a 80. letech 20. století a zdůrazňuje filmy My Left Foot (1989) a The Waterdance (1992), které zobrazují znovunalezenou citlivost. Další kniha s názvem Why I Burned My Book And Other Essays On

Disability 50,

kterou

napsal

Paul

K.

Longmore,

se

věnuje

problematice postižení v různých oblastech, dotýká se i filmového zpracování a to v šesté a sedmé kapitole. První ze zmiňovaných dvou kapitol, Film reviews, prezentuje tři reprezentativní filmy osmdesátých let dvacátého století - Whose Life Is It, Anyway? (1981), Mask (1985) a My Left Foot (1989). Longmore píše tři recenze vztahující se

47

k těmto

filmům,

kde

jsou

hlavními

hrdiny

muži

s tělesným

CUMBERBATCH, Guy; NEGRINE, Paul. Image s of Disability on Television. London:

Routledge. 1992. ISBN 0-415-06345-0 48

LONGMORE, Paul. Screening stereotypes, images of disabled people in television and

motion pictures, in: A. GARTNER & T. JOE. Images of the Disabled, Disabling Images. New York: Praeger. 1987. ISBN 0-2759-2178-6 49

NORDEN, Martin. The cinema of isolation: a history of physical disability in the movies.

Library of Congress Cataloging –in- Publication Data. 1994. ISBN 0-8135-2104-1 50

LONGMORE, Paul., Why I burned My Book And Other Essays on Disability. Philadelphia:

Temple University. 2003. ISBN 1-59213-024-0

20

postižením a tvrdí, že vzhledem ke svému smýšlení a tomu, co četl o názorech mainstreamových filmových kritiků, nejsou příběhy těchto lidí dostatečně pochopeny. V sedmé kapitole s názvem Images of Disabled People in Television and Motion Pictures se autor snaží vyložit se

některá

zdravotním

opakující

se

postižením

témata

ve

filmu

charakterizující a

televizi

osoby s odkazy

ke skutečnostem, že se ve filmech a televizních seriálech neustále objevují různá postižení a jejich kombinace. Média nám „předhazují“ obraz těchto osob ve zkreslené podobě a ulehčují nám naši současnou situaci spojenou s problémy denního života v tom smyslu, že existují i „horší věci“. Publikace

s názvem

Narrative

Prosthesis

Disability

and the Dependencies of Discourses 51 autorů Davida Mitchela a Sharon Snyder nám podává přehled různých přístupů, které se využívají při interpretaci obrazů zdravotního postižení v literatuře a filmu.

2.3 Člověk se zdravotním postižením a česká kinematografie v literatuře a pramenech Na našem území není dostupná odborná literatura, která by se přímo věnovala zobrazení zdravotního postižení v českém hraném filmu. Existuje řada dokumentů, spadajících do oblasti dokumentárního

filmu,

které

zpracovávají

danou

tematiku,

jako

na příklad dokument Zachraňte Edwardse 52 nebo Nejtěžší volba 53, dále pak motivační či výukové krátké filmy cílené na osoby se zdravotním 51

MITCHEL, David; SNYDER, Sharon. Narrative Prosthesis Disability and the

Dependencies of Discourses. The University of Michagan Press. 2000. ISBN 0-47206749-6 52

ČSFD. Zachraňte Edwardse. [online].

[cit. 28. října 2013]. Dostupné z WWW:

http://www.csfd.cz/film/285309-zachrante-edwardse/ 53

ČSFD.

Nejtěžší

volba.

[online].

[cit.

http://www.csfd.cz/film/279192-nejtezsi-volba/

21

28.

října 2013].

Dostupné z WWW:

postižením a jejich okolí. Byly natočeny filmy, kde vystupují herci s mentálním

postižením,

které

na festivalu Mental power54

jsou

každoročně

prezentovány

a mimo jiné i hrané filmy, které

charakterizují obraz osob se zdravotním postižením a které jsou předmětem této práce. Základní literaturu, ze které jsme vycházeli při výběru filmů, představují dvojjazyčné filmografické publikace Český hraný film I 55, II 56, III 57, IV 58, V 59, VI 60. Tento soubor publikací je výstupem vědeckého zpracování sbírek NFA (Národního filmového archivu) a představuje kompletní zpracování údajů o českých filmech. Bylo vydáno šest svazků zahrnujících období od roku 1898 do roku 1993. Katalog obsahuje všechny zjištěné hrané filmy české výroby (dochované i nedochované), všechny zjištěné hrané filmy reklamní a kulturně osvětové (dochované i nedochované), filmy koprodukční, cenzurou zakázané i nedokončené. Jednotlivá hesla uvádějí filmografické údaje o tvůrcích filmu, autorech filmu, produkcích, exteriérech, dochovaných filmových

materiálech

dokumentaci

(fotografie,

v NFA

a

plakáty,

jejich

zabezpečení,

propagační

materiály

soudobé apod.),

archivních pramenech (námět, literární scénář, technický scénář, cenzurní záznam apod.), bibliografii, cenách, které film obdržel a obsah filmu v češtině a angličtině. Pro naši práci je stěžejní právě

54

MENTAL POWER. Mental power Prague film festival. [online].

[cit. 28. října 2013].

Dostupné z WWW: http://www.mentalpower.cz/ 55

KOLEKTIV AUTORŮ. Český hraný film I. 1898 – 1930. Praha: Národní filmový archiv.

1995. 56

KOLEKTIV AUTORŮ. Český hraný film II. 1930 – 1945. Praha: Národní filmový archiv.

1998. 57

KOLEKTIV AUTORŮ. Český hraný film III. 1945 – 1960. Praha: Národní filmový archiv.

2001. 58

KOLEKTIV AUTORŮ. Český hraný film IV. 1961 – 1970. Praha: Národní filmový archiv.

2004. 59

KOLEKTIV AUTORŮ. Český hraný film V. 1971 – 1980. Praha: Národní filmový archiv.

2007. 60

KOLEKTIV AUTORŮ. Český hraný film VI. 1981 – 1993. Praha: Národní filmový archiv.

2010.

22

obsah filmů, kdy jsme na základě těchto informací vybrali filmy s tematikou zdravotního postižení. Dalšími zdroji, ze kterých lze v daném ohledu čerpat je i Filmová ročenka61 a Československá filmová databáze 62, která poskytuje hodnocení filmů od uživatelů a uvádí na ně jednotlivé recenze. Hodnotným zdrojem pak byly také různé internetové články, které reflektují dané filmy.

61

NFA. Filmová ročenka. [online].


http://www.nfa.cz/filmova-rocenka.html 62

ČSFD. Česká filmová databáze. [online].

http://www.csfd.cz/

23


3

Kulturně-historický

kontext

vývoje

přístupu

společnosti k osobám se zdravotním postižením na našem území v průběhu 20. století

Předkládaná kapitola si klade za úkol zmapovat kulturně historický

vývoj

přístupu

k osobám

se

zdravotním

postižením

na našem území v průběhu 20. století (místy zasahuje i do 19. a 21. století), zejména pak s přihlédnutím k hlavním etapám periodizace filmové tvorby. Ta se, jak už jsme zmínili, odvíjela v souvislosti s technickým rozvojem a kulturně politickými událostmi. „Způsob, jakým se děti vzdělávají a učí, je klíčovou otázkou toho, jak je vnímá a jak s nimi zachází daná společnost (...). Zjištění, kdo byl vyučován, kdy a jak, souvisí mnohem víc se sociálními, politickými,

legislativními,

ekonomickými

a

náboženskými

silami

ve společnosti, než s jedinečnými sociálními a vzdělávacími potřebami postižených. Tato historie zároveň odráží náš pokrok na cestě k uznání základní lidské přirozenosti všech lidí.“ 63

3.1 Lidé se zdravotním postižením na přelomu 19. a počátku 20. století V oblasti speciální pedagogiky lze konstatovat, že v daném období byla péče o osoby se zdravotním postižením poskytována v pravém slova smyslu, se zájmem státu, přičemž nebyla omezena jen na

vybraný

nevidomým,

okruh

jednotlivců.

později

neslyšícím

Péče a

je

poté

poskytována až

dětem

nejprve osiřelým

a opuštěným. Osoby zmrzačené a duševně (mentálně) postižené byly 63

WINZER, A. Margaret. The History of Special Education: From Isolation to Integration.

Washington, D. C.: Gallaudet University Press. In KOLÁŘOVÁ, Kateřina. Jinakost - postižení - kritika: Společenské konstrukty přizpůsobivosti. Praha: Sociologické nakladatelství SLON. 2012. ISBN 978-80-7419-050-6

24

v daném ohledu až na posledním místě. Dochází také k diferenciaci péče, oddělila se péče o jedince s různými typy vad. Zejména pak v rámci

jedinců

s tělesným

postižením

a

osob

s psychickými

či sociálními poruchami. Tato diferenciace se začíná objevovat i uvnitř ústavů,

například

hluchoněmé,

v surdopedické

hluché,

ohluchlé,

oblasti

byly

nedoslýchavé

odlišovány a

děti

sluchoněmé

(němé, alalici, afatici).64 V tomto období vznikají speciální zařízení, většinou církevní, soukromá,

méně pak už zemská. Ta měla sociální charakter,

(tedy více méně zaopatřovací) i když byly děti na těchto ústavech vyučovány. Dále se také formuje speciální pedagogika jako věda. Vznikaly spolky, pořádaly se sjezdy, vydávaly časopisy, publikace a realizovalo se i vzdělávání učitelů.65 Prvním speciálním ústavem na území dnešní České republiky byl Pražský soukromý ústav pro hluchoněmé, založený 7. prosince 1786. U jedinců se zrakovým postižením byl přístup okolí pozitivnější. Nevzbuzovali takové negativní postavení jako lidé s jiným druhem zdravotního odvětvích,

postižení jako

na

a

měli

příklad

možnost v hudbě.

se První

uplatnit ústav

v některých pro

osoby

se zdravotním postižením, Soukromý ústav pro vychovávání a léčení chudých slepých dětí a na oči chorých, byl založen roku 1807 na Hradčanech. V oblasti péče o jedince s tělesným postižením vzniká pod vedením MUDr. Rudolfa Jedličky Zemský spolek pro léčbu a výchovu mrzáků. Začíná se také řešit vzdělávání dětí dlouhodobě nemocných.

Prvním

ústavem

pro

skupinu

osob

s mentálním

postižením bylo pražské Ernestinum, založené roku 1871. Vznikají také první pomocné školy. V seznamování veřejnosti s osobami s mentálním postižením významně dopomohly i tři sjezdy pro péči

64

JEŘÁBKOVÁ, Kateřina a kol. Lidé se zdravotním postižením – historické aspekty.

Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. ISBN 978-80-244-3602-9, s. 36 65


Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. ISBN 978-80-244-3602-9. s. 36 - 37

25

o slabomyslné a školství pomocné, Čádovy sjezdy, konané v letech 1909 v Praze, 1911 v Brně a 1913 v Ostravě. 66

3.2 Lidé se zdravotním postižením v letech 1918 – 1948 V daném období se stát soustředil na posílení sociální péče, v důsledku snížení porodnosti a vyšší úmrtnosti dětí v poválečné době. Upravena pak byla oblast osvojování, v rámci které pak byly ustanoveny orgány, které měly mít dozor nad těmito dětmi. Ústavy pro „úchylnou“ mládež fungují stále především v oblasti soukromého sektoru, výjimečně se setkáváme se státními zařízeními. Prostředky na provoz zařízení jsou získávány různým způsobem – prostřednictvím sbírek, dobročinných bazarů, plesů, vydávání a prodeje publikací či pohlednic apod. V tomto období také stát začal zřizovat pozice státních obvodních lékařů, v jejichž kompetenci byla mimo jiné i „evidence a dohled na opatření osob slepých, hluchoněmých, hluchých, choromyslných, nalezenců mimo veřejné ústavy, opatření proti lidovým nemocem a boj proti nim, dohled na soukromé léčebné ústavy, poradny, sociálně lékařská zařízení, očkování proti neštovicím, léčení chudých, dozor nad tělesnou výchovou školní mládeže, zdravotní výchova občanstva, odborná součinnost v sociální péči o mládež. Obce měly povinnost vytvářet soupisy „vadných“.67 Období první republiky přináší možnost výstavby péče o „vadné“ v souladu s vývojem školské a sociální péče. Výrazně se rozvíjejí učitelské

zájmové

organizace,

jako

např.

Svaz

učitelstva

československého se zemskými ústředními spolky, svaz učitelů pomocných

škol,

hluchoněmých

a

slepých

apod.

V letech

1925 – 1944 byl také vydáván celostátní, pro všechny obory speciální pedagogiky společný časopis Úchylná mládež, který byl po roce 66


Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. ISBN 978-80-244-3602-9. s. 37 67


Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. ISBN 978-80-244-3602-9, s. 41 - 42

26

1944 nahrazen časopisem Pedologické rozhledy. Vývoj školství všeobecně,

i

toho

speciálního,

byl

přerušen

v letech

1939 – 1945 okupací. Okupace Československa značí útlum v péči o jedince s postižením, objevuje se cílený pokus o jejich eliminaci (z počátku jejich sterilizace, později jejich přímá likvidace).68 „Období

první

republiky

bývá

v různých

oblastech

života

popisováno jako období rozkvětu a pokroku. Při pohledu pod povrch je však zřejmé, že šlo o období velmi složité. Na jeho počátku byla nutnost

vyrovnat

se

s dědictvím

po

monarchii,

na

jeho

konci

pak postupný nárůst hrůzovlády nacistů.“ 69

3.3

Lidé

se

zdravotním

postižením

v druhé

polovině

20. století

Počátky speciálního vzdělávání a systému institucí pro osoby se zdravotním postižením u nás spadají do konce 19. století. Většina dnešních

zařízení

sociálních

služeb

však

byla

založena

až po 2. světové válce. V tomto období byl vytvořen organizační systém ústavní péče, který určil kriteria pro zařazení jedince do ústavu sociálního,

zdravotního

nebo

výchovného

charakteru.

Od

roku

1948 do roku 1989 bylo speciální vzdělávání (nejen to) ovlivněno tehdejším politickým systémem, tedy vlády jedné politické strany, která zasahovala do všech oblastí života lidí. Druhá polovina 20. století, kdy je a

vzniká

speciální

charakteristická ústavnictví.

pedagogika mohutným

Dochází

zde

jako

samostatný

rozvojem

jak

vědní

speciálního

k segregaci

osob

obor,

školství

s postižením

od intaktní populace, tak i k segregaci jednotlivých druhů postižení navzájem. Segregace dominuje i v rámci jednotlivých resortů, jako

68


Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. ISBN 978-80-244-3602-9. s. 44, 48 69


Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. ISBN 978-80-244-3602-9. s. 48

27

je resort školství, zdravotnictví a sociálních věcí – v těchto odvětvích neexistovala prakticky žádná spolupráce.70

3.3.1 Resort školství

Významnou událostí ovlivňující situaci ve školství bylo v roce 1948 přijetí zákona o jednotné škole, kterým se zavádělo stejné základní vzdělání pro všechnu mládež ve věku 6 – 15. let. I přes tento významný posun děti s nejtěžšími stupni mentálního postižení a děti s kombinovanými vadami byly zpravidla ze vzdělávání zcela vyloučeny v důsledku

existence

legislativní

možnosti

dítě

tzv.

osvobodit

od povinné školní docházky. Také integrace, jak ji známe v dnešním pojetí,

v tomto

období

prakticky

neexistovala

a

podíl

rodičů

na rozhodování o svém dítěti se zdravotním postižením se odvíjel v podobném

duchu.

Bylo

jim

doporučováno

„odložení“

dítěte

do některého z ústavů a předání dítěte do péče odborníků již brzy po jeho narození. V roce 1984 pak začal platit nový školský zákon, který potvrzoval existenci široké sítě speciálních škol. Osnovy těchto škol pak byly často v různé míře redukovány a jejich obsah nedosahoval rozsahu

běžných

základních

škol.

Právo

na

stejné

vzdělání

pro všechny tím bylo zásadně porušováno. Přesto bychom mohli zmínit i některá pozitiva, jež daný systém přinášel. Jedná se například o vyšší míru vzdělanosti lidí pracujících v daném odvětví, vypracování didaktických zásad a metodických postupů, využívání rehabilitačních a kompenzačních pomůcek a studijních materiálů, zejména učebnic, které odpovídaly vysoké úrovni zpracování. 71

70


Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. ISBN 978-80-244-3602-9. s. 51 71



28

3.3.2 Resort sociálních věcí

Konec 19. a počátek 20. století přináší v ústavní péči změnu v tom smyslu, že se orientuje na potřeby klientů z důvodů ochrany klientů před nároky vnějšího světa. Dochází zde k takzvanému skrytému vylučování, kdy jsou „patologičtí jedinci internováni, jsou jim poskytnuty veškeré materiální potřeby jejich existence, jsou však vyloučeni

ze

společnosti,

a

nemůže

jim

být

nikde

lépe,

než ve společnosti jedinců stejného postižení, ať už se jedná o psychický, fyzický či sociálně patologický handicap.“ 72 Podmínky 1990

byly

života

bohužel

na

osob

s postižením

mnohem

horší

u

nás

úrovni,

až

než

do

roku

subsystém

speciálního školství. Jak jsme již zmínili, rodiče dětí s postižením neměli velký podíl na rozhodování o budoucnosti svých dětí a mnohdy byli nuceni z důvodů ekonomických, sociálních a psychologických umístit své dítě do celoroční ústavní péče. Zde byl nedostatečně kvalifikovaný personál, tudíž nedocházelo k přezkoumání situace, zdravotního stavu a posouzení správnosti takového řešení. Docházelo tak

ke

zřizování

velkokapacitních

zařízení

pro

stovky

osob,

kde panovaly nedůstojné podmínky a upírala se základní lidská práva a přirozené potřeby. Absence kontrolních mechanismů a neexistence podpory jakéhokoliv hlubšího vztahu mezi klientem a personálem vedly zpravidla k takzvanému „burn out syndromu“ a k situacím, které souvisely s pácháním trestných činů na klientech ústavů. Často také docházelo ke zneužívání medikamentů či pohlavnímu zneužívání klientů, častěji mezi sebou navzájem, méně často pracovníky.73 Do roku 2006 pak u nás existovaly jen tyto služby: výchovná a poradenská péče, ústavní sociální péče, péče v ostatních zařízeních 72

MÜHLPACHR, Pavel. Vývoj ústavní péče. Filosoficko-historický pohled. Brno: Masarykova

univerzita, 2001. In JEŘÁBKOVÁ, Kateřina a kol. Lidé se zdravotním postižením – historické aspekty. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. ISBN 978-80-244-3602-9, s. 59 73

MICHALÍK, Jan. Proces transformace ve speciální pedagogice. In RENOTIÉROVÁ, Marie

– LUDÍKOVÁ, Libuše. Základy speciální pedagogiky. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2003. s. 78.

29

sociální péče, pečovatelská služba a stravování.74 Průlom v oblasti sociálních služeb u nás a tedy i situaci v ústavnictví představovalo přijetí zákona o sociálních službách č. 108/2006 Sb. a jeho prováděcí vyhlášky č. 505/2006 Sb. (v současnosti dále novely této vyhlášky Sb. 75)

313/2013

Jejich

cílem je

„podporovat

začleňování a sociální soudržnost společnosti.“

proces sociálního

76

Zákon mimo jiné ošetřuje např. podmínky pro poskytování pomoci a podpory osobám v nepříznivé sociální situaci prostřednictvím sociálních

služeb

a

příspěvku

na

péči,

podmínky

pro

vydání

a oprávnění k poskytování sociálních služeb, předpoklady pro výkon činnosti

v sociálních

službách,

předpoklady pro

výkon

povolání

sociálních pracovníka, příspěvek na péči a standardy kvality sociálních služeb.

3.4 Ústavní péče

„Ústav se od pobytového zařízení liší tím, že v něm skupina profesionálních

zaměstnanců

pečuje

o

skupinu

nějak

hendikepovaných lidí. Ústav je zvláštní fenomén: personál je v něm zaměstnán jako v jakékoliv jiné organizaci, pro klienty je však ústav dočasnou nebo trvalou náhradou domova. Tento rozdíl v očekáváních a postojích je ústředním problémem ústavní péče. Personál považuje klienty za objekt své práce, klienti chtějí být individuálními subjekty.“ 77 19. století je století specializace ústavních zařízení. Tato specializace začíná sice již před 19. stoletím, ale ne v tak velkém měřítku. V našich zemích bylo jako první ústav pro osoby s tělesným 74

MICHALÍK, Jan. Smluvní vztahy v sociálních službách. Praha: Výzkumné centrum

integrace zdravotně postižených – sekce vzdělávání. 2008. s. 8 75 76

Poznámka autorů MICHALÍK, Jan. Smluvní vztahy v sociálních službách. Praha: Výzkumné centrum

integrace zdravotně postižených – sekce vzdělávání. 2008. s. 10 77

MATOUŠEK, Oldřich. Ústavní péče. Praha: Sociologické nakl., 1995. s. 17

30

postižením založeno v roce 1889 Vincentinum. Jedličkův ústav, nejznámější

český

ústav

pro

tělesně

postiženou

mládež,

byl zprovozněn v Praze roku 1913. Dodnes se jako Jedličkův ústav a školy věnuje rehabilitaci, vzdělávání, sociálním službám, rozvoji dovedností a zlepšení kvality života osob s tělesným postižením. Nejstarší u nás založený ústav, roku 1786, byl Pražský soukromý ústav pro hluchoněmé, přičemž vznikl jako jeden z prvních v Evropě. Mezi další ústavy, které vznikají v průběhu 19. a 20. století, a jsou určeny právě osobám se sluchovým postižením, můžeme jmenovat diecézní ústav pro hluchoněmé v Litoměřicích (1858), v Českých Budějovicích (1871) a Hradci Králové (1881). Dále např. útulna pro hluchoněmé ženy v Praze-Krči (1893) nebo Svatojánský ústav pro hluchoněmé v Hradci Králové (1929) – zde se dívky zabývaly vyšíváním mešních rouch. V rámci specializované ústavní péče určené pro osoby se zrakovým postižením byl jako první na našem území zřízen Soukromý ústav pro vychovávání a léčení chudých slepých dětí a na oči chorých v Praze na Hradčanech roku 1807. V Praze též vzniká roku 1832 druhý ústav pro slepé, založený Aloisem Klárem. Dále

vzniká

malý

soukromý

ústav

na

Brněnském

předměstí

(1835) nebo ústav pro slepé v Ústí nad Labem (1907). V případě osob s mentálním postižením klademe počátky péče o slabomyslné do roku 1871, kdy byl založen první ústav pro idioty z popudu Karla Slavoje Amerlinga, Ernestinum. Druhá instituce daného typu vznikla v roce 1910 v Hradci Králové. Nedlouho poté začaly vznikat ústavy také ve Střelicích u Brna (1913), Marianum v Opavě (1919) a ústav v Kelči u Valašského Meziříčí (1923).78

78



31

4 Hrubý nárys dějin české kinematografie

Vzhledem

k tomu,

že

cílem

práce

není

historický

vhled

do českého narativního filmu, uvádíme charakterizaci jednotlivých významných období v dějinách české kinematografie. Pro naše účely vhodně reprezentuje filmovou periodizaci samotný soubor knih Český hraný

film

I 79,

II 80,

III 81,

IV 82,

V 83,

VI 84.

V oblasti

dějin

české

kinematografie, a dějin speciální pedagogiky nacházíme souvislosti právě v rámci sociokulturních událostí, které jsou pro obě disciplíny společné. Publikace Český hraný film I85, katalogizuje české hrané filmy od prvních pokusů architekta Jana Kříženeckého v roce 1898 do konce němé éry kinematografie v roce 1930. Obsahuje údaje o snímcích, které se v Národním filmovém archivu uchovaly do dnešních dnů a také informace o filmech sice natočených a uvedených, ale dnes považovaných za ztracené.86

79


1995. 80


1998. 81


2001. 82


2004. 83


2007. 84


2010. 85


1995. 86

NFA. Český hraný film. [online].

[cit. 4. listopadu 2013]. Dostupné z WWW:

http://www.nfa.cz/cesky-hrany-film.html

32

Kniha Český hraný film II. 87, která se věnuje další etapě historie naší kinematografie od prvních zvukových filmů, natočených v roce 1930, pokračuje tvorbou za první republiky a německé okupace. Krátce po skončení II. světové války v roce 1945 byla československá kinematografie znárodněna. Tento díl uvádí pouze snímky vytvořené před začátkem státního monopolu a také některé filmy, které nebyly z různých důvodů dokončeny.88 Druhé polovině 20 století se v oblasti české hrané filmové tvorby věnuje kniha Český hraný film III 89, která

je

zaměřena

na

období,

kdy byla výroba filmů u nás plně v rukou státu v důsledku vydání dekretu tehdejšího prezidenta Edvarda Beneše. Od roku 1945 do roku 1960 bylo natočeno 400 dlouhých i krátkometrážních filmů. Kniha obsahuje

také

informace

o

hraných

reklamách

a

filmech

instruktážních. Jsou zde uvedeny i nedokončené filmy - dva tituly, jejichž tvorba byla přerušena z politických důvodů.90 Dále pak publikace Český hraný film IV 91, která zachycuje snímky z dosud nejúspěšnější éry české kinematografie, období 1961 – 1970, zlatá šedesátá léta přinesla českému filmu úspěchy v mezinárodním měřítku. Díla z této doby jsou dodnes připomínána v rámci retrospektivních přehlídek po celém světě. Některé snímky byly po začátku sovětské okupace a za následné normalizace staženy z distribuce a jejich promítání bylo zakázáno. 92

87


1998. 88


[cit. 4. listopadu 2013]. Dostupné z WWW:

http://www.nfa.cz/cesky-hrany-film.html 89


2001. 90


[cit. 11. února 2014]. Dostupné z WWW:



2004. 92




33

Pátá část katalogu s názvem Český hraný film V 93 se zabývá téměř čtyřmi sty hranými filmy, natočenými v období po zahájení takzvané normalizace, po invazi vojsk pěti států Varšavské smlouvy do Československa a „dočasném“ umístění kontingentu sovětských vojsk v tehdejší ČSSR, do roku 1980. V letech 1971 až 1980 měla část scenáristů a režisérů z politických důvodů uzavřený nebo podstatně omezený přístup k tvorbě. Přesto vznikla i díla kvalitní - zvláště v oblasti filmů pro děti.94 Poslední část katalogu, Český hraný film VI 95, popisuje 410 filmů natočených od roku 1981 do roku 1993, kdy byl dnem 11. listopadu 1993 ukončen státní monopol na výrobu filmů započatý v srpnu 1945

Dekretem

prezidenta

republiky

o

opatřeních

v oblasti filmu 96. „Šestý díl přináší filmy z konce období takzvané normalizace a filmy vzniklé v období rozdělení České a Slovenské federativní republiky (31. 12. 1992) a počátku samostatné České republiky.

Stěžejní

filmový

zákon

273/1993

Sb.

„o

některých

podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl, o změně a doplnění některých zákonů a některých dalších předpisů, ve znění pozdějších předisů“, zrušil státní monopol na výrobu českých filmů zakotvený v 50. Dekretu prezidenta republiky ze dne 11. srpna 1945 o opatřeních v oblasti filmu (platnost od 28. 8. 1945). Státní

93


2007. 94





2010. 96

„Proměnu české kinematografie po zhroucení komunistického režimu způsobila nová

situace v české společnosti. Znárodněná kinematografie před rokem 1989 zaručovala státu možnost kontrolovat ideologický obsah děl, tvůrcům však zároveď zaručovala určité ekonomické jistoty. Počet filmů byl vždy plánován a loajálním filmařům nehrozily existenční potíže. To se na počátku devadesátých let změnilo místy až do opačného extrému: míra podpory kinematografie ze strany státu je v současnosti ještě menší, než v mnoha západních zemích.“ In PTÁČEK, Luboš. Panorama českého filmu. Olomouc: Rubico. 2000. ISBN 80-85839-54-7. s. 197.

34

monopol byl zrušen v oblastech provozu filmových ateliérů, výroby osvětlených kinematografických filmů, laboratorního zpracování filmů, půjčování filmů, jejich veřejného promítání a dovozu a vývozu filmů. Zákon č. 273/1993 Sb. vstoupil v platnost 11. 11. 1993, přesto byly už před tímto datem natočeny filmy soukromými společnostmi.“ 97, 98

97


2010. s. 11 98




35

5 Disability studies Předkládaná práce se metodologicky opírá o koncept oboru disability studies, který zde stručně představujeme. V mezinárodním kontextu jsou disability studies již ustaveným oborem,

přestože

na

českou

akademickou

scénu

vstupují

až v posledních letech. Pomyslné počátky oboru se pojí s nárůstem nových sociálních hnutí v 60. a 70. letech 20. století. V této době se na anglosaských univerzitách poprvé objevují kurzy, které se věnují problematice postižení a diskriminaci lidí se zdravotním postižením. Dané propojení akademie s kritickým a aktivistickým hnutím je dodnes považováno za jednu ze zásadních inspirací oboru. Propojení s hnutím za rovnoprávnost a uznání se výrazně projevilo v kritické reflexi vytváření povědomí o zdravotním postižení. Právě způsob nahlížení na něj a metodologické postupy, které z něj vyplývají, často přispívají k upevnění ideologie způsobilosti a k další patologizaci, objektivizaci a individualizaci zdravotního postižení.99 „Obor

disability

studies

vytváří

nový

rámec

pro

studium

zdravotního postižení tím způsobem, že na něj nahlíží jako na sociální fenomén, sociální konstrukt, metaforu či kulturu, s využitím modelu studia kulturních menšin. Zkoumá představy o zdravotním postižení ve všech formách kulturního zastoupení v celé historii, dále zkoumá politiku a praktiky chápání zdravotního postižení jako sociálního jevu všech společností, namísto upřednostňování fyzických či psychických determinant

zdravotního

postižení.

Disability

studies

vychází

z myšlenek hnutí za práva osob se zdravotním postižením, které hájí občanská práva a sebeurčení těchto lidí, a také jej podporuje. Klade důraz na paradigma prevence, léčby a nápravy, ale také na paradigma sociální, kulturní a politické. Obor disability studies se ustanovil proto,

99

KOLÁŘOVÁ, Kateřina. Jinakost - postižení - kritika: Společenské konstrukty

přizpůsobivosti. Praha: Sociologické nakladatelství SLON. 2012. ISBN 978-80-7419-0506. s. 26 - 27

36

aby pomohl oddělit postižení od mýtu, ideologie a stigmatizace, které ovlivňují

sociální

interakci a sociální

politiku. Vědecká erudice

zpochybňuje názor, že hospodářský a sociální status a přidělené role osobám se zdravotním postižením jsou nevyhnutelné.“100

5.1

Disability

studies

a

humanitní

obory

v kontextu

interpretace obrazů zdravotního postižení Odborníci z oboru disability studies v humanitních vědách, zejména

pak

rozsáhlou

a

od

devadesátých let

rozmanitou

kritiku

v

dvacátého oblasti

století,

interpretace

poskytují obrazů

zdravotního postižení. Tyto odborníky můžeme rozdělit do pěti kategorií dle zvoleného přístupu: studie negativního zobrazování sociální realismus nový historismus životopisná kritika přechodná změna teorie101 V podání teorie negativního zobrazování je zdravotní postižení nahlíženo jako restriktivní opatření charakterizací. Odborníci pomocí teorie negativního zobrazování vyhledávají běžné stereotypy týkající se osob se zdravotním postižením, které se vyskytují v literatuře a filmu. Tyto „omezující“ prvky v příbězích o postižení pomáhají vytvářet nekompromisní veřejné mínění o omezených možnostech

100

LONGMORE, Paul. Why I Burned My Book And Other Essays on Disability. Philadelphia:

Temple University. 2003. ISBN 1-59213-024-0. s. 223 101

MITCHEL, David; SNYDER, Sharon. Narrative Prosthesis: Disability and the

Dependencies of Discourses. The University of Michagan Press. 2000. ISBN 0-47206749-6. s. 15

37

osob se zdravotním postižením. Tato teorie podporuje myšlenku, že postižení je sociálním konstruktem. 102 Teorie nového sociálního realismu zdůrazňuje to, že je třeba čelit zavádějícím postojům vůči lidem se zdravotním postižením, jako je

vyhledávání

stereotypů.

Analýza

praxe

srovnávání

fiktivních

a zkreslených obrazů, kterým čelí osoby se zdravotním postižením, je dle pohledu sociálního realismu pragmatickou nutností. Sociální realismus klade důraz na realistická zobrazování osob se zdravotním postižením,

protože

samotná

kritika

vyžaduje

zároveň

i

více

přijatelných reprezentací.103 Nový

historismus

se

v rámci

reprezentace

postižení

v humanitních vědách snaží odkrývat obrazy osob se zdravotním postižením z antropologického hlediska, které by mohlo pomoci rekonstruovat názor daného období na lidskou jinakost. Příběhy poskytují víc, než kulturní přehlížení. Vysvětlují paradigmata, která odhalují sociální původ výskytu postižení ve světě. 104 Životopisná kritika zkoumá obrazy, které byly produkovány autory se zdravotním postižením nebo autory, kteří byli s lidmi se

zdravotním

v kontextu

postižením

životopisné

jakkoliv

kritiky

spojováni.

převládají

tři

V rámci

přístupu

tendence.

Analýza

kritického čtení obrazů zdravotního postižení vědci bez postižení a vědci se zdravotním postižením, analýza vztahu mezi literaturou

102


Dependencies of Discourses. The University of Michagan Press. 2000. ISBN 0-47206749-6. s. 17 - 21 103


Dependencies of Discourses. The University of Michagan Press. 2000. ISBN 0-47206749-6. s. 21 - 23 104


Dependencies of Discourses. The University of Michagan Press. 2000. ISBN 0-47206749-6. s. 25

38

a

medicínou

a

interpretace

charakteristik

postižení

spisovateli

se zdravotním postižením. 105 Koncept přechodné změny teorie se vymezuje proti tendenci odborníků zaměřovat se na přemíru hyperbolických významů, které vkládají do postav s postižením, místo toho, aby věnovali pozornost sociálnímu vyloučení, vůči kterému by měli svým bádáním bojovat. Spousta raných prací věnujících se zobrazování osob se zdravotním postižením

v médiích

se

soustředí

na

extrémní

emoce,

jako

je fascinace nebo odpor, s tím, že vyvolávají kulturní imaginaci. V této teorii je postižení vnímáno jako prostředek k odhalení extrémů politického vlivu. Obhájci této teorie se také znovu navrací k termínům s negativní

konotací,

jako

je

„cripple“ 106 nebo

„gimp“ 107.

Tvrdí,

že v těchto a podobných termínech se odráží postižení jako určitá hodnota. To, co bylo nejvíce znehodnocováno, je nyní napraveno pomocí vlastního pojmenování, které zastíní původní moc arogantních pojmů. 108

105


Dependencies of Discourses. The University of Michagan Press. 2000. ISBN 0-47206749-6. s. 30 106

mrzák

107

pajda

108


Dependencies of Discourses. The University of Michagan Press. 2000. ISBN 0-47206749-6. s. 35 - 36

39

6 Obrazy osob se zdravotním postižením ve filmu a televizi

Daná

kapitola

reflektuje

práci

Paula

Longmora

v knize

Why I Burned My Book And Other Essays on Disability 109, konkrétně v sedmé kapitole této knihy s názvem Screening Stereotypes: Images of Disabled People in Television and Motion Pictures, ve které si všímá některých opakujících se témat a charakteristik osob se zdravotním postižením v americkém filmu a televizi a vyjadřuje se k potřebám dalšího bádání v dané oblasti. Zmiňovaný autor v rámci svých raných prací patří do kategorie „negativního zobrazování“. (viz. kapitola 5) V případě,

kdy

zkoumáme

obrazy

osob

se

zdravotním

postižením ve filmu a televizi, setkáváme se s dvěma pozoruhodnými skutečnostmi. Za prvé, objevují se zde stovky postav s různými druhy postižení – hrůzostrašné „příšery“, „zmrzačení“ zločinci, váleční veteráni se zdravotním postižením, ústřední postavy seriálu, které jsou dočasně „postižené“ v rámci jedné epizody, „nevidomí“ detektivové, osoby se zdravotním postižením, které jsou oběťmi darebáků nebo animované postavičky, jako je „koktavé“ prasátko Porky nebo Dopey s mentálním je

to,

jak

postižením. přehlížíme

tento

Druhým častý

zarážejícím

výskyt

zobrazování

faktem postav

se zdravotním postižením ve filmu a televizi a zároveň tyto obrazy absorbujeme do našeho vědomí. 110 „Není žádného úniku. Filmy odhalují naše obavy bez toho, aniž by je nechaly volně plynout, a nutí nás na ně nahlížet příliš úzce. (...) Vypadá to, že nám stačí, pokud film prostě dramatizuje naše poloutajené obavy a spory v příběhu, a umožňuje jim jejich stručné, 109


Temple University. 2003. ISBN 1-59213-024-0. 110


Temple University. 2003. ISBN 1-59213-024-0. s. 131 - 132

40

špatně maskované předvedení... Zábava (v tomto případě) není, jak jsme si mysleli, únikem od našich problémů, prostředkem k zapomínání, ale je spíše přeskupením našich problémů do tvaru, který je krotí, který je rozptyluje na okraj naší pozornosti.“ 111 Televize a film nám nabízejí rychlá a jednoduchá řešení. Říkají nám, že problém není tak bolestivý, ohromující nebo nezvládnutelný, často pak že se netýká nás, ale někoho jiného. To, čeho se obáváme, obvykle stigmatizujeme, vyhýbáme se tomu nebo se to snažíme zničit. Populární zábava líčí znaky zdravotního postižení se zřetelem na tyto obavy a předsudky nebo je řeší nepřímo. 112 Zobrazení postižení se často používá za účelem dramatizace, a to nejen v populární zábavě, ale i v literatuře. Mezi nejvíce zobrazované patří postižení ve spojení se zlobou a kriminalitou. Deformita těla symbolizuje deformitu duše. Tělesné postižení v tomto případě vytváří symboly zla. Darebáci se zdravotním postižením jsou rozzuření na svůj „osud“ a nenávidí ty, kteří unikli takovému „trápení“. Často a

se

pak

charakteru

snaží

mstít

padoucha

„nepostiženým“.

odráží

se zdravotním postižením:

tři

Spojení

předsudky

postižení

vůči

osobám

postižení je trestem za zlo, osoby

se zdravotním postižením jsou nešťastné ze svého „osudu“ a osoby se zdravotním postižením nesnášejí lidi „nepostižené“ a kdyby mohly, zneškodnily by je. Z historického hlediska, i současného, musíme konstatovat, že to byla právě společnost lidí bez postižení, která uplatňovala praktiky násilí na lidech se zdravotním postižením. 113 Další se

časté

vyskytuje

zobrazení

v hororových

osob filmech

se

zdravotním

postižením

a

poukazuje

na

osoby

se zdravotním postižením jako na „monstra“. V podtextu mnoha 111

WOOD, Michael. America in the Movies. New York. 1975. s. 16–18. In LONGMORE,

Paul. Why I Burned My Book And Other Essays on Disability. Philadelphia: Temple University. 2003. ISBN 1-59213-024-0. s. 132 112




Temple University. 2003. ISBN 1-59213-024-0. s. 134

41

hororových filmů je strach z těchto lidí a ošklivost, kterou mají zobrazovat. Nejvýraznějším rysem „monster“ je jejich extrémismus. Tělesné postižení obvykle zahrnuje znetvoření obličeje a hlavy a hrubou deformaci těla. Stejně jako u spojení postižení a kriminality, tyto charakteristiky značí spojitost mezi deformitou těla a duše. V tomto

případě

může

postižení

opět

poukazovat

na

trest

za zločinnost nebo její příčinu. Dále z tohoto spojení vyplývá, že v důsledku zdravotního postižení člověk ztrácí podstatnou část své lidskosti. V závislosti na rozsahu postižení je jedinec vnímán více či méně jako nelidský, což se projevuje především ve ztrátě sebekontroly,

čímž

ohrožuje

společnost.

Člověk

se

zdravotním

postižením ve filmu nemusí být nutně zločinec nebo „monstrum“, ale bývá také tragickou obětí osudu. Nelidskost a ztráta sebekontroly vede pak k vyloučení jedince se zdravotním postižením ze společnosti, dokonce, i když je jeho charakter prezentován soucitně. Často je pak jediným řešením nebo vysvobozením smrt. 114 V průběhu sedmdesátých a osmdesátých let dvacátého století se ve filmovém zpracování objevuje nový obraz osoby se zdravotním postižením. Člověk s těžkým tělesným postižením, který usiluje o sebevraždu, aby unikl „živé smrti“. Předmětem těchto filmů je také arogance za

a

represivní

přemrštěných

moc

nákladů

zdravotnických udržují

při

zařízení,

životě

trpící

která lidi.

Je zde zobrazován strach ze života s těžkým zdravotním postižením a prezentován jako „zeleninová existence“ (vegetable-like existence). Tato zobrazení opět charakterizují zřetelné paralely k charakterizaci člověka

se

zdravotním

postižením

jako

„monstra“.

Znovu

se zde objevuje prezentace ztráty lidství a sebekontroly. Ztráta sebekontroly v tomto případě neznamená ztrátu v mravním slova smyslu,

jako

u

zobrazení

zdravotního

postižení

spojeného

s kriminalitou a „monstry“, ale spíše celkovou fyzickou závislost, která zbavuje jedince autonomie a sebeurčení. Opět se také setkáváme

114



42

s exkluzí člověka se zdravotním postižením. Nikoliv však ve smyslu ochrany společnosti před nebezpečím, ale ve smyslu nevyhnutelného důsledku

těžkého

zdravotního

postižení,

které

brání

běžnému

fungování vztahů a produktivitě jedince. Filmy s touto tematikou zpravidla

ignorují

technologie

a

a

které

zákonů,

možnosti

zcela

se

rehabilitace

vyhýbají

posilují

vlastní

a

moderní

prosazování hodnotu

asistenční

antidiskriminace

osob

se

zdravotním

postižením. 115 Dalším tématem, které se zde opakuje, je prezentace smrti osob se zdravotním postižením jako jediného logického a humánního řešení.

Smrt

zde

není

opatřením

na

ochranu

společnosti,

ale představuje zmírnění dopadu emocionální, morální a finanční „neschopnosti“ osob s těžkým zdravotním postižením. Tyto jedinci pak sami prosí o smrt jako o vysvobození z jejich nesnesitelné existence. Lidé bez postižení se tomuto řešení nejprve brání, nakonec na něj ale přistoupí z důvodu milosrdenství. Divákovi je tak umožněno, aby

se

bránil

konfrontaci

svých

vlastních

obav

a

předsudků

a je naléhavě vyzýván, aby cítil uspokojení ze svého soucitu ke smrti osob s těžkým zdravotním postižením jako jediného možného řešení. Smrt je preferována. „Lepší je být mrtvý, než postižený.“ 116 Nejrozšířenějším zobrazením ve filmu a především v televizi během posledních desetiletí je nepřizpůsobivý člověk se zdravotním postižením, přičemž se týká spíše smyslového nebo tělesného postižení. Ústřední postavy, coby lidé se zdravotním postižením, jsou zahořklé a sebelítostné, protože se nikdy nedokázaly vyrovnat se svým postižením a přijmout sebe samé takové V důsledku a

toho

manipulativně.

zachází Ti

je

se

svou

zpočátku

rodinou

litují

a

a

jaké

přáteli

rozmazlují,

jsou.

zlostně nakonec

pak ale dojdou k závěru, že musí „přitvrdit“. Příběhy většinou vrcholí v konfrontační scéně, kdy člověk bez postižení musí dát ústřední 115




Temple University. 2003. ISBN 1-59213-024-0. s. 137

43

postavě se zdravotním postižením emocionální kázání, aby se přestala litovat. Přijetím kázání si tak osoba se zdravotním postižením přestane stěžovat

a

stává

se

„přizpůsobeným“

dospělým

člověkem.

Tato zobrazení nám naznačují, že zdravotní postižení je problém psychologický, problém sebepřijetí a emočního nastavení. Téma společenských předsudků je potlačováno. Ve skutečnosti jsou to právě osoby

bez

postižení,

které

mají

problém

s akceptací

osob

se zdravotním postižením. Žánr s tematikou „přizpůsobení se“ se vyvíjí hlavně v období po druhé světové válce, kdy přibylo velké množství válečných

veteránů

se

zdravotním

postižením.

pak v šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých letech. Opakujícím

se

sekundárním

tématem

Zejména

117

v příbězích

o přizpůsobivosti bývá jak explicitně, tak implicitně vyjadřována myšlenka „náhrady“. Bůh, příroda nebo sám život kompenzují lidem jejich zdravotní postižení. Tato kompenzace je duchovního, morálního, mentálního či emocionálního charakteru. Kompenzace jako dar může být také přiřknuta lidem, kteří se svým postižením bojují a zodpovědně se zabývají svým „utrpením“. 118 Nonfikční pořady pak často zobrazují osoby se zdravotním postižením, které jsou úspěšné a hrdinsky překonávají samy sebe. Znovu a znovu jsou zobrazováni řemeslníci se zrakovým postižením, lékaři nebo sportovci s tělesným postižením apod. Tyto „real – life“ 119 příběhy se zdají být kontrastní k příběhům o přizpůsobení se, ale obě zobrazení plynou ze stejného předsudku. Tedy že zdravotní postižení je především problémem citového zvládání a sebepřijetí, nikoliv sociální stigmatizace a diskriminace. Jedinec by v tomto případě měl překonávat nejen své fyzické postižení, ale i jeho emocionální důsledky. Oba přístupy fikčních i nonfikčních pořadů nám předávají poselství, že úspěch či neúspěch v soužití s postižením plyne téměř 117


Temple University. 2003. ISBN 1-59213-024-0. s. 137 - 138 118



skutečný život

44

výhradně z emocionálních možností, odvahy a charakteru jedince. Ukazují nám, že se správným postojem si může člověk podmanit a zvládnout jakoukoliv situaci nebo stav. V kultuře, která přisuzuje úspěch či neúspěch především individuálnímu charakteru, „úspěšné“ osoby se zdravotním postižením slouží jako modely pro osobní kontrolu, úsilí a výkon.120 Další zřejmou sociální funkcí psychologického obrazu tělesného a smyslového postižení, je prezentace postižení jako individuálního, nikoliv sociálního problému. Předsudky a diskriminace zřídkakdy vstupují do příběhu, a pokud, tak jen jako sekundární problém. Stigma a

diskriminace

hrají

také

velkou

roli

v oblasti

sexuality

osob

se zdravotním postižením. V sexuálně „posedlé“ kultuře, která klade velký důraz na atraktivitu, jsou lidé se zdravotním postižením vnímáni jako

sexuální

neschopní,

devianti,

ať

nebezpeční,

už fyzicky nebo

asexuální

psychicky.

nebo

Filmové

a

sexuálně televizní

stereotypy pak odráží a posilují tyto společné předsudky.121 Reprezentace osob se zdravotním postižením v televizi, filmu, literatuře a umění vyžaduje podrobnější analýzu, než jen zobecňující charakteristiky typu člověk s postižením jako monstrum, zločinec nebo nepřizpůsobivý jedinec apod. Je třeba odhalit hierarchii postižení zahrnující

komplexní

interakce

mezi

takovými

faktory,

jako

je viditelnost, závažnost a způsob fungování těchto mechanismů. Dané

studie

by

psychologických

měly

vycházet

zkoumání

z psychologických

dynamiky

předsudků

a

sociálně

vůči

osobám

se zdravotním postižením. Toto spojení by mohlo prohloubit naše chápání obou zobrazení navzájem a sociální a kulturní postoje, které vyjadřují. Měl by se zkoumat také historický vývoj obrazů osob se zdravotním postižením ve filmu a médiích. Jak se mění v průběhu času. Tyto historické události by měly být taktéž spojeny s historickou zkušeností osob se zdravotním postižením v různých společnostech 120





45

a kulturách. Jaká byla jejich sociální a ekonomická situace? Jak s nimi jejich společnost zacházela? Stručně řečeno, potřebujeme i sociální a kulturní dějiny osob se zdravotním postižením. 122 „Vědeckým úkolem je odhalit skrytou historii osob se zdravotním postižením

a

zvýšit

informovanost

o

nevědomých

postojích

a hodnotách vložených do mediálních obrazů. Politickým úkolem je osvobodit osoby se zdravotním postižením od paternalismu, zobrazeném v těchto mediálních obrazech, a navazovat tak na novou sociální identitu. Tyto dvě složky jsou neoddělitelné.“ 123 Pozitivní zobrazování osob se zdravotním postižením v médiích odrážejí vnímání těchto lidí jako menšinové skupiny a zároveň reflektují

dopad

aktivit

spojených

s obhajováním

práv

osob

se zdravotním postižením. Zda se tato nová zobrazení stanou významným trendem, závisí na reakcích samotné komunity osob se zdravotním postižením. Inzerenti a provozovatelé vysílání věnují zvláštní pozornost reakcím různých publik. Pokud budou diváci se zdravotním postižením reagovat negativně na stereotypizace a diskriminující praktiky, které zobrazují média, je pravděpodobné, že od nich upustí.124

122







46

7 Metodologie

Metodologicky

práce

vychází

z obecně

pojaté

analýzy

stereotypů a stereotypizace v návaznosti na knihu Paula Longmora Why

I

Burned

My

Book

And

Other

Essays

Of

Disability 125.

Zde v sedmé kapitole Longmore vyvozuje určité proměny zobrazení osob

s postižením

ve

filmu

a

televizi,

určuje

opakující

se charakteristiky a uvádí jejich konkrétní příklady. Longmorově teorii se všeobecně v oblasti disability studies vytýká, že se zaměřuje jen na negativní stereotypizace, charakteristiky a obrazy osob se zdravotním postižením. Sám autor pak ve své výše zmíněné knize z roku 2003 uvádí i některá pozitivní zobrazení osob se zdravotním postižením v televizi, která poukazují na diskriminační a mocenské praktiky

institucí.

Akcentuje

vyšší

míru

aktivity

menšiny

osob

se zdravotním postižením, která by se měla snažit proti negativnímu zobrazování

osob

se

zdravotním

postižením

v médiích

veřejně

vystupovat. Jak jsme již zmínili, práce vychází z konceptu Paula Longmora, avšak nezaměřuje se cíleně jen na negativní zobrazování osob se zdravotním postižením v českém narativním filmu. Hledá i pozitivní obrazy těchto osob, v návaznosti na specifickou historii českého území, která zejména v průběhu 20. a 21. prošla v souvislosti s fenoménem zdravotního postižení značnými proměnami.

7.1 Cíle práce

Primárním cílem práce je sestavit seznam českých hraných filmů z období let 1898 – 1993 s tematikou zdravotního postižení a na tomto základě pak analyzovat způsoby reprezentace osob se zdravotním 125


Temple University. 2003. ISBN 1-59213-024-0.

47

postižením, na ně vázané charakteristiky a významy či jejich pozice a funkce ve vyprávění. Dalším cílem následující části práce je určit ne/přítomnost stereotypů ve vybraných filmech, jakým způsobem se zde stereotypy replikují, zda film prezentuje osoby se zdravotním postižením jako nosiče

pro

společnost

negativních

nebo

pozitivních

vlastností

a zda je film sám jako celek vhodným kvalitním ukazatelem reálného života osob se zdravotním postižením. Cílem práce je také komparace zjištěných stereotypizací osob se zdravotním postižením v českém hraném filmu s výše zmíněnými charakteristikami a stereotypizacemi Paula Longmora. Zdrojovým materiálem je česká hraná filmová tvorba, přičemž kriteria k výběru filmů byla následující:

Film musí být natočen v období let 1898 - 1993.

Hlavním

hrdinou/hrdinkou

filmu

je

osoba

se

zdravotním

postižením nebo téma filmu významně reprezentuje život osob se zdravotním postižením.

Zdravotní postižení je trvalého nebo dlouhodobého charakteru, přičemž narušuje vztah s okolním prostředím.

Dále vycházíme z textu Paula Longmora, který definuje tyto charakteristiky a stereotypizace v amerických filmech:

Deformita těla symbolizuje deformitu duše.

Postižení je trestem za zlo.

Osoby se

zdravotním postižením jsou nešťastné

„osudu“.

48

ze

svého

Osoby se zdravotním postižením nesnášejí lidi „nepostižené“ a kdyby mohly, zneškodnily by je.

Lidé se zdravotním postižením jako „monstra“.

Postižení jako ztráta lidskosti jedince.

Člověk se zdravotním postižením jako tragická oběť osudu.

Jediným vysvobozením pro jedince se zdravotním postižením je smrt – lepší je být mrtvý, než postižený.

Postižení jako celková fyzická závislost, která zbavuje jedince autonomie a sebeurčení.

Člověk

se

zdravotním

postižením

je

vyloučen

na

okraj

společnosti.

Emocionální, morální a finanční „neschopnost“ osob s těžkým zdravotním postižením.

Člověk se zdravotním postižením jako nepřizpůsobivý jedinec.

Zdravotní

postižení

je

problém

psychologický,

záležitost

sebepřijetí a emočního nastavení.

Člověk se zdravotním postižením by měl překonávat sám sebe, tedy nejen své fyzické postižení, ale i jeho emocionální důsledky.

Úspěch či neúspěch v soužití s postižením plyne téměř výhradně z emocionálních možností, odvahy a charakteru jedince.

Postižení jako individuální, nikoliv sociální problém.

49

Lidé se zdravotním postižením jako sexuální devianti, nebezpeční, asexuální

nebo

sexuálně

neschopní,

ať

už

fyzicky

popisujeme

metodologický

nebo

psychicky.

7.2 Metodologický postup

V následujícím

textu

postup

dle jednotlivých kroků, v rámci kterých provádíme analýzu zdrojového materiálu s důrazem na konfrontaci výše uvedených stereotypů. První fáze práce jsou věnovány studiu literatury a sestavení teoretického vhledu do problematiky zdravotního postižení, historie zdravotního postižení a české kinematografie, oboru disability studies a teorie Paula Longmora. Současně jsme také prováděli rešerši v rámci katalogů Český hraný film I – VI, na jejímž základě jsme sestavili seznam filmů období let 1898 – 1993 s tematikou zdravotního postižení. S tímto materiálem jsme dále pracovali. Cílem následující části práce je určit ne/přítomnost stereotypů ve vybraných filmech, jakým způsobem se zde stereotypy replikují, zda film prezentuje osoby se zdravotním postižením jako nosiče pro společnost negativních nebo pozitivních vlastností a zda je film sám jako celek vhodným kvalitním ukazatelem reálného života osob se zdravotním postižením. Stereotypy jsme určovali na základě studie jednotlivých obsahů filmů. Z těch potom byly vyvozovány jednotlivé dominantní

negativní

stereotypy

a

pozitivní

reprezentace

bez návaznosti na negativní stereotypizace, které ve své práci uvádí Paul Longmore. Dále

provádíme

komparaci

zjištěných

stereotypizací

osob

se zdravotním postižením v českém hraném filmu s výše zmíněnými charakteristikami

a

stereotypizacemi

Paula

Longmora.

Jelikož

Longmore uvádí jen negativní stereotypy, porovnáváme jen tyto. Rešerše do historie české kinematografie přinesla zjištění, že

některé

filmy

s tematikou

zdravotního

postižení

nejsou

již pro běžného diváka dostupné nebo se jejich materiály nedochovaly, 50

proto vycházíme z jednotlivých obsahů filmů uvedených v katalozích Českého hraného filmu I - VI. Předměten práce rovněž není podrobná analýza všech filmů s tematikou

zdravotního

postižení,

realizovatelná z výše zmíněných důvodů.

51

která

není

komplexně

8 Člověk se zdravotním postižením v českém hraném filmu

V rámci rešerše jsme čerpali z katalogů Český hraný film I – VI, které obsahují údaje o 2518 filmech, z toho Český hraný film I 126 (388)127, (400),

Český Český

hraný hraný

film film

II 128 (478), IV 130

(444),

Český

hraný

film

III 129

Český

hraný

film

V 131

(398) a Český hraný film VI 132 (410). Filmy byly natočeny v období let 1898 – 1993 a bylo vybráno 58 filmů s tematikou zdravotního postižení dle výše uvedených kritérií. V příloze č. 1 uvádíme vždy název filmu, žánr, rok výroby, číslo v katalogu, příslušné zdravotní postižení, které film reprezentuje, jméno režiséra, kde byl film vyroben a stručný obsah filmu.

Vybrané filmy jsou následující:

Láska je utrpením (1919) Jak Vašíček přišel k nohám (1921) Souboj s Bohem (1921) Pražská švadlenka (1926)

126


1995. 127 128

V závorkách je uváděn počet filmů v jednotlivých katalozích. KOLEKTIV AUTORŮ. Český hraný film II. 1930 – 1945. Praha: Národní filmový

archiv. 1998. 129

KOLEKTIV AUTORŮ. Český hraný film III. 1945 – 1960. Praha: Národní filmový

archiv. 2001. 130

KOLEKTIV AUTORŮ. Český hraný film IV. 1961 – 1970. Praha: Národní filmový

archiv. 2004. 131

KOLEKTIV AUTORŮ. Český hraný film V. 1971 – 1980. Praha: Národní filmový

archiv. 2007. 132

KOLEKTIV AUTORŮ. Český hraný film VI. 1981 – 1993. Praha: Národní filmový

archiv. 2010.

52

Stín ve světle (1928) Svítání (1933) Příběh vojáka (1934) Světlo jeho očí (1936) Hlídač č. 47 (1937) Láska a lidé (1937) Stříbrná oblaka (1938) Modrý závoj (1941) Kdo je vinen? (1946) Něco se tu změnilo (1955) Vojáci (1957) Hořká láska (1958) Sny na neděli (1959) Holubice (1960) Blbec z Xeenemünde (1962) Vysoká zeď (1964) Perličky na dně – Podvodníci (1966) Ceremoniál (1966) Směšný pán (1969) Už zase skáču přes kaluže (1970) Petrolejové lampy (1971) Ďábel (1972) ... a zašla hvěda ... (1973) Psoty lopoty (1973) Člověk jako „M“ (1974) Zrcadlo pro Kristýnu (1975) Den pro mou lásku (1976) Hodina pravdy (1977) Všichni proti všem (1977) Hrozba (1978) Nechci nic slyšet (1978) Na koho to slovo padne (1979) Trnové pole (1980) Pozor, vizita! (1981) 53

Neúplné zatmění (1982) Hořký podzim s vůní manga (1983) Poklad hraběte Chamaré (1984) Prodloužený čas (1984) Všechno nebo nic (1984) Zatmění slunce (1984) Vesničko má středisková (1985) Potichu (1987) Růže pro Algernon (1987) Chceš zabít? (1988) Kopytem sem, kopytem tam (1988) Prokletí domu Hajnů (1988) Vlastně se nic nestalo (1988) Blázni a děvčátka (1989) Ramóna má návštěvu (1990) Dům na zbourání (1991) Requiem pro panenku (1991) Mrtvý les a jiný bulšit (1992) Štvanice (1992) V tichu pokoje (1992)

V rámci tělesného postižení byly vybírány filmy s tematikou zjevného i skrytého postižení, nemoci, nemocničního a ústavního prostředí, které významně ovlivňuje život osob s tělesným postižením a nemocí. Mezi filmy s tematikou zrakového postižení jsme zařadili snímky, kde se vyskytovali hlavní hrdinové či hrdinky, coby osoby nevidomé nebo se zbytky zraku, s postižením vrozeným i získaným. Sluchové získaného

postižení

ve

filmu

postižení.

reprezentovaly

Narušenou

snímky

komunikační

s tematikou schopnost

pak zastoupily filmy týkající se mutismu. Mentální a duševní postižení pak ve filmech bylo zobrazováno v rámci vrozeného i získaného postižení nebo

ústavního

prostředí. Celkově

pak v zobrazování

zdravotního postižení v českém hraném filmu převládá postižení získané. 54

8.1 Reprezentace osob se zdravotním postižením v českém hraném filmu Český hraný film nám podává výpověď o osobách se zdravotním postižením od roku 1898 do roku 1993 v rámci 58 filmů, které prezentují 61 obrazů zdravotního postižení. Většina filmů se pak týká zejména

tělesného

postižení

(38)133,

dále

zrakového

postižení

(12)134, mentálního postižení135 (7), sluchového (2) a narušené komunikační schopnosti (2). Tabulka č. 1: Poměr zobrazení jednotlivých druhů ZP v českém hraném filmu od roku 1898 do roku 1993

Zdravotní postižení Počet filmů Tělesné postižení

38

Zrakové postižení

12

Mentální postižení

7

Sluchové postižení

2

NKS

2

133

Do kategorie tělesné postižení jsme pak zařadili i filmy, u nichž obsahy katalogů uvádějí

stavy jako „pacienti“, „špatný zdravotní stav“, „vážná nemoc“ a „pacient v nemocnici“. 134

V závorce vždy uvádíme počet filmů.

135

Do kategorie mentální postižení jsme zařadili i filmy, které reprezentují duševní postižení.

55

Graf č. 1: Poměr zobrazení jednotlivých druhů ZP v českém hraném filmu od roku 1898 do roku 1993

Zvýšenou četnost zobrazování tělesného postižení ve filmu můžeme přikládat právě možnému specifickému rysu tělesného postižení, a to je jeho zjevnost v rámci estetického hendikepu. Film nám v první řadě poskytuje vizuální obrazy a zachycení vizuální jinakosti je nejsnadnější právě v rámci tělesného postižení. Dále pak

můžeme

přičítat

převahu

tematiky

zobrazování

tělesného

postižení v českém hraném filmu historickým událostem. Vzhledem k tomu, že během daného období byla naše historie poznamenána dvěma světovými válkami, které pro společnost představovaly mnoho utrpení, jak psychického, tak fyzického, je „fascinace tělesným postižením“ pravděpodobná. Sledujeme-li

pak

jednotlivá

období,

filmy

s tematikou

zdravotního postižení se na poli české kinematografie vyskytovaly následovně: 1898 – 1909 (0), 1910 – 1919 (1), 1920 – 1929 (4), 1930 – 1939 (6), 1940 – 1949 (2), 1950 – 1959 (4), 1960 – 1969 (6), 1970 – 1979 (13), 1980 – 1989 (16), 1990 – 1993 (6).

56

Tabulka č. 2: Výskyt filmů s tematikou ZP v jednotlivých dekádách v období let 1898 – 1993

Datace

Počet filmů

1898 – 1909

0

1910 – 1919

1

1920 – 1929

4

1930 – 1939

6

1940 – 1949

2

1950 – 1959

4

1960 – 1969

6

1970 – 1979

13

1980 – 1989

16

1990 – 1993

6

Graf č. 2: Výskyt filmů s tematikou ZP v jednotlivých dekádách v období let 1898 – 1993

V průběhu

celého

sledovaného

období

lze

konstatovat,

že nejvíce filmů s tematikou zdravotního postižení bylo natočeno v 70. a 80. letech (viz. tabulka). Od roku 1990 do roku 1993 bylo 57

natočeno

6

filmů

s danou

tematikou.

Lze

tedy

předpokládat,

že v 90. letech byla vzestupná tendence tvorby filmů s tematikou zdravotního

postižení.

Tedy

podobně,

jako

tomu

bylo

v 70. a 80 letech. Tudíž můžeme shledat pozitivní faktor narůstání míry zobrazování zdravotního postižení v českém hraném filmu. Větší míra zobrazování osob se zdravotním postižením v médiích pozitivně přispívá k jejich reprezentaci a posiluje tak větší participaci osob se zdravotním postižením na veřejném životě. Tím, že vidíme osoby se zdravotním postižením „na plátně“, vnímáme je také jako součást našeho života. V případě,

že

opět

spojeným s fyzickým či

přihlédneme

psychickým

k historickým

utrpením,

v jehož

událostem důsledku

sledujeme vyšší míru výskytu zdravotního postižení, odráží se tato skutečnost i ve filmové tvorbě. Míra četnosti filmů s tematikou zdravotního postižení stoupá v obou poválečných obdobích. V období druhé

světové

války,

které

je

spojováno

s eliminací

osob

se zdravotním postižením, byl natočen jen jeden jediný film s danou tematikou

týkající

se

zrakového

postižení,

Modrý

závoj

(1941), kdy je předpoklad, že se mladá žena po operaci očí uzdraví. V období první světové války pak nebyl natočen žádný film, který by se věnoval tematice zdravotního postižení. Zajímavostí je, že v první polovině století bylo natočeno celkem 8 filmů s tematikou zrakového postižení (12) 136, 3 filmy s tematikou tělesného postižení (38), 1 film cílený na narušenou komunikační schopnost (2), 1 film věnující se sluchovému postižení (2) a žádný film s tematikou mentálního postižení (7).

136

V závorce uvádíme celkový počet filmů analyzovaného období 1898 – 1993 v rámci

konkrétního zdravotního postižení.

58

Tabulka č. 3: Poměr zobrazení jednotlivých druhů ZP v českém hraném filmu od roku 1898 do roku 1949

Zdravotní postižení Počet filmů Zrakové postižení

8

Tělesné postižení

3


1

NKS

1


0

Graf č. 3: Poměr zobrazení jednotlivých druhů ZP v českém hraném filmu od roku 1898 do roku 1949

Lze tedy tvrdit, že první polovina dvacátého století je v českém hraném

filmu

postižení.

významně

Zároveň

se

zastoupena

zde

vůbec

zobrazováním

nevyskytuje

film

zrakového s tematikou

mentálního postižení, což shledáváme jako negativní faktor. Skupina osob

s mentálním

postižením

tak

reprezentuje

nejvíce

marginalizovanou menšinu osob se zdravotním postižením. Tento fakt lze

vnímat

v souvislosti

s rozvojem ústavnictví, 59

jež

představuje

pro danou skupinu mnohdy naprostou exkluzi, která ve velké míře přetrvávala až do nedávných dob. Ve druhé polovině století pak výrazně převládá zobrazení osob s tělesným postižením, a to v rámci 35 filmů (38) 137. Dále zrakové postižení, 4 filmy (12), poté mentální postižení, 7 filmů (7), sluchové postižení, 1 snímek (2) a narušená komunikační schopnost, 1 snímek (2). Tabulka č. 4: Poměr zobrazení jednotlivých druhů ZP v českém hraném filmu od roku 1950 do roku 1993

Zdravotní postižení Počet filmů Tělesné postižení

35

Zrakové postižení

4


7


1

NKS

1

137

V závorce uvádíme celkový počet filmů analyzovaného období 1898 – 1993 v rámci

konkrétního zdravotního postižení.

60

Graf č.4: Poměr zobrazení jednotlivých druhů ZP v českém hraném filmu od roku 1950 do roku 1993

Neméně důležitým faktorem jsou druhy žánrů, které jsou k jednotlivým filmům týkajících se zdravotního postižení přiřazovány. Žánr v tomto případě představuje skupinu filmových děl, vyznačující se určitými společnými znaky. Slouží k bližšímu určení filmového díla a do jisté míry nám napovídá, co od něj můžeme očekávat. Je to tedy určitá charakteristika povahy díla ve smyslu faktoru očekávání. Určení žánru je komplikované, někdy může mít film povahu několika žánrů, které se prolínají. Nejvíce jsou české hrané filmy daného období s tematikou zdravotního postižení zastoupeny v oblasti dramatu (21) 138, přičemž zde spadají žánry drama, melodrama, psychologické drama, sociální drama a historické drama. Dále jsou tyto filmy charakterizovány jako psychologické (16), tedy jako film psychologický, psychologický příběh nebo se v některých případech výše zmíněné žánry mísí do podoby psychologického

dramatu.

Dále

lze

v rámci

dané

problematiky

vysletovat žánr příběhu (6), etudy či podobenství (5), komedie,

138

V závorce uvádíme počty konkrétních žánrů, které byly přiřazeny k filmům s tematikou

zdravotního postižení.

61

grotesky, či tragikomedie (5), osvětový či propagační film (4), povídky (2), filmové básně (1) či hororu (1).

Tabulka č. 5: Filmové žánry snímků zobrazujících ZP v období let 1898 - 1993

Žánr

Počet filmů

Drama

21

Psychologický

16

Příběh

6

Etuda, podobenství

5

Komedie, groteska, tragikomedie

5

Osvětový, propagační

4

Povídka

2

Filmová báseň

1

Horor

1

62

Graf

č.

5:

Filmové

žánry

snímků

zobrazujících

ZP

v období

let 1898 - 1993

Tematika

zdravotního

postižení

je

převážně

spojována

s dramatickými událostmi. V drtivé většině filmů je zdravotní postižení prezentováno

jako

tragická

událost

či

jako

přitěžující

okolnost

pro jedince či jeho okolí. V důsledku zdravotního postižení člověk přichází o vše, co si doposud vybudoval nebo ztrácí rodinné či milostné vztahy. Zdravotní postižení je zobrazováno jako negativní faktor,

tento

se

pak

projevuje

i

v převaze

žánru

dramatu

a psychologického filmu. S tematikou zdravotního postižení jsou také úzce spojeny jednotlivé názvy filmů. Název filmu je většinou první, s čím se divák setkává a ve spojitosti s přidaným žánrem tak může tvořit jakýsi předobraz spojený s negativními konotacemi. Takto mohou působit 63

na příklad filmy s názvy Láska je utrpením, Souboj s Bohem, Stín ve světle, Příběh vojáka, Kdo je vinen?, Vojáci, Blbec z Xeenemünde, Vysoká zeď, Směšný pán, Ďábel, ...a zašla hvězda..., Psoty, lopoty, Hodina pravdy, Všichni proti všem, Hrozba, Na koho to slovo padne..., Nechci nic slyšet, Trnové pole, Neúplné zatmění, Hořký podzim s vůní manga, Prodloužený čas, Všechno nebo nic, Zatmění slunce,

Potichu,

Chceš

zabít?,

Prokletí

domu

Hajnů,

Blázni

a děvčátka, Dům na zbourání, Requiem pro panenku, Mrtvý les a jiný bulšit, Štvanice či V tichu pokoje. Z výčtu jednotlivých názvů filmů je patrné, že slova jako zatmění, blbec, blázni, štvanice, hrozba, requiem, utrpení, souboj, stín apod. mohou být nosiči negativních konotací.

8.2 Negativní reprezentace osob se zdravotním postižením v českém hraném filmu

V českém hraném filmu v období let 1898 – 1993 se ve většině objevuje negativní zobrazování osob se zdravotním postižením. V případě určení stereotypů se ptáme na funkci zdravotního postižení, která dominuje ve vyprávění. Vybrali jsme určité stereotypy, které se zde více či méně objevují a v následující kapitole je prezentujeme. Jelikož se Paul Longmore věnoval zejména negativním reprezentacím zdravotního postižení ve filmu, uvádíme nejprve tyto.

Člověk se zdravotním postižením jako předmět péče.

Jedním z nejpočetnějších stereotypů, které lze identifikovat v českém hranem filmu let 1989 – 1993 se týká osoby se zdravotním postižením,

jako

předmětu

péče.

Člověk

je

zde

zobrazován

tak, že je vždy závislý na péči ostatních, bez ní by se o sebe nedokázal postarat nebo se „uzdravit“. Typickým příkladem jsou

64

snímky

z nemocničního

či

ústavního

prostředí.

Dále

je

člověk

se zdravotním postižením zobrazován jako předmět domácí péče. Ve filmu Láska je utrpením (1919) mladý herec po pádu z rozhledny přestane komunikovat s okolím a přijde o svou partnerku, která se o něj odmítne starat. Poté je umístěn do sanatoria, kde ho vyhledá jeho bývalá partnerka, která mu dopomůže k tomu, aby znovu začal mluvit. Ve snímku Jak Vašíček přišel k nohám (1921) je zobrazen malý chlapec, který po nehodě přijde o obě nohy. Poté je umístěn v Jedličkově ústavu. Film Světlo jeho očí (1936) vypráví o mladém muži, který v důsledku nehody přijde dočasně o zrak. Poté, co ho snoubenka opustí a chce spáchat sebevraždu, najme mu otec soukromou ošetřovatelku. Ta mu dělá společnost a poskytuje potřebnou péči. Po nějakém čase jejich vztah přeroste v lásku. Také snímek Stříbrná oblaka (1938) zobrazuje mladého muže, který přijde o zrak a je opečováván milovanou ženou. Film Sny na neděli (1959) pak ukazuje prostředí sanatoria, kde se léčí lidé nemocní tuberkulózou. Zde potřebují neustálý dohled a péči, přičemž každou neděli marně žádají o propustku. Primář však může pustit jen ty, kteří jsou téměř vyléčeni. Snímek Vysoká zeď (1964) je věnován mladému muži, který je po úrazu upoután na invalidní vozík a tráví čas v nemocnici, kde podstupuje rehabilitaci a nacvičuje chůzi. Povídka

Podvodníci

z filmového

cyklu

Perličky

na dně (1966) zobrazuje dva pacienty, kteří své poslední dny tráví v nemocnici, kde je jim poskytována veškerá péče. Když zemřou, ukáže se, že oba skončili svůj život jako osamělí lidé bez rodiny.

65

Ve filmu Petrolejové lampy (1971) lze spatřit mladého muže nakaženého syfilidou, který postupně podléhá své nemoci. Mužovo chování je už natolik „neúnosné“, že ho rodina umístí do „blázince“139. Snímek Ďábel (1972) ukazuje sedláka, který si najme ženu z vesnice, aby pečovala o jeho matku v posledních chvílích jejího života. Žena matku záměrně vyděsí a té v důsledku šoku selže srdce. Filmové

zpracování

etudy

...a

zašla

hvězda... (1973) nám podává výpověď o mladé pacientce, která v důsledku svého onemocnění srdce musí trávit čas v nemocnici, kde si stěžuje na samotu. Ve snímku Hodina pravdy (1977) se dozvídáme o ženě, která se doma zotavuje z následků šokového infarktu, a lékaři zvažují opětovnou hospitalizaci. Rekonvalescence v domácím prostředí zjevně nestačí, proto potřebuje žena odbornou péči. Snímky Všichni proti všem (1977), Hrozba (1978), Na koho to slovo padne... (1979), Trnové pole (1980) a Pozor, vizita! (1981) zobrazují muže, jež v důsledku svých onemocnění musí přijmout nemocniční péči a trávit tak nějaký čas v nemocničním zařízení. Ve filmu Neúplné zatmění (1982) je nám pak prezentována mladá dívka, která téměř ztratila zrak. Je proto umístěna do ústavního zařízení, kde se prvně uzavírá do sebe a chce spáchat sebevraždu. Po té, co se seznámí s psychologem Mošem a má možnost se podílet na jeho výzkumu, nalézá ztracenou rovnováhu. Snímek Všechno nebo nic (1984) se týká dvou bratrů, z nichž si jeden při autonehodě poraní ruku do té míry, že má trvalé následky a již nemůže vykonávat své dosavadní povolání sochaře. „Po operaci je poslán do rehabilitačního sanatoria v Kladrubech. Jeho stav se však nelepší a Max si uvědomí, že už nikdy nebude sochařem. Chce

139

Termín „blázinec“ je uveden v obsahu příslušného filmu v katalogu. In KOLEKTIV

AUTORŮ. Český hraný film V. 1971 – 1980. Praha: Národní filmový archiv. 2007. s. 301. V současnosti bychom nejspíš použili termín „psychiatrická léčebna“.

66

se zabít, ale když se jeho spolupacient pokusí o sebevraždu, pomůže mu překonat krizi a sám se rozhodne pro život.“ Ve filmu Zatmění slunce (1984) je zobrazována mladá dívka Valérie, která je předmětem péče svých rodičů. Ti jí přesvědčují o tom, že „Petr nebude mít jistě v budoucnosti zájem starat se o invalidní přítelkyni“. Petr však dívku vyhledá v internátu a přiveze jí holuby, po nichž si budou moci posílat zprávy. Snímek Prokletí domu Hajnů (1988) reprezentuje muže jménem Cyril, který je duševně nemocný. Jedinou možností fungování tohoto muže ve společnosti, je umístění do ústavní péče. Snímek

Blázni

a

děvčátka

(1989)

zobrazuje

Pepíčka

s mentálním postižením, který uteče z ústavního zařízení a schovává se. V momentě, kdy ho objeví a snaží se utéci, tragicky zahyne. Ve filmu Dům na zbourání (1991) vystupuje dívka, která zjevně tráví poslední chvíle svého života v nemocnici. Film Requiem pro panenku (1991) prezentuje celou komunitu osob s mentálním postižením, která je umístěna v ústavní péči. Nakonec povídka Sklizeň (1992) ve filmovém cyklu Mrtvý les a jiný bulšit (1987 – 1992) zobrazuje dvě stařenky, které tráví čas v nemocnici. Za jednou z nich přijde na návštěvu rodina, která si příbuznou poplete.

Člověk se zdravotním postižením je tragická oběť „osudu“.

Dalším ze stereotypů, se kterými se můžeme setkat v rámci dané

problematiky,

se

týká

„osudovosti“

zdravotního

postižení.

Postavy, které jsou zobrazovány jako oběti „osudu“, přišly ke svému zdravotnímu

postižení

v důsledku

nějakých

tragických

událostí.

Děj příběhu je většinou koncipován tak, že se stupňuje. Od pozitivních událostí přechází k negativním, až dojde ke smrti osoby se zdravotním postižením nebo je nám implicitně řečeno, že tato osoba už nemá naději na lepší život. Ve filmu Stín ve světle (1929) se mladý muž nakazí oční chorobou trachomem a skončí jako žebrák v rodné vsi. 67

Ve snímku

Láska a lidé (1937) jeden z hlavních hrdinů

po autonehodě při automobilovém závodě zůstane upoután na invalidní vozík. Nakonec spáchá sebevraždu, protože cítí, že se jeho manželka zamilovala do kolegy, který s ním předtím havaroval, avšak vyvázl bez větších zranění. Film Kdo je vinen? (1946) nám zobrazuje prostředí soudu, kde se má rozhodnout o tom, kdo zavinil autonehodu, v důsledku které malá holčička skončila na invalidním vozíku. Muž, který byl obviněn, je zproštěn obžaloby, protože situace na vozovce očividně souvisela s činy několika lidí, kteří se v daném ohledu chovali nezodpovědně. Etuda Vojáci (1957) nám líčí osud raněných korejských vojáků. Hlavními hrdiny jsou bývalý houslista, který přišel ve válce o ruku a muž, který přišel ve válce o zrak a dopis z domova mu musí přečíst jiný voják. Tragický

osud

muže,

jenž

se

zranil

při

nehodě,

kdy se mu splašili koně, líčí snímek Hořká láska (1957). V důsledku svého zranění je muž upoután na lůžko, přijde tak o lásku své ženy a nakonec i o život. Snímek

Petrolejové

lampy

(1971)

nám

podává

výpověď

o mladém muži nakaženém syfilidou, který postupně podléhá nemoci, až je rodina nucena ho umístit do „blázince“ 140. Studentský snímek Psoty lopoty (1973) zobrazuje chlapce, který od narození nemůže chodit, bydlí v suterénním bytě s promiskuitní matkou alkoholičkou a sní o tom, jak jednou vyžebrá dost peněz, aby s ní mohl žít v domku v polích. Nakonec ho matka obejme a zpívá: „Přijdou psoty lopoty, za nimi jdou trampoty a rámusy, srdce bude na kusy! Bude zle, bude zle! Schoval bych se, nemám kde!“. Dalším filmem, který se věnuje tematice člověka se zdravotním postižením jako tragické oběti „osudu“, je snímek Růže pro Algernon (1987).

140

Prvek

tragičnosti

je

zde

vyobrazen

v rámci

situace,


AUTORŮ. Český hraný film V. 1971 – 1980. Praha: Národní filmový archiv. 2007. s. 301. V současnosti bychom nejspíš použili termín „psychiatrická léčebna“.

68

kdy je muž s mentálním postižením vybrán k experimentu operace mozku na základě zdařilého pokusu s myší. Jeho inteligence se sice zvýší, ale jen dočasně. Na následky tohoto pokusu umírá. Snímek Prokletí domu Hajnů (1988) vypovídá o muži, který je postižen dědičnou duševní chorobou. Jednoho večera se pokusí znásilnit svou neteř a rodina se definitivně rozhodne, i když nerada, že muže umístí do léčebny. Jeho osud je pak nejasný. Dále zde vystupuje Cyrilova neteř, Soňa, která po prodělaném šoku podlehne stejné duševní nemoci jako strýc. Film Blázni a děvčátka (1989) vytváří obraz muže s mentálním postižením,

který

uteče

z ústavního

zařízení

a

malý

chlapec

o něj v úkrytu pečuje. Když jsou prozrazeni, přijíždí si pro muže sanitka. Ten při útěku skončí pod koly lokomotivy. Snímek Dům na zbourání (1991) vypovídá o mladé ženě, jež u okna na chodbě nemocnice vzpomíná na svůj dosavadní život. Matka rodinu opustila, otec byl alkoholik a sestra zemřela. Dívka zůstává úplně bez prostředků, a když se zamýšlí nad svými plány do budoucna a zároveň se prochází po kolejích, přeslechne jedoucí vlak. Obsah filmu končí slovy: „Teď je dívka na vozíku, nemá nohy a zjevně umírá.“ Nakonec v souvislosti s tragičností „osudu“ osob se zdravotním postižení uvádíme film, který se zapsal do myslí spousty diváků, film, jež zobrazuje kruté zacházení s osobami s mentálním postižením, Requiem pro panenku (1991). V daném snímku, který byl natočen na motivy skutečné události, lze mimo jiné vysledovat tragický osud klientek sociálních služeb (tehdy chovanek), které uhořely v domově pro

osoby

se

zdravotním

postižením

(tehdy ústav sociální péče), v důsledku nezodpovědnosti zaměstnanců a celkového přístupu zaměstnanců ke klientům.

69

Exkluze - člověk se zdravotním postižením je osamělý nebo je závislý na nemocničním či ústavním prostředí

Filmová díla, která reprezentují osamělost osob se zdravotním postižením, zobrazují osoby, které v důsledku svého postižení zůstaly osamoceny, jak fyzicky, tak psychicky. Na tento jev můžeme nahlížet jako na exkluzi v rámci konkrétní osoby. Dále do této kategorie patří i snímky z nemocničního či ústavního prostředí, které představují exkluzi v širším kontextu, zaměřenou na skupinu osob se zdravotním postižením. Povídka Podvodníci z díla Perličky na dně (1966) vypráví o dvou starcích, kteří si v nemocnici povídají o svých životech, přičemž si každý svůj příběh obohatí o nepravdivé skutečnosti. Když zemřou, vyjde najevo, že oba skončili svůj život osamoceni a bez rodiny. Studentský snímek ...a zašla hvězda... (1973) nám přibližuje příběh mladé ženy, jež si v nemocnici stěžuje na pocit osamělosti. Sestra jí slíbí, že jí do pokoje přidají lůžka a pak bude mít společnost. Dívka ale předčasně zemře, když se roztančí po pokoji při vzpomínce na tanec se svým milým a její srdce selže. Film Poklad hraběte Chamaré (1984) mimo jiné zobrazuje ženu, o níž obsah filmu udává: „Chromá hraběnka Chamaré tráví svůj bezútěšný život v kolečkovém křesle.“ Krom toho, že její manžel o ní nejeví žádný zájem, po vyvstalých tragických událostech hraběnka zůstává osamocena. Snímek Dům na zbourání (1991) vypovídá o mladé ženě, jež u okna na chodbě nemocnice vzpomíná na svůj dosavadní život. Matka rodinu opustila, otec byl alkoholik a sestra zemřela. Dívka zůstává úplně bez prostředků, a když se zamýšlí nad svými plány do budoucna a zároveň se prochází po kolejích, přeslechne jedoucí vlak. Obsah filmu končí slovy: „Teď je dívka na vozíku, nemá nohy a zjevně umírá.“ Filmy,

které

reprezentují

nemocniční

či

ústavní

prostředí

a zároveň stereotyp exkluze, reprezentuje mimo jiné i snímek Sny na neděli (1959). Vypovídá o životě lidí, kteří jsou ve velkém 70

sanatoriu obklopeném parkem léčeni na tuberkulózu a každý týden marně žádají o propustku. Opustit sanatorium však mohou jen ti, kteří jsou již téměř vyléčeni. Snímek

Petrolejové

lampy

(1971)

odkrývá

příběh

muže

nakaženého syfilidou, který postupně podléhá nemoci. Jeho osud není jiný, než že ho rodina musí umístit do „blázince“ 141. Filmové zpracování příběhu Člověk jako „M“ (1974) vypovídá o

kupci

den

Kryštofovi,

přivede

který

doktor

se

hosta

nechá

v plášti

vyšetřit

doktorem.

s kapucí,

který

Druhý

Kryštofovi

nevybíravým způsobem oznámí, že měl co dočinění s malomocným. „S pistolí v ruce přinutí kupce, aby si na krk přivázal přinesený zvonek, kterým bude zvonit, kdykoliv někoho potká. Vzápětí muže bez milosti vyženou z města.“ Daný příběh vypovídá o době, kterou Michael Foucault ve své knize Dějiny šílenství: Hledání historických kořenů duševní choroby142 definuje jako stěžejní mezník, kdy společnost začala vylučovat některé své jedince na okraj společnosti. Vznik leproserií

na

Foucault

tvrdí,

1635,

je

okrajích že

měst

vymizení

přirozeným

poskytoval lepry,

důsledkem

azyl

které

nemocným leprou.

se

segregace

datuje a

do

také

roku toho,

že se s koncem křížových výprav přerušilo spojení s východními ohnisky nákazy. Na základě daných událostí pak přežívají hodnoty a obrazy spojené s osobou malomocného, smysl vypuzení a význam malomocného v sociální skupině, jež ho segregovala. Ve filmu Pozor, vizita! (1981) je zobrazen příběh bacilonosiče střevního tyfu, pana Prepsla, který musí trávit čas v nemocniční izolaci a odmítá podstoupit operaci odstranění žlučníku. V nemocnici se nudí a několikrát i uteče. Jednou se tam i sám vrátí s tím, že je to vlastně jeho

jediný domov.

Na pokoji je

s Prepslem po nějaké době

i pan Bartůněk, kterého rodina posléze záměrně drží v nemocnici 141


AUTORŮ. Český hraný film V. 1971 – 1980. Praha: Národní filmový archiv. 2007. s. 301. V současnosti bychom nejspíš použili termín „psychiatrická léčebna“. 142

FOUCAULT, M. Dějiny šílenství v době osvícenství: Hledání historických kořenů

pojmu duševní choroby. Praha: Lidové noviny. 1994. ISBN 80-7106-085-2.

71

(nechtějí

podepsat

souhlas

k operaci,

aby

se

vyléčil),

aby o něj pak nemusela pečovat. Film Neúplné zatmění (1982) vypráví o třináctileté dívce, která téměř ztratila zrak. „Na radu lékařů odveze matka Martu do Ústavu pro děti se zbytkem zraku. Marta se v ústavu uzavře do sebe, nácvik praktických dovedností pro slepce provádí mechanicky a apaticky. Rozhodne se pro sebevraždu a slova na rozloučenou namluví na magnetofonovou kazetu.“ Po seznámení s psychologem Mošem, kdy může dívka figurovat v jeho projektu, se situace změní. Hlavní hrdinka nalezne ztracenou rovnováhu a zjistí, že může žít i se svým postižením. Tento fakt je sice pozitivní, nicméně stále se zde objevuje medicínské

paradigma,

kdy

lékař

jednoznačně

doporučí

pobyt

v ústavním zařízení. Vzhledem k možnostem a tendencím té doby však nebylo moc jiných východisek. Snímek Blázni a děvčátka (1989) zobrazuje Žižkov padesátých let dvacátého století. Zde vystupuje i Pepíček. „Pepíček je už dospělý, ale rozum má jako malé dítě. Má rád koně a s láskou si drží tahacího koníka.“ V rámci příběhu se pak setkáváme se situací, kdy Pepíček uteče z „blázince“143 a chlapec Jirka o něj ve skrýši pečuje. Bolí ho hlava a tak mu Jiří shání léky. Jednoho dne jsou objeveni a pro Josefa přijede sanitka. Ten pak při útěku skončí pod koly lokomotivy. Nakonec pak film Prokletí domu Hajnů (1988), reprezentuje strýčka

Cyrila,

který má

dědičné

duševní

postižení

a

protože

se pokusil znásilnit svou neteř Soňu, je umístěn v „blázinci“ 144. Taktéž Soňu v důsledku zmíněné události postihne podobná duševní nemoc, jako Cyrila. Je pak držena v domě v pokoji s mřížemi. Její manžel

143


AUTORŮ. Český hraný film VI. 1981 – 1993. Praha: Národní filmový archiv. 2010. s. 43 V současnosti bychom nejspíš použili termín „domov pro osoby s mentálním postižením“. 144


AUTORŮ. Český hraný film VI. 1981 – 1993. Praha: Národní filmový archiv. 2010. s. 368 – 369. V současnosti bychom nejspíš použili termín „psychiatrická léčebna“.

72

nechá

záměrně

otevřený

pokoj,

aby

mohla

vyskočit

z okna,

což se také stane.

Zdravotní postižení jako záruka ztráty partnerského vztahu.

Dalším z početných stereotypů, který je prezentován v českém hraném filmu, se týká snímků, které zobrazují osoby se zdravotním postižením, jež v důsledku svého postižení ztratily lásku milované osoby. Podpora rodiny a blízkých mnohdy znamená pro tyto lidi velmi mnoho. Je nutné konstatovat, že být osobou se zdravotním postižením neznamená nebýt atraktivní či nemít nárok na kvalitní partnerský vztah. Ve

filmu

Láska

po

autonehodě

na

invalidní

při

vozík.

a

lidé

(1937)

automobilovém Trápí

ho,

že

jeden závodě

omezuje

z hlavních zůstane svou

hrdinů upoután

vlastní

ženu,

je k ní podezřívavý a to pak zapříčiní, že žena začne chovat vyšší city k jeho příteli. Sám pak skončí svůj život, aby nebránil své manželce ve štěstí. Podobně tomu je také ve snímku Hořká láska (1958), kdy mladý hospodář přijde k úrazu a musí nosit sádrový krunýř, přičemž má mizivou šanci na uzdravení. Jeho žena se pak při práci na statku citově sblíží s jeho bratrem a mladý hospodář později umírá. Dalším

filmem,

který

reprezentuje

zmiňovaný

stereotyp,

je snímek Sny na neděli (1959), jež je zakončen událostí, kdy lékař doporučí přítelkyni pacienta, který se léčí z tuberkulózy, aby omezila své návštěvy v sanatoriu. Ve filmu Hodina pravdy (1977) žena v důsledku svého špatného zdravotního stavu a nepříznivé rodinné anamnézy cítí, že ztratila lásku manžela,

který

si

našel

milenku.

Žena

pak

spáchá

pokus

o sebevraždu, přičemž je nejasné, jestli se jí tento čin povedl či ne. Snímek emancipovanou

Hořký

podzim

režisérku,

s vůní která

manga po

(1983)

autonehodě

Po předchozím již nalomeném vztahu jí manžel opouští. 73

zobrazuje ochrne.

Ve filmu Poklad hraběte Chamaré (1984) je prezentována jako jedna z hlavních postav hraběnka Chamaré, která je upoutána na invalidní vozík a její manžel o ní nestojí. V závěru filmu je patrné, že hraběnka zůstane sama. Jako

poslední

z filmů,

které

reprezentují

daný

stereotyp

je snímek s názvem V tichu pokoje (1992), inspirovaný obrazem Eduarda Muncha Smrt v pokoji nemocné. V této etudě mladá žena umírá, a zatímco se s ní rodina loučí, je patrné, že nastávající vdovec Edvard má evidentně blízko k mladší pohledné sestře umírající manželky.

Jediným vysvobozením pro jedince se zdravotním postižením je smrt – lepší je být mrtvý, než postižený.

Získané zdravotní postižení představuje pro jedince zpravidla náročnou životní situaci. Proces vyrovnávání se s tímto faktem bývá dlouhodobý a myšlenky na smrt v prvotních fázích vyrovnávání se s náročnou životní situací mohou být jedním z faktorů, které člověka

se

zdravotním

postižením

ovlivňují.

Je

však

důležité

poznamenat, že kvalitní život lze vést i se zdravotním postižením a vhodné prostředky rehabilitace a podpory mohou dovést člověka až k plně samostatnému plnohodnotnému životu či alespoň zajistit co nejvyšší míru kvality žití. Stereotyp

o

propagaci

smrti

jako

jediného

východiska

pro člověka se zdravotním postižením je, bohužel, zastoupen v rámci českého hraného filmu taktéž ve velké míře. Snímek Hlídač č. 47 (1937) zobrazuje hlavního hrdinu Doušu jako přítěž pro okolí. Jeho žena naváže milenecký poměr s milencem, kterému Douša zachránil život a při této situaci měl úraz, v důsledku kterého pak přišel postupně o sluch. Když pak znovu začne slyšet, žena se mu svěří, že jí milenec přemlouvá, aby Doušu zabili a utekli. K činu nakonec nedojde. V již zmiňovaném filmu Láska a lidé (1937) hrdina se zdravotním postižením spáchá sebevraždu, protože si myslí, že brání ve štěstí 74

své ženě, která začne chovat vyšší city k jeho příteli bez postižení, ale nakonec ho odmítne. I přesto se hlavní hrdina odhodlá k tomuto činu a volí smrt. Snímek

Blbec

z Xeenemünde

(1962)

prezentuje

mladého

člověka s mentálním postižením, který je schopen vyrobit a zaměřit raketu, která přímo zneškodní cíl. Když se nacistickému veliteli nepodaří chlapce přesvědčit o tom, aby mu řekl, jakým způsobem rakety zaměřuje a chlapec na něj jednu takovou raketu pošle, bez milosti ho zastřelí. Žánr grotesky nám nepřímo naznačuje, že velitelova slova v posledních minutách filmu souvisí s paralelou mentálního postižení a nacismu: „Nenechám se přeci zabít! Zabíjel nevinný lidi a k tomu ještě moderní technikou. Byl to blbec.“ Nacistický velitel tak definoval sám sebe. Ve filmu Ďábel (1972) žena, která má pečovat o stařenku v jejích posledních chvílích, úmyslně tuto ženu vyděsí do té míry, že to její srdce nezvládne a následně umírá. Peníze za péči pak ochotně a spokojeně převezme. Snímek

Hodina

pravdy

(1977)

rovněž

reprezentuje

daný

stereotyp. Žena se slabým srdcem a špatnou rodinou prognózou přijde o lásku svého manžela, který si našel milenku. Rozhodne se proto spáchat sebevraždu. Nakonec je nejasné, zda se jí tento čin povede. V každém případě si žena zvolila raději zemřít, než aby řešila svou životní situaci zodpovědnějším způsobem. Člověk se zdravotním postižením jako přítěž pro okolí, rodinu nebo je okolím či rodinou zneužíván.

Jedním ze stereotypů, který lze v oblasti české hrané filmové tvorby vysledovat, je stereotyp týkající se člověka se zdravotním postižením jako přítěže pro rodinu či okolí. Zdravotní postižení je tedy vnímáno

nejen

jako

náročná

životní situace

pro

osobu,

které

se to týká, ale i pro jeho okolí či rodinu, které více či méně svým zdravotním postižením obtěžuje. Dále do této kategorie spadají

75

i snímky, které prezentují okolí či rodinu jako činitele, kteří zneužívají osoby se zdravotním postižením. Jak fyzicky, psychicky či finančně. Ve studentském snímku Ceremoniál (1966) je zobrazena situace rodinné návštěvy, kdy je hostitelka afektovaná, až křečovitě srdečná. V momentě, kdy její manžel, který zřejmě v minulosti prodělal cévní mozkovou příhodu, převrhne vázu, její chování se náhle změní. „Nevybíravými slovy vynadá svému nemocnému manželovi.“ Snímek Všichni proti všem (1977) pak reprezentuje stereotyp, kdy rodina o svého člena nemá žádný zájem, v momentě, kdy však zjistí, že by mohla přijít k penězům, situace se změní. Podobně tomu je také ve filmu Pozor, vizita! (1981). Zde rodina dochází za pacientem do nemocnice jen za účelem získání financí. Nikdo však není ochoten si ho vzít domů, poskytnout mu zázemí a případnou podporu či péči. Daný stereotyp se také projevuje ve filmech, kdy se okolí snaží osoby se zdravotním postižením zbavit, protože je nepohodlný. Toto okolí či rodina se tak rozhodne člověka se zdravotním postižením zabít či umístit ho do ústavního zařízení. Zmíněnou tematiku lze

spatřit

ve

filmech

Prokletí

domu

Hajnů

(1988),

Blbec

z Xeenemünde (1962), Hlídač č. 47 (1937) či Ďábel (1972). Povinná tělesná zdatnost - zdravotní postižení jako záruka ztráty zaměstnání, pracovní pozice, odolnosti, a pevného zdraví.

Zmíněný

stereotyp

vychází

z konceptu

povinné

tělesné

zdatnosti, kterou Kateřina Kolářová prezentuje v knize Jinakost, postižení, kritika. Společenské konstrukty nezpůsobilosti a hendikepu v kapitole a

Roberta

neheteronormativita/

McRuera

Povinná

„postižení“ 145.

Zde

tělesná dle

Oxford

zdatnost English

Dictionary uvádí definici able – bodied (tělesně způsobilý/zdatný) jako 145

McRUER, Robert. Povinná tělesná zdatnost a neheteronormativita/ „postižení“. In

KOLÁŘOVÁ,

Kateřina.

Jinakost

-

postižení

-

kritika:

Společenské

konstrukty

přizpůsobivosti. Praha: Sociologické nakladatelství SLON. 2012. ISBN 978-80-7419-0506. s. 468 – 469.

76

„mající plně způsobilé tělo, tj. tělo bez tělesných postižení, schopné fyzické námahy, která se od něj vyžaduje; tělesně zdravý, odolný.“ Dále

uvádí,

že

slovo

able-bodiedness

(tělesná

zdatnost)

se pak definuje neurčitě, jako „pevné zdraví, schopnost pracovat, odolnost“. Kořeny má daný koncept v 19. století, v éře vzestupu průmyslového kapitalismu. „Ve vznikajícím industriálně kapitalistickém systému měl člověk možnost prodávat svou vlastní sílu, ale pramálo jiných možností, což de facto znamenalo, že směl vlastnit tělesně zdatné tělo, ale málo jiných věcí.“ Uváděný

stereotyp

pak

lze

vysledovat

ve

filmu

Svítání

(1933), kdy technický kreslič přijde v důsledku hospodářské krize o

zaměstnání,

pohádá

se

se

svou

snoubenkou,

havaruje

s motocyklem, což má dopad na jeho zrak, který se mu začne zhoršovat. Při žádosti o nové zaměstnání ho pozná stavitel, který se s ním setkal na ulici, když v důsledku špatné orientace v prostoru šlápl na nohu elegantní dámě, která na něj pak byla hrubá. Zaplatí mu operaci a zaměstná ho jako kresliče. Je patrné, že kdyby se mladému muži zrak nezlepšil, bylo by pro něj velice těžké najít zaměstnání.

Se

zrakovým

postižením

by

nemohl

pracovat

a pravděpodobně by to mělo v daném období vážné následky. Snímek Hlídač č. 47 (1937) zobrazuje hlavního hrdinu, který při pádu začne ztrácet sluch, až o něj přijde úplně. Musí pak opustit své zaměstnání železničního hlídače. Ve filmu Hrozba (1978) se dozvídáme o vedoucím provozu ve velkém hutním závodě, inženýru Budilovi, který je kvůli svému špatnému zdravotnímu stavu převeden na méně náročnou práci. Není divu, že je pak vůči svému nástupci, čerstvému absolventu vysoké školy, nevraživý. V závěru filmu se pak Budilův zdravotní stav zlepší a rozhodne se s podporou manželky léčit. Podobný snímek Na koho to slovo padne... (1979) se odehrává v prostředí velké stavby sídliště. Předáka Pelanta odtud odvážejí v akutním

stavu

infarktu

myokardu.

Celá

tato

záležitost

je vyvrcholením událostí, které na stavbě Pelant jako zodpovědný a pracovitý zaměstnanec musel řešit. Když pak podal demonstrativní 77

výpověď, byla přijata a skončil v nemocnici. V momentě, kdy je Pelant v závěru filmu očištěn, přijde jako rekonvalescent na stavbu a může znovu nastoupit do práce, smutně konstatuje, že mu lékař návrat do zaměstnání zakázal. Třetí z trojice snímků, které zobrazují průmyslové prostředí a muže ve vedoucích pozicích, je kromě výše zmíněných filmů Hrozba (1978) a Nakoho to slovo padne... (1979), i snímek Trnové pole (1980). Zde je předseda úspěšného JZD odvezen z práce rovnou do nemocnice. Opět je hlavní hrdina prezentován jako pilný pracant a člověk, který přeměnil skomírající družstvo v prosperující podnik. Po skončení léčby předseda nedokáže šetřit své zdraví a síly a znovu je ve vedení družstva. Dané tři filmy byly natočeny v období normalizace,

což

odpovídá

jejich

tematice.

Zdravotní

postižení

zde představuje nevyhnutelnou ztrátu zaměstnání či prestižní pozice v zaměstnání,

v posledním

případě

pak

nejasný

osud

týkající

se zdravotního stavu. Poslední film, Všechno nebo nic (1984), který reprezentuje daný stereotyp, se týká dvou bratrů, z nichž jeden při autonehodě poraní ruku do té míry, že má trvalé následky a již nemůže vykonávat své dosavadní povolání sochaře. Po počáteční krizi, kdy chtěl spáchat sebevraždu, ale nakonec si to rozmyslel, se rozhodl, že se dál bude věnovat umělecké profesi jako fotograf.

„Prohlédni!“ – zdravotní postižení jako prostředek k transformaci osobnosti.

V některých filmech je prezentováno zdravotní postižení jako činitel, který přispívá ke změně morálních hodnot a chování člověka. Například ve filmu Láska je utrpením (1919) se mladý slavný herec rozhoduje

mezi

dvěma

ženami,

přičemž

jeho

volba

padne

na „rozmarnou“ Zoru, se kterou po nějaké době v manželství není šťastný kvůli její finanční náročnosti. V momentě, kdy utrpí šok z pádu z rozhledny, oněmí a je apatický, žena ho opouští a jde za lepším. Když se druhá žena, Olga, dozví o jeho nehodě, je schopna podstoupit 78

život ohrožující čin, aby mladého herce vyléčila. Ten pak přehodnotí své dosavadní priority a zůstává s Olgou. Postava se zdravotním postižením se zde ocitá mezi dvěma kontrastními protipóly, dvěma ženami, které představují dobré a špatné vlastnosti ve smyslu morálním. Hlavní postava se pak v důsledku zkušenosti se zdravotním postižením,

které

pro

ni

znamená

špatnou

životní

situaci,

„transformuje“, a tak přehodnotí dosavadní priority. Podobně tomu je také va filmu Světlo jeho očí (1936), zde hlavní postava, Frank Nor, přijde v důsledku nehody dočasně o zrak a opouští ho proto jeho snoubenka. Otec mu najme pečovatelku, které říká „Světlo“ a ta mu dává veškerou péči i lásku. Opět se zde hlavní hrdina „transformuje“ a díky postižení pozná, co je pro něj dobré. Zde je pak tato skutečnost explicitně vyjádřena v posledních minutách filmu, kdy otec Frankovi řekne: „Prohlédni!“. Příslušný

stereotyp

lze

vysledovat

také

ve

filmu

Hlídač č. 47 (1937). Hlavní hrdina v důsledku svého získaného sluchového postižení a následného uzdravení zjistí, co si o něm lidé myslí. Odpustí pak své ženě, protože uzná, že ji zanedbával. Snímek Zrcadlo pro Kristýnu (1975) prezentuje daný stereotyp již přímo svým názvem. Mladá dívka nešťastnou náhodou při sportu přijde k vážnému zranění a musí měsíce trávit na lůžku. Obsah filmu přímo udává, že Kristýna v důsledku svého zdravotního postižení přemítá že

by

o

svém

měla

dosavadním

promyslet

svůj

žití nový

a

chování. postoj

Dochází

k životu.

k tomu,

Tedy

dojít

k „transformaci“ osobnosti.

Zázračné

uzdravení

–

zdravotní

postižení

je

psychologický

problém, záležitost sebepřijetí a emočního nastavení

Ve filmovém zobrazování osob se zdravotním postižením se mnohdy objevuje i fenomén „zázračného uzdravení“, kdy člověk po určité době, kdy získal zdravotní postižení, dojde v rámci „happy endu“

k uzdravení,

aniž

by

toto

79

uzdravení

zapříčinila

cílená

rehabilitace.

„Zázračné“

uzdravení

pak

většinou

souvisí

se sebepřijetím či emočním šokem a následným „přenastavením“. Ve snímku Pražská švadlenka (1926) přijde v ateliéru mladý sochař nešťastnou náhodou o zrak. Po dramatických událostech, které ve filmu proběhnou, obsah v katalogu uvádí: „Hlas milované vrátí Bendlovi O

zrak

a

dr.

uzdravovacích

Jíl

předá

schopnostech

Věrušku hlasu

pravým

rodičům.“

milované

osoby

lze pravděpodobně pochybovat. Již zmiňované filmy Láska je utrpením (1919) a Světlo jeho očí (1936) jsou také

reprezentativní pro fenomén „zázračného

uzdravení“. V prvním případě je hlavní hrdina „vyléčen“, když prožije opětovný šok při pohledu na milovanou osobu padající z rozhledny. Sám k postižení přišel při pádu z téže rozhledny. Ve druhém případě Frank Nor začne znovu vidět po prožitém otřesu z autonehody. Další snímek se zaměřuje na člověka, kdy by měl dojít k vyřešení osobního konfliktu a následně se „vyléčit“. Snímek Nechci nic slyšet (1978) vypráví o chlapci, který přišel při autonehodě srážkou s vlakem o oba rodiče. Od té doby nemluví. Chlapec se pak velice rozruší po pantomimickém představení o loutce, která začala mluvit. Chce se pomstít za smrt rodičů, tak se pokusí svrhnout síť zachycující kameny na skále nad kolejemi na jedoucí vlak. Po velkém emočním vypětí omdlí, vzápětí pak promluví. Dále se v českém hraném filmu do roku 1993 vyskytují některá negativní zobrazení, která však už nejsou tak častá, jako v předešlých snímcích

nebo

se

ve

filmech

vyskytují

často,

ne-li

většinově,

ale nejsou explicitně vyjádřena či významně nereprezentují dané filmy nebo naopak jsou významně zastoupena jen jedním či několika málo filmy. Je to například stereotyp Sebeobětování se. Ten můžeme vysledovat ve filmech Směšný pán (1969), Hrozba (1978), Na koho to slovo padne... (1979) či Trnové pole (1980). Zobrazení postižením

je

Sexuální patrné

jen

deviace ve

80

člověka

snímku

se

Prokletí

zdravotním domu

Hajnů

(1988). V tomto filmu je také zjevný stereotyp týkající se genetické podmíněnosti zdravotního postižení. Kompenzace zdravotního postižení mimořádným nadáním se pak vyskytuje ve filmu Blbec z Xeenemünde (1962) a je naznačena ve snímku Souboj s Bohem (1921). Snímek Vesničko má středisková (1985) nám pak zobrazuje situaci, kdy je člověk se zdravotním postižením obětí manipulace. Stereotyp

poukazující

na

to,

že

člověk

se

zdravotním

postižením žije v chudobě, pak výrazným způsobem reprezentuje film

Psoty,

lopoty

(1973).

Tento

snímek

pak

také

vypovídá

i o tom, že zdravotní postižení je důsledek špatného rodinného zázemí. Stejně tak jako film Dům na zbourání (1991). Dále lze v českém hraném filmu vysledovat některá témata, která se se zobrazením zdravotního postižení ve filmu úzce propojují. Je to například zdravotní postižení a válka ve snímcích Příběh vojáka (1934), Vojáci (1957) či Blázni a děvčátka (1989). Patří sem i reprezentace ústavního či nemocničního prostředí, kterou, jak jsme již zmínili, zastupují filmy Petrolejové lampy (1971), Člověk jako „M“ (1974), Pozor, vizita! (1981), Neúplné zatmění (1982), Blázni a děvčátka (1989), Prokletí domu Hajnů (1988) nebo Requiem pro panenku (1991). Téma zdravotního postižení jako nemoci AIDS je v našem prostředí

zastoupeno

filmy

Chceš

zabít?

(1988)

a

Kopytem

sem, kopytem tam (1988). Oba filmy byly natočeny v osmdesátých letech, kdy bylo toto onemocnění, které lze získat při infikování virem HIV poprvé popsáno v odborné literatuře jako syndrom získaného selhání imunity – AIDS, a to konkrétně v roce 1981. V tehdejším Československu byl první případ HIV pozitivity diagnostikován v roce 1985, kdy byla také zřízena Národní referenční laboratoř pro AIDS. 146

146

KHSOVA. Krajská hygienická stanice se sídlem v Ostravě. HIV – AIDS. HIV/AIDS

minulost

a současnost.

[online].

[cit.

29.

http://www.khsova.cz/01_obcanum/hiv_aids.php

81

března

2014].

Dostupné

z WWW:

Významným tématem, které je v českém hraném filmu daného období zastoupeno, je člověk se zdravotním postižením jako dítě. Pokud se v roli osoby se zdravotním postižením ocitne dítě, tato situace pak představuje zvláště emocionální záležitost a tím se může umocnit účinek na diváka. Film Jak Vašíček přišel k nohám (1921) zobrazuje chlapce, který při hře u vlakového nádraží přijde o nohy, jež mu přejel vlak. Snímek Holubice (1960) je věnován chlapci, který je upoután na invalidní vozík. Po pádu z výšky ochrnul a jeho postižení má spíše psychický

charakter.

vzduchovkou.

Když

Snaží ho

se

oživit

napadne

jí

holubici,

zahřát

kterou

horským

postřelil

sluníčkem,

ze snímání sluníčka z police pak udělá několik kroků. V daném filmu můžeme spatřovat i zobrazení prvků zooterapie. Již zmiňovaný film Blbec z Xeenemünde (1962) vypovídá o chlapci s mentálním postižením, který má mimořádné nadání. Umí zkonstruovat raketu a zaměřit jí na cíl. Jeho život však končí rukou nacistického velitele. Téma dítěte se zdravotním postižením v českém hraném filmu také výrazně reprezentuje snímek Už zase skáču přes kaluže (1970). Zde malý Adam po tom, co se schoval před kovářem do rybníka, onemocní a lékař konstatuje, že jde o obrnu. „Adam nemůže chodit a musí do nemocnice. Tam mu jednu nohu trochu poopraví, ale i tak čekají chlapce do konce života berle nebo vozík.“ Chlapec se pak i přes své tělesné postižení s pomocí kamarádů naučí jezdit na koni a svůj výkon pak předvede dojatým rodičům. V daném filmu lze spatřovat prvky hipoterapie. Film Den pro mou lásku (1976) zobrazuje kritickou situaci v rodině, kdy mladému manželskému páru zemře čtyřletá holčička po prudkém zánětu mozkových blan. Smrt rodinného člena, zejména pak dítěte, představuje vždy náročnou životní situaci, se kterou se mladý pár v průběhu filmu vyrovnává a nakonec jí překoná. Snímek Nechci nic slyšet (1978) vypovídá o chlapci, který po tragické smrti rodičů přestal mluvit. Po proběhlých událostech a emočním vypětí, které prodělá, opět promluví. 82

Tematiku dítěte se zrakovým postižením prezentuje i film Neúplné zatmění (1982). Je zde vyobrazen příběh třináctileté Marty, která téměř přijde o zrak a po umístění do ústavní péče se rozhodne spáchat sebevraždu. Nakonec své rozhodnutí přehodnotí a pozná, že se dá žít i se zdravotním postižením.

8.3 Pozitivní reprezentace osob se zdravotním postižením v českém hraném filmu

V českém hraném filmu sice převládá negativní zobrazování osob se zdravotním postižením, ale objevují se zde i obrazy pozitivní, i když v menší míře. V případě určení pozitivní reprezentace se opět ptáme na funkci zdravotního postižení, která dominuje ve vyprávění.

Člověk se zdravotním postižením je důležitý pro svou rodinu či okolí. Jedním

z nejpočetnějších

pozitivních

zobrazení,

která

se objevují v českém hraném filmu sledovaného období je lidská hodnota člověka se zdravotním postižením pro svou rodinu a okolí. Rodina a okolí vnímá osobu se zdravotním postižením jako potřebnou součást života a je pro ně důležitý. Ve filmu Láska je utrpením (1919) mladého herce sice opustí žena pro jeho postižení, ale vzápětí se k němu vrátí jeho bývalá partnerka,

která

je

ochotna

podstoupit

život

ohrožující

čin, aby pomohla muži k uzdravení. Snímek Pražská švadlenka (1926) ukazuje mladý pár, který po nástrahách osudu dojde opět k sblížení. Naleznou ztracenou dceru a muž, jež nešťastnou náhodou přišel o zrak, je vyléčen. Film Svítání (1933) nám podává obraz mladého muže, který v důsledku autonehody přijde téměř o zrak a na operaci nemá peníze. V momentě, kdy je v největší krizi, vyhledá ho jeho snoubenka, ujistí ho o své lásce a vrátí mu tak vůli k životu.

83

Ve snímku Světlo jeho očí (1936) je hlavní hrdina, který přijde dočasně o zrak, důležitý jak pro svou rodinu, tak pro milovanou ženu. Jeho snoubenka ho sice opustí, ale po čase mezi ním a jeho pečovatelkou vznikne opravdová láska. Filmové (1938)

zpracování

zobrazuje

muže

melodramatu

se

zrakovým

Stříbrná

postižením,

do

oblaka kterého

se zamiluje mladá žena a pečuje o něj. Nakonec ho operuje její otec a muž se uzdraví. Snímek Vysoká zeď (1964) nám podává obraz muže, který je v důsledku nehody upoután na invalidní vozík. Do nemocnice za ním dochází třináctiletá Jitka a mezi dvěma lidmi vznikne přátelský vztah. Ve filmu Zrcadlo pro Kristýnu (1975) se pak mladá dívka, která musí ležet doma na lůžku, aby se uzdravila po úraze, seznámí s mladým jeřábníkem. „S kamarády pro ni vyrobí hrazdičku, aby mohla v posteli trochu cvičit. Jeho neokázalé přátelství je pro Kristýnu povzbuzením při promýšlení nového životního postoje. Snímky

Hrozba

(1978),

Na

koho

to

slovo

padne... (1979) a Trnové pole (1980) zobrazují muže, kteří v důsledku svého pracovního nasazení přišli o pevné zdraví. Okolí je však podporuje a snaží se jim pomoci. Film Nechci nic slyšet (1978) vypráví o chlapci, který přestal verbálně komunikovat s okolím po autonehodě, při které přišel o rodiče. Chlapec je umístěn do rodiny, o níž pečuje milující matka. Velký zájem o něj projevuje mimka Ona, která napíše speciální představení o loutce, která se naučila mluvit. Chlapec se sice rozruší, ale po prodělaném emočním vypětí začne opět mluvit. Snímek Neúplné zatmění (1982) vypráví o vztahu dvou lidí. Dívce, která téměř přišla o zrak a je umístěna do ústavního zařízení a

mladém psychologovi Mošovi,

se kterým dívka

spolupracuje

na výzkumu. „Moš vede s Martou zásadní rozhovor. Mimo jiné také ocení, jak mu pomohla s prací a jak s ní poznal řadu věcí. Marta si náhle uvědomí sebe samu ... Marta nalezla ztracenou rovnováhu a věří, že dokáže žít i se svým handicapem.“ 84

Ve filmu Prodloužený čas (1984) se setkáváme s mužem, který prožívá nejisté období, kdy neví, zda má nebo nemá rakovinu. Během těchto dní s ním jeho okolí nakládá šetrně a podporuje ho. Jeho přítelkyně se za něj provdá. Nakonec se potvrdí, že o rakovinu nešlo. Příběh Zatmění slunce (1984) vypráví o chlapci a dívce, kteří se do sebe zamilují. Dívka je upoutána na invalidní vozík a rodina jí přesvědčuje o tom, že se o ni muž určitě v budoucnosti nebude chtít starat. Mladík však dívku vyhledá na internátě a daruje jí holuby, po nichž si mohou vzájemně posílat zprávy. Poté, co se Otík s mentálním postižením ve filmu Vesničko má středisková (1985) stává obětí manipulace, jeho nadřízený, řidič družstevního

nákladního

auta

Pávek,

situaci

vyřeší

a

přiveze

ho z Prahy zpět do rodné vsi. I když Pávek Otíka neměl rád, protože při práci závozníka dělal mnoho chyb, jejich vztah se mění a do práce chodí opět spolu. Snímek Vlastně se nic nestalo (1988) prezentuje případ matky s dcerou. Matka, která zavinila dceřino estetické postižení, když na ní jako na dítě nešťastnou náhodou vylila hrnec vařící vody, má o dceru úzkostný strach. Její dusivá péče přidělává dceři jen problémy. „Jen postupně a náhodou se dozví matka o úspěšném studiu,

citovém

vztahu

i

přátelském

zázemí

své

dcery,

i o tom, že dívka bez ní dokáže být šťastná. I když to hořce opláče, zdá se, že konečně bude schopna Šárčinu dospělost a samostatnost přijmout.“ „Postižená“ je společnost, ne člověk se zdravotním postižením.

Zmíněný stereotyp reprezentuje negativní postoj společnosti k osobám se zdravotním postižením a mocenské praktiky, které vůči těmto lidem vyvíjí. Filmy obsahující daný stereotyp reprezentují společnost jako element, který vůči osobám se zdravotním postižením používá násilí, manipulaci, nadměrnou péči či totální nezájem. Mohlo by se zdát, že nadměrná péče, jak uvádíme, není předmětem negativního obrazu společnosti. Je třeba si uvědomit, že aby mohl 85

člověk se zdravotním postižením vést kvalitní život, určitá péče, či podpora je v některých případech na místě. Pokud je ale péče nadměrná či přímo zbytečná, společnost tak neakceptuje individualitu člověka

a

v momentě,

kdy

toto

nepotřebuje,

uplatňuje

na něm mocenské praktiky stejně, jako je to v případě násilí či manipulace. Do zmíněné kategorie patří i filmy, které zobrazují společnost v kontrastu s člověkem s postižením, přičemž společnost je negativním činitelem. Ve filmu Něco se tu změnilo (1955) je prezentováno nemocniční prostředí, které pro pacienta představuje naprostý stres. V daném případě nezájem o pacientovo pohodlí, či o jeho osobu vůbec, na něj působí tak negativně, že nakonec z nemocnice uteče. Snímek

Ďábel

(1972)

vypovídá

o

ženě,

jež

má

dostat

jednorázově zaplaceno za péči o umírající stařenku. Žena neváhá stařenu cíleně vyděsit do té míry, že jí selže srdce, aby pak mohla spokojeně převzít honorář a odejít ze služby dříve. Film Psoty lopoty (1973) zobrazuje malého chlapce, který od narození nechodí a žije s matkou v podkrovním bytě, odkud se zřídka dostane ven. Vedle osoby chlapce, který je chytrý a má dobrou

slovní

zásobu,

je

zde

prezentována

jeho

matka

jako

promiskuitní alkoholička s jizvami ve tváři. Snímek Člověk jako „M“ (1974) nám pak vypráví o muži, který se setkal s malomocným. Poté mu lékař a starosta na krk přivážou zvonek, kterým musí zazvonit kdykoliv, když někoho potká a v zápětí ho vyženou z města. V komedii Všichni proti všem (1977) a psychologickém filmu Pozor, vizita! (1981) jsou vyobrazeny rodiny dvou mužů, jimž nejde o nic jiného, než o majetek a peníze otců, kteří se ocitli v důsledku svého špatného zdravotního stavu v nemocnici. Ve filmu Růže pro Algernon (1987) je prezentována společnost jako činitel, který může rozhodovat o životě člověka s mentálním postižením, Viktora, a dokonce na něm dělat pokusy. Na základě těchto pokusů muž umírá. Ve filmu jsou také zobrazeny vztahy, které má Viktor se svými kolegy. „Je velmi dobrosrdečný a nevnímá, když 86

si z něho kolegové dělají legraci a trpělivě po nich vytírá úmyslně pošlapanou podlahu. Zneužívají Viktora jako kašpárka, kterým chtějí pobavit v hospodě své společnice. Nechají ho nakonec zaplatit i pokutu.“ Snímek Vlastně se nic nestalo (1988) zobrazuje vztah dcery a matky, přičemž matka je až chorobně úzkostlivá a pečovatelská. Kdysi dceru nešťastnou náhodou polila vařící vodou, ta se s jizvami ale už dávno vyrovnala. „Ve své přepjaté péči matka dceru podceňuje. Nevnímá,

že

je

Šárka

vtipná,

chytrá

a

oblíbená

žena,

vidí

ji jako ubohého mrzáčka, kterého nemůže nikdo milovat.“ Film Ramóna má návštěvu (1990) vypráví o ženě, která je nevidomá. Žije sama v bytě a očividně se o sebe dokáže postarat. Vedle ní je zobrazen zloděj, který mladou ženu přišel okrást. Když už

vytahuje

nůž,

zjistí,

že

je

Ramóna

nevidomá.

Po

chvilce

pozorování, kdy se ujistí, že o něm neví, byt opouští. Ve filmu Dům na zbourání (1991) jsou opět vymezeny postavy v kontrastu s osobou s postižením. V daném případě je to rodina dívky s tělesným postižením, kdy matka utekla s milencem, otec je alkoholik a již mrtvá sestra byla v okolí proslulá pro svou promiskuitu. Povídka Sklizeň (1992) z filmového cyklu Mrtvý les a jiný bulšit (1987 – 1992) nám podává obraz snu, kdy za stařenkou do nemocnice přijde rodina. Po chvíli, kdy po rozhovoru vyplyne, že si rodina ženu popletla, vytrhnou jí kytici z ruky a dotčeni se přesunou k pravé příbuzné. Snímek Štvanice (1992) nám podává nemocničním

prostředí.

Dva

muži

se

se

obraz o necitlivém smrtí

spolupacienta

v nemocnici vyrovnávají každý po svém. Když se objeví zdravotní sestra, s oběma se rázně a hrubě vypořádá. V pokoji se strhne rvačka o obraz s jelenem, který visí na zdi. „Pacienti sice nakonec výtvarné dílo ubrání, ale stejně je jasné, kdo bude mít vždycky navrch.“

Člověk se zdravotním postižením je atraktivní a přitažlivý, může mít milostný vztah, prožívat lásku.

87

Často

se

mezi

stereotypy,

které

jsou

součástí

negativní

reprezentace osob se zdravotním postižením, vyskytuje i tematika těchto lidí jako sexuálních deviantů, lidí asexuálních, neatraktivních či se zdůrazňuje jejich „neschopnost“ mít intimní a láskyplný vztah. Daný

stereotyp

je

1898

–

prezentován

1993

v oblasti

českého

hraného

snímkem

filmu

Prokletí

v letech

domu

Hajnů

(1988). Pozitivním zjištěním je pak to, že opak je pravdou. V českých hraných filmech daného období se často vyskytuje postava člověka se

zdravotním

postižením

jako

atraktivního

a

přitažlivého,

či jako „plnohodnotná“ bytost, která má právo na milostný vztah a lásku. Ve filmu Láska je utrpením (1919) hlavní hrdina v důsledku pádu z věže přestane komunikovat s okolím. Ačkoliv ho opustí jeho žena, vyhledá ho jeho bývalá partnerka, se kterou má dítě. Ta se před jeho zraky zřítí z rozhledny, aby mohl utrpět šok a řeč se mu tak vrátila. Když se tak stane, dají se znovu dohromady a začínají nový život. Snímek

Souboj

s Bohem

(1919)

vypráví

o

ženě,

která

je nevidomá a jejíž vztah s mladým mužem zlomí prokletí rodinné kletby. Film

Svítání

autonehody

(1933)

přijde

zobrazuje

téměř

o

muže,

zrak.

který

Odjíždí

v důsledku do

Prahy,

kam se za ním po nějaké době vydá i jeho snoubenka. Ta ho ujistí o své lásce a vrátí mu tak vůli k životu. Ve snímku Světlo jeho očí (1936) lze spatřit mladého Franka Nora,

který

nešťastnou

náhodou

přišel

dočasně

o

zrak.

Po tom, co chce spáchat sebevraždu, mu jeho otec najme mladou pečovatelku. Oba mladí lidé se do sebe zamilují. Příběh je ukončen tak, že Frankovi se zrak navrátí a znovu pozná svou ztracenou lásku, i dítě, které mu žena porodila. Snímek Stříbrná oblaka (1938) vypráví o muži, který začne ztrácet se

o

zrak

po

tom,

něj rozhodla

co

na

pečovat,

něj se

mu pak oči operuje.

88

žena

do

něj

vystřelila. zamiluje

Eva, a

její

která otec

Film Sny na neděli (1959) nám zobrazuje prostředí sanatoria, kde se lidé léčí na tuberkulózu. Je zde prezentován příběh dvou lidí, kteří se do sebe zamilovali a plánují společnou budoucnost. Jana se ze své nemoci uzdraví, avšak Jindřich ještě v sanatoriu musí zůstat. Doktor Jitce doporučí omezení jejích návštěv, aby se Jindřich mohl v klidu léčit. Příběh Vysoká zeď (1964) nám vypráví o muži, který je upoután na invalidní vozík a tráví svůj čas v nemocnici, kam za ním dochází třináctiletá dívka Jitka na návštěvy. Když však jednou Jitka z dálky spatří muže, jak sedí na lavičce s jinou ženou a jejich chování je láskyplně důvěrné, ze zahrady uteče a je zklamaná ze své dětské lásky. Etuda ...a zašla hvězda... (1979) zobrazuje mladou ženu, která si v nemocnici stěžuje na samotu. Na návštěvu za ní přijde její přítel, se kterým chodí dva roky a mají se moc rádi. Dívka se ale roztančila po pokoji při vzpomínce na tanec se svým milým a přítel hledí již jen na její mrtvou tvář. Snímek

Prodloužený

čas

(1984)

prezentuje

stárnoucího

profesora dějin výtvarného umění, který se vyrovnává se změnou zdravotního stavu. Má rakovinu a musí na operaci. Jeho o mnoho mladší se

milenka

s profesorem

Alena

by

vezmou.

s ním Při

chtěla

náhodné

mít

události

dítě. vyjde

Nakonec najevo,

že bolesti, které měl profesor, nezpůsobovaly karcinogenní metastáze. Jeho pohled na život se změní a věnuje se dále záležitostem tak, jako za starých časů. Ve filmu Zatmění slunce (1984) spatřujeme mladou dívku, která tráví čas doma při rekonvalescenci po oboustranném zápalu plic a

mladíka

Petra,

který

v protějším

domě

chová

holuby.

„Petr

si jí všimne a zve ji na rande. Valérie se ale pohybuje na invalidním vozíku, je částečně ochrnutá. Mladík ji navštíví doma, a když zjistí situaci, nedá se odradit a vezme ji do parku.“ I přes nevoli rodičů, kteří si myslí, že se v budoucnu Petr nebude chtít o dívku starat, se mladý pár znovu setkává na internátě, kam Petr za dívkou přijede. Daruje jí poštovní holuby, po nichž si budou moci posílat zprávy. 89

Snímek Vlastně se nic nestalo (1988) pak prezentuje příběh matky s dcerou, přičemž matka dceru dusí svou nadměrnou péčí a starostlivostí. Dcera jí tají svůj vztah s mužem, který by jí matka chtěla v důsledku své přemíry péče pokazit. Nakonec vyjde najevo, že dívka je samostatná, oblíbená, atraktivní a může žít v partnerském vztahu s mužem.

Život se zdravotním postižením může být kvalitní.

Daná pozitivní reprezentace zdravotního postižení, nám podává informaci

o

tom,

že

i

se

zdravotním postižením se

dá

vést

plnohodnotný a kvalitní život. Film Neúplné zatmění (1982) vypráví příběh o dívce, která téměř ztratila zrak. Když je umístěna do ústavního zařízení, rozhodne se

spáchat

sebevraždu.

Po

spolupráci

na

výzkumu

s mladým

psychologem Mošem, který je na sympoziu negativně ohodnocen, proběhne mezi dvěma lidmi rozhovor. „Marta nalezla ztracenou rovnováhu a věří, že dokáže žít i se svým handicapem“. Ve snímku Všechno nebo nic (1984) je vyobrazen osud sochaře, který v důsledku poranění ruky s trvalými následky už nemůže vykonávat své zaměstnání. Nejprve se rozhodne spáchat sebevraždu, ale nakonec si to rozmyslí. Rozejde se se svou přítelkyní, neboť nesnáší její soucit a začne fotografovat. V již zmiňovaném snímku Zatmění slunce (1984) se sblíží mladík s dívkou, která je upoutána na invalidní vozík. I když rodiče dívky jejich lásce nepřejí, mladý pár si k sobě přeci jen najde cestu. Dívčino zdravotní postižení není překážkou vztahu. Film Potichu (1987) pak vypráví o starém bývalém železničáři, který už dvacet let těžce nedoslýchá. Když mu pak syn obstará moderní naslouchátko, staříkův život se změní. Natolik se sžil se svým zdravotním postižením, že nakonec nechá pomůcku rozdrtit pod koly jedoucího vlaku. Zjišťuje, že život s postižením mu vyhovuje mnohem více a že ve svém věku už se nechce měnit.

90

Ve snímku Vlastně se nic nestalo (1988) je vyobrazen příběh dvou žen, matky a dcery. Dcera nakonec dokáže matce, že i přes svůj estetický hendikep, jizvu na krku od opaření vodou, může vést plnohodnotný kvalitní život, ačkoliv si to matka nemyslela a paradoxně jí v tom sama bránila. Člověk se zdravotním postižením je samostatný.

Některé filmy nám také reprezentují člověka se zdravotním postižením nikoliv jako objekt péče, ale jako samostatnou osobnost, která se se svými problémy spojenými s postižením dokáže vyrovnat zcela sama, bez pomoci druhých. Snímek

Hořký

podzim

s vůní

manga

(1983)

zobrazuje

emancipovanou režisérku, která v důsledku autonehody ochrne. I přes diagnózu trvalých následků a odchod manžela, se žena rozhodne pilně cvičit a nakonec se znovu postaví na nohy. V zahraničí dokončí svůj film a vrací se domů. Ve filmu Vlastně se nic nestalo (1988) můžeme shlédnout mladou dívku, která i přes dusivou péči své matky zvládá běžné záležitosti, které by člověk jejího věku měl. Pracuje jako asistentka střihu, tajně studuje vysokou školu, udělá si řidičský průkaz a najde si přítele.

Člověk se zdravotním postižením je oblíbený.

Výše zmiňovaný film Vlastně se nic nestalo (1988) reprezentuje také reprezentaci člověka se zdravotním postižením, jako oblíbeného ve společnosti. „Ve své přepjaté péči matka dceru podceňuje. Nevnímá, že je Šárka vtipná, chytrá a oblíbená žena ... Jen postupně a náhodou se dozví matka o úspěšném studiu, citovém vztahu i přátelském zázemí své dcery, i o tom, že dívka bez ní dokáže být šťastná.“

91

8.4 Závěry šetření

Primárním cílem práce bylo sestavit seznam českých narativních filmů s tematikou zdravotního postižení. V rámci rešerše jsme čerpali z katalogů

Český

hraný

film

I

–

VI,

které

obsahují

údaje

o 2518 filmech, z toho Český hraný film I 147 (388) 148, Český hraný film II 149 (478), Český hraný film III 150 (400), Český hraný film IV 151 (444), Český hraný film V 152 (398) a Český hraný film VI 153 (410). Filmy byly natočeny v období let 1898 – 1993 a bylo vybráno 58 filmů s tematikou zdravotního postižení dle těchto kritérií: Film musí být natočen v období let 1898 - 1993.

Hlavním

hrdinou/hrdinkou

filmu

je

osoba

se

zdravotním

postižením nebo téma filmu významně reprezentuje život osob se zdravotním postižením.

Zdravotní postižení je trvalého nebo dlouhodobého charakteru, přičemž narušuje vztah s okolním prostředím.

V rámci tělesného postižení byly vybírány filmy s tematikou zjevného i skrytého postižení, nemoci, nemocničního a ústavního 147


1995. 148 149

V závorkách je uváděn počet filmů v jednotlivých katalozích. KOLEKTIV AUTORŮ. Český hraný film II. 1930 – 1945. Praha: Národní filmový

archiv. 1998. 150


archiv. 2001. 151


archiv. 2004. 152


archiv. 2007. 153


archiv. 2010.

92

prostředí, které významně ovlivňuje život osob s tělesným postižením a nemocí. Mezi filmy s tematikou zrakového postižení jsme zařadili snímky, kde se vyskytovali hlavní hrdinové či hrdinky, coby osoby nevidomé nebo se zbytky zraku, s postižením vrozeným i získaným. Sluchové

postižení

získaného

ve

filmu

postižení.

reprezentovaly

Narušenou

snímky

komunikační

s tematikou schopnost

pak zastoupily filmy týkající se mutismu. Mentální a duševní postižení pak ve filmech bylo zobrazováno v rámci vrozeného i získaného postižení nebo

ústavního

prostředí. Celkově

pak v zobrazování

zdravotního postižení v českém hraném filmu převládá postižení získané.

Vybrané filmy jsou následující: Láska je utrpením (1919); Jak Vašíček přišel k nohám (1921); Souboj s Bohem (1921); Pražská švadlenka (1926); Stín ve světle (1928); Svítání (1933); Příběh vojáka (1934); Světlo jeho očí (1936); Hlídač č. 47 (1937); Láska a lidé (1937); Stříbrná oblaka (1938);

Modrý

závoj

(1941);

Kdo

je

vinen?

(1946);

Něco

se tu změnilo (1955); Vojáci (1957); Hořká láska (1958); Sny na

neděli

(1962);

(1959);

Vysoká

Holubice

zeď

(1964);

(1960); Perličky

Blbec na

dně

z Xeenemünde –

Podvodníci

(1966); Ceremoniál (1966); Směšný pán (1969); Už zase skáču přes kaluže (1970); Petrolejové lampy (1971); Ďábel (1972); ... a zašla hvězda ... (1973); Psoty lopoty (1973); Člověk jako „M“ (1974); Zrcadlo pro Kristýnu (1975); Den pro mou lásku (1976); Hodina pravdy (1977); Všichni proti všem (1977); Hrozba (1978); Nechci nic slyšet (1978); Na koho to slovo padne (1979); Trnové pole (1980); Pozor, vizita! (1981); Neúplné zatmění (1982); Hořký podzim s vůní manga (1983); Poklad hraběte Chamaré (1984); Prodloužený čas (1984); Všechno nebo nic (1984); Zatmění slunce (1984); Vesničko má středisková (1985); Potichu (1987); Růže pro Algernon (1987); Chceš zabít? (1988); Kopytem sem, kopytem tam (1988); Prokletí domu Hajnů (1988); Vlastně se nic nestalo (1988);

Blázni

a

děvčátka

(1989); 93

Ramóna

má

návštěvu

(1990);

Dům

na

zbourání

(1991);

Requiem

pro

panenku

(1991); Mrtvý les a jiný bulšit (1992); Štvanice (1992); V tichu pokoje (1992)

Český hraný film nám podává výpověď o osobách se zdravotním postižením od roku 1898 do roku 1993 v rámci 58 filmů, které prezentují 61 obrazů zdravotního postižení. Většina filmů se pak týká zejména tělesného postižení154, dále zrakového postižení, mentálního postižení155, sluchového a narušené komunikační schopnosti. Celkově zobrazováno

je

tedy

nejvíce

ve

filmovém zpracování

tělesné

postižení,

pak

daného

zrakové,

období mentální

a nejméně sluchové a narušená komunikační schopnost. Dále lze z analýzy vysledovat, že četnost zobrazení zdravotního postižení v českém filmu narůstá od 70. let 20. století. V období dvou světových válek nebylo zdravotní postižení ve filmu reprezentováno téměř vůbec. Zajímavostí

je, že

v první polovině 20. století významně

reprezentuje obraz osob se zdravotním postižením postižení zrakové. Ve druhé polovině nekompromisně převládá reprezentace tělesného postižení. V oblasti žánru nejvíce převládá drama a psychologický film. Dále se zde můžeme setkat i se žánry příběh, etuda, podobenství, komedie, groteska, tragikomedie, osvětový film, propagační film, povídka, filmová báseň nebo horor. Ve většině filmů pak lze spatřovat v souvislosti s žánrem negativní předobraz pojetí filmu, související s názvy či jednotlivými tituly filmů. Takto mohou působit na příklad filmy s názvy Láska je

utrpením,

Souboj

s Bohem,

Stín

ve

světle,

Příběh

vojáka,

Kdo je vinen?, Vojáci, Blbec z Xeenemünde, Vysoká zeď, Směšný pán, Ďábel, ...a zašla hvězda..., Psoty, lopoty, Hodina pravdy, Všichni

154

Do kategorie tělesné postižení jsme pak zařadili i filmy, u nichž obsahy katalogů uvádějí

stavy jako „pacienti“, „špatný zdravotní stav“, „vážná nemoc“ a „pacient v nemocnici“. 155

Do kategorie mentální postižení jsme zařadili i filmy, které reprezentují duševní postižení.

94

proti všem, Hrozba, Na koho to slovo padne..., Nechci nic slyšet, Trnové

pole,

Neúplné

zatmění,

Hořký

podzim

s vůní

manga,

Prodloužený čas, Všechno nebo nic, Zatmění slunce, Potichu, Chceš zabít?, Prokletí domu Hajnů, Blázni a děvčátka, Dům na zbourání, Requiem pro panenku, Mrtvý les a jiný bulšit, Štvanice či V tichu pokoje. Z výčtu jednotlivých názvů filmů je patrné, že slova jako zatmění, blbec, blázni, štvanice, hrozba, requiem, utrpení, souboj, stín apod. mohou být nosiči negativních konotací. Dalším

cílem

práce

bylo

určit

ne/přítomnost

stereotypů

ve vybraných filmech, jakým způsobem se zde stereotypy replikují, zda film prezentuje osoby se zdravotním postižením jako nosiče pro společnost negativních nebo pozitivních vlastností a zda je film sám jako celek vhodným kvalitním ukazatelem reálného života osob se zdravotním postižením. V českém hraném filmu v období let 1898 – 1993 se ve většině objevuje negativní zobrazování osob se zdravotním postižením. V případě určení stereotypů se ptáme na funkci zdravotního postižení, která dominuje ve vyprávění. Vybrali jsme určité stereotypy, které se zde více či méně objevují jak v rámci negativní, tak i pozitivní reprezentace. Do oblasti negativní reprezentace patří tyto stereotypy:

Člověk se zdravotním postižením jako předmět péče. Stereotyp (1919),

Jak

reprezentují Vašíček

přišel

snímky

Láska

k nohám

je

(1921),

utrpením

Světlo

jeho

očí

(1936), Stříbrná oblaka (1938), Sny na neděli (1959), Vysoká

zeď

(1964),

Podvodníci

z filmového

cyklu

Perličky

na dně (1966), Petrolejové lampy (1971), Ďábel (1972), ...a zašla hvězda...

(1973),

Hodina

pravdy

(1977),

Všichni

proti

všem

(1977), Hrozba (1978), Na koho to slovo padne... (1979), Trnové pole (1980), Pozor, vizita! (1981), Neúplné zatmění (1982), Všechno nebo nic (1984), Zatmění slunce (1984), Prokletí domu Hajnů (1988), Blázni a děvčátka (1989), Dům na zbourání (1991), Requiem pro panenku

95

(1991) a Sklizeň (1992) z filmového cyklu Mrtvý les a jiný bulšit (1987 – 1992).

Člověk se zdravotním postižením je tragická oběť „osudu“. Stereotyp reprezentují snímky Stín ve světle (1929), Láska a lidé (1937), Kdo je vinen? (1946), Vojáci (1957), Hořká láska (1957),

Petrolejové

lampy

(1971),

Psoty

lopoty

(1973),

Růže

pro Algernon (1987), Prokletí domu Hajnů (1988), Blázni a děvčátka (1989), Dům na zbourání (1991) a Requiem pro panenku (1991). Exkluze - člověk se zdravotním postižením je osamělý nebo je závislý na nemocničním či ústavním prostředí Stereotyp

reprezentují

snímky

Podvodníci

z díla

Perličky

na dně (1966), ...a zašla hvězda... (1973), Poklad hraběte Chamaré (1984), Dům na zbourání (1991), Sny na neděli (1959), Petrolejové lampy (1971), Člověk jako „M“ (1974), Pozor, vizita! (1981), Neúplné zatmění (1982), Blázni a děvčátka (1989) a Prokletí domu Hajnů (1988). Zdravotní postižení jako záruka ztráty partnerského vztahu. Stereotyp reprezentují snímky Láska a lidé (1937), Hořká láska (1958), Sny na neděli (1959), Hodina pravdy (1977), Hořký podzim s vůní manga (1983), Poklad hraběte Chamaré (1984) a V tichu pokoje (1992).

Jediným vysvobozením pro jedince se zdravotním postižením je smrt – lepší je být mrtvý, než postižený. Stereotyp reprezentují snímky Hlídač č. 47 (1937), Láska a lidé (1937), Blbec z Xeenemünde (1962), Ďábel (1972) a Hodina pravdy (1977).

96

Člověk se zdravotním postižením jako přítěž pro okolí, rodinu nebo je okolím či rodinou zneužíván. Stereotyp reprezentují snímky Ceremoniál (1966), Všichni proti všem (1977), Pozor, vizita! (1981), Prokletí domu Hajnů (1988), Blbec z Xeenemünde (1962), Hlídač č. 47 (1937) či Ďábel (1972).

Povinná tělesná zdatnost - zdravotní postižení jako záruka ztráty zaměstnání, pracovní pozice, odolnosti, a pevného zdraví. Stereotyp

reprezentují

snímky

Svítání

(1933), Hlídač č. 47 (1937), Hrozba (1978), Na koho to slovo padne... (1979), Trnové pole (1980) a Všechno nebo nic (1984). „Prohlédni!“ – zdravotní postižení jako prostředek k transformaci osobnosti. Stereotyp reprezentují snímky Láska je utrpením (1919), Světlo jeho očí (1936), Hlídač č. 47 (1937) a Zrcadlo pro Kristýnu (1975). Zázračné uzdravení –

zdravotní postižení je psychologický

problém, záležitost sebepřijetí a emočního nastavení Stereotyp reprezentují snímky Pražská švadlenka (1926), Láska je utrpením (1919), Světlo jeho očí (1936), Nechci nic slyšet (1978).

Dále se zde v menší míře objevují tyto negativní stereotypy: Sebeobětování se. Stereotyp reprezentují snímky Směšný pán (1969), Hrozba (1978), Na koho to slovo padne... (1979) či Trnové pole (1980). Sexuální deviace člověka se zdravotním postižením. Stereotyp reprezentuje snímek Prokletí domu Hajnů (1988).

Genetická podmíněnost zdravotního postižení. Stereotyp reprezentuje snímek Prokletí domu Hajnů (1988).

97

Kompenzace zdravotního postižení mimořádným nadáním. Stereotyp reprezentují snímky Blbec z Xeenemünde (1962) a Souboj s Bohem (1921). Člověk se zdravotním postižením obětí manipulace. Stereotyp reprezentuje snímek Vesničko má středisková (1985). Člověk se zdravotním postižením žije v chudobě. Stereotyp reprezentuje snímek Psoty, lopoty (1973). Zdravotní postižení je důsledek špatného rodinného zázemí. Stereotyp

reprezentují

snímky

Psoty,

lopoty

(1973) a Dům na zbourání (1991).

V oblasti reprezentace osob se zdravotním postižením v českém hraném filmu daného období se vyskytují i některá specifická témata: Zdravotní postižení a válka. Téma

reprezentují

snímky

Příběh

vojáka

(1934),

Vojáci

(1957) či Blázni a děvčátka (1989). Reprezentace ústavního či nemocničního prostředí. Téma reprezentují snímky Petrolejové lampy (1971), Člověk jako „M“ (1974), Pozor, vizita! (1981), Neúplné zatmění (1982), Blázni a děvčátka (1989), Prokletí domu Hajnů (1988) nebo Requiem pro panenku (1991).

Téma zdravotního postižení jako nemoci AIDS. Téma reprezentují snímky Chceš zabít? (1988) a Kopytem sem, kopytem tam (1988). Člověk se zdravotním postižením jako dítě. Téma (1921),

reprezentují

Snímek

snímky

Holubice

Jak

(1960),

98

Vašíček Blbec

přišel

k nohám

z Xeenemünde

(1962), Už zase skáču přes kaluže (1970), Den pro mou lásku (1976), Nechci nic slyšet (1978) a Neúplné zatmění (1982).

Mezi pozitivní reprezentace zdravotního postižení ve filmu let 1898 – 1993 patří:

Člověk se zdravotním postižením je důležitý pro svou rodinu či okolí. Pozitivní reprezentaci zdravotního postižení reprezentují snímky Láska

je

utrpením

(1919),

Pražská

švadlenka

(1926),

Svítání

(1933), Světlo jeho očí (1936), Stříbrná oblaka (1938), Vysoká zeď (1964), Zrcadlo pro Kristýnu (1975), Hrozba (1978), Na koho to slovo padne... (1979), Trnové pole (1980), Nechci nic slyšet (1978), Neúplné zatmění (1982), Prodloužený čas (1984), Zatmění slunce

(1984),

Vesničko

má

středisková

(1985)

a

Vlastně

se nic nestalo (1988). „Postižená“ je společnost, ne člověk se zdravotním postižením. Pozitivní reprezentaci zdravotního postižení reprezentují snímky Něco se tu změnilo (1955), Ďábel (1972), Psoty lopoty (1973), Člověk jako „M“ (1974), Všichni proti všem (1977), Pozor, vizita! (1981), Růže pro

Algernon

(1987),

Vlastně

se

nic

nestalo

(1988),

Ramóna

má návštěvu (1990), Dům na zbourání (1991), Sklizeň (1992) z filmového cyklu Mrtvý les a jiný bulšit (1987 – 1992) a Štvanice (1992).

Člověk se zdravotním postižením je atraktivní a přitažlivý, může mít milostný vztah, prožívat lásku. Pozitivní reprezentaci zdravotního postižení reprezentují snímky Láska

je

utrpením

(1919),

Souboj

s Bohem

(1919),

Svítání

(1933), Světlo jeho očí (1936), Stříbrná oblaka (1938), Sny na neděli (1959), Vysoká zeď (1964), ...a zašla hvězda... (1979), Prodloužený čas (1984), Zatmění slunce (1984) a Vlastně se nic nestalo (1988).

99

Život se zdravotním postižením může být kvalitní. Pozitivní reprezentaci zdravotního postižení reprezentují snímky Neúplné zatmění (1982), Všechno nebo nic (1984), Zatmění slunce (1984), Potichu (1987) a Vlastně se nic nestalo (1988).

Člověk se zdravotním postižením je samostatný. Pozitivní reprezentaci zdravotního postižení reprezentují snímky Hořký podzim s vůní manga (1983) a Vlastně se nic nestalo (1988).

Člověk se zdravotním postižením je oblíbený. Pozitivní reprezentaci zdravotního postižení reprezentují snímek Vlastně se nic nestalo (1988).

Cílem práce je také komparace zjištěných stereotypizací osob se zdravotním postižením v českém hraném filmu s výše zmíněnými charakteristikami a stereotypizacemi Paula Longmora, které uvádí v rámci americké kinematografie. Vzhledem k tomu, že Longmore sleduje jen negativní reprezentace člověka se zdravotním postižením ve filmu, porovnáváme jen tyto. Longmorovy stereotypy se do jisté míry shodují s některými vysledovanými

reprezentacemi

zdravotního

postižení

v českém

hraném filmu. Vzhledem k tomu, že jsme se přímo neřídili jeho konkrétními tvrzeními a vycházeli jsme z námi určeného zdrojového materiálu, který se týká specifického českého prostředí, některé Longmorovy stereotypy se sice v českém hraném filmu daného období objevují, ale nebyly stěžejní pro konkrétní vybrané filmy. Například stereotyp Osoby se zdravotním postižením jsou nešťastné ze svého „osudu“ se sice v české hrané filmové tvorbě vyskytuje, ale neshledali jsme ho tak výrazným, abychom ho zařadili do námi vybraných stereotypů. Podobně bychom také mohli najít velké množství jiných stereotypů, než které jsme určili. Vzhledem k tomu, že kapacita práce nám

nedovolí

dělat

podrobné

analýzy

100

na

základě

zhlédnutí

konkrétních filmů, nelze obsáhnout veškeré reprezentace zdravotního postižení v českém hraném filmu daného období. Negativní stereotypizace, které se vyskytují v českém hraném filmu v období let 1898 – 1993 se s vysledovanými negativními stereotypy

Paula

Longmora

shodují

v těchto

ohledech:

Člověk

se zdravotním postižením jako tragická oběť osudu, přičemž stereotyp, který se vyskytuje v českém hraném filmu daného období, jsme pojmenovali stejně; Jediným vysvobozením pro jedince se zdravotním postižením je smrt – lepší je být mrtvý, než postižený – tento stereotyp jsme také pojmenovali stejně; Člověk se zdravotním postižením je vyloučen na okraj společnosti, přičemž v českém prostředí jsme pojmenovali stereotyp jako Exkluze - člověk se zdravotním postižením je osamělý nebo je závislý na nemocničním či ústavním prostředí; Zdravotní postižení je problém psychologický, záležitost sebepřijetí a emočního nastavení – daný stereotyp lze porovnat s naším stereotypem

Zázračné

uzdravení

–

zdravotní

postižení

je psychologický problém, záležitost sebepřijetí a emočního nastavení; Člověk se zdravotním postižením jako nepřizpůsobivý jedinec v tomto směru

zastupuje

daný

stereotyp

v českém

prostředí

zobrazení

„Prohlédni!“ – zdravotní postižení jako prostředek k transformaci osobnosti. Některé Longmorovy stereotypy pak v rámci české hrané filmové tvorby vyvracejí právě pozitivní reprezentace osob se zdravotním postižením. Jsou to například tyto stereotypy: Postižení jako ztráta lidskosti

jedince,

který

vyvrací

pozitivní

reprezentace

Člověk

se zdravotním postižením je důležitý pro svou rodinu či okolí; Postižení jako celková fyzická

závislost, která

zbavuje jedince

autonomie a sebeurčení – v tomto ohledu je Longmorův stereotyp vyvrácen pozitivní reprezentací Člověk se zdravotním postižením je samostatný; Emocionální, morální a finanční „neschopnost“ osob s těžkým zdravotním postižením – tento stereotyp je vyvrácen pozitivní reprezentací „Postižená“ je společnost, ne člověk se zdravotním postižením, kde jsme zařadili i snímky, ve kterých je patrné, že okolí či rodina využívá člověka se zdravotním postižením finančně, tedy jde 101

jí primárně o jedincův majetek či peníze; Postižení jako individuální, nikoliv

sociální

problém,

zde

je

stereotyp

vyvrácen

pozitivní

reprezentací „Postižená“ je společnost, ne člověk se zdravotním postižením; Lidé se zdravotním postižením jako sexuální devianti, nebezpeční, asexuální nebo sexuálně neschopní, ať už fyzicky nebo psychicky – v českém prostředí v rámci dané tematiky je patrné, že zde v oblasti pozitivní reprezentace převládá zobrazení Člověk se zdravotním postižením je atraktivní a přitažlivý, může mít milostný vztah, prožívat lásku.

8.5 Diskuze

Předkládaná práce se věnuje reprezentaci osob se zdravotním postižením

v českém

hraném

filmu

v období

let 1898 – 1993. Zobrazení menšin ve filmu je značně diskutovaným tématem, ať už se týká osob se zdravotním postižením nebo jiných sociálně konstruovaných kategorií diference a alterity, jako je gender, sexualita či etnicita a rasa. Film, jako produkt několika činitelů navzájem, nám podává obraz o společnosti. Součástí naší společnosti jsou

také

stereotypů,

lidé

se

zdravotním

charakteristik

a

postižením.

reprezentací

Odkrývání

zdravotního

různých postižení

ve vizuálně auditivních obrazech, které recipuje většina populace, nám pomáhá pochopit systém utváření těchto prvků a tím napomáhá k jejich dekonstrukci. Tím, že budeme akcentovat negativní i pozitivní obrazy

osob

se

zdravotním

postižením

v médiích,

posílíme

tak povědomí společnosti o daném jevu a můžeme na ni v tomto ohledu

působit.

Je

důležité,

aby

společnost

na

předkládané

„skutečnosti“ nahlížela kriticky a odkrývala tak systém, v důsledku něhož se dané stereotypy o osobách se zdravotním postižením vytvářejí a legitimizují. Důležitou součástí práce byla badatelská činnost, kdy jsme z katalogů Český hraný film I – VI vybrali 58 filmů s tematikou zdravotního postižení dle určených kriterií a sestavili tak seznam filmů 102

s danou tematikou, se kterým jsme následně pracovali. Tyto katalogy podávají výpověď o 2518 filmech, které byly natočeny v období let 1898 – 1993. V českém hraném filmu daného období výrazně převažuje reprezentace

tělesného

postižení,

dále

zrakového,

mentálního

postižení a minimálně sluchového postižení a narušené komunikační schopnosti.

Daný

fenomén

zobrazování

osob

se

zdravotním

postižením v českém hraném filmu je pak četnější od 70. let 20. století s progresivním vývojem. V období po obou světových válkách míra zobrazování osob se zdravotním postižením ve filmu vždy stoupá, přičemž pak během první světové války nebyl natočen žádný film s danou tematikou a v průběhu druhé světové války jen jeden, týkající se zrakového postižení. Pokud bychom pak rozdělili sledované období do polovin století, první polovina je výrazně zastoupená zobrazováním zrakového postižení ve filmu, druhou reprezentuje postižení tělesné. V oblasti žánrů pak převažuje drama a psychologický film. Z šetření také vyplynulo, že názvy filmů nesou negativní konotace, tedy jejich součástí bývají slova, která takové konotace ve spojení s žánrem mohou vyvolávat. Jsou to například slova jako zatmění, blbec, blázni, štvanice, hrozba, requiem, utrpení, souboj, stín apod. Cílem práce

bylo

analyzovat

způsoby

reprezentace

osob

se zdravotním postižením, na ně vázané charakteristiky a významy či jejich pozice a funkce ve vyprávění a určit tak stereotypy či reprezentace negativních a pozitivních obrazů zdravotního postižení ve filmu. V rámci negativních zobrazení, která reprezentovala český hraný film daného období, patří tyto stereotypy: Člověk se zdravotním postižením jako předmět péče; Člověk se zdravotním postižením je tragická oběť „osudu“; Zdravotní postižení jako záruka ztráty partnerského

vztahu;

Jediným

vysvobozením

pro

jedince

se zdravotním postižením je smrt – lepší je být mrtvý, než postižený; Člověk se zdravotním postižením jako přítěž pro okolí, rodinu nebo je okolím či rodinou zneužíván; Povinná tělesná zdatnost - zdravotní postižení jako záruka ztráty zaměstnání, pracovní pozice, odolnosti, a pevného zdraví; „Prohlédni!“ – zdravotní postižení jako prostředek 103

k transformaci osobnosti; Exkluze - člověk se zdravotním postižením je osamělý nebo je závislý na nemocničním či ústavním prostředí; Zázračné uzdravení – zdravotní postižení je psychologický problém, záležitost

sebepřijetí

a

emočního

nastavení.

V menší

míře

se pak vyskytovaly stereotypy Sebeobětování se; Sexuální deviace člověka

se

zdravotním

zdravotního

postižením;

postižení;

Genetická

Kompenzace

podmíněnost

zdravotního

postižení

mimořádným nadáním; Člověk se zdravotním postižením je obětí manipulace;

Člověk

se

zdravotním

postižením

žije

v chudobě;

Zdravotní postižení je důsledek špatného rodinného zázemí. V oblasti reprezentace osob se zdravotním postižením v českém hraném filmu daného období se vyskytují i některá specifická témata: Zdravotní postižení a válka; Reprezentace ústavního či nemocničního prostředí; Téma zdravotního postižení jako nemoci AIDS; Člověk se zdravotním postižením jako dítě. Mezi pozitivní reprezentace zdravotního postižení ve filmu let 1898 – 1993 patří: Člověk se zdravotním postižením je důležitý pro svou rodinu či okolí; „Postižená“ je společnost, ne člověk se

zdravotním

postižením;

Člověk

se

zdravotním

postižením

je atraktivní a přitažlivý, může mít milostný vztah, prožívat lásku; Život se zdravotním postižením může být kvalitní; Člověk se zdravotním postižením

je

samostatný;

Člověk

se

zdravotním

postižením

je oblíbený. Cílem práce byla také komparace zjištěných stereotypizací osob se zdravotním postižením v českém hraném filmu s výše zmíněnými charakteristikami a stereotypizacemi Paula Longmora, které uvádí v rámci americké kinematografie. Negativní stereotypizace, které se vyskytují v českém hraném filmu v období let 1898 – 1993 se s vysledovanými negativními stereotypy se

Paula

zdravotním

Longmora

postižením

shodují jako

v těchto

tragická

oběť

ohledech: osudu;

Člověk Jediným

vysvobozením pro jedince se zdravotním postižením je smrt – lepší je být mrtvý, než postižený; Člověk se zdravotním postižením je vyloučen na okraj společnosti; Zdravotní postižení je problém 104

psychologický, záležitost sebepřijetí a emočního nastavení; Člověk se zdravotním postižením jako nepřizpůsobivý jedinec. Některé Longmorovy stereotypy pak v rámci české hrané filmové tvorby vyvracejí právě pozitivní reprezentace osob se zdravotním postižením. Jsou to například tyto stereotypy: Postižení jako ztráta lidskosti jedince; Postižení jako celková fyzická závislost, která zbavuje

jedince

autonomie

a

sebeurčení;

Emocionální,

morální

a finanční „neschopnost“ osob s těžkým zdravotním postižením; Postižení se

jako

zdravotním

individuální, postižením

nikoliv

jako

sociální

sexuální

problém;

devianti,

Lidé

nebezpeční,

asexuální nebo sexuálně neschopní, ať už fyzicky nebo psychicky. Longmorovi je vytýkáno zaměření výhradně jen na negativní obrazy osob se zdravotním postižením, zejména pak v jeho ranějších pracích. V případě, že jsme se zaměřili i na pozitivní zobrazování osob se zdravotním postižením ve filmu, získali jsme tak komplexnější obraz tohoto fenoménu. Předkládaná práce však neudává patent na stereotypy, netvrdíme, že námi vybraná negativní či pozitivní zobrazení

jsou

konečná

a

bezpodmínečně

platná.

Jejich

pravděpodobnost však dokládáme na konkrétních příkladech filmů. Problematický je také fakt, že zdrojem obsahové analýzy byly jen obsahy filmů, uvedené v jednotlivých katalozích Český hraný film I – VI, nikoliv filmy samotné. Je však zřejmé, že podrobné analýzy vzhledem ke kapacitě práce a už tak rozsáhlému tématu, není možné v našem případě realizovat. Jednotlivé filmy tak mohou obsahovat několik negativních i pozitivních reprezentací, které se prolínají navzájem. My jsme se řídili podle obsahu filmů a vybírali jsme jen ty nejvýraznější stereotypy, které z nich explicitně a významně vyplývaly. Práce tak podává alespoň ucelenou výpověď o dané tematice a poskytuje základní rámec a vhled do dané problematiky, což by mohlo být užitečné pro další badatele. Pokud bychom měli nastínit problematické okruhy, kterými by bylo vhodné se dále zabývat, bylo by to následující: Pro výzkumný vzorek zvolit oblast etopedie. Zaměřit se na jednotlivé kategorie zdravotního postižení. 105

Zvolit menší výzkumný vzorek a zaměřit se na podrobnější analýzu jednotlivých filmů. Zvolit výzkumný vzorek pro jiné časové období. Zaměřit se i na filmy, kde osoba se zdravotním postižením není hlavním hrdinou (vedlejší role). Lze zvolit i metodu komparace – porovnání výzkumných vzorků různých časových období. Komparace narativních filmů s tematikou zdravotního postižení: český vs. zahraniční – v souvislosti s historií osob se ZP daných zemí. Komparace filmů český vs. zahraniční v rámci konkrétního zdravotního postižení či zvoleného období.

106

Závěr Předkládaná práce se věnuje reprezentaci osob se zdravotním postižením v českém hraném filmu v letech 1898 – 1993. Primárním cílem práce bylo sestavit seznam filmů daného období s tematikou zdravotního postižení a na základě tohoto určit negativní či pozitivní reprezentace

zdravotního

postižení

v českém

hraném

filmu

sledovaného období. Dále pak jsme si kladli za cíl porovnat zmiňované reprezentace s prací Paula Longmora. Všechny cíle práce byly naplněny. Do jisté míry se nám také podařilo charakterizovat četnost zobrazování zdravotního postižení v celém zvoleném časovém období, v obou polovinách století, i v rámci jednotlivých dekád. Zmapovali jsme také žánrovou problematiku a přidružené negativní konotace pojící se s tituly filmů. Práce také podává teoretický vhled do problematiky zdravotního postižení, jak v širším kontextu, tak v užším, kdy charakterizujeme zdravotní postižení jako takové a poté jeho jednotlivé kategorie. Neméně

důležitou

částí

této

práce

je

i

kapitola

věnující

se současnému stavu bádání, kde pro zájemce o danou tematiku prezentujeme a charakterizujeme přehled publikací, do nichž může nahlédnout. Pokud se zabýváme tematikou reprezentace zdravotního postižení v tak velkém časovém rozmezí, je vhodné uvést i významné historické události, které se pojí s daným fenoménem. To dokládáme v kapitolách o historii přístupu společnosti k osobám se zdravotním postižením a hrubém přehledu dějin české kinematografie. Dále představujeme obor disability studies a teorii Paula Longmora, jež svým kritickým přístupem aktivně napomáhají k depatologizaci postižení a stereotypů, které jsou s ním spojeny. Z výsledků

šetření

vyplývá,

že

v českém

hraném

filmu

sledovaného období se ve větší míře vyskytují negativní reprezentace osob se zdravotním postižením. I když negativní zobrazování v daném okruhu převažuje, překvapivým zjištěním byla i míra pozitivních reprezentací,

zvláště

pak

reprezentace 107

člověka

se

zdravotním

postižením jako důležitého činitele pro okolí či rodinu, zobrazení společnosti, která vůči člověku se zdravotním postižením vytváří mocenské

praktiky

či

je

oproti

němu

vymezena

negativně,

či prezentace člověka se zdravotním postižením jako atraktivního, přitažlivého, s právem na lásku a milostný či rodinný život.

108

Summary This presented diploma thesis is devoted to the representation of people with disabilities in the Czech feature film in 1898 - 1993. Primary objective of the study was to compile a list of movies that period with the theme of disability. On that basis we determine negative or positive representation of disability in the Czech feature film of the reference period. Furthermore we aimed to compare the representations referred to the work of Paul Longmore. All the objectives of the thesis were met. To some extent, we also managed to characterize frequency of imaging disability throughout the selected time period, in both halves of the century, even in different decades. We also mapped the genre issues and the associated negative connotations attaching to the titles of movies. As in the broader context, so in a narrower, this diploma thesis also provides a theoretical insight into the issue of disability, which characterize the disability itself and in the individual categories. Another important part of this work is a chapter devoted to the current state of research. Here we presented and characterized an overview of the publications for interested in the subject, in which he or she can consult. It should be note important historical events that are associated

with

that

phenomenon,

if

we

specialized

in

the

representation of disability in such a large timeframe. This is illustrated in the chapters on the history of the social approach to persons with disabilities and a rough overview of the history of Czech cinema. We also presented the field of disability studies and the theory of Paul Longmore,

whose

critical

approach

to

actively

contribute

to

depatologization disability and stereotypes that are associated with it. The results show, that in the Czech feature film of the reference period to a greater extent there are negative representation of people with

disabilities.

Surprising

finding

was

the

rate

of

positive

representation, particularly representation of a person with disabilities as an important factor for the neighborhood or family, show society, 109

that towards people with disabilities creates power or practices or defined negatively against him presentation or shows a person with disabilities as attractive, appealing, with the right to love and romance and family life, although negative imaging in the circuit prevails.

110

Seznam literatury a pramenů

Literatura

ALBRECHT, Gary; SEELMAN, Katherine; BURY, Michael. Handbook of disability studies. London: Sage Publications, Inc. 2001. ISBN 0-76191652-0

BARTOŠEK, Luboš. Náš film. Kapitoly z dějin 1986 – 1945. Praha: Mladá Fronta. 1985.

BORDWELL, THOMPSON. Umění filmu – úvod do studia formy a stylu. Praha: Akademie múzických umění v Praze. 2011. ISBN 978-80-7331217-6.

CHARLTON, James. Nothing About Us without Us: Disability Oppression and Empowerment. Berkeley: University in Carolina Press. 2000.

CUMBERBATCH,

Guy;

NEGRINE,

Paul.

Images of

Disability

on

Television. London: Routledge. 1992. ISBN 0-415-06345-0.

ČERNÁ,

Marie.

Česká

psychopedie:

speciální

pedagogika

osob

s mentálním postižením. Praha: Karolinum, 2008. ISBN 978-80-246-15653.

FINKOVÁ, Dita.; LUDÍKOVÁ, Libuše.; RŮŽIČKOVÁ, Veronika. Speciální pedagogika

osob

se

zrakovým

postižením.

Olomouc:

Univerzita

Palackého v Olomouci, 2007. 158 s. ISBN 978-80-244-1857-5.

FISCHER, Slavomil; ŠKODA, Jiří. Speciální pedagogika: Edukace a rozvoj osob se somatickým, psychickým a sociálním znevýhodněním. 1. vyd. Praha: Triton, 2008. ISBN 978-80-7387-014-0. 111

FOUCAULT, Michael. Dějiny šílenství v době osvícenství: Hledání historických kořenů pojmu duševní choroby. Praha: Lidové noviny. 1994. ISBN 80-7106-085-2.

GARLAND – THOMPSON, Rosemarie. „The Cultural Logic of Euthanasia: „Sad Fancyings“ in Herman Melvilleʼs „Bartleby“.“ American Literature, December 76 (4). In KOLÁŘOVÁ, Kateřina. Jinakost - postižení - kritika: Společenské

konstrukty

přizpůsobivosti.

Praha:

Sociologické

nakladatelství SLON. 2012. ISBN 978-80-7419-050-6.

GRUBER, Heinz; LEDL, Viktor. Allgemeine Sonderpädagogik. Wien. 1992.

HALLIWELL, Martin. Images Of Idiocy: The Idiot Figure in Modern Fiction And Film. Aldershot: Asghate Publishing. 2004. ISBN 0-7546-0265-6.

HAMADOVÁ, Petra; KVĚTOŇOVÁ, Lea; NOVÁKOVÁ, Zita. Oftalmopedie. Texty k distančnímu vzdělávání. Brno: Paido. 2007. ISBN: 978-80-7315145-4.

JEŘÁBKOVÁ, Kateřina a kol. Lidé se zdravotním postižením – historické aspekty. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. ISBN 978-80244-3602-9.

KÁBELE, František. et. al. Somatopedie. 1. vyd. Praha:Karolinum, 1993. ISBN 80-7066-533-5.

KREJČÍŘOVÁ, Olga. TREZNEROVÁ, Ivana. Malý lexikon sociálních služeb. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2011. ISBN: 978-80-244-2754-6.

KLENKOVÁ, Jiřina. Logopedie. Praha: Grada, 2006. ISBN 80-247-1110-9.

112

KOLÁŘOVÁ, Kateřina. Jinakost - postižení - kritika: Společenské konstrukty přizpůsobivosti. Praha: Sociologické nakladatelství SLON. 2012. ISBN 978-80-7419-050-6.

KOLEKTIV AUTORŮ. Akademický slovník cizích slov. Praha: Academia. 1998. ISBN 80-200-0607-9.

KOLEKTIV AUTORŮ. Český hraný film I. 1898 – 1930. Praha: Národní filmový archiv. 1995.

KOLEKTIV AUTORŮ. Český hraný film II. 1930 – 1945. Praha: Národní filmový archiv. 1998.

KOLEKTIV AUTORŮ. Český hraný film III. 1945 – 1960. Praha: Národní filmový archiv. 2001.

KOLEKTIV AUTORŮ. Český hraný film IV. 1961 – 1970. Praha: Národní filmový archiv. 2004.

KOLEKTIV AUTORŮ. Český hraný film V. 1971 – 1980. Praha: Národní filmový archiv. 2007.

KOLEKTIV AUTORŮ. Český hraný film VI. 1981 – 1993. Praha: Národní filmový archiv. 2010.

KOZÁKOVÁ, Zdeňka. Psychopedie – texty k distančnímu vzdělávání. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. 2005. ISBN 80-2440991-7.

KYSUČAN, Jaroslav. Úvod do psychopedie. Olomouc: UP. 1982.

KYSUČAN, Jaroslav; KUJA, Jindřich. Kapitoly z teoretických základů speciální pedagogiky. 1.vyd. Olomouc: UP, 1996. ISBN 80-7067-677-9.

113

LECHTA, Viktor. Logopedické repetitórium. Bratislava: 1990. ISBN 80-0800447-9.

LEONHARDT,

Annette. Úvod

do

pedagogiky

sluchovo

postihnutých. Bratislava: Sapientia, 2001. ISBN 80-967180-8-8.

LONGMORE, Paul. Why I Burned My Book And Other Essays on Disability. Philadelphia: Temple University. 2003. ISBN 1-59213-024-0.

LONGMORE, Paul. Encyklopedia of American Disability History: American Perspektives. New York University Press. 2001. ISBN 978-0-8160-7030-5.

LONGMORE, Paul. Screening stereotypes, images of disabled people in television and motion pictures, in: A. GARTNER & T. JOE Images of the Disabled, Disabling Images. New York:

Praeger. 1987. ISBN 0-2759-

2178-6.

LUDÍKOVÁ, Libuše. Tyflopedie I. a II. Olomouc: UP, 1988. McQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Portál, Praha 1999. ISBN 978-80-7367-338-3

McRUER, Robert. Povinná tělesná zdatnost a neheteronormativita/ „postižení“. In KOLÁŘOVÁ, Kateřina. Jinakost - postižení - kritika: Společenské

konstrukty

přizpůsobivosti.

Praha:

Sociologické

nakladatelství SLON. 2012. ISBN 978-80-7419-050-6.

MICHALÍK, Jan. Proces transformace ve speciální pedagogice. In RENOTIÉROVÁ,

Marie

–

LUDÍKOVÁ,

Libuše.

Základy

speciální

pedagogiky. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2003. s. 73 – 85.

MATOUŠEK, Oldřich. Ústavní péče. Praha:Sociologické nakl., 1995.

114

MICHALÍK, Jan. Smluvní vztahy v sociálních službách. Praha: Výzkumné centrum integrace zdravotně postižených – sekce vzdělávání. 2008.

MITCHEL, David; SNYDER, Sharon. Narrative Prosthesis: Disability and the Dependencies of Discourses. The University of Michagan Press. 2000. ISBN 0-472-06749-6

MITCHEL, David; SNYDER, Sharon. Representation and Its Disconects: The Uneasy Home of Disability in Literature and Film. in ALBRECHT, Gary; SEELMAN, Katherine; BURY, Michael. Handbook of disability studies. London: Sage Publications, Inc. 2001. ISBN 0-7619-1652-0

MÜHLPACHR, Pavel. Vývoj ústavní péče. Filosoficko-historický pohled. Brno: Masarykova univerzita, 2001.

MÜLLER,

Oldřich.

Lehká

mentální

retardace

v pedagogicko-

psychologickém kontextu. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. 2002. ISBN 80-244-0207-6.

NORDEN, Martin. The cinema of isolation: a history of physical disability in the movies. Library of Congress Cataloging –in- Publication Data. 1994. ISBN 0-8135-2104-1.

NOVOSAD, Libor. Základy speciálního poradenství. Praha: Portál. 2000. ISBN 80-7178-197-5.

PIPEKOVÁ, Jarmila. et al. Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno: Paido. 1998. ISBN 80-85931-65-6.

PIPEKOVÁ, Jarmila. et al. Kapitoly ze speciální pedagogiky. 3., přepr. a rozšíř. vyd. Brno: Paido. 2010. ISBN 978-80-7315-198-0.

POTMĚŠIL, Miloň. Čtení k surdopedii. Olomouc: UP, 2003. ISBN 80–2440766-3 115

POTMĚŠIL,

Miloň. Úvodní

stati

k

výchově

a

vzdělávání

sluchově

postižených. Praha: Fortuna, 2000. ISBN 80-7168-744-8

PTÁČEK, Luboš. Panorama českého filmu. Olomouc: Rubico. 2000. ISBN 80-85839-54-7.

RENOTIÉROVÁ, Marie. Somatopedické minimum. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. 2003. ISBN 80-244-0532-6.

RENOTIÉROVÁ, Marie; LUDÍKOVÁ, Libuše. et al. Speciální pedagogika. 2. vydání, doplněné a aktualizované. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. 2004. ISBN 80-244-0873-2.

SLOWÍK, Josef. Speciální pedagogika. Praha: Grada. 2007. ISBN 978-80247-1733-3.

VALENTA, Milan.; MICHALÍK Jan.; LEČBYCH Martin a kol. Mentální postižení v pedagogickém, psychologickém a sociálně-právním kontextu. Praha: Grada Publishing, 2012. ISBN 978-80-247-3829-1.

VALENTA, Milan; MÜLLER, Oldřich. a kol. Psychopedie, teoretické základy a metodika. 3. aktualizované a rozšířené vydání. Praha: Parta. 2007. ISBN 978-80-7320-099-2.

VAŠEK, Š. Základy špeciálnej pedagogiky. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského. 2005. ISBN 80-86723-13-6.

VÁGNEROVÁ, Marie. Psychologie pro pomáhající profese. 2. vyd. Praha: Portál. 2000.

VITÁSKOVÁ,

Kateřina;

PEUTELSCHMIEDOVÁ,

Alžběta. Logopedie. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005. ISBN 80-2441088-5. 116

VÍTKOVÁ, Marie. Somatopedické aspekty. 1. vyd., Brno: Paido, 1999. ISBN 80-85931-69-9.

VÍTKOVÁ, Marie. Somatopedické aspekty. 2. vyd., Brono: Paido, 2006. ISBN 80-85931-69-9.

WINZER, A. Margaret. The History of Special Education: From Isolation to Integration. Washington, D. C.: Gallaudet University Press.

WOOD, Michael. America in the Movies. New York. 1975.

Prameny

Písemné a internetové prameny ČSFD. Česká filmová databáze. [online]. [cit. 28. října 2013]. Dostupné z WWW: http://www.csfd.cz/

ČSFD. Nejtěžší volba. [online]. [cit. 28. října 2013]. Dostupné z WWW: http://www.csfd.cz/film/279192-nejtezsi-volba/

ČSFD. Zachraňte Edwardse. [online]. [cit. 28. října 2013]. Dostupné z WWW: http://www.csfd.cz/film/285309-zachrante-edwardse/

KHSOVA. Krajská hygienická stanice se sídlem v Ostravě. HIV – AIDS. HIV/AIDS minulost a současnost. [online]. [cit. 29. března 2014]. Dostupné z WWW: http://www.khsova.cz/01_obcanum/hiv_aids.php

MENTAL POWER. Mental power Prague film festival. [online]. [cit. 28. října 2013]. Dostupné z WWW: http://www.mentalpower.cz/

117

NFA. Český hraný film. [online]. [cit. 4. listopadu 2013]. Dostupné z WWW: http://www.nfa.cz/cesky-hrany-film.html

NFA. Filmová ročenka. [online]. [cit. 28. října 2013]. Dostupné z WWW: http://www.nfa.cz/filmova-rocenka.html

Audiovizuální prameny

Světlo jeho očí (1936) Melodrama. 1936, 85 min. Režie Václav Kubásek. Předloha dle knihy Maryny Radoměrské. Kamera Karel Degl. Hudba Josef Stelibský. Hrají: Jiří

Steimar, Jiří

Dohnal, Zita

Rubensová, Čeněk Trégl, Anna

Šlégl,

Kabátová, Růžena

Mary

Prchalová, Růžena

Šlégrová, Lída

Bačáková, František

Šlemrová, Nancy Ondrová, Václav V.

Kučera, Jan

Černý, František Malý, Jaroslav Hladík, M. Burton, Václav Pata, Robert Ford, Jaroslav Sadílek, F. X. Mlejnek, Oldřich Kovář, Jiří Vondrovič, Karel Šilhánek, Bedřich Kubala, R. A. Dvorský, Ladislav Vachulka

Blbec z Xeenemünde (1962) Groteska, satira. 1962, 44 min. Československo. Režie Jaroslav Balík. Kamera Josef Hanuš. Hudba Evžen Illín. Hrají: Václav Soukup, Jan Pivec, Rudolf

Hrušínský, Slávka

Štěpánková, Rudolf Tlalka, Zdena

Pellar, Jiří

Hadrbolcová,

Budínová, Vlastimil Bělohoubek, Viktor

Jan

Pohan, Jan

Hašek, Jana

Maurer, Lubomír

Teplý

st., Miroslav

Abrahám, Alena Bradáčová, Štěpán Bulejko, Josef Koza,Hlavsa, Oleg Reif

Petrolejové lampy (1971) Drama. 1971, 101 min. Československo. Režie Juraj Herz. Předloha dle knihy Jaroslava Havlíčka. Scénář Juraj Herz, Václav Šašek. Kamera Dodo Šimončič. Hudba Luboš Fišer. Hrají: Iva Janžurová, Petr Čepek, Marie Rosůlková, Ota

Sklenčka, Vladimír

Plichtová, Karel

Černoch, Josef

Schánilec, Josef

Schwarz, Míla

Jedenáctík, Karel

Chromík, Jana

Laufer, Stanislav

Remunda, Jan

Myslíková, Václav

Halama, Václav

118

Štekl, Marie

Motlová, Vlastimila

Vlková, Karel

Augusta, Václav

Vondráček, Jana Sedlmajerová, Marie Černá, Marie Hübschová, Jaroslav Blažek,

Evelyna

Steimarová, Miloslav

Urgošík, Ilona

Jirotková, Marian

Grygárek, Milena

Kaplická, Josef

Štibich, Jiřina

Vlček, Růžena

Burda, Karel

Kotva, Zdeněk

Hovorka

Ohnesorg, Vít

Skrčený, Miloslav

Vlčková, Václav

Harníčková,Gabriela

Herodes, Dušan

Cingroš, Jan

Jandová, Otto

Przygrodská, Josef

Šindler, Jan

st., Miloslav Pešina, Olga

Novák, Josef

Vlček, Jan

Vodák, Vladimír

Zoubek, Margit

ml., Ladislav

Mrázek, Robert

Ryzcová

Kühnel, Jaroslav Šmatlák, Jaroslava Bauerová, Josef Hrbek, Vincenc Koblitz, Josef

Kočí, Petra

Plhoň, Gabriela

Kodýmová, Ladislav

Ryzcová

st., Věra

Kouklík, Aleš

Ševčíková, Magdalena

Šmídová, Ladislava Veselá, Miloš Větvička, Františka Zemanová, Josef Somr, Jaroslav Satoranský

Kopytem sem, kopytem tam (1988) Psychologický, tragikomedie. 1988, 128 min. Československo. Režie Věra Chytilová, Scénář Věra Chytilová, Pavel Škapík. Kamera Jaroslav Brabec. Hudba Jiří Chlumecký. Hrají: Tomáš Hanák, Vávra, Chantal

Poullain-Polívková, Jiří

Mucha, Jana

Marková, Pavel

Píchová,Dagmar

Milan Šteindler, David

Bartoška,Josef

Vangeli, Tereza

Pušová, Magda

Dolejšová, Dáša

Kobr, Zdeněk

Kučerová, Daniela Neblechová, Marie

Hradilková, Magda Weigertová,Daniela Šrajerová, Milan Štrich, Radim Vašinka, Petr

Křiváček, František

Olšovský, Břetislav

Kučera, Jaroslav

Kolísek, Karel

Sekera, Hana

Knotková,Renata

Beccerová, Bára

Dlouhá, Naďa

Tetera, Štěpán

Menčíková, Viktorie Vaňátková, Jitka

Zelenková Prokletí domu Hajnů (1988) Horor. 1988, 107 min. Československo. Režije Jiří Svoboda. Předloha dle knihy Jaroslava Havlíčka. Scénář Václav Šašek, Jiří Svoboda. Kamera Vladimír

Smutný.

Hudba

Steimarová, Valerie Řehák, František

Jozef

Revallo.

Kaplanová, Bohumil Husák,

Emil

Horváth 119

ml., Petr

Hrají:

Evelyna

Vávra, František Čepek, Radoslav

Brzobohatý, Petr

Brukner, Ondřej

Pavelka, Ota

Sklenčka,Petra

Vančíková, Vladimír Salač, Jakub Zdeněk, Emma Černá

Requiem pro panenku (1992) Drama. 1992, 99 min. Československo. Námět podle reportáže Ivana Klímy z knihy Brutalita. Režie Filip Renč. Kamera Juraj Fándli. Scénář Igor Faun, Filip Renč. Hudba Ondřej Soukup. Zvuk Václav Vondráček. Střih Jan Mattlach. Hrají: Anna Geislerová, Barbora Hrzánová, Soňa Valentová, Eva Holubová, Jaroslava Hanušová, Jan Schmid, Filip Renč, Eduard Cupák, Věra Nováková, Dagmar Dědková

Zákony

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů.

Vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů.

Novela vyhlášky č. 505/2006 Sb., 313/2013 Sb.

Standardy kvality sociálních služeb

Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání.

Dokumenty

Intenational Classification of Impairments, Disabilities and Handicaps (WHO, 1980)

Úmluva o právech osob se zdravotním postižením 120

Seznam tabulek a grafů Tabulky: Tabulka č. 1: Poměr zobrazení jednotlivých druhů ZP v českém hraném filmu od roku 1898 do roku 1993 Tabulka č. 2: Výskyt filmů s tematikou ZP v jednotlivých dekádách v období let 1898 – 1993 Tabulka č. 3: Poměr zobrazení jednotlivých druhů ZP v českém hraném filmu od roku 1898 do roku 1949 Tabulka č. 4: Poměr zobrazení jednotlivých druhů ZP v českém hraném filmu od roku 1950 do roku 1993 Tabulka č. 5: Filmové žánry snímků zobrazujících ZP v období let 1898 - 1993

Grafy: Graf č. 1: Poměr zobrazení jednotlivých druhů ZP v českém hraném filmu od roku 1898 do roku 1993 Graf č. 2: Výskyt filmů s tematikou ZP v jednotlivých dekádách v období let 1898 – 1993 Graf č. 3: Poměr zobrazení jednotlivých druhů ZP v českém hraném filmu od roku 1898 do roku 1949 Graf č.4: Poměr zobrazení jednotlivých druhů ZP v českém hraném filmu od roku 1950 do roku 1993 Graf č. 5: Filmové žánry snímků zobrazujících ZP v období let 1898 1993

121

Seznam příloh Příloha č. 1: Filmy s tematikou zdravotního postižení v letech 1898 - 1993 Příloha č. 2: Obrazová příloha

122

Přílohy Příloha č. 1: Filmy s tematikou zdravotního postižení v letech 1898 – 1993

Láska je utrpením Drama 1919 Číslo v katalogu: 144. Zdravotní postižení: Narušená komunikační schopnost Režie:Vladimír Slavínský, Přemysl Pražský Výroba: Poja Film Obsah: „Milostný vztah slavného herce Milana Dumavského a jeho kolegyně Olgy je rozbit mladou rozmarnou Zorou. Olga o svou lásku nebojuje. Ačkoliv čeká Milanovo dítě, odjede na venkov a tam porodí synka. Milan je v počátku se Zorou v manželství šťastný, ale brzy se jim nedostává peněz. Zora se totiž nedokáže vzdát přepychu. Aby vydělal peníze,

přijme

Milan

nabídku

filmové

společnosti:

má vyšplhat na petřínskou rozhlednu. Svůj úkol splní, ale na zpáteční cestě spadne. Následkem pádu utrpí šok, ztratí řeč a nejeví zájem o okolí. Zora se nechce o něho starat, rozvede se a provdá se za Milanova přítele. Olga se z tisku dozví o Milanově neštěstí a vyhledá ho v sanatoriu. Lékař jí sdělí, že by Milana snad mohl zachránit další šok. Olga, která Milana stále miluje, se proto odhodlá k odvážnému činu: před jeho zraky se zřítí z rozhledny. To Milana skutečně vzpamatuje. Naštěstí se Olga nezabila, a tak mohou spolu i se synkem začít nový život.“ 156

156


1995. s. 102.

Jak Vašíček přišel k nohám Osvětový 1921 Číslo v katalogu: 107. Zdravotní postižení: Tělesné Režie: Antonín Jiroušek Výroba: Antropos Obsah: „Při hře dětí u vlakového nádraží dojde k tragické nehodě, při níž vlak rozdrtí malému Vašíčkovi nohy. Po složité operaci je

Vašíček umístěn

do

Jedličkova

ústavu,

kde

díky působení

pedagogů, vychovatelů i kamarádství ostatních dětí se postupně dokáže se svým handicapem vyrovnat. Naučí se řemeslu a po letech z ústavu odchází, aby se pokusil zapojit do běžného života.“ 157 Poznámka: Jako herci ve filmu vystupovaly děti z Jedličkova ústavu z Prahy. Film se zde také natáčel.

Souboj s Bohem Drama 1921 Číslo v katalogu: 295. Zdravotní postižení: Zrakové Režie: Boris Orlický Výroba: American Obsah: „Člen starého šlechtického rodu Donských se spojí s tlupou lupičů a vyloupí sousední zámek. Donský přitom zaviní smrt dcery správce zámku, který za to prokleje rod Donských až do pátého kolena. se

do

Donský Heleny,

získá

loupežemi

dcery jednoho ze

obrovské svých

jmění.

Zamiluje

poddaných,

a přinutí

ji ke sňatku. Nešťastná Helena však při porodu zemře a Donský se upne ke svému synáčkovi Janovi. Chlapec vážně onemocní a trpící Donský vyzve v Bouři Boha na souboj. Jan se uzdraví. Po letech 157


1995. s. 82.

mu otec nechce dovolit oženit se s cikánkou a Jan ho zastřelí. Je popraven a celé jmění prohýří Janovi prostopášní nemanželští synové. Kletba pokračuje až do současnosti. Teprve poslední potomek Donských, slepá dívka Růžena, zlomí její pouta. Seznámí se s mladým inženýrem Hamrem, který vede stavbu železnice přes pozemky Donských. Hamr se dozví od Růženina otce celou historii rodu. Ukáže se, že on sám je potomkem prvního Donského oběti. Tak láska Hamra a Růženy přinese rodu konečně vykoupení.“ 158

Pražská švadlenka (Maminčiny slzičky) Melodrama 1926 Číslo v katalogu: 247. Zdravotní postižení: Zrakové Režie: V.CH. Vladimírov Výroba: Albína Kliková Obsah: „Mladá švadlenka Julča Záleská si v letních měsících hledá práci mimo Prahu. Při jedné cestě se seznámí se sochařem Jiřím Bendlem. Léto skončí a Julča se musí vrátit zpátky do Prahy do stálého místa. Bendl jí slíbí, že za ní přijede. V ateliéru však nešťastnou náhodou oslepne a Julča na něho v den schůzky marně čeká. Je zoufalá, protože je těhotná. Po čase se manželce Bendlova přítele dr. Jíla v porodnici narodí mrtvé dítě. Aby žena neutrpěla psychický otřes, dá jí lékař jedno z dvojčat, která se narodila shodou okolností v téže nemocnici Julče, zápasící po porodu o život. Julča se však uzdraví a s dcerou Martičkou odjede ke strýci do Polabí. Do

nedaleké

vilky

se

nastěhuje

i

slepý

Bendl

s matkou

a na procházkách se seznámí s Martičkou. Při jednom setkání spadne Martička do řeky a utone. Bendla navštíví dr. Jíl s dcerou Věrou. Z volně plynoucího rozhovoru pochopí, že Věra je Bendlovým dítětem. Nešťastná Julča se chce utopit, kolemjdoucí dr. Jíl ji však zachrání 158


1995. s. 187.

a

odveze

k Bendlovým.

Hlas

milované

vrátí

Bendlovi

zrak

a dr. Jíl předá Věrušku pravým rodičům.“159

Stín ve světle (Slepý Juro), (Tvrdohlavý Jura) Osvětový 1928 Číslo v katalogu: 299. Zdravotní postižení: Zrakové Režie: Josef Kokeisl Výroba: Filmindustrie Obsah: “Juro a Jano, sokové v lásce, jsou zamilováni do Maryši. Juro odchází za sezónní prací a po návratu se hodlá s Maryšou oženit. Také Jano a další vesničané odjíždějí za prací. Všichni jsou ubytováni pohromadě

ve

stodole

a

řada

z nich

se

nakazí

oční

chorobou – trachomem. Jano se chce léčit, Juro léčbu odmítne a rozhodne se odjet do Ameriky. Tam je však zadržen při lékařské prohlídce a poslán na vlastní útraty zpět. Mezi tím se vyléčený Jano oženil s Maryšou. Juro oslepne a živí se jako žebrák v rodné vsi.“ 160

Svítání Sociální drama 1933 Číslo v katalogu: 353. Zdravotní postižení: Zrakové Režie: Václav Kubásek Výroba: Nationalfilm Obsah: „Rodina dělníka Kučery žije spokojeně. Dcera Anežka, zasnoubená s technickým kresličem Adolfem, je švadlena. Syn Váša se učí strojníkem. V rodině žije i děda, bývalý horník. Začíná však 159


1995. s. 161. 160


1995. s. 189.

hospodářská krize. Továrny zastavují výrobu. Adolf přijde o práci a

s Anežkou,

která

netuší

příčinu

jeho

nervozity,

se

pohádá.

Rozrušený Adolf při návratu domů se svým motocyklem havaruje. V důsledku zranění se mu zhorší zrak, ale na operaci nemá peníze. Špatně vidoucí a zesláblý hladem, šlápne Adolf na ulici na nohu elegantní dámě, doprovázené mužem. Na Adolfovy omluvy reaguje žena hrubě. Otec i syn Kučerovi rovněž ztratili práci a děda těžce onemocněl. Utrápená Anežka se rozjede za Adolfem do Prahy, ale zničeného snoubence téměř nepozná. Ujistí ho o své lásce a vrátí mu tak vůli k životu. Když se Adolf uchází o práci na stavbě, stavitel, společník nevychované dámy, ho pozná a rozhodne se mu pomoci. Zaplatí operaci a zaměstná Adolfa jako kresliče. Situace se zlepšuje, kola továren se roztáčejí. Lidem se prací vrátila naděje na spokojený život.“ 161

Příběh vojáka Podobenství 1934 Číslo v katalogu: 302. Zdravotní postižení: Zrakové Režie: Vladimír Šmejkal, Čeněk zahradníček Obsah:

„Do

života

mladého

muže

zasáhne

mobilizace.

Stává

se figurou na šachovém poli války. Střepina ho připraví o zrak a jeho „Nevidím“ se stává protiválečným mementem.“ 162

161

KOLEKTIV AUTORŮ. Český hraný film II. 1930 – 1945. Praha: Národní filmový

archiv. 1998. s. 334. 162


archiv. 1998. s. 289.

Světlo jeho očí Melodrama 1936 Číslo v katalogu: 352. Zdravotní postižení: Zrakové Režie: Václav Kubásek Výroba: Dafa Obsah: „Inženýr Frank Nor přijde nešťastnou náhodou o zrak. Když ho

jeho

povrchní

snoubenka

Eliška

opustí,

pokusí

se

Frank

o sebevraždu. Aby svůj pokus neopakoval, najme mu otec mladou ošetřovatelku

Milenu.

Dívka

se

o

Franka

vzorně

stará,

stane

se doslova „světlem jeho očí“. Brzy mezi nimi vznikne silné citové pouto. Jednou si vyjedou autem na výlet a Milena nezvládne řízení. Z havárie vyvázne bez zranění, Frank však je v bezvědomí a musí do nemocnice. Milena chce Franka ošetřovat sama. Když se Frank probere z bezvědomí, zajisté, že se mu vrátil zrak. Užaslá Milena není schopná slova a Frank ji vykáže z pokoje. Zoufalá dívka od něho odchází. Zdravého Franka chce Eliška znovu získat pro sebe a pozve ho pro to do lázní. Frank se v lázních seznámí s paní Lorencovou, jejíž hlas je mu povědomý. Ale teprve s otcovou pomocí zjistí, že mladá žena je ve skutečnosti Milena. Dodatečně se také dozví, že Milena porodila jeho syna, kterého sama vychovává. Jejich společnému štěstí již nic nestojí v cestě.“ 163

163


archiv. 1998. s. 333.

Hlídač č. 47 Drama 1937 Číslo v katalogu: 104. Zdravotní postižení: Sluchové Režie: Josef Rovenský Výroba: Elekta Obsah: „Mladý vesnický kramář Ferda Zuska chce skočit pod vlak, protože se jeho děvče vdalo za jiného. V poslední chvíli ho zachrání železniční hlídač Douša a jeho žena Anna. Ferda brzy na svůj smutek zapomene a začne nadbíhat právě Anně. Nic netušící Douša je celé vsi pro smích. Navíc při Ferdově záchraně uklouzl na náspu, zranil se a od té doby špatně slyší. Jednoho dne dokonce s hrůzou zjistí, že ohluchl docela a že musí opustit své místo. Po nějakém čase se mu však sluch vrátí. Douša se rozhodne dál předstírat hluchotu, aby poznal, co si o něm lidé myslí. Ferda na Annu naléhá, aby s ním utekla, a chce Doušu zabít. Zlomená žena se v noci svěří muži, netušíc, že jí slyší. Douša ji vykáže z domu, ale volání dítěte jeho rozhodnutí zvrátí. Druhého dne se muž vrátí do práce a ženě odpustí, neboť si uvědomí, že ji zanedbával a věnoval se pouze vlastním

zájmům.

Ferda

v opilosti

tragicky

zahyne

pod

koly

rychlíku.“ 164

164


archiv. 1998. s. 106.

Láska a lidé Drama 1937 Číslo v katalogu: 172. Zdravotní postižení: Tělesné Režie: Václav Kubásek, Vladislav Vančura Výroba: Favoritfilm Obsah: „Konstruktér Viktor Kovařík a automobilový závodník Jan Horn jsou blízkými spolupracovníky a zároveň dobrými přáteli. Svár mezi ně vnese až láska k téže dívce. Anna dá přednost Viktorovi a smutný Jan

v prvním

popudu

uvažuje

o

naprostém

přerušení

jejich

vzájemných styků. Podaří se mu však bolest potlačit a zůstane přítelem obou novomanželů. Tandem Horn-Kovařík se

zúčastní

dalšího závodu, ale má nehodu. Horn z ní vyvázne jen s lehkým zraněním, jeho kolega však zůstane připoután k pojízdnému křeslu. Viktor

se

se

svým

stavem

obtížně

vyrovnává,

nečinnost

ho zneklidňuje, především ho ale trápí, že omezuje svou mladou ženu. I když Anna nabízenou svobodu odmítá, chová se Viktor vůči ní podezíravě, a tak se Anna začne cítit lépe v Janově společnosti. Jakmile si však uvědomí, že Janovu dávnou lásku opětuje, přiměje ho, aby jejich dům přestal navštěvovat. Manžel porozumí jejímu zármutku a sám ji vyzve, aby místo něho jela Horna podpořit při závodu. V době, kdy šťastná dvojice oslavuje Hornovo vítězství, ukončí Viktor svůj život.“ 165

165


archiv. 1998. s. 167.

Stříbrná oblaka Melodrama 1938 Číslo v katalogu: 344. Zdravotní postižení: Zrakové Režie: Čeněk Šlégl Výroba: Espo Obsah: “Parta mladých lidí se vrací ze Slap do Prahy. Jen malíř Michal chce ještě pracovat a zůstane na chatě. Útočiště u něho hledá neznámá mladá žena. Je to Eva, dcera přednosty oční kliniky Hostovského, která se toho dne ráno z donucení provdala za otcova asistenta MUDr. Moravce, ale nakonec před nemilovaným manželem uprchla. Michal ji nechá u sebe odpočinout. Eva se vrací k otci, ale po hádce odejde i z domova. Připojí se k partě mladých umělců a studentů. Sblíží se s lehkomyslným studentem Jožkou, ačkoliv cítí, že tento vztah není pravá láska. Po čase se vrací do Prahy Michal, Jožkův spolubydlící. Jiřina, dívka z party, chce ze žárlivosti Jožku zastřelit, ale těžce zraní Michala. Sama pak spáchá sebevraždu. Michal se uzdraví, ale začne ztrácet zrak. Eva, která se do Michala zamilovala, se o něj obětavě stará. Moravec jí nabídne, že Michalovi vrátí opět zrak. Svoji pomoc podmiňuje Eviným návratem k němu. Evin otec si však uvědomí svou vinu na celé situaci. Michala operuje profesor Hostovský sám a nebrání už vztahu obou mladých lidí.“ 166

166


archiv. 1998. s. 325.

Modrý závoj Melodrama 1941 Číslo v katalogu: 205. Zdravotní postižení: Zrakové Režie: J. A. Holman Výroba: Elekta Obsah: „Na terase Radiopaláce se setká ženami hýčkaný herec Robert

Holan

s krásnou

Martou.

Netuší,

že

je

slepá

a že má dvojče – sestru Helenu. Když jde Martě pro ztracený závoj, dívka odejde. Na chodbě zahlédne Holan Helenu a od známé zjistí její jméno. Martu Holanův hlas okouzlil a ona se odhodlává konečně k operaci očí. Helena je zasnoubená s očním lékařem Pavlem Průšou. Překvapí ji dopis, kterým ji žádá Holan o schůzku. Romantická procházka způsobí, že se Helena zamiluje. Když jí však Holan vrací závoj, pochopí, že si ji spletl s Martou. Je zdrcena a rozvíjející se vztah přeruší. Operace vrátí Martě zrak, ale musí se zatím pohybovat jen v šeru. Zoufalý Holan, který se poprvé skutečně zamiloval, jde za Helenou. V bytě potká Martu, která pozná, že herec ve skutečnosti miluje její sestru, a pošle ho pryč. Roztrpčený Holan nic nechápe a rozhrne závěsy, které považuje za kulisu. Marta je zasažena prudkým světlem a musí se znovu léčit v nemocnici. Uzdravující se Marta si uvědomí, že miluje lékaře Pavla. Vztahu Heleny a Holana už nic nebrání.“ 167

167


archiv. 1998. s. 199.

Kdo je vinen? Osvětový 1946 Číslo v katalogu: 97. Zdravotní postižení: Tělesné Režie: Bořivoj Zeman Výroba: Československý filmový ústav Zlín Obsah: „Do soudní síně přiváží matka svou dcerku na invalidním vozíku. Soudce se snaží zjistit míru zavinění řidiče nákladního auta, které dítě zranilo. Z výpovědí svědků, holčičky a řidiče nakonec vyplyne, že událost byla nakonec souhrou nešťastných náhod, na kterých se podíleli všichni účastníci. Proti řidiči jel blízko středu silnice povoz se slámou tažený koňmi. Když chtěl muž na kole široký povoz předjet, řidič náklaďáku strhl svůj vůz ke kraji silnice. Tam si v podřepu hrála holčička. Automobil ji porazil, aniž ji řidič zahlédl. Zastavila ho až žena, která si nehody povšimla z pole. Řidič je soudcem zproštěn viny.“ 168

Něco se tu změnilo Propagační 1955 Číslo v katalogu: 158. Zdravotní postižení: Tělesné Režie: František Lukáš Výroba: Studio zpravodajských a dokumentárních filmů Obsah: „Josef Malík je už starší muž a má problémy se žaludkem. Lékař mu doporučuje nemocniční léčbu. Pan Malík byl v nemocnici před dvěma lety a vzpomíná na to, jako na noční můru. Vrátný ho tehdy nechal stát dlouhé minuty na dešti. Protože chybělo značení, bloudil budoucí pacient nevlídnými chodbami nemocnice a pak čekal dlouhé 168

hodiny

na

příjem.

Celou

dobu

byl

obtěžován

hlukem


archiv. 2001. s. 121.

a zmatkem, které v nemocnici panovaly. Uložen na rozbitou postel, nemohl spát, protože pacienti se hlasitým šepotem dohadovali o jeho zdravotním stavu. Neuklidnil ho ani hlasitý zpěv uklízeček. Primářovo nezúčastněné komentování jeho choroby a nevyžádaná návštěva hlučné příbuzné Klotildy způsobily, že Malík tehdy z nemocnice utekl. Jen velmi nerad vstupuje pan Malík do stejné léčebny. Vrátný je však ochotný, chodby nemocnice vymalované a plné květin, zdravotní sestry i lékaři jsou velmi milí. Všude panuje ticho, klid a čistota. Když je vlezlá Klotilda vykázána z nemocnice, věří už pacient Malík, že bude vyléčen.“ 169

Vojáci Etuda 1957 Číslo v katalogu: 351. Zdravotní postižení: Tělesné, zrakové Režie: Ju Cho-son Výroba: Studio FAMU Obsah: „V jedné místnosti se setkávají ranění korejští vojáci. Jeden z nich býval houslistou, přišel však v boji o ruku. Druhý muž je slepý a dopis z domova mu musí přečíst jiný voják. Slepec je nešťastný, ale jeho kamarád mu dodá sílu do dalšího života.“ 170

169


archiv. 2001. s. 175. 170


archiv. 2001. s. 354.

Hořká láska Drama 1958 Číslo v katalogu: 66. Zdravotní postižení: Tělesné Režie: Josef Mach Výroba: Filmové studio Barrandov Obsah: „Mladý hospodář Václav Marunáč se těžce zranil, když se splašili koně. Z nemocnice se vrací v sádrovém krunýři s mizivou nadějí na uzdravení. Všechna dřina zbyla na jeho starého otce a ženu Hedviku, které pomáhá syn Vašík. Otec povolá na výpomoc z města mladšího

syna

Jakuba.

Hedvika

má

na

statku

nerovnoprávné

postavení a obává se, že bude ohroženo Vašíkovo dědictví. Je proto zaskočena Jakubovou pozorností. Jakub má s otcem spory, které vrcholí jeho účastí na schůzi družstva. Při těžké práci se Hedvika s Jakubem začínají sbližovat a Václav cítí, že se mu žena odcizuje. Jakub je k Hedvice pozorný a věnuje jí k narozeninám šátek. Hedvika šátek schová, ale mučivá žárlivost přinutí Václava vstát z lůžka a šátek najde. Vyděšená Hedvika stojí nečekaně proti Václavovi, náhle však Václav umírá. Po jeho smrti se vztah Hedviky a Jakuba změní. Hedvika má výčitky svědomí, je chladná a nepřístupná. Oba už pracují v družstvu, ale Jakub se rozhodne pro návrat do města a přichází se s Hedvikou rozloučit. Teprve pak si Hedvika uvědomí, že by Jakuba ztratila. Oba si padnou do náruče.“ 171

171


archiv. 2001. s. 89.

Sny na neděli Drama 1959 Číslo v katalogu: 292. Zdravotní postižení: Tělesné Režie: Václav Gajer Výroba: Filmové studio Barrandov Obsah: „Ve velkém sanatoriu obklopeném parkem se léčí pacienti nemocní tuberkulózou. Léčení je dlouhodobé a mnozí nemocní žádají marně každou neděli o propustku, aby mohli navštívit své domovy. Primář však může pustit pouze ty, kteří jsou téměř vyléčeni. Mladičká učitelka Jana byla nešťastná, protože pro svou nemoc nemohla vykonávat své povolání. V sanatoriu se však zamilovala do Jindry, který

byl

před

onemocněním

studentem

průmyslovky.

Plánují

společnou budoucnost. Jindra kvůli Janě nemá čas na přítele Tůmu, který ho doučuje a jehož stav se prudce zhoršuje. Přesto se Tůma učí španělsky, aby mohl jet na montáž do zahraničí. Pacient Franta tajně navštíví svoji rodinu v Praze. Při nočním návratu zahlédne pohřební vůz, odvážející Tůmu, který nemoci podlehl. Jana je zdravá a bude propuštěna. Poslední neděli chce strávit v Praze s Jindrou a ten opustí léčebnu bez propustky. Jindra svůj stav podcenil a po návratu skončí na oddělení intenzivní péče. Primář přesto věří v jeho uzdravení, Jindra však musí respektovat pravidla léčby. Janě proto lékař doporučí, aby omezila své návštěvy v sanatoriu.“ 172

172


archiv. 2001. s. 295.

Holubice Filmová báseň 1960 Číslo v katalogu: 64. Zdravotní postižení: Tělesné Režie: František Vláčil Výroba: Filmové studio Barrandov Obsah: „V severní Francii jsou k dálkovým letům vypuštěny stovky poštovních holubů. Na ostrově Fehmarn v Baltském moři čeká na dolet svých holubů skupinka starých námořníků a dvanáctiletá Susanne. Dívka

se

však

nedočká,

její

bílou

holubici

odnesla

bouřka

až do střední Evropy. V ateliéru uprostřed Prahy ji zahlédne malíř Martin.

Unaveného

ptáka

vzápětí

postřelí

vzduchovkou

Michal,

chlapec upoutaný na invalidním vozíku. Před časem po pádu z výšky ochrnul.

Jeho bezmocnost je však spíše psychického rázu. Martin

mu raněnou holubici přinese. Michal se pokusí ptáka uzdravit. Susanne zatím pořád smutně čeká. Michala napadne zahřát holubici horským sluníčkem a při jeho snímání z police vstane a udělá několik kroků. Na výstavě holubů zjistí Martin z vývěsky, odkud holubice pochází. Namaluje její obrázek a pošle ho do Německa. Uzdravuje se holubice i Michal. Martin nenásilně přesvědčí Michala, aby holubici vypustil.

Bílý

pták

odlétá

na

sever.

Susanne

pochopila,

že se jí holubice vrátí a běží s obrázkem po mořském břehu.“173

173


archiv. 2001. s. 86

Blbec z Xeenemünde Groteska, satira 1962 Číslo v katalogu: 22 Zdravotní postižení: Mentální Režie: Jaroslav Balík Výroba: Filmové studio Barrandov Obsah: „Významný německý inženýr Habicht pracuje na projektu raketové zbraně. Nedaří se mu vyřešit způsob přesného zaměřování raket. Kromě toho má své osobní starosti. Jeho šestnáctiletý syn Bruno má téměř zázračné schopnosti v matematice, ale jinak je

debilní.

Z otcových

plánů

tajné

zbraně

si dělá

„vlaštovky“,

ale zároveň upozorní otce, že má ve svých výpočtech závažnou chybu. Brunova učitelka zahyne ve svém domě při záhadném výbuchu. Habicht na její místo přijme mladého učitele. Ten zjistí, že Bruno má ve svém pokoji malou odpalovací rampu a likviduje ty, které nemá rád. Po konfliktu s Brunem je učiteli jasné, že je na řadě on. Oznámí svou domněnku Habichtovi a přespí u své dívky. Večer je škola zničena výbuchem a učitel je ráno zatčen jako pachatel atentátů. Jeho výpovědi o Brunovi uvěří major Schwarz a pokusí se z Bruna dostat způsob zaměřování raket. Když se mu to nepodaří a když Bruno začne ostřelovat velitelství SS a jeho vlastní vůz, mladého debila bez milosti zastřelí. Záhy na to začne zničující nálet spojeneckých sil.“ 174

174


archiv. 2004. s. 58.

Vysoká zeď Příběh 1964 Číslo v katalogu: 418. Zdravotní postižení: Tělesné Režie: Karel Kachyňa Výroba: Filmové studio Barrandov Obsah: „Třináctiletá Jitka se po vyučování ráda osaměle toulá po Praze. Mrštná dívka také ráda prolézá dvorky v okolí činžáku, kde bydlí. Jednoho dne objeví vysokou zeď a za ní zahradu nemocnice. Je léto a každé odpoledne vyváží ošetřovatelé na zahradu mladíka, který je po úrazu upoután na invalidní vozík. Jitka mladého muže povzbuzuje při jeho snahách o chůzi. Nesourodá dvojice si každý den přátelsky povídá a Jitka nosí na schůzky jako dárek různé oblázky. Mladíka jeho zdravotní stav deprimuje a není na Jitku vždycky vlídný. Pak se však nedorozumění urovná a dívka vypráví o

své

roli

Sněhurky

ve

školním

představení.

Slíbí

mladíkovi,

že se mu přijde ukázat ve svém kostýmu. Nastanou deště, které přeruší Jitčiny návštěvy. Když konečně vysvitne slunce, běží Jitka do nemocnice a cestou koupí dvě porce zmrzliny. Pacient sedí v zahradě na lavičce s mladou ženou a jejich chování je láskyplně důvěrné. Jitka, zklamaná ze své dětské lásky, ze zahrady uteče. Rozpláče se až za zdí. V zápětí najde opuštěnou mourovatou kočku a vezme jí do náručí. Zdá se, že na svůj dětský žal brzy zapomene. 175

175


archiv. 2004. s. 550 – 551.

Perličky na dně Povídkový 1966 Výroba: Filmové studio Barrandov

Podvodníci Povídka Číslo v katalogu: 257. Zdravotní postižení: pacienti nemocnice Režie: Jan Němec Obsah: „V nemocničním pokoji si povídají dva staříci. Ten, který už je jenom ležící pacient, vzpomíná na svoji minulost zpěváka. Hrál a zpíval hlavní role slavných operet. Druhý pacient může ještě trochu chodit má

o

pod

holi.

Kdysi

polštářem

byl

album

úspěšným svých

novinářem.

fotografií

v různých

Zpěvák rolích.

V nemocniční márnici probírá zřízenec pozůstalosti dvou staříků. Oba skončili svůj život jako osamělí lidé bez rodiny. Nemocničnímu holiči

zřízenec

prozradí,

že

si

oba

muži

vymýšleli.

Pěvec

byl ve skutečnosti jenom člen sboru a novinář přispíval pouze do zahrádkářské rubriky. Pohoršený holič odsuzuje jejich lhaní, lidé mají za každou cenu mluvit pravdu. Pak však sbalí své nádobíčko a v bílém plášti prochází nemocniční chodbou, kde se před pacientem ležícím na nosítkách vydává za lékaře.“ 176

176


archiv. 2004. s. 364.

Ceremoniál Příběh 1966 Číslo v katalogu: 28. Zdravotní postižení: Tělesné Režie: Vladimír Drda Výroba: Studio FAMU Obsah: „Ateliérová scéna III. ročníku FAMU. Na návštěvu k rodině, kterou tvoří matka, ochrnutý otec na vozíku a dospělá dcera, přicházejí příbuzní – manželé s dospívajícím synem. Hostitelka je afektovaná a křečovitě srdečná. Neustále brebentí, nabídne pohoštění a medovým hlasem promlouvá ke svému manželovi, který je zjevně po mozkové mrtvici. Květinu, kterou přináší návštěva, dá do vázy na stolek nedaleko od muže. Popíjejí kávu a mladí lidé se nudí. Starý muž se natáhne pro květinu. Ruce ho ale neposlouchají a

váza

se

převrhne.

v nepříjemnou

fúrii,

Laskavá

která

nemocnému manželovi.“

hostitelka

nevybíravými

se slovy

okamžitě

změní

vynadá

svému

177

Směšný pán Drama 1969 Číslo v katalogu: 322. Zdravotní postižení: Tělesné Režie: Karel Kachyňa Výroba: Filmové studio Barrandov Obsah: „Šedesátiletý profesor Šimek podstupuje těžkou srdeční operaci. Chirurg MUDr. Preclík je s výsledkem spokojen, po úspěšném zákroku se stali on i jeho pacient slavnými.

Šimka však sláva

nezajímá, uplynulá léta ho připravila o energii i chuť k životu. V padesátých letech dvacátého století, v době tažení proti údajným 177


archiv. 2004. s. 65.

nepřátelům

komunistického

režimu,

byl

nespravedlivě

odsouzen

k mnohaletému vězení. Opustila ho žena, dcera, přátelé; jeho vědecká kariéra byla zničena. Z okna svého nemocničního pokoje sleduje s posmutnělým zájmem jen nemocné děti a půvabnou dívku, která na střeše protějšího domu vypouští z koše poštovní holuby. Jednoho dne se dívka na střeše neobjeví. Profesor zneklidní, je si jist, že se děvčeti muselo něco stát. Vydá se proto do ulic v nemocničním plášti, ačkoliv dobře ví, že nadměrná námaha ho může zabít. Po nesnadném putování nalezne dům i zamčený dívčin byt. Šimek vzbouří sousedy, aby byt otevřeli. Ukáže se, že ho tušení nezklamalo. Neznámá se pokusila o sebevraždu. Ještě žije a lékaři ji patrně zachrání. Šimkovo srdce však nevydrželo a starý muž zemřel. Dr. Preclík chápe profesorovo jednání. Dívka Šimkovi připomínala dceru, která se ho při soudním procesu zřekla. Když se později dozvěděla o otcově nevině, otrávila se.“ 178

Už zase skáču přes kaluže Drama, příběh 1970 Číslo v katalogu: 399. Zdravotní postižení: Tělesné Režie: Karel Kachyňa Výroba: Filmové studio Barrandov Obsah: „Malý Adam se narodil do chudé venkovské rodiny. Otec byl rajťák, krotil koně v panském hřebčíně. Adam po něm podědil velkou lásku ke koním a už se nemohl dočkat, až trochu povyroste, aby ho otec naučil zacházet s koňmi. Jednoho dne kamarádi Adama navedou, aby vystřelil prakem na mladého kováře. Kovář se rozzlobí a pustí se za Adamem. Adam se před ním schová v rybníce. Večer dostane

vysokou

horečku

a

lékař,

přivolán

následujícího

dne, konstatuje, že jde o obrnu. Adam nemůže chodit a musí 178


archiv. 2004. s. 437.

do nemocnice. Tam mu jednu nohu trochu poopraví, ale i tak čekají chlapce do konce života berle nebo vozík. Maminka se trápí, ale Adam ji utěšuje. Věří, že bude zase skákat přes kaluže a že bude jezdit na koni. Svůj sen začíná s pomocí kamarádů uskutečňovat. Od Lojzy si

tajně

půjčuje

grošovanou

kobylu

a

začíná

jezdit.

Nejprve

jen po louce a později i v panské jízdárně. Mnohokrát spadne a natluče si, ale nepovolí. A tak nakonec může předvést svou dovednost ustaraným a dojatým rodičům.“ 179

Petrolejové lampy Drama 1971 Číslo v katalogu: 224. Zdravotní postižení: Tělesné, duševní Režie: Juraj Herz Výroba: Filmové studio Barrandov Obsah: „Třicetiletá slečna Štěpa Kiliánová se jako jediná dcera bohatých rodičů nesmí podle matky provdat pod svou společenskou úroveň.

Pro

maloměšťácké

nápadníky

je

ale

dívka

příliš

svobodomyslná a samostatná. Na začátku 20. století se očekává její naprostá poslušnost manželovi. Štěpa touží mít děti, a tak se provdá za bratrance Pavla, přestože ví, že chce především její věno, jež má zachránit

upadající

rodinný

statek.

Pavel

byl

ještě

nedávno

důstojníkem ve Vídni a Štěpu v důstojnické uniformě velmi okouzloval. Po

svatbě

ale

nedojde

k fyzickému

sblížení.

Nezkušená

žena

postupně zjistí, že se Pavel při hýřivém životě nakazil syfilidou a neléčená nemoc ho začíná měnit. Koupí mu pušku i honitbu, ale muž brzy ohrožuje střelbou své okolí. Progresivní paralýza poznamená jeho chůzi a změní inteligenci. Svody fešáka Jiřího, jehož Pavel kvůli Štěpě pozval na statek, žena ostře odmítne. Za čas je už vážně duševně 179

nemocný

Pavel

na

promenádě

předmětem

posměchu


archiv. 2004. s. 528.

a nakonec skončí v blázinci. Smutná Štěpa se z návštěvy u něho vrací vlakem. Neví, že dívenka, s níž jede v kupé, je Pavlova nemanželská dcera. Po smrti své matky měla být předána otci. Pavlův bratr Jan ale řekl jeptišce, která holčičku přivedla na statek, že Pavel je mrtvý. Švagr Jan má v lánu vzít si budoucí mladou vdovu a mít s ní děti.“ 180

Ďábel Příběh 1972 Číslo v katalogu: 40. Zdravotní postižení: Tělesné Režie: André Maroun – Gédéon Výroba: Studio FAMU Obsah: „Sedlákova stará matka je nemocná a zdá se, že už jí není pomoci. Jenomže úroda na poli nepočká. Tak si sedlák najme Stázu, ženu z vesnice, která už dosloužila mnoha lidem. Šetrný sedlák by nerad mnoho utratil, a protože si myslí, že matka ještě několik vydrží, dohodne si se Stázou jednorázovou odměnu dvanáct korun. Jakmile odejde sedlák za prací, začne Stáza bezmocné ležící stařence vyprávět o všech svých předchozích klientech a způsobu jejich smrti. Nechá pacientce udělit poslední pomazání. Po odchodu faráře se jí zeptá, zda už viděla ďábla. Nemocnou strašně vyděsí, když vzápětí do světnice vtrhne „ďábel“ s koštětem v ruce a hrncem na hlavě. Šok z úleku přejde do hysterického smíchu, protože pozná ve strašidlu Stázu. Emocí však bylo pro stařenku mnoho a její srdce se zastavilo. Stáza, která se u sedláka moc nezdržela, spokojeně přebírá svůj honorář.“181

180


archiv. 2007. s. 301. 181


archiv. 2007. s. 75.

...a zašla hvězda... Etuda 1973 Číslo v katalogu: 2. Zdravotní postižení: Tělesné Režie: Miroslav Dolejší Výroba: Studio FAMU Obsah: „Mladičká pacientka si v rozlehlém pokoji, kde stojí jen její postel, stěžuje na pocit osamělosti. Zdravotní sestra jí slibuje, že již brzy budou přidána další lůžka a pak bude mít dívka společnost. Pacientka se těší na příchod svého milého. Chodí spolu už dva roky a mají se moc rádi. Sestra odchází a dívka si připomíná tanec se svým přítelem. Vstane a roztančí se po pokoji. Její srdce ale prudký pohyb nesnese a ani rychlý zásah lékaře dívčin život nezachrání. Chlapec, který přišel na návštěvu, se smutkem hledí na bledou a nehybnou tvář své milé.“ 182

Psoty lopoty Etuda 1973 Číslo v katalogu: 262. Zdravotní postižení: Tělesné Režie: Karel Smyczek Výroba: Studio FAMU Obsah: „Mladý muž odvede opilou ženu, tančící v potoce, do jejího bytu. Bystře vyhlížející asi desetiletý chlapec se vůbec nediví, s matkou takhle přicházejí muži často. Mladík ženu s jizvami ve tváři uloží, ale nechce si k ní lehnout jako jiní. Zaujme ho chlapec sedící v dřevěné

bedně,

který

se

mu

svěří,

že

jeho

nohy

nechodí

už od narození. Hoch se chlubí svojí sbírkou hmyzu, umístěnou v různých 182

krabičkách.

Přestože

se

prakticky

nedostane


archiv. 2007. s. 25.

ven z chudičkého suterénního bytu, je to chlapec velmi chytrý, s bohatým slovníkem a rozšafnou mluvou. Mladík mu slíbí, že druhý den zase přijde. Slib splní a přinese novou zásobu krabiček. Matka, kterýmsi milencem navždy poznamenaná nožem v obličeji, nabízí z vděčnosti mladíkovi své tělo. Ten ji taktně odmítne. Chlapec mu pak vypráví o svém snu. Až bude mít vozík, na němž bude moci jet ven, nažebrá dost peněz, aby mohl pro sebe a matku koupit velký dům v širých polích. Matka obejme synka a zpívá mu: přijdou psoty lopoty, za nimi jdou trampoty a rámusy, srdce bude na kusy! Bude zle, bude zle! Schoval bych se, nemám kde!“ 183

Člověk jako „M“ Příběh 1974 Číslo v katalogu: 38. Zdravotní postižení: Tělesné Výroba: Studio FAMU Režie: Miroslav Dolejší Obsah: „Od kupce Kryštofa odchází doktor. Slíbí, že do druhého dne provede rozbor moči. Následujícího dne přichází i s jakýmsi mužem v plášti s kapucí. Sdělí kupci, že moč je v pořádku, ale přesto si přinesl pijavice a chce pacientovi pouštět žilou.

Muž s kapucí

je starosta a vítá kupce ve městě. Vzápětí však začne hosta neomaleně zpovídat, zda mu př poslední návštěvě před třemi měsíci nepomáhal kdosi vyprošťovat jeho uvízlý povoz s koněm. Kupec si vzpomene, že přizval na pomoc kolemjdoucího chudáka. Starosta se přestane pokrytecky smát a bezohledně muži oznámí, že tehdy oslovil malomocného. S pistolí v ruce přinutí kupce, aby si na krk

183


archiv. 2007. s. 345.

přivázal přinesený zvonek, kterým bude zvonit, kdykoliv někoho potká. Vzápětí muže bez milosti vyženou z města.“ 184

Zrcadlo pro Kristýnu Psychologický příběh 1975 Číslo v katalogu: 395. Zdravotní postižení: Tělesné Režie: Jiří Svoboda Výroba: Filmové studio Barrandov Obsah: „Stačí jeden nešťastný výskok a následný pád a život devatenáctileté volejbalistky Kristýny dostane nečekaný obrat. Úraz je vážný a Kristýna musí ležet řadu měsíců v sádrovém lůžku v nemocnici a později doma. Samota a nečinnost vyvolává vzpomínky na dobu, kdy dívka, vědoma si svého sportovního nadání i ženského půvabu, jednala egoisticky a někdy až arogantně. Nedohrála se svým klubem sezónu a přijala nabídku v Praze, brala na lehkou váhu lásku kamaráda Tomáše. Nechtěla také připustit, že i její matka má právo na vlastní život, a se sestrou Martou vyvolala nepříjemnou scénu s matčiným druhem. Kristýna se nechce smířit s úrazem a chová se nepříjemně k lékaři i zdravotním sestrám. Nikdo z blízkých a přátel jí však neoplácí stejnou mincí. Naopak se všichni snaží ulehčit jí situaci a přehlížet její občasné výbuchy smutku a zoufalství. V dlouhých chvílích samoty, kdy matka je v práci a sestra ve škole, se Kristýna pokouší nahlédnout do světa za okny svého pokoje s pomocí zrcátka. tak se seznámí s mladým jeřábníkem.

I

ten jí pomůže. S kamarády pro ni vyrobí hrazdičku, aby mohla v posteli trochu cvičit. Jeho neokázalé přátelství je pro Kristýnu povzbuzením při promýšlení nového životního postoje.“185

184


archiv. 2007. s. 73 – 74. 185


archiv. 2007. s. 497.

Den pro mou lásku Psychologický 1976 Číslo v katalogu: 41. Zdravotní postižení: Tělesné Režie: Juraj Herz Výroba: Filmové studio Barrandov Obsah: „Mladí manželé Staškovi – fotografka Marie a student stavební fakulty Petr – žijí se čtyřletou dcerou Maruškou v útulném podkrovním bytě.

Petr

jde

občas

s ostatními

studenty

na

pivo

a

jednou

jich pár – hladových a hlučných – přivede k Mariině nelibosti domů. Oba mladí lidé mají ale silný a láskyplný vztah, a když dcerka náhle onemocní, velmi je to zasáhne. Povídavá okatá holčička je oblíbená i mezi sousedy a dělnicemi z výrobny věnců ve dvoře. Dívenka je

hospitalizována,

ale

prudký

zánět

mozkových

blan

končí

tragicky – dítě umře. Marie se ponoří do bezbřehého smutku. Zdrcený Petr jí pomáhá odstranit z bytu vše, co připomíná Marušku – spousty jejích fotografií na zdech, hračky, oblečení, i sbírku starožitných hodin... Marie chce za každou cenu další dítě, ale špatný psychický stav jí nedovolí otěhotnět. Petr končí studia a někdy už nemá sílu stále svou ženu utěšovat. Stará paní Bernardová ze sousedství čerstvě ovdověla a chce, aby s Marií truchlily společně. To mladou ženou otřese. Rozhodne se vrátit do práce. Do ateliéru přicházejí různí zákazníci a Mariiny vzpomínky už nejsou tak drásavé. Začíná léto – Petr úspěšně ukončil studium a manželé se vydávají na pěší túru. Chvíle v přírodě jsou pro jejich trápení léčivé. Marie po čase otěhotní a nakonec porodí chlapce.“ 186

186


archiv. 2007. s. 76.

Hodina pravdy Psychologické drama 1977 Číslo v katalogu: 76. Zdravotní postižení: Tělesné Režie: Václav Matějka Výroba: Filmové studio Barrandov Obsah: „Mladá žena, Jarmila Slezáková, se doma špatně zotavuje z následků šokového

infarktu, který před časem utrpěla. Poté,

co přijdou výsledky vyšetření, lékaři zvažují opětnou hospitalizaci. Chtěli by se domluvit s jejím manželem, svým kolegou. Atraktivní doktor Slezák si ale vymyslel účast na vědeckém semináři a odjel na chatu se svou milenkou, zdravotní sestrou Petrou. Jarmila má špatnou rodinnou anamnézu, a také jí neprospívá, že si připadá na obtíž a cítí, že ztratila lásku svého muže. Sedmiletou dceru Terezku odvezl už ráno Slezák na hlídání k učitelce Majerové s tím, že dítě vyzvedne večer. Bystrá a povídavá holčička zahrne učitelku spoustou historek. Z učebnice jí vypadne fotografie maminky s dnešním datem a věnováním. Učitelka si postupně uvědomí, k čemu se paní Slezáková asi chystá. Když pochopí, že kamarádka Věruška, o které Terezka mluví – je dospělá a Slezáková zřejmě tuší, že má manžel milenku, rozhodne se jednat. Jarmila ji doma přijme vlídně a

zdánlivě

klidně. Slezák má výčitky svědomí a vrací

se do města. Učitelka mu poví o svých obavách a o návštěvě, jež ji neuklidnila. Jarmila přestřihla dráty u zvonku, aby nedošlo k výbuchu, a plyn syčí z nezapálených hořáků. Doktor Slezák se snaží co nejrychleji přes město dojet domů...“ 187

187


archiv. 2007. s. 116 – 117.

Všichni proti všem Komedie 1977 Číslo v katalogu: 374. Zdravotní postižení: Tělesné Režie: Karel Steklý Výroba: Filmové studio Barrandov Obsah: „Starý restaurátor Prusík po celý život za část výdělku kupoval výtvarná díla bez vědomí rodiny. Mimo domov si pro ně pronajal pokoj. Jednoho dne zjistí, že tentýž pokoj nabídla majitelka bytu jinému nájemníkovi. Prusík se rozčílí a dostane srdeční záchvat. V nemocnici se u něho shromáždí jeho chamtivé dcery se svými neméně chamtivými manželi a chtějí, aby okamžitě odeslal závěť. To však Prusík odmítne a klíče od pokoje s obrazy dá vnučce Zuzaně. Prusíkovy dcery se však dozví, kde jsou obrazy uloženy, a celého jmění se zmocní. Když se pak starý pán vrátí z nemocnice, nemá už vlastní pokoj. Azyl mu poskytne přítel páter Ostatek v internátu pro jeptišky a vymyslí plán, jak potrestat Prusíkovy příbuzné. Oznámí jim, že obrazy milionových hodnot jsou vlastně majetkem státu, Prusík je jen ukrýval. Příbuzní zuří, ale bojí se cokoliv prodat a obrazy vrátí. Prusík je u Ostatka spokojený a se zájmem restauruje v kapli staré obrazy. Svou sbírku prodá Národní galerii a za splátky si docela dobře žije. Jednoho dne zavěšuje opravený obraz, spadne ze žebříku a zabije se. Příbuzní, kteří za ním přijeli, se o jeho osud nezajímají ani v této tragické chvíli. Ženou se do otcova pokoje, ale žádné výtvarné dílo tam už nenajdou.“ 188

188


archiv. 2007. s. 472.

Hrozba Drama 1978 Číslo v katalogu: 93. Zdravotní postižení: „špatný zdravotní stav“ Režie: Zdeněk Sirový Výroba: Filmové studio Barrandov Obsah: „V plynovém provozu velkého hutního závodu bude odpoledne uveden do provozu nový moderní exhaustor. Vedoucí provozu inženýr Budil se krátce před tím dozvídá od svého nadřízeného, že kvůli svému špatnému zdravotnímu stavu bude převeden na méně náročnou práci. Jeho nástupcem má být čerstvý absolvent vysoké školy ing. Ondřej Kašík. Budil je hluboce uražen, práce je pro něj vším, i jeho manželství se kvůli tomu ocitlo v krizi. Kašík by rád získal od svého předchůdce rady o tom, jak jednat s lidmi, ale Budil má pro něho jen ironické poznámky. I další pracovníci závodu mají své problémy. Energetika Landu zasáhne zpráva o zranění milované dcerky při autonehodě, svědomitý dispečer Pernica řeší po telefonu stížnosti své invalidní manželky. Krátce po spuštění nového zařízení nastane krize. Do plynojemu se nasává i vzduch, který hrozí vytvořit výbušnou směs. Vypuštění plynojemu by způsobilo hospodářskou škodu. Budilův názor na mladého nástupce se změní, když Kašík rychle identifikuje příčinu chybného chodu. V průběhu opravy zahyne mladý údržbář Šimčík, ale město je zachráněno. Budilův stav s manželkou se zlepší a on se rozhodne s její podporou léčit. Landova dcera je úspěšně operována.“189

189


archiv. 2007. s. 137 – 138.

Nechci nic slyšet Psychologický 1978 Číslo v katalogu: 180. Zdravotní postižení: Narušená komunikační schopnost Režie: Ota Koval Výroba: Filmové studio Barrandov Obsah: „Veselá oslava křtin na velké zahradě má tragickou dohru. Jedna ze zúčastněných rodin se vrací domů autem a rozjařený otec vjede na přejezdu pod vlak. Jedenáctiletý Marek naráz osiří. Jeho zranění se vyléčila, ale psychické následky jsou horší – chlapec přestane mluvit a komunikovat s okolím. Nepomůže ani nový domov v pěstounské rodině, o kterou pečuje milující matka. Marek tajně odchází

z domu,

sbírá

obrázky

a

kamsi je

odnáší.

Tři herci

studentského divadla, dívka Ona a chlapci Ty a Já objíždějí se svou pantomimou venkovské štace. Na jejich maringotku narazí v lese i Marek. Mimka Ona chce Markovi pomoci. Zjistí, že chlapec má panickou hrůzu z vlaků. Ten přesto denně chodí ke trati a do sítě, která má zabránit pádu kamenů ze skály, hází oblázky. Pantomima pobaví všechny děti z vesničky, jen Marek je netečný. Mimka Ona napíše speciální představení o loutce, která se naučila mluvit. Rozrušený Marek utíká ke trati a pokusí se síť naplněnou k prasknutí svrhnout na vlak a pomstít tak rodiče. Dívka Ona, která chlapce sledovala, se snaží vlak zastavit. Všechno dobře dopadne, ale Marek omdlí. Mimové odjeli a Ona nechala chlapci u hromady oblázků hrací strojek s tančící figurkou. Balón vznášející se v dálce nad odjíždějící maringotkou přiměje Marka k prvním slovům určeným pěstounce.“ 190

190


archiv. 2007. s. 250.

Na koho to slovo padne... Psychologické drama 1979 Číslo v katalogu: 169. Zdravotní postižení: Tělesné Režie: Antonín Kachlík Výroba: Filmové studio Barrandov Obsah: „Z velkého rozestavěného sídliště odváží sanitka pacienta na resuscitační oddělení. Předáka Františka Pelanta zvaného Rámus postihl

infarkt

donedávna o

přímo

jeho

odstranění

na

stavbě.

přítelkyně,

nepořádků

Mladičká

pokračuje

v hospodaření

ve

jeřábnice

Hedvika,

Františkově

stavby

i

snaze

dodavatelské

panelárny. K pomoci přemluví starého komunistu Zábranu a spolu iniciují jednání na vyšších orgánech KSČ. František se v nemocnici seznámí s pacientem Fisherem – architektem, jenž je náhodou autorem experimentu, který předák uváděl na stavbě do praxe. Architekt je už starý muž, mladá manželka ho podvádí a navštěvuje jen zřídka. Pelant naopak odmítá Hedvičiny návštěvy v nemocnici. Vypráví Fisherovi o boji s panelárnou dodávající vadné panely, i

s některými

členy

vedení

vlastního

podniku

obohacujícími

se na stavbě družstevních domků. Vedoucím pracovníkům obou firem se jeho iniciativy nelíbily a snažili se ho obvinit z překračování předpisů.

Když

je

Františkova

demonstrativní

výpověď

z práce

překvapivě přijata, muž se zhroutí. Hedvika i orgány KSČ vyvinou mnoho úsilí, aby bylo vše vyřešeno. Pelant je očištěn, a když přijde jako rekonvalescent na stavbu, je dělníky nadšeně přijat. Zábrana mu oznamuje, že může znovu nastoupit. Pelant smutně odmítne – lékař mu návrat do práce zakázal.“ 191

191


archiv. 2007. s. 238.

Trnové pole Psychologický příběh 1980 Číslo v katalogu: 342. Zdravotní postižení: „vážná nemoc“ Režie: Otakar Kosek Výroba: Filmové studio Gottwaldov Obsah:

„Předseda

úspěšného

JZD

je

odvezen

z práce

přímo

do nemocnice. Jeho dávný přítel, primář Hlásenský, mu sdělí, že jeho nemoc je vážná a nařídí mu klid. K nemocnému přidělí lékařku Holkovou,

která

se

pacientovi

jí,

že

se

k předsedovi je

poskytována

chová

chladně.

protekční

péče.

Nelíbí Přesto

se mu věnuje, často i na úkor osobního volna. Postupně se oba lidé středního věku sblíží. Doktorka se zájmem poslouchá předsedův životní příběh. Do JZD přišel v roce 1957 na vlastní žádost. Začátky nebyly lehké,

ale

předseda

nebyl zvyklý ustupovat

překážkám

a problémům. Tak se mu za dvacet let podařilo přeměnit skomírající družstvo v prosperující podnik s vlastními vinicemi a sady. Nyní, upoután

na

nemocniční

lůžko,

rekapituluje

svůj

život.

Lékařka

mu předčítá z Rollandova románu Dobrý člověk ještě žije a při společných chvílích mu otevírá i jiné stránky života, než je práce. Zároveň jeho silná osobnost působí i na ni. Ona sama neprožívá šťastný život po boku povrchního a nestálého partnera, proto sblížení s předsedou i ji vede k zamyšlení nad životem. Po skončení léčby předseda nedokáže šetřit své zdraví a znovu je v čele družstva. Když ho jednoho dne lékařka navštíví, oba konstatují, že se u nich nic nezměnilo.“ 192

192


archiv. 2007. s. 437.

Pozor, vizita! Psychologický 1981 Číslo v katalogu: 262. Zdravotní postižení: Tělesné Režie: Karel Kachyňa Obsah: „V roce 1960 vypukla epidemie střevního tyfu. Stopy vedou do Albrechtic, kde se konaly hojně navštívené motocyklové závody. Bacilonosič je nalezen. Chovatel drůbeže, osamělý starý mládenec Prepsl, musí okamžitě do nemocniční karantény. Za mlada se toulával po světě a rád o tom vypráví štamgastům v hospodě. Teď je v izolaci a primář Vojtěch vidí jediné řešení, odstranění žlučníku. Ale Prepsl, který se cítí zdravý, nechce o operaci ani slyšet. Najde si kamaráda, dezinfektora Kafku, jinak se nudí. Primář mu nabídne péči o trávník. Prepsl to přijme a vzápětí uteče. Kafka a sanitáři ho dostihnou v místním hostinci a vrátí zpět. O postaršího Prepsla má zájem nemocniční uklízečka Katka. Ale i když mu korpulentní vdova nosí štrúdl a je mu věkem blízká, Prepslovi se víc líbí pacientka Manka, předčasně vyspělá a drzá chovanka dětského domova. Družný muž nadšeně

přivítá

spolunocležníka.

Starý

ovdovělý

Bartůněk

je citově vázán na své čtyři dospělé děti. Navštěvují ho, především proto, aby z něj pod různými záminkami tahaly peníze. Pečovat o otce ale doma žádný z nich nechce. Dcera Julinka dokonce lživě tvrdí, že je těhotná. O vánocích vypukne v pokoji u Prepsla oslava, zúčastní se Katka, Manka, Kafka i zdravotní sestra Růžena. Dojde na tanec a rozpustilá Manka předvede dokonce striptýz. Na jaře si dívka nechá odstranit žlučník a pak vyláká Prepsla k útěku, aby nemusela zpět do domova. Nesourodá dvojice přespí ve stodole. Prepsl poví Mance o své jediné lásce, kterou mu připomíná. Ráno je Prepsl sám, dívka utekla i s jeho penězi. Bacilonosič se vrátí do nemocnice. Cítí se starý a vlastně je to jeho jediný domov. Bartůněk se rozhodne pro operaci, ale syn Josef mu ji zakáže, pak už by otce někdo domů vzít musel. Stařík rezignuje, je apatický, ani v neděli nechce s příbuznými mluvit.

Prepsl jim nelichotivými slovy z balkonu řekne, co si o nich myslí. Když pak zjistí, že jediná, která od otce nic nebrala, je nejmladší dcera Mánička, tajně se za ní s Kafkou vydají. Mladá žena o otcově situaci nic netušila, k operaci dá souhlas a slíbí otce vzít k sobě, i když má ze všech nejmenší byt. Spokojený Prepsl začne koketovat s Katkou. Zakrátko ho ale popadne toulavá nálada a znovu uteče.“ 193

Neúplné zatmění Psychologický, příběh 1982 Číslo v katalogu: 208. Zdravotní postižení: Zrakové Režie: Jaromil Jireš Obsah:

„Třináctiletá

Marta

Rezková

ztratila

téměř

zrak.

Žije

s maminkou a mladší sestrou Zuzanou a stále doufá, že se zcela uzdraví a bude zase vidět. Z vyslechnutého rozhovoru matky a lékaře zjistí, že nemá příliš naděje. Dozví se také, že příčinou jejího oslepnutí mohl být nějaký úraz, spojený s otřesem mozku. Martě se vybaví vzpomínka na svůj pád z řetízkového kolotoče, který zavinila Zuzana. Sestře tehdy slíbila, že nikdy nic nikomu neřekne. Na radu lékařů odveze matka Martu do Ústavu pro děti se zbytkem zraku. Marta se v ústavu uzavře do sebe, nácvik praktických dovedností pro slepce provádí mechanicky a apaticky. Rozhodne se pro sebevraždu a slova na rozloučenou namluví na magnetofonovou kazetu. Změna v Martině životě

nastane

po

příjezdu

psychologa

Moše,

který zde

chce

pokračovat ve své práci o smyslových představách. Citlivá Marta je pro jeho výzkum vhodným objektem. Společná sezení postupně Martě

navrátí

ztracenou

jistotu,

ale

mají

i svá

úskalí.

Marta

se na mladého muže příliš citově upne. Moš má v Brně na sympoziu předložit svou práci odborné veřejnosti a vezme s sebou Martu. Jeho výzkum se však nesetká s úspěchem a oba se vrátí rozladěni. 193


archiv. 2001. s. 353.

Moš se přichystá k odjezdu. Na Martu v ústavu čeká Zuzana a dívka se rozhodne poslat po ní nahrávku. Na polorozpadlém balkonu, kde si ukryla kazetu, ji spatří odcházející Moš a běží za ní. Dívka přesto dá pásku sestře. Moš vede s Martou zásadní rozhovor. Mimo jiné také ocení, jak mu pomohla s prací a jak s ní poznal řadu věcí. Marta si náhle uvědomí sebe samu. Ještě stačí dojet autostopem do Prahy a zničit kazetu dřív, než si ji matka může přehrát. Marta nalezla ztracenou rovnováhu a věří, že dokáže žít i se svým handicapem.“ 194

Hořký podzim s vůní manga Psychologický 1983 Číslo v katalogu: 95. Zdravotní postižení: Tělesné Režie: Jiří Sequens, Basu Bhattáčárja Obsah: „Česká režisérka Anna Hertlová natáčí v Indii materiál pro

film,

jímž

by

připomněla

osobnost

Džaváharlála

Néhrúa

(1889 – 1964), indického státníka, filozofa a humanisty. Ten v době nastupujícího

fašismu

navštívil

v roce

1938

Evropu

a

také

Československo a varoval před důsledky, jež bude mít zrádná mnichovská dohoda. Annu zasáhne špatná zpráva z domova – manžel Tomáš jí dopisem sděluje, že se chce rozvést. Oporou jsou jí kolegové ze štábu a indický spolupracovník a průvodce Rádž, kterého pohledná emancipovaná žena zřejmě okouzlila. Od jeho dědečka, Néhrúova přítele,

získá

Anna

dárkem

kámen,

který

slavný

Ind

přivezl

od pramenů Ganghy. V Praze najde Anna devítiletou dceru Bohunku v péči své matky a pozná, že manžel má milenku. Přesto vyhoví prosbě, aby spolu znovu žili. Na málo známé fotografii z Mnichova z roku 1938 stojí za Néhrúem mladík v uniformě wehrmachtu. Ten nyní žije ve Švýcarsku a poskytne filmařům rozhovor. Prozradí, že tehdy 194


archiv. 2010. s. 353.

neúspěšně zval Néhrúa k setkání s nacistickými špičkami. Krátce po natáčení se Anna v Alpách stane obětí autonehody a po těžkém úrazu ochrne. Zdá se, že bude už navždy na vozíku, a manžel ji znovu opustí. Anna neúnavně cvičí, postaví se po čase na nohy a rozhodne se rozvést. Odletí do Indie dokončit film a s lítostí odmítne zůstat tam s Rádžem.“ 195

Poklad hraběte Chamaré Historické drama 1984 Číslo v katalogu: 251. Zdravotní postižení: Tělesné Režie: Zdeněk Troška Obsah:

„Chromá

hraběnka Marie

Karolina

Chamaré

tráví svůj

bezútěšný život v kolečkovém křesle. Její muž o ni nestojí, veškerý čas věnuje průzkumu podzemních hradních chodeb, kde hledá poklad. Hraběnčin nový lékař, mladý Kamenický, na své cestě do zámku zachrání

život

českobratrskému

emigrantovi

Václavu

Horákovi.

V zámku žije i bývalý jezuita, fanatický abbé, který slídí mezi vesničany, aby odhalil tajné příslušníky Jednoty českobratrské. Zvlášť má spadeno na starého Bartodějského a jeho krásnou vnučku Frantinu.

Při

jejich

sledování

mu

pomáhají

stará

Celerka

a její syn Tomáš, kterému Frantina dala košem. Doktor Kamenický dodává hraběnce chuť do života a ta nakonec odloží černý oděv. Na své narozeninové slavnosti se objeví s úsměvem na rtech a krásných šatech. Všichni, i hrabě, žasnou nad její krásou. Chamaré pozve

Renátu,

hraběnčinu

schovanku,

o

níž

usiluje,

k účasti

na objevení pokladu. V podzemí nechá odpálit nálož, ta však způsobí provalení podzemní řeky. Všichni zúčastnění utonou, jen Renátu zachrání a 195

dá

Kamenický.

uvěznit

Abbé

Bartodějského

konečně i Horáka,

objeví který

„kacířské“ do

knihy

vsi docházel


archiv. 2010. s. 137 – 138.

za

milovanou

Frantinou.

Kamenický

připraví

jejich

útěk,

ale Bartodějský v poslední chvíli odmítne odejít. Frantina pro něj běží, ale Tomáš Celer ji zastřelí. Horák prchá přes močály, Tomáš se při jeho pronásledování utopí. Kamenický odjede s Renátou, do které se zamiloval. Hraběnka zůstane sama. O několik měsíců později,

13.

října

1781,

vydává

Josef

II.

Toleranční

patent

o náboženské svobodě.“ 196

Prodloužený čas Tragikomedie 1984 Číslo v katalogu: 269. Zdravotní postižení: Tělesné Režie: Jaromil Jireš Obsah: „Stárnoucího profesora dějin výtvarného umění Karla Svozila trápí

žaludeční

bolesti.

Jeho

mnohem

mladší

milenka

Alena

by s ním chtěla mít dítě. Důkladné vyšetření Karlových obtíží potvrdí Karlovu příteli internistovi Fořtovy obavy z rakoviny. Karel musí na operaci. Ještě před ní varuje studenta Čecha před vedoucím katedry Kalousem. Po operaci se v nemocnici zastaví v sesterském pokoji a ze svého chorobopisu se dozví, že má rakovinu. Před Alenou tuto neblahou zprávu tají. Ta se však všechno dozvěděla od Fořta a oba se dohodli, že Karlovi o nemoci nic neřeknou. Po návratu z nemocnice je Karel v depresi, mimořádně citlivý je na symboly smrti. Horečně pracuje, jakoby chtěl využít zbývajícího času, přednáší a píše svou knihu. Alena vyhledá onkologa Antoše, aby se dozvěděla víc o Karlově nemoci. Z pocitu beznaděje se s ním vyspí. Hned druhý den se Karlovi přizná a ten jí odpustí. Při milování chytí Karla bolesti v páteři. Antoš se bojí metastáz, což Karel vytuší. Karel dopíše knihu a ožení se s Alenou. Zastane se také studenta Čecha proti Kalousovi. Jednoho dne spadne na Karla velká keramická nádoba a zasáhne 196


archiv. 2010. s. 340.

ho do páteře. Bolest v zádech okamžitě zmizí. Znamená to, že nešlo o

karcinogenní

metastázy,

což

potvrdí

i

komplexní

lékařské

vysvědčení. A tak Karel začne zase žít a zabývat se takovými problémy, jako je spor s Kalousem, nabouraný blatník a podobně.“ 197

Všechno nebo nic Psychologické drama 1984 Číslo v katalogu: 381. Zdravotní postižení: Tělesné Režie: Štěpán Skalský Výroba: Filmové studio Barrandov Obsah: „Viktor Vydra je vrcholový sportovec – cyklista, jeho starší bratr Max je sochař. Oba bratři se stýkají velmi málo. Viktorovi jde jen o sport a peníze, které z toho plynou. Max se uchýlil do jihočeského zátiší, kde o něho pečuje sousedka Marie. Viktor se dostane do krize, vzdá čtvrtý závod v sezóně. Na ulici se seznámí s mladičkou

studentkou

Lenkou

a

zamiluje

se

do

ní.

Kvůli

ní se rozhodne opustit cyklistiku. Vezme ji s sebou k Maxovi, od něhož chce výtvarný fond objednat sošku cyklisty jako cenu pro vítěze. Max Lenku zaujme. Při druhé návštěvě se mu dívka nabídne jako model pro akt. Sochař ale odmítne. Viktor přijme místo číšníka. Nelíbí se mu bratrova soška, a proto ho vezme na závody, aby viděl závodící cyklisty na vlastní oči. Na zpáteční cestě havarují a Max utrpí těžké zranění pravé ruky. Po operaci je poslán do rehabilitačního sanatoria v Kladrubech. Jeho stav se však nelepší a Max si uvědomí, že už nikdy nebude sochařem. Chce se zabít, ale když se jeho spolupacient

pokusí

o

sebevraždu,

pomůže

mu

překonat

krizi

a sám se rozhodne pro život. Rozejde se s Marií, neboť nesnáší její soucit, a začne fotografovat přírodu. Také Viktor se rozhodne změnit svůj život. Začne znovu trénovat a brzy se objeví opět na závodech. 197


archiv. 2010. s. 367.

Ale není to už vychloubačná primadona. Při závodě dokonce nezištně pomůže kamarádovi k vítězství. Lenka se střídavě stýká s oběma bratry. Vydá se za Maxem na chatu, ale zastihne zde i Viktora. Předstírá, že má nového milence a rozloučí se s nimi. Bratři jsou smutní,

ale

nesnázích.“

vědí,

že

jim

oběma

pomohla

v jejich

životních

198

Zatmění slunce Příběh 1984 Číslo v katalogu: 398. Zdravotní postižení: Tělesné Režie: Pavlína Moskalyková Výroba: Studio FAMU Obsah: „Ve dvoře starého žižkovského činžovního domu chová mladík Petr holuby. Ví, že domy projdou v blízké době demolicí, aby ustoupily nové výstavbě. Oknem Petra pozoruje půvabná dívka Valérie. Starají se o ni pečliví rodiče, které požádá, aby jí koupili nové šaty. O všem, co zažívá, píše Valérie kamarádce Šárce do internátu. Matka o ni má strach, dcera byla těžce nemocná a po oboustranném zápalu plic

prochází

teď

měsíční

rekonvalescencí.

Petr

si

jí

všimne

a zve ji na rande. Valérie se ale pohybuje na invalidním vozíku, je částečně ochrnutá. Mladík ji navštíví doma, a když zjistí situaci, nedá se odradit a vezme ji do parku. Zhlédnou spolu zakouřeným sklíčkem

zatmění

Slunce.

Rodiče

Valérii

její

okouzlení

vymlouvají – Petr nebude mít jistě v budoucnosti zájem starat se o invalidní přítelkyni. Smutná Valérie se vrací do internátu. Petr ji tam ale vyhledá a přiveze v kleci holuby. Po nich si budou moci posílat zprávy.“ 199

198


archiv. 2010. s. 511 – 512. 199


archiv. s. 535 – 536.

Vesničko má středisková Komedie 1985 Číslo v katalogu: 367. Zdravotní postižení: Mentální Režie: Jiří Menzel Výroba: Filmové studio Barrandov Obsah:

„Středisková

obec

Křečovice

se

probouzí

do

nového

dne. Do práce jde mezi prvními řidič družstevního nákladního auta Karel Pávek a jeho závozník, mentálně

zaostalý sirotek, Otík

Rákosník. Ten žije sám v chalupě po rodičích a pečuje o něho teta Hrabětová. Otík obětuje Pávka a rád s ním chodí do práce. To se však nedá říci o Pávkovi, kterého rozčilují Otíkovy neuvědomělé chyby. Jednou Otík usne se sluchátky na uších v korbě náklaďáku a jeřábník ho

zasype

pískem.

Při couvání

s autem

Otík

naviguje

Pávka

tak nešťastně, že cholerický řidič porazí sloupek u vrat chalupáře Rumleny. Pro Pávka je to poslední kapka, ponechá si Otíka jen do konce žní. Otík je nešťastný, měl by pak nastoupit u řidiče Turka, který je znám svou neurvalostí. Turek žárlí na svou mladou ženu a chová se k ní velmi drsně. Turková však muže už dávno nemiluje a v Otíkově domku se tajně schází se zootechnikem Václavem. Místní lékař Skružný je milovníkem líbezné jihočeské krajiny, jíž se často kochá tak, že skončí s autem mimo silnici. Svým spoluobčanům radí velmi střízlivě a dovede je i odbít. Vedení družstva z přípisu od pražského podniku Dřevoplech zjistí, že Otíka chtějí zaměstnat v Praze. Všichni přemýšlejí, kdo se chce mladíka zbavit. Otova teta Hrabětová podezírá hlavně záletného Václava. Otík odjede do Prahy a bydlí v moři panelových domů v garsoniéře. Na pouťové zábavě se Turek popere s Václavem a Turková už se rozhodně chce rozvést. Lékař má nehodu, přejede ho vlastní auto. Otík v Praze trpí. Pávek zahlédne, jak náměstek Rumlena, místní chalupář, s ředitelem Dřevoplechu

obhlížejí

Rákosníkovu

chalupu.

Všechno

pochopí.

Rozjede se do Prahy a závozníka přiveze zpátky. Časně ráno jdou

spolu zase do práce a jako dříve pomáhají lékaři, který právě naboural své nové auto.“200

Potichu Příběh 1987 Číslo v katalogu: 260. Zdravotní postižení: Sluchové Režie: Jasmin Disdarević Obsah:

„Mladý

pilný

výhybkář

odvede

z kolejí

nepřítomně

se usmívajícího pana Šťastného dřív, než projede vlak. Starý pán je bývalý železničář a už dvacet let těžce nedoslýchá. Žije sám a občas mu přijde pošta od syna žijícího s rodinou v USA. Stařík je šťastný v hospodě uprostřed štamgastů a neruší ho ani hlasité nadávání domovnice, když se vrací domů. Pak dostane balíček. Syn

mu

posílá

moderní

naslouchátko,

silně

zesilující

zvuk.

Pan Šťastný zase slyší rozhlas a různé zvuky z okolí. V hospodě se jeho kamarád právě chlubí, že byl v mládí milován ženami, které mu říkaly Kocourku. Šťastný ho opraví, nikdy neměl žádnou jinou ženu, než jeho manželku. Kamarád se urazí a ani překvapení štamgasti nejsou rádi, chtějí si poslechnout i vymyšlené donchuánské historky. Odejdou od stolu k pultu a Šťastný zůstane sám. Nadávání domovnice, myjící právě schody při návratu domů stařík slyší a nevrle ji odbude. Doma pak smutně přemýšlí. Mladý výhybkář znovu zahlédne starého pána na kolejích. Jde ho opět zachránit, ale Šťastný ví, co činí. Projíždějící vlak právě rozdrtil naslouchátko napadrť.“ 201

200


archiv. 2010. s. 492. 201


archiv. 2010. s. 350.

Růže pro Algernon Drama 1987 Číslo v katalogu: 288. Zdravotní postižení: Mentální Režie: Jiří Hanych Obsah: „Mentálně retardovaný Viktor Delmer pracuje jako uklízeč na záchodech, ale snaží se naučit pořádně číst a psát, přestože jeho IQ je pouze 58. Pro jeho motivovanost ho doporučí mladá učitelka lékaři, který hledá vhodný objekt pro svou experimentální operaci mozku. Předchozí pokus provedený na bílé myši, jíž říkají Algernon, dopadl dobře. Myš je stále schopnější probíhat zkušební bludiště. To

Viktor

má

se

zkouškou

–

prochází

totéž bludiště

tužkou

po papíře – potíže. Je velmi dobrosrdečný a nevnímá, když si z něho kolegové dělají legraci a trpělivě po nich vytírá úmyslně pošlapanou podlahu. Zneužívají Viktora jako kašpárka, kterým chtějí pobavit v hospodě své společnice. Nechají ho nakonec zaplatit i pokutu. Slabomyslný

muž to

udělá

rád,

myslí,

že

jsou

jeho

přátelé.

Pak podstoupí operaci. Začne překotně číst a studovat. Vyzná lásku učitelce, ale ta byla laskavá k dítěti v něm a dospělý muž ji leká. V testu Viktor konečně zvítězí nad Algernon. Má k myši zvláštní vztah, vždyť je to kolega v pokusu. Viktor se stává vzdělanějším, ale lidi kolem sebe šokuje – není už ten hlupáček. Pak ale Algernon rychle zdravotně schází a nakonec pojde. I Viktor cítí, že ho uměle nabytý rozum rychle opouští. Z posledních sil napíše vzkaz, aby dali Algernon na hrob květiny.“ 202

202


archiv. 2010. s. 391.

Chceš zabít? Osvětový 1988 Číslo v katalogu: 100. Zdravotní postižení: Tělesné Režie: Josef Císařovský Obsah: „Zvukař rockové skupiny Daniel má zdravotní potíže, cítí se slabý a velmi se potí. V noci ho mučí sen o jeho dívce oblečené v černém a doprovázené holčičkou, které jdou alejí, snad ke hřbitovní bráně. Daniel žil až do nedávna, kdy se dozvěděl, že jeho dívka čeká dítě, velmi promiskuitně. S ostatními členy skupiny sdílel dívky na jednu noc s řad fanynek. Vždycky si myslel, že se ho nebezpečí choroby AIDS netýká.

Považoval to

za

problém

homosexuálů,

prostitutek a narkomanů. Temperamentní dívka Nora, Danielova nová známost, však spala s jeho kamarády, včetně těch, kteří si píchali drogy.

V baru

potkal

Daniel

známého,

o

kterém

věděl,

že je homosexuál. Nešťastný mladík vyprávěl o své touze po stálém vztahu. I on měl sexuální zkušenost s Norou, která si chtěla potvrdit svou že

se

schopnost nebezpečí

každého týká

svést.

všech,

Známý nejen

lékař

těch

varuje

z rizikových

Daniela, skupin,

ale i heterosexuálů s rizikovým chováním. Navíc ještě neexistuje žádná účinná léčba – snad za pět, deset nebo dvacet let. Daniel, který nechce ohrozit svou milovanou dívku a očekávané dítě, se rozhodne podstoupit důkladné testy v laboratoři.“ 203

203


archiv. 2010. s. 143.

Kopytem sem, kopytem tam Psychologický, tragikomedie 1988 Číslo v katalogu: 147. Zdravotní postižení: Tělesné Režie: Věra Chytilová Obsah: „Třicátníci kontrolor Pepe, veterinář Dědek a provozní František si užívají života. Láska je pro ně jen sex, a tak střídají ženy, které jsou stejného ražení: extravagantní Jiřina, Františkova rozverná kolegyně Jana, mondénní zootechnička Hanka. Večery všichni tráví v restauracích a barech. Peníze jim nechybí, Pepe při kontrolách v restauračních zařízeních vždy inkasuje slušné částky jako úplatky. Na karlovarské kolonádě spatří Pepe krásnou Francouzku a svede ji. Na horách se zase Pepe seznámí s Petrou. Tu však otec dobře hlídá, ale nakonec dívka přece jen uteče z domova za Pepem. Při návratu z hor se Pepemu udělá špatně a musí do nemocnice na pozorování. Navštíví ho tam celá rozjařená parta a z legrace si všichni nechají udělat krevní zkoušku. Výsledek je tragický, u jednoho nebo jedné je test pozitivní na AIDS. Nikdo však neví, komu patří. Od této chvíle se život party radikálně změní. Nejvíc Janě, která je těhotná. Každý ze tří mladíků může být otcem. Dědka i Františka zachvátí děs, apatický Pepe odejde. Na kolonádě ho sleduje dívka podobná Francouzce. Pepe od ní lhostejně odvrátí pohled.“ 204

204


archiv. 2010. s. 202.

Prokletí domu Hajnů Psychologický, horor 1988 Číslo v katalogu: 270. Zdravotní postižení: Duševní Režie: Jiří Svoboda Obsah: „Inženýr Petr Švajcar přijde o jednom zimním večeru v roce 1931 k vile továrníka Hajna. Prochází prázdným domem a vzpomíná na události, které začaly v roce 1924. To sem přijel poprvé jako Hajnův zaměstnanec a ženich Hajnovy dcery Soni, s níž se seznámil v Praze. Hned první večer Švajcar pochopí, že v domě poroučí stará tetinka Karolina. To ho však neodradí. Je z chudých poměrů a dokáže bojovat. Brzy také zjistí, že v domě žije bratr jeho nastávajícího tchána – Cyril.

Cyril je

šílený, představuje si,

že vynalezl přípravek

neviditelnosti. Pohybuje se po domě a domnívá se, že ho nikdo nevidí. Soňa se ho bojí a situace se nezmění ani po svatbě. Cyril slídí za Soňou a pokazí novomanželům i svatební noc. Jednoho dne, když je Soňa sama doma, pokusí se ji Cyril znásilnit. Petr ho proto nechá odvézt do blázince, ale pro Soňu už je pozdě. Ta po hrůzném incidentu s Cyrilem také zešílí. Nevzpamatuje se ani po narození syna, dokonce ho svým jednáním ohrožuje na sestřenka

Katy

se

stane

Petrovou

životě. Sonina

milenkou.

Naznačí

mu, jak by se mohl Soni zbavit. Petr nechá úmyslně odemčený Sonin pokoj a otevřené okno na chodbě. Mladá žena spáchá sebevraždu. Po několika letech zemře Sonin otec a Petr se stane dědicem. Je spokojený, ale Katy ho začne nutit ke sňatku tvrzením, že má v rukou jinou Hajnovu závěť, v níž Petr není dědicem. Petr kapituluje. Neštěstí ho však pronásleduje dál. U synka se probudí dědičná choroba Hajnových. Zoufalý Petr obviňuje Boha, že ho chce zničit.“ 205

205


archiv. 2010. s. 368 – 369.

Vlastně se nic nestalo Psychologický 1988 Číslo v katalogu: 373. Zdravotní postižení: Tělesné (estetické) Režie: Evald Schorm Výroba: Filmové studio Barrandov Obsah: „Blanka Halerová je inteligentní a šarmantní žena, v práci redaktorky nakladatelství velmi schopná a úspěšná. Soukromé vztahy ale zvládá mnohem hůř. Dnes dvacetiletou dceru Šárku polila vařící vodou, když s hrncem nešťastně zakopla. Na rozdíl od matky se Šárka dávno vyrovnala s jizvami, které úraz způsobil, a trápí jí jen matčina dusivá péče. Šárka pracuje jako asistentka střihu a tajně studuje vysokou školu. Na jejího mladšího bratra Vojtu jako by matce cit a pozornost nezbývaly. Blanka je vdova a její přítel, advokát Otakar Nývlt,

naštěstí

Vojtovi

rodičovskou

oporu

vynahrazuje.

Blanku

opakovaně ohromuje šok ze vzpomínky na nešťastnou událost. Při cestě starým autem na chalupu do Krkonoš zjistí, že si Šárka tajně udělala

řidičský

průkaz

a

bez

problému

ji

dokáže

zastoupit

za volantem. Matka irituje dceru naléháním, aby si jizvu na krku zakrývala vlasy a Šárka si je proto úmyslně vyčesává nahoru. Dávno rozvedenému

bezdětnému

Otakarovi

zemřela

stařičká

matka,

a tak Blance navrhne, aby se k němu se synem přestěhovala a svůj byt nechala Šárce. Ve své přepjaté péči matka dceru podceňuje. Nevnímá, že je Šárka vtipná, chytrá a oblíbená žena, vidí ji jako ubohého mrzáčka, kterého nemůže nikdo milovat. Zhatí proto všechny její známosti už v zárodku. Vztah s horolezcem Frantou, kterému pomáhá

Blanka

s přípravou

knihy,

dívka

proto

pečlivě

tají.

Jen postupně a náhodou se dozví matka o úspěšném studiu, citovém vztahu i přátelském zázemí své dcery, i o tom, že dívka bez ní dokáže

být šťastná. I když to hořce opláče, zdá se, že konečně bude schopna Šárčinu dospělost a samostatnost přijmout.“ 206

Blázni a děvčátka Příběh prosinec 1989 Číslo v katalogu: 20. Zdravotní postižení: Mentální, duševní Režie: Karel Kachyňa Obsah: „Svérázná pražská čtvrť – Žižkov, padesátá léta dvacátého století. V blízkosti pompézního národního památníku na Vítkově žijí obyčejní lidé a mezi nimi i lidé různě postižení. Pepíček je už dospělý, ale rozum má jako malé dítě. Má rád koně a s láskou si drží tahacího koníka.

Blázen

nacistického

zvaný

mučení,

„Kočička notorický

a

pejsek“

alkoholik

onemocněl

Kozel

se

vinou

považuje

za posledního husitu. Tento zvláštní svět se všemi jeho protiklady citlivě vnímá třináctiletý Jirka.

Stará se o něho táta a chce

mít z chlapce studovaného člověka. Proto nerad vidí, když Jirka občas přijde domů s viditelnými známkami rvačky. Jirka se neumí moc prát, neumí dobře hrát fotbal, a tak je pro drsné kluky otloukánek. Také u děvčat nemá moc úspěch. Jirka se však nebojí a vybuduje si mezi kluky své místo. Vyrovná se i s pravdou o matce, která od nich utekla s milencem. A také s tím, že otec byl za zmlácení soka ve vězení. Pepíček uteče z blázince a Jirka o něho pečuje. Sdílejí spolu skrýš u trati, kam se i Jirka po hádce s otcem schoval. Pepíčka bolí stále hlava a Jirka mu shání léky. Jednoho dne jsou objeveni a pro Pepíčka přijede sanitka. Zoufalý Pepíček prchá a skončí pod koly lokomotivy. Smutný Jirka se vrací domů. Chromý chlapec v domě proti skrýši hraje na harmoniku.“ 207

206


archiv. 2010. s. 501. 207


archiv. 2010. s. 43.

Ramóna má návštěvu Drama 1990 Číslo v katalogu: 283. Zdravotní postižení: Zrakové Režie: Igor Chaun Obsah: „Je večer a v setmělém bytě se pohybuje zloděj. Prohledává zásuvky, otevře trubičku se šperky. Útlá žena se vrací domů, a i když vytuší přítomnost cizího člověka v bytě, předstírá, že o něm neví. Nerozsvítí si, ale bytem se pohybuje s jistotou, je totiž slepá. Zloděj rozsvěcí lampy, vytáhne vystřelovací nůž a s cvaknutím ho otevře. Ramóna vše slyší a předstírá klid. Sundá si z krku náhrdelník a uklidí ho po paměti do truhličky. Pak usedne do křesla a pustí si větrák. Vetřelec rozsvítí postupně všechna světla v místnosti. Definitivně ho přesvědčí, že je žena slepá, až když se po paměti napudruje a čas zjistí ohmatáním ručiček na stolních hodinách. Zloděj zavře nůž, a protože si uvědomí, že zřejmě někdo přijde, tiše se vytratí se svým lupem. Ramóna si oddychne a pozhasíná všechna světla. Dva snubní prstýnky na ruce prozradí, že je vdova.“ 208

Dům na zbourání Příběh 1991 Číslo v katalogu: 64. Zdravotní postižení: Tělesné Režie: Aleš Horal Obsah: „Těžce nemocnou dívku odveze zřízenec k oknu na chodbě nemocnice.

Skleněný

korálek

jí

připomene

minulost.

V letním

dni zaujalo její počínání zrzavého kluka, který se neúspěšně pokoušel v bezvětří pouštět draka. Dívka balancovala na kolejnici táhnoucí 208


archiv. 2010. s. 385.

se krajinou mezi keři. Prozradila klukovi, že bydlí sama v rozpadajícím se drážním domku. Máma utekla s brzdařem a táta začal pít. Sestra, kterou moc obdivovala pro její schopnost pořádat oblíbené večírky, měla nešťastnou pověst. Tvrdilo se, že spí se všemi železničáři, co k nim zašli. Teď už je ale mrtvá. Dívka si připomene i pohřeb, na němž rakev nesli úplně opilí muži v železničářských uniformách. Ona sama má spoustu přání a plánů, i když je úplně bez prostředků a živí se tím, co najde v odpadcích. Splnění svých snů podmiňuje dosažením určité vzdálenosti v chůzi po koleji. Zaujata sněním přeslechne jedoucí vlak a odcházející kluk ji nestačí varovat. Teď je dívka na vozíku, nemá nohy a zjevně umírá.“ 209

Requiem pro panenku Psychologické drama 1991 Číslo v katalogu: 284. Zdravotní postižení: Mentální Režie: Filip Renč Obsah: „Čtrnáctiletá Marika, kterou znásilnil vlastní otec, je v noci z rozhodnutí soudu odvezena do Ústavu sociální péče, umístěném v chátrajícím

zámečku.

Ke

svému

zděšení

Marika

ráno

zjistí,

že se ocitla v domově pro mentálně postižené dívky. Při úvodní zdravotní prohlídce lékař alkoholik potvrdí, že sem dívka nepatří. Jeho slova

však

nic

neznamenají,

personál

včetně

ředitele

případy

svěřených dívek ani osud Mariky nezajímají. Chovanky udržují pod prášky a zacházejí s nimi velmi necitlivě. Vychovatelka Krocová se navíc vyžívá až v sadistických trestech, Volfová projevuje lesbické sklony, dosazená komunistka procházková se stará jen o svou cestu za svým synem do Ameriky. Jen vychovatelce Sukové, pravděpodobně bývalé řádové sestře, nejsou dívky lhostejné. Marika se snaží dostat z ústavu, podaří se jí utéci, ale je vrácena nazpět. Z chovanek 209


archiv. 2010. s. 100.

se k ní upne retardovaná Jolanka. Marika zkusí odeslat dopis, ale i ten je zadržen. A Volfová jí za to zavře do venkovní drátěné klece, kde jí nechá v dešti. Také Jolanku, která projevuje Marice svou příchylnost, zavřou do sklepa. Marika uslyší její nářek, dostane se z klece, spustí sirénu a Jolanku osvobodí. Obě se ukryjí v sušárně. Když je Volfová objeví, Marika škrtne zápalkou. Hořlavina, uložená v sušárně, vybuchne a vzniklý požár se rychle rozšíří. Marika se marně snaží pomoci ležícím chovankám, zamčeným ve druhém patře. Zahyne i Jolanka, která se vydala do ohně, aby našla svou kamarádku Mariku. – Dospělá Marika se zastaví u zbořeniště zámečku. Strávila pět let ve vězení za žhářství. Vychovatelky, odpovědné za smrt dvaceti šesti dívek, dostaly nižší tresty. Marika na klice boudy objeví motiv slunce, který stále malovala Jolanka.“ 210

Mrtvý les a jiný bulšit povídkový 1987 – 1992

Sklizeň Povídka 1992 Číslo v katalogu: 190. Zdravotní postižení: Tělesné Režie: Pavel Marek Obsah: „Motto: Měsíční noc nás oslepovala – od stromu ke stromu křičeli ptáci – v polích to šustilo – plazili jsme se prachem – hadí pár

/Franz

Kafka/.

V nemocničním

pokoji

leží

dvě stařenky – pacientky. Jedna se pokouší druhé tajně ujíst kompot. Přichází

manželská

dvojice

provázená

synkem.

Babička

z nich

má radost a je nadšená kyticí, kterou jí přinesli. Chlapec odmítne dát

babičce

pusu

a

ta

se diví,

že

nějakého

vnoučka

vůbec

má. Popuzený návštěvník tvrdí, že jí přeci o jeho narození psali. 210


archiv. 2010. s. 386.

Rozhovor ukončí překvapivé zjištění, že se stará paní nejmenuje Zahradníková. Mladí manželé si nejprve myslí, že jde o sklerózu, pak se ale ozve druhá pacientka, neboť ona je Zahradníková. Manželé jsou situací dotčeni. Vyrvou cizí pacientce kytici a krátce se věnují pravé příbuzné. Pak vcházejí znovu, ale jsou oblečeni ve smutečním. Jde jen o sen, který je přerván pádem sklenice kompotu, když se spolubydlící opět pokusí o krádež.“ 211

Štvanice Groteska 1992 Číslo v katalogu: 334. Zdravotní postižení: „pacienti v nemocnici“ Režie: Bohdan Sláma Výroba: Studio FAMU Obsah: „V nemocnici zemřel pacient. Dva starší pacienti, Čílek a Pravda, kteří na pokoji zbyli, se s tím vyrovnávají různě. Jeden z nich si obleče přes pyžamo sako a kravatu a drží smutek. Druhý prohledává opuštěný noční stolek a hladově se vrhá na nedojedené pečené kuřecí stehno. Nelítostná sestra s oběma ale zatočí stejně. Jídlo dědečkovi vyrve z ruky a vyhodí do koše. Druhého stejně hrubě zbaví kravaty a saka. Na zdi visí obraz štvanice na jelena. Stařečkům se líbí – zvíře má smrtelnou úzkost v oku – a brání sestře v jeho sundání ze zdi. Počínání tří lidí připomíná rvačku. Pacienti sice nakonec výtvarné

dílo ubrání, ale

stejně

je

jasné,

kdo

bude

mít vždycky navrch.“ 212

211


archiv. 2010. s. 258. 212


archiv. 2010. s. 450.

V tichu pokoje Etuda 1992 Číslo v katalogu: 359. Zdravotní postižení: Tělesné Režie: Andrej Žumbergar Výroba: Studio FAMU Obsah: „Těžce nemocná mladá žena sedí v zadní části pokoje v lenošce. Rodina se s ní loučí, přítomný lékař už nemůže pomoci. Mladý nastávající vdovec Edvard má evidentně blízko k mladší pohledné sestře umírající manželky, což mlčky nespokojeně pozoruje matka obou žen. Na prosbu nemocné muž poklekne k jejím nohám a políbí jí ruku. Za krátkou chvíli žena zemře. Příběh i výtvarné pojetí je inspirováno obrazem Eduarda Muncha Smrt v pokoji nemocné.“ 213

213


archiv. 2010. s. 481.

Příloha č. 2: Obrazová příloha

Jak Vašíček přišel k nohám (1921)

Pražská švadlenka (1926)

Stín ve světle (1928)

Souboj s Bohem (1929)

Světlo jeho očí (1936)

Hlídač č. 47 (1937)

Láska a lidé (1937)

Modrý závoj (1941)

Kdo je vinen (1946)

Hořká láska (1958)

Sny na neděli (1959)

Holubice (1960)

Blbec z Xeenemünde (1962)

Vysoká zeď (1964)

Už zase skáču přes kaluže (1970)

Nechci nic slyšet (1971)

Petrolejové lampy (1971)

Psoty lopoty (1973)

Zrcadlo pro Kristýnu (1975)

Trnové pole (1980)

Pozor, vizita! (1981)

Neúplné zatmění (1982)

Hořký podzim s vůní manga (1983)

Prodloužený čas (1984)

Všechno nebo nic (1984)

Zatmění slunce (1984)

Vesničko má středisková (1985)

Potichu (1987)

Růže pro Algernon (1987)

Kopytem sem, kopytem tam (1988)

Prokletí domu Hajnů (1988)

Vlastně se nic nestalo (1988)

Blázni a děvčátka (1989)

Ramóna má návštěvu (1990)

Requiem pro panenku (1991)

Requiem pro panenku (1991)

Anotace Jméno a příjmení:

Bc. et Bc. Ivana Hrubešová, DiS.

Katedra:

Ústav speciálněpedagogických studií

Vedoucí práce:

Mgr. Zdeňka Kozáková, Ph.D.

Rok obhajoby:

2014

Název práce:

Člověk se zdravotním postižením a film.

Název v angličtině: Person with Disability and Film. Anotace práce:

Práce se věnuje reprezentaci zdravotního postižení v českém hraném filmu období let 1889 – 1993.

Klíčová slova:

Reprezentace, zdravotní postižení, český film, stereotypizace.

Anotace v angličtině:

The thesis is dedicated to the representation of disability in the Czech feature film period 1889-1993.

Klíčová slova

Representation, Disability, Czech film,

v angličtině:

Stereotypization.

Přílohy vázané v práci:

Příloha č. 1: Filmy s tematikou zdravotního postižení v letech 1898 – 1993; Příloha č. 2: Obrazová příloha

Rozsah práce:

122 stran

Jazyk práce:

Český

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. Diplomová práce. Člověk se zdravotním postižením a film

Recommend Documents