UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE. Husitská teologická fakulta BAKALÁŘSKÁ PRÁCE. Systém vzdělávání seniorů

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Husitská teologická fakulta

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Systém vzdělávání seniorů

Vedoucí práce:

Autor:

PhDr. Hana Dvořáčková

Ivana Majková

Praha 2012

CHARLES UNIVERSITY IN PRAGUE Hussite Theological Faculty

BACHELOR THEIS

Education of seniors

The work supervisor:

Author:

PhDr. Hana Dvořáčková

Ivana Majková

Prague 2012

Velmi děkuji PhDr. Haně Dvořáčkové za její vedení při zpracování této práce. Dík patří rovněž pracovníkům Centra celoživotního vzdělávání – Kulturního centra Vltavská v Praze a Komunitního centra Gabriel v Ostravě. Děkuji svým rodičům za podporu a trpělivost.

Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci s názvem Systém vzdělávání seniorů vypracovala samostatně, s použitím citovaných pramenů, literatury a dalších odborných zdrojů. V Praze dne 27. června 2012

podpis…………………………………….

Anotace Tato bakalářská práce se ve své teoretické části zabývá systémem, možnostmi a specifiky vzdělávání seniorů u nás. Poskytuje pohled do historie i současnosti, hovoří o přístupu a podpoře společnosti. Popisuje instituce vzdělávání a samotnou edukaci seniorů. Praktická část analyzuje výsledky získané dotazníkovým výzkumem mezi seniory. Ověřuje, jak jsou s možnostmi svého dalšího vzdělávání spokojeni a zkoumá jejich motivaci. Zjišťuje, jakou aktivitu za účelem vzdělávání sami vynakládají. Vzdělávání seniorů významně obohacuje a kultivuje jejich život. Nabízí snazší adaptaci a orientaci v zrychlujícím se životním tempu. Přispívá k udržení jejich duševní a tělesné aktivity.

Annotation The theoretical part of this bachelor thesis analyzes the systém, possibilities and the specifics of senior education in our country. It provides a preview of history and the present, talks about the attitude and support of the society. It describes the institution of education and senior education itself. Results of questionnaire research between seniors are introduced in the practical part of the thesis. The research verifies how satisfied seniors are with further education and also studies their motivation and effort expended for the above mentioned purpose. Senior education significantly enhances and refines thein lives. It offers easier adaptation and orientation in today's accelerated lifestyle. It contributes to keeping mental and physical sides active.

Klíčová slova senior, vzdělávání, gerontagogika, andragogika, společnost Keywords senior, education, gerontagogy, andragogy, society

OBSAH ÚVOD ................................................................................................................... 8 1. VYMEZENÍ POJMU SENIOR, STÁŘÍ, DĚLENÍ STÁŘÍ, PSYCHICKÉ A EKONOMICKÉ ZMĚNY ..................................................................................... 9 1.1 POSTAVENÍ SENIORŮ ........................................................................................................11 1.2 DEMOGRAFICKÉ ASPEKTY ................................................................................................ 11 1.3 ZDRAVOTNÍ STAV A FYZIOLOGICKÉ ZMĚNY ......................................................................12 1.4 ZMĚNY PSYCHICKÉ, SOCIÁLNÍ A EKONOMICKÉ ................................................................ 14

2. ANDRAGOGIKA ........................................................................................... 16 3. GERONTAGOGIKA ...................................................................................... 18 4. FUNKCE VZDĚLÁVÁNÍ SENIORŮ, VÝZNAM A CÍLE VZDĚLÁVÁNÍ20 4.1 MOTIVACE VZDĚLÁVÁNÍ U SENIORŮ.................................................................................20 4.2 INDIVIDUALITA SENIORŮ ..................................................................................................20 4.3 CÍLE EDUKACE SENIORŮ ...................................................................................................20 4.4 FUNKCE EDUKACE SENIORŮ .............................................................................................21 4.5 PŘEKÁŽKY VZDĚLÁVÁNÍ SENIORŮ ....................................................................................21 4.6 METODY A FORMY VZDĚLÁVÁNÍ SENIORŮ ........................................................................22 4.6.1 Formy ............................................................................................................................................... 22

4.7 VÝZNAM VZDĚLÁVÁNÍ SENIORŮ .......................................................................................23 4.8 REALIZACE VZDĚLÁVÁNÍ SENIORŮ ...................................................................................23

5. VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY PRO SENIORY V ČR A V ZAHRANIČÍ ... 24 5.1 SYSTÉM VZDĚLÁVÁNÍ SENIORŮ V ČESKÉ REPUBLICE .......................................................25 5.1.1 Univerzity třetího věku (U3V) ......................................................................................................... 25 5.1.2 Akademie třetího věku ..................................................................................................................... 28 5.1.3 Univerzity volného času ................................................................................................................... 29 5.1.4 Kluby třetího věku, kluby důchodců ................................................................................................ 29

5.2 PŘÍKLADY NĚKTERÝCH TYPŮ VZDĚLÁVACÍCH PROGRAMŮ PRO SENIORY ZE ZAHRANIČÍ ...30 5.2.1 Letní univerzitní kurzy pro seniory typu „Elderhostel“ v USA a Kanadě a „Sommersemester“ v Německu ................................................................................................................................................ 30

5.2.2 Evropský projekt Learning in Later Live LiLL (učení ve starším věku) Německo ......................... 31 5.2.3 Senior-Info Mobil: internet a nová domácí technika (Německo) ..................................................... 31 5.2.4 Program Experience Corps (USA) ................................................................................................... 32

5.3 DALŠÍ INSTITUCE ZÁJMOVÉHO VZDĚLÁVÁNÍ SENIORŮ ......................................................32 5.3.1 Kurzy................................................................................................................................................ 32 5.3.2 Kroužky........................................................................................................................................... 33 5.3.3 Poradenství pro seniory .................................................................................................................... 33 5.3.4 Knihovny .......................................................................................................................................... 33 5.3.5 Adaptační programy pro seniory v domovech důchodců ................................................................. 33 5.3.6 Vzdělávání seniorů prostřednictvím internetu.................................................................................. 34 5.3.7 Tištěná média, muzea a galerie ........................................................................................................ 35

5.4 TRÉNOVÁNÍ PAMĚTI .........................................................................................................35 5.5 SENIOR AKADEMIE - PROJEKT OBECNÍ POLICIE .................................................................38

6. ÚVOD PRŮZKUMU A STANOVENÍ HYPOTÉZ ...................................... 39 6.1 METODIKA, METODY A ORGANIZACE PRŮZKUMU .............................................................39 6.2 CHARAKTERISTIKA CENTER VZDĚLÁVÁNÍ ........................................................................40 6.3 ANALÝZA PRŮZKUMU ......................................................................................................41 6.4 SHRNUTÍ A VYHODNOCENÍ HYPOTÉZ ................................................................................52

ZÁVĚR................................................................................................................ 53 POUŽITÍ LITERATURA A PRAMENY........................................................... 56 PŘÍLOHY............................................................................................................ 58

Jako celému lidskému životu celý svět školou, od počátku věků až do konce, pak i každému člověku je jeho věk školou, od kolébky až do hrobu. Takže už nestačí říci se Senecou: „Na učení není žádný věk pozdní“, nýbrž musíme říci: „Každý věk je určen k učení a tytéž meze jsou dány člověku pro život i pro učení“. J. A. Komenský: Vševýchova

ÚVOD Lidé se dnes dožívají vyššího věku, než tomu bývalo např. před sto lety. Může za to kvalitnější lékařská péče, lepší životní styl. Jakoby neměli čas stárnout. Dle geriatra Hugo Přibyla žije v různých institucích typu domovů důchodců sedm až devět procent seniorů. Ostatní jsou v domácím prostředí.

Více je potkáváme v knihovnách, jazykových a

počítačových kurzech, na univerzitách. Také více cestují. Mnozí ovládají práci s počítačem. Směle mailují, skypují či mají profil na Facebooku, surfují po internetu. Aktivně tráví svůj čas a nechybí jim společenský kontakt. I ve svém vyšším věku řídí nejen auta a jezdí na cesty, nýbrž mnohdy řídí i své podnikání. Seniorů přibývá a mění se jejich možnosti i styl života. Jsou v současné české společnosti nepřehlédnutelnou vitální skupinou, představující obrovskou sociální potenci. Toto století lze charakterizovat jako století dlouhověkosti. A právě role vzdělávání seniorů nabývá velké důležitosti. Pro seniory nebývá zcela jednoduché opět zasednout do školních lavic. Napadá je, že to nezvládnou, že už na to nemají. To je často odrazuje od dalšího vzdělávání. Úspěšnost učení závisí na motivaci, úrovni schopnosti učit se a fyziologickém stavu seniora.

8

TEORETICKÁ ČÁST 1. Vymezení pojmu senior, stáří, dělení stáří, psychické a ekonomické změny „ Zachovat si lásku k životu do nejvyššího věku je heslo vyjádřené Fraenkelovým pojmem aktivního stáří. Stáří je jedním z období života, tak jako dětství nebo dospívání.“1 Dle Ottova naučného slovníku slovo senior pochází z latinského senis, a značí člověka v letech, starého člověka, starce. Ještě v nedávné době byl všeobecně užíván tento pojem pro osoby starší 60 let. Tato hranice se však v poslední době stále častěji posouvá nad 65 let. Pro člověka v období stáří se v odborné literatuře objevují různé pojmy. Gerontologie užívá pojem „geront“, psychologie „senescent“. Nejčastěji je užíván pojem „senior“ či postproduktivní věk nebo ekonomicky postaktivní věk. Obecně se vžilo spojení „třetí věk“. Vychází ze členění lidského života na tři základní životní etapy a sice dětství a mládí, dospělost a stáří. Znám je rovněž „čtvrtý věk“, který označuje období závislosti na druhých, období nesamostatnosti. Zatímco pro třetí věk je typická především nezávislost a aktivita, čtvrtý věk se vyznačuje závislostí na druhých lidech při zajišťování základních potřeb. Aktivní stárnutí předpokládá, že ve stáří jsou zachovány potřeby být i nadále aktivní a mít pocit užitečnosti. Vzdělávání seniorům napomáhá orientovat se v procesech změn od sociálních přes změny v samotném životě. Je pro ně prostorem, kde mohou hledat nové cesty a způsoby i hodnoty života. Seniorská populace je proměnlivá a prochází vývojem. Nové generace seniorů si do svého stáří přinášejí své zkušenosti. „ Obecně používané je dělení seniorského věku na 

rané stáří (60 – 74 let, z hlediska gerontagogiky mladí senioři)



vlastní stáří 75 – 89 let, z hlediska gerontagogiky staří senioři)



dlouhověkost (90 a více let, velmi staří senioři)“2

1

TVAROH, František. Všichni stárneme. Vyd. 2. Praha: Aviceum, zdravotnické nakladatelství, Olomouc, 1984, str. 155 2 PETŘKOVÁ, Anna. ČORNANIČOVÁ, Rozália. Gerontagogika – Úvod do teorie a praxe edukace seniorů. Vyd. 1. Olomouc: Unverzita Palackého, 2004, str. 27 ISBN 80-244-0879-1

9

V poslední době také stále častěji slýcháváme dělení stáří na: 

třetí věk, neboli „young-old“, od 65 -74 let



čtvrtý věk, neboli „old-old“, od 75 – 84 let



pátý věk, neboli „rdest-old“, nad 85 let

Pohled do historie Nejstarší dochovanou zmínku o projevech stárnutí nalezneme v Prisse Papyru, kde je mudrc (za vlády krále Horního a Dolního Egypta Izezi, 5. Dynastie cca 3 tis. př. n.l.) Ptahhotepus popisuje takto: „Konec života se blíží, stáří na mne dopadá, přichází vetchost, dětskost se navrací, starý uléhá každý den v mizérii. Oči jsou malé, uši hluché. Energie ubývá, srdce nemá pokoje. Ústa tichá, nepromluví slova, srdce se zastavuje, nepamatuje si včerejší den. Kosti v těle bolí, dobré se mění v špatné. Všechny chutě odcházejí. Tyto věci činí stáří lidem, ve všem je zlé“ „Kolem roku 700 př. nl. L. označil Pythagoras poslední, čtvrté stadium života jako senium, a to po 63. roce věku, kdy tělo i duševní kapacita upadají a kdy se člověk navrací k hlouposti věku prvního. Pythagoras také komentoval, že je dobré, že vysokého věku se dožije jen pár jedinců (průměrný věk v té době byl pod 30 let). Jedním z takových výjimečných lidí byl řecký dramatik Sofoklés (497-407 př.n.l.), který ve věku 90 let napsal hru Oidipus na Kolónu. Jan Amos Komenský v Orbis sensualium pictus vydaném poprvé v roce 1658 rozlišil 7 věků člověka. Poslední dva „věky“ byly: stařec od 35 let do 42 let a od 42 let výše kmet.“3 Ke změnám v postoji ke stárnoucí populaci došlo v průběhu 70. let. V roce 1977, na svém Valném shromáždění, Organizace spojených národů navrhla uspořádat světové shromáždění k otázkám stáří. To se uskutečnilo v roce 1978 ve Vídni. „Stárnutí je v materiálech OSN chápáno jako celoživotní proces. Příprava na pozdější stádia života by měla být nedílnou součástí sociální politiky. Měla by zahrnovat faktory tělesné, duševní, kulturní, náboženské, ekonomické i zdravotní. Je třeba respektovat jednak potřeby a zájmy

3

ŠTĚPÁNKOVÁ, Hana. STEINOVÁ, Dana. Trénování paměti – metodická příručka. Psychiatrické centrum Praha, 2009, s. 37

10

stále početnější skupiny starších lidí, otázky smysluplnosti, kvality jejich života, jednak sociálně ekonomické důsledky stárnutí populace.“4

1.1 Postavení seniorů V české společnosti občas narážíme na to, že senioři bývají vytlačováni na okraj společnosti. Důvody mohou být ještě doznívající z období postkomunismu. Někdy i samí senioři k tomu přispívají tím, že sami svými projevy nevytvářejí obraz sebevědomé a vitální skupiny. Skupiny, která poté, co opustila produktivní období, plně využívá svého volného času k naplnění svých zájmů a zálib, na které právě díky práci nebyl v produktivním věku prostor a ani čas. Odchodem do důchodu dochází ke změně struktury volného času. Jedním z přetrvávajících stereotypních obrazů, které má veřejnost o stáří je představa seniora jako člověka nemocného, osamělého a chudého. Nelze popřít, že tři fenomény – zdravotní stav, sociální kontakty a finanční zdroje jsou velmi důležité pro uspokojení života v důchodu. Dobrý zdravotní stav je předpokladem toho, že senioři mají před sebou ještě dlouhé období života, umožňující vykonávat takové aktivity, ve kterých se mohou plně realizovat a mohou být spokojeni. Také dostatečné množství finančních zdrojů vytváří pro jejich aktivity podmínky. A rovněž tak okruh blízkých lidí, ať již rodinných příslušníků nebo přátel, vytváří zázemí pro pravidelné sociální kontakty. Mají-li tyto tři faktory ošetřeny, mohou, chtějí-li na sobě i nadále pracovat, se vzdělávat. Vzdělávání seniorů však vyžaduje také podporu společnosti, institucionální systém vzdělávání a jeho dostupnost pro ně a rovněž tak individuální předpoklady pro účast na vzdělávacích aktivitách, touhu poznávat a seberealizovat se.

1.2 Demografické aspekty Evropa už delší dobu čelí demografickým změnám. Počet obyvatel v produktivním věku se snižuje a počet šedesátníků a starších narůstá. „Věková struktura obyvatelstva se díky prodlužující se délky života a snižující se porodnosti mění prakticky už více než sto let. Už v roce 1934 konstatovali francouzští vědci, 4

PETŘKOVÁ, Anna. ČORNANIČOVÁ, Rozália. Gerontagogika – Úvod do teorie a praxe edukace seniorů. Vyd. 1. Olomouc: Unverzita Palackého, 2004, str. 9 ISBN 80-244-0879-1

11

že došlo k zásadní změně v tzv. reprodukčních zvyklostech člověka. Tuto změnu nazvali demografickou revolucí. Rychle se měnící demografický obraz populace ve vyspělých zemích má dva základní aspekty: mění se poměr věkových skupin obyvatelstva ve prospěch generační skupiny starých občanů mění se struktura životního času jednotlivce ve prospěch životního období, které je v ontogenezi považováno za závěrečné“5 Počet seniorů v ČR stále narůstá. V roce 1990 jich bylo podle údajů ministerstva práce přibližně 12 % populace. O dvacet let později už podíl narostl na 15 %. A v budoucnu má tento podíl ještě výrazněji narůstat. Podle některých prognóz bude za 30 let v seniorském věku každý třetí obyvatel. Viz příloha č. 2 Demografické aspekty. Prognózy OSN hovoří, že v roce 2050 v hospodářsky vyspělých zemích, budou lidé starší 80 let tvořit 9,6 % populace. Kromě téměř zdvojnásobení počtu seniorů klesá pozvolně poměrné zastoupení dětí. Jeví se, že celkové stárnutí společnosti bude pravděpodobně do budoucna představovat velmi závažný sociální a ekonomický problém, který se projeví především v nabídce pracovní síly, v efektivnosti důchodového systému nebo systému zdravotní péče. S tím souvisí i změna a charakter nabídky vzdělávacích příležitostí pro populaci osob v postproduktivním věku. Zatímco dříve bylo vzdělávání seniorů motivováno hlavně snahou o zvyšování důstojnosti a kvality života, dnes se do popředí zájmu dostávají i ekonomické aspekty. Aktivní práce se seniory začíná být považována za společenskou nutnost. Aby se zachoval poměr mezi produktivní a neproduktivní složkou obyvatelstva, bude pro další generace zaměstnanců nezbytné zůstat v pracovním procesu až do vysokého věku.

1.3 Zdravotní stav a fyziologické změny Za zdravého seniora je pokládán starý člověk, jenž netrpí zjevnou chorobou, necítí se nemocný a je soběstačný.

5

PETŘKOVÁ, Anna. ČORNANIČOVÁ, Rozália. Gerontagogika – Úvod do teorie a praxe edukace seniorů

2004, str. 7 ISBN 80-244-0879-1

12

Seniora pozná každý na první pohled. Složitější bývá odhadnout kolik je mu let. U žen býváme opatrnější s odhadem věku. Ale i muži bývají často citliví na to, pokládá-li je někdo za starší. Rozdíly mezi kalendářním a biologickým věkem můžou být značné. Kalendářní věk se řídí datem narození. Biologický věk se těžce hodnotí. Jak se lidově říká: každý je stár, na kolik se cítí. Biologický věk znamená souhrn všech možných příznaků, podle něhož lze ohodnotit celkovou zdatnost jedince. Jak se člověk cítí, to je také příznak jeho zdatnosti, ovšem subjektivní, vedle mnoha jiných, objektivních. Příznaky stáří lze zpravidla objevit teprve až lékařským vyšetřením. Hodnocení zdravotního stavu seniorů lze posuzovat z několika hledisek. Dle dostupných statistik lze konstatovat, že ženy žijí v průměru o 7 let déle než muži. Tento fakt si můžeme vysvětlovat i tím, že muži v souladu se svou sociální rolí mnohdy odmítají přiznat své potíže, takže svůj zdravotní stav nadhodnocují a při potížích včas nevyhledají lékaře. V hodnocení zdravotního stavu hraje roli i vzdělání. Obecně platí, že lidé vzdělanější, tedy se středoškolským a vysokoškolským, se ve vyšším věku cítí zdravotně podstatně lépe než lidé se vzděláním nižším. Člověk začíná fyziologicky stárnout od 25. roku života. Markantní změny však zaznamenáváme až u starší populace. Výška těla se stářím zmenšuje. Mění se vzhled, držení těla. Vazivo se stává méně pružné, mizí elastičnost. Cévní stěny ztrácejí svou pružnost, vaziva kolem kloubů i chrupavky tuhnou. Svaly ztrácejí na své síle. Ubývá schopností k tělesné práci. Pohyby jsou pomalejší než v mládí. Chůze je pomalá, opatrnější, kosti bývají lomivější. Řídnou, odvápňují se. Objevují se potíže s dýcháním, tlakem, zažívací problémy. Stárnutí se projevuje i na zevnějšku. Vlasy začínají na skráních šedivět. Postupně člověku zešediví vlasy úplně. Ženy jsou ve výhodě, mají možnost si vlasy barvit. Někdy si vlasy barví i muži. Je-li ovšem co barvit. Mezi 50 – 60 lety má totiž již mnoho mužů poměrně pokročilou pleš. Sluch i zrak slábne. Mění se kůže, přibývají vrásky. Naštěstí úpravou zevnějšku můžeme částečně vzhled ovlivnit. Připouští se barvení vlasů a používání líčidel. Vlastně v některých případech i prošedivělé vlasy bývají přitažlivé. Obecně také platí, že dokud starý člověk na sebe dbá, znamená to, že jeho duševní život je v pořádku. Přílišné pozorování však není zdravé pro duševní ani tělesné zdraví. Významným ohrožením, vyplývajícím z nemocí bývá však ztráta soběstačnosti.

13

1.4 Změny psychické, sociální a ekonomické Mozek dospělého jedince obsahuje 12 až 15 miliard nervových buněk. Během lidského života z nich zanikne asi 1 miliarda. Mozek dospělého člověka má tedy velké rezervy. Až do pozdního věku se ztráty nervových buněk nemusí v duševní činnosti nijak projevit. Schopnosti člověka se snižují zejména vlivem různých zátěží, jako např. stres, rozčílení, starosti. To může zapříčinit, že se snižují jeho schopnosti učit se novým věcem. Přesto mnohdy zdatní sedmdesátníci plní lehčí úkoly stejně zdatně jako lidé dvacetiletí. Jinak tomu bývá u náročnějších úkolů. Starší lidé mívají nižší přizpůsobivost učení se novému. Také změna prostředí má na seniora vliv. Proto by ve stáří, pokud možno, neměli měnit prostředí, ve kterém žijí a na které jsou zvyklí. Každou změnu prostředí mohou prožívat jako velký stres. A může se třeba jednat o změnu k lepšímu. Například děti mohou seniora v dobrém úmyslu nechat přestěhovat k sobě s tím, že se o něj budou starat a zahrnou jej péčí. Starý člověk se přesto nedovede přizpůsobit a touží vrátit se. Senioři pociťují prázdnotu důchodu. Snížení příjmu skoro o polovinu, ztrátu osobního významu, takzvanou tečku za mnohdy málo úspěšným životem. A právě prázdnota výhledů může doléhat na nervovou činnost, která už tak má sníženou přizpůsobivost. Mohou se rozvíjet negativní vlastnosti seniora, za kterými stojí jeho pocit ztráty cíle života. Menších i větších nepříjemných otřesů může stárnoucí člověk prožívat více. Ze všech změn, které jsou spjaty se stářím, jsou nejvíce výrazné změny osobnosti. Mění se postoj k sobě i jiným. Tyto změny mohou zapříčinit vznik duševní poruchy nebo jiné poruchy, například nespavosti. Tíživě na seniory působí také perspektiva osamělosti. Příbuzní a přátelé umírají. S každým z nich odchází kus života, vzpomínky. Navazovat nové styky je pro něj čím dál tím těžší. Senioři se často stávají plachými, zakřiknutými, konzervativními, zoufalými a nepřátelskými vůči svému okolí. Později mohou začít také zanedbávat svůj zevnějšek. Rovněž okruh zájmů se úží. Přitom mnoho šedesátníků i sedmdesátníků jsou schopni užitečné a kvalifikované činnosti. Z dějin i současnosti jsou přitom známy osobnosti, které ještě mezi 70 až 90 lety tvořili svá nesmrtelná díla (Michelangelo, Verdi, Janáček, Komenský, aj.). Vždyť právě staří lidé by mohli ve své činnosti skvěle uplatňovat své letité zkušenosti. Samozřejmě záleží na jejich vitalitě a touze zdokonalovat se. Ve stáří se projevuje i úbytek duševních schopností. Zhoršuje se paměť, člověk si hůře pamatuje nové. Při učení se starší člověk poměrně rychle unaví. Nicméně dnešní život nutí seniory, aby se i oni ustavičně učili a přizpůsobovali se. To má totiž za následek prodlužování aktivního a kvalitního duševního života do vyššího věku, na rozdíl od dob dřívějších „ Fromm optimisticky konstatuje, že stáří se může stát nejlepší částí života proto, že člověk je jich osvobozen od různých obav, 14

jako je ztráta zaměstnání, neúspěch, nutnost se zalíbit, vyjít s vedoucím na pracovišti, a stává se konečně svobodným člověkem“6 „Se stárnutím roste pravděpodobnost také neurodegenerativních onemocnění (chorobná organická poškození mozku), z nichž nejznámější a nejrozšířenější je Alzheimerova choroba.“7 „Demence je skupina duševních poruch, jejichž nejzákladnější charakteristický rys je získaný podstatný úbytek kognitivních funkcí, především paměti a intelektu, jako důsledek určitého onemocnění mozku. Demence je syndrom, který zahrnuje různé symptomy, a to nejen z oblasti kognitivních funkcí. Výsledkem je pak celková degradace duševních činností postiženého, ubývající schopnosti běžných denních aktivit, nakonec ztráta samotné existence.“8 V současnosti je u nás asi 150 000 lidí postiženo nějakou formou syndromu demence. Demence je zatím neléčitelná choroba postihující vysoké procento starších osob. Dále osamělost nebo pocit osamělosti je jedna z největších obav lidí i v neseniorském věku. Často přemýšlí nad budoucností a také nad tím, jaký budou vést život, až jednou budou v důchodu. A také chudoba je dalším aspektem, který ovlivňuje kvalitu života seniorů. Jsou ekonomicky limitováni, jelikož po odchodu do důchodu klesá příjem. Často jsou nuceni omezit své aktivity, kterým se věnovali před důchodem. „Senioři jsou v současné české společnosti nepřehlédnutelnou skupinou, která je vitální a obsahující obrovskou sociální potenci. Reálně je jiná, než ji vidí ti, kdo do této skupiny nepatří. Je třeba se ovšem připravit na to, že nově nastupující kohorty seniorů nás velmi brzy přimějí k tomu, abychom redefinovali pojem „stáří“, neboť již dnešní pětašedesátníci, tedy lidé, kteří by ještě na počátku tohoto století byli již dvacet let po smrti, jsou většinou plni aktivity, svěžesti a činorodosti. Tyto kohorty nás také přimějí k tomu, abychom redefinovali pojmy „životní dráha“ a „pracovní kariéra“. V dlouhověkém světě, do něhož vstupujeme, se budou muset tyto koncepty adekvátně přizpůsobit novým věkovým

6

TVAROH, František. Všichni stárneme. Vyd. 2. Praha: Avicenum, zdravotnické nakladatelství. Olomouc, 1971, str. 172 7 KULIŠŤÁK, Petr. Neuropsychologie. 2., aktualit. A přeprac. vyd. Praha: Portál, 2003, s. 239 ISBN 978-807367-891-3 8 JIRÁK, Roman. KOUKOLÍK, František. Demence. Neurobiologie, klinický obraz, terapie. Vyd. 1. Praha: Galén, 2004, str. 21 ISBN 80-7262-268-4

15

dimenzím a životní cyklus dostane jiné etapy. A role vzdělávání těchto „nových seniorů“ je tedy otázkou primární důležitosti.“9

2. Andragogika Pojem andragogika je poměrně mladý. Až do roku 1989 bylo více používané označení výchova a vzdělávání dospělých. Andragogika je odvozena z řečtiny. Z výrazů andros = muž nebo dospělý a agein = vést. Posláním andragogiky je vést dospělého člověka na jeho cestě za vzděláním. Výchovou a vzděláváním dospělých se zabýval i J.A. Komenský, který ve svém pojetí školské organizace zahrnul i školu stáří. J.A. Komenský školu stáří viděl jako školu osobní. Lidé se mají učit moudře využívat výsledků své práce a správně prožívat svůj život. Samotný pojem andragogika má svou historii. V roce 1833 tento pojem poprvé použil německý vysokoškolský učitel Alexander Kapp ve spise Andragogika neboli vzdělávání v dospělém věku. A. Kapp se pokusil odlišit andragogiku od pedagogiky. Pojem se ale začal formovat až přibližně za sto let, v roce 1921. Jako první jej použil pedagog Rosenstock – Huessy. K jejímu rozvoji přispěli Angličan Livinstone, Holanďan Ten Have a třeba také švýcar Hanselmann. V padesátých letech získává andragogika podporu institucí, jako je UNESCO nebo Rada Evropy. V českých zemích ovlivnilo vzdělávání dospělých národní obrození, kdy hlavními iniciátory byli zejména učitelé, kněží a významní lidé z oblastí vědy nebo kultury. Rozvíjí se podnikové vzdělávání, které měl nepropracovanější Baťův systém – pochopil, že člověk se musí neustále vzdělávat, aby se stal kvalifikovanějším. Po nastolení komunistického režimu bylo vzdělávání podřízeno zájmům této strany. Pokud bychom mluvili o současné andragogice, ta se u nás začíná rozvíjet až v 90. letech 20. století. Vše se podřizuje trhu práce, mechanizmu nabídky a poptávky. Lidé jsou nuceni zvyšovat si svou kvalifikaci, jsou na ně kladeny vyšší nároky. Mnoho z nich tak využívá nabídek a možností dalšího vzdělávání. Vzdělávání se tak stává součásti života stále více lidí. V ČR tento pojem vnesl do českého slovníku Vladimír Jochmann na olomoucké katedře andragogiky, aby jím nahradil zastaralé pojmy pedagogika dospělých či výchova a vzdělávání dospělých.

9

PETŘKOVÁ, Anna. Aktuální problémy vzdělávání seniorů. Vyd. 1. Olomouc: Univerzita Palackého, 1999, s. 28, ISBN 80-244-0007-3

16

Je to tedy věda, která vychovává a vzdělává dospělé jedince. Více, než pojem andragogika je v povědomí veřejnosti znám název vzdělávání dospělých. Kromě vědy je andragogika i studijním oborem či praxí. Andragogika se zabývá dospělým člověkem, tedy každým, kdo dovršil 18 let. I když se jedná o výchovu, není to výchova jako taková. Dospělého jedince nelze vychovávat. Lze ho ale vést a dále vzdělávat, měnit jeho názory či postoje a právě tímto se andragogika zabývá. Důležité je také brát ohled na určité zvláštnosti každého dospělého. Ne všichni dospělí jedinci ale mají zájem dále se vzdělávat, důvody mohou být různé. Může to být nedostatkem času, negativní zkušenosti ze školy, nedostatkem financí nebo sebedůvěry. Špatná bývá někdy také dostupnost. Kurzy se konají převážně ve větších městech. Do celoživotního učení se zapojují méně jedinci se středním a základním vzděláním, starší věkové skupiny a ženy nejmladší i nejstarší věkové kategorie. Se vzrůstajícím věkem potřeba vzdělávání se upadá, přičemž vzdělávání by mělo být chápáno jako doprovodný jev života.

17

3. Gerontagogika Z hlediska andragogiky je gerontagogika specializovaná andragogická disciplína. Cílovou skupinou jsou senioři. Jejím předmětem je především podpora aktivního životního programu ve stáří. Základem tohoto slova je řecké geront, což znamená starý a agógé je věda. Tato věda se zabývá edukací seniorů. Název tohoto vědního oboru není stále přesně určen. Můžeme říci, že se jedná o hraniční vědní disciplínu na pomezí andragogiky, což je vzdělávání dospělých a gerontologie, což je věda o stárnutí a stáří. Jedná se o poněkud novou vědní disciplínu, která je součástí věd o výchově. Často je užíván název gerontopedagogika, geragogika či gerontagogika. Pojem gerontagogika není tolik známý, jelikož senioři jsou v naši společnosti chápání především jako nepotřební. Formuje se od poloviny 20. století. Je teorií výchovy a vzdělávání pro stáří a ve stáří. „V době konstituování gerontagogiky vymezil E. Livečka její předmět jako „teorii výchovy a vzdělávání ke stáří a ve stáří“. Chápe ji jako vědecký popis, charakteristiku, analýzu a syntézu, vědecky formulovaný obraz výchovy a vzdělávání osob starších věkových skupin (45/50-60/65), které jsou současně se svou permanentní adaptací na změny a inovace v technice připravovány na kvalitativní změny v životním stylu, ke kterému dojde při ukončení jejich pracovní role a současně také na další, tzv. poproduktivní fázi jejich života a osob v důchodovém věku, prakticky až do jejich smrti, přičemž vyčleňuje stárnoucí a staré lidi postižené chorobnými tělesnými a psychopatologickými změnami.“10 Zabývat se zdravým stárnutím prostřednictvím vzdělávacích aktivit zaznamenáváme zejména po roce 1975, kdy se konal mezinárodní gerontologický kongres v Madridu. Na programu byly zejména otázky jako učení a vzdělávání seniorů, motivace a ochota k učení a vzdělávání v této životní etapě. Řešením těchto otázek se stále více zabývali i odborníci z řad psychologů, pedagogů a sociologů. Tento kongres významně ovlivnil vznik nové vědní disciplíny, která zkoumá tyto speciální otázky. Gerontagogika je zaměřena na cílovou skupinu seniorů, na edukaci ve vztahu ke stárnutí, stáří a starému člověku. Řadí se mezi vědy gerontologické. Jejím cílem je udržení sil seniora 10

PETŘKOVÁ, Anna. ČORNANIČOVÁ, Rozália. Gerontagogika, Úvod do teorie a praxe edukace seniorů. Vyd. 1. Olomouc: Univerzita Palackého, 2004, str. 18-19, ISBN 80-244-0879-1

18

a jeho zapojení do občanského života. V období senia sice výkonnost mírně klesá, ale jde o velmi individuální proces. Pokles sil není zcela nezvratný a tréninkem kognitivních schopností jej lze částečně zastavit, či dokonce mírně posilovat. Přičemž věk hraje významnou roli především v souvislosti s faktorem obtížnosti učení. S přibývajícím věkem je zapotřebí i delší doba k osvojení si nových poznatků. Tento fakt však nesnižuje schopnost seniorů učit se. Mozek se chová podobně jako sval. Pokud je pravidelně trénován, podává vyšší výkon, jinak jeho výkonnost upadá. Pravidelná duševní činnost, kreativní přemýšlení a učení se novým věcem má na schopnost učit se podstatně větší vliv než biologický věk. Podstatnou roli v procesu učení hraje fyzický a psychický stav jedince. Úzce spolupracuje s dalšími vědními disciplínami, zejména filozofií, psychologií, sociologií, politologií, demografií, etikou a dalšími vědami o člověku. S filozofie např. v hledání, poznávání a vysvětlování principů, cílů a hodnot, hodnocení, zdůvodňování pojmů dobro, krása, láska, kvalita života, důstojnost života a smrti aj. Psychologie doplňuje poznatky ze svých psychologických disciplín jako psychologie osobnosti, pedagogické psychologie, psychologie zdraví aj. Pomáhá vysvětlit např. psychický vývoj v seniorském věku, zvláštnosti osobnosti seniora, změny ve schopnostech učení seniora, adaptace, vyrovnávání se s měnícími se životními situacemi (ekonomické, společenské, rodinné podmínky a změny v životě seniora obecně. Sociologie vkládá své poznatky ze zkoumání seniorů ve společnosti jako systému a jako sociální skupiny, společenských norem ve vztahu k seniorům, stárnutí společnosti, sociální souvislosti zabezpečení stáří, ale i vztahy mezi jednotlivci a společnosti, věkové diskriminaci, sociální role a jejich změny v průběhu stáří a mezigeneračními vztahy aj.

19

4. Funkce vzdělávání seniorů, význam a cíle vzdělávání 4.1 Motivace vzdělávání u seniorů Motivací z hlediska potřeb seniorů existuje několik okruhů: 

Kognitivní potřeby, tj. rozšíření a doplnění poznatků, orientace v současném společenském dění (držet krok s dobou),



potřeby sociální (potřeby kontaktu vrstevníky i s jinými lidmi, překonat osamocení),



potřeby seberealizace, aktivity (uplatnění se ve společnosti, cítit se užitečný),



potřeba kompenzace nedostatků intelektuálních i emocionálních.

Motivy jsou velmi různorodé, např. udržení psychické a sociální aktivity, snížení pocitu osamocení, sociální integrace, udržování soběstačnosti, naplnění osobních zájmů či uskutečnění toho, co lidé nestihli v dobách své ekonomické aktivity. Dominantním faktorem je věnovat se oboru, o který jedinec projevoval zájem již v minulosti, ale vývoj jeho životní dráhy mu z nejrůznějších důvodů neumožnil se tomu intenzivněji věnovat.

4.2 Individualita seniorů Při vzdělávání seniorů je nutno respektovat, že se jedná o vyzrálé osobnosti. Jejich názory na některé věci jsou již řadu let ustálené. Potřeby sociálního kontaktu a seberealizace vyplývají především ze základního pocitu - pocitu zbytečnosti. Vzdělávání dává životu smysl, zaměstnanost a především možnost styku s lidmi stejného hodnotového zaměření. Aktivita pomáhá rozvíjet i sebedůvěru. Na průběh vzdělávání seniorů má vliv i prostředí, osobnost pedagoga a kolektiv vzdělávaných.

4.3 Cíle edukace seniorů Mezi cíle zejména řadíme obohacení a kultivace života seniorů, snadnější adaptace na nový způsob života, ale i udržení si duševní i tělesné svěžesti a aktivity. Rovněž tak snadnější orientace v zrychlujícím se životním tempu. Při vzdělávání je vhodné přihlížet k potřebám a zájmům studentů seniorů. Užít takové formy vzdělávání, aby byly adekvátní jejich věku a respektovaly jejich pokročilý věk. 20

4.4 Funkce edukace seniorů 

primární

všeobecně vzdělávací- tj. získávání nových poznatků a informací kulturně umělecké – schopnosti dalšího rozvoje osobnosti člověka prostřednictvím kultury, tělesných aktivit, volnočasových aktivit a koníčků sociálně psychologické – zaměřené na sociální vztahy a psychický rozvoj seniorů 

specifické

preventivní – aktivity prováděné s předstihem, mající vliv na kvalitu života ve stáří anticipační – jsou aktivity zaměřené na pozitivní vyladění seniora, pozitivní připravenost na změny v životním stylu rehabilitační – udržování fyzických a duševních sil adaptační – zabezpečuje rovnováhu organismu seniora a prostředí kolem něj posilovací – stimulační, tj. rozvoj zájmů a potřeb komunikační – aby senioři zůstali i ve vyšším věku v aktivní komunikaci se svým okolím kompenzační – nahrazuje případný úbytek sociálních kontaktů a ztrátu profesní role a též nahrazuje nedostatek možností studovat v předcházejících etapách života aktivizační – začlenění do společnosti, přispívá rovněž duševnímu a fyzickému zdraví a životní spokojenosti relaxační – zaměřené na trávení volného času směrem k vnitřní vyrovnanosti osobnosti mezigeneračního porozumění – prohloubení porozumění mezi generacemi.

4.5 Překážky vzdělávání seniorů 

nízké sebevědomí, nevěří si



pociťují trému a úzkost z nových situací



strach z poklesu schopností



nedostatek energie, nerozhodnost aj. 21



nedostatek informací o vzdělávacích možnostech



problémy s dopravou



finanční náročnost



nevhodná doba konání akcí

4.6 Metody a formy vzdělávání seniorů Metody – výběr metod podle 

vzdělávacího cíle



vzdělávacího obsahu



schopnosti seniorů se učit



hlediska věkového, profesního, zdravotního stavu apod.



přístupu ke vzdělání



časových a materiálních podmínek edukačního prostředí



osobností vzdělavatele (lektor, instruktor, vyučující)

Nejčastější metodou je přednáška, tedy projev lektora, u nějž se předpokládá kultivovaný slovní projev a pro seniory významná hlasitost řeči a pomalejší tempo. Následuje rozhovor nebo diskuse. Zde se předpokládá aktivita účastníků z řad seniorů. Mohou projevit své názory a zkušenosti, postoje. Výcvikové metody lze užít při aktivitách, kde jsou zapotřebí motorické a senzomotorické dovednosti (např. pohyb kurzoru na monitoru znamená pro seniora dokonalou souhru pohybového a zrakového systému, tj. sladění pohybu myši a kurzoru). 4.6.1 Formy 

univerzity třetího věku



akademie třetího věku



kluby důchodců



edukační aktivity realizované občanskými sdruženími, domovy, centry a kluby pro seniory, muzei, kulturními středisky a knihovnami

Vzdělavateli jsou poradci a animátoři, odborníci s pedagogickou kvalifikací, ale i odborníci, kteří pedagogickou kvalifikaci nemají, lékaři, psychologové, teologové, sociální pracovníci, manažeři apod. 22

4.7 Význam vzdělávání seniorů Psychologické výzkumy ukazují, že během procesu stárnutí narůstá tendence klást větší důraz na vnitřní smysl činnosti. Tento se často projevuje potřebou vzdělávat se. Tato potřeba může být vyvolána dalšími potřebami jako např. kompenzovat pokles své výkonnosti, kompenzovat své celoživotní zaměření dané zaměstnáním, realizací koníčků a zájmů, porozumět moderní době, zvýšit prestiž v rodě a okolí. Při vytváření jakýchkoliv projektů pro seniory je zapotřebí respektovat řadu specifik, vyplývajících ze sociálního a společenského postavení i specifik daných věkem. Především je nutné respektovat věkové kategorie : 

příprava na důchod



začínající důchod



starší lidé



staří lidé

Nutno respektovat i to, že s narůstajícím věkem roste zatížení organismu a to jak biologické, tak i psychické. Významná je etapa přípravy na důchod. První kurz přípravy na stárnutí je zaznamenán v roce 1949 ve Spojených státech, o rok později v Anglii, kde také následně Národní výbor pro blaho starých lidí založil studijní skupinu pro přípravu na důchod a organizoval od roku 1958 k tomuto tématu víkendové kurzy.

4.8 Realizace vzdělávání seniorů Vzdělávání občanů v důchodovém věku je u nás i ve světě realizováno v různých formách, buď jako samostatná instituce nebo jako začleňování seniorů do normálního vzdělávacího systému. V České republice se v současné době nabízí aktivním seniorům široké spektrum možností vzdělávání. Jsou jimi univerzity třetího věku (U3V), akademie třetího věku a kluby třetího věku, kluby důchodců. Nejčastější poptávka vzdělávání je v oblastech - tělesné zdraví, duševní zdraví, právo, ekologie, filozofie, náboženství, mezilidské vztahy. Vzdělávání se nenabízí ale jen pro ně. Také existuje celá řada specifických edukačních programů i pro nesoběstačné seniory žijící doma nebo i ve speciálních zařízeních či ústavech sociální péče.

23

5. Vzdělávací programy pro seniory v ČR a v zahraničí V celosvětovém kontextu se problematikou seniorů zabývá UNESCO. Zejména v oblastech kultury, občanství, sociální soudržnosti, práce a zaměstnanosti, rozvoje a vědy a výzkumu. Rovněž tak Organizace spojených národů (OSN) sleduje problematiku seniorské populace. V roce 1978 přijalo Valné shromáždění OSN rezoluci k problematice starých lidí ve společnosti. V roce 1982 ve Vídni probíhá 1. Světové shromáždění o stárnutí. V roce 1990 vyhlašuje Valné shromáždění OSN 1. říjen za Mezinárodní den starších lidí. O rok později OSN přijímá zásady pro seniory a materiál Osm globálních cílů, týkajících se stárnutí do r. 2001 (oblast politiky, zdraví a výživy, bydlení, životní podmínky, rodina, vzdělávání aj.). Rok 1999 OSN vyhlašuje za Mezinárodní rok starších lidí s mottem „Společnost pro všechny věkové skupiny“. Zabývá se problematikou postavení starších lidí, celoživotním vývojem jedince a vztahy. V roce 2002 v Madridu probíhá 2. Světové shromáždění OSN o stárnutí. Problematice seniorů se věnují i další světové organizace např. WHO (Světová zdravotnická organizace), Rada Evropy, významnou úlohu sehrává Evropská unie. Ale i organizace sdružující seniorské organizace z jednotlivých evropských států, např. EURAG (European Federation for The Welfare of the Elderly) – Svaz starší generace Evropy i organizace zaměřené na edukační aktivity, např. AIUTA (Association Internationale des Universités du Troissieme Age) – Asociace univerzit 3. věku, EFOS (European federation of Older Students at the Universities) – Evropské sdružení starších studentů na univerzitách. Evropská unie vyhlásila rok 2012 jako Evropský rok aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity s důrazem na podporu vitality a důstojnosti všech osob. Cílem je usnadnit vytvoření kultury aktivního stárnutí založené na společnosti vstřícné pro všechny věkové skupiny. Hlavními cíly Evropského roku aktivního stárnutí je udržování aktivního způsobu života seniorů a odstranění bariéry mezi generacemi. Evropský rok aktivního stárnutí zahrnuje tři dimenze: 

Aktivní stárnutí a zaměstnanost. Mají-li starší pracovníci setrvat v zaměstnání, je třeba především zlepšit pracovní podmínky a přizpůsobit je zdravotnímu stavu a potřebám starších osob , aktualizovat jejich dovednosti

poskytnutím

lepšího

přístupu k celoživotnímu vzdělávání a přezkoumat daňový systém a systém 24

sociálních dávek, aby byly vytvořeny účinné pobídky motivující k prodloužení produktivního věku. 

Aktivní účast na společenském dění. Je třeba zlepšit příležitosti a podmínky, pokud jde o příspěvek starších lidí společnosti prostřednictvím vykonávání dobrovolných prací nebo prostřednictvím péče o rodinné příslušníky.



Nezávislý život. Je třeba zaměřit se na podporu zdraví a preventivní zdravotní péče prostřednictvím opatření, která maximalizují počet let prožitých ve zdraví a předejdou závislosti starších lidí na jejich okolí.

5.1 Systém vzdělávání seniorů v České republice Ústava ČR je založena na principu rovnosti šancí. Přisuzuje každému občanovi a občance právo vzdělávat se bez překážek z obecně prospěšných zdrojů bez ohledu na věk, vzdělání a výši příjmu. Možnost individuálního rozvoje osobnosti prostřednictvím učení a vzdělávání po celou dobu života je základním lidským právem. 5.1.1 Univerzity třetího věku (U3V) Nejznámější a nejrozšířenější vzdělávací programy pro seniory u nás tvoří Univerzity třetího věku. Pod tento společný název můžeme zahrnout celou nabídku vzdělávacích akcí pořádaných vysokými školami a jejich fakultami. Bývají určeny pro seniory s maturitou (některé fakulty na této podmínce netrvají) po ukončení jejich výdělečné činnosti, příp. i pro invalidní občany.

Garantují vysokoškolskou úroveň přednášek. Jednotlivé kurzy trvají

obvykle od jednoho do šesti semestrů a slouží k rozšíření poznatků ve sféře individuálních zájmů. Tato forma vzdělávání nemá vzhledem ke svému charakteru komerční ráz, studijní poplatky jsou spíše symbolické. Ceny se pohybují zpravidla v řádu stokorun. Na našem území začaly U3V vznikat v letech 1986 až 1987 při Univerzitě Palackého v Olomouci a při Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy. Postupně se rozšířily prakticky na všechny ostatní vysoké školy, i neuniverzitního charakteru. Absolutně největší zájem je o kurzy zaměřené na medicínské otázky, psychologii, dějiny umění nebo práci s výpočetní technikou. Kromě získání nových vědomostí a zkušeností se těmto studentům nabízí možnost seznámit se s novými lidmi a navázat nová přátelství. V rámci studia U3V vznikla i seniorská sdružení a kluby absolventů pořádající další programy. Kurzy U3V nejsou totožné s akreditovanými studijními obory vysokých škol, ale mají podobu vybraných přednášek. 25

Jejich charakter je tedy převážně zájmový, absolvováním těchto kurzů však mohou senioři nejen vyplnit volný čas, ale i získat nové poznatky. Na některých školách, resp. na vybrané kurzy bakalářského programu (Univerzita Karlova, Vysoká škola ekonomická), mohou senioři docházet na přednášky společně s řádnými studenty. Dochází tak k vzácnému mezigeneračnímu dialogu mezi studenty. Podobné snahy se objevují i na Univerzitě Palackého v Olomouci, FAMU a dalších školách. Univerzity třetího věku jsou poměrně krátkým jevem vzhledem k celé historii školství. Se vzděláváním seniorů na univerzitách se započalo koncem minulého století. Prvoplánově probíhaly různé přednášky a kurzy, které se zabývaly především zdravým životním stylem a přírodou. Vzápětí, pro velký zájem a úspěch, seniorské vzdělávání počalo nabírat na intenzitě. Jednotlivé školy do svých studijních programů postupně zaváděli své prvky. V roce 1995 vzniklo občanské sdružení Asociace Univerzit třetího věku. K významnému zlepšení situace v seniorském vzdělávání došlo v roce 2003, kdy Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy poskytlo univerzitám v rámci Rozvojových a transformačních projektů finanční prostředky na zavádění seniorského vzdělávání. Asociace Univerzit třetího věku České republiky sdružuje přibližně 38 vysokoškolských pracovišť, fakult nebo vysokých škol, kde probíhají programy organizované pro seniory. Absolvováním tohoto typu vzdělávání senior nezískává vysokoškolskou kvalifikaci. Ale účastníkům studia jsou prezentovány odborné poznatky na takové úrovni a takovým způsobem, který je charakteristický pro vzdělávání na vysoké škole. Tento typ vzdělávání je vhodný pro seniory s rozvinutými vzdělávacími potřebami. Přednášky prezentují pedagogové dané konkrétní vysoké školy či univerzity.

Forma studia je zachována jako u běžného

vysokoškolského studia (semestry, ročníky). Ceny kurzů se pohybují v rozmezí stokorun za jeden semestr.

Historie vzniku univerzity třetího věku ve světě Kořeny organizovaného vzdělávání seniorů lze nalézt ve Francii. Zde má svůj počátek i idea vzniku univerzity třetího věku. Za zrodem první instituce tohoto typu stál profesor Pierre Vellas. Roku 1972 v Toulouse na Univerzitě společenských věd, coby zakladatel a současně tvůrce nových vzdělávacích metod, založil první instituci tohoto typu. Postupně se tento program pro seniory rozšířil po celém světě. Do koncepce tzv. celoživotního učení se zapojili UNESCO i Evropská unie. Avšak vzdělávání seniorů se ještě dříve věnovaly i 26

takové instituce, jakými byly např. Open University ve Velké Británii, lidové akademie či Volkshochschulen v Německu.

Historie vzniku univerzity třetího věku v České republice Na českých univerzitách je vznik univerzit třetího věku spojen s rokem 1986 až 1987 s aktivitami Českého červeného kříže, Československé gerontologické společnosti. Prvně vznikají při Univerzitě Palackého v Olomouci a při Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze. Postupně se rozšířily prakticky na všechny ostatní vysoké školy, i neuniverzitního charakteru. Univerzity třetího věku jsou rozdílné. Nabízí zralým a starším lidem výukové programy, které jsou zaměřeny na zachování a zlepšení psychologického zdraví, etické a psychologické stránky komunikace, dějiny, tvůrčí činnosti apod. Po absolvování určitého programu získají účastníci certifikát nebo vysvědčení. Jejich organizační i obsahové zaměření může být: 

cyklus přednášek, které univerzita pro seniory pořádá,



studující mají možnost využívat i různá školní zařízení (laboratoře, knihovny), podílejí se dokonce na výzkumných pracích nebo provádějí vlastní výzkum,



seniorům, kteří vyhovují akademickým požadavkům se umožňuje účast na normálních studijních programech školy, buď v řádném vysokoškolském studiu, nebo ve volnějším režimu - osobní studijní plán, různé distanční formy apod.

Seniorští studenti si takto doplňují a obnovují vědomosti v nejrůznějších oblastech kulturního i vědeckého života. Základním a společným předpokladem univerzit třetího věku je vysokoškolská úroveň předávaných informací. Neposkytují ucelené vysokoškolské ani jiné vzdělání. Bývají zpravidla jedno či více semestrové s různým odborným zaměřením. Kolik seniorů studuje nebo studovalo na univerzitách třetího věku nelze přesně zjistit. Někteří studují více let, přecházejí na jiné obory. Nejpočetnější skupinu studentů tvoří ženy. Věk nejčastěji 60 – 70 let. Při studiu nacházejí nové přátele. Někteří si tak kompenzují, že se na vysokou školu z nějakých důvodů nedostali například v mládí. Zkoušky posilují jejich 27

sebevědomí a také uznání u rodinných příslušníků a přátel. A v neposlední řadě pravidelná školní docházka částečně vyplní samotu života.

5.1.2 Akademie třetího věku V roce 1982, na Světovém shromáždění o stárnutí ve Vídni, byl přijat akční program „Mezinárodní plán aktivit stárnutí“. Byl formulován v podobě 118 bodů a 62 doporučení, které jsou průběžně OSN vyhodnocovány. U nás akademie třetího věku začaly vznikat v 80. letech minulého století. Akademie třetího věku vznikaly z iniciativy a ve spolupráci s místními gerontologickými a geriatrickými pracovišti. Pravděpodobně první akademie třetího věku byla otevřena v roce 1983 v Přerově. Od té doby prošly jistými vývojovými etapami. Akademie třetího věku pořádají různé činnosti kulturně-osvětového charakteru a především vzdělávání na všeobecně přístupné úrovní, zejména charakteru socio-kulturního. Jde většinou o jednorázové nebo krátkodobé akce na aktuální témata nebo akce dle zájmu. Zpravidla jde o cykly přednášek, diskuzí a seminářů, alespoň deset společných sezení a to v určených intervalech. Na akademii třetího věku se může vzdělávat každý senior, jenž se chce něčemu novému naučit, pěstovat a rozvíjet své zájmy, setkávat se s podobně zaměřenými lidmi. Jedná se tzv. zájmové semestrální studium, určené seniorům, kteří chtějí věnovat svůj volný čas vzdělávání. To se přizpůsobuje zpravidla místním potřebám, možnostem a podmínkám a současně vychází vstříc skupinovým zájmům účastníků. Obsahové zaměření vzdělávacích cyklů bývá různé, např. gerontologii - zdravému stárnutí, zdravé životosprávě, předcházení nemocem, ale i občansko-sociálnímu vzdělávání důchodců. Oblíbené okruhy pak jsou kultura, historie, literatura, umění, hobby-aktivity – zahrádkářství, filatelistka, numismatika apod. Také cvičení a jóga může představovat samostatný pohybově-výchovný vzdělávací cyklus. Výuka se podobá zájmovému vzdělávání, co se obsahu, forem i metody týče. Účastníci tvoří uzavřenou skupinu, jsou řádně přihlášeni ke studiu, studium bývá slavnostně zahájeno, eviduje se účast, v závěru obdrží certifikát o absolvování kurzu. Zakládány jsou zpravidla v regionech, kde není k dispozici dostatečná nabídka ze strany vysokých škol. Vznik akademií třetího věku není upraven žádným legislativním předpisem a z toho důvodu mohou být tyto instituce založeny prakticky kdekoliv a kýmkoliv. Organizovány jsou vesměs pod záštitou různých institucí např. Červený kříž, muzea, kulturní domy aj. a rovněž 28

středních škol. Výuka se uskutečňuje formou přednášek, seminářů, diskuzí a různých doprovodných programů např. exkurze, zájmové kroužky, sportovní aktivity, apod. Účastníci neskládají na začátku ani v průběhu studia žádné atestace a jejich studium je zakončeno vydáním certifikátu o absolvování kurzu, které je obvykle vydáno na základě prezentace. Činnost akademií třetího věku se v porovnání s univerzitou třetího věku vyznačuje menší náročností, větším důrazem na srozumitelnost výkladu a rovněž snahou přizpůsobit obsah místním potřebám. Zvláštní příklad vzdělávání seniorů představovala rozhlasová akademie třetího věku, která se jako samostatný pořad vysílala od roku 1997 na vlnách Českého rozhlasu 2 – Praha. Posluchači měli příležitost absolvovat vzdělávací cykly různorodého zaměření (historie, literatura, psychologie, botanika, sociální komunikace apod.), přičemž v rámci každého cyklu zpracovávali písemné práce. Úspěšní absolventi obdrželi na závěr diplom. Kromě uvedených vzdělávacích pořadů bylo s cyklem spojeno i mnoho dalších aktivit, např. zájezdy ke Dni seniorů, studijně-rehabilitační pobyty nebo setkávání s lektory. 5.1.3 Univerzity volného času Univerzity volného času fungují většinou pod záštitou kulturních domů, knihoven, domů důchodců apod. První a největší u nás byla založena v Praze v roce 1993 (v rámci Evropského roku seniorů). Univerzita volného času je projekt systematického zájmového vzdělávání v oborech, o něž je všeobecně velký zájem, které však neměl každý možnost vystudovat profesně. Studium je otevřené pro všechny, není stanovena žádná hranice dřívějšího dosaženého vzdělání. Oficiálně jde o mezigenerační projekt, jedinou podmínkou pro zápis je dovršení 18 let. Přesto však mezi jejími frekventanty převažují právě osoby seniorského věku. Zájemci nemusejí absolvovat žádné přijímací zkoušky, jejich znalosti se neověřují žádným formálním způsobem, neobdrží však ani žádné potvrzení či osvědčení o svém studiu. Univerzity volného času jsou zpravidla částečně hrazeny kurzovným (pohybuje se v řádu stokorun) a částečně z městského či obecního rozpočtu. 5.1.4 Kluby třetího věku, kluby důchodců Významnou roli hrají kluby třetího věku (aktivního stáří), kluby seniorů, dříve častěji užíván název kluby důchodců. Jsou u nás nejrozšířenějším typem institucionalizovaného sdružování se seniorů. Jedná se o dobrovolná seskupení s cílem společného trávení volného času. Kluby mohou mít různé odborné zaměření, jejich častou aktivitou jsou i jednorázové 29

vzdělávací akce dle momentálně převažujícího zájmu. Klub třetího věku je určen lidem nejstarší generace. Není klubem důchodců, ani seniorů, ani starých lidí, kteří mají už svůj život za sebou. Je takovým klubem, jenž rozvíjí a umožňuje plnohodnotný a bohatý život nejstarší generaci. Klubová činnost je různorodá. Nabízí širokou paletu činností. Členové mohou společně navštěvovat kulturní představení, pořádají besedy s lékaři, setkávají se zajímavými osobnostmi, mají různé společné vzdělávací aktivity, pořádají poznávací zájezdy a exkurze, sportovně-relaxační aktivity nebo i společné oslavy narozenin svých členů, společné vycházky, výstavky ručních prací, aj. Vzdělávací aktivity bývají zpravidla jednorázové, realizované formou přednášek a besed nebo poradenství. Poradenská činnost seniorům pomáhá při řešení jejich problémů v různých oblastech života. Může jít například o otázky dědictví, přepisů nemovitostí, uplatnění občanských právní ochrany, osvojení sebevědomého chování v různých situacích – překonání nejistoty při jednáních v obchodě, bance, na úřadě a podobně.

Zřizovateli jsou zejména orgány místní správy, domovy

důchodců, charitativní organizace, Svazy důchodců ČR nebo Český svaz žen.

5.2 Příklady některých typů vzdělávacích programů pro seniory ze zahraničí V některých evropských zemích, např. v Rakousku, se velmi osvědčil tzv. integrační model vzdělávání. Ve společném studiu na vysokých školách se scházejí senioři a mladí studenti. Mezi mladými studenty a studenty seniory se tak upevňují kontakty. Setkávají se na přednáškách, v diskusích na různá témata Senioři se aktivně zapojují do přednášek svými dotazy a připomínkami. A jsou mile překvapeni otevřeností a tolerancí mladých lidí. Obě skupiny studentů získávají navzájem nové poznatky a zkušenosti a vnímají to jako obohacení studia. 5.2.1 Letní univerzitní kurzy pro seniory typu „Elderhostel“ v USA a Kanadě a „Sommersemester“ v Německu Název „Elderhostel“ vznikl jako speciální nabídka amerických univerzit pro seniory. Program prokládá cestování s intelektuální aktivitou. Hostitelská univerzita připraví učební program, který sestává z více kurzů trvajících jeden týden. Každý kurz se skládá ze tří tématických částí a každá část má denně 1 + 1,5 hodiny vyučování. Účastníci se mohou zapsat do jednoho, dvou nebo do všech tří částí. Po ukončení kurzu se mohou účastníci 30

přihlásit do dalšího, jiného týdenního edukačního pobytu na stejně univerzitě, případně zvolit jinou univerzitu. Podobně funguje i program „Sommersemester“ na vysokých školách v Německu. Jednotlivé univerzity každoročně vydávají samostatné programy, na jejichž kurzy se mohou zájemci přihlásit a mohou si sestavit svůj individuální studijní plán pro daný letní semestr seniorského studia.

5.2.2 Evropský projekt Learning in Later Live LiLL (učení ve starším věku) Německo Znamená informační a komunikační systém v internetu, který slouží ke komunikaci škol, zabývajícími se vzděláváním seniorů a mezi staršími lidmi samotnými. Sjednocuje univerzitní zařízen, univerzity třetího věku a další instituce a organizace z bezmála 18 evropských zemí, které se zabývají dalším vzděláváním seniorů. Tato evropská síť byla založena v roce 1995 v Německu. Program podporuje aktivní výměnu informací o studijních nabídkách a umožňuje starším lidem z celé Evropy, aby se informovali o těchto nabídkách a programech, aby si vyměňovali zkušenosti a nově nabyté znalosti v celoevropském rozměru. 5.2.3 Senior-Info Mobil: internet a nová domácí technika (Německo) Je realizován asociací Seniorky a senioři. Jedná se o kampaň podporovanou ministerstvem školství. Cílem je informovat seniory o prospěšnosti a možnostech využívání nových informačních a komunikačních technologií. V podstatě se jedná o pojízdný autobus, který zastavuje vždy na týden ve vybraných městech po celém Německu. V autobuse je několik internetových míst, počítač s videoprojektorem, počítač pro osoby se slabým zrakem a obrazovým telefonem. Senioři si tak mohou prohlubovat povědomí o možnostech dalšího vzdělávání se. Překonat bariéry starších lidí vůči novým komunikačním a informačním technologiím, odstranit počáteční strach pracovat s internetem. Doprovázeni jsou nejen přítomnými lektory, nýbrž i předem pedagogicky připravenými tutory z vlastních řad. K dispozici mají širokou škálu nabídek od kurzů pro začátečníky, či pokročilé uživatele počítače a internetu, školení v surfování, úvod do telefonování s obrazovým telefonem a jiné. Přičemž přítomnost seniorských tutorů vytváří pocit sounáležitosti starších lidí a pocit důvěrnosti.

31

5.2.4 Program Experience Corps (USA) Program posilující kognitivní, tělesnou i sociální aktivitu jedinců, naplňující potřeby školáků, škol a seniorů. Do programu je zapojeno několik desítek měst v USA a asi 2000 dobrovolníků-seniorů, přičemž počet měst i dobrovolníků seniorů narůstá. Program spočívá v dobrovolnické pomoci seniorů ve školách při vzdělávání dětí, v procvičování mentální flexibility v různých rolích, v rozvoji pracovní paměti učením s dětmi apod. Výzkum ukázal zlepšení v mnoha sférách života zapojených seniorů – kognitivních, fyzických a sociálních aktivitách.

5.3 Další instituce zájmového vzdělávání seniorů Zájmové vzdělávání je souhrn krátkodobých i dlouhodobých forem, které umožňují edukační, tvůrčí i organizační volnočasové aktivity účastníků, směřující k uspokojení jejich zájmů. Osoby se vzdělávají dobrovolně a neformálně. Mohou si zvolit cíle, metody i dobu výuky. Úspěch ani neúspěch se zde nijak neměří. Po ukončení účastníci většinou obdrží certifikát či spíše osvědčení sloužící především k vlastní motivaci či posílení osobní prestiže. Důležitá je i osobní aktivita. Tohoto typu vzdělávání se účastní především senioři. Instituce, nabízející seniorům možnosti vzdělávání jsou různého typu. Některé se vzděláváním zabývají primárně, např. studiem jazyka, historie, techniky. Některé se vzděláváním zabývají sekundárně (dodatkově), např. knihovny, muzea, galerie, zoologické a botanické zahrady, hvězdárny a planetária. Zájmové vzdělávání seniorů podporuje stát, samotné kraje či obce nebo občanská sdružení a nadace, církev, ale i soukromé subjekty. 5.3.1 Kurzy Kurz je jednou z nejrozšířenějších forem vzdělávání. Jedná se o tematicky a časově vymezenou formu kolektivního vzdělávání. Účastníkům umožňuje osvojovat si pod vedením lektora odborné poznatky a praktické dovednosti z dané oblasti. K tradičním metodám takových kurzů patří většinou přednáška, seminář, cvičení apod. Vzdělávací kurz by měl mít pevnou osnovu a učební plán i ustálený okruh účastníků. Např. kurz trénování paměti.

32

5.3.2 Kroužky Kroužek je velmi rozšířenou organizační formou zájmového vzdělávání. Je to dobrovolné a amatérské sdružení jedinců se stejnou zájmovou orientací Ti své vědomosti a dovednosti rozšiřují a obohacují pomoci společné poznávací a tvořivé činnosti. Mohou to být kroužky naučené (přírodovědné, jazykové), technické (modelářské, radioamatérské), společenské (šachové, křížovkářské), sběratelské (filatelistické, numizmatické), umělecké (divadelní, hudební, taneční, fotografické), sportovní a tělovýchovné (turistické, gymnastické, tenisové). 5.3.3 Poradenství pro seniory Poradenství existuje v různých seniorských sdruženích. Poskytují rady, informace a pomoc v různých životních situacích seniora. Pomáhají řešit problémy ve všech oblastech jejich života. Poradenská činnost má dvě základní formy. Kolektivní a individuální. Cílem kolektivní formy je obecně seznamovat seniory s danou problematikou a různými životními situacemi jako např. otázky dědictví, přepisu bytu, uplatňování občanských práv aj. Cílem individuální formy poradenství je nabídka konkrétního řešení konkrétního problému jednotlivce. Např. vypsání různých žádostí aj. 5.3.4 Knihovny Knihovny jsou tradiční a historicky nejstarší instituce vzdělávání. Představují přirozenou oporu vzdělávacích aktivit. Shromažďují knihy, tiskoviny, zvukové nosiče. Existuje celá škála knihoven - krajské, specializované, ale i neveřejné, zřizované na odborných pracovištích nebo ústavech, které však své služby poskytují převážně úzkému okruhu účastníků, knihovny muzeí a galerií, parlamentní knihovna, školní nebo vojenské. Knihovny se v současné době stávají stále častěji místem uskutečnění vzdělávacích programů, jsou vybaveny počítači s možností připojení na internet. Setkáváme se s tím, že knihovny spolupracují se seniory a participují na speciálních programech pro ně. Například pořádají diskusní kluby. Imobilním a jinak nesoběstačným seniorům nabízejí donášku knih až domů nebo v pečovatelských zařízeních pořádají hlasitá čtení. 5.3.5 Adaptační programy pro seniory v domovech důchodců Ani na seniory v domovech důchodců se nezapomíná. Tzv. adaptační programy jsou další vzdělávací aktivitou. Jedná se o speciální programy pro adaptaci nových obyvatel domovů důchodců. Vyžadují individuální přístup sociálního andragoga daného domova 33

s profesionálním přístupem ke každému seniorovi zvlášť. Příchod seniora do zařízení typu domova důchodců a změna způsobu života je pro něj vždy velmi těžkou životní zkouškou. Po úspěšné adaptaci, která může trvat i několik měsíců obvykle následuje program zapojení se nového obyvatele domova do jeho volnočasového programu. Přednášky, čtení, sledování televize, cvičení v tělocvičně, u soběstačných seniorů vytváření zájmových kroužků (zpěv, tanec, muzikoterapie, dýchací a relaxační cvičení, ruční práce, malování, procházky, turistika aj.). V neposlední řadě je zapotřebí zmínit také divadla, muzea, kulturní domy, tělovýchovné spolky, které seniorům taktéž nabízejí širokou nabídku zájmových a volnočasových aktivit a programů, přičemž senioři mají zohledňováno vstupné. V České republice existuje poměrně široká škála různých institucí, spolků a nadací, které se věnují právě této věkové kategorii. Jako zastřešující organizace vystupuje Svaz důchodců ČR. 5.3.6 Vzdělávání seniorů prostřednictvím internetu Ne všichni senioři mohou docházet na univerzity. Studovat mohou i přes internet. Sebevzdělávání a sebevýchova je záměrná a cílevědomá činnost jedince, při které vynakládá vlastní úsilí, aby rozšířil svou osobnost, schopnosti, zkušenosti a vědomosti směrem, který si sám určil. V souvislosti s otázkou přístupu k informacím nabývají stále větší důležitosti nové informační a komunikační technologie. Ty dovolují účast velice širokého okruhu zájemců na vzdělávacích projektech nabízených v nejrůznějších místech. Digitální, informační a komunikační technologie umožňují soustředění textu, grafiky, obrazu, zvuku v jedno medium. Multimediální aplikace, jako jsou elektronická pošta nebo elektronické vedení bankovních účtů, či elektronické nákupy ovlivňují stále více oblastí života. Média typu např. CD-ROM nebo internet nabízí nové možnosti rychlé komunikace. Zejména online média umožňují přímý dialog, přesahující hranice, což podporuje komunikaci a zejména učení. Zdroje informací se rychlým tempem přesouvají z knihoven a archivů na webové stránky, přístupné všem. Prostřednictvím internetu se na svém počítači může člověk podívat okem mikroskopu na buněčné preparáty v laboratoři, či na vzdálené galaxie dalekohledem na oběžnou dráhu. Může se virtuálně projít galeriemi a muzeí, navštívit mnohá města nebo zajímavá místa v přírodě. Dnes je naprostá převaha informačních zdrojů vedena v elektronické podobě a je k dosažení na internetu. Osoby staršího věku většinou disponují obecně menší schopností vyhledávat informace a pracovat s moderními informačními technologiemi. V kategorii 34

studentů je počítačová gramotnost takřka stoprocentní, naopak u důchodců se pohybuje na velmi nízké úrovni, ačkoliv se senioři čím dál více nezdráhají používat osobní počítač. Internet se stává nejvýznamnějším veřejně dostupným zdrojem informací, včetně odborných. Kromě pasivního „surfování“ je zde i možnost zapojit se do okruhu společných uživatelů vybraných stránek, což umožňuje navzájem si vyměňovat informace, rady, dojmy, tipy, názory a to i z pohodlí domova. Internet nabízí obrovskou sumu informací prakticky ze všech oborů lidské činnosti. Jedinci mohou své zájmy rozvíjet individuálně a svobodně, bez výrazných omezení. Mohou vést elektronickou poštu, bankovní účty, elektronické nákupy aj. Specifické projekty vzdělávání seniorů učí prostřednictvím kurzů seniory ovládat počítač a jiné komunikační technologie a umožňují získat počítačovou gramotnost. Motivují je, aby se zajímali o využívání počítačů. Objasňují jim přínos do kvality jejich života. A co je důležité, odstraňují obavy z informačních technologií. Vzdělávacím programům s výukou nových informačních technologií se u nás zabývají i akademie třetího věku, kluby důchodců či různá občanská sdružení (např. Remedium, Rada seniorů ČR), nadační fond Elpida – pořádá tzv. „Školičky internetu pro seniory“. Ale i na internetu se objevují vzdělávací programy pro seniory. Např. portál stari.cz nabízí seniorům rady i tzv. „Školu stáří“, obsahující 16 lekcí, které se zaměřují na nejčastější problémy stáří a různá onemocnění. Další portály pro seniory: seniortip.cz, senio.cz, remedium.cz, elpida.cz, tretivek.cz, seniorclub.cz, sedesatka.cz, rscr.cz, e-senior.cz, zijemenaplno.cz aj. 5.3.7 Tištěná média, muzea a galerie V neposlední řadě se mohou senioři vzdělávat prostřednictvím denního tisku, časopisů a odborných periodik, ale i v muzeích a galeriích, hvězdárnách, planetáriích, ZOO. Jsou to nejznámější a nejnavštěvovanější organizace kulturního a estetického a vědeckotechnického vzdělávání obecně.

5.4 Trénování paměti Mezi seniory je velký zájem o trénování paměti. Paměť patří mezi kognitivní neboli poznávací funkce psychiky. V průběhu života do paměti průběžně ukládáme své vzpomínky, zážitky, ale i vědomosti. Do paměti senzorické se ukládá relativně omezené množství informací po značně krátkou dobu. Do paměti krátkodobé se ukládají informace na poněkud delší dobu, rovněž s omezenou kapacitou. Dlouhodobá paměť má rozsáhlou 35

kapacitu, časově snad neomezenou. Výpadky paměti mohou být první známkou přicházející demence. Demence je velmi obávaným projevem stárnutí, neboť při ní dochází ke ztrátě identity člověka. Výpadky paměti bývají první známkou nastupujícího duševního stáří. S přibývajícími léty jsou zaznamenávány změny v pamětních funkcích a výkonech. Zejména se to týká oblasti krátkodobé paměti. „Senioři mívají problémy s uchování nových informací, které nedokážou zpracovat dostatečně rychle a zároveň natolik kvalitně, aby je bylo možno přesunout do registru dlouhodobé paměti.“11. Aktivní duševní činností však lze paměť trénovat a rozvíjet. Cvičení paměti má preventivní a stimulační účinky obecně. Trénováním kognitivních funkcí senioři usilují o udržení soběstačnosti. Vzdělávací programy jsou zejména určeny těm, u kterých se začaly projevovat poruchy paměti. Ale nejen jim. Setkávají se zde senioři, kteří si chtějí osvojit rady a pomůcky pro zlepšení koncentrace a paměti. V ČR byla pověřena uskutečňováním akreditovaných vzdělávacích programů Česká společnost pro trénování paměti a mozkový jogging. Založena byla v roce 1998 jako občanské sdružení, pod vedením Ing. Danuše Steinové. Zaměřuje se především na trénink zdravé populace, tj. bez závažných kognitivních poruch. Pro osoby například trpícími některou formou demence či neurodegenerativního onemocnění, např. Alzheimerova choroba, existují programy s rehabilitačním a stimulačním zaměřením. Kurzy trénování paměti jsou skupinové a jsou lektorované. Kurz samotný má obvykle 10 lekcí s danými tématy. 1. lekce -úvodní seznámení – hlavní cíle kurzu, metody, 2. lekce – stárnutí, 3. lekce senzorické funkce, 4. lekce – dějiny paměti, mnemotechniky, 5. lekce - opakování, 6. lekce – zapamatování čísel, 7. lekce – vlastní jména, 8. lekce – paměťové háčky, 9. lekce - neurodegenerativní onemocnění, 10. lekce – závěr a diskuse. Jedna lekce trvá 90 minut. Účastníkům kurzu postačí tužka a papír. Nutno podotknout, že již samotná účast seniorů na tomto kurzu je pro ně velkou společenskou událostí, navazují zde nové vztahy, komunikují spolu. Dozví se zde také teoretické poznatky o fungování mozku, což senioři velmi oceňují. Pozn.: mnemotechniky jsou paměťové pomůcky - specifické techniky, které pomáhají naučit se zpaměti seznam slov.

11

Vágnerová, 2007, str. 323

36

Cíle tréninku paměti 

posílit kognitivní funkce účastníků



posílit sebevědomí účastníků



naučit účastníky používat mnemotechniky v praxi

Metody 

teoretické poznatky z oboru neurověd



mnemotechniky – popis, příklady a nácvik



kognitivní cvičení – cvičení pozornosti, cvičení smyslového vnímání, logické úlohy, usuzování, grafomotorické úlohy, procvičování epizodické paměti, cvičení krátkodobé paměti, cvičení využívající dlouhodobou paměť



domácí úkoly – pro procvičování v době mezi lekcemi



tipy překračující rámec kognitivního tréninku týkající se zdravého a aktivního stylu ve stáří

Obecné zásady 

terapie příjemného šoku



dávat lidem příležitost vyniknout



neustupovat, protože je něco „příliš těžké“ – dokázat lidem, že na zvládnutí technik i úloh kapacitu mají



vyžadovat spolupráci a angažovanost účastníků



osobní angažovanost trenéra paměti – úspěch účastníků je odpovědností trenéra



častá kladná odezva – chválit účastníky za výkony



užití humoru s citem



nepracovat s časovými limity, počkat, až jsou s úlohou všichni hotovi12

Cvičení existuje velké množství. Například cvičení epizodické paměti - popis známé cesty, zaměření na zážitky spojené s místy, co se odehrávalo, když tudy procházel, co bylo ve včerejších televizních novinách, jak probíhala oslava narozenin nebo cvičení vizuální paměti a představivosti - jak to na jednotlivých místech vypadá, interpretace obrázků. Také usuzování – logické úlohy, kvízy, ale i například učení (mnemotechniky) nových receptů,

12

Štěpánková, Steinová, 2009, s. 15-16

37

pracovních postupů, básniček, písniček či cvičení zrakové ostrosti – relaxace očí při představě tepla a chladu.

5.5 Senior akademie - projekt obecní policie Jedná se o rozsáhlý celorepublikový vzdělávací cyklus v oblasti prevence kriminality a nejen v této oblasti. Jedná se o speciální studijní program ve formátu celoživotního vzdělávání určený seniorům. Účastníci Senior akademie získávají praktické informace, jak mohou přispět k osobnímu bezpečí i k ochraně majetku ve svém bezprostředním okolí. Absolventi získají pamětní list a předměty k ochraně osobního bezpečí a zabezpečení majetku. Studium se ale také orientuje na další témata, jakými jsou např. ochrana spotřebitele, pacienta a nájemníka. Dále studium seznamuje posluchače s jejich právy v penzionech a léčebnách. Studenti jsou vzdělávání v oblasti psychologie vztahů, psychologie obětí, trénování paměti a v mnoha dalších souvisejících oborech. Studium zahrnuje i volitelné kurzy praktického nácviku první pomoci, sebeobrany a počítačové gramotnosti. Účast na Senior akademiích je bezplatná. Senior akademie bývá pořádána ve spolupráci s obecní policií, Hasičského záchranného sboru, Záchranné služby, Sportovního klubu policie, Bílého kruhu bezpečí, Sdružení obrazy spotřebitele, BESIPu a dalších institucí. Součástí jsou bezplatné exkurze do Muzea Policie ČR, na Centrální operační středisko Městské policie, středisek Integrovaného záchranného systému apod. Kromě intenzivních a absolventských studijních programů nabízí SENIOR AKADEMIE i „Volné osvětové programy“, které jsou určené pro neziskové organizace, občanská, zájmová a profesní sdružení, dále pro kluby seniorů, domovy pro seniory a domovní samosprávy atd.

38

PRAKTICKÁ ČÁST 6. Úvod průzkumu a stanovení hypotéz Cílem mé práce bylo ověřit si možnosti vzdělávání seniorů, zjistit jak jsou s možnostmi dalšího vzdělávání spokojeni a jakou aktivitu za účelem vzdělávání sami vynakládají. Záměrně jsem si vybrala města Prahu a Ostravu. Z Ostravy pocházím a v Praze studuji. Jsem si vědoma, že z demografického hlediska se jedná o určitý nepoměr neboť Praha je hlavní město s nejvyšším počtem obyvatel, zatím co Ostrava je, co do počtu obyvatel, až na třetím místě. Netřeba však na výzkum pohlížet z tohoto důvodu, jakési soutěživosti. Jedná se o pohled seniorů na další vzdělávání obecně. Oslovené instituce byly náhodné. Počet respondentů shodný. Dílčím cílem, z pohledu nezávislého pozorovatele, bylo přiblížit, jak taková setkání fungují. Stanovení hypotéz 1) Předpokládám, že většina seniorů, kteří mají zájem se dále vzdělávat je ve věkové skupině 60 – 90 let, přičemž převládají ženy. 2) Předpokládám, že většina seniorů, kteří jeví zájem se dále vzdělávat jsou středoškoláci. 3) Předpokládám, že jsou senioři v současné době s nabídkou vzdělávacích aktivit spokojeni. 4) Předpokládám, že jsou k dalšímu vzdělávání se dostatečně motivováni.

6.1 Metodika, metody a organizace průzkumu Pro účely sběru informací a dat jsem jako výzkumné přístupy použila nezúčastněné přímé pozorování a poslech. Zkombinovala jsem je s kvantitativním průzkumem dotazováním, metodou dotazníkového šetření, při záměrném výběru respondentů. Dotazník je nejrozšířenější výzkumnou technikou. Poměrně snadno, rychle, ekonomicky a nenáročně umožňuje získat informace od většího počtu respondentů. K průzkumu jsem použila nestandardizovaný dotazník, jenž obsahoval celkem 12 otázek převážně uzavřených otázek. 39

Mezi členy pražské skupiny bylo distribuováno celkem 30 dotazníků. Mezi členy ostravské skupiny bylo distribuováno rovněž 30 dotazníků. Jejich návratnost byla 100%. Přesné znění dotazníku je uvedeno v příloze č. 1 této práce. Za účelem přímého pozorování a poslechu jsem se zúčastnila přednášky oboru psychologie, která se konala v sále Centra celoživotního vzdělávání – Kulturního centra Vltavská v Praze 7, Bubenská č. 1 a dále v Ostravě, na setkání seniorů v Komunitním centru Gabriel v Ostravě Zábřehu, ul. Čujkovova 40a. Charakteristika zkoumaného souboru Z důvodu získání adekvátního počtu respondentů byli bez ohledu na věk, pohlaví, vyznání, aj. do průzkumu zahrnuti náhodně vybraní pražští a ostravští senioři. Průzkumu se zúčastnilo celkem 60 respondentů. Respondenty jsem následně rozčlenila podle věkových kategorií 60 – 69 let, 70 – 79 let, 80 – 89 let. Setkání se odehrávají v příjemné atmosféře. Před začátkem mítinku si každý připraví malé občerstvení v podobě kávy, čaje a sušenek. Pak je představen lektor a téma setkání. Přednáška má obvykle devadesát minut.

6.2 Charakteristika center vzdělávání

Praha Centrum celoživotního vzdělávání – Kulturní centrum Vltavská Je příspěvkovou organizací Městské části Praha 7. Podporuje kulturní a společenský život a rozvoj kulturního vnímání široké veřejnosti všech věkových skupin. Tedy i seniorů. Centrum celoživotního vzdělávání vzniklo v roce 2005. Toto centrum sdružuje různé typy institucí. Některé z nich dříve fungovaly samostatně. Např. univerzita volného času, která doplňuje a rozšiřuje nabídku U3V, přičemž výuka je zajištěna převážně ve spolupráci s pražskými vysokými školami. Rovněž poskytuje servis pražským vysokým školám. Účastníci se tak mohou lépe zorientovat v širokém spektru nabídek oborů. Mohou se účastnit ukázkové přednášky na vybrané téma. Od roku 1991 pořádá pro studenty seniory výměnné zahraniční reciproční pobyty (Austrálie, Kanada, USA a mnoho evropských států). 40

Každoročně se koná Mezinárodní setkání seniorů, kterého se v roce 2011 zúčastnilo 50 hostů z Austrálie, Velké Británie, Jihoafrické republice a Kanady, studentů tamních univerzit třetího věku. Letos se uskuteční výměna se seniory z Tchai-wanu. Ostrava Komunitní centrum Gabriel Komunitní centrum Gabriel v G-centru v Ostravě Zábřehu je jedním z míst, kde senioři mohou trávit svůj čas. Nabídka aktivit je určena každému, kdo má chuť účastnit se kulturního, společenského a duchovního života nebo si chce jen popovídat. Toto centrum, provozované Charitou Ostrava za podporu Úřadu městského obvodu Ostrava Jih a statutárního města Ostravy, je otevřeno všem seniorům, ale i ostatním občanům. Existuje již 5 let. Nabízí bezúplatné aktivity seniorům jako např.: kurzy práce na PC a s internetem, výtvarné činnosti a keramická dílna, společenské hry, kurzy konverzační angličtiny i němčiny, pro dámy Dámský klub. Dále pořádá kulturní představení, vycházky a výlety, přednášky a besedy pro seniory, vernisáže uměleckých děl a prací seniorských autorů.

6.3 Analýza průzkumu Na základě odpovědí respondentů jsem vypracovala grafy. Graf č. 1 Porovnání respondentů podle věku a pohlaví

30 25 20 15 10 5 0 60 - 69 let

70 - 79 let

80 - 89 let

41

neuvedlo

Ve věkové kategorii 60 – 69 let se průzkumu zúčastnilo 29 osob (48, 4%), z toho 4 muži (6, 7%) a 25 žen (41, 7%). Ve věkové kategorii 70 – 79 let se průzkumu zúčastnilo 13 osob (21, 6%), z toho 3 muži (5%) a 10 žen (16, 6%). Ve věkové kategorii 80 – 89 let se průzkumu zúčastnilo 8 osob (13, 4%), z toho 3 muži (5 %) a 5 žen (8, 4%). Z celkového počtu 60 osob svůj věk neuvedlo 8 žen a 2 muži. (16, 6%) Z průzkumu vyplývá, že nejvíce studentů seniorů se nachází ve věkové skupině 60 – 69 let. Velkou roli zde sehrává zdravotní stav seniora a mobilita. Také dostupnost vzdělávací instituce.

Graf č. 2 Porovnání respondentů podle bydliště

30 25 20 15 10 5 0 Praha

Ostrava

jiné menší město

jiné větší město

42

vesnice

Z Prahy pocházelo respondentů 28 (46,6 %). Z Ostravy 25 respondentů (41,6 %). Z jiného většího města pocházeli 2 respondenti (3,4 %). Z jiného menšího města pocházeli 3 respondenti (5 %). Na vesnici bydlí 2 respondenti (3,4 %).

Graf č. 3 Dosažené vzdělání

30 25 20 15 10 5 0

Bez ohledu odkud respondenti pocházejí, z výzkumu vyplývá, že o další vzdělávání mají zájem nejvíce senioři s dosaženým středoškolským vzděláním, což činí 30 osob (50 %). Následují senioři s vysokoškolským vzděláním, což činí 18 osob (30 %), senioři s učňovským vzděláním, což činí 7 osob (11,6 %), senioři se základním vzděláním, což činí 5 osob (8,4%). Bez vzdělání není žádný respondent.

43

Graf č. 4 Nabídka vzdělávacích programů

30 25 20 15 10 5 0 ano, nabídka vzdělávacích programů pro seniory je dostačující

ne, nabídka senioři nejsou vzdělávání ne, jiný důvod vzdělávacích o možnostech seniorů není v programů pro vzdělávání současné době seniory není dostatečně dostatečně uspokojivá informováni podporováno

Z výzkumu vyplývá, že senioři považují současnou nabídku vzdělávacích programů za dostatečnou. Takto odpovědělo 27 respondentů (45%). 14 respondentů (23, 3 %) si myslí, že senioři nejsou o možnostech vzdělávání dostatečně informováni. 11 respondentů (18, 3 %) si myslí, že vzdělání není v současné době dostatečně podporováno. 8 (13, 4%) dotázaných uvedlo, že nabídka není uspokojivá.

V následujících otázkách mohli respondenti označit více možností. Proto jsem vyhodnotila pouze počet odpovědí. Procentuální přepočet by nebyl adekvátní.

44

Graf č. 5 Preferované oblasti vzdělávání

40 30 20 10 0

Dle průzkumu mají senioři nejvíce zájem o studium mezilidských vztahů. Tato odpověď byla seniory označena celkem 37 krát. Ve druhém pořadí následuje zájem o vzdělávání v oblasti informací, týkajících se tělesného a duševního zdraví. Tato varianta byla zvolena celkem 30 krát. Poté senioři jeví zájem o vše související se zdravou výživou. Tuto odpověď označili celkem 23 krát. Naopak méně zajímavá se jeví oblast o právo a ekologii. Tuto variantu senioři označili v 7 případech. U otevřené poslední možnosti uvedli 3 respondenti, že by měli zájem o studium psychologie, 2 respondenti o historii a 1 respondent o přírodní vědy.

45

Graf č. 6 Preferované vzdělávací instituce

25 20 15 10 5 0

Největší popularitě se v současné době těší kluby třetího věku. Seniory byly zvoleny celkem 23 krát. Následují univerzity třetího věku, zvoleno 22 krát a univerzity volného času, které respondenti označili 21 krát. Žádný respondent neuvedl, že se vzdělává v jiné instituci nebo se zajímá o jiné edukační aktivity. Nejméně z dotazovaných respondentů se vzdělává v akademii třetího věku, kterou navštěvují 4 respondenti. Samovzdělává se 9 respondentů.

46

Graf č. 7 Forma dalšího vzdělávání

30 25 20 15 10 5 0

Na předešlou otázku navazuje otázka formy vzdělávání. Po již nabytých zkušenostech nejvíce dotázaným vyhovuje forma vzdělávání univerzit volného času, označeno 26 krát. Stejný počet respondentů, tedy 26, se dále vzdělává a za tímto účelem navštěvuje muzea, knihovny, galerie. Následují kluby třetího věku, které respondenti zvolili 22 krát. Univerzita třetího věku byla seniory označena 20 krát. Nejméně senioři navštěvují akademie třetího věku, které byly označeny pouze 3 krát, kroužky, ty senioři označili 5 krát a nejméně se účastní aktivit, které realizují občanská sdružení, označena 4 krát.

47

Graf č. 8 Motivace dalšího vzdělávání

30 25 20 15 10 5 0

Na otázku, co bylo nebo je motivací dalšího vzdělávání, senioři shodně označili odpovědi: rozšířit si vědomosti v jiném oboru. Taktéž naplnění volného času. Obé označili 29 krát. Následuje společenský kontakt, který senioři označili 26 krát a naplnění toho, co dříve nestihli 25 označení. Naopak věnovat se dalšímu vzdělávání pouze z důvodu vyrovnat se okolí označili pouze 6 krát.

48

Graf č. 9 Význam dalšího vzdělávání pro respondenta

40 35 30 25 20 15 10 5 0

Význam dalšího vzdělávání senioři v 36 případech označili, že se začali věnovat něčemu, na co doposud neměli čas. Dalších 29 respondentů odpovědělo, že studují proto, aby byli ve společenském kontaktu a 27 seniorů našlo díky studiu nové přátele a pociťují větší radost ze života. Důvod, že dříve studovat nemohli, ať již z politických či jiných důvodů, uvedlo 8 respondentů. Nejméně označena byla odpověď, že si připadají „IN“, 5 krát.

49

Graf č. 10 Překážky dalšího vzdělávání

35 30 25 20 15 10 5 0

Na otázku, co vidí jako překážku dalšího vzdělávání, ponejvíce respondenti označili nedostatek motivace (i lenost) a to 34 krát. Následovala nedostatečná informovanost 29 seniorů, 48 krát, nedostatek financí 26 krát. Za nejmenší překážku senioři označili v 6 případech nízké sebevědomí a ve 4 případech nedostatek času.

50

Graf č. 11 Hodnocení lektora

50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0 lektora hodnotím lektor naplňuje lektor naplňuje kladně, naplňuje mé představy mé představy mé představy, pouze částečně, pouze částečně, jsem velmi přesto jsem nejsem spokojen/á spokojen/á spokojen/á

lektor vůbec nenaplňuje mé představy

Lektoři jsou respondenty hodnoceni kladně. Ve 47 případech (78, 3%) naplňují jejich představy, tzn. lektor je ochotný, nenadřazený, srdečný, pozorný, má přátelský přístup, je lidský, trpělivý, klidný, rozvážný, usměvavý, upřímný a po odborné stránce fundovaný, profesionální. V 8 případech (13, 3%) lektor naplňuje představy pouze částečně, přesto jsou respondenti spokojeni. V jednom případě (1, 6%) lektor vůbec nenaplňuje představy respondenta. 4 respondenti na tuto otázku neodpověděli vůbec.

51

6.4 Shrnutí a vyhodnocení hypotéz

V této části jsou shrnuty výsledky z kvantitativního výzkumu. Jsou zde porovnány stanovené výzkumné předpoklady s výsledky vlastního průzkumu. První výzkumný předpoklad zněl, že většina seniorů, kteří mají zájem se dále vzdělávat je ve věkové skupině 60 – 69 let, přičemž převládají ženy. Předpoklad se tedy potvrdil. Studentů seniorů v rozmezí věku 60 – 69 let je celkem 29 z dotazovaných respondentů, což činí 48,3 %. Z toho převažují ženy v počtu 25 (41, 6%), 4 studenti jsou muži (6, 6%). Druhý výzkumný předpoklad zněl, že většina seniorů, kteří jeví zájem se dále vzdělávat, jsou středoškoláci. Předpoklad se tedy potvrdil (Graf č. 3 – Dosažené vzdělání). Středoškoláci jsou v mém výzkumu zastoupeni v 30 ti osobách, tedy 50 %. Třetí výzkumný předpoklad zněl, že jsou senioři v současné době s nabídkou vzdělávacích aktivit spokojeni. Předpoklad se tedy potvrdil (Graf č. 4 – Nabídka vzdělávacích programů). Za dostačující ji považuje 27 respondentů, tedy 45 %. Čtvrtý výzkumný předpoklad zněl, zda jsou senioři k dalšímu vzdělávání dostatečně motivováni. Předpoklad se tedy potvrdil. Největší klad dalšího vzdělávání vidí senioři v rozšíření vědomostí z jiného oboru, rovněž tak naplnění volného času. Označilo 29 respondentů, tedy 48,3 %.

52

ZÁVĚR Cílem mé práce bylo ověřit si možnosti vzdělávání seniorů, zjistit jak jsou s možnostmi dalšího vzdělávání spokojeni a jakou aktivitu za účelem vzdělávání sami vynakládají. Dílčím cílem bylo z pohledu nezávislého pozorovatele přiblížit, jak taková setkání fungují. Kombinací metod přímého nezúčastněného pozorování a poslechu s průzkumem dotazováním, metodou terénního šetření, jsem získala relevantní data a poznatky, která mi z pozice nezávislého pozorovatele umožnila vyhodnotit přínos a efektivitu dalšího vzdělávání seniorů. Bakalářskou práci jsem rozdělila do šesti kapitol. V první kapitole své bakalářské práce jsem se věnovala teorii, pojmu stáří, dělení stáří, jeho charakteristice. Jak se dnes žije seniorům a jaké mají možnosti svého dalšího sebevzdělávání a tím i prožití aktivního životního programu ve stáří. Informace jsem čerpala z dostupných odborných knih a textů, zabývajících se vzděláváním dospělých, odborné literatury vycházejících ze sféry příbuzných vědních disciplín a informačních a propagačních materiálů jednotlivých institucí, internetových stránek ministerstev a formálních organizací, spolků a sdružení, letáků, denního tisku apod. Ve druhé a třetí kapitole jsem se zaměřila na dva vědní obory, úzce souvisejícími se vzděláváním seniorů. Andragogice a gerontagogice. Andragogika se zabývá vzděláváním dospělých. Gerontagogika úzce souvisí s andragogikou a zabývá se přímo vzděláváním seniorů, jako specifické skupiny. Ve čtvrté kapitole poskytuji náhled na některé možnosti a vzdělávací instituce v ČR a Evropě. V páté kapitole jsem se zaměřila na význam, funkci a cíle vzdělávání seniorů. Procesy a formy, např. kurzy pro seniory, kluby aktivního stáří, univerzity třetího věku. V závěrečné části mé bakalářské práce následovala praktická část. Součástí práce byl empirický výzkum. Skupina dotazovaných byla rekrutována z náhodně oslovených seniorů z Centra celoživotního vzdělávání – Kulturního centra Vltavská, Praha 7, Bubenská č. 1 a Komunitního centra Gabriel v Ostravě Zábřehu, ul. Čujkovova č. 40a. Respondenti byli lidé bez zjevného fyzického, či duševního handicapu, věková skupina 60 – 90 let. Průzkum byl veden za účelem zjištění, zda jsou senioři dostatečně informování o možnostech vzdělávání, 53

zda se aktivně zapojují do vzdělávání a kde se ho účastní, jak jsou motivováni, zda jsou jejich potřeby vzdělávání dostatečně uspokojovány, jak další vzdělávání hodnotí a co v systému vzdělávání postrádají. Pro účely sběru informací a dat pro svůj výzkum jsem zvolila jako výzkumné přístupy nezúčastněné přímé pozorování a poslech. Zkombinovala jsem je s kvantitativním průzkumem dotazováním, metodou dotazníkového šetření při záměrném výběru respondentů. Z uvedených výsledků

Z uvedených výsledků vidíme, že frekventanti v nejvyšší míře označili možnost a vyjádřili zájem o rozšíření svých vědomostí v oboru, na který v minulosti neměli čas. Na druhém místě potřebu kvalitně využívat volný čas. Dále senioři vyjádřili potřebu společenského kontaktu. Setkávání nejsou jen vzdělávacího charakteru, ale i sociální institucí setkávání starších lidí a právě tyto výsledky potvrzují význam uspokojování společenských potřeb starších lidí. Při zjišťování výběru studijního oboru jsem zjistila, že ve většině případů posluchači studují obory, které jsou odlišné od jejich původního zaměstnání.

Jak z teoretické části vyplývá a průzkumem v části praktické je potvrzeno, seniorům se nabízí široké spektrum vzdělávacích, aktivizačních a společenských akcí, které mají tito starší studenti k dispozici a to přispívá ke zvýšení kvality jejich života.

Převážná část aktivit zájmového vzdělávání je financována z veřejných zdrojů. Nejčastější zdroje financování nestátních neziskových organizací, vykonávajících aktivity jsou příspěvky ze státního, krajského nebo obecního rozpočtu, dary (od občanů a firem), granty a dotace EU, členské příspěvky, výnosy z vlastní činnosti (vstupné, prodej materiálů, apod.).

Lektoři vzdělávání seniorů se těší dobré pověsti. Byli hodnoceni jako ochotní, nenadřazení, srdeční, pozorní s přátelským přístupem k posluchačům. Kladně byl hodnocen jejich lidský, trpělivý, klidný, rozvážný, usměvavý, upřímný a po odborné stránce, fundovaný, profesionální přístup. Jak senioři mezi řečí uvedli, všichni si váží jeden druhého, respektují své názory. Proto se jim daří vytvořit navzájem pěkný vztah. 54

V rozhovorech, ale i v dotazníku, jsem často zaznamenala, že další vzdělávání v seniorském věku zvýšilo seniorovi sebevědomí, vedlo k většímu poznání sebe sama a k seberealizaci. Začali vidět smysl v dalších činnostech života, ale především mají ze života radost. Začali se věnovat něčemu, na co v mládí neměli čas. Daří se jim při studiu najít nové přátele a necítí se tak osamělí. Mnohdy mají pocit, že v očích svých dětí a vnoučat vyrostli. Cítí se jistější v jednání na úřadech. Mnohdy trpěli malým sebevědomím, všichni byli na ně moc rychlí, raději nikam nechodili. „Připadám si, jak říká moje vnučka „IN“. Začala jsem studovat cizí jazyk, chceme jet s kamarádkou v létě do Londýna“ odpověděla v rozhovoru seniorka z Prahy. V neposlední řadě je pro ně důležitá potřeba společenského kontaktu.

Pro většinu setkání byla typická převaha ženského osazenstva. Jde o trend. Ženy projevují větší zájem o přednášky týkající se generové a zdravotní problematiky nebo cestování. Většinové mají i zastoupení na literárních a hudebních setkáních. Muži naopak dávají přednost technickým a politickým tématům. Specifický případ představuje složení účastníků na přednáškách univerzity třetího věku či univerzity volného času, kde je obecně patrná dlouhodobá převaha žen, což ostatně odpovídá demografickému složení věkové skupiny.

55

Použití literatura a prameny Literární zdroje BENEŠ, Milan. Andragogika : filozofie - věda Andragogika – filozofie – věda. Praha, Eurolex Bohemia, 2001, 122 s. ISBN 80-86432-03-3 BOČKOVÁ, Věra. Celoživotní vzdělávání – výzva nebo povinnost? Vyd. 1. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 2000, 29 s. ISBN 80-244-0155-X GRUBEROVÁ, Božena. Gerontologie. Vyd. 1. JU ZF České Budějovice, 1998, 86 s. ISBN 80-7040-286-5 JIRÁK, Roman. KOUKOLÍK, František. Demence. Neurobiologie, klinický obraz, terapie. Vyd. 1. Praha: Galén, 2004, 335 s. ISBN 80-7262-268-4 KALVACH, Zdeněk. ZADÁK, Zdeněk. JIRÁK, Roman. ZAVÁZALOVÁ, Helena. HOLMEROVÁ, Iva. WEBER, Pavel. Geriatrické syndromy a geriatrický pacient. Vyd. 1. Praha: Grada, 2008, 336 s. ISBN 978-80-247-2490-4 KOMENSKÝ, Jan, Amos. Vševýchova. Vyd. 1. Bratislava: Obzor, 1992, 263 s. ISBN 80215-0216-9 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Stárnutí z pohledu pozitivní psychologie: možnosti, které čekají. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011, 141 s. ISBN 978-80-247-3604-4 KULIŠŤÁK, Petr. Neuropsychologie. 2., aktualiz. a přeprac. vyd. Praha: Portál, 2003, 380 s. ISBN 978-80-7367-891-3 MÜHLPACHR, Pavel. Gerontopedagogika. Vyd. 1. Brno: Masarykova Univerzita, 2004, 203 s. ISBN 80-210-3345-2 NOLČ, Jiří a kol. Ústava ČR s úvodním komentářem. Vyd. 1. Brno: Computer Press a.s., 2006, 153 s. ISBN 80-251-0362-5 PETŘKOVÁ, Anna. ČORNANIČOVÁ, Rozália. Gerontagogika – Úvod do teorie a praxe edukace seniorů. Vyd. 1. Olomouc: Univerzita Palackého, 2004, 92 s. ISBN 80-244-0879-1 PETŘKOVÁ, Anna. Aktuální problémy vzdělávání seniorů, Vyd. 1. Olomouc: Univerzita Palackého, 1999, 103 s. ISBN 80-244-0007-3 56

PETŘKOVÁ,

Anna. Senioři jako účastníci vzdělávacích aktivit, Vyd. 1., Olomouc:

Univerzita Palackého 1998 POSPÍŠILOVÁ, Anna. Cvičení paměti ve vyšším věku, Vyd. 1. Praha: MPSV, 1996, 106 s. ISBN 80-85529-19-X PREISS, Marek. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Trénování paměti a poznávacích schopností. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009, 205 s. ISBN 978-80-247-2738-7 PŘIB, Jan. VOŘÍŠEK, Vladimír. Zaměstnávání důchodců, Vyd. 1. Praha: C.H.Beck, 1998, 60 s. ISBN 80-7179-160-1 PTÁČKOVÁ, Lucie. Úvod do andragogiky, Vyd. 1. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2005, 69 s. ISBN 80-7040-817-0 RABUŠIC, Ladislav. Senioři a jejich vzdělávání. Brno: Masarykova univerzita, 2008, 287 s. ISBN 978-80-210-4779-2 ŠERÁK, Michal. Zájmové vzdělávání dospělých. Praha: Portál 2009, 207 s. ISBN 978-807367-551-6 ŠTĚPÁNKOVÁ, Hana. STEINOVÁ, D. Trénování paměti, metodická příručka. Vyd. 1. Praha: Psychiatrické centrum Praha, 2009, 95 s. ISBN 978-80-87142-08-0 TVAROH, František. Všichni stárneme. Vyd. 2. Praha: Avicenum, zdravotnické nakladatelství, Olomouc, 1984, 248 s. VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie II. Dospívání a stáří, Trénování paměti, metodická příručka Vyd. 1. Praha: Karolinum 2007, dotisk 1. vyd. 2008, 461 s. ISBN 97880-246-1318-5

Elektronické zdroje: http://www.czso.cz/CSU/2004edicniplan.nsf/p/4123-04 http://www.mpsv.cz/cs/5045

57

Přílohy Seznam příloh: 1.

Dotazník systém vzdělávání seniorů

2.

Demografické aspekty

58

Příloha č. 1 - Dotazník

Systém vzdělávání seniorů dotazník Ivana Majková, Husitská Teologická Fakulta, Univezita Karlova, Praha Těší mne, že jste projevil/a zájem zúčastnit se výzkumu, který je součástí mé bakalářské práce. Vámi zvolenou variantu, prosím, označte kroužkem. Kroužkem můžete označit i více zvolených variant. 1.

Jste  

Muž Žena

Věk: ……………. Bydliště:

2.     

Praha Ostrava jsem z jiného většího města jsem z jiného menšího města jsem z vesnice Ukončené vzdělání:

3.     

základní učňovské střední s maturitou vysokoškolské bez vzdělání

Myslíte si, že nabídka vzdělávacích programů pro seniory je v současné době

4.

dostačující?    

ano, nabídka vzdělávacích programů pro seniory je dostačující ne, nabídka vzdělávacích programů pro seniory není uspokojivá senioři nejsou o možnostech vzdělávání dostatečně informováni vzdělávání seniorů není v současné době dostatečně podporováno 59



ne, jiný důvod (pokud můžete, uveďte jej) ………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………

V následujících otázkách můžete kroužkem označit více odpovědí. Preferované oblasti vzdělávání. Jaký obor vzdělávání zajímá právě Vás?

5.                

tělesné zdraví zdravá výživa literatura cizí jazyky hudba ekonomická témata technická témata politická témata cestování právo ekologie filozofie náboženství mezilidské vztahy informační a komunikační technologie jiný (uveďte jaký) ……………………………………………………………………… Vzděláváte se v instituci:

6.        



univerzita třetího věku akademie třetího věku univerzita volného času klub třetího věku (klub důchodců) jiné edukační aktivity realizované občanskými sdruženími muzea, knihovny, galérie, planetária apod. samostudium v jiné instituci (uveďte které) ………………………………………………………………………………………… .. nevzdělávám se

60

Jaká forma vzdělávání vyhovuje právě Vám?

7.         

univerzita třetího věku akademie třetího věku univerzita volného času klub třetího věku (klub důchodců) kurz kroužek jiné edukační aktivity realizované občanskými sdruženími sebevzdělávání prostřednictvím internetu sebevzdělávání návštěvou muzeí, knihoven, galérií, planetárií apod.

Co bylo/je motivací Vašeho dalšího vzdělávání?

8.          

zájem rozšířit si vědomosti ve vlastním oboru zájem rozšířit si vědomosti v jiném oboru touha studovat naplnění toho, co jsem dříve nestihl/nestihla naplnění volného času společenský kontakt snaha vyrovnat se okolí individuální zájem udržet krok s dobou jiný důvod (uveďte jaký) ………………………………………………………………. ………………………………………………………………………………………… .. V čem studium pomohlo právě Vám?

9.         

vzdělávání mi zvýšilo sebevědomí začal/a jsem se věnovat něčemu, na co jsem dříve neměl/a čas nemohl/a jsem dříve studovat (politické důvody) daří se mi najít nové přátele necítím se osamělý/á připadám si „IN“ jsem ve společenském kontaktu mám radost ze života jiné (uveďte) ….............................................................................................................. ………………………………………………………………………………………… 61

Co myslíte, že je nejčastější překážkou v dalším vzdělávání seniorů:

10.         

nedostatečná informovanost nedůvěra náročnost nízké sebevědomí nedostatek motivace (i lenost) nedostatek času nedostatek financí špatná dopravní dostupnost jiný důvod (uveďte jaký) ………………….………………................................................................................... .………………………………………………………………………………………... Jak hodnotíte lektora?

11. 

lektora hodnotím kladně, naplňuje mé představy, jsem velmi spokojen/a, tzn. je ochotný, nenadřazený, srdečný, pozorný, má přátelský přístup, je lidský, trpělivý, klidný, rozvážný, usměvavý, upřímný a po odborné stránce fundovaný, profesionální.

  

lektor naplňuje mé představy pouze částečně, přesto jsem spokojen/a lektor naplňuje mé představy pouze částečně, nejsem spokojen/a lektor vůbec nenaplňuje mé představy

Děkuji Vám za Váš čas a vyplnění dotazníku.

Ivana Majková

62

Příloha č. 2 – Demografické aspekty

63