Tvary zvětrávání v průlomovém údolí Labe. Emil Kudrnovský, Pavel Sedlák

Geomorfologickésborník mapování Geomorfologický 2 a inventarizace tvarů

ČAG, ZČU v Plzni, 2003

Tvary zvětrávání v průlomovém údolí Labe Emil Kudrnovský, Pavel Sedlák [email protected], [email protected] Katedra geoinformatiky, Přírodovědecká fakulta UP, Tř. Svobody 26.771 46 Olomouc

Labe je jedním z hlavních toků, které stékají z Krkonoš, na 44–52 km svého toku vytváří hluboké průlomové údolí. Členitý georeliéf, kterým řeka protéká, a dané horninové složení daly základ ke vzniku zajímavých geomorfologických tvarů, zejména tvarů zvětrávání.

Obr. 1: Antecedentní průlomové údolí v jižní části zájmového území. Zkoumané území bylo úzce vymezeno v centrální části průlomového údolí vzhledem k výskytu geomorfologických tvarů, má tvar obdélníku o rozměrech 1,5 x 3 km, střed území má zeměpisné souřadnice 50o 28´ 23,5´´ s.z.š. a 15o 43´ 55´´ v.z.d. Z administrativního hlediska se zkoumané území nachází v Královéhradeckém kraji v katastrech obcí Dolní Brusnice, Mostek, Debrné, Nemojov, Kocléřov. Labe stéká se svahů Krkonoš přibližně jižním směrem do Krkonošského podhůří, ve kterém protéká relativně nižší Hostinskou pahorkatinou a směrem k jihu se probíjí průlomovým údolím (viz Obr. 1) v relativně vyšším Kocléřovském hřbetu, který je tvořen převážně cenomanskými pískovci, místy vystupují permské pískovce. Sledované území leží na rozhraní Krkonošského podhůří a České tabule. Geologicky patří území ve své J části České křídové tabuli a ve své S části západním Sudetám, tj. zde permokarbonu (viz. Obr. 2). Základní rysy dnešního georeliéfu vznikly saxonskými pohyby během třetihor (hlavně na rozhraní oligocénu a miocénu) a od konce třetihor a během kvartéru se vyvíjejí tvary dnešního georeliéfu.

141 PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz

Geomorfologické mapování a inventarizace tvarů

Příspěvek je zaměřen na tvary georeliéfu vznikající působením vnějších činitelů – na tvary zvětrávání. (1 – fluviální sedimenty inundačních území, 2 – fluviální štěrky teras, 3 – spraše a sprašové hlíny, 4 – deluviofluviální a deluviální sedimenty, 5 – deluviální hlinito-písčité sedimenty s bloky hornin, 6 – pliocénní fluviální písčité štěrky, 7 – bělohorské souvrství (turon) – slínovce až spongilitické vápnité prachovce, 8 – peruckokorycanské souvrství, cenoman-křemenné pískovce, ve svrchních polohách glaukonitické pískovce a prachovce, 9 – vrchlabské souvrství (autun) – arkóz. pískovce a slepence, 10 – kumburské souvrství – štikovské arkózy (stefan) – arkózy, slepence a červené aleuropelity)

Obr. 2: Geologické poměry zájmového území dle Geologické mapy ČSR (1987) Pochody zvětrávání rozrušují horniny na povrchu krajiny na produkty zvětrávání, které jsou s fyzikálně chemickými podmínkami vládnoucími v krajině více v rovnováze, než byly původní horniny (DEMEK, 1987). Chemickým a mechanickým zvětráváním a poté odnosem zvětralinových plášťů vznikly ve sledovaném území některé typické povrchové tvary. Mezi mezotvary zvětrávání nalezené v průlomovém údolí patří skupiny balvanů a balvanová moře, skalní výchozy a pseudokrasové jeskyně. V pleistocénu se střídalo suché a studené podnebí s velmi nerovnom ěrným rozdělením srážek, a to způsobilo intenzívní mechanický rozpad mrazem – kongelifrakci. V průlomovém údolí jsou na jeho svazích roztroušeny shluky balvanů, jejichž hustota v jižní polovině území překračuje 50 % pokrytí povrchu a přechází do balvanového moře (viz Obr. 3 – lokalita D, E, F). V severní polovině zájmového území se nalézají skupiny balvanů opět na obou údolních svazích, ale i na vrchních plochých částech území. Balvany dosahují různých rozměrů od několika dm až do několika m (viz Obr. 4).



Obr. 3: Situační nákres sledovaného území

Obr. 4: Jeden z největších skalních bloků balvanového moře v jižní části zájmového území (hodnoty v cm) Největší velikosti dosahují kamenná moře na pravém údolním svahu (lokalita D, E). Kamenná moře jsou zde pozůstatkem dřívějších skalních výchozů, které se důsledkem zvětrávání rozpadly a jejich části se plynule rozptýlily po svahu. V této části území jsou častější kamenná moře s vegetačním pokryvem mechů a lišejníků, případně i borůvčí (zejména lokalita E). Velikostně se jedná nejen o balvany, ale i o osamělé skalní bloky 143 PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz


dosahujících maximálně výšky 4,5 m a délky 5 m. Menší kamenného moře (lokalita F) se nalézá na levém údolním svahu, není již takového rozsahu jako přecházející lokalita, i vyskytující se balvany a skalní bloky jsou řádově menší. V severní polovině sledovaného území se plošně menší kamenná moře či spíše shluky balvanů nalézají jen v oblastech výskytu skalních výchozů. Jedná se především o kamenné moře vyskytující se při úpatí Martinské stěny (lokalita B) a při úpatích skalních srubů (viz obr. 3 – tvar 1–8) vyskytujících se na pravém údolním svahu. Skalní výchozy se ve zkoumaném území vyskytují převážně v podobě skalních srubů v severní polovině území nad ústím Černého potoka. Největšími lokalitami výskytu jsou oblasti Netopýří skály a Martinské stěny (viz obr. 3 – lokalita A, B), které tvoří souvislé skalní hradby dosahující výšky maximálně 8 m. Osamělé skalní sruby vystupují na hraně údolí na sever od Netopýří skály (tvary 1–5, 7, 8) nebo na jih od Martinské stěny (tvary 9–11). Podrobnější charakteristika skalních srubů je součástí další práce. Jediný skalní hřib (viz Obr. 3 – tvar 6, obr. 5) nalezený v zájmovém území se nachází v nejvyšším místě náhorní kryoplanační plošiny. Jedná se o torzo vysoké 120 cm na J okraji a 160 cm na S okraji, je ukloněný směrem k jihu, kde vrchní část tvoří vrstva odolnějšího pískovce, pod kterou je patrná narušená méně odolná vrstva s četnými mikrotvary zvětrávání.

Obr. 5: Skalní hřib v západní části údolí – náčrt orientován od S k J V důsledku skalního řícení došlo v lokalitě Martinská stěna (obr. 3 – lokalita B) ke vzniku pseudokrasových jeskyní. Jedná se většinou o svislé puklinové pseudokrasové jeskyně o hloubkách až 2–3 m a šířkách maximálně 80 cm. Pseudokrasové jeskyně se vyskytují také v balvanovém moři v jižní části území (obr. 3 – lokalita E), které vznikly nasunutím jednotlivým skalních bloků na sebe (KUDRNOVSKÝ, 1999).



Na mezotvarech zvětrávání se nachází drobné tvary zvětrávání a odnosu, tzv. mikrotvary zvětrávání. Z konkávních mikrotvarů byly nalezeny skalní převisy, skalní výklenky a dutiny, jamkové škrapy, skalní mísy, voštiny. Z konvexních mikrotvarů byly nalezeny skalní římsy a lišty, skalní šupiny. Mikrotvary v zájmovém území jsou typické pro výchozy cenomanských pískovců na rozdíl od červených pískovců stefanského souvrství. V průlomovém údolí se nejčastěji vyskytují skalní převisy v oblasti Netopýří skály (obr. 3 – lokalita A, obr. 6) vzniklé zvětráním spodní méně odolné vrstvy pískovců. Ostatní převisy vyskytující se v oblasti Martinské stěny a skalních srubů (vyskytujících se na sever od Netopýří skály) vznikly v odolnějších pískovcích odpadnutím a odnosem spo dní části skalního bloku.

Obr. 6: Skalní převis v západní části Netopýří skály – orientován od Z k V (hodnoty v cm) Skalní mísy byly nalezeny na skalních blocích kamenných mo ří v jižní polovině zájmového území (lokalita D, F). V důsledku pohybu bloků po svahu jsou skalní mísy vzhledem k podloží r ůzně orientovány – příkladem je skalní blok v dosahu vodní hladiny přehrady (viz obr. 3 – tvar 12), na jehož boční stěně je vyvinutá skalní mísa o průměru 22 cm, jejíž další vývoj je podmíněn kombinací abrazního a evorzního působení vody. Ve studovaném území jsou skalní výklenky a dutiny vyvinuty v cenomanských pískovcích. Vyskytují se zejména v lokalitě Netopýří skála (lokalita A), kde se velikost a hloubka skalních dutin pohybuje v rozmezí 20 až 400 cm (viz obr. 7). Skalní dutiny a výklenky jsou vázány v této lokalit ě na pruh méně odolných hornin, nad kterými se vytváří skalní převisy, které postupně do hloubky přecházejí ve skalní výklenky až skalní dutiny. Skalní dutiny jsou velmi často uspořádány vertikálně, tzn. že se vyskytují v několika partiích nad sebou, u většiny rozměr klesá s narůstající výškou. Skalní dutiny menších rozměrů se vyskytují i v blocích hornin balvanového moře (lokalita E).



Obr. 7 Skalní dutina - rozměr 3 x 1,5 x 4 m.

Obr. 8: Voštiny na skalním bloku Netopýří skály. Voštiny představují typický mikrotvar skalních výchoz ů v cenomanských pískovcích, jsou rozšířené v jediné lokalitě Netopýří skála (lokalita A). Nejrozvinutější síť těchto skalních prohlubní je na stěně největšího srubu, kde se rozměry pohybují v rozmezí 0,4–2 cm (viz obr. 8). Ve sledovaném území bylo nalezeno řada tvarů zvětrávání, údolní svahy jsou posety shluky balvanů, nad nimiž se na hraně svahu tyčí skalní výchozy. Nejzajímavějším nalezeným tvarem je malý skalní hřib, který je jedním z dokladů existence náhorní kryoplanační terasy. Mikrotvary vznikly zejména na mezotvarech pravého údolního svahu, kde vystupují na povrch mén ě odolné vrstvy pískovců. Sklonitost a hloubka údolí či přítomnost vrstev sedimentárních hornin umožňují společně s působením vnějších činitelů existenci a další vývoj velkého množství tvarů zvětrávání v průlomovém údolí Labe.



Literatura DEMEK, J. (1987): Obecná geomorfologie. Praha, Academia, 480 s. HLAVÁČEK, R. (1995): Typy georeliéfu a vybrané geomorfologické tvary na listu základní mapy 1: 50 000 Dvůr Králové nad Labem /diplomová práce/. Olomouc, Univerzita Palackého, 108 s. KUDRNOVSKÝ, E. (1999): Geomorfologické poměry průlomového údolí Labe /diplomová práce/. Olomouc, Univerzita Palackého, 81 s. PILOUS, V. (1990): Tvary zvětrávání a odnosu Vlčických a Zámeckých skal u Trutnova. Praha, Správa KRNAPu ve Státním zemědělském nakladatelství, Opera Corcontica – Krkonošské práce č. 27, 192 s. RUBÍN, J., BALATKA, B. ET AL. (1986): Atlas skalních, zemních a půdních tvarů. Praha, Academia, 388 s. VÍTEK, J. (1986): Pískovcové útvary u Dvora Králové n. L. Přírodní vědy ve škole, roč. 38, č. 6, s. 213, Praha. VÍTEK, J. (1991): Čertovy hrady a jiné pískovcové útvary západně od Dvora Králové. Památky a příroda, roč. 16, č. 3, s. 173–175, Praha.

Summary The forms of weathering in the valley of Elbe Fluvial process and weathering change surface structure of Cenomanien sandstone. Forms of weathering are the results of this action. Mesoforms and microforms of weathering are in the valley of Elbe. Mesoforms were located on the both slopes of the valley, they are group of bowlders and the sea of bowlders, outcorps and pseudokarst caves. The microforms were located on right bank in the location of “Netopýří skála” especially. There are overhangs and ledges, alcoves and pitts. Rock dishes were located in the location sea of bowlder in the southern part of the valley.




Tvary zvětrávání v průlomovém údolí Labe. Emil Kudrnovský, Pavel Sedlák

Recommend Documents