UNIVERZITA OBRANY V BRNĚ Fakulta ekonomiky a managementu
VEŘEJNÁ EKONOMIKA Distanční studijní opora
Téma 11 EKONOMIKA BLOKU ODVĚTVÍ ROZVOJE ČLOVĚKA (Ekonomika vzdělávání)
BRNO 2014
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/28.0326 PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY.
Téma
11
Ekonomika bloku odvětví rozvoje člověka Ekonomika vzdělávání 2
OBSAH ÚVOD…………………………………………………………… ZÁKLADNÍ POJMY………………………………………….. HISTORICKÉ KOŘENY POSKYTOVÁNÍ VZDĚLÁVACÍCH SLUŽEB ………………..……………….. STRUKTURA A ŘÍZENÍ ODVĚTVÍ ŠKOLSTVÍ…..………. ROZPOČTOVÁNÍ A FINANCOVÁNÍ ODVĚTVÍ ŠKOLSTVÍ……………………………………………………… ŠKOLNÉ JAKO EKONOMICKÝ A POLITICKÝ PROBLÉM…………………………………………………….. SHRNUTÍ KAPITOLY…………………………………………
5 6 9 12 13 21 26
3
VÝSTUPY Z UČENÍ Studenti budou: A) OBECNĚ VE VZTAHU KE VŠEM ODVĚVÍM •
znát charakter a typ statků produkovaných jednotlivými odvětvími
•
umět definovat charakter a typ potřeb uspokojovaných jednotlivými statky produkovanými v jednotlivých odvětvích
•
umět odůvodnit výdaje do jednotlivých odvětví
•
schopni odpovědět na otázku, proč dochází k zásahům ze strany státu při zabezpečování jednotlivých statků
•
schopni analyzovat stav odvětví a úroveň efektivnosti produkce jednotlivých statků
B) KONKRÉTNĚ K JEDNOTLIVÝM ODVĚTVÍM •
znát rozdíly mezi modely vzdělávacích soustav
•
umět uvést klady a zápory investičního přístupu ke vzdělání
•
schopni pomocí schématu vysvětlit systém financování vzdělávacích služeb v ČR
•
schopni argumentovat výhody a institucionálního financování ve školství
nevýhody
normativního
a
4
11 EKONOMIKA ŠKOLSTVÍ KLÍČOVÁ SLOVA
Veřejná ekonomika, veřejná ekonomie, národní hospodářství, neziskový sektor, neziskové organizace, veřejný sektor DOPORUČENÝ ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU KAPITOLY 5 hodin
ÚVOD Zajištění vzdělání je mnohdy považováno jako sociální právo. Tento přístup byl však v posledních letech významně korigován směrem k tomu, že stát má vytvářet podmínky k tomu, aby jedinec své potřeby byl schopen sám uspokojovat. V oblasti vzdělávání však o to silněji muže pociťovat silnou kontroverzi mezi snahou dosahovat efektivnost a spravedlnost v produkci vzdělávacích služeb. Na druhou stranu je zcela zřejmé, že společnost se bez vzdělané populace, počínaje „obyčejnou“ gramotností až po jedince přinášející společnosti senzační objevy, nemůže obejít. Vzdělání se v posledních letech stává významným ekonomickým faktorem, rozhodujícím o úspěchu dané země v mezinárodní konkurenci. Patrně nazrál čas, aby nejasná linie mezi osobním a společenským užitkem plynoucím ze vzdělání, byla znovu vytyčena.
5
11.1 ZÁKLADNÍ POJMY 11.1.1 Vzdělání Výsledek vzdělávání – představuje souhrn poznatků, dovedností a schopností v dané oblasti. Vzdělávání je proces dosažení určitého stupně nebo úrovně vzdělání.
11.1.2 Vzdělávací soustava Systém vzdělávacích institucí poskytující možnost dosáhnout určitého stupně vzdělání.
11.1.3 Principy vzdělávací politiky spravedlivý přístup ke vzdělávacím příležitostem maximální rozvíjení potenciálu každého jedince proměna tradiční školy nové utváření vzdělávacího systému zvyšování statusu a profesionality pedagogického personálu a zdokonalování vzdělávacích procesů
11.1.4 Funkce vzdělávací soustavy rozvoj osobnosti zprostředkování historicky vzniklé kultury společnosti posilování soudržnosti společnosti výchova k partnerství a spolupráci v evropské i globalizulící se společnosti zvyšování zaměstnatelnosti zvýšení konkurence schopnosti ekonomiky a prosperity společnosti
11.1.5 Regionální školství Regionální školství je tvořenou systémem mateřských, základních a středních škol a středních odborných učilišť včetně vyšších odborných škol.
11.1.6 Výdaje na vzdělání výdaje veřejné x soukromé vymezení obsahu pojmu „výdaje na školství“ o přímé náklady na vzdělání o nepřímé náklady na vzdělání o příspěvky na stravování a ubytování o výdaje na aktivity v oblasti volného času
11.1.7 Terciální sektor Vysoké školy univerzitního typu Vysoké školy neuniverzitního typu Vyšší odborné školy Instituce s pomaturitním odborným studiem
6
11.1.8 Charakteristické znaky jednotlivých typů vzdělání Tabulka 13 Charakteristické znaky jednotlivých typů vzdělání
Zdroj:
11.1.9 Teorie lidského kapitálu Založena na analogii mezi investicemi do vzdělání a do fyzického kapitálu Jak vzdělání, tak kapitál vyžadují náklady a produkují zisk Tato teorie změnila nahlížení na vzdělání jako pouhé oblasti společenské spotřeby – ekonomika vzdělávání Rozvíjena byla T.W.Schultzem, G. S. Beckerem, J. Mincerem
11. 1. 10 Návratnost investic do vzdělání Tabulka 14 Návratnost investic do vzdělání
7
11.1.11 Vliv dosažené úrovně vzdělání na ekonomický růst a rozvoj Tabulka 15 Vliv dosažené úrovně vzdělání na ekonomický růst a rozvoj
8
11.2 HISTORICKÉ KOŘENY POSKYTOVÁNÍ VZDĚLÁVACÍCH SLUŽEB 11.2.1 Obecný historický vývoj vzdělávání a vzdělávací soustavy Adam Smith • • •
• •
Ústavy pro vzdělávání mohou být financovány z poplatků nebo z veřejných nadací. Přispěly vůbec nějak tyto nadace k podpoře užitečného vzdělávání? Nadace (rozuměj veřejné financování) snižují nezbytnost, a tím i přičinění učitelů (Jejich živobytí, pokud plyne z jejich platu, pochází totiž z fondu, který je zcela nezávislý na tom, jaký mají ve svém vyvoleném povolání úspěch a jakou pověst.). Střední školy (public schools) v Anglii, kde plat učitelů závisí na výši poplatků, jsou méně zkažené než univerzity. Čtení, psaní a aritmetika byly vyučovány soukromě. Tyto dovednosti si osvojovali bohatší občané asi často doma za pomoci domácího učitele, většinou otroka nebo propuštěnce; a chudší občané u učitelů, kteří si z placeného vyučování udělali povolání.
Hillman • •
• •
Prvotně bylo vzdělání poskytováno rodinami svépomocí nebo za úplatu. Poptávka po gramotnosti a výchově se stala rozšířenější s koncem feudální společnosti a vzdělávání bylo nabízeno mimo domovy. Termín „veřejná škola“ v Anglii se vztahoval právě k těmto původem externím školám. Školy byly „veřejné“ v poskytování vzdělání mimo dům, domov, ale byly (a zůstávaly) soukromými školami. Pouze bohaté rodiny si mohly dovolit poslat své děti do těchto „veřejných“ škol. V dalším kroku, vládní angažovanost začala veřejně financovat vzdělávání pro děti, nezávisle na ochotě nebo schopnosti rodičů platit tyto vzdělávací výdaje. Školní vzdělání se stalo povinné od dosažení určitého věku. Vláda zabezpečovala školy a učitele a určovala předmět studií.
Tooley (2003) • Je podstatné se zamyslet nad tím, zda v dnešní době vlády v rozvinutých zemích dosahují v poskytování kvalitního všeobecného vzdělání úspěchů? • Je zde však ještě druhá otázka: lze mít velmi kvalitní všeobecné vzdělávání bez státních zásahů? • Historické důkazy z několika zemí – včetně Velké Británie, Spojených států a Austrálie – ukazují, že všeobecné vzdělávání se šířilo samo a rychle ještě dříve, než stát začal vzdělání zabezpečovat a zavedl povinnou školní docházku.
9
11.2.2 .2.2 Vývoj vzdělávací soustavy v ČR Formování vzdělávací lávací soustavy v ČR • • •
etapa základních strukturálních změn zm (1990- 1993) etapa stabilizace vzdělávacího vzdě systému (1994-1998) etapa reformace vzdělávacího vzdě systému (1999-200?)
Základní principy transformace vzdělávacího vzd systému • • • •
zrušení státního monopolu na poskytování vzdělání vzd změna na funkce a systému financování školství posílení správní a ekonomické autonomie škol posílení pedagogické autonomie škol
Základní vývojové tendence vzdělávacích systému 1989-2001 • • • • • • •
decentralizace diverzifikace snižování rozdílu mezi poptávkou a nabídkou vzdělání vzd rychlá změna na podílu jednotlivých částí ástí VS na jeho celkovém výkonu optimalizace sítě ě škol a školských zařízení za akceptace nových potřeb potř společnosti deetatizace vzdělávacího ělávacího systému
Obrázek 63 Model vzdělávacích ělávacích systémů systém před rokem 1989
Zdroj: Vlastní
10
Obrázek 64 Model vzdělávacích ělávacích systémů systém po roce 1989
Zdroj: Vlastní
Vývoj terciálního systému vzdělávání vzd – model do roku 1989 • • • • • • •
Monopol státu na poskytování vzdělání vzd Elitní model terciálního systému Nízká nebo žádná míra autonomie škol Centralizovaný model financování Finanční toky neměly ěly žádný výrazný vztah ke skutečným skute ným výkonům výkonů Detailní plánování počtu poč studentů na jednotlivých školách Státní řízení účasti časti vysokých škol na vědě v a výzkumu (Akademie věd v )
Vývoj terciálního systému vzdělávání vzd – model po roku 1989 • • • • • • • •
Masový model vzdělávání ělávání Vysoká míra autonomie škol Nepřímé řízení škol Tradiční ní akademické svobody Propojení vědy ědy a výzkumu a výuky Grantový systém podpory výzkumu Diverzifikace a prostupnost vzdělávání vzd Důraz raz na flexibilitu podporovanou systémem nabídky a poptávky
11
11.3 STRUKTURA A ŘÍZENÍ ODVĚTVÍ ŠKOLSTVÍ 11.3.1 Státní správa ve školství (regionální) • • • • •
Vláda – ministerstvo Kraj – odbor školství Obec – obor školství Ředitel školy Česká školní inspekce
11.3.2 Samospráva ve školství (regionální) • • • • •
Parlament ČR Školská rada Krajské zastupitelstvo Obecní zastupitelstvo Rada školy
11.3.3 Samospráva a státní správa ve školství (vysokoškolské) Obrázek 65 Systém veřejné správy v podmínkách vysokých škol
Zdroj: Vlastní
12
11.4 .4 ROZPOČTOVÁNÍ A FINANCOVÁNÍ ODVĚTVÍ ŠKOLSTVÍ 11.4.1 .4.1 Rozpočtování v regionálním školství Rozpočtování v regionálním školství se děje d v linii MŠMT – KRAJSKÉ ÚŘADY Ú – OBCE. Základním plánovacím a rozpočtovacím rozpo tovacím dokumentem je zahajovací výkaz a výkaz o platech a mzdách v oblasti školství.
11.4.2 .4.2 Financování v regionálním školství Základní model vícezdrojového financování RgŠ Obrázek 66 Vícezdrojové financování ancování školství
Zdroj: Vlastní
Typologie veřejných ejných výdajů na vzdělávání • •
výdaje veřejné ejné x soukromé vymezení obsahu pojmu „výdaje na školství“ o přímé ímé náklady na vzdělání vzd o nepřímé ímé náklady na vzdělání vzd o příspěvky ěvky na stravování a ubytování o výdaje na aktivity v oblasti volného času
13
Tabulka 16 Typologie výdajů na regionálního školství
Zdroj: Vlastní
Obrázek 67 Způsoby financování regionálního školství
Zdroj: Vlastní – upraveno dle školský zákon
14
Finanční toky v regionálním školství Obrázek 67 Školy zřizované řizované obcí
Zdroj: Vlastní
15
Obrázek 68 Školy zřizované krajem
Zdroj: Vlastní
Obrázek 69 Školy zřizované řizované soukromou osobou nebo církví
Zdroj: Vlastní
16
11.4.3 .4.3 Rozpočtování ve vysokém školství Rozpočtování tování u vysokých škol je více autonomní státní správa do tohoto procesu přímo ímo zasahuje minimálně. minimálně Jsou stanoveny limity nárůstu ůstu počtu poč studentů pro jednotlivé roky. Rozpočet vychází z normativní základny, kdy škola může m počítat čítat s částkou, která odráží počet studentů ů a výkony v oblasti vědy a výzkumu. rozpo vysokých škol Obrázek 70 Konstrukce rozpočtu
Zdroj: Upraveno dle ……………….
11.4.4 .4.4 Financování ve vysokém školství Financování vysokých škol má opět op vícezdrojový charakter, s tím rozdílem, že zde existuje silnější jší pobídky, než je tomu u regionálního školství. Někdy Někdy bývá v literatuře tento systém financování označován ozna jako pobídkový.
17
Zdroje financování ve vysokém školství
Zdroj: Vlastní
Obrázek 71 Institucionální financování ve vysokém školství
Zdroj: Vlastní
18
Systém financování ve vysokém školství Obrázek 72 Systém „pobídkového“ financování ve vysokém školství
Zdroj: Vlastní
Tzv. pobídkové financování je způsob financování institucí, které se vychází z naplnění jednoho z vnějších faktorů efektivnosti ve veřejném sektoru (viz Strecková, Y. a kol.: Veřejná ekonomie pro školu i praxi) a tj. financování institucí na základě kvality a kvantity výkonu. vý Objem prostředků získaných vysokoškolskými institucemi je pak závislý na počtu vzdělávaných studentů a na rozsahu vědecké a výzkumné práce. Objem získaných prostředků se je ovlivněn lidským kapitálem, kterým vysokoškolská instituce disponuje.
19
Obrázek 73 Úplné finanční toky v systému financován vysokých škol
Zdroj: Ekonom (2012)
20
11.5 .5 ŠKOLNÉ JAKO EKONOMICKÝ A POLITICKÝ PROBLÉM
Zdroj: Vlastní
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/28.0326 PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY.
K ZAMYŠLENÍ
Jan Keller o 10 falešných důvodech pro školné Dny akcí proti útokům proti vysokoškolskému vzdělávání začaly výkladem profesora Jana Kellera o deseti falešných důvodech, které se obvykle uvádějí ve prospěch zavedení školného. Tentokrát poslouchala zaplněná velká aula Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Dny akcí, které naplňují týden kolem 17. listopadu, pořádá Studentská komora Rady vysokých škol ve spolupráci se sdružením Polis, Studentskou radou FFUK a iniciativami Vzdělání není zboží! a ProAlt. Podívejme se tedy na deset obvyklých tvrzení zastánců školného na vysokých školách (příležitostně doplněné o nejvyhrocenější argumenty těch „skalních“), které se snaží vyvrátit analýza sociologa z Ostravské univerzity. Jan Keller říká, že jde o argumenty zástupné, zatímco ten pravý je zamlčený. Který to je? To si nechal na konec. Tvrzení první: Studenti by si měli platit za své vzdělání, protože je to investice do jejich budoucnosti. Částečně je to pravda, ale problém je v tom, že nedá se přesně určit rozdíl mezi osobním a veřejným zájem. Je to vždycky jakási směs, kdy ze vzdělání profituje jak ten, kdo vystudoval, tak celá společnost. K tomu skalní stoupenci školného: Platit by se mělo, i když je studium ve veřejném zájmu – pekaře taky nikdo nedotuje, i když je ve veřejném zájmu, aby pekl rohlíky. Srovnání by platilo, pokud by pekaři studovali ještě pět let po maturitě, dělali atestace a procentní podíl pekařů ve společnosti figuroval v tabulkách OECD jako předpoklad konkurenceschopnosti země. Ale pak by jim nejspíš studium někdo dotoval. Tvrzení druhé: Školné bude stimul pro posluchače, aby studovali řádně. Skalní: Symbolický poplatek u lékaře prokázal regulační funkci. Stejně tak platba studentem bude plnit funkci motivační. Zatím nikdo nepodnikl výzkum, který by dokazoval, že studenti soukromých vysokých škol, kde platí školné, jsou pilnější než studenti škol veřejných, kde neplatí. Máme však k dispozici výsledky generálky na státní maturity, ve kterých měli studenti soukromých středních škol v průměru horší výsledky než studenti škol veřejných. Pokud tito studenti nejsou v průměru hloupější, což Keller nepředpokládá, jsou asi v průměru méně pilní. Bude tedy třeba dokázat, že školné, které na středních školách píli nepodporuje, píli na vysokých školách podporuje. Avšak i studenti veřejných škol nesou nemalé náklady na studium, a to nepočítáme ušlou mzdu. Životní náklady studentů za posledních 5 let stouply nejvíce z životních nákladů obyvatelstva – celkem 2,3 krát - a přesahují bez školného 8000 korun měsíčně. Tvrzení třetí: Placení školného bude motivovat hlavně vysokoškolské kantory. Skutečně chtějí studenti platit své učitele za zvyšování nároků? Co když upřednostní takové učitele, kteří jim budou cestu k diplomu nejméně komplikovat? Ale dejme tomu, že studenti budou žádat učitele, aby z nich vyždímali maximum a vyhazovali ty neprospívající, přestože tím hospodářsky poškodí svou školu. Otázka tedy zní, zda budou studenti prostřednictvím školného vychovávat učitele k větší profesionalitě. Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/28.0326 PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY.
Jsou dvě možnosti. Buď se potvrdí, že dnešní učitelé umějí kvalitně učit, ale záměrně to nedělají a až za 10 tisíc korun za jeden semestr každému ukážou, jaký se v nich skrývá Komenský. Nebo je možné ty dnešní špatné učitele dát pryč a místo nich vzít lepší odborníky z praxe a z ciziny. I kdyby však školné skutečně umožnilo zvýšit vysokoškolským učitelům platy (což je velmi nejisté), pak by muselo být astronomické, aby přilákalo špičkové odborníky z praxe. Bylo by potřeba tolik peněz, že by museli přispět i ti studenti, které by ti špičkoví odborníci neučili. Tvrzení čtvrté: Zařazení školného umožní přijímat více studentů. Tento argument byl velice častý až do roku 2009, kdy padl. Ministerstvo školství vydalo pokyny, že naopak bude třeba, abychom rok od roku přijímali studentů méně. Tvrzení páté: Zavedení školného umožní studium i dětem z chudších rodin. To se zdůvodňovalo dvojím způsobem. Nejprve, že školné pomůže zvýšit počty studentů, takže se dostanou na vysoké školy i ti z chudších rodin. Teď možná bude spíš používán druhý argument, který někdejší poslanec Unie svobody Petr Matějů napsal roku 2000 do deníku Právo: Zavedením školného se pomůže především studentům z chudších rodin. Uvedl doslova: „Při dnešním rozsahu korupce nakonec prohrávají děti rodičů s nižším vzděláním a nižšími příjmy.“ Ale jak by mohlo zavedení školného snížit míru korupce? Jak se prostřednictvím školného protlačí korupčním prostředím i ti chudší? To know-how (jak to mají udělat) v článku chybí. Jde to také proti zjištěním moderní sociologie. Studenti z chudšího prostředí (a dívky častěji než chlapci) přikládají při svém rozhodování vyšší váhu existujícím rizikům. Proto zavedení školného odradí spíše studenty z chudších než z bohatších rodin. A taky odradí spíše dívky než chlapce. Ženy vydělávají méně – lékařka si vydělá za kariéru o třetinu méně než její kolega, který vystudoval stejný obor. Školné však bude stejné. Zavedení školného posílí rozdíly mezi studenty z Prahy a přespolními (kteří musí počítat i s náklady na bydlení, dopravu a stravu). Navíc ten, kdo bude platit hotově předem, bude zvýhodněn, zatímco úvěry (pro chudší studenty) mají být vysoce zúročeny (prý aby se nezneužívaly pro snadnou investici bohatých). O nerovnosti je tedy postaráno opravdu důkladně. (Za pozornost taky stojí, že úvěry soukromé banky nebo fondu mají být vysoce zúročeny, přestože stát garantuje stoprocentní návratnost.) Tvrzení šesté: Školné nemůže ani studenty z chudších rodin poškodit, protože bude doplněno systémem studentských půjček. Student začne studijní půjčku splácet teprve tehdy, až dosáhne průměrného příjmu v zemi. Průměrný příjem v zemi je však aspoň o 10 tisíc korun nižší než průměrný příjem vysokoškoláků. Absolvent vysoké školy bude tedy platit už při dosažení příjmu, ke kterému vysokou školu nepotřeboval. Stát přitom garantuje, že za absolventa, který tohoto příjmu nedosáhne, zaplatí. Srovnejme to s argumenty, že je nespravedlivé, když se studium platí z daní. Nyní se tedy bude platit i s úroky. Tvrzení sedmé: Zavedení školného vylepší finanční situaci veřejných vysokých škol. Jenže nikde se nedočteme, co potom stát udělá s rozpočtem. Co když sníží příspěvek vysokým školám o částku, kterou získají na školném? Školné pak bude znamenat, že náklady veřejných rozpočtů se přenesou na studenty a jejich rodiny. Tvrzení osmé: Zavedení školného posílí vazbu mezi výukou na školách a potřebami trhu práce. Autoři tohoto tvrzení vidí vazbu mezi kvalitou studia, příjmy vysokoškoláků a přínosem ekonomice. Výzkum však ukazuje, absolventi z technických oborů, kteří reálně zvyšují konkurenceschopnost národních ekonomik, nebývají
23
zdaleka tak dobře placeni jako absolventi těch oborů, které dávají příležitost dostat se na strategickou pozici při rozdělování vytvořeného produktu. To jsou politici, ekonomové, právníci či experti poradenské činnosti včetně poradců ministerstva školství. Tvrzení deváté: Zavedení školného umožní studentům odpovědně rozhodnout, zda investici do vzdělání vůbec podniknout. To je vůbec nejpokrytečtější argument. Školné a hrozba zadlužení odradí spíše ty z chudších rodin než z rodin bohatých. Pro chudého, který si nemůže dovolit přílišné riziko, rozhodnout se zodpovědně znamená nestudovat. Tvrzení desáté: Poplatek za studium je zanedbatelně nízký, studenti si prostě odřeknou pár večírků. Ve skutečnosti ani ten pakatel 20 tisíc za rok nemusí být pro řadu studentů zanedbatelný. Bude však zanedbatelný pro školy, pokud stát o stejnou částku sníží rozpočet. A to povede k dalšímu zvyšování školného. Nízkému školnému na začátku nelze věřit, zvyšovat školné je snazší než je zavádět. O co jde doopravdy Všechny tyto argumenty potvrzují, že školné nedává smysl z hlediska kvality či kapacity vzdělání. Ale je to skvělý bankovní produkt, příležitost pro finanční a pojišťovací skupiny, s garancí státu. Je to výhodnější než půjčovat Američanům na koupi domu, soudí Keller. Nafukuje se nová bublina? Chudí začnou splácet v době, kdy peníze nejvíc potřebují, zatímco bohatí to dostali se slevou. Splácet budou hlavně ti, kdo se pohybují nad středním příjmem. Bude to další forma zdanění. Chudí přitom budou více chudnout i v důsledku rovné daně a zastropování pojistného. Budou splácet dluhy, které nenadělali. Vraťme se tedy k argumentu, že školné pomůže prosadit disciplínu: ano, zatímco bohatí zaplatí požadovanou částku z ruky, chudí se stanou rukojmími svých dluhů. Je také jasné, že školné musí být zavedeno do roku 2013, aby o investici nepřišli ti, kdo investovali do soukromých vysokých škol. Ukazuje to jednoduchý výpočet. Do studijního věku dorůstají ročníky z období, kdy demografický růst skončil. Studentů bude méně a veřejné školy by to snadno zvládly. Kdyby zůstaly bez poplatků, nebyl by důvod hlásit se na soukromou školu a chtít za peníze to samé, co je dostupné zadarmo. Proto se zavede školné, aby podnikání mohlo pokračovat. Keller pečlivě shromažďuje hlasy těch, kdo jsou pro školné, a chce tato jména za pět let porovnat se složením dozorčích rad bank. Třeba se ukáže, že je tato úvaha vedle, ale jak říká, pro sociologa je to v každém případě zajímavé. Co s tím? Čtyři Kellerovy návrhy, kde hledat zdroje místo školného: Peníze jsou, ale tečou nekontrolovatelně tam, kam by neměly. Kdyby se jedna dvacetina z korupce převedla na vysoké školy, ještě můžeme studentům platit velká stipendia. Je třeba snížit počet vysokých škol. Nejsnáze toho dosáhneme tak, že profesoři a docenti, kteří garantují obor, budou smět učit jen na jedné škole. Teď je v Česku průměr asi 1,5 školy na takového pedagoga a rekord je 7 škol. V Polsku má jeden profesor dokonce 15 plných úvazků, sedm na veřejných vysokých školách a osm na soukromých. Zavést povinnost, že ten, kdo odejde do ciziny, musí vzdělání zaplatit (ale v pozdější debatě to bylo zpochybněno, v EU máme volný pohyb pracovních sil, to je určitý prvek evropského občanství, které bychom si neměli kazit, i kdyby to pravidla dovolovala).
24
Místo zálohy na úspěch, který se nemusí dostavit (školné), zaveďme tedy platbu za úspěch (daň). Vysokoškolák, který měsíčně vydělá 300 tisíc korun, ať zaplatí 43 procentní daň, jak to bylo před lety. Investice do vzdělání se mu vyplatila, může přispět. Bohužel politici prosadili rovnou daň. Kalouskova složenka ročně Podstatné otázky shrnul student Roman Petrenko. Jak si má zadlužený absolvent vysoké školy pořídit taky bydlení? Jak všechno splácet při dnešních příjmech? A jak dlouho? Měl by si přitom spořit taky na důchod. Tohle chce vláda, která tvrdí, že je proti dluhům? Keller uvádí, že splátka školného může představovat tisíce korun měsíčně po dobu deseti let. Tak to vychází u absolventky, která se vdá, bude mít dvě děti a nastoupí do práce později. A jak by to vypadalo u zodpovědné rodiny, která by chtěla zaplatit vše, co tato vláda chystá? Vezměme případ, kdy čtyřčlenná rodina se dvěma dětmi má čistý příjem 30 tisíc korun. Z analýzy rodinných účtů víme, že všechny tyto peníze vydá za nutné běžné výdaje. Pokud by se taková rodina chtěla také pojistit u penzijního fondu, spořit na zápisné a školné pro děti, platit pojištění proti nezaměstnanosti a taky pojištění na zdravotní nadstandard, aby nemusela dlouho čekat na operaci, bude ročně potřebovat dalších 120 až 150 tisíc, které nemá. Je to tak jedna Kalouskova složenka ročně. To je běžný problém nižších středních vrstev menšího města, shrnuje profesor Keller. Ti, kdo tyto reformy chystají, nemají nejmenší představu o jejich kumulativním dopadu. A pokud jde o vládu, která tvrdí, že je proti dluhům - smyslem reforem je to, že náklady veřejného sektoru se přenesou domácnosti. A domácnosti budou hradit jak tyto náklady, tak navrch ještě profit soukromých fondů.
Zdroj: Dostupné z: http://vasevec.parlamentnilisty.cz/clanky/jan-keller-o-10-falesnych-duvodechpro-skolne
25
SHRNUTÍ KAPITOLY Regionální školství je financováno vícezdrojovým způsobem. Alokace zdrojů a finanční toky do regionálního školství vychází z prostorového aspektu poskytovaných statků. Základní a mateřské školy jsou v kompetenci obcí, primární užitek z jejich existence mají jejich občané. Proto je logické, že financování provozu těchto škol a zařízení je realizováno z rozpočtů obcí. Financování provozu středních škol a vyšších odborných škol je realizováno cestou krajských rozpočtů. Užitek z existence středních a vyšších odborných škol dopadá za hranice měst a obcí, jeho dopad je tedy regionální. Základní postulát fiskálního federalismu tvrdí, že užitky statků dostupných v daném území by měly být financovány ze zdrojů vytvořených na tomto území. Úhrada nákladů souvisejících se zabezpečením samotného vzdělávání, výuky na jednotlivých typech škol, prostřednictví státního rozpočtu cestou kapitoly ministerstva školství je výrazem přístupu státu ke vzdělání jako statku, který přináší užitek nejen jeho přímým spotřebitelům – občanům, ale společnosti jako celku. Rozvoj lidského kapitálu a rovný přístup k vzdělávacím příležitostem je základní ideou financování produkce tohoto statku. Vzdělání je smíšeným statkem a charakteristiky jeho spotřeby umožňují v určitých mezích vstup soukromých zdrojů do jeho produkce. Systém financování regionálního školství je systémem normativního financování. V tomto systému je částečně splněn požadavek financování produkce statků na základě kvality a kvantity poskytovaných výkonů. V tomto případě je tento požadavek v případě kvantity přímo splněn (tj. normativ na žáka), nepřímo je splněn i požadavek financování dle kvality výkonu, protože mezi jednotlivými školami vzniká konkurence a větší poptávka je tam, kde je nabízena vyšší kvalita poskytovaného vzdělání.
26
Financování ve vysokém školství je vychází z normativního způsobu financování, je zde však více než u regionálního školství, zachycen prvek kvality. Celková částka, kterou získává vysoká škola je tedy odrazem celkového počtu studentů, výkonu v oblasti vědy a výzkumu a počtů absolventů dané školy. Je také v částce za studenta zohledněna skutečná ekonomická náročnost zabezpečení studia. Budoucí vývoj v oblasti vysokého školství je charakterizován následujícími trendy: •
Směřování vzdělávacího systému tak, aby odpovídal potřebám ekonomiky (Možnosti ovlivňování: stát – dotace, VŠ – reakce na poptávku) • Rozšíření přístupu k terciálnímu vzdělání o Zvýšení příjmu studentů na existujících školách (otázka kapacitních možností) o Podpořit vznik nových škol terciálního stupně o Pokračování v rozvoji vyšších odborných škol (rozšíření možností jejich transformace na neuniverzitní vysoké školy) • Zvyšování podílu studujících na úhradě nákladů na vzdělávání: o Zavádění školného jako ceny za získání vzdělání (otázka politické průchodnosti, snížení dostupnosti vzdělání) o Sociální politiky státu ke vzdělání (rodinné přídavky, úleva na daních, sociální stipendia, účelové dotace – doktorské studium, studium v zahraniční, dotace na ubytování, dotace na stravování) Studentské půjčky––REVIZE zatím pouze komerční v omezeném rozsahu ÚKOLYoK SAMOSTUDIU KAPITOLY •
•
Změna poptávky v rámci států EU o Vysoké školy nesmí diskriminovat uchazeče z jiných států EU (podíl studentů ze Slovenska na VŠ v ČR, obrovský zájem studentů z Německa o studium lékařství v Rakousku) o Zájem o postgraduální studium v USA o Přetrvávající evropský (český?) problém¨- „únik mozků“
27
ÚKOLY K SAMOSTUDIU – REVIZE KAPITOLY
1. Objasněte jaký typ statku je poskytován školstvím (regionálním). Jaké důsledky z toho dle Vašeho názoru vyplývají pro výběr efektivního způsobu poskytování statku (tržní, polotržní a netržní financování)? 2. Co jsou to rámcové vzdělávací plány a školní vzdělávací plány? Zhodnoťte jejich výhody a nevýhody. Měly by dle Vašeho názoru být stanoveny standardy vzdělávání pro základní školy? 3. Aplikujte faktory (podmínky) efektivnosti na oblast primárního a sekundárního vzdělávacího systému (mimo financování školství na základě kvality a kvantity výkonů). 4. Financování primárního a sekundárního školství na základě kvality a kvantity výkonů. Co si myslíte o chystané reformě financování regionálního školství? Argumentujte. 5. Vymezte výhody a nevýhody státních maturit. S jakými problémy se při zavádění a fungování státních maturit setkáváme v ČR? Jaké zkušenosti mají se státními maturitami v zahraničí? 6. Srovnejte náš systém primárního a sekundárního vzdělávání se systémem primárního a sekundárního vzdělávání v zahraničí. Jaké jsou základní shody a rozdíly. (dostupnost, financování, struktura atd.) 7. Charakterizujte přístupy sociální politiky státu ke vzdělání (např. v oblasti státní sociální podpory, stipendií, daňových úlev apod.). Je tato podpora státu dle Vašeho názoru dostačující popřípadě oprávněná? 8. Na základě jakých ukazatelů by měly být dle Vašeho názoru financovány vysoké školy? Zhodnoťte navrhovaný systém financování vysokých škol. 9. Vymezte výhody a nevýhody zavedení plateb školného v systému terciárního vzdělávání? Jak se staví k atributu školného současná úprava vysokoškolského zákona? 10. Vysvětlete, co znamená Kvalifikační rámec terciárního vzdělávání (Q-ram). Zhodnoťte možné přínosy zavádění Q-rámů do vzdělávacího procesu na vysokých školách. 11. Popište financování vědy a výzkumu v ČR (kritéria financování, formy financování atd.). 12. Popište systém řízení vysoké školy (orgány státní správy a samosprávy). Který z článků vysokoškolského managementu považujete za nejvýznamnější z hlediska řízení univerzity a proč?
28
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
1. REKTOŘÍK, J. Ekonomika a řízení odvětví veřejného sektoru. Brno: MU Brno, 2007. 309 s. ISBN 978-80-86929-29-3. s. 129-135; 2. REKTOŘÍK, J. Ekonomika a řízení odvětví veřejného sektoru (2002) s. 84-101; STIGLITZ J. E.: Ekonomie veřejného sektoru (1997) str.433-450; 3. Musgrave R. A.: Veřejné finance str.166-170, 454-459; 4. V Polsku už státní maturity zavedli. Co přinesly? Lidové noviny 16.3.2007; 5. Ekonom č.36/2003 (sonda Ekonoma - Školství);Univerzity dobývají byznys. Ekonom č. 48/2007. 6. Elektronické zdroje: www.msmt.cz; Vzdělání bez státu: Historie a současnost; Veřejné školství: dělání „vzdělání“. Terra Libera, červenec – srpen 2003; Prodejte školy. Terra Libera, červenec – srpen 2006; Sázení na špatného koně: Jak soukromé školy prospívají chudým. Terra Libera, prosinec 2006. http://libinst.cz/stranka.php?id=77; http://www.novamaturita.cz; 7. Legislativa: Ústavní zákon č.1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů; Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku ; Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) + novely Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění zákonů č. 383/2005 Sb., č. 179/2006 Sb. a č. 264/2006 Sb. Zákon č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením + novelizace (včetně zák. č. 562/2004 Sb.), Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách + novely (včetně Zákon č. 110/2009 Sb., novela zákona o vysokých školách) Zákon č. 283/1992 Sb., o Akademii věd České republiky, ve znění zákonů č. 220/2000 Sb. a č. 342/2005 Sb.; Zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu a vývoje), ve znění zákonů č. 41/2004 Sb., č. 215/2004 Sb., č. 342/2005 Sb., č. 413/2005 Sb., č. 81/2006 Sb. a č. 227/2006 Sb.; Zákon č. 214/2004 Sb., o zřízení Univerzity obrany
29
DALŠÍ ZDROJE
BÉNARD, J. Veřejnáekonomika. Praha: Ekonomickýústav ČSAV, 1989. 430 s. GRUBER, J. Public Finance a Public Policy. New York: Worth Publisher, 2007. s. 1-25. ISBN 978-0-71676631-5 TRESCH, R. W. Public SectorEconomics. Virginia: PalgraveMacmillan, January 2008. s. 1-5. ISBN 978-0230-52223-7 MURRAY, R. For a New Liberty, The Libertarian Manifesto. London: Collier Macmillan Publisher, 2002. 330 s. ISBN 0-02-074690-3
30
