UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE PEDAGOGIVKÁ FAKULTA UMĚNÍ BONSAJE KRÁSA VELKÉ PŘÍRODY MALÉ MISKY MIKRO A MAKRO SVĚT

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE PEDAGOGIVKÁ FAKULTA Ústav profesního rozvoje pracovníků ve školství.

UMĚNÍ BONSAJE KRÁSA VELKÉ PŘÍRODY MALÉ MISKY – MIKRO A MAKRO SVĚT Bakalářská práce

Autor:

Petr Mráček

Obor:

Vychovatelství

Typ studia:

Kombinované studium

Vedoucí práce:

PhDr. Šmíd Jan, PhD.

2010

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Umění bonsaje, krása velké přírody malé misky - mikro svět a makro svět“ vypracoval samostatně a používal jsem pramenů, které cituji a uvádím v přiložené bibliografii.

V Praze, dne 1. března 2010

…………………………… Petr Mráček

2

Poděkování Mnohokrát děkuji panu PhDr. Janu Šmídovi za odborné vedení za vedení mé práce a za poskytnutí cenných rad a připomínek. Mé poděkování dále patří mé ženě a synům, za jejich velkou podporu a toleranci.

3

OBSAH ANOTACE ………………………………………………………................... 6 1 ÚVOD ……………………………………………………………................ 8 1.1 Tajemství stromů ……………………………………………….………. 8 1.2 Stromy v přírodě – inspirace bonsají …………………………………... 10 1.3 Přírodní vzhled bonsají …………………………………………………. 10 1.4 Bonsaj ……………………………………………………………….….. 11 1.5 Proč právě Bonsaje? ……………………………………….…………… 12 1.6 Bonsajistika …………………………………………………………….. 13 2 HISTORIE ………………………………………………………………….15 2.1 Čína ………………………………………………………………….….15 2.2 Japonsko ……………………………………………………………….. 16 2.3 Cesta bonsají do Evropy ……………………………………………….. 18 2.4 Bonsaje v Česku ……………………………………………………….. 19

3 KLASIFIKACE A STYLY BONSAJÍ ………………………………….. 23 3.1 Klasifikace bonsají – kritéria …………………………………………… 24 3.2 Výběr stylů bonsají ……………………………………………………... 24 3.3 Styly bonsají ……………………………………………………………. 25 3.3.1 Stromky s jedním kmenem ………………………………………….. 25 3.3.2 Stromy s více kmeny …………………………………………………31 3.3.3 Strom v kombinaci s kamenem ………………………………………32 3.3.4 Styl saikei ……………………………………………………………. 33

4 KOMPOZIČNÍ PRVKY TVORBY BONSAJE ………………………… 34 4.1 Rozložení kořenů ………………………………………………………. 35 4.2 Kmen …………………………………………………………………… 35 4.3 Větve …………………………………………………………………… 36 4.4 Mechy ………………………………………………………………….. 36

4

4.5 Napodobování vysokého stáří stromu ………………………………….. 38 4.5.1 Mrtvé dřevo …………………………………………………………. 38 4.5.2 Jak se vytváří krásné mrtvé dřevo …………………………………. 39 4.6 Pohledy z různých stran …………………………………………………40 4.7 Velikost a měřítko ……………………………………………………….40

5 UMÍSTĚNÍ BONSAJÍ …………………………………………………….. 43 5.1 Výběr nádob pro bonsaje…………………………………………………43 5.2 Stolky a podnožky ……………………………………………………… .44 6 BONSAJE A JEJICH PROPOJENÍ S VÝTVARNOU VÝCHOVOU … 45 6.1

Základní vzdělávání a výtvarná výchova na ZŠ ………………………45

6.2

Přínos výtvarné výchovy ……………………………………………… 46

6.3

Motivace ve výtvarné výchově…………………………………………48

6.4

Příklady úkolů pro využití ve výtvarné výchově …………………….. 49

7 ZÁVĚR …………………………………………………………………….. 51 8 LITERATURA A DALŠÍ PRAMENY ……………………………………53 9 PŘÍLOHY …………………………………………………………………..54

Příloha A ……………………………………………………………………55 Příloha B ……………………………………………………….……………56

5

ANOTACE Bakalářská práce se zabývá uměním bonsaje, uměním, které přenáší krásu velké přírody do malé misky a tím ji přibližuje blíže lidem. Náš svět se poslední dobou potýká s nepříjemnostmi, od změn počasí, přes přírodní katastrofy až k celkovým globálním změnám naší planety. To vše způsobuje určitá nerovnováha ve vesmíru a v celém makrokosmu. Tato nestabilita je neustále vyvolávána jak různými způsoby z venčí, tak určitou nestabilitou lidského charakteru. A člověk si říká, co já s tím,....co můžu dělat? Dělat se dá mnoho a není to ani tak zavádějící či složité. Jen stačí přemýšlet o tom, co je kolem nás, začít vyhodnocovat své postoje a příčiny, kterými také přispíváme k demolici planety. Jsou to právě naše myšlenky, náš přístup ke všemu co děláme, v co věříme a čeho chceme dosáhnout. Myšlenka je základem všeho. Vše co člověk vytvořil, byla nejdříve myšlenka, nápad. Čím krásnější a pohodovější budou naše myšlenky, tím hezčí bude naše zahrada, náš život, úsměv a náš svět. Tvorba bonsají, miniaturní přírody v misce, vychází ze stejných principů jako krajinomalba, kaligrafie či poezie. Místo slov a elegantních tahů štětcem však bonsajisté pracují s přírodními principy a do výsledného díla, které často vytvářejí celý život, vkládají vždy i část své duše.

ANNOTATION This bachelor thesis deals with the art of bonsai, the art which carries great beauty of nature in a small bowl that is brought closer to people.

6

Our world has lately faced the inconvenience of changing weather conditions, natural disasters through to the overall global changes of our planet. All this is causing some imbalance in the universe and throughout the macrocosm. This instability is constantly caused by different processes from outside as well as by some instability of human nature. A man says what I do with it ,.... what can I do? One can do a lot without this being too complicated and misguided. You only need to think about what is around us and start evaluating your attitudes and causes by which we also contribute to the destruction of the planet. These are just our thoughts, our approach to everything we do, what we believe in and what we want to achieve. The idea is the basis for everything. Everything created by man, was first thought - idea. The beautiful and fair our thoughts are, the nicer our garden, our life, smile, and our world will be. Creation of bonsai, miniature of nature in a bowl, is based on the same principles as a landscape painting, calligraphy or poetry. However instead of words and elegant brush strokes bonsai artists work with natural principles and put a part of their soul into the final work, which is often created throughout their entire lives.

KLÍČOVÁ SLOVA Strom, příroda, bonsaj, styly bonsají, kompozice

7

V jediném stvolu trávy je obsažen celý vesmír. Sóami (1472 – 1523)

1 Úvod 1.1 Tajemství stromů Strom je dřevina s vyšším kmenem a korunou, která je olistěna. Je to kmen obklopený listy, na němž větve začínají v určité vzdálenosti od země. Definice stromu vlastně ani není známa, a tak kdybychom chtěli popis stromu od kohosi neznámého, kdo jej nikdy neviděl, asi by to dělal každý po svém, různými způsoby. Geobotanika - obor, který se zabývá rostlinou ekologií, považuje za stromy všechny rostliny, které dosahují v urostlém stavu nejméně 4 metry výšky. Potom však bonsaje, kterým se chci věnovat, nemohou vlastně dle této definice stromem být - a nebo jimi jsou? Pravděpodobně to vše bude asi trochu složitější, možná i částečně mimo naše chápání … ostatně jako fungování celé přírody. Podle některých starých bájí a pověstí i stromy mají duši, dokážou nám porozumět a možná k nám i promlouvat, mají svou vlastní řeč. Po staletí lidem poskytují útočiště, chrání je před horkem, poskytují jim potravu. Vždyť dýchají stejný kyslík a přijímají potravu ze stejné země jako všechny ostatní živé organismy. V konkurenci ostatních jsou stejní jako lidé, soupeří mezi sebou, který vyroste výše a sebere více světla svému kolegovi vedle, nebo nepustí svého souseda, aby jej přerostl a měl více prostoru pro své větve. Již od pradávna se lidé chodili ke stromům svěřovat se svými starostmi a radostmi, rozmlouvali ke starým dubům a vykotlaným vrbám a kdo ví, možná i našli odpovědi, které jim stromy nepřímo či snad přímo sdělili. Představa o duchovní síle stromů silně ovlivňovala po celou historii lidského rodu chování lidí k těmto nenahraditelným rostlinám. 8

Živá moudrost stromů nás učí vážit si života a čerpat energii, kterou nám tento rostlinný druh poskytuje. Každopádně nikdo nikdy neprokázal, že by se síla nebo vlastnosti stromů nepropojovali se sílou a vlastnostmi lidí. Snad právě proto je v lidech zakořeněna víra v ducha a bájnou duchovní sílu stromů a tato víra je s každou další generací předávána dál. Někteří jedinci chodí do lesa objímat stromy, které jim předávají sílu, meditují a přemýšlejí o svých problémech, setkávají se pod velkými a košatými stromy a sdělují si tu všechny své starosti a radosti. Když by opravdu mohl, po staletích, takový strom promluvit, asi by to bylo na dlouhé vyprávění. Ve svém životě jsem se setkal již z více lidmi, kteří říkali, že jim stromy rozumí, že s nimi nepřímo komunikují. Naposledy to byl např. můj kolega z práce, který mi vyprávěl příhodu o starém ořešáku. Měl na zahradě ořešák starý asi 30 let, který již dlouhé roky velmi málo plodil. Na podzim, když zase úroda za nic nestála, sekal pod ořechem trávu a jen tak pro sebe si polohlasně říkal, že jestli příští rok zase nic mít nebude, tak půjde k zemi. Je to již 3 roky a ořešák je každý rok obsypaný ořechy. On mu prostě a jednoduše pohrozil. Může se to zdát úsměvné, může to být náhoda, kdo ví, podobný příběh jsem slyšel již vícekrát před tím. Chtěl jsem touto pravdivou příhodou, možná humorněji, přispět také trochu k pověstím a mýtům o stromech. Stromy nám zkrátka rozumí, a proto se k nim musíme chovat s úctou a rozmlouvat s nimi - jenom tak se nám za naši péči odmění. Všechno v přírodě se dříve nebo později dostane do rovnováhy, musíme jen dávat pozor, abychom svým konáním tuto rovnováhu trvale neporušili a příroda si pak protiváhu nehledala jinak nebo jinde. Stromy se nemohou bránit jako my, ale i přes to všechno nám dávají k životu mnoho, velmi mnoho. To my stále více ztrácíme schopnost vnímat přírodu kolem nás a možná dnes už i sami sebe. Není nutno nikam spěchat a stromy to vědí a snad nám možná i opravdu rozumí.

9

1.2 Stromy v přírodě – inspirace bonsají Přirozená různorodost stromů, které rostou ve volné přírodě, představuje přímou inspiraci pro tvoru bonsají, neboť poskytuje původní modely, z nichž se v bonsajistickém umění vyvinuly zásady pro vzhled a tvarování. Právě láska k přírodě a ke stromům je tím hlavním, co lidi k bonsajím vábí. Harry Tomlinson uvádí: „ U stromů v plné velikosti pociťujeme mohutnost a perspektivu, vnímáme sílu a trvání času, které z nich vyzařují. V zahrádkách se s tím často nemůžeme setkat, neboť tu mnohdy bývá málo místa a ne každý bydlí v dosahu otevřené krajiny, aby se radoval ze stromů v celé jejich velkoleposti. Avšak v případě bonsají je možné docílit přírodních vjemů, včetně rozsáhlosti, a to při rozměrech, které lze ovládat.“ (Tomlinson, 1990, str.22)

1.3 Přírodní vzhled bonsají Na rozmanitost stromů v přírodě má vliv nejen prostředí v němž jednotlivé stromy rostou, ale i charakter okolí a půdní i povětrnostní podmínky, jimž jsou tyto stromy vystaveny. Bonsaje dokáží odrážet celý rozsah způsobu růstu stromů v přírodě. Umí napodobit působivého osamoceného jedince, stromy v horské krajině až po zalesněnou krajinu, která se táhne do daleka přes travnaté pláně.. To je možné díky pečlivé pozornosti věnované těm prvkům vzhledu bonsaje, které vytváří dojem měřítka a prostoru. Pocit perspektivy se pak může vytvořit s jediným stromem nebo i ve skupině stromů. To, jak k bonsaji přistupujeme, jak s ní pracujeme, by mělo odrážet naše pozorování přírody. Snažíme se vytvářet stromy, které jsme viděli ve volné přírodě s využitím logických zákonitostí přirozeného vývoje stromů (např. způsob, jak rostou větve ven z koruny směrem ke světlu).

10

1.4 Bonsai

obr.1 – vzor píseň, 1. a 4. pád singulátu zachovává koncovku ,,-i“ a ostatní pády ji mění na koncovku ,,-ji“. Volný překlad japonského slova ,,bonsai“ je ,,bon“ - nádoba ,,sai“ – rostlina. Celá kompozice misky, substrátu a jeho povrchu a vlastní rostliny spolu musí vytvářet harmonický vztah, aby celkový dojem celé kompozice byl co možná nejlepší a nejvěrnějším obrazem dospělého stromu. Před patnácti lety byly pro mne bonsaje něčím velmi tajemným a nedostupným. Ve skutečnosti však tomu tak vlastně vůbec není. Tvorba bonsají je jako každé jiné umělecké řemeslo. Veškerým pěstebním postupům se dá naučit studováním teorie a praktickým cvičením. Každý milovník bonsají dříve či později zatouží sám si vytvarovat vlastní bonsai z dosud neupravené rostliny. Moderní mistři bonsajového umění vyvinuli postupy, s jejíchž pomocí je možné vytvarovat ze starší zajímavé rostliny působivou bonsai již za několik málo let, či měsíců. I když běžná představa laiků někdy slučuje pojem bonsai se zakrslou, zmrzačenou, utýranou rostlinou, je to představa špatná. Bonsai bývá rostlina miniaturizovaná, vitální, schopná po výsadbě do volné půdy zcela normálně růst, běžně v misce kvést a plodit, tak jak to odpovídá jejímu druhu. Bonsaje již po staletí fascinují zástupce všech věkových i sociálních kategorii. Umění tvarování stromů, které pochází z Asie především z Číny, v krátké době okouzlilo i Evropany. Sloužily jako dekorace

11

malých zahrad kolem chrámů, kde se musely nějakým způsobem vyrovnat s malým prostorem zahrady. Bonsai je jedinečná forma umění, neboť se jedná o harmonické spojení umění a zahradnictví. Pěstitel bonsají používá stejnou tvůrčí dovednost a estetické cítění, jaké by bylo možno požít při vytváření obrazu nebo sochy, může je však navíc kombinovat se zájmem o přírodu – o rozmanitost přírodních tvarů a proměnlivé vzory všeho, co roste v průběhu střídajících se ročních období. Jedinečným prvkem v bonsajistickém období je čas. Na rozdíl od jiných uměleckých děl, která si, jakmile už jednou byla dokončena, uchovávají stálý tvar, bonsai vnáší na scénu čtvrtý rozměr, v němž se dílo přirozeným způsobem mění v závislosti na ročním období a na svém stáří; bonsai je ve stavu neustálého vývoje.

1.5 Proč právě Bonsaje? ,,Verner Busch uvádí, že většinou činí z bonsají zajímavou záležitost právě jakási exotičnost. Později člověk nalézá stále více důvodů, proč by se měl touto tématikou zabývat. Sama práce s malými stromky může být velmi uspokojivá, jelikož se s nimi člověk seznamuje z bezprostřední blízkosti. Současně dochází ke zostřenému vnímání přírody. Člověk se pokouší poznávat druhy stromů ve svém okolí, pozoruje fáze jejich růstu a časem dosahuje

hlubokého zasvěcení do zákonů přírody

a procesů

probíhající uvnitř stromů“. (Bush, 2002, str. 7). K tomu se připojuje výrazný symbolický charakter, který se v Asii stromům přikládá. Také v Evropě jsou stromy opředeny mnoha pověstmi. Proto má práce s nimi své kouzlo. Pro mnoho pěstitelů jsou kreativní prvky hlavním důvodem, proč se bonsajemi zabývají. Určitý tvar stromu může pomocí cílených zásahů vzniknout zcela dle jejich představ. Při tvarování stromu tak přichází ke slovu i sama osobnost pěstitele.

12

1.6

Bonsajistika je svébytným oborem výtvarného umění. Co je to bonsai, je obtížné definovat. Téměř každý autor má vlastní

definici. Dalo by se říci, že: ,,Bonsai je rostlina v nádobě, pěstovaná především k dekorativním účelům, přičemž nádoba, povrch půdy v ní a vlastní rostlina – většinou miniaturizovaná dřevina – tvoří jeden kompoziční celek s vlastnostmi a funkcí uměleckého díla“ (Štolc, 1998, str.8). Dříve byly stromy a keře bonsají pěstovány v nádobách pravděpodobně nejen kvůli jejich lepšímu transportu, ale nejspíše také pro možnost pohotově využít jejich čerstvých lístků a kůry k lékařským účelům. Pěstování stromů v nádobách pouze pro radost bylo pak logickým vývojem. Šlechtění i úprava stromů se rozvíjely postupně s poznáním, že člověk může svým umem vylepšovat i to, co příroda odjakživa tvořila bez zásahu lidské ruky. Pěstování bonsají je pak zahradnickým oborem, který je velice náročný na čas, prostředí a často i na finance. Při správné odborné a důkladné péči se bonsaje dožívají dlouhého věku až staletí. Pro tvorbu bonsají se požívá mnoho druhů rostlin, včetně různých variet a kultivarů, které jsou uvedeny v každé odborné literatuře. Dále jsou uvedeny vlastnosti a využití daných druhů, styly používané k tvorbě bonsají, popřípadě i jejich kompozice v zahradních či

vnitřních

prostorách. Při tvorbě bonsají se propojují pěstitelské postupy s výtvarnými, přičemž se vidění světa a bohatý emocionální obsah promítají do nepatrného prostoru keramické misky. Na některých stromcích se pracovně podílelo i několik generací, a proto jsou esteticky působivé, stejně jako vynikající malířské nebo sochařské dílo.

13

Bonsaj může vyjadřovat bojovnost, harmonii, bujnost nebo hravost a vypovídat tak i o pěstiteli samotném. Často také bonsaje pomáhají uspokojit sběratelské vášně. Velmi rychle se pak volná místa na zahradě, balkoně nebo na okenní římse zaplňují malými stromky. Zde se nabízí otázka, zda pěstitel skutečně může věnovat potřebnou péči všem svým rostlinám. Skutečná bonsai je uměleckým dlouhověkým dílem. ,,V ničem tak nevynikne křehký půvab jara jako ve střídání ročních období“. Jošida Kenkó (asi 1283 – 1350)

14

2 Historie 2.1 Čína Číňané již mnoho let před naším letopočtem projevovali zájem o přírodu. Nespokojili se s pouhým pozorováním, ale pokoušeli se ji sami svým přispěním měnit a zlepšovat. Podle dochovaných dokladů vysoký úředník a básník TON-GUEN-MING (365-427 n.l.) pravděpodobně z pouhé zvídavosti „vzal chryzantémám krajinu“ a vsadil je do hrnců. Chryzantémy rostly i bez přírody. Zkoušel tedy prý následně pěstovat v hrncích i ovocné stromy a jehličnany .

obr.2 Vyšším stupněm pěstování bonsají je udělat ze stromku v nádobě podobu starého stromu rostoucího ve volné přírodě. V Číně je nazývají ,,punsaje“ (strom–nádoba). Zde byla ponechána v tvarování absolutní volnost a tak se běžně můžeme potkat např. s tvarem draka nebo ptáka. Záliba se rychle rozšířila mezi obyčejný lid. Roku 1000n.l. o těchto miniaturách začali psát i básníci oslavné básně. V 6.století se pěstování bonsají dostává do Japonska, které v té době bylo pod silným čínským vlivem. Přinesl je tam čínský úředník Ču Sun-suej, který z obavy před vpádem Mandžuů utekl ze své země. Vzal sebou nejen několik punsají, ale i všechnu odbornou literaturu, aby ji ochránil před zničením. Z vděčnosti za azyl Japoncům prozradil techniky pěstování a tvarování. V této době Čína ovlivnila Japonsko a Koreu nejen uměním bonsai, ale i kaligrafií, písmem, bojovým uměním. Japonci umění pěstování bonsají

15

zjednodušili a výrazně propracovali. To byl základ japonské expanze pěstování punsají, která zatlačila čínské objevitele nenávratně do pozadí. Změnily název z ,,punsají“ na ,,bonsaje“, avšak čínský znak byl ponechán. Založili bonsajistické školky, kde se učily stromky pěstovat a tvarovat převážně dívky. Stanovili pevná pravidla tvarování stromků, a ty se pak staly se jedinečnou ozdobou výstav, zahrad i vnitřních interiérů. Bonsaj po staletí byla, a je stále i v současnosti, významnou součástí japonské kultury. Právě z této dlouhé tradice se odvozuje nejen umělecké vnímání, ale i zahradnické postupy, které se nyní užívají po celém světě. V průběhu dlouhého vývoje bonsají v Japonsku existovalo mnoho módních vln, které kladly na toto umění důraz.

2.2 Japonsko ,,Bonsaje patří v Japonsku společně s čajovým obřadem do sféry činností nazývaných souhrnně fúrjú–elegantní zábavy. Tento pojem má tradici sahající až do středověké Číny, kde fúrjú – čínsky feng–liou (,,plynout s větrem“), bylo od poloviny 3. století, a zvláště pak ve 4. století označením životního stylu vzdělanců, kteří se v dobách společenského neklidu odvraceli od strohé konfuciánské morálky k útěšné filosofii taoismu a buddhismu. Feng-liou znamenalo přizpůsobit se toku života jako vání větru, zapomenout na všechny rozdíly a rozpory rozptylující mysl, ztotožnit se s přírodou a potulovat se po horách, jako to dělal v polovině 3.století Juan Ťi, básník ze skupiny ,,sedmi nesmrtelných z bambusového háje“, který byl jedním z prvních, kdo takto dával najevo svou nechuť ke konvencím. Pro lidi podobně zaměřené se postupně stal životním ideálem návrat k prostému životu v přírodě“.

(Hrdličková, Herynk, Thoma,

2008, str.14). Většina lidí se domnívá, že umění bonsai vzniklo před více než tisícem let v Japonsku. Japonci skutečně dovedli toto umění k naprosté dokonalosti, propracovali technologii ošetřování rostlin a dřevin rostoucí v miskách, vytvořili základní tvary bonsají a zavedli pro ně odborné 16

názvosloví. Avšak počátky pěstování miniaturních stromků v nádobách je možno doložit již dávno před tím v Číně. I když obecná zásada pěstování stromů v nádobách sem byla možná přinesena ještě mnohem dříve z Indie. O Číně svědčí například staré čínské malby z období dynastie Sung (960–1290 n.l.), na nichž jsou vyobrazeny zakrslé stromy rostoucí v nádobách a používané k výzdobě interiéru. Z Číny se dostaly bonsaje do Japonska v 7. až 10. století, Japonci si je začali přetvářet podle vlastních představ. Postupně se jim podařilo vytvořit z pěstování miniaturních stromků osobité umělecké odvětví, odpovídajících jejich estetickému cítění. Vložili do této tvorby mnoho trpělivosti a tvůrčího génia. To vše bylo splaceno potěšením, jež tyto stromky po staletí lidem přinášeli a dosud přinášejí. „S miniaturními stromky se Japonci začali seznamovat v době, kdy jejich ostrovní země přejímala čínskou vzdělanost. Zdejší pěstování si našlo poměrně rychle cestu k příslušníkům národa, jehož náboženství Šintó - ,,cesta bohů“, bylo založeno na uctívání přírody. V Japonsku, podobně jako v Číně, jsou zdrojem poznatků o historii bonsají staré svitkové obrazy a zmínky v literárních dílech nebo jiných písemných pramenech.“ (Hrdličková, Herynk, Thoma, 2008, str.48). Za první zmínku o miniaturních rostlinách v nádobách lze pokládat dvorní dokument z roku 1095, v němž se jejich pěstování řadí mezi činnosti vhodné pro dvořany. Ve šlechtitelských kruzích se stalo zvykem vysazovat rostliny, především hagi–lespedézii (Lespedeza bocolora) a ozdobnici (Miscantus sinensis) do bedniček nebo truhlic určených původně na ukládání oděvů, jak to vyjadřují i názvy hakoniwa (,,zahrádka v bedničce“)a později hačiue (,,rostlina v nádobě“). Důležitým mezníkem ve vývoji bonsají bylo 14. století. Tvorba se řídila specifickým kódem, který zenisté vytvořili a uplatňovali v okruhu estetických disciplín těsně souvisejících s přírodou a každodenním životem. Z pozorování detailů v přírodě a jejich nezkresleného přenášení na minimální prostor se rodilo pochopení filosofické jednoty člověka a světa. Jeho projevem mohla být právě tak zahrada, jako stromek v misce. Tvar kmene, větví, odstín barvy jehličí, celková kompozice, to vše mělo 17

inspirující myšlenkové a citové zázemí. Říkalo se, že podstatou učení i umělecké tvůrčí práce je ,, kráčet lehce po povrchu a při tom si být vědom hlubiny“.

,,Věna Hrdličková dále uvádí, že ve 13.–15. století japonští zenističtí mniši hojně navštěvovali Čínu a přiváželi odtamtud kromě nových kulturních poznatků, uměleckých děl a knih i bonsaje. V několika zenových klášterech Gozan se provozovalo bonsajistické umění na vysoké úrovni a zajímavé bonsaje přitahovaly pozornost všech, jak o tom napsal v době Meidži v knize Výzkum tvorby bonsají badatel Jokoi Tokifuju. Objevují se nové pojmy, jako je bonsan - ,,hora v misce“, či hačinoki,,stromek v misce“ a také spojení znaků ve významu ,, to co se pěstuje v misce“ tj. bonsai“. (Hrdličková, Herynk, Thoma, 2008, str.50). Podle dochovaného obrazového materiálu ze 14. století se oblibě těšily stromky pěstované na kameni a v nádobách různého druhu. Kmeny byly pokroucené, větve tvarované. Často to byly jamadori – stromky nalezené v přírodě, s džiny - suchými zbytky větví a šari – s kmenem s mrtvým dřevem. Při tvorbě bonsají se Asiaté drží principů vyznání ZEN – přirozenost, jednoduchost, asymetrie a koncentrace na podstatu. Stoupenci filozofie ZEN chápou malé stromy jako objekt pro meditaci. Odlišné klimatické podmínky na většině území Japonska a Číny umožňují přenášení bonsají do bytu i v zimě.

2.3. Cesta bonsají do Evropy V Evropě se o bonsajích až do přelomu 18. a 19. století vědělo velmi málo. V Royal Horticular Society byl v této době uveřejněn článek týkající se uměle vypěstovaných stromků v nádobách, tzv. pomocí ,,žízně a hladu“. Nejenže tyto stromky živoří a potácejí se mezi životem a smrtí, ale jsou ještě seřezávány, ohýbány, drátovány a páleny. Patrně i díky této

18

negativní reklamě první bonsaje na

světové výstavě v Londýně

nevzbudily očekávaný zájem. Zajímavé informace o bonsajích nám podává v roce 1930 Dr. Jan Svatopluk Procházka v knize nazvané „O květinách a zahradnictví v Japonsku“. Ve své knize píše, že bonsaje, kterým se říká stromové zákrsky, se v Evropě objevily ve větším množství až při konání velké pařížské výstavy v roce 1889. Zde byly vystavovány panem Kasavarou. Dr. Procházka píše, že pěstování japonských zákrsků není ,,pěstování, ale rafinované trýznění rostliny“. Podle japonských mistrů je nejlepší sbírat ty rostliny, které rostou na nejexponovanějších místech a které jsou tak vystaveny nepřízní počasí. Bonsaje se prý pěstují v neúrodných půdách s obsahem popela, písku i dřevěného uhlí. A tak po druhé světové válce Japonci pochopili, že bude nutno k vypěstovaným bonsajím při prodeji přikládat i návod na pěstování, jinak by jejich samotný export nebyl moc úspěšný. Během dalších desetiletí založili v Tokiu NIPON – BONSAI ASSOCIATION, která se snažila prorazit do Severní Ameriky, střední Evropy, jižní Afriky a blízké Austrálie. Japonské pěstírny v Kalifornii pořádali výstavy a aukce, na nichž bylo možné zakoupit i velmi staré bonsaje. Bonsaje se dnes těší velké oblibě nejen v USA a Kanadě, ale také ve Velké Británii, v Německu, ve Švýcarsku a v neposlední řadě i v České republice. Nejstarší asijské bonsaje dosahují věku až 800 let. Evropské jsou mladší a jejich věk se odhaduje na 250 let.

2.4 Bonsaje v Česku U nás má organizované bonsajistické hnutí historii dlouhou již čtvrt století, jež navázala na dřívější působení průkopníků tohoto žánru v našich zemích. První informaci o bonsajích a bezprostředním styku s nimi uvedl u nás Josef Kořenský ve své knize ,,Žaponsko, vydané někdy 19

na konci 19. století v nakladatelství J. Otto v Praze. Píše v ní ,,o stůmcích s křivolakým kmenem a zakrsalého vzrůstu“. Na jiném místě se autor zmiňuje o zákrscích starobylých stromků jehličnatých, které v japonské zahrádce nejvíc upoutají cizincovo oko. „Zajímavý je i příběh o jistém kyšperském hraběti Stunbenbergovi, přivezl malý jalovec, který jeho bratr vlastnil, a který mu daroval při jeho cestě zpět do Čech. Od této doby jej pěstoval na svém panství v Kyšperku – Letohradě. Protože byl stromek pěstován v zimní zahradě, rostl velmi, velmi pomalu. V létě byl i s jinými stromky přenášen ven do zahrady na zotavenou. Nejprve byl stromek pěstován v keramické misce, pak v květináči, a jak mohutněl, potřeboval stále větší misku. Proto pro něj zhotovili dřevěnou nádobu, ve které byl až donedávna. Po letech se stal tento jalovec unikátní bonsají se skvělou miskou, kterou mu zhotovili čeští keramici akademičtí malíři Milan Klika a Vlaďka Kuřátková z Prahy. Jalovec je zahradní kultivar jalovce čínského – Juniperus Chinensis, který připomínal ježka a to podle konců výhonků. Byl pojmenován Echinifirmis (latinsky echinatus–ježatý). Tento kultivar je v Evropě velmi vzácný a žádný jiný exemplář nedosahuje takových rozměrů jako ten pana „hráběte“. Vídenští zahradníci v ,,Alpengarden“ v Belvederu prý mají rostlinu podobnou té v Letohradě, která je podstatně menší a je pravděpodobně její odnoží, je zde však nejvíce ceněnou rostlinou pěstovanou ve skalce. Tato bonsai je stará více jak 250 let a je stále pěstována v nádobě. Pečoval o ni nejdříve bratr pana „hraběte“, poté sám pan hrabě Sutbenberg se svým zahradníkem, dále pan Tříletý, ten ji před svou smrtí věnoval panu Kudláčkovi a ten zase botanické zahradě v Liberci, kde ji mají dodnes. Je tak nekorunovanou nejstarší bonsají v Evropě “ – tolik uvádí ve své knize Bonsai P. Herynk. (Herynk, 1991, str. 25) O bonsajích psal, jak jsem již zmínil, ve své knize O květinách a zahradnictví v Japonsku, vydané v roce 1930 nákladem ,,zahradnické burzy“ v Chrudimi také pan Jan Svatopluk Procházka, obdivovatel Japonské kultury. „Návod jak pěstovat ,,japonské zákrsky, čerpal Dr. 20

Procházka z článku profesora Stanislava Tobiáška Japonské stromy trpasličí, publikovaného v roce 1919. Zatímco Dr. Procházka pokládal pěstování bonsají za rafinované trýznění rostlin a za módu, jež zůstane u nás jen přechodnou zálibou, zaujaly v průběhu času miniaturní stromky některé naše zahradnické mistry. Například pan Jaroslav Krča, jehož okouzlily čarověníky, jeho žák Daniel Pešek, profesorka Vlasta Luňáčková, dále nadšený znalec a pěstitel bonsají pan Josef Janouš, Václav Kefurt, ing. Emanuel Lukeš, ing. Kamila Skálová, ing. Petr Herynk autor mnohých publikacích o bonsajích. O něco později vyšla kniha Bonsai miniaturní strom v misce od V. a Z. Hrdličkových a P. Herynka, která se dočkal několika vydání “. (Hrdličková, Herynk, Thoma, 2008, str.64) První bonsajový klub u nás Bonsai klub Praha byl založen až v roce 1980. Výrazného rozšíření se pěstování bonsají dočkalo především po roce 1989. Česká bonsajová asociace byla založena roku 1997, jako nezisková organizace, sdružující zájemce o pěstování bonsají. Vznikla především z popudu potřeby užší spolupráce s bonsajovou Evropou, zároveň si však klade za cíl zlepšování podmínek pro rozvoj bonsajistiky u nás. To vše, a s dalšími publikacemi, pravidelnými přednáškami a návštěvami

významných

osobností

světové

bonsajistiky

v Československu a potom i v České republice, přispělo k tomu, že umění pěstování bonsají u nás rychle zdomácnělo. V roce 1997 vznikla Česká bonsajová asociace (ČBA), sdružující kluby a jednotlivce, která je členem Evropské bonsajové asociace (EBA). ČBA pořádá každý rok celostátní výstavu bonsají, vždy v jiném městě. Tyto výstavy doprovází pestrý program, tvarování bonsají, soutěž talentů, přednášky, valná hromada ČBA atd. Asociace zve na tyto výstavy přední evropské a světové demonstrátory a snaží se tak zvyšovat úroveň pěstování bonsají u nás, vydává odborný časopis - čtvrtletník BONSAI.

21

Od roku 2000 se vítězové ČBA NTC pravidelně zúčastňují soutěže EBA NTC. Na světovém bonsajovém kongresu v Mnichově prezentovala ČBA 10 českých bonsají. V roce 2003 se dostalo ČBA pocty uspořádat EBA a ESA kongres v České republice z něhož byl vydán katalog vystavených bonsají a suiseki. Roku 2005 byl president ČBA, Václav Novák, zvolen do výboru EBA. V posledních několika letech ČBA spolupracuje především s bonsajisty z Německa, Polska a Litvy. Cíle asociace - podpora bonsajistiky v ČR - zlepšení informovanosti členů asociace - kvalitní mezinárodní prezentace - spolupráce s EBA - pořádání výroční výstavy - důraz na zkvalitňování presentace bonsají - pořádání soutěže talentů (http://www.cba-bonsai.cz)

22

3 Klasifikace a styly bonsají

Na základě odborných časopisů, odborné

literatury,

knih,

bonsajových center, je třeba shrnout druhové taxony nebo jejich kultivary či variety vhodné k pěstování bonsají v našich přírodních podmínkách. Vzhledem k přírodním podmínkám našeho podnebí jsou hlavní kritéria - vhodnost druhů pro pěstování jako bonsaj. Např. bonsaje vhodné do subtropických oblastí se v našich podmínkách běžně používají s tím, že se na zimu tzv. zazimovávají nebo jsou celoročně umístěny v krytých prostorách. Nejdůležitější je zhodnocení příslušného taxonu s ohledem na kriteria: Taxon = je skupina konkrétních (žijících nebo vymřelých) organizmů, které mají společné určité znaky (nejčastěji jsou příbuzné) a tím se odlišují od ostatních taxonů. 

styl, do kterého jsou rostliny tvarovány



množství rostlin v dané kompozici



konečná velikost rostliny



způsob umístění

Abychom pochopili pravidla japonských tvarů bonsají, musíme znát myšlení obyvatel země původu, jejich vyznání, vztah k přírodě i k sobě samotným, ale také historii původu, jak bonsají, tak také proslulých japonských zahrad, které jsou neodmyslitelnou součástí japonské kultury.

23

3.1 Klasifikace bonsají – kritéria

1.Kmen: a. tvar kmenu b. počet kmenů ( lesík, dvojitý kmen, vor, solitéra…) c. charakter kmene ( hladký rozeklaný, sukovitý…..) 2. Výška (miniaturní, malé, střední, velké…) 3. Hmotnost (asijský způsob dělení – přenášené na jednom prstě, dlani, v ruce, oběma rukama, dvěma muži ) 4. Druh listů ( listnaté, jehličnaté) 5. Květ ( pěstováno na květ nebo na způsob olistění ) 6. Nároky na podmínky (interiérové, exteriérové ) 7. Kořeny ( normální strom, strom s obnaženými kořeny ) 8. Tvar koruny a postavení větví (koruna může být sloupovitá, vejčitá kulovitá deštníkovitá, zploštělá, převislá, úzce, široce kuželovitá, plochá) 9. Scenérie v misce

3.2 Výběr stylů bonsají V umění bonsaje se vyvinuly

uznávané kategorie stylů, které

odrážejí pozorované přírodní prvky. Samy názvy stylů často vysvětlují podstatu pojetí i původ. „ Například ,,šikmý styl“ představuje strom vystavený silnému větru, v němž se kmen naklání v určitém úhlu nebo tzv. ,,vlajkový strom“ kde je úprava důraznější a přísně řízená a vytváří dojem, že si vítr pohrává s větvemi. Některé stromy přímo inspirují ke vzpřímenému stylu – např. ,,smrk obecný“ přirozeně představuje tvarově přísné vzpřímené uspořádání, kdežto ,,dub nebo buk“ mají přirozeně volný tvar. Většina stromů a keřů, vhodných pro bonsaje, se dá tvarovat v kterékoli z několika stávajících stylů. Znaky jednotlivých stylů a způsoby pěstování bonsají tak, aby je bylo možné přizpůsobit některému ze stylů, jsou popsány v různých publikacích a v knihách“.. (Tomlinson, 1990, str.27)

24

3.3 Styly bonsají Japonci mají přísná pravidla na tvorbu bonsají. Tím je výška, tvar, styl bonsaje. Styl je kategorie popisující nějaký výrazný vzhledový znak bonsaje. Stylů je celá řada. Vyvíjely se dlouho a je v nich kus historie pěstování bonsají. Některé zanikly, jiné vzniklé mimo tradiční oblasti, jsou zcela nové. „Jednotlivé styly mají pěkné japonské názvy, které pro začátečníka nemají téměř žádnou informační hodnotu. Navíc, tradiční styly, tak jak se dosud používají, mají jednu nevýhodu – nejsou hierarchicky tříděné a zahrnuje proto hierarchicky souřadné a podřadné pojmy v jedné úrovni. Proto, jak se lze přesvědčit dále, se dá zmatečně jedna a tatáž bonsai popsat několika názvy

stylů, aniž by bylo možné proti tomu cokoli

namítnout. Pro svůj půvab je bonsajisté s oblibou používají“. (Štolc, 1998, str.26) V dnešní době se tato přísná pravidla hlavně v Evropě pomalu uvolňují a vytvářejí se bonsaje s moderními prvky. V literatuře je členíme takto:

3.3.1 Stromky s jedním kmenem: Styl Hokidachi – koště: Bonsaje pěstované v tomto stylu připomínají japonské koště stojící na ruce. Připomínají obraz stromu stojícího samostatně ve volné přírodě, větve začínají vějířovitě vyrůstat ve stejné výšce, kmen je rovný. Opadavé stromy v tomto stylu představují po celou zimu nádhernou podívanou, kdy je vidět celá neolistěná koruna. Stromy ve stylu koště prezentujeme v mělkých nádobách. Především se dbá na proporce kmene a větví, na jejich rovnoměrné rozložení a jemnost větví. Je to z toho důvodu, že strom pěstovaný jako koště vystavujeme v bezlistém stavu , kdy vynikne dokonalé propracování koruny. U nás je pro tento styl vhodná např. Zelkova lípa srdčitá (Zelkova serrata – obr. 3).

25

obr.3

Styl Bunjin – literátský (styl učenců): Jedná se o nejmladší styl a je také umělecky nejnáročnější. Pro tento styl je nezbytná velká zručnost a umělecký cit. Celý strom se jedná z několika jednoduchých linií. Stromy tohoto stylu se vyznačují lyrickou schopností zkratky, se kterou se setkáme v poezii, zachycují lidského ducha. Charakteristická je štíhlost kmene ve srovnání s výškou stromu. Tyto stromy nejsou nikdy rozvětvené dole a koruně chybí bohatost. Sází se do malých avšak bytelných misek. Jsou to misky ve tvaru talířů, bubínků, lastur, skořepin hranolů a často se odlišují svými proporcemi, novým pojetím a povrchovou úpravou od běžných misek pro bonsaje. Od vzniku literátského stylu prodělaly tvary těchto bonsají řadu změn. Vymizely mnohé bizarní a nepřirozené tvary bonsají. Dnes se setkáváme převážně s dokonalými, vyváženými pracemi, které jsou zpravidla ozdobou sbírek bonsají. Předlohy nacházíme ve volné přírodě. Pro tento styl se hodí borovice thunbergerova (pinus thunbergii).

obr.4

26

Styl takazokuri - Chobotnice: Charakterizuje svíjející se kmen připomínající chapadla chobotnic. Koruna stromu vytváří v siluetě zpravidla trojúhelník, kmen i větve jsou pokroucené. Pokroucený kmen se vlní, ale žádný oblouk se neopakuje. Ohyby jdou vpravo i vlevo, dopředu i dozadu. Větve ve spodní části kmene chybí a jsou teprve v horní polovině. Tvarování stromku v tomto stylu není jednoduché. Misky jsou menší, středně hluboké, obdobně jako u literátského stylu - strom bičovaný větrem.

Styl Chokkan – přísně vzpřímený: Představuje velký, vysoký strom rostoucí v dobrých podmínkách ve volné krajině. Bonsaje pěstované v tomto stylu mají jednoduchý rovný kmen v ideálním případě tvar rovného kužele od paty až k vrcholu. Větve by měly být rovnoměrně rozloženy. Silné povrchové kořeny rostou do všech čtyř směrů. Pro tento styl se používá jednoduchá mělká obdélníková miska. Tento styl je nejvhodnější pro jehličnany a některé listnaté stromy např. modřím (larix), jalovec (juniperus), borovice (pinus), smrk (picea).

obr.5

27

Styl Tachiki – volně vzpřímený: Vlivem různých faktorů prostředí – větru, stínu světla, vláhy, se kmen stromu různě ohýbá, naklání a mění směr růstu. Stává největší skupinou, jedinou podmínkou je rovnost kmene, kterou je možno užít v jakémkoliv případě. Bříza bělokorá (betula pendula).

obr.6

Styl Han-kengai a kengai – polokaskáda a kaskáda: Charakteristický pro tento styl je růst kmene převisle dolů. Jedná se o napodobení stromu vyrůstajícího na skále a ohýbajícího se pod tíhou sněhu. Rozdíl mezi kaskádou a polokaskádou je v délce kmene. U kaskády kmen sahá pod hladinu misky, zatímco u polokaskády kmen končí přibližně se dnem misky. Misky pro tento tvar bývají vyšší a hlubší. Zde velice záleží na vizuální hmotě celkového výtvarného pojetí.

obr.7

I suchý strom oživuje krajinu. (Japonské přísloví)

28

Styl Shakan – šikmý: Roste-li strom který je vystaven silným větrům, poroste ve směru, který uhýbá před převládajícími větry, nebo jeli ve stínu, bude uhýbat před stromy, budovami nebo skalami, které jej zastiňují. Typický je úhel 45 stupňů od svislé roviny.

obr.8

Styl Kobukan – dvojkmen: V Číně a v Japonsku se tomuto stylu říká ,,styl otce a syna“ menší kmen vyrůstá v těsné blízkosti většího a dominantnějšího kmene. Kmeny se mohou rozdělovat v úrovni půdy nebo těsně nad ní. Někdy se pěstuje nízko rostoucí větev jako druhý kmen. Tento princip se dá uplatnit i u tří, pěti, a více kmenů.

obr.9

29

Styl Kabudachi – trs: Jedná se o styl, kdy vyrůstá několik kmenů, uspořádaných jako skupina, ze stejného kořene. Šíří se od paty ven na všechny strany, neboť každý kmen se natahuje za vlastním světlem. Pěnišník (rhododendron obtusum).

obr.10

Styl Fukinagashi – strom ve vichřici – bičovaný větrem: Základem tohoto stylu je nakloněný kmen. Všechny větve jsou přitom tvarovány v jednom směru. V přírodě se najdou takovéto růstové formy poblíž pobřeží, na otevřených planinách a stepích na vrcholcích skal a v horách, kde vane silný vítr, který je rozhodujícím faktorem při vývoji stromu. Kmeny mohou být rovné, šikmé, polokaskádovité a kaskádovité. Koruny jsou zpravidla jednostranně utvářené. Větve bývají vyvinuty především na závětrné straně, kde jsou větve vyvinutější a bohatě olistěné, na návětrné straně bývají větve krátké, polámané a málo olistěné. Stromy bičované větrem, které se označují také jako vlajkové stromy nebo stromy s praporovitou korunou, rostou jak v hlubokých půdách, tak i na skaliscích. K tomu přihlížíme i při tvorbě bonsají v tomto stylu. Přítomnost mechů a lišejníků jsou v tomto případě žádoucí.

obr.11

30

3.3.2 Stromy s více kmeny Styl Ikabaduki – vor: Základem se stal padlý strom ze kterého jeho větve vytvořily nové kmeny a tím vznikly nové stromy. Hlavní kmen vyčnívá ze zeminy pouze částečně. V přírodě vznikají takové formy např. tehdy, když se strom vlivem nepříznivých podmínek vyvrátí, ale část kořenů zůstává v zemi. Větve na vrchní straně kmene se postupně vyvinou v samostatné kmeny. U tohoto stylu vytvářejí větve jednotlivých stromů často samostatné koruny. Vytváří tím příležitost pro zajímavé umělecké řešení a využití stromku zavětveného pouze na jedné straně, který by byl jinak pro jinou bonsaj nevhodný. Vor by měl připomínat lesík nebo malý remízek, neměla by to být řada stromů. Misku volíme mělkou, oválnou nebo obdélníkovou.

obr.12 Styl Yose-ue - lesík: V tomto případě se vysazuje více jednotlivých stromků do velkých plochých misek. Vzniká tak působivá scenérie lesíka. Stromky by měly být různého stáří a nejvyšší z nich by měl být zároveň také nejtlustší. Styl lesík působí přirozeně pouze tehdy, když vzdálenosti mezi stromy variují a rostliny nestojí v řadě. Z pohledové strany je možné do lesíka nahlížet. Z tohoto směru by se kmeny neměly vzájemně překrývat. Pro dosažení efektu perspektivy se tenčí stromky umisťují do pozadí a silnější do popředí. Pro tento styl se hodí většina druhů. Stejně jako u všech uměleckých návrhů bonsají by měla skupina stromků přestavovat to, co vídáme v přírodě.

obr.13

31

3.3.3 Strom v kombinaci s kamenem Styl - strom v kameni – ishitsuki: U tohoto stylu vyrůstá poměrně malý strom na relativně velkém kameni, přičemž kořeny jsou zapuštěny do prohlubně nebo do dutiny. Kámen je umístěn v misce s vodou. Voda vzlíná kapilárami v kameni směrem vzhůru až do dutiny odkud ji strom využívá. Tento styl je vhodný pro každou bonsaj – bonsai, která vytváří ochotně dlouhé a bizardní kořeny. Hlavním prvkem se u tohoto stylu bonsaje kromě stromu stává i kámen, proto pečlivě vybereme jeho vzhled, aby měl zajímavý tvar. V přírodě se tento styl vyskytuje ve skalním terénu, nebo v lomech. Semeno stromu spadne do rozsochy a odtud roste. Jak mohutní, kořeny se snaží najít vodu a přerostou překážku. V půdě potom kořeny rostou dále často do velkých hloubek. Pro nás je důležité, aby bonsai – bonsaj v tomto stylu vypadala přirozeně. V první fázi se tedy zaměřujeme pouze na tvorbu kořenů na kameni a až potom přemýšlíme, jak bude vypadat celá bonsaj – bonsai.

obr.14

Styl Iwayama – strom na kameni: Styl vyznačující se tím, že kořeny bonsaje obepínají relativně malý kámen a končí v půdě pod ním. Strom na kameni se pěstuje v běžné bonsajové misce.

obr.15

32

3.3.4 Styl saikei se také definuje jako „krajina v misce". Představuje způsob zobrazení krajiny. Stromy, skály, trávy, mechy a různé druhy písku lze užít k vytvoření přírodní proměnlivosti krajiny, vyskytující se v přírodě. Ze saikei se můžete těšit jako z okamžité krátkodobé kompozice, kterou lze posléze rozebrat. Materiál pak můžete znovu použít pro jiný pohled na krajinu, anebo můžete z malých dorůstajících stromů vypěstovat individuální bonsaje. Saikei byla jakožto „výchozí bod" pro zacházení se stromy jako s bonsajemi původní myšlenkou Toshio Kawamota z Japonska. Ten slovo „saikei" vymyslel. Obvykle se překládá jako „živá krajina" - kvůli rozlišení krajin v misce se živými rostlinami od uměleckých řešení s umělými rostlinami nebo vůbec bez rostlin. „Bonkei" je pak krajina v misce, kde lze používat jako doplněk umělé rostliny, nebo kde nemusí být vůbec žádné rostliny. V saikei musí být živé rostliny. „Saikei

se

začala

uznávat

jako

samostatná

kategorie

bonsajistického stylu a z jejích výsadeb se lidé radují stejným způsobem jako z trvalých uměleckých dél. Jestliže pečlivě vybíráme materiál a věnujeme pozornost měřítku a vzájemným proporcím celkového uměleckého řešení, představuje saikei doslova opětovné stvoření krajiny v miniatuře“. www.zahradyhykel.cz

obr.16

33

4 Kompoziční prvky tvorby bonsaje Kompozice by měla vzbuzovat dojem pohybu, a proto by se neměla zdát statická. Měla by být umírněná, elegantní, bez nápadných známek umělých zásahů. Správným rozmístěním rostliny v misce propracováním linie kmene, správným umístěním větví na rostlině a jejich větvením, použitím misky vhodného tvaru, uspořádáním povrchu půdy v misce, s využitím znalosti perspektivy je možné dosáhnout pěkné hloubky prostoru. Celkový vnější vzhled bonsaje v sobě zahrnuje styl i stav stromu, velikost, tvar a povrchovou úpravu misky a vzájemný vztah stromku a nádoby, z něhož vyplívá celkový dojem, jakým dílo působí. Jsou základní prvky kompozice díla které lze použít pro všechny bonsaje. Máme tři hlavní faktory, jejichž zvažování je důležité při výběru stromu za účelem pěstování bonsaje. Vycházejí ze základní stavby rostliny: rozložení kořenů, tvaru kmene, rozložení větví na kmeni. Kompozice se ale nevztahuje pouze na scenerii v misce. „Stejně tak, jak je důležité vše v misce, je důležitý prostor okolo bonsaje, ať se jedná o prostor okolo misky, o kout v zahradě či místnosti nebo o celou zahradu. Kamenné kompozice, jezírka a dřeviny jsou dokonalým malířským ovládnutím prostoru. Asi největším uměním je vytváření kamenných seskupení, které jsou osázené různými dřevinami, keři či bambusy. Tyto sestavy vytvářejí jakési živé sochy, protože se časem pozvolna proměňují - rostou tak do krásy“. (Němečková, 2007). Úprava bonsají neodmyslitelně patří k jejich pěstování. Celá kompozice musí být v harmonii, kterou tvoří jen úplná dokonalost. Dokonalosti dosáhneme právě jen pravidelným tvarováním či udržováním tvaru. Úprava zastřihováním patří mezi základní úpravy, mezi které můžeme zařadit tvarování drátem, ohýbání větví, zesílení kmene a větví, přiroubování větví a kořenů nebo třeba tvorba mrtvého dřeva. Když chceme dosáhnout daného tvaru bonsaje, je kombinace těchto technik nepostradatelná.

34

4.1

Rozložení kořenů Zajímavé utváření kořenů, obnažených nad povrchem půdy, je

jedním z faktorů, které u bonsaje přispívají k dojmu dospělosti a dlouhověkosti. Když stromy rostou ve volné přírodě, jsou jejich kořeny skryté pod povrchem půdy a to charakteristickým způsobem pro každý rostlinný druh. Stárnutím stromu se začnou kořeny objevovat na povrchu půdy a může se stát, že se vzhled kořenů nad zemí stane u rozsochatého věkovitého stromu jeho nejmocněji působícím rysem. Stejným způsobem vyzařují i u bonsají zajímavé tvary a povrchové textury kořenů, viditelné nad úrovní substrátu, pocit stáří a stability. Ideál je, že by se měly kořeny šířit od kmene na všechny strany. Člověk by měl při tvorbě bonsají docílit dobré vizuální rovnováhy např. obnažené kořeny přispívají k rovnováze vzhledu díla a zvyšují dojem vyzrálosti bonsaje. Dalším prvkem, který přispívá k přírodnímu a uměleckému dojmu bonsají, je způsob jakým se kořeny připojují ke kmeni – jestli se paprskovitě rozbíhají do stran, nebo vycházejí ze spodní části kmene a volně plynou do země, nebo se zdá, jako by poskytovaly pevnou oporu či ukotvení.

4.2 Kmen Nejdůležitějším samostatným prvkem je u kmene dobrý kuželovitý tvar. Tloušťka kmene se plynule a půvabně zmenšuje směrem k vrcholu stromku. Tloušťka tak na bázi kmene přispívá k dojmu dospělosti stromu. „Pokud jsou linie kmene rovnoběžné a stoupají až k vrcholu stromu, poškozuje se rovnováha a elegance celkového uspořádání díla. Tloušťka kmene by měla také být přiměřená ostatním charakteristickým znakům příslušného druhu – listy javoru bude nejlépe působit na štíhlém kmínku, dub lesní naopak potřebuje mít možnost vytvořit těžký kmen, který charakterizuje majestátnost dospělého dubu v přírodě. Někdy se však stává, že materiál pro bonsaj potřebuje několik let růst, a musí se přitom pečlivě ošetřovat, aby se vytvořil ideální tvar kmene“. (Tomlinson, 1990, str.45)

35

4.3 Větve Podobné jako rozložení kořenů, by mělo být i upořádání větví. Ty by měli být v souladu s celkovým charakterem a představovat vhodný vizuální doplněk linie kmene. Větve tvoří základní strukturu siluety stromu. Přestože lze užít jisté postupy prořezávání a vyvazování drátem, abychom stavbu a siluetu poměrně radikálně upravili do žádané podoby, existují určité základní znaky, po níž musíme pátrat, když zvažujeme vhodnost materiálu pro bonsaj. Větve by měli tvořit kolem kmene a směrem vzhůru po něm vyvážený vzor, i když tato struktura nemusí být nezbytně souměrná. Základním pravidlem je, že úroveň první spodní větve by měla být asi ve třetině výšky kmene. Nejtěžší větve jsou v nižších úrovních. Typické je, že větve jsou silnější u kmene a kuželovitě se ztenčují po celé délce. Řez větvím brání v přílišném sílení, což je v souladu s měřítkem vyváženosti zamýšleného vnějšího vzhledu celého díla. Vrchol stromu by měl nést nejjemnější větvičky. Překřížené větve jsou nežádoucí, také ty které na kmeni vyrůstají ze stejného místa či vyrůstající přímo proti sobě ve stejné výšce kmene, nevypadají u bonsají pěkně. Směr růstu větví lze upravovat tvarováním pomocí drátu či jiných technik.

4.4 Mech Mechy

se

objevily

na

Zemi

mezi

nejprimitivnějšími

suchozemskými rostlinami poprvé před více než 350 miliony let - již dávno před dinosaury. Patří do skupiny zvané bryofyty. Jsou to většinou malé rostliny, měří jen několik centimetrů nebo se plazí po zemi a po jiném povrchu. Na rozdíl od pokročilejších suchozemských rostlin nemá většina mechů specializované tkáně k transportu živin a vody z jedné části do druhé. Protože nemají žádný “potrubní” systém, nemají ani skutečné kořeny, stonky nebo listy. Například kořeny mechů slouží pouze k přichycení a nepřivádějí rostlině z půdy živiny ani vodu, tyto životně důležité látky absorbuje celý povrch

36

rostliny. A listy, s výjimkou středních žeber, jsou na průřezu složeny obyčejně jen z jedné buňky. Mechy netvoří ani květy, ani semena. Místo toho mají na vrcholcích malé tobolky s výtrusy, podobné zrnům na dlouhých tenkých stoncích. Mech, bez této rostliny si asi žádný pěstitel nedokáže prezentaci bonsají představit. Krásná mechová pokrývka vypadá u bonsaje opravdu nádherně a podtrhuje a umocňuje kořenové náběhy stromku (nebari) a posiluje celý estetický dojem při celkovém pohledu na bonsaj. Na zamechování rostlin panují rozdílné názory. Zamechovaný povrch substrátu udržuje rostlině déle vláhu, ale na druhou stranu brání přístupu vzduchu ke kořenům, což je nežádoucí. Udržet krásnou mechovou pokrývku na rostlině a to hlavně v létě je opravdový problém a kdo si myslí , že je to jednoduché, ten se velice plete - je to téměř úplná věda. Aby mech prosperoval musí být neustále vlhký, nesmi být vystavován dlouhodobě přímému slunci, nejlépe však žádným slunečním paprskům, neboť velice snadno a rychle zasychá. Na druhou stranu je ale skoro nezničitelný. Mechy mají rádi vlhko, ale přesto mnoho druhů přežívá i dlouhá, velmi suchá období. Jedním z důvodů je, že si dovedou v buňkách vytvořit velkou zásobu vody a během prvních dnů nebo týdnů velkého sucha čerpají z této rezervy. Když už vodu téměř vyčerpaly, upadnou do vegetačního klidu. Listy se stočí, aby se zbylá vlhkost nevypařovala. Celá rostlinka seschne, zhnědne a vypadá, jako by odumřela. Zůstává v ní však stále jiskra života. Jakmile se vrátí déšť i na první pohled suchý mech se velice rychle zazelená, takřka přes noc obživne. Ideální je mech který nasbíráme z extrémních míst kde roste dlouho např. z kamenů, zídek, starých břidlicových a eternitových střech, dlaždic atd., mech zde bývá nízký, hustý, sytě zelený, rostoucí v malých či větších polštářcích. Takovýto mech je odolný a prosperuje i na povrchu substrátu. Nejlépe je takovýto mech vidět na jaře a na podzim kdy je dostatek vláhy a vlhkosti. 37

4.5

Napodobování vysokého stáří stromu Stáří stromu se neprojevuje jen počtem prožitých let, ale jsou to

různé přírodní zásahy, jako oheň, blesk, vichr, mráz, okus zvěře, různé choroby tyto zásahy různými způsoby stromy znetvořují a vtiskují mu znaky předčasného stáří. Tyto znaky jsou podkladem pro napodobování vysokého stáří stromu. „Jsou stanoveny tři základní typy: JIN, SHARI, SABAMIKI. Mezi pěstiteli bonsají převládá názor, že jsou tyto metody kruté a nepřirozené. Oponenti ale říkají, že zásahy jsou plně totožné s tvarováním a řezem ovocných stromků nebo vinné révy. Metody Jin a Shari se používají nejčastěji“. (Ryšán, 1989, str. 46)

4.5.1 Mrtvé dřevo Krásu bonsaje ovlivňuje určitým způsobem několik faktorů. Pokud se zaměříme na vlastní rostlinu bez misky, nemůžeme vyzdvihnout pouze jeden z těchto faktorů, ale spíše konstatovat, že jde o jejich souhru. Vyzdvihneme–li jediný, sice ho zvýrazníme, zároveň však potlačíme ty zbylé a tím ztratíme celkovou vyváženost. To znamená, že musíme důkladně propracovat jeden prvek, ale zároveň jej citlivě začlenit do celkového vzhledu bonsaje. Využití mrtvého dřeva u bonsají a jeho vytváření není jednoduché. Vyžaduje to mnoho zkušeností, jež člověk získá pouze v dlouhém časovém úseku. Mrtvé dřevo se u bonsají využívá z nejrůznějších důvodů. Jde o zdůraznění a zvýraznění stáří rostliny, přičemž není důležité, zda mrtvé dřevo bylo vytvořeno v přírodě nebo zda ho vytvořil sám pěstitel z určitých důvodů. Důležité je, aby vzhled bonsaje byl přirozený a co nejvíce se podobal stejnému dřevu na stromech v přírodě. Mnoha lidem se zdá být nepřirozené a drastické mít mrtvé dřevo na bonsaji. Částečně je to pochopitelné pokud jsou svědky ukázky tvarování, při kterém pěstitel extrémně redukuje velikost rostliny a za tímto účelem využívá zbytky živých větví k vytvoření partií mrtvého dřeva. Ty se samozřejmě musí vytvářet pomocí různých fréz, pil, apod. Podíváme-li se poté na bonsaj

38

pozorně, jasně lze odlišit nové a staré partie dřeva, a i z tohoto důvodu se od tohoto stylu začíná ustupovat. Velké množství mrtvého dřeva na bonsaji nemusí znamenat, že je to nepřirozené. Je však třeba spojovat jeho přítomnost s odpovídajícím stylem, ve kterém strom tvarujeme a také s charakterem rostliny. Jinak řečeno, nemá asi velký smysl vytvářet výrazné džiny u přísně vzpřímeného jehličnanu (tím méně listnáče). Ani kaskáda s hladkým kmenem a bez dramatických prvků (náhlé změny směru růstu, zahojená zranění apod.) nepůsobí s džiny a partiemi šari přirozeně.

4.5.2 Jak se vytváří krásné mrtvé dřevo Především je nutné „mít dobré oko a šikovné ruce“. Je třeba neustále pozorovat stromy v přírodě, zejména v horském prostředí, a snažit se, co nejvíce si zapamatovat. Právě v horách rychle změníme názor na přítomnost těchto partií u bonsají a mnohé se „samo“ objasní. Drsné až kruté horské podmínky nechají přežít jen opravdu nejsilnější jedince a na druhé straně vytváří fantastické tvary, které často jakoby postrádaly logiku. Pouze s „dobrým okem“ však ještě nic nedokážeme. Čeká nás to, co každého, kdo se učí něco nového. Musíme sbírat zkušenosti a neustále něco zkoušet. Domnívám se, že pracovitostí a precizností se může mnoho pěstitelů dopracovat velmi dobrých výsledků, ale jako u každého řemesla, i v tomto případě, to nebude za rok či dva. Co mi připadá jako určitý handicap je zoufalý nedostatek „pracovního materiálu“, protože při vytváření mrtvého dřeva u malých a částečně i středních bonsají se nemůžeme dopracovat uspokojivých výsledků právě kvůli malým rozměrům rostliny. V případě, že si vsak zajistíme „pracovní materiál“ (např. velké keře, často i nepoužitelné pro bonsai, zahradnické výpěstky, mrtvé větve či celé stromky z přírody apod.), nic nebrání tomu začít …

39

4.6 Pohledy z různých stran Na bonsaj je možné se dívat ze všech stran, stejně jako na stojící sochu. Zpravidla je však určen nějaký pohled ,,zpředu“ nebo z jiného úhlu pohledu. Zatímco strom v přírodě nemá žádný předem stanovený pohled zpředu, obvykle zjistíme, že z jednoho úhlu je možné se mu obdivovat lépe než z jiných stran. Pozorování stromů v přírodě nás může inspirovat k nápadům pro návrhy vzhledu bonsají. Existují přesné body, jichž se musíme držet jako vodítka při volbě čelní strany stromku zamýšleného pro bonsaj. Bonsaj se upravuje s představou, že se na ni budeme dívat v úrovni očí, přibližně do poloviny kmene. Čelní pohled by měl nabídnout tu nejzajímavější část stromku jako je stavba kořenů, kužel kmene, ale i co nejpříjemněji působící rozložení větví, které umožňuji pohled dovnitř stromu. Vrchol stromu by se měl naklánět směrem k pozorovateli. Japonci říkají, že by se Vám strom měl uklánět. Taková bonsaj, jejíž vršek se od vás odklání vždycky vypadá špatně. Rozhodování o tom, která strana má být přední, je otázkou zvážení kombinace kořenů, kmene, větví a vrcholu z různých úhlů, a tedy výběru, co se nám zdá být nejlepší. Postavení větví a tvar vrcholu stromu se dají upravit stříháním, vyvazováním na dráty, proto by se výběr měl zaměřit na kmen a kořeny. Nejdůležitější ze všech faktorů je struktura kořenů, protože ta se dá měnit nejobtížněji.

4.7 Velikost a měřítko Rozsah velikostí bonsají kolísá od malinkých kousků, až k mnohem větším kusům, někdy dokonce přesahujícím výšku člověka. Mnozí lidé si myslí, že jde o způsob, jak dělat stromy malé. Cílem bonsajistického umění však je využít strom k tomu, aby se vytvořil dojem přírody. To, že stromek je menší než jeho přirozená velikost, je velkou výhodou pro práci se stromem a jeho ošetřováním. Většina bonsají patří do kategorie střední velikosti - ty dorůstají do výšky přibližně 15 až 60 cm. Oba extrémy, rozměrné či droboučké, představují zvláštní problémy.

40

Dvou a vícemetrové stromky jsou pro přepravu z místa na místo dosti těžké. Dokonce i jen pohnout s nimi při každodenní úpravě je nadmíru obtížné. K tomu přistupuje vydání, spojené s přiměřeně velkou nádobou a také výběr místa, kam takový veliký kus postavit. U velmi malých stromku je problém se zavlažováním. Má-li bonsaj mini misku, může za horkých dní potřebovat zalívat i několikrát denně. Udržování vzhledu velmi malých bonsají je také poměrně obtížné. Už jediný list může představovat celou větev nebo vrchol stromku. Velmi malé bonsaje vyžadují minimalistický přístup k věci a vycházejí ze zásady, že ,,méně je více“. „Ať je jíž velikost bonsají jakákoliv, musí se uvažovat o měřítku, aby se vytvořil vjem jako v přírodě. Z tohoto důvodu se dává přednost stromům s malými listy, neboť se dají potřebnému měřítku lépe přizpůsobit. Čím větší jsou listy, čím hrubší je olistění a větévky, tím obtížnější je docílit, aby účinně působily jako model stromu v plné velikosti“. (Tomlinson,1990, str.29)

Čínské punsaje mohou být vysoké až 1,5 m. Japonci snížili tuto výšku na 0,9 m a jen u velmi památných miniatur tolerují výšku 1 m. Bonsaj, jde-li o historicky cenný strom, má být podle jejich představ 0,3 m vysoká. Při pečlivém tvarování jsou roční přírůstky na výšce a šířce stromu velmi nepatrné. Každá desítka milimetru přírůstku do výšky znamená mnoho roků práce, kdežto do šířky narůstá koruna u různých druhů velmi nepravidelně. Podle výšky roztřídili Japonci bonsaje do čtyř skupin. Do první skupiny zařadili i stromky docela malé. Někteří odborníci první skupiny neuznávají, protože stromky v ní zařazené jsou tak titěrné, že i po několikerém odlisťování jsou nové listy v poměru ke stromkům příliš velké. Tato skupina se nazývá MAME – dítě. Nejmenší MAME jsou jen 50 mm vysoké, ale mají vzhled letitých stromů. Tyto titěrné stromečky lze pěstovat téměř v ořechové skořápce. Semena se vysévají přímo do malých nádob, ve kterých substrát rychle 41

vysychá, takže pro drobné pěstitele je velmi obtížné udržovat v nich stálou vlhkost. Neméně obtížné je také tvarovat tyto miniatury tak, aby zůstaly stromkem ne vyšším než 150 mm. Proto jsou také velmi drahé. Většina těchto drobnůstek však během doby musí být zařazena do druhé skupiny a ztrácí tím na ceně. Milovníci MAME sledují, v jakém životním minimu tyto stromky ještě vegetují. Některé, vytvarované z plodonosných větviček ovocných stromů, dokonce rozkvetou a vytvoří plod hmotnější a větší než je strom a jeho nádoba. Jsou to podivné zážitky, sledují-li pěstitelé MAME, jak příroda dodržuje zákonitosti i v minimu živé hmoty. Nevadí jim, že proporce těchto stromečků svými listy, květy a plody nenapodobují normální stromy téhož druhu, které by podle propočtů musely mít 2 m dlouhé jehlice nebo jablka velká jako auto. MAME se vytvarují rychleji než velké stromy, avšak dlouho nevydrží. Druhá skupina bonsají se nazývá KO, což znamená malý stromek. Soustřeďuje stromky 160 až 300 mm vysoké. Udržet je v této výšce je poměrně snadné, a to u většiny druhů a po celou řadu let. V této výšce se bonsaje dovážejí a jsou cenově dostupné. Na málo typických stromcích snadno objevíme jejich nedostatky, které můžeme ve většině případů brzy napravit. Třetí skupina se nazývá CHU. Soustřeďuje bonsaje 0,3 až 0,6 m vysoké a patří do ní i stromy staré sto a více let, tzv. rodové bonsaje. Jejich majitelé jim vzdávají denně úctu, vzpomínajíce předků, kteří se stromy žili a zde je po smrti zanechali. Spekulanti jsou ochotni za věkovitou miniaturu zaplatit jakýkoliv obnos. Čtvrtá skupina se nazývá PAI a do ní řadíme bonsaje vysoké 0,6 až 0,9 m. Mnohé bonsaje této skupiny byly přetvořeny z nahodilých nálezů vhodných stromů v přírodě. Nádoby a jejich substrát jsou velmi hmotné a nesnadno se dopravují k přezimování do mrazu prosté místnosti. Proto se ve sbírkách i okrasných zahradách dochovávají pouze ty mrazuvzdorné druhy, které mohou přezimovat venku. (Ryšán, 1989, str. 56) 42

5 Umístění bonsají Bonsaje

jsou

přírodními

uměleckými

díly,

která

pomocí

bonsajistických technik tvarujeme z běžných dřevin do podoby staletých stromů. Umisťujeme je tak, abychom je mohly pozorovat a radovat se z jejich krásy jak z boku, v sedě , nebo ve stoje a mohli pak vnímat jejich siluety, koruny, větvení, nakvétání, plodnost a podzimní zbarvení listů. Důležité je umisťovat bonsaje tak, aby bonsaje byly dobře osvětleny ze všech stran a dále na místa, kde o ně můžeme dobře pečovat. Výběr stanoviště je velmi důležitý, jak pro vytvoření mikroklimatu, tak i pro estetické vnímání

bonsají. Každá bonsaj vynikne před vhodným,

světlým, klidným a neroztříštěným pozadím. Pozadí musí být dostatečně velké, abychom pozorovali celou bonsai, nikoliv jenom část. Vhodné jsou různé rohože, plné dřevěné ohrady z prken, kulatiny, juty, zástěny z kokosu, zídky z pálených cihel z proutí. Oblíbenost bonsají se promítá i do úprav zahrad, kdy jsou využívány v japonských zahradách nebo u vchodů do domů. Za tímto účelem se v japonských, čínských, ale i v evropských pěstírnách pěstují velké, tří až pětimetrové tvarované dřeviny, tzv. zahradní bonsaje například Tisy – Taxus, buxusy – Buxus, borovice - Pinus a řada dalších dřevin. Oceňuje se u nich malebné utváření kmene a větví a zapěstovanost oblaků zeleně. Díky pěstování v nádobách skýtají široké využití v zahradách a na terasách.

5.1

Výběr nádob pro bonsaje Prvními nádobami pro bonsaje byly nejspíš přírodní kameny,

dřevěné bedny nebo kamenné nádoby a později pak keramické květináče. Dodnes se bonsaje v Číně, Vietnamu, Koreji, Thajsku pěstují v hlubokých květináčích a miskách. Velikost, tvar i design se v průběhu staletí měnily.

43

Dnes jsou misky poměrně mělké. Zásluhu na tom mají Japonští bonsajoví mistři. Staré kamenné, bronzové či keramické se těší zájmu sběratelů na celém světě. Přesazováním do bonsajových misek však mohou námi pěstované bonsaje nejen získat, ale i hodně ztratit. Při výběru misky dbáme především na kvalitu materiálu z jakého je vyrobena (např. i proto, aby se nám v zimě nerozpadla). Drahé misky pro bonsaje se vybírají až tehdy, kdy je bonsaj dopěstovaná a vytvarovaná. Miska je velmi důležitá součást uměleckého pojetí

bonsajové

tvorby.

Výběr

misky

je

záležitost

vkusu,

experimentování, ale i odvahy pěstitele. Miska musí odpovídat velikostí, tvarem, barvou a povrchovou úpravou vybranému stromku. Vztah mezi nimi musí být vyvážený. „Výběrem bonsajové misky vyjádříme i příslušné prostředí, ve kterém se naše ,,stromy“ nacházejí.

U bonsají vysazených ve velmi

mělkých miskách většinou nepoužíváme obnažené dřevo, pahýly nebo duté kmeny. Naopak ve středně hlubokých miskách nacházíme stromy zjizvené blesky, s vykotlanými dutými kmeny a pahýly“. (Hrdličková, Herynk, Thoma, 2008, str.97).

5.2 Stolky a podložky Bonsai, úprava povrchu v misce, miska, podložka, pozadí, kámen či doplňková rostlina, to vše by mělo tvořit dokonalý harmonický celek. Výběru podložky musíme věnovat náležitou pozornost. Velké bonsaje se můžou umístit na různé trámy, pražce, na dřevěné a kamenné sokly nebo police. Pro bonsaje v bytě, musí stolek nebo podložka ladit s ostatními předměty v interiéru.

44

6 Bonsaje a jejich propojení s výtvarnou výchovou

6.1 Základní vzdělávání a výtvarná výchova na ZŠ Základní vzdělávání na základní škole je založeno na poznávání, respektování a rozvíjení individuálních potřeb, možností a zájmů každého žáka.

Vzdělávání

svým

praktickým

charakterem

při

využití

odpovídajících metod motivuje žáky k dalšímu učení, k aktivitě a k poznání, že je možné hledat, objevovat a nalézat vhodný způsob řešení problémů. Základní vzdělávání má žákům pomoci utvářet a postupně rozvíjet klíčové kompetence a poskytnout spolehlivý základ všeobecného vzdělání orientovaného zejména na situace blízké životu a na praktické jednání. Podnětné a tvůrčí školní prostředí, přátelská a vstřícná atmosféra pak stimuluje nejschopnější žáky, povzbuzuje méně nadané, chrání i podporuje žáky nejslabší a zajišťuje, aby se každé dítě prostřednictvím výuky přizpůsobené individuálním potřebám vyvíjelo v souladu se svými schopnostmi a předpoklady pro vzdělání.

Cíle :  všestranný a zdravý rozvoj žákovy osobnosti  orientace na osobnost žáka, podpora jeho individuálních schopností, zohledňování individuálních potřeb a pomoc žákům  posilování žákovy sebeúcty a odpovědnosti za své učení a chování  užíváním nových metod a forem práce vytvářet dětem dostatek příležitostí a podnětů, aby se samy učily a objevovaly svět kolem sebe  vytvářet pozitivní klima ve škole a zdravé a bezpečné prostředí podněcující zájmy a aktivitu dětí  utvářet vztah žáků k přírodnímu prostředí a péči o něj  výchova ke zdravému životnímu stylu  vytvářet školu, ve které se budou cítit všichni dobře - děti, učitelé i rodiče  vést děti k poznávání světa kolem nás a systematicky u dětí rozvíjet kladný vztah k životnímu prostředí

45

 k týmové práci a vzájemné pomoci a spolupráci při poznávání světa kolem sebe  k zájmu o dění kolem sebe a k aktivnímu získávání takových znalostí a dovedností, které využijí v praktickém životě  k ochraně přírody a prostředí kolem nás – učit je porozumět přírodě a utvářet si správné ekologické postoje, vytvářet jejich vztah k životnímu prostředí i ke svému nejbližšímu okolí

6.2 Přínos výtvarné výchovy Umění je s člověkem bytostně spjato a vytváří předpoklady pro dorozumění v různém prostředí a věku. Představuje komunikaci mezi lidmi. Jde o pedagogiku prožitkovou – cílem je, aby účastník skrze svůj prožitek a zkušenost pochopil něco mnohem hlubšího než povrch věcí. K takovému prožitku pomáhá práce se smysly a symboly, a velmi důležitá je také práce s barvami. Člověk je jednota těla i duše, a proto vše prožívá propojeně, neodděleně. Z tohoto důvodu je tato pedagogika vhodná jak pro předškolní dětí, děti na 1. stupni ZŠ, ale je však využitelná i pro účastníky všech věkových skupin. V současné době se tímto způsobem začíná pracovat i s lidmi velmi starými nebo lidmi s postižením. Velmi důležité je společenství dětí/lidí, kteří si vzájemně důvěřují – takové společenství se tvoří a stále upevňuje vzájemnou spoluprací – je velmi důležité, aby každý vzal něco do ruky a spolutvořil. Učitel děti neučí, ale vede – i on je součástí jejich společenství (sedí s nimi např. v kruhu). Důležité věci neříká on, ale nechává mluvit děti – ony samy mají objevovat. Učitel jim pouze pomáhá k tomu, aby se vyjádřily. Důležité je, aby každý něco řekl – nevadí, když se jedna věc opakuje vícekrát. Vše se odehrává pozvolna a po malých krůčcích. Důležitá je práce s tajemstvím, vzácností a jedinečností. A právě zde vidím velkou možnost pro uplatnění práce s bonsajemi – nejdříve jejich pozorování, seznámení se s podstatou, historii, a následně, pozvolna, po krůčcích přichází i nesmírně zajímavá a tvořivá 46

práce. Práce při níž děti, s využitím živého materiálu a vlastní zručnosti, ztvárňují projevy přírodních dějů – vše co se mohou, a musí, naučit pozorováním v přírodě samé. Učí se tak zákonům a pravidlům bonsajové estetiky, díky nimž se pak

vynaložené úsilí vrátí v podobě

nenapodobitelného prožitku krásy díla, které ony samy s přírodou ruku v ruce vytvořili … Přirozenou a přitažlivou formou poznávání světa a sebe je pro děti příběh. Co kdo dělá, jak to dělá, proč tomu tak bylo – zformování příběhů z historie východních civilizací může být dalším zajímavým

prvkem

výuky výtvarné výchovy a celkového rozvoje dětí. Seznámení s východní filozofii, pohled na přírodní jevy, jistoty a harmonii formou příběhu – s následným úkolem „ namalujte svou tajemnou zahradu… svou bonsaj, jak bude vypadat třeba za 50 let … „ – to může být správnou inspirací, inspirací pro nápad, který dítě nutně potřebuje zkusit . Osobnost pedagoga podmiňuje také utváření vztahu dítěte k materiálům a nástrojům. Dítě ochotně přijímá vše, co mu zaujatě nabízí dospělý. Pokud výtvarného pedagoga samého nástroje a materiály lákají, upoutají i pozornost žáků.

47

6.3 Motivace ve výtvarné výchově V. Roeselová uvádí jako doporučené následné kroky pro podporu výtvarných aktivit:  Seznamovat se s každým výtvarným prostředkem v hapticky motivovaných aktivitách nebo ve výtvarných hrách. Pozorně vnímat jejich účinky, objevovat možnosti jejich využití.  Vymýšlet si příběhy, objekty, asambláže a instalace, založené na podnětech výtvarného materiálu – co se skrývá v láhvi, kde se lze setkat s hedvábným papírem, příběhy motouzu apod.  Užívat výtvarné i nevýtvarné materiály a nástroje, které podporují sdělnost. Soustředit se na jejich základní vlastnosti a na vlastní způsob podání každé výtvarné techniky.  Variabilně své vyjadřování obměňovat a uvědomovat si jeho výmluvnost. Spojovat s materiálem, v němž je práce začata, materiál druhý, doplňující.  Umožnit volbu materiálu, nástroje a výtvarné techniky v rámci jedné z výtvarných disciplín. Např. v kresbě si dítě volí libovolný nástroj – tuš nebo inkoust, tužku, rudku, uhel atd.  Hledat náměty, které lze stejně dobře vyjádřit kresebně, malířsky, graficky nebo plasticky – skála, voda, mraky, vítr aj. Pak ponechat na dítěti, pro jaký vyjadřovací prostředek se samostatně rozhodne.  Dát dítěti volnou ruku při volbě výtvarné techniky, ať je výtvarný námět jakýkoli.  Hledat kontakty s výtvarným uměním, které se nějakým způsobem dotýkají zadaného úkolu. (V.Roeselová, 2004, str. 72) Výtvarný projev je pro člověka přirozeným způsobem, jak vyjádřit své city, pocity, názory nebo postoje, o kterých by třeba nedokázal bez zábran hovořit. Při výtvarné výchově se klade důraz nejen na výsledek, ale i na celý proces tvorby. I samotný tvůrčí proces totiž člověku přináší nové zážitky, pomáhá mu zpracovat někdy i zážitky negativní a najít nové pozitivní zkušenosti. V dnešní době, kdy jsme doslova zavaleni reklamou, televizí, letáky, billboardy a dalším, nám jde mnohem hůř, oprostit se od všeho, co máme pocit, že nás zahrnuje. Každá bytost v hloubce touží po tom, aby uměla najít svou ryzí radost, své štěstí, aby se osvobodila. Práce s bonsajemi pak vrací člověka ke spolupráci s přírodou, děláme při ní radost sobě a umocňujeme ji třeba dál darováním blízkému člověku. Vytváříme

kruh

radosti,

sounáležitosti

a vzájemné

inspirace.

Podporujeme vědomí sebe a vnášíme do svého života něco, co nás při pohledu, doteku a používání v tomto vědomí posiluje.

48

6.4 Příklady úkolů pro využití ve výtvarné výchově

Výraz krajiny Výtvarný problém: představám žáků

Hledání

barevných

harmonií

odpovídajících

Vlastní volba žáka: Bonsaj v létě, v zimě, v bouřce – polední žár, chlad a mráz, pošmourné mrholení. Technika a formát : kombinované malířské techniky. Krajina v noci a ve dne Výtvarný problém: Výrazové účinky teplých a studených nebo světlých a tmavých barev ve srovnání dvou situací. Pojetí úkolu : Krajina se mění, jiná ve dne a jiná v noci, v různém počasí, odlišně působí, mění-li se naše nálada. Technika a formát: malba temperou nebo suchým pastelem, formát A2 nebo A1 rozdělený na dvě části. Bonsaj, na kterou se dívám Výběr žáka: Volný přepis vybrané rostliny, prostorové jevy, barevná perspektiva, působení světla a slunce atd. Technika a formát: Černobílá nebo barevná kresba, formát A2 nebo A3 Proměň se ve skálu či strom Postup práce: Najdi v přírodě místo, kde se dobře cítíš, seď nebo stůj, nehýbej se a snaž se stát součástí světa, který tě obklopuje, vnímej okolí všemi smysly, zkus následně napsat co jsi ve svém okolí objevil a co jsi pocítil. Technika a formát: Výtvarná akce. Dopis přírodě Postup práce: Sestavte společně dopis louce, lesu či polím z nalezených přírodnin – z listů, kamenů a větviček. Technika a formát: Výtvarná akce.

49

Doba samurajů Pojetí úkolu: Navázat na historické obrázky ze starého Japonska, dobové brnění, zbraně. Technika a formát: kresba dřívkem a tuší na pásech z formátu A2, lze i kresba tužkou,suchá jehla. Větvení Výtvarný problém: Vyjádřit kořeny nebo větve rostlin, cévy živočichů či stavbu nervových vláken jako důmyslný stavební princip. Technika a formát: Kreslířské prostředky podle záměrů učitele nebo žáků, lze i jako prostorový objekt. Kůra stromu Pojetí úkolu: Sbírání stromových kůr a jejich výtvarný přepis ve velkém zvětšení. Výběr učitele: Studijní kresba, reálná a dekorativní barevnost, hra lineárních a tvarových rytmů, přepis tvaru, povrchu a objemu úlomku kůry. Technika a formát: Technika podle záměru učitele, formát přiměřený zvolenému postupu, vhodné pro grafické techniky a především pro modelování a tvarování. Vývoj krajiny Vlastní volba žáka: Rozpadání skal, vrstvení hornin, hloubení údolí, vznik neúrodné krajiny, narůstání pouští atd. Výtvarný problém: Soustředit se na záznam procesu v jeho fázích – překrývání záznamů. Technika a formát: Kresba dřívkem a tuší, formát A2, vhodné i pro práci ve dvojicích.

50

7 Závěr O Japoncích je známo, že jsou pro ně nejcennější bonsaje rodinné. Požívají nesmírné úcty, téměř stejně jako nejstarší členové rodiny. O bonsajích se vedou pečlivé záznamy. Během jednoho století může mít bonsaj až 4 majitele. Svým vzhledem v jednotlivých částech stromek zřetelně naznačuje, kdo z pěstitelů jej zdařile, či chybně tvaroval. Bonsaj je pro většinu lidí naší kultury pouhou věcí, která se musí zalévat, přesazovat a tvarovat. Kdo však uviděl na výstavě stoletou bonsaj, musel pocítit jistou úctu k jejímu stáří, avšak cena té bonsaje mu vyrazila dech .Japonský pěstitel cítí k jednotlivým stromům obdobnou lásku, jako my projevujeme svým zvířecím miláčkům. Myšlení východoasijských národů je více spjato s přírodou, než je u nás. Proč to lze hledat ve východoasijských filosofiích a náboženstvích. Někteří obyvatele východní Asie si více oblíbili rostliny než živočichy a to proto, život rostlin je tajuplnější a přitom jsou člověku prospěšné. Nejlehkomyslnější je člověk, který chce přírodu ovládnout. Pěstování bonsají přináší přemýšlivým lidem nejen odpočinek po práci, ale poskytuje jim i kousek životního zapomenutí a štěstí. Při formování miniaturizované rostliny musí člověk veškerou přemýšlivost, celé své já v oněch chvílích věnovat stromečku, jež se stává součástí jeho osobností. Naučí se rozumět co mu bonsaj naznačuje, ať svým krásným vzrůstem, schnutím určité části těla, předčasným opadem listí apod. „Správný pěstitel bonsají v nich spatřuje své živé přátele, kteří jsou sice existenčně na naši pečlivosti závislí, ale vnímají nás a lze se naučit rozumět jejich životním projevům. Naše západní kultura je odlišná, neboť chápeme přírodu zcela jinak. Strom v Evropě měl určitý symbolický význam. Lidé u stromů pozorovali nejen každoroční probuzení, ale i usínání přírody. Člověk uctívá strom jako symbol, používá jeho růstovou formu i krásu jeho květů jako ornament“. (Ryšán, 1989, str. 10)

51

Bonsaje jsou, spolu s krajinkami na míse a ikebanou, osobitým plodem východoasijského chápání světa a současně i příspěvkem k umění života, spočívajícím v radosti z prostých věcí, ve vychutnávání nových podob krásy, jejichž lakonický výraz je nápovědí hlubšího obsahu a podnětem k rozvíjení fantazie, překonávající hranice konvencemi úzce vymezeného prostoru myšlení. Zdrojem inspirace je tu příroda ve své nekonečné proměnlivosti, v bohatství barev, tvarů a nálad od nádhery jara a léta až po tesknotu podzimu a zimy. Tyto žánry, při jejichž realizaci je proces tvorby stejně důležitý jako výsledek, jsou vědomým cvičením v kráse. Jsou náplní volných chvil a mají v běhu každodennosti neocenitelnou hodnotu pauzy, vydechnutí, poklidného zastavení. V tom spočívá, společně s estetickou vytříbeností, jejich hlavní přitažlivost pro moderního člověka, hnaného spěchem a zahlušovaného záplavou dojmů, které mu nezřídka znemožňují orientovat se v tom, co tvoří skutečné hodnoty života.

obr. 17

Bonsaje jsou živým obrazem skutečné přírody, který není nikdy dokončen.

52

8 LITERATURA A DALŠÍ PRAMENY

BUSH,M.Werner. Bonsaje: Nejkrásnější styly venkovních a pokojových bonsají. Dotisk 1.vydání. Praha: Rebo Productions CZ. 2004. ISBN 80-7234-232-0 HRDLIČKOVÁ,Věna. HERYNEK,Petr. THOMA,Zdeněk. Podivuhodný svět bonsají. 1.vydání. Praha: Protisk. 2008. ISBN 978-80-257-0060-0 ROESELOVÁ,Věra. Linie, barva a tvar ve výtvarné výchově. Praha 8: SARAH. 2004. ISBN 80-902267-5-2 RYŠÁN, Miloslav.Bonsaje: Vše o pěstování a tvarování. 1.vydání. Brno: Computer Press a.s. 1989. ISBN 978-80-251-1858-0 STAHL, Horst. RUGER Helmut. Bonsaje. 1.vydání. Praha: Euromedia Group k.s. 2008. ISBN 978-80-242-2091-8 ŠTOLC, Karel Jan. Bonsai. České Budějovice: Dona.1998. ISBN 80-86136-06-X TOMLINSON, Harry. Bonsaje: Velká kniha o pěstování bonsají. 1.vydání. Praha : Cesty, 2003. ISBN 80-7181-020-7 INTERNET: http://www.zahradyhykel.cz/ http://www.rvp.cz/soubor/00643-bk.pdf. http://www.svetbonsaji.cz/ http://www.bonsai-sumiko.cz/suiseki/index.php http://www.bonsai-kai.cz/venkovni_bonsai/index.php

53

10 PŘÍLOHY Přílohy jsou čerpané z

volně přístupných zdrojů internetu nebo

samostatně vyfotografované v Bonsai centru Třebíz. http://www.sharkan.net/1928-fajne-stromy-australske http://www.vejnar.com/les3/

54

A) Inspirace v přírodě: A), B), C), D) styl koště:

styl literátský:

,,Javor“ styl dvojkmen:

A)

styl volně vzpřímený:

B)

styl lesík:

C)

styl přísně vzpřímený:

D)

E)

F)

styl koště s jíny:

G)

55

B) Bonsaje z výstavy v Bonsai centru v Třebízi Styly volně vzpřímený: a,b, c, d, e, f

a)

b)

d)

c)

e)

f)

Styly šikmý: g, h, ch, i, j,

g)

h)

i)

ch)

j)

56

Styl vlající ve vichřici: k,

k) Stromy ve stylu ,,bonsai“ do japonských zahrad: l,

l)

57