UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Fakulta zdravotnických věd Ústav ošetřovatelství
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
2011
Hana Hrabovská
UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Fakulta zdravotnických věd Ústav ošetřovatelství
Kolik a jaké existují informace o bazální stimulaci v celé ČR
Bakalářská práce
Autorka: Hana Hrabovská 3. ročník bakalářský studijní program ošetřovatelství forma studia: kombinovaná studijní obor: OŠETŘOVATELSTVÍ Vedoucí práce: Mgr. Zuzana Hasalová
ANOTACE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Název práce: Kolik a jaké existují informace o bazální stimulaci v celé ČR Autorka práce: Hana Hrabovská Pracoviště garantující obor: Ústav ošetřovatelství, FZV UP v Olomouci Vedoucí práce: Mgr. Zuzana Hasalová Počet stran: 52 Počet příloh: 6 Rok obhajoby: 2011 Klíčová slova v ČJ: Bazální stimulace, autobiografie klienta, sebevzdělávání, individualizace Klíčová slova v AJ: Basal stimulation, the client's autobiography , self -culture, individualization Abstrakt v ČJ: Přehledová bakalářská práce je zaměřena na problematiku nabízených informací o bazální stimulaci. V první části práce jsou shrnuty základní informace o konceptu bazální stimulace a jeho implementace ve výuce a v praxi. Dále je zaměřena na zjišťování, zda si sestry při velké nabídce mohou vybrat kurz pro své zaměření, jaký má význam pro sebevzdělávání. Z důvodu velkých nabídek publikací (informací) je situace v této tématice mnohdy nepřehledná, proto je cílem této práce vytvořit jasnou koncepci dané problematiky tak, aby se sestry, agentury domácí péče či příbuzní, kteří pečují o pacienty, mohli najít konkrétní informace pro ně určené. Abstrakt v AJ: Overview bachelor thesis is focused on the issues presented information on the basal stimulation. The first part summarizes basic information about the concept of basal stimulation and its implementation in the teaching and practice. It is aimed at determining whether the large menu, the nurses may choose the course of its focus, which is important for self-education. Due to large bids of publications (information) there is unnoticed situation over this themes, so that the aim of this thesis is to create clear conception of the problematics, so that the nurses, home care agencies, relatives who care for patients will be able to find their specific information intended for them.
Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením Mgr. Zuzany Hasalové a uvedla v ní veškerou použitou literaturu i ostatní zdroje. Současně také souhlasím s užitím práce ke studijním účelům.
V Olomouci dne……….
…………………. Podpis
PODĚKOVÁNÍ Ráda bych poděkovala Mgr. Zuzaně Hasalové za ochotu, vstřícnost, trpělivost a cenné rady, které mi byly poskytovány. Dále děkuji své rodině a svým známým za jejich pomoc a trpělivost po celou dobu psaní bakalářské práce.
OBSAH ÚVOD 1 CHARAKTERISTIKA PROBLÉMU
9
1.1 Historie konceptu bazální stimulace
9
1.1.1 Autoři a původ konceptu
9
1.1.2 Současná situace
10
1.1.2.1 PhDr. Karolína Riedlová
10
1.1.2.2 Současná možnost vzdělání
11
1.1.2.3 Legislativa a bazální stimulace
12
1.2 TEORETICKÁ VÝCHODISKA KONCEPTU BAZÁLNÍ STIMULACE
13
1.2.1 Charakteristika konceptu
13
1.2.2 Vývoj vnímání
14
1.2.3 Podstata vnímání
14
1.2.4 Techniky konceptu bazální stimulace
15
1.2.5 Podpora motoriky
15
1.2.6 Podpora komunikace
16
1.2.7 Komunikace v konceptu bazální stimulace
16
1.3 ZÁKLADNÍ PRVKY BAZÁLNÍ STIMULACE
18
1.3.1 Somatická stimulace
18
1.3.1.1 Vnímání tělesného schématu
19
1.3.1.2 Iniciální dotek
20
1.3.1.3 Somatická stimulace dle konceptu bazální stimulace
21
1.3.1.4 Somatická stimulace zklidňující
21
1.3.1.5 Somatická stimulace povzbuzující
22
1.3.1.6 Neurofyziologická stimulace
23
1.3.1.6 Podpora dýchání
23
1.3.1.7 Polohování
24
1.3.2 Vestibulární stimulace
25
1.3.3 Vibrační stimulace
26
5
1.4 NÁSTAVBOVÉ PRVKY BAZÁLNÍ STIMULACE
27
1.4.1 Optická stimulace
27
1.4.2 Auditivní stimulace
27
1.4.3 Orální stimulace
28
1.4.4 Olfaktorická stimulace
29
1.4.5 Taktilně-haptická stimulace
29
1.5 BIOGRAFIE KLIENTA A JEHO RODINA
30
2 PŘEHLED O PUBLIKOVANÝCH ČLÁNCÍCH BAZÁLNÍ STIMULACE
31
2.1 Tabulka publikací bazální stimulace
45
ZÁVĚR
50
LITERATURA A DALŠÍ PRAMENY
52
SEZNAM ZKRATEK
55
SEZNAM OBRÁZKŮ
56
SEZNAM PŘÍLOH
57
6
ÚVOD Úloha sester je v péči o pacienta nezastupitelná, hlavně pro uspokojování jeho potřeb a do této oblasti se začíná čím dál více zapojovat rodina pacienta. Bazální stimulace, která patří mezi mladé trendy v péči o pacienty, ve své nejzákladnější rovině podporuje lidské vnímání a má své specifické techniky, které jsou na jednu stranu velmi široké. Lze ji aplikovat, pokud má člověk určité vzdělání nebo dostupné informace. Každý člověk je individualita, proto nelze zcela standardizovat postupy bazální stimulace. Bazální stimulace se využívá v klinické praxi, především v neonatologických, dětských, gerontologických a psychiatrických odděleních, na oddělení JIP, ARO i v domácí a hospicové péči. O konceptu bazální stimulace vycházejí články v odborných časopisech, je součástí osnov ve výuce na zdravotnických školách a především, je součástí náplně práce sester v péči o pacienty. Přehledovou práci o množství informací o bazální stimulaci v České republice jsem si zvolila proto, abych zjistila šířku a hloubku informací, které může sestra získat o bazální stimulaci z odborných článků. Chci se proto ve své práci zaměřit na nabídku informací o bazální stimulaci, a to z publikovaných článků v odborných časopisech, kde se zaměřím na obsah článku, jeho rozsah, zda je vhodný pro laiky (rodinu, blízké, příbuzné) a pro odbornou veřejnost. Teorie a zkušenosti autorů jsou základnou pro správné „uchopení“ konceptu bazální stimulace a její následné aplikaci v praxi. Teď nemluvím pouze o odborné veřejnosti (všeobecná sestra, lékař, sestra specialistka, zdravotní asistent, ergoterapeut, zdravotně-sociální pracovník, zdravotnický záchranář, fyzioterapeut, klinický logoped, aj.), ale také o laické veřejnosti, které se toto téma přímo dotýká. V neposlední řadě chci touto prací zdůraznit potřebu poskytnout přehledovou práci z vybraných publikací s tématem bazální stimulace. Výsledkem by měla být informační tabulka s kritérii, která by měla umožnit dobrou orientaci v současných publikacích. A to pro obě skupiny uživatelů, tj. jak laiků, tak i odborníků. Prvním cílem bakalářské práce je předložit přehledný soubor publikací o bazální stimulaci. 7
Druhým cílem je zhodnotit přínos publikací o bazální stimulaci pro laiky a odbornou veřejnost. Třetím cílem je vytvořit přehlednou informační tabulku, vhodnou pro laiky a pro odbornou veřejnost. Jednotlivé články jsem vyhledávala pomocí uvedených klíčových slov. Rešerše odborných článků jsem procházela v databázích Národní lékařské knihovny ČR – Bibliographia Medica Čechoslovaca, také jsem pátrala pomocí vyhledávačů Google, Google Scholar a webových stránek centrum.cz, seznam.cz. Celkem jsem nalezla 28 článků, které jsem prostudovala a ke své práci poté vybrala a použila celkem 21 článků.
8
1 CHARAKTERISTIKA PROBLÉMU 1.1
Historie konceptu bazální stimulace
1.1.1 Autoři a původ konceptu Friedlová píše: za autora konceptu o bazální stimulaci je považován prof. Dr. Andreas
Fröhlich.
Od
roku
1970
pracoval
v Rehabilitačním
centru
Westpfalz/Landstuhl v Německu s těžce psychosomaticky i intelektově postiženými dětmi. Během své praxe na základě svých zkušeností pak v rámci svého doktorandského studia vypracoval koncept bazální stimulace. Předpokladem pro vypracování tohoto konceptu bylo Fröhlichovo tvrzení, že i tyto děti jsou vzdělavatelné, a to alespoň v oblasti vnímání vlastního těla ve smyslu nácviku sebeobsluhy. V současnosti profesor A. Fröhlich pracuje na Katedře speciální pedagogiky na Univerzitě v Landau. Do ošetřovatelské péče přenesla koncept bazální stimulace zdravotní sestra prof. Chriestel Bienstein v 80. letech 20. století. Vycházela z poznatků prof. Fröhlicha, které ukázaly, že prvky konceptu bazální stimulace mají význam pro lidi všech věkových kategorií a také nejen pro nemocné, ale i zdravé. Od poloviny osmdesátých let spolupracuje s prof. Andreasem Fröhlichem v problematice ošetřovatelské péče o lidi, jejichž schopnost komunikace a vnímání je omezena a změněna. V roce 2003 převzala Chriestel Bienstein profesuru výzkumu v ošetřovatelství na univerzitě v Brémách. Prof. Chriestel Bienstein a prof. Dr. Andreas Fröhlich následně vypracovali systém vzdělávání lektorů konceptu bazální stimulace. Lektoři musí absolvovat čtyřsemestrální studium konceptu a složit závěrečné zkoušky. Lektoři jsou sdruženi v Mezinárodní asociaci bazální stimulace a jsou povinni se v této problematice vzdělávat (Friedlová, 2005, s. 13-14).
9
1.1.2 Současná situace 1.1.2.1 PhDr. Karolína Friedlová PhDr. Karolína Friedlová, dosavadní ředitelka Institutu bazální stimulace, přední propagátorka konceptu a jediná licencovaná lektorka v České republice, je autorkou řady odborných článků a publikací. Členkou Mezinárodní asociace bazální stimulace je od roku 2003. Od května 2010 do prosince 2010 zastávala funkci prezidentky Mezinárodní asociace bazální stimulace (bazální stimulace, lektor,2011). V roce 1988 ukončila střední zdravotnickou školu. Poté pracovala v přímé péči na klinice Waldviertel Klinikum Horn v Rakousku a Univerzitní Klinice Mnichov v Německu v letech 1990 – 2001, kde se s konceptem bazální stimulace seznámila. Postgraduální studium pro certifikovaného lektora konceptu bazální stimulace vystudovala ve Vídni. Bakalářské studium ošetřovatelství vystudovala na 1. Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze, magisterské studium na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (Friedlová, 2007, s. 1). V současnosti je ředitelkou Institutu bazální stimulace, vyučuje na Filozofickopedagogické fakultě Slezské univerzity v Opavě a je patronkou Dětského domova pro děti do 3 let v Ostravě (bazální stimulace, lektor, 2011).
Obrázek 1 PhDr. Karolína Friedlová
10
1.1.2.2 Současná možnost vzdělání Friedlová na svých webových stránkách uvádí, že autoři konceptu vytvořili strukturu vzdělávání lektorů, ti zajišťují relevantní vyškolení ošetřujících a integraci konceptu do ošetřovatelské péče. Koncept bazální stimulace má svou ochrannou známku. V zahraničí je značné množství odborné literatury se zaměřením na neonatologii, speciální pedagogiku, intenzivní medicínu a také geriatrickou péči a doprovodnou péči k umírání. K dnešnímu dni působí v Evropě více než 800 lektorů konceptu. V roce 2005 založila Karolína Friedlová Institut bazální stimulace a také vyškolila tým lektorů, kteří lektorují základní kurzy. První kurz bazální stimulace zorganizovala Karolína Friedlová v roce 2003 na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a od té doby sama lektorovala mnoho kurzů. Jako jediná certifikovaná lektorka je odborným garantem kurzů vedených lektory Institutu bazální stimulace. Základní kurzy jsou akreditovány Karolínou Friedlovou, jako vzdělávací programy pro zdravotníky, sociální pracovníky a speciální pedagogy. Kurzy nástavbové a prohlubující lektoruje pouze osobně. Kurz je registrován u Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR, dle vyhlášky č. 423/2004, ve znění vyhlášky č. 321/2008 Sb., § 3, a vyhlášky 4/2010 Sb. a pozdějších změn a předpisů pro tyto profese: všeobecná sestra, porodní asistent, ergoterapeut, zdravotně-sociální pracovník, zdravotnický záchranář, fyzioterapeut, klinický psycholog, klinický logoped. Od roku 2006 jsou zařízení na základě supervizí certifikována jako Pracoviště pracující s konceptem bazální stimulace (bazální stimulace, lektor, 2011). Kurzy bazální stimulace jsou vedeny kvalifikovaným lektorem Institutu bazální stimulace. Jsou rozděleny na kurz základní, nástavbový a Prohlubující a inovační kurz. Tyto kurzy jsou akreditovány Ministerstvem zdravotnictví České republiky, Ministerstvem práce a sociálních věcí České republiky a Ministerstvem školství mládeže a tělovýchovy České republiky. Akreditovaný kurz je určen pro poskytovatele zdravotní péče, lékaře a nelékařská zdravotnická, pro poskytovatele sociálních služeb,
11
pro speciální pedagogy a vyučující ve vzdělávacích programech výše zmíněných oborů. Každý účastník po absolvování kurzu, při 100% účasti získá: Mezinárodní certifikát platný v celé EU, potvrzení o absolvování kurzu do indexu odbornosti nelékařských profesí s certifikovaným razítkem platným v celé EU, potvrzení o účasti na odborné vzdělávací aktivitě, vydané SKSAPA, skripta vydaná pro každý kurz (bazální stimulace, základní kurz, 2011). 1.1.2.3 Legislativa a bazální stimulace Od roku 2004 je koncept zařazen do výuky na středních zdravotnických školách pro studijní program zdravotní asistent. Je zohledněn ve Vyhlášce MZČR ve Sbírce zákonů č. 424/2004; §3 odstavec 8, o ustanovení činnosti všeobecné sestry (Friedlová, 2007, s. 17). Tato vyhláška stanoví v souladu s právem Evropského společenství činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků, a to v následujícím znění: §3, odstavec 8, provádí rehabilitační ošetřování ve spolupráci s fyzioterapeutem a ergoterapeutem, zejména polohování, posazování, dechová cvičení a metody bazální stimulace s ohledem na prevenci a nápravu hybných a tonusových odchylek, včetně prevence dalších poruch z imobility.1 (Znění celé vyhlášky – viz. příloha č.1) 1
1
http://www.pdcap.cz/Texty/PA/Zakon96a424.html
12
1.2
TEORETICKÁ VÝCHODISKA KONCEPTU BAZÁLNÍ STIMULACE
1.2.1 Charakteristika konceptu Bazální stimulace je pedagogická a ošetřovatelská aktivita, kdy se snažíme podpořit vnímání, komunikaci a pohybovou činnost člověka. Ošetřovatelská péče a pedagogická praxe je uchopena v konceptu tak, aby u klienta nebo žáka byly podporovány jeho zachovalé schopnosti (komunikační a pohybové). Orientuje se na všechny oblasti lidských potřeb, pracuje se s autobiografií klienta a do ošetřovatelského a pedagogického procesu se integrují příbuzní. Bazální stimulace se aplikuje v klinické praxi (např. neonatologické intenzivní péči u dětí předčasně narozených, u lidí s různými akutními a chronickými onemocněními, po úrazech mozku, nebo u klientů s demencí), také se využívá v neklinické praxi (domovy pro seniory, ústavy sociální péče, hospice, speciální školy a domácí péče). Mezi základní prvky konceptu bazální stimulace patří pohyb, komunikace, vnímání a jejich pevné propojení. U lidí s poruchou vnímání, komunikace a pohybu, umožňuje koncept bazální stimulace podporovat zdravotní stav cílenou stimulací smyslových orgánů. Nepřetržitá stimulace smyslů umožní vznik nových spojení – dentritů – v mozku, čímž aktivuje mozkovou činnost. Bazální stimulace se zaměřuje na všechny oblasti lidských potřeb, pohlíží na pacienta jako na rovnocenného partnera, člověka s určitými schopnostmi a vlastní individualitou (Friedlová, 2007, s. 19). Potřeba pevného propojení těla s duší je základní myšlenkou bazální stimulace. Bazální stimulace podporuje lidské vnímání v bazální (nejzákladnější) rovině. Již v embryonální fázi každý člověk vnímá pomocí smyslů, díky nim každý člověk vnímá sebe sama a své okolí. Proto pokud dojde k poškození těchto smyslů v kterékoliv fázi života, je důležité cíleně podporovat vnímání poškozených smyslů a pomocí stimulace napomoci v jejich omezené funkci. Cílená stimulace zachovalých a oslabených pacientových smyslů by měla být prováděna u každého úkonu základní ošetřovatelské péče. Na ošetřovatelskou péči nebývá vždy přikládán velký význam, avšak tvoří největší část práce sestry. Bazální stimulace ošetřovatelskou péči staví na zcela jinou rovinu, kdy můžeme docílit její
13
pomocí změnu pacientova vědomí a potlačení stavů zmatenosti či neklidu, bez aplikace sedativ (Friedlová, 2005, s. 16-17). 1.2.2 Vývoj vnímání Na základě vědeckých poznatků bylo zjištěno, že v prenatálním období se nejprve vyvíjí vnímání somatické, které nás informuje o vlastním těle, dále vnímání vibrační (např. při mluvení matky, chůzi) a poté vestibulární vnímání, které nás informuje o pohybu celého těla (Friedlová, 1.díl 2005, s. 17). 1.2.3 Podstata vnímání Lidské vědomí, podle filozofie, je definováno jako bdělý stav, v němž je člověk schopen si sám sebe uvědomovat, své záměrné jednání a myšlení na základě souboru smyslových a paměťových informací. Vědomí zahrnuje řízenou schopnost k smyslovým podnětům, aktivaci paměťových stop, vytváření nových myšlenek na základě získaných zkušeností. Jasné vědomí je zajišťováno kontinuální interakcí mezi neurony, mozkovým systémem a aktivačním systémem retikulární formace (Friedlová, 2007, s. 21). Informace z vnějšího okolí zpracovává a přenáší nervový systém, každá tato informace musí být prvotně přeměněna na nervový vzruch. Nervový systém nemá schopnost regenerace, při zániku neuronů jde o nezvratný stav, avšak má schopnost plasticity, to znamená, že se dokáže přizpůsobit nejrůznějším vlivům. Díky těmto schopnostem plasticity lidského mozku lze uložené vzpomínky a životní návyky cílenou stimulací aktivovat z paměťových drah. Při nedostatku stimulů z vnějšího okolí na člověka a při nedostatku pohybové aktivity dochází k senzorické a motorické deprivaci. Díky schopnosti plasticity mozku mohou poškozené struktury mozku převzít jiné oblasti jejich funkce a právě tato skutečnost se využívá v péči o postižené děti, ale také o pacienty s postižením mozku. Předpokladem je dostatečná nabídka adekvátních stimulů, aby mohlo dojít k budování neuronálních struktur (Friedlová, 2007, s. 22- 23).
14
1.2.4. Techniky konceptu bazální stimulace V konceptu bazální stimulace se terapeuti snaží navázat komunikaci s lidmi se změnou v oblasti vnímání pomocí nabízených podnětů. Cílem je podpora ke stimulaci vnímání vlastního těla a k podpoře rozvoje vlastní osobnosti, umožnění navázání komunikace se svým okolím, umožnění vnímání okolního světa, umožnění orientace v prostoru a čase a zlepšení funkcí organismu. Pro splnění kvalitní a účinné stimulace je důležité získání autobiografické anamnézy, integrace příbuzných klienta, stanovení cílů, nastavení ošetřovatelského plánování a kontinuální hodnocení reakcí klienta na poskytovanou stimulaci. Techniky jsou rozděleny na prvky základní a nástavbové stimulace. Základní prvky bazální stimulace: 1. stimulace somatická 2. stimulace vibrační 3. stimulace vestibulární Nástavbové prvky bazální stimulace: 1. Orální stimulace 2. Olfaktorická stimulace 3. Auditivní stimulace 4. Taktilně-haptická stimulace 5. Optická stimulace (Friedlová, 2007, s. 24). 1.2.5 Podpora motoriky Schopnost pohybu je pro člověka velmi důležitá, umožňuje tak vnímat své vlastní tělo a okolí. Pokud dojde k situaci, že člověk nemůže změnit polohu, přichází o mnoho podnětů, jak z vnitřního, tak i vnějšího okolí. Vnímání a pohyb spolu úzce souvisejí, také s polohou a orientací úzce souvisí vestibulární systém. Fröhlich vychází v oblasti motoriky z konceptu Bobathových, kde je nezbytné provádět správné pohyby a neustále je u pacienta trénovat. Cvičením můžeme zdokonalit pohyblivost, přitom je důležitý nepřetržitý přísun podnětů, i když zpočátku jen pasivních. Je nezbytné řídit své pohyby vědomě a naučit se měnit svalové napětí, 15
čemuž říkáme kinesteticko-proprioreceptivní vnímání. Podle Friedlové, Fröhlich roztřídil myšlenku tvorby motorických drah v oblasti fyzioterapie na oblast vnímání člověka jako celku. Koncept používá k podpoře hybnosti všechny základní nástavbové prvky. Jedním z důležitých faktorů je motivace (Friedlová, 2007, s. 27- 29). 1.2.6 Podpora komunikace Komunikace je pro člověka vědomá činnost, je součástí vytváření a udržování mezilidských vztahů, jde o výměnu informací mezi lidmi a má velký vliv na kvalitu života. Sestra využívá komunikaci k navázání spolupráce s pacientem. V době nemoci se komunikační schopnosti mohou zhoršit, sestra může podpořit komunikační schopnosti, a proto pomáhá pacientovi rozšířit jejich sociální kompetence. V ošetřovatelské praxi je komunikace součástí profesionálního vybavení sester. Komunikaci dělíme na verbální (za použití slov) a neverbální (mimoslovní), (Friedlová, 2007, s. 30). 1.2.7 Komunikace v konceptu bazální stimulace Nejnáročnějším úkolem v ošetřovatelské péči je porozumět stylu komunikace, poznat a pochopit potřeby klienta a na základě toho poskytnout klientovi prostor pro orientaci a další rozvoj jeho osobnosti. Vnímání a pohyb nám umožňují komunikaci, a tím se vzájemně se propojují. To není možné bez smyslových orgánů, které přijímají a zpracovávají podněty z okolního prostředí, vytvářejí tak komunikační kanály. Dle stavu pacienta, klienta se snažíme využít některé z těchto komunikačních kanálů: Somatický komunikační kanál, vibrační komunikační kanál, vestibulární komunikační kanál, auditivní komunikační kanál, optický komunikační kanál, olfaktorický komunikační kanál, taktilně-haptický komunikační kanál. Terapeut by měl umět využít všechny komunikační schopnosti a vhodně volit komunikační kanály v dané situaci a adekvátně reagovat. U pacientů, kteří mají změnu vědomí a jejich vyjadřovací schopnosti jsou snížené, je velmi náročná komunikace a 16
vyžaduje citlivost a dobré vědomosti o této problematice. Koncept integruje do péče o pacienta příbuzné, kteří mohou komunikovat s pacientem a být právě první, kteří zachytí reakce pacienta. Pokud u klientů v kómatu, vegetativním stavu, s mentální retardací, či demencí použijeme vhodnou formu komunikace, můžeme tak vnímání ověřovat. Ošetřující se musí přizpůsobit situaci, ve které se pacient ocitl, pak teprve, když přijme naši formu, můžeme posoudit stav vnímání a vědomí. Klient tak s námi může navázat kontakt. Sledujeme reakce klienta, věnujeme pozornost rytmice dýchání, pohybu očí, či jiného pohybu, tak může klient začít s navázáním kontaktu. Gesta, která klient vysílá, mohou být nepatrná, ale důležitá, proto si všímáme: Mrkání očí, otevírání očí a úst, hlubokého vdechu, vzdychání, nepravidelného dýchání, úsměvu, uvolnění svalového tonu, mimiky, klidných pohledů do okolí a na poskytované stimulační elementy, zavírání očí a úst, blednutí, křečovitého držení těla, pohybů, reakcí signalizujících obranu, gesta odvracení vůči osobám, předmětům, sebepoškozování aj. Pohlížíme na pacienta jako na individualitu, nezávisle na jeho tělesné, mentální postižení. Snahou je rozlišit potřeby klienta a porozumět jeho vyjadřování, co nám chce sdělit, ponechat mu prostor pro orientaci a další rozvoj jeho osobnosti. Základní pravidla komunikace s klienty v konceptu bazální stimulace, sestavila Karolína Friedlová desatero bazální stimulace (Friedlová, 2007, s. 32- 39). Desatero bazální stimulace (viz. příloha č. 2).
17
1.3 ZÁKLADNÍ PRVKY BAZÁLNÍ STIMULACE 1.3.1 Somatická stimulace Při stimulaci těla a jeho hranic podporujeme vnímání tělesného schématu a somatické vnímání. Pomocí opakovaných činností tak, aby byla podporována plasticita mozku, integrujeme do somatické stimulace prvky paměťových pohybových schémat. Při stimulaci tělesného schématu nabízíme stimulaci oběma stranám, tak podporujeme symetrické vnímání těla a také dělené osy. Tím budujeme stabilní tělesnou identitu. Vycházíme z potřeb a stavu klienta, zohledňujeme jeho schopnost vnímání, komunikace a lokomoce. Výhodou jsou údaje o klientově anamnéze, odkud využíváme informace. Aby somatická stimulace mohla být prováděna opravdu kvalitně, je nutné také zde znát klientovu autobiografii. Autobiografická anamnéza pro somatickou stimulaci by měla obsahovat tyto otázky: 1. Je klient pravák nebo levák? 2. Je pro něj důležitá péče o jeho tělo? 3. Jak často se koupe a jakou formou (vana, sprcha, …)? 4. Jak používá k péči o své tělo teplou vodu? 5. Jaké používá toaletní potřeby? 6. Jaké má rituály při mytí? 7. Jak pečuje o svůj chrup (jakým způsobem a jak často si čistí zuby)? 8. Jak často si myje vlasy? 9. Jak pečuje o své nehty? 10. Na kterém místě má rád a naopak nemá rád kontakt cizí osoby na svém těle? 11. Jak spí a v jaké poloze usíná? 12. V jakém prádle spí a jak se přikrývá? 13. Má problémy s vyprazdňováním? 14. Jaké používá pomůcky k vyprazdňování (plenkové kalhotky, inkontinentní vložky, …)? 15. Používá nějaké speciální rituály k vyprazdňování (masáže, projímadla, …)? 16. Má parézu nebo plegii, pokud ano, tak je nutné ji lokalizovat? 17. Má poruchy citlivosti, pokud ano, tak je nutné je lokalizovat? 18
18. Má kontraktury, pokud ano, tak je nutné je lokalizovat? 19. Používá kompenzační pomůcky, pokud ano, tak jaké? 20. Má poruchy rovnováhy? 21. Jiné? (Friedlová, 2007, s. 64-70). 1.3.1.1 Vnímání tělesného schématu Somatická stimulace zprostředkovává klientovi vjemy z jeho těla a stimuluje vnímání těla a následně vnímání okolního světa. Vnímání těla je zprostředkováno přes somatický a proprioreceptorový systém, úzce souvisí se somatickým a kinestetickým vnímáním. Uvědoměním sebe sama se u člověka vyvíjí jeho identita, neustálá výměna informací s okolním světem pro udržení našeho tělesného obrazu, umožněním vztahu s okolím se vyvíjí vnímání sebe sama. Vnímání těla rozdělujeme v konceptu bazální stimulace do pojmů vnímání těla, tělesné schéma, tělesný obraz. Gillis definoval v roce 1984 tělesný obraz jako vnímání člověka v jeho vnějších hranicích s místy, která tyto hranice mezi jeho tělem a vnějším okolím tvoří. Tělesný obraz je osobní forma tělesného schématu. Poruchy tělesného obrazu jsou těžkými poruchami vnímání sebe sama se změnami v pohybových schopnostech a omezeném pohybu. Vnímáním tělesného obrazu si člověk uvědomuje, jakou polohu zaujímá ve vztahu ke svislé poloze nebo podlaze, jak pohyb působí na ostatní materiální objekty v jeho okolí. Předpoklady, které jsou nutné k udržení vnímání tělesného obrazu, je vizuální kontrola vnímaného, vestibulární vnímání, senzorické vnímání. V situaci u nemocných, pokud dojde k výpadku některé z těchto forem vnímání, dochází ke změně vnímání tělesného obrazu. V případě neurologického onemocnění dochází k poruše vnímání tělesného schématu, současně dojde k poruše vnímání tělesného obrazu. Pokud nevnímají části těla, chybí tak celistvý vjem tělesného schématu. Nemůže-li se nemocný pohybovat, je upoutaný většinu času na lůžku, ztrácí orientaci na svém těle a následně také v okolí. Dochází ke ztrátě schopnosti vnímání sebe sama, ke strachu a pocitu nejistoty, má to za následek ztrátu vzpomínek na pohyb a změny vnímání tělesného schématu (Friedlová, 2007 s. 64-66). 19
1.3.1.2 Iniciální dotek Kvalita somatické stimulace a její účinnost je závislá na jasných a cílených dotecích, které terapeut aplikuje na těle klienta. Pomocí doteků ošetřující personál poskytuje informace pacientovi o jeho těle, o sobě samotném i okolním světě, také pomocí doteků využívá somatického komunikačního kanálu. Doteky jsou pacientem vnímány příjemně nebo nepříjemně. U klientů se sníženým stupněm vnímání mohou necílené a nečekané doteky vyvolat pocit nejistoty, strach. Existují možnosti, jak pomocí doteků komunikovat a také terapeuticky působit v technikách při polohování, somatické stimulaci tělesného schématu, v podpoře a stimulaci dýchání, v pomoci při pohybu a korekci polohy. Správným předpokladem je kvalita, intenzita a lokalita doteků. Velkou roli hraje klid, vyvinutá síla, tlak, způsob a význam kontaktu, rytmus, opakování, kontinuita a sled. Chaotické doteky mohou vyvolávat zvýšení svalového tonu. Dodržováním pravidel předcházíme nežádoucím obranným reakcím organismu. Omezujeme letmé doteky, krátkodobé, omezujeme chaotické doteky, uspěchané činnosti eliminujeme, realizujeme po domluvě se zdravotním týmem iniciální dotek. Další pravidlo pro kvalitu doteků je počet rukou – pokud pracuje na těle více rukou, jsou to matoucí chaotické informace. Proto je důležité dát klientovi jasné signály, kdy naše přítomnost začíná a končí. Tuto informaci poskytujeme pomocí tzv. iniciálního doteku. Vhodné místo pro volbu iniciálního doteku je rameno, paže, ruka nebo na základě biografické anamnézy. Zřetelným dotekem přiměřeného tlaku informujeme klienta o počátku a ukončení naší přítomnosti, nebo činnosti. Lokalizaci doteku je nutné respektovat všemi zainteresovanými (ošetřující, lékaři, fyzioterapeuti, ergoterapeuti, logoped, rentgenoví pracovníci, rodina) a při zahájení a ukončení činnosti u klienta ho aplikovat. Důležitým předpokladem je legalizace iniciálního doteku, jeho zapsání do dokumentace, vhodné je například umístit ceduli se zvoleným místem do blízkosti klientova lůžka (Friedlová, 2007, s. 71- 73).
20
Obrázek 2 Cedule pro nápis s iniciálním dotekem (foto autor)
1.3.1.3 Somatická stimulace dle konceptu bazální stimulace Technikami somatické stimulace stimulujeme kožní percepční orgán klienta a také vnímání pohybu vykonávaného během stimulací. Mechanorecepce, termorecepce, propriorecepce – stimulujeme kožní orgán, behaviorální a autonomní reakce, které se podílejí na regulaci tělesné teploty. Mechanorecepce zprostředkovávají systém propriorecepce. Systém propriorecepce umožňuje vnímání hluboké citlivosti, silový smysl, pohybový smysl, polohový smysl (Friedlová, 2007, s. 74- 75). 1.3.1.4 Somatická stimulace zklidňující Somatickou stimulaci zklidňující integrujeme do péče během toalety, proto ji nazýváme zklidňující koupelí. V případě, že aplikujeme zklidňující somatickou stimulaci, použijeme vodu o teplotě 37-40°C. Bez vody stimulaci provádíme pomocí krému nebo oleje. Cílem stimulace je redukce neklidných stavů, navázání komunikace, omezení stavů zmatenosti a dezorientace, navození celkového tělesného uvolnění, stimulace vnímání, a to především stimulace vnímání tělesného schématu. Indikace somatické stimulaci zklidňující: pacienti neklidní, hyperaktivní, s tachykardií, pocity úzkosti a strachu, s poruchami spánku, Morbus Parkinson a Morbus Alzheimer, s bolestmi, v pooperační péči s cílem zmírnit úzkost, redukovat stavy 21
zmatenosti, ve vigilních kómatech s cílem stimulovat vnímání tělesného schématu, se změnou v oblasti mentální, s těžkým somatickým postižením. Před zahájení stimulace klienta informujeme o zahájení koupele iniciálním dotekem. Postupujeme v jednom směru, ve směru po chlupu. Každý chlup je u kořene obklopen nervovou pletení, která registruje pohyb, spojení informací vysílá do mozku. Podle stavu pacienta začneme na obličeji, po obvodu a současně na obou stranách. Závisí to ovšem na stavu klienta. Obličej je intimní zóna, mohli bychom vyvolat nežádoucí reakci, proto pokud klientovi nevyhovuje stimulace, zařadíme obličej až na závěr. Poté pokračujeme na hrudník, oběma rukama stimulujeme symetricky trup, kde mírným tlakem kopírujeme hranice těla. Po celou dobu koupele sledujeme reakce klienta na stimulaci, celou dobu verbálně sdělujeme klientovi jednotlivé úkony. Umožňujeme klientovi vnímat situaci pomocí smyslových kanálů a následně se v situaci orientovat. Dle možností klienta využíváme např. olfaktorický smysl, vnímání vůně mýdla (Friedlová, 2007, s. 76-80). 1.3.1.5 Somatická stimulace povzbuzující Somatická stimulace povzbuzující je v principu opakem koupele zklidňující. Je indikována u pacientů v bezvědomí, somnolentních, s depresí, s brachykardií a diabetiků. Před zahájením povzbuzující stimulace informujeme klienta iniciálním dotekem. Dle situace a stavu klienta začínáme na obličeji, postupujeme proti směru růstu vlasového a chlupového kořínku v jednom směru, po obvodu současně oběma rukama. Poté pokračujeme na stranách hrudníku a směřujeme k jeho středu. Končetiny začínáme od konečků prstů směrem k tělu. Záda, stejně jako hrudník, od obvodu ke středu. Celou dobu stimulace neustále sdělujeme klientovi, co právě děláme a sledujeme jeho reakce. Cílem je zvýšit u klienta pozornost a úroveň vědomí, zvýšit svalový tonus, jeho tepovou frekvenci, krevní tlak a jeho aktivitu. Tuto techniku neaplikujeme u klientů aktuálně dezorientovaných, neklidných, s čerstvým krvácením do mozku a zvýšeným intrakraniálním tlakem (Friedlová, 2007, S. 81-82).
22
1.3.1.5 Neurofyziologická stimulace Neurofyziologická stimulace umožní klientovi vnímat nepostiženou stranu těla tak, aby mohl integrovat zpět postiženou stranu těla do tělesného schématu. Je důležité, aby během neurofyziologické stimulace mohl klient celou dobu zrakově sledovat stimulaci na svém těle. Klient se nejprve naučí umývat svou nepostiženou stranu těla a tím se naučí, jak se tato druhá strana cítí. (Friedlová, 2005 s. 83) Neurofyziologickou stimulaci provádíme u klientů: - s plegiemi a parézami po cévních mozkových příhodách, - po mozkolebečních traumatech s následným postižením pohybového aparátu, - po operacích mozku a onemocněních mozku s postižením pohybového aparátu, - u dětí s dětskou mozkovou obrnou, psychomotorickou retardací, vrozenými vadami pohybového aparátu aj. Hlavním cílem neurofyziologické stimulace je podpora vzpomínek ze svého těla uložených v paměťových drahách a stimulace mozkových regionů tak, aby si klient mohl uvědomit také svoji postiženou část těla.(Pickenhein, 2000, Friedlová, 2005) Před aplikací neurofyziologické stimulace je důležité vypracování individuálního ošetřovatelského plánu, musíme vždy zhodnotit klientovy senzorické deficity, věk, svalový tonus, duševní a emoční stav. Soustředíme se na postiženou stanu těla klienta, ta je neustále stimulovaná, tak si zachovává senzorickou schopnost. Somatická stimulace využívá také několik dalších metod a postupů. Jedná se o tyto metody: stimulaci symetrickou, rozvíjející a diametrální (Friedlová, 2007, s. 8388). 1.3.1.6 Podpora dýchání V rámci konceptu velmi často a intenzivně pracujeme s dechem klienta. Cílem je podpora vnímání vlastního dechu, dechová gymnastika, navázání komunikace prostřednictvím komunikačního kanálu, vyjádření empatie. (Friedlová, 2005, s. 30) Příkladem je masáž stimulující dýchání. Při kontaktním dýchání doprovázíme klienta při nádechu a výdechu. Pro provádění masáže volíme nejlépe záda a polohu klienta tak, aby byla co nejpohodlnější. Volíme co nejefektivnější techniku, provádíme 23
masáž alespoň 3-5 minut a během masáže neopouštíme klientovo tělo. Cílem masáže stimulujícího dýchání je pomoci klientovi dosáhnout dostatečného, klidného a pravidelného dýchání. Dochází ke zkvalitnění komunikace mezi klientem a personálem, uvolnění klienta a zlepšení jeho schopnosti koncentrace (Friedlová, 2007, s. 102-104). 1.3.1.7 Polohování Málo podnětné okolí a nedostatek senzorických podnětů a pohybových aktivit vede k poruchám orientace na vlastním těle a okolí. Tento proces nazývá prof. Frölich pojmem degenerativní habituace. Jde o poruchu vnímání těla, koordinace, dochází k poškození intelektu, poruchám komunikace, dezorientaci v čase a prostoru, ztrátě identity osobnosti. Po čase u pacientů dochází ke ztrátě komunikace, nečinnosti nebo naopak ke stavům zmatenosti a autoagresivity. Cílem této stimulace je vnímání tělesného
obrazu.
Zohledňujeme
komfort
klienta
a
autobiografický
faktor
Při polohování dáváme pacientovi informace o svém těle. Poskytujeme klientovi stimulaci vestibulární a somatickou.
Poloha hnízdo
Polohou hnízdo poskytujeme klientům poziční komfort, zvyšujeme pocit jistoty, pocit uvolnění, navozujeme relaxaci a zlepšujeme vnímání hranic klientova těla. Klienta, který leží v jakékoliv poloze, obkládáme srolovanými dekami, fixačními perličkovými polštáři, zajistíme mu rovněž taktilně-haptickou stimulaci a přikryjeme klienta dekou tak, jak byl zvyklý, například až po ramena. Při polohování a manipulaci s klientem je důležité uspořádat pohyb tak, aby měl personál i nemocný nad ním kontrolu. Tato cílená kontrola vlastního pohybu je kombinací bazální stimulace s konceptem kinestetiky (Friedlová, 2007, s. 93-99).
24
Obrázek 3 Poloha hnízdo na boku
Obrázek 4 Poloha hnízdo na zádech
Poloha mumie
Klient je zabalený do deky, začíná se u nohou a končí přeložením pod tělo klienta, ruce nebalíme k tělu, ale pokládáme na hrudník. Tuto polohu můžeme kombinovat s polohou hnízdo, kdy polohovací polštáře obložíme kolem těla. Polohu “mumie“ používáme nejčastěji u klientů ve vigilních kómatech, u dětí s hlubokou mentální retardací, v neonatologii především u dětí matek závislých na drogách a také tam, kde je nutná intenzivní stimulace vnímání tělesného schématu. Při polohování pomocí canisterapie u některých klientů dochází po aplikaci této terapie k výraznému snížení svalového tonu, než při běžném polohování. Stejný účinek mívá polohování například dítěte s matkou (Friedlová, 2007, s. 99-101). 1.3.2 Vestibulární stimulace Vestibulární stimulaci provádíme u ležících klientů pomocí nepatrných pohybů hlavou, otáčíme do stran, hlava je neustále v kontaktu s podložkou a terapeut ji pevně fixuje rukama. Před změnou polohy uvedeme hlavu do pozice ve směru otáčení. U klientů, kteří sedí na lůžku nebo v křesle, provádí terapeut klientovi také houpací pohyby ze strany na stranu. Jednou z možností je tzv. pohyb ovesného klasu v ovesném poli. Při této stimulaci terapeut s klientem provádí pohyb tvaru ležaté osmičky a přitom sedí za zády klienta a pevně drží jeho tělo. Umožňujeme tak klientovi somatickou, vestibulární, optickou a proprioreceptivní stimulaci. Výraznější působení gravitace zajistíme uložením klienta do houpacího závěsného vaku a také se 25
tím zvýší vlastní aktivita klienta. Vestibulární stimulací umožňujeme převádět informace na vestibulární jádra v mozku, následně tak redukujeme závrať, informujeme o postavení v prostoru, snižujeme napětí extenzorů a flexorů, připravujeme organismus na mobilizaci, udržujeme pohyb endolymfy ve vestibulárním aparátu (Friedlová, 2007, s. 105-106).
Obrázek 5 Pacient v houpacím lůžku
1.3.3 Vibrační stimulace Vibrační stimulace zprostředkovává klientovi vjemy ze svého těla a jejím cílem je stimulovat kožní receptory a receptory hluboké citlivosti. Vibrační stimulace slouží jako příprava k vnímání pohybu a následné mobilizaci. Ke stimulaci používáme různé technické předměty, hudební nástroje, ale také vibrace z hrudníku, když klient nebo terapeut hovoří. V případě, kdy terapeut nebo příbuzný sedí za klientem a tělo klienta je opřené, může vnímat vibrace z hrudníku příbuzného, když hovoří. Pokud se začne terapeut s klientem pohybovat do stran, dochází k dráždění vláskových buněk a přenosu vzruchů na vestibulární jádra do mozku. Tuto stimulaci nazýváme trilogií. Poskytujeme současně vestibulární, vibrační a somatickou stimulaci (Friedlová, 2007, s. 107-108).
26
1.4 NÁSTAVBOVÉ PRVKY BAZÁLNÍ STIMULACE 1.4.1 Optická stimulace Okolí lůžka klientů v nemocničních zařízeních je nudné až nestimulující. Člověku, který se probere po delší době z bezvědomí, se naskýtá pohled na strop a nemůže situaci adekvátně zpracovat. Pro optickou stimulaci je velmi důležitá každá změna polohy, umožníme mu sledovat dění a jeho okolí je zajímavější. Zrak může být postižen primárně následkem úrazu, nebo sekundárně během života. Ztrátou či poškozením optického vjemu trpí klienti, kteří se po delší době probouzejí z kómatu, nejsou schopni ihned rozeznat všechny detaily, odstíny a barvy předmětů. Při poskytování optické stimulace je důležité dodržování následujících zásad: - obličej klienta, alespoň krátce, vystavit světlu tak, aby si uvědomil denní dobu, - nabízet klientovi předměty, které jsou zřetelně světlé nebo tmavé, - je dobré jako kontrast s bílými zdmi volit barevné ložní prádlo, pyžamo klienta, - příliš malé obrázky jsou špatně rozeznatelné, - nikdy nesmíme zapomenout nasadit klientovi brýle, pokud je používal, - u pacientů s poruchami zraku volit jednoduché obrázky. Úprava a způsob rozmístění obrázků, je zcela na fantazii personálu nebo rodiny. Nesmíme ale zapomínat, že pozorování stále stejných předmětů mohou vyvolat halucinace a dezorientaci (Friedlová 2007, s. 109-114). 1.4.2 Auditivní stimulace Cílem sluchového vnímání je navázání kontaktu s klientem, umožnit klientovi orientaci a pocit jistoty. Každý slovní kontakt je nutné podpořit kontaktem tělesným. Ošetřující musí dát také jasné signály, kdy hovoří s ním a kdy s někým z jeho okolí. Zohledňujeme desatero bazální stimulace (viz příloha č. 2). Například je vhodné rozhovor doplnit iniciálním dotekem, minimalizujeme matoucí a rušivé zvuky okolního světa a maximalizujeme význam poskytnutých slovních sdělení. Mezi možnosti auditivní stimulace patří: - poslech hudby z rádia, přehrávače: zohledňuje biografickou anamnézu 27
- vyprávění: nepoužíváme zdrobněliny-oslovujeme klienta, jak byl zvyklý - hra na hudební nástroj: pracují především muzikoterapeuti -zpěv: Zpívat může příbuzný klienta, například maminka integrovaná do péče u dítěte (Friedlová, 2007, s. 114-116). 1.4.3 Orální stimulace Cílem orální stimulace je zprostředkovat klientovi vjemy ze svých úst. Orální stimulaci nezaměňujeme za péči o dutinu ústní, nebo nácvik polykacího reflexu. Orální stimulaci provádíme izolovaně a jako přípravu na orální příjem potravy. Je však vhodná vzájemná kombinace, která má své výhody. Při této kombinaci dochází k: - očistě ústní dutiny, - podpoře sekrece slin, - chuťovému prožitku, - aktivaci chuťového centra a paměťové stopy (Procházková, 2007, s. 12). Při poskytování orální stimulace je důležité dodržování následujících zásad: -
zjistíme autobiografickou anamnézu, jakým jídlům, nápojům dával klient přednost,
-
klientovi umožníme vhodnou polohu a přistupujeme k jeho ústům ze strany,
-
bedlivě pozorujeme reakce klienta, neprovádíme stimulaci, pokud potřebuje odpočinek,
-
nevnikáme násilím do úst,
-
je vhodné používat molitanové štětičky, také tzv. cucací váčky (kousíček poživatiny vložené do mulu), (Friedlová, 2007, s. 120).
Obrázek 6 Molitanová štětička pro orální simulaci 28
1.4.4 Olfaktorická stimulace Cílem je stimulovat paměťové stopy a aktivace asociačních funkcí mozku. Olfaktorická stimulace poskytuje především orientaci v dané situaci, např. vůně toaletních prostředků umožní klientovi pochopit, že se jedná o hygienu (Friedlová, 2007, s. 126-127). Chuť i čich jsou smysly pro detekci chemických látek. Specializované chemické receptory mají vztah k orientaci, vyhledávání a přijímání potravy. Receptory pro čich a chuť zahrnujeme mezi chemoreceptory. Mezi primární úlohou čichu patří především aktivace a sekrece slin, sociální informace (matka, domov), vliv na všeobecný charakter afektů (pocit libosti a nelibosti v paměťových stopách), (Procházková, 2007, s. 12). Před zahájením olfaktorické stimulace je potřeba znát biografii, které vůně klient upřednostňuje, tak abychom nevyvolali negativní stimulaci. Pro olfaktorickou stimulaci jsou vhodné vůně pro osobní hygienu, deodoranty a vůně jídla. Kromě integrace vůně při hygieně nebo při jídle můžeme nabídnout vůně z pracovního prostředí nebo ve vztahu k zájmům (Friedlová, 2007, s. 126-127). 1.4.5 Taktilně-haptická stimulace Cílem taktilně-haptické stimulace je poskytnout pacientům smysluplné stimulace, ve formě známých předmětů a materiálů. Předměty tak mohou stimulovat paměťovou stopu a také aktivizovat ruku k činnosti. Používáme oblíbené hračky, zubní kartáček, ale také předměty spojené s hobby, jako je golfová hůl, tenisová raketa. Schopnost lidské ruky umožňuje rozpoznávat během života různé předměty a ty pak uchovávat v paměti. Neklidní pacienti jsou velmi aktivní a potřebují identifikovat předmět, který nahmatali. To se může projevit různými činnostmi, kdy si neustále stahují deku nebo tahají za katetry aj. Dávají tak najevo, že potřebují taktilněhaptickou stimulaci (Friedlová, 2007, s. 129).
29
1.5 BIOGRAFIE KLIENTA A JEHO RODINA Autobiografické anamnéza je výchozím bodem pro ošetřující personál, jako zdroj informací. Zdravotničtí pracovníci, tak pracují s osobností klienta a dovedou pochopit jeho vnitřní svět a docílit vzájemnou komunikaci. Ošetřovatelské intervence se zaměřují především na individualitu a biografii klienta. Autobiografickou anamnézou zjistíme návyky a denní rituály klienta tak, aby byla skutečně individuální. Klient je člověk s určitými schopnostmi a individualitou, kterou tělesně a psychicky manifestuje, proto je také na pacienta pohlíženo jako na rovnocenného pacienta (Friedlová, 2 díl 2005, s. 44-45). Zjišťování biografické anamnézy od rodinných příslušníků pacienta by mělo vždy obsahovat tyto následující informace: • sociální situaci klienta, zaměstnání, • kdo může a naopak nemůže klienta navštěvovat, • jaký je typ (klidný, živý, tichý, samotář, společenský), • jak slyší, • jak vidí, zda potřebuje brýle, • denní rytmus, co dělá po probuzení, co snídá, • zda je pravák či levák, • jaké doteky má klient rád a naopak nerad, • jak spí, v jaké poloze usíná, jaké nosí pyžamo, zda se přikrývá, • jak si čistí zuby, jak se holí, • co rád nebo nerad jí, • co rád nebo nerad pije, • které zvuky poslouchá rád, oblíbená hudba, rádio, program TV, • jaké upřednostňuje materiály, • jeho oblíbené vůni, osobní parfém, sprchový gel, • co dělá, když má bolesti, • co dělá, aby se cítil dobře (hudba, osoby, klid, káva), • důležitý zážitek v poslední době (Friedlová, 2007, s. 133-134).
30
2 PŘEHLED O PUBLIKOVANÝCH ČLÁNCÍCH BAZÁLNÍ STIMULACE V této části bakalářské práce jsou uvedeny jednotlivé články z odborných časopisů a také kniha a skripta s tématem bazální stimulace, které jsou uspořádány podle roku vydání v letech 2003- 2010. Jedná se o seznam jednotlivých článků, včetně autora, názvu publikace a popřípadě pracoviště, jejich krátký obsah (co je hlavní náplní článku) tak, aby čtenář měl rychlý a stručný přehled, v jaké oblasti má uplatnění a pro koho je určený – zda pro zdravotníky nebo pro laickou veřejnost. Výsledkem je informační tabulka s kritérii, která umožňuje lepší orientaci ve vyhledaných publikacích. Článek č. 1. Autor: Friedlová, Karolína (2003) Název článku: Bazální stimulace v práci sestry Friedlová ve svém článku uvádí, že ve dnech 29. – 31. 1. 2003 probíhají první kurzy bazální stimulace na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Bazální stimulace nevyžaduje žádné finanční zatížení pro zdravotní zařízení, pouze vyškolený personál, pochopení a spolupráci všech členů týmu. V úvodu článku je popsána krátce historie konceptu. Friedlová se zmiňuje o rozvoji konceptu, ta je dobře integrovatelná do ošetřovatelské péče. Ošetřující volí ošetřovatelské intervence, které zohledňují koncept bazální stimulace a individualitu pacienta. V článku podrobně popisuje význam cílené stimulace orgánů, význam vnímání, somatické vnímání, masáž stimulující dýchání. Závěrem píše, že ošetřující pracující musí disponovat znalostmi, které získá absolvováním kurzu, kde si osvojí teoretické poznatky a naučí se techniky stimulací jednotlivých smyslů.
31
Článek č. 2. Autorky: Kučová Jana, Havránková Jarmila (2004) Název článku: Bazální stimulace v novorozeneckém věku Kučová, Havránková ve svém článku sdělují, že aplikace bazální stimulace do ošetřovatelské péče je v současné době prioritou mnoha oddělení. Samy usilují, aby bazální stimulace na jejich oddělení byla nedílnou součástí péče. Snaží se docílit změny návyků a také lepšího chování celého týmu, který pečuje o dítě. Oddělení pro nezralé a patologické novorozence zajišťuje péči o novorozence nezralé, hypotrofické, s novorozeneckou infekcí, s vrozenou vývojovou vadou, s protrahovanou hyperbilirubinémií, s novorozeneckým abstinenčním syndromem, a to u dětí od 32. týdne gestace. U všech těchto dětí zajišťují potřebnou péči, včetně péče bazálněstimulační. Na základě poznatků z kurzu bazální stimulace se upravily některé postupy při manipulacích s novorozencem. Autorky textu informují, jaké používají techniky ve své praxi. Jednou z nich je polohování, hygiena, ošetřování kůže, masáž stimulující dýchání, klokánkování a jiné postupy v konceptu bazální stimulace. Zdůrazňují nejčastější chyby, kterých se personál dopouští při manipulacích, čímž děti stresují a vytváří se tak vliv negativních stimulů. Seznamují rodiče s tím, jak na děti působí doteky, hudba a hlasy, které poslouchaly rády v těhotenství. Zapojují do péče rodiče, kteří chovají dítě, hladí je, mluví na ně, pouští jim oblíbené zvuky a melodie. Článek č. 3. Autor: Lišková Marcela (2004) Název článku: Bazální stimulace u pacientky s dg. stav po intracerebrálním krvácení Pracoviště: NsP a LDN, Orlová-Lutyně Lišková, autorka článku, popisuje kazuistiku 40leté ženy, přijímané v kóma vigile na oddělení LDN. Dle sesterské překladové zprávy nekomunikuje, vydává hučivé
zvuky,
je
neschopná
sebeobsluhy,
inkontinentní,
zcela
odkázaná
na ošetřovatelskou péči. Navzdory postižení ošetřující personál s pacientkou hovoří. Výchozím bodem pro ošetřovatelkou péči podle konceptu bazální stimulace je sepsání 32
biografické anamnézy. Dále podrobně popisuje somatickou anamnézu, doteky, iniciální dotek, procvičování získaných dovedností. Následují informace, jak pečují o pohybovou aktivitu, auditivní stimulaci, orální stimulaci. Během tří měsíců u pacientky dosáhli velkých úspěchů, pacientka se stala kontaktní, částečně pohyblivou, komunikující. Jedním z mnoha úspěchů byla háčkovaná čepice na hlavě pacientky, která jí dala pocit jistoty. Protože pacientka má kraniektomii, vždy při manipulacích kolem hlavy reagovala zvýšeným neklidem. Během tří měsíců v ošetřovatelské péči podle konceptu bazální stimulace udělala pacientka pokrok v komunikaci, zvládala částečně hygienickou péči a byla částečně samostatná. Pacientka byla posléze propuštěna do domácí péče. Článek č. 4. Autor: Lišková Marcela (2004) Název článku: Pacient s coma vigile v domácí péči Autorka připomíná, že stěžejní pro zdraví člověka je nejen aplikace léků, ale také uspokojování jeho sociálních potřeb. Člověka chápe jako bytost, která je jedinečná a tvrdí, že opuštěnost a izolace vedou ke vzniku negativních emocí a podílejí se na celkovém zhoršení nemoci. Jako příklad kvalitního přístupu k těžce handicapované osobě uvádí kazuistiku paní Věrky, kterou si její rodina vzala do domácí péče a stará se o ni metodou bazální stimulace. V průběhu hospitalizace dosáhli u pacientky díky bazální stimulaci zlepšení. Z kóma vigile se stala pacientka kontaktní, částečně pohyblivá, komunikující, a došlo i ke zkvalitnění jejího života. Rodina se snaží svou domácí péčí navázat na tu, která byla započata u paní Věrky v LDN Orlová-Lutyně.
Článek č. 5. Autor: Friedlová Karolína (2005) Název článku: Dynamika v ošetřovatelství – Bazální stimulace Friedlová
ve
svém
článku
v roce
2000
poprvé
informovala
českou
ošetřovatelskou veřejnost o konceptu bazální stimulace, a to na stránkách časopisu 33
Sestra. V roce 2005 už působí více než 700 lektorů konceptu bazální stimulace. Teprve po absolvování certifikovaného semináře a získání certifikátu bazální stimulace je ošetřující oprávněn aplikovat prvky do ošetřovatelské péče. V současné době se objevují necertifikované semináře, dokonce se objevily semináře bazální stimulace jiných organizací. Jde o poškozování absolventů kurzů a také poškozování konceptu. Proto byl v říjnu roku 2005 založen Institut bazální stimulace, který je zárukou certifikovaných seminářů. Článek č. 6. Autor: Wolffová Věra (2005) Název článku: Ošetřuj nemocného duší! Pracoviště:Oddělení pediatrické, resuscitační a intenzivní péče, FNsP Ostrava-Poruba
Wolfová ve svém článku popisuje bezmoc a závislost na druhých. Ti, kdo mají tuto zkušenost, se většinou stávají zdravotníky, kteří ošetřují duší. K tomu, aby zdravotník používal k ošetřování nemocných své nitro, nemusí projít negativním prožitkem hospitalizace. Stačí mít štěstí a být proškolen konceptem BS (bazální stimulace). Wolffová osobně považuje bazální stimulaci za revoluci v ošetřovatelské péči. Ve svém článku seznamuje s principem bazální stimulace, která umožňuje lidem s postiženým vnímáním a poruchami hybnosti zlepšovat svůj zdravotní stav cílenou stimulací smyslových orgánů. Lidský mozek disponuje schopností uchovávat své životní návyky v paměťových drahách, a to dává šanci cílenou stimulací uložených vzpomínek znovu aktivovat jeho činnost. Tento koncept dává ošetřovatelské péči terapeutickou úroveň. Cílem bazální stimulace je podpora rozvoje vlastní identity. Bazální stimulace umožňuje komunikaci pacienta s okolím, zvládnutí orientace v prostoru a čase, zlepšení funkcí organismu.
34
Článek č. 7. Autorky: Mechová Irena, Bc. Majkusová Kamila (2006) Název článku: Bazální stimulace na JIP Pracoviště: Chirurgická jednotka intenzivní péče, Chirurgické oddělení, Městská nemocnice Ostrava Mechová, Makjusová uvádí, že od roku 2004 začaly na svém pracovišti postupně integrovat bazální stimulaci, a to především u pacientů po operacích nebo se zhoršeným zdravotním stavem. Základní ošetřovatelská péče stále tvoří největší část práce sestry, ale opravdu často upřednostňujeme administrativní a diagnostickoterapeutickou část své práce. Pacient nás hodnotí především podle spokojenosti s hygienou, se stravou, vyprazdňováním a především s chováním sestry k němu a jeho blízkým. Jedním z důvodů může být neznalost personálu, málo proškoleného v konceptu bazální stimulace. Dále Mechová a Makjusová poukazují na nevýhodu velkých pokojů, úzkostlivé dodržování hygienických předpisů, také na hluk v nemocničním prostředí aj. Proto autorky vyzývají sestry, aby se neobávaly změn, snažily se spolupracovat, zapojily intuici, kreativitu a změnily své chování ke kolegyním a k pacientům.
Článek č. 8. Autor: Borýsková Hedvika (2006) Název článku: „Jak málo a přitom tak moc“. První zkušenost s konceptem bazální stimulace Pracoviště: Neurochirurgická klinika FN Brno Po absolvování základního kurzu bazální stimulace se s kolegyněmi začala pouštět do péče s pomocí konceptu bazální stimulace. Autorka popisuje kazuistiku 70letého muže, který byl již dva měsíce v bezvědomí, jeho stav spěl k vigilnímu kómatu. Tento vývoj se snažily zvrátit pomocí bazální stimulace. Již první den zaznamenávaly u pacienta pokroky zlepšení, výsledky se prezentovaly i během vizit, takto tedy bazální stimulace přecházela v zájem o nový koncept. Již pátý den, pacient 35
zartikuloval na pozdrav. Dokonce po dohodě s lékařem se pacientovi zapálila jeho oblíbená značka cigaret. Bylo vidět, že přesně ví, co dělá. Závěrem popisuje velký úspěch s první aplikací bazální stimulace. Dobrá souhra s rodinou a ošetřujícím personálem přinesla své výsledky.
Článek č. 9. Autor: Wolffová Věra (2006) Název článku: Bazální stimulace – pohled ze zákulisí Pracoviště: Oddělení pediatrické, resuscitační a intenzivní péče, FNsP, Ostrava-Poruba Wolffová popisuje případnou situaci, kdy je dítě přijato do nemocnice na resuscitační jednotku v kritickém stavu. Rozděluje následný děj do tří fází. První je fáze doufání, druhá fáze je agrese. Třetí je vyrovnávání se s tragédií a aktivní zapojení rodiny. Srovnává oddělení, kde se nevyužívá bazální stimulace s rozdílným přístupem k pacientům, rodině a odlišným prostředím na oddělení a tam, kde s konceptem bazální stimulace pracují. Velkou úlohu hraje spolupráce s rodinou. Pro sestru je tento okamžik velmi náročný a zde se projevuje její profesionalita. Článek č. 10. Autorky: Lhotská Lena, Zádrapová Monika (2007) Název článku:Bazální stimulace u dětí Pracoviště: Dětská JIRP, Městská nemocnice, Ostrava Lhotská a Zádrapová poskytují informace, jak využívají na své jednotce koncept bazální stimulace. Iniciální dotek, jehož místo je u lůžka zaznamenáno na cedulce, dodržuje veškerý personál, včetně rodičů a návštěv. K somatické stimulaci nejčastěji používají masáž stimulující dýchání. Další účinnou metodou je polohování, mumie, hnízdo, na boku, do sedu. Velmi dobré zkušenosti mají s polohováním v tzv. závěsu, i velmi neklidné dítě se v závěsu zklidní. Koupele se provádí dvakrát denně, ráno 36
stimulující, večer zklidňující pro navození klidného spánku. Z nástavbových stimulací používají orální stimulaci a nemalou pozornost věnují taktilně-haptické stimulaci. Zařazují i stimulaci doteky, vkládají do rukou hračky, oblíbené předměty a chodidla stimulují tak, že obouvají děti do jejich botiček. Poskytují auditivní stimulaci poslechem hudby a optickou stimulaci rozmístěním pestrých hraček, stropy pokojů jsou barevně vymalovány a jsou na nich umístěny barevné kresby. Bazální stimulace umožňuje dětem s postiženým vnímáním a poruchou hybnosti zlepšovat jejich stav cílenou stimulací smyslových orgánů, protože se dostává spousta impulsů ze zevního prostředí, které je ovlivňují.
Článek č. 11. Autor: Foretková Ivana (2007) Název článku: Specializovaná péče v dětském domově pro děti do tří let Pracoviště: Dětský domov pro děti do tří let, Ostrava-Zábřeh Foretková popisuje ve svém článku kazuistiku chlapce s novorozeneckým abstinenčním syndromem, který se narodil z nesledované gravidity. Matka byla závislá na heroinu, udává inhalační užívání látky. Foretková poukazuje na význam využití prvků konceptu bazální stimulace v ošetřovatelském procesu v péči o děti. Večer se chlapci aplikovala zklidňující koupel, stimulující dýchání. Při ukládání ke spánku se používalo polohování mumie, zajišťovalo se přítmí, popřípadě zastínění očí a doprovodná relaxační hudba. Během dne, nejlépe dopoledne, se zařazovala aktivizující koupel nebo umístění dítěte do kuličkových polštářů, tzv. hnízda, do zorného pole se zavěšovaly hračky, barevné polštářky. Vestibulární stimulace se prováděla houpáním v náruči a na rehabilitačním balonu. Autorka fotodokumentací a slovně podrobně popisuje své pracoviště. Na pracovišti využívají různé techniky. Jedná se o aplikaci konceptu bazální stimulace v ošetřovatelství, rehabilitační techniky, bukofaciální reedukaci, herní terapii, canisterapii a hippoterapii. Také vysvětluje sociálně právní ochranu dětí v dětském domově. 37
Článek č. 12. Autor: Ferdusová, M. (2008) Název článku: Podpora vývoje předčasně narozených dětí bazální stimulací Pracoviště:Novorozenecká JIP, pracoviště reprodukční medicíny, FN, Brno Ferdusová píše, že u předčasně narozených dětí bazální stimulací můžeme kompenzovat chybějící vývoj v děloze. V péči o předčasně narozené děti je nejdůležitější podpora individuálního vývoje, také doteky jsou jednou z možností, jak pozitivně ovlivnit vývoj dítěte. Článek č. 13. Autorky: Špičková Ludmila, Slámová Hana, Hocková Jana (2008) Název článku: Šest let bazální stimulace Pracoviště: Anesteziologicko-resuscitační klinika FN Motol, Praha Bazální stimulaci se na anesteziologicko-resuscitační klinice ve FN Motol začali věnovat asi před šesti lety, kdy se snažili navázat hlubší kontakt u pacienta v bezvědomí. Využívali psychorelaxační masáže, baby masáže a facilitační techniku míčkování. Sestry, někteří lékaři a terapeuti absolvovali kurzy bazální stimulace a na svém pracovišti rozšířili o další techniky. Špičková, Slámová a Hocková píší, že je důležité, aby spolupracoval celý personál a také rodina tak, aby péče byla komplexní. Soustředili se na edukaci, sestavování ošetřovatelského plánu, předávání informací o reakcích a potřebách klienta. Dále je v článku popsána kazuistika mladého muže, kterému byla několikrát denně prováděna stabilizace tělesného schématu, denně stimulace olfaktorická, auditivní, orální i taktilně-haptická. Pacient neměl zachovanou krátkodobou paměť, ale vryla se mu do paměti opakovaná stabilizace tělesného schématu, baby masáž obličeje a rukou, facilitační technika prováděná molitanovými míčky, pacient považoval tyto techniky za velmi příjemné. Po přeložení na JIP neurologie do jiné nemocnice byli rodiče s personálem ARO v kontaktu.
38
Článek č. 14. Autorky: Bártová Táňa, Sikorová Renáta (2008) Název článku: Bazální stimulace a hyperbaroxie – základnou úspěchu Pracoviště: Jednotka intenzivní a resuscitační péče, dětské oddělení, Městská nemocnice, Ostrava Bártová, Sikorová ve svém článku popisuje kazuistiku osmiletého děvčátka, které bylo přijato ve stavu kóma vigile. Na oddělení JIRP Městské nemocnice byla přeložena z důvodu pobytu v hyperbarické komoře a bazální stimulaci. Od prvního dne se prováděla bazální stimulace se všemi prvky. V rámci bazální stimulace se na pracovišti využívá i canisterapie. Již 9. den po příchodu psa na oddělení se u malé pacientky objevil na tváři úsměv. 28. den se ukončovala expozice v hyperbarické komoře, a tím se i ukončila péče. Osmileté děvčátko zvládne číst, počítat, s pomocí maminky pije a jí. Při překladu není ještě chodící, ale směje se a raduje. Na tomto oddělení pracují s bazální stimulací již od roku 2000. V roce 2007 bylo tímto konceptem ošetřováno 68 dětí z celkového počtu 450 dětí. Článek č. 15. Autor: Benešová Alena (2008) Název článku: Poskytování konceptu bazální stimulace u CMP ergoterapeutem na našem pracovišti Pracoviště: Hamzova odborná léčebna pro děti a dospělé, Luže-Košumberk Benešová se ve svém článku zmiňuje o využití bazální stimulace u pacientů s CMP v rámci ergoterapeutického cvičení. Téměř u všech pacientů je kladně přijímána, je pro ně příjemná, působí uvolňujícím efektem. U pacientů se využívají tyto vyjmenované prvky: masáž stimulující, dýchaní, suchá koupel stimulující, suchá koupel osvěžující, vestibulární stimulace, vibrační stimulace, somatická a bifaciální stimulace, diametrální stimulace a nástavbové prvky. Pacienti jsou spokojenější, když ten, kdo k nim hovoří, je vstřícný a empatický. 39
Článek č. 16 Autor: Friedlová Karolína (2008) Název článku: Supervize týmů poskytujících péči v konceptu bazální stimulace Friedlová ve svém článku informuje o supervizi, to je forma pracovního a profesionálního poradenství. Pokud je organizována vzdělávací aktivita v rámci celoživotního vzdělávání přímo na pracovišti poskytovatelů, z důvodů garance kvality poskytovaného vzdělání, po skončení vzdělávací akce, v určitém časovém odstupu, je potřeba podpořit proškolené pracoviště v práci s konceptem bazální stimulace, a také zjistit případné odchylky či nesrovnalosti. Z tohoto důvodu se na proškolených pracovištích konají supervize. Předpokladem je smlouva mezi objednatelem a Institutem bazální stimulace. Článek popisuje strukturu péče v konceptu bazální stimulace, systém vzdělávacích kurzů, které jsou akreditovány Ministerstvem zdravotnictví ČR. Závěrem jsou v článku zpracovány výstupy ze supervizí z 21 zařízení v období jednoho roku, a to od května 2007 do května 2008. Článek č. 17 Autor: Urbanová Alžběta (2008) Název článku: Masáž stimulující dýchání u hospicových pacientů Pracoviště: Hospic Citadela Valašské Meziříčí Urbanová píše, že bazální stimulaci, konkrétně masáž stimulující dýchání, aplikují v hospici Citadela ve Valašském Meziříčí již druhým rokem. Tuto techniku masáž stimulující dýchání provádí u onkologických a nevyléčitelně nemocných klientů. Uvádí, že během terapií se pacienti zklidní, uvolní a těší na další setkání. Touto metodou jim zpříjemňují těžké chvíle, také vzniká důvěrnější vztah ke klientům.
40
Článek č. 18 Autor: Drápalová Romana (2009) Název článku: Využití konceptu bazální stimulace Pracoviště: Klinika dětské onkologie FN, Brno Článek přináší informace o prvních zkušenostech s konceptem bazální stimulace z praxe na Klinice dětské onkologie Fakultní nemocnice Brno. Dokumentuje to kazuistika mladé ženy na jejich pracovišti, o kterou autorka článku s přestávkami pečovala téměř 4 měsíce. V úvodu popisuje její somatický, psychický a sociální stav. Po podrobné biografické anamnéze sestavuje ošetřovatelský plán dle konceptu bazální stimulace. V další části podrobně informuje o integraci ošetřovatelských nabídek do ošetřovatelské péče a reakce klientky. Pomoci bazální stimulace, získané z kurzu, se žena den ode dne zlepšovala, za pomoci rodinných příslušníků, kterým lékařka vysvětlila princip tohoto ošetřování (iniciální dotek, oblíbené předměty, oblíbená kniha, toaletní potřeby, CD s nahrávkami apod.). Nejnáročnějším úkolem při ošetřování je podle autorky pochopit klientovy potřeby, poskytnout prostor pro orientaci, jistotu a další rozvoj jeho osobnosti. Komunikace s lidmi, jejichž vědomí je postižené, je velice náročné. Vyžaduje proto nejenom dostatek informací o dané problematice, ale také dostatek vlastního citu a rovněž zaznamenávat reakce klienta. Článek č. 19 Autor: Plačková Romana (2009) Název článku: Bazální stimulace Pracoviště: JIP Neurologické oddělení, Oblastní nemocnice Kolín Romana Plačková, staniční sestra na neurologickém oddělení v nemocnici Kolín, uvádí kazuistiku pacientky, jedné z těch několika, kterým se poskytuje bazální stimulující péče. Na oddělení neurologie JIP v oblastní nemocnici jsou přijímáni pacienti po cévních mozkových příhodách ischemických a hemoragických, pacienti 41
s benigními i maligními nádory mozku, roztroušenou sklerózou atd. Pomocí bazální stimulace se zkvalitňuje a zajišťuje příjemnější pobyt v nemocnici, zapojují se pacientovy blízké osoby. V roce 2006 se zúčastnili pracovníci neurologického oddělení kurzu bazální stimulace NCO NZO v Brně a na základě informací získaných z kurzu vytvořila Romana Plačková informační leták pro příbuzné pacientů s konceptem bazální stimulace. V kazuistice pacienta je popsána podrobná anamnéza somatická, vestibulární, vibrační, optická, auditivní, orální, olfaktorická, taktilně-haptická. Jsou popsány ošetřovatelské dny od prvního do sedmého dne ošetřování dle konceptu bazální simulace k datu 12.06.2007 - 26.06.2007. Bazální stimulující péče velmi pomohla všem zúčastněným najít tu správnou cestu. Během několika dní pacientka, která byla neklidná a ležící, se naučila sama jíst a pít a pomalu se vracela k předchozímu způsobu života. Článek č. 20 Autor: Slezák Patrik (2010) Název článku: Bazální stimulace v praxi na ARO Pracoviště: Anesteziologicko-resuscitační oddělení, Svitavská nemocnice a. s. Slezák popisuje svoji čtyřletou praxi na oddělení anestezie-resuscitace, kde pracuje jako zdravotní sestra. Často pečuje o pacienty v bezvědomí. Dříve si myslel, že tito pacienti neslyší, necítí, nic nevnímají. Po absolvování kurzu bazální stimulace se jeho náhled a přístup k pacientům změnil. Slezák podrobně popisuje zklidňující koupel v konceptu bazální stimulace, která se mu velice osvědčila. Poukazuje na rozdíly při hygienické péči u pacienta, před kurzem bazální stimulace a jaký má postoj péče k pacientům nyní. Autor fotodokumentací a slovně popisuje rozdíly péče.
42
Článek č. 21 Autor: Grygerová Věra (2010) Název článku: Bazální stimulace v péči o klienta ve stavu apalického syndromu Pracoviště: Neurologické oddělení JIP, Městská nemocnice Ostrava Kazuistika zachycuje využití konceptu bazální stimulace u 41letého klienta, který byl na JIP neurologického oddělení přijat po úspěšné kardiopulmonální resuscitaci ve stavu apalického syndromu. U klienta byla indikována oxygenoterapie v hyperbarické komoře. Ošetřovatelská péče o tohoto klienta byla prováděna podle konceptu bazální stimulace. Po roce důsledné péče pacient zvládá doprovod v chůzi po schodech na horu a dolů, chodí plavat do bazénu, pravidelně rehabilituje a chodí na cvičení logopedie. Řeč je málo srozumitelná, je snadno unavitelný a má zpomalené reakce. Dá se však říci, že jeho život, i když ne v plné kvalitě, opět začíná mít smysl, díky konceptu bazální stimulace. Článek č. 22 Autor: Mgr. Švábová Helena (2010) Název článku: Bazální stimulace u hematoonkologicky nemocného Pracoviště: Interní hematoonkologická klinika FN Brno
Švábová ve svém článku popisuje kazuistiku 77letého muže, přijatého na Interní hematoonkologickou kliniku FN Brno-Bohunice. Při přijetí byl již po několika chemoterapiích, sice spolupracoval s personálem, ale cítil se velmi slabý. V průběhu dalších dnů se rozvinula zmatenost, pacient byl farmakologicky tlumený. V této fázi se rozhodla aplikovat bazální stimulaci u tohoto vybraného pacienta. Manželka pacienta se aktivně zapojila do péče, poskytla informace k biografické anamnéze. Po dvou týdnech ošetřování v konceptu bazální stimulace byl evidentní pokrok, pacient se stal soběstačným a potřeboval jen malou dopomoc při hygieně, zlepšil se i psychický stav. Autorka v jednotlivých týdnech při ošetřování pacienta popisuje, jak aplikuje prvky bazální stimulace a současně přidává fotodokumentaci. Švábová píše, že vybranému 43
pacientu věnovala větší pozornost než ostatním, ale ukázalo se, že výsledky jsou lepší než při běžné ošetřovatelské praxi. Do budoucna by bylo vhodné, aby jedna sestra měla v péči maximálně tři pacienty.
Článek č. 23 Autor: Martinková Jana (2010) Název článku: Možnosti bazálnej stimulácie Pracoviště: Katedra ošetrovateľstva, Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce, Trnavská univerzita Martinková ve svém článku popisuje kóma, a jak se v něm pacient projevuje somaticky a fyzicky. Dále popisuje geriatrické centrum ve Vídni, kde jsou specializovaná oddělení pro pacienty v kómatu. Podrobně popisuje, jaké postupy používají
při
autobiografické
anamnéze,
polohování,
celkových
koupelích,
komunikaci. Všechny změny zaznamenávají do dokumentace. Navíc manažerka Geriatriezentrum Am Wienervald ve Vídni respektuje to, že pokud pacient dává najevo odmítání a reaguje na sestru negativně, pacienta svěří jiné sestře. A naopak si sestry vybírají pacienta dle svých sympatií. Na tomto oddělení všechny sestry absolvovaly kurzy bazální stimulace a kinestetiky. Díky technice kinestetiky, dovedou sami bez pomoci druhé osoby přemísťovat pacienta z postele do křesla. Začlenění prvků BS do péče o pacienta v kómatu dává pacientům a jejich rodinným příslušníkům novou naději.
Článek č. 24
Autor: Friedlová Karolína Název publikace: Bazální stimulace v základní ošetřovatelské péči Základní učebnice je určená pro sestry, lékaře, pečovatelky, fyzioterapeuty, ergoterapeuty a studenty ošetřovatelství na všech úrovních studia a pro jejich 44
pedagogy. Kniha poskytuje teoretické poznatky o koncepci bazální stimulace a současně praktické rady, jak pečovat o pacienty se změněnou schopností komunikovat, pohybovat se a vnímat. Kniha je členěna do kapitol podle oblastí základních lidských potřeb. Kniha obsahuje příklady z praxe, kazuistiky. Také je v ní dostatek fotografií. Po prostudování knihy čtenáři získají dovednosti v péči o pacienty podle konceptu bazální stimulace. Kniha vznikla na základě požadavků profesionálů i rodinných příslušníků, kteří se o své nemocné doma starají. Autorka jako jediná v ČR získala licenci na pořádání kurzů. Článek č. 25 Autor: Friedlová Karolína Název publikace: Bazální stimulace pro učitele předmětu ošetřovatelství – 1.-2. díl Publikovaný studijní text je určen učitelům předmětu ošetřovatelství na středních zdravotnických školách a také univerzitách. Text je zpracován formou distančního vzdělávání, formou samostudia. Ve skriptech je možnost čerpat teoretické podklady, praktické zkušenosti s jednotlivými technikami bazální stimulace. Autorka připomíná, že oprávněnost integrovat praktické prvky konceptu bazální stimulace v praxi, ve výuce nebo k pořádání praktických seminářů lze jen absolvováním kurzů bazální stimulace.
2.1 Tabulka publikací s tématem bazální stimulace s kritérii Tabulka je uspořádaná následovně: rok vydání, autor a název článku, klíčová slova, počet stran, doporučení jak pro laiky (rodinné příslušníky), odbornou veřejnost, poznámka, zde popisuji, co mě v článku zaujalo, čím je zajímavý.
45
Číslo článku č. 1. č. 2.
č. 3.
č. 4.
č. 5.
č. 6.
Autor Rok vydání Název
Obsah článku Klíčová slova Strana
FRIEDLOVÁ, Karolína (2003) Bazální stimulace v práci sestry KUČOVÁ, Jana a HAVRÁNKOVÁ, Jarmila (2004) Bazální stimulace v novorozeneckém věku LIŠKOVÁ Marcela (2004) Bazální stimulace u pacientky s dg. stav po intracerebrálním krvácení
Bazální stimulace Komunikace Humanizace
LIŠKOVÁ, Marcela (2005) Pacient´s coma vigile v domácí péči FRIEDLOVÁ, Karolína (2005) Dynamika v ošetřovatelství – Bazální stimulace WOLFFOVÁ, Věra (2005) Ošetřuj nemocného duší!
Nezralý novorozenec Bazální stimulace Klokánkování
Rozsah Počet stran
3
Doporučení Doporučení Poznámka pro pro (co mě zaujalo) Laiky odbornou veřejnost
Ne
Ano
Ano
Ano
2
Intrakraniální hemoragie Ošetřovatelská péče
3
Ano
Ano
Vigilní kóma Bazální stimulace
2
Ano
Ano
1
Ne
Ano
1
Ano
Ano
Percepční poruchy Ošetřovatelství Výchova Vzdělání
Bazální stimulace Ošetřovatelská péče
46
Fotodokumentace
Každý novorozenec má svůj fonendoskop umístěný v inkubátoru Pocit bezpečí pacientce po dekompresní kraniektomii zajistila háčkovaná čepice Úspěch, bazální stimulace byla motivací pro rodinu, pro další péči o svoji příbuznou v domácí péči V tomto roce založen Institut bazální stimulace
Pocit, že jsme odmítaní pacienti, by nechtěl mít nikdo
Číslo článku
č. 7.
č. 8.
č. 9.
č. 10.
č. 11.
č. 12.
Autor Rok vydání Název
Obsah článku Klíčová slova Strana
MECHOVÁ, Irena a MAJKUSOVÁ, Kamila (2006) Bazální stimulace na JIP
Ošetřovatelská péče Psychologie
BORÝSKOVÁ, Hedvika (2006) „Jak málo a přitom tak moc“. První zkušenost s konceptem bazální stimulace LHOTSKÁ Lena, ZÁDRAPOVÁ Monika (2007) Bazální stimulace u dětí FORETKOVÁ, Ivana (2007) Specializovaná péče v dětském domově pro děti do tří let. FERDUSOVÁ, M. (2008) Podpora vývoje předčasně narozených dětí bazální stimulací ŠPIČKOVÁ LudmilaSLÁMOVÁ HanaHOCKOVÁ Jana (2008), Šest let bazální stimulace
Poruchy vědomí Rodina, vztahy Fyzikální stimulace
Bazální stimulace Hospitalizované dítě Novorozenecký abstinenční syndrom Specializovaná péče Somatická stimulace Doteky Předčasně narozené děti Bazální stimulace ARO Bezvědomí
Rozsah Počet stran
3
1
1
3
1
1
47
Doporučení Doporučení Poznámka pro pro (co mě zaujalo) Laiky odbornou veřejnost
Ne
Ano
Ano
Ano
Ne
Ano
Ano
Ano
Ne
Ano (jen částečně)
Ano
Ano
Podle bazální stimulace je koupel pacienta terapeutický zákrok
Kazuistika (dobrá souhra ošetřovatelského týmu s rodinou)
dobré zkušenosti mají s polohováním v tzv. závěsu Kazuistika Současně představuje své oddělení
Krátká informace
Kazuistika
Číslo článku
Autor Rok vydání Název
Obsah článku Klíčová slova Strana
BÁRTOVÁ, Táňa a SIKOROVÁ, Renáta. (2008), Bazální stimulace a hyperbaroxie – základnou úspěchu.
Koma vigile Bazální stimulace Hyperbaroxie
Rozsah Počet stran
Doporučení Doporučení Poznámka pro pro (co mě zaujalo) Laiky odbornou veřejnost
č. 13.
č. 14.
č. 15.
č. 16.
č. 17. č. 18.
BENEŠOVÁ, A. (2008) Poskytování konceptu bazální stimulace u CMP ergoterapeutem na našem pracovišti FRIEDLOVÁ Karolína (2008) Supervize týmů poskytujících péči v konceptu bazální stimulace URBANOVÁ, Alžběta (2008) Masáž stimulující dýchání u hospicových pacientů. DRÁPALOVÁ, Romana (2009) Využití konceptu bazální stimulace SLEZÁK, Patrik (2010) Bazální stimulace v praxi na ARO
CMP Bobath koncept
Supervize Bazální stimulace Vzdělávání
Bazální stimulace masáž stimulující dýchání Kasuistika Bazální stimulace Dětské oddělení ARO Bazální stimulace Zklidňující koupel
1
0,5
Ano
Ne
Ano
Kazuistika (úspěšná léčba, na pracovišti se využila canisterapie)
Ano (krátké informace)
Pacienti byli agresivní, když byla cítit moč v místnosti
Ne
Ano
2
Ne
Ano
3
Ano
Ano
2
4
48
Ne
Ano
Pro staniční sestry
Krátký výtah ze zkušeností s bazální stimulací
Kazuistika Biografická anamnéza Osvědčená technika zklidňující koupele, pěkná fotodokumentace v praxi
Číslo článku
č. 19.
č. 20
Autor Rok vydání Název
Obsah článku Klíčová slova Strana
GRYGEROVÁ, Věra (2010) Bazální stimulace v péči o klienta ve stavu apalického syndromu
Bazální stimulace Hyperbaroxie
ŠVÁBOVÁ, Helena (2010) Bazální stimulace u hematoonkologicky nemocného
Hematoonkologie Ošetřovatelská péče Bazální stimulace
Rozsah Počet stran
Doporučení Doporučení Poznámka pro pro (co mě zaujalo) Laiky odbornou veřejnost
3
Ano
Ano
Kazuistika
Ano
Ano
Kazuistika
3
č. 21.
Martinková, Jana (2010) Možnosti bazálnej stimulácie
Ošetrovateľská starostlivost Bdelá kóma Bazálná stimulácia
1
Ne
49
Ano
Geriatrizentrum Am Wienerwald vo Viedninachází se zde speciální oddělení, kde součástí péče je bazální stimulace
ZÁVĚR V bakalářské práci jsem se věnovala problematice bazální stimulace, ve smyslu přehledové práce o informacích které jsou v ČR. Bazální stimulace podporuje lidské vnímání, zdůrazňuje osobnost člověka a poskytuje efektivní, terapeutickou i humánní ošetřovatelskou péči. Není to technika nebo metoda, ale koncept, který je stále otevřený, pro další změnu a vývoj. Ošetřovatelská péče v konceptu bazální stimulace není náročná, ale vyžaduje spolupráci všech v týmu, včetně rodinných příslušníků, a také proškolený personál. Ve své přehledové práci jsem zaměřila na to, jaké existují informace o bazální stimulaci v České republice a v jakém rozsahu. Čerpala jsem převážně z odborných článků. Zajímalo mě, jak tyto informace mohu využít pro sebe, pro možnost sebevzdělávání, jak je může využít odborná veřejnost a zda je mohou využít i laici, konkrétně rodinní příslušníci pacientů, kterých se toto téma přímo týká. V úvodu své práce přibližuji teoretickou podstatu a vznik bazální stimulace. Také zde podrobněji rozebírám techniky bazální stimulace a to z důvodu, že i tato práce může být zdrojem informací pro odbornou veřejnost. Prvním cílem bylo předložit přehledný soubor publikací o bazální stimulaci. Po prostudování dostupné literatury o bazální stimulaci jsem v první části práce krátce popsala práci autorů, píšících o bazální stimulaci, a obecně popsala charakteristiku konceptu bazální stimulace a její jednotlivé prvky. V druhé části jsou uvedeny jednotlivé publikace, články a jejich obsah. Tento cíl byl splněn. Druhým cílem bylo zhodnotit přínos pro odbornou veřejnost a pro laickou veřejnost. Všechny uvedené publikace jsou přínosem pro odborníky, obsahují část teoretických znalostí, návody, fotky, instruktáže. Pro neodbornou veřejnost jsou přínosné především kazuistiky a to v článcích č. 2, 3, 4, 6, 8, 10, 12, 13, 17, 19, 20, byla do péče zapojena rodina pacienta a vždy velmi aktivně spolupracovali s ošetřujícím personálem. Druhý cíl byl tedy také splněn. Jako třetí cíl jsem si stanovila vytvořit tabulku s kritérii. Tabulka je sestavená podle roku vydání jednotlivých publikací, s názvem a autorem publikace. Umožňuje tak dobrou orientaci o současných publikacích, a to jak pro laiky, tak i pro odbornou 50
veřejnost. Součástí tabulky, jsou klíčová slova z článků a také má vlastní poznámka, a to zejména pro rychlou orientaci. I tento vytyčený cíl byl splněn. Podle získaných informací se zdá, že pro sestry i rodinné příslušníky je koncept bazální stimulace velice úspěšný v péči o pacienty. Myslím, že touto prací jsem přispěla k lepší orientaci v této problematice a lze ji využít jak pro zdravotníky tak i rodinné příslušníky, kteří potřebují získat základní informace, ale také praktickou zkušenost od těch, kteří se již s touto problematikou setkali.
51
LITERATURA A DALŠÍ PRAMENY
LITERATURA: FRIEDLOVÁ, Karolína. Bazální stimulace pro učitele předmětu Ošetřovatelství. 1. a 2. díl. 1.vyd. Frýdek – Místek: Institut bazální stimulace s.r.o., 2005. 100 s. ISBN 80239-6132-2. FRIEDLOVÁ, Karolína. Bazální stimulace v základní ošetřovatelské péči. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2007. 168 s. ISBN 978-80-247-1314-4. FRÖHLICH, Andreas. Basale Stimulation. Das Konzept. Dusseldorf: Verlag Selbstbestimmtes Leben. 1998, 317 s. ISBN 3-910095-11-9. IVANOVOVÁ, Kateřina, a JUŘÍČKOVÁ, Lubica. Písemné práce na vysokých školách se zdravotnickým zaměřením. 1.vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. 98 s. ISBN 80-244-0992-5.
ELEKTRONICKÉ ZDROJE: http://www.bazalni-stimulace.cz/kurz_zakl.php [cit. 2. 4. 2011] http://www.bazalni-stimulace.cz/cl_bs_koncept.php [cit. 6. 2. 2011] http://www.bazalni-stimulace.cz/lektor.php, 2011[cit. 21. 1. 2011] http://www.nconzo.cz/web/vzdelavani/14 [cit. 12. 2. 2011] 1.Vyhláška MZČR č. 424/2004 Sb., kterou se stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků (výňatek) http://www.pdcap.cz/Texty/PA/Zakon96a424.html
30/2004
Uveřejněno
v
části
139/2004 Sbírky zákonů na straně 8096. [cit. 11. 11. 2010]
PUBLIKOVANÉ ČLÁNKY: BÁRTOVÁ, Táňa a SIKOROVÁ, Renáta. Bazální stimulace a hyperbaroxie – základnou úspěchu. Sestra, roč. 18, č. 5 (2008), s. 34. ISSN: 1210-0404. BENEŠOVÁ, A. Poskytování konceptu bazální stimulace u CMP ergoterapeutem na našem pracovišti. Česká a slovenská neurologie a neurochirurgie, 2008, roč.71/104, supl. ISSN: 1802-4041. Neurovaskulární kongres, Ostrava, březen 2008
52
BORÝSKOVÁ, Hedvika.“Jak málo a přitom tak moc“. První zkušenost s konceptem bazální stimulace. Diagnóza v ošetřovatelství, 2006, roč. 2, č. 9, ISSN: 1801-1349. DRÁPALOVÁ, Romana. Využití konceptu bazální stimulace. Pediatrie pro praxi, 2009 roč. 10, č. 4, s. 269-271. ISSN: 1803-5264. FERDUSOVÁ, M. Podpora vývoje předčasně narozených dětí bazální stimulací. Československá pediatrie, 2008, roč. 63, č. 4, s. 226 ISSN: 0069-2328. FORETKOVÁ, Ivana. Specializovaná péče v dětském domově pro děti do tří let. Sestra, 2007, roč. 17, č. 7, s. 40-41, ISSN: 1210-0404. FRIEDLOVÁ, Karolína. Bazální stimulace v práci sestry. Sestra, 2003, roč. 13, č. 1, s. 14-16. ISSN 1210-0404. FRIEDLOVÁ, Karolína. Dynamika ošetřovatelství – Bazální stimulace. Sestra, 2005, ročník 15, č. 11, s. 30. ISSN 1210-0404. FRIEDLOVÁ, Karolína. Supervize týmů poskytujících péči v konceptu bazální stimulace. Sestra, 2008, roč. 18, č. 9, s. 15-16. ISSN: 1803-5264. GRYGEROVÁ ,Věra. Bazální stimulace v péči o klienta ve stavu apalického syndromu. Sestra, 2010, roč. 20, č. 9, s 34-36, ISSN: 1210-0404. KUČOVÁ, Jana a HAVRÁNKOVÁ, Jarmila. Bazální stimulace v novorozeneckém věku. Sestra, 2004, roč. 14, č. 11, ISSN: 1210-0404. LHOTSKÁ, Lena a ZÁDRAPOVÁ, Monika. Bazální stimulace u dětí. Sestra, 2007, roč. 17, č. 1, s. 51. ISSN: 1210-0404. LIŠKOVÁ, Marcela. Bazální stimulace u pacientky s dg. stav po intracerebrálním krvácení. Sestra, 2004, roč. 14, č. 12, s. 8-10. ISSN: 1210-0404. LIŠKOVÁ, Marcela. Pacient s coma vigile v domácí péči. Porozumění, 2005, roč. 1, č. 3, s. 10-11. ISSN: 1210-0404. MARTINKOVÁ, Jana. Možnosti bazálnej stimulácie. Sestra a lekár v praxi, 2010, roč. 9, č. 11-12, s. 42-43, ISSN:1335-9444. MECHOVÁ, Irena a MAJKUSOVÁ, Kamila. Bazální stimulace na JIP. Sestra, 2006, roč. 16, č. 12, s. 30-31. ISSN: 1210-0404. PLAČKOVÁ, Romana, Bazální stimulace. Diagnóza v ošetřovatelství, 2009 roč. 5, č. 4, s. 4-7. ISSN: 1801-1349.
53
PROCHÁZKOVÁ, Eva. Bazální stimulace. Sestra a lekár v praxi, 2007, roč. 6, č. 5-6, s. 12-13, ISSN: 1335-9444. SLEZÁK Patrik. Bazální stimulace v praxi na ARO. Sestra, 2010, roč. 20, č. 7-8, s. 38-39, ISSN: 1210-0404. ŠPIČKOVÁ, Ludmila a SLÁMOVÁ, Hana a HOCKOVÁ, Jana. Šest let bazální stimulace. Diagnóza v ošetřovatelství, 2008, roč. 4, č. 5, s. 25-26. ISSN: 1801-1349. ŠVÁBOVÁ, Helena. Bazální stimulace u hematoonkologicky nemocného. Sestra, 2010, roč. 20, č. 6, s. 61-63, ISSN:1210-0404. URBANOVÁ, Alžběta. Masáž stimulující dýchání u hospicových pacientů. Sestra, 2008, roč. 18., č. 12, s. 48-49, ISSN:1210-0404. WOLFFOVÁ Věra. Bazální stimulace – pohled ze zákulisí. Sestra, 2006, roč. 16, č. 6, s. 26 – 27. ISSN 1210-0404. WOLFOVÁ, Věra. Ošetřuj nemocného duší! Sestra, 2005, roč. 15, č. 1, s. 17-18, ISSN:1210-0404.
54
SEZNAM ZKRATEK ARO – Anesteziologicko – resuscitační oddělení BS – bazální stimulace CD – Optický disk ČR – Česká republika EU – Evropská unie FN – Fakultní nemocnice ISBN – International Standart Book Numbering ISSN – International Standart Serial Numbering JIP – Jednotka intenzivní péče KARIM – Klinika resuscitace intenzivní medicíny LDN – Léčebna dlouhodobě nemocných MZČR – Ministerstvo zdravotnictví České republiky NCO NZO- Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů SKSPA – Slovenská komora sestier a pôrodných asistentek TV – Televize Aj. – a jiné Atd. – a tak dále Č. – číslo Kol. – kolektiv Např. – například Obr. – Obrázek Popř. – popřípadě Reg. – registrace Roč. – ročník Tzv. – takzvaně Sb. – Sbírky Str., s. – strana Vyd. – vydání
55
SEZNAM A ZDROJE OBRÁZKŮ Obr. 1 – PhDr. Karolína Friedlová
10
http://www.bazalni-stimulace.cz/lektor.php, 2011 Obr. 2 – Cedule pro nápis s iniciálním dotekem
21
foto autor Obr. 3 – Poloha hnízdo na boku
25
http://www.bazalni-stimulace.cz/pomucky.php Obr. 4 – Poloha hnízdo na zádech
25
http://www.bazalni-stimulace.cz/pomucky.php Obr. 5 – Pacient v houpacím lůžku
26
Wolffová Věra. Bazální stimulace – pohled ze zákulisí. Sestra, 2006, roč. 16, č. 6, s. 26 – 27. Obr. 6 – molitanová štětička pro orální stimulaci foto autor
56
28
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 –Vyhláška MZČR č. 424/2004 Sb. – výňatek
58
Příloha č. 2 – Desatero bazální stimulace
62
Příloha č. 3 – Biografická anamnéza, odd. KARIM
63
Příloha č. 4 – Letáček pro příbuzné, odd. KARIM
64
Příloha č. 5 – Žádost o poskytnutí informací o FN Brno
65
Příloha č. 6 – Polohování pacientů na KARIM
66
57
PŘÍLOHY
Příloha 1
Vyhláška MZČR č. 424/2004 Sb. kterou se stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků – výňatek – ČÁST PRVNÍ OBECNÁ USTANOVENÍ Tato vyhláška stanoví v souladu s právem Evropských společenství činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků.
ČÁST DRUHÁ ČINNOSTI ZDRAVOTNICKÝCH PRACOVNÍKŮ PO ZÍSKÁNÍ ODBORNÉ ZPŮSOBILOSTI § 3 – Činnosti zdravotnického pracovníka s odbornou způsobilostí (1) Zdravotní pracovník uvedený v § 4 až 20 bez odborného dohledu a bez indikace v rozsahu své odborné způsobilosti: 1. Poskytuje zdravotní péči v souladu s právními předpisy a standardy, 2. dbá
na
dodržování
hygienicko-epidemiologického
režimu
v souladu
se zvláštními právními předpisy, 3. vede zdravotnickou dokumentaci a další dokumentaci vyplývající ze zvláštních právních předpisů, 4. poskytuje pacientovi informace v souladu se svou odbornou způsobilostí, případně pokyny lékaře,
58
5. podílí se na praktickém vyučování ve studijních oborech k získání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání, uskutečňovaného střednímu školami a vyššími odbornými školami, v akreditovaných zdravotnických programech, k získání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání, uskutečňovaných vysokými školami v České republice a ve vzdělávacích programech akreditovaných kvalifikačních kurzů, 6. podílí se na přípravě standardů. (2)Zdravotnický pracovník uvedený v §21 až 26 do doby získání specializované způsobilosti nebo prokázání výkonu praxe podle zvláštního právního předpisu v rozsahu své odborné způsobilosti vykonává činnosti pod odborným dohledem zdravotnického pracovníka, způsobilého k výkonu povolání bez odborného dohledu v příslušném oboru. (3) Zdravotnický pracovník uvedený v § 27 až 40 po získání způsobilosti pod odborným dohledem zdravotnického pracovníka způsobilého k výkonu povolání bez odborného dohledu v rozsahu své odborné způsobilosti 1. Poskytuje zdravotní péči v souladu s právními předpisy a standardy, 2. pracuje se zdravotnickou dokumentací a s informačním systémem zdravotnického zařízení. §4 – Všeobecná sestra (1)Všeobecná sestra vykonává činnosti podle § 3, odst. 1, a dále bez odborného dohledu a bez indikace v souladu s diagnózou stanovenou lékařem poskytuje, případně zajišťuje
základní
a
specializovanou
ošetřovatelskou
péči
prostřednictvím
ošetřovatelského procesu. Přitom zejména 1. Vyhodnocuje potřeby a úroveň soběstačnosti pacientů, projevů jejich onemocnění, rizikových faktorů, a to i za použití měřících technik, používaných v ošetřovatelské praxi (například testů soběstačnosti, rizika proleženin, měření intenzity bolesti, stavu výživy), 2. sleduje a orientačně hodnotí fyziologické funkce pacientů, to je dech, puls, elektrokardiogram, tělesnou teplotu, krevní tlak a další tělesné parametry, 3. pozoruje, hodnotí a zaznamenává stav pacienta, 4. zajišťuje herní aktivity u dětí,
59
5. zajišťuje a provádí vyšetření biologického materiálu, získaného neinvazní cestou, a kapilární krve semikvantitativními metodami (diagnostickými proužky), 6. provádí odsávání sekretů z horních cest dýchacích a zajišťuje jejich průchodnost, 7. hodnotí a ošetřuje celistvosti kůže a chronické rány, ošetřuje stomie, centrální a periferní žilní vstupy, 8. provádí
rehabilitační
ošetřování
ve
spolupráci
s fyzioterapeutem
a
ergoterapeutem, zejména polohování, posazování, dechová cvičení a metody bazální stimulace s ohledem na prevenci a nápravu hybných a tonusových odchylek, včetně prevence dalších poruch z imobility, 9. provádí nácvik sebeobsluhy s cílem zvyšování soběstačnosti, 10. edukuje pacienty, případně jiné osoby, v ošetřovatelských postupech a zajišťuje pro ně informační materiály, 11. orientačně hodnotí sociální situaci pacienta, identifikuje potřebnost spolupráce sociálního nebo zdravotně-sociálního pracovníka a zprostředkuje pomoc v otázkách sociálních a sociálně-právních, 12. zajišťuje činnosti spojené s přijetím, přemisťováním a propouštěním pacientů, 13. provádí psychickou podporu umírajících a jejich blízkých a po stanovení smrti lékařem zajišťuje péči o tělo zemřelého a činnosti spojené s úmrtím pacienta. 14. zajišťuje přejímání, kontrolu, uložení léčivých návykových látek, (dále jen léčivé přípravky), 15. zajišťuje přejímání, kontrolu a uložení zdravotních prostředků a prádla, manipulaci s nimi a jejich desinfekci. (2) Všeobecná sestra se podílí pod dohledem všeobecné sestry se specializovanou působností v oboru, případně zaměření, v souladu s diagnózou stanovenou lékařem, na poskytování vysoce specializované ošetřovatelské péče. (3) Všeobecná sestra se podílí bez odborného dohledu na základě na poskytování preventivní, diagnostické, léčebné, rehabilitační, neodkladné a dispenzární péče. Přitom zejména připravuje pacienty k diagnostickým a léčebným postupům, na základě indikace lékaře je provádí nebo při nich asistuje, zajišťuje ošetřovatelskou péči při těchto výkonech a po nich, a to zejména: 1. Podává léčivé přípravky s výjimkou nitroděložních injekcí nebo zavádění infuzí u novorozenců a dětí do 3 let a s výjimkou radiofarmak, 60
2. zavádí a udržuje kyslíkovou terapii, 3. provádí screeningová a depistážní vyšetření, odebírá biologický materiál a orientačně hodnotí, zda jsou výsledky fyziologické, 4. provádí ošetření akutních a operačních ran, včetně ošetření drénů, 5. prování katetrizaci močového měchýře žen a dívek nad 10 let, pečuje o močové katétry pacientů. 6. provádí výměnu a ošetření tracheostonomické kanyly, zavádí nazogastrické a jejunální sondy pacientů, aplikuje výživu sondou, 7. provádí výplachy žaludku u pacientů starších 10 let. (4)Všeobecná sestra pod odborným dohledem lékaře 7. aplikuje nitroděložně krevní deriváty, spolupracuje při zahájení aplikace transfúzních přípravků a dále bez odborného dohledu na základě indikace lékaře ošetřuje pacienta v průběhu aplikace a ukončuje ji. (http://www.pdcap.cz/Texty/PA/Zakon96a424.html)
61
Příloha 2 DESATERO BAZÁLNÍ STIMULACE 1.
Přivítejte se a rozlučte s pacientem, pokud možno vždy stejnými slovy.
2.
Při oslovení se ho vždy dotkněte na stejném místě (iniciální dotek).
3.
Hovořte zřetelně, jasně a ne příliš rychle.
4.
Nezvyšujte hlas, mluvte přirozeným tónem.
5.
7.
Dbejte, aby tón vašeho hlasu, vaše mimika a gestikulace odpovídaly významu vašich slov. Při rozhovoru s klientem používejte takovou formu komunikace, na kterou byl zvyklý (anamnéza). Nepoužívejte v řeči zdrobněliny.
8.
Nehovořte s více osobami najednou.
9.
Při komunikace s klientem se pokuste redukovat rušivý zvuk okolního prostředí.
10.
Umožněte klientovi reagovat na vaše slova.
6.
(Friedlová, 2007 s.24)
62
Příloha 3 Biografická anamnéza – FN Brno KARIM
(zdroj FN Brno KARIM)
63
Příloha 4
Na našem oddělení poskytujeme ústní informace a také letáček:
Vítáme Váš zájem o spolupráci při ošetřování člena rodiny. Pro zlepšení (stimulace) smyslového vnímání jsou vhodné pomůcky nebo předměty pacientem běžně užívané a na některé byl zvyklý. Z hygienických potřeb proto doneste laskavě: • • • • • •
Mýdlo nebo sprchový gel kartáček na zuby, zubní pastu tělové mléko nebo krém, hřeben holení, vodu po holení- pro muže parfém- pro ženy 1 pár froté ponožek
O další pomůcky pro stimulaci bychom rádi požádali případně později. Prosíme, abyste se při návštěvách řídili pokyny zdravotnického personálu. Děkujeme za vaši ochotu a vstřícnost. Kolektiv KARIM (zdroj FN Brno KARIM)
64
Příloha 5 – Žádost o poskytnutí informací o FN Brno
65
Příloha 6 – Polohování pacientů na KARIM
Obrázek: polohování pacientů na KARIM
Obrázek: polohování pacientů na KARIM 66
Obrázek: polohování pacientů na KARIM
Obrázek: polohování pacientů na KARIM
67
