Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta
Ústav světových dějin Seminář novověkých dějin
Šárka Bušková Diplomová práce
"Příspěvek
ke studiu postavení žen
v rodině a ve společnosti ve viktoriánské
éře"
"Contribution to Studies of Women's Roles in Victorian Family and Society"
Praha 2007
Vedoucí diplomové práce Doc. PhDr. Martin Kovář, Ph.D.
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně, odborné literatury a pramenů, uvedených na konci práce. V Praze, dne 10. prosince 2007 Šárka Bušková
/,r
Jťz/vL /?7~ 2
výhradně
s použitím
Obsah Úvod ...................................................................................... 6
První kapitola Viktoriánská Společenská
společnost. ............................................................. 9
situace a morálka ........................................................ 9
Rozdělení společnosti .............. , .............................................
" .... 10
A) Vyšší vrstva ............................................................... 1O B)
Střední
vrstva ............................................................. 12
C) Pracující vrstva .................... ' ...................................... .13
Druhá kapitola Žena, muž a rodina ve viktoriánské době ................................................... 14 Žena ve viktoriánské době ........................................................... 14 Muž ve viktoriánské
době ............................................................ 17
Rodina .................................................................................. 18 A) Vztahy v rodině ........................................................... 18 B) Námluvy ................................................................... 20 C) Svatba, nová rodina ...................................................... 22
D) Manželství ................................................................. 25 E) Velikost rodiny ............................................................ 28 F) Sex .......................................................................... 29
G) Antikoncepce ............................................................. 30 H) Prostituce .................................................................. 32
Třetí Děti
kapitola
a jejich místo v
Narození
dítěte ......................................................................... 34
Péče
o
děti
Děti,
mládež - práce,
Vzdělání
rodině ......................................................... 34
a jejich místo v rodině .................................................. 35 vzdělání ...................................................... 37
dívek ....................................................................... .40
3
Čtvrtá kapitola
Životní úroveň rodiny ............................................................. 44 Zivotní
úroveň obecně .............................................................. .44
A) Majetek .................................................................. .46 B)
Dědictví. ................................................................. .48
C)
Příjmy ..................................................................... 49
D) Chudoba .................................................................. 50
Pátá kapitola BydlenÍ. ................................................................................ 51 A) Vyšší vrstvy ............................................................... 53 B)
Střední
vrstvy ............................................................. 55
C) Pracující vrstvy ............................................................ 56
Šestá kapitola Domácnost ............................................................................. 59 Založení domácnosti .................................................................. 59 Vedení domácnosti .................................................................... 60 Rozpočet
domácnosti ................................................................. 61
Potraviny/Strava v domácnosti ..................................................... 63
Sedmá kapitola Práce .................................................................................... 67 Pracovní příležitosti .................................................................. 67 Pracovní podmínky ................................................................... 69 Mzda .................................................................................... 71 Pracující žena .......................................................................... 72
Osmá kapitola ZdravÍ. ................................................................................. 75 Zdraví
obecně .......................................................................... 75
Zdraví žen .............................................................................. 79 Smrt. .................................................................................... 80
4
Devátá kapitola Životní styl a trávení volného času ............................................... 83 Životní styl obecně ................................................................... 83 Oblékání. .................................... , .......................................... 88 Zábava .................................................................................. 89 A) Zábava a sport šlechty ................................................... 89 B) Zábava a sport
střední
vrstvy ............................................ 91
C) Zábava a sport pracující vrstvy ......................................... 92
Závěr ................................................................................... 94
Přílohy ................................................................................. 96
Prameny a literatura ................................................................ 99
5
Úvod Cílem této práce je analýza postavení žen v rodině a ve éře
Británii, zejména v Anglii, ve viktoriánské
společnosti
ve Velké
v rámci jednotlivých sociálních
vrstev, jejich vztahú s blízkým i širším okolím i jejich postavení a možností aktivit a seberealizace v širokém sociálním kontextu. Nejprve jsem se obecně.
zaměřila
na
stručnou
analýzu viktoriánské
Abych mohla analyzovat vztah ženy a rodiny ve
společnost
nejprve
"charakterizovat".
rozčlenit
Právě
společnosti,
tomu je
věnována
rodičú
přísné
stručně
tehdejší
se
měnící
viktoriánské morálky. V této
nastínila i tehdejší postavení muže ve
ale také významné rodinné události jako námluvy, svatbu a instituci
manželstvÍ. Dúležitým tématem se ukázala být velikost rodiny, měnícím
postupně
V téže (druhé) kapitole jsem rozpracovala i téma rodiny, zejména vztahu
dětí,
a
pečlivostí
první kapitola práce.
úlohu ženy, zejména v oblasti
souvislosti jsem - pro srovnání společnosti.
bylo nutné tuto
na základní vrstvy a poté je s maximální
Prostudovaná odborná literatura mi umožnila analyzovat společenskou
společnosti
se životním stylem. Do
přístup
něj
ovlivňovaná
zejména
lze zahrnout i tak významný faktor, jakým byl
k sexu, respektive k antikoncepci; jemu je
věnována
významná
část
této kapitoly. Otázka velikosti rodiny i
měnícího
plynule navazuje na další dúležité téma analýze jejich postavení v rodině) je upozorňuji
se životního stylu v rámci této práce
děti,
jejichž postavení v rodině (respektive
věnována třetí
kapitola práce; na tomto
na analýzu problémú, spojených s narozením
podmínek porodu a následné
péče
zahrnout i problematiku jejich
o
novorozeně.
vzdělání
výrazného pokroku). Pozornost jsem
Do
péče
dítěte, zvláště
o
děti
místě
tehdejších
jsem se rozhodla
(jež dosáhlo v Británii v prúběhu 19. století
věnovala rovněž vzdělání
viktoriánských dívek,
zahrnující i otázku prosazení se žen, respektive dívek v řadách vysokoškolských studentú. Jedním ze základních rysú, kterým se od sebe jednotlivé lišily (s s ní
vědomím změn,
bezprostředně
čtvrtá
a
příjmy
vrstvy
k nimž došlo v prúběhu století), byla jejich životní úroveň a
související
úroveň
bydlení. Této problematice jsou
a pátá kapitola práce. Do oblasti životní
dědictví
společenské
rodinných
příslušníkú.
úrovně
věnovány
jsem zahrnula majetek, ale i
V rámci tohoto tématu nelze opomenout
problematiku chudoby, jejíž nástin ve viktoriánské Británii jsem zahrnula do této
6
kapitoly. Úvodem k otázce bydlení jsem se pokusila o charakteristiku tehdejších podmínek zejména literatura
ml
společenských
městské, částečně
umožnila
i venkovské infrastruktury. Dostupná odborná
analyzovat
otázku
bydlení
z pohledu
jednotlivých
vrstev. Téma bydlení jsem dále rozvedla i v šesté kapitole, v níž jsem
se zabývala též analýzou fungování domácnosti, jejího založení, vedení, dále pak rozpočtu
analýzou
domácnosti, jenž byl jedním z
klíčových
ukazatelil životní
úrovně
domácnosti. Rozpočet dětí.
zaměřila
V sedmé kapitole jsem se proto včetně
podmínek,
příležitostí jejích členů, včetně
domácnosti se odvíjel od pracovních
mzdy ve vybraných
na analýzu pracovních
odvětvích
příležitostí
a
a profesích ve viktoriánské Británii.
Dostupná odborná literatura mi umožnila analyzovat i možnosti viktoriánské ženy uplatnit se na "trhu práce",
včetně
období významných
změn
v této oblasti na konci
19. století. Významným tématem se ukázala být úrovně
zdravotnictví, zahrnující i pro další vývoj
Součástí
této kapitoly je i
přístupu
jejího
pokusem o všech
stručná
stručnou
problematika zdraví a tehdejší klíčové
tvoří závěr
Při
jejím studiu nebylo možné opomenout ani
této kapitoly. Poslední, devátá kapitola, je pak
analýzu životního stylu, respektive
společenských
včetně
Kromě
obecné nástinu
společenské
zpracování této diplomové práce jsem se pokusila
otázky, týkající se chování viktoriánské ženy v životní
trávení volného
tehdejšího stylu oblékání, jsem
ani druhy zábavy a sportu, charakteristické pro jednotlivé Při
způsobu
vrstev viktoriánské Británie.
viktoriánského životního stylu,
reformy zdravotnictví.
charakteristika zdraví viktoriánské ženy, respektive
k vlastnímu zdraví.
otázku úmrtnosti, která
času
rovněž
úrovně
rodině
i na
tehdejší rodiny, ale i morální a zdravotní
zpracování obecné situace viktoriánské Británie a
neopomněla
vrstvy.
zodpovědět
veřejnosti,
zejména dále pak
úrovně společnosti. Při
společnosti
jsem vycházela
zejména z prací Jeremyho Blacka a Donalda M. MacRailda (Nineteen-Century
Britain) a Asy Briggse (The Making oj Modern England). Zejména výše
zmíněná
práce J. Blacka a D. M. MacRailda, která svým rozsahem pokrývá období od poloviny 18. století do konce 19. století, mi umožnila nastínit události,
ačkoli přesahovaly časový
některé klíčové
rámec mé práce. Jejich práce navíc zahrnula
široké spektrum oblastí tehdejšího života, nejen z oblasti zákonodárství ekonomiky, ale také z oblasti náboženství,
mravů
7
i kultury.
či
V této souvislosti nelze opomenout ani díla K. Theodora Hoppena (The Mid-
Victorian Generation) a amerických historikú F. M. L. Thompsona (The Rise oj Respectable Society) a Harolda Perkina (The Origins oj Modem English History). Tito
autoři
věnovali
společnosti]
významnou
část
svých
děl
analýze všech vrstev britské
9. století.
Na tomto
místě
pokládám za nutné zmínit též práce Joan N. Burstynové
(Victorian Education and the Ideal oj Womanhood) a Penny Kaneové (Victorian Families in Fact and Fiction) a M. Jeanne Petersonové (Family, Love and Work in the Lives oj Victorian Gentlewomen), ze kterých jsem zpracování otázky role ženy (rodiny) v rámci viktoriánské Velmi
přínosným
převážně
vycházela
společnosti.
pro mou práci bylo i dílo G. E. Mingaye (Rural Lije zn zaměřil
Victorian England). Jak vyplývá již z názvu, tento britský historik se studium venkovského života, a to z pohledu Britú ruzného profesního obou
zaměření.
Součástí závěru
společenského většinou
a venkovského, kdy charakteristika viktoriánského
na a
analýzu
městského
přesahovala.
života rozsahem
V
Ostatní díla v této souvislosti obsahovala
světú, městského
při
této práce jsou i
přílohy,
dokreslující situaci viktoriánské Británie.
práce jsem uvedla veškerou odbornou literaturu, ze které jsem
při
zpracování této práce vycházela. Jedná se převážné o britská díla. Na
závěr
bych
chtěla poděkovat především
docentu Martinu
Kovářovi,
patří
Denise
i
slečně
Jindříškovi, kteří
mi
při
za cenné rady, jež mi
Vojtěchové,
slečně
při
psaní práce poskytl.
Poděkování
Denise Mullerové a panu Tomáši
zpracování tohoto tématu
8
vedoucímu mé diplomové práce,
rovněž
pomohli.
První kapitola Viktoriánská Společenská
společnost
situace a morálka trůn,
Když v roce 1837 nastoupila Viktorie v osmnácti letech na některých historiků
monarchie podle
nicméně
"fází úpadku". Ve Viktorii
panovnici s pevným smyslem pro povinnost a morálku; nová královna laskavost, jistou "nevinnost" (cudnost) a Viktoriánská
společnost začala
důstojnost
občanské
cti".
a
vyšších
vrstev
zosobňovala
zárovei'í.
Postupně
tak vzniklo cosi jako"národní
Nedostatečné vzdělání,
okouzlení vlastním
a sebeovládáním, ale také touha po vznešeném projevu, vedly středních
získala
v rámci programu mravní nápravy prosazovat
kult rodiny a nepracující ženy v domácnosti. kodex chování a
procházela
k upřednostnění
důvtipem
většinu viktoriánů
vyumělkovaného
chování
před
přirozeným; výše zmínění lidé kladli na veřejnosti velký důraz na mravnost. 1 Společnost
se
a výtržníky. morální
zaměřila
na tzv. non-conformers - na prostitutky, homosexuály, opilce
Reformátoři mravů, převážně
nápravu
pracujících
řad střední
z
(working
vrstvy, se snažili zejména o
především
classes) ,
v oblasti jejich
mimopracovních aktivit. S jistým zjednodušením lze různé
chování, mluvu, držení
říci,
těla,
různá společenská
že
styl
oblečení,
postavení vyžadovala či
velikost domu
domácnosti,
množství jídla atd. Vyšší šlechtu v jistém slova smyslu reprezentovaly hodnosti a řády, gentri dávala na odiv své erby, absolventi univerzity nosili taláry.3 Rozšířilo
se
společenské třídní dělení
jako jeden z
související urbanizace Británie. Lidé oddělili společenské
důsledků průmyslové
začali
používat slovo
revoluce a s tím
"třída",
vrstvy (skupiny) - mimo jiné - též podle jejich
mravů,
stylu a zkušeností. Toto hodnocení, s nímž ve 20. letech 19. století vládnoucí elity,
později postupně přebírali
V 80. letech již byla ve
městě
i na
i příslušníci nižších
venkově dobře
patrná
aby od sebe životního
začali členové
společenských
společenská
vrstev.
klasifikace "my
a oni". Tehdejší
společnost striktně oddělovala
pracovní oblasti. Jak již bylo
řečeno,
koncept
i
obě
pohlaví, a to v soukromé i v
oddělených
sfér ponechával ženu
I Briggs, A.: The Making oj Modem England 1784-1867. The Age oj lmprovement, New York 1959, s. 468. 2 Nepříliš bohatá, nicméně vlivná venkovská šlechta bez titulu. 3 Perkin, H.: The Origins oj Modem English Society 1780-1 880, Toronto 1972, s. 25.
9
zařazení
v domácnosti. Její kterému byla vrstvě
ve
společnosti
společensky podřízena.
skupinu
tvořily
ženy, jež se
odloučily
do
společenské
ke
společenské
vrstvy manžela. Zvláštní ovdověly.
od manžela, rozvedly se, nebo
Takové ženy si podržely postavení otce zaměstnání,
patřila
Svobodná žena tak
začlenila
otce, zatímco vdaná žena se
se tudíž odvíjelo od postavení muže,
či
manžela; v případě, že vstoupily do
nebo se pokusily žít nezávisle, však toto postavení ztratily.
Rozdělení společnosti
počátku
Na společnosti,
můžeme
19. století
jež se od sebe
zřetelně
hovořit
základních vrstvách
odlišovaly. Na vrcholu stála vyšší
vrstva,
rozdělená
střední
vrstva, zcela "dole" nižší vrstva, tj. pracující. Zatímco
třech
o
na vyšší šlechtu a gentry. Na nižším stupni stála politicky sílící
polovině
ve druhé
19.
století
vzájemně
jednotlivými vrstvami, jež byly navíc
docházelo
k
přesunům
prostupnější
mnohem
("skok" z nižší do vyšší
společenské
století již byla situace ve
společnosti výrazně složitější. Střední třída
ekonomických
změn rozdělila
z pracující vrstvy oproti
vybudovala
Hranice mezi vyšší a nižší
společnost
v
většinou
zásadě
střední
nová skupina, tzv. určitý
dělnická
střední
vrstvou a mezi nižší
velmi
těžké
stanovit.
za džentlmeny, zatímco
dělnické
vzešli z pracující vrstvy; lepší
vzdělání
než
dříve
se v
důsledku
Kromě
toho se
aristokracie, která si
společenské
střední
Například
meZJ
nemožný), na konci
vrstvu.
respekt a vyšší
pohledu však lze říci, že oba patřili do široce pojímané členů ostatně
téměř
vrstvy byl však
na vyšší a nižší
částečně vyčlenila
většině dělníků
aristokracií bylo
společenská
postavení.
vrstvou a
dělnickou
advokáty považovala
mistry nikoli; z jistého úhlu střední
vrstvy. Mnozí z jejích
a gramotnost jim pak umožnily
získat lépe placenou práci.
A) VyššÍ vrstva Na
počátku
společenské vrstvě.
19. století náleželo vedení Ta si
přesto uvědomovala
společnosti
a národa
výhradně
rostoucí politický tlak ze strany
vrstvy, stvrzený - mimo jiné - volební reformou v roce 1832. Vyšší vrstva ovládala Ze
tří
Stále
Sněmovnu lordů
základních
a také v Dolní
společenských
třímala značnou
politickou moc a držela v rukou
impéria; vládla v hrabstvích, velela
téměř
armádě, námořnictvu
10
atd.
střední
výhradně
sněmovně představovala nejsilnější
vrstev se viktoriánská šlechta
vyšší
skupinu.
změnila nejméně.
všechny
důležité
posty
rozšířila
V Anglii a ve Walesu se aristokracie
-
alespoň
podle dobového
sčítání v letech 1688-1803 - z necelých 17 000 rodin na více než 27 000 rodin. 4 Její řady
se rozrostly nejen
střední
se
vrstvy. Jakmile
pořídit
přirozenou
porodností, ale i
někteří členové střední
přesunem některých
vrstvy dosáhli
si nemovistosti a šlechtický titul. Tyto
přesuny
většího
rodin ze
majetku, snažili
pak logicky posilovaly
stabilitu systému. střední
V roce 1867 vyšší a
vrstva
společně tvořily téměř
2] % z celkové
výdělečně činné populace. 5 Aristokraté stáli často ve vedení různých společností,
kterým svým jménem dodávali šlechticů
větší
ředitele společnosti,
na pozici
lesk. V 80. letech bylo i když jich stále více
minimálně
přecházelo
25 %
k vlastnímu
podnikání podle tehdejších zásad moderního obchodu. 6 Šlechta představovala mnohem širší skupinu než jen aristokracii s tituly. Bylo tomu tak vzhledem k platnosti principu primogenitury, který zajištoval titul pro nejstaršího syna. Klasifikace šlechty se stala kdy se
začal řešit případný sňatek.
důležitou především
výhradně
v momentu,
Rodiny se od sebe lišily jak velikostí majetku, tak
svými tituly. Členů starobylé aristokracie ale nebylo mnoho, což mohla zapříčinit například bezdětná
zchudlé;
některé
manželství,
se proto
sňatkem
spojovaly s novou bohatou
v
armádě,
střední
šlechticů, kteří nezděděli
americkou "aristokracií". Mladší synové většinou
často
bankroty apod. Staré šlechtické rody byly
vrstvou nebo s
majetek, sloužili
v církvi, v diplomatických službách, a nebo získali
křeslo
v parlamentu. polovině
Politické reformy ve druhé
vlastníků
19. století zmenšily moc
pozemků; zemědělská krize na konci století navíc snížila jejich příjmy. Šlechta tak nezřídka měnit
musela
z důvodů,
proč
životní styl, respektive snížit své standardy. To byl i jeden zůstala podezřívavá vllči "zbohatlíkům".
vyšší vrstva
Rodiny vyšší šlechty a gentl)l byly společenské
vyšší
vrstvy, jako vlastníci
společenské
charit, jejich
vrstvy se
často
příslušníci často
společenských
událostech.
veřejného úřadu;
hráli
půdy,
často příbuzensky
klíčovou
roli
při
kostelů,
donátory škol a
místních sportovních a veřejných
gentry se však nezajímala o získání
spravovala prioritně
Obě
sdílely podobné politické postoje. Rodiny z
stávaly patrony místních
Většina
propojeny.
svůj
majetek, který jí přinášel
náročného
příjem.
Black, J. - Macraild, D. M.: Nineteenth-Century Britain, New York 2003, s. 108. Hoppen, K. T.: The Mid-Victorian Generation,'J846-J886, Oxford, s. 34. 6 Black. J. - Macraild, D. M.: Nineteenth-Centur.l' Britain, New York 2003, s. 95. 4
5
11
B)
Střední
vrstva
Střední společenská polovině
v první sebou
neměla
společenský vládě,
vrstva vystupovala, pokud jde o své politické angažmá,
19. století
poměrně nejistě;
opřít.
tradici, o níž by se mohla přímo
vzestup
mimo jiné tomu tak bylo proto, že za přes
I
sviij nesporný politický a
neodmítala vládu aristokracie; šlo jí spíše o
spoluúčast
což znamenalo, že v podstatě respektovala stávající hierarchii
Nicméně,
v některých
nonkonformistů,
oblastech,
vládla
s aristokracií, které
samostatně.
nezřídka
zejména
větších
Ve
společnosti.
městech
v malých městech
s převahou
spíše spolupracovala
finanční prostředky, vesměs výměnou
poskytovala
na
za
uznání vlastního postavení. V 19. století
tvořila střední
vrstva významnou skupinu
společnosti;
v období
7
let 1688-1803 se rozrostla ze 435 000 rodin na více než 630 000 rodin. Od gentry se lišila,
kromě
nutnosti
vydělávat
si na živobytí (ve
většině případů),
zejména svým
sociálním statutem (postrádala šlechtický titul). Od pracující vrstvy se pak odlišovala majetkem, vzděláním, případně odbornými znalostmi. 8 střední
V roce 1800 se mezi professional men ze anglikánští duchovní,
lékaři
vrstvy
a advokáti, zatímco armádní a
počítali
pouze
námořní úředníci
se
formálně řadili mezi pozemkové vlastníky (doslova belonged to the landed interest).9
rozsáhlá a poměrně snadno identifikovatelná: obchodníci, bankéři, velkoprodejci apod. lo Tato základna se V roce 1851
ještě
střední
příliš
vrstva nebyla
postupně rozrůstala;
pracovní pozice v rámci této vrstvy sahaly od nejnižšího
úředníka
něco
s příjmy o
vlastníka továrny
či finančního či
například lékaři či úředníci,
do této
advokáti,
Počet členů
nižší
společenské případ
lékaři, veterináři
střední
kvalifikovaný
pracovník/dělník,
pozemkového magnáta.
stejné úrovni jako podnikatelé. To byl i patřili například
měl
vyššími, než
vrstvy
až po z nich,
sami se necítili být na
venkova; zde mezi professional men
a dražitelé.
rapidně
vrstvy
patřili,
Ačkoli někteří
stupně
rostl zejména ve druhé
polovině
století. I I Její členové "žárlili" na vyšší střední vrstvu a zároveň měli obavu z toho, aby neklesli mezi chudinu. Typickými reprezentanty nižší tzv. "bílých
límečků"
(white collars), tj. nižších
maloobchodního prodeje, bankovnictví,
účetnictví
střední
vrstvy byly
úředníků, například
a reklamy. V této
v oblasti vrstvě
Tamtéž. s. 108. Perkin, H.: The Origins oj Modem English Society 1780-1880. Toronto 1972. s. 23. 9 Hoppen, K. T.: The Mid-Victorian Generation, 1846-1886, Oxford, s. 40. 10 Morgan, O. K. a kolektiv: Dějiny Británie, Praha 1999. s. 426. J J Kane, P.: Victorian Families in Fact and Fiction, Basinstoke 1995, s. 9. 7
8
12
řady
se
vytvořila
nahradili
i skupina profesionálních "manažen"l", obchodně
neškolené rodinné
kteří
v řízení malých
příslušníky majitelů
firem a
podniků
firmiček
(small
business). Někteří
zbohatlíci ze měla
generace však uchazeči
díky
vrstvy se snažili dostat mezi šlechtu. Jejich první
jen minimální šanci, že ji šlechta
se stávali spíše
vzdělání
střední
terčem posměchu. Přirozené
a správnému
sňatku
generaci pak mohl být původ rodiny Střední formě
se
úplně
příslušníkll
alespoň
mezi sebe; mnozí
splynutí s britskou elitou se
až další generaci; v následující
zapomenut.
vrstva se snažila aristokracii napodobovat; ve svých sídlech, ve Většinou
zábavy i v jejím snobstvÍ.
mnohých
podařit
mohlo
přijme
neměla
šlechty. Pokud
získat v jejích
řadách
obchodní
však postrádala vycizelovaný vkus
možnost
zařadit
či společenské
se mezi šlechtu, snažila kontakty, což se tehdy
velmi ocei'íovalo.
C) Pracující vrstva společenská
V letech 1688-1803 nižší
vrstva, tj. "pracující" (working
classes) , vzrostla z 1,3 milionu na více než 2 miliony rodin. 12 Po většinu 19. století neměli "pracující" v Británii téměř žádný politický vliv. Úspěch střední vrstvy v roce
1832 (volební reforma) je však povzbudil; svazů
a chartistického hnutÍ.
Klíčovým
začali
se prosazovat v rámci odborových
momentem se pro
ně
stal rok 1867, kdy
mnozí z nich získali volební právo. Dělnická dělníci
poměry výtečně
aristokracie, tedy kvalifikovaní a na své
s jistým "politickým vlivem",
tvořila
placení
elitní skupinu working classes, která se větším
pyšnila lepšími pracovními i životními podmínkami a
respektem ve
společnosti. l3 Tato elita mezi "pracujícími" vznikla přirozenou cestou v rámci
pracovních
procesů,
nikoli jako cíl
považovaly za základ rozumného a získala zvláštní pracujících do zůstával často
společenský
řemesla
a
zaměstnavatelů. vzdělaného
status, který jí
zajišť oval
jejím
proletariátu.
umožňoval
členům
společenské
Vyšší
Dělnická
vrstvy ji
aristokracie
kontrolu nad vstupem
i vyšší mzdu. Zbytek "pracujících"
ve smyslu sociálních jistot, jak je chápeme dnes,
velmi špatné pracovní a životní podmínky;
nezajištěn.
nezřídka
Tito lidé
žili v přeplněných
obydlích v chudinských čtvrtích (slumech).
12
13
Black, J. - Macraild, D. M.: Nineteemh-Century Britain, New York 2003, s. J08. Hoppen, K. T.: The Mid- Victorian Generatioll,' J846- J886, Oxford, s. 68.
]3
měli
Druhá kapitola Žena, muž a rodina ve viktoriánské době Žena ve viktoriánské době Přibližně
v polovině ] 9. století se ve viktoriánské
prosazovat idea morální obnovy procesu
převzít
žena;
právě
ona
"průmyslové společnosti".
měla
společnost "zpět
vrátit
společnosti
začala
měla
v tomto
Iniciativu
k bezúhonnosti a
čistotě
člověka". 14 Mnoho Britů se domnívalo, že "morální rozpad tradičně chápané rodiny"
(v porovnání se stavem
ještě
na
přelomu
18. a 19. století)
tovární systém, životní podmínky ve velkých
městech,
způsobil
z velké
části
náboženská lhostejnost a
oslabení tradičních mravních hodnot. Žena tak měla učit společnost jak žít ctnostně, těchto
a to vlastním dodržováním
hodnot v každodenním
životě.
Její místo bylo v
čelit nepříjemnostem vnějšího světa.
domácnosti, zatímco muž musel každý den
Muž
mohl ženu obdivovat pro její mravní čistotu, aniž by sám muselo mravnost usilovat. Od 50. let 19. století byla ospravedlňována
nikoli
společenská
ženskou
podstatou
závislost žen na mužích stále více podřízenosti,
odlišnostÍ. Podle viktoriánských mravních hodnot byla role,
stejně
jako
mužům.
Viktoriánská
pracovala. Podle ní tím zanedbávala nahrazovala nevhodnými
začaly
vydělává
neměla čas
především
ve druhé
dětí,
kterou
ani na manžela, který pak
hospod.
prospěch
rodiny; jako ženu,
peníze pro rodinu. společnosti představovala
jejího manžela nebo otce. Všichni muži si žen,
přirozená
noviny prezentovat ženský ideál jako sebejistou,
"Nepracující žena" v tehdejší
Počet
její
nesouhlasila s tím, aby žena
matku, která pracuje a plánuje ve
která podporuje muže, jenž
ženě přiřčena
biologickou
o domácnost a výchovu
Navíc
veřejných domů či
Od 80. let 19. století dobře hospodařící
péči
pečovatelkami.
"musel" vyhledávat služby
společnost
nýbrž
polovině
nicméně
nemohli tento
] 9. století, navíc
Mnohé ženy se proto nemohly z ekonomických
úspěch
ekonomický přepych
dovolit.
převyšoval počet
důvodů
jim
mužiL
přiřčené
role
v domácnosti držet. Tento ideál bylo obtížné, ne-li nemožné, dodržet
zvláště
pak pro "pracující
vrstvu". Život příslušnicím této vrstvy nabízel jen minimum alternativ; tyto ženy musely pracovat a
14
přispívat
do prakticky neustále napjatého rodinného
rozpočtu.
Burstyn, Joan N.: Victorian Education and the Ideal oj Womanhood, London 1980, s. 31.
]4
Naopak ženy ze
střední
vrstvy nepracovaly, ani nemohly být
vedení vlastní domácnosti es jistou výhradou, o níž bude příkladný
rodinný život,
zajišťovat
nebo
stavěla
ženy do
pečovat
společenské
kromě
v práci,
řeč později). Měly
udržovat
o domácnost, dohlížet na služebnictvo, vychovávat dětí
výchovu svých
viděny
a také
morálně
dohlížet na domov. Tato role
i ekonomické závislosti na mužích.
Život nepracujících členů střední vrstvy se lišil od života aristokracie, jenž se snažili kopírovat. Ve šlechtických rodinách nemusel pracovat ani jeden z Obě
pohlaví
měla přibližně
"nastavené" odlišně. Oddělení
ačkoli měla
stejné výsady a povinnosti,
partnerů.
své životy
15
sociálních sfér podle pohlaví, tj. aktivit muže a ženy, stálo v
cestě
k rovnoprávnosti. Žena z vyšší nebo střední vrstvy ovšem přirozeně měla mnohem více svobody než manželka volební právo
či
výnosnou práci; žena podle ní nebyla
pochopení pro politiku. hlas
ženě
dělníka. Společnost ženě nicméně
Někteří
neměla
rovna, ani
muži se dokonce domnívali, že dát jeden volební
by bylo jako dát dva hlasy jejímu muži. V Očekávalo
žena nemá vlastní názor.
mužům
i nadále odpírala
zásadě
panovalo
přesvědčení,
se od ní, že bude mít na prvním
že
místě
manželova přání a své vlastní ambice přirozeně potlačí. Od žen se
neočekávalo,
že budou zdokonalovat
svůj
intelekt. Schopná žena se
mohla spolehnout na svou intuici; mohla ovládat muže, ale její vliv měřila společenským úspěchem.
a "dobrotivý". Její chytrost se docílila jiných
vesměs
měl
tím, že ho poslouchala, že s ním souhlasila a že mu
být
nepřímý
Vlivu na muže tlumočila
názory
mužů.
V 80. letech 19. století schválil parlament tzv. Married Women 's Property Act, který vdaným ženám platilo právo, podle Nový zákon byl
udělil
něhož
přínosem
žena
stejný status jako přišla sňatkem
spíše pro ženy ze
těm
svobodným. Do té doby totiž
o všechna nezávislá práva k majetku.
střední
vrstvy.
Právo ženy na kontrolu vlastních záležitostí a sebe samé bylo "váhavě"
definováno v zákonech, které jí
umožňovaly
rozvod a
postupně
následně
a jaksi
nezávislou
správu svého majetku. Toto právo se ale týkalo vdaných žen. Svobodné ženy zůstávaly
nadále dívkami v domácnosti pod dohledem svých
Většina vnějšími
společnosti
nástrahami
světa.
byla
přesvědčena,
otců.
že žena musí být
chráněna před
Mnoho spisovatelek, reformátorek a aktivistek za ženská
práva ale tuto roli odmítalo. V 90. letech 19. století začaly tiskoviny jako Punch psát
15
Tamtéž, s. 30.
15
o "nové
ženě".
práci jako
Taková žena byla nezávislá, z vlastní vllle svobodná, protože
úřednice. Nechtěla
být muži "domácím otrokem", nebo ztratit nezávislost.
Její postoj odpovídal i možnostem doby, kdy počet "mužů
na
měla
ženění". Důvodem
počet
převyšoval
"žen na vdávání" mužů
byl zejména odchod
do služby v koloniích,
do armády, na nebezpečné práce, a nebo emigrace, nemluvě o neochotě ženit se. 16 Mravní kodex udával tehdejší dříve
ženě kromě
část ňader
bylo možné, aby žena poodhaIila
chování i styl oblékání. Zatímco nebo nohou, ve viktoriánské
době
muselo být obojí přísně zahaleno. Žena musela být navíc upnuta v šatech až ke krku, měla
mít silné
vlněné punčochy
a kotníkové boty, zakryté
několika
vrstvami
spodniček, sukní, nebo šaty. I paže měla často zakryté. Ženy, které přes den nosily či
šaty jasných barev, nebo ukazovaly podvazky špatných
mravů.
prakticky
neměnná,
Tím, že žena zmíněné
oděvech,
i přes
neměla
zakrývajících jejich
různé společenské změny,
těla.
ženy
začaly
Takováto móda
až do 20. století.
možnost získat výnosnou práci, se dostávala do již
ekonomické závislosti na muži. Omezovala ji
izolovaná existence. Pokud se snažila svou situaci za zanedbávání domácnosti a výchovy alespoň
označení
S rozvojem dovolených v pobřežních letoviscích se
objevovat i dámy v koupacích zůstala
dekolt, získávaly
často
změnit,
dětí. Některým
usedlá a
společensky
odsuzovala ji
ženám se
podařilo
společnost
zapojit se
do místní politiky, kultury nebo charity.
Žena byla muži podřízena i sexuálně. Podle pravidel viktoriánské mravnosti se u ženy být
nepřepokládalo,
důvodem
že bude mít z pohlavního styku požitek. Tento styk
kjejímu uspokojení, ale znamenal pro ni
uspokojení muže (de facto) a
zajištění
splnění
krutě
trestalo.
povinnosti, tedy
potomstva (v souladu se soudobou morálkou).
Sexuální uspokojení ženy v manželství se akceptovalo spíše manželství se
neměl
Společnost
vložila
odpovědnost
nepřímo;
mimo
za sexuální morálku na
ženu; muž za své sexuální chování nebyl do té míry odpovědný. Žena měla rovněž chránit rodinu
před
tzv.
"dědičnými
pohlavním stykem. Princip rovnosti
nemocemi", z nichž před
některé
Podle názoru
přístupu
k ženě v rámci
něj.
většiny příslušníků
její role v domácnosti
přenášely právě
zákonem byl silným nástrojem feministek,
které odsuzovaly názor, že muž má právo sexuálního manželského svazku i mimo
se
před
tehdejší
"léčkami"
společnosti
vnějšího
světa,
chránila "ideální ženu"
jakými byly
například
16 Jedním z důvodů byla obliba tzv. "romantického přátelství" mezi muži; nejznámějším "párem" tohoto typu jsou přirozeně Doyleovi Sherlock Holmes a dr. James Watson, později, například, abychom zůstali "uvnitř žánru", Hercule Poirot a kapitán Hastings Agathy Christieové.
16
nepoctivost, podvod a zhýralost. Bezúhonnost a závazné
veřejné
měřítko,
věrnost
zatímco mužské násilí a
ženy se považovala za
nevěra
za
obecně
známou
neveřejnou skutečnost.
První hlasy, požadující volební právo pro ženy, se ozývaly již na konci 18. století. Feministické hnutí (tj. ženy usilující nejen o volební právo) v dnešním slova smyslu vzniklo v Británii ve 30. Jetech 19. století. V zemi existovaly i další skupiny, společenské
které bojovaly za rovnoprávnost žen a za
reformy
obecně.
Jednou z nich
bylo i hnutí za volební právo žen, tzv. suffragettes. Mezi známé stoupence ženské rovnoprávnosti
patřili například
William Thompson nebo John Stuart Mill.
Právě
Mill se v 60. letech pokusil o prosazení volebního práva pro ženy, britské ženy nicméně
do konce 19. století volební právo nezískaly.
Nové reformy,
veřejné
měly
ikony, jako
úlohy žen, zejména v charitě a v různých hnutích za sociální
velký vliv na
například
Martineauová, svými
uvědomění
britských žen. Významné viktoriánské
zdravotní sestra Florence Nightingaleová nebo Harriet veřejnými
aktivitami inspirovaly další ženy. V roce 1857
vznikla National Association for the Promotion of Social Scients (NAPSS) jako vyjádřit
platforma, kde se mohly ženy
a sdílet své názory s ostatními. V roce 1858
založila Barbara Leigh Smithová English Women /s lournal, o rok
později
vznikla
Society for Promoting the Employment ofWomen.
Muž ve viktoriánské
době
Mravní kodex, vyžadovaný viktoriánskou
společností,
se týkal i muže.
Zatímco v 18. století se šlechtic netajil svými avantýrami a nemanželskými viktoriánský džentlmen byl podroben tlaku. Své "zálety" proto sice mnohé milostné aféry vrstvy.
Důležité
nárokům
přímo
přehlížela,
většímu společenskému či
nemanželských
dětí
pokud v nich hrály roli ženy z nižší
"Muž, který pocházel ze zámožné rodiny, mohl sobě
bude ze stejné nepotřeboval
nebo svým
společenské
přátelům.
vrstvy.
Společnost
dědictví
společenské
proti
případným
čest.
a také svou
Britský romanopisec Anthony Trollope, sám
by tím ublížil
spíše mravnímu
neomezil, ale spíše je více skrýval.
bylo, aby si muž v takové situaci ochránil
dětmi,
Vždy
dělat
příslušník střední
v manželství
předpokládal,
Nepotřeboval
se ženit
vrstvy, uvedl:
téměř
cokoli, aniž
že jeho budoucí žena kvůli penězům,
ani
oddalovat manželství, protože by se nemohlo manželku postarat. Muž
17
ze
střední
vrstvy byl,
příznačně, přístupný
ženskému púvabu. Takový muž se ale
nemohl ženit z lásky, protože jeho příjmy byly dostačující jen pro něj samotného. ,,17 púvodně
Džentlmen
představoval
v rámci
době
vznešeného púvodu". Ve viktoriánské
sociální hierarchie "muže
se šlechtický ideál džentlmena stal
mravním vzorem, založeným na kodexu galantnosti a cti, který stál nad náboženskou vírou. Ve
střední
viktoriánské
éře
se vážený pracující muž stal
klíčovou
osobností;
vzorem nezávislosti a sebeúcty.
Rodina Život britské rodiny výrazně ovlivňovalo náboženství, vzdělání, ale i tehdejší zákony. Stát i církev považovaly rodinu za zdroj mravních hodnot a ochraně.
k jejich
Ve 30.a 40. letech 19. století došlo v britské
prostředek společnosti
k významnému posílení dúležitosti rodiny a postavení ženy v ní. Sama královna Viktorie se svými devíti
dětmi
podporovala kult rodiny a rodinného života. Její
rodina se stala vzorem viktoriánské rodiny a
měřítkem
rodinných a morálních
hodnot. Tento kult zesílil zejména na konci 19. století, kdy ženy získávaly více možností
vzdělání,
a tak hrozilo, že budou zanedbávat své povinnosti v domácnosti.
Členové rodiny se snažili ze svého domova vybudovat "citové a morální útočiště" před
světem.
prumyslovým
ve vnímání domova
ve viktoriánské
společnosti
dobročinnost
péče
o jejich
peněz.
děti,
vrstva, ostatní
s obdobím industrializace. Ideálem rodiny vydělával
peníze, zatímco žena
Náplní jejího každodenního života bylo
nákup každodenních
většinu
střední
až později.
a udržování přátelských vztahú v rámci své
se stal místem, kde žena trávila následně
přišla
se stal vztah, kdy muž
byla "konzumentem" získaných vedení domácnosti,
kult rodiny
či větším úspěchem,
vrstvy jej akceptovaly, s menším Změna
přijala
Jako první
potřeb
i
věcí
společenské
života, zatímco chlapec
či
pro potěšení,
vrstvy. Domov muž studoval a
pracoval mimo domov.
A) Vztahy v rodině Vztahy mezi
rodiči
a
pohlaví.
Rodiče
vyžadovali
zároveň
od nich
očekávali
17
dětmi
viktoriánské rodiny vycházely z rozdílu
téměř
absolutní respekt a kontrolu nad svými
naprostou poslušnost. Na konci 19. století se
Kane, P.: Victorian F ami/ies ill Fact and Fiction, Basinstoke 1995, s. 106.
18
věku
a
dětmi;
postupně
věk,
posouval
dospělé děti
v němž páry vstupovaly do manželství. Svobodné, dospívající nebo již
proto mnohdy zi'lstávaly
kromě
od nich
příspěvek
poměrně
dlouho v domě svých
domácích povinností požadovaly i
většinový
rodiČú.
Matky
díl z jejich mzdy (jako
na chod domácnosti).
Autorita v rodině vycházela z předpokladu, že otec má zákonnou moc nad dětmi
Právě
i nad manželkou.
dětí viděl
v opatrovnictví
muž silnou
zbraň
proti
manželce. V roce 1889 schválil britský parlament zákon na lepší prevenci proti krutostem na mezi
rodiči
důvěru, měl
dětech,
který
dětmi;
pokud
a
představoval
rodiče
jako
první
přirození
stát právo zasáhnout ve prospěch
Tehdejší
společnost
vnímala
dítě
významnější
pokus o
řešení
vztahll
ochránci svých potomkú ztratili
dítěte.
jako "nevinnou a
vnějším hříšným světem
netknutou duši".18 Začala se proto zajímat o vlivy, které na dítě působí, a tedy i o odpovědnost rodičů
za
děti.
To pro ženu znamenalo novou roli v rámci kultu rodiny;
obraz milující viktoriánské matky, která vede
dítě
k disciplíně,
učí
je pravidelnému
stravování, poslušnosti a respektu ke starším lidem a také k tomu, aby promluvilo, jen když smÍ.
Děti měly rodiče
rodiče měli děti
milovat bez podmínek, zatímco
dětech,
milovat tak dlouho, dokud byly poslušné. Na konci 19. století teorie o vůči
majících závazek
láska mezi generacemi na
rodiče,
zvláště
svým
rodičům, téměř
příbuzných
vymizela
společně
s domněnkou, že
věčná. Děti neměly
je automatická a
silné vazby
poté, co se staly ekonomicky nezávislými; vztah k
rodičům
vnímaly spíše jako povinnost. Obraz střední
rodičovské
vrstvy,
románů.
konkrétně
ně
dětské podřízenosti
z manuálů k
dětské péči,
Takovéto texty se vyskytovaly z
vychovatelek. Ve se o
nadvlády a
světě,
kde
děti měly
z
většinou
diářů, pamětí
větší části
svou vlastní
pocházel
ve
světě
i z tehdejších
kojných,
oddělenou část
z vyšší a
chův
a
domácnosti, kde
starali zvláštní sloužící a kde vstupovaly do života otce a matky jen v předem
určených časech.
jen hodinu učebnou
a
Ve vyšších kruzích ukládal
denně.
dětským
Takovýto režim vyžadoval velký
viktoriánských duchovních,
18
dům
matce na
děti,
poměrně
častým
pološílené matky utišovaly
děti
Svědectví
zdravotnictví dokládají, jak opilí
děti
narkotiky a
podobně; některá
Kane, P.: Victorian Families in Fact and Fiction, Basinstoke 1995, s. 50.
19
o
střední vrstvě.
jevem "domácí násilí".
lékařů či reformátorů
péči
s pokojem na hraní,
pokojem, což bylo dostupné pouze vyšší a vyšší
V 19. století bylo
otcové bili své
společenský řád
svědectví
odkryla i osudy nevyvinutých a podvyživených
dětí
se zavšivenými vlasy,
stejně jako případy, kdy děti neznaly vidličku nebo zubní kartáček. 19 Rozvětvené
společenských
rodiny, zejména v nižších
vrstvách,
často
žily
v těsném sousedství. Ženy několika generací tak mezi sebou udržovaly velmi úzké přátelské
vazby.
Stejně
tak fungovaly i sousedské vztahy, kdy si rodiny pomáhaly i
v případě nemoci, smrti nebo
nezaměstnanosti.
B) Námluvy Většina
příslib
žen vnímala manželství jako
nezávislosti na
Manželství jim nabízelo postavení, legitimitu sexu,
děti
V letech 1850-] 852
minimálně
mohlo v Anglii a ve Walesu
a v řadě
rodičích.
případii
i lásku.
859 patnáctiletých
dívek z každého tisíce očekávat, že se do padesáti let alespoň jednou vdají. 20 Mladí lidé návštěv
kostelli,
měli
v 19. století více
trhů,
slavností nebo
příležitostí
výletů
studentském kontakty,
při
věku minimálně
součástí
dříve. Kromě
a dovolených se mohli poznat i
tanečních
v divadlech, na koncertech, od 60. let také na a od 70. let stále více i
k seznámení než
zábavách,
případně
plesech,
sportování. Zájem o fyzické sblížení byl patrný již ve v podobě flirtu, jenž byl,
stejně
jako
vážnější
sexuální
"hry" mezi snoubenci.
Střední třída,
která se ve viktoriánské
požadovala v rámci své
společenské
ženichů méně striktně. Podobně
vrstvy
době stavěla
předmanželskou
reagovala i
dělnická
do role mravokárce, bezúhonnost,
aristokracie, v jejíž
byť
od
řadách
případů předmanželského sexu ubývalo. 21
Snoubenci již nebyli hlídáni tak zasnoubení proto pro rodiny uvědomovali,
společenský veřejnosti
jak
těžké
přísně
představovalo
jistá rizika.
Rodiče
si velmi
dobře
bude zajistit jejich celibát. Jedinou možností byl neustálý
dohled. Svobodnou ženu z vyšší
muž(i) nebo
jako jiní mladí lidé. Dlouhodobé
nezřídka
starší dámy,
či střední
kteří
ji
měli
vrstvy doprovázel (i) na
chránit, ale
zároveň
jí tím
odpírali volný přístup do veřejného společenského života. Žena tak trpěla relativní ztrátou svobody. Zasnoubením dívka navíc vystoupila ze "sňatkového trhu".22 Když
19 Thompson, F. M. L.: The Rise oj Respectable Society. A Social History oj Victorian Britain, 1830- 1900, Cambridge, Massachusetts 1988, s. 128. 20 Hoppen, K. T.: The Mid-Victorian Generation, 1846-1886, Oxford 1998, s. 318. Srv. Branca, P: Silent Sisterhood: Middle-Class Women in the Victorian Home, London 1975, s. 3-4. 21 Tamtéž, s. 323. 22 Kane, P.: Victorian Fami/ies in Fact and Fiction, Basinstoke 1995, s. 95.
20
době
muž zasnoubení po delší
vzhledem k převaze žen ve Většina
zrušil, šance dívky na získání nového snoubence se
společnosti výrazně
snižovaly.
dívek si nemohla zvolit manžela sama. V drtivé
většině případů
vybíral pro dceru vhodného nápadníka "viktoriánský otec", mimo jiné s ohledem na to, zda je schopen zajistit
své nastávající stejný standard, jakým disponovala
doposud. Od
nevěsty
se
kromě
panenství požadovala i
čistota
myšlenek bez sexuální
touhy, a to až do doby, než ji muž požádá o ruku. Pokud se dívka zamilovala ještě před
tím, bylo to pro tehdejší
později
společnost
byla
zjištění.
šokující
tolerantnější.
již
některé
bezúhonnosti dívek se
společnost
I
přes
z nich vdávaly
trvání
těhotné.
několik
O
společnosti
desítek let
na sexuální
Tuto teorii potvrzují data
z vybraných anglických farností v období let 1800-1849, podle nichž kjedné až dvěma pětinám těhotenství došlo ještě před svatbou.
nevyzkoušela
společný
Ve vyšších
sex až do doby krátce
společenských
vrstvách byla
zatímco otec
měl
partnerů, kteří
se do svatby v mnoha
svatbu zajistit
vhodného partnera a době.
před
svatbou.
příprava sňatku plně
finančně. Rodiči
příprava sňatku
Nicméně, většina snoubenců
23
domluvené manželství obou
případech neviděli,
dosáhly nejvyšší
v rukou matky,
bylo již minulostí.
úrovně právě
Oproti 18. století se postup domlouvání a přípravy svatby
Výběr
ve viktoriánské
organizačně výrazně
ztížil. Pokud byl potenciální společenských
diivodů.
měly
gardedam, které
Při
zeť
finančních
než ze
vhodného manžela zajistila matka
několik
zamítnut, bylo to spíše z
výběru
její dceru pomocí zároveň měly
společenských
kontaktů
"propojit"
předmanželské
chování.
různé společenské
akce, tak
v zásadě rozhodovala o vhodných kandidátech pro její dceru. Na dámských
čajových
s potenciálními manžely; Matka, jež
měla
na starosti
přípravu
dýcháncích pak ženy probíraly V rámci
sňatkové
střední společenskou
mohli
"přiženit"
do
dohlížet na její
seznamu
sňatkovou
na
strategii i nabídku "na trhu".
politiky byl, až na výjimky, možný
vrstvou v obou
střední
vrstvy,
dostat mezi šlechtu. Nejstarší
směrech.
stejně
šlechtičtí
"přesun"
Mladší synové z
tak se muži ze
střední
řad
mezi vyšší a
aristokracie se
vrstvy mohli
synové se ženili proto, aby mohl
jejich rod. Vzhledem k počtu žen, který tehdy
23
hostů
Tamtéž, s. 98.
21
převyšoval počet
sňatkem
pokračovat
mužii, mohli dívku
stejného dědictví
společenského zajištění
bylo
relativně
postavení upoutat
výhodného
sňatku složitější či
snadno. Pro mladší bratry bez dokonce nereálné.
V 80. letech 19. století došlo k výraznému poklesu endogamických sňatkú 24 na méně než 20 % ze všech manželství. 25 Podle odhadú se dvě třetiny šlechtických (peerage) syntl oženily se šlechtickými dcerami. Toto téměř nezměnilo.
války
nepocházeli z
řad
Zbývající
třetina
číslo
se až do první
světové
se oženila s dívkami, jejichž otcové sice
šlechty, ale púsobili v armádě,
námořnictvu, veřejné službě
nebo
v církvi. Část mužú uzavřela sňatky s Američankami, nejlépe s dcerami bohatých obchodníkú, nebo s herečkami. 26 I v rámci náboženské komunity se lidé
púvodně
na počátku viktoriánské doby posunuli ke smíšeným období. Anglikáni z vyšší společenské
dodržovali
společenské
sňatku
od
sňatkúm
na stejné úrovni na konci tohoto
vrstvy se snažili oženit v rámci své
vrstvy. Ostatní se oženili i do rodin jiného vyznání, i když katolíci
sňatek
v rámci své víry mnohem přísněji.
C) Svatba, nová rodina Ačkoli
počet
britská populace neustále rostla jako celek,
mužú. Mnoho mužú emigrovalo do
zámoří
počet
žen rostl rychleji než
nebo odešlo do služeb v koloniích;
zároveň umíralo více mužú než žen. 27 Ještě ve 20. letech 19. století nepociť ovaly
ženy nedostatek "mužú na kdy se
postupně měnil
ženění".
Situace se
životní standard
doby, než nashromáždili dostatek
Britů.
peněz,
manželce domov na stejné úrovni, jakou podobných několika
změnila
Mladí muži
u svých
dúvodů. Rodiče nevěsty přitom často
letech manželství. Ve druhé
polovině
století,
začali sňatek
odkládat do
umožňoval
poskytnout
který by jim
měla
polovině
až ve druhé
rodičů, případně
z dalších
dosáhli takového standardu až po
19. století
připadlo
na každých sto
žen ve věku od 25 do 29 let jen 90 mužú?8 Velké množství Stará tradice z doby
sňatkú
před
se stále uzavíralo v rámci jedné
prúmyslovou revolucí udávala
partnerú. Zatímco syn se mohl oženit s ženou nižšího ji "pozvedl" na
24
úroveň
společenské
společensky
společenského
postavení jeho rodiny, dcera možnost
sňatku
rovný
vrstvy. sňatek
postavení,
čímž
s členem nižších
Sňatek v rámci jednoho společenství či skupiny.
Thompson, F. M. L.: The Rise oj Respectable Society. A Social History oj Victorian Britain, 1830-1900, Cambridge, Massachusetts 1988, s. lOS. 26 Tamtéž, s. 107. 27 Burstyn, Joan N.: Victorian Education and the Ideal oj Womanhood, London 1980, s. 35. 28 Kane, P.: Victorian Families in Fact and Fiction, Basinstoke 1995, s. 96. 25
22
neměla.
vrstev
společenského
Tento postoj rovnosti
postavení snoubencú
začal
slábnout až koncem 19. století. středních
Rodiny ze
vrstev
děsila představa,
že jejich dcera nikdy nenajde
ženicha. Pokud se tak stalo a jejich dcera zústala svobodná, střední
zatěžoval
rodině. Nicméně rozpočet.
rodinný
ulehčily
zařídily
později,
finančně
jiné si samy nebo s jinou
novou domácnost.
Dívky
střední
z nižší dělníky
kvalifikovanými střední
někteří rodiče připraveni
do doby, než se vdají, aby tak
ženy se vdaly
výrazně
neprovdaných dcer
Na konci 19. století byli již
Některé
otci a bratrum.
počet
zvyšující se
zaměstnání alespoň
najít dcerám placené
nižší
taková rodina ze
nebo z vyšší vrstvy dokázat svou vznešenost (dústojnost) ekonomickou
závislostí dcery na
ženou
chtěla
vrstvy
a také z řad
si
manžely
vybíraly
zemědělských dělníkú.
pravděpodobně "vybíravější";
vrstvy byli
zejména
Muži z vyšší
zaměřili
mezi
střední
a
se na udržení
společenského postavení při výběru budoucí manželky. Část z nich, přibližně jedna
až dvě pětiny, si ale nevěsty vybírala z ruzných společenských vrstev 29 . Tak se mnoho dívek z střední
vrstvy,
řad
pracující vrstvy provdalo do lepší
často přes
povolání služebné v dané
společnosti,
zejména do nižší
společenské vrstvě.
Dělníci, kteří tvořili více než tři čtvrtiny celkové populace,3o si ve většině případú
vybírali
sobě
synú kvalifikovaných sluM; stejný
poměr
rovnou
dělníkú sňatek
se udržel
jim
sňatek
některé
na stejné
Ve druhé
ještě
řadách,
manžela ve vlastních komunity. Jenom
nevěstu.
uzavřelo
s dcerou nekvalifikovaných
vybíraly mezi syny místní
úrovni
jen 22,3 %
dělníkú či
zemědělcú
v 70. letech. Dcery
se snažily provdat do vyšší
společenské
polovině
V 50. letech 19. století
s dcerou
si, pokud nenašly
zemědělsko-obchodní
společenské
vrstvy, pokud se
nezdařil.
19. století vstupovali lidé do manželství
později
než
dříve.
žen, v němž se vdávaly, opět pomalu stoupat, a to až na více než 26 let v roce 1901. 31 Věk pro vstup do manželství výrazně ovlivňovala i práce. Od roku 1871
začal věk
Vzhledem k tomu, že v prvním období
prúměrný
dospělosti,
vrstvy ženili v průměrném
muž z pracující vrstvy dosáhl nejvyššího
mohl se i věku
dříve
příjmu
oženit. V roce 1886 se muži z pracující
24 let, obchodníci ve
věku
27 let a proffesionals
29 Thompson, F. M. L.: The Rise oj Respectable Societ)'. A Social History oj Victorian Britain, 1830-1900, Cambridge, Massachusetts 1988, s. 95. 30 Tamtéž, s. 96. 31 Tamtéž. s. 53.
23
nejdříve v 31 letech.
32 Zámožné rodiny, méně závislé na práci dcery nebo manželky
v domácnosti, provdávaly dcery
později.
V 50. letech 19. století bylo v Británii za rok v 70. letech 226 000
ročně
uzavřeno
a v 90. letech již 250 000
ročně,
180 000 manželství,
z čehož
minimálně tři
čtvrtiny sňatků uzavřeli příslušníci working classes. 33 V roce 1871 připadaly na každé tři vdané ženy dvě vdovy a jedna svobodná žena. 34 Na konci 19. století bylo
vdaných 88 % žen;35 později se toto procento snižovalo. Sňatky "dospívajících párů" byly velmi neobvyklé a tvořily pouhé 2-3 % z této věkové skupiny.36 Pozdější sňatky mužů
ze
oddálený
střední
vrstvy
příliš neovlivňovaly
sňatek obecně
považován za
velikost tehdejší rodiny,
příčinu
přestože
byl
viktoriánského dvojího standardu,
který mlčky toleroval sexuální aktivity starých mládenciL 37 Jakmile se snoubenci vzali, peněz
opouštěli
založili vlastní domácnost. Objem
domov
peněz,
rodičů,
který
aby si z
potřebovali
ušetřených
pro vstup do
manželství, se lišil podle společenské vrstvy.38 Pokud přinášeli partneři do manželství majetek, To se týkalo
hlavně
řešili
jejich
vyšší a
nově
rodiče
i
s právníky podmínky manželského svazku.
střední
vrstvy; v případě
o cenné papíry a akcie než o nemovistosti. dcerám
finanční
nezávislost, a proto jim
kontrolu nad jejími vlastními
Zámožnější
střední
častěji
otcové se snažili zajistit
zřizovali zplnomocněnce,
příjmy. Někteří
vrstvy šlo
který dával
otcové dokonce zajistili
příjmy
ženě
pro
budoucí děti svých dcer. Počet
Ve druhé
osob, které
polovině
zůstaly
po celý život svobodné, se nadále zvyšoval.
19. století v Anglii a ve Walesu
zůstalo přibližně
11 % mužů v 45
letech svobodných; svobodných žen bylo zhruba 12-14 %?9 Podle sčítání lidu z roku 1851 žilo v zemi 1,4 milionu svobodných žen ve věku 20-40 let,40 převážně z řad
Kane, P.: Victoržan F amilžes in F act and Fiction, Basinstoke 1995, s. 93. Thompson, F. M. L.: The Rise oj Respectable Societ)'. A Socžal History oj Victorian Britain, 1830-1900, Cambridge, Massachusetts 1988, s. 94. 34 Hoppen, K. T.: The Mid-Victorian Generation, 1846-1886, Oxford, s. 319. Srv. lalIand, P.: Women, Marriage and Politics 1860-1914, Oxford 1986, s. 253-255; Anderson, M: The Social Position oj Spinsters in Mid- Victorian Britain, in: lournal of Fami1y History, Vol. 9, 1984, s. 377-393. 35 Davies, N.: Ostrovy. Dějiny, Brno 2003, s. 55-56. 36 Thompson, F. M. L.: The Rise oj Respectable Society. A Socia! History oj Victorian Britain, 1830- 1900, Cambridge, Massachusetts 1988, s. 52-53. 37 Tamtéž, s. 59. 38 Kane, P.: Victorian Families in Fact and Fiction, Basinstoke 1995, s. 93. 39 Thompson, F. M. L.: The Rise oj Respectab!e Society. A Socia! History oj Victorian Britain, 1830-1900, Cambridge, Massachusetts 1988, s. 91. 40 Hoppen, K. T.: The Mid- Victorian Generation, 1846-1886, Oxford, s. 318-319. Srv. lalland, P.: Women, Marriage and Politics 1860-1914, Oxford 1986, s. 253-255; Anderson, M: The Social Positioll oj Spinsters in Mid- Victorian Britain, in: Journal of Family History, Vol. 9, 1984, s. 377-393. 32 33
24
střední
vrstvy.
Vytvořila
se tak skupina žen, vnímaná jako vznikající
"společenský
problém". Ženy ze střední vrstvy si musely hledat práci, i když to mohlo ohrozit jejich
společenské
očekávalo,
postavení. Naopak, od svobodných žen z pracující vrstvy se
že se postarají samy o sebe,
popřípadě
i o stárnoucí rodiče.
D) Manželství V
době,
kdy
počet
žen
převyšoval počet mužů, představovalo
manželství pro
ženu prestižní záležitost. Rozpor mezi láskou a rozumem v manželském svazku se stal v 19. století oblíbeným tématem zakořeněnou představu,
že oba
románů. Společnost
partneři
v
sobě měla
vnesou do manželství
hluboce
nějaký příspěvek.
Ženy, které přinášely do manželství věno, však netušily, jak ho mají spravovat, ani Stejně
jaká mají v této oblasti práva. manželčiny
peníze, mohl
časem
tak manžel, který mnoho let "užíval"
"zapomenout na jejich pllVod".
Církev vnímala manželský pár "jako jedno společenské
samostatnosti.
Někteří
tělo",
což zbavovalo ženu
finanční
muži dokonce vnímali manželky a
děti
jako svůj "majetek"; jsou známy i případy, kdy muži prodali ženu i dítě v aukci. 41 Až do poloviny 19. století vnímala V průběhu století došlo k několika
společnost
změnám,
prodej manželky jako rozvod.
díky nimž se stalo pojetí ženy jako
majetku neudržitelným. Viktoriánští manželé spolu fyzicky sdíleli jedno lože. Podle pravidel viktoriánské mravnosti se u žen požitek. Tento styk sloužit k
zajištění
nepřepokládalo,
neměl ženě přinášet
uspokojení;
Případné
potomstva.
že budou mít z pohlavního styku měl
být
splněním
povinnosti a
sexuální uspokojení ženy
společnost
akceptovala s tichým souhlasem. Sex nebyl vymezen pro manželský svazek ze zákona, nýbrž mravním kodexem. Na dodržování tohoto kodexu trvala zejména střední
vrstva. Mezi chudinou existovalo naopak mnoho neformálních soužití, která
se obešla bez manželského svazku. Ve viktoriánské potřebovala
podnětů
pro
získat
době měla
manželka sdílet manželovy zájmy. K tomu ovšem
určitou úroveň vzdělání.
rozšíření
nabídky
vzdělání
Ideál manželky se tak stal jedním z
dívek. To nebylo jedinou oblastí, kde se
snažily ženy prosadit. Šlo jim o obecné zrovnoprávnění vztahu muže a ženy, což by znamenalo
41
významně změnit
strukturu a chod rodinného i politického života.
Kane, P.: Victorian Families in Fact and Fiction, Basinstoke 1995, s. 109.
25
Některé
ženy se cítily být s muži rovnocenné díky celodenní roli matky a
vychovatelky, jiné si zajistily vlastní zaměstnání. přizpůsobit
Vdané ženy se musely
práci manžela. V
s několika muži to znamenalo, že žena musela být vždy některého
odchod
Zároveň
z nich.
nemohla
očekávat,
případě větší
připravena
že jí
některý
na
rodiny
příchod či
z nich
pomůže
v domácnosti; muži nebyli zvyklí zastávat domácí práce. Manželky, které uplatnění,
možnost
často neměly
nezakročily.
nijak
zůstat
byly nuceny
bedrech ženy; chudoba tak
jevem; jejich okolí ani místní
opouštěl
přiměla
muže
nebo samostatnou
i v "nesnesitelném manželství". Domácí
Pokud manžel některé
vzdělání
žádné
poměrně častým
násilí, páchané na ženách, bylo většinou
téměř
péči
rodinu, nechával
o
úřady
děti
na
nedbat viktoriánského kultu rodiny
a otcovství. Ženy byly mnohdy ohrožovány svými podnájemníky, opilci, nebo muži na ulici. Ačkoli
v 19. století parlament znatelně
rozšířil
práva vdaných žen,
opakovaně
odmítal vyslechnout požadavky feministek a narovnat práva a povinnosti muže a polovině
ženy. V
Kampaň
vrstev.
století byl feminismus z většiny záležitostí vyšších a
za reformu manželského práva zahájila Caroline Nortonová, která se
ve 30. letech snažila výrazně
středních
změnit
zákon o opatrovnictví
Společnost
podílela i
dětí.
Na
změnách
zákona se
za novelu práva, kterou v roce 1844 založil lord
Brougharn. Reforma manželského práva umožnila vdaným ženám držbu vlastního majetku a
rozšířila
odloučení
od
práva matky na
manželů;
podporu a péči pro
místním
opuštěné
péči
o
děti.
Také umožnila bitým manželkám
úřadům udělila
pravomoc vydávat
nařízení
na
a týrané ženy.
V roce 1857 schválil parlament zákon o rozvodu (Divorce Act), který položil základy instituci civilního rozvodu. Manželský pár se mohl dalšího
sňatku,
na rozdíl od
mohli podat žalobu na učinit,
předchozího odloučení
základě
pouze když se na nich
zřídil
Rozvodový proces tak byl problémů"
jednalo o
(či
na jejich
dle soudního
nařízení.
Muži
dětech)
manželé dopustili krutosti, bigamie
i ochranu majetku
opuštěným
manželkám.
jediný londýnský soud, který mohl rozvod povolit. většině
si jej mohli dovolit jen
poměrně
rozvést s možností
samotného cizoložství, zatímco manželky tak mohly
či znásilnění. Předpis nově zaručoval
Divorce Act
plně
lidí vzdálen nejen
finančně
ale i
zámožnější členové společnosti,
složitou nákladnou záležitost. Výsledkem byl
místně.
pro
"Bez
většinu
pokračující
se
proces
svévolného rozvodu (se(f-divorce) a nebo nelegitimní soužití, které ale ženám
26
finanční
nedávalo
jistotu. Mnoho chudých lidí instituci manželství ignorovalo;
rozvod s partnerem pro Zákon
řešil
ně zůstával finančně
i prakticky nedostupným.
také žádost o obnovu manželských práv, kterou stát
nově převedl
z pravomoci církevních soudů do pravomoci rozvodového soudu. Žádost nemohla být založena na případě
skutečnosti,
že byl
ženě
odpírán
manžel nemohl být v rámci trestního práva
přístup
k manželovi. V
obviněn
ze
znásilnění
opačném
manželky;
pokud chtěl, mohl ji donutit k pohlavnímu styku. Žádost o obnovu manželských práv tak byla v 19. století využívána zejména k získání tudíž jako donucovací
prostředek
obvinění
z rozpadu manželství, a
k finančnímu vyrovnání na manželovi nebo na
manželce.
Divorce Act měl omezené využití pro pracující ženy s dětmi. Žena, která opustila manžela, mohla získat nařízení o ochraně a díky vlastním peněz
byla považována zafemme sole. Nedostatek
na
péči
o
příjmům
děti
a majetku
a o ni samotnou jí
však od tohoto kroku zrazoval. I přesto mnoho žen tento zákon využilo. Průměrný počet rozvodů
okolo 239
ročně,
zatímco
sňatků
vydal soud již zhruba 87 000 obdržely zámožné ženy
v Anglii a Walesu se v letech 1858-]886 pohyboval uskutečnilo
se
nařízení
přibližně
]87000
ročně.
k rozvodu nebo k
6 000
rozvodů
V letech 1897-]906
výživě.
Za stejné období
a 800 soudních odluk u
rozvodového soudu 42 .
Divorce Act následně
později rozšířily
Matrimonial Causes Acts z roku 1878 a ] 884 a
Swnmary Jurisdictiol1 Act z roku 1895. Podle nich mohla týraná
zneužívaná žena získat zákonné
odloučení
soudu. Bývalý manžel se navíc v určitých
či
od manžela u místního (magistrátního) případech
muselo manželku a rodinu
postarat i po rozvodu. Žena mohla nově získat také opatrovnictví svých dětí a úhradu výdajů.
soudních
To se netýkalo ženy, která byla vinna z cizoložstvÍ.
Další Matrimonial CaL/ses Act z roku 1884 stanovil, že obnovu manželských práv se bude nadále považovat za akt jeden z manželll okamžitě
nevyhověl
nesplnění
opuštění.
Pokud tedy
žádosti o obnovu manželských práv, mohl si žadatel
podat k soudu žádost o rozvod, a nemusel tak čekat dva roky jako
Dalším
stupněm zrovnoprávnění
Property Acts z let 1870 a 1882. Ty a sepsání
závěti
žádosti o
dříve.
vztahu muže a ženy byly Married Women 's
umožňovaly
vdané
ženě
držbu vlastního majetku
bez souhlasu jejího manžela. Podle prvního zákona mohli oba
manželé nakládat se svým majetkem nezávisle, což se vztahovalo na majetek
42
Davies, N.: Ostrovy. Dějil1y, Brno 2003, s.175.
27
před
vdaných žen, který nabyly majetek k tomu, aby ženy jako plátci Kampaň
daně
i v průběhu manželství. To byl první krok
mohly volit.
za držbu majetku vdaných žen
měla kořeny
v ženských organizacích
z 60. let 19. století. Jednou z nich byla Kensington Society, založená Emily Daviesovou na
přelomu
let 1865-1866, která
usilujících o zlepšení společenských, Ve stejné
době
se spustila i
žen nevlastnila ani nespravovala poplatky. Nemohla tak v žádném
přivedla
vzdělávacích
kampaň
svůj
několik
dohromady
skupin,
a ekonomických možností žen.
za volební právo žen.
Většina
vdaných daně
majetek, a tudíž neplatila žádné
případě
Corporations (Franchise) Act z roku 1869
získat možnost volit. opravňoval
Ačkoli
a
Municipal
ženy k volbám za stejným
podmínek jako muže, doktrína zvykového práva jim tuto obecnou výsadu znemožňovala.
Úplná přeměna vztahu mezi mužem a ženou se ve viktoriánské době neuskutečnila
tak, jak ji feministky požadovaly.
Přesto
to byly
právě
veřejné
napomohl prosazení reforem ve vztahu obou pohlaví v soukromé i Tyto
změny
se pro viktoriánské feministky staly
"klíčem"
ony, kdo oblasti.
k ženské emancipaci.
E) Velikost rodiny V průběhu staletí se
průměrná
velikost rodiny pohybovala
stabilně
okolo
čtyř
až šesti osob. 43 V roce 1851 přibližně jedna třetina domácností se šesti a více členy představovala více než polovinu celkové populace. 44 Nicméně je možné, že rodiny
tehdy registrovaly jen ty vyšší. Jednotlivé
děti,
společenské
které
přežily,
jejich
původní počet
pravděpodobně
byl
vrstvy se od sebe lišily mírou plodnosti. Ta
klesat - v řadách šlechty - již v 17. a 18. století, zatímco v nižších
začala
společenských
vrstvách až v 19. století. V první celonárodní dětí.
45
čtyři.
čtvrtině
průměr,
19. století, kdy rodina se šesti
dosáhla šlechtická rodina nejvyššího
dětmi
představovala
průměrného počtu pěti
Ve třetí čtvrtině 19. století se počet dětí v rodině šlechty zmenšil dokonce na Od 30. let 19. století
začal
trend menších rodin pronikat i do
střední
vrstvy a
Hartman, M. S.: The Household and the Making of History, Camblidge 2004, s. 7. Hoppen, K. T.: The Mid-Victorian Generation, 1846-1886, Oxford, s. 317. Srv. Banks, J. A.: Victorian Values: Secularism and the Size of Families, London 1989, s. 102-103, IlO; Meacham, S.: A Life Apart: The English Working Class 1890-1914, London 1977, s. 117-118; Thompson, D.: ,,1 am /lot my Father's Keeper": Families and the Elderly in Nineteenth Centur)' England, in: Law and History Review, Vol. 2, 1984, s. 265-286. 45 Thompson, F. M. L.: The Rise of Respectable Societ)'. A Social History of Victorian Britain, 1830-1900, Cambridge, Massachusetts 1988, s. 57. 43
44
28
tří
nakonec si ho "osvojila" i pracující vrstva. Preference představovala či
pro manželský pár více
dětí. Kromě
šesti
vědomých
až
čtyř dětí
v rodině
zásahl'i, než bylo nutné v rodině
pěti
sexuální abstinence a přerušovaného pohlavního styku existovaly
i jiné formy antikoncepce. Je velmi
pravděpodobné,
v rodině vzešla od manžela, zatímco žena manželky, jejíž povinností bylo rodit v rodině závisel i na jejím
děti
zůstala
počet dětí
že snaha o menší
nadále v roli neemancipované
a pečovat o
ně
i o rodinu, i když
počet dětí
věku.
jen 20 % manželství méně než tři děti, zatímco v roce 1925 to bylo již 67 % manželství. 46 Sčítání lidu v roce 1911 ukázalo, že počet dětí se Okolo roku 1860
mělo
snížil na průměrně 2,5 dětí ve šlechtické rodině, 2,8 dětí v rodině střední vrstvy,47 zatímco rodina textilního
dělníka měla průměrně
3,19
dětí
a rodina horníka dokonce
4,33 dětí. 48 Pro zajímavost uvádím, že duchovní, kteří intenzině odsuzovali antikoncepci, měli v 80. a 90. letech rodiny v průměru s 2,81-3,04 dětmi. 49 V 80. letech 19. století
začaly
ekonomický tlak; jejich životní styl se stával snažily omezit náklady
střední
zejména rodiny ze
méně početnými
nákladnějším
a
pociťovat
náročnějším,
a proto se
rodinami. Církev i
řešení
společnost veřejně
hříšné".
odsuzovaly používání antikoncepce jako "nemorální a abstinence patřila i nadále k nejčastějšímu
vrstvy
Proto sexuální
pro omezení velikosti rodiny.
F) Sex
Pojem "sex" status
měl
člověka. Stejně
v 19. století jiný význam než dnes;
vyjadřoval
biologický
tak výraz "milenci" nepopisoval fyzickou lásku dvou
(či
více)
osob, ale i - z dnešního úhlu pohledu - "nevinné rituály" v jejich vztahu. Ženy o svém
těle
nebo
či nešť astné
sexualitě téměř
nemluvily, ani nepsaly;
svatbou, ale Předmanželský
zároveň před
vlastní
nepříjemné
zkušenosti utajovaly.
Tehdejší mravy nedovolovaly ženám am
"trpěn",
nejčastěji
přesto
nebyl pohlavní styk
před
mužům sňatkem
sexuální volnost něčím
sex nebyl doménou pouze pracující vrstvy. Ve vyšší
pokud následoval
sňatek.
tichá ignorace sexuálních
svatbou stával ve viktoriánské
Dvojí standard, tedy
záletů
mladých
společnosti
mužů,
přísná
před
neobvyklým. společnosti
byl
mravnost dívek a
trvala i nadále. I tak se sex
stále méně
častým.
Davies, N.: Ostrovy. Dějiny, Brno 2003. s. SS. Thompson, F. M. L.: The Rise oj Respectable Society. A Socia! Hžstorv oj Victorian Britažn, J830- J900, Cambridge, Massachusetts 1988. s. 60. 4B Tamtéž. s. 70. ~ . 49 Tamtéž, s. 78. 46
47
29
stejně
Promiskuita a
opuštění
jako skandál,
způsobený veřejným
pohlavně
těhotné
svobodné
dívky se považovaly za
hřích,
odhalením jedním z partnerll. Pokud
nakažený muž udržoval sexuální vztah se svou ženou, která o jeho nákaze
nevěděla, dopouštěl
důvěry
se hrubého porušení respektu a
v rámci manželského
svazku. Viktoriánské
představy
potřebě
o
dřívějšími představami společnosti,
rozcházely s
považovala za cosi
"nepřirozeného".
Jak viktoriánská
většinou
pohlavní styk. Rodiny z pracující vrstvy žily někdy
i v incestu. I
z přibližně 7 % všech narozených na konci 19. století. sex.
Důvodem
přesto dětí
byl
se
která takováto "pudová omezení" společnost
přijímala
pomalu
trend menších rodin, praktikovali manželé sexuální abstinenci nebo
zdrženlivosti,
vášně
sexuální zdrženlivosti a absenci
přerušovaný
v jedné místnosti, mnohdy bez
byl patrný pokles míry nemanželských
na počátku viktoriánské éry, na
pravděpodobně předmanželský či
méně
dětí
než 4 %
mimomanželský
50
G) Antikoncepce I když v 19. století byly k dispozici párů
používala i nadále
osvědčenou
různé antikoncepční prostředky, většina
techniku
přerušeného
pohlavního styku nebo
sexuální abstinence. Nevýhodou takovýchto metod bylo, že závisely na mužském sebeovládání v momentu sexuálního vzrušenÍ. Abstinence jako jedna z možností proti
početí
byla krátkodobým
řešením
mezi opakovaným
dlouhodobým řešením v situaci, kdy manželé Viktoriánská
společnost věřila,
používají jen nemravní lidé. zkažeností,
a proto
se
že
Většina mužů
zdráhala
nechtěli
těhotenstvím,
mít žádné další
nepřirozené
a nebo
děti.
antikoncepční prostředky
si antikoncepci spojovala s prostitucí a
navrhnout používání podobných
technik
v manželském sexu. Od 20. let 19. století kolovala mezi pracujícími v továrnách literatura a informace, týkající se antikoncepce. Ženy z vyšších společenských vrstev se k podobným informacím
často
nedostaly.
Většinou
je nezasvětily ani matky
či
jiné
starší ženy v rodině. Kondomy sehrály v 80. letech 19. století významnou roli v poklesu v rodině i v postupném poklesu dětské úmrtnosti.
51
počtu dětí
Používali je zejména muži z vyšší
Tamtéž, s. 88. Hoppen, K. T.: The Mid-Victorian Generation, 1846-1886, Oxford, s. 86. Srv. Woods, R.: Approaches to the Fertility Transition in Victorian Englalld, in: Population Studies, Vol. 41, 1987, s. 309-311; Seccombe, W.: Stm'ring to Stop: Working C/ass Fertility Decline in Britain, in: Past & 50
51
30
společenské
vrstvy jako prevenci proti pohlavním nemocem spíše než jako
antikoncepční prostředek. Ještě
podle postupu známého již v 18. století. několik
existovalo Durex;
Následně
se daly zakoupit v holičstvÍ.
Užívání
antikoncepčních
prostředků
používaly houbu (sponge), výplach nebo
na
v~likosti ořechu
včasném
mezi
ze
zvířecích střev
skin nahradila guma. V 90. letech značkou
firem, které dodávaly kondomy na trh pod zavedenou
nejčastěji
byl i pesar
vyráběly
do 70. let 19. století se
antikoncepční
spermicid. Další možností
nebo malého jablka. Ten však byl složitý a navíc závisel
užití (zavedení).
pracujícími
Nejčastěji
u žen neustále rostlo.
Zároveň
Lékaři
dívkami.
"zakořenit"
byl velmi nešetrný, než aby mohl a duchovní odsuzovali
všechny
formy
antikoncepce, zahrnující i přerušovaný pohlavní styk. Potrat, i když nelegální, byl vnímán jako nutnost, aby si svobodné dívky udržely šanci na svatbu nebo práci. Je průmyslu
v textilním ničím
neobvyklým,
byly potraty
společnost
pravděpodobné,
častější
než antikoncepce.
oproti jiným
Prostředky
prostředkům
méně
a populární
účinnosti
samoléčbou;
články
možné nalézt na toto téma
byla jehla nebo droga,
všechno byly tehdy
volně
všechny
překážky
na rozdíl od
stejně
trpělo.
žen
ženy
způsob
Navíc ho
mělo
těmito
jako gin,
střelný
prostředky.
k
vyčerpávaly časté
komplikace
při
o
celou
staletí bylo
"společenské
možností
přerušení
prach nebo jed na krysy; to
Použít se dala i v novinách
třídy mělo
ukončení těhotenství prostředků
primitivními druhy
dokonce podvýživou z
představovalo
nemluvě
před
Davies Emmenagoguové, která slibovala odstranit
domácích zákroki't s využitím uvedených Tělo
když velmi
předchozích
nejčastějších
a nezvyklosti. Mnoho žen z pracující
doma jako "perfektní
a "hazard se životem".
nákladný,
a inzeráty v tisku,
dostupné
směs
inzerovaná patentovaná
potrat nebyl
stály v popředí zájmu
diskusi", která na toto téma probíhala. Jednou z těhotenství
Ačkoli
chránícím je před početím.
k potratu pochybné
řadou tradičních léků
"zločin"
ho považovala za
Zejména pracující ženy vnímaly potrat jako nebezpečný,
že mezi pracujícími ženami
porody,
tento
přípravek
v raném stádiu".
k potratu není znám.
"antikoncepčních prostředků"
při
nichž mnohé ženy
dětství zkřivenou
Počet
pánev, což pro
velmi
zemřely. Hodně ně
do budoucna
porodu. V porodnictví zatím neexistovalo - nahlíženo
Present, Vol. 126, 1990, s. 151-188; Peel, J.: The ManuJacture and Retailing oj Contraceptives in England, in: Population Studies, Vol. 17, 1963, s. 113-125.
31
očima
dnešníma
- adekvátní
lékařské vzdělánÍ.
Míra úmrtnosti se
výrazně
snížila až
po roce 1936, kdy byl zaveden sulfonamid. 52
H) Prostituce Prostituce a nemanželské častý
Odpovědnost
jev.
chránit své rodiny
před
děti představovaly
ve viktoriánské Británii velmi společnost
za sexuální morálku vložila tzv.
"dědičnými
pohlavním stykem. Viktoriánská
věda
některé
nemocemi";
z nich se
například
potvrdila, že
na ženy, jež
dříve
žen dohnala k prostituci zoufalá
finanční
skončily
pracovalo jako služebné, které takto
v domácnosti", kde pracovaly. V nižších vrstvách zapříčinit
přenášely
syfilida vedla ke
znetvoření kojenců a dětí, a že kapavka způsobovala oslepnutí miminek. Většinu
měly
53
situace. Mnoho prostitutek kvůli
společnosti
některému
z
"pánů
mohlo prostituci žen
opilství otce, manžela, bratra či partnera.
Až do vydání Contagious Diseases Acts nemohla policie proti prostituci zasáhnout, protože nebyla protizákonná. Série vznikla v
důsledku
rostoucího
klientů.
prostitutky namísto jejich společnost
počtu
zákonů
z let 1864, 1866 a 1869, která
pohlavních nemocí v britské Zákon tak
jasně
armádě,
postihla
ukázal, jak viktoriánská
vnímala prostituci, což pobouřilo mnoho žen i lékařů.
Zákony
zmocňovaly
jakoukoli ženu,
policii zatknout v přístavech a v posádkových
podezřelou
vyšetření, popřípadě
z prostituce. Policie ji mohla donutit k
ji umístit do nemocnice až k
odmítnutí jí mohl soud
vyšetření nařídit.
Podle
lékařskému
šestiměsíčnímu léčení.
odpůrců těchto zákonů
městech
V
případě
policie svým
postupem proti ženám porušovala jejich občanské svobody. 54 Na
počátku
70. letech 19. století zahájila Josephine Butlerová
proti Contagious Diseases Acts, a 80. let. Mezi stoupenci této
výrazně
kampaně
tak
přispěla
kampaň
k jejich zrušení již na konci
byli muži i ženy spíše vyššího
společenského
postavení. Prostitutky
neměly
Až do 40. let 19. století šaty. I
některé
53 54
některé
své
profesi
chudobince nutily
nemocnice jim odmítaly pomoc;
Hospital, založená pro
52
kvůli
péči
o
řádné
místo
neřádné
ženy nosit odlišné žluté
například
opuštěné děti, přijímala
ve
společnosti.
londýnská Foundling
v 19. století jen
děti
od matek,
Black, J. - Macraild, D. M.: Nineteemh-Centur)' Britain, New York 2003, s. 248. Tamtéž, s. 271. . ShanJey, M. L.: Feminism, Marriage, and the Law in Victorian England, Princeton 1993, s.
83.
32
které mohly dokázat, že
měly
Eliminovala tím odložené
děti
pohlavní styk proti jejich vúli s příslibem
prostitutek.
33
sňatku.
Třetí
Děti
kapitola
a jejich místo v rodině
Narození
dítěte
S rostoucím významem role matky ve domácnosti. péče
Mateřství
v priiběhu
a
péče
těhotenství
o
děti tvořily
společnosti
vzrostl i význam žen v
základ každého manželství.
i v době narození
dítěte
se lišila podle
Lékařská
finančních
možností rodiny. Ženy ze středních a vyšších vrstev nevnímaly těhotenství a porod jako "nemoc"; jejich manželé byli porodu
často přítomni.
životní úrovní ale podstupovala těhotenstvím Jak je patrné z
nemocničních
větší
záznamii,
Pracující žena s nízkou
riziko.
některé
ženy z pracující vrstvy
často
narozením dítěte; některé z nich se vracely do práce dokonce již několik hodin po porodu. 55 Oslavy narození novorozencii, kromě pracovaly do posledních chvil
před
vyčerpání
prvního, probíhaly vzhledem ke zdravotnímu
a
finanční náročnosti
skromně.
V 19. století často přispívalo
ženy snažily
představoval
i časté
těhotenství,
těhotenství
porod stále
nebezpečnou
které mohlo zdraví ženy
odložit nebo
alespoň
"zkušenost". K tomu
výrazně
zhoršit. Proto se
omezit. Celková míra plodnosti
od konce 70. let 19. století klesat;56 do roku 1890 poklesla o 10 z diivodii mohla být znalost a dostupnost ruzných prostředkii proti Od 30. let 19. století se
počet
narozených
začala
%? Jedním
početí.
dětí
pohyboval okolo 35 na 1 000 obyvatel. V letech 1891-1900 se jejich počet snížil na 29,9 na 1 000 obyvatel. 58 Dá že počet nelegitimních porodii se zvyšoval s tím, jak se zvyšoval věk novomanželii. 59 Ve 40. letech 19. století se míra nemanželských dětí pohybovala se
předpokládat,
okolo 7 % ze všech narozených dětí, zatímco v 90. letech klesla na 4 %.60 DllVodem byla
zřejmě
schopnost páru vyvarovat se
oplodnění
v rámci pohlavního styku.
55 Thompson. F. M. L.: The Rise oj Respectable Society. A Social Hislory oj VictoriC/n Britain, 1830-1900. Cambridge, Massachusetts 1988, s. 75. 56 Hoppen, K. T.: The Mid- Victorian Generation, 1846-1886, Oxford. s. 318. Srv. MacLaren, A.: WOl71en 's Work and Regulation oj Family Size: The Queslion oj Aborlion in {he Nineteenth Cen tury, in: History Workshop. Vol. 4,1977. s. 71-72; Knight, P.: WOl71en and Abortion in Viclorian and Edwardian England, in: History Workshop lourna!, Vol. 4, 1977, ibid, s. 57-60. 57 Kane, P.: Victorian Families in Fact and Fiction, Basingstoke 1995, s. 5. 58 Hoppen, K. T.: The Mid-Victorian Generation, 1846-1886, Oxford, s. 86. Srv. Tranter, N. L.: Population and Sodety 1750-1940, London 1985, s. 59. 59 Kane, P.: Victorian Families in Fact and Fiction, Basinstoke 1995, s. 98. 60 Thompson, F. M. L.: The Rise oj Respectable Sodety. A Social History oj Victorian Britain, 1830-1900, Camblidge, Massachusetts 1988, s. 112.
34
Největší počet
provdat.
nelegitimních
porodů
se vyskytoval mezi služkami, které se plánovaly
61
přes
I
snížení celkové míry úmrtnosti zlistala míra úmrtnosti matky a
nadále vysoká.
Celosvětové
těhotenství,
studie ukázaly, že opakovaná
dětí
která
následovala příliš brzy po sobě, často končila smrtí novorozence. 62 Kombinace častého těhotenství, těžké měly
domácí práce,
péče
o
děti
i nepravidelné a špatné stravy
tuberkulózou s následnou smrtí nebylo tehdy u žen nic neobvyklého. kvůli
onemocnění
za následek velmi chatrné fyzické i psychické zdraví žen;
nízkému rodinnému
Péče
o
děti
rozpočtu
vyhledávaly
lékaře jen
63
Ženy však
v nejnutnějších případech.
a jejich místo v rodině
Od každé ženy se očekávalo, že bude matkou. Čím vyšší bylo společenské postavení rodiny, tím tuto práci
méně
zaměstnávaly
povinností však
měla
žena jako matka mít. Rodiny na
ženy nižšího postavení. Vynakládaly nemalé
"náhradní matky" (mother-substitutes), pokud vlastní matky pečovat
nechtěly
částky
na tzv.
nebo nemohly
o své potomky.
Kojení rozšířené
úmrtnosti
nemluvňat
matkami bylo v Británii v 19. století mnohem více
než v ostatních západoevropských zemích, což kojenců.
Zdá se
pravděpodobné,
zřejmě způsobilo
nižší míru
že 80-90 % miminek bylo kojeno
mateřským mlékem. 64 Matky své děti kojily v průměru do 14-18 měsíců, někdy i
déle. Tehdy se jíst více než
věřilo,
že žena, která ještě kojí,
"normálně",
nemůže otěhotnět.
Kojící žena
měla
což neplatilo v chudších rodinách, kde muž stále dostával to
nejlepší jídlo. Trend z 18. století, kdy matky dávaly mateřské
běžným
nejčastěji
kojným mimo domov, pokud
mléko bylo nevhodné nebo žena odsuzovala krmení z lahve,
v 19. století. bylo
děti
Přijetí
kojné pro první týdny po porodu a následné
přetrvával
i
zaměstnání chůvy
zvykem v rodinách, které si to mohly dovolit. K náhradním matkám se
uchýlily pracující ženy.
Společnost
je odsuzovala za nabourávání
rodinného života a rodinných hodnot. Pracující matka mohla nechat miminko v péči popřípadě
sousedky. V případě, že tuto možnost
babičky
neměla,
nebo starší sestry,
mohla si najmout mladou
Kane, P.: Victorian Families in Fact and Fiction, Basinstoke 1995, s. 99. Tamtéž, s. 119. 63 Tamtéž. s. 131. 64 Thompson, F. M. L.: The Rise oj Respectable Sodet)'. A Sodal Historv oj Victorian Britain, 1830-1900, CambIidge, Massachusetts 1988, s. 122. 61
62
35
chůvu,
aby docházela každý den do jejich domu, a nebo mohla každý den uložit
u denní si tak
chůvy
večer
a
opět
po práci si ho
při vydělávaly při
vyzvednout. Denní
chůvy
byly ženy, které
například při
jiných svých povinnostech,
dítě
praní prádla.
Nevýhodou mnoha kojných byla nespolehlivost, nebo dokonce opilství a nemoci. 6s Kojná nebo denní
chůva měla několik
možností náhradní potravy pro
miminko. Kravské mléko, které se používalo jako jedna z alternativ lidského mateřského
mléka, bylo špinavé a
letech se objevilo
několik
zředěné,
navíc drahé a
často
minimálně.
Jako další náhražky, také toto mléko
Pečovatelky mělo
pracujícími ženami
rozšířilo
Lahve na krmení
vůbec
levnější
nejzdravější
variantu. Toto mléko se mezi
zejména v 90. letech. představovaly
jednoduché je
příliš
pro pracující vrstvu
alternativu. Navíc byly velké a nepraktické; mléka. Nebylo
ho
nízkou výživnou
kondenzované mléko, které postrádalo vitamíny i tuky. I tak se jednalo o rozpočet finančně nejméně náročnou
děti
o
hodnotu a žádné vitamíny. Od 70. let 19. století se na trhu objevilo
a pro rodinný
kvůli
druhll kojenecké stravy a práškového mléka,
vysokým cenám si je ale mohly dovolit jen zámožné vrstvy. používaly
i nakažené. V 60.
měly
nákladnou
totiž udržet celodenní dávku
důkladně vyčistit,
sterilizace se objevila až v 90.
letech. Ženy tak po většinu století zůstávaly u osvědčené a lékaři doporučované kaše z chleba a vody, dochucené cukrem nebo sirupem, ošetřovatelky
Denní amatérské
pečovatelek,
určitě
případně děti
děti
velice málo
odloučení
bylo
miminkům
případě
času,
mohly
fatálně
rodině
den pracovaly, a to již od útlého
65
dětském
ně.
pokoji, péčí
Takovéto
děti viděli rodiče
děti většinou přes
věku.
Kane, P.: Victorian Families in Fact and Fiction. Basinstoke 1995, s. 120. Perkin, H.: The Origins oj Modem English Society 1780-1880. Toronto 1972, s. 155.
36
o
v 19. století obvyklým jevem.
V rodinách pracující vrstvy žádná taková omezení nebyla, i když
M
v
rodiny. Matky trávily
tehdejší "kultury domácnosti". To, že
v průběhu dne jen krátce, bylo v zámožné
zakryly
poškodit zdraví dítěte.
většinu času
dospělých členů
případě
což nemuselo být vždy dáno jejich nezájmem o
součástí
nebo
pracujících matek a
Drogy v lepším
z bohatších a bohatých rodin trávily
v dětské ložnici, mimo dosah
podrážděné
Užití drog, které obsahovaly opiovou
dětské péče".
možné zdravotní komplikace, v horším Malé
66
nebylo vymezeno jen
ale bylo "standardem
i trochou mléka.
i pracující matky udržovaly
nemocné děti na narkotikách, aby byly zticha. tinkturu nebo morfium,
někdy
Děti,
mládež - práce,
Průmyslová Britů začala
vzdělání
revoluce jen zintenzivnila trend "zkráceného
pracovat již v
dětství;
v oblasti
zemědělství
dokonce ve
dětství". Většina věku pěti či
šesti
let. 67 Dospívající děti se díky práci v továrnách staly ve čtrnácti či šestnácti letech nezávislé na rodičích. Často v tomto věku také opouštěly domov;68 v Anglii na konci ] 9. století opustila většina dětí domov v ] 5-] 9 letech. 69 Existuje minimum dokladů o tom, že by šetřily
děti
posílaly
část příjmů rodičům;
peníze pro budoucí manželstvÍ.
z domova brzy
stejně
počátku]
Na
vzdělání.
systém
jako
děti
9. století
Děti,
z evidence naopak vyplývá, že si
děti
které pracovaly v továrnách, odcházely
pracující v zemědělství. neměla
Anglie na rozdíl od Skotska žádný celostátní
V roce ] 845 žilo v Anglii 33 % negramotných
mužů
a 49 %
negramotných žen. V roce] 86] tato míra poklesla na 25 % mužů a 35 % žen. V roce 1870 navštěvovaly školu dvě třetiny až tři čtvrtiny dětí školního věku. 70 S rozvojem průmyslové společnosti
Samotná pomalu a
přeměna
bylo nutné
školství,
přizpůsobit vzdělávací
uskutečňovaná
systém jejím
potřebám.
spíše jednotlivci, však postupovala
obtížně.
Zákon o
vzdělání
rozdělil
soustavy;
(Education Act) z roku ] 870 položil základy státní školské
zemi do školních obvodll s jasnými pravidly. Zákon zatím
nezavedl povinnou školní docházku, ale její prosazení nechal na školních radách (School Boards), které vznikaly v každém školním Povinná školní docházka pro
děti
obvodě.
od pěti do deseti let se zavedla v roce 1880;
v roce 1893 se horní věková hranice posunula na jedenáct a roku 1899 na dvanáct let. Již od 18. století podporovali
nejrůznější reformátoři
do školy. Pokud viktoriánští rodiče Rodiče, kteří
školné pro
ně
do ní své znamenalo
děti
nařídili dítěti
neposílali,
příliš
velkou
činili zátěž.
školu tak
z řad
střední
vrstvy docházku
navštěvovat, dítě
převážně
je poslechlo.
z finančních
Až do roku 189] museli
důvodů; rodiče
za
studium platit,71 i když ředitelé některých škol vydávali nejchudším dětem volné lístky (jree tickets) do školy. Ve viktoriánském období se morální výrazně
odpovědnost rodičů
zvětšila; vzrostly i náklady na jejich vzdělání.
za
vzdělání dětí
Šlechta standardně
67 Thompson, F. M. L.: The Rise oj Respectable Societl'. A Social Hislory oj VictoriCln Britain, J830- J900, Cambridge, Massachusetts 1988, s. 81. 68 Kane, P.: VictoriCln Families in FClct Clnd Fiction, Basinstoke 1995, s. 75. 69 Hartman, M. 5.: The Household and the Making oj History, Cambridge 2004, s. 251. 70 Thompson, F. M. L.: The Rise oj RespectClble Society. A Socia! History oj Victorian Britain, J830-1900, Cambridge, Massachusetts 1988, s. 139. 71 Tamtéž, s. 136.
37
vynakládala nemalé
finanční prostředky
dcer zatím nikoli. U
zámožnější
začlenění
na studium svých
U nižší
společenské
finanční zátěž. Před
do
vrstvy se školní poplatky pohybovaly od ] do 4 pencí za
rokem] 870 se
ve školním roční
věku
mzda
čtyřmi
až
většině rodičů
na týdenní školné, aby mohli posílat
za rok, zatímco
rozprostřených
72
týden, což zejména pro chudé rodiny se
dětmi
na studium svých
rodiny se celkové náklady na výchovu syna a jeho
do profession pohybovaly okolo ] 500 - 2 000 liber,
přibližně deseti let.
osmi
synů,
děti
pěti dětmi představovalo
z řad pracující vrstvy
dařilo ušetřit
do dobrovolných (voluntary) škol. Rodina s čtyř
by na školních poplatcích dosáhla nákladu až dělníka
velkou
liber
se pohybovala okolo 25 liber, u lépe placených
dělníkii až 50 liber. 73 Rodiče
Dopad při
kromě
museli
vzdělání
na rodinný
rozhodování o
získat lepší práci,
V roce ] 870 se ačkoli úroveň
si pro
rozpočet
počtu dětí.
například
poplatků
školních
své
děti
řádně
obléci a obout.
byl natolik významný, že mohl manžele ovlivnit
Bylo tomu tak
přesto,
že
místo obchodního úředníka,
úroveň
také
základního a
vzdělané děti měly
učitele
nebo i ředitele školy.
středního vzdělání výrazně
jednotlivých škol nebyla stejná. Jen vyšší vrstva a vyšší
vzdělání
dětí
svých
šanci
zvýšila,
střední
vrstva
mohly dovolit vychovatelku nebo místo v internátní škole.
Ostatní vrstvy musely vzdělání dětí řešit jiným způsobem. 74 Existovalo několik stovek škol pro
děti
z vyšší a
všeobecné (acaden7Žc)
střední
vzdělání,
vrstvy
společnosti;
jejich žáci získali spíše
které neodpovídalo denním
potřebám
většiny
obyvatel. Nižší střední
střední
vrstva využívala dobrovolné církevní školy.
vrstvy kladly velký dllraz na
výrazně náročnější
a
obsahově
základy gramotnosti.
svých
dětí,
rodiny ze
chlapci získali
finančně
lepší vzdělání než jejich sestry. Dívky získaly
Později, měla-li
se dívky na soukromých
vzdělání
Ačkoli
dívčích
rodina dostatek
alespoň
finančních prostředků,
školách (jinishing schools)
věnovat
tanci,
mohly
hudbě či
jiným aktivitám. Nabídka vyššího
vzdělání
existovaly v zemi univerzity anglikánským
mužům
z vyšší
byla stále ještě
nedostačující.
v Oxfordu a v Cambridge,
společenské
vrstvy; toto omezení se
až od 70. let 19. století. Univerzity poskytovaly klasické
72 73 74
Na konci 18. století přístupné
pouze
dařilo odstraňovat
vzdělání
pro
dobře
Tamtéž, s. 66. Tamtéž, s. 83. Burstyn, Joan N.: Victorian Educatioll and the Ideal ofWomclIlhood, London 1980, s. 24.
38
kteří neměli potřebu vydělávat
situované muže, začaly
umožňovaly
v zemi vznikat další univerzity, které Viktoriánská
s vlastními
společnost začala
potřebami
si na živobytí. Od 20. let 19. století
brát jako první
a nikoli coby "menší verzi
studium dalším
děti
uchazečům.
coby samostatné osobnosti
dospělých".
Správná výchova
dětí
se v jistém smyslu, stala "středem zájmu viktoriánské společnosti".75 Studium bylo děti
navrženo tak, aby vedlo skromnosti.
Děti
disciplíně,
k
mohly mít k dispozici i
dozorem. Takto vychované
děti
čestnosti, čistotě, pořádku
poslušnosti, hračky,
se ovšem svým
hraní však bylo pod mravním
rodičům,
v různé
rodiče
míře
vytvořily
na konkrétních podmínkách, odcizovaly. Mnohé z nich si dlouho trvající vztah ke svým náhradním matkám;
a
a v závislosti
velmi
respektovaly,
důvěrný
někdy
a
se jich
i bály. Dívky z vyšší a bratři.
Chlapci
později
většinou
Jejich výchova se
zaměřovala
v sedmi letech, kdy byli posláni do
na skromnost, poslušnost a střední
podřízenost
budoucímu
vrstvy si mohlo dovolit vychovatelku, a nebo dětí
sloužících, které na výchovu
Odpovědnost
vrstvy vedly odlišné životy než jejich
doma, kde je vychovávala matka nebo vychovatelka.
manželovi. Jen málo rodin ze několik
střední
matčinu péči
opustili
zůstaly
školy, zatímco dívky
i vyšší
zaměstnávala
vyšší
střední
tak padala na matky, pro které se výchova stala jejich
úkolem. Také chlapce ze
střední
vrstvy posílali
rodiče
vrstva.
stěžejním čímž
na studium do škol,
se
téměř přerušil
jejich kontakt. To potvrzovaly i jejich dopisy, v nichž psali spíše o 76 dobré pověsti školy než o rodinných vztazích. Takovýto systém
děti
v nich ovšem nebyly
životů
o
zřejmě
ně
se
čas
od
času
středem
chlapců
Hlavním úkolem školy tak bylo
sdílela jednu ložnici, často řešila
75 76
někdy
se navíc
"dotvořit"
jedno nebo
peněz
ušetřilo,
chodily bosy. Jako
Ty se
hračky
točilo
do jejichž
že sloužící,
kteří
se
děti
byly poslušné, pokorné a
očekávala
rozhodnost, síla a vedení.
Jako
výrazně
nejmladší
děti
a jídla, a proto musely
jim musely
rodičů,
charakter jejich osobnosti.
dvě
nosily mnohdy
okolo
odmalička učily,
v rodinách z pracující vrstvy se
nedostatek
pracovat. Aby se
děti.
společensky podřízení.
skromné. Od dospívajících
dětí
pozornosti. Vše se
dostaly i jejich
starají, jim jsou
Výchova
vyprodukoval mnoho stabilních a stmelených rodin;
oblečení
lišila. Rodina
spaly v kuchyni. Rodina
děti
již od raného
dětství
po starších sourozencích, a nebo
stačit různé kolíčky,
bubínky nebo
Kane, P.: Victorian Families in Fact and Fiction, Basinstoke 1995, s. 51. Tamtéž, s. 38.
39
většinou
kuličky.
Vzdělání
Na připravilo
dívek
počátku
vzdělání,
19. století hledalo mnoho mladých žen
pro jejich
společenskou
které by je
roli spíše než pro vedení domácnosti; ženy
sňatek.
získat uhlazené a slušné vystupování, jež by jim zajistilo nejlepší možný Učily
se
tančit,
připravovaly
na
hrát na klavír, osvojily si zodpovědnou dívčí
Tehdejší
společenskou
společenskou
etiketu a psychicky se
roli budoucí manželky a matky.
domácí studium, vedené matkou nebo vychovatelkou, bylo
nekomplexní, flexibilní a adaptabilní podle potřeb na
chtěly
rodičů.
informovanost a jakousi obecnou
zaměřovala
Výuka se
zběhlost
znalosti; tím se ovšem potvrzovala "intelektuální nadvláda
spíše
než na všeobecné
mužů".
Rodiče kladli na přípravu budoucí role dcery velký důraz. Žádný otec nechtěl
být
obviněn
z toho, že jeho dcera na ni není připravovaly
škol, vedených ženami, které považovala za nejlepší v oblasti
mravů
učitelky
připravena. Ačkoli
několik
existovalo
dívky na domácí práce,
společnost
stále
matky. Církev se do výchovy dívek zapojovala jen kromě
a náboženství. Dívky musely být -
vyškoleny i v mravních principech. Na
počátku
19. století
vedení domácnosti -
přijala
britská
společnost
názor, že mravy se nemohou vyučovat ve škole. 77 Tak byli chlapci i dívky odkázáni na matky, aby jim viktoriánská
domácnosti a
dívek
péči
zlepšili své
například vaření
důraz
o
neměla
děti.
názor a výchovu
mravů zařadila
ani systematické
Poptávka po tomto typu
společenské
styl života. Muži
kladlo
principy, jimiž se ve svých životech
společnost změnila
Většina
kteří
předaly
neměli
vzdělání,
do výuky ve škole.
ani instrukce k vedení
vzdělání zřejmě
postavení a cítili nedostatky ve svém
žádnou
představu
řídily. Později
o tom, kolik
času
vzešla z řad vzdělání
těch,
pro nový naučit
zabere
se
nebo zásobování domácnosti. Obávali se tehdejšího studia, které
na výuku cizích jazyků, hudby a
umění,
a zanedbávalo tak ryze ženské
oblasti. Dívky z řad aristokracie i nadále získávaly soukromé vrstva snažila jejich vzor kopírovat. Dívky se
učily
vzdělání
základy
doma;
čtení,
střední
psaní a
aritmetiky.78 Byly vychovávány pro roli manželky a matky, mimo domácnost i ke schopnosti zakládat a spravovat charitativní instituce. chovat
dobře
vychovaná
společnosti. Věděly,
slečna
(nice girl) ve
Učily
společnosti
se
rovněž,
jak se má
i jaké místo jí náleží ve
kam a jak má "nice girl" cestovat, s kým múže nebo má být
Burstyn, Joan N.: Victorian Education and the Idea! oj Womanhood, London 1980, s. 39. Peterson, M. J.: Famil)', Love and Work in the Lives oj Victoriun Gentlelvomen, Bloomington 1989, s. 35. 77
78
40
viděna, věděly,
jak se chovat v různorodé
společnosti
případně
i o jakou práci
žádat. 79 Některé školy s vyšším vzděláním pro dívky ze střední vrstvy však odmítaly zařadit
neboť
do studijního plánu domácí práce,
vzdělání
se domnívaly, že se takovéto
hodí spíše pro dívky z nižších vrstev.
Standard vedení domácnosti se ovšem v průběhu 19. století některé
rodin žilo v relativním blahobytu, a některé
změnil.
Mnoho
dcery tak nemohly od matek získat
cenné zkušenosti. Proto mohly najít rady v knihách, jakou byla
například
The
Book oj Household Management paní Beetonové z roku ] 86] .80 Tato kniha byla velmi oblíbená zejména proto, že i nemoci a recepty na
různá
řešila
jídla. Pro
nejen mnohé nesnáze vedení domácnosti, ale
méně
zámožné rodiny byla
určena
kniha Elizy
Warrenové How I Managed My House on Two Hundred Pounds a Year z roku ] 864. 81 Mnohé ženy se dostaly ke v dětství; zajímaly se popřípadě
například
i o cizí jazyky. Do
společensky
čtení,
studiu a k intelektuálnímu
o historii, botaniku, literaturu,
třiceti
dění
umění
již
a hudbu,
let získaly bohaté zkušenosti ze setkání se
významnými osobnostmi. Ve
domácnost nebo se zapojily do
růstu vůbec
středním věku
mnohé z nich spravovaly
komunitě.
Korespondence, která se
v místní
zachovala, potvrzuje jejich úhledné a správné psaní.
Některé
dochované
finanční
záznamy potvrzují i jejich aritmetické schopnosti. Před
omezené
zavedením povinné školní docházky
vzdělání.
mělo
mnoho žen jen velmi
V roce 1871 se celkem 27 % žen, vstupujících do manželství
v Anglii a ve Walesu, neumělo podepsat v matrice. 82 V 19. století mohly dívky z pracující vrstvy získat
maximálně
instituce pro dívky z pracující vrstvy
základní patřily
vzdělání.
Mezi hlavní
tzv. dame schools,
vzdělávací
nedělní
školy a
dobrovolné školy. Dame schools, malé soukromé školy v domácnostech pracujících žen,
měly
spíše
společenský
(sociání) než
získali v dame school minimální
vzdělávací
vzdělání, doplněné
charakter. Dívky a chlapci
pro dívky o znalost domácích
povinností. Kombinace dame schools a Sunday schools pak využívaly ty pracující dívky, jejichž šance dostat se na "denní školu" byla na rozdíl od Základní škola, zejména dobrovolná,
připravovala
chlapců
malá.
dívky v oblasti
čistoty,
poslušnosti, v mravní oblasti a v šití. S takovýmito znalostmi mohla dívka
79
80 81
82
začít
Burstyn, Joan N.: Victorian Educalion and Ihe Idea! ofWomanhood, London 1980, s. 21. Tamtéž, s. 38. Tamtéž, s. 39. Black, J. - Macrai1d, D. M.: Nineteenth-Century Britain, New York 2003, s. 252.
4]
pracovat jako pomOCl1lce v kuchyni, všechno". Po jednom
či
při
"děvče
umývání nádobí nebo jako
dvou letech praxe mohla
začít
pracovat jako hlavní služebná. hospodaření
V roce 1878 se vedení domácnosti (domestžc economy), tedy dobré v domácnosti, stalo povinným
předmětem
vzdělání, stejně
základního
roku 1882) a praní (od roku 1890, kdy základ výuky i nadále I
přesto,
tvořilo
jako
vaření
(od
šití).
že britské instituce povolily studium dívek a žen, zi'tstával jejich kteří
postoj i nadále konzervativní a patriarchální. Ti, neměli
pro
podporovali ženský ideál,
v úmyslu ženy povzbudit nebo jim umožnit vstoupit na univerzity. Podle nich
byla žena
dostatečně zaneprázděna
vzdělání
Navíc tvrdili, že vyšší úmyslu provdat se. přimělo
vedením domácnosti,
neboť
je pro ženy nevhodné,
Přizpůsobení dívčího vzdělání
péčí
o
děti
by je
a manžela. odvádělo
od
chlapeckému by podle nich
ženy osvojit si mužský postoj k sexu, což by od základu
změnilo
manželský
vztah. Muži ze
střední
vrstvy trvali na mravní
že studium literatury na
univerzitě
ohrozilo tak instituci manželství; manželství. Na podporu
otevřelo
by jim
vzdělané
těchto názorů
čistotě
svých manželek a dcer.
cestu k sexuální
Věřili,
promiskuitě,
a
manželky by zkrátka ohrožovaly stabilitu
se vyslovovaly i
lékařské
autority, které
tvrdily, že vzdělání způsobuje sterilitu žen. 83 Přesto
to bylo
právě
v Anglii, kde jako v první zemi na
za vyšší vzdělání žen na stejné úrovni jako u mužů. proti
představě,
manželství
že investice do vyššího
vzdělání
84
světě, začala kampaň
Kampaň bojovala zejména
dívek je
před
jejich vstupem do
zbytečná.
Vyšší
vzdělání
1848 byla v
dívek se objevilo na
Londýně
přelomu
40. a 50. let 19. století. V roce
založena anglikánská Queens 's College a
později
i
nonkonformistická Ladže' s neboli Bedford College. 85 Postupně vznikaly i další ženské studijní koleje, ale žádná z nich se nestala oficiálně 80. respektive 90. let postupovalo zakládání vyšších pomalu. Do té doby z vyšší
střední
zůstávalo
součástí
dívčích
univerzity. Až do
a internátních škol
drahé vyšší studium dívek v pozadí zájmu rodiNl
vrstvy.
Zlomovým momentem v oblasti vyššího
dívčího vzdělání
se stala 60. léta 19.
století, kdy dívky získaly možnost složit zkoušku na univerzitě v Cambridge. 86 Na 83 84
Burstyn, Joan N.: Victorian Education and the Ideal oJWomanhood, London 1980, s. 43. Purvis, 1. (ed.): Women 's History: Britain 1850-1945. An Introduction, London 1995, s.
II 1. 8, Tamtéž. s. 109. 86
Burstyn, Joan N.: Victorian Education and the Ideal oj Womanhood, London 1980, s. 25.
42
konci 70. let umožnila London University jako první studium a absolvování univerzity ženám za stejných podmínek jako Cambridge
otevřely dívčí
koleje, se sem ale
které žily v Londýně nebo v univerzitních
mužům. Zpočátku,
téměř
žádné ženy
městech,
když Oxford a
nepřihlásily.
Rodiny,
zajišťovaly
pro své
místo toho
dcery vynikající soukromé vyučující. 87 Existovaly i dívčímu vzdělánÍ.
přednáškové
Zde se
dokonce i z ekonomiky.
sály
přednášela
Přednášky
různých institutů,
témata z oblasti
vědy,
antropologie,
Se
umění
vzdělávací
pomalu zvyšoval
a
centra
počet
žen
avšak jen obory považované za ženské, a to biologii, fyziologii a
botaniku; pro velký odpor studiu medicíny.
vědy,
byly dostupné i ženám mimo
Oxfordu, Cambridge a Londýna. Od konce 70. let studujících
které sloužily neformálnímu
(většiny společnosti)
Stěžejním
se jim zatím
studijním oborem žen se stalo
nedařilo
prosadit se ve
vyučování.
Poptávka po
vychovatelkách stoupala a zároveň se zvyšovaly i požadavky na jejich kvalifikaci.
87 Peterson, M. J.: Famil)', Love and Work B1oomington 1989, s. 40.
43
lil
the Lives oj Victorian Gentlewomell,
Čtvrtá kapitola
Životní úroveň rodiny Životní úroveň obecně Životní úroveň a styl viktoriánských měst se od sebe výrazně lišily. Některá města
se projektovala pod dohledem
zčásti,
potřeby
obyvatel;
jiná
magistrátů,
nekoordinovaně
se
alespoň
které již respektovaly, rozvíjela
zájmů
podle
spekulativních stavitelů. Špatné životní podmínky se objevily zejména v počáteční fázi rozvoje průmyslových
měst,
Nejhorší situace nastala ve
kdy lidé
městech
neměli
s velkým
zkušenosti, z nichž by mohli
poměrem
čerpat.
obydlí ze 17. a 18. století,
která byla v 19. století již naprosto nevhodná. Soužití dvou až
tří
rodin v jednom
domě
bylo zjevným symbolem chudoby a
nedostatku. K výraznému zlepšení životních podmínek tzv. Public Health Act v roce 1848. Tento zákon měly
k zakládání místních komisí (boards), jež
začalo
docházet po vydání
zplnomocňoval ústřední
řádného
dohlížet na zavedení
spolehlivého systému kanalizace a dodávky vody v nových domech. Boards
prospěch
úřadů
a
měly
hřbitovů.
také pravomoc regulovat odvoz odpadu a dohlížet na výstavbu Od 70. let 19. století stále více místních
vládu
zavádělo
dodávky vody, zlepšení hygieny, zavedení kanalizace,
opatření
osvětlení
a
ve
elektřiny.
Nové Town lmprovement Acts pak nastavily minimální standardy bydlení, jako například
vstup z ulice,
přívod
vody, kanalizaci, suchý záchod nebo toaletu, výšku
stropu a okenních prostor atd. větších městech
Ve dvaceti až třikrát
třiceti
do týdne.
rodin
byla dodávka vody nadále nepravidelná. Sousedství
často čerpala
Většina
vodu z jedné pumpy,
domácností všech
přibližně
společenských
dvakrát nebo
vrstev stále používala
suché záchody, zatímco moderní toaleta se vyskytovala jen
zřídka.
začaly
instalovat více toalet.
používat nepropustné
hliněné
trubky, které
umožňovaly
Kanalizace a hygiena v domech pracující vrstvy byly První
město
soukromé
nicméně
i nadále
Od 50. let se
nedostačující.
v Británii, kde byl v roce 1881 zaveden elektrický proud (pro
účely),
veřejné
i
byl Godalming v hrabství Surrey.
Železniční doprava se jako stěžejní dopravní prostředek začala prosazovat
zejména v prúběhu 40. a 50. let 19. století. ve
městech koňmi
ty,
kteří
Ještě
v předviktoriánské
době
tažené "autobusy" a drožky, dále pak dvoukolé drožky,
si je mohli dovolit. Jejich nástupcem byly 44
koňmi
existovaly určené
pro
tažené "tramvaje", jež se
prvně
objevily v 60. letech 19. století. V 70. letech po nich následovaly moderní
"parní" tramvaje. Systém elektrických tramvají byl zaveden v 80. letech. Stále vysoký
počet
nečistotě,
měl
koní
spolu se špínou z továren a z železnic velký podíl na
a to až do doby, než se
rozšířila
městské
automobilová doprava. V roce 1863
zahájila provoz londýnská podzemní dráha, která nabídla obyvatelúm levnou a jednoduchou dopravu. Životní podmínky všech vrstev viktoriánské společnosti, kromě té nejnižší, se ve druhé
polovině
19. století zlepšily.
Přibližně
od roku 1850 rostly
rovněž
náklady
spojené s udržováním domácností, jako mzdy služebnictva, nájem a další nezbytné položky, v některých případech až o čtvrtinu. 88 V 80. letech pocítily rodiny vyšší a zejména
střední
nákladnějším
vrstvy ekonomický tlak; jejich životní styl se totiž stával náročnějším.
Přítomnost
respektive signalizovala dobré
společenské
polovině
a
sloužících v domácnosti a
finanční
19. století bylo možné držet si sloužící,
kteří
postavení rodiny. Ve druhé
nežili v domě, aniž tím
reputace rodiny. Tuto možnost využívaly nejvíce rodiny z nižší zaměstnávaly
sloužící na denní bázi nebo na
znamenala
částečný
střední
utrpěla
vrstvy, které
úvazek jako
uklízečky
(charladies), nebo jako pradleny mimo domácnost. Mnoho rodin z pracující vrstvy, řemeslníci
zejména pak
a horníci,
využívalo jako služebné
sirotčí
dívky
z chudobince, a to za téměř symbolickou mzdu. Bohatší domácnosti
střední
vrstvy si vydržovaly více než jednoho sloužícího.
V rodinách vyšší společenské vrstvy s větším služebnictva
podle jejich
v domácnostech vyšší
povinností
společenské
a
počtem
sloužících existovala hierarchie
dúležitosti.
Pro
sloužící
zejména
vrstvy platila striktní pravidla oblékání, chování a
osobních vztahú. Pokud a
zřejmě
i
měla
vaření,
rodina k dispozici
alespoň
mohla se manželka
domácnosti.
Některé
guvernantku
či
rodiny
střední
jednu služebnou na úklid, topení, praní
věnovat péči
a
výchově dětí
a také vedení
vrstvy si mohly dovolit více než jednu služebnou,
vychovatelku.
Životní podmínky městské pracující vrstvy se lišily. Základním rysem života většiny
takových rodin byl malý prostor, ve kterém žily bez jakéhokoli vlastního
soukromí, a
silně
napjatý
domácnosti pracující vrstvy vodu, musely sdílet
společné
či
dokonce
měly
nedostačující
velice nízkou
úroveň
rodinný bydlení;
rozpočet. neměly
Chudé
zavedenou
záchody s dalšími rodinami, žily v přeplněných a
často
88 Hoppen, K. T.: The Mid-Victorian Generation, 1846-1886, Oxford, s. 40. Srv. Greg, W. R.: Life at High Pressure, in: Contemporary Review, Vol. 25, 1875, s. 623-638.
45
hmyzem
zamořených
místnostech. Od 50. let] 9. století jejich mzdy i kupní síla
pomalu rostly. Na konci století se jejich životní podmínky zlepšily, což se projevilo v lepší
stravě,
ale i v lepším vybavení jejich domácností a nebo v dalším vybavení,
jako byla jízdní kola,
kočárky
a tak dále.
A) Majetek Ve
většině
akrů
hrabství v zemi garantoval kvalitní pozemek okolo 3 000
významné místní postavení, zatímco pozemek od 10 000 akrll vyžadoval vynikající postavení vlastníka (pre-eminence).89 Přibližně polovina z těch, kteří získali jmění v
hodnotě alespoň půl
akrů.
Ostatní necítili
milionu liber, si
potřebu pořídit
pořídila
pozemky o rozloze
minimálně
2 000
si pozemky a budovali si zázemí podle vzoru
pozem k ove/ gentry. 90 Historické prameny vypovídají o mnoha vlastnictvích většina pravděpodobně představovala
zajišťující
zahrady,
sady, chmelnice, pozemky k ubytování
různých
hospodářství
standardně
okolo 20-50
akrů
mohla
půdy
do 5
zásobování
vesnických
akrů,
trhů,
obchodníků
z nichž
dále pak
atd. Malá
nabídnout produkty pro místní
trhy.91 V roce 185] 299
akrů půdy.
hospodářství
patřila většina hospodářství
Dalších 4 300 hospodářství se
pohodlí
řadilo
do skupiny s více než 1 000 akry.
mezi obchodníky a venkovské obyvatele či potěšení
obhospodařovali,
své rodiny.
zatímco zbytek
do kategorie 500-999
Většina
střední
Farmáři
měli
v Anglii a Walesu do kategorie ] 00-
často
a 77]
malých vlastníkll půdy patřila
vrstvy,
kteří
si koupili
vlastnili jen
pronajatý. Volné
akrů
půdu
část půdy,
finanční prostředky
pro
kterou
tak spíše
než do koupě půdy vkládali do nového zařízení a do hospodářských budov. 92 V 80. letech ] 9. století předchozích
sto letech,
jen malé množství
tvořily
maximálně
zbohatlíků
nové rodiny, které si
] O % všech
pořídily
pozemky v
vlastníků pozemků. Pravděpodobně
se dostalo na úroveň pozemkové elity tak, že si
pořídili
venkovské sídlo s pozemky o průměrné velikosti 2 000 akrů, určenými k pronájmu farem. 93 Takovýto majetek byl dostačující pro dobré společenské postavení v rámci místní gentry, ovšem na
začlenění
mezi privilegovanou vrstvu v hrabství bylo
Tamtéž, s. 26. Thompson, F. M. L.: The Rise oj Respectable Society. A Socia/ History oj VictoriCln Britain, 1830-1900, Cambridge, Massachusetts 1988, s. 159. 91 Mingay, G. E.: Ruml Lije ill Victorian Englalld, Londoll 1976, s. 54-55. 92 Tamtéž s. 55-57. 93 Thompsoll, F. M. L.: The Rise oj Respectable Society. A Social History oj Viclorian Brita in, 1830-1900, Cambridge, Massachusetts 1988, s. 159. 89
90
46
zapotřebí
vlastnit přibližně] O 000
akrů půdy,
což do 80. let] 9. století představovalo
investici minimálně půl milionu liber. 94 Takovouto finanční zátěž mohl přirozeně podstoupit jen málokdo. V 70. letech ] 9. století existovalo
méně
pět
než
tisíc rodin pozemkové
šlechty, které byly uvedeny v registru Peerage and Baronetage a v Landed Centry. Z nich přibližně ] 500 rodin vlastnilo pozemky o rozloze nad 3 000 akrů. 95 Ne všechny rodiny, které byly v registrech zapsány a deklarovaly vlastnictví domu na venkově,
si mohly dovolit velký statek. majitelů
v rukou bohatých Zbývající
čtvrtinu
vlastníky, držitele
nemovitostí,
rozdělit
lze
různě
Přibližně tři čtvrtiny
kteří
pozemků,
nemocnice, koleje a charitativní organizace. soukromých
půdy spočívaly
z příjmů z nájemného.
půdy, zemědělce
nebo
dokonce i stát a církev, dále pak Většina pozemků
však dlela v rukou
majitelů.
Půda
stále
představovala
významný zdroj
ze 70. let] 9. století se hodnota půdy i nájemného přivedla
primárně
žili
mezi svobodné majitele
velkých
veškeré
tato situace k bankrotu, což půdu
pozemku pak prodávali
finančně
příjmů.
Po velké
výrazně
snížila.
Některé zemědělce
ceny. Prestiž, vyplývající z
vlastnictví půdy, tak na konci] 9. století nebylajiž tak významná jako Někteří
krizi
ruinovalo i pronajímatele. Vlastníci původní
za zlomek její
hospodářské
dříve. akrů;
jejich
venkovský životní styl musely pravděpodobně krýt zisky z podnikání, protože
příjem
zbohatlíci se spokojili s pozemky v rozsahu 2-10 000
z pronájmu farem byl
nedostačující.
pozemkových magnátů. pozemkem do 2 000 Velký městské
dům
obyvatele,
96
zbohatlíků
Takovýchto
bylo
třikrát
více než
Níže stáli ostatní, kteří si pořídili venkovský dům s
akrů.
na
venkově představoval
kteří
jasný symbol pozemkové moci. Pro
vlastnili venkovský
politických diskuzí a vlivu. Jen ti
dům,
zámožnější
se toto místo stalo centrem
si mohli dovolit držet si velké přinášela,
tj. se služebnictvem,
zábavou a sportem. Navíc bylo záhodno mít i dům v Londýně.
Většina majitelů půdy
venkovské sídlo se vším, co s sebou jeho údržba
ale vlastnila
skromnější
venkovská sídla, tj. bez
kanceláře
a
přístavku, někdy
i
s výběhem pro domácí krávy a koně. K evidenci pravděpodobně
a
součtu
rodinných
sídel
na
venkově
nikdy
nedošlo;
se vyskytovaly spíše v tisícovkách než ve stovkách. V letech 1835-
Tamtéž, s. 159. Tamtéž, s. 154. 9ó Tamtéž, s. 160. 94
95
47
1839 vybudovali zbohatlíci pouze třikrát
tehdy postavila
zbohatlíkú vrcholu, tj.
devět
rezidencí, zatímco pozemková šlechta jich počet
více. V letech 1870-1874 dosáhl
čtyřiceti
domú, a
předstihl
pozemkové šlechty. Tento vývoj se v dllsledku
tak
počet nově
zemědělské
nových domú
po stavených domú
krize
začal
na konci 70.
let zpomalovat; v období let 1885-1889 se dostal na pouhých 27 domll za dvě třetiny
skupiny dohromady, kdy
domú postavili zbohatlíci. Tak se
reprezentujících púvodní i nové podnikání, které se v letech 1835-1889 / na ven k ov, temer vyrovna1.97
počet
obě
rodin,
přistěhovaly
VV
Pro
dělnickou
venkově rovněž společenské
aristokracii
symbol jejího
představovalo
společenského
vlastnictví domku
či
domu na
postavení i místo, kde prezentovala své
rituály a pohostinnost.
B) Dědictví Britský systém primogenitury a nedotčený
udržet rodinný majetek zvýhodňoval
přísného dělením
nejstarší syny; mladší synové
Vzestup
střední
chtěli
který by jim zajistil
dědictví.
v rámci
nedědili
umožnil
Tento princip
po otci púdu, titul ani postavení.
vrstvy, jejíž majetek byl spíše movitý než nemovitý, vedl
mnoho mužú - otcú k majetkem. Otcové
vypořádání
majetkového
obhajobě
práva žen - dcer nakládat
pro své dcery
finanční
zřídit
svobodně
fondy (trusts) nebo
oddělený
se svým majetek,
a ekonomickou nezávislost na manželích. Jednalo se
však o velmi nákladný a složitý proces. V roce 1844 založil lord Brougham organizaci The Law A7nendement Society, jejímž cílem bylo prosadit
řadu
byla hlavním agitátorem, díky
reforem v oblasti ženských práv. Tato organizace
němuž
se o dvacet
pět
let
později
restrukturalizovalo
anglické právo podle Judicature Act z roku 1873. Tento zákon v případě sporu mezi rules oj law a
obyčejovým
právem
nařizoval,
převažovalo
Zámožní otcové využívali služeb právních poradcú (legal advisers) k takového manželského
uspořádání,
podle kterého mohly
vlastní majetek mimo manželský svazek.
Některé
aby
to druhé. zajištění
jejich dcery spravovat
z nich
měly
dokonce svúj
soukromý příjem, s nímž jejich manželé nemohli disponovat. 98 Zákony, které toto umožňovaly,
schválil parlament v letech 1870 a 1882; z dúvodu vysokých
Tamtéž, s. 162. Hoppen, K. T.: The Mid- Victorian Generation, 1846-1886, Oxford, s. 320. Srv. Shanley, M. L.: Feminism, Marriage, and the Lmv in Victorian England, 1850-1895, London 1989, s. 8-9; JalIand, P.: Women, Marriage and Politics 1860-1914, Oxford 1986, s. 59; Perkin, J.: Women and Marriage in Nineteelllh-Century England, London 1989, s. 50-75. 97
98
48
zřizovacích střední
nákladú se však prakticky omezovaly pouze na
členy střední
a nižší
vrstvy.
Příjmy
C)
V oblasti z celkové
příjmú představovala
vydělávající
minimálně sto liber.
populace;
v roce 1867 vyšší a
roční příjem
zástupce
střední
střední
téměř
vrstva
21 %
představoval
vrstvy
Na přelomu let 1859-1860 žilo v samosprávných městech
99
Anglie a Walesu celkem 2,1 milionu
dospělých
mužú, z nichž 20,6 %
vydělávalo
minimálně sto liber ročně. 100 Prúměrný
kapitálu, což je
zisk velkého číslo
farmáře
se mohl pohybovat okolo 20 % z jeho
srovnatelné se ziskem v tehdejším prúmyslu. Zisk menších
farmářú se pohyboval okolo 10
Jejich příjmy doplňovaly mzdy manželek a
%.101
dcer, které mohly pracovat v místním
odvětví, například
ve
výrobě
krajek nebo
rukavic. I v nejvíce prosperujícícm období v polovině 19. století vynášela púda 2-3 % ročně, V
což
představovalo přibližně
polovinu zisku v bankovnictví, obchodu nebo
o I u. 102 prumys
Zatímco v roce 1870 mohl být majetek s hrubým
ročním
nájmem 1 000 liber
prodán za cenu 40 000 liber, v roce 1900 byla jeho tržní hodnota poloviční. 103 Zemědělci
navíc
obtížně
získávali hypotéky na koupi púdy; v letech 1894-1896 totiž
klesly nájmy púdy o 29 %, tj. zpět na úroveň let 1873-1875. 104 Rozsah loděnice
nebo
příjmú příslušníkú střední přádelny
s
ročním příjmem
než jeden milion liber až po
úředníky
s
vrstvy byl velmi široký: od majitele
v tisících liber a hodnotou majetku vyšší
příjmem
2 libry
týdně, ačkoli
oba
patřili
do
stre dnI/ vrstvy. lOS v
99 Tamtéž, s. 34. Srv. Baxter, R. D.: National lncome: The United Kingdom, London 1868; Lindert, P. H. - Williamson, 1. G.: Reinterpreting Britain 's Sodal Tables, 1688-1913, in: Exp1orations in Economic History, Vol. 20, 1983, s. 94-109. 100 Tamtéž, s. 35-36. Srv. Rubinstein, W. D.: The Size and Distribution oJthe English Middle Classes in 1860, in: Historical Research, Vol. 61,1988, s. 65-89. lili Mingay, G. E.: Rural Lije in Victorian England, London 1976, s. 56. 102 Hoppen, K. T.: The Mid- Victorian Generation, 1846-1886, Oxford, s. 22. Srv. Thompson, F. M. L.: English Landed Society in the Nineteenth Centur)', London 1963, s. 247-255. 103 Tamtéž, s. 22. Srv. Thompson, F. M. L.: The Land Market in the Nineteenth Centur)', in: Oxford Economic Papers, Vol. 9, 1957, s. 294. 104 Tamtéž, s. 22. Srv. Thompson, R. J.: An lnquirv into the Rent oj Agricultural Land in England and Wales during the Nineteenth Centur)', in: 10umal of the Royal Statistical Society, Vol. 70, 1907, s. 592-595; Rhee, H. A.: The Rent oj Agricultural Land in England Clnd Wales 1870-1943, Oxford 1949. s. 37. 105 É1ack, 1. - Macraild, D. M.: Nineteenth-Century Britain, Nev/ York 2003, s. 106.
49
mužů
Mzda pracujících zemědělského dělníka),
týdně
se pohybovala od 3 do 6 šilinkú
až po 50 šiIinkú
týdně
(u vysoce kvalifikovaného
(u
dělníka).
D) Chudoba Chudoba představovala jeden z klíčových problémú tehdejší
společnosti.
Tzv.
Workhouse Test Act z roku 1723 vybízel farnosti, aby zakládaly dílny pro chudé, a nabídly jim tak práci a ubytování. Takových dílen
nicméně
příliš
existovalo
málo na
to, aby problém vyřešily. ]06 Na
počátku
za všechny jež je
30. let 19. století byly podmínky chudých
zmiňuji alespoň
nezřídka
obydlí, ve kterých museli žít, a také
nutily ke krádežím
k rúzným formám pytláctví odkázáni na
dobročinnost
původního
spíše na
či
jiné
formě
(předměstské
kriminality (ve
nedostatečné
mzdy,
městech), případně
oblasti, venkov). Mnozí z nich byli
centrálně
kontrolovanou byrokracii na místo
decentralizovaného a nejednotného systému. Ten byl z
řešení problémů
velmi špatné;
jiných. V roce 1834 schválil parlament The Poor Law
zaváděl
Amendment Act, který
skutečně
na jihu
země,
zatímco na severu se
počátku zaměřen
rozšířil
až na
přelomu
let 1837-1838. Místní farnosti se musely zapojit do centrálního svazu na podporu chudinských dílen. Program tzv. workhouses, tedy chudinských dílen, byl chudí nevyužívali dílny jako útulky. rozvíjejícímu se V poslední
průmyslu
čtvrtině
Počet
záměrně
pojat tak, aby
chudých se po roce 1834 snížil i díky
a s tím souvisejícím lepším životním podmínkám.
19. století se - zcela logicky - zlepšily i podmínky v britských
chudobincích. V Anglii a Walesu v letech 1850-1914 neklesl stav chudých,
kteří
dostávali
podporu, pod hranici 750 000.]07 V roce 1851 žilo ve městech s více než 50 000 obyvatel
stejně
jako na
venkově
0,75 % z celkové populace v chudinských
dílnách. lOS Počet chudých tedy stoupal přirozenou cestou tak, jak rostla populace.
106 Srv. Rákosník, J.: Anglický chudinský zákon z roku 1834, část I - Krize alžbětinské péče, in: Historický obzor, Vol. 3/4, 2007, s. 57-66; Rákosník, J.: Anglický chudinský zákon z roku 1834, část II - Budování moderní chudinské péče (1814-1834), in: Historický obzor, Vol. 5/6, 2007, s. 110119. 107 Black, J. - Macraild, D. M.: Nineteenth-Century Britain, New York 2003, s. 120-121. 108 Kearns, G. - Withers, Ch. W. J. (eds.): Urbanising Britain, Cambridge 1991, s. 19.
50
Pátá kapitola Bydlení V roce 185] v Anglii a Walesu obývalo jeden v roce] 891 žilo
přibližně
dům
v průměru 5,5 osob.
Ještě
3,5 milionu obyvatel v uskupení dvou a více osob v jedné
místnosti. 109 V roce 1861 měla celá jedna třetina všech domů jen jednu místnost a dalších 37 % domů mělo alespoň dvě místnosti. 11O výrazně
Po celé viktoriánské období kapacita stavitelství rostoucími
potřebami
bydlení a podnikání. Local Government Act z roku 1858 a
Public Health Act z roku 1875 obsahovaly model tzv. by-laws, tj. šířky
ulic, stavebních
značné
činností,
vedení kanalizace atd. Místní
míry respektovat a dodržovat; proto lze
komunikací. Systém ulic, nahrazován rovnými
zaostávala za
hovořit
úřady
týkající se
je musely do
o jisté standardizaci
připomínajících nezřídka "bludiště",
přehlednými
nařízení
byl tudíž
postupně
ulicemi, kde bylo možno snáze zavést
osvětlení,
plyn, vodu a kanalizaci. V 50. a 60. letech 19. století
začaly městské úřady
budovat
systém kryté kanalizace. The Building Act z roku 1890 sice zajistil lepší standard nově
postavených
domů, nezměnil
však standard již existujících nehygienických
"chatrčí" .
Zlepšený systém
městské
dopravy, tj. železnice, tramvaje, omnibusy a později
i automobily, logicky umožnil vznik příměstských Na konci 19. století se četné
"zbohatlíky".
začala příměstí
Právě
pozemky,
vzdálenější
místa pro
odpočinek
od
Rozvíjela se i
a dovolenou,
zejména pro
střední
vrstvy.
spojovat s městy jako módními místy pro
s rozvojem železnice se měst.
čtvrtí,
například
začaly
města,
objevovat domy s většími
budovaná z velké
části
jako
Brighton, Scarborough, Southshields
(poblíž Newcastlu) a další.
Kult rodinného života a s tím spojená touha po soukromí ovlivnily všechny
společenské
funkčnost
V
domu,
architektuře
vrstvy. Viktoriáni kladli
účelovost
důraz
na
oddělené
postupně
sféry pohlaví,
jednotlivých místností a zón a také na pohodlí.
v zásadě nepřevažoval žádný z architektonických
stylů.
109 Hoppen, K. T.: The Mid-Victorian Generation, 1846-1886, Oxford, s. 339. Srv. Walton, J. K.: The Nort- West, in: Cambridge Social History of Britain, Cambridge 1990, i. 371-372; Burnett, J.: A Social History oj Housing 1815-1985, New York 1980, s. 14l. IlO Tamtéž, s. 339. Srv. Smout, T. c.: A Centur)' oj Scottish People, 1850-1950, London 1986, s. 33; Anderson, M: The Social 1mplications oj Demographic Change, in: Cambridge Social History of Britain, Cambridge 1990, ii. 58.
51
Přijímací
salóny ve vyšších patrech domu nahradily prostory pro spaní,
oblékání, šití a další ryze soukromé aktivity.lll Některé domy stavěli spekulanti, kteří se snažili do výstavby
domků
nejméně.
investovat co
Nabídka
široká, s nhnou výší nájemného. Pronájem domu tak byl pro jeho
koupě;
roční
domů
řadu
k pronájmu byla
lidí výhodnější než
náklady na nájemné byly totiž nižší než na koupi domu
s hypotékou na pevně stanovené období. ročními
To znamená, že se stejnými
náklady si viktoriáni mohli pronajmout
lepší dům, než jaký by si mohli dovolit koupit. Nabídka bydlení se pronájmy stávajících
domů
průběžně rozšiřovala
finančních
potřeb
prostředků.
generace, tj. za
koupě
sídla. Navíc mohly
měnit
svá sídla
rodiny, tedy podle její velikosti i podle dostupných domě
Mnohé z nich ovšem vydržely v jednom
předpokladu,
že
pravidelně
postavení, od týdenních
několikaleté
pracující vrstvy), až po
po celé
obnovovaly krátkodobé pronájmy. Délka
společenského
pronájmu se lišila podle (příslušníci
ušetřené
na trhu. Rodiny tak díky pronájmu domu mohly
peníze investovat do jiných oblastí než do podle okamžitých
o nové domy, což snižovalo ceny a
pronájmy (u vyšší
pronájmů
společenské
vrstvy). Zatímco pro mnohé
městské
obyvatele
představoval
venkov pro bydlení případně
naprosto nevhodné a nezajímavé místo, jiní ho vnímali jako ideál,
ztracený
ideál, který již nelze vrátit. městských
Styl předtím,
než
městech
"farmy",
městské úřady stejně
domů
i venkovských
měst
dostaly výstavbu
jako venkovské
se od sebe
dělníky,
často výrazně
lišil.
Ještě
pod kontrolu, bylo možné najít ve
bydlící na okrajích
měst.
Jeden typ bydlení, který se prosadil v celé Británii a odpovídal masové poptávce, byl tzv. "back to back", a to ve dvou variantách: "two-up-two-down", a nebo "one-up-one-down". Domy tohoto typu byly velikost pozemku, některé
z nich se
dokonce krby,
stejně
jako na materiál.
později stavěly
schodiště
a sporák. Stále však
patře dvě
dostačující
ložnice,
kanalizace. Ve
někde
většině
i
měly
například
britských
dobrou
pověst,
z cihel, a
měly
a jedna místnost,
a sklep; v domě však měst
na
místnosti menší, než vyžadoval
většinou, nacházela kuchyň
půda
nenáročné
levné a
Ačkoli neměly obecně
z pevného materiálu,
tehdejší standard. V přízemí domu se v prvním
relativně
bylo možné
často chyběla
vidět
i "klasický"
III Tamtéž, s. 335. Srv. Dyos, H. 1. - Wolff, M. (eds.): The Victorian City, London 1973, i. 317; Daunton, M. J.: Housing, in: Cambridge Social History of Britain, Cambridge 1990, ii. 212.
52
terasovitý
dům.
Tento typ domu se
trend příměstských
rozšířil
řadových domů přišel
zejména v 60. letech 19. století, zatímco
až po první
světové
válce.
A) Vyšší vrstvy členy
Mezi
modernizace domu
viktoriánské vyšší vrstvy před
architekta. Stavitelé nákladů.
trend rekonstrukce a
stavbou domu nového. Pokud se bohatí viktoriáni rozhodli
nejčastěji
pro novostavbu, šlo
převažoval
častěji
o projekt na zakázku podle konkrétního návrhu
používali vzorníky měly
Jakékoli stavební úpravy
plánů
dodržet
a metod pro odhad množství a
rozdělení
určených
pro
majitelům
se -
sfér domu,
muže a ženy. Od 80. let 19. století se i tyto domy pravděpodobně sňatkem, dědictvím či Někteří
příslušníci
zchudlí
z ekonomických mohlo
částečně
důvodů
jinak -
pronajímaly. Jejich
podařilo
získat více
v některém z
vlastnil
peněz
nebo domLl.
gentry museli svá sídla pronajímat, zatímco sami žili přímořských
letovisek. Takovéto postavení je
degradovat, pokud se jejich nájemce nedostal do
někdo
Pokud
běžně
dům, patřil pravděpodobně
vrstvy. Role majitele/pronajímatele ale nikterak
společenský
statut. Do roku 1914 bylo
obýváno jejich majiteli. Dále je
pravděpodobné,
že
gentry.
do vyšší nebo vyšší
společenské
pravděpodobně
řad
nenaznačovala
jen 10 % ze všech
přibližně
střední
10 % ze všech
jeho domů
domů,
po stavených po roce 1890, si pořídili majitelé pro vlastní potřebu. lll Mnozí příslušníci
mimo
vyšší vrstvy vlastnili a obývali honosná sídla na
město,
Dům
liber,
a k tomu vlastnili a dále pronajímali další venkově
na
přičemž
existovaly na
horní
pro vyšší
finanční
venkově
společenskou
dům
předměstí
nebo zcela
nebo domy ve
městě.
vrstvu se dal postavit za 7-10 000
limit stavby nebyl stanoven. V polovině 19. století
zhruba 3 000
domů
s dalšími
minimálně
postavenými nebo zrekonstruovanými domy v letech 1835-1889.
113
500
nově
Cena domu se
lišila podle jeho velikosti, podle velikosti pozemku a atraktivity lokality. Základním záměrem
bylo zvýšení
(water closets),
horkou vodou, a
někdy
úrovně
i koupelen,
zřejmě
neměl dům přípojku
bydlení:
i plynové
na
městský
dostatečné
ústřední osvětlení.
topení,
množství splachovacích ať
záchodů
už s horkým vzduchem nebo
Toto mohlo být velice nákladné, pokud
rozvod plynu, a musel si tak zbudovat vlastní
112 Thompson, F. M. L.: The Rise oj Respectable Society. A Socia/ Hislory oj Victorian Britain, 1830-1900, Cambridge, Massachusetts 1988, s. 168. m Hoppen, K. T.: The Mid-Victorian Generation, 1846-1886, Oxford, s. 334. Srv. Thompson, F. M. L.: The Rise oj Respectable Society. A Social History Historl' oj Victorian Britain, 1830-1900, Cambridge, Massachusetts 1988, s. 154-155.
53
plynárnu. Bylo také nutné
vytvořit
hydrauliku pro výtahy najídlo a zavazadla, a nebo
na otáčení rožně v kuchyni. Častěji se jednalo o menší stavební práce na stávajících měly
domech, zejména voblasti instalatérství. Výsledkem
být lepší hygienické
podmínky a odstranění nepříjemného zápachu. Velký anglický rodinný větší
dům
než stejný
dům
ve 40. letech] 9. století byl vyšší, užší a celkově
v 90. letech 19. století. Základy
těchto
sídel se rozprostíraly na
menší ploše, zhruba od 0,5 do 1,0 akru. Část určená pro rodinu majitele byla striktně oddělena
od dalších
částí
domu, tj.
byť vesměs
zóny musely mít snadný, Rozdělování
těch
pro
děti
odlišný
majitele a pro služebnictvo.
přístup
odděleny
Viktoriáni z vyšších
společenských
části
minimálně
domu, a to
schodištěm.
samostatným
vrstev si
tyto
do "hlavní sekce" pro rodinu.
sfér domu podle pohlaví platilo i v hlavní
pro svobodné hosty, jejichž ložnice byly
Obě
nejčastěji
nechávali upravovat
svá sídla se zřetelem k největšímu pohodlí. Často rozšiřovali domy o křídlo pro děti nebo pro služebnictvo. Tím mohli sloužící opustit přesunout
se do vlastní
původních průměrně
jejich ložnice byly získali i
oddělené
přísně odděleny
ohleduplnějšího přístupu
stavitelství
jeho
přibližně dvě
úrovně)
místo jedné haly pro
důsledkem
prostor bylo logickým
liberálnějšího
například vypuštění
počtu
či půdy; současně
sklepa
sloužících znamenal ve důraz
zvýšil
lepší hygienické podmínky. Proto se budovaly koupelny, plynové
horizontálně
namísto
a
zaměstnavatelů.
trend menších rodin a menšího
poloviny 90. let i elektrické
osoby. I
podle pohlaví samostatnými schodišti. Sloužící
obývací pokoje (podle služební Větší
a sklepní prostory a
od hlavního sektoru pro rodinu. Namísto
šesti osob v jedné ložnici v ní nově spaly
veškeré služebnictvo.
Pozdější
části, oddělené
půdní
osvětlení).
původního
Místnosti v
domě
se
na pohodlí a osvětlení
většinou nově ušetřila
vertikálního rozložení; tím se
(od
rozkládaly
investice do
schodišť. Většina
prostor viktoriánského domu byla
rozdělena
na ženské a mužské
zóny, zatímco jídelnu a tzv. breakfast room (místnost nejen pro snídani, ale pro veškeré
"společenské
aktivity" od probuzení do
pohlaví. Rodinné aktivity respektovaly
časový
svůj
střední
specifický
účel. Průměrný dům
ve
času před obědem)
i místní plán; každá místnost viktoriánské
ložnic, a to s dodatečnými místnostmi pro služebnictvo Ve druhé udržoval
polovině
nejoblíbenější
19. století se
sdílela
rozšířilo
době
(nejčastěji
budování tzv.
obě měla
mohl mít až deset v podkroví).
salónků,
v nichž se
nábytek a vybavení, které se ve 30. a 40. letech dostávalo i
54
některých
do rodin
domů kulečníkové doplněné součástí
řemeslníkLl
továrních salóny,
kuřácké
a
dělníků.
Viktoriáni
(vesměs)
určené
pro muže. Pokoje,
čtení,
pro
morning rooms (mnohem více pro džentlmeny než pro dámy). místnosti byly ženy
určeny primárně
"ušetřeny"
přijímací
rozšířily
společnost,
pro pánskou
nevhodné zábavy. Místnosti
pokoje, se
určené
z vyšší vrstvy si pro tento
B)
Střední
několik
uvědomovali
se stávaly spíše tzv. Vůbec
všechny tyto
dne.
Ačkoliv
poměrně běžným,
střední
střední
ze
přednosti
společenských
vrstev,
vrstva "spolehlivou, váženou skupinu lidí slušných
k tomu, že trh s domy byl pro
příjmu.
114
střední
vrstvu
i
Vzhledem
museli stavitelé
snížit na standard pracující vrstvy.
vrstva
běžně
utratila za nájemné jednu desetinu svého hrubého
V pozdní viktoriánské éře si střední vrstva začala pořizovat vlastní domy
podle své životní
úrovně.
Na
počátku
viktoriánské éry plnily venkovské domy této
vrstvy funkci "víkendové rekreace". Teprve vrstvy využívat jako trvalé logicky -
zároveň
představovala
mravů".
často "přesycený",
plně
přinášel
pevných pravidel nájemního vztahu, který jim
za pravidelnou údržbu domu. Pro spekulativní stavitele
Střední
jen málo
vrstvy žila v pronajatých domech s nájemní
let. Tito lidé si, na rozdíl od ostatních
úroveň domů často
čtení
vybudovalo zvláštní "místnost" (kapli).
ekonomické výhody, pohodlí a flexibilitu. Získali tím jistotu bydlení, ale odpovědnost
se
vrstvy
Většina viktoriánů
dobou na
účel
standardní
mimo jiné proto, aby byly
různé části
o další salóny pro
zůstávaly
často
pouze pro ženy, tedy budoáry a
z bible a ranní modlitby v tzv. breakfast rooms stávalo členů
do svých
salóny a také zbrojnice (gun rooms),
o vlastní toaletu. Knihovny ve venkovských sídlech
prostor
přidávali
bydliště.
postupně stěhovali
později
do lepších,
domů
nájemného, od 20 do 150 liber. dvěma přijímacími
lls
místnostmi a
pro
začali příslušníci střední
S tím, jak rostla jejich životní větších
století si již začali budovat tzv. "zahradní města", Základní nabídka
je
střední
úroveň,
se -
a dražších domiL Na konci 19.
původně
podle amerického vzoru.
vrstvu se pohybovala, podle
ročního
Typově se domy pohybovaly od řadových domů se třemi
ložnicemi ve dvou podlažích s terasou až po
114 Hoppen, K. T.: The Mid- Victorian Generatiol1, 1846-1886, Oxford, s. 336. Srv. Burnetl, J.: A Socia! History oj Housing 1815-1985, New York 1980, s. 101: Muthesius, S.: The English Terraced House. London 1982. s. 44. liS Thompson, F. M. L.: The Rise oj Respectable Society. A Socia/ History oj Victorian Britain, 1830-1900, Cambridge, Massachusetts 1988, s. 172.
55
samostatně
stojící domy s osmi až deseti ložnicemi ve
třech
až
čtyřech
podlažích se
sklepem. Příslušníci řadových
V druhé
vrstvy žili i nadále v terasovitě
domech, které se lišily domů příslušníků
stejného typu prostoru,
střední
nižší
měly
arkýřovými
nově
i
střední
Rodina ze
zadní
část
domu.
vrstvy si mohla pronajmout
dům
avšak bez umývárny nádobí, za zhruba 15 liber dům
schodištěm,
s pěti místnostmi ročně,
dům
včetně
zatímco za
roční
zaměstnat
s osmi místnostmi a
sloužící; s ročním nájemným 100 liber pak mohla mít s úchvatnou halou a
stejně
116
nájemné 50 liber si mohla pronajmout
náměstí
rozšířenou
19. století se koupelna stala v těchto domech standardem,
jako samostatná ložnice pro každé dítě.
kuchyně,
okny a nižší hustotou osídlení od
pracující vrstvy. Takovéto domy nabízely více
propracované kryté verandy a
polovině
uspořádaných
dva
na módním londýnském
velkými salóny a jídelnou, studovnou,
prostornou kuchyní, čtyřmi až pěti hlavními ložnicemi, a také s ubytovacími prostory pro pet a vIce sIOUZ1C1C h. 117 v
/
V/
Střední
době měli doplňky,
/
vrstva
rádi
změnila
způsob
vnímání životního stylu. Lidé ve
střední
viktoriánské
života, vyžadující stále vyšší výdaje na nábytek, módní
služebnictvo atd.
C) Pracující vrstvy příslušníků
Jen málo
pracující vrstvy vlastnilo
dům; většina
z nich si
dům
nebo jen místnost pronajímala od soukromých vlastníků. lIS Vlastnictví domu pro vlastní
potřebu
bylo typické jen pro menšinu kvalifikovaných
toužila po váženosti, nezávislosti a okázalosti. Tyto domy však přepychové
ozdoby a
bydlení ve druhé k
doplňky
polovině
často
která
kazily bizarní
bez vkusu. I tendence pracující vrstvy v oblasti
19. století
vnitřnímu funkčnímu dělení
řemeslníků,
směřovaly
k
zajištění
soukromí rodiny a
domácnosti, kdy jednotlivé místnosti
měly
konkrétní
účel.
Příslušníci
vzdálenosti a
pracující vrstvy se, na rozdíl od
častěji.
Proto si prostory
standardně
střední
vrstvy,
stěhovali
na kratší
pronajímali na týden až na
měsíc,
Tamtéž, s. 175. Hoppen, K. T.: The Mid- Victorian Generation, 1846-1886, Oxford, s. 336. Srv. Bumett, J.: A Social History oj Housing 1815-1985, New York 1980, s. 101; Muthesius, S.: The English Terraced House, London 1982, s. 44. 118 Tamtéž, s. 83. Srv. Dennis, R.: Ellglish Industria/ Cities oj the Nineteenth Centur)': A Social Geography, Cambridge 1986, s. 142-143. 116
117
56
nájemné platili obvykle příslušníků
týdně.
Pronájem byl
z řad pracující vrstvy
mělo
smluvně ošetřen
jen
zřídka.
Mnoho
problém platbu nájemného dodržovat,
ať
už
dlouhodobě nebo alespoň občas (mezi výplatami). Údržbu a opravy jim zajišťoval
pronajímatel. Po
většinu
tvořilo
19. století
vrstvy, zatímco chudí na
nájemné
něj spotřebovali
utratili za bydlení dokonce
většinu
svých
průměrně
kolem 30 % svých příjmiL Ti nejchudší
příjmů.
Odhaduje se, že nájemné typického
domu pracující vrstvy vzrostlo v letech ] 850-] 880
přibližně
nájemné přímo ve městě vzrostlo pravděpodobně více. nájemné za místnost v
domě
16-20 % z příjmů pracující
119
o
dvě pětiny,
zatímco
Ve 30. letech ]9. století se
(house-room) pohybovalo od 1 šilinku a 6 pencí za
týden až po 5 nebo dokonce 7 šilinků za týden bydlení v Londýně. 120 Rodina z pracující vrstvy obývala společenských rozdělení
vrstev a její členové
neměli
menší prostor než rodiny z vyšších
prakticky žádné soukromí. Dodržet trend
sfér podle pohlaví v jejich obydlích bylo
Průzkum
které
výrazně
téměř
nemožné.
z poloviny 19. století ukázal, že anglické domky s jednou ložnicí,
tvořily dvě pětiny
osobám, a to na ploše
celkového bydlení v zemi, sloužily v průměru
přibližně
sedm stop vysokým stropem na spaní pro jednu osobu
deset na deset stop
(přibližně
představoval
(přibližně tři
tři
krát
čtyřem
metry), se
2,1 metru). To znamená, že výsledný prostor zhruba
dvě třetiny
plochy, kterou vyžadoval
tehdejší zákon v obecních podnájemních domech. 121 Domy typu "back-to-back" se od 40. let 19. století objevovaly spíše v oblastech s vysokou hustotou osídlení a tím pádem s častějším výskytem nemocí a nečistoty.
V "back-to-back" domech byl záchod na dvorku za domem,
suchý záchod, od 60. a 70. let i záchod s vědrem (pail closet). letech, kdy se
začaly
realizovat záchody
uvnitř
Změna
nastala v 80.
domu a kdy se toalety staly
dostupnějšími a finančně únosnějšími i pro instalaci v domech nižší úrovně. Většina domků měla
špatné zásobování vodou,
nevyhovující hygienické podmínky. To vše ve výsledku nakažení
průjmem,
tyfem nebo cholerou.
většinou
nedostatečnou představovalo
Někteří zaměstnavatelé
122
kanalizaci a
vysoké riziko
- pronajímatelé
Tamtéž, s. 84, 338. Thompson, F. M. L.: The Rise oj Respectable Society. A Social History oj Viclorion Britain, 1830-1900, Cambridge, Massachusetts 1988, s. 183. 121 Hoppen, K. T.: The Mid-Victorian Generation, 1846-1886, Oxford, s. 339. Srv. Bumett, J.: A Social History oJHousing 1815-1985, New York 1980,43, s. 127-137. 122 Thompson, F. M. L.: The Rise oj Respectable Society. A Socia! Histor)' oj Viclorion Britain, 1830-1900, Cambridge, Massachusetts 1988, s. 185. 119 120
57
měli
snahu zlepšit podmínky bydlení
dělníků,
aby je motivovali k lepším pracovním
výsledkům. Některé
rodiny bydlely v činžácích, odlišných od podnájemních domll.
Nejhorším možným ubytováním ve většinou
s denním
městě
byly tzv. sklepní byty, v nichž bydlely
neprovdané ženy s dětmi nebo irští přistěhovalci. světlem
a možností
větrání,
ale
lidmi, za cenu nízkého nájmu. Sklepy si
většina
často
místnosti i s chovnými městských čtvrtích;
zvířaty.
v nových
v bydlení pracující vrstvy bydlely ve
měly
pronajímaly Právě
Někteří
okna
přeplněná
finančně zajištěné
rodiny
výdaje na nájemné nutily
z nich museli bydlet ve stejné
Sklepní bydlení se nacházelo zejména ve starších
částí města
tvořily
třech, maximálně
sklepy
z nich byla bez oken,
z řad pracující vrstvy, aby je mohly dále pronajímat. více lidí k podnájmu pouhé jedné místnosti.
Některé
ve
rodiny čtyřech
již bylo
záměrně
eliminováno. Výjimku
příslušníků dělnické
aristokracie, které
místnostech, z nichž jednu
často
dále
pronajímaly. V 70. letech 19. století se stal standardním typem bydlení pracující vrstvy dům
typu" two-up-twO-dOWll through terrace", s předním i zadním vchodem,
s malou zahrádkou nebo zadním dvorkem, s pevnou konstrukcí a s větráním.
Tento
dům
Nicméně,
se stal prototypem, který se
šířil
ve
ti chudší žili fakticky až do druhé
většině
i
dostatečným
britských
světové
někdy
měst.
války v činžovních
domech, v bytech/domech typu "back to back" a v nejrůznějších chudinských "doupatech"; tvořili pětinu až desetinu obyvatel z celkové populace. 123 Jejich obydlí měla
velmi chudé a jednoduché vybavení, tj. postel,
Lidé v nich spali
oblečeni
a myli se velmi
zřídka.
místnosti než jednu. Namísto standardní podlahy stěny
domku byly
často promáčené.
stůl, skříňky,
měli
kredenc a pár židlí.
K dispozici
měli
spíše
ušlapanou zeminu;
dvě
střecha
i
K tomu jeden nebo dva suché záchody, které
musely stačit osmi až deseti rodinám. 124
123 Hoppen, K. T.: The Mid- Victorian Generation, 1846-1886, Oxford, s. 339-340. Srv. Dyos, H. ].: The Slul11s oj Victorian London, in: Victorian Studies, Vol. ll, 1967, s. 8; Thompson, F. M. L.: The Rise oj Respectable Society. A Social History oj Victorian Britain, 1830-1900, Cambridge, Massachusetts 1988. s. 175. 124 Mingay, G. E.: Rural Life in Viclorian Eng/Clnd, London 1976, s. 89.
58
Šestá kapitola Domácnost Založení domácnosti finančních
Náklady na založení domácnosti se odvíjely od Klíčovou
potenciální rodiny.
nezřídka
chudších rodinách plnila společenské
domu,
místnost rodinného života i
účel
vrstvy, žijících v domě, se
často
přízemí.
pod úrovní
představovala kuchyň;
v
jídelny a ložnice. U rodin z vyšší
kuchyň
Voda byla
možností
v dolní
části
dostupná jen tam nebo
ještě
nacházela
zpočátku
většinou
v přízemí. V domech s více patry museli sloužící nosit vodu na mytí nebo na koupel z
kuchyně
do ostatních pater. V prvních desetiletích vlády královny Viktorie byly začala
vany v chudších oblastech neznámým pojmem. Od 60. let ] 9. století se přivádět
voda do
nově
postavených
domů, nicméně
starší domy ještě na konci století
v"ku vo d y nemeVl y. 125 pnpoJ
I ve třiceti
rodin
větších městech
čerpalo
byla dodávka vody nepravidelná. Sousedství dvaceti až
vodu zjedné pumpy dvakrát nebo
třikrát
do týdne. Když tato případě
pumpa nefungovala, musely rodiny využít již jednou použitou vodu. V přirozeně
kontaminace vody byly následky Většina
domácností všech
katastrofální.
společenských
vrstev používala spíše suché
záchody, zatímco "moderní" toalety se vyskytovaly jen století
začaly
být splachovací záchody
zapojitelné. Až do první záchody,
světové
hnojiště či smetiště
rodinami. K tomuto
účelu
cenově
zřídka.
Až od 80. let] 9.
dostupné a relativně jednoduše
války musely mnohé rodiny z pracující vrstvy sdílet
(núddens) a
existovaly dny
někdy
i místo na praní prádla s dalšími
určené
k praní (washing days). Rodiny
z pracující vrstvy tak v tomto ohledu postrádaly jakékoli soukromí. pumpy a záchodu, které je omezovaly, žily rodiny v zamořených
přeplněných
místnostech,
šváby a krysami. Nevyhovující skladování potravin a topiva a také
velmi omezené příjmy jim přitom V
Kromě společné
polovině
domácnosti uhlí.
téměř znemožňovaly
udržovat doma čistotu.
19. století používaly zámožné rodiny na
Většinou
si jej
pořizovaly
ve
větším
vaření
a
vytápění
množství a ukládaly ve
Jejich sloužící ho pak museli nosit ze sklepa k jednotlivým
krbům
sklepě.
v domě. V 19.
století používala uhlí ve svých domácnostech i pracující vrstva. Jejich napjatý
125 Thompson, F. M. L.: The Rise oj Respectable Society. A Social History oj Victorian Britain, 1830-1900, Cambridge, Massachusetts 1988, s. 193.
59
finanční rozpočet
umožňoval
jim však
jen nákup v menším množství, což se jim
prodražovalo. Rodiny používaly uhlí v kuchyni na vytápění
ohni, nebo na
vaření
až v 90. letech. Oproti
bezpečné,
i
vytápění
elektřině
se
střední
nažloutlé a
byly rodinám
a vyšší vrstvy ve
začouzené,
Jednoduché a
otevřeném
spolehlivé ani jednoduché na provoz.
začaly
prosazovat v britských domácnostech
cenově dostupnější.
osvětlení
Nákladná instalace plynového v domech
vody na
19. století došlo ke zdokonalení sporákú na uhlí. Kryté
(closed) sporáky z 80. let nebyly
Plynové sporáky na
ohřátí
a
prostor.
třetí čtvrtině
Ve
vaření
v 50. letech probíhala pouze
větších městech.
Výsledné
osvětlení
bylo
ještě
a to až do poloviny 80. let, kdy se objevily žárové lampy.
nebezpečné
greysers,
"poháněné"
plynem, petrolejem, nebo koksem,
se objevily na konci 60. let.
Vedení domácnosti Podle
představ
viktoriánské
společnosti
měla
žena
učit
svou rodinu i
komunitu, jak žít ctnostně, přičemž sama bude tyto hodnoty v životě dodržovat. Žena tak zústávala "v domácnosti", zatímco její manžel nebo otec
čelili
světa".
Přestože
Organizace domácnosti byla
ponechával hlavní
finanční
plně
rozhodnutí,
domácnosti. Naopak žena mu
měla
v rukou ženy.
neměl
a
nechtěl
příjmy
rodiny. V domácnosti z řad
očekával
zajišťovat
sama.
si její manžel
zatěžován
předem
střední
detaily chodu
Nicméně
dán
společenským
a vyšší vrstvy
tyto povinnosti sloužící, zatímco pracující žena bez dostatku domácí práce
vnějšího
být útěchou a oporou vždy, když se vracel domú.
V 19. století byl rozsah povinností ženy již postavením a
být
"strastem
peněz
zajišť ovali
si musela veškeré
i v domech s dostatkem peněz a služebnictva
muž od ženy, že se postará o vedení domácnosti, placení účtú, objednávky
dodávek, schvalování jídelníčku a řešení nečekaných krizí v domácnosti. 126 V zastat
rodině
ještě
z řad pracující vrstvy musela žena po celodenní práci v továrně
práci doma. S větší rodinou nebo s podnájemníkem v domě jí rostlo
množství práce, se kterým jí částečně pomáhaly další ženy nebo dívky v domácnosti. Pokud si to situace žádala, musela zajistit například
formou
výměnného
Viktoriánská vychovávána ve
dodatečný příjem
do rodinného
rozpočtu,
obchodu, další práce nebo získáním podnájemníka.
společnost
nesouhlasila s tím,
společenských vědách,
aby byla tehdejší žena
ale podporovala její
vzdělávání
v oblasti
126 Hoppen, K. T.: The Mid- Victorian Generatiol1, 1846-1886, Oxford, s. 334. Srv. Gerard, 1.: Countr)' House Lije: Family and Servants, 1815-1914, London 1994, s. 115-141.
60
vaření a vedení domácnosti.1 různé
práce. Existovaly převzatý
27 Proto se pokusila o profesionalizaci ženské domácí
"manuály" pro vedení domácnosti, jako
manuál paní Beetonové, plný
časových rozvrhů
například
z praxe
pro paní domu i pro
sloužící. Ženy měly umět spravovat svou domácnost efektivně, připravovat děti na vzdělání,
budoucí
společenského
učit
je poctivému a mravnému věnovat
postavení se
Rozpočet
manželů
života a podle
i charitě.
domácnosti
To, zda se žena bude moci starat o rodinný a jeho chuti jí
způsobu
vydělané
nicméně
peníze
svěřit; někteří
tuto starost manželce
rozpočet,
tak ale
bylo
plně
v rukou muže
zásadně nečinili. Většina
přenechávala
ráda, i když se tím
"odtrhovala" od reality každodenních potřeb a nákladů domácnosti. Žena tak musela dostatečně
nesnažila
vrstvy vyžadoval, jako "ideální" materiální
zajištění,
zvládnout vše sama; pokud ne,
společnost
to vnímala tak, že se
či neuspěla.
střední
Rodinný život alespoň tři
ročně
sta liber
rodin, jejichž
zaměstnávat
tak, aby mohla rodina
příjmy činily
dva sloužící.
Počet
250-500 liber a které si mohly dovolit jednoho až dva
sloužící, se v letech 1851-1871 zdvojnásobil.
Nicméně většina těchto
rodin se
pohybovala spíše na spodní hranici příjmového pásma. 128 Základním rysem v
němž
žily, a
krajně
pracujících bylo tehdy navíc mohla výrazně
měnit
vyšší než
většiny
domácností z řad pracující vrstvy byl malý prostor,
napjatý, ne-li
těžké
nedostačující
udržet si pravidelný a
rodinný
dostatečný příjem.
týden od týdne podle pracovních příjmy
přinášel pravidelně
žen a
dětí.
rozpočet.
většinu
Pro
Jejich mzda se
příležitostí. Příjmy mužů
byly
Proto bylo v zájmu celé domácnosti, aby muž
mzdu. Podle tohoto principu mu také náležel
největší
díl ze
zdrojíi domácnosti. Pracující žena potřeby
měla
zajistit, aby rodinný
domácnosti. Z rodinných
příjmů
pro celou rodinu. Manžel si ponechával alkohol, tabák, jízdné, strava její běžné i dodatečné
příjmy půjdou
Finanční příspěvek
rodinu z 127 128
řad
Naopak u manželky se
dětí
oblečení
své mzdy na osobní výdaje, jako byly
automaticky do
ženy nebo
pro všechny
musela zajistit stravu, bydlení a
část
či oblečení.
příjem dostačoval
rozpočtu
do rodinného
předpokládalo,
že
domácnosti.
rozpočtu
znamenal pro
pracující vrstvy mnohdy velmi citelný rozdíl mezi chudobou a
Perkin, H.: The Origins oj Modem English Society 1780-1880, Toronto 1972, s. 152. Davies, N.: Ostrovy. Dějiny, Brno 2003, s. 54.
61
pohodlím. Ženy, které zůstávaly doma s dětmi, si mohly přivydělat praním pro ostatní rodiny, prodejem domácích
vajíček, pečiva
a
podobně,
a nebo hlídáním
dětí
jiných žen. 129 Děti ve věku pěti až šesti let již musely začít pracovat a přispívat do rodinného
rozpočtu.
děti
v domácnosti
pro domácnost jeden z možných
dodatečných
Proto bylo pro rodinu výhodné, aby si udržela
co nejdéle. Podnájemník příjmů,
představoval
i když jí kromě
"peněz
byl vhodnou možností k doma.
Charitativní
představovaly
navíc"
při výdělku,
akce,
zvětšil potřeby
zůstávala
zejména když žena
organizované
další z možných
na stravu a praní. Podnájemník
prostředků
k
s malými
společenskými
vyššími
odlehčení rozpočtu
dětmi
vrstvami,
domácnosti pracující
vrstvy. Pro příjmy.
průměrnou
Jakékoli
v rodině s sebou těsně před počátku
neočekávané
situace jako smrt,
nutně přinášely potřebu ještě
40. let 19. století existoval později
které ženy využívaly; ušetřit
relativně
nebo narození
šetřit.
chyběly
více
na
oblečení
Pokud
většině případů
kupříkladu hokynář,
je zaplatit. Existovaly také
například
obtížné vyjít s tehdejšími
nezaměstnanost
výplatou peníze, musela je zajistit ve
zboží na dluh a
ženy
pracující rodinu bylo
něhož
u
různé
v rodině Ještě
na
mohla žena koupit
formy týdenních plateb,
obchody organizovaly tzv. clothing clubs, kde mohly
a na botách, pokud si zakoupily týdenní kupón na textil.
Zhruba od poloviny 19. století bylo možné kupovat dražší konci století se pak
žena.
dítěte
měsíční
běžnou
splátky staly
věci
na splátky. Na
záležitostí, i když to znamenalo
vyšší cenu zboží. Protože byl systém splátkového prodeje omezen na dražší výrobky, stál za hranicí možností chudých obyvatel. Neoficiální
"spořící
kluby" a rozvoj tzv.
check trading 130 v 80. letech přitom pomohly mnohým chudým lidem udržet si určitou
míru respektu. Ve
městech
se
začala
spotřební
zakládat tzv.
nakupovala zboží ve velkoobchodech a prodávala je přímo
družstva, která
dělníkům.
Nejchudší obyvatelé byli nuceni vyžít s omezenými
příjmy,
protože kviHi
společenskému postavení neměli šanci získat půjčku. Řešením pro ně mohla být
nesplácení, využívání služeb zastaváren lichvář,
lichván"!,
případně
kterých se v nejbližším sousedství nacházelo vždy
legálně, zčásti nelegálně.
malé
či
částky
129
130
Místními
na úrok. Profesionální
lichváři
bývaly
často
lichváři půjčovali
i krádež. Zastavárník a
několik,
i ženy, které
fungovali
zčásti
začaly Plljčovat
na velmi vysoký úrok,
někdy
i
Mingay, G. E.: Rural Lije in Victorian England, London 1976, s. 78. Specializované společnosti, které prodávaly šeky na úvěr, jenž mohl být použit v určitých
obchodech.
62
přes
400 % ročně. Zastavárny byly mezi pracujícími velmi
rozšířené.
V 70. letech 19.
století ji využila každá britská rodina z řad pracující vrstvy v průměru
minimálně
jednou za čtrnáct dní (přibližně třicetkrát každý rok); 131 v této souvislosti je třeba pověstí
podotknout, že pro pracující ženu s dobrou
byla
návštěva
zastavárny
ponižující. I mezi jednotlivými domácnostmi docházelo stanovenými splátkami. Rodiny je
často
využívaly pro
často
půjčkám
k
překonání finanční
další mzdou. Sousedé si pomáhali i v případě nemoci, smrti nebo
s jasně
krize
před
nezaměstnanosti
v rodině. Pokud to bylo možné, snažily se ženy doma, jen
výjimečně
spořitelen
je vkládaly do
si to mohly dovolit, se zapojily do již začátku
platily
Naspořené
týdně
tzv.
čtvrtpenny
peníze si pak mezi sebou
Zvyšující se
finanční
tajně šetřit. Většinou
a
(savings bank).
rozdělily, většinou
přebytky
v rodinném
ženy, pokud
klubll". V nich na
zvyšovaly o další
čtvrtpenny týdně.
o Vánocích. rozpočtu
především na lepší nábytek, stravu a domácí technologie. pečlivě
Některé
zmíněných "spořících
následně
schovávaly peníze
132
používala rodina
Jejich zájem byl od
vypracovaného nábytku a vybavení až po koupelny nebo plynové
Bydlení se pro
ně
stávalo stále
Fakt, že žena
měla
nákladnějším.
pod kontrolou rodinný
rozhodovala i o rodinném bydlení. Nájemné a to zejména v období rozmachu oblečení,
městské
tvořilo
rozpočet,
znamenal, že
výstavby. Další peníze pohltila strava,
Povinná školní docházka, zavedená roku 1880, s sebou rozpočtu
a
zároveň
často
významnou položku v rozpočtu,
základní nábytek, nádobí, nože a další produkty jako
do rodinného
osvětlení.
přinášela
například svíčky.
nižší
i další náklad na školné ve výši
příspěvek dětí
několika
pencí
týdně, a to až do roku 1891, kdy bylo školné zrušeno. 133
Potraviny/Strava v domácnosti Jídlo a pití rozpočtu.
pouhou
tvořily
po nájemném druhou
Pro pracující vrstvu
potřebu.
Na
počátku
představovalo,
nejdůležitější
na rozdíl od
položku rodinného
střední
a vyšší vrstvy,
18. století byla obvyklou hodinou pro hlavní jídlo
131 Hoppen, K. T.: The Mid-Victorian Generation, 1846-1886, Oxford, s. 343. Srv. Johnson, P.: Saving and Spending: The Working-Class Economy in Britain, 1870-1939, Oxford 1985, s. 170, 186-187; Tebutt, M.: Making Ends Meet: PCllvnbroking and Working-Class CJ'edit, New York 1983, s. 125. 132 Tamtéž, s. 333. Srv. Perkin, J.: Women and Marriage in Nineteenth-Centur)' EnglClnd, London 1989, s. 246-249; Muthesius, S.: The English Terraced House, London 1982, s. 38. 133 Mingay, G. E.: Rural Lije in Victorian England, London 1976, s. 88.
63
(dinner)
čtrnáctá
čas
hodina; po roce] 8] 5 se tento
posunul na šestnáct až sedmnáct
hodin a okolo roku 1860 to bylo již devatenáct až dvacet hodin. zůstalo
pracujících
programu objevila
hlavní jídlo jídlem
totiž
postupně
jídlo
účinek;
většinu
dne. Od 70. let se navíc na denním
obecně
se
záležet na tom, jaké má na
ně
ustupoval zájem o množství jídla. V 19. století
vytrácel zvyk
přejídat
začalo
se a lidem
být obézní vycházelo z módy. Konzumace ovoce, které bylo děti,
považováno za nevhodné, zejména pro Od 70. let 19. století se snížil jejich
pro
svačina.
zámožnějšími
Mezi
uprostřed
Nicméně
přípravy
rozšířilo.
se na konci] 9. století velmi
počet chodů během
dříve
jednoho jídla a snížila se i doba
a servírování. Zavedl se nový zvyk, který se stal standardem vybrané
anglické společnosti - polévka, ryba, hlavní chod, pečeně a dezert. 134 V rodinách pracující vrstvy existovalo dané začínalo
u otce,
talířích nesmělo
nebo
pokračovalo
zbýt nic. Mnoho žen
dětí. Někdy
skutečnost
od nejstarších
se jídla ve
často
prospěch
řečeno, největší
rodiny a hlavnímu
Příjem
rodiny byl
díl ze
přispěvateli
řada
u matky; na
prospěch
děti. Někteří
manžela
muži tuto
z nich však jedla
odděleně
vědět.
zdrojů
domácnosti náležel muži - jako
do rodinného
často nedostačující,
končilo
oželelo vlastní jídlo ve
po únavném pracovním dni akceptovali;
Jak již bylo
podávání jídla, které
k nejmladším a
otce musely vzdát i
od zbytku rodiny, proto o tom ani nemusela
hlavě
dětí
pořadí
proto ženy a
rozpočtu děti
vrstvě.
v pracující
jedly
vesměs
základní
potraviny jako chleba s margarinem a čaj, zatímco muž dostával maso a další "lahůdky".
ze z
Margarin, který se objevil v poslední čtvrtině] 9. století, se tehdy
zvířecího
tuku. Máslo a maso
důvodu nedostatečných
Muž kotletu nebo alespoň
očekával
dodávek
týdně,
těchto
k čaji nebo k
slanečka. Většina
jednou
ještě nepatřily
a to
dušenou zeleninu nebo
vařené
žen se snažila
"pochoutky" jako
připravit
například
vejce,
teplé jídlo pro sebe a
tzv. suet pudding (tj.
těsto
děti
z mouky a loje),
brambory. Pokud docházely peníze v rodinném
rozpočtu kvůli nečekaným finančním výdajům, příkladem
především
surovin.
večeři různé
kupříkladu
mezi hlavní potraviny,
vyráběl
nahradil teplé jídlo chleba; typickým
byl tzv. pepper and salt slosh, tedy brynda z chleba,
pepře
a soli, politá
134 Hoppen, K. T.: The Mid-Victorian Generation, 1846-1886, Oxford, s. 347. Srv. Bumett: Plenty and Want: A Social History oj Food in Englandjrom 1815 to the presenl day, London 1966, s. 69-70,199-201; Wa1vin,]: Leisure and Society 1830-1950, London 1978, s. 39
64
horkou vodou, nebo jen uleželý chléb. Na
počátku
nápojem namísto mléka, a to zejména pro ženy a děti. Někteří dělníci měli
čaj
obvyklým
pěstovali
brambory
19. století se stal J35
k dispozici malý kousek púdy, kde
nebo zeleninu, a zlepšovali si tak stravu. Vlastnit prase se tehdy považovalo za luxus; nejtěžší
bylo zajistit pro
ně
dostatek krmení. Rodiny musely
mohly uhradit dluhy nebo si koupit
oblečení.
často
prase prodat, aby
utěsněné
Po vynálezu
konzervy v roce
1879 se rozvinul rozsáhlý obchod s konzervovaným mraženým a chlazeným masem. Mezi 60. a 90. lety se
spotřeba
počet
masa zdvojnásobila, zatímco
obyvatel ve
stejném období vzrostl o více než dvě pětiny.136 Zvýšení mezd a snížení cen potravin ke konci 19. století znamenalo pro rodině
dělníky
zlepšení stravy. Hlavními potravinami v
pracující vrstvy byly mouka, brambory, levné maso, spotřeba
výrobky. Vzrostla
masa a výroba mléka, zatímco
i mezi chudšími lidmi, mezi které britských
zemědělcú
se
výrazně
mnohých chudých rodin
odběr
čaj,
cukr a
mléčné
chleba se snížil, a to
patřili například zemědělští dělníci.
V neprospěch
zvýšil dovoz surovin a potravin. Kvalitu stravy
ovlivňovala
vysoká cena topiva,
dodávky vody a špatný sporák. Plynový sporák byl
běžně
častá
nedostupnost
dostupný až koncem 19.
století. Svědectví
v prúměrné
z konce 19. století ukázala, že
rodině,
tedy dva
dospělí
a tři
děti,
byl
přímo
příjem
provázán s příjmy:
= 1,578 kilokalorií denně; mezi 18-21 21-30 šilinkú = 2,113 kilokalorií denně;
18 šilinkú za týden denně;
mezi
kilokalorií denně.
137
kalorií jednotlivce méně
než
= 1,964 kilokalorií 30 šilinkú = 2,537
šilinkú nad
Ty rodiny, jejichž příjem byl mezi 21-30 šilinky týdně, měly
maso a zeleninu každý den, čas od času i slaninu, vajíčka a rybu, a někdy i pudink. 138 V 19. století obsahovalo jídlo nebo voda lahví, z vodovodních tmbek, z malby na potravin. Bohužel, záměrné
počet obětí
falšování potravin
mouky kamencem, protože
často
stěnách
jedy z minerálú, ze zátky od
nebo ze
zařízení
na zpracování
dlouhodobé otravy jídlem není znám. Do 60. let bylo
běžné
a
hlavně
beztrestné.
Angličané neměli
rádi
vstoupil v platnost první Pure-food Act, jenž
Příkladem
hnědý
měl
chléb.
bylo
přibarvování
Ačkoli
v roce 1860
vést k lepší
kvalitě
potravin,
1~5 Mingay, G. E.: Ruml Lije in Victorian England, London 1976, s. 83. Tamtéž, s. 84. m Hoppen, K. T.: The Mid-Victorian Genemtion, 1846 -1886, Oxford, s. 345. Srv. Oddy, D. J.: Working-Class Diets in Late Nineteenlh-Century Britain, in: Economic History Review, Vol. 23, 1970, s. 319. 138 Tamtéž, s. 345. Srv. Oddy, D. J.: Working-Class Diets in Late Nineteenth-Century Britain, in: Economic History Review, Vol. 23, 1970, s. 320-321; Burnett: Plenty and Want: A Sodal History oj Food in EnglandJmm 1815 to the present da)', London 1966, s. 42-44. hó
65
neobsahoval žádné donucovací
prostředky.
Ke
změně
došlo až v roce 1872, kdy
vydaný zákon obsahoval pomocné pokuty a kontrolní inspekce. I tak většinu
století proti nezdravému jídlu a pití jen minimální ochranu.
66
měli
Britové po
Sedmá kapitola Práce Pracovní příležitosti V 50. letech 19. století se míra
nezaměstnanosti
ve Velké Británii jako celku
pohybovala okolo 4 %, zatímco v 70. letech se dostala na necelá 2 %; v 90. letech se pak "vyšplhala" na více než 5 několik
%.139
V důsledku průmyslové revoluce se vytvořilo
nových pracovních kategorií. Na
společenském
i ekonomickém "vrcholu"
pracujících se pohybovali tzv. professional men, tedy reprezentanti vyšší a nižší střední
elita
vrstvy. Jim byla
vyčlenila
společensky podřízena dělnická
aristokracie, která se jako
z pracující vrstvy. Nejníže stáli nekvalifikovaní
průmysloví
a
zemědělští dělníci.
skupině
Ke
collars) do
úředníci
střední
lékaři,
dále pak
naopak
vyloučeni
významnějším členům
Počet
právníci, tzv. "bílé
železniční
střední
kteří patřili
vrstvy mezi
členy
k politicky a
vrstvy.
žen v roce 1851 na 500 000 mužů a 194 000 žen v roce 1891. vzdělání
patřili
z oblasti obchodu,
white collars / úředníků se zvyšoval z přibližně 130 000
získala díky lepšímu
(wlúte
dopravy, dále pak obchodní
z ní byli obchodníci,
nižší
límečky"
pokladní atd.; ti všichni
patřili například úředníci
bankovnictví, státní správy a
učitelé;
ekonomicky
řadili
mistři, manažeři,
vrstvy. Mezi white collars
pojišťovnictví,
cestující a
a
professional men se
140
mužů
a 69 000
Většina z nich
lepší pracovní možnosti a dostala se tak z
řad
pracující
nižší střední vrstvy.
Úředníci patřili mezi špatně placenou skupinu; jen málo z nich vydělávalo ročně alespoň
200 liber, a mohlo si tudíž dovolit sloužícího v domácnosti.
z nich musela vyžít s příjmy nižšími než 100 liber s nízkými platy
patřili
i
učitelé.
Jejich
počet,
95 000 v roce 1851 na 218 000 v roce 1891.
žen i
ročně.
mužů,
Většina
Do stejné kategorie
rostl
postupně
z
téměř
141
139 Hoppen, K. T.: The Mid-Victorian Generation, 1846-1886, Oxford, s. 80. Srv. Mitchell, B. R.: British Historical Statistics, Cambridge 1988, s. 124; Garside, W. R.: The Measurement oj UnemploYl71ent: Methods and Sources in Great Britain 1850-1979, Oxford 1980, s. 16-19. 140 Tamtéž, s. 46. Srv. Wrigley, E. A. (ed.): Nil1eteenth-Century Society, Cambridge 1972, s. 226-283. 141 Tamtéž, s. 46-47. Srv. Tropp, A: The School Teachers: The GrolVth oj the Teachil1g Projession in England and Wales, London 1957, s. 18-40; Carr-Saunders, A M. - Wilson, P. A: The Projessions, Oxford 1933, s. 252.
67
Ještě před
rokem 1881 se řady vyšší střední vrstvy rozrostly o
lékárníky a drogisty, dále pak o
zubaře,
architekty,
učitele
bankéře,
a právní
kupce,
úředníky, kteří
byli professionallaggards. K "vrcholu" pracující vrstvy členové
privilegovaná skupina, jejíž
patřili
i
příslušníci
dělnické
tzv.
aristokracie,
dosahovali na vyšší mzdy, respektive
celkově
lepších pracovních podmínek i společenského respektu; 142 vytvořila se přirozeně v rámci pracovního procesu, nikoli jako i
společensky
od zbytku pracující vrstvy, která
a bez respektu výrobci
kotlů
záměr zaměstnavatele. Oddělila
a
zaměstnavatele.
instalatéři
plynu, dále pak výrobci
kočárů, motorů/lokomotiv,
výrobci zbraní,
dělníci, pracující na výrobě lodí, a koláři.
století, byla
dostačující
a
a
truhláři,
tapetáři,
výrobci ale také
Jejich mzda, zejména na konci 19.
pro udržení standardu pro jejich rodiny.
Do 40. let 19. století zaniklo tisíce tak k přeplnění trhu
montéři,
strojníci,
skříní, tesaři
instalatéři, malíři 143
pracovně
zůstala převážně finančně nezajištěná
řad patřili například
Do jejích
se
manuálně
pracujícími
tradičních rukodělných dělníky.
obchodii, a došlo
Strojní výroba se stala
součástí
pracovního života. Tkaní se považovalo za dobrou práci pro ženy, ovšem pro muže nebylo
příliš
reprezentativní; tkalci totiž netvořili takovou elitu jako přadláci.
Mnoho nekvalifikovaných chudoby; byli podvyživení a společenské
dospělých mužů,
dělníka.
nedostatečně
se pohybovalo placeni.
většinu
Neměli
zemědělství,
žádný politický vliv ani
v roce 1831 v něm pracoval
z nichž na každého
V letech 1861-1911 klesl
počet
farmáře
39 %.
Důvodem
přibližně
jeden
vycházelo v průměru 5,5
pracujících v oblasti
zemědělství
9 %, zatímco ve službách vzrostl ze 27 % na 35 % a ve průměrných
života na pokraji
postavení.
Pokud jde o anglické milion
dělníků
byla spíše atraktivita práce ve
z 19 % na
výrobě
se udržel na
městě
než postupná
mechanizace zemědělství. 144 Zemědělští
dělníci
se rozlišovali podle svých dovedností a pracovních
podmínek, kdy vysoce kvalifikovaní měli nejvyšší postavení s nejlepšími platy. Muži s
výjimečnými
dovednostmi, jako
plotu, pracovali jako nezávislí
doškaři, dělníci
řemeslníci,
na kanalizaci a
které si najímali
ošetřovatelé
zemědělci
a
živého
vesničani
Tamtéž, s. 68. Srv. Hobsbawm, E. J.: Labouring Men, London 1964, s. 272. Kearns, G. - Withers, Ch. W. 1. (eds.): Urbanising Britain, Cambridge 1991, s. J S. 144 Hoppen, K. T.: The Mid-Victorian Generation, 1846-1886, Oxford, s. 16, 18,292. Srv. Higgs, E.: Occupational Censuses and the Agricultural Workforce in Victorian EnglClnd Clnd Wales, in: Economic History Review, Vol. 48, 1995, s. 700-716; Thompson, F. M. L.: English LClnded Society in the Nineteenth Century, London 1963, s. 25-44, 109-150. 142
143
68
Dělníky,
z okolí.
přítomnost
jejichž
na
farmě
například
byla nutná každý den,
vozkové, dojičky nebo pastýři, si hospodář najímal na rok. 145 Domácí služebnictvo, které
ačkoli tvořilo početně
tvořící součást
vrstvy, reprezentovalo uskupení bez identity, jen
formálně.
významnou
zaměstnavatele často zajištěné
měli
pro vlastní měli
pracující vrstvy
146
profesi nadále
spoření.
na útratu nebo na
měli
navíc
od
oděv. Vydělané
Z pohledu zbylé
části
sloužících v průběhu 19. století neustále rostl, a to
z 600000 v roce 1801, na 1,3 milionu v roce ]851 a v roce 1881.
částečně
ale nízké postavení; jejich práci považovala za ponižující,
podřadnou. Počet
degradující a
příjmll;
stravování, ubytování a pracovní
potřebu,
pracující
pracující vrstvy spíše
Ve srovnání s mnoha dalšími nekvalifikovanými nebo
kvalifikovanými pracovníky dosahovali sloužící vyšších
peníze tak
část
následně
až na
téměř
2 miliony
Jen velmi málo sloužících, kteří vstoupili do manželství, v této zůstalo;
pracovní
příležitosti
pro
ně
jako pro manželský pár byly
omezené.
Pracovní podmínky Práce na poli nebo v továrně byla pro Prostředí,
metody
často
ve kterém pracovali, bylo
s maximálním možným nezměnily,
počtem dělníků
dělníky
nehygienické,
"přitvrdil".
Nízké v raném
věku
kvůli
příjmy
práci
přestěhovali
do
šesti let). I
často
držet
děti
osvětlené
dělníky,
a
se udržel nízký zemědělství
cestovali za prací,
přesto,
rodiče
že stát práci
v některých oblastech dokonce zakázal, byla poptávka síle vyšší než nabídka. I když
nebezpečná.
někteří
města.
rodin pracující vrstvy nutily
pěti či
(od
špatně
Práce v oblasti tovární výroby a
byla nejistá a nepravidelná. Lidé z venkova proto z nich se dokonce
i
na pracovišti. V oblastech, kde se pracovní
a nebylo tedy nutné hledat kvalifikované
plat, zatímco boj o práci
často
tvrdá a
rodiče potřebovali
zaměstnávání dětí
k
dětí výrazně
továrníků
po
jakýkoli další
dětské
příjem,
již
omezil a pracovní snažili se
mimo hygienicky nevhodné tovární prostředí, ze kterého jim hrozily vážné
nemoci nebo dokonce i smrt. V
průběhu
19. století jsou patrné snahy státu o zlepšení pracovních podmínek,
zejména v továrním a
důlním prostředí.
Vznikaly proto
aby zjistily stav v různých oblastech britské vydávaly, sloužily 145 146
často
jako podklad nebo
průběžně
společnosti.
alespoň
královské komise,
Zprávy, které poté
jako argument pro nutnou
Mingay, G. E.: Ruml Life in Victorian England, London 1976, s. 77. Perkin, H.: The Origins oj Modem English Societ)' 1780-1880, Toronto 1972, s. 143.
69
reformu zákona. Došlo tak
například
práce, zlepšení pracovního
prostředí
Kromě
začali změnu
státu
ke zkrácení pracovní doby, zavedení inspektorll atd.
pracovních podmínek prosazovat i sami
dělníci,
kteří svou snahu soustředili do odborových svazll. Členství v odborech bylo relativně
nákladné; ti, si vlastní
kteří
příjmy
dosáhli pravidelné mzdy, vstupovali do celkově
a
dělníky
kvalifikované
pracující vrstvy.
vesměs
o
ve specializovaných oborech, po kterých byla neustále
činnost
V roce 1868 zahájila svazů,
s úmyslem zajistit
zlepšit své pracovní podmínky. Jednalo se
poptávka. Jejich význam, respektive význam
odborových
odborů
odborů
tím
významně
rostl.
tzv. Trades Unions Congress, tj. federace
která obhajovala existenci nezávislé politické organizace
Později
vedla ke vzniku Labour Representation Committee, budoucí
základny Labour Party.J47 K
významnějšímu rozšíření odborů
došlo až v 80. a 90. letech 19. století; v
roce 1859 bylo v odborech registrováno zhruba 600 000 členů,148 zatímco v roce 1900 to již byly
téměř
přibližně
2 miliony pracujících, tedy
] 3 % pracujících
obyvatel (tím je myšleno 13 % z pracující vrstvy).149 S rostoucím významem odborových svazll rostlo i členství
Díky
pohřební příplatek,
ze
střední
pracující vrstvy.
v odborech mohli
dělníci
získat
různé
nemocenské dávky, nebo podporu v
viktoriánské éry se k odborovým
předchůdců zástupců
sebevědomí
ze 30. let 19. století - mnohem
odborových
svazů,
svazům
výhody jako
například
nezaměstnanosti.
Továrníci
chovali - na rozdíl od svých
tolerantněji; uvědomovali
si totiž výhodu
s nimiž mohli jednat o obecných pracovních
podmínkách. Nejdůležitějším
otázkou
pracovní doby. V 19. století Legislativa, která by je
změny
pracovních podmínek se zdála být délka
měli dělníci výrazně
před
tímto
"vykořisťováním"
ochránila, byla minimální. V roce ] 815 se okolo 12-14 hodin
denně
delší pracovní dobu než dnes.
s maximálně
průměrná
ze strany
zaměstnavatele
pracovní doba pohybovala
dvěma půlhodinovými
přestávkami
na
jídlo. JSO Zákony postupně zkracovaly pracovní dobu, a to na 6,5 hodiny denně pro děti,
10 hodin
denně
pro ženy a mládež. Vzhledem k tomu, že muži -
dělníci
Evans, R. J.: The VictorianAge 1815-1914, London 1958, s. 275. Hoppen, K. T.: The Mid-Victorian Generation, 1846-1886, Oxford. s. 66. Srv. Fraser, W. H.: Trade Unions and Societ)': The Struggle JOl' Acceptance 1850-1880, London 1974, s. 16: Lovell, J.: British Trade Unions 1875-1933. London 1977. s. 21. 149 Thompson, F. M. L.: 'The Rise oj Respectable Society. A Social History oj Victorial1 Britain, 1830-1900, Cambridge, Massachusetts 1988, s. 241. 150 Evans, R. J.: The VictorianAge 1815-1914, London 1958, s. 6. 147 148
70
nemohli zvládnout provoz továrny sami, platilo to samé i pro
ně,
i když
neoficiálně.
Proslulý "anglický týden", tedy volné sobotní odpoledne,151 existoval v několika továrnách již před rokem 1850, kdy byl Dělníci
zemědělství měli
v
formálně
schválen.
systém pracovní doby
odlišný. V
létě
dokonce do osmi večer, zatímco 152 v zimě pouze od sedmi ráno do pěti odpoledne. V prúběhu dne měli většinou 1,5
pracovali od šesti ráno do šesti
večer,
poněkud
době sklizně
v
hodiny najídlo a v neděli pracovali jen 3-4 hodiny. Nejméně
volného někteří
19. století získali pracovala v
domě
času
měli
v rámci pracovního týdne
z nich standard púldenního volna
sloužící. Až na konci
týdně. Většina
po celou dobu bez pravidelné pracovní doby, a to
z nich ale
většinou
od
pěti
ráno až do doby spánku.
Mzda Rozsah úrovní vyšší
příjmú střední
společenského
střední
měl
vrstvy
postavení.
velké
rozpětí,
Roční příjem například
což vycházelo z ruzných
majitele
loděnice,
vrstvy, se mohl pohybovat okolo ] 000 liber, zatímco
některý
úředníkú, zástupce nižší střední vrstvy, vydělával pouhé 2 libry týdně. příjmové
skupiny
zaměstnání ještě
patřilo
i duchovenstvo, vojenští
bylo považováno za
špatně
odměňování.
učitele
kvalifikovaného
109 liber
a
V roce ] 875 ročně,
základě
činila
153
z jeho
Do stejné
učitelé,
placené. Pracovní podmínky
zhoršily poté, co se v 60. letech 19. století na
zavedl nový systém
úředníci
zástupce
jejichž
vyučujících
se
zákona Revised Code
pruměrná
roční
zatímco mzda kvalifikované
mzda
učitelky
dosahovala v pruměru 65 liber ročně. 154 Někteří vyučující ani neměli patřičnou kvalifikaci. Na
přelomu
let ] 859-1860 žilo v samosprávných
Walesu celkem 2,] milionu
dospělých
mužú, z nichž 20,6 %
městech
Anglie a
vydělávalo minimálně
sto liber ročně. 155 K výrazným rozdílúm docházelo i v rámci pracující vrstvy. aristokracie a služebnictvo když
některá zaměstnání
měly podstatně
vyšší mzdu než nekvalifikovaní
nekvalifikovaných
dělníkú
nabízela lepší plat;
Dělnická dělníci,
i
například
151 Thompson, F. M. L.: The Rise oj Respectable Society. A Social History oj Viclorian Britain, 1830-1900. Cambridge. Massachusetts 1988. s. 274-275. l:i2 Mingay, G. E.: R~ral Life in Victorian England, London 1976, s. 80. 153 Black, J. - Macraild, D. M.: Nineteenth-Centurv Britain. New York 2003, s. 106. 154 Hoppen, K. T.: The Mid-Victorian Generation: 1846-1886, Oxford, s. 47. Srv. Tropp, A.: The School Teachers: The Growth ojthe Teaching Projession in England and Wales, London 1957, s. 18-40; Carr-Saunders, A. M. - Wilson, P. A.: The Projessions, Oxford 1933, s. 252. 155 Tamtéž, s. 35-36. Srv. Rubinstein, W. D.: The Size and Distribution ojthe English Middle Classes in 1860, in: Historical Research, Vol. 61. 1988, s. 65-89.
71
rubači
uhlí si
vydělávali obdobně
mzdy hrála také oblast, kde si nekvalifikovanými tak podle
odměn.
dělníky
Mzdy
jako kvalifikovaný
dělník
společenského
postavení,
lišily zhruba do 14 let
dítěte; děti
byla obrovská, a to jak podle
dětí
Velkou roli ve výši
hledal práci. "Propast" mezi kvalifikovanými a
se od mezd
dospělých
v tomto věku přecházely na plnou mzdu dospělého.ls Dělníci
řemeslník.
6
vydělávali
v oblasti výroby železa si na konci ] 9. století
v prl'!měru
2-3 libry týdně. 157 Horníci, strojníci a stavitelé lodí si mohli odnést domů přes 20 šilinků
za týden. Pouze v oblasti tkalcovství se mzdy muže a ženy pohybovaly na
stejné úrovni.
Příjem pouličního
prodejce a menší domácí výpomoci se pohyboval
okolo 3-4 šilinků za týden. ls8 Ve 40. letech ]9. století si mohl
zemědělský dělník
za týden, zatímco kvalifikovaný
dělník
šilinků
ve
18 šilinků při 64-hodinové pracovní době.
159
městě
na
venkově vydělat
9-10
mohl pobírat týdenní mzdu
V letech 1879-] 88]
se mzda
zemědělského dělníka dostala již nad hranici] 3 šilinků. 16o I přesto, že se v poslední čtvrtině
19. století platy v zemědělství zvyšovaly,
zemědělských dělníků
druhé
polovině
zůstala
na spodní platové hranici. K výrazné
většina
změně
anglických
nedošlo ani ve
19. století, kdy byl nedostatek pracovní síly v zemědělství; navýšení
mezd bylo minimální. Zemědělští dělníci
dostávali
část
mzdy v naturáliích.
Zaměstnavatel
jim
mnohdy zajistil ubytování zdarma, nebo za zanedbatelný nájem. Navíc mohli například
dostávat topivo,
rašelinu nebo tzv. hlodáš evropský, dále pak mléko,
brambory, zeleninu, občas i pytel mouky za standardní sazbu nebo i bllček. 161
Pracující žena V letech 1851-189] se procento z 28,5
%
na 25,4
v pracovní ve druhé
sféře,
%.162
zaměstnaných
Jedním z důvodů byla industrializace a novelizace zákona
které ženám snižovaly pracovní
polovině
žen v Anglii a Walesu snížilo
19. století, kdy se
vytvořily
příležitosti.
Situace se
změnila
až
nové pracovní pozice prodávajících
Kane, P.: VictorÍan Fal71ilies in Fact and Fiction, Basinstoke 1995, s. 75. Thompson, F. M. L.: The Rise oj Respectable Society. A Socia! Hislory oj Victorian Britain, 1830-1900, Cambridge, Massachusetts 1988, s. 226. 158 Black, J. - Macrai1d, D. M.: Nineteenth-Century Britain, New York 2003, s. 103. 159 Evans, R. J.: The VictorianAge 1815-1914, London 1958, s. 71. 160 Mingay, G. E.: Ruml Lije in Victorian England, London 1976, s. 21. 161 Tamtéž, s. 80. 162 Hoppen, K. T.: The Mid-Victorian Genemtioll, 1846-1886, Oxford, s. 57. Srv. Higgs, E.: Women, Occupations and Work in the Nineteenth CentU/J' Censuses, in: History Workshop, Vol. 23, 1987, s. 75. 156 157
72
v obchodě nebo kdy se
úřednic
obecně
ve
správě či
ústřednách.
v telefonních
Na konci] 9. století,
zlepšila ekonomická situace obyvatel, mohly se
z pracující vrstvy
plně věnovat
Pomalu se zvyšující
některé
ženy
domácnosti a rodině.
počet
neprovdaných žen hrál
důležitou
potřebě
roli v
vzdělání jako podmínce k získání dobré práce. Ženy se na kvalifikovaných pozicích,
kde doposud pracovali pouze muži, objevovaly zatím sporadicky. chirurgie se první ženy prosadily v roce 1871, v oblasti zubního
Například
lékařství
v oblasti
pak v roce
1895; otvíraly tak postupně možnosti i dalším ženám. Muži ze
střední
vrstvy vyvíjeli na ženy nátlak, aby
Nepracující žena byla v tehdejší společenské
ženy z této
vychovatelkou i Společnice
přesto,
společnosti měřítkem úspěchu
vrstvy pracovat, stávaly se
že pro tuto práci
musela v rámci své práce
posluchačkou, předčítat
a nebo jiným
společnice
vychovatelky nebo
zůstaly
neměly dělat
muže. Pokud musely
většinou
společnicí
hrát karty, být dobrou
zabavit svou
zaměstnankyni.
pro ni byla jedinou prací, kterou mohla
by ji to v rámci společnosti degradovalo.
163
opatřily
Pozice
přijmout,
aniž
Tato práce však byla špatně placená.
Mnohé ženy z pracující vrstvy pracovaly celý den v továrně a staraly o domácnost, jiné ženy si
nebo
dostatek zkušeností a schopností.
poslíčka,
způsobem
v domácnosti.
práci na
částečný
večer
se ještě
úvazek nebo práci doma.
Šlo například o šití, praní, výrobu panenek či zápalek, podomní prodej nebo o podnájem prostor v jejich domácnosti. dočasný prostředek
jak dosáhnout
Některé
vytyčeného
z nich vnímaly placenou práci jako cíle,
například vzdělání dítěte.
Práci
na plný úvazek měly zejména mladé a svobodné dívky. 164 Společnost
považovala ženskou práci oproti mužské za
podřadnou, čemuž
odpovídaly i horší mzdové podmínky žen. Mzda ženy se pohybovala okolo 7-8 pencí za den. 165 Jak j sem již uvedla, například průměrná roční mzda kvalifikované učitelky v roce 1875 činila 65 liber. 166 Na stejné mzdové úrovni učitelek se pohybovaly i úřednice.
Tkadleny a služebné se staly nejlépe placenými ženami v zemi. V letech
] 85] -1891
představovaly
nejpočetnější
domácí služebné a dále pak
dělnice
v textilním prllmyslu
skupinu pracujících žen.
163 Thompson, F. M. L.: The Rise oj Respectable Society. A Social History oj Victorian Britain, 1830- 1900, Cambridge, Massachusetts 1988, s. 198. 164 Hoppen, K. T.: The Mid-Victorian Genemtion, 1846-1886, Oxford, s. 57. Srv. Seccombe, W.: Patriarchy Stabilized: The Constructioll oj the Male Breadwinne/" Wage Norm in NineteenthCentury Britain, in: Socia! History, Vol. ll, 1986, s. 53-76. 165 Mingay, G. E.: Ruml Life in Victorian England, London 1976, s. 79. 166 Hoppen, K. T.: The Mid-Victorian Generation, 1846-1886, Oxford, s. 47. Srv. Tropp, A.: The School Teachers: The GrOlvth oj the Teaching ProJession in England and Wales, London 1957, s. 18-40; Carr-Saunders, A. M. - Wilson, P. A.: The ProJessions, Oxford 1933, s. 252.
73
Počet
žen v zemědělství se ve druhé
městě
práci ve
pro
ně
totiž nebylo
příliš
činnost
19. století příliš
snadné. Proto
které jim pomáhaly s hledáním práce ve Nejčastěji
polovině
začaly
neměnil;
vznikat různé agentury,
městě, například Společnost přátel
zhruba milion žen, zatímco v roce 1871
téměř
46,4 % pracujících žen. V roce 1911 se tento
1,5 milionu žen, což poměr
snížil na 39 % a
to i přesto, že po většinu druhé poloviny 19. století počet služebných rostl. Tehdejší
společnost
služebných. Navíc jen málo žen často
167
tento jev komentovala tak, že ženy vykonávaly doma předchůdkyně,
domácích prací než jejich
bylo to
dívek.
se nabízela práce služebné. V roce 1851 v Anglii a Walesu vykonával tuto
představovalo
méně
získat
zůstalo
proto, že se nestihly
a proto rostla poptávka po
v této práci po celý život. Pokud se tak stalo,
včas
vdát nebo se vdávaly
později
než ženy
z jiných profesí. V domácích pracech se stájníků
vytvořila
jasná hierarchie; od služebných -
myček
a
se mzdou 4-8 liber za rok, se stravou a jistou prací na rok, až po správce ve
šlechtické rodině s příjmem až 2 000 liber za rok. 168 Muži v domácnostech často vnímali služebné jako vhodnou zábavu; s touto skupinou totiž přicházeli
nejčastěji
do
kontaktu. Migrace z venkova do
měst
znamenala pracovní příležitost pro kvalifikované
nekvalifikované ženy. Tento trend se dovolených a budování dívek se tak
stěhovalo
pokojské nebo
167
168
hotelů
na
nicméně měnil
venkově
s přicházející nabídkou
na konci 19. století. Mnoho mladých
na venkov za prací s ubytováním,
nejčastěji
na pozici služky,
kuchařky.
Black, J. - Macraild, D. M.: Nineteenth-Centur)' Britain, New York 2003. s. 2S 1. Zedner, L.: WOl71en, Crime, and Custody in Vi~torian England, Oxford, s. 23.
74
Osmá kapitola Zdraví Zdraví obecně průměrný věk mužů
V letech 1838-1854 se přibližně
žen
41,9 let; po roce 1901 dosáhl
hranice 5 I let.
169
pohyboval okolo 39,9 let a
průměrný věk
chřipkové
V rámci dlouhodobé snahy o reformu
epidemii,
veřejného
například
počátku
počet
speciálně zaměřených
London Fever Hospital nebo Kensington Children 's Hospital.
pacientů.
později
O padesát let
se nejen kapacita
důležitými
staly
a tyfu.
19. století pobývalo v anglických a velšských nemocnicích v průměru
pouhých 3 000 Rozšířila
choleře
zdravotnictví rostl
nemocnic v zemi; v letech 1800-1860 vzniklo více než 70
Na
i žen -
Lidé byli vlivem špatných hygienických podmínek a chudoby
vystaveni hromadným nákazám, zejména
nemocnic,
mužů
Britll -
věk
lůžek,
v platnost Anatomy Act, podle
nějž
zvýšilo na 8 000.
vzdělání lékařů.
ale také možnosti
centry studií anatomie mrtvých
číslo
se toto
těl
Nemocnice se
poté, co v roce 1832 vstoupil
mohla být mrtvá nevyžádaná
těla
posílána k nim
na pitvu. Chudoba a nemoci byly Act z roku 1834, který
měl řešit
významně
propojeny. Nový Poor Law Amendment
otázku chudoby, chudé lidi spíše odrazoval. Mnoho
lidí na pokraji chudoby žilo v přeplněných místnostech, s omezeným k čisté úplně.
tedy
vodě,
Ti,
hůře
navíc se
kteří
byli
placené
společným
dlouhodobě
záchodem pro
nebo
vážně
několik
přístupem
rodin, nebo bez záchodu
nemocní, si museli najít
méně náročné
a
zaměstnání.
Sanitary lnquiry, provedená Edwinem Chadwickem v roce 1842, upozornila na nutnost
řešit
přímé příčiny
celkové podmínky bydlení namísto
vysoké míry úmrtnosti ve
Health Act, který
měl přimět
místní
v případech, kdy míra úmrtnosti, osob. V roce 1875
zřídil
městech. úřady
měřená
dílčího
problému chudoby jako
Poté, co vstoupil v platnost Public
zavést regionální zdravotní reformu
ministerstvem
zákon Public Health Act
přesáhla
odpovědnost
23 úmrtí na 1 000 místních
úřadů
za
kontrolu dodávky vody a správu systému kanalizace. Úřady měly na starosti mimo jiné pravidelný obecný úklid, odvoz odpadu a také zabavení a jídla.
Měly
dohlížet i na výstavbu nových
pohřebišť;
zničení
zkaženého
když bylo nutné více místa na
stávajících hřbitovech, byly staré kostry a rakve zpopelněny. Úřady musely navíc 169
Kane, P.: Victorian Families in Fact and Fiction, Basingstoke 1995, s. I.
75
evidovat a kontrolovat roku
nařizoval
pravomoci
zjištěné infekční
úradům
místním
nemoci. Tzv. Artisans / Dwelling Act z téhož
jmenovat inspektory zdraví a hygieny. Do jejich nařídit
spadala i možnost
přebudování
oblastí s nevyhovujícími
hygienickými podmínkami. Neustálý strach z nemocí také o to, jak funguje.
Nicméně
přiměl
většinu
po
19. století lze práci
bezmocnou ve vztahu k příčině a následnému znečištěné vodě
teorie o polovině
jako
původci
19. století; symptomy
od nachlazení nebo
léčení
nemoci.
infekce vedlo k dalšímu
onemocnění
tyfem byly z
lékařů
považovat za
Například
šíření
počátku
a
odmítání
tyfu ve druhé
nerozpoznatelné
běžného případu chřipky.
K výraznému posunu období let 1800-1840 se kodein, jód a další. například
tělo
viktoriány zajímat se více o vlastní
l7O
veřejného
podařilo
zdravotnictví došlo v oblasti farmakologie. V
objevit léky a narkotika jako morfin, chinin,
Rovněž se identifikovaly a zařadily mnohé nemoci; tak
v roce 1883 se Robertu Kochovi
podařilo oddělit
baktérie cholery. To vše
ve druhé polovině 19. století napomohlo k výraznému zlepšení zdraví viktoriánů. 17l Podíl na tom
měly
i
různé
vynálezy; v 50. a 60. letech byl
k dispozici stetoskop, oftalmoskop nebo krátký
při vyšetřeních
již
běžně
počet
úmrtí
vědecký teploměr.
Použití celkové anestezie a antiseptické chirurgie pomohlo snížit
v nemocnicích. Okolo poloviny 50. let 19. století se již většina operací prováděla pod anestezií,
její užití
způsobených
úmrtích přesně
ačkoli
při
porodu nebylo zatím tak obvyklé. Z dostupných
použitím chloroformu je patrné, že
netušili, jak anestezie funguje. V roce 1863
mělo
lékaři ještě
čísel
o
v 60. letech
použití chloroformu za
následek 123 mrtvých. 172 Je pravděpodobné, že skutečný počet mrtvých po užití chloroformu byl ale přijímali lékaři
ještě
vyšší.
Stejně
tak užití Listerova antiseptického systému
velmi pomalu. Listerovy metody se
běžně
nepoužívaly až do 80.
let. 173 Většina nemocnic tak nadále byla zapáchající a plná nečistot. Po
většinu
zdravotních mnohdy
problémů.
finančně
l70
19. století chyběla Pro
většinu
nedostupné
lékařům
britských
řešení.
náležitá teorie a účinná pacientů
navíc
léčba
mnohých
představovaly
Proto se lidé obraceli na
různé
lidové
drahé a léčitele,
Shanley. M. L.: Feminism, Marriage, and the LaIV in Victorian England. Princeton 1993,
s. S. Tamtéž. s. ll. Poovey, M.: Uneven Developments. The ldeological Work oj Gender in Mid- Victorian England, London 1989, s. 25. 173 Hoppen, K. T.: The Mid-Victorian Generation, 1846-1886, Oxford, s. 327. Srv. Youngson, A. J.: The Scientific Revolution in Medicine, London 1979, s. 42-72, 214, 120-122, 151157. 171
172
76
mastičkáře
a místní "moudré" ženy. Nutno dodat, že
konce 19. století
uzavřena. Počet lékařů postupně
lékařská
praxe byla ženám až do
vzrostl ze 14 415 v roce 1861 na
15 091 v roce 1881. Tento vývoj ovšem znamenal jisté zhoršení standardu pro pacienta; zatímco v roce 1861 vycházelo na jednoho
lékaře
1 392 potenciálních
pacientů, v roce 1881 se jejich počet zvýšil na 1 721. 174 specialistů
Mimo skupinu byť
nebyli ostatní viktoriánští
neměli
jejich hodnocení a postavení bylo individuální;
společenské
v příliš velké
garantované
lékařskou
praxi a nikoli
podřízené
se dostali do
zámožnějších pacientů
vchodem pro
lékařské
postavení. Venkovští
faráře
nebo venkovského domů
role, kdy museli vstupovat do
hokynáře.
nebyla zastoupena v organizacích, které tehdy
ani
společenské
chirurgové byli dokonce posuzováni podle názoru často
úctě,
příjmy
postavení. Proto požadovali reformu, která by za kritéria
váženosti stanovila jejich
šlechtice;
lékaři
V polovině 19. století
řídily
většina lékařů
zdravotnictví. Tzv. Medical Act
z roku 1858 zavedl státní registraci kvalifikovaných
lékařů, kteří
léčit,
jako
výnosné podnikání. Lidé
často
mohli
základ pro státní dohled nad profesionálním zdravotnictvím. Prodej
léků představoval
ve viktoriánské
době
využívali lékárny, kde jim lékárníci mohli obvykle Rozšířené
všelijaké nemoci. pojídání živých patřilo
hlemýžďů
byly i lidové léky, jako
vyhovět různými
pudry na
například tradiční
žáby nebo
k odvrácení tuberkulózy. Mezi tehdy
běžnou
opium, rulík obecný, digitalis, chinin, roztok arzénu, nitrát
medicínu
stříbra,
acetát
olova a další. 175 Opium bylo jednoduše dostupné jako lék na únavu, bolesti kloubů atd. Nicméně méně
v
průběhu
druhé poloviny 19. století se uvedená
oblíbená. Tehdy je totiž mohl prodávat kdokoli
potřeboval
licenci
či
přímo
zvláštní školení. Patentované, avšak
léčiva
stávala stále
na ulici, aniž k tomu
neúčinné,
nebo dokonce
zdraví škodlivé léky se tehdy používaly ve velkém množstvÍ. Pharmacy Act z roku 1868 se pokoušelo kontrolu prodeje známých jedů; jeho vliv na patentované léky a opium byl však minimální. Důležitou
roli v této
době
hrály nemoci respektive epidemie, které ve vlnách
zasahovaly britské obyvatelstvo vlivem primitivní hygieny a absolutně nepřipravené. Viktoriánům
bylo
připomínáno,
že
nedostatečné
průmyslová
stravy
revoluce
174 Tamtéž, s. 42. Srv. Buchanan, R. A.: Gentlemen Engineers: The Making oj a ProJession, in: Victorian Studies, Vol. 26, 1983, s. 428. 175 Shanley, M. L.: Feminism, Marriage, and the Lmv in Victorian Eng/and, Princeton 1993, S. 13.
77
přinesla
s sebou
prostředí.
obnovu nemocí z pracovního
lékařských vyšetřovatelů
a pracujících mluví o
mezi horníky, o tzv.
drtičské
hnilobě
Dochovaná
svědectví
hrůzných případech černého hrnčířském
nebo
komplikace jako dyspepsia, bolesti hlavy a nespavost byly
kašle
astmatu. Zdravotní
běžnými
nemocemi spíše
mezi viktoriánskými vzdělanci. 176 Pro navenek
morálně
založenou viktoriánskou měla
hrozbu pohlavní nemoci. Tu zákonů
policii, aby ve vybraných
podezřelé
městech,
z prostituce a zajistila jejich
odmítla podrobit
vyšetření,
mohl jí soudce
Zákony
úplně
k
řada
přítomna
armáda, zatýkala
lékařské vyšetření.
Pokud se žena
kde byla
měsíců,
V případě pohlavní
jak již bylo
zmíněno
výše.
ignorovaly samotné zákazníky prostitutek, jejichž právo na sexuální
ženě společnost
Soubor hlavně
minimalizovat
vyšetření nařídit.
nemoci mohla být držena v nemocnici až šest
přístup
alespoň
eliminovat nebo
znamenaly velkou
Contagious Diseases Acts, vydaných v letech ] 864, 1866 a ] 869. Zákony
zmocňovaly
ženy
společnost
vnímala jako legitimní.
těchto zákonů měl
v řadách
lékařů
mnoho zastáncll; proti nim stály
ženy v čele s Josephine Butlerovou, která v roce 1869 iniciovala vznik
Ladies / National Association, bojující mimo jiné za zrušení dostupných
materiálů
těchto zákonů.
Z
uspěly
ve
není možné zjistit, zda Contagious Diseases Acts
vymýcení pohlavních nemocí; kjejich zrušení však došlo v roce 1886. Duševní
onemocnění,
diagnostikovány pouze
ať
zřídka.
už deprese Například
či
horší psychické poruchy, byly
britský gynekolog Isaac Baker-Brown
tvrdil, že hysterie a nervové potíže jeho pacientek byly nervu", masturbací, tedy ustoupilo.
Průlomem
vyčerpáním
v oblasti
celého
různých
těla;
způsobeny
postupem
psychických
či
času
"vzrušením public
se od tohoto názoru
fyzických odlišností byla
Labouchere /s clause v Criminal Law Amendment Act z roku 1885, která se stala klíčovým
omezením viktoriánských sexuálních praktik.
formy mužských homosexuálních aktivit,
ať
už
Uváděla
veřejných
mimo jiné všechny nebo soukromých,
v mezích zákona. 177
o
duševně
nemocné ženy z vyšší nebo
sídlech nebo v soukromých, za tímto ženy z
řad
střední
vrstvy se
účelem zřízených
pracující vrstvy nebo chudiny byly
domech.
umístěny
pečovalo Stejně
v jejich
postižené
do azylových
domů.
Tamtéž, s. 13. Hoppen, K. T.: The Mid-Victorian Generation, 1846-1886, Oxford, s. 325-326. Srv. Smith, F. B.: Labouchere /s Amendl17ent to the Criminal Law Amendment Bill, in: Historical Studies, Vol. 17,1976, s. 165-175. 176 177
78
alespoň
Hlavním zdrojem duševních poruch byla, počátku
století, sexualita. Na
viktoriánské doby vnímala
nymfománii jako jednu z kategorií šílenství potřebě
sexuální zdrženlivosti a absence
dřívější představě,
podle psychiatrické teorie 19.
či
společnost
masturbaci a
posedlosti. Viktoriánské
vášně
představy
o
byly ve velkém kontrastu oproti
kdy bylo takovéto omezení považováno za
něco nepřirozeného.
Zdraví žen Od viktoriánské ženy se ovlivňovala
i její životní
očekávalo
úroveň.
perfektní zdraví, jehož
úroveň výrazně
Zájem o její zdraví, jiný než v souvislosti s její
plodností,
chyběl,
rozrůstala
profesionální specializace gynekologie a porodnictví. Zatímco všeobecní
lékaři
a to až do poloviny 20. století. V 50. a 60. letech] 9. století se
(general practitioners)
téměř
vždy vykonávali porodnictví a často na tom svou ně
praxi založili, specialisté ji nikdy neprovozovali; porodnictví pro
znamenalo
manuální práci a ne chirurgii. Hlavní událostí v intimním jako nezdravou. stejně
Kromě
životě
ženy byla menstruace, kterou
lékaři
návaznosti na ženskou plodnost jí ale jinak
tak jako nechápali ženskou homosexualitu.
Společnost
vnímali
nerozuměli,
využívala otázku
menstruace nejen jako argument proti zapojení žen ve školství, sportu a v politice, ale také jako vše jako
důvod
součást
ženské
podřízenosti obecně. Společnost,
zejména muži, vnímala
procesu rozmnožování; jakákoliv odchylka se považovala za nemoc.
Ženy se cítily zdravotně v pořádku, dokud byly schopné fungovat a zvládat své povinnosti. Tato
představa
vedla k
nedobrovolnému utrpení a minimálnímu
hromadění přístupu
neléčených
neduhů.
Kvůli
k vlastnímu zdraví tak ženy
ignorovaly symptomy nemocí. Viktoriánská
společnost
vnímala mnohé nemOCl, mezi nimi i duševní
choroby, jako narušení reproduktivních a mozkem,
zprostředkovanou
totiž spojitost mezi
nervovým systémem. Takže pokud
namáhány potraty a pravidelným nebo duševnímu
procesů. Viděla
vypětím,
děloha
a
dělohou
tělo
byly
vedlo to k emocionálnímu, nervovému
onemocnění.
Ženy vnímaly své zdraví jako soukromou věc, a proto o něm existuje velmi málo
záznamů.
Domnívaly se, že jejich zdravotní problémy
které v nich vyvolávaly strach, všech
společenských
napětí
způsobovaly
porody,
a depresi. Tyto pocity se projevovaly u žen
vrstev. Navíc striktní soukromí sexuality a ženského
zpiisobilo, že ženy nebyly
připraveny
na menstruaci nebo porod; ve
79
těla
většině případů
ani nebyly informovány. V 19. století byl porod stále těhotenství
mohlo
Některé
zahrnovala i
výrazně
nebezpečnou
zkušeností a
časté
ovlivnit, respektive zhoršit ženské zdraví.
ženy z vyšší nebo
poměrně nepříjemné
střední
až
navštěvovaly
vrstvy
nebezpečné lékařské
terapii
zákroky
lékařů,
(např.
která
klystýr)
nebo přikládání pijavic na rty a krk. Mezi duševní nemoce žen tehdy
patřila
anorexie, jejíž nepříčetnost
v bezmocnosti a vzteku. Choromyslnost nebo představovala
7-10 % z celkového
Někteří doktoři
ji
přičítali
špatnému
původ viděli lékaři
počtu přijatých případů mateřství; stejně
v
době
šestinedělí
v azylových domech.
tak to mohla být i neznámá
reakce na porod.
Smrt Přelidněnost
měst
a nekoordinovaný rozvoj
pohlaví. Britský historik G. M. Y oung popsal byla
znečištěná
výkaly, nezdravé
trávy, podzemní díry, kde spalo
zamořené
vedl ke zvýšení úmrtnosti obou
městské prostředí
dvory, kde
pohromadě
takto: "pitná voda
nechtělo vyrůst
ani stéblo
deset až dvacet lidí, a které byly
zaplavovány hnijící vodou.'d78 V období let ]851-1860 a 1891-]900 došlo ke
zřetelnému snížení míry úmrtnosti u všech věkových skupin kromě nemluvňat. 179 Míra úmrtnosti se snížila o 20 %, zatímco míra
dětské
úmrtnosti
měla
sestupnou
tendenci až po roce 1900. 180 Určitý vliv na ni mohla mít zlepšená strava a reforma veřejného
zdravotnictví.
nakažlivé nemoci, cholera.
181
Před
zvláště
80. lety 19. století byly
důvodem
tyfus, tuberkulóza, záškrt, úplavice, spála a do 60. let i
Někteří odborníci se domnívali, že tyto nemoci pochází z narušeného
ovzduší, jiní je vnímali jako
pravděpodobnou
tzv. "živou nákazu".
Díky vyšší životní úrovni obyvatel i zvyšující se úrovni v konci 19. století míra těhotenství
úmrtí zejména
dětské
úmrtnosti
postupně
a více pozornosti, kterou matky
snižovala.
Stejně
lékařství
tak
se na
méně častá
věnovaly novorozencům,
pomohly
Maurois, A.: Dějiny Anglie, Praha 1993, s. 398. Kearns, G. - Withers, Ch. W. J. (eds.): Urbanising Britain, Cambridge 1991, s. 18. 180 Thompson, F. M. L.: The Rise oj Respectable Society. A Socia! History oj Victorian Britain, 1830-1900, Cambridge, Massachusetts 1988, s. 115. ISI Hoppen, K. T.: The Mid- Victorian Generation, 1846-1886, Oxford, s. 325-326. Srv. Thompson, F. M. L. (ed.), The Cambridge Socia! History oj Britain 1750-1950, 3 Vols., Cambridge 1990, iii. 188-190; Branca, P: Si!ent Sisterhood: Midd!e-C!ass Women in the Victorian Home, London 1975, s. 65-71. 178
179
80
významně snížit dětskou úmrtnost;182 například aristokracie přestala dávat své děti
do
péče
kojné.
Již od 18. století byl patrný trend narozených a
počtem pokřtených dětí;
zvětšujícícho
počtem
se rozdílu mezi
snižovalo se i úsilí zaznamenávat úmrtí
dětí,
jež zemřely nekřtěné. Proto je těžké odhadnout počty dětských skonů. Častěji umírali chlapci, ať už při porodu nebo v raném dětství. 183 Ani zákon ze 30. let a následně ze dětí,
70. let, který v Anglii zavedl povinnost registrace novorozenců.
báby a doktory k registraci mrtvých
mrtvým novorozencem a miminkem, které důvod, proč
je
oficiálně
Ti totiž
přežilo několik
kromě
registrovat;
nedonutil
toho
pohřeb
rodiče,
nedělali
porodní
rozdíl mezi
hodin nebo dní.
Neviděli
mrtvého novorozence byl
výrazně levnější
než mrtvého kojence. Hranice mezi smrtí a životem byla velmi
úzká, protože lidé
věřili
Smrt rodiče
ji
zemřelého dítěte.
v další život a v reinkarnaci
novorozenců
pravděpodobně
a
kojenců
častým
byla natolik
a obvyklým jevem, že
neprožívali tak dramaticky, jak by se v dnešní
době
dalo
předpokládat. O takovýchto neosobních reakcích existují i konkrétní svědectví. 184
Míra úmrtnosti nemluvňat 185 se do konce 19. století nesnížila; ve druhé polovině
]9. století jen 3 děti ze 4-5
dětí
v rodině se mohly dožít
dospělosti.
úmrtnosti matek nebyla přijatelná; v roce 1847 v Anglii a Walesu na každých tisíc živých podhodnocené. l86 Podle nezávislého
novorozenců,
průzkumu
kdy toto
číslo
je
zemřelo
obecně
Ani míra
šest matek
považováno za
Charlese Ansella z roku 1874 byla míra
dětské
úmrtnosti mezi vyšší a professional vrstvou na úrovni 80 úmrtí na tisíc narozených dětí.
Z tohoto
čísla
je patrné, že ani dostatek
peněz
a vysoká životní
úroveň
nebyly
Míra dětské úmrtnosti měla sestupnou tendenci až na přelomu 187 19. a 20. století. V roce 1893 zemřelo 163 dětí z každého tisíce narozených dětí,
zárukou
přežití dětí.
zatímco v roce 1914 jich zemřelo jen 100 z každého tisíce narozených dětí l88 . Sčítání z roku 190] potvrdilo, že nejvyšší míra
dětské
úmrtnosti byla v
průmyslových
Kane, P.: Victorian Families in Fact and Fiction, Basinstoke J 995, s. J 59. Tamtéž, s. J 16. 184 Thompson, F. M. L.: The Rise oj Respectable Society. A Socia! History oj Victorian Britain, 1830-1900, Cambridge, Massachusetts 1988, s. 123. 185 Tj. dětí do jednoho roku života. 186 Kane, P.: Victorian Families in Fact and Fiction, Basinstoke 1995, s. 129. IR7 Thompson, F. M. L.: The Rise oj Respectable Society. A Socia! History oj Victorian Britain, 1830-1900, Cambridge, Massachusetts 1988, s. J 15. 188 Davies, N.: Ostrovy. Dějin)', Brno 2003, s. 58. 182
183
81
městech,
kde byla pracující žena standardem. V nejhorších
částech největších měst
umíralo v prllměru osm z deseti narozených dětí do jednoho roku od narození. 189 Viktoriáni nevnímali smrt jako "konec všeho", ale jako hroznou
přípravu
na
"božský soud", vedoucí k "nekonečné blaženosti" nebo "věčnému trestu".190 Všechny
společenské
formalizovala
vrstvy si
pohřební
a
Velkolepé
pohřebního
pohřební obřady
letech 19. století. se
v časopisech
Smuteční
začaly
řádného pohřbu
až po rakve.
časem
pohřebních
vdovců
mnoho
zmírnila i
přesto,
že
obřadů. 191
se, na rozdíl od
se naskytla i chudým pracujícím lidem poté, co
Anatomy Act z roku 1832 zavedl
podstoupení pitvy. Cesta k řádnému pojištění dětí
společností
časté;
a tiskovin,
vrstvy dosáhly vrcholu v 50.
směrnice
detailní
odvětví.
žen, brzy znovu oženila.
Možnost
na životní
střední
pravidla zámožných rodin se
Dlouhodobé truchlení již nebylo tak ovdovělých
smutečních šatů
výrobu
různých smutečních doplňků
vyšší vrstvy i vyšší
objevovat
společnost
Tehdejší
které zpiisobily expanzi tohoto
zajišťující obřad,
vybavení od
pohřeb.
zajistit slušný
smuteční obřady,
Rozvinula se nabídka služeb, ale i prodej
chtěly
i
pohřbívání
pohřbu
dospělých
těl
na náklady fary v případě
vedla i skrze
společnost
specializovanou
za malé týdenní pojistné. Jednou z takovýchto
byla i Prudential, založená v roce 1854, která se brzy stala
největší
společností v této oblasti; na počátku 70. let měla více než milion členů. 192 Další
možností se staly tzv. přátelské společnosti (jriendly societies)193 pro pojištění proti nemoci a smrti. Do roku 1801 získaly friendly societies přes 600 000 členii,194 zatímco v roce 1872 již více než 4 miliony
členů
a spravovaný fond s více než 12
miliony liber. 195 Převážná část těchto členů pocházela z řad pracující vrstvy. Viktoriáni jako první začali od 80. let 19. století používat techniku kremace.
189 Thompson, F. M. L.: The Rise oj Respectable Society. A Social History oj Victorian Britain, 1830-1900, Cambridge. Massachusetts 1988. s. 124. 190 Hoppen, K. T.: TheMid- Victorial1 Generation, 1846-1886, Oxford, s. 328. 191 Tamtéž, s. 329; Adburgham, A.: Shops and Shopping 1800-1914, London 1964, s. 64. 192 Thompson, F. M. L.: The Rise oj Respectable Society. A Social Histol)' oj Victorial1 Britail1, 1830-1900, Cambridge, Massachusetts 1988, s. 20 I. 193 Seskupení pracujících různých profesí, sdružená za účelem finačnÍho zabezpečení
(pojištění). 194 Thompson, F. M. L.: The Rise oj Respectable Society. A Social History oj Victorian Britain, 1830-1900, Cambridge, Massachusetts 1988, s. 20 I. 195 Perkin, H.: The Origil1s oj Modem El1glish Society 1780-1880, Toronto 1972, s. 119.
82
Devátá kapitola Životní styl a trávení volného času Životní styl obecně přeměně společnosti,
V 19. století došlo v Británii k postupné nově
která se
původních
orientovat, pokud jde o majetkové záležitosti, na peníze místo
nemovitostí. To bylo
způsobeno,
v domácnosti i po pokrytí jejích základních
času ještě
cvičení.
zvýšil. Napomohlo tomu i stále
peněz
společnosti
Ve viktoriánské
vnímala fyzický trénink jako nástroj
V 80. letech 19. století se zájem
společenské
ploch pro
potřeb.
společnost
panoval silný nesouhlas se zahálkou; psychického
přebytkem
mimo jiné, postupným
začala
častější
společnosti
využívání
o trávení volného
veřejných městských
aktivity místních obyvatel.
Na konci 19. století nebyl "kult sportu a zábavy" již jen symbolem bohatých. Zábava a sportovní aktivity ve tím i
většího počtu diváků.
počet
rostoucí
Snad
různorodost
a
městech
největší změnou
ve druhé
sportů, například
viktoriánů.
Do sportu se také dostalo více komerce a
důsledku rozšířené
polovině
kapacity, a
19. století byl
venkovních aktivit. Základy a pravidla mnoha
moderních
v
větší
dosáhly lepší organizace,
kriketu, fotbalu, rugby a tenisu pocházely
nabídky aktivit pro volný
čas
soutěžního
se
postupně
podtextu.
snižoval
právě
od
Nicméně
počet
osob,
které chodily v neděli do kostela. Některé
knihovny,
aktivity vyžadovaly
čítárny,
hudební sály se
kluby pracujících
těšily
finanční
mužů, lázeňské
domy nebo hudební sály.
velkému zájmu u obyvatel, a to zejména pěvecká,
divadelní vystoupení. Hudební sály se tehdy nacházely v každém na jeho velikost. Na konci 19. století se
například
i správní podporu jako
některé
Právě
taneční
městě
nebo
bez ohledu
ze sálll díky nové technologii
přeměnily v kina; v roce 1914 se v zemi nacházely čtyři tisíce kin. J96 Hudební sály se začaly zřizovat
která se
již ve 30. letech 19. století.
těšila větší
Někde
vznikala i samostatná divadla,
váženosti. Tomu ve 40. letech pomohla i úprava zákona, která
jejich program omezila na hraní seriózních her.
Nicméně
divadlo
patřilo
mezi drahé a
exkluzivní aktivity. Ve všech vrstvách viktoriánské Dickensových
196
románů.
Přesto
společnosti
někteří členové
se
rozšířilo
společnosti
i
čtení,
vnímali
zejména
čtení
Black, J. - Macraild, D. M.: Nineteenth-Century Britain, New York 2003, s. 118.
83
jako
"nebezpečné",
protože podle nich mohlo vést k ignoraci a k diletantismu, a ženám
dávalo možnost uvažovat o svobodě ajejich možnostech v životě. V diisledku vyšších
standardů
profesionálního chování se zvyšovaly i životní
standardy
společnosti. Začaly
různé
například
fotbalové kluby nebo turistické
vznikat
sportovní kluby a zájmové spolky, či
horolezecké kluby. Celkem se
v takovýchto spolcích registrovalo přes milion členů. 197 Ve druhé polovině 19. století došlo k mírnému poklesu klubových vytvářely
odnože
spolků
měly
spolky, které
členství
v průmyslových regionech, kde se
již od 40. let 19. století. Zakládaly se i církevní
přátelské
propagovat model osobního sebezdokonalování pod kontrolou
církve. Na
počátku
v priiběhu
století
Nejoblíbenější
z britských hrál
19. století byla se
většina sportů
zpřístupnily
sporty
mezi žáky z řad šlechty a
džentlemenll
skončila
Mezi další sporty přitahovaly
vrstvám.
náleželo prvenství v popularitě. Fotbal se střední
vrstvy, až
později
společenská
s fotbalem nebo kriketem po
patřila například
se stal doménou
klasifikace tak výrazná.
dokončení
amatérská atletika a
školy.
koňské
dostihy, které
obrovské množství lidí a staly se populární zejména mezi
pracující vrstvou. Dostihy, měst.
vyšší vrstvy, ale
společenským
nižším
pracujících, zatímco v ostatních sportech nebyla Většina
převážně
sporty kriket a fotbal se staly národní zábavou. Kriketu, jednomu
nejkonzervativnějších sportů,
původně
výsadou
Koňské
původně
jako zábava na
venkově,
se plynule
době
dostihové dráhy se ve viktoriánské
často
městskou
přenesly
i do
nacházely na
soukromém oploceném pozemku, kde majitelé vybírali poplatek za vstup a kde stála i tribuna. Diváci z sázkové
řad
pracující vrstvy
zařízení, stejně
Běžecké
měli
vyhrazena svá místa a dokonce i vlastní
jako šlechta.
soutěže
byly
běžné
již na
počátku
postrádaly jakoukoli organizaci; profesionálové a vzdálenosti, pokud se
vůbec
běhali
19. století, ale tehdy
ještě
s amatéry, zaznamenané
časy
zapsaly, byly nespolehlivé. Atletika v moderním
smyslu byla plně výdobytkem střední viktoriánské éry.198 Jak se pohlaví,
věku
šířila
"sportovní mánie", vznikaly návrhy pro nové hry bez omezení
nebo zdravotního stavu. Mezi takové sporty se
nebo badminton. Krátce po roce 1850 si viktoriáni
197 198
Tamtéž, s. 120. Shanley, M. L.: Feminism, Marriage, and the
s.129.
84
LCllV
řadil například
začali zřizovat
tenis
na zahradách
in Victorian England, Princeton 1993,
tenisové kurty. jako
Nicméně
například zmiňovaný
Rozvíjela se i
nepřitahovaly
ani tenis, ani badminton
takovou pozornost
kriket.
lukostřelba,
později
gymnastika, šerm, jízda na koni,
kulečník,
baseball, veslování, golf, specificky britská forma pozemního hokeje, míčová
i hokej,
hra s raketami, tenis, badminton, lakros, koule (koulovaná), šerm krátkou
holí, jízda na kole, box a zápasy.199 Většina z těchto sporti'l vznikla až v 19. století. Další viktoriánskou novinkou bylo již
zmíněné
horolezectví, které si
kriket, veslování a atletika získalo respekt a zájem zástupci'l 19. století, kdy se
začala jízdní
kola
vyrábět masově,
střední
stejně
jako
vrstvy. V 80. let
rozvinula se i cyklistika; k tomu
jí významně pomohl Dunlopi'lv vynález pneumatiky. Zábava na a
ročních
k rozvoji nadále
venkově
období. Mnohé z
tradičních
zemědělství, ačkoliv
přetrvávaly.
kalendáře
vycházela z místních zvyklI - podle církevního
velké
zvyki'l
časem
společenské
Avšak trh byl stále
upadly v zapomnění vzhledem
události, jako
častěji
například
místní trh,
kritizován jako místo
zloději'l,
prostitutek a darebáki'l, a proto bylo mnoho trhll v pri'lběhu 19. století zrušeno. Na venkově
často
se
objevovaly "násilné" sporty jako box nebo bitky pro menší
množství div áki'l , a také hazardní hry. Atletické sporty jako kriket a fotbal se staly zábavou zejména
dětí,
nebo zábavou
dospělých
v rámci venkovských festivali'l a
slavností. Cestování klasifikoval rekreačním
představovalo
společnost.
jeden z rysi'l viktoriánské doby, který
Letoviska jako Bath
či
Brighton
patřila
znatelně
k oblíbeným
místi'lm vyšší šlechty a gentry již od 18. století; od 40. let 19. století je
začali navštěvovat i zástupci střední a následně pracující vrstvy.200 Jednodenní výlety
se díky rostu doby.
městské
Později,
dopravě,
mohli
populace a rozvoji dopravní
staly novým fenoménem
díky kratšímu pracovnímu týdnu, vyšším reálným mzdám a levné dělníci
vyrážet i na populární víkendové výlety.
1870 se uchytil zvyk rekreovat se celý týden. oddělené
sítě
Přímořská
Ještě před
letoviska
koupání pro muže a ženy, pojízdné kabiny u
moře;
rokem
měla striktně
začínalo
se i
s pěstováním nudismu. Letoviska svým klienti'lm nabízela promenády, kostely,
Tamtéž, s. 123. Hoppen, K. T.: The Mid-Victorian Generation, 1846-1886, Oxford, s. 366. Srv. Thompson, F. M. L.: The Rise oj Respectable Societ)'. A Social Historl' oj Victoriun Britain, 18301900, Cambridge, Massachusetts 1988, s. 212-213, 289-291; Walton, J. K.: The Demand jol' WorkingClass Seaside Holidays in Victorian England, in: Economic History Review, Vol. 34, 198 L s. 250251, 254; Bailey, P.: Leisure and Class in Victorian England, London 1978, s. 85. 199
200
85
veřejné
začaly
zahrady, hudební sály atd. V 90. letech se
objevovat i turistické a
cyklistické kluby, které podporovaly výlety na venkov. Cestování přineslo lidem jistou formu nezávislosti. Rozvoji cestovního ruchu napomohl svými aktivitami zejména Thomas Cook, který v roce 1841 s několika nadšenci s cestováním vlakem po Británii a později
rozšířil
začal
svou nabídku i
i na další kontinenty. Možnosti cestování do zahraničí se zjednodušily po roce 1850, kdy se zjednodušil proces získávání pasu. 20l Britové měli na Evropu a
ve
střední
postupně
vybraně (někdy vážně
až dokonce
očekávali,
a
K
nejoblíbenějším
nevhodně) oblečených
formám zábavy všech
střední
spořádaných,
vždy
turistú; ti brali dovolenou velmi
veřejnosti.
společenských
vrstva vzbuzovala dojem, že si
Samotný alkohol pily všechny
popíjela na
přemrštěně
vážných a
že je psychicky i fyzicky "obohatí".
alkoholu a sex, i když střídmě.
době pověst
viktoriánské
společenské
vrstev
těchto
patřily
pití
požitkú užívá jen
vrstvy, ale jen pracující vrstva
Britské úřady se zajímaly o prodej a konzumaci alkoholu kvúli
výnosiim ze cIa a daní, i kvúli
veřejnému pořádku,
který mohl být pitím alkoholu
narušen. Evangelíci vnímali pití jako nemorální, podrývající lidský charakter, víru a rodinné povinnosti. To se ve 20. a 30. letech 19. století týkalo lihovin, zatímco pivo bylo považováno za "neškodné". Stát se proto snažil tak k jeho pití na úkor tvrdého alkoholu. vzrostla v Británii z 19,4 galonú
(přibližně
150,9
jeho prodej a povzbudit
Prúměrná roční spotřeba
galonů (přibližně
litrů)
rozšířit
piva na osobu
88,2 litru) v letech 1845-1849 na 33,2
v letech 1875-1879. Pití tvrdého alkoholu ve druhé
polovině 19. století se ustálilo, a to průměrně najednom galonu na osobu?02
Lidé vyššího
společenského
postavení pili alkohol doma, v hotelech nebo
v klubech. Puby (hospody) se staly hlavním některé
společenským
centrem pracujících,
z nich dokonce i neformálními "pánskými kluby", kde se v horních
místnostech scházeli kvalifikovaných
členové
řemeslníkú.
fržendly societies, odborových svazú nebo societžes
Již od roku 1839 se alkohol
nesměl
prodávat
dětem
201 Tamtéž, s. 368. Srv. Croft, R. 1.: The Nature al1d GrolVth oj Cross-Channel Traffic thraugh Calais and Boulogne, 1870-1900, in: Transport History, Vol. 6, 1973, s. 128-143; Pemb1e, 1.: The Mediterranean Passion: Victorians and EdlVardians in the South, Oxford 1987, s. 33-35. 202 Tamtéž, s. 353. Srv. Wi1son. G. B.: Alcohol al1d the Nation: A Contributiol1 to the Study oj the Liquor Prablem in the United Kil1gdomJram 1880 to 1935, London 1940, s. 335; Girouard, M.: Victorian Pubs, London 1975, s. 34. 53; Harrison, B.: Drink and the Victorial1s: The Temperal1ce Questiol1 in England 1815- J872, London 1971. s. 81-86.
86
mladším šestnácti let. 203 V 70. letech] 9. století došlo na základě nového zákona k omezení otevírací doby hospod a ke zvýšení pokuty za Hospody mohly být
otevřeny
ve všední dny od
krátce v neděli brzy odpoledne a poté ale
zároveň
i zdrojem
veřejné
sáli'I se budovaly i džentlmen do
konfliktů
rvačkám
Kampaň evangelíků
a
večer
a dále pak
Hospody se staly symbolem družnosti,
různorodou
Kromě
hospod a hudebních oficiálně
žádný
docházelo více na okrajích
měst.
klientelu, i když
nechodil. různým deliktům
proti hazardním hrám vedla již ve 20. letech] 9. století k zákazu
loterie a následně i k zákazu karetní hry
opilství na ] O šilinků.
ráno do deseti
mezi opilci a abstinenty.
domy pro
veřejných domů
K pitkám,
večer.
čtyř
veřejné
džentlmenů
veřejných
heren. Zmizela tak kasina, zatímco hazardní a
se omezily na soukromé kluby.
Díky zavedení telegrafu a hromadné distribuci novin se ve viktoriánské společnosti rozšířilo
fotbal.
Pouliční
nejdříve
sázení po celé zemi;
hry a sázky
tvořily
se sázelo na
koně, později
i na
na konci 19. století přibližně 15-20 % celkových
ročních zatčenÍ. 204
Lidé se v Británii bavili krutými zápasy, medvěda.
Jako
například
součást
zvířat. Společnost
tradičně
"kontinentálců,
- i, z pohledu
kohoutími a psími, nebo štvaním
psů
na uvázaného
morální reformy vznikla diskuze na téma využití
hodnotila lov
zvěře
jako vznešený. Naopak
zvířecí
velmi
některých
zápasy,
zvláště
ty, na které se sázelo, byly ve 20. a 30. letech ] 9. století zakázány; zápasy samozřejmě pokračovaly tajně. Stejně
profesionální box nebo bitky, které
tak
pokračovaly
přitahovaly
pozornost morálních reformáton'L společenského
Se zvyšováním standardu profesionálního a životní standardy viktoriánské prosadit se v politickém i
společnosti.
městského
Snahy
střední
společenském životě měly
významu pozemkové šlechty. Tempo a
směr
i další krvavé sporty jako
a
chování rostly i
následně
i nižší vrstvy
za následek postupné snižování
udával Londýn, který položil základy
stylu a módy v Británii.
Představitelé
viktoriánské vyšší vrstvy trávili
sídlech; jen málo z nich žilo si žádalo odjet
alespoň
v
dlouhodobě
měsících květnu
v Londýně. a
červnu
většinu
roku na venkovských
Společenské
do Londýna.
postavení šlechty
Společensky stejně
203 Tamtéž, s. 355. Srv. Girouard, M.: Victorian Pubs, London 1975, s. 12; Bailey, P.: Leisure and Class in Victorian England, London 1978, s. 27-28, 89. 204 Thompson, F. M. L.: The Rise oj Respectable Society. A Social Histor)' oj Victorian Britain, 1830-1900, Cambridge, Massachusetts 1988, s. 331.
87
dúležité bylo Londýn opustit, a to
nejpozději
v srpnu, kdy se šlechta vracela na svá
panství. Většinu
společenskými
venkovského života strávila šlechta
aktivitami a
sportem místo toho, aby spravovala a zvelebovala svúj majetek nebo se zapojila do místní správy. Takovýto Zpllsob života vyžadoval velký dllm s mnoha hostinskými pravděpodobně
pokoji a
i s tanečním sálem pro
soukromých plesú,
kočárnu;
pozemky pro
farmaření,
sídla byla velmi honosná, s cennými
uměleckými
sbírkami,
populárních od 70. let 19. století; dále pak stáje a park u domu, možnost jízdy na koni, lovu a Některá
pořádání
střelby.
knihovnami nebo botanickými sbírkami. Druhá polovina] 9. století byla ve znamení modernizace, kterou prošla v nich nechali elektrické
zřídit přívod
osvětlení.
I
přes
řada
venkovských sídel. Jejich vlastníci nebo nájemci
vody a kanalizaci nebo elektrický proud, respektive rostouCÍ vliv zejména
aristokracie nesetkala s výraznějším Prúmyslová revoluce
nepřátelstvím vúči
přivedla
do
řad střední
se snažili napodobovat životní styl vyšší začlenění
usilovali o
do jejích
střední
řad;
vrstvy se viktoriánská
svému nákladnému životu.
vrstvy mnoho zbohatlíkú,
společnosti,
z nichž
někteří
kteří
dokonce
díky získanému majetku se jim to v rámci
"mezi třídní" sňatkové politiky ve druhé polovině 19. století i dařilo. Členové střední společenské soutěžit
vrstvy, tj. obchodní privilegované vrstvy na
s pozemkovou šlechtou v rozsahu majetku
nepředstavovali
a
zároveň
venkově, neměli
či
pronájmú; proto pro ni
hrozbu. Tato skupina obchodníkú se pomalu
nebyla odmítána svou púvodní
společenskou
tendence
zařazovala
mezi gentry
vrstvou, tedy
městskou
obchodní elitou. Do svých venkovských nemovitostí investovala omezené prostředky,
protože nadále
aktivně
přes
podnikala. I
púvodní gentry, s ní neudržovala úzké
finanční
podobné záliby, jaké
společenské či přátelské
měla
vazby.
Oblékání Viktoriánská móda v oblékání vycházela ze kteří
se zajímali o
nejnovější
postavení. Pro ty,
módu, byly k dispozici magazíny jako World oj
Fashion z roku 1824, který od 50. let
zdarma.
společenského
přikládal
ke každému
číslu
papírový
střih
205
205 Hoppen, K. T.: The Mid-Victorian Generation, 1846-1886, Oxford, s. 349. Srv. BurneU, J: A History ojthe Cost oj Living, London 1969, s. 342-343; Adburgham, A.: Shops and Shopping 18001914, London 1964, s. 39,114-115; Briggs, A.: Victorian Things, London 1988, s. 281.
88
Vznešené ženy nosily šaty ze saténu, zatímco ženy ze oblékaly do merina a popelínu, a venkovští zástěr.
domkaři
němuž
bylo jeho
a dívky ze severních továren do se v neděli
večer většinou
společenské
postavení
nezaměnitelné
nejlevnější
s jakýmkoliv jiným. Nejchudší obyvatelé nosili ty vrstev na
šaty,
často
i
několik
sobě.
V 50. letech si mohl elegantní mladý muž z města pět
kabátú, sedmery kalhoty,
vest, bot a dalších
zatímco prúměrná pracující rodina s pěti rok. Rodiny vyráběly
vrstvy se
řemeslník
Podobné to bylo i u muži't; viktoriánský
oblékl do obleku, díky
střední
střední
vlastní
členy
utratila za
vrstvy se v nákladech na
oblečení
podle reklamních
doplňkú
pořídit
za
sedm nhných
minimálně 46
oblečení přibližně
oblečení
liber,
6 liber za
lišily; od rodin, které si
tištěných střiM
až po rodiny s pnJmy
2 000 liber za rok, které za oblečení utratily 400 liber na dva dospělé a pět dětí?06 Ještě před
rokem 1837 ustoupila dámská obnažená móda úzkých pasú
viktoriánskému stylu: širokým sukní, šátkúm
přes
přiléhavému
korzetu,
uzavřeným čepcúm
ramena. Nové zpúsoby barvení daly vyniknout novým,
barvám, zejména
světle
a
křiklavým
fialkovo-rúžové a odstínúm fuksie pod jménem magenta a
solferino. Poté nastoupila móda krinolíny, tj. udržela až do 60. let. Móda tím
směřovala
dámských šatú podle amerického vzoru.
spodničky
s kuželovitou
obručí,
která se
k jednoduchosti, vycházející z pohodlných Módě
v 70. a 80. letech vévodily šaty a
kostýmy šité na míru, tedy anglický styl, propagovaný v Paříži. Ten nabízel
blůzy
s upjatým límečkem, šaty s úzkými pasy a dlouhé sukně. 207 Od 50. let 19. století se díky technickému vývoji se
začalo oblečení vyrábět masově.
Zábava A) Zábava a sport šlechty Šlechta věnovala pozornost převážně zábavě a sportu. Od šlechtice se tehdy očekávalo,
že bude
provozovat sport a
zajišťovat
zároveň
zábavu pro ostatní sousední aristokraty, bude
se bude spolupodílet na
správě
tzv. povinnostech si stála zábava, ke které se šlechta pořádala společenské
akce ve svém
domě
regionu. Vysoko v těchto
stavěla
pro 40 i více hostú,
velice kteří
štědře. Běžně
se poté zdrželi
206 Tamtéž s. 348-349. Srv. Burnett, J: A History oj the Cost oj Living, London 1969, s. 342343; Adburgham, A.: Shops and Shopping 1800-1914, London 1964, s. 39, 114-115; Briggs, A.: Victorian Things, London 1988, s. 281. 207 Tamtéž, s. 349-350. Srv. Adburgham, A.: Shops and Shopping 1800-1914. London 1964, s. 53-SS, 91-92, 133-134, 185-186,220-227; Gemsheim, A.: Victorian and Edwardian Fashion: A Photographic Survey, New York 1981, s. 45-54, 72-74: Rubinstein, D.: Cyc1ing in the 18905', in: Victorian Studies, Vol. 21,1977, s. 62-68.
89
klidně
i na 2 týdny.
program s
vyjížďkou
připravena
pak byla
opustily dámy,
Během
takovéhoto pobytu se ženám nabízel standardní denní
na koni, kriketem nebo hudba, karty a
převlékli
lukostřelbou.
kulečník.
večerních
Ve
V momentu, kdy
hodinách
večerní společnost
kuřácké
se muži do speciálního obleku a odebrali se do
místnosti. Venkovský lid se z~ímal o to, jak žily místní prominentní rodiny. Šlechtici pořádali
na svých panstvích slavnosti a párty a zvali na například
s nimi oslavili ohňostroj
vesničany.
šlechtice, jehož náklady na procesí dosáhly účastníků.
tak vzbudili zájem až dvou tisíc
I
v 19. století u šlechty patrný posun oproti způsobu
synů.
zletilost svých nejstarších
a jídlo ohromovaly
ně
i místní obyvatele, aby Velká
přehlídka
Stejnou podívanou
měli
někdy
Někteří
tisíců
i
liber.
i
hudby,
při pohřbu
šlechticové
přes zmíněný přepych
a
rozmařilost
někdejšímu "hříšnému
a lehkovážnému
byl
života".
Členové aristokracie si ve svých honosných sídlech udržovali a dále rozšiřovali umělecké
sbírky. Ale na konci 19. století se šlechta,
uměleckými
začala
poklady,
znuděná
zajímat spíše o cenné papíry a akcie; mnoho
svými
púvodně
soukromých sbírek tak přešlo do muzeí a galerií. zároveň
Sport neznamenal pro Brity jen požitek, ale vážně. Koňské
povinnost, kterou brali velmi stejně
sporty,
veslování, které bylo Lovecké sporty jako nepracujících
či
tak jako móda
dobře
převážně střelba,
patřily
hazardní hry. Výjimku
v rukou gentry; lov a
postavených
box a kohoutí zápasy vnímala
dostihy
pěstovalo
rybaření,
mužů.
se
i jakousi
společenskou
méně
exkluzivní
představovalo
amatérské
se
mezi
rovněž
na univerzitách.
řadily převážně
mezi
koníčky
kočárů,
Naopak myslivost, závody koní nebo
společnost
přesto patřily
k velmi
se zajímala o
koňské
za velmi nevhodné, i
populárním mezi zámožnými mladými muži. Již od dostihy, lov, Nicméně střední
dětství
střelbu
ve druhé
dospělosti
jezdila šlechta na koni; v
a kriket. Ten byl nadále doménou vyšších
polovině
19. století se
rozšířila
skupina amatérských
vrstvy, která převzala prim na úkor profesionálních Ve druhé
Aktivní
účast,
] 9. století se staly
tedy s vlastními
finanční břemeno přitahoval
polovině
koňmi,
na
koňské
koňských
a byla tak vymezena jen pro
společenských
vrstev.
hráčů
z řad
hráčů.
dostihy velmi populární.
dostizích
zámožnější
představovala
velké
osoby. Tento sport
diváky nejen svou vzrušující podívanou, ale i možností sázek. Již ve 40.
letech nahradili
bookmakeři
se svými sázkovými listy
90
dřívější
nezákonné dostihové
sázky; bookmakeři se zaměřovali zejména na městské pracující obyvatele. 208 Lidé společensky
výše postavení mohli sázet na
místě,
nebo
přes
poštovní
sázkaře
na bázi
půjčky.
I lov předplatného.
později
patřil
k nákladným sportiim; mnoho
lovů
se organizovalo na bázi
Až do roku 1831 byla honitba ze zákona výsadou nájemců.
se souhlasem pronajímatele i privilegiem
Pro
účast
majitelů
na
Plldy;
honitbě
bylo
nutné získat pozvání od majitele soukromého revíru. Takové pozvání se obvykle omezilo na vyšší společnost,209 i když později se lov i kriket zpřístupnil i podnikatelům
professional men a Nejčastěji
] 850-75.
z velkých
měst.
Lov zažil
zvěř
se stopovala a lovila vysoká
nebo se
svůj
stříleli
vrchol v letech ptáci.
B) Zábava a sport střední vrstvy Příslušnost
pověst.
bezúhonnou
organizovaly za
střední vrstvě
ke
kromě finančních požadavků
Veškeré aktivity nejlépe vedených rodin
účelem
střední
i
vrstvy se
zlepšení charakteru a demonstrace vlastní bezúhonnosti.
polovině
Ve druhé
vyžadovala
19. století preferovala
střední
vrstva, žijící na
předměstí,
více soukromí; u svých domů si začala budovat zahrady a živé ploty.2!O Její život vedl k
oddělení
aktivit dětí,
oblast domova a
životem. I rodinné a odděleně.
Po
doutníků,
večeři
mužů
a žen, kdy ženy byly stále více omezovány pouze na
zatímco muži se pohybovali mezi domovem a společenské
akce v domech vyšší
strávili muži zbytek
zatímco pro
ženskou
večera
v oddělené
společnost
byly
střední
veřejným
vrstvy probíhaly
společnosti
u portského a
vyhrazeny jiné prostory.
Napodobovaly tak život vyšší společenské vrstvy. Ženy ze střední vrstvy se zajímaly o zpěv, hudbu a čtení. Na trhu byla řada
k dispozici
mravních a povznášejících
příběhi'l,
které se pak
předčítaly
v rodinném kruhu. Ženy se také věnovaly vyšívání a šití. Obecně se tedy dá mluvit o stereotypní zábavě. Na relativně
počátku
střední
vrstva sport jako venkovní zábavu
zámožných lidí a nejevila o něj zájem. Ovšem na konci století to byli
průmyslníci honitbě
] 9. století vnímala
na
a obchodníci,
kteří
venkově. Změna
reprezentovali nadšené sportovce na
hřišti, při
nastala ve 40. letech 19. století, kdy zbohatlíci
právě
lovu
či
začali
208 Tamtéž, s. 360. Srv. Vamplew, W.: The TUlf' A Social and Economic History oj Horse Racing, London 1976, s. 41, 203. 209 Mingay, G. E.: Rural Lije in Victorian England, London 1976, s. 37-38. 210 Kearns, G. - Withers, Ch. W. J. (eds.): Urbanising Britain, Cambridge 1991, s. 34.
9]
vstupovat do lovu, do té doby výsadní zábavy šlechty. Seznam nájemcú honitby se neomezoval již jen na šlechtu, i když ta v něm stále převažovala. zvěře
Stopování vysoké kteří
bylo vymezeno jen pro nejbohatší z elity obchodníkú,
si mohli takový výdaj dovolit. Mezi
ně
členové
se v 70. letech zapojili i
americké vyšší
společenské
střelba tetřevú,
dále pak bažantú a koroptví, která byla až do roku ] 83] výsadou
vrstvy.
Méně náročná
těchto
šlechty. Od 50. let 19. století se do začali
obchodníci a
farmy nebo jen
si pronajímat
několik
veslování se pro jejich střední
i
i
méně
nákladná byla
sportú zapojili s velkým nadšením i někdy
kupovat malé revíry na honitbu,
neobdělané
finanční
celkově
i malé
púdy. Sporty jako horolezectví, atletika a
časovou náročnost
staly doménou zejména vyšší
vrstvy. Komunita
podpořily
sáli'!.
akrú
či
a
střední
ve druhé
Střední
vrstvy se
polovině
věnovala
kultuře. Právě
i
19. století návštěvnost
vrstva po vzoru šlechty
začala ještě
rodiny z této vrstvy
provinčních
v ].
divadel a hudebních
polovině] 9.
století navštěvovat
oblíbená přímořská letoviska.
C) Zábava a sport pracující vrstvy Na
počátku
viktoriánské éry
v minimálním volném
čase.
měla
Ve druhé
pracující vrstva nepatrné možnosti zábavy
polovině
19. století získali pracující na
zákona púldenní sobotní volno. Sobotní odpoledne a klíčovým
Zároveň
momentem pracovního týdne.
dostupnější. Nicméně
večer
se tak pro
se zábava pro
placená dovolená zústala výjimkou mezi
ně
základě
ně
staly
stala mnohem
manuálně
pracujícími
až do konce 19. století. 211 Nejdříve jednodenní a později víkendové výlety se staly trendem pracujících zejména ve druhé polovině 19. století;212 navštěvovali místa jako například
Southend nebo Cleethorpes.
hromadné výlety, které si ukládaných malých
dělníci
Některé
továrny dokonce organizovaly
květiny,
stOlll atd.
z pravidelně
částek.
Mezi muži z pracující vrstvy bylo oblíbené kutilství, hraček,
společně
a továrníci hradili
Někteří dělníci
si pronajímali parcely, kde
a nebo zde dokonce chovali
zeleninu pro svou rodinu a
například
kuřata
případné přebytky
výroba
pěstovali
skříní,
zeleninu a
nebo prasata. Získali tím sezónní
pak
zpeněžili.
Všechny tyto aktivity,
2JJ Hoppen, K. T.: The Mid-Victorian Generation, 1846-1886, Oxford, s. 357. Srv. Cunningham, H.: Leisure in lhe 1ndustrial Revolutiol1 c. 1780-1880, London 1980, s. 146-148; Bailey, P.: Leisure and Class in Victorian England, London 1978, s. 80. 212 Tamtéž, s. 366. Srv. Walton, J. K.: The Demand for Working-Class Seaside Holidays in Victorian England, in: Economic History Review, Vol. 34, 1981, s. 252-253, 258-259.
92
zahradničení, rybaření,
prostor a volné
holubů
chov
a holubí závody, chov
finanční prostředky.
kanárů
Tím se tyto aktivity
před
a
psů,
vyžadovaly
80. lety 19. století
vymezovaly na lépe placené a kvalifikované pracovníky. Fotbal se stal brzy zejména poté, co bylo amatérská atletika,
komerční
uzákoněno
koňské
dostihy, se v této
půldenní
městskou
představovala
zemědělci,
výhradně
sportem pracujících,
volno. K další podívané
přitahovaly
nejen
obchodníci a
především
obchodníky a kvalifikované
i
na
zejména v 80. letech 19. století.
společenské
centrum, ale i
zprostředkovatelé řešili
řemeslníky,
důležité
své obchodní
záležitosti. Na vesnici existovaly dva typy hospod. První, tzv. pivnice, zemědělce,
patřila
obrovské množství lidí a
pracující vrstvou. Sázení,
společenské vrstvě rozšířilo
Venkovská hospoda pracovní místo, kde
sobotní
dostihy a box, které
staly se populární zejména mezi koňské
záležitostí a téměř
určená
pro
a druhá, hospoda vymezená
spíše pro nižší vrstvu zákazníků. 213 V průběhu 19. století rozšířily britské hospody svou nabídku o zábavní prvek jako
například
šipky, házení
kroužků
na kolíky nebo
koule. Protože divadlo byl pro pracující vrstvu zatím nedostupné, našla si jeho ekvivalent v hudebních sálech, kde pro
ně
připravena
byla
komedie, jídla a pití. Hudba a
zpěv tvořily důležitou část
40. letech 19. století vznikly z
běžného popěvování
hudebních salónech. Na
počátku
kombinace hudby,
kultury pracující vrstvy. Ve
pracujících v hospodách
či
v tzv.
50. let se z nich staly profesionální a
komerčně
měla většina měst
v Británii
zaměřené
hudební sály.
minimálně
jednu kapelu. Mnoho z nich bylo spojeno s jednotlivými továrnami nebo
Na konci viktoriánské éry
šachtami, ostatní vznikly v rámci místní komunity. Jejich z
řad
posluchači
taktéž pocházeli
pracující vrstvy. Růst příjmů
pravidelně
pracující vrstvy v poslední
sázet, zejména na
volný
čas,
vrstvu
morálně působit.
213
koňské
čtvrtině
dostihy a fotbal.
znepokojoval pozorovatele z řad
střední
19. století jí umožnil
Způsob,
jakým pracující trávili
vrstvy; ti se snažili na pracující
Mingay, G. E.: Rural Lije in Victorian England, London 1976, s. 174.
93
Závěr
společnost
Britská
ovlivněná
19. století,
- mimo jiné - dalekosáhlými změnami.
dllsledky prúmyslové revoluce, procházela významnými sociálními Z tohoto dúvodu Viktoriáni byli
došlo k dalšímu
přesvědčeni
měla
střední
mravní
vrstva.
Právě
se,
minimálně
navenek, hlásila zejména
většinu
společenské
19. století
klíčovou
společnosti. Společnost
kladla za cíl posílení "kultu" viktoriánské rodiny; tento úkol vložila rukou viktoriánské ženy. Viktoriánská žena tak
měla
posílení jiné než sociální role viktoriánské ženy;
tak britská střední
společnost
a vyšší
společnost
vzdělání
stavěla
do
a práce. Po
vrstvy, o seberealizaci. V poslední
však již proces posílení pozic viktoriánských žen ve
bránila
se proti pokusúm o většinu
19. století
nejčastěji
odsuzovala spíše sporadické pokusy žen,
společenské
především
si
být sama vzorem ideálu lidské
ctnosti a cudnosti. Zejména kvúli výše uvedenému se tehdejší
žen s muži, zejména v oblasti
roli, a
a etické.
Rodina se stala "základním kamenem" viktoriánské
zrovnoprávnění
a proto se
u ženy (ženy-matky). Ke
ta hrála, dle mého názoru, po
to jak v oblasti zákonodárství, tak i v oblasti
úrovně" společnosti,
vrstev.
začít
podle nich
reformě společnosti
společenských
základních
o poklesu "morální
snažili o nápravu; tato náprava zmiňované
členění
čtvrtině
společnosti
z řad
19. století
nebylo možné
zastavit. Ženy se začaly prosazovat nejen v oblasti vyššího vzdělání Gako studentky univerzit), ale i v pracovní
sféře.
Společenské změny změnu
ve viktoriánské
společnosti zapříčinily,
mImo jiné, i
životního stylu. V tomto kontextu došlo k viditelnému zmenšení velikosti
viktoriánské rodiny, které se Tento pokles
postupně
přinesl Viktoriánům
projevilo ve všech
společenských
vrstvách.
na konci 19. století vyšší životní standard,
včetně
pracující vrstvy. Pro oblast práce byly v 19. století charakteristické snahy pracujících o zlepšení svých pracovních podmínek, zejména o zvýšení mzdy, zkrácení pracovní doby a
rozšíření
volna respektive zavedení dovolených.
rozvoj v oblasti zábavy a sportu,
nově
Právě
tyto
změny
umožnily
i pro pracující vrstvu. V Británii v ] 9. století
tak došlo k "sportovnímu a dovolenkovému boomu", zejména v přímořských letoviscích, ale i mimo
ně.
Britské zákonodárství v 19. století zdravotnictví.
Kromě
výše
zmíněného
významně
ovlivnilo stav
vzdělání
a
postupného prosazování se žen-studentek
94
v oblasti vyššího studia se upravily také podmínky základního
vzdělání dětí, včetně veřejné
zavedení povinné školní docházky. V oblasti zdravotnictví, bydlení a infrastruktury došlo nařízení,
rovněž
zkvalitnění;
k podstatnému
stanovující povinné úpravy infrastruktury,
léků
a
metod, podporujících hygienu
například
domů,
ale také minimální požadavky na výstavbu komunikací. Vynálezy
v platnost vstoupily zákony a
rozšiřovala
atd.;
lékařských přístrojů, stejně pacientů
kanalizace, vodovodu, se i
některých
jako zavedení zařízení,
i zdravotnických
síť
pomohly spolu
s výše uvedenými úpravami zákonodárství k viditelnému snížení míry úmrtnosti (pokles míry úmrtnosti
kojenců
však byl, oproti ostatním
věkovým
skupinám, na
konci 19. století minimální). Na
základě výsledků
této práce lze
"jednoduché" ani "povzbudivé", většinu
19. století
můžeme
říci,
včetně členek
společenské
vyšší
sledovat spíše individuální a ne
posílení
veřejné společenské
čtvrtině
19. století došlo k patrnému pokroku,
vzdělání,
že postavení viktoriánské ženy nebylo
role ženy,
Ačkoli
právě úspěšné
můžeme přesto říci, především
vrstvy.
životě.
Právě
začal
tehdy
snahy o
že zejména v poslední
v oblasti zákonodárství a veřejném,
který umožnil ženám zlepšit své postavení v soukromém i
respektive profesním
po
dlouhodobý proces ženské
emancipace. Ačkoli
cílem této diplomové práce bylo
ženy (rodiny), má tato práce na Domnívám se, že tyto
několika
místech
přesahy umožňují především
mezi viktoriánskou dobou a obdobím, jež této přispěly
přispět
k analýze role viktoriánské
časové
lepší
i tématické
porozumění
přesahy.
souvislostem
éře předcházelo. Zmíněné přesahy
i k jasnějšímu "vykreslení" obrazu britské ženy a její role ve
společnosti
v rámci 19. století. Domnívám se, že tato práce by mohla být základem pro další zpracování problematiky viktoriánské ženy (rodiny), nebo její vycházelo z vydaných i nevydaných záznamů
vybraných
zástupců
pramenů,
jednotlivých
tj. z korespondence,
společenských
95
vrstev atd.
(podrobnější)
části,
které by
deníků či
jiných
Přílohy
I) Průmyslová
a městská Británie v polovině 19. století
r~ M~;'
areas ol industria1 und
iIIIII'a commercíal concentration
N
t
..
I !>ll
'
I lOa
I 150 kru
Zdroj: Hoppen, K. T.: The Mid-Victorian Generation, 1846-1886, Oxford 1998, mapa č. ]
96
II) Pět
hlavních pracovních kategorií žen v Anglii a Walesu, 1841-1891
(v tisících)
Oblast
1841
1851
1861
1871
1881
1891
Domácí práce
989
] 135
1407
1678
] 750
2036
Textilní prúmysl
358
635
675
726
745
795
Odívání/oděvnictví
200
491
596
594
667
759
Profesionální zaměstnání
49
103
]26
]52
203
264
Zemědělství,
81
229
163
135
116
80
Zdroj:
atd.
Sčítání
Anglie a Walesu z roku] 9]]
97
III) Počet
zaměstnaných
žen v rámci
sčítání
Velké Británie v letech
1861
1881
1891
1841-1911 (v milionech)
1841
Stav
1851
1871
1901
1911
Zaměstnaná
1,8
2,8
3,3
3,7
3,9
4,5
4,8
5,4
Nezaměstnaná
5,4
5,3
5,8
6,4
7,6
8,5
10,2
12,0
Zdroj:
Sčítání
Anglie a Walesu, 1911;
Sčítání
98
Skotska, 1911
Prameny a literatura -Abramsová, L.: Zrozenímodemí ženy. Evropa 1789-1918, Praha 2005 -Adburgham, A.: Shops and Shopping 1800-1914, London 1964 -Anderson, M: The Social Implications oj Demographic Change, in: Cambridge Social History of Britain, Cambridge 1990 -Anderson, M: The Social Position oj Spinsters in Mid- Victorian Britain, in: Journal ofFamily History, Vol. 9,1984 -Avery, G.: Victorian People in Lije and in Literature, New York 1970 -Bailey, P.: Leisure and Class in Victorian England, London 1978 -Banks, J. A.: Victorian Values: Secularism and the Size oj Families, London 1989 -Banks, J. A.: Feminism and Family Planning zn Victorian England, Liverpool 1964 -Baxter, R. D.: NationalIncome: The United KingdOln, London 1868 -Black, J. - Macraild, D. M.: Nineteenth-Century Britain, New York 2003 -Branca, P.: Women in Europe since 1750, London ] 978 -Branca, P: Silent Sisterhood: Middle-Class Women in the Victorian Home, London 1975 -Briggs, A.: The Making oj Modem England 1784-1867. The Age oj
Improvement, New York 1959 -Briggs, A.: Victorian Things, London 1988 -Buchanan, R. A.: Gentlemen Engineers: The Making oj a ProJession, in Victorian Studies, Vol. 26, 1983 -Burnett, J.: A Social History oj Housing 1815-1985, New York 1980 -Burnett, J: A History oj the Cost oj Living, London ] 969 -Burnett: Plenty and Want: A Social History oj Food in EnglandJrom 1815 to
the present day, London 1966 -Burstyn, J. N.: Victorian Education and the Ideal oj Womanhood, London 1980 -Caine, B.: Victorian Feminists, Oxford 1993 -Carr-Saunders, A. M. - Wilson, P. A.: The ProJessions, Oxford 1933 -Croft, R. J.: The Nature and Growth oj Cross-Channel Traffic through
Calais and Boulogne, 1870-1900, in: Transport History, Vol. 6, 1973
99
-Cunningham, H.: Leisure in the /ndustrial Revolution c. 1780-1880, London 1980 -Daunton, M. J.: Housing, Cambridge Socia1 History of Britain, Cambridge 1990 -Davies, N.: Ostrovy.
Dějiny,
Brno 2003
-De1amont, S. - Duffin, L. (eds.): The Nineteenth-Century Woman. Her
Cultural and Physical World, London 1978 -Dennis, R.: English /ndustrial Cities oj the Nineteenth Century: A Social
Geography, Cambridge] 986 -Dyhouse,
c.:
Feminis111 and the Family in England 1880-1939, New York
1989 -Dyos, H. J. - Wolff, M. (eds.): The Victorian City, London ] 973 -Dyos, H. J.: The Slums oj Victorian London, in: Victorian Studies, Vol. 11, ]967 -Evans, R. J.: The VictorianAge 1815-1914, London 1958 -FIoud, R. - McCloskey (eds.): The Economic History oj Britain since 1700.
Volume 1: 1700-1860, Cambridge ]994 -Floud, R. - McCloskey (eds.): The Economic History oj Britain since 1700.
Volume 2: 1860-1939, Cambridge 1994 -Fraser, W. H.: Trade Unions and Society: The Struggle JOl' Acceptance 1850-
1880, London ] 974 -Garside, W. R.: The Measurement oj Unemployment: Methods and Sources
in Great Britain 1850-1979, Oxford 1980 -Gerard, J.: Country House Lije: Family and Servants, 1815-1914, London ]994 -Gernsheim, A.: Victorian and Edwardian Fashion: A Photographic Survey, New York ]98] -Girouard, M.: Victorian Pubs, London 1975 -Greg, W. R.: Lije at High Pressllre, in: Contemporary Review, Vol. 25, 1875 -HaIey, B.: Healthy Body and Victorian Culture, Cambridge 1978 -Hall,
C.
- McClelland, K. -
Rendall,
J.:
DeJining tlze
Victorian
Nation: Class, Race, Gender and the British Reform Act oj 1867, Cambridge 2000 -Harrison, B.: Drink and the Victorians: The Temperance Questžon in
England 1815-1872, London 197]
100
-Hartman, M. S.: The Household and the Making oj History, Cambridge 2004 -Heywood,
c.:
A History oj Childhood. Children and Childhood in the West
jrom Medieval to Modem Times, Cambridge 2001 -Higgs, E.: Occupational Censuses and the Agricultural Workjorce in
Victorian England and Wales, in: Economic History Review, Vol. 48, 1995 -Higgs, E.: Women, Occupations and Work in the Nineteenth Century
Censuses, in: History Workshop, Vol. 23, 1987 -Himmelfarb, G.: The De-moralization oj Society: From Victorian Virtues to
Modem Values, New York] 995 -Himmelfarb, G.: The New History and the Old, Cambridge] 987 -Hobsbawm, E. J.: Labouring Men, London ] 964 -Hoppen, K. T.: The Mid-Victorian Generation, 1846-1886, Oxford ]998 -Hom, P.: Victorian Countrywomen, Cambridge 199] -Host, J.: Victorian Labour History: Experience, Identity and the Politics oj
Representation, London 1998 -Chesney, K.: The Victorian Underworld, London ] 970 -Jalland, P.: Women, Marriage and Politics 1860-1914, Oxford 1986 -Johnson, P.: Saving and Spending: The Working-Class Economy in Britain,
1870-1939, Oxford ]985 -Judd, D.: Impérium, Praha 1999 -Kane, P.: Victorian Families in Fact and Fiction, Basinstoke 1995 -Keams, G. - Withers, Ch. W. J. (eds.): Urbanising Britain, Cambridge] 991 -Knight, P.: Women and Abortion in Victorian and Edwardian England, in: History Workshop Joumal, Vol. 4, 1977 -Levine, G. (ed.): The Emergence oj Victorian Conciousness: The Spirit oj
the Age, New York 1967 -Levine, P.: Feminist Lives in Victorian England: Private Roles and Public
Commitment, Cambridge 1990 -Lindert, P. H. - Williamson, J. G.: Reinterpreting Britain 's Social Tables, 1688-1913, in: Explorations in Economic History, Vol. 20, 1983 -Lovell, J.: British Trade Unions 1875-1933, London ] 977 -MacLaren, A.: Women 's Work and Regulation oj Family Size: The Question
oj Abortion in the Nineteenth Century, in: History Workshop, Vol. 4, 1977 -Mason, M: The Making oj Victorian Sexual Attitudes, Oxford 1995
101
-McHugh, P.: Prostitution and Victorian Social Reform, London 1980 -Meacham, S.: A Life Apart: The English Working Class 1890-1914, London 1977 -Mingay, G. E.: Rural Life in Victorian England, London 1976 -Mitchell, B. R.: British Historical Statistics, Cambridge 1988 -Morgan, O. K. a kolektiv:
Dějiny
Británie, Praha 1999
-Mowat, R. B.: The Victorian Age, London 1939 -Muthesius, S.: The English Terraced House, London 1982 -Oddy, D. J.: Working-Class Diets in Late Nineteenth-Century Britain, in: Economic History Review, Vol. 23, 1970 -Peel, J.: The Manufacture and Retailing of Contraceptives in England, in: Population Studies, Vol. 17, 1963 -Pemble, J.: The Mediterranean Passion: Victorians and Edwardians in the
South, Oxford 1987 -Perkin, H.: The Origins of Modem English Society 1780-1880, Toronto 1972 -Perkin, J.: Women and Marriage in Nineteenth-Century England, London 1989 -Peterson, M. J.: Fanúly, Love and Work in the Lives ofVictorian
GentlewOlnen, Bloomington 1989 -Poovey, M.: Uneven Developments. The Ideological Work ofGender in Mid-
Victorian England, London 1989 -Purvis, J., ed.: WOlnen's History: Britain 1850-1945. An Introduction, London ]995 -Rákosník, J.: Anglický chudinský zákon Z roku 1834, alžbětinské péče,
část
I - Krize
in: Historický obzor, Vol. 3/4, 2007
-Rákosník, J.: Anglický chudinský zákon
Z
roku 1834,
část II -
Budování
moderní chudinské péče (1814-1834), in: Historický obzor, Vol. 5/6, 2007 -Rhee, H. A.: The Rent of Agricultural Land in England and Wales 18701943, Oxford] 949 -Rubinstein, D.: Cycling in the 1890s', in: Victorian Studies, Vol. 21, New York 1977 -Rubinstein, W. D.: The Size and Distribution ofthe English Middle Classes
in 1860, in: Historical Research, Vol. 61, ] 988
102
-Russett, C. E.: Sexual Science. The Victorian Cunstruction oj Womanhood, London 1989 -Sanders,
v.: The Private Lives oj Victorian Woman: Autobiography zn 19
Century England, New York] 989 -Seccombe, W.: Patriarchy Stabilized: The Construction oJthe Male
Breadwinner Wage Norm in Nineteenth-Century Britain, in: Social History, Vol. ]], ]986 -Seccombe, W.: Starting to Stop: Working Class Fertility Decline in Britain, in: Past & Present, Vol. ] 26, ] 990 -ShanIey, M. L.: Fenúnism, Marriage, and the Law in Victorian England, Princeton ] 993 -ShanIey, M. L.: Fenúnism, Marriage, and the Law in Victorian England,
1850-1895, London ] 989 -Shiman, L. L.: WOlnen and Leadership in Nineteenth-Century England, New York 1992 -Smith, F. B.: Labouchere 's Amendment to the Criminal Law Amendment
Bill, in: Historical Studies, Vol. 17, ]976 -Smout, T.
c.: A Century oj Scottish People,
1850-1950, London 1986
-Tebutt, M.: Making Ends Meet: Pawnbroking and Working-Class C,·edit, New York 1983 -Thompson, D.: "I am not my Father's Keeper": Families and the Elderly in
Nineteenth Century England, in: Law and History Review, Vol. 2, ] 984 -Thompson, F. M. L. (ed.): The Cambridge Social History oJBritain 1750-
1950,3 Vols., Cambridge 1990 -Thompson, F. M. L.: English Landed Society in the Nineteenth Century, London ] 963 -Thompson, F. M. L.: The Land Market in the Nineteenth Century, in: Oxford Economic Papers, Vol. 9, 1957 -Thompson, F. M. L.: The Rise oj Respectable Society. A Social History oj
Victorian Britain, 1830-1900, Cambridge, Massachusetts] 988 -Thompson, R. J.: An Inquiry into the Rent oj Agricultural Land in England
and Wales during the Nineteenth Century, in: Journal of the Royal Statistical Society, Vol. 70,1907 -Tranter, N. L.: Population and Society 1750-1940, London 1985
103
-Tropp, A.: The School Teachers: The Growth ojthe Teaching Projession in
England and Wales, London ] 957 -Vamp]ew, W.: The Turf A Social and Economic History ojHorse Racing, London ]976 -Walkowitz, J. R: Prostitution and Victorian Society, Cambridge 1980 -Walton, J. K.: The Demandjor Working-Class Seaside Holidays in Victorian
England, in: Economic History Review, Vol. 34, ]981 -Walton, J. K.: The Nort-West, in: Cambridge Social History ofBritain, Cambridge ] 990 -Walvin, J: Leisure and Society 1830-1950, London 1978 -Wilson, G. B.: Alcohol and the Nation: A Contribution to the Study oj the
Liquor Probleln in the United Kingdomjrom 1880 to 1935, London 1940 -Woods, R: Approaches to the Fertility Transition in Victorian England, in: Population Studies, Vol. 41, 1987 -Woods, R: The Demography oj Victorian England and Wales, Cambridge 2000 -Y oungson, A. J.: The Scientific Revolution in Medicine, London ] 979 -Zedner, L.: Women, Crime, and Custody in Victorian England, Oxford 1991
104
