Univerzita Palackého v Olomouci Cyrilometodějská teologická fakulta

Univerzita Palackého v Olomouci Cyrilometodějská teologická fakulta Katedra křesťanské sociální práce

Bakalářská práce

2015

Kateřina Slavíková

Univerzita Palackého v Olomouci Cyrilometodějská teologická fakulta Katedra křesťanské sociální práce Charitativní a sociální práce

Kateřina Slavíková

Naplňování ekonomické funkce v domácnostech samoživitelek s dětmi Bakalářská práce

Vedoucí práce: Mgr. Jan Mochťák 2015

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem práci vypracovala samostatně a ţe jsem všechny pouţité informace uvedla v seznamu literatury.

V Olomouci dne 11. března 2015

…………………………….

Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucímu bakalářské práce Mgr. Janu Mochťákovi za uţitečné rady a trpělivé vedení. Děkuji dotazovaným ţenám za umoţnění výzkumu a poskytnutí rozhovoru a také velmi děkuji své rodině, která mi byla velkou oporou.

Obsah ÚVOD............................................................................................................................... 7 1

2

3

4

5

6

Vymezení pojmů ..................................................................................................... 10 1.1

Rodina .............................................................................................................. 10

1.2

Funkce rodiny .................................................................................................. 10

1.3

Osamělý rodič .................................................................................................. 13

Samoţivitelství ........................................................................................................ 16 2.1

Aspekty samoţivitelství ................................................................................... 17

2.2

Samoţivitelství ţen .......................................................................................... 17

2.3

Samoţivitelství muţů ....................................................................................... 18

Trh práce ................................................................................................................. 20 3.1

Specifika trhu práce ......................................................................................... 20

3.2

Rozdělení trhu práce ........................................................................................ 21

3.3

Samoţivitelky na trhu práce............................................................................. 21

Příjmy samoţivitelek ............................................................................................... 23 4.1

Mzdy ................................................................................................................ 23

4.2

Mzdové odměňování ţen ................................................................................. 24

4.3

Další moţné příjmy .......................................................................................... 27

4.3.1

Brigádnická činnost .................................................................................. 28

4.3.2

Státní sociální podpora ............................................................................. 28

4.3.3

Daňová zvýhodnění .................................................................................. 31

4.3.4

Výţivné..................................................................................................... 32

4.3.5

Pomoc rodiny............................................................................................ 34

4.3.6

Nelegální práce ......................................................................................... 34

Harmonizace práce a rodiny .................................................................................... 36 5.1

Moţnosti skloubení práce a rodiny .................................................................. 37

5.2

Sluţby péče o děti ............................................................................................ 38

Výzkumná část ........................................................................................................ 41 6.1

Cíl výzkumu ..................................................................................................... 41

6.2

Typ výzkumu ................................................................................................... 41

6.3

Výzkumný vzorek ............................................................................................ 43

6.4

Sběr a zpracování dat ....................................................................................... 44

6.5

Etické aspekty .................................................................................................. 45

6.6 7

Zajištění kvality ............................................................................................... 47

Interpretace dat ........................................................................................................ 48 7.1

Shrnutí a diskuse .............................................................................................. 54

ZÁVĚR ........................................................................................................................... 57 8

Seznam zdrojů ......................................................................................................... 59

Seznam tabulek ............................................................................................................... 65 Abstrakt .......................................................................................................................... 66

ÚVOD Vstup do manţelství a zaloţení rodiny je jedním ze zásadních milníků lidského ţivota. Přístup k těmto závazkům je často velmi rozdílný, coţ je dáno mnoha skutečnostmi – povahou daného člověka jakoţto individuality, jeho výchovou, zkušenostmi, moţnostmi atd. Významnou roli zde hraje také společenská situace, doba a zvyklosti, jeţ v této otázce aktuálně panují. Vývoj společnosti v České republice například způsobil, ţe lidé nyní na rozdíl od dřívějších dob preferují před manţelským ţivotem svoje soukromé zájmy jako je vzdělání, cestování či kariéra. Důvody pro toto chování jsou různé – často jde o snahu zvýšit svoje šance na trhu práce, získat zkušenosti, zajistit si vlastní bydlení nebo finančně se zabezpečit. Většina těchto cílů, vedoucích k ţádoucí samostatnosti a zodpovědnosti, však vyţaduje delší čas a tím posouvá věk partnerů vstupujících do manţelského ţivota vysoko; pokud se vůbec rozhodnou do něj vstoupit. V současné době je totiţ trendem zakládání rodiny bez uzavření manţelství. Ať uţ jsou příčinami nedůvěra ve své či partnerovy schopnosti (nebo naopak pevná důvěra v trvání partnerského svazku) či nesouhlas s institutem manţelství jako takovým, způsobuje toto chování trvalý nárůst počtu dětí narozených mimo manţelství. Opačným protipólem a zároveň dalším typickým znakem dnešní doby a stavu společnosti je vysoké procento rozvedených manţelství a s tím jakoţto přidruţený jev stoupající počet neúplných rodin a rodičů samoţivitelů. Ať uţ je příčinou samoţivitelství cokoliv, pozice těchto rodičů a situace jejich rodin je velmi sloţitá, protoţe musejí řešit sloţitější cestou daleko více problémů, neţ tzv. úplné rodiny a jsou ovlivňovány mnoha aspekty, které se k samoţivitelství váţí. Základní a nejdůleţitější starostí je finanční zajištění ekonomické funkce a zabezpečení chodu rodiny.

Hlavními aspekty, které vstupují do procesu obţivy rodiny a fungování

domácnosti, jsou tedy výše příjmů a skloubení rodičovských a profesních povinností. K nim se pak přidávají další více či méně důleţité vlivy jako jsou např. další zdroje podpory (veřejná politika a legislativa, všeobecný stav zaměstnanosti ve státě), kvalifikace a pozice na trhu práce, vlastní představy (např. o způsobu realizace, trávení času, sebehodnocení, sebedůvěra) a zdraví (psychický stav, stres), sociální vazby (např. sociální izolovanost), podpora a zapojování rodinných příslušníků, moţnosti vyuţívání sluţeb (např. jesle, školky) atd. 7

Samoţivitelství je tedy široké a společensky závaţné téma, se kterým souvisí mnoho skutečností a dá se na něj pohlíţet z mnoha úhlů a hledisek. Některým z těchto jevů se budu podrobněji věnovat v následujících kapitolách. Protoţe samoţivitelstvím jsou ohroţenější více ţeny, neţ muţi (Česká republika má v EU jeden z nejvyšších podílů matek samoţivitelek na celkové populaci), zaměřím se v této práci především na skupinu ţen s dětmi a jejich snahy o naplňování jedné z nejdůleţitějších funkcí rodiny – funkce ekonomické. Prozkoumám jejich příjmy, moţnosti uplatnění na trhu práce, bariéry, se kterými se na něm potýkají, a v neposlední řadě slaďování profesního a rodinného ţivota. V první kapitole této práce představuji instituci rodiny a funkce, které má plnit (zejména funkci ekonomickou) a vysvětluji, kdo je osamělý rodič. Druhá kapitola je zaměřena na fenomén samoţivitelství, objasňuje aspekty, které samoţivitelství doprovázejí a poukazuje na některé odlišnosti v postavení samoţivitelů matek a otců. Třetí kapitola hovoří o trhu práce, co to je a jaká jsou jeho specifika, vysvětluje primární a sekundární trh práce a z nich plynoucí rozdíly, způsobující nerovné postavení zaměstnanců i jejich moţnosti uplatnění na pracovním trhu. Čtvrtá kapitola pojednává o příjmech samoţivitelek. Jejich příjem je pro ně značně důleţitý, neboť samy musí zajistit fungování rodiny. Součástí této kapitoly jsou také moţnosti navýšení příjmů samoţivitelek, např. získání různých státních podpor či daňového zvýhodnění. Pátá kapitola nastíní moţnosti harmonizace neboli slaďování pracovního ţivota s rodinou. Šestá a sedmá kapitola je zaměřena na výzkum Jako výzkumnou metodu jsem pouţila kvalitativní paradigma s polostrukturovaným rozhovorem. Hlavním cílem výzkumu bylo zjistit jaký má rodina samoţivitelky příjem, moţnosti případně omezení, které mají vliv na plnění ekonomické funkce. Výzkum probíhal v únoru 2015 a zúčastnilo se ho šest respondentek. Analýza dat byla provedena pomocí otevřeného kódování s vyuţitím indikátorů. Výsledky jsem následně shrnula do diskuse s tím, ţe jsem i poukázala na moţnosti studií dalších tematických okruhů. 8

Touto bakalářskou prací navazuji na svou absolventskou práci v rámci studia na Vyšší odborné škole Caritas v Olomouci, která má téma „Vliv rozvodu na ekonomickou funkci rodiny“.

9

1

Vymezení pojmů

Tato kapitola objasňuje základní pojmy, které se vztahují k dané problematice. Jde o pojmy – rodina, funkce rodiny, osamělý rodič.

1.1

Rodina

Vymezení pojmu rodiny je s ohledem na rozličné oblasti pouţití tohoto pojmu obtíţné, coţ je ovlivněno proměnlivými hodnotovými východisky a také kulturním a civilizačním prostředí dané společnosti. V nejširším pojetí je rodina chápána jako forma ţivota, která obsahuje minimálně dvougenerační souţití dětí a rodičů, vykazuje trvalý charakter a pevné mezigenerační vazby a solidaritu. Je to sociální celek, který je spojený na základě příbuzenské mezigenerační vazby a v této své podstatě je neměnnou sociální institucí, která má existenci v jakémkoli kulturním prostředí a kde je také sociálně uznávaná (MPSV, 2004). Podle Matouška (2003, s. 182-183) rodina byla a je základní jednotkou společnosti. Liší se jen v tom, kolik generací ţije pospolu a jak odlišné jsou role dospělých, popř. s kolika partnery můţe dospělý člen rodiny ţít současně. Rodina je společenskou institucí, kterou ovlivňují prominentní hodnoty dané společnosti. Dítě zde získává pocit bezpečí a jistoty, ţádoucí dovednosti, postoje a hodnotovou orientaci. Rodina je prvním a také mnohdy i jediným zdrojem podpory lidí, kteří se ocitli v nesnázích. Za rodinu se povaţují, v rámci rodinné politiky, společně bydlící a hospodařící manţelé nebo partneři s dítětem nebo dětmi, popř. jeden rodič s dítětem nebo dětmi (Krebs, 2007, s. 348).

1.2

Funkce rodiny

Pro jedince by měla být rodina primární skupinou, která mu poskytuje emocionální zázemí, poskytuje mu bezpečí a jistotu, stimulaci, podněty a uznání, zkušenosti a je pro něj základnou pro vstup do společnosti. Avšak tyto poţadavky také svědčí o velkých nárocích, které jsou kladeny na rodinu. Z nich vyplývá, ţe rodina musí plnit řadu funkcí a jejich neplnění můţe mít pro jedince váţné důsledky. Plnění jednotlivých funkcí spolu úzce vzájemně souvisí. Tato souvislost můţe být ovlivněna průběhem rodinného cyklu a vývojem společnosti, která se mění (Havlík, Koťa, 2002, s. 68). Funkce rodiny

10

zachycují, co společnost od rodiny v daném okamţiku očekává a zároveň co jedinec očekává od rodiny (Havlík, Novotná, Prokop, 1993, s. 43). Biologická a reproduktivní funkce Rodina pomocí této funkce zajišťuje reprodukci lidského rodu (Havlík a kol., 1993, s. 43). Má velký význam nejen pro společnost jako celek, ale i pro jednotlivce. Ve své podstatě se tato funkce nemění, ale podle současného trendu je ve většině vyspělých zemí dítě vnímáno jako překáţka, která brání v profesním růstu a v seberealizaci rodičů. V rodinách, kde jsou niţší příjmy, je pak dítě vnímáno jako přepych. V posledních letech klesá porodnost (stále více partnerů plánuje pouze jedno dítě) a také se rodí děti ţenám v pozdějším věku (Kraus, 2008, s. 81). Emocionální funkce Jedná se o funkci zcela jedinečnou a nezastupitelnou - určuje význam rodiny. Ačkoli se v průběhu vývoje společnosti mění, stále zůstává jako nutný článek mezi společností a jedincem (Šulová, 1998, s. 327). Tuto funkci plní rodina po celý ţivot, přesto je její význam zejména přikládán v období útlého dětství a dospívání (Havlík a kol. 1993, s. 43). Emocionální funkce však není zcela vázána na věk členů rodiny, neboť potřeba zázemí, bezvýhradného přijímání, podpory, pomoci, důvěrnosti…, je nutná pro všechny věkové hranice (Šulová, 1998, s. 327). Obtíţe v této oblasti svědčí o tom, ţe jedinec ztrácí přirozený kontakt s rodinným prostředím; delší odcizení od rodiny často vede ke vzniku neuróz a citových deprivací (Havlík a kol. 1993, s. 43). Také přibývá rodin, které tuto funkci plní velmi obtíţně popř. ji neplní vůbec a tím dochází k nárůstu počtu dětí, které jsou citově deprimované nebo dokonce týrané (Kraus, 2008, s. 83). Socializačně - výchovná funkce Je zaměřena na přípravu jedince pro vlastní fungování a rozvoj, jak v rodině, tak i ve společnosti. Tyto funkce se vzájemně podílí na začleňování člověka do společenských vztahů a na nacházení vlastního místa v nich (Havlík a kol., 1993, s. 43). Hlavní úlohou socializačního procesu je příprava dětí do praktického ţivota. Často se stává, ţe odpovědnost za výchovu dítěte rodina přesouvá na školu, s očekáváním, ţe vzdělávací 11

ústav napraví její chyby ve výchovných přístupech (Kraus, 2008, s. 82). V souvislosti s těmito funkcemi se často hovoří o tzv. sociálně osiřelých dětech, ţijící po rozvodu s jedním rodičem, o problémech rodin při střídání rodičů a také řešení otázky neformálních manţelských vztahů, které významně oslabují a mění tyto funkce (Havlík a kol., 1993, s. 43). Domestikační a ochranná funkce Domestikační funkce je vázána na emocionální funkci. Jde o přirozenou touhu člověka někam patřit a mít někde své místo (Havlík a kol., 1993, s. 43). Ochranná (zaopatřovací, pečovatelská) funkce spočívá v zajišťování ţivotních potřeb nejen dětí, ale všech členů rodiny (Kraus, 2008, s. 82). Ekonomická funkce Rodina

je základní jednotkou, ve

které

probíhají procesy

shromaţďování,

přerozdělování a spotřeby ekonomických statků. Tyto ekonomické procesy jsou procesy, které souvisí s tvorbou, přerozdělováním a také uţitím ekonomických prostředků. Ekonomika je pro lidi zdrojem obţivy neboli prostředkem, který zabezpečuje ţivotní potřeby a lidé jsou pro ekonomiku zdrojem pracovní síly (Hrkal, 2000). Rodina je tedy chápána jako významný prvek, který rozvíjí ekonomický systém společnosti. Její členové se v rámci výkonu svého povolání zapojují do výrobní, ale i výrobní sféry a současně se rodina sama stává významným spotřebitelem, na kterém je závislý trh (Kraus, 2008, s. 82). Kaţdá rodina, ať uţ ve větší či menší míře, uspokojuje materiální potřeby svých členů, které hmotně zabezpečuje (Havlík a kol., 1993, s. 43). Poněvadţ svými nákupy spotřebovává, ale zároveň prostřednictvím výnosu (příjmem) i produkuje práce svých členů, je rodina hlavním ekonomickým motorem. Ackermann přirovnává rodinu k polopropustné membráně, která dovoluje vzájemnou výměnu mezi jejími členy a vnějším světem. (Centro studi logos, 2012) Ekonomie rodiny rozhoduje o velikosti rodiny – počtu dětí. S ekonomickou funkcí souvisí i produkční funkce, která vede rodiny k produkci nejen soukromých statků, ale významně přispívá i přidanou hodnotou k produkci veřejných statků. Rodina je součástí trţní ekonomiky a svojí účastí na trhu práce a zaměstnáním získává rozhodující příjem 12

(Mlčoch, 2014, s. 25). Podle Procházky (2012, s. 105) však sociálně - ekonomická funkce rodiny není bezprostředně závislá na přítomnosti dětí. Postupem času došlo v české společnosti k mnoha změnám, přesto v ní stále přetrvává tradiční názor na rozdělení rolí muţů a ţen v rodině, tedy ţe muţ rodinu zajišťuje finančně a ţena se stará o domácnost. I kdyţ panuje názor, ţe tato péče má být rozdělena mezi muţe a ţenu stejným dílem, je to stále především ţena (bez rozdílu úrovně vzdělání), kdo se o domácnost a rodinu stará (Maříková, 2000, s. 144).

1.3

Osamělý rodič

Za osamělé se rozumí neprovdané, ovdovělé nebo rozvedené ţeny, svobodní, ovdovělí nebo rozvedení muţi a ţeny i muţi osamělí z jiných váţných důvodů, neţijí-li s druhem, popř. s druţkou nebo partnerem (Zákoník práce §350). Rodiny s jedním rodičem (označovány jako neúplné rodiny) představují stále častější rodinný typ. Převáţnou většinou tyto rodiny tvoří matky s dítětem nebo dětmi. Podle statistického úřadu jde přibliţně o 85 % matek samoţivitelek (ČSÚ, 2014). Tento narůstající počet je přisuzován vzrůstajícímu počtu rozvodů - přibliţně kaţdé druhé manţelství je rozvedeno (Tabulka č. 1) a v posledních letech je způsoben také vlivem rostoucího počtu dětí rodících se mimo manţelství (Tabulka č. 2). Tabulka č. 1 Sňatky a rozvody

Ukazatel Sňatky Rozvody

2012

2013 45206 26 402

43 499 27 895

Zdroj: Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky

13

Tabulka č. 2

Mimomanželská porodnost 1920–2013 50 45

Podíl / Share (%)

40 35 30 25 20 15 10 5 0 1920192519301935194019451950195519601965197019751980198519901995200020052010 Podíl živě nar. mimo manželství / Percentage of live births outside marriage

Zdroj: Český statistický úřad Stigma svobodné matky jiţ není tak negativně hodnoceno jako tomu bylo dříve. Tyto matky byly často odsuzovány a jejich postavení ve společnosti bylo dosti znevýhodňující (Sobotková, 2007, s. 170). Osamělé matky můţeme podle Sobotkové rozdělit do tří skupin a to podle společenských postojů k nim. Dělí se na: -

osamělé matky, kterým zemřel manţel - společenský postoj je shovívavý, litující, neboť si ţeny toto postavení nezavinily

-

osamělé matky, které mají děti z rozpadlého vztahu (manţelského, partnerského) – společenský postoj je ambivalentní. Na jedné straně názor, který obviňuje a moralizuje z důvodů, ţe ţena nebyla schopna udrţet manţelství tzv. kvůli dětem, na straně druhé, ţe je ve prospěch dětí lepší konfliktní vztah ukončit a raději ţít v relativním klidu v neúplné rodině

-

osamělé matky, které chtějí být svobodné a dítě mají s muţem, s kterým nepočítaly pro trvalý vztah – ţeny, které nejsou vdané, popř. dítě adoptovaly nebo jej mají v pěstounské péči (Sobotková, 2007, s. 170-171)

14

Kromě výše zmíněných skupin se mohou v závislosti na osobních podmínkách konkrétní ţeny objevit různé výjimečné situace, které ţivotní poměry těchto ţen oproti ostatním samoţivitelkám zlepší nebo naopak zhorší. Můţe se jednat například o případ ţeny, která zastává vysokou funkci ve firmě, má vysoký plat a můţe si dovolit platit chůvu nebo naopak o ţenu, která s dětmi skončila v azylovém domě a je zcela odkázána na pomoc státu a různých organizací. Tyto záměrně netypické a hraniční příklady nespadají do klasické, většinové situace samoţivitelek, tudíţ ani do výše zmíněných skupin osamělých matek, a proto se jimi v této práci nebudu zabývat.

15

2

Samoživitelství

V předchozí kapitole jsem se zabývala základními pojmy, mezi které patří i pojem osamělý rodič. V této kapitole se zaměřím na konkrétní stránky samoţivitelství jako jsou jeho aspekty a samoţivitelství muţů a ţen. Současný demografický vývoj naznačuje, ţe počet rodičů samoţivitelů se bude zvyšovat. Je to dáno především dvěma jiţ výše zmíněnými faktory: 1. vysoká rozvodovost 2. rostoucí počet dětí narozené mimo manţelství

Osamělé rodičovství se liší s ohledem na konkrétní ţivotní situaci samoţivitelů a také okolnosti, které k tomu vedly. Často se jedná o různé skupiny osob, které se potýkají s odlišnými problémy. Nejčastěji jde o tyto druhy samoţivitelství: -

samoţivitelství jako důsledek rozvodu nebo rozpadu partnerství – vysoká rozvodovost a také časté svěřování dětí do péče matek vede k rostoucímu počtu samoţivitelství. Typická je změna ekonomické situace rodiny a nová organizace péče o děti. Dochází k výpadku jednoho platu a také je znát ztráta druhého pečovatele, coţ vede k potřebě harmonizaci práce a soukromé sféry. V rámci bakalářské práci se budu zabývat touto skupinou samoţivitelství.

-

mimomanţelská plodnost – v současné době je nejvýznamnější příčinou samoţivitelství (ne všechna mimomanţelská plodnost však vede k samoţivitelství)

-

ovdovění – jde o ţenu, která zůstane sama s dětmi po úmrtí manţela (HasmanováMarhánková, 2011, s. 3-4)

Osamocené samoţivitelství je váţný a mnohdy podceňovaný společenský problém, který můţe mít vliv i na další generaci. Na rozdíl od úplných rodin jsou osamocení rodiče, zejména matky, častěji ohroţeni nezaměstnaností a sociální izolací, omezeným přístupem k bydlení, chudobou nebo sociálním vyloučením (Matoušek, Koláčková, Kodymová, 2010, s. 44).

16

2.1

Aspekty samoživitelství

Samoţivitelství je nejčastěji spojováno s finančními obtíţemi, kterým často osamocení rodiče čelí. Nedostatečný příjem není však jediným aspektem. Podstatnou sloţkou se jeví psychická zátěţ, která z těchto materiálních obtíţí můţe vyplývat. Zdroj takové zátěţe můţe být ale i ve výchově, nedostatku prostoru k seberealizaci, obav ze selhání atd. Finanční potíţe neovlivňují pouze psychickou pohodu, ale často negativně ovlivňují také sociální vazby osamělého rodiče. Samotný rodič je často na vše sám (výchova, vzdělávání dětí, hlídání,…) a je velmi vytíţen, protoţe má mnoho práce (zaměstnání, chod domácnosti, často další přivýdělek) a díky tomu nemá čas na společenské kontakty. Přitom sociální vazby jsou pro emoční pohodu a ţivotní spokojenost zásadní. Aspektem, který také značně oslabuje odolnost samoţivitelů vůči jiným zdrojům stresu a zvyšuje jejich zranitelnost, je chudoba nebo její riziko (Hejzlarová, 2011). Samoţivitelé přitom musejí řešit mnoho problémů. Jde zejména o skloubení role jediného ţivitele a pečujícího rodiče. To se jeví často jako značně náročné. Z velké části se to týká samotných matek. V porovnání s ostatními státy Evropské unie patří Česká republika k zemím, kde je nejvyšší podíl matek samoţivitelek. Tyto rodiny často patří k těm, které jsou nejvíce ohroţeny chudobou (Parlamentní listy, 2013). Se samoţivitelstvím se však pojí více aspektů. Mezi další patří problémy se zaměstnáním a se slaďováním rodinného a pracovního ţivota, dále nedostatečná kapacita jeslí a školek, nedostatek času pro sebe a upozaďování svých potřeb aţ za zájmy a priority dětí (Hejzlarová, 2011).

2.2

Samoživitelství žen

Podle Matějčka (1989, s. 60-63) „Úplnost rodiny sama o sobě není rozhodně zárukou štěstí a výchovného úspěchu. Znamená to jen výhodnější výchovnou situaci nebo poněkud lepší výchovné předpoklady“. Skutečnost, ţe je dítě vychováváno jen matkou nezpůsobuje v jeho vývoji nějaké zvláštní úchylky či je nezavádí na scestí. Způsobuje jen to, ţe výchova za těchto okolností je náročnější a můţe přinášet určitá nebezpečí. Toto nebezpečí můţe spočívat např. v situaci, kdy je osamělá matka značně pracovně vytíţena nebo zaujata osobními problémy; tím se můţe dítěti méně věnovat či ho dokonce zanedbávat. Problém u dětí osamělých ţen lze očekávat v oblasti, které souvisí 17

s jejich společenským zapojením. Dětem (chlapcům i děvčatům), jeţ vyrůstají jen s matkami, hrozí určité nebezpečí dlouhodobé citové nezralosti. K dalším okolnostem, které ovlivňují jejich vývoj, patří okolnosti, za jakých ke ztrátě otce došlo a jak se matka se všemi těmito okolnostmi vyrovnala. Čím jsou tíţivější a čím je jich více, tím je výchova ohroţenější. Podle Gender Studie (2011) je riziko matek samoţivitelek a jejich dětí ovlivněno i gendrovými bariérami na trhu práce. Jejich zaměstnanost s porovnání s muţi je stále niţší. Pro ţeny v české společnosti je často mateřství značně znevýhodňující faktor při přijímání do zaměstnání. Přitom tyto rodiny jsou na těchto příjmech existenčně závislé. Zároveň mají ţeny oproti muţům menší příjmy a to o cca 25% (viz kapitola 4.2). Matky samoţivitelky se do obtíţné situace dostávají zejména po skončení rodičovské dovolené, kdy se obtíţně začleňují zpět na trh práce. Tato situace je ztěţována i malou dostupností zařízení péče o děti předškolního věku (viz kapitola 5.2). Také v případě onemocnění samoţivitelky nebo ztráty jejího zaměstnání můţe být ohroţena chudobou a sociálním vyloučením.

2.3

Samoživitelství mužů

Mezi rodiči samoţiviteli se objevuje také určitý podíl muţů – otců, zde je však ve většině případech jiná situace neţ u ţen. Týká se to zejména jejich postavení na trhu práce, výši příjmu i bariér, kterým v zaměstnání čelí. Sice jde o skupinu rodičů, kterou nelze přehlíţet, samoţivitelství však stále zůstává dominantně ţenskou záleţitostí, která je doprovázena specifickými dopady na kaţdodennost ţen a jejich dětí (HasmanováMarhánková, 2011, s. 4). Osamělým otcem se muţ většinou stane, jestliţe matka dětí zemře, opustí rodinu nebo se o ni kvůli váţné nemoci nemůţe starat. Počet osamělých otců, kteří mají po rozvodu děti ve své péči, ale postupně roste. Jestli se osamělým otcem stane muţ, který zaujímal tradiční otcovskou roli, můţe být pro něj poměrně těţké převzít roli matky. Často mu chybí zkušenosti z kaţdodenního souţití s dětmi a také mívá menší přehled o moţných variantách a významech dětského projevu, menší praxi v péči o děti či zvládání domácích prací. Jak u ţen, tak i u muţů se mohou projevit problémy s osamělostí a s odpovědností za celou rodinu. Rodiny s osamělým otcem však po finanční stránce na 18

tom bývají o něco lépe a také více vyuţívají placených sluţeb jako je úklid domácnosti nebo hlídání dětí. Ve většině případů jim také s péčí o děti pomáhají rodiče nebo rodinná teta (Sobotková, 2007, s. 176-177). U osamělého otce však platí v podstatě stejná psychologická nebezpečí a úskalí jako u osamělých matek. Jelikoţ se stále ţenám přisuzuje péče o děti, tak i osamělý otec získá snadněji ţenského pomocníka, něţ osamělá matka pomocníka muţského (Matějček, 1989, s. 66).

19

3

Trh práce

V předchozí kapitole jsem se zaměřovala na samoţivitelství a jeho aspekty. Jedním z důleţitých aspektů je uplatnění na trhu práce, především v případě matek samoţivitelek. Zařazení na pracovní trh je pro matky velmi důleţité, neboť příjem z pracovní činnosti je pro mnohé z nich jediným příjmem. Tyto příjmy jsou však ovlivňovány různými faktory. Jedním z těchto faktorů je diskriminace na pracovním trhu. K dalším patří např.: mzdové rozdíly mezi muţi a ţenami, harmonizace pracovní činnosti s péčí o dítě (těmto dalším aspektům budou věnovány následující kapitoly). Na výši příjmu pak závisí i moţnost získat některý druh sociální podpory nebo daňové zvýhodnění na děti.

3.1

Specifika trhu práce

Trh práce je součást trţní ekonomiky, kde dochází k nákupu a prodeji práce, jejíţ cenou je mzda. Je však poměrně specifický. Tato specifika vychází z toho, ţe práce je funkcí pracovní síly – člověka. Od trhu práce se očekává: -

zabezpečení ekonomiky potřebnými pracovními silami

-

zajištění pracovních sil odpovídajícími prostředky, zejména pracovními příjmy (Krebs, 2007, s. 288)

Specifika fungování trhu práce Na trhu práce zcela nefungují standardní trţní mechanismy, jeţ vyrovnávají nabídku s poptávkou prostřednictvím mzdy. Podle Krebse (2007, s. 288-289) hlavními důvody, proč je trţní mechanizmus v této oblasti zeslaben, jsou: -

předmětem směny je práce - nerozhoduje zde pouze cena práce, ale i další skutečnosti a preference

-

přizpůsobování nabídky a poptávky podle ceny práce

-

segmentace pracovního trhu – následkem je rozdíl ve mzdách a sníţená konkurence

-

vliv kolektivního vyjednávání o mzdách

-

ovlivňování ze strany státu – úprava pracovní doby, stanovení minimální mzdy,…

20

3.2

Rozdělení trhu práce

Často se mluví o dvou pracovních trzích; a to o primárním a sekundárním. Na primárním trhu práce se jedná o lepší a výhodnější pracovní příleţitosti vyznačující se vyšší prestiţí, jeţ poskytují řadu šancí, větší moţnost profesionálního růstu a lepší pracovní podmínky. Tato pracovní místa jsou relativně stabilnější a nehrozí tu časté propouštění. Pracovník zde má větší šanci ke zvýšení své kvalifikace a tím i posílení svého pracovního místa. Jde o relativně dobře placenou práci s nízkou fluktuací. Oproti tomu sekundární trh je charakterizován pracovními místy, která mají niţší prestiţ i mzdy. Pracovní kariéra zde není moţná v podstatě ţádná. Je to málo stabilní trh, kde je pracovní kariéra přerušována kratším nebo delším obdobím nezaměstnanosti, sektor, ve kterém je velká fluktuace pracovníků a minimální moţnost zvýšení kvalifikace. Přechod ze sekundárního trhu na primární je pro většinu osob téměř nemoţné. Tendenci pracovat v těchto oblastech trhu mají zejména ţeny, hodně mladí nebo naopak staří lidé, osoby handicapované, nekvalifikované a s nízkým vzděláním (Mareš, 1994, s. 51). Pracovní trh určuje nejen distribuci osob, ale i výši jejich mzdy na tomto trhu (Mareš, 1994, s. 50). Osamocení rodiče mají ve srovnání s dvoupříjmovými rodinami mnohem častěji materiální problémy. Příjem rodiny přímo ovlivňuje kvalitu ţivotních potřeb jako je strava, bydlení, vzdělávání, zdravotní péče atd. Pro mnohé zaměstnavatele je ale osamocený rodič z různých důvodů neatraktivním zaměstnancem, například ţena vracející se z rodičovské dovolené. Argumentují zejména tím, ţe mají zastaralé dovednosti nebo malou praxi; skutečným důvodem však bývá, ţe pečují o dítě bez pomoci druhého rodiče (Matoušek a kol., 2010, s. 45-46).

3.3

Samoživitelky na trhu práce

Matky samoţivitelky na trhu práce představují jednu z nejohroţenějších skupin, neboť v jejich situaci dochází k několika znevýhodněním, které znesnadňují jejich uplatnění: -

celkové

znevýhodnění

–

pravděpodobnost

přijetí,

výše

platu,

nezaměstnanosti - při problémech ve firmě jsou ţeny propouštěny jako první

21

riziko

-

absence partnera můţe signalizovat u potencionálního zaměstnavatele větší riziko absence zaměstnankyně v důsledku péče o dítě

-

malé děti - značně negativní vliv má počet dětí, zejména věk nejmladšího dítěte, a to aţ do věku 6 let; přítomnost takto malých dětí velmi ovlivňuje působnost ţen na trhu práce (Bartáková, 2008, s. 178-182)

Matky samoţivitelky, které se vracejí na pracovní trh po mateřské a rodičovské dovolené, mají poměrně velké obtíţe (Pfeiferová, 2010). Jejich uplatnění je určováno dvěma podmínkami: 1) objektivní podmínky – jde o celkovou situaci na trhu práce a dostupnost zařízení péče o malé děti, které při pohybu ţen a na trhu práce mají velmi zásadní roli 2) subjektivní podmínky – jedná se o profesní a rodičovskou aspiraci a rozvoj vlastního kapitálu (Hasmanová-Marhánková, 2011).

22

4

Příjmy samoživitelek

Pro matky samoţivitelky má jejich příjem velký význam. Oproti ţenám z domácnosti se dvěma rodiči jsou ekonomicky aktivnější, ale zároveň jsou ve srovnání s nimi více ohroţeny nezaměstnaností (Pfeiferová, 2010). Placená práce je chápána jako hlavní zdroj vedoucí k ekonomické nezávislosti, pomocí které dochází k odstraňování materiálního a sociální znevýhodnění. Podle Dudové za vyšší nezaměstnanost a horší pracovní postavení ţen můţe několik faktorů. Jde zejména o demografické faktory (niţší vzdělání a kvalifikace, region,…), vyšší nemocnost a stres, niţší flexibilita (nemoţnost dojíţdění, práce v netypických hodinách, práce přesčas,…) a také v neposlední řadě diskriminace ze strany zaměstnavatelů. Ţenskému genderu jsou na pracovním trhu přisuzovány méně prestiţní oblasti, oblastem, ve kterých ţeny pracují, menší prestiţ i ohodnocení a často jsou ţeny socializovány, aby přijímaly podřízené pozice. Také je ţenám automaticky přisuzována biologická reprodukce a péče o děti a jejich pracovní činnost je brána jen jako sekundární. Z toho pak pro osamělé matky vyplývají různé překáţky, které jim brání ve vstupu na pracovní trh a vyjednání si lepších podmínek práce (Dudová, 2009, s 758-760).

4.1

Mzdy

Mzdou či platem se rozumí odměna zaměstnanců za výklon výdělečné činnosti v pracovním poměru. Mzda je vyplácena zaměstnavatelem v soukromém sektoru, plat se vyplácí především státním zaměstnancům, kdy zaměstnavatelem je stát. Mzda často bývá rozdělena na dvě sloţky a to: pevná – je vyplácena paušálně pohyblivá – je závislá na odvedeném výkonu či druhu pracovní činnosti. Jde o příplatky, osobní ohodnocení, prémie, odměny (Výpočet, nedatováno). Od roku 1991je v České republice zavedena minimální mzda. Jde o nástroj sociální ochrany před nepřiměřeně nízkým oceněním práce zaměstnance. Měla by ale také motivovat k tomu, aby se lidem vyplatilo pracovat neţ pobírat podporu v nezaměstnanosti nebo sociální dávky (MPSV, 2009). Od ledna 2015 došlo k navýšení minimální mzdy a to na 9 200 Kč. Minimální mzda sice pokryje výdaje na výţivu a na 23

základní potřeby, ale uţ ne na bydlení. Lidé proto často musí ţádat o příspěvek a doplatek na bydlení. Také zvýšením minimální mzdy chce vláda bojovat proti únikům daní a pojistného. Řada pracujících lidí totiţ přiznává, ţe pobírá mzdu od zaměstnavatelů v minimální výši a další peníze pak bokem, tedy neoficiálně. Coţ pak vede k nedanění příjmu a neodvádí se také zákonná pojištění. Pro některé zaměstnance je zvýšení minimální mzdy jediným způsobem, jak dosáhnout vyšší mzdy (Holanová, 2015). Rozdíly ve výši mezd a platů se v jednotlivých krajích České republiky liší. Výše hrubé průměrné mzdy je však vyšší neţ nejčetnější mzda. Podle statistického úřadu je v současné době průměrná mzda ve výši 25 000 Kč. Na tento příjem však nedosahují aţ dvě třetiny zaměstnanců. Příjem vyšší neţ je tento průměr mají pouze v Praze (34 700 Kč) a jen tři kraje mají průměrný příjem v této výši. Ostatní kraje se pohybují pod touto hranicí. Nejniţší průměrný příjem je ve Zlínském kraji (23 000 Kč). Olomoucký kraj je na 10. místě s průměrnou mzdou 23 400 Kč (ČSÚ, 2014).

4.2

Mzdové odměňování žen

Jednou z překáţek v uplatnění samoţivitelek je rozdílné postavení ţen a muţů na pracovním trhu, které má mnoho negativních dopadů na ţenskou pracovní sílu. Tyto negativní dopady jsou nejvýraznější u ţen s dětmi. Ţeny jsou méně obsazovány do manaţerských pozic, a pokud je ţena na vedoucím místě, tak na pozici s menší odpovědností. Největším dopadem je pak platové znevýhodnění ţen. Tato diskriminace se nenachází jen v rámci průměrného měsíčního platu (ţeny dosahují průměru 75% průměrných hrubých měsíčních mezd muţů), ale prochází i napříč hlavními klasifikačními třídami. Tabulka č. 3 Průměrné hrubé měsíční mzdy a mediány mezd v třídění podle hlavních tříd CZ-ISCO a podle vzdělání v roce 2013

24

v Kč Průměrné hrubé měsíční mzdy

Zaměstnání, vzdělání

celkem

ženy

muži

ženy/ muži

Mediány mzdy

celkem

ženy

muži

% Celkem

ženy/ muži

%

26 444

22 955

29 250

78,5

22 557

20 502

24 276

84,5

zaměstnanci v ozbrojených silách zákonodárci a řídící pracovníci

25 162

24 955

25 188

99,1

23 739

24 605

23 558

104,4

57 163

45 196

62 159

72,7

41 308

36 289

44 514

81,5

2

specialisté

37 680

31 809

44 185

72,0

30 250

27 423

36 633

74,9

3

techničtí a odborní pracovníci

29 141

26 017

32 432

80,2

26 354

24 319

29 497

82,4

úředníci

22 677

21 650

25 698

84,2

21 116

20 439

23 968

85,3

16 707

15 768

18 369

85,8

14 840

14 444

16 045

90,0

19 223

18 069

20 189

89,5

18 710

17 581

19 715

89,2

22 184

17 050

23 023

74,1

21 096

16 106

21 912

73,5

21 371

18 379

22 473

81,8

20 693

17 604

21 996

80,0

14 910

13 375

17 058

78,4

13 577

12 477

16 529

75,5

17 310

15 592

19 145

81,4

16 019

14 466

18 438

78,5

20 213

16 399

22 206

73,8

19 061

15 308

21 290

71,9

Hlavní třída CZ-ISCO: 0

1

4 5

6

7 8

9

pracovníci ve službách a prodeji kvalifikovaní pracovníci v zemědělství, lesnictví a rybářství řemeslníci a opraváři obsluha strojů a zařízení, montéři pomocní a nekvalifikovaní pracovníci

Nejvyšší dosažené vzdělání: základní a nedokončené střední bez maturity střední s maturitou 26 038

23 299

29 024

80,3

23 523

21 935

26 025

84,3

vyšší odborné a bakalářské

30 559

26 871

35 704

75,3

26 535

24 354

30 732

79,2

vysokoškolské

43 515

35 213

50 018

70,4

33 408

29 114

38 518

75,6

Zdroj: Český statistický úřad

25

Tabulka č. 4 Průměrné hrubé měsíční mzdy a mediány mezd

v Kč Ukazatel

1996

2000

2005

2008

2009

2010

2011

2012

2013

Ženy Průměrná mzda

9 449

12 641

18 221

21 798

22 414

21 931

22 133

22 683

22 955

Medián mezd

8 400

11 436

16 443

19 343

19 797

19 453

19 731

20 267

20 502

Průměrná mzda

12 245

17 251

24 271

29 429

29 953

27 660

28 431

28 916

29 250

Medián mezd

10 650

14 623

20 265

24 367

24 158

23 059

23 533

23 868

24 276

11 069

15 187

21 674

26 135

26 677

25 116

25 625

26 133

26 444

Medián mezd

9 770

13 100

18 589

22 123

22 229

21 453

21 782

22 239

22 557

Podíl průměrné mzdy žen na průměrné mzdě mužů

77,2

73,3

75,1

74,1

74,8

79,3

77,8

78,4

78,5

Podíl mediánu mezd žen na mediánu mezd mužů

78,9

78,2

81,1

79,4

81,9

84,4

83,8

84,9

84,5

Muži

Celkem Průměrná mzda

Zdroj:Český statistický úřad

U matek samoţivitelek vzniká tedy podstatně větší nebezpečí vzniku chudoby, neboť se u nich mnohem častěji objevuje zvýšené riziko nezaměstnanosti (Matoušek, 2010, s. 45). Podle Mareše má osamělá matka větší riziko upadnout do chudoby vlivem těchto faktorů: - míra zaměstnanosti je niţší a míra nezaměstnanosti je vyšší u ţen neţ u muţů - ţeny častěji směřují na sekundární trh do málo placených a sezónních prací - v porovnání s muţi mají niţší plat na stejných pozicích - vyšší podíl v práci na částečný úvazek - znevýhodněné postavení ţen na trhu práce vede v řadě případů k jejich vyloučení z nároků na některé dávky sociálního státu (Mareš, 1999, s. 51). 26

O ekonomické diskriminaci na trhu práce se hovoří v případech, kdyţ ţeny mající stejné schopnosti, vzdělání či pracovní zkušenosti jako muţi dostávají rozdílnou mzdu a odlišné podmínky a příleţitosti na trhu práce. Rozeznáváme diskriminaci: -

mzdovou – ţeny jsou (při stejné produktivitě) placeny méně neţ muţi

-

zaměstnaneckou – firmy dávají přednost muţům, coţ vede k vyšší nezaměstnanosti ţen

-

profesní – ţeny mají i při stejných schopnostech jako muţi omezen vstup do některých profesí, coţ vede k segmentaci trhu.

-

přístupu k lidskému potenciálu – horší přístup k příleţitostem, které zvyšují produktivitu práce (Broţová, 2012, s. 162).

Na problematiku genderových nerovností na pracovním trhu a mezd také upozorňuje v časopise Sociální práce/Sociálna práca D. Fischlová (3/2005). Pro Českou republiku je

podle ní charakteristická segregace ţenské a muţské pracovní síly na základě hospodářských činností, jenţ ovlivňuje mzdovou úroveň. Na pracovní sílu v odvětvích a mzdové vazby působí několik faktorů, které se vzájemně prolínají. Patří sem: -

historické faktory – direktivní mechanismy státu (rozmisťování pracovních sil do odvětví, členění na muţe a ţeny, regulace mezd podle odvětví,…)

-

poţadavky na pracovní sílu – vyhovující buď více ţenám, nebo muţům (sluţby, stavebnictví)

-

trţní konjunktura odvětví – postavení odvětví a jejich mzdy ovlivňují postavení na trhu práce

4.3

Další možné příjmy

Jak jiţ bylo uvedeno výše, hlavním finančním zdrojem k zajištění ekonomické funkce rodiny je příjem z výdělečné činnosti. Snahou matky samoţivitelky je získat takové pracovní místo, aby práce byla dobře finančně ohodnocena a ona přitom mohla zajistit chod domácnosti. To je však velmi těţké, a čím je dítě větší, tak i sloţitější. Pokud se však stane, ţe tento příjem nestačí, je moţné získat pomoc od státu, který poskytuje různé druhy sociálních podpor a také daňová zvýhodnění. Tato pomoc však nemá nahrazovat příjem, ale částečně jej kompenzovat, pokud je plat nedostatečný. Pro mnohé matky samoţivitelky je nezanedbatelnou součástí příjmu i výţivné, mnohé

27

z nich se však na něj nemohou spoléhat. K dalšímu navýšení příjmu patří i daňové zvýhodnění na dítě či děti. 4.3.1

Brigádnická činnost

Jednou z moţností, jak získat výdělek, je najít si brigádu. Brigádnickou činností se rozumí zejména práce, která není vykonávaná na klasickou pracovní smlouvu. Jde zejména o dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr. Patří sem dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti. V těchto vztazích lze zcela individuálně řešit konání práce, pracovní podmínky, odměnu za práci, ale moţnost snadnějšího ukončení těchto vztahů. Obě dohody musí být sjednány písemně (Zákoník práce § 74 § 77). Mezi těmito dohodami je však rozdíl a to v platbě pojistného. Pracovník na základě dohody o provedení práce je účasten pojištění tehdy, jestliţe mu byl zúčtován započitatelný příjem v částce vyšší neţ 10 000,- Kč. Účastni pojištění jsou jen v těch kalendářních měsících po dobu trvání dohody, v nichţ jim byl zúčtován výše uvedený započitatelný příjem (Zákon o nemocenském pojištění § 7a)). 4.3.2

Státní sociální podpora

Základními principy systému státní sociální podpory jsou: -

komplexnost

-

jednotnost

-

sociální spravedlnost

-

skladebnost

-

valorizace

-

dostupnost

-

operativnost

-

nenáročnost

Značná část dávek je odvozena od ţivotního minima, coţ je státem uznaná dolní hranice částky, která je potřebná k zajištění výţivy a ostatních základních potřeb členů rodiny. Pouţívá se pro stanovení hranice příjmu, do kterého bude dávka vyplácena a k určení její výše (Krebs 2007, s. 251). 28

Pomocí státní sociální podpory se stát podílí na krytí nákladů na výţivu a ostatních základních osobních potřeb dětí a rodin. Řídí se zákonem č. 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře. Nejčastěji poskytované dávky se odvozují od výše příjmu. Jde zejména o: 1) Přídavek na dítě Jde o dlouhodobou dávku, která se poskytuje rodinám s dětmi. Jejím cílem je pomoci krýt náklady, které jsou spojené s výchovou a výţivou nezaopatřených dětí. Jde o základní formu pomoci státu rodinám s dětmi. Při poskytování nároku na dávku se ověřuje příjem rodiny za předchozí kalendářní rok (Krebs 2007, s. 254). Nárok na přídavek na dítě, podle §17 (Zákon o státní sociální podpoře), „má nezaopatřené dítě, jestliže rozhodný příjem v rodině nepřevyšuje součin částky životního minima rodiny a koeficientu 2,40“. Výše příspěvku na dítě za kalendářní měsíc činní: a) do 6 let

500 Kč

b) od 6 do 15 let

610 Kč

c) od 15 do 26 let

700 Kč

2) Příspěvek na bydlení Podle §24 (Zákon o státní sociální podpoře) má nárok na příspěvek na bydlení vlastník nebo nájemce bytu, který je zde hlášen k trvalému pobytu jestliţe: a) „jeho náklady na bydlení přesahují částku součinu rozhodného příjmu v rodině a koeficientu 0,30, a na území hlavního města Prahy koeficientu 0,35 a b) součin rozhodného příjmu v rodině a koeficientu 0,30, a na území hlavního města Prahy koeficientu 0,35, není vyšší než normativní náklady na bydlení“. Normativní náklady na bydlení se rozumí náklady na bydlení, které stanoví zákon. Výše těchto nákladů se řídí: 1) typem bydlení – na základě nájemní smlouvy, druţstevní bydlení, vlastní byt 2) počtem osob v rodině 3) počtem obyvatel obce, kde se byt nachází

29

Doba, po kterou se příspěvek na bydlení poskytuje, je nejdéle 84 kalendářních měsíců v období 10 kalendářních let. Toto omezení neplatí u osoby: a) jenţ uţívá byt, na který byl poskytnut příspěvek na jeho úpravu b) jehoţ zdravotní stav vyţaduje zvláštní úpravu c) starších 70 let 3) Rodičovský příspěvek Rodičovský příspěvek náleţí rodiči, podle § 30 – 31 (Zákon o státní sociální podpoře), který po celý kalendářní měsíc osobně celodenně pečuje o dítě. Nárok na rodičovský příspěvek má rodič nejdéle do 4 let věku dítěte a do doby, kdy byla na rodičovském příspěvku vyplacena z důvodu péče o dítě celková částka 220 000Kč. Celodenní péče je splněna a rodičovský příspěvek náleţí i tehdy, pokud dítě, které nedosáhlo 2 let věku, navštěvuje jesle, mateřskou školu nebo jiné obdobné zařízení pro děti nepřevyšující 46 hodin v kalendářním měsíci a také pokud rodič zajistí péči o dítě jinou zletilou osobou, kdy je výdělečně činný nebo je ţákem, který se soustavně připravuje na budoucí povolání. U dětí starších dvou let se docházka do zařízení pro děti nesleduje. Rodič si výši rodičovského příspěvku můţe volit, jestliţe lze alespoň jednomu z rodičů stanovit k datu narození nejmladšího dítěte v rodině 70 % 30násobku denního vyměřovacího základu v částce převyšující 7600 Kč aţ do částky 11 500 Kč, s tím, ţe zvolená výše rodičovského příspěvku nesmí přesáhnout 70 % 30násobku denního vyměřovacího základu, který se řídí zákonem o nemocenském pojištění. Pokud ţádnému z rodičů nelze stanovit denní vyměřovací základ, náleţí rodiči rodičovský příspěvek ve výši 7 600 Kč měsíčně do konce devátého měsíce věku nejmladšího dítěte a od desátého měsíce věku ve výši 3 800 Kč měsíčně do 4 let věku dítěte. Dávek státní sociální podpory je více. Patří sem také jednorázové dávky jako např.: -

porodné

-

pohřebné

30

Další možné dávky Matka

samoţivitelka,

pokud

nemá

příjem

z důvodů

např.

její

dlouhodobé

nezaměstnanosti, má nárok i na další sociální dávky. Tyto dávky se opět odvíjejí od toho, jaké jsou celkové příjmy rodiny/domácnosti. Jedná se zde především o dávky hmotné nouze, kam patří: -

příspěvek na ţivobytí

-

doplatek na bydlení

-

mimořádná okamţitá pomoc (Sociální dávky, 2014)

Určitou skupinu samoţivitelek tvoří vdovy. Oproti rozvedeným či svobodným matkám mají tu výhodu, ţe jim přísluší k jejich příjmům ještě vdovský a sirotčí důchod. Vdovský důchod ţeně náleţí po dobu péče o nezaopatřené dítě a dítěti náleţí sirotčí důchod, je-li nezaopatřeným dítětem (Zákon o důchodovém pojištění § 49 a § 52). 4.3.3

Daňová zvýhodnění

Sleva na děti Další moţností, jak získat podporu ze strany státu, je uplatnění daňového zvýhodnění na dítě či děti. Slevu můţe uplatnit jeden z rodičů, a to na dítě mladší 26 let, které ţije ve společné domácnosti. Pro rok 2014 byla tato sleva na kaţdé dítě v celkové výši 13 404 Kč za rok. Roční slevu uplatňují pouze osoby samostatně výdělečně činné. Výjimku moţnosti uplatnění slevy tvoří ti, kteří uplatňují výdajový paušál. Zaměstnancům je sleva odečítána měsíčně a to ve výši 1 117 Kč. Od roku 2015 dochází ke zvyšování daňové slevy na druhé a další děti, a to takto: 1. dítě

1117 Kč

2. dítě

1317 Kč

3. a další dítě

1417 Kč

Jestliţe však poplatník daně má niţší daňovou povinnost, neţ kolik činí sleva, náleţí mu od finančního úřadu přeplatek ve formě daňového bonusu (Klimánková, 2014) Aby však toto daňové zvýhodnění mohlo být uplatněno, musí příjem za zdaňovací období činit alespoň polovinu minimální mzdy (Zákon o dani z příjmu §35c)). 31

Sleva na školku Jde o novou daňovou slevu, která vstoupila v platnost v roce 2015. Vychází ze zákona o poskytování sluţby péče o dítě v dětské skupině. Jedná se o daňovou slevu za umístění dítěte ve školce. Jde o pomoc matkám, které se chtějí vrátit do práce jiţ po dvouleté rodičovské dovolené, ale mají problémy umístit dítě do státní školky a nemohou platit vyšší školné v soukromých školkách. Tato sleva se uplatňuje v souhrnné výši jedenkrát za rok a vztahuje se pouze na školné. Z důvodu uplatnění výdajů za školku si můţe rodič sníţit daňovou povinnost a to jiţ za rok 2014 aţ o 8 500 Kč. Tuto daňovou slevu bude moci uplatnit tedy aţ do výše minimální mzdy, tzn., ţe za rok 2015 bude uplatňovat daňovou slevu na školku v celkové výši 9 200 Kč. Sleva na školku bude sniţovat vypočtenou daň z příjmu, tzn., ţe ji bude moci sníţit maximálně do nuly. Nevýhodou tedy je nízký příjem, neboť zde nevzniká nárok na daňový bonus, jako tomu je u daňového zvýhodnění (Urbánek, 2014). 4.3.4

Výživné

K základním povinnostem rodičů patří uspokojování ţivotních potřeb dítěte pro jeho rozvoj, a to jak po stránce fyzické tak i duševní. Kromě peněz jde i o celkové materiální zajištění dítěte a péče o jeho zdravý vývoj kam mimo jiné patří např.: strava, oblečení, bydlení, vzdělávání, kultura, sportovní aktivity,… Vyţivovací povinnost vzniká dnem narození a trvá aţ do doby, kdy je dítě schopno ţivit se samo (Sociální dávky, 2014a). Povinnost platit výţivné na své dítě má ze zákona kaţdý rodič. Musí na něj platit, i kdyţ se s ním dobrovolně nevídá, ale i v případě, ţe mu soud udělil zákaz styku. Co se však týká výše alimentů, neexistuje v České republice ţádná definice jeho výše. V některých případech se na výţivném dohodnou rodiče sami, v ostatních případech o určení výše výţivného na dítě rozhodne soud. Soudce ji posoudí podle konkrétní situace, potřeb dítěte a majetkových poměrů rodičů. Výţivné se jiţ nedaní, ale započítává se jako příjem k ţádostem o různé sociální dávky. Pro stanovení výţivného existuje orientační tabulka, ke které soudce můţe, ale také nemusí, přihlíţet:

32

Věk dítěte

Výţivné z čisté mzdy

0 - 5 let

11 - 15 %

6 - 9 let

13 - 17 %

10 – 14 let

15 - 19 %

15 - 17 let

16 – 22 %

18 a více let

19 – 25 % (Sociální dávky, 2014b)

Stejně jako není stanovena maximální hranice výţivného, není omezena ani jeho minimální výše. Jeho částka se v praxi obvykle pohybuje okolo 1000 – 1500 Kč. Pokud nejsou známy příjmy toho, kdo má výţivné platit, nebo je třeba dotyčný odmítá doloţit, počítá se výše výţivného z 25 násobku ţivotního minima jednotlivce, které činí 3 410 Kč. To znamená, ţe výţivné by se stanovilo z částky 85 250 Kč (Kalkulačka, 2014). Pro mnohé matky samoţivitelky se stává značným problémem neplnění podmínky placení výţivného ze strany otce. Podle ředitelky Asociace neúplných rodin Lucie Asenové, jde v České republice o běţný jev. Neplacení výţivného je po krádeţi a vloupání třetím nejčastějším trestným činem. V případě, ţe rodič neplatí výţivné lze: 1. vymáhat dluţné výţivné – pomoc při uplatňování nároku při vymáhání mají povinnost poskytnout orgány sociálně-právní ochrany dětí obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Jsou dvě moţnosti, jakým způsobem pohledávku vymáhat: a) soudním výkonem rozhodnutí na peněţité plnění – lze ho podat k okresnímu soudu. K návrhu je třeba připojit doklad o exekučním titulu (soudního rozhodnutí

o

stanovení

výţivného)

opatřené

potvrzením

o

jeho

vykonavatelnosti. b) exekucí podle zákona o soudních exekutorech a exekuční činnosti - jde o rychlejší způsob provedení exekuce. Návrh se podává soudu nebo přímo exekutorovi. 2. podat trestní oznámení – pro podezření z trestného činu zanedbání povinné výţivy (je-li neplaceno déle jak 4 měsíce) (Asociace neúplných rodin, 2011). 3. zabavit řidičský průkaz – podle trestního zákoníku (Zákon č. 40/2009 Sb.) jde o přiměřené omezení, které soud uloţí zejména tehdy, je-li důvodná obava, ţe povinnost uhradit dluţné výţivné bude mařena nebo ztěţována.

33

4.3.5

Pomoc rodiny

Pro mnohé matky samoţivitelky je pomoc a podpora původní rodiny neodmyslitelnou součástí všedního ţivota. Tato podpora však není myšlena pouze ekonomicky, ale i jako organizační, věcná a emocionální pomoc. V rámci výzkumu, i kdyţ byl zaměřen pouze na rozvedené matky samoţivitelky, „Rodičovství po partnerském rozchodu – rodičovské role a identity rozvedených matek a otců“, se mnohé matky, které se náhle ocitly bez partnera a tím pádem v tíţivé ekonomické situaci, rozhodly vrátit do původní rodiny. Díky tomu minimalizovaly náklady na bydlení, také jim zde byla poskytnuta pomoc při hlídání dětí, tak, aby mohla matka chodit do práce. V některých případech jim byla poskytnuta od rodičů i finanční pomoc. Z výzkumu také vyplynulo, ţe návrat do původní rodiny nemusí být snadný a to zejména tehdy pokud ţena ţila dlouho samostatně a měla samostatnou domácnost. Největší závislost na původní rodině a její pomoc prokazovaly matky malých dětí (Dudová, 2009, s. 771). 4.3.6

Nelegální práce

Jednou z moţností zajištění příjmu je tzv. práce „na černo“. Ta je definována Evropskou komisí jako profesionální aktivita, vykonávaná jako jediné nebo druhé zaměstnání provozované pravidelně za účelem výdělku a nikoli příležitostně a pohybující se na hranici nebo vně povinností daným právním řádem, předpisy a smluvními závazky, s výjimkou těch neformálních činností, které jsou součástí kriminální ekonomiky, protože jsou v rozporu s trestním zákoníkem (Fassmann, 2007, s. 186). Prací na černo se tedy rozumí jakákoliv činnost, za kterou člověk dostane zaplaceno, aniţ by tuto mzdu přiznal orgánům státní správy, např. provedení práce bez dokladu nebo dočasné, sezónní či příleţitostné činnosti, např. pomocné práce či brigády (roznášení letáků, sběr ovoce, stavební práce atd.). Jedna z forem nelegální práce je, kdyţ je člověk veden v evidenci úřadu práce jako uchazeč o práci, přitom je zaměstnán a má nepřiznaný příjem. Typickým prostředím, kde se tato práce vyskytuje je zejména pohostinství, stavebnictví, zemědělství, maloobchod a ubytovací sluţby, často se jedná o činnost v rodinné firmě.

34

Nelegální práce má své výhody, ale i nevýhody. Výhody – zvýšení příjmu, neodvádí se z ní daně ani sociální a zdravotní pojištění Nevýhody – pokud je nelegálně pracující člověk přistiţen příslušnými orgány státní správy, zaplatí pokutu. Jestliţe neplatí daně a sociální pojištění, hrozí mu, ţe v případě nemoci nemá nárok na nemocenské dávky, takţe v době trvání pracovní neschopnosti nemá ţádný příjem, a v případě evidence na úřadě práce nebude dostávat podporu v nezaměstnanosti. Nelegálně zaměstnaný zaměstnanec nemá nárok na ţádné zaměstnanecké benefity a doba strávená nelegální prací se nezapočítává do starobního nebo invalidního důchodu. Pro mnohé takové zaměstnance je motivací k nelegální práci absence práce legální, tedy názor, ţe je lepší mít práci alespoň nějakou, neţ ţádnou. Jestliţe člověk nemůţe dlouhodobě najít práci, je vděčný za jakoukoliv nabídku. Jde zejména o cizince, čerstvé absolventy bez praxe, důchodce, ţeny po mateřské dovolené nebo lidi s nízkým vzděláním, ovšem začíná stoupat podíl vysokoškolsky vzdělaných lidí. S rostoucí nezaměstnaností se také zvyšuje počet nelegálních pracovníků (Vybíralová, 2013). Podle průzkumu společnosti LCM, který se uskutečnil v roce 2012, by 80 % lidí přijalo práci bez pracovní smlouvy. Dvě třetiny dotazovaných povaţují nelegální práci jako vhodné řešení své nezaměstnanosti. Mluvčí společnosti LCM Dombrovský se domnívá, ţe pokud nedojde k podpoře tvorby nových pracovních míst i na jiný neţ plný úvazek, tak se situace mnoho nezlepší. Podle něho zaměstnavatelé nejsou v současné době schopni nabídnout jiný úvazek neţ plný, zároveň však potřebují flexibilně rozšiřovat pracovní tým podle aktuální poptávky. A právě v takových případech sahají k nelegálnímu zaměstnávání (Podnikatel, 2012). Problémem tedy zůstává fakt, ţe zaměstnavatelé nemají k dispozici alternativní úvazky, které by mohly nabízet místo nelegální práce a ţe takovéto zaměstnávání je i přes hrozící sankce většinou zaměstnavatelů i zaměstnanců vnímáno jako výhodnější. Maximální výše sankce, která můţe být zaměstnavateli uloţena, je 10 000 000 Kč. Osobě, která přijala nelegální práci, můţe být uloţena sankce a to aţ do výše 100 000 Kč (SUIP, 2015).

35

5

Harmonizace práce a rodiny

Podle výsledku šetření ČSÚ z roku 2010 „Harmonizace pracovního a rodinného ţivota“ nemůţe po dosaţení 3 let věku dítěte nebo i během jeho školní docházky najít zaměstnání, coţ vede k nárůstu počtu nezaměstnaných ţen (více jak 35% všech nezaměstnaných ţen). Tlak na pracovní výkony nutí ţeny často k práci v tzv. nesociálních hodinách – o víkendech a v noci. Sladění rodiny s prací je tak pro většinu ţen nedosaţitelné (Formánková, 2008). Ve většině českých firem neexistuje program pro zaměstnané matky. Záleţí tedy na vstřícnosti zaměstnavatele, jeho individuálním přístupu k ţeně a na jejich vzájemné dohodě, jak bude pracovní vztah fungovat (Hubinková a kol., 2008, s. 182). Do kombinace práce a rodiny, jak píše Dudová (2005, podle Becka, 1995 s. 40), se velkou měrou promítá proměna pracovního trhu, která s sebou přináší, kromě nejistoty pracovní pozice, také stres, který je způsobený neustálou změnou podmínek, jenţ vede ke zvyšující se náročnosti kombinace pracovní a rodinné zátěţe. Současný pracovní trh stále upřednostňuje tzv. muţský model. Jedná se o pracovní dráhu, která je nastavena bez přerušení (od studia po důchod), není narušována soukromými záleţitostmi charakterizuje ji časová i prostorová flexibilita a mobilita dle potřeby zaměstnavatele. Na straně druhé však stále více dochází k uzavírání nových druhů pracovních smluv (flexibilní práce, práce z domova,…), které lámou hranice mezi veřejným a soukromým ţivotem. Tímto vlivem dochází ke stále většímu prolínání práce a domácností, coţ vede ke stále větším zásahům do ţivota zaměstnanců. Následkem toho můţe dojít ke zvyšování nejistoty na pracovním trhu. Skloubení soukromé a pracovní sféry se jeví stále více problematické a to vlivem rostoucích nároků zaměstnavatelů na pracovní nasazení (Dudová a kol., 2005, s. 15-17). Otázka skloubení práce a péče o rodinu je pro matky samoţivitelky dosti zásadní při výběru zaměstnání. Tyto ţeny pak často pracují na pozicích, které nejsou časově a fyzicky náročné, ale zároveň se pojí i s menším platem, který neposkytuje dostatečný

příjem pro zajištění domácnosti; často jsou pak nuceny hledat další moţnost výdělku, 36

čímţ se dostávají do bludného kruhu pokusů o sladění obou sfér. Osamělé matky tedy stojí před nelehkým úkolem - materiálně zabezpečit chod domácnosti, jeţ stojí na jednom příjmu. (Pfeiferová, 2010). Moţnost skloubit práci a rodinu je do určité míry závislá na právním rámci, jeţ umoţňuje z důvodu péče o dítě různé flexibilní, nestandardní formy zaměstnání, na znalosti lidí je vyuţívat, ale především na znalosti a ochotě zaměstnavatele je poskytovat (Dudová a kol., 2005, s. 28). Jde např. o tato zákonná opatření (Zákoník práce §240-242): -

přestávky na kojení

-

moţnost zkrácení pracovní doby pro ţeny s dětmi mladšími 15 let

-

přihlíţení k potřebám ţen pečujících o dítě při zařazování do směn

-

nárok na kratší pracovní dobu nebo jinou vhodnou úpravu stanovené týdenní pracovní doby, prokáţe-li zaměstnanec, ţe sám dlouhodobě pečuje o osobu, která je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby

-

zákaz práce přesčas, jde-li o ţenu těhotnou či pečuje-li o dítě mladší 1 roku

-

zákaz výpovědi pokud ţena čerpá mateřskou či rodičovskou dovolenou (Zákoník práce §53d))

5.1

Možnosti skloubení práce a rodiny

Při snaze o rovnováhu mezi pracovním a rodinným ţivotem má rodič samoţivitel tyto moţnosti: 1. zaměstnání na částečný úvazek – jde o zaměstnání, u kterého je pracovní doba kratší neţ plný úvazek. Jedná se o formu, která je v rámci harmonizace práce s rodinou povaţována za vhodnou, přináší ale i značné nevýhody: - jestliţe není práce v místě bydliště, není zajištěna dopravní obsluţnost, či je začátek a ukončení pracovní doby mimo čas dopravní obsluţnosti, mohou časové a finanční investice do dopravy omezit výhody zkráceného úvazku - lidé pracující na částečný úvazek mají menší míru zaměstnaneckých výhod a jistot - můţe docházet k narůstání neplacené přesčasové práce

37

- práce je nedostatečně placená a nemusí pokrýt náklady rodiny 2. sdílení pracovního místa – jde o jedno pracovní místo, jeţ je sdíleno dvěma střídajícími se osobami, které pracují na částečný úvazek 3. flexibilní pracovní doba – zaměstnání, které není vázáno na pevnou počáteční a koncovou hodinu práce v zaměstnání. Zaměstnanec si reguluje svoji pracovní dobu sám tak, aby splnil zadanou práci. 4. práce vykonávaná doma – jde o práci, která je vykonávaná na odlišném místě, neţ na pracovišti zaměstnavatele, tzn. doma nebo jinde (Hašková, Kříţková, 2002). Plošné rozšíření těchto dosud stále nestandardních forem práce by usnadnilo mnohým ţenám zkombinovat práci s péčí o dítě. Tomu však brání do značné míry ekonomické důvody (zejména u částečného úvazku), ale také to, ţe zaměstnavatelé zpravidla nevytvářejí zaměstnancům ţádné programy pro usnadnění kombinace práce a rodiny. Často dokonce naopak nejsou mnohé zákonné nároky respektovány (a to nejen v oblastech s vysokou nezaměstnaností); zejména jde-li o rodiče samoţivitele (Dudová a kol., 2005, s. 28-34). Také moţnost vyuţívání práva neomezeně si přivydělat při pobírání rodičovského příspěvku bývá v praxi obtíţná (MPSV, 2005). V rámci skloubení rodinného a pracovního ţivota umoţňuje legislativa zaměstnanému osamělému rodiči, který má v péči alespoň jedno dítě s neukončenou povinnou školní docházkou do věku 16 let, čerpat podporu v ošetřování člena rodiny po dobu 16 kalendářních dní. Oproti podpůrčí době u ošetřovného v případě obou rodičů jde o zvýhodnění, neboť ti mají nárok pouze na 9 dní (Zákon o nemocenském pojištění §40 a), b)).

5.2

Služby péče o děti

Podle výzkumu, který se uskutečnil v roce 2010, na téma „Sladění rodinného a pracovního ţivota“, je vyuţití dostupné péče o děti značně ovlivněno věkem nejmladšího dítěte. Největší problémy s vyuţíváním sluţeb mají matky s malými dětmi

38

do 3 let. Kapacita těchto zařízení (zejména soukromých) je nízká a často i finančně náročná, coţ pak ovlivňuje i návrat osamělých rodičů do zaměstnání. Z výsledků šetření také vyplynulo, ţe nedostatečnost těchto zařízení negativně ovlivňuje pracovní uplatnění těchto rodičů. Do zařízení (organizací), jeţ pečují o děti, patří např.: Jesle – péče o děti do 3 let - dostupnost jeslí je z důvodů velmi malého počtu značně omezená (pouze v několika velkých městech). Oproti mateřské škole jde o podstatně nákladnější finanční sluţbu (Kuchařová, nedatováno, s. 8). Z právního hlediska neexistuje norma, která by obcím dávala za povinnost zřizovat jesle. Proti jejich zřizování stojí i značné nároky na kvalitu hygienického a jeselského prostředí. Zřizovat jesle můţe jen obec, která jejich provoz také plně financuje ze svého rozpočtu. Vlivem těchto faktorů dochází ze strany obcí spíše k podporám alternativní formy péče, zejména o různé typy mateřských nebo rodinných center. Ty však plně nenahrazují velmi řídkou síť jeslí (Kuchařová, nedatováno, s. 39-40). Mateřské školy – péče o děti 3 – 6 let – dostupnost péče v mateřských školách je podstatně vyšší, neţ je tomu u jeslí. Vlivem sniţující se porodnosti docházelo ke sniţování počtu školek. Následkem toho je, ţe v době, kdy do školek nastupují poměrně silné ročníky dětí, mají rodiče problémy s jejich umístěním. Pokud jde o školku v menší obci, má rodič větší šanci k jeho přijetí. Častěji zde přijmou i dítě mladší 3 let. V současné době však poptávka převyšuje nabídku. Podle MŠMTV (2014) bylo v roce 2013/2014 neuspokojeno přes 60 000 ţádostí o umístění dítěte do mateřské školy. Přijímány jsou přednostně starší děti před nástupem do škol. Často jsou odmítány děti mladší 3let, ale i děti tříleté a děti na 4 hodinovou docházku. Také po dobu letních prázdnin je provoz školek omezen nebo úplně přerušen (Kuchařová, nedatováno, s. 107108). Školní družiny – jsou zřizovány při základních školách. Druţiny jsou naplňovány zejména ţáky z nejniţších tříd. Pro druhý stupeň je zřizován školní klub. V případě nutnosti jsou zvýhodňovány děti výdělečně činných rodičů, děti z neúplných a sociálně slabých rodin. Finanční zatíţení rodiny za vyuţívání druţiny je minimální (Kuchařová, nedatováno, s. 113). 39

Dětské skupiny – jedná se o sluţbu, která spočívá v pravidelné péči o dítě ve věku od šesti měsíců do začátku školní docházky. Tato sluţba nezajišťuje vzdělávání, ale má dítěti poskytovat výchovnou péči, která je zaměřená na rozvoj schopností dítěte, jeho kulturní a hygienické návyky, jeţ jsou v souladu s konceptem výchovy a péče o dítě. Podmínky jsou nastaveny tak, aby byla zajištěna kvalita péče a zároveň aby tato sluţba byla snadno dosaţitelná (MPSV, 2013). Miniškoličky, mikrojesle a hlídací dětská centra - doplňují činnost jeslí. Jde o sluţbu soukromého charakteru. Jejich sluţby spočívají v pravidelném hlídání dětí do 3 let. Jídlo si zde dětí nosí s sebou (Kuchařová, nedatováno, s. 132). Chůva či au-pair – jde o poměrně nákladnou sluţbu. Jde o poskytování individuální sluţby hlídání dítěte. Chůva dochází za dítětem, více se přizpůsobuje jeho potřebám i rodině. Při hledání chůvy mají samoţivitelky dvě moţnosti: obrátit se na nějakou z agentur nebo si dát inzerát, popř. na doporučení známých (Kuchařová, nedatováno, s. 133). Centra pro rodiny (mateřská a rodinná centra) – jsou to převáţně občanská sdruţení, která podporují mateřství, rodičovství a zdravé vztahy v rodině. Jsou zaloţena na principu rodinné svépomoci, vzájemné sluţbě a solidaritě. Předmětem jejich činností jsou tvořivé a komunitní činnosti a různé poradenské a vzdělávací programy, např.: individuální poradenství, kontakty na odborníky, vzdělávání pro ţeny před nástupem do zaměstnání, kurzy počítačové gramotnosti,… (Mateřská centra, 2009). Prarodiče – nejde o sluţbu jako takovou, ale často o dobrovolnou pomoc ze strany prarodičů, jeţ jsou ochotni hlídat vnoučata. Kdo má takové prarodiče, má velkou výhodu, neboť s prodluţujícím se věkem odchodu do důchodu bude tato moţnost zajištění péče o dítě stále vzácnější. Takové hlídání má však své nejen výhody, ale i nevýhody. Mezi nevýhody, se kterými se lze setkat, patří např.: -

rozdílný postoj prarodičů k výchově, stravování, financování a vedení domácnosti

-

závislost na prarodičích, dobrých vztazích a komunikaci v rodině

-

prarodiče mohou chtít zasahovat do dalších záleţitostí

(Marksová – Tominová, 2009, s. 109). 40

6

Výzkumná část

V této části se zaměřím na popis výzkumné části. Jedná se tedy o charakter výzkumu, stanovení jeho cíle a pouţité metody, způsob zajištění vzorku respondentek a také způsob získávání a vyhodnocování získaných dat.

6.1

Cíl výzkumu

V teoretické části jsem se zabývala problematikou ţen samoţivitelek v oblasti naplňování ekonomické funkce rodiny. Nastínila jsem zde různé vlivy, s nimiţ se ţena samoţivitelka musí vyrovnat. Ve výzkumné části jsem se zaměřila na finanční příjem a moţnosti jeho získání v rodině samoţivitelek. Zjišťovala jsem, zda je příjem respondentek dostatečný k zajištění chodu domácnosti a potřeb členů v dané rodině. Hlavní výzkumná otázka je, jaký má rodina příjem a možnosti, popř. omezení, které mají vliv na plnění ekonomické funkce.

6.2

Typ výzkumu

Pro tuto práci jsem zvolila kvalitativní výzkumné paradigma. Podle Dismana (2002, s. 285) jde o nenumerické šetření a interpretace sociální reality, jejímţ cílem je odkrýt význam podkládaný sdělovaným informacím. Kvalitativní výzkum pouţívá induktivní logiku, intenzivní kontakt s terénem či situací jedince, různé druhy rozhovorů a pozorování. Hlavním cílem je objasnění a pochopení toho, co se děje a proč jednají takovým způsobem (Handl, 2008, s. 50). Jde tedy o porozumění lidem v sociálních situacích (Disman, 2002, s. 289). Pro výzkum jsem si zvolila polostrukturovaný rozhovor (interview). Podle Miovského (2009,

s.

159-160)

jde

o

metodu,

která

dokáţe

řešit

mnoho

nevýhod

u nestrukturovaného, ale i plně strukturovaného interview. Jde tedy o moţnost kombinace prvků z obou typů interview. Zde se tvoří určité schéma - specifikace okruhu otázek, které budou poloţeny - a které je pro tazatele závazné. Otázky lze pokládat 41

v různém pořadí a to dle okruhů, jimiţ se věnujeme. Někdy je potřeba si odpověď účastníka upřesnit či vyjasnit. To znamená, ţe si ověřujeme, zda jsme správně pochopili a interpretovali jeho odpověď. Klademe další doplňující otázky a téma rozpracováváme do hloubky ve vztahu k danému cíli. Pro větší přehlednost a snaţší dosaţení cíle jsem si vytvořila tzv. transformační tabulku, kde jsem si znázornila postup, jak dosáhnout pomocí jednotlivých dílčích kroků, hlavního cíle. Jako jednotlivé kroky byly stanoveny dílčí cíle a ukazatele, které by se měly u daných odpovědí objevovat a tazatelské otázky, pomocí kterých těchto kroků dosáhnu.

42

Tabulka č. 5 Transformační tabulka

Hlavní cíl

Dílčí cíl

Indikátory

Tazatelské otázky

Cíl 1: Zjistit, jaký

příjem ze zaměstnání

TO1: Jakým způsobem

příjem mají ţeny

výţivné

získáváte finanční

samoţivitelky a z

sociální dávky

prostředky k zajištění

jakých sloţek se

další příjmy

domácnosti?

skládá.

TO2: Dostáváte pravidelně výţivné? TO3: Vyuţíváte moţnosti podpor od státu?

Hlavním cílem výzkumu bude zjistit,

CÍL 2: Vzhledem

spokojenost

TO4: Stačí Vám příjmy

jaký má rodina

k příjmu zjistit, jak

dostačivost

na zajištění běţného

příjem, moţnosti

samoţivitelka vnímá

chodu domácnosti?

popř. omezení, které

své reálné finanční

TO5: Jste spokojena

mají vliv na plnění

moţnosti.

s Vaším příjmem

její ekonomické

vzhledem k zajištění

funkce.

všech nezbytných potřeb? CÍL 3: Zjistit, podíl

jídlo

TO6: Jak velké částky

částek celkového

oblečení

z vašeho příjmu

příjmu, které ţena

dovolená

vyuţíváte pro úhradu

investuje pro zajištění

volný čas (zájmy)

nákladů na bydlení,

běţného chodu

zajištění stravy, oblečení,

domácnosti.

aktivit volného času a dalších poloţek?

6.3

Výzkumný vzorek

Výzkumný vzorek tvořily ţeny samoţivitelky. Výzkum probíhal v období února roku 2015. Kritériem při výběru respondentky byla ţena, která se sama stará o nezaopatřené dítě či děti (má je v péči) a ţije v samostatné domácnosti. Při výběru výzkumného vzorku jsem pouţila dvou metod. Z větší části to byla metoda záměrného (účelového) výběru. Jde o metodu, kdy cíleně vybíráme účastníky podle 43

jejich určitých vlastností. To znamená, ţe cíleně vyhledáváme jen ty jedince, kteří splňují daná kritéria a zároveň jsou ochotni se zapojit do výzkumu. Druhou metodou byl výběr vzorku metodou sněhové koule (Miovský, 2009, s. 131-135). Na základě předchozího osobního kontaktu jsem získala další kontakty na ţeny, jeţ splňovaly dané kritérium. Výzkumný vzorek tvoří celkem 6 ţen. První část vzorku, 3 respondentky jsem získala v okruhu svých známých, ostatní respondentky byly jejich kamarádky. Z důvodu zajištění anonymity respondentek jsem změnila jejich jména. Tabulka č. 6. Popis respondentek Respondentka

Věk

Počet dětí a jejich věk

Vzdělání

Stav

Karolina

34

2 děti (2 a 8 let)

VŠ

rozvedená

Lucka

38

2 děti (5 a 16 let)

VŠ

svobodná

Michala

40

2 děti (15 a 18 let)

OU vyučená

rozvedená

Viktorie

33

2 děti (2 a 6 let)

OU vyučená

svobodná

Hana

31

2 děti (6 a 11 let)

OU vyučená

rozvedená

Ema

47

1dítě (19 let)

SŠ

svobodná

6.4

Sběr a zpracování dat

Ještě před samotným výzkumem jsem kontaktovala potenciální respondentky. Jakmile jsem však poţádala o realizaci rozhovoru, 3 ţeny se výzkumu odmítly zúčastnit. Výzkum probíhal v neutrálním prostředí, převáţně se jednalo o kavárnu s dětským koutkem. Setkání s respondentkami trvalo přibliţně 2 hodiny, ale doba, která se vztahovala čistě k rozhovoru, byla asi 20 - 40 minut. Při rozhovoru jsem respondentkám dávala volnost při vyprávění a nechávala jim dostatek času na odpovědi. Rozhovor jsem nahrávala na diktafon. Na papíře jsem měla 44

poznačené otázky, na které jsem hledala odpovědi a během rozhovoru jsem si k nim dělala poznámky. Poté jsem nahrávku převedla do písemné podoby tzv. doslovné transkripce (Hendl, 2008, s. 208), jeţ mi pomohla k následnému kódování a analýze dat. Dalším krokem byla úprava doslovné transkripce. Jde o tzv. redukci prvního řádu. Jde o proces transformace doslovné transkripce do plynulejší podoby a k usnadnění další analytické práce. V této redukci jde o vynechání všech částí, které nesdělují vyjádřenou informaci. Jde o vynechání různých zvuků a slov, jenţ tvoří tzv. slovní vatu a dále výrazů, které narušují plynulost a samy o sobě nenesou další informace (Miovský 2009, s. 210). Dalším krokem bylo tzv. kódování dat. Jde o proces, kde prvotní podobu záznamu převádíme do segmentů (jednotek) a k těmto segmentům přiřazujeme názvy (Miovský 2009, s. 210), jenţ umoţňují snadnější a rychlejší práci a také snadněji pracovat i s většími významovými celky (Miovský 2009, s. 219). K přípravě analýzy dat a pro snadnější orientaci, jsem také pouţila barvení textu. Barevně jsem si označila pasáţe, které se týkaly společných tematických celků (Miovský 2009, s. 211). K tomuto mi také pomohly předem stanovené indikátory. Indikátor je prostředek navrţený ke sníţení velkého počtu dat k jejich jednodušší formě při zachování podstatného smyslu a původního významu (ABZ.cz, 2015).

6.5

Etické aspekty

V této kapitole se zaměřím na etické aspekty, které je potřeba vnímat při realizaci výzkumu s účastníky. Jde zejména o etická pravidla, které chrání, jak účastníky výzkumu, tak i samotné výzkumníky. Při získávání a analýze dat jsem postupovala tak, abych nepoškodila ani účastníky výzkumu a ani sebe. Při jakékoli výzkumné činnosti, dle Hartnolla, je důleţité, aby byla vţdy dostatečně zajištěná ochrana práv všech účastníků. Na téma výzkumné etiky lze z obecného hlediska nahlíţet jako na konflikt mezi právem výzkumníka zabývat se tématem, které ho zajímá a je pro něho důleţité a právem jednotlivců na soukromí (Miovský, 2009, s. 278-288).

45

Etická pravidla chránící účastníky výzkumu Při realizaci výzkumu jsem nejdříve respondentky seznámila s tématem výzkumu a s okruhy otázek, kterých by se rozhovor týkal. Také jsem je ujistila o zachování anonymity (v bakalářské práci budou pozměněna jejich jména) a o ochraně zjištěných informací. Ty budou slouţit pouze ke zpracování této práce a nebudou jinde prezentovány. Přístup k poskytnutým informacím, které jsem získala nahrávkou na diktafon, mám pouze já a respondentky jsem ubezpečila, ţe po jejich zpracování a analýze budou smazány. Také jsem jim sdělila, ţe účast na výzkumu je dobrovolná a mohou z něj kdykoli vystoupit. Také jsem je informovala o moţnosti případně odmítnout, na některou otázku odpovědět, pokud by si vnímaly jako příliš osobní. Na základě poskytnutí těchto informací jsem od většiny získala souhlas k rozhovoru. Jak jsem jiţ uvedla, 3 respondentky se nakonec rozhodly výzkumu nezúčastnit (Miovský, 2009, s. 280-284). Etická pravidla chránící výzkumníky Podle Miovského (2009, s. 285-289) patří ochrana výzkumníka mezi etické zásady, neboť pokud výzkumník nedbá na svoji vlastní ochranu, vystavuje se nepřiměřenému riziku. Mezi základní mechanismus patří ochrana hranic kontaktu s účastníkem. Pokud se výzkumník necítí příliš jistý nebo má obavu, je vhodné v daném tématu nepokračovat a raději jej ukončit. Mezi ne méně důleţitou ochranu výzkumníka patří ochrana jeho osobních údajů. Před započetím výzkumu je si potřeba jasně stanovit hranice toho, jaké údaje budou účastníkům o výzkumníkovi sděleny, aby se předešlo nepříjemným situacím.

Ke zdárnému a kvalitnímu výzkumu nám pomáhají osobní vztahy

s účastníky, jenţ je často podmínkou zdárného a bezpečného průběhu výzkumu. Bez určité vzájemné důvěry a pozitivního nastavení není moţné získat relevantní a validní výzkumná data. Výzkum byl realizován na základě vzájemné důvěry, neboť šlo o ţeny, které jsem znala nebo jsem je znala z vyprávění. Proto i při zpracování dat jsem se snaţila o empatickou neutralitu. To znamená, ţe při získávání dat a jejich hodnocení jsem se snaţila chovat empaticky a v rovnováze, abych získala validní výzkumná data (Miovský, 2009, s. 280).

46

6.6

Zajištění kvality

Cílem kaţdého výzkumu je zajištění správnosti tvrzení a jeho kvality – validity. Jde o teorii toho, zda to, jak jsme postupovali a k jakým zjištěním jsme dospěli, i samotná zjištění, jsou pravdivé, to znamená, zda odpovídají realitě (Miovský, 2009, s. 255). V rámci kvalitativního výzkumu vyuţíváme metody kontroly a zvyšování validity. Tím se rozumí konkrétní procedury a techniky, kterými zjišťujeme, zda postup, jeţ jsme si zvolili a zjištění, ke kterým jsme dospěli, jsou validní, popřípadě co můţeme pro zvýšení validity udělat (Miovský, 2009, s. 263). Ve výzkumu jsem se snaţila také o zajištění jeho kvality. Cílem bylo zajištění jakosti a dostatečnosti získaných dat v takové míře, abych minimalizovala různá zkreslení. Jsem si vědoma, ţe určitá zkreslení přesto mohou vzniknout; např. i mým přičiněním, jakoţto výzkumníka, neboť jsem to já, kdo data vytváří a zásadním způsobem ovlivňuje jejich identifikaci a zpracování. U výběru výzkumného souboru jsem pouţila dvou metod, neboť kombinace výběru výzkumného vzorku je jedna z moţností kontroly, jak zvýšit validitu dat. Druhou metodou je audit. Jde o kontrolní proceduru, s cílem sledovat proces provedeného nebo prováděného výzkumu. V rámci toho výzkumu se jednalo o audit prováděný vedoucím práce (Miovský, 2009, s. 263-272). Kontrolní otázky jsem nepokládala. Jen u dvou respondentek jsem otázku lépe vyjádřila, protoţe jsem si nebyla jistá, zda jí dobře rozuměly.

47

7

Interpretace dat

Jak bylo výše uvedeno, pro snazší orientaci jsem vyuţila tzv. indikátorů, které mi pomohly k tomu, abych mohla dojít k danému cíli, tzn. k potřebným informacím. V rámci rozhovoru jsem měla stanovené tři okruhy témat. 1. téma – Příjem samoţivitelek - z jakých sloţek se skládá 2. téma – Vnímání jejich reálných finančních moţností 3. téma - Podíl částek z příjmu k zajištění chodu domácnosti Příjem samoţivitelek a z jakých sloţek se skládá Z rozhovorů často vyplynulo, ţe pro matky samoţivitelky je celkový příjem rodiny velmi důleţitý, neboť jsou často jediné, které jej zajišťují. Často ţeny zmiňovaly, ţe jejich příjem není adekvátní a proto musí volit i další přivýdělek. Jako příjem udávaly zejména jejich hlavní příjem, tedy ze zaměstnání či brigády. U ţen na rodičovské dovolené to byla dávka peněţité pomoci v mateřství, kterou označily také za nedostačující. Jejích častým přáním, které ve spojení s touto otázkou zmiňovaly, bylo získat takovou práci, která by jim a jejich rodině zajistila důstojný ţivot, tak, aby nemusely ţádat o dávky ze státního sociálního systému. Lucka: „Jsem sice zaměstnaná, člověk se nějak živit musí, a hlavně ty děcka zabezpečit. Kromě toho, že dělám celý týden, tak mám ještě víkendové služby. V práci celé dny + víkendy, ale plat tomu moc neodpovídá. Jinou práci sehnat zatím nemůžu.“ Ema:„Mám invaliditu 3. stupně. Výše důchodu není závratná a proto, abych si mohla dovolit něco navíc, chodím na brigády. Sehnat ale něco slušného to je také umění. Všechno dělat nemůžu… Pokud syn něco potřebuje, musí si na to vydělat. Také chodí na brigády.“ Michala:„Práci na smlouvu nemám. Ale snad se blýská na lepší časy. Mám mít smlouvu od března. Já mám takovou radost, že už budu normálně pracovat. Víte, i když to byly jen brigády, já ráda chodím do práce. Ale ten plat. Prostě bída. V těch službách vás nikdo nezaplatí. Brigádně pracuji asi 8 let. Když ještě fungovalo OP, tak to bylo dobré. Dělala jsem 6-7 hodin a měla čas na děti. Po propuštění z OP to s prací bylo špatný.

48

Sehnala jsem vždycky jen brigádu. Když se dozvěděli, že jsem sama na děti… Teď jsou děcka větší, tak mám dvě brigády. Holt větší děti - větší náklady.“ Viktorie:„Já jsem ještě na rodičovské dovolené, ale ta rodičovská to jsou tak akorát svíčky borový. Příjem mi samozřejmě nestačí, tak chodím ještě na brigádu (uklízím). Také se věnuji psům. Cvičím je.“ Karolina:„Jsem sice na rodičovské dovolené, ale zároveň podnikám a 3x v měsíci chodím do práce. Po rodičovské dovolené se tam budu vracet na zkrácený úvazek, abych stíhala i to podnikání a mohla se věnovat dětem.“ Na druhou stranu však přiznávaly, kromě Karoliny a Hany, ţe nebýt pomoci rodičů, zejména svých matek, tak by to často finančně neutáhly. Michala:„Když jsem dostala výpověď, tak to bylo hodně těžké. Ze začátku jsem bydlela s rodiči, tak to vcelku šlo. Pak jsem se chtěla osamostatnit a to už bylo horší. Ze začátku mi naši platili nájem a kupovali na děcka oblečení.“ Viktorie „No nebýt mamky, tak asi jsem pod mostem. Také si společně vypomáháme s vařením a nákupy. Jednou nakoupím a uvařím já a podruhé máma.“ Z rozhovorů vyplynulo, ţe svůj příjem zvyšují také pomocí systému sociálního zabezpečení Michala: „Příjem byl a ještě je z brigád. Jde často o nepravidelnou práci, takže abych zajistila to nejpotřebnější, musím chodit na sociálku. Dostávám přídavky na děti, příspěvek na bydlení a doplatek na bydlení, někdy jsem žádala i o hmotnou nouzi. Někdy to vyšlo, tak mi něco dali. Ta sociálka ti sice nějaké peníze dá, ale tak velký peníze to zas nejsou a spoléhat zase jen na toto také nejde.“ Ema: „Protože ten příjem není závratný, tak k němu ještě dostávám přídavky na dítě, příspěvek na bydlení a příspěvek na živobytí.“ Viktorie: „Jo, na sociálku chodím. Dostávám přídavky na děti a příspěvek na bydlení.“ 49

Hana: „Nepracuji už 2 roky, co mi skončila mateřská… Sem tam mám nějakou brigádu. Nejdelší jsem měla brigádu na půl roku. Teď delší dobu nemám žádnou, takže teď momentálně mám jen sociální dávky.“ V rozhovoru jsem také nemohla nezmínit i otázku výţivného. Pro matky samoţivitelky je výţivné nedílnou součástí jejich příjmu. Z důvodu zvyšování počtu neplatičů mě zajímalo, zda je dostávají pravidelně nebo jestli s ním měly někdy potíţe. Michala: „No ze začátku to bylo katastrofální. Bývalý manžel mi z počátku vůbec neplatil. Pořád jsem chodila na sociálku, aby mi dávali nějaké doplatky. To se táhlo tak 4 roky, ale nyní platí už pravidelně. Ale ze začátku, když byly děti malé, já na rodičovské, tak to teda bylo, no nebylo to příjemné.“ Viktorie: „Na kluka dostávám pravidelně, tam problém nebyl. Za to u malé to jsem dostala alimenty až nyní, tzn. po 2 letech. Než tatínek pochopil, že to dítě je jeho. Vůbec ale o ni nemá zájem.“ Hana: „Jo, alimenty dostávám 100,- Kč na měsíc pro obě děti. Já na něho nemůžu, protože nedělá a má snahu platit… to mi řekli na policajtech. Sice mám na něho podanou exekučku, ale…no má prostě snahu platit.“ Respondentky Lucka a Karolina dostávají výţivné pravidelně a nikdy s ním problémy neměly. Obě se však shodují, ţe jsou za ně rády, protoţe některé ţeny nedostávají ani takovou částku (2000,- na dítě), i kdyţ na zajištění potřeb dítěte to nestačí. Respondentka Ema výţivné nedostává. Při této otázce jsem vypozorovala její nervozitu a nezájem dál se věnovat tomuto tématu. Vnímání reálných finančních moţností samoţivitelkami V rámci druhého okruhu mě zajímalo, jak matka samoţivitelka vnímá své reálné finanční moţnosti. Jestli jí příjem stačí na to, aby zajistila nezbytné potřeby členů své rodiny. Tyto jejich reálné moţnosti se v odpovědích často prolínaly v návaznosti k výši příjmu.

50

Hana: „Příjem, co mám, tak mi stačí. Na inkaso a nájem mám. No na rozhazování to není. Jsou tady omezení jako to, že nemůžu koupit všechno, co si děcka vymrčí, ale na jídlo mám a kam složit hlavu taky. Je to ale složitý.“ Karolina: „No, víš, když máš děti, tak peněz není nikdy dost, ale na to abych zajistila, co potřebuji, tak na to mám. Je faktem, že musím, hlavně té starší, vysvětlovat proč nemůže mít to a to. Vnímá, že ty peníze prostě nemáme. Snažím se ji učit vnímat hodnotu peněz, a když chce něco dražšího koupit, tak se na tom musí finančně podílet.“ Ostatní respondentky se také shodují v tom, ţe jejich příjem není dostatečný, avšak na pokrytí opravdu nezbytných výdajů mají. Musejí se však značně uskromňovat. Problémy pak vidí v případě, kdy dítěti musí zaplatit náklady spojené např. se školou, školkou či koupit nové boty. Proto tuto situaci, jak bylo uvedeno výše, často řeší dalším přivýdělkem. Podíl částek z příjmu k zajištění chodu domácnosti V rámci příjmu respondentek mě zajímalo, jaké částky musejí dávat na zajištění chodu domácnosti a potřeb jednotlivých členů rodiny. V návaznosti na to jsem také chtěla vědět, kolik jim zůstává prostředků na ostatní výdaje, které často nejsou brány jako nezbytné, ale pro naplnění osobních potřeb člověka důleţité, jelikoţ bez nich často potom můţe dojít k sociálnímu vyloučení, kdy člověk není zapojen do různých kulturních či sportovních akcí a můţe mít omezený přístup ke vzdělání. U této otázky jsem měla značné obavy, protoţe pro mnohé (a nemusí to být jen samoţivitelky), je otázka financí poměrně choulostivá záleţitost. Proto jsem jim znova zopakovala, ţe nemusí na tuto otázku odpovídat, pokud nebudou chtít a také jsem jim nechala volnost v moţnosti jak odpovědět. Některé mi sdělily jen procenta na jednotlivé výdaje, popř. kolik jim zůstane po zaplacení všech nutných výdajů, jiné mi poskytly téměř podrobný seznam výdajů. Lucka: „Pro mě jsou nejhorší náklady na bydlení. Platím hypotéku, takže mi to z platu dělá téměř polovinu. Dalších 25 % jsou náklady na potraviny (zde se snažím kupovat ty levnější a nebo v akcích) a 15 % platu jde na náklady spojené se školou či školkou.Co mně zbyde, tak mi musí stačit na všechno ostatní. To činí tak kolem 2000,- Kč. Toto jsou 51

jen ale ty měsíční výdaje. Také musím počítat s dalšími poplatky, které platím ročně nebo půlročně, jako jsou různé pojistky a spoření… Co se týká oblečení, tak hodně věcí dostávám od kamarádek nebo ze sekáču…Výlety a dovolená - to vůbec. Výlety jen ty, které mají děti spojené se školou, a dovolená? Ta sice byla loni, ale až po 4 letech, a tu stejně platili rodiče. Já bych na to neměla… Volný čas já v podstatě nemám. Jsem pořád v práci, i o víkendech.“ Ostatní respondentky to popisovaly obdobně. Jejich nutné výdaje dosahují 90 % někdy i více z celkového příjmu. Do těchto výdajů často ale nezahrnuly některé náklady, které

nejsou placené měsíčně. Často se jednalo o ţivotní pojistky a různé formy spoření. Největší poloţkou pro ně byly náklady spojené s bydlením a jídlem. Michala: „Nejdřív zaplatíte to nejpotřebnější (inkaso, plyn, elektřina, telefon, pojistky,…) a pak žijete z toho, co vám zbude. Nejdřív jídlo, a doufáte, že to na ten měsíc vyjde. Občas mi však museli vypomoct rodiče, protože jsem to neutáhla. To se prostě nedá.“ Viktorie: „Nejhorší je ještě i jídlo. To pořád musím počítat, jestli můžu děckám koupit čokoládu nebo si zajít na kafe. Kupuji jídlo hlavně ve slevách a v akcích, abych ušetřila aspoň někde.“ Zbylých 10 % (často šlo o 1000 – 2000,- Kč) jim zůstává na ostatní potřeby pro všechny členy v domácnosti na měsíc. Co se týkalo oblasti dovolených, tak zde panovala také shoda. Michala: „Se mnou děti moc nejezdí. Já na to prostě nemám. Když děcka někam jely, tak vždycky s babičkou nebo s dědou a já byla v práci. Před 2 roky jsem byla po dlouhé době u moře, ale opět všechno platili rodiče. Já jsem dala jen symbolickou sumu.“ Karolina: „Dovolená a výlety? To vůbec. Děcka byly vloni u moře, ale platila to babička. Na výlety nejezdíme. Pro mě financování auta je velmi nákladné a cestovat s 2 dětmi někam vlakem taky nic moc (časově i finančně).“

52

Ema: „Dovolené - to vůbec. Jsem pořád někde po brigádách, takže abych někam jela, tak stejně na to nemám čas a i peníze.“ Hana: „Na dovolené jsem nebyla tak 10 let. Děti jezdí k sestře a ta je někdy někam i vezme. Jinak to prostě nejde.“ Co se týká poloţky oblečení, tak tu panovala u všech shoda. Karolina: „Co se týká oblečení, tak hodně dostávám od kamarádek a známých nebo nakupuji v sekáči. Nejhorší jsou, když mám koupit pro děti, boty. Vím, že se to nemá, ale někdy ty boty po sobě děti odnosí (pokud nejsou hodně jetý).“ Michala: „Když byly děti menší, dalo se to nějak přeci ošidit. Koupila jsem oblečení v sekáči nebo u Vietnamců nebo jsem je dostala od kamarádek. Teď… už na sebe leccos nevezmou. Takže pokud chtějí něco značkového, musí si na to vydělat nebo až na to našetřím, tak jednou na vánoce jim to, co chtějí, koupím. Ale pokud je to hodně drahé, tak si musí přispět.“ V otázce, jakou částku věnují do oblasti svých zájmů a volného času, se respondentky shodly v tom, ţe těch peněz moc nemají a tato oblast jde tak trochu stranou. Sice shodně potvrdily, ţe zájmy mají, ale často na ně chybí čas, ale i peníze. Ale jednou za čas na setkání se známými si volno udělají. Co se týká různých kulturních akcí, jako je kino či divadlo, tak se jich, pokud nejsou zdarma, neúčastní. Vyjímkou byla respondetka Karolina, která říká: „Mám ráda kino a koncerty, sice jsem na nich nebyla cca 3 roky, ale děcka už povyrostly, tak jsem si řekla, že bych mohla zase začít chodit. Vloni jsem byla už 2x v kině a na podzim jsem byla na koncertě. Tady člověk aspoň trochu vypne. Také jsem si chtěla dodělat doktorát, ale nakonec jsem to vzdala. S jedním dítětem to ještě šlo, ale studovat s dvěma, když jsi na všechno sama, to už jsem nezvládala. Nejenom časově, ale už i finančně.“ Lucka: „Moc toho času nemám, protože jsem pořád v práci. Loni jsem si dodělala vysokou, takže hodně peněz padlo na toto. Snažím se ale tak jednou za měsíc vypnout a jdu s kamarádkami si na chvíli někam sednout.“ 53

Michala: „Já nikam nechodím. Mám dvě brigády a večer padnu. Ale je pravdou, že si to i hodně omlouvám. Mně se ani nikam nechce. Dávám přednost i dětem a jejich zájmům. Sice jsou už velké, ale jsem ráda, když s nimi můžu chvíli být. Vidíme se jen ráno a večer, jak v osm přijdu.“ Ema: „Tak mé zájmy jsou momentálně škola. Veškerý čas a peníze, které si navíc vydělám, tak jdou právě na školu. A za ten rok to není zrovna malá částka. Já i syn se rádi učíme cizím jazykům, zejména angličtině. Takže mu platím jazykovou školu. Víte, já co mám peníze z těch brigád navíc, já to dávám do vzdělávání. Ať už svého nebo synova. Proto kolikrát chodím ve věcech, které mám už poměrně dlouho nebo vyšly z módy nebo ze sekáču. Ale je to prostě moje volba. Dávám přednost vzdělávání.“ Viktorie: „No, když chcu jít na kafe, tak si to musím spočítat, jestli mi na to kafe vůbec vyjde. Já sice říkám na kafe, ale to je ještě koupit malé tady jídlo. Protože, když to vidí u druhých, chce také, ale z domu si jídlo nevezme. Do herny s ní nechodím, protože na to nemám. To se platí hodinově, ještě nějaké pití a jídlo … Mám ráda zvířata. Jezdila jsem na koni, tak jednou za 3 měsíce se jdeme všichni povozit. Děckám se to moc líbí a trochu se i zklidní. Také cvičím psy, ale už ne tolik.“

7.1

Shrnutí a diskuse

Hlavním cílem výzkumu bylo zjistit, jaký má rodina samoživitelek příjem, možnosti, popř. omezení, které mají vliv na ekonomickou funkci. Ve výzkumné fázi mě proto zajímalo, jakým způsobem matky samoţivitelky zajišťují příjem a jak velký podíl z příjmu investují do chodu domácností. Co se týká zajištění příjmu, tak z výzkumu vyplynulo, ţe pro všechny matky je důleţitý, ale dosáhnout jeho dostatečné výše je však pro mnohé značně náročné. Pro zajištění potřeb nejen svých, ale i dětí, se snaţí dělat maximum. Dvě matky jsou sice na rodičovské dovolené, ale obě kvůli vyššímu příjmu ještě mají další přivýdělek. Také u ostatních matek je to obdobné. Respondentky se shodly v tom, ţe jejich příjem není k dané práci adekvátní a sehnat lépe placenou je pro ně často problém.

54

Také se shodují v tom, ţe aby mohly zajistit další potřebné výdaje, musí si ţádat o různé dávky ze systému státního sociálního zabezpečení. Příjem pro ně není dostatečný, ale na zajištění opravdu těch nejnutnějších potřeb a výdajů mají. Nezbývá jim pak ale často na další věci jako je oblečení (často je mají od známých či ze second handů), zábava či zájmové krouţky pro děti. Zde jim často vypomáhají jejich rodiče, ale ne vţdy je to pravidlem. V oblasti výţivného (aţ na jednu ţenu, která nechtěla uvést důvod) všechny matky alimenty dostávají. Dvě ţeny s nimi ze začátku měly problémy, ale na konec je začaly dostávat pravidelně. Tyto ţeny se také shodly, ţe bez výţivného by to bylo opravdu velmi těţké a ţe jsou rády, ţe je dostávají, ale náklady na výchovu a potřeby dítěte jsou podstatně větší. Jedna ţena sice výţivné dostává pravidelně, ale je to částka velmi symbolická; dle výroku policie má však otec snahu platit, tudíţ je nepostiţitelný. Největší část výdajů z příjmu tvoří náklady na bydlení a vše co s tím souvisí (kromě energií ještě poplatky za odpady, telefon a internet). Tato částka se často pohybovala kolem 40% z příjmu, ale i více. V jednom případě tato poloţka činila ¾ z příjmu. Další největší poloţku tvořily náklady spojené s nákupem potravin (25-30%), přitom na této poloţce se snaţily ţeny nejvíce ušetřit. Často uváděly, ţe by rády nakupovaly kvalitní a zdravé potraviny, ale rozhodující pro ně je nakonec stejně cena. Zbytek příjmu jim pak slouţí ke krytí dalších potřebných výdajů. Zejména na zaplacení pravidelné jednorázové (například roční nebo půlroční) platby, dále na nákup oblečení či zaplacení částky v souvislosti s volným časem – zájmy. Zde jsou často vystavovány volbě, buď si mohou dovolit jedno anebo druhé. Často musejí počítat peníze, jestli jim vůbec na něco, co chtějí na víc, vystačí peníze. Ţádná z rodin však nemá na to, aby si mohla zaplatit dovolenou. Pokud uţ nějakou mají, pokaţdé za finančního přispění svých rodičů nebo je poskytnuta jen dětem. Stejně to funguje i v oblasti oblékání, kde také hodně záleţí na tom, jak jsou děti velké. Pokud jsou malé, je oblečení často od známých nebo ze „second handů“, čím jsou ale děti větší, náklady na oblečení se zvyšují. Pokud chtějí děti značkové oblečení, často se na něm musejí finančně podílet.

55

Financování volného času či zájmů je také ovlivněno věkem dětí, a také tím, zda matka upřednostňuje dítě před osobními potřebami. Aţ na jednu paní si ţeny na sebe snaţí udělat čas alespoň tím, ţe jdou na setkání s kamarádkami. Záleţí však na tom, jaké mají priority. Polovina dotazovaných dávala přednost vzdělávání, ať uţ svého nebo dětí. I kdyţ u mnohých ţen není jejich příjem dostatečný, vědí, ţe se musí spolehnout často jen samy na sebe. Polovina ţen investuje do ţivotního, penzijního nebo obou typů spoření, i kdyţ pouze malou část. Jsem si vědoma, ţe téma situace samoţivitelek je velmi rozsáhlé a také ve výzkumu se objevila i další moţná témata, na kterých by se dalo dále pracovat, a která jsou pro ţeny velmi důleţitá. Jde např. o téma zajištění hlídání, neboť většina matek s malými dětmi má mladé rodiče, kteří ještě pracují a nemohou pohlídat vnoučata, nebo téma výţivného a jeho výše. Sice jsou rády, ţe dostávají alespoň „něco“, ale skutečné náklady na děti to nepokryje

56

ZÁVĚR Téma bakalářské práce pojednává o naplňování ekonomické funkce rodiny a to matkami samoţivitelkami. Teoretická část seznamuje se základními pojmy jako je rodina a její funkce, její součástí je také samoţivitelství a jeho aspekty. V bakalářské práci se věnuji i otázce postavení ţen samoţivitelek na trhu práce a jejích příjmům. Při zajišťování financí je pro všechny matky velmi důleţité skloubení práce s péčí o rodinu. Ve výzkumné části jsem se zabývala otázkou, jaký má rodina příjem a moţnosti, popř. omezení, které mají vliv na plnění ekonomické funkce. Výzkum byl prováděn pomocí polostrukturovaného rozhovoru. Z něj vyplynulo, ţe většina těchto matek sice na zajištění těch nejdůleţitějších potřeb peníze má, ale musejí se značně omezovat v oblasti volného času (svého i dětí) a mají velká omezení při nákupu potravin i oblečení. Největší poloţkou však jsou náklady spojené s bydlením, které tvoří i více neţ polovinu výdajů z těchto příjmů. Respondentky během výzkumu připouštěly, ţe na nezbytné potřeby peníze získají, ale cesta k těmto finančním prostředkům je značně náročná. Často viděly problém hlavně ve dvou oblastech. První bylo zejména zaměstnání a jeho skloubení s péčí o děti. Z výzkumu vyplynulo, ţe ţeny chtějí pracovat a za práci mít adekvátní mzdu - takovou, aby nemusely ţádat o sociální dávky. Druhou oblastí je výţivné a postoj otců k dětem a jejich zajištění. Ve výzkumu se ukázalo, ţe v polovině případů otcové nejeví o děti a jejich podporu ţádný zájem. Díky tomu pak leţí veškerá tíha (výchovná i finanční) na matce. Myslím si, ţe pokud by se otcové více zajímali o své potomky a jejich potřeby, platili odpovídající alimenty, adekvátně se podíleli na nákladech spojených s výchovou dětí, případně by u těch, kteří výţivné neplatí, byla zabezpečena lepší vymahatelnost výţivného, nemuselo by samoţivitelství být takový problém. Toto je ale značně široké téma, které je ovlivněno i dalšími aspekty (např. domluvou rodičů, mnohdy bránění otci ve styku s dítětem atd.), takţe záleţí na konkrétních případech a výchozích podmínkách, podle kterých pak situace a naplňování ekonomické funkce v rodině vypadá. 57

Vyuţití bakalářské práce vidím jako pomoc při zpracovávání referátů nebo jako zdroj informací pro studentky, kteří se zabývají podobnou tematikou.

58

8

Seznam zdrojů

Bartáková, H. (2008). Problémy přechodu ţen na trh práce po rodičovské dovolené.. In Sirovátka, T., Hora, O. (Eds.), Rodina, děti a zaměstnání c české společnosti (s. 175205). Brno: Masarykova univerzita Fakulta sociálních studií. Broţová, D. (2012). Kapitoly z ekonomie trhů práce. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze. Disman, M. (2002). Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum Dudová, R., Haškovcová, H., Maříková, H. (2005). Kombinace pracovního a rodinného života v ČR: politiky, čas, peníze a individuální rodinné a firemní strategie. Praha: Sociologický ústav Akademie věd České republliky. Dudová, R. (2009). Práce jako řešení? Strategie obţivy osamělých matek v ČR. Sociologický časopis/Czech Sociological Review, č.4, s. 753-784. Fassmann, M. (2007). Stínová ekonomika a práce na černo. K Effect CZ Fischlová, D. (2005). Analýza rozdílu pracovních příjmů muţů a ţen (mzdová diskriminace podle pohlaví). Sociální práce/Sociálna práca, č. 3, s. 71-85. Havllík, R., Koťa, J. (2002). Sociologie výchovy a školy. Praha: Portál. Hašková, H., Kříţková, A. (2002). Moţnosti skloubení práce a rodiny v ţivotě ţen. Gender rovné příležitosti výzkum, č. 2-3, s. 8-9. Havlík, R., Novotná, M., Prokop J. (1993). Vybrané kapitoly ze sociologie výchovy a vzdělávání. Praha: Univerzita Karlova. Hendl, J. (2008). Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. Praha: Portál

59

Hubinková, B. a kol. (2008). Psychologie a sociologie ekonomického chování. Praha: Grada. Kraus, B. (2008). Základy sociální pedagogiky. Praha: Portál. Krebs, V. a kol. (2007). Sociální politika. Praha: ASPI. Kuchařová, V. (Ed.). (nedatováno). Závěrečná zpráva o řešení projektu HR162/07 Zmapování dostupnosti a podmínek pobytu dětí v jeslích, mateřských školách, školních družinách a obdobných zařízeních a jiných neinstitucionálních forem péče o děti v ČR včetně identifikace překážek jejich využívání s návrhy možných opatření k jejich rozvoji. Praha: VÚPS. Mareš, P. (1994). Nezaměstnanost jako sociální problém. Praha: SLON. Mareš, P. (1999). Sociologie nerovnosti a chudoby. Praha: SLON. Marksová-Tominová, M. (2009). Rodina a práce – jak je sladit a nezbláznit se. Praha: Portál. Maříková, H. (Eds.). (2000). Proměny současné české rodiny. Rodina-genderstratifikace. Praha: SLON. Matějček, Z. (1989). Rodiče a děti. Praha: Avicenum Matoušek, O., Koláčková, J., Kodymová, P. (Eds.). (2010). Sociální práce v praxi. Praha: Portál. Matoušek, O. a kol. (2003). Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál. Miovský, M. (2009). Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada

60

Mlčoch, L. (2014). Ekonomie rodiny v proměnách času, institucí a hodnot. Praha: Karolinum. Procházka, M. (2012). Sociální pedagogika. Praha: Grada. Sobotková, I. (2007). Psychologie rodiny. Praha: Portál. Šulová, L. (1998). Člověk v rodině. In Výrost, J., Slaměník, I. (Ed.), Aplikovaná sociální psychologie I. Praha: Portál Zákoník práce. Zákon č. 262/2006 Sb. v účinném znění ke dni 24. 6. 2014 Zákon o daních z příjmu. Zákon č. 586/1992 Sb. v účinném znění 1. 1. 2014 Zákon o důchodovém pojištění. Zákon č. 155/1995 Sb. v účinné znění ke dni 1. 1. 2014 Zákon o nemocenském pojištění. Zákon č. 187/2006 Sb. v účinném znění ke dni 1. 5. 2014 Zákon o státní sociální podpoře. Zákon č. 117/1995 Sb. v účinném znění ke dni 1. 5. 2014 Trestní zákoník. Zákon č.40/2009 Sb. v účinném znění ke dni 1. 8. 2014

Seznam pramenů ABZ (2015). [on-line]. Dostupné z www.slovnik-cizich-slov.abz.cz Asociace neúplných rodin (2011). Až 40% rodičů neplatí alimenty na své děti. [on-line]. Dostupné 3. 11. 2014 z http://www.asociaceneuplnychrodin.cz/node/275 Centro studi logos (2012). Le funzioni della famiglia. [online]. Dostupné 26. 10. 2014 z http://www.cslogos.it/sito/index.php?option=com_content&view=article&id=132:lefunzioni-della-famiglia&catid=30&Itemid=154 61

Český statistický úřad (2010). Harmonizace pracovního a rodinného života. [on-line]. Dostupné 25. 3. 2014 z http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/ainformace/7887002B6B23 Český statistický úřad (2014). Struktura mezd zaměstnanců 2013. [on-line]. Dostupné z http://www.czso.cz/csu/2014edicniplan.nsf/p/110026-14 Český statistický úřad. (2014). Zaostřeno na ženy a muže 2013 [on-line]. Dostupné 10. 10.

2014

z

http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/t/6D0027D716/$File/1413134438.pdf Formánková,L. (2008). Péče – zdroj frustrace pracujících rodičů? [on-line]. Dostupné 3. 11. 2014 z http://www.socioweb.cz/index.php?disp=temata&shw=314&lst=120 Gender studies (2011). Rodinná politika: matky samoživitelky. [on-line]. Dostupné z www.feminismus.cz/download/TZ_samozivitelky.pdf Hasmanová-Marhánková, J. (2011). Matky samoživitelky a jejich situace v České republice.

[on-line].

Dostupné

24.

10.

2014

z

http://www.genderstudies.cz/download/samozivitelky_sendwichova.pdf Hejzlarová, E. (2011). Měkké aspekty samoţivitelství a nástroje veřejné politiky. Fórum

sociální

politiky.

č.

3,

s.

19-22.

Dostupné

z http://www.vupsv.cz/sites/File/forum_socialni_politiky/Casopis_FSP_3_2011.pdf Holanová, T. (2015). Jděte do práce! Vláda chce odradit od života na dávkách. [online].

Dostupné

z

http://www.penize.cz/mzdy/294154-jdete-do-prace!-vlada-chce-

odradit-od-zivota-na-davkach Hrkal, J. (2000). Ekonomický model života stacionární populace. [on-line]. Dostupné 13. 1. 2014 z http://www.czso.cz/cz/cisla/1/18/demogr/dem0202/cl02 02.htm

62

Kalkulačka (2014). Kalkulačka alimenty: Kolik je výživné na dítě a kdo má povinnost platit? [on-line]. Dostupné 27. 10. 2014 z http://kalkulacka.org/kalkulacka-alimentykolik-je-vyzivne-na-dite-a-kdo-ma-povinnost-platit/ Klimánková, G. (2014). Čtyři novinky, které příští rok přilepší rodinám s dětmi. [online]. Dostupné z http://www.mesec.cz/clanky/ctyri-novinky-ktere-pristi-rok-prilepsirodinam-s-detmi Mateřská centra (2009). Síť mateřských center [on-line]. Dostupné 25. 10. 2014 z http://www.materska-centra.cz/sit-mc-v-cr/co-jsou-mc/ MPSV (2009). Minimální a zaručená mzda. [on-line]. Dostupné 11. 2. 20015 z http://www.mpsv.cz/cz/7667 MPSV (2005). Národní koncepce rodinné politiky. [on-line]. Dostupné 4. 11. 2014 z http://www.mpsv.cz/files/clanky/2125/koncepce_rodina.pdf MPSV (2004). Národní zpráva o rodině. [on-line]. Dostupné 7. 10. 2014 z http://www.mpsv.cz/files/clanky/899/zprava_b.pdf MPSV (2013). Péče o děti, dětská skupina. [on-line]. Dostupné 4. 11. 2014 z http://www.mpsv.cz/cs/13500 MŠMTV ČR (2014). Statistická ročenka školství 2013/2014 – výkonové ukazatele. [online]. Dostupné z http://toiler.uiv.cz/rocenka/rocenka.asp Parlamentní listy (2013). Roste počet neúplných rodin, od roku 1995 se zdvojnásobil. [on-line].

Dostupné

z http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Roste-pocet-

neuplnych-rodin-od-roku-1995-se-zdvojnasobil-284737 Pfeiferová, Š. (2010). Slaďování rodinného a pracovního života a (ne)rovné příležitosti matek

samoživitelek.

[on-line].

Dostupné

24.

10.

2014

http://www.feminismus.cz/cz/clanky/sladovani-rodinneho-a-pracovniho-zivota-a-nerovne-prilezitosti-matek-samozivitelek 63

z

Podnikatel (2012). Práce na černo? Pro 80 % Čechů žádný problém. [on-line]. Dostupné

z

http://www.podnikatel.cz/clanky/prace-nacerno-pro-80-cechu-zadny-

problem/ Sociální dávky (2014a). Alimenty v roce 2014. [on-line]. Dostupné 27. 10. 2014 z http://www.socialni-davky.cz/alimenty-v-roce-2014 Sociální dávky (2014b). Sociální dávky pro matku samoživitelku. [on-line]. Dostupné 27.

10.

2014

z http://www.socialni-davky-2014.eu/socialni-davky-pro-matku-

samozivitelku/ SUIP

(2015).

Postihy

za

nelegální

práci.

[on-line].

Dostupné

z

http://www.suip.cz/otazky-a-odpovedi/pracovnepravni-vztahy/nelegalnizamestnavani/postihy-za-nelegalni-praci Urbánek, V. (2014). Rodiče budou platit méně na dani z příjmu. [on-line]. Dostupné 27. 10. 2014 z http://www. kurzy.cz/zpravy/372369-rodice-budou-platit-mene-na-dani-zprijmu/ Vybíralová, A. (2013). Práce na černo – Vyplatí se pracovat nelegálně? [on-line]. Dostupné z http://flek.cz/clanky/zakonik-prace/nelegalni-prace-nacerno Výpočet (nedatováno). Popis výpočtu čisté mzdy. [on-line]. Dostupné 11. 2. 2015 z http://www.vypocet.cz/popis-vypoctu-ciste-mzdy/

64

Seznam tabulek Tabulka č. 1 – Sňatky a rozvody Tabulka č. 2 – Mimomanţelská porodnost 1920 – 2013 Tabulka č. 3 - Průměrné hrubé měsíční mzdy a mediány mezd v třídění podle hlavních tříd CZ-ISCO a podle vzdělání v roce 2012 Tabulka č. 4 - Průměrné hrubé měsíční mzdy a mediány mezd Tabulka č. 5 – Transformační tabulka Tabulka č. 6 – Popis respondentek

65

Abstrakt Cílem bakalářské práce je zjištění, jakým způsobem dochází k naplňování ekonomické funkce matkami samoţivitelkami. V teoretické části jsou objasněny základní pojmy jako rodina, samoţivitelství a jeho aspekty. Poukazuje také na různé bariéry, které mohou bránit v naplňování ekonomické funkce. Výzkumná část je zpracována na základě polostrukturovaných rozhovorů s matkami samoţivitelkami. Analýza rozhovorů poukázala často na jejich nedostatečný příjem a bariéry, s kterými se samoţivitelky setkávají při zajišťování ekonomické funkce rodiny. Klíčová slova: rodina, samoţivitelství, příjem, příjmová nerovnost, ekonomická funkce, trh práce, mzda, výţivné, harmonizace práce s rodinou, péče o děti.

Abstract The aim of this thesis is to evaluate the way of implementing the economic functions of single mothers. The theoretical part explains the basic terms such as family, single parenthood and its aspects. It also highlights different barriers that may hinder the fulfillment of economic functions. The research part is processed on the basis of semi-structured interviews with single mothers. Analysis of the interviews often pointed to the insufficient income and barriers that single mothers face in providing the economic function of the family. Keywords: family, single parenthood, income, income inequality, economic functions, labor market, wages, alimony, harmonization of work and family, childcare.

66