Univerzita Palackého v Olomouci Cyrilometodějská teologická fakulta Katedra křesťanské výchovy
Zdeněk Stavěl
Sport jako prostředek trávení volného času u lidí s mentálním postižením
Bakalářská práce
Vedoucí práce: PhDr. et Mgr. Petra Potměšilová, Ph. D.
Olomouc 2013
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracoval samostatně a všechny použité prameny řádně citoval a uvedl.
V Olomouci dne 13. června 2013
…….………………………………………...
Poděkování Dovoluji si tímto poděkovat za spolupráci, odbornou pomoc a trpělivost své vedoucí bakalářské práce PhDr. et Mgr. Petře Potměšilové, Ph.D., která mi svými cennými radami pomohla k vypracování této bakalářské práce. Dále bych chtěl poděkovat za spolupráci při výzkumu občanskému sdružení Jitro a Dětskému centru 90 a všem ostatním, kteří mi byli při této bakalářské práci nápomocní.
Obsah 1
Úvod ......................................................................................................................... 6
2
Volný čas................................................................................................................... 7
3
4
5
6
2.1
Vymezení pojmu volný čas ................................................................................. 7
2.2
Historie volného času .......................................................................................... 9
2.3
Funkce volného času ........................................................................................... 9
2.4
Činitelé volného času ........................................................................................ 10
2.5
Podmínky trávení volného času ......................................................................... 11
2.6
Způsoby trávení volného času ........................................................................... 12
2.7
Instituce pro podporu volnočasových aktivit ...................................................... 12
2.7.1
Školské instituce ........................................................................................ 12
2.7.2
Mimoškolské instituce................................................................................ 13
Terminologie postižení ............................................................................................ 14 3.1
Mentální postižení/mentální retardace ............................................................... 14
3.2
Srovnání mentálního postižení a mentální retardace........................................... 16
3.3
Etiologie mentálního postižení .......................................................................... 17
3.4
Charakteristické znaky osob s mentálním postižením ........................................ 17
Sport ........................................................................................................................ 19 4.1
Vymezení pojmu sport ...................................................................................... 19
4.2
Historie sportu................................................................................................... 20
4.3
Současné pojetí sportu ....................................................................................... 22
4.4
Druhy sportu ..................................................................................................... 22
Sport a postižení ...................................................................................................... 24 5.1
Sport osob s mentálním postižením ................................................................... 24
5.2
Možnosti sportovního vyžití u lidí s mentálním postižením ............................... 24
5.3
Význam sportu u lidí s mentálním postižením ................................................... 25
5.4
Cíle sportu u lidí s mentálním postižením .......................................................... 25
Praktická část........................................................................................................... 27 6.1
Občanské sdružení Jitro ..................................................................................... 27
6.1.1
Charakteristika ........................................................................................... 27
6.1.2
Cíle ............................................................................................................ 28
6.1.3
Činnost....................................................................................................... 28 4
6.2
Dětské centrum (dále DC 90) ............................................................................ 28
6.2.1
Charakteristika ........................................................................................... 28
6.2.2
Cíle ............................................................................................................ 29
6.2.3
Činnost....................................................................................................... 29
6.2.4
Fakultativní činnost .................................................................................... 29
6.3
Kvalitativní výzkum .......................................................................................... 30
6.4
Cíle výzkumu .................................................................................................... 30
6.5
Výzkumný vzorek ............................................................................................. 30
6.6
Metody použité při sběru dat ............................................................................. 31
6.6.1
Rozhovor ................................................................................................... 31
6.6.2
Kladené otázky........................................................................................... 31
6.7
Průběh výzkumu ............................................................................................... 32
6.8
Analýza dat ....................................................................................................... 32
6.9
Výsledky výzkumu ............................................................................................ 33
6.9.1
Diskuse výsledků ....................................................................................... 47
7
Závěr ....................................................................................................................... 48
8
Sourhn ..................................................................................................................... 49
9
Literatura ................................................................................................................. 50
5
1 Úvod Tématem bakalářské práce je sport jako prostředek volného času u lidí s mentálním postižením. Toto téma jsem zvolil na základě svého zájmu a po vzájemné domluvě s vedoucí. Hlavním cílem bylo zjistit, jaký sport má význam u osob s mentálním postižením v Olomouci a jeho okolí (na příkladu dvou vybraných organizací). Sport je součástí života celé naší společnosti od nepaměti. Sport se netýká pouze zdravých lidí, ale zasahuje a ovlivňuje i život zdravotně postižených (tělesně, mentálně, zrakově a sluchově aj.). V první kapitole bakalářské práce je definován základní pojem volný čas, a to z více úhlů pohledu. Dále je popsána historie, funkce a činitelé, kteří ovlivňují volný čas, a také, jak jsou v rámci volného času vytvářeny podmínky pro vývoj a rozvoj jedince. Druhá kapitola pojednává o mentálním postižení a mentální retardaci, její typologii a klasifikaci. Třetí a čtvrtá kapitola se definuje pojmu sport. Popisuje obecnou historii sportu až po současnost a jednotlivé druhy sportu. Další část uvádí vztah sportu a mentálního postižení a popisuje, jaké možnosti sport dává lidem s mentálním postižením. Poslední kapitola se přímo zaměřuje na výzkum. Jedna podkapitola pojednává o občanském sdružení Jitro a Dětském centru (dále DC 90). V této části kapitoly jsou charakterizovány obě sdružení, jejich cíle a činnosti. Další část podkapitoly je zaměřena na kvalitativní výzkum. Hlavním cílem výzkumu je zjistit význam sportu u lidí s mentálním postižením. Zde je také popsán výzkumný vzorek, cíl výzkumu, výzkumná metoda a kladené otázky. Všechna data získaná od uživatelů z jednotlivých rozhovorů jsou zpracována a přepsána do tabulek, grafů a rozdělena do šesti kategorií a nakonec vyhodnocena.
6
2 Volný čas Volný čas je v současné době aktuálním tématem, které zasahuje do oblastí našeho života. Tento pojem lidé chápou různě. Někteří lidé mají dostatek volného času, ale na druhou stranu existují i lidé, kteří trpí jeho nedostatkem. Volný čas je důležitým prvkem v životě lidí, který jim umožňuje rozvíjet se, vzdělávat se, relaxovat nebo regenerovat. Volný čas je fenomén, který se při práci s člověkem promítá do oblasti pedagogické, sociologické, psychologické atd. Je tedy nezbytné vytvořit teoretický rámec řešené problematiky, a proto se v následující části textu budu věnovat základním definicím volného času.
2.1 Vymezení pojmu volný čas Odborníci vymezují volný čas různým způsobem a někdy dokonce i v mírném protikladu. Například Walterová a Mareš (2003, s. 274) volný čas chápou jako čas, se kterým „můžeme nakládat podle svých možností, zkušeností, dovedností a svého uvážení, a to na základě svých zájmů. Proto volný čas je doba, která zůstane z 24 hodin běžného dne po odečtení času věnovaného práci, péči o rodinu a domácnost a péči o vlastní fyzické potřeby.“ Eisertová a Švestková (in Pávková a kol., 2008) uvádějí, „že je to doba, kdy si své činnosti můžeme svobodně vybrat, děláme je dobrovolně a rádi, přinášejí nám pocit uspokojení a uvolnění.“ Hofbauer (2004, s. 13) uvádí, že „volný čas je čas, kdy člověk nevykonává činnosti pod tlakem závazků, jež vyplývají z jeho sociálních rolí, zvláštně z dělby práce a nutnosti zachovat a rozvíjet svůj život.“ Jedná se tedy o činnost, do které jedinec vstupuje s očekáváním a odhodláním na základě své svobodné vůle a dobrovolnosti a která pak přinese krásné a příjemné zážitky, uspokojení a blaho. Mezi volný čas zahrnujeme odpočinek (regenerace pracovní síly), zábavu (regenerace duševních sil) a rozvoj osobnosti (spoluúčast na vytváření kultury), zájmové činnosti, zájmové vzdělávání nebo dobrovolnou činnost. Opakem volného času máme na mysli vyučování, sebeobsluhu, povinnosti spojené s provozem rodiny, domácnosti a další uložené vzdělávání. (Hofbauer, 2007) Pávková, Hájek a Hofbauer (2008, s. 13) uvádějí, že volný čas lze chápat jako „opak doby nutné práce a povinností a doby nutné k reprodukci sil. Je to doba, kdy si své činnosti můžeme svobodně vybrat, děláme je dobrovolně a rádi, přinášejí nám pocit uspokojení a uvolnění.“ 7
Hájek, Hofbauer a Pávková uvádějí (2003, s. 12), že volný čas je čas, ve kterém jedinec nevykonává žádnou činnost pod tlakem, ale vyplývá z jeho společenského začlenění, a to z dělby práce a hlavně snahy „zachovat svůj biofyziologický či rodinný systém.“ Dumazedier (in Hoffman, Jíra a Jírová 2004, s. 25) definuje volný čas jako „souhrn činností, které může člověk provozovat s plnou libovůlí, buď pro odpočinek nebo pro pobavení, či pro rozvoj svých znalostí nebo nezištné školení, pro svou dobrovolnou účast na společenských záležitostech nebo svobodnou tvůrčí činnost poté, když se uvolnil ze závazků pracovních, rodinných a společenských.“ Slepičková (2005, s. 14) definuje volný čas „jako dobu, časový prostor, v němž jedinec nemá žádné povinnosti vůči sobě ani druhým lidem a v němž se pouze na základě svého vlastního svobodného rozhodnutí věnuje vybraným činnostem. Tyto činnosti ho baví, přinášejí mu radost a uspokojení a nejsou zdrojem trvalých obav či pocitů úzkosti.“ Kratochvílová (2004, s. 20) chápe volný čas jako „čas volňosti a slobody, ktorý má jednotlivec mimo svojich povinností (pracovných, studijních a iných) na sebavyjadrenie a sebarealizáciu podla vlastných potrieb a záujmov.“ Dumazedier (in Eisertová a Švestková 2011, s. 8) rozlišuje volný čas na jednotlivé složky: složku relaxační (odpočinek, rekreace), složku zábavy, složku vzdělávací a sebevzdělávací (jednotlivec sám z vlastního zájmu rozvíjí svoje schopnosti, vědomosti a dovednosti), složku preventivní, Předpokládám, že i v praktické části se potvrdí, že nejvíce využívanou složkou u lidí s mentálním postižením je složka relaxační. Ať už je volný čas podle zmíněných definic jakýkoliv, tj. vyplněn zájmovými, volnočasovými nebo pohybovými aktivitami, které nás baví a děláme je pro radost, nebo lenošením, jistě se můžeme shodnout, že je to čas, který je pro každého z nás nesmírně důležitý. Jinak tomu není ani u osob se zdravotním postižením, resp. s mentálním postižením. Možná je tomu spíše tak, že správné trávení volného času je u nich mnohem důležitější z důvodu rozvoje zdraví, kvality života, socializace nebo rozvoje pohybových aktivit.
8
Kvapilík a Černá (in Ješina, Kudláček a kol. 2011, s. 115) uvádí že „rozvoj pohybových aktivit souvisí s rozvojem poznávacích schopností, rozvíjí bezprostřední vnímání, pozornost, paměť, obrazotvornost, představivost, myšlení a řeč, proto je nutné jejich využití u osob s mentálním postižením jednoznačně podporovat.“
2.2 Historie volného času Počátky volného času pochází ze starověkého Řecka, a to již od filosofa Aristotela. Ten chápe volný čas jako čas na rozumování, čtení veršů, setkávání s přáteli nebo poslouchání hudby (Wikipedia, 2012). V době třicetileté války (1648) došlo k propojení životního stylu lidí z měst a vesnic. Například lidé z měst si začali budovat kluby, kavárny, společenské spolky pro dospělé nebo víkendové domy, které byly umístěny mimo městské hradby (Pávková, Hájek a Hofbauer, 2008). Tento vývoj se dotknul i rozvoje hospodářství a techniky, které přinesly úspory práce v zaměstnání anebo práci v domácnosti apod., díky tomu se jim zkrátila pracovní doba, a vznikl tak čas na vedlejší společenské aktivity. Během několika let mnoho zemí uzákonilo osmihodinovou pracovní dobu, a tento trend zůstal dodnes. Tento současný trend ve zkrácení pracovní doby se časem ukázal být neúspěchem v hospodářství. Na jedné straně volný čas přináší v moderní společnosti pozitiva a na druhé i negativa – problémy. Každý člověk se snaží trávit svůj volný čas nějakým způsobem. Volný čas lidé velmi často tráví v oblasti sportu, rekreace, sportovní pobytové zájezdy, návštěva posiloven nebo sportovních akci. Díky jeho nárůstu se intenzivně rozvíjí průmysl a národní hospodářství. (Slepičková, 2005)
2.3 Funkce volného času V naší společnosti volný čas plní řadu funkcí. Slepičková (2005) dělí tyto funkce na instrumentální, humanizační a zábavné. Instrumentální (nástrojová) funkce je zaměřena na styl řízení práce v průmyslové výrobě, kde došlo k vysokému dosažení úrovně produktivity a kvality. Práce byla lépe strukturována a organizována a došlo i k dostatečné regeneraci, odpočinku a upevnění zdraví. Ve vysoké míře byl sport využíván jako prostředek nástrojové funkce. Humanizační funkce zahrnuje zase výchovu, vzdělávání a socializační možnosti, při které jedinec rozvíjí svoji osobnost. Zde se volný čas prolíná ve všech etapách historie vývoje společnosti a uchovává kulturu populace prostřednictvím lidových zvyků a 9
slavností. Stále se učíme, jak trávit volný čas, jak se učit novým dovednostem a získávat nové zkušenosti. Dále se setkávat s různými sociálními jedinci, skupinami nebo vrstevníky, kteří dokážou poskytnout prostor pro socializaci – například se učit novým normám a rolím. Zábavná funkce je úzce spojena se sociálně-psychologickými a psychologickými aspekty volného času. Zábavná funkce vede k oproštění od povinností, problémů každodenního života a dává prostor k jednotlivým zájmům a zálibám. Naplňuje osobní potřeby směřující k uspokojení a příjemným prožitkům. Funkce volného času, tak jak jsou uvedeny, plní důležitou roli v životě člověka. Trávení volného času v životě člověka s mentálním postižením je však omezeno a volný čas u nich tyto tři funkce, jak je nastínila Slepičková (2005), neplní v plném rozsahu. To však nijak nezmenšuje jeho důležitost v jejich životě. Hofbauer (2004) uvádí další funkce, mezi které patří odpočinek, zábava a rozvoj osobnosti. Odpočinek je velmi důležitý pro regeneraci jak pro zdravé lidi, tak i mentálně postižení lidi. U další funkce Hofbauer (2004) podobně jako Slepičková (2005) společně se shodují v zábavné funkci, protože se týká lidí s mentálním postižením a hlavním důvodem je, že vede k regeneraci a posílení duševní síly. Jako poslední je rozvoj osobnosti, která vede na vytváření kultury.
2.4 Činitelé volného času Vzhledem k tomu, že je od počátku nezbytné vést jedince k aktivnímu trávení volného času a k dovednosti organizovat svůj volný čas, budeme se zabývat hlavně etapou dětství, kdy se formují tyto dovednosti. Charakter volného času ovlivňuje mnoho činitelů. Nejdůležitějším prvotním činitelem v životě každého člověka je rodina. Hofbauer (2004, s. 57) uvádí, že „rodina jako primární sociální skupina je pro rozhodující většinu dětí a mladých lidí také prvotním prostředím volnočasového života a výchovy.“ Další důležitou součástí výchovy dětí v oblasti volného času jsou výchovní činitelé, a to především učitelé působící v předškolních zařízeních a ve školských zařízeních. Učitelé musí znát a informovat se, jak dítě tráví volný čas, například v zájmových činnostech, a dokázat tyto informace účinně využít při výukové jednotce. Dalším činitelem je sociální prostředí, které může být velmi pestré a ve kterém děti, 10
mládež a dospělí nejčastěji tráví svůj volný čas. Při výchově mimo vyučování je právě toto sociální prostředí velmi důležité. Může se jednat o zařízení pro výchovu mimo vyučování, dále o domácí prostředí nebo veřejná prostranství apod. Většina lidí tak tráví svůj volný čas střídavě, různorodě. Tzn., že se pohybují ve všech typech prostředí s různou mírou času. (Hájek, Hofbauer a Pávková, 2005, s. 21 - 22) Je třeba si uvědomit, že u dětí s mentálním postižením je kvalita trávení volného času částečně omezena. Také počet i kvalita činitelů, které pomáhají člověka formovat, utvářet a rozvíjet je omezena. Jako příklad můžu uvést možnost trávení volného času ve veřejném prostředí. Dnes však již lze trávit takto volný čas, např. za pomoci osobní asistence, dobrovolníků apod.
2.5 Podmínky trávení volného času V předchozích částech jsem vymezil pojem volný čas, historii volného času, její jednotlivé funkce, a také jejich činitele (rodina, škola, učitelé nebo prostředí). Hlavní je mít na paměti, že každý jedinec tráví svůj volný čas jinak. Do značné míry trávení jedinců ve volném čase závisí na vůli rodičů, eventuálně na působení školy a dalších subjektů. Volný čas dětí a mládeže musíme především vnímat tak, jak jej vnímají jejich uživatelé. Tento pohled je do jisté míry subjektivní a jeho základem je motivace. Jedná se: relaxační motivace (zdroj osobního uspokojení, odpočinku a zábavy), prestižní motivace (činnost mezi kamarády – tenis, zájezdy do zahraničí, společenské akce VIP – vysoce postavená společnost), sociální motivace (činnost ve společnosti vyhovujících lidí – občanské sdružení), rodinná motivace, edukativní motivace (činnost, která má něčemu naučit, vzdělávat se, připravit se na přijímací zkoušky),
11
2.6 Způsoby trávení volného času Způsob trávení volného času je jedním z ukazatelů životního stylu. Hájek, Hofbauer a Pávková (2003, s. 23) uvádějí „životní styl je složitý, komplikovaný a zahrnuje množství jevů. Je ovlivňován velmi rozmanitými faktory, například věkem jedince, jeho vzděláním, schopnostmi, zájmy, rodinným stavem, místem bydlení, zdravotním stavem, ekonomickou situací…“ Můžeme tedy říci, že životní styl člověka se projevuje ve třech oblastech: způsob využívání materiálních a sociálních podmínek, hodnotová orientace, způsob jednání a aktivita člověka.
2.7 Instituce pro podporu volnočasových aktivit Instituce pro podporu volnočasových aktivit lze rozdělit na školské a mimoškolské organizace. Mezi školské organizace zahrnujeme například školní klub, školní družinu, domov mládeže, střediska pro volný čas dětí a mládeže, preventivně výchovnou péči nebo ústavní a ochrannou výchovu, a také internáty a domovy pro osoby se zdravotním postižení (dříve ÚSP). Mezi mimoškolské organizace řadíme například občanská sdružení nebo obecně prospěšné společnosti.
2.7.1 Školské instituce Jedna z prvních školských institucí pro podporu volnočasových aktivit je školní družina. Školní družina je školské zařízení, které je součástí vzdělávacího systému a také zabezpečuje dětem vyplnění volného času (Hájek, Pávková a kol., 2007). Navštěvují ji děti prvního stupně základní školy, ale mohou i děti druhého stupně popřípadě děti se specifickými vzdělávacími potřebami (ADHD, Aspergerovým syndromem apod.). Pospíšilová (2010 s. 25) uvádí, že ve školních družinách „probíhají zde činnosti odpočinkové, rekreační, zájmové, sebeobslužné, veřejně prospěšné a příprava na vyučování.“ Mimo probíhající činnosti, také plní funkci výchovnou a sociální, tzn. zabezpečuje ochranu dětí v době, když rodiče jsou v práci. Za to školní klub se zaměřuje na děti středního školního věku, které navštěvují druhý stupeň základní školy.
12
Další institucí, která patří do školské organizace, je středisko volného času dětí a mládeže, popřípadě domov dětí a mládeže (dále také DDM) a stanice zájmových činností. Tato instituce nabízí především zájmové činnosti, které dělíme na činnosti esteticko-výchovné, sportovní, přírodovědné, společenskovědní a pracovně-technické. Všechny zmíněné zájmové činnosti podporují u jednotlivých cílových skupin sociální hodnoty – spolupráci, mezilidské vztahy či společenské uznání. (Pospíšilová, 2010) Jedna z dalších institucí, kterou sem řadíme, je internát. Vyhláška 108/20051 řadí internát mezi typy výchovných a ubytovacích zařízení, které navštěvují děti a žáci se zdravotním postižením. Organizuje výchovně vzdělávací činnost, stravování a také zajišťuje speciálně pedagogickou podporu, léčebně preventivní a rehabilitační péči.
2.7.2 Mimoškolské instituce Mezi mimoškolské instituce zahrnujeme občanská sdružení, domovy pro osoby se zdravotním postižením, denní stacionáře a týdenní stacionáře apod. Většina těchto školských i mimoškolských institucí má společné funkce, které nabízejí ve volném čase, např. zábavu, rekreaci, utváření postojů, sociálních vztahů, sociální komunikaci anebo rozvoj jednotlivých kompetencí. Nedílnou součástí při trávení volného času dětí a zdravotně postižených dětí jsou dobrovolní a profesionální pracovníci volného času, kteří utváří podmínky volnočasových a pohybových aktivit a působí na jejich činnost. Shrnutí První kapitola vymezuje pojem volný čas, který ovlivňuje všechny oblasti každodenního života člověka. V jednotlivých podkapitolách uvádím historii volného času od jeho počátku až po současnost, jaké plní funkce, kteří činitelé ovlivňují vývoj jedince anebo ve kterých podmínkách se tento volný čas uskutečňuje. V poslední podkapitole vymezuji školské a mimoškolské instituce, které podporují volnočasové aktivity pro děti, mládež a výjimkou tedy nejsou ani osoby se zdravotním postižením (mentálním postižením).
1
Vyhláška 108/2005 Sb., o školských výchovných a ubytovacích zařízeních a školských účelových zařízeních
13
3 Terminologie postižení Terminologie postižení se neustále mění a existuje v ní značná nejednotnost a to jak mezioborově (jiné označení v oboru sociálním, zdravotním či školském apod.), tak i v rámci jednoho oboru – například historická podmíněnost. Tato nejednotnost v terminologii není pouze záležitostí České republiky, kde péče o osoby se zdravotním postižením do roku 1989 probíhala spíše sporadicky, ale objevuje se i v zahraničí, kdy se říká například děti – výjimečné (anglicky: exceptional children), omezené (německy: behiderte Kinder), nepřizpůsobivé (francouzsky: enfants inadaptis) apod. (Renotiérová, 2006). Zaměření této bakalářské práce je směrem k osobám s mentálním postižením, proto se záměrně nebudeme věnovat definicím dalších druhů postižení, např. zrakové, sluchové, řečové, aj., které jinak do terminologie oboru náleží.
3.1 Mentální postižení/mentální retardace Jak jsem již uvedl, výše terminologická nejednotnost se často objevuje i v rámci jednoho oboru. V České republice je v rámci sociální práce či speciální pedagogiky (které jsou mnohdy úzce spjaty) běžné mnohačetné označení pro osoby s postižením, viz Renotiérová (2006, s. 17), která hovoří o „člověku postiženém, znevýhodněném, s postižením, handicapovaném, zdravotně postiženém, se speciálními výchovnými a vzdělávacími potřebami, výjimečném aj.“ V našem případě tedy budeme pracovat s jedním označením a to: „osoba s mentálním postižením“. První
zmínka
o
mentálním
postižení
byla
objevena
v Platónových
a Aristotelových spisech. V české literatuře byla definice poprvé zmíněna v roce 1952 a lidi s mentálním postižením popisovala jako duševně postižené, duševně úchylné, slabomyslné nebo mentálně opožděné (Sovák, 1986), což později získalo pejorativní nádech a s rozvojem věd zabývajících se péčí o člověka docházelo k úpravě těchto označení. Kozáková (2005, s. 17) definuje mentální postižení tak, že „má širší rozsah a používá se jako zastřešující termín pro snížení inteligence na rozličném etiologickém podkladu.“ Světová zdravotnická organizace (WHO), aktualizovala v roce 2006 svou definici mentálního postižení jako stav „související s opožděným nebo omezeným vývojem myšlení, charakteristický zejména snížením schopností, jež se projevují během vývoje, a to schopností, které vytvářejí celkovou úroveň inteligence – tedy schopností poznávacích, 14
komunikačních, motorických a sociálních. Mentální postižení může a nemusí vyskytovat ve spojení s jiným psychickým nebo tělesným postižením.“ (Slowík, 2007, s. 110) Pojem mentální retardace2 je také nutno zmínit v souvislosti s mentálním postižením. Valenta a Muller (2004, s. 14) vymezuji mentální retardaci jako „vývojovou duševní poruchu se sníženou inteligencí demonstrující se především snížením kognitivních, řečových, pohybových a sociálních schopností s prenatální, perinatální i postnatální etiologií.“ Starší, ale stále platná definice Dolejšího (1978, s. 34) se pak snaží o shrnutí z více hledisek. „Mentální retardace je vývojová porucha integrace psychických funkcí různé hierarchie s variabilní ohraničeností a celkovou subnormální inteligencí, závislá na některých z těchto činitelů: na nedostatcích genetických vloh; na porušeném stavu
anatomickofyziologické
struktury
a
funkce
mozku
a
jeho
zrání;
na nedostatečném nasycování základních psychických potřeb dítěte vlivem deprivace senzorické, emoční a kulturní; na deficitním učení; na zvláštnostech vývoje motivace, zejména negativních zkušenostech jedince po opakovaných stavech frustrace i stresu; na typologických zvláštnostech vývoje osobnosti.“ Vágnerová (2008, s. 289) definuje mentální retardaci jako „postižení rozumových schopností, které se projeví neschopností porozumět svému okolí a v požadované míře se mu přizpůsobit. Je definováno jako neschopnost odpovídajícího stupně intelektového vývoje, přestože postižený jedinec byl přijatelným způsobem výchovně stimulován.“ Slowík (2007, s. 110) definuje mentální retardaci z různých hledisek, a to z biologického, psychologického, sociálního, pedagogického a právního. Biologický přístup – postižení v důsledku trvalého závažného organického nebo funkčního poškození mozku: syndrom podmíněný chorobnými procesy v mozku, Psychologický přístup – primárně snížena úroveň rozumových schopností měřitelných standardizovanými IQ testy,
2
Je nutno zmínit fakt, že všeobjímající pojem „osoba se zdravotním postižením“ v sobě nezahrnuje osobu
s mentální retardací, jelikož tu podle medicínského chápání nelze považovat za zdravotní postižení. (Vašek, 2003) Mentální retardace totiž není nemoc, ale stav, jehož příčinou je zastavení, či neúplnost duševního vývoje.
15
Sociální
přístup
–
postižení charakteristické dezorientací ve
světě
a ve společnosti, která omezuje zvládání vlastní osobní existenci samostatně bez cizí pomoci, Pedagogický přístup – snížená schopnost učit se navzdory využití specifických vzdělávacích metod a postupů, Právní přístup – snížená schopnost k samostatnému právnímu jednání“
3.2 Srovnání mentálního postižení a mentální retardace Je
tedy
nějaký
rozdíl
mezí
těmito
označeními?
Mentální
postižení
a mentální retardace jsou si termíny velice blízké, jak můžeme zjistit srovnáním jednotlivých definic obou termínů. Oba termíny poukazují na snížené rozumové nebo intelektové funkce a mnohdy bývají v literatuře užívány jako synonyma (srov. Vágnerová, 1996; Valenta a Müller, 2007 a další). Švarcová (2000) dokonce označuje osoby s lehkou mentální retardací jako osoby s mentálním postižením. V rámci této práce budu termín „mentální postižení“ využívat jako zastřešující termín pro snížení intelektových funkcí z různých příčin (Kozáková, 2005), tedy jako označení druhu (typu) postižení (Renotiérová, 2006).
3. 3. Klasifikace mentálního postižení Pro klasifikaci mentální retardace využíváme Mezinárodní klasifikace nemocí (MNK) – 10. revize3 pocházející od Světové zdravotnické organizace tzv. WHO (World Health Organization). Jedná se o současný dokument, který klasifikuje mentální postižení, a vstoupil v platnost v roce 1992. Mentální postižení dělí do základních kategorií F70 – F79 plus čtvrtý znak, který určuje rozsah přidruženého postižení chování. Hloubku mentálního postižení určuje inteligenční kvocient (IQ). Je zde však zdůrazněno, že se jedná pouze o orientační klasifikaci, protože neexistují přesná kritéria, dle kterých lze určit skutečnou úroveň rozumových schopností jedince, protože přesné hranice oddělující jednotlivé stupně postižení prakticky neexistují (například Slowík, 2007; Valenta, Muller, 2007).
33
U nás se běžně užívá zkratka MKN, ve světě se používá zkratka ICD (International Classification of
Diseases - 10).
16
MKN – 10 dělí mentální postižení na 6 kategorií: F70 lehká MP F71 středně těžká MP F72 těžká MP F73 hluboká MP F78 jiná MP F79 nespecifikovaná MP
3.3 Etiologie mentálního postižení Etiologii mentálního postižení lze rozdělit dle Švarcové (2000) na tři období: Prenatální období K mentální retardaci nejčastěji dochází v důsledku prodělaných infekcí, intoxikací, nedostatečné výživy, úrazy apod. u matky. Perinatální období (je to období během porodu dítěte a bezprostředně po něm), K mentální retardaci často dojde, pokud dítě přidušené (hypoxie - nedostatek kyslíku), jednalo se o protahovaný porod nebo došlo mechanickému poškození mozku (klešťový porod). Postnatální období (počítá se většinou po porodu cca do dvou let dítěte) K mentální retardaci může dojít na základě prodělané infekce, intoxikace či úrazu u dítěte
3.4 Charakteristické znaky osob s mentálním postižením U osob s mentálním postižením nemůžeme hovořit o homogenní skupině. Rozdíly mezi jednotlivci jsou dokonce mnohem větší než u jedinců většinové společnosti. Přesto však u nich lze vysledovat určité společné znaky, viz Švarcová (2000): zpomalenost chápání, jednoduchost a konkrétnost úsudků, snížená schopnost až neschopnost komparace a vyvozování logických vztahů, snížená mechanická a zejména logická paměť, těkavost pozornosti, nedostatečná slovní zásoba a neobratnost ve vyjadřování, impulzivita, hyperaktivita nebo celková zpomalenost chování, citová vzrušivost, nedostatky v osobní identifikaci, 17
zvýšená potřeba uspokojení a bezpečí, poruchy v interpersonálních skupinových vztazích a v komunikaci, snížená přizpůsobivost k sociálním požadavkům apod. Vítková a kol. (2004) blíže hovoří přímo o opožděné, omezené schopnosti vnímání, zpomalenosti tempa vnímání a zúžení rozsahu, špatné orientaci v novém místě a v neobvyklé situaci. Pozorování je u těchto osob na špatné úrovni často bez vnímání nebo se špatným vnímáním souvislostí. Při poznávání předmětů považují dva různé předměty za jeden a ten sám (nediferencovanost). Projevuje se u nich nedostatečná snaha prozkoumat předmět do detailů, pochopit a vyznat se v jeho vlastnostech (povrchní poznávání předmětu). O povrchní schopnosti pozorování svědčí fakt, že dítě s mentálním postižením se nedokáže pozorně dívat, hledat a nacházet předměty, neumí se odpoutat od výrazných stránek zkoumaného předmětu. Shrnutí Ve druhé kapitole definuji pro potřeby této práce termín mentální postižení a mentální retardace, které se neustále mění a nemají přesnou definici. V jednotlivých podkapitolách vymezujeme etiologii mentálního postižení, jeho klasifikaci a porovnáváme mentální postižení a mentální retardaci.
18
4 Sport V dnešní době se sport stává nedílnou součástí naší společnosti a zasahuje do života všech lidí. Může mít podobu pohybových aktivit, sportovního výkonu, krásy anebo zdraví a také formu pasivní zábavy jako divák. Proto je sport nedílnou součástí volného času, kde plní velmi důležité funkce. Sport se netýká jenom zdravých lidí, ale i zdravotně postižených (mentálně postižených). Lidem s mentálním postižením přináší sport pocity uvolnění, uspokojení, relaxace, zábavy, pohybu, koordinace, přispívá k rozvoji jemné a hrubé motoriky a vede k celkovému rozvoji samotného jedince (Tilinger a Lejčarová, 2012). Lidé s mentálním postižením dokážou během sportu mezi sebou mluvit o svých pocitech, zážitcích a emocích, které vedou k celkovému uvolnění těla, které může být jinak velmi problematické.
4.1 Vymezení pojmu sport Pojem sport je latinského původu a odvozuje se od slova „disportare“. Znamená obveselení, rozptýlení, vlastně útěk od práce, od povinnosti k zábavě. Pojmem sport je dnes obvykle označována pohybová (fyzická) aktivita, která je provozovaná dle určitých pravidel a zvyklostí, jejíž výsledky jsou navíc měřitelné nebo porovnatelné s jinými provozovateli téhož sportovního odvětví. Slepičková (2005, s. 27) uvádí, že „sportem se rozumí všechny formy tělesné činnosti, které ať již prostřednictvím organizované účasti či nikoliv si kladou za cíl projevení či zdokonalení tělesné a psychické kondice, rozvoj společenských vztahů nebo dosažení výsledků v soutěžích na všech úrovních.“ Aleš Sekot například ve své knize Sport a společnost definuje sport ze sociologického pohledu takto (2003, s. 7): „sport je sociologicky barvitou scénou reflektující dynamiku změn hodnotového světa, zájmů, činností současného lidstva.“ Ve své další své knize Sociologické problémy sportu chápe sport (2008, s. 10) jako „institucionalizovanou pohybovou aktivitu motivovanou zvýšením celkové kondice, osobním prožitkem či cíleným výsledkem nebo výkonem.“
19
4.2 Historie sportu V historii společnosti sehrál sport důležitou úlohu v rozvoji a zdokonalení schopností člověka. Díky sportu a pohybu člověk dosahoval lepších výkonů, pohyb přispěl k jeho cílevědomosti a rozvíjel strategii. Na druhou stranu sport sloužil i negativně a to utlačovatelským režimům při prosazování totalitní ideologie. Jedním z příkladů jsou například Olympijské hry v Berlíně (1936), během nichž nacisté otevřeně propagovali ideu své rasové nadřazenosti. Také sehrál velkou roli v politické oblasti mezi velmocemi, jako jsou Rusko a USA, kdy organizování Olympijských her v Los Angeles proběhlo bez účasti sportovců ze socialistických zemí a naopak olympijské hry v Moskvě byly bojkotovány ze strany západních zemí Starověký Egypt První zmínka o sportovních hrách se objevila ve starověkém Egyptě, kde tělesné výchově od dětství byla věnována značná pozornost. Učili jednotlivým sportovním činnostem např. běhat, skákat, šermovat, veslovat, tančit či střílet z luku apod. (Jansa a kol., 2012). Jedna ze zajímavých skutečností byla, že egyptský král Sesostris ve svém jinošském věku musel vždy před obědem uběhnout 180 stádií – asi 34 km (Sekot, 2003). Starověká Indie Ve starověké Indii se kladl velký důraz na harmonii těla a ducha, která rozvinula duševní a tělesný pětiboj (víceboj), tzn. šerm, zápas, plavání, skoky a pěstního souboje. (Sekot, 2006). Indie vynikala i vznikem jógy, která byla prostředkem kultivace lidského těla a ducha a také sloužila k výcviku summerských, asyrských a babylonských armád. (Jansa a kol., 2012) Starověká Kréta Sport zasáhl i starověkou Krétu a to díky mínójské kultuře, která přinesla včetně zápasů s býky i různé akrobatické cvičení, tance a deskové hry (Jansa a kol., 2012). Antické Řecko V předřeckém období sehrál sport významnou úlohu. Jeden z hlavních důvodů byla válečná homérská epocha a krétská antimilitantní záliba, která spočívala v akrobacii a 20
býčích hrách (Sekot, 2003). Vojensky orientovaná Sparta4, kde se vyvinul jednotlivý orientovaný výchovný systém, měla svůj vlastní výchovný systém. Ten měl vojenský charakter, kde hlavní složka představovala výchovu brannou a tělesnou. Vše spočívalo v tom, že mladí kluci ve věku 7 let byli odebrání od rodičů a společně vychováni v přísné kázni, kde se učili ke skromnosti a pokoře k jídlu, pití, oděvu a bydlení. Další činnosti, kterým se učili, tak byly běh, lukostřelba, poslech hudby, psaní, čtení apod. (Jansa a kol., 2012). Starověký Řím Hlavním cílem výchovy ve starověkém Římě bylo připravit zemědělce na bojovníka. Nejdůležitější výchovnou složkou tvořila výchova pracovní, která se uskutečnila pouze v rodině. Většina Římanů byla ovlivněna etruskou civilizací, která se pyšnila svoji vyspělou tělesnou kulturou a měla charakter her tvz. hod diskem, oštěpem, skoky, plavání, box apod. V Římě též byla povinná vojenská služba, která probíhala od 17 let, kde vojáci pravidelně cvičili za městskými hradbami. Časem byla zavedena profesionální římská armáda a následkem tohoto opatření došlo, že obyvatelé přestali cvičit se zbraní. Vznikali i první vysoké školy např. Alexandria, která se stala významným kulturním centrem Říma. Jelikož se řecké hry v Římě neujaly, tak se začaly pořádat zábavné sportovní hry pro diváky. Mezi nejznámější jsou římské hry (Ludi Romani) a velké hry (Ludi Magni). Tento počet sportovních her se neustále zvyšoval, až časem ztratil svůj sportovní charakter. Další etapa římské říše nabyla gladiátorskými hry (munus gladiatorium), kde hlavními aktéry byli gladiátoři – zápasníci určeni pro bojové hry. (Jansa a kol., 2012) Období středověku V době středověku existoval systém církevního školství, kde hlavním těžištěm vzdělání bylo náboženství sedmero svobodných umění. Toto náboženství se skládalo z trivia (gramatika, rétorika a dialektika) a kvadrivia (aritmetika, geometrie, astronomie a múzika). Za to tělesná výchova byla posunuta na druhou kolej. Jedna z výjimek byla Jezuitská kolej (církevní škola), která poskytovala včetně studia teologie, latiny a sedmero svobodných umění, také tělesnou výchovu. Na tělesnou výchovu byl kladen velký důraz, jelikož mladí jezuité se učili jezdit na koni, věnovali se šermu anebo plavání či bojovým 4
Sparta byla zemědělský stát s aristokratickým zřízením a tvořila 90 % obyvatelstva – státní otroci.
21
hrám. Mimo církevního školství se v pozdním středověku objevily praktické školy, které byly zaměřeny například na zpracování vlny, lovectví, zemědělství anebo divadelnictví. Tělesná výchova zde zpravidla byla vedena obrannému výcviku a to šermu, střelbě a výcviku zbraní. Pozdějším středověku začaly vznikat i vysoké školy univerzity. Jedna z prvních univerzit byla postavena v Itálii a to v Bologni a Neapoli. Postupem času se rozšířili i po celé Evropě, a jedna ze středoevropských univerzit byla Karlova univerzita založena v roce 1348. (Jansa a kol., 2012) Sport v Čechách V padesátých letech 19. stol. kromě hospodářských, divadelních a jiných spolků, tak začaly vznikat i spolky sportovní a tělovýchovné. Jeden ze zakladatelů Sokola Pražského byl český filozof Miroslav Tyrš. Miroslav Tyrš byl ovlivněn ideálem antické kalokagathie, kterou se snažil prosazovat i v Sokole. Také byl autorem sokolského prohlášení „Náš úkol, směr a cíl“, kde se vrací ke starověkým olympiádám. Postupem času začaly vznikat i sokolské spolky, například Česká obec sokolská, kde hlavním vyvrcholením byly všesokolské slety a hromadná tělocvičná vystoupení. (Jansa a kol., 2012)
4.3 Současné pojetí sportu Sport se stává jedním z důležitých odvětví života lidí. Výjimkou nejsou ani lidé s mentálním postižením. Historickým důkazem významnosti sportu a pohybových aktivit v životě společnosti bylo pořádání olympijských her už ve starověkém Řecku (Sekot, 2006). Během 2. poloviny 20. století se k tomuto fenoménu přidalo i pořádání paralympijských her, Deaflympiád či her Speciální olympiády.
4.4 Druhy sportu Můžeme tedy říci, že pojem sport vycházel z různých zájmových činností, které se provozovaly venku, a to v přírodě, v lese nebo na louce. Jednalo se o lov zvěře, myslivost, dostihy, závody, hry anebo tělesná cvičení. Postupem času se na jednotlivé zájmové činnosti nabalovaly další činnosti např. plavání, jezdectví, běh, šerm a lukostřelba. Na základě těchto vzájemně propojených činností dělí Sekot (2003) sport a: rekreační, výkonnostní, vrcholný a elitní 22
masový a alternativní soutěžní a nesoutěžní silně a slabě medializovaný mužský a ženský individuální a týmový olympijský a neolympijský profesionální, poloprofesionální a amatérský kontaktní, branný a technický silový a intelektuální Shrnutí Třetí kapitola uvádí vymezení pojmu sport, jeho historii od vzniku po současnost a historii i v Čechách. Dále se tato kapitola věnuje současnému pojetí sportu a nakonec jednotlivým druhům sportu.
23
5 Sport a postižení 5.1
Sport osob s mentálním postižením Předchozí kapitola uvádí, že sport se netýká pouze zdravých lidí, ale i mentálně
postižených. Zde se sport stává přirozeným prostředkem pro integraci lidí s mentálním postižením do většinové společnosti. Jedná se o hromadné volnočasové aktivity, které společně vykonávají, nebo společné prostředí, ve kterém se potkávají (Janečka a kol., 2012). Lidé s mentálním postižením mají mít v životě také stejná práva, příležitosti a povinnosti jako kdokoliv jiný. Ve srovnání se zdravou populací však mají některé specifické potřeby, tak jako například starší populace, zrakově či tělesně postižení (Tilinger a Lejčarová, 2012). Sport je tedy významnou součástí života celé naší společnosti. Navíc přispívá k rozvoji a osvojení sociálních, tělesných a psychologických schopností a dovedností. Sport také přispívá k rozvoji dobrého života, dodává pocity úspěchu, výkonu a sounáležitosti (Sekot, 2006). Sport u osob s mentálním postižením kromě pozitivních věcí přináší i problémy, především na straně většinové společnosti. Největším problémem jsou různé předsudky a stereotypní představy obyčejných lidí, kteří nevědí, že jedinci s mentálním postižením jsou schopni provádět celou řadu činností s podporou, tréninkem anebo pod odborným vedením. (Tilinger a Lejčarová, 2012)
5.2 Možnosti sportovního vyžití u lidí s mentálním postižením Obecně můžu říct, že lidé s mentálním postižením nemají tak velké možnosti věnovat se sportu a pohybovým aktivitám jako zdraví lidé. Proto na území České republiky existují různé organizace, například „Český svaz mentálně postižných sportovců, o. s. 5 nebo České hnutí speciálních olympiád“6, které podporují všestranný rozvoj tělesné výchovy, sportu a turistiky u osob s mentálním postižením a vytváří tak podmínky pro jejich pohybovou, sportovní a zájmovou činnost. (Tilinger a Lejčarová, 2012)
5
Český svaz mentálně postižených sportovců je specifickým sdružením samostatných sportovních oddílů i
jednotlivců, které zajišťuje tělovýchovnou, sportovní, turistickou a zájmovou činnost. 6
České hnutí speciálních olympiád (dále jen ČHSO) je občanským sdružením sdružující jednotlivce a
skupiny, které jsou zapojené do programu speciálních olympiád.
24
V Olomouci a jeho okolí existuje hned několik občanských sdružení, které nabízejí možnosti sportovních, volnočasových a pohybových aktivit pro osoby s mentálním postižením, jsou to např.: Občanské sdružení Jitro, Dětské centrum 90 Topolany (DC 90), Klíč – centrum sociálních služeb, Hipocentrum Fortel, SPOLU, Společnost pro podporu lidí s mentálním postižením (SPMP).
5.3 Význam sportu u lidí s mentálním postižením Sport a pohybové aktivity u lidí s mentálním postižením mají významnou roli v řadě oblastí: Oblast biologická – zaměřena na rozvoj výkonnosti, pohybových schopností a dovedností, zvyšování odolnosti organismu a prevenci, Oblast společenská – zaměřena na socializaci, enkulturalizaci a snahu o společenské uplatnění, Oblast psychická – zaměřena na rozvoj organismu vůči psychickému stresu, zvyšování sebevědomí a sebedůvěry, Oblast výchovy a vzdělávání – být schopen naučit se dodržovat normy společenského chování, osvojit si základní poznatky a pravidla o sportu, regenerace a relaxace, hygienické návyky a získat potřeby pohybové aktivity, Oblast zdravotní – úzce spojena z oblastí biologickou ohledně prevence chorob (obezita, bulimie) a prevence proti alkoholismu, kouření a drogám. (Potměšil in Tilinger a Lejčarová, 2012). Všechny oblasti se vzájemně prolínají a doplňují a lze je naplňovat a realizovat prostřednictvím sportu a pohybových aktivit.
5.4 Cíle sportu u lidí s mentálním postižením Hlavním cílem sportu je budování všestranného rozvoje tělesného organismu. Sport klade velký důraz na podporu a rozvoj pohybových schopností a dovedností. U lidí s mentálním postižením se jedná především o vybudování takových pohybových 25
prostředků a postupů, které nastolí kladný vztah ke sportu a touhu být lepší a stále se zdokonalovat. Peřič (in Tilinger a Lejčarová, 2012) uvádí tři základní cíle sportovní přípravy u osob s mentálním postižením: Nepoškodit děti. Vytvořit u dětí kladný vztah ke sportu jako celoživotní aktivitě. Vytvořit základy pro pozdější trénink. Shrnutí Pátá kapitola popisuje sport a jeho význam u osob s mentálním postižením.
26
6 Praktická část Praktická
část
výzkumu
navazuje
na
teoretickou
část.
V jednotlivých
podkapitolách popisuji charakteristiku občanského sdružení Jitra a DC 90 Topolany, dále cíl výzkumu, výzkumné otázky, použité výzkumné metody sběru dat, průběh výzkumu a v neposlední řadě analýzu dat. Předmětem výzkumu jsou lidé s mentálním postižením – respondenti7, kteří mají vztah ke sportovním a pohybovým aktivitám. Celkem se výzkumu zúčastnilo 30 uživatelů, z toho 19 mužů a 11 žen. Výzkum proběhl ve dvou institucích: občanské sdružení Jitro a Dětské centrum 90 Topolany (DC 90). Výběr institucí proběhl na základě předešlých zkušeností a dovedností autora bakalářské práce, neboť v době studia vykonával ve vybraných zařízeních praxi a dobře tak znal jejich uživatele. Další dvě podkapitoly krátce charakterizují obě organizace.
6.1
Občanské sdružení Jitro Občanské sdružení Jitro – sdružení rodičů a přátel postižených dětí, se nachází
v bývalé mateřské škole v Olomouci, Mozartova 43. Vzniklo v roce 1998, kdy se sloučilo s občanským sdružením Credo, které bylo založeno již v roce 1991.
6.1.1
Charakteristika Občanské sdružení Jitro je nezisková humanitární organizace, která poskytuje
sociální služby lidem se zdravotním postižením. Základním posláním občanského sdružení Jitra je individuální rozvoj každého jedince v závislosti na jeho osobních možnostech, které vedou k jeho samostatnosti a integraci do běžného života naší společnosti. Služby jsou poskytovány lidem s mentálním a tělesným postižením, lidem s poruchou autistického spektra a lidem s kombinovaným postižením vyjma zrakového a sluchového postižení. Provozní doba poskytovaných služeb je pondělí až pátek od 7.00 do 16.00 hodin. Kapacita služeb je stanovena na 65 uživatelů. Celý komplex areálu Jitra tvoří tři budovy. V první budově se nachází Základní škola a Střední škola Credo, o.p.s., která poskytuje dětem a mládeži s kombinovaným a mentálním postižením vzdělávání a služby k rozvoji jejich osobnosti. V další budově je rehabilitační pracoviště, které poskytuje lidem se zdravotním postižením komplexní
7
Respondent je dotazovaný, účastník ankety nebo dotazníkového průzkumu.
27
léčebnou rehabilitaci. Poslední budova je denní stacionář určený pro lidi se zdravotním postižením. Denní stacionář nabízí hned několik zájmových, pohybových a sportovních aktivit. Jedná se o keramickou, výtvarnou a dřevařskou činnost, o muzikoterapii, tanečně pohybovou činnost, bocciu, polybat anebo kuželky.
6.1.2
Cíle Cílem občanského sdružení Jitra je, aby lidé se zdravotním postižením byli: samostatní, soběstační a zodpovědní, nejméně závislí na sociálních službách, schopni začlenit a zaujmout místo ve společnosti.
6.1.3
Činnost pomoc při zvládání běžných úkolů péče o vlastní osobu, sociálně terapeutickou činnost, podpora při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, výchovně vzdělávací a aktivizační činnost, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, pomoc při uplatňování práv.
6.2 Dětské centrum (dále DC 90) Dětské centrum 90 Topolany (dále DC 90) je občanské sdružení, které se nachází na bývalém statku v Topolanech šest kilometrů od Olomouce. DC 90 o. s. vzniklo v roce 1990 jako Dětské centrum 1990 za podpory sdružení rodičů a přátel zdravotně postižených dětí.
6.2.1 Charakteristika Posláním DC 90 o. s. je poskytovat komplexní (zdravotní, výchovnou a sociální) pomoc a podporu lidem s mentálním a kombinovaným postižením. Snahou sdružení je odstranit u lidí s mentálním a kombinovaným postižením jejich nedostatky, které se u nich objevily v minulosti.
28
DC 90 jako poskytovatel sociálních služeb nabízí výchovné a sociální služby. Provozní doba poskytovaných služeb je vždy pondělí až patek od 7:30 do 15:30 hodin a kapacita je určena pro 40 uživatelů. DC 90 tvoří velký komplex vzájemně propojených budov ve tvaru písmene Ú. Na levé straně zařízení se nachází chráněné dílny (košíkářská, keramická a zahradnická), na pravé straně rehabilitační zařízení, společenská místnost a dílna pro zájmové a společenské činnosti a naproti zahrada a sportovní asfaltové hřiště. Součástí zařízení patří zde Základní škola a Střední (praktická) škola DC 90 s.r.o., která poskytuje výchovu a vzdělání pro děti s mentálním a kombinovaným postižením.
6.2.2 Cíle Cílem DC 90 je, aby lidé s mentálním a kombinovaným postižením byli: schopni vést a podporovat se k samostatnosti a soběstačnosti, upevnit a rozvíjet sociální a pracovní dovednosti a schopnosti, trávit volný čas metodou aktivizačních a socioterapeutických činností, začlenit se do společnosti, schopni rozhodovat se o svém život.
6.2.3 Činnost pomoc při zvládání běžných úkolů péče o vlastní osobu, sociálně terapeutickou činnost, podpora při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, výchovně vzdělávací a aktivizační činnost, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, pomoc při uplatňování práv.
6.2.4 Fakultativní činnost canisterapie, hipoterapie, kulinářský kroužek (vaření), turistický kroužek, doprava
29
6.3
Kvalitativní výzkum V mé bakalářské práci byl zvolen kvalitativní výzkum, který v posledních letech
nabývá na důležitosti. Disman (in Reichel, 2009, s. 40) uvádí, že „kvalitativní výzkum je nenumerické šetření a interpretace sociální reality.“ Kvalitativní výzkum je vhodný především v sociálních vědách (Disman, 2008; Hendl, 2008; Miovský, 2006), výzkumník se snaží přinést ucelený obraz reality a zjišťuje názory jednotlivých účastníků. Výzkum se odehrává v přirozeném prostředí (Hendl, 2008). Při sběru dat se v kvalitativním výzkumu velmi často využívá rozhovor (Hendl, 2008; Švaříček, Šeďová a kol., 2007).
6.4 Cíle výzkumu Hlavním cílem výzkumu bylo zjistit, jaký význam má sport u lidí s mentálním postižením ve vybraných organizacích v Olomouci a jeho okolí. Kromě hlavního cíle, byly zvoleny i dílčí cíle: zjistit, jaké pohybové a sportovní aktivity sledují lidé s mentálním postižením. zjistit, kolik lidí s mentálním postižením je schopno vyjmenovat několik druhů sportu. zjistit, kolik lidí s mentálním postižením rádo sportuje a jaký sport vykonává. zjistit jejich znalost a schopnost orientovat se ve jménech sportovců.
6.5 Výzkumný vzorek Rozhovorů se celkem zúčastnilo 30 uživatelů s mentálním postižením, 16 z Občanského sdružení Jitro a 14 z DC 90 Topolany, z toho 19 chlapců a 11 dívek. V následné analýze jsou uvedena smyšlená jména tak, aby byla chráněna anonymita jednotlivých účastníků výzkumu.
30
Tabulka č. 1. Popis výzkumného vzorku Počet uživatelů Pohlaví/Místo
Jitro
DC 90
Chlapci
11
8
Dívky
5
6
Celkem
16
14
6.6 Metody použité při sběru dat Jako metodu sběru dat jsem použil polostrukturovaný rozhovor.
6.6.1
Rozhovor Jedná se o metodu získávání faktů. Kvale (1996, s. 5) definuje, že se jedná o
metodu „jejímž účelem je získat vylíčení žitého světa dotazovaného s respektem k interpretaci významu popsaných jevů.“ Tato metoda je založena především na sociální interakci mezi pracovníkem a respondentem. V průběhu rozhovoru je možné sledovat postoje, vnější reakce respondenta a podle toho usměrnit rozhovor tímto směrem (Skalková a kol., 1983). Na druhé straně je dobré navodit příjemnou atmosféru, těsný osobní kontakt a získat důvěru, která pak může vést k otevřenosti dotazovaného. Švaříček a Šedová a kol. (2007) označují dva typy rozhovoru: polostrukturovaný nestrukturovaný Ze dvou typů jsem použil polostrukturovaný rozhovor. Tento rozhovor z větší části vychází z předem připravených otázek, které se liší designem nebo cílovým zaměřením (Reichel, 2009). Během rozhovorů byly otázky upraveny a položeny tak, aby všichni uživatelé byli schopni odpovědět. V některých případech bylo nutno využít podrobnější vysvětlení (např.: otázka č. 6 – viz 6.6.2).
6.6.2 Kladené otázky V praktické části jsem pro rozhovor stanovil tyto specifické otázky. Tyto otázky navazují na kapitolu 6.4, kde jsou vysvětleny hlavní cíl a jednotlivé dílčí cíle výzkumu. 1. Jaké znáte druhy sportu? 2. Jaké sporty děláte? 31
3. Jaký sport jste viděl v televizi? 4. Sportujete rádi a proč? 5. Jakého znáte sportovce? 6. Znáte speciální olympiádu?
6.7 Průběh výzkumu Rozhovory byly realizovány ve dvou výše zmíněných institucích. V Jitru rozhovory probíhaly v prostorách denního stacionáře a v DC 90 v prostorách společenské místnosti. Základem bylo, aby uživatelé byli ve svém přirozeném prostředí. Všechny rozhovory probíhaly individuálně, byly nahrávány na diktafon a poté přepsány. Lidé s mentálním postižením jsou uživateli denního stacionáře obou institucí, ale v DC 90 jsou i někteří uživatelé zaměstnanci keramické a zahradnické dílny. Většina těchto uživatelů dojíždí nebo dochází do stacionáře, a to pondělí až pátek. Celkem se rozhovorů zúčastnilo 30 uživatelů s mentálním postižením ve věku od 15 do 35 let. Z toho 16 uživatelů z Jitra a 14 uživatelů DC 90. S výběrem uživatelů nebyl problém, jelikož jsem většinu uživatelů osobně znal z praxe nebo rehabilitačního tábora. Dále mi s výběrem a realizací uživatelů pomohli zaměstnanci. Všechny otázky byly předem nachystány a zároveň předloženy ke konzultaci paní ředitelce v Jitru a sociální pracovnici DC 90.
6.8 Analýza dat Hendl (2008) uvádí, že „při kvalitativní analýze jde o systematické nenumerické organizování dat s cílem odhalit témata, pravidelnosti, kvality a vztahy“. Při analýze dat jsem použil metodu obsahové analýzy. Miovský (2006, s. 238) uvádí, že se jedná o „analýzu jakéhokoliv textového dokumentu s cílem objasnit jeho význam, identifikovat jeho stylistické a syntaktické zvláštnosti, případně určit jeho strukturu.“ Obsahová analýza začíná výtvorem analytické kategorie, která vychází (Miovský, 2006, s. 240) z proměnných a cílů výzkumu.“ U analýzy dat jsou odpovědi na pokládané otázky rozděleny do šesti kategorií, které sdružují a dále analyzují výpovědi jednotlivých uživatelů. 1. Znalost druhů sportu. 2. Provozované sporty. 32
3. Sledování sportu v TV. 4. Důvody ke sportování. 5. Znalost sportovců. 6. Znalost speciální olympiády. Všechny tyto kategorie se vztahují k cíli bakalářské práce, jež sleduje význam sportu u lidí s mentálním postižením. Zároveň také obsahují odpovědi na jednotlivé specifické otázky (viz 6.6.2).
6.9 Výsledky výzkumu Tato podkapitola shrnuje výsledky z analýzy dat. Nejprve je diskutována každá kategorie zvlášť. V úvodu jsou uvedeny jednotlivé citace z rozhovorů, za nimiž následuje vyjádření výsledků v tabulce a grafu, závěr každé části je pak věnován diskusi. Celkový souhrn s důrazem na hlavní a specifické cíle práce je uveden v závěrečné části této podkapitoly – diskuse výsledků. 1. kategorie - Znalost druhů sportu První kategorie zahrnuje sporty, které uživatelé znají. Uživatelé mohli jmenovat neomezené množství jakýkoliv sportovních činností a odvětví.
Jitro: „Ehm….ten bowling…co ještě znám..fotbal a hokej…No lukostřelbu….a už tak nic…Ještě kuželky, a ještě si vzpomenu…to jsme hráli kdysi na Mostech šipky, slalom, hod do dálky, přitahovaná na jeden odraz.“ (Mirek) „Fotbal, basketbal, tenis, bowling, lyžování, motorky.“ (Matouš) „Skoky na lyžích, fotbal, hokej, tenis, florbal, ping pong, kulečník…pak je to…teď nevím, jak se tomu říká, ale já jsem to viděla v televizi…Je to taková jamka a do ní se ... golf.“ (Lucka)
„Sporty…fotbal, hokej, tenis, stolní tenis, plavání, volejbal, házená, lukostřelby…takové
ty
střelecké
disciplíny
nebo
ty
jak
jsou
ty
reprezentanti…potom ty zimní sporty, ten slalom, obří slalom, skoky na 4lyžích, běh na lyžích, krasobruslení, rychlobruslení…jak je ta Sáblíková…ještě ragby, jenom okrajové, není to tak vidět…a americký fotbal.“ (Jirka)
33
„Tak atletika, skok do dálky, jo běhání, házená, fotbal, pak vodní pólo, pak je na písku plážový volejbal, na ledě hokej, krasobruslení, ještě florbal a americký fotbal, ragby, taky golf……ještě basketbal.“(Alexander)
„Myslíš pro zdravé nebo postižené? Já: celkově….Znám třeba ze sportu pétanque, slash hokej...to jsem jednou vyzkoušela, je to pěkná makačka na břicho, curling...ještě hokej, skoky na lyžích, závody na lyžích, fotbal…nic z toho nesleduji.“(Pavla)
DC 90: „Fotbal, hokej, košíková, tenis, vybíjená, badminton, lyžování, skok na lyžích.“ (Petr)
„Plavání, fotbal, tenis, jízda na kole, pak ještě kuželky, hod oštěpem, skoky do dálky, ze zimních sportů bruslení a rychlobruslení.“(Pepa)
„Kross, kross country, rafting, stolní tenis, tenis, basket, volejbal, přehazovaná, házená, pak je tam ještě rugby ...“ (Tomáš) „Moderní
gymnastika,
skoky do
vody,
hokej,
tenis,
pozemní hokej,
badminton.“(Věrka)
„Atletika ... to bude asi všechno.“ (Aleš)
„Fotbal, hokej, paintbol, boccia … je to strašně příjemná hra.“ ( „Rychlobruslení, lyžování, pak slalom, tenis, volejbal, basketbal, vodní pólo.“ (Michal)
34
Tabulka č. 2. Znalost jednotlivých sportovních disciplín Sportovní disciplíny - uživatelé
Jitro
DC 90
Celkem
Fotbal
11
8
19
Hokej
8
6
14
Tenis
6
6
12
Atletika (běh, skok do dálky, hod tyčí do dálky)
3
4
7
Zimní sporty (slalom, lyžování, skoky na lyžích, lukostřelba, bruslení a rychlobruslení)
9
4
13
Míčové hry (basketbal, volejbal, házená)
6
5
11
Florbal
4
3
7
Bowling
4
1
5
Kuželky
1
1
2
Plavání
1
1
2
Ragby
3
2
5
Americký fotbal
3
Vodní pólo
3 1
Drezura
1
Kulečník
1
1 1
1
2
Kross country
1
1
Pozemní hokej
2
2
Paintbal
1
2
3
Badminton
2
2
4
Boccia
6
1
7
Motorky
1
Ping pong
1
1
2
Golf
2
2
4
2
2
3
5
Moderní gymnastika Plavání a skoky do vody
2
35
1
Plavání a skoky do vody Moderní gymnastika Golf Pink ponk Motorky Boccia Badminton Paintbal Pozemní hokej Kross country Kulečník Drezura Vodní pólo Americký fotbal Ragby Plavání Kuželky Bowling Florbal Míčové hry (basketbal,… Zimní sporty (slalom, lyžování,… Atletika (běh,skok do dálky, hod … Tenis Hokej Fotbal 0
Celkem DC 90
Jitro
5
10
15
20
Graf č. 1. Znalost jednotlivých sportovních disciplín Z odpovědí vyplývají následující závěry. Dohromady jsem v odpovědích našel 35 různých sportovních disciplín. Z toho každý uživatel byl schopen vyjmenovat 1–10 disciplín. Mezi nejčastěji jmenované sporty patří fotbal, hokej a tenis, a naopak mezi nejméně jmenované motorky, vodní pólo, kross country. Někteří uživatelé si vzpomněli na méně známé sporty jako je drezura, lukostřelba, kross country, paintball nebo boccia. Bylo velmi zajímavé, že všichni dotazovaní byli schopni vyjmenovat aspoň jednu sportovní disciplínu. U všech bylo vidět, že mají rozsáhlé znalosti ve sportu a sportovních disciplínách. Celkem bylo vyjmenováno 25 různých sportovních odvětví. Uživatelé z DC 90 vyjmenovali o jedno sportovní odvětví více (celkem 22) než uživatelé z Jitra (celkem 21).
36
2. kategorie – Provozované sporty Tato kategorie je zaměřena na sporty, které uživatelé sami vykonávají. Jitro „V Jitru chodím do takového kroužku - Boccia, už hodně dlouho…Věnovala jsem se tomu i sportovně, když tady byla jedna paní, která nás sportovně trénovala. Teď už to dělám jenom pro zábavu, protože už to nemá kdo dělat a nejsou finance.“ (Markéta) „Já jsem byl v Brně na Kociánce, a tam jsem hrál kuželky…ale chtěl bych dělat nějakou tu atletiku, ale nějaký ten oštěp…hrál jsem i bocciu.“ (Petr) „Já jsem dělal bocciu, ale už ji nedělám.“ (Mirek)
„Teďka hraji s Jiříkem bocciu na trojce….ještě plavání.“ (Lucka)
„Dělala jsem bocciu.“ (Veronika) „Rád chodím na procházky, rád běhám, hraji s klukama fotbal, někdy hokej…to mě moc baví i basketbal….ještě i hradby…to jsou výlety po hradech.“(Ivoš) DC 90: „Já spíš chodím akorát plavat, chodím na rehabilitaci jako posilování…ale jinak pracovně chodím pomáhat uklízet kolečka, listí…“(Radim) „Věnuji se jezdectví.“(Tomáš) „Cyklistika, chodím běhat, když je venku pěkně.“(Bětka) „ Jojo tady dělám košíkovou…“ (Pavel) „Lyžuju, sjezduju, pak běžky, kolo, plavu, chodím na bowling..“ (Marek) „Jezdila jsem na koni v kroužku a s paní vychovatelkou tanec a někdy si jdu i zaběhat.“(Jana)
37
Tabulka č. 3. Sporty vykonávané uživateli Sport - uživatelé
Jitro
DC 90
Celkem
Boccia
8
1
9
Kuželky
4
4
8
Cyklistika
3
5
8
Plavání
3
4
7
Basketbal
2
2
4
Běh
1
3
4
Fotbal
2
3
5
Lyže
1
1
Jezdectví
2
2
Bowling
2
3
5
Tanec
1
1
2
Tanec Bowling Jezdectví Lyže Fotbal
Celkem
Běh
DC 90
Basketbal
Jitro
Plavání Cyklistika Kuželky Boccia 0
2
4
6
8
10
Graf č. 2. Sporty vykonávané uživateli V rámci druhé kategorie bylo zjištěno, že většina uživatelů se věnuje alespoň jedné, dvěma či třem sportovním činnostem. Z odpovědí bylo zjištěno, že všichni uživatelé celkem vykonávají 11 sportovních činností. Z Jitra se nejvíce účastní boccii, kterou 38
vykonávají závodně, a proto ji 8 z 16 dotazovaných uvedlo při rozhovoru, na rozdíl od DC 90, kde bocciu uvedl jen jeden dotazovaný. V DC 90 se nejvíce dotazovaných věnuje v plavání, cyklistice a běhu. Provozování různých druhů sportu je mezi uživateli obou zkoumaných center poměrně vyrovnané (kromě výše zmíněné boccii). Uživatelé DC 90 vykonávají o 2 sportovní disciplíny více než uživatelé v Jitru, jedná se o lyže a jezdectví. U všech bylo vidět, že by rádi vykonávali a účastnili se více sportovních disciplín, ale nedovolí jim to jejich zdravotní stav. 3. kategorie – Sledování sportu v TV Do této kategorie byly zařazeny sporty, které uživatelé sledují v televizi. Jitro: „Sporty…třeba lyžování, bruslení na ledě, pak různé…já nevím, jestli to přijde sport, ale mě to jako sport přijde latina (latinskoamerické tance)….a pak ještě boby.“ (Veronika) „Dívám se na TV….třeba hokej, fotbal....jo i bowling.“ (Pavel) „Právě jsem viděl biatlon – světový pohár z toho Německa, a potom turnaj čtyř můstků – skoky na lyžích, potom jsem viděl hokej – extraligu, fotbal teď nehrají, protože mají přestávku a hrají 24. 2. se Slavií.“ (Lukáš) „Tak hokej, fotbal, basketbal, volejbal, automobilové sporty, motorky, auta.“ (Mirek) „To je moje nejlepší zábava….myslím, počkej náš zápas s Finama – hokej.“ (Jirka)
„Neviděla jsem.“ (Petra)
DC 90: „Tak fotbal, hokej, tenis….myslím že formule.“(Miloš) „Třeba když jsou olympijské hry nebo se dívám na fotbal na Olomouc.“(Pepa) „Fotbal, hokej, tenis, košíková..“ (Aleš) „Viděl jsem gymnastiku na koni – voltage, drezúra a parkůr.“ (Tomáš) „Dívám se na hokej, formule, potom na české fotbalisty, potom na tenis, kde jim fandím…a na formule.“(David) „Lyžování, atletiku, teď je v televizi letní olympiáda.“
39
Tabulka č. 4. Sledovanost sportovních disciplín v TV Sport - uživatelé
Jitro
DC 90
Celkem
Hokej
4
6
10
Formule, motorky
2
5
7
Fotbal
5
6
11
5
5
3
5
Tenis Lyže
2
Brusle
1
Boby
1
Bowling
1
1
Latinsko-americké tance
1
1
Biatlon
1
1
Skoky na lyžích
2
2
4
Basketbal
1
1
2
Atletika
1
1 1
1
Gymnastika na koni-parkur
Brusle
2
1
1
1
Gymnastika na koni - parkur Atletika
1
Biatlon
1
Latinsko americké tance
1
Bowling
1
Basketbal
1
Boby
1
Celkem DC 90
Skoky na lyžích
2
Lyže
2
Jitro
Tenis Formule, motorky
2
Hokej
4
Fotbal
5 0
2
4
6
Graf č. 3. Sledovanost sportovních disciplín v TV 40
8
10
12
Z analýzy rozhovorů bylo zjištěno, že většina uživatelů se dívá v televizi pravidelně na sportovní noviny, olympijské hry nebo na různé sportovní disciplíny. Tři uživatelé odpověděli, že dívání na televizi berou jako sportovní koníček a další čtyři sport vůbec nesledují. Největší sledovanost sportovních disciplín je zaměřena na hokej, fotbal, tenis a formule, a nejmenší sledovanost byla zjištěna u basketbalu, latinskoamerického tance a gymnastiky na koni.
4. kategorie – Důvody ke sportování. Tato kategorie je zaměřena na uživatele a důvody, zda rádi sportují a proč. Jitro:
„Sportuji rád, protože to hodně potřebuji…potřebuji se hodně pohybovat.“ (Alexander)
„ Jo…ráda mě baví boccia, bowling….ještě mě baví jak v Credu jsme hráli košíkovou, protože ráda jsem mezi kamarády.“ (Michaela)
„Nedělám, protože bych se u toho hodně zadýchala“(Eva)
„ano, abych se něco naučil…“ (Miloš) „Ano..rád jezdím na kole a koloběžce, protože jízda na kole posiluje tělo a beru to jako odpočinkový sport….“ (David)
DC 90: „Sportuji rád, protože chodím na turistiku nebo takhle…ale někdy chodím i sám do Bystřice…a dělám mi dobře, protože jsem kdysi byl před pěti letama byl trochu tlustší a teď jsem trochu chudší.“ (Pepa) „No…abych zhubl, pak rád jezdím na kole, turistika, plavání a zimní sporty…velmi rád lyžuji a běžkuji ...“ (Aleš) „Sportuji rád, protože to dělám pro radost a baví mě to.“(Tomáš) „Jo…baví mě to, když sedím doma, tak nic nedělám a když dělám nějaký sport, tak mě to naplňuje.“(Věrka)
„Ano… protože si trošku protáhnu tělo.“(Michal)
„Ano, tak z nudy…aby nebyla nuda (Tonda)
41
Tabulka č. 5. Chuť ke sportu Sport
Ano
Ne
Jitro
13
3
DC 90
14
Celkem
27
3
30 25 20 Ano
15
Ne 10 5 0 Jitro
DC 90
Celkem
Graf č. 4. Chuť ke sportu Všichni uživatelé z DC 90 odpověděli, že rádi sportují. Z odpovědí bylo zjištěno, že sportují kvůli pohybu, radosti či zábavě, dále také proto, aby se nenudili, aby se něco nového naučili nebo dokázali naplnit svůj volný čas. Pavel uvádí, že sportuje rád, protože je to nejlepší zábava. U uživatelů z Jitra se mezi zkoumanou populací objevily i negativní odpovědi. Jako jeden z důvodů záporného vztahu ke sportu byla uvedena fyzická námaha (viz Eva na předchozí straně). Sport přináší pocit uvolnění, koncentrace, radost a poznávání nových přátel. Dalším přínosem je posílení těla, kdy David říká, „kolo posiluje tělo“, a Pepa uvádí, že „před pěti lety byl tlustý a kvůli sportování je trochu chudý“.
42
5. kategorie – Znalost sportovců Do páté kategorie jsem zařadil odpovědi na otázku, jakého sportovce uživatelé znají. Jitro: „Třeba Nedvěd…to je fotbalista, kdysi hrál za Spartu. Pak Jaromír Jágr…to je český hokejista….ještě Šebrle..to byl myslím, skákal přes ty tyče…pak ještě Šárka Záhrobská, ta zase lyžuje, pak ještě Neumanová….ona Neumanová jezdí na běžkách.“ (Jirka) „Jágr hraje hokej.“ (Mirek) „Já jich znám dost…Třeba fotbalistu ze Sigmy, tak Zdeněk Zlámal, Ordoš, potom ještě Radim Kučera, Janotka, Rossi..ten už sice není, ale znám ho…s ním jsem se fotil…Tak Jaromír Jágr, Dominik Hašek, ten už nehraje…toho Lukáš Bauer, Roman Koudelka a ještě z atletiky Šebrle a Veselý.“ (Aleš) „Bára Špotáková, Tomáš Berdych, Ivan Lendl.“ (Jirka) „Může to být Jágr.“ (Lucka) Aleš Valenta, Lucie Šafářová – atletika…třeba Rossi a tak.“
DC 90: „S českého týmu znám Čechmánek, Jaromír Jágr, Dopita, Rolinek, David Výborný…a z fotbalistů znám Milana Baroše, Rosický Tomáš….sportovců z tenisu Tomáš Berdych.“ (Petr) „Petra Čecha – brankář, ještě Šebrleho, ale on už nesportuje.“(Miloš) „Šebrle, pak oštěpař Železný, Špotáková, Hemský, Plekanec.“ (Radim)
„Znám z dostihů žokej Josef Váňa, Bára Špotáková – oštěpařka.“ (Tomáš)
„Tomáš Železný, Čechmánek.“ (Bětka) „ „Martina Navrátilová, Sáblíková.“ (Michal) „Jágr, Valenta, Neumannová.“ (Jana)
43
Tabulka č. 6. Znalost sportovců Tabulka uvádí souhrnné počty sportovců uvedených uživateli. Do tabulky jsem jednotlivé odpovědi sdružil podle pohlaví. Uživatelé/Sportovec
Jitro
DC 90
Celkem
Muži
11
15
26
Ženy
4
5
9
30
25
20 Jitro 15
DC 90 Celkem
10
5
0 Muži
Ženy
Graf č. 5. Znalost sportovců V této kategorii bylo uživateli vyjmenováno celkem 35 sportovců. Kromě jednoho sportovce (Rossi – Brazilec) jsou všichni ostatní jmenovaní Češi. Uživatelé z Jitra uvádí 11 mužů a 4 ženy, a uživatelé DC 90 15 mužů a 5 žen. Mezi nejčastěji jmenované české sportovce (muže) patří Jágr, Dopita a Hašek, mezi nejznámější české sportovkyně zařadili uživatelé Záhrobskou, Špotákovou nebo Sáblíkovou. Všichni se snažili důsledně přemýšlet a vyjmenovat alespoň jednoho sportovce. Zajímavost, která stojí za zmínku, je uvedení Jaromíra Jágra celým jménem oproti ostatním (výjimku tvořilo i uvedení Josefa Váni). Můžeme se domnívat, že je to oblíbeností hokeje u českého národa, popř. preferováním této osobnosti českými médii. Vyjmenovaní sportovci také odpovídají i ostatním kategoriím (výše), neboť mezi sportovci jmenovanými jednotlivými uživateli dominují ta sportovní odvětví, která byla 44
zařazena mezi nejčastěji jmenované u 1. kategorie a nejčastěji sledované u 3. kategorie – fotbal, hokej, tenis a atletika – většina vyjmenovaných sportovců totiž patří do těchto odvětví. 6. kategorie – Znalost speciální olympiády Do poslední kategorie jsem zařadil znalost Speciální olympiády. Jitro: „Trošku jo….ta speciální olympiáda je olympiáda určována pro všechny lidi ne jenom pro určitý lidi bez výjimky jaký handicap mají.“ (Miroslav)
„Jo tam se sportuje….tam sportují lidi na vozíčku.“ (Jan)
„Říká, tady v Olomouci to pořádá UP a několikrát jsem byl na té olympiádě a naposledy byla před dvěma lety, kde jsem nebyl, protože jsme byli na dovolené.“ (Roman) „No je to taková větší olympiáda pro nás.“ (Veronika) „Speciální olympiáda, kde jsou soutěže.“ (Martin)
„Speciální olympiáda je pro různé typy postižení, vlastně je to jednou za 4 roky, jako je klasická olympiáda, pak je paralympiáda.“(Jana)
DC 90: „Jo a dělali jsme ji v Olomouci na Lokotce. Myslím, že jsem tam byl a je, abychom jsme tam vyhráli nějakou medaili.“(Radim) „Jo, tam jsme chodívali…speciální olympiáda existuje pro postižené olympioniky.“ (Evžen)
„Jo, běh na dlouhou trať, na který jsem chodila.“ (Věrka)
„Jo….získal jsem dvě medaile….hele…medaile měl pověšené na krku.“ (Pavlík) „Joo ..já jsem na ní byl minulý rok a získal jsem druhé místo v rychlochůzi.“
„Ano…běhání a skákání do dálky….ve skákání jsem byla první a v běhání třetí..“(Jana)
45
Tabulka č. 7. Znalost speciální olympiády Uživatelé/Speciální
Ano
Ne
Celkem
olympiáda Jitro
16
16
DC 90
14
14
16,5 16 15,5 15 Ano 14,5
Celkem
14 13,5 13 Jitro
DC 90
Graf č. 6. Znalost Speciální olympiády V poslední kategorii byly zjištěny následující výsledky. Všichni uživatelé měli alespoň základní představu o tom, co je to speciální olympiáda. Větší přehled měli uživatelé z DC 90. Důvodem je fakt, že DC 90 se každý rok účastní Regionální speciální olympiády. Mirek uvádí, že „minulý rok speciální olympiáda probíhala na dvou místech, a to atletika na atletickém stadionu v Olomouci a plavání na městském bazénu v Šumperku“. Velmi mě překvapili dotazovaní z DC 90, že byli schopni vyjmenovat jednotlivé sportovní disciplíny a zároveň mi ukázali svoje medaile. Například Tomáš uvádí: „Byl jsem házet kriketovým míčkem, běhat štafetu a ještě jsem běhal na 50 m a získal jsem tři medaile. Jednu zlatou a dvě bronzové.“
46
6.9.1 Diskuse výsledků Výsledky, které byly zjištěny u sledovaných organizací a jejich klientů jsou přehledně uvedeny v předchozí části této podkapitoly. Smyslem této poslední části je odpovědět na stanovený hlavní cíl a jednotlivé dílčí cíle a dosažené výsledky diskutovat. V Jitru a DC 90 je sportu a jeho různým podobám (aktivní/pasivní) věnován velký prostor v rámci volnočasových aktivit. Dotazovaní respondenti provozují sport jak aktivně, v rámci nejrůznějších tréninků a účasti na sportovních událostech, tak i pasivně, neboť sledují sportovní události v TV. Výsledky z provedeného výzkumu jsou výše vyjádřeny v kategoriích určených na základě specifických otázek. Lze konstatovat, že tyto specifické otázky se navzájem doplňují, neboť jednotlivé odpovědi dotazovaných v různých kategoriích potvrzují sportovní odvětví v jednotlivých tabulkách – např.: kategorie 1, 2, 3 a 5, neboť vyjmenovaní sportovci patří do již zmíněných odvětví. Lidé s mentálním postižením, kteří se zúčastnili tohoto výzkumu, sledují v TV dohromady 14 různých sportovních disciplín, vyjmenovat dokážou 25 různých sportovních disciplín a aktivně se účastní 11 různých disciplín. Téměř všichni jimi vyjmenovaní sportovci jsou českého původu a v jejich znalostech převažují mužští sportovci. Ve většině případů také respondenti kladně odpověděli na otázku, zda rádi sportují (27 ze 30 dotazovaných). Sportují hlavně proto, že jim to přináší radost z pohybu a je to pro ně zábava a také naplnění volného času. V kapitole 5.3 jsou uvedeny jednotlivé oblasti, ve kterých sport u lidí s mentálním postižením hraje významnou roli. Na základě tohoto výzkumu a mého dlouhodobého působení v obou centrech mohu konstatovat, že všechny tyto oblasti jsou alespoň částečně díky účasti na sportovních aktivitách naplňovány. Sport v obou centrech představuje jednu z hlavních volnočasových náplní a je tedy pro klienty s mentálním postižením pro jejich další rozvoj důležitý, a to jak v aktivní, tak i pasivní formě. Speciální olympiádu znají všichni dotazovaní, někteří se jí dokonce zúčastnili i aktivně. V této oblasti lze najít největší rozdíl v obou zkoumaných centrech – DC 90 se totiž každoročně aktivně účastní regionálních Speciálních olympiád, zatímco Jitro na tuto událost ještě své klienty nevyslalo. Výsledkem mé práce tedy je, že zkoumaní klienti mají kladný vztah ke sportu, mají také znalosti o sportovních disciplínách a pravidelně se některých z ních účastní v závislosti na nabídce svých center. Sport u nich má tedy velký význam a hraje velkou roli v jejich životě a volném čase.
47
7 Závěr Sport mentálně postižených nemá v historii velkou tradici. V současnosti prochází sport rychlým vývojem, který vede ke zdokonalení jednotlivých pohybových aktivit, cvičení, technik a metod. Sport přispívá k rehabilitaci a také integraci. V neposlední řadě vychází mnoho odborné literatury, která popisuje vztah sportu a lidí s mentálním postižením. Naše generace by si měla uvědomit, že i jedinec s mentálním postižením má ve společnosti stejná práva a povinnosti jako každý jiný a je schopen ve sportu dosáhnout svého cíle a úspěchu. V předložené práci bylo hlavním cílem zjistit, jaký význam má sport u lidí s mentálním postižením v Olomouci a jeho okolí (na příkladu dvou vybraných organizací). V rámci svého výzkumu jsem zjistil, že většina dotazovaných velmi ráda sportuje, a to z důvodu zábavy, pohybu či integrace do společnosti. Sport má tedy důležité místo v jejich životě. V Jitru a DC 90 mají uživatelé možnost se sportovních aktivit pravidelně účastnit a v centrech vykonávají různé sportovní a pohybové činnosti. Všichni teoreticky znají Speciální olympiádu. Prakticky se jí však pravidelně zúčastňují jen uživatelé z DC 90. Uživatelé sport také velmi často sledují v televizi a uvádí, že je to pro ně koníčkem. Jsou schopni vyjmenovat i několik druhů sportu a také české sportovce. Závěrem mé práce tedy je, že zkoumaní lidé s mentálním postižením mají velmi kladný vztah ke sportu. Sport u nich má velký význam a hraje velkou roli v jejich životě, a to po stránce zdravotní, psychické i fyzické.
48
8 Souhrn Cíl bakalářské práce je zaměřen na význam sportu u lidí s mentálním postižením v Olomouci a jeho okolí. První kapitola teoretické části je zaměřena na volný čas. Zde jsou uvedeny jednotlivé pojmy, potom následuje historie, funkce, činitelé a podmínky, kde je možnost všude trávit volný čas. Dále jsou zde uvedeny instituce pro podporu volnočasových aktivit. Druhá kapitola je zaměřena na mentální postižení. Jsou zde obecně popsány pojmy, následuje klasifikace, etiologie a charakteristické znaky lidí s mentálním postižením. Třetí a čtvrtá kapitola teoretické části je podstatně věnována sportu a sportu osob s mentálním postižením. Zde jdou uvedeny obecné pojmy sport, dále navazuje historie až současnost a jednotlivé druhy sportu. Další kapitola pojednává o sportu osob s mentálním postižením, jaké jsou jejich možnosti sportovního vyžití, jaký má sport význam a jaké jsou cíle sportu u lidí s mentálním postižením. První podkapitola praktické části uvádí charakteristiku občanského sdružení Jitra a Dětského centra 90 (dále DC 90). Dále je zde popsán obecný pojem kvalitativního výzkumu, cíle, kladené otázky, dále výzkumný vzorek a použité metody sběru dat a nakonec průběh výzkumu a analýza dat. V analýze sběru dat je použita obsahová metoda, kde otázky jsou rozděleny do jednotlivých kategorií. Všechny výsledky jsou uvedeny v tabulce, grafu a popsány v jednotlivých kategoriích. Lidé s mentálním postižením zařazení do výzkumu mají kladný vztah ke sportu. Ten hraje velkou roli v jejich životě, a to po stránce zdravotní, psychické i fyzické.
49
9 Literatura DISMAN, M. 2008. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum. DOLEJŠÍ, M. 1978. K otázkám psychologie mentální retardace. Praha: Avicenum. EISERTOVÁ, J., ŠVESTKOVÁ, R. 2011. Pobytové a volnočasové aktivity se zaměřením na problematiku canisterapie. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. HÁJEK, B., PÁVKOVÁ, J. a kol., 2007. Školní družina. Praha: Portál. HÁJEK, B., HOFBAUER, B., PÁVKOVÁ, J. 2003. Pedagogika volného času. Praha: Univerzita Karlova v Praze – Pedagogická fakulta. HÁJEK, B., JÍRA, O., JÍROVÁ, H. 2004. Děti, vedoucí, volný čas. Praha: IDM MŠMT. HENDL, J. 2008. Kvalitativní výzkum. Základní teorie, metody a aplikace. Praha: Portál. HOFBAUER, B. 2004. Děti, mládež a volný čas. Praha: Portál.
JANSA, P. a kol. 2012. Pedagogika sportu. Praha: Karolinum. JEŠINA, O, KUDLÁČEK, M. a kol. 2012. Aplikovaná tělesná výchova. Olomouc: Univerzita Palackého. KOZÁKOVÁ, Z. 2005. Psychopedie. Olomouc: Univerzita Palackého. KRATOCHVÍLOVÁ, E. 2004. Pedagogika volného času. Bratislava: Univerzita Komenského.
KVALE, S. 1996. Interviews: An Introduction to Qualitative Research Interviewing. London: SAGE. 50
MIOVSKÝ, M., 2006. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada Publising. OPATŘILOVÁ, D., VÍTKOVÁ, M. a kol. 2011. Speciálně pedagogická podpora dětí a mládeže se speciálně vzdělávacími potřebami mimo školu. Brno: Masarykova univerzita. PÁVKOVÁ, J., HÁJEK, B., HOFBAUER, B. 2008. Pedagogika volného času. Praha: Univerzita Karlova v Praze. POSPÍŠILOVÁ, H. 2010. Mládež, hodnoty a volný čas. Olomouc: Hanex. PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, J., MAREŠ E. 2003. Pedagogický slovník. Praha: Portál. REICHEL, J. 2009. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Praha: Grada. RENOTIÉROVÁ. M., LUDÍKOVÁ. L. a kol. Speciální pedagogika. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. SEKOT, A. 2003. Sport a společnost. Brno: Paido.
SEKOT, A. 2006. Sociologie sportu. Brno: Paido. SEKOT, A. 2008. Sociologické problémy sportu. Praha: Grada. SKALKOVÁ, J. a kol. 1983. Úvod do metodologie a metod pedagogického výzkumu. Praha: SPN. SLEPIČKOVÁ, I. 2005. Sport a volný čas. Praha: Univerzita Karlova. SLOWÍK, J. 2007. Speciální pedagogika. Praha: Grada. ŠVARCOVÁ, I. 2000. Mentální retardace. Praha: Portál.
51
ŠVAŘÍČEK R., ŠEĎOVÁ K. a kol. 2007. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Praha: Portál. TILINGER P., LEJČAROVÁ A. a kol. 2012. Sport osob s intelektovým postižením. Praha: Karolinum. VÁGNEROVÁ, M. 2008. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál. VALENTA, M., MULLER, O. 2004. Psychopedie. Teoretické základy a metodika, 2. vydání. Praha: Parta.
VALENTA, M., MULLER, O. 2007. Psychopedie. Praha:Parta. VÍTKOVÁ, M a kol. 2004. Integrativní speciální pedagogika, Integrace školní a sociální. Brno: Paido. Elektronické zdroje: Dětské centrum Olomouc. 2013. Rehabilitace. Dostupné z http://www.dc90.cz/nasesluzby/rehabilitace [22. 2. 2013]. Dobromysl.cz. 2012. Speciální olympiády - cíle, historie, principy. Dostupné z http://www.dobromysl.cz/scripts/detail.php?id=568 [12. 4. 2013].
Jitro.
2012.
Výroční
zpráva
2011.
Dostupné
olomouc.cz/file.php?nid=4411&oid=2965611 [20. 3. 2013].
52
z
http://www.jitro-
