UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI CYRILOMETODĚJSKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA. Katedra křesťanské sociální práce. Bakalářská práce

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI CYRILOMETODĚJSKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA Katedra křesťanské sociální práce

Bakalářská práce

2009

Ivana Antoňů

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI CYRILOMETODĚJSKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA Katedra křesťanské sociální práce

Ivana Antoňů

Prospěšnost dobrovolníků při aktivizaci seniorů s Alzheimerovou demencí

Bakalářská práce

Vedoucí práce: ThLic. Michal Umlauf Obor: Charitativní a sociální práce

OLOMOUC 2009

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a všechny použité prameny a literaturu jsem uvedla v závěrečném seznamu.

………………………………. V Olomouci dne 16. dubna 2009

Ivana Antoňů, DiS.

Děkuji ThLic. Michalu Umlaufovi za vstřícné vedení a inspiraci při tvorbě práce.

OBSAH ÚVOD ...................................................................................................................... 5 1 DOBROVOLNICTVÍ A DOBROVOLNÍCI ................................................................ 8 1.1 Dobrovolnictví ve světě ........................................................................................ 9 1.2 Dobrovolnictví v České republice ...................................................................... 10 1.3 Druhy dobrovolnictví ......................................................................................... 11 1.4 Motivy dobrovolníků .......................................................................................... 13 1.5 Získávání dobrovolníků ..................................................................................... 15 1.6 Příprava dobrovolníků a následná práce s nimi............................................... 15 1.7 Dobrovolnictví a křesťanství ............................................................................. 17 1.8 Dobrovolníci u seniorů s Alzheimerovou demencí ........................................... 18

2 ALZHEIMEROVA DEMENCE ............................................................................. 20 2.1 Historie Alzheimerovy demence ........................................................................ 20 2.2 Projevy Alzheimerovy demence ......................................................................... 21 2.3 Vyšetřovací metody u Alzheimerovy demence .................................................. 24 2.4 Stádia Alzheimerovy demence podle N. Feilové ............................................... 26 2.5 Léčba Alzheimerovy demence............................................................................ 28 2.6 Péče o seniory s Alzheimerovou demecí v domácnosti ..................................... 29 2.7 Péče o seniory s Alzheimerovou demencí ve zdravotním, sociálním zařízení.. 30

3 AKTIVIZACE SENIORŮ ..................................................................................... 31 3.1 Motivace seniorů................................................................................................ 31 3.2 Potřeby seniorů s Alzheimerovou demencí ....................................................... 33 3.3 Kognitivní funkce a stárnutí.............................................................................. 34 3.4 Aktivity................................................................................................................ 34 3.4.1 Preterapie ................................................................................................... 35 3.4.2 Reminiscence............................................................................................... 36 3.4.3 Validace ...................................................................................................... 37 3.4.4 Bazální stimulace ........................................................................................ 39 3.4.5 Pohybové aktivity ........................................................................................ 40 3.4.6 Ergoterapie ................................................................................................. 43

4 POZNATKY Z PRAXE O DOBROVOLNÍCÍCH U SENIORŮ S ALZHEIMEROVOU DEMENCÍ............................................................................................................... 46

4.1 Využití pomoci dobrovolníků v Altenheim Maria Rast .................................... 46 4.2 Využití pomoci dobrovolníků v Charitě Ostrava............................................... 48 4.3 Využití pomoci dobrovolníků v domově pro seniory Sluníčko v Ostravě......... 50 4.4 Dobrovolníci v Maltézské pomoci...................................................................... 51 4.5 Přínosy dobrovolníků v péči o seniory popsané v literatuře............................. 54

ZÁVĚR ................................................................................................................... 58 SEZNAM LITERATURY A PRAMENŮ ....................................................................... 60

ÚVOD Lidský život je nepřetržitý příběh a stáří je jeho samozřejmá součást. Bez ohledu na věk potřebujeme dát svým dnům smysluplnou náplň, cítit přirozený respekt druhých, potřebujeme, aby nás měl někdo rád. Aby člověk mohl tyto potřeby naplňovat až do vysokého věku, potřebuje respektující vnější prostředí, připravené na jeho měnící se možnosti. Možnosti mohou v průběhu stáří měnit nemoci. Tato práce se zaměřuje na Alzheimerovu chorobu, která je jedna z nejkomplikovanějších forem demence. Nemůžeme dopředu odhadnout, jak se bude její průběh vyvíjet. Skutečnost je tížívá pro nemocné i pro jejich pečující, nemohou vědět co mají očekávat, na co se připravit. Realita může být pak velice obtížná. Aby pečující nenesli břímě sami, nabízí se využití pomoci dobrovolníků. Spolupracuje s nimi v dnešní době téměř každá nezisková organizace zaměřující se na poskytování sociálních služeb. Dobrovolníci jsou lidé staří i mladší, muži i ženy, zkrátka rozdílní lidé s různými zájmy, které spojuje dobrota v srdci. Lidé v dobrovolnictví nachází smysl a skrze něj se před nimi otevírá cesta k ostatním a vlastnímu nitru. Dobrovolnictví pomáhá, naplňuje a osvobozuje jak dobrovolníky, tak ty, kterým věnují čas. Dobrovolníci pomáhají ve všech možných situacích a životních příbězích, jsou svědky bolesti, smutku, nemoci, nepochopení či samoty. Cílem práce je zkoumat činnost dobrovolníků angažovaných u seniorů s Alzheimerovou chorobou a stanovit přínosy této činnosti. Dobrovolnictví má u nás utvořenou pevnou půdu pod nohama, kterou tvoří dobrý právní základ, ale tradice dobrovolnictví byla na nějakou dobu kvůli komunistickému režimu přerušena. Otázkou tedy je, zda se dobrovolníci chopili své činnosti správně po odmlce dobrovolnictví. Úkol je to zcela určitě nelehký, začíná se vlastně do počátku a Alzheimerova choroba je také vcelku novodobou záležitostí. Také proto je dílčím cílem této práce přiblížit laikům tuto chorobu s jejími příznaky. Jelikož příznaky nemoci znesnadňují zapojení do sociálního prostředí, které je nedílnou součástí lidského života, dalším dílčím cílem práce je nastínit možnosti aktivit se seniory s Alzheimerovou demencí a účinek aktivit. Při tvorbě práce byla použita převážně metoda kompilace. Ve čtvrté kapitole pak komparace s použitím podkladů shromážděných s využitím techniky rozhovoru

5

s dobrovolníky, sociálními pracovnicemi a koordinátory sociální práce. Ve vhodných případech je využilo vlastních poznatků z praxe, tedy metody pozorování. Téma bylo zvoleno díky své aktuálnosti. Stále více lidí se začíná angažovat v dobrovolnictví, což je pro společnost velkou pomocí. Dobrovolnictví zaštiťují různé organizace, které slouží i jako hlavní informační a řídící zdroj, např. HESTIA – Národní dobrovolnické centrum1. Stěžejní publikací o dobrovolnictví je publikace TOŠNER, J., SOZANSKÁ, O., Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích o kterou se opírají další autoři zabývající se dobrovolnictvím i autoři internetových článků. Dobrým zdrojem informací je kniha MATOUŠEK, O. aj. Metody a řízení sociální. Pro zpracování kapitoly, která se věnuje Alzheimerově chorobě je využito informací z knihy JIRÁK, R., OBENBERGER J., PREISS, M., Alzheimerova choroba zdroje pocházejí i z informační brožury HOLMEROVÁ, I., Jde o Alzheimerovu chorobu? a z knihy BUIJSSEN, H., Demence. V kapitole věnující se aktivizaci jsou použity informace z knihy KLEVETOVÁ, D., DLABALOVÁ, I., Motivační prvky při práci se seniory. V práci je čerpáno také z cizojazyčné literatury, která je vlastním překladem. Práce je rozčleňená do čtyř kapitol. První kapitola se věnuje dobrovolníkům a dobrovolnictví.

Nastiňuje

dobrovolnictví

ve

světě

a hovoří

i samostatně

o dobrovolnictví v České republice. Zabývá se motivy dobrovolníků a prací organizace s nimi. Popisuje proces, který zájemce o dobrovolnictví absolvuje, než se stane plnohodnotným dobrovolníkem. Druhá kapitola se věnuje popisu Alzheimerovy demence. Začíná její zajímavou historií a pokračuje projevy nemoci, které s historií velmi souvisejí. Stanovení diagnózy je velmi složité pro zajímavost jsou tedy uvedeny vyšetřovací metody, které vedou k odhalení nemoci. Nemoc prochází několika stádii, každé z nich má specifické znaky v chování nemocných seniorů. Stádia jsou uvedeny podle Naomi Feilové. Ve třetí kapitole se můžeme dočíst o prospěšnosti aktivit u seniorů. Přimět seniora k aktivitě je někdy velmi složitá věc, proto je součástí kapitoly i část, která se věnuje motivaci. Ta má blízko k potřebám seniorů a potížím při jejich kognitivních funkcích. Samotné aktivity jsou uvedeny na konci kapitoly, tvoří je popisy několika z nich. Ve

čtvrté

kapitole

se

srovnávají

poznatky

z praxe

odrážející

zkušenosti dobrovolníků i zaměstnanců v organizacích, zaměřujících se na seniory s Alzheimerovou demencí. Podklady pro srovnávání využití dobrovolníků byly získány 1

Srov. Hestia [online], dostupné na: <www.hest.cz/>.

6

v domově pro seniory v Německu, v Charitě Ostrava, v Domově pro seniory Sluníčko v Ostravě a v Maltézské pomoci v Olomouci. Předmětem této práce není srovnání zmíněných organizací a jejich zařízení, jedná se jen o předložení nabytých zkušeností s dobrovolnickou činností u seniorů s Alzheimerovou chorobou.

7

1 DOBROVOLNICTVÍ A DOBROVOLNÍCI V této kapitole se budeme zabývat dobrovolnictvím ve světě a dobrovolnictvím u nás. Nejde o novou věc, což můžeme dokázat i tím, že dobrovolnictví existuje několik druhů. Tím, co přivádí dobrovolníky k této činnosti, jsou jejich motivy, každý dobrovolník chce provádět činnost z jiného důvodu. Kapitola se dále věnuje procesem stávání se dobrovolníkem a spoluprácí organizace s ním. Dobročinnost provází člověka od pradávna, její kořeny můžeme spatřit v křesťanské morálce. Na tradice křesťanské pomoci navazuje síť zařízení České katolické charity, Diakonie Českobratrské církve evangelické a mnoha dalších.2 Všechny organizace zabývající se dobročinností mají většinou stejný cíl, vnášejí do vztahu s uživatelem osobní přístup, neformálnost a angažovanost.3 Myšlenka dobrovolnické práce byla v České republice totalitním režimem zneužívaná. Práce dobrovolníků se týkala především úprav okolí bydliště, či pracoviště a říkalo se jí povinně dobrovolná. Dnes zastanou dobrovolníci v sociálních službách velký kus práce, především v blízkém kontaktu s uživateli sociálních služeb.4 Dobrovolnictví není ve společnosti žádným novým jevem. Lze jej najít v každé kultuře a společnosti. V současnosti představuje fenomén, který překročil hranice států, náboženských a sociálních skupin a nabízí společnosti možnost soužití zakládající se na vzájemné pomoci a solidaritě.5 Pod pojmem dobrovolnictví, se vybaví každému člověku něco jiného. Obecně lze říci, že je to svobodě zvolená činnost, konaná ve prospěch druhých, bez nároků na odměnu.6 Dobrovolníkem je tedy ten, kdo věnuje svůj čas, energii, vědomosti, dovednosti a zkušenosti, ostatním lidem, či společnosti. S dobrovolníky se setkáváme nejčastěji v nestátních neziskových organizacích.7 Mezi dobrovolníky v roce 2002 převládaly ženy, studentky. Podle průzkumů Dobrovolnického centra v Ústí nad Labem se tento rok přihlásilo 125 žen a 19 mužů.

2

Srov. Dobrovolník, o dobrovolnictví [online], dostupné na: .

3

Srov. MATOUŠEK, O. aj., Metody a řízení sociální práce, s. 61.

4

Srov. Tamtéž.

5

Srov. TOŠNER, J., SOZANSKÁ, O., Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích, s. 23.

6

Srov. Dobrovolník,o dobrovolnictví [online], dostupné na: .

7


8

Obě tyto skupiny měly větší počet z řad studentů, kterých bylo 90. Zbylou část tvořili, zaměstnaní, nezaměstnaní, lidé v důchodu a matky na mateřské dovolené.8 TOŠNER, J., SOZANSKÁ, O., Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích v knize je uvedeno, že v této době už nejsou dobrovolníky převážně studenti, ale polovinu jich tvoří zaměstnaní lidé. Přibývá také aktivních důchodců a lidí z různých profesí.9 Výroční zpráva Fóra dárců (2000) (Podrobnější informace o tomto výzkumu jsou dostupné na webových stránkách občanského sdružení Agnes.)10 uvádí, že řada českých nadací a nadačních fondů, které patří do neziskových organizací, pracuje na dobrovolném základě, tedy že se na jejich poslání podílejí dobrovolníci.11 Oblast ve které pracují je široká, jmenujme tedy alespoň některé: ochrana životního prostředí, humanitární organizace a organizace na ochranu lidských práv, sociální a zdravotní organizace, kulturní organizace, sportovní a vzdělávací organizace, organizace zabývající se zahraniční dobrovolnou službou.12 V porovnání s ostatními zeměmi se Česká republika nevěnuje dobrovolné práci dlouho, proto se pojetí práce v zemích liší.

1.1 Dobrovolnictví ve světě

Ve světě má dobrovolnictví mnoho rozměrů. Například v USA má velkou tradici, díky historii Ameriky. První osadníci vybudovali novou společnost na dohodách uzavřených mezi svobodnými a rovnými lidmi. Život v zemi byl určován schopnostmi lidí vzájemně si pomáhat, ne rozhodnutím vlády.13 Největší rozmach dobrovolnictví nastal v posledních třiceti letech. Dobrovolníci se zde angažují nejen v církevních či jiných spolcích, velká část obyvatel cítí potřebu dělat něco pro druhé, i když nejsou napojeni na konkrétní organizaci.14 Průzkumy ukazují, že se dnes v Americe věnuje

8


9

Srov. Tamtéž, s. 44.

10

Srov. Agnes, výroční zpráva Fóra dárců [online], dostupné na:
&id=11>. 11


12

Srov. Tamtéž, s. 41-43.

13


14

Srov. TEICHEROVÁ, I., Přednáška o dobrovolnictví, s. 3.

9

20% populace dobrovolnictví.15 Američtí dobrovolníci dnes pracují nejen ve své zemi, městě či komunitě, ale pomáhají při rozvojových a humanitárních projektech po celém světě.16 V Německu má dobrovolnictví díky integraci přistěhovalců, při budování mezinárodních vazeb na evropské i celosvětové úrovni, charakter nového sociálního hnutí, či formování nové občanské společnosti.17 Rovněž je Německo nejaktivnější vysílající a přijímající země a velká pozornost je věnována mládeži.18 Pod pojmem vysílající a přijímající země rozumíme – organizace, která posílá dobrovolníky do zahraničí a přijímající – přijímá dobrovolníky ze zahraničí. Ve Francii, kde je tradice silné centralizované vlády, se setkáme s dobrovolníky spíše ve sportu, kultuře a rekreačních aktivitách, vzdělávání a výzkumu. 19 Abychom

měli

srovnání

s Českou

republikou,

uvedeme

si

jedny

z nejdůležitějších zlomů v historii dobrovolnictví. Historie Není tak pestrá jako ve výše uvedených zemích, ale dá se říci, že za krátkou dobu bylo vykonáno v této oblasti mnoho práce, aby byly podmínky alespoň srovnatelné, jako v jiných zemích.

1.2 Dobrovolnictví v České republice

Na dobrovolné činnosti mládeže se výrazně podílel v roce 1949 Československý červený kříž. Pořádal kurzy pro dobrovolné pečovatelky, sestry, které se věnovaly péči především o seniory. Významnou osobou byla v této oblasti Alice Masaryková, umožnila, aby se sociální pomoc rozvíjela dále.20 V České republice byl rozmach dobrovolnictví spojen s opětovným zakládáním spolků a sdružení po roce 1989. Byly také zakládány ve velkém neziskové organizace. Neziskový sektor i dobrovolnictví, ovšem stále zůstává na okraji zájmu veřejnosti.21 V této době je zakotveno v zákoně č.

15


16


17


18


19


20

Srov. KLEVETOVÁ, D., DLABALOVÁ, I., Motivační prvky při práci se seniory, s. 163.

21

. Srov. TOŠNER, J., SOZANSKÁ, O., Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích, s. 69.

10

198/2002 o dobrovolné službě.22 Na samotný zákon navazují organizace svými metodikami, kde mají popsány postupy, jak s dobrovolníky pracují. Nyní je vytvářená novela zákona, která by měla nabít platnosti od 2011-01-1. Bude obsahovat obecnou a perspektivní část. Dobrovolnická činnost by měla nabýt volnějšího charakteru, tzn. dobrovolníci by se nemuseli řídit striktně jen závazky ze smlouvy, kterou uzavřou. Dojde i ke zlepšení systému zařazování akreditovaných organizací pro dobrovolníky a prodloužení doby akreditace.23 I

dobrovolnická

práce

musí

být

určitým

způsobem

strukturována

a koordinována, k tomu slouží profesionalizace dobrovolníků. Profesionalizací rozumíme činnost koordinátora dobrovolníků, který se nachází v organizaci. Jeho pracovní náplní je výběr, výcvik, řízení, supervize a hodnocení dobrovolníků. Působí i jako kontaktní pracovník pro dobrovolníky, zaměstnance a vedení organizace.24 Koordinátor je tedy plně vytížen. Pod dobrovolnickou prací si lze představit mnoho činností, proto rozlišujeme několik druhů dobrovolnické práce.

1.3 Druhy dobrovolnictví

Každý člověk má ve svém nitru ukryto dobrovolnictví v různých formách. Záleží jen na charakteru, které z forem využívá více. Měl by také sám rozlišit, které z nich jsou pro daného uživatele služby přínosnější. Rozlišujeme je podle povahy a mezi nejzákladnější patří: dárcovství, dobrovolná občanská výpomoc, dobrovolnictví vzájemně prospěšné, dobrovolnictví veřejně prospěšné a dobrovolná služba.25 Dárcovství Dárcovství známe v podobě jednorázových příspěvků na veřejně prospěšné účely, sbírek pro obyvatele postižené živelnými katastrofami, pro lidi ohrožené sociálním vyloučením (do této kategorie patří senioři).26 22

Srov. Sagit, znění zákonů [online], dostupné na:
cd=76&typ=r>. 23

Srov. JIRÁNEK, R., Současné možnosti zákona o dobrovolnické službě a návrhy na jeho novelizaci, s. 2.

24


25

Srov. Dobrovolník, druhy dobrovolnictví [online], dostupné na: .

26

Srov. Tamtéž.

11

Jedná se o jednoduchou pasivní formu pomoci, při které darující vloží své věcné, či peněžní dary na dobrou věc a zároveň uspokojí své vlastní svědomí. Mezi nejčastější nepeněžní dary patří: bezplatný nájem prostor pro neziskovou organizaci, bezplatné poskytnutí materiálu, bezplatné poskytnutí služeb, dar krátkodobého majetku, dar dlouhodobého hmotného investičního majetku apod.27 Dobrovolná občanská výpomoc Je tradiční součástí jakékoliv společnosti. Jedná se o vzájemné protislužby, například půjčování různých věcí, sousedská výpomoc při stavbě, či odklízení požáru atd. Tyto formy jsou v dnešní době typické spíše pro venkov, maloměsta a farní společenství. Dobrovolnictví vzájemně prospěšné Činnost sdružení nebo klubu, v zájmu svého poslání a cílů. Patří zde např. Sbor dobrovolných hasičů, Sokol. Před rokem 1989 byla sdružení potlačována. Pád komunistického režimu umožnil jejich opětovnou funkci a dal vznik mnoha dalším. Mezi nejznámější patří: Život 90, nadace Tolerance, Člověk v tísni - Společnost při České televizi, Pražská organizace vozíčkářů, nadace Duha a mnohé další. Všechny mají společný základ, jsou postaveny na dobrovolné činnosti svých členů. Dobrovolnictví veřejně prospěšné Vychází z ochoty občanů. Důležité je přesvědčení a ochota angažovat se pro druhé, nebo změny ve společnosti. Člověk zkrátka chce být svému okolí prospěšný. Klasickým příkladem jsou dobrovolní dárci krve či horská služba, ale i skauting a YMCA. Dobrovolná služba Jde o dlouhodobý závazek věnovat se dobrovolné práci mimo svou zemi. Často je tento typ k vidění u řeholních sester, které jezdí na misie. Vykonávají profese zdravotní, učí ve školách a věnují se duchovním potřebám lidí, kteří se ocitli v nouzi. Česká republika přijala po roce 1989 mnoho dobrovolníků z USA, přišli k nám za účelem výuky jazyků. Dnes Česká republika sama vysílá dobrovolníky do cizích zemí. Je tedy zemí jak vysílající, tak přijímající. Organizací dobrovolné služby se v ČR věnují organizace jako např.: Mládež pro Evropu s novým programem Evropské 27


12

dobrovolné služby, United Nations Volunteers - dobrovolníci OSN činní po celém světě, Bohemia Corps se snaží o posílení právního zabezpečení dobrovolníků, INEX sdružení dobrovolných aktivit, SCI - Service Civil International - průkopník dobrovolnictví.28 Podle druhů a popisů můžeme posoudit, že se jedná o velice zodpovědnou činnost. Je důležité také zdůraznit, že se jedná o činnost příjemnou a pro některé lidi může jít o odpočinek, či zábavu. K vykonávání je ovšem zapotřebí silných pohnutek, proto rozlišujeme několik motivů k dobrovolnictví.

1.4 Motivy dobrovolníků

Motiv, nebo motivace pochází z latinského slova movere (pohybovat se). Z psychologického hlediska se jedná o proces vedoucí k energetizaci organismu. Usměrňuje naše chování a jednání pro dosažení určitého cíle.29 Obecně řečeno, je hybnou pákou lidského chování. Podle KLEVETOVÁ, D., a DLABALOVÁ, I., Motivační prvky při práci se seniory je jediným druhem lidské motivace touha po vlastním uspokojování svých potřeb.30 TOŠNER, J., SOZANSKÁ, O., Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích, kniha touhu po uspokojování rozčleňuje na další. Jaké jsou tedy hybné páky u dobrovolníků, jedná se o prolínání třech typů: konvenční motivace, reciproční motivace a nerozvinuté motivace. Konvenční motivace Vychází z víry dobrovolníků. Opírá se o principy křesťanské morálky a představy o správném způsobu života ve společnosti. Takto motivovaní lidé, se stávají dobrovolníky, protože to k životu patří. Konvenční typ je často k vidění u starších věřících lidí nad 60 let.31

28

Srov. Dobrovolník, druhy dobrovolnictví [online], dostupné na: .

29

Srov. KLIMEŠ, L., Slovník cizích slov, s. 495.

30

Srov. KLEVETOVÁ, D. a DLABALOVÁ, I., Motivační prvky při práci se seniory, s. 35.

31


13

Reciproční motivace Nositelé reciproční motivace hledají v dobrovolnictví prvky, které by byly využitelné i pro ně samotné. Chápou dobrovolnictví jako spojení dobra pro uživatele služeb a vlastního prospěchu. Chtějí získávat nové zkušenosti, mají zájem o navazování nových vztahů a snaží se o implementování nabytých zkušeností do praxe. Reciproční motivace je patrná u ateistických mladých lidí do 30 let.32 Nerozvinutá motivace Patří zde důvěra v organizaci, pro niž by měli pracovat, přesvědčení o

smysluplnosti

dobrovolnické

práce

a pocit

šíření

dobré

myšlenky

prostřednictvím dobrovolnické práce. Tyto tři motivační pilíře mají pro nositele vliv pro započetí dobrovolné práce. Nerozvinutá motivace je častěji u vysokoškoláků a osob přináležejících ke střední a starší generaci (od 40 do 60 let).33 Motivace je pro individuální dobrovolníky různá a mnozí se ztotožňují s celou škálou důvodů, které měli vliv na započetí dobrovolnické práce. Výše uvedené motivace mají tendence se navzájem prolínat, proto můžeme mít pocit, že při zaměření se na rozpoznání motivace může jít o nějakou jinou, výše neuvedenou. Ovšem najdeme mezi dobrovolníky i výjimky, konkrétní motivační prvky mají dominantní charakter.34 Ještě než začneme zkoumat motivy dobrovolníků pro práci, musíme dobrovolníky nejprve získat. Téměř všechny zdravotní a sociální organizace v dnešní době s dobrovolníky spolupracují. Mají zpracováno ve vnitřních předpisech postup spolupráce s nimi. Jsou školeni a vybíráni, protože hrozí syndrom vyhoření jako u pracovníků. Zejména v zařízeních hospicového typu je dán velký důraz na výběr vhodných adeptů a jsou stanovena přísná pravidla.35

32


33


34

Srov. Tamtéž.

35

Srov. KLEVETOVÁ, D., DLABALOVÁ, I., Motivační prvky při práci se seniory, s. 163-164.

14

1.5 Získávání dobrovolníků

V procesu získávání dobrovolníků rozlišujeme dva způsoby: aktivní přístup, pasivní přístup. Je v moci organizace a pracovníků, aby oba fungovaly a přinášely konečný užitek. Aktivní přístup předpokládá cílenou snahu o získávání dobrovolníků. Pasivní přístup je charakterizován myšlenkou, že dobrovolník se musí přihlásit sám.36 Existuje mnoho způsobů, jak dobrovolníky získat. Mezi nejběžnější patří například: informační letáčky, přednášky ve školách a kulturních zařízeních, informování přes známé nebo přes farní společenství, články ve zpravodajích, informační reportáže v médiích apod.37 Protože chceme pro uživatele organizace to nejlepší, musíme dobrovolníky pro práci dobře připravit, žádný učeny z nebe nespadl.

1.6 Příprava dobrovolníků a následná práce s nimi

Samotným postupem i procesem výběru i přípravy by se měl zabývat zkušený profesionál. Účelem výběru je vyloučit osoby psychopatické, trpící duševní nemocí a příslušníky náboženských sekt. Mohou svým jednáním spíše uškodit, než pomoci dobré věci.38 Uchazeči mají být seznámeni koordinátorem pro dobrovolnictví příslušného zařízení se základními údaji o dobrovolnictví, které lze najít v zákoně o dobrovolnické službě č. 198/2002 Sb.39 Je dále vhodné, aby uchazeči věděli informace o zařízení, nezbytné k budoucí práci. Jsou jimi například informace týkající se poslaní organizace, cílové skupiny uživatelů, cílů a poskytování služby uživatelům a další. Každý dobrovolník by si měl uvědomovat očekávání od vykonávání dobrovolnictví. Dalším krokem je smlouva, kterou mezi sebou uzavřou uživatel služeb, zástupce organizace v podobě koordinátora dobrovolníků a dobrovolník. Předmětem smlouvy je závazek

36


37

Srov. Tamtéž.

38


39

Srov. Sagit, znění zákonů [online], dostupné na:
8&cd=76&typ=r>.

15

dobrovolníka o svědomitém vykonávání své práce podle smluvených podmínek. Týkají se například délky kontaktu dobrovolníka a uživatele služeb, uchazeč by měl také s pomocí koordinátora definovat cíl své práce.40 Bez cíle je těžké něčeho dosáhnout, člověk který neví kam jde, tam nikdy nedojde. Cíl dobrovolníků by měl být v souladu s posláním a cílem činnosti organizace. Záleží na uživateli, zda bude služeb dobrovolníka využívat. Měl by mít vliv na volbu dobrovolníka. Stejně jako dobrovolník, který by měl mít možnost si svého uživatele zvolit.41 Služby existují ve dvou podobenstvích, nárazové nebo dlouhodobé, rozhodující je cíl dobrovolnictví a podmínky ve smlouvě, na kterých se strany dohodnou. Někdy může vše selhat na nerovnosti vzájemného očekávání. Například senior, který potřebuje pravidelnou výpomoc, očekává stálou osobu. K dobrovolníkovi si buduje delší čas důvěru. Měli by se předem dohodnout na dobrovolnické návštěvě. Kdyby dobrovolník nemohl přijít, měl by dát seniorovi vědět. Obvykle se stává,že senior nechce náhradního dobrovolníka, raději službu vynechá.42 Samotným výběrem a smlouvou koordinátorovi práce s dobrovolníky nekončí. Teoretické informace jsou dobré, ale dobrovolníky je třeba pořádně zacvičit. Názorně ukázaný příklad žádoucí práce v praxi, je mnohem lepší, než odkaz na odbornou četbu. Je třeba je uvést do základních modelových situací, které při práci s uživateli služeb běžně nastávají a posílit schopnosti situace zvládnout. Nikdy nemůžeme předejít nezdaru, proto musí být dobrovolníkům k dispozici zkušený profesionál, pro případy, které dobrovolník nezvládne.43 Také je zapotřebí pravidelná supervize. Skupinové supervize jsou vhodnou formou učení – na příkladech druhých se můžeme poučit a souběžně zpracovat vlastní zkušenost z dobrovolnictví. Ideální jsou malé supervizní skupiny, které umožňují soustředit se na příběh každého člena.44 Je vhodné, když průběh své práce s klientem dobrovolník dokumentuje. Vyplňuje občasný dotazník, nebo podává pravidelné písemné zprávy. Organizace

40


41

Srov.Tamtéž.

42


43


44


16

ovšem vede dokumentaci o uživateli služeb i nadále. Podávání zpětných vazeb dobrovolníka nejsou nahrazením běžné dokumentace o uživateli.45 Další důležitou součást práce s dobrovolníky tvoří posilování motivace k práci. Organizace může posilovat motivaci i tím, že jako odměnu za jejich práci, zorganizuje program jen pro ně. V praxi se můžeme setkat s Dnem dobrovolníků, posezení s dobrovolníky, výlety apod.46 Pokud se stane, že management organizace neumí s dobrovolníky spolupracovat, mohou nastat komplikace. Špatně připravený systém organizace pro přijetí dobrovolníků je může odradit a zanechat u všech zúčastněných negativní zkušenost.47 Samotný proces plánování spolupráce s dobrovolníky se liší jejich počtem. Jde-li jen například o 4-8 dobrovolníků, není nutné plánovat příliš rozsáhle. Jiná situace nastává v případě většího počtu dobrovolníků, tam je plánování a vytváření systému namístě.48 Na závěr této podkapitoly můžeme doplnit pár zásad pro spolupráci s dobrovolníky v organizaci: přijmout dobrovolníky do týmu; ověřit si dobrovolníkovi schopnosti; informovat se, o jakou službu má zájem; nabídnout službu uživateli; pravidelně kontrolovat zájem uživatele o dobrovolníka a spokojenost s ním; sepsat smlouvu mezi dobrovolníkem a uživatelem o formě pomoci;49 vytvoření systému pro přijetí dobrovolníků.50

1.7 Dobrovolnictví a křesťanství

Pokusme se podívat na dobrovolnictví z jiného úhlu pohledu, nejedná se přeci jen o bezduchou činnost, která si žádá jen předpisy, smlouvu a manuál. Různá světová náboženství neznají pojem dobrovolnictví, můžeme však ve všech najít motiv nezištné služby bližnímu nebo nasazení pro obecné blaho. Křesťanství klade důraz na službu bližnímu. Příkladem služby bližnímu pro křesťany je příběh o milosrdném Samaritánovi. Biblické texty vedou věřící k tomu, aby v každém potřebném viděli 45


46


47


48

Srov. Tamtéž, s.72.

49


50


17

Krista. V Písmu můžeme rovněž najít zmínky o zřízení diakonů v křesťanských obcích. Starali se o sirotky a vdovy. V dnešní době existují v podobě protestantských charitativních organizacích, takzvaných diakoniích. Dnes se soustředí všeobecně na lidi v nouzi.51

1.8 Dobrovolníci u seniorů s Alzheimerovou demencí

Prací s dobrovolníky se v dnešní době věnují téměř všechny neziskové organizace. Za ty, sloužící seniorům, nebo konkrétně seniorům s Alzheimerovou demencí některé jmenujme. Občanské sdružení Život 90 se věnuje vyhledáváním vhodných dobrovolníků pro reminiscenční sekci, zahrnuje pořádání výstav, sepisování vzpomínek uživatelů služeb a mnohé další. Dále vyhledávají dobrovolníky pro společnost uživatelům na lůžkovém oddělení.52 Občanské sdružení Adra pomáhá lidem v nouzi. Má své dobrovolnické centrum vzniklé v roce 2004, do roku 2007 jim prošlo na 500 dobrovolníků. Činností centra je organizace a řízení dobrovolnické služby. Navazuje spolupráci s organizacemi, které potřebují dobrovolníky, a pak jim je pomáhá nalézt, vyškolit a koordinuje jejich službu. Školí dobrovolníky například pro práci s dětmi, seniory, lidmi s mentálním a tělesným postižením. Do práce se seniory zahrnuje i skupinu seniorů s Alzheimervou demencí.53 Z materiálů určených pro vzdělávání dobrovolníků se můžeme dočíst, o náplni činnosti dobrovolníků při práci se seniory, tady patří například: vyplňování volného času, vytváření programu, pomáhání při začleňování do kolektivu. Dobrovolník by měl uživateli naslouchat, povídat si s ním, chválit, povzbuzovat a přiměřeným způsobem sdělovat své názory a pocity. 54

51

Srov. Dobrovolník, náboženství a dobrovolnictví [online], dostupné na:
d_naboz.shtml>. 52

Srov. Život 90, dobrovolnictví [online], dostupné na: .

53

Srov. Adra, o organizaci [online], dostupné na: .

54

Srov. Hestia, semináře, výcviky, databáze [online], dostupné na:
Adra_skoleni_dobrovolniku.pdf>.

18

Česká Alzheimerovská společnost (ČALS) vznikla v roce 1996 jako občanské sdružení. ČALS má v současné době dvacet devět kontaktních míst ve všech krajích České republiky. Kontaktními místy jsou zařízení státní i nestátní, zdravotnická i sociální. Společné mají to, že poskytují kvalitní služby pro osoby postižené syndromem demence a pomáhají také jejich rodinám. Jedná se o lůžková zařízení, denní stacionáře atd. Ke zdokonalení péče mají sloužit vlastní vznikající standardy. Nejkvalitnější zařízení, pracujeme na vlastním systému standardů kvality. Každé kontaktní místo bude muset ve službách, které poskytuje, standardy splnit.55 Letokruhy fungují jako občanské sdružení, které bylo založeno v lednu roku 2003. Činnost sdružení se v počáteční fázi své existence zaměřovala především na pomoc rodinným pečovatelům. Svou činnost doplnili o aktivity komplexní péče pro seniory postižené Alzheimerovou nemocí nebo jiným typem demence. Mezi služby které sdružení provozuje patří: respitní péče v rodinách, které se starají o člověka postiženého Alzheimerovou nemocí, respitní péče v prostorách denního centra, organizuje svépomocné skupiny rodinných pečovatelů, trénink paměti, kontakt s psychologem i odborným lékařem a služby denního pobytového centra.56 Senior servis, plným názvem Občanské sdružení Senior servis, vzniklo v únoru 2001. Působí na území Ostravy a Havířova pro potřeby seniorů vyvíjí k dnešnímu dni tyto aktivity: projekt Dobrovolníci - společníci osamělých seniorů, internetový klub důchodců, cvičení jógy, kurzy trénování paměti.57 Pod projektem Dobrovolníci - společníci osamělých seniorů funguje v Ostravě od dubna roku 2002, v Havířově a Karviné od roku 2005 skupina dobrovolníků, kteří bez nároku na odměnu navštěvují osamělé a postižené seniory a pomáhají jim. Jde o pomoc formou návštěv, rozhovoru, telefonického kontaktu a drobných služeb - jako je vyřizování osobních záležitostí, předčítání, psaní dopisů, doprovod k lékaři, doprovod na procházce apod. Návštěvy dobrovolníci vykonávají průměrně jednou týdně v domácnostech, domovech pro seniory, nemocnicích a jiných zařízeních .58

55

Srov. Alzheimer, ČALS [online], dostupné na: .

56

Srov. Letokruhy, naše služby [online], dostupné na: .

57

Srov. Tamtéž.

58

Srov. Senior servis, dobrovolníci-společníci osamělých seniorů [online], dostupné na:
dobrovolnici/dobro.htm>.

19

2 ALZHEIMEROVA DEMENCE Z následující kapitoly se můžeme dovědět, o historii této nemoci, čím vlastně nemoc je, jak se projevuje a jaké má fáze. Zjednodušeně řečeno, Alzheimerova demence, nebo nemoc jak se uvádí, narušuje část mozku, která řídí myšlení, paměť a jazykové schopnosti. Začátek nemoci je pozvolný a příznaky zhoršování přicházejí obvykle pomalu. V současné době je jasná příčina nemoci neznámá. Proto nejsou k dispozici léky, které by tuto chorobu vyléčily. Na druhé straně existuje již mnoho prostředků, kterými lze významně zlepšit kvalitu života nemocných i jejich rodin.59 Výskyt je zhruba u lidí nad 65 let 5 %, výskyt pod 65 let je méně častý, pod 50 let velmi vzácný.60 Vyskytuje se ve dvou podobách: a) vrozená forma, je velmi vzácná – podle některých vědců má na svědomí 5%, podle jiných pouze 1% všech případů. Tato forma Alzheimerovy demence postihuje člověka obvykle po padesátém roce věku. b) občasná forma – má na svědomí 80% všech případů. Jedná se o typické onemocnění vyššího věku. Z řady dosud provedených studií vyplývá, že o dědičnosti rozhoduje více než jeden genetický faktor. Pokud člen vaší rodiny onemocněl Alzheimerovou demencí, neznamená to, že musíte onemocnět i vy.61

2.1 Historie Alzheimerovy demence

Pokusme se pro zajímavost uvést, odkud nemoc pochází. Jmenuje se po svém objeviteli. Alois Alzheimer se narodil ve městě Makbreit v Bavorsku. Byl absolventem medicíny v Berlíně. V exilu ve Frankfurtu nad Mohanem se věnoval při práci studiu mozku, popsal patologie v nervovém systému. Stal se uznávaným díky svému dokončenému výzkumu o manických depresích a schizofreniích. Dostal nabídku práce jako asistent Emila Krapelina. Založil laboratoř pro výzkum mozku, publikoval mnoho studií o jeho onemocnění.62 59

Srov. JIRÁK, R., OBENBERGER J., PREISS, M., Alzheimerova choroba, s. 16-18.

60


61

Srov. OČENÁŠKOVÁ, J., Alzheimerova nemoc v rodině. Příručka pro ty, kteří o ně pečují, s. 8.

62

Srov. Alzheimer's Disease International's web site, Alois Alzheimer [online], dostupné na:
20

V roce 1906 profesor Alzheimer zveřejnil svůj objev na konferenci v Tübingenu v jihozápadním Německu, byl představen případ padesátileté pacientky Augusty.63 Trpěla ztrátou paměti, desorientací a halucinacemi. Zemřela v pouhých 55 letech. Po její smrti zkoumal abnormality v mozku. Kůra mozku byla tenčí než je obvyklé. Dříve se setkával s těmito příznaky jen u starších lidí. Identifikoval nefunkčnost neuronů v mozku, nyní byl schopen popsat nervové zkraty. Soubor příznaků Augusty D. se stal později vzorem pro nemoc, nazývanou po Aloisi Alzheimerovi.64

2.2 Projevy Alzheimerovy demence

Projevů demence je celá řada a pro kvalitní práci s lidmi s Alzheimerovou demencí je třeba si všímat všech a zohledňovat je. Pro lepší přehled si můžeme příznaky rozdělit do dvou kategorií, obtíže s vnímáním a obtíže s chováním. Obtíže

s vnímáním

způsobují,

zhoršení

paměti,

potíže

s chápáním

a vyjadřováním slov, ztráta manuální zručnosti, navzdory neporušeným motorickým funkcím. Neschopnost rozpoznávat nebo identifikovat věci, navzdory neporušeným senzorickým funkcím Narušení výkonných funkcí, potíže s plánováním, organizováním, abstrakcí.65 Obtíže s chováním se označují jako behaviorální poruchy (poruchy chování) a patří k nim psychologické poruchy: toulání (po bytě/domě/pokoji, nebo mimo, při doprovodu pečovatele-senioři s Alzheimerovou demencí jdou, ale sami nedokáží říci kam). Trpí agresivitou (verbální, fyzickou). Objevují se poruchy stravování (anorexie, bulimie, změny v chutích). Je u nich patrná apatie (nezájem), neklid. Často můžeme pozorovat neadekvátní změny, požadavky, i po sexuální stránce. Mohou se objevovat vokalizace – sténání, křik. V jejich chování se objevují deprese, úzkost, mánie. Trpí poruchami vnímání (halucinace, iluze), poruchami myšlení (bludy).66

alzheimers/aa.html>. 63

Srov. PIDRMAN, V., Demence pro praktické lékaře, diagnostika a léčba, s. 15.

64

Srov. Alzheime´s Diseases International [online], dostupné na:

65

Srov. RESSNER, P., Alzheimerova choroba – diagnostika a léčba, Neurologie pro praxi /2004 [online], dostupné

na: < http://www.neurologiepropraxi.cz/pdfs/neu/2004/01/04.pdf>. 66

Srov. Tamtéž, s.16.

21

Pro lepší představivost si některé příznaky můžeme uvést a doplnit je o situace, v nichž se projevují. Zpočátku nemoci jsou přítomny poruchy krátkodobé paměti, senioři zapomínají události, které se stali před chvílí. S prohlubující se nemocí se paměť horší, senioři si skutečnosti začnou všímat a reagují různě, úzkostně či strachem, smutkem, ale také vztekem. Ve společnosti se díky tomu necítí jistě, a tak se postupně redukují vztahy s příbuznými a známými.67 Výpadky paměti se v průběhu nemoci stávají stále častějšími, postupem času nemocní přestanou poznávat své známé, rodinu a dokonce i svůj obraz v zrcadle.68 Záleží také na průběhu onemocnění, do jaké míry postihne oblasti mozku, ze kterých je řízená řeč. Pokud se tak stane, vzniká porucha řeči. Senioři hledají obtížně slova, pojmy, nemohou se vyjádřit. Často je tato skutečnost přivede do velkého napětí a prožívají úzkost. Můžeme pozorovat i poruchu orientace, nemocní se obtížně orientují v neznámém prostředí, či neočekávaných situacích. Skutečnost může být příčinou neochoty opouštět pokoj, dům či byt, i v případě kratší vycházky, nebo výletu. Také proto špatně snáší jakékoliv přemístění nábytku.69 Dále je při Alzheimerově onemocnění narušována pozornost. Souvisí to s informačním přetížením. Hlavním problémem je neschopnost lidí s demencí rozlišovat, co je pro jejich vnímání důležité.70 Například při oblékání uvidí někoho procházet kolem oken. Podívají se na chvíli ven a zapomenou, co vlastně dělali.71 To souvisí i s poklesem další schopnosti, postarat se sám o sebe. Senioři s Alzheimerovou demencí se v průběhu onemocnění potýkají s tím, že mají potíže s oblékáním, hygienou a přípravou stravy. 72 Nepříjemným příznakem Alzheimerovy demence jsou jak pro nemocné, tak pro jejich pečující, či ošetřující halucinace a bludy. Z kazuistik se můžeme dovědět, že mezi nejčastější halucinace patří existence ufa nebo rozhovory s mrtvými.73 Ani sluchové halucinace nejsou výjimkou, nemocní často slyší zvonek u dveří, kroky, přitom nic

67

Srov. HOLMEROVÁ, I., Jde o Alzheimerovu chorobu?, s. 5.

68

Srov. PETŘEKOVÁ, M., Studijní materiály z předmětu Zdravotní nauky, s. 3.

69

Srov. HOLMEROVÁ, I., Jde o Alzheimerovu chorobu?, s. 5.

70

Srov. HAMILTON, I., S., Psychologie stárnut, s. 151-156.

71

Srov. BUIJSSEN, H., Demence, s. 120.

72


73

Srov. PIDRMAN, V., Demence pro praktické lékaře – Diagnostika a léčba, s. 73-80.

22

takového se v jejich blízkosti neděje.74 Bludy jsou nebezpečné tím, že si nemocní vykonstruují pravdu, které věří. Například když nemohou najít peníze na obvyklém místě, kam si je sami ukládají, tak jim je někdo krade. Peníze si přitom sami uložili na úplně jiném místě, jen si na to nevzpomínají.75 Jedním z projevů je také nápadné zhoršení psychomotorických dovedností. Myslíme míru, v níž mohou senioři s demencí řídit pohyby svého těla a rychlost s jakou to mohou činit. Reakční časy seniorů s demencí jsou zpomaleny ve srovnání s reakčními časy jiných seniorů, netrpícími demencí.76 Dostavují se i poruchy chování, nemoc způsobí řadu změn v osobnosti. Některé potlačované vlastnosti mohou častěji proniknout do chování seniorů, například lakota, kverulantství (opakované stěžování), megalománie (sebepřeceňování). Nemocní mohou mít nezvyklé sexuální požadavky na svého partnera. Může dojít také ke změně vlastností vlivem Alzheimerovy demence, nebo také k úbytku etickoestetických schopností a návyků. Nemocní s demencí se mění i po emoční stránce. Někdy dochází k emočnímu oploštění – senioři nejsou schopni projevovat patřičné nálady, nereagují na vnější podněty přiměřenými emocemi. Jindy bývá přítomna tzv. tupá euforie – spokojená nálada, opět bez přiměřené emoční reaktivity na vnější podněty. Zpravidla přechodně může dojít i k výskytu tzv. patických nálad – deprese, úzkosti, někdy i mánie. Obecně bývá u nemocných s demencí přítomna afektivní labilita, nezvládání afektů (především vzteku, ale i lítosti). 77 Podle příznaků můžeme dojít k závěru, který jednoznačně potvrzuje náročnost při péči o seniory s Alzheimerovou demencí. Příbuzní nebo personál zařízení pro seniory pečující o nemocné mohou být každodenním stykem vyčerpáni. Z tohoto důvodu je dobré spolupracovat s dobrovolníky, kteří mohou docházet k nemocným a zabavit je. Přináší nový rozměr v péči. Senioři jsou dobrovolníkům vzácní, protože s ním netráví celý den. Vraťme se zpět k příznakům, jen podle nich lékař diagnózu nestanoví. Je zapotřebí, aby nemocní, respektive v této chvíli potenciální nemocní absolvovali

74

Srov. KUČEROVÁ, H., Demence v kazuistikách, s. 41.

75


76


77

Srov. JIRÁK, R., OBENBERGER J., PREISS, M., Alzheimerova choroba, s. 16.

23

několik vyšetření a testů, odhalujících charakter příznaků a jejich intenzitu. Pro potvrzení diagnózy slouží spolehlivě lékařské vyšetření mozkové biopsie.78

2.3 Vyšetřovací metody u Alzheimerovy demence

Pro diagnostiku Alzheimerovy choroby neexistuje žádný stoprocentně spolehlivý test. Diagnóza se proto stanovuje na základě mnoha různých klinických a laboratorních dat. Základní kámen při vyšetření tvoří anamnéza, v níž musíme pátrat po onemocněních spjatých s demencí v rodině, chronických intoxikacích a jiných. Další součástí diagnostického procesu jsou biochemická vyšetření. Jaká vyšetření jsou nezbytná: vyšetření neuropsychologického stavu, CT (počítačová tomografie) vyšetření hlavy a mozku, případně (MR) magnetická rezonance s cílem vyloučit přítomnost ostatních chorob, které mají podobné příznaky, následuje opět klinické vyšetření.79 Provádí jej psychiatr, psycholog, neuropsycholog, geriatr nebo psychogeriatr.80 Předkládá seniorovi bed side testy, popisují charakteristické projevy u poruch chování a psychologických symptomů. Vyhodnocují tzv. ABC komplex A – Activities of daily living (aktivity denního života), B – Bahavioural changes (poruchy chování) a psychologické symptomy, C – Cognition (kognitivní poruchy).81 Definitivní diagnózu Alzheimerovy choroby lze stanovit na základě mozkové biopsie.82 Zdravotnický personál v zařízeních pro seniory má většinou k dispozici formuláře s bed side testy, které odhalí poruchy chování a psychologické symptomy. Testy samotné neurčí, zda se jedná o Alzheimerovu demenci nebo jiný druh. Jejich vyplnění slouží ke zhodnocení stavu uživatele. Testů je několik druhů, uveďme si pro představu, alespoň popis některých.

78

Srov. RESSNER, P., Alzheimerova choroba – diagnostika a léčba, s. 15, Neurologie pro praxi 1/2004 [online]

dostupné na: < http://www.neurologiepropraxi.cz/pdfs/neu/2004/01/04.pdf>. 79

Srov. Tamtéž.

80

Srov. OČENÁŠKOVÁ, J., Alzheimerova nemoc v rodině. Příručka pro ty, kteří o ně pečují, s. 15.

81

Srov. Aktuální medicínská a sociální problematika demencí , zejména Alzheimerovy choroby – Konference na

počest stého výročí přednášky profesora Alzheiemra, s. 7. 82

Srov. RESSNER, P., Alzheimerova choroba – diagnostika a léčba, s. 17, Neurologie pro praxi 1/2004 [online]

dostupné na: < http://www.neurologiepropraxi.cz/pdfs/neu/2004/01/04.pdf>.

24

Mini Mental State Examination (MMSE) Test slouží k odhalení deficitu ve vnímání. Zkoumá se několik oblastí: 1. orientace – otázky jsou zaměřeny na aktuální datum, roční období, jména seniorů, město ve kterém se nachází. 2. registrace – zapamatování slov na krátkou dobu. 3. pozornost a počty – příklady odčítání od sta. 4. paměť – opakování slov, které si měli senioři pamatovat na krátkou dobu. 5. jazyk – pojmenování ukázaných předmětů, opakování slov, provádění drobného úkolu. 6. praxe – překreslení složitějších geometrických obrazců. Celkové skóre (0-30). Skóre mezi 24-27 ukazuje na mírnou poruchu ve vnímání.83 Barthelův test základních všedních činností (ADL) Test je založen na bodovém hodnocení všedních činností. Jsou jimi například: příjem potravin a tekutin, oblékání, koupání, osobní hygiena, použití WC, přesun lůžkožidle, chůze po rovině a další. Pokud činnost provede senior samostatně bez pomoci, hodnotí se tato skutečnost deseti body, s pomocí pět. Nulou je ohodnocena neprovedená činnost. Bodová škála je rozlišena do čtyř stupňů podle závislosti. Nejméně bodů má senior s vysokou závislostí 0-40. Následuje závislost středního stupně 45-60 bodů, lehká závislost má 65-95 bodů a 100 bodů označuje nezávislost.84 Test funkční míry nezávislosti Je mezinárodně uznávaný, využívají ho především fyzioterapeuté a ergoterapeuté. Vychází z Barthelova testu, navíc zohledňuje komunikaci s prostředím a sociální vztahy seniora. Zaměřuje se na šest okruhů činností v sebepéči, každá otázka má sedmibodovou klasifikaci (7-1). Otázky jsou zaměřeny na zjištění různých schopností. 1. osobní péče – příjem stravy, úprava zevnějšku, oblékání horní a dolní části těla, koupel, osobní hygiena, použití WC, 2. kontrola svěračů – hodnotí se kontinence moče a stolice, 3. mobilita – přesuny z místa na místo-židle, vozík, WC, sprcha, vana, 4. lokomoce – chůze, vozík, schody, 83

Srov. PIDRMAN, V., Demence pro praktické lékaře – Diagnostika a léčba, s. 84.

84


25

5. komunikace – vnímání, vyjadřování, 6. sociální adaptabilita – sociální začlenění, řešení problémů, paměť. Test instrumentálních všedních činností (IADL) Zjišťuje závislost při činnostech, vyžadujících určitý postup. Může jít kupříkladu o: telefonování, transport, nakupování, vaření, domácí práce, práce kolem domu, užívání léků, nakládání s financemi atd. Bodové hodnocení se provádí podobně jako v předcházejícím testu, s rozdílem, že hodnotící škála je tří stupňová a max. počet bodů dosahuje 80 bodů.85 Včasná diagnóza má velký přínos pro pečovatele o seniora s Alzheimerovou demencí. Má možnost se připravit a tím lépe zvládnout nadcházející situaci. Diagnóza je prvním krokem k plánování budoucnosti. Senior v průběhu své nemoci projde třemi stádii, každé z nich má své specifické příznaky. Většinou se uvádí tato stádia: počáteční stádium, střední stádium a pozdní stádium.86 Naomi Feilová rozlišuje stádia čtyři, ke každému z nich uvádí nejen příznaky, ale i doporučení pro pečující, jak mají s nemocnými pracovat.

2.4

Stádia Alzheimerovy demence podle N. Feilové

Naomi Feilová je autorkou validační terapie. Jedná se o komunikační metodu. Prostřednictvím této metody se ošetřující naučí komunikovat se seniory trpící Alzheimerovou chorobou, nebo jejími příbuznými formami demence. Cílem je zapojit seniory s demencí do sociálního prostředí, tak aby v něm zůstali co nejdéle a cítili se v něm příjemně.87 Přidělit k nemocným seniorům jedno ze stádií, nebo fází jak uvádí Feilová, je často velmi těžké, může totiž docházet ke střídání přítomnosti a minulosti v jejich prožívání, což zařazení ztěžuje. Ztěžuje jej i fakt, že každý člověk s demencí je ojedinělý. Může se zdát, že pro něj neexistuje žádná vhodná forma k přiřazení. Ačkoliv 85


86

Srov. Na pomoc pečujícím rodinám. Pro ty , kteří pečují o občany postižené demencí, s. 9.

87

Srov. HOLMEROVÁ, I. a kol. Nefarmakologické přístupy k pacientům postiženým demencí a podpora pečujících

rodin [online] dostupné na: < http://www.solen.cz/pdfs/neu/2004/01/05.pdf>.

26

se u lidí s Alzheimerovou chorobou mění nálada během dne, zůstávají většinou nemocní v jedné ze čtyř fází nemoci delší dobu.88 Stádia Alzheimerovy demence Fáze 1. Lidé s demencí jsou plně orientovaní, ale jsou ze svých situací nešťastní. Orientují se v čase, datem. Mají představu o nynější realitě. Rozpoznání své úzkostlivé nálady. Mají strohý, podezíravý hlas, jsou často plačtivý. Udržují oční kontakt, používají jasnou a správnou volbu slov. Úkony všedního dne činí sami, potřebují jen základní pečovatelské úkony. Zapírají často své pocity, ale dodržují pravidla úmluv, chtějí hrát nové hry, čtou a píší. Pečovatelé by měli používat věcné otázky, kdo, co kde, kdy. Příhodné je používat doteky, jak je to jen možné a ukázat respekt. Fáze 2. Lidé s demencí se špatně orientují v čase. Orientace u těchto lidí je pozměněná, nerozeznávají čas na hodinách, zapomínají fakta, jména a místa. Mají potíže s porozuměním a pojmenováním. Tělesná stránka je už také pozměněná, mají pomalé, mírné pohyby a kolíbavou chůzi. Slovní komunikace s těmito lidmi je obtížnější, používají vlastní slovní kombinace, mají problémy s hledáním slov. Reagují na klidný hlas a uklidňování. Usmívají se, když je někdo zdraví. Zřídka udržují oční kontakt. Nedokáží udržet a navázat společenské vztahy. Potřebují pomoc s úkony všedního dne. Umí často číst, ale neumí čitelně psát. Nedokáží hrát hru s pravidly. Pečovatelé mohou používat uklidňující techniky a oční kontakt. Bavit by se s nemocnými měli o smyslových věcech, které jsou vidět, slyšet, cítit. Fáze 3. Opakující se pohyby lidí s demencí. Orientace seniorů v tomto stádiu je natolik narušená, že nepřijímají aktivizaci z vnějšího světa. Mají velmi malý pojem o sletu životních událostí. Projevují se neustálým, opakováním zvuků a pohybů z dětství, z práce. Jsou u nich patrné časté pohyby prstů, ovšem bezúčelné. Oční kontakt je uzavřený, pohled směřuje většinou dolů. Po emotivní stránce jsou otevřenější, dokáží otevřeně ukázat pocity. Při úkonech všedního dne jsou odkázáni na pomoc. Pečovatelé by měli využívat uklidňování a oční kontakt s nemocnými. Osvědčenou metodou je také zrcadlení emocí a pohybu. Fáze 4. Vegetativní stádium lidí s demencí. 88

Srov. FEIL, N., Validation in Anwendung und Beispielen, s. 48.

27

Senioři v tomto stádiu nepoznávají rodinu, návštěvy, staré známé ani pečovatele. Neorientují se v čase. Zaujímají polohu plodu, málo se pohybují. Jejich obličej je bez výrazu, dívají se do prázdna. Komunikace je minimální, reagují příležitostně na zpěv a dotyk. Jsou plně odkázáni na pomoc. Pečovatelé by měli používat emocionální a smyslové aktivizace, např. hudbu.

2.5

Léčba Alzheimerovy demence

V současné době nemáme k dispozici lék, který by tuto chorobu vyléčil. Z tohoto

důvodu

rozlišujeme

dvě

formy

léčby

Alzheimerovy

demence,

farmakologickou a nefarmakalogickou89 (řadíme do této skupiny různé formy psychosociálních terapií, aktivační terapie, kognitivní trénink, práce s rodinou, tělesná rehabilitace)90. Existující léky podle lékařského výzkumu dokládají, že u mnoha lidí mohou zlepšit paměť a další mozkové funkce. Předpokládá se, že jsou schopny zpomalit či pozastavit průběh onemocnění, což ve svém důsledku přinese nemocným a jejich rodinám, ještě několik měsíců či let kvalitního života.91 Správná léčba přináší zlepšení či udržení kvality života nemocných, jejich funkčnosti a soběstačnosti. Rovněž přispívá ke zlepšení kvality života jejich pečovatelů a rodinným příslušníkům. S tím souvisí i oddálení nutnosti nezbytné hospitalizace nemocného.92 Léky jsou výhradně na lékařský předpis, pokud by tyto léky byly užívány bez lékařského doporučení a dozoru, mohly by uvedené symptomy namísto zmírnění dokonce zdravotní stav zhoršit. Mohly by se objevit i nové obtíže – zmatenosti, inkontinence atd. Základními typy léků jsou: antideperesiva, neureptika, anxiolytika, antiparkinsonika, trankvilizéry, barbituráty a inhibitory cholinesterázy – jsou to léky nové generace, prošli fází závěrečných klinických zkoušek. Mají schopnost zpomalovat

89

Srov. OČENÁŠKOVÁ, J., Alzheimerova nemoc v rodině. Příručka pro ty, kteří o ně pečují, s. 16-17.

90

Srov. JIRÁK, R., OBENBERGER J., PREISS, M., Alzheimerova choroba, s. 24-25.

91

Srov. HOLMEROVÁ, I., Jde o Alzheimerovu chorobu? s. 10.

92

Srov. Aktuální medicínská a sociální problematika demencí , zejména Alzheimerovy choroby – Konference na

počest stého výročí přednášky profesora Alzheiemra, s. 9.

28

příznaky Alzheimerovy choroby, pomáhají zachovávat kognitivní funkce tak dlouho, jak je to jen možné, a tak chrání soběstačnost nemocných seniorů.93 S pokročující nemocí, je ovšem potřeba pomoci druhých. Nemoc seniorů dojde do stádia, kdy budou potřebovat dopomoc při hygieně, přípravě stravy a dopomoc při toaletě. Nejlépe je seniorům v jejich přirozeném prostředí, doma. Pokud to situace nedovoluje, jsou umístěni ve zdravotním, popřípadě sociálním zařízení, kde o ně pečují.

2.6

Péče o seniory s Alzheimerovou demecí v domácnosti

Pro každého člověka je domov místem bezpečí, prožívá v něm pocit klidu. Domov seniorů s Alzheimerovou demencí musí mít určitá specifika, faktory, které budou napomáhat k nejdelšímu zachování psychických a fyzických funkcí.94 Cílem péče jak v domácím prostředí, tak ve zdravotním nebo sociálním zařízení, je uchování funkčních schopností nemocného. Známé předměty doma, mohou fungování usnadnit. Stejně jako zapojení do činností, které posilují kapacitu paměti.95 Někdy je zapotřebí prostředí přizpůsobit omezením seniorů. Prostředí, které pomáhá, zužuje prostor pro chyby a nehody tak, že nabízí pouze předměty, které jsou vhodné pro specifický úkol. Nemocní potřebují prostředí, které nabízí možnosti uspokojit individuální potřeby, zejména přemísťovat se, dát průchod emocím a mít dostatek senzorických podnětů. Přecházení sem a tam, zbavuje seniory přebytečné energie a při chůzi získává senzorickou zpětnou vazbu. Na péči o seniora s demencí v domácím prostředí se mohou podílet dobrovolníci i různá občanská sdružení, zabývající se osobní asistencí. Některé organizace poskytují 7 dní v týdnu po dobu 24 hodin. Asistent napomáhá seniorům a dbá na jejich bezpečnost.96 Prostředí může mít různá nebezpečí, hlavně v situacích, kdy nemocný přechází.97

93

Srov. OČENÁŠKOVÁ, J., Alzheimerova nemoc v rodině. Příručka pro ty, kteří o ně pečují, s. 16-17.

94

Srov. ZGOLA, J., M., Úspěšná péče o člověka s demencí, s. 141.

95


96

Srov. Sborník kongresu IX. gerontologické dny Ostrava a Dny seniorů, s. 42.

97


29

Ztráta paměti a zhoršení koordinace pohybů zvyšuje riziko zranění.98 Je na místě mít dobře osvětlené schody, díky nemoci je u seniorů porušen cyklus spánku a bdění, v noci často přechází. Za nevhodné lze považovat klouzavé běhouny, nepřipevněné okraje koberců, způsobující pády. Řešení nespočívá pouze v omezení přístupu nemocných seniorů do potenciálně nebezpečných zón nebo odstranění nebezpečných věcí. Potřebu člověka být aktivním lze podpořit nabídkou bezpečných a smysluplných činností.99 Příbuzný je ve výhodě, zná nemocného záliby, dobrovolník má možnost rozšířit paletu činností a obohatit příbuzného repertoár. Může se rovněž stát novým rodinným přítelem, jemuž se bude věnovat i nemocný a tím investuje část své přebytečné energie.

2.7 Péče o seniory s Alzheimerovou demencí ve zdravotním, sociálním zařízení

Pro zachování funkčních schopností u seniorů s Alzheimerovou demencí v zařízení platí ta samá kritéria jako v domácnosti. Zapotřebí je vytvořit příhodné prostředí pro zachování individuálních potřeb. Liší se pouze mírně okruh nebezpečných věcí. Obecně lze říci, že nebezpečné materiály, jako jsou chemikálie a přístroje je zapotřebí mít v zařízení vždy uklizené. Dalším úskalím jsou zamčené dveře, nemocní senioři ví, že dveře se dají otevírat a mělo by být možné otevřít je i nyní. Reakcí na tuto situaci může být frustrace a hněv. Řešení situace se stává dalším problémem. Potřebu člověka být aktivním jde podpořit smysluplnými činnostmi.100 Jen je musíme správně naladit, aby činnosti chtěli provádět. Dostáváme se k otázce, jak seniory správně aktivizovat.

98

Srov. Alzheimerova choroba, G - centrum Tábor středisko sociálních služeb [online], dostupné na:

. 99

Srov. ZGOLA, J., M., Úspěšná péče o člověka s demencí, s. 143-144.

100


30

3 AKTIVIZACE SENIORŮ Následující kapitola se bude zabývat problematikou aktivizace seniorů a související motivací. Abychom věděli proč je důležité seniory s demencí aktivizovat, zařadili jsme do kapitoly i podkapitolu s názvem Potřeby seniorů. Aktivizace je ztížena díky změnám, které provázejí seniora s Alzheimerovou chorobou při získávání nových informací. Tato skutečnost je přiblížena v podkapitole s názvem Kognitivní funkce a stárnutí. I přes problémy s vnímáním nových informací, mají senioři s demencí možnost provádění různých aktivit. Některé si uvedeme a popíšeme jejich průběh a přínos. Mnohé problematické chování nemocných seniorů pramení z neaktivnosti. Na programu aktivit by se měli podílet všichni, kdo přichází se seniory do styku. Senioři nemusí být aktivní po celý den, čas na pozorování, rozjímání a prosté bytí je také potřebný. V zařízení je na místě sestavit individuální plán s jasně určenými cíly, vedoucími k aktivizaci seniorů a jejich seberealizaci. Plán musí být pravidelně vyhodnocován, aby se zabezpečilo, že vychází vstříc potřebám, schopnostem a zájmům seniorů.101 Hranice mezi aktivizací a nucením činnosti je úzká, je vhodné ji probrat s odborníkem, pokud se staráme o seniora doma.102 Příznaky nemoci a medikace léků mají za příčinu i nezájem nemocného o činnosti, proto je úkolem pečujících, seniory motivovat.103

3.1

Motivace seniorů

Motivace je sama o sobě hybnou pákou lidského chování, nutí nás uspokojovat své potřeby. Je vždy záležitostí celého jedince, nikoli jednotlivého orgánu.104 Základem motivace je snaha dosáhnout rovnováhy mezi sebou a prostředím. Nejlepší motivací je schopnost sám sebe přesvědčit o důležitosti vlastních snah vedoucích k uspokojení

101


102

Srov. JIRÁK, R., OBENBERGER J., PREISS, M., Alzheimerova choroba, s. 52.

103

Srov. Aktuální medicínská a sociální problematika demencí, zejména Alzheimerovy choroby. Konference na

počest stého výročí přednášky profesora Alzheimera, s. 11. 104

Srov. NAKONEČNÝ, M., Základy psychologie, s. 468.

31

potřeb. Senioři potřebují v tomto ohledu podat informaci o tom, že je v jejich možnostech tuto situaci zvládnout. My jim svým chováním dáváme najevo, že věříme v jejich schopnosti. Darujeme-li seniorům čas, dáváme tím najevo svou víru v dobrý výsledek jejich vlastního snažení.105 Motivy určují, zda budou lidé směřovat k určitým objektům nebo mentálním stavům, nebo zda se jím budou vzdalovat. Lidské motivy lze rozdělit do čtyř velkých okruhů. První z nich tvoří sebezáchovné motivy, mají jasný biologický základ. Druhou oblast představují stimulační motivy, jsou pravděpodobně také vrozené, protože jejich uspokojování je podmínkou optimálního psychického fungování. Sociální motivy reagují a ovlivňují mezilidské vztahy. Individuální psychické motivy, jedná se o hledání životního smyslu, obrana sebepojetí, potřeba svobodně se rozhodovat a jednat. Sociální a individuální psychické motivy se formují v rámci celkového mentálního vývoje pod vlivem společenských tlaků.106 Tři klíče k motivaci, Touha dosáhnout cíle, máme na mysli jasnou vizi cíle a odhodlanost jít za ním pomocí konkrétního plánu. Důvěra ve vlastní schopnosti, záleží na sebedůvěře a zdravém vnímání své osoby. Vlastní představa dosažené změny, rozumíme tím stav, kdy si člověk dokáže představit sebe s dosaženou změnou.107 Aktivizace by měla být prováděna hlavně zábavnou formou, aby zaujala všechny zúčastněné. Přednášející čí provádějící osoba by měla vystupovat i jako bavič, žertovným způsobem vést i paměťový trénink, vymýšlet krátké a vtipné testy. Při tělesném cvičení je dobré pojmenovávat jednotlivé cviky. Je výborné se zabývat i recepty na jídla.108 Při aktivitách se především snažme uspokojit co nejvíce potřeb seniorů s demencí.

105


106

Srov. BOUČEK, J. aj., Lékařská psychologie, s. 31.

107


108

Srov. Aktuální medicínská a sociální problematika demencí, zejména Alzheimerovy choroby. Konference na

počest stého výročí přednášky profesora Alzheimera, s. 11.

32

3.2

Potřeby seniorů s Alzheimerovou demencí

Senioři s Alzheimerovou demencí mají stejné potřeby jako všichni ostatní. Obecně lze říci, že pro uspokojení tělesné stránky potřebujeme, tekutiny, stravu a pohyb. Citovou stránku uspokojíme příjemnými pocity a viděním krásných věcí. Sociální stránku naplníme láskyplným vztahem s milovanou osobou – dělat jí radost, sdílet krásné i smutné chvíle, mít přátele, užitečnou práci, setkávat se s druhými lidmi.109 A. H. Maslow popsal Hierarchickou teorii potřeb. Za základní princip lidské motivace považuje hierarchické uspořádání potřeb, podle jejich vnitřní naléhavosti, to pokládá za ,,hlavní princip lidské motivace“.110 Řazení potřeb podle Maslowa: sebeaktualizace, úcta, náležení a láska, jistota, fyziologické potřeby.111 Lidé mají specifické potřeby po celý svůj život. Nazývají se vývojové potřeby, dělí se do šesti oblastí. První z nich je potřeba stimulace správnými podněty – v případě seniorů s Alzheimerovou demencí řadíme zde nejen podněty pro individuální potřeby seniorů s demencí, ale také správné místo a příhodný čas. Druhou potřebou je potřeba plánovat činnosti v denním rytmu a čase se sebou a s druhými. Třetí je potřeba jistoty sociální role a pozice ve společnosti – ve stáří přichází mnoho sociálních změn a ztrát, např. pracovní místo. Všichni senioři je často špatně přijímají. Čtvrtou je potřeba identity a uznání vlastního ,,já“ sebou samým i druhými – ve stáří dochází ke změně chápání obrazu vlastního života. Dochází ke ztrátě autonomie. Je zapotřebí brát zřetel na individuální osobu každého člověka. Pátou je potřeba otevřené budoucnosti – naděje, perspektiva. Lidé by se měli vždy na něco těšit. Šestou je potřeba smysluplného světa – porozumět sobě, druhým a vědět k čemu poznatky využít. K tomu nám pomáhají kognitivní funkce, s jejich pomocí poznáváme svět kolem sebe, orientujeme se v něm a vnímáme sami sebe.112

109


110

Srov. NAKONEČNÝ, M., Základy psychologie, s. 467-468.

111


112


33

3.3 Kognitivní funkce a stárnutí

Mozek má 10 miliard neuronů přenášejících informace. Přenos informací má vliv na zdokonalování funkčnosti mozkové aktivity. Intenzivní tělesný i duševní trénink má schopnost vytvořit hustou nervovou sít´ a zdokonalit fungování celého nervového systému. Příjem informací záleží na pozornosti a soustředěnosti. Mozek je uzpůsoben k učení se novému, ve vyšším věku se jen mění způsob zpracování.113 Kognitivní funkce jsou: vnímání prostřednictvím smyslů, paměť, pozornost, představy, fantazie, myšlení, úsudek, praktické dovednosti, orientace v čase a prostoru, řeč114. Trpí-li senior Alzheiemrovou demencí, jsou kognitivní funkce postupně více a znatelně narušovány. Jako první se objevuje postižení paměti a alespoň jedné další kognitivní funkce, např. selhávání v denních aktivitách, v zaměstnání, narušení nezávislosti v soběstačnosti nebo selhávání v sociálních dovednostech.115 Nesmíme proto dopustit, aby byl senior úplně bez aktivit. Zaměstnávat jej a stále motivovat je určitě náročné, proto je prospěšné, aby se pečující s někým v péči o seniora střídal. Vyčerpaný pečující nemá na aktivity ani pomyšlení, což ku prospěch seniora nepřispěje.

3.4 Aktivity

Aktivita

seniorům

s Alzheiemrovou

demencí

pomáhá

posílit

pocit

užitečnosti a uznání, pomáhá překonávat pocity osamění. Cítí-li se senioři užitečnými, snáze tak udržují pocit vlastní hodnoty a lépe se brání apatii. Začínají se orientovat na budoucnost a jejich život se stává smysluplnějším.116 Na jednu aktivitu by to bylo až příliš náročné, proto je zapotřebí více aktivit, které se programují. Dobře sestavený program využívá všech zbývajících sil seniora s demencí. Při péči o seniory s demencí můžeme mluvit přímo o programování terapeutických aktivit.

113


114

Srov. Tamtéž.

115

Srov. Psychiatrie pro praxi, kognitivní poruchy ve stáří [online], dostupné na:
pdfs/psy/2005/05/04.pdf>. 116

Srov. PETŘEKOVÁ, M., Studijní materiály z předmětu Zdravotní nauky, s. 4.

34

Tyto programy nemocné nevyléčí, ale snižují efekt senzorické deprivace, společenské izolace a oslabování funkcí. Rozbíjí cyklus vedoucí k tzv. naučené neschopnosti.117 Terapeutických aktivit se v praxi péče o seniory s demencí využívá hodně. Jmenujme si některé a přibližme jejich průběh.

3.4.1 Preterapie

Další z mnoha zajímavých terapií je preterapie. Autorem je Garry Prouty, zrodila se v USA. Je zaměřená na osoby neschopné navázat kontakt. Proutyho metoda je založena na principu zrcadlení či též reflektování, což znamená, že terapeut nemocnému zrcadlí to, co vnímá z jejich vzájemného kontaktu.118 Jako pečující na nich pozorujeme jisté nežádoucí chování, deprese, strach, halucinace. Správný postup řešení podle preterapie nezačíná u následku, ale u příčiny. Hledáme proto příčiny nežádoucího chování. Zjišťujeme, zda nemůžeme posílit jejich soběstačnost, zodpovědnost, jistotu, či vztahy s příbuznými. Pokud se nám podaří posílit jejich silné stránky, zmírní se nežádoucí chování a zlepší se schopnost reálnějšího vnímání světa.119 Posilování napomáhá jednoduché reflektování toho, co u nemocných vnímáme. Existuje 5 typů reflexí: Situační – popíši situaci, která nastala, např. ,,Jste zamlklý, nad čím přemýšlíte?“ ,,Už dlouho se díváte do toho rohu, co tam vidíte?“ Slovní – vrátíme větu i se stejnou intonací hlasu. Mimická – práce s obličejovými svaly, usměv, svraštění obočí, našpulení rtů, atd. Tělová – zaujmeme podobnou polohu těla, nebo o ní začneme hovořit. Opakování – opět použijeme reflexi, která byla nejúčinnější.120

117


118

Srov. Dobromysl, terapie [online] dostupné na:
scripts/detail.php?id=1544&tmplid=45>. 119

Srov. SNÁŠEL, M., Studijní materiály z předmětu Teorie a metody sociální práce, s. 1.

120

Srov. MATOUŠEK, O. aj., Sociální práce v praxi, s. 186-187.

35

3.4.2 Reminiscence

Reminiscence je proces vyvolávání příjemných vzpomínek na události či zážitky z minulosti, které jsou pro lidi hodnotné. Vzpomínání je víc než přemýšlení nebo mluvení o minulosti, může zahrnovat a zapojovat různé smysly a emoce. Reminiscenční aktivity mohou probíhat formou skupinových, nebo individuálních setkání v příjemném prostředí. Pokud probíhají ve skupině, využíváme je jako cesty k tvorbě a podpoře sociálních prožitků.121 Je to příjemná činnost pro posluchače a zároveň pro nemocného, ranné vzpomínky jsou intenzivnější a zůstávají velmi silné, i když se zhorší schopnosti vzpomenout si na dřívější události. Cíl reminiscenční terapie spočívá ve znovuobjevených vzpomínkách seniora s demencí a jeho zapojení do společenského prostředí,122 posílení jejich lidské důstojnosti, zlepšení komunikace a ve svých důsledcích také pomoc a podpora rodinnému pečovateli.123 Vzpomínky navozují předměty, vůně, chutě, činnosti, hmaty, zvuky. Obecně se pojmenovávají jako spouštěče, neboli mediátory. Jejich použití je závislé na individuálním stavu lidí, se kterými chceme reminiscenci provádět. Pro seniory se zrakovými potížemi není vhodné používat jako mediátoray malé předměty. Mají-li potíže se sluchem, přizpůsobme se tomuto faktu a pokusme se zaměřit na jiné smysly.124 Přichází-li senioři s demencí do zařízení, přináší si sebou osobní věci, které se váží k jeho životu. medaile, fotografie, obrázky, korále, a mnohé jiné. Reminiscenční terapeut pomůže seniorům sestavit fotoalbum, nejlépe chronologicky a věci pro navození vzpomínek uloží společně do kufříku. S tímto kufříkem se dá pak velmi pěkně pracovat. Pokud jsou senioři schopni komunikace, můžou nám o svých věcech povídat. V případě, že již verbálně nekomunikuje, předměty seniorovi ukazujeme, dáváme do ruky a necháme prostor pro prožívání vzpomínek.125

121

Srov. Domov pro seniory Elišky Purkyňové, ergoterapie, reminiscence [online], dostupné na:

. 122

Srov. BRUCE, E., Reminiscing with people with dementia, s. 24, vlastní překlad.

123

Srov. Letokruhy, naše služby, trénink paměti a reminiscenční terapie [online], dostupné na:

. 124

Srov. BRUCE, E., Reminiscing with people with dementia, s. 26.

125

Srov. Alzheimercentrum, poskytovaná péče, reminiscenční terapie [online], dostupné na:

.

36

V Domově pro seniory Ludmila v Mělníce vzniklo za pomocí reminiscenčních setkání tablo uživatelů s jejich fotografiemi z dětství. Je vyvěšeno ve vstupní hale domova. Těší se velké oblibě místních, tablo podnítilo zájem uživatelů a do terapie se chce zapojovat stále více lidí. Ani náhodné kolemjdoucí nenechá netečnými, rádi si prohlížejí dobové fotografie, na kterých poznávají prostředí, kde vyrůstali dřívější generace.126 Reminiscenční skupinová setkání mají určitá pravidla. Je dobré, aby se lidé se společnými zájmy, blízkého věku a profese scházeli jednou týdně. Optimální je šest až osm členů ve skupině, setkání trvá maximálně hodinu a půl. Podle zájmu si senioři sami určí, zda se chtějí scházet po dobu osmi až deseti týdnů. Samozřejmostí je, že nikdo není k této činnosti nucen. Zúčastnit se může i ten, kdo nechce vůbec mluvit a prostě je jen přítomen. Dobrou zkušeností je, že i takový senior se postupně stane aktivním členem kolektivu.127 Zárukou spokojenosti všech účastníků jsou vhodně zvolená témata a dobrá příprava (včetně reminiscenčních pomůcek – např. pracovní předmět, dobová audio, video nahrávka, šperk, kniha). Ani odbočení od tématu není na překážku, pokud splňuje účel a funkci setkání. Senioři mají možnost bilancovat svůj vlastní život, dávat mu smysl, potvrzovat svou vlastní identitu, být aktivní, zaměstnávat své myšlení a paměť a předávat svou zkušenost a informace o minulosti. Vzpomínání usnadňuje vzájemnou komunikaci mezi seniory, pomáhá překonávat izolaci V novém prostředí a vyrovnání se závažnými změnami. Je toho hodně, co skupinová setkání přinášejí. Vždy obohacují o nové pocity, prožitky a poznání. To vše nás společně sbližuje.128

3.4.3 Validace

O rozšíření v péči o seniory se zasloužila americká sociální pracovnice Naomi Feilová. Jde o komunikaci mezi terapeutem a seniory s Alzheimerovou

126

Srov. Město Mělník, úvod, stránky, město z radnice, články, reminiscenční terapie v centru seniorů Mělník

[online], dostupné na: . 127

Srov. Tamtéž.

128

Srov.Tamtéž.

37

demencí, která se opírá o toleranci a empatické naslouchání.129 Díky validaci mají ve své blízkosti lidé s Alzheimerovým onemocněním někoho, kdo jim empaticky naslouchá, někoho, kdo je neodsoudí, ale respektuje jejich pohled na svět.130 Validovat znamená: dávat hodnotu každému projevu seniorů. Respektovat seniory v jejich původních společenských rolích. Komunikovat se seniory o jejich tématu, nevnucovat jiná. Orientovat se spolu se seniory v jejich světě, přijmout jejich čas, zážitky, emoce, prostředí – není nutná orientace v realitě. Potvrzovat, brát na vědomí city druhých jako pravé a pravdivé, přijmout momentální emoci, či myšlenku, kterou senioři projeví, sledovat ji a rozvíjet, provázet je mlhou zapomnění (nekorigovat a nekritizovat).131 Mezi techniky validačního rozhovoru patří: jasná, mírná, láskyplná řeč. Pří běžném každodenním kontaktu vede netrpělivá řeč ošetřovatelů u nemocných s Alzheimerovou demencí často k tomu, že se hněvají, nebo se stáhnou zpět.132 Je důležité, mluvit jasně, klidně a láskyplně. Často mají takto vedené rozhovory úspěch, lidé s demencí se rozpomenou na oblíbeného člověka a odbourávají přitom stres.133 Do technik validace patří i doteky. Technika doteků je dobrá pro seniory s demencí, kteří jsou nešťastní, nereagují, ztratili ,,zábrany‘‘a už nemají odpovídající reakce. Nemají žádné ponětí o přítomnosti a často nerozeznávají lidi.134 Nemocní občas neví, kde se právě nacházejí. Propadají úzkosti, i když jsou uzavření ve svém vlastním pokoji. Aby s nimi validující mohl vést rozhovor, musí vstoupit do jejich světa minulosti, ve kterém se právě nachází a dotknout se jich, jako se jich dotýkala jejich milovaná osoba. Lidé s demencí se často ponoří díky dotykům do brzkého dětství, kde se cítili příjemně. Dotýkat se jiných lidí než sebe, je docela intimní věc a všichni pečující – patřící k členům rodiny nebo personálu, mají respektovat, že někteří lidé nechtějí, aby se jich

129

Srov. MATOUŠEK, O. aj., Sociální práce v praxi, s. 185.

130

Srov. HOLMEROVÁ, I. aj., Nefarmakologické přístupy k pacientům postiženým demencí a podpora pečujících

rodin. [online], dostupné na: < http://www.solen.cz/pdfs/neu/2004/01/05.pdf>. 131

Srov. MATOUŠEK, O. aj., Sociální práce v praxi, s. 185.

132

Srov. Alzheimerforum, validace [online], dostupné na:
validace/detail....=validace>. 133

Srov. FEIL, N., Validation in Anwendung und Beispielen, s. 57-58.

134

validace/detail....=validace>.

38

jiní dotýkali. Každý pečující se má znamení odmítání tělesného kontaktu naučit rozpoznat. Musí se neustále respektovat soukromí a osobní prostor lidí s demencí.135 Další technikou je vzpomínání. Vzpomínání je příjemná záležitost pro každého a může podněcovat i vznik mezilidských vztahů. Senioři zpočátku nemoci umějí minulost od přítomnosti rozeznat. I když jsou někdy nešťastní, umějí své pocity projevit a mluví o své minulosti. Validující pečovatelé, mohou touto technikou nemocným s demencí pomoci opět najít osvědčenou metodu, jak bojovat proti stresu. Zde se může využívat např. těchto otázek: ,,Jaký byl Váš nejhorší moment v životě?‘‘ ,,Jaký byl Váš nejhezčí moment v životě?‘‘ ,,Jaká byla Vaše svatba?‘‘ ,,Jak jste se seznámili se svým partnerem?‘‘136 d) opsat řečené objasňujícím způsobem Pro seniory s Alzheimerovým onemocněním je často útěcha, slyšet svá vlastní slova od někoho jiného. Jde o přeformulování řeči. Znamená to, že pečovatelé opakují myšlenku lidí ještě jednou a při tom použijí klíčová slova. Tím nemocného s demencí ujišťují, že mu rozumí, což vzbuzuje u nemocných důvěru k pečujícím.137

3.4.4 Bazální stimulace

Počátky bazální stimulace jsou v 7O. letech v Německu. Metodu vyvinul Prof. Andreas Fröhlich. Koncept podporuje komunikační, interakční a vývojové schopnosti. Stimulující ošetřovatelská péče se přizpůsobuje věku a stavu člověka. 138 Ukázalo se, že bazální stimulace umožňuje lidem s postižením vnímáním a poruchami hybnosti zlepšovat stav a to cílenou stimulací smyslových orgánů. Lidský mozek disponuje schopností uchovávat své životní návyky v paměťových drahách ve více svých regionech. To dává šanci cílené stimulaci uložených vzpomínek znovu aktivovat jeho

135

Srov. FEIL, N., Validation in Anwendung und Beispielen, s. 59.

136

validace/detail....=validace >. 137

Srov. Tamtéž.

138

Srov. Bazální stimulace [online], dostupné na: .

39

činnost. Intenzivní a pravidelná stimulace smyslových orgánů dle konceptu, umožňuje vznik nových spojení dendritů v mozku a obnovení funkce v jeho určitých regionech. 139 Rozlišujeme několik typů bazální stimulace: zklidňující somatická stimulace (celková zklidňující koupel) - používáme vše, co vede ke zklidnění, lufa žíňky, dětské oleje apod. Povzbuzující somatická stimulace (celková povzbuzující koupel) - vhodné použít masážní žíňky a povzbuzující koupelové pěny. Neurofyziologická somatická stimulace (neurofyziologická koupel). Rozvíjející somatická stimulace (rozvíjející koupel). Diametrální somatická stimulace (diametrální koupel). Polohování (mumie polohování, hnízdo polohování, mikro polohování) - cílem je umožnit lidem s demencí v poslední fázi nemoci získat informace o svém těle. Polohování neposkytuje stimulaci pouze somatickou (tělesnou), ale také vestibulární (prostorovou).Zcela minimální změny polohy pomocí srolovaného ručníku, povlečení a polohovacích polštářů mohou značně podpořit vnímání svého těla u nemocných s demencí. Toho můžeme také docílit pomocí tvrdší matrace. Také díky změně polohy končetin můžeme lidem s demencí nabídnout informace o jejich těle. Musíme ale mít na paměti, že takováto opatření neprovádíme na dobu delší než 90 minut, jinak vedou k habitaci (návyk). Masáž stimulující dýchání (MSD), - cílem masáže je pomoci lidem s demencí přejít na klidné, hluboké a pravidelné dýchání. Dosáhneme také sníženého vyplavování stresových hormonů. 140

3.4.5 Pohybové aktivity

Pohybová schopnost má vliv na pokles či vzestup sebevědomí. Samozřejmě jsou v životě chvíle, kdy podléháme touze nic nedělat. I naše nic nedělání je však určováno pohybem. Pohyb vzniká v klidu a zase do klidu směřuje. Chceme-li své pohybové schopnosti udržet co nejdéle, je třeba je cíleně ovlivňovat. Pravidelné cvičení nás udržuje v kondici, udržuje svalový tonus a pohyb kloubů, je prevencí mnoha onemocnění a může zpomalit proces stárnutí. Generace dnešních seniorů však nebyla

139

Srov. FRIEDLOVÁ, K., Bazální stimulace v ošetřovatelské péči, Skripta, s. 2-5.

140


40

vedena k přípravě na stáří. Individuální rozdíly jsou značné, lidé pohybově aktivní si fyzické schopnosti udržují déle a v širší škále.141 V jednotlivých městech a obcích existují různé tělovýchovné možnosti pro seniory a začíná jich přibývat. Pohybovým aktivitám seniorů se začala věnovat i fitness a rekondiční centra – nabízejí speciální programy. Velmi užitečné mohou být zdánlivě exotické kurzy jógy a tai-chi, které pomáhají zlepšovat stabilitu při chůzi a poskytují také relaxaci.142 Vhodná je i akvaterapie - využití vody a aktivit speciálně navržených kvalifikovaným odborníkem pro udržování kvality funkcí u osob s akutním nebo chronickým handicapem, syndromem nebo nemocí.143 Senioři ovšem nemusí navštěvovat speciální zařízení. Návody jak správně aktivně žít nabízí literatura, filmy a pořady v televizi, či na DVD nosičích. Dobrým zdrojem informací jsou internetové stránky pro seniory. Filmy mají výhodu, senioři vidí, jak se cviky správně provádějí. Senior si některé cviky časem zapamatuje a může cvičit sám. Přínosné je zapojit do této aktivity dobrovolníka, který bude pravidelně docházet. Cvičením se senioři mohou zabavit na hodinu, až hodinu a půl. Záleží na přístupu seniorů k cvičení a na jejich schopnosti udržet pozornost, také záleží na tom, jak dokážete cvičení podat. Z literatury, která se zabývá tělesným cvičením seniorů je doporučováno: KLEVETOVÁ, D., DLABALOVÁ, I., Motivační prvky při práci se seniory, ŠTILEC, M. Program aktivního stylu života pro seniory, WALSH, D., Skupinové hry a činnosti pro seniory; KLEPLOVÁ, V., POLNÁ D., Dobré ráno, dobrý den, Cvičení (nejen) pro seniory; ROSLAWSKI, A., Jak zůstat fit ve stáří, ETTINGER, W. H., WRIGHT, B. S., BLAIR, S.N., Fit po 50. Zaměření cviků rozdělujeme do několika kategorií: podpora proprioreceptorů (bodů udávajících změnu polohy těla) na chodidle144 - soubory cviků jsou zaměřeny na procvičování prstů u nohou145 a opírání a tlačení plosky nohou k zemi,146 pohyby kloubu kotníku a kyčle147 - cviky jsou zaměřeny na krouživé pohyby a pohyby zprava do leva nohy v kotníku. Účinné jsou také pohyby v kotníku směřující špičku nohy nahoru 141


142

Srov. KAVLACH, Z., HRABĚTOVÁ, E., Senior a já..., ...já a senior?, s. 12.

143

Srov. Dobromysl, terapie, akvaterapie je prospěšná tělu i duši [online]. Dostupné na Internetu:
dobromysl.cz/scripts/detail.php?id=1308>. 144


145

Srov. WALSH, D., Skupinové hry a činnosti pro seniory, s. 106-111.

146

Srov. KLEPLOVÁ, V., PILNÁ, D., Dobré ráno, dobrý den, Cvičení (nejen) pro seniory, s. 12.

147


41

a dolů. Pro procvičení kyčelního kloubu užíváme krouživých pohybů celé dolní končetiny, nejprve zprava doleva, pak opačně. Cvik lze provádět v leže, sedě i ve stoje,148 cvičení rovnováhy a udržení stability těla149 - ve stoje se houpeme střídavě na patách a špičkách,150 koordinace pohybů hlavy, očí a končetin151 – otáčivé pohyby hlavy, procvičování okohybných svalů při dívání se do stran, nahoru a dolů. Procvičování úchopu pomocí konečků prstů, střídavé spojování palce postupně s ostatními prsty na téže ruce a podobně,152 řízená dechová jógová cvičení153 - s pomocí uklidňující hudby se cvičí krátké sestavy cviků, které pomáhají uvolnit napětí těla. Důležitým prvkem u cvičení je pravidelné dýchání a velký důraz je kladen na celkové zklidnění se,154 posilování fázických (rychlých) svalů155 - soustředíme se na posilování břišních a hýžďových svalů. Na kratší dobu střídavě stahujeme a povolujeme svaly,156 protahování posturálních (pomalých) svalů157 - mezi tyto svaly patří svaly zad a svaly prsní. Posilujeme je v sedě, či ve stoje, spojením dlaní na úrovni hrudníku a protikladným tlačením. Svaly šíje procvičujeme pomocí pohybů ramen. Rameny pohybujeme střídavě nahoru a dolů, pak cvik vyměníme a provádíme krouživý pohyb zezadu dopředu,158 Feldenkraisova metoda - jde o soubor cviků, podobným z jógy, které jsou zaměřeny na uvědomování si svého pohybu a procítění přístupu ke svému tělesnému obrazu. Doporučované cviky mohou zlepšit chůzi, sezení, pravidelné dýchání a plynulost pohybů, 159 posilování pánevního dna - svaly pánevního dna patří k rychlým svalům a mají tendenci k ochabování, posilujeme je stahováním na krátkou dobu, kterou vydržíme a pak svaly uvolníme. Cvik několikráte opakujeme, je dobré ho provádět pravidelně každý den,160 nácvik sedu, vstávání a chůze161 - tímto procvičíme nejvíce

148

Srov. WALSH, D., Skupinové hry a činnosti pro seniory, s. 106-111.

149


150


151


152

Srov. ŠTILEC, M., Program aktivního stylu života pro seniory, s. 109.

153


154

Srov. ŠTILEC, M. Program aktivního stylu života pro seniory, s. 76-77.

155


156


157


158

Srov. MPSV, Rady pro nejbližší, Rady pro nejbližší 2, Rady pro všední den, DVD č. 3 [Rady pro všední den], 25

min. 159


160

Srov. ŠTILEC, M., Program aktivního stylu života pro seniory, s. 66.

42

svalů a podporujeme svou mobilitu. Sestava cviků začíná v leže, pokračuje přes přetočení se na bok a opření o paže, do posazení se na posteli s oporou nohou o zem.162

3.4.6 Ergoterapie

Ergoterapie je odvozena z řeckých slov ergon = práce a therapia = léčba. Poovzbudivý vliv práce a aktivit proklamovali již starověcí lékaři. Jako léčebnou metodu jí poprvé využil v době Velké francouzské revoluce na přelomu 18. a 19. století francouzský psychiatr Pinel (1745-1826).163 Ergoterapie tvoří součást péče o seniory s demencí a představuje jejich aktivizaci, nácvik soběstačnosti a co nejdelší zachování dovedností. Jde o to, že pokud nejsou návyky a dovednosti obnovovány a opakovány, stačí jen několik málo dnů k tomu, aby téměř vyhasly a nejsou ve většině případů obnovitelné.164 Cílem ergoterapie je docílit prací zlepšení funkčního poškození stavu seniorů s demencí a zpomalení zhoršení demence.165 V základním rozlišení ergoterapie se zaměřujeme na čtyři základní oblasti: ergoterapie cílená na postiženou oblast, ergoterapie zaměřená na nácvik soběstačnosti v ADL (aktivity všedního dne), oblast předpracování rehabilitace, ergoterapie k naplnění volného času a zlepšení celkové fyzické kondice. Ergoterapie cílená na postiženou oblast. Cílem je cvičit nebo trénovat postiženou oblast a to jejím aktivním zapojením. Důležitý je výběr aktivity a konkretizace, co danou aktivitou sledujeme. Velkým motivačním činitelem může být práce na předem zvoleném, domluveném výrobku. Důležité je, aby vykonávaná činnost vždy měla svůj smysl, byla plně zaměřena na oblast, kterou chceme procvičovat, měla by být rozvržena tak, aby jí člověk mohl 161


162

Srov. Tamtéž.

163

Srov. MÜLLER, O., Terapie ve speciální pedagogice, s. 252.

164

Srov. Alzheimercentrum, ergoterapie [online], dostupné na:
pece/ergoterapie/>. 165

Srov. Neurorehabilitac,terapie,ergoterapie [online], Dostupné na:
cz/html/ergoterapie_.html>.

43

dokončit.166 Činnosti prováděné při ergoterapii, zaměřené na postiženou oblast jsou pestré: kreslení, práce v dřevařské dílně, práce s keramickou hlínou.167 Ergoterapie zaměřená na nácvik soběstačnosti v ADL (aktivity všedního dne). Oblast se zaměřuje na věci, kterými se zabýváme každý den, aniž bychom jim přikládali větší význam. Vykonáváme je takřka rutinně. Ráno vstáváme, oblékáme se, myjeme se, chodíme na toaletu, snídáme, obědváme, chodíme na nákupy, jezdíme dopravními prostředky atd. Pro seniory s Alzheimerovou demencí mohou být aktivity všedního dne (ADL) velkou potíží. Potíž se projevuje v závislosti na druhé osobě, technických pomůckách, či úpravách prostředí.168 Aktivity všedního dne se v základním dělení rozdělují na bazální nebo také personální (dale pak pADL) a instrumentální (dále pak iADL), (Barer and Nouri 1989). Mezi iADL, které se zabývají prostředky a sociálními dovednosti řadíme: vaření, přípravu jídla, nákup, manipulace s penězi, praní, přenášení nápoje, použití dopravy, sociální interakce, telefonování a záliby. Aktivity pADL se přímo dotýkají lidských potřeb: osobní hygiena, přesuny/mobilita, koupání, stravování, použití WC/kontinence.169 Oblast předpracování rehabilitace. V moderní společnosti se stále více hovoří o integraci lidí s postižením, k čemuž napomáhá tato oblast ergoterapie. Z důvodu, že se v práci zabýváme seniory s Alzheimerovou chorobou, nebudeme se dále předpracovní rehabilitací zabývat. Užívá se jí především u lidí s mentálním a tělesným postižením. Ergoterapie k naplnění volného času a zlepšení celkové fyzické kondice. Uplatňují se především u dlouhodobě nemocných. Cílem je smysluplně naplnit volný čas, hledají se aktivity a techniky, které by mohly seniora zabavit a zároveň prospět celkovou aktivizací. U dlouhodobě ležících seniorů se snažíme najít možnosti, jakým způsobem lze využít různých kompenzačních pomůcek.170

166

Srov. MÜLLER, O., Terapie ve speciální pedagogice, s. 259-260.

167

Srov.Tamtéž.

168

Srov. MÜLLER, O., Terapie ve speciální pedagogice, s. 261.

169

Srov. Tamtéž.

170

Srov. Tamtéž.

44

Přímo na geriatrických pracovištích mají činnosti za úkol aktivizovat uživatele, zlepšit náladu a oprostit se od každodennosti. K tomu poslouží sportovní aktivity a hry. V rehabilitaci známe několik sportovních aktivit, které můžeme spojit s naplněním volného času a zároveň s rehabilitací samotnou.171 Možná se vám zdají aktivity až příliš odborné, nenechte se zmýlit, za odbornými výrazy se neskrývá nic jiného, než aktivity, které provádíme celý život. Není v tom žádná věda. Zde jsme jen aktivity rozdělily podle určitých klíčů. Každý kdo pečuje o seniora s Alzheimerovou demencí si může aktivity přizpůsobit, hlavní je, aby byly přizpůsobeny v prvé řadě nemocnému. Pokud si pečující do některých aktivit netroufá, není nic jednoduššího než využít nabídek specializovaných terapeutů, denních center, stacionářů, nebo školených dobrovolníků.

171

Srov. MÜLLER, O., Terapie ve speciální pedagogice, s. 259-260.

45

4 POZNATKY Z PRAXE O DOBROVOLNÍCÍCH U SENIORŮ S ALZHEIMEROVOU DEMENCÍ Jaká by to byla práce, kdybychom neuvedli zkušenosti s dobrovolníky přímo v konkrétních zařízeních a konkrétních situacích. Proto následující stránky budou věnovány zařízením a organizacím, které spolupracují s dobrovolníky. V krátkém úvodu instituce představíme, a pak se budeme soustředit na konkrétní spolupráci s organizacemi a na samotnou práci dobrovolníků.

4.1 Využití pomoci dobrovolníků v Altenheim Maria Rast

Nechceme přidat léta životu, ale přidat život letům.172 (Dietrich Bonhoeffer)

Domov pro seniory Maria Rast se nachází v Německu ve městě Herford. Cílovou skupinou jsou senioři. Zařízení je vybudováno pro 102 uživatelů. Poskytuje kompletní péči seniorům- jak po stránce fyzické, tak i psychosociální a duchovní. Cílem zařízení je pomoci obyvatelům k zachování a prodloužení, co nejvyšší možné míry soběstačnosti a nezávislosti. Zároveň je kladen důraz na respektování osobních potřeb a zvyklostí obyvatel.173 Zařízení je rozděleno do čtyř oddělení, podle pater. V prvním patře jsou umístěny seniorky s Alzheimerovou demencí. Oddělení čítá dvacet obyvatelek. Architektura oddělení je uzpůsobena lidem trpícím tímto onemocněním. Uprostřed patra je vybudována Rossa Gässchen (Růžová ulička), okruh vyzdoben předměty z dob dětství a mládí uživatelek. Předměty a fotografie z dávných dob zdobí celé oddělení a těší se velké oblibě. Dobrovolníci kteří zařízení pravidelně navštěvují využívají 172

Cit. podle: Altenheim Maria Rast, s. 1. ,,Wir wollen nicht dem Leben Jahre, Sondern den Jahren Leben

hinzufügen.“ 173

Srov. Altenheim Maria Rast, Herford [online], dostupné na:
ev/page.php?p=2250&n=1352|1920|2250>.

46

předměty a fotografie k rozhovorům s uživatelkami. Předčítají jim rovněž ze starých novin a knih.174 V evidenci dobrovolníků, kterou vedou sociální pracovnice zařízení je evidováno celkem čtyřicet dobrovolníků, z toho deset je aktivních a zařízení navštěvují pravidelně. Dobrovolníci tvoří z větší části ženy kolem 35-70 let věku. Povolání u těchto lidí je různé. Převážná většina měla, nebo má v zařízení svého příbuzného.175 Dvakrát do roku jsou dobrovolníci zváni do zařízení, aby se zúčastnili plánování programu větších akcí v zařízení. Plánují například kdo bude pomáhat s výzdobou na Vánoční svátky, kdo se bude podílet na pomoci pečení cukroví v zařízení společně s uživateli, nebo kdo může dělat doprovod obyvatelům při Vánočním jarmarku v zařízení. Pravidelně jednou za měsíc se dobrovolníci scházejí se sociálními pracovnicemi, aby se domluvili na pomoci asistence při výletech uživatelů mimo zařízení. Jedná se o neformální setkání u šálku kávy. Dobrovolníci mají prostor k popovídání si navzájem o svých zkušenostech s uživateli, které navštěvují. Dávají také užitečné podněty k další činnosti.176 Na den dobrovolníků jsou všichni sezváni, aby jim vedení zařízení a pracovníci mohli poděkovat za jejich velikou pomoc. Je přichystáno malé občerstvení na jejich počest. Součástí programu je malé ohlédnutí za uplynulým rokem, zhodnocení programu pro uživatele a prohlížení společných fotografií pořízených z kulturních akcí v zařízení i mimo něj.177 Při otázání se dobrovolníků na jejich motivy, tři ze tří dotazovaných dobrovolnic uvedly, že spatřují smysl v prováděné činnosti. Dvě z dotazovaných žen byly důchodového věku a v zařízení měly své příbuzné. Jedné z nich příbuzný zemřel, ale i přesto docházela do zařízení a trávila se seniory čas. Při návštěvách svého příbuzného si povšimla, že dobrovolníci jsou v zařízení velmi prospěšní. Nemohla v té době docházet za příbuzným každý den a byla ráda, že se příbuznému věnuje někdo jiný. Tak jako někdo druhý navštěvoval jejího příbuzného, stejně ona začala chodit a navštěvovat seniory, kterým její přítomnost a vlídné slovo pomohlo. Žena samotná byla ráda, když mohla svůj volný čas použít tak, aby z něj měl užitek i někdo druhý a nejen ona. 178 174

Srov. ANTOŇŮ, I., Fotografie Maria Rast, č. 6.

175

Srov. FLEISHAR, B., Rozhovor o problematice dobrovolnictví, s. 1.

176


177


178

Srov. LIEBE, M., Rozhovor o problematice dobrovolnictví, s. 1.

47

Další dobrovolnice měla podobné zkušenosti, ale s rozdílem, že její příbuzný v zařízení ještě byl. Vždy při jeho návštěvě navštívila i další seniory, sedávala u lůžka imobilní paní s Alzhemerovou demencí, která již delší dobu verbálně nekomunikovala. Povídala jí o počasí, o nových věcech ve městě a podobně. Věděla, že nemocná paní nemá příbuzné a nikdo jí nechodí navštěvovat. Na otázku jestli v návštěvách konkrétně u této ženy vidí smysl odpověděla, že vidí veliký smysl. Nikdo s určitostí neví, do jaké míry je schopen člověk s Alzheimerodou demencí i v tom nejtěžším stádiu nemoci vnímat.179 Třetí dobrovolnicí byla studentka střední školy. Docházela o víkendu a promlouvala se seniory o různých tématech. Říkala, že jí práce se seniory zajímá a chtěla by se jí v budoucnu věnovat. Prospěšnost dobrovolnictví spatřovala nejen v obětování čase pro druhé, ale i v nabývání velmi cenných zkušeností pro svou praxi.180

4.2 Využití pomoci dobrovolníků v Charitě Ostrava

Charita Ostrava je zařízení římskokatolické církve. Její práva a povinnosti spadají do Diecézní charity ostravsko – opavské. Hlavním posláním Charity Ostrava je poskytování sociální, zdravotní a humanitární pomoci lidem v nouzi, bez ohledu na jejich vyznání, rasu či národnost.181 Organizace provozuje 14 služeb a zařízení. Pro seniory je určeno devět z nich, jedná se konkrétně o: Charitní pečovatelskou službu středisko Tereza, Charitní ošetřovatelskou službu a Mobilní hospicovou jednotku, Hospic sv. Lukáše - zdravotnické zařízení pro osoby v terminálním stádiu života, Charitní dům sv. Alžběty - zařízení pro přechodný pobyt seniorů, Charitní dům sv. Václava - domov pokojného stáří, Charitní středisko Gabriel - komunitní centrum pro seniory, Charitní dům sv. Salvator - domov pro osoby se specifickými potřebami, Středisko osobní asistence - služby zdravotně postiženým lidem, Klub seniorů.182

179

Srov. LIEBE, M., Rozhovor o problematice dobrovolnictví, s. 1.

180


181

Srov. Charita Ostrava, o nás, profil organizace [online], dostupné na:
view.php?cisloclanku=2008080018>. 182

Srov. Tamtéž.

48

Aktivitou, která prostupuje činnosti všech charitních středisek je Dobrovolnické hnutí. Má 114 aktivních členů a 1000 příležitostných. Ve své činnosti je zaměřeno na pomoc uživatelům v aktivizaci a využití jejich volného času. V rámci jednotlivých programů spolupracuje s dalšími neziskovými organizacemi v oblasti dobrovolnické činnosti. Koordinátor dobrovolníků spolupracuje s dobrovolníky, zabezpečuje jejich školení a vzdělávání, koordinátorem je paní Eva Teicherová.183 Co se týká rozmanitosti dobrovolníků, převládají v organizaci ženy. Činností se zabývají lidé od osmnácti do sedmdesáti let. Většinou jsou to ovšem lidé ve středním a důchodovém věku 35-63 let, kteří docházejí pravidelně do zařízení. Jejich činnost je zaměřena na vyplňování volného času uživatelů služeb - volnočasové aktivity, to znamená čtení, společné zpívání, společenské hry, křížovky a pod. Možné činnosti jsou předmětem smlouvy, která se uzavírá mezi dobrovolníkem a organizací. Pomáhají i pracovníkům, kteří se seniory pracují. Návštěvy dobrovolníků mají svůj význam. Pro seniory, kteří jsou prakticky celý rok v zařízení je návštěva dobrovolníků jistým rozptýlením, kontaktem se světem, povídáním na jiné téma, než jen o svých nemocech apod. Mají možnost dovědět se nové informace a příjemně strávit volný čas.184 Dobrovolníci mají možnost využívat Dobrovolnický klub v Charitním středisku Gabriel v Ostravě-Zábřehu, kde se mohou každou třetí středu v měsíci od 16.00 do 18.00 hodin scházet, vzájemně si vyměňovat zkušenosti, využívat zdarma Internet atd.185 Od dubna, či května tohoto roku připravuje Dobrovolnické hnutí cyklus přednášek týkající se rozmanitých témat. Každoročně připravuje Charita Ostrava pro dobrovolníky jednou za rok poděkování, spojené s pohoštěním, malým dárkem, bohatým programem.186

183

Srov. Charita Ostrava, o nás, profil organizace [online], dostupné na:
view.php?cisloclanku=2008080018>. 184

Srov. TEICHEROVÁ, E., Rozhovor o problematice dobrovolnictví, s. 1.

185

Srov. Charita Ostrava, o nás, profil organizace, dobrovolnické hnutí [online], dostupné na:
ostrava.caritas.cz/showpage.php?name=dobrovolnictvi>. 186

Srov. TEICHEROVÁ, E., Rozhovor o problematice dobrovolnictví, s. 1.

49

4.3 Využití pomoci dobrovolníků v domově pro seniory Sluníčko v Ostravě

Domov pro seniory Sluníčko je příspěvková organizace, která poskytuje služby dvěma skupinám uživatelů. Seniorům v důchodovém věku, jenž potřebují podporu, pomoc při péči o sebe. Dále seniorům důchodového věku se sníženou soběstačností, pokročilou ztrátou paměťových a orientačních schopností.187 Cílem poskytovaných služeb je podpora a pomoc uživatelům v základních životních schopnostech, motivace k aktivizačním činnostem, podpora v kontaktu se společenským prostředím a pomoc při uplatňování práv a oprávněných zájmů. Jsou respektovány potřeby uživatel, které jsou vyjádřeny krátkodobými cíli - individuální plány, osob. cíle uživatelů.188 Zařízení je rozděleno na šest oddělení, celkově pojme zařízení 188 uživatelů. Lidé s demencí jsou v odděleních Vážka, ta jsou tři, zde je jim poskytována specifická péče. Jedná se o cíleně zaměřené programy, jejichž koordinátory jsou klíčoví sociální pracovníci, podporující u seniorů s demencí zachování stávajících paměťových, orientačních schopností.189. Prostředí na odděleních Vážka je příjemné a vzbuzuje v člověku klid a pohodu. Barvy interiéru jsou voleny v jemných odstínech, výzdobu tvoří jednoduché motivy a nedochází zde k příliš radikálním změnám. Prostory oddělení Vážka jsou uzpůsobeny tak, aby se na nejmenší možnou míru eliminovalo riziko úrazu, a přitom byla zachována svoboda pohybu uživatelů. Známé prostředí vyvolává pocit klidu a bezpečí, k tomu přispěje i klidný, pomalejší a laskavější rytmus vládnoucí na oddělení. Uživatelé nesmějí mít pocit chaosu a nervozity, ani že je s nimi manipulováno, mají mít pocit možnosti vlastní volby.190 Na oddělení Vážka dochází 14 dobrovolníků. Někteří dochází pravidelně jednou za 14 dnů, sami si volí, kdy je pro ně možné zařízení navštěvovat. Školí je a zajišťuje s nimi spolupráci Občanské sdružení Senior servis působící v Ostravě. Dobrovolníci 187

Srov. Domov pro seniory Sluníčko, naše nabídka [online],dostupné na: .

188

Srov. Tamtéž.

189

Srov. Domov pro seniory Sluníčko, služby, co je specifická péče [online], dostupné na:

. 190

Srov. KOTISOVÁ, H., Specifika práce na oddělení pro klienty s dg. Demence a Alzheimerova demence, s. 24.

50

sepisují se zařízením smlouvu o dobrovolnictví v zařízení, předmětem smlouvy jsou i pokyny, kterými se musí dobrovolník při své činnosti v zařízení řídit. Dobrovolníci mají možnost konzultace s vedoucími pracovníky v zařízení, také jsou pro ně připravována občasná školení a přednášky na různá témata. Jde převážně o ženy ve věku 35-55 let. Jednou za rok se koná společné setkání dobrovolníků v zařízení, kde je bilancována situace s dobrovolnictvím v zařízení a probíhá poděkování za přínosné služby dobrovolníkům.191

4.4 Dobrovolníci v Maltézské pomoci

Obrana víry a pomoc potřebným. 192 (Staré řádové heslo)

Maltézská pomoc je obecně prospěšná společnost, která vznikla v roce 2002, dnes má již osm center: Brno, Olomouc, České Budějovice, Mělník, Hradec Králové, Uherské Hradiště a Ostrava. Aktivně v ní působí 250 členů. Tvoří je zaměstnanci, stálí smluvní dobrovolníci a externí spolupracovníci. Je to křesťanská společnost, jejímž cílem je pomoc potřebným a tradiční služba.193 Znamená to, že je poskytována kvalitní zdravotní a sociální služby podle tradice Suverénního řádu maltézských rytířů z Rhodu a Malty.194 Jde o rozvoj občanských ctností a celé občanské společnosti na poli vzájemné solidarity a sounáležitosti, která se mnohdy vytrácí.195 Společnost se zajímá o mládež, nemocné, zraněné, vozíčkáře, děti z dětských domovů, opuštěné staré lidi žijící v domovech pro seniory, vězně, chudé rodiny, nemocné děti, handicapované, lidi

191

Srov. KNOPOVÁ, V., Rozhovor o problematice dobrovolnictví, s. 1.

192

Cit. Podle: Maltézská pomoc, kdo jsme my [online], dostupné na:
pomoc.cz/web/dokument.aspx?docId=543&jazId=1&oblId=1&katId=78&menu=Kdo%20jsme%20m y?>. ,,Tuitio fidei et obsequium pauperum“. 193

Srov. Tamtéž.

194

Srov. Maltézská pomoc, nejčastější otázky [online], dostupné na:
pomoc.cz/web/dokument.aspx?docId=621&jazId=1&oblId=1&katId=95&menu=%3Cb%3ENej%C>. 195

Srov. UMLAUF, M., Maltézská pomoc usiluje rozvíjet rytířskost ducha pomocí dobrovolnické činností, s. 33.

51

postižené povodněmi, lidi starající se o příbuzné postižené Alzheimerovou chorobou, a další potřebné.196 Společnost má projekty, které podporují pomoc potřebným, mezi ně patří: Nestátní zdravotnické zařízení, Každodenní doprava dětí se zdravotními handicapy do škol, Předvánoční sbírky potravin a hraček pro chudé lidi v ČR, Pouť do Lurd, Humanitární pomoc zahraničí, Setkávání se sociálně potřebnými občany a jejich motivování k tvůrčí aktivitě a rozvoji komunitního života, Adopce osamocených lidí v domovech pro seniory a penzionech, Dopisování s vězni, Pomoc rodinám, které pečují o nemocné s Alzheimerovou nemocí.197 Zájemci

o dobrovolnictví

v Maltézské

pomoci

musejí

projít

vstupním

pohovorem, pokud neexistují překážky na jejich straně, přistupuje se k sepsání smlouvy. Obsahuje povinnosti a práva dobrovolníků i organizace. Dobrovolníci se v ní zavazují k účasti na vzdělávacím programu a na supervizních setkáních v rámci svého programu. Samotná práce se liší podle druhu a cílové skupiny, kterou si dobrovolník zvolí. Obyčejně se ve smlouvě dobrovolník na jeden rok s určitou pravidelností zavazuje k práci v programu.198 Maltézská pomoc v Olomouci vznikla v roce 2004, čítala 20 dobrovolníků. Pravidelně se setkávají, jednou za měsíc je, tématem supervize, dvakrát až třikrát za rok společná setkání za účelem odborné přednášky, či jen společenského rázu. Jednou za dva měsíce pořádají společné bohoslužby. Námětem pro supervizi je např. problematika malého počtu zájemců z řad pečujících, zdravotní stav lidí s Alzheimerovou chorobou a nejistota jak s nimi pracovat a aktivizovat je. Z tohoto podnětu jsou pořádány odborné přednášky týkající se zdraví a aktivit. Jsou pořádány také kurzy různých činností, např. masérský kurz. Účelem setkávání je motivace dobrovolníků, podpoření jejich vědomí náležitosti ke společnosti a zprostředkovat jim nové vědomosti.199

196

Srov. Maltézská pomoc, kdo jsme my [online], dostupné na:
pomoc.cz/web/dokument.aspx?docId=558&jazId=1&oblId=1&katId=78&menu>. 197

Srov. Maltézská pomoc, co děláme, projekty [online], dostupné na: < http://maltezska-

pomoc.cz/web/dokument.aspx?docId=556&jazId=1&oblId=1&katId=88&menu=Co%20d%C4%9Bl %C3%A1me/Projekty>. 198

Srov. Maltézská pomoc, nejčastější otázky [online], dostupné na:
pomoc.cz/web/dokument.aspx?docId=621&jazId=1&oblId=1&katId=95&menu=%3Cb%3ENej%C4 %8Dast%C4%9Bj%C5%A1%C3%AD%20ot%C3%A1zky%3C/b%3E >. 199

Srov. UMLAUF, M., Rozhovor o problematice dobrovolnictví, s. 1.

52

Blíže se zaměříme na projekt společnosti s názvem Pomoc rodinám, které pečují o nemocné s Alzheimerovou nemocí. Od roku 2005 spolupracuje společnost s centrem pro lidi s Alzheimerovou chorobou, Pamatováček. Dobrovolníci poskytují pomoc pečujícím tím, že docházejí do rodiny, kde vystřídají na chvíli pečujícího, který se stará o nemocného s Alzheimerovou demencí. Postupně se seznámí s rodinou a potřebami nemocného, získají si jeho důvěru a tím umožní pečujícímu rodinnému příslušníkovi aby měl chvíli čas pro sebe a dopřál si potřebný oddech.200 Získat si důvěru nemocného není snadná věc, dobrovolníci se potýkají s různými těžkostmi. Velmi záleží na stádiu nemoci, ve kterém se nemocný nachází. Jednou z těžkostí s níž se musí dobrovolníci naučit zacházet je agrese nemocných. Stupňuje se právě postupem nemoci.201 Zpočátku dobrovolník chodí společně s příbuzným i nemocným ven na procházky a dochází na návštěvy.202 Po několika setkáních je vhodné, aby se rodinný příslušník mohl vzdálit. Doba péče dobrovolníka je různá, závisí na dohodě. Většinou jde o půl hodiny až několik hodin. Rodinným příslušníkům tato služby nesmírně prospívá. Mohou se věnovat návštěvě knihovny, divadla, kina, přátel, či si jen nerušeně užívat času, který mají sami pro sebe. Stará-li se člověk o svého příbuzného neměl by být izolován od svého přirozeného okolí. Popovídat si ovšem se známou je v této situaci poněkud obtížné, nemocný trpící Alzheimerovou demencí vyžaduje stálou pozornost, pokud se pečující zapovídá, nevěnuje se nemocnému dostatečně, což u jej může velice rozrušit a přivést k agresi. Je proto dobré využít pomoci dobrovolníka, který se mu věnuje.203 Činnosti dobrovolníků s nemocným jsou různé, záleží na osobnosti nemocného a jeho stádiu onemocnění. Někdo si rád zazpívá, zatančí, zahraje společenské hry, podívá se na pěkný film, nebo jen posedí u šálku dobré kávy. Při některé z návštěv se také může stát, že nemocný celou dobu spí.204

200

Srov. Maltézská pomoc, co děláme, projekty [online], dostupné na: < http://maltezska-

pomoc.cz/web/dokument.aspx?docId=556&jazId=1&oblId=1&katId=88&menu=Co%20d%C4%9Bl %C3%A1me/Projekty>. 201

Srov. HABRNÁLOVÁ, M., Rozhovor o problematice dobrovolnictví, s. 1.

202

Srov. FRDLÍKOVÁ, V., Rozhovor o problematice dobrovolnictví, s. 1.

203

Srov. Tamtéž.

204

Srov. HABRNÁLOVÁ, M., Rozhovor o problematice dobrovolnictví, s. 1.

53

4.5 Přínosy dobrovolníků v péči o seniory popsané v literatuře

Dobrovolníci mohou plnit všeobecně v sociálních službách významnou úlohu. Oproti jiným sektorům dobrovolnictví jsou sociální služby specifické svým rozsahem, klientelou i cílem služby. Cílem je většinou překonání nějakého handicapu, integrace uživatelů do většinové společnosti, nebo alespoň zmírnění jejich vyloučení, to je i případ seniorů s Alzheimervovou demencí. Výhoda dobrovolníků spočívá v tom, že nejsou profesionálními sociálními pracovníky, což někdy může bourat bariéry mezi nimi a seniory, nebo pomáhat udržovat vědomí jejich osobní důstojnosti a hodnoty.205 Dobrovolná práce přináší prospěch nejen uživatelům této služby, také dobrovolníkům samotným a organizaci, pro niž pracují.206 V pokračování této kapitoly se pokusme vystihnout, konkrétní případy, ve kterých se přínos odráží. Pro orientaci si zvolíme čtyři skupiny, mající s dobrovolné práce užitek. Přínosy dobrovolnické práce lze spatřovat na různých stranách, může se jednat o přínosy u uživatelů dobrovolné služby, nemocných, dobrovolníků, organizací a jejich pracovníků. Uživatelé dobrovolné služby. S dobrovolníky přichází k uživatelům služeb i navázání nového kvalitního vztahu. V tomto vztahu se tvoří postupně přátelství. Nejde jen o plnění povinností uvedených ve smlouvě mezi dobrovolníkem a uživatelem. Dobrovolná činnost v podobě například návštěv, dostává po čase jiný rozměr než smluvní. Dobrovolníci vlastně chodí na návštěvy ke svým známým. Může jít o prevenci sociální segregace uživatele.207 S dobrovolníky přichází do domácnosti vždy něco nového, může se jednat o nový pohled na svět, nové aktivity, poznatky, mohou se objevit zcela nové možnosti nemocného seniora. Působení dobrovolníka posiluje sociální a lidský kontakt, nabourává zaběhnuté stereotypy, vytváří nové vztahy a přátelství, dodává odvahu, přibližuje svět mladých lidí. Může ale také nahrazovat přítomnost někoho blízkého,

205

Srov. TUTR, V., NOVOTNÝ, M., Metodika dobrovolnictví v sociálních službách pracujících s klienty

ohrožených exkluzí, s. 2. 206

Srov. Tamtéž.

207


54

kterého senior ztratil, čímž se vytváří výjimečně silná pouta. Dobrovolníci mohou představovat i nové zdroje síly s vyrovnáním se s nemocí blízkého člověka.208 Pro pečující v domácnosti znamenají dobrovolníci odlehčení v péči o seniora. Jen půl hodina je pro pečujícího velkou pomocí, má čas sám pro sebe, který může využít k relaxaci, nebo vyřízení důležitých záležitostí. Neměl by připustit, aby byl izolován od společnosti, popovídání si se známými a duševní hygiena je tím nejlepším způsobem, jak si může odpočinout.209 Nemocní. Lidé se v průběhu života setkávají stále s novými lidmi. Nemocní lidé ovšem tuto možnost nemají. Pokud jde o onemocnění dlouhodobé, kdy je člověk upoután na lůžko a je ve svém domě, má kontakt s lidmi omezen. V jeho blízkosti se pohybují jen důvěrně známí, počínaje rodinnými příslušníky, konče blízkými přáteli.210 Návštěvy někoho nového mohou působit jako balzám, jde o změnu, která dokáže stereotyp všedních dnů přeměnit v něco nevšedního. Nemocný se dozví nové věci, buduje si nový společenský vztah, osvěžuje si společenské dovednosti a dostává se zpět do společenského života. Do jeho blízkosti začínají vstupovat nové podněty, které dříve nemusel vůbec poznat.211 Dobrovolníci s mobilními seniory provozují činnosti, kterými tráví smysluplně volný čas - procvičují paměť, čtou, chodí na procházky, celkově se aktivizují, objevují nové dovednosti a nebo obnovují staré. Tím jsou senioři motivováni jít dál, dodává jim to vitalitu a zvyšuje se jejich pocit užitečnosti, dává jim to novou chuť do života. Pro mnohé seniory hraje velkou roli možnost mít si s kým popovídat, svěřit se. Důležité je také vědomí, že jim někdo naslouchá, mají komu věřit, nejsou na všechno sami, a že pro někoho něco znamenají. 212 Dobrovolníci. Dobrovolníci všeobecně hovoří o pocitech užitečnosti a smysluplnosti své práce. Odměnou je jim spokojenost uživatelů služby, kterým zpříjemní den. Jsou seniory obohacováni o jejich zážitky z osobního života a dovědí se o životě v minulých 208


209


210


211


212


55

desetiletích, což může fungovat jako zdroj poučení. Může to vést ke změně životního postoje a blíže poznat životní etapu, která nás všechny čeká. Díky tomu pak dobrovolníci získávají nadhled nad svým vlastním životem a mají možnost uvědomit si, co je pro ně opravdu důležité. Cítí se být také užiteční, smysluplně vyplňují svůj volný čas a mají dobrý pocit z prospěšnosti a pomoci. Díky tomu, že dávají seniorům pozornost, lásku a vidí, že jsou tím prospěšní, se v nich často probouzí pocit, že je pro co žít. Nalézají tak nový smysl života. S tím jde ruku v ruce pocit uspokojení z pomoci starším a potřebným, pocit vyrovnanosti, radost z maličkostí a pohled na běžné věci jinýma očima.213 Organizace, pracovníci organizace. Dobrovolníci přinášejí do organizace využitelné kontakty zvenčí. Jsou doplněním týmu a reprezentují organizaci na veřejnosti. Mohou pomoci s náborem nových dobrovolníků. Jsou zároveň nedocenitelným zdrojem pro public relations (vztahy s veřejností) a fundraising (samofinancování). Obě činnosti jsou pro dobré fungování organizace klíčové. Organizaci svědčí i rozrůzněnost dobrovolníků, může od nich získat spoustu podnětů pro zlepšení své práce. Jak již bylo uvedeno dříve, angažují se často v dobrovolnictví lidé věřící, pro organizaci není až tak podstatné o jakou víru se jedná, všechny mají jednu věc společnou, dobro člověka.214 Dobrovolníci jsou v organizaci přínosem díky své ochotě trávit volný čas se seniory. V běžném provozu zařízení není někdy v moci personálu, aby poskytl uživatelům tolik času, jaký by si přáli pro osobní kontakt. V tomto ohledu hrají dobrovolníci nezastupitelnou roli. Pomáhají celému zařízení k tmu, aby byli uživatelé spokojeni.215 Pracovníci uvádějí, že dobrovolníci pomáhají při plnění poslání organizace, poskytují nové pohledy na možnosti řešení problémů a poskytují zpětnou vazbu. Mohou lépe identifikovat potřeby, problémy a cílové skupiny, na které se může organizace soustředit. Přináší do zařízení nové nadšení. Při větších programech zařízení, na které je potřeba více doprovázejících představují velkou pomoc. Díky jejich účasti se může

213


214

Srov. Tamtéž.

215


56

zapojit velké množství uživatelů. Při pravidelných návštěvách zařízení jsou bráni téměř jako externí pracovníci, zařízení s nimi může počítat a spolehnout se na ně.216

216


57

ZÁVĚR Cílem této práce bylo zkoumat činnost dobrovolníků angažovaných u seniorů s Alzheimerovou chorobou a stanovit přínosy této činnosti. Nabízející se otázkou byla také skutečnost dlouholeté odmlky dobrovolnictví způsobené minulým režimem a navázání na tradici. Dílčím cílem bylo přiblížení problematiky Alzheimerovy demence a společně s tím nastínit možnosti aktivit se seniory s Alzheimerovou demencí a účinek aktivit. Přínosy dobrovolníků prostupují celou prací a jedná se jak o přínosy popsané v literatuře, tak o ty, které jsou vypozorovány z praxe. První kapitola Dobrovolnictví a dobrovolníci pojednává o problematice dobrovolnictví u nás, ve světě a nastiňuje druhy dobrovolnictví. Součástí kapitoly je také pojednání o důležitém aspektu v dobrovolnictví a tím jsou motivy dobrovolníků. Neméně důležitou součástí je také proces získávání dobrovolníků a následná práce s nimi. Část kapitoly je věnována také náhledu na dobrovolnictví z křesťanského rozměru. Důkaz o tom, že dobrovolnictví u seniorů s Alzheimerovou demencí se věnuje více organizací přináší podkapitola s podobným názvem. Kapitola druhá, Alzheimerova demence uvádí do problematiky onemocnění. Jsou zde uvedeny projevy onemocnění a vyšetřovací metody, které určí, zda-li se opravdu jedná o Alzheimerovu chorobu. Jako každá nemoc má i tato svá stádia, mnoho odborníků se jimi zabývá a existuje hodně zdrojů, ve kterých jsou uvedeny. V práci je užito typologie podle Naomi Feilové, která je autorkou validační terapie a při provádění terapie z typologie vychází. Každá nemoc má také svůj průběh léčby, Alzheimerova choroba má několik typů. Důležitým prvkem v nemoci je péče o nemocného, v tomto případě je rozdělena na péči v domácím prostředí a péči institucionální. Nastínění možných aktivit se seniory s Alzheimerovou demencí se zabývá kapitola třetí, Aktivizace seniorů. Zahrnuje v sobě i velmi důležitý bod práce se seniory a tím je motivace. Důležitost motivace při práci se seniory nám odhalují potřeby seniorů. Jaká jsou úskalí v práci se seniory nám prozradí část věnovaná kognitivním funkcím a stárnutí. Účel aktivit a nástin šesti z nich patří ke kapitole také, na první pohled by se mohlo zdát, že aktivit je málo, ovšem každá aktivita v sobě nese neomezené množství činností.

58

Čtvrtá kapitola se zabývá výhradně prospěšností dobrovolníků u seniorů s Alzheimerovou demencí. Využívá poznatků z praxe ze čtyř různých typů zařízení a organizací. Je zde zmíněno i zahraniční zařízení. Součástí jsou také přínosy dobrovolnictví, které byly zmíněny v literatuře. Úspěšnost dobrovolnictví v organizacích je měřitelná mimo jiné také podle stálých uživatelů sociálních služeb, které s dobrovolníky spolupracují. Důležité informace o prospěšnosti dobrovolníků se dají ale zjistit hlavně díky rozhovorům s rodinnými příslušníky, sociálními pracovníky, v některých případech i se seniory s Alzheimerovou demencí a v neposlední řadě s dobrovolníky samotnými.Výstupy z dobrovolnické činnosti jsou ovšem nejlépe poznatelné z vlastní zkušenosti. Každý by si měl zkusit dobrovolnictví ,,na vlastní kůži“, aby měl možnost vytvořit si svůj subjektivní názor na otázku, zda–li je dobrovolnictví prospěšné. K dokonalosti této práce tak schází můj subjektivní závěr, který ovšem nemohu učinit z důvodu neangažování se v dobrovolnické činnosti, proto bych tento nedostatek v budoucnu ráda odstranila a pokusila se o nové zhodnocení dobrovolnické činnosti, tentokráte se svými osobními zkušenostmi. Přesto je tato práce plná poznatků z praxe a důkazů o prospěšnosti dobrovolnické práce u seniorů s Alzheimerovou demencí. Může proto sloužit jako materiál pro začínající, nebo potenciální dobrovolníky u nemocných seniorů. Své využití najde i u koordinátorů dobrovolníků a v neposlední a velmi důležité řadě u příbuzných, kteří pečují o seniora s Alzheimerovou chorobou v domácím prostředí.

59

SEZNAM LITERATURY A PRAMENŮ Aktuální medicínská a sociální problematika demencí, zejména Alzheimerovy chorob. Konference na počest stého výročí přednášky profesora Alzheimera. Olomouc, 2006. 16 s.

Altenheim Maria Rast: informační materiály o Domově pro seniory Maria Rast. 1. Aufl. Herfodr: Altenheim Maria Rast, 2007. 4 s. Depon. in: archiv autorky, Ostrava.

Alzheimerova nemoc v rodině, Příručka pro ty, kteří o ně pečují. Praha: Maxdorf, 1998. 96 s. ISBN 80-85800-96-9.

ANTOŇŮ, Ivana. Fotografie Maria Rast. Herford: pořízeno od 2007-10-01 do 200711-22. 6 ks. Depon. in: archiv autorky, Ostrava.

BOUČEK, Jaroslav, aj. Lékařská psychologie. Olomouc: Univerzita Palackého, 2006. 141 s. ISBN 80-244-1501-1.

BRUCE, Errollyn. Reminiscing with people with dementia. London: Learning Design, 1999. 89 s.

BUIJSSEN, Huub. Demence. Praha: Portál, 2006. 132 s. ISBN 80-7367-081-X.

CALLONE, Patricia, R., aj. Alzheimerova nemoc 300 tipů a rad, jak ji zvládat lépe. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008. 118 s. ISBN. 978-80-247-2320-4.

FEIL, Naomi. Validation in Anwendung und Beispielen. München: Reinhardt, 2007. 264 s. ISBN 978-3-497-01914-4.

60

FLEISHAR, Birgit. Rozhovor o problematice dobrovolnictví. Herford: 2007-11-20. Autoriz. 2007-11-21. 4 s. Depon. in: archiv autorky, Ostrava.

FRDLÍKOVÁ, Vlasta. Rozhovor o problematice dobrovolnictví. Olomouc: 2009-03-01. Autoriz. 2007-03-1. 1 s. Depon. in: archiv autorky, Ostrava.

HABRNÁLOVÁ, Marie. Rozhovor o problematice dobrovolnictví. Ostrava: 2009-0330. Autoriz. 2007-03-30. 1 s. Depon. in: archiv autorky, Ostrava.

FRIEDLOVÁ, Karolína. Bazální stimulace v ošetřovatelské péči, Skripta pro certifikovaný kurz Bazální stimulace. Frýdek-Místek: Kleinwächter, 2006. 129 s.

HAMILTON Ian, Stuart. Psychologie stárnutí. Praha: Galén, 1999. 320 s. ISBN 807178-274-2.

HARTL, Pavel, HARTLOVÁ, Helena, Psychologický slovník. Praha: Portál, 2000. 776 s. ISBN 80-7178-303-X.

HAMILTON, Ian, Stuart. Psychologie stárnutí. Praha: Portál, 1999. s 320. ISBN: 8071782742.

HOLMEROVÁ, Iva, JANEČKOVÁ, Jana, NIKLOVÁ Dagmar. Na pomoc pečujícím rodinám. Praha: ČALS, 2003. 24s. ISBN 80-86541-10-X.

HOLMEROVÁ, Iva, Jde o Alzheimerovu choprobu? Praha: ČALS, 2002. 24 s. ISBN 80-85641-06-01.

61

JIRÁK, Roman, OBENBERGER Jiří, PREISS, Marek. Alzheimerova choroba. Praha: Maxdorf, 1998. 64 s. ISBN 80-85800-88-8.

JIRÁNEK, Radek. Současné možnosti zákona o dobrovolnické službě a návrhy na jeho novelizaci. Ostrava: 2009-03-31. 2 s. Depon. in: archiv autorky, Ostrava.

KAVLACH, Zdeněk, HRABĚTOVÁ, Eva. Senior a já... ...já a senior? Praha:ČALS, 2005. 72 s.

KLIMEŠ, Lumír. Slovník cizích slov. 2. vyd. Praha: SPN, 1998. 862 s. ISBN 80-7235023-4.

KLEVETOVÁ, Dana, DLABALOVÁ, Irena. Motivační prvky při práci se seniory. Praha: Grada Publishing, 2008. 223 s. ISBN 978-80-247-2169-9.

KNOPOVÁ, Valentina. Rozhovor o problematice dobrovolnictví. Ostrava: 2009-03-15. Autoriz. 2009-03-15. 1 s. Depon. in: archiv autorky, Ostrava.

KOTISOVÁ, Hana. Specifika práce na oddělení pro klienty s dg. Demence a Alzheimerova demence. Praha: Česká asociace sester, Florance 3/2009. 42 s.

KUČEROVÁ, Helena. Demence v kazuistikách. Praha: Grada Publishing, 2006. 109 s. ISBN 80-247-1491-4.

LIEBE, Marta. Rozhovor o problematice dobrovolnictví. Herford: 2007-11-23. Autoriz. 2007-11-26. 2 s. Depon. in: archiv autorky, Ostrava.

62

MARKOVÁ, Eva, VENGLÁŘOVÁ, Martina, BABIAKOVÁ, Mira. Psychiatrická ošetřovatelská péče. Praha:Grada Publishing, 2006. 351 s. ISBN 80-247115-16-X.

MATOUŠEK, Oldřich aj. Sociální práce v praxi. Praha: Portál, 2003. 352 s.

MATOUŠEK, Oldřich aj. Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál, 2003. 380 s. ISBN 80-7178-548-2.

MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Rady pro nejbližší, Rady pro nejbližší 2, Rady pro všední den. 1. vyd. Praha: MPSV, 2003. 3 DVD.

MÜLLER, Oldřich. Terapie ve speciální pedagogice. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci 2007. 295 s. ISBN 80-244-1075-3.

Na pomoc pečujícím rodinám. 4. vyd. Praha: Česká alzheimerovská společnost, 2003. 24 s. ISBN 80-86541-10-X.

NAKONEČNÝ, Milan. Základy psychologie. Praha: Academia. 1998. 590 s. ISBN 80200-1290-7.

OČENÁŠKOVÁ, Jana. Alzheimerova nemoc v rodině. Příručka pro ty, kteří o ně pečují. Praha: Grada,2005. 20 s.

PETŘEKOVÁ, Miroslava. Studijní materiály z předmětu Zdravotní nauky. Olomouc: Caritas-VOŠ, 2007. 7 s. Depon. in: archiv autorky, Ostrava.

PIDRMAN, Vladimír. Demence pro praktické lékaře. Praha: Maxdorf, 2005. 96 s. ISBN 80-7345-052-6.

63

PIDRMAN, Vladimír, KOLIBÁŠ, Eduard. Změny jednání seniorů. Praha: Galén, 2005. 189 s. ISBN 80-72623-63-X.

Sborník kongresu IX. Gerontologické dny Ostrava a Dny seniorů. Ostrava, 2005. 108 s. ISBN 80-7042-141-X.

SNÁŠEL, Miroslav. Studijní materiály z předmětu Teorie a metody sociální práce. Olomouc: Caritas-VOŠ, 2007. 4 s. Depon. in: archiv autorky, Ostrava.

TEICHEROVÁ, Iva. Přednáška o dobrovolnictví. Ostrava: 2007-03-27. 4 s. Depon. in: archiv autorky, Ostrava.

TOŠNER, Jiří, SOZANSKÁ, Olga. Dobrovolníci a práce s nimi v organizacích. Praha: Portál, 2002. 152 s. ISBN 80-7367-178-6.

UMLAUF, Michal. Maltézská pomoc usiluje rozvíjet rytířskost ducha pomocí dobrovolnické činnosti. Sociální práce, časopis pro teorii, praxi a vzdělávání v sociální práci. Brno: Asociace vzdělavatelů v sociální práci, ročník 8, 4/2008. 164 s.

UMLAUF, Michal. Rozhovor o problematice dobrovolnictví. Olomouc: 2009-03-12. Autoriz. 2009-03-12. 1 s. Depon. in: archiv autorky, Ostrava.

ZGOLA, Jitka, M. Úspěšná péče o člověka s demencí. Praha: Grada, 2003. 226 s. ISBN 80-247-0183-9.

64

Altenheim Maria Rast, Herford [online]. Aktualizováno průběžně od roku 2005: Maria Rast.

[cit.

2008-11-15].

Dostupné

na

Internetu:

pregocms.de/vka-ev/page.php?p=2250&n=1352|1920|2250>.

Agnes, občanské sdružení [online]. Aktualizováno průběžně od roku 2005: VIZUS. [cit. 2008-11-15]. Dostupné na World Wide Web: .

Alzheimer, ČALS [online]. Aktualizováno průběžně od roku 2004: Arteg studio. cit. 2008-11-15]. Dostupné na World Wide Web: .

Alzheimerforum, validace [online]. Aktualizováno průběžně od roku 2000: phpBB. [cit. 2009-01-12]. Dostupné na World Wide Web: .

Alzheimercentrum-ergoterapie [online]. Aktualizováno průběžně od roku 2000: Alzheimercentrum. [cit. 2009-02-20]. Dostupné na World Wide Web: .

Alzheimer's Disease International's web site [online]. Aktualizováno průběžně od roku 1997: Alzheimer's Disease International's web site. [cit. 2008-11-23]. Dostupné na World Wide Web: .

Dobromysl [online]. Aktualizováno průběžně od roku 2002: Dobromysl.cz. [cit. 200901-13]. Dostupné na World Wide Web: .

Domov pro seniory Elišky Purkyňové, ergoterapie [online]. Aktualizováno průběžně od roku 2008: www.jeja.cz. [cit. 2009-02-12]. Dostupné na World Wide Web: . 65

Charita Ostrava [online]. Aktualizováno průběžně od roku 2005: php. RS. [cit. 200903-08]. Dostupné na World Wide Web: .

Letokruhy, občanské sdružení [online]. [cit. 2008-11-15]. Dostupné na World Wide Web: .

Město Mělník [online]. Aktualizováno průběžně od roku 2005: team Mělníček.cz. Dostupné Internetu: .

Neurorehabilitac-Terapie-Ergoterapie [online]. Aktualizováno průběžně od roku 2000: Neurorehabilitace [cit. 2009-02-12]. Dostupné na World Wide Web: .

Senior servis [online]. [cit. 2009-02-12]. Dostupné na World Wide Web:.

Hestia, občanské sdružení [online]. [cit. 2008-11-15]. Dostupné na World Wide Web: .

HOLMEROVÁ, Iva, aj. Nefarmakologické přístupy k pacientům postiženým demencí a podpora pečujících rodin [online]. Aktualizováno průběžně od roku 2005: Solen s.r.o. [cit. 2008-04-17]. Dostupné na World Wide Web: .

RESSNER, Pavel, Alzheimerova choroba – diagnostika a léčba, Neurologie pro praxi /2004 [online]. Aktualizováno průběžně od roku 2005: Solen s. r. o. [cit. 2008-

66

11-20].

Dostupné

na:

/neu/2004/

01/04.pdf>.

Sagit [online]. [cit. 2008-11-15]. Dostupné na World Wide Web: .

67

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI CYRILOMETODĚJSKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA. Katedra křesťanské sociální práce. Bakalářská práce

Recommend Documents