1 - Hradec Králové / řeka Labe Řeka – jeden ze základních článků krajiny, měla v mnoha ohledech veliký význam v lidských dějinách. Byla zdrojem obživy – lov ryb a vodního ptactva významně doplňoval jídelníček již od pravěkých dob. Řeka byla samozřejmě jedním ze základních zdrojů vody – ovšem s určitým rizikem nákazy choroboplodnými zárodky (z toho důvodu i mnohé v blízkosti řeky ležící osady čerpaly pitnou vodu raději ze studní). Řeka byla také od určité mohutnosti toku dopravní tepnou. A byla také oporou při postupném osídlování nových území, které se často dělo proti proudu velkých a středních řek – postupně stoupalo do vyšších poloh. Řeka umožňovala činit technická opatření k závlaze polí a umožňovala později využívat vodní síly k pohonu technických zařízení, jakými byly mlýny. Řeka byla také hranicí regionů a ovládaných území (projevuje se to někdy i u pravěkých kultur, které se drží třeba jen na jednom břehu řeky). Řeka byla také mnohdy součástí posvátného prostoru, byla silou, která ohrožovala, která dávala život i sloužila – a jako takovou ji lidé uctívali nebo aspoň měli v úctě. Naklonit si vodní božstva nebo nebeské síly se lidé snažili i obětinami házenými do vod řeky (podobně byla s ještě větší oblibou užívána různá jezírka a prameny). Jednou z významných řek v pravěku na našem území bylo samozřejmě i Labe, důležitá tepna dopravy a osídlení. Na místě tohoto zastavení bylo před rokem 1923 z Labe vyloveno římské bronzové vědro se srdcovitými atašemi (ozdobnými prvky). V Labi byly nalezeny také kamenné nástroje středního paleolitu či mezolitu. Ne všechny musí souviset se samotným vodním tokem, neboť dnešní řeka má regulované koryto, které prochází jinými místy než v minulosti. Jistý vztah k řece mají nálezy monoxylů (člunů dlabaných z jednoho kmene) v okolí Jaroměře.
2 – Plotiště nad Labem / kostel Plotiště nad Labem je spolu s přilehlými katastry Předměřic a Lochenic archeologicky velmi bohatým územím. Doklady osídlení jsou již od neolitu. Tři osady kultury s vypíchanou keramikou, ležící dost blízko sebe a tedy zřejmě nesoučasné, byly zjištěny při výzkumech probíhajících v letech 1961-70. Na JV svahu na terase nad záplavovým územím Labe byla zachycena složitá situace palisádových žlábků a příkopů, které vymezují menší kruhovou a velkou oválnou plochu. Dále se našly typické půdorysy dobových domů. Z četných jam si zaslouží zmínky objekt obsahující pec se souborem hliněných korálů. V jiné jámě bylo 1400 kusů kamenné štípané industrie a v dalších zase lidské kosti. Jáma čtvercového půdorysu obsahovala nápadné množství zvířecích kostí, keramiku, řadu kamenných nástrojů, říčních lastur a červeného barviva. Jde možná o doklad kultovních obřadů. V pravidlené jámě osmičkovitého půdorysu byly nalezeny zbytky páleného vápna, které zřejmě sloužilo k nátěru vnitřních stěn chat. Zcela neobvyklá je drobná keramická plastika muže, nalezená v roce 1964 v prostoru domu patrně pozdní lengyelské kultury. Lokalita má velký význam i pro poznání pohřbívání v mladém a pozdním neolitu. Bylo zde prozkoumáno nejméně 16 hrobů; některé byly umístěny v sídlištních jamách. V jednom bohatě vybaveném pohřbu dětí byly některé ozdoby vyrobeny z ulit pocházejících z oblasti Černého či Kaspického moře, které jsou dokladem dálkového importu v neolitu. Kostra muže s kamennou sekerou, pohřbená do stavební jámy u jednoho domu, mohla být záměrnou, stejně jako náhodnou obětí při stavbě. Osídlení na lokalitě bylo i ve starší době bronzové. Sídliště kultury únětické bylo obklopené téměř 2 m hlubokým příkopem, místy více než 10 m širokým. Podél příkopu si tehdejší lidé postavili obdélníkové chaty o půdorysu přibližně 8 x 5 metrů. Jeden dům byl však dlouhý 10 m. Únětická kultura je u nás první, která využívá bronz a doklady této technologie přináší i sídliště v Plotištích. Byly zde nalezeny 2 zlomky pískovcových odlévacích forem. Jedena byla dokonce oboustranná a kombinovaná - na jedné straně se nacházel negativ dvou jehlic a dýky, na druhé negativ ploché sekerky. Druhá forma sloužila k výrobě dýky. Chronologicky na únětickou osadu navazuje mladší kostrové pohřebiště tzv. věteřovské skupiny. Mrtví byli uloženi ve skrčené poloze. Hroby byly vybaveny milodary: bronzovými jehlicemi a spirálovitými kroužky, dýkami, pazourkovými šipkami, náhrdelníky z jantaru, ale i zlatými šperky a keramickými nádobami; k nim patří i velká zásobnice, ve které byl zřejmě původně uložen dětský pohřeb.
3 – Plotiště nad Labem / u cihelny (hranice katastru s Předměřicemi)
Při archeologickém výzkumu v roce 1989 byl objeven zajímavý objekt, který náleží snad kultuře nálevkovitých pohárů staršího eneolitu a lze jej zařadit mezi dlouhé kultovní objekty. Lokalita se nachází na rozmezí katastrů Plotišť nad Labem a Předměřic nad Labem v pravobřeží řeky Labe na mírném sprašovém svahu. Jednalo se o stavbu vymezenou 121 cm hlubokým základovým žlabem širokým 45 cm. Šířka objektu byla 6-10 m a postupně byla odkryta délka 26 m, která však nebyla konečná. Rozhodně ale nebyl objekt delší než 60 m, protože pak by na něj narazil již výzkum v 60. letech minulého století na sousední ploše. Západní strana se vyznačovala oblým zakončením a přimykal se k ní zahloubený objekt. Dno tohoto zahloubeného objektu bylo tvořeno soustavou propojených oválných prohlubní, ve kterých výzkum objevil žárový pohřeb s velkou amforou a další drobné kůstky. Na počátku 20. století bylo objeveno již na předměřickém katastru 35 chudě vybavených germánských žárových hrobů z doby římské. V roce 1921 byl nalezen na hranici katastru významný žárový hrob uložený v tuhované nádobě. Bohatou výbavu tvořilo bronzové udidlo, 72 cm dlouhý bronzový meč s nákončím pochvy a bronzové kování náčelnické (?) hole. Tyto předměty připomínají nomádskou výbavu. Výzkum v letech 1961 - 71 odkryl téměř celé pohřebiště z doby římské. Na mírném svahu pravého břehu Labe bylo nalezeno 1318 žárových hrobů popelnicových, 31 žárových hrobů uložených v jamce, dva vyloupené kostrové hroby (jeden z nich byl uzavřen ve dřevěné komoře, kde byla uložena těla staršího muže s chlapcem a pěti psy; komora byla obehnána palisádou čtvercového půdorysu) a jeden birituální hrob (pohřeb dospělého muže muž a několik dalších jedinců doložených pouze spálenými kůstkami). Pohřebiště bylo ohrazeno palisádou a malým příkopem. Další menší palisáda se nacházela ještě uvnitř. Žárové hroby patří 2. - 4. století našeho letopočtu a jejich výbava (spony, kování opasků, jantarové perly, stříbrný nákrčník, zlomky bronzových a skleněných nádob, hroty kopí a sekery, římská kování k uchycení meče, nože, nůžky, hřebeny, jehlice, provrtaná mince císaře Galliena z let 253-268) má znaky labsko-germánského kulturního okruhu.
4 - Předměřice nad Labem/ křižovatka u zemědělského družstva Na počátku 20. století bylo zkoumáno pohřebiště ze starší doby železné v cihelně cukrovaru v Předměřicích. V roce 1921 navštívil cihelnu z tohoto důvodu muzejní kustod František Žaloudek a nedaleko nálezu žárového hrobu z doby železné si v hloubce 2,5 m povšiml lidských kostí. Tak byl nalezen a vykopán významný eneolitický mužský hrob. Jeho uložení nebylo obvyklé, ale dobře nám zapadá do proměn doby. Vzhledem ke značné hloubce uložení se původně zřejmě jednalo o komorový hrob s výdřevou. Kostra muže ležela ve skrčené poloze na pravém boku orientovaná hlavou k severovýchodu. U jeho hlavy byly nalezeny čtyři oddělené lebky, které patřily mužům a starším dětem, a dvacet centimetrů vysoká amfora. Výbavu doplňoval u nohou umístěný stejně vysoký džbánek zdobený otiskem šňůry. Situace dobře odráží sílící pozici muže v tehdejší společnosti. Čím byla způsobena? Zatímco v předchozím neolitu jsou doloženy jen ruční dřevěné zemědělské nástroje jako je motyka, v eneolitu se objevuje oradlo tažené párem dobytčat. To už nebyla práce pro ženu. I když se v neolitu zajisté válčilo, nejsou doloženy specializované zbraně, ale byly použity zbraně lovecké nebo kamenné teslice či sekery. V eneolitu byly běžně vyráběny sekeromlaty - mlat z broušeného kamene. A ještě v eneolitu přibyla nová surovina, rovněž velmi pravděpodobně vázaná na mužské členy společnosti - měď, která je prvním používaným kovem. Jistě se na našem území vyráběla, jistě byla směňována. To jsou opět mužské činnosti. Třebaže z neolitu máme relativně dobře doložený pohřební ritus, v eneolitu je situace nesrovnatelně horší. Proč? Jsou nedochované archeologické objekty dokladem odlišných nomádských způsobů života? Ukládání mrtvých je skutečně velmi nepravidelné a objevují se i zvláštní či zvláštně vybavené pohřby. Častěji ty mužské. A tak třebaže z východních Čech nemáme doloženo unikátní používání oradla nebo vozů, dokládá kontakty mrtvého z Předměřic onen džbán zdobený otisky šňůry. Dnes říkáme, že tato keramika patřila lidu kulovitých amfor a na naše území se dostala zřejmě z území dnešního Polska, odkud známe doklady používání oradla v zápřahu dobytčat.
5 – Lochenice / u kostela Neolitické sídliště, pohřebiště a rondel v poloze Na Šancích. Místo bylo osídleno po celý neolit lidem keramiky lineární, vypíchané i pozdně lengyelské. Archeologům je známé již od stavby železnice v roce 1857 a důkladně zkoumáno v letech 1976-83. Rondel, nejpozoruhodnější ze zdejších objevů, byl vystopován v letech 1981-82; patřil k sídlišti kultury vypíchané keramiky. Tvořily jej dva soustředné kruhové příkopy zaříznuté ostře ve tvaru V ( šířka i hloubka max. 3,8 m). Palisáda tu nebyla zjištěna, odkrytý úsek představuje ovšem jen malou část celého útvaru o vnějším vypočteném průměru 72 m (vnitřní plocha měla jen 45 m). V poloze Na šancích bylo také zkoumáno 24 hrobů kultury se zvoncovitými poháry. Výbavu tvořily pazourkové nástroje, občas hroty šípů a nátepní kamenné destičky lukostřelců, keramika (mísy, poháry), kostěné knoflíky, zvířecí kosti. Honosnější předměty představovala kostěná spínadla a náušnice ze zlatého dvojitého drátu. Některé hroby byly kostrové, jiné žárové. Na Šancích bylo odkryto také žárové pohřebiště kultury lužické z doby bronzové s nejméně 40 žárovými hroby (původně jich však bylo několik set). Hroby byly jámové a převážně urnové s počtem keramiky do tří kusů. Z milodarů se našly pouze zlomky bronzových předmětů. Mnohé hroby byly zasypány zbytky hranice. Na lokalitě Lochenice II v roce 1961 odkryl výzkum bohatě vybavený žárový hrob s deformovaným mečem z 5. století př.n.l. Asi půl kilometru odtud byla v nivě Sendražického potoka geologickým vrtem nalezena v hloubce 4,8 m (!) keltská spona také z 5. století př.n.l. V letech 1953-54 a 1980 prozkoumáno Na šancích kostrové langobardské pohřebiště s 15 hroby. Jeden hrob bojovníka (vybavený krátkým mečem – spathou) byl vykopán v roce 1964 v prostoru kravína (Lochenice III) a menší pohřebiště 7 hrobů doložil výzkum v letech 1973 a 1976-77 nad potokem Olšovkou (Lochenice IX). Ve 4 hrobech byly doloženy uměle deformované lebky. Tato móda byla odvozena od nomádů napadajících Evropu z východu. Pohřební výbavu mimo keramických nádob tvořily v ženských hrobech bronzové a stříbrné pozlacené spony, mušle z Rudého moře, železné řetízky, skleněné a jantarové korále, přesleny, nůžky, klíč a hrudky pryskyřice. Mužské hroby obsahovaly zbraně, křesací kameny a části zvířat uložené jako potravinové dary. U obou pohlaví se vyskytovaly keramické nádoby, přezky, šídla, kostěné hřebeny, bronzové pinzety, železné nože a skořápky vajíček.
6 – Skalička / pod lokalitou „Na skále“ Kultury popelnicových polí představují rozsáhlý kulturní komplex, který se rozprostíral v mnoha regionech Evropy v mladší a pozdní době bronzové a také v starší době železné. Jedná se o řadu více či méně příbuzných kultur. Základním znakem, jak sám název napovídá, těchto kultur je způsob pohřbívání - tedy spálení těla a uložení popela v popelnici (urně). Na našem území se v mladší a pozdní době bronzové a ve starší době železné (halštatu) objevuje v severní polovině území okruh lužických popelnicových polí (vlastní lužická kultura, slezská kultura, platěnická kultura), na jižní Moravě okruh středodunajských popelnicových polí (velatická kultura, podolská kultura, horákovská kultura) a ve středních, západních a jižních Čechách je to okruh hornodunajských popelnicových polí (milavečská kultura, nynická skupina, knovízská kultura, štítarská kultura, bylanská kultura). Již z uvedeného přehledu vysvítá, že popelnicová pole měla celou řadu nadregionálních kulturních okruhů dělících se na různé dílčí regionální kultury. Pohřby jsou obvykle jen pod malými náspy, výjimečně však mohly být popelnice uloženy i v mohylách. Vedle specifického ritu, je znakem komplexu popelnicových polí také nástup osobité kvalitní keramiky s geometrickou výzdobou a složitou profilací. Četné kultury popelnicových polí se vyznačují také výraznými náboženskými rituály – některé z nich jsou spojeny s krvavými lidskými oběťmi. Na lokalitě Skalička, na písečném přesypu při Labi v poloze Na popelnicích bylo ve všech etapách lidu lužických popelnicových polí používáno rozsáhlé pohřebiště, jedno z největších v Čechách. Objeveno bylo koncem 19. století, výzkum probíhal již na začátku 20. století a během 20. století bylo zachráněno více jak 400 žárových hrobů. Nejbohatší hrob obsahoval přes 30 nádob ve 3 vrstvách nad sebou a bronzový nůž. Bohatost výbavy jiných hrobů dokládají např. bronzový hrot kopí, zlomek meče a drobné ozdoby. Chronologicky se dají hroby zařadit především do mladší a pozdní doby bronzové, ojediněle se nacházejí i halštatské hroby.
7 – Smiřice / u nádraží V prostoru cihelny ve Smiřicích byly ke konci 19. století objeveny kamenné artefakty (štípané kamenné nástroje) náležející do středního paleolitu (cca 200 000 – 40 000 př.n.l.), kdy zde pobývali neandrtálci. Z místní lokality „Zderaz“ jsou známy i artefakty náležející mladému paleolitu (cca 40 000 – 10 000 př.n.l.). Do období neolitu (mladší doby kamenné, 5500 - 4200 př.n.l.) náleží lokalita na původně písčitých nánosech u řeky Labe. První zemědělci lidu kultury s lineární keramikou zde v 6. tisíciletí př.n.l. postupně započali s utvářením kulturní krajiny. Povrchová prospekce zaznamenala vedle nálezů kultury s lineární keramikou také keramické úlomky mladší neolitické kultury s vypíchanou keramikou. Kromě keramiky dokládají lineární i vypáchanou keramiku také kamenné štípané i broušené artefakty. Další neolitické nálezy pocházejí z polohy „Zderaz“ nacházející se na hranici s katastrem obce Rodov. Při stavbě železniční vlečky zde na počátku 90. let došlo k poškození neolitických objektů a byly v době příchodu archeologů na místo (ti nebyli o stavbě včas informováni) rozeznatelné již jen nepatrné zbytky někdejších kůlových staveb. Ve Smiřicích a jejich okolí jsou též doloženy nálezy pocházející z období kultur popelnicových polí z mladší a pozdní doby bronzové a starší doby železné (halštatu). Jedná se zejména o horizont slezský a platěnický velkého lužického kulturního okruhu – toto období je dokumentováno nálezy keramiky. Na objekty náležející halštatské platěnické kultuře narazil i zmiňovaný záchranný výzkum na „Zderaze“. Mezi nimi bylo také obilní silo, u nějž se dochovaly i stopy po někdejší zastřešující konstrukci. Zajímavými nálezy byly také polozemnice a pec v jedné ze zkoumaných sídlištních jam. Celkové uspořádání ukazuje zřejmě na malou sídelní jednotku – dvorec, které byly v období halštatu rozšířené. Vzácným nálezem z místa je také bronzová spona. Osídlení v prostoru Smiřic existovalo i v mladší době železné (laténu), kdy zde pobývali Keltové. Především se jedná o nálezy úlomků laténské keramiky, ale na keltský objekt by mohla ukazovat i letecká prospekce, která v roce 1997 zachytila rostlinné příznaky (tmavší místa v obilí) na poli u Smiřic, které rýsovaly čtvercovým příkopem vymezený prostor. Mohlo by se jednat o tzv. viereckschanze – čtyřúhelné valy, kultovní keltský objekt. To však nebylo dosud dalším průzkumem potvrzeno. V minulosti byly učiněny také objevy keramiky a dalších nálezů z přelomu letopočtu patřící Germánům.
8 – Holohlavy / obec Záchranný výzkum v letech 1986-7 zachytil na katastru obce Holohlavy neolitické domy na několika od sebe oddělených samostatných polohách. Hluboká skrývka sice zničila mnohé objekty a ty dochované byly pouze sondovány, ale i tak se podařilo doložit vývoj sídelního areálu od nejstaršího stupně kultury s lineární keramikou (severní část) přes střední a mladší (jižní část) po její pozdní stupeň (třetí skupina objektů). Rozbor nálezů doložil objekty srovnatelné s Dolním Slezskem a spojnice kontaktů se středními Čechami a Moravou. Až na sídliště k Holohlavům se například běžně dostávaly kvalitní silicity (křemičitá surovina) z Krakovska. Místo bylo osídleno i v pozdně lengyelském kulturním horizontu v závěru neolitu a počátku eneolitu (pozdní doba kamenná). Nedaleko odtud další v poloze „Na Výsluní“ bylo objeveno na nevýrazné sprašové terénní vlně při Labi mezi obcemi Holohlavy a Černožice sídliště a rondel z období neolitu (mladší doby kamenné, cca 5500 - 4200 př.n.l.). Lokalitu narušila stavba teplárny a v roce 1982 zde byl proveden záchranný výzkum, během nějž byl učiněn významný objev v podobě neolitického rondelu (kultovního objektu kruhového půdorysu). Šlo o rondel zbudovaný lidem mladší vypíchané keramiky, jeden z prvních tehdy známých v Čechách. Tvořila jej dvojice kruhových příkopů o průměru 38 a 27 metrů. Nálezy z Holohlav pocházejí i z mladší doby železné (laténu): Před rokem 1900 byly objeveny v intravilánu obce nejméně 4 kostrové hroby s výbavou (skleněné korále) ze 4. a 3. století př.n.l. V roce 1982 na jižním okraji byly zjištěny další čtyři laténské kostrové hroby; pátý mrtvý byl na svou dobu neobvykle spálen a ostatky uloženy do nádoby a překryty mísou. Kromě hrobů jsou známa přibližně z této doby z katastru Holohlav také sídliště. Jen torzovité stopy zanechalo sídliště z přelomu halštatu (starší doby železné) a laténu (mladší doby železné) z 5. století př.n.l. Laténské sídliště z 3. až 1. století př.n.l. zachytil výzkum v roce 1990 při ústí potoka Jordán do Labe. Nalezeny zde byly kromě jiného dvě zásobní jámy a jáma s pecí, a také železná spona.
9 – Chloumek / pod kopcem Na vrchu Chloumek bylo v druhé polovině 19. století těžbou písku značně poškozeno žárové pohřebiště (nejméně 72 hrobů). Odborněji bylo v 70. letech 19. století vyzvednuto jen několik hrobů, zřejmě slezské kultury z pozdní doby bronzové a platěnické kultury ze starší doby železné (halštatu). Obě tyto kultury na sebe navazují jakožto součást velkého kulturního komplexu lužických popelnicových polí a zapadají do skladby regionálních variant lidu poplenicových polí v mladší a pozdní době bronzové a starší době železné. Na sousedním návrší Prašivka se nachází hradiště rovněž platěnické kultury z období halštatu. Valy okolo temene jsou již neznatelné, ale v roce 1978 výzkum zachytil palisádový žlab jako pozůstatek opevnění. V nevelké vzdálenosti odtud, asi 3 km severoseverozápadním směrem v chlumu severně od Habřiny a západně od Neznášova, se na výběžku Neznášovského kopce nachází hradiště střední fáze lužické kultury (která předcházela výše zmiňovaným kulturám slezské a platěnické a je součástí téhož lužického kulturního komplexu). Přestože je podstatná část tohoto hradiště zničena stavbou středověkého hrádku Rotemberka, zjistil zde výzkum v roce 1992 stopy valu s palisádou a příkop. *** Na vrchu Chloumek se nachází hřbitovní kostel sv. Václava, který byl postaven na místě původní hřbitovní kaple připomínané již na konci 13. století (1295). Samotný kostel vystavěn ve 14. století, později přestavován a naposledny rebarokizován na počátku 18. století.
10 – Rodov / mezi Habřinou a Rodovem Od počátku mladší doby kamenné (neolitu) se nový způsob zpracování kamenné suroviny broušením objevuje, stejně jako jinde v Evropě, i na východě Čech. Výroba začínala štípáním a otloukáním, ještě ve starém neolitu je doloženo i řezání kamene, od středního neolitu člověk běžně zvládal i vrtání. Závěrečnou úpravou bylo broušení. Pískovcové brousky, resp. jejich zbytky jsou hojně doloženy na sídlištích, ale je otázkou, zda na nich mohla probíhat výroba větších artefaktů. Zcela běžně zřejmě ne, protože v okolí Turnova se v posledních letech podařilo nalézt řadu specializovaných dílen, i když patří až střednímu neolitu. Kamenné broušené nástroje - sekery a teslice jsou snad nejpočetnějším východočeským neolitickým nálezem. Často jsou nalézány na sídlištích spolu s keramickými střepy, ale vyskytují se i v roli ojedinělých nálezů i na místech, odkud jiný artefakt neznáme. Z hlediska funkce není pochyb o tom, že primárně sloužily k práci se dřevem. I novodobé pokusy prokázaly efektivitu při kácení stromů. Je jisté, že tuto práci vykonávali především (výhradně) muži a archeologicky tuto skutečnost dobře dokládá případ muže ze sídliště v Plotištích nad Labem, který byl pohřben (po tragické události či jako oběť?) s velkou kamennou sekerou do otevřené jámy na hlínu zřejmě již v průběhu stavby domu. Jako milodar byly tyto nástroje ukládány i v běžných mužských hrobech. Tzv. dílny k výrobě kamenných broušených nástrojů se nacházely s jistotou na katastru obce Rodov. Další dílny byly s velkou pravděpodobností na říčce Trotině. Výrobní postupy jsou známy především z dobře doložených hromadných nálezů (depotů), které se nacházejí mimo sídliště, v sídlištní jámě nebo na místech výrobního charakteru, a nabízejí pohled na polotovary. V Čechách jsou depoty považovány za dílenské nebo transportní, hotové výrobky se v nich neobjevují, a je jich známo 14 se 77 artefakty. Většina depotů byla nazezena právě ve východních Čechách; převážně náleží střednímu neolitu, konkrétně kultuře s vypíchanou keramikou. Depot často tvoří 3-9 kusů. Nápadně velké jsou kopytovité klíny (přes 20 cm dlouhé), v hrobech jinak dlouhé jen 10 až 18 cm a na sídlištích 5-18 cm. Větší kusy mohly být na sídlišti zmenšeny úpravami po používání nebo zničeny mimo sídliště při práci v lese, proto je ze sídlišť neznáme v původní velikosti.
11 – Sendražice / obec V letech 1913 - 14 bylo nalezeno na katastru obce 35 celých i poškozených nádob (koflíky, poháry, misky, lampičky), 14 kusů jantarových korálů, náušnice ze stočeného drátu. Předměty náležely únětické kultuře ze starší doby bronzové. K témuž období a kultuře se řadí též nález několika sídlištních objektů s koflíky, pazourkovým nástrojem, mazanicí, střepy nádob a kostmi zvířat. Sídliště bylo objeveno v roce 2003 na místě staveniště rodinných domků na sprašovém výběžku mezi dvěma vodotečemi. Významný nález na katastru obce byl učiněn v roce 1952, kdy byl při orbě náhodně objeven meč a dvě štítové puklice. V následujícím roce byl pak na místě proveden záchranný archeologický výzkum, který přinesl další vzácné předměty. V jeho průběhu byl vykopán přímo na místě předchozích nálezů ještě hrot kopí a ve vzdálenosti asi 25 metrů další předměty: stočený římský dvojsečný meč, bronzové nákončí pochvy meče, římské závěsné kování meče, čtyři hroty kopí, dvě římské štítové puklice, rukojeti štítů, dvě železné destičkovité ostruhy, dvě železné knoflíkovité ostruhy, dvoje nůžky, zlomky soupravy cedníku a naběračky a další zlomky bronzových nádob a kování. Jedná se nejspíše o dva žárové hroby germánských bojovníků z období markomanských válek (166-180 n.l.).
12 – Neděliště / obec Z katastru obce Neděliště pocházejí keramické nálezy slezské a platěnické kultury z přelomu pozdní doby bronzové a starší doby železné (halštatu). Lokalita je však zmiňována především v souvislosti s nálezem z doby stěhování národů. Období stěhování národů bylo velmi dynamickou periodou, kdy docházelo k rozsáhlým přesunům především germánských kmenů – a to napříč celou Evropou (včetně zásahů do malé Asie či do Afriky). Dominový efekt, který vyvolal nezastavitelný tlak kmenů, byl spuštěn především vpádem asijských kočovných národů souhrnně označovaných jako Hunové (ve skutečnosti se jednalo o celou řadu kmenů). K rozpohybování usedlých germánských společenstev přispěla i situace v samotné Evropě, kde zvolna upadala síla Římské říše a i mezi samotnými germánskými kmeny docházelo k střetům. V době vpádu Hunů byla tedy Evropa již ve stavu, který pak byl kočovníky násoben a následovalo zhroucení Západořímské říše a k nepřehlednému pohybu různých kmenů a kmenových svazů různými směry po evropském kontinentu. Na území Čech, včetně východních, se v době stěhování národů nejprve nacházely ještě zbytky původních germánských kmenů (usedlé tu již několik století od doby, kdy zaniklo keltské osídlení střední Evropy) – především Markomanů. Jejich osídlení však postupně sláblo a bylo dočasně převrstvováno příchody dalších germánských společenstev. Na konci 5. a v počátku 6. století se na našem území prosadil nejvíce kmen Langobardů, který ovládal české území do roku 568 – poté pod vedením krále Alboina odchází do severní Itálie. Stopy osídlení z doby stěhování národů se nacházejí na vícero lokalitách ve východních Čechách. Příkladem je i katastr obce Neděliště, kde v roce 1959 bylo v bývalé pískovně porušeno asi deset germánských kostrových hrobů ze sklonku doby stěhování národů (6. století). Vyzdvižena byla mimo jiné i hliněná nádoba, hrot kopí a zlomky kostěných hřebenů.
13 – Roběřice / u odbočky na Chlum V Čistěvsi (za Chlumem, asi 3 km severozápadně) byl roku 1878 učiněn hromadný nález neolitických kamenných nástrojů. Na zahradě v obci se našla jáma vyplněná asi 50 kusy broušené industrie: kopytovitých klínů, sekerek a sekeromlatů ze šedozeleného metamorfovaného rohovce, hotových kusů i polotovarů a suroviny. Celková hmotnost nalezených artefaktů byla okolo 100 kg. V Lípě (asi 2 km západně odtud) měla být nalezena jáma s několika sty artefaktů a u Lužan (za Hoříněvsí asi 8 km severně odtud) jáma obsahující 28 kusů. Nálezy souvisí zřejmě s výrobou broušených nástrojů v období vypíchané keramiky v celém zdejším regionu. Více než jedno století archeologie řešila původ používaných surovin, především tzv. zelené břidlice (též označováno jako metabazit typu Pojizeří). Původní těžební areály tohoto materiálu byly dříve hledány v Krušnohoří, Podkrkonoší a Orlických horách, v Hrubém Jeseníku, Rychlebských horách a v okolí Sobotína ve Slezsku nebo u Želešic na Brněnsku. Přesná místa těžby ale zůstávala dlouho neznámá. Jasné bylo, že polotovary byly zřejmě zpracovávány v místě těžby, ojediněle byly na sídliště dopraveny bloky o hmotnosti do 12 kg. V roce 2001 byl nalezen zdroj zelené břidlice v řečišti Kamenice, pravobřežního přítoku Jizery. O rok později se podařilo najít konečně i těžební pole u Velkých Hamrů. V nadmořské výšce 500 m byly objeveny desítky těžebních jam o průměru 2 - 3 do 10 - 15 metrů s polotovary seker a kopytovitých klínů. Kousek od této lokality se na katastru obce Jistebsko podařilo nalézt v nadmořské výšce 630 až 710 m část neporušeného těžebního pole s velkou koncentrací polotovarů. Další těžební areály byly v oblasti nalézány i v následujících letech. Právě z Pojizeří byly distribuovány polotovary a někdy i původní surovina do mnoha neolitických osad u nás i v okolních zemích.
14 – Roběřice / obec V hliníku u Rozběřic bylo roku 1879 objeveno několik koster, které měly na rukách a nohách bronzové náramky a nánožníky. Zmiňované nálezy se však bohužel nedochovaly. Lokalita u Rozběřic je významná ještě jednou skutečností: v blízkém okolí se dochovaly pozůstatky laténských sídlišť u Rozběřic, na Chlumu a v Dolních Nedělištích. Je možné, že některé z nich patřilo k uvedenému pohřebišti. Všechna sídliště byla zjištěna povrchovým sběrem artefaktů a tak je jejich datování orientační. Povrchový sběr je sám o sobě velmi významným zdrojem informací o rozšíření přítomnosti jednotlivých kultur a jejich pohřebišť či sídlišť. Z koncentrace a charakteru nalezeného materiálu je možno vyvodit intenzitu osídlení a případně též typ lokality (zda se jedná o pohřebiště nebo sídliště, případně jen ojedinělý nález nebo depot). Metodou povrchového sběru se podařilo v minulosti objevit řadu nových lokalit. Nejideálnější podmínky pro povrchový sběr materiálu nabízí zorané (případně i uvláčené) pole na jaře nebo na podzim. Nejčastěji se objevují úlomky keramiky, dále kamenné artefakty (ať již štípané nebo broušené), občas i kovové artefakty.
14 – Všestary / Centrum experimentální archeologie „Pravěká vesnice“ - Centrum experimentální archeologie (CEA) - je budována od roku 1997, a to pod záštitou a z iniciativy pracovníků Společnosti experimentální archeologie. Toto občanské sdružení vzniklo mimo rámec hradecké univerzity (tehdy Vysoké školy pedagogické, dnes Univerzita Hradec Králové - UHK), ale v úzké (i personální) provázanosti s ní. Po celou dobu existence projekt vede dnešní vedoucí Katedry archeologie FF UHK doc. PhDr. Radomír Tichý, Ph.D. On a jeho spolupracovníci (mnozí byli původně jeho vysokoškolskými studenty) získávali zkušenosti při každoročních stážích v archeoparcích v zahraničí, ale i při předcházející realizaci podobného (ale co do rozsahu skrovnějšího) projektu neolitické sídelní jednotky „Borek“ v letech 1993-1998, a nakonec i při budování CEA samotného. Mnohé tyto zkušenosti se pak promítly do koncepce a výstavby areálu. K formování odborných představ přispěla i realizace dvou mezinárodních plaveb Středomořím (expedice Monoxylon I a II) na replikách člunů dlabaných z jednoho kusu kmene. Oba čluny jsou v CEA vystaveny. Již od roku 2000 bylo Centrum experimentální archeologie otevřeno školním exkurzím (na jaře a na podzim), široké veřejnosti od roku 2010 v letních měsících (červenec – srpen, jarní a podzimní víkendy). Projekt podporuje obec Všestary, která k jeho realizaci poskytla pozemky. V současnosti probíhá rozsáhlá přestavba celého areálu v Archeopark pravěku, který bude otevřen na podzim roku 2012. Nový archeopark bude vybaven i budovou muzea s moderní expozicí. Postupně se rovněž rozšíří soubor ukázkových staveb v osadě.
