Univerzita Palackého v Olomouci Cyrilometodějská teologická fakulta
Katedra křesťanské sociální práce
Bakalářská práce
2009
Markéta Pučánová
Univerzita Palackého v Olomouci Cyrilometodějská teologická fakulta Katedra křesťanské sociální práce
Obor: Charitativní a sociální práce
Markéta Pučánová
Vybrané metody práce s lidmi s mentálním omezením využitelné v chráněném bydlení
Bakalářská práce
Vedoucí práce: Mgr. Miroslav Snášel
2009
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.
…………………………………………….. Podpis autora práce
Srdečně děkuji Mgr. Miroslavu Snášelovi za odborné vedení při zpracování bakalářské práce, za mnoho podmětných připomínek a za poskytnuté konzultace.
OBSAH ÚVOD ..................................................................................................................................6 1 ZÁKLADNÍ POTŘEBY OSOB S MENTÁLNÍM POSTIŽENÍM ................................9 1.1 Zastoupení ve společnosti ........................................................................................10 1.2 Základní potřeby ......................................................................................................12 1.3 Zvláštnosti uspokojování potřeb ..............................................................................15 2 MENTÁLNÍ RETARDACE...........................................................................................20 2.1 Etiologie mentální retardace ....................................................................................21 2.2 Klasifikace mentální retardace.................................................................................24 2.2.1 Lehká mentální retardace (50-69 IQ) ................................................................25 2.2.2 Středně těžká mentální retardace (35-49 IQ) .....................................................26 2.2.3 Těžká mentální retardace (20-34 IQ) .................................................................27 2.2.4 Hluboká mentální retardace (méně než 20 IQ) ..................................................28 2.2.5 Jiná mentální retardace (F 78) ...........................................................................29 2.2.6 Nespecifikovaná mentální retardace (F 79) .......................................................29 2.3 Rodina a mentálně postižený ...................................................................................30 3 METODY PRÁCE S MENTÁLNĚ POSTIŽENÝMI....................................................34 3.1 Metody užívané v chráněném bydlení .....................................................................35 3.2 Canisterapie .............................................................................................................36 3.2.1 Vymezení pojmu ................................................................................................36 3.2.2 Metody Canisterapie dle Galajdové (1999) .......................................................36 3.2.3 Formy Canisterapie ............................................................................................38 3.2.4 Cíle Canisterapie ................................................................................................40 3.2.5 Techniky Canisterapie .......................................................................................41 3.3 Arteterapie ...............................................................................................................46 3.3.1 Vymezení pojmu ................................................................................................46 3.3.2 Vnímání arteterapie ...........................................................................................47 3.3.3 Formy arteterapie ...............................................................................................48 3.3.4 Cíle arteterapie ...................................................................................................49 3.3.5 Techniky arteterapie ..........................................................................................49 3.4 Ergoterapie ...............................................................................................................56 3.4.1 Vymezení pojmu ................................................................................................56 4
3.4.2 Druhy ergoterapie ..............................................................................................57 3.4.3 Cíle ergoterapie………………………………………………………………..58 3.4.4 Techniky ergoterapie .........................................................................................59 4 CHRÁNĚNÉ BYDLENÍ ................................................................................................65 4.1 Vymezení pojmu ......................................................................................................65 4.2 Služby v chráněném bydlení ....................................................................................66 4.3 Typy chráněného bydlení.........................................................................................68 4.3.1 Chráněné byty ....................................................................................................68 4.3.2 Bydlení komunitního typu .................................................................................69 4.3.3 Byty se samostatnými bytovými jednotkami .....................................................70 4.4 Cíle chráněného bydlení ..........................................................................................71 ZÁVĚR ..............................................................................................................................73 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ...............................................................................75 SEZNAM INTERNETOVÝCH STRÁNEK .....................................................................77 SEZNAM OBRÁZKŮ .......................................................................................................78 SEZNAM PŘÍLOH............................................................................................................79 PŘÍLOHY ..........................................................................................................................80
5
ÚVOD V poslední době se stále více setkáváme s často diskutovaným tématem jednadvacátého století - mentální retardací. Nelze si nepovšimnout, že se mezi námi pohybují lidé, kteří se svým zevnějškem, projevem chování a způsobem adaptace liší od svého okolí. Nejen procentuální zastoupení, ale i skutečnost, že jsou mezi námi lidé, kteří potřebují naši pomoc, je pádným důvodem k tomu, abychom jim umožnili stát se součástí naší society. Ne vždy byla společnost nakloněna integračním přístupům a alternativním metodám v péči o mentálně postižené. K radikálním změnám došlo v posledních dvou desetiletích. Zakládání nových organizací, které se svými projekty zaměřují na zlepšení kvality života osob s postižením, podporují myšlenku společenské integrace. Nelze popřít, že společnost učinila velký skok vpřed a nebojím se tvrdit, že je to teprve začátek dlouhého příběhu v soužití zdravých a postižených osob. Tuto skutečnost bych ráda potvrdila zkušeností, kterou jsem měla možnost získat prostřednictvím odborné praxe v zařízení pro osoby s mentálním postižením. Vzhledem k tomu, že pracuji v organizaci, která se v minulém roce zaměřila na přípravu chráněného bydlení pro osoby s mentálním postižením, a osobně se již druhým rokem intenzivně zajímám problematikou života mentálně postižených v chráněném bydlení, možnostmi integrace a způsoby, jak podpořit samostatnost a nezávislost těchto osob na svém okolí, rozhodla jsem se zaměřit absolventskou práci tímto směrem. Hlavním cílem bakalářské práce je představit metody práce, které mohou být využity při práci s mentálně postiženými osobami, po zahájení provozu projektu – Chráněné bydlení pro mentálně postižené „Ostrov jistoty“, který v současné době realizuje organizace, ve které pracuji - Oblastní charita Vyškov. Chráněné bydlení je jeden z projektů, který v naší republice nemá dlouholetou tradici. Podle mého názoru pomůže tento typ sociální služby vyřešit celospolečenský problém, týkající se integrace osob s postižením do společnosti a nalezne odpovědi na celou řadu otázek, jako například:
6
Kdo to jsou osoby s mentálním postižením? Jaké
metody
práce
pomohou
osobám
s mentálním
postižením
začlenit
se do společnosti? Co těmto lidem můžeme nabídnout prostřednictvím chráněného bydlení?
Obsah mé bakalářské práce je zaměřen k osobám
mentálně postiženým,
které zaujímají nemalé procento v současné společnosti. Bakalářská práce je rozdělena do čtyř teoretických kapitol, které jsem doplnila zkušenostmi z odborné praxe v Chráněném bydlení sv. Michaela pro lidi s mentálním postižením a autismem v Brně, a také o zkušenosti ze Zařízení sociální integrace pro seniory ve Vyškově – Dědicích a přílohami s fotodokumentací. První kapitola je pojata jako úvodní část absolventské práce, která vysvětluje, proč je tato práce zaměřena právě osobám s mentální retardací, nahlíží do problematiky života osob s mentálním postižením, přibližuje zastoupení ve společnosti a definuje základní lidské potřeby i důvody jejich uspokojování. Obsah druhé kapitoly plynule navazuje na kapitolu předcházející. Představuje cílovou skupinu osob s mentální retardací, která ve společnosti zaujímá své místo a zaslouží si, aby jí byla věnována pozornost. Objasňuje terminologii mentální retardace, přibližuje etiologii postižení a klasifikuje jednotlivé stupně postižení. Vzhledem k tomu, že rodina zaujímá přední místo v životě každého mentálně postiženého člověka, je závěr této kapitoly věnován rodině a jejímu významu pro život osob s mentálním postižením. Klíčovou částí bakalářské práce je obsah třetí kapitoly, který v úvodu představuje pojem „metody práce“. Popisuje jednotlivé metody práce, které je možné užívat v chráněném bydlení. Blíže se zaměřuje na tři vybrané: canisterapie, arteterapie a ergoterapie s popisem nejznámějších technik práce, které jsou doplněny praktickými zkušenostmi z odborné praxe. Poslední kapitola představuje ne příliš známý pojem chráněného bydlení, popisuje jednotlivé druhy bydlení. Představuje pobytovou sociální službu určenou pro osoby s mentálním postižením, která je poskytovaná prostřednictvím osobní asistence. Závěrem kapitoly je zdůvodněn význam chráněného bydlení a definovány jeho jednotlivé cíle. 7
Prostřednictvím práce budou nabídnuty jedny z aktuálních forem zaměstnávání a motivování osob s mentálním postižením, které přispějí k zlepšení komunikačních, manuálních, rozumových dovedností a pomohou navázat sociální kontakty, nejen mezi uživateli chráněného bydlení, ale i sousedy a obyvateli města Vyškov.
8
1 ZÁKLADNÍ POTŘEBY OSOB S MENTÁLNÍM POSTIŽENÍM Vzhledem k tomu, že se téma mé absolventské práce vztahuje k sociální skupině osob s mentálním postižením a k metodám práce, které je možno využívat v chráněném bydlení, ráda bych v úvodu představila názvosloví, které budu během absolventské práce jednotně užívat v souvislosti s mentálně postiženými osobami. Vzhledem k tomu, že v posledních létech se stále více setkáváme v souvislosti s mentálně postiženými osobami s pojmy:
osoby s postižením,
osoby znevýhodněné,
osoby zdravotně postižené,
osoby handicapované,
vycházím z těchto pojmů a ve své práci budu užívat pojmy: osoby s mentálním postižením, zdravotně znevýhodněné osoby, nebo osoby s mentální retardací. Chráněné bydlení je na základě Zákona č.108/2006 Sb. o sociálních službách jednou ze sociálních služeb, která je poskytována fyzickým osobám, tedy i osobám s mentálním postižením, tudíž se jedná o „odběratele – uživatele“ sociálních služeb. Podle Světové mezinárodní organizace byla v Mezinárodní klasifikaci vad, postižení a hendikepů (ICIDH) v roce 1980 přesně definována terminologie, která jde v kontextu s postiženými osobami.1 Podle Slowíka: „postižení (disabilita) znamená omezení nebo ztrátu schopnosti vykonávat činnost způsobem, který je pro člověka považován za normální.“2 Osoby s postižením nejsou schopny vzhledem ke stavu, ve kterém se nacházejí, vykonávat každodenní činnosti tak, jak normální zdravý člověk, což vede k narušení sociálních kontaktů a sociálních vazeb. Jednotlivá postižení mohou vést k handicapu, tedy znevýhodnění, vyplývající z vady nebo z postižení jedince, které mu znemožňuje naplnění rolí a navázání
1
Srov. Slowík, J. Speciální pedagogika. Praha: Grada, 2007, s. 26, 27.
2
Tamtéž.
9
sociálních vazeb.3 Proto hovoříme o osobách handicapovaných, nebo také znevýhodněných ve společnosti vzhledem k stavu, ve kterém se vyskytují.
1.1 Zastoupení ve společnosti „Proč se chci ve své práci zabývat právě skupinou osob s mentálním postižením a metodami práce v chráněném bydlení?“ Než
přistoupím
ke
klasifikaci
jednotlivých
stupňů
mentální
retardace
a k vybraným metodám práce s touto cílovou skupinou, dovolte mi, odpovědět na výše položenou otázku. S osobami mentálně retardovanými se setkáváme takřka denně v naší společnosti. Představy ze strany „normálních“ lidí o životě osob s mentálním postižením bývají opředeny mnoha nejasnostmi a předsudky. Předsudky představují předpojatosti nebo nepříznivý postoj k člověku, který se obtížně mění podle přiměřené opačné informace.4 I v dnešní době se stále ještě můžeme setkat s názorem lidí, že většina osob s mentálním postižením má být „odklizena“ do specializovaných zařízení, aby nebyli na očích společnosti. Osoby s mentálním postižením mají přiznána práva, která jim pomohou zvyšovat kvalitu a úroveň jejich života. Mohou se svobodně rozhodovat a jednat, což je známkou vyspělé společnosti. Zamyslela jsem se nad tímto faktem a přemýšlela, zda je tomu opravdu tak. Zdá se mi, že v poslední době přestávají být těmi, kdo potřebují především naši pomoc a soucit, ale jsou více vnímány jako osobnosti zasluhující náš obdiv a pozornost. Podle mého názoru se snažíme začlenit tyto osoby svými aktivitami mezi sebe, přijmout je za právoplatné a rovnocenné partnery celku. I když absolutní počet mentálně retardovaných v naší populaci není znám, uvádí se, že mentální retardací trpí asi 3% občanů. Podle pedagogicko - psychologického výzkumů je intelektově podprůměrných 10 – 15% dětí školního věku. Těžce mentálně poškozených je asi 0,1% v populaci. Obdobné relace bývají uváděny i ve statistikách ostatních evropských zemí.5 „Podle dokumentu nazvaného Zpráva o situaci zdravotně postižených zpracované Vládním výborem pro zdravotně postižené občany v roce 1992 bylo mezi více 3
Srov. Slowík, J. Speciální pedagogika. Praha: Grada, 2007, s. 26, 27.
4
Srov. Linhart, J., Slovník cizích slov pro nové století. Litvínov: Dialoga, 2007, s. 289.
5
Srov. Švarcová, I., Mentální retardace, Praha: Portál, 2003, s. 32.
10
než 1 milionem osob s handicapem žijících v České republice přibližně následující rozložení – podle zastoupení jednotlivých druhů postižení (počty osob nejsou přesné a vycházejí spíše ze statistického přepočtu než z výzkumem získaných údajů):"6
6
Slowík, J. Speciální pedagogika. Praha: Grada, 2007, s. 47.
11
Obr. 17
Z procentuálního zastoupení v grafu je viditelné, že osoby s mentálním postižením zaujímají velice početnou specifickou skupinu ve společnosti, co se týče postižených.
Vzhledem k tomu, že mě osobně zajímá problematika osob mentálně postižených, staly se pro mě uvedené údaje samy o sobě důležitým vodítkem a motivací, abych právě této skupině zdravotně znevýhodněných věnovala zvýšenou pozornost prostřednictvím bakalářské práce, představila blíže osoby s mentálním postižením, ale i některé z metod práce, které mohou být využívány v chráněném bydlení.
1.2 Základní potřeby Ráda bych navázala na obsah z předcházející kapitoly. Aby mohly osoby s mentálním postižením důstojně prožívat všechny okamžiky, které život přináší,
7
Obrázek č. 1 Zastoupení osob s postižením ve společnosti zdravotně postižených.
12
zvládat každodenní situace, bezprostřední činnosti a umět se zapojit do chodu současné společnosti, musí být uspokojeny jejich základní potřeby.
Faktem
je,
že
každá
živá
osoba
je
osobností,
lišící
se od druhých
charakteristickými znaky, a to platí také o osobách s mentálním postižením. Jejich osobnost s sebou nese nejrůznější projevy a každodenní podstata života se promítá v základních životních potřebách, které je zapotřebí uspokojovat, aby člověk mohl žít ve společnosti.
Slovo potřeba nelze poněkud jednoznačně definovat. Můžeme ji vnímat jako vnitřní pocit (determinovaný fyziologicky nebo kognitivně) o nedostatku nebo nadbytku něčeho, ať již ve smyslu hmotném, či kognitivně, sociálně nebo kulturně podmíněném. Potřeby mohou mít různou hierarchii naplňování, uspokojení jedné potřeby může být podmíněno předchozím naplněním potřeby jiné.8 Jednotlivé potřeby se vztahují k jedinci nebo sociální situaci, ve které se právě nachází. Nedostatečné uspokojení potřeb vede k deprivaci.
Mezi prvotní a základní lidské potřeby řadíme: Biologické potřeby stojí na předním místě v uspokojování potřeb také u osob s mentálním postižením, protože jsou nezbytné pro přežití nejen ve společnosti. Mezi tyto potřeby patří zajištění příjmu potravy, tekutin, přísun vzduchu, tepla, světla, ale i vyměšování, spánek a odpočinek, pohyb, sexuální uspokojení. Pokud u někoho nejsou tyto potřeby alespoň částečně uspokojeny, nemůže uspokojovat potřeby tříd vyšších. Psychické potřeby právem řadíme na druhé místo v potřebách, také u osob s mentálním postižením vzhledem k tomu, že ovlivňují formování a rozvoj osobnosti. Je zapotřebí
zajišťovat
pocit
jistoty,
bezpečí,
seberealizace,
sebevědomí,
sebeaktualizace, přátelství, uznání, aj. Potřeby jistoty a bezpečí znamenají vyloučení nebezpečí, zajištění existence člověka do budoucna.
8
Výkladový slovník - kognitivní věda UHK: Univerzita Hradec Králové [Online] [Citováno 28. 10. 2008]
http://www.cogn.uhk.cz/?
13
Společenské potřeby jsou nezbytné vzhledem k tomu, že také osoby s mentálním postižením nemohou žít bez kontaktu se zevním prostředím a bez společnosti druhých lidí. Neměly by postrádat pocity – lásky, poznání, estetické, etické, zvídavosti, přátelství, komunikace, svobody, přátelství, aj. Potřeby uznání, ocenění představují potřebu člověka, aby byl respektován, uznáván ostatními, aby dokázal ocenit i sám sebe. Podstatnou roli hraje potřeba seberealizace vyjadřující touhu člověka realizovat své schopnosti a talent, být sám sebou, nalézt smysl vlastního života. Spirituální potřeby hrají v neposlední řadě důležitou roli také u osob s mentálním postižením. Jedná se o pohled na vlastní existenci, smysluplnost života hledání dobra a zla. Potřebují lásku k bohu, ale i víra, naděje, štěstí, ctnost, duševní naplněnost, duchovní nadhled…9 Obr. 2 10
Pro představu jsem přiložila Maslowovu hierarchii potřeb (psycholog Abraham Harold Maslow) Lidské potřeby tvoří jeden celek, který spojuje fyzickou, psychickou a sociální stránku člověka, které od sebe nelze oddělit. Uspokojování nižších potřeb,
9
Srov. Řehulka, E. Úvod do studia psychologie. Brno: Paido, 1995, s. 8, 9.
10
Obrázek č. 2 Maslowovu hierarchii potřeb.
14
které směřují od základny pyramidy směrem nahoru, nám vyvolává nutnost uspokojovat potřeby vyššího stupně. Proto všechny potřeby člověka musíme chápat komplexně. 11
1.3 Zvláštnosti uspokojování potřeb V předchozí části jsem jmenovitě představila základní lidské potřeby. Ráda bych se v následujících řádcích blíže věnovala uspokojování potřeb u osob s mentálním postižením a problémům, které s tím souvisejí.
Každé postižení působí určitou zátěž, která negativně ovlivňuje životní situaci jedince. Je známo, že „zdravý“ dospělý člověk se dokáže lépe vyrovnat s nároky dospělosti než osoby s postižením. Dokáže se osamostatnit, zařídit si vlastní život, najít si zaměstnání, partnera apod. Možnosti osob s mentálním postižením jsou z velké většiny
omezené
pro nesoběstačnost,
neschopnost
rozhodovat
se
a
přebírat
zodpovědnost za své činy. I přesto, že se mentálně postižení snaží zapojit do společenského života, nejsou pro své postižení schopni realizovat některé z významných lidských potřeb, které jsou podstatným aspektem jejich života. Nenaplnění potřeb zapříčiňuje vznik nerovnováhy v jejich sociálním fungování. Vzhledem k tomu, že se osoby s mentálním postižením liší od majoritní společnosti, je zřejmé, že mají i jiné „specifické“ potřeby, které se u ostatní populace nevyskytují. Dalo by se tvrdit, že vyžadují od svého okolí něco navíc. Když se ale zamyslíme nad tímto argumentem, dojdeme k poznání, že tomu tak není.
„Člověk s postižením má stejné potřeby jako zdravý člověk. První z nich je být uznán a milován takový, jaký je.“12
V současné době jsme schopni vysledovat oblasti, ve kterých mají lidé s mentálním postižením obtíže, a ve kterých potřebují pomoc. Podle Americké asociace pro mentálně retardované (AAMR) lze použít tuto definici:13 „Mentální postižení 11
Srov. Řehulka, E. Úvod do studia psychologie. Brno: Paido, 1995, s. 8, 9.
12
Švarcová, I. Mentální retardace: vzdělávání, výchova, sociální péče. Praha: Portál, 2003, s. 148.
13
Srov. Matoušek, O. Sociální práce v praxi. Praha:Portál, 2005, s. 111.
15
je podstatné omezení stávajícího výkonu vyznačující se podprůměrnou úrovní intelektových schopností se současným omezením v nejméně dvou z následujících adaptačních dovedností,“14(komunikace, sociální dovednosti, bydlení ve vlastním domě, školní výkon zdraví a bezpečnost, sebeobsluha, práce, volný čas, sebeurčení, využití služeb obce, bydlení ve vlastním domě a jiné.)15
Nechtěla bych opomenout skutečnost, že k tomu, aby byly uspokojovány základní potřeby, je zapotřebí jejich neustálé poznávání. Osoby s mentálním postižením nejsou schopny po všech stránkách realizovat své potřeby, a proto má společnost ve svých rukou například metody práce (viz třetí kapitola), které pomáhají osobám s postižením zvládat životní situace a následně i uspokojovat základních lidské potřeby v životě.
V úvodní části pomoci osobám s postižením je nezbytně nutné provést analýzu překážek, které brání osobám s postižením uspokojovat potřeby, zjistit podpory ze strany rodiny při řešení důsledků, které vzniknou při neuspokojování některých z potřeb a zajistit podporu ze strany institucí - příklad chráněného bydlení, denní stacionáře, chráněné dílny, podporované bydlení…, co mohou nabídnout a do jaké míry jsou schopné pomoci. Po odhalení překážek a zajištění potřebné podpory je možné plánovat postupy a mobilizovat dostupné zdroje. Nezanedbatelnou pomoc a podporu při uspokojováním potřeb u osob s mentálním postižením poskytuje rodina, přátelé a v neposlední řadě pracovníci nejrůznějších sociálních služeb. Ne vždy se dostává lidem s mentálním postižením takové pomoci, aby mohli v dostatečné míře realizovat své potřeby. Neuspokojením některých potřeb vznikají v jejich životě nerovnováhy, které mají neblahý dopad na celkový psychický, biologický, sociální a spirituální stav osobnosti.16
Základní lidské potřeby jsou u osob s mentálním postižením různé a mění se vlivem postižení, a proto mi dovolte představit jednotlivé potřeby blíže a uvést možnosti jak je uspokojovat.
14
Srov. Matoušek, O. Sociální práce v praxi. Praha:Portál, 2005, s. 111.
15
Tamtéž.
16
Srov. Vágnerová, M. a kol., Psychologie handicapu. Praha: Karolinum, 2001, s. 22.
16
Uspokojování fyziologických potřeb osob s postižením patří k nejzákladnějším lidským a automatickým potřebám ve společnosti, které nepochybně umožněno i prostřednictvím projektu chráněn bydlení (stravování, vyprazdňování,). Jednou z potřeb osob s mentálním postižením je potřeba stimulace. Nadměrný přísun podnětů představuje zátěž, stres a může vyvolat obranné reakce. Je nezbytné zatěžovat osoby s postižením jen přiměřeným množstvím jednodušších podmětů. Volit spíše stereotypní přístupy se srozumitelnou stimulací.17 Stálé zapojování do každodenních činností a seznamování s novými zkušenostmi vede k rozšíření vědomostí a k snazšímu uplatňování zkušeností v praxi. S touto potřebou úzce souvisí i potřeba poznání a estetických prožitků, získávání informací z nejbližšího okolí, které vedou k aktivizaci a samostatnosti. Jednotlivé informace musí být podány tak, aby jim osoby s postižením rozuměly. Estetické prožitky vedou k rozvoji osobnosti a pomáhají naplňovat jejich představy v životě. Často se vrací k tématům, která je oslovila a snaží se je napodobit.18 Silnou potřebou u osob s mentálním postižením je pocit jistoty a bezpečí, jenž tyto osoby nacházejí převážně ve své rodině. O zajištění pocitu bezpečí a jistoty se snaží i zařízení, která zajišťují péči a služby zmíněné cílové skupině. Tendencí rodiny a pečujících osob je ochraňovat a vyloučit veškerá možná rizika za každou cenu. Právo na přiměřené riziko by se mělo stát součástí běžného lidského života i u osob s postižením.19 Osoby s mentálním postižením nezaujímají v běžném kolektivu přiměřené postavení. Pocit rovnoprávného postavení a sociálního začlenění je spojen s potřebou náležet k nějaké skupině, mít známé a přátele. Snazší je pro tyto osoby navazovat přátelství ve skupině osob, které mají podobné zdravotní postižení. S touto potřebou bychom mohli dost dobře spojit i potřebu životní perspektivy. Osoby s mentálním postižením žijí přítomností, mají problémy při orientaci v čase a plánování budoucích činností.20 S problémem orientace pro budoucnost je zapotřebí je seznámit a drobnými kroky je směřovat k tomu, čeho by chtěli dosáhnout.
17
Srov. Vágnerová, M. a kol., Psychologie handicapu. Praha: Karolinum, 2001, s. 88.
18
Srov. Vágnerová, M. a kol., Psychologie handicapu. Praha: Karolinum, 2001, s. 30.
19
Tamtéž, s. 29.
20
Tamtéž,s. 30.
17
Potřeba lásky a sebeúcty souvisí s citovou vazbou a bezpečím. Při uspokojování této vyšší potřeby se setkáváme stále se značnými problémy. Uspokojování bývá poněkud odlišné a vyplývá z charakteristických znaků a postojů jednotlivých osob s postižením. Obě potřeby spolu souvisejí. Posilování sebeúcty rozhovorem, objasňováním, ale i jednotlivými splněnými úkoly spolu s vlídným zacházením umožňuje, aby si vážili vlastního „já“. Dávání lásky svým projevem podněcuje touhu lásku vracet. Rádi lásku přijímají a rádi ji i dávají.21 Potřeba seberealizace se zdá někdy z pohledu společnosti u mentálně postižených nepodstatná a přitom tomu tak zdaleka není. Uspokojení této potřeby představuje nemalé obtíže a je citlivou oblastí ve vztahu k předpokládaným možnostem.22
„U postižených je uspokojování v této oblasti ztíženo především nedostatkem kompetencí a častou nereálností vlastních aspirací postiženého.“23
Záleží na přístupu okolí, jakým způsobem se bude snažit naplnit nebo pokusit se naplnit tyto potřeby. V žádném případě by nemělo docházet k jejich podceňování.24 Potřeba seberealizace pomáhá osobám s postižením k zvýšení sebevědomí a utvrzení pocitu, že jsou prospěšní. Tato potřeba přímo navazuje na potřebu získat partnera, v některých případech založit rodinu, najít pracovní uplatnění. Zvládnutí role partnera nebo pracovní profese, je pro mnohé osoby s mentálním postižením symbolem normality a utvrzení vlastních hodnot.25 Snaha najít si člověka k sobě blízkého není až tak jednoduchá. Přátele, nebo partnery si volí z řad sobě blízkých osob, aby si rozuměli a cítili se v bezpečí. Potřeba osamostatnění vede k možnosti nebýt závislým na původní rodině, osamostatnit se a nabýt zkušenosti v oblasti sociálního chování. Fixace na rodinu u osob s postižením zanechává emoční stopy. Podstatnou zátěží mohou představovat situace, kdy by se měli spolehnout sami na sebe a ne na rodinu, která by za něj případné
21 22
Srov. Vágnerová, M. a kol. Psychologie handicapu. Praha: Karolinum, 2001, s. 29,30. Srov. Vágnerová, M. a kol. Psychologie handicapu. Praha: Karolinum, 2001, s. 29.
23
Vágnerová, M. a kol. Psychologie handicapu. Praha: Karolinum. 2001, s. 30.
24
Srov. Vágnerová, M. a kol. Psychologie handicapu. Praha: Karolinum. 2001, s. 30.
25
Tamtéž, s. 22.
18
záležitosti vyřídila.26 Chráněné bydlení umožňuje osamostatnit se a začít přijímat zodpovědnost za své činnosti s možností svobodně si plánovat každodenní aktivity. Smysluplnou pracovní činností získávají potřebu vlastní užitečnosti, a tím se zvyšuje jejich sebevědomí, sebeúcta, schopnosti, dovednosti a rozvíjí se potřebné návyky. Pracovní činnosti dávají jejich životu náplň. Je nezbytné v důsledku postižení vytvořit takové podmínky, které by odpovídaly úrovni jejich myšlení a nevyžadují rychlé jednání a změny.
Není lehké najít vhodné pracovní uplatnění pro osoby s mentálním postižením vzhledem k rozmachu tržního mechanismu s tlakem na výkonnost a rentabilitu. V tomto směru je nezbytně důležité podporovat mentálně postižené k samostatnosti, adaptaci a integraci. Integrace osob se zdravotním postižením je nejen objektivní začlenění jedince do společnosti (pracovní, edukační, společenské…), ale i subjektivní, související s naplněním jeho potřeb seberealizace a sebeuspokojení. 27 Uspokojování potřeb je vlastně základem utváření a formování osobnosti každého člověka. Podle Křivohlavého „můžeme dospět k názoru, že se životní prostor každého člověka naplňuje a dochází k formování osobnosti, která zaujímá ve společnosti svoje právoplatné místo.”28
V závěru této kapitoly, v které jsem měla možnost představit a přiblížit základní životní potřeby, možnosti jak přistupovat k uspokojování potřeb osob s mentálním postižením, bych ráda podotkla, že je nezbytné, abychom si uvědomili, že ač se osoby s postižením liší od společenského celku, mají právo na život ve společnosti. Jakým způsobem se společnost staví k uspokojování potřeb, jaké nabízí možnosti pomoci a podpory osobám s mentálním postižením ve společnosti, to vše dává celkový obraz o společenské vyspělosti. Je společensky důležité uvědomovat si zastoupení této skupiny s postižením ve společnosti. Prostřednictvím sociálních služeb, mezi kterými má své významné místo právě chráněné bydlení, můžeme pomoci osobám s postižením najít své místo nejen ve společnosti, ale v životě vůbec.
26
Srov. Vágnerová, M. a kol. Psychologie handicapu. Praha: Karolinum. 2001, s. 25.
27
Srov. Valenta, M., Müller, O. Psychopedie: teoretické základy a metodika. Praha: Parta, 2003, s. 264-266.
28
Křivohlavý, J. Pozitivní psychologie. Praha: Portal, 2004, s. 93.
19
2 MENTÁLNÍ RETARDACE Vzhledem k tomu, že v předchozí kapitole jsem se zabývala potřebami u osob s mentálním postižením, jejichž uspokojování je základem nejen jejich života, ale i formováním osobnosti, je zapotřebí, abych na tuto kapitolu navázala a přiblížila pojem mentální retardace, jednotlivé stupně postižení a nahlédla do života mentálně postižených v rodině, protože rodina je prvotním základem pro následný vývoj člověka s postižením ve společnosti. Podle Defektologického slovníku29 představuje mentální retardace skupinu jedinců s nerovnoměrným (zpomaleným) duševním vývojem.
Iva Švarcová, nepovažuje mentální retardaci za nemoc. Hovoří spíše o celkovém snížení intelektových schopností v průběhu vývoje jedince, které je obvykle spojeno s poruchami adaptace, orientace. Jedná se o zpomalení a zaostávání ve vývoji s omezenými možnostmi vzdělání i nedostatečnou sociální přizpůsobivostí. Příznaky mají svou intenzitu, hloubku, míru a různé kombinace.30
Termín mentální retardace – opožděnost rozumového vývoje je odvozen z latinského mens, 2. p. mentis – mysl, rozum a retardare – zdržet, zaostávat, opožďovat.31
Doslovně podle Švarcové se dá citovat, že: „za mentálně retardované (postižené) se považují takoví jedinci (děti, mládež i dospělí), u nichž dochází k zaostávání vývoje, rozumových schopností, k odlišnému vývoji některých psychických vlastností a k poruchám v adaptačním chování.“32
Světová zdravotnická organizace, jako garant Medicínské klasifikace nemocí, vydala v roce 1992 MKN-10, ve které předpokládá, že tato verze klasifikace nemocí 29
Srov. Edelsberger, L. a kol., Defektologický slovník. Jinočany: Nakladatelství H&H, 2000, s. 302.
30
Srov. Švarcová, I., Mentální retardace. Praha: Portál, 2003, s. 26.
31
Srov. Edelsberger, L. a kol., Defektologický slovník. Jinočany: Nakladatelství H&H, 2000, s. 302.
32
Tamtéž, s. 24.
20
nebude delší dobu podstatným způsobem změněna.33 Podle MKN10 je mentální retardace (duševní onemocnění) zařazena do kategorie s označením F70-F76.
V minulých stoletích se používal termín idiot pro lidi s hluboce narušenými rozumovými schopnostmi a imbecil, pro středně narušené osoby. V současné době se užívá jednotný název osoby (lidé) s mentální retardací.34 Další dělení podle MKN-10 bych přiblížila přímo v podkapitole klasifikace mentální retardace. Úvod této rozsáhlé kapitoly jsem věnovala specifikaci pojmu mentální retardace a v následující podkapitole se zaměřím na rozšíření tohoto tématu o příčiny vedoucí k mentálnímu postižení.
2.1 Etiologie mentální retardace Pro etiologii mentální retardace je nutno podotknout, že i když věda má za sebou velký pokrok v odhalování příčin postižení, je spousta nevyřešených otázek v oblasti zjišťování příčin postižení. Přibližně u třetiny osob s mentální retardací neznáme pravou příčinu postižení.35
Abychom si vůbec představili z jakých příčin, a proč dochází k mentální retardaci, dovolila jsem si v této části textu věnovat se jednotlivým příčinám postižení a blíže je specifikovat. Ke vzniku mentální retardace může vést celá řada různorodých příčin, které se vzájemně podmiňují. Příčiny mentální retardace můžeme rozdělit podle: původu, vývojových období, příčin vzniku, období působení, etiologických a sociálních faktorů.
Podle původu může být dědičná, vrozená nebo získaná a má dvě příčiny: Nedostatečný vývoj mozku ve většině případů vzniká při nedostatečném vývoji mozkové tkáně, které vzniklo hlubším poškozením. Patologické poškození vede 33
Srov. Zvolský, P., Speciální psychiatrie. Praha: UK, 1996, s 12.
34
Srov. Zvolský, P., Speciální psychiatrie. Praha: UK, 1996, s. 154.
35
Srov. Valenta, M., Muller, O. Psychopedie: teoretické základy a metodika. Praha: Parta, 2003, s. 51.
21
k snížení, zpomalení až zastavení psychických projevů, což znemožňuje začlenit jedince do společnosti. Tito mentálně postižení se projevují sníženou úrovní chování a primitivními projevy.36 Poškození mozku různého druhu v průběhu života muže být postižení vzniklé po určité době v životě jedince následkem nemoci nebo úrazovým poškozením. Tyto stavy mohou mít dlouhodobý nebo až trvalý charakter. Poškození může nastat v období: prenatálním (před porodem), perinatálním (při porodu), postnatálním (v raném a pozdním období života).37 Podle vývojových období, ve kterých k postižení došlo, se rozeznává: Oligofrenie zpravidla pojímána jako opoždění duševního vývoje na podkladě dědičném a vrozeném vzniklém před narozením dítěte, v průběhu porodu nebo těsně po porodu. Vrozená nebo částečně získaná oligofrenie se projevuje celkovým zpomalením tělesného, psychického, biologického a sociálního vývoje jedince. Příkladem oligofrenie bych uvedla Downovu chorobu, protože se projevuje charakteristickými rysy v obličeji, tupým nosem, malýma ušima, rozplázlým velkým jazykem, dysplazickou postavou atd. Jsou velice empatičtí, milí, dobráčtí, kamarádští a mívají velkou schopnost napodobovat okolí, což usnadňuje jejich výchovu.38 Pseudooligofrenie představuje opoždění v duševním vývoji jedince. Projevuje se zaostáváním vývojových rozumových schopností z jiných důvodů, než je poškození mozku. Jejichž psychické procesy probíhají normálním způsobem, ale dochází u nich k závažným emočním poruchám a smyslovým postižením. Celkové snížení rozumových schopností, myšlenkových procesů, zvláště logického. Snížení komunikačních dovedností může být důsledkem nemožnosti se uplatnit ve společnosti. Sociální prostředí představuje celou řadu výchovných podmětů. Pokud nejsou včas tyto podměty rozpoznány, mohou způsobit nedostatky ve vývoji osobnosti a opoždění psychického vývoje. 39 Demence jako důsledek poškození mozku různého druhu v průběhu života. Mezi příčiny, které vedou ke vzniku demence, právem řadíme meningitidy, encefalitidy, nádorová onemocnění a poúrazové stavy. Začátky se mohou projevit v různém 36
Srov. Monatová,L., Pedagogika speciální. Brno: MU, 1994, s. 116.
37
Srov. Monatová,L., Pedagogika speciální.. Brno: MU, 1994, s. 116.
38
Tamtéž, s. 117, 118.
39
Tamtéž, s. 118, 119.
22
vývojovém období jedince, především psychickými a pohybovými poruchami. Velice často se projevuje porucha paměti, myšlení, řeči, psaní a počítání. V některých případech je patrná změna osobnosti projevující se psychickými změnami. 40 Podle příčin vzniku se rozdělujeme: Endogenní (vnitřní) – genetické, dědičné – odchylky ve skladbě chromozomů (Downův syndrom), vrozené metabolické poruchy (fenylketonurie, galaktosemie). Exogenní (vnější) – získané od početí, přes graviditu, porod a poporodní období až do raného dětství.41 Podle období působení se dělí na vlivy: Prenatální (infekce, hypoxie, záření, úraz matky, působení toxických látek, atd.), perinatální (abnormality postihující plod i porod samotný), postnatální (úrazy, záněty mozku, infekce přibližně do dvou let života dítěte).42 Podle etiologických faktorů se rozlišují dva druhy mentální retardace: subkulturní – reprezentuje spodní část distribuční křivky inteligence v populaci a patologická – způsobena specifickým chorobným procesem. 43 Podle společenských faktorů jako jsou socio-kulturní deprivace v rodině, nestabilita v rodině, chudoba, špatné bytové podmínky mohou způsobovat snížení intelektových schopností. 44 Vzhledem k tomu, že se osoby s postižením odlišují od svého okolí chováním, jednáním nebo fyzicky a jsou vnímány jako cizí nebo nebezpečné pro své okolí, vyžadují podporu okolního světa.45
Obsahem této podkapitoly jsem se snažila přiblížit jednotlivé možné příčiny, které mohou vést ke vzniku postižení. Z předchozího textu vyplývá, že je zvláštní, kolik různých faktorů může způsobovat mentální postižení a v různém rozsahu. Podrobněji bych se k jednotlivým stupňům postižení vyjádřila v následující podkapitole.
40
Srov. Monatová, L., Pedagogika speciální.. Brno: MU, 1994, s. 119, 120.
41
Srov. Švarcová, I., Mentální retardace. Praha: Portál, 2003, s. 51.
42
Tamtéž, s. 52.
43
Srov. Zvolský, P., Speciální psychiatrie. Praha, UK, 1996, s. 157.
44
Tamtéž.
45
Srov. Vágnerová, M., Hadj-Moussová, Z., Štech, S. Psychologie handicapu, Praha: UK, 2001, s. 8.
23
2.2 Klasifikace mentální retardace V této podkapitole bych navázala na obsah z kapitoly předchozí. Na základě zjištěných příčin postižení můžeme přistoupit ke klasifikaci jednotlivých stupňů postižení. Je však potřeba připomenout, že člověk s mentálním postižením je svébytnou osobností projevující se osobitými rysy, jejichž chování a jednání je závislé na hloubce, rozsahu, míře postižení a psychickém vývoji. Individualitu jednotlivých postižení není jednoduché stanovit klasifikačním systémem. Při klasifikaci mentální retardace jsou nejčastěji používána etiologická, symptomatologická a vývojová kritéria.
V současné době je věnována pozornost převážně prevenci a prenatální diagnostice, která je prezentována především amniocentézou a choriocentézou u rodiček starších 35 let. Obě metody mají velký význam při odhalení postižení jako je Downův syndrom a některé metabolické poruchy. Pro odhalení anatomických anomálií se využívá ultrazvuk. Nezanedbatelné výsledky při odhalení fenylketonurie podává i Guthrieův test, který může včasným rozpoznáním předejít vzniku mentální retardace.46
Základní kategorie osob s mentální retardací Na základě již výše zmíněné Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN - 10) zpracované Světovou zdravotnickou organizací v Ženevě47 můžeme mentální retardaci rozdělit do šesti skupin.:
Lehká mentální retardace (50-69 IQ).
Středně těžká mentální retardace ( 35-49 IQ).
Těžká mentální retardace (20- 34 IQ).
Hluboká mentální retardace (méně než 20 IQ).
Jiná mentální retardace (F78).
Nespecifikovaná mentální retardace (F79).48
46
Srov. Zvolský, P., Speciální psychiatrie. Praha, UK, 1996, s. 159.
47
Srov. Švarcová, I., Mentální retardace. Praha: Portál, 2003, s. 27.
48
Srov. Švarcová, I., Mentální retardace. Praha: Portál, 2003, s. 27.
24
2.2.1 Lehká mentální retardace (50-69 IQ) Tato diagnóza zahrnuje: slabomyslnost, lehkou mentální abnormalitu, lehkou oligofrenii, debilitu.49 Mentální vývoj dospělých osob s lehkým stupněm mentální retardace se pohybuje na úrovni 9 až 12 let věku dítěte.50 Lehká mentální retardace vzniká v důsledku zdědění inteligence a vlivů rodinného prostředí.51 Osoby s tímto stupněm postižení jsou schopny užívat řeč s určitým časovým opožděním a navazovat vztahy v běžném životě, projevují se u nich specifické problémy se čtením a psaním. Většinou jsou také schopni soběstačnosti v osobní péči, tedy hygiena, jídlo, oblékání,… stejně jako v praktických úkolech v domácnosti, nicméně i zde probíhá vývoj a nácvik pomaleji než u jejich zdravých vrstevníků. Psychomotorický vývoj zaostává. Myšlení jednoduché, stereotypní bez rozvoje logického myšlení. Paměť je mechanická s různou kapacitou. Často dosahují základního vzdělání ve speciálních školách nebo se vyučí v oboru méně kvalifikovaném. Lehce mentálně postiženým osobám prospívá výchova a vzdělávání zaměřené na rozvíjení jejich dovedností a kompenzaci nedostatků. Teoretické schopnosti jsou spíše nahrazeny praktickou činností, a proto jsou schopni vykonávat jednoduché pracovní činnosti.52 Dá se říct, že jsou schopni dosáhnout určitého stupně nezávislosti v osobní péči, v praktických domácích dovednostech i společenských vztazích, i když vývoj proti normě je mnohem pomalejší. Mají problémy se samostatností v rozhodování a řešení situací plynoucích z nezávislého života, a proto vyžadují dohled a kontrolu. Podle toho, jak na ně působí rodina a okolí je schopen se následně přizpůsobovat kulturním, společenským tradicím, normám a očekáváním.
Pro osoby s lehkým stupněm postižení je chráněné bydlení velkou šancí pro zařazení
do společnosti.
Prostředí
chráněného
bydlení
poskytuje
dostatek
motivačních, komunikačních, výchovně-vzdělávacích a terapeutických programů pro zlepšení manuálních schopností. Posiluje seberealizaci a psychický rozvoj osobnosti
49
Srov. Zvolský, P., Speciální psychiatrie. Praha:UK, 1996, s. 155.
50
Srov. Švarcová, I., Mentální retardace. Praha: Portál, 2003, s. 27.
51
Srov. Zvolský, P., Speciální psychiatrie. Praha:UK, 1996, s. 157.
52
Srov. Švarcová, I., Mentální retardace. Praha: Portál, 2003, s. 27.
25
a v neposlední řadě vytvoří předpoklady pro přátelské vazby a odpovědnost za svěřené úkoly. Tato skupina tvoří asi 4/5 mentálně retardovaných. Organický původ se nachází jen u menší části jedinců.53 Často se přidružují k lehkému stupni mentálního postižení i další chorobné stavy jako například epilepsie, autismus, tělesné postižení, poruchy chování nebo jiné vývojové poruchy.54
2.2.2 Středně těžká mentální retardace (35-49 IQ) Diagnóza zahrnuje: imbecilitu, střední těžkou mentální subnormalitu, středně těžkou oligofrenii.55 Jedinci s tímto stupněm postižení odpovídají mentálně věku 6 až 9 let zdravého člověka. U osob se středně těžkou mentální retardací je značně opožděn celkový vývoj osobnosti. Projevují se poruchy v rozvoji řeči, čtení, psaní a počítání. Někteří se nenaučí mluvit nikdy, jiní se domluví jen zřídka, a proto často využívají nonverbální
komunikaci
a gestikulace.
Myšlení
osob
v II.
stupni
postižení
je stereotypní, paměť je mechanická s malou kapacitou, patrné jsou i změny v rozvoji chování. Středně mentálně postižené osoby jsou po emocionální stránce nevyrovnané a mohou trpět nepřiměřenými afektivními reakcemi. Pod dohledem jsou schopni vykonávat nenáročné manuální činnosti a pracovní dovednosti, ačkoliv bez pomoci okolí nejsou schopni se starat sami o sebe. I přesto, že bývají značně mobilní a fyzicky zdatní, jen malá většina je schopna úplného samostatného života.56
Prostřednictvím chráněného bydlení jsou schopni dosáhnout běžných sociálních aktivit ve svém životě. Komunitní forma bydlení dává nemalou příležitost k navazování vzájemných kontaktů pomocí jednoduché verbální nebo neverbální komunikace a rozvíjet senzorické a motorické schopnosti. Pod kvalifikovaným vedením asistenta chráněného bydlení jsou schopni vykonávat jednoduchou strukturovanou manuální práci a podílet se na každodenních aktivitách. 53
Srov. Zvolský, P., Speciální psychiatrie. Praha, UK, 1996, s. 156.
54
Srov. Švarcová, I., Mentální retardace. Praha: Portál 2003, s. 28.
55
Srov. Zvolský, P., Speciální psychiatrie. Praha, UK, 1996, s. 155.
56
Srov. Švarcová, I. Mentální retardace. Praha: Portál, 2003, s. 28.
26
Tato skupina tvoří asi 12% mentálně retardovaných.57 U většiny středně mentálně retardovaných je jako přidruženým postižením autismus, epilepsie, vývojové a neurologické poruchy v kombinaci s psychiatrickým onemocněním. Většina postižených je schopna samostatného pohybu i přes tělesná postižení.58
2.2.3 Těžká mentální retardace (20-34 IQ) Tato diagnóza zahrnuje: imbecilitu, těžkou mentální subnormalitu, těžkou oligofrenii.59 Mentální vývoj v dospělosti odpovídá 3. až 6. roku zdravého člověka. Kategorie těžce mentálně retardovaných je svou charakteristikou značně podobná kategorii předchozí, projevuje se ještě více sníženou úrovní inteligenčních schopností. Celkové poškození ústředního motorického nervového systému se projevuje opožděným motorickým vývojem. S časovým opožděním se naučí pod odborným dohledem chodit. Komunikační a dorozumívací schopnosti jsou omezeny jen na několik slov a gest. Vyžadují nepřetržitou péči a pomoc v základních úkonech o sebe sama.60 I když schopnosti výchovy a vývoje jsou značně omezené, je možné přiměřenými přístupy muzikoterapie, canisterapie, Snoezelen, bazální stimulace, metodami zaměřenými na rozvoj řeči, podpořit motorické a rozumové schopnosti, komunikační dovednosti a dosáhnout nižšího stupně soběstačnosti v základních úkonech.61 Osoby s těžkým stupněm mentální retardace zpravidla nejsou schopny samostatnosti a vyžadují nepřetržitý dohled, což není možné zajistit prostřednictvím chráněného
bydlení.
retardovaných.
62
Tímto
stupněm
postižení
trpí
7%
z celkového
počtu
Součástí postižení mohou být přidružená postižení, vývojové,
neurologické a psychické poruchy (autismus, epilepsie). Často se můžeme setkávat i s tělesným postižením.63
57
Srov. Zvolský, P., Speciální psychiatrie. Praha, UK, 1996, s. 156.
58
Srov. Švarcová, I. Mentální retardace. Praha: Portál, 2003, s. 29.
59
Srov. Zvolský, P., Speciální psychiatrie. Praha, UK, 1996, s. 155.
60
Srov. Švarcová, I. Mentální retardace. Praha: Portál, 2003, s. 29.
61
Srov. Valenta, M., Müller, O. Psychopedie. Praha: Parta, 2003, s. 208.
62
Srov. Zvolský, P., Speciální psychiatrie. Praha, UK, 1996, s. 156.
63
Srov. Švarcová, I. Mentální retardace. Praha: Portál, 2003, s. 30.
27
2.2.4 Hluboká mentální retardace (méně než 20 IQ) Tato diagnóza zahrnuje: idiocii, hlubokou mentální subnormalitu, hlubokou oligofrenii.64 U jedinců s hlubokou mentální retardací jsou značně omezeny dorozumívací schopnosti a nerozvinuty schopnosti poznávací a pohybové. Stupeň inteligence odpovídá pod 3 roky mentálního věku. Postižení jedinci jsou již značně omezeni ve svých schopnostech. Převážná většina ze skupiny takto retardovaných se nikdy nenaučí chodit, typické jsou stereotypní pohyby celého těla. Řeč je nevyvinutá, vydávají pouze zvuky a skřeky. Postižení bývají inkontinentní a nejsou schopni pečovat o své základní potřeby avyžadují stálou pomoc a stálý dohled.65 I v tomto stupni postižení je výchova a vzdělávání velmi individuální. Dá se použít stejných metod jako u těžké mentální retardace (canisterapie, logopedie, bazální stimulace, Snoezelen), ale i piktogramy, znakovou řečí, znakováním klíčových slov, obrázkovými symboly, prstovou abecedou, technické pomůcky a programy…, s jejichž pomocí je možné rozvíjet u části lidí s hlubokou mentální retardací některé z dovedností, a tím i komunikovat. U lidí s hlubokou mentální retardací by se nemělo spoléhat na fakt, že nejsou vzdělavatelné, ale je se u nich projevuje zřejmá míra vzdělavatelnosti podle rozsahu postižení. I když se vývojové poruchy těchto osob velice těžko diagnostikují, je potřeba se snažit navazovat jednoduché zrakové kontakty a následně komunikace.66 Tímto stupněm postižení trpí asi 1% mentálně postižených.67 Běžné jsou neurologické a vývojové poruchy (epilepsie, autismus). Projevují se tělesné nedostatky postihující hybnost, ale i smyslová postižení-zraku a sluchu. Jedná se o kombinovaná postižení postihující celý organismus.68
64
Srov. Zvolský, P., Speciální psychiatrie. Praha, UK, 1996, s, 155.
65
Srov. Švarcová, I. Mentální retardace. Praha: Portál, 2003, s. 30.
66
Srov. Švarcová, I. Mentální retardace. Praha: Portál, 2003, s. 30.
67
Srov. Zvolský, P., Speciální psychiatrie. Praha, UK, 1996, s. 157.
68
Srov. Švarcová, I. Mentální retardace. Praha: Portál, 2003, s. 30.
28
2.2.5 Jiná mentální retardace (F 78) Tato kategorie by měla být použita v případě, že pomocí obvyklých metod je nesnadné nebo nemožné stanovit stupeň inteligence pro přidružené senzorické nebo somatické poškození. Převážně u nevidomých, neslyšících, nemluvících, u jedinců s těžkými poruchami chování, osob s autismem či u těžce tělesně postižených osob.69 Převážně tělesné vady se u osob s mentální retardací vyskytují mnohem častěji, než u normální populace. Téměř polovina osob s postižením žijící v ústavech trpí epilepsií, 1/5 má poruchu zraku a sluchu. Objevují se motorické poruchy jako je spasticita, ataxie, příznaky DMO (dětské mozkové obrny). Každá smyslová vada ohrožuje kognitivní vývoj a s motorickým postižením prohlubuje mentální retardaci.70
2.2.6 Nespecifikovaná mentální retardace (F 79) Tato kategorie se užívá v případech, kdy mentální retardace je prokázána, ale není dostatek informací, aby bylo možno zařadit pacienta do jedné ze shora uvedených kategorií.71
Cílem této podkapitoly bylo vyjmenovat a přiblížit jednotlivé stupně postižení u osob s mentální retardací. Přiblížit vlastnosti osob s postižením, vývojové změny a projevy mentální retardace v souvislosti s osobností člověka. Dalo by se říci, že podle intelektových vědomostí: „čím nižší úroveň, tím více je člověk závislý na své skupině, tím méně se od ní individuálně odlišuje…“ 72 Vzhledem k tomu, že mentální postižení není pouze osobní a individuální záležitostí toho daného člověka, ale nese s sebou i dopad na okolí, ve kterém žije, bylo by namístě se několika slovy zastavit i u rodiny, která má ve svém kruhu právě dospělou osobu s mentálním postižením. 69
Srov. Švarcová, I. Mentální retardace. Praha: Portál, 2003, s. 30.
70
Srov. Zvolský, P., Speciální psychiatrie. Praha, UK, 1996, s. 157.
71
Srov. Švarcová, I. Mentální retardace. Praha: Portál, 2003, s. 30.
72
Vágnerová, M., Hadj-Moussová, Z., Štech, S., Psychologie handicapu, Praha: UK, 200, s. 8
29
2.3 Rodina a mentálně postižený V úvodu této podkapitoly bych ráda zdůraznila fakt, že v popředí výchovy a vývoje každého člověka, tudíž i osob s mentálním postižením, hraje důležitou roli na prvém místě především rodina.
Rodina je prvním a zároveň nejdůležitějším sociálním prostředím, se kterým přicházejí osoby s postižením do styku. Sociální prostředí má navíc předpoklady, kterými může ovlivňovat další vývoj a určování stylu života.73 Vzhledem k tomu, že určující postavení v rodině vychází z pozice rodičů, kteří utužují mezilidské vztahy, vytvářejí emocionální zázemí, napomáhají v rozvoji osobnosti a formují vzorce chování, je přístup rodičů spolu se sociálně-kulturní úrovní rodiny hlavním předpokladem pro stabilní rodinnou výchovu.74 Nicméně rodina představuje složitý komplex vztahů s řadou proměnných, které nelze experimentálně podchytit. Silný a pevný základ rodiny je pro osoby s mentálním postižením zdrojem jistoty, bezpečí a nutností. Dodnes v podstatě nevíme, jak vypadá zdravá rodina, nelze to určit pro individualitu jedinců. Narození dítěte s mentálním postižením do rodiny je událostí, která se stává pro celou rodinu stresem, jenž s sebou nese změny v chodu celé rodiny. Stres doléhá na rodiče v mnohem větší míře a po delší časové období. Je spojen s obavami o budoucnost, reakcemi okolí. Důležitou roli zde hraje rozsah a hloubka postižení.75 Vzhledem k tomu, že je obsah mé práce zaměřen k dospělým osobám s mentálním postižením, ráda bych se zaměřila v dalších řádcích právě na ně. Nelze popřít, že péče a výchova osoby mentálně postižené v rodině je od prvního dne zatěžující pro celou rodinu. Zvládnutí každodenních situací, projevů a reakcí mentálně postižených je spojeno s emoční, sociální a osobnostní stabilitou obou rodičů a v neposlední řadě na vytvořené rodinné struktuře.76
73
Valenta, M., Müller, O., Psychopedie. Praha: Parta, 2003,s. 236.
74
Tamtéž, s. 237.
75
Srov. Štěrbová, D. a kol., Hluchoslepota-lidé s ní a kolem ní. Olomouc:UP, 2006, s. 8-12.
76
Tamtéž.
30
Rodiče se snaží v co nejvyšší míře uspokojovat základní potřeby svých dospělých mentálně postižených „dětí“ a sami zároveň potřebují uspokojovat své psychické potřeby.
„Rodina, jako výchovná instituce, má zavedené určité normy, pravidla a chování, které by měly být vytvořeny s ohledem na mentálně postižené děti.“77
Výchova osob s mentálním postižením v rodině klade silné nároky na trpělivost, vynalézavost, lásku a obětavost všech jejich členů. Základem výchovy nevzájemná komunikace. Výsledky výchovy zanechávají známky na osobnosti člověka a ovlivňuje jeho další život.78 „Rodiče přebírají od prvopočátku roli vychovatelů“79 Nabývají pocitu, že jejich mentálně postižené „dítě“ je tou nejoddanější lidskou bytostí, která je nikdy neopustí, nezradí ani záměrně nezarmoutí.80 Je zřejmé, že mezi rodiči a jejich „dětmi“ vznikají v průběhu společného soužití velmi silné citové vazby, které v některých případech mohou nepříznivě působit na vývoj a začlenění do společnosti. Je zcela normální, že se rodiče snaží vychovávat mentálně postižené dítě tak, aby byly co nejméně odlišné od svých vrstevníků, a proto je patrné, jak nepříznivě reagují při jakémkoliv negativním podnětu týkajícího se jejich dospělého mentálně postiženého „dítěte“. A proto je více než nutné přistupovat citlivě k ožehavým tématům, kterými bychom se dotkli rodičovské péče a zodpovědnosti. Je třeba naučit se naslouchat, přijímat zkušenosti, nebagatelizovat a snažit se porozumět potřebám, které je tíží.81 Vzhledem k tomu, že mezi rodiči a mentálně postiženými dětmi se během společného života vytvoří vztahy a vazby, které se opírají o citovou stránku každého z nich, má velká většina rodičů problém si připustit, že jejich mentálně postižený dospělý není již dítě. Často se ve výchově můžeme setkat s krajními přístupy, které znemožňují osamostatnění a snižují možnost žít svůj vlastní život v dospělosti. Rodiče své děti příliš litují a vytvářejí pro ně skleníkové prostředí. Touto izolací jsou 77
Kvapilík, J., Černá, M., Zdravý způsob života mentálně postižených., Praha: Avicenum, 1990, s. 29.
78
Srov. Kvapilík, J., Černá, M., Zdravý způsob života mentálně postižených., Praha: Avicenum, 1990, s. 29.
79
Kvapilík, J., Černá, M., Zdravý způsob života mentálně postižených., Praha: Avicenum, 1990, s. 29.
80
Srov. Kvapilík, J., Černá, M., Zdravý způsob života mentálně postižených., Praha: Avicenum, 1990, s. 30.
81
Tamtéž, s. 31.
31
potlačovány takové vlastnosti, jako je odpovědnost, pracovitost, samostatnost. Mimo jiné dochází k omezení možnosti získávat dostatek informací a navazování kontaktů. Rodiče dospělého mentálně postiženého dítěte by si měli včas uvědomit, že jejich dospělé mentálně postižené „dítě“ má nárok na to, aby mohlo vyrůstat v kruhu svých vrstevníků. V současné společnosti, která jde inkluzívním směrem, je nepřípustné, aby jim byly odepírány možnosti navazování sociálních kontaktů a přátelských vztahů a znemožněna pomoc a podpora při soběstačnosti a samostatnosti o vlastní osobu. Nedílnou součástí je i posilování a upevňování jejich vlastního sebevědomí, podpora v seberealizaci a začlenění do společnosti se svobodnou volbou při rozhodování aj.82 Rodiče a společnost by si měli uvědomit, že jejich „děti“ mají svá práva a povinnosti, jako je právo dospět sociálně i společensky, právo odejít od rodičů, mít možnost žít jako dospělí, právo na pomoc podle rozsahu a míry postižení.83 Komunikace s rodinou mentálně postiženého vyžaduje spoustu zkušeností a empatie a snahy pomoci. Sami rodiče nevědí, jak se v dané situaci rozhodnout. Na jedné straně se nechtějí vzdát pocitu, že jejich dospělé „dítě“ půjde z domu, kde mělo své zázemí a trávilo převážnou část dosavadního života v kruhu rodiny a na druhou stranu pro něj stále hledají ta nejlepší řešení, jak by dospěli k tomu, aby s jejich „dítětem“ bylo slušně zacházeno a prožíval ty nejkrásnější chvíle v životě.84
Právě chráněné bydlení představuje jednu z možností, která poskytuje osobám s mentálním postižením vést samostatný způsob života, poskytuje možnost sociálního začlenění a navázání sociálních vztahů a upevňuje jejich práva ve společnosti. Jistě není jednoduché ze strany rodičů se rozhodnout pro tuto volbu. Nejde v žádném případě o vyhoštění nebo zřeknutí se odpovědnosti za své dospělé dítě, ale poskytnutí šance adaptovat se do společnosti a žít svobodný způsob života po boku osob, které mu budou pomáhat naplňovat jeho individuální potřeby a co nejvíce se zařadit do chodu společnosti. Chráněné bydlení dává možnost změnit život rodiny s mentálně postiženým jedincem. Jak pomoci rodičům, kteří např. ve starším věku už nemohou se dostatečně postarat o dospělého mentálně postiženého člověka a v neposlední řadě podává 82
Srov. Kvapilík, J., Černá, M., Zdravý způsob života mentálně postižených., Praha: Avicenum, 1990, s. 33, 34.
83
Tamtéž, s. 35.
84
Srov. Marková, Z., Středová, L., Mentálně postižené dítě v rodině. Praha: SPN, 1987. S. 13-15.
32
i pomocnou ruku a jedinečnou šanci osobám s postižením se osamostatnit, navázat přátelské vazby v kolektivu svých vrstevníků a nabízí možnost začlenění do celku.
Prostředky, činnosti i aktivity, které chráněné bydlení nabízí mentálně postiženým osobám pro začlenění do společnosti, jsou blíže popsány v navazujících kapitolách metody práce a chráněné bydlení. Rodiče osob v chráněném bydlení mají právo být informovováni o celkové činnosti chráněného bydlení o aktivitách, mají také právo vyjádřit svůj postoj, názor.
Aby se osoby s mentálním postižením cítili v chráněném bydlení v bezpečí a jistotě, je důležité, aby byly uspokojovány jejich základní potřeby ve spolupráci s rodiči, zákonnými zástupci, přáteli a v neposlední řadě pracovníky chráněného bydlení. Dobrá spolupráce s rodinou a přáteli, respektování potřeb vede k vnitřní spokojenosti a celkové vyrovnanosti nejen mentálně postižených osob, ale i jejich rodině. (Pojem chráněného bydlení je blíže rozveden ve čtvrté kapitole).
33
3 METODY PRÁCE S MENTÁLNĚ POSTIŽENÝMI Přes základní potřeby osob s mentálním postižením, klasifikaci jednotlivých stupňů postižení, etiologii a diagnostiku jsme se dostali ke kapitole, kterou bych věnovala právě metodám práce využívané v chráněném bydlení. Ráda bych blíže představila některé z metod práce spolu s technikami, které pomohou uspokojovat základní potřeby osob s postižením, o kterých jsem se blíže rozepsala v druhé kapitole.
Nedá se popřít, že postupem času docházelo k zdokonalování a upravování jednotlivých technik a metod práce, které se užívaly v souvislosti s osobami mentálně postiženými. Proto by bylo vhodné, abych pro přehlednost v kontextu s mentálně postiženými osobami se okrajově zmínila o vývoji péče o osoby s mentálním postižením.
V Slovníku sociální práce popisuje Oldřich Matoušek metody sociální práce jako: „specifické postupy sociální práce definované cílem nebo cílovou skupinou“85 za účelem vytvoření plánu, postupu k poskytnutí materiální nebo poradenské pomoci. Jedná se o práci se skupinou, jednotlivcem, komunitou nebo rodinou.86
Z mého hlediska bych chtěla konstatovat, že metody práce přenáší teoretické znalosti do praktického života. Jde o prostředky, které můžeme využívat při zařazování osob s postižením do společnosti, v případě, že osoby nejsou schopny ze zdravotních důvodů bez podpory okolí se zařadit a uplatnit v sociálním prostředí. Metody práce s mentálně postiženými pomáhají vytvořit podmínky k uspokojování jejich potřeb, aby mohli žít plnohodnotným životem jako jejich vrstevníci bez postižení, se všemi základními právy a povinnostmi. K dosažení těchto cílů je nezbytné, aby byly prolomeny bariéry mezi „zdravými“ a „postiženými“, které znemožňují zařazení do společnosti. Je zapotřebí vytvořit potřebné podmínky a dostatečné množství příležitostí,
které
by
umožnily
osobám
s mentálním
postižením
pohybovat
ve společnosti tak, jako osoby bez „postižení“. 85
Matoušek, O., Slovník sociální práce. Praha: Portál, 2003, s. 107.
86
Tamtéž.
34
3.1 Metody užívané v chráněném bydlení Ráda bych okrajově pro představu vyjmenovala některé metody práce, které je možné užívat v chráněném bydlení nejen u osob s mentálním postižením, ale také u jiných cílových skupin a v různých sociálních službách. Každá z metod svým způsobem vede ke zvýšení kvality života, psychické pohodě a k rozvoji osobních a sociálních dovedností podporujících začlenění se do společnosti.
Prostřednictvím následujících metod práce můžeme zkvalitnit poskytovaní služeb v chráněném bydlení:
Terapie hrou - prostřednictvím hry se snažíme změnit chování,…
Dramaterapie, teatroterapie, psychodrama - využívá umění.
Muzikoterapie - využívá nejrůznějších hudebních prvky,….
Biblioterapie (poetoterapie) - prostřednictvím literárního umění.
Hipoterapie – přítomnost zvířete ovlivňuje psychiku.
Canisterapie - je založena na přátelství psa a člověka.
Arteterapie - využívá výtvarného umění.
Ergoterapie – pracovní činnosti s nejrůznějšími materiály.87
K těmto nejznámějším výše uvedeným metodám práce je možno přiřadit i další, méně známé, které také pozitivně ovlivňují osobnost člověka. Jedná se například o terapii něhou, terapii pevným objetím, terapie tmou, preterapii, snoez terapii a další.88
Z uvedeného výčtu metod bych blíže představila metody, které z mého hlediska patří v chráněném bydlení k nejvíce užívaným. Jedná se o canisterapii, arteterapii, a ergoterapii. Vycházím ze zkušeností, které jsem mohla získat prostřednictvím odborných praxí v Chráněném bydlení pro osoby s mentálním postižením sv. Michaela v Brně a v Zařízení sociální integrace pro seniory Dědice.
87
Srov. Valenta, M., Müller, O. Psychopedie. Praha: Parta, 2003, s. 145 - 212.
88
Tamtéž, s. 222.
35
3.2 Canisterapie Jednou z prvních metod, která mě oslovila na odborné praxi při práci s mentálně postiženými v chráněném bydlení Brno - Pisárky, byla canisterapie. Ráda bych představila tuto metodu po teoretické stránce a v rámci praktického provedení jsem přiložila některé z her (technik), které jsme realizovali v rámci canisterapie v tomto zařízení.
3.2.1 Vymezení pojmu Canisterapie je jedna z metod zooterapie. „Canisterapie je označení způsobu terapie, při níž dochází k působení psa na člověka. Je jednou z forem, která používá obecně zvířat k různým formám terapeutického kontaktu s člověkem.89 Základem léčby je poznatek, že v osamocení nebo nemoci, může být zvíře jediným přítelem člověka.“ 90
3.2.2 Metody Canisterapie dle Galajdové (1999) Mezi nejužívanější metody canisterapie u osob s mentálním postižením patří převážně mazlení se psem, hlazení a cílené hry se psem s využitím různých pomůcek. Jedná se o součásti Animal Assisted Activities nebo Animal Assisted Therapy.91
I. AAT (Animal Assisted Activities) představuje předem domluvené návštěvy proškoleného pracovníka se zvířetem. Cílem návštěvy je zlepšit úroveň života, poskytnout pocit radosti a spokojenosti. Spíše se jedná o psychickou kulisu. Tuto metodu můžeme praktikovat formou:
89
Příloha č. 1 Fotodokumentace z canisterapie.
90
Pipeková, J., Vítková, M., Terapie ve speciálně pedagogické péči. Brno: Paido, 2001, s. 135.
91
Srov. Valenta, M., Müller, O. Psychopedie. Praha: Parta, 2003, s. 212.
36
Pasivní forma - přítomnost zvířete v zařízení (rybičky, ptáček v kleci), s cílem navodit příjemnou atmosféru, pocit domova a klidu. Nejde o přímý kontakt se zvířetem, spíše o doplnění chráněného bydlení a oživení prostoru.92 Zkušenost z odborné praxe Také v Chráněném bydlení sv. Michaela měli uživatelé ve společných prostorách obývacího pokoje malé akvárium se dvěma závojnatkami. Akvárium bylo podsvíceno a vytvářelo harmonické prostředí, které příznivě působilo i na obyvatele.
Interaktivní forma - dochází přímo ke kontaktu mezi zvířetem a člověkem a můžeme ji dále rozdělit: Rezidentní, která je velice častá a oblíbená. Zvíře žije společně se členy chráněného bydlení a je součástí každodenního života. Přispívá k snazšímu navazování vztahů mezi jednotlivými členy a vede k určité míře zodpovědnosti.93 Zkušenost z odborné praxe V Chráněném bydlení sv. Michaela jsem měla možnost pomáhat jedné z uživatelek s péčí o jejího křečka v akváriu. O křečka se starala necelý rok a z jejího projevu bylo vidět, že jej měla velice ráda, zodpovědně přistupovala ke krmení a čištění akvária. Jak jsem se zpětně dozvěděla od osobních asistentů, tak v prvních měsících kdy si křečka donesla, tomu tak nebylo. Trvalo dlouhou dobu, než se naučila zodpovědnosti a pravidelnosti v péči o křečka.
Návštěvní, prostřednictvím externího pracovníka – terapeuta, nebo osobního asistenta. V současné době je tato forma velice rozšířená. Existují canisterapeutická centra, skupiny, jejichž pracovníci se svými psími přáteli pravidelně docházejí do chráněného bydlení a v návaznosti na individuální plány jednotlivých uživatelů zařazují techniky canisterapeutické služby. Práce s mentálně postiženými je náročná nejen pro terapeuta, ale i jeho psa, a proto vyžaduje spolupráci i osobních asistentů zařízení.94
92
Srov. Galajdová, L., Pes lékařem lidské duše aneb canisterapie. Praha: Grada Publishing, 1999, s. 30.
93
Srov. Galajdová, L., Pes lékařem lidské duše aneb canisterapie. Praha: Grada Publishing, 1999, s. 31.
94
Tamtéž.
37
Zkušenost z odborné praxe S návštěvní formou canisterapie jsem měla také možnost se setkat při své odborné praxi v chráněném bydlení sv. Michaela v Brně. Osobní asistenti, kteří přicházeli do chráněného bydlení do služby, si s sebou berou své psy, kteří prošli speciálním výcvikem
potřebným
pro canisterapii.
Bylo
vidět
na
obyvatelích
bydlení,
jak se a příchod psa do domácnosti těší, a s nadšením spolupracují při venčení a krmení psa. Bylo vidět, jak spolupracují s osobními asistenty a přistupují k péči s neuvěřitelným zájmem a zodpovědností.
II. AAT (Animal Assisted Therapy) provádí speciálně vyškolený zdravotnický personál za pomocí zvířete. Cílem je získání pozornosti ze strany postižené osoby a navázání kontaktu. Pomocí této metody může dojít k navázání kontaktu a spolupráci s ostatními
obyvateli
bydlení.95
AAT
(Animal
Assisted
Therapy)
vychází
z individuálních plánů jednotlivých osob s postižením v chráněném bydlení, také v rámci rehabilitace. Záleží na stanoveném cíli a na tom, čeho chceme prostřednictvím canisterapie u osob s mentálním postižením dosáhnout.
3.2.3 Formy Canisterapie Canisterapie u osob s mentálním postižením má formu: Individuální, kdy se terapeut se psem zaměřuje přímo na jednotlivce, který vyžaduje individuální přístup. V první řadě se vychází z již výše zmíněných individuálních plánů. Jednotlivé techniky canisterapie jsou zaměřeny na celkový rozvoj osobnosti, navázání komunikace s okolím atd. Pes pracuje pod odborným dohledem canisterapeuta, který usměrňuje chování psa i klienta. Činnost musí být příjemná oběma, jednotlivci i psovi. Tato práce je pro psa velice vyčerpávající a proto je časově omezená.96
95
Srov. Galajdová, L., Pes lékařem lidské duše aneb canisterapie. Praha: Grada Publishing, 1999, s. 28.
96
Tamtéž, s. 80, 83.
38
Skupinovou, kdy terapeut pracuje se psem ve skupince 6 - 8 osob podle předem stanoveného cíle v individuálních plánech. Proto může být práce ve skupině vedena jako společenská nebo terapeutická činnost.
Canisterapie se může provozovat jako: Společenská činnost zahrnuje tzv. plánované návštěvy proškoleným externím pracovníkem za doprovodu speciálně vycvičeného psa. Jde o hry, které slouží k povzbuzení, rozveselení, navození pocitu spokojenosti a vytvoření prostředí, které přispěje k odstranění osobních, ale i psychických zábran a pomůže navázat mezilidské vztahy mezi jednotlivými členy chráněného bydlení.97 Zkušenost z odborné praxe Příkladem bych uvedla návštěvu terapeuta se svým psem v Zařízení sociální integrace pro
seniory
ve
Vyškově.
1x
měsíčně
přichází
mezi
seniory
pracovníci
canisterapeutického centra ve Vyškově se svými psími kamarády, aby seniory zařízení potěšili a vytvořili příjemnou atmosféru. Senioři se na tento den velice těší a je pro ně jednou z možností si pohladit, pochovat nebo jen tak se přitulit k psovi. Psi svým příchodem vždy zaujmou pozornost nejednoho uživatele. Je viditelné, jak mezi seniory je najednou veselo, kolik je tam radosti, šumu a rozhovorů na témata „pes“. Často se vrací ve svých vzpomínkách do doby, kdy sami psa měli a dovedou o tomto tématu debatovat ještě dlouho i po odchodu canisterapeuta.
Terapeutická činnost je zaměřená především léčebným směrem. Jde o možnosti jak zmírnit nebo upravit projevy postižení. Může k ní docházet ve skupinově nebo individuálně. Terapeut za doprovodu psa řídí terapeutický proces s cílem zlepšit tělesné, sociální, emociální či kognitivní funkce. Veškeré postupy jsou přesně vedeny, zaznamenávány a výsledky hodnoceny.98
97
Srov. Galajdová, L., Pes lékařem lidské duše aneb canisterapie .Praha: Grada Publishing, 1999, s.
113. 98
Srov. Galajdová, L., Pes lékařem lidské duše aneb canisterapie .Praha: Grada Publishing, 1999, s.
133, 134.
39
Zkušenost z odborné praxe Ráda se podělím o příklad skupinové canisterapie s terapeutickým zaměřením, který jsem měla možnost sledovat opět v Zařízení sociální integrace Vyškov. Jednalo se o společenskou hru „Písmenková“. Pracovník canisterapeutického centra navštívil se psem skupinu 10 seniorů. Pes měl na zádech kapsář, v kterém byla velká, barevná, dřevěná písmenka. Senioři byli vyzváni k tomu, aby si jednotlivě z kapsáře vybrali, každý po jednom písmenku a museli se pokusit říkat slova, která je na ono počáteční písmeno napadnou (města, věci, jména aj.) Až odříkal slova poslední ze skupiny, vytáhl písmenko pracovník a říká jednotlivá slova s počátečním písmenkem, tak jako před tím senioři. Na závěr terapeut odelmul psovi kapsář a písmenko tahal pes. Písmenka byly z kapsáře vybraná na hromádku. Jedno bylo na spodní straně ovoněno nějakým pamlskem, na který je pes zvyklý. Pak se pes vyzval, aby vybral nějaké písmenko pro některého z členů skupiny. Pes šel po vůni pamlsku a to písmenko vytáhl. Pro seniora to byl něco jako „bonus“ od pejska. Na úplný závěr musel dotyčný p. Martin vyjmenovat slova na psem vybrané písmenko „P“ a ostatní členové skupiny mu pomáhali. Bylo vidět, jak panuje veselá a přátelská nálada a jakou mají všichni velkou radost z toho, na kolik společných slov s písmenkem „P“ si vzpomenou. Všichni měli z této hry radost a těšil je pocit, na kolik slov si dovedou vzpomnět.
3.2.4 Cíle Canisterapie Ještě je nezbytné se zastavit u cílů canisterapie. K tomu nám předchozí přiklad ze Zařízení sociální integrace Vyškov. Když bychom si tuto hru zahráli v chráněném bydlení, dojdeme k závěru, že prostřednictvím této, nebo jiné hry při canisterapie, dochází u osob s postižením k posílení paměti, rozvoji jemné a hrubé motoriky, psychické vyrovnanosti, duševní rovnováze, rozvoji orientaci v prostoru, nacvičování koncentrace, dopomáhání k zvýšené odpovědnosti ve svém chování, pomáhání navazovat
a
rozvíjet
kontaktu
se
členy
skupiny,
podněcování komunikační
40
a dorozumívací schopnosti, pomáhání navazovat a rozvíjet sociální, citovou a poznávací složku.99 Přítomnost psa v chráněném bydlení, ale i v jiném zařízení dovede změnit náladu celého kolektivu a pomůže upevnit a posílit mezilidské vztahy. Pokrok u jednotlivých osob s mentálním postižením se odvíjí podle celkových schopností a možností se přizpůsobit.
3.2.5 Techniky Canisterapie V této části podkapitoly bych chtěla představit některé z technik canisterapie, které pomáhají ovlivňovat tři základní schopnosti osob s mentálním postižením: citové schopnosti, rozumové schopnosti, pohybové schopnosti. Citové schopnosti - navázání verbální komunikace není vždy až tak jednoduché. Snadněji k ní dochází v přítomnosti psa. Rozhovor může odhalit emoce, které jsou často schovány ve smutku, radosti. Osoby s mentálním postižením navazují pod dohledem terapeuta komunikaci se psem. Smyslem této komunikace je odstranit nesmělost, uzavřenost a podpořit spontánnost projevu ve vztahu k jiným osobám. Bezpředmětný není ani fyzický kontakt se psem. Mazlení a hlazení hraje významnou úlohu při uspokojování potřeb laskavosti a něžnosti. Při navázání pozitivního vztahu mezi osobami s mentálním postižením a psem dojde k prolomení bariér strachu z okolí. Dojde k získání pocitu jistoty. Pes je v očích těchto osob viděn jako ochránce a spojenec. Prostřednictvím psa dojde u těchto osob k odpoutání se od vlastních problémů a posílení sebevědomí.100 Podle mého názoru komunikace se psem v citové
99
Webové stránky Vše o canisterapii Pomocná tlapka sdružení Pohoda.[Online] [Citováno 20. 9. 2008]
http://www.canisterapie.cz. 100
Webové stránky O canisterapii společnosti Podané ruce [Online] [Citováno 10.8.2008]http://www.canisterapie.info
/o-cvanisterapie/.
41
oblasti je přínosná pro překonávání strachu ze psů, zklidnění a koncentraci a podpoření v sociálním cítění. Zkušenost z odborné praxe Ráda bych pro zajímavost uvedla některé hry, které pomáhají rozvíjet citové schopností osob s mentálním postižením a které jsme hráli spolu s obyvateli Chráněného bydlení sv. Michaela v Brně. Zkouška odvahy: Členové asi osmičlenné skupiny leželi na zemi v obývacím pokoji a terapeut kolem nich a přes ně chodil se psem na vodítku. V další fázi položil kolem nich pamlsky a pes kolem nich chodil sám a směl je sežrat. V poslední fázi položil terapeut pamlsek na břicho jednotlivých členů skupinky a pes jej mohl sežrat. Masáž psa: Terapeut představil svého psa, jmenoval se „Žofik“. Ten si lehl na podlahu doprostřed skupiny. Terapeut vyzval po jednom jednotlivé členy, aby k psovi přistupovali a masírovali pejskovi srst. Mohli do srsti vpisovat písmenka nebo jen symboly podle fantazie. V závěru pak mohli jemně přejíždět po těle „Žofíka“ molitanovým míčkem. Mám tě rád: Terapeut představil „Žofíka“ a zeptal se, jestli jej mají rádi. Jednoznačně zaznělo ano. V následující fázi je terapeut vyzval, aby jeden po druhém ukázali, jak jej mají rádi. Členové skupinky přistupovali k psovi a podle vlastních pocitů se k němu chovali. Někteří jen pohladili, jiní se začali s pejskem mazlit a tulit se k němu. Každý projevoval svoji náklonnost jiným způsobem. Po chvíli je terapeut vyzval, aby každý řekl, co se jim na psovi líbí. Za odměnu si jej mohli v závěrečné fázi pochovat. (Žofík byl malé křížené plemeno) Já jsem tvůj kamarád: Terapeut přivedl „Žofíka“ na vodítku do místnosti, kde již čekali členové skupiny různě rozsazeni. Vyzval jednu z dívek skupiny, aby si převzala vodítko a přešla se psem k jinému členu skupiny. Společně se měli pozdravit a představit se navzájem. Pak mu vodítko se psem předat. Ten vodítko převzal, poděkoval a přešel k dalšímu členu skupiny a vše se opakovalo. V závěru se za odměnu mohli s pejskem mazlit.
Rozumové schopnosti - k rozvoji rozumových schopností přispívají společenské aktivity, jako je hra, plnění úkolů společně v přítomnosti psa a terapeuta. Tím se posiluje soustředěnost na potřebné činnosti. Pes může sloužit jako pozorovací objekt k rozvoji pozorovacích schopností a tréninku paměti. Prostřednictvím úkolů je u osob 42
s mentálním postižením možno zlepšovat komunikační dovednosti, rozvíjet slovní zásobu a vyjadřovací schopnosti. Správné disciplinované chování psa může dávat osobám s mentálním postižením vzor, jak se chovat jeden k druhému a také ke zvířatům.101 Podle mého názoru komunikace se psem v rozumové oblasti je přínosná pro navození komunikace, rozšiřování znalostí, snížení agresivity, procvičování jemné motoriky, zklidnění a koncentraci. Zkušenost z odborné praxe I v tomto případě bych uvedla některé hry, které pomáhají v rozvoji rozumových schopností u osob s mentálním postižením a které jsme hráli spolu s obyvateli Chráněného bydlení sv. Michaela v Brně. Já tě znám: Terapeut představil „Žofíka“. Na tabuli pověsil obraz psa, na kterém ukazovátkem ukazuje jednotlivé části psího těla. Jmenovitě vyzval jednotlivé členy osmičlenné skupinky, aby části začali pojmenovávat a rukou je na Žofíkovi ukazovali. Mohli jej i pohladit při správné odpovědi. Počítaná: Členové skupiny byli posazeni v kruhu se psem a terapeutem. Terapeut je vyzval, aby jeden po druhém házeli hrací kostkou. Museli padlé číslo přečíst správně a za odměnu mohli tolikrát pohladit psa, kolik teček na kostce se jim podaří hodit. Ohmatání vaku: Terapeut vyzval psa, aby přinesl vak, ve kterém byly uschovány psí hračky, předměty pro ošetřování, nebo krmení psa. Členové skupiny vždy zavázali šátkem oči jednomu ze skupinky a ten na základě osahávání vaku se pokoušel pojmenovávat jednotlivé předměty, před tím než je vytáhl z vaku. Postupně se všichni členové skupiny vystřídali v identifikaci předmětů ve vaku. Porovnání psů: Hra byla založena na porovnávání fotografií, na kterých byla různá plemena psů. Členové skupinky byli vyzváni k tomu, aby hledali rozdíly, nebo co je stejné vždy na dvou fotografiích psů. Rozdíly museli co nejlépe popsat. Za odměnu mohli dát psovi pamlsek.
Pohybové schopnosti - u osob s mentálním postižením se velice často vyskytují poruchy
mobility
a
svalové
atrofie.
Prostřednictvím
canisterapie,
různých
společenských her, tréninků a pohybových aktivit se dosáhne k posílení svalových
101
Webové stránky O canisterapii společnosti Podané ruce [Online] [Citováno 10.8.2008]http://www.canisterapie.info
/o-cvanisterapie/.
43
struktur a zlepšení pohybových schopností. Dojde k posílení jednotlivých svalových struktur, podle toho, které části těla jsou vadou zatěžovány. Jde především o házení různých předmětů, snaha doprovodu se psem, nebo pod vedením terapeuta ve společnosti psa relaxovat a odpočívat.102 Podle mého názoru komunikace se psem v pohybové oblasti je přínosná pro pocvičování jemné motoriky, procvičování hrubé motoriky, snižování agresivity, překonávání strachu ze psů, zklidnění a koncentraci. Zkušenost z odborné praxe Pro ukázku bych uvedla některé hry, které pomáhají v rozvoji pohybových schopností u osob s mentálním postižením a které jsme hráli v odpoledních hodinách na zahradě Chráněného bydlení sv. Michaela v Brně. Půjdeme spolu: Terapeut přivedl psa na vodítku na zahradu chráněného bydlení. Členové skupiny byli již různě rozsazeni na zahradě. Terapeut podal jednomu z mužů skupiny vodítko a ten se mohl procházet se psem kolem zbývajících členů tak, aby měli možnost pejska pohladit. Aby se ve vodění psa vystřídali všichni ze skupinky, tak vždy terapeut vyzve předání vodítka zase jinému členu skupiny a situace se opakuje. Za odměnu mohli společně psovi připravit do misky krmení a vodu. Aport: Členové skupiny si rozdali mezi sebou míčky a na vyzvání hází jeden po druhém psovi aport. Pes míčky sbíral a donášel spět. Na konec si všichni společně zatleskali a radovali se, jak jim to šlo. Cvičení hodu na cíl: Terapeut rozdal prostřednictvím psa míčky jednotlivým členům skupiny. Přinesený míček pak jednotlivě členové skupiny házeli do různě vzdálených kbelíků. Kdo se netrefil, tak jeho míček pes přinese zpět. Odměnou bylo spíše, že pes jim míček donesl zpět. Kopaná: Terapeut připravil středně velký míč a vytyčil se prostor mezi dvěma zaraženými tyčemi, který měl sloužit jako branka. Tím směrem se míč kopal napřed pravou, potom levou nohou. Pes jejich činnost napodoboval. Posunoval míč čumákem dopředu. Odměnou si psa vyčesali a připravili mu stravu do misek.
102
Webové stránky O canisterapii společnosti Podané ruce [Online] [Citováno 10.8.2008]http://www.canisterapie.info
/o-cvanisterapie/.
44
Při práci, nebo „hře“ se psem můžeme používat nepřeberné množství různých technik, které pomáhají prorazit citovou, rozumovou, pohybovou a komunikační barieru u osob s mentálním postižením nejen u jednotlivce, ale i mezi jednotlivými členy skupiny. V závěru podkapitoly, kterou jsem věnovala metodám práce v canisterapii a představila z praxe některé z her, které je možno využívat při práci s mentálně postiženými v chráněném bydlení bych ráda podotkla, že po vlastní zkušenosti mohu tvrdit, že pokud se do blízkosti osob s mentálním postižením dostane pes, který prošel speciálním výcvikem, vnese do prostoru zvláštní atmosféru. Přítomnost psa umožní snáze navazovat kontakty, usměrňovat a vytvářet společenské vazby, napomáhá v samostatnosti, a posiluje sebevědomí jednotlivých osob. U mnohých dojde k zlepšení a posílení psychického a následně i fyzického stavu. Ráda bych řekla, že podle mého názoru je canisterapie jednou z vhodných a doporučených metod pro práci s mentálně postiženými v chráněném bydlení.
45
3.3 Arteterapie Další metodou, s kterou jsem se setkala, při odborné praxi v chráněném bydlení a která mě nejen oslovila, ale kterou bych doporučila při práci s mentálně postiženými je arteterapie.
3.3.1 Vymezení pojmu Pojem arteterapie pochází z latinského ars, artis – umění, a řeckého therapeón – léčení, léčba.103
Člověk vnímá a nahlíží na svět kolem sebe, své zážitky a pocity může vnášet do uměleckých forem. Umění značně ovlivňuje vývoj člověka a může být chápáno jako forma komunikace. Prostřednictvím těchto projevů dochází k předání informací, které nelze sdělit jiným způsobem.
Podle Matouška je „arteterapie jedním z psychoterapeutických postupů. Opírá se o výtvarné projevy klientů jako o hlavní léčebný prostředek. Nejde při ní o dokonalé, konečné dílo, ale o proces tvorby.“104
Také podle Ivy Šickové představuje arteterapie jeden z psychoterapeutických léčebných postupů, který je známý po celém světě. Využívá nejen výtvarnou činnost pacientů (kreslení, malování, modelování), ale i jiných aktivit, jako je hudba, dramatizace, tanec, aj. k ovlivnění lidské psychiky a mezilidských vztahů.105
103
Srov. Šicková-Fabrici, J., Základy arteterapie. Praha: Portál, 2002, s. 30.
104
Matoušek, O., Potřebujeme psychoterapii? Praha: Portál, 1995, s. 9.
105
Srov. Šicková-Fabrici, J., Základy arteterapie. Praha: Portál, 2002, s. 30.
46
Sama autorka rozlišuje dva základní proudy arteterapie:106 terapie uměním, kdy hlavní důraz je kladen na samotný léčebný tvůrčí potenciál výtvarného projevu artepsychoterapie jako psychoterapeutické zpracování výtvarných projevů. Zároveň tuto metodu, můžeme chápat v širším smyslu (celková léčba uměním prostřednictvím hudby, slova, divadla, prózy, poezie, tance, atd.), ale i užším smyslu (léčba výtvarným uměním).107
3.3.2 Vnímání arteterapie Když se připojíme k Ivě Šickové můžeme arteterapii vnímat z pohledu: Receptivního - vnímání uměleckého díla vybraného za účelem pochopit vlastní nitro a pocity druhých lidí. Jedná se o přenášení vlastních emocí do uměleckých děl. Vcítění se mění podle vnitřního zaměření jedince a podle momentální emocionální dispozice.108 Zkušenost z odborné praxe Pro tento způsob arteterapie jsme s uživateli Zařízení sociální integrace ve Vyškově navštívili galerii ve vyškovském muzeu, kde jsme se seniory hovořili o jednotlivých dílech. Bylo vidět, že mají rozličnou fantazii a představivost v názorech.
Produktivního
-
používání
konkrétních
intermediálních aktivit jednotlivce nebo skupiny.
činností,
kreseb,
maleb,
nebo
109
Zkušenost z odborné praxe Tento způsob se projevil u šedesátiletého muže, který odmítal komunikovat s personálem. Stále se stranil kolektivu a nechtěl se zapojit do společných aktivit. Jednoho dne, když terapeutka vyzvala uživatele k tomu, aby z hlíny vytvořili svoji představu o štěstí, si vzal modelovací hlínu a vytvořit postavičku ženy, na které byly 106
Srov. Šicková-Fabrici, J., Základy arteterapie. Praha: Portál, 2002, s. 29.
107
Srov. Šicková-Fabrici, J., Základy arteterapie. Praha: Portál, 2002, s. 30.
108
Tamtéž.
109
Tamtéž.
47
vidět její ženské přednosti. Když se jej terapeutka následně ptala co, že to vytvořil, řekl, že je to Venuše.
3.3.3 Formy arteterapie Jak jsem již přednesla, arteterapie je jednou z vhodných metod komunikace, při které není potřeba slovního doprovodu. Metodu je možno používat bez věkového omezení, nejen u osob s mentálním postižením v chráněném bydlení, ale i v jiných zařízeních formou: Individuální, kdy pozornost terapeutova je zaměřena přímo na osoby s mentálním postižením, která vyžaduje individuální přístup, který vychází z individuálních plánů. Na základě stanovených cílů se vybírají techniky, kterými terapeut pomáhá navazovat komunikaci, posilovat sebevědomí, upravovat psychický stav jednotlivých osob.110 Skupinová, představuje práci ve skupině pod vedením terapeuta, který práci směřuje ke skupině osob mající podobné problémy nebo cíle. Práce s mentálně postiženými vychází z individuálních plánů a je zaměřena na zlepšení motoriky, vyjádření pocitů, rychlejšímu učení, snazšímu navazování komunikace mezi členy skupiny. Poskytuje možnost zpětné vazby, umožňuje zařadit techniky, které jsou zajímavější a má ekonomický efekt.111 Výhodou skupinové práce při nižším počtu členů skupiny umožňuje zachovat dostatečný slovní kontakt se členy skupiny, což vede k upevnění vztahů, důvěře a podporuje interakci a nové nápady při společných úkolech a je ekonomicky výhodná. Nevýhodou práce se skupinou je pro terapeuta náročnost, vyžadující odbornost, trpělivost a není zaručena dostatečná diskrétnost u jednotlivých osob. Posouzení, které formy bude použito, se odráží od individuality jednotlivých osob s postižením. Jak jsem již přednesla, záleží na stanovených cílech v individuálních plánech.
110 111
Srov. Šicková-Fabrici, J., Základy arteterapie. Praha: Portál, 2002, s. 34. Tamtéž, s. 44.
48
3.3.4 Cíle arteterapie Abychom si představili, jaký význam má arteterapie pro život mentálně postižených osob, je vhodné si představit její cíle. Prostřednictvím arteterapie dochází u osob s mentálním postižením k usnadnění vyjadřování svých pocitů, ovlivnění lidské psychiky a mezilidských vztahů, snazší komunikaci a odstranění komunikačních bariér, umožnění rozpoznat některé (jinak těžko přístupné) osobní rysy osobnosti, objevení tvůrčích vloh a posílení sebevědomí, ujasnění a řešení psychických problémů, navazování kontaktů s okolím, odstranění úzkostných stavů, rozvoji tvořivosti a zručnosti.112 Výtvarné umění je jedním z prostředků, jak je možné se dorozumívat s osobami s postižením. Prostřednictvím neverbální komunikace v podobě umělecké reflexe mohou vyjádřit své pocity, které neumějí nebo nechtějí sdělit přímo.
Podle mého názoru mezi hlavní a důležité cíle této metody bych zařadila vyburcování a odreagování osob s postižením od běžných stereotypů, vyplnění jejich volného času, vytáhnutí z nečinnosti a pomoci v odbourání životních komplexů.
3.3.5 Techniky arteterapie Vzhledem k tomu, že jsem v předchozích odstavcích představila pojem arteterapie v širším a užším slova smyslu, přiblížila její formy a cíle, ráda bych přistoupila k představení jednotlivých technik.
Než přistoupíme k arteterapii jako takové, je velice důležité si uvědomit, že první setkání arteterapeuta s osobou mentálně postiženou je velice důležité. Neobejde se bez seznámení s prostředím, terapeutem, objasněním průběhu schůzek a stanovením časové délky výtvarné aktivity a individuálního postupu. V úvodní části je zapotřebí provést rozehřívací cvičení, které zmírní napětí a podnítí soustředěnost jednotlivých osob. Může být vedeno jako protažení nebo meditace.
112
Srov. Šicková-Fabrici, J., Základy arteterapie. Praha: Portál, 2002, s. 62.
49
V druhé části jsou osoby s mentálním postižením motivovány nejlépe formou hry k vyjádření se k tématu, které si předem dohodnou, nebo terapeut zadá. V této části je možno sledovat citové projevy jednotlivých členů skupiny. V závěrečné části je prostor vyhrazen pro jednotlivé členy na vyjádření a komentář nad prací. Terapeut by neměl výhradně trvat na slovním projevu. Někdy je za úspěch, že práce vznikla.113 Arteterapeutických technik, které se mohou využívat u osob s mentálním postižením v chráněném bydlení, je celá řada. Je možno pracovat v ploše (malování, grafiky, koláže, práce s papírem, kreslení) nebo v prostoru (modelování, keramika, práce se dřevem).114 Jednou z technik je volný výtvarný projev, který představuje volné čmárání, ve kterém se odráží pocity výtvarníků. K ovládnutí plochy a tréninku jemné motoriky se užívá volná kresba či malba podle vlastní fantazie nebo situaci, libovolné čmárání po ploše papíru a následně se dotahují z čar motivy a hry s olejovými barvami rozpuštěnými v benzínu.115 Další technikou je řízený výtvarný projev, který představuje společné malování s arteterapeutem (u osob uzavřených, nepřístupných), terapeut se snaží za pomoci kompozice vyvést osoby z izolace, nebo kresby jednoduchých obrazců. Po zvládnutí se maluje zrcadlově.116 Jako další bych uvedla výtvarný projev při hudbě, který může probíhat jako muzikomalba (hudební ztvárnění) – využívá zvuky barev, které lze výtvarně ztvárnit. U využívání muzikomalby se vychází nejdříve ze skladeb relaxačních, zklidňujících, následně se vybírají skladby rytmické, dynamické a závěr je vhodný pro náročné a vysoce stimulující skladby. Prožitky při hudbě a zavřených očích vzbuzují radost, příjemné pocity a motivují osoby, které odmítají pracovat s výtvarnými pomůckami. Účelem je odreagování přetrvávajících negativních zkušeností. V závěru se provádí zhodnocení prostřednictvím kolektivní a individuální interpretace.117
113
Srov. Šicková-Fabrici, J., Základy arteterapie. Praha: Portál, 2002, s. 81.
114
Srov. Klusoňová, E., Špičková, J., Ergoterapie. Praha: Avicenum, 1990, s. 13-14.
115
Srov. Valenta, M., Krejčířová, O., Psychopedie – kapitoly z didaktiky mentálně retardovaných. Olomouc:
Netopejr, 1997, s. 143. 116
Tamtéž, s. 146.
117
Tamtéž, s. 144, 145.
50
Velice oblíbenou je v chráněném bydlení také skupinová výtvarná činnost, která slouží k odkrytí skupinové dynamiky, upravení vztahů a navození příjemné atmosféry. Práce se skupinou může být doplněna prácí na tématu ve dvojicích (vybírají se konfliktní dvojice), nebo štafetová kresba a malba v kruhu na volné téma.118 Zkušenost z odborné praxe Měla jsem možnost sledovat skupinovou výtvarnou činnost při odborné praxi v Chráněném bydlení sv. Michaela v Brně, o její průběh bych se ráda podělila. Skupina sedmi obyvatel chráněného bydlení sedící v kruhu byla terapeutem vyzvána, aby si každý vybral nějakou pastelku, s kterou bude malovat. Úkolem skupiny bylo společně nakreslit dům. Na otázky ze stran členů skupiny odpovídal: Pokuste se sami. Při malbě domu jsem si všimla, že se mezi sebou členové skupiny domlouvají a bylo zajímavé sledovat, kdo jaký kousek maluje. Terapeut zvolil techniku záměrně, protože se tři obyvatelé chráněného bydlení dostali do osobního sporu a bylo zapotřebí nenásilnou formou zklidnit atmosféru mezi členy skupiny. Při společné kresbě domu, jsem si všimla, že mezi sebou začaly postupně komunikovat i tři členové, kteří spolu před společnou kresbou nemluvili. Když byl dům hotov, vyzval terapeut skupinu k tomu, aby se do domu vmalovali (tj. vybrali si v něm „svoje“ místo). Bylo zajímavé, jak se mezi sebou dohadují o tom, kde budou „oni sami“ umístěni. Nakonec si museli mezi sebou zvolit vedoucího, který po společné domluvě označenou barvou vmaloval každého jedince do domu zvlášť na místo, které určila celá skupina. Po skončení skupinové práce se přešlo v diskusi, ve které skupina komentovala to, co jednotlivci namalovali. Vymysleli si o domu příběh a pantomimicky přehrávali situace v domě. Jak jsem si neopomněla všimnout, tak najednou opadly spory a vznikla veselá a přátelská nálada, která trvala po zbytek dne.
118
Srov. Valenta, M., Krejčířová, O., Psychopedie – kapitoly z didaktiky mentálně retardovaných. Olomouc:
Netopejr, 1997, s. 144, 146.
51
Další a poměrně velice častou užívanou technikou je kresba. Kresba představuje výtvarné vyjádření osobnosti. Podle Müllera je „kresba považovaná za projekci psychomotorických možností jejího autora. Odkrývá povahové rysy jako např. hyperaktivitu, agresivitu, nízké sebevědomí. Pomocí kresebných testů se dá zjistit stupeň intelektuálního vývoje, ale i formy poruch osobnosti.“119 Dnes již víme, že vývoj výtvarného projevu úzce souvisí s vývojem psychiky, má rovněž svá stádia a svoje zákonitosti. Každý, kdo vede výtvarné práce, musí brát zřetel na individualitu každého jedince, na rozsah postižení, na zájem který projevuje a především na schopnosti, kterými disponuje. Podle stylu a volby kresby můžeme rozpoznat vnitřní myšlenky a pocity. Obrázkové kresby mohou představovat nečitelné symboly, které je zapotřebí doplnit slovním výkladem autora.120 Předmětem kreseb mohou být nejčastěji lidské postavy, příroda, zvířata, různé předměty. Kresby mohou být v podobě běžné čáranice, obsažné čáranice, přechod ke znakové kresbě, nebo samotná znaková kresba.121 Zkušenost z odborné praxe Měla jsem možnost přihlížet při arteterapii v Zařízení sociální integrace. Skupinka uživatelů měla ztvárnit na výkres situaci, kdy jim bylo v životě nejhůř. Po rozboru jednotlivých prací se terapeutka zastavila nad prací jedné z mladších uživatelek asi padesátileté ženy, která
„zařízení“ setrvávala již delší dobu a jen mimořádně
si ji manžel na víkendy odvážel domů. Na obrázku byla zachycena postava mladé ženy v objetí staršího muže. Ve spodní části výkresu byla nakreslena postava starší ženy, která byla přeškrtána. Obrázek byl opravdu zajímavý, a proto se terapeutka mladé ženy zeptala, co na obrázek nakreslila. Z rozhovoru vyplynulo, že manžel si našel přítelkyni, se kterou tráví všechen volný čas a ona že mu jen na obtíž. Nikdy se o této situaci nikomu z personálu nezmínila. Svoje pocity zanesla do obrázku, který namalovala.
119 120
Müller, O., Terapie ve speciální pedagogice. Olomouc: UP, 2005, s. 75. Srov. Valenta, M., Krejčířová, O., Psychopedie – kapitoly z didaktiky mentálně retardovaných. Olomouc:
Netopejr, 1997, s. 141. 121
Tamtéž, s. 143.
52
Výtvarný projev náročnější než kresba je malba. Malovat můžeme různými barvami tak, jako ve výtvarné výchově s rozdílem, že výběr je buď účelový (dělá jej arteterapeut) nebo diagnostický (vybírají si osoby samy).122 K malbě volíme temperové barvy umožňující odreagování a celkovému zklidnění. Například akvarelové barvy přispívají k uvolnění, zbavení nepříjemných pocitů, myšlenek a zážitků, prstové barvy jsou velmi oblíbené, navozují relaxaci, snižují napětí a mohou působit rehabilitačně. Vhodné je používat i voskové pastely, které podporují stabilitu a vnitřní jistotu. Dále můžeme použít olejové barvy vytvářející na papíře zajímavé a náhodně vytvořené shluky barev a tvarů, které se dají využít k asociaci klientů.123 Oblíbenou činností z řad osob s mentálním postižením je také modelování.124 Modelování umožňuje osoba s mentálním postižením prostřednictvím hlíny změnit jejich postoje a nacházet cesty nejen k sobě, ale k okolnímu světu. V modelování mohou vidět smysluplnou činnost obohacující život. Ve výtvarných dílech z hlíny můžeme rozpoznat informaci o sobě, pro druhé i pro sebe samotné, pocity - hněv, zuřivost, strach, smutek, deprese. Nabízí možnost (tvarování, hnětení, korigování, domodelování, přetváření), což může sloužit jako nástroj k rehabilitaci narušené jemné motoriky a k navázání komunikace.125 V arteterapii představuje tvorba primární proces důležitý jak z léčebného, tak i z výchovného hlediska. Modelování není náročné na fyzickou sílu, ale klade nároky na jemnou motoriku, koordinaci, hmat a dobrou zrakovou schopnost. Tato činnost je často klientům bližší, než kresba nebo malba.126 Uplatňuje se modelování z hlíny, práce se sádrou, plastelínou s moduritem. Podobně se pracuje také s těstem jako s modelovací hmotou.127
122 123
Příloha č. 2 Fotodokumentace z arteterapie. Srov. Valenta, M., Krejčířová, O., Psychopedie – kapitoly z didaktiky mentálně retardovaných. Olomouc: Netopejr,
1997, s. 150-154. 124
Příloha č. 2 Fotodokumentace z arteterapie.
125
Srov. Klusoňová, E., Špičková, J., Ergoterapie. Praha, Avicenum, 1990, s. 147.
126
Srov. Valenta, M., Krejčířová, O., Psychopedie – kapitoly z didaktiky mentálně retardovaných. Olomouc: Netopejr,
1997, s. 155,156. 127
Srov. Klusoňová, E., Špičková, J., Ergoterapie. Praha: Avicenum, 1990, s. 151, 156, 157.
53
Zkušenost z odborné praxe Pro příklad bych uvedla práci se seniory v Zařízení sociální integrace ve Vyškově, kde jsem pod vedením ergoterapeutky spolu se seniory měla možnost vytvářet vizovické pečivo a klasické perníčky. Po natvarování byly naše výrobky vypáleny v elektrické troubě a po vychladnutí jsme přistoupili k jejich barvení. Barva dala výrobkům konečný efekt, z kterého měli jejich výrobci velikou radost. Výrobky nebyly určeny ke konzumaci, ale jejich užití bylo dekorační. Měly sloužit jako ozdoby na vánoční stromek v zařízení.
S výtvarným projevem je spojeno také barevné ztvárnění. Je známo, že barvy mohou představovat ve výtvarné práci různé symboly spojené s životními situacemi (čistotu, jasnost, nevinnost, naivitu, jednotu). Prostřednictvím barev lze signalizovat prožité trauma, depresi, projevy agresivity, strachu, poruchy adaptace. Barvy projevují sociální cítění osobnosti, ale přinášejí i naději, klid a pocit jistoty. Proto by terapeut měl znát kombinace jednotlivých barev, aby mohl určit, co jimi osoby s postižením vyjadřují.128
Poslední fází výtvarného projevu představuje zdobení. Záleží na fantazii každého jednotlivce. Do hotového výrobku můžeme otisknout různé dekorace, ozdobit provázky, nalepit stužky, nebo ozdobit rytím. Glazujeme poléváním, namáčením nebo nanášením štětcem. Výrobek se pak nechá řádně vyschnout a poté vypálit v keramické peci. Glazury vypálením změní barvu a lesk.129
Závěrem této podkapitoly, bych se ráda vrátila k tomu, co jsem deklarovala v úvodu. Arteterapie je vhodná zejména u osob, které trpí poruchou verbální komunikace. Mimo jiné plní funkci terapeutickou a navazuje na další metodu, kterou je ergoterapii. Vytváření výtvarných nebo uměleckých děl umožňuje osobám s postižením se svobodně projevovat, prohlubovat sebeuzdravovací proces, rozvíjet cit a lásku a tím otevírat cesty k tvořivosti a sebedůvěře.
128
Srov. Šicková-Fabrici, J., Základy arteterapie. Praha: Portál, 2002, s. 116.
129
Srov. Šicková-Fabrici, J., Základy arteterapie. Praha: Portál, 2002, s. 150.
54
Chráněné bydlení samo o sobě poskytuje možnost navštěvovat výtvarné, keramické, textilní a košíkářské sociálně terapeutické dílny, denní centra nebo stacionáře, kde se osoby mentálně postižené zapojují do tvůrčí práce, která napomáhá v rozvoji osobnosti. Podle mého názoru arteterapie není pouze podstatné jméno, ale je to i sloveso, které pomáhá osobám s postižením projevit svoje pocity navenek a naplnit jejich sny, potřeby a očekávání.
55
3.4 Ergoterapie V souvislosti s integrací osob mentálně postižených bych ráda představila v pořadí již třetí metodu práce, kterou je podle mého názoru možné užívat v chráněném bydlení a nemálo souvisí s arteterapií. Jedná se o pracovní terapii. Ergoterapie má silnou schopnost kompenzovat rozumové nedostatky osob s mentálním postižením a klade důraz na smysl jednotlivých činností.
3.4.1 Vymezení pojmu Pojem ergoterapie pochází z latinského ergon = práce
therapia = léčba130
Podle Kubíkové a Křížové je „ergoterapie lékařem předepsaná léčebná činnost pro tělesně, duševně nebo smyslově postižené osoby, kterou vede ergoterapeut. Jde o využití práce nebo různých jiných např. výtvarných činností přiměřeným způsobem…“131
Ergoterapie je léčebný prostředek kompenzující vývojové nedostatky. Směřuje ke konkrétnímu výrobku a slouží k přípravě a zařazení osob s postižením do společenského života.132 Pracovní činnosti mají vliv na celkový zdravotní stav každého člověka. Ergoterapie je součástí léčebné rehabilitace. Aplikovaná činnost může mít různé zaměření a odvíjí se od stupně postižení.133
V současné době se ergoterapie užívá nejen ve zdravotnických zařízeních, ale i v sociální péči. Je zaměřena na vyšetřovací metody pro stanovení zájmů, dovedností a pracovních možností podle pracovních sil.
130
Kubínková, D., Křížová, A., Ergoterapie. Olomouc: UP, 1997, s 6.
131
Tamtéž, s. 7.
132
Srov. Valenta, M., Müller, O. Psychopedie. Praha: Parta, 2003, s. 207.
133
Srov. Klusoňová, E., Špičková, J., Ergoterapie. Praha: Avicenum, 1990, s. 9.
56
3.4.2 Druhy ergoterapie V ergoterapii rozlišujeme čtyři hlavní oblasti, v kterých se tato léčebná metoda využívá. Jednotlivé oblasti se navzájem prolínají a doplňují. Ergoterapie má široké uplatnění a různé cíle. Proto podle cílů stanovujeme134:
Terapie zaměstnáváním - kondiční ergoterapie.
Terapie cílená na postiženou oblast - funkční ergoterapie.
Terapie zaměřená na pracovní začlenění.
Výchova k soběstačnosti.
Terapie zaměstnáváním nebo také kondiční terapie se snaží udržovat nebo zlepšovat zdravé funkce organismu aplikací tělesných a duševních činností a je vhodná pro osoby s mentálním postižením v chráněném bydlení. Hlavním cílem terapie zaměstnáváním je odpoutat osobní pozornost od sebe sama, odpoutat se od nepříznivých vlivů, udržet dobrou duševní pohodu v případě dlouhodobého postižení. Program kondiční ergoterapie se sestavuje na základě individuálních plánů, které vycházejí ze zájmů jednotlivých osob, zdravotního stavu, věku, pohlaví a vzdělání. Úkolem terapeuta je na základě individuálního plánu sestavit program činností pro zaměstnávání osob s postižením. V těchto programech se využívají různé ruční práce - pletení, vyšívání, tkaní, modelování z hlíny nebo jiných materiálů, vyřezávání, práce s papírem, řízené sledování programů v televizi, poslech rádia či magnetofonu, společenské a sportovní činnosti, hraní her, práce na zahradě.135 Jednotlivé činnosti vedou k vytvoření vztahu nejen mezi terapeutem a osobami s mentálním postižením, ale i mezi jednotlivými členy skupiny. Výše uvedené činnosti jsou vhodné pro práci se skupinou, ve které tak dochází k zdravé soutěživosti mezi jednotlivými členy a aktivní motivaci k pracovním činnostem. Terapie cílená na postiženou oblast je náročná na znalost pohybového aparátu, psychologii osob s postižením a na vybavení pracoviště, a proto by se podle možnosti dala aplikovat u osob s mentálním postižením v chráněném bydlení.
134
Kubínková, D., Křížová, A., Ergoterapie. Olomouc: UP, 1997, s. 8.
135
Tamtéž.
57
Základní podnět vychází z indikace lékaře, který ordinuje činnosti vedoucí k zlepšení a upravení svalové síly, k rozšíření rozsahu hybnosti, k posílení svalové koordinace. Tento druh ergoterapie u osob s mentálním postižením rozvíjí manuální schopnosti, udržuje činorodé aktivity a soběstačnost. Představuje silnou motivaci pro posílené sebedůvěry, a utváření osobnosti.136 Terapie zaměřená na pracovní začlenění je vhodná u osob, které na základě postižení mají snahu a potřebu se začlenit do pracovního procesu. K prvořadým cílům patří, upevnit sebedůvěru a posílit psychickou stránku osobnosti, podpořit schopnost manuálně pracovat, pomoci k integraci do společnosti. Terapie zaměřená na pracovní začlenění je vhodná u osob s mentálním postižením, kterým by tento druh terapie pomohl se začlenit do společnosti.137 Terapie zaměřená na výchovu k soběstačnosti je zaměřena na výchovný proces všedních činností denního života osob s postižením. V tomto případě se jedná především o nácviky soběstačnosti v běžných činnostech, kterými se stává nezávislým na svém okolí. Mezi základní návyky patří nácvik schopností udržovat osobní hygienu, použití WC oblékání, denní práce - příprava jídla, praní, žehlení, úklid, pohyb v obchodě, nácviky komunikace, aj. Aby si lépe osoby s postižením upevnily jednotlivé činnosti, mají k dispozici celou škálu kompenzačních pomůcek. Důležitou roli při nácviku soběstačnosti hraje především motivace a osobní potenciál každého člověka.138
3.4.3 Cíle ergoterapie V návaznosti na to, jak jsem uvedla výše, je ergoterapie jedna z předních léčebných metod, která se využívá nejen při práci s osobami s mentálním postižením, bylo by vhodné popsat, kam její činnost směřuje a jaké jsou její cíle.
Ergoterapie si podle Kubíkové a Křížové klade za cíle především prakticky rozvinout, využívat a znovuobnovit funkce k práci, zábavě, vlastní obsluze, rozvíjet 136
Srov. Kubínková, D., Křížová, A., Ergoterapie. Olomouc:UP, 1997, s. 8.
137
Tamtéž, s. 9.
138
Tamtéž.
58
hrubou a jemnou motoriku, podněcovat vnímání, senzomotoriku, citlivost, trénovat vytrvalost, posilovat emocionální a sociální schopnosti. Ergoterapie se jako metoda neobejde
bez
přítomnosti
kompenzačních
pomůcek,
nácviku
manipulace
a terapeutického pracovníka.139
3.4.4 Techniky ergoterapie Na základě ergoterapie, coby léčebné metody a stanovení výše popsaných cílů, je vhodné přistoupit k představení některých technik, které se užívají při práci s cílovou skupinou. Při stanovování jednotlivých technik se vychází z celkového zdravotního, psychického, sociálního a duchovního stavu osob s mentálním postižením. Jednotlivé potřeby, činnosti a cíle, kterých chceme pomocí technik ergoterapie dosáhnout, jsou sestaveny v individuálních plánech a v terapeutickém programu. Je nezbytné, aby terapeutický program dovedl osoby s postižením motivovat, povzbudil v jejich činnosti, posílil sebedůvěru, kompenzoval zdravotní nedostatky.
Vhodné techniky ergoterapie pro osoby s mentálním postižením, které je vhodné užívat v chráněném bydlení, blížeji specifikuji v následujících řádcích. Jedná se o výtvarnou činnost; ruční práce; práce s papírem, textilem, dřevem, přírodními materiály; práce keramické a pracovní činnosti v exteriéru.
Jednou z jednoduchých a nenáročných technik co se týče proveditelnosti, která má své využití v ergoterapii, je výtvarná činnost, o které jsem se rozepsala blíže již v podkapitole o arteterapii. Techniky, jako je kresba (práce s tužkami, uhly, rudkami, pastely, perem či štětcem), malba (práce štětcem, nebo jinými mokrými materiály), grafika a její výtvarný projev. Výtvarná činnost má vedle praktické stránky velký význam právě pro duševní život. V rámci ergoterapie se hledá pro klienty vhodná zábava, aby zůstali aktivní a dokázali se realizovat prostřednictvím záliby.140 139
Srov. Kubínková, D., Křížová, A., Ergoterapie. Olomouc:UP, 1997, s. 10, 11.
140
Srov. Klusoňová, E., Špičková, J., Ergoterapie. Praha: Avicenum, 1990., s. 13.
59
Z mého pohledu do výtvarné činnosti zařazuji i jednu z oblíbených technik, kterou je práce s papírem, nebo také hra s papírem.141 Práce je fyzicky náročná a různorodá. Papír je lehce dosažitelný materiál. Práce s papírem vyžaduje pracovní přesnost, podporuje výtvarnou hravost, kombinační a tvořivé schopnosti, napomáhá v rozvoji intelektu a procvičování jemné motoriky právě u osob s mentálním postižením.142
Uvedla bych některé z pracovních postupů. Jedná se o skládání papíru - čepice, loďky, vlaštovky, origami, vystřihovánky - kruhové, souměrné, koláže - vytvořené vystřihováním a nalepováním částí materiálů, prostorové práce - modely měst, stínidel, ale i kartonáž-desky na album, ochranný obal na knihu, krabičky.143 Z modernějších způsobů práce, bych uvedla papírovou batiku a papírové tkaní. Obě techniky jsou často používané při práci s mentálně postiženými.144 Zkušenost z odborné praxe Při vzpomínce na tkaní záložek z papíru pro děti z hudební školy, které vystupovaly na besídce v Zařízení sociální integrace v Dědicích, se musím pousmát. Přestože terapeutka pomalu a postupně vysvětlovala všem členům skupiny (devíti) jednotlivé pracovní postupy, byl konečný výsledek v některých případech nesrovnatelný s tím, jak měl konečný efekt vypadat. Jak velkou fantazii měl jeden ze starších mužů, to jsme ani netušili. Podařilo se mu místo původní záložky do knihy vytvořit z papírových proužků ubrousek nepravidelného tvaru. Když jsem se jej ptala, proč nepracoval podle zadání terapeutky, řekl: „Ale mě ta práce nebaví, chtěl jsem si vyzkoušet něco jiného!“ I s takovou reakcí je možné se setkat. Někteří lidé nemají rádi, když se jim přesně říká, co mají, nebo nemají dělat. To je jen známkou toho, že každý jsme jiný.
Svou letitou tradici mají ruční práce, které jsou velmi oblíbené především u žen. Nelze však popřít, že se této technice věnují i muži. Mezi tradiční techniky právoplatně patří pletení, vyšívání, háčkování, šití v ruce, šití na stroji. U tradičních ručních prací je důležité přihlížet k mentálním schopnostem a k druhu postižení. Druh materiálu
141
Příloha č. 3 Fotodokumentace z ergoterapie.
142
Srov. Klusoňová, E., Špičková, J., Ergoterapie. Praha: Avicenum, 1990, s. 27.
143
Tamtéž, s. 28, 30.
144
Srov. Kubínková, D., Křížová, A., Ergoterapie. Olomouc: UP, 1997, s. 41.
60
volíme podle zvolené techniky. K pletení rukavic, ponožek, svetrů a jiných výrobků se užívá hrubší materiál.145 Háčkování a vyšívání má dlouholetou tradici. Používají se jemnější materiály pro vytváření různých krajek, ubrusů, záclon a jiné ozdobné předměty.146 Práce vyžaduje zvýšenou opatrnost. Vyšíváním můžeme zdobit různé prádlo např. ubrusy, ložní prádlo, závěsy, halenky, košile aj.147 Práce s látkou je různorodá. Ruční šití a šití na stroji vyžaduje znalost různých druhů stehů. Jehly i materiál vybíráme podle konečného výrobku a také podle postižení klienta. Ručně se šijí různé figurky, maňásci, bačkory, polštáře, kapsáře a podobně.148 Šití na stroji má široké uplatnění. Strojové šití představuje šití, které vyžaduje určitou zručnost. Strojové šití se užívá pro nejrůznější šití povlaků, prádla, ale také v kombinaci s ručním šitím nebo jako ukončovací práce. U šití na stroji se osoby s postižením učí trpělivosti a také schopnosti dokončit svou práci.149 Zkušenost z odborné praxe Pro přiblížení bych uvedla příklad, kdy jsme v Zařízení sociální integrace v Dědicích se čtyřmi uživatelkami služeb šili voňavé dekorační polštářky naplněné suchou levandulí. Protože byl k dispozici jen jeden šicí stroj, musela ergoterapeutka rozdělit jednotlivé pracovní části mezi členy skupinky tak, aby každá měla jinou činnost. Měření, stříhání látky, sešívání po stranách a plněné suchou levandulí zabralo spoustu času. Vzhledem k tomu, že polštářky byly určeny jako pozornost pro účinkující na podzimní besídce, bylo na ženách vidět, že je práce baví. Z jejich reakce a rozhovoru jsem poznala, že mají z výrobků radost. Dokonce jsem se setkala s takovou odezvou, že mi jedna z těchto žen řekla (bývala švadlena): „Už jsem si myslela, že si za šicí stroj nikdy nesednu, protože se mi třesou ruce.“
Práce s textilními materiály je velmi rozmanitá. Rozmanitost technik umožňuje vybrat vhodnou činnost pro osoby s různým druhem postižením, věkové skupiny i pohlaví. 145
Srov. Kubínková, D., Křížová, A., Ergoterapie. Olomouc: UP, 1997, s. 42.
146
Příloha č. 3 Fotodokumentace z ergoterapie.
147
Srov. Klusoňová, E., Špičková, J. Ergoterapie. Praha:Avicenum, 1990, s. 37, 40.
148
Srov. Kubínková, D., Křížová, A., Ergoterapie. Olomouc:UP, 1997, s. 42.
149
Srov. Klusoňová, E., Špičková, J. Ergoterapie. Praha: Avicenum, 1990, s. 63.
61
Tkaní na stavu obnáší soustředěnost a zručnost. Tkalcovský stav má různé šířky. Podle druhu výrobku volíme velikost stavu. Při tkaní na stavu se využívají techniky jako je například plátnová vazba, osnovní ryps nebo útkový ryps.150 Tkaní na rámu je jedna z mobilních technik. Na tkací rám se v různé vzdálenosti zatloukají hřebíčky podle hustoty osnovy. Můžeme provádět několik technik: gobelínovou, vázání pomocí perského uzlíku a jiné.151 Drhání - vázání uzlů u jedné či více nití. Navržený vzor se skládá z uzlů, které musí být stejně utažené, aby nebyl narušen závěrečný dojem. V této technice se užívají různé druhy uzlů.152 Zkušenost z odborné praxe Při pracovní terapii v textilní dílně Denního stacionáře EFFETA pro osoby s mentálním postižením a autismem v Brně jsme se pustili do velice oblíbené, ale časově i fyzicky náročné techniky, kterou je batikování. Techniku jsme použili při zdobení bavlněného trička. Vyvázali jsme různě nepravidelně triko pomocí provázků a vložili do nádoby s barvou a vyvařili. Konečný vzhled dostalo tmavě modré tričko spolu se zvláštními tvary až po usušení a vyžehlení. Protože jsme batikovali společně jen jedno triko a výrobek sklidil nečekaný ohlas ze strany výrobců, druhý den jsme v této technice společně pokračovali a obarvili kus látky, který v konečné fázi vypadal jako šátek.
Práce se dřevem je oblíbená technika především u mužů (řezbářství), ale i ženy se velice rády zapojují do pracovních činností se dřevem, jako je vytváření ozdobných předmětů, šperků, figurky, talismany, korálky a hračky v kombinaci s jinými materiály. Pracovní činnosti probíhají v dřevařských dílnách. Z počátku je třeba volit práci, která nebude náročná, aby zájemce neodradila. Práce se dřevem zahrnuje hoblování, řezání, obrábění dřeva, ale i vrtání.153 Při práci se projeví tvůrčí schopnosti a fantazie. Správně aplikovaná a dávkovaná činnost ovlivňuje také vytrvalost a celkovou kondici klienta.
150
Srov. Klusoňová, E., Špičková, J. Ergoterapie. Praha: Avicenum, 1990, s. 69.
151
Tamtéž, s. 75.
152
Srov. Kubínková, D., Křížová, A., Ergoterapie. Olomouc:UP, 1997, s. 43.
153
Tamtéž, s. 44.
62
V poslední době se staly velice moderní keramické práce. Jak jsem již uvedla v předchozí kapitole, k modelování je vhodná právě hlína, která je tvárná a podněcuje v člověku potřebu změnit ji podle vlastních představ. Válením a ohýbáním vznikají různé tvary, které lidské ruce zdobí rytím, vtlačováním tvořítek, zástřihy či kresbou. Modelování ovlivňuje vkus, přispívá k rozvoji osobnosti, podporuje estetické vnímání a formuje životní styl.154
K modelování se používá také plastelína. Nevydařený výrobek nedeprimuje, je možné je znovu zpracovat.155 Takovou výhodu s sebou nenese práce s moduritem nebo odlévání ze sádry.156 Zdobením se dokončí celkový vzhled výrobku. „Ve fantazii se meze nekladou.“ Konečnou podobu získá výrobek malováním, nalepováním, rytím, nebo glazurováním. Zkušenost z odborné praxe Příkladem bych uvedla např. Denní stacionář EFFETA pro lidi s mentálním postižením a autismem v Brně, kde jsem se spolu s mentálně postiženými podílela na výchovně vzdělávacích programech ve výtvarné, keramické, košíkářské dílně. Měla jsem možnost si vyzkoušet všechny výtvarné postupy v esteticko – výchovných činnostech. Nejvíce mě oslovila práce s hlínou. Protože jsem v tomto směru začátečnice, velice mě potěšil přátelský a laskavý přístup ze strany osob s mentálním postižením. Obětavě mi předváděli, jak se hlína hněte (sami to ovládali velice obratně) a jak se pracuje na hrnčířském kruhu. Na vlastní kůži jsem se přesvědčila, že mě práce s hlínou začala bavit a v prostředí mentálně postižených osob mě velice obohatila. Bylo na nich vidět, že jsou šťastni, když mi mohli poradit a ukázat, jak sami tuto práci ovládají.
Práce s přírodními materiály si nevyžadují zvláštní nástroje. Přírodní materiály jsou snadno dostupné a dobře se s nimi pracuje.157 Košíkářství, které mimo jiné představuje pletení košíků, ale i zhotovování předmětů z proutí, je velice oblíbená
154
Srov. Kubínková, D., Křížová, A., Ergoterapie. Olomouc: UP, 1997, s. 46.
155
Srov. Klusoňová, E., Špičková, J. Ergoterapie. Praha: Avicenum, 1990, s. 156.
156
Tamtéž, s. 157.
157
Příloha č. 3 Fotodokumentace z ergoterapie.
63
technika sloužící k zaměstnávání osob nejen mentálně postižených v chráněném bydlení, ale i v jiných zařízeních.158 Tato práce obnáší např.: aranžování suchých květin do ježků, zhotovování postaviček z kukuřičného šustí, lepení slámy, vystřihování z kůže, vytváření zvířátek ze šišek, kaštanů. Přírodní materiály nevyžadují zvláštní nástroje a jsou technicky nenáročné.159 Do funkční i kondiční ergoterapie patří pracovní činnosti v exteriéru. Pobyt osob s postižením ve volné přírodě, na zahradě je vždy přínosný. Můžeme jej spojit s pracovními činnostmi - přiměřeně schopnostem osob s postižením, zdravotnímu stavu a věku.160Pracovní pohyb v exteriéru je rozmanitý a slouží nejen k procvičení jemné a hrubé motoriky, ale i trénování pracovních postupů a osvojení pracovních návyků potřebných pro život. Můžeme sem zařadit např. obdělávání půdy, setí, sázení, ošetřování trávníků atd.161
Co říci závěrem k ergoterapii? Závěrem této podkapitoly, bych chtěla podotknout, že ergoterapie má široké uplatnění v různých věkových skupinách a zařízeních. I přesto, že jsem se snažila představit co nejvíce užívaných technik, ráda bych se vrátila k tomu, že rozmanitost a lidská fantazie v sobě skrývají spoustu možností, které se dají v ergoterapii uplatnit. Snahou ergoterapie je pomocí rukodělných prostředků, výtvarných činností, ale i nácviků
v oblasti
praktického
života
dosáhnout
potřebného
začlenění
do společnosti a vyplnění volného času. Účelem chráněného bydlení je za pomoci canisterapie, arteterapie a ergoterapie, rozvíjet citové, pohybové, rozumové a jiné schopnosti nejen osob s mentálním postižením. Zaměstnávání a motivování osob s postižením při pracovních, výtvarných a volnočasových aktivitách, příznivě ovlivňuje nejen jejich osobnost, ale napomáhá k zvládnutí každodenních činností běžného života.
158
Srov. Klusoňová, E., Špičková, J. Ergoterapie. Praha: Avicenum, 1990, s. 98.
159
Srov. Kubínková, D., Křížová, A., Ergoterapie. Olomouc: UP, 1997, s. 44.
160
Srov. Klusoňová, E., Špičková, J. Ergoterapie. Praha: Avicenum, 1990, s. 179.
161
Tamtéž, s. 172.
64
4 CHRÁNĚNÉ BYDLENÍ V poslední kapitole mé absolventské práce bych ráda představila poměrně málo známou sociální službu v ČR. Vzhledem k tomu, že jsem navštívila chráněné bydlení pro osoby s mentálním postižením a absolvovala v zde i odbornou praxi, ráda bych vyšla ze získaných zkušeností. Pro přiblížení a představivost se budu odkazovat na Chráněné bydlení pro osoby s mentálním postižením a autismem sv. Michaela v Brně. Protože se jedná o sociální službu, budu užívat v souvislosti s chráněným bydlením pro osoby s mentálním postižením také termín uživatelé chráněného bydlení.
4.1 Vymezení pojmu Co v sobě skrývá pojem chráněné bydlení? Při odpovědi můžeme vycházet z Národního plánu vyrovnávání příležitostí pro občany se zdravotním postižením, který byl přijat usnesením vlády ČR dne 12. 4. 1998 a zahrnuje definici chráněného bydlení: „Služby chráněného bydlení jsou určeny osobám s takovým zdravotním postižením, které jim neumožňuje život bez pomoci jiné osoby a jejich postižení by bylo indikací k umístění do ústavů sociální péče. Při tomto typu sociální služby jde o asistenci poskytovanou společně zpravidla malé skupince zdravotně postižených osob, které žijí v jednom společném bytě nebo domku. Díky této službě mohou žít normálně integrováni ve své obci.“162 Z pohledu nově přijatého zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách je pod § 51 představeno chráněné bydlení jako „pobytová služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního postižení nebo chronického onemocnění, včetně duševního onemocnění, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné
162
Usnesení vlády ČR č. 256, 1998, odd. 4.4.
65
fyzické osoby. Chráněné bydlení má formu skupinového, popřípadě individuálního bydlení.“163 V současné době podle komplexu služeb chráněného bydlení zpracované Ministerstvem práce a sociálních věcí představuje „komplexní residenční službu, která poskytuje klientům podle jejich individuálních potřeb takovou podporu, aby mohli v maximální míře vést běžný způsob života.“164 V České republice je tato služba v samotných začátcích, co se týče mentálně postižených osob. Je to jedna ze služeb komunitního bydlení, která vychází vstříc individuálním potřebám uživatelů. Zařízení jsou realizována státem, nebo ve většině případů nestáními organizacemi (občanská sdružení, účelová zařízení církve, nadace, obecně prospěšné společnosti) na základě projektů. Vzhledem k tomu, že realizace projektu je ekonomicky náročná, nejen po stránce výstavby, ale hlavně po stránce provozní, jsou z větší části projekty chráněného bydlení podporovány obcemi, městy, státem a v posledních létech i prostřednictvím Evropských fondů.165
4.2 Služby v chráněném bydlení K tomu, abychom si mohli představit cíle chráněného bydlení, je zapotřebí přiblížit účel jedné z nejmodernějších forem sociálních služeb, která umožňuje postiženým lidem přiblížit se běžnému způsobu života a zajistit podporu individuálních potřeb v takové míře, aby mohli žít v naší společnosti. Sociální služby v tomto typu zařízení jsou poskytovány osobám s různou diagnózou a stupněm postižení. Podle cílových skupin a druhů postižení jsou služby určené převážně pro občany s mentálním postižením, tělesným postižením, duševním postižením a kombinovaným postižením. Dále jsou poskytovány osobám, kterým hrozí sociální vyloučení ze společnosti. Jedná se o osoby, které absolvovaly léčbu
163
Zákon č.108/2006 Sb. O sociálních službách, §51, ods.1.
164
Pipeková, J., Osoby s mentálním postižením ve světě současných edukativních trendů. Brno:MSD, 2006. s. 115.
165
Srov. Rada, M. Chráněné bydlení pro lidi s mentálním postižením. Blansko: Grand, 2006 s. 18.
66
ze závislosti na návykových látkách, osoby po návratu z výkonu trestu odnětí svobody, mladistvým po výchovné ústavní péči, ale i bezdomovcům. Vzhledem k tomu, že se jedná o sociální službu registrovanou podle zákona č.108/2006 Sb. o sociálních službách, jsou jednotlivé úkony v chráněném bydlení stanoveny zákonem a vyhláškou. Sociální služba zajišťuje (nejen) osobám s mentálním postižením: ubytování, pomoc při zajištění chodu domácnosti, kontakt se společenským prostředím, poradenství a pomoc při prosazování práv a zájmů a lze ji realizovat jen za podpory a dohledu osobních asistentů.166
Osobní asistence se v první řadě odvíjí od konkrétních potřeb jednotlivců a následně od potřeb celé skupiny. Každý uživatel má přiřazeného klíčového pracovníka - osobního asistenta, na kterého se může obracet s žádostmi o pomoc, podporu a zajištění svých potřeb. Jednotliví uživatelé bydlení spolu s klíčovým pracovníkem sestavují individuální plány, ve kterých jsou definovány jednotlivé cíle. Následně od těchto cílů se odvíjí pomoc a dohled pro činnosti a aktivity, které je zapotřebí rozvíjet u jednotlivých osob a následně u všech obyvatel bydlení. Může se jednat o rozvoj citové, rozumové, pohybové oblasti formou individuální nebo skupinovou, podle celkového stavu osobnosti. Základní úkony osobních asistentů. K tomu, aby se obyvatelé chráněného bydlení naučili žít v jedné domácnosti a zajišťovat její plynulý chod, je zapotřebí za pomoci osobních asistentů zhotovit týdenní plán jednotlivých kroků a konkrétních činností, které se budou týkat právě zvládání prací spojených s údržbou domácnosti.167 Na základě plánů se jednotlivě nebo ve skupince denně podílí na „údržbě“ domácnosti. Na každý den je vypracovaný seznam činností jednotlivých osob spojený s úklidem, nákupy, vařením a vedením domácnosti. Právě plánování činností vede k tomu, aby se mohli v jednotlivých úkonech střídat a zastupovat. Neustálým trénováním a zdokonalováním v činnostech dochází k postupnému zvládání drobných prací
166
Srov. Vyhláška MPSV 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve
znění pozdějších předpisů, §51. 167
Srov. Smolinská, M., Chráněné bydlení. Absolventská práce. Brno: EA VOŠ, 2004, s. 28, 29.
67
v kuchyni, při přípravě jídel, nakupování, praní a žehlení osobního prádla úklid za pomoci asistentů.168 Osobní asistenti vedou uživatele bydlení k samostatnosti, soběstačnosti a nácviku každodenních činností, které jsou potřebné pro udržení chodu jejich domácnosti a následné integraci do společnosti.169 Práce s uživateli v chráněném bydlení vychází z jejich potřeb a je zaměřena na zdokonalení jednotlivých oblastí osobnosti člověka s mentálním postižením. Vyžadují, aby jim byla věnována dostatečná pozornost prostřednictvím již výše zmíněných metod práce a jednotlivých technik, která se zaměří na rozvoj motoriky a rozumové stránky osobnosti, zlepšení celkového psychického stavu. Chráněné bydlení spolu s osobními asistenty pomohou jejich obyvatelům zvládat životní situace a přispějí k snazší integraci osob s mentálním postižením do společnosti.
4.3 Typy chráněného bydlení Jelikož vycházím z odborné praxe strávené v chráněném bydlení sv. Michaela v Brně, rády bych blíže představila jeho tři typy. Jedná se o typ chráněného bytu, bydlení komunitního typu a byty s několika samostatnými bytovými jednotkami.
4.3.1 Chráněné byty V prvním z uvedených typů – v chráněných bytech se uživatelům dostává úplných forem integrace do společnosti. Jedná se o zrekonstruované bytové jednotky nejčastěji do počtu pěti uživatelů, podle velikosti bytu.
168
Srov. Smolinská, M., Chráněné bydlení. Absolventská práce. Brno: EA VOŠ, 2004, s. 29, 30.
169
Tamtéž, s. 28, 29.
68
Tento typ chráněného bydlení je vhodný pro osoby s lehkým stupněm mentální retardace. Dohled osobním asistentem je zajišťován celoročně nejčastěji několik hodin denně, nebo jednou týdně a odvíjí se od potřeb, které vyplývají z rozsahu postižení.170 Zkušenost z odborné praxe Pro přiblížení, vlastníkem tohoto typu chráněného bydlení je Oblastní charita Brno. Vlastní chráněné byty, které získala od města. Jedná se o byt 2+1 na Vaculíkové ulici v městské části Brno - Lesná a v městské části Brno - Komín.
4.3.2 Bydlení komunitního typu Druhý uvedený typ chráněné bydlení může mít formu skupinového rodinného bydlení převážně pro 5-8 uživatelů. Jedná se o samostatnou domácnost, která poskytuje trvalý domov lidem s mentálním postižením, kteří se odstěhovali od rodičů, nebo kterým rodiče zemřeli. Pro zajištění soukromí mají k dispozici vlastní pokoje. Tento typ chráněného bydlení je využíván jako týdenní ústav s možností odjet na víkend k rodičům na návštěvu a zase se vrátit zpět.171 Uživatelům
chráněného
bydlení
je
poskytován
24
hodinový
dohled
prostřednictvím osobních asistentů, kteří jsou s obyvateli v neustálém kontaktu, a zapojují je do běžného chodu domácnosti na základě harmonogramu. Uživatelé se podílí na plánování a udržování chodu každodenních činností, jako jsou společné nákupy, vaření, mýtí nádobí, příprava na stolování, provádění úklidových prácí v domácnosti, praní, žehlení. Osobám s mentální retardací je poskytnuta možnost zapojit se do společenského života, navazovat sociální kontakty, návštěvou kulturních akcí, restaurací, kina, divadla, bazénu, zájmových kroužků, ale i cestování městskými dopravními prostředky. Prostřednictvím chráněného bydlení jsou zajišťována práva všech uživatelů.172 Zkušenost z odborné praxe I tento typ komunitního - skupinového bydlení jsem navštívila v rámci odborné praxe v Oblastní charitě Brno - Pisárky. V zařízení mě překvapila příjemná atmosféra
170
Srov. Rada, M., Chráněné bydlení pro lidi s mentálním postižením. Blansko: Grand, 2006, s. 10, 11.
171
Srov. Smolinská, M., Chráněné bydlení. Absolventská práce. Brno: EA VOŠ, 2004, s. 30.
172
Tamtéž.
69
a přátelský přístup nejen ze strany zaměstnanců, ale i ze strany uživatelů. Byla jsem ze strany obyvatel bydlení zahrnuta spoustou otázek. Zajímalo je: Kde pracuji a co tam dělám, jak dlouho s nimi v chráněném bydlení zůstanu, jestli mám rodinu, kde bydlím, jak se mám a jak se mi u nich líbí, jestli pojedu domů, nebo jestli zůstanu i přes noc a podobně. Byla jsem až překvapena, o co všechno se zajímají a vůbec jsem si nepřipadala při tomto rozhovoru cizí spíše naopak.
4.3.3 Byty se samostatnými bytovými jednotkami Třetím typem - byty se samostatnými bytovými jednotkami jsou složeny z několika na sobě nezávislých bytech, nejčastěji se jedná o činžovní domy. Jednotlivé bytové jednotky dávají na jednu stranu možnost většího soukromí a na druhou umožňují přizpůsobovat se jednotlivým druhům postižení. Smyslem samostatných bytových jednotek je především dosažení samostatnosti v bydlení včetně prací, které jsou nezbytnou součástí chodu domácnosti. Podle počtu bytových jednotek se stanovuje i počet obyvatel. Obvykle bývá v jednom bytovém domě do 20 obyvatel. V jednotlivých podlažích jsou různě velké byty od 2+1, který je vhodný pro společné užívání čtyř osob po 7+1 pro šest osob. Každý byt má samostatné sociální zařízení. Přístup do jednotlivých pater by měl být zajištěn, tak aby odpovídal normám bezbariérovosti.173 Zkušenost z odborné praxe Ráda bych doplnila, že tento typ chráněného bydlení se samostatnými bytovými jednotkami poskytuje od roku 2002 Oblastní charita Brno. Jedná se o chráněné bydlení sv. Michaela pro lidi s mentálním postižením a autismem. V suterénu činžovního domu byla vybudována kavárna, která zahájila svůj provoz v květnu 2008 Obsluha je zajištěna osobami lehčím stupněm mentální retardace a příjemné prostředí doplňuje fotogalerie obrazů. Osobně jsem měla to potěšení vypít šálek kávy a nechat se obsloužit příjemnými lidmi s mentálním postižením.
173
Srov. Smolinská, M., Chráněné bydlení. Absolventská práce. Brno: EA VOŠ, 2004, s. 31, 32.
70
4.4 Cíle chráněného bydlení V předchozích odstavcích jsem se snažila objasnit, co představuje pojem chráněné bydlení. Zaměřila jsem pozornost na služby, péči, kterou tato služba nabízí, a přiblížila jsem jednotlivé typy bydlení.
V závěru kapitoly týkající se chráněného bydlení by bylo na místě se zaměřit na to, jaký význam má pro osoby s mentálním postižením a k jakým cílům směřuje. Rozhodně se nedá tvrdit, že chráněné bydlení má integraci jako jediný cíl. Naopak poskytuje osobám s mentálním postižením celou řadu možností, jak se zapojit do běžného společenského života a uspokojit základní potřeby a naplnit osobní cíle. Prostřednictvím chráněného bydlení se osobám s mentálním postižením poskytuje dostatek možností, jak se mohou pomocí metod práce, které jsem v práci uvedla a jejich technik, naučit v dostatečné míře a podle individuálních možností využívat maxima svých schopností, aby se staly pro okolí a společnost co nejméně závislí. Umožňuje žít plnohodnotným způsobem života jako vrstevníci bez postižení se všemi základními právy a povinnostmi, začlenit se do běžného života v přirozeném sociálním prostředí a zajistit těmto osobám pocit bezpečí a jistoty. Poskytuje podmínky pro navázání přátelství, popřípadě partnerství v návaznosti na zvládání svých citových a rozumových schopností. Chráněné bydlení vytváří dostatečné sociální zázemí a pocit jistoty, který je neoddělitelně spojen s uspokojováním potřeby uživatelů. To, že se stanou obyvateli chráněného bydlení, jim poskytuje možnost, dostat se do kruhu osob, s kterými budou dennodenně v blízkém kontaktu, svobodně a podle vlastní vůle se rozhodovat, osamostatnit se a odpoutat od někdy svazujících rodinných zvyklostí. Už touto cestou se více přiblíží k dosažení určitého stupně integrace. Jedním z podstatných cílů je i rozvoj komunikačních schopností, sebevědomí a manuálních schopností, upevňování a utvrzování společenských vztahů s osobami bez postižení. Prostřednictvím například výtvarných činností (košíkářství, keramika, malby,
plastiky,
nebo
textilních
výrobků)
mají
snazší
možnost
zapojit
se do společenských, kulturních a jiných aktivit. 71
Zkušenosti z praxe Protože jsem navštívila Chráněné bydlení v Brně - Pisárkách, kde jsem absolvovala odbornou praxi, a setkání s obyvatel, ve mně zanechalo zvláštní zážitek, ráda bych se o něj podělila. Neměla jsem dosud tolik příležitostí setkat se s osobami, které jsou mentálně postižené, a proto jsem si nedovedla představit, jak se mi podaří navázat s nimi kontakt. Jednoho dne, když jsem se dvěma muži (uživateli) chráněného bydlení, pletla košíky z proutí v sociálně terapeutické dílně denního stacionáře EFFETA pro lidi s mentálním postižením a autismem v Brně, zůstala jsem značně překvapená. Asi padesátiletý muž s mentálním, postižením se ke mně naklonil a bez jakékoliv přípravy se mě přímo zeptal. „Víš kdo je autorem této skladby?“(Abych to upřesnila, při práci jsme měli zapnutý CD přehrávač s komorní hudbou, kterou rád poslouchal). Odpověděla jsem: „No to nevím, protože tuto hudbu neposlouchám.“ Odpověděl: „Ale to je škoda, že ji neposloucháš, protože je to skladba od Bohuslava Martinů a patří k nejznámějším skladbám ve světě.“ Po této odpovědi následovala z jeho strany ještě dlouhá přednáška o díle a životě tohoto skladatele. Chtěla bych tímto říct, mě tento muž svými znalostmi tak překvapil, že jsem poslouchala a mimo drobného přitakání jsem nebyla schopna slov. Byla jsem překvapena, kde se v tomto muži sešlo tolik vědomostí. Jejich postižení neznamená, že jsou „hloupí“, naopak mohou vynikat schopnostmi a překvapit tím, co bychom nikdy nečekali. Chtěla bych tímto říci, že nejen tento zážitek, ale i následná setkání se skupinkou mentálně postižených ve mně zanechaly krásné vzpomínky a velice si jich cením. Závěrem poslední kapitoly a zároveň bakalářské práce mi dovolte vyslovit moji myšlenku, týkající se chráněného bydlení. „Chráněné bydlení je jako pevný most, který slouží pro překonání řeky, která se ještě po bouři nestihla utišit. Jsem přesvědčena, že chráněné bydlení je tím pevným mostem, který pomůže osobám s mentálním postižením přejít na druhou stranu, a proto jsem se rozhodla prostřednictvím projektu neziskové organizace „postavit tento most“ a pomoci osobám s postižením začlenit se do společnosti svých vrstevníků.“
72
ZÁVĚR Není to tak dávno, co lidé s mentálním postižením byli na okraji zájmu společnosti. V poslední době se jejich postavení nenásilně mění. Společnost si začíná uvědomovat, že i tito lidé jsou nedílnou součásti celku, ba co víc, že ji mohou v mnohém obohatit. Začlenění osob s mentálním postižením probíhá například zásluhou vznikajících projektů. Podle mého názoru, právě nově vznikající projekty spolu s využívanými metodami práce, vedou k snazší integraci a zároveň přispějí k odstranění předsudků ve společnosti. Prostřednictvím absolventské práce byly naplněny hlavní cíle - metody práce, které je možno užívat při práci s mentálně postiženými po zahájení provozu projektu Oblastní charity Vyškov - Chráněného bydlení pro mentálně postižené „Ostrov jistoty“. Byly přiblíženy možnosti, zaměstnávání, motivování osob s mentálním postižením, které přispějí k zlepšení komunikačních, manuálních, rozumových dovedností, zároveň poskytnou prostor pro začlenění těchto osob do společnosti, aby mohly snáze navazovat sociální kontakty nejen mezi uživateli chráněného bydlení, ale i sousedy a obyvateli města Vyškov. Bakalářská práce, rozdělená do čtyř teoretických kapitol, je obohacena zkušenostmi z odborné praxe v Chráněném bydlení sv. Michaela pro lidi s mentálním postižením a autismem v Brně, ale i zkušenostmi ze Zařízení sociální integrace pro seniory v Dědicích. Obsah
první
kapitoly
přiblížil
zastoupení
osob
mentálně
postižených
ve společnosti, ale i pomohl nahlédnout do jejich života a základních potřeb. Druhá kapitola svým obsahem vymezila a objasnila pojem mentální retardace. Představila etiologii a jednotlivé příčiny postižení. Široce klasifikovala jednotlivé stupně i jejich zvláštnosti a v závěru ozřejmila důležitou roli rodiny v životě osob s mentálním postižením. Prostřednictvím třetí - klíčové kapitoly absolventské práce byly v úvodu představeny jednotlivé metody, které je možné užívat při práci s mentálně postiženými v chráněném bydlení. Pozornost byla následně zaměřena třem vybraným metodám práce: canisterapie, arteterapie a ergoterapie. Každá metoda je blíže specifikována, popisuje cíle a formy, vysvětluje význam pro práci s mentálně postiženými osobami. 73
Představuje nejčastěji užívané techniky práce doplněné praktickými zkušenostmi z odborné praxe. Závěrečná - čtvrtá kapitola představila nepříliš známou, moderní sociální službu chráněné bydlení nejen pro osoby s mentálním postižením a přiblížila jednotlivé druhy bydlení. Nemalou částí se dotkla provozní části služby a její zajištěnosti prostřednictvím osobní asistence. V závěru kapitoly byl popsán význam chráněného bydlení, potřebnost a jeho cíle. Prostřednictvím práce byly nabídnuty tři vybrané formy zaměstnávání a motivování osob s mentálním postižením v chráněném bydlení, které přispějí k zlepšení komunikačních, manuálních, rozumových dovedností a pomohou navázat sociální kontakty, nejen mezi uživateli chráněného bydlení, ale i sousedy a obyvateli města.
74
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1) Edelsberger L. a kol., Defektologický slovník. Jinočany: Nakladatelství H&H, 2000. ISBN 80-86022-76-5. 2) Galajdová, L. Pes lékařem lidské duše aneb canisterapie. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-789-3. 3) Klusoňová, E., Špičková, J., Ergoterapie. Praha: Avicenum, 1990. ISBN 80-2010030-x. 4) Křivohlavý, J., Pozitivní psychologie. Praha: Portal, 2004. ISBN 80-7173-835-X. 5) Kubínková, D., Křížová, A., Ergoterapie. Olomouc: UP, 1997. ISBN 80-7067-698-1. 6) Kvapilík, J., Černá, M., Zdravý způsob života mentálně postižených. Praha: Avicenum, 1990. 7) Linhart, J., Slovník cizích slov pro nové století. Litvínov: Dialoga, 2007. ISBN 807382-006-4. 8) Matoušek, O., Potřebujeme psychoterapii? Praha: Portál, 1995. ISBN 80-8178- 1797. 9) Matoušek, O., Slovník sociální práce. Praha, Portál, 2003. ISBN 80-7178-549-0. 10) Matoušek, O., Sociální práce v praxi. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367-002-X. 11) Marková, Z., Středová, L., Mentálně postižené dítě v rodině. Praha: SPN, 1987. 12) Monatová, L., Pedagogika speciální. Brno: MU, 1994. ISBN 80-210-1009-6. 13) Müller, O., Terapie ve speciální pedagogice. Olomouc: UP, 2005. ISBN 80-2441075-3. 14) Pipeková,J., Osoby s mentálním postižením ve světě současných edukativních trendů. Brno: MSD, 2006. ISBN 80-86633-40-3. 15) Pipeková, J., Vítková, M., Terapie ve speciálně pedagogické péči. Brno: Paido, 2001. ISBN 80-7315-010-7. 16) Rada, M., Chráněné bydlení pro lidi s mentálním postižením. Blansko: Grand, 2006. 17) Řehulka, E., Úvod do studia psychologie. Brno: Paido, 1995. ISBN 80-85931-02-8. 18) Slowík, J., Speciální pedagogika. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1733-3. 19) Smolinská, M., Chráněné bydlení. Absolventská práce. Brno: EA VOŠ, 200 20) Šicková-Fabrici, J., Základy arteterapie. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-616-0.
75
21) Štěrbová, D. a kol., Hluchoslepota-lidé s ní a kolem ní. Olomouc:UP, 2006. ISBN 80-255-1433-3. 22) Švarcová, I., Mentální retardace, Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-821-X. 23) Vágnerová, M., Hadj-Moussová, Z., Štech, S., Psychologie handicapu, Praha: UK 2001. 24) Vágnerová, M. a kol., Psychologie handicapu. Praha: Karolinum 2001. 25) Valenta, M., Krejčířová, O. Psychopedie – kapitoly z didaktiky mentálně retardovaných. Olomouc: Netopejr, 1997. ISBN 80-902057-9-8. 26) Valenta, M., Müller, O. Psychopedie. Praha: Parta, 2003. ISBN 80-7320-063-5. 27) Valenta, M., Müller, O., Psychopedie: teoretické základy a metodika. Praha: Parta, 2003. ISBN 807320-039-2. 28) Zvolský, P., Speciální psychiatrie. Praha:UK, 1996. ISBN 80-7184-203-6. 29) Usnesení vlády ČR č. 256, 1998, odd. 4.4. 30) Zákon č.108/2006 Sb. o sociálních službách, §51. 31) Vyhláška MPSV 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů.
76
SEZNAM INTERNETOVÝCH STRÁNEK 1. Webové stránky O canisterapii společnosti Podané ruce [Online] [Citováno 10. 8. 2008] http://www.canisterapie.info/o-cvanisterapie/ 2. Webové stránky Vše o canisterapii Pomocná tlapka sdružení Pohoda.[Online] [Citováno 20. 9. 2008] http://www.canisterapie.cz 3. Výkladový slovník - kognitivní věda UHK: Univerzita Hradec Králové [Online] [Citováno 28. 10. 2008] http://www.cogn.uhk.cz/?
77
SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 1: Zastoupení osob s postižením ve společnosti zdravotně postižených……...…..10 Obr. 2: Maslowova hierarchie potřeb……...……………………..…………………….12
78
SEZNAM PŘÍLOH Příl. 1
Fotodokumentace z canesterapie…………………………………………………66
Příl. 2
Fotodokumentace z arteterapie…………………………………………………...67
Příl. 3
Fotodokumentace ez ergoterapie…………………………………………….........68
79
PŘÍLOHY Příloha č.1 Fotodokumentace z canisterapie
80
Příloha č. 2 Fotodokumentace z arteterapie
81
Příloha č. 3 Fotodokumentace z ergoterapie
82