Univerzita Palackého v Olomouci ANTROPOGENNÍ TVARY RELIÉFU V SOUTOKOVÉ OBLASTI LABE, ÚPY A METUJE

Univerzita Palackého v Olomouci Přírodovědecká fakulta Katedra geografie

Hana Brychová

ANTROPOGENNÍ TVARY RELIÉFU V SOUTOKOVÉ OBLASTI LABE, ÚPY A METUJE

Diplomová práce

Vedoucí práce: RNDr. Irena Smolová, Ph.D.

Olomouc 2006

Prohlašuji, že jsem zadanou diplomovou práci řešila sama a že jsem uvedla veškerou použitou literaturu.

Olomouc, 4. dubna 2006 …………………. podpis 2

Děkuji paní RNDr. Ireně Smolové, Ph.D. za věcné připomínky, vstřícný přístup a odborné vedení mé diplomové práce. 3

Obsah: 1.

Úvod..............................................................................................................................6

2.

Cíl práce .......................................................................................................................7

3.

Použité metody výzkumu............................................................................................8

4.

Vymezení zájmového území .....................................................................................10

5.

4.1

Geologické poměry ...............................................................................................10

4.2

Geomorfologické poměry .....................................................................................12

4.3

Hydrologické poměry ...........................................................................................14

4.4

Klimatické poměry................................................................................................16

4.5

Pedogeografické a biogeografické poměry ..........................................................17

Přehled výzkumů v zájmovém území ......................................................................19 5.1

6.

Výzkumy spojené s ničivou povodní z března roku 2000......................................21

Klasifikace antropogenních tvarů v zájmovém území...........................................31 6.1

Genetická klasifikace antropogenních tvarů reliéfu.............................................32

6.1.1

Těžební antropogenní tvary ..........................................................................32

6.1.2

Průmyslové antropogenní tvary....................................................................34

6.1.3

Agrární antropogenní tvary ..........................................................................36

6.1.4

Vodohospodářské antropogenní tvary ..........................................................38

6.1.5

Sídelní antropogenní tvary............................................................................50

6.1.6

Dopravní antropogenní tvary........................................................................51 4

7.

8.

9.

6.1.7

Vojenské antropogenní tvary........................................................................53

6.1.8

Oslavné antropogenní tvary..........................................................................56

6.1.9

Funerální antropogenní tvary........................................................................56

6.1.10

Rekreační antropogenní tvary.......................................................................57

Sououčasné antropogenní pochody..........................................................................59 7.1

Rekultivace skládky Brdce ....................................................................................59

7.2

Protipovodňová opatření......................................................................................60

7.3

Rozšiřování výrobního sektoru .............................................................................62

Hodnocení vlivu antropogenní transformace na reliéf ..........................................64 8.1

1. etapa: Začátky osídlení (do roku 1787)............................................................64

8.2

2. etapa: Výstavba pevnosti (1787-1900) .............................................................64

8.3

3. etapa: Vodohospodářská opatření (1900-1945)...............................................65

8.4

4. etapa: Socialismus (1945-1989).......................................................................66

8.5

5. etapa: Součastnost (1989 – dnes).....................................................................69

Závěr...........................................................................................................................70

10. Seznam použité literatury.........................................................................................72 Summary.............................................................................................................................77 Přílohy

5

1. Úvod

Ještě před několika staletími byl vliv člověka na reliéf v soutokové oblasti Labe, Úpy a Metuje ve srovnání s přírodními silami jen nepatrný. S rozvojem moderní techniky, která umožňuje rychlé a hrubé zásahy, jež mohou změnit obraz celých krajin, byly i na území Jaroměřska provedeny rozsáhlé přeměny přirozených tvarů reliéfu. Největší změny zaznamenala především dynamika vodních toků. Nešlo jen o energetické využití pro přilehlé továrny a mlýny, ale zvláště o regulace a úpravy nejen velkých vodních toků. Stavěly se vodní nádrže a byly vybudovány rozsáhlé zavlažovací soustavy, které byly později díky nedostačující údržbě nahrazeny melioračními opatřeními. V rámci nastolení nového prvku – moderní techniky byla zbudována průmyslová centra a k nim vedoucí dopravní sítě spolu s novou obytnou zástavbou, které pokrývají mnoho čtverečných kilometrů. V posledních třech staletích vzrůstá účinnost lidských zásahů přímo geometrickou řadou a člověk se stává v krajině stále významnějším činitelem.

Téma své diplomové práce „Antropogenní tvary reliéfu v soutokové oblasti Labe, Úpy, Metuje“ jsem si po konzultaci s vedoucí diplomové práce vybrala proto, že se zajímám o práce v oboru geomorfologie a také proto, že jsem se chtěla podrobněji seznámit s antropogenními vlivy na krajinu v regionu, v kterém jsem se narodila a kde bydlím. V rámci diplomové práce jsem se k jednotlivým již vzniklým antropogenním tvarům pokusila získat potřebné informace, které poukazovaly na příčiny vzniku a také jsem se snažila postihnout v uceleném přehledu tvary, které se v současné době teprve plánují vybudovat, a tak nastínit i budoucí vývoj reliéfu.

6

2. Cíl práce

Cílem této diplomové práce je na základě vlastního terénního výzkumu zmapovat antropogenní tvary reliéfu, které se vyskytují v okrajové části České tabule v soutokové oblasti Labe, Úpy a Metuje na Jaroměřsku a provést jejich typologii. Na základě morfometrické a morfogenetické analýzy zhodnotit vliv antropogenní činnosti na reliéf a v historickém průřezu stanovit hlavní etapy a významná období transformace daného reliéfu.

V rámci vymezeného zájmového území bude provedena jeho stručná fyzicko-geografická charakteristika. Vzhledem k tomu, že nejvíce ovlivňují danou oblast zásahy do přirozených hydrologických podmínek, bude velká pozornost věnována právě vodohospodářským tvarům. Dále bude proveden přehled výzkumů, které proběhly v zájmovém území a velká část této práce bude věnována výzkumům spojených s ničivou povodní, která postihla tuto soutokovou oblast v roce 2000.

Dílčím cílem diplomové práce bude studium mapových podkladů a odborné literatury včetně vytvoření rešerše dostupných zdrojů, které se touto problematikou v zájmovém území zabývají. Významnou částí diplomové práce bude studium územně – plánovací dokumentace a konzultace s orgány provádějícími v současnosti antropogenní činnost v rámci sledovaného území. Součástí práce bude také na základě předchozího podrobného terénního výzkumu a podrobného studia dostupných podkladů zhotovení dvou mapových příloh v měřítku 1 : 25 000. Vytvořena bude mapa antropogenních tvarů reliéfu a mapa dokumentačních bodů a lokalit. K diplomové práci bude pořízena fotodokumentace, která názorně přiblíží vybrané tvary reliéfu.

7

3. Použité metody výzkumu

První metodou, kterou jsem použila při psaní této diplomové práce bylo Studium literárních pramenů. Tuto metodu jsem využila především v kapitole Vymezení zájmového území a Přehled výzkumů v zájmovém území a také při datování popisovaných antropogenních tvarů. Snažila jsem se využít všechnu dostupnou literaturu, která se danou oblastí zajímá. Pracovala jsem jak s publikovanou literaturou, tak v mnoha případech i s nepublikovanými spisy a vyjádřeními z archívu městského úřadu Jaroměř. Hlavním zdrojem odborných částí byly práce: L. Zapletala, (1967): Geneticko-morfologická klasifikace antropogenních forem reliéfu a Bezvodová, B., Demek, J., Zeman, A. (1985): Metody kvarterně geologického a geomorfologického výzkumu. Mezi další stěžejní práce pokládám: Zavadil, J.(1993): Velkoplošné závlahy luk na Úpě; Beránek, L. (2005): Kolaudační rozhodnutí o skládce Na Brdcích; Hejduk, L. (2000): Zpráva o události. Povodeň v okrese Náchod – březen 2000; Knapp, A.(1887): Paměti královského věnného města Jaroměře nad Labem; Mertlík, P.(1999): Jaroměř na přelomu tisíciletí. Všechna použitá literatura je uvedena v Seznamu použité literatury. Jako důležitý zdroj informací, které upřesňovaly některé probíhající činnosti ve sledovaném území, mi sloužila konzultace s místními úřady a podniky. Za všechny bych uvedla vstřícný přístup Ing. Světlany Vitvarové z odboru životního prostředí Městského úřadu v Jaroměři, která mi poskytla mnoho cenných informací především v oblasti vodohospodářských tvarů.

Dalším

zdrojem

informací

byly

použité

mapové

podklady.

Sloužily

k tvorbě

morfometrických analýz a k přesnější lokalizaci antropogenních tvarů zvláště při terénním výzkumu a zaznamenávání do předem připravených kopií. Byly hlavním podkladem pro vytvoření kartografické přílohy. Mnoho z mapových děl sloužilo jen k přesnějšímu pochopení dané problematiky. Výchozím mapovým dílem byly analogové mapy ze souboru Základních map ČR v měřítku 1 : 25 000. Všechny použité mapové podklady jsou uvedeny v Seznamu literatury. Pouze některé starší mapy a náčrtky z Městského muzea v Jaroměři, u kterých nebyly žádné bližší údaje nejsou zahrnuty v Seznamu použité literatury.

Stěžejní použitou metodou byl terénní výzkum, který probíhal od jara 2005 do března 2006. Terénní výzkum zaměřený na pořizování fotodokumentace byl prováděn na podzim 8

a na jaře mimo hlavní vegetační období, které by bránilo správnému zachycení tvarů. Sledované území bylo rozděleno na několik dílčích částí, které byly po předcházejícím podrobném naplánování trasy jednotlivě prozkoumány a zjištěné tvary byly zaznamenány do pomocné mapy. Při terénním výzkumu byla pořizována podrobná fotodokumentace. Území tak bylo zmapováno řadou rekognoskačních pochůzek.

Mezi důležité metody výzkumu můžeme zařadit Morfografickou metodu, která spočívá v objektivní charakteristice georeliéfu a jeho částí v podobě slovního vědeckého popisu nebo zobrazení georeliéfu pomocí grafických, fotografických a dalších přístupů. Ke grafickým zobrazením náleží mapy, profily, kresby apod., k fotografickým pak pozemní a letecké snímky.1 Dále byla použita morfometrická metoda, jejíž cílem je kvalitativně popsat georeliéf a jeho části. Používají se různé přístupy k měření georeliéfu a jeho částí, aby byly získány údaje o rozměrech jednotlivých částí georeliéfu, sklonu jednotlivých ploch a stupni rozčlenění georeliéfu. Údaje nutné pro toto hodnocení se získávají z terénu, měřením na mapách či z leteckých snímků.2 V případě velkých antropogenních tvarů byly pro určení jejich rozměrů použity podrobné mapové podklady, dostupné plány a související literatura. K měření bylo využito pásma. Součástí práce je kartografická prezentace. Mapa sledovaného území je vytvořena v měřítku 1 : 25 000 a slouží k přesné lokalizaci v práci popsaných tvarů. Pro účely sestrojení mapy byla použita jako předloha legenda z projektu jednotné legendy podrobné geomorfologické mapy světa, která byla zpracována Subkomisí geomorfologického mapování při Komisi aplikované geomorfologie Mezinárodní geografické unie a vydána v roce 1968. Některé antropogenní tvary však mají odlišné značky a jsou upraveny pro názornější použití na tomto konkrétním území. Legenda je strukturována podle genetické klasifikace antropogenních tvarů reliéfu.

1

Bezvodová, B., Demek, J., Zeman, A.: Metody kvarterně geologického a geomorfologického výzkumu,

str. 122. 2

Bezvodová, B., Demek, J., Zeman, A.: Metody kvarterně geologického a geomorfologického výzkumu,

str. 122.

9

4. Vymezení zájmového území

Sledovaná soutoková oblast se rozkládá ve středu Královéhradeckého kraje severně od krajského města Hradec Králové. Leží v Polabské nížině, nadmořská výška území se pohybuje v rozmezí 250 až 352 metrů. Terén je mírně zvlněný. Z hlediska geomorfologického leží území v provincii Česká vysočina, v subprovincii Česká tabule a v oblastech Východočeská labská tabule a Orlická tabule. V řešeném území se nachází město Jaroměř a obce Černožice, Heřmanice, Hořenice, Nový Ples, Rasošky, Rychnovek, Vlkov a Zaloňov. Sledované soutokové území zahrnuje dolní tok Metuje, dolní tok Úpy, část toku Labe a povodí Staré Metuje, Doleckého a Novopleského potoka.

Západní hranici území tvoří rozvodnice potoku Jordán, která prochází přes kóty: Libiny (310 m n. m.), Na rybinách (276 m n. m.), Nad studnou (326 m n. m.), odkud dál vede k vrchu Na Šancích (352 m n. m.), kde se ubírá východním směrem k Vinicím (314 m n. m.) a protíná silnici I/33 před obcí Dolany. Hranice dále pokračuje přes pevný jez na Úpě v říčním km 4,624 a přes hradlový jez na Metuji v říčním km 6,068 k rozvodnici Novopleského potoka po obec Rasošky. Od této obce je hranice vedena přes tok Labe u mostu v Černožicích, nacházejícího se v 280,237 říčním kilometru toku a dále k východní hraně rybníku Holohlavy, kde se napojuje na rozvodnici potoku Jordán.

4.1

Geologické poměry Zkoumané území leží ve východní části České křídové tabule, jejíž výplň v této oblasti

náleží k labskému vývoji, pro nějž jsou typické slínité a vápnito-jílovité sedimenty jizerského a teplického souvrství. Sedimentace svrchní křídy začíná v cenomanu lokálně vyvinutými fluviálně lakustrinními uloženinami. Ve spodním turonu je písčitá sedimentace vystřídána slínovci a vápnitými jílovci. Střední a svrchní turon je charakterizován sedimenty vápnitojílovitými a slínitými. Bazální část coniacu tvoří souvrství inoceramových opuk, nad nimiž následuje souvrství slínovců s četnými pelosideritovými konkrecemi.3

3

Burda, J. a kol.: Vysvětlivky k souboru geologických a ekologických účelových map přírodních zdrojů

v měřítku 1 : 50 000, list 13 – 22 Jaroměř, str. 8.

10

Horniny jizerského a bělohorského souvrství jsou nejrozšířenějšími horninami z období spodního až svrchního turonu vyskytujícími se ve sledovaném území.

Bělohorské souvrství vystupuje v jádru Libřické antiklinály. Je vyvinuto jako slínovce vápnité jílovce, ve sledovaném území přechází do spongilitických pracovitých slínovců, takzvaných opuk. Horniny jizerského souvrství jsou téměř výhradně tvořeny slínovci poměrně měkkými, místy prachovými a charakteristickými kulovitými nebo bochníkovitými konkrecemi tvrdého slínovce až jílovitého vápence. Makrofauna je na rozdíl od bělohorského souvrství rozmanitější.

Převážná část sledovaného území je pokryta kvartérními sedimenty, které překrývají stavbu svrchní křídy s cenomanskými až coniackými sedimenty. Nejstarší stavební jednotkou je epizonálně morfovaný vulkanicko-sedimentární komplex s převahou metapelitů, který tvoří podloží svrchní křídy a mladšího paleozoika na celé ploše území. Mocnost tohoto souvrství postupně narůstá směrem k jihu4.

Z kvartérních sedimentů převládají akumulace fluviálních písčitých štěrků, členěných ve výrazné terasové systémy kolem řek, dále pak sedimenty sprašové, zastoupené rozsáhlými mocnými pokryvy. Ostatní deluviofluviální a deluviální sedimenty jsou zastoupeny v menším rozsahu. Fluviální sedimenty jsou zastoupeny v různém stáří a v různém stupni destrukce. Spraše a sprašové hlíny jsou zastoupeny pelitickými až peliticko-psamitickými a nachází se na pravém břehu Labe a někde dosahují až 15 m mocnosti. Fluviální sedimenty inundačních území, převážně písčitohlinité až písčitoštěrkové se nacházejí v širokém pásu podél vodních toků. Povodňové sedimenty holocéního stáří dosahují mocnosti až 3 m a obsahují velké množství rostlinných zbytků až humolitu.5 Vrásové struktury této části české křídové pánve vznikly v důsledku vyklenutí krkonošskojizerského a orlicko-kladského krystalinika, které byly posléze porušeny zlomy. Sledovaným

4

Burda, J. a kol.: Vysvětlivky k souboru geologických a ekologických účelových map přírodních zdrojů

v měřítku 1 : 50 000, list 13 – 22 Jaroměř, str. 11. 5

Burda, J. a kol.: Vysvětlivky k souboru geologických a ekologických účelových map přírodních zdrojů

v měřítku 1 : 50 000, list 13 – 22 Jaroměř, str. 11.

11

územím prochází ve směru východ – západ v jižní části Libřická antiklinála a ve středové části Jaroměřská synklinála.

4.2

Geomorfologické poměry Zájmové území je v rámci geomorfologického členění součástí provincie Česká vysočina,

subprovincie Česká tabule, oblasti Východočeská tabule, která je zde zastoupena celkem Orlické tabule a Východolabské tabule. V rámci Orlické tabule je podcelek Úpskometujská tabule dělen na dva okrsky, a to na Českoskalickou tabuli a Novoměstskou tabuli. Východolabská tabule je zde zastoupena Chlumeckou tabulí s okrskem Velichovská tabule a Pardubickou kotlinou s okrskem Královéhradecká kotlina.6 VÝCHODOLABSKÁ TABULE – Je to celek v severozápadní části Východočeské tabule. Rozloha je 1689 km2. Střední výška 251,5 m a střední sklon je 1010’. Je to plochá pahorkatina v povodí Labe a Cidliny rozkládající se na slínovcích, jílovcích, spongilitech a pískovcích svrchní křídy s pleistocenními říčními a eolickými sedimenty. Reliéf je slabě rozčleněný a erozně denudační složen z pleistocenních říčních a údolních niv Labe, Cidliny a přítoků, se sprašovými pokryvy a přesypy navátých písků, strukturně denudačních plošin a plochých hřbetů. Nejvyšší bod je Na Šancích (352 m n. m.) ve Velichovské tabuli, který se nachází v severní části mapy.

Chlumecká tabule - Rozkládá se ve střední části Východolabské tabule. Její rozloha je 519 km2 se střední výškou 249,2 m. Střední sklon je 1030’. Chlumecká tabule je plochá pahorkatina v povodí Labe, Cidliny a Bystřice. Tvoří ji slabě rozdělený a erozně akumulační reliéf staropleistocenních říčních teras Labe, Cidliny, Bystřice a Orlice. Nejvyšší bod tabule je Na Šancích (352 m n.m.) ve Velichovské tabuli.

Velichovská tabule – Rozprostírá se v severovýchodní části Chlumecké tabule. Je to plochá pahorkatina v povodí Labe a Trotiny. Reliéf je slabě rozčleněný, erozně akumulační ze staropleistocenních říčních teras Labe v oblasti Libřické antiklinály a výběžků Zvičínské a Hořické antiklinály, místy se sprašovými pokryvy a závějemi. Nejvyšší bod je Na Šancích (352 m. n. m.). Mezi významný bod nacházející se na sledovaném území patří Libiny 6

Demek, J. a kol.: Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny.

12

(309 m n. m.). Je to výrazný, plochý, svědecký hřbet krytý říčními štěrky a písky staropleistocenní terasy Labe, které leží na spongilitech a slínovcích spodního turonu a je vzdálen 1,5 km severovýchodně od obce Rožnov. Pardubická kotlina – Je jihovýchodní část Východolabské tabule o rozloze 718 km2, jejíž střední výška je 283,3 m a střední sklon 0049’. Pardubická kotlina je erozní kotlina v povodí Labe. Reliéf je převážně rovinný středopleistocenních a mladopleistocenních říčních teras a údolních niv Labe, Loučné a přítoků. Dominantou této kotliny je neovulkanický suk Kutná hora, který se nenachází ve sledovaném území. Na jihovýchodním okraji je reliéf slabě rozčleněný, erozně denudační. Nejvyšší bod kotliny je Kutná hora (307 m n. m.) nacházející se v Sršské plošině, která leží jižně od sledovaného území.

Královehradecká kotlina – Umístěna v severní část Pardubické kotliny. Je to erozní kotlina v povodí Labe, dolní Úpy, Metuje a Orlice. Reliéf je rovinný z středopleistocenních a mladopleistocenních říčních teras a údolních niv Labe a přítoků. Významný bod kotliny jsou Cháby (228 m n. m.), které se nenachází na mapovém listu.

ORLICKÁ TABULE – Tato severovýchodní část Východolabské tabule o rozloze 966 km2 má střední výšku 290,6 m a střední sklon 1051’. Je to plochá pahorkatina převážně v povodí Orlice, Úpy a Metuje. Reliéf je slabě rozčleněný, akumulační, erozně akumukační a erozně denudační tvořen říčními terasami a údolními nivami Úpy, Metuje, Orlice a přítoků, strukturně denudačních plošin a plochých hřbetů v oblasti křídových antiklinál a synklinál. Nejvyšší bod tabule je U rozhledny (451 m n. m.) v Opočenském hřbetu. Úpskometujská tabule – je to severní část Orlické tabule s rozlohou 206 km2, střední výškou 285,2 m a středním sklonem 1047’. Je to plochá pahorkatina převážně v povodí Úpy a Metuje. Reliéf je tvořen ze slabě rozčleněných, erozně akumulačních a erozně denudačních, pleistocenních říčních teras a údolních niv Úpy, Metuje, Labe, strukturně denudačních plošin a plochých hřbetů. Významný bod tabule je Starč (355 m n.m.) a Za humny (355 m.n. m.).

Českoskalická tabule - Je to severní část Úpskometujské tabule, jenž je plochá pahorkatina převážně v povodí Úpy a Labe. Reliéf je slabě rozčleněný, erozně akumulační a erozně 13

denudační z pleistocenních říčních teras a údolních niv Úpy, Labe a strukturně denudačních plošin a plochých hřbetů. Na severu je tvořena kuestami s čely na sever, místy se sprašovými pokryvy a závějemi. Významné body tabule jsou Vinice (340 m n. m.), Za humny (355 m n. m.). Na území tabule se nachází SPR Babiččino údolí a SPR Dubno.

Novoměstská tabule – Rozprostírá se v jižní části Úpskometujské tabule. Je to plochá pahorkatina převážně v povodí Metuje. Reliéf je slabě rozčleněný, erozně akumulační z pleistocenních říčních teras, údolní nivy Metuje, svědeckých plošin a hřbetů. Významné body, které se však nevyskytují na mapovém listu Jaroměře, jsou: Horka (324 m n. m.), Králíčkův kopec (330 m n. m.), Lhotecký kopec (297 m n. m.), Petřín (295 m n. m.) a Starč (355 m n. m.).

4.3

Hydrologické poměry Hydrologické poměry celého území, které náleží do úmoří Severního moře jsou ovlivněny

především velkými vodními toky Labe, Úpy a Metuje, které se na území města Jaroměře stékají. V říční síti je nejvýznamnějším tokem ve sledovaném území Labe. Zpočátku má jeho tok horský ráz a od Jaroměře, kdy vstupuje na území České tabule, nabývá rázu nížinného toku. Řeka pramení na Labské louce v Krkonoších v nadmořské výšce 1384 m. Celková plocha povodí v České republice činí 51 391,5 km2 a délka je 370,2 km. Průměrný průtok v Jaroměři činní 21,9 m3/s. 7 Prvním významnějším přítokem Labe je z levé strany Úpa, která ústí do Labe v Jaroměři ve výši 250 m n.m. Úpa pramení 1,5 km severně od Studniční hory ve výšce 1432 m n. m. a je převážně horským a podhorským tokem, který z Krkonoš pokračuje Podkrkonošskou pahorkatinou a u České Skalice vtéká na území Úpsko-metujské tabule. Ta je již součástí České tabule, stejně jako Pardubická kotlina, v jejímž nejsevernějším výběžku řeka ústí. Plocha povodí činní 513,1 km2.Na dolním toku protéká rezervací Babiččino údolí. Průměrný dlouhodobý průtok u ústí Úpy činí 6,99 m3/s.

7

Vlček, V. a kol.: Zeměpisný lexikon ČSR. Vodní toky a nádrže.

14

Dalším přítokem Labe, opět z levé strany, je Metuje, ústící do něj také v Jaroměři v nadmořské výšce 248 m n.m. Metuje pramení v Adršpašsko-teplických skalách ve výšce 586 m n. m., její průměrný průtok u ústí činí 5,73 m3/s a patří mezi vodohospodářsky významné toky. Plocha povodí je 607,6 km2.V jejím dolním povodí byla vybudována na potoce Rozkoš vodní nádrž Rozkoš sloužící na ochranu před velkými vodami, pro závlahy i rekreaci. Nádrž se nachází v blízkosti sledovaného území a dosahuje plochy 1001,3 ha. Nádrž není příliš hluboká a maximální hloubka činí 17 m. Pro zlepšení vodohospodářského využití nádrže byl vystavěn převod vody z řeky Úpy. Voda vytékající z nádrže ústí Rasošským potokem do Metuje. Kromě těchto stěžejních vodních toků sledovaným územím protékají četné malé toky nebo uměle zbudované či přírodní kanály, a to Dolecký potok, Běluňka, Tůně, Stará Metuje, Jasenná, Staropleský a Rasošský potok. V daném území se nacházejí také slepá ramena, meandry řek a některá původní koryta. Některé toky zůstaly přirozenými koridory, které dnes patří mezi ekologicky cenná místa. Převážná většina vodních toků je regulována již od doby založení pevnosti Josefov. Mezi významné vodní plochy nacházející se ve zkoumaném území patří Jaroměřský rybník, Staropleský rybník, Dolecký rybník, Přílov a Mrštník.

Jaroměř a její okolí má dobré podmínky pro vytváření zásob podzemních vod. Sledované území se z části nachází v chráněné oblasti přirozené akumulace vod (CHOPAV) Východočeská křída. V celé oblasti Východočeské křídy se vytvářejí zásoby kvalitních podzemních vod. Nejvydatnější zdroje jsou v oblasti Podorlické křídy, zasahující také do povodí Úpy a Metuje. Údolí Labe je lemováno poměrně širokým pruhem říčních sedimentů nízkých a údolních teras, které jsou důležitým zdrojem podzemní vody. Transmisivita celé údolní nivy Labe po Jaroměř je vysoká až velmi vysoká a propustnost je velmi silná.8 V mělce uložených kolektorech kvartéru je podzemní voda obecně náchylná ke znečištění, a proto se v posledních letech na tomto území sleduje kvalita vody. Kvalita je ovlivněna hustým osídlením, průmyslovými závody a intenzivní zemědělskou činností. Čistota vody v tocích je stále problémem, i když v posledních letech dochází k částečnému zlepšení díky výstavbě nových čistíren vod.

8

Burda, J. a kol.: Vysvětlivky k souboru geologických a ekologických účelových map přírodních zdrojů

v měřítku 1 : 50 000, list 13 – 22 Jaroměř, str. 29.

15

4.4

Klimatické poměry Území České republiky se podle Quittovy klimatické regionalizace vydané v roce 1971

dělí do tří klimatických oblastí: chladná, mírně teplá a teplá. Tyto oblasti se dále dělí do jednotlivých podoblastí. Podle Quittovy klimatické regionalizace se nachází zkoumaná oblast v mírně teplé oblasti v jediné klimatické jednotce MT 11. Území ležící v klimatická jednotce MT 11 se vyznačuje dlouhým, teplým a suchým létem. Přechodné období je krátké s mírně teplým jarem a mírně teplým podzimem. Zima je také krátká, mírně teplá a velmi suchá s krátkým trváním sněhové pokrývky. Průměrná roční teplota je 7–8 °C a průměrné roční srážky jsou 650–700 mm. Extrémním úhrnům srážek z března roku 2000 je věnována část kapitoly Přehled výzkumů ve sledovaném území.

Tab.1: Klimatická charakteristika oblasti MT 11 (převzato: E. Quitt, 1970) Počet dnů S ø teplotou 100 C a mrazových ledových více 40-50 140-160 110-130 30-40 0 Průměrná teplota [ C] v lednu v červenci v dubnu v říjnu -2 - -3 17 - 18 7–8 7–8 Počet dnů se sněhovou se srážkami 1 mm a zamračených jasných pokrývkou více 50 - 60 90 - 100 120 - 150 40 - 50 Srážkový úhrn [mm] ve vegetačním období v zimním období 350 - 400 200 - 250 letních

V zájmovém území se nenachází žádná výrazná terénní bariéra, a proto jsou zde dobré rozptylové podmínky, kdy proudění vzduchu je umožněno všemi směry. V daném území převládají západní a severozápadní směry proudění větru. Zkoumané území leží v méně znečištěné části Královéhradeckého kraje a v jeho dosahu nejsou velké zdroje znečišťování ovzduší. Obce ve sledovaném území nemají výrazné bodové zdroje znečištění ovzduší. Mezi nejvýznamnější místní zdroje znečištění patří především větší podniky ve městě Jaroměř a na některých místech stále trvající domovní kotelny. 16

4.5

Pedogeografické a biogeografické poměry Půdní poměry ve sledovaném území jsou vhodné pro intenzivní zemědělskou činnost.

Vyskytují se zde půdy velmi vysokého produkčního potenciálu. Kvalitní zemědělské půdy jsou vázány na sprašové pokryvy, na široké deprese, na nivní půdy, které bývají periodicky zaplavovány. Ve sledovaném území se nachází především hnědé půdy, nivní půdy a na spraších erodovaná černozem. Velmi výrazné je zde díky soutokové oblasti zastoupení fluvizemě v okolí vodních toků. Dále jsou zde uloženy nivní

bezkarbonátové sedimenty. Kolem

fluvizemí táhnoucích se souběžně podél vodních toků se nachází hnědozem, která je charakteristická pro území s intenzivním vsakem jen v určité části roku. V místech, kde převažuje vsak nad výparem, se vyvinula luvizem. Hlavní výskyt tohoto typu půdy je v okolí Rasošek. Pararendzina se nachází u Zvole. Výrazné zastoupení má na některých místech i kambizem. V místech, která jsou pod úrovní hladiny podzemní vody, nebo v nadměrně podmáčených místech podél toků se nalézá glejová půda. Nejrozsáhlejší ohrožení půd ve sledovaném území představuje vodní eroze.

Úrodné půdy ve spojení s rovinatým mírně zvlněným reliéfem představují typickou zemědělskou oblast a jsou využívány jako orné půdy k zemědělské činnosti pro pěstování obilovin, krmné řepy a kukuřice. Naproti tomu lesní plochy zaujímají jen velmi malá území, kde největších plošných rozměrů dosahuje Novopleský les a Panský les. Ostatní zalesněné plochy tvoří jen plošně menší celky. Převážně se jedná o zalesnění jehličnatými a smíšenými lesy (borovice a smrky) a jen velmi zřídka listnatými.

Ve sledovaném území se nachází pouze maloplošná chráněná území. Jedná se o řadu významných krajinných prvků, které jsou zákonem chráněny před poškozováním a ničením. Mezi významné krajinné prvky patří: Písník, který se nachází na katastrálním území Jaroměře severně od Jaroměřského rybníka, má rozlohu 0,15 ha a byl prohlášen za významný krajinný prvek pro výskyt skokana skřehotavého. Dalším významným krajinným prvkem je Prohlubeň, která leží na katastrálním území Semonice a rozkládá se na ploše 0,58 ha. Chráněno je slepé rameno Labe s významnými břehovými porosty lužních dřevin. Ze zákona jsou za významný krajinný prvek rovněž považovány všechny lesy, vodní plochy, údolní nivy a rybníky. Mezi další ekologicky významná místa ve sledovaném území patří oblast Tůňky, která zahrnuje 17

vodní plochu, přilehlou louku a zbytek starého ramene Labe a rákosiště Jaroměřského rybníka.

Sledovaným územím procházejí také podél velkých vodních toků biokoridory regionální úrovně. Biokoridorem je vlastní vodní tok a přilehlá část nivy s břehovými porosty lužních dřevin měkkého a tvrdého luhu. Na těchto biokoridorech jsou vymezeny regionální biocentra:


Heřmanice - Jedná se o vlhké polokulturní louky při soutoku Běluňky s Labem a o břehové porosty tvořené jasanem, vrbou, olší, javorem a topolem, které se nachází u obce Heřmanice na ploše 30 ha.




Zvolská stráň – Jedná se o drobné lužní lesíky nad soutokem potoka Tůně s Úpou, skalnatou stráň nad Úpou a přilehlé zorněné louky o přibližné rozloze 30 ha. Lokalita se nachází mezi obcemi Rychnovek a Čáslavky.




Černožice – Zde se chrání tůně a vodní plochy na pravém břehu Labe, porosty listnatých dřevin a zorněné louky na ploše 30 ha. Součástí je významný krajinný prvek Prohlubeň. Lokalita se nachází mezi obcemi Semonice a Černožice




Stará Metuje – Důležitý je meandrující tok Staré Metuje a vlhké polokulturní louky s lužním lesem. Lokalita o přibližné ploše 40 ha se nachází mezi obcemi Starý Ples, Rychnovek a Šestajovice.

Kromě těchto vyjmenovaných biocenter se v zájmovém území nalézá několik desítek biocenter lokálního významu.

18

5. Přehled výzkumů v zájmovém území

Mezi významné geologické a hydrogeologické výzkumy ve zkoumaném území můžeme zařadit práci Mareše a Tomského (1956), kteří na základě geologických měření předložili podklady pro sestavení územního plánu města Jaroměře. Významné hydrogeologické práce na Jaroměřsku provedl Kněžek, který výsledky své práce publikoval v závěrečném zhodnocení v roce 1976. V roce 1982 na základě dalších výzkumů stanovil na území Jaroměřska pásma hygienické ochrany. Při stavbě nové části městské kanalizace v roce 1992 v Jaroměři a Josefově byl proveden inženýrsko-geologický průzkum, na jehož základě bylo z předložených návrhů vybráno nejvhodnější řešení na pozdější realizaci.

V rámci výstavby skládek a jejich sanací byly v minulosti provedeny podrobné výzkumy zaměřené na možnosti kontaminace okolí, především na ohrožení zdrojů vody. Nejrozsáhlejší výzkumy byly provedeny na skládce domovního odpadu Na Brdcích, která se nachází mezi toky Labem a Metují. V roce 2004 bylo v rámci projektu zúrodnění bývalé skládky za pomoci sond provedeno hydrogeologické zhodnocení stavu a využitelnosti současné sítě kontrolních vrtů v okolí skládky, včetně posouzení aktuální míry znečištění podzemních vod a návrhu konečných úprav monitorovacího systému. Doplňující odběr a analýza vzorků ze dvou vrtů byla podrobena výzkumu na míru organického znečištění podzemní vody ve vzdálenějším prostoru od ohnisek znečištění. Důraz byl kladen především na koncentrace chlorovaných úhlovodíků a polyaromatických úhlovodíků. Provedený geofyzikální průzkum s použitím seismických a elektrických odporových metod, zaměřený na zmapování průběhu předkvartérního reliéfu a tektonických poruch podloží, navazoval i na starší vrtné průzkumy J. Němce z roku 1988. V souvislosti s řešeným úkolem bylo dále provedeno geodetické zaměření monitorovacích objektů a bodů.

V rámci plánované výstavby obchvatu Jaroměře, který bude součástí dopravního propojení dálnice D11 s hraničním přechodem v Náchodě Bělovsi, již v současné době dochází k prvním výzkumům. Potřebnost stavby vyplývá z dopravní zatíženosti stávající silnice I/33 Hradec Králové - Jaroměř – Česká Skalice – Náchod, která je díky svému přetížení na hranici bezpečnosti dopravy a životního prostředí. Území plánované výstavby prochází podrobnými hydrogeologickými průzkumy, na jejichž základě budou stanoveny podmínky výstavby mostní konstrukce, stanoveno snížení hladiny podzemní vody, zhoršení kvality a budou 19

navržena případná nápravná opatření ve vztahu k objektům pro jímání vody. Na celé ploše trvalých a dočasných záborů půdy se provádí půdoznalecké průzkumy, které pomohou stanovit mocnost skrývky ornice a zúrodnění schopných horizontů. Součástí projektů bylo vyjádření místního odboru životního prostředí k dokumentaci o vlivu na životní prostředí. V rámci vyjádření byla stanovena opatření vzhledem k ochraně životního prostředí, bez kterých by nebylo možno schválit stavbu.

V souvislosti s tím, že zkoumané území bylo díky své výhodné poloze podél úrodných řek osídleno již před desítkami tisíc let, jsou zde i archeologické výzkumy hojně zastoupeny. Po pečlivém prozkoumání nalezených kostí ulovených zvířat a kamenných nástrojů z lokality na Cihelnách bylo doloženo osídlení oblasti již ze starší doby kamenné. Ostatní archeologické nálezy potvrdily osídlení obyvatel i z pozdějších období. Jeden z posledních významných archeologických nálezů byl v červenci roku 2000 při rozšiřování podniku Kimberly-Clark. Archeologové z Východočeského muzea v Hradci Králové při podrobném posouzení nalezeného nářadí a keramiky zjistili, že pochází z osídlení z 10. století př.n.l.

Sledované území, přestože je podle Burdy (1998) charakterizováno jako průměrná kulturní krajina, je unikátní z hlediska výskytu bioty a výzkumy zde probíhají již od nepaměti. První výzkumy bioty v daném území jsou vázány na vyhlašování chráněných území.

Mezi nejrozsáhlejší výzkumy, které se týkají daného území a které mají nadregionální charakter, patří Projekt Labe I-IV. Tyto projekty byly v prvé řadě zaměřeny na výzkum zdrojů znečištění a na monitorování nebezpečných látek a jejich vliv na ekologii. Poslední Projekt Labe IV je cílený výzkum vedoucí k naplňování požadavků národní a evropské vodní legislativy zaměřený zejména na výzkum cyklického biomonitoringu, průchodu vlny havarijního znečištění a dynamiku kontaminovaných sedimentů. Výzkumy jsou dále zaměřeny na migraci ryb, časoprostorové změny fytoplanktonu, propojení záplavové zóny s hlavním tokem a vytvoření systému matematických modelů a metodik, které umožní stanovovat priority v požadavcích na investice do životního prostředí a pomohou prognózovat budoucí vývoj.

Začátkem devadesátých let 20. století proběhl ve sledovaném území pod vedením Pavla Špačka, zaměstnance záchranné stanice pro hendikepovaná zvířata, projekt mající za úkol 20

zmapovat hnízdní rozšíření skorce vodního, konipase horského a ledňáčka říčního. Během monitoringu hnízdních možností se došlo k závěru, že jeden z nejzávažnějších důvodů ohrožení těchto ptačích druhů je malé množství přírodních lokalit ke stavbě hnízd v důsledku regulace a břehových úprav toků. V roce 1999 proto došlo k osazení hnízdních podložek na řece Úpě a Metuji a vytvoření umělé hnízdní stěny spolu se zakopáním vytvořených hnízdních nor.

V roce 2001 byl pro účely návrhu na zřízení Přírodního parku Dolní Pometují Českou společností ornitologickou při Východočeském muzeu v Pardubicích proveden výzkum zaměřený na inventarizaci ptačí fauny při dolním toku Metuje. Výsledné inventarizaci předcházel dlouholetý monitoring ptáků. Důkladná inventarizace popsala výskyt 9 kriticky ohrožených druhů a desítky silně ohrožených a ohrožených druhů. Navrhované území zahrnuje nivu řeky Metuje od Nového Města nad Metují – Krčína po soutok s Labem u Josefova. Celková výměra navrhovaného přírodního parku činí 2560 ha. Navrhované území reprezentuje široká říční niva se zachovalým meandrujícím korytem „Staré řeky“, jejíž břehy lemují listnaté druhově pestré porosty s bohatým bylinným a keřovým patrem, spolu s četnými skupinami stromů, břehovými porosty kolem melioračních příkopů a náhonů, které poskytují přirozený úkryt pro ptactvo. Provedený výzkum ptačí fauny má za cíl zachování rázu krajiny a zamezení změnám, které by vedly k ochuzení biodiverzity a ztrátě kriticky ohrožených druhů v daném území.

V roce 2003 byla na úseku Metuje mezi Šestajovicemi a Jaroměří provedena Michalem Geržou z Univerzity Palackého botanická charakteristika se zaměřením na hydrologické poměry. Za faktor, který způsobuje vysokou diverzitu travních společenstev byly určeny místní typické hydrologické poměry.

5.1

Výzkumy spojené s ničivou povodní z března roku 2000 Povodeň z března roku 2000 ve sledovaném území způsobila rozsáhlé povodňové škody

na korytech vodních toků, na vodohospodářských dílech a majetku, což si posléze vyžádalo mnoho specifických výzkumů týkajících se protipovodňových opatření.

21

Postup studené fronty k severovýchodu spojené s vydatnými dešťovými srážkami, vysokými teplotami vzduchu a silným větrem způsobil ve dnech 8. až 10. března 2000 velmi rychlé odtávání sněhové pokrývky v severovýchodním horském pásmu Čech (Jizerské hory, Krkonoše a Orlické hory). Tato nepříznivá kombinace více faktorů vedla k téměř plošnému odtoku vody ze svahů hor a podhůří, které bylo příčinou vzniku extrémních povodní v povodí Jizery, horního Labe a Divoké Orlice. V povodí horního Labe zasáhly vydatné dešťové srážky spojené s táním sněhu nejvíce střední polohy Krkonoš a podhůří. Průtok v Labi na přítoku do vodního díla Labská kulminoval na hodnotě Q5-10 a na odtoku z nádrže to bylo Q2-5. Průtok na Labi v Hostinném a zejména v Debrném na přítoku do nádrže Les Království už však kulminoval na hodnotě vyšší než byl stoletý povodňový průtok. Dne 9. března 2000 v 8:00 byl již správcem toku nahlášen přítok do přehrady Les Království 165 m3/s. Odtok v tutéž dobu z přehrady dosahoval jen 87 m3/s. Na základě tohoto hlášení byl Okresní povodňovou komisí vyhlášen II. stupeň povodňové aktivity pro obce Heřmanice nad Labem, Hořenice a město Jaroměř. Na území Jaroměře byly vyhrazeny všechny jezy. V důsledku zhoršující se povodňové situace v Krkonoších dosáhl dne 9. 3. 2000 v 16:30 přítok do přehrady Les Království 300 m3 a odtok dosáhl již 210 m3 a předpoklad vyrovnání odtoku s přítokem byl plánován na 18:00 téhož dne. Po 20:00 (9. 3. 2000) byl ve jmenovaných obcích vyhlášen III. stupeň povodňové aktivity. Okresní povodňová komise přijala opatření spočívající v přípravách na očekávané zatopení postižených obcí. Místní povodňové komise byly trvale informovány o aktuální situaci na toku a prováděly protipovodňová opatření v souladu se schválenými povodňovými plány. 10. března okolo 1:00 byla správcem toku hlášena kulminace v Jaroměři na úrovni 300–350 m3/s. Tab.2: Přehled průtoků na přehradě Les Království (převzato: V. Šílený, 2000) Datum a čas měření

Přítok m3/s

Odtok m3/s

9. 3. 2000

8:00

165

87

9. 3. 2000

11:00

170

90

9. 3. 2000

16:30

300

210

9. 3. 2000

20:50

347

347

9. 3. 2000

21:50

275

291

10. 3. 2000

15:00

80

90

11. 3. 2000

8:20

50

90 22

11. 3. 2000

18:30

55

60

12. 3. 2000

8:30

57

80

12. 3. 2000

10:00

56

80

12. 3. 2000

14:20

45

60

V postižených obcích a zejména pak v Jaroměři došlo k evakuaci osob, byla odpojena elektřina, došlo k zatopení místní teplárny, několika závodů, obytných domů a komunikací. V ranních hodinách došlo již k výraznému poklesu hladiny řeky a voda tak postupně opadala z postižených oblastí. Během 12. března byl postupně na Labi odvolán III. a II. stupeň povodňové aktivity. Za pomoci příslušníků hasičské záchranné služby následovalo postupné odčerpávání vody z postižených budov, vzniklých lagun a k odstraňování dalších povodňových škod.9

Obr. 1: Rozsah záplav v Jaroměři v roce 2000 (převzato: Městský úřad Jaroměř, odbor ŽP)

9

Hejduk, L.: Zpráva o události. Povodeň v okrese Náchod – březen 2000., str 17.

23

Vysokou extrémnost této povodně dokumentuje Povodí Labe skutečností, že pro přehradu Les Království na Labi to byly největší povodně od doby výstavby. Více jak stoletá povodeň zasáhla území od přehrady Les Království až do Jaroměře po zaústění Úpy. Pod Jaroměří byly povodňové průtoky již podstatně nižší a to Q20-50. Příznivě k tomu přispěly toky Metuje, kde byl maximální průtok na úrovni Q2-5 a zejména Úpa, jejíž průtok byl značně redukován převodem vody do nádrže Rozkoš na Q0,5 a odpovídal tak jen I. stupni povodňové aktivity. Jedním z prvních výzkumů, který se zabýval rozsahem škod po povodni, byl v dubnu 2000 vydaný projekt pod názvem: Závěrečná zpráva o rozsahu škod z březnové povodně roku 2000 na vodních tocích a na vodohospodářských dílech ve správě Povodí Labe, a. s. Výzkum spočíval v provedení terénních prohlídek pracovní skupinou, vybrání poškozených lokalit, zhodnocení závadného stavu a navržení nezbytných technických opatření k nápravě škod. Vzhledem k počtu poškozených úseků vodních toků, byl terénní průzkum naplánován na termín od 20. března do 6. dubna roku 2000. Vhledem ke komplikovanému průběhu díky dlouho trvajícím vyšším vodním stavům a v důsledku účasti mnoha zástupců státní správy a samosprávy postižených obcí, bylo nutné posunout ukončení průzkumu na 13. dubna 2000.

Terénní průzkum spočíval v zaměření hlavních rozměrů škod a tato škoda byla posléze jednotně charakterizována podle číselníku co do druhu, příčiny, závažnosti následků a naléhavosti opatření. Součástí bylo i zhotovení příslušné fotodokumentace. Ke každé takovéto lokalitě byl zhotoven protokol a navržené opatření. Dále byla vyčíslena ke každé lokalitě výše škody propočtem nákladů na opatření k její nápravě. Na základě této zprávy byl zjištěn rozsah povodňových škod. Byly zaznamenány devastace a rozsáhlé poruchy břehových zón a mimořádný objem nánosů v korytech, který výrazně snižuje jejich kapacitu. Zdrojem sedimentů byly nejen hluboké břehové nátrže a výmoly dna, ale i rozsáhlá eroze na svažitých pozemcích při vodních tocích, které v tomto období ještě nebyly chráněny vegetací.

Krátce po povodni povodňová komise za účasti zástupců obcí a Povodí Labe začaly řešit odstranění vzniklých povodňových škod. Na základě tohoto jednání správce toku Povodí Labe zadal v září roku 2000 akciové společnosti AQUATIS, která se zabývá technickými a inženýrskými službami pro vodohospodářskou výstavbu, vypracování projektové dokumentace pro stavební povolení opravy toku Labe na úseku Slotov – Hořenice. Účelem stavby bylo odstranění povodňových škod, které vznikly po povodni na korytě řeky 24

a na vodohospodářských objektech. Jednalo se o opravy, které spočívaly zejména v zprůtočnění a opravách břehových opevnění. Pro účely tohoto projektu bylo provedeno geodetické zaměření v celém úseku, které umožnilo přesně zanést popsané škody a navrhnout postupy prací k jednotlivým objektům. Součástí projektu bylo také zakreslení hlavních sítí do účelových map a vytyčení jejich ochranných pásem. V listopadu 2004 byla na popud investora Povodí Labe sestavena firmou AQUAPLAN Lipník nad Bečvou studie odtokových poměrů Labe – Jaroměř. Účelem studie bylo zpracování aktuálního výpočtu hladin povodňových průtoků, vymezení rozsahu záplavového území a návrh možných protipovodňových opatření na ochranu zastavěných částí města. Studie byla sestavena jako základní podklad pro zpracování projektové dokumentace protipovodňové ochrany města a následnou realizaci jednotlivých protipovodňových opatření.

Obr. 2: Břehová nátrž vzniklá během povodně pod jezem v Jaroměři (2000, H. Brychová)

Na základě podkladů byly projednány různé varianty konstrukčního uspořádání protipovodňových opatření v jednotlivých dílčích úsecích toku. Jako základní varianty byly uvažovány tyto možnosti:


Zachycení části objemu průtoku suchým poldrem Tato možnost se však neukázala jako reálná vzhledem ke značnému objemu povodňového průtoku Q 100. 25




Rozšíření koryta nad břehovou čárou Tato možnost nebyla reálná v celém posouzeném úseku vzhledem k městské zástavbě a ke stísněným prostorovým poměrům.




Prohloubení koryta Tato posuzovaná možnost také nebyla reálná v celém posuzovaném úseku vzhledem k mostním objektům. Investice spojené s touto úpravou a složitostí provádění by nebyly přiměřené dosaženým výsledkům.




Ochranná zemní hráz Tato možnost se jevila jako reálná v oblastech, kde k toku Labe přiléhají pozemky s parkovou úpravou, nebo pozemky zemědělsky využívané. Do míst se zástavbou nebyla tato varianta vzhledem k rozměrům, a tím k obtížnému začlenění vysokých hrází do intravilánu města posouzena jako vhodná.




Trvalá betonová stěna Tato možnost se na některých úsecích jevila jako jediná možná. Jednalo se především o oblasti, kde vzhledem k malým využitelným plochám nebylo možno realizovat jiné řešení. Dále byla navrhována v místech s průmyslovým využitím, kde vysoká betonová stěna nepůsobí dominantně.




Trvalá spodní stavba pro montáž mobilního hrazení Toto řešení se ukázalo jako nutné v místech přechodu ochranné linie přes komunikace. Tato možnost však nelze použít ve větší míře vzhledem k době montáže hrazení a době předpovědi povodňových stavů.




Trvalá betonová stěna s mobilním hrazením Pro tuto kombinaci montáže mobilních prvků na nízké trvalé betonové zdi byla doporučena místa, kde nebyl prostor pro výstavbu ochranných hrází a trvalou vysokou stěnu by bylo obtížné esteticky začlenit do okolního terénu. Tato varianta byla po podrobných výzkumech doporučena jako nejvhodnější do míst se zástavbou, neboť poskytovala mobilní dohrazení konstrukce podle potřeb povodňové vlny.

Komplexní návrh technického řešení protipovodňové ochrany byl po předchozích výzkumech předložen ve dvou základních variantách A a B. K vytvoření těchto variant bylo nutné vypočítat průběhy hladin pro velké vody Q1, Q2, Q5, Q10, Q20, Q50, Q100. Hodnoty průtoků velkých vod byly převzaty z podkladu ČHMÚ. Pro výpočet proudění byl použit sw 26

prostředek HEC-RAS River Analysis Version 3.0 vytvořený US Army Corps of Engineers, Hidrologic Center. Výpočet byl proveden dle metodiky výpočtu ustáleného nerovnoměrného proudění pro zaměřené údolní profily Labe v zájmovém území.

Varianta A Tato varianta navrhovala převedení stoletého povodňového průtoku městskou částí Jaroměře po realizaci podélných a příčných úprav toků a úpravách příčných objektů. Úroveň hladiny N-letých průtoků byla vypočtena v jednotlivých profilech v pěti variantách úprav. Na základě těchto výpočtů byla zvolena nejvýhodnější varianta. Varianta počítala s použitím mobilního hrazení u podchodu, kudy by se mohla vylitá voda z koryta šířit do dalších částí města. V jiných úsecích byly navrženy trvalé betonové stěny, jako například kolem průmyslového areálu společnosti Karsit. Areál podniku se nachází na obou březích toku Úpy.

Obr. 3: Plánované protipovodňové opatření typ A (Kleperlik, J. 2004: Labe Jaroměř – studie odtokových poměrů)

Dále se jednalo o pročištění dna od naplavenin a obnovení poškozeného opevnění koryta kamenným zdivem. Další navržené úpravy spočívaly v rozšíření koryta o 6 m v délce 300m 27

kolem historického centra města. U jezů bylo počítáno s úpravou stávajících konstrukcí a při průzkumu zaústění inženýrských sítí, byly navrženy vhodnější uzávěry zamezující zpětnému vzdouvání hladiny. U významných průmyslových areálů a důležitých částí města podél vodního toku, kterým by hrozilo riziko zatopení, byly navrženy ve velkém počtu zemní hráze. Při zjišťování stavu zeleně v inundační zóně bylo zjištěno, že není přípustný výskyt křoví v dolním patře. Bylo doporučeno vysadit nové soliterní stromy s vysokým holým kmenem, pravidelně odstraňovat náletové křoviny a pravidelně kosit travní porost. Celkové náklady této varianty byly vyčísleny na 97 886 700,- Kč.10

Varianta B Tato vypracovaná varianta posuzovala možnost převedení části stoletého povodňového průtoku obtokem mimo městskou

část Jaroměře, přičemž městská část toku by byla

ponechána bez úprav. Část povodňového průtoku by byla převedena obtokem z řeky Labe do Úpy, která zaúsťuje do Labe až pod městskou částí Jaroměře. Městskou částí by tak byl převeden pouze neškodný průtok cca 90 m3/s a zbylá část stoletého průtoku 279 m3/s by byla vedena obtokem. Jednalo by se prakticky o škrtící objekt na řece Labi, který by částečně zahradil příčně koryto Labe lichoběžníkovým přelivem a byl podpořen o pravobřežní zemní hráz, která by zajišťovala svedení vyšších průtoků do obtokového koryta. Navržený obtok by byl situován mimo zastavěnou část území a byl by řešen v horní a spodní části formou otevřeného lichoběžníkového koryta, střední část byla navržena jako ražená štola o světlosti 8 m. Délka nově zbudovaného koryta by dosahovala 574 m. Spolu s tímto obtokem byly navrženy další pomocná protipovodňová opatření, a to vývařiště, navržené pod vyústěním štoly, které by tlumilo kinetickou energii vody vytékající ze štoly. Do ostatních ohrožených částí byly navrženy zemní hráze, trvalé a mobilní betonové stěny. Celkové náklady této varianty byly vyčísleny na 537 727 500,- Kč.11

Na závěr studie byla navržena realizace protipovodňových opatření pro návrhonaný průtok Q100 ve dvou variantách a v základních rysech byly definovány základní parametry technického řešení její konstrukce. Na základě odhadu nákladů jednotlivých variant byla jednoznačně doporučena varianta A, která byla i posléze schválena.

10 11

Kleperlik, J.: Labe Jaroměř – studie odtokových poměrů, str 25. Kleperlik, J.: Labe Jaroměř – studie odtokových poměrů, str 29.

28

Na začátku roku 2005 zadalo Město Jaroměř Agroprojekci Litomyšl s r. o. vypracování projektu „Ochranná hráz Jaroměř“. Projektová dokumentace vycházela ze zpracované studie protipovodňové ochrany města Jaroměře z roku 2004 poskytnuté Povodím Labe. Pro potřeby projektu muselo být provedeno tachymetrické zaměření linie koryta Agroprojekcí Litomyšl s r. o. se zanesením do mapy v měřítku 1 : 1 000 a předběžný hydrogeologický průzkum s cílem charakterizovat základové podmínky založení hráze a zdí co do propustnosti podloží. Hydrogeologický průzkum na základě vyhodnocení archivních materiálů a terénní prohlídky geologických a hydrogeologických poměrů zájmového území potvrdil vhodnost výstavby ovšem s možnými komplikacemi v propustnosti podloží po 1,5 dne trvání povodně, které by však neměly ohrozit protipovodňová opatření.

Obr. 4: Umístění plánované ochranné hráze (Hořička, V. 2005: Ochranná hráz Jaroměř)

Pro potřeby projektu musela být v místě výstavby protipovodňových opatření doložena vyjádření hlavních správců sítí o možnosti střetů s vedením. Střety sítí se stavbou ohlásil ČESKÝ TELEKOM a.s. Hradec Králové, VČP a.s. Hradec Králové a VČE a.s. Hradec 29

Králové. Jmenované instituce spolu s vyjádřením zaslaly mapové podklady spolu s navržením možnosti řešení. V červnu 2005 byl pak předložen projekt, který řeší protipovodňová opatření na levém břehu Labe, kde bude omezena inundace do zástavby města. Stavba bude umístěna na zatravněné pozemky před historickým centrem města, které nejsou nijak zemědělsky obdělávány a kde se hladina navrhovaného průtoku pohybuje v rozmezí 0,70-1,75 m nad stávajícím terénem. Omezení rozlivu povodňové vlny bude zajištěno výstavbou zemní hráze s korunou šířky 3 m, na které bude umístěna komunikace pro lehkou mechanizaci. Výška hráze bude 1-2,1 m nad okolní terén a délka bude 490 m. Množství navezené zeminy se odhaduje na 13 700 m3. Pod stavbou bude sejmuta ornice, která bude zpětně použita na ohumusování hráze. Povrh hráze bude zatravněn. Hráz bude navazovat na budovu malé vodní elektrárny a bude procházet severně nad sportovním hřištěm po ulici Na Vrších, kde bude hráz zavázána do tělesa místní komunikace. Zavázání hráze bude provedeno železobetonovými zdmi. Zahájení výstavby se předpokládá v září 2006, ukončení pak v prosinci 2007.12

12

Hořička, V. 2005: Ochranná hráz Jaroměř, str. 21.

30

6. Klasifikace antropogenních tvarů v zájmovém území

Antropogenní formy reliéfu jsou tvary zemského povrchu jednak přímo člověkem vytvořené, jednak člověkem pouze přetvořené úpravou z původních tvarů přírodních a konečně i formy vzniklé působením exogenních faktorů přírodních, ale vyvolané činností či existencí lidí.13

Antropogenní formy reliéfu jsou předmětem studia antropogenní geomorfologie, která je mladou dílčí disciplínou obecné geomorfologie a podle Zapletala (1969) svůj rozvoj zaznamenala až po 2. světové válce.

Antropogenní geomorfologie studuje, charakterizuje a vysvětluje morfologii i složení těchto forem, konstatuje nebo vykládá jejich genezi a studuje pochody, jimiž vznikají, vyvíjí se a zanikají.14

Antropogenní formy reliéfu můžeme klasifikovat podle různých hledisek. Podle tvaru, to znamená z morfologického hlediska, můžeme tvary reliéfu dělit na konvexní neboli vypouklé, které mají nadmořskou výšku větší, než měl jejich původní reliéf, konkávní neboli vyduté, u kterých je naopak nadmořská výška menší, nežli výška původního reliéfu a planinné, které vznikají antropogenní sedimentací v přírodních nebo antropogenních pánvích a jejichž plochý tvar je na povrchu téměř vodorovný.

Podle velikosti dělíme antropogenní formy reliéfu na makroformy a mikroformy.

Podle stáří dělíme na tvary vznikající neboli živé a na tvary vyvinuté neboli zralé.

Podle polohy v povrchové části zemské kůry dělíme antropogenní formy reliéfu na tvary povrchové a hlubinné, někdy též nazývané podzemní.

Dále lze klasifikovat podle petrografického složení, barvy, vegetačního krytu a podle toho jak zapadají do celkového rázu krajiny. 13 14

Zapletal, L.: Úvod do antropogenní geomorfologie, str. 8. Zapletal, L.: Úvod do antropogenní geomorfologie, str. 8.

31

6.1

Genetická klasifikace antropogenních tvarů reliéfu

Nejužívanější klasifikací antropogenních forem reliéfu je genetická klasifikace, která třídí formy reliéfu podle jejich vzniku. Podle této klasifikace můžeme rozdělit antropogenní formy reliéfu do následujících skupin:


těžební antropogenní tvary




průmyslové antropogenní tvary




agrární antropogenní tvary




vodohospodářské antropogenní tvary




sídelní antropogenní tvary




dopravní antropogenní tvary




vojenské antropogenní tvary




oslavné antropogenní tvary




funerální antropogenní tvary




rekreační antropogenní tvary

Ve zkoumaném území se podle výše zmíněné genetické klasifikace nachází všechny antropogenní formy reliéfu. Nejvíce zastoupené jsou vodohospodářské antropogenní tvary, kde se jedná především o regulace vodních toků, výstavbu vodních děl na toku, meliorace a hráze nádrží. Mezi další významné formy reliéfu, kterými člověk zásadně ovlivnil sledované území patří průmyslové a sídelní tvary zastoupené především městem Jaroměř a okolními obcemi. V okolí velmi výrazným, člověkem vytvořeným, tvarem je známá pevnost Josefov, která je velkolepou vojenskou stavbou v celém okolí a od roku 1971 je vyhlášena městskou památkovou rezervací.

6.1.1

Těžební antropogenní tvary

Montánní antropogenní tvary jsou tvary zemského povrchu vytvořené při povrchovém nebo hlubinném těžení a tvary, jejichž vznik byl těžbou podmíněn.15 15

Zapletal, L.: Úvod do antropogenní geomorfologie, str. 67.

32

Jelikož se ve sledovaném území v minulosti těžily pouze stavební suroviny, a to povrchovým dobýváním, můžeme zde zaznamenat výskyt konkávních tvarů – lomů, a to jak stěnových, tak i jámových. Jámové lomy se zakládají v plochém terénu, kde nelze provést těžbu ze strany lomem stěnovým. Nejrozšířenější tu byly ložiska štěrkopísků, která jsou zde vázána na terasové uloženiny především řeky Labe a také Metuje a Úpy. Štěrkopísky se těžily ve všech terasových stupních. Další těženou surovinou zde byly v minulosti cihlářské suroviny, které tvoří plošně drobnější ložiska. Spraše a sprašové hlíny odedávna používané na výrobu cihel se těžily v místech největších mocností sprašových akumulací.

Tab.3: Základní charakteristiky těžebních antropogenních tvarů (převzato: M. Fajst, 1961) lokalita

Těžená surovina

slíny, štěrky, hlinitý písek spraše, Jaroměř jílovce, (Na Cihelnách) slínovce Jaroměř štěrkopísek (Růžovka) Jaorměř štěrk, písek (Na Úpě) slíny, Jaroměř štěrkopísky, (u rybníku) spraše Rasošky I štěrkopísky Rasošky II štěrkopísky Rasošky III štěrkopísky Rychnovek slínovce Rychovek štěrkopísek (Prášilka) Hořenice

Starý Ples

písčitý štěrk

Josefov

štěrkopísek

Využití

Způsob těžby

Rozměry [v m] délka x šířka x hloubka

cihly

Stěnové hliniště

100 x 50 x 7

cihly

Stěnové hliniště

15 x 200 x 10

Jámová pískovna

15 x 8 x 1,5

Stěnová pískovna

60 x 50 x 3,5

Na zavážky, slíny k vápění půdy

Stěnové dobývání

70 x 30 x 3,5

Stavební písek Stavební písek Stavební písek Vápnění půdy

Stěnová pískovna Stěnová pískovna Stěnová pískovna Stěnové slínoviště

20 x 40 x 1,5 50 x 20 x 2 10 x 7 x 1 30 x 25 x 3

Stavební písek

Jámová pískovna

-

Stěnová pískovna

30 x 20 x 2

Stěnová pískovna

-

Stavební písek a zához na silnice Stavební písek a záhozy na silnice

Stavební písek a zához na silnice Stavební písek

V současné době již neprobíhá na sledovaném území žádná těžba. Většina lomů byla v době komunismu zavezena stavebním materiálem. Na některých místech dokonce vznikaly nepovolené skládky komunálního odpadu. Rekultivace byly již provedeny i na lokalitě

33

u Čáslavek, kde těžba skončila v roce 2005. Přestože i nadále jsou snahy těžit v této lokalitě, odbor životního prostředí města Jaroměře zatím nepočítá s dalším povolením těžby.

6.1.2

Průmyslové antropogenní tvary

Průmyslové antropogenní tvary reliéfu jsou tvary zemského povrchu vytvořené pro průmyslovou výrobu, nebo vzniklé při průmyslové výrobě.16

Při výstavbě průmyslových závodů vznikají tvary konvexní, konkávní i ploché, většinou však v malých rozměrech, neboť již při samotné volbě polohy závodu se vybírají taková místa, kde jsou předpokládány nejmenší terénní úpravy.

Jelikož se ve sledovaném území nachází město Jaroměř, do kterého je koncentrován průmysl z okolí, tak i průmyslových ploch je ve sledovaném území značný počet. Především se jedná o plošně výraznější podniky s dlouholetou tradicí. Při výstavbě těchto podniků docházelo k úpravám terénu, které většinou souvisely s degradací materiálu a k zarovnávání nerovností zemského povrchu. V industriálním období se průmyslová výroba soustřeďovala do těsné blízkosti vodních toků, které bývaly přehrazovány a na takto vzniklých jezech byla budována vodní zařízení, která sloužila k pohánění strojů. O vzniklých vodních dílech na tocích je podrobněji pojednáno v kapitole Vodohospodářské antropogenní tvary.

V současné době největší z podniků nacházejících se ve sledovaném území zabírají plochu kolem 50 000 m2. Jedná se o podniky: Karsit, s r. o., zabývající se kovovýrobou; výrobce plenek a zdravotnického materiálu Kimberly-Clark, a. s., podnik Tanex, Plasty a.s., který se specializuje na zpracování plastických hmot a Juta a. s., která se zabývá výrobou obalových materiálů. Mezi další významné podniky patří: Clasic Cotton, spol. s r. o. zabývající se výrobou přízí, Engiplast Europe Centrale s r. o. zabývající se chemickým průmyslem, firma Odes, s r. o. vyrábějící technologie pro zpracování odpadu a Agro Jaroměř, s r. o. podnikající v potravinářství.

16

Zapletal, L.: Úvod do antropogenní geomorfologie, str. 87.

34

Obr. 5: Kimberly-Clark, a.s (2005, H. Brychová)

Velmi výrazně mohou ovlivnit okolní prostředí materiály vycházející z podniků jako odpady při jejich činnosti. V současné době jsou tyto materiály přísně hlídány a je dohlíženo na jejich ekologické zpracování. Nikde ve sledovaném území se nenachází skládka odpadů, kam by mohly být tyto materiály přemisťovány. Veškeré odpadní vody z těchto podniků jsou napojeny na městskou kanalizaci. Vlastní čističky odpadních vod, na kterých dochází k předčištění mají pouze podniky Karsit, Karsit Lisovny, Mileta a Juta.

Na kanalizaci, která je 30 855 m dlouhá a na níž je v současné době připojeno i 12 848 obyvatel, jsou napojeny dvě městské čistírny odpadních vod, čistírna odpadních vod Josefov a centrální čistírna odpadních vod Jaroměř. Vyčištěná odpadní voda je vypouštěna do toku Labe. Vlastníkem kanalizace je Město Jaroměř. Část kanalizace v Josefově je vedena původními stokami z doby výstavby pevnosti. Pouze jedna z původních pevnostních stok již v současné době nevyhovuje stávajícím podmínkám, a proto není využívána.17 Na čistírny odpadních vod jsou přiváděny splaškové, průmyslové a dešťové vody jednotnou kanalizační sítí a od roku 2003 jsou cisternami přiváženy odpadní vody z firmy BONO, která se specializuje na výrobu psích konzerv. Přestože vody z firmy BONO představovaly v roce 17

Chyba,P.: Jaroměř – Josefov – kanalizace. Inženýrskogeologický průzkum. Závěrečná zpráva, str.15.

35

2003 polovinu celkového zatížení čistírny, nečiní díky lehkému biologickému odstranění velké problémy. Čistírna odpadních vod Josefov byla postavena v letech 1976-78 a uvedena do provozu v roce 1983. V roce 2003 byl průměrný denní průtok 64,3 m3/den. Čistírna svádí odpadní vody z části Josefova a není plně vytížena a výsledné koncentrační hodnoty jsou 10x nižší, než předpokládal projekt. V roce 1996 byla uvedena do provozu nová centrální čistírna odpadních vod Jaroměř, jejíž průměrné koncentrační hodnoty znečištění na odtoku jsou přibližně 5x nižší než projektem předpokládané hodnoty. Po likvidaci koželužské a mlékárenské výroby ve městě Jaroměř až na družstvo STEZ současné podniky neprodukují odpadní vody zatížené technologií výroby, ale jen vody splaškového charakteru. Mezi firmy produkujících v roce 2003 více jak 5 000 m3/rok patří : Kimberly – Clark, ČA vojenské opravny, Družstvo stavba Jaroměř, Nemocnice, Clasic Cotton, Juta a Tanex Plasty, tyto firmy jsou povini provádět rozbory vypouštěných odpadních vod.18

6.1.3

Agrární antropogenní tvary

Agrární antropogenní tvary reliéfu jsou tvary zemského povrchu vytvořené, nebo vzniklé při úpravě terénu pro pěstování zemědělských plodin.19

Ve zkoumaném území se vyskytují půdy velmi vysokého až nejvyššího produkčního potenciálu a tyto kvalitní zemědělské půdy jsou vázány na sprašové pokryvy a na široké deprese pokryté černozemí a na nivní půdy kolem toků, které bývají periodicky zaplavovány. Díky těmto vhodným pedologickým poměrům tvoří podstatnou část sledovaného území typická zemědělská oblast, která má vhodné přírodní podmínky pro intenzivní zemědělskou výrobu a nachází se zde mnoho tvarů podmíněných agrární činností.

Nejrozšířenějšími formami antropogenních tvarů jsou plošiny polí, které mají vyrovnaný povrch a většinou jsou jen málo skloněné. Plošiny polí vznikají dlouholetou orbou na velkém obhospodařovaném území a trvale ho vyhlazují rozoráváním vypouklých tvarů a zanášením výmolů a povrchových nerovností.

18

Filipec, P.: Sdělení o nabytí právní moci rozhodnutí o schválení kanalizačního řádu kanalizace pro veřejnou potřebu města Jaroměř, str.2.. 19 Zapletal, L.: Úvod do antropogenní geomorfologie, str. 91.

36

Ve sledovaném území se nachází i část plochy polí

na svažitých pozemcích, které

podmiňují vznik tvarů antropogenní eroze. Na rozdíl od přírodních tvarů, které vznikají podle známých přírodních zákonů, vznikají tyto tvary náhodně a neplánovaně. Jedná se především o ronové rýhy, stružky, strže a výmoly.

Ve sledovaném území se také nachází četná protierozní opatření, která byla zbudována za účelem zpomalení erozní činnosti. Mezi nejvýznamnější patří agrární terasy a větrolamy. Větrolam východně od obce Černožice dosahuje až téměř 90 m.

Agrární terasy byly vybudovány především na prudších svazích polí, kde jsou orientovány ve směru horizontálním a často bývají porostlé křovím. Některé menší terasy jsou vázány na malá políčka, která byla v minulosti ručně obdělávána a terasy vznikaly samovolně při dlouholetém okopávání sklápěním brázdy po svahu. Příkladem může být políčko nacházející se Na Libinách u Semonic, které je téměř 80 m dlouhé, jen 10 m široké a terasa dosahuje výšky do 3 m.

Obr. 6: Agrární terasa na Libinách (2005, H. Brychová)

37

6.1.4

Vodohospodářské antropogenní tvary

Vodohospodářské tvary v zájmovém území jsou velmi výrazné a podstatně ovlivnily tvar reliéfu. Mezi největší zásahy člověka ve sledovaném území patří regulace toků, spojená se zasypáváním meandrů, slepých ramen, zbudování nového koryta řeky Metuje a výstavba četných vodních děl na tocích, které ovlivňují jejich hydrologický režim. Dále se jedná o rozsáhlou melioraci a stavbu menších umělých nádrží v rámci intravilánu obcí a i několika větších jako je Jaroměřský rybník, Dolecký rybník a rybník Starý Ples.

6.1.4.1

Vodní nádrže

Ve sledovaném území se nachází tři významné rybníky, které mají sypané zemní hráze, a to Dolecký rybník, Staropleský a Jaroměřský. Mezi další patří skupina rybníků u Přílova a u Rasošek, kde největší z nich se nazývá Mrštník. Hráze rybníků jsou na rozdíl od přehradních hrází zpravidla nízké a téměř vždy zemní.20

Dolecký rybník Dolecký rybník, který se nachází na západním okraji Jaroměře byl vybudován v roce 1974 na místě staré nádrže, která sloužila jako zásoba vody pro mlýn, který stával pod nynější hrází. Nově vybudovaný rybník slouží pro chov ryb a k zásobování rybochovných zařízení, která jsou umístěna v prostoru pod hrází a pro příležitostnou rekreaci. Plocha povodí nádrže je 7,97 km2 a průměrný dlouhodobý roční průtok 48 l/s. Rybník je průtočný, napájený jednak vodami Jezbinského potoka a dále vydatnými pramennými vývěry ze dna. Hráz je sypaná, zemní. Pravý břeh rybníka je porostlý vzrostlými stromy a levý je vyšší porostlý méně vzrostlými stromy a náletem. Nad koncem rybníka se vytvořil mokřad se souvislým porostem rákosu, stromů a keřů, který je ohodnocen jako biokoridor místního významu. V patě návodního svahu hráze je železobetonová spodní výpusť. V minulosti docházelo ke splachům ornice z okolních pozemků vlivem nevhodného obhospodařování. Výška nánosu v roce 2005 dosáhla 1,7 m a celkové množství bylo

20

Zapletal, L.: Úvod do antropogenní geomorfologie, str.117.

38

vyčísleno na 15 000 m3.21 V roce 2005 došlo k jejich vytěžení a jelikož rozbory neprokázaly nebezpečí toxicity, byl nános místní firmou Agro Jaroměř s r. o. odebrán a použit k výrobě kompostů.

Obr. 7: Dolecký rybník s přepadem (2005, H. Brychová)

Staropleský rybník Nejstarším vodním dílem ve sledovaném území je Staropleský rybník nacházející se severně u obce Starý Ples. V době svého vzniku byla jeho výměra 25 ha. Při stavbě přeronových závlah22 v letech 1902-1919 byla plocha v důsledku zanášení zmenšena na 6,17 ha.23 Během druhé světové války bylo provedeno odbahnění rybníka a od této doby plní funkci akumulační nádrže pro závlahy. V severozápadní části je ohraničen sypanou zemní hrází, pod kterou kdysi stával Staropleský mlýn. Rybník byl v době svého vzniku napájený Jasennským potokem. V současné době je napájen přivaděčem ze Staré Metuje. V severní části je zarostlý porostem rákosu a vytváří vhodné prostředí pro společenstva mokřadního charakteru.

21

Kůrka, J.: Projekt na odbahnění rybníka Dolecký v Jaroměři, str. 2. Přeronové závlahy jsou typem zavlažování, při kterém je voda v náhonech vzdouvána pomocí rozdělovacích stavítek a díky nim se přelévá přes hranu náhonů v přibližné výšce 2-5 cm = přeřinuje přes hranu náhonu 23 Mrázová, A. a kol.: Studie vodohospodářských opatření v povodí dolní Metuje, str. 15. 22

39

Jaroměřský rybník Plošně nejrozsáhlejším, člověkem vytvořeným, vodním dílem ve sledovaném území je Jaroměřský rybník o rozloze 28 ha, který se nachází 2 km severovýchodně od Jaroměře. Rybník v západní části s 1000 m dlouhou sypanou zemní hrází byl vybudován v roce 1950 na levém břehu Labe v inundační zóně toku. Rybník je průtočný přes uměle vybudovaný náhon, který odvádí část vody z toku Běluňka. Odtok z rybníka je sveden v jižní části do uměle vytvořeného odpadu, který je napojen na tok Labe. Od začátku svého vzniku až do současnosti slouží rybník rybochovným účelům. V severní části jsou porosty rákosu, které tvoří přirozené hnízdní prostředí pro vzácné druhy vodního ptactva.

6.1.4.2

Meliorace

V údolních nivách Úpy a Metuje byly ve sledovaném území na přelomu 20. století vybudovány rozsáhlé zavlažovací systémy lučních porostů kolem vodních toků, jejichž účelem bylo zvýšení výnosů a které zásadním způsobem ovlivňovaly specifické poměry na velké ploše. Realizace stavby představovala ve své době významný regulačně meliorační objekt. Závlaha luk po obou stranách byla realizována pomocí vzdouvacích hradlových jezů, u kterých byly umístěny odběrné objekty vedoucí vodu do navazujících zemních náhonů. Voda v náhonech byla vzdouvána pomocí rozdělovacích stavítek. Z náhonů voda buď odtékala přímo 2-5 cm přeronem na luční pozemky, nebo byla vedena betonovými rourami o průměru 15-40 cm. Voda, která se nevsákla, odtékala odvodňovacími příkopy založenými v nejnižších polohách území. Celou soustavu dotvářely vedlejší přivaděče, mosty, akvadukty a shybky. Závlahy na Úpě vybudované v roce 1896 s 13 odběrnými místy odvodňovaly 666,53 ha luk O několik let později v roce 1902 byly zbudovány závlahy i na Metuji s 22 odběrnými místy na ploše 1 007,35 ha. Před rokem 1989 díky nedostatečnému způsobu údržby a obhospodařování došlo k zchátrání a nefunkčnosti tohoto důmyslného závlahovému systému. Byly zde i snahy zrušit tyto

přeronové

závlahy,

které

neodpovídaly

tehdejšímu

velkovýrobnímu

způsobu

obhospodařování. Tyto snahy se však nestihly realizovat v plném rozsahu, ve kterém byly naplánovány. V roce 1993 bylo na řece Metuji funkčních jen patnáct odběrných objektů 40

z původních dvaadvaceti a na Úpě sedm ze třinácti.24 Ke konci roku 1999 (k 31. 12.) byla ukončena platnost vodohospodářského povolení referátu životního prostředí Okresního úřadu v Náchodě k odběru povrchové vody a pozbyl účinnosti i příslušný manipulační řád a ani od uživatelů pozemků nebyl zájem o provozování tohoto závlahového systému. V současné době se tedy závlahový systém již neprovozuje.

Obr. 8: Zavlažovací systém se stavítky (2005, H. Brychová)

V sedmdesátých letech 20. století byla na zemědělsky využívaných plochách v říční nivě Labe, Úpy a Metuje díky nefunkčnosti zavlažovacího systému prováděna rozsáhlá odvodnění pozemků na ploše 50 ha. Pro tento účel sloužily vykopané příkopy o hloubce 1,1 m a šířce 0,5 m, ve kterých byly umístěny betonové prefabrikované žlaby. V místech, kde bylo potřebné obnovit zavlažování, byla voda odebírána z koryta čerpacími stanicemi a rozváděna po zavlažované ploše podzemním tlakovým potrubím s rozprašovači.

24

Zavadil, J.: Velkoplošné závlahy luk na Úpě. str.4.

41

6.1.4.3

Úpravy toků

Antropogenní činnost výrazně ovlivnila utváření říční sítě ve sledované soutokové oblasti. Regulace proběhly na většině vodních toků sledovaného území. Pouze v některých částech byl ponechán jejich přirozený průběh. Přirozené úseky můžeme také dobře určit podle skladby

stáří a umístění stromů na břehu. Na březích upravených koryt byl převážně

vysazován pouze topol v přesně určených odstupech.

Regulace, byly provedeny na celém sledovaném toku Úpy a Metuje. V případě Labe je výrazněji regulováno koryto až od města Jaroměře směrem k Hradci Králové. Nad městem je úprava koryta jen minimální a jeho meandrující průběh kolem historického centra zůstal téměř nezměněn. První zmínky o regulaci pochází z konce 18. století, kdy započala regulace Metuje v důsledku založení pevnosti Josefov. V roce 1901 byly zahájeny významné úpravy řečiště i na Labi a Úpě.

Obr. 9: Nové koryto Metuje (2005, H. Brychová)

42

Nejvýraznější antropogenní úpravy byly provedeny na řece Metuji. Jednalo se nejenom

o

významnou regulaci starého toku Metuje, ale zvláště o výstavbu nového napřímeného řečiště.

Úpravy na dolní Metuji byly provedeny v rámci výstavby zavlažovacího systému mezi lety 1902 –1912 Ústředním vodním společenstvem Metuje pod správou a dozorem technické kanceláře rady zemědělské pro Čechy závlahy přeronem. Byla provedena úprava řeky Metuje od mostu v Krčíně až k zaústění Metuje do Labe v Jaroměři v délce 17,6 km. Starý tok Metuje byl zcela opuštěn v km 13,9 - 16,55 a nové říční koryto bylo vedeno průkopem v nejnižším místě zatápěného území. Nové koryto Metuje, které je ve sledovaném území 5 km dlouhé odbočuje z původního koryta severně od Jasenné a opět se napojuje pod pevností Josefov. V místě dnešního soutoku se původně Metuje ubírala severozápadním směrem k toku Labe, kde se do něj vlévala. Při výstavbě pevnosti kvůli obranným účelům bylo koryto vedeno podél toku Labe při okraji hradeb a nově zaústěno až za pevností. Z toho důvodu v 6,1 říčním km dnešní Metuje odbočuje takzvaná Stará Metuje, která je původním řečištěm a kterou člověk ovlivnil jen málo. Důkazem toho jsou v první polovině toku téměř zachovalé meandry. V některých místech toku však můžeme vidět nápadně narovnané úseky, které prošli regulací v sedmdesátých letech a po odstranění stromů a křoví byly zavezeny zeminou a po antropogenní úpravě terénu byly zalučněny a převedeny do půdního fondu.

Ze Staré Metuje odbočuje uměle zbudovaný Mlýnský náhon, který v době svého vzniku napájel Staroplesský rybník a mlýn. V současné době přivádí vodu na malou vodní elektrárnu Starý Ples I.

Kvůli

nadměrnému

podmáčení

pozemků

nad

Staroplesským

rybníkem

byly

v sedmdesátých letech snahy o zavezení koryta Staré Metuje. Protože náklady tohoto řešení dosahovaly 3,5 mil Kč bylo realizováno levnější řešení, které spočívalo jen v přeložení Jasennského potoka, který vede uměle vytvořeným řečištěm o hloubce 1,2 m, šířce dna 1 m a délce 680 m.25 Jasennský potok je veden umělým korytem severně, kde ojedinělým způsobem přetíná zbudovanou shybkou tok Staré Metuje a ústí do koryta nové Metuje v 3,019 km řeky.

25

Mrázová, A. a kol.: Studie vodohospodářských opatření v povodí dolní Metuje, str. 15.

43

Významným zásahem do přirozeného průběhu řečiště Úpy bylo v roce 1932 zřízení na toku v Jaroměři veřejného přírodního koupaliště „Na Úpě“. V místech plánované výstavby docházelo v letních měsících ke snižování hladiny, a proto bylo součástí projektu vybudování hradlového jezu se stavidlovou výpustí, který udržoval hladinu ve výšce 1,8 m nad dnem koryta. Hradlový jez vzdouval hladinu toku v délce 900 m. Z důvodu využívání vodní energie firmou Jakub Bondy dále po toku byly stanoveny doby napouštění a vypouštění mimo pracovní doby závodu, které by nenarušovaly potřebný odběr. Při vyšších vodních stavech, kdy hrozilo nebezpečí povodní, byla stavidla okamžitě vyhrazována. Součástí prací bylo rozšíření řečiště, zpevnění dna a břehů dlažbou a betonovými bloky v délce 300 m. Součástí prací při výstavbě bylo také upravení pravého břehu pro potřeby návštěvníků, na kterém se nacházely prostory pro lehátka, kabiny, budovy s občerstvením a další doprovodná zařízení. 26 V současné době již neslouží dílo svému účelu, pro který bylo vystaveno a některé jeho části jsou v dezolátním stavu. Úlohu městského koupaliště později převzal městský plavecký bazén vystavěný v roce 1985.

Obr. 10: Koupaliště Na Úpě (2005, H. Brychová)

26

Vanický, J.: Koupaliště v Jaroměři, vodoprávní kolaudace, str. 2.

44

6.1.4.4

Objekty na toku

Mezi významné objekty na toku patří mosty, jezy a malá vodní díla. Ve sledovaném území se nachází sedm funkčních malých vodních elektráren, jejichž vlastníky jsou soukromé osoby. Pouze malá vodní elektrárna v Hořenicích není funkční. Ve sledovaném území byl také v roce 1994 podán projekt na výstavbu další vodní elektrárny MVE Josefov se vzdouvacím objektem na řece Metuji v říčním km 0,725. Plánovalo se s nainstalováním dvou přímoproudých Kaplanových turbín s hltností 5,80 m3/s a celkovým výkonem 76 kW.27 Kvůli problémům s odkoupením pozemků tato stavba nebyla realizována.

Objekty na toku Labe


Pevný kamenný jez (186,200. říční kilometr)




Malá vodní elektrárna Heřmanice (186,200. říční kilometr) Malá vodní elektrárna se nachází na pravém břehu Labe v obci Heřmanice nad Labem. V minulosti zde byl hydroenergetický potenciál využíván pro pohon strojů v bývalé přádelně a tkalcovně Lina. Součástí díla je pevný kamenný jez, který vzdouvá vodu do výšky 1,6 m nad odpadem. Těsně na jez nasedá krátký náhon o šířce 7 m. Ve strojovně elektrárny je instalována Francisova turbína o hltnosti 6 m3/s o výkonu 90 kW. Ze strojovny odchází voda odpadním korytem 140 m dlouhým a 5 – 7,5 m širokým. Zpět do řeky je odpad zaústěn v ř. km 186,01.28 Stěny odpadního koryta jsou v první části zděné a poté přecházejí v přírodní břehy.




Zdrsnělý skluz (291,164. říční kilometr)




Malá vodní elektrárna Hořenice (291,164. říční kilometr) Tato energetické vodní dílo nacházející se na pravém břehu Labe jihozápadně od Hořenic bylo v roce 1967 zrušeno. Vodní dílo v dnešní době tvoří pouze zdrsnělý skluz zrekonstruovaný v letech 1984 – 1986. Starý náhon i odpad jsou zaneseny a jsou v desolátním stavu. V devadesátých letech byly snahy o znovuotevření tohoto díla,

27

28

Knap, J.:MVE Josefov – projekt stavby, str. 2. Čáp, J.: Manipulační řád pro vodní dílo MVE Heřmanice, str. 7.

45

avšak dopadly neúspěšně. V technickém řešení bylo počítáno s instalací dvou soustrojí s turbínami HYDROHROM, každé o výkonu 40,57 kW.




Betonový silniční most Jaroměř – Hořenice (289,470. říční kilometr)




Kamenný jez – JUTA s lávkou (289,134. říční kilometr)




Malá vodní elektrárna Jaroměř – Juta (289,134. říční kilometr) Stavba na levém břehu Labe byla realizována na základě stavebního povolení v roce 1989 a sestává ze strojovny se třemi turbínami, jalové propusti, vtokového náhonu a odpadního kanálu. Přivaděč o délce 13,5 m a šířce 6,5 m je zakončen objektem česlí. Ve strojovně jsou umístěny tři kolenové vrtulové turbíny, které mají při spádu 2 m výkon 36 kW a hltnost 3 m3/s. Každá turbína je poloautomaticky řízena poloautomatickou regulací v závislosti na úrovni hladiny v jezové zdrži.29 Odpad je otevřený a ústí nedaleko přelivové hrany jezu.




Kamenný jez v areálu VČE (288,705. říční kilometr)




Malá vodní elektrárna Jaroměř – I (288,705. říční kilometr) Elektrárna se nachází na levém břehu Labe severně od historického centra Jaroměře na místě původního mlýna. Náhon na elektrárnu se odděluje na levém břehu kamenného jezu a je 72 m dlouhý. V celé své trase je veden ve svislých betonových zdech. Náhon je 5,5 m široký. Ve strojovně jsou nainstalovány dvě Francisovy turbíny. Větší ze dvou turbín má hltnost 6 m3/s a výkon 77 kW. Menší a mladší turbína o hltnosti 2,5 m3/s má výkon 24 kW. Malá turbína je spojena řemenovým převodem na velkou turbínu, která je opatřena setrvačníkem a převedena na asynchronní elektromotor, jež má výkon 100 kW. Ze strojovny vedou dva odpady. Odpad od malé turbíny vede v otevřeném betonovém korytě, které je 16 m dlouhé a 2,7 m široké. Odpad od velké turbíny je 36,2 m dlouhý a také vede otevřeným korytem o šířce 6 m. V jeho dolní části je umístěn chladič tepelného čerpadla.30


29 30

Betonový silniční most Hradec Králové – Náchod (288,546. říční kilometr)

Václavík, K.: Manipulační řád pro energetické vodní dílo Jaroměř – Juta, str. 7. Knap, J.: Manipulační řád pro malou vodní elektrárnu na Labi v Jaroměři, str. 9.

46




Kamenný silniční most Tyršův (288,382. říční kilometr)




Železný silniční most U školy (288,016. říční kilometr)




Kamenný jez Podkostelní (287,921. říční kilometr)




Malá vodní elektrárna Jaroměř – Podkostelní (287,921. říční kilometr) Vodoprávní povolení ke stavbě bylo uděleno obcí Jaroměř dne 12. prosince 1884. Stavba byla uvedena do provozu v roce 1909 a sloužila k pohánění strojů Pěničkovy tkalcovny. Elektrárna se nachází na levém břehu Labe pod náměstím Jaroměře. V nadjezí je umístěn 8,3 m dlouhý a 1,2 m široký vtokový náhon. V elektrárně je instalována jedna Francisova turbína o hltnosti 6 m3/s o výkonu 90 kW s využitím spádu 1,8 m.31




Železobetonová lávka pro pěší (287,628. říční kilometr)




Železný železniční most Jaroměř – Starkoč (286,486. říční kilometr)




Betonový silniční most Josefov – Jaroměř (285,725. říční kilometr)




Pevný kamenný jez Josefov (285,373. říční kilometr)




Železný silniční most Jaroměř – Josefov (284,872. říční kilometr)




Betonový silniční most Černožice (280,237. říční kilometr)

Objekty na toku Úpa


Pevný kamenný jez ve Zvoli (4,624. říční kilometr)




Malá vodní elektrárna Zvole (4,624. říční kilometr) Vodní elektrárna se nachází na levém břehu Úpy severozápadně u obce Zvole. Náhon, který se odděluje nad kamenným jezem je 25 m dlouhý a 4,2 – 7 m široký. V celé své délce je vybetonovaný. Ve dně náhonu je zřízen 0,25 m vysoký práh pro zachycení splavenin. Ve strojovně je jedna Francisova turbína z roku 1929, jejíž hltnost je 6,2 m3/s a výkon 50 kW při spádu 2,2 m. Odpadní zakryté koryto délky 18 m a šířky 3,3 – 3,6 m je zaústěno zpět do koryta řeky Úpy.32

31

32

Goldbachová, A.: Manipulační řád pro vodní dílo Jaroměř – Podkostelní, str. 9. Knap, J.: Manipulační řád pro energetické vodní dílo pevný jez a malou vodní elektrárnu ve Zvoli, str. 10.

47

Obr. 11: Pevný kamenný jez ve Zvoli - v ř. km 4,624 (2005, H. Brychová)




Železná lávka Zvole (4,532. říční kilometr)




Kamenný hradlový jez s lávkou (2,470. říční kilometr)




Stavidlový jez U koupaliště s lávkou (1,160. říční kilometr)




Železný silniční most Jaroměř – Rychnovek (0,275. říční kilometr)

Objekty na toku Metuje


Hradlový jez s lávkou (6,068. říční kilometr)




Zdýmadlo Šestajovice (6,062. říční kilometr)




Hradlový jez s cestním traversovým mostem (4,776. říční kilometr)




Cestní traversový most (4,347. říční kilometr)




Cestní traversový most (1,989. říční kilometr)




Betonový silniční most Josefov – Jaroměř (0,674. říční kilometr)

Objekty na toku Stará Metuje


Vtokový objekt do Mlýnského náhonu (8,000. říční kilometr)




Stavidlový jez a cestní traverzový most (7,804. říční kilometr) 48




Malá vodní elektrárna Starý Ples I (7, 720. říční kilometr) Nachází se severně u obce Starý Ples a je napájena 1920 dlouhým Mlýnským náhonem, který se v ř. km 7,720 odděluje ze Staré Metuje. Jedná se o otevřený přivaděč bez opevnění o šířce 2 – 6 m a hloubce max. 1m. Strojovna elektrárny je vybavena Francisovou turbínou s hltností 4,1 m3/s a s výkonem 66 kW. Využitelný spád je 2,2 m. Voda je z elektrárny vedena odpadem o délce 350 m. Šířka je 4 – 5 m a hloubka 1 m. Odpad je zaústěn zpět do koryta Staré Metuje v ř. km 2,025.33 1. března 2000 byl referátem životního prostředí okresního úřadu v Náchodě schválen předložený manipulační řád pro tuto elektrárnu. Platnost manipulačního řádu byla stanovena do 31. března 2010.




Stavidlový jez s lávkou (6,180. říční kilometr)




Stavidlový jez s lávkou (4,815. říční kilometr)




Shybka pod Jasennským potokem (2,980. říční kilometr)




Stavidlový jez s lávkou (2,070. říční kilometr)




Cestní traversový most (1,697. říční kilometr)




Cestní traversový most (1,340. říční kilometr)




Cestní traversový most (0,740. říční kilometr)




Stavidlový jez kamenný – Poklasný mlýn (0,480. říční kilometr)




Malá vodní elektrárna Starý Ples II (Poklasný mlýn), (0,480. říční kilometr) MVE Starý Ples se nachází na levém břehu řeky Staré Metuje severně od Josefova na místě původního Poklasného mlýna. Náhon odbočuje na levém břehu koryta Staré Metuje před kamenným jezem z roku 1933, který je pomocným vzdouvacím objektem. Náhon o délce 58 m má charakter přírodního koryta a je široký 5 – 6 m. V elektrárně je instalována Francisova turbína o hltnosti 3,10 m3/s a výkonem 28 kW. Z elektrárny je voda odváděna 60 m dlouhým korytem, které je zaústěno v ř. km 0,315.34 V době, kdy bylo prioritou odebírat vodu pro zavlažovací systém,

33

Hejduk, L.: Rozhodutí o povolení nakládání s vodami a schválení manipulačního řádu pro MVE Starý Ples I.

Str. 3. 34

Tykva, R.: Manipulační řád pro vodní dílo Poklasný mlýn, str. 8.

49

musela být elektrárna odstavena. Také v případě nízkých průtoků nesměla být kvůli zachování hygienických podmínek voda z koryta odebírána a MVE musela být uvedena mimo provoz.

6.1.5

Sídelní antropogenní tvary

Sídelní antropogenní tvary reliéfu jsou tvary vytvořené při budování sídel a sídelních jednotek. Při stavbě každé sídelní jednotky dochází k přesunu značného množství zeminy a to odnosem až několikametrové vrstvy a naopak i nánosem takzvaných sídlištních antropogenních sedimentů.35

Sídelní reliéf je díky množství obcí ve sledovaném území velmi rozšířeným prvkem a tvoří jednu z nejzákladnějších složek antropogenního reliéfu v území. Z morfologického hlediska ovšem většinou netvoří výrazné terénní tvary na zemském povrchu, neboť většinu jevů této skupiny tvoří formy skryté.

V řešeném území se nachází město Jaroměř, které má plošně rozsáhlejší zástavbu a pak spádové obce Heřmanice, Hořenice, Nový Ples, Rasošky, Rychnovek, Vlkov, Rožnov, Černožice a Zaloňov, u kterých převažuje liniový charakter podél důležitých komunikací. Sídelní objekty, které se nachází nedaleko říčních koryt a v jejich údolních nivách většinou mají zvýšený základ budovy v důsledku agradace materiálu, která byla nutná pro dosažení většího výškového rozdílu v období záplav. Naopak u sídel, která se nachází ve svažitých terénech můžeme vidět terénní úpravy spojené s degradací materiálu, kde docházelo k výstavbě terasových stupňů, které poskytují vhodnější ukotvení stavby v terénu. S výstavbou sídel je ve sledovaném území také spojeno zarovnávání terénu urbánními deponiemi naváženými do nežádoucích konkávních forem poblíž sídel. Jedním z mnoha příkladů je zavážení starého písníku v obci Rasošky materiálem z rozbořených domů. Zaváženy ruinovým materiálem byly i meandry toků, mrtvá ramena toků a vojenské příkopy v okolí Josefova. Nejrozsáhlejší terénní úpravy jsou patrné v samotném městě Jaroměř, kde osídlení probíhalo ve větších měřítcích a po delší časové období. Díky déletrvajícímu plošnému

35

Zapletal, L.: Geneticko-morfologická klasifikace antropogenních forem reliéfu, str. 101.

50

osídlení tak zde na některých místech můžeme nalézt několik centimetrů mocnou antropogenní vrstvu nazývanou antropogenní pahorek, která se nachází pod současným terénem a je zbytkem dřívějšího osídlení. Mezi nejrozsáhlejší terénní úpravy spojené s budováním sídel v daném území patří rozsáhlá výstavba obytných domů Na Ptákách v Jaroměři, kde probíhaly stavební úpravy od roku 1906, kdy byl zpracován regulační plán čtvrti až do roku 1978, na ploše více jak 250 000 m2.

6.1.6

Dopravní antropogenní tvary

Dopravní antropogenní tvary jsou tvary reliéfu vzniklé při zřizování nebo provozu železničních, silničních, vodních a leteckých tras. Jejich geomorfologický význam tkví v kvantitě materiálu přemisťovaného při jejich vzniku, v morfologickém bohatství forem i šíři jejich geografického rozmístění.36

Stavba železničních a silničních tras podmiňuje vznik lineárních forem, u nichž délka v ose trasy zpravidla mnohonásobně převažuje nad rozměrem příčným a nad tvary plochými v místě nádraží, kruhových objezdů, nebo čerpacích stanic.

Největší antropogenní změny terénu

zkoumaného území podmiňují železniční trasy,

jejichž průběh musí být zvlášť plynulý a bez výraznějších terénních skoků.

Sledovaným územím prochází dvě železniční tratě, a to trať č. 030 Pardubice - Hradec Králové – Jaroměř - Liberec a trať č. 032 Jaroměř – Starkoč - Trutnov. Na obou trasách se nachází jak konkávní, tak konvexní antropogenní tvary. Významný konkávní antropogenní tvar - průkop, který je charakterizován odklizem zeminy po obou stranách komunikační trasy se nachází na trati mezi Semonicemi a Jaroměří v délce téměř 450 m. Konvexními antropogenními tvary ve sledovaném území jsou komunikační náspy, což jsou tělesa nad úrovní původního terénu, které vznikly nasypáním zeminy a kamene a nacházejí se především v nivě řek Labe, Úpy a Metuje, kde slouží jako ochrana proti podmáčení kolejiště a povodním.

36

Zapletal, L.: Geneticko-morfologická klasifikace antropogenních forem reliéfu. Str. 107.

51

Železniční stanice je pouze v Jaroměři. Na trati č. 030 jsou dvě železniční zastávky, a to v Černožicích a Semonicích. Na trati č.032 je železniční zastávka v obci Rychnovek .

Silniční trasy ve sledovaném území spolu s železničními velmi výrazně přetvářejí povrch. Jedná se především o výstavbu komunikačních průkopů, náspů a nadjezdových těles.

Obr. 12: Průkop na komunikaci I/33 u Jaroměře (2005, H. Brychová)

Nejdůležitější komunikací je silnice I/33, která spojuje Hradec Králové, Jaroměř, Náchod. Ve sledovaném území prochází Jaroměří a dále obcí Dolany, včetně jejich částí Čáslavky a Svinišťany. Tato silnice je součástí evropského tahu E 67 a je silně zatížena mezinárodní kamionovou dopravou. Po této silnici probíhá tranzitní doprava do Polska směrem na Náchod a hraniční přechod Náchod-Běloves. Mezi roky 1982-1989 byl na této komunikaci v úseku Semonice – Jezbiny vybudován silniční obchvat, který si vynutil řadu zásahů do terénu. Pro účely obchvatu muselo být zbudováno několik dílčích průkopů a také byly postaveny dva nadjezdy v Jezbinách. Pro plynulost silničního provozu byl v roce 1994 dostaven silniční nadjezd v Semonicích, který spojuje tuto část obce s Rožnovem.

52

Další komunikací 1. třídy je silnice I/37 Jaroměř-Hostinné, která je využívána jako rekreační přístupová cesta z Hradce Králové do oblasti Krkonoš. Silnice 2. třídy jsou v sledovaném území dvě, a to silnice č. II/299 Třebechovice – Jaroměř a silnice č. II/285 Nové Město nad Metují – Jaroměř – Velichovky – Vilantice. Ostatní komunikace mají pouze lokální význam.

Ve sledovaném

území

se

nachází

jedno

vnitrostátní

letiště

v Jaroměři,

které

je provozováno Aeroklubem Jaroměř a nachází se mezi Josefovem a Novým Plesem. Vzletová a přistávací dráha je travnatá o rozměru 940 x 40 m a únosnosti 7500 kg. Při stavbě letiště díky rovinnému povrchu v okolí nemusely být provedeny žádné výrazné úpravy terénu. V roce 1986 prošlo Josefovské letiště modernizací, která spočívala v opravě a výstavbě nových pomocných budov a hangárů. Stálá údržba letiště pouze drobnými povrchovými úpravami udržuje umělý plochý tvar.

6.1.7

Vojenské antropogenní tvary

Vojenské antropogenní tvary jsou tvary zemského povrchu vytvořené, nebo podmíněné činností či existencí historických nebo současných vojsk. Z vojenského hlediska to jsou především objekty obranné.37

Reliéf sledovaného území je velmi ovlivněn výstavbou vojenských antropogenních tvarů a to především v souvislosti s výstavbou Josefovské pevnosti.

Pevnost Josefov Pevnost Josefov, jejíž původní jméno bylo Ples byla postavena v letech 1780-1787 k ochraně východních Čech před pruskými vojsky. Umístění nedaleko zemské hranice odpovídalo tehdejší vojenské strategii. Pevnost byla postavena podle plánu francouzského inženýra Duhamela de Querlonda jako vrcholné fortifikační dílo. Pro účely pevnosti byly zbudovány i muniční sklady na nedalekých návrších na Libinách. Dalším prostorem, který byl využíván pro vojenské účely posádky pevnosti bylo vojenské 37

Zapletal, L.: Geneticko-morfologická klasifikace antropogenních forem reliéfu. Str. 121.

53

cvičiště, které se nacházelo v severovýchodní části pevnosti za hradbami. V současné době není k tomuto účelu využíváno. Zbyly po něm jen kráterovité pánve po výbuších. Mezi významné antropogenní formy reliéfu pevnosti patří ochranné valy, hradby, lineární zákopy, příkopy a rozsáhlé podzemní chodby. V roce 1780 byla vykoupena vesnice Ples a okolní území. Po hranici plánovaného dostřelu pevnostních děl byl vykácen lesní porost a za touto hranicí postaven současný Nový Ples, kam byla přestěhována většina obyvatel z původního Plesu. Samotná stavba začala 1. května 1780 vytyčením základního bodu pro měřické úkony v místě dnešního náměstí a v prvních fázích pokračovala vyměřováním a přípravnými a terénními pracemi. Obě řeky, Labe i Metuje, byly svedeny do nových umělých řečišť a necelý kilometr před jejich novým soutokem byl mezi nimi prokopán spojovací kanál. Řeky zde měly sloužit k zatopení rozsáhlého území na východ od pevnosti odkud se postup útočníka předpokládal a přesměrovat tak jeho pohyb k jihovýchodnímu předpolí pevnosti. Mohutné hradby pevnosti byly vytvořeny z navršené zeminy získané při hloubení příkopu. Boky hradeb jsou zpevněny silným cihelným zdivem, které bylo speciální technikou kotveno dovnitř valu. Zdivo je zakončeno kamennou římsou. Nad zdivem je hliněný násep zpevněný travnatým drnem. Hlavní val je široký 20-25 m a dosahuje výšky až 14m.38 Výška ostatních obranných objektů se směrem od hlavní hradby snižuje.

Antropogenní suterén pevnosti je tvořen dvěma kategoriemi obranných prvků. Je to takzvaná střelecká galerie a miny. Střelecká galerie je prostorná chodba procházející uvnitř vnějšího hradebního valu. Miny jsou necelý metr široké komůrky, které sloužili po nabití střelným prachem k ničení útočníka při zákopovém nebo podkopovém přibližování. Přístup do nich je přes důmyslně a účelně navrženou soustavou komunikačních spojovacích chodeb. V době svého vzniku byla celková délka chodeb 45 km. Podzemí je doplněno o řadu účelových prostor jako jsou: příruční muniční sklady se strážními předprostorami, stanoviště velících poddůstojníků a

trativodná soustava.

Jednotlivá patra chodeb jsou vertikálně propojena odvětrávacími šachtami.

38

Mertlíková, O.: Josefov – průvodce městskou památkovou rezervací, str.24.

54

Obr. 13: Hlavní val s příkopem v pevnosti Josefov (2005, H. Brychová)

Materiál na stavbu pevnosti byl dodáván ze širokého okolí. Pískovcové kameny pocházejí především od Dubence a Choustníkova Hradiště. Dřevo bylo těženo v lesích v okolí Albrechtic nad Orlicí, Dvora Králové nad Labem, Mostku a Náchoda. Cihly se pálily nedaleko Jaroměře a používalo se k tomu poprvé v Čechách kamenného uhlí ze svatoňovických dolů. Při výstavbě pevnosti došlo k přenesení velkého množství materiálu, neboť jedna pevností cihla váží kolem 9,5 kg. Odhaduje se, že na stavbu pevnosti jich bylo použito okolo čtvrt miliardy. Je doloženo, že v letech největšího stavebního ruchu vyráběly cihelny pro pevnost okolo 40 miliónů cihel ročně, což znamená průměrnou denní produkci necelých 110 tisíc cihel o hmotnosti přibližně tisíce tun. Hmotnost všeho zdiva v pevnosti je odhadnuta na více než 2,4 megatuny, a to bez započtení hmotnosti kamene.39 Většina opevnění včetně značné části podkopového obranného systému se stavěla z povrchu a to tak, že hradby vznikaly postupným obezdíváním a vnitřním zděním navážené zeminy, přičemž jako první byly zaklenuty a zavezeny pozdější podzemní prostory vnějšího či kasematy vnitřního hradebního valu. Jen v některých úsecích byly chodby raženy v opukové skále.

39

Mertlíková, O.: Josefov – průvodce městskou památkovou rezervací, str.24.

55

První občanské domy v pevnosti byly postaveny až v roce 1790 a další vznikaly prakticky po celou dobu existence pevnosti. V roce 1971 byla pevnost Josefov vyhlášena městskou památkovou rezervací a stala se tak turisty vyhledávaným místem.

6.1.8

Oslavné antropogenní tvary

Oslavné antropogenní tvary reliéfu jsou tvary zemského povrchu, které člověk vytvořil nebo upravil bez zvláštního hospodářského cíle, zpravidla jednorázovými akcemi oslavného nebo památečního charakteru.40

Ve sledovaném území se nachází mnoho oslavných předmětů. Většinou se ale jedná o sochy, pomníky a smírčí kříže, které nejsou spojené s přeměnou okolního reliéfu. Největší z místních památníků je Památník ruských zajatců od N. A. Šuškina na Josefovském hřbitově. Památník byl umístěn na Josefovský hřbitov v roce 1916. Pomník dosahující výšky téměř 10 m a šířky 4 m je vytesán do kamene a postaven na betonový podstavec o výšce téměř 1 m. Součástí pomníku jsou i dvě betonové sochy.41

6.1.9 Funerální antropogenní tvary Mezi funerální antropogenní tvary řadíme formy zemského povrchu, které lidé vytvořili při pohřbívání mrtvých. Morfologicky dělíme funerální formy reliéfu na tvary konvexní a konkávní. 42

Mezi konkávní tvary patří jámové hroby, jejichž povrch je v současné době zarovnaným terénem, který má ovšem až do hloubky několika metrů narušenou původní stratigrafii. Ve sledovaném území se takovéto hromadné jámové hroby nachází především v okolí pevnosti Josefova, kam byly pohřbíváni zajatci z dob Napoleonských válek a z 1. světové války.

40

41 42

Zapletal, L.: Geneticko-morfologická klasifikace antropogenních forem reliéfu, str. 133. Novák, V.: Pevnostní hřbitov v Josefově, str. 76. Zapletal, L.: Geneticko-morfologická klasifikace antropogenních forem reliéfu, str. 127.

56

Jako konvexní funerální formy reliéfu označujeme rovy, neboli hroby. Jednotlivé rovy samy o sobě narušují terén zpravidla jen do hloubky 2 m. Ovšem skupiny rovů, které vytváří skupiny už mohou tvar reliéfu ovlivnit výrazněji. Nejstarší hřbitovy ve sledovaném území jsou spojeny s dřívější tradicí pohřbívání kolem kostelů. V současné době je však od této tradice v mnoha případech upuštěno. Plošně největší je jaroměřský hřbitov o rozloze větší jak 30 000 m2 pocházející z roku 1888. Nejmladší je obecní hřbitov v Semonicích zřízený roku 1862. Největší zásahy do reliéfu si vyžádal evangelický hřbitov v Jezbinách založený v roce 1841, kvůli kterému musel být vystavěn nadjezd a mohutné opevnění, v délce téměř 60 m a výšce 5 m, bránící porušení statiky hřbitova v rámci budovaného obchvatu Jezbin.

Obr. 14: Opevnění Jezbinského hřbitova (2005, H. Brychová)

6.1.10 Rekreační antropogenní tvary Většina rekreačních zařízení je soustředěna do centra sledované oblasti do města Jaroměře. V ostatních obcích řešeného území až na Zaloňov se nacházejí pouze sportovní hřiště, které nejsou spojené s výraznou úpravou terénu.

57

Ve sledovaném území se nachází dvě koupaliště. Koupaliště v Rasoškách, které má vybetonované břehy a dno a v současnosti je zcela nevyhovující. Úpravy terénu byly spojeny především s výstavbou nekrytého plaveckého areálu, který se nachází uvnitř města Jaroměře. Plavecký areál byl otevřen v roce 1985 a zbudovány byly dva větší bazény. Kolem bazénů byly vykáceny stromy a terén byl vyrovnán pro účely rekreační. Největší bazén je 50 m dlouhý, 20 m široký a jeho hloubka se pohybuje od 1,5-2,3 m. Druhý bazén je menší pouze 30 m dlouhý a jeho hloubka se pohybuje od 1,5 m do úrovně terénu. Výraznější úpravy terénu byly dále provedeny v roce 1955 při stavbě stadionu v Jaroměři před Tyršovou sokolovnou. Stadion je 170 m dlouhý a 150 m široký. Na obvodu stadionu jsou navezeny více jak 3 m vysoké a 5 m široké hliněné valy, na kterých jsou umístěny lavičky. Nová Amerika-Golf & country club Nejvýraznějším rekreačním antropogenním tvarem ve sledovaném území je vybudovaný projekt třicetišestijamkového golfového areálu ležící 2 km severozápadně od obce Zaloňov. Areál je zpřístupněn od začátku roku 2002. Jedná se o největší golfový areál v České republice a zahrnuje tři devítijamková mistrovská hřiště Woodland, Maple Hills a The Bohemian Garden a devítijamkovou akademii zbudovanou na 150 hektarech.43 Při výstavbě hřiště byly vyprojektovány dvě malé umělé vodní plochy. Součástí golfového hřiště je také nově vybudované zázemí klubu tvořené hotelem, koňskou jízdárnou, parkovištěm, restaurací, zimní zahradu, krytou jízdárnu a kurtem.

43

Nová Amerika [online].

58

7. Současné antropogenní pochody

Mezi nejvýznamnější současné antropogenní pochody probíhající v zájmovém území patří především terénní úpravy spojené s rekultivací skládky Brdce, výstavba protipovodňových opatření a úpravy terénu spojené s rozšiřováním výrobního sektoru.

7.1

Rekultivace skládky Brdce Terénní úpravy spojené s rekultivací bývalé skládky odpadů Brdce probíhaly od poloviny

90. let až do jara roku 2005, kdy byla schválena kolaudace celé stavby. Nutnost rekultivace navázala na předchozí výzkumy, uvedené v kapitole „Přehled výzkumů v zájmovém území“. Skládkové těleso bylo upraveno do pláně o ploše 18 380 m2, na kterou byla jako izolace navezena jílová zemina v tloušťce vrstvy 0,75 m. Na tuto vrstvu byla navezena ve výšce 0,4 m podorniční vrstva, která byla překryta ornicí o mocnosti 0,2 m. Celkově bylo navezeno 24 813 m3 zeminy. Výsledná stavba je 393 m dlouhá, v průměru 90 m široká a vystupuje zhruba o 5 m nad okolní terén. Koruna skládky se sklání směrem k Labi. 44 Hlavní zásah spočíval ve vybudování opěrné zdi, která nyní brání rozplavování materiálu ze skládky v době vyšších stavů vody v řece a rovněž plní funkci umělé hranice skládkového prostoru, která zabraňuje posunu čela skládky dále do údolní nivy. Opěrná zeď byla zkonstruována

z prefabrikovaných

železobetonových

krabicových

prvků

rozměrů

3 x 1,8 x 0,9 m, které byly umístěny na železobetonovou základovou desku. Opěrná zeď je směrem ke korytu Labe 2 m vysoká a 393 m dlouhá. Konstrukce zdi, k níž přiléhá objem zúrodněné skládky byla po celé její délce vybavena systémem podzemního a nadzemního odvodnění z kameninového děrovaného potrubí a betonových odtokových žlabů, které přes sběrné šachty odvádí zachycenou vodu do koryta toku Labe. Ve sledovaném území se svozem tuhého komunálního odpadu zabývá firma Rund s r. o., která ho v současné době již všechen zpracovává mimo toto území. Ve zkoumaném území se nenachází žádná aktivní skládka. Jsou zde evidovány pouze tři ukončené skládky: skládka Rasošky, V Hruštičkách a Na Brdcích.

44

Vojtasíková, J.: Studie rekultivace skládky Jaroměř, lokalita Brdce, str. 8.

59

7.2

Protipovodňová opatření Povodeň v březnu 2000 ve sledovaném území způsobila poškození břehových opevnění

nátržemi, narušení kamenných záhozových patek, břehových kamenných dlažeb a pohozů, opěrných zdí, zanesení koryta nánosy a podemletí břehových porostů na mnoha lokalitách.

V září 2000 byl Povodím Labe popsán stav škod a navrhnuta možná řešení. Od podzimu 2000 tak započaly práce na odstranění povodňových škod na korytě a na vodohospodářských objektech vzniklých během povodně. V prvé řadě byly provedeny práce, které měly za úkol zprůtočnění koryta a obnovení kapacity koryta do stavu před povodní. Z koryta byly odtěženy povodňové nánosy a nápěchy, které byly přemístěny do nátrží a překryty ochranným opevněním. Během těchto prací byly přesunuty velké objemy zeminy.

Obr. 15: Oprava zdi – Jaroměř pod jezem (2005, H. Brychová)

60

Orientační objemy stavebních prací 45: 5 236 m3




Odstraněné nánosy z koryta




Ukládáné nánosy do nátrží




Odvezené nánosy

4 483 m3




Kamenné záhozové patky

4 086 m3




Beton na zdi

152 m3




Pokácené stromy

510 ks




Kamenné dlažby do betonu

458 m2

753 m3

Tab.4: Seznam realizovaných stavebních prací (převzato: J. Štěpánek, 2000) Vodní Lokalizace tok Labe Heřmanice

Říční Druh poškození kilometr 184,900 - nátrže na obou březích -185,230 - nános u levého břehu - nápěch stromů - břehový porost

Labe

Heřmanice, most

185,900 -186,100

Labe

Brod

187,00 -187,300

Labe

Brod

188,100 -188,900

Labe

Slotov, most Jaroměř až Hořenice

188,950 181,500 -183,00

Labe

Jaroměř, jez I

181,100 -181,200

Labe

Jaroměř, Most, hráz

180,420 -180,870

Labe

45

- výmol za opevněním - patní zídka - dlažba pod mostem - dlažba nad mostem - nátrže na obou březích - dlažba u brodu - břehový porost

Druh opatření - záhozová patka - přihrnutí nánosu na levém břehu - odstranění nápěchu z koryta - těžba topolů (19 ks) - obnova patní zdi - obnova dlažby - doplnění záhozových patek

- záhozová patka - pohoz svahu - dovoz zeminy - nová výsadba (100ks) - nátrže - záhozová patka - břehový porost - odtěžení stromů, křoví - nová výsadba (30 ks) - nátrž v mostu - doplnění lomovým odpadem - zához - břehový porost - záhozová patka - nátrže - dosypání zeminy - splaveniny - vytěžení porostů - odstranění naplavených stromů - porucha dlažby - patka - dlažba do betonu - odstranění nánosů - porucha dlažby u mostu - oprava patek - porucha patky pilíře - dlažba - nátrž pilíře - těžba nánosů (1 km) - obnova pobřežní hráze, - svahování, osetí

Štěpánek, J.: Povodňové škody 2000. Labe, Slotov – Hořenice

61

Labe

Jaroměř, u lávky

180,180 -180,420

- zához pod jezem - porucha dlažby břehů

Labe

Jaroměř, pod jezem

180,400

- nátrž za zdí - zeď

Labe

Jaroměř, 179,640 Karsit, levý břeh -179,740

- nátřž

Labe

Jaroměř, Karsit Jaroměř, Na Ptákách Jaroměř

179,740 -180,180 179,00

- nátrže - břehový porost - nátřž

0,800

- poškození stupně

Labe Úpa

7.3

- zához dna pod jezem - patky - dlažba - svahování, osetí - násyp za novou zeď - oprava zdi - dlažba nad zdí - záhozová patka - doplnění zeminy - ohumusování a osetí - odtěžení nánosů - zához - patka - nový spádový stupeň - dlažba do betonu - stabilizační prahy

Rozšiřování výrobního sektoru

Významné vlivy člověka ve sledovaném území jsou v současné době velmi úzce spojeny i s modernizací výrobního sektoru a především s rozšiřováním výroby.

Americká firma Kimberly-Clark, specializující se na výrobu dětských jednorázových plenek, v březnu roku 2000 oznámila svůj záměr investovat do rozšíření výrobních kapacit závodu v Jaroměři za 25 milionů USD. Při celkové modernizaci závodu došlo k opravám stávajících budov a k vybudování rozlehlého parkoviště. Součástí záměru byla i výstavba nové výrobní haly, která započala v roce 2000 a v létě 2001 už byl zahájen provoz na nových výrobních linkách. Současně s investicemi do rozvoje bylo třeba zajistit zvýšené nároky na dodávky elektrické energie. Východočeská energetika vybudovala 17 km nového vedení, které umožnilo zdvojnásobení dodávek elektrické energie do závodu. 46 V květnu 2001 byl schválen projekt výstavby nové haly distribučního centra. Celkově se jednalo o další investici ve výši 4,4 USD. Stavba byla započata v říjnu 2001 a oficiálně byl zahájen provoz 20. března 2002.

46

Kuchař, J. : Hallo!- 2/2003, str. 4.

62

V roce 2003 vedení společnosti díky dobrým výsledkům přiznalo Jaroměři další investice do výstavby nové výrobní haly v rámci projektu SPIDER. Na začátku roku 2004 byla vybudována nová výrobní hala, ve které byly nainstalovány dvě nové výrobní linky.47

V rámci rozšiřování společnosti Karsit, s r. o. byla v roce 2001 zahájena výstavba nového komplexu Závod Lisovny Jaroměř. Nový komplex budov byl umístěn na protější levý břeh Úpy. Stavební práce byly dokončeny na podzim roku 2002 a téhož roku byl zahájen provoz na linkách lisovny. Linka se specializuje na výrobu bočních dveří, kapot a pátých dveří pro vozy Škoda Felicie.48

47

48

Kimberly-Clark, Profil společnosti, str. 1. Karsit, spol. s. r. o.. Profil společnosti.

63

8. Hodnocení vlivu antropogenní transformace na reliéf

8.1

1. etapa: Začátky osídlení (do roku 1787) První zásahy člověka na reliéf ve sledovaném území můžeme datovat do doby prvního

stálého osídlení. První zmínky o osídlení pochází z doby 9.-10.století na místě dnešní Jaroměře v oblasti Na Ptákách, kde stávalo sídliště, jehož charakter není dostatečně jasný.49 Postupně bylo sídliště nahrazováno hradištěm a ve 13. století byl na území dnešního centra založen královský hrad. Hrad byl vystaven na přirozeném vyvýšeném opukovém poloostrově v meandru toku Labe před soutokem s Úpou a byl obestaven hradební zdí. Hradební opevnění bylo zničeno v polovině 15. století a od této doby město prodělalo větší urbanistický rozmach. Za třicetileté války sice byla zbořena asi čtvrtina domů města, ale během 2. poloviny 17 století, byla na místě rozbořených domů vystavěna nová zástavba. Od poloviny 14. století jsou datované první zmínky osídlení mimo město Jaroměř. Přestože tato etapa trvala několik staletí byl vliv člověka na reliéf ve srovnání se současnou dobou jen nepatrný. Hlavní vliv spočíval především ve zvyšování úrovně terénu v důsledku výstavby nových sídelních jednotek na zbytcích staveb starších a v důsledku snížení přirozené denudace opevněním a dlážděním. V rámci zesílení obranných možností byly ve 13. století okolo hradeb vykopány příkopy, do kterých byla přiváděna voda z Labe, jelikož nedocházelo k nadměrnému znečištění a voda byla bez úpravy opět odváděna do řečiště nejednalo se zásah, který by významně ovlivnil hydrologické poměry v území. Drobná políčka a louky, které se nacházely v nejbližším zázemí města díky ručnímu obhospodařování také neprošla významnou změnou reliéfu. Nepřímým vlivem v důsledku pastvy a kácení lesů docházelo ke vzniku nových stanovišť s typickou flórou a faunou.

8.2

2. etapa: Výstavba pevnosti (1787-1900) Druhá etapa transformace území je charakterizována výstavbou pevnosti Josefov. Mezi

významné antropogenní formy reliéfu pevnosti, přestože byly vytvořeny primitivnější pracovní technikou, ale za pomoci tisíců pracovníků, patří několik metrů vysoké ochranné 49

Kuča, K.: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezku, str. 577.

64

valy, hradby, lineární zákopy, příkopy a rozsáhlé podzemní chodby, při jejichž stavbě došlo k velkým přesunům zeminy a k vytvoření významných tvarů na zemském povrchu. Stěny některých podzemních chodeb jsou v současné době ve špatném stavu a na některých místech tak dochází k propadání stropů. Staré podzemní chodby znamenají jistá rizika při výstavbě budov, silnic a ostatních pozemních pracích. Při výstavbě pevnosti došlo především k ovlivnění přirozených řečišť. Řeky Labe i Metuje byly svedeny do nových umělých koryt a necelý kilometr před jejich novým soutokem byl mezi nimi prokopán spojovací kanál. Řeky svedené do nových koryt, které jsou z velké části toku omezeny hradbami pevnosti, tak ztratily přirozenou schopnost meandrování a došlo k zrychlení odtoku a k zvýšení jejich unášecích schopností.

8.3

3. etapa: Vodohospodářská opatření (1900-1945)

V údolních nivách Úpy a Metuje byly na přelomu 20. století vybudovány rozsáhlé zavlažovací systémy lučních porostů kolem vodních toků, jejichž účelem bylo zvýšení výnosů a které zásadním způsobem ovlivňovaly specifické poměry na velké ploše.

V důsledku

vzniku takovýchto rozsáhlých liniových systémů, do kterých byl přívod závlahové vody řízen

pomocnými

stavítky

v určitých

obdobích

během

roku,

nedocházelo

k negativnímu nadměrnému podmáčení území. Pozitivním vlivem byl vznik nových biologicky významných koridorů. Pouze na některých úsecích při nižších vodních stavech docházelo k úbytku vody v tocích, což mělo za následek nejen omezení odběrů ostatními uživateli dále po toku, ale i narušení přirozeného režimu toku. Při přeronových závlahách místy docházelo neseným materiálem k zanášení přirozených depresí.

V roce 1901 byly zahájeny významné úpravy řečiště Labe a Úpy. A mezi roky 1901-1912 byly provedeny regulační úpravy i na Metuji. Díky regulaci vodních toků došlo k zrychlení odtoku ze sledovaného území a ke zvýšení unášecí schopnosti řeky a tak k menší akumulaci unášeného materiálu. V důsledku zrychlení odtoku se i povodňové vlny šíří územím rychleji. Při regulaci vodních toků také docházelo ke ztrátě přirozených břehových stěn, které jsou hnízdním prostředím několika druhů ptáků. Regulace meandrujících úseků negativně ovlivnila i většinu slepých ramen, se kterými řeka ztratila možný kontakt a většina z nich byla zavezena. 65

8.4

4. etapa: Socialismus (1945-1989)

V období socializmu bylo sledované území poznamenáno především nevhodným způsobem hospodaření. Dokladem toho jsou tvary vzniklé při melioračních opatřeních. Značná část lučních porostů byla převedena na ornou půdu, na mokřinách byla vybudována celá řada menších rybníků, které byly postupně zničeny, zrušeny či rekultivovány, a to bylo příčinou nadměrné vodní a větrné eroze zemědělské půdy.

Z důvodu zchátrání zavlažovacího systému byly v sedmdesátých letech za podpory hesel : Suchého období se nebojíme, vypracovány studie vodohospodářských opatření, na jejichž základě byly vybudovány nákladné systémy odvodnění, které měli mimo jiné za následek i ztrátu přirozených mokřadních společenstev. Nově vzniklé vysušené louky po melioračním zásahu tak byly zorány a využívány jako orná půda, která byla ovšem zpětně při jarních povodních splavována ještě s větší intenzitou spolu se značným množstvím hnojiv. Příkladem toho bylo zanášení Staropleského rybníka, jehož plocha se v sedmdesátých letech díky nánosům zmenšila z původních 25 ha na 6,17 ha.50 Zanášena byla i vodní koryta, která v době povodní ztrácela retenční schopnosti a docházelo v důsledku zmenšení profilu k častějším záplavám. Zanášení koryt sebou přinášelo snižování jejich spádu a nahromaděná pomalu odtékající voda, která ztrácela svoji unášecí energii, ještě více ukládala splavené materiály ve svém korytu, a tak podmáčela i okolní louky. Z důvodu náročnosti odstraňování nánosu ze starého meandrujícího řečiště Metuje na jehož březích byly vzrostlé stromy, bylo v sedmdesátých letech v povodí dolní Metuje dokonce navrženo jednoznačné zrušení tohoto toku, které je v současné době významným biokoridorem.51 Záměr nakonec nebyl realizován jen díky nutnému proplachování koryta, do kterého byla zaústěna kanalizace ze Starého Plesu. I při výstavbě vodních děl na toku docházelo k nadměrnému podmáčení pozemků nad těmito stavbami vlivem vysoké vodní hladiny, a to především nesprávnou manipulací na jezech a vodních elektrárnách. Při čištění vodních nádrží od nánosů docházelo k ukládání tohoto materiálu podél břehů a tím ke zvyšování okolního terénu. To mělo za následek poškození litorálního pásma s mokřadními systémy. Při samotné stavbě nádrží mezi svažitými plochami polí často ani

50 51

Mrázová, A. a kol.: Studie vodohospodářských opatření v povodí dolní Metuje, str. 9. Mrázová, A. a kol.: Studie vodohospodářských opatření v povodí dolní Metuje, str. 8.

66

nebylo počítáno s širšími zatravněnými ochrannými pásmy s porostem, a proto docházelo k erozím břehů nádrží, které se ukládaly ve formě nánosů.

Díky vysoké intenzifikaci zemědělství na velkých plochách vznikaly plošiny polí, které byly dlouholetou orbou ještě více vyhlazovány rozoráváním vypouklých tvarů a zanášením výmolů a povrchových nerovností. V důsledku převedení některých lučních ploch na ornou půdu na svažitých pozemcích a díky nesprávné orbě po spádnici docházelo ke vzniku tvarů vzniklých antropogenní erozí. Na rozdíl od přírodních tvarů, které vznikají podle známých přírodních zákonů, vznikají tyto tvary náhodně a neplánovaně. Jedná se především o ronové rýhy, stružky, strže a výmoly, kterými je v době tání sněhu nebo větších dešťů vedena povrchová voda, která díky velkým spádům nabírá energii a zvyšuje se její unášecí schopnost.

Obr. 16: Podemílání břehů komunikace, komunikace vpravo, vlevo příkop (2006, H. Brychová)

67

Kvalitní orná půda je tak splachována do nižších poloh povodí, kde se ukládá na nevhodných místech. Na některých místech se takto rychle tekoucí povrchová voda ze svažitých polí, díky rozorání mezí a zanesení příkopů, vylévá z mělkých příkopů na místní komunikace, které na mnoha úsecích nebezpečně podemílá. Vzniklé strže a výmoly na některých místech dosahují velkých rozměrů.

V tomto období bylo negativně ovlivněno i životní prostředí sledovaného území především zakládáním skládkových těles, vypouštěním kontaminovaných vod do toků a nadměrnou chemizací. Na místě dřívější povrchové těžbě štěrkopísků v Rasoškách došlo v roce 1974 k zahájení skládky. Investorem skládky byl Městský národní výbor Rasošky, pro jehož občany byla skládka určena. Občané jiných obcí nesměli dovážet žádný odpad pod hrozbou pokuty. Ukládán byl nejen domovní odpad, ale i stavební suť, výkopová zemina, úlomky betonu, hlušina, kamenivo a dokonce i skleněný odpad a pneumatiky. Celkový objem navezeného odpadu činí 24 000 m3 na ploše 12 000 m2.52 Odpady v minulosti nebyly zabezpečeny, a tak docházelo k prohořívání skládky, roznášení lehkých částí po okolních parcelách, což mělo negativní dopad na životní prostředí v blízkém okolí. V roce 2000 byla skládka ukončena a v současné době již není takovou ekologickou zátěží, jako byla v době komunismu. Významným skládkovým tělesem je i skládka Brdce, která sloužila pro ukládání komunálního odpadu, průmyslového odpadu a odpadu z kasáren bývalé sovětské posádky z Josefova, a byla zbudována bez jakýchkoli úprav terénu. Skládkování mělo být ukončeno v roce 1992, jelikož však nebyla zabezpečena proti vstupu cizích osob, docházelo ještě i koncem devadesátých let

k černému skládkování.53 Jelikož se úpatí skládky nachází

v záplavovém území řeky Labe a při výstavbě nebyla zbudována žádná ochranná zeď mezi skládkou a řekou, docházelo při vyšších vodních stavech k rozplavování skládkovaného materiálu a k posunu čela skládky, který tak kontaminoval stále větší prostor, nejenom povrchových vod, ale i půdního podloží. V důsledku různorodosti ukládaných materiálů také docházelo k nepravidelnému sesedání, kde se ve vzniklých poklesech hromadila povrchová voda, která byla výrazněji kontaminována vymýváním odpadu. Samotné těleso skládky brání 52 53

Voltr, V.: Terénní úpravy na pozemku parc. č. 1720/1 k. ú. Rasošky, str. 4. Tichý, P.: Jaroměř – skládka na Brdcích. Kontrolní systém jakosti vody. Závěrečné zhodnocení prací hg.

Průzkumu, str.15.

68

přirozenému odtoku povrchových vod a působí svým zatížením negativně na podloží. U obou skládek došlo v nedávné době k jejich úpravám. V současné době jsou všechny skládky sanovány a dochází u nich k pravidelným kontrolám, které mají za úkol odstranit možné úniky kontaminovaných látek a případné vzniky požárů.

8.5

5. etapa: Současnost (1989-dnes) V současné době jsou největší úpravy terénu spojeny s rozšiřováním výrobních hal,

komunikací a s realizací protipovodňových opatření. K novým budovám a halám větších rozměrů jsou často vedeny nové komunikace s parkovišti, které znamenají velké záběry půdy a pokrytí velké části zemského povrchu nepropustnou, většinou betonovou vrstvou. To sebou přináší tlak na spodní podloží, které může být zprohýbáno a také nemožnost přirozeného vsaku. Přebytečná srážková voda je pak ve větší míře odváděna do místních kanalizací a může docházet k místním povodním. Při budování nových silničních komunikací a nadjezdů dochází k přemisťování značných hmot zeminy do půdně odlišných míst a tak dochází k mnoha negativním vlivům, mezi které patří především zvýšený transport na svazích. Po povodni, která postihla sledované území v roce 2000 započaly práce na odstranění povodňových škod na korytě a na vodohospodářských objektech vzniklých během povodně. Provedené práce měly za úkol zprůtočnění koryta a obnovení kapacity koryta do stavu před povodní. Úpravy spočívaly v odtěžení povodňových nánosů a nápěchů, které byly přemístěny do nátrží a překryty ochranným opevněním. Díky těmto přesunům zeminy bylo dosaženo prohloubení koryta a tak k jeho větším retenčním vlastnostem.

69

9. Závěr Diplomová práce na základě vlastního terénního výzkumu, studia dostupné literatury a mapových podkladů podává přehled antropogenních tvarů reliéfu, které se vyskytují v okrajové části České tabule v soutokové oblasti Labe, Úpy a Metuje. V rámci typologie antropogenních tvarů provádí základní morfometrické a morfogenetické analýzy, na jejichž základě hodnotí vliv antropogenní činnosti na reliéf v zájmovém území. V historickém průřezu jsou stanoveny hlavní etapy transformace reliéfu. Na základě studia územně-plánovací dokumentace a konzultace s orgány provádějícími v současnosti antropogenní činnost v zájmovém území jsou popsány přehledy výzkumů, které na území proběhly. Přestože se jedná o člověkem výrazně využívanou krajinu, jsou zde popsány i výzkumy spojené s ochranou přírody a s návrhem na zřízení Přírodního parku Dolní Pometují. Obsáhlá část této kapitoly byla věnována rozsáhlým výzkumům, které proběhly v rámci přípravy na zbudování funkčního protipovodňového systému, který by ochránil zkoumané území proti ničivým povodním. V krátkém přehledu jsou popsány obě varianty navrhnutých řešení a nastíněny rozměry protipovodňových opatření. Zahájení výstavby prvních objektů, které budou do budoucna hlavní antropogenní transformací přirozeného reliéfu, se počítá v září 2006.

Mezi významná období transformace ve sledovaném území patří rok 1787, kdy byla vystavěna velkolepá pevnost Josefov k ochraně Východních Čech před Pruskými vojsky. Při výstavbě pevnosti došlo nejenom k zbudování desítek metrů vysokých ochranných zdí a příkopů, ale také k ovlivnění přirozených řečišť. Řeky Labe i Metuje byly svedeny do nových umělých koryt a necelý kilometr před jejich novým soutokem byl mezi nimi prokopán spojovací kanál. Řeky

nově svedené do umělých řečišť podél zděných hradeb ztratily

možnost přirozeného vývoje. Druhý významný zásah ve sledovaném území nastal na přelomu 20. století, kdy byly v rámci zbudování zavlažovacích systémů provedeny regulační úpravy na Metuji, Labi i Úpě. Nejvýraznější antropogenní úpravy byly provedeny na řece Metuji. Jednalo se nejenom o významnou regulaci starého toku Metuje, ale zvláště o výstavbu nového napřímeného řečiště.

70

V období socializmu bylo sledované území poznamenáno především nevhodným způsobem hospodaření, kdy pro zvýšenou hospodářskou činnost byla část lučních porostů převedena na ornou půdu, a to i na svažitých plochách, meandry přirozených úseků byly zasypány, řečiště zanesena ornou půdou splavovanou z polí a zavlažovací soustava byla poničena. Důkazem toho jsou v krajině až dodnes přetrvávající tvary vzniklé antropogenní erozí. Jedná se především o ronové rýhy, stružky, strže a výmoly.

Současné antropogenní pochody jsou ve sledovaném území spojeny především s terénními úpravami skládkových těles, výstavbou protipovodňových opatření a úpravou terénu v rámci rozšiřování výrobního sektoru. V důsledku polohy zkoumaného území v úrodné nivě na soutoku tří řek jsou první zmínky o osídlení a tedy o vlivu lidské činnosti na reliéf datovány již z období 9.-10. století. Ve zkoumaném území se tedy podle genetické klasifikace nachází všechny antropogenní formy reliéfu. Mezi nejvýraznější antropogenní tvary ve sledovaném území patří vodohospodářské antropogenní tvary, kde se jedná především o regulace vodních toků, výstavbu vodních děl na tocích, meliorace a hráze nádrží, které ovlivňují jejich hydrologický režim. Významným tvarem je také nově zbudované koryto Metuje. Starý tok Metuje byl zcela opuštěn v 13,9-16,55 km řeky a nové říční koryto bylo vedeno průkopem v nejnižším místě zatápěného území. Nové koryto Metuje je ve sledovaném území 5 km dlouhé. Mezi další významné formy reliéfu, kterými člověk zásadně ovlivnil sledované území patří průmyslové a sídelní tvary zastoupené především městem Jaroměř a okolními obcemi. Největší z podniků nacházejících se ve sledovaném území zabírají plochu až kolem 50 000 m2. Nejrozšířenějšími formami agrárních antropogenních tvarů jsou plošiny polí, které mají vyrovnaný povrch a většinou jsou jen málo skloněné. Plošiny polí vznikají dlouholetou orbou na velkém obhospodařovaném území a trvale ho vyhlazují rozoráváním vypouklých tvarů a zanášením výmolů a povrchových nerovností. V okolí velmi výrazným, člověkem vytvořeným, tvarem je známá pevnost Josefov, která je velkolepou vojenskou stavbou v celém okolí a od roku 1971 je vyhlášena městskou památkovou rezervací.

71

10. Seznam použité literatury

Bartoš, M. ed.: Vodní cesta D-O-L: Historie, ekologie, krajina. Univerzita Palackého, Olomouc, 2004. Bezvodová, B., Demek, J., Zeman, A.: Metody kvarterně geologického a geomorfologického výzkumu. SPN, Praha, 1985. Blažková, Š. a kol.: Přehled výsledků Projektu Labe III. Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, Praha, 2002. Blažková, Š. a kol.: Projekt Labe IV – cíle a metody. Klub techniků, Praha, 2004. Burda, J. a kol.: Vysvětlivky k souboru geologických a ekologických účelových map přírodních zdrojů v měřítku 1 : 50 000, list 13 – 22 Jaroměř. Český geologický ústav, Praha, 1998. Čáp, J.: Manipulační řád pro vodní dílo MVE Heřmanice, Povodí Labe, s. p., Černilov, 2003. Demek, J. a kol.: Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Academia, Praha, 1987. Demek, J.: Obecná geomorfologie. Academia, Praha, 1987. Fajst, M., Holásek, O.: Soupis lomů ČSSR, číslo 55, Náchod. Československá akademie věd, Praha, 1961. Filipec, P.: Sdělení o nabytí právní moci rozhodnutí o schválení kanalizačního řádu kanalizace pro veřejnou potřebu města Jaroměř, Jaroměř, 2004. nepublikovaný materiál. Gerža, M.: Dolní Pometují. Ekologické aspekty společenstev se zaměřením na hydrologické poměry. Univerzita Palackého, Olomouc, 2003. Goldbachová, A.: Manipulační řád pro vodní dílo Jaroměř – Podkostelní. TBD, Praha, 1995. Hejduk, L.: Rozhodnutí o povolení nakládání s vodami a schválení manipulačního řádu pro MVE Starý Ples I. Náchod, 2000. nepublikovaný materiál. Hejduk, L.: Zpráva o události. Povodeň v okrese Náchod – březen 2000. Okresní povodňová komise, Náchod, 2000. Hladný, J. ed. a kol. : Vyhodnocení povodňové situace v červenci 1997 – Souhrnná zpráva projektu. Ministerstvo životního prostředí České republiky, Praha, 1998. Horáčková, M.: Územní plán sídelního útvaru Jaroměř. Jaroměř, 1999. Hošek, M.: Závěrečná zpráva úkolu Úpa – Metuje. Geoindustria, Praha, 1974. Chlupáč, I. a kol.: Geologická minulost České republiky. Academia, Praha, 2002. 72

Chyba,P.: Jaroměř – Josefov – kanalizace. Inženýrskogeologický průzkum. Závěrečná zpráva. MS Geofond, Praha, 1992. Jakoubek, J.: Ochranná hráz Jaroměř. Agroprojekce Litomyšl s.r.o., Vysoké Mýto, 2005. Jetel, J. – Rybářová, L.: Minerální vody Východočeského kraje. Ústřední ústav geologický, Praha, 1979. Kašlík, L.: Povolení k nakládání s vodami – vypouštění vyčištěných odpadních vod z centrální ČOV Jaroměř do toku Labe. Jaroměř, 1999. nepublikovaný materiál. Kašlík,L.: Podnět k prošetření skládky v k. ú. Rasošky č. j. 64/97. Jaroměř, 1997. nepublikovaný materiál. Karsit. Profil společnosti. Jaroměř, 2003. Kimberly-Clark. Profil společnosti, Jaroměř, 2002. Kleperlik, J.: Labe – Jaroměř – studie odtokových poměrů. Povodí Labe, s.p., Hradec Králové, 2004. Knapp, A.: Paměti královského věnného města Jaroměře nad Labem. Nakladatelství Královského věnného města Jaroměře, Jaroměř, 1887 Knap, J.: Manipulační řád pro energetické vodní dílo pevný jez a malou vodní elektrárnu ve Zvoli, Povodí Labe, s. p., Hradec Králové, 2001. Knap, J.: Manipulační řád pro malou vodní elektrárnu na Labi v Jaroměři, Povodí Labe, s. p., Hradec Králové, 1998. Knap, J.: MVE Josefov – projekt stavby. Povodí Labe, a. s., Hradec Králové, 1994. Kněžek, V.: Jímací území Jaroměřsko. Hydrogeologické stanovení pásem hygienické ochrany. Archiv Města, Jaroměř, 1982. Kubát: Podnět k prošetření skládky v k. ú. Rasošky č. j. 64/97, Jaroměř, 1997. Kuča, K.: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, II. díl. Libri, Praha, 1997. Kuchař, J.: Hallo!. Jaroměř, Kimberly-Clark s. r. o., 2/2002, 1/2003, 2/2003. Kukal, Z.: Rychlost geologických procesů. Academia, Praha, 1983. Kult, J.: Stanovisko k provozu a využití závlahového systému Metuje, Povodí Labe, s. p., Hradec Králové, 2001. Kůrka, J.: Projekt na odbahnění rybníka Dolecký v Jaroměři, projekční kancelář Přelouč, Přelouč,1995. Lemberk, V.: Návrh na zřízení Přírodního parku Dolní Pometují. Referát životního prostředí Náchod, Náchod, 2001. Ložek, V. : Příroda ve čtvrtohorách. Academia, Praha, 1973. 73

Novák, V.: Pevnostní hřbitov v Josefově. Městský úřad v Jaroměři, Jaroměř, 1999. Novák, V.: Pevnostním městem Josefovem. Městský úřad v Jaroměři, Jaroměř, 2000. Mackovčin, P., Sedláček, M.,(eds.): Edice chráněná území České republiky, svazek V. Královehradecko. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a Eko Centrum Brno, Praha, 2002. Mareš, M., Tomský, J.: Geologické podklady pro směrný územní plán města Jaroměře. MS Geofond, Praha, 1956. Mertlíková, O.: Josefov – průvodce městskou památkovou rezervací. Městské muzeum v Jaroměři, Jaroměř, 1987. Mertlík, P.: Jaroměř na přelomu tisíciletí. Městský úřad Jaroměř, Jaroměř, 1999. Ročenka knihovny a muzea v Jaroměři, IV, 1999. Městské muzeum v Jaroměři, Jaroměř, 2000. Mokrý, J.: Zápis z projednání programu péče o koryta vodních toků a vodní díla provozního střediska HL II na rok 2005. Povodí Labe, s.p., Jaroměř, 2005. Mrázová, A. a kol.: Studie vodohospodářských opatření v povodí dolní Metuje, Státní meliorační správa, Praha, 1970. Pácalt, V.: Jaroměř za války světové v letech 1914-1918. Musejní komise, Jaroměř, 1933. Shánělová, M.: Návrh manipulačně provozního řádu závlahové soustavy na Metuji. AGROPROJEKT, Pardubice, 1993. Šílený, V. a kol.: Závěrečná zpráva o rozsahu škod z březnové povodně r. 2000 na vodních tocích a vodohospodářských dílech. Povodí Labe, a.s., Hradec Králové, 2000. Štěpánek, J.: Povodňové škody 2000. Labe, Slotov – Hořenice. AQUATIS a. s., Brno, 2000. Tichý, P.: Jaroměř – skládka na Brdcích. Kontrolní systém jakosti vody. Zhodnocení prací I. Etapy hg. průzkumu. Archiv autora, Trutnov, 2003. Tichý, P.: Jaroměř – skládka na Brdcích. Kontrolní systém jakosti vody. Závěrečné zhodnocení prací hg. průzkumu. Archiv autora, Trutnov, 2004. Tykva, R.: Manipulační řád pro vodní dílo Poklasný mlýn, Povodí Labe, s. p., Hradec Králové, 1995. Václavík, K.: Manipulační řád pro energetické vodní dílo Jaroměř – Juta, Povodí Labe, s. p., Pardubice, 1993. Vanický, J.: Koupaliště v Jaroměři, vodoprávní kolaudace, Jaroměř, 1935. nepublikovaný materiál.

74

Vitvarová, S.: Vyjádření k dokumentaci vlivů záměru „Silnice I/33 Jaroměř - obchvat“, odbor životního prostředí, Jaroměř, 2006. Vlček, V. a kol.: Zeměpisný lexikon ČSR. Vodní toky a nádrže. Academia, Praha, 1984. Vojtasíková, J.: Studie rekultivace skládky Jaroměř, lokalita Brdce, Ostrava, 1993. nepublikovaný materiál. Voltr, V.: Terénní úpravy na pozemku parc. č. 1720/1 k. ú. Rasošky, Jaroměř, 1996. nepublikovaný materiál. Voženílek, V.: Diplomové práce z geoinformatiky. Univerzita Palackého, Olomouc, 2002. Zapletal, L.: Úvod do antropogenní geomorfologie. Univerzita Palackého, Olomouc, 1969. Zavadil, J.: Velkoplošné závlahy luk na Metuji. Státní meliorační správa, Hradec Králové, 1993. Zavadil, J.: Velkoplošné závlahy luk na Úpě. Státní meliorační správa, Hradec Králové, 1993.

Internetové zdroje: Informační portál města Jaroměře. [online]. c 2005, [cit.2006-03-29]. Dostupné z: . Nová Amerika [online]. c 2004, poslední revize 29. 3. 2006 [cit.2006-03-29]. Dostupné z: .

Mapové podklady a plány: Geologická mapa ČR, 1:50 000, list 13-22 Jaroměř. Praha, Český geologický ústav, 1992. Hydrogeologická mapa ČSR, 1:50 000, list 13-22 Jaroměř. Praha, Ústřední ústav geologický, 1988. Mapa ložisek nerostných

surovin ČSR, 1:50 000, list 13-22. Praha, Ústřední ústav

geologický, 1987. Základní mapa ČR, 1:25 000, list 13-222 Jaroměř. Pardubice, Český úřad zeměměřický a katastrální, 1997. Syntetická půdní mapa ČR, 1:200 000, Praha. VÚMOP, 1994. Beneš, V.: Mapa studie vodohospodářských opatření v povodí dolní Metuje, 1 : 50 000, Státní meliorační správa Praha, Praha, 1970. Beneš, V.: Mapa odvodnění a úpravy toků v povodí dolní Metuje, 1 : 10 000, Státní meliorační správa Praha, Praha, 1970 75

Beneš, V.: Mapa závlah – současný stav v povodí dolní Metuje, 1 : 10 000, Státní meliorační správa Praha, Praha, 1970. Beneš, V.: Podrobný podélný profil řeky Metuje, 1 : 10 000, Státní meliorační správa Praha, Praha, 1970. Beneš, V.: Podrobný podélný profil Starého řečiště řeky Metuje, 1 : 10 000, Státní meliorační správa Praha, Praha, 1970. Beneš, V.: Situace Staropleského rybníka, 1 : 2 000, Státní meliorační správa Praha, Praha, 1970. Bron, J.: Mapa sítě hlavních náhonů a odpadů, 1 : 10 000. Zemědělský projektový ústav, Praha, 1969. Holásek, O., Fajst, M.: Mapa stavebních hmot, 1 : 75 000, list Náchod 3856. Ústřední ústav geologický, Praha, 1961. Hořička, V.: Ochranná hráz Jaroměř – podrobná situace, 1 : 500. Agroprojekce Litomyšl s. r. o. , Litomyšl, 2005. Kleperlik, J.: Labe Jaroměř – studie odtokových poměrů – realizace protipovodňového opatření – varianta A, 1 : 5 000, Aquaplan, Lipník nad Bečvou, 2004 Kleperlik, J.: Labe Jaroměř – studie odtokových poměrů – současný stav, 1 : 5 000, Aquaplan, Lipník nad Bečvou, 2004. Máša, J.: Plán ke stavbě tkalcovny J. Pěnička a syn v Jaroměři, 1 : 100, Jaroměř, 1907. Quitt, E.: Mapa klimatických oblastí ČSSR, 1:50 000, list 13-22 Jaroměř.GgÚ ČSAV Brno, Praha, 1975. Řeháková, M.: Situace monitorovacích vrtů a šachet podle geometrického zaměření skládky odpadů Brdce, 1 : 2000. Jaroměř, 2004. Semerad, J.: Mapa odvodnění pozemků státního statku Česká Skalice-hospodářství Starý Ples, alternativa 3, 1 : 2 880. Hydroprojekt Praha, Praha, 1971.

76

Summary

The thesis gives the view of the anthropogeneous forms of the relief in the area of border part of Czech Board and in the confluence area of the Labe river, the Úpa river and the Metuje river. The information written in this thesis is based on the field survey, available literature and maps. Within the framework of the typology of the anthropogeneous forms the author carries out basic morphometric and morphogenetic analyses. According to these analyses the influence of anthropogeneous activities on the relief in studied area is evaluated. The studied area has been used by people a lot. In the thesis the attention is paid to the ways of protection of environment. For example the suggestion for creating the National park Dolní Pometují. The attention is as well paid to the research done as a preparation for the constructing of flood control system. The beginning of the constructing has been planned for September 2006. One of the most important man made formation in the studied area is the fortress in Josefov (built in 1787) which is the largest army builing in the whole surroundings and which was declared the urban conservation area in 1971. At the beginning of the 20th century the irrigation system was made. This system included the regulating work on the Labe river, the Úpa river and the Metuje river. The building of the straight riverbed of the Metuje river is supposed to be the most important part of this regulation. The period of socialism left its marks on the studied area, too. We can speak especially about unsuitable way of farming. The part of meadows was changed into arable land, even in the slant areas, the riverbeds were silted by the arable land and the irrigation system was damaged. Nowadays the anthropogeneous activities are mainly connected with the terrain regulation of the dumps, construction of the flood control system and enlargement of the manufacturing sector.

77

Přílohy

SEZNAM PŘÍLOH: 1.

Mapa antropogenních tvarů soutokové oblasti Labe, Úpy a Metuje 1 : 25 000 – příloha volná

2.

Dokumentační body a lokality v soutokové oblasti Labe, Úpy a Metuje 1 : 25 000 - příloha volná

3.

CD-ROM (text diplomové práce včetně fotodokumentace) – příloha volná

4.

Seznam fotografií

4. Seznam fotografií Autor všech uvedených fotografií: Hana Brychová Rok pořízení: 2005, 2006 - pouze u fotografií zachycujících březnovou povodeň 2006 Vodohospodářské antropogenní tvary Foto 001: Jaroměřský rybník, severně od Jaroměře Foto 002: Hráz jaroměřského rybníka, severně od Jaroměře Foto 003: Dolecký rybník, západně od Jaroměře Foto 004: Výpusť Doleckého rybníka, západně od Jaroměře Foto 005: Rybník v Rasoškách Foto 006: Vypuštěný rybník Mrštník, severovýchodně od Rasošek Foto 007: Vodní nádrž ve Vlkově Foto 008: Břehové hrazení na Labi v centru Jaroměře Foto 009: Regulovaný tok Labe před Černožicemi Foto 010: Pohled na břeh toku Labe před Černožicemi Foto 011: Koruna hráze kolem toku Labe před Černožicemi Foto 012: Umístění hráze kolem toku Labe před Černožicemi Foto 013: Výsadba kolem toku Labe před Černožicemi Foto 014: V přední části zahrazení mrtvého ramene hrází kolem toku Labe před Černožicemi Foto 015: Mrtvé rameno na pravém břehu Labe před Černožicemi Foto 016: Břehové opevnění v obci Heřmanice Foto 017: Průběh Labe kolem Josefovské pevnosti Foto 018: Nové koryto Metuje, severozápadně od Josefova Foto 019: Hráz kolem nového koryta Metuje, severozápadně od Josefova Foto 020: Průběh toku Metuje kolem pevnosti Josefov Foto 021: Hráz kolem toku Labe v Černožicích Foto 022: Metuje před soutokem se Starou Metují Foto 023: Soutok Metuje se Starou Metují Foto 024: Staré koryto Metuje před soutokem s Metují Foto 025: Nově zbudované koryto Jasennského potoka, severně od Staropleského rybníka Foto 026: Přetnutí Staré Metuje Jasennským potokem, severně od Staropleského rybníka Foto 027: Detail shybky Staré Metuje pod Jasennským potokem, severně od Staropleského rybníka

Foto 028: Shybka Staré Metuje pod Jasennským potokem, severně od Staropleského rybníka Foto 029: Zakončené řečiště Staré Metuje před shybkou, severně od Staropleského rybníka Foto 030: Obnovené řečiště Staré Metuje před shybkou, severně od Staropleského rybníka Foto 031: Odpad z Jaroměřského rybníka, severně nad Jaroměří Foto 032: Výsadba kolem regulovaného úseku Labe, severně nad Jaroměří Foto 033: Přirozený porost kolem slepého ramene, západně od Jaroměřského rybníka Foto 034: Pevný kamenný jez na Labi – v ř. km 186,200 Foto 035: Odpad z malé vodní elektrárny Hořenice Foto 036: Zdrsnělý skluz na Labi – v ř. km 291,164 Foto 037: Kamenný jez – JUTA na Labi - v ř. km 289,134 Foto 038: Kamenný jez v areálu VČE na Labi - v ř. km 288,705 Foto 039: Ústí náhonu do malé vodní elektrárny Jaroměř I na Labi - v ř. km 288,705 Foto 040: Náhon na malou vodní elektrárnu Jaroměř – I na Labi - v ř. km 288,705 Foto 041: Malá vodní elektrárna Jaroměř – I na Labi - v ř. km 288,705 Foto 042: Vyústění odpadu z malé vodní elektrárny Jaroměř I, na Labi Foto 043: Železný silniční most U školy na Labi - v ř. km 288,016 Foto 044: Malá vodní elektrárna Jaroměř – Podkostelní na Labi – v ř. km 287,921 Foto 045: Kamenný jez Podkostelní na Labi - v ř. km 287,921, východní strana Foto 046: Kamenný jez Podkostelní na Labi - v ř. km 287, západní strana Foto 047: Břehové opevnění odpadu malé vodní elektrárny Jaroměř – Podkostelní, na Labi Foto 048: Zbytky zábradlí po zasypaném náhonu na bývalý mlýn v Jaroměři Foto 049: Zasypaný náhon na bývalý mlýn v Jaroměři Foto 050: Detail zasypaného náhonu v Jaroměři Foto 051: Betonový silniční most v Černožicích Foto 052: Nápustný objekt na Úpě pro malou vodní elektrárnu ve Zvoli Foto 053: Pevný kamenný jez na Úpě ve Zvoli - v ř. km 4,624 Foto 054: Vyústění odpadu na Úpě z malé vodní elektrárny ve Zvoli Foto 055: Kamenný hradlový jez s lávkou na Úpě - v ř. km 2,470 Foto 056: Stavidlový jez na Úpě u koupaliště s lávkou - v ř. km 1,160 Foto 057: Detail Stavidlového jezu na Úpě - v ř. km 1,160 Foto 058: Koupaliště na Úpě nad stavidlovým jezem - v ř. km 1,160 Foto 059: Rozšíření koryta Koupaliště na Úpě Foto 060: Stavidlový jez na Staré Metuji - v ř. km 7,804

Foto 061: Malá vodní elektrárna na Staré Metuji Starý Ples I - v ř. km 7, 720 Foto 062: Budovy malé vodní elektrárny Staré Metuji Foto 063: Inundační zóna na Labi, severně od Jaroměře Foto 064: Inundační zóna na Labi, severně od Jaroměře, v místech plánované zemní hráze Foto 065: Zavlažovací kanál, východně od Černožic Foto 066: Stavítko zavlažovacího kanálu, východně od Černožic Foto 067: Stavítko nápustného objektu, východně od Černožic Foto 068: Nápustný objekt zavlažovacího systému, východně od Černožic Foto 069: Stěny nápustného objektu zavlažovacího systému ,východně od Černožic Foto 070: Stavítko zavlažovacího systému, západně od Vlkova Foto 071: Zavlažovací kanál se stavítkem, západně od Vlkova Foto 072: Zchátralý zavlažovací systém, východně od Černožic Foto 073: Zavlažovací kanál, západně od Vlkova Foto 074: Zavlažovací kanál, jižně od Černožic Foto 075: Zchátralý zavlažovací systém, jižně od Černožic Foto 076: Zchátralý zavlažovací systém, východně od Černožic Foto 077: Zavlažovací kanál, západně od Vlkova Foto 078: Nově vyhloubený příkop, východně od Semonic Foto 079: Odvodňovací kanál, severně od Semonic Foto 080: Odvodňovací skruž, severně od Semonic Foto 081: Zaústění odvodňovacího kanálu, severně od Semonic Foto 082: Odvodňovací kanál vedoucí pod komunikací v Semonicích Foto 083: Opevnění kanálu pod komunikací v Semonicích Foto 084: Pohled na prostor zasypaného meandru na Staré Metuji Agrární antropogenní tvary Foto 001: Plošina pole, severozápadně od Semonic Foto 002: Pole na Libinách, severozápadně od Semonic Foto 003: Plošiny polí kolem toku Labe jižně od Semonic Foto 004: Plošiny polí kolem toku Labe jižně od Semonic Foto 005: Pole západně od Jaroměře Foto 006: Pole na svažité ploše na Libinách, severozápadně od Semonic Foto 007: Hospodářsky obdělávané půdy mezi Metují a Starou Metují Foto 008: Hospodářsky obdělávané půdy kolem Labe, severně nad Jaroměří

Foto 009: Agrární terasa jižně od Vlkova Foto 010: Agrární terasa jižně od Vlkova, pod předcházející Foto 011: Agrární terasa na Libinách, severovýchodně od Semonic Foto 012: Agrární terasa severně od Rasošek Foto 013: Agrární terasa západně od Vlkova Foto 014: Agrární terasa, západně od Jaroměře Foto 015: Agrární terasa, severně nad Jezbinami Foto 016: Detail Agrární terasy, severně nad Jezbinami Foto 017: Detail terasy, západně od Jaroměře Foto 018: Agrární terasy, jihovýchodně od Rychnovka Foto 019: Agrární terasa, západně od Rychnovka Foto 020: Kamenná terasa v obci Semonice Foto 021: Antropogenní terasa na Libinách, severozápadně od Semonic Foto 022: Větrolam, východně od Černožic Foto 023: Šíře větrolamu, východně od Černožic Foto 024: Hákování vrstev na okraji pole na Libinách, severně od Semonic Foto 025: Hákování vrstev na okraji pole, severně nad Jezbinami Foto 026: Strž na okraji pole, jižně od Heřmanic Foto 027: Detail strže na okraji pole, jižně od Heřmanic Foto 028: Začátek strže na okraji pole, jižně od Heřmanic Foto 029: Břehová nátrž příkopu v Semonicích Foto 030: Poškození opevnění odvodňovacího příkopu v Semonicích Dopravní antropogenní tvary Foto 001: Mostní konstrukce na silnici I/33 u obce Brod Foto 002: Silniční nadjezd na silnici Semonice - Rožnov Foto 003: Silniční násep nadjezdu na silnici Semonice - Rožnov Foto 004: Silniční násep nadjezdu na silnici I/33 u obce Semonice Foto 005: Zemní silniční průkop na silnici I/33 u Jezbin Foto 006: Zemní silniční průkop na silnici I/33 u Semonic Foto 007: Zemní silniční průkop na silnici Vlkov - Čibuz Foto 008: Místní komunikace Rasošky - Černožice Foto 009: Zemní železniční průkop na trati č. 033, severně od Jezbin Foto 010: Zemní železniční průkop na trati č. 033, severně od Semonic

Foto 011: Letiště v Josefově Foto 012: Letištní budovy v Josefově Foto 013: Hangár letiště v Josefově Funerální a oslavné antropogenní tvary Foto 001: Pomník východně od obce Vlkov Foto 002: Hřbitov ve Vlkově Foto 003: Hřbitovní opevnění Jezbinského hřbitova Foto 004: Poloha hřbitova v Jezbinách v rámci silnice I/33 Průmyslové antropogenní tvary Foto 001: Komplex firmy Kimberly-Clark, s r. o. v Jaroměří Foto 002: Pohled na komplex firem Karsit, s r. o. a Karsi Lisovny s r. o. v Jaroměří Foto 003: Komplex firmy Karsit, s r. o. v Jaroměří Foto 004: Komplex firmy Karsi Lisovny s r. o. v Jaroměří Foto 005: Komplex firmy Tanex Plasty s r. o. v Jaroměří Foto 006: Centrální čistírna odpadních vod Jaroměř Foto 007: Čelo rekultivovaného skládkového tělesa Brdce, severně od Josefova Foto 008: Ochranná zeď skládky Brdce, severně od Josefova Foto 009: Rekultivované skládkové těleso Brdce, severně od Josefova Rekreační antropogenní tvary Foto 001: Budovy jízdárny na Nové Americe, západně od obce Zaloňov Foto 002: Budovy komplexu na Nové Americe, západně od obce Zaloňov Foto 003: Rekreační komplex na Nové Americe, západně od obce Zaloňov Foto 004: Golfové hřiště na Nové Americe, západně od obce Zaloňov Foto 005: Golfové hřiště na Nové Americe – cvičný úsek,východní část Foto 006: Golfové hřiště na Nové Americe – cvičný úsek, západní část Foto 007: Golfové hřiště na Nové Americe, severní část Foto 008: Golfové hřiště na Nové Americe - upravené jamkoviště Foto 009: Golfové hřiště na Nové Americe – písečná pláž Foto 010: Fotbalový stadión v Jaroměři Foto 011: Hřiště u fotbalového stadionu v Jaroměři Foto 012: Plavecký areál s bazénem v Jaroměři

Foto 013: Atletický stadion v Jaroměři Foto 014: Zemní násep Atletického stadionu v Jaroměři, východní část Foto 015: Zemní násep Atletického stadionu v Jaroměři, západní část Foto 016: Komunikace na zemním náspu Atletického stadionu v Jaroměři Sídelní antropogenní tvary Foto 001: Bytová výstavba v Josefovské pevnosti Foto 002: Bytová výstavby se začleněním zeleně v Josefovské pevnosti Foto 003: Zastavěná plocha před nákupním centrem v Jaroměři Foto 004: Obytná čtvrť Na Ptákách v Jaroměří Foto 005: Ochranná zeď u nákupního centra v centru Jaroměře Foto 006: Zakončení ochranné zdi u nákupního centra v centru Jaroměře Těžební antropogenní tvary Foto 001: Opuštěný povrchový lom s navezeným materiálem v Hořenicích Foto 002: O Opuštěný povrchový lom u Jaroměřského rybníku Vojenské antropogenní tvary Foto 001: Pohled na vnější hradební val v pevnosti Josefov Foto 002: Vnitřní hradební val v pevnosti Josefov Foto 003: Umístění hradebního valu v rámci ostatního opevnění Foto 004: Hradební příkop s vnitřním hradebním valem Foto 005: Poškozené hradební opevnění na severní straně pevnosti Foto 006: Hradební opevnění kolem komunikace Josefov – Jaroměř Foto 007: Budovy pracháren na Libinách Foto 008: Bývalé vojenské cvičiště U Poklasného Mlýna- severně pod pevností Foto 009: Zbytky po cvičných budov po vojenském cvičišti U Poklasného Mlýna Foto 010: Kráterovitá pánev po výbuchu u cvičiště U Poklasného Mlýna Foto 011: Jiná kráterovitá pánev po výbuchu u cvičiště U Poklasného Mlýna

Povodeň z března 2006 Foto 001: Pohled na řečiště Metuje se zatopenou zahradou, jižně u soutoku Metuje se Starou Metují Foto 002: Zatopená zahrada u soutoku Metuje se Starou Metují Foto 003: Koryto Metuje před soutokem Metuje se Starou Metují Foto 004: Zaplavené území nad soutokem Metuje se Starou Metují Foto 005: Soutok Metuje se Starou Metují Foto 006: Zaplavené území pod soutokem Metuje se Starou Metují Foto 007: Kamenný jez – JUTA na Labi v Jaroměři Foto 008: Pole Na Libinách při povodni Foto 009: Pole Na Libinách po povodni Foto 010: Komunikace v lokalitě Na Libinách, severovýchodně od Jezbin Foto 011: Vylévání vody z příkopu na komunikaci Foto 012: Pole Na Libinách Foto 013: Zaplavená komunikace v lokalitě Na Libinách, vpravo příkop Foto 014: Komunikace v lokalitě Na Libinách po povodni, vpravo příkop Foto 015: Zaplavená komunikace v lokalitě Na Libinách Foto 016: Komunikace v lokalitě Na Libinách po povodni Foto 017: Podemílání břehů komunikace v lokalitě Na Libinách Foto 018: Poškozený břeh komunikace v lokalitě Na Libinách Foto 019: Vzniklé koryto na ploše pole v lokalitě Na Libinách Foto 020: Vyústění kanálu východně u Semonic Foto 021: Odvodňovací příkop východně u Semonic Foto 022: Podemílání břehů příkopu východně u Semonic Foto 023: Zaplavené pole východně u Semonic Foto 024: Pole východně u Semonic po povodni Foto 025: Povrchový odtok z pole Na Libinách Foto 026: Unášená orná půda z polí východně u Semonic Foto 027: Vytvořené koryto na ploše pole Na Libinách Foto 028: Průběh vytvořeného koryty Na Libinách Foto 029: Detail vytvořeného koryta Na Libinách Foto 030: Povodňové nánosy v lokalitě Na Libinách Foto 031: Ukládání nánosů během povodně v lokalitě Na Libinách Foto 032: Zanesený příkop povodňovými nánosy c

Foto 033: Příkop po povodni východně u Semonic Foto 034: Břehová nátrž východně u Semonic Foto 035: Poškození mostku východně u Semonic Foto 036: Poškození patky mostu v lokalitě Na Libinách Foto 037: Povodňové škody Komunikace v lokalitě Na Libinách