UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Cyrilometodějská teologická fakulta

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Cyrilometodějská teologická fakulta Katedra církevních dějin a dějin křesťanského umění

Ing. Radka Škorpíková

Působení salesiánů na Moravě a odraz jejich činnosti v moderní architektuře

Diplomová práce

Vedoucí práce: prof. PhDr. Miloslav Pojsl Obor: Křesťanská výchova, kombinované studium

Olomouc 2010

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně pod vedením prof. PhDr. Miloslava Pojsla a použila jsem uvedených pramenů a literatury.

Ve Zlíně, 5. listopadu 2010

………………………………….

Děkuji prof. PhDr. Miloslavu Pojslovi za cenné podněty a rady při vedení práce. Děkuji P. Pavlovi Krejčímu z Ostravy, P. Vítu Dlapkovi z Brna a P. Petru Kopřivovi ze Zlína za poskytnutí informací a materiálů.

Obsah

Obsah ……………………………………………………………….. 4 Úvod ………………………………………………………………... 6 Církevní kongregace Salesiánů Dona Boska (SDB) .……………….. 7 Jan Melichar Bosko – zakladatel salesiánů …..……..………..…………… 7 Salesiánská rodina ……………………………………...…….….…………. 9 Salesiánský výchovný styl – preventivní systém …….……………………. 9 Salesiánské dílo ve světě ………………………………….……….. 11 Salesiánské dílo v České republice …………………..……….…… 12 Historie díla do roku 1989 ………………..…………………..………….. 13 Historie díla po roce 1989 …………………..…………..……..………… 14 Salesiánská střediska mládeže v ČR ……………..……………………... 15 Významné osobnosti salesiánského díla v ČR …………………….. 15 P. Ignác Stuchlý - ,,Staříček“ ………..…………………………..………. 16 Štěpán kardinál Trochta ……………………..……………..……….……17 P. František Míša - ,,Dominus“ ……………………..…………….…….. 19 P. Petr Beran - ,,Děda“ ………………..……………..…………………. 20 Salesiánské dílo v Ostravě …………………………………………. 22 Historie a vývoj salesiánského díla v Ostravě …………………………… 22 Současná činnost salesiánského střediska mládeže Don Bosko …………. 25 Salesiánské středisko mládeže Don Bosko ………………………………. 28 Kostel sv. Josefa v Moravské Ostravě ………………..………………….. 30 Plánování a průběh výstavby kostela ……………………………….. 30 Architektura a konstrukce kostela …………………………………... 31 Rekonstrukce kostela ……………………………………………….. 32 Prohlídka kostela ……………………………………………………. 33 Interiér a vybavení kostela ………………………………………….. 34 Salesiánské dílo v Brně – Žabovřeskách ………………………..… 41 Historie a vývoj salesiánského díla v Brně – Žabovřeskách …………….. 41 Současná činnost salesiánů v Brně-Žabovřeskách ………………………. 44 Farnost Panny Marie Pomocnice křesťanů ………………………….. 44 4

Salesiánské středisko mládeže – dům dětí a mládeže ………………. 45 Kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů a Salesiánské středisko mládeže–dům dětí a mládeže Brno–Žabovřesky ………………………… 48 Plánování a průběh výstavby komplexu ……………………………. 48 Umístění a hlavní části komplexu …………………………………... 49 Kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů …………………………... 51 Prohlídka kostela ………………………………………………. 52 Interiér a vybavení kostela ……………………………………... 54 Konstrukce stavby ……………………………………………... 59 Dům komunity ……………………………………………………… 59 Budova střediska pro mládež ……………………………………….. 61

Salesiánské dílo ve Zlíně …………………..……………………… 62 Historie a vývoj salesiánského díla ve Zlíně …………………………….. 62 Současná činnost salesiánů ve Zlíně na Jižních Svazích ………………… 67 Farnost Panny Marie Pomocnice křesťanů …………………………. 67 Salesiánský klub mládeže ………………………..………………… 68 Kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů a Salesiánský klub mládeže Zlín – Jižní Svahy ………………………………………………….….………... 72 Plánování a průběh výstavby objektu ………………………………. 72 Umístění a hlavní části objektu …………………………...………… 73 Kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů ……………….………….. 75 Prohlídka kostela ………………………………………………. 75 Interiér a vybavení kostela …………………………………….. 76 Suterén pod kostelem ……………………………………………….. 82 Levé a pravé křídlo objektu ………………………………………… 82 Konstrukce stavby ………………………………………………….. 84

Závěr ……………………………………………………………….. 85 Anotace …………………………………………….………………. 89 Summary …………………….………………….………………….. 90 Seznam použitých pramenů a literatury ………….………………… 91

5

Úvod Kongregace Salesiánů Dona Boska působí v České republice již od roku 1927. Osobně jsem se s nimi setkala v roce 1993, kdy jsem se připravovala ke křtu a chodila do katechumenátu na faru ve Zlíně. Na přijetí iniciačních svátostí nás tehdy připravovali P. Petr Vaculík, současný provinciál salesiánů, a P. Karel Tinka, dlouholetý výpomocný zlínský kněz, který je nyní již v důchodu a žije spolu s ostatními spolubratry v komunitě na Jižních Svazích ve Zlíně. V roce 1995 jsem byla mezi prvními dobrovolníky, kteří začali pracovat v nové Oratoři ve Zlíně. Oslovil mě salesiánský styl práce s mládeží, který se v určitých směrech liší od klasických domů dětí a mládeže. V salesiánských střediscích převládají spontánní aktivity nad činností zájmových kroužků. Důležitými cíli jsou navazování přátelských vztahů a vytváření rodinné, důvěrné atmosféry při práci s mládeží. Dalšími specifickými cíli jsou předávání křesťanských hodnot a povzbuzování sociálně znevýhodněných dětí. Až později jsem se dozvěděla, že tento způsob přístupu k mladým lidem se nazývá ,,preventivní výchovný systém“, jehož původcem je zakladatel kongregace sv. Jan Bosko. Základními pilíři tohoto výchovného systému jsou laskavost, rozum a víra. V bývalé oratoři v centru Zlína i v novém Salesiánském klubu pro mládež na Jižních Svazích jsem prožila spoustu let a snad i přispěla k rozvoji salesiánského díla v rodném městě. Seznámila jsem se z mnoha lidmi naladěnými na stejnou notu a získala jsem přátele mezi ostatními dobrovolníky i salesiány. Všechny tyto zážitky a zkušenosti mě vedly ke zvolení tématu mé práce, jejímž obsahem je vznik, rozvoj a současná činnost salesiánů v Ostravě, Brně-Žabovřeskách, ve Zlíně na Jižních Svazích a také moderní architektura nových kostelů vybudovaných a spravovaných salesiány. Všechna místa jsem osobně navštívila, všude mě ochotně přijali a byli mi nápomocni při hledání a získávání potřebných informací.

6

Církevní kongregace Salesiánů Dona Boska (SDB)

Jan Melichar Bosko – zakladatel salesiánů Jan Bosko se narodil 16.srpna 1815 v Itálii, v piemontském Castelnuvo d´Asti v osadě Becchi. Janův otec se jmenoval František, matka Markéta Occhienová. Rodiče byli chudými rolníky a patřila jim malá usedlost s několika kusy dobytka. Jan měl dva sourozence,

bratra

Antonína

z prvního

Františkova manželství a vlastního bratra Josefa. S rodinou také žila Františkova matka1. Život Jana Boska ovlivnila především láska jeho matky. Když zemřel jeho otec František, měl Jan teprve dva roky. Markétě bylo dvacet devět let. Sama se pak musela starat o tři chlapce a invalidní tchyni, o dům a pole

Obr. 1: Jan Bosko (zdroj: SDB Ostrava)

poskytující nejpotřebnější živobytí2. Markéta byla silná, rozvážná a obětavá žena. Chlapce vychovávala přísně, ale zároveň starostlivě3. Byla hluboce věřící a její výchova byla založena na náboženství, na každodenní krátké a nenásilné katechezi. Mezi hodnoty, které Jan Bosko získal od své matky, od své rodiny a od prostředí, v němž vyrůstal, patří především činná a shovívavá láska, pracovitost, smysl pro Boha, rozumnost, odvaha, záliba ve společné činnosti a ve společném životě4. V listopadu roku 1831 začal Jan Bosko studovat na gymnáziu v Chieri a v roce 1835 vstoupil do tamního semináře. Dne 5. června 1841 byl vysvěcen monsignorem Fransonim na kněze v kapli turínského arcibiskupství. Janu Melicharu

1

SCHIÉLÉ, R. Don Bosco. Praha: Portál, 1999, s. 9. BOSCO, T. Dej mi duše. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2006, s.11. 3 Charizmatický svätec:Detstvo. Bratislava: Don Bosco, 2001, s. 19. 4 BOSCO, T. Dej mi duše. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2006, s. 22. 2

7

Boskovi, bývalému čeledínovi, který vždy prahl po vědění, se od tohoto okamžiku bude říkat don Bosko5. Na radu dona Cafassa, pouze o čtyři roky staršího kněze, pokračoval v pastorálním studiu na turínském Církevním konviktu, kde se učil ,,jak se stát knězem“. Studenti zde bydleli v bývalém klášteře minoritů s kostelem zasvěceným svatému Františku z Assisi6. Don Bosko chtěl pomoci mládeži, proto se rozhodl pro apoštolát mezi chudými hochy na turínském předměstí. Věnoval se učňům, zedníkům, štukatérům, dlaždičům, kteří přišli z okolních vesnic do Turína, aby si vydělávali na živobytí. Staral se také o mladé delikventy ve věznicích. Často myslel na výchovu všech těch nešťastných chlapců, které ve městě potkával, a viděl stále jasněji, že se chce této výchově oddat tělem i duší7. Přes různé obtíže a stěhování se mu podařilo v roce 1846 založit stálou oratoř na turínském předměstí ve Valdoccu a to v kůlně, která se pak stala kaplí oratoře svatého Františka Saleského8. Časem byl pronajat dům přiléhající ke kůlně a oratoř začala fungovat podle pravidelného řádu, přičemž nejdůležitější zůstávala oratoř nedělní. V domě byly zřízeny malé krejčovské, ševcovské a vazačské dílny a bylo zavedeno středoškolské vyučování. Sídlo oratoře svatého Františka Saleského se postupně stalo školním internátem vybaveným odbornými dílnami9. V roce 1859 založil don Bosko Společnost svatého Františka Saleského, která se dnes nazývá Kongregace Salesiánů Dona Boska (SDB). Stanovy kongregace byly schváleny až v roce 1874 papežem Piem IX. Světce Františka Saleského, biskupa ze 16. století, si don Bosko vybral pro jeho nesmírnou laskavost a vlídnost k lidem. Salesiáni od něho převzali také heslo: ,,Da mihi animas, cetera tolle“ - ,,Dej mi duše, ostatní si vezmi“.10 Don Bosko stál také u zrodu myšlenky postavit ve Valdoccu nový kostel. Dne 9.června 1868 byl, po čtyřletém úsilí, kostel Panny Marie Pomocnice slavnostně vysvěcen. Ve Valdoccu don Bosko žil a pracoval čtyřicet dva let (1846-1888). Zemřel 31. ledna 1888. O Velikonocích roku 1934 byl svatořečen

Piem XI. a na

závěr roku, ve kterém se slavilo sto let od jeho úmrtí, ho Jan Pavel II. prohlásil za otce a učitele mládeže (24. ledna 1989). 5

SCHIÉLÉ, R. Don Bosco. Praha: Portál, 1999, s. 18. Tamtéž, s. 19. 7 Tamtéž, s. 21. 8 Tamtéž, s. 27. 9 Tamtéž, s. 32. 10 Don Bosco v České republice: Salesiáni dnes. Praha: Salesiánská asociace Dona Boska, 2008, s. 6. 6

8

Salesiánská rodina Kromě salesiánů působí ve světe i celá řada dalších společenství, které se inspirovaly životem Dona Boska, jeho myšlenkami, ideály a výchovným stylem. Jsou to především Dcery Panny Marie Pomocnice křesťanů – salesiánky (FMA), Salesiáni Spolupracovníci (ASC) - třetí větev salesiánské rodiny, kterou založil Don Bosko v roce 1876, Sdružení bývalých žáků Dona Boska, Volontarie Dona Boska (VDB) či Volontéři s Donem Boskem (CDB). Aktivním a ojedinělým společenstvím v ČR jsou Staré páky a Mladé mamky. Salesiánským duchem se inspirovala i řada občanských sdružení, která jsou v ČR zaregistrována. Jsou to například Salesiánské kluby mládeže (SKM) nebo Salesiánské hnutí mládeže (SHM).

Salesiánský výchovný styl - preventivní systém Hlavním z odkazů doma Boska, na němž salesiáni staví svoji práci s mládeží, je jeho ,,preventivné systém“. Je to zvláštní styl výchovy, který se odráží ve způsobu jednání s mládeží a ve stylu duchovního života. Tímto způsobem je možné předcházet negativním jevům mezi mládeží. Don Bosko preferoval lásku a dobrotu jako základní pilíř jednání s mládeží. Tato láska vychovatele se projevuje ve třech směrech: ROZUM – při práci s mládeží je důležité uvažovat nad tím, jaký důsledek má určitá událost na život mladého člověka, je důležité jednat podle osvědčených norem pedagogiky a pastorace, objektivně vnímat situaci jednotlivců LASKAVOST – mladý člověk musí cítit, že jej máme rádi, a že nám na něm záleží, znamená to projevovat vůči mládeži pozornost a současně vyžadovat dodržování pravidel VÍRA – výchovná činnost vychází z křesťanského obrazu člověka a je motivována křesťanskou vírou, je důležité mládeži ukázat cestu k důstojnému lidskému životu ve svobodě, solidaritě a spravedlnosti Dalšími důležitými milíři preventivního systému jsou rodinnost, asistence (aktivní přítomnost mezi mladými), věrohodnost a autorita, veselost a optimismus, pohostinnost, náboženská praxe, výchovné a pastorační společenství. 9

Stejně jako don Bosko se i dnes salesiáni snaží vychovávat mladé lidi tak, aby se stali ,, poctivými občany a dobrými křesťany“. Jejich práce sleduje čtyři základní cíle a to integrální výchovu a vzdělání, zkušenost se společenstvím a pozvání k solidaritě, vytváření schopnosti k spoluutváření společnosti a církve, přednostní péče o chudou mládež. Evangelizační činnost salesiánů je charakterizována heslem: ,,Evangelizujeme tím, že vychováváme a vychováváme tím, že evangelizujeme“.11

Preventivní systém dona Boska je také symbolizován logem salesiánů12: domeček - u salesiánů vládne rodinné prostředí, kam se mladí těší, kde se navzájem znají a mají se rádi

lidé – kteří jdou společně ruku v ruce

šipka – ukazuje vzhůru k Bohu a od Boha pochází všechno dobré Obr. 2: Logo SDB (zdroj: SDB Ostrava)

11

VÁŇOVÁ, J. - KAPLÁNEK, M. Práce v salesiánském duchu. Praha: Salesiánská provincie Praha, 2002, s. 15. 12 Don Bosco v České republice: Salesiáni dnes. Praha: Salesiánská asociace Dona Boska, 2008, s. 5.

10

Salesiáni ve světě 13 Zakladatel salesiánů Jan Bosko snil o dalekých misiích. Sny vyprávěl svým žákům a vybízel je ke spolupráci. Nejprve vyslyšel přání italských emigrantů v Jižní Americe. V roce 1875 připlula do Buenos Aires skupina salesiánských misionářů vedená Janem Caglierem. Tito muži píší první stránky velké kroniky díla Dona Boska ve světě. Během následujících třiceti let pracují salesiáni a salesiánky ve většině států amerického kontinentu. Salesiáni v Jižní Americe se věnují především chudým lidem a indiánům v Amazonii. V Kolumbii se zrodilo centrum pro děti ulice ,,Bosconia“ a v Brazílii vytvořili skutečné městečko pro nejchudší chlapce. Další nabídkou je škola a učňovská příprava. Práce salesiánů v těchto podmínkách je velmi náročná, vyžaduje silnou víru, specifické vzdělání a velkou zkušenost v praxi. Ve střední a Severní Americe se setkáváme se dvěma rozdílnými světy. USA a Kanada jsou velmi bohaté, naopak většina obyvatel střední Ameriky je velmi chudá. Na mexické hranici s USA salesiáni otevírají od roku 1980 sociálně-výchovná díla, aby se mohli věnovat ohrožené mládeži přicházející z vnitrozemí a z celé Latinské Ameriky. Do Asie pozvala salesiány především Čína a Indie, kde dílo Jana Boska začalo v roce 1906. V Indii se obdivuhodně rozvinulo, ale v Číně politický vývoj jeho růst zastavil. Salesiáni zde pracují hlavně ve školství, významná je také práce pro mladé lidi v rizikových situacích. Naplno žije salesiánské dílo v Hongkongu a Macau. V Jižní Koreji salesiáni nabízejí bydlení sirotkům, věnují se mladým delikventům a provozují učňovská střediska. Dále působí i na Filipínách v Manile, v Bangsaku v Thajsku či na ostrově Cebu. V Evropě začínají salesiáni působit již za života Dona Boska. Dnes Evropa usiluje o solidární rozvoj, jednotu a prosperitu. Mladí lidé zde většinou nestrádají hmotně, ale jsou často sami. Salesiáni se snaží pomáhat svým svěřenců nalézt místo v životě. Mnoho mladých Evropanů spolupracuje se salesiány na misiích jako animátoři nebo dobrovolníci. Do některých zemí bývalého Sovětského svazu mohli salesiáni vstoupit až v roce 1990. V Africe má dílo Dona Boska zajímavou historii. ,,Projekt Afrika“ pozval v roce 1978 na černý kontinent misionáře Salesiánské rodiny z celého světa, takže 13

Don Bosco ve světě: Rozvojová a misijní činnost salesiánů. Praha: Salesiánská asociace Dona Boska, 2008, s. 6 - 19.

11

kromě části Sahary zde nyní pracují téměř ve všech zemích. Nabízejí především technické školy a učňovská střediska. V tomto období se začíná pracovat také v Oceánii.

Statistické údaje z roku 2008: • • • •

počet Salesiánů Dona Boska ve světě: téměř 17000 počet zemí, ve kterých působí: téměř 130 země s nejvyšším počtem salesiánů: Itálie (2700), Indie (2200), Španělsko (1300), Polsko (1000), Brazílie (800) země s nejvyšším počtem salesiánských děl: Indie (307), Itálie (215), Španělsko (142), Brazílie (127), Argentina (107)

Obr. 3: Mapa ukazuje státy, ve kterých salesiáni působili v roce 2008 (všechny kromě bíle značených): (zdroj: www.sdb.cz)

12

Salesiánské dílo v České republice Historie díla do roku 1989 V českých zemích zahájili salesiáni činnost v roce 1927. V jejich čele stál první český salesián P. Ignác Stuchlý (1869-1953), který již dříve působil Itálii a Jugoslávii. Prvním salesiánským domem byl chlapecký ústav ve Fryštáku u Zlína. Postupně byly založeny další salesiánské domy v Praze-Kobylisích, v Ostravě, v Brně-Žabovřeskách,

v Pardubicích,

v Ořechově

u

Polešovic,

v Dvorku

u

Přibyslavi, v Hodoňovicích, v Mníšku pod Brdy, v Přestavlkách u Přerova, v Oseku u Duchcova, v Ústí nad Labem-Trmicích, ve Vidnavě a ve Vinoři u Prahy14. Během 2. světové války salesiáni zažili spoustu přesunů a změn. Chlapecký ústav ve Fryštáku byl obsazen útvary SS, Štěpán Trochta byl odvlečen do koncentračního tábora a uvězněni byli i někteří další salesiáni. V roce 1950 působilo v českých zemích 261 salesiánů ve 12 domech15. Nástupem komunismu v roce 1948 ztratilo svou legální základnu nižší salesiánské gymnázium ve Fryštáku a byly postiženy i další církevní školy. V noci 13. dubna 1950 obklíčily československé ozbrojené síly všechny řeholní domy hlavních mužských řádů a kongregací na celém území Československé republiky. Řeholníci byli internováni do několika koncentračních táborů a řada vedoucích osobností byla uvězněna. V období od roku 1948 do roku 1989 bylo odsouzeno a uvězněno 47 salesiánů. Podle vynesených rozsudků byli odsouzeni celkem na 244 let16. Činnost řeholí byla postavena mimo zákon. Salesiáni, kteří byli propuštěni z vězení, se nemohli věnovat svému poslání. Mnozí nemohli vykonávat duchovní službu a museli se zapojit do ,,budování komunismu“. Přesto se nevzdali. Činnost se přesunula do soukromých bytů, horských chat a do přírody, kde probíhala příprava nových salesiánů, studium filozofie a teologie. Také bylo realizováno množství prázdninových akcí pro menší skupiny dětí a mládeže, zejména tzv.chaloupky.17 14

VÁŇOVÁ, J. - KAPLÁNEK, M. Práce v salesiánském duchu. Praha: Salesiánská provincie Praha, 2002, s. 6. 15 Tamtéž. 16 Tamtéž. 17 Byly to asi 10 denní letní tábory pro 10-15 účastníků, které se konaly nejprve na farách a později byly přesunuty do horských chalup.

13

Někteří salesiáni přijímali tajně kněžská a jáhenská svěcení v NDR či Polsku, jiní působili ve farnostech jako diecézní kněží, odkázáni na milost či nemilost státních tajemníků vykonávajících církevní dozor18.

Historie díla po roce 1989 V roce 1989, po změně politického režimu, salesiáni obnovili svoji veřejnou činnost. Nová, svobodná doba postavila před salesiány nové možnosti, ale také nové úkoly. Postupně jim byly vráceny zabavené domy a mnoho sil stála jejich rekonstrukce. Salesiáni vystoupili z ilegality a začali se učit žít v komunitách. Nastal čas hledání, jak by měla vypadat salesiánská činnost v nově vznikající společnosti. Zejména ve větších městech byly obnoveny či založeny salesiánské domy se salesiánskými středisky mládeže19. V roce 1990 salesiánská provincie Praha zřídila nakladatelství Portál. Publikační činnost nakladatelství pokrývá široké spektrum oblastí. Seznamuje čtenáře s novými trendy v pedagogice, sociální práci, psychologii, filozofii, antropologii, ekologii i ekonomice. Kromě knih vydává také několik odborných časopisů a časopis pro mládež AD. V roce 1993 zahájila v Praze svoji činnost vyšší sociálně pedagogická a teologická škola JABOK pro výchovu a vzdělání pracovníků v sociální oblasti. Salesiáni také stáli u zrodu a výrazně podpořili vznik teologické fakulty Jihočeské univerzity. Několik salesiánů přednáší na CMTF UP v Olomouci. Důležité je i zapojení salesiánů do sdělovacích prostředků (ČT Brno, Radio Proglas, ostravské Telepace, Salesiánské mediální centrum, TV Noe aj.). Také vydávají vlastní Salesiánský magazín. Čeští salesiáni působí také na misiích v zahraničí a to v římském poutním domě Velehrad a v Bulharsku v Kazanlaku. První tři salesiáni se vydali do Kazalnaku v dubnu 1994. Za pomoci dobrovolníků z Čech a Moravy byl pak v prosinci 1994 slavnostně otevřen

místní kostel. V roce 1995 přijeli další dva

misionáři, v roce 1996 byla vybudována oratoř, v roce 1999 salesiáni koupili dům s 18

VÁŇOVÁ, J.- KAPLÁNEK, M. Práce v salesiánském duchu. Praha: Salesiánská provincie Praha, 2002, s. 7. 19 Tamtéž.

14

pozemkem, na kterém vybudovali hřiště. V únoru 2008 došlo po čtrnácti letech k rozdělení kazanlacké komunity a část salesiánů se přesunula do 40 km vzdáleného města Stará Zagora, kde buduje nové dílo. V současné době působí v Bulharsku 7 salesiánů.20 Salesiáni realizují své poslání v salesiánských střediscích, v salesiánské farní pastoraci během různých prázdninových a duchovních akcí, prostřednictvím dobrovolnických programů u nás i v zahraničí, ve školách, na misiích i při práci v médiích.

Salesiánská střediska mládeže v ČR Salesiánská střediska mládeže představují jednu z priorit salesiánského díla v České republice a patří k základním pilířům salesiánského apoštolátu mezi mladými lidmi. V nich se vytváří přátelský prostor, ve kterém je pomocí volnočasových činností a aktivního osobního přístupu mladý člověk vychováván k ušlechtilému lidství a životu z víry. Mezi základní činnosti salesiánských středisek v ČR patří tzv. volná oratoř – spontánní aktivity, zájmové kroužky, pravidelné i jednorázové akce, víkendové pobyty či prázdninové tábory, duchovní programy a výchova a vzdělávání dobrovolníků. V současné době v ČR funguje 11 salesiánských středisek mládeže: Praha – Kobylisy, Brno – Líšeň, Brno – Žabovřesky, České Budějovice, Pardubice, Ostrava, Teplice, Plzeň, Rumburk – Jiříkov, Fryšták, Zlín. Další salesiánské komunity působí např. v Moravských Budějovicích, Prostějově, Sebranicích, Praze – Dolních Počernicích nebo Českých Budějovicích – Špitálek.

20

Salesiáni Dona Boska [online]. 10.1. 2007. [citováno 4.2. 2010]. Dostupné z: .

15

Významné osobnosti salesiánského díla v ČR

P. Ignác Stuchlý - ,,Staříček“ P. Ignác Stuchlý se narodil 14. prosince 1869 ve slezské Boleslavi. Od roku 1891 studoval teologii u dominikánů v Olomouci. Studia ale musel na čas přerušit. V roce 1894 pak odjel do Turína, kde o rok později vstoupil do noviciátu salesiánů a pokračoval ve studiu. Kněžské svěcení přijal v listopadu 1901. V roce 1910 odjel z Itálie do slovinské Lublaně, kde se staral o salesiánský ústav a stavbu kostela. Jeho práci přerušila první světová válka a do Lublaně se vrátil dva roky po jejím skončení. Dne 15. září 1935 byla založena nová česká Salesiánská provincie a P. Ignác Stuchlý

Obr. 4: P. Ignác Stuchlý (zdroj: SDB Ostrava)

byl jmenován jejím inspektorem a později provinciálem. Pod jeho vedením postupně vznikly další salesiánské domy v Ostravě, Praze, Brně, Pardubicích. V průběhu druhé světové války bylo několik salesiánských ústavů zabráno nacisty. V polovině srpna 1943 musel být vyklizen také fryštácký dům. Sloužil nacistům jako domov pro vybombardovanou mládež z Hamburku a posléze jako základna maďarských vojáků. Po válce se Fryšták stal opět sídlem salesiánského aspirantátu. V březnu 1950 dostal P. Ignác záchvat mozkové mrtvice.21 V noci ze 13. na 14. dubna roku 1950 byli salesiáni ve Fryštáku vzbuzeni policií a lidovou milicí, která obsadila dům, a posléze byli deportováni na různá místa. P. Ignác byl umístěn do domova důchodců v Lukově nedaleko Fryštáku. Jako 21

Salesiáni Dona Boska [online]. 10.1. 2007. [citováno 4.2. 2010]. Dostupné z: .

16

řadový chovanec nesměl ani opouštět dům. V lednu 1953 přišel druhý záchvat mrtvice. P. Ignác Stuchlý zemřel v sobotu 17. ledna 1953 ve věku 83 let. Byl pohřben na fryštáckém hřbitově.

Štěpán kardinál Trochta Další významnou osobností českých salesiánů je Štěpán Trochta, sídelní biskup litoměřický (od r. 1947) a kardinál (od r. 1969). Narodil se 26. března 1905 ve Francově Lhotě, která je asi 25 km od Vsetína. Jeho otec zemřel, když mu bylo osm let. Jeho matka Anna se už neprovdala, těžce a trpělivě pracovala a stala se svatou ženou, která až do své smrti v roce 1960 žila jen pro své tři děti 22. V roce 1917 začal P. Trochta studovat na arcibiskupském

Obr. 5: Štěpán kardinál Trochta (zdroj: SDB Ostrava)

gymnáziu v Kroměříži. V roce 1923 odešel do Itálie do města Perosa Argentina, kde se připravovali slovenští chlapci ke vstupu k salesiánům. A tak se začal plnit jeho sen – stát se knězem a věnovat se mládeži. V Perose absolvoval noviciát a postupně začal realizovat svoji myšlenku založit českou provincii salesiánů. Seznámil se s P. Ignácem Stuchlým a 28. září 1927 přišli první salesiáni na Moravu do Fryštáku, kde byl založen první chlapecký ústav. Štěpán Trochta dále studoval a 20.června 1932 byl promován doktorem teologie a kněžské svěcení přijal 3. července téhož roku23. Po absolvování vojenské služby v Brně byl P. Ignácem Stuchlým poslán do Ostravy, kde začalo jeho neúnavné budovatelské dílo. V Ostravě se zasloužil o vybudování salesiánského domu a nového kostela. Poté byl poslán do Prahy. Zde, v Kobylisích, byl vybudován salesiánský dům, nový kostel, fotbalové i tenisové hřiště a kluziště. Dále se zasloužil o opravu a znovuotevření kostela svatého Kříže v Praze Na Příkopě (1937). Během druhé světové války prošel Štěpán Trochta několika koncentráky. Za heydrichiády v květnu 1942 byl zatčen a odvezen do Malé pevnosti Terezín. V září 1942 byl poslán do jednoho z nejhorších koncentračních táborů v Mauthausenu, tam 22 23

KUČERA, J. Vyznavač a mučedník Štěpán Trochta. Praha: Portál, 2006, s .5. Tamtéž, s.7.

17

mu několikrát šlo o život. V prosinci 1944 byl přemístěn do Dachau, kam 29. dubna 1945 vstoupila americká armáda a vězně osvobodila. V květnu se pak Trochta vrátil do salesiánskoho ústavu v Praze a stal se jeho ředitelem. V roce 1947 ho papež Pius XII. jmenoval sedmnáctým litoměřickým biskupem. Litoměřická diecéze byla po válce velmi zanedbaná a tak zde Trochtu čekal nelehký úkol. Místo 804 duchovních, kteří zde žili před válkou, tu bylo jen 107 českých a 100 německých kněží. Mnohé vesnice zely prázdnotou v důsledku vyhoštění německého obyvatelstva, kostely byly vydrancované a počet věřících byl velmi nízký24. Po únorovém převratu v roce 1948 nastala pro církev těžká situace a Trochta se stal mluvčím biskupského sboru a vedl obtížná jednání s vládou. Situace se stále zhoršovala, v roce 1951 byl internován ve své rezidenci a 16. ledna 1953 byl zatčen a dopraven do věznice v Ruzyni25. Tam strávil ve vyšetřovací vazbě 550 dní. Dne 23. července 1954 byl obviněn jako velezrádce, nepřítel dělnické třídy a státu a špion Vatikánu k trestu odnětí svobody v trvání 25 let. Trochta se ale nakonec v důsledku podlomeného zdraví dočkal propuštění a bez vlastní žádosti o milost opustil 10. května 1960 kriminál.26 Nadále byl však na každém kroku sledován a hlídán. Byl zařazen do výrobního procesu a pracoval v mnoha profesích jako dělník ve stavební firmě, údržbář, opravář vodovodů a záchodů. V roce 1962 ho postihl první z několika srdečních záchvatů. Byl mu nabídnut odchod do penze a pobyt v Charitativním domě v Táboře. V prosinci 1963 byl přestěhován do charitativního ústavu ve vsi Radovanov u Mladé Vožice, který byl určen mj. pro internaci biskupů.27 V lednu 1968 došlo ke změně v řízení KSČ a zároveň k mírnému uvolnění režimu, Trochta se v září vrátil zpět do své diecéze a začal znovu pracovat. V dubnu 1969 byl papežem Pavlem VI. jmenován kardinálem ,,in pectore“. Ke zveřejnění došlo až v roce 1973. Stále byla omezována jeho činnost a pastorační úsilí a byl sledován na každém kroku. Začátkem roku 1974 se zhoršilo jeho už tak podlomené zdraví. Dne 6. dubna byl nalezen, jak ochrnutý leží na svém lůžku. Byl převezen do nemocnice, kde ve tři hodiny odpoledne zemřel. Pohřeb se konal 16. dubna 1974 v Litoměřicích a byl přísně hlídán. Bylo zakázáno vyvěsit černé prapory na věžích kostelů a sloužit zádušní mše. Pohřební průvod městem byl také zakázán. Věřící a kněží z diecéze se nesměli účastnit pohřbu svého biskupa. 24

Tamtéž, s. 15. Tamtéž, s. 26. 26 Tamtéž, s. 30. 27 Tamtéž, s. 35. 25

18

Přesto bylo přítomno asi tři tisíce lidí. Mši svatou sloužil pražský administrátor biskup František Tomášek28. Kardinál Štěpán Trochta byl mužem víry, modlitby a oběti. Dal se vést Matkou Boží, odvážně přemáhal zlo dobrem. Neúnavně pracoval pro své svěřence podle svého biskupského hesla: práce – oběť – láska. Statečně předcházel svůj národ na křížové cestě.29

P. František Míša - ,,Dominus“ 30 František Míša se narodil 5.ledna v Polešovicích nedaleko Uherského Hradiště. S kongregací salesiánů ho seznámil místní kaplan P. Stanislav Suchánek. Ve dvanácti letech odjel do Itálie do Turína, kde studoval filozofii a teologii a žil v komunitě salesiánů. Noviciát prožil ve Villa la Mogila, kde 12. září 1929 složil první sliby. Do vlasti se vrátil na tříletou praxi, kterou absolvoval ve Fryštáku, v Ostravě a v Bratislavě. Pak studoval teologii na Gregoriánské univerzitě v Římě. Kněžské svěcení přijal 17. prosince 1939 v římské

Obr. 6: P. Fr. Míša (zdroj: SDB Ostrava)

bazilice Sacro Cuore. Během druhé světové války působil jako školní rádce pro studenty filozofie a bohoslovce v Ostravě, pak ve Fryštáku a Brně. V Brně byl ředitelem oratoře a vedl kroužek kandidátek, které se chtěly stát Dcerami Panny Marie Pomocnice. V letech 1946 – 1948 studoval v Římě biblistiku. Po návratu se stal ředitelem studentské salesiánské komunity v Oseku u Duchcova. Během komunistického zásahu proti řeholníkům v dubnu 1950 byl P. František Míša odvezen do internačního tábora Želiv, kde byl později zatčen a od listopadu 1954 do března 1955 byl vězněn ve vyšetřovací vazbě v Ruzyni. Později byl bez soudu vrácen zpět do Želiva a v roce 1956 byl odvezen do Králíků v Čechách. Po skončení internace v prosinci 1956 odešel do Prahy.

28

Tamtéž, s. 50. Salesiáni Dona Boska [online]. 10.1. 2007. [citováno 4.2. 2010]. Dostupné z: . 30 Salesiáni Dona Boska [online]. 10.1. 2007. [citováno 4.2. 2010]. Dostupné z: . 29

19

Tam si našel místo u Vodních staveb a třináct let pracoval na různých stavbách v Praze a okolí. V letech 1968 až 1970 byl zaměstnán na faře v Teplicích – Trnovanech jako muž v domácnosti. Tři roky před důchodem, v letech 1971-73, pracoval jako noční hlídač v Metrostavu v Praze. Tato zaměstnání mu umožňovala věnovat se spolubratřím. Organizoval především formaci a studium. V roce 1969 byl jmenován provinciálem a tuto službu vykonával až do roku 1981. Během svého působení zajišťoval formaci nových spolubratří, jejich studia, kněžská svěcení, formaci a sliby sester salesiánek, volontarií Dona Boska, sdružení salesiánských spolupracovníků a další salesiánské aktivity. P. František Míša se i přes sledování a četné výslechy neúnavně věnoval mnoha skupinkám po celé republice. Od roku 1990 působil jako kaplan a vychovatel na dívčím internátě v Hradci Králové, kam ho pozvaly

místní

sestry

salesiánky.

P.

František

zemřel

3.

března

2003

v královehradecké nemocnici ve věku 92 let.

P. Petr Beran - ,,Děda“ 31 P. Petr Beran se narodil 8. prosince 1926 v Nižní Lhotě u Frýdku-Místku. Jako chlapec se stal chovancem ústavu ve Fryštáku. V srpnu roku 1945 složil své první řeholní sliby v Ořechově. V dubnu roku 1950, kdy probíhala jeho salesiánská praxe v Praze-Kobylisích, byl spolu s ostatními řeholníky internován do Oseku u Duchcova. V září téhož roku nastoupil na vojnu k PTP

Obr. 7: P.Petr Beran

a strávil tam 40 měsíců. Po návratu si našel civilní zaměstnání

(zdroj: SDB Ostrava)

jako písař na Vysoké škole báňské v Ostravě a postupně se vypracoval na odborného instruktora v oboru palynologie.32 Dne 12.dubna 1957 byl zatčen za protistátní činnost a odsouzen za tzv. podvracení republiky. V říjnu roku 1958 byl z vězení propuštěn. Poté nastoupil do zaměstnání ve Vítkovických železárnách a přitom tajně studoval a připravoval se na kněžské povolání. Kněžské svěcení přijal 13.prosince 1967 z rukou salesiána biskupa P. Štěpána Trochty. Své kněžství zveřejnil v září 1969 a brzy potom

31

Salesiáni Dona Boska [online]. 10.1. 2007. [citováno 4.2. 2010]. Dostupné z: . 32 Jde o obor zaměřený na studium pylů a spor, zejména fosilních rostlin.

20

nastoupil jako kaplan do duchovní správy do farnosti Třebovice u Ostravy a později, jako farář, do Pustých Žibřidovic a Nových Losin na Šumpersku. Protože byl velmi aktivní a jeho působení v ateistickém prostředí bylo velmi úspěšné, byl znovu 31.ledna 1974 zatčen a odsouzen na osm měsíců vězení. Po propuštění se přestěhoval do Brna a začal pracovat jako sanitář v Nemocnici u svaté Anny. Po práci se věnoval mládeži, byl k dispozici pro rozhovory a svátost smíření. Setkával se se středoškoláky i vysokoškoláky, probíral s nimi katechismus, asketiku a Písmo svaté. O prázdninách se věnoval duchovním cvičením v přírodě nebo na chalupách. Salesiáni ve vězení slíbili, že jestli dosáhnou svobody a budou-li moci obnovit svou činnost, postaví ke cti Panny Marie v Brně-Žabovřeskách kostel. Po politické změně v listopadu 1989 byl P. Petr Beran vyzván svým ředitelem P. Oldřichem Medem, aby se ujal splnění tohoto slibu. S odvahou, houževnatostí a trpělivostí se P. Beran pustil do díla. Kostel byl vysvěcen v květnu 1995. Kromě budování kostela a střediska mládeže se věnoval pastoraci. Každé prázdniny vedl několik turnusů duchovních cvičení pro mládež, o víkendech pořádal duchovní obnovy, vedl biblické hodiny, kázal, zpovídal. Naposledy veřejně vystoupil v kostele v Brně-Žabovřeskách na slavnost sv. Jana Boska, kde se se svými přáteli rozloučil slovy: „Očekávám vás všechny v nebi“. P. Petr Baran zemřel v Brně uprostřed svých bratří salesiánů ve středu 28. února 2007 ve věku 80 let.

21

Salesiánské dílo v Ostravě Historie a vývoj salesiánského díla v Ostravě Salesiánské dílo v Ostravě bylo započato výstavbou salesiánského ústavu, v jehož prostorách je v současné době Salesiánské středisko mládeže, ubytování pro komunitu salesiánů a domov Don Bosko (ubytování pro studenty). K zásadnímu rozhodnutí o vybudování ústavu došlo v neděli 14. května 1933, kdy se konala schůze salesiánského díla v katolickém domě Blaník v Ostravě, které se zúčastnili také zástupci salesiánů z Fryštáku. Jedním z hlavních důvodů pro vybudování druhého salesiánského ústavu v ČR a první každodenní salesiánské oratoře v Ostravě byla zdejší dělnická mládež. Vedení ostravských dolů dalo souhlas k tomu, aby byl ústav postaven na pozemku mezi doly Hlubina a Šalamouna. Následně bylo potřeba vyřešit kdo bude zadavatelem a majitelem stavby. Protože salesiáni nebyli v té době v ČSR ještě právně uznáni, byl vytvořen zvláštní Spolek salesiánských pracovníků, jehož členy byli salesiáni i laičtí spolupracovníci. Stanovy spolku byly schváleny zemským úřadem v Brně 2. října 1933. Dne 22. října 1933 se ve Fryštáku konala první valná hromada, předsedou byl zvolen arcibiskup Leopold Prečan (1866-1947) a místopředsedou P. Ignác Stuchlý.33 Spolek začal shánět peníze na stavbu, bylo založeno konto u spořitelny v Olomouci, rozesílaly se složenky s prosbou o příspěvky a konaly se sbírky. Základní návrh stavby vypracoval prefekt fryštáckého ústavu don Coggiola. Realizací stavby byla pověřena stavební firma V. Nekvasil z Moravské Ostravy. Dohledem nad stavbou a další propagací salesiánského díla v Ostravě byl pověřen P. Štěpán Trochta. Základní kámen byl slavnostně posvěcen 17. června 1934 olomouckým arcibiskupem Leopoldem Prečanem. Následné stavební práce pokračovaly úspěšně a velmi rychle. Kolaudace proběhla již 7. listopadu 1934. Prvním ředitelem ústavu byl jmenován P. Ignác Stuchlý a prefektem P. Štěpán Trochta. Spolu s nimi se 17. listopadu do Ostravy nastěhovalo osmnáct kleriků studentátu a pět spolubratrů kleriků z Fryštáku. Později přijelo ještě dvacet devět kleriků prvního kurzu studentátu v čele s P. Ludovítem Žilkou.34 Dne 33 34

KŘÍŽKOVÁ, M. R. Kniha víry, naděje a lásky. Praha: Portál, 1996, s. 36. Kronika SDB Ostrava. La cronaca della Casa DI MOR. OSTRAVA 1934 – 1949, nestránkováno.

22

8.prosince 1934 byl ústav oficiálně otevřen za účasti světícího biskupa Jana Stavěla. V té době zde začala fungovat salesiánská oratoř. Salesiáni otevřeli hernu, nakoupili nejrůznější hry, začali budovat hřiště, hrálo se divadlo. Činnost oratoře se úspěšně rozvíjela a během prvního roku ji denně navštěvovalo až 300 ostravských chlapců.35 Brzy začaly fungovat nejrůznější kroužky, určené převážně pro starší chlapce. Vysokou návštěvnost měly také nedělní mše svaté sloužené v ústavní kapli či májové pobožnosti. V roce 1935 došlo k velkým změnám. Salesiánské dílo v Československu mělo v té době již pevnou základnu a mohlo se osamostatnit. Hlavní představený salesiánů don Petr Ricaldone požádal Svatý stolec a po jeho svolení vydal 15. září 1935 dekret o zřízení nové inspektorie.36 Prvním inspektorem byl jmenován k 24. září 1935 P. Ignác Stuchlý a na jeho místo ředitele ústavu v Ostravě byl k 1. září jmenován P. Josef Lepařík, jenž byl povolán z Fryštáku. Oratoř se dále rozrůstala a ústavní kaple už mládeži a dospělým nestačila. Bylo třeba postavit nový kostel. Jeho výstavba se plánovala již před válkou v roce 1911, ale k její realizaci již nedošlo. Nyní mohly být dřívější plány uskutečněny. Základy se začaly kopat 31. prosince 1935, dne 6. června 1936 posvětil arcibiskup Leopold Prečan základní kámen a 24. listopadu 1937 byla stavba zkolaudována. Benedikce kostela sv. Josefa byla provedena P. Ignácem Stuchlým na svátek Neposkvrněného Početí Panny Marie 8. prosince 1937.37 Dne 15. března 1939 přepadl Československo Hitler, republika se rozpadla, vznikl protektorát Čechy a Morava a samostatný Slovenský štát. V důsledku toho byly ustanoveny dvě samostatné inspektorie. Slovenští klerici opustili Ostravu a vrátili se na Slovensko, a čeští novici se vrátili ze Slovenska zpět do Ostravy. Až do roku 1942 byl ostravský ústav zaplněn bohoslovci a novici. V únoru 1942 byl ústav zabrán Němci, kteří z něj udělali nemocnici. Salesiáni se museli během jednoho týdne vystěhovat. Ostravskou oratoř zachránil kostel sv. Josefa. Ten Němci nepotřebovali a tak zůstal přístupný veřejnosti. Díky tomu jim také zůstaly přilehlé prostory nutné pro fungování kostela.38 Byly to sakristie, několik přilehlých místností a také přízemní divadelní sál s šatnou. V Ostravě pak zůstala jen část salesiánů pod vedením P. Oldřicha Meda, která dál pokračovala v činnostech oratoře. Ostatní 35

KŘÍŽKOVÁ, M. R. Kniha víry, naděje a lásky. Praha: Portál, 1996, s. 42. Tamtéž, s. 46. 37 Kronika SDB Ostrava. La cronaca della Casa DI MOR. OSTRAVA 1934 – 1949, nestránkováno. 38 KŘÍŽKOVÁ, M. R. Kniha víry, naděje a lásky. Praha: Portál, 1996, s. 61. 36

23

spolubratři se odstěhovali do Fryštáku. K dalším změnám došlo před zahájením nového školního roku 1943-1944. Němci se rozhodli, že ústav ve Fryštáku bude k dispozici mládeži z vybombardovaných německých měst. Salesiáni byli donuceni k dalšímu stěhování. Novici šli do Ořechova, bohoslovci do Brna, gymnazisté do Dvorku u Přibyslavi na Českomoravské vrchovině. Koncem války začali salesiáni budovat dům také v Hodoňovicích. Pan starosta Pavlas jim nabídl kus svého pole39, na němž byla zahájena stavba provizorního ubytovacího zařízení. Počátkem roku 1945 byl dřevěný dům hotový a bylo rozhodnuto, že se Hodoňovice stanou sídlem noviciátu. Od 17. února 1945 byl ředitelem jmenován P. Vojtěch Frélich.40 Po válce se Ostrava stala domovem pro učně a studenty. Byly zde zařízeny dílny, kde se hoši mohli vyučit různým řemeslům. Ředitelem byl jmenován P. Václav Mrtvý. Rozvoj oratoře byl násilně ukončen v noci z 13. na 14. dubna 1950, kdy došlo k obsazení ústavu ozbrojenou státní mocí. Kostel sv. Josefa však zůstal v provozu, denně tam docházelo asi 15 chlapců a jejich počet narůstal. Levá strana kostela oddělená od presbytáře sloužila k zábavě. Sakristie na opačné straně sloužila k výuce katechismu a duchovním kroužkům.41 K dalším aktivitám patřilo pořádání výletů a o prázdninách se jezdilo na delší pobyty do Beskyd. V této době v Ostravě působil P. Jaroslav Lank a další salesiánští kněží P. Václav Filipec, P. Josef Smékal, P. Vojtěch Frélich a občas přijížděli i salesiáni, kteří dříve v Ostravě působili. Tak to šlo až do roku 1955. V roce 1956 však přišlo další zatýkání a výslechy.42 Většina zatčených salesiánů pak byla propuštěna v roce 1960. V roce 1968 se po částečném politickém uvolnění rozvinula v Ostravě činnost laiků v duchu salesiánských tradic. V roce 1973 byl kostel sv. Josefa zabaven státními úřady a uzavřen veřejnosti. Následně byl předán Krajské vojenské správě a spolu s přilehlými místnostmi byl využíván jako tělocvična, vojenský archiv a sklady. V budově ústavu Don Bosko, který byl armádou zabrán již v roce 1950, byly zřízeny kanceláře Krajské vojenské správy. Poslední mši svatou v kostele sv. Josefa celebroval P. Josef Hrdlička, nynější olomoucký pomocný biskup. Společenství z Don Boska a kostela však pracovat nepřestala. Salesiánského ducha udržovali P. Josef Lepařík, P. Alois

39

Tamtéž, s. 65. Kronika SDB Ostrava. La cronaca della Casa DI MOR. OSTRAVA 1934 – 1949, nestránkováno. 41 KŘÍŽKOVÁ, M. R. Kniha víry, naděje a lásky. Praha: Portál, 1996, s. 112. 42 Tamtéž, s. 113. 40

24

Slovák, P. Josef Freml. Dále se setkávali rodiny s dětmi a pořádaly se poutě a zájezdy.43 Na svoji ilegální činnost v době totality navázali salesiáni hned v roce 1990 tím, že začali znovu s činností oratoře.44 Již v roce 1990 se jim podařilo získat zpět kostel sv. Josefa, kde bylo nutné provést značné stavební úpravy. Kostel byl znovu otevřen 8. prosince 1990 slavnostní mši svatou, kterou sloužil olomoucký arcibiskup František Vaňák a koncelebroval pomocný biskup Josef Hrdlička. S navrácením salesiánského ústavu Don Bosko byly větší problémy. Vojáci ho opouštěli velmi pomalu a jen po částech, takže jejich odchod probíhal od roku 1991 až do roku 1995. Po celou dobu se však rozvíjela činnost oratoře, kterou navštěvovalo a stále navštěvuje značné množství romské mládeže. Oficiálně bylo Salesiánské středisko mládeže v Ostravě zřízeno v roce 1995. Od 1. září 1996 je středisko zařazeno do sítě škol a školských zařízení.

Současná činnost salesiánského střediska mládeže Don Bosko Salesiánské středisko Don Bosko je školskou právnickou osobou a jejím zřizovatelem je Salesiánská provincie Praha. Posláním střediska je výchova a vzdělávání převážně romských dětí a mládeže z Ostravy,

která

principech,

je

s cílem

založena připravit

na je

křesťanských na

život

ve

společnosti.45 Ve středisku existuje několik základních programů:

Oratoř

–

otevřený

klub,

Kroužky,

Doučování, Krůčky, Tábory, Velké akce, Animátoři, Somnakuňi Famiľija. ORATOŘ, spontánní práce s mládeží, je základním

programem střediska. Obsahuje činnosti zábavné, sportovní

Obr. 8: Logo SDB Ostrava (zdroj: SDB Ostrava)

43

Salesiáni Ostrava [online]. 10.1. 2007. [citováno 1.9. 2010]. Dostupné z: . 44 VÁŇOVÁ, J. - KAPLÁNEK, M. Práce v salesiánském duchu. Praha: Salesiánská provincie Praha, 2002, s. 19. 45 Výroční zpráva za školní rok 2009/2010. Salesiánské středisko volného času Don Bosco Osrava, 2010.

25

a výchovné s cílem připravit děti a mládež na budoucí život. Mládež se, mimo jiné, učí respektovat a dodržovat pravidla a přijímat odpovědnost za své chování. V rámci oratoře se také uskutečňují pobytové a příležitostné akce (romská pouť, vánoční dílny, výlety, turnaje aj.). Oratoř je otevřena od pondělí do pátku v odpoledních hodinách a denně ji navštěvuje asi 40 dětí. KROUŽKY je strukturovaný program nabízející zájmové sportovní, hudební a

tvořivé činnosti. Základním cílem programu je vedení k pravidelné a systematické činnosti a rozvíjení schopností a dovedností.46 Mezi oblíbené kroužky patří fotbal, florbal, stolní tenis, lezení, fitko, tančení, zpívání aj. V rámci tohoto programu se uskutečňují různé turnaje, sportovní utkání a jiné příležitostné akce. V minulém školním roce chodilo do různých kroužků přes 400 dětí. Program DOUČOVÁNÍ se věnuje převážně dětem na prvním stupni základní školy. Jeho cílem je pomoci dětem zvládnout dané učivo a porozumět mu, umět se dobře připravit na vyučování, zlepšit přístup dětí ke vzdělání a rozvíjet sociální dovednosti. Program KRŮČKY je zaměřen na děti předškolního věku a má za cíl učení a rozvoj sociální schopností, komunikace, paměti a přípravu dětí na vstup do školy.47 Program TÁBORY nabízí dětem možnost strávit příjemně a užitečně část svého volna o letních prázdninách na táborech se svými kamarády, navázat nová přátelství a naučit se nové věci. V minulém školním roce se v rámci tohoto programu konaly 3 letní tábory, ale také tábory o podzimních, vánočních a jarních prázdninách. Celkem se jich zúčastnilo přes 80 dětí. Pravidelný program ve středisku doplňují VELKÉ AKCE pro širší okruh účastníků. Patří mezi ně Don Bosco Akademie, Mikulášská besídka, salesiánský ples, Rej na ledě, Den dětí, Akademie k ukončení školního roku a další.48 Cílem programu ANIMÁTOŘI je motivovat a připravovat mladé lidi na dobrovolnickou službu ve středisku mládeže. Od listopadu 2009 poskytuje Salesiánské středisko mládeže novou sociální službu v programu SOMNAKUŇI FAMIL’IJA. Posláním služby je pomoc rodinám s dětmi a mládeží, které se z důvodu nízkého vzdělání či dlouhodobé nezaměstnanosti

46

Tamtéž. Tamtéž. 48 Tamtéž. 47

26

ocitají v chudobě, krizové sociální situaci nebo jsou ohroženi sociálním vyloučením a společenskými předsudky.49 Salesiánské středisko mládeže Don Bosco spolupracuje s Církevní ZŠ Přemysla Pittra v Ostravě, Biskupským gymnáziem v Ostravě, Salesiánským domem dětí a mládeže v Ostravě – Zábřehu, Církevním střediskem volného času sv. Jana Boska v Havířově, Salesiánským hutím mládeže a Salesiánskou asociací Dona Boska.

49

Tamtéž.

27

Salesiánské středisko mládeže Don Bosko v Ostravě

Obr. 9: Salesiánské středisko mládeže Don Bosko (foto: P. Pavel Krejčí)

Salesiánské středisko mládeže Don Bosko je druhým nejstarším salesiánským ústavem v České republice. O jeho vybudování se rozhodlo v květnu 1933. Jedním z hlavních důvodů pro realizaci tohoto díla byla zdejší dělnická mládež. Budova byla postavena na pozemku mezi doly Hlubina a Šalamoun. Zadavatelem a majitelem stavby byl Spolek salesiánských pracovníků, jehož členy byli salesiáni i laičtí spolupracovníci. Předsedou byl zvolen arcibiskup Leopold Prečan (1866-1947) a místopředsedou P. Ignác Stuchlý.50 Základní návrh stavby vypracoval prefekt fryštáckého ústavu don Giuseppe Coggiola. Realizací stavby byla pověřena stavební firma V. Nekvasil v Moravské Ostravě. Dohledem nad stavbou a další propagací salesiánského díla v Ostravě byl pověřen P. Štěpán Trochta. Základní kámen byl slavnostně posvěcen 17. června 1934 olomouckým arcibiskupem Leopoldem Prečanem. Následné stavební práce pokračovaly úspěšně a velmi rychle. Kolaudace proběhla již 7. listopadu 1934. Prvním ředitelem ústavu byl jmenován P. Ignác Stuchlý a prefektem P. Štěpán

50

KŘÍŽKOVÁ, M. R. Kniha víry, naděje a lásky. Praha: Portál, 1996, s. 36.

28

Trochta. Spolu s nimi se 17. listopadu do Ostravy nastěhovalo osmnáct kleriků studentátu a pět spolubratrů kleriků z Fryštáku. Dvoupatrová budova salesiánského střediska mládeže má půdorys ve tvaru písmene ,,E“. Vzhledem k poddolování byl objekt založen na několika oddělených železobetonových plotnách.51 Hlavní průčelí stavby je orientováno do ulice Vítkovická a je rovnoběžné s přilehlou komunikací. Tři zadní křídla budovy směřují na západ, do dvora. Při pohledu z ulice, pravá strana budovy navazuje na chrámový závěr kostela sv. Josefa, se kterým je propojena přes sakristii. Z této strany je také boční vchod do střediska mládeže kudy přicházejí děti do oratoře. Hlavní vchod je umístěn uprostřed budovy z ulice Vítkovická. Po schodišti se vejde do chodby v přízemí. Odtud lze pokračovat rovně, po schodišti dolů, do prostředního křídla budovy. Dříve zde bývala kaple salesiánského ústavu. V současné době je prostor rozdělen příčkami na několik místností. Jsou zde kanceláře, šatny a multimediální místnost. Po pravé straně od hlavního vchodu jsou prostory oratoře (herna, nealkobar, hudebna či klubona pro předškolní děti). Po pravé straně jsou kanceláře a prostory komunity. Chodbou je možné dojít až do levého křídla budovy, kde je jídelna pro zaměstnance, členy komunity nebo pro případné návštěvy. V prvním patře se nachází klubovny pro kroužky, kam má mládež přístup pouze v doprovodu animátorů. V tomtéž patře je kuchyň s jídelnou pro komunitu a byty pro salesiány. Je zde také komunitní kaple přístupná i animátorům a studentům. Ti jsou ubytováni ve druhém patře budovy, kde je internát pro asi 35 vysokoškoláků. Komunikaci v objektu umožňuje osově umístěné trojramenné schodiště.52

Obr.10 : Kaple komunity (foto: P. Pavel Krejčí) 51 52

FOLTÝN, D. a kol. Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha: Libri, 2005, s. 598. Tamtéž.

29

Kostel sv. Josefa v Moravské Ostravě

Obr. 11: Kostel sv. Josefa, nová fasáda (foto: P. Pavel Krejčí)

Plánování a průběh výstavby kostela Myšlenka postavit v Moravské Ostravě nový kostel pochází již z roku 1911. Dne 8. prosince 1911 byla panem radou Leopoldem Burešem založena Jednota svatého Josefa. Předsedou byl zvolen P. Dr. Antonín C. Stojan, pozdější olomoucký arcibiskup. Jejím cílem byla právě výstavba nového kostela a to v blízkosti dolu Hlubina v Moravské Ostravě. První světová válka však tento záměr oddálila.53 Na shromáždění Jednoty v prosinci 1921 byl vysloven záměr svěřit budoucí stavbu salesiánům a v roce 1924 byl tento návrh definitivně přijat. Jednání o stavbě kostela se však protáhlo až do roku 1933, kdy architekt pan Mademayer54 předložil návrh na 53

Salesiáni Ostrava [online]. 10.1. 2007. [citováno 1.9. 2010]. Dostupné z:: http://ostrava.sdb.cz/clanky1/70-let-kostela-sv-josefa-v-ostrave/. 54 Pan Mademayer byl zaměstnancem firmy Podnikatelské stavby Václava Nekvasila.

30

stavbu. Projekt byl schválen 3. září 1933. Na valné hromadě Jednoty 9. února 1934 bylo navrženo její rozpuštění a odevzdání kapitálu salesiánům. To se uskutečnilo 19. února 1934 kdy bylo vše předáno salesiánům.55 Základy se začaly kopat 31. prosince 1935. Dne 6. června 1936 byl arcibiskupem Josefem Prečanem slavnostně posvěcen základní kámen. Stavbu prováděla stavební firma V. Nekvasil. Bohužel se jí dotkla ekonomická krize třicátých let a firma musela vyhlásit úpadek. Díky sbírkám a darům však mohla stavba dále pokračovat. Byla provedena za necelé dva roky a 24. listopadu 1937 proběhla kolaudace. Na svátek Neposkvrněného Početí Panny Marie 8. prosince 1937 byla P. Ignácem Stuchlým provedena benedikce. Mše svaté zde byly slouženy až do roku 1973, kdy byl kostel státními úřady násilně uzavřen.

Architektura a konstrukce kostela Kostel sv. Josefa je moderní funkcionalistickou stavbu. Jeho celková délka je 42 metrů, šířka 27 metrů a výška 14 metrů. Má tři lodě, obě postraní nižší lodě jsou široké 7,2 metrů a vysoké 6,3 metrů. Nad hlavním vchodem se tyčí čtyřboká věž vysoká 28 metrů, na jejímž vrcholu je umístěn šestimetrový kříž. Stavba byla započata a realizována na silně poddolovaném území v blízkosti dvou aktivních černouhelných šachet Hlubina a Šalamoun.56 Základ stavby tvoří železobetonový rošt, na němž je instalována a ukotvena ocelová konstrukce, která byla později vyzděna. Tímto způsobem byl vytvořen dostatečně pevný skelet, zabraňující poškození zděných částí. Pokud by došlo k nežádoucímu pohybu na poddolovaném uzemí nebo k poklesům terénu po hlubinné těžbě černého uhlí, unikátní typ konstrukce zajišťuje, že by nedošlo ke zboření kostela, ale stavba by se posunula či propadla jako celek. Speciální ocelovou konstrukci vyrobily nedaleké Vítkovické železárny, které byly založeny v roce 1828.57

55

Salesiáni Ostrava [online]. 10.1. 2007. [citováno 1.9. 2010]. Dostupné z:: http://ostrava.sdb.cz/clanky1/70-let-kostela-sv-josefa-v-ostrave/. 56 V současné době jsou tyto šachty již zavřené. 57 Realizací projektu železáren na území Vítkovic pověřil olomoucký arcibiskup, arcivévoda Rudolf Jan profesora vídeňské polytechniky F. X. Riedla.

31

Obr. 12: Ocelová konstrukce kostela sv. Josefa (zdroj: SDB Ostrava)

Obr. 13: Ocelová konstrukce kostela sv. Josefa (zdroj: SDB Ostrava)

Rekonstrukce kostela V roce 1973 byl kostel zabrán armádou a byl využíván jako tělocvična a vojenský archiv. Obě boční lodě byly odděleny vestavěnými příčkami, byl odvezen původní oltář a také varhany, zvony a kříž z věže. Salesiáni kostel získali zpět v roce 1990 ve velmi zdevastovaném stavu. Nejdříve bylo nutné zbourat vestavěné příčky, jimiž byly zazděny obě boční lodě. Dále byla odstraněna podlaha, kterou položili vojáci na původní dlažbu. Pomocné i odborné práce se z velké části prováděly brigádnicky. Všechny práce na obnově kostela po architektonické a umělecké stránce vedl Ing. arch. Václav Dvořák a stavbyvedoucím byl Ing. Jindřich Honěk. Kostel byl opět otevřen 8. prosince 1990 slavnostní mši svatou, kterou celebroval olomoucký arcibiskup František Vaňák a koncelebroval pomocný biskup Josef Hrdlička. V roce 1991 byly na věž kostela umístěny čtyři nové zvony. Dne 7. prosince 1991 byly posvěceny olomouckým arcibiskupem Janem Graubnerem. Jmenují se Panna Maria Pomocnice křesťanů, Svatý Josef, Don Bosko a Svatý 32

Václav. Jejich celková hmotnost je 1880 kg, naladěny jsou na tóny F, A, C, D. Zvony byly odlity ve zvonařské dílně paní Marie Tomáškové v Brodku u Přerova. V roce 2007 byla opravena fasáda věže kostela a v roce 2008 následovala oprava fasády na východní straně kostela. V roce 2010 se pokračuje v opravě fasády kostela z dvorní strany, tedy ze strany západní. Nová fasáda je světle modrá, opravy provádí firma FEST z Ostravy. Pro salesiánskou sociálně výchovnou činnost je nezbytné venkovní sportoviště, které v Ostravě citelně chybí. V 70. letech minulého století byla totiž na bývalém pozemku hřiště realizována bytová zástavba. Zbývající pozemek ležící přímo u budovy střediska, jakož i celý dům, užívalo do roku 1990 Ministerstvo obrany, které na dvoře postavilo bez povolení své objekty a silniční komunikaci. V minulých letech se začalo s přípravou projektu hřiště, které má být dokončeno v září roku 2011. V plánu je vybudování hřiště pro malou kopanou a volejbal, minicyklostezku pro kola a koloběžky, hřiště pro děti s prolézačkami a hřiště na streetbal.

Prohlídka kostela Rektorální kostel sv. Josefa se nachází na ulici Vítkovická č. 28 a náleží k Římskokatolické farnosti Moravská Ostrava. Správa kostela je svěřena řeholní kongregaci Salesiánů Dona Boska, rektorem kostela a vikářem komunity je od roku 2010 P. Alois Hurník. Ředitelem komunity salesiánů je od roku 2007 P. Pavel Krejčí. Hlavní vchody do kostela jsou ze severní strany z ulice Dr. Malého. Do kostela můžeme vstoupit po dvou schodištích, která jsou od sebe oddělena čtverhrannou hmotou věže. Hlavní vstupní dveře jsou celkem čtyři a ústí do předsíně kostela. Odtud je možné vejít do bohoslužebného prostoru rovněž čtyřmi vstupy, dvěma krajními do levé a pravé lodi, dvěma prostředními do hlavní lodi. Všechny hlavní vstupní dveře jsou stejného typu, masivní, dvoukřídlé, dřevěné, dveře z předsíně jsou dvoukřídlé, dřevěné a prosklené. Nad vchody do hlavní lodi kostela je balkón kůru. Boční, nižší lodě, jsou od hlavní odděleny vždy pěti sloupy na každé straně. Obě lodě mají vždy tři boční kaple a jednu zpovědnici umístěnou v zadní části kostela. Presbytář je umístěn na třech stupních. Vpravo od něj (z pohledu návštěvníka) jsou vstupní dveře do sakristie, která je průchozí a je propojena s budovou Salesiánského střediska mládeže. Vlevo od presbytáře je vstup do 33

knihovny s dřevěnou galerií, která byla zbudována v roce 2009. Dříve zde byl depozitář.

Interiér a vybavení kostela Původní úpravou interiéru byl pověřen ostravský akademický malíř prof. Jan Obšil.58 Práce na něm pokračovaly i po roce 1937, kdy proběhla benedikce kostela. Postupně byly dokončeny kaple v obou bočních lodích. Byly to kaple Panny Marie Pomocnice, sv. Antonína, sv. Aloise a Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Dne 19. března 1939 byly požehnány čtyři nové zvony: Don Bosko, Panna Maria Pomocnice křesťanů, Svatý Josef a Svatý Václav. Dne 18. ledna 1948 proběhla slavnost žehnání nových varhan za účasti biskupa Štěpána Trochty. Varhany vyrobila firma Rieger z Krnova. V říjnu 1948 dokončil prof. Jan Obšil návrh mozaikového cyklu, který měl být za hlavním oltářem.59 Vznikla však pouze hrubá malba a mozaika nebyla nikdy dokončena.

Obr. 14: Presbytář, kolem roku 1948 (zdroj: SDB Ostrava)

58

Jan Obšil (25. 2. 1908 v Hustopeče – 13. 4. 1983 Třebovice okr.Ostrava) - akademický malíř, scénograf. Podstatnou část života pracoval jako jevištní výtvarník v Ostravě a je autorem maleb v kostelech a společenských prostorách Ostravska. 59 Kronika SDB Ostrava. La cronaca della Casa DI MOR. OSTRAVA 1934 – 1949, nestránkováno.

34

Obr. 15 - 18: Původní boční oltáře v kostele sv. Josefa (zdroj: SDB Ostrava)

Oltář Nejsvětějšího Srdce Ježíšova

35

Po zabrání kostela armádou v roce 1973 byl odvezen oltář, varhany i zvony. Byla odstraněna také kazatelna s mramorovým obložením, boční lodě byly odděleny od hlavní zděnými příčkami a na původní dlažbu byla přitlučena nová dřevěná podlaha.

Obr. 19: Původní kazatelna (zdroj: SDB Ostrava)

Obr. 20: Devastace kostela, rok 1973 (zdroj: SDB Ostrava)

36

Po rekonstrukci byl kostel otevřen veřejnosti 8. prosince 1990. Hlavní loď kostela je prostorná, světlá, dominuje v ní bílá barva. Výraznějšími barevnými doplňky jsou červený koberec v prostoru presbytáře, červené čalounění na části stoliček a na dvou klekátkách umístěných v bočních lodích kostela. Z ekonomických důvodů nejsou zatím v kostele lavice. Na první pohled nás svým vzhledem zaujme atypický strop, který získal svůj tvar díky ocelové nosné konstrukci stavby. Těsně pod stropem je na každé straně hlavní lodi šest velkých oken a další dvě okna jsou níže, před prostorem presbytáře, na úrovni oken bočních lodí. Boční lodě mají po čtyřech oknech. V prostoru sakristie a knihovny je vždy po dvou oknech, která jsou ve stejné výšce jako okna bočních lodí. Prostor presbytáře osvětlují dvě úzká vysoká okna s původními, nedávno objevenými vitrážemi, které byly po restauraci v roce 2003 umístěny zpět do kostela. Na kůru jsou vysoká úzká okna horizontálně členěná na pět částí.

Obr.21: Hlavní loď kostela sv. Josefa (foto: P. Pavel Krejčí)

Každá boční loď je stavebně rozdělena do čtyř částí. V první části (nejblíže vchodu) jsou vpravo i vlevo zděné okrouhlé zpovědnice se skleněnými okénky. V druhé části vlevo (při pohledu od vchodu) je socha dona Boska. Ve třetí části visí obraz Božího Milosrdenství a ve čtvrté části, která je nejblíže sakristie, je socha Panny Marie Pomocnice. Tato socha se zachovala z původního mobiliáře. 37

Obr. 22: Hlavní loď kostela sv. Josefa, pohled z presbytáře (foto: P. Pavel Krejčí)

V levé boční lodi, v části nejblíže presbytáře, je socha Božské Srdce Ježíšovo. Všechny sochy byly vyrobeny ještě před II. světovou válkou v Itálii a jde o sádrové odlitky. V další bývalé kapli stojí palma a v poslední je umístěna třetí zpovědnice. V prostoru presbytáře je oltář, ambon a kříž s Kristem. Za oltářem je na stěně pětimetrový, ručně tesaný, dřevěný kříž. Na stěně vlevo od oltáře (při pohledu od vchodu) je umístěn svatostánek a na stěně vlevo je původní sádrová socha sv. Josefa. Oltář a ambon jsou z mramoru. Křížová cesta je vyrobena z červená keramiky a je rozmístěna po obvodu kostela. Na kůru jsou digitální varhany. Ozvučení prostoru je zajištěno bílými reproduktory umístěnými na deseti sloupech, které oddělují hlavní loď od bočních. Varhany mají dva reproduktory na kůru a další jsou v sakristii a v předsíni. Osvětlení prostoru kostela je realizováno několika druhy světel. Pod horními okny hlavní lodi jsou na každé straně tři halogenové reflektory, které osvětlují strop a nepřímým světlem osvětlují celý prostor kostela. Níže je na každé straně, nad sloupy, pověšeno pět lustrů s opálovými žárovkami. Na stěně pod kůrem a na kůru jsou po čtyřech nástěnná světla s opálovým krytem. Světla stejného typu jsou také na

38

stropech bočních lodí vždy po pěti v každé lodi. Presbytář osvětlují dva halogenové reflektory.

Obr. 23: Socha Panny Marie – boční kaple (foto: P. Pavel Krejčí)

Obr. 24: Socha dona Boska – boční kaple(foto: P. Pavel Krejčí)

Obr. 25-26: Zpovědnice (foto: P. Pavel Krejčí)

Z hlediska architektury patří kostel sv. Josefa do období tzv. moderny – funkcionalismu, architektury 20. století. Zakladatelem české moderny byl architekt Jan Kotěra (1871 – 1923). Funkcionalismus se obecně vyznačuje pravoúhlými tvary, 39

plochými střechami, absencí ozdob a použitím nových materiálů. Hlavní je funkce a účel objektu. Kostel byl ve své době unikátní především svou ocelovou konstrukcí, jejímž účelem bylo minimalizovat rizika, spojená s poddolovaným územím, na němž byl kostel postaven. Interiér byl v roce 1990 citlivě zrekonstruován. Všechny práce na jeho obnově vedl Ing. arch. Václav Dvořák.

40

Salesiánské dílo v Brně – Žabovřeskách Historie a vývoj díla v Brně-Žabovřeskách U počátků salesiánského díla v Brně stál biskup Josef Kupka.60 Už v roce 1929 byla salesiánům nabídnuta správa vznikajícího kostela v Židenicích, ale jednání bylo po několika měsících neúspěšně ukončeno. K dalšímu pozvání salesiánů do Brna došlo v roce 1939. Tentokrát jim byla nabídnuta správa nově plánovaného kostela v Žabovřeskách. Pro zdejších 14 000 katolíků byla dosavadní kaplička sv. Václava nedostačující.61 Salesiáni nejdříve do Brna dojížděli sloužit mariánské pobožnosti v místní kapličce. S rostoucím zájem se aktivity přesunuly do kostela Panny Marie u jezuitů. V neděli 29. ledna 1939, na svátek dona Boska, se brněnské veřejnosti představil mladý a nadšený salesián P. František Lepařík (1907-1987), který byl pověřen tehdejším inspektorem P. Ignácem Stuchlým vedením salesiánského díla v Brně. Ten se v červnu 1939 přestěhoval do Brna. Na narozeniny dona Boska 16. srpna pozval k sobě do bytu skupinku chlapců, základ nové oratoře. Pak organizoval pravidelná setkání s chlapci, buď u něho v bytě, nebo na loukách poblíž nového staveniště.62 Hrál si s nimi, modlil se s nimi a učil je dobře křesťansky žít. Začátkem září přišel do Brna další salesián P. František Hudeček. Prozatímním stanovištěm salesiánů se stal byt v Doležalově ulici č. 24.63 P. Fr. Lepařík usilovně sháněl finance na stavbu kostela a oratoře. V těžké válečné době bylo obtížné stavět velké stavby. Podle odvážných plánů měla být dřevěná oratoř zároveň kaplí i sálem. Podařilo se mu získat pozemky od manželů Danilových.64 A na podzim roku 1939 se začalo stavět. Nadšení P. Fr. Lepaříka strhlo mnoho dalších, kteří s elánem přicházeli, aby pomohli s vybudováním oratoře. Díky velkorysosti mnoha dárců, ochotě pana stavitele Matonohy a spousty dobrovolníků, se sen a přání mnohých stal postupně skutečností.65 Dne 8. prosince 60

Od roku 1924 titulární biskup adrahenský s určením pro brněnskou diecézi, od roku 1931 brněnský sídelní biskup. 61 Kaplička sv. Václava na Burianově náměstí v Brně. 62 Salesiánský magazín. Praha: Salesiánská provincie Praha, 2009, č.1, s. 20. 63 Tamtéž. 64 Tamtéž, s. 21. 65 Tamtéž, s. 20.

41

1939 byly nová dřevěná kaple Panny Marie Pomocnice křesťanů a oratoř slavnostně vysvěceny biskupem Josefem Kupkou. P. František Lepařík se stal prvním ředitelem salesiánského díla v Brně.66 Oratoř se brzy stala střediskem brněnské mládeže. Uzavřením presbytáře (tedy vlastní části kaple s oltářem) velkými dřevěnými posuvnými vraty lehce ovladatelnými, otočením židlí a spuštěním opony na kůru se z kaple stalo hlediště a z kůru jeviště. Zde se hrávala v neděli odpoledne a večer proslulá divadelní představení. Pravidelné

byly

i

nedělní

dopolední programy pro děti. V oratoři probíhaly hudební kurzy, sborový zpěv, výtvarné kroužky,

výuka

latiny,

doučování školních předmětů, Obr. 27: Původní dřevěná a oratoř (1939-1965) (zdroj: http://brno.sdb.cz/)

kroužky náboženství. Hrály se hlavně kolektivní hry, fotbal, hokej, košíková, házená, ale i

tenis, stolní tenis a chodilo se na výlety. Na bohoslužby a na divadlo měli přístup všichni. Ostatní programy oratoře byly vyhrazeny jen chlapcům. Mladí salesiáni se jim věnovali s nadšením a otcovskou láskou, vedli je ke svátostnému Ježíši a k Matce Boží. I během války se salesiánská činnost úspěšně rozvíjela. Němci nezakazovali bohoslužby a ani nebránili uskutečňování programu oratoře. Koncem války oratoř prožila spolu s Brnem těžké dny bombardování a pak válečné fronty. Při jednom bombardování se bomby sypaly přímo na oratoř. Dvacet sedm bomb vyrylo krátery kolem oratoře, jen

jedna bomba ji zasáhla, ale nevybuchla. Také žádný český

salesián nebyl během války zabit ani těžce zraněn. Po válce se život v oratoři opět rozběhl plným tempem až do únoru roku 1948, kdy se k moci ve státě dostali komunisté. V noci z 13. na 14. dubna 1950 byli žabovřeští salesiáni přepadeni, spoutáni a odvezeni do soustřeďovacího kláštera v Oseku u Duchcova.67 Bylo odvlečeno všech pět kněží a tři asistenti i s tehdejším ředitelem P. Františkem Hudečkem. ČTK veřejnosti představila tuto celostátní akci 66 67

Tamtéž. Tamtéž, č.2, s. 20.

42

jako reorganizaci řeholníků za účelem prohloubení jejich řeholního života, a aby budovy mohly lépe sloužit lidu. Avšak oratoř pokračovala dál v činnosti pod vedením starších oratoriánů a to až do roku 1961, kdy v ní byly zakázány bohoslužby a kaple byla proměněna na tělocvičnu a ostatní prostory připadly hudební škole. Dne 18. února 1965 kaple i oratoř vyhořely při dosud neobjasněném požáru. Na větší části pozemku byla pak vybudována silnice a v akci ,,Z“ budova mateřské školky.68 V té době se zdálo, že je to definitivní tečka za činností salesiánů v Brně-Žabovřeskách. Salesiánští představení však již v roce 1950 učinili v internaci v Želivce Panně Marii slib, že k její poctě postaví kostel, dosáhnou-li svobody a budou-li moci obnovit svou činnost ve prospěch mládeže.69 Po propuštění z internace nebo vězení působili salesiáni veřejně pouze jako kněží v mnoha farnostech všech diecézí. V brněnské diecézi se v osmdesátých létech stala jakýmsi centrem salesiánského díla fara v Rosicích u Brna, kde sídlil P. Oldřich Med. Tam se měsíčně tajně sjížděli salesiáni z celé diecéze k duchovnímu ústraní. Po roce 1989 mohli salesiáni opět obnovit svou činnost a svobodně vystoupit na veřejnost. V Žabovřeskách začali pracovat na splnění svého slibu a to pod vedením jednoho z nejváženějších salesiánů P. Oldřicha Meda (1914-1991), jenž byl posilou zvláště pro mladé spolubratry.70 V roce 1990 salesiáni zažádali o vrácení pozemků a zbylých prostor oratoře. Zbývající část budovy salesiánské oratoře byla zrekonstruována, byly upraveny vnitřní prostory a část okolí tak, aby oratoř mohla veřejně zahájit svoji činnost.71 V říjnu roku 1991 přišel do Žabovřesk salesián P. Petr Beran a nastěhoval se do zrekonstruovaného zbytku oratoře. Tehdejší provinciál P. Ladislav Vik ho pověřil stavbou nového kostela.72

První zemní práce byly

zahájeny v listopadu 1993 a 27. května 1995 byl kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů slavnostně konsekrován brněnským biskupem Vojtěchem Cikrle. Pod kostelem byly současně vybudovány prostory Salesiánského střediska mládeže, které bylo oficiálně zřízeno k 1. září 1995 Salesiánskou provincií Praha. Od září 1995 zde bydleli čtyři salesiáni a v nových prostorách se začala rozvíjet činnost oratoře i pastorační činnost v kostele. V letech 1997-98 byl ve druhé 68

VÁŇOVÁ, J.- KAPLÁNEK, M. Práce v salesiánském duchu. Praha: Salesiánská provincie Praha, 2002. s. 18. 69 Salesiánský magazín. Praha: Salesiánská provincie Praha, 2009, č.3, s. 19. 70 Tamtéž, č.2, s. 20. 71 VÁŇOVÁ, J.- KAPLÁNEK, M. Práce v salesiánském duchu. Praha: Salesiánská provincie Praha, 2002. s. 18. 72 Salesiánský magazín. Praha: Salesiánská provincie Praha, 2009, č.4, s. 18.

43

etapě vybudován dům komunity, který o pouti k Panně Marii Pomocnici křesťanů požehnal rádce hlavního představeného salesiánů Don Albert Van Hecke. V květnu 1999 byl dobudován areál hřišť. Na návrh provinciála a po schválení hlavním představeným zřídil k 1. lednu 2000 brněnský biskup Vojtěch Cikrle v BrněŽabovřeskách samostatnou farnost. Dne 6. září 2002 byla otevřena nová budova střediska mládeže, která vznikla přestavbou koupené budovy mateřské školky, jež stojí v těsné blízkosti domu komunity. Dne 29. června 2006 bylo Salesiánské středisko mládeže zařazeno do rejstříku školských právnických osob.

Současná činnost salesiánů v Brně-Žabovřeskách Farnost Panny Marie Pomocnice křesťanů V současné době spravují salesiáni v Brně-Žabovřeskách nejen salesiánské středisko mládeže, ale také katolickou farnost Panny Marie Pomocnice křesťanů. Farnost byla zřízena v jubilejním roce 2000. Patří do ní především obyvatelé městské čtvrti Žabovřesky, kde žije přes 24 000 lidí. Do farnosti ale přicházejí i lidé z dalších částí Brna a okolí, které oslovuje a přitahuje salesiánský způsob života i salesiánská spiritualita. V roce 1997 se nedělních bohoslužeb v novém kostele zúčastňovalo asi 700 věřících, v současné době přichází na nedělní mše svaté asi 950 věřících.73 Bohoslužby jsou v kostele slouženy každý den.Ve všední dny a v sobotu zpravidla dvě mše svaté (ráno a večer), v neděli pak čtyři (tři dopoledne a jedna večer). Komunita salesiánů se také podílí na farní pastoraci. Hlavní zodpovědnost v ní nese farář, který koordinuje pastorační činnost. Pastorační rada, která ve farnosti vznikla, je svými členy propojena se střediskem mládeže. Základní celoroční pastorační plán vytváří komunita a jeho farní oblast dopracovává pastorační rada farnosti. Hlavními cíli ve vývoji farnosti je vést věřící k hlubšímu chápání potřeb farnosti, vést k aktivnímu zapojení při jejich naplňování, vytvářet atmosféru sounáležitosti a tolerance, vytvářet povědomí potřeby a hledání způsobů evangelizace.74 K farním činnostem patří také vzdělávání. Do této oblasti je zahrnuta příprava ke svátostem, výuka náboženství, duchovní cvičení, biblický kurz či 73

Salesiáni Brno-Žabovřesky [online]. 10.1. 2007. [citováno 14.9. 2010]. Dostupné z : . 74 Výchovně pastorační projekt Brno-Žabovřesky 2007. Salesiáni dona Boska Brno-Žabovřeky, 2007, s. 5.

44

rozhovory o otázkách víry. V současnosti je duchovním správcem farnosti P. Josef Daněk a ředitelem komunity je P. Vít Dlapka. Co se týká hudební činnosti, má farnost svůj chrámový sbor, který vznikl v roce 1994 a v současné době má asi 40 členů. V roce 2006 vznikla rytmická schola mládeže. Ta má asi 15-20 členů, kteří pravidelně doprovází zpěvem při bohoslužbách. Dále zde funguje farní charita a Bosco Media Centrum (BMC). Jde o salesiánské

mediální

centrum,

které

se

zabývá

výrobou,

rozmnožováním

a nahráváním zvukově obrazových záznamů za účelem rozvoje osobnosti dětí, mládeže a dospělých. Jeho účelem je též teoretické i praktické seznamování zájemců s moderními způsoby práce na poli audiovizuálním, mediálním, počítačové techniky aj. nosičů zvukové a obrazové techniky. BMC spolupracujeme též s ČT Brno a TV Noe Ostrava.75 Farnost vydává farní časopis Žabokuk.

Salesiánské středisko mládeže – dům dětí a mládeže Salesiánského střediska mládeže bylo oficiálně zřízeno Salesiánskou provincií Praha v roce 1995. Od roku 2006 je zařazeno jako školská právnická osoba do rejstříku Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy pod názvem Salesiánské středisko mládeže – dům dětí a mládeže Brno-Žabovřesky. Je určeno pro děti a mládež bez rozdílu původu či náboženství. Zvláštní pozornost je věnována dětem školního věku a dospívajícím, ale probíhají zde i rozličné aktivity pro dospělé, maminky s dětmi nebo seniory. Středisko nabízí hodnotné využití volného času a podnětné prostředí pro rozvoj mezilidských vztahů. Hlavními cíli je výchova k základním lidským hodnotám v duchu křesťanského pohledu na svět, evangelizace, katechetizace a prevence kriminality a nežádoucích závislostí.76 Mezi hlavní činnosti střediska patří pravidelné aktivity, příležitostné aktivity a pobytové akce. K pravidelným aktivitám se řadí především KROUŽKY zájmového vzdělávání ( hudební, dramatický, pohybový, technický, výtvarný aj.), OTEVŘENÝ KLUB – volná oratoř, kde děti a mládež využívají prostor střediska k zábavě, hrám,

sportovním aktivitám a popovídání s kamarády. K dispozici mají hernu se stolním fotbalem, stolním tenisem a šipkami, kulečník, posilovnu, venkovní hřiště či bar

75

Salesiáni Brno-Žabovřesky [online]. 10.1. 2007. [citováno 14.9. 2010]. Dostupné z : . 76 Výroční zpráva 2008-2009. Salesiánské středisko mládeže – dům dětí a mládeže Brno-Žabovřesky, 2009.

45

s možností malého občerstvení. Při všech těchto aktivitách jsou přítomní salesiáni a také animátoři, kteří vytváří zázemí a navazují s dětmi a mládeží přátelské vztahy. Další pravidelnou činností je KLUB MAMINEK. Cílem klubu je umožnit maminkám na mateřské dovolené rozvinout a upevnit vztah se svým dítětem a navazovat nová přátelství.77 Druhou velkou skupinou akcí, které

ve středisku

mládeže během roku probíhají jsou PŘÍLEŽITOSTNÉ AKTIVITY. Sem se řadí různé soutěže a tvoření, které zpravidla souvisí s nějakým svátkem či slavností (drakiáda, adventní věnce, vánoční besídka, tříkrálová koleda, bruslení, jarní akademie, velikonoční tvoření, dětský karneval, závěrečný táborák aj.), dále výlety a sportovní turnaje. Poslední důležitou činností jsou POBYTOVÉ AKCE, které se pořádají jak o letních prázdninách, tak i během školního roku. Ve školním roce 2008/2009 pořádalo Salesiánské středisko mládeže celkem 21 pobytových akcí, z toho v období od června do srpna 16 tzv. letních táborů.78 Pravidelný chod střediska mládeže zajišťuje mimo 3 salesiánů a 2 sester salesiánek (FMA), 18 zaměstnanců na hlavní pracovní poměr, z toho 9 pedagogických a 5 technicko-hospodářských. Na dohodu o činnosti pracuje 9 lidí.79 Ředitelem Salesiánského střediska mládeže je v současné době P. Pavel Tichý. Aby mohli salesiáni realizovat své poslání potřebují spolupracovníky, dobrovolníky – animátory, kteří jim pomáhají v jejich úsilí o výchovu a zdravý celistvý rozvoj dětí a mládeže. V roce 2008/2009 pracovalo a pomáhalo ve středisku mládeže 51 pravidelných animátorů (vedení kroužků, zajištění volné oratoře) a zhruba stejný počet dalších, kteří vypomáhali při příležitostných akcích.80 Kromě animátorů ve středisku pracují také praktikanti. Jsou to studenti středních, vyšších odborných a vysokých škol pedagogického nebo sociálního zaměření. Svojí činností a prací s dětmi a mládeží si mohou ověřit své teoretické znalosti v praxi. Studenti mohou vyzkoušet práci v Klubu maminek s rodiči a předškolními dětmi, v různých kroužcích a specifickou preventivně-výchovnou činnost s dětmi ve volné oratoři. Ve školním roce 2008/2009 bylo na praxi ve středisku mládeže celkem 21 studentů.81 Salesiánské středisko mládeže – dům dětí a mládeže Brno-Žabovřesky také spolupracuje s mnoha institucemi (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, 77

Tamtéž. Tamtéž. 79 Tamtéž. 80 Tamtéž. 81 Tamtéž. 78

46

Salesiánská provincie Praha, Biskupství brněnské, Statutární město Brno, Nadace přátel Dona Bosca, Nadaci pro radost, Nadaci O2 aj.), které přispívají svojí morální i finanční podporou ke zdárnému rozvoji salesiánského díla v Žabovřeskách.

47

Kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů a Salesiánské středisko mládeže – dům dětí a mládeže Brno – Žabovřesky

Plánování a průběh výstavby komplexu Veřejná dvoukolová architektonická soutěž na stavbu nového kostela a salesiánského střediska mládeže byla vyhlášena 1. listopadu 1991. Zadavatelem díla byla Salesiánská provincie Praha. V požadavcích bylo specifikováno několik základních kritérií, které musel projekt splňovat – kapacita bohoslužebného prostoru (200 sedících a 300 stojících) a základní prostory, které musí projekt obsahovat jako sakristii, farní kancelář, ubytování pro řeholníky, boční adorační kapli (která později nebyla realizována), knihovnu a velký víceúčelový sál. V návrhu se mělo také počítat se zachováním stávajících sportovních hřišť pro děti. Celkem bylo do soutěže přihlášeno 27 návrhů. Po jejich vyhodnocení porotou, jež byla tvořena zástupci biskupství, města a salesiánů, postoupily do druhého kola návrhy prof. Ing. arch. Ivana Rullera, Ing. arch. Radka Květa a Ing. arch. Josefa Opatřila. Po dalším jednání a hodnocení byl vybrán návrh Ing. arch. Josefa Opatřila. Celý projekt kostela, salesiánského střediska a domu komunity byl realizován ve dvou etapách. V roce 1992 byly zahájeny práce na projektu a v dubnu 1993 byl vytvořený projekt a dokumentace k první etapě schváleny stavebním úřadem BrnoŽabovřesky. První etapa zahrnovala stavbu kostela Panny Marie Pomocnice křesťanů a salesiánské středisko. Vlastní stavební práce započaly 16. listopadu 1993 a to slavnostním zahajovacím výkopem, který provedl P. Petr Beran. Na svátek Nejsvětější Trojice 29. května 1994 požehnal biskup Vojtěch Cikrle staveniště a základní kámen pro kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů, který je nyní umístěn v suterénu kostela. Celá etapa byla dokončena v květnu 1995 a zkolaudována 12. května 1995. V sobotu 27. května 1995 byl kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů slavnostně konsekrován biskupem Vojtěchem Cikrle. Přípravné práce včetně projektu, výkopu a betonáže stály 4,5 miliónu korun. Náklady na stavbu a vybavení překročily 27 miliónů korun, které byly získány převážně z darů věřících. Pozemní práce byly realizovány firmou Inženýrské a

48

průmyslové stavby Brno a stavbu provedla firma Moravostav Brno a.s., která stavěla například i kostely v Břeclavi nebo v Hustopečích.

Obr. 28: Základní kámen v suterénu kostela

Cílem druhé etapy byla výstavba domu komunity pro salesiány. S přípravami se začalo již na konci roku 1995. Stavba dvoupatrové budovy obloukového půdorysu byla zahájena 1. dubna 1996 a dokončena v roce 1997. Základní kámen byl slavnostně požehnán biskupem Jiřím Mikuláškem, generálním

vikářem

brněnské

diecéze,

24.května 1996 k prvnímu výročí posvěcení kostela. V současné době dům komunity slouží nejen jako ubytování pro řeholníky, ale i jako rozšíření Salesiánského střediska mládeže. Výstavba stála asi 20 miliónů korun. Součástí areálu jsou také tři víceúčelová dětská hřiště, první dvě byla uvedena do provozu v roce 1998, třetí v roce 1999. Posledním objektem, který je nejnovější součástí areálu je budova střediska pro mládež. Jde o bývalou mateřskou školku, jež byla zakoupena a kompletně renovována v roce 2002.

Umístění a hlavní části komplexu Kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů a Salesiánské středisko mládeže byly postaveny v obytné městské části Brno-Žabovřesky, která je tvořena převážně panelovými bytovými domy. Má více než 24 tisíc obyvatel a patří dnes mezi největší brněnské městské čtvrti. Celý komplex, jehož součástí je kostel, dům komunity, budova Salesiánského střediska mládeže a tři moderní víceúčelová hřiště, je umístěn na mírně svažité travnaté terase a je obklopen parkovými stromy. Na severovýchodní straně je areál ohraničen silnicí ulice Korejská, na jihovýchodě čtyřproudou komunikací E 461 ulice Žabovřeská a na západě ulicí 49

Foresrova, která tvoří hranici mezi komplexem a panelovými domy. Z tohoto směru je hlavní vchod do kostela. Stavby kostela a domu komunity spolu vytvářejí oblouk, který je po vnějším obvodu lemován podloubím. Čtvrtkruhový oblý tvar objektu kontrastuje s kostkami bytových domů okolního sídliště. Na severovýchodě je oblouk zakončen budovou bývalé mateřské školky, v níž jsou v současné době klubovny Salesiánského střediska mládeže. Na jih od této budovy jsou tři sportovní hřiště pro mládež. Součástí čtvercového obytného traktu, jež přiléhá na severní straně ke kostelu jsou prostory farní kanceláře, sakristie a hostinské poje. Pod nimi se nachází technické zázemí areálu, dále učebny a herna. Pod kostelem v suterénu je víceúčelový sál s jevištěm a dalšími klubovnami. Ten je přístupný zvláštním bočním vchodem od východu. Ve vrcholu výseče se k nebi tyčí štíhlá bílá věž kostela. V obdélníkových otvorech na jejím vrcholu jsou umístěny tři zvony. Celý objekt je koncipován jako bezbariérový.

Obr. 29: Satelitní snímek areálu kostela PMPK, SaSM a hřišťBrno – Žabovřesky (zdroj: www.mapy.cz)

50

Obr. 30: Půdorys kostela 82

Kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů

Obr. 31: Kostel PMPK Brno-Žabovřesky - západní pohled 82

VAVERKA, J. a kol. Nové kostely a kaple z konce 20. století v České republice. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001, s. 283.

51

Prohlídka kostela Hlavní vstup do kostela je od západu po širokém betonovém schodišti. Do prostorné předsíně lze vejít atypickým proskleným vchodem. V předsíni jsou po levé straně další skleněné vchodové dveře, které ústí do podloubí, vpravo jsou dveře ke schodišti, po němž je možné vyjít na kůr v patře nebo sejít do suterénu. V předsíni je umístěna hlavní informační nástěnka, nástěnka pastorační rady a mládežnická nástěnka. V patře nad hlavním vchodem je prosklená lodžie navazující na loď kostela. Zde je zavěšen kříž z kovových lamel a v jeho středu je umístěna skleněná červená osmicípá hvězda symbolizující Kristovo utrpení. Kříž je dílem firmy Španihel - umělecké kovářství. Vlevo od vchodu lemují vnější obvod kostela arkády podloubí. U vstupu do kostela je umístěna pamětní deska připomínající jeho vysvěcení v roce 1995. Z předsíně lze vstoupit dalšími prosklenými dveřmi do středu vnějšího obvodu čtvrtkruhového prostru lodi kostela. Před námi se otevírá působivý světlý prostor lodi. Světle hnědá keramická dlažba a dlouhé dřevěné lavice jsou orientovány do oblouku, čímž je pozornost návštěvníka směrována do vrcholu výseče, kde se nachází presbytář. Loď se směrem k oltáři zužuje a současně se strop zvyšuje, k oltáři se sbíhají i hvězdice bílých

průvlaků

pod

stropem.83

K bílému tónu lodi a harmonické atmosféře

přispívá

také

stropní

světlík nad oltářem a jednoduché bílé stěny,

které

vystupujícími

jsou

členěné

pilíři

nosné

konstrukce. Presbytář je okrouhlý a je umístěný na třech stupních. V jeho středu stojí kamenný oltář s oválnou deskou. V oltáři jsou uloženy ostatky sv. Jana Boska, zakladatele řádu, sv. Jana

83

Obr. 32 : Pamětní deska

VAVERKA, J. a kol. Nové kostely a kaple z konce 20. století v České republice. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001, s. 281.

52

Sarkandra a bl. Giuseppa Rinaldiho. Vlevo od oltáře (z pohledu návštěvníka) je ambon, vpravo je sedadlo pro kněze a u stěn jsou další sedátka pro ministranty. Vpravo pod schůdky presbytáře stojí svícen s paškálem a křtitelnice. Špička výseče vytváří ve vnitřním prostru mírný oblouk, apsidu, kde je umístěna malba patronky kostela Panny Marie Pomocnice křesťanů s Ježíškem v náruči. Apsida je po obou stranách lemována vysokými úzkými okny, jež jsou rozdělena bílými rámy do obdélníků a zasklena matným sklem. Vlevo od obrazu Panny Marie (z pohledu návštěvníka) je na stěně dřevěný kříž s Kristem a pod ním je samostatně stojící svatostánek s věčným světlem. Dále se na levé stěně táhne pás obrazů Cesta světla směrem ke dveřím sakristie. Vpravo od centrálního obrazu je socha dona Boska se dvěma dětmi a dále pás obrazů Křížové cesty. Část prostru po obvodu kruhové výseče je funkčně i opticky oddělena od zbytku prostoru bohoslužebného. Fyzicky je tato část oddělena pěti pilíři umístěnými souběžně s obvodem výseče ve vzdálenosti 5 metrů od sebe a asi 5 metrů od zadní stěny kostela. Jednotlivé pilíře jsou propojeny stěnou, která je vodorovně rozdělena na dvě části. Přízemní prostor mezi stěnou a prvním pilířem (při pohledu od oltáře) je tvořen uličkou a dvěma zpovědnicemi, které jsou vystavěny jako malé, uzavíratelné místnůstky. Mezi prvním až čtvrtým pilířem je stěna v přízemí z velké části prosklená, mezi čtvrtým až šestým pilířem je volný prostor. Funkčně je zadní prostor lodi rozdělen do pěti nerovnoměrných částí. První část přízemí tvoří ulička a zpovědnice, druhou částí je prosklená místnost s uzavíratelnými dveřmi opatřená reproduktory. Ta je určena pro matky s dětmi, kteří tak mohou sledovat bohoslužbu, aniž by rušili ostatní věřící. Nad ní na empoře, tedy nadzemní přístupné galerii, která je otevřená do hlavního prostoru lodi kostela, je kůr pro asi 120 účinkujících, hudebníků a zpěváků. Varhany v kostele jsou elektronické. Píšťaly, které můžeme na kůru vidět jsou čistě dekorativním prvkem. Ve třetí části je za bílou zdí skryto schodiště vedoucí na kůr a do suterénu. Čtvrtou část tvoří prosklená stěna vstupního prostoru s uzavíratelnými dveřmi. Nad ní je prosklená stěna prostorné venkovní lodžie. Pátá část je otevřená do prostoru lodi. Je zde umístěn stojan s informacemi, brožurami, náboženskou literaturou a nástěnka Ze života farnosti. Vedle dveří, kterými lze vejít z lodi kostela do sakristie jsou další dveře, jimiž se je možné vstoupit z bohoslužebného prostoru do chodbičky čtvercového traktu přiléhajícího k severní stěně stavby kostela. Zde se nachází sakristie, farní kancelář, 53

knihovna, sociální zařízení a schodiště vedoucí do suterénu. V suterénu jsou dva hostinské pokoje a psychologickou poradnu pro rodiny, mládež a děti. Pod kostelem se nachází prostory Salesiánského střediska mládeže. Tvar a rozměry suterénu odpovídají čtvrtkruhovému půdorysu kostela. Je zde velký víceúčelový společenský sál, v jehož špičce je umístěno dřevěné pódium. Prostor je jednoduchý, vejde se sem asi 300 židlí. Do sálu je možné vstoupit z několika směrů. První možností je vchod z východní strany, kdy lze sejít po širokém schodišti k prosklenému vchodu. Druhou možností je vchod z nádvoří, které je spojnicí mezi čtvercovou částí kostela s domem komunity. Dalšími způsoby je použití schodiště u farní kanceláře nebo schodiště vedoucí z předsíně kostela na kůr i do suterénu. Velký sál je nejčastěji využíván pro aktivity střediska mládeže. K dalším funkčním prostorám pod kostelem patří také velká herna, dvě hudebny, kuchyňka, sklad, sociální zařízení, úklidová místnost a kotelna. Vně vrcholu výseče je situována věž zvonice se třemi zvony. Její půdorys má tvar kříže, je vysoká 35 metrů. Zvony byly slavnostně požehnány biskupem Jiřím Mikuláškem, generálním vikářem brněnské diecéze, 24. května 1996 k prvnímu výročí posvěcení kostela. Největší zvon je Panny Marie Pomocnice, laděný do cis, o váze 214 kg, prostřední je zvon sv. Jana Boska, laděný do dis, o váze 144 kg a nejmenší je zvon sv. Václava, laděný do fis, o váze 96 kg. Všechny tři zvony odlil ve své dílně zvonař Jan Tkadlec z Halenkova na Vsetínsku. Nosnou konstrukci a jejich pohon projektoval a provedl Ing. Pavel Kilián z Bosonoh. Spolu se zvony byl také požehnán základní kámen pro novou budovu komunitního domu.

Interiér a vybavení kostela Když se blížíme ke kostelu jeho bílý exteriér v nás vyvolává pocit lehkosti a čistoty. Tento dojem přetrvává i po vstupu do kostela. Prosvětlená bílá atmosféra prostoru lodi pozitivně působí svou jednoduchostí a klidem. Interiéru dominuje křížově rozvinutá 5,5 metrů vysoká nástěnná malba84 Panny Marie s Ježíškem umístěná v apsidě za oltářem. Malbu vytvořil v roce 1995 Milivoj Husák z Lelekovic.

84

VAVERKA, J. a kol. Nové kostely a kaple z konce 20. století v České republice. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001. s. 282.

54

Panna Maria a Ježíšek s otevřenou náručí vítají příchozí. V obraze se vzájemně propojují tradiční mariánské barvy modrá a červená. Zlatý kruh za postavami symbolizuje ,,ženu oděnou sluncem a tři vertikální paprsky připomínají, že Panna Maria je dcerou Boha Otce,

matkou

Božího

Syna

a

nevěstou Ducha Svatého. Postavy jsou umístěny doprostřed obrazu, který rozdělují na dvě poloviny, ale zároveň tyto poloviny propojují svojí otevřenou náručí. Po levé ruce Panny

Marie

je

zobrazena

pomíjivost tohoto světa a utrpení, kterým

prošli

salesiáni

během

totality. Po její pravé ruce se na modrém

pozadí

blýskají

zlaté

hvězdy symbolizující svobodu a nebe. Obě poloviny jsou propojeny vlnami času a dějin.85 Pod obrazem je text modlitby MARIA POMOCNICE

Obr. 33: Nástěnná malba Panny Marie

KŘESŤANŮ ORODUJ ZA NÁS. Dalším barevným prvkem interiéru, stylově propojeným s obrazem Panny Marie, jsou dva obrazy ve tvaru dlouhých pásů umístění na obou bočních stěnách kostela. Jejich autorem je také malíř Milivoj Husák, který je vytvořil v roce 1995. Obraz vpravo (z pohledu návštěvníka), Křížová cesta, je laděn do červených a hnědých tónů, obraz vlevo, Cesta světla, je namalován v tónech modrých a hnědých. Křížová cesta zobrazuje ve sledu znaků, gest a detailů jen to podstatné, opuštěného Krista. Zastavení nejsou oddělována, ale kontinuálně do sebe přecházejí. Některá zastavení jsou vyjádřena jen znakem či symbolem. Druhý obraz zachycuje scény z Bible a svým obsahem vybízí k přípravě na setkání s Pánem při vstupu do věčnosti. Na levé části obrazu kráčejí moudré panny s rozžatými lampami a úplně vlevo je nedbalý sluha, kterému patří napomenutí: ,,Bděte tedy, protože nevíte, v který den přijde!“ a dále ,,O té hodině neví nikdo, ani andělé, ani Syn, jen Otec sám.“ 85

Interpretace významů obrazů je převzata z brožury 10 let kostela Panny Marie Pomocnice křesťanů a z informační tabulky v kostele.

55

Uprostřed: ,,Pán již přichází.“ Denně k němu voláme: ,,Přijď království tvé!“ A mnozí mu nedočkavě připomínají: ,,Na Tvůj příchod čekáme, Pane Ježíši Kriste!“ Na pravé straně obrazu je lenoch, který promarnil svůj život a slyší: ,,Každému, kdo má, bude přidáno. Kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.“ Za ním přichází snaživý sluha a Pán mu říká: ,,Služebníku dobrý a věrný, vejdi v radost Pána svého!“86

Obr. 34: Pohled z kůru – obraz Cesta světla

K hlavnímu liturgickému vybavení kostela patří oválný kamenný oltář, ambon, svatostánek, křtitelnice, svícny a kropenky. Všechny byly vyrobeny podle návrhů Ing. arch. Josefa Opatřila, který jim vtiskl jednotný styl. Základním materiálem pro jejich výrobu je kamenicky opracovaný vračanský vápenec87, jež je u některých liturgických předmětů doplněný kovovými měděnými součástmi. Kamenné části liturgických předmětů jsou dílem firmy Kamena Brno, kovové předměty a kovové součásti vyrobila firma Španihel - umělecké kovářství. Ing. arch. J.Opatřil je také autorem návrhů dřevěných lavic, sedadel pro celebranta, koncelebranty i ministranty. Ty jsou dubové, vyrobeny firmou Brtník. Dřevěný kříž s Kristem a socha dona Boska s dětmi, které jsou výraznými prvky v prostoru presbytáře, jsou dílem řezbáře Jiřího Netíka. Jsou vyrobeny z dubu a vysoké asi 230 cm. 86 87

10 let kostela Panny Marie Pomocnice křesťanů. Salesiáni Dona Boska Brno-Žabovřesky. VAVERKA, J. a kol. Nové kostely a kaple z konce 20. století v České republice. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001. s. 281.

56

Kříž s Kristem byl do kostela instalován 8. prosince 2008 a socha dona Boska s dětmi 31.1. 2009.

Obr. 34: Oltář

Obr. 35: Svatostánek

Obr. 36: Křtitelnice a svícen

57

Obr. 37: Socha dona Boska

Obr. 38: Dřevěný kříž s Kristem

Nezbytnou součástí interiéru kostela je i technické vybavení, zejména technika ozvučovací a osvětlovací. Ozvučení je realizováno dvěma úzkými bílými reproduktory po stranách presbytáře, nad nimiž jsou umístěné elektronické displeje informující o číslu zpívané písně při mši svaté. Další tři menší bílé reproduktory jsou na kůru. Tři mikrofony jsou umístěny v prostoru presbytáře a to na ambonu, na oltáři a u sedadla celebranta. Hlavní osvětlení lodi kostela je pověšeno na stropě, kousek pod světlíkem. Prakticky jde o nosník, na němž je umístěna řada světel, která jsou natočena různými směry, čímž je zajištěno rovnoměrné osvětlení celého prostoru lodi. Osvětlení je doplněno světly nad pásovými obrazy. Nad Křížovou cestou jsou čtyři a nad Cestou světla tři. Jedno světlo je pod dřevěným křížem s Kristem v presbytáři. Posledních pět světel je umístěno na jednotlivých pilířích v zadní části lodi pod kůrem.

58

Obr. 39: Pohled na konstrukci stropu, nosník se světly

Konstrukce stavby88 Nosnou konstrukci tvoří železobetonový skelet tvořený sloupy a průvlaky se stropními deskami. Střecha je mírně ukloněna směrem ze středu čtvrtkruhu k jeho obvodu. Obvodové výplňové zdivo je cihelné. Na vnějších plochách je vápenocementová štuková omítka, vnitřní povrchy železobetonových konstrukcí jsou kryty tenkovrstvou omítkou štěrkovou, zděné konstrukce jsou opatřeny dvouvrstvou vápennou omítkou štukovou. Vnitřní schodiště jsou obložena velkoformátovými keramickými dlaždicemi, vnější obklady soklů jsou keramicky mrazuvzdorných fasádních pásků.

Dům komunity Dům komunity je zastřešeným nádvořím propojen se čtvercovým traktem, který přiléhá k severní straně kostela. Dům postavila firma Moravostav. Stavba byla zahájena 1. dubna 1996 a dokončena v roce 1997. Budova je zděná, dvoupatrová, obloukového půdorysu. Architektonicky je propojena se stavbou kostela, její exteriér je jednoduchý a bílý. Na budově nás na první pohled zaujme rohový arkýř v druhém patře. Jde o skleněný válec, na němž je 88

VAVERKA, J. a kol. Nové kostely a kaple z konce 20. století v České republice. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001. s. 282.

59

upevněn kovový kříž a vše je usazeno na roh budovy. Na západní straně budovy vidíme dvě řady lodžií prvního a druhého patra. V prvním patře se nachází pět soukromých bytů pro salesiány, kaple se sakristií, společenská místnost a kuchyně s jídelnou. Ve druhém patře je šest bytů, společenská místnost, knihovna a archiv. V přízemí je umístěna vrátnice, kanceláře ředitele komunity a Salesiánského střediska mládeže, ekonoma, Nadace přátel dona Boska, Family point, dvě klubovny používané pro výuku náboženství, sociální zařízení, garáže a sklady. V suterénu budovy, která je částečně podsklepena, jsou umístěny prádelna, sušárna, kotelna, strojovna výtahu a sklady. Chceme-li se dostat ke vchodu do budovy komunity musíme nejdříve vejít na nádvoří. Tam je vstup ze západní strany prosklenými dveřmi z podloubí nebo z východu od dětských sportovních hřišť a to otevřenými oblouky. Při vstupu z podloubí máme po levé straně vrátnici a prosklený vchod do budovy komunity, vlevo je vchod do čtvercového traktu a do sídla psychologické poradny. Prosvětlení zastřešeného nádvoří je zajištěno dvěma skleněnými světlíky.

Obr. 40: Dům komunity

60

Budova střediska pro mládež V roce 2002 se součástí areálu stala bývalá budova mateřské školy. Jde o třípodlažní stavbu, která byla kompletně opravena. Rekonstrukcí prošla střecha, podlahy, omítky, rozvody, kanalizace, sociální zařízení a budova byla zateplena. Nyní má bílou fasádu a stylově tak doplňuje ráz kostela i domu komunity. V této budově se odehrává velká část aktivit střediska. Děti a mládež navštěvují řadu zájmových kroužků - sportovní, hudební, výtvarný, dramatický, taneční, jazykový, technický či modelářský. Mohou také využít kluboven k volné zábavě. Svůj volný čas zde tráví za asistence animátorů. V dopoledních hodinách zde funguje klub maminek pro předškolní děti a jejich rodiče. Ke středisku mládeže patří také tři víceúčelová hřiště. V roce 1998 byla vybudována dvě hřiště, první s umělou trávou a druhé asfaltové s mantinely, které je speciálně upraveno pro basketbal, volejbal a pozemní hokej. Třetí hříště je k dispozici od května 1999, je s umělou trávou a do provozu bylo oficiálně uvedeno fotbalovým utkáním v sobotu 5. června téhož roku.

61

Salesiánské dílo ve Zlíně

Historie a vývoj salesiánského díla ve Zlíně Historie zlínské farnosti sahá až do 14. století. Když Šternberkové v roce 1397 povýšili Zlín na město, už tu stál kostel a při něm fara s duchovní správou.89 Během 16. století přešla farnost pod správu nekatolickou. Po Bíle hoře se náboženská situace změnila a začala probíhat nenásilná rekatolizace. Od roku 1625 působili na Zlínsku jako misionáři řeholní kněží, hlavně jezuité z Uherského Hradiště.90 V roce 1633 se ve Zlíně stal farářem P. Šimon Saba a do roku 1989 se zde vystřídalo asi 35 farářů. Náboženský život na celém Zlínsku byl ovlivněn salesiánským duchem, neboť salesiánské dílo v ČR bylo započato právě v blízkém Fryštáku příchodem prvního salesiána P. Ignáce Stuchlého v roce 1927. Ani v těžkém období ateistické likvidace řádů po roce 1950 neukončili salesiáni svou užitečnou a skrytou činnost ve Zlíně a okolí, o čemž svědčí řada nových kněžských povolání. K salesiánům pocházejícím ze Zlínska patří například P. Josef Semela z Luhačovic (vysvěcen 1937), P. Vojtěch Frélich z Fryštáku (vysv. 1944), P. František Hnila z Lukova (vysv. 1946), P. Vojtěch Fuglík z Dobrkovic (vysv. 1947), P. Tomáš Kudela z Těšnova u Luhačovic (vysv. 1948), P. Oldřich Vinklárek ze Slušovic (vysv. 1949), P. Augustin Holík z Velikové (vysv. 1949), P. Rudolf Chudárek z Fryštáku (vysv. 1949), P. Jaroslav Čuřík z Hrobic (vysv. 1950), P. Josef Manďák z Lukova (vysv. 1950), P. Josef Pekárek z Kvítkovic (vysv. 1965).91 Od roku 1968 působili ve Zlíně salesiáni jako kaplani. Jejich zásluhou se mnoho mladých lidí setkalo s ideály dona Boska a s jeho výchovným stylem a někteří z nich se rozhodli věnovat svůj život službě mládeži.92 V červenci 1989 byl administrátorem farnosti ustanoven P. František Merta, který byl v té době již 15 let zlínským kaplanem. Do správy kongregace Salesiánů dona Boska přešla zlínská

89

PALA, J. Zlín: Farnost sv. Filipa a Jakuba. Zlín: Římskokatolická farnost Zlín, 2010, s. 10. Tamtéž, s. 11. 91 ČERVINKA, A. Dějiny zlínské farnosti a farností okolních. Zlín: Pavel Džavík, 1991, s. 99. 92 VÁŇOVÁ, J.- KAPLÁNRK, M. Práce v salesiánském duchu. Praha: Salesiánská provincie Praha, 2002, s. 22. 90

62

farnost v únoru 1990. Novým farářem se stal P. Stanislav Palásek93 a spolu sním přišli salesiáni kaplani P. Jiří Chovanec, P. Petr Vaculík a P. Jindřich Šrajer.94 Zpočátku se salesiáni věnovali farní pastoraci, pořádali výlety pro děti, víkendové akce a také letní tábory. Život ve farnosti se rychlým tempem rozvíjel, aktivit se zúčastňovalo stále více dětí a mládeže. V červenci 1993 přivítala farnost nové kněze ze salesiánské kongregace. Duchovním správcem se stal P. Jan Žaluda95 a novými kaplany P. Petr Piler a P. Dan Žůrek.96 Spolu s nimi nastoupil do Zlína i Vít Dlapka, který stál u zrodu první oratoře ve Zlíně. Od července 1993 zde začal vykonávat jáhenskou službu a později i službu kněžskou, 19. prosince 1993 byl jmenován kaplanem. V srpnu roku 2001 byl přeložen do Brna - Žabovřesk do farnosti Panny Marie Pomocnice křesťanů, kde v současné době působí jako ředitel salesiánské komunity a zástupce duchovního správce farnosti. První salesiánská oratoř ve Zlíně zahájila činnost v září 1994 v pronajatých prostorách suterénu bývalého kláštera, který se nachází v centru města nedaleko římskokatolického kostela sv. Filipa a Jakuba na Divadelní ulici. Klášter byl dříve domem Milosrdných sester kongregace III. řádu sv. Františka, které pečovaly o staré lidi. Jeho výstavba byla dokončena v roce 1938 a tentýž rok byl také vysvěcen.97 Oratoř zpočátku navštěvovaly převážně školní děti, protože 1. září 1994 byla v téže budově otevřena nová Církevní základní škola, první svého druhu ve zlínském okrese a dvanáctá škola v olomoucké diecézi.98 Škola měla čtyři třídy od 1. do 4. ročníku. Množství návštěvníků oratoře postupně rostlo, školní děti časem přivedli i své kamarády, také starší děti i nevěřící. Oratoř byla otevřená všem. Program se orientoval především na děti základní školy, protože představovaly nejpočetnější skupinu návštěvníků. Děti se mohly účastnit pravidelných aktivit (kroužky – indiánský, středověký, modelářský), spontánních aktivit tzv. volné oratoře (volný či částečně organizovaný program, stolní hry, stolní tenis a stolní fotbal) a příležitostných akcí jako byly sobotní výlety, vánoční besídky, drakiády, Don Bosko Show, karnevaly apod. Každá oratoř byla zpravidla zakončena poučným příběhem a modlitbou. Dalším článkem v programu byly tzv. celoroční hry, které měly určité téma a příběh. Děti během roku pravidelně plnily úkoly a na konci roku se celá hra 93

PALA, J. Zlín: Farnost sv. Filipa a Jakuba. Zlín: Římskokatolická farnost Zlín, 2010, s. 56. Tamtéž, s. 170. 95 P. Jan Žaluda byl jmenován farářem v říjnu 1994 96 PALA, J. Zlín: Farnost sv. Filipa a Jakuba. Zlín: Římskokatolická farnost Zlín, 2010, s. 78. 97 Tamtéž, s. 13. 98 Tamtéž, s. 85. 94

63

vyhodnotila a děti získaly nějakou odměnu. Důležitou součástí v životě oratoře v byly letní tábory. Díky nadšenému, pracovitému a neúnavnému P. Vítu Dlapkovi a animátorce Evě Kuchyňkové-Tkadlečkové99 vznikla tradice indiánských a později i středověkých táborů. První indiánský tábor se konal o prázdninách roku 1995 ve Lhánicích u Dukovan. Je neuvěřitelné, že všechny stany, které se na prvních táborech používaly, vlastnoručně ušil a nazdobil P. Vít Dlapka za pomoci animátorů a dětí. Děti si mohly v oratoři při různých příležitostech během roku vyrobit rozličné věci a osvojit různé dovednosti, které pak na táborech využily. Letní tábory byly velmi oblíbené a na začátku nového školního roku se účastníci z jednotlivých turnusů často znovu scházeli právě v oratoři. Vznikaly tzv. skupinky dívek a chlapců, které vždy vedl některý vedoucí z tábora – animátor. Skupinky vznikaly spontánně, spíše na popud dětí, které se na táborech poznaly a chtěly i nadále společně prožívat svůj volný čas a svá přátelství. Aby mohli salesiáni dona Boska v ČR lépe organizovat a rozvíjet svoji činnost, vzniklo 24. června 1996 občanské sdružení Salesiánské kluby mládeže (SKM) se sídlem v Praze. SKM pak v souladu se svými stanovami založily ke dni 17. září 1996 ve Zlíně klub s vlastní právní subjektivitou s názvem Salesiánský klub mládeže Zlín. Činnost salesiánů se úspěšně rozvíjela a 1. října 1998 bylo za účasti náměstka ministra vnitra Jaroslava Kopřivy otevřeno nové Salesiánské středisko mládeže na Jižních Svazích, které je největším sídlištěm ve Zlíně a žije zde asi 25 tisíc obyvatel. O den později nové zlínské středisko mládeže slavnostně posvětil olomoucký arcibiskup Jan Graubner.100 Středisko bylo umístěno na pozemcích, které byly od roku 1994 majetkem farnosti sv. Filipa a Jakuba. Okolní pozemky o ploše 4ha si farnost pronajala na dobu 10 let. Aktivity probíhaly v tzv. buňkách. Šlo prakticky o několik smontovaných stavebních buněk, z nichž každá měla svoji funkci. Byla zde kaple, dva byty pro salesiány, kuchyňka, sociální zařízení a jedna velká místnost učená pro vlastní aktivity střediska. Tento velký prostor bylo možné pomocí posuvné stěny rozdělit na dva menší. Zde se začala činnost salesiánů vyvíjet jako nízkoprahové zařízením pro děti a mládež (NZDM). NZDM je chráněným místem, kde mohou mladí lidé nejen najít podporu a odbornou pomoc, ale také zábavu

99

Eva Kuchyňková – Tkadlečková byla od září 1999 do únoru 2004 ředitelkou Církevní základní školy ve Zlíně. 100 Tamtéž, s. 100.

64

a bezpečný prostor pro vlastní aktivity. Od 1. ledna 2007 je NZDM sociální službou podle zákona č. 108/2006 Sb. O sociálních službách, jejímž cílem je minimalizovat možná rizika souvisejících se způsobem života mladých lidí a umožnit jim lépe se orientovat v jejich sociálním prostředí a řešit problémy.101 Hlavními aktivitami NZDM byla volná oratoř, kde si děti mohli zahrát biliár, šipky, stolní fotbal a různé stolní hry. Součástí hlavního prostoru střediska byla knihovna, televize, video a CD přehrávač i prostor pro posezení a popovídání si s vrstevníky, animátory nebo salesiány. Tentýž prostor sloužil také jako kostel či místo pro přednášky a besedy s odborníky na určité téma, tzv. večery pro mladé. Zpočátku středisko fungovalo pouze dva dny v týdnu a přicházeli sem děti nejčastěji ve věku od 14 – 17 let. Úplnou novinkou byly nealkodiskotéky pro mládež, které se z provozních důvodů konaly v pronajatém sále v restauraci Lesanka na Lesní čtvrti. První diskotéka se zde konala už 30. srpna 1997 a od této doby se konají nepřetržitě. Během prvních dvou let byly nealkodiskotéky jednou za měsíc. Účast nebyla příliš velká, návštěvníky byli zejména skauti a lidé spřízněni se střediskem. Zlom nastal na podzim roku 1999, kdy na diskotéky začala chodit cílová skupina dětí, tedy mládež ve věku 14-18 let. Postupně se staly velmi populární a v roce 2000 byla průměrná návštěvnost až 238 mládežníků. Prvními salesiány, kteří v roce 1998 zahájili činnost Salesiánského střediska na Jižních Svazích byli P. Vít Dlapka a P. Jan Vodák.102 Novým ředitelem se stal salesián P. Pavel Šimůnek. Dne 1. září 2000 do farnosti nastoupili další dva salesiáni P. Jaroslav Trávníček a P. Petr Kopřiva, který byl jmenován předsedou SKM Zlín a tuto funkci má dodnes. Činnost střediska v buňkách se zdárně rozvíjela a ustálila se v pravidelném týdenním rytmu: neděle - mše svaté v 8 hod a v 10 hod., po ,,desáté“ - nedělní kavárna, odpoledne volejbal pro dospělé, úterý – duchovní program (příprava na biřmování, mše svatá se vzděláváním v rámci bohoslužby), středa a čtvrtek – NZDM, pátek – nealkodiskotéky 1x za 14 dní, sobota – nepravidelné akce. Pro rozvoj NZDM a nealkodiskoték vydalo Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky dne 20. března 2002 Salesiánskému klubu mládeže ve Zlíně pověření k výkonu sociálně – právní ochrany dětí. Novou důležitou aktivitou bylo

101

Salesiánský klub mládeže Zlín [online]. 1.10. 2007. [citováno 26.8. 2010]. Dostupné z: . 102 P. Jan Vodák odešel v červnu 1999 mimo duchovní službu.

65

vzdělávání dobrovolníků tzv. A kurz, který zorganizoval a vedl P. Jaroslav Trávníček, instruktor kurzu Prázdninové školy Lipnice. Zásadním milníkem, který přispěl ke změně a rozvoji salesiánské činnosti ve Zlíně, byla stavba nového kostela a střediska mládeže. Po mnoha letech příprav začala v lednu 2000 výstavba kostela Pany Marie Pomocnice křesťanů a Salesiánského střediska mládeže na Jižních Svazích a to nedaleko stávajícího střediska. Dne 8. května 2003 byl kostel slavnostně konsekrován olomouckým arcibiskupem Janem Graubnerem. Rektorem byl ustanoven P. Petr Kopřiva.103 Dne 12. září 2003 byly slavnostně předány k užívání také prostory nového střediska. Oratoř z centra Zlína ukončila svoji činnost na Divadelní ulici k 30. dubnu 2003, byla přesunuta na Jižní Svahy a propojila se se stávajícím salesiánským střediskem. Od září 2003 byly tak všechny aktivity SKM soustředěny na jediném místě, tedy v novém objektu kostela a střediska mládeže na Okružní ulici uprostřed sídliště Jižní Svahy. Salesiánský duch, přátelství, laskavost, důvěra, pomoc a porozumění, které se postupně vytvářeli mezi dětmi, mládeží, dobrovolníky a salesiány a naplňovali každodenní život ve středisku v buňkách i v oratoři, se stali živým a zdravým základem pro další rozvoj a činnost v novém středisku i kostele na Jižních Svazích. K další velké změně došlo k 1. lednu 2006, kdy olomoucký arcibiskup Jan Graubner zřídil ve Zlíně novou Římskokatolickou farnost Panny Marie Pomocnice křesťanů na Jižních Svazích. Po dohodě s tehdejším provinciálem salesiánů P. Františkem Blahou svěřil novou farnost Salesiánům Dona Boska na dobu 50 let.104 Prvním duchovním správcem nové farnosti jmenoval dosavadního rektora P. Josefa Kopeckého. Území farnosti tvoří tyto části: Zlín – Jižní Svahy, Mladcová, Mokrá a Zlínské Paseky. Hranici mezi zlínskými farnostmi tvoří ulice Na Výsluní, Tyršovo nábřeží a ulice K Pasekám. V souvislosti se zřízením nové farnosti ve Zlíně došlo také k personálním změnám ve vedení první Římskokatolické farnosti Filipa a Jakuba. Olomoucký arcibiskup Jan Graubner jmenoval do této farnosti místo salesiánských kněží tři diecézní kněze. Farářem se stal P. Ivan Fišar, dosavadní farář v Lidečku. Spolu s ním nastoupili do farnosti dva nový kaplani: P. Petr Žůrek, a novokněz P. Karel Hořák. Do nově zřízené Římskokatolické farnosti Panny Marie Pomocnice křesťanů nastoupil 1. července 2006 nový kaplan salesián P. Pavel

103

P. Petr Kopřiva byl rektorem od 8. května 2003 do 30. listopadu 2004. Po něm tento úřad převzal P. Josef Kopecký, který byl rektorem do 31. prosince 2005. 104 PALA, J. Zlín: Farnost sv. Filipa a Jakuba. Zlín: Římskokatolická farnost Zlín, 2010, s. 125.

66

Glogar, který se stal ředitelem komunity. Spolu s ním přešel do nové farnosti i dlouholetý výpomocný zlínský salesiánský kněz P. Karel Tinka. Salesiáni ukončili svoji činnost v Římskokatolické farnosti Filipa a Jakuba k 30. červnu 2006.

Současná činnost salesiánů ve Zlíně na Jižních Svazích Farnost Panny Marie Pomocnice křesťanů Zlínská farnost Panny Marie Pomocnice křesťanů vznikla v lednu 2006 a její správa byla svěřena komunitě z kongregace Salesiánů Dona Boska. Prvním rektorem nového kostela byl 8. května 2003 jmenován P. Petr Kopřiva. Od 1. prosince 2004 tuto funkci převzal P. Josef Kopecký, který se stal prvním duchovním správcem nově vzniklé farnosti. Druhým a současným administrátorem farnosti je od léta 2007 P. Ladislav Kozubík. Bohoslužby ve farnosti se konají každý den kromě pondělí. V úterý je mše sv. s tématickou přednáškou a v pátek je po mši sv. krátký úvod do liturgie následující neděle. Bohoslužby navštěvují věřící ze sídliště i z ostatních částí Zlína a okolí. O nedělních se konají čtyři bohoslužby a zvláště na ,,desáté“ je mnoho mladých lidí a rodin. Při sčítání účastníků bohoslužeb v dubnu 2004 (v tu dobu byly mše svaté pouze v 8.00 a 10.00) to bylo 906 osob, v roce 2009 956 osob. Z toho 55% účastníků chodí na mši v 10.00, 25% na 8.00, 15% na 11.30 a 5% na 20.30. V zimě je počet účastníků odpovídající, v letních měsících klesá minimálně o 150 osob. Nejvíce účastníků je ve věkové skupině od 0 do 26 let – 260 osob, nejméně nad 60 let – 138 osob. Součástí farní činnosti je příprava ke svátostem (křty dětí i dospělých, biřmování, příprava snoubenců, svátost smíření). Pohřby se konají v úterý a ve čtvrtek. Mezi základní služby v kostele patří služba ministrantů, akolytů, lektorů, kostelníků a služby výzdoby kostela a úklidu. Na všech se podílí mladí i starší farníci, kteří jsou často aktivní i ve středisku mládeže. Při kostele působí také několik hudebních těles. Jsou to smíšený chrámový sbor Tibi, jenž se zaměřuje na klasická díla, rytmická schola Za pět minut deset, která zpívá každou neděli při mši v 10 hodin, mládežnická schola pro dívky a chlapce základních a středních škol, jež pravidelně doprovází páteční mše svaté.

67

Specifickým tělesem je tzv. Chlapská schola - seskupení zpívajících chlapů. Ta hraje především o Vánocích, Velikonocích a jiných významných svátcích. Poslední je pětičlenná skupina MRRK, která kromě vlastních koncertů a aktivit občas doprovází mše sv. v kostele. Někteří její členové jsou dobrovolníky SKM Zlín. Nutno dodat, že aktivity farnosti a střediska se striktně nerozdělují, ale naopak se prolínají. Podobně se tyto činnosti prolínají i v životech lidí, kteří se pohybují kolem střediska mládeže a pracují na salesiánském díle spolu se salesiány.

Salesiánský klub mládeže Hlavním

posláním

SKM

Zlín

je

doprovázet mladé lidi na cestě k dospělosti a to cestou

integrální

výchovy,

ochranou

práv

mladých lidí a pozváním k solidaritě. V současné době má SKM Zlín několik hlavních aktivit. Jsou to Klub dětí a mládeže -NZDM, nealkodiskotéky, prázdninové

tábory,

výchova

a

vzdělávání

dobrovolníků, aktivity pro dospělé a Festival pod věží.

Obr. 41: Logo SKM Zlín (zdroj: SDB Zlín) KLUB DĚTÍ A MLÁDEŽE - NZDM

Posláním Klubu dětí a mládeže je vést mladé lidi k tomu, aby porozuměli sami sobě, aby rostla jejich schopnost uplatnit se ve společnosti a navazovat zdravé mezilidské vtahy. Prostředkem je vytvoření bezpečného prostředí s nabídkou zajímavých aktivit a možnost prožívání volného času uprostřed skupiny vrstevníků, kontakt s dospělými vzory a s dobrovolníky. Klub nabízí také odborné poradenství a pomoc při řešení obtížných životních situací.105 Je registrovaný jako sociální služba (dle z. č. 108/2006 Sb.) a podle Standardů kvality sociální práce (dle vyhlášky vlády č. 505/2006 Sb.) nabízí aktivity v těchto oblastech: •

Oblast výchovných, vzdělávacích a aktivizačních činností – volný vstup a pobyt v zařízení, nabídka her a sportovních aktivit, situační intervence, doučování, skupinová práce, samostatné půjčování her, kroužky, sobotní a jednorázové akce, výlety, nealkodiskotéky, nedělní sport

105

Výroční zpráva SKM Zlín 2009. Salesiánský klub mládeže Zlín, 2010.

68

•

Oblast kontaktu se společenským prostředím – informační servis, seznámení s nabídkou jiných organizací, speciálně zaměřené sobotní akce, prázdninové tábory

•

Oblast sociálně terapeutických činností – poradenství, krizová intervence, práce s blízkými osobami, případová práce, programy specifické prevence

•

Oblast pomoci uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí – zprostředkování dalších služeb, kontakt s institucemi ve prospěch klienta

Činnosti Klubu dětí a mládeže-NZDM probíhá ve velkém sálu a v herně pod kostelem, na hřišti, zahradě a basketbalovém hřišti okolo objektu kostela. Je otevřen od úterý do pátku, vstup je volný a od návštěvníků je vyžadováno dodržování základních společenských pravidel a respektování pravidel provozu zařízení. Základním kontaktním místem při vstupu do klubu je recepce. Dobrovolníci na recepci poskytují informace o všech aktivitách SKM, půjčují hry a podílí se na vytváření přátelské atmosféry. Děti a mládež mají k dispozici kulečník, stolní fotbal, stolní tenis, elektronické šipky, různé stolní hry a také víceúčelové dětské hřiště. Dalším místem, které přispívá k příjemné atmosféře je nealkobar, který je otevřen během otvírací doby klubu. Každou první sobotu v měsíci klub pořádá akci pro mládež nad 15 let a každou třetí sobotu v měsíci pro děti do 15 let. Během školních prázdnin má zařízení zvláštní otevírací dobu.

NEALKODISKOTÉKY

Samostatným preventivním programem při Klubu dětí a mládeže – NZDM jsou nealkodiskotéky. Jejich cílem je umožnit dospívající mládeži prožít kvalitní a dobrou zábavu bez alkoholu a jiných omamných látek. Je určen dětem od 14 let. Diskotéky se pořádají již od roku 1997 a probíhají během školního roku a to jedenkrát za 14 dní v pátek od 19 do 23 hodin. Jsou velice úspěšné a oblíbené, průměrná účast v roce 2009 byla 270 účastníků. Průměrná účast za posledních 10 let je 149 osob na jedné nealkodiskotéce. Bezproblémový průběh každé diskotéky zajišťuje zkušená skupina 30 až 40 dobrovolníků, kteří spolu pracují již několik let a tvoří profesionálně sehraný tým.

69

PRÁZDNINOVÉ TÁBORY

SKM Zlín pokračuje v tradici pořádání indiánských a středověkých táborů. Hlavními cíli této aktivity jsou výchova k samostatnosti, výchova k hodnotám (životní prostředí, úcta k pravidlům, podíl na společném programu) a vytváření prostoru pro solidaritu mladých dobrovolníků. Tábory probíhají od roku 1996 a to v desetidenních turnusech v údolí říčky Rokytné v Budkovicích u Ivančic u Brna. Turnusy pro děti jsou zpravidla čtyři, jeden turnus má maximálně 15 účastníků většinou ve věku od 11 do 15 let. Dále se pořádá jeden turnus pro středoškoláky a jeden pro rodiče s dětmi.

AKTIVITY PRO DOSPĚLÉ

SKM nabízí od roku 2000 také Klub pro dospělé. Tato činnost částečně vznikla i z potřeb mladých lidí, kteří v prostředí salesiánského střediska vyrostli, dospěli a chtěli zde i nadále prožívat kontakt se svými vrstevníky i salesiány. Aktivitami pro dospělé jsou například malá kopaná pro ženaté muže, smíšený volejbal, cvičení pro ženy a jednorázové akce jako salesiánský ples, diskotéka pro dospělé či posezení u cimbálu. Od roku 2004 funguje také Klub pro rodiče s dětmi do 6 let. Cílem činností, které jsou zde nabízeny je zabránit sociální izolaci rodičů, zejména matek na mateřské dovolené a podpořit kvalitu manželství a rodin. Aktivita probíhá dle metodiky MPSV ČR, odbor Rodina. V rámci klubu se uskutečňuje cvičení pro rodiče s dětmi do 6 let (úterý nebo středu dopoledne), kavárna pro rodiče s dětmi do 6 let (úterý a středa dopoledne) a kavárna s hernou pro celé rodiny s dětmi (neděle dopoledne).

VÝCHOVA A VZDĚLÁVÁNÍ DOBROVOLNÍKŮ

Ke všem aktivitám Salesiánského klubu mládeže neodmyslitelně patří dobrovolnická služba. Přiměřená a zdravá míra dobrovolnosti patří k lidské zralosti. Základní výchova a vzdělávání dobrovolníků probíhá během pravidelné služby a při plnění povinností, které vyplývají se zapojení do dobrovolné služby.106 V roce 2009 bylo do aktivit v SKM zapojeno celkem 94 dobrovolníků. Celkem 54 dobrovolníků pracuje v režimu zákona č. 198/2002 Sb. O dobrovolné službě a dobrovolnictví. Mezi činnosti, které se uskutečnily pro dobrovolníky během roku 2009 patří tři 106

Tamtéž.

70

vzdělávací víkendy pro mladší dobrovolníky, sobotní odborné školení pro dobrovolníky Klubu dětí a mládeže – NZDM, akreditace dospělých dobrovolníků, jedenkrát měsíčně byl páteční večer určen pro vzdělávání ohledně standardů sociálních služeb a aktivit na podporu vztahů ve skupině, plánovací a vzdělávací víkend na konci prázdnin, vánoční setkání všech dobrovolníků SKM Zlín nebo diskotéka pro dobrovolníky a jejich přátele.

FESTIVAL POD VĚŽÍ

Ke speciálním aktivitám SKM Zlín patří festival moderní křesťanské hudby nazvaný Festival pod věží. Jeho nultý ročník se uskutečnil 9. října 2004 a od té doby probíhá každoročně na podzim na ploše před kostelem Panny Marie Pomocnice křesťanů na Jižních Svazích. Jedná se o přehlídku hudebních skupin z České republiky a Slovenska a doprovodné večerní koncerty. SKM se tak snaží představit se široké veřejnosti a oživit kulturní život na sídlišti. Festival také souvisí s dlouhodobým projektem Historie a současnost česko – slovenského gospelu, který probíhá od srpna 2008 a bude ukončen v prosinci 2010. Tento projet má několik hlavních cílů – prozkoumat a zhodnotit vlivy česko-slovenské tradice na současný rozvoj moderní křesťanské rytmické hudby a předat výsledky současným interpretům, prezentovat současnou rytmickou křesťanskou hudbu na veřejnosti a prohloubit již navázanou spolupráci se slovenskými partnery. Obsahem projektu jsou tři hudební festivaly ve Zlíně, dva hudební festivaly v Dubnici nad Váhom, dva semináře hudebních odborníků a pamětníků vývoje gospelu a závěreční konference.107

ORGANIZAČNÍ ZÁZEMÍ

V současné době je statutárním zástupcem SKM Zlín předseda klubu P. Petr Kopřiva. Jeho zástupce je P. Pavel Glogar spolu s paní Ivanou Šalandovou, vedoucí rychlého občerstvení a dobrovolníků baru, tvoří výkonný orgán Radu klubu. Koordinaci jednotlivých aktivit zabezpečuje pracovní skupina, kterou tvoří vedoucí jednotlivých aktivit.108 Na aktivitách SKM se různou měrou podílejí všichni členové salesiánské komunity.

107 108

Tamtéž. Tamtéž.

71

Kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů a Salesiánský klub mládeže Zlín – Jižní Svahy Plánování a průběh výstavby objektu Veřejná anonymní urbanisticko - architektonická soutěž na projekt nového římskokatolického kostela a Střediska mládeže ve Zlíně na Jižních Svazích byla vyhlášena

na

jaře

1991.

Vyhlásil

ji

Úřad

města

Zlína

ve

spolupráci

s Římskokatolickým farním úřadem. Ke dni 8. října 1991 bylo předáno celkem 33 soutěžních návrhů.109 Do druhého kola soutěže bylo vybráno osm soutěžních návrhů. Všechny návrhy byly oceněny, ale první cena udělena nebyla. I nadále se pokračovalo v hledání optimálního řešení a to formou užší soutěže s oslovenými autory. Nakonec byl projekt zadán Ing. arch. Janu Kovářovi z Opavy. Základní kámen pro nový kostel byl posvěcen papežem Janem Pavlem II. už v dubnu 1990 na Velehradě. Po mnoha letech příprav nabylo k 1. září 1999 právní moci územní rozhodnutí na stavbu nového kostela a střediska mládeže. Vlastní stavba objektu začala slavnostním výkopem v den svátku sv. Jana Boska 31. ledna 2000, který provedl tehdejší duchovní správce farnosti sv. Filipa a Jakuba P. Vojtěch Glogar. Celý objekt byl podle funkce rozdělen do tří etap, jejichž výstavba však probíhala současně. První etapa zahrnuje kostel a suterénní prostory pod kostelem, druhá

ubytování

komunity

a

prostory pro farní úřad a třetí středisko pro mládež a hřiště. Kolaudace celého objektu proběhla 22.

února

2003.

Kostel

byl

slavnostně posvěcen 8. května 2003 olomouckým arcibiskupem Janem Graubnerem. Generálním dodavatelem díla byla stavení firma Obr. 42: Základní kámen 109

SOPOS z Dubu nad Moravou.

PALA, J. Zlín: Farnost sv. Filipa a Jakuba. Zlín: Římskokatolická farnost Zlín, 2010, s. 66.

72

Umístění a hlavní části objektu Objekt kostela Panny Marie Pomocnice křesťanů a Salesiánského střediska mládeže je umístěn na pozemku, který se nachází na největším zlínském sídlišti Jižní Svahy, kde žije asi 25 tisíc obyvatel. Ze severozápadní strany je ohraničen ulicí Okružní, hlavní komunikační tepnou vedoucí z centra města. Z jihovýchodní části je objekt lemován zalesněnou strání, jež se svažuje do údolí řeky Dřevnice směrem k městu. Na jihozápadní straně od stavby se stojí kostky bytových panelových domů na ulicích Slunečná a Nad Stráněmi. Celý objekt, který je stavebně propojen do jednoho celku, je funkčně rozdělen do tří částí – kostel, ubytování pro členy salesiánské řeholní komunity a středisko pro mládež s víceúčelovým sportovním hřištěm.

Obr. 43: Satelitní snímek objektu kostela PMPK, SKM a víceúčelového hřiště-Zlín (zdroj: www.mapy.cz)

Architektonické řešení vychází z kubických forem a navazuje na urbanismus místního baťovského zlínského funkcionalismu, jehož základním atributem je forma vycházející z účelu a funkce objektu. Odlišení jednotlivých hmot celého komplexu je dosaženo jednak výškovým odstupňováním a jednak odlišením povrchové úpravy jednotlivých částí.110 Prostranství před kostelem bylo vyřešeno velmi citlivě. Má charakter náměstíčka s lavičkami, zelenými plochami i stromy a vybízí k zastavení a relaxaci. Projekt náměstí je dílem architekty Ivany Holišové. 110

VAVERKA, J. a kol. Moderní sakrální stavby církví a náboženských společností na území Čech, Moravy a Slezska. Brno: JOTA, 2004, s. 196.

73

Půdorys stavby připomíná písmeno ,,V“ a obě boční průčelí svírají mezi sebou pravý úhel. Celé hlavní průčelí působí dojmem rozevřené náruče, která vítá každého příchozího. Levé křídlo (při pohledu z náměstí před kostelem) je určeno převážně pro komunitu a farnost, pravé křídlo slouží pro aktivity střediska i farnosti. Pod kostelem je velký sál střediska pro mládež. Obě křídla mají přízemí, jedno nadzemní a jedno podzemní podlaží. Výraznou dominantou celého objektu je věž kostela umístěná na symetrále, jejíž obě boční stěny jsou úzkými vysokými okny vertikálně členěny.111 Věž má půdorys rovnoramenného trojúhelníku, jsou na ní umístěny tři zvony a hodiny. Na svém vrcholu je zakončena křížem, který je v noci osvětlen halogenovým světlem.

Obr. 44: Půdorys objektu112

111

VAVERKA, J. a kol. Moderní sakrální stavby církví a náboženských společností na území Čech, Moravy a Slezska. Brno: JOTA, 2004, s. 196. 112 Tamtéž, s. 198.

74

Kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů

Obr. 45: Letecký pohled na celý objekt a hřiště (foto: Mgr. Pavel Kosek)

Prohlídka kostela Hlavní vstup je z ulice Okružní přes náměstí před kostelem. Vpravo od vchodu je umístěn základní kámen. Vstup do objektu je realizován dvěma dvoukřídlými masivními prosklenými dveřmi, kterými lze vejít do široké předsíně.

Obr. 46: Hlavní vstup do kostela z náměstí 75

Odtud je možné, díky velkým proskleným pevným oknům a ozvučení, sledovat mši svatou či jiné aktivity, které probíhají v bohoslužebném prostoru. V předsíni jsou umístěny informační nástěnky. Dále je možné postupovat třemi směry. Vlevo bezpečnostními dveřmi (panické kování) do chodbičky, ve které jsou troje dveře do zpovědnic a vstup do sakristie. Zpovědnice jsou průchozí, druhý vchod mají z lodi kostela. Chodbička ústí do levého křídla objektu. Z předsíně kostela lze pokračovat také vpravo. Za bezpečnostními dveřmi je chodba do pravého křídla a také schodiště na kůr. Do obou křídel je možné vstoupit i z venkovního prostoru náměstí individuálními hlavními vstupními dveřmi. Třetí směr, rovně, vede do bohoslužebného prostoru. U vstupu do lodi kostela je umístěna netradiční kropenka. Hlavní liturgický prostor má tvar lichoběžníku. Lavice jsou seřazeny ve čtyřech řadách. Společně vytváří oblouk kolem presbytáře, který kopíruje tvar lichoběžníku. Presbytář je umístěn na třech stupních. Na stěně za oltářem je dvoumetrová socha patronky kostela Panny Marie s Ježíškem, pod ní stojí svatostánek. Sochu po obou stranách lemují úzké, asi 6 metrů vysoké vitráže. Uprostřed presbytáře je oltář, po jeho levé straně (z pohledu návštěvníka) je ambon, vpravo je procesní kříž a křesla pro celebranta a koncelebranty. Vlevo pod schody presbytáře je křtitelnice a dále vchod do sakristie. Sakristie je tvořena dvěma místnostmi a je zde i samostatné sociální zařízení. Vpravo od presbytáře jsou dveře únikového východu, zpovědnice a prosklený, uzavíratelný a ozvučený prostor pro matky s dětmi. Nad vstupem do lodi kostela je balkón kůru.

Interiér a vybavení kostela Interiér kostela je světlý a vzdušný, bílé a béžové tóny jsou doplněny modrou barvou. Prostor je jednoduchý, výjimku tvoří monolitický kazetový strop, který vychází z konstrukce střechy. Příjemným a teplým dojmem působí keramická dlažba s jemným mramorováním v barvě neapolské žluti a také jemně smetanová výmalba stěn. Interiéru dominuje socha Panny Marie s Ježíškem umístěná na stěně za oltářem. Jde o kopii originálu gotizující plastiky vyrobené pravděpodobně kolem roku 1600.113 Originál je umístěn v klášteře premonstrátů na Svatém Kopečku u Olomouce. Kopie byla vytvořena v roce 2003 uměleckým řezbářem Jindřichem Jurčou pod odborným vedením akademického malíře a znalce restaurátora Václava

113

Od gotiky k renesanci. Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400-1550. Olomouc, 1999, s. 396.

76

Holoubka, který je autorem polychromie a rovněž věrohodného doplnění dobových atributů koruny114 a žezla. Sousoší je vyrobeno z lipového dřeva a je vysoké 2,1 metrů. Po stranách sochy je symetricky umístěna dvojice modrých vitráží s červenými prvky.

Obr. 47: Loď kostela PMPK Zlín (foto: Mgr. Pavel Kosek)

Vitráže vyjadřují základní liturgický pohyb. Levá vitráž znázorňuje padající kapku – linie katabatická, sestupná. Symbolizuje Boha, který pro spásu člověka sestoupil z nebe. Vyjadřuje Boží nabídku, oslovení. Bůh je iniciátorem oběti, která nám přináší smíření.115 Pravá vitráž znázorňuje stoupající srdce – linie anabatická, vzestupná. Anabatickou dimenzí liturgie člověk odpovídá na Boží příklon klaněním, chválou, díkem, obětí, prosbou.116 Obě linie spojuje linie diabatická, horizontální. Ta je znázorněna oltářem, který tvoří pomyslné propojení mezi vitrážemi. Je to linie proměny, sjednocení a spojení, které probíhá ve shromážděném společenství.117 Vitráže jsou široké 50 centimetrů a vysoké asi 6 metrů. Jejich autorem je sklářský výtvarník akademický malíř Jan Exnar z Havlíčkova Brodu. Na čelní stěně presbytáře vedle vitráží jsou ve dvou sloupcích vždy po čtyřech umístěna okna 114

VAVERKA, J. a kol. Moderní sakrální stavby církví a náboženských společností na území Čech, Moravy a Slezska. Brno: JOTA, 2004, s. 197. 115 KUNETKA, F. Slavnost našeho vykoupení. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997, s. 54. 116 Tamtéž, s. 55. 117 Tamtéž, s. 56.

77

zasklená modrým sklem. Tato vysoká a úzká okna jsou barevným i estetickým doplňkem vitráží. Další okna stejné velikosti jsou umístěna vždy po jedenácti na obou bočních stěnách těsně pod stropem.

Obr. 48: Pohled na stěnu za oltářem (foto: Mgr. Pavel Kosek)

V prostoru presbytáře se nachází oltář (2003), svatostánek (2003), ambon (2003), procesní kříž (2003), svícen s paškálem (2008), křesla pro celebranta a koncelebranty a stoličky pro ministranty. Bílá menza oltáře je vytvořená z makedonského sivce a spočívá na kamenné podnoži doplněné bronzovou plastikou. Každé bronzové rameno plastiky je zdobeno reliéfním dekorem připomínajícím Krista a smysl bohoslužby. Na oltáři stojí tři bronzové olejové lampy. Svatostánek je 78

umístěn na kamenném podstavci doplněném o bronzové plastiky. S věčným světlem tvoří funkční i estetický celek. Otočný válec jeho schrány

symbolizuje

kosmos,

v jehož středu je hostie podobná Slunci, ohnisku veškerého dění. Ambon byl vytvořen opět spojením kamene a bronzu. Procesní kříž v kruhu stojí v trojnohém podstavci vedle oltáře. Je znamením Kristova utrpení,

počátku

a dokonalosti.

Křtitelnice (2009) je vytvořena jako hluboká

mísa

postavená

na

bronzové plastice. Kropenka (2006) sestává z plytké skleněné mísy a trojdílného bronzového podstavce.

Obr. 49: Vitráže (foto: Mgr. Pavel Kosek)

Všechny liturgické plastiky jsou vytvořeny ve stejném duchu a opakují se v nich motivy z Valašska - lipové listy, velikonoční pomlázka, textilie, ale i jiné symboly z přírody jako jablka, ledňáčci, motýl, ryba či mušle. Pochází z dílny akademického sochaře Daniela Trubače.

Obr. 50: Oltář a svatostánek (foto: Mgr. Pavel Kosek) 79

Obr. 51: Kropenka (foto: Mgr. Pavel Kosek)

Obr. 53: Svícen (foto: Mgr. P. Kosek)

Obr. 52: Křtitelnice (foto: Mgr. Pavel Kosek)

Obr. 54: Procesní kříž (foto: Mgr. P. Kosek)

80

Prostor lodi kostela je dimenzován pro 350 sedících a 200 (až 500) stojících lidí. Lavice pro věřící jsou postaveny ve čtyřech řadách. V krajních řadách je po 8 a v prostředních dvou řadách po 13 lavicích. Jsou složeny z kovové kostry a sedáků z dubového masivu. Opěradla jsou opatřena čalouněním v odstínu modré a ladí tak s ostatními modrými prvky v prostoru lodi. Na kůru jsou elektrické varhany a moderní, bohaté vybavení pro rytmickou hudbu. Osvětlení bohoslužebného prostoru je nepřímé odrazem od stropní konstrukce i od stěn.118 Hlavní osvětlení presbytáře je realizováno třemi halogenovými světly zavěšenými ve stopní konstrukci. Další halogenová světla kombinovaná se zářivkami jsou umístěna na obou bočních stěnách lodi vždy po 11 kusech. Osvětlení doplňuje šest zářivek umístěných na zábradlí kůru. Prostor lodi je ozvučen prostřednictvím dvou dvojitých úzkých bílých reproduktorů v presbytáři, dalších 6 reproduktorů je rovnoměrně rozmístěno po obvodu kostela. Po jednom jsou mikrofony na oltáři, na ambonu a u sedadla celebranta, čtvrtý mikrofon je přenosný. Všechny dveře v kostele jsou dřevěné nebo kombinované se sklem. Dřevné části jsou v přírodní barvě nemořeného dubu. Kování je v barvě bílého kovu – nekartáčovaný nerez.119 Věž kostela je vysoká 25 metrů. Jsou v ní zavěšeny tři zvony, které byly slavnostně

požehnány 14.

září

2002

olomouckým pomocný biskupem Josefem Hrdličkou. Největší zvon Svatý Jan Bosko váží 535 kg a má v průměru téměř metr. Další dva zvony nesou jména Svatá Ludmila a Svatý Vojtěch. Všechny zvony byly vyrobeny podle návrhů

Daniela

Trubače a odlity ve zvonařské dílně Josefa Kadlece v Halenkově. Jsou zdobeny reliéfy a motivy, jež se vztahují k osobě, podle

Obr. 58: Zvon Svatý Jan Bosko (zdroj: SDB Zlín)

které byly nazvány.

118

VAVERKA, J. a kol. Moderní sakrální stavby církví a náboženských společností na území Čech, Moravy a Slezska. Brno: JOTA, 2004, s. 197. 119 Tamtéž.

81

Suterén pod kostelem Pod kostelem se nachází velký sál Salesiánského klubu mládeže o ploše 225 m2 o půdorysu odpovídajícímu půdorysu kostela. Přístup je možný po schodištích z vnitřních prostorů obou křídel. Hlavní venkovní vchod je z jižní strany od sportovního hřiště. V tomto suterénu se nachází kancelář ředitele SKM, recepce – kontaktní místo, velká herna, sedací soupravy, stoly a židle pro posezení, popovídání nebo pro hraní stolních her, bar s kuchyňkou s možností malého občerstvení, sociální zařízení, šatna pro dobrovolníky a sklady pro bar a SKM. Přilehlé sportovní hřiště s umělým povrchem má plochu 1980 m2. Vejdou se na ně tři tenisové kurty a hřiště pro malou kopanou. Vedle je menší dětské hřiště trojúhelníkového tvaru. Dále je zde zahrada s venkovním posezením, pergolou a krbem, ruskými kuželkami a volnou travnatou plochou. Vede odtud chodníček k parkovišti, které přiléhá k levému křídlu objektu. Část parkoviště slouží jako basketbalové hřiště během provozu střediska mládeže.

Levé a pravé křídlo objektu Hlavní vstup do levého křídla (tzv. druhá etapa) je z náměstí před kostelem. V chodbičce se nachází vstup do farní kanceláře. Chodbou lze dále pokračovat do malé haly, odkud je možné vejít do kanceláří správce objektu a administrativní pracovnice. Dále je zde vstup do prostor salesiánské komunity a sociální zařízení pro potřeby provozu kostela, se kterým je křídlo spojené chodbou vedoucí do předsíně kostela. V přízemním podlaží jsou místnosti pro návštěvy a ubytování

pro

salesiána

důchodového věku. V prvním patře

je

pět

bytových

jednotek pro členy salesiánské komunity, moderní kuchyň s jídelnou, slouží

která

jako

zároveň

společenská

místnost. Před vstupem do

Obr. 59: Levé křídlo objektu – pohled z náměstí 82

kuchyně lze chodbou vpravo vejít do kaple. Z kaple se možné vstoupit na kůr v kostele. V suterénu tohoto křídla je technické zázemí pro komunitu, prádelna, sušárna, dále sklady, dílna vybavená pro potřeby technicky zaměřených kroužků a šatna pro dobrovolníky. Do pravého křídla (tzv. třetí etapa) lze vejít hlavními dveřmi z náměstí. V přízemí je tzv. malý sál, jenž slouží pro různé aktivity střediska i farnosti. Součástí sálu je moderně zařízená kuchyňka, jsou zde k dispozici také stoly a židle. Před vstupem do sálu na chodbě je sociální zařízení. Po schodišti se dostaneme do prvního patra.

Zde

je

kancelář

sociálních pracovníků, dále místnost která

tzv.

je

farnost

základna,

zázemím a

pro

dobrovolníky

střediska mládeže. Je zde také standardně vybavená učebna s data projektorem, knihovna s televizí a videem. Pro aktivity střediska mládeže Obr. 60: Pravé křídlo – pohled z jihozápadu

jsou zde stylově vybavené klubovny, jež jsou určeny

pro indiánský, středověký a výtvarný kroužek. Poslední na tomto patře je hudebna se zázemím pro scholu, kapely a muzikanty s přímým vstupem na kůr. V suterénu třetí etapy je dílna, která slouží pro potřeby správce i celého areálu, dále garáže pro komunitu, šatny a sprchy pro ženy a muže, sklad sportovních potřeb střediska mládeže a kotelna. Pod věží je navíc druhé podzemní podlaží, kde se nachází skladovací prostory.

83

Konstrukce stavby120 Materiálově je stavba řešena jako konstrukce smíšená, tj. zděná s monolitickými železobetonovými základy, stropy i konstrukcemi schodišť. Založení objektu je převážně na železobetonových monolitických základových pasech prováděných dvoustupňově. Hrany a stěny základů jsou konstrukčně vyztuženy zejména svařovanými sítěmi. Svislé nosné konstrukce jsou převážně z cihelných bloků od firmy Cidem Hranice. Dvouramenná schodiště jsou provedena z monolitického železobetonu s povrchem z keramické protiskluzné dlažby. Střechy jsou ve všech částech ploché dvouplášťové větrané, s dřevěnou nosnou tesařskou konstrukcí hydroizolačního pláště. Tepelná izolace z minerální vlny je volně uložena na stropní konstrukci.

120

VAVERKA, J. a kol. Moderní sakrální stavby církví a náboženských společností na území Čech, Moravy a Slezska. Brno: JOTA, 2004, s. 196-197.

84

Závěr Cílem této práce bylo představit řeholní kongregaci Salesiánů Dona Boska, jejich aktivity a preventivní výchovný systém, jenž je primárně realizován v salesiánských střediscích mládeže a poukázat i na stavební činnost salesiánů, která je neodmyslitelně spojena s jejich dílem. Hlavní část práce má dvě základní linie. Obsahem první je vznik, vývoj a současná činnost vybraných salesiánských středisek na Moravě a druhá se zabývá salesiánskou

stavební

činností.

Zahrnuje

základní

charakteristiky

objektů

salesiánských středisek mládeže v Ostravě, Brně – Žabovřeskách a ve Zlíně na Jižních Svazích a kostela sv. Josefa a dvou kostelů Panny Marie Pomocnice křesťanů. V České republice působí salesiáni již přes osmdesát let. V roce 1927 byl vybudován první salesiánský ústav v moravském Fryštáku. Jeho vedením byl pověřen první český salesián P. Ignác Stuchlý. V současné době se nové dílo nazývá Dům Ignáce Suchlého (DIS) a je pobytovým výchovně vzdělávacím zařízením pro mládež. Druhým nejstarším salesiánským domem je ústav Don Bosko v Ostravě, který vznikl v roce 1934. Samostatná československá inspektorie byla zřízena 15. září 1935, inspektorálním domem se stal ústav v Ostravě. Dne 24. ledna 1936 získalo salesiánské dílo státní schválení. V roce 1939 došlo na žádost slovenské vlády k rozdělení salesiánských domů na českomoravskou inspektorii sv. Jana Boska a slovenskou inspktorii P. Marie Pomocnice.121 Ačkoliv salesiáni nemohli nadále žít v komunitě, jejich řeholní život pokračoval i když byli rozptýleni. Nadále probíhala tajná formace nových salesiánů i riskantní svěcení kleriků. V době totality se pořádaly prázdninové akce pro děti. Dále se rozvíjelo systematické teologické vzdělání, jenž bylo určeno pro budoucí kněze, ale také pro mladé laiky. Velmi rozšířenou aktivitou byly také duchovní obnovy.122 Během druhé světové války a v období komunistické diktatury zažilo salesiánské dílo spoustu přesunů a změn. Aktivity byly značně omezeny včetně činností stavitelských.

121 122

FOLTÝN, D. a kol.Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha: Libri, 2005, s. 598. Tamtéž.

85

Salesiánská střediska patří k prioritám salesiánského díla v České republice. Ve všech střediscích se uplatňuje salesiánský výchovný styl, jehož základními pilíři jsou rozum, laskavost a víra. Salesiáni sami definují své základní poslání: ,,Být v církvi znamením a nositelem Boží lásky mladým, zvláště těm nejchudším“.123 Ve střediscích salesiáni plní specifické poslání a cíle první Oratoře Dona Boska. Ta byla pro chlapce otevřeným domovem, místem setkání s křesťanskými hodnotami – kostelem, školou připravující na život a hřištěm, kde mohou potkat přátele a dobře se bavit. Propojením těchto aktivit naplňují salesiáni posvátný cíl svého zakladatele vychovávat z mladých lidí poctivé občany a dobré křesťany. Salesiánská činnost neprobíhá v tichu a ve skrytu, ale naopak na exponovaných místech, převážně ve velkých městech. Dílo započaté v roce 1927 ve Fryštáku se po listopadu 1989 začalo rychle obnovovat, postupně byly vráceny zabavené domy a přibyla i nová střediska a kostely. Střediska mládeže vznikla převážně ve velkých městech, na velkých sídlištích, kde žije mnoho dětí, dospívajících a mladých lidí, kteří hledají své místo v životě. Zde mohou salesiáni nejlépe uplatnit své poslání, nabízet pomoc, doprovázet na cestě. Jsou otevřeni všem bez ohledu na původ či náboženské vyznání a jejich činnost je obvykle dobře přijímána i nevěřící veřejností. Druhou linii této práce tvoří charakteristika moderních nových kostelů, které byly díky salesiánům postaveny. Sakrální budova sice nepatří k nejpodstatnějším prvkům křesťanství, ale v dnešní době je kostel nejběžnějším a nejpřirozenějším místem a prostorem, ve kterém je zvěstováno Boží slovo a slavena liturgie uprostřed bohoslužebného shromáždění. Je také místem pro osobní modlitbu, soukromou adoraci. V dějinách používali křesťané pro sakrální stavby různé architektonické styly. Moderní sakrální stavby se zpravidla řídí zásadami, jež vyplynuly z druhého vatikánského koncilu, který proběhl v letech 1962 – 1965. Reformy, jejichž iniciátorem byl papež Jan XXIII., byly zaměřeny na změny uvnitř církve a také na otevřenost církve k nekatolickým křesťanům, k nekřesťanským náboženstvím a světu. Církevní reforma, kterou přinesl druhý vatikánský koncil, je označována italským slovem ,,aggiornamento“, což bývá překládáno jako ,,zdnešnění“.

123

Stanovy Salesiánů Dona Boska. Salesiánská provincie Praha, čl. 2.

86

Neznamenalo to však jen přizpůsobení vnějších projevů církve současné době, ale bylo výzvou k podstatné změně smýšlení.124 Z hlediska sakrální architektury je prioritní změnou chápání liturgie. Došlo k několika důležitým proměnám v uspořádání liturgického prostoru. Presbytář již není zásadně oddělen od zbytku bohoslužebného prostoru. V centru liturgie je oltář a kněz stojící za oltářem slouží mši čelem k věřícím. Současně dochází k výraznějšímu zapojení věřících do samotného liturgického obřadu. Tím je zdůrazněno všeobecné kněžství Božího lidu. Nejstarším kostelem, ze tří popisovaných staveb, je rektorální kostel sv. Josefa v Ostravě. Jeho výstavba probíhala v letech 1936-1937. Z hlediska architektury patří do období tzv. moderny – funkcionalismu, architektury 20. století. Zakladatelem české moderny byl architekt Jan Kotěra (1871 – 1923). Funkcionalismus se obecně vyznačuje pravoúhlými tvary, plochými střechami, absencí ozdob a použitím nových materiálů. Hlavní je funkce a účel objektu. Z technického hlediska byl kostel sv. Josefa ve své době unikátní stavbou. Protože je postaven na silně poddolovaném území v blízkosti dvou bývalých černouhelných šachet, má speciální ocelovou konstrukci, která je ukotvena na železobetonovém roštu. Tímto způsobem byl vytvořen dostatečně pevný skelet, zabraňující poškození zděných částí budovy. Mše svaté zde byly slouženy až do roku 1973, kdy byl kostel státními úřady násilně uzavřen. Po rekonstrukci interiéru v roce 1990 byl kostel opět otevřen veřejnosti. Kostely Panny Marie Pomocnice křesťanů v Brně – Žabovřeskách a ve Zlíně na Jižních Svazích jsou si v mnohém podobné. Jde o moderní stavby postavené po roce 1990. Oba kostely jsou součástí velkých sídlišť. Výrazným prvkem jejich exteriérů jsou vysoké bílé věže, které se tyčí nad okolním terénem. Interiéry obou kostelů jsou vzdušné, světlé, jednoduché, bez výrazných ozdob či sloupů, jež by rozdělovaly vnitřní prostor lodi. Dominantou interiérů je umělecky ztvárněná postava patronky kostelů, která je umístěna v podobě obrazu či sochy na stěně za oltářem. Lavice jsou v obou případech umístěny do oblouku kolem presbytáře, čímž je pozornost účastníka bohoslužby směřována k hlavnímu liturgickému dění. Podobná jsou i úzká vysoká okna. Hlavní bohoslužebný prostor je propojen komunikačními schodišti a chodbami s dalšími funkčními prostory dané stavby. V suterénů obou

124

VAVERKA, J. a kol. Nové kostely a kaple z konce 20. století v České republice. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001, s. 39.

87

kostelů je velký sál střediska pro mládež, jehož půdorys kopíruje půdorys hlavní lodi. Samozřejmou součástí salesiánských objektů v Brně i ve Zlíně jsou sportovní víceúčelová hřiště pro mládež. Stavební aktivity salesiánů jsou důsledkem jejich pastorální a evangelizační činnosti a potřebou pro realizaci salesiánského díla. Z exteriérů i interiérů obou staveb je patrné, že si salesiáni dokázali vybrat mezi soudobými odborníky velmi dobré architekty i umělce. Oba kostely naplňují požadavky moderní sakrální architektury, jsou účelné, postavené z kvalitních materiálů, krásné a přirozeně zapadají do prostředí sídlišť. Všechny tři kostely byly vybudovány díky úsilí a neúnavné práci salesiánů, s velkým přispěním dobrovolníků a místních věřících, kteří na stavbách odpracovali tisíce brigádnických hodin a přispěli nesčetnými finančními dary.

88

Anotace Příjmení a jméno autora: Ing. ŠKORPÍKOVÁ Radka

Instituce: Katedra církevních dějin a dějin křesťanského umění CMTF UP v Olomouci

Název práce: Působení salesiánů na Moravě a odraz jejich činnosti v moderní architektuře

Vedoucí práce: prof. PhDr. Miloslav Pojsl

Počet stran: 93

Počet použité literatury a jiných pramenů: 35

Klíčová slova: Salesiáni Dona Boska historie salesiánů salesiánské středisko mládeže preventivní výchovný systém oratoř sakrální stavby moderní architektura

Diplomová práce se zabývá řeholní kongregací Salesiánů Dona Boska, jejich aktivitami a preventivním výchovným systémem, jenž je primárně realizován v salesiánských střediscích mládeže a poukazuje i na stavební činnost salesiánů, která je neodmyslitelně spojena s jejich dílem.

89

Summary ŠKORPÍKOVÁ, Radka. The Salesians in Moravia and Reflection of their Activity in Modern Architecture.

The main part of my thesis deals with two topics. The first one concerns the establishment, development and contemporary activities of Salesian youth centres in Moravia, the second one concentrates on Salesian bulding activities. The Salesians have been active in the Czech Republic for over eighty years. The first Salesian centre was built in the Moravian town of Fryšták. It was managed by the first Czech Salesian P. Ignác Stuchlý. During the Second World War and the period of communist dictatorship, the Salesian work went through a lot of changes. Their activities, including building works, were very limited. Salesian youth centres are the priority of Salesian work in the Czech Republic. In all the centres Salesian way of education based on sense, kindness and faith is applied. The oldest church of the three churches described above is St. Joseph in Ostrava. It was built between 1936 and 1937 in functionalist style. It has a special steel construction which is fitted to an armoured concrete grid. At that time this buiding was unique. Churches of Our Lady Help of Christians in Brno-Žabovřesky and in ZlínJižní Svahy are similar in many respects. Both are modern structures built after 1990 according to the needs for modern church architecture. They are beautiful, practical, built from quality materials and naturally fit in the places of housing estates.

90

Seznam použitých pramenů a literatury SCHIÉLÉ, R. Don Bosco. Praha: Portál, 1999. BOSCO, T. Dej mi duše. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2006. ČERVINKA, A.: Dějiny zlínské farnosti a farností okolních. Zlín: Pavel Džavík, 1991. Charizmatický svätec: Detstvo. Bratislava: Don Bosco, 2001. Don Bosco v České republice: Salesiáni dnes. Praha: Salesiánská asociace Dona Boska, 2008. Don Bosco ve světě: Rozvojová a misijní činnost salesiánů. Praha: Salesiánská asociace Dona Boska, 2008. FOLTÝN, D. a kol. Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha: Libri, 2005. Kronika SDB Ostrava. La cronaca della Casa DI MOR. OSTRAVA 1934 – 1949. KŘÍŽKOVÁ, M. R. Kniha víry, naděje a lásky. Praha: Portál, 1996. KUČERA, J. Vyznavač a mučedník Štěpán Trochta. Praha: Portál, 2006. KUNETKA, F. Slavnost našeho vykoupení. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. PALA, J. Zlín: Farnost sv. Filipa a Jakuba. Zlín: Římskokatolická farnost Zlín, 2010. Od gotiky k renesanci. Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400-1550. Olomouc, 1999.

Salesiáni Brno-Žabovřesky [online]. 10.1. 2007. [citováno 14.9. 2010]. Dostupné z : . Salesiáni Dona Boska [online]. 10.1. 2007. [citováno 4.2. 2010]. Dostupné z: . Salesiáni Dona Boska [online]. 10.1. 2007. [citováno 4.2. 2010]. Dostupné z: . Salesiáni Dona Boska [online]. 10.1. 2007. [citováno 4.2. 2010]. Dostupné z: . Salesiáni Dona Boska [online]. 10.1. 2007. [citováno 4.2. 2010]. Dostupné z: .

91

Salesiáni Dona Boska [online]. 10.1. 2007. [citováno 4.2. 2010]. Dostupné z: . Salesiánský klub mládeže Zlín [online]. 10.1. 2007. [citováno 26.8. 2010]. Dostupné z: . Salesiáni Ostrava [online]. 10.1. 2007. [citováno 1.9. 2010]. Dostupné z: http://ostrava.sdb.cz/brozurka-z-roku-1997/. Salesiáni Ostrava [online]. 10.1. 2007. [citováno 1.9. 2010]. Dostupné z:: http://ostrava.sdb.cz/clanky1/70-let-kostela-sv-josefa-v-ostrave/. Salesiánský magazín. Praha: Salesiánská provincie Praha, 2009, č.1. Salesiánský magazín. Praha: Salesiánská provincie Praha, 2009, č.2. Salesiánský magazín. Praha: Salesiánská provincie Praha, 2009, č.3. Salesiánský magazín. Praha: Salesiánská provincie Praha, 2009, č.4. Stanovy Salesiánů dona Boska. Salesiánská provincie Praha. VÁŇOVÁ, J.- KAPLÁNEK, M. Práce v salesiánském duchu. Praha: Salesiánská provincie Praha, 2002. VAVERKA, J. a kol. Moderní sakrální stavby církví a náboženských společností na území Čech, Moravy a Slezska. Brno: JOTA, 2004. VAVERKA, J. a kol. Nové kostely a kaple z konce 20. století v České republice. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001. Výchovně pastorační projekt Brno-Žabovřesky 2007. Salesiáni Dona Boska Brno – Žabovřesky, 2007. Výroční zpráva 2008-2009. Salesiánské středisko mládeže – dům dětí a mládeže Brno-Žabovřesky, 2009. Výroční zpráva SKM Zlín 2009. Salesiánský klub mládeže Zlín, 2010. Výroční zpráva za školní rok 2009/2010. Salesiánské středisko volného času Don Bosco Osrava, 2010. 10 let kostela Panny Marie Pomocnice křesťanů. Salesiáni Dona Boska BrnoŽabovřesky.

92

Prohlašuji, že tato práce má 93 tiskových stran, což se rovná 149 293 znakům, včetně poznámek pod čarou a vysvětlivek, a 83 normo stranám.

Ve Zlíně, 5. listopadu 2010

……………………..

93