Univerzita Palackého v Olomouci Cyrilometodějská teologická fakulta

Univerzita Palackého v Olomouci Cyrilometodějská teologická fakulta Katedra křesťanské sociální práce

Sociální a humanitární práce

Tereza Sitková

Využití canisterapie u dětí Bakalářská práce

Vedoucí práce: .Mgr. Zdeňka Kozáková, Ph.D. 2010

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto práci zpracovala samostatně na základě seznamu literatury a internetových odkazů uvedených v seznamu zdrojů.

V Olomouci dne 07. 05. 2010

Poděkování Děkuji Mgr. Zdeňce Kozákové za odborné rady a cenné připomínky při vedení mé práce. Dále bych ráda poděkovala své rodině a přátelům za trpělivost a podporu po celou dobu mého studia.

Obsah

Úvod……………………………………………………………………………….... 6 1 Canisterapie……………………………………………………………………….. 8 1. 1 Postavení canisterapie ve vztahu k ostatním terapiím……………………….. 8 1. 1. 1 Základní rozdělení terapií………………………………………...…... 8 1. 1. 2 Základní model v terapiích……………………………………...…...

15

1. 2 Canisterapie v proměnách času……………………………………………...

15

1. 3 Canisterapie dnes…………………………………………………….………

17

1. 3. 1 České canisterapeutické organizace……………………….………....

19

1. 4 Fáze canisterapie………………………………………...…..……………….

21

1. 5 Metody využívané v canisterapii………………………….…………………. 23

2 Canisterapie v praxi……………………………………………..…………………. 25 2. 1 Význam canisterapie……………………………………..…………………… 25 2. 2 Výběr vhodného canisterapeutického psa………………..…………………… 26 2. 3 Vlivy přítomnosti psa na vývoj dítěte…………………...……………………. 27 2. 3. 1 Přímý vliv přitomnosti psa na vývoj dítěte……………………………. 27 2. 3. 2 Nepřímý vliv přitomnosti psa na vývoj dítěte……………………….... 28 2. 3. 3 Vymezení dětských vývojových období…………………………….... 28 2. 4 Účastníci canisterapie……………………………..………………………….. 31 2.5 Canisterapeutické zkoušky………………………..…………………………... 33 2. 5. 1 Předpoklady psa u canisterapeutických zkoušek……………….…….... 35 2. 6 Zásady a doporučení v canisterapii………………………………………….... 36

3 Specifika canisterapie u dětí………………………………………………..………. 38 3. 1 Děti s mentálním postižením a jiným duševním postižením……………..…… 39 3. 1. 1 Děti s autismem…………………………………………………..…… 41 3. 1. 2 Děti s psychickým postižením………………………………………..... 43 3. 2 Děti s tělesným a jiným zdravotním postižením…………………………….....44 3. 2. 1 Děti s epilepsií……………………………………………………...... 44

3. 3 Děti se smyslovým postižením……………………………………………… 46 3. 3. 1 Děti se zrakovým postižením…………………………………………...47 3. 3. 2 Děti se sluchovým postižením……………………………………….. 48

4 Metodologie……………………………………………………………………..…. 50 5 Praktické aspekty canisterapie…………………………………………………..…. 52 5. 1 Charakteristika canisterapeutických lekcí…………………………………….. 52 5. 1. 1 Shrnutí canisterapeutických lekcí………………………………..…… 63 5. 2 Canisterapie pohledem canisterapeutů……………………………………

65

5. 2. 1 Shrnutí strukturovaných rozhovorů s canisterapeuty………………….. 65 5. 3 Canisterapie pohledem uživatelů canisterapie………………………………… 66 5. 4 Canisterapie pohledem pracovníků zařízení… ……………………………. 66 5. 4. 1 Vstupní domněnky………………………...…………………………. 67 5. 4. 2 Vyhodnocení dotazníku………………………………………………. 68 Resumé…………………………………………………….…..……………………. 72 Závěr……………………………………………………………..…………………. 73 Seznam zdrojů………………………………………………………...……………. 74 Internetové odkazy………………………………………………………..……….. 77 Seznam příloh……………………………………………………………………… 78 Seznam grafů……………………………………………………………………… 96

Úvod Během celého vysokoškolského studia jsem se zaměřovala na sociální práci s dětmi. Z toho důvodu jsem byla v České republice i v zahraniční na praxi v zařízeních, která se věnují vývoji dětí, jejich výchově, vzdělávání (Dětský diagnostický ústav, Olomouc), ochraně a dodržování základních práv a potřeb dětí (Klokánek, Brno), a kromě jiného i předcházení negativním

dopadům

společnosti

na

vývoj

jejich

osobnosti

a

budoucí

život

(Ungdomsområdet, Dánsko). Dalším podnětem pro vytvoření této bakalářské práce bylo shlédnutí filmu After Thomas (Po Tomášovi). Tento film byl natočen podle skutečné události a zobrazil zcela pravdivě a doslova neuvěřitelným způsobem pokroky, kterých dítě s autismem dosáhlo vlivem soužití se svým psem. Film věrně popisoval zlepšování jak zdravotního tak psychického stavu hlavního hrdiny poté, co mu rodiče koupili psa. Doslova jsme byli svědky zázraků, když Kevin díky svému psu Tomášovi pocítil, co je mít rád, poznal, co je zodpovědnost a potřeba pečovat o někoho. Následně byl schopen tyto své nové pocity pojmenovat. Zprostředkovaně se jeho zlepšování fyzického i psychického stavu přenášelo i do vztahu a vlastního postoje k rodičům. Já osobně mám psy velice ráda. I když jsem člověk zdravý, fascinují mě někteří psi už jen svou existencí a touhou pomáhat. Pes je ten, kdo je tady pro nás vždy, vypadá, že nás vždy chápe a pomáhá nám už jenom tím, že sedí vedle nás a naslouchá. Všechny tyto dobré vlastnosti psů jsou využívány v canistersapii. Canisterapie se do naší republiky dostala v devadesátých letech minulého století. Byla převzata z vyspělých států jak v Evropě tak v zámoří. I když se stále někteří na tuto činnost dívají s nedůvěrou a rozpaky, výsledky dokazují její opravdovou pomoc ve zdravotnických, sociálních a jiných zařízeních. Těmito zařízeními jsou dětské domovy, ústavy sociální péče pro děti do 18 let, diagnostické ústavy, různá školská zařízení (mateřské školy, přípravné třídy, základní školy s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami), organizace sdružující lidi se stejným postižením, ústavy sociální péče, hospicová zařízení, psychiatrické léčebny, rehabilitační ústavy a nemocnice. Možnosti využití psa k pomoci lidem jsou tedy velice široké. Proto jsem se rozhodla, že se v této práci pokusím zjistit možnosti využití canisterapie u dětí a její vliv na léčbu a celkový zdravotní i psychický stav. (Mám ráda děti i psy a zajímalo mě, jak by si mohli být vzájemně nápomocni). První kapitola teoretické části je věnována postavení canisterapie ve vztahu k ostatním terapiím. Jsou zde vyjmenovány základní znaky canisterape v proměnách času, 6

uvedeny některé z canisterapeutických organizací v České republice a například metody užívané v canisterapii. Druhá kapitola se zabývá využitím a významem canisterapie v praxi, výběrem vhodného psa, možnými účastníky canisterapie a jejími zásadami a doporučeními. Obsahem třetí kapitoly jsou typy postižení, u kterých je možné canisterapii použít. V praktické části je canisterapie hodnocena z pohledu uživatelů, canisterapeutek a pracovníků v zařízení. Informace z těchto tří rovin pomohou získat ucelenější pohled na canisterapii jako takovou.

7

1 Canisterapie

Termín canisterapie je složen z latinského slova canis – pes a slova terapie, což bývá překládáno jako léčba. Jedná se tedy o speciální typ léčby, ve kterém se hojně využívá fyziologie (tvar, velikost, vlastnosti, pohyb těla) a etologie (chování) psa.1 „Termín canisterapie se vžil jako označení způsobu terapie, který využívá pozitivního působení psa na zdraví člověka.“2

1. 1 Postavení canisterapie ve vztahu k ostatním terapiím První podkapitola objasňuje základní model v terapiích, rozčlenění terapií do základních skupin podle odborných publikacích a rozdělení na další terapeutické přístupy, které pocházejí z jiných oborů. Dále je v této kapitole uvedeno základní vymezení terapií, jejich charakteristiky a prostředky, pomocí kterých dochází k realizaci.

1. 1. 1 Základní rozdělení terapií Jednotlivé terapeutické prostředky terapie jsou podle Müllera3 rozčleněny do těchto základních skupin:




terapie hrou,




činnostní a pracovní terapie,




psychomotorická terapie,




expresivní terapie (arteterapie),




terapie s účastí zvířete (zooterapie, animoterapie).

Dalšími využitelnými terapeutickými přístupy, které pocházejí z jiných oborů, jsou podle Oldřich Müllera4: 1

Srov. PETRŮ, G. a KARÁSKOVÁ, V., Edukační aspekty canisterapie, s. 10. GALAJDOVÁ, L., Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie, s. 24. 3 MÜLLER, O., Terapie ve speciální pedagogice, s. 25. 2

8




rodinná terapie,




terapeutická komunita,




skupinová rozhovorová sezení,




skupiny setkání (encounterové skupiny).

Jedním z hlavních zdrojů, jak je uváděno v odborných publikacích, je psychoterapie, což je odborná záměrná a cílevědomá aplikace psychologických prostředků použita za účelem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, či osobnostní strukturu přijatelným směrem.5

Terapie hrou V širším slova smyslu se jedná o terapeutické využití hry v různých formách. Pokud mluvíme o terapii hrou v užším pojetí, je to terapie aplikovaná herním specialistou. Podle Valenty6 je přehled činností a kompetencí herního specialisty tento:




je realizován v ambulancích, na lůžkových odděleních, na Jednotkách intenzivní péče, ale také v domácnostech,




snaží se dítěti zajistit příjemné a bezpečné prostředí v nemocnici, funguje také jako spojka mezi lékařem a dítětem, protože zprostředkovává informace,




vytváří herní programy a spolu s rodiči pracuje na plánu, které hry bude dítě hrát,




je pro dítě, ale i jeho rodiče průvodcem,




připravuje informační pomůcky a má na starost vybavení herny,




provádí školení dobrovolníků a nových pracovníků.

Činnostní a pracovní terapie Činnostní a pracovní terapie můžeme charakterizovat jako terapie, ve kterých jsou využívány různé materiály (například dřevo, textil, kov, papír, umělá hmota). Hlavním znakem těchto terapií je směřování k jistému konkrétnímu výrobku či výsledku práce. Rozdíl mezi činnostní a pracovní terapií není velký.

4

MÜLLER, O., Terapie ve speciální pedagogice, s. 25. Srov. MÜLLER, O., Terapie ve speciální pedagogice, s. 25. 6 VALENTA, M., Herní specialista v somatopedii. 2003. citováno podle MÜLLER, O., Terapie ve speciální pedagogice, s. 26. 5

9

Psychomotorická terapie Tato terapie je úzce spjata s ostatními terapiemi. Hlavními činnostmi, které jsou v psychomotorické terapii využívány jsou tanec, improvizovaný pohyb, pantomima, relaxace apod. Podle Müllera7 je prioritou psychomotorické terapie ovlivňování duševních procesů člověka za pomoci tělesné stimulace.

Expresivní terapie Je v širším smyslu vyjádřena slovem arteterapie. Tato terapie je oblíbena a dosti rozšířena ve školách i jiných institucích, ve kterých jsou osoby z důvodu nějakých odlišností znevýhodněny ve společnosti. Expresivní terapie je realizována za pomoci uměleckých prostředků. Do expresivních terapií patří dramaterapie, psychodrama a teatroterapie.

Charakteristickým

znakem

těchto

terapií

je

využívání

prostředků

dramatického umění.

Dramaterapie Dramaterapie se zaměřuje na celou oblast oproti psychodramatu, které se zabývá pouze určitými traumaty klienta. „U dramaterapeutických aktivit nelze hovořit o velkých směrech (školách) postavených na sofistikovaných teoriích opřených o empirii a výzkum či na všeobecně uznávaných autoritách, jako je tomu v případě psychoterapie.“8 Největší skupinou klientů tvoří v dramaterapii lidé s mentálním postižením a lidé s autismem. Ve srovnání s ostatními divadelně-terapeutickými postupy, je dramaterapie terapií s nejširší klientelou.9 Techniky v dramaterapii můžeme rozdělit podle cílů, prostředků nebo schopnosti začlenit se do terapie. Jedním ze základních prostředků dramaterapie je improvizace, protože se v ní mnohem více odráží vnitřní stav klienta a mohou tak vznikat volné asociace. Dalšími pozitivními stránkami je rozvoj spontaneity, budování schopnosti okamžitě reagovat, zapojit se a svoboda v experimentování s různými rolemi.10

7

MÜLLER, O., Terapie ve speciální pedagogice, s. 27. VALENTA, M., Rukověť dramaterapie II, s. 37. 9 Srov. VALENTA, M., Dramaterapie, s. 30. 10 Srov. VALENTA, M., Dramaterapie, s. 33. 8

10

Psychodrama Psychodramatu je terapií, která se odehrává na jevišti. Je odehrán určitý „životní model“, který má klientovi pomoci rozumět vlastním pocitům. „V psychoterapii jsou používány techniky hraní vlastní role (vnější reakce klienta), monolog (vnitřní reakce klienta), zrcadlo (portrétování klienta dalšími herci), výměna rolí (klient hraje konfliktní osobu ze svého okolí) a „alter ego“ (hraní pomocného herce, který vyjadřuje „druhé já“).“11

Teatroterapie Základem této terapie je divadelní činnosti. Zahrnuje přípravu kulisních kostýmů a „veřejnou realizaci divadelního tvaru“12. divadelní společnosti,

Klient se při teatroterapii stává součástí

ve které může tvořit, realizovat se a také snížit odloučení

od společnosti. Skupiny, které se teatroterapií zabývají, jsou v České republice Bohnická divadelní společnost, na Slovensku Divadlo z pasáže a v Nizozemsku Maatwork.

Muzikoterapie „Pojem muzikoterapie má řecko-latinský původ. Řecky moisika, latinsky musica znamená hudba; řecky therapeia, therapeineio, latinsky iatreia znamená léčit, ošetřovat, vzdělávat, cvičit, starat se, pomáhat.“13 Překládá se jako léčení nebo pomoc člověku hudbou. Podle Bruscia14 lze muzikoterapii definovat jako umění, vědecký obor nebo interpersonální proces. Každá z těchto definicí přisuzuje muzikoterapii odlišné vlastnosti. Jako umění je spojena s individualitou, kreativitou, subjektivitou a krásou. Jako vědecký obor je charakterizována snahou o univerzálnosti, objektivitu, pravdivost a jako interpersonální proces je to důvěra, komunikace, empatie, vztahy mezi jednotlivými rolemi, do kterých se klient i terapeut dostávají během terapeutického procesu.15 V muzikoterapii jsou hlavními prvky melodie, rytmus, tempo, dynamika, harmonie, což jsou základní prvky v hudebním umění. Tuto terapii můžeme rozdělit na dvě části.

11

MÜLLER, O., Terapie ve speciální pedagogice, s. 29. MÜLLER, O., Terapie ve speciální pedagogice, s. 30. 13 MÁTEJOVÁ, Z. a MAŠURA, S., Muzikoterapia v špeciálnej a liečebnej pedagogike, 1992, citováno podle KANTOR, J., LIPSKÝ M. a WEBER J., Základy muzikoterapie, s. 21. 14 BRUSCIA, K. E., Defining Music Therapy, 1998, citováno podle KANTOR, J., LIPSKÝ M. a WEBER, J., Základy muzikoterapie, s. 21. 15 Srov. KANTOR, J., LIPSKÝ M. a WEBER J., Základy muzikoterapie., s. 22. 12

11

Jednu část tvoří složka receptivní neboli poslech hudby, nebo vnímání živé hudby.Část aktivní, která je druhou složkou, se zaměřuje na instrumentální a vokální projevy. „Muzikoterapeut musí respektovat skutečnost, že mnohá postižení klientů jsou primárně neléčitelná, ale je možné dosáhnout zlepšení celkové kvality života a schopností jedince prostřednictvím ucelené rehabilitační péče. Terapie je proto častěji symptomatická než kauzální a vyžaduje propojení s ostatními oblastmi rehabilitační péče.“16 Muzikoterapie vyvolává u dětí se speciálními vzdělávacími potřebami dobré reakce. S těmito dětmi jsou realizovány kupříkladu hry s bicími nástroji a hry s rytmem. U dětí se zbytky sluchu a u neslyšících je využívána i terapie tancem (vnímání hudby z podlahy, na které stojí reproduktory).17

Biblioterapie U této terapie je důležité literární umění. Biblioterapie je pouze doplňkovou terapií, protože nemá silný vliv. V biblioterapii jsou používány informační, výchovné, konfrontační (setkání se s zpětnou vazbou na vlastní názory), estetické, katarzní (přinášející uvolnění skrze protikladné prožitky), snaha o očištění od negativních pocitů, identifikační, relaxační, prestižní (možnost identifikace s některými sociálními skupinami) funkce literárního textu.

Terapie výtvarná Užším pojmenováním terapie je arteterapie. Je to jedna z nejvíce používaných expresivních terapií. V arteterapii se úzce pracuje s lidskou expresí neboli výrazem. Jsou to pocity lidí, jejich nálady, emoce a dojmy. Zakladatelkou arteterapie byla ve třicátých letech 20. století Margaret Naumburgová v USA. V Čechách vznikl Ateliér arteterapie v roce 1990 pod vedením Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích (tzv. rožnovská arteterapie). Tento Ateliér založil a také deset let vedl Milan Kyzour.18 Metody, které arteterapie používá, jsou:




volný výtvarný projev – důležitá je spontaneita,

16

KANTOR, J., LIPSKÝ M. a WEBER J., Základy muzikoterapie, s. 39. Srov. ŠIMANOVSKÝ, Z., Hry s hudbou a techniky muzikoterapie ve výchově, sociální práci a klinické praxi, s. 34. 18 Srov. ŠICKOVÁ-FABRICI, J., Základy arteterapie, s. 26, 28. 17

12




výtvarný projev na určité téma – mohou to být například témata jako manželství, zaměstnání, žárlivost, náš život,




kresba při hudbě,




výtvarné činnosti ve skupinách,




řízený výtvarný projev – přímá intervence terapeuta do výtvarné činnosti s klientem.

„Díky přirozeně expresivní funkci výtvarných činností – hlavně díky kresbě, mohou být odhaleny, sdíleny a následně formovány tyto pocity.“

19

Další důležitou roli má

arteterapie u diagnostiky dětí a mládeže. Z jejich kreseb toho dokáží odborníci dost „vyčíst“.

Terapie s účastí zvířete Společný názvem terapií s účastí zvířete je zooterapie. V zooterapii jsou využívány rehabilitační a psychosociální metody, které využívají pozitivního působení zvířat na člověka.20 Liší se od předchozích terapií tím, že se kromě člověka v této terapii objevuje i jiný živý tvor. „Velmi jednoduše řečeno, pojmem zooterapie rozumíme pozitivní až léčebné působení zvířete na člověka. Ať už nám jde o zlepšení paměti, motoriky, komunikace nebo zmírnění stresu, je zde zvíře vždy v roli prostředníka, tzv. koterapeuta.“21 Krausová22 uvádí, že se zvíře stává koterapeutem na cestě k dosažení určitého cíle, kterým je především zlepšení kvality života jedince. Zvířata neléčí, ale jejich schopností je zpříjemňování léčby vedené člověkem. V následujícím textu jsme podrobněji zaměřili pozornost na tři nejznámější podskupiny zooterapie, kterými jsou hipoterapie (kůň), canisterapie (pes) a felinoterapie (kočka).

19

MÜLLER, O., Terapie ve speciální pedagogice, s. 32. Srov. PETRŮ, G. a KARÁSKOVÁ, V., Edukační aspekty canisterapie, s. 7. 21 FREEMAN, M., Terminologie v zooterapii, In Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 30. 22 KRAUSOVÁ, A., Zvíře jako opora v sociálních vztazích, 2003, citováno podle PETRŮ, G. a KARÁSKOVÁ, V., Edukační aspekty canisterapie, s. 7. 20

13

Hipoterapie(odlišit typy zoot. Velikostí písma, hipo a canis, budou menší)

Hipoterapie je rehabilitační metoda, která funguje na bázi fyzioterapie. Základem je soulad pohybu koně a přenosu na člověka. Hipoterapie je hojně využívána v mnoha oblastech, ale hlavní využití je u dětí téměř při každém druhu i stupni postižení. V hipoterapii je využíváno přímého vlivu koně na tělesné, duševní a sociální zdraví klienta. V hipoterapii je realizována také hiporehabilitace, která je spojením aktivit s rehabilitací člověka pomocí koně v nejširším smyslu slova.23 Canisterapie

Canisterapie je označením způsobu terapie, která využívá pozitivního vlivu psa na zdraví24 člověka. Důležité v canisterapii je, že člověk chová k psovi důvěru a bere ho jako „nejlepšího přítele člověka“, což značně napomáhá ve spolupráci s nimi. Canisterapie může probíhat formou mazlení, výcviku psa nebo hry se psem. Vzhledem k tomu, že je práce na canisterapii zaměřena, není v této podpitole definována podrobněji.

Felinoterapie Felinoterapie je jako canisterapie a hipoterapie jednou z terapií s účastí zvířete. Ve felinoterapii jsou využívány tři možné metody - AAT (Animal Assisted Therapy), AAA (Animal Assisted Activites) a AAE (Animal Assisted Education). Felinoterapie využívá pozitivní interakce mezi člověkem a kočkou k léčbě nebo podpoře zdraví člověka.25 Pro felinoterapii se hodí každá kočka, která je zvyklá na kontakt s cizími lidmi a má klidnou, milou, vstřícnou a vyrovnanou povahu. Mezi nejvhodnější plemena patří ragdoll, perská kočka a něvská kočka. Vhodnější jsou kocouři (zejména kastrovaní), ale ani kočky nejsou výjimkou. Samozřejmostí je 100% zdraví jedince používaného pro terapii.26 Dalšími z mnoha možností využití zvířete v terapii jsou například delfinoterapie (využití delfína v terapii), lamaterapie (využití lamy v terapii), insektoterapie (využití hmyzu v terapii) a ornitoterapie (využití ptactva v terapii). Tyto terapie však nejsou v odborném textu tak časté.

23

Srov. VOSÁTKOVÁ, A., Hiporehabilitace, zmíněné nalezneme v Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 215. 24 Zdraví je dle definice Světové zdravotnické organizace (WHO) stav psychické, fyzické a sociální pohody. 25 Srov. HYPŠOVÁ, D., Felinoterapie, In Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 263. 26 Srov. HYPŠOVÁ, D., Felinoterapie, In Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 264-266.

14

1. 1. 2 Základní model v terapiích Základním modelem v terapiích je podle Marie Vítkové27 model vnímání – představy – myšlení. Vnímání je základem tohoto modelu, protože děti nejdříve vnímají svými smysly a až po delší době jsou schopny mluvit a myslet. „Model vnímání (fyzická činnosti) – představy (psychická činnost) – myšlení chápeme jako vztahový rámec pro diagnostiku, terapii, rehabilitaci a především také pro prevenci.“28 „Když klienti hovoří o fantazii a snění, mají se naučit pozorovat, co dělá při tom jejich tělo. Měli bychom dospět k psycho – somaticko – sociálnímu porozumění, což ve zkratce představuje podstatu modelu vnímání – představy – myšlení.“29

1. 2 Canisterapie v proměnách času Následující podkapitola se zabývá vymezením canisterapie v období starověku, středověku a novověku. Každé období je popsáno samostatně s konkrétními charakteristickými znaky vývoje v canisterapii.

Starověk Pes ve středověku není jen domácím přítelem nebo loveckým pomocníkem. Například Egypťané uctívají psa jako strážce podsvětí. Jejich bůh Anubis měl lidské tělo, ale černou psí hlavu, považovali ho za čtvrtého syna boha Slunce Ré. V Kase v Horním Egyptě je založeno město zasvěcené Anubovi: Kynopolis – město psů. V tomto městě byli psi uctíváni a chráněni. Pokud některý pes zemřel, jeho tělo bylo nabalzamováno a pohřbeno na speciálním psím pohřebišti.30

V dávných dobách Etiopie dochází ke krajnímu případu úcty ke psu. Je zde korunován psí král, který se poté stal poradcem náčelníka. Podle štěkání, zavrtění ocasem, zavrčení a olíznutí ruky psího krále bylo rozhodováno.31

27

PIPEKOVÁ, J. a VÍTKOVÁ, M., Terapie ve speciálněpedagogické péči, citováno podle MÜLLER, O., Terapie ve speciální pedagogice, s. 35. 28 MÜLLER, O., Terapie ve speciální pedagogice, s. 35. 29 MÜLLER, O., Terapie ve speciální pedagogice, s. 40. 30 Srov. GALAJDOVÁ, L., Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie, s. 14. 31 Srov. GALAJDOVÁ, L., Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie, s. 14.

15

V období středověku existovala posvátná kniha Avesta stanovuje tresty za špatné zacházení se psem. Nejvyšším trestem je 1000 ran bičem pro toho, kdo by se opovážil zabít psa. Je zde i sada trestů za zmrzačení a týrání psa. Délka trestu je odvozena od věku psa. Čím byl pes starší a zkušenější, tím byl trest vyšší.32 Známý básník Homér oslavuje oddanost a věrnost psy Arga, který svého pána Odyssea poznal i po dvaceti letech, kdy byl tento ithacký král na moři.

Středověk „Raný středověk chápe psa jako samozřejmou součást života a pes se vyskytuje na tvrzích raně feudální šlechty stejně jako v chalupách rolníků.“33 V období středověku mělo náboženství velký vliv na postavení psa ve společnosti. Se silnějším vlivem katolické církve se pohled na psa mění. Je brán jako důkaz pohanství a je prohlášen za tvora bez duše. V této době se pes stává také ukazatelem čarodějnictví, obzvláště u starých žen, které žily pouze se psem a pečovaly o něho s veškerou úctou.34 Zatímco katolická církev usiluje kromě vnějšího, i o vnitřní ztotožnění s katolickou církví, a obává se neustálého podvědomého návratu k pohanství, které nedělá rozdílu mezi člověkem a psem, v křesťanské víře se pes objevuje jako průvodce svatých (svatý Hubert, svatý Vendelín a svatý Suso). Svatý Bernard Mentonský psa jako svého průvodce nemá, avšak jeho zásluhou vzniká v Alpách na hoře svatého Bernarda útulek pro poutníky. Mniši mají v útulku pomocníky, kteří hledají zbloudilé poutníky, těmito pomocníky jsou svatobernardští psi (bernardýni).35

Novověk Koncem 18. století a v 19. století se pohled na vlastnictví domácích zvířat mění. Začíná se se šlechtěním psů, které je v této době bráno jako důkaz nadvlády člověka nad přírodou. Některé z postojů však stále přetrvávají a to hlavně co se týče vlastnictví domácích zvířat nižší třídou. Podle třídy vyšší postrádala morální kvality, neměli finanční prostředky a vede je to k zanedbávání povinností vlastních.36 Pes sehrál významnou roli v armádě Napoleona Bonaparte, kde měl za úkol hledat raněné vojáky na bitevním poli, aby jim mohla být poskytnuta první pomoc. 32

Srov. GALAJDOVÁ, L., Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie, s. 15. GALAJDOVÁ, L., Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie, s. 19. 34 Srov. GALAJDOVÁ, L., Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie, s. 19-20. 35 Srov. GALAJDOVÁ, L., Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie, s. 20-21. 36 Srov. GALAJDOVÁ, L., Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie, s. 22-23. 33

16

Po první světové válce je pes v Německu používán jako pomocník pro vojáky, kteří přišli o zrak, při rehabilitaci zraněných letců, kterým pes pomáhal udržovat aktivní mysl a odvracel jejich pozornost od jejich zážitků a bolesti. Tyto zkušenosti využívají i Spojené státy americké, které se začínají po 2. světové válce věnovat výzkumu a praktickému použití terapie. Psycholog Boris M. Levinson poprvé popsal dětskou terapii za pomoci psa. Tuto terapii objevil vlastně náhodou. Pracoval v té době s chlapcem, který měl potíže s komunikací se druhými lidmi. Na jedno setkání přišel chlapec dříve a potkal se v ordinaci se psem, který patřil Levinsonovi. Když vešel do ordinace, uviděl chlapce a slyšel, že na psa dokonce promluvil. Přičemž Levinson se o toto snažil už měsíce. Náhodné setkání psa a chlapce v ordinaci bylo klíčem k vyřešení jeho problému. V pozdějších studiích si potvrdil, že dítě si skrze vztah ke psovi dokáže vytvořit později i vztah k terapeutovi a dalším lidem.37 „První pokusy s využitím psa v terapii se objevují ve Švýcarsku a v Anglii. Teoretický základ nového terapeutického oboru vznikl v USA.“38 Roku 1990 vznikla v USA mezinárodní organizace IAHAIO (International Association of Human-Animal Interaction Organizations). Tato organizace seskupuje národní organizace, které se zabývají výzkumem v oblasti vztahů mezi člověkem a zvířetem a podporují myšlenku odpovědného přístupu ke zvířatům a myšlenku harmonického soužití člověka a zvířete. Členem této mezinárodní organizace je i Česká republika.39

1. 3 Canisterapie dnes Canisterapie se začala v České republice využívat na začátku 90. let minulého století a to v ústavu sociální péče Kociánka v Brně nebo v Psychiatrické léčebně v Bohnicích v Praze. „Postupně začala vznikat občanská zájmová sdružení. Česká canisterapeutická asociace byla založena v roce 2003. Je to zájmové sdružení právnický osob, jehož posláním

37

Srov. GALAJDOVÁ, L., Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie, s. 22-23 PETRŮ, Gabriela a KARÁSKOVÁ, Vlasta. Edukační aspekty canisterapie. s. 9. 39 Srov. PETRŮ, Gabriela a KARÁSKOVÁ, Vlasta. Edukační aspekty canisterapie. s. 7. 38

17

je zastřešovat canisterapeutické organizace ČR, ale i organizace poskytující další formy zooterapie, s výjimkou hipoterapie.“40 První ucelené standardy pro léčebné využití psů v České republice byly vytvořeny ve sdružení Pomocné tlapky ve spolupráci se SVOPAP s. r. o. Majitelkami společnosti jsou paní Svobodová a Papežová. Je to vzdělávací centrum s akreditací Ministerstva školství České republiky pro rekvalifikaci v oboru chovatelství zvířat, canisterapie a chovu, výcviku a úpravy psů. Canisterapie je v současnosti využívána v mnoha oblastech, u lidí různých věkových skupin, lidí s různým postižením a s různými tělesnými vadami. Canisterapie je využívána:




u dětí emocionálně poškozených a citově deprivovaných,




u dětí s autismem,




u dětí s mentálním postižením,




u dětí s tělesným a zdravotním postižením,




u dětí potřebující k pohybu vozík,




u dětí se smyslovým postižením (zrakovým, sluchovým, poškozením čichu a hlasu),




u některých psychiatrických diagnóz (úzkost, deprese, fobie),




v logopedické a rehabilitační praxi (zejména jako motivační prvek),




jako socioterapie a psychoterapie dětí s tělesným postižením,




při výskytu apatie, naučené bezmocnosti,




u nemocných dětí (zejména dlouhodobě),




u hyperaktivních dětí, („dítě se může se psem dostatečně vyhrát, dochází ke zklidnění či relaxaci dítěte, vedeme-li dítě k pomalým činnostem se psem“41)




u dětí s Downovým syndromem, („dochází k rozvoji komunikačních dovedností při používání povelů pro pejska, akceptování povelů vede ke zvyšování sebevědomí dítěte“42




u dětí s agresivním chováním, („vede děti k tomu, aby byly k pejskovi milé a laskavé“43),




u dětí zamlklých, (pes vede dítě ke komunikaci),

40

NERANDŽIČ, Zoran. Animoterapie aneb Jak nás zvířata léčí. 2006 citováno podle PETRŮ, Gabriela a KARÁSKOVÁ, Vlasta. Edukační aspekty canisterapie. s. 9. 41 PETRŮ, Gabriela a KARÁSKOVÁ, Vlasta. Edukační aspekty canisterapie. s. 26. 42 Srov. PETRŮ, Gabriela a KARÁSKOVÁ, Vlasta. Edukační aspekty canisterapie. s. 27. 43 PETRŮ, Gabriela a KARÁSKOVÁ, Vlasta. Edukační aspekty canisterapie. s. 27.

18




u dětí plachých, (snižuje plachost dětí procházkami s pejskem mezi jinými lidmi, v doprovodu psa se necítí sám),




u dětí se spastickými stavy, („při speciálních cvičeních s pejskem (zejména metoda AAT) dochází k uvolnění a zlepšuje se prokrvení tkání“44)




jako součást komplexní terapie v geriatrii (Alzheimerova choroba, Parkinsonova choroba, atd.).

V 80. letech si terapeuti začali vést tzv. canisterapeutické deníky. V roce 1977 se v Londýně uskutečnila mezinárodní konference, kde si terapeuti začali vyměňovat informace. Tyto konference se konají každé 3 roky .

3. 1 České canisterapeutické organizace V následující podkapitole jsou vyjmenovány některé z mnoha organizací, které se canisterapii věnují v České republice. S rozvojem a silnějším vlivem canisterapie počet canisterapetických společností stále roste. Z důvodu omezeného rozsahu bakalářské práce jsou zde uvedeny pouze základní informace o některých canisterapeutických organizacích. Více informací lze nalézt na internetových odkazech uvedených pod textem.

SVOPAP – vzdělávací centrum SVOPAP je vzdělávacím centrem s akreditací MŠMT ČR a Ministerstva zemědělství ČR pro rekvalifikaci v oboru chovatelství zvířat, výcviku a úpravy psů, canisterapie a chovu. Tato organizace provádí kurzy pro pracovníky zoologických zahrad, pro chovatele exotických zvířat, chovatele psů, ošetřovatele koní a canisterapeutické instruktory.45 Z důvodu počtu stran bakalářské práce, není možné se tomuto více věnovat. Více informací můžete nalézt na webových stránkách www.svopap.cz.

44 45

PETRŮ, Gabriela a KARÁSKOVÁ, V., Edukační aspekty canisterapie. s. 27. Srov. PETRŮ, G. a KARÁSKOVÁ, V., Edukační aspekty canisterapie, s. 11.

19

Pomocné tlapky, o. p. s. Obecně prospěšná společnost Pomocné tlapky vznikla s cílem poskytnout zázemí pro výcvik asistenčních psů pro vozíčkáře a další zdravotně či tělesně postižené. V roce 2001, kdy byly Pomocné tlapky založeny, nebyla obdobná služba v České republice známá a nikdo ji neposkytoval. Asistenční psy jsou poskytováni zejména lidem s pohybovými problémy, kteří používají invalidní vozík, chodítka nebo hole. Psi jsou cvičeni tzv. na míru, dalšími aktivitami této obecně prospěšné společnosti jsou: od roku 2001 poskytují canisterapeutické služby pro jednotlivce i organizace, nejčastěji formou návštěvy rodiny nebo zařízení,

a například v oblasti vzdělání provádí přednášky s ukázkami práce

asistenčních psů, slepeckých psů a canisterapie ve školách všech typů- mateřských, základních, středních, speciálních, odborných i vysokých školách- a na rekvalifikačních kurzech.46

Sdružení FILIA v Brně Sdružení FILIA je neziskovou organizací. Ve staré řečtině znamená název FILIA – láska a má vystihovat programovou náplň sdružení. Tato organizace se zabývá teoretickou i praktickou canisterapií. Sdružení FILIA vydalo již několik sborníků a uspořádalo dva ročníky Mezinárodního semináře o zooterapiích.47

Sdružení PIAFA ve Vyškově Základ Sdružení byl položen v listopadu roku 1994 registrací u MV ČR dle Zákona č. 83/1990 Sb. o sdružování občanů. Sdružení začínalo prací několika dobrovolníků, ale postupem času se profesionalizovalo. Posláním Sdružení "Piafa" ve Vyškově je pomoc zdravotně postiženým či sociálně znevýhodněným osobám při zkvalitňování jejich života a začleňování do společnosti. Toto poslání naplňuje Sdružení PIAFA prostřednictvím činností a poskytovaných služeb.Dle Zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách nabízí Sdružení PIAFA registrované služby: sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením, sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi a sociální

46

Srov. POMOCNÉ TLAPKY, Přehled našich služeb [online]. Zveřejněno 2009-10-14. [cit. 2010-04-19]. Dostupné na World Wide Web: . 47 Srov. PETRŮ, G. a KARÁSKOVÁ, V., Edukační aspekty canisterapie, s. 11.

20

rehabilitaci. Jako podpůrné fakultativní48 aktivity je možné ve Sdružení PIAFA využít hiporehabilitaci, aktivity se psem – canisterapii a fyzioterapii.49

Canisterapeutická asociace (CTA) Do Canisterapeutické asociace patří organizace, které se zabývají canisterapií nebo jinými oblastmi zooterapie v České republice. Cílem této asociace je vést a sjednocovat organizace, které se canisterapií zabývají a prosazovat jejich cíle. Zvyšovat odbornost canisterapie a vzdělávat pracovníky v canisterapii. Působit v oblasti propagace a osvěty. Usilovat o uznání canisterapie jako podpůrné léčebné metody a poskytovat informace o canisterapii členským subjektům i veřejnosti.50

1. 4 Fáze canisterapie Podle Müllera51

můžeme canisterapie rozdělit na úvodní, relaxační, aktivní

a závěrečnou fázi. Dodržování fází canisterapie napomáhá k co největší účinnosti canisterapie. Každá z těchto částí má přesně stanoveny postupy, kterými by se měli terapeuti řídit.

Úvodní část Úvodní část je velice důležitá, protože zde dochází k získávání důvěry klientů v terapeuta a klienti by se měli cítit v bezpečí. V této části proběhne první setkání klienta s terapeutem a psem. Klient by měl být při terapii ve stejné úrovni jako pes nebo výše.

Relaxační část Tato část bývá zpravidla nejdůležitější pro imobilní klienty, kteří mohou být na psa nebo vedle psa polohováni. Je charakteristická silnými emočními prožitky klienta. Účelem je, aby klient pocítil příjemné pocity jako jsou pocity uvolnění a relaxace.

Aktivní část 48

Fakultativní aktivity jsou ty, které jsou ponechány podle potřeby vůli jednotlivce, jsou nepovinné citováno podle KLIMEŠ, L., Slovník cizích slov, s. 164. 49 Srov. SDRUŽENÍ PIAFA VE VYŠKOVĚ – Základní informace [online]. Publikováno 2009-0820. [cit. 2010-04-16]. Dostupné na World Wide Web:. 50 Srov. TICHÁ, V., Zastřešující organizace v zooterapi In Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 45. 51 Srov. MÜLLER, O., Terapie ve speciální pedagogice, s. 292-294.

21

V této části je kladen důraz na aktivitu klienta. Čím větší aktivita klienta je, tím více může být terapie cílená. Samozřejmě je ale důležité pracovat s každým klientem individuálně, podle jejich schopností a dovedností. Činnosti v této části terapie můžeme rozdělit podle zaměření, například činnost pro rozvoj motoriky je zaměřena na procvičení co nejvíce svalových skupin. Činnost pro rozvoj hrubé motoriky:


podlézání a přelézání psa




polohování na těla psa a stimulace rovnovážného ústrojí




obměny chůze a běhu za psem i vedle psa




přetahování se psem




aportování předmětů a jiné.

Činnost pro rozvoj jemné motoriky


kartáčování psa




nasazování obojku, náhubku, vodítka




nácvik různých úchopů (kulovitý, špetkovými, pinzetový a jiné)




hlazení po směru i proti směru srsti, mnutí srsti mezi prsty a jiné

Činnost pro rozvoj orientace


společná cvičení na překážkových drahách




orientace v tělesném schématu při pozorování části těla




„granulování“ – granule jsou umisťovány po těle klienta




pravolevá orientace při cvičení se psem dle povelu psovoda a jiné

Činnost pro rozvoj komunikace verbální i nonverbální


dávání povelů přes povel psovoda




gestikulace na psa




pojmenování (co pes dělá, jeho potřeby a jiné)

Závěrečná část V této části dochází k zhodnocení terapie, uklidnění a také pochválení klientů. Cílem canisterapie je rozvíjet nejlépe všechny oblasti lidského těla.

22

1. 5 Metody využívané v canisterapii Podle Galajdové52 jsou v canisterapii využívány metody AAA a AAT. Rozdíl je v tom, že AAA lze vyjádřit pouze v pojmech radosti a spokojenosti, oproti tomu AAT může být posílení žádoucího chování nebo utlumení nežádoucího chování. Jiné rozdělení metod v canisterapii uvádí Zoran Nerandžič53, podle kterého jsou canisterapeutické metody rozděleny na tři metody. První je metoda AAA. Zkratka AAA pochází z angličtiny a znamená Animal Assisted Activities, v překladu jsou to zvířaty asistované aktivity. Tyto aktivity můžeme rozdělit na aktivní a pasivní. Pasivní formou může být například umístění akvária nebo terária do společenské místnosti. Bezprostřední kontakt mezi psem a klientem je forma aktivní. Tento program metoda klade důraz na zvýšení kvality života klienta. „Poskytuje příležitost pro motivační, výchovný a odpočinkový prospěch pro klienta.“54 „Nejčastějšími klienty jsou klienti zařízení sociálních služeb (domovy pro seniory, pro osoby se zdravotním postižením, centra denních služeb) a školských zařízení (dětské domovy, speciální školy, zařízení pro výkon ústavní výchovy aj.).“55 Druhým pracovním programem je AAT metoda, která je vedena zdravotnickým personálem se speciálními odbornými znalostmi a znamená v angličtině Animal Assisted Therapy, v překladu zvířaty asistovaná terapie. Tato metoda podporuje rozvoj psychických, tělesných, poznávacích, výchovných a citových funkcí klientů. Tato terapie se nejčastěji uplatňuje u osob s tělesným, mentálním nebo kombinovaným postižením, lidé v rekonvalescenci, lidé, kteří potřebují podpůrnou léčbu psychických nebo fyzických poruch.56

„Rozdíl mezi těmito metodami je v tom, že AAA může být vyjádřena pouze vyjádřením radosti a spokojenosti, ale výsledky AAT jsou objektivně měřitelné a pozorovatelné.“57

52

GALAJDOVÁ, L., Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie, s. 28. Srov. NERANDŽIČ, Z., Animoterapie aneb Jak nás zvířata umí léčit, citováno podle PETRŮ, G.a KARÁSKOVÁ, V., Edukační aspekty canisterapie, s. 8. 54 GALAJDOVÁ, L., Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie, s. 27. 55 FREEMAN, M., Terminologie v zooterapii In Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 32-33. 56 Srov. FREEMAN, M., Terminologie v zooterapii, zmíněné nalezneme v Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 33. 57 GALAJDOVÁ, L., Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie, s. 27. 53

23

Třetí metodou v canisterapii je AAE neboli Animal Assisted Education, v překladu zvířaty asistované vzdělávání. V tomto programu jsou zvířata především motivačním pomocníkem. Jejich přítomnost snižuje stres a napětí a podněcuje chuť žáků se učit. „Nejčastějšími klienty jsou osoby se specifickými poruchami učení, chování nebo komunikace, kde lze činnost zaměřit na zlepšení těchto poruch. Další cílovou skupinou jsou studenti běžných škol, kde se výuka zaměřuje na vztahy lidí a zvířat, biologii, téma psí pomoci postiženým, motivaci k zodpovědnosti apod.“58 Čtvrtým pracovním programem je AACR neboli Animal Assisted Crisis Response. Tento program se překládá jako krizová intervence za pomoci zvířat. AACR je používána v momentálních krizových situacích jako jsou přírodní katastrofa, teroristický čin, kriminální čin apod. Hlavním cílem tohoto typu terapie je podpora procesu stabilizace situace.59 Klienty AACR bývají nejčastěji jedinci, kteří jsou obětí katastrof nebo násilí, jejich rodinní příslušníci a osoby evakuované mimo domov. Klienty se mohou stát také dobrovolníci, pomáhající s odbouráváním škod nebo pracovníci záchranných týmů.60

58

Srov. FREEMAN, M., Terminologie v zooterapii, zmíněné nalezneme v Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 34. 59 Srov. FREEMAN, M., Terminologie v zooterapii, zmíněné nalezneme v Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 35. 60 Srov. FREEMAN, M., Terminologie v zooterapii, zmíněné nalezneme v Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 35.

24

2 Canisterapie v praxi Pokud pojmeme canisterapii v širším smyslu, jde hlavně o působení psa v rodinách a v domácnostech. V užším smyslu pojetí canisterapie se pes stává motivačním činitelem. Pro dítě v rodině je pes do jeho 3 let pouze živou hračkou. Je oblíbenější, protože se pohybuje a rád si hraje. I u předškolních dětí a mladších školáků tento dojem přetrvává. Vzájemný vztah dítěte a psa se mění kolem dvanáctého roku.

2. 1 Význam canisterapie Profesor Reinhold Bergler61 zjistil, že mladiství majitelé psů se nestávají tak často delikventy a také se u nich neobjevuje drogová závislost, jako u mladistvých, kteří psy nemají. Pes je ideální jako sociální partner, může nahradit jedináčkům sourozence, pomáhá najít vlastní identitu, naučit se komunikovat a přispívá k psychické rovnováze. Problém ale může nastat, když se narodí dítě do rodiny se psem. Je nutné dávat i v tomto okamžiku psovi stejnou lásku jako před narozením dítěte, protože by mohl pes začít brát novorozence jako „nepřítele“ a to by se mohlo stát příčinou nerozvinutého přátelství mezi dítětem a psem. U některých dětí se může vyskytnout strach ze psů, tento faktor je při canisterapii komplikací, některé děti potřebují určitý čas k tomu, aby si na canisterapeutického psa zvykly, ale u některých dětí tento strach přetrvává i postupem času. U dětí s těmito projevy není canisterapie vhodná. „Specialisté musí pracovat v souladu se zákony a s etickým kodexem, který byl poprvé formulován roku 1990.“62 V souladu s etickým kodexem musí také terapeut i chovatel dodržovat povinnou mlčenlivost.

61 62

GALAJDOVÁ, L., Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie, s. 34. NERANDŽIČ, Z., Animoterapie aneb Jak nás zvířata umí léčit, s. 25.

25

2. 2 Výběr vhodného canisterapeutické psa Ne všechna plemena psů jsou ke canisterapii vhodná. U vhodných psů jsou důležité vrozené povahové vlastnosti psa, zdravotní stav, osobnost majitele, pozitivní a negativní zkušenosti s lidmi a psy, genetické předpoklady plemene, vzhled a socializace. Pes může být kladně či záporně ovlivněn výchovou majitele a prostředím, se kterým je ve vzájemné interakci. Kromě výše uvedených povahových předpokladů je hlavním požadavkem poslušnost a ovladatelnost psa. Jsou to nezbytné prvky pro další práci se psem. Proto musí být výchova a výcvik psa včasný a cílený. Dalšími prvky jsou tzv. odborné prvky. Pro canisterapeutického psa to znamená, že by měl být zvyklý na zvláštní pach, náhlý hluk, kompenzační pomůcky a kontakt s větší skupinou lidí. Poslední skupinou je skupina speciálních prvků, která nejčastěji pomáhá při navazování kontaktu s klienty. Jsou to různé triky a kousky, které dokáží klienta zaujmout. Dalším ukazatelem může být také senzitivita plemene.63 Podle průzkumů R. Sheldrake64 jsou nejsenzitivnějšími skupinami psů pracovní a pastevečtí psi (např. severští tažní psi a kolie) a lovecké a sportovní psy (např. retrívři, španělé, setři nebo bladhaundi). Výběr psa pro canisterapii můžeme rozčlenit na dvě skupiny. V první skupině jsou osoby, které se pro canisterapii rozhodly až později. Psa si pořizují z různých důvodů, ale ve chvíli výběru a pořizování psa není důvodem canisterapie. Druhá skupina jsou lidé, kteří si psa pořizují s vědomím, že tento pes bude pro canisterapii vhodný. Tato skupina lidí se řídí podle plemen psů, kteří již canisterapii vykonávají nebo jsou to psi, u kterých lze vhodné povahové rysy očekávat. Průkaz původu psa není nutnou součástí, avšak může znamenat určitou jistotu vhodných povahových vlastností a dobrý zdravotní stav.65

63

Srov. EISERTOVÁ, J., Plemena psů využívaná pro canisterapii, výběr vhodných psů, In Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 65-68. 64 SHELDRAKE, R., Váš pes to ví: jak jejich psi poznají, kdy se jejich pán vrací domů, a další neobjasněné schopnosti zvířat, citováno podle Zooterapie ve světle objektivních poznatků. s. 65. 65 Srov. EISERTOVÁ, J., Plemena psů využívaná pro canisterapii, výběr vhodných psů, In Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 66.

26

2. 3 Vlivy přítomnosti psa na vývoj dítěte Podle Belskyho modelu (viz příloha č. 5) je vývoj dítěte proces, který se skládá ze stránky rozumové (kognitivní), citové (emocionální) a společenské (sociální). V tomto modelu jsou velice důležité tři složky, které vývoj ovlivňují. Jsou to povahové rysy dítěte, zázemí v rodině a stres, nebo podpora, které dítě v rodině zažívá.. Vliv domácích zvířat na vývoj dítěte můžeme rozdělit na vliv přímý a vliv nepřímý.66

2. 3. 1 Přímý vliv přítomnosti psa na vývoj dítěte V emocionálním vývoji dítěte jsou důležitými aspekty sebevědomí, empatie a sociální podpora. O psa se stará celá rodina a zvláště u mladších dětí je budováno jejich sebevědomí při péči o psa. Umožňuje to dítěti cítit spoluodpovědnost a tím je pozitivně ovlivněno jeho sebevědomí. U empatie je důležité, že vcítění se do živého tvora, pomáhá později ve vztahu k ostatním lidem. Nejdůležitější je, že se dítě naučí soucítit se zvířetem a s tím později může pracovat i ve vztahu k lidem. Významným aspektem je také sociální podpora, protože dítě cítí, že ho bude mít pes rád, i když se mu nebude například dařit ve škole. V kognitivním vývoji je pes nejen jako dobrý posluchač, ale i podnětem k mluvení, protože děti chtějí psa oslovit, nebo zavolat, a proto musí začít mluvit. Tato domněnka se však v současnosti dokazuje a ověřuje.67 „Domácí zvířata v sobě skrývají velký potenciál zmírnit vývoj chorob vázaných na stres, jako je onemocnění věnčitých srdečních tepen nebo hypertenze, což je vysoký krevní tlak.“68 „Pokles krevního tlaku při hlazení psa není nijak dynamický, každodenním opakováním

se

ale

stabilizuje

a

celkově

nakonec

ovlivňuje

stav

kardiovaskulárního ústrojí člověka a jeho odolnost vůči stresu velmi významně.“69

66

Srov. GALAJDOVÁ, L., Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie, s. 42. Srov. GALAJDOVÁ, L., Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie, s. 44-45. 68 GALAJDOVÁ, L., Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie, s. 68. 69 GALAJDOVÁ, L., Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie, s. 72. 67

27

zejména

2. 3. 2 Nepřímý vliv přítomnosti psa na vývoj dítěte Kromě přímých vlivu přítomnosti psa mají ve vývoji dítěte své místo i vlivy nepřímé. Příkladem nepřímých vlivů je postoj rodičů a manželské a rodinné vztahy, dalšími jsou vlivy sociální sítě a vliv nezaměstnanosti. Rodiče rozhodují o tom, zda se zvíře pořídí. Pes je může být brán jako „pomůcka“ při vysvětlování významu zrození a smrti, protože je pravděpodobné, že zažijí smrt zvířete v rodině. Po této zkušenosti budou děti lépe připraveny na tuto situaci v budoucnosti. Dalším nepřímým vlivem jsou manželské a rodinné vztahy. Cain zjistil, že 52 % amerických rodin uvedlo, že spolu tráví více času a dokonce 70 % rodin se shodlo na tom, že zvíře v rodině zvýšilo štěstí a spokojenost. „Tyto subjektivní údaje mají určitá omezení, ale upozorňují na fakt, že lidé věří, nebo alespoň chtějí věřit, že domácí zvíře funguje jako „usnadňovač“ a „posilovač“ vztahů v rodině.“70 Jako další nepřímé vlivy můžeme uvést vliv sociální sítě, vliv zaměstnanosti rodičů. Pes může sloužit také jako sociální katalyzátor neboli urychlovač vztahů.71

2. 3. 3 Vymezení dětských vývojových období Z hlediska věkového členění můžeme dětství rozčlenit na fázi ranou, střední a pozdní. Dětství je úsekem nejbouřlivějšího období vývoje v celém našem životě.72 Vágnerová73 rozděluje dětství mnohem podrobněji a to na devět období dětského věku. Jsou to: 1. období prenatální, kdy se jedinec utváří v těle matčině od chvíle početí; 2. období novorozenecké; 3. kojenecký věk; 4. batolecí věk; 5. předškolní období; 6. období nástupu do školy; 7. období školního věku, které se dále dělí na mladší a starší; 8. období na předělu mezi mladším a starším školním věkem, které bývá zvlášť vyčleněno jako pubescence, vzhledem k dalekosáhlému významu pohlavního zrání; 9. adolescence, které trvá přibližně od 15 do 18 let. Vzhledem k zaměření praktické části bude následující podkapitola věnována pouze věkové skupině dětí, které se účastnily canisterapeutických lekcí. 70

MÜLLER, O., Terapie ve speciální pedagogice, s. 46. Srov. GALAJDOVÁ, L., Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie, s. 46-48. 72 Srov. HELUS, Zdeněk. Dítě v osobnostním pojetí : obrat k dítěti jako výzva a úkol pro učitele i rodiče. 2. vyd., přeprac. a rozšíř. Praha : Portál, 2009. s. 99. 73 VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. Praha : Portál, 2000 citováno podle HELUS, Zdeněk. Dítě v osobnostním pojetí. s. 99. 71

28

Předškolní období Trvá od tří až 6 -7 let. Konec této fáze není určen jen fyzickým věkem, ale především sociálně, nástupem do školy. Předškolní věk je charakteristický stabilizací vlastní pozice ve světě.74 V období předškolního věku dochází k vývojovým proměnám. Těmito vývojovými proměnami podle Heluse75 jsou růst obratnosti, nové možnosti myšlení, provázené ovšem i jeho omezeními, výrazný pokrok ve výtvarném projevu, proměny v sociálním životě, hry na sociální role – zrod možností být někým (něčím) „jenom jako“, expanzivní iniciativnost a základy mravních postojů. Růst obratnosti umožňuje předškolákovi se sám obléknout a pomáhat doma při jednoduchých pracích. Nové možnosti myšlení, provázené ovšem i jeho omezeními pro předškoláka znamenají pochopení základních matematických vztahů, naučí se počítat od jedné do deseti a dokáže to použít i v praxi. Výrazný pokrok ve výtvarném projevu je pro dítě nejpřirozenějším vyjadřovacím prostředkem a jejich kresby mohou být využívány i při diagnostice skrytých problémů v rodině. Už použití barev a velikost obrázku nám může dost napovědět. Při vývojové proměně v sociálním životě se pro dítě stává kromě jeho rodiny důležité i jeho kamarádství s vrstevníky. Další důležitou proměnou v předškolním věku dítěte je hra na sociální role. Dítě se tak dokáže vžít do své vymyšlené role, až skoro zapomíná na své skutečné já (různá povolání, postavy z pohádek a příběhů). Expanzivní iniciativnost se projevuje nadšením z vlastní pohyblivosti, obratnosti, dále představivosti, fantazie a stává se partnerem rozhovorů protože se rádo ptá a vyjadřuje svůj názor. Při získávání základů mravních postojů vyjadřuje dítě své počáteční mravní pocity a názory.76

Školní období Vágnerová77 člení školní období(věk) na raný školní věk od 6-7 do 8-9 let, střední školní věk od 8-9 do 11-12let a starší školní věk, který trvá do ukončení základní školy, to znamená přibližně do 15 let. V období raného školního věku dochází k rozvoji poznávacích procesů. Je charakteristické jiným způsobem uvažování než doposud. Piaget78 nazval způsob myšlení, 74

VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie pro obor speciální pedagogika předškolního věku, s. 78. HELUS, Z., Dítě v osobnostním pojetí, s. 201-205 76 Srov. HELUS, Z., Dítě v osobnostním pojetí, s. 201-205 77 VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie, s. 148 78 PIAGET, J., Psychologie inteligence, 1966, citováno podle VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie, s 148 75

29

typický pro raný školní věk fází konkrétních logických operací. Toto myšlení je charakteristické respektováním základních zákonů logiky a respektováním konkrétní reality. V období raného školního věku dochází také k postupnému socializačnímu vývoji dítěte. V období školního věku hraje důležitou roli komunikace, normy a pravidla chování, role školáka. Význam zvířat pro psychický vývoj dětí školního věku Pro psychický vývoj dětí mají určitý význam i vztahy ke zvířatům. Zážitky a zkušenosti získané soužitím se zvířetem si děti přenesou do vztahu k lidem. Ve vztahu se zvířetem se rozvíjí schopnost neverbální komunikace a empatie. Život se zvířetem přináší dítěti zkušenosti z přirozenými jevy života, jako rození a umírání. Zvíře se může stát náhradním prostředníkem nebo pomocníkem v uspokojení touhy po sociálním kontaktu. Zvíře může někdy kompenzovat nedostatky mezilidských vztahů, četnost jejich kontaktu nebo jeho kvality. Zvíře má pro dítě téměř vždycky čas a je rádo, že ho vidí. Proto je často uváděno jako jediná bytost, které je možno se svěřit bez rizika potrestání nebo zesměšnění. 79

Období dospívání-pubescence Období dospívání je přechodnou dobou mezi dětstvím a dospělostí a začíná přibližně v 11 letech a končí v 15 letech. S pubertou je spojeno ukončení povinné školní docházky a volba dalšího vzdělání. Dochází ke změnám v oblastech sociálního poznávání, kdy začínají pubescenti přemýšlet nad tím, jací by mohli být. Sociální role prochází v tomto období změnami, který je ovlivněna změnou zevnějšku a tendencí osamostatnění se od vlastní rodiny. Další oblastí je komunikace, která je charakteristická neporozuměním dospělým. Je to také období, ve kterém často dochází ke zpochybňování všeho, co bylo doteď platné. 80

Adolescence Období od 15 do 20 let je obdobím adolescence. Je ohraničeno pohlavním dozráváním. V tomto období si již adolescenti vybírají normy a pravidla, nepřijímají je automaticky. Morální vývoj v tomto období je charakteristický uvažováním o morálních principech, tendencí k závěrům a vyžadováním dodržování uznávaných principů.

79 80

Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie, s. 199-200. Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie, s. 209, 228-232

30

V komunikaci se začínají přibližovat běžnému standardu a i v dosahování rolí dospělého se jim stále více podobají. V tomto období by se měly vztahy v rodině změnit k lepšímu.81

2. 4 Účastníci canisterapie Účastníky canisterapie můžeme rozdělit na přímé nebo nepřímé účastníky. Za účastníky

canisterapie

považujeme

chovatele

psa,

majitele

psa

(psovoda),

canisterapeutického psa jako koterapeuta, specialisty v pomáhajících profesích, klienta, zdravotně sociální instituci, rodinu nebo jiné sociální prostředí klienta.82 Nepřímým účastníkem je například veterinární lékař.

Psovod Nejčastěji bývá psovodem psa jeho majitel. Stará se o psa a absolvuje s ním canisterapeutické zkoušky. Mezi psem a psovodem je velice úzké pouto a pracují jako tým. Psovod je zodpovědný za zdravotní stav psa. Dále je zodpovědný za jeho přípravu, za bezpečnost psa a bezpečnost týkající se chování psa vůči klientům. Psovod by měl být schopen předvídat chování svého psa v nečekaných situacích.83 „Psovod má rozhodný vliv na výchovu, výcvik a roli psa jako sociálního katalyzátoru v canisterapeutickém procesu. Společně s genetickými předpoklady psa tak má největší podíl na vhodnosti psa pro canisterapii.“84

Canisterapeutický pes Pokud se jedná o canisterapeutického psa, není jeho plemeno tolik důležité. Nejdůležitější jsou vlastnosti psa, jeho povaha a samozřejmě i výcvik. Co dva roky je pes ověřován canisterapeutickými zkouškami. Pro canisterapii se více doporučují feny, protože mají více vyvinutý mateřský pud.85 V USA je používám pro tyto psy společný termín. Říká se jim psi se sociálním posláním.

81

Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie, s. 274-275, 278-281, FINE, A., Handbook on Animal-Assisted Therapy, Theoretical Foundations and Guidelines for Practice, citováno podle Zooterapie ve světle objektivních poznatků. s. 61. 83 Srov. MÜLLER, O., Terapie ve speciální pedagogice, s. 290. 84 MOJŽÍŠOVÁ, A., LACINOVÁ, J. a ŠEMBEROVÁ, J., Model canisterapie, citováno podle Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 61. 85 Srov. MÜLLER, O., Terapie ve speciální pedagogice, s. 290. 82

31

Psy, kteří se realizují v canisterapii, můžeme rozdělit na dvě skupiny. První skupinou jsou ti, kteří se používají během terapií k dosažení konkrétních výsledků a celkovému zlepšení

stavu klientů. Druhou skupinou jsou psi jako průvodci postižených,

kteří v 1 roce věku absolvují speciální výcvik podle typu postižení člověka, kterému budou později pomáhat.86 Podle Tvrdé a Tiché87 lze psy ve zdravotně sociální oblasti rozdělit na psy kompenzující potřebnost osoby – psi servisní, psi asistující terapii – psi canisterapeutičtí, psi asistující včasné diagnostice – psi diagnostičtí a psi život zachraňující – psi záchranářští. Spolupráce mezi psovodem a psem je velice důležitá, tomuto vztahu se říká canisterapeutický tým. Pes musí být cíleně speciálně připraven a psovod musí být proškolen. Canisterapeutický tým musí uspět u zkoušek canisterapeutických týmů.88

Canisterapeutický tým U canisterapeutického týmu je velice důležitá dobrá vzájemná znalost v týmu a důvěra psa v psovoda, ale i naopak. Ten by měl být schopen rozpoznat, kdy je pes unavený, nebo jestli se mu něco nelíbí. Pes by se měl naučit orientovat v těžkých situacích na pána, který mu bude oporou. Poskytovatel péče a terapeut Poskytovatelem péče mohou být různá zdravotnická, sociální nebo školská zařízení a také různé organizace. V těchto zařízeních pracují vyškolení odborníci neboli terapeuti. Terapeut určuje program terapií, stará se o klienty, polohuje je a komunikuje s nimi. Dále připravuje náplň canisterapeutických hodin.89

Klient Klient se účastní terapie dobrovolně. Pokud se jedná o dítě, musí terapie být se souhlasem rodičů. Canisterapii lze aplikovat klientů různých skupin. Pokud má klient ze psů strach, canisterapeut by měl tento fakt respektovat. Podle typu postižení, individuálních

86

GALAJDOVÁ, L., Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie, s. 133. TVRDÁ, A. a TICHÁ, V., Využití psa ve zdravotně sociální oblasti citováno podle Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 114. 88 Srov. TICHÁ, V., Účastníci canisterapie zmíněné nalezneme v Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 61. 89 Srov. MÜLLER, O., Terapie ve speciální pedagogice, s. 290. 87

32

schopností, zájmů a stanovených cílů volíme jednu z metod canisterapie (AAA, AAT, AAE a AACR). U canisterapeutické metody AAT je stanovován individuální plán.90

2. 5 Canisterapeutické zkoušky Tato kapitola podrobněji objasňuje, co všechno musí canisterapeutický pes zvládat, aby mohl zkoušky složit, a jakým způsobem jsou zkoušky hodnoceny. V podkapitole jsou podrobněji vysvětleny předpoklady vhodného canisterapeutického psa a hlavní cíl a odůvodnění, proč musí psi canisterapeutické zkoušky absolvovat. jsou zkoušky organizovány. Údaje v této kapitole čerpají z internetového odkazu91 Ve zkušebním řádu testování psů jsou hodnoceny: povaha, kontakt psovoda se psem, chůze na vodítku a reakce na cizí osobu, dále reakce psa na hlazení, omezující hlazení, celková prohlídka psa, reakce na hluk a rušivé podněty, reakce na invalidní vozík a kulhající osobu s berlemi, podávání jídla a pamlsku, vzrušivost psa, přátelskost a společenskost a týmová práce.

Popis jednotlivých disciplín Při disciplíně, ve které je sledována povaha psa, spolu majitelé psů hovoří, podávají si ruce, hlasitě se baví. Psi jsou volně puštěni nebo na vodítku. Rozhodčí postupně pohladí všechny psy. V této disciplíně se hodnotí chování psa. Druhou disciplínou je kontakt psovoda se psem, ve které je pes psovodem puštěn z vodítka. Po chvilce psovod psa přivolá, dá mu povel sednout, lehnout, položí ho na bok. Hodnotí se ochota psa nechat se sebou manipulovat. Další hodnocenou disciplínou canisterapeutických zkoušek je chůze na vodítku a reakce na cizí osobu, ve které vede psovod psa na vodítku. Po chvilce přistoupí asistent a odvání psa od psovoda. Hodnotí se ochota psa jít s cizí osobou. Čtvrtou disciplínou je reakce psa na hlazení. Při této disciplíně pes sedí nebo leží a je česán různými hřebeny, potom je hlazen na různých částech těla. Je také hlazen neopatrně (popotáhnutí za ucho,

90

Srov. TICHÁ, V., Účastníci canisterapie, zmíněné nalezneme v Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 62. 91 Srov. ZKUŠEBNÍ ŘÁD PRO TESTOVÁNÍ CANISTERAPEUTICKÝCH PSŮ [online]. Publikováno 2009-08-20. [cit. 2010-0501]. Dostupné na World Wide Web:.

33

ocas apod.) a několika osobami najednou za účelem simulace neobratnosti postižených klientů nebo dětí. Je zde hodnocena trpělivost a reakce psa. Omezující hlazení je v pořadí pátou disciplínou. Pes musí dokázat, že toleruje omezování pohybu. Asistent psa pevně obejme, přidá se i rozhodčí. Hodnotí se trpělivost psa. Součástí canisterapeutických zkoušek je samozřejmě i celková prohlídka psa. Jsou hodnoceny reakce psa. Další disciplínou je reakce na hluk a rušivé podněty, které nastávají při zkouškách v situacích, kdy se psovod se psem na vodítku přiblíží k hloučku hlučných, gestikulujících lidí, canisterapeutický tým se bude snažit projít hloučkem, někomu upadnou berle, jinému taška s plechovkami. Hodnotí se reakce psa na hluk a nečekané podněty. V další disciplíně je důležitá reakce psa na invalidní vozík a kulhající osobu s berlemi. Hodnotí se reakce psa a ochota k mazlení. Podávání jídla a pamlsku je v pořadí devátou disciplínou. V této disciplíně je psovi nabídnuta miska s jídlem, když pes jí, rukou mu sáhne do jídla nejdříve psovod, potom asistent. Nakonec rozhodčí nabídne psovi pamlsek, který si pes nemusí vzít. Hodnotí se reakce psa na odebírání jídla a opatrnost vzetí pamlsku. Desátou disciplínou je vzrušivost psa, ve které psovod psa rozdovádí aportem, hračkou nebo běháním, na pokyn rozhodčího musí psovod psa uklidnit. Povel může opakovat maximálně 3x. Hodnotí se rychlost uklidnění. Posledními jsou přátelskost, společenskost a týmová práce. V průběhu celé canisterapeutické zkoušky je sledována sehranost týmu, chování psovoda k psovi, jak psa chválí nebo zdali jej netrestá. Z canisterapeutických zkoušek je vyloučen každý pes, který projeví jakoukoliv agresivitu. Známka je snižována při bázlivosti a neochotě vykonávat povely. Pes, který u kterékoli disciplíny obdrží nulu bodů, nemůže úspěšně absolvovat canisterapeutické zkoušky.

Způsob bodování Výkon u jednotlivých disciplín se hodnotí 5 body, pokud šlo o stoprocentní výkon, 3 body dostává výkon s nedostatky a O bodů za nevykonanou disciplínu, nebo například nežádoucí projevy (agresivita). Za výjimečný výkon (sehranost týmu, velice přátelská povaha psa apod.) je možné získat 5 prémiových bodů. Pokud získá canisterapeutický tým 70-59 bodů , je mu vydán certifikát na 1 rok. Po uplynutí této doby je nutno zkoušku opakovat. 58-55 bodů znamená pro canisterapeutický tým podmíněné absolvování, certifikát je vydán na 6 měsíců 34

a canisterapii může tým provádět pouze v doporučených zařízeních (např. kluby seniorů). Při dosažení 54 a méně bodů, nejsou

splněny podmínky canisterapeutického týmu,

s možností opakovat zkoušku v nejbližším termínu.

2. 5. 1 Předpoklady psa u canisterapeutických zkoušek Každé sdružení, které organizuje canisterapeutické zkoušky si určuje svoje pravidla zkoušek, proto se mohou canisterapeutické zkoušky v některých sdruženích lišit. Canisterapeutické zkoušky pořádané Pomocnými tlapkami o.p.s. vycházejí z dlouholetých zkušeností americké společnosti Delta Society a jsou doplněny o specificky psí a specificky české disciplíny. Podle zkušebního řádu Delta Society musí mít pes, který je pro canisterapii vhodný: 92




výborný zdravotní stav




vhodný věk – minimálně 15 měsíců, horní věkovou hranici omezuje pouze zdravotní stav psa




sebejisté, vyrovnané a klidné chování – k lidem i ostatním zvířatům




dobrou poslušnost a souhru se svým psovodem




schopnosti pro terapii – např. ochota nechat se objímat apod.




přátelskou a vstřícnou povahu




může být jakékoli rasy, velikosti a pohlaví




může, ale nemusí, mít průkaz původu (vždy ale musí mít očkovací průkaz!!)




může být i z útulku, ale měli byste ho mít dostatečně dlouho a dobře ho znát




může provozovat canisterapii i pod vedením jiného psovoda než je jeho oficiální majitel, majitel však musí s tímto písemně souhlasit a psovod musí být v dlouhodobém intenzivním kontaktu s daným psem (např. v rodině)




může mít za sebou výstavy nebo nějaký speciální výcvik, což by mohlo přispět k Vašemu přijetí klientem, ale rozhodně se na to nebere ohled při zkouškách

92

Srov. PŘEDPOKLADY PSA U CANISTERAPEUTICKÝCH ZKOUŠEK [online]. Publikováno 2009-0820. [cit. 2010-05-01]. Dostupné na World Wide Web: .

35

Cíle canisterapeutických zkoušek Cílem canisterapeutických zkoušek je zjistit, zda je dané zvíře vhodné pro práci v terapii, přičemž musí splňovat všechny základní předpoklady a na všechny tyto aspekty se hledí po celou dobu kurzu a zkoušek, nejen při zkoušce samotné:93




identifikovat a vyřadit psy, kteří nejeví zájem o kontakt s lidmi,




identifikovat a vyřadit psy, kteří projevují agresivitu, což představuje základní stupeň ochrany klientů,




identifikovat a vyřadit psovody, kteří se nevhodně chovají ke svým psům, což představuje základní ochranu psů




identifikovat a vyřadit psy, kteří neodpovídají svou zralostí nebo zdravotním stavem.

2. 6 Zásady a doporučení v canisterapii Aby byla canisterapie úspěšná, jsou používány určité zásady a doporučení. Zásadami a doporučeními v canisterapii podle Oldřicha Müllera94 jsou:

1. Nikdy nikoho do ničeho nenutíme. Respektujeme klienta i psa. 2. Pro canisterapii volíme stabilní místnost, která je odhlučněna a není průchozí. 3. Vzhledem k různorodým aktivitám je vhodné mít v části místnosti lehce udržovatelný koberec a také část místnosti s kluzkou podlahou. 4. Při relaxační části terapie je vhodné používat vždy stejnou relaxační hudbu, která při častějším používání rychleji evokuje uvolnění. 5. Z místnosti i její blízkosti eliminujeme veškeré rušivé vlivy. 6. V průběhu canisterapeutických jednotek je vhodné pořizovat videozáznamy a fotodokumentaci pro následné hodnocení a zaznamenání i jemných změn. 7. K pořízení fotodokumentace a videozáznamů přizveme třetí osobu, aby si psovod i terapeut mohli plnit své úkoly.

93

Srov. SMYSL A CÍLE CANISTERAPEUTICKÝCH ZKOUŠEK [online]. Publikováno 2009-0820. [cit. 2010-05-01]. Dostupné na World Wide Web: . 94 MÜLLER, O., Terapie ve speciální pedagogice, s. 294.

36

8. Pokud dává povel psu klient nebo terapeut, tak jen přes povel psovoda. Stejná zásada platí i v případě krmení psa klienty. 9. U mladších klientů žádáme písemný souhlas rodičů a pediatra. 10. Po ukončení terapie její účinek ještě nějakou dobu působí a je vhodné toho využít při další práci. Například po canisterapii může následovat výtvarná nebo hudební výchova, logopedie a jiné. 11. U imobilních klientů dbáme na správné polohování s atributy rehabilitace a také na správné zvedání a přenášení klientů. Nesprávnou manipulací bychom mohli okamžitě vyrušit pozitivní účinek terapie. 12. Canisterapie by měla probíhat vždy se stejnou skupinou klientů zařazených pro dané období (např. školní rok). 13. Dodržování hygienických zásad.

37

3 Specifika canisterapie u dětí Kapitola číslo tři je věnována různým postižení, se kterými se můžeme při canisterapii potkat, a možnostem využití canisterapie v praxi u těchto druhů postižení. Vzhledem ke konkrétním postižením v canisterapeutických lekcích je ve třetí kapitole teoretické části rozepsáno specifikum canisterapie u různých postižení. Věnuje se možnostem využití u dětí s autismem, dětí s epilepsií, dětí s mentálním postižením, dětí s tělesným a zdravotním postižením, dětí se smyslovým postižením konkrétně se zrakovým a sluchovým postižením. Dále se v této zmiňuji o možnostech využití canisterapie ve zdravotnictví a v sociálních zařízeních. V každé podkapitole uvádím základní informace o těchto postiženích a krátkou charakteristiku. V canisterapii existuje ještě mnohem více možností, kde lze tuto terapii využít. Já se však v této kapitole věnuji těm nejčastějším variantám. Možnostmi využití canisterapie jsou ústavy sociální péče pro děti a mládež. Podle zákona o sociálních službách č. 108/2006 Sb. jsou to dále týdenní stacionáře, dětské domovy, výchovné ústavy, domovy pro osoby se zdravotním postižením s celoročním provozem nebo psychiatrické léčebny pro děti.95 V sociálních zařízeních se nejvíce zaměřují v canisterapii na zlepšení psychiky klientů, komunikaci, snaha o začlenění klientů opět do společnosti. Rehabilitace a léčebné procedury jsou nejdůležitější v zařízeních zdravotních. Cílem je motivovat klienta a pomoci při zlepšení jeho duševního zdraví. „Ve školských zařízeních je canisterapie nápomocná při plnění výchovně – vzdělávacích cílů.“96 Typickým znakem canisterapie v sociálních zařízeních je velký počet klientů. Proto je velice důležité stanovení přesného počtu klientů, kteří se budou canisterapie účastnit, aby nedocházelo k přetížení canisterapeutického psa.

95 96

Srov. KOLEKTIV AUTORŮ, Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 133. MÜLLER, Oldřich. Terapie ve speciální pedagogice. s. 291.

38

3. 1 Děti s mentálním a jiným duševním postižením Postavení dětí s mentálním postižením je ve srovnání s dalšími postiženími ve zvláštní pozici. Příčinou zvláštní pozice je defekt u dětí s mentálním postižením, který se primárně týká postižení v psychické oblasti. Psychická oblast nebývá u ostatních typů postižení primárně poškozena.97 U dětí s mentálním postižením je charakteristické zaostávání vývoje rozumových schopností, odlišným vývojem některých psychických vlastností a poruchami v adaptačním chování. Mentálním postižením nebo mentální retardací vzniká v důsledku organického poškození mozku. Mentální postižení může vzniknout ve třech obdobích. Je to buď v období prenatálním (před narozením dítěte) následkem špatného životního stylu matky, úrazem, nebo kvůli infekci matky během těhotenství. Druhým obdobím je perinatální (během porodu nebo těsně po něm) a může být způsoben hypoxií plodu. Třetím obdobím je postnatální období (po porodu do 2 let věku dítěte), ve kterém mohou způsobit mentální postižení úrazy, infekce, těžká žloutenka, záněty mozku. Mentální postižení lze klasifikovat podle IQ a rozdělujeme ho do šesti základních kategorií:




lehké mentální postižení (IQ 50 – 69),




středně těžké mentální postižení (IQ 35 – 49),




těžké mentální postižení (IQ 21 – 34),




hluboké mentální postižení (IQ nižší než 20),




jiné mentální postižení,




nespecifikované mentální postižení.

Pojem jiné mentální postižení je stupeň intelektového postižení, který nelze určit obvyklými metodami nebo je to z určitých důvodů nemožné či nesnadné. Nespecifikované mentální postižení nastává, pokud nemůže být jedinec zařazen ani do jedné z předchozích kategorií.

97

Srov. LANGER, S., Mentální retardace, s.52.

39

Poslední kategorií je mírné mentální postižení (IQ 85-70). Do této kategorie patří jedinci s opožděným rozumovým vývojem. K zaostávání mohlo dojít z jiných příčin, než je organické poškození mozku, proto lidé s takovýmto IQ nejsou považováni za lidi s mentálním postižením.

Význam psa u dětí s mentálním postižením:




zdroj silných podnětů, probouzí u dítěte zájem,




hlazením a mazlením v sobě uspokojují potřebu něžnosti,




oproti hračce je to živý tvor, který reaguje a hýbe se,




možnost o něj pečovat,




dokáže vracet lásku (dávat zpět),




je mu k dispozici v kterýkoliv čas,




je to jejich společník a kamarád,




pes oplácí dětem jejich lásku,




udržuje dítě v aktivitě,




učí děti, jak se ke zvířatům chovat,




zvyšuje zodpovědnost a samostatnost,




je-li kamarádem dítěte velký pes, je dítě sebevědomější a společensky jistější,




podněcuje děti k pohyby (honění, běhání, skákání),




rozvíjí vyjadřovací schopnosti a rozšiřuje slovní zásobu (touha psa oslovit, naučit se o něm básničku),




pomáhá ve snížení nesmělosti a uzavřenosti dítěte,




dítě si nacvičuje v přítomnosti psa své sebeovládání (právo psa na odpočinek, na spánek, na krmení),




motivuje k rehabilitaci,




velký pes poskytuje pocit bezpečí a u malého psa je to ochranářské cítění.98

Pes nemá předsudky, je mu jedno jak kdo vypadá, a nevadí mu postižení. U dětí s mentálním postižením pes poskytuje možnost relaxace po hře nebo cvičení, je nápomocen při rehabilitačním cvičení (nácvik a rozvoj hrubé i jemné motoriky, uvolňování spazmů), 98

Srov. GALAJDOVÁ, L., Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie, s. 92-93.

40

zvyšuje pocit ochrany a jistoty. Učí děti s postižením respektování potřeb jiných (odpočinek, spánek, krmení psa)

a podporuje schopnosti empatie (pes potřebuje péči

a lásku). Canisterapeutický pes podporuje schopnosti držet delší dobu pozornost a podporuje a rozvíjí fantazii (malování, modelování po canisterapii). Canisterapie podporuje komunikativnosti a sbližování se s okolím. Kontakt dítěte s mentálním postižením se psem pomáhá rozvíjet jeho slovní zásobu a nácvik správné výslovnosti.99 U dětí s mentálním postižením je poměrně časté, že žijí v zařízeních poskytujících pobytové sociální služby nebo navštěvují různé stacionáře. U stanovování cílů canisterapie je velice důležité vycházet z konkrétních schopností a dovedností dítěte s mentálním postižením a také mírou jeho mentálního postižení. Obecně stanoveným cílem canisterapie je snaha o začlenění těchto dětí do společnosti, jak v oblasti společenské, tak v dospělosti i v oblasti pracovního uplatnění. Vztahy mezi lidmi a rozvoj socializace jsou významné v adolescenci a dětském věku, protože v tomto období dochází k budování sociálních dovedností.100 Při canisterapii formou AAA dochází k setkání s přátelskými psy a psovody, je kladen důraz na pozitivní emoce dítěte a snaha o poskytnutí psychosociální podpory při překonávání překážek a obtíží, které jsou s mentálním postižením spojeny. Další formy canisterapie a to AAT a AAE jsou stanovovány podle individuálního plánu každého jedince. Canisterapie se zaměřuje u dětí s mentálním postižením na koordinaci pohybů, trénink paměti, rozvoj sebeobsluhy, rozvoj myšlení, podporu řečových dovedností, osvojování sociálních dovedností apod.101

3. 1. 1 Děti s autismem Autismus je pervazivní vývojová porucha. „Pervazivní porucha je taková, která zcela proniká osobností dítěte a výrazně mění jeho chování, možnosti socializace, vzdělávání. Dětský autismus je charakterizován především triádou znaků – narušenou

99

Srov. PETRŮ, G. a KARÁSKOVÁ, V., Edukační aspekty canisterapie, s. 25. Srov. TICHÁ, V., Canisterapie u klienta s mentálním postižením, In Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 161-162. 101 Srov. TICHÁ, V., Canisterapie u klienta s mentálním postižením, In Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 162. 100

41

sociální interakcí, omezenou schopností verbální i nonverbální komunikace a stereotypním, repetetivním chováním.“102

Stupeň závažnosti dětského autismu může být různý, od mírné formy až po těžkou. Projevuje se v důležitých oblastech sociální interakce, představivosti a komunikace. Jsou zde také velice časté i další dysfunkce například abnormální chování.103 Podle amerického pedopsychiatra Lea Kannera bylo stanoveno devět základních projevů autismu, které jsou charakteristické a uznávané při stanovení této diagnózy na celém světě. 1. Velké a trvalé poškození emocionálních vztahů k lidem u dětí s autismem. 2. Zřejmé neuvědomování osobní identity v takové míře, která je úměrná věku. 3. Patologické zabývání se zvláštními předměty. 4. Trvalý odpor ke změně okolí a snaha uchovat nebo znovu získat stejnost. 5. Abnormální perceptuální zážitky (bez zjistitelné organické abnormality). 6. Akutní mimořádná a zdánlivě nelogická úzkostlivost. 7. Vývoj řeči bývá narušena nebo se řeč nevyvine vůbec, anebo nikdy nepřesáhne stupeň vývoje, odpovídající mnohem mladšímu věku. 8. Deformování způsobu pohyblivosti. 9. Na pozadí závažného opoždění se mohou objevit izolované rysy normální, téměř normální nebo výjimečné intelektuální funkce nebo dovednosti.104

Canisterapie může být pro dítě s autismem přínosná, avšak před začátkem terapie je důležité znát projevy autismu obecně, ale i u každého konkrétního dítěte, se kterým bude canisterapie praktikována, jejich celkové chování, způsob komunikace, abychom nebyli později překvapeni například jejich reakcí na stresovou situaci, nebo různými dalšími situacemi, se kterými se můžeme během canisterapeutických lekcí setkat. U dětí s autismem si zvolíme metodu AAT (terapie za přítomnosti psa). Tato metoda je vykonávána psovodem-terapeutem.105 Pes poskytuje dítěti s autismem lásku v době, kdy ji dítě potřebuje. Je dítěti společníkem a snižuje pocit osamění. Další důležitou roli má pes jako prostředník mezi 102

VALENTA, M. a MÜLLER, O. Psychopedie citováno podle STAFFOVÁ, Z., Canisterapie a autismus In Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 143. 103 Srov. THOROVÁ, K., Poruchy autistického spektra, s. 177. 104 Srov. NESNÍDALOVÁ,R., Extrémní osamělost, s. 107-108. 105 Srov. STAFFOVÁ, Z., Canisterapie a autismus In Zooterapie ve světle objektivních poznatků. s. 147.

42

klientem a okolním světem. Přispívání k duševní rovnováze, což je poslední důležitá funkce canisterapueutického psa u dětí s autismem.106 Autismus nelze léčit, ale zvířata dávají v jeho léčbě nové nečekané možnosti. Mohou být prospěšné ve zmírnění projevů a pomoci jim naučit se s autismem žít v naší společnosti.107 Vzhledem k prostorovému omezení se nemůžeme popisu jednotlivých postižení věnovat více. Pouze základní informace by mohly vést k neplnému vysvětlení těchto postižení a jejich charakteru. Podrobnější informace lze nalézt v publikacích od Thorové, K. - Poruchy autistického spektra, Vocilky, M. – Autismus., Staffové, Z. – Canisterapie a autismus (Zooterapie ve světle objektivních poznatků) a Nesnídalové, R. - Extrémní osamělost.

3. 1. 2 Děti s psychickým postižením V oblasti psychiatrie a psychoterapie je canisterapie jednou z terapeutických metod, při kterých dochází k přímému kontaktu dítěte se psem i terapeutem najednou. Tento druh terapie se odehrává v ordinaci a lze ho rozdělit na dvě fáze:

1. dítě si hraje se psem a svoji pozornost věnuje pouze zvířeti, 2. terapeut se začleňuje do komunikace dítěte a psa.

Dalším typem terapeutické metody je příchod terapeuta i psa do domova dítěte. Tento druh terapie se využívá nejvíce u klientů se smyslovými poruchami nebo poruchami chování a prožívání, které pramení z nedostatku pocitu bezpečí v raném vývoji dítěte. Důležité u těchto terapií je, že dítě jeví velice často o zvíře velký zájem. Nepřímo se canisterapie používá i u psychických obtíží, které spočívají v přílišném zaměření se na sebe. Člověk je psem vyburcován k otevření se a pochopení, že jeho obtíže nejsou zdaleka celým světem. Další důležitou oblastí je sociální opuštěnost. Vyskytuje se zejména ve vyšším věku a vede ke ztrátě motivace proč žít. Pes tuto opuštěnost probourává, protože se stává emočně rovnocennou náhražkou chybějícího člena rodiny.

106 107

Srov. PETRŮ, G. a KARÁSKOVÁ, V., Edukační aspekty canisterapie, s. 26. Srov. GALAJDOVÁ, L., Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie, s. 85.

43

3. 2 Děti s tělesným a jiným zdravotním postižením „Tělesné postižení můžeme vnímat buď jako pohybový defekt ve smyslu funkčního omezení (něco oproti normě nefunguje), nebo jako tělesnou deformaci ve smyslu estetického postižení.“108 Tělesné postižení rozdělujeme podle možnosti pohybu na lehké (schopnost samostatného pohybu), střední (pohyb pomocí ortopedických pomůcek) a těžké (neschopnost samostatného pohybu). Děti s tělesným postižením můžeme rozdělit podle hybnosti horních končetin, dolních končetin, mimiky a mluvidel a kombinace předchozích druhů. Nejčetnějším tělesným postižením u dětí je dětská mozková obrna.109 U dětí s dětskou mozkovou obrnou představuje canisterapeutický pes zdroj zajímavých podnětů, obohacení a zpestření života, vychovatele k zodpovědnosti a k empatii, odvedení pozornosti od vlastních potíží, důvěrníka, motiv k pohybu a rehabilitaci a společníka pro hry.110 U dětí s tělesným postižením se pes stává důvěrníkem, společníkem a pomáhá prolomit bariéry osamělosti. Komunikace s „psím asistentem“ poskytuje důvod ke zlepšení komunikace s okolím a zvyšuje pocit bezpečí. Pes je zdrojem podnětů, obohacením a zpestření života. Péče o canisterapeutického psa odvádí pozornost dítěte od vlastních obtíží a snižuje jeho závislost na pomoci druhých. Hraní se psem motivuje k rehabilitaci.111 „U spastických forem dětské mozkové obrny přispívá k rychlejšímu uvolnění spasmů a naopak u hypotonických forem k posílení svalového tonu. Pes může usnadnit nácvik a fixaci správných pohybových vzorů a napomáhat k odbourávání patologie.“112

3. 2. 1 Děti s epilepsií Podle Staffové113 je epilepsie jedním z nejčastějších onemocnění nervového systému. Na celém světě je touto chorobou postiženo asi 1 % celé populace.

108

BUŘVALOVÁ, D. a REITMAYEROVÁ, E., Tělesně postižený, s. 6. Srov. BUŘVALOVÁ, D. a REITMAYEROVÁ, E., Tělesně postižený, s. 7. 110 Srov. GALAJDOVÁ, L., Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie, s. 98-99. 111 Srov. PETRŮ, Gabriela a KARÁSKOVÁ, Vlasta. Edukační aspekty canisterapie. s. 25. 112 MÜLLER, O., Terapie ve speciální pedagogice, s. 291. 113 STAFFOVÁ, Z., Využití canisterapie při epilepsii, In Zooterapie ve světle objektivních poznatků. s. 155. 109

44

„Za epilepsii považujeme již chronické, tedy dlouhodobé onemocnění mozku s opakovanými neprovokovanými epileptickými záchvaty a se všemi jejich důsledky kognitivními, behaviorálními a sociálními.“114 „Epileptický záchvat má většinou krátké trvání od několika sekund do několika minut a je charakterizován rychlým nástupem změny chování, častými motorickými projevy, ale může zahrnovat i jiné mozkové dysfunkce (senzorické, senzitivní, viscerální, vegetativní, změny povahy, nálady nebo emocí).“115 První mezinárodní klasifikace epileptických záchvatů byla přijata Výborem Mezinárodní ligy proti epilepsii (International League Against Epilepsy ILAE) v roce 1969. Podle této klasifikace se záchvaty dělí na parciální záchvaty, generalizované záchvaty, unilaterální záchvaty a neklasifikovatelné epileptické záchvaty, včetně všech záchvatů, které nemohou být klasifikovány pro nedostatečné údaje. Roku 1981 byla mezinárodní klasifikace epileptických záchvatů z roku 1969 revidována a je platná doposud. Podle této klasifikace se epileptické záchvaty dělí na parciální záchvaty, generalizované záchvaty a neklasifikovatelné záchvaty. Každé z těchto záchvatů se dále dělí.116 „Problémem mezinárodní klasifikace je rozlišování generalizovaných záchvatů od parciálních předcházejících v generalizované či některých typů tzv. jednoduchých a komplexních parciálních záchvatů. Proto byla roku 1995 navržena nová klasifikace záchvatů, která je založena na jejich semiologii. Semiologická klasifikace vychází především

z hodnocení

vědomí,

senzorických

příznaků,

motorických

projevů

a vegetativních příznaků. Epileptické záchvaty jsou podle semiologické klasifikace rozděleny na epileptické záchvaty, které se dále dělí na auru, absenci a motorické záchvaty, a neklasifikovatelné záchvaty.“117 U dětí s epilepsií může být canisterapie realizována buď formou individuální či skupinovou, můžeme zde volit mezi metodami AAA a AAT. Děti s epilepsií mohou být ovlivněny neustálým strachem ze záchvatu, dalšími problémy v epilepsii je sebevědomí a například seberealizace jedinců nebo problémy se socializací a komunikací. Proto se canisterapie soustřeďuje u dětí s epilepsií na psychosociální stránku tohoto onemocnění.118

114

OŠLEJŠKOVÁ, H., Epileptické a neepileptické záchvaty v dětství a adolescenci, s. 23. OŠLEJŠKOVÁ, H., Epileptické a neepileptické záchvaty v dětství a adolescenci, s. 20. 116 Srov. OŠLEJŠKOVÁ, H., Epileptické a neepileptické záchvaty v dětství a adolescenci, s. 30-33. 117 KOMÁREK, V., Epileptické záchvaty a syndromy, s. 24-25. 118 Srov. KOLEKTIV AUTORŮ. Zooterapie ve světle objektivních poznatků. s. 158-159. 115

45

„Canisterapeutický pes plní u dětí s epilepsií roli společníka a je pomocníkem při hrách. Kontakt těchto dětí se psem při canisterapii působí jako uklidňující faktor (snížení počtu epileptických záchvatů) a poskytuje pocit bezpečí, svobody a volnosti. Další možností uplatnění canisterapeutického psa je jeho využívání při rehabilitačních cvičením. Někteří tito psi dokáží rozpoznat blížící se záchvat a některým se dokonce podaří před nadcházejícím záchvatem varovat.“119 Podle zahraničních studií dokáže pes před epileptickým záchvatem varovat dokonce 15 až 50 minut předem. Jednou z teorií je, že psovi pomůže v tomto rozpoznání jeho dobrý čich, kterým cítí změny pachu potu člověka na začátku záchvatu, kdy záchvat začíná v podvědomí a tím ovlivňuje autonomní vegetativní systém. Druhou teorií je dobrý pozorovací talent psa, dokáže rozpoznat změny v chování člověka jako předzvěst epileptického záchvatu. Podle třetí teorie dokáží psi vnímat změny v elektromagnetickém poli člověka.120 „Zahraniční materiály zaznamenávají jednotlivé případy, u kterých přítomnost psa vedla k poklesu počtu epileptických záchvatů. Důvodem by mohlo být, že psi dokáží epileptika uklidnit, poskytnout mu pocit bezpečí, že bude včas varován. Pes touto schopností protíná bludný kruh strachu, stresu a úzkosti, poskytuje epileptikovi dosud neznámý pocit svobody a volnosti, otevírá mu svět plný nových zkušeností.“121 Psovi, který dokáže varovat klienta před přicházejícím záchvatem, dokáže ho upozornit na nastupující záchvat a může klienta odvést na bezpečné místo, nebo veřejnost upozornit na svého pána, se říká signální pes.122

3. 3 Děti se smyslovým postižením Tato kapitole se zaměřuje na smyslová postižení, konkrétněji pouze na dvě nejčastější smyslová postižení u dětí. Jsou to děti se zrakovým a sluchovým postižením. Pouze tato smyslová postižení jsou zde vyjmenována i proto, že v canisterapeutických lekcích v praktické části se děti s jinými smyslovými postiženími neobjevovaly. Canisterapie však nachází svá využití i u dětí s poškozením čichu nebo hlasu.

119

PETRŮ, G. a KARÁSKOVÁ, V., Edukační aspekty canisterapie, s. 26. Srov. GALAJDOVÁ, L., Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie, s. 87. 121 GALAJDOVÁ, L., Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie, s.90. 122 Srov. KOLEKTIV AUTORŮ. Zooterapie ve světle objektivních poznatků. s. 159. 120

46

3. 3. 1 Děti se zrakovým postižením Zraková postižení dělíme podle doby vzniku zrakové vady na vrozené či získané. Podle Jesenského123 můžeme zrakové postižení rozdělit do pěti hlavních skupin a to na osoby slabozraké, osoby se zbytky zraku, osoby nevidomé, osoby s poruchami binokulárního vidění a zrakově postižení s kombinovaným postižením. Slabozrakost se projevuje omezením zrakových schopností a deformací zrakových představ. Osoby se zbytky zraku jsou osoby na hranici mezi osobami slabozrakými a nevidomými. V některých případech je zraková vada ustálená, může však docházet ke zhoršení nebo i ke zlepšení. Nejtěžším stupněm zrakového postižení jsou osoby nevidomé. Jejich nevidomost ztěžuje poznávací procesy, socializaci, je omezen grafický výkon, objevují se problémy s prostorovou orientací a se samostatným pohybem. Osoby s binokulárním viděním trpí poruchami funkčními a dělí se na tupozrakosti a šilhavost. Poslední skupinou jsou zrakově postižení lidé s kombinovaným postižením. Jejich společným znakem je zraková vada, která může být různého druhu a stupně. Příkladem lidí s kombinovaným postižením jsou lidé obecně označování jako hluchoslepí, jsou to lidé se zrakovým a sluchovým postižením.124 Existují dvě možné formy canisterapie. Jednou z nich je vycvičený vodící pes a druhou skupinové nebo individuální canisterapeutické lekce. S takovými dětmi jsem se při návštěvách canisterapeutických lekcí také setkala. Popis a průběh canisterapeutických lekcí s dětmi se zrakovým postižením lze nalézt v části praktické. Vycvičený vodící pes dokáže nevidomému nahradit mnoho z jeho smyslové ztráty a umožňuje mu tak zařazení mezi soběstačné jedince. Pes ovšem nepředstavuje pro nevidomého pouze kompenzační pomůcku, ale tvoří tomuto člověku neocenitelného pomocníka, často i jediného v jeho životě. Nedává najevo, že jeho pán má vůči ostatním lidem nějaký handicap, a tím zvyšuje sebevědomí svého pána.125

123

JESENSKÝ, J., Tyflologické minimum a základy komplexního zabezpečení zrakově postižených, 1988. citováno podle HAMADOVÁ, P., KVĚTOŇOVÁ, L. a NOVÁKOVÁ, Z., Oftalmopedie, s. 36. 124 Srov. HAMADOVÁ, Petra, KVĚTOŇOVÁ, Lea a NOVÁKOVÁ, Zita. Oftalmopedie. s. 36-41. 125 Srov. LACINOVÁ, J., Canisterapie u klienta se zrakovým postižením In Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 163-164.

47

Jsou známy výhody canisterapeutického psa ve srovnání s bílou holí. Tyto poznatky byly zjištěny pomocí výzkumu Psychologického institutu Univerzity v Trieru. Těmito výhodami pro lidi se zrakovým postižením byli podle Galajdové126 především:




větší nezávislost, pocit svobody,




včasné varování před překážkami,




rozpoznání nebezpečí,




pocit bezpečí v davu,




pocit, že mohou psovi důvěřovat,




možnost uvolnění se,




společenská funkce psa při kontaktu s lidmi,




lepší identifikace s veřejností,




hra se psem jako prostředek k relaxaci,




členění denního programu,




zlepšení zdraví a odolnosti díky častým procházkám.

Výhodami canisterapie u dětí se zrakovým postižením je zvyšován jejich pocit bezpečí mezi lidmi. Děti jsou „psími asistenty“ varovány před překážkami a stávají se jejich společníkem. V neznámém okolí se snižuje jejich strach a stres a je zvyšováno jejich sebevědomí. Tyto děti si připadají více užitečné, protože mohou o tohoto psa také pečovat.127

3. 3. 2 Děti se sluchovým postižením Sluchové postižení můžeme rozčlenit podle míry postižení na nedoslýchavost a hluchotu. Za nedoslýchavost považujeme buď minimální ztrátu sluchu, nebo střední nedoslýchavost až těžkou nedoslýchavost. Hluchota je nejtěžším sluchovým postižením a znemožňuje jedinci jak vnímání řeči a její přirozený vývoj, tak socializací.128 Při rozvoji komunikace dítěte se sluchovým postižením je důležité zvládat hrubou a jemnou motoriku. Pes působí jako motivační prvek. Pro dítě, které je pasivní a nejeví

126

Srov. GALAJDOVÁ, L., Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie, s. 104. Srov. PETRŮ, G. a KARÁSKOVÁ, V., Edukační aspekty canisterapie, s. 25-26. 128 Srov. LUDÍKOVÁ, L. a SOURALOVÁ, E., Speciální pedagogika 5, s. 9. 127

48

aktivní zájem o dění kolem sebe, je pes prostředníkem s okolním světem. Velmi příznivé výsledky přináší kontakt psa s dítětem při vyvozování hlasu, správném dýchání, které se cvičí při polohování. Tato forma individuální terapie vyžaduje přítomnost rodičů či někoho blízkého.129 Canisterapeutický pes zvyšuje u dětí se sluchovým postižením jejich soběstačnost, nezávislost a sebedůvěru.130 Také umožňuje neslyšícím lidem žít spokojenější a šťastnější život. Má pro ně stejný význam jako vodící pes pro nevidomého, přináší jim pocit jistoty a bezpečí. Velice rychle se stane dítěti se sluchovým postižením dobrým společníkem.131 Další příznivý vliv má pes na dítě se sluchovým postižením při vyvozování hlasu a správném dýchání, které se procvičuje při polohování. Dítě touží psa přivolat a hrát si s ním, a proto je přinuceno ho nějak přivolat. Pes na toto volání reaguje, z toho důvodu se zvuky snaží využívat. Canisterapeutický pes slouží i k využití vibrací, které vznikají při psím štěkotu na jeho těle, děti mohou odhmatat a porovnávat je s vibracemi na svém těle.132

129

Srov. SAMOHEJLOVÁ, M., Canisterapie u klienta se sluchovým postižením, využití canisterapie v logopedii In Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 166. 130 Srov. PETRŮ, G. a KARÁSKOVÁ, V., Edukační aspekty canisterapie, s. 26. 131 Srov. GALAJDOVÁ, Lenka. Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie. s. 111. 132 Srov. SAMOHEJLOVÁ, M., Canisterapie u klienta se sluchovým postižením, využití canisterapie v logopedii In Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 166.

49

4 Metodologie Cílem praktické části je zjistit možnost využití canisterapie u dětí a její vliv na léčbu a celkový zdravotní i psychický stav.

Zařízení, která byla navštěvována, a kde bylo později realizováno dotazování, byla tato: 1. Základní škola a Dětský domov Prostějov se skládá z dětského domova, základní školy praktické, základní školy speciální, přípravného stupně základní školy speciální, přípravného ročníku základní školy, školní družiny a speciálně pedagogického centra. Škola poskytuje žákům základní vzdělání. V současné době navštěvuje školu 119 žáků. Výuka probíhá v provizorní budově v areálu staré prostějovské nemocnice. Více informací o tomto zařízení lze nalézt na internetovém odkaze www.zsaad-prostejov.cz.133 2. Domov „Na Zámku“, p.o. Nezamyslice. Cílem tohoto zařízení je maximálním způsobem dětem a dospělým osobám s mentálním postižením v kombinaci s jiným postižením, zabezpečit prostřednictvím služeb zařízení žít maximální měrou běžným životem, který se co nejvíce přibližuje k životnímu standardu běžné populace žijící mimo domov s důrazem na individuální potřeby. Je zde sedm domovů. Uživatelé jsou rozděleni podle věku a stupně postižení do jednotlivých domovů Cílovou skupinou jsou muži a ženy ve věku od tří let s mentálním, smyslovým a tělesným postižením. V Domově pracují pracovníci v sociálních službách, vychovatelé, sociální pracovníci, speciální pedagog a zdravotní pracovníci.134 Použitými

metodami

polostandardizovaného

při

rozhovoru

zjišťování

potřebných

s uživateli canisterapie,

informací dotazníku

byly u

metody pracovnic

v zařízeních, polostandardizovaného rozhovoru s canisterapeutkami a metoda odborného zúčastněného pozorování s tvorbou poznámek o průběhu canisterapeutických lekcí. Ryšavý135 rozčleňuje pozorování na zúčastněné, kde je pozorovatel součástí pozorované situace, nezúčastněné, kterého se pozorovatel neúčastní, skryté (například u skrytých kamer, je však třeba zvážit etickou stránku pozorování) a zjevné pozorování. Při zjevném pozorování by měl výzkumník uvážit, jestli s ohledem na jeho přítomnost lidé

133

ZÁKLADNÍ ŠKOLA A DĚTSKÝ DOMOV PROSTĚJOV [online]. [cit. 2010-05-03]. Dostupné na World Wide Web: . 134 POSLÁNÍ, CÍLOVÁ SKUPINA DOMOVA „NA ZÁMKU“ [online]. [cit. 2010-05-02]. Dostupné na World Wide Web:< http://www.nazamku.eu/zavazek.htm>. 135 Srov. RYŠAVÝ, D., Metodika a techniky sociálního výzkumu, s. 54.

50

nemění své chování. Při pozorování canisterapeutických lekcí bylo použito pozorování zúčastněné. V kvalitativních rozhovorech se nejčastěji používají dva typy rozhovorů nestandardizovaný a polostandardizovaný. Nestandardizovaný připomíná v mnohém běžnou konverzaci. U polostandardizovaného rozhovoru se výzkumník opírá o předem připravený seznam otázek či témat. S canisterapeutkami byl veden standardizovaný rozhovor. Třetím, ne tak často používaným rozhovorem v kvalitativních metodách zjišťování, je standardizovaný rozhovor, který je veden tak, aby každý respondent odpovídal na stejné podněty (otázky, tvrzení). Standardizované rozhovory mohou být vedeny buď tváří v tvář nebo přes telefon či s pomocí počítače. Je důležité zachovat stejné pořadí otázek u všech dotazovaných.136 Dotazník je jedním z nejčastějších nástrojů pro sběr dat. Je sestaven ze série otázek, jejichž cílem je získat názory a fakta od respondentů. Respondenta navíc přesvědčuje k vyplnění anonymita dotazníku. Existují tři typy otázek a to otevřené (volné) otázky, ve kterých dotazovaný odpovídá svými slovy, uzavřené otázky, které dávají dotazovanému jen určitou možnost odpovědí, ze kterých si vybírá a polouzavřené otázky. Tyto otázky obsahují určité možnosti odpovědí, ale i „jinou odpověď“, kterou může dotazovaný použít, pokud mu nevyhovuje žádná z možností. Na úvod dotazníku byly položeny tři otázky týkající se respondenta – pohlaví, dosažené vzdělání a jak dlouho respondenti v daném oboru pracují. V dotazníku byly použity nejčastěji uzavřené otázky, polozavřené ale i otevřené. Cílovými skupinami byli v praktické části uživatelé canisterapie, canisterapeutky, a pracovnice zařízení, které odpovídaly formou dotazníku. Uživateli canisterapie byly děti nebo v některých případech adolescenti.

136

Srov. RYŠAVÝ, D., Metodika a techniky sociálního výzkumu, s. 42, 84-85.

51

5 Praktické aspekty canisterapie Pátá kapitola nazírá na problém z různých pohledů, aby bylo získáno vyjádření a názory všech stran, které se canisterapie účastní. Kapitola je rozdělena na charakteristiku a podrobný popis každé canisterapeutické lekce, které byly pozorovány při návštěvách zařízení, úvod a shrnutí zjištěných informací z pohledu všech zúčastněných - 9 uživatelů canisterapie, dvou canisterapeutek a 14 pracovníků zařízení, ve kterém canisterapie probíhá. Před vyhodnocením dotazníku jsou pojmenovány vstupní domněnky.

5. 1 Charakteristika canisterapeutických lekcí Datum: 22. 3. 2010 Místo konání: Základní škola a dětský domov Prostějov Délka lekce: 60 minut Canisterapeutka: Jitka Šiklingová Canisterapeutický pes: Mey – rasa: bernský salašnický pes Uživatelé: děti s lehkým mentálním postižením, některé současně s vadou řeči Počet dětí: 8 dětí ve věku od 12 do 15 let (3 dívky a 5 chlapců) Pomůcky: molitanové míčky, dětské piškoty, deka, kartáče, hřebeny, létající talíř

Průběh canisterapeutické lekce Úvodní část (15 minut): Při příchodu canisterapeutky paní učitelka rozložila deku a děti si na ni samy sedly. Je to už delší dobu, po kterou u nich canisterapie probíhá, a proto vědí, že se to takto dělá každou lekci. Po usazení dětí canisterapeutka řekla: „Hezky se děti s pejskem přivítejte a na začátek si zahrajeme naši známou hru s míčem. Budete si házet, a když budete chtít míč hodit, řeknete jméno kamaráda, kterému ho házíte. Pokud se budete snažit házet co nejpřesněji, Mey se nepodaří vám ten míč sebrat.“ Dětem se hra líbila a házení molitanovým míčem se jim dařilo, aniž by jim Mey míč vzala. Hlavní část (30 minut): Po skončení hry canisterapeutka poznamenala: „Protože má můj pejsek Mey velice rád aportování, budete teď pejskovi házet míček a on vám ho bude nosit zpátky. Čím dále míček hodíte, tím se to bude pejskovi více líbit, tím více se bude moci proběhnout. Nezapomeňte, že za každé přinesení míčku musíte pejska pořádně pochválit, ať ví, že to udělal dobře. Když chceme po pejskovi, aby nám míček přinesl, musíme říct přines. Musíte tento povel říkat nahlas, aby to Mey slyšela.“ Děti postupně 52

házely psovi molitanový míč a dařilo se jim to. Dětem, které měly s házením míče problémy, paní učitelka vedla ruku a pomáhala jim. Terapeutka pozorně sledovala, jestli děti říkají povely zřetelně a jestli pejska chválí a pokud psa nepochválili, ihned dodala: „Tak Pavlíčku a co pochvala pejskovi? Ty jsi ho zapomněl pochválit, musíš říct šikovná Mey a pohladit ji.“ Pavel psa pochválil a canisterapeutka řekla: „Ano, přesně tak, aby pejsek věděl, že to udělal správně.“ Závěrečná část (15 minut): V závěrečné části děti psa česaly, hladily si ho a poté jim canisterapeutka řekla: „Lehněte si na deku všichni vedle sebe, ale abyste mezi sebou měly dostatek místa. Pejsek bude chodit mezi vámi a bude sbírat piškotky, které vám paní učitelka položí na čelo, hlavu, ruce, nohy apod. Nesmíte se hýbat, aby pejsek všechny piškoty našel.“ Pro děti bylo těžké zůstat ležet v klidu a být potichu, ale po čase se to podařilo. Mey byla po uklidnění dětí puštěna do třídy a sbírala z dětí piškoty, které ihned jedla. Poté se canisterapeutický tým s dětmi rozloučil.

Canisterapeutická lekce

Datum: 25. 3. 2010 Místo konání: Základní škola a dětský domov Prostějov Délka lekce: 60 minut Canisterapeutka: Jitka Šiklingová Canisterapeutický pes: Jenny – rasa: zlatý retrívr Uživatelé: děti s lehkým mentálním postižením Počet dětí: 7 dětí ve věku od 12 do 15 let (4 chlapci a 3 dívky) Pomůcky: molitanové míčky, dětské piškoty, deka, kartáče, hřebeny

Průběh canisterapeutické lekce Úvodní část (10 minut): Canisterapeutka přišla do třídy a řekla dětem: „Všichni si sedněte na deku a hezky seďte, aby se s vámi mohla Jennynka přivítat a dát vám pusinku.“ Děti seděly v kruhu a pes chodil kolem nich a zdravil je. Po uvítání canisterapeutka dětem řekla: „Zazpívejte pejskovi alespoň jednu písničku.“ (10 minut) Hlavní část (35 minut): Po zazpívání bylo na řadě házení s míčem, a proto canisterapeutka začala dětem říkat, co budou dělat: „Děti, teď si budeme házet s míčem a před hodem vždycky řeknete jméno kamaráda, kterému chcete míč hodit. Jennynka se bude snažit vám míček vzít, nemusíte se toho ale vůbec bát.“ Děti potřebovaly delší dobu, než si 53

zvykly na přítomnost psa u hry a na jeho pobíhání v kruhu, ale postupem času si na to zvykly a líbilo se jim to. Po hře se canisterapeutka zeptala: „Jak se vám to líbilo děti, líbilo se vám, že si s námi hrál i pejsek?“ Děti jí na to odpovídaly, že se jim to líbilo. Po přehazované řekla canisterapeutka dětem: „Teď vám rozdám hřebeny a kartáče a pořádně Jennynku učešeme, ale budeme to dělat postupně. Jennynka má česání a kartáčování moc ráda“. Všechny děti se v česání i hlazení psa vystřídaly a mělo to na ně uklidňující efekt. Kartáčování a česání bylo vybráno po přehazování míče právě z tohoto důvodu. Závěrečná část (10 minut): Po hlazení a česání byla na programu dětmi oblíbená „ojídačka“. Proto canisterapeutka dětem řekla: „Lehněte si na zem vedle sebe tak, aby mohla Jennynka mezi vámi chodit. Paní učitelka vám položí někam na tělo piškoty a Jennynka bude chodit kolem vás a bude je na vás hledat. Nesmíte se ale hýbat, aby vám piškoty nespadly a aby je Jenny mohla najít.“ Když paní učitelka dala všem dětem na tělo piškoty, canisterapeutka Jenny pustila a Jenny chodila mezi dětmi a piškoty na dětech hledala. Poté se canisterapeutka s dětmi rozloučila a řekla jim, kdy se uvidí příště.

Canisterapeutická lekce

Datum: 14. 4. 2010 Místo konání: Základní škola a dětský domov Prostějov Délka lekce: 60 minut Canisterapeutka: Jitka Šiklingová Canisterapeutický pes: Niky – rasa: zlatý retrívr Uživatelé: děti s lehkým mentálním postižením v kombinaci s vadou řeči Počet dětí: 12dětí ve věku od 9 do 15let (8 chlapců a 4 dívky) Pomůcky: deka, kolečka na krk s různými obrázky oblečení, gumový míček

V této tříde bylo 12 děti, protože onemocněla paní učitelka, byly dohromady spojeny 4. a 5. třída. Normálně dětí ve třídě tolik nebývá. Děti z těchto tříd byly ve srovnání s dětmi z přípravné třídy, kde měla být lekce původně, živější, a proto jim musela canisterapeutka přizpůsobit program canisterapeutické lekce. V této třídě bylo i s pomocí paní učitelky náročnější děti zaujmout a usměrnit je, aby dělaly, to co canisterapeutka chtěla,

a

aby

měla

canisterapeutická

54

lekce

smysl

a

nějaké

výsledky.

Průběh canisterapeutické lekce Úvodní část (20 minut): Jako obvykle na začátku každé canisterapeutické lekce řekla canisterapeutka: „Všichni si hezky sedněte do kruhu na deku a pokuste se, aby to bylo co nejtišeji.“ Děti si sedly a canisterapeutka se zeptala: „Víte někdo, jaké je plemeno tento pejsek a znáte nějaké další rasy psů“. Děti vykřikovaly další rasy, které znaly. Na to canisterapeutka navázala otázkou: „Jak ta plemena, která jste vyjmenovaly, vypadají.“ A děti popisovaly různá plemena, vždycky se zeptala jednoho z nich: „Jak vypadá kokršpaněl.“ Po vyjmenování plemen canisterapeutka řekla: „Teď vám budu říkat různé materiály a vy budete hledat, jestli je máte ve třídě a zkusíte najít tři věci z toho materiálu. Ivanka mi ukáže tři papírové věci, Péťa mi ukáže 3 skleněné věci.“ Děti chodily postupně po třídě a hledaly věci z těchto materiálů.“ Hlavní část (30 minut): Po úvodní části začala canisterapeutka vysvětlovat: „Teď vám rozdám kolečka, na kterých jsou nakreslena různá oblečení, dejte si je na krk a každý mi řekne, jaké oblečení na obrázku má.“ Děti postupně vyjmenovávaly oblečení na obrázku a po vyjmenování oblečení jim canisterapeutka dále vysvětlovala: „Mám tady gumový míček, budeme si tímto míčkem házet a pokaždé, když budete chtít někomu míček hodit, oslovíte ho podle oblečení, které má na obrázku. Já začnu a ukážu vám to. Takže házím tričku.“ Dětem delší dobu trvalo, než si zvykly na to, že se nemohou oslovovat jmény, ale potom se jim to už dařilo. Než začaly hrát, tak jim ještě canisterapeutka řekla: „Niky tady bude běhat mezi vámi, a když vám ten míček spadne, tak mi ho bude nosit, tak se snažte, aby ho nevzala.“ Dětem se hra líbila, avšak některé z nich házely míček zcela nevhodně, a proto canisterapeutka poznamenala: „Vidíte a zase vám Niky ten míček vzala, musíte se snažit házet míček hezky a přímo svému spolužákovi.“ Po krátké době to šlo dětem už lépe, a proto canisterapeutka řekla: „Teď vám řeknu pořadí, ve kterém si budeme míček házet, nebudete ten míček házet nikomu jinému.“ Děti si musely zapamatovat, komu mají míč hodit a házet podle daného pořadí. Hra děti bavila, ale i u této hry házely děti míč nevhodně. Závěrečná část (10 minut): Po těchto hrách canisterapeutka dětem řekla: „Lehněte si na zem vedle sebe a paní učitelka na vás položí piškoty, my potom s Niky přijdeme a ona bude piškoty hledat, nesmíte se hýbat, aby je všechny našla.“ I tato hra byla docela náročná, protože se děti smály a pořád se hýbaly, takže se psovi piškoty hledaly těžko. Poté, co pes našel všechny piškoty, se canisterapeutka se psem s dětmi rozloučila a odešla.

55

Canisterapeutická lekce

Datum: 31. 3. 2010 Místo konání: Základní škola a dětský domov Prostějov, (Přípravná třída) Délka lekce: 60 minut Canisterapeutka: Jitka Šiklingová Canisterapeutický pes: Mey – rasa: bernský salašnický pes Uživatelé: děti bez postižení nebo s lehkým postižením (např. vady řeči), některé děti jsou ze sociálně slabých rodin. Tento fakt vede u dětí k problémům s komunikací, vyjadřováním, s pravidelnou školní docházkou; Počet dětí: 10 dětí ve věku od 6 do 8 let (5 chlapců a 5 dívek) Pomůcky: dětské piškoty, tělo psa

Průběh canisterapeutické lekce Úvodní část (10 minut): Když pes vešel do třídy, canisterapeutka děti upozornila: „Všichni si sedneme na deku a nebudeme křičet, abychom pejska nevylekali“. Potom pes všechny očichával, vítal a canisterapeutka se zeptala: „Kdo dostal od pejska pusinky, když přišel “? Děti se hlásily a říkaly, že Honzík dostal a Anička taky atd. „Dáte teď každý pejskovi na seznámení piškot, ale musíte mu ho dávat z natažené dlaně.“ „Zazpíváme pejskovi na uvítanou, aby se mu tady s vámi líbilo. Začněte a Mey ty poslouchej, je to jenom pro tebe.“Po zazpívání dvou písniček se canisterapeutka ptá: „Děti, je Mey stejné plemeno pejska jako ti, kteří sem za vámi chodí? Víte, jaké plemeno jsou pejsci, kteří sem za vámi chodí?“ Hlavní část (35 minut): „Děti, a víte někdo, v čem je srst Mey jiná, než srst ostatních mých dvou psů?“ A děti odpovídají. „A Davídek mi teď řekne, v čem jiném kromě délky, je Mey jiná?“ Poté děti ukazují, kde všude je pes bílý, černý, hnědý. Canisterapeutka se snaží děti hlídat, aby odpovídaly v celých větách. „Teď budu říkat části těla a vy je budete ukazovat na pejskovi a potom je budete ukazovat na svém těle, začne Janička.“Janička ukáže na bříško psa a poté všechny děti ukazují, kde mají břicho ony, Petr ukáže na tlapky a canisterapeutka se zeptá: „Kde máte děti tlapky, máte taky tlapky a kolik jich máte?“ Tímto způsobem se pokračuje, dokud se vystřídají všechny děti. Po vyjmenovávání se děti učí, jak se pejsek chválí, že nesmí běhat, aby si pes nemyslel, že si s ním chtějí hrát. „Teď si každý vyzkouší, jak můžeme Mey pochválit a 56

začne Jirka. Řekni Jirko, ty jsi ale šikovný pejsek a musíš to říct hodně vysokým tónem, protože takhle pejsci poznají, že je chválíme.“ „Teď si děti lehněte na deku vedle sebe a já vám někam položím piškot. Pejsek bude chodit a hledat piškoty, ale nesmíte se hýbat, aby vám nespadly, a musíte být potichu.“ Děti potichu leží a pes mezi nimi opatrně chodí a hledá piškoty. Pokud je ve třídě hodně dětí, rozdělí se na dvě poloviny, aby na sebe nebyly děti namačkané a aby měl pes místo na hledání. Závěrečná část (15 minut): Při závěrečné části se děti učí porozumět řeči psího těla. „Tak a kdo děti ví, co znamená, když má pejsek ocas vztyčený nahoru?“ Děti odpovídají. „A co znamená, když má ocásek až pod břichem Lucinko?“ Pokud Lucinka neví, odpovídá jiné z dětí. Na úplný závěr se canisterapeutka zeptá: „My děti už s Mey půjdeme, líbilo se vám to dnes a líbila se vám Mey?“ Děti se se psem rozloučí a canisterapeutka odchází.

Canisterapeutická lekce

Datum: 7. 4. 2010 Místo konání: Základní speciální škola v Prostějově, („rehabilitační třída“) Délka lekce: 60 minut Canisterapeutka: Jitka Šiklingová Canisterapeutický pes: Jenny – rasa: zlatý retrívr Uživatelé: děti současně se středním mentálním postižením, dětskou mozkovou obrnou, se svalovou atrofií, autismem; Počet dětí: 6 dětí ve věku od 10 do 17 let (4 chlapci a 2 dívky) Pomůcky: dětské piškoty, granule s dírou uvnitř, látkový tunel

Průběh canisterapeutické lekce Úvodní část (10 minut): Pes přijde do třídy, po rozložení deky si všechny děti sednou a pes se s nimi přivítá. Canisterapeutka se zeptá: „Jak jste se měly? Zazpíváte pejskovi písničku na uvítanou?“. Po několika písničkách se zeptá: „Víte vůbec děti, jak dělá pejsek a jak dělá kočka? Víš to třeba ty, Lucinko?“ Hlavní část (40 minut): „Dnes jsem vám děti přinesla tunel, kterým budete společně s pejskem prolézat.“ Děti postupně prolézají tunelem. Nejdříve proleze pejsek a hned potom za ním leze dítě. Pes je pro dítě motivací, aby se snažily tunelem prolézt, i když 57

je to pro některé z nich velmi náročné. Canisterapeutka vyzve každé dítě zvlášť a řekne: „Teď poleze za pejskem Petříček“. Tak to probíhá, dokud se nevystřídají všechny děti. Toto prolézání se opakuje dvakrát. Poté, co se všechny děti prostřídaly, řekne: „A teď budeme Jennynce navlékat z granulí korálky. Tak Pavlíku ty navlečeš 3 granulky, ukaž mi na prstech, kolik je tři a Petr navleče 2, ….“ I když navlékání trvalo některým dětem mnohem déle než ostatním, je potřeba, aby nebyly kvůli svému handicapu odstrkovány, a proto by se měli canisterapeuti snažit o zapojení všech dětí do programu. Program musí být stanovován individuálně podle postižení dětí, se kterými se bude v dané canisterapeutické lekci pracovat. Dívka s těžkým tělesným i mentálním postižením nemohla prolézt tunelem, a proto canisterapeutka tunel složila. Složeným tunelem dívku společně s pracovnicí zařízení protáhly. S pomocí učitelky ve třídě navlečou všechny děti psovi granule na provázek a poté jsou tyto korálky dány psovi na krk. Po těchto aktivitách následuje polohování dětí, a proto canisterapeutka řekla: „Románku, teď si lehneš vedle pejska a budete spolu ležet.“ Roman leží hned vedle psa a hladí si ho. Canisterapeutka se ho ptá: „Líbí se ti to Románku? Je to příjemné a je to fajn mít pejska chviličku jenom sám pro sebe?“ A dítě odpovídá, že se mu to líbí. U polohování je důležité, aby se všechny děti prostřídaly a protože by mělo polohování trvat nejlépe 20 minut, musí si učitelky zapisovat, které děti byly polohovány a věnovat se příště dalším dětem. Za každé polohování je pejsek odměněn. Závěrečná část (10 minut): Konec canisterapeutické lekce se blíží, a proto canisterapeutka poznamená: „Děti, my už budeme muset za chviličku s pejskem jít, ale ještě než půjdeme, tak si lehněte a já na vás položím piškotky a pejsek je bude hledat. Ale musíte ležet v klidu, ať je všechny najde.“ Tímto je canisterapeutická hodina ukončena a terapeutka se společně s pejskem s dětmi rozloučí a odchází.

Canisterapeutická lekce

Datum: 12. 4. 2010 Místo konání: Základní škola a dětský domov Prostějov Délka lekce: 60 minut Canisterapeutka: Jitka Šiklingová Canisterapeutický pes: Niky – rasa: zlatý retrívr Uživatelé: Děti se středně těžkým mentálním postižením v kombinaci s autismem, poruchami sluchu 58

Počet dětí: 7 dětí ve věku od 12 do 15 let (3 dívky a 4 chlapci) Pomůcky: molitanové míčky, barevná kolečka, oblečení, dětské piškoty, deka

Průběh canisterapeutické lekce Úvodní část (15 minut): Děti se usadí na dece a pes je všechny přivítá. Na uvítanou zazpívají všichni společně pejskovi několik písniček. „Jakou písničku děti znáte, kterou chcete pejskovi zazpívat?“ Společně si děti některou vyberou a zpívají. Hlavní část (40 minut): „Dnes si děti zahrajeme s barvičkami. Každý si dáte na krk barevné kolečko a budete si házet míčem, ale když chcete míč hodit vašemu kamarádovi, nebudete mu říkat jménem, ale barvou, kterou má na krku. Niky se bude snažit vám ten míč vzít.“ Tato hra byla zvolena k procvičování a zdokonalování v přesnosti hodu, pro zlepšení barevného cítění a komunikace v kolektivu. Děti přehazovaná bavila, ale některé z nich měly ze psa obavy. Hlavní důvod byl, že některé z nich byly nemocné, delší dobu se s Niky neviděly, a proto zvedaly ruce nahoru, když se k nim pes přiblížil a míček nechytily. Na konci hry se canisterapeutka zeptala: „Jak se vám to děti líbilo?“ Na úvod další hry se začala canisterapeutka dětí ptát: „Řekněte mi děti, jaké oblečení si oblékáte, když jdete ráno do školy? Co si oblékáš ty Mirečku, Janičko, …?“ Po popovídání si o oblékání do školy canisterapeutka řekla: „Teď každý z vás dostane nějaký kus oblečení a pokusíte se určit, na kterou část pejskova těla by se mohl tento kousek obléknout. S mojí pomocí potom zkusíme pejskovi to oblečení obléci.“ Oblékání bavilo děti mnohem více a vůbec neměly ze psa takový strach jako u přehazování s barvami. Závěrečná část (5 minut): Na závěr canisterapeutické lekce si děti lehnou na deku a paní učitelka na ně položí piškoty. Aby byla hra co nejúčinnější, poznamená canisterapeutka: „Děti hezky v klidu ležte a pejsek k vám přijde a vezme si piškotky.“ Po skončení hry se canisterapeutka zeptá: „Líbilo se vám to dnes děti s Nikynkou?“, a ony odpovídají, že jim to líbilo a poté canisterapeutický tým odchází.

Canisterapeutická lekce

Datum: 13. 4. 2010 Místo konání: Dům “Na Zámku“, Nezamyslice (3. třída a 4. třída) Délka lekce: 120 minut Canisterapeutka: Jitka Šiklingová Canisterapeutický pes: Jenny a Niky – rasa: zlatý retrívr 59

Uživatelé: děti s těžkým tělesným i mentálním postižení v kombinaci s dalšími postiženími například autismus, epilepsie, smyslová postižení Počet dětí: 10 dětí ve věku od 12 do 15let (6 chlapců a 4 dívky) Pomůcky: deka, hudba

Průběh canisterapeutické lekce Tato canisterapeutická návštěva v Nezamyslicích trvala 2 hodiny a canisterapeutka navštívila 2 třídy. V každé třídě byla 60 minut. Děti z těchto tříd bydlí v zařízení celoročně a ty, které mohou, dochází do školy. Na polohování do Nezamyslic jezdí nejčastěji dva psi, aby bylo polohování co nejúčinnější. Polohování se v Nezamyslicích dělá převážně s dětmi, které nejsou schopny jiných aktivit v důsledku svého postižení. Většina času je věnována těmto dětem (dětem, které nemohou chodit do školy, ………) Bylo to zařízení s dětmi s nejtěžším tělesným a mentálním postižením, které jsem během všech canisterapeutických hodin navštívila. Úvodní část (5 minut): Když canisterapeutka vešla do třídy, pozdravila se s dětmi a psi se s dětmi také přivítali. Hlavní část (45 minut): Paní učitelky připravily jedno z dětí na polohování, přinesly ho na deku a canisterapeutka řekla: „Ahoj Štěpánku, ty ses teď koupal, že? A bylo to příjemné? Niky s Jenny si vedle tebe lehnou a budete spolu ležet všichni na dece a odpočívat, ano?“ Paní učitelky pustily dětem příjemnou hudbu a za těch 60 minut byly polohovány 3 děti, které ve třídě zůstaly, protože do školy nemohou chodit. Zbytek třídy byl ve škole. Canisterapeutka chodí se psy i do těchto tříd ve škole jednou za 2 týdny. Problémem s polohováním dětí v těchto třídách je to, že tyto děti by potřebovaly polohování každý den a když už ho mají, měla by být u polohování rehabilitační sestra nebo fyzioterapeut, který přesně řekne, kam by si měli psi lehnout a po polohování s dětmi cvičí. Jenomže v Domě “Na Zámku“ je pouze jedna rehabilitační sestra v celém zařízení, a proto to není možné. „Pohladíme si pejska Štěpánku“. Canisterapeutka drží ruku dítěte ve své ruce a společně Niky hladí a potom řekne: „Udělej Niky malá“. Některým dětem se podařilo Niky pohladit i samotným bez pomoci a dělalo jim to velkou radost. Závěrečná část (5 minut): Canisterapeutka a psi se s dětmi a s učitelkami rozloučí a odcházejí.

60

Canisterapeutická lekce

Datum: 20. 4. 2010 Místo konání: Základní škola a dětský domov Prostějov (rehabilitační třída) Délka lekce: 60 minut Canisterapeutka Jitka Šiklingová Canisterapeutický pes: Niky – rasa: zlatý retrívr Uživatelé: děti s těžkým tělesným i mentálním postižení v kombinaci s dalšími postiženími, například dětská mozková obrna, smyslová postižení Počet dětí: 6 dětí ve věku od 7 do 18let (5 chlapců a 1 dívka) Pomůcky: deka, látkový tunel, dětské piškoty, gumový míček, barevná kolečka

Průběh canisterapeutické lekce Úvodní část (10 minut): Děti byly položeny všechny na deku vedle sebe. Paní canisterapeutka přišla a všechny děti pozdravila, pes děti obešel a všechny je pozdravil. Po přivítání dětí se canisterapeutka zeptala: „Ahojte děti, zamáváte mi? Poznáte někdo, který pejsek se mnou dnes za vámi přišel? Třeba ty Valinko?“ Za děti odpovídaly na všechny otázky paní učitelky a paní asistentky, a když měly děti zamávat, paní učitelky mávaly s nimi. „Zazpíváme pejskovi na přivítanou, a co zazpíváme mu Hola hola?“ Paní učitelky zazpívaly společně s paní canisterapeutkou písničku. Hlavní část (40 minut): První hra na programu bylo rozeznávání barevných koleček, která měly děti na krku. Podle těchto barev se oslovovaly a házely si růžový míček. Pokud míček hodily špatně, Niky si ho vzala a donesla ho canisterapeutce. Účelem je zopakovat si barvy a snažit se co nejlépe házet kamarádům, aby to pes nevzal. „Tak začni, Míšo, ukaž, komu budeš házet, a hoď balón, aby to pejsek nechytil.“ Pokud byly děti schopné ukazovat, tak ukázaly a paní učitelky hodily balón společně s dětmi dalšímu. Druhá hra bylo prolézání tunelem. Tento tunel byl jiný, protože byl mnohem větší, aby se do něho vlezly i paní učitelky. Protože ne všechny děti mohly tunelem prolézt samy, paní učitelky lezly tunelem s nimi a v tunelu je posunovaly, dokud se nedostaly na konec tunelu. Niky chodila tunelem společně s dětmi. Děti, kterým se podařilo tunelem prolézt, měly Niky jako velkou motivaci a lezly za ní. „Jiříčku, my tady na tebe už čekáme, tak polez.“ Touto větou a dalšími podobnými canisterapeutka, asistentky i paní učitelky děti povzbuzovaly, aby se dostaly až na konec tunelu.

61

Závěrečná část (10 minut): Na závěr canisterapeutické hodiny byly položeny dětem na tělo piškoty a pes byl poté puštěn do třídy a piškoty na nich hledal. U těchto děti se paní učitelky snažily dát piškoty dětem do dlaně, aby se snažily ruce uvolnit a pes si mohl vzít svoji odměnu. Dětem se hodina moc líbila, vypadaly velice spokojeně a smály se, když pes hledal piškoty. Dávaly svoji spokojenost najevo i hlasitým projevem.

Canisterapeutická lekce

Datum: 08. 04. 2010 Místo konání: Střední škola, základní škola a mateřská škola pro sluchové postižené, Olomouc (Praktická škola dvouletá) Délka lekce: 60 minut Canisterapeutka: Jitka Šiklingová Canisterapeutický pes: Niky – rasa: zlatý retrívr Uživatelé: adolescenti s těžkým mentálním i tělesným postižením v kombinaci s vadou řeči, sluchu, zraku Počet dětí: 4 adolescenti ve věku od 18 do 20 let (1 chlapec a 3 dívky) Pomůcky: deka, molitanový míček, speciální obojek pro psa

Průběh canisterapeutické lekce Úvodní část (5 minut): Canisterapeutka přišla se psem a se všemi se přivítali. Poté se přesunuly ven za školu na malé hřiště. Hlavní část (45 minut): Každý z uživatelů měl individuální plán, protože jejich zdravotní stav byl jiný. Proto nejdříve canisterapeutka řekla: „Budeme teď házet Nikince míček Janičko, a ona ti ho bude nosit zpátky. Paní učitelka ti přitom bude pomáhat, musíš se pokusit hodit ten míček co nejdál.“ Jana společně s paní učitelkou, která jí držela ruku a v hodu jí pomáhala, házela míč psovi, který ho vždy poslušně přinesl canisterapeutce a ta ho předala Janě. Po několika úspěšných hodech canisterapeutka řekla: „Teď si to půjde zkusit ještě Jiříček.“ Společně s paní učitelkou házel i Jirka psovi míč. Házení míče mohli dělat pouze ti adolescenti, kteří mají zbytky zraku. Po skončení aportování řekla canisterapeutka : „Dnes jsem vám opět přinesla ten oblíbený obojek, takže si zopakujeme, co musíme dělat, když s Nikinkou na obojku jdeme. V žádném případě se nesmíte toho obojku pustit, to je to nejdůležitější.“ Tento obojek má speciální natahovací rukojeť, aby vyhovoval každému, kdo ho bude používat. Účelem je, aby se uživatelé naučili psovi 62

důvěřovat, aby se naučili chodit vedle psa klidně. Paní učitelka i canisterapeutka adolescentům v chůzi se psem nepomáhají, pouze jdou vedle nich, a hlídají je, aby se jim nic nestalo. Po vystřídání adolescentů, kteří mohli vzhledem ke svému postižení se psem jít, canisterapeutka vhodně poznamenala: „Teď půjdeme Nikinko za Petrou a hezky si spolu lehnete.“ Polohování bylo jediné, co mohla Petra se psem dělat, a proto musel vyjít čas i pro ni. Všechno to musí být naplánované, aby se dostalo na všechny a nikdo nebyl o něco ochuzen vzhledem ke své úrovni postižení. Canisterapeutka seděla při polohování u Niki a chválila jak psa, tak Petru: „No vám to oběma ale dneska jde, to jste ale šikovné holky.“ Závěrečná část (10 minut): Na konci canisterapeutické lekce se všichni uživatelé s pracovnicemi zařízení přesunou do školy a rozloučí se jak se psem, tak s canisterapeutkou.

5. 1. 1 Shrnutí canisterapeutických lekcí Každá canisterapeutická lekce musí být sestavována podle skupiny, ve které bude probíhat a druhu postižení uživatelů canisterapie. Canisterapeut by se měl ve svých lekcích snažit o zapojení všech uživatelů do programu, i když to může být často velmi náročné, protože se úroveň postižení u uživatelů ve třídách různí a často se jedná o kombinovaná postižení. I když jsou uživateli děti s různými speciálními vzdělávacími potřebami, neměly by se při lekcích cítit odloučeny od kolektivu kvůli svému postižení, protože canisterapie by měla vést k socializaci a neprohlubovat izolovanost jedince. Každé canisterapeutické lekce se musí účastnit i pracovník zařízení, ať už učitel či asistent. Jejich úkolem je pomáhat canisterapeutce s dětmi, protože je mnohem lépe zná a ví, jak se s některými z nich musí jednat. Canisterapeutka potřebuje mít prostor a čas k tomu, aby realizovala canisterapii

a nemá čas

na usměrňování

některých dětí.

Děti

vypadaly během

canisterapeutických lekcí spokojeně a nesetkala jsem s dítětem, které by mělo vyloženě panickou hrůzu ze psů. Někteří se psů báli, ale s tímto strachem bylo postupně pracováno. V mnoha z těchto případů bylo docíleno toho, že se děti s odstupem času psa bát přestaly. Canisterapeutické lekce jsou pro děti příjemným zpestřením dne a, i když si to samy s největší pravděpodobností neuvědomují, pomocí těchto lekcí se učí různé věci, kterými kupříkladu jsou poznávání barev, počítání, pojmenovávání částí těla, poznávání materiálů. Záleží pouze na canisterapeutovi, na co se zaměří a čemu se bude věnovat. Plán

63

canisterapeutické lekce musí být stanoven podle možností, schopností a dovedností dané třídy nebo skupiny, ve které bude canisterapie probíhat.

64

5. 2 Canisterapie pohledem canisterapeutů V rozhovoru byly dotazovány dvě canisterapeutky. Jedna pochází z Havířova, druhá z Prostějoviček. Byly jim položeny tyto níže uvedené otázky z několika oblastí. První oblastí byly základní údaje o canisterapeutce a canisterapeutickém psovi. Otázky týkající se canisterapeutických zkoušek byly respondentkám pokládány v oblasti druhé. Třetí oblastí otázek jsou nejvhodnější plemena pro canisterapii, jejich výchova, strava a povahové vlastnosti. Canisterapeutické lekce a zařízení, ve kterých canisterapeutky působí, jsou čtvrtou oblastí otázek. Poslední část je věnována využití a srovnání canisterapie s ostatními terapiemi.

5. 2. 1 Shrnutí strukturovaných rozhovorů s canisterapeutkami Z rozhovorů vyplynuly některé velice podstatné informace. Níže budou uvedeny některé z nich. I když je canisterapeutka registrována pod určitou organizací kupříkladu Aura Canis, neznamená to pro ni vždy, že jí canisterapeutické lekce tato organizace zařizuje. Z tohoto důvodu si některé canisterapeutku musí hledat zařízení, do kterých by mohly docházet samy. To může být pro některé z nich problematické. Pes může canisterapeutické zkoušky vykonávat od 1.5 roku. Canisterapeutické zkoušky mohou být základní nebo všestranné. Rozdíl mezi těmito zkouškami je dosti velký. Všestranné zkoušky jsou realizovány bez vodítka a jejich platnost trvá celou dobu vykonávání canisterapie a po skončení činnosti ještě další dva roky. U základních zkoušek musí canisterapeutický tým docházet každé dva roky na přezkoušení. Myslím, že je pro psa mnohem lepší, když absolvuje pouze základní zkoušky a dochází každé dva roky na přezkoušení, protože se takto může v ranné fázi zabránit negativním dopadům canisterapie na psa. Dva roky působení v canisterapii jsou dlouhá doba na to, aby se mohlo cokoliv s canisterapeutickým psem stát, protože je vystaven nadměrnému tlaku. Canisterapeutický pes by neměl vykonávat canisterapii více než 2 až 3 hodiny týdně. Proto je velice vhodné, když má canisterapeut více psů, protože nedochází k jejich nadměrnému zatěžování. Když má canisterapeutka psů více, může je střídat a využívat rozdílných individuálních vlastností a schopností každého psa. Pes, který se určité canisterapeutické lekce zúčastní, je vybírán podle místa a druhu postižení uživatelů, kteří na lekci budou. Například: Protože má Niky nejraději aportování a nejlépe se dokáže zklidnit u

65

polohování uživatelů canisterapie, je často brána na canisterapeutické lekce k dětem s těžkým mentálním postižením (Domov „Na Zámku“). Jedna z dotazovaných canisterapetek odpověděla, že dává svým canisterapeutickým psům zvláštní výživou pro psy ve větší zátěži. Toto hledisko je také velice důležité, protože tito psi nejsou pouhými domácími mazlíčky, ale mají důležité úkoly a tomu by měla odpovídat i jejich strava.

5. 3 Canisterapie pohledem uživatelů canisterapie V této podkapitole budou používány zkratky T (tazatel) a R (respondent). Rozhovor obsahuje dva okruhy otázek. Těmito okruhy jsou otázky: „Líbí se ti, když za vámi pejsci chodí a co nejraději s pejskem děláš“. Tyto rozhovory byly realizovány s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami, a proto musely být otázky přizpůsobeny druhu postižení uživatelů canisterapie. Cílem rozhovoru bylo zjistit, jestli mají respondenti canisterapii rádi a co je nejvíce na canisterapii baví, co se jim líbí nebo nelíbí. (viz příloha č. 4)

Shrnutí rozhovorů s uživateli canisterapie Všichni dotazovaní respondenti uvedli, že se jim canisterapie líbí, že je těší, když pes do jejich třídy přijde. Většina dětí má nejraději dávání pamlsků psovi. Jsou nadšené tím, že si mohou na psa sáhnout, pohladit si ho a že se s nimi „baví“.

5. 4 Canisterapie pohledem pracovníků zařízení Použitou metodou bylo u pracovníků zařízení dotazník. Vyplňovalo ho 14 respondentů. Na úvod dotazníku byly respondentům položeny otázky týkající se základních údajů. Z odpovědí vyplynulo, že 100% respondentů jsou ženy, z toho 50% (7) má střední odborné vzdělání, vysokoškolského vzdělání dosáhlo 43% (6) a zbylých 7% (1) má střední všeobecné vzdělání s maturitou. Z výsledků dotazníku dále vyplývá, že 72% (10) respondentů pracuje v tomto oboru déle než 5 let, 21% (3) uvedlo, že v oboru pracují 2 až 5 let a zbylých 7% (1) pracuje v oboru 1 až 2 roky.

66

Hlavním cílem dotazníku je zjištění možností využití canisterapie v zařízeních v Nezamyslicích a v Prostějově. Návratnost dotazníků byla 100%. Vyhodnocované otázky jsou očíslovány podle čísel v dotazníku.

Před vyhodnocováním dotazníků byly stanoveny vstupní domněnky. Vznikly kromě jiného na základě zkušeností získaných během účasti na canisterapeutických lekcích. Vstupní domněnky však nebyly stanoveny u všech otázek, které se v dotazníku vyskytovaly, protože to nebylo možné. :

5. 4. 1 Vstupní domněnky Domnívala jsem se, že děti mají raději světlejší psy, protože jsou příjemnější. (ot. č. 3) Předpokládala jsem, že první reakce dětí na canisterapii byla pozitivní, ale ihned nespolupracovaly, protože to bylo pro ně úplně nové a nevěděly, co se od nich čeká. (ot. č. 4). Mou domněnkou bylo, že canisterapie není doporučovaná u agresivních dětí a dětí s častými záchvaty, protože by mohlo dojít ke zranění psa nebo dítěte. (ot. č. 5) Předpokládala jsem, že se děti na canisterapii těší, protože je to pro ně zpestření dne a mohou se psem hrát různé hry. (ot. č. 7) Myslela jsem si, že jsou děti po skončení canisterapie veselejší. (ot. č. 8) Domnívala jsem se, že canisterapie byla zavedena kvůli interakci s živým tvorem a možnosti polohování, které není u jiné terapie kromě zooterapie možné. Domněnky potvrzena nebyla, protože bylo v odpovědích uvedeno velké množství jiných odpovědí. (ot. č. 10) Mým názorem bylo, že je canisterapie lepší ve srovnání s ostatními terapiemi vzhledem k přímé interakci člověka s živým tvorem. (ot. č. 11) Předpokládala jsem se, že děti na canisterapii baví nejvíce dávání pamlsků, protože je mají samy rády a těší je, že mohou psa odměnit samy. 67

(ot. č. 13) Po účasti na canisterapeutických lekcích se domnívám, že je canisterapie nejúspěšnější u dětí s dětskou mozkovou obrnou, protože pes je pro ně tak silným podnětem k pohybu, že je přinutí „dokázat i nemožné“. (ot. č. 14)

5. 4. 2 Vyhodnocení dotazníku Na otázku číslo jedna: Jak dlouho ve Vašem zařízení probíhá canisterapie odpověděli respondenti, že v zařízení Domov „Na Zámku“ probíhá canisterapie jeden až dva roky a na Základní škole a dětském domově v Prostějově je uskutečňována déle než tři roky. Otázka číslo dvě zněla: Kolikrát týdně ve Vašem zařízení probíhá canisterapie. Možnosti výběru byly 1x týdně, 2x-3x týdně, 3x-4x týdně, více než 4x týdně a 1x za 14 dní. 50% (7) respondentů odpovědělo, že v jejich zařízení canisterapie probíhá 1x za 14 dní, 29% (4) odpovědělo, že 1x týdně. Průběh canisterapie 2x až 3x týdně uvedlo 7% respondentů, 3x až 4x týdně také 7% respondentů a zbylých 7% označilo více než 4x týdně. Na otázku číslo tři jestli si myslí si, že děti mají při canisterapii raději světlejší psy než tmavší a raději s nimi pracují, odpovědělo 72% (10) respondentů, že nedokáže posoudit, zda mají uživatelé canisterapie raději světlejší nebo tmavší psy a zbylých 28% (4) respondentů odpovědělo, že mají děti raději světlejší psy, protože se v jejich přítomnosti cítí v bezpečí a světlá barva psů je uklidňuje. Otázka číslo čtyři byla formulována: Jaká byla první reakce dětí na canisterapii. Respondenti vybírali z uvedených možností: reakce byla zcela pozitivní, ihned spolupracovaly, reakce byla pozitivní – nebály se, ale hned nespolupracovaly, reakce byla docela pozitivní. Další variantou bylo, že se canisterapeutického psa bály, že reagovaly individuálně a poslední možností bylo, že byla reakce na psa zcela negativní. U otázky číslo čtyři odpovědělo 65% (9) respondentů, že první reakce dětí na canisterapii byla zcela pozitivní, ale děti hned nespolupracovaly. 21% (3) uvedlo, že jejich reakce byla individuální a zbylých 14% (2) odpovědělo, že první reakce dětí byla zcela pozitivní a že děti ihned spolupracovaly. Otázka číslo pět zněla: Jsou podle Vás druhy postižení, u kterých byste využití canisterapie nedoporučoval(a)? Proč?

68

K otázce číslo pět se 43% (6) respondentů vyjádřilo, že nedokáží posoudit, 21% (3) neodpovědělo vůbec, 22% (3) uvedlo, že canisterapii nedoporučují u dětí, které mají panickou hrůzu ze psů, 7% (1) uvedlo, že nelze využít u dětí s alergií na psy a zbylých 7% (1) odpovědělo, že není canisterapie vhodná u agresivních jedinců. Otázka číslo šest se dotazovala na postižení, se kterým je v daném zařízení pracováno a respondenti měli očíslovat, které z postižení má podle jejich názoru nejlepší výsledky v canisterapii. Možnosti výběru – děti s autismem, děti s epilepsií, děti s mentálním postižením, děti s tělesným postižením, děti se zrakovým postižením, děti se sluchovým postižením, děti v přípravné třídě, emocionálně poškozené a citově deprivované děti, děti potřebující k pohybu vozík, děti s dětskou mozkovou obrnou, hyperaktivní děti a jiné. Pracovnice ze zařízení Domov „Na Zámku“ uvedly pouze výskyt postižení v jejich zařízení (viz graf č. 5), výsledky úspěšnosti canisterapie nebyly vyznačeny. U otázky číslo šest byla pracovnicemi zařízení v Prostějově označena všechna z uvedených postižení. Jako postižení s nejlepšími výsledky respondenti uvedli děti s tělesným postižením, děti s epilepsií a s mentálním postižením. Otázka číslo sedm zněla: Pozorujete na dětech nějaké zvláštní projevy chování před začátkem canisterapie? Možnosti odpovědí byly, že mají pocit, že je to dětem jedno, že se těší se, že mají děti obavy, nebo jiné – individuální projevy. Na otázku číslo sedm odpovědělo 86% respondentů (12), že se děti na canisterapii těší, 7% (1) uvedlo, že projevy dětí před začátkem canisterapie jsou individuální a zbylých 7% (1) mělo pocit, že je jim to jedno. Otázka číslo osm se dotazovala na chování dětí po skončení canisterapeutické lekce. Respondenti měli k dispozici možnosti: děti jsou veselejší, pozornější, rozpustilejší, unavenější, jejich chování je stejné a nebo měli jiné možnosti – jaké. Na otázku číslo osm odpovědělo 88% (12) respondentů, že jsou děti po skončení canisterapeutické lekce veselejší. Že jsou děti pozornější, uvedlo 7% (1), že jsou děti rozpustilejší, uvedlo také 7% (1) respondentů. V otázce číslo devět respondenti označovali číslem schopnosti a dovednosti, které se při canisterapii v zařízení rozvíjí u dětí nejvíce. Vybírali si z možností jako je komunikace, rozvoj hrubé a jemné motoriky, socializace, rozvoj osobnosti, rozvoj pohybových schopností, rozvoj myšlení, a jiné (jaké). Na tuto otázku byly odpovědi dosti rozdílné. Nejdříve budou uvedeny výsledky u dotazovaných v Domově „Na zámku“. Na prvním místě byl uveden rozvoj hrubé a jemné 69

motoriky, druhým místem byl označen rozvoj osobnosti, rozvoj pohybových schopností byl na místě třetím, čtvrté místo získala socializace, páté rozvoj myšlení a na posledním místě byla komunikace. Na Základní škole a dětském domově v Prostějově bylo pořadí schopností a dovedností, které jsou rozvíjeny při canisterapii nejvíce, takovéto. Na prvním místě byla podle respondentů ze zařízení v Prostějově socializace, druhé místo získala komunikace, třetím místem byl označen rozvoj hrubé a jemné motoriky. Rozvíjení pohybových schopností bylo podle výsledků z dotazníku na místě čtvrtém, páté místo získal rozvoj osobnosti a na šestém místě byl rozvoj myšlení. Otázka číslo deset požadovala odůvodnění realizace canisterapie v daném zařízení. Tato otázka byla otevřená, a proto se respondenti vyjadřovali svými slovy (bez daných možností). Odpovědi na tyto otázky budou opět rozděleny podle zařízení. V Domově „Na Zámku“ byly důvodem realizace canisterapie možnosti – zkvalitnění péče, vhodnost canisterapie vzhledem k imobilitě dětí. Dalším důvodem byl přínos pro děti a posledním důvodem bylo, že jiné terapie provozované v zařízení jim nevyhovovaly. V Prostějově respondenti uvedli, že důvodem realizace canisterapie byly: rozvoj schopností a dovedností dětí s tělesným postižením, zpestření výuky, nabídka něčeho nového, existence dětí s postižením v tomto zařízení, maminka jednoho žáčka je canisterapeutkou. V otázce číslo jedenáct respondenti uváděli, zda si myslí, že je canisterapie lepší nebo vhodnější ve srovnání s ostatními terapiemi? Odpovědět mohli pouze ano, v čem, nebo ne, proč. 28% (4) respondentů uvedlo u otázky číslo jedenáct, že je canisterapie lepší díky kontaktu uživatele s živou bytostí, 14% (2) se shodlo na tom, že je lepší, protože její dostupnost je dobrá, dalších 14% (2) odpovědělo, že je důležitá. Canisterapie je v porovnání s ostatními terapiemi lepší podle 16% (2) respondentů proto, že rozvíjí schopnosti a zbylých 28%(4) uvedlo, že canisterapie není lepší, protože přínosná je každá terapie. Popis největšího „pokroku“, který canisterapeuté zažili během své praxe byl otevřenou otázkou číslo dvanáct. Byla zařazena do dotazníku vzhledem k očekávané zajímavosti odpovědí. Jako největší pokrok byly respondenty označeny – překonání strachu ze zvířete, rozvoj komunikace, okamžik, kdy těžce mentálně postižené dítě začalo psa hladit, proces 70

celkového uvolnění dítěte, autistické dítě začalo na psa reagovat, rozvoj všech složek osobnosti dítěte a schopnost delšího udržení pozornosti. Tři respondenti uvedli, že zatím žádný velký pokrok u dětí nezaregistrovali. V otázce číslo třináct respondenti uváděli, co podle nich děti na canisterapii nejvíce baví? Vybírali z těchto osmi možností – polohování, aportování, poznávání a pojmenovávání částí těla, dávání pamlsků, prolézání tunelem, česání psů, hlazení psů a jiné (jaké). Podle 24% (8) respondentů baví děti nejvíce hlazení psů, 20% (7) uvedlo polohování, dalších 20% respondentů dávání pamlsků. Aportování označilo 14% (5) , 11% (4) shodně uvedlo, že děti nejvíce baví prolézání tunelem a zbylých 11% (4) uvedlo jiné činnosti (například přehazovaná, všechny činnosti dohromady). Česání psů a poznávání částí těla neuvedl ani jeden respondent. Otázka číslo čtrnáct byla pro respondenty dosti náročná. Týkala se nejúspěšnějších činností s canisterapeutickým psem u jednotlivých typů postižení. U dětí s dětskou mozkovou obrnou a mentálním postižením uvedli respondenti jako nejúspěšnější činnosti polohování a hlazení. U dětí s tělesným postižením to bylo hlazení, dávání pamlsků a polohování, které navozují rozvoj hrubé rozvoj hrubé a jemné motoriky a uvolnění. U dětí s mentálním postižením je nejúspěšnější hlazení, dávání pamlsků a polohování, což přináší dětem celkové uvolnění a pocit radosti. U dětí s dětí s mozkovou obrnou je účinná, ale podle názoru dotazovaných je canisterapie účinná i u dětí s mentálním a tělesným postižením. V otázce číslo patnáct bylo zjišťováno, jaké další formy terapie jsou v zařízení realizovány. Možnostmi byly hipoterapie (terapie pomocí koně), felinoterapii (terapie pomocí koček), muzikoterapie, arteterapie a jiné (které). Jako jiné realizované terapie kromě canisterapie byla u 44% (6) respondentů označena hipoterapie, 26% (4) uvedlo felinoterapii, muzikoterapii označilo 9% (1) , 4% (1) označil arteterapii a zbylých 17% (2) označilo jinou formu terapie například animoterapie (křečci, morčata), dále zdůvodnění, že každý uživatel má jiné potřeby a že každá z terapií má svůj význam.

71

Resumé Domněnka u otázky číslo tři se neshodovala, protože 72% (10) respondentů odpovědělo, že to nedokáží posoudit.

Předpoklady,

že první

reakce dětí

na canisterapii

byla pozitivní,

ale ihned

nespolupracovaly, u otázky číslo čtyři se shodovaly s 69% (9) respondentů.

Vstupní domněnka, že canisterapie není doporučována u agresivních dětí a dětí s častými záchvaty, k otázce číslo pět se s výsledky odpovědí shodovala částečně.

U otázky číslo sedm jsem se domnívala, že se děti na canisterapii těší a tato vstupní domněnka byla 86% (12) respondentů potvrzena.

88% (12) respondentů potvrdilo mou domněnku i u otázky číslo osm, že jsou děti po skončení canisterapie veselejší.

Domněnka, že je canisterapie ve srovnání s ostatními terapiemi lepší z důvodu přímé interakce člověka s živým tvorem, u otázky číslo jedenáct byla potvrzena pouze částečně, protože stejný počet respondentů uvedl, že je canisterapie stejně přínosná jako jiné terapie.

U otázky číslo třináct jsem si myslela, že děti na canisterapii baví nejvíce dávání pamlsků, protože je mají samy rády a těší je, že mohou psa odměnit samy. Dávání pamlsků bylo v odpovědích uvedeno 20% (7) respondentů, ale ne do takové míry, aby bylo nejzábavnější činnosti dětí při canisterapii.

Domněnka, že je canisterapie nejúspěšnější u dětí s dětskou mozkovou obrnou, nebyla u otázky číslo čtrnáct shodná, protože podle názoru dotazovaných je canisterapie účinná i u dětí s mentálním a tělesným postižením.

72

Závěr Canisterapie je velice přínosnou terapií. Její metody by měly být stanovovány podle potřeb a druhu postižení uživatelů. Je samozřejmě využívána i u uživatelů, kteří netrpí žádným postižením, avšak u dětí s postižením má mnohem viditelnější výsledky. Canisterapie je ještě přínosnější, pokud je v kombinaci s fyzioterapií ihned po skončení canisterapeutické lekce, kdy dojde k uvolnění během polohování dítěte a to je nejlepší čas na fyzioterapeutická cvičení. Další účinnou kombinací je canisterapie spojená například s hipoterapií.

Canisterapie je pro canisterapeutické psy velice náročná, optimální počet lekcí jsou tři hodiny týdně. I pro psy by měla být k dispozici nějaká zvláštní péče a měli by docházet co dva roky na přezkoušení canisterapeutických zkoušek.

Z výsledků dotazníku je patrné, že canisterapie nemůže být využita u agresivních dětí a dětí se záchvaty, a také u dětí, které trpí alergií na psy. Jiné možnosti nebyly uvedeny.

Canisterapeut má velice důležitý úkol, kterým je stanovování individuálního programu na každou canisterapeutickou lekci pro každou skupinu uživatelů. Z toho důvodu by měl mít každý canisterapeut potřebné vzdělání a znalosti o postiženích a jejich možných projevech.

73

Seznam zdrojů Literatura

1) BUŘVALOVÁ, Denisa a REITMAYEROVÁ, Eva. Tělesně postižený. Vydání neuvedeno. Vzdělávací institut ochrany dětí : Praha, 2007. 23 s. ISBN 978-8086991-21-4. 2) EISERTOVÁ, Jaroslava. Plemena psů využívaná pro canisterapii, výběr vhodných psů. In Zooterapie ve světle objektivních poznatků. 1. vyd. České Budějovice : Dona, 2007. 335 s. ISBN 978-80-7322-109-6. 3) FREEMAN, MICHAELA. Terminologie v zooterapii. In Zooterapie ve světle objektivních poznatků. 1. vyd. České Budějovice : Dona, 2007. 335 s. ISBN 97880-7322-109-6. 4) GALAJDOVÁ, Lenka. Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. 160 s. ISBN 80-7169-789-3. 5) HAMADOVÁ, Petra, KVĚTOŇOVÁ, Lea a NOVÁKOVÁ, Zita. Oftalmopedie. Vydání neuvedeno. Brno : Paido – edice pedagogické literatury, 2007. 125 s. ISBN 978-80-7315-145-4. 6) HELUS, Zdeněk. Dítě v osobnostním pojetí : obrat k dítěti jako výzva a úkol pro učitele i rodiče. 2. vyd., přepracované a rozšířené. Praha : Portál, 2009. 288 s. ISBN 978-80-7367-628-5. 7) HYPŠOVÁ, Daniela. Felinoterapie. In Zooterapie ve světle objektivních poznatků. 1. vyd. České Budějovice : Dona, 2007. 335 s. ISBN 978-80-7322-109-6. 8) KANTOR, Jiří, LIPSKÝ Matěj, WEBER Jana a kol. Základy muzikoterapie. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2009. 296 s. ISBN 978-80-247-2846-9.

74

9) KLIMEŠ, LUMÍR. Slovník cizích slov. 4. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1987. 816 s. ISBN neuvedeno. 10) KOMÁREK, Vladimír. Epileptické záchvaty a syndromy. 1. vyd. Praha : Galén, 1997. 183 s. ISBN 80-85824-56-6. 11) LACINOVÁ, Jiřina. Canisterapie u klienta se zrakovým postižením. In Zooterapie ve světle objektivních poznatků. 1. vyd. České Budějovice : Dona, 2007. 335 s. ISBN 978-80-7322-109-6. 12) LANGER, Stanislav. Mentální retardace. 1. vyd. Krajská pedagogickopsychologická poradna : Hradec Králové, 1990. 251 s. ISBN neuvedeno. 13) LUDÍKOVÁ, Libuše a SOURALOVÁ, Eva. Speciální pedagogika 5. 1.vyd. Olomouc : Univerzita Palackého, 2006. 44 s. ISBN 80-244-1213-6 14) MÜLLER, Oldřich a kol. Terapie ve speciální pedagogice. 1. vyd. Olomouc, 2005. 295 s. ISBN 80-244-1075-3. 15) NERAŽDIČ, Zoran. Animoterapie, aneb Jak nás zvířata umí léčit. 1.vyd. Praha : Albatros, 2006. 159 s. ISBN 80-00-01809-8. 16) NESNÍDALOVÁ, Růžena. Extrémní osamělost. 1. vyd. Avicenum, zdravotnické nakladatelství : Praha, 1973. 168 s. ISBN neuvedeno. 17) OŠLEJŠKOVÁ, Hana a kol. Epileptické a neepileptické záchvaty v dětství a adolescenci. vydání neuvedeno. Nakladatelství ADELA, 2009. 274 s. ISBN 978-8087094-06-8. 18) PETRŮ, Gabriela a KARÁSKOVÁ, Vlasta. Edukační aspekty canisterapie. 1. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého, 2008. 31 s. ISBN 978-80-244-1957-2. 19) RYŠAVÝ, DAN. Metodika a techniky sociálního výzkumu. Vydání neuvedeno. Univerzita Palackého v Olomouci : Olomouc, 2002. S. 107. ISBN 80-244-0577-6. 20) SAMOHEJLOVÁ, Marie. Canisterapie u klienta se sluchovým postižením, využití canisterapie v logopedii. In Zooterapie ve světle objektivních poznatků. 1. vyd. České Budějovice : Dona, 2007. 335 s. ISBN 978-80-7322-109-6. 21) STAFFOVÁ, Zuzana. Canisterapie a autismus. In Zooterapie ve světle objektivních poznatků. 1. vyd. České Budějovice : Dona, 2007. 335 s. ISBN 978-80-7322-109-6. 22) STAFFOVÁ, Zuzana. Využití canisterapie při epilepsii. In Zooterapie ve světle objektivních poznatků. 1. vyd. České Budějovice : Dona, 2007. 335 s. ISBN 97880-7322-109-6.

75

23) ŠICKOVÁ-FABRICI, Jaroslava. Základy arteterapie. 1. vyd. Praha : Portál, 2002. 176 s. ISBN 80-7178-616-0. 24) ŠIMANOVSKÝ, Zdeněk. Hry s hudbou a techniky muzikoterapie ve výchově, sociální práci a klinické praxi. 1. vyd. Praha : Portál, 1998. 248 s. ISBN 80-7178264-5. 25) THOROVÁ, Kateřina. Poruchy autistického spektra. 1. vyd. Praha : Portál, 2006. 456 s. ISBN 80-7367-091-7. 26) TICHÁ, Věra. Zastřešující organizace v zooterapii. In Zooterapie ve světle objektivních poznatků. 1. vyd. České Budějovice : DONA, 2007. 335 s. ISBN 97880-7322-109-6. 27) TICHÁ, Věra. Účastníci canisterapie. In Zooterapie ve světle objektivních poznatků. 1. vyd. České Budějovice : DONA, 2007. 335 s. ISBN 978-80-7322-1096. 28) TVRDÁ, Andrea a TICHÁ, Věra. Využití psa ve zdravotně sociální oblasti. In Zooterapie ve světle objektivních poznatků. 1. vyd. České Budějovice : Dona, 2007. 335 s. ISBN 978-80-7322-109-6. 29) VÁGNEROVÁ. Marie. Vývojová psychologie: Dětství, dospělost, stáří.. Praha : Portál, 2000. 528 s. ISBN 80-7178-308-0. 30) VÁGNEROVÁ. Marie. Vývojová psychologie pro obor speciální pedagogika předškolního věku. 1. vyd. Liberec : Technická univerzita, 2007. 122 s. ISBN 97880-7372-213-5. 31) VALENTA, Milan. Dramaterapie. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2007. 256 s. ISBN 978-80-247-1819-4. 32) VALENTA, Milan a kol. Rukověť dramaterapie II. 1. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého, 2009. 180 s. ISBN 978-80-244-2274-9. 33) VALENTA, M. – MÜLLER, O. Psychopedie. 1. vyd. Praha : Parta, 2003. 443 s. ISBN 80-7320-039-2. 34) VOCILKA, Miroslav. Autismus. vydání neuvedeno. Praha: TECH-MARKET, 1996. 116 s. ISBN 80-902134-3-X. 35) VOSÁTKOVÁ, Alexandra. Hiporehabilitace. . In Zooterapie ve světle objektivních poznatků. 1. vyd. České Budějovice : Dona, 2007. 335 s. ISBN 978-80-7322-109-6.

76

Internetové odkazy SDRUŽENÍ PIAFA VE VYŠKOVĚ – Základní informace [online]. Publikováno 2009-0820. [cit. 2010-04-16]. Dostupné na World Wide Web: .

SMYSL A CÍLE CANISTERAPEUTICKÝCH ZKOUŠEK [online]. Publikováno 2009-0820. [cit. 2010-0501]. Dostupné na World Wide Web: .

PŘEDPOKLADY

PSA

U

CANISTERAPEUTICKÝCH

ZKOUŠEK

[online].

Publikováno 2009-08-20. [cit. 2010-05-01]. Dostupné na World Wide Web:

POMOCNÉ TLAPKY, Přehled našich služeb [online]. Zveřejněno 2009-10-14. [cit. 2010-0419]. Dostupné na World Wide Web: .

ZKUŠEBNÍ ŘÁD PRO TESTOVÁNÍ CANISTERAPEUTICKÝCH PSŮ [online]. Publikováno 2009-08-20. [cit. 2010-05-01]. Dostupné na World Wide Web:.

77

Seznam příloh Příloha č. 1: Nevyplněná verze dotazníku pro pracovnice v zařízení .................................79 Příloha č. 2: Nevyplněná verze strukturovaného rozhovoru s canisterapeutkami .............. 83 Příloha č. 3: Záznamy ze strukturovaných rozhovorů s canisterapeutkami ........................85 Příloha č. 4: Záznamy z rozhovorů s uživateli canisterapie ................................................90 Příloha č. 5: Belskyho model vývoje dítěte ........................................................................95

78

Příloha č. 1: Nevyplněná verze dotazníku pro pracovnice v zařízení

Dobrý den,

jmenuji se Tereza Sitková a jsem studentkou třetího ročníku Cyrilometodějské teologické fakulty v Olomouci. V současné době zpracovávám bakalářskou práci na téma Vužití canisterapie u dětí, z tohoto důvodu bych Vás ráda požádala o vyplnění přiloženého dotazníku. Uvědomuji si, že to bude pro Vás velmi náročné a těžko zhodnotitelé, přesto Vás moc prosím, abyste se o to pokusili. Příslušnou odpověď prosím jasně zakroužkujte. Budu vděčná za jakýkoliv komentář, který uvedete do vytečkovaného prostoru, který je uveden pro vaše komentáře. Všechny údaje v dotazníku jsou samozřejmě anonymní a budou použity pouze pro zpracování bakalářské práce. Zaručuji Vám, že Vaše dotazníky využiji pouze ke své práci a nikde je dále nezveřejním a nepoužiji a po vyhodnocení je zničím. Předem Vám všem moc děkuji za upřímné a pravdivé odpovědi a čas, který jste mi věnovali. Tereza Sitková.

Na úvod dotazníku Vás prosím o vyplnění základních údajů Pohlaví: a) muž

b) žena

Vaše vzdělání je: a) základní b) střední bez maturity c) střední s maturitou d) střední odborné e) vyšší odborné f) vysokoškolské Jak dlouho v daném oboru pracujete? a) méně než 1 rok b) 1 – 2 roky c) 2 – 5 let d) více než 5 let 79

1. Jak dlouho ve Vašem zařízení probíhá canisterapie? a) méně než 1 rok b) 1 - 2 roky c) 2 - 3 roky d) déle než 4 roky

2. Kolikrát týdně ve Vašem zařízení probíhá canisterapie? a) 1x b) 2x – 3x c) 3x – 4x d) více než 4x

3. Myslíte si, že děti mají při canisterapii raději světlejší psy než tmavší a raději s nimi pracují? a) světlejší a proč ………………………………………………………. b) tmavší a proč ………………………………………………………... c) nedokáži posoudit

4. Jaká byla první reakce dětí na canisterapii? a) zcela pozitivní, ihned spolupracovaly b) pozitivní – nebály se, ale hned nespolupracovaly c) docela pozitivní d) canisterapeutického psa se bály e) zcela negativní

5. Jsou podle Vás druhy postižení, u kterých byste využití canisterapie nedoporučoval(a)? Proč? ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… 6. Zakroužkujte prosím, se kterým z postižení je ve Vašem zařízení pracováno a očíslujte, které z postižení má podle Vašeho názoru nejlepší výsledky v canisterapii (nejlepší výsledky označte číslem jedna a pokračujte dále…)? a) děti s autismem … 80

b) děti s epilepsií … c) děti s mentálním postižením … d) děti s tělesným postižením … e) děti se zrakovým postižením … f) děti se sluchovým postižením … g) děti v přípravné třídě … h) emocionálně poškozené a citově deprivované děti … ch) děti potřebující k pohybu vozík … i) děti s dětskou mozkovou obrnou … j) hyperaktivní děti … k) jiná - …

7. Pozorujete na dětech nějaké zvláštní projevy chování před začátkem canisterapie? a) ne, mám pocit, že je jim to jedno b) těší se c) mají obavy

8. Jaký máte pocit z dětí po skončení canisterapie, jsou: a) veselejší b) pozornější c) rozpustilejší d) unavenější e) jejich chování je stejné f) jiné - ………………………….

9. Označte prosím číslem schopnosti a dovednosti, které se podle Vás při canisterapii ve Vašem zařízení rozvíjí u dětí nejvíce (nejvíce rozvíjené očíslujte číslem 1 a postupujte dál 2, 3, …)? a) komunikace ……….. b) rozvoj hrubé a jemné motoriky ………. c) socializace (začleňování se do společnosti) ……………. d) rozvoj osobnosti ……….. e) rozvoj pohybových schopností ……………. f) rozvoj myšlení ……… 81

g) jiné - …………..

10. Napište prosím, z jakého důvodu se u Vás začala canisterapie realizovat? ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… 11. Myslíte si, že je canisterapie lepší nebo vhodnější ve srovnání s ostatními terapiemi? a)ano, v čem b) ne, proč

12. Popište prosím největší „pokrok“, který jste zažili od doby Vaší první zkušeností s canisterapií.

13. Co podle Vás děti na canisterapii nejvíce baví? a) polohování b) aportování c) poznávání a pojmenovávání částí těla d) dávání pamlsků e) prolézání tunelem f) česání psů g) hlazení psů h) jiné ……………..

14. Vypište prosím, která z výše uvedených činností je u jednotlivých typů postižení nejúspěšnější (např.děti s autismem – poznávání a pojmenovávání částí těla psa,…)

15. Jaké další formy terapie realizujete? a) hippoterapii (terapie pomocí koně) b) felinoterapii (terapie pomocí koček) c) muzikoterapie d) arteterapie e) jinou - ………………………………

82

Příloha č. 2: Nevyplněná verze strukturovaného rozhovoru s canisterapeutkami

1. Základní údaje o canisterapeutce a canisterapeutickém psovi Jméno, vzdělání: Jméno a rasa psa, věk psa: Jak dlouho děláte canisterapii? Koupila jste si psa za účelem canisterapie, nebo Vás tento účel napadl až postupem času?

Co je cílem canisterapie?

2. Canisterapeutické zkoušky Kde jste dělala canisterapeutické zkoušky?

Jak dlouho canisterapeutické zkoušky platí, jak často je musíte opakovat? Zúčastnila jste se nějaké přípravy na canisterapeutické zkoušky? Co bylo podnětem k této práci?

3. Nejlepší plemena pro canisterapii, jejich výchova, strava a povahové vlastnosti Jaké je podle Vás nejlepší plemeno na canisterapii?

Potřebují canisterapeutičtí psi nějakou zvláštní výchovu (v čem je jiná)?

Potřebují zvláštní stravu?

Jaké by měl mít canisterapeutický pes vlastnosti?

Jaké vlastnosti by canisterapeutický pes mít neměl?

Jsou podle Vás lepší na canisterapii fenky?

Která plemena se podle Vás na canisterapii nehodí?

Kteří (světlejší nebo tmavší) psi jsou podle Vás na canisterapii lepší?

83

4. Canisterapeutické lekce a zařízení Ve kterých zařízeních vykonáváte canisterapii?

Jak dlouho trvá Vaše návštěva v zařízení? Děláte canisterapii pod určitou organizací? Vyjmenujte činnosti, které děláte na canisterapeutických lekcích.

5. Využití a srovnání canisterapie s ostatními terapiemi V čem je podle Vás canisterapie lepší ve srovnání s ostatními terapiemi?

U kterého postižení si myslíte, že je canisterapie nejúčinnější?

Je některé z postižení, která byste na canisterapii nedoporučovala?

Jak pracujete s dětmi, které se psů bojí?

Jaký je rozdíl v canisterapii u starých lidí a dětí?

84

Příloha č. 3: Záznamy ze sturkturovaných rozhovorů s canisterapeutkami

Canisterapeutka č. I. 1. Základní údaje o canisterapeutce a canisterapeutickém psovi Jméno, vzdělání: Věra Glacová, střední škola bez maturity Jméno a rasa psa, věk psa: JERRY, zlatý retrívr, 3,5 let Od kolika let Váš pes canisterapii vykonává? „Od 2 let.“ Jak dlouho děláte canisterapii? „Od října 2008 jsme měli přípravu a vykonané canisterapeutické zkoušky, potom jsem začala chodit na canisterapii do zařízení.“ Koupila jste si psa za účelem canisterapie, nebo Vás tento účel napadl až postupem času? „Nekoupila jsem si ho za účelem canisterapie, ale když jsem ho vychovávala, všimla jsem si, že má dobré povahové vlastnosti, a tak jsem se rozhodla, že se zkusíme přihlásit na canisterapeutické zkoušky.“ Co je cílem canisterapie? „Pomáhat s tím pejskem. Člověk tu pomoc vidí a vidí i to, jak se dítě mění.“

2. Canisterapeutické zkoušky Kde jste dělala canisterapeutické zkoušky? „Zkoušky jsme dělali ve Frenštátu pod Radhoštěm. Jak dlouho canisterapeutické zkoušky platí, jak často je musíte opakovat? „Každé dva roky se musí chodit na přezkoušení. Hlavním důvodem je, že se může povaha psa za ty dva roky docela dost změnit, a proto by měl být pod kontrolou.“ Zúčastnila jste se nějaké přípravy na canisterapeutické zkoušky? „Ano, měli jsme 1 den přípravy ve Frenštátu pod Radhoštěm.“ Co bylo podnětem k této práci? „Viděla jsem, že můj pes má potřebné vlastnosti a předpoklady pro canisterapii, a proto jsem se zkusila přihlásit na canisterapeutické zkoušky. Také to, že v canisterapii člověk může vidět postupem času výsledek a změny, které společně se psem a uživatelem dosáhli, což je další motivací v této práci.“

3. Nejlepší plemena pro canisterapii, jejich výchova, strava a povahové vlastnosti Jaké je podle Vás nejlepší plemeno na canisterapii? „U canisterapeutických psů záleží hodně na povaze a předpokladech, jsou hodně využíváni zlatí retrívři a labradoři.“ Potřebují canisterapeutičtí psi nějakou zvláštní výchovu (v čem je jiná)? „Nemusí mít zvláštní výchovu, ale záleží na jeho chování odmalička, musí být poslušný.“ 85

Potřebují zvláštní stravu? „Já dávám svému psovi obyčejné granule. Je to i proto, že když jedeme pryč můžu je vzít s sebou a nemusím mu někde vyvařovat.“ Jaké by měl mít canisterapeutický pes vlastnosti? „Nemělo by mu vadit tahání za uši, ocas. Měl by být poslušný a neměl by mu vadit hluk.“ Jaké vlastnosti by canisterapeutický pes neměl? „Agresivita, bojáclivý.“ Jsou podle Vás lepší na canisterapii fenky?“ Je to podle mě jedno, záleží na povaze psa a na tom, co ho majitel učí odmalička, ne na pohlaví.“ Která plemena se podle Vás na canisterapii nehodí? „Bojová plemena, protože ta už mají své jméno, a kdyby takový pes vešel do zařízení, lidé z něho mají prostě skoro vždy strach.“ Kteří (světlejší nebo tmavší) psi jsou podle Vás na canisterapii lepší? „Nevidím mezi tím žádný rozdíl, jen by se měli těm uživatelům líbit, to je začátek interakce.“

4. Canisterapeutické lekce a zařízení Ve kterých zařízeních vykonáváte canisterapii? „Na základní škole v Havířově – Město a v Nový domov, Karviná - Nové Město.“ Jak dlouho trvá Vaše návštěva v zařízení? „Nejméně 60 minut, v domově důchodců to může být delší dobu, záleží na tom, jak se cítí pes a jak je ta hodina náročná.“ Děláte canisterapii pod určitou organizací? „Ano, v občanském sdružení Podané ruce.“ Kdo Vám zařizuje canisterapeutické hodiny? „Občanské sdružení Podané ruce.“ Vyjmenujte činnosti, které děláte na canisterapeutických lekcích. „Aportování, válení sudů, štěkání na povel, počítaní tlapek, polohování, záleží na tom, ve kterém zařízení jsme a s jakými uživateli.“

5. Využití a srovnání canisterapie s ostatními terapiemi V čem je podle Vás canisterapie lepší ve srovnání s ostatními terapiemi? „Podle mě není lepší, každá terapie má svoje výhody. Já jsem si vybrala to, co mě baví a důvodem byly i předpoklady mého psa.“ U kterého postižení si myslíte, že je canisterapie nejúčinnější? „Těžko říci, největší účinek je vidět až u těch konkrétních změn.“ Je některé z postižení, která byste na canisterapii nedoporučovala? „Nedoporučovala bych to u dětí, které mají záchvaty a samozřejmě u dětí, které jsou na psy alergické.“ Jak pracujete s dětmi, které se psů bojí? „Dítě do ničeho nenutím, počkám, až chce dítě přijít k psovi blíže. Ze začátku se některým psům dávají psi plyšoví. Když vidí, co všechno 86

mohou se psem dělat ostatní děti, taky to chtějí zkusit. Je to ale individuální, někteří potřebují pár hodin, některé děti i pár měsíců.“ Jaký je rozdíl v canisterapii u starých lidí a dětí? „Děti jsou více hravé a dávají najevo radost z přátelství se psem. Jsou na nich lépe vidět ty pokroky.“

Canisterapeutka č. II 1. Základní údaje o canisterapeutce a canisterapeutickém psovi Jméno, vzdělání: Jitka Šiklingová, střední škola s maturitou Jméno a rasa psa, věk psa: MEY – bernský salašnický pes, 2roky JENNY – zlatý retrívr, 2 roky NIKY – zlatý retrívr, 6,5 let Od kolika let Váš pes canisterapii vykonává? „Mey a Jenny půl roku a Niky 3 roky Jak dlouho děláte canisterapii? „3 roky.“ Koupila jste si psa za účelem canisterapie, nebo Vás tento účel napadl až postupem času? „Prvního jsem si nekoupila za účelem canisterapie, ale ostatní dva Jenny a Mey ano. Další dva psy jsem si koupila také proto, že je dobré psy střídat, neměli by mít více než 3 hodiny týdně canisterapie. Měla by to pro ně být stále radost a v optimální míře. Výhodou u více psů je také to, že každý pes vyniká v něčem jiném. Niky jde více aportování a Jenny zase prolézání tunelem s dětmi a podle toho také vybírám psy, kteří se mnou pojedou na canisterapeutickou hodinu, podle toho, co budeme dělat a do které třídy jedu.“ Co je cílem canisterapie? „Pomáhat dětem a snažit se jim co nejvíce pomoci a zpříjemnit jim život.“

2. Canisterapeutické zkoušky Kde jste dělala canisterapeutické zkoušky? „V Třebíči.“ Jak dlouho platí, jak často je musíte opakovat? „Dělala jsem všestranné canisterapeutické zkoušky, které jsou náročnější, protože se dělají bez vodítka a platí celou dobu a ještě dva roky poté, co přestanu canisterapii dělat.“ Zúčastnila jste se nějaké přípravy na canisterapeutické zkoušky? Ne, ve Třebíči nebyla žádná možnost přípravy. Co bylo podnětem k této práci? Můj syn má dětskou mozkovou obrnu, když byl mladší, dojížděli jsme do zařízení na canisterapii, mohla jsem na něm pozorovat, jak mu ta 87

canisterapie pomáhá, a proto jsem si domů pořídila psa. Když viděl Míša psa, začal se za ním plazit a to do té doby nikdy neudělal, a proto jsem chtěla, aby měl doma svého psa. Postupem času jsem poznala, že pes, kterého jsem si koupila má dobré povahové vlastnosti, takže jsem to zkusila.

3. Nejlepší plemena pro canisterapii, jejich výchova, strava a povahové vlastnosti psa Jaké je podle Vás nejlepší plemeno pro canisterapii? „Zlatí retrívři, protože jsou nejmírnější, nejučenlivější, mají rádi lidi. Kolie jsou také dobré plemeno, ale jsou „akční“ a bernský salašnický pes je zase „žravý“, takže z těchto pohledů jsou podle mě nejlepší ti zlatí retrívři.“ Potřebují canisterapeutičtí psi nějakou zvláštní výchovu (v čem je jiná)? „Potřebují důslednou výchovu. Pes se musí odmalička seznamovat s určitými situacemi, se kterými by se mohl v canisterapii setkat. Měl by se vodit do zařízení, aby si na to zvykal. Měl by být zvyklý na pobyt doma, protože tam bude při hodinách zavřený, není vhodný pes, který je celý život na zahradě. Snažit se o to, aby na něho od malého štěněte sahali cizí lidé, dělat před ním hluk, aby si na to zvykal (na hluk).“ Potřebují zvláštní stravu? „Já jim dávám krmivo, které je pro psy ve větší zátěži. Jmenuje se Caninehighenergy.“ Jaké by měl mít canisterapeutický pes povahové vlastnosti? „Měl by mít rád lidi, vstřícnost, ovladatelný, trpělivý, klidný a měl by mít vyrovnanou povahu.“ Jaké povahové vlastnosti by canisterapeutický pes neměl mít? „Agresivita, nervózní a uštěkaný.“ Jsou podle Vás lepší na canisterapii fenky? „Podle mě ano, v praxi má jen málo kolegů psa a fenky jsou podle mě snášenlivější, nemají takové problémy s dominancí, jako když se sejde více psů pohromadě.“ Která plemena se podle Vás na canisterapii nehodí? „Bojová plemena, teriéři.“

4. Canisterapeutické lekce a zařízení Ve kterých zařízeních vykonáváte canisterapii? „V Prostějově – Základní škola a dětský domov; Dům “Na Zámku“, Nezamyslice; Mateřská škola při Fakultní nemocnici v Olomouci a praktické škole dvouleté u hluchoslepých v Olomouci.“ Jak dlouho trvá Vaše návštěva v zařízení? „60 minut.“ Děláte canisterapii pod určitou organizací? „Ano, pod Aura Canis.“ Kdo Vám zařizuje canisterapeutické lekce? „Zařizuju si je sama.“ 88

Vyjmenujte činnosti, které děláte na canisterapeutických lekcích. „Je toho hodně, například aportování, válení sudů, štěkání na povel, počítaní tlapek, polohování, hraní her na rozvoj myšlení, řeči, rozvoj jemné motoriky, ….“

5. Využití a srovnání canisterapie s ostatními terapiemi V čem je podle Vás canisterapie lepší ve srovnání s ostatními terapiemi? „V canisterapii je využívána interakce mezi psem a člověkem. Děti u psa cítí určitou zodpovědnost, je pro ně obohacením soužití. Nejlepší je canisterapie v kombinaci s hipoterapií, nebo rehabilitací. To je podle mě dohromady celek, který je ustálený a má velice dobré výsledky.“ U kterého postižení si myslíte, že je canisterapie nejúčinnější? „Z vlastní zkušenosti si myslím, že je to u dětí s dětskou mozkovou obrnou. Pes je pro tyto děti tak silnou motivací, že se za ním začnou plazit a jsou schopné nemožného.“ Je

některé

z postižení,

která

byste

na

canisterapii

nedoporučovala?

„U

sebepoškozujících a agresivních dětí.“ Kteří (světlejší nebo tmavší) psi jsou podle Vás na canisterapii lepší? „Děti se bojí více těch tmavších.“ Jak pracujete s dětmi, které se psů bojí? „Do ničeho je nenutím, dáváme takovým dětem plyšového pejska, nebo sedí v lavici mimo kruh, kde probíhá canisterapie, nebo paní učitelce na klíně.“ Jaký je rozdíl v canisterapii u starých lidí a dětí? „Raději pracuji s dětmi, lépe na nich člověk pozná, že jsou opravdu šťastné, vidí mnohem více pokroky.“

89

Příloha č. 4: Záznamy z rozhovorů s uživateli canisterapie

Andrejka, 11 let (dítě s lehkým mentálním postižením) 1. T.: Líbí se ti, když za vámi pejsci chodí? R.:. „Mám ráda pejsky, líbí se mi to. Já mám ráda, když přijdou a teta je taky moc hodná“. 2. T: Co nejraději děláš s pejskem? R.:. „Když lezeme tunelem. Se už vůbec nebojím, ale Péťa se bojí, ale já se nebojím. A mám ráda, když mu dávám sušenku, ale hrozně slintá. My máme doma taky pejska.“ T.: „A víš, jaké mají pejsci barvy?“ R.: „Jsou žlutý a mají velký ocásek.“ T.: „Jaký je pejsek, když tady s vámi je?“ R.: „Je veselý a funí.“ T.: „Nebojíš se pejska?“ R.. „Ne, nebojím, mám je ráda.“

Péťa, 10 let (dítě s dětskou mozkovou obrnou a epilepsií) 1. T: „Líbí se ti, když za vámi pejsci chodí?“ R.: „Jo.“ T.: „Máš radost, když přijdou?“ R.: „Jo.“ T.: „Co s pejsky děláte?“ R.: „ Nevím“. T.: „Dobře, tak co dělá paní učitelka s pejsky?“ R.: „Pejsek sedí“. T.: „A paní učitelka taky sedí?“ R.: „Jo.“ T.: „A co ještě dělá pejsek? Leží třeba pejsek?“ R.: „Jo, leží.“ T.: „A co děláš ty?“ R.: „Ležím.“ T.: „Ležíte na zemi?“ R.: „Ležíme na zemi s pejskem, mám rád pejsky.“ T.: „A nebojíš se jich?“ R.: „Ne, mám rád pejsky, neštěkají, máme doma pejska Čerta a ten štěká.“ 90

T.: „Dáváte pejskovi dobrůtky?“ R.: „Jo, mají rádi dobrůtky.“ T.: „Máš radost, když jim je dáváš?“ R.: „Jo, mám.“ T.: „A co dělá pejsek?“ R.: „Je veselej.“ T.: „A jak je veselej?“ R.: „Se směje.“ T.: „A co děláš ty?“ R.: „Taky se směju.“ T.: „A co ještě dělá?“ R.: „Skáče, mám rád, když spolu skáčeme.“

Vojta, 7 let (dítě s vadou řeči v kombinaci s lehkým mentálním postižním) T: „Líbí se ti, když za vámi pejsci chodí?“ R.: „Ano, Mey se mi líbí nejvíc.“ T.: „Máš radost, když přijdou?“ R.: „Moc se těším vždycky.“ T.: „Co s pejsky děláte?“ R.: „Ležíme, povídáme a Mey mi nosí hračky, kroužky, míšky a já ji dávám piškotky. Já si vezmu a potom dám pejskovi. Piškotky jsou dobré i pro Vojtu i pro Mey.“ T.: „A dělá pejsek, když tady s vámi je?“ R.: „On je strašně hodný, přinese mi, co mu hodím. Chodíme spolu tunelem. A má oči, nohy, ocásek, čumáček studený, mokrý tlapky, uši a já to mám taky, ale čumáček nemám, mám nos. Ocásek nemám.“ T.: „A nebojíš se pejska?“ R.: „Nebojím, on je moc hodný a paní s ním chodí. A dávám Mey piškoty a ona je ráda, když jí dám piškoty.“ T.: „A nebál ses pejska, když přišel poprvé?“ R.: „On byl napřed jako hračka a potom už se hýbal a vůbec jsem se nebál.“

Věruška, 10 let (dítě s vadou zraku v kombinaci se svalovou atrofií) T.: „Líbí se ti, když za vámi pejsci chodí?“ R.: „Ano, on je příjemný a vždycky mi strčí čumák do dlaně, abych věděla, že přišel.“ 91

T: „Co nejraději děláš s pejskem?“ R.: „Házím mu balónky, on mi je nosí. Já jenom slyším, že se kutálí a Niky mi potom balónek donese. A já mám ve druhé ruce od paní piškot a nabídnu jí ho a ona si ho ode mě vezme.“ R.: „Ještě si ji hladím a dám si na ní ruku a ona se pohne a pohne se i moje ruka. A někdy se jí chytnu za chlupy a jdeme spolu pro balónek. Já už se s ní znám dlouho, takže jí věřím. Až budu velká, tak budu mít svého psa a ten se bude za mě dívat, co budu potřebovat mi přinese.“ T.: „A nebojíš se pejska?“ R.: „Ne, on mi pomáhá a dobře se mi na něm leží.“ T.: „Ani ze začátku ses ho nebála?“ R.: „Ne, my jsme měli doma pejska, ale on byl moc divoký, tak jsem na něm nemohla ležet. Ale když maminka něco hodila, tak on to přinesl.“

Míša, 12 let (dítě s dětskou mozkovou obrnou) T.. „Chodí k vám pejsci?“ R.: „Jo, chodí.“ T.: „A líbí se ti to?“ R.: „Jo, teta má hodně pejsků.“ T.: „A jací pejsci sem chodí?“ R.: „Černý pejsek.“ T.: „A máš radost, když sem pejsek přijde?“ R.: „Já se jich bojím.“ T.: „Co děláš s pejskem?“ R.: „Hladím si ho.“ T.: „A co ještě děláte s pejskem?“ R.: „Pejsci jsou ve třídě.“ T.: „A co dělají, když jsou ve třídě? Chodí?“ R.: „Jo, chodí?“ T.: „A skáčou?“ R.. „Ne, to bych se bála. Tihle pejsci jsou hodní a neskáčou, ti mě jenom olíznou.“ T.. „A líbí se ti to?“ R.: „Ne.“ T.: „Dáváš něco pejskům, když tady jsou?“ 92

R.: „Jo, dáváme jim piškoty, já mám taky ráda piškoty.“ T.: „Je to fajn mít pejsky ve třídě?“ R.: „Jo.“ T.: „Slyšela jsem, že lezete s pejskem v tunelu, nebojíš se?“ R.: „Ne.“

Jana, 19 let (adolescent se středním mentálním postižením) T.: „Líbí se ti, když za vámi pejsci chodí?“ R.: „Jo, líbí, mám ráda oba bílé psy i černého, nejvíce se mi ale líbí koně.“ T.: „Co nejraději děláš?“ R.: „Na přivítanou zpíváme písničky, pejskovi se tady líbí, má se tady dobře. Zkoušeli jsme házet psovi piškoty do tunelu a on pro to musel jít. Nejvíce mě baví, když si hrajeme, nebo je hladím. Jinak mě baví skládat puzzle a kreslit.“ T.: „Víš, jak se jmenují pejsci, kteří tady chodí?“ R:: „Niky.“ T.: „Bála ses, když tady přišel pejsek poprvé?“ R.: „Vůbec jsem neměla strach, já se psů nebojím.“ T.: „Jak se pejsek chová, když tady je?“ R.: „My se musíme chovat slušně, musíme být na něho hodní. Ten pejsek má radost, že za námi chodí a je na nás hodný.“

Markéta, 17 let (Dítě s poruchou sluchu i řeči) T.: „Líbí se ti, když za vámi pejsek chodí?“ R.: „Mám to ráda, ale bojím se jich.“ T.: „Ty s nimi nic neděláš?“ R.: „Jo, pohladím si je, ale nelehám si s nimi.“ T.: „A co s pejsky děláte, když přijdou?“ R.: „Oni si hrají s balónem, házenou a musí to chytat. Když nám dá paní piškoty, tak ho krmíme. Já mu to dávám na zem, protože se bojím.“ T.: „A co dělá pejsek, když přijde?“ R.: „Vítá nás, je ráda, že nás vidí.“ T.: „Vzpomeneš si ještě na něco, co s pejsky děláte?“ R.: „Děcka s nima ležijou a nebo navlíkají korálky.“ T.: „Máš nějaký jiný pocit, když tady pejsci jsou?“ 93

R.: „Ne, ale jsem ráda, že je tady. Nemám ráda takové ty velké psy, ruku s krmením mu nedám, mám strach.“

Kuba, 12 let (dítě se středním mentálním postižením v kombinaci s poruchou řeči) T.: „Líbí se ti, když za vámi pejsek chodí?“ R.: „Jo.“ T.: „A co s pejsky děláte, když přijdou?“ R.: „Házíme mu balónky a on je nosí zpátky.“ T.: „Máš radost, když tady pejsek je?“ R.: „Jo.“ T.: „Zpíváte pejskovi písničky, když přijde?“ R.: „Jo.“ T.: „A vzpomeneš si třeba jakou?“ R.: „Pejsci.“ T.: „Chodí k vám pejsci už dlouho?“ R.: „Jo.“ T.: „A co ještě děláte s pejskem?“ R.: „Třeba když si děcka lehnou a mají na sobě piškoty, nebo ho hladíme.“

Zuzanka, 16 let (dítě s lehkým mentálním postižením v kombinaci s epilepsií) T.: „Líbí se ti, když za vámi pejsci přijdou?“ R.: „Jo.“ T.: „Nebojíš se jich?“ R.: „Ne.“ T.: „Co děláte, když přijdou?“ R.: „Zpíváme písničku na přivítanou, třeba Skákal pes.“ T.: „Lezli jste už s pejskem tunelem?“ R.: „Jo a dělali jsme korálky z granulí.“ T.: „A bavilo tě to?“ R.: „Jo.“ T.: „A děláte to, že z vás jí pes piškoty?“ R.: „Jo, mám nejraději, když to dělá Niky. T.: „Je to fajn, když je tady pejsek?“ R.: „Jo a já se na to těším.“ 94

Příloha č. 5: Belskyho model vývoje dítěte Domácí zvíře (pes)

Charakteristické rysy dítěte

Sociální

Skupina

Vývoj

síť

vrstevníků

dítěte

Styl rodičovství (výchovy)

Osobnost rodičů

Rodinné

Zaměstnání

vztahy/manželské

rodičů

vztahy

Zkušenosti z vlastního vývoje a výchovy 95

Seznam grafů Graf č. 0: Délka působení v oboru

………………………………………………………97

Graf č. 1: Délka působení canisterapie v zařízení

………………………………………98

Graf č. 2: Kolikrát týdně canisterapie v zařízení probíhá

………………………………99

Graf č. 4: První reakce dětí na canisterapii …………………………………………….100 Graf č. 6: Výskyt druhu postižení v Domově “Na Zámku“ ……………………………..101 Graf č. 7: Projevy dětí před začátkem canisterapie ……………………………………..103 Graf č. 8: Chování dětí po skončení lekce

……………………………………………..104

Graf č. 13: Co nejvíce děti baví na canisterapii Graf č. 15: Jiné formy terapie v zařízení

……………………………………..105

……………………………………………..106

96

Graf č. 0: Délka působení v oboru

Jak dlouho v daném oboru pracujete? a) méně než 1 rok b) 1 – 2 roky c) 2 – 5 let d) více než 5 let

Délka působení v oboru

72%

méně než 1rok 1 - 2 roky 2 - 5 let

21%

více než 5 let 7% 0%

97

Graf č. 1: Délka působení canisterapie v zařízení

Jak dlouho ve Vašem zařízení probíhá canisterapie? a) méně než 1 rok b) 1 - 2 roky c) 2 - 3 roky d) déle než 4 roky

Délka působení canisterapie v zařízení

7%

36%

méně než 1 rok 1 - 2 roky 2 - 3 roky

50%

7%

98

déle než 4 roky

Graf č. 2: Kolikrát týdně canisterapie v zařízení probíhá

Kolikrát týdně ve Vašem zařízení probíhá canisterapie? a) 1x b) 2x – 3x c) 3x – 4x d) více než 4x e) 1x za 14 dní

Kolikrát týdně canisterapie v zařízení probíhá

29% 50% 7% 7% 7%

1x 2x - 3x 3x - 4x více než 4x 1x za14dní

99

Graf č. 4: První reakce dětí na canisterapii

Jaká byla první reakce dětí na canisterapii? a) zcela pozitivní, ihned spolupracovaly b) pozitivní – nebály se, ale hned nespolupracovaly c) docela pozitivní d) canisterapeutického psa se bály e) zcela negativní

První reakce dětí na canisterapii 0%

0%

14%

21%

0%

65%

zcela pozitivní, ale hned nespolupracovaly

canisterapeutického psa se bály

reakce byla individuální

zcela negativní

zcela pozitivní, ihned spolupracovaly

docela pozitivní

100

Graf č. 6: Výskyt druhu postižení v Domově “Na Zámku“

Zakroužkujte prosím, se kterým z postižení je ve Vašem zařízení pracováno a očíslujte, které z postižení má podle Vašeho názoru nejlepší výsledky v canisterapii (nejlepší výsledky označte číslem jedna a pokračujte dále…)? a) děti s autismem … b) děti s epilepsií … c) děti s mentálním postižením … d) děti s tělesným postižením … e) děti se zrakovým postižením … f) děti se sluchovým postižením … g) děti v přípravné třídě … h) emocionálně poškozené a citově deprivované děti … ch) děti potřebující k pohybu vozík … i) děti s dětskou mozkovou obrnou … j) hyperaktivní děti …

101

Výskyt druhu postižení v Domově "Na Zámku"

18% 18%

17%

7% 11% 0%

4%

18%

0%

0% 7%

děti s autismem děti s epilepsií děti s mentálním postižením děti s tělesným postižením děti se zrakovým postižením děti se sluchovým postižením děti potřebující k pohybu vozík děti v přípravné třídě děti s dětskou mozkovou obrnou hyperaktivní děti emocionálně poškozené a deprivované děti

102

Graf č. 7: Projevy dětí před začátkem canisterapie

Pozorujete na dětech nějaké zvláštní projevy chování před začátkem canisterapie? a) ne, mám pocit, že je jim to jedno b) těší se c) mají obavy

Projevy dětí před začátkem canisterapie

0% 7%

ne, mám pocit, že jim to je jedno

7%

těší se mají obavy 86%

jiné - individuální

103

Graf č. 8: Chování dětí po skončení lekce

Jaký máte pocit z dětí po skončení canisterapie, jsou: a) veselejší b) pozornější c) rozpustilejší d) unavenější e) jejich chování je stejné f) jiné - ………………………….

Chování dětí po skončení lekce

88%

jsou veselejší jejich chování je stejné jsou pozornější 0% 0%

6%

0%

6%

jiné jsou rozpustilejší

104

Graf č. 13: Co nejvíce děti baví na canisterapii

Co podle Vás děti na canisterapii nejvíce baví? a) polohování b) aportování c) poznávání a pojmenovávání částí těla d) dávání pamlsků e) prolézání tunelem f) česání psů g) hlazení psů h) jiné ……………..

Co nejvíce děti baví na canisterapii

11%

0%

20%

24%

14% 0% 11%

20%

polohování

aportování

poznávání a pojmenování částí těla

dávání pamlsků

prolézání tunelem

hlazení psů

jiné

česání psů

105

Graf č. 15: Jiné formy terapie v zařízení

Jaké další formy terapie realizujete? a) hipoterapii (terapie pomocí koně) b) felinoterapii (terapie pomocí koček) c) muzikoterapie d) arteterapie e) jinou - ………………………………

Jiná forma terapie v zařízení

17% 9%

44%

4% 26%

hipoterapie felinoterapie arteterapie muzikoterapie jiné

106