UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI CYRILOMETODĚJSKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA KATEDRA KŘESŤANSKÉ VÝCHOVY

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI CYRILOMETODĚJSKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA KATEDRA KŘESŤANSKÉ VÝCHOVY

Sociální pedagogika

Jiří Daněk

Sexuální výchova na základních školách v Přerově Bakalářská práce

Vedoucí práce: Mgr. Marcela Fojtíková Roubalová

Olomouc 2014

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a všechny použité informační zdroje jsem uvedl v seznamu literatury. Zároveň souhlasím s využitím mé práce ke studijním i znaleckým účelům. V Olomouci dne …………………………….. podpis studenta

Poděkování Děkuji vedoucí své bakalářské práce Mgr. Marcele Fojtíkové Roubalové za odborné vedení, poskytování cenných rad, vstřícnost a trpělivost. Děkuji základním školám ZŠ U Tenisu, ZŠ J. A. Komenského, ZŠ Želatovská, ZŠ Za Mlýnem, ZŠ Boženy Němcové, ZŠ Kokory a ZŠ Brodek u Přerova, na kterých byl proveden průzkum a také všem zúčastněným respondentům za vyplnění dotazníků. Dále děkuji své rodině a svým přátelům za pomoc, pochopení a podporu, nejen při zpracování bakalářské práce, ale po celou dobu mého studia.

Obsah ÚVOD A CÍL PRÁCE.............................................................................................................6 I. TEORETICKÁ ČÁST……………………………………………………………………..7 1. SEXUALITA A ZÁKLADNÍ POJMY ................................................................................ 7 1.1 ZÁKLADNÍ POJMY .............................................................................................................. 7 1.2 SEXUALITA ...................................................................................................................... 11 1.3 SEXUÁLNÍ PUD A SEXUÁLNÍ MOTIVACE ........................................................................... 12 1.3.1 Sexuální identifikace ............................................................................................... 12 1.3.1.1 Pohlavní role ................................................................................................... 13 1.3.2 Sexuální orientace ................................................................................................... 13 1.3.2.1 Homosexualita ................................................................................................. 13 1.3.3 Sexuální emoce ........................................................................................................ 14 1.3.4 Sexuální chování ..................................................................................................... 15 1.3.4.1 Sexuální chování v dětství a dospívání ............................................................ 15 2. HISTORIE SEXUÁLNÍ VÝCHOVY……………………………………………………17 2.1 DĚJINY LIDSKÉ SEXUALITY ............................................................................................. 17 2.2 VÝVOJ SEXUÁLNÍ VÝCHOVY ........................................................................................... 19 3. SEXUÁLNÍ VÝCHOVA…………………………………………………………………23 3.1 CÍLE SEXUÁLNÍ VÝCHOVY ............................................................................................... 25 3.1.1 Podmínky sexuální výchovy ..................................................................................... 27 3.1.2 Principy sexuální výchovy ....................................................................................... 28 3.2 OBSAH SEXUÁLNÍ VÝCHOVY ........................................................................................... 31 3.3 METODY SEXUÁLNÍ VÝCHOVY ........................................................................................ 33 3.4 REALIZACE SEXUÁLNÍ VÝCHOVY .................................................................................... 36 3.4.1 Sexuální výchova podle RVP .................................................................................. 38 4. KRITIKA SEXUÁLNÍ VÝCHOVY……………………………………………………..41 5. ETIKA PARTNERSKÝCH VZTAHŮ………………………………………………….44 5.1 MEZILIDSKÉ VZTAHY V DNEŠNÍ SPOLEČNOSTI ................................................................ 44 5.2 ETIKA V SEXUÁLNÍ VÝCHOVĚ ......................................................................................... 46

II. PRAKTICKÁ ČÁST…………………………………………………………………….49 6. VLASTNÍ VÝZKUM ......................................................................................................... 49 6.1 CÍL VÝZKUMU ................................................................................................................. 49 6.2 DRUH VÝZKUMU.............................................................................................................. 49 6.3 VÝZKUMNÁ METODA ....................................................................................................... 50 6.4 SBĚR DAT A VÝZKUMNÝ VZOREK .................................................................................... 50 7. ANALÝZA A INTERPRETACE DAT………………………………………………….53 8. DISKUZE………………………………………………………………………………….93 ZÁVĚŘ……………………………………………………………………………………….95 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY……………………………………………………...97 SEZNAM INTERNETOVÝCH ZDROJŮ……………………………………………….100 SEZNAM PŘÍLOH………………………………………………………………………...101

ÚVOD A CÍL PRÁCE V posledních letech se sexuální výchova stala politickým tématem v mnoha zemích a mezi ně patří i Česká republika. Odpůrci sexuální výchovy tvrdí, že je neúčinná a zodpovědná za větší sexuální angažovanost dospívajících nebo za dřívější zahajování sexuálního života. V dějinách se k omezení sexuální podnikavosti lidí používala tabuizace. Když se z nějaké oblasti stane tajemno, násobené okázalým mlčením, pak se objeví málo těch, kteří jsou schopni toto tajemství narušit. Kdybychom se však podívali na toto období podrobněji, zjistíme, že realitou byl opak. Tabuizace tedy není nejvhodnější prostředek. Naproti tomu výzkumy i souhrnná zpráva Světové zdravotnické organizace k výsledkům studií zaměřených na zkoumání vlivu sexuální výchovy na sexuální chování potvrzují, že komplexní sexuální výchova oddaluje věk prvního pohlavního styku, snižuje frekvenci sexuální aktivity a počet sexuálních partnerů. Taky vede k dodržování bezpečných praktik v sexuálních aktivitách mladých lidí, zejména k zodpovědnějšímu přístupu k antikoncepci a ochraně před pohlavně přenosnými nemocemi, k tolerantnějším sexuálním postojům a ke snížení pocitu viny.1 Často se diskutuje o tom, že na základních školách se sexuální výchovou předávají především základní biologické informace o pohlavním dospívání, početí, porodu, těhotenství či zabránění těhotenství a ochraně před pohlavními chorobami, ale otázkám vztahů, hodnot, formování postojů a vytváření vlastních názorů je věnováno velmi málo prostoru. Jedním z cílů práce je zjistit, jaký prostor je dáván těmto tématům na základních školách v Přerově. Bakalářská práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Cílem teoretické části je představit základní pojmový aparát sexuální výchovy. První kapitola teoretické části je věnována základním pojmům souvisejícím se s lidskou sexualitou. Ve druhé kapitole se zabývám historií sexuality a vzniku sexuální výchovy. Třetí kapitola je věnována sexuální výchově, jejímu vymezení, cílům, obsahům, metodám, principům a podmínkám. Ve čtvrté kapitole se věnuji kritice sexuální výchovy a její obhajobě. A v páté kapitole se zabývám partnerskými vztahy, jejími etickými stránkami a předávání etických norem v sexuální výchově. Cílem praktické části je formou dotazníkového šetření zjistit, jakou formou probíhá sexuální výchova na základních školách v Přerově a jak žáci přistupují k sexualitě a k sexuální výchově, zda se sexuální výchova zaměřuje i na mravní výchovu, anebo pouze podporuje konzumní způsob života a předává jen základní biologické informace. 1

Srov. Advocates for Youth: Comprehensive Sex Education: Research and Results [online]. 2009 [cit. 2014-0117]. Dostupné z: http://www.advocatesforyouth.org/storage/advfy/documents/fscse.pdf

6

I. TEORETICKÁ ČÁST 1. SEXUALITA A ZÁKLADNÍ POJMY 1.1 Základní pojmy V této části kapitoly bych chtěl vyložit nejzákladnější pojmy, které významně souvisejí s danou problematikou sexuální výchovy a budou se v mé práci objevovat. Jelikož je obtížné seřadit jednotlivé pojmy podle důležitosti, seřadil jsem je proto podle abecedy.  Erotika – Můžeme ji chápat jako všechny smyslové vjemy, fantazii apod., které nám umožňují sexuální ukájení nebo jsou schopny v nás vyvolat jeho potřebu.2  Etika – Etika pochází z řeckého slova ethos, které můžeme přeložit jako mrav, zvyk, obyčej. „Etikou rozumíme vědeckou (filozofickou nebo teologickou) disciplínu, jejímž předmětem jsou správná pravidla (normy) lidského jednání neboli lidské praxe.“3 Etika tedy hledá, co je správné. K problematice sexuální výchovy je důležitá sociální etika, která se zabývá oblastí rodiny, sexuality, rozmnožování, výchovy a péče, vztahů mezi lidmi.4 (Sexualita viz dále).  Homofobie – Označuje všechny možné i nemožné obavy z homosexuální orientace. K homofobním názorům patří například, že lesbičky a gayové rozvracejí společnost. Homofobie je strach z neznámého a málo obvyklého.5  Konzumní způsob života – Souvisí s materiálním životním procesem. S materiálními předpoklady se ztrácí morálka, náboženství, metafyzika i všechny ideologie. V konzumním způsobu života lidé rozvíjejí materiální výrobu, své materiální styky a jsou orientovány na spotřebu a zábavu. Konzument pouze přijímá hodnoty bez nějaké zpětné vazby. Konzumní způsob života v sexualitě tedy znamená, že jde pouze o vlastní akt k uspokojení sexuálních potřeb bez jakékoliv citové vazby. Jedná se o sobectví lidí, pro které je nejdůležitější jejich vlastní prospěch.6  Láska – Slovo láska se obtížně definuje, protože existují různé pohledy na lásku. Uvedu zde ty nejzákladnější. Pojem láska, jinak řečeno eros, je odvozen od řeckého erós podle řeckého boha lásky Eróta. Taková láska znamená „lidský zušlechtěný projev pohlavního 2

Srov. SIELERT, U., et al. Sexuální výchova: Kniha netradičních metod výuky. 1994. ANZENBACHER, A. Křesťanská sociální etika: úvod a principy. 2004. s. 9. 4 Srov. PŘÍKASKÝ, J. V. Učebnice základu etiky. 2000. 5 Srov. ZVĚŘINA, J. Sexuologie (nejen) pro lékaře. 2003. 6 Srov. ANZENBACHER, A. Úvod do etiky. 2001. 3

7

pudu, označuje emoce, které prožíváme ve vztahu k osobě, která je naším potenciálním sexuálním objektem.“7 Sexuologové nazývají láskou tzv. erotickou lásku, která má v sobě altruistickou komponentu, tj. radost z prokazování dobra potenciálnímu sexuálnímu objektu. Podle psychologie emocí je láska pozitivní emoce namířená vůči druhým lidem a jejich jednání. „V případě této emoce můžeme hovořit o náklonnosti, jež je výrazem pozitivního oceňování druhého člověka a respektu vůči němu, zamilovanost, která je výrazem sexuální touhy a lásce, jež zahrnuje obojí.“8 Obecně v psychologii je láska definována jako „relativně trvalý vztah, který přeje druhému dobro, má radost z jeho spokojenosti a úspěchů a zahrnuje v sobě uspokojení vlastních potřeb, akceptaci, bezpečí i připravenost uspokojit potřeby druhého a podle svých možností druhému obětavě pomáhat.“9 Psychologové reflektují různé formy lásky, například romantickou lásku, ve které jsou silné pocity jako něžnost, sexualita a radost, ale i bolest, úzkost atd. Přátelskou lásku, ve které se kombinují pocity hlubokého připoutání, náklonosti, přátelství apod. Mně osobně se nejvíce líbí pojetí lásky od V. E. Frankla, o kterém se zmiňuje P. Tavel ve své knize Vybrané kapitoly ze sociální psychologie. „V lásce je milovaný člověk vnímán ve své podstatě jako bytost, která je svou existencí neopakovatelně zde a svým způsobem existence jedinečně právě taková, jaká je: je vnímána jako ty a je taková přijímána od jiného já. Pro toho, kdo miluje, je milovaná osoba, aniž by pro to něco udělala, nenahraditelná a nezastupitelná. Podstata lásky tedy není v tom, když jedinec jen pudově vzplane k někomu, kdo se dá nahradit jiným člověkem, který má podobné vlastnosti. Milovaná osoba se nedá nahradit jinou, která má její vlastnosti.“10  Monogamie – Název se používá pro označení trvalého erotického soužití dvou osob.  Polygamie – Je opakem monogamie a znamená erotické soužití jedné osoby s více osobami, například erotické soužití muže s více ženami.11  Povrchní vztahy – Vyznačují se absencí vědomého budování vztahu a hlubšího kontaktu. Komunikace je zde povrchní a jejím prostřednictvím si lidé sdělují pouze

7

BRZEK, A. Průvodce sexualitou člověka. 1993. s. 42. STUCHLÍKOVÁ, I. Základy psychologie emocí. 2007. s. 132. 9 TAVEL, P. Vybrané kapitoly ze sociální psychologie. 2009. s. 129. 10 TAVEL, P. Vybrané kapitoly ze sociální psychologie. 2009. s. 136. 11 Srov. BRZEK, A. Průvodce sexualitou člověka. 1993. 8

8

základní informace, popř. mluví naprázdno. Jedinci preferující povrchní vztahy jsou většinou lhostejní či necitliví vůči lidem kolem nich.12  Sex – Můžeme chápat jako něco, co se vztahuje k pohlaví a je založeno na pohlaví a má vztah k pohlavnímu spojení a plození.13  Sexuální chování – Vztahuje se k pohlavnímu spojení a týká se vztahu mezi mužem a ženou. „Je to chování, které se účastní velké části mezilidských vztahů (přátelství, kamarádství, láska, úcta), ochrana zdraví, je součástí mezilidské komunikace, tvorby mravních hodnot a norem, zprostředkovaně se podílí i na lidské tvořivé činnosti a zásadně se účastní na životě v partnerství, manželství a rodičovství.“14  Věrnost – Je to morální kvalita, která charakterizuje mravní osobnost a její chování. Znamená velkou oddanost a stálost ve vztazích k jiným lidem, se kterými je daná osoba spojená pouty přátelství, lásky a manželství. Věrnost je také úzce spojená s dalšími morálními kvalitami, jako např. odolnost vůči těžkostem, pokušení, sebeobětování apod. A pokud osoba postrádá tyto vlastnosti, je náchylná k porušení věrnosti a tedy k nevěře.15 Protože pedagogika je definována jako věda o výchově, je sexuální výchova součástí pedagogických věd a lze ji charakterizovat jako teoretickou vědeckou pedagogickou disciplínu. Z tohoto důvodu je zapotřebí představit ještě tyto pojmy.  Sexuální pedagogika – Je dílčí pedagogickou disciplínou, jejímž předmětem je sexuální výchova. Poměr mezi sexuální pedagogikou a sexuální výchovou můžeme vnímat jako poměr pedagogiky a výchovy, tedy poměr teorie a praxe.16  Socializace – Dle pedagogického a speciálně pedagogického slovníku, můžeme pojem socializace definovat jako: „Celoživotní proces formování a začleňování člověka do společnosti, v jehož průběhu si jedinec osvojuje specificky lidské formy chování, jednání, jazyk, poznatky, hodnoty, normy a kulturu.“17 Na proces socializace má vliv sociokulturní prostředí, tj. rodina, škola, vrstevníci, média atd.

12

Srov. Živé slovo: Kult prvního dojmu [online]. 2010 [cit. 2014-01-17]. Dostupné z: http://zs.kstesin.cz/rubrikaankety/kult-prvniho-dojmu 13 Srov. Defining sexual health: Report of a technical consultation on sexual health. 2006. 30 s. Dostupné z: http://www.who.int/reproductivehealth/publications/sexual_health/defining_sexual_health.pdf 14 ŠTĚRBOVÁ, D., ed. et al. Sexuální výchova - multidisciplinární přístup. 2012. s. 121. 15 Srov. KON, I. a kol. Etický slovník. 1978. 16 Srov. JANIŠ, K. Úvod do sexuální výchovy. 2005. 17 SKUTIL, M. a kol. Pedagogický a speciálně pedagogický slovník. 2011. s. 71.

9

 Výchova – Dále v pedagogickém a speciálně pedagogickém slovníku můžeme nalézt, že „výchova bývá nejčastěji charakterizována jako záměrné, cílevědomé a plánovité působení na rozvoj osobnosti jedince s cílem dosáhnout pozitivních změň v jejím vývoji.“18 o Mravní výchova – Jelikož je sexuální výchova součástí mravní výchovy, je potřeba říct, v čem tato výchova spočívá. V mravní výchově jde o výchovné působení na žáka, jeho představy, city, rozum, vůli, postoje a jednání, aby byly v souladu s obecně uznávanými zásadami etiky. Opírá se o lidské mravní hodnoty a humanistické tradice, které projevují úctu k životu a lidem, k lidské práci a kultuře, respektu k pravdě, spravedlnosti atd.19 V souvislosti s mravní výchovou je potřeba ještě definovat morálku a mrav. o Morálka a mrav – Morálka je soustava pravidel lidského jednání a tato pravidla zkoumá etika. (Etika viz výše). Být morálním člověkem, neproviňovat se už znamená, že prospíváme ostatním. Dosáhnout toho lze, jestliže svoje zájmy, práva, povinnosti a emoce sladíme se zájmy, právy, povinnostmi a emocemi bližních. Je však nemožné se za všech okolností projevovat mravně. Stačí si vzpomenout na úsloví Chybovat je lidské.20  Vychovatel – Pod pojmem vychovatel můžeme tedy chápat každého, kdo cílevědomě formuje svého žáka nebo osobu svěřenou do výchovy, kontroluje výsledky svého výchovného procesu a koriguje své postupy vzhledem k dílčím výsledkům. V procesu sexuální výchovy jsou nezastupitelní vychovatelé především učitelé a také rodiče. V odborné literatuře se pro vychovatele nebo učitele, který se specializuje na sexuální výchovu, používá pojem sexuální pedagog.21  Osvěta – Je to termín, který označuje výchovné působení na lidi prostřednictvím záměrného šíření informací a kulturních hodnot. Osvěta plní úkoly sociálně adaptační, kompenzační, ochranné a esteticko-výchovné.22

18

SKUTIL, M. a kol. Pedagogický a speciálně pedagogický slovník. 2011. s. 89. Srov. PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. 2009. 20 Srov. KELLER, J. a NOVOTNÝ, P. Úvod do filozofie, sociologie a psychologie. 2008. 21 Srov. TÄUBNER, V. Metodika sexuální výchovy pro učitele, vychovatele, rodiče a studenty učitelství. 1997. 22 Srov. Kolektiv autorů. Malý sociologický slovník. 1970. 19

10

1.2 Sexualita Sexualita je v sexuální výchově jeden z nejvýznamnějších pojmů. V předchozí podkapitole jsem tento pojem neuváděl z důvodu, že pohled na sexualitu se může z různých hledisek lišit, proto si nyní tento pojem podrobněji rozebereme. Sexualita je důležitý fenomén, ale v životě člověka není vším. Velmi často se pojem sexuální vykládá jako pohlavní, tedy založený a vztahující se k pohlaví a k plození. Měli bychom si však uvědomit, že jde o mnohem víc než jen o pohlavní styk. Sexualita se dotýká široké oblasti osobnosti, která se vztahuje k sexuálnímu chování. Představuje jeden ze základních individuálních a interpersonálních motivů v životě každého člověka. Ovlivňuje osobnost člověka i mezilidské vztahy a zpětně je jimi ovlivňována. Sexualita je taky specifickou formou komunikace, zdrojem hlubokých emocí, faktorem organizujícím lidské chování a prožívání. Každý vědní obor či odborná publikace, která se snaží definovat sexualitu, ji pojímá různě. Jak můžeme tedy sexualitu chápat? Ve slovníku cizích slov se uvádí, „že sexualita představuje fyzické vztahy mezi mužem a ženou.“23 V Malé československé encyklopedii se pod pojmem sexualita rozumí „souhrn všech somatických i psychických složek souvisejících s rozdíly mezi pohlavími a z nich vyplývají projevy lidského chování. Zahrnuje výběrové tendence směřující ke sblížení mezi jedinci různého pohlaví s cílem sexuálního vzrušení a ukojení.“24 V psychologii je sexualita považována za širokou oblast osobnosti vztahující se k sexuálnímu chování. V náboženské filozofii, převážně v křesťanství, se sexualita vztahuje na tělesný projev opravdové, závazné a odpovědné lásky a patří pouze do rámce manželství a je považována za velmi intimní záležitost. Pohled na sexualitu však se začíná měnit z biologické podstaty na její emotivní stránky, tudíž je považována za faktor podílející se na vlastním pocitu, štěstí, slasti, spokojenosti a společenské prestiži. Sexualita podle U. Sielerta „je všeobecnou životní energií, která se ve všech fázích lidského života uplatňuje tělesně, duchovně i duševně. Její projevy mohou být rozmanité: něžnost i vášeň, oddanost, touha a žádostivost, ale i agrese a mnohé další formy.“25 Sexualita v užším smyslu je vlastní všem živým organismům. Část patřící člověku, označujeme jako lidskou sexualitu, která je založena na hormonálních změnách a dále je ovlivněna psychickými, kulturními a sociálními faktory.26

23

KRAUS, J. a PETRÁČKOVÁ, V. Akademický slovník cizích slov. 1995. s. 649. Malá československá encyklopedie. 1987. s. 585. 25 SIELERT, U., et al. Sexuální výchova: Kniha netradičních metod výuky. 1994. s. 10. 26 Srov. JANIŠ, K. Úvod do sexuální výchovy. 2005. 24

11

1.3 Sexuální pud a sexuální motivace Součástí sexuality je sexuální pud, který je zakořeněný v psychice každého člověka, dokonce i sexuální výchova je determinována sexuálním pudem, proto je na místě říct něco o tomto sexuálním pudu. „Pohlavní pud je pojímán jako vrozená hnací síla k činnosti promítající se do emotivní a konativní složky.“27 Pohlavní neboli sexuální pud patří mezi základní pudy člověka a jeho podstatu tvoří biologicky výběrová a sbližovací orientace jedince nejčastěji na příslušníky opačného pohlaví. „V populárním chápání sexuality se dosud uplatňuje koncepce sexuálního pudu.“28 Realita lidské sexuality je ale mnohem komplikovanější. I když v lidské sexuální motivaci jsou prvky typické pro pudové chování a v lidském sexuálním chování je subjektivně pociťována pudová naléhavost, tak sexuální chování nelze redukovat pouze na pohlavní vzrušení a pocitové vyvrcholení. „Zahrnuje celou škálu aktivit, které mají jednak signalizovat sexuální zájem subjektu, jednak navodit sexuální zájem případných objektů.“29 U sexuálního pudu vystupuje do popředí problém potřeby. „Obecně pojem potřeby představuje jeden ze základních pojmů teorie motivace a často bývá užíván jako synonymum pojmu pud, motiv.“30 Při plnění funkcí jako například zdroj lidské spokojenosti, zdroj zábavy, slasti, obživy apod., se sexuální potřeba dostala na vyšší kvalitativní rovinu. V neposlední řadě je lidské sexuální chování ovlivňováno sexuální motivací. Motivaci bychom mohly označit jako faktor či soubor faktorů, které vedou k určitému projevu či skutku. Motiv se taky označuje jako pohnutka k uspokojení našich potřeb. Sexuální motivaci z didaktických důvodů rozlišujeme na čtyři základní komponenty: sexuální identifikace, sexuální orientace, sexuální emoce a sexuální chování. Nyní si tyto jednotlivé komponenty představíme. 1.3.1 Sexuální identifikace Sexuální identifikace je pocit příslušnosti k mužskému nebo ženskému pohlaví, tedy identifikace k sexuální roli a je základním kamenem lidské sexuální motivace. Díky této sexuální identifikaci je jedinec schopen zaujmout odpovídající sociální roli. Někdy se objevuje porucha identifikace, kterou nazýváme transsexualita, kdy je jedinec identifikován s opačným pohlavím a puzen k opačné sexuální roli. 27

JANIŠ, K. Úvod do sexuální výchovy. 2005. s. 10. ZVĚŘINA, J. Sexuologie (nejen) pro lékaře. 2003. s. 48. 29 ZVĚŘINA, J. Sexuologie (nejen) pro lékaře. 2003. s. 48. 30 JANIŠ, K. Úvod do sexuální výchovy. 2005. s. 11. 28

12

1.3.1.1 Pohlavní role Dle sexuální identifikace se každý jedinec váže k určité pohlavní roli. S rolí pohlaví jsou spojeny způsoby chování, životní plány, postoje, myšlení apod., proto lze nalézt odlišnosti mezi ženami a muži. Chlapci a dívky jsou podle svého pohlaví vychováváni odlišným způsobem. Například dívky jsou připravovány na rodinný život a chlapci zase na ekonomické zajištění. Tyto tradiční role jsou i v dnešní době v člověku zakotveny. „Pohlavní role organizuje celý společenský život a jejich obsah a příslušné chování se liší a mění pod vlivem společenských změn.“31 Podle rolí se v dětství a mládí zpravidla dokončuje konkrétní nacvičení pohlavně specifického sociálního chování, které podporují rodiče, příbuzní, přátelé, učitelé, média a významnou roli sehrávají i vrstevníci. S dívkami a s chlapci se různě zachází, proto i oni zacházejí jinak se svým tělem. Z požadavku na zrovnoprávnění žen se mění i obsah výchovy, ale stále se vychovává podle tradičních rolí. Uvědomělou výchovou se mohou chlapci a dívky naučit obohatit jejich chování k sobě samým i k partnerovi, ale jako první se musí naučit rozumět sami sobě a svému pohlaví. Pro sexualitu by to tedy znamenalo otevřenější podání, kdy si obě pohlaví vyjadřují své přání a mohou si všimnout, že láska a sexualita má mnoho společného, a že se pohlavní touha automaticky nevytrácí trvalými vztahy.32 1.3.2 Sexuální orientace Jakmile se jedinec identifikuje ke své pohlavní roli, začíná si uvědomovat svoji sexuální orientaci, která je druhým komponentem sexuální motivace. Účinnost sekundárních pohlavních znaků opačného pohlaví má největší erotickou hodnotu. Normální sexuální orientace je vztažena k pohlavně zralému jedinci opačného pohlaví. Tito jedinci jsou označováni jako heterosexuální. Občas se u lidí objevuje několik procent homosexuálně orientovaných jedinců jak mezi muži, tak i mezi ženami. 1.3.2.1 Homosexualita „Homosexuální jedinci jsou eroticky přitahováni osobami stejného pohlaví.“33 V Českém národním průzkumu (DEMA 1998) se k homosexualitě identifikovalo 3% žen a 2% mužů. Ne každé homosexuální chování je motivováno sexuální orientací. Například náhradní homosexuální styky ve vězení nebo homosexuální prostituce, kterou provozují 31

SIELERT, U., et al. Sexuální výchova: Kniha netradičních metod výuky. 1994. s. 106. Srov. SIELERT, U., et al. Sexuální výchova: Kniha netradičních metod výuky. 1994. 33 ZVĚŘINA, J. Sexuologie (nejen) pro lékaře. 2003. s. 120. 32

13

heterosexuální lidé. Objevuje se zde také bisexuální chování, kdy jedinec uskutečňuje sexuální styky s osobami obou pohlaví. Homosexualitu můžeme tedy rozlišit v tom, že homosexuálně orientovaný člověk se také homosexuálně chová. Homosexuální orientace byla považována za patologický jev a kriminální chování. Ještě v dnešní době nalezneme společnosti, kde je homosexuální chování kriminalizováno. Homosexualitu nemůžeme chápat jako duševní poruchu či patologický jev, nejde ani naučit, a proto nelze ani obviňovat výchozí rodinu při vzniku homosexuality. „Homosexualita má povahu celoživotní osudové orientace všech sexuálních a erotických zájmů.“34 Jejich psychická a sociální adaptace je obdobná jako u heterosexuálně orientovaných lidí. Homosexualita je podle Světové zdravotnické organizace (WHO) řazena jako odchylka od normálu. Jde o uznání homosexuálně orientovaných lidí jako svébytné sexuální menšiny, která není v moderních demokraciích kriminalizována ani medicinalizována. I přesto je homosexualita v dnešní době stále velmi bouřlivé téma. Velký problém je přijetí homosexuálně orientovaných lidí. Ve školách se taky musí počítat s tím, že se ve třídách může vyskytovat jisté procento homosexuálně orientovaných dětí, které mají taky právo se dozvědět něco o své sexualitě. Z těchto důvodů je důležité, aby se v sexuální výchově mluvilo o homosexualitě a vytratil se vysoký stupeň homofobie, a tím byli homosexuální lidé přijímáni společností bez předsudků. 1.3.3 Sexuální emoce Další částí sexuální motivace jsou sexuální emoce. Emoce jsou velmi komplexní jevy, jejichž charakteristickým rysem je citlivost na změny ve vnějším i vnitřním prostředí organismu a proměnlivost. Emoce bývají také chápány jako evolučně vzniklé mechanismy adaptace na určité problémy. V životě člověka hrají emoce důležitou roli. Jsou tedy velmi významné i v partnerských a sexuálních vztazích. Z pedagogického hlediska emoce ovlivňují poznávací procesy u lidí, včetně učení. Emoce jsou vzájemně propojeny s dalšími psychickými procesy, takže i s motivací. Někteří kognitivní teoretikové tvrdí, že „naše vnímání situace spouští naše emoce, které nás motivují k jednání.“35 Sexuální emoce můžeme rozdělit na sexuální vzrušení, které má typickou prožitkovou kvalitu a periferní projevy. „Sexuální vzrušivost vyjadřuje míru snadnosti, s jakou je v subjektu působením erotických podmětů dosahováno pohlavní vzrušení.“36 34

ZVĚŘINA, J. Sexuologie (nejen) pro lékaře. 2003. s. 122. STUCHLÍKOVÁ, I. Základy psychologie emocí. 2007. s. 32. 36 ZVĚŘINA, J. Sexuologie (nejen) pro lékaře. 2003. s. 50. 35

14

Pocitové vyvrcholení neboli orgasmus je konzumní fází sexuální motivace. Sexuální uspokojení je stav uvolnění a refrakternosti k sexuálnímu dráždění, které je dosahováno po pocitovém vyvrcholení. Zamilovanost „je emoce, která je specificky humánním vyjádřením schopnosti erotické fascinace sexuálním objektem.“37 Tato emoce se začíná objevovat ve velké míře v pubertě, není naučná a nemá přímý vztah k pohlavním hormonům. 1.3.4 Sexuální chování Jako poslední součást sexuální motivace je právě lidské sexuální chování, které má párový charakter a v prvních fázích jde především o výběr vhodného partnera a navázání partnerství erotické interakce. U sexuálního chování nalezneme pojmy jako věrnost a monogamie, které jsou faktorem vlastností lidské sexuality. Sexualita je v dobře fungujícím páru nejpřirozenější a nejintenzivnější a sexuální interakce v páru pomáhá upevňovat soudržnost páru, která je nezbytná k péči o děti. Tohle však má v moderní společnosti destruktivní prvek, protože neexistuje žádný biologický mechanismus, který by zaručoval monogamii. „Specificky kulturním fenoménem je konzumní přístup k sexualitě.“38 Velmi častým vyhledávaným zbožím je neosobní sex a sex s povrchně známými lidmi. Uvádí se, že konzumenty erotiky bývají především muži, kteří se zdají být biologicky disponováni k sexuální promiskuitě a polygamii. Zatímco sexuální chování u ženy závisí na kvalitě partnera a celého vztahu a je tudíž naproti neosobního sexuálního chování muže více selektivnější. V sexuálním chování mužů a žen vlivem biologických a sociálně kulturních faktorů můžeme tedy vidět značné rozdíly.39 1.3.4.1 Sexuální chování v dětství a dospívání Protože se v bakalářské práci zabývám sexuální výchovou především u žáků druhého stupně, je podstatné pojmout sexuální chování u dětí a dospívajících. V dětství, ještě před pubertou, je sexuální chování chápáno jako plně asexuální. Však už v dětství jsou formovány základní vlastnosti mozku, které odpovídají jejich pohlaví. Chlapci i dívky jsou sbližováni především s příslušníky svého pohlaví, ale jsou schopni základních sexuální emocí. Sexuální projevy však nemají erotický charakter v dospělém smyslu slova. „Dítě percipuje pouze jednoduchou prožitkovou libost.“40 Nejčastější aktivitou dětí v tomto smyslu jsou sexuální hry 37

ZVĚŘINA, Jaroslav. Sexuologie (nejen) pro lékaře. 2003. s. 51. ZVĚŘINA, Jaroslav. Sexuologie (nejen) pro lékaře. 2003. s. 51. 39 Srov. ZVĚŘINA, Jaroslav. Sexuologie (nejen) pro lékaře. 2003. 40 ZVĚŘINA, Jaroslav. Sexuologie (nejen) pro lékaře. 2003. s. 54. 38

15

a spočívají především ve zvědavosti intimních tělesných partií druhých dětí. Může to být například v nápodobě sexuálního chování dospělých. Nejznámější sexuální hrou dětí, je například hra na doktora, kdy se děti navzájem vyšetřují. Při těchto sexuálních hrách se u dětí prakticky s pohlavním stykem nesetkáme. Jde tedy o přirozený projev dětské hravosti, při které se můžeme setkat i s masturbací, ale nelze ji hodnotit jako nebezpečný fenomén, ovšem děti musejí být poučeny přiměřeně věku, které hranice nesmí jejich hravost přeskočit. Poučení by mělo sloužit i pro odhalení sexuálního zneužívání, které by na dítěti mohlo být provozováno. V pubertě dochází k velkým vývojovým změnám, kdy se z dítěte pomalu stává dospělý a sexuálně zralý člověk. U chlapců dochází v pubertě ke zvýšení úrovně erotizace a vysoké sexuální aktivitě, kdy začínají první výrony semene s vysokým sexuálním vzrušením a silným prožitkem pocitového vyvrcholení. Dívky jsou více závislé na partnerských sexuálních zkušenostech a na rozdíl od chlapců v nich není erotizace tak intenzivní a sexuální aktivita se teprve rozvíjí. Puberta a dospívání jsou důležité životní etapy, ve kterých se formují schopnosti pro sexuální chování, modelují se první pevnější vztahy, probíhá učení života v páru. Také se zde internalizují postoje k základním etickým hodnotám, jako je věrnost, stálost, spolehlivost a zodpovědnost. V pubertě jsou jedinci nejzranitelnější ke špatným výchovným vlivům a špatným příkladům, a tudíž si v tomto období nejsnáze osvojí eticky defektní konzumní vztah k sexualitě, který se v dospělosti špatně mění. Proto je období puberty z hlediska sociosexuální adaptace základní kritickou etapou. Podstatné tedy je, že výchovou lze významně ovlivnit a posílit psychické a mravní faktory v sexuálním chování jedince.41

41

Srov. ZVĚŘINA, J. Sexuologie (nejen) pro lékaře. 2003.

16

2. HISTORIE SEXUÁLNÍ VÝCHOVY Následující kapitola bude zaměřena na historii sexuální výchovy, jak se sexuální výchova rozvíjela až do dnešní podoby. Nejdříve je však potřeba říct některé údaje z dějin lidské sexuality. Je zřejmé, že sexualita provází člověka nejen celým životem, ale provází ho od prvopočátku svých dějin. Člověk na rozdíl od jiných živočichů svoji sexualitu zasadil do hlubokých psychických předpokladů vzájemné náklonnosti a lásky. Sexualita pro člověka přináší řadu krásných prožitků a obohacení duševního života, ale zároveň může přinášet řadu problémů. Proto se lidstvo snažilo už od svých počátků uplatňovat nejrůznější nařízení, předpisy, zákony a morální normy. Sexualita byla v průběhu lidských dějin tabuizována či se objevovaly případy připomínající sexuální osvětu.

2.1 Dějiny lidské sexuality U pravěkých lidí, kteří žili v tlupách, se lze domnívat, že nebylo zapotřebí nějakých jasných pravidel ve vztahu mezi jednotlivými pohlavími. K výběru sexuálního partnera a uspokojování pudů docházelo na základě náhody, i když nějaká náklonnost zde byla. V prvních velkých civilizacích jako byl Egypt, Řecko a Řím, byla v sexuálním životě příliš velká tolerance. Objevuje se zde monogamní manželství, libovolný počet milenek, prostituce, malby nejrůznějších sexuálních praktik apod. V Řecku přisuzovali bohům lidské slabosti, mezi které patřily i sexuální slabosti, a proto se lidé na sexualitu dívali jako na něco zcela přirozeného. Převládal zde názor, že když to dělají bohové, tak není nic špatného na tom, že to dělají i lidé. Však tato tolerance byla připisována především mužům. I když žena hrála významnou roli a měla poměrně dobré postavení, tak i přesto byla podřízená mužům. Ženám se dostávalo jistých práv a mohly se vymanit ze vzniklého manželství. V Římě vycházeli z rovnosti obojího pohlaví a i práva na plné sexuální vyžití bez jakéhokoliv omezení. Nikdo si nedělal výčitky ani neměl špatné svědomí z předmanželského pohlavního styku, s návštěvou nevěstinců apod. Avšak tresty za cizoložnictví byly kruté.42 Do této atmosféry plné rozmařilosti, zhýralosti a morálního úpadku přicházejí z Orientu první kazatelé, kteří přinášejí novou víru a nové mravní zákony. Do Říma a později do celé Evropy se tedy dostává křesťanství, které kromě jiných dogmat a víry v jednoho boha přináší nové názory na sex a pohlavní styk. Nové sexuální zákony vycházejí z Bible. Začíná období sexuální zdrženlivosti, manželské věrnosti, boje proti cizoložství a rozvodům. Pod

42

Srov. JANIŠ, K. Z dějin sexu a erotiky, aneb, Co jsme se ve škole neučili. 2004.

17

vlivem církve se začíná sex proměňovat v tabu, patří pouze do manželství a je spojován s láskou v manželství. U prvních Čechů byla promiskuita zcela běžná, protože na ženu měl právo nejen její manžel, ale i příslušníci jeho rodu. Obvyklá byla i polygamie, která se týkala především bohatých mužů. S rozšířením křesťanství polygamie pomalu zanikala. Vznikla potřeba vnést do vztahu mezi mužem a ženou pevný řád v intencích křesťanské morálky. Ve středověku však i přes úsilí křesťanské morálky a nejrůznějších opatření a zákonů se v průběhu dějin často objevovala nevěra, hříšné sňatky, nedbalost a neposlušnost kněžstva, nedovolené rozvody, prostituce atd. V otázkách náboženství a sexuality se „názory a způsoby života pohybovaly mezi pohrdáním sexualitou na straně jedné a zbožštěním téže sexuality na straně druhé.“ 43 Oblastí sexu se zabýval i ve svých úvahách učitel národů J. A. Komenský. V knize Brána jazyků otevřena označil pohlavní orgány docela decentním způsobem. Mužský orgán označil jako „hanba“ a pro ňadra použil označení „prsa ceckami odutá.“ Zaujal i správný postoj k pseudopruderii. Rodičům ukládá za povinnost vést své děti k čistotě, ušlechtilosti a studu, aby se učily prchat před temnotami a dělat vše na světle. Ctnost a pravda se bojí jen ukrývání. Komenskému je připisován výrok, že „Lepší je plodníkem svým řádně zatřepati než s povětrnou ženou v hampejzu líhati.“44 V dějinách se taky objevovala početná erotická literatura, erotické básničky, o které byl velký zájem. Umělci znázorňovali ve svých malbách či sochách ženské křivky apod. Tohle všechno bychom mohli považovat za počátky pohlavní osvěty. Dějiny lidské sexuality jsou obsáhlé stejně jako samotné dějiny lidstva, proto zde můj výklad je velmi stručný a chtěl jsem jím naznačit, že se mnoho věcí od pradávna nezměnilo. I přes všechna opatření, zákony, zákazy a morální zásady se vždy najdou někteří, kteří se budou chovat nemravným způsobem. V sexuální oblasti platí, že zakázané ovoce nejlépe chutná a nepoučenému člověku se může dostat nemilého poznání. V citované knize Z dějin sexu a erotiky od K. Janiše se lze dočíst velmi zajímavých informací ze sexuálního života lidí, významných panovníků a jaká byla sexuální morálka od začátku lidských dějin.45

43

DENZLER, G. Zakázaná slast: dva tisíce let křesťanské sexuální morálky. 1999. s. 10. JANIŠ, K. Z dějin sexu a erotiky, aneb, Co jsme se ve škole neučili. 2004. s. 198. 45 Srov. JANIŠ, K. Z dějin sexu a erotiky, aneb, Co jsme se ve škole neučili. 2004. 44

18

2.2 Vývoj sexuální výchovy Historický rozvoj je důležitý k vývoji sexuální výchovy, avšak cílená sexuální výchova se objevuje až v druhé polovině 19. století. Proto se zaměřím především na vývoj sexuální výchovy od tohoto období. K. Janiš rozděluje historii vývoje cílené sexuální výchovy na pět dílčích období. Než se však dostaneme k prvnímu období, je třeba se ještě zmínit o období na konci 18. století. Zde totiž dochází k postupnému odtabuizování lidské sexuality a můžeme zde najít i první ucelené koncepce pohlavní osvěty. První počátky pohlavní výchovy lze najít u filantropistů, jejichž základem jim byly zmínky z Rousseauova Emila. V Bassedowě filantropismu používali k pohlavní výchově názorné vyučování pomocí obrazů. Někteří extrémisté doporučovali pozorování se školními dětmi páření zvířat, aby děti a případně dospělí chodili doma nazí a účast dětí při porodu. Otázkami pohlavní výchovy v českém školství se jako první zabýval v pedagogickém díle A. Pařízek. Dílo obsahuje doporučení realizovat pohlavní poučení mládeže.46 1. období – Druhá polovina 19. století – první světová válka První období vývoje sexuální výchovy se nese v duchu myšlenek velkých pedagogů, jakými byli například J. H. Pestalozzi, J. J. Rousseau a další. Začínají se vydávat publikace o pohlavním chování zvířat, z historie erotiky a sexu, sexuální zvyky exotických národů. Do struktury pedagogických disciplín se začleňuje i sexuální pedagogika vycházející ze zvláštnosti výchovy odlišného pohlaví. Na přelomu 19. a 20. století v útulcích v Německu a Švýcarsku se objevuje otevřený naturalistický přístup, kde se v praxi realizovaly myšlenky velkých pedagogů. O pohlavní otázce se zde jednalo jako o něčem přirozeném. Prostřednictvím psychovědeckého zastrašování se objevovaly snahy omezovat přirozený zájem mládeže o sexualitu. Šířil se například strach z přenosu pohlavních nemocí, škodlivost onanie atd. Vše se obrací na přelomu století, kdy pod vlivem šíření myšlenek naturalistického hnutí a sociálních problémů (nárůst prostituce, rozvratů rodin, nežádoucích otěhotnění atd.) vzrůstá pozornost o danou oblast. V tisku se velmi často objevují zmínky o potřebě šířit pohlavní osvětu. Začínají se objevovat v odborných pedagogických a lékařských časopisech různé rubriky a vznikají první společnosti zabývající se otázkami pohlavního života. Přes všeobecný názor, že pohlavní výchova má být uskutečňována v rodině, byl vytvářen na školu tlak, aby byla hlavním garantem pohlavní výchovy. Přírodopis se stal

46

Srov. JANIŠ, K. a MARKOVÁ, D. Příspěvek k základům sexuální výchovy. 2007.

19

předmětem, ve kterém by se dospívajícím předávaly informace o biologické funkci rozmnožování, popis pohlavních orgánů, menstruace, těhotenství apod. Tato výchova byla ještě rozšířená o mravní dimenzi, jež kladla důraz na zodpovědný výběr budoucího partnera, pohlavní věrnost atd. Prosazování pohlavní výchovy do škol naráželo na odpor laické i odborné veřejnosti, přesto se nakonec pohlavní výchova do vyučování plně prosazovala v atmosféře pokusných škol, diskuzí a školských reforem. V okolních zemích byla pohlavní osvěta zavedena ve všech obecných školách. U nás k tomu dochází až po vzniku Československa v souvislosti se zaváděním nových školních osnov. V důsledku zvyšování případů prostituce, promiskuity a šíření pohlavních chorob se začíná ve velké míře realizovat první osvětové akce. Jednalo se o akce zdravotních odborníků či Armády spásy. „Cílem takto pojaté pohlavní výchovy bylo, aby náležitými opatřeními byly odstraněny příčiny vedoucí k tomu, že pohlavní pud se dříve probouzí a ocitá se na nebezpečném a kluzkém scestí.“47 Za nejúčinnější prevenci je považována tělesná výchova. 2. období – 20. a 30. léta Po první světové válce dochází v otázkách přístupu k sexualitě k výrazným změnám. Každý válečný konflikt rozvíjí všechny formy promiskuitního chování a jediným prostředkem k zamezení společensky nežádoucího jevu je prevence. Sexuální výchova a osvěta právě takovou prevenci představuje. Dochází k dalšímu nárůstu populárně naučných spisů, brožur, přednášek, filmových a divadelních představení, jejímž prostřednictvím se působí jak na mládež, tak i na výchovu širokých lidových vrstev. Dochází také k rozpracování teoretických otázek a obsahové stránky pohlavní výchovy, na které se podílí tehdejší pedagogická obec. Tím dostává celá osvěta určitý vnitřní řád. Pohlavní výchova si klade za cíl oddálit uvědomování si vlastní sexuality. V pohlavní výchově dětí není potřeba více než obecné hygieny, tj. čistoty, střídmosti. V této oblasti se však stále prosazoval vliv katolické církve i společnosti na posílení instituce rodiny. Z tohoto hlediska je cílem pohlavní výchovy manželství. Tedy vést žáky k čistému manželství s jedním člověkem a pohlavní abstinenci před sňatkem. Začínají se rozvíjet nové vědní obory jako sexuologie a sexuální psychologie, které přispívají k odstraňování tabu kolem lidské sexuality. V období mezi světovými válkami je sexuální výchova a osvěta cílevědomá a její hlavní činnost se uskutečňuje ve školách či oddělených skupinách chlapců a dívek. V této době jsou také významným faktorem filozofické názory T. G. Masaryka, který se orientoval na problematiku pohlavní výchovy 47

JANIŠ, K. a MARKOVÁ, D. Příspěvek k základům sexuální výchovy. 2007. s. 32 – 33.

20

především v mravní rovině. Dle Masaryka si pohlavní výchova klade za cíl čisté manželství postavené na základech mravní čistoty. I když byly snahy pohlavní výchovu rozšířit o mravní výchovu, tak se v intelektuálních kruzích propagovaly myšlenky tzv. volné lásky. Ve 30. letech se přechází z pohlavní osvěty na sexuální osvětu. Rozšiřuje se téma lidské sexuality, objevuje se komerční sex, erotická literatura, prostituce, ale i odborné publikace. 3. období – 1939 – 1968 Z důvodu okupace došlo ke zrušení nejrůznějších aktivit v oblasti sexuální problematiky. Druhá světová válka s sebou přinesla stejné problémy jako v období první světové války. Školství se po skončení války snažilo navázat na předválečné tradice, ale celkový pohled na obsah výchovy a vzdělávání se vzhledem k rozložení politických sil ve společnosti začíná měnit. Prostřednictvím předmětu přírodopis byly žákům podávány informace týkající se lidské sexuality. V tomto období to byl stav spíše tzv. medicínského přístupu. Učitelé ve snaze zajistit odbornost přenášejí tento problém mimo rámec školy a do škol přivádějí lékařské odborníky. Drobné úpravy učebních plánů s sebou nepřinesly žádné výrazné změny ani po roce 1948, kdy pro veškerou oblast života byla rozhodující usnesení politických orgánů. Až na počátku 60. let se v důsledku velkého nárůstu rozvodů a interrupcí dostávají do popředí zájmů vládnoucích orgánů otázky sexuální výchovy mládeže. Byla vydána různá ustanovení, jež měla školu spojit se životem. Tím se do výchovných plánů škol zařadilo opatření k zesílení výchovy mládeže k rodičovství v rámci komplexního výchovného opatření. Spolu se zdravotníky byly realizovány besedy pro žáky i pro rodiče. K celoplošnému působní patřila „výchova k rodičovství a pohlavní výchova pro mládež, dále pak besedy pro chlapce a dívky odděleně na téma výchovy manželství a rodičovství.“48 Později stranické orgány přišly na to, že se nelze omezovat pouze na zdravotnickou osvětu, a tak se dostává do popředí učitel, který musí být připraven na pedagogickou praxi po všech stránkách. Z tohoto důvodu se začaly objevovat na pedagogických školách předměty zaměřující se na sexuální výchovu a výchovu k rodičovství. V 60. letech byly dále snahy vytvořit ucelenou koncepci výchovy k manželství a rodičovství, ale vzhledem k událostem v letech 1968 k vypracování nedošlo. 4. období – 1968 – 1989 V roce 1970 byla uvedena do praxe koncepce výchovy k manželství a rodičovství zahrnující oblast sexuální výchovy, která navazovala na poznatky z předchozího období. Byl

48

JANIŠ, K. a MARKOVÁ, D. Příspěvek k základům sexuální výchovy. 2007. s. 38.

21

však zvýšen důraz na mravní výchovu. V tomto období dochází ke shromažďování nejrůznějších poznatků a zkušeností z oblasti této výchovy. Ministerstvo školství vydávalo řadu usnesení pro výchovné práce školy k zabezpečování výchovy k manželství a odpovědnému rodičovství. Hlavním úkolem je formovat správné představy a postoje mladých lidí, zejména v období dospívání, jako například přátelství, láska, manželství, rodičovství a rodina. Tato výchova byla zařazena do učebních osnov jednotlivých předmětů, především občanské nauky, přírodopisu, pracovního vyučování a tělesné výchovy. Přestože se na této koncepci podílely celé řady institucí a byla posílena úloha a postavení školy, nedošlo k očekáváným změnám. „Jednou z příčin je jednostranné přeceňování úlohy školy a zvýraznění této instituce jako jediného garantu výchovy a současně z podceňování úlohy a poslání rodiny.“49 Výzkumy prokázaly, že většina mladých lidí je nepřipravená pro manželství, rodičovství ani sexuální život. Neměli dostatečně rozvinuté mravní normy, vyznačovali se absencí návyků vzájemného partnerského života. Vzhledem k rozšiřování AIDS byla vydána vládní usnesení pro respektování sexuální výchovy jako jednoho z prostředků proti této chorobě a začlenění do všech školských zařízení. Toto usnesení se však nikdy plně nedostalo do praxe, protože lékaři i pedagogové naráželi na metodické, obsahové i časové problémy. I když v celém období dochází k výraznému posunu sexuální osvěty, stále narůstá rozvodovost, promiskuita u mládeže, interrupce apod. 5. období – 1989 – po dnešní dobu Rok 1989 vnímáme jako zlomový i v oblasti sexuální výchovy. Projevil se zájem masově sledovacích prostředků o témata lidské sexuality i těch, které byly do té doby tabuizované. Začínají vycházet časopisy se sexuální tématikou. Objevují se nové problémy, kterými se musí sexuální výchova komplexně zabývat. Kromě předešlých problémů vzrostla větší možnost kontaktu dětí s prostředky komerčního sexu a nedořešené legislativy. Posílila znovu úloha a funkce rodiny i školy a svobodu slova dostává i sexuální výchova, především v systému mravní výchovy. Z historického hlediska vývojem obsahu sexuální výchovy lze sledovat vývoj od pohlavní výchovy přes sexuální výchovu, výchovu k partnerství, manželství a rodičovství až po rodinnou výchovu a výchovu ke zdravému způsobu života. V dnešní době se žákům předávají mnohem komplexnější informace, a to zejména z vyučovacích předmětů přírodopis, rodinná výchova a výchova ke zdraví.50

49 50

JANIŠ, K. a MARKOVÁ, D. Příspěvek k základům sexuální výchovy. 2007. s. 42. Srov. JANIŠ, K. a MARKOVÁ, D. Příspěvek k základům sexuální výchovy. 2007.

22

3. SEXUÁLNÍ VÝCHOVA Představil jsem základní pojmy v oblasti sexuality a sexuální výchovy a také jejich historii. Jak jsme si mohli v předchozích kapitolách všimnout, naše instinkty nelze považovat za dokonale vybavené pro proces socializace sexuálních motivů, a proto se všechny známé civilizace snaží podřídit lidské sexuální chování určitým mravním a právním normám. Jedním z takových prostředků je právě sexuální výchova, která je nedílnou součástí výchovy, především výchovy mravní. „Je základním předpokladem vyváženého a harmonického rozvoje dítěte a mladých lidí, kteří se připravují na život v dospělosti. Sexuální výchova je i součástí výchovy dospělých, protože koriguje, reguluje a rozvíjí chování, vědomosti a postoje lidí v souladu s rozvojem vědeckého poznání a v souladu s vývojem společnosti.“51 Sexuální výchova je ideově pojímána jako součást rozvíjení pozitivních citů a mezilidských vztahů. Protože samotná lidská sexualita představuje faktor osobnosti, který lze výchovou pozitivně ovlivnit, můžeme sexuální výchovu chápat v nejširším smyslu jako cílevědomé a záměrné působení na složku osobnosti, která souvisí se sexuálním pudem. V širším smyslu ji chápeme jako jednu z nedílných složek celistvé výchovy a v užším smyslu sexuální výchovu pojímáme jako samostatný vyučovací předmět. Sexuální výchova je v dnešní společnosti stále velmi diskutované téma. Pořád se objevují mýty a omyly, které ovlivňují postoj k její realizaci. Setkáme se taky s odpůrci sexuální výchovy, kteří tvrdí, že sexuální výchova je primárně věcí rodiny, ale je však i jednou ze subsložek výchovy, a proto by neměla ve školách chybět. Škola totiž kromě vzdělávání plní i funkci výchovnou. Pro vymezení sexuální výchovy je důležité uvést základní definice sexuální výchovy. Dle Světové zdravotnické organizace (WHO) lze sexuální výchovu charakterizovat takto: „Podstatu a cíle sexuální výchovy tvoří vše, co přispívá k výchově celistvé osobnosti, schopné poznávat a chápat sociální, mravní, psychologické a fyziologické zvláštnosti jedinců podle pohlaví a díky tomu zformovat optimální mezilidské vztahy s lidmi svého i opačného pohlaví.“52 Podobně se k sexuální výchově staví Mezinárodní federace plánovaného rodičovství (IPPF). „Jestliže sexualita, manželství a rodinný život jsou důležitým prvkem v životě člověka většiny obyvatelstva, potom je zcela logickou a nutnou povinností školy připravit mladé lidi i pro tuto oblast. Sexuální výchova musí být pokládána za jednu část

51 52

TÄUBNER, V. Metodika sexuální výchovy pro učitele, vychovatele, rodiče a studenty učitelství. 1997. s. 5. JANIŠ, K. Úvod do sexuální výchovy. 2005. s. 13.

23

školní výchovy, která zprostředkovává dětem a mladým lidem informace nutné, aby byli schopni vytvořit si správný názor, úsudek i postoje.“53 V. Täubner definuje sexuální výchovu jako: „záměrnou, plánovitou a dlouhodobou činnost vychovatele vůči vychovávanému a v součinnosti s ním, ve které vychovávaný získává subjektivně i společensky žádoucí vědomosti, postoje a chování z nejširší oblasti sexuálního chování.“54 V pedagogickém slovníku je definována sexuální výchova jako: „Výchova směřující k získání návyků, dovedností, znalostí, hodnot, norem a postojů v oblasti sexuálních vztahů mezi mužem a ženou, zakládání manželství a budování rodiny.“ 55 Z definic je patrné, že škola je povinná realizovat sexuální výchovu, ve které žáky poučí o základních věcech v oblasti sexu, vztahů, hodnot, norem apod., aby si žáci vytvořili hodnotové schéma a zodpovědně usměrňovali vlastní život. Sexuální výchova přes všechen pokrok ve vzdělávání a obecné hygieně zůstává jednou z nejvíce problematických a rozporných oblastí. Sexuologové spatřují v otázce sexuální výchovy dva přístupy. Jedním z nich je restriktivní přístup, jehož zastánci vidí na sexualitě především rizika a hrozby sociální destabilizace. Hledají východisko v ochraně lidí před destabilizujícím vlivem sexu tím, že kladou co nejvíce překážek a zábran. Druhý přístup je liberální a jeho zastánci chápou sex jako oblast pozitivních citových zkušeností, radosti a naplnění ve vztahu k jinému člověku. Zdůrazňují sexualitu jako pozitivní hodnotu, kterou mohou naplnit pouze poučení a zodpovědní jedinci. K. Janiš v knize Úvod do sexuální výchovy představuje dvě tendence v sexuální výchově, ze kterých vycházejí odpovídající koncepce. Jedná se o tradicionalistický a progresivní přístup, jenž vychází z poznatků sexuologické vědy. Vybírají si však z ní jednotlivé proti sobě stojící pojetí. Největší rozdíl těchto dvou přístupů spočívá v rozdílném pojetí sexuální socializace v procesu učení sociosexuálního a psychosociálního vývoje lidské osobnosti. Tradicionalistický se soustřeďuje na význam kontroly sexuálního pudu a jeho sublimace. Funkce sublimace by mohla v sexuální výchově splňovat koncepce z tzv. konzervativního spektra a sexuální výchova by tak byla jako moralizující. Zatímco progresivní přístup se snaží sexuální pud regulovat socializačními a humanizačními postupy. Na základě existujících biologicko-sexuologických znalostí umožňuje uskutečňovat sebereflexi ve vztahu k vlastní i partnerské sexualitě a formovat si vlastní morální kodex. Vzniklý stav sexuální výchovy tedy vychází z původních, historicky daných postojů, které

53

JANIŠ, K. Úvod do sexuální výchovy. 2005. s. 13. Tamtéž 55 PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. 2009. s. 261. 54

24

jsou na jedné straně prezentovány teologicko-etickými snahami a na druhé straně moderními koncepcemi opírajícími se o současné poznání sexuologie.56

3.1 Cíle sexuální výchovy Představil jsem základní definice pojmového aparátu sexuální výchovy a další zásadní otázka, kterou si pokládají odborníci i laická veřejnost, se zaměřuje na cíl sexuální výchovy. K čemu sexuální výchova na základních školách vede? Co u žáků rozvíjí a jaký má vliv na jejich budoucí život? Pokusím se zde vystihnout nejzákladnější cíle a podmínky sexuální výchovy, které dle mého názoru jsou podstatné pro pochopení celého významu sexuální výchovy na základních školách. Na začátek můžeme říct, že „sexuální výchova je určena pro aktuální a budoucí život vychovávaných. K tomu jsou koncipovány cíle sexuální výchovy, formy, metody, prostředky a principy sexuální výchovy.“57 Obecné cíle sexuální výchovy vycházejí z obecného cíle výchovy, jenž představuje převedené potřeby společnosti o ideálních kvalitách člověka. Tím je cíl sexuální výchovy odrazem stavu rozvoje a potřeb lidí, kteří žijí v této společnosti. Současně se v cílech sexuální výchovy odráží historicko-filozofický světonázorový fenomén. Cíle sexuální výchovy lze rozdělit do tří základních rovin. A to do roviny kognitivní a informativní, ve které má žák získat kvalitní množství informací a poznání. Jde o vybavení každého jedince souborem odpovídajících a nezbytných informací o lidské sexualitě. Dále do roviny postojové a emocionální, ve které si má žák vytvořit kvalitní množství emocionálních a identifikovaných postojů k jednotlivým vědomostem, dovednostem, návykům a k chování z oblasti sexuální výchovy. Jde o vytvoření základu pro společensky žádoucí postoje a vztahy k sexualitě, odpovídajícímu vztahům mezi mužem a ženou, zařazení lidské sexuality na odpovídající místo v žebříčku vlastních i společensky mravních hodnot. V poslední třetí rovině dovedností, návyků a chování by žák měl získat kvalitní množství získaných dovedností, návyků a chování. V této rovině se ve zvýrazněné formě zachycuje mravní a sociální dimenze sexuality a sexuální výchovy a cílem je pozitivní individuální život v partnerství a manželství, naplněný rodičovstvím, jenž je v souladu se základními normami a principy společnosti. Vzhledem k těmto třem základním rovinám lze utvořit obecný ideální cíl sexuální výchovy. Obecný cíl sexuální výchovy dle K. Janiše a V. Täubnera tedy je „kvalitní a zdravý život v partnerství, manželství a rodičovství, přičemž je v něm obsažena harmonie sociální, 56 57

Srov. JANIŠ, K. Úvod do sexuální výchovy. 2005. ŠTĚRBOVÁ, D., ed. et al. Sexuální výchova - multidisciplinární přístup. 2012. s. 121.

25

etická, psychická a biologická.“58 Posláním školy je připravit své absolventy co nejlépe pro život ve spolupráci rodiny, jenž je základní společenskou jednotkou. Nyní uvedu několik okruhů, ve kterých můžeme formulovat cíle základní školy v oblasti sexuální výchovy. 1. Rozvíjení základních návyků osobní a obecné hygieny, vytváření pocitů odpovědnosti za své zdraví i za zdraví ostatních. Ochrana před onemocněním, základní informace o AIDS a jiných pohlavně přenosných nemocech. 2. Vytvářet žebříček životních hodnot a mravního přesvědčení ve vztahu k sexualitě, který není v rozporu se společenskou normou. 3. Pozitivně a dlouhodobě ovlivňovat proces budování systému hodnot i těch, které se týkají sexuálních hodnot. Působení na sexuální chování a postoje, které jsou ve společenském zájmu, přijetí společenských norem sexuálního chování za své a vyvarování se sexuálním praktikám a způsobům, které se výrazně odlišují od všeobecného pojímání norem sexuálního života a patřící mezi sexuální deviace. 4. Prostřednictvím vzdělávání a výchovy udržovat celistvost osobnosti v období puberty, také zaujímat pozitivní a odpovědný postoj k sexualitě a přistupovat k ní jako k organické součásti aktivit osobnosti. 5. Pokládat ucelené představy o lidské sexualitě, a to na základě vědeckých poznatků, které musí odpovídat základním znalostem dětí v 15 letech. 6. Posledním okruhem cílů základní školy je přispívat k výchově k partnerskému soužití, manželství a zodpovědnému rodičovství.59 Ne vždy výsledky výchovného působení dosahují žádoucích a očekávaných hodnot, proto musí být v popředí zájmu školy i rodiny formovaní osobnosti vychovávané v souladu s ideálním profilem absolventa a co nejvíce se danému ideálu přiblížit. Škola patří k významným prostředkům při dosahování stanovených cílů výchovy, ale svoji roli zde sehrávají vlivy dalších multimediálních prostředků, například kampaně proti HIV/AIDS, také tisk, rozhlas, televize, videonahrávky, internet apod. Dílčí cíle sexuální výchovy jsou dány dle věkových kategorií dětí a mládeže. Mají charakter i cílů postupných a ve školách se realizují pomocí pedagogických principů sexuální výchovy. Dílčí cíle jsou dány ontogeneticky, jsou ideově plánované obsahem sexuální výchovy. Na každé věkové úrovni dítěte a mládeže se očekávají konkrétní úrovně vědomostí, postojů a chování i dovedností a návyků. Mezi dílčí cíle sexuální výchovy vzhledem k věku žáků patří: 58 59

ŠTĚRBOVÁ, D., ed. et al. Sexuální výchova - multidisciplinární přístup. 2012. s. 122. Srov. JANIŠ, K. Úvod do sexuální výchovy. 2005.

26

o „Pochopení rozmanitosti projevů sexuality a rozvoje lidské sexuality. o Umět se v sexualitě správně a přiměřeně vyjadřovat a překonávat zbytečná tabu. o Využívat všech výchovných podnětů k sexuálnímu utváření žákovy individuality. o Pěstovat vztah k mravním normám, k lidským hodnotám, k úctě k lidem a životu. o Vytvářet vztah, postoje, dovednosti pro ušlechtilé mezilidské vztahy a připravovat na život v partnerství, manželství a rodičovství. o Poskytovat potřebné poučení, postoje a dovednosti při ochraně před nemocemi a jinými nebezpečími, které ohrožují zdraví a život člověka. o Přistupovat s pochopením ke zvláštnostem pohlavní identity a učit děti tyto zvláštnosti respektovat. o Vést k dovednostem vhodného výběru uměleckých a kulturních artefaktů z oblasti sexuality a odstraňovat bariéry mezi představami a běžným životem.“60 Na základě těchto cílů lze rámcově vymezit cíle výchovy pro jednotlivé věkové kategorie. Pro mladší školní věk jsou to cíle jako například rozvoj osobní hygieny, péče o rozvoj vlastního, zdravého těla a zdraví ostatních, získání nejzákladnějšího poučení o rozdílech mezi mužem a ženou, představy o narození dítěte. Dále je také cílem připravit žáky na důležité změny ve vývoji lidského organismu v období pohlavního zrání a dále rozvíjení mravních norem, hodnot a postojů k sexualitě a položení základů pro spokojené budoucí partnerské soužití. Posláním cílů u žáků středního školního věku je pomoc překonat složité vývojové období puberty. Cíle přispívají k usměrňování postojů k sexuálnímu životu, začlenění sexuality do systému životních hodnot. Dále také pomáhání při vlastním citovém vývoji s důrazem na sexuální zdrženlivost. Cílem je ještě vybavit žáky dalšími poznatky o pohlavní hygieně, antikoncepci, promiskuitě, pornografii a mravním ohrožení mladých.61 3.1.1 Podmínky sexuální výchovy Sexuální výchova probíhá na základě podmínek sexuální výchovy, které představují faktory možných výsledků. Mezi vnitřní podmínky patří podmínky biologické, jež představují somatické a fyziologické kvality osobnosti a psychické, které představují psychické procesy a kvalitu psychických vlastností, jako například charakter, myšlení, vůle apod. Mezi vnější podmínky patří podmínky sociální, jejichž součástí je ekonomizace společenského života i zvládnutí některých sexuálních rolí a chování, o kterých už jsem pojednával v předchozí kapitole a materiální podmínky, které musí navozovat příjemnou a intimní atmosféru. Patří 60 61

ŠTĚRBOVÁ, D., ed. et al. Sexuální výchova - multidisciplinární přístup. 2012. s. 122. Srov. JANIŠ, K. Úvod do sexuální výchovy. 2005.

27

mezi ně i dostatek vhodné literatury a pomůcek. Další důležitou podmínkou pro realizaci sexuální výchovy je informovanost učitele o úrovni vědomostí, postojů, dovedností i chování žáků v oblasti sexuální výchovy. Současně musí akceptovat různou úroveň žáků. Učitel by měl také znát a vytvářet dobrou úroveň interpersonálních podmínek přátelských vztahů mezi žáky navzájem i mezi žáky a učitelem. Důležitou podmínkou je také dostatečný časový prostor pro sexuální výchovu, který rozhoduje o celém didaktickém postupu a volbě výchovného cíle. Všechny tyto podmínky musí učitel před zahájením sexuální výchovy akceptovat a koncipovat k nim svůj výchovně vzdělávací program. Akceptování podmínek odpovídá na požadavky principů sexuální výchovy a konkrétní výchovné situace, např. věk dětí, osobní vztahy ve skupině, stupeň vědomostí, aktuální psychický a zdravotní stav atd. Společně se sociálními, biologickými a psychickými podmínkami se vytváří základna, na které by měl být budován celý model sexuální výchovy. Vzhledem k sexuální výchově je důležité sociální prostředí školy, které s dalšími částmi tvoří klima školy. Školní klima vymezujeme jako specifický projev školního života a spadá do skupiny nemateriálních prostředků školy. Dle H. Grecmanové má školní klima „velký vliv na sociální chování žáků, na jejich motivaci k výkonu, na průběh učení a na učební výsledky.“62 Na základě těchto podmínek můžeme formovat výstavbu samotného obsahu sexuální výchovy, který musí předcházet biologickým, psychickým a sociálním projevům.63 3.1.2 Principy sexuální výchovy V sexuální výchově jsou principy výsledkem současné úrovně vědeckého poznání v pedagogice a psychologii. Vyjadřují zobecněnou historickou a společenskou zkušenost výchovných systémů sexuální výchovy jak u nás, tak i v zahraničí. Díky aplikaci principů se zvyšuje efektivita výchovy. V sexuální výchově se respektují didaktické principy, jako například identifikace, úcta k žákovi atd. Principy sexuální výchovy vyjadřují těsné propojení výchovy a výuky. J. Pondělíčková zformulovala principy sexuální výchovy, které vycházejí z didaktických zásad. „Jedná se o principy spontánnosti, přiměřenosti, aktivní imunizace, důvěry, pravdivosti, návaznosti a otevřenosti.“64 Nejúplnější konstrukci principů sexuální výchovy formuloval V. Täubner a mezi ně patří:

62

GRECMANOVÁ, H. Klima školy. 2008. s. 22. Srov. JANIŠ, K. Úvod do sexuální výchovy. 2005. 64 JANIŠ, K. Úvod do sexuální výchovy. 2005. s. 15. 63

28

1. Princip spolupráce rodičů a školy Učitel musí informovat rodiče, že jejich dítě se ve škole učí sexuální výchovu. Vhodnou formou je informuje o obsahu sexuální výchovy, formách a cíli. Rodič má právo a povinnost se podílet na sexuální výchově svých dětí, a proto stále zůstává sexuální výchova primární úlohou rodiny. Pokud rodič z různých důvodů nesouhlasí s účastí na některém tématu školní sexuální výchovy, má právo po učiteli žádat individuální přístup s alternativním přístupem. Avšak většina informací sexuální výchovy tvoří součást všeobecných znalostí patřících do obecného a základní vzdělání každého člověka, a proto učitel nemusí brát v úvahu postoj rodiče. 2. Princip začleněnosti sexuální výchovy do obecného projektu výchovy Sexuální výchova prakticky probíhá neustále v různých formách a je součástí různých výchovných postupů učitele i mimo sexuálně výchovný záměr. To znamená, že i nespecializovaný pedagog na sexuální výchovu se dostává do situací, ve kterých musí vyjádřit svůj postoj, svoje vědomosti a předvést určité chování, například dodržuje etiku mezilidských vztahů, projevuje úctu k mateřství apod. Ve školách je sice sexuální výchova specifickou výchovně vzdělávací disciplínou, ale zároveň se prolíná celou řadou ostatních záměrných i nezáměrných postupů každého učitele, které formují vychovávané, a proto by v problémech sexuální výchovy měl být vzdělán každý učitel. 3. Princip vědeckosti v sexuální výchově Princip vědeckosti je typický objektivností a pravdivostí předávaných informací, jehož součástí je i odborná pedagogická a psychologická znalost a zkušenost učitele, projevující se v jeho

výchovně

vzdělávacím

působení

v sexuální

výchově.

Učitel

tak

žákům

zprostředkovává informace, které odpovídají úrovni současného vědeckého poznání. Učitel používá k žákům přiměřené vědecké pojmy a vědecky ověřované didaktické pomůcky. 4. Princip aktuálnosti, latentnosti a projekce budoucnosti v sexuální výchově. Vědomosti, dovednosti, postoje a chování žáků formuje učitel pro jejich současný i budoucí život. „Aktuálnost znamená, že výsledky sexuální výchovy jsou pro jeho výchovu a pro něj užitečné v současné době.“65 Např. postoje k hygienickým dovednostem a návykům, k alkoholu, asertivnímu chování, komunikace s druhým pohlavím apod. Některé postoje a informace jsou výhradně koncipovány pro jejich budoucí použití, ale přesto musí být co

65

ŠTĚRBOVÁ, D., ed. et al. Sexuální výchova - multidisciplinární přístup. 2012. s. 121.

29

nejdříve formulovány. Jedná se např. o informace o rodině, početí, těhotenství apod. Tato včasnost je prevencí před nevhodnými informacemi, které se mohou k žákům dostat. Žák je dostatečně a přiměřeně formován a to tak, že není poškozen jeho harmonický vývoj. 5. Princip koedukovanosti v sexuální výchově Neměl by být žádný významnější rozdíl mezi vědomosti chlapců a dívek. Pouze některá témata lze aplikovat odděleně, jako například téma onanie, aby se otevřel větší prostor pro intimitu dotazů dětí. „Koedukovaná sexuální výchova umožňuje vzájemný výcvik dovedností včetně dovedností asertivního a mravního chování v oblasti mezilidských vztahů. Dovoluje výcvik etikety v chování chlapců a dívek, učí vzájemnému respektování názorů i postojů a koriguje pokrytecké a kvazimorální chování.“66 Tento typ výchovy vede k pedagogizaci a společenskosti a nečiní tak z přirozeného sexuálního chování člověka tabuizované chování, tím je i praktickou výchovou budoucího partnerského chování mezi mužem a ženou. 6. Princip etičnosti v sexuální výchově Tento princip je realizován především ve výchově postojů, mravních dovedností a chování, také přispívá k vytváření poznatkové sféry biologicko-sexuologického zaměření se sférou etickou, pedagogickou a psychologickou. Sexuální výchova je tedy výchovou mravních mezilidských vztahů, zejména partnerských. Obsah sexuální výchovy obsahuje i témata sexuálního chování z hlediska společensky žádoucích mravů a důraz je položen v obsahu etiky, přátelství, lásky, partnerského, manželského a rodičovského chování. Také je kladen důraz na odpovědnost za druhé a patří sem výchova k pohlavní zdrženlivosti, úcta k ženě, k matce, dítě, rodičovství atd. 7. Princip aktivity žáka a spolupráce se žákem V sexuální výchově učitel volí zejména aktivizační metody výuky a výchovy a žák je spolutvůrcem výchovy na sobě samém. Nutná je vysoká aktivita žáka a spolupráce učitele a žáka, protože získané vědomosti jsou tvořeny jako trvalé instrumenty pro současný i budoucí život. Tento princip je významný při konstrukci postojů žáka k jednotlivým oblastem, jevům, hodnotám a také při tvorbě dovedností a chování.

66

ŠTĚRBOVÁ, D., ed. et al. Sexuální výchova - multidisciplinární přístup. 2012. s. 125.

30

8. Princip komplexnosti a harmonie v sexuální výchově Od zahájení sexuální výchovy ve škole přiměřený způsob učitele postihuje všechny podstatné stránky sexuální výchovy. To znamená, že tento princip rozvíjí všechny oblasti sexuální výchovy. Jednotlivá témata se spirituálně rozvíjejí do hloubky s přibývajícím věkem žáků a je brán zřetel na proces biologického, psychického a sociálního zrání. 9. Princip osobnosti sexuálního pedagoga Učitel odpovědný za sexuální výchovu má být jmenován na každé škole. Jestliže je sexuální výchova koncipována jako samostatný předmět, je pověřen odpovědný učitel za vedení tohoto předmětu. A zda je sexuální výchova svým obsahem rozdělena do několika vyučujících předmětů, musí být jmenován odpovědný učitel korigující sexuální výchovu v rámci všech disciplín. Sexuální pedagog plní funkci konzultační a poradenskou. Sexuální pedagog má odpovídající vzdělání v sexuální pedagogice a z ní odvozených disciplín. Také má dostatečné vzdělání v psychologii, pedagogice a v disciplínách pro odbornou práci v sexuální výchově, jako je sexuologie, zdravověda, biologie, etiketa, etika, didaktika sexuální výchovy atd. 10. Princip přiměřenosti v sexuální výchově Princip přiměřenosti má v sexuální výchově specifický ráz a jeho postupy se prolínají v několika oblastech. „Přiměřenost je chápána z hlediska biologické, psychické a sociální zralosti žáka. Specifickou součástí sexuální výchovy je přiměřenost k regionu, tradicím regionu, sociální skupině, rodině, světovému názoru a dosavadnímu způsobu života žáků.“67 Je zde obsažen také princip individuálního přístupu. Práce učitele v tomto principu spočívá v přiměřenosti v rovině metod a prostředí, které učitel volí a v přiměřenosti v rovině obsahů a cílů sexuální výchovy.68

3.2 Obsah sexuální výchovy Jak už jsem dříve uvedl, sexuální výchova je součástí výchovy a tu můžeme analyzovat podle kritérií, jako například podle hledisek přípravy na odpovídající sociální roli. Sexuální výchova je určena pro přítomný i budoucí život vychovávaných, z pohledu konstituování a rozvíjení osobnostních kvalit a také podle oblastí, ve kterých se realizuje výchova. Obsah výchovy můžeme rozdělit do několika dílčích částí, které nazýváme složky 67 68

ŠTĚRBOVÁ, D., ed. et al. Sexuální výchova - multidisciplinární přístup. 2012. s. 127. Srov. ŠTĚRBOVÁ, D., ed. et al. Sexuální výchova - multidisciplinární přístup. 2012.

31

výchovy. Dle D. Holoušové řeší složky výchovy svým obsahem specifikované úlohy výchovy a orientují se na etickou, estetickou, intelektuální, pracovní a tělesnou stránku rozvoje člověka. To vše z hlediska biologického, psychologického a sociálního. V souvislosti se společenským rozvojem se některé složky výchovy obohacují o nové oblasti. Jednotlivé složky výchovy se vzájemně doplňují, ovlivňují, a tím se vytváří výchovná realita. Obsah sexuální výchovy je zpracován jednak spirituálně, tzn. opakování a rozvíjení témat na hlubší úrovni pro různé věkové kategorie a jednak aktuálně v blocích, které reagují na novou situaci, jež se v rámci společnosti nebo určitého regionu náhle objeví nebo obsahují témata, jež z různých důvodů nemohla být vyložena dříve. Uváděný obsah nelze chápat jako neměnné dogma, velice záleží na zpětné vazbě mezi vychovatelem a vychovávaným. „Vychovatel totiž sám musí zvážit zařazení tématu i jeho hloubku vzhledem k vychovávanému, jeho zvláštnostem i vzhledem k celkové situaci a vzdělanosti v regionu, ve škole nebo třídě.“69 Při vytváření vzdělávacího programu se vychovatel musí řídit dle předchozích popsaných podmínek a principů. Ministerstvo školství odvozuje obsah sexuální výchovy od pojetí sexuality v nejširším smyslu slova jako komplexní výchovu, která sleduje vytvoření základu společensky žádoucího chování v oblasti sexuálně motivovaného chování. „Zahrnuje základní poučení o vývoji, rozmnožovací soustavě, projevech sexuality se záměrem vytvořit osobnostní východiska pro výběr životního partnera a s citlivým vedením k přijetí společnosti formulovaných, a tím i žádoucích etických hodnot“70 „Obsahem sexuální výchovy jsou vědomosti, postoje, dovednosti, návyky a chování, které má žák během sexuální výchovy získat.“71 Obsah sexuální výchovy má tedy navzájem prolínající se a doplňující tři hlavní části. 1. Oblast informativně poznávací. 2. Oblast emotivně postojová. 3. Oblast dovedností, návyků a chování. Na základní škole je obsah sexuální výchovy tvořen šesti základními tematickými okruhy, které jsou členěny do dalších dílčích témat. Každý tematický okruh obsahuje základní témata, která konkretizují rozsah obsahu. Okruhy současně představují pro žáky určitou ideální postupnost a cílovou výchovně vzdělávací představu. Obsah sexuální výchovy je

69

TÄUBNER, V Metodika sexuální výchovy pro učitele, vychovatele, rodiče a studenty učitelství. 1997. s. 7. JANIŠ, K. Úvod do sexuální výchovy. 2005. s. 77. 71 ŠTĚRBOVÁ, D., ed. et al. Sexuální výchova - multidisciplinární přístup. 2012. s. 127. 70

32

uveden podle kolektivu odborníků vedených Brzkem a Mellanem, kteří upravili tzv. Minnesotskou rukověť. Nyní uvedu šest základních okruhů obsahu sexuální výchovy, které jsou určeny pro první i druhý stupeň základní školy, však na každém stupni základní školy se liší dalšími tématy. Základní tematické okruhy tedy jsou: 1. Člověk 2. Vztahy mezi lidmi 3. Osobní dovednosti 4. Sexuální chování 5. Sex a zdraví 6. Sex a kultura Témata jsou rozpracovaná ještě více do hloubky a upravují se dle věkových kategorií žáků v jednotlivých třídách. Do jednotlivých okruhů na prvním a druhém stupni základní školy patří témata, která lze najít v knize hlavní autorky Dany Štěrbové, Sexuální výchova – multidisciplinární přístup nebo na webové stránce, www.planovanirodiny.cz. Očekává se, že než se přejde k okruhům na druhém stupni, musí být zvládnutá témata z obsahu sexuální výchovy pro první stupeň. Kdyby tomu tak nebylo, musel by učitel vyrovnat nedostatky z předchozích tříd.72

3.3 Metody sexuální výchovy Pedagog dosahuje stanovených cílů a obsahu různými formami a metodami. Proto zde představím základní metody, které se mohou aplikovat v sexuální výchově. Nejdříve je však potřeba říct, co je to metoda, která pochází z řeckého slova Methodos a znamená cestu či postup. Obecně můžeme říct, že metoda je cesta k dosažení cílů. „V didaktice pod pojmem vyučovací metoda chápeme způsoby záměrného uspořádání činností učitele a žáků, které směřují ke stanoveným cílům.“73 V sexuální výchově se využívá obecně známých výchovně vzdělávacích metod. Jedná se o metody z mravní výchovy, jako je přesvědčování, osobní příklad, cvičení, pochvala a trest atd. O metody didaktické, jako je například přednáška, popis, vypracování, slovní nebo písemný projev, rozhovor, názorné metody apod. Používají se také různé organizační formy výuky, například skupinové, hromadné, párové či programové vyučování. Dále se v sexuální 72 73

Srov. ŠTĚRBOVÁ, D., ed. et al. Sexuální výchova - multidisciplinární přístup. 2012. SKALKOVÁ, J. Obecná didaktika. 2007. s. 181.

33

výchově využívá metod a forem, jež respektují specifika sexuální výchovy, která se projevují v intimnosti, vnitřní angažovanosti, v aktuálnosti i projekci do budoucna. Jde o metody, v nichž je významná aktivizující spolupráce žáka s učitelem i s probíraným tématem a současně jsou respektovány jeho dispoziční zvláštnosti, ale i postojové a názorové. Takové metody nazýváme aktivizačními metodami. Uvádí se, že zcela výjimečné postavení v sexuální výchově má hra a dramatizace. Myslím si však, že tyto dvě metody by měly dobré využití v sexuální výchově, především v získání dovedností, návyků a chování v oblasti partnerských vztahů, komunikace, vyjadřování citů a emocí, v rozhodování atd. To je totiž vedle tvorby systémů vědomostí smyslem metod v sexuální výchově. Proto by se metody dramatizace a hry mohly používat častěji. Představím nyní základní výběr aktivizačních metod, které musí vychovatel vhodně přizpůsobit tématu i osobnostem žáků, a to ve smyslu principů pedagogických a sexuální výchovy. 1. Metody dialogické Dialogické metody jsou založeny na slovní interakci mezi vychovávaným a vychovatelem a mezi vychovávanými navzájem. „Podstatou dialogických metod jsou otázky a odpovědi.“74 Dialogem vychovatel formuluje žáky ke správnému závěru, který je předem koncipován jako cíl. Žák vlastním myšlenkovým úsilím dojde k vědomosti nebo i postoji a závěr formuluje sám nebo za pomoci učitele. Tyto metody organizuje a řídí vychovatel v rámci odpovídajících organizačních forem. Podle záměru a tématu může dialog probíhat v homogenních nebo heterogenních skupinách z hlediska pohlaví či stupně poznání žáků. V dialogických metodách lze ještě použít dalších aktivizačních prvků, jako je hlasování, řetězový dialog, alternativní řešení, dialog s míčem. Výsledkem dialogických metod je formování žáků ve výchovně vzdělávacích vědomostech, postojích a důsledcích pro životní praxi, které vyplynuly z dialogu.75 2. Metody problémové Problémové metody jsou významné aktivizační metody, které ale nejsou ve školní praxi často využívány pro svoji náročnost v přípravě i tvořivosti vychovatele. „Jejich smysl spočívá ve veliké intelektuální a emocionální angažovanosti vychovaného na tématu.“76 Žák volí optimální řešení problému na základě svých vědomostí a zkušeností. Problémové metody 74

TÄUBNER, V. Metodika sexuální výchovy pro učitele, vychovatele, rodiče a studenty učitelství. 1997. s. 17. Srov. TÄUBNER, V. Metodika sexuální výchovy pro učitele, vychovatele, rodiče a studenty učitelství. 1997. 76 TÄUBNER, V. Metodika sexuální výchovy pro učitele, vychovatele, rodiče a studenty učitelství. 1997. s. 2 75

34

fungují v různých organizačních formách, ve kterých žák řeší problém. Žák může problém po zadání učitele řešit sám buď ústně, písemně, nebo chováním. Problém mohou řešit ve dvojici nebo ve skupině, kde řeší problém ve spolupráci se všemi nebo jeden ukazuje řešení a vyvolává dialog. K formulaci problémových úkolů lze využít simulace životních situací, skutečných zpráv, literatury, videozáznamů atd. V sexuální výchově se k řešení problémů často využívá tzv. případová metoda. Závěrem problémových metod je vždy výchovně vzdělávací zobecňující stanovisko, které za pomocí žáků koncipuje učitel, který současně ukazuje další použití pro současný i budoucí život žáků.77 3. Metody inscenační Inscenační metody v sexuální výchově hrají důležitou roli, protože tato metoda umožňuje výcvik při tvorbě dovedností sexuálního chování. Je schopna vytvářet dovednosti, návyky a formovat chování. Podstatou inscenačních metod je problém nebo konflikt, který hrají a modelují sami žáci. V rozhodování se žáci dostávají do modelových situací, za které přebírají odpovědnost. Žáci si zkouší různé role, což jim umožňuje si roli prožít na vlastní kůži a lépe porozumět problémům i pocitům ostatních. Inscenace vychází z principů problémových metod a umožňuje i aplikaci dialogických metod. Vyžaduje velmi pečlivou přípravu, ale má velký formativní vliv, a tím patří mezi nejúčinnější metody sexuální výchovy. Inscenační metody můžeme dělit na strukturální inscenaci, ve které jsou předem popsané role a herci mohou do hry začlenit i nepoučené spolužáky. Nestrukturní inscenaci, kde své role znají žáci jen obecně, a řešení vyplývá ze samotné hry. A demonstrativní inscenaci, ve které určení žáci předvedou hru a ostatní se nesmí účastnit, pouze pozorují. Na konci inscenace se diskutuje a hledá se další řešení.78 4. Metody her v sexuální výchově V sexuální výchově představují metody her významný aktivizační a inovační prvek. Zejména interakční hry jsou pro sexuální výchovu velmi vhodné, především ve výchově žáků. Metody her mají pro žáky velký význam, protože motivují žáky k sociálnímu učení, probouzejí jejich zvědavost, vytvářejí vědomosti, postoje a chování. Přinášejí jim radost ze schopnosti učit se z vlastní zkušenosti. Zvyšují aktivitu žáků, i těch pasivních. Dále dovolují nenásilné zavedení nových norem v chování a učí žáky citlivému vnímání, vyjadřování svých

77 78

Srov. ŠTĚRBOVÁ, D., ed. et al. Sexuální výchova - multidisciplinární přístup. 2012. Srov. TÄUBNER, V. Metodika sexuální výchovy pro učitele, vychovatele, rodiče a studenty učitelství. 1997.

35

pocitů, učí je požádat o pomoc, rozvíjejí jejich odpovědnost. Hry také ujasní žákům mezilidské vztahy a jejich role, naučí je chápat vlastní i cizí jednání atd.79 V sexuální výchově lze používat i metody využívající psychodramatické techniky. Metody jsou koncipovány na psychologických principech sebeprojekce a potlačuje se v nich didaktická stránka. Tyto metody jsou velmi působivé a emocionálně stimulativní, především ve tvorbě postojů. „Pro aplikaci psychodramatických metod se od žáků vyžaduje již určitá emocionální a intelektová vyspělost, dobrá slovní zásoba a zkušenosti.“80 Metody vyžadují přátelskou a důvěrnou atmosféru a jsou vhodnější spíše pro starší školní věk a adolescentní žáky. Přínosné jsou situace z mezilidských vztahů a vnitřních konfliktů, které vyplývají ze sexuálního chování. Vychovatel zadá žákům nějakou roli, problém nebo situaci a žáci ji zahrají podle svých představ a postojů. Po předvedení výstupu následuje diskuze v plénu nebo ve skupinách. Metody, které lze v sexuální výchově velmi dobře aplikovat, jsou např. Zrcadlo Monolog, dvojník. Popis těchto metod lze najít v knize Metodika sexuální výchovy pro učitele, vychovatele, rodiče a studenty učitelství od V. Täubnera.

3.4 Realizace sexuální výchovy Sexuální výchova, která je začleněna do pedagogické teorie i praxe, je součástí různých výchovně vzdělávacích programů, projektů humanistické výchovy i výchovy ke zdravému životnímu stylu. K realizaci se používají obecné i specifické pedagogické prostředky, formy a metody. Obsah sexuální výchovy je záměrně realizován sexuální výchovou ve výchovných institucích, v rámci obecného výchovně vzdělávacího procesu a činnosti každého učitele a v rámci samostatného výchovně vzdělávacího předmětu či v předmětech pověřených sexuální výchovou ve vyučování nebo výchově mimo vyučování, a to v rámci rodiny a výchovy dětských zájmových organizací. Za realizaci a kontrolu sexuální výchovy je ve škole odpovědný ředitel školy a jím pověřený zástupce, avšak právo kontroly mají i rodiče. Realizace sexuální výchovy a začlenění obsahu sexuální výchovy do vyučovacího předmětu lze řešit třemi alternativními způsoby. Jedním z nich je vytvoření sexuální výchovy jako samostatného vyučovacího předmětu. K. Janiš uvádí, že tento způsob by po obsahové stránce odlehčil vyučovací proces předmětů částečně realizujících sexuální výchovu a vytvořil by systém, kde by byly propojeny racionální, citové a mravní momenty systému, který by mohl být koordinačním subjektem v modelu sexuální výchovy v rámci školy. Samostatný 79 80

Srov. ŠTĚRBOVÁ, D., ed. et al. Sexuální výchova - multidisciplinární přístup. 2012. TÄUBNER, V. Metodika sexuální výchovy pro učitele, vychovatele, rodiče a studenty učitelství. 1997. s. 27.

36

vyučovací předmět by mohl tedy přinést větší objem informací k formování osobnosti, možnosti individuálního přístupu, řešení modelových situací s emotivním a etickým nábojem, čímž by se dotáhly kognitivní poznatky do roviny konativní a emotivní. Avšak A. Brzek se staví proti vytvoření samostatného vyučovacího předmětu. „V žádném případě by takováto etika a předkládané morální normy neměly být vyučovány jako zvláštní disciplína v oddělených hodinách, ale tato linie by měla procházet plynule všemi tématy, při každém z nich by měl být zmíněn etický aspekt daného problému.“81 Do jisté míry je tímto využíváno systémů sexuální výchovy jako jednoho z prostředků k dosažení cílů rodinné výchovy (výchovy ke zdraví). Další variantou je právě rozptýlení obsahu sexuální výchovy do stávajících předmětů a vytvořit z některého koordinační předmět schopný garantovat, že se k žákům dostanou základní informace z oblasti sexuální výchovy a potřebné dovednosti. Mnohorozměrové pojetí lidské sexuality předpokládá interdisciplinární přístup, tzn. zakomponovat odpovídající obsah sexuální výchovy do systému vědomostí a dovedností jednotlivých vyučovacích předmětů. Třetí způsob představuje realizaci v rámci určitého předmětu, kterým bývala rodinná výchova. „Obsahově blízká témata jsou zakomponována do učebních osnov předmětu a záleží pouze na vyučujícím, jak dokáže těchto poznatků ve své práci využít.“82 Alternativním způsobem může ještě v krajním případě být vyřazení sexuální výchovy ze základních škol. Argumentem k tomuto způsobu je například snaha o posílení funkce rodiny či nekvalifikovanost učitelů v oblasti sexuální výchovy. Současnou realizaci sexuální výchovy dále upravuje Rámcově vzdělávací program pro základní vzdělávání. Sexuální výchova je na základních školách realizována jako osvěta. I když můžeme říct, že každá výchova v sobě zahrnuje prvky osvěty, tak dle K. Janiše se ve školním prostředí mnohdy jedná pouze o sexuální osvětu než o výchovu v pravém smyslu slova. „Sexuální osvěta ve škole je cílená v první řadě na pohlavně přenosné nemoci, nežádoucí otěhotnění, zneužití a znásilnění.“83 I masmédia současně vytvářejí určité ženské i mužské modely chování. Tím je vychýlená základní pozornost věnována sexuální výchově k prezentování obsahové stránky, která úzce souvisí s reprodukční stránkou. Kvalitní sexuální výchova by se měla věnovat i aspektům, které představují lásku, zodpovědnost, intimní vztah, rodičovství atd. Jeden velký problém sexuální výchovy je nevyváženost mezi prezentací pozitivních a negativních informací. Dále lze říct, že nahodilé

81

JANIŠ, K. Úvod do sexuální výchovy. 2005. s. 80 – 81. JANIŠ, K. Úvod do sexuální výchovy. 2005. s. 81. 83 KOLAŘÍKOVÁ, M., ed. a ONDŘEJOVÁ, E., ed. K realizaci sexuální výchovy v základní škole. 2011. s. 13. 82

37

osvětové aktivity, jako jsou například besedy, přednášky, videoprojekce atd., nemohou reprezentovat vlastní podstatu sexuální výchovy ve své celistvosti, protože osvětová aktivita nemůže garantovat základní znaky výchovy, jimiž jsou záměrnost a cílevědomost.84 3.4.1 Sexuální výchova podle RVP Dříve než vyložím zakotvení sexuální výchovy v rámcově vzdělávacím programu, je důležité vědět, co rámcově vzdělávací program představuje. Národní program vzdělávání v ČR v souladu s novými principy kurikulární politiky zakotvenými v zákoně č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, zavedl do vzdělávací soustavy nový systém kurikulárních dokumentů. Tyto dokumenty jsou vytvářeny na dvou úrovních, a to na úrovni státní a školní. Státní úroveň představuje Národní program vzdělávání, který vymezuje vzdělávání jako celek a Rámcově vzdělávací programy (RVP), které vymezují závazné rámce vzdělávání pro jednotlivé etapy předškolního, základní a středního vzdělávání. Školní úroveň představují školní vzdělávací programy (ŠVP), podle kterých se uskutečňuje vzdělávání na jednotlivých školách. Všechny tyto dokumenty jsou veřejně přístupné pro pedagogickou i nepedagogickou veřejnost. Rámcově vzdělávací program „zdůrazňuje klíčové kompetence, jejich provázanost v praktickém životě. Vycházejí z koncepce celoživotního učení a formulují očekávanou úroveň vzdělání stanovenou pro všechny absolventy jednotlivých etap vzdělávání.“85 RVP vymezuje základní cíle vzdělávání a cíl vzdělávání, který souvisí s výchovou ke zdraví a s problematikou sexuální výchovy, je tento: „Základní vzdělávání má žákům pomoci utvářet a postupně rozvíjet klíčové kompetence a poskytnout spolehlivý základ všeobecného vzdělání orientovaného zejména na situace blízké životu a na praktické jednání.“86 Z cíle vyplývá, že smyslem i cílem vzdělávání je vybavit žáky souborem klíčových kompetencí na dosažitelné úrovni. „Klíčové kompetence představují souhrn vědomostí, dovedností, postojů a hodnot pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti.“87 K jejich utváření a rozvíjení směřuje celý vzdělávací obsah, aktivity i činnosti probíhající ve škole. V základním vzdělání a v sexuální výchově jde o tyto klíčové kompetence:

84

Srov. KOLAŘÍKOVÁ, M., ed. a ONDŘEJOVÁ, E., ed. K realizaci sexuální výchovy v základní škole. 2011. JEŘÁBEK, J., ed. et al. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. 2007. s. 10. 86 FIFKOVÁ, H., ed. et al. Sexuální výchova - vybraná témata: Příručka pro učitele. 2009. s. 7. 87 FIFKOVÁ, H., ed. et al. Sexuální výchova - vybraná témata: Příručka pro učitele. 2009. s. 7. 85

38

Kompetence k učení o Žák je na konci vzdělávání schopen vyhledat a třídit informace, dokáže je efektivně využívat v procesu učení, tvůrčích činnostech, praktickém životě atd. Kompetence k řešení problémů o Získáním této kompetence je žák schopen samostatně řešit problémy, kritické myšlení, vyhledává informace k řešení problémů atd. Kompetence komunikativní o Žák umí naslouchat druhým lidem, vyjádřit své myšlenky, pocity a názory, ke komunikaci dokáže využít informační a komunikační prostředky atd. Kompetence sociální a personální o Žák je schopný účinně pracovat ve skupině, podílí se na pozitivním utváření atmosféry v týmu, přispívá k upevňování dobrých mezilidských vztahů, vytváří pozitivní postoj o sobě samému atd. Kompetence občanské o Žák respektuje přesvědčení druhých lidí, chápe principy společenských zákonů a norem, rozhoduje se zodpovědně dle dané situace atd. Kompetence pracovní o Žák bezpečně používá materiál, nástroje, dodržuje vymezená pravidla, využívá své znalosti a zkušenosti v zájmu vlastního rozvoje, připravuje se na budoucnost atd. Sexuální výchovu začleňuje RVP do vzdělávacích oblastí Člověk a jeho svět a do vzdělávací oblasti Člověk a zdraví – Výchova ke zdraví. Zároveň jsou tyto vzdělávací oblasti tematicky propojeny s dalšími oblastmi, které jsou Člověk a příroda, Člověk a společnost. Dále také s průřezovými tématy Osobnostní a sociální výchova, Mediální výchova a dalšími průřezovými tématy a vzdělávacími oblastmi. Školní vzdělávací programy jednotlivých základních škol, ve kterých jsem uskutečňoval dotazníkové šetření, se významně neliší od rámcově vzdělávacího programu pro základní vzdělání. Sexuální výchova je v jednotlivých základních školách v Přerově začleněna do stejných vzdělávací oblastí a průřezových témat jako v RVP. Nikde není ani sexuální výchova jako volitelný předmět. Vzdělávací oblast Člověk a jeho svět Tato vzdělávací oblast vymezuje vzdělávací obsah pro první stupeň základního vzdělávání týkající se člověka, rodiny, společnosti, přírody, kultury, vlasti, zdraví atd. Ve vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět se žáci učí pozorovat a pojmenovat věci, jevy i děje a 39

jejich vzájemné souvislosti a vztahy. Učí se poznávat sebe i své okolí. „Na základě poznání sebe a svých potřeb a porozumění světu kolem sebe se žáci učí vnímat základní vztahy ve společnosti, porozumět soudobému způsobu života, jeho přednostem i problémům, vnímat současnost jako výsledek minulosti a východisko do budoucnosti.“ Osvojením poznatků a dovedností v této vzdělávací oblasti „se žáci učí vyjadřovat své myšlenky, poznatky a dojmy, reagovat na myšlenky, názory a podněty jiných.“88 Vzdělávací oblast Člověk a zdraví Vzdělávací oblast Člověk a zdraví patří na druhém stupeň základního vzdělávání a je realizována v souladu s věkem žáků, a to ve vzdělávacích oborech Výchova ke zdraví a Tělesná výchova. Ve výchově ke zdraví je žákům přinášeno základní poučení o člověku v souvislosti s preventivní ochranou jeho zdraví. Žáci se učí aktivně rozvíjet a chránit své zdraví ve všech oblastech (fyzické, psychické a sociální). Výchova ke zdraví navazuje na vzdělávací oblast Člověk a jeho svět. „Žáci si upevňují hygienické, stravovací, pracovní i jiné zdravotně preventivní návyky, rozvíjejí dovednosti odmítání škodlivé látky, předcházet úrazům a čelit vlastnímu ohrožení v každodenních i mimořádných situacích. Rozvíjejí a prohlubují si poznatky o rodině, škole a společenství vrstevníků, o přírodě, člověku i vztazích mezi lidmi.“89 Výchova ke zdraví je úzce propojena s průřezovými tématy Osobní a sociální výchovy a učivo je rozdělené do několika oblastí. Žáci se zde učí poznat sebe na základě poznání člověka jako bytosti, jež má své biologické a fyziologické funkce a potřeby. Poznávají vývoj člověka a co je pro něho vhodné a nevhodné z hlediska hygieny, mezilidských vztahů atd. Žáci se také učí o lidském těle, partnerství, rodičovství, zdraví, základech sexuální výchovy a o kritických situacích, jako je šikana, sexuální zneužívání apod.90

88

FIFKOVÁ, H., ed. et al. Sexuální výchova - vybraná témata: Příručka pro učitele. 2009. s. 10. FIFKOVÁ, H., ed. et al. Sexuální výchova - vybraná témata: Příručka pro učitele. 2009. s. 14. 90 Srov. FIFKOVÁ, H., ed. et al. Sexuální výchova - vybraná témata: Příručka pro učitele. 2009. 89

40

4. KRITIKA SEXUÁLNÍ VÝCHOVY Sexuální výchova je velmi citlivé téma, které se nevyhne ani kritice ze strany odpůrců. Jak jsem již v práci zmiňoval, u odpůrců sexuální výchovy převládá názor, že sexuální výchova je primární věcí rodiny. Za své názory a cíl bránit tradiční konzervativní hodnoty bojovali například v září v roce 2010, kdy občanské sdružení Akce D.O.S.T. uskutečnilo v Praze demonstraci. Demonstrace byla zaměřena i na kritiku příručky pro učitele Sexuální výchova – vybraná témata, která vznikla na doporučení MŠMT k realizaci sexuální výchovy. Jedním z účastníků demonstrace byl i člen Výboru pro obranu rodičovských práv, který říká: „Zdá se nám, že ona příručka sexuální výchovy zasahuje nepřípustným způsobem do kompetencí rodičů. Nelíbí se nám, že stát zasahuje do výchovy dětí. Toto téma by mělo být probíráno především v rodinách, i když můžeme diskutovat o tom, jak se jím zabývat i ve školách.“91 Proto se v této kapitole podíváme na argumenty odpůrců trochu blíže. Odpůrci sexuální výchovy o příručce například tvrdí, že propaguje pornografii a zvrhlé úchylky. Dokonce, že MŠMT a vyučující nutí dětí, aby zveřejňovaly intimní informace, například zda už jim roste pubické ochlupení apod. L. Jarkovská ve sborníku referátů z celostátního kongresu k sexuální výchově v České republice však zmiňuje, že tyto argumenty jsou zcela zcestné. Příručka byla vydána k možnému doplnění výuky, rozhodně nikoho do ničeho nenutí a pornografii či jiné úchylky nepropaguje. Dala by se v tomto směru označit spíše za konzervativní. Zastánci sexuální výchovy sice zčásti uznávají kritiku, že intimní otázky ve třídě mohou být pro některé žáky stresující a vést k rozpakům, ale zároveň „zdůrazňují, že klíčový je citlivý a individuální přístup.“92 Žáci jsou si vědomi svého práva aktivit se neúčastnit, v průběhu aktivit říct ne, a pokud se nechtějí k tématu vyjádřit, nemusí. Tento postoj je ve skupině chápán a tolerován. Odpůrci sexuální výchovy kritizují stát za to, že předepisuje, co je správná výchova dítěte. Odpůrci se odvolávají na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, kde se stát zavazuje k respektování svobody rodičů, tj. „zajistit morální a náboženskou výchovu svých dětí dle vlastního přesvědčení. Dítě není soukromým majetkem rodičů, ani majetkem státu. Dítě má svá práva, která stát má ochraňovat a v případě, že je dítěti ubližováno, snaží se stát zasáhnout. Tudíž v tomto směru stát opravdu předepisuje, co je správná výchova dítěte, ale rodiče mají plné právo své dítě vychovávat v náboženském a morálním přesvědčení. Tím, 91

Český rozhlas - zprávy: V Praze se sešli odpůrci sexuální výchovy [online]. 2010 [cit. 2014-01-03]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/zpravy/politika/_zprava/v-praze-se-sesli-odpurci-sexualni-vychovy--778324 92 POSPÍŠIL, P. Nový Prostor: Sexuální výchova a její kritici [online]. [cit. 2014-01-03]. Dostupné z: http://www.novyprostor.cz/clanky/386/sexualni-vychova-a-jeji-kritici.html

41

že je ve školách sexuální výchova, se nemíní předepisovat, jak mají lidé vést svůj intimní a sexuální život, ale je „výchovou k toleranci, otevřenosti a respektu při zachování vlastních morálních a náboženských stanovisek.“93 Dále odpůrci tvrdí, že sexuální výchova nedává velký prostor promiskuitě a mnohdy ji vůbec neřeší. Promiskuita je spíše předkládaná jako normální a přirozený jev. Naopak kdyby žáci nebyli povzbuzováni v promiskuitě, nemusela by se výchova zabývat pohlavními onemocněními, antikoncepcí, nechtěným těhotenstvím apod. Sexuální výchova je také kritizována za otevřenost k hormonální antikoncepci bez zdůrazňování jejích škodlivých vlivů. Zaměření na antikoncepci a jejím neustálým vnucováním ve skutečnosti rozvíjí deviantní chování, jako je promiskuita nebo skupinový sex. Zároveň činí z početí chybu a z dítěte nepřítele, případnou další ochranou je ještě potrat, tedy jeho zabití. Sexuální výchova tak nemá s výchovou nic společného a ve skutečnosti se dá označit jako sexuální instruktáž. Anchell uvádí, že „cílem sexuální výchovy je tak v podstatě návod, jak žít neplodný promiskuitní život bez zdravotních následků.“94 M. Anchell sexuální výchově vytýká, že narušuje přirozené chápání intimní povahy sexuality, že sexuální výchova zdůrazňuje pouze fyzické aspekty styku, což samo o sobě hrubě potlačuje její citovou povahu. Sexuální výchova tak podle něj znemožňuje školní mládeži dorůst v pohlavně zralé dospělé lidi. Mnoho českých odpůrců vychází právě z těchto názorů. O knize Důvody, proč neučit sexuální výchovy, která je zkrácenou verzí publikace M. Anchella, se na celostátním kongresu k sexuální výchově zmiňuje P. Petrnoušek. Tvrdí, že je „typickou ukázkou subjektivního a jednostranného náhledu lékaře, který samozřejmě vychází z amerických společenských kořenů.“95 I z mého pohledu je kniha velmi zavádějící, jelikož M. Anchell obviňuje sexuální výchovu za pokles úrovně vzdělanosti, nárůstu depresí a počtu sebevražd u mladých a dospívajících lidí a přitom nebere v úvahu další sociokulturní vlivy společnosti. Odpůrci tedy považují sexuální výchovu za výchovu k sexu, opomíjejí komplexnost sexuální výchovy, vytrhávají věci ze souvislosti, dokonce velmi manipulují s veřejností a překrucují fakta. Proti argumentům odpůrců se zdůrazňuje, že sexuální výchova je průřezové téma a není odtržená mezipředmětová disciplína. Její témata jsou přičleňována k tématům, které jsou povinnou součástí školního vzdělávacího programu, např. komunikace mezi lidmi, vztahy v rodině, vrstevnické vztahy, důvěra, přátelství, láska, lidské tělo atd. Témata jsou

93

MITLÖHNER, M., ed. 18. celostátní kongres k sexuální výchově v České republice. 2010. s. 68. ANCHELL, M. Důvody, proč neučit sexuální výchovu. 2010. s. 6. 95 MITLÖHNER, M., ed. 18. celostátní kongres k sexuální výchově v České republice. 2010. s. 149. 94

42

obsažena v předmětech prvouka, přírodopis, výchova ke zdraví, výchova k občanství, tělesná výchova, etická výchova aj. Sexuální výchova pak vychází a navazuje na tyto předměty, respektuje věkové zvláštnosti žáků a uvádí věci do souvislostí. Zastánci uznávají, že primární úlohu v sexuální výchově má stále rodina, ale zároveň nesmí chybět ani ve školách. Mnohá šetření prokázala, že žáci základních škol nemají možnost se doma bavit o sexuální výchově. Pro mladé je někdy nepříjemné se ptát rodičů na intimní věci. Proto vyhledávají jiné zdroje, jako jsou kamarádi, vrstevníci, internet. Informace podané z těchto zdrojů však nejsou vždy dostatečné a vhodné. Z tohoto důvodu hraje sexuální výchova na základní škole velmi významnou roli a rodiče by měli úzce spolupracovat se školou a měli by v ní vidět své spojence, kteří mohou v jejich dětech vybudovat zdravé sebevědomí a orientaci ve světě plném komercionalizované sexuality a zavádějících informací o sexu. Sexuální výchova je také důležitá z hlediska prevence zneužívání dětí. Zneužívané dítě může právě hledat pomoc u učitele, ale musí vědět, že toto téma není tabu. Cílená a široce pojímaná sexuální výchova přispívá k prevenci patosociálních projevů sexuálního chování. Škola totiž může předat žákům ucelený systém vědomostí, dovedností a návyků, a tím se podílí na formování celé osobnosti.96 Na závěr kapitoly bych ještě zmínil, že realizace sexuální výchovy na školách má stále své rezervy. Jedná se například o projevy rozmanité úrovně začlenění tématu sexuální výchovy do školních vzdělávacích programů. Ve společnosti narůstá mylná představa rodičů a laické veřejnosti o obsahu sexuální výchovy prezentované ve školách. Stále existuje nedostatečná připravenost ochotných učitelů v oblasti teoretické – metodické výchovy. Přesto se na vysokých školách objevují aprobovaná bakalářská a magisterská studia výchovy ke zdraví, která dokončuje každý rok několik absolventů. Však ne každý učitel je schopný s problematikou sexuální výchovy seznamovat žáky. Objevují se i případy, kdy učitelé pod nátlakem odpůrců a rodičů zaujímají neutrální postoj k vyučování sexuální výchovy. Jak uvádí Česká televize, z těchto důvodů se sexuální osvěty dokonce ujalo několik studentů, kteří svým vrstevníkům šíří sexuální tématiku. Tito studentští vzdělavatelé pořádají pro žáky besedy o sexu, pohlavně přenosných nemocech, antikoncepci či menšinové sexuální orientaci. Ani tato metoda se však nevyhnula vlně odporu, a proto u dětí, které nedosáhly patnácti let, musí být souhlas rodičů, že se mohou besedy zúčastnit.97

96

Srov. MITLÖHNER, M., ed. 18. celostátní kongres k sexuální výchově v České republice. 2010. Srov. Česká televize: Sexuální výchova v otěži samotných studentů [online]. 2012 [cit. 2014-01-03]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/159407-sexualni-vychova-v-otezi-samotnych-studentu/ 97

43

5. ETIKA PARTNERSKÝCH VZTAHŮ Jedním z nejdůležitějších témat sexuální výchovy jsou partnerské vztahy, kterými bych se právě v této poslední kapitole chtěl věnovat. Partnerský vztah můžeme definovat jako vztah dvou jedinců, většinou opačného pohlaví, mezi kterými je jistý druh sexuální komunikace. „Hlavním posláním výchovy k partnerství je připravit co nejlépe každého člena společnosti k blízkému, hlubokému a na citu založenému vztahu jedince k jedinci shodného nebo rozdílného pohlaví. Zmiňovaný vztah prochází od prvních kontaktů přes přátelství, kamarádství až k intimním kontaktům.“98 Při volbě budoucího partnera jsou důležité vlastnosti, které odpovídají normě. Za důležité pokládáme zaměřenost osobnosti, emocionální zralost a odpovědnost k budoucí rodině. Vztah významně ovlivňuje citová vazba partnerů, tedy zda je vztah symetrický či asymetrický. Ve vztahu symetrickém nesmí chybět citová rovnováha, tolerance, vzájemná důvěra, pevnost a stálost citů. V takovém vztahu není nikdo dominantní ani závislý. Zatímco v asymetrickém vztahu je jeden z partnerů závislejší než druhý a neustále se uchází o přízeň. Závislý partner je vyčerpaný a nešťastný a dominantní partner je unavený. Vše vede ke konfliktnímu vztahu. Dle O. Matouška při volbě partnera hrají důležitou roli naše očekávání, která směřují k ideálnímu protějšku. Závisí to především na tom, zda jsou si lidé podobní v sociálních a psychických charakteristikách. Dáváme přednost partnerovi stejné rasy, stejné sociální vrstvy a stejného náboženství. Matoušek k tomu dále řadí „duševní zdraví, síla Já, pesimismus – optimismus, liberalismus – konzervatismus, extrovert – introvert, síla sexuálního pudu, přitažlivost pro jiné lidi.“99

5.1 Mezilidské vztahy v dnešní společnosti Člověk je bytostí společenskou a schopnost navázat a udržet partnerský vztah je součást normálního sexuálního chování. V moderní společnosti se však vytrácejí tradiční morální hodnoty. Velká část dnešní společnosti nepotřebuje duchovní plnohodnotný život založený na hodnotách, jako je láska, úcta, věrnost atd. Člověk v moderní společnosti se žene za úspěchem a prožitkem, proto se duchovní hodnoty nahradily každodenním konzumním způsobem života. Lidé prožívají citové vzrušení při sledování sportovních a televizních pořadů, při nakupování levného zboží v supermarketech a snaží se co nejvíce o svůj materiální blahobyt. Takto se chovající a smýšlející společnost v sobě nese riziko vlastního 98 99

JANIŠ, K. Úvod do sexuální výchovy. 2005. s. 30. MATOUŠEK, O. Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha: Sociologické nakladatelství, 2003. s. 51.

44

zničení. Mezilidské vztahy se stávají povrchnějšími, agrese se v nich stává pozitivní hodnotou, dokonce i cílem, aby jedinci byli schopni přežít. „Zejména mladá generace však v agresi nevidí pouze občasnou životní nutnost, nýbrž má k ní vysoce kladný emoční vztah.“100 Agrese se projevuje v různých sférách života, včetně oblasti sexu, partnerských a rodinných vztazích. Zároveň se objevuje pokles sňatečnosti, vysoká míra rozvodovosti a výchova dětí jen jedním z rodičů. Proto není výjimkou objevující se nesezdaná partnerská soužití. Dle M. Kučery tuto změnu způsobil „růst individualismu, prosazování emancipace žen, včetně jejich ekonomické nezávislosti, odmítání tradičních hodnot, zájem o zvýšení kvalifikace studiem na středních a vysokých školách, vliv nezaměstnanosti, a tím i opatrnější rozhodování o sňatku a narození dítěte, v neposlední řadě pak i snaha dosáhnout poměrně vysoké životní úrovně.“101 U dospívajících se pozvolna mění hodnoty, normy, jejich role a vztahy. Ve velké míře se v dospívání objevují aktivity, které balancují na hraně zdravotního a společenského rizika. „Zvláštní hodnotu získává tzv. život na plno, což v podstatě znamená orientaci na silné aktuální prožitky.“102 Některé charakteristiky a hodnoty vztahující se k dospívání, jako je fyzická síla, atraktivita, nezávislost ve zkoušení různých oblastí života a objevování nových možností, se staly přitažlivými i pro dospělou populaci. V každodenním životě mladých lidí vzrostla důležitost zábavy a relaxace, a tím se posílila i hodnota nezávislých vztahů. S postmoderním vývojem je spojen i sexuální konzum. Lidé se chovají posedle a iracionálně v pohlavním životě. Sexualita je pro lidi zdrojem silných citových prožitků. Objevuje se zvýšená sexuální touha, lidé se snaží své sexuální emoce uspokojit častým vyhledáváním a využíváním každé příležitosti k sexu. Sexuální emoce a partnerské vztahy lidé konzumují a sbírají jako druh svého spotřebního statku. Dokonce i děti a dospívající se snaží své sexuální emoce uspokojit tím, že se upínají na masturbaci jako zdroj rychlého a snadného uspokojování. Dospělí i dospívající jsou též často konzumenty komerční erotiky. Nové partnerské vztahy mění tradiční model rodiny patriarchálního typu. Výzkumy prokazují snížení věku zahájení pohlavního života, dokonce i zvýšení počtu adolescentů zahajujících pohlavní život před zákonným věkem. Zvýšení věku prvního sňatku, a tím i nárůst sexuálních partnerů. Uvolňují se tedy původně restriktivní postoje k předmanželskému sexu, k masturbaci, homosexualitě a nekoitálním sexuálním aktivitám. Ale zároveň však dochází k odpovědnějšímu antikoncepčnímu chování a vyššímu počtu pravidelných uživatelů

100

ZVĚŘINA, J., KOUBEK, K., a UZEL, R. Sex, církev a politika. 2001. s. 9. JANIŠ, K. Úvod do sexuální výchovy. 2005. s. 30. 102 MACEK, P., ed. a LACINOVÁ, L., ed. Vztahy v dospívání. 2012. s. 17. 101

45

kondomů u příslušníků mladší generace. Všechny tyto změny mění tradiční sexuální morálku i sexuální chování lidí. A jaké postoje jedinci zaujmou k těmto jevům, je ponecháno na jejich svobodné volbě, osobních zkušenostech, na jejich hodnotovém systému a individuálních etických normách.103

5.2 Etika v sexuální výchově Je tedy velmi důležité předkládat dětem a dospívajícím správnou hodnotovou orientaci a vhodné etické normy v oblasti partnerských a sexuálních vztahů. O toto ovlivnění se snaží i současná křesťanská církev, která usiluje o šťastný život moderního člověka v konzumní společnosti. Navazují na tradiční sexuální morálku křesťanství. Právě Bible a desatero je jedním z nedůležitějších zdrojů morálky týkající se mezilidských vztahů, i těch sexuálních. V křesťanské sexuální morálce je kladen velký důraz na lásku, která je v partnerském vztahu mezi mužem a ženou nejdůležitější. Nejde o vztah dvou těl, ale především o vztah dvou osob, dvou duší, dvou srdcí. Takovýto vztah je pokládán za jeden z nejhlubších a nejkouzelnějších vztahů, jaké existují mezi lidmi. Vztah, jenž se týká celého člověka, jeho duše i těla, jeho citové i tělesné stránky. K plnosti takovéto lásky tedy patří i sexualita, která má však docházet jako vyvrcholení vztahu osob, které se milují. Sexuální aktivita se u člověka odehrává v rámci osoby. Pohlavní spojení mezi mužem a ženou je v křesťanství mravně dovolené i zamýšlené, avšak pouze tehdy, když tyto dvě osoby jsou schopny dát svému vztahu charakter doživotní výlučnosti a trvalosti. To znamená až v řádném manželství. Člověk má poznávat člověka druhého pohlaví za účelem případného manželství i v mimosexuální oblasti. Čím dříve je ve vztahu sex, tím je zastřenější pohled na celistvost druhé osoby. Často to pak znamená „není-li sex, nemáme si co říct.“104 nebo takové chování může vést k ukvapeným sňatkům a potom také k rozvodům či nešťastnému manželství. Tudíž se nám zde otvírá křesťanská zásada předmanželské zdrženlivosti. V dnešní situaci je však velmi výjimečná. Narůstá počet lidí, kteří prožívají svoji sexualitu mimo manželství, kde jde především o uspokojení sexuálního pudu bez vytvoření hlubokého vztahu lásky k druhému člověku. Člověk však ani v sexuální oblasti není bezmocný proti vnitřním tlakům. Zároveň ani medicína neuvádí škodlivost zdrženlivosti. Jedinci, kteří nedokážou ovládat své tělo a svou sexualitu, za sebou často zanechávají poušť necitelnosti, odcizení a sobectví. Sex s vyloučením osobního kontaktu může vážně poranit partnera. Zatímco předmanželská zdrženlivost upevňuje růst osobnosti a vůle, učí muže a ženu vzájemné úctě a 103 104

Srov. WEISS, P. a ZVĚŘINA, J. Sexuální chování v ČR - situace a trendy. 2001. 159 s. SKOBLÍK, J. Sexualita z pohledu morálky. 1994. s. 3.

46

prohlubuje lásku. Vztah pohlaví, má-li být tedy opravdu lidsky důstojný, předpokládá soulad a lásku dvou lidí. Tělesný vztah bez lásky může být něčím ubohým, nenaplňujícím. K vytvoření hluboké lásky k druhému člověku je nutná úcta a schopnost se pro druhého obětovat. I v křesťanství je sex chápán jako druh komunikace mezi partnery, který se ale realizuje dáváním sebe a přijetím druhého. V celém partnerském vztahu a manželství musí být věrnost obou partnerů. Tahle věrnost vyplývá i ze známého přikázání nesesmilníš, přesněji nezcizoložíš.105 Křesťanství by tedy svými morálními zásadami mohlo ovlivňovat sexuální morálku společnosti. Ovšem „počet aktuálních věřících je v naší zemi odhadován na pouhých pět procent“106 Křesťanská víra se navíc u velké části populace jeví jako anachronismus, záležitost překonaná a zbytečná. Z tohoto důvodu je velmi významná právě sexuální výchova ve školách, která má možnost pozitivně ovlivňovat hodnoty i nevěřících jedinců. Sexuální výchova je totiž svým obsahem úzce propojená s etikou, která souvisí s mravní složkou výchovy. Komplexní sexuální výchova zahrnuje vedle předávání informací i postoje k sexuální morálce a podporu osobní autonomie. Vštěpuje tak žákům morální principy, formuje jejich postoje a jednání k sexuální problematice, rozvíjí citovou oblast v návaznosti na jejich budoucí sexuální touhy a potřeby. Při etické sexuální výchově si žáci shromažďují pozitivní mravní zkušenosti, získávají základní poznatky o pravidlech společenského chování, zvyklostí, názorů a postojů. Klade se důraz na lidskou důstojnost, nedotknutelnost svobody, lidská práva, solidaritu, spravedlnost a upozorňuje se na porušování a nerespektování těchto hodnot. Při sexuální výchově se zároveň každý vychovávající musí řídit etickými zásadami sexuální výchovy. Mezi tyto zásady patří např. „pojímání rovnosti mužů a žen v sexuální morálce, odnímání rasové diskriminace, odmítání, porušování osobní svobody prostřednictvím psychického a fyzického nátlaku či agrese, respektování pozice homosexuálů ve společnosti.“107 Nesmíme ani zapomínat na povahu soužití a komunikaci v rodině a vrstevnických skupinách, které jsou ze sociálního hlediska klíčové pro přijetí hodnot a etických norem. Je tedy potřebná spolupráce školy a rodiny při formování celistvé osobnosti dětí a jejich pozitivních hodnot a mravních norem. Nemůžeme říct, že by dnešní generace byla zcela mravně zkažená, ale je prostě jiná. Proto od mladých lidí nemůžeme očekávat, že zahájí svoji sexuální aktivitu až v manželství. Avšak prostřednictvím mravní výchovy je vhodné předávat i tradiční sexuální morálku, aby si

105

Srov. PILÍK, K. Lidskou lásku jsem se naučil mít rád: o vztahu mezi chlapcem a děvčetem. 1995. 11 s. ZVĚŘINA, J., KOUBEK, K. a UZEL, R. Sex, církev a politika. 2001. s. 7. 107 MITLÖHNER, M., ed. 18. celostátní kongres k sexuální výchově v České republice. 2010. s. 153. 106

47

dospívající mohli zvolit, které hodnoty jsou jim bližší. Především klást důraz na pozitivní hodnocení sexuální zdrženlivosti a partnerské věrnosti, protože sexualita v partnerství je hodnotnější než u příležitostného sexu. Dále je důležité předávat takové hodnoty, aby mladí lidé v partnerském vztahu preferovali vlastnosti, jako je porozumění, trpělivost, odpuštění, úcta, obětavost, péče, dávání a smíření. Upozorňovat dospívající, že v každém vztahu se objevují určité problémy, které lze a je potřeba řešit, že je ve vztahu důležitá komunikace atd. A pokud se objeví ve vztahu krize, která k vzájemnému soužití patří, tak by neměli ze vztahu utíkat, ale pokusit se jí překonat. Dospívající také musí vědět, že partnerský vztah vede k manželství, rodičovství a společnému vychovávání dětí, což by se mělo stát smyslem jejich partnerského soužití. Také by se nemělo zapomínat na pornografii a znázorňování sexuality, jež nevkusně zobrazuje sexuální život.

48

II. PRAKTICKÁ ČÁST 6. VLASTNÍ VÝZKUM 6.1 Cíl výzkumu Hlavním cílem výzkumu je zjistit, jak žáci základních škol v Přerově přistupují k sexualitě a k sexuální výchově, jakou formou sexuální výchova na základních školách probíhá a zda předává kromě základních biologických informací také etické morální hodnoty v oblasti sexuality a partnerských vztahů. Dotazníkové šetření zahrnuje i další dílčí cíle, kterými jsem chtěl zjistit: Zda mají žáci povědomí, co vše sexuální výchova zahrnuje. Se kterými tématy se v sexuální výchově setkali a zároveň, o kterých by se chtěli více dozvědět. Ve kterém předmětu se setkali se sexuální výchovou a zda používají v sexuální výchově nějaké pomůcky. Jak žáci k předmětu přistupují a jaký mají názor na používání pomůcek. Jaká forma výuky sexuální výchovy by žákům nejvíce vyhovovala. Odkud nejčastěji získávají informace. Zda jejich rodiče chtějí, aby se ve škole učili sexuální výchovu a zda probíhá sexuální výchova i v rodinách žáků. Jaké mají žáci hodnoty a jaký postoj zaujímají k začátku svého sexuálního života.

6.2 Druh výzkumu V pedagogickém výzkumu existují dva druhy výzkumu – kvantitativní a kvalitativní. Pro svůj výzkum jsem zvolil kvantitativní výzkum, který vychází z pozitivistické filozofie, resp. z novopozitivismu. Pracuje s číselnými údaji, které se dají zpracovávat metodami matematické statistiky, lze je sčítat, vypočítat průměr, vyjádřit v procentech apod. M. Chráska vymezuje pedagogický kvantitativní výzkum jako „záměrnou a systematickou činnost, při které se empirickými metodami zkoumají (ověřují, verifikují, testují) hypotézy o vztazích mezi pedagogickými jevy.“108 Cílem kvantitativního výzkumu je vysvětlení příčin existence nebo změn jevů a výsledky lze zobecnit. Proto je důležité vybírat respondenty tak, aby co nejvíce reprezentovali danou populaci. Výzkumník se snaží držet odstup od zkoumaných jevů, čímž si zabezpečuje nestrannost pohledu. Mezi hlavní metody kvantitativního výzkumu patří experimenty, strukturovaný sběr dat pomocí pozorování, testů či dotazníků. Metodologie kvantitativního 108

CHRÁSKA, M. Metody pedagogického výzkumu. 2007. s. 6.

49

výzkumu požaduje, aby bylo měření validní (měří se to, co se měřit má), reliabilní neboli spolehlivé (při opakovaném měření za stejných podmínek dostáváme stejný výsledek) a praktické.109

6.3 Výzkumná metoda Jako výzkumnou metodu ke sběru dat jsem zvolil dotazník, který je určen pro hromadné získávání písemných údajů způsobem písemného kladení otázek. Základní podmínkou účelného dotazníku je „přesná formulace konkrétního cíle a úlohy dotazníku ve vztahu ke zvolenému problému.“110 Dotazník musí splňovat základní požadavky kladného měření, tedy validitu, reliabilitu a praktičnost. Osoba vyplňující dotazník se nazývá respondent. Dotazník by měl mít promyšlenou strukturu a obvykle se skládá ze tří částí. První část je vstupní, která se skládá z hlavičky, kde se představuje autor dotazníku a dále vysvětluje cíl a význam dotazníku a pokyny, jak dotazník vyplňovat. Druhá část obsahuje vlastní otázky, které z psychologických důvodů nemají vždy tematické pořadí. Otázky se obvykle řadí nejdříve od lehčích a přitažlivějších, uprostřed bývají těžší a méně zajímavé otázky a ke konci bývají otázky důvěrnějšího charakteru. Na úplném konci bývá poděkování za spolupráci. Otázky v dotazníku se dělí podle stupně otevřenosti. Rozlišují se na otázky uzavřené, které nabízí hotové alternativní odpovědi. Otevřené otázky, které neposkytují alternativní odpovědi a dávají respondentovi volnost v odpovídání. Polouzavřené otázky, které nejdříve nabízí hotové alternativní odpovědi a potom ještě žádají vysvětlení v podobě otevřené otázky nebo kromě nabízených pevných alternativ poskytují i otevřenou možnost. Škálované otázky, které poskytují odstupňované hodnocení jevu. Škálové otázky mohou být pořadové, u kterých jsou jevy uspořádané do pořadí, např. podle důležitosti či oblíbenosti. Dalším typem škálové otázky jsou Likertovy škály, které se používají na měření postojů a názorů respondentů. U těchto otázek respondent vyjádří na stupnici svůj souhlas či nesouhlas s výrokem. Můj vytvořený dotazník obsahuje všechny tyto typy otázek a lze ho najít v příloze.111

6.4 Sběr dat a výzkumný vzorek Dotazníkové šetření jsem provedl v průběhu června 2013 u žáků 7. až 9. ročníků na pěti základních školách v Přerově. Tři základní školy se dotazníkového šetření nechtěly 109

Srov. HENDL, J. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. 2008. 407 s. GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. 2000. s. 99. 111 Srov. GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. 2000. 110

50

zúčastnit, proto jsem zvolil ještě dvě základní školy v blízkém okolí Přerova. Dotazníkového šetření se účastnily ZŠ U Tenisu, ZŠ J. A. Komenského, ZŠ Želatovská, ZŠ Za Mlýnem, ZŠ Boženy Němcové, ZŠ Kokory a ZŠ Brodek u Přerova. Výzkumný vzorek tvoří 563 žáků 7. až 9. tříd základních škol. Na třech základních školách jsem rozdával žákům dotazníky osobně a na zbylých základních školách rozdaly dotazníky žákům jejich vyučující. Dotazník byl zcela anonymní a na základních školách, kde dotazníky rozdávali vyučující, tak po vybrání dotazníky vložili do obálky, kterou zalepili. Tím byla zachována anonymita i otevřenost při zodpovídání otázek. Vybrané dotazníky jsem potom zkontroloval, zda jsou řádně vyplněné. Z důvodu nevyplnění základních údajů (pohlaví, věk, třída) nebo nevyplnění velkého počtu otázek jsem musel 40 dotazníků vyřadit. Následně jsem pomocí tabulkového procesoru Microsoft Excel vyhodnocoval 523 dotazníků. Z tohoto počtu respondentů je 286 chlapců a 237 dívek. Počet respondentů z hlediska pohlaví v absolutní hodnotě znázorňuje tabulka č. 1 a pohlaví respondentů v procentuálním vyjádření znázorňuje graf č. 1. Tabulka č. 1 – Pohlaví respondentů Pohlaví

Počet

Dívek

237

Chlapců

286

Celkem

523

Graf č. 1 – Pohlaví respondentů

45%

Dívky Chlapci

55%

Pohlaví respondentů zjišťovala v dotazníku otázka č. 1. Z celkového počtu respondentů je 55 % chlapců a 45 % dívek. Jak ukazuje tabulka č. 2, tak respondentů ve věku 12 let je celkem 12 (2 %), ve věku 13 let je celkem 136 (26 %), ve věku 14 let je celkem 180 (35 %), ve věku 15 let je celkem 51

162 (31 %), ve věku 16 let je celkem 28 (5 %), a ve věku 17 let je celkem 5 (1 %) respondentů. Věk respondentů zjišťovala v dotazníku otázka č. 2. Věk respondentů dále procentuálně znázorňuje graf č. 2. Tabulka č. 2 – Věk respondentů Věk Celkem

12 let

13 let

14 let

15 let

16 let

17 let

12

136

180

162

28

5

Graf č. 2 – Věk respondentů 1% 2% 5%

12 let 26%

31%

13 let 14 let 15 let 16 let

35%

17 let

V dotazníku otázka č. 3 zjišťovala, kterou třídu respondent právě navštěvuje. Z následujícího grafu č. 3 vidíme, že respondentů navštěvujících 9. ročník je celkem 185 (36 %), 8. ročník navštěvuje celkem 169 (32 %) a 7. ročník navštěvuje celkem 169 (32 %) respondentů. Graf č. 3 – Počet respondentů v ročnících

169;32%

185;36%

9. ročník 8. ročník 7. ročník

169;32%

52

7. ANALÝZA A INTERPRETACE DAT Provedený průzkum vychází ze zjištěných dat prostřednictvím dotazníkového šetření. U některých otázek se budou porovnávat postoje pouze z hlediska pohlaví respondentů. Věk a třída respondentů nejsou pro tuto analýzu nutné. Tyto údaje mohou sloužit v budoucnu při tvorbě diplomové práce, kde mohou být využity k podrobnější statistické analýze. Získaná data jsou opatřena komentářem a graficky znázorněna, popř. i pomocí tabulek. Grafy jsou pro lepší názornost vyjádřeny v procentech i v absolutních číslech. V analýze pracuji s termínem sexuální výchova. Je však podstatné sdělit, že není chápána jako samostatný předmět, ale jako soubor témat, se kterými se žáci setkávají v různých předmětech. Než tedy přistoupím k samotné analýze, je důležité si uvědomit, že respondenti jsou v mladém věku, kdy procházejí pubertou a mohli brát dotazník s rezervou. Některá získaná data tak mohou být velmi diskutabilní, a jak to respondenti mysleli, je spíše na dalším zjišťování při statistickém zpracování, které není předmětem této práce. Otázka č. 4 V jakém předmětu ses setkal/a se sexuální výchovou? Otázka byla otevřená a respondenti mohli v odpovědi uvést více předmětů. Cílem této otázky je zjistit, ve kterých předmětech na základních školách se žáci setkávají s tématy sexuální výchovy. Z celkového počtu otázku nevyplnilo 4 % (26) respondentů. Dále 3 % respondentů odpovědělo, že se se sexuální výchovou nesetkali v žádném předmětu. Nejvíce respondentů, tedy 32 %, uvedlo, že se se sexuální výchovou setkali v předmětu Výchova ke zdraví či Rodinná výchova. Tyto dva předměty jsem zahrnul do jedné kategorie, protože předmět Rodinná výchova je ve školách nahrazován předmětem Výchova ke zdraví. Výchova ke zdraví je v podstatě nový název předmětu Rodinná výchova s téměř stejným obsahem. V předmětu Přírodopis se se sexuální výchovou setkalo 31 % respondentů. Se sexuální výchovou v předmětu Výchova k občanství se setkala 4 % respondentů. Dále 5 % respondentů uvedlo, že se se sexuální výchovou setkalo např. v odborných přednáškách, v diskuzní výchově nebo si respondenti nepamatovali a nedokázali zařadit témata do předmětů. Odpovědi respondentů na otázku č. 4 znázorňuje v procentuálním vyjádření i v absolutních číslech graf č. 4.

53

Graf č. 4 – Otázka č. 4 28; 4%

36; 5% 26; 4% 17; 3%

Nevyplněno V žádném

219;32% 217;31%

Výchova ke zdraví (rodiná výchova) Občanská výchova Přírodopis Výchova k občanství

148;21%

Jiné odpověď

Ze zjištěných dat vyplývá, že sexuální výchova se vyučuje převážně v předmětu Výchova ke zdraví a v předmětu Přírodopis a v předmětu Výchova k občanství. Zároveň se však žáci se sexuální výchovou setkávají i v jiných předmětech, tzn., že sexuální výchova, jak jsem již udával v teoretické části, se prolíná s různými vzdělávacími předměty a oblastmi. Zajímavé je, že 8 respondentů uvedlo, že se v předmětu Fyzika setkali se sexuální výchovou a 7 respondentů odpovědělo, že se se sexuální výchovou setkali v předmětu Výtvarná výchova. Tyto odpovědi jsou v grafu zaznamenány jako jiná odpověď. Velmi diskutabilní by dále byla odpověď respondentů, že se nesetkali se sexuální výchovou, když mnoho dalších respondentů uvedlo alespoň jeden předmět, ve kterém se se sexuální výchovou setkali. Do jaké míry odpovídali respondenti pravdivě lze zjistit při statistické analýze, která, jak už jsem zmiňoval, není předmětem této práce. Otázka č. 5 Co všechno si myslíš, že patří do sexuální výchovy? Cílem páté otázky je zjistit, zda žáci vědí, co všechno sexuální výchova zahrnuje a s čím by se měli v sexuální výchově setkat. Otázka byla polouzavřená a respondenti měli možnost udávat libovolný počet odpovědí. Respondentům jsem nabídl deset možností a dále měli možnost vypsat i další odpovědi. Z celkového počtu nevyplnilo otázku 6 respondentů. První variantu sex vybralo nejvíce respondentů, tedy 16 %, varianta vztahy mezi klukem a holkou se vyskytla u 12 % odpovědí, 8 % respondentů vybralo variantu homosexuální vztahy, čtvrtá varianta přátelské vztahy se vyskytla pouze u 3 % respondentů, variantu těhotenství, interrupce zvolilo 13 % respondentů, u 13 % respondentů se vyskytla varianta antikoncepce, 54

variantu plánované rodičovství vybralo 8 % respondentů, 7 % respondentů zvolilo variantu promiskuita, pornografie, prostituce, u 13 % odpovědí se objevovala varianta pohlavní choroby a poslední variantu zneužívání zvolilo 7 % respondentů. V grafu č. 5, který znázorňuje odpovědi respondentů na otázku č. 5, je v absolutním čísle 15 vyjádřena další odpověď respondentů. Tito respondenti si myslí, že dále do sexuální výchovy patří např. menstruace, hygiena pohlavní orgánů, dospívání. Graf č. 5 – Otázka č. 5 15; 0% 6; 0% 225;7% 477;16% 407;13% 372;12%

201;7% 237;8% 403;13%

241;8%

389;13%

103;3%

Nevplněno Sex Vztahy mezi klukem a holkou Homosexuální vztahy Přátelskévztahy Těhotenství,interupce Antikoncepce Plánované rodičovství Promiskuita, pornogragie,prostituce Pohlavní choroby Zneužívání Další odpověď

Nejvíce respondentů si tedy myslí, že do sexuální výchovy patří sex, pohlavní choroby a antikoncepce a dále taky vztahy mezi klukem a holkou, těhotenství a interrupce. Tohle domnění může být u žáků právě z důvodů nejčastějšího probírání těchto témat. Otázka č. 9 V sexuální výchově ses setkal/a s těmito tématy. Cílem této otázky je zjistit, s jakými tématy se žáci v sexuální výchově setkali a jaké je hlavní tematické zaměření sexuální výchovy na základních školách. Otázka byla polootevřená, ve které žáci mohli vybírat libovolný počet možností, kterých bylo celkem 15 a na konci otázky mohli uvést ještě i jiná témata. Otázku z celkového počtu nevyplnilo 10 respondentů. S tématem tělesné a psychické změny v dospívání se setkalo nejvíce respondentů, tedy 10 %, s etickými stránkami sexuality se setkalo 3 % respondentů, téma sexuální zralost vybralo 9 % respondentů, s tématem přátelství, láska a partnerské vztahy se v sexuální výchově setkalo 8 % respondentů, 8 % respondentů uvedlo, že se setkali s tématem rodičovství, téma těhotenství a porod vybralo 8 % respondentů, s tématem přerušení 55

těhotenství (interrupce) se setkalo 5 % respondentů, s tématem nemoci přenosné pohlavním stykem se v sexuální výchově setkalo 9 % respondentů, 10 % respondentů uvedlo, že se v sexuální výchově setkalo s tématem HIV/AIDS, téma sexuální deviace zvolilo 2 % respondentů, s tématem sexuálního zneužívání se setkalo 6 % respondentů, téma pornografie vybralo 5 % respondentů, 6 % respondentů uvedlo, že se setkalo s tématem časté střídání sexuální partnerů, s tématem homosexualita se setkalo 5 % respondentů, s tématem antikoncepce se setkalo 9 % respondentů, dále 1 % respondentů uvedlo ještě jiné téma, kde uváděli např. menstruační cyklus, popis pohlavních orgánů a 17 respondentů uvedlo, že se s těmito nabízenými tématy nesetkali, protože nemají sexuální výchovu. Otázka č. 9 je procentuálně vyjádřená i s absolutními čísly v grafu č. 6. Graf č. 6 – Otázka č. 9 25; 1%

172;5%

329;9%

10; 0% 386;10%

104;3%

152;4% 330;9% 178;5% 240;6%

293;8%

93; 2%

294;8% 365;10% 292;8% 322;9%

Nevyplněno Tělesnéa psychické změny v dospívání Etická stránka sexuality Sexuální zralost Přátelství,láska, partnerskévztahy Rodičovství Těhotenstvía porod Přerušenítěhotenství (interrupce) Nemoci přenosné pohlavním stykem HIV/AIDS Sexuální deviace Sexuální zneužívání Pornografie Časté střídání sexuálních partnerů Homosexualita Antikoncepce Jiné

169;5%

Stejně jako u otázky č. 4 se zde objevuje pár respondentů, kteří tvrdí, že nemají sexuální výchovu. Nejvíce se tyto odpovědi vyskytují u žáků 7. a 8. třídy základní školy U Tenisu. Avšak další žáci v těchto dvou třídách udávali, že se setkali s různými tématy. To opět znamená, že do jaké míry odpovídali respondenti pravdivě nebo co je k této odpovědi vedlo, závisí na dalším zjišťování a statistické analýze. Žáci se v sexuální výchově na základních školách nejvíce setkávají s tématy tělesné a psychické změny v dospívání, HIV/AIDS, sexuální zralost, antikoncepce a nemoci přenosné pohlavním stykem. Jak se tvrdí v odborné literatuře, kterou jsem použil v teoretické části, tak sexuální výchova na základních školách je zaměřená především na změny v dospívání, na 56

ochranu před pohlavně přenosnými nemoci, nežádoucím otěhotněním a zneužíváním. Nezapomíná se však ani na témata související s přátelskými a partnerskými vztahy, láskou, těhotenstvím a rodičovstvím. I s těmito tématy, jak ukazují zjištění v této otázce, se totiž žáci v sexuální výchově setkávají velmi často. Nejsou opomenuty ani témata pornografie a homosexualita. Však s tématy časté střídání sexuálních partnerů, etické stránky sexuality či sexuální deviace se příliš mnoho respondentů nesetkalo. Tohle ale může být zapříčiněno, že respondenti nemuseli vědět, co vše lze zařadit do tématu etické stránky sexuality, nebo nemuseli znát pojem deviace. Tematické zaměření sexuální výchovy tedy sice souvisí ve velké míře s reprodukční stránkou sexuality a ochraně před jejími nežádoucími vlivy, ale zároveň se věnuje i aspektům představujícím lásku, partnerské vztahy, rodičovství apod. V tabulce č. 3 jsou seřazená témata sexuální výchovy podle pořadí, se kterými se žáci nejčastěji setkávají. Tabulka č. 3 – Témata podle pořadí Pořadí

Téma

Počet

1.

Tělesné a psychické změny v dospívání

386

2.

HIV/AIDS

365

3.

Sexuální zralost

330

4.

Antikoncepce

329

5.

Nemoci přenosné pohlavním stykem

322

6.

Rodičovství

294

7.

Přátelství, láska, partnerské vztahy

293

8.

Těhotenství a porod

292

9.

Sexuální zneužívání

240

10.

Pornografie

178

11.

Homosexualita

172

12.

Přerušení těhotenství (interrupce)

169

13.

Časté střídání sexuálních partnerů

152

14.

Etická stránka sexuality

104

15.

Sexuální deviace

93

57

Otázka č. 18 O kterých tématech by ses chtěl/a dozvědět více informací? Cílem této otázky je zjistit, o kterých tématech by se chtěli žáci dozvědět více informací a o jaké téma je největší zájem. Otázka byla polootevřená a respondenti měli možnost vybrat libovolný počet z patnácti nabízených variant a ještě mohli připsat další témata. Z celkového počtu otázku nevyplnilo 2 % (32) respondentů. O tématu tělesné a psychické změny v dospívání by se chtělo více informací dozvědět 6 % respondentů, 5 % respondentů vybralo téma etické stránky sexuality, 9 % respondentů se chce dozvědět více informací o tématu sexuální zralost, o tématu přátelství, láska, partnerské vztahy chce vědět více informací 8 % respondentů, 9 % respondentů chce vědět více informací o tématu rodičovství, o tématu těhotenství a porod by chtělo vědět více informací 8 % respondentů, 6 % respondentů vybralo téma přerušení těhotenství (interrupce), téma nemoci přenosné pohlavním stykem zvolilo 6 % respondentů, o tématu HIV/AIDS chce vědět více informací 8 % respondentů, téma sexuální deviace vybralo 5 % respondentů, 6 % respondentů zvolilo téma sexuální zneužívání, o tématu pornografie chce vědět více informací 6 % respondentů, 6 % respondentů by chtělo vědět více informací o tématu časté střídání sexuálních partnerů, téma homosexualita vybralo 3 % respondentů, o tématu antikoncepce by chtělo 7 % respondentů vědět více informací. Dále 1 % respondentů uvádělo, že nechtějí o žádných tématech vědět více informací, že jsou dost informovaní a 5 respondentů by chtělo vědět více informací o sexuálních stycích. Otázku č. 18 znázorňuje graf č. 7. Graf č. 7 – Otázka č. 18

65; 3%

26; 1%

32; 2%

133;7%

120;6% 104; 5%

116;6% 190;9% 122;6% 114;6%

166;8%

107;5% 175;9% 155;8% 130;6%

162;8% 112;6%

58

Nevyplněno Tělesnéa psychické změny v dospívání Etická stránka sexuality Sexuální zralost Přátelství,láska, partnerskévztahy Rodičovství Těhotenstvía porod Přerušenítěhotenství (interrupce) Nemoci přenosné pohlavním stykem HIV/AIDS Sexuální deviace Sexuální zneužívání Pornografie Časté střídání sexuálních partnerů Homosexualita Antikoncepce Jiné

Žáci mají zájem se o jednotlivých tématech dozvědět ještě více informací. Největší zájem je o téma sexuální zralost, rodičovství a o téma přátelství, láska a partnerské vztahy. Taky o téma těhotenství, porod a HIV/AIDS je u žáků velký zájem. Podstatné je, že kromě tématu HIV/AIDS a sexuální zralost, patří další témata, o která mají žáci největší zájem, k méně probíraným tématům. Nejmenší zájem o získání více informací mají žáci o téma homosexualita. V tabulce č. 4 lze vidět seřazení jednotlivých témat podle zájmu žáků. Tabulka č. 4 – pořadí témat dle zájmu žáků Pořadí

Téma

Počet

1.

Sexuální zralost

190

2.

Rodičovství

175

3.

Přátelství, láska, partnerské vztahy

166

4.

Těhotenství a porod

162

5.

HIV/AIDS

155

6.

Antikoncepce

133

7.

Nemoci přenosné pohlavním stykem

130

8.

Pornografie

122

9.

Tělesné a psychické změny v dospívání

120

10.

Časté střídání sexuálních partnerů

116

11.

Sexuální zneužívání

114

12.

Přerušení těhotenství (interrupce)

112

13.

Sexuální deviace

107

14.

Etická stránka sexuality

104

15.

Homosexualita

65

Otázka č. 20 Jakým způsobem nejčastěji probíhá výuka? Cílem otázky je zjistit, jakou formou nejčastěji probíhá výuka sexuální výchovy. Otázka byla uzavřená a respondenti měli na výběr z osmi možností, ze kterých mohli vybrat i více variant. Z celkového počtu otázku nevyplnilo 5 % (42) respondentů. Výuka probíhá nejčastěji formou výkladu učitele, uvedlo 42 % respondentů, 25 % respondentů uvedlo možnost diskuze nad tématem, 11 % respondentů vybralo možnost pouštění filmů nebo různých pořadů, 3 % respondentů zvolilo možnost samostudium, u 4 % respondentů se vyskytly odborné přednášky jako nejčastější forma výuky, práce s pomůckami zvolilo 3 %

59

respondentů, 4 % respondentů vybralo možnost hraní her a 3 % respondentů uvedlo, že nejčastější probíhá výuka prací ve skupinách. Otázka č. 20 je znázorněná v grafu č. 8. Graf č. 8 – Otázka č. 20 32; 4% 31; 3%

24; 3% 42; 5%

Nevyplněno

33; 4%

Výklad učitele

25; 3%

Diskuze nad tématem

90; 11% 348;42%

Pouštění filmů nebo různých pořadů Samostudium Odbornépřednášky Práces pomůckymi

Hraní her 209;25% Práceve skupinách

Ze zjištěných údajů vyplývá, že výuka sexuální výchovy probíhá nejčastěji výkladem učitele a zároveň diskuzí nad tématem, která však už není tak častá. Učitelé příliš nechtějí s žáky diskutovat a raději se drží tradiční metody výkladu. Méně často pak výuka probíhá pouštěním filmů či různých pořadů a ve velmi výjimečných případech výuka probíhá formou odborné přednášky, prací s pomůckami, hraní tematických her nebo samostudiem. Zajímavé je, že forma výuky prací ve skupinách se objevuje v sexuální výchově na přerovských základních školách taky jen velice málo. Přitom v odborné literatuře je to jedna z nejčastěji nabízených forem výuky, a to jak obecně, tak i v sexuální výchově. Otázka č. 7 Jaká forma výuky sexuální výchovy by ti nejvíce vyhovovala? Cílem této otázky je zjistit, jak by si sami žáci představovali formu výuky sexuální výchovy a jaká je u žáků nejvíce vyhovující forma výuky. Otázka byla polootevřená, kde mohli respondenti vybírat ze sedmi variant, ze kterých mohli vybírat i více možností a na konci otázky mohli uvést i jinou odpověď. Z celkového počtu nevyplnili otázku 4 respondenti. Výuka rozdělaná na chlapce a dívky s diskuzí s učitelem by vyhovovala 18 % respondentů. U 7 % respondentů se vyskytla možnost formy výuky rozdělená na chlapce a 60

dívky, kde učitel podává výklad. Výuka společnou formou – chlapci + dívky a diskuze s učitelem by vyhovovala 26 % respondentů. Variantu společné formy výuky – chlapci + dívky, kde učitel podává výklad, zvolilo 11 % respondentů. Možnost diskuze s odborníky vybralo 7 % respondentů. Variantu videoprojekce zvolilo 26 % respondentů. Ve škole nechce sexuální výchovu 2 % respondentů. Dále 3 % respondentů vybralo jinou odpověď, kde udávali, že nad formou výuky nepřemýšleli a 11 respondentů uvedlo, že by chtěli názorné ukázky. V následujícím grafu č. 9 je znázorněná otázka č. 7. Graf č. 9 – Otázka č. 7 14; 2%

20; 3% 4; 0% Nevyplněno 125;18%

176;26% 49; 7%

Rozdělenána chlapcea dívky (diskuze s učitelem) Rozdělenána chlapcea dívky (učitel podávávýklad) Společnouformou - chlapci + dívky (diskuze s učitelem) Společnouformou - chlapci + dívky (učitel podávávýklad) Diskuze s odborníky Videoprojekce

46; 7% 178;26%

Ve škole nechci sexuální výchovu Jiná odpověď

74; 11%

Z otázky č. 7 vyplývá, že žákům by nejvíce vyhovovala výuka sexuální výchovy společnou formou, tedy společně s chlapci a dívkami a zároveň by tahle výuka byla zaměřena především na diskuzi s učitelem. Tato forma výuky, kde však učitel podává pouze výklad, by vyhovovala jen malému počtu žáků. Velmi atraktivní, by pro žáky byla i forma výuky, která by probíhala formou videoprojekce. V praxi by se nejspíše jednalo o videa zaměřená na dospívání, na partnerské vztahy, rodičovství, pohlaví choroby apod. Dále je důležité, že značné části žáků by spíše naopak vyhovovala forma výuky, která by byla rozdělená na chlapce a dívky a probíhala by diskuze s učitelem. Podstatné je, že z respondentů, kteří zvolili právě tuhle možnost výuky, bylo 60 % dívek a jen 40 % chlapců. Stejně tak i u varianty rozdělené výuky na chlapce a dívky s výkladem učitele, kterou sice opět zvolil jen malý počet žáků, ale vybraly ji převážně dívky.

61

Z těchto zjištěných údajů bychom tedy mohli říct, že dívkám by spíše vyhovovala forma výuky rozdělená na chlapce a dívky. Naopak chlapcům by nejvíce vyhovovala společná forma výuky, protože z respondentů, kteří zvolili tuhle variantu, bylo 56 % chlapců a jen 44 % dívek. Žáci navíc dávají přednost diskuzí nad tématem než výkladu učitele. Diskuze totiž odpovídá jejich vývoji a ve škole usilují o rovnoprávnou diskuzi. Dospívající chtějí mít možnost projevit svůj názor, vybudovat si přijatelnou pozici a být respektováni. Žáci mají tendenci polemizovat s učitelem a popřípadě i negativisticky odmítat jeho požadavky. A jelikož dospívající svoji argumentaci a její neverbální doprovod, jako gestikulaci, mimiku a hlas, někdy přeženou, interpretují si učitelé často takové chování jako projev drzosti. Navíc jsou učitelé citliví na veškeré projevy nesouhlasu, což může vysvětlovat, proč se raději drží tradiční metody výkladu.112 Otázka č. 12 Co bys chtěl/a na předmětu změnit? Otázka byla otevřená a cílem této otázky je zjistit, co žáci chtějí změnit na předmětu, ve kterém probírají sexuální výchovu. Otázku nevyplnilo z celkového počtu 19 %, tj. 98 respondentů. Nejvíce respondentů, tj. 52 %, uvedlo, že nechtějí na předmětu nic změnit, 4 % respondentů odpovědělo, že chtějí v předmětu změnit učitelku, v předmětu by 2 % respondentů chtělo, aby se vyučovalo pomocí videa, dále 2 % respondentů by chtělo v předmětu používat více praktických věcí a více pomůcek, 2 % respondentů by chtělo na předmětu změnit, rozdělení výuky na chlapce a dívky, 3 % respondentů uvedlo, že by v předmětu uvítali důkladný rozbor témat, způsob vysvětlování a častější diskuzi, 8 % respondentů uvedlo, že neví, co by chtěli na předmětu změnit a 7 % respondentů uvedlo ještě další odpovědi, které jsem v grafu č. 10, který znázorňuje otázku č. 12, neuvedl z důvodů malé četnosti. Respondenti tedy např. uváděli, že by chtěli mít sexuální výchovu jako samostatný předmět, větší otevřenost a informovanost učitelů, nepoužívat mnoho odborných názvů, více detailnější učebnice a více příkladů a 3 respondenti uvedli, že by chtěli zrušit sexuální výchovu.

112

Srov. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie: dětství a dospívání. 2012. 531 s.

62

Graf č. 10 – Otázka č. 12

37; 7% 12; 2%

42; 8%

Nevplněno 98; 19%

Nic Učitelku

18; 3%

Vyučování pomocí videa

14; 3% 11; 2%

Více praktických věcí a více pomůcek Důkladný rozbortémat, způsob vysvětlování, častějšídiskuze Rozdělenína kluky a holky

19; 4%

Nevím 277;52% Další odpovědi

Tato otázka souvisí s předchozími otázkami zabývajícími se formou výuky, protože uváděné změny často odpovídají formám výuky, které by žákům nejvíce vyhovovaly, jako například vyučování pomocí videoprojekce či rozdělení výuky na chlapce a dívky. Dále by žáci uvítali změny v důkladnějším probírání témat, lepším vysvětlováním, více pomůcek a větší diskuzi nad tématy. Tyto věci v některých případech nemusejí být zrovna na dobré úrovni a z tohoto důvodu mohli i žáci uvádět, že by chtěli změnit vyučující učitelku. Důležité však je, že podstatné části žáků, sexuální výchova vyhovuje tak, jak je a na předmětu nic měnit nechtějí. Však otázka č. 7 byla na hranici jejich možností, protože žáci nemají velké zkušenosti, a tak je pro ně obtížné předmět posoudit. Otázka č. 13 Používáte při výuce tohoto předmětu nějaké pomůcky? Cílem otázky je zjistit, zda žáci v sexuální výchově používají pomůcky a jaké pomůcky to jsou. Otázka byla otevřená, aby respondenti měli při odpovídání volnost. Z celkového počtu otázku nevyplnilo 13 % (67) respondentů. Na mou položenou otázku 9 % respondentů odpovědělo ano a 57 % respondentů odpovědělo ne. Dále 2 % respondentů uvedlo, že v sexuální výchově používají kondomy, tampony a vložky, 2 % respondentů uvedlo, že používají videa, 11 % respondentů odpovědělo, že jako pomůcky používají učebnice, pracovní listy, knihy, obrázky a nástěnné tabule, 2 % respondentů si nedokázalo vybavit, jaké používají pomůcky, 4 % respondentů uvádělo, že používají například počítače, 63

internet, dataprojektor, ukázky různých druhů antikoncepce a 6 respondentů uvedlo, že používají robertek (model penisu). Odpovědi respondentů jsou znázorněné v grafu č. 11. Graf č. 11 – Otázka č. 13 10; 2% 24; 4% 67; 13% Nevyplněno

60; 11%

Ano 11; 2% 12; 2%

48; 9% Ne Kondom, tampony, vložky Videa Učebnice,pracovnílisty, knihy, obrázky, nástěnné tabule, Nevím Další odpovědi

302;57%

Z výpovědi žáků v této otázce vyplývá, že v sexuální výchově se na přerovských základních školách pomůcky téměř nepoužívají. A pokud se nějaké pomůcky v sexuální výchově objeví, jedná se především o klasické didaktické pomůcky, jako jsou učebnice, pracovní listy, knihy, nástěnné tabulce apod. V méně častých případech se pak ještě používají netradiční pomůcky, jako jsou videa nebo kondomy a vložky. A velmi výjimečně se mohou objevit pomůcky jako počítače s internetem a různé druhy antikoncepce. V komentáři bych se chtěl ještě pozastavit nad odpovědí 6 žáků, kteří uvedli jako pomůcku robertek. Robertkem nejspíš žáci myslí model umělého penisu, což je anatomická pomůcka, která se v sexuální výchově používá k nasazování kondomů. Prostřednictvím této pomůcky si žáci mohou nasazování a odstraňování kondomů vyzkoušet realistickým způsobem. Právě tato pomůcka je ze strany odpůrců sexuální výchovy nejvíce kritizována. Podle odpůrců totiž předčasné a názorné zasvěcování žáků do pohlavního života narušuje a ničí jejich zdravý stud. Žáci, kteří uvedli právě tuto praktickou pomůcku, ji pravděpodobně

64

v sexuální výchově jednou použili, ale vzhledem k malému počtu žáků, je diskutabilní, zda se opravdu na přerovských základních školách používá.113 Otázka č. 14 Napiš svůj názor na používání pomůcek v tomto předmětu! Cílem čtrnácté otázky je zjistit, jaký mají žáci názor na používání pomůcek v sexuální výchově, zda by chtěli či nechtěli používat pomůcky a zda si žáci myslí, že jsou pomůcky vhodným přínosem. Otázka byla otevřená s uvedeným příkladem, aby respondenti měli volnost při odpovídání, ale zároveň se ubírali směrem směřujícím k cíli otázky. Z celkového počtu respondentů vyplnilo otázku 23 % (122) respondentů. Otázku č. 14 ze všech otázek v dotazníku nezodpovědělo nejvíce respondentů. Respondenti, kteří odpověděli na tuhle otázku, nejvíce uváděli, že chtějí používat pomůcky, že pomůcky jsou užitečné a jsou vhodným přínosem, protože je lepší, když to mohou vidět. Těchto respondentů bylo v procentuálním vyjádření 40 %. Dále 12 % respondentů uvedlo, že nechtějí používat pomůcky, protože nejsou potřeba a nejsou vhodným přínosem, 8 % respondentů uvedlo, že nemají žádný názor nebo neví, o jaké pomůcky se jedná, 4 % respondentů odpovědělo, že jim to je jedno, protože mají internet, 5 % respondentů uvedlo, že žádné pomůcky nepoužívají, 3 % respondentů opět namítlo, že nemají sexuální výchovu, respondenti, kteří v odpovědi uvedli, že proti používání pomůcek nic nemají, ale možná by si z toho dělala většina srandu nebo by se před sebou styděli, bylo v procentuálním vyjádření 2 %. Dalších 5 % respondentů udávalo ještě i jiné názory, jako např., že používáním pomůcek je hodina zajímavější, proto by je klidně používali, ale nepřijde jim to nutné, další uváděli, že pomůcky mohou být vhodné ale i nemusí, záleží totiž na tom, jaké pomůcky a 9 respondentů uvedlo, že chtějí používat sexuální pomůcky, jako např. nasazování kondomu na robertek (model penisu). Graf č. 12 znázorňuje odpovědi respondentů na otázku č. 14.

113

Srov. Cvičební pomůcky [online]. 2012 [cit. 2014-02-13]. Dostupné z: http://www.cvicebnipomucky.cz/modely-panve-a-genitalii/281-model-penisu-k-nasazovani-kondomu.html a Euportál: Parlamentní listy [online]. 2010 [cit. 2014-02-13]. Dostupné z: http://euportal.parlamentnilisty.cz/Articles/6374-skolnisexualni-vychova-k-deviaci-a-k-pornografii-za-nase-penize.aspx

65

Graf č. 12 – Otázka č. 14 11; 2%

Nevyplněno

27; 5% 20; 4%

28; 5% 122;23%

44; 9%

Chci používatpomůcky, jsouužitečné, jsou vhodným přínosem, je lepší když to můžeme vidět Nechci používat pomůcky, nejsou vhodným přínosem, nejsou potřeba Nemám žádný názor, nevím o jaké pomůcky se jedná

63; 12%

Je mi to jedno,mám internet

208;40%

Žádné pomůcky nepoužíváme

I přes velký počet respondentů, kteří na otázku neodpověděli, a vzhledem k předchozí otázce lze říct, že i když se v sexuální výchově na základních školách v Přerově pomůcky takřka nepoužívají, tak velká část žáků chce v sexuální výchově pomůcky používat. Zároveň si mnoho žáků myslí, že pomůcky jsou přínosem. A jen malá část žáků si myslí, že pomůcky nejsou přínosem a nechtějí je v sexuální výchově používat. Dále pouze 9 respondentů se vyjádřila přímo k anatomické pomůcce, o které jsem se zmínil v předchozí otázce. Otázka č. 15 Chtěl/a by jsi hrát v tomto předmětu hry zaměřené na sexuální výchovu? Cílem otázky je zjistit, zda by žáci v sexuální výchově uvítali hry zaměřené k tématům sexuální výchovy. Otázka byla uzavřena, ve které měli respondenti na výběr ze tří možností. Z celkového počtu otázku nevyplnilo 2 % (11) respondentů. První možnost ano zvolilo 41 % respondentů, 22 % respondentů vybralo možnost ne a 35 % respondentů zvolilo poslední možnost nevím. Otázka č. 15 je znázorněná v následujícím grafu č. 13.

66

Graf č. 13 – Otázka č. 15 11; 2%

183;35% 216;41%

Nevyplněno Ano ne Nevím

113;22%

Většina žáků by tedy uvítala hry zaměřené k sexuálním tématům. Hry v sexuální výchově mohou oživit výuku, zvýšit zájem žáků a zapojit do činnosti i opomíjené žáky. Hry v sexuální výchově nejsou zrovna častou metodou, tudíž si žáci např. nemusejí představit, o jaké hry by se jednalo. Proto nejspíš mnoho žáků volilo možnost nevím. Několik žáků odpovědělo, že nechtějí v sexuální výchově hrát hry, proto se nesmí zapomínat na práva žáků, kteří mají možnost se aktivity nezúčastnit, říct ne apod. Hry v sexuální výchově by se taktéž měli vybírat uváženě. Dobrý příklad her, které se dají v sexuální výchově použít, lze např. najít v knize V. Täubnera, Metodika sexuální výchovy pro učitele, vychovatele, rodiče a studenty učitelství, o které jsem se zmiňoval v teoretické části. Dalším bohatým zdrojem konkrétních her k tématice sexuální výchovy je kniha Sexuální výchova: Kniha netradičních metod od U. Sielerta a kolektivu. Otázka č. 10 Baví tě ve škole předmět, ve kterém probíráte témata uvedená v otázce č. 9? Cílem otázky je zjistit, zda žáky ve škole baví sexuální výchova. Otázka byla škálového typu, ve kterém měli respondenti možnost vybrat jednu ze čtyř možností. Z celkového počtu otázku nevyplnilo 3 % (14) respondentů. Variantu tak určitě zvolilo 38 % respondentů, 30 % respondentů uvedlo tak normálně, 23 % respondentů uvedlo, že předmět, ve kterém probírají sexuální výchovu, je baví jak kdy a 6 % respondentů uvedlo, že je předmět nuda. Otázku č. 10 znázorňuje graf č. 14.

67

Graf č. 14 – Otázka č. 10 30; 6%

14; 3%

Nevyplněno 119;23% 200;38%

Tak určitě Tak normálně Jak kdy Nuda

160;30%

Ze zjištěných dat bychom tedy mohli vyvodit, že témata týkající se sexuálních otázek probírané v různých předmětech většinu žáků baví. Navíc, jak se uvádí na mnoha internetových serverech, např. na internetovém serveru Idnes.cz, v rozhovoru s PaedDr. L. Kubrichtovou, která se zabývá problematikou sexuální výchovy a tvrdí, že „děti o sexuální výchovu stojí.“114 u žáků, kteří uvedli, že je předmět baví jak kdy, bych předpokládal, že u nich zájem závisí na probíraných tématech nebo na motivování ze strany učitele. Pro zvýšení zájmu žáků se dají používat nejrůznější formy výuky a metody, které jsem uváděl v teoretické části a zároveň tyto metody střídat nebo kombinovat. Především dávat větší přednost diskuzi nad tématem, která žákům nejvíc vyhovuje. Záleží však na přístupu učitele a dostupnosti metodického materiálu. Otázka č. 11 Která činnost nebo téma ti bylo nejvíce nepříjemné? Cílem jedenácté otázky je zjistit, jaké téma nebo činnost v sexuální výchově mohou být pro žáky nepříjemné. Otázka byla otevřená a respondenti mohli vypsat i více možností. Z celkového počtu nevyplnilo otázku 102 respondentů, v procentuálním vyjádření je to 19 % respondentů. Žádné téma nebo činnost nebyla nepříjemná 27 % respondentů, téma pohlavní choroby bylo nepříjemné 10 % respondentů, 4 % respondentů bylo nepříjemné téma HIV/AIDS, téma homosexualita bylo nepříjemné 4 % respondentů, 3 % respondentů uvedlo, že jim bylo nepříjemné téma pohlavní styk, téma těhotenství, porod a interrupce bylo nepříjemné 4 % respondentů, dalším 4 % respondentů bylo nepříjemné téma sexuální

114

Idnes.cz: Děti o sexuální výchovu stojí, říká žena, která ji učí 20 let. [online]. 2012 [cit. 2014-02-08]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/deti-o-sexualni-vychovu-stoji-rika-zena-ktera-ji-uci-20-let-pz3/domaci.aspx?c=A120208_102949_domaci_abr

68

zneužívání, téma pohlavní orgány bylo nepříjemné 2 % respondentů, 3 % respondentů uvedlo, že jim bylo nepříjemné téma pornografie, 9 % respondentů uvedlo, že neví, které téma jim bylo nepříjemné. Otázku č. 11 znázorňuje graf č. 15, ve kterém jsou zaznamenány ještě další odpovědi 10 % respondentů, kteří uváděli i jiná témata, které jsem však vzhledem k malé četnosti do grafů nezaznamenával. Respondenti uváděli, že jim byla nepříjemná témata jako např. tělesné a psychické změny v dospívání, sexuální zralost, menstruace a dívčí problémy, sexuální polohy, ukázka pomůcek a další. Graf č. 15 – Otázka č. 11

57; 10% 102;19% 49; 9% 17; 3% 11; 2% 20; 4% 20; 4% 151;28% 16; 3% 21; 4% 21; 4%

Nevyplněno Žádné Pohlavní choroby HIV/AIDS Homosexualita Pohlavní styk Těhotenství,porod,interrupce Sexuální zneužívání Pohlavní orgány Pornografie Nevím Další odpovědi

57; 10%

Ze zjištěných údajů můžeme konstatovat, že velké části žáků, nejsou žádná probíraná témata nebo činnosti v sexuální výchově nějak nepříjemné. Když se ovšem podíváme, která témata mohou být pro žáky nejvíce nepříjemná, tak se jedná o téma pohlavních chorob, HIV/AIDS nebo homosexualita. U menšího počtu žáků se objevují i další pro žáky nepříjemná témata. S tímto problémem se v sexuální výchově musí počítat, protože jak tvrdí K. Janiš, který vychází z výsledku dotazníkového šetření z roku 1998, existují výrazné rozdíly mezi zájmy žáků o konkrétní téma a prezentace konkrétních témat nemůže vyhovovat všem žákům. Zde je opět zapotřebí zvyšovat u žáků případný zájem formou dobré realizace a přístupu učitele.115

115

Srov. MITLÖHNER, M., ed. 18. celostátní kongres k sexuální výchově v České republice. 2010.

69

Otázka č. 16 Jak se bránit před HIV? Cílem otázky je zjistit, zda žáci vědí, jakými způsoby se mohou chránit před onemocněním HIV. Otázka byla otevřená a z celkového počtu ji nevyplnilo 12 % (71) respondentů. Nejvíce respondentů, tedy 54 %, uvedlo, že před HIV se lze bránit chráněným pohlavím stykem, tedy prezervativem, 3 % respondentů na otázku odpovědělo, že možná ochrana je sexuální abstinence, 7 % respondentů uvedlo, že ochrana před HIV je nestřídat sexuální partnery, další možnost, jak se ubránit před HIV je znát zdravotní stav svého partnera, tuhle možnost uvedlo 4 % respondentů, nemít sexuální styk s prostitutkou, cizím člověk nebo s nakaženým, jako možnost ochrany před HIV uvedlo 3 % respondentů, dále 3 % respondentů uvedlo, že ochranou před HIV je dávat si pozor na použité jehly a nedostat se do styku s krví nakaženého, 5 % respondentů uvedlo jako možnost ochrany antikoncepci, 7 % respondentů nevědělo, jak se bránit před HIV a 2 % respondentů ještě dále uvádělo, že možnost ochrany před HIV je věrnost ve vztahu, nepoužívat stejné holící prostředky a dodržovat hygienu. Tyto odpovědi jsou v grafu č. 16, který znázorňuje odpovědi na otázku č. 16, jsou zaznačeny jako další odpovědi. Graf č. 16 – Otázka č. 16 11; 2% 42; 7% 18; 3%

Nevyplněno 71; 12% Prezervativ(chráněný pohlavní styk)

33; 5%

Sexuální abstinence Nestřídatsexuální partnery

21; 3% 23; 4%

Znát zdravotnístav svého partnera Nemít sexuální styk s prostitutkou,s cizím člověkm nebo s nakaženým Dávat si pozorna použité jehly, nedostastat se do styku s krví nakaženého Antikoncepce

43; 7%

21; 3%

336;54%

Nevím Další odpovědi

I přesto, že téma HIV/AIDS je jedním z nejvíce probíraných témat v sexuální výchově, žáci nemají příliš velké povědomí jak se bránit před tímto onemocněním. Nejvíce žáků ví 70

pouze o jedné z možností jak se bránit před onemocněním HIV, a to je prezervativ. Další možnosti prevence uvádělo celkem malý počet žáků. Navíc někteří žáci uváděli jako možnost ochrany před HIV antikoncepci, což je mylná představa. Existuje sice možnost, že žáci antikoncepcí mysleli prezervativ, ale jelikož se ve velkém počtu těchto odpovědí kromě antikoncepce, objevoval i prezervativ, zahrnul jsem tedy antikoncepci do jedné z kategorií uvedených odpovědí. Otázka č. 6 O tématech týkající se sexuální výchovy se nejvíce dozvídáš nebo ses dozvěděl/a: Cílem otázky je zjistit, z jakých zdrojů získávají žáci informace o sexuálních otázkách, a který zdroj patří mezi nejvyhledávanější.

Otázka byla polouzavřená s možností více

odpovědí. Respondentům bylo nabídnuto šest alternativ a otevřená možnost, kde mohli uvést jiné zdroje. Otázku nevyplnilo z celkového počtu 1 % (6) respondentů. Variantu od kamarádů zvolilo 30 % respondentů, varianta od učitelů ve škole byla zvolena u 19 % respondentů, variantu získávání informací od rodičů vybralo 10 % respondentů, informace z internetu získává 30 % respondentů a z knížek pouze 6 % respondentů. Dále 4 % respondentů ještě zvolili možnost jiných zdrojů. Mezi tyto jiné zdroje nejčastěji udávali filmy, televizi a časopisy, dokonce 11 respondentů uvedlo, že získávají informace z vlastních zkušeností. Otázka č. 6 je znázorněná v grafu č. 17. Graf č. 17 – Otázka č. 6 39; 4% 61; 6%

6; 1% Nevplněno Od kamarádů 288;30%

Od učitelů ve škole Od rodičů

296;30%

Z internetu Z knížek 189;19%

Z jiných zdrojů

95; 10%

Jako nejvyhledávanější zdroj informací je podle respondentů internet, který se ze zjištěných dat umístil na prvním místě. Na druhém místě jsou zdrojem informací kamarádi a na třetím místě jsou pro žáky zdrojem informací učitelé ve škole. Až v poslední řadě jsou pro žáky zdrojem informací jejich rodiče, kteří se umístili na čtvrtém místě a knížky, které jsou 71

jako zdroj informací až na pátém místě. Pořadí zdrojů informací o sexuálních otázkách můžeme vidět v tabulce č. 4. Vzhledem k výzkumům provedených na konci roku 1993 a dalším na konci roku 1998, které realizovala agentura DEMA, a.s., na základě iniciace pražského Sexuologického ústavu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, můžeme pozorovat změnu v hlavních zdrojích informací o sexuálních otázkách. Z těchto výzkumů vyplývá, že hlavním zdrojem jsou vrstevníci (kamarádi), přičemž v mém průzkumu se vrstevníci přesunuli už na druhé místo a jako hlavní zdroj informací převládá internet. Však vzhledem k počtům odpovědí je zřejmé, že vrstevníci jsou stále velmi významným zdrojem informací. Jak se shoduje mnoho autorů, jsou internet a vrstevníci nejméně spolehlivým zdrojem informací. Mohou předávat mnoho omylů a mýtů, které se v sexuální oblasti vyskytují. Prezentují nesprávné informace o sexualitě, její vulgarizaci nebo prezentují nevhodné sexuální aktivity. Tím mohou přispívat k vytvoření nesprávných postojů v této oblasti. Tyto nesprávné informace od nespolehlivých zdrojů, mají možnost odstraňovat učitelé ve školách, protože oproti minulým letům, se pozice školy zvýšila a v otázce získávání informací se dostává do popředí, což může být způsobené novými metodami, proškolováním učitelů, lepší materiální dostupností apod. Přičemž rodina je v tomhle ohledu stejně nevýznamná jako v letech 1993 a 1998. Další významná změna je v poklesu pořadí zdroje informací z knížek, které byly v těchto letech umístěny na druhém místě a v mém průzkumu dosáhly až pátého místa. Však můj průzkum probíhal pouze na Přerovsku, tudíž tyto získané informace nemusí být srovnatelné s celou republikou. Tuto otázku potvrzují i výsledky dalších otázek.116 Tabulka č. 5 – Pořadí zdrojů informací Pořadí

116

Zdroj informací

Počet

1.

Internet

296

2.

Kamarádi

288

3.

Učitelé ve škole

196

4.

Rodiče

95

5.

Knížky

61

Srov. WEISS, P. a ZVĚŘINA, J. Sexuální chování v ČR - situace a trendy. 2001. 159 s.

72

Otázka č. 19 O kterých tématech se bavíš doma s rodiči? Cílem otázky je zjistit, zda se žáci s rodiči doma baví o sexuálních otázkách. Otázka byla otevřená a 16 % (90) respondentů z celkového počtu na otázku neodpovědělo. Nejvíce respondentů, tj. 44 %, uvedlo, že se doma s rodiči o žádných tématech nebaví, pouze 4 % respondentů uvedlo, že se s rodiči baví o všem a 2 % respondentů se doma s rodiči baví o tématech tak různě, 5 % respondentů se doma s rodiči baví o sexu, 3 % respondentů se baví s rodiči o menstruaci, 5 % respondentů uvedlo, že se doma s rodiči baví o přátelství, lásce a partnerských vztazích, 2 % respondentů se s rodiči baví o tom, co probírají ve škole, o antikoncepci se doma s rodiči baví 5 % respondentů. Dále 3 % respondentů odpovídalo mimo otázku a 11 % respondentů udávalo ještě další odpovědi, které jsem v důsledku malé četnosti opět do grafu č. 18 znázorňující tuhle otázku, nezaznamenával. Tito respondenti uváděli, že se doma baví např. o dospívání, rodičovství, těhotenství, sexuální zralosti, sexuálním zneužíváním atd. nebo si respondenti nedokázali vybavit, o kterých tématech se doma baví s rodiči. Graf č. 18 – Otázka č. 19

16; 3%

62; 11%

90; 16%

27; 5% 11; 2%

27; 5% 18; 3% 30; 5% 253;44% 12; 2% 23; 4%

Nevyplněno O žádných O všem Tak různě O sexu Menstruace Přátelství,láska, partnerskévztahy O tom co probíráme ve škole Antikoncepce Odpověď mimo otázku Další odpovědi

Existuje jen malá část žáků, kteří se doma s rodiči baví o nejrůznějších sexuálních otázkách. Někteří žáci sice s rodiči probírají témata jako je sex, antikoncepce, láska, partnerské vztahy apod., ale jak můžeme vidět v grafu č. 18, tato část žáků je velmi malá. Většina žáků sexuální otázky doma s rodiči vůbec neprobírá. Toto zjištění potvrzuje otázku č. 6, tedy že rodiče zaujímají ve zdrojích informací až poslední místa. Jelikož se žáci s rodiči nebaví o sexuálních tématech, vyhledávají si informace někde jinde. Jedním z důvodů může 73

být stud dětí hovořit o těchto tématech s rodiči nebo naopak, když děti chtějí hovořit s rodiči o sexuálních otázkách, jsou rodiče v rozpacích a nechtějí se k jejich dotazům příliš vyjadřovat. Dalším důvodem může být to, že většina mládeže se domnívá, že toho ví o sexuálních otázkách dost a nepotřebují se o nich bavit s rodiči. Ve většině rodin tak informace o sexualitě a sexuálním chování zůstává tabu.117 Otázka č. 8 Rodiče chtějí, abych se ve škole učil/a sexuální výchovu. Cílem otázky je zjistit, zda rodiče žáků chtějí, aby se ve škole učili sexuální výchovu. Otázka byla typu Likertovy škály a respondenti mohli na stupnici vybrat jednu ze čtyř možností. Z celkového počtu otázku nevyplnilo 1 % (7) respondentů. S položeným výrokem souhlasí 30 % respondentů, nejvíce respondentů, tj. 53 % neví, zda jejich rodiče chtějí, aby se ve škole učili sexuální výchovu. U 16 % respondentů nemají jejich rodiče vyhraněný názor, zda by se měli ve škole učit sexuální výchovu. Pouze u 1 respondenta se objevila varianta, že rodiče nesouhlasí, aby se ve škole učil sexuální výchovu. Otázka č. 8 je znázorněná v grafu č. 19. Graf č. 19 – Otázka č. 8 7; 1% 81; 16% Nevyplněno 158;30%

Souhlasí

Nesouhlasí Nevím 1; 0%

276;53%

Nemají vyhraněný názor

Podle výpovědi žáků v této otázce můžeme říct, že velká část rodičů žáků tedy souhlasí s tím, aby se jejich děti učili ve škole sexuální výchovu. Tudíž by na základních školách na Přerovsku neměl být nějaký významný problém s realizací sexuální výchovy a je zde dobrý předpoklad pro dobrou spolupráci mezi školou a rodiči, která je pro sexuální výchovu velmi důležitá. Však mnohem větší část žáků udávala, že neví, zda jejich rodiče 117

Srov. SIELERT, U., et al. Sexuální výchova: Kniha netradičních metod výuky. 1994.

74

chtějí, aby se ve škole učili sexuální výchovu. To může znamenat, že mnoho rodičů se o tuhle problematiku příliš nezajímá. Navíc dle otázky č. 6, nejsou rodiče pro žáky významné informační zdroje, a jak potvrzuje otázka č. 20, žáci s rodiči o sexuálních otázkách příliš nemluví, což může být důvodem, že žáci vůbec nevědí, jaký názor mají jejich rodiče na sexuální výchovu. Otázka č. 17 Máš doma nějakou knížku o vztazích, dospívání či sexu? Cílem této otázky je zjistit, zda se u žáků objevují nějaké knížky, ze kterých by mohli získávat informace o sexuálních otázkách, zda se o tyto knížky zajímají a o jaké knížky se jedná. Otázka byla polootevřená, ve které měli respondenti na výběr ze čtyř možností a v otevřené možnosti, měli respondenti napsat název knihy, kterou vlastní. Otázku z celkového počtu nevyplnilo 2 % (11) respondentů. Respondentů, kteří mají doma knížku o sexuálních otázkách a zvolili tedy možnost ano, bylo 27 %, respondentů, kteří zvolili možnost ano, ale nezajímá mě, bylo 7 %, 55 % respondentů nemá doma žádnou knihu o sexuálních otázkách a zvolili tedy možnost ne a 9 % respondentů uvedlo, že nemají doma žádnou knihu o sexuálních otázkách, ale chtěli by mít. V grafu č. 20 jsou znázorněné v procentuálním vyjádření i v absolutních číslech odpovědi na otázku č. 17. Graf č. 20 – Otázka č. 17 11; 2% 47; 9% 140;27%

286;55%

39; 7%

Nevyplněno Ano Ano, ale nezajímá mě Ne Ne, ale chtěl bych

Velká část žáků tedy nemá k dispozici žádnou knihu o vztazích, dospívání či sexu a někteří žáci o knížku nemají zájem, i když nějakou knihu o sexuálních otázkách vlastní. Tyto zjištěné údaje potvrzují otázku č. 6, ze které jsem zjistil, že knihy jsou jako zdroj informací o sexuálních otázkách u žáků až na posledním místě. Dokonce se objevuje jen malý počet žáků, kteří žádnou knížku doma nemají, ale jeví o ni zájem. Žáci uvádějící, že mají doma nějakou 75

knihu o vztazích, dospívání či sexu, si ve velké míře nepamatovali název této knihy. To může svědčit o tom, že o knihu taky nejeví příliš velký zájem. Dále mezi často uváděné knihy, jsou knihy o dospívání jako např. Knížka pro chlapce: O dorůstání a dospívání nebo kniha Když dívka dospívá, taky knihy o sexu jako např. Co mám vědět o sexu, taky se u žáků často objevovala kniha o sexuálních polohách, tedy Kámasútra. Dále žáci uváděli ještě knihy jako Sexuální výchova, Jak najít toho pravého, Lidské tělo atd. Otázka č. 21 Co je pro tebe důležité? Cílem otázky je posoudit, jak jsou pro žáky důležité dané hodnoty a zjistit, které hodnoty považují žáci za nejdůležitější. Otázka byla typu škálované otázky a respondentům bylo nabídnuto 9 hodnot. U každé hodnoty byla posuzovací stupnice složená z pěti stupňů a respondenti měli na této stupnici zvolit pouze jeden stupeň důležitosti. Z celkového počtu otázku nevyplnili 3 respondenti. Někteří respondenti nechali nevyplněné některé hodnoty, tyto údaje jsou zaznamenány v grafech i v tabulce. Otázka č. 21 je v procentuálním vyjádření i v absolutních číslech znázorněná v grafech č. 21 až č. 29, ve kterých jsou znázorněné odpovědi respondentů k jednotlivým hodnotám. Z hlediska pohlaví je otázka č. 21 vyjádřená v procentech a v absolutních číslech v tabulce č. 6. Hodnota přátelství – Tuhle hodnotu nevyplnilo 1 % respondentů, pro 4 % respondentů není přátelství vůbec důležité, 2 % respondentů uvedlo, že přátelství není pro ně důležité, 6 % respondentů na stupnici zvolilo neutrální stupeň, pro 17 % respondentů je přátelství důležité a pro 70 % respondentů je přátelství velmi důležité. Graf č. 21 znázorňuje odpovědi respondentů k hodnotě přátelství. Graf č. 21 – Otázka č. 21 – Hodnota přátelství 3; 1% 22; 4%

10; 2% 30; 6% Nevyplněno Není vůbec důležité 90; 17%

Není důležité Neutrální Důležité

365;70%

Velmi důležité

76

Hodnota přítel/přítelkyně – Tuhle hodnotu nevyplnilo 1 % respondentů, pro 5 % respondentů není přítel/přítelkyně vůbec důležitý/á, 4 % respondentů uvedlo, že pro ně není přítel/přítelkyně důležitý/á, 11 % respondentů na stupnici zvolilo neutrální stupeň, pro 27 % respondentů je přítel/přítelkyně důležitý/á a pro 50 % respondentů je přítel/přítelkyně velmi důležitý/á. Graf č. 22 znázorňuje odpovědi respondentů k hodnotě přítel/přítelkyně. Graf č. 22 – Otázka č. 21 – Hodnota přítel/přítelkyně 24; 5%

17; 3%

23; 4% Nevyplněno 55; 11% 260;50%

Není vůbec důležité Není důležité Neutrální

141;27%

Důležité Velmi důležité

Hodnota rodina – Tuhle hodnotu nevyplnilo 4 % respondentů, pro 4 % respondentů není rodina vůbec důležitá, 2 % respondentů uvedlo, že pro ně rodina není důležitá, 4 % respondentů na stupnici zvolilo neutrální stupeň, pro 10 % respondentů je rodina důležitá a pro 75 % respondentů je rodina velmi důležitá. Graf č. 23 znázorňuje odpovědi respondentů k hodnotě rodina. Graf č. 23 – Otázka č. 21 – Hodnota rodina 19; 4% 22; 4%

12; 2% 21; 4% Nevyplněno

52; 10%

Není vůbec důležité Není důležité Neutrální Důležité

394;76%

Velmi důležité

Hodnota sexuální život – Tuhle hodnotu nevyplnilo 5 % respondentů, pro 7 % respondentů není sexuální život vůbec důležitý, 15 % respondentů uvedlo, že pro ně není sexuální život 77

důležitý, 29 % respondentů na stupnici zvolilo neutrální stupeň, pro 21 % respondentů je sexuální život důležitý a pro 22 % respondentů je sexuální život velmi důležitý. Graf č. 24 znázorňuje odpovědi respondentů k hodnotě sexuální život. Graf č. 24 – Otázka č. 21 – Hodnota sexuální život 27; 5% Nevyplněno

38; 7% 113;22%

Není vůbec důležité 81; 16%

Není důležité Neutrální

109;21%

Důležité Velmi důležité

152;29%

Hodnota láska – Tuhle hodnotu nevyplnilo 2 % respondentů, pro 5 % respondentů není láska vůbec důležitá, 4 % respondentů uvedlo, že pro ně není láska důležitá, 11 % respondentů zvolilo na stupnici neutrální stupeň, pro 23 % respondentů je láska důležitá a pro 54 % respondentů je láska velmi důležitá. Graf č. 25 znázorňuje odpovědi respondentů k hodnotě láska. Graf č. 25 – Otázka č. 21 – Hodnota láska 13; 3% 26; 5%

21; 4% Nevyplněno Není vůbec důležité

59; 11%

Není důležité Neutrální

283;54% 118;23%

Důležité Velmi důležité

Hodnota škola – Hodnotu nevyplnilo 3 % respondentů, pro 17 % respondentů není škola vůbec důležitá, 14 % respondentů uvedlo, že pro ně není škola důležitá, 25 % respondentů na stupnici zvolilo neutrální stupeň, pro 21 % respondentů je škola důležitá a 19 % respondentů

78

považuje školu za velmi důležitou. Graf č. 26 znázorňuje odpovědi respondentů k hodnotě škola. Graf č. 26 – Otázka č. 21 – Hodnota škola 17; 3% Nevyplněno

97; 19%

90; 17%

Není vůbec důležité Není důležité

73; 14%

110;21%

Neutrální Důležité Velmi důležité

133;26%

Hodnota peníze a moc – Tuhle hodnotu nevyplnilo 3 % respondentů, pro 8 % respondentů nejsou peníze a moc vůbec důležité, 13 % respondentů uvedlo, že pro ně nejsou peníze a moc důležité, 31 % respondentů na stupnici zvolilo neutrální stupeň, pro 23 % jsou peníze a moc důležité a 21 % respondentů uvedlo, že peníze a moc jsou pro ně velmi důležité. Graf č. 27 znázorňuje odpovědi respondentů k hodnotě peníze a moc. Graf č. 27 – Otázka č. 21 – Hodnota peníze a moc 15; 3% Nevyplněno

42; 8% 109;21%

Není vůbec důležité 70; 14%

Není důležité Neutrální

121;23%

Důležité 163;31%

Velmi důležité

Hodnota víra v Boha – Tuhle hodnotu nevyplnilo 9 % respondentů, 51 % respondentů uvedlo, že pro ně není víra v Boha vůbec důležitá, pro 13 % respondentů není víra v Boha důležitá, 10 % respondentů na stupnici zvolilo neutrální stupeň, pro 6 % respondentů je víra v Boha důležitá a pro 9 % respondentů je víra v Boha velmi důležitá. Graf č. 28 znázorňuje odpovědi respondentů k hodnotě víra v Boha. 79

Graf č. 28 – Otázka č. 21 – Hodnota víra v Boha

33; 6%

46; 9% 49; 10% Nevyplněno Není vůbec důležité

54; 10%

Není důležité Neutrální

69; 13%

269;52%

Důležité Velmi důležité

Hodnota štěstí – Tuhle hodnotu nevyplnilo 1 % respondentů, pro 5 % respondentů není štěstí vůbec důležité, 5 % respondentů uvedlo, že pro ně není štěstí důležité, 13 % respondentů na stupnici zvolilo neutrální stupeň, pro 19 % respondentů je štěstí důležité a pro 55 % respondentů je štěstí velmi důležité. Graf č. 29 znázorňuje odpovědi respondentů k hodnotě štěstí. Graf č. 29 – Otázka č. 21 – Hodnota štěstí 7; 1%

27; 5% 26; 5% Nevyplněno Není vůbec důležité 69; 13%

Není důležité Neutrální

290;56% 101;20%

Důležité Velmi důležité

Nejdůležitějšími hodnotami pro žáky jsou rodina, přátelství a štěstí. U těchto hodnot nejsou mezi chlapci a dívkami významné rozdíly, ale ze zjištěných dat se lze domnívat, že tyto hodnoty jsou pro dívky o něco důležitější než pro chlapce. Dále jsou pro žáky důležité i hodnoty jako je láska a přítel/přítelkyně. Opět nejsou mezi chlapci a dívkami u těchto hodnot významné rozdíly, ale pro dívky jsou hodnoty láska a přítel/přítelkyně víc důležitější než pro chlapce. Méně důležitými hodnotami jsou pro žáky peníze, moc a škola. U hodnoty peníze a moc nejsou opět významnější rozdíly mezi chlapci a dívkami, však chlapci přikládají 80

penězům a moci o něco větší hodnoty než dívky. U hodnoty škola už lze vidět významnější rozdíl, protože školu shledávají víc důležitější dívky než chlapci. Ani sexuálnímu životu nepřikládají žáci výraznou důležitost, ale je zde velmi významný rozdíl mezi chlapci a dívkami. Chlapci totiž sexuálnímu životu přikládají mnohem větší důležitost než dívky. Jak se tvrdí v mnohé literatuře, může být tento výrazný rozdíl dán tím, že pro dívky je mnohem důležitější duševní stránka vztahu a sexuality, proto samotný pohlavní styk pro ně není až tak důležitý. Naproti tomu jsou muži zaměřeni především na tělesnou stránku sexuality i vztahu. Nejméně důležitou hodnotou pro žáky je víra v Boha. Žáci neshledávají příliš velkou důležitost této hodnoty a ani zde nejsou žádné významné rozdíly mezi chlapci a dívkami. Tabulka č. 6 – Otázka č. 21 z hlediska pohlaví (CH – chlapci; D – Dívky) Nevyplněn Není vůbec o důležité CH D CH D Nevypln 1% (3) ěno 7% 1% Přátelst 1% 0% (2) (1) (19) (3) ví 6% 3% Přítel/př 2% 5% (5) (12) (17) (7) ítelkyně 4% 3% 6% 3% Rodina (12) (7) (16) (6) 7% 8% Sexuální 3% 7% (10) (17) (20) (18) život 2% 3% 7% 3% Láska (6) (7) (19) (7) 4% 3% 21% 12% Škola (11) (6) (61) (29) 3% 3% 8% 8% Peníze, (9) (6) (23) (19) moc 9% 10% 50% 53% Víra v (26) (23) (143) (126) boha 2% 0% 7% 3% Štěstí (6) (1) (20) (7)

Není důležité CH D

CH

D

CH

D

2% (5) 5% (15) 3% (10) 12% (34) 3% (10) 14% (41) 13% (37) 12% (35) 6% (17)

8% (22) 12% (35) 5% (14) 26% (74) 13% (37) 26% (73) 29% (83) 12% (35) 13% (38)

3% (8) 8% (20) 3% (7) 33% (78) 9% (22) 25% 60) 34% (80) 8% (19) 13% (31)

22% (64) 27% (76 12% (33) 23% (67) 20% (57) 18% (51) 22% (62) 6% (17) 20% (58)

11% (26) 27% (65) 8% (19) 18% (42) 26% (61) 25% (59) 25% (59) 7% (16) 18% 43)

2% (5) 3% (8) 1% (2) 20% (47) 5% (11) 14% (32) 14% (33) 14% (34) 4% (9)

Neutrální

Důležité

Velmi důležité CH D

60% (171) 47% (135) 69% (198) 27% (78) 54% (154) 16% (46) 24% (69) 9% (27) 50% 144)

82% (194) 53% (125) 83% (196) 15% (35) 54% (129) 22% (51) 17% (40) 8% (19) 62% (146)

Otázka č. 25 Navštěvuješ nějaké křesťanské společenství? Cílem otázky je zjistit, kolik žáků na přerovských základních školách je věřících a zda navštěvují nějaké křesťanské společenství. Otázka byla uzavřená a respondentům byly nabídnuty dvě varianty, ze kterých měli vybrat jednu možnost. Z celkového počtu otázku nevyplnilo 3 % (18) respondentů, 9 % respondentů odpovědělo ano, že navštěvují křesťanské 81

společenství a 88 % respondentů odpovědělo ne, že žádné křesťanské společenství nenavštěvují. Otázku č. 25 znázorňuje graf č. 30 a dále odpovědi na otázku č. 25 dle pohlaví znázorňuje graf č. 31. Graf č. 30 – Otázka č. 25 18; 3% 46; 9% Nevyplněno Ano Ne 459;88%

Na přerovských základních školách je tedy většina žáků nevěřících. Zjištěné údaje z této otázky odpovídají hodnotě víry v Boha, která pro většinu žáků není důležitá. Jak jsem se již zmiňoval v páté kapitole teoretické části, věřících lidí je opravdu málo. Z tohoto důvodu je sexuální výchova na základních školách velmi významná, protože většina žáků má možnost se dozvědět o sexuální morálce právě jen prostřednictvím sexuální výchovy. Jak můžeme vidět z grafu č. 23 je na základních školách v Přerově více věřících chlapců než dívek. Z celkového počtu chlapců je věřících 10 % chlapců a z celkového počtu dívek je věřících 7 % dívek. Tohle zjištění je v celku zajímavé, protože z pravidla kostel nebo další křesťanské společenství navštěvují spíše ženy. Graf č. 31 – Otázka č. 25 dle pohlaví 100% 249;87%

90%

210;89%

80% 70% 60% 50%

Chlapci

40%

Dívky

30% 20%

29; 10%

10%

17; 7%

0% Ano

Ne

82

Otázka č. 22 Máš přítele/přítelkyni? Cílem otázky je zjistit, zda se u žáků objevuje zájem o partnerský vztah a kolik žáků má již přítele/přítelkyni. Otázka byla uzavřená a respondenti si mohli vybrat jednu ze dvou možností. Otázku z celkového počtu nevyplnil 1 respondent. Odpověď ano, že mají přítele/přítelkyni vybralo 30 % respondentů a nejvíce respondentů, tj. 70 %, odpovědělo ne, že nemají přítele/přítelkyni. Otázku č. 22 znázorňuje graf č. 32. Graf č. 32 – Otázka č. 22 1; 0%

158;30%

Nevyplněno Ano Ne

364;70%

I když ještě mnoho žáků nemá přítelkyni/přítele, objevuje se již na druhém stupni základní školy početná skupina žáků, kteří už mají partnerský vztah. Tento fakt vyplývá z jejich vývoje, protože v období dospívání se objevují první výrazné orientace na jedince opačného pohlaví. Začínají se objevovat první milostné schůzky a důvěrnosti s jedinci opačného pohlaví. Dochází tak k prvním lehkým flirtům, prvním zamilováním, prvním pusám apod. Mohou se objevovat i první přímé sexuální aktivity, jako peting apod. Postupně se tedy v dospívání vytváří hluboký erotický vztah k druhému pohlaví. Však každý žák se vyvíjí individuálně a tak někteří žáci ve třídě mohou už mít přítele/přítelkyni a jiní se o opačné pohlaví ještě nemusí vůbec zajímat. Velmi často je tento rozdíl znatelný i vzhledem k pohlaví. Jak můžeme vidět z grafu č. 33, který znázorňuje otázku č. 22 dle pohlaví, můžeme si všimnout, že je mnoho chlapců, kteří mají již přítelkyni. To může být zajímavé, protože často se udává, že v období dospívání se u chlapců „pohlavní vzrušení vyvíjí směrem autosexuálním, tedy ke svému tělu, nikoliv k druhému pohlaví.“118 Mezi vrstevníky se tak utvářejí skupiny čistě chlapecké a dívčí. Naopak u děvčat, která jsou v tomto období vývojově

118

ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, J., et al. Přehled vývojové psychologie. 2008. s. 105.

83

vyspělejší, se mohou orientovat na starší chlapce. Tomu může odpovídat, že vzhledem k celkovému počtu chlapců a dívek je v procentuálním vyjádření více dívek než chlapců, které už mají partnera. Může to být tedy způsobeno právě tím, že dívky mají starší partnery. Graf č. 33 – Otázka č. 22 dle pohlaví 80%

202;71%

70%

162;68%

60% 50% 40% 30%

Chlapci 84; 29% 74; 31%

Dívky

20% 10% 0% Ano

Ne

Otázka č. 23 Jestliže máš v současné době přítele/přítelkyni, jakou dobu spolu chodíte? Cílem otázky je zjisti, jak dlouhou dobu mají žáci přítele/přítelkyni a zda se u žáků již objevují i vztahy trvající delší dobu. Otázka byla škálového typu a respondenti měli na výběr z šesti variant, ze kterých měli vybrat pouze jednu možnost. Na tuhle otázku odpovídali pouze respondenti, kteří v předchozí otázce odpověděli, že mají přítele/přítelkyni. Otázku tedy vyplnilo 30 % (158) respondentů. Variantu méně než měsíc vybralo 22 % respondentů, 20 % respondentů má přítele/přítelkyni 1 až 2 měsíce, 17 % respondentů chodí se svým/svou přítelem/přítelkyní 3 měsíce, 9 % respondentů je se svým/svou přítelem/přítelkyní 5 až 6 měsíců a 32 % respondentů má přítele/přítelkyni víc jak 6 měsíců. Otázka č. 23 je znázorněná v grafu č. 34.

84

Graf č. 34 – Otázka č. 23

35; 22%

Méně než měsíc

50; 32%

1 až 2 měsíce 3 až měsíce 5 až 6 měsíců

31; 20% 15; 9%

víc jak 6 měsíců 27; 17%

V odborné literatuře se uvádí, že v období dospívání nejsou vztahy příliš pevné a netrvají příliš dlouhou dobu. Ze zjištěných dat v této otázce vyplývá, že opravdu některé partnerské vztahy žáků trvají krátkou dobu, ale velká část žáků má již delší dobu trvající partnerský vztah. Dále nejsou ani příliš velké rozdíly mezi chlapci a dívkami v délce trvajícího vztahu, které můžeme vidět v grafu č. 35. Mohli bychom ale říct, že dlouhodobější vztahy mají spíše dívky, což může být právě tím, že mají staršího přítele. Graf č. 35 – Otázka č. 23 dle pohlaví 12%

26; 11%

10% 24; 8% 8%

20; 7% 15; 6%

6%

15; 6% 16; 6%

16; 6% 11; 5%

Chlapci Dívky

4% 8; 3%

7; 3%

2% 0% Méně než měsíc

1 až 2 měsíce

3 až měsíce

5 až 6 měsíců

víc jak 6 měsíců

Otázka č. 24 Jestliže nemáš v současné době přítele/přítelkyni: Cílem otázky je zjistit, zda i ostatní žáci, kteří ještě nemají přítele/přítelkyni, jeví o vztah zájem. Otázka byla polootevřená, ve které měli respondenti na výběr dvě varianty, a třetí možnost byla otevřená, ve které mohli respondenti napsat i jinou odpověď. Na otázku č. 85

24 odpovídali pouze respondenti, kteří v otázce č. 22 uvedli, že nemají přítele/přítelkyni. Z těchto respondentů otázku nevyplnil 1 respondent, tzn., že otázku z celkového počtu vyplnilo 69 % (363) respondentů. Nejvíc respondentů, tedy 74 %, odpovídalo, že chtějí přítele/přítelkyni, 15 % respondentů odpovědělo, že nechtějí přítele/přítelkyni a 11 % respondentů uvedlo jinou odpověď. Tito respondenti např. nevědí, zda by chtěli mít přítele/přítelkyni nebo je jim to jedno. Někteří uváděli, že by se nebránili mít přítele/přítelkyni, ale nechávají to náhodě. Jiní zase, že ještě není potřeba mít přítele/přítelkyni nebo, že mají na přítele/přítelkyni málo času. Otázka č. 24 je znázorněná v grafu č. 36. Graf č. 36 – Otázka č. 24 1; 0% 40; 11% Nevyplněno 54; 15%

Chtěl/a bych přítele/přítelkyni Nechci přítele/přítelkyni 269;74%

jiná odpověď

Tahle otázka tedy opět potvrzuje vývojové změny v období dospívání. Žáci, kteří ještě sice nemají přítele/přítelkyni, mají již v této době o partnerský vztah zájem. Ovšem v malé míře se objevují i žáci, kteří ještě o partnerský vztah zájem nejeví. Jak ale ukazuje graf č. 37, tak průzkum na přerovských základních školách neprokázal nějak významné rozdíly chlapců a dívek v zájmu o partnerský vztah.

86

Graf č. 37 – Otázka č. 24 dle pohlaví 60%

150;52% 50%

119;50%

40% 30%

Chlapci

20%

Dívky 32; 11%22; 9%

10%

20; 7% 20; 8%

0% Chtěl/a bych přítele/přítelkyni

Nechci přítele/přítelkyni

jiná odpověď

Otázka č. 26 Sexuální život závisí na kvalitě citové vazby mezi partnery. Cílem otázky je zjistit, zda žáci souhlasí s tím, že sexuální život by měl být v láskyplném partnerském vztahu. Tahle otázka souvisí s dalšími otázkami pro posouzení celkového pohledu žáků na sexuální život. Škálovaná otázka byla typu Likertovy škály a na stupnici ze čtyř stupňů možných odpovědí měli respondenti vybrat pouze jednu možnost. Z celkového počtu otázku nevyplnilo 5 % (29) respondentů. S položeným výrokem plně souhlasí 31 % respondentů, 53 % respondentů s položeným výrokem souhlasí, 8 % respondentů s položeným výrokem nesouhlasí a 3 % respondentů s položeným výrokem plně nesouhlasí. Otázka č. 26 je znázorněná v následujícím grafu č. 38. Graf č. 38 – Otázka č. 26 14; 3%

29; 5%

42; 8%

163;31%

275;53%

87

Nevyplněno Plně souhlasím Souhlasím Nesouhlasím Plně nesouhlasím

K sexualitě nepochybně patří i citová oblast mezi partnery a sexuální život by se měl objevovat ve vztahu, ve kterém je dostatek lásky, s čímž většina žáků souhlasí. Těch pár žáků, kteří odpověděli, že s položeným výrokem nesouhlasí, mohou v budoucnu svoji sexuální aktivitu uskutečňovat v nezávazných sexuálních vztazích a mohou se u nich objevovat náhodné sexuální styky, tedy sexuální styky na jednu noc. Navíc, jak můžeme vidět v grafu č. 39, tak s položeným výrokem nesouhlasí převážně chlapci, přičemž výzkumy dokazují, že právě muži považují náhodné sexuální styky za přirozenou součást sexuality. Graf č. 39 – Otázka č. 26 dle pohlaví 60%

159;56% 116;49%

50% 40% 30%

83; 35%

80; 28%

Chlapci Dívky

20% 25; 9%

10%

17; 7%

11; 4% 3; 1%

0% Plně souhlasím

Souhlasím

Nesouhlasím

Plně nesouhlasím

Otázka č. 27 Svůj sexuální život bych chtěl/a začít: Cílem otázky je zjistit, jakou mají žáci představu o začátku svého sexuálního života a ve kterém roce by tedy chtěli uskutečnit první pohlavní styk. Otázka byla polootevřená, ve které měli respondenti na výběr z pěti variant a jednou otevřenou možností, ve které mohli uvést jinou odpověď. Z celkového počtu otázku nevyplnil 1 respondent. Svůj sexuální život ve 14–15 letech by chtělo začít 22 % respondentů, nejvíce respondentů, tj. 40 % respondentů chce svůj sexuální život začít v 16–17 letech, 10 % respondentů chce svůj sexuální život začít v 18 letech, v 19 letech a víc chce sexuální život začít 4 % respondentů, 14 % respondentů nepřemýšlelo o tom, kdy chtějí začít svůj sexuální život a 10 % respondentů uvedlo jinou odpověď. U těchto respondentů se objevovali odpovědi, že respondenti chtějí začít svůj sexuální život v 15–17 letech, že je to v celku jedno a svůj sexuální život začnou, až jak to přijde a budou na něj připraveni. Dále se po jednom respondentovi objevovali odpovědi, že svůj sexuální život by chtěli začít až kolem 20 let, spíše až v 25 letech, až po svatbě. Důležité 88

je, že se u 15 respondentů objevovali odpovědi, že svůj sexuální život ve 14–15 letech již začali a 4 respondenti uvedli, že svůj sexuální život začali již ve 13 letech. Otázku č. 27 znázorňuje graf č. 40 a dle pohlaví otázku č. 27 znázorňuje graf č. 41. Graf č. 40 – Otázka č. 27 1;0% 53;10% 113;22%

74;14% 23;4% 51;10% 208;40%

Nevyplněno Ve 14- 15letech V16 -17 letech V18 letech V19 letechavíc Nepřemýšlel/ajsem otom Jináodpověď

V mnoha odborných publikacích se mluví o snížení věku prvního pohlavního styku, což je mírně znát i u této otázky. Podle výzkumu, provedeného v roce 1998, byl první pohlavní styk nejčastěji zahájen v 17 a 18 letech a v mém průzkumu se ukázalo, že nejvíce žáků by chtělo svůj první pohlavní styk uskutečnit mezi 16-17 rokem, přičemž v 18 letech by chtělo svůj sexuální život zahájit poněkud méně žáků. Navíc se ve velké míře objevuje představa žáků začít svůj sexuální život ve 14 až 15 letech. Dále může být zajímavé, že žádná dívka neuvedla, že by sexuální život chtěla začít až po svatbě a tuhle možnost uvedl pouze jeden chlapec. Což může být překvapující, protože z žáků, kteří již zahájili svůj sexuální život, byli především chlapci. Navíc taky mnohem více chlapců uvedlo, že svůj sexuální život by chtěli zahájit v 18 či v 19 letech a tyto varianty dívky volily méně často. Začátek pohlavního styku může mít rozhodující vliv na pozdější sexuální chování jedince, a jelikož mnoho žáků má představu začít svůj sexuální život poměrně brzy, je na místě, aby se v sexuální výchově bral zřetel na prezentování sexuální zdrženlivosti, a jaké může přinášet výhody. Však vzhledem k předchozí otázce se lze domnívat, že mnoho žáků by svůj první pohlavní styk uskutečnilo v partnerském vztahu s milujícím partnerem.

89

Graf č. 41 – Otázka č. 27 dle pohlaví 50% 106;45%

45% 40%

102;36%

35% 30% 25% 20%

Chlapci 52; 22% 61; 21%

15%

Dívky 42; 15% 32; 14% 28; 10% 25; 11%

34; 12%

10%

17; 7%

5%

17; 6% 6; 3%

0% Ve 14 - 15 letech V 16 - 17 letech

V 18 letech

V 19 letech a víc Nepřemýšlel/a jsem o tom

Jiná odpověď

Otázka č. 28 Jaký počet sexuálních partnerů by podle tvého názoru měl mít člověk za svůj život? Cílem otázky je zjistit, jaký pohled mají žáci na počet sexuálních partnerů v životě a jaký počet sexuálních partnerů by se tedy u žáků mohl v budoucnu objevovat. Otázka byla polootevřená a respondenti měli vybrat jednu z 5 variant nebo mohli napsat jinou odpověď. Z celkového počtu otázku nevyplnilo 2 % (10) respondentů. Nejvíce respondentů, tedy 30 % uvedlo, že člověk by měl mít za život jednoho až dva sexuální partnery, 20 % respondentů si myslí, že za život by měl mít člověk tři až čtyři sexuální partnery, 9 % respondentů uvedlo, že za život by měl mít člověk čtyři až pět sexuálních partnerů, pět až šest sexuálních partnerů vybralo 6 % respondentů, 13 % uvedlo, že člověk by měl mít za život sedm a více sexuálních partnerů a 20 % respondentů udávalo jiné odpovědi. Někteří respondenti odpovídali, že nevědí, kolik by měl mít člověk za život sexuálních partnerů, 35 respondentů odpovídalo, že kolik sexuálních partnerů bude mít člověk za život, záleží pouze na něm, pokud bude chtít, může mít, kolik chce. Další uváděli, že člověk by měl mít hodně sexuálních partnerů. Dále v menší četnosti respondenti psali např. tyto odpovědi: Nejlépe najít jednu a být s ní celý život, maximálně tři, záleží, kolikrát se člověk zamiluje, nejde odhadnout, kolik může mít člověk sexuálních partnerů atd. V grafu č. 42 jsou znázorněné odpovědi na otázku č. 28 a v grafu č. 43 jsou tyto odpovědi znázorněny podle pohlaví.

90

Graf č. 42 – Otázka č. 28 10; 2%

105;20% 159;30% 68; 13%

29; 6%

49; 9%

103;20%

Nevyplněno Jednohoaž dva Tříaž čtyři Čtyři až pět Pět až šest Sedm a více Jiná odpověď

U větší části žáků se tedy objevuje názor, že za život by měl mít člověk jednoho až dva sexuální partnery a o něco méně žáků si myslí, že sexuálních partnerů by měl mít člověk tři až čtyři. Ani vzhledem k pohlaví se u těchto názorů neobjevují žádné významné rozdíly. Však u dalších žáků se už objevuje názor na vyšší počet sexuálních partnerů, dokonce ve velké míře žáci volili možnost sedm a více sexuálních partnerů. Mezi těmito vyššími počty sexuálních partnerů můžeme již vidět rozdíly mezi chlapci a dívkami. Dívky ve větší míře volili možnost pět až šest sexuálních partnerů a u chlapců se zase ve větší míře objevoval názor na sedm a více sexuálních partnerů. I v dalších odpovědích chlapci odpovídali častěji než dívky, že člověk by měl mít hodně sexuálních partnerů. U dívek se zase častěji objevoval názor, že počet sexuálních partnerů záleží na tom, kolik člověk sám chce. Vzhledem k těmto odpovědím bychom mohli říct, že pozitivní názor na velký počet sexuálních partnerů se objevuje především u chlapců. Však opět je zajímavé, že ani jedna dívka neuvedla, že by člověk měl najít jednoho sexuálního partnera, se kterým by zůstal navždy. Tento názor se objevil pouze u čtyř chlapců.

91

Graf č. 43 - Otázka č. 28 dle pohlaví 35% 30%

87; 30% 72; 30%

25%

62; 22% 56; 20% 47; 20%

20%

43; 18% Chlapci

43; 15%

Dívky

15% 25; 11% 24; 8%

10% 5%

23; 10%

25; 11%

6; 2%

0% Jednohoaž dva

Tříaž čtyři

Čtyři až pět

Pět až šest

Sedm a více

Jiná odpověď

Vzhledem ke zjištěným údajům bychom tedy mohli tvrdit, že u většiny žáků se v budoucnu nebude objevovat příliš velký počet sexuálních partnerů. Však že by žáci měli pouze jednoho sexuálního partnera, by mohlo být až příliš optimistické, ale několik takových jedinců se objevit opravdu může. Ale vzhledem ke zjištěným údajům i z předchozích otázek se dá očekávat, že žáci budou mít více než jednoho sexuálního partnera. U dospívajících se totiž objevuje názor, že čím více sexuálních partnerů, tím více zkušeností. Navíc pro poměrně velkou část žáků je sexuální život důležitý, dále žáci chtějí začít se sexuálním životem poměrně brzy, taky je u žáků malá návštěvnost kostela a dle výzkumů existuje jistá tolerance na vyšší počet sexuálních partnerů. Mnoho autorů se shoduje, že právě tyto faktory mají negativní vliv na počty sexuálních partnerů.

92

8. DISKUZE Průzkum byl proveden pomocí dotazníkového šetření na sedmi základních školách na Přerovsku, kterého se zúčastnili žáci 7. až 9. tříd. Ze zjištěných dat vyplynulo, že sexuální výchova se vyučuje převážně v předmětu Výchova ke zdraví a v předmětu Přírodopis, ale zároveň se prolíná s dalšími vzdělávacími předměty a oblastmi. O tom, co vše sexuální výchova zahrnuje, mají žáci povědomí a nejvíce se setkávají s tématy tělesné a psychické změny v dospívání, HIV/AIDS a pohlavně přenosné choroby, sexuální zralost a antikoncepce. Můžeme tedy tvrdit, že sexuální výchova je na základních školách na Přerovsku zaměřena především na reprodukční stránku sexuality a ochraně před jejími nežádoucími vlivy a v menší míře se věnuje morálním a etickým tématům, jako jsou láska, partnerství a rodičovství. Učitelé se drží tradičních forem výuky a sexuální výchova tedy probíhá nejčastěji formou výkladu a v menší míře formou diskuze. Pomůcky žáci v sexuální výchově téměř nepoužívají, popř. se používají pouze klasické didaktické pomůcky. Žáci přistupují k sexuální výchově kladně a probíraní sexuálních otázek je baví, dokonce chtějí důkladnější probírání témat. Například se chtějí dozvědět více informací o tématech sexuální zralost, rodičovství, přátelství, láska a partnerství. Na předmětu, ve kterém probírají sexuální výchovu, by většina žáků skoro nic neměnila a případné změny se týkají forem výuky. Nejvíce by žákům vyhovovala výuka společnou formou a zároveň diskuzí nad tématem, přičemž některým dívkám by naopak vyhovovala výuka rozdělená na chlapce a dívky. Dále by žáci ocenili vyučování pomocí videoprojekce, práci s pomůckami, protože si velká část žáků myslí, že pomůcky jsou přínosem. I hry zaměřené na sexuální výchovu by mnoho žáků ve výuce ocenilo. Sexuální výchova v rodinách téměř neprobíhá a velká část žáků doma s rodiči žádné sexuální otázky neprobírá. Navíc žáci ani nemají povědomí o tom, zda jejich rodiče chtějí, aby se ve škole učili sexuální výchovu. V rodinách tak sexualita a témata s ní spojená stále zůstává tabu, a proto je rodina jeden z nejméně častých zdrojů informací. Nejvíce informací o sexuálních otázkách získávají žáci z internetu a od svých vrstevníků. Škola zaujímá ve zdrojích informací až třetí místo, ale oproti minulým letům se pozice školy dostala do popředí, což je velmi pozitivní. Žáci si mohou ověřit své informace, které získali z internetu či od vrstevníků, protože tyto zdroje jsou často nedůvěryhodné a tak se mohou vyvarovat mnohých omylů a mýtů. Ve školách je tedy sexuální výchova potřebná a důležitá i proto, že mnoho žáků má představu svůj sexuální život zahájit poměrně brzy. Největší představa o zahájení sexuálního 93

života se pohybuje mezi 14 a 17 rokem a někteří již svůj sexuální život zahájili. V jejich věku se již objevuje zájem o opačné pohlaví a někteří žáci mají už v této době partnerský vztah. Některé partnerské vztahy žáků mají dlouhodobější trvání, a proto se mohou objevovat nejrůznější formy sexuálního chování. Většina žáků navíc nenavštěvuje žádné křesťanské společenství a sexuální morálku mohou získávat právě prostřednictvím sexuální výchovy. Pohled na počet sexuálních partnerů je u žáků různorodý. U větší části žáků se objevuje názor, že za život by měl mít člověk jednoho až dva sexuální partnery. Objevují se názory i na tři až čtyři sexuální partnery či čtyři až pět sexuálních partnerů a u některých žáků dokonce sedm a více sexuálních partnerů. Ovšem vzhledem k tomu, že většina žáků souhlasí s tím, že sexuální život závisí na citové vazbě mezi partnery, se lze domnívat, že v budoucím sexuálním životě většiny žáků se nebudou vyskytovat náhodní sexuální partneři. U většiny žáků se lze domnívat, že jejich sexuální život bude probíhat v partnerském vztahu s jistou mírou citové vazby. Pohled a přístup žáků k sexualitě lze hodnotit do jisté míry pozitivně i hodnotový systém žáků je na dobré úrovni. Nejdůležitějšími hodnotami jsou pro žáky rodina, přátelství a štěstí a svém žebříčku hodnot mají vysoko položené i hodnoty lásku a partnera. Však u některých jedinců není přístup k sexualitě zrovna ideální. Jedná se o žáky, kteří již zahájili svůj sexuální život, dokonce už ve 13 letech nebo o jedince, kteří nesouhlasí s výrokem, že sexuální život závisí na citové vazbě mezi partnery. U těchto jedinců může v budoucnu docházet k promiskuitě a k většímu počtu náhodných sexuálních partnerů. Sexuální výchova na základních školách je tedy potřebná i z důvodu, aby pozitivně ovlivňovala sexuální morálku žáků a předávala jim pozitivní životní hodnoty a mravní přesvědčení.

94

ZÁVĚŘ V bakalářské práci jsem se zabýval problematikou sexuální výchovy na základních školách. Bakalářská práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. V teoretické části jsem se nejdříve zabýval vymezením základních pojmů, jako například sex, sexuální chování, láska, etika, konzumní způsob života. Dále jsem se zabýval historií sexuality a vzniku sexuální výchovy, pojednával jsem o jejím vymezení, cíli, obsahu, metodách, principech a podmínkách sexuální výchovy. Potom jsem se zabýval kritikou sexuální výchovy, partnerskými vztahy, jejími etickými stránkami i předávání etických norem v sexuální výchově. V praktické části jsem se věnoval výsledkům dotazníkového šetření provedeného na přerovských základních školách. Jsou zde popsaná získaná data, která jsem znázornil pomocí grafů a tabulek a opatřil je komentářem a na konci praktické části jsou výsledky shrnuty do diskuze. Z práce vychází zjištění, že sexuální výchova je velmi důležitá a v rodinách téměř neprobíhá. Největším zdrojem informací jsou pro žáky internet a vrstevníci. Tyto zdroje nejsou zcela důvěryhodné a předávají mnoho mýtů a omylů. Z těchto důvodů musí být sexuální výchova ve školách realizována. Tento úkol není však snadný. Sexuální výchova v sobě zahrnuje mnoho témat týkajících se sexuálních otázek a setkává se i s kritikou ze strany odpůrců. Odpůrci sexuální výchovy tvrdí, že sexuální výchova na školách podporuje konzumní způsob života a předává o sexualitě pouze základní biologické informace. To však můžeme považovat za omyl. Sexuální výchova na základních školách je sice tematicky zaměřená na biologickou stránku sexuality a ochraně před pohlavně přenosnými nemocemi a nežádoucím otěhotněním, ale prezentuje i její mravní stránku a zabývá se problematikou vztahů, hodnot a formování pozitivních postojů a názorů. Sexuální výchova se tedy zaměřuje i na mravní výchovu a snaží se vychovávat žáky k sebevědomým a zdravým jedincům, kteří budou schopni žít plnohodnotný partnerský život. Z provedeného průzkumu ale vyplývá, že přece jen problematice partnerských vztahů, lásky, rodičovství a dalším tématům týkajících se sexuální morálky se věnují méně. Navíc má sexuální výchova neustále jisté nedostatky. Z tohoto důvodu je stále co zlepšovat a hledat správnou koncepci sexuální výchovy. Hlavně samotní pedagogové by měli mít zájem učit své žáky sexuální morálce, etice partnerských vztahů a připravovat je na budoucí život v manželství a rodičovství. Pedagogové sexuální výchovy mohou například využít pomoc sociálních pedagogů, kteří jim mohou poskytnout užitečné rady nebo jim mohou pomoci jejich angažovaností přímo ve výuce sexuální výchovy nebo i mimo výuku. 95

Sociální pedagog by mohl s žáky diskutovat nad nejrůznějšími tématy týkajícími se sexuální problematiky a sexuální morálky. Mohl by oživit výuku nejrůznějšími formami a metodami, například

s žáky

hrát

tematicky

zaměřené

hry,

využívat

inscenační

metody

a

psychodramatické techniky nebo si s žáky pouštět tematicky zaměřené filmy a videa. Zapojení sociálního pedagoga do sexuální výchovy by bylo velmi přínosné a žáci by proměnu metod a forem výuky určitě ocenili. Sociální pedagog by měl možnost formovat budoucí systém hodnot a norem a pozitivně ovlivňovat postoje žáků k sexualitě a etickým normám. Žáci by pak získali správné znalosti, dovednosti, návyky, hodnoty, normy a postoje nejen v oblasti sexuálních vztahů mezi partnery, manželství a rodičovství, ale i ostatních oblastech života.

96

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1. ANCHELL, M. Důvody, proč neučit sexuální výchovu. zkrác. vyd. Praha: Hnutí Pro život ČR, 2010. 93 s. ISBN 978-80-904144-1-9. 2. ANZENBACHER, A. Křesťanská sociální etika: úvod a principy. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2004. 254 s. ISBN 80-7325-030-6. 3. ANZENBACHER, A. Úvod do etiky. 3. vyd. Praha: Academia, 2001. 292 s. ISBN 80200-0953-1. 4. BRZEK, A. Průvodce sexualitou člověka. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1993. 132 s. ISBN 80-04-25814-X. 5. DENZLER, G. Zakázaná slast: dva tisíce let křesťanské sexuální morálky. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 1999. 248 s. ISBN 80-85959-48-8. 6. FIFKOVÁ, H., ed. et al. Sexuální výchova - vybraná témata: Příručka pro učitele. Praha: MŠMT ve spolupráci s VÚP v Praze, 2009. 70 s. Dostupné z: http://www.msmt.cz 7. GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. 1. vyd. Brno: Paido, 2000. 207 s. ISBN 80-85931-79-6. 8. GRECMANOVÁ, H. Klima školy. 1.vyd. Olomouc: Hanex, 2008. 209 s. ISBN 978-807409-010-3. 9. HENDL, J. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. 1. vyd. Praha: Portál, 2008. 407 s. ISBN 978-80-7367-485-4. 10. CHRÁSKA, M. Metody pedagogického výzkumu. 1. vyd. Praha: Crada, 2007. 272 s. ISBN 978-80-247-1369-4. 11. JANIŠ, K. a MARKOVÁ, D. Příspěvek k základům sexuální výchovy. 1. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2007. 77 s. ISBN 978-80-7041-621-1. 12. JANIŠ, K. Úvod do sexuální výchovy. 1. vyd. Opava: Slezská univerzita, Filozofickopřírodovědecká fakulta, Ústav pedagogických a psychologických věd, 2005. 93 s. ISBN 80-7248-305-6. 13. JANIŠ, K. Z dějin sexu a erotiky, aneb, Co jsme se ve škole neučili. 1. vyd. Trutnov: Lupus, 2004. 382 s. ISBN 80-903509-0-9. 14. JEŘÁBEK, J., ed. et al. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha: VÚP, 2007. 126 s. 15. KELLER, J. a NOVOTNÝ, P. Úvod do filozofie, sociologie a psychologie: nové pohledy společenských věd: učebnice pro studenty gymnázií a zájemce o vysokoškolské humanitní vzdělávání. 1. vyd. Liberec: Dialog, 2008. 219 s. ISBN 978-80-86761-81-7. 97

16. KOLAŘÍKOVÁ, M., ed. a ONDŘEJOVÁ, E., ed. K realizaci sexuální výchovy v základní škole: sborník příspěvků z pracovního semináře. 1. vyd. Opava: Slezská univerzita v Opavě, Fakulta veřejných politik v Opavě, Ústav pedagogických a psychologických věd, 2011. 66 s. ISBN 978-80-7248-634-2. 17. Kolektiv autorů. Malý sociologický slovník. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1970. 614 s. 18. KON, I. a kol. Etický slovník. 1. vyd. Bratislava: Nakladateľstvo Pravda, 1978. 284 s. 19. KRAUS, Jiří a PETRÁČKOVÁ, Věra. Akademický slovník cizích slov. 1. vyd. Praha: Academia, 1995. 445 s. ISBN 80-200-0524-2. 20. MACEK, P., ed. a LACINOVÁ, L., ed. Vztahy v dospívání. 2. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2012. 196 s. ISBN 978-80-87474-46-4. 21. Malá československá encyklopedie. 1. vyd. Praha: Academia, 1987. 928 s. 22. MATOUŠEK, O. Rodina jako instituce a vztahová síť. 3., rozš. a přeprac. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2003. 161 s. ISBN 80-86429-19-9. 23. MITLÖHNER, M., ed. 18. celostátní kongres k sexuální výchově v České republice: sborník referátů. Brno: SPRSV, 2010. 214 s. ISBN 978-80-904290-2-4. 24. PILÍK, K. Lidskou lásku jsem se naučil mít rád: o vztahu mezi chlapcem a děvčetem. Praha: Centrum pro rodinu, 1995. 11 s. 25. PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. 6., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Portál, 2009. 395 s. ISBN 978-80-7367-647-6. 26. PŘÍKASKÝ, J. V. Učebnice základu etiky. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2000. 134 s. ISBN 80-7192-505-5. 27. SIELERT, U., et al. Sexuální výchova: Kniha netradičních metod výuky. 1. vyd. Praha: Trizonia, 1994. 279 s. ISBN 80-85573-36-9. 28. SKALKOVÁ, J.. Obecná didaktika. 2. aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2007. 319 s. ISBN 978-80-247-1821-7. 29. SKOBLÍK, J. Sexualita z pohledu morálky. Praha: Centrum pro rodinu, 1994. 8 s. 30. SKUTIL, M. a kol. Pedagogický a speciálně pedagogický slovník. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. 101 s. ISBN 978-80-247-3855-0. 31. STUCHLÍKOVÁ, I. Základy psychologie emocí. 2. vyd. Praha: Portál, 2007. 227 s. ISBN 978-80-7367-282-9. 33. ŠTĚRBOVÁ, D., ed. et al. Sexuální výchova - multidisciplinární přístup: medicína, psychologie, pedagogika, právo, demografie. 1. vyd. Ostrava: CAT Publishing ve spolupráci se Společností pro plánování rodiny a sexuální výchovu, 2012. 235 s. ISBN 978-80-904290-5-5. 98

34. ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, J., et al. Přehled vývojové psychologie. 2. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2008. 175 s. ISBN 978-80-244-2141-4. 35. TÄUBNER, V. Metodika sexuální výchovy pro učitele, vychovatele, rodiče a studenty učitelství. 2. vyd. Praha: Fortuna, 1997. 45 s. ISBN 80-7168-403-1. 36. TAVEL, P. Vybrané kapitoly ze sociální psychologie. 2., rozš. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009. 151 s. ISBN. 9788024423272. 37. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie: dětství a dospívání. 2., dopl. a přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2012. 531 s. ISBN 978-80-246-2153-1. 38. WEISS, P. a ZVĚŘINA, J. Sexuální chování v ČR - situace a trendy. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 159 s. ISBN 80-7178-558-X. 39. ZVĚŘINA, J., KOUBEK, K. a UZEL, R. Sex, církev a politika. České Budějovice: Karel Koubek, 2001. 80 s. ISBN 80-238-6838-1 40. ZVĚŘINA, J. Sexuologie (nejen) pro lékaře. Brno: CERM, 2003. 287 s. ISBN 807204-264-5.

99

SEZNAM INTERNETOVÝCH ZDROJŮ 1. Advocates for Youth: Comprehensive Sex Education: Research and Results [online]. 2009 [cit. 2014-01-17]. Dostupné z: http://www.advocatesforyouth.org/storage/advfy/documents/fscse.pdf 2. Cvičební pomůcky [online]. 2012 [cit. 2014-02-13]. Dostupné z: http://www.cvicebnipomucky.cz/modely-panve-a-genitalii/281-model-penisu-k-nasazovani-kondomu.html 3. Český rozhlas: V Praze se sešli odpůrci sexuální výchovy [online]. 2010 [cit. 2014-0103].

Dostupné

z:

http://www.rozhlas.cz/zpravy/politika/_zprava/v-praze-se-sesli-

odpurci-sexualni-vychovy--778324 4. Česká televize: Sexuální výchova v otěži samotných studentů [online]. 2012 [cit. 201401-03]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/159407sexualni-vychova-v-otezi-samotnych-studentu/ 5. Defining sexual health: Report of a technical consultation on sexual health. Geneva: World Health Organization, 2006. 30 s. Dostupné z: http://www.who.int/reproductivehealth/publications/sexual_health/defining_sexual_he alth.pdf 6. Euportál: Parlamentní listy [online]. 2010 [cit. 2014-02-13]. Dostupné z: http://euportal.parlamentnilisty.cz/Articles/6374-skolni-sexualni-vychova-k-deviaci-ak-pornografii-za-nase-penize.aspx 7. Idnes.cz: Děti o sexuální výchovu stojí, říká žena, která ji učí 20 let. [online]. 2012 [cit. 2014-02-08]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/deti-o-sexualni-vychovu-stojirika-zena-ktera-ji-uci-20-let-pz3-/domaci.aspx?c=A120208_102949_domaci_abr 8. POSPÍŠIL, P. Nový Prostor: Sexuální výchova a její kritici [online]. [cit. 2014-01-03]. Dostupné z: http://www.novyprostor.cz/clanky/386/sexualni-vychova-a-jejikritici.html 9. Živé slovo: Kult prvního dojmu [online]. 2010 [cit. 2014-01-17]. Dostupné z: http://zs.kstesin.cz/rubrika-ankety/kult-prvniho-dojmu

100

SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1. Dotazník pro žáky 7. až 9. ročníků základní školy Příloha 2. Dotazník pro žáky 7. až 9. ročníků základní školy – podoba při rozdávání

101

Příloha 1. Dotazník pro žáky 7. až 9. ročníků základní školy Milí žáci Jsem studentem sociální pedagogiky na Univerzitě Palackého v Olomouci a chtěl bych vás požádat o vyplnění krátkého dotazníku k mé bakalářské práci, který se týká sexuální výchovy na základních školách. Dotazník je zcela anonymní a informace budou použity pouze pro výzkumné účely v mé bakalářské práci. Dotazník vyplňujte prosím pravdivě. Svoji odpověď zakroužkujte, u vytečkovaných řádků odpověď napište nebo se řiďte instrukcemi u otázky. Děkuji vám za vyplnění dotazníku. Jiří Daněk. 1. Pohlaví: a) dívka b) chlapec 2. Věk: ………………………………………... 3. Kterou třídu nyní navštěvuješ? ………………………………………… 4. V jakém předmětu ses setkal/a se sexuální výchovou? ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… 5. Co všechno si myslíš, že patří do sexuální výchovy? a) sex b) vztahy mezi klukem a holkou c) homosexuální vztahy d) přátelské vztahy e) těhotenství, interrupce f) antikoncepce g) plánové rodičovství h) promiskuita, pornografie, prostituce ch) pohlavní choroby i) zneužívání Další, vypiš …………………………………………………………………………………….. 6. O tématech týkající se sexuální výchovy se nejvíce dozvídáš nebo ses dozvěděl/a: a) od kamarádů b) od učitelů ve škole c) od rodičů d) z internetu e) z knížek f) z jiných zdrojů, uveď…………………………………………………………………… 7. Jaká forma výuky sexuální výchovy by ti nejvíce vyhovovala? a) rozdělená na chlapce a dívky (diskuze s učitelem) b) rozdělená na chlapce a dívky (učitel podává výklad) c) společnou formou - chlapci + dívky (diskuze s učitelem) d) společnou formou – chlapci + dívky (učitel podává výklad) e) diskuze s odborníky f) videoprojekce g) ve škole nechci sexuální výchovu h) jiná odpověď …………………………………………………... 8. Rodiče chtějí, abych se ve škole učil/a sexuální výchovu. 1. Souhlasí 2. Nesouhlasí 3. Nevím 4. Nemají vyhraněný názor 9. V sexuální výchově ses setkal/a s těmito tématy: (Všechny témata, se kterými si se setkal, zakroužkuj). 1. Tělesné a psychické změny v dospívání 2. Etická stránka sexuality 3. Sexuální zralost

4. Přátelství, láska, partnerské vztahy 5. Rodičovství 6. Těhotenství a porod 7. Přerušení těhotenství (interrupce) 8. Nemoci přenosné pohlavním stykem 9. HIV/AIDS 10. Sexuální deviace 11. Sexuální zneužívání 12. Pornografie 13. Časté střídání sexuálních partnerů 14. Homosexualita 15. Antikoncepce 16. Jiné, uveď………………………………………………………………… 10. Baví tě ve škole předmět, ve kterém probíráte témata uvedená v otázce 9? 1. Tak určitě 2. Tak normálně 3. Jak kdy 4. Nuda 11. Která činnost nebo téma ti bylo nejvíc nepříjemné? ....................................................................................................................................................... ....................................................................................................................................................... 12. Co bys chtěl/a na předmětu změnit? …………………………………………………………………………………………………... …………………………………………………………………………………………………... 13. Používáte při výuce tohoto předmětu nějaké pomůcky? …………………………………………………………………………………………………... …………………………………………………………………………………………………... 14. Napiš svůj názor na používání pomůcek v tomto předmětu (např. myslíš si, že pomůcky jsou vhodným přínosem, chci nebo nechci používat v tomto předmětu pomůcky, apod.) …………………………………………………………………………………………………... ………………………………………………………………………………............................... 15. Chtěl/a by jsi hrát v tomto předmětu hry zaměřené na sexuální výchovu? a) ano b) ne c) nevím 16. Jak se bránit před HIV? …………………………………………………………………………………………………... …………………………………………………………………………………………………... 17. Máš doma nějakou knížku o vztazích, dospívání či sexu? (pokud ano, napiš její název) a) ano b) ano, ale nezajímá mě c) ne d) ne, ale chtěl bych Název knihy …………………………………………………………………… 18. O kterých tématech by ses chtěl/a dozvědět více informací? (Můžeš zakroužkovat více možností). 1. Tělesné a psychické změny v dospívání 2. Etická stránka sexuality 3. Sexuální zralost 4. Přátelství, láska, partnerské vztahy 5. Rodičovství 6. Těhotenství a porod 7. Přerušení těhotenství (interrupce) 8. Nemoci přenosné pohlavním stykem

9. HIV/AIDS 10. Sexuální deviace 11. Sexuální zneužívání 12. Pornografie 13. Časté střídání sexuálních partnerů 14. Homosexualita 15. Antikoncepce 16. Jiné, uveď ………………………………… 19. O kterých tématech se bavíš doma s rodiči? ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… 20. Jakým způsobem nejčastěji probíhá výuka? a) výklad učitele b) diskuse nad tématem c) pouštění filmů nebo různých pořadů d) samostudium e) odborné přednášky f) práce s pomůckami g) hraní her h) práce ve skupinách 21. Co je pro tebe důležité? (Zakroužkujte na stupnici od 1 do 5, podle toho jak jsou pro vás jednotlivé hodnoty důležité). (1=není vůbec důležité, 5=velmi důležité) Přátelství 1 2 3 4 5 Přítel/přítelkyně 1 2 3 4 5 Rodina 1 2 3 4 5 Sexuální život 1 2 3 4 5 Láska 1 2 3 4 5 Škola 1 2 3 4 5 Peníze, moc 1 2 3 4 5 Víra v Boha 1 2 3 4 5 Štěstí 1 2 3 4 5 22. Máš přítele/přítelkyni? a) ano b) ne 23. Jestliže máš v současné době přítele/přítelkyni, jakou dobu spolu chodíte? (pokud si v předchozí otázce odpověděl ne, prosím neodpovídej). Méně než 1 až 2 3 až 4 5 až 6 více jak 6 měsíc měsíce měsíce měsíců měsíců 24. Jestliže nemáš v současné době přítele/přítelkyni (pokud si v předchozí otázce odpověděl ano, prosím neodpovídej). a) chtěl/a bych přítele/přítelkyni b) nechci přítele/přítelkyni c) jiná odpověď ………………………………………………… 25. Navštěvuješ nějaké křesťanské společenství? a) ano b) ne

26. Sexuální život závisí na kvalitě citové vazby mezi partnery. 1. Plně souhlasím 2. Souhlasím 3. Nesouhlasím 4. Plně nesouhlasím 27. Svůj sexuální život bych chtěl/a začít. a) ve 14 – 15 letech b) v 16 – 17 letech c) v 18 letech d) v 19 letech a víc e) nepřemýšlel/a jsem o tom f) jiná odpověď ………………………………………………………………… 28. Jaký počet sexuálních partnerů by podle tvého názoru měl mít člověk za svůj život? a) jednoho až dva b) tři až čtyři c) čtyři až pět d) pět až šest e) sedm a více f) jiná odpověď………………………………………………………………….

Příloha 2. Dotazník pro žáky 7. až 9. ročníků základní školy – podoba při rozdávání