UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE PRÁVNICKÁ FAKULTA

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE PRÁVNICKÁ FAKULTA

VZNIK, ZMĚNA A ZÁNIK ČLENSTVÍ V DRUŽSTVU DIPLOMOVÁ PRÁCE

2014

Jakub Horčička

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE PRÁVNICKÁ FAKULTA

VZNIK, ZMĚNA A ZÁNIK ČLENSTVÍ V DRUŽSTVU DIPLOMOVÁ PRÁCE

Zpracovatel diplomové práce: Jakub Horčička Vedoucí diplomové práce: prof. JUDr. Jan Dvořák, CSc. Katedra občanského práva Datum vypracování práce (zavření rukopisu): 24. 11. 2014

Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracoval samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.

V Praze dne 24. 11. 2014 Jakub Horčička

Chtěl bych tímto poděkovat svému vedoucímu diplomové práce, prof. JUDr. Janu Dvořákovi, CSc., za laskavou a přínosnou podporu a zároveň bych chtěl vyjádřit lítost nad smrtí mého předchozího vedoucího práce JUDr. Jaroslava Oehma a alespoň mu alespoň tímto vyjádřit úctu. Chtěl bych mu alespoň tímto způsobem poděkovat za podporu při výběru tématu a začátku vypracování práce a pochopení. Rovněž bych chtěl poděkovat své rodině za laskavou podporu během celého průběhu mého studia.

Obsah: Obsah: ................................................................................................................... 5 Úvod ...................................................................................................................... 1 1

obecně o družstvu ........................................................................................... 2 1.1

Historie družstevnictví ............................................................................ 2

1.1.1. Rakousko-Uhersko ........................................................................... 2 1.1.2 První Československá republika ....................................................... 3 1.1.3 1945 – 1989 ....................................................................................... 4 1.1.4 1989 – 2012 ....................................................................................... 5 1.2

Pojem družstvo, porovnání s dosavadní právní úpravou ........................ 8

1.2.1 Obecné pojednání .............................................................................. 8 1.2.2 Sociální družstvo ............................................................................. 10 1.2.3 Bytové družstvo ............................................................................... 11 2

Členství v družstvu obecně ........................................................................... 13

3

Vznik členství v družstvu ............................................................................. 16 3.1.1 Vznik členství v družstvu při jeho založení .................................... 17 3.1.2 Vznik členství rozhodnutím příslušného orgánu družstva .............. 22 3.1.3 Společné členství manželů v družstvu............................................. 27

4

Změna členství v družstvu ............................................................................ 29 4.1.1 Převod družstevního podílu ............................................................. 29 4.1.2 Přechod družstevního podílu ........................................................... 33 4.1.3 Změna v obsahu členství v družstvu ............................................... 35

5

Zánik členství v družstvu.............................................................................. 37 5.1.1 Vypořádací podíl ............................................................................. 38 5.1.2 Zánik členství v družstvu dohodou ................................................. 41 5.1.3 Zánik členství v družstvu vystoupením člena ................................. 41 5.1.4 Zánik členství v družstvu vyloučením člena ................................... 42 5.1.5 Zánik členství pro smrt a zánik právnické osoby ............................ 44 5.1.6 Zánik členství prohlášením konkursu na majetek člena, zamítnutím

insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku........................................................ 45

5.1.7 Zánik členství z důvodů navazujících na výkon rozhodnutí nebo exekuci

47

5.1.8 Zánik členství zánikem pracovního poměru ................................... 48 5.1.9 Zánik členství při zániku družstva bez právního nástupce .............. 49 6

Závěr ............................................................................................................. 50

7

Resumé .................................................... Chyba! Záložka není definována.

8

Seznam zkratek ............................................................................................. 52

9

Použitá literatura ........................................................................................... 53

Úvod Téma vznik, změna a zánik členství v družstvu jsem si zvolil především z důvodu, že se družstvy zabýval můj prarodič JUDr. Jiří Bedrna a dovolím si uvést, že ve své době byl jedním z předních odborníků na tuto oblast práva. Za druhé jsem si toto téma zvolil, protože mě tématika družstevnictví zajímá a vnímal jsem tuto práci jako prostředek k získání větší vlastní informovanosti o tomto odvětví práva a k prozkoumání jednotlivých současných úskalí družstevního práva. Rád bych práci koncipoval tak, že nejprve popíšu počátky družstevnictví, stejně jako jeho vývoj v českých zemích. Dále bych chtěl nastínit obecně pojem družstva, základní zásady, na kterých družstevnictví stojí. V hlavní části se práce se dále bude věnovat vzniku, změně a zániku členství v družstvu. Popíši jednotlivé možností vzniku změny a zániku členství a budu se snažit upozornit na problematické oblasti s tím, že na jednotlivé problémy se budu snažit nalézt řešení. Celou práci budu psát podle účinné úpravy s občasným srovnáním úpravy předešlé. Srovnávat účinnou a předešlou právní úpravu budu zejména tam, kde došlo k výrazným změnám. V rámci práce se budu snažit komplexně popsat veškeré možnosti vzniku změny a zániku členství v družstvu, tak jak jsou upraveny v účinné právní úpravě.

1

1 obecně o družstvu V této kapitole bych se chtěl stručně zabývat historií družstevnictví a vývojem jeho právní úpravy od počátku po současnost. Dále bych chtěl stručně vysvětlit pojem družstva, jeho účel, jakož i jednotlivé druhy družstev tak, jak je upravuje účinná právní úprava a zároveň i provést srovnání s úpravou dosavadní, pouze na úrovni obecné.

1.1 Historie družstevnictví 1.1.1. Rakousko-Uhersko Družstvo se objevilo již v první polovině 19. století. Teoretické pojetí družstva vychází z prací zahraničních teoretiků R. Owena, Ch. Fouriera, F. Lassala, L. Blanca,nebo W. Raiffeisena, nebo domácích F. Chleboráda a C. Kampelika. Myšlenka družstevnictví vznikla jako reakce na ničím neregulované prostředí tržního kapitalismu, jako prostředek pro přežití, resp. zvýšení konkurenceschopnosti. Historicky prvním družstvem je Rochdalské družstvo poctivých průkopníků („Rochdale Society of Equitable Pionners“), které vzniklo roku 1844 v Anglii, u nás byla první založena družstevní záložna v Aši v roce 1846, o rok později v Praze Potravní a úsporný spolek.1 V Druhé polovině 19. století pak dochází k rozvoji družstevnictví, zejména zakládáním množství družstevních záložen, většinou oborových, ve kterých jejich členové ukládaly své prostředky a které jim mohly poskytnout půjčky pro jejich činnost s úrokem daleko nižším než poskytovaly tehdejší banky. 2 Mimo oblasti výrobní, zemědělské a peněžní proniklo družstevnictví až do oblasti kulturní. Byla u nás zakládána družstva ať už divadelnická (nejvýznamnější Družstvo národního divadla), či spisovatelské družstvo, spíše kuriozitami jsou pak Družstvo Rozhledny na Petříně v Praze a Hospodářské, nákupní a stavební družstvo

1

HELEŠIC, František. Základy teorie evropského a českého družstevního práva. Vyd. 1. Praha:

Beck, 2009, xviii, 395 s. ISBN 978-80-7400-129-1. 2

2

DVOŘÁK, Tomáš. Družstevní právo. 3. vyd. Praha: Beck, 2006, 390 s. ISBN 80-7179-551-8.

Zoologická zahrada.3 V té době však rakouský právní řád neobsahoval právní úpravu družstev a ta tak byla zakládána podle práva spolkového (císařský patent č. 253/1985, o spolcích). Ten byl nahrazen zákonem č. 60/1873 ř.z., o společenstvech výdělkových a hospodářských, který převzala i první Československá republika.4

1.1.2 První Československá republika Zákon č. 60/1873 ř.z., o společenstvech výdělkových a hospodářských oddělil úpravu spolků a úpravu družstev, ač družstvo spolkem označuje („Tento zákon se vztahuje ke spolkům, kteréž mají neurčitý počet členů a jichž účel jest, napomáhati živnosti neb hospodářství svých členů společným provozováním závodu nebo poskytováním úvěru...“)5 a Československá republika tento zákon převzala zákonem č. 11/1918 Sb.6 Tento zákon upravoval družstva dvou druhů – s ručením omezeným a s ručením neomezeným, tím tedy vynechal princip, že členové družstva neodpovídají svým majetkem za závazky družstva, nicméně dále je ponechána podmínka neuzavřeného počtu členů a podmínka podpory svých členů ať už činností podnikatelskou či činností spočívající v zajišťování bytových či jiných potřeb.7 Tato právní úprava však byla platná pouze pro české země, pro území Slovenska a Podkarpatské Rusi byla platná uherská právní úprava. Tato dvojí právní úprava se udržela po celou dobu první republiky, byla však několikrát doplněna a to sice zákony č. 210/1919 Sb. o úpravě poměrů družstev na Slovensku, zákonem č. 238/1924 Sb., kterým se zřizuje Všeobecný fond peněžních ústavů v republice Československé, zákon

3

ČÁP Zdeněk, Družstvo v zákoně o obchodních korporacích, Rekodifikace & praxe. Praha:

Wolters Kluwer ČR, 2013, č. 10, str. 5-9 4 5

DVOŘÁK, 2006 op. cit. pozn. pod čarou č. 2 Ustanovení

§

1

Zákona

č.

70/1872

z.ř.

in

http://www.epravo.cz/vyhledavani-

aspi/?Id=209&Section=1&IdPara=1&ParaC=2 6

DVOŘÁK, 2006 op. cit. pozn. pod čarou č. 2

7

PELIKÁNOVÁ, Irena a Stanislava ČERNÁ. Obchodní právo. 1. vyd. Praha: ASPI-Wolters

Kluwer, 2006, 545 s. ISBN 80-7357-149-8.

3

č. 279/1924 Sb. , o přeměně společnosti s ručením obmezeným v družstva a zákon č. 130/1926 Sb. o úpravě poměrů družstev v Podkarpatské Rusi.8

1.1.3 1945 – 1989 Období do roku 1948 znamenalo pouze krátký rozvoj družstevnictví v dosavadním smyslu, neboť po roce 1948 se stala soukromoprávní povaha družstevnictví nekompatibilní s novým režimem. Forma družstva se sice stala jakýmsi znakem socialismu, nicméně s pojetím družstva, jak ho chápala, ať už úprava dosavadní, či úprava dnešní, neměla mnoho společného. Úprava družstevnictví se nejdříve sjednotila co se týče jednotné úpravy po celém území ČSSR, aby se pak opět rozdvojila ve smyslu rozdělení družstev na družstva zemědělská a družstva ostatní. Jednotná zemědělská družstva byla tedy upravena zvlášť a to zákonem č. 69/1949 Sb. o jednotných zemědělských družstvech, které byly zprvu „pouze“ pod podstatným vlivem státu, ale poté byl zákonem č. 49/1959 Sb,, kterým byl předchozí zákon nahrazen, zakotven státní dozor nad družstvy, aby pak zákon č. 122/1975 Sb. o zemědělském družstevnictví zavedl řízení jednotných zemědělských družstev státem. Zemědělci dle této úpravy neměli jinou možnost než být členy jednotných zemědělských družstev a jejich postavení se tak nijak nelišilo od postavení běžného zaměstnance výrobního podniku. 9 Druhou částí byla úprava družstev ostatních a to zákonem č. 187/1948 Sb., O Ústřední radě družstev, který zakotvil povinnost každého družstva stát se členem Ústřední rady družstev, nad kterou vykonávalo vrcholný dozor Ministerstvo sociální péče. Zákon o ústřední radě družstev nahradil v roce 1954 zákon č. 53/1954 Sb., O lidových družstvech a o družstevních organizacích, který zakotvil pojem lidové družstvo, jakožto právnické osoby, která se zapisuje do veřejného rejstříku. Lidové

4

8


9


družstvo podle tohoto zákona mělo své orgány a to sice valnou hromadu a revisní komisi. Dále mohlo pro plnění dílčích úkolů zřizovat další orgány. 10 Zákon dával valné hromadě řadu pravomocí, pokud se ale jednalo o zrušení družstva či sloučení družstev, pak takové rozhodnutí podléhalo souhlasu Ústřední rady družstev, stejně tak mohla Ústřední rada družstev jednotlivá družstva rušit sama od sebe za podmínek daných zákonem. Jak shora popsáno, Ústřední rada družstev byla pod vrcholným dozorem státu, tedy se v těchto případech nejednalo o přímý vliv státu jako v případě jednotných zemědělských družstvech, ale o vliv nepřímý. Družstva dále mohla tvořit svazy a pro jednotlivá odvětví ústřední svazy. Vytvoření svazu podléhalo souhlasu Ústřední rady družstev, resp. daného ústředního svazu, byl-li vytvořen. 11 Tuto úpravu v roce 1964 nahradil Hospodářský zákoník, který družstva upravoval v části třetí. Úprava se oproti předchozí značně zestručnila, nicméně v rámci novelizace bylo umožněno Ústřední radě družstev a družstevním svazům, aby vydávaly směrnice závazné pro (podřízená) družstva.12 Další úpravy se družstva dočkala až zákonem č. 94/1988 Sb., o bytovém, spotřebním a výrobní družstevnictví, nicméně v jeho rámci k žádné změně nedošlo, pouze k zakonzervování dosavadního systému.13

1.1.4 1989 – 2012 Prvními kroky k reformaci družstevnictví byly zákon č. 162/1990 Sb., O zemědělském družstevnictví a zákon č. 176/1989 Sb., O bytovém, spotřebním a jiném družstevnictví. Oba tyto zákony, ač stále zachovávají rozdělení na zemědělská družstva a družstva ostatní, poměrně komplexně upravují pojem družstva, jakož i jeho vznik,

5

10


11

PELIKÁNOVÁ, ČERNÁ. 2006 op. cit. pozn. pod čarou č. 7

12


13


organizaci, hospodaření i zánik.14 Dále tyto zákony reflektují rozdílnou situaci co do velikosti takovýchto družstev, např. s ohledem na situaci v oblasti bytových družstev, kdy po vzniku Českého svazu bytových družstev v roce 1969 se malá bytová družstva slučovala nebo včleňovala do velkých bytových družstev.15 Situaci, kdy se ve velkých bytových družstvech sdružovalo mnohdy i několik tisíc členů, zákon č. 176/1990 Sb., O bytovém, spotřebním a jiném družstevnictví16, reflektuje mimo jiné možností svolat na místo členské schůze, jakožto nejvyššího orgánu družstva, shromáždění (konferenci) delegátů stanovenou v § 16 odst. 7. Rozdíly ve velikosti jednotlivých družstev zákon reflektuje např. v ustanovení § 21 cit. zák. a to tak, že v družstvech malou členskou základnou (maximálně třicet členů) působnost představenstva a kontrolní komise plní členská schůze, která zvolí předsedu, jakožto statutární orgán. Stanovuje i možnost zvolit místopředsedu. 17 Tyto rozdíly přetrvávaly i v oblasti družstev zemědělských, srov. § 20 a § 21 zákona 162/1990 Sb., O zemědělském družstevnictví, co se týče malých družstev a § 15 odst. 7 téhož zákona, co se týče možnosti svolání shromáždění (konference) delegátů namísto členské schůze. Dvojí úpravu družstevnictví odstranil až zákon č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník. Družstva upravuje v části druhé v hlavě druhé. Družstva jsou zde pojímána především jako podnikatelské subjekty a tedy je poměrně v souladu s původní myšlenkou družstevnictví, kdy byla družstva zakládána, jak uvedeno výše, za účelem zvýšení konkurenceschopnosti v oblasti ničím neregulovaného hospodářství. Tento účel však již možná nebyl tak aktuální, ať už vzhledem k velkému množství družstev bytových, jejichž hlavním účelem není podnikání, ale zajišťování bytových potřeb svých členů, nebo v kontextu se zákonem č. 42/1992 Sb., O úpravě majetkových vtahů

14

DVOŘÁK, 2006, op. cit. pozn. pod čarou č. 2

15

http://www.hodonan.cz/druzstvo/historie-druzstevnictvi

16

zákon

č.

176/1990

Sb.

o

bytovém,

spotřebním

a

jiném

družstevnictví

in

http://www.pravnipredpisy.cz/predpisy/ZAKONY/1990/176990/Sb_176990_------_.php 17

č. 16

6

zákon č. 176/1990 Sb. o bytovém, spotřebním a jiném družstevnictví op. cit. pozn. pod čarou

a vypořádání majetkových nároků v družstvech, který upravoval povinnost družstev transformovat se na družstva dle Obchodního zákoníku a zároveň upravoval restituční nároky členů družstev a dále možnosti přeměny družstev na jiné podnikatelské subjekty dle Obchodního zákoníku.18 Další vývoj lze sledovat v oblasti bytového družstevnictví, kdy byl vydán zákon č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorám a doplňují některé další zákony (Zákon o vlastnictví bytů), který stanovil povinnost bytovým družstvům vydat svým členům na žádost byt či nebytový prostor do jejich vlastnictví.19 Poměrně negativní etapou v oblasti družstevnictví jsou pak následky zákona č. 87/1995 Sb., O spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících, který znamenal nejprve návrat družstev v peněžní oblasti a následně absolutní kolaps této oblasti na přelomu let 1999/2000, kdy většina střadatelů přišla o svoje úspory, kolaps, jež nebyla schopna zmírnit ani zastavit mnohá pozdější novelizace. 20 Dále byl přijat zákon č. 378/2005 Sb., O podpoře výstavby družstevních bytů ze Státního fondu rozvoje bydlení, na základě kterého je možné od Státního fondu rozvoje bydlení získat podporu na výstavbu družstevních bytů a upravuje podmínky k získání podpory, postup čerpání podpory, náležitosti žádosti o podporu a další. Podporou se dle § 2 odst. 1) písm. f) uvedeného zákona rozumí dotace a úvěr poskytnuté na úhradu nákladů spojených s výstavbou družstevních bytů.21

18

DVOŘÁK, 2006, op. cit. pozn. pod čarou č. 2.

19


20


21

zákon č. 378/2005 Sb. o podpoře výstavby družstevních bytů ze Státního fondu rozvoje

bydlení in http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2005-378.

7

1.2

Pojem družstvo, porovnání s dosavadní právní úpravou 1.2.1 Obecné pojednání Družstvo je na rozdíl od dosavadní úpravy upraveno v zákoně č. 90/2012 Sb.,

Zákon o obchodních korporacích (dále též „Zákon o obchodních korporacích“) daleko podrobněji a systematičtěji. Dosavadní i účinná právní úprava definuje družstvo jako společenství neuzavřeného počtu osob. Avšak zatímco dosavadní právní úprava předpokládala, že primární účel družstva je podnikání, zákon o obchodních korporacích podnikání sice uvádí jako možný účel družstva, nicméně za důležitější považuje založení družstva za účelem vzájemné podpory svých členů nebo třetích osob. Kromě Zákona o obchodních korporacích se subsidíárně použije obecná úprava právnických osob v zákoně č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník. Dále upravuje družstvo ještě zákon č. 87/1995 Sb., O spořitelních a úvěrních družstvech, zákon č. 378/2005 Sb., O podpoře výstavby družstevních bytů, zákon č. 125/2008 Sb. O přeměnách obchodních společností a družstev, dále zákon č. 307/2006 Sb., O evropské družstevní společnosti.22 Důležité také je, že v současnosti účinná právní úprava nově dává možnost vzniku družstva za účelem podpory třetích osob, což dosavadní právní úprava neumožňovala. Typickým projevem tohoto nově upraveného účelu je úprava speciálního typu družstva v ustanovení § 758 a násl. Zákona o obchodních korporacích a to sice družstva sociálního, které je založeno za účelem vyvíjení obecně prospěšné činnosti, zejména ve prospěch znevýhodněných osob. Sociální družstvo pak svojí činnost vyvíjí prostřednictvím vytváření pracovních příležitostí, v oblasti sociálních služeb, zdravotní péče, vzdělávání bydlení a trvale udržitelného rozvoje. Přičemž osoby, v jejichž prospěch se výše uvedená činnost vyvíjí, mohou a nemusí být členy sociálního družstva. Novinkou je sociální družstvo tedy především v tom, že je to jakýsi hybrid mezi subjektem, který funguje na bázi obecné prospěšnosti a podnikatelem. Sociální družstvo je kombinací obou výše uvedených typů subjektů a snaží se skloubit výhody 22

Zákon o obchodních korporacích: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2014, 2 sv. (xxx, 1576,

xxv, 1579-2814 s.). ISBN 978-80-7478-537-5.

8

obou. Sociální družstvo má tak možnost podnikat obdobně jako podnikatelské subjekty, avšak s jistými omezeními a zároveň je jeho úprava uzpůsobena tak, aby jeho obecně prospěšná činnost byla umožněna.23 Další změnou oproti dosavadní úpravě je nejmenší možné množství členů družstva. Zatímco dosud mohlo založit družstvo nejméně 5 osob, resp. méně pokud alespoň 2 byly právnické osoby, současná právní úprava stanoví, že nejmenším možným množstvím osob v družstvu je tři a zda to jsou právnické či fyzické osoby už nerozlišuje. Družstva, která vznikla před účinností zákona č. 90/2012 Sb, Zákon o obchodních korporacích a která mají pouze dva členy – právnické osoby, pak dle ustanovení § 781 odst. 1 z. č. 90/2012 Sb., Zákona o obchodních korporacích nemusí splňovat podmínku nejmenšího počtu 3 členů. Nadále je podmínkou, aby firma družstva obsahovala označení družstvo, nicméně v případě bytového a sociálního družstva nově firma družstva založeného jako bytové či sociální musí obsahovat označení „bytové družstvo“ resp. „sociální družstvo.“ Pro existující bytová družstva tato povinnost může způsobit komplikace v povinnosti změnit svou obchodní firmu tak, aby obsahovala označení „bytové družstvo.“ Praxe ukazuje, že ve většině případů bytová družstva toto označení ve své firmě mají zahrnuto, nicméně existují i družstva, která musela firmu změnit. Nicméně vzhledem k povinnosti přizpůsobit stanovy ustanovením Zákona o obchodních korporacích dle ustanovení § 777 odst. 2., Zákona o obchodních korporacích, tak nepůjde o povinnost ojedinělou.24 Novinkou nové právní úpravy je povinnost družstva zřídit ve svém sídle informační desku družstva, na které se budou objevovat informace určené pro členy družstva. Zejména velká družstva, hlavně velká bytová družstva, která jsou složena z členů, jejichž bytové potřeby se zajišťují v budovách na různých místech, jistě ocení možnost zřídit přístup dálkovým způsobem prostřednictvím internetu. Je však pravdou, 23

Důvodová zpráva k Zákonu o obchodních korporacích in Zákon o obchodních korporacích,

komentář. op. cit. pozn. pod čarou č. 22 24

9

Zákon o obchodních korporacích, komentář. op. cit. pozn. pod čarou č. 22

jak uvádí Čáp25, že by družstva měla tento dálkový přístup zajistit tak, aby k informační desce měli přístup pouze členové a nikoli, aby byly informace zpřístupněny veřejně.

1.2.2 Sociální družstvo Naprostou novinkou oproti dosavadní právní úpravě je sociální družstvo, jakožto nový druh. Zákonodárce se v tomto případě inspiroval vývojem právní úpravy družstevnictví v jiných zemích (Francie, Itálie a jiné).26 Jedná se o družstvo, jehož účelem je vyvíjení obecně prospěšné činnosti v oblasti sociální a to jak ve prospěch svých členů, tak ve prospěch třetích osob. Charakteristickým prvkem sociálního družstva je také nemožnost jeho přeměny na jiný druh družstva a nemožnost změny předmětu činnosti na předmět činnosti, který by byl v rozporu s účelem družstva uvedeným v § 758 z.č. 90/2012 Sb., Zákon o obchodních korporacích. V případě, že sociální družstvo zajišťuje pouze bytové potřeby pro znevýhodněné osoby, je nutné, aby tyto osoby byly členy družstva. Zde je možné pozorovat podobnost s úpravou družstva bytového, která je pouze doplněna prvkem sociálním. Je otázkou, zdali by se v tomto případě nedalo dokonce uvažovat o poddruhu družstva sociálního, které je ale svou podstatou také speciálním druhem družstva bytového, když se v něm spojují prvky družstva bytového i sociálního. V tomto chtěl zjevně zákonodárce dát prostor těm bytovým družstvům „která se tomuto principu silně blíží,“27 aby měla možnost zvolit svou formu tak, aby odpovídala jejich činnosti a účelu. Další odlišností je i omezení, resp. podmíněnost členství v sociálním družstvu, když členem může být pouze osoba, která je s družstvem v pracovním či dobrovolnickém poměru, nebo je osobou v jejíž prospěch družstvo svou činnost vyvíjí. 25 26

ČÁP, Zdeněk. K nové právní úpravě družstva. Obchodní právo. 2012, s. 42-52. (ČÁP, 2012) Důvodová zpráv k Zákonu o obchodních korporacích in HEJDA, Jan. Nový zákon o

obchodních společnostech a družstvech: zákon č. 90/2012 Sb. o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) : poznámkové znění : [2014]. Vyd. 1. Olomouc: ANAG, 2013, 859 s. ISBN 978-80-7263-823-9. 27

Důvodová zpráva k Zákonu o obchodních korporacích in HEJDA, 2014 op. cit. v poznámce

pod čarou č. 26

10

Patrně z těchto důvodů je také vyloučen převod a přechod členství v družstvu a ztráta takového poměru, resp. vztahu je důvodem k zániku členství. Vysoká míra regulace sociálního družstva společně s nemožností jeho přeměny či změny předmětu činnosti se dále projevuje v omezení hospodaření sociálního družstva tak, jak je řečeno v ustanovení § 765 z. č. 90/2012 Sb., Zákon o obchodních korporacích. Dle důvodové zprávy k citovanému zákonu se snaží institut sociálního družstva spojit výhody subjektu podnikatelského a subjektu neziskového. Regulace výše popsaná slouží k tomu, aby generovaný zisk sloužil výhradně k zajišťování účelu sociálního družstva, ke kterému bylo zřízeno a eliminovalo některé rizikové oblasti, které by mohly daný účel ohrozit. Ke stejnému účelu slouží omezení možnosti rozdělení disponibilního zisku.28

1.2.3 Bytové družstvo Ačkoli dosavadní právní úprava bytové družstvo jako pojem znala, nijak speciálně ho neupravovala, pouze v ustanovení § 221 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, stanovila, že „Družstvo, které zajišťuje bytové potřeby svých členů, je družstvem bytovým.“ Dosavadní právní úprava však, kromě úpravy v § 230 a § 232 zákona č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, týkající se absence nutnosti souhlasu představenstva družstva při převodu členských práv a povinností na základě dohody, resp. nabytí členských práv a povinností na základě dědictví a úpravy v § 239 odst. 4) písm. i) zákon č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, která upravovala dispoziční oprávnění členské schůze k nemovitostem ve vlastnictví bytového družstva,

nijak

speciálně tento institut neupravovala, ani ho kromě výše uvedeného nijak neodlišovala od „běžného“ družstva, ani na něj nekladla žádné zvláštní požadavky. Naproti tomu zákon č. 90/2012 Sb., Zákon o obchodních korporacích, bytovému družstvu svěřuje zvláštní díl. Bytové družstvo je definováno stejně jako v dosavadní 28

Důvodová zpráva k Zákonu o obchodních korporacích in HEJDA, 2014 op. cit. v poznámce

pod čarou č. 26

11

právní úpravě a kromě uspokojování bytových potřeb svých členů je dále oprávněno vykonávat i jinou činnost. Tato činnost však může mít pouze sekundární charakter a nesmí ohrožovat hlavní činnost družstva. Z hlediska obecné charakteristiky bytového družstva je další novinkou charakteristika družstevního bytu a družstevního nebytového prostoru, která je upravena § 729 zákona č. 90/2012 Sb., Zákon o obchodních korporacích. Kromě zajišťování bytových potřeb je totiž součástí hlavní činnosti bytového družstva správa domů s byty a nebytovými prostory. Družstevním bytem se pro účely Zákona o obchodních korporacích dle ustanovení § 729 rozumí jak bytový tak nebytový prostor v budově, kterou vlastní družstvo, nebo je jejím spoluvlastníkem. Nebo pokud je takový byt ve spoluvlastnictví či vlastnictví družstva a existuje nájemní vztah mezi družstvem a jeho členem týkající se takového bytu. Zákon tak poskytuje na rozdíl od předchozí úpravy definici družstevního bytu. V předchozí právní úpravě nebyla definice výslovně uvedena, nicméně se dala vyvodit z ustanovení § 865 odst. 2) zákona č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník. Současná definice je stejná jako ta nepřímo uvedená v předchozí právní úpravě, je pouze doplněná o další znak družstevního bytu, tedy znak, že družstevním bytem je byt na jehož pořízení se člen – nájemce, nebo jeho právní předchůdce podílel členským vkladem.29 Dále pak, stejně jako družstvo sociální, bytové družstvo nemůže změnit předmět činnosti na jiný, než pro který bylo zřízeno, ledaže by žádný z členů nebyl již nájemcem žádného z bytů ve vlastnictví družstva ani žádnému z členů nemůže vzniknout právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu. Toto omezení se však týká pouze hlavní činnosti bytového družstva, tedy zajišťování bytových potřeb svých členů. Vedlejší činnost dle § 727 odst. 3) zákona č. 90/2012 Sb. může bytové družstvo měnit, nová vedlejší činnost však nesmí, jak již řečeno shora, ohrozit činnost primární.

29

12

Zákon o obchodních korporacích, komentář. op. cit. pozn. pod čarou č. 22

2 Členství v družstvu obecně Zákon č. 90/2012 Sb., Zákon o obchodních korporacích, definuje družstvo jako společenství neuzavřeného počtu osob. které je založeno za účelem vzájemné podpory svých členů nebo třetích osob. Zákon o obchodních korporacích také dává možnost, aby byla družstva založena za účelem podnikání. Členství v družstvu je tak jeho základní složkou, bez níž je jeho existence nemyslitelná. Z družstva lze vystoupit či do něj vstoupit poměrně bez omezení, není třeba změny stanov, pouze je třeba změnu spočívající v množství členů vyznačit v seznamu členů, který je družstvo povinno vést. Zákon o obchodních korporacích nepřináší, kromě snížení nejmenšího možného počtu členů, žádnou změnu, co do úpravy velikosti členské základny. Právní úprava je tak připravena na širokou škálu možností, co do velikosti členské základny, jsou upravena jak družstva malá – ustanovení § 726 Zákona o obchodních korporacích, tak i způsoby organizace družstev s velkým počtem členů – tedy úprava shromáždění delegátů, jež nahrazuje nejvyšší orgán družstva - členskou schůzi dle ustanovení § 669 a násl. Zákona o obchodních korporacích. Shromáždění delegátů je však možné pouze pokud má družstvo nejméně 200 členů dle ustanovení § 670 odst. 1, Zákona o obchodních korporacích. Množství členů není ničím omezeno s výjimkou bytových družstev, kdy je dle § 733 Zákona o obchodních korporacích obsahem členství také nájemní právo resp. právo na uzavření nájemní smlouvy a dále dle § 727 Zákona o obchodních korporacích, podle kterého lze bytové družstvo založit pouze za účelem uspokojování bytových potřeb svých členů a tedy je množství členů omezeno počtem jednotek, resp. nemovitostí ve vlastnictví bytového družstva. Tím však není myšleno, že počet jednotek, resp. nemovitostí je stejný jako počet členů družstva. Členů družstva může být jak méně, tak i více, avšak horní hranicí pro členskou základnu bytového družstva je horní hranice určená množstvím členů, pro které je družstvo schopno zajišťovat bytové podmínky svých členů. Členství v družstvu se řídí mezinárodně uznávanými zásadami, jako je zásada rovnosti uchazečů o členství, zásada dobrovolnosti vstupu a setrvání v družstvu a

13

otevřenost členství30. Členství v družstvu je spojeno s vkladovou povinností člena. Každý člen je povinen uhradit základní vklad, který je dle Zákona o obchodních korporacích pro všechny členy stejný. Nadto zákon umožňuje členům družstva, pokud tak zároveň určí stanovy družstva, aby se zavázali k úhradě dalšího či dalších vkladů družstva. Základní a další vklad(y) spolu tvoří členský vklad. Členský vklad má význam pro určení podílu na zisku družstva dle ustanovení § 586 odst. 2), Zákona o obchodních korporacích nebo pro určení vypořádacího podílu dle ustanovení § 623 Zákona o obchodních korporacích a dále pro určení výše družstevního podílu. Družstevní podíl vyjadřuje práva a povinnosti vyplývající z členství v družstvu dle § 595 Zákona o obchodních korporacích, a to jak práva majetková, tak nemajetková i související povinnosti.31 Nabytí dalšího členského podílu existujícím členem družstva zákon rovněž nevylučuje, jelikož na takovou situaci pamatuje v ustanovení § 606 Zákona o obchodních korporacích. Co se však týče účasti na chodu družstva, účasti v orgánech družstva, zejména pak v účasti na rozhodování, pak zákon výslovně uvádí, že každý člen družstva má jeden hlas, pokud to neupraví stanovy družstva jinak. Zároveň ale určuje, že při rozhodování o některých záležitostech, má každý člen jeden hlas vždy. Jedná se o zvlášť závažné záležitosti, které se týkají např. existence družstva, ale i jeho činnosti či hospodaření.32 V bytovém družstvu pak kategoricky připadá na jednoho člena jeden hlas s výjimkou členů, kteří jsou zároveň nájemci, u kterých mohou stanovy stanovit vyšší počet hlasů dle ustanovení § 755 Zákona o obchodních korporacích. V sociálním družstvu stanovy mohou přiřknout členu – fyzické osobě až 10% hlasů, členu – právnické osobě až 25% dle ustanovení § 769 Zákona o obchodních korporacích.

30

HELEŠIC, 2009, op. cit. pozn. pod čarou č. 1

31

BĚLOHLÁVEK, Alexander J, Tomáš HORÁČEK a Vít HORAČEK. Komentář k zákonu o

obchodních korporacích. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, 3 sv. ISBN 978-807380-451-0. 32

Důvodová zpráva k Zákonu o obchodních korporacích in BĚLOHLÁVEK, 2013 op. cit.

v pozn. pod čarou č. 31

14

Zajímavou situaci tvoří právní úprava při porovnání způsobu rozhodování členské schůze v bytovém družstvu a způsobu hlasování při rozhodování ve shromáždění vlastníků jednotek, kdy u družstva nejsou nijak zvýhodněni členové, kteří přispěli kromě základního členského vkladu ještě dalším či dalšími vklady a na rozhodování členské schůze se podílejí stejnou měrou jako členové, kteří vložili pouze základní vklad oproti způsobu rozhodování ve shromáždění společenství vlastníků jednotek, kde jednotliví vlastníci hlasují podle svých podílů na společných částech budovy dle ustanovení § 1206 účinného Občanského zákoníku. Tato úprava respektuje zásadu rovnosti členů a tak členové budou mít při hlasování 1 hlas vždy, nehledě na velikost či množství bytů na jejichž pořízení se podíleli. Výjimka stanovená ustanovením §755 odst. 2), Zákona o obchodních korporacích, slouží pouze ke zvýhodnění těch členů, kteří jsou zároveň nájemci.33 V rámci převodů družstevních bytů do vlastnictví jejich členů se totiž v některých družstvech mohly vytvořit 2 skupiny členů. Jedna skupina, na kterou již byty byly převedeny, avšak tyto osoby zůstaly členy družstva a druhá skupina členů, kteří bydlí v družstevním bytě a kterým svědčí nájemní právo k takovému bytu34. Smyslem výjimky je tedy možnost zvýhodnění těch členů, na které bytová jednotka převedena nebyla. Nelze však tuto výjimku chápat jako možnost družstev si hlasování upravit odlišně ve stanovách. Členové bytových družstev mohou být znevýhodňováni vzhledem k rozdílným výměrám jednotlivých bytů, nemluvě o případech, kdy jeden z členů se podílel na pořízení více než jednoho bytu, tedy často přispěl do základního kapitálu družstva více dalšími vklady. V takových bytových družstvech vzniká nespravedlivá situace, kdy se jeden ze členů účastnil na pořízení větší části majetku družstva než ostatní členové, je nájemníkem více družstevních bytů, avšak jeho možnost účasti na členské schůzi, resp. možnost podílet se na rozhodování členské schůze je stejná jako možnosti ostatních

33

Komentář k § 755 in Zákon o obchodních korporacích, komentář. op. cit. pozn. pod čarou č.

34

Komentář k § 727 in Zákon o obchodních korporacích, komentář. op. cit. pozn. pod čarou č.

22.

22.

15

členů. Nehledě na fakt, že se prostřednictvím nájmu za družstevní byty, které má v nájmu takový člen podílí větší měrou na nákladech spojených se správou domu, nákladech na opravy, modernizace a rekonstrukce domu, a příspěvků na tvorbu dlouhodobého finančního zdroje na opravy a investice. V momentě, kdy se družstevní bydlení staví na roveň bydlení v bytech ve vlastnictví svých obyvatelů, by dle mého názoru bylo spravedlivější, aby rozhodování na členské schůzi bylo zákonem upraveno stejně jako hlasování na schůzi společenství vlastníků jednotek. Možná, že i tento fakt hraje roli v současné situaci, kdy byty ve vlastnictví družstva, resp. kdy se členství s nimiž je spojen nájem, prodávají za nižší tržní cenu než byty, které jejich obyvatelé vlastní.

3 Vznik členství v družstvu Zákon č. 90/2012 Sb., Zákon o obchodních korporacích upravuje v ustanovení § 577 vznik členství tak, že váže vznik na splnění všech podmínek stanovených zákonem a stanovami. Dále upravuje okamžik vzniku členství tak, že se tak děje buď v den vzniku družstva, dnem rozhodnutí příslušného orgánu družstva nebo převodem či přechodem. Podmínky pro vznik členství jsou jednak stanoveny zákonem a dále si je mohou upravit družstva sama ve svých stanovách. Je však třeba uvést, že splněním podmínek pro vznik členství automaticky nevzniká nárok na samotné členství v družstvu. Družstvo se stále může rozhodnout, jestli danou osobu za člena přijme či ne.35 Co se týče zákonných podmínek pro vznik členství, lze nejdříve uvést, že zákon vymezuje dvojí vznik členství v družstvu a to originární a derivativní. Originárním způsobem vzniku členství je vznik členství při založení družstva a vnik členství rozhodnutím orgánu příslušného družstva o přijetí za člena. Derivativním vznikem členství je 35

DVOŘÁK, Tomáš. Několik úvah k otázce přípustnosti zákazu nebo omezení členství v

družstvu. Právní fórum. 2009, s. 323-326. Shodně s ve článku citovaným judikátem předválečného Nejvyššího soudu ČSR v rozhodnutí publikovaném jako civ. rozh. Vážného sbírky č. 6 637 z r. 1926

16

přechod nebo převod družstevního podílu. Nicméně jelikož přechod i převod je důvodem jak pro zánik členství, tak i pro jeho vznik (jelikož původní člen podíl převádí, resp. z něj přechází na člena nového) a je tedy svou podstatou změnou členství v družstvu co do osoby člena, zabývám se těmito dvěma způsoby vzniku až v části věnované změně členství v družstvu.

3.1.1 Vznik členství v družstvu při jeho založení Zákon uvádí, že členství při založení družstva vzniká dnem vzniku družstva. Lze tedy rozlišit okamžik založení družstva – konání ustavující schůze a den vzniku družstva – zápis družstva do veřejného rejstříku ( ustanovení § 126 odst. 1) účinného Občanského zákoníku). Toto časové odlišení je důležité i pro splnění podmínek pro vznik členství. Některé z nich je nutné splnit již před založením družstva a některé nelze splnit do okamžiku vzniku družstva. Podmínky, které uvádí zákon a které je nutné splnit ještě před konáním ustavující schůze družstva jsou následovné. První podmínkou pro vznik členství a vůbec pro založení družstva je povinnost určit svolavatele a písemně jej pověřit ke svolání ustavující schůze a vyhotovení návrhu stanov (§ 555 odst. 2) Zákona o obchodních korporacích). Zákon pak dále neuvádí, že, ač by to bylo logické, by svolavatelem musela být osoba, která má zájem o členství v družstvu. Dle mého názoru může tedy svolavatelem být i osoba, která není zájemcem o členství v družstvu a jejímž jediným úkolem jsou kroky před založením družstva, tedy příprava stanov, přijímání přihlášek zájemců o založení družstva a jejich svolání k ustavující schůzi a dále její zahájení. Typicky takovou osobou může být odborník právnického vzdělání, kterého zájemci o členství v družstvu povolají, aby připravil veškeré formální náležitosti k právně bezvadnému jednání vedoucímu k založení družstva. Toto potvrzuje i komentář36 a přidává, že by bylo možné učit svolavatelem více fyzických osob s rozdělením jejich jednotlivých úkolů. Dále pak uvádí, že zákon jasně vylučuje určení svolavatelem právnickou osobu, což ovšem přímo plyne ze zákonného textu.

36

17

Zákon o obchodních korporacích, komentář. op. cit. pozn. pod čarou č. 22.

Další podmínkou je podání přihlášky zájemcem o členství v družstvu k rukám svolavatele. Svolavatel na základě došlých přihlášek svolá zájemce o založení družstva k ustavující schůzi. Ustavující schůze se mají právo účastnit osoby, které podaly přihlášku výše uvedeným způsobem a které ji nevzaly do ustavující schůze zpět (§556 odst. 1 Zákona o obchodních korporacích). Zákon umožňuje účast i dalších osob, typicky, stejně jako svolavatel, takovou osobou může být odborník právnického vzdělání, a zároveň dává možnost ustavující schůzi vyloučit účast těchto osob (ustanovení §556 Zákona o obchodních korporacích). Další podmínkou pro vznik členství v družstvu je schválení přihlášky ustavující schůzí. Tento krok se děje ještě před dalším jednáním ustavující schůze a je jejím prvním rozhodnutím. Zákon sice stanoví, že nejdříve svolavatel seznamuje ustavující schůzi se svými dosavadními kroky, kontroluje správnost listiny přítomných a navrhuje pravidla jednání ustavující schůze a potřebu volby předsedy ustavující schůze, nicméně ustavující schůze o navržených pravidlech jednání a volbě předsedající osoby nerozhoduje, jelikož nejdříve musí rozhodnout o přijetí přihlášek. Tento krok je možná na první pohled nelogický, nicméně jednou z podmínek účasti na ustavující schůzi dle ustanovení § 557 odst. 2), Zákona o obchodních korporacích a tedy i účasti na rozhodování ustavující schůze, je schválení přihlášky. Není možné, aby se rozhodnutí o pravidlech jednání a volby osoby předsedající účastnily i osoby, jejichž přihlášky nemusí být ustavující schůzí přijaty. Nicméně s pravidly jednání a návrhu předsedající osoby dle komentáře37 budou zájemci o členství seznámeni ještě před hlasováním o přijetí přihlášek. Toto ustanovení se však, myslím týká pouze osob, které přihlášku podaly, avšak jejich přihláška nebyla ustavující schůzí přijata. Dále je dle mého názoru připuštěna účast jiných osob dle § 556 odst. 1), Zákon o obchodních korporacích, pokud jejich účast ustavující schůze nevyloučí. Dalším krokem ustavující schůze je přijetí stanov. Na vznik členství má tento krok poměrně zásadní vliv, jelikož stanovy určují podmínky vzniku členství. Co se týče podmínek vzniku členství, které jsou určeny stanovami, má ustavující schůze možnosti

37

18


omezené pouze zásadou rovnosti členů družstva resp. dobrými mravy. Tato zásada neumožňuje ustavující, resp. členské schůzi přijmout stanovy, které by, co do podmínek vzniku členství v družstvu, jakýmkoli způsobem diskriminovaly některé členy a to ať už na základě rasy, pohlaví či rozdílů majetkových. Tato zásada je formulována především v teorii38 či v judikatuře, např. rozhodnutím Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Cdo 1553/2012, ze dne 24. 10. 2013 – ač se toto rozhodnutí týká § 227 odst. 2. Zákona č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, je dle mého názoru relevantní neboť znění citovaného ustanovení a ustanovení § 577 Zákona o obchodních korporacích, je, co do možnosti stanovení podmínek vzniku členství stanovami, stejného znění. Dalším krokem je schválení seznamu zakladatelů družstva. Zakladatelem se dle § zákona č. 90/2012 Sb., Zákon o obchodních korporacích, může stát pouze osoba, která podala přihlášku, nevzala jí zpět a jejíž přihláška byla ustavující schůzí přijata a zároveň splnila podmínky pro vznik členství s výjimkou splnění vkladové povinnosti popř. vzniku pracovního poměru. Pro úplnost je vhodné doplnit, že podanou přihlášku lze vzít zpět do začátku ustavující schůze dle ustanovení § 558 odst. 1), Zákona o obchodních korporacích a dále ihned po hlasování o přijetí stanov, za podmínky, že pro přijetí stanov nehlasovala dle ustanovení 559 odst. 2), Zákona o obchodních korporacích. Z tohoto ustanovení tedy vyplývá, že kromě uvedených dvou podmínek, musí žadatel splnit veškeré podmínky pro vznik členství včetně podmínek stanovených stanovami ve smyslu ustanovení § 577 odst. 2, Zákona o obchodních korporacích, jinak nebude zapsán do seznamu zakladatelů. Je tedy možná situace, že ustavující schůze přijme přihlášku některé osoby, poté přijme znění stanov, které stanoví podmínky vzniku členství, které ovšem daná osoba nesplňuje. Není tedy možné jí zapsat do seznamu zakladatelů a její členství nevznikne. Bylo by možné uvažovat, že ustanovení § 559 odst. 2), Zákona o obchodních korporacích, možnost vzít přihlášku zpět, v případě, že taková osoba nehlasovala pro přijetí stanov, tedy patrně hlasovala proti, či se zdržela, má tuto situaci vyřešit. Nicméně tato situace je již vyřešena ustanovením § 559 odst. 1), Zákona o obchodních korporacích, tedy že taková osoba se nestane zakladatelem ani členem družstva. Ustanovení § 559 odst. 2), Zákona o obchodních 38

DVOŘÁK, 2006, op. cit. pozn. pod čarou č. 2. nebo HELEŠIC, František. Evropské a české

družstevní právo. Vyd. 1. Praha: Eurolex Bohemia, 2006, 510 s. ISBN 80-86861-79-1.

19

korporacích lze pak chápat pouze jako možnost osoby, která buďto změnila názor na své členství v družstvu, nebo nesouhlasí se zněním schválených stanov, ať už co do podmínek členství, či jakýchkoli jiných ustanovení stanov a z těchto důvodů buďto pro schválení stanov nehlasovala či hlasovala proti, vzít svou přihlášku zpět a nebýt zakladatelem družstva. Další podmínkou je nejdříve převzetí a následné splnění vkladové povinnosti. Převzetí vkladové povinnosti se činí písemně formou veřejné listiny, jak stanoví § 560 odst. 1) Zákona o obchodních korporacích a tvoří přílohu veřejné listiny osvědčující průběh ustavující schůze, pokud ovšem toto prohlášení není součástí takové listiny. V případě, že se ze závažných důvodů zakladatel nemůže účastnit ustavující schůze, musí písemné převzetí povinnosti doručit statutárnímu orgánu založeného družstva nejpozději do 15ti dnů ode dne konání ustavující schůze dle ustanovení § 560 odst. 2) Zákona o obchodních korporacích. Toto prohlášení lze dle Zákona korporacích vyhotovit ve třech různých formách. První je

obchodních

osvědčení o převzetí

vkladové povinnosti formou veřejné listiny, druhé je písemné prohlášení o převzetí vkladové povinnosti taktéž formou veřejné listiny a třetí je písemné prohlášení o převzetí vkladové povinnosti k základnímu členskému vkladu s úředně ověřeným podpisem. Zákon dále neupravuje, co má být obsahem tohoto prohlášení, nicméně by v něm mělo být uvedeno kdo jej činí, vůči jakému družstvu prohlášení směřuje a podrobnosti základního vkladu jako termín splatnosti a jeho výše.39 Zároveň se lhůtou pro doručení prohlášení však zákon stanoví lhůtu v délce 15ti dnů ode dne konání ustavující schůze pro splnění základního nebo vstupního členského vkladu. Lhůta tedy běží ode dne konání ustavující schůze nehledě na okamžik, kdy zakladatel prohlásil, že přejímá povinnost ke splacení základního, resp. vstupního vkladu, v případě že pro svou nepřítomnost tak neučinil při konání ustavující schůze. Co se týče vkladu, zakladatel nemá vždy povinnost v této lhůtě splatit celý základní vklad. Stanovami mu lze uložit povinnost pouze ke splacení vstupního vkladu, který je součástí vkladu základního, přičemž lhůtu ke splacení rozdílu mezi základním a

39

20


vstupním vkladem určují stanovy. Tato nesmí být delší než tři roky dle ustanovení § 564 Zákona o obchodních korporacích. Zákon v tomto ustanovení stanoví pouze maximální délku lhůty, nikoli však její počátek. Nicméně vzhledem k tomu, že počátek lhůty ke splacení základního resp. vstupního vkladu, uvedené v § 560 Zákona o obchodních korporacích, je vázán na ustavující schůzi, lze mít za to, že i maximální tříletá lhůta uvedená v 564 Zákona o obchodních korporacích běží ode dne konání ustavující schůze. Další možnou nikoli však nezbytnou podmínkou pro vznik členství je vznik pracovního poměru. Stanovy mohou podmínit vznik členství v družstvu vznikem pracovního poměru. Vznik pracovního poměru je podmíněn způsobilostí obou subjektů být účastníkem pracovního poměru, tedy družstva jako zaměstnavatele a člena jako zaměstnance. Co se týče zaměstnance, pak je svéprávnost v pracovněprávní oblasti stanovena ustanovením § 35 odst. 1 účinného Občanského zákoníku, kdy se k výkonu závislé práce může zavázat nezletilý, který dovršil 15 let svého věku a ukončil povinnou školní docházku. Další otázkou je způsobilost družstva jako zaměstnavatele. Účinný občanský zákoník v ustanovení § 118 udává, že právní osobnost nabývá právnická osoba svým vznikem. Právnická osoba dle 126 odst. 1 účinného Občanského zákoníku vzniká dnem zápisu do veřejného rejstříku. Vzhledem k tomu, že dle předchozích ustanovení není právnická osoba způsobilá mít v mezích právního řádu práva a povinnosti, není tedy ani způsobilá být účastníkem pracovněprávního vztahu. Nicméně za právnickou osobu lze jednat i před jejím vznikem dle ustanovení § 127 účinného Občanského zákoníku a tedy je, dle mého názoru možné, aby představenstvo, resp. u malého družstva předseda, uzavřelo pracovní smlouvu se svým členem, jehož členství do vzniku pracovního poměru nevznikne. Pracovní poměr však dle mého názoru nevznikne do okamžiku než právnická osoba převezme následky z této smlouvy, jak to předpokládá ustanovení § 127 účinného Občanského zákoníku, respektive bude platit nevyvratitelná domněnka, že pracovní poměr vznikl okamžikem uzavření pracovní smlouvy. Současná právní úprava tak zvolila odlišný přístup k jednání za právnickou osobu, před jejím vznikem. Do účinnosti současné právní úpravy bylo lze za právnickou osobu jednat v souvislosti s jejím založením s tím, že na takovou právnickou osobu

21

přešly tyto závazky okamžikem jejího vzniku.40 Nyní přecházejí závazky až v momentě, kdy jejich následky právnická osoba svým rozhodnutím na sebe převezme s nevyvratitelnou domněnkou, že je z nich zavázána od počátku. Podmínku vzniku členství vznik pracovního poměru tak uchazeč o členství splní ještě před vznikem družstva a jeho členství tak vznikne dnem vzniku družstva dle ustanovení § 577 odst. a) Zákona o obchodních korporacích.

3.1.2 Vznik členství rozhodnutím příslušného orgánu družstva Tento způsob členství je vyhrazen pouze již vzniklým družstvům, tedy družstvům zapsaným do veřejného rejstříku. Orgánem příslušným pro rozhodnutí je představenstvo nebo jiný orgán určený stanovami, nikdy však kontrolní komise dle ustanovení § 577 odst. 3, Zákona o obchodních korporacích. Tímto orgánem je tedy buďto představenstvo, resp. předseda družstva pokud se jedná o malé družstvo ve smyslu § 726 Zákona o obchodních korporacích nebo členská schůze, pokud tak stanovy určí. Dále vzhledem k ustanovení § 629 odst. d) Zákona o obchodních korporacích mohou stanovy zřídit jiný orgán, kterému mohou určit příslušnost k rozhodování o přijetí za člena. Rozhodným okamžikem pro vznik členství je den rozhodnutí takového orgánu, případně den pozdější, pokud tak určí toto rozhodnutí. Rozhodnutí tedy může pouze stanovit, že členství vznikne až uplynutím určitého času. Mohlo by se jednat o den určený v členské přihlášce, jejíž minimální náležitosti zákon nově upravuje nebo se bude jednat o okamžik splnění podmínek pro vznik členství ať už stanovených zákonem či stanovami, které uchazeč o členství nesplňuje v době rozhodování příslušného orgánu.41 Uchazeč musí splňovat veškeré podmínky, které stanoví zákon nebo stanovy. Ze zákonných podmínek se jedná stejně jako při vzniku členství při založení družstva o prohlášení o převzetí vkladové povinnosti dle § 560 odst. 1) nebo 2), Zákona o

40

LAVICKÝ, Petr a Jakub HANDRLICA. Občanský zákoník: komentář. 1. vyd. V Praze: C.H.

Beck, 2013-, sv. ISBN 978-80-7400-529-91. 41

22


obchodních korporacích, splacení základního členského vkladu, ledaže stanovy určí, že stačí splatit vstupní vklad a v případech, kdy tak stanoví zákon č. 90/2012 Sb., Zákona o obchodních korporacích, vznik pracovního poměru dle § 564 odst. 1). Vznik pracovního poměru jako podmínku vzniku členství stanoví zákon pouze pro členství v sociálním družstvu a to ne výlučně, avšak jako jednu z možných podmínek vzniku členství. Dále je v sociálním družstvu dle ustanovení § 763 Zákona o obchodních korporacích ještě možnost stát se jeho členem na základě výkonu činnosti ve prospěch sociálního družstva mimo rámec pracovního poměru na základě dobrovolnosti a na základě toho, že takové osobě jsou poskytovány služby v rámci obecně prospěšné činnosti sociálního družstva. U bytového družstva je možné stanovit jako zvláštní podmínku vzniku členství v družstvu převzetí nebo splnění další vkladové povinnosti, jejíž výši nebo způsob jejího určení je upraven ve stanovách (ustanovení § 733 odst. 1, Zákona o obchodních korporacích). S členstvím, jež vzniklo na základě splnění takovéto podmínky, se dle odstavce následujícího pojí právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu. Z tohoto ustanovení mimo jiné vyplývá, že zákon předvídá i členství v bytovém družstvu, se kterým se právo na uzavření nájemní smlouvy nepojí. Jelikož, je však bytové družstvo možno založit jen za účelem splňování bytových potřeb svých členů, nedává zákon přímou odpověď na to, jak zajistí bytové potřeby členů, s jejichž členstvím se právo na uzavření nájemní smlouvy nepojí. Domnívám se, že odpověď se nachází např. v ustanovení § 727 odst. 2) Zákona o obchodních korporacích, které stanoví, že bytové družstvo může spravovat domy s byty a nebytovými prostory ve vlastnictví jiných osob. Ač toto ustanovení může primárně sloužit pouze k možnosti družstva spravovat cizí nemovitosti, jakožto činnosti vedlejší ve smyslu ustanovení § 727 odst. 3) Zákona o obchodních korporacích, mám za to, že takové družstvo může svou činností uspokojit bytovou potřebu svého člena, k jehož členství se nepojí právo na uzavření nájemní smlouvy tím, že mu zprostředkuje uzavření nájemní smlouvy v nemovitosti, kterou má ve správě. Nájemní smlouva pak bude uzavřena s vlastníkem takové nemovitosti.

23

Nicméně i přes výše uvedené by se dalo teoretizovat, že by se členem bytového družstva mohla stát osoba, které družstvo bytové potřeby zajišťovat nebude. Takovou osobou může být třeba zaměstnanec družstva, který bude zajišťovat vedlejší činnost bytového družstva ve smyslu ustanovení § 727 odst. (3) Zákona o obchodních korporacích, nebo provádět správu domů s byty ve vlastnictví jiných osob (ustanovení § 727 odst. (2) Zákona o obchodních korporacích). Takových členů ale nemůže být mnoho, neboť hlavní činností bytového družstva musí zůstat uspokojování bytových potřeb svých členů. Z ustanovení § 742 písm. a), ustanovení § 730 a 733 odst. (1) a (2) Zákona o obchodních korporacích by se mohlo zdát, že zákon předpokládá i členství s nímž se nepojí právo na uzavření nájemní smlouvy, resp. člena, který není nájemcem družstevního bytu. Takový člen tedy, dle uvedených ustanovení, uhradil základní členský poplatek, neboť jeho úhrada je základní zákonnou podmínkou pro vznik členství v družstvu, ale nemusí mu vzniknout právo na uzavření nájemní smlouvy. Například ustanovení § 742 odst. 1 Zákona o obchodních korporacích stanoví, že člen má právo na uzavření nájemní smlouvy pokud se sám nebo jeho právní předchůdce na jeho pořízení podílel dalším členským vkladem. Pokud je členem družstva osoba, která se svým členským vkladem na pořízení bytu nepodílela, pak s členstvím takové osoby nepojí zákon právo na uzavření nájemní smlouvy družstevního bytu. Družstevním bytem však může dle ustanovení § 729 Zákona o obchodních korporacích být pouze byt nebo nebytový prostor, který je umístěn v budově ve vlastnictví nebo spoluvlastnictví družstva, nebo je ve vlastnictví nebo spoluvlastnictví družstva a na jehož pořízení se člen družstva podílel svým členským vkladem. Tím si dovoluji nesouhlasit s názorem Zdeňka Čápa,42 když tvrdí, že nájemcem družstevního bytu může být jedině člen, který se sám nebo jeho právní předchůdce podílel na jeho pořízení dalším členským vkladem. Myslím, že nájemcem družstevního bytu může být buď člen, který se na pořízení bytu podílel, kterému nájemní právo, resp. právo na uzavření nájemní smlouvy vzniká na základě úhrady dalšího členského vkladu, ale může jím být i člen, který se na pořízení bytu nepodílel dalším členským vkladem. Zákonné ustanovení § 742 písm. a) Zákona o obchodních korporacích, pouze chrání ty 42

24

ČÁP Zdeněk, op. cit. v pozn. pod čarou č. 3

členy, kteří se majetkově účastnili na pořízení bytu tak, aby jim svědčilo nájemní právo k takovému bytu, nikoli však, že by omezovalo členství v bytovém družstvu. Zákon tak teoreticky dává prostor pro družstva, aby rozlišovala mezi členy, kteří se vklady podíleli na pořízení družstevního bytu a kteří na základě toho mají ze zákona právo na uzavření nájemní smlouvy k takovému bytu a členy kteří, se na pořízení bytu nepodíleli svým členským vkladem a jejichž bytové potřeby zajišťuje družstvo jinak. Zajišťování bytových potřeb takových členů se děje, dle mého názoru buď tak, jak jsem již v této kapitole v odst. 3 uvedl a tedy že zprostředkují uzavření nájemní smlouvy s osobou, jejíž byt má družstvo ve správě (ustanovení § 727 odst. 2 Zákona o obchodních korporacích), nebo tak, že ve vlastnictví družstva jsou i byty či nebytové prostory na jejichž pořízení se nepodíleli členové družstva prostřednictvím svých členských vkladů, ale které družstvo do vlastnictví získalo jiným způsobem, pravděpodobně ze zisku z vedlejší činnosti, ať už to je správa bytů či nebytových prostor v cizím vlastnictví či činnost jiná. Z tohoto ohledu lze rozlišovat družstva pouze se členy, kteří se podíleli svým členským vkladem na pořízení jednotek ve vlastnictví bytového družstva a družstva také se členy, kteří se na pořízení jednotek svými členskými vklady nepodíleli. Otázkou však je, zdali by mohlo existovat družstvo, kde se žádní členové nepodílejí na pořízení jednotek prostřednictvím svých vkladů a účastní se na družstvu pouze základním členským vkladem a bytové družstvo tyto jednotky pořídilo jiným způsobem, tedy buď z vlastních prostředků, či prostřednictvím úvěru. Otázkou však je, jakým způsobem by byl takový úvěr splácen, vzhledem k omezení výše nájemného stanoveného v ustanovení § 744 Zákona o obchodních korporacích, zda je možné náklady na splácení úvěru zahrnout pod „účelně vynaložené náklady vzniklé při správě družstevních bytů.“ Zdali zákonodárce tímto nevyloučil možnost družstva financovat pořízení družstevních bytů pomocí úvěru, který by jednotliví členové spláceli prostřednictvím nájemného a nenechává tak jedinou možnost a to, aby družstvo financovalo pořízení družstevních bytů pouze prostřednictvím členských vkladů. K tomuto účelu dle mého názoru slouží institut finanční asistence. Prakticky tedy situace bude vypadat tak, že osoby, založí družstvo za účelem koupě domu, např. v bytové privatizaci, ve kterém mají zájem bydlet. Jelikož družstvo nemá finanční 25

prostředky na koupi domu, půjčí si prostřednictvím úvěru finanční prostředky od některé banky. Protože družstvo může v takovém případě přijímat prostředky od svých členů prostřednictvím jejich vkladů a nájmu, který je ale omezen výše uvedeným ustanovením, musí družstvo vyžadovat povinnost členů zavázat se k dalšímu vkladu, který bude sloužit na úhradu bytu, který bude danému členu družstvem pronajímán. Člen však nemusí mít finanční prostředky na jeho uhrazení. Družstvo mu tedy poskytne finanční asistenci. Splátky z finanční asistence pak budou využity na úhradu části splátek úvěru, který slouží na úhradu kupní ceny domu. Mohlo by se zdát, že je to přílišná komplikace a daleko jednodušší řešení by bylo, kdyby členové mohli hradit svou část splátek úvěru na pořízení domu prostřednictvím nájmu. Dle mého názoru však tento způsob úhrady splátek úvěru vede družstva k tomu, aby ve svých stanovách zavázala členy k povinnosti dalších vkladů a tím lépe rozlišili jejich účast na družstvu, vzhledem k rozdílným velikostem jednotek na jejichž pořízení se podíleli. Dále pak je možno si představit dvojí přístup k členským vkladům, resp. dva různé druhy bytových družstev, které se odlišují podle toho, jakým způsobem se jejich členové podíleli na pořízení jednotek ve vlastnictví družstva. První, kde stanovy bytového družstva určí výši základního členského vkladu tak, aby pokryla náklady na pořízení všech jednotek ve vlastnictví družstva a druhou, kdy je základní členský vklad určen ve výši nezbytné a jednotliví členové se podílejí na pořízení jednotek prostřednictvím dalších vkladů. První možnost je však poměrně obtížně proveditelná, jelikož, vzhledem k tomu, že základní členský vklad musí být pro všechny členy určen ve stejné výši (§ 564 odst. 2 Zákona o obchodních korporacích) není možné odlišit různou hodnotu pořizovaných jednotek závislou zejména na jejich rozdílné velikosti. Přesto to není nepředstavitelné. Druhá možnost je pak z tohoto pohledu více praktická. Umožňuje rozlišování velikosti jednotek, zároveň umožní některým členům, aby se podíleli na pořízení více než jedné jednotky, avšak pojí se s dalšími povinnostmi, zejména povinností uzavřít smlouvu mezi členem zavazujícím se k dalšímu vkladu a družstvem ve smyslu ustanovení § 733 odst. (1) Zákona o obchodních korporacích, resp. ustanovení § 572 odst. (2) Zákona o obchodních korporacích.

26

Závěrem bych rád uvedl, že je možné teoretizovat o možnostech různých druhů členství v bytovém družstvu, neboť zákon na to neposkytuje jasnou odpověď. Nicméně je nutno uvést, že hlavním účelem bytového družstva je zajišťovat bytové potřeby svých členů a hlavní způsob je prostřednictvím pořízení jednotek tak, aby tyto jednotky bytové potřeby svých členů zajišťovaly. Tedy je možné teoretizovat nad možnostmi družstva, jak tyto potřeby zajišťovat, nicméně absolutní většina členů bytových družstev bude mít se svým družstevním podílem spojeno právo nájmu resp. právo na uzavření nájemní smlouvy. Rozlišování členů v jednom jediném družstvu na ty členy, kteří se na pořízení bytu svým členským vkladem podílely, a na ty členy, kterým bytové družstvo jejich potřeby zajišťuje jinak, je sice teoreticky možné, ale velmi nepravděpodobné, resp. by takové rozlišování bylo nespravedlivé a podmínky pro členství v takovém bytovém družstvu by byly nerovné. Ustanovení, která teoreticky dávají prostor pro takové rozlišování k tomuto účelu, dle mého názoru nesměřují. Typickým příkladem účelu těchto ustanovení, která dávají prostor i pro členství, s nímž se nepojí nájemní právo, resp. právo na uzavření nájemní smlouvy, tak budou časté případy družstev, které vznikly za účelem pořízení bytových jednotek a jejich správy a na to navázané zajišťování bytových potřeb svých členů, tedy družstev, ve kterých se s každým družstevním podílem svých členů pojí nájemní právo, resp. právo na uzavření nájemní smlouvy. Tato družstva se pak po určitém čase rozhodla převést vlastnictví k jednotkám svým členům, kteří se podíleli na pořízení jednotek, a tyto osoby stále zůstávají členy družstva, které vykonává správu domu či z majetku družstva některé jednotky nepřevedlo (např. nebytové jednotky) a družstvo tak zajišťuje bytové potřeby svých členů prostřednictvím správy domu či pronájmem nebytových prostor svým členům.43

3.1.3 Společné členství manželů v družstvu Zákon o obchodních korporacích ve svém ustanovení § 578 stanoví, že členství jednoho z manželů nezakládá členství druhého.

Nicméně ustanovení Zákona o

obchodní korporacích o bytovém družstvu v ustanovení §739 a § 740 upravují společné 43

27


členství manželů v družstvu. Zákon o obchodních korporacích tedy zachovává, že společné členství v družstvu je specifikem pouze bytového družstva. Společné členství manželů v bytovém družstvu se tak přesunulo, z předchozího občanského zákoníku, ve kterém bylo upraveno v rámci ustanovení o nájmu, zcela logicky do úpravy bytového družstva. Na rozdíl od předešlé úpravy, ale společné členství nevzniká automaticky, když se jeden z manželů stane členem bytového družstva, ale vznikne pouze za předpokladu, že je družstevní podíl ve společném jmění manželů, tedy že úhrada členského vkladu byla provedena z prostředků ve společném jmění. Společný družstevní podíl manželů je pak upraven, aby reflektoval situaci, kdy družstevní bydlení je staveno na roveň bydlení v bytech v osobním vlastnictví, kde družstevní podíl má zpravidla hodnotu družstevního bytu. Rozdílná úprava oproti předchozí právní úpravě je jistě reflexí k předchozímu nespravedlivému stavu, stanovenému zejména pozitivistickým výkladem předchozí právní úpravy. Předchozí výklad v mnoha případech, ať už judikovaných,44 či popsaných v odborné literatuře,45 vedl k rozdílnému pojetí společného jmění manželů ve vtahu k vlastnictví bytu a členství v bytovém družstvu. Tento výklad udával, že společné členství manželů vzniká, nehledě na podobnost družstevního bydlení s bydlením v bytu ve vlastnictví bydlící osoby, i v případě zdědění členství jedním z manželů nebo i v případě bezúplatného převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu za trvání manželství. Družstevní bydlení tak mělo jiný právní režim s ohledem na společné jmění manželů než bydlení ve vlastnictví bydlící osoby. Společné členství v bytovém družstvu mohlo vzniknout nehledě na režim společného jmění manželů stanoveném předchozí právní úpravou i v případech, ve kterých, kdyby se jednalo nikoli o byt družstevní, by takové právo do společného jmění nepatřilo (typicky dědictví, dar)46. Myslím si, že současná právní úprava stanovená v zákoně o obchodních korporacích se staví k tomuto výkladu odmítavě zejména v ustanovení §

44

Usnesení Nejvyššího soud České republiky ze dne 22. října 2009, sp. zn 20 Cdo 3672/2007

45

ŠVESTKA, Jiří, Jiří SPÁČIL, Marta ŠKÁROVÁ a Milan HULMÁK. Občanský zákoník:

komentář. 2. vyd. Praha: Beck, 2009, 2 sv. ISBN 978-80-7400-108-6. 46

SPÁČIL, Jiří. Členský podíl v bytovém družstvu jako součást společného jmění manželů.

Právní fórum. 2010, s. 309-319.

28

739 Zákona o obchodních korporacích, který stanoví, že pokud družstevní podíl spadá do společného jmění manželů vzniká společné členství ve spojením s ustanovení § 709 účinného Občanského zákoníku. Úmysl zákonodárce se tak, dle mého názoru, vymezuje proti dosavadnímu výkladu a snaží se družstevní bydlení i v oblasti manželského práva posunout na stejnou úroveň jako bydlení v bytě ve vlastnictví bydlící osoby. Dle mého názoru se jedná o krok správným směrem, neboť dvojí režim pro oba způsoby bydlení ať už v jakékoli oblasti, je problematický a tato snaha, i když se v tomto případě jedná o řešení pouze části problému, by mohla ve výsledku přispět k zachování bytového družstevnictví, které dle dosavadního vývoje spíše míří k zániku.

4 Změna členství v družstvu Změnou členství v družstvu rozumíme v první řadě změnu v osobě člena, tedy převod a přechod družstevního podílu. Zákon o obchodních korporacích však převod a přechod upravuje tak, že jsou zároveň způsoby vzniku i zániku členství a dále podrobněji v pododdílu 5, tedy v ustanoveních upravujících družstevní podíl v § 599 a násl. Zákona o obchodních korporacích. Druhou možností chápání změny členství je změna obsahu členství, tedy změna jednotlivých práv a povinností, která jsou s členstvím v družstvu spojena, za trvání členství.

4.1.1 Převod družstevního podílu Vznik členství převodem členského podílu je prvním způsobem derivativního vzniku členství v družstvu a je zároveň důvodem pro zánik členství v družstvu. Je možný pouze v již existujícím družstvu a to tak, že dosavadní člen družstva převede své členství, tedy práva a povinnosti spojené s členstvím v družstvu na jinou osobu za podmínek stanovených zákonem č. 90/2012 Sb. Zákona o obchodních korporacích,

29

zejména v ustanoveních § 599 až 601 citovaného zákona, a stanovami. Zákon stanoví, že osoba, na níž je členství převáděno musí splňovat podmínky stanovené zákonem a stanovami družstva (ustanovení § 599 Zákona o obchodních korporacích). Zákon dále rozlišuje mezi převodem členství na jiného člena družstva či třetí osobu, když v ustanovení § 600 stanoví, že na jiného člena družstva lze družstevní podíl převést, pokud to stanovy nezakazují, na třetí osobu pak pouze v případě, že to stanovy připouštějí. Dále je uvedena možnost, aby stanovy podmínily převod souhlasem představenstva, který po jeho udělení či neudělení nelze změnit ani odvolat. To je změna oproti předchozí úpravě v ustanovení § 229 zákona č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, kde byla zakotvena možnost se proti zamítavému rozhodnutí představenstva odvolat ke členské schůzi. Obecná úprava nic dalšího, kromě ustanovení, že účinky převodu vůči družstvu nastávají až předložení smlouvy o převodu členství, resp. dnem pozdějším, neobsahuje. U převodu členského podílu je nutno zmínit, že zatímco Obchodní zákoník pro tuto situaci používal hned tři různé termíny, tedy převod členských práv a povinností, převod členství či převod práv a povinností spojených s členstvím v družstvu, zákon o obchodních korporací používá výhradně termín převod družstevního podílu a tím tuto terminologii sjednotil. Na rozdíl od předchozí právní úpravy je převod družstevního podílu případ univerzální právní sukcese. Předchozí úprava stanovovala, že se při převodu na nabyvatele převádí pouze některá práva a povinnosti, tedy například v bytovém družstvu závazky vůči družstvu z titulu dlužného nájemného, či naopak závazky družstva vůči bývalému členovi se nepřeváděly.47

Ze současné úpravy univerzální

sukcese vyplývá z ustanovení § 601 odst. 1 Zákona o obchodních korporacích, který stanoví, že převodce ručí za dluhy, které jsou s členstvím spojeny, dluhy se tedy převádí spolu s členským podílem. V úpravě bytového družstva je pak výslovně uvedeno v ustanovení § 736 odst. 2 Zákona o obchodních korporacích, že se spolu s převodem družstevního podílu převádí i nájem družstevního bytu anebo se převádí právo na uzavření nájemní smlouvy. Dále zákon stanoví, že se také převádí i všechny dluhy 47

CILEČEK, Filip. Derivativní vznik členství v bytovém družstvu. Obchodněprávní revue.

2011, s. 110-115

30

převodce vůči bytovému družstvu a dluhy bytového družstva vůči převodci. Převodem družstevních práv a povinností tedy dochází k univerzální sukcesi na nabyvatele. Dále je možné převést pouze část podílu a to tak, že, za podmínky, že to stanovy povolují a představenstvo s tím souhlasí, se družstevní podíl rozdělí a převede se pouze část podílu. Majetková účast ani jednoho z účastníků však nesmí klesnout pod výši základního členského vkladu (ustanovení § 607 Zákona o obchodních korporacích). Dále v případě, že člen převádí svůj družstevní podíl na jiného člena, dochází ke splynutí podílů. Za podmínky, že se ke každému z podílů pojí práva třetích osob, dochází ke splynutí až v momentě, kdy taková práva třetích osob zaniknou, ledaže dohoda s třetí osobou stanoví jinak. V případě splynutí pak dle mého názoru zaniká základní členský vklad převáděného podílu, který se převodem mění na další členský vklad. U bytového družstva rozdělení družstevního podílu nelze vyloučit, nicméně lze rozdělit pouze podíl, ke kterému se pojí nájemní správo nejméně ke dvěma družstevním bytům. Nabyvatel je povinen uhradit základní členský vklad, jinak rozdělení družstevního podílu nenabude účinnosti (ustanovení § 738 Zákona o obchodních korporacích). Z toho, dle mého názoru vyplývá, že při případném splynutí družstevních podílů v bytovém družstvu, má převodce nárok na vrácení základního členského vkladu. Pokud ovšem nedochází ke splynutí části rozděleného družstevního podílu a jiného družstevního podílu, kdy převodce zůstává členem družstva a tedy mu nelze základní členský vklad vrátit dle ustanovení § 565 Zákona o obchodních korporacích. Další otázkou je forma smlouvy o převodu členského podílu. Cileček48 nesouhlasí s názorem Dvořáka49, když dovozuje, že postačí ústní forma a to i na převod členského podílu v bytovém družstvu. Jeho článek však reflektuje pouze předchozí úpravu. Ústní formu smlouvy o převodu členského podílu zmiňuje jako možnost i Pauldura50. Nicméně jeho názor, že stejné účinky jako doručení smlouvy družstvu má doručení prohlášení převodce a nabyvatele o uzavření takové smlouvy, je přímo zmíněn

48

CILEČEK, Filip. op. cit. v pozn. pod čarou č. 47

49

Dvořák T., op. cit. v pozn. pod čarou č. 2

50

PAULDURA, Lukáš. K dohodám o převodu členství a členského podílu. Právní fórum. 2009,

s. 496-500.

31

v ustanovení § 601 odst. 2 Zákona o obchodních korporacích. Je tedy nepochybné, že forma smlouvy o převodu družstevního podílu může být i ústní. U bytového družstva zákon č. 90/2012 Sb., Zákon o obchodních korporacích v ustanovení § 736 odst. 1) vylučuje omezení převoditelnosti členského podílu stanovami. Stanoví pouze, což však vyplývá i z úpravy obecné, že osoba, na níž má být podíl převeden, musí být způsobilá stát se členem, tedy musí splňovat všechny podmínky pro vznik členství stanovené zákonem i stanovami. Zákon o obchodních korporacích zcela nově zakotvuje, že spolu s převodem družstevního podílu se převádí i nájem resp. právo na uzavření nájemní smlouvy. Obchodní zákoník takovéto ustanovení neobsahoval a Nejvyšší soud judikoval51, že při převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v družstvu dochází k ukončení nájemního vztahu s převodcem a nabyvatel pak musí uzavřít s družstvem nájemní smlouvu novou. Vzhledem k tomu, že zákon o obchodních korporacích přijal řešení zcela opačné, nabyvatel z převodu družstevního podílu vstupuje do nájemního vztahu již existujícího mezi převodcem a družstvem jako jeho právní nástupce. To ostatně vyplývá i z toho, že při převod družstevního podílu je univerzální právní sukcesí, jak jsem popisoval dříve. Je to velmi důležitý a myslím si, že správný posun. V praxi totiž často docházelo ke komplikacím při uzavírání nové nájemní smlouvy s nabyvatelem ze strany bytového družstva. Bytová družstva si často kladla neoprávněné či nesmyslné požadavky52 a ač se nabyvatel uzavření smlouvy mohl domáhat soudně,53 většina nabyvatelů tak nečinila a raději vyhověla požadavkům družstva, aby se vyhnula zdlouhavému soudnímu sporu.

51

: „Na základě dohody o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém

družstvu nevstupuje nabyvatel členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu do práv a povinností, které vyplývají z nájemní smlouvy uzavřené mezi dosavadním členem a bytovým družstvem.“ Rozsudek nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. 26 Cdo 2724/2004 52

PHILIPPI Tomáš, K některým aspektům převodu členských práv a povinností v bytovém

družstvu. Právní rádce. 2008. č. 3. Str. 97-102 53

DVOŘÁK, Tomáš, Tři úvahy k judikatuře v oblasti bytových družstev. Soudní rozhledy. 2003

č.1, str. 1-5

32

V sociálním družstvu je převod zakázán ustanovením § 763 odst. (2) Zákona o obchodních korporacích.

4.1.2 Přechod družstevního podílu Přechod družstevního podílu upravuje zákon o obchodních korporacích v ustanovení § 602 a ustanoveních následujících. Přechod družstevního podílu je obecně povolen, avšak zákon dává možnost družstvům ve svých stanovách přechod družstevního podílu vyloučit. Taková možnost ovšem neexistuje u družstevního podílu v bytovém družstvu v případě, že členovi svědčí právo nájmu nebo právo na uzavření nájemní smlouvy (ustanovení § 602 Zákona o obchodních korporacích). Zákon dále odlišuje přechod družstevního podílu v případě smrti fyzické osoby a zániku právnické osoby. V případě smrti fyzické osoby zákon dává možnost v ustanovení § 603 Zákona o obchodních korporacích, aby dědic, který nechce být členem družstva, svou účast v družstvu vypověděl s tříměsíční výpovědní dobou, během které není dědic oprávněn účastnit se na činnosti družstva. Vypovědět svou účast může dědic do jednoho měsíce ode dne, kdy se stal dědicem. Dědicem je dle ustanovení § 1475 odst. 3 účinného Občanského zákoníku, osoba, jíž náleží dědické právo. Dle ustanovení § 1479 účinného Občanského zákoníku vzniká dědické právo smrtí zůstavitele a tedy je osoba dědicem od okamžiku smrti zůstavitele a lhůta pro vypovězení členství v družstvu běží od smrti zůstavitele. Zákon však nedává jasnou odpověď co dělat v situaci, kdy je dědiců více, kdy zůstavitel neurčil, který z dědiců členský podíl zdědí a není tedy jasné, který z dědiců či zda všichni musí takové prohlášení učinit, nehledě na fakt, že do jednoho měsíce od smrti zůstavitele nemusí být ani určen notář, který dědictví vyřizuje a dědic, pokud o členství zůstavitele v družstvu nevěděl se ani o členství nemusel dozvědět ani o tom, že dědicem je. Je však na druhou stranu pravda, že i když tohoto práva na výpověď nevyužije ve stanovené lhůtě, je možné kdykoli poté z družstva vystoupit. Zákon dále stanoví, že podá-li dědic výpověď podle ustanovení § 603 odst. 1 Zákona o obchodních korporacích, platí, že se členem družstva nestal. Výpověď podle

33

tohoto ustanovení není důvodem ukončení členství v družstvu, neboť takové členství ani nevzniklo. Zákon dále dává možnost družstvu, aby ve svých stanovách podmínilo přechod členského podílu souhlasem představenstva. Souhlas představenstvo musí dát nebo odmítnout do 30 dnů ode dne, kdy dědic o takový souhlas požádal. V případě nečinnosti představenstva platí, že takový souhlas udělilo. V případě přechodu členského podílu při zániku právnické osoby zákon výslovně stanoví, že představenstvo musí s přechodem udělit souhlas, pokud o to právnická osoba požádala, jinak k přechodu nedojde. Pokud právnická osoba má zájem o přechod členského podílu na více právních nástupců, platí podmínka souhlasu představenstva. Ta je však dle mého názoru doplněná o podmínku stanovenou ustanovením § 607 Zákona o obchodních korporacích a to tak, že dochází k rozdělení členského podílu a majetková účast jednotlivých právních nástupců nesmí být menší než základní členský vklad stanovený stanovami. V bytovém družstvu nelze, jak již bylo řečeno výše, vyloučit přechod družstevního podílu, s nímž je spojeno nájemní právo k družstevnímu bytu nebo právo na uzavření nájemní smlouvy. Dochází tak k poměrně paradoxní situaci, kdy sice převoditelnost družstevního podílu člena bytového družstva nelze vyloučit ani omezit, nicméně takový družstevní podíl přechází na dědice pouze v případě, že je s družstevním podílem spojeno nájemní právo nebo právo na uzavření nájemní smlouvy. Přechod družstevního podílu, se kterým se nájemní právo nebo právo na uzavření nájemní smlouvy nepojí, je dle mého názoru vylučitelný stanovami, ač tak zákon výslovně neuvádí. Dále zákon uvádí, že družstevní podíl, který je ve společném jmění manželů přechází vždy na pozůstalého manžela. V sociálním družstvu je dle ustanovení § 763 odst. (2) Zákona o obchodních korporacích převod družstevního podílu vyloučen, stejně jako jeho přechod.

34

4.1.3 Změna v obsahu členství v družstvu Obsahem členství jsou jednotlivá práva a povinnosti členů. Členská práva a povinnosti jednak upravuje zákon a jednak jsou upravena stanovami. Některá práva a povinnosti nemohou být v průběhu trvání členství měněny, avšak taková práva a povinnosti, které zákonodárce nechává na úpravě družstev ve svých stanovách, lze v průběhu trvání členství měnit a to změnou stanov. Některá členská práva a povinnosti se také mohou měnit plynutím času, což zákon předpokládá v ustanovení § 576, Zákona o obchodních korporacích. Není možné úplně vyjmenovat veškerá práva a povinnosti, která mohou být obsahem členství v družstvu, jelikož tyto se mohou lišit v důsledku předmětu činnosti družstva54 a jsou tedy závislé na úpravě jednotlivých družstev ve svých stanovách. Je však možné vyjmenovat alespoň ta, jež jsou stanovena zákonem. Jsou jimi zejména:

-

právo volit a být volen do orgánů družstva,

-

účastnit se řízení a rozhodování v družstvu

-

podílet se na výhodách poskytovaných družstvem

-

povinnost dodržovat stanovy

-

povinnost dodržovat rozhodnutí orgánů družstva

-

povinnost družstva vést seznam členů a další povinnosti z toho vyplývající,

-

právo člena do tohoto seznamu nahlížet a další práva z toho vyplývající a jeho odpovídající povinnost sdělovat družstvu jakékoli změny ve skutečnostech zapisovaných do seznamu členů

-

právo člena podat členskou žalobu,

-

právo na podíl ze zisku,

-

uhrazovací povinnost člena za ztráty družstva dle § 587 a násl. Zákona o obchodních korporacích

54

35

Helešic, František, op. cit. v pozn. pod čarou č. 1

-

právo převést družstevní podíl

-

právo vystoupit z družstva,

-

právo podat námitky resp. návrh k soudu o určení neplatnosti rozhodnutí o vyloučení, resp. rozhodnutí o zamítnutí námitek

-

povinnost vložit členský vklad a odpovídající právo družstva ho po členu požadovat

-

právo na vypořádací podíl

-

další práva a povinnosti stanovená stanovami

Některá práva a povinnosti není možné jakkoli měnit, např. povinnost vést seznam členů a odpovídající právo člena do seznamu nahlížet, či povinnost dodržovat stanovy či rozhodnutí orgánů družstva, nebo právo podílet se na výhodách poskytovaných družstvem. I když se mohou stanovy měnit, povinnost je dodržovat se sama o osobě nezmění, není možné ji ani jakýmkoli rozhodnutím zrušit. Právo volit a být volen se také nezmění a nelze ho ani zrušit bez ohledu na to, jestli se rozhodnutím členské schůze založí orgán, který do chvíle rozhodnutí neexistoval. Některá práva a povinnosti však rozhodnutím příslušného orgánu družstva lze v průběhu trvání založit, změnit či rušit. Například právo účastnit se řízení a rozhodování v družstvu. Toto právo sice nelze zrušit, lze jej však rozšířit či omezit, resp. lze upravit míru účasti na rozhodování dle ustanovení § 650 odst. 1. Právo převést družstevní podíl lze také změnou stanov založit či zrušit. Pro tyto a další možnosti změny v obsahu členství založeném změnou stanov pamatoval zákon ve svém ustanovení § 613 Zákona o obchodních korporacích. Jedná se sice o modifikované právo na vystoupení z družstva, nicméně je zde upraven zvláštní přístup pro členy, kteří vystupují z družstva právě pro změnu stanov, a to takovou, která má za následek změnu v obsahu členství. Dalšími případy, kde by se mohlo zdát, že se jedná o změnu obsahu členství jsou případy práva podat členskou žalobu, které vzniká až na základě porušení povinnosti péče řádného hospodáře dle ustanovení 53 odst. 3 Zákona o obchodních korporacích a za podmínek uvedených v ustanovení § 53 a § 584 a násl. a v případě uhrazovací 36

povinnosti člena za ztráty družstva, které vzniká až rozhodnutím členské schůze. Nicméně obě tato práva, resp. povinnosti, nejsou změnou v obsahu členství. Právo podat členskou žalobu sice vzniká až po splnění určitých podmínek, nicméně nemění obsah členství, je pouze jakýmsi zajišťovacím institutem, který existuje od začátku do konce členství, V druhém případě je sice uhrazovací povinnost založena až rozhodnutím členské schůze nicméně, aby mohla členská schůze o uhrazovací povinnosti rozhodnout, je nutné, aby tato možnost byla stanovena stanovami. Pokud by se tedy jednalo u založení či zrušení možnosti členské schůze uložit uhrazovací povinnost změnou stanov, jednalo by se o případ popsaný v předchozím odstavci.

5 Zánik členství v družstvu Zákon o obchodních korporacích vyjmenovává způsoby zániku členství v družstvu ve svém ustanovení § 610. Jsou jimi dohoda, vystoupení člena, vyloučení člena, převod družstevního podílu, přechod družstevního podílu, smrt člena družstva, zánik právnické osoby, která je členem družstva, prohlášení konkursu na majetek člena, zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku člena, doručení vyrozumění o neúspěšné opakované dražbě v řízení o výkonu rozhodnutí nebo v exekuci nebo, nejsou-li členská práva a povinnosti převoditelné, pravomocné nařízení výkonu rozhodnutí postižením členských práv a povinností, nebo právní moc exekučního příkazu k postižení členských práv a povinností po uplynutí lhůty uvedené ve výzvě ke splnění vymáhané povinnosti podle zvláštního právního předpisu a, byl-li v této lhůtě podán návrh na zastavení exekuce, po právní moci rozhodnutí o tomto návrhu, zánik pracovního poměru podle § 579 odst. 2 Zákona o obchodních korporacích, neurčí-li stanovy jinak a konečně zánik družstva bez právního nástupce. V ustanoveních o bytovém družstvu zákona o obchodních korporacích (§ 727 a násl.) jsou pak uvedeny speciální důvody pro zánik členství v bytovém družstvu, resp. jsou zde stanoveny podmínky pro vyloučení člena z družstva. Jedná se o hrubé porušení povinností vyplývajících z nájmu nebo pravomocné odsouzení nájemce pro úmyslný trestný čin spáchaný na družstvu nebo na osobě, která bydlí v domě, kde je nájemcův 37

byt, nebo proti cizímu majetku, který se v tomto domě nachází. Dále, jelikož pouze v bytovém družstvu existuje společné členství manželů, zákon stanoví, že vypořádáním společného jmění manželů zaniká i společné členství. Naopak není důvodem pro zánik členství právnických osob v bytovém družstvu, pokud stanovy družstva vyloučí členství právnických osob v bytovém družstvu až po okamžiku, kdy se taková právnická osoba stala členem bytového družstva. Právnická osoba zůstává členem bytového družstva i po takovéto změně stanov. V sociálním družstvu je pak speciálním způsobem pro zánik členství zánik členství rozhodnutím představenstva. Představenstvo dle ustanovení § 763 odst. 1 Zákona o obchodních korporacích může rozhodnout, že členství končí posledním dnem 90ti denní lhůty ode dne, kdy člen přestal splňovat podmínky pro své členství, jimiž jsou výkon práce pro sociální družstvo, buď na základě pracovního poměru, nebo na základě dobrovolnosti bez nároku na odměnu anebo pokud jsou takové osobě poskytovány služby v rámci obecně prospěšné činnosti sociálního družstva. Proti takovému rozhodnutí je přípustné odvolání ke členské schůzi, jejíž následné rozhodnutí je dle znění § 764 Zákona o obchodních korporacích konečné. Převod i přechod družstevního podílu byl dostatečně rozebrán v předchozí kapitole, tedy se jím v této zabývat nebudu.

5.1.1 Vypořádací podíl Pro další pokračování je myslím důležité zmínit právo člena na vypořádací podíl, které vzniká v případě zániku členství bez právního nástupce. Vypořádací podíl je upraven v části první hlavě VI, dílu 1, oddílu 5 Zákona o obchodních korporacích. Vypořádací podíl se vypočítá dle ustanovení § 623 Zákona o obchodních korporacích, pokud stanovy neurčí jinak a je splatný ve lhůtě 3 měsíců ode dne, kdy mohla být zjištěna jeho výše, resp. ve lhůtě určené stanovami, která však nesmí být delší než 2 roky. Na rozdíl od předchozí úpravy v zákoně č. 513/1991. Sb., Obchodní zákoník, je výpočet stanoven závislý na míře kapitálové účasti členů družstva, nikoli na délce

38

členství. Zákon tak reflektuje situaci, kdy některá družstva podnikají stejným nebo podobným způsobem jako obchodní společnosti. Zároveň zákon stanoví, že bude vypořádací podíl vždy vyplacen v penězích, pokud neexistuje jiná dohoda mezi členem a družstvem. Není tedy zachována povinnost vrátit nepeněžitý vklad, která byla dle Obchodního zákoníku založena zákonem či stanovami. Zákon pak spojuje splatnost vypořádacího podílu se dvěma různými okamžiky, když na jednu stranu stanoví, že vypořádací podíl je splatný do 3 měsíců ode dne, kdy mohla být vypočtena výše vypořádacího podílu, pokud stanovy neurčí jinak, zároveň jsou družstva limitována 2 letou lhůtou pro vyplacení vypořádacího podílu (ustanovení § 625 Zákona o obchodních korporacích). Tato lhůta ale počíná zánikem členství, nicméně je toto rozlišení logické, neboť pokud stanovy neurčí, postupuje se při výpočtu vypořádacího podílu dle ustanovení § 623 a § 624 Zákona o obchodních korporacích. Výpočet je však možno provést až na základě řádné účetní závěrky. Tříměsíční lhůta by tak v některých případech nemusela stačit a družstva by ji objektivně nemohla splnit. Počátek maximální dvouleté lhůty je tedy určen zánikem členství, což má význam zejména u zániku členství vystoupením z družstva, kdy je den zániku členství den, kterým končí výpovědní doba stanovená ve stanovách družstva, resp. den doručení oznámení o vystoupení člena z družstva resp. jiný, který člen ve svém oznámení určil, který však nesmí být pozdější než 1 rok ode dne doručení oznámení o vystoupení. Splatnost vypořádacího podílu tedy může být až 3 roky ode dne, kdy člen doručení o vystoupení z družstva družstvu doručil. U vyloučeného člena je stanovena roční doba splatnosti, s výjimkou případů kdy stanovy určují jinak, ode dne kdy byla nebo mohla být zjištěna jeho výše resp. ode dne právní moci rozhodnutí soudu, kterým bylo skončeno řízení ve věci neplatnosti rozhodnutí o vyloučení. Zákon zde neuvádí speciální lhůtu pro případ, kdy bylo skončeno řízení o určení neplatnosti rozhodnutí členské schůze o námitkách proti rozhodnutí představenstva o vyloučení a tak není jasně stanoveno, zda platí lhůta roční či dvouletá. Pro svou podobnost s řízením o neplatnosti rozhodnutí o vyloučení člena se domnívám, že se jedná o roční lhůtu dle ustanovení § 626 Zákona o obchodních korporacích. 39

U ostatních způsobů zániku členství je splatnost už ničím nekomplikovaná, u smrti fyzické osoby či zániku právnické osoby je to vždy den smrti či zániku právnické osoby, tedy den výmazu z veřejného rejstříku u právnických osob podléhajících zápisu do veřejného rejstříku a den skončení likvidace u právnických osob zápisu do veřejného rejstříku nepodléhajících (§ 185 a § 186 účinného Občanského zákoníku). To vše pouze za podmínky, že je splatnost určena stanovami odchylně od ustanovení § 624 zákona o obchodních korporacích a je tedy závislá na dni zániku členství. U bytového družstva je speciální úprava vypořádacího podílu. Ta stanoví, že způsob výpočtu vypořádacího podílu stanoví stanovy družstva, nesmí však být nižší než výše splněné vkladové povinnosti, pokud stanovy neurčují způsob výpočtu, pak je výše vypořádacího podílu rovna výši splněného členského vkladu. Vypořádací podíl se vyplácí v penězích, pokud stanovy nestanoví jinak (ustanovení § 748 Zákona o obchodních korporacích). Jeho splatnost zákon stanoví ve lhůtě do tří měsíců ode dne, kdy byl byt, jehož byl člen nájemcem, vyklizen, resp. do tří měsíců ode dne, kdy byla nebo mohla být zjištěna jeho výše podle § 623 Zákona o obchodních korporacích. Zákon stanoví, že platí ta ze lhůt který končí později. Podmínka vyplacení vypořádacího podílu až poté, co byt bude vyklizen, je zákonem stanovena tak, aby bylo družstvo chráněno a nebylo nuceno byty vyklízet na vlastní náklady. U vyloučených členů zákon stanoví počátek uvedené lhůty až na okamžik, kdy marně uplynula lhůta pro podání návrhu na vyslovení neplatnosti vyloučení, resp. kdy bylo řízení o prohlášení neplatnosti vyloučení pravomocně skončeno. Vypořádací podíl v sociálním družstvu je do jisté míry závislý na výši vlastního kapitálu sociálního družstva. Pokud je tento nižší než základní kapitál, výše vypořádacího podílu se poměrně sníží, jinak je vypořádací podíl roven výši splněného členského vkladu. Toto ustanovení má svým charakterem formu kogentní a není možné se od stanovené výše vypořádacího podílu odchýlit jiným výpočtem ve stanovách tak, jak je to u jiných družstev. U délky splatnosti se odchýlit lze a pokud má sociální družstvo zájem, může ve svých stanovách délku splatnosti snížit pod jeden rok ode dne zániku členství, což je zákonná délka lhůty splatnosti. 40

5.1.2 Zánik členství v družstvu dohodou Dohoda je prvním ze způsobů zániku členství v družstvu. Dohoda musí mít dle ustanovení § 611 Zákona o obchodních korporacích písemnou formu. Žádný další požadavek zákon neupravuje a tak je obsah dohody plně v dispozici účastníků, tedy člena jemuž členství dohodou zanikne a družstvem. Dohoda nesmí být v rozporu se stanovami družstva.

5.1.3 Zánik členství v družstvu vystoupením člena Dalším ze způsobů ukončení členství v družstvu je vystoupení člena. Vzhledem k tomu, že jeden z principů členství v družstvu je, že členem se osoba stává na základě dobrovolnosti, může člen z družstva vystoupit z jakéhokoli důvodu. Stanovy mohou upravit výpovědní dobu pro vystoupení, která však nesmí být delší než 6 měsíců. Pokud stanovy výpovědní dobu neurčují, je dnem zániku členství den doručení oznámení o vystoupení člena z družstva, ledaže člen určil v oznámení den jiný, který však není určen na později, než je jeden rok ode dne doručení oznámení. Dále zákon speciálně upravuje vystoupení člena pro nesouhlas se změnou stanov. Pokud člen vystupuje z družstva pro nesouhlas se změnou stanov, musí tento důvod uvést do svého oznámení o vystoupení. Toto oznámení musí být družstvu doručeno do 30ti dnů ode dne, kdy členská schůze rozhodla o změně stanov. Takový člen nesměl hlasovat pro změnu stanov, tedy hlasoval proti či se zdržel. Pro člena jsou účinné stanovy ve znění před jejich změnou, s níž člen pojí své vystoupení a členství končí uplynutím kalendářního měsíce v němž bylo družstvu oznámení doručeno. Pokud člen nesplní výše uvedené podmínky, nejedná se o vystoupení z družstva pro nesouhlas se stanovami. Pokud bylo rozhodnuto o změně stanov na shromáždění delegátů je lhůta pro vystoupení, resp. doručení oznámení o vystoupení člena, delší a to subjektivní lhůta 1 měsíc, objektivní 3 měsíce.

41

5.1.4 Zánik členství v družstvu vyloučením člena Dalším způsobem zániku členství je vyloučení člena. Vyloučení člena je krajní možností zániku členství a je limitováno podmínkou, že člen musí závažným způsobem nebo opakovaně porušit své členské povinnosti, nebo přestat splňovat podmínky členství. Dále Zákon o obchodních korporacích dává možnost družstvům, aby ve svých stanovách přidala další důvody vyloučení člena, nicméně se musí jednat o důvody důležité. Rozhodnutí o vyloučení musí předcházet písemná výstraha, kde má být uveden důvod pro její udělení a nejméně třicetidenní lhůta pro odstranění následků a ukončení činnosti, kterou své členské povinnosti porušuje. O výstraze a následném vyloučení rozhoduje představenstvo či jiný orgán určený stanovami a to v subjektivní lhůtě 6ti měsíců a objektivní lhůtě 1 roku ode dne, kdy důvod vyloučení nastal. Výstraha se neuděluje, pokud byly porušením způsobeny následky, které již nelze odstranit. Stejně jako výstraha musí i rozhodnutí o vyloučení mít písemnou formu a obsahuje i poučení o tom, že do 30ti dnů ode dne doručení lze podat námitky s odůvodněním. O námitkách rozhoduje členská schůze a to i v případě, že o vyloučení sama rozhodla. Pokud o rozhodnutí o vyloučení člena rozhodla členská schůze, lze proti tomu podat rovnou návrh soudu na prohlášení rozhodnutí za neplatné. Zákon tedy zachovává možnost vylučovaného člena podat námitky členské schůzi, tedy orgánu, který o jeho vyloučení rozhodl, i možnost námitky nepodávat a rovnou se obrátit na soud. Na soud se lze tedy obrátit, když člen navrhuje, aby prohlásil za neplatné buď rozhodnutí členské schůze o vyloučení člena či rozhodnutí o námitkách, a to ve lhůtě 3 měsíců ode dne doručení takového rozhodnutí. Členství vylučované osoby končí marným uplynutím lhůty pro podání námitek nebo dnem doručení zamítavého rozhodnutí o námitkách. Rozhodnutí o vyloučení může orgán příslušný k rozhodování o vyloučení zrušit. Pokud je takové rozhodnutí zrušeno nebo prohlášeno soudem za neplatné, platí, že členství nezaniklo, nicméně se zrušením

42

rozhodnutí o vyloučení musí vylučovaný člen písemně souhlasit a to do 1 měsíce ode dne, kdy došlo k doručení rozhodnutí o zrušení vyloučení člena. V bytovém družstvu je vyloučení člena upraveno speciálně pro členy, s jejichž členstvím se pojí právo na uzavření nájemní smlouvy nebo nájem a to tak, že je zapotřebí, aby takový člen buď hrubě porušil své povinnosti vyplývající z nájmu nebo spáchal trestný čin proti družstvu, nebo proti jiné osobě bydlící v domě, kde se nachází nájemcův byt či na cizím majetku nacházejícím se v takové době. Zákon o obchodních korporacích dále vylučuje použití ustanovení Občanského zákoníku o výpovědi z nájmu a zároveň stanoví, že zároveň s členstvím zaniká také nájem nebo právo na uzavření nájemní smlouvy a právo družstva na splnění vkladové povinnosti. Myslím si, že toto ustanovení je zde nadbytečné, neboť nájem, resp. právo na uzavření nájemní smlouvy, je obsahem členských práv a povinností, jak ostatně vyplývá z ustanovení § 733 odst. 2 Zákona o obchodních korporacích. To potvrzuje i komentář55. Ustanovení Zákona o obchodních korporacích o sociálním družstvu vyloučení člena nijak blíže neupravují, resp. hovoří v ustanovení § 764 o rozhodnutí představenstva o zániku členství, jak jsem již popisoval dříve. Mám za to, že zákon v tomto ustanovení sice pojem vyloučení nepoužívá, nicméně svým charakterem vyloučením je. Jedná se o rozhodnutí představenstva o zániku členství pro fakt, že člen přestal splňovat podmínky členství. Jde tedy o stejnou podmínku, která je uvedena i v obecném ustanovení § 614 Zákona o obchodních korporacích, upravujícím vyloučení člena. Jelikož i rozhodnutí o vyloučení člena je rozhodnutí o zániku členství, je založeno na stejné podmínce, resp. u sociálního družstva se jedná pouze o zúžení podmínek a k oběma rozhodnutím je příslušný stejný orgán (představenstvo), lze se proti němu odvolat k členské schůzi, u sociálního družstva pouze s tím rozdílem, že rozhodnutí členské schůze je konečné rozhodnutí bez možnosti soudního přezkumu. Jedná se dle mého názoru o stejný institut pouze v případě sociálního družstva takto nenazvaný.

55

43

Zákon o obchodních korporacích: komentář. op. cit. v pozn. pod čarou č. 22

5.1.5 Zánik členství pro smrt a zánik právnické osoby Dalšími dvěma důvody pro zánik členství jsou smrt fyzické osoby a zánik právnické osoby. Jako samostatné důvody zániku členství jsou v Zákoně o obchodních korporacích uvedeny z důvodu, že některá družstva mohou mít vyloučen přechod členství ve svých stanovách, v sociálním družstvu je pak přechod vyloučen rovnou zákonem. V takových případech je členství ukončeno ke dni úmrtí, resp. zániku právnické osoby, právnická osoba zaniká svým výmazem z veřejného rejstříku a v případě, že nepodléhá zápisu do veřejného rejstříku, dnem ukončení likvidace. V případě smrti fyzické osoby se vypočte výše vypořádacího podílu podle podmínek a ve splatnosti popsané dříve a vypořádací podíl bude součástí dědictví zemřelého člena. V případě zániku právnické osoby s právním nástupcem bude náležet vypořádací podíl právnímu nástupci, v případě že bude právních nástupců více, může se vypořádací podíl rozdělit mezi více právních nástupců stejně, jako se připouští přechod družstevního podílu na více právních nástupců v ustanovení § 605 Zákona o obchodních korporacích. Vyvstává otázka, jakým způsobem bude vyřešena výplata vypořádacího podílu při zániku členství v důsledku zániku právnické osoby bez právního nástupce. Předchozí právní úprava spojovala zánik členství právnické osoby v družstvu podle ustanovení § 232 odst. 4 Obchodního zákoníku se vstupem do likvidace, prohlášením konkursu a zánikem této osoby. Likvidace dle předchozí úpravy byla obecně vzato vyžadována vždy, pouze výjimečně zákon umožňoval zánik právnické osoby bez likvidace.56 Tento princip zůstal zachován i v účinném Občanském zákoníku v ustanovení § 169 odst. 1). Výjimky, kdy se likvidace neprovede, tvoří případy, kdy má právnická osoba právního nástupce, nebo v případech ustanovení § 173 odst. 2 Občanského zákoníku.

56

44

PELIKÁNOVÁ, Irena a Stanislava ČERNÁ. op. cit. v pozn. pod čarou č. 7

Dalšími důvody pro zánik členství právnické osoby bylo prohlášení konkursu na majetek člena, což zůstalo zachováno a zánikem právnické osoby v ostatních případech. Předchozí právní úprava tedy spojovala zánik členství se vstupem do likvidace, což současná právní úprava nepřevzala. Dříve tedy členství v případě vstupu do likvidace vždy zaniklo a do likvidace spadal vypořádací podíl. Likvidátor společnosti pak neměl s družstevním podíl žádnou dispozici, nemohl jej převést. Dnešní úprava dává ovšem více možností, co s členstvím v družstvu udělat. Likvidátor si tak může, vybrat zdali z družstva likvidovaná právnická osoba vystoupí a má tedy nárok na vypořádací podíl, což však vzhledem ke způsobu výpočtu vypořádacího podílu může být časově náročné, nebo se rozhodnout pro převod družstevního podílu, pokud není stanovami či zákonem vyloučen. Komentář57 uvádí, že o zánik členství pro zánik právnické osoby jde pouze v případech, kdy nedošlo ke schválení přechodu družstevního podílu nebo v případě, kdy člen o schválení nepožádal. Mám však za to, že by mohlo jít i o případ, kdy právnická osoba zaniká, má právního nástupce, avšak přechod družstevního podílu je stanovami nebo zákonem vyloučen. Právo na vypořádací podíl má pak právní nástupce této právnické osoby. Pokud právnická osoba právního nástupce nemá, je vždy třeba její členství v družstvu vyřešit než dojde k jejímu zániku.

5.1.6 Zánik členství prohlášením konkursu na majetek člena, zamítnutím insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku Je-li na člena prohlášen konkurs, členství zaniká okamžikem zveřejnění rozhodnutí o prohlášení konkursu v insolvenčním rejstříku (Zákon č. 182/2006 Sb., O úpadku a způsobech jeho řešení, insolvenční zákon). Vhodné je se pozastavit nad úpravou vypořádacího podílu pro tento případ zániku členství. Vypořádací podíl je splatný k rukám insolvenčního správce. Na rozdíl od předchozí úpravy konkursu v zákoně č. 328/1991 Sb., Zákon o konkursu a vyrovnání, Zákon č. 182/2006 Sb., O 57

45

Zákon o obchodních korporacích: komentář. op. cit. v pozn. pod čarou č. 22

úpadku a způsobech jeho řešení, insolvenční zákon)nemá prohlášení konkursu účinky na splatnost pohledávek dlužníka vůči třetím osobám. V zákoně O konkursu a vyrovnání se totiž prohlášením konkursu staly splatné i pohledávky dlužníka vůči třetím osobám. To mělo vliv i na splatnost vypořádacího podílu, který byl splatný ke dni prohlášení konkursu, avšak jeho výše nemohla být určena, neboť byla závislá, stejně jako v současné úpravě, na výši vlastního kapitálu podle účetní závěrky za období, ve kterém členství zaniklo.58 Řešení této situace bylo pravděpodobně pouze dohodou se správcem konkursní podstaty. Tato úprava v současném zákoně O úpadku a způsobech jeho řešení není a splatnost vypořádacího podílu je tedy určena stanovami družstva, resp. zákonem, pokud si odlišnou úpravu splatnosti družstvo do svých stanov neupravilo.59 Zákon o obchodních korporacích dále stanoví, že pokud byl konkurs na majetek člena zrušen, jeho členství se obnovuje a insolvenční správce musí do 30 dnů od právní moci rozhodnutí o zrušení konkursu vrátit vypořádací podíl družstvu. Pokud byl však konkurs zrušen pro nedostatek majetku dlužníka nebo byl zrušen pro splnění rozvrhového usnesení, členství se neobnovuje a vypořádací podíl v tomto případě insolvenční správce nevrací. Zamítnutím insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku zaniká členství v družstvu. Vzhledem k tomu, že insolvenční návrh byl zamítnut pro nedostatek majetku avšak vypořádací podíl náleží členovi, jemuž členství z tohoto důvodu zaniklo, je nutné provést likvidaci (samozřejmě pokud hovoříme o členovi - právnické osobě) a vypořádací podíl patří do likvidace této právnické osoby. Vypořádací podíl fyzické osoby, které zaniklo členství z tohoto důvodu se vyplatí přímo této fyzické osobě, pokud ovšem není vůči této osobě vedena exekuce nebo výkon rozhodnutí.

58 59

DVOŘÁK, Tomáš. Op.cit. v pozn pod čarou č. 2 MAREŠOVÁ, Marcela, Pohledávky dlužníka za třetími osobami, 2012, dostupné z

www.bulletin-advokacie.cz

46

5.1.7 Zánik členství z důvodů navazujících na výkon rozhodnutí nebo exekuci V případě, že dojde k doručení vyrozumění o neúspěšné opakované dražbě v řízení o výkonu rozhodnutí nebo exekuci dochází k zániku členství, takového člena, proti němuž se exekuce či řízení o výkonu rozhodnutí vede. Pokud nejsou členská práva a povinnosti samostatně převoditelná, členství v družstvu zaniká právní mocí nařízení výkonu rozhodnutí postižením členských práv a povinností a nebo právní mocí exekučního příkazu k postižení členských práv a povinností po uplynutí lhůty uvedené ve výzvě ke splnění vymáhané povinnosti podle zvláštního právního předpisu a, byl-li v této lhůtě podán návrh na zastavení exekuce, po právní moci rozhodnutí o tomto návrhu. Tyto důvody jsou pro případ postižení družstevního podílu výkonem rozhodnutí či exekucí. První případ, tedy zánik členství vyrozuměním o neúspěšně opakované dražbě se vztahuje na případy, že převod družstevního podílu není vyloučen ani stanovami ani zákonem. V rámci výkonu rozhodnutí nebo exekuce se ho osoba provádějící výkon rozhodnutí či exekuci pokusila prodat resp. převést ve veřejné dražbě, avšak opakovaně neúspěšně. Proto ze zákona zaniká členství, aby se věřitel mohl hojit alespoň na vypořádacím podílu. Ten je pak družstvo povinno vyplatit oprávněnému v den jeho splatnosti dle § 314a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, a to i v případě exekuce, neboť dle § 65 zákona č. 120/2001 Sb., Exekuční řád se na exekuci přikázáním pohledávky přiměřeně použijí ustanovení Občanského soudního řádu. 60

Pokud podíl převoditelný není, zaniká členství přímo právní mocí nařízení výkonu rozhodnutí, resp. exekučního příkazu k postižení členských práv a povinností.

60

47

DVOŘÁK, Tomáš. op. cit v pozn. pod čarou č. 2.

Vypořádací podíl bude opět náležet oprávněné osobě a uplatní se stejný postup, jaký je popsán výše. Ustanovení § 628 Zákona o obchodních korporací stanoví, že pokud byl výkon rozhodnutí nebo exekuce pravomocně zastaven, členství se obnovuje. Pokud byl vypořádací podíl již vyplacen, je ten, kdo jej přijal, povinen vypořádací podíl vrátit družstvu do třiceti dnů od právní moci rozhodnutí o zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Situace je tedy obdobná situaci při zrušení konkursu pro jiný důvod než splnění rozvrhového usnesení či pro nedostatek majetku.

5.1.8 Zánik členství zánikem pracovního poměru

Dle ustanovení § 579 odst. 2) členství v družstvu, kde je členství stanovami podmíněno pracovním poměrem mezi členem družstva a družstvem, vzniká dnem vzniku pracovního poměru a zaniká dnem skončení pracovního poměru. Stanovy ovšem mohou stanovit, že členství v družstvu skončením pracovního poměru nezaniká. Příkladem pro pokračování členství i přes skončení pracovního poměru může být zaměstnanec družstva, který odešel do důchodu. 61

Zajímavou situaci ve vztahu k pracovnímu poměru tvoří případ, kdy družstvo prodá svůj obchodní závod. Obchodní závod dle ustanovení § 502 účinného Občanského zákoníku je organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti. Má se za to, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu. Koupě závodu se dle ustanovení § 2175 účinného Občanského zákoníku považuje za převod činnosti zaměstnavatele, nicméně samotná koupě závodu neznamená automaticky zánik družstva ani zánik členství jeho členům. 61

Zákon o obchodních korporacích: výklad jednotlivých ustanovení včetně návaznosti na české a

evropské předpisy. Praha: Linde, 2013, 783 s. ISBN 978-80-7201-917-5.

48

Nicméně převod činnosti zaměstnavatele znamená, že pracovní poměr nebude nadále existovat mezi družstvem a jeho členy, ale mezi nabyvatelem obchodního závodu a členy družstva. Pokud ovšem nebude družstvo mít ve stanovách stanoveno, že členství trvá i po zániku pracovního poměru s družstvem bude to fakticky jeho zánik znamenat, jelikož členové přestanou splňovat jednu z podmínek členství. Jejich členství zanikne a družstvo nebude mít žádné členy. Tím, že nebude mít družstvo žádné členy, přestane splňovat svůj účel, tedy účel vzájemné podpory svých členů, zároveň ztratí předpoklad osobní složky družstva a tedy nadále existovat nemůže.

5.1.9 Zánik členství při zániku družstva bez právního nástupce Zánikem družstva bez právního nástupce zaniká členství všem jeho dosavadním členům. Děje se to tak, že se družstvo zruší a vstupuje do likvidace. Zrušení družstva může nastat několika způsoby, které jsou vypočteny v obecných ustanoveních o právnických osobách v Občanském zákoníku v ustanovení § 168 právním jednáním, uplynutím doby, rozhodnutím orgánu veřejné moci nebo dosažením účelu, pro který byla ustavena, a z dalších důvodů stanovených zákonem. Družstvo lze zrušit s likvidací či bez likvidace. Bez likvidace lze družstvo zrušit přeměnou a to je případ zrušení družstva s právním nástupcem a nejedná se tedy o zánik členství, nebo lze družstvo zrušit bez likvidace po zrušení konkursu pro splnění rozvrhového usnesení, za podmínky, že družstvu nezbyl žádný majetek. V takovém případě členové družstva nemají právo na likvidační zůstatek ani na vypořádací podíl, neb již družstvo nemá žádný majetek, ze kterého by své členy mohlo uspokojit.62 Druhým způsobem zániku družstva bez právního nástupce je zrušení družstva s likvidací. Členové v případě zrušení družstva s likvidací nemají právo na vypořádací podíl, ale na podíl na likvidačním zůstatku.63

49

62

Dvořák T, op. cit. v pozn. pod. čarou č. 2

63

HELEŠIC, František. op. cit. v pozn. pod čarou č. 1

6 Závěr Touto prací jsem se se snažil popsat účinnou právní úpravu družstevnictví, v situacích, kde to bylo vhodné, porovnat účinnou právní úpravu s úpravou předchozí. Snažil jsem se označit problematické oblasti s možnými důsledky pro praxi a nacházet na ně řešení. To se mi myslím, do určité míry podařilo. Svojí práci jsem rozdělil do pěti hlavních kapitol, z nichž první se zabývá družstvem obecně a pojednává o historii družstevnictví, neboť si myslím, že bez pochopení předchozího historického vývoje nelze pojmout žádné téma. Druhou kapitolu tvoří popsání obecné úpravy členství v družstvu s porovnáním s dosavadní úpravou. Třetí kapitola popisuje jednotlivé způsoby vzniku členství tak, jak je upravuje platná a účinná právní úprava s tím, že kde to bylo vhodné, jsem doplnil srovnání s úpravou předchozí. Čtvrtá kapitola pojednává o změně členství v družstvu, kterou jsem pochopil zejména jako změnu v osobě člena, nicméně se i zabývám změnou v obsahu členství, tedy změnou členských práv a povinností za současného trvání členství v družstvu jedné osoby. Pátá kapitola pak popisuje jednotlivé způsoby zániku členství s tím, že stejně jako v předchozích kapitolách srovnává, za předpokladu, že je to vhodné, úpravu současnou a předchozí. V celé práci jsem se snažil vycházet nejen z odborných publikací v knižní formě, ale i z článků publikovaných na dané téma a judikatury, kterou lze uplatnit i po rekodifikaci zákony č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník a č. 90/2012 Sb. Zákon o obchodních korporacích.

50

V rámci své diplomové práce jsem se často pokoušel představit si problémy, které by mohly nastat při aplikaci účinné zákonné úpravy a pokoušel jsem se na ně najít řešení. Je zcela zjevné, že nová právní úprava občanského, obchodního a dalších odvětví práva není zcela bez chyb, nicméně při takto obsáhlé novelizaci nelze bezchybnost očekávat. Ostatně dosavadní úprava bez chyb také jistě nebyla. V rámci daného tématu jsem se snažil o zhodnocení problémů a kritiku konstruktivní.

51

7 Seznam zkratek NOZ – zákon. č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník ZOK – zákon č. 90/2012 Sb. Zákon o obchodních korporacích OZ – zákon č. 40/1964 Sb. , Občanský zákoník Obch. Z. – zákon č. 513/1993 Sb. Obchodní zákoník

52

8 Použitá literatura HELEŠIC, František. Základy teorie evropského a českého družstevního práva. Vyd. 1. Praha: Beck, 2009, xviii, 395 s. ISBN 978-80-7400-129-1. DVOŘÁK, Tomáš. Družstevní právo. 3. vyd. Praha: Beck, 2006, 390 s. ISBN 80-7179-551-8. PELIKÁNOVÁ, Irena a Stanislava ČERNÁ. Obchodní právo. 1. vyd. Praha: ASPI-Wolters Kluwer, 2006, 545 s. ISBN 80-7357-149-8. Zákon o obchodních korporacích: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2014, 2 sv. (xxx, 1576, xxv, 1579-2814 s.). ISBN 978-80-7478-537-5. Důvodová zpráv k Zákonu o obchodních korporacích in HEJDA, Jan. Nový zákon o obchodních společnostech a družstvech: zákon č. 90/2012 Sb. o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) : poznámkové znění : [2014]. Vyd. 1. Olomouc: ANAG, 2013, 859 s. ISBN 978-80-7263-823-9. BĚLOHLÁVEK, Alexander J, Tomáš HORÁČEK a Vít HORAČEK. Komentář k zákonu o obchodních korporacích. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, 3 sv. ISBN 978-80-7380-451-0. HELEŠIC, František. Evropské a české družstevní právo. Vyd. 1. Praha: Eurolex Bohemia, 2006, 510 s. ISBN 80-86861-79-1. LAVICKÝ, Petr a Jakub HANDRLICA. Občanský zákoník: komentář. 1. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2013-, sv. ISBN 978-80-7400-529-91. ŠVESTKA, Jiří, Jiří SPÁČIL, Marta ŠKÁROVÁ a Milan HULMÁK. Občanský zákoník: komentář. 2. vyd. Praha: Beck, 2009, 2 sv. ISBN 978-80-7400-108-6.

53

Zákon o obchodních korporacích: výklad jednotlivých ustanovení včetně návaznosti na české a evropské předpisy. Praha: Linde, 2013, 783 s. ISBN 978-807201-917-5.

ČÁP Zdeněk, Družstvo v zákoně o obchodních korporacích, Rekodifikace & praxe. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013, č. 10, str. 5-9. ČÁP, Zdeněk. K nové právní úpravě družstva. Obchodní právo. 2012, s. 42-52. DVOŘÁK, Tomáš. Několik úvah k otázce přípustnosti zákazu nebo omezení členství v družstvu. Právní fórum. 2009, s. 323-326. CILEČEK,

Filip.

Derivativní

vznik

členství

v

bytovém

družstvu.

Obchodněprávní revue. 2011, s. 110-115 PAULDURA, Lukáš. K dohodám o převodu členství a členského podílu. Právní fórum. 2009, s. 496-500. PHILIPPI Tomáš, K některým aspektům převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu. Právní rádce. 2008. č. 3. Str. 97-102 DVOŘÁK, Tomáš, Tři úvahy k judikatuře v oblasti bytových družstev. Soudní rozhledy. 2003 č.1, str. 1-5 SPÁČIL, Jiří. Členský podíl v bytovém družstvu jako součást společného jmění manželů. Právní fórum. 2010, s. 309-319. MAREŠOVÁ, Marcela, Pohledávky dlužníka za třetími osobami, 2012, dostupné z www.bulletin-advokacie.cz

54

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE PRÁVNICKÁ FAKULTA

Recommend Documents