Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta
Filip Kvasnička
Internet a autorské právo - rozsah odpovědnosti jednotlivých subjektů (webhosting, poskytovatel připojení…) a způsoby ochrany proti pirátství (identifikace a postih piráta…)
Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce: JUDr. Irena Holcová Katedra: Ústav práva autorského, práv průmyslových a práva soutěžního Datum vypracování práce (uzavření rukopisu):
Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracoval samostatně za použití zdrojů a literatury v ní uvedených a práce nebyla užita k získání stejného nebo jiného titulu.
V Praze dne 20. 5. 2015
………………………… Filip Kvasnička
Obsah 1.
Úvod .......................................................................................................................... 7
2.
Základní pojmy .......................................................................................................... 9
3.
Stav a tendence porušování autorských práv na internetu ....................................... 12 3.1.
Návštěvnost internetových stránek zprostředkovávajících výměnu závadného
obsahu ......................................................................................................................... 16 3.1.1.
Internetové stránky zpřístupňující torrenty ............................................... 17
3.1.2.
Direct Downloading .................................................................................. 19
3.1.3.
Streaming .................................................................................................. 20
3.2. 4.
Ochrana a boj proti pirátství .................................................................................... 27 4.1.
Ochrana poskytovaná DMCA .......................................................................... 29
4.2.
DRM ................................................................................................................. 31
4.3.
Google proti pirátům ........................................................................................ 34
4.3.1.
Vytváření nových a lepších legálních alternativ ....................................... 34
4.3.2.
Sledování a zamezení příjmů z reklamy ................................................... 35
4.3.3.
Content ID................................................................................................. 36
4.3.4.
Ovlivňování pořadí výsledků vyhledávání ............................................... 37
4.4.
5.
Zhodnocení ....................................................................................................... 22
Ochrana dle Autorského zákona ...................................................................... 38
4.4.1.
Určovací nárok .......................................................................................... 39
4.4.2.
Zápůrčí nárok ............................................................................................ 39
4.4.3.
Informační nárok....................................................................................... 39
4.4.4.
Nárok odstraňovací ................................................................................... 40
4.4.5.
Nárok na přiměřené zadostiučinění .......................................................... 40
4.4.6.
Zvláštní nárok zápůrčí .............................................................................. 41
4.5.
Ochrana dle Trestního zákoníku ...................................................................... 41
4.6.
Přestupková ochrana a správní delikty ............................................................. 42
Odpovědnost za porušování autorských práv .......................................................... 43
5.1.
5.1.1.
Odpovědnost poskytovatele internetového připojení ............................... 51
5.1.2.
Odpovědnost webhostera a ostatních provozovatelů hostingu ................. 52
5.2.
6.
Odpovědnost ISP .............................................................................................. 47
Odpovědnost koncového uživatele .................................................................. 55
5.2.1.
Linking ...................................................................................................... 55
5.2.2.
Streaming .................................................................................................. 58
5.2.3.
Uploading.................................................................................................. 59
5.2.4.
Direct Downloading .................................................................................. 61
5.2.5.
Peer-to-peer sítě ........................................................................................ 63
Identifikace piráta .................................................................................................... 66 6.1.
Určení IP adresy ............................................................................................... 66
6.1.1.
Upload na server ....................................................................................... 68
6.1.2.
Direct Downloading, streaming ................................................................ 68
6.1.3.
Peer-to-peer ............................................................................................... 69
6.2.
Získání znalosti IP adresy rušitele.................................................................... 69
6.3.
Spojení IP adresy se zeměpisnou polohou telekomunikačního koncového
zařízení ........................................................................................................................ 71 6.4. 7.
8.
9.
Propojení fyzické osoby s koncovým telekomunikačním zařízením ............... 73
Postih piráta ............................................................................................................. 77 7.1.
Postih občanskoprávní ..................................................................................... 77
7.2.
Postih správněprávní ........................................................................................ 79
7.3.
Postih trestněprávní .......................................................................................... 79
Možnosti budoucího boje s internetovým pirátstvím .............................................. 81 8.1.
Opatření na straně autorů ................................................................................. 81
8.2.
Opatření legislativní ......................................................................................... 83
Závěr ........................................................................................................................ 86
Zdroje .............................................................................................................................. 88 Mezinárodní úmluvy a dohody: .................................................................................. 88
2
Předpisy: ..................................................................................................................... 88 Judikatura SDEU: ....................................................................................................... 89 Judikatura českých soudů: .......................................................................................... 89 Judikatura německých soudů ...................................................................................... 89 Použitá literatura: ........................................................................................................ 90 Internetové zdroje: ...................................................................................................... 90 Seznam použitých zkratek: ............................................................................................. 96 Resumé............................................................................................................................ 97 Abstract ........................................................................................................................... 99 Klíčová slova ................................................................................................................ 101
3
Poděkování: Rád bych tímto poděkoval JUDr. Ireně Holcové za její odborné vedení a pomoc při psaní této práce, stejně tak jako své rodině a nejbližším, bez jejichž pomoci by tato práce nemohla vzniknout.
4
1. Úvod S příchodem internetu do velké většiny domácností rozvinutého světa se téměř souběžně začalo objevovat porušování práv jeho prostřednictvím. Porušování práv osobnostních, porušování zájmů chráněných trestními zákony, ale ve velké míře zejména porušování autorských práv - právě touto oblastí se budu ve své diplomové práci zabývat. Důvodem narůstajícího objemu porušování autorských práv je dle mého názoru zejména skutečnost, že autorská díla jsou blíže, než kdykoliv předtím – jsou vzdálena jen několik tahů myší. Zároveň je vybavení potřebné k užití autorskoprávně chráněných děl dostupné v každé běžně vybavené domácnosti a toto užití je tak snadné, že k němu nejsou zapotřebí žádné zvláštní technické dovednosti či znalosti. Bylo by ovšem zásadní chybou se domnívat, že k porušování autorských práv před nástupem internetu nedocházelo. Knihy se vždy pokoutně přepisovaly, později kopírovaly, magnetofonové kazety se „přetáčely“, stejně tak VHS kazety. Pravdou ale zůstává, že dle přesvědčení mnohých v posledních 20-ti letech nabírá porušování autorských práv na intenzitě. Pro fyzické osoby, které na internetu jakýmkoliv způsobem porušují autorská práva, se vžilo označení „pirát“. Historicky byli piráti mimořádně krutí a neorganizovaní ozbrojenci, kteří napadali ostatní hladinová plavidla a v podstatě je vykrádali. V této práci bych proto rád naznačil, zdali je toto označení vhodné i pro současný svět „vod internetu“, zvláště v době, kdy se svět opět potýká po několika dekádách se zvyšujícím se množstvím skutečného pirátství, nebo zdali se toto pojmenování, jehož původ lze hledat v padesátých a na počátku šedesátých let, kdy docházelo k provozování rozhlasového vysílání z lodí zakotvených mimo teritoriální vody jednotlivých států, čímž se jejich provozovatelé vyhýbali placení autorských odměn za užití těchto hudebních děl1, zažilo poněkud nepatřičně. V diplomové práci se dále budu zabývat rozsahem odpovědnosti jednotlivých subjektů, které se na porušování autorských práv fakticky podílejí – poskytovatele internetového připojení, webhostera a koncového uživatele internetového připojení.
1
TELEC, I., TŮMA, P., Autorský zákon. Komentář., str. 417
7
V právním státě je třeba, aby byly vytvořeny nejen normy chování pro subjekty práva, ale také mechanizmy zajišťující jejich dodržování, tedy odhalování a sankcionování porušení závazných pravidel chování. V této práci se proto tedy budu také zabývat otázkou, zdali v současnosti existuje rovnováha mezi povinnostmi uživatelů internetu a možnostmi (právními, finančními, personálními) státu vynucovat jejich dodržování. V rámci stadia vynucování dodržování norem autorského práva se budu věnovat jak prostředkům sloužícím k identifikaci piráta, tak sankcím hrozícím za porušování autorských práv, a to jak v oblasti občanskoprávní, tak v oblasti trestněprávní a správněprávní. V rámci diplomových prací, týkajících se internetu a autorského práva, se již tradičně citují rozhodnutí SDEU ve věcech C-324/09 L'Oréal v. eBay ze dne 12. 7. 2011 a C-236/08 až 238/08 Google France v. Louis Vuitton Malletier SA a další ze dne 23. 3. 2010, v této práci tato rozhodnutí záměrně opomíjím, a to především proto, že mi nepřijdou zcela relevantní ve vztahu k mé práci jako celku, navíc byla již mými kolegy v ostatních pracích důkladně rozebrána. Dále bych ve své práci chtěl nastínit, jaké existují možnosti pro boj s internetovým pirátstvím do budoucna, nakolik je možné a příhodné změnit systém ochrany autorských práv a jaké trendy pravděpodobně nastoupí v oblasti porušování autorských práv v nejbližší dekádě. Práce je zpracována dle právní úpravy platné k 5. 5. 2015.
8
2. Základní pojmy V této kapitole vysvětlím pojmy, které by mohly být pro čtenáře této práce neznámé či matoucí, neboť se jedná převážně o pojmy užívané ve světě informatiky a nikoliv práva, přesto je jejich vymezení či pochopení potřebné pro zachycení smyslu této práce. Pojmy jsou řazeny abecedně. Cyberlocker – internetové úložiště, centrální server, na který uživatelé ukládají data a případně umožňují jejich sdílení pomocí tzv. linků. BitTorrent protokol – nejpoužívanější protokol pro výměnu velkých objemů dat. Jde o decentralizovaný systém výměny dat, kde není zapotřebí centrálního serveru pro samotnou výměnu dat, z tohoto důvodu je velmi těžko ovlivnitelný vnějšími vlivy. BitTorrent klient – počítačový program či aplikace určená k datové komunikaci a výměně dat mezi uživateli BitTorrent protokolu. BitTorrent index – internetová stránka, která třídí a umožňuje vyhledávání .torrent souborů. BitTorrent tracker – jediná centralizovaná část BitTorrent sdílení, slouží k takzvanému „handshake“, tedy podání rukou. Jde o navázání kontaktu BitTorrent klienta se swarmem, po kterém již není další komunikace s trackerem zapotřebí. Jde tedy o jakousi směrovku, která navede klienta na správnou IP adresu. Nutno podotknout, že značná část moderních klientů je schopná se obejít bez trackeru za pomoci DHT technologie. Cracker – osoba, která se zabývá prolamováním digitálních ochranných prostředků. Doména - Internetová doména (doménové jméno) je v informatice označení jednoznačného jména (identifikátoru) počítače nebo počítačové sítě, které jsou připojené do Internetu. Příkladem doménového jména je zápis www.seznam.cz nebo cs.wikipedia.org2.
2
Viz WIKIPEDIA [online], Internetová doména.
9
Download – proces, při kterém dochází ke stahování, tj. toku dat ze serveru v rámci internetu do koncového zařízení. IP adresa – unikátní adresa koncového zařízení v rámci internetu, dle které lze lokalizovat i fyzickou pozici koncového zařízení v reálném světě. ISP – internet service provider, tedy poskytovatel internetových služeb. Leecher – uživatel, který stahuje soubor od seederů a leecherů zároveň, nemá soubor stažený ze 100% a zároveň umožňuje stahování svých již stažených částí souboru ostatním leecherům Link – odkaz, umožňující rychlé přejití na požadovanou internetovou adresu. Linking – činnost, při níž je využíváno vlastnosti HTML jazyka umožňující přejít „kliknutím“ na jinou doménu, variantou je tzv. Deep linking, který umožňuje přejít na konkrétní adresu, tzn. „hlouběji“ do internetové stránky. Seeder – v rámci BitTorrent sdílení je seederem ten, který umožňuje leecherům stahování souboru, který je celý uložen v paměti jeho zařízení. Streamování – sledování audio- či videoobsahu na internetu bez toho, aby docházelo k trvalému ukládání přehrávaných dat do paměťového média cílového zařízení. Dochází jen k takzvanému dočasnému meziukládání. Swarm (v překladu „roj“) - jde o uskupení uživatelů BitTorrent protokolu, tedy skupinu seederů a leecherů, kteří sdílejí skrze stejný torrent identický soubor. Upload – opak downloadu, tzn. proces, při kterém dochází k nahrávání dat směrem od koncového zařízení na server v rámci internetu. URL - Uniform Resource Locator („jednotná adresa zdroje“) - je řetězec znaků s definovanou strukturou, který slouží k přesné specifikaci umístění zdrojů informací (ve smyslu dokument nebo služba) na internetu.3 Warez - termín počítačového slangu označující autorská díla, se kterými je nakládáno nelegálně, zejména v rozporu s autorským právem.4 3
Viz WIKIPEDIA [online], Uniform Resource Locator
10
Webhosting – pronájem či poskytnutí prostoru pro internetové stránky na cizím serveru5
4 5
Viz WIKIPEDIA [online], Warez Viz WIKIPEDIA [online], Webhosting
11
3. Stav a tendence porušování autorských práv na internetu Společně s nástupem nového tisíciletí v našem kalendáři začal ve světě růst počet tzv. vysokorychlostních přípojek (v angličtině „broadband“)6. Tyto vysokorychlostní přípojky nahradily vytáčené připojení, které dosahuje nejvyšší rychlosti zpravidla 56kbit/s7. Nová technologie vysokorychlostních přípojek umožňovala připojení o řád rychlejší, tj. více než 2 Mbit/s8. Pro hrubou představu: i to nejpomalejší vysokorychlostní připojení je nejméně více než 36krát rychlejší než připojení vytáčené. To znamenalo, že přenést pomocí internetu film z jednoho zařízení na druhé ve standardním rozlišení, který má typicky okolo 800MB, nadále netrvalo téměř 40 hodin, ale jen 2 hodiny (tedy za ideálních podmínek, neboť připojení 2Mbit/s v reálném světě téměř nikdy nedosáhne své maximální rychlosti). Navíc poskytovatelé internetového připojení odstoupili od platebního modelu, kdy koncový uživatel platil za data skutečně přenesená, a zavedli systém neomezeného připojení v mezích FUP (Fair User Policy – je to hranice, kdy je po překročení určitého datového limitu za časové období připojení pro koncového uživatele poskytovatelem jeho internetového připojení uměle zpomaleno, aby „nezabíral“ takovou šířku pásma ostatním uživatelům). V dnešní době jsou rychlosti posunuty ještě mnohem výše – například společnost UPC nabízí na značné části území České republiky připojení s rychlostí až 240Mbit/s9, to nemluvě o zahraničí, kde je na komerční bázi možno získat připojení až 1Gbit/s10. Nutno podotknout, že přenosové rychlosti nejsou jediná v průběhu času se zvětšující veličina v rámci datových přenosů na internetu. Například ve filmovém průmyslu dnes běžné rozlišení FullHD (1920x1080 pixelů) nahradilo standardní rozlišení (1024x576 či 640x480 pixelů), což je více jak šestinásobné navýšení počtu obrazových bodů, a tomu odpovídající (nikoliv rovnající se) navýšení velikosti přenášených souborů. Navíc na obzoru se rýsuje další ohromné navýšení objemu dat přenášených koncovými uživateli internetu – rozlišení UHD11 ( 4096x2160 obrazových bodů), což je opět čtyřnásobné navýšení počtu obrazových bodů oproti FullHD. Opět malé srovnání: zatímco v rozlišení FullHD, tedy dnešním běžně dostupném standardu, 6
Viz PEWRESEARCH [online], Fact-tank, 3% of Americans use dial-up at home Viz 10STRIPE [online], Articles, Why is 56k the fastest dialup modem speed? 8 Viz ITU [online], Birth of Broadband – Frequently Asked Questions 9 Viz UPC [online], Internet 10 Viz FIBER.GOOGLE [online], About 11 UHD je zkratka z angl.. Ultra High Definition, někdy se místo UHD používá zkratka 4K 7
12
má film mezi 25-50GB12, v novém, dosud ne zcela standardizovaném UHD formátu, mohou mít filmová díla velikost až 10TB13
14
. Takto obrovské množství dat není
v rámci dnešní běžné síťové infrastruktury snadné přenášet. Proto se už v rámci dnešního FullHD standardu při procesu, kdy se (nejen) autorskoprávně chráněný obsah dostává na internet (tzv. „ripování“15), užívají algoritmy určené ke kompresi datového toku a tím zmenšení výsledné velikosti ripovaného souboru. Při kompresi zpravidla dochází ke snížení zvukové i obrazové kvality výsledných souborů. Ačkoliv je možné z některých zdrojů stahovat (otázku legality takovéhoto stahování nyní ponechávám stranou) i „ripy“ v originální kvalitě, mnohem běžnější mezi uživateli je stahovat soubory značně zkomprimované, a tudíž méně kvalitní – například velmi populární film The Hobbit: An Unexpected Journey je dostupný v několika stovkách verzí16, od verzí téměř nekomprimovaných, majících ohromných 68,89GB, které jsou zpravidla těžko dostupné17 (okolo 8 seedů), až po verze velmi nekvalitní, jejichž velikost může být i menší než 500MB. Nejdostupnější verze (2178 seedů) má velikost 2,5 GB. Je tedy zřejmé, že soubory, které jsou nejvíc stahované, nedosahují obrazových kvalit originálních verzí. Zmenšená obrazová i zvuková kvalita ale není jediným „problémem“ internetového piráta. Jak jsem již výše zmínil, nelegálních kopií originálních děl kolují po internetu stovky, což pirátovi dále komplikuje konzumaci jejich obsahu. Nejenže samo zvolení vhodné verze může být obtížné, neboť zpravidla hledá kompromis mezi dostupností a kvalitou verze, ale i po mnohdy (relativně) dlouhém čekání na stažení je třeba zpravidla další činnost, aby mohl obsah díla pohodlně užít. V případě zvukových děl se zpravidla stává, že nejsou správně „otagované“, což znamená, že většina přehrávačů není schopna správně „pojmenovat“ a zobrazit, co je obsahem díla. Dle mého názoru tato nepohodlnost užívání stažených děl vedla k vysoké oblíbenosti iTunes, ve kterém společnost Apple nabízí možnost legálně a velmi jednoduše stáhnout audiosoubory v dobré kvalitě, plně otagované a za poměrně malé finanční obnosy. 12
Velikost souboru není odvislá jen od rozlišení, ale i od dalších parametrů, které zásadním způsobem ovlivňují audiovizuální kvalitu 13 1TB=1024GB 14 Viz ZDNET [online], Why 4K UHD Television is nothing but a CES wet dream 15 Viz ROOT [online]. Slovníček pojmů, Ripování 16 Viz PIRATEBAY [online], Search, The Hobbit: An Unexpected Journey 17 V rámci peer-to-peer sítí lze dostupnost souborů odhadovat skrze množství tzv. „seedů“
13
V případě audiovizuálních souborů všech druhů, zejména v neanglicky hovořících domácnostech, nastává problém stažení titulků, které budou kompatibilní s verzí, kterou pirát právě stáhl. Verzí titulků je totiž zpravidla také veliké množství18 (odpovídající či převyšující množství verzí ripů audiovizuálního díla) a jednotlivé verze titulků jsou vždy kompatibilní jen s některými verzemi audiovizuálního souboru. Navíc dohledat v rámci ilegálního kopírování některé z děl, které nikdy nebylo, či již není, masově populární, je značně obtížné až zhola nemožné. Problémem u softwaru zpravidla bývá, že ten, který je legálně pořízený, je také často aktualizovaný, kdežto software, pořízený nelegální cestou, zpravidla o tuto možnost přichází. Součástí aktualizací mohou být mimo jiné například opravy nově nalezených bezpečnostních chyb19. Dochází tedy k tomu, že pirát může být vystaven riziku útoku skrze tyto bezpečnostní chyby, stejně tak jako může být ochuzen o jiná vylepšení, která taktéž softwarové aktualizace přinášejí. Důležitým faktem tedy je, že shánění pirátských kopií není leckdy zcela jednoduché, na druhou stranu není technicky nijak obtížné, zvládne ho každý uživatel znalý běžné práce na počítači či jiném technickém zařízení umožňující přístup na internet. Potencionální divák, posluchač či jiný uživatel si dozajista dokáže představit snazší a uhlazenější způsob, jak se ke svému obsahu dostat. V posledních několika letech se zrodilo hned několik služeb, které zákazníkům umožňují se v pohodlí domova, přes internet, dostat k velikému množství obsahu, a to jak zvukového, tak i obrazovězvukového. Těmito službami jsou dobře známý Netflix, Pandorra, Hulu, Deezer či Google Play nebo již zmíněné Apple iTunes. Většina těchto služeb je však prozatím dostupná jen na území severní Ameriky a některých vybraných trzích (např. Velká Británie, popř. Německo), s výjimkou Google Play a Apple iTunes. Jakou mají tedy alternativu diváci na trzích, kam tyto (zpoplatněné, legální) služby z různých důvodů zatím nevstoupili, jak si daný a žádaný obsah pořídit legálně? Konkrétně na našem trhu takové možnosti existují díky některým službám jako je VOYO, O2 VIDEOTÉKA a další20. Problémem je, že na žádné z těchto služeb není k dnešnímu dni například filmový hit The Hobbit: An Unexpected Journey dostupný. 18
Viz SUBSCENE [online], Subtitles, The Hobbit: An Unexpected Journey Toto je zvláště časté u operačních systémů 20 Viz ŽIVĚ [online]. Články, 13 míst, kde se dají legálně sledovat filmy z internetu 19
14
Film lze v iTunes jedině zakoupit, nikoliv vypůjčit, tak jako v případě Netflixu a Hulu, za 16,99 EUR. Ve službě Google Play je možné film taktéž jedině zakoupit, a to za 470,- Kč v HD kvalitě. V případě služby Netflix je možné sledovat filmy od 7 USD za měsíc, a to neomezený počet filmů (filmy nejsou zakoupeny a nezůstávají po zhlédnutí v dispozici uživatele, pouze se streamují). V současné době se tedy dá říci, že zejména na trhu Spojených států amerických, Kanady a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska existují varianty, které jsou výrazně pohodlnější a ne o moc dražší, než je pirátství. Kdekoli se tyto služby objevily, existují důkazy, že míra pirátství se značně omezila21. Dále existují možnosti, jak si obsah opatřit nelegální cestou – přímé stahování ze serverů (nejčastěji skrze tzv. „warez fóra“), sledovat nelegální kolekce online videoték (streaming) či pomocí peerto-peer sítí. Veškeré tyto nelegální možnosti se vyznačují oproti nedostupným službám jistou mírou uživatelského diskomfortu či nutnými kompromisy týkajícími se kvality kopírovaných děl. Podle mého jsou tyto zápory živnou půdou, díky které je možné internetové pirátství omezit, o čemž pojednám v jiné části této práce. Na tomto místě ovšem ještě podotknu, že se objevila nová peer-to-peer služba nazývaná Popcorn Time na bázi BitTorrent protokolu, která funguje do jisté míry podobně jako Netflix či Hulu. Její uživatelé mohou obsah streamovat přímo (tzv. „on demand“) bez stahování (rozuměj ukládání) do svého zařízení, navíc jsou snadno dostupné titulky a celkově je uživatelský komfort extrémně blízký placeným službám (zejména u děl na internetu oblíbených a žádaných, což je dáno BitTorrentem charakterem služby). Tato aplikace však ani po několika měsících po vydání nefunguje stoprocentně a s ohledem na to, že je postavena na technologii BitTorrent, trpí v zásadě stejnými nedostatky jako jakákoliv jiná služba peer-to-peer (konkrétně BitTorrent) typu. Tato služba zatím není všeobecně známá, ovšem počet jejích uživatelů každým dnem roste22. Pokud bude její obliba dále stoupat a prosadí se celosvětově, nemusí být opakování úspěchů zavedených legálních on-demand služeb při vstupu na nový trh tak úspěšné, avšak díky tomu, že jde o aplikaci tvořenou takzvaně „na koleni“, a zmíněným limitacím BitTorrent technologie, pravděpodobně přesto v „souboji“ s on-demand službami propadne.
21 22
Viz THE TELEGRAPH [online], Spotify and Netflix curb music and film piracy Viz VARIETY [online], Piracy App Popcorn Time Ordered Blocked by U.K. Court
15
Jaký je tedy skutečný rozsah porušování autorský práv na internetu? Na tuto otázku neexistuje v současnosti jasná odpověď, neboť sledování a analyzování veškerých datových toků na internetu je sice pravděpodobně, byť jen zčásti, některými vládami prováděno, výstupy z takovýchto detailních analýz běžně známy nejsou. Podle mého názoru přesto existují vodítka, která nám mohou poodhalit skutečný rozsah nelegálního sdílení autorskoprávně chráněných děl. Tímto vodítkem může být zejména návštěvnost serverů, které zprostředkovávají výměnu závadného obsahu. Z tohoto hlediska se budu v několika následujících odstavcích této práce snažit odhadnout, jak rozšířené internetové pirátství je a nakolik ovlivňuje tržby autorů chráněného obsahu (vzhledem k dostupnosti dat týkajících se zejména velkých filmových studií a jejich „blockbusterů“ se budu zabývat hlavně filmovým průmyslem, přičemž připouštím, že situace menších filmových studií a vydavatelů v jiných odvětvích může být odlišná, stejně tak prostředí nezávislých filmových
autorů
je
statisticky
málo
podchycené,
nicméně
vzhledem
k velkému procentuálnímu zastoupení audiovizuálního obsahu v rámci veškerého ilegálního kopírování23 se domnívám, že závěry odvozené z tohoto oboru lze ve velké míře aplikovat i na jiná odvětví autorsky chráněného obsahu, navíc žádné jiné odvětví není v současné chvíli podle mého názoru předmětem širšího porušování autorských práv, než právě „blockbustery“).
3.1. Návštěvnost internetových stránek zprostředkovávajících výměnu závadného obsahu V rámci této kategorie budu používat veřejně dostupné statistiky ze serveru alexa.com24. Alexa je Amazonem vlastněná společnost, zabývající se komerčním poskytováním dat o provozu internetových stránek. Dalším zdrojem budou statistiky Google Trends. Jako doplňující zdroj informací použiji server website.informer.com 25, který data ze serveru alexa.com dále zpracovává a uvádí i některé statistiky, které nejsou na serveru alexa.com přístupné na nekomerční bázi. Co se týká typu internetových stránek, které v této sekci budu zkoumat, jsou jimi následující kategorie:
Torrent indexy
23
Viz dále Viz ALEXA [online]. 25 Viz WEBSITE.INFORMER [online] 24
16
Direct Downloading servery, tj. stránky umožňující přímý download
Streamovací stránky Domnívám se, že v rámci těchto tří kategorií stránek se nalézá rozhodující
množství autorskoprávně chráněného, nelegálně sdíleného obsahu. U každé kategorie vyberu 5 světově nejnavštěvovanějších zástupců a porovnám jejich návštěvnost se světově nejnavštěvovanějšími stránkami, které se sdílením dat nijak nesouvisejí, kterými jsou ke dni 20. 7. 2014 tyto: Pořadí na
Doména
Počet návštěvníků / den
%
světovém
nejnavštěvovanějšího
žebříčku
webu
bounce rate
1
Google.com
252 526 471
100
16,10%
2
Facebook.com
215 876 654
85,48
21,40%
3
Youtube.com
162 761 920
64,45
30,20%
4
Yahoo.com
85 695 125
33,93
31,80%
5
Baidu.com
69 324 310
27,45
15,60
Zdroj: ALEXA. Dostupné z WWW: http://www.alexa.com/
Můžeme si všimnout, že čím výše se doména na žebříčku nachází, tím má menší bounce rate, tzn., že uživatel na internetové stránce zůstane a po prvním zhlédnutí více pravděpodobně přejde na jinou stránku v rámci stejného serveru. Nízký bounce rate domény Baidu.com je způsoben tím, že se jedná o největší čínský vyhledávač, tzn. alternativu Googlu. 3.1.1. Internetové stránky zpřístupňující torrenty V této části se budu zabývat peer-to-peer sítěmi. Nejoblíbenější cestou, jak se dostat k obsahu peer-to-peer sítí, je skrze tzv. veřejný torrent index, což jsou stránky, které nabízejí soubory typu .torrent a umožňují mezi soubory vyhledávání. Opět jsem obdobně jako u výše zmíněných společností vybral 5 celosvětově nejnavštěvovanějších indexů, tedy internetových stránek s torrent indexy. Na základě porovnání návštěvnosti těchto internetových stránek a celosvětově nejnavštěvovanějších internetových stránek zhodnotím, kolik uživatelů internetu na těchto stránkách vyhledává obsah.
17
Pořadí na
Doména
Počet návštěvníků / den
%
světovém
nejnavštěvovanějšího
žebříčku
webu
bounce rate
79
Kickass.to
6 265 908
2,48
30,40%
84
Thepiratebay.se
5 334 466
2,11
20,20%
171
Torrentz.eu
2 961 976
1,17
323
Extratorrent.cc
1 467 425
0,58
24,00%
639 064
0,25
55,50%
1042
Eztv.it
19,80%
Zdroj: ALEXA. Dostupné z WWW: http://www.alexa.com/
Můžeme si všimnout, že počty návštěvníků za den ani zdaleka nedosahují na počty, kterých dosahují stránky na absolutním vrcholu žebříčku. Podíl nejnavštěvovanější torrentové stránky činí „pouhých“ 2,5% návštěvnosti google.com. Je to ale opravdu tak málo? Co se týče procentuálního podílu, mohlo by se tak zdát. Nicméně v absolutních počtech přístupů uživatelů má těchto 5 největších a nejznámějších sítí součet zhruba 17 mil., což by stačilo na 31. místo na žebříčku absolutně nejnavštěvovanějších stránek. Domnívám se tak, že zdánlivě nízký podíl návštěvnosti těchto serverů je tedy způsobený značnou roztříštěností stránek, které chráněný obsah nabízejí. U jednotlivých serverů lze také vysledovat značné výkyvy v návštěvnosti, způsobené zpravidla nutností stránek měnit své fyzické umístění a s tím související změnou přípony stránky (např. .com za .me apod.), zpravidla způsobené zásahy místních úřadů. U největších torrentových sítí je také třeba si uvědomit, že právě z důvodů častých zásahů ze strany státních orgánů na internetu běží celá řada „kopií“ původních stránek (nejvýraznější se tento jev zdá u The Pirate Bay, kde existují desítky těchto tzv. „proxy serverů“ – největšími z nich jsou pirateproxy.in, thebootlegbay.com, bayproxy.me a další, návštěvnosti největších se pohybují okolo 100 000 návštěvníků za den). Velká roztříštěnost, v souvislosti s množstvím proxy serverů a technologickým základem BitTorrentového protokolu, navíc úřadům zabraňují ve snadném a definitivním „uzavření“, jako se to stává v případě Direct Downloading serverů (například dodnes neskončená kauza Megaupload) – zkrátka není možné servery fyzicky zajistit a znemožnit tak jejich fungování. Stejně tak blokování přístupu na stránky tzv. firewally, v Evropě užívané např. vládou Velké Británie a Severního Irska (zavedeno Digital Economy Act 2010) je značně ztíženo množstvím alternativ stejné stránky.
18
3.1.2. Direct Downloading V rámci této kategorie se jedná o sítě, které na svých serverech mají data, která umožňují uživatelům po zadání specifické www adresy jejich stažení do počítače (tzv. cyberlockery). V dnešní době se takovéto odkazy získávají nejčastěji na tzv. warez26 fórech, což jsou zpravidla poměrně uzavřené komunity uživatelů, kteří mezi sebou sdílejí tedy nikoliv díla samotná, ale pouze odkazy, kde se dají díla stáhnout. V další tabulce uvádím několik největších cyberlockerů, které jsou dnes v provozu: Pořadí
na
Doména
světovém
Počet návštěvníků
%
/ den
nejnavštěvovanějšího
žebříčku
bounce rate
webu
191
Mediafire.com
3 258 721
1,23
51,80%
199
4shared.com
2 366 806
0,93
28,00%
543
Rapidgator.net
1 100 747
0,43
31,90%
703
Mega.co.nz
1 218 718
0,48
59,40%
2 314
Depositfiles.com
334 899
0,13
50,90%
Zdroj: ALEXA. Dostupné z WWW: http://www.alexa.com/
Z tabulky lze vyčíst, že návštěvnost cyberlockerů je o poznání nižší, než návštěvnost stránek věnujících se peer-to-peer sdílení. Největším cyberlockerem býval již výše zmíněný megaupload.com, který dokonce býval podle některých zdrojů 15. nejnavštěvovanějším webem27. Počátkem ledna 2012 byl tento cyberlocker americkými úřady uzavřen a někteří jeho čelní představitelé zadrženi28. Ze statistik o návštěvnosti internetových stránek, užitých na vytvoření této části práce, jasně vyplývá, že některé obdobné služby, před rokem 2012 velmi oblíbené mezi piráty (např. hotfile.com, fileserve.com), buď zastavily svou činnost samy, nebo je potkal osud podobný Megauploadu. Ačkoliv některé ze služeb přežily, třeba díky změně obchodního modelu či přístupu ke hlášením, týkajících se jejich závadného obsahu (např. rapidshare.com 29), nebo se dokázaly v pozměněné podobě vrátit (megaupload.com se, v podstatě, změnil na mega.co.nz, přičemž hlavní změnou není změna domény, ale technologická přeměna, kdy obsah, nahraný na server, je šifrován, a tedy ani vlastník serveru nemůže bez klíče,
26
Viz IT-SLOVNIK [online], Slovník, Warez Viz TECHNET [online], Web, Američané zavřeli megaupload, hackeři oplatili masivním útokem. 28 Viz TORRENTFREAK [online], Megaupload shut down by the feds, founder arrested 29 Viz TORRENTFREAK [online], Rapidshare prepares to mass delete free user data over 5GB 27
19
který má jen uživatel, vědět, co je obsahem zašifrovaného souboru), lze vysledovat, že trend užívání cyberlockerů je na ústupu, a to právě ve prospěch peer-to-peer sítí. Domnívám se, že tento úpadek bude v nejbližší době, zejména ve státech jako jsou USA, pokračovat. Nicméně i přes tento ústup ze slávy se nedá říci, že by cyberlockery byly mrtvé, dokonce mohou být v některých částech světa stále nejoblíbenějším zdrojem autorsky chráněného obsahu (již na tomto místě podotýkám, že server uloz.to je 47. nejnavštěvovanějším webem v rámci České republiky). Jak již vyplývá z předchozího bodu mé práce, jedním z důvodů ústupu cyberlockerů ze slávy je i zmíněná větší citlivost vůči zásahům orgánů veřejné moci a vyšší vázanost cyberlockerů na fyzické umístění serverů, jelikož na jejich discích jsou data umístěna. Navíc většina cyberlockerů je často spojována s obchodním modelem, kdy na distribuci závadného obsahu vydělávají nemalé peníze. Takzvaní „rouge cyberlockers“30 (volně přeloženo darebná úložiště) vydělávají, tak jako i některé stránky s peer-to-peer obsahem, na reklamních bannerech, které jsou na nich umístěny, a z těchto peněz motivují ty, kteří na stránky nahrávají (uploadují) populární obsah, tzn., že za každý určitý počet stažení souboru je uploader (ten, který soubor na cyberlocker nahrál) odměněn určitou peněžní sumou, což nevyhnutelně vede k tomu, že se někteří uživatelé snaží nahrávat co nejoblíbenější a nejžádanější obsah, což zpravidla bývají díla autorskoprávně chráněná. Tento postup, kdy je na porušování autorských práv umožněno vydělávat velkému počtu jedinců, je proto pochopitelně zásadním trnem v oku pro (zejména americké) úřady, společnosti vlastnící autorská práva, a koneckonců i části veřejnosti. Nakonec právě tato „hamižnost“ je zřejmě hlavním důvodem, proč jsou v globálním měřítku cyberlockery na ústupu. 3.1.3. Streaming Do této kategorie patří tzv. streamování, což je sledování video- či audio- obsahu na počítači bez toho, aby docházelo k jeho trvalému ukládání na paměťové médium. V současné době je na značném vzestupu, a to v rámci jak legálního, tak nelegálního obsahu, a to především díky jednoduchosti konzumace obsahu touto formou. Určitým negativem může být zejména značná náročnost na rychlost internetového připojení, jelikož rychlost stahování musí, vzhledem k tomu že dochází jen k načítání do takzvaného bufferu, který slouží pouze k vyrovnání případných výkyvů v rychlosti toku 30
Viz TORRENTFREAK [online], MPAA lashes out against rouge cyberlockers
20
dat při jejich přenosu, vždy převyšovat (nebo se mu alespoň vyrovnat) datový tok sledovaného či poslouchaného obsahu. K silnému rozmachu streamování došlo dle mého názoru zejména v souvislosti se značným rozšířením mobilních přístrojů (smartphony, tablety atp.) a větší penetrací mobilního internetu v rámci obyvatelstva zejména v rozvinutých zemích, stejně tak jako rozvoj těchto technologií spočívající ve zvyšování
rychlosti
takovéhoto
připojení
(3G,HSPA+,4G…).
Žebříček
nejnavštěvovanějších streamovacích služeb vypadá následovně: Pořadí
na
Doména
Počet
%
světovém
návštěvníků
/
žebříčku
den
webu
bounce rate
nejnavštěvovanějšího
3.
Youtube.com
183 044 891
72
43,7%
43.
xvideos.com
11 466 099
4,5
21,8%
54.
Netflix.com
10 495 807
4,15
23,3%
65.
xhamster.com
7 594 061
3
26,5%
76.
pornhub.com
7 150 128
2,8
25,3%
Zdroj: ALEXA. Dostupné z WWW: http://www.alexa.com/
Předně bych rád podotkl, že v rámci této podkapitoly se v rámci 5-ti nejnavštěvovanějších serverů objevily hned 3 s tématikou zaměřenou na obsah pro dospělé, tedy pornografii (xvideos.com, xhamster.com, pornhub.com). S přihlédnutím k oblíbenosti těchto serverů je ovšem pro tento fakt samotný nelze ignorovat, ba naopak tyto případy mohou dobře posloužit zjištění, jak je „pirátství“ rozšířené, a zcela jistě z toho lze i učinit závěr o tom, která skupina uživatelů (a proč) se nejvíce věnuje sledování streamů. Můžeme si také z tabulky uvědomit, že ačkoli 3 z 5 nevětších streamovacích služeb se věnují tematice zaměřené na dospělé, tyto 3 služby ve svém součtu dosahují přibližně jedné sedminy denní návštěvnosti youtube.com . Dalším zajímavým faktem je, že v tabulce v pořadí uváděná třetí služba, již zmíněný netflix.com, je na poměrně silném vzestupu (v současné době 5% měsíčním vzestupu), kdežto zbylé servery vykazují přinejlepším stagnující, spíše ale snižující se tendenci.
21
3.2. Zhodnocení Ze statistik získaných pomocí výše zmíněných nástrojů lze dle mého názoru dovodit zejména to, že v dnešní době zákazníci, hledající ať již legální či nelegální obsah, preferují zejména jednoduchost. Toto dovozuji zejména z počtu návštěv jednotlivých způsobů, jak lze takový obsah konzumovat – jednoznačně největší návštěvnost mají streamovací služby, které jsou z hlediska jednoduchosti obsluhy a rychlosti konzumace obsahu zdaleka nejsnazší. Zdá se, že úspěch streamovacích služeb je navíc, tedy minimálně těch, poskytujících obsah pro dospělé, způsoben i obchodním modelem několika společností, kterým se do značné míry podařilo pornoprůmysl ovládnout zejména díky ziskům plynoucím ze streamovaných videí31. Co do počtu návštěv následují stránky poskytující torrenty. Toto dle mého názoru podporuje předchozí závěr, neboť ani obsluha torrentů není nijak složitá a existuje značné množství public indexů, které, za cenu nižší bezpečnosti a zvýšení rizika odhalení pro piráta, nevyžadují žádné přihlášení či jiné ověření totožnosti. Zdá se, že i díky několika zásahům ze strany států proti cyberlockerům (o legalitě a oprávněnosti některých z nich dosud nebylo rozhodnuto – viz dosud běžící kauza Megaupload aj.), dochází k poměrně značnému ústupu těchto ze slávy. Díky těmto zásahům proti několika dříve velmi populárním úložištím jsou také ta zbylá více „opatrná“ a obvykle dochází k poměrně častému mazání souborů, které byly nahlášeny jakožto porušující autorská práva. Dle mého názoru je tomu tak i proto, že způsobů, jak získat link na soubor, který je uložen na takovémto úložišti, většinou probíhá skrze tzv. warez fóra. Ta ovšem často vyžadují, aby se uživatel zaregistroval, což může být pro uživatele odrazující, navíc ani prostředí těchto úložišť není pro „freeloadera“ zvláště příznivé, neboť pro dosažení maximální rychlosti stahování ze cyberlockeru je potřeba zpravidla zaplatit poplatek, což bývá zpravidla přesný opak toho, co takovýto uživatel vyhledává. Lze si také v této souvislosti povšimnout, že cyberlockery mají v tomto srovnání zdaleka nejvyšší bounce rate v porovnání s torrent indexy i streamovacími službami, což v podstatě znamená, že uživateli trvá výrazně déle, než najde, co hledal, což opět svědčí o nízkém uživatelském komfortu. Dále lze na těchto případech, a to napříč kategoriemi, dovodit, že jejich návštěvnost není v porovnání s nejnavštěvovanějšími weby nijak závratná. Toto tvrzení může být ovšem poněkud zavádějící, neboť ve 31
Viz reportáž ABC [online], Could Internet Piracy Kill Porn For Good?
22
vodách internetového pirátství panuje značná roztříštěnost zdrojů, nicméně obecně lze jistě usoudit, že zdaleka ne každý aktivní uživatel internetu je pirátem. V této souvislosti bych ještě rád upozornil na jisté specifikum „českého“ internetu: největší český cyberlocker, uloz.to, je v rámci internetových stránek 17. nejnavštěvovanější doménou, a to s podílem 13% vůči absolutně nejnavštěvovanější stránce českého internetu, kterou je seznam.cz. Tento podíl je řádově vyšší, než který vykazují statistiky pro světový žebříček. O čem to svědčí? Zřejmě hlavně o vysoké míře dominance této služby v ČR. Zdá se, že navzdory světovému trendu je u nás stále nejpopulárnější způsob, jak si opatřovat audio- či videoobsah, použití internetového úložiště. Kvantifikaci internetového pirátství nelze ovšem založit pouze na počtu denních návštěv stránek, které potencionálně porušují autorská práva. Neméně důležitým ukazatelem je, kolik světového „bandwidhtu“32 zabírá takovýto materiál. Na toto téma je zapotřebí značný statistický materiál, kterým nedisponuji, proto k zodpovězení této otázky použiji studii společností Envisional33 „An Estimate of Infringing Use of the Internet“ a NetNames34 „Sizing the piracy universe“. Míra penetrace světového datového toku materiálem porušujícím autorská práva vykazuje dle bodu 1.2.1 studie Sizing the piracy universe mezi lety 2012 a 2013 mírný vzestup z 23,8% v roce 2012 na 25,9% v roce 2013. Tato informace však sama o sobě zřejmě nevypovídá o absolutním vývoji porušování autorských práv na internetu, neboť je potřeba si uvědomit, že objem přenesených dat se každoročně značně zvyšuje. Zmíněná studie v bodě 1.2.2 kvantifikuje nárůst absolutního přenosu dat, a to v rámci jednotlivých „ekosystémů“, tj. BitTorrentu, videostreamingu a cyberlockerů. V rámci BitTorrentu došlo k absolutnímu nárůstu přenesených dat z 1 940 petabytů v roce 2010 na 6 692 petabytů v roce 2012, což je nárůst o 244,9%. Nárůst v případě videostraemingu byl v období let 2011 – 2013 ještě výraznější – z 267 petabytů na 1 527 petabytů, tj. nárůst o 471,9%. Jediný ekosystém, který vykazuje pokles, je, v souladu s mými výše zmíněnými názory, ekosystém cyberlockerů, a to ze 745 petabytů v roce 2010 na 338 petabytů v roce 2012, což představuje pokles o 54,7%.
32
Bandwidth je šířka pásma, tzn. tvoří-li nějaká služba 30% světové bandwidhtu, zabírá služba 30% veškeré výměny dat v rámci celého internetu. 33 An Estimate of Infringing Use of the Internet 34 Sizing the piracy universe
23
Z absolutního pohledu se tedy zdá, že v období let 2010 – 2013 dochází k poměrně vysokému nárůstu přenesených dat, která porušují autorská práva. V této souvislosti je ovšem třeba připomenout, jak jsem již dříve ve své práci zmínil, že dochází ke značnému nárůstu velikosti zejména videosouborů. Lze proto vyvozovat, že zvedlo-li se množství přenesených dat porušujících autorská práva, tak se pravděpodobně zvedla i míra pirátství jako takového, ale nikoliv ve stejné míře, jako v případě zvýšení objemu přenesených dat, ale v míře o něco menší. Této hypotéze odpovídají i zjištění zmíněné studie, když studie uvádí, že počet uživatelů vyhledávajících obsah porušující autorská práva pomocí BitTorrentu vzrostl mezi listopadem 2011 a lednem 2013 „jen“ o 23,6%, počet uživatelů vyhledávajících streamovaný obsah vzrostl o 27,7% a počet uživatelů vyhledávajících obsah skrze cyberlockery klesl o 7,7%. Důležitý poznatek pro další východiska této práce přináší tabulka 3.4.1 studie „Sizing the piracy universe“35, který ukazuje, jaký podíl na download straně bandwidhtu mají jednotlivé služby a protokoly.
Zdroj: Sizing the piracy universe. Dostupné z https://copyrightalliance.org/sites/default/files/2013netnames-piracy.pdf
Je zde vidět jasná tendence, kdy čím více je trh přístupný legálnímu obsahu, tj. zejména na kterých trzích je přítomen Netflix36, je míra využití BitTorrent protokolu značně nižší, což se projevuje dominancí Netflixu v Severní Americe a jeho pouze těsným náskokem na http protokol v Evropě, zatímco v Asijsko-Pacifickém prostoru,
35
Sizing the piracy universe [online]. https://copyrightalliance.org/sites/default/files/2013-netnames-piracy.pdf 36 viz Netflix [ONLINE], web, Where is Netflix available?
Dostupné
z WWW:
24
kde je Netflix jen na několika vybraných trzích, dominuje protokol BitTorrent. Tento poznatek považuji za klíčový pro některá další východiska této práce. Jelikož tématem této páce není detailní rozebírání jednotlivých ekosystémů, uvádím ještě statistiku, týkající se typu souborů, cestujících v rámci BitTorrentu, jakožto nejoblíbenějšího nástroje:
Zdroj: Sizing the piracy universe. Dostupné z https://copyrightalliance.org/sites/default/files/2013netnames-piracy.pdf
Všimněme si, že zatímco filmy, pornografie a televizní tvorba tvoří dohromady přes 75% dat, ostatní druhy jsou značně fragmentované a netvoří žádné významnější podíly, a to i přes to, že podkategorie her je datově také velmi náročná. Tento fakt přisuzuji relativně novému způsobu boje proti pirátství v rámci herního průmyslu, který spočívá ve svázání moderních her s připojením k internetu, kdy tedy dochází k autorizaci koncové aplikace centrálním serverem, kdykoliv má být aplikace spuštěna (více o DRM technologie v dalších částech této práce). Jak velký je tedy předpokládaný rozsah pirátství v dnešní době? Zdá se, že se jeho míra zvětšuje. Na druhou stranu je třeba brát v úvahu, že na rozvinutých trzích
25
západního světa pravděpodobně dochází k jeho snižování, které je ovšem zřejmě převáženo vzrůstající mírou na rozvíjejících se trzích, způsobeného mimo jiné růstem dostupnosti internetového připojení na těchto trzích a také zajisté menším množstvím regulace a vynucování ochrany autorských práv ze strany rozvíjejících se států. Odhady kvantifikace dopadu pirátství na jednotlivá odvětví, tedy na tvůrce hudby, filmový průmysl, herní průmysl či autory filmů se velmi liší a nepodařilo se mi dohledat důvěryhodný zdroj, který by o tomto pojednával, pravděpodobně proto, že už samo odhadování míry pirátství je velmi složité. Nicméně poslední dobou se objevují názory, že pirátství může být pro některé tituly i prospěšné, například režisér jedné z nejstahovanějších sérií dneška, David Petrarca, tvrdí, že ohromná míra stahovanosti může seriálu i prospět, neboť vytváří „kulturní odezvu“, která nakonec může přitáhnout větší publikum, které se eventuálně rozhodne za seriál zaplatit37 či pořídit jiné hodnoty, které jsou s tvorbou tohoto díla finančně svázány (knihy, trička, sběratelské předměty). Jako se vším v životě, na pirátství tedy nelze nahlížet jen optikou, která v něm spatřuje jeden z největších nešvarů dnešního internetu, ale lze v něm najít i jisté aspekty, které se za pomoci šikovného marketingu a tvořivosti autorů dají přetavit v zisk. Zdá se ovšem, že doba, kdy se běžné hudební CD nosiče prodávaly v obchodech za 500,- a více Kč je nenávratně pryč, stejně tak jako doba videopůjčoven půjčujících fyzické nosiče. Internet přístup konzumenta v těchto ohledech nenávratně změnil a je na legislativě, autorech a producentech, jaký postoj budou nadále v „boji“ proti pirátství zastávat, neboť v případě, že tato skupina zvolí variantu represe proti pirátům, bude to boj nesmírně dlouhý, pro všechny strany vyčerpávající a bude skutečnou výzvou jej skloubit se zachováním současné úrovně ochrany ústavně zaručených lidských práv.
37
Viz TORRENTFREAK [online], piracy doesn’t hurt game of thrones director says
26
4. Ochrana a boj proti pirátství Stejně tak jako se v minulosti i v současnosti rozvíjely způsoby, jak autorskoprávně chráněný obsah nelegálně získat, rozvíjely se postupně i možnosti ochrany a obrany proti takovémuto jednání. Za základní rozdělení těchto nástrojů lze považovat jejich rozdělení na nástroje právní, tj. právní předpisy, ať mezinárodní, evropské či národní (mezinárodní dohody, zákony, atp.) a nástroje technického rázu, tedy hlavně DRM (Digital Restrictions Management). Hlavními legislativními nástroji pro boj s nelegálním obsahem v rámci internetu jsou mezinárodní úmluvy (Bernská úmluva, Všeobecná úmluva o právu autorském, Smlouva o právu autorském), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES, o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti a především z výše zmíněných vycházející a s nimi souladný zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (dále jen AZ), zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ), zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen TZ) aj. Nutno podotknout, že se jedná o zákony s omezenou územní a osobní působností, jež samy o sobě nejsou schopny postihovat či zamezovat veškerému závadnému jednání v oblasti pirátství. Je to dáno jednak omezeními vyplývajícími z již zmíněných působností těchto zákonů, tak, a to dle mého názoru především, z toho, že do jurisdikce České republiky nespadá žádná ze světově významných služeb či společností (nejoblíbenější český cyberlocker je až 2864. nejnavštěvovanější stránkou, přičemž přes 66% jeho návštěvnosti pochází z českých IP adres38), které by byly známé narušováním pravidel autorskoprávní ochrany či byly nějakým zásadním způsobem schopny napomoci takovémuto jednání. Tímto se dosah našich vnitrostátních zákonů značně redukuje, neboť kupříkladu pod legislativu USA spadá Google, a tak se hranice působnosti zákonů fakticky rozšiřují a ovlivňují celý svět. Také se ukazuje, že zejména USA se v poslední době snaží se značnou silou prosazovat ochranu autorských práv na svém území a potažmo tedy, díky velkému množství serverů fyzicky umístěných v USA, i celosvětově, viz například již několikrát zmíněná akce státních úřadů proti megaupload.com a dalším úložištím.
38
Viz ALEXA [online], uloz.to
27
Nejefektivnějším způsobem ochrany autorskoprávně chráněného obsahu na internetu je tedy dle mého názoru fyzické zablokování serveru, který umožňuje ilegální sdílení. Toto se ovšem jeví značně komplikované hned z několika důvodů: 1) některé státy nejeví takový zájem o ochranu autorských práv, jako státy jiné, popř. nedisponují natolik silnou a stabilní mocí, která by byla schopna tuto ochranu vynucovat, 2) takovéto servery zpravidla obsahují kromě závadného obsahu i soubory naprosto nezávadné a může se proto jevit jako značně problematické do takovéto služby zasáhnout způsobem, který způsobí ztrátu veškerých na serveru uložených dat, 3) fyzické zablokování, „shození“, lze učinit pouze v případě centralizovaných služeb, ale jak jsem již zmínil v předchozí části této práce, většina ilegálního obsahu na síti „teče“ přes BitTorrent protokol a je tedy decentralizovaná, bez centrálního řídícího serveru (tedy s výjimkou funkce trackeru). Dalším možným a zřejmě efektivním způsobem jsou oznámení na základě DMCA. V rámci tohoto předpisu (podobně jako v řadě dalších národních předpisů) je uložena
povinnost
„sundávat“ˇ-
odstraňovat
(z anglického
takedown)
odkazy
z vyhledávačů či jiných stránek na soubory, porušující autorská práva. Více o DMCA v následujícím bodu této kapitoly. V rámci této kapitoly dále blíže pojednám o DRM technologiích, které mají bránit nelegálnímu rozmnožování děl. V nedávné době také na úrovni Evropské unie a USA došlo návrhu dalších legislativních opatření v podobě SOPA/PIPA a ACTA. Ani jeden z těchto návrhů však nevstoupil v platnost, a proto se jimi nebudu v rámci této práce hlouběji zabývat. Dle mého názoru do oblasti boje proti pirátství taktéž spadají způsoby postihu piráta, neboť jak je známo, individuální represe působí jakožto generální prevence (více o postihu piráta viz kapitola 7 této práce). Velmi účinnými nástroji pro boj s ilegálním sdílením jsou ty, které bych nazval jako „finanční“. Jak to tak bývá, v pirátství, včetně toho digitálního, jde v první řadě o peníze. Jednak proto, že již samotná podstata ilegálního sdílení je založena na získávání obsahu bez nutnosti za něj platit, ale hlavně proto, že se na sdílení ilegálního obsahu dají vydělat značné peníze při dosažení vysoké návštěvnosti skrze reklamu na takovýchto stránkách. Proto se dle mého názoru do budoucna bude, jakožto
28
nejefektivnější nástroj pro boj s ilegálním sdílením, ukazovat zejména právě „přetnutí“ financování skupin, které na ilegálním sdílení vydělávají peníze, a to již jen pro získání financí pro samotný provoz služby, či vyloženě zaměřených na vytváření zisku.
4.1. Ochrana poskytovaná DMCA Digital Millennium Copyright Act je národní normou v postavení federálního zákona Spojených států amerických. Dle české terminologie nabyl účinnosti dne 28. listopadu 1998, jedná se tedy o předpis starý více jak jednu dekádu. Hlavním cílem tohoto zákona je implementace dohod WIPO (World Intellectual Property Organization) z roku 1996. Mezinárodní dopad tohoto předpisu spatřuji především v tom, že celosvětově významné internetové služby mají často své centrály v USA a spadají tedy do působnosti tohoto zákona. Jelikož předmětem této práce není právní komparace, vytýčím pouze ty části předpisu, které se mi zdají ve vztahu k pirátství nejvýznamnější. Zajímavostí je, že tyto konstrukce byly ve velmi blízké podobě přijaty taktéž Evropskou unií ve formě směrnice 2000/31/ES ze dne 8. června 2000, o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (dále jen „směrnice o elektronickém obchodu“), která měla poté významný dopad na českou právní úpravu v podobě zákona č. 480/2004 Sb., který nadále zůstává stěžejním předpisem ve vztahu k poskytování služeb informační společnosti v ČR. Nejdůležitější částí zákona z pohledu této práce je část 2 tohoto zákona, nazvaná „Online Copyright Infringement Liability Limitation Act“, která stanovuje podmínky a hranice ve vztahu k poskytovatelům on-line služeb. Jde zejména o zakotvení „safe harbor“, tedy systému, kdy jsou provozovatelé on-line služeb vyňati z odpovědnosti za porušování autorskoprávních předpisů. Způsob jejich vynětí je téměř shodný se způsobem, který používá směrnice o elektronickém obchodu, nebudu ho tedy na tomto místě rozebírat. Za další podstatný způsob, jakým DMCA zasahuje do dění a fungování internetu, považuji tzv. „takedown notices“, popřípadě „notification of an infringement claim“. Po obdržení tohoto upozornění ze strany majitele (nositele) autorských práv je poskytovatel internetových služeb povinen stáhnout tuto konkrétní položku své služby a nadále ji neposkytovat. Problémem může být, že žádostí tohoto typu je v současné době ohromné množství. Samotný Google, pravděpodobně největší příjemce těchto upozornění a
29
žádostí, jich dostal až 12 milionů za měsíc, přičemž každá taková žádost může obsahovat více nároků. Značně znepokojující může taktéž býti zřejmá setrvalá stoupající tendence množství těchto žádostí:
Zdroj: Google Transparency report [online]
Vysoký počet úspěšných žádostí vede i ke kritice tohoto mechanizmu. Jeho kritici tvrdí, že společnosti provádějí odstraňování, aniž by důkladně zkoumali podloženost těchto hlášení, což může dle nejsilnějších kritiků, vést až k omezování svobody slova na internetu39. Důvodem tohoto počínání může být pocit, že je lepší službu odstavit a poté v rámci opravné procedury řešit případné křivdy, než se vystavit nebezpečí soudního postihu v případě neprovedení oprávněného „takedownu“. Tento proces je založen na odpovědném přístupu vlastníka autorských práv, neboť provozovatelé služeb nejsou povinni jednotlivé služby, například přenášená data, analyzovat a zjišťovat, zdali porušují autorská práva třetího subjektu. Tato odpovědnost tedy i v rámci obecné právní zásady vigilantibus iura náleží vlastníkovi autorských práv. Naopak v případě zahájení procesu oprávněným subjektem odpovídá nároku vlastníka povinnost provozovatele služby vyřadit konkrétní položku z poskytování služeb. Tomu, jehož data byla tímto způsobem stažena, je dána možnost se bránit v podobě tzv. counter-notice procedure. Předmětem kritiky bývá, že poskytovatel nemá povinnost oznámit provozovateli, že byla například jeho URL vyřazena z indexu vyhledávače, a ten má pak ztíženou pozici, jak se „takedownu“ bránit.
39
Viz TORRENTFREAK [online], Why „safe harbor“ laws are disastrous for free speech
30
DMCA se ukázal být jako velice efektivní nástroj pro „sestřelování“ závadného obsahu z internetu, vyvolává však otázky, zdali je nastaven tak, aby nezvýhodňoval zájmy na straně vlastníků práv a zdali poskytuje dostatečnou ochranu ostatním subjektům, stejně tak se objevují pokusy, jak takedownu využívat v konkurenčním boji (například nahlásit stránky konkurenta jakožto stránky porušující autorská práva a domáhat se jejich vyřazení z indexování).
4.2. DRM DRM je zkratka pro Digital Restrictions Management, což v překladu znamená řízení uživatelských oprávnění. Jde o různá technologická opatření v rámci digitálních služeb či distribucí směřující k omezení spektra činností, které lze po zakoupení či zapůjčení s médiem či službou vykonat. Typicky směřuje k zabránění kopírování přenosného média či zabránění několikanásobné instalace programu. Jde tedy v terminologii AZ o účinné technické prostředky ochrany práv dle AZ, které přesněji vymezuje § 43 odst. 3 jako „jakákoli technologie, zařízení nebo součástka, která je při své obvyklé funkci určena k tomu, aby zabraňovala nebo omezovala takové úkony ve vztahu k dílům, ke kterým autor neudělil oprávnění, jestliže užití díla může autor kontrolovat uplatněním kontroly přístupu nebo ochranného procesu jako je šifrování, kódování nebo jiná úprava díla nebo uplatněním kontrolního mechanismu rozmnožování.“. Ústředním pojmem tohoto ustanovení tedy je účinnost takovéhoto prostředku. Je vhodné podotknout, že v současné době neexistuje DRM technologie, která by nebyla prolomena. Samotný fakt, že technologii lze překonat a prolomit ji, ovšem nepředstavuje překážku, na jejímž základě by neměla být tomuto prostředku poskytována ochrana40, neboť pokud by již prolomenému prostředku ochrana poskytována nebyla, existovala by další motivace pro prolamování těchto technologií, neboť samotné prolomení by vedlo k legalizaci takovéhoto jednání, což by bylo značně paradoxní a zajisté nežádoucí. Na druhou stranu, takováto ochrana nebude poskytnuta těm technologiím, které za současného stavu běžné hardwarové a softwarové výbavy nejsou schopny poskytnout alespoň minimální míru zabezpečení. Zákon dále široce definuje, co se považuje za obcházení těchto technických prostředků, zejména výrobu, dovážení, rozšiřování, prodávání, pronájem či propagaci výrobků, součástek či služeb, 40
vJANSA, L. OTEVŘEL, P., Softwarové právo, str. 63
31
kteréžto jsou na trh uváděny za účelem takovéhoto obcházení, mají jen omezený jiný hospodářský účel a jsou určeny především k takovému obcházení (§ 43 odst. 2 AZ). V současnosti lze DRM prostředky dělit především na offline a online prostředky. Ilegálního sdílení souborů v této souvislosti se týká především tzv. Copy Control, tedy ochrana děl před neoprávněným rozmnožováním. Druhým aspektem DRM technologií je tzv. Acces Control, tedy ochrana licenčních práv před porušením 41. V rámci online prostředků se mohou rozdíly mezi těmito dvěma aspekty DRM technologií stírat. Offline DRM technologie zažily svou zlatou éru zejména před masivním nástupem internetu na přelomu tisíciletí, kdy se objevovaly zejména v rámci softwaru a počítačových her. Jednalo se o různé způsoby ochrany, někdy o velmi nápadité a snad i vtipné způsoby ochrany, které různým způsobem ověřovaly, zdali se jedná o legální kopii softwaru, potažmo hry. Nutno podotknout, že zejména vývojáři her dokázali být velmi nápadití, a tak například hry vyžadovaly opsání konkrétního hesla jakožto doslovné citace z určitého místa z manuálu, dodávaného spolu s originální kopií hry, přičemž, aby se zabránilo kopírování těchto manuálů, ty byly vytištěny na papíru s velmi specifickými, pro tehdejší kopírovací zařízení téměř nečitelným zabarvením papíru, či byly tištěny do mnohastránkových knížek drobného formátu, opět kvůli znesnadnění možnosti kopírování. Dalším originálním způsobem, jak bránit instalování nelegálních kopií, bylo dodávání zvláštního optického zařízení, které umožňovalo dekódovat kód, který hra, potažmo program, ukázal na obrazovce. Dalším způsobem bylo upravení kódu tak, aby program fungoval pouze s vloženým paměťovým médiem, např. disketou či CD-ROM42. V zásadě jediný offline DRM prostředek, který přežil do dnešní doby a je i nadále hojně používaný, je tzv. CD-key (jedná se o klíč, zpravidla o délce desítek znaků, jehož zadání program či hra vyžaduje při instalaci, nutno ovšem podotknout, že v dnešní době bývá algoritmus ke generování tohoto klíče zpravidla velmi rychle prolomen a reprodukován) a kódování či šifrování. Z hlediska účinnosti se domnívám, že offline DRM prostředky jsou poměrně nákladné na vývoj a jejich prolomení bývá, až na výjimky (např. StarForce 3.0 DRM u hry Splinter Cell 3: Chaos Theory, jehož prolomení trvalo až neuvěřitelných 422 dní43) velmi rychlé, a to i u 41
JANSA, L. OTEVŘEL, P., Softwarové právo, str. 65 Viz YOUTUBE [online], LGR - History of DRM & Copy Protection in Computer Games 43 Viz WOLFIRE BLOG, DRM can be effective 42
32
primárních softwarů sofistikovaných společností, jako je například Microsoft a jeho operační systém Windows, jehož ochrana bývá prolomena do několika týdnů od vydání nové verze44. Při ochraně audio- a audiovizuálních děl se zpravidla používají různé formy kódování či šifrování, které ovšem v dnešní době prolamují i běžně dostupné programy určené ke kopírování optických médií. V současné době na popularitě stále získávají online DRM technologie. Jde v zásadě o to, že aby program či hra fungoval/a, je zapotřebí komunikace koncového zařízení s ověřovacím serverem, který musí koncové zařízení autorizovat a teprve poté je koncovému zařízení umožněno spustit požadovaný kód. Další možností, která se používá zejména u softwaru, je nahrazení aplikací, běžících na koncovém zařízení, aplikacemi běžícími na serveru, které umožňují přístup přes webové rozhraní. Princip je ovšem v podstatě v obou případech totožný. Problémem spousty online DRM řešení je trvalá nutnost být připojen na server, což může být pro uživatele problematické, navíc se často stává, že tato online DRM je špatně implementována a takzvaně padá, což způsobuje nelibost uživatelů a paradoxně může být jedním z hlavních důvodů, proč uživatelé stahují pirátské verze, které jsou těchto ochran zbaveny. Lze tedy uzavřít, že ačkoliv je dle českého právního řádu DRM technologiím poskytována zvýšená ochrana (jak podle § 43 odst. 1, tak § 44 odst. 1 jde o zásahy do autorského práva), jejich užití je hojné a někdy i účinné, přinášejí na straně uživatelů a legálních konzumentů jisté nepříjemnosti. Například dle mého názoru poměrně zásadní problém přináší formulace § 43 odst. 4 in fine AZ, kde se uvádí, že „ autor může zpřístupnit své dílo, pro které použil technické prostředky podle odstavce 3, i v případě zhotovení záznamu svého díla pro osobní potřebu podle § 30; to nebrání autorovi, aby přijal odpovídající opatření týkající se počtu takových rozmnoženin.“ Domnívám se, že právě možnost autora použitím DRM technologie (a to i při vědomí souladu české právní úpravy s právní úpravou evropskou) odepřít možnost zhotovení (především) rozmnoženiny díla dle § 30 odst. 2 AZ je nežádoucí, neboť může přinést situaci, kdy ten, který si legálně zakoupí fyzický nosič, například CD-ROM, avšak nemůže si pořídit ať již záložní kopii či kopii do jiného přehrávače, což může pochopitelně vzbudit v uživateli jistou touhu po pořízení nelegální kopie z jiného zdroje. Osobně se 44
Viz NOVINKY [online], Piráti prolomili aktivační ochranu Windows 8.1
33
domnívám, že formulace zmíněného ustanovení není vhodná a měla by být změněna, a to ačkoliv jsem si vědom, že by to de facto v některých případech vedlo k vyloučení z užívání některých DRM technologií. Domnívám se tedy, že užití některých forem DRM ochrany je značně kontraproduktivní, neboť při diskutabilní reálné (ne)účinnosti ve vztahu ke crackerům atp. přináší značné komplikace běžným uživatelům a mohou být jedním z důvodů, které „vhání občany do náruče pirátství“.
4.3. Google proti pirátům Ačkoliv vyhledávací engine Google není hlavním a natožto pak jediným místem, kde pirát vyhledává ilegální obsah, značná část pirátů Google používá ať přímo, či nepřímo. Přímo jakožto vyhledávací nástroj, který najde stránky, kde se obsah vyskytuje, nepřímo zejména skrze Google Ads, což je nástroj, který umožňuje získávat peníze skrze cílenou reklamu, zobrazovanou na internetových stránkách. Od roku 2013 společnost Google Inc. vydává roční zprávy, týkající se způsobů, jakým bojuje proti pirátství45. I přes zmíněný fakt, že typický pirát většinou nevyhledává závadné soubory skrze vyhledávač, společnost vyvinula celou sérii méně či více úspěšných opatření či principů při svém boji s pirátstvím. Tuto kapitolu jsem zařadil do své práce zejména proto, že Google je drtivě nejvyužívanější nástroj pro vyhledávání na internetu a je často obviňován, že rozmachu pirátství napomáhá či nedělá dostatek pro to, aby pirátství omezil46. Osobně se domnívám, že společnost je v tomto ohledu v poměrně schizofrenním postavení, neboť jakožto zřejmě nejsilnější informační nástroj dnešní doby musí s manipulací výsledků vyhledávání nakládat velmi opatrně, jinak se dostane do střetu se svobodou slova. Jedná se tedy o klasický případ proporcionality, kdy je, dle mého názoru správně, zatím přikládána větší váha svobodě slova a svobodě individua jako takové. 4.3.1. Vytváření nových a lepších legálních alternativ Dle mého názoru je vytváření nových a lepších legálních alternativ zřejmě nejefektivnější metoda zejména v zemích, které jsou rozvinuté a relativně bohaté, neboť v zemích, které jsou chudé, je prozatím velmi složité přimět za legální služby platit. Nicméně již v předchozích částech jsem se pro tento způsob boje sám vyslovil, neboť to
45 46
How Google fights piracy [online] ANDROIDAUTHORITY [online], Hollywood continues to blame Google for piracy
34
je cesta, kterou se musí vlastníci autorských práv vydat. Cestou usnadnění, uhlazení a celkového zlepšení uživatelské zkušenosti. Cestu, kterou je třeba se vydat, již v dnešní době ukazují hudební služby jako např. Spotify či iTunes. Zajímavostí je naprosto nový obchodní model služby Spotify. Tato služba má dvě úrovně, přičemž jedna úroveň je placená, je tedy takzvanou „plnou“ či „prémiovou“ verzí, a verzi zdarma, která ovšem neplatícím uživatelům zobrazuje reklamu47. Tato služba přinesla v roce 2014 autorům 1 mld. USD, což je dvojnásobek odměn vyplacených v roce 201348. I z předchozích období, od roku 2009, lze vysledovat stoupající tendenci výnosnosti. Jak dokument ovšem správně podotýká, ani tento nárůst nevyváží úbytek, který přišel od přelomu tisíciletí na fyzických nosičích. Jde ovšem o peníze, které by pravděpodobně autoři jinak nikdy nezískali. Aplikace Spotify je typickým příkladem uživatelsky přívětivé aplikace s obrovskou databází hudby. Společnost Google provozuje podobnou službu, Google music, která ovšem funguje jen v placené podobě a není natolik využívaná. V oblasti audiovizuálních děl existují podobné služby, například již několikrát zmiňovaný Netflix či Google Play. Lze se oprávněně domnívat, že podobné služby ubírají pirátství na popularitě a jsou tedy tím pravděpodobně nejúčinnějším nástrojem při boji s ním49. 4.3.2. Sledování a zamezení příjmů z reklamy Dle mého názoru další z velmi efektivních způsobů boje proti pirátství, který je založen na předpokladu, že značná část ilegálního obsahu, který je internetu uváděn, je uploadován ze zištných důvodů. Jak jsem již zmínil, při použití Google Ads., což je, zjednodušeně řečeno, služba zobrazující cílenou reklamu, se přímo odvíjí příjmy z této služby pro provozovatele internetových stránek od jejich návštěvnosti. V rámci této snahy se sdružuje několik amerických služeb, které společně poskytují podstatnou část reklamních služeb na internetu (AOL, Yahoo, Microsoft a další 50). V rámci tohoto sdružení tedy existuje dohoda, které notoricky známé stránky porušující autorská práva nebudou reklamními službami těchto technologických gigantů podporovány, a tím budou redukovány zisky, kterých provozovatelé těchto stránek dosahují. Společnost
47
How is Spotify contributing to the music business? [online] Viz tamtéž 49 Increased use of free music streaming services takes a bite out of illegal peer-to-peer music file sharing activity [online] 50 Coming Together to Combat Online Piracy and Counterfeiting [online] 48
35
Google například uvádí, že jen v roce 2012 vyřadila ze svého reklamního systému 46.000 stránek porušujících autorská práva. Jedná se tedy o velmi efektivní metodu, jež je obdobou toho, jak západní státy bojují s organizovaným zločinem či terorismem. O peníze jde totiž až v první řadě (na druhou stranu zcela jistě existují i piráti, kteří, zejména sdílejí skrze BitTorrent a z tohoto jim žádné zisky neplynou – tato skupina pirátů „z přesvědčení“ však taktéž nebude proti této metodě imunní, neboť vždy bude zapotřebí, minimálně stran public indexů, mít nějakou „tabuli“, na kterou lze torrenty umístit, a právě tato tabule, zpravidla torrent index, může být právě zasažena ztrátou příjmu z reklamy – jakmile nebude stránka generovat žádné peníze, bude třeba ji vždy dotovat). 4.3.3. Content ID V rámci své streamovací služby YouTube společnost Google přišla s velmi efektivním způsobem, jak bojovat s uploadem chráněného obsahu uživateli, kteří nejsou majiteli autorských práv k nahrávanému dílu. Jedná se o automatizovaný systém, kdy vlastníci autorských práv (zpravidla tedy ti, jejichž práva jsou hromadně a dlouhodobě porušována; služba ovšem není omezena pouze na tyto) poskytují provozovateli YouTube referenční soubory (video- či audio-) a metadata o svých dílech. Tato metadata popisují jiná data, poskytují informace o obsahu jiných dat (souborů)51. Tato metadata, společně s referenčními soubory, jsou poté automaticky porovnávána s daty nahranými na YouTube. V případě odhalení shody mají držitelé práv možnost volby, jak bude dále naloženo s takovým nahraným obsahem, tedy zdali bude smazán, či zdali peníze, které vzniknou z reklamy, zobrazené na stránkách s tímto obsahem, půjdou „do kapsy“ oprávněnému majiteli. Jak vyplývá z porovnání citované zprávy z roku 201352 a zprávy z roku 201453, došlo mezi těmito lety k nárůstu partnerů v tomto programu o plnou čtvrtinu a počet aktivních referenčních dat stoupl z 15 mil. na 25 mil.. Celkový počet takto zachycených souborů dosáhl 300 mil.. Jedná se tedy o další efektivní metodu bránění vstupu a nekontrolovanému šíření chráněného obsahu na internet, tato metoda je však založena zejména na kooperaci Googlu a směřuje dovnitř společnosti,
51
TECHTERMS [online], Metadata How Google fights piracy (2013) [online], str. 10 53 How Google fights piracy (2014) [online], str. 10 52
36
není tedy v jejích možnostech ovlivnit jiné služby, tak, jak je to možné v případech, kdy vyhledávač Google funguje jako rozcestník či partner pro reklamu. 4.3.4. Ovlivňování pořadí výsledků vyhledávání Dalším způsobem, schopným efektivního boje s pirátstvím, je ovlivňování pořadí odkazů, jak se objeví při vyhledávání daného hesla vyhledávačem Google. Děje se tak prostřednictvím dvou metod. První metoda vyplývá z legislativy, kdy je povinnost vynechat položky, nahlášené na základě DMCA (tzv. DMCA takedown notices), z výsledku vyhledávání. Druhý způsob, implementovaný z vůle společnosti samotné, která deklaruje, že nemá zájem na spolupráci na pirátství, je zanesení proměnných do vyhledávacího algoritmu, a to tak, že stránky s vysokým podílem provedených odstranění na základě takedown notices, se objevují ve výsledku vyhledávání na horším (nižším) místě, zatímco pro zadaná hesla vyhledávač záměrně na vyšších místech zobrazuje legální alternativy. Prvkem, který lze taktéž započítat do této podkategorie je vyloučení typických pirátských spojení z autodoplňování při zadávání hesla. To znamená, že pokud je do vyhledávače zadáno „The Hobbit: The Battle of the Five Armies“ již se automaticky nenabídnou spojení jako „torrent“ či „free stream“. Ovlivňování výsledků vyhledávání, potažmo samotného vyhledávání ovšem logicky ovlivňuje jen uživatele, kteří k vyhledávání ilegálního obsahu použijí vyhledávač. Problémem ovšem je, jak již bylo řečeno výše, že vyhledávání obsahů pomocí vyhledávačů (i jiných než je Google sám), je v komunitě pirátů poměrně minoritní záležitostí, když návštěvníků, přicházejících z vyhledávače například na známou Pirate Bay je pouze okolo 11% trafficu54 Pirate Bay, přičemž z tohoto počtu navíc prvních 16 nejvyhledávanějších výrazů, spojených s touto stránkou, jsou pouze variace jejího názvu. Je tedy vidět, že výsledky vyhledávání piráty tolik nezajímají a pirát zpravidla nejen, že dobře ví, co hledá, ale také kde to najít.
54
TECHDIRT [online], Data Shows: Removing 'Rogue Sites' From Search Won't Make Much Of A Difference
37
4.4. Ochrana dle Autorského zákona Autorský zákon, jakožto norma s teritoriální působností na území České republiky nemá v žádném případě tak široký dopad jako například DMCA, ve skutečnosti nemá na „dění“ na internetu ani takový dopad jako snahy společnosti Google. Na druhou stranu se jedná o základní normu, jíž jsou české subjekty povinny se řídit, a proto nemůže být v přehledu ochrany proti pirátství v rámci této práce vynechána. V rámci soukromoprávní ochrany je třeba opět připomenout zásadu vigilantibus iura. Tato zásada znamená, že právo pomáhá (jen) těm, kdož jsou bdělí, kteří o svá práva anebo záležitosti vůbec pečují, a naopak neprospívá těm, kdo „spí“, kdo o svá práva nedbají. Stát má povinnost zajistit ochranu soukromým právům, nicméně tuto ochranu si zaslouží jen ti, kdo se o svá soukromá práva sami starají55. Je tedy třeba, aby ti, jimž autorská práva svědčí, sami aktivně vystupovali na jejich ochranu (viz například I. ÚS 69/06), přičemž je nepodstatné, zdali tak budou činit sami oprávnění, či k výkonu této ochrany zmocní jinou osobu. Ochraně práv autorských se věnuje stejnojmenný Díl 5, Hlava I AZ. Stěžejním ustanovením, které upravuje ochranu autorských práv i v prostředí internetu, je § 40 AZ, který poskytuje celou plejádu způsobů soukromoprávní ochrany. Nároky, vyplývající z tohoto ustanovení, lze rozdělit na:
určovací nárok dle odst. 1 písm. a)
zápůrčí nárok dle odst. 1 písm. b)
informační nárok dle odst. 1 písm. c)
nárok odstraňovací dle odst. 1 písm. d)
nárok na přiměřené zadostiučinění dle odst. 1 písm. e)
zvláštní nárok zápůrčí dle odst. 1 písm. f)
Další typ nároku vyplývá z § 40 odst. 2, podle něhož autorovi, jehož návrhu bylo vyhověno, může soud přiznat v rozsudku právo uveřejnit rozsudek na náklady účastníka, který ve sporu neuspěl, a podle okolností určit i rozsah, formu a způsob uveřejnění. Posledním nárokem, vyplývajícím z ustanovení § 40 AZ je právo na náhradu škody a na vydání bezdůvodného obohacení dle odstavce 4 (o tomto viz více 55
DVOŘÁK, J., ŠVESTKA, J. ZUKLÍNOVÁ, M. a kol. Občanské právo hmotné, str. 54
38
v bodě 7.1 této práce). Na tomto místě rozeberu základy jednotlivých nároků, ke kterým je autor, popř. osoba dle § 41 AZ (dále jen autor), oprávněn (a). Je vhodné podotknout, že ve věcech sporů z práv vyplývajících z duševního vlastnictví jsou v prvém stupni dle § 9 odst. 2 písm. g) zákona č. 99/1963, občanský soudní řád (dále jen OSŘ), příslušné krajské soudy. 4.4.1. Určovací nárok Jedná se o nárok autora na určení autorství. Jedná se odlišný nárok od určovací žaloby dle § 80 zákona č. 99/1963 OSŘ. Nárok dle § 40 odst. 1 písm. a) je ustanovením speciálním, a jelikož platí zásada lex speciali derogat legi generalis, není zapotřebí prokazovat naléhavý právní zájem. Aplikace § 80 není vyloučena, avšak pouze za účelem určení, zdali tu autorské právo v konkrétním případě je, či není. V takovém případě budou platit obecná pravidla věcné příslušnosti soudu dle OSŘ, věcně příslušným tedy bude okresní soud. 4.4.2. Zápůrčí nárok Smyslem tohoto nároku je domoci se zákazu jednání, které autorské právo ohrožuje, nebo do něj přímo zasahuje. Z konkrétních nároků týkajících se porušování autorských práv na internetu zákon výslovně zmiňuje hlavně zákaz neoprávněného sdělování díla veřejnosti. Nutno podotknout, že ustanovení je demonstrativní, výčet z něho plynoucích negatorních nároků není konečný. Z povahy negatorního nároku vyplývá, že jej nelze uplatňovat, pokud závadný stav byl již ukončen, tedy není trvající56. 4.4.3. Informační nárok K efektivnímu uplatnění svých nároků se může autor domáhat sdělení některých potřebných údajů, přičemž zákon stanoví, vůči kterým osobám může nárok na sdělení údajů směřovat57. Podstatou tedy je zejména získání informací o původu služeb a totožnosti osob, kterými jsou porušována autorská práva, a to za účelem ochrany před dalšími zásahy do autorského práva či zjištění informací o odpovědných osobách58. Informace, které je možno v rámci tohoto nároku požadovat, jsou vymezeny taxativně. Ve vztahu k porušování autorských práv na internetu jsou jimi zejména následující: 56
TELEC, I., TŮMA, P., Autorský zákon. Komentář., str. 419 CHALOUPKOVÁ, H., HOLÝ, P. Autorský zákon. Komentář., str. 78 58 TELEC, I., TŮMA, P., Autorský zákon. Komentář., str. 419 57
39
sdělení informací o způsobu a rozsahu neoprávněného užití, o původu neoprávněně zhotovené rozmnoženiny či napodobeniny díla, o ceně služby, která s neoprávněným užitím díla souvisí, a o osobách, které se se neoprávněného užití díla účastní, včetně osob, kterým byly předmětné rozmnoženiny či napodobeniny určeny za účelem jejich poskytnutí třetí osobě. Ustanovení dále formuluje, že informační nárok lze uplatnit vůči osobě, která neoprávněně zasáhla do autorova práva nebo jej neoprávněně ohrozila, a poskytuje v bodech 1. - 4. sice demonstrativní, ale poměrně podrobný výčet takovýchto osob (srovnej § 40 odst. 1 písm. c) bod 1. - 4.). Nárok je možné dle těchto bodů uplatňovat pouze na osobě, která má z jednání určených body 1. - 4.59 přímý nebo nepřímý hospodářský prospěch. Domnívám se, že tato podmínka bude ve většině případů naplněna minimálně příjmy z reklamy. Možnost získání informací tímto nárokem považuji za esenciální pro identifikaci piráta v rámci sítě soukromého práva, neboť jedině tak lze získat informace o rušiteli či ohroziteli bez nutnosti podávat trestní oznámení jakožto poškozený dle trestněprávních předpisů. 4.4.4. Nárok odstraňovací Podstatou odstraňovacího nároku je restituce, čili odstranění důsledků neoprávněného zásahu do autorských práv. Podmínkou je existence protiprávního stavu, byť samotné rušební jednání již pominulo60. Ve vztahu k tématu této práce se jedná zejména o odstranění následků zničením (rozuměj smazáním) neoprávněně zhotovené rozmnoženiny. Výčet, poskytnutý v dotčeném ustanovení AZ je opět demonstrativní. Náklady na odstranění protiprávního stavu nese rušitel. 4.4.5. Nárok na přiměřené zadostiučinění Osoba, jejíž autorská práva byla dotčena, může požadovat poskytnutí přiměřeného zadostiučinění zejména omluvou, popř. zadostiučiněním v penězích v případě, že by se jiné zadostiučinění nejevilo dostačující. K nemajetkové újmě může dojít buď na 59
Dle znění § 40 odst. 1 písm. c) AZ je takovouto osobou ta, která: 1) má nebo měla v držení neoprávněně zhotovenou rozmnoženinu či napodobeninu díla za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, 2) využívá nebo využívala za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu službu, která neoprávněně zasahuje nebo zasahovala do práva autora nebo je neoprávněně ohrožuje nebo ohrožovala, 3) poskytuje nebo poskytovala za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu službu užívanou při činnostech, které neoprávněně zasahují do práva autora nebo je neoprávněně ohrožují, anebo 4) byla označena osobou uvedenou v bodě 1, 2 nebo 3 jako osoba, která se účastní pořízení, výroby nebo distribuce rozmnoženiny či napodobeniny díla anebo poskytování služeb, které neoprávněně zasahují do práva autora nebo je neoprávněně ohrožují, 60 tamtéž., str. 420
40
chráněném osobnostním, či na chráněném majetkovém statku. Takto vzniklou nemajetkovou újmu nelze objektivně ocenit, a tudíž přesně vyčíslit všeobecným ekvivalentem, tj. penězi. Lze ji ale však určitým způsobem (ať morálně, či i v penězích) odčinit, a tak ji v životě postiženého zmírnit. Při určení rozsahu tohoto odčinění připadá s přihlížením jak k závažnosti a intenzitě neoprávněného zásahu, tak k míře zaviněného postoje rušitele významná úloha volné úvaze soudu (jeho diskreci)61. 4.4.6. Zvláštní nárok zápůrčí Specifikem zvláštního nároku zápůrčího je, že nesměřuje proti osobě rušitele, či toho, jenž autorská práva ohrožuje, ale proti jiné osobě – poskytovateli služby, kterou takováto osoba (rozuměj osoba rušitele či toho, jenž autorské právo ohrožuje) využívá. Vznik autorskoprávní odpovědnosti za poskytování předmětných služeb je tak závislý na vzniku autorskoprávní odpovědnosti třetích osob jako ohrozitelů či rušitelů autorského práva. Z toho vyplývá i procesní povinnost důkazu porušení či ohrožení autorského práva jako podmínky pro přiznání nároku62. Na tomto místě je třeba podotknout, že v případě vznesení tohoto nároku soudní cestou bude soud řešit výraznou otázku proporcionality takovéhoto zásahu, neboť stejná služba může být snadno využívána k legální činnosti jiných subjektů, v čemž spatřuji jistou paralelu k § 40 odst. 2 AZ.
4.5. Ochrana dle Trestního zákoníku V rámci právního řádu ČR je taktéž poskytována ochrana autorskému právu prostřednictvím části druhé, hlavy VI, dílu 4 zákona č. 40/2009, trestní zákoník (dále jen TZ), nazvané Trestné činy proti průmyslovým právům a proti autorskému právu. Ustanovení, které typicky dopadá na pirátství, jakožto kriminální čin, je ustanovení § 270 TZ „Porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi“. Objektivní stránka této skutkové podstaty záleží v tom, že pachatel neoprávněně zasáhne nikoli nepatrně do zákonem chráněných práv k autorskému dílu, uměleckému výkonu, zvukovému či zvukově obrazovému záznamu, rozhlasovému nebo televiznímu vysílání nebo databázi. Přísněji trestný bude pachatel, pokud shora uvedené jednání bude mít charakter obchodní činnosti nebo jiného podnikání, získá-li
61 62
DVOŘÁK, J., ŠVESTKA, J. ZUKLÍNOVÁ, M. a kol. Občanské právo hmotné, str. 358 TELEC, I., TŮMA, P., Autorský zákon. Komentář., str. 424
41
takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch nebo způsobí-li jinému značnou škodu nebo se dopustí takového činu ve značném rozsahu. Nejpřísněji trestný bude pachatel, získá-li shora uvedeným jednáním pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu nebo způsobí-li jinému škodu velkého rozsahu nebo dopustí-li se takového jednání ve velkém rozsahu63. Toto ustanovení je tedy ustanovení odkazující na jiný právní předpis. Tímto předpisem je především autorský zákon. Pro spáchání trestného činu dle § 270 TZ je zapotřebí úmysl, nelze jej tedy spáchat z nedbalosti či bez vědomí pachatele.
4.6. Přestupková ochrana a správní delikty Společensky méně závažné případy porušování autorského práva, tedy ty které nedosahují společenské míry vyšší než nepatrné, budou postihovány dle autorského ve spojení se zákonem č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Dle § 105a odst. 1 písm. a) AZ se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že neoprávněně užije autorské dílo, umělecký výkon, zvukový či obrazově zvukový záznam, rozhlasové nebo televizní vysílání nebo databázi. Z hlediska subjektivní stránky není zapotřebí úmyslu, postačí nedbalost. § 105b odst. 1 písm. a) označuje tutéž skutkovou podstatu za správní delikt, spáchá-li ho právnická osoba či podnikající fyzická osoba. Ustanovení § 105a odst. 2 písm. b) AZ a § 105b odst. 2 písm. b) AZ shodně poskytují ochrany proti zásahu uvedenému v § 43 odst. 1,2, tedy vůči neoprávněnému obcházení prostředků účinné technické ochrany.
63
JELÍNEK, J. A KOL.: Trestní právo hmotné, str. 676
42
5. Odpovědnost za porušování autorských práv V rámci této kapitoly se budu zabývat odpovědností jednotlivých subjektů internetového provozu, tedy odpovědností jednotlivých druhů ISP a koncového uživatele. Mým cílem v rámci této kapitoly je tedy hlavně zhodnotit výše popsané způsoby, kterými nejčastěji dochází k porušování autorských práv na internetu, a to z hlediska odpovědnosti a jejího rozsahu u jednotlivých subjektů. Předně je třeba se tedy zaměřit na definici pojmu odpovědnost v nejširším právním smyslu. Právní odpovědností je zvláštní forma právního vztahu, ve kterém dochází na základě porušení právní povinnosti ke vzniku nové právní povinnosti sankční povahy64. Jelikož jde o právní vztah, je třeba mít vždy na paměti, kdo je či bude jeho subjektem. Jelikož se práce zabývá odpovědností z pirátství a ochranou proti němu, bude se v naprosté většině případů jednat zejména o majetková práva obsažená v katalogu práv náležejících do práva dílo užít dle § 12 odst. 4 zákona č. 121/2000 Sb. AZ, tedy o:
právo dílo65 užít (§ 12 AZ)66, kterým se rozumí o právo na rozmnožování díla (§ 13 AZ) o právo na rozšiřování originálu nebo rozmnoženiny díla (§ 14 AZ) o
právo na pronájem originálu nebo rozmnoženiny díla (§ 15 AZ)
o právo na půjčování originálu nebo rozmnoženiny díla (§ 16 AZ) o právo na vystavování originálu nebo rozmnoženiny díla (§ 17 AZ) o právo na sdělování díla veřejnosti (§ 18 - 23 AZ) Právo na rozšiřování, pronájem, půjčování a vystavování originálu nebo rozmnoženiny díla je vázáno na hmotnou podobu. I přesto, že tato práva dle § 26 odst. 1 AZ nejsou převoditelná, je dle z ustanovení § 12 odst. 1 AZ možné poskytnout oprávnění k výkonu práva dílo užít jiným osobám. Proto nemusí být subjektem právního vztahu vždy jen autor autorského díla (nebo výrobce zvukového či zvukově obrazového záznamu), ale i subjekt odlišný od autora, který získal takové oprávnění, což je podstatný rozdíl od tzv. osobnostních práv dle § 11 AZ, kterými jsou: 64
GERLOCH, A., Teorie práva, str. 162 Obdobná úprava platí i pro zvukový záznam a zvukově obrazový záznam, viz hlava II, díl 2 AZ 66 Dle ustanovení § 12 odst. 5 AZ není výčet v § 12 odst. 4 uzavřený, a jedná se tak o demonstrativní výčet způsobů, jak lze autorské dílo užít. 65
43
právo rozhodnout o zveřejnění díla (§ 11 odst. 1 AZ)
právo osobovat si autorství a rozhodnout, zda a jakým způsobem má být autorství uvedeno při zveřejnění a dalším užití díla (§ 11 odst. 2 AZ)
právo na nedotknutelnost autorova díla, zejména právo udělit svolení k jakékoliv změně nebo jinému zásahu do díla a právo autorského dohledu (§ 11 odst. 3 AZ).
Domnívám se, že nejčastěji rušenými právy ve vztahu k internetovému pirátství jsou práva dle § 12 odst. 4 písm. a) (též 13 AZ), písm. b) (též § 14 AZ) a písm. f) (též § 18 odst. 2) a konečně § 11 odst. 1 AZ. Rušením a nedovoleným zasahováním do těchto práv (avšak i ostatních práv dle AZ) dochází k protiprávnímu úkonu či stavu jakožto prvnímu znaku vzniku soukromoprávní odpovědnosti67. Porušováním těchto práv zároveň dochází k největší škodě (majetkové újmě) na majetku vlastníků (nositelů) autorských práv, jakožto dalšímu předpokladu vzniku občanskoprávní odpovědnosti68 (domnívám se, že i když se v případě práva dle § 11 odst. 1 AZ jedná o osobnostní právo autora, má toto i majetkový rozměr, neboť pokud dojde k neoprávněnému zveřejnění díla, může to mít výrazný vliv na příjmy z tohoto díla; bude-li kupříkladu neoprávněně zveřejněn film, který dosud nebyl zveřejněn, a bude-li tedy k dispozici před premiérou, tento stav jistě ovlivní hospodářský úspěch tohoto filmu). Ke vzniku občanskoprávní odpovědnosti je dále zapotřebí příčinné souvislosti mezi protiprávním úkonem a vznikem újmy v majetkové či nemajetkové sféře postiženého69. Čtvrtým a zároveň posledním znakem vzniku občanskoprávní odpovědnosti je zpravidla i zavinění ve formě úmyslu či nedbalosti70. Při tzv. objektivní odpovědnosti není čtvrtý znak vyžadován. Značná část nároků dle § 40 AZ je však postavena právě na objektivní odpovědnosti, která je systémově příznačná pro celou oblast zákonné ochrany práv k nehmotným statkům71. Autorský zákon zavádí v díle 4. Výjimky a omezení práva autorského. Jelikož předmětem této práce není rozbor licencí na jednotlivá užití děl, uvedu v této části výčet
67
DVOŘÁK, J., ŠVESTKA, J. ZUKLÍNOVÁ, M. a kol. Občanské právo hmotné, str. 356 Viz tamtéž, str. 356 69 Viz tamtéž, str. 356 70 Viz tamtéž, str. 356 71 TELEC, I., TŮMA, P., Autorský zákon. Komentář., str. 421 68
44
omezení, která jsou dle mého názoru relevantní ve vztahu k tématu práce, a tato omezení dále rozeberu podrobněji v příslušných podkapitolách této kapitoly. Ústředním bodem této části Autorského zákona, který zmíním na tomto místě, je ustanovení § 29, odst. 1 s ohledem na jeho význam pro aplikaci výjimek a omezení práva autorského. Jedná se o tzv. „třístupňový test“ – „výjimky a omezení práva autorského lze uplatnit pouze ve zvláštních případech stanovených v tomto zákoně a pouze tehdy, pokud takové užití díla není v rozporu s běžným užitím díla a ani jím nejsou nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora“. Tři stupně tohoto testu představují:
výjimky a omezení jsou, které jsou přípustné jen ve zvláštních případech stanovených autorským zákonem (výčet oddílu 2 AZ je tedy taxativní)
takové užití díla, které není v rozporu s běžným způsobem užití díla
tímto užitím nejsou nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora
Aby nastaly účinky tímto ustanovením předpokládané, musí být tyto tři podmínky splněny kumulativně72 Vedle odpovědnosti dle občanskoprávních předpisů připadá do úvahy, jak již zmíněno výše, taktéž odpovědnost trestněprávní. Základy trestní odpovědnosti stanovuje hlava II, Díl 1 TZ. § 13 TZ stanovuje: Trestným činem je protiprávní čin, který zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky v takovém zákoně uvedené. Jedná se tedy o formální pojetí trestného činu. Druhý odstavec tohoto ustanovení říká, že k trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti. Základním znakem trestného činu je tedy jeho protiprávnost. Protiprávnost je rozpor s právní normou v rámci právního řádu73. Touto normou bude v případech, týkajících se tématu této práce, zejména autorský zákon a zákon o některých službách informační společnosti. Dalšími pojmovými znaky trestného činu jsou typové znaky trestného činu, tj. znaky skutkové podstaty (objekt, objektivní stránka, subjekt,
72 73
Viz tamtéž, str. 342 JELÍNEK, J. A KOL.: Trestní právo hmotné, str. 115
45
subjektivní stránka), a obecné znaky trestného činu, tedy stanovený věk, příčetnost a u mladistvých pachatelů taktéž rozumová a mravní vyspělost. Vzhledem k zásadě subsidiarity trestněprávní represe tak, jak je stanovena v § 12 odst. 2 TZ se trestní důsledky dle trestního zákoníku budou uplatňovat v případech, kdy nepostačuje potrestání dle jiných předpisů (srovnej body 4.5 a 4.6). Tímto předpisem tedy bude autorský zákon ve spojení se zákonem o přestupcích. Přestupkem ve smyslu zákona o přestupcích je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno, nejde-li o správní delikt postižitelný dle jiných právních předpisů anebo o trestný čin. Z hlediska subjektivní stránky postačí ke spáchání přestupku nedbalost, nestanoví-li zákon jinak. Posledními dvěma podmínkami odpovědnosti za přestupek je věk (dovršení 15 let věku) a příčetnost pachatele v době spáchání přestupku. Závěrem připomínám, že skutková podstata § 270 TZ, jak byla popsána v bodě 4.5 této práce, může být spáchána dle § 7 zákona č.418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále jen TOPO), nejen fyzickou, ale i právnickou osobou. Trestným činem spáchaným právnickou osobou je protiprávní čin spáchaný jejím jménem nebo v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti, jednal-li tak a) statutární orgán nebo člen statutárního orgánu, anebo jiná osoba, která je oprávněna jménem nebo za právnickou osobu jednat, b) ten, kdo u této právnické osoby vykonává řídící nebo kontrolní činnost, i když není osobou uvedenou v písmenu a), c) ten, kdo vykonává rozhodující vliv na řízení této právnické osoby, jestliže jeho jednání bylo alespoň jednou z podmínek vzniku následku zakládajícího trestní odpovědnost právnické osoby, nebo d) zaměstnanec nebo osoba v obdobném postavení (dále jen „zaměstnanec“) při plnění pracovních úkolů, i když není osobou uvedenou v písmenech a) až c) jestliže jí ho lze přičítat podle odstavce 2.
46
Podle § 8 lze právnické osobě přičítat spáchání trestného činu uvedeného v § 7 TOPO, jestliže byl spáchán a) jednáním orgánů právnické osoby nebo osob uvedených v odstavci 1 písm. a) až c), nebo b) zaměstnancem uvedeným v odstavci 1 písm. d) na podkladě rozhodnutí, schválení nebo pokynu orgánů právnické osoby nebo osob uvedených v odstavci 1 písm. a) až c) anebo proto, že orgány právnické osoby nebo osoby uvedené v odstavci 1 písm. a) až c) neprovedly taková opatření, která měly provést podle jiného právního předpisu nebo která po nich lze spravedlivě požadovat, zejména neprovedly povinnou nebo potřebnou kontrolu nad činností zaměstnanců nebo jiných osob, jimž jsou nadřízeny, anebo neučinily nezbytná opatření k zamezení nebo odvrácení následků spáchaného trestného činu. V tomto případě se jeví druhá možnost pro právnické osoby značně nebezpečnou, protože například neoprávněné užití softwaru jejím zaměstnancem může jí být přičteno k tíži ve smyslu § 8 odst. 2 písm. b)74, navíc dle § 8 odst. 3 TOPO trestní odpovědnosti právnické osoby nebrání, nepodaří-li se zjistit, která konkrétní fyzická osoba jednala způsobem uvedeným v odstavcích 1 a 2.
5.1. Odpovědnost ISP Odpovědnost poskytovatele internetových služeb (ISP) podrobně upravuje zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti (dále jen ZIS) v souladu se směrnicí č. 2000/31/ES o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu ("směrnice o elektronickém obchodu"). Zákon v souladu se směrnicí rozlišuje 3 typy ISP: 1) Poskytovatel služby, jež spočívá v přenosu informací poskytnutých uživatelem
prostřednictvím
sítí
elektronických
komunikací
nebo
ve
zprostředkování přístupu k sítím elektronických komunikací za účelem
74
SMEJKAL, V., Kybernetická kriminalita. str. 357
47
přenosu informací dle § 3 ZIS, potažmo dle čl. 12 směrnice o elektronickém obchodu – tzv. mere conduit 2) Poskytovatel služby, jež spočívá v přenosu informací poskytnutých uživatelem za účelem dočasného meziuložení dle § 4 ZIS, potažmo čl. 13 směrnice o elektronickém obchodu – tzv. caching 3) Poskytovatel služby, jež spočívá v ukládání informací poskytnutých uživatelem na jeho žádost dle § 5 ZIS, potažmo čl. 14 směrnice o elektronickém obchodu – tzv. hosting Zajímavostí transpozice směrnice o elektronickém obchodu do ZIS je, že český zákonodárce zvolil odlišný způsob vymezení odpovědnosti ISP než směrnice. Zatímco ustanovení směrnice o elektronickém obchodu jednotlivá ustanovení koncipuje jakožto „poskytovatel neodpovídá, když….“, česká úprava ustanovení koncipuje jako „poskytovatel odpovídá, když…“. Metoda pozitivního výčtu případů, užitá českým zákonodárcem, zakládajících odpovědnost providera může teoreticky vést k zúžení rozsahu odpovědnosti, pokud konkrétní jednání nebude přesně podřaditelné pod výčet podmínek, kdy provider dle českého zákona odpovědný je, a tím bude vyloučena možnost jeho postihu75. Do první kategorie, tedy poskytovatelů typu mere conduit spadají poskytovatelé služeb, které lze dle Polčáka76 rozdělit do tří kategorií: a) operátoři
elektronických
komunikací
dle
zákona
o
elektronických
komunikacích, b) ostatní operátoři fyzických linek, c) operátoři logických linek. Ustanovení § 3 ZIS stanoví limity, tzv. „safe harbor“, takto: (1) Poskytovatel služby, jež spočívá v přenosu informací poskytnutých uživatelem prostřednictvím sítí elektronických komunikací nebo ve zprostředkování přístupu k sítím elektronických komunikací za účelem přenosu informací, odpovídá za obsah přenášených informací, jen pokud 75 76
KŘÍŽ, J. A KOL., Aktuální otázky práva autorského a práv průmyslových, str. 81 POLČÁK, R., Právo na internetu – spam a odpovědnost ISP, str. 76
48
a) přenos sám iniciuje, b) zvolí uživatele přenášené informace, nebo c) zvolí nebo změní obsah přenášené informace. (2) Přenos informací a zprostředkování přístupu podle odstavce 1 zahrnuje také automatické krátkodobě dočasné ukládání přenášených informací. Jak vyplývá z dikce zákona, neodpovídá první typ ISP za kvalitu přenášených informací, nelze-li mu tyto informace přičíst. Stát ani osoby poškozené protiprávností určitých informací se tak na prvním typu ISP nemohou domáhat odškodnění77. Za zmínku stojí, že směrnice o elektronickém obchodu hovoří v ustanovení čl. 12 odst. 3 o možnosti soudního nebo správního orgánu požadovat od poskytovatele služby v souladu s právním řádem, aby ukončil porušování práv nebo mu předešel. Tato situace ale není českým právem nijak konkrétně řešena. Více k této tematice v bodu 6. 2. této práce. Odpovědnost provozovatele druhého typu je v § 4 ZIS upravena následovně: Poskytovatel služby, jež spočívá v přenosu informací poskytnutých uživatelem, odpovídá za obsah informací automaticky dočasně meziukládaných, jen pokud a) změní obsah informace, b) nevyhoví podmínkám přístupu k informaci, c) nedodržuje pravidla o aktualizaci informace, která jsou obecně uznávána a používána v příslušném odvětví, d) překročí povolené používání technologie obecně uznávané a používané v příslušném odvětví s cílem získat údaje o užívání informace, nebo e) ihned nepřijme opatření vedoucí k odstranění jím uložené informace nebo ke znemožnění přístupu k ní, jakmile zjistí, že informace byla na výchozím místě přenosu ze sítě odstraněna nebo k ní byl znemožněn přístup nebo soud nařídil stažení či znemožnění přístupu k této informaci. Jak lze ze znění ustanovení vyčíst, za protiprávnost informace odpovídá provozovatel tehdy, změní-li její obsah, nebo dojde-li ze strany provozovatele druhého typu k porušení smluvených či standardních technických podmínek cachingu (jedná se o 77
Viz tamtéž, str. 56
49
služby, jejichž prostřednictvím jsou vytvářeny identické obrazy dat, díky nimž mohou k těmto datům rychleji přistupovat uživatelé78). Zajímavé tedy je, že odpovědnost těchto provozovatelů ovlivňují i běžně používané technické standardy. Odpovědnost poskytovatelů třetího typu upravuje § 5 ZIS takto: (1) Poskytovatel služby, jež spočívá v ukládání informací poskytnutých uživatelem, odpovídá za obsah informací uložených na žádost uživatele, jen a) mohl-li vzhledem k předmětu své činnosti a okolnostem a povaze případu vědět, že obsah ukládaných informací nebo jednání uživatele jsou protiprávní, nebo b) dozvěděl-li se prokazatelně o protiprávní povaze obsahu ukládaných informací o protiprávním jednání uživatele a neprodleně neučinil veškeré kroky, které lze po něm požadovat, k odstranění nebo znepřístupnění takovýchto informací. (2) Poskytovatel služby uvedený v odstavci 1 odpovídá vždy za obsah uložených informací v případě, že vykonává přímo nebo nepřímo rozhodující vliv na činnost uživatele. Dle českého práva je tedy odpovědnost třetího typu ISP založena na tzv. minimální podmínce nevědomé nedbalosti. ISP tedy odpovídá i v případech, kdy o protiprávní povaze informace nevěděl, ale vědět měl a mohl. Vzhledem k tomu, že vědomost o protiprávnosti ukládané informace tedy hraje u provozovatelů třetího typu klíčovou roli, je třeba se ptát, jakým způsobem může či musí ISP tuto vědomost získat. Ustanovení § 6 ZIS k tomuto uvádí: Poskytovatelé služeb uvedení v § 3 až 5 nejsou povinni a) dohlížet na obsah jimi přenášených nebo ukládaných informací, b) aktivně vyhledávat skutečnosti a okolnosti poukazující na protiprávní obsah informace. Vzhledem k tomu, že není tedy stanovena povinnost ISP aktivně závadné informace vyhledávat79, klíčovou úlohu hraje oznámení, jehož právní úprava však 78 79
POLČÁK, R., Právo na internetu – spam a odpovědnost ISP, str. 57 K tomuto srovnej rozsudek SDEU ve věci C-360/10 SABAM proti Netlog NV ze dne 16. 2. 2012
50
naprosto chybí (na rozdíl od výše uvedené úpravy v DMCA). Lze tedy shrnout, že takovéto oznámení může učinit kdokoliv, a to i anonymně, jakoukoliv formou, při čemž je ale zapotřebí pamatovat na případnou nutnost dokazování existence takovéhoto oznámení při případném soudním sporu. Vedle tohoto je ovšem nutné vzít v potaz, že ačkoliv není stanovena povinnost aktivně závadný obsah vyhledávat, je-li jeho protiprávnost informace zjevná prima facie, bude za tuto protiprávnost provozovatel odpovědný, neboť o protiprávnosti vědět měl a mohl (v takovémto případě je ale třeba vždy pečlivě posuzovat okolnosti případu, neboť situace bude např. jiná u profesionálně moderovaných fór a jiná u fór, které provozuje nějaký nadšenec po víkendech). 5.1.1. Odpovědnost poskytovatele internetového připojení Poskytovatel internetového připojení je typickým představitelem poskytovatele typu mere conduit, konkrétně pak spadá do podmnožiny subjektů, která je upravena jak ZIS, tak zákonem o elektronických komunikacích. Jak je patrné, případy safe harbor, tedy případy, kdy provozovatel není za protiprávnost přenášených informací odpovědný, jsou u ISP tohoto typu koncipovány nejšířeji. Provozovatel tohoto typu tak za obsah zásadně neodpovídá, nezasáhne-li do přenášené informace či není-li jejím původcem. Tato neodpovědnost se vztahuje na veškeré nejběžnější způsoby, jakým je pirátství provozováno, tedy jak na linking, streaming, uploading/Direct Downloading, tak i na peer-to-peer sítě. Jedinou povinností, kterou tedy právní řád provozovateli stanovuje, a to i v případě jeho neodpovědnosti, jest tedy povinnost dle již výše zmíněného čl. 12 odst. 3 směrnice o elektronickém obchodu, který nemá přesný protiklad v české úpravě. Nejčastěji se tak bude pravděpodobně jednat o předběžné opatření dle § 74 an. OSŘ, v úvahu ale připadají i jiná rozhodnutí. Reálnou se jeví i možnost soudu přikázat ISP, aby blokoval přístup na servery umístěné v zahraničí80. Ohledně povinnosti ISP blokovat přístup na internetové stránky bylo dne 27. 3. 2014 ve věci C-314/12 UPC Telekabel Wien GmbH proti Constantin Film Verleih GmbH a Wega Filmproduktionsgesellschaft mbH ze dne 27. 3. 2014, které v bodě 64 stanoví, že základní práva uznaná unijním právem musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo poskytovateli internetového připojení prostřednictvím příkazu vydaného soudem zakázáno poskytovat zákazníkům přístup k webovým stránkám, na nichž jsou online zpřístupňovány předměty ochrany bez souhlasu nositelů práv, pokud tento soudní příkaz neupřesňuje, jaká 80
Viz například rozhodnutí německého soudu OVG Munster 8 B 2567/02 ze dne 19. 3. 2003
51
opatření musí tento poskytovatel připojení přijmout, a pokud tento poskytovatel může uniknout sankcím postihujícím porušení uvedeného soudního příkazu prokázáním toho, že již přijal všechna opatření, jež po něm lze rozumně požadovat, avšak za podmínky, že přijatá opatření zbytečně nezbavují uživatele internetu možnosti využít oprávněného přístupu k dostupným informacím a vedou k zabránění nebo alespoň ke ztížení neoprávněných prohlížení předmětů ochrany a ke skutečnému odrazování uživatelů internetu, kteří využívají služeb adresáta tohoto soudního příkazu, od prohlížení těchto předmětů, které byly zpřístupněny při porušení práva duševního vlastnictví, což musí ověřit vnitrostátní orgány a soudy. Další povinnosti provozovateli vyplývají ze zákona o Policii ČR, stejně tak jako z trestního řádu. 5.1.2. Odpovědnost webhostera a ostatních provozovatelů hostingu V rámci
této
kapitoly
se
nebudu
zabývat
jen
webhostingem,
tedy
pronajímáním/poskytováním volného prostoru na serveru k provozování webovských stránek jako takovým. Všichni provozovatelé hostingových služeb spadají do třetí kategorie dle § 5 ZIS. Jak již bylo řečeno, česká právní úprava je založena na tzv. minimální podmínce nevědomé nedbalosti. O možnostech, jak se může provozovatel dozvědět o protiprávnosti uložené informace, srovnej výklad výše. V rámci této kapitoly se budu věnovat jednotlivým formám pirátství, které jsou v současnosti nejužívanější, a přiřadím k nim, o jakou formu hostingové služby se jedná a případně co z toho pro provozovatele vyplývá. 5.1.2.1.
Linking
Co se týká linkingu, bude se nejčastěji jednat o tzv. warezová fóra, na nichž jsou umisťovány linky na cyberlockery, kde jsou nahrána díla samotná. Na odpovědnost provozovatele takového serveru nemá vliv, jedná-li se o diskuzní fórum, na které je zapotřebí registrace, či nikoliv. Problémem těchto fór může být, že i v případě, že jsou upozorněny tak, jak je popsáno výše, se mohou dostat do situace, kdy sama musí rozhodovat o tom, zdali je nějaký příspěvek (link) legální či nikoliv81. Domnívám se, že v tomto není systém nastaven správně a tato „pravomoc“ by měla být převedena na jiný 81
K tomuto srovnej rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ve věci 3 Cmo 197/2010 ze dne 2. 3. 2011
52
orgán, neboť staví provozovatele do situace, kdy bude „radši“ příspěvky mazat, než aby byl (spolu)odpovědným82. Provozovatel takového fóra má ovšem povinnost příspěvek smazat, pokud je prima facie zjevné, že příspěvek autorská práva porušuje. 5.1.2.2.
Uploading, Direct Downloading, Streaming
V těchto třech případech se jedná v podstatě o tentýž případ. Jedná se o situaci, kdy uživatel neoprávněně nahraje na úložiště, které je provozováno hosterem, nelegální obsah. Provozovatel úložiště za takové jednání není odpovědný a nemá povinnost nahrávaná data automaticky zkoumat za účelem zjištění jejich legality83. Po notifikaci má provozovatel povinnost daný soubor vymazat, nemá ovšem zákonnou povinnost zajistit bez příkazu soudu, aby se stejný či velmi podobný soubor na jeho stránkách neobjevil znovu. K tomu, abychom mohli hostingový server postihnout za protiprávní informaci, kterou na něm uložil jeho uživatel, je tedy třeba prokázat jeho skutečnou (faktickou) vědomost o protiprávnosti, případně prokázat, že ke skutečné vědomosti o existenci protiprávní informace měl příslušný provozovatel pádný důvod 84. Do té doby není provozovatel odpovědný, ani pokud je soubor stahován, či streamován. 5.1.2.3.
Peer-to-Peer
Ačkoliv jsem si vědom, že peer-to-peer se v žádném případě neomezuje pouze na BitTorrent protokol, budu-li v této práci mluvit o P2P, bude se jednat právě o systém probíhající skrze BitTorrent protokol, a to jednoduše z toho důvodu, že centralizované systémy (Napster, Gnuttela) jsou v podstatě mrtvé, na ústupu, a v žádném případě nedosahují pirátských „úspěchů“ torrentu. Jelikož se tedy jedná o decentralizovaný systém, domnívám se, že se ustanovení ZIS celého procesu sdílení přes .torrent soubory týká jen v části okolo torrent indexu. Torrent index je v podstatě varianta (zpravidla) veřejného fóra, která organizuje a umožňuje vyhledávat v torrentech, které na stránky umístili sami uživatelé. Co se týká tohoto, odkazuji tedy na srovnatelné případy v předchozí kapitole. O zařazení těchto „jednoduchých“ indexů do třetí skupiny poskytovatelů ISP nemám pochybnosti.
82
Srovnej rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 Cmo 269/2001 Avšak v minulosti již proběhly pokusy, jak takovouto povinnost hosterovi stanovit, srov. rozhodnutí Soudního dvora Evropské Unie o předběžné otázce C-70/10 ze dne 27. 11. 2011 ve věci Scarlet Extended SA vs. SABAM 84 POLČÁK, R., Právo na internetu – spam a odpovědnost ISP, str. 83 83
53
Složitější situace však nastává v případě, že index nepůsobí jen v rámci své domény, tzn., že neumožňuje vyhledávat jen v rámci svého serveru, ale vyhledává na více serverech (tzv. meta torrent vyhledávání, např. v současné době populární Torrent Meta Search či Torrentz.eu). Podle mého se takovéto služby dostávají do obdobného postavení, jako klasické vyhledávače typu Google či Seznam. K právnímu postavení těchto vyhledávačů nezbývá než podotknout, že je stále nejasné, do které ze tří kategorií spadají, neboť legislativa je v tomto směru nejasná a je tak třeba vyčkat, jak tuto problematiku bude posuzovat ustálená judikatura. I přesto, že v Evropské unii již proběhla rozhodnutí, která činí vyhledávač odpovědný za odkazování na stránky s protiprávním obsahem85, z dosavadních rozhodnutí různých soudů v evropských státech můžeme dovodit podobný přístup k vyhledávačům jako k ISP třetího typu. Vyhledávače tak byly jen zřídka shledány odpovědnými za zprostředkovávání informací o protiprávních WWW stránkách, pokud o protiprávním obsahu stránek neměly povědomí. Až na několik výjimečných případů se tak evropské soudy i v otázce objektivní odpovědnosti (např. zásahu do autorských práv) kloní k takové interpretaci příslušných ustanovení obecných předpisů, která de facto omezuje odpovědnost vyhledávačů jen na situace, kdy jejich provozovatelé věděli o tom, že se lze jejich prostřednictvím dostat k protiprávnímu obsahu nebo to vzhledem k okolnostem vědět měli a mohli. Domnívám se však, že v konkrétních případech provozovatelé BitTorrent indexů budou obdržovat značné množství oznámení o nelegalitě .torrent souborů jimi zprostředkovávaných, a tak bude za jistých okolností možné dovozovat, že o protiprávnosti obsahu svých stránek vědět měli, či alespoň mohli. Dalším místem, kde dochází ke styku technologie sdílení skrze BitTorrent protokol, je funkce BitTorrent trackeru. Přes tento tracker ovšem neprochází žádná data, pouze zajišťuje navázání spojení uživatelů a tím přenos dat zprostředkovává. Na trackeru taktéž žádná data uložena nejsou. V souladu s Čermákem se proto domnívám, že z těchto důvodů nelze provozovatele trackerů činit odpovědnými za provozování BitTorrent trackerů. Dokonce na ně nelze uplatnit ani § 3 zákona o některých službách informační společnosti pojednávající o odpovědnosti za obsah přenášených informací, 85
Viz rozhodnutí francouzského soudu Tribunale de Grande Instance de Paris ze dne 20.11.2000 ve věci UEJF et Licra c/ Yahoo! Inc., celé znění rozhodnutí k dispozici ve francouzštině na http://juriscom.net/2000/05/tgi-paris-refere-22-mai-2000-uejf-et-licra-c-yahoo-inc-et-yahoo-france/
54
neboť (jak je uvedeno výše) provozovatel BitTorrent trackeru žádné informace nepřenáší, pouze zprostředkuje spojení mezi uživateli sítě. Samotný přenos dat pak probíhá přímo mezi těmito uživateli86.
5.2. Odpovědnost koncového uživatele Koncovým uživatelem může být jen konkrétní osoba, která „sedí“ u počítače či obdobného koncového zařízení a která svým vědomým jednáním ovlivňuje jeho chod (to nevylučuje situaci, že tato osoba jedná za právnickou osobu jako je obchodní společnost). Koncovým zařízením tedy mohou být zejména PC, mobilní telefony (zejména pak ty „chytré“ – smartphony), tablety, notebooky atd. Koncovým zařízením tedy nebudou veškeré síťové prvky ani servery, vystupující v danou chvíli jako pouhý síťový prvek. Postavení koncového uživatele je tedy determinováno zejména tím, kde se nachází v rámci sítě, jaké zařízení používá a k čemu jej používá, neboť i počítač, fungující jako server (sloužící například k webhostingu) může vystupovat při jiné své činnosti jako koncové zařízení. Znakem koncového zařízení není jednosměrný tok dat směrem ze sítě do koncového zařízení, neboť právě děj opačný, tedy upload, je nejproblematičtější z hlediska odpovědnosti za porušování autorských práv na internetu, a to i přesto, že k němu dochází naprosto běžně, například i při obyčejném prohlížení internetových stránek, neboť koncové zařízení zasílá na prohlížené servery data, sloužící k jeho identifikaci atp. 5.2.1. Linking Podstatou linkingu ze strany koncového uživatele tedy nejčastěji bude umísťování odkazů, tedy linků, na warezová fóra. Samotnému linkingu musí předcházet jiný úkon, a to buď osoby, která „linkuje“, případně však může být tento úkon proveden i osobou odlišnou od toho, kdo sdílí link. Pro linkování je totiž zapotřebí, aby bylo kam linkovat, tedy na co odkazovat. Je proto zapotřebí, aby dílo, na nějž je odkazováno, bylo elektronicky přístupné, tzn., aby jeho kopie byla uložena na některém serveru. Tímto serverem může být nějaký cyberlocker či služba, která umožňuje streamování videa (o odpovědnosti koncového uživatele za zpřístupnění díla tímto způsobem srov. další body této kapitoly). Jakmile je tedy soubor na takovýto server nahrán, získá URL.
86
ČERMÁK, J.: Ochrana autorského práva v prostředí peer to peer sítí typu BitTorrent s přihlédnutím k rozsudku ve věci The Pirate Bay
55
Problematiku odpovědnosti za linkování ze strany koncového uživatele považuji za nejdiskutabilnější v rámci této části práce, neboť již jen možností, jak linkovat, je poměrně vysoké množství, a dle mého názoru ne všechny budou sdělením díla veřejnosti dle § 18 odst. 1, resp. 2 AZ, ačkoli již na tomto místě mohu říci, že obecně se přikláním k názoru, že „postování“ (tzn. umístění odkazu na fórum, od anglického výrazu to post) je sdělováním veřejnosti a k takovému je zapotřebí mít licenci. Tento názor je naprosto zjevný a správný, pokud se týká zejména situace tzv. embedded linků87. Embedded link umožňuje na internetových stránkách zobrazit obsah jiného webu, jde tedy v rámci internetového pirátství zejména o tzv. framing, kdy je na webové stránce umístěn tento link, jenž po kliknutí umožňuje např. přehrávat video, které je nahrané mimo server, na kterém běží webová stránka, na níž je embedded link umístěn. V konkrétním případě embedded linků se tedy dle mého názoru jedná o sdělování veřejnosti dle 18 odst. 2 AZ, jakožto užití, které není kryto výjimkou volného užití dle § 30 AZ odst. 188 AZ a § 30 odst. 289 AZ, a to zejména proto, že se nejedná o užití pro osobní potřebu fyzické osoby nikoli za účelem dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, a povaha tohoto prostředku umožňuje zpřístupnění díla veřejnosti způsobem, že kdokoli může mít k němu přístup na místě a v čase podle své vlastní volby. Ke stejnému názoru došel i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí 8 Tdo 137-2013 či v podobném rozhodnutí ve věci 5 Tdo 1136/2014 ze dne 27. 11. 201490. Poněkud opačným případem dle mého názoru může být postování linku, který není hyperlinkem, obzvláště v případě, kdy ten, kdo link postuje, není tím, kdo dílo na úložiště neoprávněně vložil a nečiní tak za účelem zisku a v masivním měřítku (srovnej rozhodnutí 8 Tdo 137-20013). Toto rozhodnutí se sice převážně týká embedded linků, 87
Pozn. autora: pro potřeby této podkapitoly se zabývám jen sdělování děl, jež doposud nebyly sděleny veřejnosti, tedy přesněji sdělováním „nové veřejnosti“ ve světle níže zmíněného rozhodnutí SDEU C466/12 ze dne 13.12.2014 88 § 30 odst. 1 AZ uvádí: „Za užití díla podle tohoto zákona se nepovažuje užití pro osobní potřebu fyzické osoby, jehož účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, nestanoví-li tento zákon jinak.“ 89 § 30 odst. 2 AZ stanoví: „Do práva autorského nezasahuje tak nezasahuje ten, kdo pro svou osobní potřebu zhotoví záznam, rozmnoženinu nebo napodobeninu díla.“ 90 Pozn. autora: dne 21. 10. 2014 bylo vydáno rozhodnutí SDEU ve věci C-348/13 BestWater International GmbH v Michael Mebes and Stefan Potsch ze dne 21. 11. 2014, které se týká framingu, avšak k dnešnímu dni nebyl vydán oficiální překlad do anglického či českého jazyka (rozhodnutí je k dispozici pouze v francouzském a německém jazyce). Z tohoto důvodu argumentaci tohoto rozhodnutí neuvádím, neboť neovládám jazyky oficiálního překladu natolik, abych z rozhodnutí mohl čerpat.
56
nicméně dle mého názoru se částečně kryje s problematikou linkování jako celku, a to v pasáži týkající se výdělečnosti tohoto konání. V případě výnosu z takového jednání je vyloučené aplikovat § 18 odst. 3 AZ. Další podmínkou neodpovědnosti za postování linku je, dle mého názoru, ve světle výše zmíněného rozhodnutí, absence hypertextové vlastnosti takového linku. Domnívám se tedy, že jednání, kdy koncový uživatel nahraje na fórum či sdělí jiným způsobem jinému uživateli prostou informaci o tom, že je některé dílo přístupné na internetu, učiní tak nikoliv hypertextovým odkazem, bez svého obohacení plynoucího ze sdělení této informace, a to v míře nikoliv přesahující mez, při které by byla neúměrně dotčena práva autora, bude takovéto jednání spadat pod ustanovení § 18 odst. 3 AZ. V podstatě se tedy dle mého názoru bude za výše uvedených podmínek jednat o situaci, kdy jeden uživatel internetu upozorní druhého uživatele na možnost legálního jednání dle § 30 AZ. Nutno ovšem podotknout, že se zdá býti pravidlem, že stanovené podmínky nejsou všeobecně dodržovány, a to hlavně v bodech týkajících se hospodářského užitku a konání v rozsahu jednotlivého sdílení těchto linků, tedy v přiměřené míře, čímž se dle mého názoru zdá být značná část obsahu warez fór nelegální. Závěrem podotýkám, že dne 13. 2. 2014 bylo vydáno rozhodnutí SDEU ve věci C-466/12 Nils Svensson, Sten Sjögren, Madelaine Sahlman, Pia Gadd proti Retriever Sverige AB (dále jen „rozhodnutí Svensson“), které se přímo dotýká linkingu. Žalobci v tomto sporu jsou skupina novinářů, jejichž články byly volně přístupné na internetu a na které žalovaný odkazoval ze svých stránek hyperlinky. Soud v rozhodnutí konstatuje, že ačkoliv hyperlinky naplňují podstatu sdělování veřejnosti dle čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29/ES o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti, tak v bodě 24 rozsudku podotýká, že z ustálené judikatury (myšleno SDEU) však vyplývá, že aby se na takové sdělování, jako je sdělování dotčené ve věci v původním řízení, které se týká stejných děl jako prvotní sdělení a bylo uskutečněno na internetu stejně jako prvotní sdělení, tedy podle stejné technologie, vztahoval pojem „sdělování veřejnosti“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29, je rovněž nezbytné, aby bylo určeno nové veřejnosti, to znamená veřejnosti, kterou nositelé autorského práva nebrali v potaz při udílení svolení k prvotnímu sdělení veřejnosti. Bod 32 tohoto rozsudku dále upřesňuje: čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 musí být vykládán v tom smyslu, že skutečnost, že jsou na jedné internetové stránce uvedeny
57
hypertextové odkazy na díla, která jsou volně dostupná na jiné internetové stránce, nepředstavuje sdělování veřejnosti podle tohoto ustanovení. Pro úplnost ještě upozorňuji na bod 31 rozsudku, který říká, že v případě, kdy hypertextový odkaz umožňuje uživatelům stránky, na které se tento odkaz nachází, obejít omezující opatření, která byla na stránce, na které se nachází chráněné dílo, přijata za účelem omezení přístupu veřejnosti k tomuto dílu pouze na předplatitele této stránky, a představuje tak zásah, bez kterého by uvedení uživatelé nemohli mít šířená díla k dispozici, je třeba všechny tyto uživatele považovat za novou veřejnost, kterou nositelé autorského práva nebrali v potaz při udílení svolení k prvotnímu sdělení, takže svolení nositelů je k takovému sdělování veřejnosti nutné. Tak je tomu zejména tehdy, není-li již dílo zpřístupněno veřejnosti na stránce, na které bylo sděleno prvotně, nebo je-li napříště na této stránce zpřístupněno pouze pro omezenou veřejnost, zatímco na jiné internetové stránce je přístupné bez svolení nositelů autorského práva. Domnívám se tedy, že toto rozhodnutí není v rozporu s mými názory týkajícími se linkingu, jak jsou uvedeny výše, naopak je ve značné míře potvrzuje. 5.2.2. Streaming Při streamování je proces poznání díla koncovým uživatelem následující: soubor (dílo) byl nahrán na server, který umožňuje přehrávání v prohlížeči či obdobném zařízení bez nutnosti downloadu celého díla, přičemž uživateli server posílá vždy tu část souboru, která následuje po části, kterou uživatel zrovna sleduje, tzn., aby měl v mezipaměti zařízení nahráno „něco napřed“ (jedná se o tzv. buffering). Jedná se o takzvaný (Video)-On-Demand systém, tedy volně přeloženo jako video na vyžádání. Předmětem streamování tedy může být v zásadě pouze dílo hudební či audiovizuální. Pokud uživatel takovýto obsah vyhledá, má právo při splnění výše vyjmenovaných předpokladů stanovených § 29 odst. 1 AZ volně užít autorské dílo, je-li takovým obsahem, a to konkrétně dle § 30 odst. 1 AZ. Ve vztahu k § 29 odst. 2 AZ je třeba podotknout, že další podmínkou volného užití je nutnost, aby toto dílo již bylo (ve smyslu § 4 AZ) zveřejněné. Nelze tedy takto pro osobní účely užít dílo, které například nebylo ještě uvedeno do kin, popř. odvysíláno či jinak zveřejněno. V takovém případě by šlo o nelegální užití.
58
Ve vztahu k legalitě streamování je tak třeba přísně dodržet podmínky § 30 odst. 1, zejména tedy podmínku užití pro osobní potřebu. „Osobní potřebou“ je zapotřebí rozumět užití díla v soukromí uživatele, a to v souladu s osobnostním právem na ochranu fyzické osoby a rámci výkonu tohoto osobnostního práva. Účelem „osobní potřeby“ může být například sebevzdělávání, samostudium, osobní zábava apod.91 Je-li účelem užití jiná než osobní potřeba, nejedná se o dovolené užití. Stejně tak je třeba zdůraznit, že dílo nemůže pro osobní potřebu užít právnická osoba. Dále z uvedeného vyplývá, že pod rozsah tohoto omezení autorského práva nespadají užití za účelem přímého či nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu uživatele92. Posledním pojmovým znakem, který definuje zákonné omezení autorského práva dle § 30 odst., je nedostatek veřejnosti tohoto užití, neboť samotná veřejnost takovéhoto užití je s osobním užitím pojmově neslučitelná. Je však zapotřebí brát v potaz rozměr pojmu soukromí jako takového, neboť to nezahrnuje jen uživatele samotného. Užitím díla v rámci soukromí lze, s ohledem na rozumné uspořádání právních poměrů, chápat i užití v rámci domácnosti uživatele, jakož i v rámci okruhu osob jemu blízkých. Do těchto osob může patřit např. i pozvaný, tj. individuálně určený, host domácnosti93. 5.2.3. Uploading V rámci podkapitoly uploadingu je zásadní rozlišovat, jaké dílo je nahráváno, za jakým účelem je dílo nahráváno, na který server je nahráváno a jak je s nahraným souborem, resp. jeho takto vzniklou URL adresou později nakládáno, neboť všechna tato kritéria a jejich možné kombinace zásadně ovlivňují, je-li upload legální, či nikoliv. Prvním kvalifikačním hlediskem tedy bude, jaké dílo je uploadováno. Autorský zákon v § 2 odst. 2 mj. říká, že za dílo se považuje též počítačový program, je-li původní v tom smyslu, že je autorovým vlastním duševním výtvorem. Pokud se bude jednat o vytváření kopie pro vlastní potřebu (nahrávání na server je totiž pojmově totožné jako vytváření kopie) počítačového programu, nejde dle § 30 odst. 3 o zákonné omezení autorského práva volným užitím. K možnosti nahrávat počítačový program na cizí server je tedy zapotřebí jiného oprávnění, jinak půjde vždy o nelegální jednání. Totéž platí pro elektronickou databázi, nikoli však pro fotografie, které jsou též tzv. quasidíly. 91
TELEC, I., TŮMA, P., Autorský zákon. Komentář., str. 345 Viz tamtéž, str. 345 93 Viz tamtéž, str. 345 92
59
Legálně lze v rozsahu volného užití tedy uploadovat jen díla dle § 2 odst. 1, potažmo 2 AZ ve spojení s § 30 odst. 3 AZ. Druhým kvalifikačním kritériem legality nahrávání souboru (v daném kontextu tedy díla) je účel, za kterým je uploadování prováděno. Tímto účelem může být pouze rozmnožení díla pro osobní potřebu. K osobní potřebě srovnej bod 5.3.2. Je tedy vyloučeno, aby dílo bylo nahráno za účelem jeho následného veřejného sdílení. Otázkou do diskuze ovšem může být, zdali je nelegální již samotné nahrání za tímto účelem, nebo jestli se toto jednání stane nelegálním až po provedení tohoto účelu, tedy jeho neoprávněného sdílení (např. pomocí výše zmíněného linkování). Osobně se přikláním k variantě, že nahrání se stane nelegálním až po aktu sdílení, neboť, použiji-li analogii z trestního
práva,
nahrání
bude
pouze
jakousi
„přípravou“,
a
ta
v rámci
soukromoprávních vztahů nijak postižitelná není. Jedná se ovšem o otázku značně teoretickou a její praktický dopad považuji za velmi omezený. Vyloučeno je vytváření kopie za účelem hospodářského výnosu. Jediným přípustným účelem uploadu tedy může být vytváření rozmnoženiny pro osobní potřebu, a jelikož zákon nestanoví, že by tato kopie musela být v bezprostřední fyzické dispozici rozmnožovatele, může tato rozmnoženina býti uploadována na internetové úložiště. Dalším znakem, který ovlivňuje legalitu nahrávání, je úložiště samo, zejména jeli obsah úložiště indexován, tedy zdali je možné v rámci úložiště vyhledávat soubory podle jejich názvu, popř. jiných parametrů. Je-li obsah úložiště indexován a umožňuje-li navíc samo úložiště, aby v něm bylo v rámci jeho vlastního vyhledávacího enginu vyhledáváno, je zapotřebí dbát zvýšené opatrnosti, neb nahraje-li uživatel dílo na takovéto úložiště, dojde dle mého názoru k jeho sdělení veřejnosti dle § 18 odst. 2 AZ a takovéto užití nebude spadat do režimu § 30 odst. 2 AZ. Typickým příkladem tohoto nelegálního uploadování je dle mého názoru značná část českého serveru ulozto.cz. Nicméně se domnívám, že i na úložiště tohoto typu lze vytvořit rozmnoženinu pro osobní potřebu, a to zejména tak, že nahraný soubor uživatel zabezpečí heslem a toto heslo nebude nijak veřejně sdělovat. Druhým postupem je pojmenování nahraného souboru tak, aby nekorespondoval s názvem, pod kterým je dílo veřejně známo. Tento postup však považuji za hraniční zejména proto, že i tak je možné dílo pomocí vyhledávacího enginu vyhledat, například podle délky v případě audiovizuálního díla, a
60
toto dílo tak bude pravděpodobně taktéž sděleno veřejnosti dle § 18 odst. 2 AZ. Dalším možným výkladem tohoto jednání, myšleno nahrání souboru bez zaheslování pod jiným názvem, může být rozpor s § 29 odst. 1 AZ, neboť přinejmenším hrozí, že budou nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora. Z těchto zmíněných hledisek se tedy jeví jako nejlepší varianta, jak si uživatel může být jist, že jeho jednání je legální, je upload na server, který není indexován a nejlépe takový server, na který se soubory nahrávají v zašifrované podobě, takže ani provozovatel serveru neví, jaká data jsou na úložišti nahrána (např. mega.co.nz). Posledním kritériem určujícím legalitu uploadovaní je chování uživatele po jeho nahrání. Jak jsem již zmínil výše, domnívám se, že až na ojedinělé případy je právě toto „korunou“ v otázce legality uploadu. Aby byla zachována legalita tohoto nahrání, nesmí být URL odkaz zpřístupněn individuálně neurčitému okruhu ostatních uživatelů internetu. V přídě zveřejnění této URL adresy na internetu tím, kdo dílo uploadoval, typicky warez fóru, dojde k neoprávněnému sdělení díla veřejnosti. Ke sdělení díla dle mého názoru dojde i v případě, že se nebude jednat o hyperlink, což je rozdílná situace od té, kterou jsem nastínil v době 5.3.1., věnujícímu se linkingu. Závěrem tedy shrnuji, že jediným způsobem, kdy lze mluvit o legálním nahrávání díla na internetové úložiště, je situace, kdy se jedná o dílo dle § 2 odst. 1, či odst. 2, nejde-li o počítačový program nebo elektronickou databázi, je nahráno pro osobní potřebu, již samotným jeho nahráním nedojde k indexaci a tím sdělení veřejnosti, a konečně URL adresa takto nahraného díla je uchována v soukromé sféře nahravatele. Domnívám se, že tyto podmínky musí být naplněny kumulativně a porušení kterékoliv z nich tedy způsobuje nelegálnost uploadu díla na internetové úložiště. 5.2.4. Direct Downloading V případě Direct Downloadingu, tedy stahování dat ze serveru, je situace koncového uživatele v zásadě totožná, jako v případě streamování, jelikož technicky dochází k stejnému datovému toku ve směru ze serveru ke koncovému uživateli s tím rozdílem, že při Direct Downloadingu zůstávají data uložena trvale na paměťovém médiu uživatele, a nejsou z paměti smazána při ukončení běhu aplikace jako v případě streamování. Za zásadní rozdíl považuji situaci, kdy bude uživatel hromadit veliké
61
množství stažených souborů, neboť v takovém případě by se mohlo dát dovodit, že podmínky volného užití nejsou naplněny, neboť dochází k nepřiměřenému dotčení práv autora, a to právě vzhledem ke kontinuitě a veliké míře (nad)užití. Navíc se dá soudit, že takovéto jednání může být v rozporu s § 2900 zákona č.89/2014, Občanský zákoník (dále jen OZ). Může se tedy taktéž jednat o porušení dobrých mravů a vést k odpovědnosti dle § 2909 OZ. Nutno podotknout, že k tomuto prozatím neexistuje soudní výklad a nezbývá než tedy vyčkat, zdali bude v budoucnu podobná situace řešena. V případě Direct Downloadingu je vhodné podotknout, že koncový uživatel v mezích autorského zákona nemusí pátrat po právní povaze zdroje, který stahuje (rozmnožuje), tedy po jeho legalitě. Autorský zákon v rámci obecného omezení autorského práva pro pořizování rozmnoženin pro osobní potřebu nestanoví nic o právní povaze zdroje, ze kterého je možno rozmnoženinu díla pro vlastní osobní potřebu pořizovat. Může se tedy jednat jak o originál, tak o rozmnoženinu díla. Přičemž není vyloučeno, aby zdrojová rozmnoženina byla pořízena i na základě jednání, které je v rozporu s autorským zákonem. Nicméně na tomto místě je třeba podotknout, že tato situace, tedy že AZ nerozlišuje mezi legálním a nelegálním zdrojem, je v rozporu s rozsudkem SDEU ve věci C-435/12 ACI Adam BV a další proti Stichting de Thuiskopie a Stichting Onderhandelingen Thuiskopie vergoeding ze dne 10. 4. 2014. SDEU, který v bodě 37 stanoví, že nelze tolerovat vnitrostátní právní předpisy, které nečiní žádný rozdíl mezi soukromými rozmnoženinami pořízenými z oprávněných zdrojů a rozmnoženinami pořízenými z padělaných či nedovolených zdrojů. Odůvodnění tohoto přístupu nalezneme v bodě 39 rozsudku: Kdyby se totiž připustilo, že takové rozmnoženiny mohou být pořízeny z neoprávněného zdroje, podporovalo by to oběh padělaných děl nebo nedovolených napodobenin, čímž by se zákonitě snížil objem prodeje nebo jiných zákonných obchodů souvisejících s chráněnými díly, což by bylo v rozporu s běžným způsobem užití uvedených děl. Bod 41 téhož rozhodnutí tedy jednoznačně stanoví, že z výše uvedených úvah vyplývá, že čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 (ze kterého vychází § 30 AZ) musí být vykládán v tom smyslu, že se nevztahuje na případ, kdy jsou soukromé rozmnoženiny pořízeny z neoprávněného zdroje. Za problém tohoto rozhodnutí osobně považuji, že uživateli neposkytuje žádné vodítko, podle kterého by mohl posuzovat, které dílo je rozmnožené legálně a které
62
nikoliv, a dle mého názoru tak koncového uživatele zatěžuje poměrně značnou potřebou právních znalostí, přičemž ani ty v jednotlivých případech navíc nemusí postačovat. Skutečnost, že stažená rozmnoženina byla pořízena nelegálním způsobem, tak dle mého názoru nemůže, sama o sobě, pokud autorský zákon nestanoví jinak, změnit právní povahu aktu pořízení rozmnoženiny díla pro osobní potřebu, jež je autorským právem aprobované94. Pro změnu její právní povahy by bylo podle mne ještě podstatný fakt, věděl-li (či vědět měl a mohl) pořizovat, že rozmnoženina, kterou stahuje, byla pořízena nelegálně. Je namístě dále připomenout, že esenciálním předpokladem této aprobace je třístupňový test podle § 29 odst. 1 AZ, který může v hraničních případech být prubířským kamenem pořizování rozmnoženin. 5.2.5. Peer-to-peer sítě Zásadním problémem peer-to-peer sítí, BitTorrent protokol nevyjímaje, je, že jejich fungování je založeno na kombinaci uploadu a downloadu. Předně je třeba podotknout, že v samotném používání tohoto protokolu koncovým uživatelem nespatřuji nic nelegálního, podstatné tedy bude, jaká díla, a dle mého názoru i jakým způsobem, uživatel stahuje a tím pádem i uploaduje ze/do swarmu. Dá se říci, že předpokladem jasné legality užívání BitTorrent sítí by bylo zamezení uploadu. Toto však v rámci BitTorrent klientů možné není, neboť ačkoliv většina klientů poskytuje možnost rychlost uploadu omezit, při nastavení omezení na rychlost 0 kB/s dochází k automatickému nastavení na neomezený upload95.
94
TELEC, I., TŮMA, P., Autorský zákon. Komentář., str. 347 Pozn. autora: technicky zakázání uploadu možné je, zakáže-li uživatel užívání některých portů, které jsou používány BitTorrent klientem. Domnívám se ale, že takováto operace s porty leží poměrně vysoko nad běžnými dovednostmi koncového uživatele při jeho práci s technickým zařízením. 95
63
Zdroj: autor
Nejmenší možná rychlost, na jakou lze tedy omezit upload, je 1 kB/s. Sdílení touto rychlostí je nedílnou a nezbytnou součástí technologického procesu stahování prostřednictvím BitTorrent protokolu. Tato formulace vyvolává dojem, že by se mohlo za předpokladu omezení rychlosti uploadu (a vymazání souboru z klienta po dokončení stahování) jednat o případ zákonné licence pro dočasné rozmnoženiny dle § 38a AZ, neboť dle odstavce b) tohoto ustanovení se užití díla považuje za oprávněné, pokud takové užití umožňuje zákon96. V tomto konkrétním případě by za toto umožnění mohlo být považováno právě volné užití dle § 30 AZ. Podporou této argumentace by mohlo být i to, že pravděpodobně dochází ke splnění podmínek třístupňového testu, když práva autora nejsou nepřiměřeně dotčena, a to zejména jelikož nedochází ke sdělování díla veřejnosti dle § 18 AZ odst. 2, protože tímto individuálním datovým tokem v žádném případě není dílo zpřístupněno takovým způsobem, že kdokoli může mít k němu přístup na místě a v čase podle vlastní volby, protože tato rychlost je tak malá, že neumožňuje stažení standardně velkého souboru (díla) jinému uživateli v rozumném čase. Je třeba mít na paměti, že poskytovatel, jak uvádí Jiří Čermák v dále odkazovaném článku, (pozn. autora: Jiří Čermák měl v této souvislosti ve svém článku užít místo pojmu poskytovatel pojem jiný, nejlépe swarm, neboť poskytovatelem je i leecher, a ten neposkytuje dílo celé) poskytuje dílo celé a úplné a skutečnost, že v daném okamžiku konkrétní příjemce získá od něj jen určitou část díla a zbylé části získá od jiných
96
TELEC, I., TŮMA, P., Autorský zákon. Komentář., str. 400
64
poskytovatelů, je pouze technickým řešením a s ohledem na účel a důsledek takového jednání – tedy vytvoření úplné rozmnoženiny celého díla na straně příjemce – řešením nepodstatným97. Tato konstrukce má tedy jednu zásadní chybu a ta spočívá již v samotném technologickém základu BitTorrent protokolu. Je sice možné v klientské aplikaci rychlost uploadu omezit na 1 kB/s, a z tohoto pohledu tak nahlížet na tento datový transfer jako na vytváření podružné kopie, která tvoří nezbytnou součást technologického procesu, avšak je nutné si uvědomit, že pokud by se takto zachovali všichni členové swarmu, technologie by byla natolik zpomalena, že by v podstatě ztratila smysl, ačkoliv by zřejmě nadále fungovala, byť až směšně zpomalena. Nicméně soudní výklad k individuálnímu užívání sítě BitTorrent v takto omezeném rozsahu chybí. V případech typického užívání tohoto protokolu, tedy uploadu neomezenou rychlostí, navíc často ještě umocněnou ponecháním souboru po dokončení stahování v poloze seedera, se plně ztotožňuji s názorem Jiřího Čermáka, který k tomuto uvádí, že technologie sdílení dat v rámci sítě BitTorrent, kdy příjemce získá od určitého poskytovatele jen část dat představující dílo, není na překážku tomu, aby jednání takového poskytovatele (či více poskytovatelů) bylo klasifikováno jako sdělování díla veřejnosti ve smyslu čl. 3 směrnice 2001/29/ES, o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti a § 18 odst. 2 AZ98. Na rozdíl od něj však s mírnou opatrností vyslovuji názor, že některé případy sdílení v rámci BitTorrent protokolu je třeba nahlížet optikou, která zohledňuje individuální chování uživatele, a to ať již při posuzování legality tohoto omezeného sdílení či v rámci výpočtu výše škody, která mohla být takovýmto sdílením způsobena, neboť ta bude ve vztahu k individuální odpovědnosti konkrétního uživatele v některých případech velmi nízká.
97
ČERMÁK, J.: Ochrana autorského práva v prostředí peer to peer sítí typu BitTorrent s přihlédnutím k rozsudku ve věci The Pirate Bay 98 Viz tamtéž
65
6. Identifikace piráta V předchozí kapitole jsem zkoumal, za jakých podmínek je ten který subjekt internetového provozu odpovědný za porušení autorského práva, v této práci souhrnně nazývaného pirátství. Tato kapitola na předchozí bezprostředně navazuje, neboť podává výklad o tom, jak je možné subjekt, který autorská práva porušil, identifikovat. Zcela základní pro pochopení tohoto procesu je si uvědomit, že spojení mezi světem internetu, tedy světem virtuálním, a světem reálným, fyzickým, existuje vždy, ale v některých případech může být extrémně složité tohoto spojení se dopátrat. V rámci kriminality na internetu (neboť, jak je zřejmé z předchozího výkladu, tím opravdu rušení autorského práva v určitém rozsahu je) obecně platí, že její pachatelé bývají často velmi inteligentní. Pachateli, tedy piráty, v oblasti porušování autorského práva zpravidla bývají mladí lidé, kteří se vyznají často jak v softwaru a hardwaru, tak i v síťové komunikaci. Právě pokročilá znalost těchto informačních oborů může značně komplikovat identifikaci piráta, neboť existuje řada způsobů, jak oprávněným subjektům, popřípadě orgánům činným v trestním řízení (dále jen OČTR) svou identifikaci velmi ztížit. O tomto srovnej následující výklad. Jediným možným způsobem, jak je ve virtuálním světě možné určit totožnost piráta takovým způsobem, aby na něj mohla být podána občanskoprávní žaloba, je spojit IP adresu nejlépe s koncovým telekomunikačním zařízením, které je užíváno jednou jedinou fyzickou osobou v domácnosti či jiné lokaci, kde se převážně vyskytuje sama (pokud tedy pro potřeby této práce pomineme piráta natolik neschopného, že se bude o svém intenzivním pirátství vychloubat, kde to jen bude možné, včetně facebookového profilu pod svým pravým jménem). Takováto situace ale zpravidla nenastane, a proto bude zapotřebí další, většinou nepřímé dokazování (viz například rozsudek Nejvyššího soudu 8 Tdo 137 – 2013).
6.1. Určení IP adresy Každé zařízení připojené do internetu má vlastní adresu, která je jedinečným číslem, které toto zařízení v síti identifikuje. Tuto adresu zařízení odesílá při komunikaci s ostatními systémy v síti. IP adresa je přidělena poskytovatelem internetového připojení. Zjistit IP adresu není nikterak složité, pro zjištění například vlastní IP adresy stačí napsat do vyhledávače termín „what’s my IP“ a vyhledávač
66
zobrazí adresu. Je tedy vidět, že každý server, na který se počítač připojí, obdrží IP adresu připojovaného zařízení, aby „věděl“ kam, tedy na jakou adresu má zaslat odpověď (v podobě dat). Tématem této práce není podrobné rozebírání technikálií v rámci síťového řešení internetu, proto se omezím na konstatování, že existují dva druhy IP adres, a to statické a dynamické. Pokud využíváte dynamickou IP adresu, při každém dalším připojení k internetu může být teoreticky přidělena jiná. Sice bývá obvyklé, že uživatelé mají na dlouhou dobu přidělenu tutéž IP adresu, ale u dynamického přidělování to nikdo negarantuje. U statické IP adresy ano99. Statická IP adresa se tedy nemění. V krátkosti nyní tedy nastíním, jak je možné u jednotlivých druhů získat IP adresu uživatele vystupujícího na síti v roli piráta u nejčastějších způsobů, kterými se autorská práva porušují, jak bylo popsáno výše v této práci. Pro upřesnění dodávám, že se jedná o technické řešení, a tak následujícími způsoby IP adresu uživatele získá jen ten (tedy s výjimkou torrentu), kdo provozuje server, se kterým probíhá komunikace. Budiž také pamatováno na fakt, že v rámci internetové infrastruktury je poskytovateli IP adresy, tedy ISP, známo, na jaké servery se koncový uživatel připojuje, a také „vidí“ informace, které se mezi serverem a koncovým uživatelem předávají, pokud nejsou zašifrované (pro zjednodušení se dá říci, že ISP hraje roli poštovního doručovatele, který může doručovat dva typy psaní, korespondenční lístek a dopis v obálce, přičemž obsah korespondenčního lístku si může přečíst velmi snadno, kdežto obsah dopisu v obálce nikoliv). Pro potřeby dalšího výkladu je třeba na tomto místě ještě podotknout, že IP adresa má povahu lokalizačního údaje dle § 91 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen ZEK). Lokalizačním údajem dle tohoto ustanovení se rozumí jakékoliv údaje zpracovávané v síti elektronických komunikací nebo
službou
elektronických
telekomunikačního
koncového
komunikací, zařízení
které
uživatele
určují veřejně
zeměpisnou
polohu
dostupné
služby
elektronických komunikací. Z textu § 90 odst. 2 vyplývá, že ZEK považuje lokalizační údaje za podmnožinu provozních údajů.
99
Viz CHIP [online], Jaký je rozdíl mezi dynamickou a statickou IP adresou a k čemu je dobrá veřejná IP adresa?
67
6.1.1. Upload na server V rámci této podkapitoly není uploadem na server míněno pouze nahrávání děl na server tak, jako v rámci předchozí kapitoly, ale jakékoliv zanechání digitálního obsahu na serveru, tzn., že v rámci tohoto bodu se budu věnovat společně uploadu na úložiště, linkingu a nahrání .torrent souboru na BitTorrent index. Ve všech těchto případech se totiž de facto jedná o jednu a tutéž situaci, a to že je koncovým uživatelem měněn obsah serveru, který se potom může zobrazit uživatelům ostatním. Jak již bylo výše podotknuto v obecném výkladu o IP adrese, při každém kontaktu mezi počítači v síti je tento údaj předán serveru. Tímto způsobem tedy správce serveru získá záznam, tzv. „log“100, který lze nadále využívat za pomoci analytických programů a získat tak relativně přesnou představu o tom, odkud návštěvníci stránek pocházejí, jak často se vracejí a jak se pohybují po stránkách v rámci daného serveru101. Jelikož se jedná o subjekty poskytující služby informační společnosti dle zákona 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti, ale nikoliv těch služeb, které spadají do kategorie služeb elektronických komunikací dle § 2 písm. n)102, nemají tyto subjekty, na rozdíl od těch, kteří do režimu ZEK spadají, zákonnou povinnost tyto údaje uchovávat, ačkoliv je běžnou praxí tyto logy uchovávat z marketingových a výše zmíněných důvodů. 6.1.2. Direct Downloading, streaming V případě Direct Downloadingu a streamingu sice nedochází k zapisování dat viditelných ostatními uživateli na server, ale přesto dochází k adresnému kontaktu serveru a koncového zařízení, když koncové zařízení zasílá serveru požadavek na zaslání určitých dat, která se poté v koncovém zařízení ukládají buď do dočasné mezipaměti (v případě streamingu) či na jiné paměťové médium (Direct Downloading). Dá se tedy konstatovat, že dochází ke stejnému procesu, jako k tomu v bodě 6.1.1.
100
Viz WEBOPEDIA [online], log file Viz tamtéž 102 službou elektronických komunikací je služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací 101
68
6.1.3. Peer-to-peer Jak již bylo řečeno, technologie BitTorrent se obejde v podstatě bez jednoho centrálního serveru. Pro někoho to může být překvapením, ale ve skutečnosti je právě to důvodem, proč je mnohem snadnější zjistit IP adresu rušitele autorských práv. Je to dáno vlastností IP adresy a systému, na kterém je technologie BitTorrent postavena. Aby se totiž mohlo sdílet křížem, tedy každý s každým dle momentálně dostupné šířky pásma, je zapotřebí, aby jednotlivé počítače, které si mezi sebou data vyměňují, věděly, kam data mají posílat, a tak každý aktivní počítač ve swarmu zná IP adresy ostatních uživatelů. Tyto adresy umožňuje jednoduše zobrazit i většina BitTorrent klientů a je tak i pro naprostého laika možné získat povědomí o tom, s kterými uživateli je jeho počítač v kontaktu.
6.2. Získání znalosti IP adresy rušitele V předchozím bodu této kapitoly bylo popsáno, jakým způsobem administrátoři serverů, popřípadě uživatelé BitTorrentu, mohou určit IP adresu toho, kdo činil některé z jednání na internetu, které je v rozporu s autorským zákonem. Můžeme tedy říct, že ihned po takovém jednání existuje minimálně jeden subjekt, který zná lokalizační údaje piráta, avšak tímto subjektem zpravidla není autor či jiná oprávněná osoba dle autorského zákona (dále jen autor), která by byla oprávněná činit další právní kroky. Jak tedy IP adresu může zjistit autor, který se jakýmkoliv způsobem dozví, že jeho práva jsou porušována? V zásadě existují dvě možnosti, kudy se může takový autor vydat. Cestou první jest cesta občanskoprávní, cestou druhou je podání trestního oznámení na neznámého pachatele dle § 158 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen TŘ), postup orgánů činných v trestním řízení viz dále. Jak bylo řečeno v bodě 6.1.3., získat znalost IP adresy je pro autora velmi jednoduché v případě BitTorrent sítě, neboť mu stačí se „svépomocí“ připojit do swarmu (jelikož je sám autorem, nebude tak činit nelegálně) a ve svém klientu uvidí IP adresy všech, kteří s ním dílo sdílejí. Poněkud složitější situace nastává v případech, kdy je zapotřebí získat adresu od subjektu, který vlastní či spravuje server, na který je nahráván link či soubor. V tomto případě je třeba nejdříve zjistit, kdo vlastně tímto subjektem provozujícím daný server
69
je. Nejjednodušší cestou je využití některé (i bezplatné) služby, která na základě zadání doménového jména (např. http://www.ulozto.cz ) zobrazí výpis z databáze WHOIS (WHOIS je veřejně přístupná databáze všech registrovaných domén v rámci určitého registru, např. CZ nebo EU103) či z jejich souboru. Na základě výpisu z této databáze lze zpravidla získat informaci, která osoba je provozovatelem daných stránek. Proti této osobě za splnění podmínek tohoto ustanovení je poté možné vznést soudní cestou nárok dle bodu 4.4.3. této práce, tedy požadovat po této osobě dle § 40 odst. 3 písm. c) AZ sdělení (zejména) o původu neoprávněně zhotovené rozmnoženiny. Není-li možné postupovat touto cestou, je třeba podat trestní oznámení. Důvodem, proč není možné postupovat soukromoprávní cestou, může být například to, že provozovatel serveru, na který bylo nahráno dílo, je zahraniční subjekt bez jakéhokoliv vztahu k ČR, který odmítá spolupracovat104. V případě, že je podáno trestní oznámení, postupují orgány činné v trestním řízení dle TŘ. Klíčovým ustanovením, krom operativně pátracích prostředků dle § 158b an. TŘ, díky kterému OČTR mohou získat znalost IP adresy domnělého pachatele, je § 8 odst. 1 TŘ, který stanoví, že státní orgány, právnické a fyzické osoby jsou povinny bez zbytečného odkladu, a nestanoví-li zvláštní předpis jinak, i bez úplaty vyhovovat dožádáním orgánů činných v trestním řízení při plnění jejich úkolů. Výhodou postupu dle TŘ je, že existuje možnost dožádání úkonů zahraničních orgánů, které mohou s českými OČTR spolupracovat.
103
Viz SVĚT-HOSTINGU [online], Co je WHOIS Pozn. autora: jediným možným řešením této situace by mohla být žaloba, kde pasivně legitimovaným by byl ISP, kterou by bylo požadováno odpojení konkrétního koncového telekomunikačního zařízení, určeného IP adresou, ze sítě. Na tento případ pamatuje i směrnice č. 2000/31/ES, která ve svém čl. 12 odst. 3 stanoví, že tímto článkem (o stanovení podmínek neodpovědnosti ISP typu mere conduit za přenášené informace) není dotčena možnost soudního nebo správního orgánu požadovat od poskytovatele služby v souladu s právním řádem členských států, aby ukončil porušování práv nebo mu předešel. Mohlo by se tedy jednat o uplatnění zdržovacího nároku dle § 40 odst. 1 písm. b) AZ. Pro takovýto výklad ostatně hovoří i čl. 59 preambule ke směrnici č.2001/29/ES o harmonizaci určitých aspektů autorských práv a práv s ním souvisejících: Pro činnost porušující právo mohou být zejména v digitálním prostředí v rostoucí míře třetími stranami využívány služby zprostředkovatelů. V mnoha případech mají takoví zprostředkovatelé nejlepší možnost ukončit takovou činnost porušující právo. Aniž by tím byly dotčeny jakékoliv jiné dostupné sankce a ochranná opatření, nositelé práv by z toho důvodu měli mít možnost žádat o soudní zákaz činnosti proti zprostředkovateli, který v rámci sítě pro třetí stranu porušuje práva týkající se chráněného díla nebo jiného předmětu ochrany. Tímto postupem se navíc jde do jisté míry bránit i situaci, kdy uživatel z určité IP adresy opakovaně umisťuje díla na zahraniční úložiště. K podobnému závěru (za podobného stavu německé legislativy) došel i německý soud OVG Munster pod č. j. 8 B 2567/02. Je ovšem možné, že vzhledem k faktu, že ZIS je vůči AZ (zřejmě) v poměru speciality, bude takovýto návrh soudem odmítnut pro nedostatek pasivní legitimace. 104
70
6.3. Spojení IP adresy se zeměpisnou polohou telekomunikačního koncového zařízení105 Zatímco v předchozí fázi identifikace piráta existovala možnost postupu dle občanského práva, v této fázi identifikace je za současné legislativní situace jediná možnost, a to podat trestní oznámení, ve kterém již bude specifikována IP adresa rušitele, což ušetří na jednu stranu OČTR nějaký čas, neboť odpadne nutnost postupu dle § 8 odst. 1 TŘ, na druhou stranu tento fakt činí předchozí postup občanskoprávními prostředky poněkud zbytečným. Tento rozpor v současnosti považuji z hlediska české právní úpravy proti pirátství za největší problém. V následujících částech práce proto popíši, jakým způsobem postupují OČTR po podání trestního oznámení na neznámého pachatele (i pokud bude pachatel určen IP adresou, je z hlediska potřeb TŘ stále neznámý), přičemž se přidržím postupu, který slouží k samotnému zjištění osoby podezřelého, a to aniž bych zacházel do přílišných podrobností týkajících se samotného průběhu trestního řízení (a postupu před zahájením trestního řízení) jako takového. Jak již bylo podotknuto v předchozích bodech této kapitoly, ISP je subjektem, který zná IP adresu uživatele, která je lokalizačním údajem, a ISP tedy jako jediný je schopen
určit
zeměpisnou
polohu
telekomunikačního
koncového
zařízení106.
Ustanovení § 97 odst. 3107 ZEK, mimo jiné, ukládá právnické nebo fyzické osobě zajišťující veřejnou komunikační síť108 nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací109
povinnost uchovávat po dobu 6 měsíců provozní a
105
Termín vychází z terminologie § 91 odst. 1 ZEK je třeba si uvědomit, že koncovým telekomunikačním zařízením dle ZEK není myšleno koncové zařízení ve smyslu, v jakém byl tento termín užíván v předchozích částech této práce, tedy PC, tablet, mobilní telefon, ale v podstatě poslední síťové zařízení „před“ zařízením, které ovládá koncový uživatel, tedy router, modem atp. 107 Jedná se v podstatě o implementaci Směrnice 2006/24/ES ze dne 15. března 2006 o uchovávání údajů vytvářených nebo zpracovávaných v souvislosti s poskytováním veřejně dostupných služeb elektronických komunikací nebo veřejných komunikačních sítí a o změně směrnice 2002/58/ES 108 veřejnou komunikační sítí je síť elektronických komunikací, která slouží zcela nebo převážně k poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, a která podporuje přenos informací mezi koncovými body sítě, nebo síť elektronických komunikací, jejímž prostřednictvím je poskytovaná služba šíření rozhlasového a televizního vysílání (§ 2 písm. j) ZEK) 109 službou elektronických komunikací je služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací (§ 2 písm. n) ZEK) 106
71
lokalizační údaje, které jsou vytvářeny nebo zpracovávány při zajišťování jejích veřejných komunikačních sítí a při poskytovávání jejích veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. ISP má tedy zákonnou povinnost tyto údaje zachovávat, a tak lze v takto uchovaných záznamech dohledat i IP adresu uživatele, který má v současné době díky hojně užívanému systému dynamického přidělování adres IP adresu jinou. Vzhledem k tomu, že využitelnost těchto údajů je vzhledem k jejich charakteru nejvyšší na počátku trestního řízení, žádá v drtivé většině případů o tyto údaje policejní orgán, konkrétně pak Policie ČR110. Titulem, na jehož základě může Police ČR žádat po ISP takto uchované údaje je ustanovení § 68 odst. 2) zákona č. 273/2008, o Policii České republiky (dále jen PolZ), jenž stanoví, že Policie může žádat pro účely zahájeného pátrání po konkrétní hledané nebo pohřešované osobě a za účelem zjištění totožnosti osoby neznámé totožnosti nebo totožnosti nalezené mrtvoly poskytnutí provozních a lokalizačních údajů od právnické nebo fyzické osoby zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací způsobem umožňujícím dálkový a nepřetržitý přístup, nestanoví-li jiný právní předpis111 jinak. Podrobné postupy toho, jakým způsobem má Policie ČR, respektive její jednotlivé útvary či příslušníci, o tyto údaje žádat, není v současné době upravena v žádném právním předpise. Podrobnější úprava je tak obsažena v interním předpise, v Závazném pokynu policejního prezidenta č. 186/2011, o vyžadování odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu, který ovšem není veřejnosti přístupný112. Konkrétní
postup,
jak
je
zjišťována
zeměpisná
poloha
koncového
telekomunikačního zařízení, však osvětluje výše citovaná Analýza postupů Policie ČR a dalších orgánů při vyžadování a využívání provozních a lokalizačních údajů o elektronických komunikacích v České republice na str. 18-21. V případě postupu dle § 68 PolZ se policista obrací přímo na Útvar zvláštních činností Policie ČR (respektive na
110
Viz Iuridikum Remedium, [online] o.s., Data retention v (nejen) policejní praxi - Analýza postupů Policie ČR a dalších orgánů při vyžadování a využívání provozních a lokalizačních údajů o elektronických komunikacích v České republice, str. 18 111 Tímto právním předpisem je ZEK 112 Viz Iuridikum Remedium, [online] o.s., Data retention v (nejen) policejní praxi - Analýza postupů Policie ČR a dalších orgánů při vyžadování a využívání provozních a lokalizačních údajů o elektronických komunikacích v České republice, str. 18
72
některou z jeho expozitur), který zprostředkuje kontakt s ISP113. Tento útvar se obrátí na poskytovatele služeb elektronických komunikací a požádá o příslušný výpis. Celý proces vyžádání těchto údajů trvá zpravidla 1 – 3 dny. Z tohoto výpisu je již patrná zeměpisná poloha telekomunikačního koncového zařízení stejně tak jako rozsah, v jakém k nelegálnímu chování podezřelého došlo. V případě postupu dle § 68 PolZ často dochází ke kritice, neboť k takovému postupu není zapotřebí svolení (nařízení) soudu ani státního zástupce, na rozdíl od postupu dle § 88a TŘ, přičemž se jedná v podstatě tatáž data, v případě postupu dle TŘ označovaná jako „údaje o uskutečněném telekomunikačním provozu“. Tento postup je, zejména pro nedostatečné záruky proti jeho zneužití předmětem kritiky ze strany Úřadu pro ochranu osobních údajů, Úřadu vlády i samotné Policie ČR114.
6.4. Propojení fyzické osoby s koncovým telekomunikačním zařízením Samotné určení zeměpisné polohy koncového telekomunikačního zařízení ovšem pro další postup ve věci identifikace piráta, tedy většinou pro podání obžaloby, není dostatečný, jelikož koncové telekomunikační zařízení (modem, router) není subjektem práva. Tímto subjektem práva je pouze osoba, která dané zařízení provozuje či obsluhuje. Proto je třeba takovouto osobu identifikovat (tedy krom případů, kdy osoba jedná jménem právnické osoby, v jejím zájmu či v rámci její činnosti, kdy dle § 8 odst. 3 TOPO lze trestní řízení vést i přesto, že se nepodařilo konkrétní fyzickou osobu zjistit). Existuje-li důvodné podezření, že došlo ke spáchání trestné činnosti, je OČTR zahájeno trestní stíhání, v rámci kterého v drtivé většině případů dojde k domovní prohlídce (popř. k prohlídce jiných prostor) dle § 82 an. TŘ , jelikož zde bude na základě informací poskytnutých ISP důvodné podezření, že se v obydlí či jiném prostoru nachází věc důležitá pro trestní řízení (tedy koncové telekomunikační zařízení). V rámci
domovní
prohlídky
dojde
zpravidla
mimo
zajištění
koncového
telekomunikačního zařízení taktéž k zajištění koncového zařízení (nebo více takových zařízení) dle § 78 an. TŘ.
113
jak plyne z této analýzy, Útvar zvláštních činností Policie ČR žádným způsobem neprověřuje oprávnění daného policisty data vyžadovat 114 Viz tamtéž, str. 13
73
Na tomto místě nastupuje procesní postup zvaný dokazování, podrobně upravený § 89 an. TŘ. Význam dokazování spočívá především v tom, že jde o jedinou cestu, kterou si OČTR mohou a musí obstarat skutkový podklad pro své rozhodnutí, popřípadě pro jiný postup115. Za použití kriminalistické počítačové expertizy dochází k odhalování digitálních stop. Digitální stopa je jakákoliv informace s vypovídající hodnotou, uložená nebo přenášená v digitální podobě116. Nezastupitelnou roli v procesu dokazování taktéž hrají četné znalecké posudky. Jedním ze základních problémů v problematice dokazování v rámci jakékoliv kybernetické kriminality je tzv. aspekt fyzické vs. logické přítomnosti. Jedná se o problém, jak zjistit, že v daný čas s daným koncovým zařízením pracovala právě konkrétní osoba. Jedná se například o kauzu, která byla řešena i českými soudy. Podařilo se sice identifikovat podezřelého, bylo mu sděleno obvinění a byl postaven před soud. Obviněný, posléze obžalovaný, měl svoji trestnou činnost páchat z přípojky (pozn. autora: rozuměj koncového telekomunikačního zařízení), která vedla do konkrétní domácnosti. Obviněný ale svoji trestnou činnost popřel a ostatní členové domácnosti odmítli vypovídat s odvoláním na ust. § 100 TŘ. Nakonec se podařilo trestnou činnost prokázat jinými důkazy117. Z tohoto příkladu lze usuzovat, že za určitých okolností, tedy zejména chybí-li doznání obviněného (obžalovaného), je třeba zajistit celou řadu dalších důkazů. Těmito důkazy mohou být často i důkazy nepřímé, o čem svědčí další příklad z praxe českých soudů: pachatel umístil na českém webu dílo Joanne Rowlingové ve čtyřech světových jazycích. Byl identifikován IP adresou, i když byla tzv. hromadná, nicméně byla zjištěna přípojka, nacházející se v bytu, kde bydleli rodiče a jejich dva synové. K jednomu z nich byly získány další poznatky ze sítě Internet a všechno nasvědčovalo tomu, že je pachatelem. Všichni obyvatelé bytu odmítli vypovídat s poukazem na § 158 odst. 8, resp. následně podle § 100 TŘ. Pachatel byl usvědčen až na základě analýzy obsahu počítače a dohledáváním dalších důkazů na internetu118. Taktéž Nejvyšší soud v odůvodnění usnesení ve věci 8 Tdo 137/2013 ze dne 27. 2. 2013 poukazuje na znalecký posudek, jehož obsahem je mimo jiné e-mailová komunikace obžalovaného, která ho usvědčuje z trestné činnosti. K tomuto Ústavní soud však v rozhodnutí III. ÚS 77/01 ze dne 10. 9. 2013 podotýká, že
115
SMEJKAL, V., Kybernetická kriminalita str. 507 Viz tamtéž, str. 492 117 Viz tamtéž, str. 500 118 Viz tamtéž, str. 489 116
74
o nepřímé důkazy může soud výrok o vině a trestu opřít jen za předpokladu, že tvoří ve svém souhrnu logickou, ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu nepřímých důkazů (nestačí proto jen jeden nepřímý důkaz) vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících, které v celku shodně a spolehlivě dokazují skutečnosti, které jsou v takovém příčinném vztahu k dokazované skutečnosti, že z nich je možno dovodit jen jediný závěr a současně vyloučit možnost jiného závěru. Jak je z celé této kapitoly patrné, problematika identifikace piráta, stejně tak jako dokazování v případném soudním řízení, je značně složitá časově náročná. Závěrem kapitoly bych ještě rád podotkl, že v rámci existujících, běžně dostupných technologií jsou v dnešní době všem alespoň mírně pokročilým uživatelům k dispozici nástroje, které znesnadňují, či přímo znemožňují, dopátrání rušitele, či mohou stejným způsobem mařit dokazování v rámci trestního stíhání. Jedná se především o komerčně dostupné VPN služby, proxy servery, technologii šifrování a tzv. „seedboxy“. VPN služby (Virtual Private Network – soukromé virtuální sítě) a proxy servery119 slouží k maskování IP adresy uživatele internetu. Jedná se často o služby, které mají obchodní model založený na zachovávání anonymity uživatele na internetu. Pro OČTR bude užití takovýchto služeb, obzvláště při užití jejich kombinací velmi složité, někdy až nemožné dopátrat se pachatele kybernetické kriminality. Pokročilé technologie šifrování, které jsou k dispozici i ve výbavě operačního Microsoft Windows 7 Professional/Ultimate, jsou schopné zašifrovat obsah celého počítače, tedy hlavně jeho paměťových médií. Ačkoliv většina komerčně dostupných aplikací používá šifrovací algoritmus, který sám o sobě zatím zůstává neprolomen, forenzní specialisté jsou za určitých podmínek schopni šifrování za užití dat z tzv. dump memory obejít. K tomuto je ovšem zapotřebí, aby v této paměti byl momentálně uložen dešifrovací klíč120. Při nesplnění těchto podmínek budou například data ze zajištěného počítače, která by jinak mohla sloužit jako přímé či nepřímé důkazy, pro OČTR naprosto nedostupné a může se tak důkazní situace stát ještě obtížnější.
119
Server, který vystupuje jako mezičlánek při přenosu dat z A do B, kdy B je server, který však nebude detekovat IP adresu A, ale IP adresu proxy serveru C 120 Více o tomto postupu např. DARKREADING [ONLINE], Forensic Tool Cracks BitLocker, PGP, TrueCrypt container.
75
Dalším způsobem, který pomáhá maskovat IP adresu rušitele, v daném případě užívaným v případě užívání BitTorrent protokolu, je tzv. seedbox, což je virtuální počítač, běžící na vzdáleném serveru, připojený do internetu zpravidla velmi výkonnou (tedy rychlou) přípojkou. Do swarmu se připojuje jen tento seedbox, nikoliv koncová přípojka uživatele. Seedbox poté přes zašifrované spojení komunikuje se zařízením koncového uživatele, důsledkem tedy je, že swarm „nevidí“ IP adresu koncového uživatele, ale seedboxu. Pro doplnění poznamenávám, že se užití seedboxu často kombinuje s užitím proxy serveru. I díky těmto technologiím je tedy stále složitější dopátrat se spojení mezi určitým závadným jednáním ve virtuálním světě a jeho pachatelem. Dalším aspektem je, že postup dle této kapitoly může být značně zdlouhavý a zákrok vůči rušiteli tak může přijít ve chvíli, kdy již došlo k výraznému narušení autorských práv.
76
7. Postih piráta Předchozí dvě kapitoly tedy směřují k jedinému, a to aby mohl být rušitel autorských práv, v určitých případech tedy pachatel, postižen, resp. spravedlivě potrestán či aby musel vydat bezdůvodné obohacení /nahradit škodu. Co se týká postihu, aplikují se tři základní okruhy předpisů: autorský zákon ve spojení s občanským zákoníkem pro oblast občanskoprávního postihu, autorský zákon ve spojení s přestupkovým zákonem pro správněprávní postih a trestní zákoník pro trestněprávní postih. Tyto kategorie postihu se mohou do jisté míry vzájemně překrývat, například v rámci tzv. adhezního řízení dle TŘ v rámci trestněprávního podpisu může být rozhodnuto i o občanskoprávním nároku, postih dle předpisů správního práva nevylučuje postih dle předpisů občanskoprávních. K rozlišení, který ze zmíněných způsobů postihu by měl být aplikován, dobře poslouží nález Ústavního soudu ČR, sp. zn. I. ÚS 69/06, který říká, že proti jednáním porušujícím práva vyplývající z občanskoprávních předpisů je třeba v prvé řadě brojit soukromoprávními prostředky podle zásady vigilantibus iura. Při jejich nedostatečnosti uplatnit sankce správní, a teprve na posledním místě, jako ultima ratio, právo trestní. Opačný přístup, tedy užití trestněprávního postupu, aniž by prostředky jiných právních odvětví byly použity, by byl v rozporu s principem subsidiarity trestní represe, který vyžaduje, aby stát uplatňoval prostředky trestního práva zdrženlivě121. Ústavní soud tedy vytváří určitý řetězec postihu, kde na začátku je postih občanskoprávní, nepostačuje-li ten, nastupuje postih správněprávní, a teprve nepostačuje-li postih ani dle těchto předpisů, nastupuje postih trestněprávní.
7.1. Postih občanskoprávní V rámci postihu občanskoprávního se jedná zejména o postih dle § 40 odst. 4. Toto ustanovení rozlišuje mezi bezdůvodným obohacením a náhradou ušlého zisku (tedy škody). Rozdílem mezi náhradou škody a bezdůvodným obohacením je v nepřítomnosti znaku obohacení u škody. Je tedy možné poškodit jiného, aniž by
121
SMEJKAL, V., Kybernetická kriminalita, str. 358
77
z toho měl škůdce jakýkoli majetkový prospěch122. Mezi těmito dvěma delikty je však možný jednočinný souběh. Pro uplatnění odpovědnosti za škodu, tedy postižení rušitele či ohrozitele ve smyslu této kapitoly, se uplatní § 2910 OZ. Podle tohoto ustanovení škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Pojem škody má v občanském právu dvě polohy – skutečnou škodu a ušlý zisk123. Náhrada skutečné škody v rámci nároků vzniklých z internetového pirátství je v podstatě pojmově vyloučena, neboť jak uvádí Telec, ta přichází v praxi v úvahu prakticky pouze v případě škody na hmotném substrátu (věci), kterým je dílo vyjádřeno, protože dílo jako samotné je nehmotný statek a jako takový je v tomto smyslu nepoškoditelný. Náhrada ušlého zisku pak spočívá zpravidla v příjmu, který autorovi ušel tím, že v důsledku protiprávního jednání jiné osoby došlo ke znemožnění užití díla autorem samotným nebo třetí osobou s jeho souhlasem124. O výši náhrady ušlého zisku viz závěr kapitoly 7.3. Ustanovení § 40 odst. 4 AZ stanoví, že autor se místo skutečně ušlého zisku může domáhat náhrady ušlého zisku ve výši odměny, která by byla obvyklá za získání takové licence v době neoprávněného nakládání s dílem. V případě bezdůvodného obohacení přichází v úvahu postup dle § 2991 OZ, které říká, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Plněním bez právního důvodu je zejména užití díla, aniž se tak stalo na základě autorova svolení uděleného smlouvou, anebo aniž byl k tomu dán jiný právní důvod stanovený autorským zákonem125. Ustanovení § 40 odst. 4 AZ stanoví, že výše bezdůvodného obohacení vzniklého na straně toho, kdo neoprávněně nakládal s dílem, aniž by k tomu získal potřebnou licenci, činí dvojnásobek odměny, která by byla za získání takové licence obvyklá v době neoprávněného nakládání s dílem.
122
Viz tamtéž, str. 433 Viz § 2952 OZ 124 TELEC, I., TŮMA, P., Autorský zákon. Komentář. str. 434 125 Viz tamtéž, str. 435 123
78
7.2. Postih správněprávní Jak již bylo řečeno v úvodu této kapitoly, nepostačuje-li postih dle předpisů práva občanského, nastupuje přísnější postih dle předpisů práva správního. Správní trestání na úseku autorskoprávních deliktů je po hmotněprávní stránce upraveno taktéž v autorském zákoně, v jeho hlavě VI, § 105a an. Z hlediska postihu se tato úprava rozpadá na přestupky nepodnikajících fyzických osob a správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob126. Podle ustanovení § 105a odst. 2 a § 105b odst. 2 může být za tyto přestupky/správní delikty udělena pokuta až 50.000,- Kč / 100.000,- Kč / 150.000,- Kč podle přesného podřazení závadného jednání pod danou skutkovou podstatu. Podle § 105c odst. 2 se při určení výměry pokuty přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následků, a k okolnostem, za nichž byl spáchán.
7.3. Postih trestněprávní Skutková podstata trestného činu porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi byla vysvětlena v rámci bodu 4.5 této práce. Na tomto místě se tedy spokojím s konstatováním, že pachateli základní skutkové podstaty hrozí trest odnětí svobody až na dvě léta, zákaz činnosti či propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty. Pachatel kvalifikované skutkové podstaty dle odstavce 2 § 270 TZ hrozí pachateli trest odnětí svobody v rozmezí od šesti měsíců do pěti let či propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty. Nejpřísněji bude pachatel potrestán dle odst. 3 citovaného ustanovení, a to trestem odnětí svobody na tři až osm let127. Jedním z kritérií, podle něhož bude rozhodnuto, která ze sankčních možností bude užita, je tedy výše škody. K tomuto ale Nejvyšší soud uvádí ve svém usnesení 5 Tdo 171/2014 ze dne 8. 10. 2014: Pro závěr o ušlém zisku nepostačuje pouhá 126
V případě podnikajících fyzických osob je nutné, aby byl správní delikt spáchán v souvislosti s jejich podnikání 127 Pozn. autora: u tohoto trestného činu je třeba si uvědomit, že formulace základní skutkové podstaty „kdo zasáhne nikoli nepatrně…“ není totéž, jako kvalifikační podmínka dle § 270 odst. 2 písm. b), tedy „získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch nebo způsobí-li tím jinému značnou škodu“. Pro posouzení, které ustanovení se má na postih pachatele aplikovat, je třeba vědět, že nepatrný zásah dle odst. 1 není termín, který by souvisel s výměrou škody nikoli nepatrné dle § 138 TZ. Naopak druhá zmíněná formulace již stanovuje formální limit, po jehož překročení již tato trestní sankce nastupuje, v rámci dalších podmínek udílení trestu dle TZ, jaksi automaticky. K tomuto rozdílu viz například usnesení Nejvyššího soudu ČR 5 Tdo 196/2014 ze dne 12. 3. 2014, kde se uvádí, že ani způsobená škoda přesahující 200.000,- Kč nemusí, bez uvážení dalších okolností, sama o sobě znamenat, že zásah nebyl nepatrný.
79
pravděpodobnost zvýšení majetkového stavu poškozeného v budoucnu, nýbrž musí být najisto postaveno, že nebýt protiprávního jednání pachatele, tak by se jeho majetkový stav zvýšil. Je tedy třeba zohlednit, že ušlý zisk nemá hypotetickou povahu vyplývající z obvyklých poměrů na trhu, ale zohledňuje to, čeho by poškození skutečně reálně dosáhli. Pokud obviněný uživatelům Internetu neoprávněně zpřístupnil kopie filmů, seriálů nebo hudebních souborů, nelze bez dalšího stanovit výši ušlého zisku poškozeného násobkem ceny nosiče obsahujícího rozmnoženinu takovéhoto díla128. V těchto případech je třeba přiznat znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace oceňování duševního vlastnictví.
128
SMEJKAL, V., Kybernetická kriminalita, str. 377
80
8. Možnosti budoucího boje s internetovým pirátstvím Hned na úvod této kapitoly bych rád vyjádřil názor, že bez opatření, která by nadměrně zasahovala do práva na svobodu, na ochranu soukromí či na ochranu listovního tajemství129, není možné „hrubou silou“ pirátství porazit. Přesto se domnívám, že existují možnosti, jak míru pirátství výrazně omezit. Na jedné straně jsou tato opatření v rukou samotných autorů a subjektů na ně napojených, na druhé straně v rámci českého právního řádu existují možnosti, jak výkon autorského práva zefektivnit.
8.1. Opatření na straně autorů Do první skupiny opatření patří opatření, které je již v této práci několikrát zmíněno a je v současné době prosazováno i některými společnostmi s vůdčím postavením ve světě informačních technologií (viz bod 4.3.1.). Jedná se o vytváření nových, ale především lepších alternativ k pirátskému obsahu. Domnívám se, že v dnešní globalizované společnosti, ve velmi propojené společnosti netrpělivých individuí, není nadále možné uvádět dílo v jedné části světa dříve než v jiné, není možné čekat na vydání filmu na DVD či jiném nosiči více než rok po uvedení do kin, a taktéž není možné očekávat, že každý divák/posluchač bude ochoten za užití díla zaplatit. Je nutné, aby autoři toto pochopili co nejrychleji, a to jak velká zahraniční nahrávací studia, tak autoři mnohem menší, například čeští, autoři nejen audiovizuálních, ale i zvukových a dalších děl. Zdá se, že zvláště čeští autoři jakoby měli problém pochopit, že v dnešní době není možné diváka „nutit“ si kupovat DVD místo toho, aby se na film mohl podívat v místě a čase dle jeho výběru. Pro ilustraci uvádím film „Kuky se vrací“ z roku 2011, který byl ještě v nedávné době předmětem soudního sporu130, týkajícího se neoprávněného sdělování díla veřejnosti, avšak dodnes, tedy 4 roky po uvedení do kin, existuje jediná legální alternativa, jak se na film podívat bez nutnosti si ho kupovat na DVD médiu, a tou je iTunes, kde je ovšem film k dispozici jen v anglické verzi… Trendem musí být vycházet zákazníkovi vstříc, nikoliv ho honit po obchodech s DVD.
129
Článek 13 ústavního zákona č. 2/1993 Sb, Listina základních práv a svobod, zaručuje tajemství předávaných zpráv podávaných telefonem, telegrafem nebo jiným podobným zařízením. 130 Viz ROZHLAS [online], Soud potvrdil půlmilionové odškodnění za nelegální stahování filmu Kuky se vrací
81
Obzvláště v rámci malého českého trhu, kde je počet subjektů, které filmy uvádějí, relativně nízký, by bylo možné vyzkoušet zajímavá a velice inovativní řešení, jakým by mohla být například centrální interaktivní filmotéka českého filmu, něco jako „Netflix českého filmu“. Ve filmotéce by se objevovaly filmy tři měsíce od uvedení do kin, kdo by si zakoupil vstupenku do kina na film, dostal by ke vstupence jednorázový kód, který by návštěvník mohl využít k přidání takto zhlédnutého filmu do své osobní videotéky v rámci svého účtu, který by si v takové filmotéce vytvořil, a měl by tak možnost si kdykoliv tento film přehrát ve své videotéce legálně znovu. Takovýto kód by šlo uplatnit jen jednou. Jsem přesvědčen, že by to podstatným způsobem zvýšilo zájem diváků o navštívení českých filmů v kině. Podotýkám, že si uvědomuji, že tento návrh lze označit za poněkud extrémní, nicméně se domnívám, že k výraznému snížení internetového pirátství je kreativity zapotřebí. Důležitým faktorem může být dle mého názoru také jistá změna přístupu autorů k tomu, co konkrétně jim vydělává peníze. Určitou míru pirátství je třeba přijmout jako fakt, na druhou stranu je třeba si uvědomit, že existuje korelace mezi mírou pirátství u díla a jeho popularitou, jelikož právě míra pirátství může být brána jako ukazatel popularity díla, protože proč jinak by dílo někdo stahoval. To znamená, že příjmy z takového díla nejsou takové, jako kdyby každý uživatel za užití díla zaplatil, na druhou stranu toto dílo pozná mnohem více uživatelů, kteří poté vytvářejí dílu kulturní odezvu a díla si mohou i velice oblíbit. Právě na tuto skupinu je třeba zaměřit a „monetizovat“ ji, nejlépe prodejem kvalitních předmětů, a to jak sběratelských, tak určených k běžnému užití, s motivy těchto děl (oblast, která je dle mého názoru v tomto směru nejlukrativnější, je oblast seriálů). Samozřejmostí by měl být kvalitní e-shop, nejlépe v mnoha jazycích, aby byl přístupný divákům z celého světa. Tento trend je patrný již v dnešní době u nejstahovanějších seriálu jako je například Game of Thrones nebo The Vikings. Tvůrci druhého zmiňovaného seriálu zašli ještě dále a seriál je ve vybraných oblastech světa (k mému názoru na toto rozdělování trhů viz výše v této kapitole) zcela zdarma na internetu131. Jsem sám zvědav, nakolik bude tento obchodní model úspěšný a zdali se najdou další odvážní autoři, kteří se pustí do téhož. V oblasti zvukových děl se trh již mírně změnil a autoři pochopili, že peníze se vydělávají hlavně na koncertech v rámci kvalitních turné. 131
Viz HISTORY [online], Shows, Vikings
82
Dalším bodem, který se již také začíná rozvíjet132, je využít BitTorrent protokolu k distribuci děl, která jsou datově objemná. Jedná se o pravděpodobně nejefektivnější „user-friendly“ způsob distribuce velkých objemů dat. Navíc jak již bylo řečeno v druhé kapitole této práce, s příchodem 4K rozlišení do domácností datová náročnost ještě výrazně vzroste a BitTorrent protokol je velmi elegantní způsob, jak se vyrovnat s distribucí enormně velkých dat.
8.2. Opatření legislativní Z hlediska druhé kategorie východisek pro boj s pirátstvím, tedy z hlediska úprav legislativních návrhů na úpravu právního řádu ČR (v případě mého prvního a posledního návrhu taktéž pravděpodobně úpravou příslušných směrnic), bych začal tím, že se domnívám, že v dnešním rychlém světě je autorským zákonem nastavena příliš dlouhá doba, po které se dílo stává volným. 70 let, tedy doba, která je v souladu se směrnicí 2006/116/ES, o době ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících, je dle mého názoru doba přílišná, domnívám se, že by bylo vhodné ji rozdělit dle jednotlivých tipů děl, aby jiná doba byla děl pro díla více pomíjivá, např. audiovizuální, a jiná doba pro díla trvanlivějšího charakteru, např. knihy. Můj nejzávažnější návrh de lege ferenda se týká souhrnu opatření, jak posílit vymáhání autorských práv soukromoprávní cestou, tedy bez účasti OČTR. Domnívám se, že je zbytečné, aby tzv. „malé ryby“ postihovaly z úřední povinnosti OČTŘ, neboť hranice způsobené škody, vymezená jako „nikoli nepatrná“ je možná příliš nízká a v těchto případech by bylo efektivnější vytvořit aparát, který by dával autorům účinné nástroje, aby mohli škodu, popřípadě bezdůvodné obohacení, vymáhat občanskoprávní cestou a OČTŘ by tak měly více prostoru věnovat se závažnějším porušením právního řádu ČR, tedy i v oblasti autorského práva. Domnívám se, že slabým místem současné úpravy jsou možnosti, jak spojit IP adresu se zeměpisnou polohou koncového telekomunikačního zařízení. Měl by být zaveden zvláštní žalobní typ, kdy by aktivně legitimován byl autor a pasivně legitimován ISP, který by po přezkoumání důkazů a posouzení okolností konkrétního případu posoudil, a případně ISP. Soud by mohl po přezkoumání
důkazů
přikázat
ISP
sdělit
zeměpisnou
polohu
koncového
telekomunikačního zařízení určeného v žalobě. Náklady tohoto zvláštního druhu řízení 132
Viz THE VERGE [online], Microsoft to deliver Windows 10 updates using peer-to-peer technology
83
by hradil autor, avšak mohly by být součástí konečného nároku vůči rušiteli autorových práv. Zároveň s tím, aby se předešlo problémům v rámci zmíněného aspektu fyzické vs. logické přítomnosti133, by pravděpodobně bylo vhodné stanovit, kdo za způsobenou škodu bude odpovídat v případě, že se konkrétního rušitele nepodaří dohledat. Jedná se tedy například o analogii toho, jak je upravena odpovědnost provozovatele motorového vozidla za správní delikt tím, že nezajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem134. Do diskuze by mohlo být, zdali by v tomto případě bylo vhodné stanovení horní výše, do které tento „provozovatel“ přípojky za škodu odpovídá. Jak jsem již zmínil na začátku tohoto odstavce, bylo by zapotřebí zároveň navýšit hranici trestní (i správní) odpovědnosti, aby nedocházelo k tak častým ingerencím OČTŘ v případech, kdy porušení autorského zákona nedosahují vysoké intenzity (ačkoliv to je již do jisté míry řešeno judikaturou, viz například usnesení Nejvyššího soudu ČR 5Tdo 171/2014). Domnívám se, že tento souhrn opatření by mohl být upraven jak zvláštním zákonem, tak případnou novelizací předpisů stávajících, přičemž si myslím, že nejvhodnější by bylo přijetí speciálního zákona spolu s nezbytnými úpravami občanského soudního řádu. Taktéž v souvislosti s výše uvedeným by bylo vhodné zpřesnit legislativní situaci týkající ze zákazu či omezení některých služeb ISP v případech, kdy jsou užívány k porušování práv ve smyslu čl. 12 odst. 3 směrnice č. 2000/31/ES a dalších135. Další oblastí, která vyžaduje zásah zákonodárce, je dle mého dnešní legislativní stav, kdy není zcela jasné, kdo a jakou formou může oznamovat ISP skutečnosti pro potřeby ustanovení § 5 odst. 1 písm. b) ZIS, stejně tak jako vyjasnit, jaké informace musí ohlašující subjekt ISP oznámit, aby byl od oznámení nadále ISP odpovědný za obsah uložených jiným uživatelem, stejně tak jako vyjasnit postup ISP po obdržení takovéhoto oznámení. Tato otázka je zvláště palčivá v případech, kdy nedochází k porušování absolutních, ale relativních práv, neboť není na místě, aby ISP sám
133
Viz bod 6.4. této práce § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů 135 K této problematice viz poznámka autora v bodě 6.2. této práce 134
84
posuzoval oprávněnost některých tvrzení, neboť není vybaven například dostatečnými právními znalostmi. Posledním možným legislativním opatřením, které by mohlo být přínosné (i když ne z hlediska boje proti pirátství jako spíše boje se škodami způsobeným pirátstvím autorům) by mohlo být zavedení druhého typu tzv. náhradní odměny tak jak, je upravena v souladu se směrnicí 2001/29, o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti, v § 25 AZ. Ve skutečnosti by stačilo do odstavce 2 doplnit písm. f) poskytovatel služeb elektronických komunikací podle jiného právního předpisu136. Dále by byla potřeba úprava odstavce 3 téhož ustanovení, a to přidáním písm. d) periodické platby za poskytování služeb elektronických komunikací. Tímto by došlo k rozšíření náhradní odměny nejen na případy klasického kopírování médií, ale taktéž na legální streamování a pořizování rozmnoženin z internetu. Negativem by nepochybně bylo, že by bylo zapotřebí vyrovnat se s odpůrci této úpravy, kteří by nepochybně poukazovali na dvojí poplatkovou povinnost, když zátěž této náhradní odměny by byla nepochybně přenesena na koncového uživatele, který by tak náhradní odměnu hradil jednak při pořízení paměťového média, a jednak na periodické bázi za svoji internetovou přípojku. Podobným řešením by mohlo být povinné zpoplatnění (právě toto zpoplatnění by bylo náhradní odměnou odváděnou kolektivnímu správci) za povolení používání například BitTorrent protokolu ze strany poskytovatele služeb elektronických komunikací, což by ovšem pravděpodobně bylo v rozporu s principem síťové neutrality137, který je mnohými považován za základní princip otevřeného internetu. Domnívám se, že druhé řešení není vhodné.
136
Tímto předpisem by byl ZEK Síťová neutralita znamená, že všechen provoz na internetu je posuzován stejně, bez ohledu na to, odkud a kam komunikace probíhá a ke kterým službám se připojujete (viz DATABLOG [online], Co je síťová neutralita a proč by měla zajímat všechny uživatele internetu? 137
85
9. Závěr V úvodu této práce jsem vznesl otázku, je-li vhodné označovat uživatele, kteří participují na nelegálním šíření chráněného obsahu, nazývat piráty. Při psaní této práce jsem došel k závěru, že to není nic proti ničemu, neboť někteří z takovýchto uživatelů jsou opravdoví kriminálníci a ti, kteří kriminálníky nejsou, ale účastní se nelegálního sdílení chráněného obsahu, nebudou tímto pojmenováním nijak uraženi, neboť v sobě nese určitou míru moderního romantismu v podobě jakéhosi kybernetického desperátství. Býti desperátem bylo a vždy bude pro jistou část populace nesmírně přitažlivé. Jak jsem uvedl v jiných částech této práce, pirátství je na vzestupu a tento vzestup se jen tak nezastaví, a tak jediným, co se dá dělat, je snažit se zmírnit jeho dopad na všechny strany, které jsou jím ovlivněny. Internetové pirátství považuji za důsledek jisté nespokojenosti zejména mladé generace uživatelů internetu se způsobem, jakým je k nim přistupováno, tedy nepříliš vstřícně a nemoderně, stejně tak jako s přehnaným prodlužováním ochrany děl. Nemyslím si, že je třeba a priori považovat veškeré piráty za zloděje a ničemy, kteří neuznávají systém, neboť v mnohých ohledech je pirátství i hlubším socioekonomickým problémem. Pokud se většina společnosti baví o určitém dílu, jistě nechce část obyvatelstva, která nemá na legální užití díla prostředky, zůstat stranou. Známá kampaň České protipirátské unie říká, že „Auto byste neukradli… sdílení pirátských kopií filmů je krádež, krást je nezákonné, pirátství je zločin“. Domnívám se, že kampaně tohoto typu jsou taktéž jedním z důvodů, proč mladá generace „bojuje se systémem“ i tímto způsobem, neboť se jedná o kampaň štvavou a ne zcela pravdivou. K tomuto mohu pouze dodat, že jak se rozvíjejí technologie 3D tisku, není daleko doba, kdy si uživatelé začnou plány automobilových dílů stahovat a vyrábět doma snadno sami. Mimochodem se domnívám, že pokud bude pirátství obecně tou dobou nahlíženo tak, jako dnes, tak teprve s příchodem této doby přijde skutečná zkouška toho, jak budoucí legislativa obstojí. Domnívám se, že česká legislativa je v souladu s evropským právem, stejně tak jako s mezinárodními smlouvami a úmluvami, jejichž jsme signatáři. Ačkoliv některá ustanovení evropských směrnic hledají své české protějšky jen ztuha, celková úroveň ochrany autorských práv a odpovědnosti je na standardní evropské úrovni. Jak jsem
86
podotkl v předchozí kapitole, bylo by vhodné upravit jednotlivé instituty, které zejména ze směrnice 2000/31/ES vyplývají, zejména co se týká oznamování o protiprávnosti nahraných informací, aby tento proces byl unifikovaný a jasný. Celkově vzato se domnívám, že je v souladu se stavem dnešní společnosti a toho, jak naše společnost internet chápe, aby jednotliví ISP nebyli (v rámci daných omezení z předpisů vyplývajících) za přenášené informace odpovědní a neměli povinnost průběžně protiprávní informace, ať jimi přenášené, nebo na jejich serverech třetími stranami ukládané, aktivně vyhledávat. Kdyby tuto povinnost měli, množství informací, které je o každém z nás na internetu již teď dostupné, by povážlivě narostlo a do jisté míry by kolidovalo s mnohými ústavně zaručenými právy. Domnívám se, že je v zájmu lidstva jako celku, aby internet zůstal co nejvíce volný a svobodný, neboť právě internet je podle mne tím největším, čeho lidstvo doposud dosáhlo. Můžu tedy říci, že na otázku, zdali je systém ochrany autorských práv s přihlédnutím k odpovědnosti jednotlivých subjektů v prostředí internetu nastaven správně, odpovídám, že ano, v zásadě nastaven správně je. Nicméně parametrické změny některých institutů a přidání institutů dalších, zejména těch občanskoprávních, by vedlo k poměrně velké proměně tohoto systému, který by se však stal efektivnějším a zřejmě by mohl vést k přísnějšímu prosazování autorských práv. Článek 2 Ústavy praví, že zdrojem veškeré státní moci je lid. Vzhledem k výše zmíněné oblibě pirátství v rámci společnosti a jisté tradici pirátství ve všech historických dobách, v našich podmínkách dost možná i oblibou samizdatové literatury v předrevolučním období, si však nejsem jist, nakolik si lid tyto změny přeje, tedy existuje-li dostatečná společenská poptávka po větší vymahatelnosti autorského práva, protože běžní lidé si do jisté míry již zvykli za určité způsoby užití děl neplatit a tento zvyk se většině nebude chtít jen tak opustit.
87
Zdroje Mezinárodní úmluvy a dohody: Bernská úmluva (1886) Smlouva o právu autorském (1996) Všeobecná úmluva o právu autorském (1952)
Předpisy: Digital Economy Act 2010 Digital Millennium Copyright Act Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES, o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES, o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/24/ES o uchovávání údajů vytvářených nebo zpracovávaných v souvislosti s poskytováním veřejně dostupných služeb elektronických komunikací nebo veřejných komunikačních sítí ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod zákon č. 121/2000 Sb., Zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním zákon č. 99/1963, občanský soudní řád zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim
88
zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů zákon č. 273/2008, o Policii České republiky zákon č.
480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně
některých zákonů
Judikatura SDEU: C-70/10 ze dne 24. 11. 2011 C-348/13 ze dne 21. 11. 2014 C-435/12 ze dne 10. 4. 2014 C-314/12 ze dne 27. 3. 2014 C-324/09 ze dne 12. 7. 2011 C-236/08 až 238/08 ze dne 23. 3. 2010
Judikatura českých soudů: III. ÚS 77/01 ze dne 10. 9. 2013 I. ÚS 69/06 ze dne 12. 10. 2006 3 Cmo 269/2001 3 Cmo 197/2010 ze dne 2. 3. 2011 8 Tdo 137/2013 ze dne 27. 2 2013 5 Tdo 1136/2014 ze dne 12. 11. 2014 5 Tdo 196/2014 ze dne 12. 3. 2014 5 Tdo 171/2014 ze dne 8. 10. 2014
Judikatura německých soudů 8 B 2567/02 ze dne 19. 3. 2003
89
Použitá literatura: ČERMÁK, J.: Ochrana autorského práva v prostředí peer to peer sítí typu BitTorrent s přihlédnutím k rozsudku ve věci The Pirate Bay. Praha, Právní rozhledy 8/10 DVOŘÁK, J., ŠVESTKA, J. ZUKLÍNOVÁ, M. a kol. Občanské právo hmotné. Svazek 1. Díl první: Obecná část. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013. ISBN 978-80-7478-326-5 GERLOCH, Aleš. Teorie práva, 6. Aktualizované vydání. Aleš Čeněk, s.r.o., 2013. ISBN 978-80-7380-454-1 CHALOUPKOVÁ, H., HOLÝ, P. Autorský zákon. Komentář. 4. vydání. Praha : C. H. Beck, 2012. ISBN: 978-80-7400-432-2 JELÍNEK, J. A KOL.: Trestní právo hmotné. 2. Vydání. Praha: Leges, 2010. ISBN: 978-80-87212-49-3 JANSA, L. OTEVŘEL, P., Softwarové právo. Praha: Computer Press, 2011. ISBN: 97880-251-345-80 KŘÍŽ, J. A KOL., Aktuální otázky práva autorského a práv průmyslových. Praha: Karolinum, 2009. ISBN: 978-80-246-1751-0 POLČÁK, R., Právo na internetu – spam a odpovědnost ISP. Brno: Computer Press, 2007. ISBN: 978-80-251-1777-4 SMEJKAL, V., Kybernetická kriminalita. Plzeň: Aleš Čeněk, 2015. ISBN: 978-807380-501-2 TELEC, I., TŮMA, P., Autorský zákon. Komentář. 1. Vydání. Praha : C. H. Beck, 2007. ISBN: 978-80-7179-608-4
Internetové zdroje: 10STRIPE [online], Articles, Why is 56k the fastest dialup modem speed? Alex Freeman, 9.9.2007 [cit. 16. 7. 2014]. Dostupné z WWW: http://www.10stripe.com/articles/why-is-56k-the-fastest-dialup-modem-speed.php
90
ALEXA [online], 2014 [cit. 16. 7. 2014]. Dostupné z WWW: http://www.alexa.com/ ALEXA [online], 2015 [cit. 19. 5. 2015]. Dostupné z WWW: http://www.alexa.com/siteinfo/uloz.to ANDROIDAUTHORITY [online], Hollywood continues to blame Google for piracy, William Neilson Jr., 13. 12. 2014 [cit. 14. 4. 2015]. Dostupný z WWW: http://www.androidauthority.com/hollywood-continues-blame-google-piracy-574249/ An Estimate of Infringing Use of the Internet, Envisional, leden 2011 [cit. 1. 4. 2015]. Dostupný z WWW: http://documents.envisional.com/docs/Envisional-Internet_UsageJan2011.pdf Coming Together to Combat Online Piracy and Counterfeiting [online] [cit. 13. 4. 2015]. Dostupný z WWW: https://www.whitehouse.gov/blog/2013/07/15/comingtogether-combat-online-piracy-and-counterfeiting¨ DATABLOG [online], Co je síťová neutralita a proč by měla zajímat všechny uživatele internetu? Michal Berg. 9. 3. 2014 [cit. 30. 4. 2015]. Dostupný z WWW: http://www.datablog.cz/clanky/sitova-neutralita DARKREADING [ONLINE], Forensic Tool Cracks BitLocker, PGP, TrueCrypt containers. Mathew J. Schwartz, 20. 12. 2012. [cit. 25. 4. 2015]. Dostupný z WWW: http://www.darkreading.com/risk-management/forensic-tool-cracks-bitlocker-pgptruecrypt-containers/d/d-id/1107928? FIBER.GOOGLE [online], About. 2014 [cit. 16. 7. 2014]. Dostupné z WWW: https://fiber.google.com/about/ Google Transparency report [online] [cit. 15. 5. 2015]. Dostupný z WWW: http://www.google.com/transparencyreport/removals/copyright/ HISTORY [online], Shows, Vikings. [cit. 30. 4. 2015]. Dostupný z WWW: http://www.history.com/shows/vikings How Google fights piracy [online], [cit. 13. 4. 2015]. Dostupný z WWW: https://docs.google.com/file/d/0BwxyRPFduTN2dVFqYml5UENUeUE/view?sle=true
91
How Google fights piracy [online], [cit. 14. 4. 2015]. Dostupný z WWW: https://drive.google.com/file/d/0BwxyRPFduTN2NmdYdGdJQnFTeTA/view How is Spotify contributing to the music business? [online], [cit. 13. 4. 2015]. Dostupný z WWW: http://www.spotifyartists.com/spotify-explained/ CHIP [online], Jaký je rozdíl mezi dynamickou a statickou IP adresou a k čemu je dobrá
veřejná
IP
adresa?
[cit.
27.
4.
2015].
Dostupný
z WWW:
http://ppk.chip.cz/cs/poradna/hardware/domaci-site/dynamicka-staticka-a-verejna-ipadresa.html Increased use of free music streaming services takes a bite out of illegal peer-to-peer music file sharing activity [online] [cit. 13. 4. 2015]. Dostupný z WWW: https://www.npd.com/wps/portal/npd/us/news/press-releases/the-npd-group-music-filesharing-declined-significantly-in-2012/ IT-SLOVNIK [online], Slovník, Warez. 2014 [cit. 23. 7. 2014]. Dostupné z WWW: http://it-slovnik.cz/pojem/warez ITU [online], Birth of Broadband – Frequently Asked Questions, září 2003 [cit. 16. 7. 2014]. Dostupné z WWW: http://www.itu.int/osg/spu/publications/birthofbroadband/faq.html Iuridikum Remedium, [online] o.s., Data retention v (nejen) policejní praxi - Analýza postupů Policie ČR a dalších orgánů při vyžadování a využívání provozních a lokalizačních údajů o elektronických komunikacích v České republice, Jan Vobořil. 25. 9. 2012 [cit. 29. 4. 2015]. Dostupné z WWW: http://slidilove.cz/sites/default/files/dranalyza-final2.pdf Netflix [online],Where is Netflix available? [cit. 2. 4. 2015]. Dostupný z WWW: https://help.netflix.com/en/node/14164 NOVINKY [online], Piráti prolomili aktivační ochranu Windows 8.1 [cit. 11. 4. 2015]. Dostupný
z WWW:
http://www.novinky.cz/internet-a-pc/software/317834-pirati-
prolomili-aktivacni-ochranu-windows-8-1.html
92
PEWRESEARCH [online], Fact-tank, 3% of Americans use dial-up at home. 21. 8. 2013 [cit. 16. 7. 2014]. Dostupné z WWW: http://www.pewresearch.org/facttank/2013/08/21/3-of-americans-use-dial-up-at-home/ PIRATEBAY [online], Search, The Hobbit: An Unexpected Journey. 19. 7. 2014 [cit. 19. 7. 2014]. Dostupné z WWW: http://thepiratebay.se/search/The.Hobbit.An.Unexpected.Journey/0/99/0/ reportáž ABC [online], Could Internet Piracy Kill Porn For Good? 10. 4. 2014 [cit. 1. 4. 2015]. Dostupný z WWW: https://www.youtube.com/watch?v=xxRvJQtFwXw ROOT [online].Slovníček pojmů, Ripování. 2014 [cit. 19. 7. 14]. Dostupné z WWW: http://www.root.cz/slovnicek/ripovani/ ROZHLAS [online], Soud potvrdil půlmilionové odškodnění za nelegální stahování filmu Kuky se vrací. Jan Herget. 2. 7. 2013 [cit. 29. 4. 2015]. Dostupný z WWW: http://www.rozhlas.cz/zpravy/film/_zprava/soud-potvrdil-pulmilionove-odskodneni-zanelegalni-stahovani-filmu-kuky-se-vraci--1230997 Sizing the piracy universe, NetNames, David Price září 2013 [cit. 1. 4. 2015]. Dostupný z WWW: https://copyrightalliance.org/sites/default/files/2013-netnames-piracy.pdf SUBSCENE [online], Subtitles, The Hobbit: An Unexpected Journey. 2014 [cit. 19. 7. 2014]. Dostupné z WWW: http://subscene.com/subtitles/the-hobbit-an-unexpectedjourney SVĚT-HOSTINGU [online], Co je WHOIS. [cit. 28. 4. 2015]. Dostupný z WWW: http://svet-hostingu.cz/2009/07/17/co-je-whois/ TECHDIRT [online], Data Shows: Removing 'Rogue Sites' From Search Won't Make Much Of A Difference, Mike Masnick (30. 11. 2011), [cit. 14. 4. 2015]. Dostupný z WWW:
https://www.techdirt.com/articles/20111130/05022316931/data-shows-
removing-rogue-sites-search-wont-make-much-difference.shtml TECHNET [online], Web, Američané zavřeli megaupload, hackeři oplatili masivním útokem. 19. 1. 2012 [cit. 23. 7. 2014]. Dostupné na WWW: http://technet.idnes.cz/americane-zavreli-megaupload-hackeri-oplatili-masivnimutokem-p7w-/sw_internet.aspx?c=A120119_221731_sw_internet_vse
93
TECHTERMS
[online],
Metadata
[cit.
14.
4.
2015].
Dsotupný
z WWW:
http://techterms.com/definition/metadata THE VERGE [online], Microsoft to deliver Windows 10 updates using peer-to-peer technology. Tom Warren. 15. 4. 2015 [cit. 29. 4. 2015]. Dostupný z WWW: http://www.theverge.com/2015/3/15/8218215/microsoft-windows-10-updates-p2p THE TELEGRAPH [online], Spotify and Netflix curb music and film piracy. Sophie Curtis.
18.
7.
2013
[cit.
30.
4.
2015].
Dostupný
z WWW:
http://www.telegraph.co.uk/technology/news/10187400/Spotify-and-Netflix-curbmusic-and-film-piracy.html TORRENTFREAK [online], Megaupload shut down by the feds, founder arrested. 19. 1. 2012 [cit. 23. 7. 2014]. Dostupný z WWW: http://torrentfreak.com/megaupload-shutdown-120119/ TORRENTFREAK [online], MPAA lashes out against rouge cyberlockers. 1. 11. 2011 [cit. 29. 7. 2014]. Dostupný z WWW: http://torrentfreak.com/mpaa-lashes-out-againstrogue-cyberlockers-111101/ TORRENTFREAK [online], piracy doesn’t hurt game of thrones director says, [cit. 10. 4. 2015] Dostupný z WWW: https://torrentfreak.com/piracy-doesnt-hurt-game-ofthrones-director-says-130227/ TORRENTFREAK [online], Rapidshare prepares to mass delete free user data over 5GB. 19. 1. 2012 [cit. 23. 7. 2014]. Dostupný z WWW: http://torrentfreak.com/rapidshare-prepares-to-mass-delete-free-user-data-over-5gb130318/ TORRENTFREAK [online], Why „safe harbor“ laws are disastrous for free speech, Rick
Falkvinge,
25.
12.
2013
[cit.
15.
4.
2015].
Dostupný
z WWW:
http://torrentfreak.com/why-safe-harbor-laws-are-disastrous-for-free-speech-111225/ UPC [online], internet, Praha. 2014 [cit. 16. 7. 2014]. Dostupné na WWW: http://www.upc.cz/internet/ VARIETY [online], Piracy App Popcorn Time Ordered Blocked by U.K. Court. Todd Spangler.
28.
4.
2015
[cit.
30.
4.
2015].
Dostupný
z WWW:
94
http://variety.com/2015/digital/news/piracy-app-popcorn-time-ordered-to-shut-downby-u-k-court-1201482873/ WEBOPEDIA [online], log file, Vangine Beal. [cit. 28. 4. 2015]. Dostupný z WWW: http://www.webopedia.com/TERM/L/log_file.html WEBSITE.INFORMER [online]. 2014 [cit. 16. 7. 2014]. Dostupné na WWW: http://website.informer.com/ WIKIPEDIA [online], Uniform Resource Locator, 24. 2. 2015 [cit. 22. 4. 2015]. Dostupný z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Uniform_Resource_Locator WIKIPEDIA [online], Warez, 4. 2. 2015 [cit. 22. 4. 2015]. Dostupný z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Warez WIKIPEDIA [online], Webhosting, 27. 10. 2014 [cit. 20. 4. 2015]. Dostupný z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Webhosting WIKIPEDIA [online], Internetová doména, 18. 2. 2015 [cit. 19. 5. 2015]. Dostupné z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Internetov%C3%A1_dom%C3%A9na WOLFIRE BLOG, DRM can be effective. Jeffrey Rosen, 6. 4. 2010 [cit. 3. 5. 2015]. Dostupný z WWW: http://blog.wolfire.com/2010/03/DRM-can-be-effective YOUTUBE [online], LGR - History of DRM & Copy Protection in Computer Games [cit. 11. 4. 2015]. Dostupný z WWW: https://www.youtube.com/watch?v=HjEbpMgiL7U&list=PL5aCn_XxPCewo68nYtHN 8sW-UO87HjYCk ZDNET [online], Perlow, Jason ; Why 4K UHD Television is nothing but a CES wet dream, ,8.1.2013 [cit. 19. 7. 2014] dostupné z WWW: http://www.zdnet.com/why-4kuhd-television-is-nothing-but-a-ces-wet-dream-7000009506/ ŽIVĚ [online]. Články, 13 míst, kde se dají legálně sledovat filmy z internetu. 21. 4. 2014 [cit. 19. 4. 2014]. Dostupný z WWW: http://www.zive.cz/clanky/13-mist-kde-sedaji-legalne-sledovat-filmy-z-internetu/sc-3-a-173374/default.aspx
95
Seznam použitých zkratek: AZ - zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon OZ - zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník TZ - zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník OSŘ - zákon č. 99/1963, občanský soudní řád TOPO - zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim OČTR – orgány činné v trestním řízení ZEK – zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů TŘ - zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním PolZ - zákon č. 273/2008, o Policii České republiky ZIS - zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů SDEU – Soudní dvůr Evropské unie
96
Resumé Primárním cílem této práce je zhodnotit, nakolik je pirátství na dnešním internetu rozšířené, kdo po právní stránce odpovídá za protiprávně sdílené soubory, jak se v současnosti v prostředí internetu s pirátstvím bojuje, jak lze subjekt, který odpovídá za porušování autorských práv na internetu identifikovat a jaký tomuto subjektu hrozí za takové konání postih. Zároveň práce nabízí úvahy, jakým způsobem by se mohly tyto oblasti do budoucna vyvíjet, a předkládá nástin legislativních změn, které by vedly k efektivnějšímu vymáhání autorského práva na internetu. Hlavním důvodem, proč jsem si vybral jako téma své diplomové práce „Internet a autorské právo - rozsah odpovědnosti jednotlivých subjektů (webhosting, poskytovatel připojení…) a způsoby ochrany proti pirátství (identifikace a postih piráta…)“ je, že se jedná o dynamický obor práva, který se bude dále rozvíjet a jakožto rozvíjející se obor ho považuji za vhodný pro mou budoucí praxi. Navíc mám k prostředí IT systému blízko a zajímá mě jako takový. Taktéž se domnívám, že v rámci České republiky teprve dojde k „boomu“ právní pří týkajících informačních technologií, což je vždy velká příležitost. Práce je rozdělena do devíti kapitol, přičemž každá kapitola se dělí do několika podkapitol, logicky na sebe navazujících. V úvodní kapitole čtenáři nastiňuji, že pirátství a boj proti němu není otázkou až 20. století. V druhé kapitole představuji základní pojmy, jež je třeba pochopit pro další čtení této práce. Třetí kapitola se zabývá situací týkající se porušování autorských práv na internetu a na základě uživatelské návštěvnosti kvantifikuje míru pirátství v jednotlivých pirátských ekosystémech (cyberlockery, streaming, peer-to-peer), tyto ekosystémy blíže představuje a hodnotí. Obsahem čtvrté kapitoly jsou opatření, jakými se v současné době bojuje proti pirátství a popisuje, jaké možnosti ochrany autorských práv autorům poskytuje jak legislativa (česká a americká), tak ostatní opatření, která jsou dle mého názoru účinná. Pátá kapitola odpovídá na otázku, kdo a za jakých podmínek je odpovědný za ukládání a přenášení protiprávních dat (informací) na internetu. Kapitola je nahlížena zejména optikou zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti 97
a o změně některých zákonů a zákona stejně tak jako zákona č. č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, a samozřejmě příslušných směrnic. Šestá kapitola práce pojednává o technických a právních možnostech, jak identifikovat piráta, který porušil autorská práva v rámci systému jak soukromého, tak i trestního práva. Postih, který hrozí pirátovi, který je odpovědný a byl identifikován, je náplní sedmé kapitoly této práce, a to jak z pohledu práva soukromého, tak správního a trestního. V osmé kapitole přináším několik vlastních návrhů, jak boj s internetovým pirátstvím zefektivnit a celkově zlepšit stav vymáhání autorských práv na internetu, zejména pak tedy v ČR. V poslední kapitole shrnuji, k jakým výsledkům jsem v práci došel a také se zamýšlím nad pravděpodobností změny přístupu všech stran, jichž se pirátství týká.
98
Abstract The main goal of this thesis is to analyse to what extent piracy on today’s Internet is spread; who is responsible for unlawfully shared files from the legal point of view; how it is fought against copyright infringement; how it is possible to identify a person being responsible for copyright infringement and with what kind of punishment the person is to be charged. Moreover, this thesis focuses on in what way the issues mentioned above could develop and presents an outline of legislation changes which would lead to more effective copyright enforcing. The main reason why I have chosen the topic “The Internet and copyright – the scope of responsibility of particular subjects (webhosting, the Internet provider…) and means of protection against piracy (the pirate identification and their punishment…)” is that I find this law field very dynamic and likely to develop further, which makes it appropriate for my future career. What is more, I am close and interested in IT myself. I also believe that the real “boom” of lawsuits has not come to the Czech Republic yet resulting in a good opportunity. This work is divided into nine chapters, each chapter being split into several subchapters following the logical order. In the first chapter the reader is informed that piracy and fighting against it is not a question of the twentieth century only. In the second chapter I present some basic terminology which needs to be understood for further reading. The third chapter deals with the current situation of copyright infringement on the Internet and based on user’s attendance it quantifies the degree of piracy in individual pirate ecosystems (cyberlockers, streaming, peer-to-peer); and introduces and analyses those systems. The fourth chapter highlights legal actions which are currently used for copyright infringement fight and it describes what protection possibilities the authors are given by the legislation (Czech and American). I also present some other actions I consider effective.
99
The fifth chapter tries to answer the question who and under what circumstances is responsible for saving and transferring unlawful data (information) on the Internet. This chapter is mainly seen from the perspective of related legal rules. The sixth chapter illustrates technical and legal possibilities how to identify pirates having violated copyright in the system of both private and criminal law. Again from the point of view of both private and criminal law the seventh chapter takes into account the sanction that the pirate is facing after being identified. In the eight chapter I provide the reader with several of my own suggestions how to improve copyright enforcement and how to make the fight against copyright infringement more effective in the Czech Republic in particular. The last chapter summarizes my conclusions and puts the question what the chances are that all subjects being affected by piracy will change their attitudes to the issue.
100
Klíčová slova Autorské právo, porušování autorského práva, informační společnost, odpovědnost Copyright, copyright infringement, information society, liability
101
