UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA
Katedra hudební výchovy
Bakalářská práce Barbora Čiperová
Tanec a jeho využití v hudební výchově
Olomouc 2015
Vedoucí práce: PaedDr. Lena Pulchertová, Ph.D
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Tanec a jeho využití v hudební výchově“ vypracovala samostatně a uvedla v ní veškerou literaturu a zdroje, které jsem použila.
V Hradci Králové
.…………………
Poděkování Děkuji PaedDr. Leně Pulchertové, Ph.D. za odborné vedení a za cenné připomínky ke zpracování mé bakalářské práce. Barbora Čiperová
Obsah Úvod ............................................................................................................................................................................... 5 1
Tanec v kontextu hudební výchovy ....................................................................................................................... 6
1.1
Pohyb a tanec v Rámcovém v zdělávacím programu ...............................................................................................7
1.2
Hudebně pohybová a taneční výchova žáků .............................................................................................................8
1.2.1
Taneční hra .....................................................................................................................................................................9
1.2.2
Ryt mická gy mnastika ...................................................................................................................................................9
1.3
Tanec a hudba ..............................................................................................................................................................10
1.3.1
Druhy pohybu v hudební výchově............................................................................................................................11
1.3.2
Správné držení těla ......................................................................................................................................................12
1.3.3
Ryt mus ..........................................................................................................................................................................12
1.3.4
Metrum ..........................................................................................................................................................................13
1.3.5
Tempo ............................................................................................................................................................................14
1.3.6
Dynamika ......................................................................................................................................................................14
2
Tanec a jeho charakteristika................................................................................................................................. 16
2.1
Vy mezení pojmu tanec ...............................................................................................................................................16
2.1.1
Historie tance................................................................................................................................................................17
2.1.2
Druhy tance ..................................................................................................................................................................18
2.2
Taneční styly ................................................................................................................................................................19
2.2.1
Standardní tance...........................................................................................................................................................19
2.2.2
Latinskoamerické tance ..............................................................................................................................................20
2.2.3
Výběr dalších nejpraktikovanějších společenských tanců....................................................................................20
2.2.4
Novější „moderní“ tance ............................................................................................................................................22
2.3
Taneční volnočasové aktivity ....................................................................................................................................23
2.4
Taneční výchova ..........................................................................................................................................................24
2.4.1
Správné dýchání...........................................................................................................................................................25
2.5
Taneční terapie .............................................................................................................................................................25
2.5.1
Psychologický účinek tance.......................................................................................................................................26
3
Druhy tance využitelné v hudební výchově pro 2. stupeň základní školy a střední školy .................... 27
3.1
Rozd íl výběru tanců pro 2. stupeň základních škol a střední školy ....................................................................27
3.2
Párové tance .................................................................................................................................................................28
3.2.1
Valčík ............................................................................................................................................................................28
3.2.2
Polka ..............................................................................................................................................................................32
3.3
Skupinové tance...........................................................................................................................................................33
3.3.1
Country..........................................................................................................................................................................34
3.4
Individuální tanec ........................................................................................................................................................36
3.4.1
Taneční improv izace ...................................................................................................................................................36 Závěr ............................................................................................................................................................................ 39 Seznam použité literatury ...................................................................................................................................... 40 Anotace
Úvod Jako téma mé bakalářské práce jsem si zvolila „Tanec a jeho využití v hudební výchově “. Tanec je umění, sport, ale i zábava. Jedná se o nejestetičtější druh pohybu. Se samostatným tancem se setkáváme často, ať už formou různých kurzů nebo ve volném čase neprofesioná lně. Zapojení tance nebo obecně pohybových aktivit do hudební výchovy už tak časté ale není. Proč je vhodné zapojovat pohybové aktivity do výuky hudební výchovy? Toto téma jsem si vybrala právě proto, že tanci se bohužel v rámci hudební výchovy dle mého názoru nevymezuje dostatečný prostor. V první kapitole mé práce se zaměřuji na Tanec v kontextu hudební výchovy. Nejprve poukazuji na Rámcový vzdělávací program a na to, co z něj v tomto ohledu vyplývá. Dále pak píšu o hudebně pohybové a taneční výchově. Jak spolu hudba a pohyb korespondují, řeším na konci této kapitoly. Druhá kapitola se zaměřuje na tanec a jeho charakteristiku. V prvé řadě zde vymezuji pojem tanec dle různých autorů. Poté představuji nejznámější taneční styly. Dále se zmiňuji o tanečních volnočasových aktivitách a taneční výchově jako samostatné jednotce. Poté ještě poukazuji na terapeutické účinky tance formou taneční terapie. Pokud jde o třetí kapitolu, tak v té už je poukázáno na konkrétní tance, které by se daly v rámci hudební výchovy využít a proč. Zmiňuji se také o rozdílu výběru tanců pro 2. stupeň základní školy a střední školy. Hlavními cíli mé práce je zdůraznit předmětnost zapojení tance do výuky a upozornit na konkrétní tance, které by se daly v hudební výchově využít. Zdrojů na toto téma jsem nenašla mnoho, nicméně klíčovou literaturou pro mě byly knihy od autorů: Degen, Viskupová, Sedlák, Knopová. Zejména ve třetí kapitole jsem pak při výběru tanců, které by mohly být vhodným doplněním výuky hudební výchovy, vycházela ze svého vlastního úsudku.
5
1 Tanec v kontextu hudební výchovy Tanec je laicky řečeno pohyb za znění hudebního doprovodu. Pokud jde o profesioná lní tanec, má jistý řád. Řídíme se v něm rytmem a předepsanými tanečními kroky. Hudební výchova je pak předmět vyučovaný ve školách a obsahující dějiny hudby, intonaci, hlasová cvičení a hudební teorii. Obsahem hodiny by tedy měla být jak teorie, tak praxe. Vzhlede m k tomu, že se jedná o výchovu, měl by být při hodnocení kladen důraz na to, zda se žák snaží či nikoliv. Každý nemusí mít hudební talent. I přesto se ale dá s vyvinutím určitého úsilí v této disciplíně zlepšovat. V první kapitole se podívejme na taneční činnost a školní předmět hudební výchova jako na celek, či na ně pohlížejme jako na dva příbuzné pojmy. Tanec sice není dominantní činností při hodinách hudební výchovy, má ale své opodstatnění, a proto by neměl při výuce chybět. Pomáhá žákům osvojit si rytmus a učí schopnosti udržet stejné tempo po celou dobu tance/hudebního doprovodu. Má ale i funkci socializační, protože tanec je v tomto případě většinou párový či skupinový. Dále můžeme zmínit i fakt, že pohyb je sám o sobě zdravý. 1 „Hlavní úkol hudební výchovy spočívá v estetickém vlivu hudebního umění na mladé generace a v probuzení estetického smyslu. Má poskytovat umělecké zážitky a utvářet kladný vztah k hudebnímu umění tak, aby u žáků vznikla potřeba účastnit se hudebního života naší společnosti a hudebně se seberealizovat.“ 2 Žáci by se měli během školní docházky zdokonalovat
v několika
hudebních
dovednostech,
a to; vokálních,
poslechovýc h,
instrumentálních a hudebně pohybových ústících až v taneční činnosti. Co se týče žáka, Sedlák ho ve své Didaktice hudební výchovy pro 2. stupeň základních škol nazývá jak objektem, tak aktivním subjektem celého dění, který se zmocňuje hudby sám a touží po hudebním sebeuplatnění.3
1
SYNEK, 2004
2
SEDLÁK a kol, 1984, str. 10
3
SEDLÁK, 1984
6
1.1
Pohyb a tanec v Rámcovém vzdělávacím programu
V legislativě České republiky je ustanoven tzv. Rámcový vzdělávací program. Ten je vymezen v závislosti na Školském zákoně č. 561/2004 Sb. Rámcový vzdělávací program udává rozsah učiva na základní škole a střední škole. Z Rámcového vzdělávacího programu vychází Školský vzdělávací program, který si ovšem tvoří každá škola sama. Vyplývá z toho tedy, že podrobné rozplánování učiva si uspořádává každá škola dle svého uvážení. Pro každý předmět o tom zvlášť rozhoduje tzv. předmětová komise. V Rámcovém vzdělávacím programu jsou vymezeny cíle, kterých by se měl pedagog držet při edukaci v hudební výchově. Pokud se zaměříme na pohyb spojený s hudební výchovou, setkáme se s ním na obou stupních ZŠ. Na prvním stupni ZŠ by měl žák „reagovat pohybem na znějící hudbu, pohybem vyjadřovat metrum, tempo, dynamiku, směr melodie“. 4 V druhém období prvního stupně ZŠ se po žákovi chce, aby „ztvárňoval hudbu pohybem s využitím tanečních kroků, na základě individuálních schopností a dovedností vytvářel pohybové improvizace“. 5 Co se týče hudebně pohybových dovedností, požaduje se, aby žák za tuto dobu zvládl:
taktování a pohybový doprovod znějící hudby,
pohybové vyjádření hudby a reakce na změny v proudu znějící hudby,
orientaci v prostoru.6
Na druhém stupni se pak po žákovi chce, aby „rozpoznal některé z tanců různých stylových období, zvolil vhodný typ hudebně pohybových prvků k poslouchané hudbě a na základě individuálních hudebních schopností a pohybové vyspělosti předvedl jednoduchou pohybovou vazbu“.7 Do hudebně pohybových činností Rámcový vzdělávací program zahrnuje:
pohybový doprovod znějící hudby,
4
Rámcový vzdělávací program, 2007, str. 66
5
Rámcový vzdělávací program, 2007, str. 66
6
Rámcový vzdělávací program, 2007, str. 67
7
Rámcový vzdělávací program, 2007, str. 67
7
pohybové vyjádření hudby v návaznosti na sémantiku hudebního díla,
pohybové reakce na změny v proudu znějící hudby,
orientaci v prostoru.8
Hudebně pohybová a taneční výchova žáků
1.2
Do komplexního múzického rozvoje žáků patří již zmiňované hudebně pohybové reakce vyvolané hudebním vnímáním a přímým působením hudby. „Při hudebním vnímání postihuje vnímající jedinec hudební proud, v němž jsou slity melodické, rytmické, dynamické, tempov é a harmonické prvky.“9 Témbrová hudba určuje druhy tanečních kreací, které používáme. Francouzské slovo timbre znamená zvuk a od toho se odvíjí název témbrová hudba, která je moderním hudebním směrem využívajícím především barevnosti lidského hlasu a nástrojů. Díky témbrové složce hudby se mění charakter našich pohybových reakcí. Vrchní témbrově lehčí a „světlejší“ tóny podněcují k lehčím opatrnějším pohybům. Hluboké témbrově těžší tóny naopak znějí masivně a podněcují nás k výraznějším pohybům. Je tomu tak proto, že u vyšších tónů slyšíme méně alikvotních tónů než u hlubších tónů, kde je patrná silnější vrstva „témbrového obalu“. Lze též pohybově vyjádřit hudební kontrasty. Např. legato si přímo žádá vláčné táhlé pohyby, kdežto staccato v nás spíše probuzuje touhu po kratších skotačivých pohybech. Díky hudebně pohybové nebo taneční výchově se dítě učí pracovat se svým vlastním tělem a postupně si ukotvuje smysl orientace v prostoru. Pohybem se také rozvíjí fantazie žáků a ukáže se jejich kreativita.10 Autorky Dětských her a tanců z východního Slovenska E. Medvecká a M. Nemcová mluví taktéž o dobrém vlivu tance a hry na vývoj dětí. „Pokud děti velmi rády tancují, může schopný vychovatel výchovou ke hře a tanci dosáhnout správného rozvoje jejich tělesných i duševních
8
Rámcový vzdělávací program, 2007, str. 67
9
SEDLÁK, 1984, str. 127
10
SEDLÁK, 1984
8
vlastností.“11 Mezi tyto kladné vlastnosti a dovednosti pak zahrnují: správné držení těla, pružnou a ladnou chůzi, ladné pohyby, osvojený smysl pro rytmus a pro hudebnost. Řeč je též o lidských vlastnostech, jako jsou: smysl pro kolektiv, láska k práci, síla k překonání různýc h překážek, tužba po společenském úspěchu, jistota při veřejném vystupování, rozvaha, důslednost, schopnost rychle se pohybovat v okolí, disciplína, kritika a sebekritika. Zmíněná je i opačná stránka věci, a to potlačení nějakých zlých vlastností díky této aktivitě. Myslí se tím např. touha vyniknout za každou cenu v kolektivu na úkor ostatních apod. „Správně usměrňovanou výchovou lze děti citově zušlechťovat, vyvíjet v nich krásnocit, podporovat jejich tvořivost, čímž se připravují na uměleckou práci. Před nácvikem tance je také na místě děti seznámit s mentalitou lidu, s přírodou daného kraje, kde tance vznikly, učí se poznávat a milovat svou vlast.“12
1.2.1
Taneční hra
Taneční hru lze vnímat jako již specifickou formu taneční výchovy. Vychází z lidové tradice, kdy si děti hráli venku a u toho si zpívali a tančili. Do taneční hry zahrnujeme složky: hudební, pohybovou a dramatickou. V tanečních hrách se pracuje s jednoduchými melodie mi, které se ale neustále vyvíjejí. Co se týče pohybových prvků, základním je taneční chůze a dále to jsou např. poskočné kroky, cval stranou, podupy apod. Knopová ve své publikaci Činnosti hudebně pohybové v systému hudebního vzdělávání na ZŠ a SŠ upozorňuje na vhodnost propojit taneční hru s hudebním doprovodem na různé hudební nástroje žáků. Žáci si pak pomocí tanečních her osvojují intonaci a harmonické cítění. Existuje velké spektrum tanečních her na různý způsob. Jsou u dětí oblíbené svou nápaditostí. 13
1.2.2
Rytmická gymnastika
Existuje více druhů hudebně pohybové výchovy. Jako nejznámější metodu hudebně pohybové výchovy
s gymnastickým
zaměřením
označuje Viléma
Novotná rytmicko u
gymnastiku. Tato disciplína je na pomezí tělesné výchovy a hudební výchovy, jelikož v ní klademe důraz jak na správné gymnastické prvky, tak na rytmus, který je velmi důležitý i pro
11
MEDVECKÁ, NEMCOVÁ, 1966, str. 3
12
MEDVECKÁ, NĚMCOVÁ, 1966, str. 3
13
KNOPOVÁ, 2005
9
hudební dovednosti. Rytmická gymnastika není označována ani jako tanec, ale spíš jako druh sportu. Nicméně některé prvky z ní lze použít i právě v rámci hudební či taneční výchovy jako podpůrné mechanismy při osvojování si hudebních a pohybových dovedností. V publikac i Rytmická gymnastika a pohybová skladba se dále uvádí, že obsahem rytmické gymnastiky jsou právě hudebně pohybová výchova a taneční výchova spolu s cvičením s náčiním i bez náčiní. 14 Rytmickou gymnastikou se také zabývají Dagmar Šťastná a Jaroslav Mihule, kteří sepsali i její didaktiku. Autoři v ní píší, že „z povahy práce v rytmické gymnastice je vidět, že neustále využívá proudu hudby jako jednotného celku.“ Toto bychom mohli vnímat jako společnou vlastnost všech druhů hudebně pohybové výchovy. V didaktice je dále zdůrazněna vazba mezi hudbou a pohybem, na kterou se klade důraz. Tato souhra je neustále připomínána právě proto, že ne vždy je ono splynutí naplněno.
1.3
Tanec a hudba
Tanec úzce souvisí s hudbou. Bez hudby by pořádný tanec ani nebyl možný. Existuje mnoho společných atributů, kterými tato dvě umění oplývají. Je důležité uvědomit si jejich propojenost, která tvoří jeden celek. „Tři musická umění, tanec, hudba a básnictví, mají společný kořen, musické praumění, pozůstávající z tance, hudby a slovního výrazu. Primitivní člověk, chtěje uvolniti vnitřní napětí způsobené radostí nebo bolestí, chtěje vyjádřiti svůj vnitřní stav, zpíval, mluvil a tančil současně.“15 „Hudba plyne v čase. Tanec se však rozvíjí současně v čase i prostoru.“16 Výrazovým prostředkem hudebníka jsou tóny, kdežto tanečník se vyjadřuje pomocí gest, pohybů a postojů. Co se týče tvorby, existují dva druhy tanečníků. Ti, kteří k vyhledané hudbě tvoří tanec, což je častější nebo ti, co nejprve stvoří tanec a poté k němu hledají vhodnou hudbu.
14
NOVOTNÁ, PANSKÁ, ŠIMŮNKOVÁ, 2011
15
REY, 1947, str. 11-12
16
REY, 1947, str. 58
10
Každopádně spolu musí taneční i hudební forma korespondovat jak z hlediska nálady, tak z hlediska kompozice.17 Božena Viskupová se ve své publikaci Hudba a pohyb zamýšlí nad tím, jak jsou vyučová ny hudební a tělesná výchova či přímo taneční výchova bez vzájemného propojení. Zmiňuje dokonce, že nejvhodnější by byl pedagog tělesné i hudební výchovy současně, což se v podstatě nevyskytuje. Žáci by měli být vychováváni tak, aby hudební a tělesnou složku chápali jako společný vjem. Autorka v knize píše: „Považuji za důležité, aby hudební výchova byla neodlučitelně spojována s dynamickým rytmickým pohybem, a naopak, aby pohybová výchova byla spjata s živou hudbou.“18 Znamenalo by to tedy, že učitele tělesné výchovy by do hodin zařazovali cvičení na hudbu a učitelé hudební výchovy by se zaměřili na pohybový a taneční doprovod k hudbě. Viskupová také poukazuje na dlouholetou opomíjenost hudebně pohybové výchovy. Upozorňuje však na čím dál tím větší prosazování Orffovy metody v hudební výchově, která zdůrazňuje celistvý vývoj člověka pomocí hravé výuky hudebně-pohybo výc h dovedností.19
1.3.1
Druhy pohybu v hudební výchově
Pohyb k hudbě patří. V hudební výuce můžeme jako pedagogové použít různé druhy pohybu, vycházíme z těch elementárních, nejjednodušších. Ty pak spojíme s hudebními projevy a tím docílíme prohloubení vztahu žáků k hudbě a podporujeme jejich citlivějš í vnímání hudby.20 Nejčastější bývá tzv. „hra na tělo“. Je skvělým doplňkem a působí jako alternativa instrumentálního doprovodu. Dále můžeme zmínit volný pohyb při interpretaci nějaké písně. Žáci by neměli při zpěvu strnule stát, ale měli by „splynout s hudbou“, poddat se jí a použít
17
REY, 1947
18
VISKUPOVÁ, 1987, str. 5
19
VISKUPOVÁ, 1987
20
VISKUPOVÁ, 1987
11
pohyb jako výrazový prvek. Nejdůležitějším pohybem v rámci hudební výchovy je ale tanec. Učí žáky vnímat jak své tělo, tak hudbu. 21
1.3.2
Správné držení těla
Mezi složky hlasové i taneční výchovy patří v první řadě držení těla. Pokud se rozezpíváváme nebo interpretujeme již nacvičené písně, stojíme. Stoj má být mírně rozkročný (nohy mají kopírovat ramena). Ruce jsou podél těla. Zbytečně se nevrtíme, ale ani nestojíme křečovitě. Hýbeme se mírně tak, jak to cítíme z rytmu skladby. Pokud teprve nacvičujeme písně nové, sedíme. Sed je rovněž vzpřímený, nohy jsou chodidly na zemi. Jak v sedě, tak vestoje, by měl být zpěvák uvolněný. V opačném případě by jeho tóny mohly znít přiškrceně. 22 Když se zaměříme na správné držení těla z hlediska tanečního, je to neméně důležité než při zpěvu. Tanečník musí vnímat své těžiště, aby se při tanci nezakymácel a při nějaké figuře nespadl. Při většině tanců se jedná také o vzpřímený postoj, kdy naše záda vypadají téměř jako rovné prkno. Nehrbíme se, hlava míří pohledem rovně před sebe a váhu máme na přední části chodidel. Jako asociace se žákům může říci, že mají stát jako loutka, kterou někdo ovládá a vlascem vytahuje vzhůru. Podle Sedláka se žáci díky koordinaci pohybů při tanci stávají obratnějšími a vštěpují si do podvědomí správné držení těla. 23
1.3.3
Rytmus
Rytmus je základní společnou vlastností tance a hudby. Stojí na něm jejich souhra. „V hudbě se vyznačuje střídáním tónových délek a akcentů tónů, v tanci pak pohyby různého trvání.“24 Střídají se přízvučné a nepřízvučné doby. Rytmické hodnoty se zapisují notopisem v rámci jednoho taktu. Rytmus je další mechanismus, který by si žáci měli v hudební výchově osvojit. Nejčastěji se žáci učí nápodobou rytmu. Souvisí s ním i tempo a metrum. Žáci by měli být schopni
21
SYNEK, 2004
22
SYNEK, 2004
23
SEDLÁK, 1984
24
VISKUPOVÁ, 1987, str. 6
12
přizpůsobovat rytmus různým tempům. Rytmus se dá nacvičovat již od nejútlejšího věku. Např. velice užitečnou je hra „král rytmu“, kdy paní učitelka hraje nějakou písničku, a žáci jsou seřazeni vedle sebe a na střídačku tleskají čtvrťové doby. Pokud někdo zapomene tlesknout nebo tleskne nepřesně ve špatný čas, vypadává. Časem se správný rytmus u žáků zautomatizuje. Posléze si žáci mohou v rámci hudební výchovy také zkusit tančit. Tam se projeví, kdo má rytmické cítění a kdo nikoli. Pokud se tančí ve dvojicích a rytmicky silnější žák vede méně schopného, je to určitě účelnější, než když oba žáci tápou. Žáci se totiž samozřejmě učí také nápodobou. Možností jak u žáků zautomatizovat rytmus je spoustu. Jako další lze zmínit použití Orffových či jiných nástrojů. U této metody nácviku rytmu je výhodou, že zdatnější žáci dostanou obtížnější rytmus, slabší naopak rytmus jednodušší a každý je tedy uspokojen a cítí se užitečný, protože přispívá celku svou hrou. Postupně se pak samozřejmě zlepšují dovednosti konkrétních jedinců. Pomocí rytmu se dají vyjádřit různé emoce. Pokud je změna rytmu doplněna i vhodnou dynamikou, má to obrovský efekt.
1.3.4
Metrum
V úzké spojitosti s rytmem je metrum, které udává taktové doby. Grigová ho popisuje jako „systém, který člení časový průběh skladby a sled tónů na menší celky, ve kterých se střídají přízvučné a nepřízvučné stejně dlouhé doby“. 25 Podle Viskupové je nejvhodnější způsob, jak u žáků probudit cit pro metrum, začít nejprve mluveným slovem. Zřetelně artikulujeme a přenášíme slabiky do „hry na tělo“ pomocí tleskání, pleskání, dupání a luskání.26
25
GRIGOVÁ, 2009, str. 53
26
VISKUPOVÁ, 1987
13
1.3.5
Tempo
Tempo znamená rychlost. „Tempo v hudbě určuje rychlost, s jakou po sobě následují časové jednotky, taktové doby.“ 27 V baroku se tempo začalo v notách označovat podle italského názvosloví. To se dodnes mezinárodně používá. Tempo je však udáváno přibližné, hudebník i tanečník si ho může upřesňovat, jak se mu hodí. V hudbě i tanci je obecně rychlejší tempo veselejší nebo horlivé. Pomalejší tempo navozuje spíše klidnější smutnou či romanticko u náladu. Tempo je důležitým výrazovým prostředkem skladby. Tempo rozdělujeme na 5 stupňů: pomalé – volné – mírné – rychlé – velmi rychlé. Tempo lze procvičovat tak, že tleskáme na různá místa a v různých polohách.28
1.3.6
Dynamika
Dynamikou
rozumíme
měnící
se hlasitost
v rámci
celé
skladby.
Je jedním
z nejdůležitějších výrazových prvků. Notopis stanoví dynamická znaménka pro různou intenzitu hlasitosti. Dynamická znaménka rozlišujeme od nejslabšího piana pianissima po nejsilnější forte fortissimo. Postupnému zesilování se říká crescendo a naopak zeslabová ní decrescendo. Diminuendo je pak pozvolné zeslabování. Proměnlivá dynamika dělá skladbu plastickou a zajímavou. Díky ní vyniknou nálady, které chtěl autor dílem projevit. 29 Odraz dynamiky v tanci se projevuje hlavně intenzitou pohybů, respektive jejich důrazností. Pokud chce tanečník vyjádřit nějakou slabší dynamiku a celkovou náladu, dělá jemné šetrné pohyby. Zachází se svým tělem jako s křehkým porcelánem, který někam přesouvá. Naopak silnější dynamika a citově horlivější nálada se zobrazí pomocí vehementníc h gest a ostrých pohybů. Představujme si to jako silný vítr, který se neohlíží na okolí a smete vše, co mu přijde do cesty. Sedlák uvádí, že hudebnímu andante odpovídá přibližně rychlost chůze, allegru běh, lentu volný pohyb apod. 30
27
GRIGOVÁ, 2009, str. 63
28
VISKUPOVÁ, 1987
29
GRIGOVÁ, 2009
30
SEDLÁK, 1984
14
Pohyb spojený se zvukem lze samozřejmě také dynamicky odlišit. Pokud např. tleskáme v pianu či pianissimu, tleskáme jen dvěma prsty a velmi citlivě a zlehka. Pokud naopak chceme použít forte či fortissimo, tleskáme celými dlaněmi a ještě s určitým akcentem.31
31
VISKUPOVÁ, 1987
15
2 Tanec a jeho charakteristika Slovy R. S. Denise je tanec komunikace mezi tělem a duší. Vyjadřuje to, na co slova nestačí.32 Umění je krásné právě v tom, že každý v něm může vidět něco jinak zajímavé ho. Vyjadřujeme jím pocity, které bychom jen těžko byli s to popsat slovy. V tanci lze velmi pěkně zobrazit mj. intenzitu daných pocitů, situací, příběhu, které jím chceme ukázat. Ve druhé kapitole si vymezíme pojem tanec podle různých autorů a charakterizujeme ho. Zaměříme se na historii tance, některé druhy a styly tance. Dále se zmíníme o tanečních volnočasových aktivitách, taneční výchově a taneční terapii.
2.1
Vymezení pojmu tanec
Pojem tanec vymezilo více autorů. „Tanec je umění tělesné rytmiky.“33 Takto tento druh pohybu charakterizoval Dr. Josef Müldner ve své publikaci Moderní tance. Zřejmě tím chtěl poukázat na úzkou souvislost s rytmem. Není tedy potřeba jen nadání pohybové, abychom mohli tanec provozovat, nýbrž je žádoucí i zdatnost hudebního rázu, zejména rytmiky. Pokud tanečník nemá rytmické cítění, nenaplní se skutečná hodnota tance. 34 V publikaci Kreativní pohyb a tanec ve výchově, sociální práci a klinické praxi popsala autorka Helen Payne tanec z jiného úhlu: „Prostředkem tance je pohyb spolu se svými základními jednotkami, jako je tělo, čas, prostor, energie nebo síla. Pokud využíváme tanec jako umění, pak může být cílem například představení, procvičení nebo výuka. To je obvykle dáno kontextem a záměrem.“ 35 Z hlediska lidsky formativního definoval tanec zase Libiger ve své publikaci Moderní tance: „ Tanec je abecedou společenské výchovy.“ 36 Odkazoval tak na taneční kurzy, které také
32
TANEC&VĚDOM É TĚLO, 2015
33
MÜLDNER, 1923, str. 3
34
MÜLDNER, 1923
35
PAYNE, 2011
36
LIBIGER, 1940, str. 5
16
vedl. Obdoba těchto kurzů funguje dodnes. Společenský tanec v nás jistě zanechává i estetickou stopu. Nicméně i ostatní tance pracují s naší osobností, formují ji a zdokonalují. 37
2.1.1
Historie tance
Tanec je považován za nejstarší umění vůbec. Vyvíjel se již od pravěku, kdy měl nejprve rituální charakter. Lidé jím vyjadřovali také různé emoce, jako např. radost nebo i smutek. V této době tanec ještě neměl žádnou striktní formu a působil dost neohrabaně. Projevila se v něm snaha o napodobení různých zvuků zvířat a přírodních jevů. Z těchto základů se později formoval samostatný druh umění, jak ho známe dnes. Ve starověku se pak tančilo hlavně za účelem uctívání Bohů. Bylo tomu tak např. v Egyptě nebo Řecku. Pro Řeky tanec znamenal jeden z hlavních pilířů jejich kulturního života. Důkazy o tom můžeme najít ve výtvarném umění, kde byl tanec často vyobrazen.
Z čistě účelného
pohybu se postupem času stává plnohodnotná lidská aktivita. Tančí se v pozadí různých obřadů, jako jsou např. svatby, pohřby, náboženské slavnosti apod. Tanec už je vnímán jako druh zábavy. Postupem času se dostává i do divadel. V období středověku se vývoj tance takřka zastavil. Dominantou byla víra, která ho spíš odsuzovala, nazývala ho „ďáblovým nástrojem“. Konci 12. století se říká období tzv. tanečního moru. Později se ještě označuje jako Tanec sv. Víta. „Tato choroba se projevovala jako nervová neuróza z hladu, kdy se nemocný svíjí a kroutí, po psychickém uvolnění a odreagování se od válek, hladu a chudoby.“38 Název ale vznikl až ve 14. století, kdy se po celé Evropě „válčilo “ s morem. Nemocní tanečníci tančili až do úplného vyčerpání. Až ve 13. století se situace uklidňuje a tanec se dostává zpět do divadel a i díky tomu se dále zdokonaluje. V období renesance zažívá tanec i umění vůbec největší rozkvět. Nejvíce se rozvíjel v Itálii, kde se jím nechali bavit papežové. Později se taneční dění přesouvá do Francie, kde se zdokonalují italské taneční figury. Objevuje se také poprvé tanec volta, který je doplněn o tzv. „zvedačku“, kdy je tanečnice vyzvednuta tanečníkem vzhůru. Tento tanec se postupně dostal do celé Evropy a byl velmi oblíben. Dalším oblíbeným tancem se stal menuet J. B. Lullyho,
37
LIBIGER, 1940
38
TANEČNÍ MAGAZÍN/NOVINKY Z TANEČNÍHO SVĚTA, 2015
17
který se tančil na dvoře Ludvíka XIV v sedmnáctém a osmnáctém století. Na přelomu sedmnáctého a osmnáctého století se začala utvářet Společnost národních mistrů, kterou tvořili tanečníci vzdělaní i nevzdělaní. Přelom osmnáctého a devatenáctého století se vyznačuje přechodem z tzv. figurálního tance na tanec kolový. Zástupci kolových tanců se staly hlavně valčík a polka, dodnes velmi oblíbené tance, které se učí mládež v kurzech taneční a společenské výchovy. Z Francie se tance též dostaly do zahraničí, jako např. do Rakouska aj. zemí. Dvacáté století přináší nové inspirace, a to zejména z oblastí Severní a Jižní Ameriky. Objevují se nové tance jako je foxtrot nebo tango. Taneční styly sice neustále přibývaly, ale nikde nebyla jasně dána žádná pravidla, takže každá škola tančila, jak chtěla. Tzv. internacionální styl byl vytvořen až anglickými učiteli tance. „Stanovili pravidla a požadavky pro nejtypičtější tance, popsali nejpopulárnější variace a to vše zpřístupnili široké veřejnosti.“39 Mezi první a druhou světovou válkou se začaly do společnosti dostávat jazz a latinskoamerické rytmy. Byly to hlavně tance rumba a samba. Později se k nim přidal i swing. Druhá světová válka představuje jakousi taneční pauzu. Po ní se ale objevují další latinskoamerické tance, cha-cha a paso doble. Dále se pak objevuje ještě rokenrol a později rovněž svižný jive. Od 60. let mluvíme už o období moderních tanečních stylů. Začíná se objevovat scénický tanec nebo různé jiné moderní styly jako je hip hop aj. Tanec se neustále vyvíjí a každá doba má oblíbený jiný taneční styl. Společenské tance si ale stále drží svou tradici a patří k základnímu kulturnímu vzdělání.40
2.1.2
Druhy tance
Tance můžeme rozdělit na individuální, skupinové a párové. Tanec individuální je pouze pro jednotlivce. Ve skupinovém tanci se pak tančí ve větší skupině lidí, kde jsou přesně dány figury, které se opakují. Párový tanec pak znamená tanec ve dvojici, kterou tvoří zpravidla muž
39
TANEČNÍ MAGAZÍN/NOVINKY Z TANEČNÍHO SVĚTA, 2015
40
TANEČNÍ MAGAZÍN/NOVINKY Z TANEČNÍHO SVĚTA, 2015
18
a žena. Do starověku se provozovaly zejména tance skupinové nebo individuální, poté se začal vyvíjet i tanec párový. Individuálními tanci v dnešní době jsou např. břišní tanec, breakdance, step, balet, výrazový tanec aj. Tance skupinové představují např. čtverylka, kankán nebo country tance. Pro páry jsou typické tance společenské, jako je rumba, waltz, polka aj. Dále lze dělit tance na lidové, společenské a scénické. Tancem lidovým chápeme ten, který vzešel od prostého lidu a každá národnost nebo kultura mu dala své jedinečné specifik um. Pomyslným opakem lidového tance je tanec společenský. Do něj zahrnujeme zejména tance dvorské. Scénický tanec je pak velmi podobný divadlu. V podstatě se jedná o „taneční divadlo“ či „divadlo formou tance“.41
Taneční styly
2.2
Tanečních druhu i stylů bylo a je spousta. Dělit se dají dle různých kritérií. Pokud se budeme držet těch, které se stále ještě tančí, lze je rozdělit na tance klasické a moderní. Skupinu
tanců
klasických
nebo také společenských
zahrnují
tance standardní,
latinskoamerické a různé další, které se k nim také řadí, ale nejsou jako skupina nějak specifikované. Mezi moderní tance pak řadíme country, rock and roll, street dance, hip hop kulturu, old school dancing a new school dancing.
2.2.1
Standardní tance
Standardní tance uměle vytvořili angličtí profesionálové koncem 20. let 20. století. Ti je vytvořili na základě dlouhodobých důkladných studií vybraných tanců, které nejvíce vyhovovaly mentalitě Angličanů jak z hlediska spotřebního, tak závodního. Tzv. Informa l Conference přesně popsala pět vybraných tanců. Staly se jimi waltz, tango, valčík, slowfox a quickstep.42
41
REY, 1947
42
DEGEN, 2004
19
2.2.2
Latinskoamerické tance
Tance Latinské Ameriky se zrodily v poválečné době, kdy byly oficiálně „uvedeny na parket“. V podstatě byly ale znovuobjeveny z meziválečného období, kdy nebyly tak známé. Přidaly se k nim pak ještě i úplně nové tance a rytmy a vytvořily tak dohromady jeden celek. K latinskoamerickým tancům řadíme sambu, cha-chu, rumbu, paso doble a jive.43
2.2.3 2.2.3.1.
Výběr dalších nejpraktikovanějších společenských tanců Foxtrot
Foxtrot nebo také one-step se tančí v 2/4 taktu. Tempo je 60 taktů, respektive 120 dob za minutu. Jedna doba trvá ½ vteřiny a provede se na ni jeden pohyb/krok. Všechny pohyby se pak provádí klouzavou technikou. Při krocích vpřed, anebo zpět jdou nohy vždy těsně okolo sebe.44 2.2.3.2.
Polka
Polku označuje Degen spolu s čardášem jako národní společenské tance. Zdeněk Nejedlý datuje vznik polky do období po roce 1830. Polka se dostávala na povrch v salónech východočeských měst, kde bylo tehdy velmi společensky živo. V polce se odráží prvky starších lidových tanců. Jiná verze říká, že polka vznikla obohacením krakowiaku o prvky českých lidových tanců v mladé české společnosti v okolí Hradce Králové. Každopádně ji stylizo va li tamější taneční mistři a interpretována byla především mládeží. Jaromír Vejvoda je autor nejznámější písně Škoda lásky, na kterou se nejčastěji polka tančí. Tančí se v 2/4 taktu. Je to tzv. kolový tanec, kdy se tančí okolo sálu stále stejná figura (krok – sun – krok označováno v tanečních). Není přesně známo, jak vznikl název, známe několik variant.45 2.2.3.3.
Flamenco
Flamenco je označení nejen pro tanec, ale i pro druh španělské hudby. V 15. století ho začali provozovat cikáni, kteří tam přišli z Indie přes Pákistán a Egypt. Ve Flamencu se mísí tedy španělská, indická, židovská a arabská kultura. Flamenca dělíme dle intenzity: lehké
43
DEGEN, 2004
44
LIBIGER, 1940
45
DEGEN, 2004
20
(flamenco
chico), střední (flamenco
intermedio)
a vážné/hluboké
(flamenco
jondo).
Nejvýraznějším specifikem Flamenca je bohatá rytmika demonstrovaná hlavně doprovodným tleskáním. Dále je atraktivní zpěvem, hrou na kytaru nebo cajón. Jedná se o velmi živelný tanec, který je plný vášně a horlivých emocí. 2.2.3.4.
Argentinské tango
Tango se tančí v 2/4 taktu v tempu 30 taktů, čili 60 dob za minutu. Jedna doba trvá jednu vteřinu. Provádí se na střídačku 1 volný pohyb a dva rychlé pohyby. 46 Degen popisuje tango jako „erotický jihoamerický tanec dodnes ještě ne zcela objasněného původu“.47 I v povědomí široké společnosti je tango vyjádřením vášně, touhy a lásky. Často bývá tančeno s růží v tanečníkově puse, aby se gestem ještě více zvýraznil afekt. 2.2.3.5.
Mazurka
Mazurka je lidový tanec, který má kořeny v Polsku. Od 19. století ji zařazujeme mezi společenské tance. Většinou bývá ve výběru tanců, které se mládež učí v tanečních. Oblíbenou variantou na plesech bývá tzv. „líbací mazurka“, kdy se při každém natočení obličejů k sobě musí partneři políbit. Tanec je to jednoduchý, takže ho zvládají i žáci ve škole v rámci hudební výchovy. Obvykle se pak tančí na píseň „Měla babka čtyři jabka“. Jedná se o třídobý takt, kdy první doba je členěna na menší celky, než je doba čtvrťová. 2.2.3.6.
Čardáš
Čardáš je původně uherským, později maďarským národním tancem. Vznikl ale z lidového tance, který od pradávna znali už Rumuni, Moravané a Slováci pod jiným jménem a zřejmě ho od nich poznali právě Maďaři. Tancoval se hlavně na venkově v csardách, krčmách a venkovských putykách. Lidový čardáš zdomácněl a stal se společenským tancem, jak v Maďarsku, tak na Slovensku. Dodnes existují tyto dvě větve čardáše. Maďarský čardáš má daleko ostřejší pohyby a je živelnější než čardáš slovenský. Ten je měkčí a figurálně bohatší.
46
LIBIGER, 1940
47
DEGEN, 2003
21
Tancuje se ve 2/4 nebo 4/4 rytmu. Jedná se o párový tanec. Střídají se při něm pomalé vážné kroky s rychlými svižnými. Vtip tance spočívá v tom, že se tempo neustále zrychluje. 48
2.2.4 2.2.4.1.
Novější „moderní“ tance Country
Country kořeny sahají až do Anglie v 16. století. Dnes takto nazýváme venkovské a městské tance z 19. a 20. století. Jakožto jeden z tradičních tanců je zařazován i do výuky v tzv. tanečních pro mládež. Jedná se o skupinové tance, kdy se během jedné písně prostřídají taneční dvojice. Tančí se v kruhu, ve dvou řadách proti sobě nebo v zástupu, ve čtvercovém postavení nebo v kolonách po trojicích. Nejlépe se tančí, pokud to někdo vede, zpravidla taneční mistr. 49 2.2.4.2.
Rock and roll
Rock and roll přišel na scénu v polovině padesátých let 20. století. Nejednalo se pouze o hudební směr, ale rock and roll probudil i specifický společenský proud a udal i nové taneční kroky. Dodnes se také vyučuje v tanečních. Navazuje na swing, jive a další. V této době se stávala více a více oblíbenější černošská hudba, což s tím také souviselo. Vyvíjel se rytmus, tzv. rhytm and blues a do popředí vystupovala elektrifikovaná hudba. Tančí se ve 4/4 taktu a hlavním principem je tzv. „kick“ (malý výkop) nohou. 2.2.4.3.
Street dance
Pojem Street dance pochází z Ameriky a používá se ve dvou významech. Street dance lze přeložit jako tanec na ulici, tzn., že do něj můžeme zahrnout všechny tance, které se v tomto prostředí provozují. Zahrnuje se do toho i tanec méně formálního rázu, např. z nočních klubů apod. Zadruhé můžeme street dance označit jako nadřazený pojem pro hiphopové a funk dance styly. Konkrétně jimi jsou break dance, popping, locking, hip hop new style, house dance a další. Tyto tance se začaly objevovat v 70. letech dvacátého století a neustále se vyvíjejí. 2.2.4.4.
Hip hop kultura
Hip hop kultura vznikla v 70. letech v USA a není označením jen hudebního směru, ale také životního stylu. Rap je hip hopu sice blízký, ale je historicky starší. Naopak break dance a
48
DEGEN, 2004
49
BURIÁNKOVÁ, 1997 in TEORIE TANCE/FAKULTA SPORTOVNÍCH STUDIÍ, 2015
22
hip hop dance jsou stejně staré styly a také na sebe vzájemně působily. Dále se hip hop dance dělí na Old school dancing a New school dancing. Old school dancing Jedná se o první podobu hip hopu, která vznikla v 70. letech a trvala do let 80., kdy se začal tanec nápadně měnit. Díky tomu se stal také na čas ne příliš oblíbený. Znovu se v lepším kabátě dostane v 90. letech do Evropy a Japonska. Do „Old school dancing“ zařazujeme Up-rock (Rocking, Brooklynrock), B-boying (Breaking, Floor-rocking), Locking, Elektric boogie (The Robots, Elektric Boogalo style, Popping) New school dancing V polovině osmdesátých let dvacátého století přišlo do popředí tzv. New school dancing. Dá se také nazvat new style, new york style, free style hip hop nebo nejpoužívanější hip hop dance. V tu dobu se začala měnit hiphopová hudba, tudíž i tanečníci museli provést jistou inovaci. Doteď byl hip hop dance celkem jednoduchý, ale s novinkami přišly i nové složitějš í tanešní styly, variac atd. a nedají se tedy určit žádné základní hiphopové kroky. Hip hop dance se stal poněkud obtížným tanečním stylem, který nezvládne úplně každý laik. Klade se velký důraz na propojení hudby s tancem. Tanečník by měl svým tancem zachytit to samé, co se snažil zachytit autor hudby, tudíž by měly být tyto dva obsahy v ideálním případě v dokonalé shodě.50
2.3
Taneční volnočasové aktivity
Děti se mohou setkat mimo školu s tancem a hudbou i v různých zájmových kroužcích. K tomu slouží základní umělecké školy. Hudební talent lze podpořit hrou na různé nástroje nebo zpěvem sólovým či sborovým. Co se týče tance, kroužků k rozvíjení pohybového talentu je nespočet. Mohou to být folklorní taneční spolky, step, aerobic, balet, moderní tanec (např. street dance, twerk apod.) a mnoho dalších. Mladý člověk se pak setkává s tancem v tzv. tanečních, kde se vyučují společenské tance a určité chování ve společnosti. Na kurzy chodí většina adolescentů. Zde se setkávají s prvními prvky etikety a estetiky. Kurzy jsou ale celkem drahé, a to zejména pro děvčata. Chlapci mají kurzovné naopak o dost levnější, protože nemají
50
TEORIE TANCE/FAKULTA SPORTOVNÍCH STUDIÍ, 2015
23
takový zájem jako děvčata. Nákladná je také výbava každého tanečníka/tanečnice, která obsahuje oblek/společenské šaty, taneční boty. 51
Taneční výchova
2.4
Specifika taneční výchovy popsalo více autorů. Např. se jimi zaobírá taneční pedagožka Eva Blažíčková. Ve své knize Metodika a didaktika taneční výchovy se dívá na tanec z několika úhlů. Tanec vnímá jako neverbální sdělovací prostředek a účinný terapeutický prvek. Poukazuje na sociální hodnoty tance a zdůrazňuje důležitou roli improvizace v procesu sebepoznávání a v tvorbě. „Slovo tanec vnímáme jako pohybové vyjádření přehodnocených citových stavů.“ 52 Podle Blažíčkové je důležité studium tance, poznávání jeho možností, pěstování kinetického cítění a smyslu pro proměnlivé prostorové vztahy, dynamika pohybu a cítění času. Tanec podle autorky vzniká ze zkušeností všedního života. „Tanec se rodí z osobnosti. Na tvůrčím procesu se podílí její intelekt vytvářející formu; city dávající výrazu sílu; tělo, které je nástrojem vnější formy; a duch, nepostižitelný projev lidské bytosti, který ale všemu dává smysl.“ 53 Blažíčková v knize též pedagogům radí, že tanec by se měl vyučovat jako zážitek, který se pak stává součástí životní filozofie a životního stylu. Skrze tanec přijímáme všelijaké vjemy, ale také se jeho pomocí vyjadřujeme a sdělujeme své názory. Žádoucí je zaměřit se také na kvalitu pohybu. Je třeba znát určitá pravidla, kterými se tanečníci musí řídit a respektovat je. Další nutností by pak mělo být, aby je pedagogové vyžadovali i od žáků.54
51
NÁVRATOVÁ, VAŠEK a kol., 2010
52
BLAŽÍČKOVÁ, 2005, str. 7
53
BLAŽÍČKOVÁ, 2005, str. 7
54
BLAŽÍČKOVÁ, 2005
24
2.4.1
Správné dýchání
Neméně důležité je dýchání. Nejvhodnější pro zpěv je tzv. žeberně brániční dýchání, při kterém se využívá celá kapacita plic. Bývá při něm stlačována bránice, která se „brání“ a tím i aktivuje. Současně se rozšiřuje spodní část hrudníku. Díky vědomému ovládání bránice dochází k napětí, které nám umožňuje výdech regulovat. Zaměříme - li se na správné dýchání u tance, jistě bude technika stejná, nicméně zde nám půjde hlavně o pravidelnost a souhru s pohybem. Tanečník potřebuje stejně jako zpěvák umět dobře pracovat s dechem. U zpěvu zadržujeme dech, abychom z něj čerpali po nějaký časový úsek, při tanci je třeba dýchat pravidelně, aby se nám nezamotala hlava a udrželi jsme se na nohou. U některých pozic je však nutné také použít zadržovaný nádech, jako u zpěvu, jelikož na dechu stojí naše těžiště. Nelze však v takové pozici setrvávat dlouho.
2.5
Taneční terapie
Tanec lze využít i tzv. léčebným způsobem. V Evropě nazýváme tuto disciplínu tanečněpohybovou terapií. Lze jí využít jak pro jedince s nějakým handicapem, tak pro běžnou populaci jako formu psychohygieny. Zastřešující organizací v České republice je asociace TANTER. Ta taneční terapii v souladu s pojetím ADTA55 definuje následovně: „Taneční a pohybová terapie je psychoterapeutické použití pohybu jako procesu posilujícího emocionální, kognitivní, sociální a fyzickou integraci jedince. Je formou psychoterapie, ve které je přednostním prostředkem změny pohyb. Tanečně-pohybová terapie je založena na interakci těla a mysli, přičemž tanec a pohyb jsou komunikačním kanálem.“56 V rámci této nedirektivní terapie se klient seznamuje se svým tělem z jiné stránky, než tomu bylo doposud. Učí se vyjadřovat své pocity tancem. Mnohdy to může vést k daleko lepšímu vykreslení klientových emocí, jelikož některé pocity se nedají pořádně vyjádřit slovy, spíše právě neverbálně. Taneční terapeut analyzuje pohyb klienta a tímto způsobem ho diagnostikuje. 57
55
American Dance Therapy Association
56
BIČ in DOSEDLOVÁ, KANTOR, 2013, str. 12
57
DOSEDLOVÁ, KANTOR, 2013
25
Cíle taneční terapie podle TANTER jsou:
cíle na pohybové úrovni,
zlepšení interpersonálního fungování,
zpřístupnění důležitých emočních témat a jejich vyjádření.58
Nutné je zmínit, že taneční terapie není to samé jako terapeutický tanec. Taneční terapie se řídí kritérii obecné psychoterapie. Na druhou stranu terapeutický tanec se zabývá hlavně pozitivními účinky tance a není tak strukturovaný. V podstatě taneční terapie je více zaměřená jako podpůrná léčba, kdežto terapeutický tanec může působit i jen jako odreagování od každodenního napětí. Proto, když se na to podíváme z hlediska pedagoga hudební výchovy, terapeutický tanec lze vnímat jako doplňkovou náplň předmětu. Žáci si jednak osvojí hudební prvky (rytmus, tempo apod.) a jednak se i zrelaxují a rozvíjí svůj pohybový aparát. 59
2.5.1
Psychologický účinek tance
Tanec má i určitý psychologický účinek, a to jak na tančícího jedince, tak na publikum. Vyvolává však u lidí různé pocity. Pokud tanečník zapojí nějakým, byť nenáročným způsobem do programu i diváky, tak z toho mají taktéž intenzivnější prožitek. „Hybné pochody tělesné mají silný vliv na vědomí, především na citový život. Nejsou tedy důsledky pocitů, nýbrž fyziologickými nositeli pocitů.“ 60 Tanečník má z hudby jistý prožitek a ten pak předává i divákovi.61 Z jiného úhlu pohledu se nad touto problematikou zase zamýšlí Helen Payne: „Tanec jako umění a kreativní tanec mohou mít, podobně jako sport, terapeutické účinky, a přesto terapií nejsou, protože systematicky nerozvíjejí spojování vědomé a nevědomé zkušenosti.“ 62
58
ASOCIACE TANEČNĚ POHYBOVÉ TERAPIE ČR TANTER, 2015
59
DOSEDLOVÁ, KANTOR, 2013
60
REY, 1947, str. 18
61
REY, 1947
62
PAYNE, 2011
26
3 Druhy tance využitelné v hudební výchově pro 2. stupeň základní školy a střední školy Vhodnost využití tance v rámci hudební výchovy jsme již zmínili. Je nutno ale říct, že ne všechny tance mohou být vhodné právě pro účely školního předmětu hudební výchova. A které konkrétní tance tedy využitelné jsou? Na tuto otázku budeme odpovídat ve třetí kapitole. Dále si popíšeme, pro jakou cílovou skupinu by to bylo. Zařadíme tance také do určitého historické ho období a charakterizujeme je. Jak tedy volit tance do výuky? V prvé řadě záleží jistě na cílové skupině (v našem případě třídě, ve které vyučujeme). Pokud víme, že pracujeme s žáky, kteří jsou hudebně i pohybově zdatní, můžeme si samozřejmě zvolit i složitěji dosažitelné cíle (obtížnější tance). Ovšem většinou na tom není celá třída stejně, tudíž musíme volit tance s ohledem na nejslabší žáky. Znamená to, že ačkoliv je obtížnost relativní, jejím obecným měřítkem pro celou třídu jsou právě ti, kterým tančení jde nejméně. Uvážit musíme také individualitu každého žáka. Někdo se ne příliš sebevědomě tanečně projevuje sám, jiný to naopak může preferovat před tancem v páru či skupině, protože se stydí a ostatní ho omezují v pohybu. Specifika žáků jsou ale různá. Samozřejmě, že vždy nebude jeden druh tance po chuti celé třídě, ale žáci se tím aspoň učí přizpůsobit celku. Úkolem pedagoga je hlavně to, aby zjistil, jaká je ve třídě preference a podle toho druh tance, který se bude tančit nejčastěji, vybral. Vhodné je ale určitě i zkusit si tance jiné, čímž uspokojíme zbytek třídy a ostatní si zase zkusí něco nového. Když se zaměříme na obtížnost tanců, může být ovlivňujícím faktorem rytmus či tempo skladby, na kterou tančíme. Pokud jsou doby ve skladbě zřetelné a kopírují taneční kroky, není problém. Ne vždy však tomu tak je. Pak už může dělat tančení méně hudebně nadaným žákům větší či menší potíže.
3.1
Rozdíl výběru tanců pro 2. stupeň základních škol a střední školy
Pokud se zaměříme na žáky druhého stupně, volíme hlavně skupinové, popř. individuá lní druhy tance. Při skupinovém se třída navzájem podpoří a žáci v pubertálním věku se tak nebudou před sebou tolik stydět. Individuální tanec je pak vhodnější formou pro méně extrovertní jedince, kteří rádi pracují jen se svojí osobou a neradi se přizpůsobují ostatním.
27
Na střední škole už je situace poměrně jiná. V prvním ročníku obvykle mládež dochází do tzv. tanečních, kde se učí společenské párové tance. Díky kurzům se mohou s tímto druhem tance ztotožnit. Oproti tomu žáci 2. stupně základní školy nejsou ještě natolik duševně připraveni, aby párový tanec provozovali. Překážkou jim je hlavně stud z opačného pohlaví. Naopak na střední škole se stud promění v předvádění se a v zájem o opačné pohlaví či pozornost okolí obecně. Proto by párový tanec mohl být pro toto vývojové období adekvátní.
Párové tance
3.2
Párové tance jsou nejčastěji provozovanými tanci. Pokud mluvíme o tradiční dvojici muž a žena, muž by měl vést dámu, být jí tzv. oporou. Dáma by se měla nechat vést a nesnažit se přejmout hlavní roli při společném tanci. Zpravidla tedy platí, že kvalita tance závisí zejména na muži. Párové tance jsou především pro dospívající mládež „vhodnou kulisou“ při hledání podstaty své genderové role ve společnosti.
3.2.1
Valčík
Jak a z čeho se vyvinul valčík, není úplně jednoznačné. První písemná zmínka o valčíku pochází z roku 1554. Němci tvrdí, že původ sahá k lidovému tanci alpských zemí nazývané mu ländler. Měl několik označení, podle místa, kde se tančil, např. steirisch (Štýrsko), bayerisch (Bavorsko) apod. Jednalo se však ve všech případech o tanec v houpavém rytmu s točivými pohyby valčíkového rázu v tříosminovém taktu. Francouzi ovšem tvrdí, že valčík pochází od nich, a to z tance volta, což je provensálská forma gagliardy. Více pravděpodobnější je ale rakousko-německá verze, píše Degen ve své publikaci Společenský tanec ve dvacátém století. Valčík je zhruba dvakrát rychlejší než waltz. Tančí se nejčastěji v tříčtvrtečním taktu, někdy ale i v tříosminovém. Tempo je 60 taktů za minutu. Při tomto párovém tanci dělají tanečníci tři stejně dlouhé kroky naproti sobě. Jedná se o kolový tanec, takže se tanečníci během jednoho taktu jednou otočí a pokud to místo na tanečním parketu dovolí, otáčí se i kolem celého parketu, aby nebyli pořád na stejném místě. Důraz je na první době. Počítá se klasicky raz-dvatři. Müldner uvádí, že je možné využít zrychleného bostonového kroku, motýlka, kolébavky či milongového sklonu.63
63
MÜLDNER, 1923
28
Müldner při popisování valčíků použil tato slova: „Používá plíživých, vlnivých kroků vpřed jako úvodu, přechází v běh tří špičkových kroků, provádí přísuny vpravo i vlevo a s neobyčejným účinem může užíti nato nejhlubšího sklonu bostonového, z něhož lehko přejde v šaséový valčík, nebo přísunu táhne se přisouvající se n. tanečnice s přitěsně a stejnoměrně vedle sebe, načež následuje vlnový vzestup na špičky.“ 64 Tanec valčík je vhodný, jak už bylo výše zmíněno, spíš pro střední školy. Na 2. stupni základní školy žáci získají povědomí o tom, co to valčík je a v nejlepším případě se i dozví, jak vypadá základní krok. Mají tak připravenou půdu pro střední školu, kdy se s ním setkají buď ve škole, nebo v tanečních kurzech pro mládež. Valčík je velmi jednoduchý. Taneční kroky nejsou nijak složité a přitom se dá tančit pokaždé trochu jiným stylem z hlediska provedení základního tanečního kroku. Vzhledem k tomu, že kroky mají být stejně dlouhé, utvrdí se v tempové pravidelnosti. Není příliš obtížné se ho naučit a žáci se nemusí myšlenkami díky snadnému základnímu kroku zaměřovat jen na pohyb nohou, ale také na ostatní skutečnosti, jako je ladnost svého vlastního pohybu, souhru s tanečním partnerem, cílený pohyb po kruhu apod. Vhodné je žáky předem motivovat poslechem. V případě valčíků je nepřeberné množství materiálu. Mezi nejznámější valčíky patří ty od F. Chopina, A. Dvořáka či B. Smetany, Květinový valčík od P. I. Čajkovského z baletu Louskáček nebo Na krásném modrém dunaji od J. Strausse. Z lidových písní to jsou např. Já do lesa nepojedu, Tovačov, Tovačov, Ráda, ráda. Ve škole lze s žáky tančit valčík na oblíbenou písničku z prvního dílu zpěvníku Já písničky Valčíček (str. 31). 3.2.1.1.
Waltz
Tanec waltz pochází z Anglie, kde se vyvinul z amerického tance boston a evropského předchůdce valčíku, ländleru. Řadíme ho mezi standardní tance. Nazýváme ho tedy též anglick ý waltz nebo volný waltz či volný valčík. Jednoduše řečeno, jedná se o pomalý valčík. 65 Tančí se v tříčtvrťovém taktu. Tempo je 40 taktů či-li 120 dob za minutu. Jedna doba by měla trvat půl sekundy. Na každou dobu se provede jeden pohyb. Tři pohyby tvoří vždy jeden
64
MÜLDNER, 1923, str. 134
65
DEGEN, 2003
29
krok. Všechny pohyby by se měly provádět tzv. klouzavě. Buď pata, anebo špička klouže lehce po podlaze. Taneční partneři, zpravidla muž a žena, se pak pohybují stejným směrem, tzn. každý na opačnou stranu než ten druhý. Základním pohybem je krok vpřed, krok stranou, přísun, čemuž se říká uzavřená změna (v angličtině closed change). Dále se pak provádí tzv. čtvrtobraty, před kterými se vždy udělají ještě dva spojovací kroky. Při spojovacích krocích je tělo vytočeno obličejem tanečním směrem. 66 U waltzu jsou kroky sice pomalejší, ale zato složitější než u běžného valčíku. Může se tedy žákům učit obtížněji. Waltz ale ještě zdaleka nezařazujeme mezi náročné tance, tudíž žáci ho mohou s přehledem zvládnout. Zde platí dvojnásob, že je výhodou mít za sebou kurz společenského tance, kde se waltz učí většinou hned v úvodních hodinách. Jako příklad waltzu ze soudobé hudby je možné zmínit např. píseň It is you od interpretk y Dany Glover nebo píseň Skyfall, kterou zpívá zpěvačka Adele. Waltz lze s žáky tančit např. na Valčíček na rozloučenou, který je ve druhém díle zpěvníku Já písnička.
66
LIBIGER, 1940
30
Obrázek 1: Noty na píseň Valčík na rozloučenou 67
Obrázek 2: Noty na píseň Valčíček 68
67
JÁNSKÝ, 1994, str. 144
68
JÁNSKÝ, 2002, str. 106
31
3.2.2
Polka
Polka vznikla v městském prostředí v době Národního obrození jako právoplatný společenský tanec. Po roce 1830 se rozvíjí společenský život a s ním i zájem o umění. „Ohlas revolučních událostí ve Francii – červencová revoluce r. 1830 s idejemi politickými i sociálními, 1830-31 polské povstání proti carskému režimu s velkými sympatiemi v nové české společnosti vyžadovaly i nové tance.“ 69 Čím dál tím více se od sebe začíná oddělovat vesnická a měšťanská společnost. Předchůdci polky jsou lidové tance, např. rejdovačka, skočná, třasák, kuželka aj. První písemná zmínka o polce je z roku 1835. Polka vznikla zřejmě v nějaké studentské společnosti v oblasti východních Čech. Mezi nejznámější polky patří: Louisiina, Jiřinková, Polka z českých tanců a ze symfonické básně Vltava od Bedřicha Smetany. Polka se dá tančit též na lidové písně: Kdyby byl Bavorov, Cib cib cibulenka, Na tom pražským mostě, Neťukej, neťukej. Polka má jeden základní krok, který se neustále opakuje po celou dobu tance, akorát se taneční pár pohybuje kolem dokola. Pohybovým základem je „dvoudobě rytmizovaný krok přeměnný doprovázený lehkým nadskočením při třetím kroku.“ 70 Polku dělíme na lidovou a městskou, přičemž ta městská se bere jako ta klasická obrozenecká. Lze do tance ještě zahrnout dvoutaktový tzv. dvojpolkový krok. Polku by zvládli již žáci 2. stupně. Vhodnější je ale pro žáky střední školy, kteří se ji učí v tanečních pro mládež. Jelikož oba tanečníci mají stejné kroky, jde hodně o to, aby se rytmick y sjednotili. V tomto tanci by se nesouhra obzvlášť projevila. Škoda lásky je snad nejznámější polka, na kterou se tančí i v tanečních pro mládež. Volila bych ji i pro tanec na 2. stupni základní školy nebo na střední škole. Nejdříve je dobré píseň žáky naučit zpívat, poté se naučit tanec a nakonec obojí spojit.
69
HES, 1998, str. 3
70
HES, 1998, str. 4
32
Obrázek 3: Noty na píseň Š koda lásky71
3.3
Skupinové tance
Skupinové tance jsou velmi oblíbenou záležitostí, protože při nich dochází k sociálnímu kontaktu, obecně se uvolňuje napětí a je při něm obvykle dobrá atmosféra. Jsou vhodné jak pro introverty, tak pro extroverty, protože to je tzv. zlatá střední cesta. Ve skupinovém i párovém tanci je ale třeba držet se určitých pravidel, jinak se tanec celý pokazí. Pohyby jednotlivců jsou na sobě závislé.
71
HUDBA HRADIŠTĚ, 2015
33
3.3.1
Country
Asi nejznámějším skupinovým tancem je country, které se též učí v tanečních pro mládež. Jeho původ není zcela jasný. Pravděpodobně má anglické nebo francouzské kořeny. Jedná se o dvoudílný společenský tanec, který se vyvinul z anglického lidového tance – country dance. Z Anglie se pak do dostal do Francie a Holandska a dále pak do celé Evropy. Venkovské country se tancovalo ve volné přírodě. Později se však tančilo i u dvora. „Country-dances se tančí v kruhu, v řadách proti sobě, v jedné řadě nebo zástupu nebo v postavení čtverylkovém.“72 Páry nebo trojice se při tanci různě obměňují. Počet tanečníků může být fixní, ale nemusí. „Sled figur je buď uzavřený – tanečníci se v každí figuře vystřídají, nebo postupný – jednotlivé páry se do tance začleňují postupně.“ 73 Country je vhodné pro všechny věkové kategorie žáků. Je to nenáročný tanec, zapojí se při něm celá skupina a přitom je dost zábavný. Též se vyučuje v taneční, ale zvládnou ho i malé děti. Velmi dobře se při něm cvičí rytmus a pozornost. Při nějakých choreografiích se i tleská, takže je žádoucí, aby žáci cítili tempo/rytmus. Nejznámější country skladbou, kterou do češtiny přeložil J. Škvorecký, je americká lidová píseň Oh, Susanna. Další známé country skladby jsou pak: Old Macdonald had a farm, Červená řeka, Swanee river aj. Současným country skladatelem je např. oblíbený Američan Willie Nelson. V country hudbě se také proslavila americká rodina a též uskupení Carter family. Mezi české skladatele country patřil Jiří Brabec. Současným českým country zpěvákem je např. Jan Nedvěd. Když se podíváme na již zmiňovanou skladbu Old Macdonald had a farm. Můžeme ji tančit tak, že se dva tanečníci postaví naproti sobě v třímetrové vzdálenosti. V 1. - 2. taktu půjdou do rytmu proti sobě a vymění si pozice. Na 3. - 4. taktu stojí a vytleskávají rytmus (čtvrťové nebo půlové doby). To samé udělají, aby se vrátili na své místo v taktech 5 – 8. V 9. taktu udělá jeden tanečník úkrok doprava a mírně podřepne. Druhý tanečník udělá úkrok doleva a také podřepne.
72
KNOPOVÁ, 2005, str. 44
73
KNOPOVÁ, 2005, str. 44
34
Poté opakují to samé na druhou stranu. Na poslední 4 takty se zvolená řada posune o jednoho tanečníka vedle a jede se celá choreografie znovu.
Obrázek 4: Noty na píseň Old Macdonald had a farm74
74
KORN, 1993, str. 4
35
Individuální tanec
3.4
Individuální tanec je určen hlavně pro ty, kteří se nechtějí přizpůsobovat větší skupině. Zejména tento druh tance má v pozadí terapeutický účinek, protože jedinec pracuje se svým vlastním tělem, poznává ho a učí se na něj nahlížet z jiné stránky. Tanečník si tančí tak, jak mu to vyhovuje a nikdo ho neomezuje. Známe více druhů individuálních tanců jako je např. bříšní tanec, step, hip hop aj. Ve škole je pro nás ale nejvíc uchopitelná taneční improvizace.
3.4.1
Taneční improvizace
Taneční improvizaci bychom historicky mohli zařadit až do dob nejstarších, do pravěku, kdy probíhaly tzv. rituální tance. Ty měly někdy zřejmě svou strukturu, ale je známo i tančení kolem ohně v podstatě bez pravidel, kdy pralidé improvizovali. Taneční improvizace většinou probíhá individuálně. Můžeme ale také přijít do kontaktu s párovou či skupinovou improvizací. Viskupová říká, že žáci by měli být od začátku ved eni k improvizaci. Míní tím vokální, i taneční. Cílem je probudit v žácích kreativitu a naučit je, aby se nestyděli ji projevit. „Pohybová improvizace prozrazuje projevem v prostoru a dynamikou pohybu vnitřní ladění každého jedince.“ 75 Improvizaci tedy můžeme chápat jako jakýsi ukazatel vnitřního nastavení dítěte. V ní se totiž odrazí nejniternější pocity, kterými se dítě zaobírá. Žáci si tzv. dělají, co chtějí.76 Knopová říká: „K pohybové a taneční improvizaci může dojít teprve tehdy, kdy žák získá určité zkušenosti, když teoretické poznatky dovede spojit s praktickými dovednostmi.“77 Mluví o tom, že žáci si nejprve osvojí základní pohybová schémata, která pak napodobují. Až poté jsou schopni tvořit vlastní nové pohyby. Dále pak autorka hovoří o dělení improvizace na uvědomělou a neuvědomělou. Neuvědomělá je pak „instinktivní pohybová reakce na znějící hudbu“. Na uvědomělé improvizaci pak závisí již zmíněná naučená pohybová schémata, které dítě má. Důležitou roli také hraje prostředí, ve kterém se tančí. Nepřímo ovlivňuje charakter tanečních projevů dítěte. Aby z tance vzešel nějaký hluboký prožitek, musí mít výraz.
75
VISKUPOVÁ, 1987, str. 156
76
VISKUPOVÁ, 1987
77
KNOPOVÁ, 2005
36
Adekvátní nenucený výraz se nedá nacvičit, musí být přirozený. Docílíme ho tak, že se nebudeme příliš soustředit na naše taneční kroky a necháme vše tzv. plynout. Jedině tak můžeme dosáhnout žádoucího uvolnění. 78 Taneční improvizaci lze využít v jakémkoli věku. Víceméně vždy záleží na jedinci, jak je schopen improvizovat. Záleží také, zda dítě dochází na nějaký zájmový pohybový/tane č ní kroužek. Pokud ano, jistě se to může odrazit už u těch nejmenších v jejich taneční improviza c i. Stydlivější nebo nezkušení žáci asi dají přednost spíš skupinovému tanci. Ti, kteří jsou rádi středem pozornosti, se naopak v taneční improvizaci vyžijí. V dnešní době se neustále zvětšuje počet dětí s poruchou chování. Tyto děti tzv. neposedí, a proto je pro ně taneční improvizace téměř ideální pohybovou aktivitou. Mohou se předvádět do libosti a nikdo je neomezuje. Samozřejmě ale nad takovýmito žáky musí bdít neustálý pedagogický dohled, který by zasáhl v krajní nouzi, kdy by dítě bylo tak rozverné, že by mohlo ublížit sobě nebo ostatním. Bezprostřední taneční improvizaci můžeme očekávat od malých dětí, tzn. žáků 1. stupně, kteří ještě necítí v tomto ohledu žádný stud. Taneční kreace budou ale zpravidla jednoduché, dětské. Děti chtějí hlavně běhat, hopsat, není to tanec jako takový. Žáci 2. stupně už vytvářejí poměrně složitější pohyby více se podobající tanci. Tady ale můžeme narazit na období puberty, kdy bude improvizace sabotována, chápána jako něco trapného. Záleží na vyspělosti skupiny/třídy. Na střední škole by pak měla být práce s žáky nejideálnější. Očekává se už určitá inteligenční, psychická i fyzická vyspělost. Žáci už by měli mít zažité jisté taneční figury a ty by měli umět využít a následně modifikovat. Taneční improvizace může probíhat více způsoby. Základním je improvizace na hudbu puštěnou z rádia/CD/počítače. Má to tu výhodu, že se dají vybrat různé originální zvuky, které lze posléze tanečně ztvárnit. Lze ale také použít hudbu živou, která však nenabízí takové spektrum zvuků jako hudba nahraná. Na druhou stranu hudba živá má i dost pozitiv. Hlavním z nich je to, že se může žákovi přizpůsobit. Také ji žáci mohou vnímat daleko intenzivněji díky tomu, že je hrána takřka vedle nich. Pedagog je ale při taneční improvizaci pouze jakýmsi průvodcem, který buď pouští hudbu, nebo ji vytváří pro žáky. Žáci se pak soustředí hlavně na svůj pohybový projev, který většinou koresponduje s hudbou.
78
KNOPOVÁ, 2005
37
Hudba v nás beze sporu vyvolává určité emoce. Pozitivní i negativní. Vedle toho správně zvolená hudba nám může pomoci při různých bolestech, učení či stresu. Opačně ale může vyvolat i pocity úzkosti, agresi apod. Tudíž by pedagog měl dbát na to, aby se snažil zvoleno u hudbou v žácích vyvolat nějaké žádoucí pocity. Víme, že např. rychlá hudba žáky více stimuluje, kdežto naopak pomalá hudba podněcuje tělo k určitému uklidnění. Pokud se zaměříme na styly hudby, nelze najít nějaký obecný model. Každému vyhovuje k poslechu jiná hudba. Pedagog by měl u žáků vypozorovat, jak na různé styly reagují a podle toho se řídit. To už ale více přísluší muzikoterapeutovi. 79
79
VITAVERA DENÍK, 2015
38
Závěr Tančit může každý, tedy i celá třída, kde najdeme jak žáky s hudebním i tanečním nadáním, tak ty po hudební nebo pohybové stránce méně obdařené. Pedagogové by měli tanec prezentovat tak, aby motivovali žáky k tomu si ho vyzkoušet a posléze se v něm i zdokonalovat. Tanec je dobré zařadit do výuky hned z několika důvodů. Prvním z nich je ten, že teorie bude doplněna praxí, což je přínosné hlavně proto, že žáci si učivo lépe zapamatují. Dalším důvodem je, že se žáci zdokonalí v různých oblastech, jako je např. rytmické cítění nebo obecná pohybová zdatnost. Třetí „pro“ tanec hovoří i fakt, že žáci vystoupí z určitého stereotypu vyučovací hodiny, tzv. „se probudí“, a výuka by je měla více bavit. A v neposlední řadě se samozřejmě jedná i o sociální kontakt, který během tance probíhá. Tanec je kultivo va ná aktivita, tudíž se žáci učí i slušnému vystupování. Při zapojení tance do výuky hudební výchovy nám jde o to, abychom žáky něčím obohatili, ne nijak frustrovali. Proto volíme takové taneční aktivity, které jsou přiměřené jejich věku. S tanci jako takovými začínáme na 2. stupni základní školy. Postupem času by se měla náročnost stupňovat. K nejsložitějším tancům, které lze využít v rámci hudební výchovy, bychom se měli dostat na střední škole. Pedagogové hudební i tělesné výchovy by měli dát tanci šanci a předem ho nezavrho va t. V dětství se obecně rychleji učíme, tudíž i s tancem je příhodné začít co nejdřív, protože každý se s ním ve svém životě potkáme. Obohatí nás jak po fyzické, tak po psychické stránce.
39
Seznam použité literatury BLAŽÍČKOVÁ, Eva. Metodika a didaktika taneční výchovy. 2.vyd., Praha: Konzervatoř Duncan centre, 2005 ISBN 80-7290-166-4 DEGEN, Milan. Společenský tanec ve dvacátém století. Praha: Svaz učitelů tance České republiky, 2003 ISBN 80-239-3119-9 DOSEDLOVÁ, Jaroslava, KANTOR, Jiří. Tanečně-pohybová terapie a muzikoterapie. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013 ISBN 978-80-244-3682-1 GRIGOVÁ, Věra. Všeobecná hudební nauka. Olomouc: Alda, 2009 ISBN 80-85600-46-3 HES, Jindřich. POLKA. Metodický materiál pro potřebu učitelů tance a trenéry (SUT ČR). 1998 JÁNSKÝ, Petr. Já písnička 1. Cheb: Music Cheb, 2002 ISBN M 706517-7-0 JÁNSKÝ, Petr. Já písnička 2. Cheb: Music Cheb, 1994 ISBN M 706517-8-7 KNOPOVÁ, Blanka. Činnosti hudebně pohybové v systému hudebního vzdělávání na ZŠ a SŠ. Brno: Pedagogická fakulta Masarykovy Univerzity v Brně, 2005 ISBN 80-210-3911-6 KORN, Krzysztof. Folk songs. Myślenice, 1993 LIBIGER, J. Moderní tance. Přerov: vydáno nákladem vlastním J. Libigera, 1940 MEDVECKÁ, E., NEMCOVÁ, M. Detské hry a tance z východného Slovenska. Bratislava : Osvetový ústav Bratislava, 1966 MÜLDNER, Josef. Moderní tance. Praha. 1923 NÁVRATOVÁ, Jana, ROMAN, Vašek a kol. Tanec v České republice. Praha: Institut umění, 2010 ISBN 978-80-7008-241-6 NOVOTNÁ, Viléma., PANSKÁ, Šárka., ŠIMŮNKOVÁ, Iveta. Rytmická gymnastika a pohybová skladba. Praha? Univerzita Karlova v Praze, Fakulta tělesné výchovy a sportu, 2011 ISBN 978-80-86317-83-0 PAYNE, Helene. Kreativní pohyb a tanec ve výchově, sociální práci a klinické praxi. Praha: Portál, 2011 ISBN 978-80-7367-887-6 40
MŠMT, Rámcový vzdělávací program, Praha: 2012 REY, Jan. Jak se dívat na tanec. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1947 SEDLÁK, František a kol. Didaktika hudební výchovy na druhém stupni základní školy. Praha: Státní pedagogické nakladatelství Praha, 1984 SYNEK, Jaromír. Didaktika hudební výchovy I. 1.vyd, Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Pedagogická fakulta, 2004 ISBN 80-244-0972-0 ŠŤASTNÁ, Dagmar., MICHULE, Jaroslav. Didaktika rytmické gymnastiky. Praha: Univer zita Karlova v Praze, 1984 VISKUPOVÁ, Božena. Hudba a pohyb. Praha: Supraphon, 1987
41
Internetové zdroje ASOCIACE TANEČNĚ POHYBOVÉ TERAPIE ČR TANTER. [online]. [cit. 2015-09-20]. Dostupné z: http://www.tanter.cz/ TANEC&VĚDOMÉ TĚLO [online]. [cit. 2015-10-15]. Dostupné z: http://www.tanec-terapie- vedome-telo.cz/ TANEČNÍ MAGAZÍN/NOVINKY Z TANEČNÍHO SVĚTA. [online]. [cit. 2015-09-19]. Dostupné z: http://www.tanecnimagazin.cz/ TEORIE TANCE/FAKULTA SPORTOVNÍCH STUDIÍ. [online]. [cit. 2015-09-28]. Dostupné z: http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/fsps/ps09/ta nec/web/pages/uvod_soucasneTa necniStyly.html VITAVERA DENÍK. [online]. [cit. 2015-11-08]. Dostupné z: http://vitavera.denik.cz/clanky/hudba-ovlivnuje-psychicke- i-fyzicke- zdravi/ HUDBA HRADIŠTĚ. [online]. [cit. 2015-11-10]. Dostupné z: http://hudba.hradiste.cz/
42
ANOTACE Jméno a příjmení:
Barbora Čiperová
Katedra:
Katedra Hudební výchovy
Vedoucí práce:
PaedDr. Lena Pulchertová, Ph.D
Rok obhajoby:
2016
Název práce:
Tanec a jeho využití v hudební výchově
Název v angličtině:
Dance and its application in music education
Anotace práce:
Bakalářská práce je zaměřena na Tanec a jeho využití v hudební výchově. Práce je rozdělena do tří hlavních kapitol. První kapitola je zaměřená na Tanec v kontextu hudební výchovy. V druhé kapitole se pak mluví o tanci a jeho charakteristice a třetí kapitola pojednává o druzích tance využitelných pro hudební výchovu na 2. stupni základní školy a střední školu. Tanec je představován jako doplňková aktivita, která může žákům pomoci s osvojením hudebních dovedností.
Klíčová slova: Anotace v angličtině:
tanec, hudební výchova, pohyb, rytmus This Bachelor´s thesis is focused on Dance and its application in music education. It is devided into three main chapters. The first chapter is about dance in context of msic education. The second chapter concerns of dance and its characteristic. The rhird chapter deals with the second of dance which can be exploitable in music education. Dance is presented like an optional aktivity which can help to disciples with adoption music skills.
Klíčová slova v angličtině:
dance, music education, motion, rhythm
Přílohy vázané v práci: Rozsah práce:
42 stran
Jazyk práce:
český
