Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta Ústav pro pravěk a ranou dobu dějinnou

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Olga Trojánková

Pes v archeozoologických nálezech neolitu a eneolitu v Čechách Dog in Archaeozoologic Finds from Neolithic and Eneolithic in Bohemia

Praha 2009

vedoucí práce: Doc. PhDr. Miroslav Popelka, CSc.

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a že jsem uvedla všechny použité prameny a literaturu

V

dne

podpis

2

Anotace: Práce se zabývá výskytem psa na archeologických lokalitách v období neolitu a eneolitu na území Čech. Poznatky získané studiem literatury byly uspořádány v katalogu. Řešeno bylo především zastoupení psa v jednotlivých kulturních skupinách sledovaného časového rámce podle typu lokalit, místa uložení, druhu nálezu i vztahu k ostatním domácím zvířatům.

Klíčová slova: pes, archeozoologie, neolit, eneolit, Čechy

3

Obsah

1. Úvod………………………………………………………………

6

2. Materiál a metodika.……………………………………………...

7

2. 1. Zkratky…………………………………………………………

7

3. Domestikace a počátky chovu – úvodní poznámka………………

10

4. Katalog……………………………………………………………

15

4. 1. Struktura záznamů v katalogu…………………………………

16

4. 2. Neolit…………………………………………………………..

16

4. 3. Neolit/časný eneolit…………………………………………....

20

4. 4. Časný eneolit…………………………………………………..

20

4. 5. Starý eneolit……………………………………………………

22

4. 6. Střední eneolit……………………………………………….....

26

4. 7. Mladý eneolit…………………………………………………..

30

5. Neolit……………………………………………………………..

40

5. 1. Kultura s lineární keramikou…………………………………..

41

5. 2. Kultura s vypíchanou keramikou………………………………

44

5. 3. Role a vzhled psa v českém neolitu……………………………

45

5. 4. Pes v neolitu – závěry………………………………………….

45

6. Neolit/časný eneolit………………………………………………

47

6. 1. Kultura lengyelská……………………………………………..

47

7. Eneolit…………………………………………………………….

49

7. 1. Časný eneolit…………………………………………………..

49

7. 2. Starý eneolit……………………………………………………

50

4

7. 3. Střední eneolit………………………………………………….

54

7. 4. Mladý eneolit…………………………………………………..

58

7. 5. Role a vzhled psa v českém eneolitu…………………………..

66

7. 6. Pes v eneolitu – závěry…………………………………………

68

Souhrn……………………………………………………………….

69

Literatura…………………………………………………………….

77

Obrazová příloha…………………………………………………….

86

5

1. Úvod Psi tvoří dnes nedílnou součást většiny kultur na Zemi. Paleta jejich využívání je nesmírně široká především díky jejich inteligenci a schopnosti přizpůsobit se. Jsou používáni např. jako hlídači, lovci, společníci, tahači, jateční zvířata, vyhledávači drog, terapeuti atd. Někteří lidé jsou dokonce na svých psech téměř existenčně závislí. Jejich vzhled úzce souvisí s jejich funkcí, a tak se můžeme dnes setkat s někdy až bizarními plemeny. Úzký vztah, který panuje mezi moderními psy a lidmi má sice prastaré kořeny, není však důvod domnívat se, že by se výrazně změnil. Pes je totiž ať prošel jakkoli dlouhým vývojem od počátku domestikace pořád ten samý biologický druh. Jeho potřeba být součástí smečky, zůstat jí „věrný“ či vysoká schopnost učit se byly pravděpodobně i v minulosti ty přednosti, které ho předurčily stát se společníkem člověka a zůstat jím dodnes. Předložená práce by se měla věnovat právě počátkům tohoto soužití, které nám pomáhá odhalovat studium psích kostí z archeologických nalezišť.

6

2. Materiál a metodika

Práce se zaměřuje na výskyt psa v období neolitu a eneolitu v Čechách na archeologických lokalitách. Jeho přítomnost může být doložena několika způsoby: nálezem částí skeletu, koprolitů a okusem. Pozornost byla věnována jen první skupině nálezů. Bylo tedy sledováno zastoupení psa v rámci jednotlivých neolitických a eneolitických kultur podle výskytu jeho kostí na lokalitách, typy nalezišť (sídliště, pohřebiště, výšinné lokality), dále početní zastoupení kostí, anatomie, rozměry, zásahy na kostech, procentuální zastoupení vůči ostatním domácím zvířatům (podle metody NISP, tedy počet kostí nebo fragmentů (Kyselý 2004) a nálezový kontext (druh objektu). U nálezů neodpadního charakteru byla pozornost věnována i uložení v rámci jednotlivých objektů (např. psí pohřby v jordanovské kultuře, artefakty ze psích zubů v kultuře se šňůrovou keramikou aj.). Nálezy jsou řazeny do kategorie odpadu, artefaktu, psích pohřbů, obětí a pohřbu s člověkem a jsou uvedeny spolu s výše zmiňovanými kritérii v katalogu lokalit, který obsahuje data ze 47 nalezišť. Data pro tuto práci pochází především z publikované a nepublikované literatury

(osteologické

posudky

uložené

v archivu

nálezových

zpráv

v Archeologickém ústavu AVČR v Praze a nepublikované články). Byly procházeny jen ty nepublikované osteologické posudky, které mají v archivu zvláštní umístění. Další, které se nachází u jednotlivých nálezových zpráv, nebylo možné z časových důvodů prostudovat. Několik dat bylo také získáno od badatelů ústním sdělením. Tyto informace jsou vždy uvedeny v katalogu nálezů i v samotném textu u příslušných lokalit.

2. 1. Zkratky V textu jsou pro jednotlivé kultury používány tyto zkratky: LnK – kultura s lineární keramikou, VK – kultura s vypíchanou keramikou, LgK – kultura s lengyelskou keramikou, MMK – kultura s moravskou malovanou keramikou, JoK – kultura jordanovská, BK – kultura bádenská, ŘK – kultura řivnáčská, KKA – kultura kulovitých amfor, KŠK – kultura se šňůrovou keramikou, KZP – kultura 7

zvoncovitých pohárů. Anatomické části jsou uváděny v katalogu i vlastním textu většinou českými názvy, v tabulkách u příslušných kultur jsou však používány pro lepší přehlednost názvy latinské (dle Červený – Komárek – Štěrba 1999).

acetabulum – kloubní jamka pánve atlas – nosič axis – čepovec cranium – lebka cranium + dens – lebka se zuby caninus (C) - špičák clavicula – klíční kost costa – žebro crista frontalis – čelní hřeben dens – zub femur – stehenní kost fibula – lýtková kost humerus – pažní kost incisivus (I) – řezák mandibula – dolní čelist mandibula + dens – dolní čelist se zuby maxilla – horní čelist maxilla + dens – horní čelist se zuby metacarpus – záprstní kost metapodium - záprstní kost metatarsus - záprstní kost molar (M) – stolička os occipitale – týlní kost os penis – penisová kost pelvis – pánevní kost praemolar (P) – třenový zub radius – vřetenní kost scapula – lopatka skelet – kostra os temporale – spánková kost 8

tibia – holenní kost ulna – loketní kost vertebra – obratel os zygomaticum – jařmová kost inferior (inf.) – spodní superior (sup.) – horní

U některých lokalit KŠK byla přejata určitá typologie v hodnocení stavu zachování nálezů a uložení pohřbených jedinců. Několik málo objektů není označeno klasickým číslem, ale tzv. hodnotovým a tato informace je vždy uvedena v poznámce v katalogu u příslušného nálezu i s odkazem na literaturu. Dále je používána typologie pro charakteristiku umístění rukou pohřbených - typ A až K (obr.1).

Obr. 1. Varianty uložení horních končetin pohřbených jedinců v KŠK.

Materiál byl většinou velmi fragmentární a jen u několika málo případů byly badateli sledovány takové informace jako věk, velikost nebo pohlaví jedinců. Z celého sledovaného období bylo získáno velmi málo dat, což je zřejmé především při užším pohledu na jednotlivé kulturní skupiny, které jsou archeologickými lokalitami v Čechách hojně zastoupeny (např. LnK). Tento nízký počet je dán pravděpodobně mírou zájmu, která byla po většinu 20. století osteologickému materiálu věnována (Abrlová 2004), špatným dochováním kosterního materiálu na některých nalezištích či jeho fragmentárnost vylučující někdy přesnější druhové a anatomické určení. Určitou roli zde ale zřejmě hrály i jiné okolnosti spojené s kulturními zvyklostmi, které je zatím na základě takovéto pramenné základny těžké posuzovat.

9

3. Domestikace a počátky chovu – úvodní poznámka Hledat odpovědi na otázky ohledně počátků soužití vlka a člověka, tedy kdy, kde, jak a proč si člověk v minulosti vlka ochočil a vychoval z něj psa domácího, nám pomáhá nalézat nejen výzkum archeologických pramenů, ale také studium vlčí ekologie, etologie i etnologie některých současných loveckých (lovecko-sběračských) skupin. Na první dvě otázky (tedy kdy a kde) dnes díky širší pramenné základně, či novým vědeckým metodám máme (jistě ne definitivní) odpovědi. O domestikaci vlka se obecně soudí, že proběhla ve východní Asii, přičemž nejstarší doklady domácího psa v areálech vytvořených lidmi spadají do mladšího pleistocénu, kultury gravettienu. Odpovědět na druhé dvě otázky (tedy jak a proč) pomůže studium vlčí nátury, způsobu života a možná některé etnografické prameny týkající se zacházení s těmito zvířaty (či domácími i divokými psy). „Psi mají společný původ u východoasijského vlka (Canis lupus), od kterého se podle molekulárních hodin oddělili někdy před 15 000 roky“ (Pavelka – Šmejda 2007, 320 - tam i další literatura). Vlk je psovitá šelma osídlující rozsáhlý areál severní polokoule na jih až po Arabský poloostrov včetně, nejseverněji je jeho výskyt zaznamenán asi 700 km od pólu. Jeho domovinou může být prostředí tundry, pohoří (přibližně po 2500m), stepi, polopouště i lesnaté oblasti. Dnes je známo kolem 30 poddruhů vlka, lišící se především morfologickými znaky v závislosti na biotopu, který obývají. Potravu tvoří především velcí kopytníci (losi, sobi, jeleni) i menší savci (zajícovci, hlodavci aj.) a příležitostně i domácí zvířata. Jedním z nejtypičtějších znaků tohoto druhu a také nejdůležitějším předpokladem pro domestikaci je jeho sociální chování. Vlk je jediná psovitá šelma (kromě psa hyenového - Lycaon pictus (Clutton-Brock 1999, 50) s vysoce rozvinutým společenským uspořádáním, které je založeno na dominanci a submisivitě. Vlci osídlili tedy stejné prostředí jako člověk a lovili stejnou potravu pravděpodobně podobnou loveckou strategií – lovem ve skupině. Dá se tedy předpokládat, že se pravidelně potkávali a jako dva biologické druhy byly ve vzájemném vztahu konkurence. Vlci tvořili také jistým podílem jídelníček člověka a byli mu zdrojem i dalších surovin - kost, kůže (Nývltová-Fišáková 2001; Vencl – Fridrich 2007, 82, 10

94). Jak se vlci dostali na lidská sídliště, se můžeme jen dohadovat. Mohli být lidem nápomocni při likvidaci odpadků v okolí jejich domovů. Běžně přijímaným modelem je, že byli drženi od mláďat, která v určitém velmi nízkém věku několika týdnů jsou schopna se přizpůsobit novým podmínkám (Benecke 2001, 72-73; podrobněji k sociálnímu chování psovitých šelem např. Lorenz 1999; Veselovský 2005; CluttonBrock 1999). Dospělí jedinci mohou být člověku velmi nebezpeční. Ale ani všechna vlčata nemohla být odchována. Jen ta, která svými povahovými vlastnostmi (schopnosti podřídit se a neagresivnímu chování) nebyla člověku přítěží, měla šanci. Možná byli také upřednostňováni jedinci s různými odlišnými znaky (např. bílá barva srsti aj.). Od počátečního náhodného či úmyslného chytání a odchovu vlčat ke psu domácímu však vede delší cesta. Než se vlci na lidských sídlištích začali samostatně rozmnožovat odděleně od divoké populace, než došlo k různým morfologickým i etologickým změnám, než mohli být psi člověku pomocníkem a přítelem museli projít procesem domestikace. „Domestikace je postupné cílevědomé přetváření divoce žijících zvířat ve zvířata domácí“ (Petráčková – Kraus 2001, 175). Domestikace vlků se pravděpodobně lišila od domestikace kopytníků (ovce, koza, prase aj.), což pramení z postavení vlka v živočišné říši (vlk je jedna ze dvou zdomácnělých šelem), z jeho vysoké inteligence a rozvinutého společenského chování. Je otázka, zda byl tento proces opravdu zaměřen na určité konkrétní využití (potrava, lov, hlídání, tah aj.). Možná byli první psi prostě dobří společníci, kteří měli vysoký potenciál stát se v průběhu času také dobrými pomocníky. Jisté je, že tento proces musel probíhat ve „vzájemné kooperaci“ obou druhů, tedy člověka i vlka. V této době byl položen základ jednoho z nejzajímavějších a nejpevnějších vztahů mezi člověkem a zvířetem. Proces domestikace významným způsobem ovlivnil nejen vlčí povahu, ale hlavně vzhled. Na základě studia osteologického materiálu z archeologických lokalit „ochočeného“ vlka od divokého nepoznáme, domestikovaného psa v ideálním případě ano. To je také jeden z důvodů, proč je tak složité určit počátky psí domestikace. U zvířat více méně již držených a oddělených od divoké populace dochází k takovým morfologickým změnám, které mohou být v určování vlk – pes nápomocny. V rámci domestikace vlka lze diskutovat o několika biologických a sociálních jevech. Předně je třeba vzít v úvahu, že přirozený výběr (sensu Darwin 2007) byl doplněn (nikoliv úplně nahrazen) výběrem umělým. Tak se mohly náhodné mutace 11

(např. změny ve zbarvení či struktuře srsti, velikosti jedince atd.), jež by v přírodě nepřežily, projevit v populaci velmi rychle. A navíc se mohly udržet znaky, které by ve volné přírodě nebyly myslitelné. U domácích zvířat byly vlastnosti, které by divoce žijící zvíře pravděpodobně přivedlo do záhuby, leckdy upřednostňovány. Jedná se např. o bezsrsté psy (naháči), psi s velmi krátkými končetinami atd. Dalším biologickým jevem je neotenie. Jedná se uchování „juvenilních znaků při dosažení pohlavní zralosti“ (Diderot 1997, 265). Mezi hlavní znaky neotenie patří u psů zkrácená lebka, zvětšené oči, vyklenuté čelo, zkrácení končetin a vlastnosti psychické (submitivita), (Kholová 1987, 107; Clutton-Brock 1999). Předpokládá se, že byly tyto vlastnosti upřednostňovány, jelikož činily psí vzhled a povahu pro člověka přitažlivější. Ostatně stačí se podívat na dnešní společenská plemena typu pekingský palácový psík, maltézáček, čivava aj. Tyto jevy působily v součinnosti s vnějšími vlivy, jako je potrava, pohyb, organizace prostoru atd. Je možné, že jedinci žijící na lidských sídlištích neměli tak kvalitní stravu, kterou si byli schopni obstarat sami (Kholová 1987, 100). V důsledku toho, snad docházelo u nich k postupné změně tělesných proporcí. Podobný vliv mohl mít i nedostatek pohybu. Výsledkem všech těchto procesů jsou různé morfologické varianty, zpočátku zpravidla psi menších rozměrů než je divoký předek. Konkrétním klasickým výsledkem je zkracování končetin a zejména zmenšování mozkovny (zmenšení mozku je odpovědí na slabší využívání smyslů důležitých ve volné přírodě k přežití). Velká část těchto změn je však v archeologickém materiálu nezachytitelná. Pro období, která jsou předmětem této práce, se o psích plemenech v oblasti střední Evropy nehovoří. Ve starší literatuře (z konce 19. století) se sice s určitým rozdělením setkáme, jedná se ale spíše o typy psů, vyčleněné na základě velikosti. Je to např. Canis familiaris palustris Rütymeyer, Canis familiaris matris optimae Jeitteles (Zeuner 1963, 79). Nejstarší osteologické nálezy na archeologických lokalitách interpretované jako psí ostatky spadají do období mladého paleolitu. V tomto období (zvláště v magdalenienu) je výskyt domácího psa již doložen na více místech Evropy. Ještě dále, do střední fáze mladého paleolitu, spadají ovšem nálezy interpretované jako ostatky „zkrocených“ vlků. Nejedná se zde zřejmě ještě o domácí zvířata, spíše o divoké jedince, jimž člověk zasáhl do života takovým způsobem, který nám zanechal stopy na kosterním materiálu. Tyto stopy jsou anomálie, které se vyskytují i u 12

divokých populací, ne však v takové míře jako u domácích a jsou hojně doloženy např. u divokých zvířat žijících dnes v zajetí, v zoologických zahradách a různých parcích. Jsou dokladem změn životního prostředí. Jedná se o různé vrozené varianty počtu zubů (např. oligodontie neboli chudozubost či polyodontie tzn. „větší počet zubů než normálně“ (Krauš – Petráčková 2001, 605; Benecke 2001, 70-73). Tyto odchylky jsou doloženy na nálezech z lokalit Mezin na Ukrajině, Kostenki v Rusku, Předmostí a Dolní Věstonice v České republice (Benecke 2001, 210). Na pavlovské lokalitě Předmostí u Přerova se v literatuře (Pokorný 1951, 47) setkáme s rozdělením nálezů vlků do dvou velikostních kategorií, což by mohlo indikovat určitý stupeň ochočování. Vysoký počet osteologického materiálu na této lokalitě patřící vlkům také není běžný (ostatní druhy počtem 4143 fragmentů (s výjimkou mamuta) dalece převyšoval). Nejstarší spolehlivý doklad domestikovaného psa však pochází z o něco pozdější doby, z lokality datované do vyspělého gravettienu, či epigravettienu Eliseeviči I v Rusku na pravém přítoku Desny (Khlopačev – Slabin 2003). Jedná se o nález dvou lebek, které jsou svými rozměry blízké vlčím, morfologicky však již vykazují typické domestikační znaky (zkrácený čumák, široké horní patro). Obecně je lokalita datována 13 000-17 000 BP, nález lebky z Eliseeviči I je ale datován přesněji: 13 905 ± 55 BP (lebka MAE 447/5298). Tento nález je výjimečný nejen svým stářím, ale i skutečností, že je to jediné doložené sídliště lovců mamutů s výskytem domestikovaného psa. V dalším období, patřící kultuře magdaleninu je již pes doložen na více lokalitách. Mezi nejznámější patří lokalita Bonn Oberkassel v Německu, na níž byl objeven fragmentární nález skeletu psa v lidském dvojhrobu (Henke et al. 2006) datovaný 12 000 BP. Další lokality patřící této kultuře jsou např. Kniegrotte a Teufelsbrücke (Musil 1984), Uški I a Afontova Gora II (Benecke 2001, 211 – tam i další literatura) aj. Z území Čech doklady domestikovaných psů pro období mladého ani pozdního paleolitu zatím nejsou známy (Vencl – Fridrich 2007). O něco mladší nálezy z období 11 300 – 11 500 BP (Raisor 2005, 57) pochází z natufiánské osady Ajn Malláha z Izraele. Nález z této lokality byl dlouho považován za nejstarší doklad domestikovaného psa. Z tohoto naleziště lovců-sběračů pochází nález pohřbu ženy ve skrčené poloze, jíž spočívala u hlavy kostra štěněte. Její levá ruka byla položena na tělo psa. I na ostatních natufiánských lokalitách se setkáváme s takovýmto zacházením se psy (Mithen 2006). Další doklady psa pochází z Velké Británie, z mezolitické lokality Star Carr, kde byly nalezeny fragmenty skeletů dvou psů. Lokalita je datována 9 500 – 10 000 BP. 13

V posledních dvou jmenovaných období – natufienu a mezolitu, se s výskytem psa na archeologických lokalitách setkáváme již pravidelněji, než tomu bylo u paleolitických komunit. Od počátků zemědělských kultur se pak psi na nalezištích vyskytují běžně. Tento fakt může souviset se stavem poznání, ale je velmi pravděpodobné, že skutečné využití těchto zvířat šlo ruku v ruce s usedlým způsobem života. Psi mohli hlídat majetek, odklízet odpad hromadící se na sídlištích aj. a tímto způsobem být člověku užitečnější i bližší. Již od nejstarších nálezů se také setkáváme s pohřby psů (Bonn Oberkassel, Ajn Malláha, Ha – Jonim a další). Zvíře mohlo sloužit např. jako průvodce na onen svět, potrava pro mrtvého, nebo žádnou podobnou funkci nemělo, jen bylo osobním společníkem majitele. Člověk

dokázal

za

asi

patnáct

tisíc

let

z vlka

vytvořit

snad

nediverzifikovanější druh domácího zvířete na světě. Psi jsou dnes používáni k rozmanitým činnostem a v literatuře se setkáme s více než tisíci plemeny (Morris 2004). Pes se stal tak významným pro člověka, že některé oblasti na zemi by bez jeho pomoci vůbec nemohly být osídleny. I přes někdy až bizardní zjev některých plemen, si psi stále uchovávají určité rysy v chování svých předků. I díky nim lze lépe porozumět počátkům vztahů člověka a psa.

14

4. Katalog 4. 1. Struktura záznamů v katalogu Název lokality: název lokality, pod kterým vystupuje nález v literatuře, přesná lokalizace (název ulice, pomístní název aj.) Lokalizace: lokalizace nálezu do územně správních jednotek (kraj, okres), popř. nadmořská výška Typ lokality: sídliště, pohřebiště, hradiště Výzkum: jméno vedoucího/vedoucích výzkumu Rok: rok (rozmezí let), kdy byl výzkum prováděn Nálezové okolnosti: okolnosti, za kterých byl nález učiněn (systematický, záchranný výzkum, sondy, sběr aj.) Kategorie nálezu: určuje, o jaký typ nálezu se jedná (odpad, artefakt, psí pohřeb, oběť, pohřeb psa v lidském hrobě) Popis nálezu/ů: anatomické určení, počet fragmentů, rozměry, bližší určení o velikosti aj. Typ objektu: typ objektu, ve kterém byl nález učiněn (zásobní jáma, hrobová jáma, kůlová jáma aj.), popis objektu Datace: zařazení lokalit podle kultur, popř. fází, skupin Poznámka: odkaz na přílohu, uložení nálezu Ostatní domácí zvířata na lokalitě: zastoupení jednotlivých druhů, v závorce počet fragmentů Literatura: odkaz na zdroj

15

4. 2. Neolit 1, Název lokality: Dneboh (Mužský - Hrada) Lokalizace: okres Mladá Boleslav Typ lokality: výšinné sídliště Výzkum: E. Pleslová Rok: 1956 Kategorie nálezu: odpad Popis nálezu: fragment dolní čelisti v objektu 229 Datace: kultura s lineární keramikou (?) Literatura: Zikmundová 1958a

2, Název lokality: Dolní Břežany Lokalizace: okres Praha - západ Výzkum: M. Čižmář Rok: 1974 Kategorie nálezu: odpad Popis nálezu: třetí stolička v objektu 97 Datace: kultura s lineární keramikou Domácí zvířata na lokalitě: skot domácí (4), pes domácí (1) Literatura: Peške 1973a

3, Název lokality: Horoměřice - Chotol Lokalizace: okres Praha - západ Rok: 1984 Nálezové okolnosti: záchranný výzkum Kategorie nálezu: odpad Popis nálezu: dva fragmenty Datace: kultura s vypíchanou keramikou Poznámka: Plány objektů zničila povodeň. Domácí zvířata na lokalitě: skot domácí (85), prase domácí (10), ovce/koza (12), pes domácí (2) Literatura: Nový – Řídký 2005, Kovačiková 2005

4, Název lokality: Chotěbudice Lokalizace: okres Louny Typ lokality: sídliště Výzkum: I. Rada Rok: 1974 Nálezové okolnosti: záchranný výzkum 16

Kategorie nálezů: odpad Popis nálezů: spodní čelist (pars alveolaris) v objektu 3, v objektu 3A (ve vrstvě 6080cm) dva fragmenty diafýzi vřetenní kosti, ve stejném objektu (vrstva 40-60cm) fragment horní čelisti a fragment spánkové kosti, ve vrstvě 60-150cm v západní části levá strana spodní čelisti, v objektu 17 proximální část vřetenní kosti a v objektu 27 lopatka Kosti z objektu 17 a 27 patřily malé formě psa (Peške 1975). Typy objektů: Objekty 3, 17 a 27 jsou sídlištní jámy nepravidelného tvaru. (Objekty 3 a 27 jsou stavebními jamami.) Datace: kultura s lineární keramikou (objekty 3 a 27 patří do středního stupně (II. skupina), objekt 17 je mladší (III. skupina)) Domácí zvířata na lokalitě: skot domácí (374?), ovce/koza (186?), koza (3), ovce (5), prase domácí (81?), pes domácí (8) Literatura: Rada 1974, Peške 1975

5, Název lokality: Klíčany Lokalizace: okres Praha – východ Typ lokality: sídliště Výzkum: K. Motyková Rok: 1972 Nálezové okolnosti: záchranný výzkum zjišťujícího charakteru Kategorie nálezu: odpad Popis nálezu: V objektu 3 byla nalezena spodní čelist o rozměrech: délka první stoličky 19, 5mm; výška čelisti za první stoličkou 20, 3 mm; délka řady stoliček 30 mm. Podle rozměrů čelisti se pravděpodobně jedná o psa spíše menší velikosti (Peške 1974). Typ objektu: Objekt 3 byla sídlištní jáma kotlovitého tvaru o zachovalých rozměrech 270x200 cm, hl. 210 cm. V objektu bylo dále nalezeno větší množství keramiky (zlomky, i slepitelné nádoby), kamenné industrie (broušené i štípané), mazanice i zvířecí kosti patřící jiným domácím druhům. Datace: kultura s vypíchanou keramikou Domácí zvířata na lokalitě: skot domácí (9x), prase domácí (55x), ovce domácí (2x), koza domácí (3x), ovce/koza (19x), pes domácí (1) Literatura: Motyková 1974, Peške 1974

6, Název lokality: Krnsko, poloha "Nad nádražím" Lokalizace: okres Mladá Boleslav Typ lokality: sídliště Výzkum: J. Řídký Rok: 1998, 1999 Nálezové okolnosti: vzorkování objektů Kategorie nálezu: odpad Popis nálezu: fragment spodní čelisti s třenovým zubem v objektu 36 "Třenové zuby byly v jedné linii, mezery mezi nimi zřejmě nebyly. Pes byl menších 17

rozměrů." (Kyselý 2003) Typ objektu: Objekt 36 bylo soujámí o rozměrech: d-360cm, h- 220cm , výplň: tmavě hnědá až černá, uhlíkatá. Datace: kultura s lineární keramikou, kultura s vypíchanou keramikou Domácí zvířata na lokalitě: skot domácí (4), prase domácí (13), ovce (1), ovce/koza (17), pes domácí (1) Literatura: Řídký 2003, Kyselý 2003

7, Název lokality: Libenice Lokalizace: okres Kolín Typ lokality: sídliště Výzkum: M. Steklá Rok: 1959 Nálezové okolnosti: záchranný výzkum Kategorie nálezu: odpad Popis nálezu: zub v objektu 4 a proximální část metapodia v objektu 38 Typ objektu: sídlištní jámy neurčitelné funkce Datace: střední fáze kultury s vypíchanou keramikou Domácí zvířata na lokalitě: skot domácí (7), ovce/koza (10), prase domácí (3), pes domácí (2) Literatura: Steklá 1961, Zikmundová 1960b

8, Název lokality: Loděnice, poloha "V hlubokém" Lokalizace: okres Beroun Typ lokality: sídliště Výzkum: N. Venclová, Čapek P. Rok: 1978 Nálezové okolnosti: záchranný výzkum Kategorie nálezu: provrtaný zub Popis nálezu: provrtaný horní špičák (d 35 mm) v objektu 8a/21 Datace: kultura s vypíchanou keramikou Poznámka: Neopracované zvířecí kosti nebyly v době publikace zpracovány. Literatura: Zápotocká 2001, Peške 1979

9, Název lokality: Loděnice Lokalizace: okres Beroun Typ lokality: sídliště Výzkum: I. Benková, Vl. Čtverák Rok: 1995 Nálezové okolnosti: záchranný výzkum Kategorie nálezu: odpad 18

Popis nálezu: fragmentární lebka mladšího jedince, relativně větší střední velikosti v objektu 102 Typ objektu: Objekt 102 byl interpretován jako silo. Typově patří do skupiny objektů s „válcovitým nebo nálevkovitě se rozšiřujícím se ústím a směrem ke dnu se rozšiřujícím prostorem“ (Benková – Čtverák 1997). Datace: kultura s vypíchanou keramikou Domácí zvířata na lokalitě: skot domácí (87), prase domácí (20), ovce/koza domácí (14), pes domácí (1) Literatura: Benková – Čtverák 1997, Petříčková 1997

10, Název lokality: Roztoky Lokalizace: okres Praha - západ Výzkum: P. Sankot, M. Kuna, M. Gojda Rok: 1980-1985 Typ lokality: sídliště Nálezové okolnosti: záchranný výzkum Kategorie nálezu: odpad Popis nálezu: týlní kost v objektu 287 Typ objektu: Jedná se o sídlištní objekt, soujámí. Datace: kultura s lineární keramikou Domácí zvířata na lokalitě: skot domácí (312), prase domácí (58), ovce/koza domácí (68), pes domácí (1) Literatura: Kuna 1991, Peške 1991

11, Název lokality: Roztoky Lokalizace: okres Praha - západ Výzkum: P. Sankot, M. Kuna, M. Gojda Rok: 1980-1985 Typ lokality: sídliště Nálezové okolnosti: záchranný výzkum Kategorie nálezu: odpad Popis nálezu: V objektu 14 byly nalezeny tyto kosti: týlní kost, proximální část lýtkové kosti, distální část lýtkové kosti, dolní třenový zub a dva obratle (hrudní a bederní), v objektu 15 proximální část lýtkové kosti, v objektu 42 lopatka, horní čelist, celá lebka (nebo její větší část), dvě spodní čelisti a dva krční obratle (atlas nebo axis), v objektu 256 pažní kost a v objektu 807 pánevní kost (nebo její větší část). Typ objektu: Objekty 14, 15 jsou sídlištního charakteru, jedná se o soujámí. Objekt 42 byla nepravidelně oválná jáma o rozměrech d-42cm, š-340cm, h-80cm. Dno objektu bylo nerovné, stěny šikmé, výplň byla homogenní černá, či černohnědá s přímesí popelovitých vrstev u dna. Tento objekt byl porušen objektem 44, který není v literatuře blíže specifikován. Objekt 256 byl typově shodný s objektem 42, o rozměrech d-470cm, š-250cm,h-65cm. Stěny byly rovněž šikmé, výplň byla homogenní hnědá až černohnědá bez příměsí. Tento objekt byl porušen objektem 19

256 II, který není blíže popsán. Objekt 807 byl také sídlištního charakteru. Jednalo se o malou oválnou jámu s rovným kruhovým dnem o rozměrech d-180cm, š- 100cm, h- 45cm, se stěnami šikmými v kombinaci se svislými, výplň byla hnědá až hnědočerná se sprašovými sesuvy podél stěn. Datace: kultura s vypíchanou keramikou, většina objektů patří VK IVa. Domácí zvířata na lokalitě: skot domácí (593), prase domácí (163), ovce/koza domácí (167), pes domácí (14) Poznámka: Do počtu fragmentů nejsou počítány obratle (kromě prvního a druhého). Literatura: Kuna 1991, Peške 1991

4. 3. Neolit/časný eneolit

12, Název lokality: Roztoky Lokalizace: okres Praha - západ Výzkum: P. Sankot, M. Kuna, M. Gojda Rok: 1980-1985 Typ lokality: sídliště Nálezové okolnosti: záchranný výzkum Kategorie nálezu: odpad Popis nálezu: V objektu 817 byla nalezena lýtková kost a v objektu 837 jařmová kost. Typ objektu: Objekt 817 byla malá kruhová (nebo nepravidelně kruhová) jáma s rovným (či téměř rovným) dnem o rozměrech d-150cm, š-80cm, h-84cm. Stěny byly kónické v kombinaci se svislými nebo šikmými, výplň hnědá až hnědočerná homogenní. Objekt 837 je typově shodný s objektem 817, s výplní hnědou až hnědočernou se sprašovými sesuvy podél stěn a rozměry d-120cm, š-11cm, h-82cm. Datace: kultura lengyelská (u objektu 817 se datace v literatuře liší – v článku Kuna 1991 je objekt datován do VK, u Peškeho 1991 do kultury lengyelské). Domácí zvířata na lokalitě: skot domácí (25), prase domácí (22), ovce/koza domácí (11), pes domácí (2) Literatura: Kuna 1991, Peške 1991

4. 4. Časný eneolit

13, Název lokality: Jenštejn, Domov důchodců Lokalizace: okres Praha – východ Typ lokality: sídliště Výzkum: M. Vávra 20

Rok: 1984 Nálezové okolnosti: záchranný výzkum Kategorie nálezů: pohřeb psa Popis nálezů: Skelet psa se nacházel ve spodní části objektu, za zády měl položený kámen větších rozměrů. Typ objektu: Objekt 84 byl interpretován jako zásobní jáma. Měl kruhový tvar s kolmými stěnami a plochým dnem, hl. 65 cm a šířka dna 80 cm. Výplň tvořila hnědá hlína promíšená hrudkami spraše a uhlíky, střední část objektu tvořil blok tmavě hnědé hlíny a spodní část (kde se nalezl skelet psa) vyplňovala hnědá hlína středně proložená spraší. Datace: kultura jordanovská, pozdní fáze Poznámka: V objektu 84 bylo dále nalezeno větší množství keramiky, štípaná industrie, kostěná ozdoba a jedna perla. Nálezy jsou dále popsány podle místa uložení (nálezu). Hloubka 0-20 cm - Ke: misky, neurčitelné zlomky (džbán?), ŠI: zlomek odraženého jádra hnědočerveného silicitu (délka 44 mm). Hloubka 20-40 cm - Ke: amfora, miska, neurčitelné zlomky, ŠI: zlomek čepele ze šedého baltského pazourku (délka 25 mm). Hloubka 40-60 cm - Ke: nálevkovitý pohár, džbán, neurčitelné zlomky, kostěná ozdoba: provrtaná jelení grandle (délka 17 mm), KA: válcovitá perla z bílého vápence (délka 7 mm). Domácí zvířata na lokalitě: Rozbor byl dělán z výběru, do kterého není zahrnut nález psa. skot domácí (45), prase domácí (15), ovce/koza (1?) Literatura: Dreslerová - Zápotocký 1996

14, Název lokality: Praha – Ďáblice, K Letňanům Lokalizace: katastr Praha - Ďáblice Typ lokality: sídliště Výzkum: M. Kostka Rok: 2004 Nálezové okolnosti: předstihový výzkum Kategorie nálezu: odpad Popis nálezu: V objektu č. 2 a v objektu č. 11 byly nalezeny dva fragmenty patřící psovi. Jedná se o horní čelist se zuby (velmi mladého jedince) a obratel krční. Typ objektu: Objekt č. 2 je interpretován jako hliník (s rozměry: délka SZ-JV podle hlavního řezu 13,8 m, šířka ve směru SV-JZ 3,8 m, hloubka 120 cm. Nebyl celý odkryt.). Objekt č. 11 jako „krecht, s blíže nespecifikovanou zásobní funkcí. Objekt byl orientován ve směru SZ-JV a měl pravidelnější tvar (o rozměrech délka:260 cm, šířka: asi 160 cm a hloubka 66 cm). Datace: kultura jordanovská (mladší) Poznámka: artefakt (tyčinkovitý ohlazený předmět dlouhý 46,5 mm) z objektu č. 12 (sila) vyroben z psího (?) metapodia Domácí zvířata na lokalitě: skot domácí (42), koza (2), ovce (5), ovce/koza (24), prase domácí (11), pes domácí (2) Literatura: Dobeš – Kostka – Stolz 2007, Kyselý 2007

21

15, Název lokality: Úhřetice, cihelna Lokalizace: okres Chrudim Typ lokality: sídliště Výzkum: V. Vokolek Rok: 1979 Nálezové okolnosti: záchranný výzkum Kategorie nálezu: pohřeb psů Popis nálezu: V objektu 83 bylo nalezeno celkem 5 jedinců. První skelet se nacházel v hl. 35-48 cm (nejníže ležela lebka) v severní části objektu na vrstvě mazanice na levém boku orientován ve směru S-J, hlavou na S straně s končetinami u sebe. Druhý skelet (štěně) ležel v hl. 52 cm při Z stěně na levém (?) boku, hlavou na J straně se zvednutou hubou podél stěny. Kostra byla velmi poškozena zvířecí norou. Třetí skelet byl uložen v hl. 45-50 cm při SV stěně orientován S-J břichem vzhůru s lebkou na S straně. Jednalo se o štěně. Čtvrtý skelet se nacházel pod třetím jedincem v hloubce 54 cm dále k J. Pátý skelet patřil také štěněti a ležel pod prvním jedincem při SV stěně s lebkou na SZ straně, nohama k S. Celkem byly v jámě uloženy 4 štěňata a jeden dospělý pes. Typ objektu: Nález 5 skeletů byl učiněn v J části objektu 83. Tato část představovala samostatnou zásobní jámu o rozměrech 175x135 cm při ústí a hl. 6580 cm (dno bylo rozděleno na dvě části ve směru SV-JZ, část Z měla hl. 80 cm). Stěny jámy byly vyklenuté do stran o 20-25 cm. V objektu byla nalezena také keramika: při lebce třetího skeletu při stěně jámy stál džbánek, ústím k Z, který byl ovšem ukraden. Pod pátým jedincem ležel střep ze dna nádoby. Datace: kultura jordanovská Literatura: Vokolek 1979, Podrobný popis nálezu a objektu – R. Kyselý.

4. 5. Starý eneolit

16, Název lokality: Dobroměřice Lokalizace: okres Louny, 184-186 m n. m. Typ lokality: sídliště Výzkum: Z. Smrž, M. Zápotocký Rok: 1969-1972 Nálezové okolnosti: záchranný výzkum Kategorie nálezu: odpad Popis nálezů: 4 zlomky lebky v objektu 12/72 Typ objektu: Objekt 12/72 je sídlištní jáma oválného půdorysu, 155x125 cm, hl. 8522

88 cm, dno pokryto zvířecími kostmi, mezi jiné nálezy patří keramika, broušená i štípaná industrie. Datace: kultura nálevkovitých pohárů Domácí zvířata na lokalitě: skot domácí (144), prase domácí (11), ovce/koza (27), ovce (2), koza (3), pes domácí (4?) Literatura: Peške 1978a, Smrž – Zápotocký 1980

17, Název lokality: Hostivice - Litovice Lokalizace: okres Praha - západ Typ lokality: sídliště Výzkum: V. Moucha Rok: 1972 Kategorie nálezu: odpad Popis nálezu: spodní čelist o celkové délce 124, 3 mm (poměrně malý dospělý jedinec, výška v kohoutku asi do 50 cm), atlas Datace: kultura nálevkovitých pohárů Domácí zvířata na lokalitě: skot domácí (15), prase domácí (2), pes domácí (2) Literatura: Peške 1973b, Kyselý 2002b

18, Název lokality: Hostivice - Litovice Lokalizace: okres Praha – západ Typ lokality: sídliště Výzkum: I. Pleinerová Rok: 1997 – 1998 Nálezové okolnosti: záchranný výzkum Kategorie nálezu: obj. 4: odpad; obj. 5:oběť; obj. 6: odpad Popis nálezů: obj. 4: polovina spodního špičáku, obj. 5: lebka bez spodní čelisti a spodní mozkovny, polovina levého žebra, distální poloviny levé holenní a levé lýtkové kosti, distální část levé pažní kosti, polovina lopatky, axis, 2 bederní obratle Část lebky (řezáky, levý špičák, levý jařmový výběžek) byla opálena v době, kdy ještě nesla měkké tkáně, fragmenty patří pravděpodobně jednomu dospělému jedinci malé až střední velikosti (délka lebky 143 mm, distální šířka holenní kosti 18, 7 mm, distální šířka pažní kosti 28, 2 mm). Popis lebky: „Obličejová část není ani prodloužená ani zkrácená, čelo není výrazně prohnuto, obličejová část lebky působí při bočním pohledu klínovitým dojmem, v oblasti nad očnicemi je lebka lomená. Lebka se odlišuje od plemen s protáhlou hlavou a dlouhým obličejem (chrt, kolie, barsoj, jezevčík). I když se obličejová část lebky směrem kaudálním dosti rychle rozšiřuje a zvyšuje, neodpovídá její tvar ani plemenům s krátkým obličejem (boxer, bernardýn), neboť čelní linie u ní není výrazně prohnutá. Přestože kaudální fragment mozkovny nebylo možno k obličejové části přesně přilepit, rekonstrukce naznačuje, že mozkovna se směrem kaudálním snižuje a není protáhlá. Tvar sagitálního hřebene nebylo možno rekonstruovat, ale dle fragmentu distální části mozkovny byl tento hřeben přítomen nebo alespoň naznačen. Crista frontalis externa je patrná. Premoláry se nepřekrývají, mezi nimi jsou jen malé mezery. V tvaru i velikosti byly 23

nalezeny mnohé paralely k pravěkým plemenům (např. typu palustris).“ (Kyselý 2002, 42) Obj. 6: nález kostí štěňat patřící minimálně čtyřem jedincům různého stáří (dva jedinci: 3 – 4 měsíce, délka spodních čelistí 79 a 74 mm, jeden 4 – 5 měsíců, délka spodní čelisti 87 mm a jeden: mladší než předchozí, délka vřetenní kosti 38, 4 mm), ani jeden jedinec není zastoupen celým skeletem. Není také jasné, zda se v obj. 6 jedná o nálezy psů, či vlků. Celkem 41. Typy objektů: Všechny objekty jsou sídlištního charakteru, přičemž jámy 5 a 6 jsou interpretované jako obětní (Pleinerová 2002). Objekt 4 měl téměř pravidelný kruhový tvar o průměru 180 cm a hloubce 110 cm, jeho stěny se rozšiřovaly směrem ke dnu (průměr u dna 215cm). V objektu se nalezlo množství ke střepů a ŠI. Výplň tvořila převážně šedá a hnědá vrstva, promíšená se spraší. Objekt 5 byl oválného tvaru rozšiřujícího se směrem ke dnu o velikosti 250x205 cm (dno 315x230cm). Většinu objektu vyplňovala šedočerná vrstva promíšená místy se spraší. Mezi ostatní osteologické nálezy v této jámě patřily kosti minimálně tří jedinců skotu (dva, nebo tři s téměř kompletním skeletem), kosti prasete, ježka a lidské ostatky patřící čtyřem jedincům starým 2, 5 – 3 roky, 5 let, 7 – 9 let a 16 až 20 let (nejmladší dětský skelet ležel ve shluku zvířecích kostí, ostatní lidské fragmenty se nacházely stranou). Psí lebka byla umístěna mezi lebkou skotu a dítěte (jedince 2, 5 – 3 roky starého). Objekt 6 byl téměř pravidelně kruhový s rovným dnem a svislými stěnami. Jeho hloubka činila 250 cm a průměr 290 cm. V horní části jámy převažovala tmavošedá a ve spodní šedočerná vrstva. Celý objekt byl ještě promíšen spraší a vápenitými konkrecemi. Mezi nálezy se našly zlomky keramiky, ŠI a zvířecí kosti (skot domácí, prase domácí, ovce/koza, jelen, sumec). Skelety štěňat byly uloženy v JZ části objektu, převážně ve vrstvách 11., 12 a 3, 10 – 15 cm od báze objektu. Datace: kultura s nálevkovitými poháry Poznámka: obr. 2 Domácí zvířata na lokalitě: skot domácí (836), prase domácí (17), ovce/koza (1), pes domácí (41) Literatura: Kyselý 2002, Pleinerová 2002

19, Název lokality: Hostivice - Palouky Lokalizace: okres Praha-západ Typ lokality: sídliště Výzkum: I. Pleinerová Rok: 2002 (objekt 22), 2003 (ostatní objekty) Nálezové okolnosti: záchranný výzkum Kategorie nálezu: odpad Popis nálezů: V objektu 22 byly nalezeny dva špičáky, jeden dolní levý a jeden horní pravý a penisová kost (vše celé kosti). V objektu 30 byla nalezena větší část lebky se zuby (1. a 2. levá stolička a 4. pravý třenový zub), zuby na lebce nebyly moc sežvýkané a sutura sagitalis ještě viditelný, ale srostlý. Dále se v tomtéž objektu nalezla větší část spodní čelisti se zuby (oba špičáky, obě první stoličky, 2. pravá stolička, 2. třenový zub levý, oba třetí třenové zuby a 4. pravý třenový zub). V objektu 65 byl nalezen horní špičák levý (větší část), Lebka z objektu 30 patřila psu menší - střední velikosti, dospělému (ne starému). Datace: kultura nálevkovitých pohárů 24

Domácí zvířata na lokalitě: skot domácí (94), prase domácí (28), ovce (1), ovce/koza (23), pes domácí (6) Literatura: Kyselý 2005a

20, Název lokality: Lysolaje, Hergertova pískovna Lokalizace: Praha 6 Typ lokality: sídliště Výzkum: Miller, Palma Rok: 1944 Nálezové okolnosti: záchranný výzkum Kategorie nálezu: odpad Popis nálezu: zlomek spodní čelisti v objektu VII Typ objektu: Objekt VII byl zbytek po sídlištní jámě kruhovitého (?) tvaru o rozměrech 200x zbylých 70 cm, hl. 150 cm. Stěny objektu se rozšiřovaly směrem ke dnu (šířka dna 240 cm). Výplň tvořily čtyři vrstvy: hnědočerná, šedá, černá a žlutá písčitá. V objektu bylo nalezeno také větší množství keramického materiálu. Datace: kultura nálevkovitých pohárů Domácí zvířata na lokalitě: skot domácí (7), prase domácí (5), ovce/koza (2), pes domácí (1) Literatura: Pleslová – Štiková 1972

21, Název lokality: Makotřasy Lokalizace: okres Kladno Typ lokality: sídliště a pohřebiště Výzkum: A. Knor, E. Pleslová – Štiková Rok: 1961 Nálezové okolnosti: záchranný výzkum Kategorie nálezů: odpad Popis nálezů: V 17 objektech nalezeno celkem 48 kostí. V těchto objektech (v závorce počet fragmentů): 4 (1x), 10 (1x), 14 (1x), 15 (3x), 17 (1x), 21 (1x), 62 (1x), 67 (1x), 70 II (1x), 71 (1x), 77 (2x), 78 (14x), 79 (4x), 95 (12x), 96 (2x), 100 (1x), 115 (1x). 26 kostí patří dvěma jedincům (ze kterých objektů? 78?95?). Nalezeny byly tyto kosti (v literatuře není uvedeno, k jakým objektům patří): zuby: 1x; spodní čelist: 7x; atlas: 1x; lopatka: 1x; pažní kost: 2x; vřetenní kost: 5x; loketní kost: 1x; pánev: 1x; stehenní kost: 2x; holenní kost: 3x; patní kost: 1x; prstní články II, III a sezamová kost: 26x (patří dvěma jedincům). Typ objektů: sídlištní jámy Datace: kultura nálevkovitých pohárů Domácí zvířata na lokalitě: skot domácí (1363), ovce/koza (173), ovce domácí (3), koza domácí (5), prase domácí (372), pes domácí (48) Literatura: Clason 1985

25

22, Název lokality: Slaný (Slánská hora) Lokalizace: okres Kladno Typ lokality: hradiště Výzkum: V. Moucha Rok: 1957 Datace: kultura nálevkovitých pohárů Poznámka: zastoupení psa na lokalitě - 5,8 % (1), Domácí zvířata na lokalitě: V posudku není rozlišeno, zda se jedná o domácí či divoké formy. Literatura: Zikmundová 1958b

23, Název lokality: Vikletice Lokalizace: okres Chomutov, n. v. 282 m n. m. Typ lokality: sídliště Výzkum: D. Koutecký Rok: 1965 Nálezové okolnosti: záchranný výzkum Kategorie nálezů: odpad Popis nálezu: V objektu 7/65 byl nalezen fragment metapodia velmi juvenilního jedince nesoucí stopy opálení. Typ objektu: Objekt 7/65 byl interpretován jako zásobní jáma - silo, měl kruhovitý půdorys a kuželovitý profil. Rozměry: průměr 95-128 cm, hl. 128 cm. Ostatní nálezy: hojná keramika, ŠI, mazanice, kamenné drtidla a jiné zvířecí kosti. Datace: kultura nálevkovitých pohárů, siřemská fáze Domácí zvířata na lokalitě: skot domácí (54), prase domácí (20), ovce/koza (7), pes domácí (1) Literatura: Zápotocký 2002, Kyselý 2002a, Kyselý 2000a

4. 6. Střední eneolit

24, Název lokality: Dänemark Lokalizace: okres Kutná Hora Typ lokality: hradiště Výzkum: M. Zápotocký Rok: 1980-1989 Kategorie nálezu: provrtaný zub, odpad Popis nálezu: Nálezy zde popsané netvoří veškerý materiál z lokality. Jedná se pouze o výběr, který byl k dispozici. V objektu 41, 41a byl nalezen provrtaný horní špičák. V objektu 124 necelá polovina skeletu menšího psa starého 4-6 let. Zastoupeny byly tyto kosti: lebka (se zuby) bez praemaxilly, pravá a levá spodní 26

čelist (zuby), pravá stehenní kost, pravá holenní kost, proximální diafýza pravé lýtkové kosti, pravá část pánve, levá a pravá (distální část) vřetenní kost, pravá a levá loketní kost, levá pažní kost, obratle krční (3), hrudní (12), bederní (6), proximální část 4 žeber. Celkem se nalezlo 41 kostí (či fragmentů), některé z nich nesly stopy zářezů nožem. Jedinec z objektu 124 měřil v kohoutku kolem 43 cm, „crista sagitalis na lebce je jen málo vyvinutá, lebka je relativně široká, čelo lehce konkávní. Kondylobasální délka je 155,5 mm, obsah mozkovny je 78 cm3. Nález z objektu 124 velikostí lebky i délkou končetin dobře odpovídá střednímu knírači (Standard Schnauzer) a norskému loveckému psu (harrierovi). Srovnání lebečních šířkodélkových indexů ukazuje na trochu širší/kratší hlavu než mají zmíněná plemena, každopádně širší než má vlk nebo pes dingo.“ (Kyselý – nepubl.článek). V objektu 84 byla nalezena část lebky, metakarpus (3) a dvě holenní kosti. Patřily mladému psovi (7-9 měsíců). A v objektu 63 penisová kost. Typ objektu: Objekt 41, 41a byl interpretován jako dvousilo. O ostatních objektech byly zjištěny jen kusé informace. Objekt 124 měl rozměry 145x120 cm, hl. 42 cm, jednalo se o jámu s pecí. Část skeletu psa se nacházela pod mazanicovou krou. Datace: kultura řivnáčská Domácí zvířata na lokalitě: skot domácí, prase domácí, ovce, ovce/koza, pes Literatura: Kyselý 2003b, Kyselý 2008

25, Název lokality: Litovice Lokalizace: poloha Nad Litovickou strží, Praha - západ Typ lokality: sídliště Výzkum: I. Pleinerová Rok: 2004 Nálezové okolnosti: sonda Kategorie nálezu: odpad Popis nálezu: Fragment z levé strany spodní čelisti byl nalezen v objektu 115. Nesl stopy opálení dohněda. Datace: kultura bádenská Domácí zvířata na lokalitě: skot domácí (2), ovce/koza (3), pes domácí (1) Literatura: Pleinerová 2004, Kyselý 2005c

26, Název lokality: Lovosice - Schwarzenberská cihelna Lokalizace: okres Lovosice Typ lokality: sídliště Výzkum: G. Just, O. Tschakert Rok: 1928, 1930-1932 Kategorie nálezu: odpad Popis nálezu: čelist malého dospělého jedince Typ objektu: Objekt měl svislé stěny, celkem ploché dno, hloubku od povrchu 2,20 cm, a délku 7,5 m. Uvnitř bylo nalezeno větší množství keramiky, kostí, mazanice, spálených dřev a stopy po topeništích. Polozemnice (?). Datace: kultura kulovitých amfor 27

Domácí zvířata na lokalitě: skot domácí (42), prase domácí (26), ovce/koza (4), pes domácí (1) Literatura: Peške 2000b, Zápotocký – Dobeš 2000

27, Název lokality: Ostrov – Zápy Výzkum: Špaček Rok: 1999 Popis nálezu: skelet mladého psa (starého méně než 5 měsíců) v objektu č. 1B Datace: kultura řivnáčská Poznámka: ústní zděl. od R. Kyselého

28, Název lokality: Praha - Troja (Podhoří) Lokalizace: okres Praha Typ lokality: výšinné sídliště Výzkum: M. Fridrichová Rok: 1974 Nálezové okolnosti: záchranný výzkum Kategorie nálezu: odpad Popis nálezu: horní stolička v objektu č. 2 Typ objektu: chata Datace: předřivnáčský stupeň Domácí zvířata na lokalitě: prase domácí (3), pes domácí (1) Literatura: Fridrichová 1974, Peške 1974b

29, Název lokality: Soběsuky Lokalizace: okres Žatec Typ lokality: sídliště Výzkum: P. Holodňák Rok: 1986 Nálezové okolnosti: záchranný výzkum Kategorie nálezu: odpad Popis nálezu: Z objektu 909/86 pochází: 3x metakarpus, 3x metapodium, pravá strana pánve a levá strana spodní čelisti. Typ objektu: Objekt 909/86 – chata s kůlovými jamkami ve středu objektu i v rozích. Při východní stěně doklady ohniště. Datace: kultura řivnáčská Poznámka: Nálezy jsou uloženy v Žateckém muzeu. Domácí zvířata na lokalitě: skot domácí (44), prase domácí (32), ovce/koza domácí (85), ovce domácí (2), pes domácí (8) Literatura: Holodňák 1991, Peške 1991b

28

30, Název lokality: Stehelčeves, Homolka u Stehelčevsi Lokalizace: okres Kladno Typ lokality: hradiště Výzkum: R. W. Ehrich, Vl. Fewkes, E. Pleslová - Štiková Rok: 1929 – 1931 (Fewkes), 1960 – 1961 (Pleslová – Štiková) Kategorie nálezu: odpad Popis nálezu: Materiál ze staršího výzkumu zpracovával Glover M. Allen a Peter I. Bogucky (jen chatu B). Allen uvádí nález několika porušených spodních čelistí a větší část skeletu (bez celé lebky) se zachovalými končetinami. Vybrané rozměry: nejdelší délka: pažní kost 176 mm, vřetení kost 172 mm, loketní kost 197 mm, stehenní kost 184 mm, lýtková kost 176 mm, holenní kost 186 mm. Bogucki analyzoval osteologický materiál z chaty B, kde psovi domácímu patřila levá jařmová kost. Cyril Ambros určoval nálezy z mladšího výzkumu. Zde je pes zastoupen šestnácti kostmi (tři z nich patřily nedospělým zvířatům): dvě lebky, zuby horní čelisti, dvě dolní čelisti, pažní kost, dvě vřetenní kosti, loketní kost, pánev, čtyři stehenní kosti a dvě holenní kosti. Některé rozměry: distální šířka vřetenní kosti: 24 mm, průměr acetabula 18 mm. Typ objektu: Objekt B je chata o rozměrech 6,2 x 6,32 m. Datace: kultura řivnáčská Domácí zvířata na lokalitě (z mladšího výzkumu): skot domácí (712), ovce/koza (184), prase domácí (237), pes domácí (16) Literatura: Bogucki 1979, Allen 1968, Ambros 1968, Ehrich – Pleslová-Štiková 1968

31, Název lokality: Tišice, pískovna Lokalizace: okres Mělník Typ lokality: sídliště Výzkum: D. Marešová Rok: 2005 Nálezové okolnosti: předstihový výzkum, plošný odkryv Kategorie nálezu: odpad Popis nálezů: kosti lebky 3,5 - 5 měsíců starého štěněte v objektu č. 2348, v jižní polovině objektu – horní čelist, pravá strana se zuby (celá kost), čelní kost, pravá strana (celá kost) a v severní polovině objektu – spodní čelist, levá strana (půl), zuby Datace: kultura bádenská Poznámka: Kosti pochází z jednoho jedince, asi střední - větší velikosti. Domácí zvířata na lokalitě: skot domácí (1), pes domácí (3) Literatura: Foster - Kuna – Marešová 2005, Kyselý 2005b

29

4. 7. Mladý eneolit 32, Název lokality: Brandýsek, pískovna "Závod Třebusice" Lokalizace: okres Slaný Typ lokality: pohřebiště Výzkum: O. Kytlicová Rok: 1956 Nálezové okolnosti: záchranný výzkum Kategorie nálezu: pohřeb člověka se psem Popis nálezu: Kostra psa starého přibližně 6-8 měsíců v objektu 67. Uložení na pravém boku hlavou k JJZ, přední nohy přitaženy k hlavě, zadní k tělu. Typ objektu: Hrobová jáma měla obdélníkový půdorys a rozměry 138x78 cm. V hl. 20 cm byl schůdek (rozměry jámy 75x95 cm). Kostra psa ležela při schůdku na delší stěně, lidské ostatky se nacházely pod kostrou psa v hloubce 91 cm. Kostra lidská (žena 16-17 let) byla orientována JJZ-SSV, částečně seděla. Milodary - koflík, kostěná jehlice, mísa. Datace: kultura zvoncovitých pohárů Literatura: Kytlicová 1960, Zikmundová 1960

33, Název lokality: Břešťany Lokalizace: okres Teplice Typ lokality: pohřebiště (34 hrobů) Výzkum: T. Velímský, L. Jiráň, J. Beneš, L. Smejtek Rok: 1982 – 1983 Nálezové okolnosti: záchranný výzkum Kategorie nálezu: artefakt ze zvířecích zubů Popis nálezu: Zvířecí zuby patřily psovi (10x). Přestože se stopy provrtání nedochovaly, nelze je vyloučit. Typ objektu: Hrobová jáma 38/82 o rozměrech 294x180 cm, hl. 50 cm byla nepravidelného tvaru, orientována JZ – SV. Obsahovala dva fragmentárně zachované pohřby: I. se nacházel při J stěně, na pravém boku, hlavou k JZ (jednalo se snad o dospělého jedince), II. pohřeb byl uložen S od prvního, na levém boku, hlavou k SV. Výbavu tvořila keramika (zlomky amfory), fasetovaný sekeromlat z amfibolitu (v J rohu), kamenná čepelka (při JV stěně), a zvířecí zuby. Datace: kultura se šňůrovou keramikou Ostatní zvířata: Ostatní zuby patřily ovci nebo koze (2x) a snad vlkovi (1x). Literatura: Buchvaldek – Velímský 1987, Peške 1987a

34, Název lokality: Březno Lokalizace: okres Louny Typ lokality: pohřebiště Výzkum: I. Pleinerová, M. Buchvaldek 30

Rok: 1977 Nálezové okolnosti: sondy Kategorie nálezů: artefakt ze zvířecích zubů Popis nálezu: V objektu CXXV bylo nalezeno 34 provrtaných zvířecích zubů a jejich fragmentů, z nichž 26 patřilo psu. Osm řezáků: celé zuby - 4x třetí horní levý, jeden třetí dolní levý, vetší části – třetí dolní pravý, dolní pravý, třetí horní pravý. U řezáků se vyskytly tři různé velikosti, jeden větší fragment byl silně zbroušen. Osmnáct špičáků: celé zuby – horní pravý, vetší část – 2x dolní levý, horní levý, horní pravý, menší část – 4x blíže neurčené špičáky a 9x vetší části či fragmenty také blíže neurčených špičáků. Podle posudku zuby patřily menším až středně velkým jedincům. Podle řezáků byl určen minimální počet jedinců 4. Typ objektu: Hrobová jáma o rozměrech: délka 185 cm, šířka 140 cm, hloubka 13 cm od skrývky. Objekt byl porušen dvěma únětickými pohřby, jedním na východní straně a druhým méně na severozápadním rohu. Hrob byl orientován Z-V. Kosterní ostatky, patřící pravděpodobně ženě (podle uložení a milodarů) byly silně porušeny a dislokovány. Pozůstatky skeletu naznačovaly uložení na levém boku hlavou k východu, se skrčenými dolními končetinami a trupem na zádech. Levá paže mírně pokrčená spočívala podél těla. Pohřeb byl uložen v jihovýchodní části objektu. Mezi milodary byly přidány provrtané zvířecí zuby, perleťové kroužky, keramické nádoby (asi 4). Zuby a kroužky se nacházely na více místech, zřejmě u hlavy, na trupu a ve středu hrobu mimo pohřbeného. Jednalo se pravděpodobně o pozůstatky náhrdelníku, ozdob našitých na oděvu, možná na pasu. Datace: kultura se šňůrovou keramikou, starší Ostatní zvířata: Další zuby, nebo jejich části patřily jelenovi (3) a malému přežvýkavci (1). Čtyři fragmenty určeny nebyly. V objektu se nacházelo také 16 perleťových kroužků a dva fragmenty kostí jako příměs. Literatura: Kyselý 2000b, Pleinerová 2000

35, Název lokality: Dobříčany Lokalizace: okres Louny Typ lokality: pohřebiště Výzkum: A. Gerstenhöfer Rok: před rokem 1930 Kategorie nálezu: artefakt ze zvířecích zubů Popis nálezů: Bylo nalezeno 25 psích zubů: špičáky horní: 7x, špičáky spodní: 9x, řezáky: 8x, třenový zub: 1x. Jednalo se pravděpodobně o psy středních až menších rozměrů (dle měřených rozměrů na zubech). Datace: kultura se šňůrovou keramikou Ostatní zvířata: Ostatní zuby patřily lišce, vydře aj. z celkového počtu 65 provrtaných zvířecích zubů a 15 jejich napodobenin. Literatura: Kyselý 2005d

36, Název lokality: Chudeřín Lokalizace: okres Louny 31

Typ lokality: pohřebiště (14 hrobů) Výzkum: M. Dobeš, P. Holodňák Rok: 1997-2000 Nálezové okolnosti: záchranný výzkum Kategorie nálezu: artefakt ze zvířecích zubů Popis nálezů: hrob 8: špičáky horní: 5x, špičáky dolní 13x, 1 podélně rozlomen a ohlazen, na koncích kořenů provrtán otvor, hrob 10: stoličky: levé 5x a pravé 4x; špičáky 8x (nekompletní, horní i dolní a 28 jejich fragmentů); řezáky: horní 2x a spodní 1x, hrob 13: šídlo s ostrým hrotem o délce 53 mm Zuby patřily minimálně 11 jedincům střední velikosti. Stoličky v objektu 10 byly zachovány téměř celé, otvory se nacházely vždy v jednom z kořenů (vždy v mediálním kořenu) a pochází minimálně z 5 jedinců, kteří se od sebe značně liší svou velikostí. Špičáky z téhož objektu patří minimálně 4 jedincům třech velikostních kategorií, měly rovněž provrtán otvor v kořenu. Šídlo z objektu 13 bylo vyrobeno z distální části holenní kosti dospělého psa. Datace: kultura se šňůrovou keramikou Ostatní zvířata: V objektu 8 byly dále nalezeny perleťové kroužky a 2 napodobeniny špičáků. Literatura: Kyselý 2005e

37, Název lokality: Jenišův Újezd Lokalizace: okres Teplice Typ lokality: sídliště Výzkum: A. Hofmann Rok: 1905 Kategorie nálezu: artefakt ze zvířecích zubů Popis nálezu: V objektu bylo nalezeno 17 psích provrtaných zubů. Typ objektu: V hrobové jámě (HČ 3b-4) byl uložen pohřeb ve skrčené poloze. Bližší nálezové okolnosti neznámy. Datace: kultura se šňůrovou keramikou Ostatní zvířata: Ostatní zuby patřily jezevci (3x) a praseti domácímu (3x). K artefaktu patřilo dále 20 kusů napodobenin zubů. Poznámka: Číslo hrobu je hodnotové. Literatura: Buchvaldek – Velímský 1987, Peške 1987a

38, Název lokality: Konobrže, U bunkru Lokalizace: okres Most Typ lokality: pohřebiště (10 hrobů) Výzkum: M. Dobeš (objekt 24, 31), D. Koutecký (objekt 179) Rok: 1991, 1992 Kategorie nálezu: artefakt ze zvířecích zubů Popis nálezu: Provrtané zvířecí zuby se vyskytovaly ve čtyřech objektech (u obj. 26A není ale zřejmé, zda zub patří psovi). Hrob 14 obsahoval 25 psích zubů: 17 stoliček, 4 špičáky, 4 řezáky. Hrob 31 obsahoval 311 psích zubů: 73 špičáků, 162 32

řezáků, 41 stoliček a 35 třenových zubů. Hrob 179 obsahoval 1 psí špičák. Typ objektu: Hrob 14 (HČ 1) měl rozměry: 130x110 cm, hloubku 30-40 cm. Dno bylo mírně nerovné. Skelet spočíval na levém boku, lebkou k V. Typ uložení rukou – K (obr. 1). Výplň objektu tvořila homogenní černohnědá hlína. Výbava: amfora u dolních končetin, provrtané zvířecí zuby (17 psích stoliček) na pánvi, kostěné či parohové korále na pravém předloktí, další skupina provrtaných zvířecích zubů (10 zubů psích a ostatních zvířat) u levého předloktí, perleťové kroužky (asi 2000) za trupem, další provrtané zvířecí zuby na krčních obratlích (2 psí špičáky). Podle antropologického určení patřil skelet muži, podle výbavy spíš ženě. Hrob 31 (HČ 1) měl rozměry: 165x120 cm, hloubka 10-15 cm. Dno bylo ploché. Výplň tvořila homogenní hnědočerná hlína promíšená se spraší více při dně objektu. Skelet (žena, 20-30 let) ležel na levém boku hlavou k V s netypickým uspořádáním paží. Mezi levou horní končetinou a trupem se nacházel druhý skelet velmi malého dítěte (9 měsíců). Výbava: za prvním skeletem spočívaly dvě nádoby, kostěný hrot, zvířecí kosti (pánev a křížové obratle z prasete), shluk perleťových korálků (několik set až tisíc), soubor zvířecích zubů i jejich napodobenin (2 psí špičáky, 24 stoliček a 1 napodobenina), dvě napodobeniny zvířecích zubů u patní kosti, parohové korále na pánvi, u krčních obratlů a žeber (19 korálů ze srnce obecného), další zvířecí zuby a jejich napodobeniny u levého ramene (17 psích špičáků a 20 napodobenin), největší soubor provrtaných zvířecích zubů mimo kostru (19 napodobenin, 14 řezáků ovce/kozy, 53 psích špičáků, 132 psích řezáků, 15 psích třenových zubů a 5 psích stoliček), další skupina zubů nad pánví a u pravého předloktí (psí: 30 řezáků, 20 třenových zubů a 12 stoliček), jeden psí špičák mezi stehenními kostmi, na dně 4 napodobeniny zvířecích zubů. Hrob 179 (HČ 1) měl rozměry: 180x125 cm, hloubka 20 cm. Výplň objektu tvořila černá hlína s hrudkami. Skelet spočíval na levém boku hlavou k V s uložením rukou typu A? (obr. 1). Výbava: pazourková čepel pod lebkou, provrtané zvířecí zuby a jejich napodobeniny tamtéž, dvě nádoby dnem vzhůru S od lebky, zde také kostěný hrot a prasečí pánev. Poznámka: obr. 10 (H 31) Datace: kultura se šňůrovou keramikou Ostatní zvířata: Hrob 14: Celkem bylo nalezeno 29 (?) zvířecích zubů. Kromě psa byly zastoupeny tyto druhy: kočka divoká (špičák), vlk (řezák). Hrob 31: Celkem bylo nalezeno 325 zvířecích zubů a 46 jejich napodobenin. Z toho 14 řezáků patřilo ovci/koze. Hrob 179: Celkem bylo nalezeno 25 provrtaných zubů a jejich napodobenin (22). Jeden řezák patřil turu domácímu a jeden špičák lišce. Poznámka: uložení nálezů v expozituře archeologického ústavu v Mostě Literatura: Dobeš – Buchvaldek 1993

39, Název lokality: Lovosice – vápenka Lokalizace: okres Lovosice Typ lokality: pohřebiště Výzkum: R. Pleiner, V. Moucha Rok: 1956 Nálezové okolnosti: záchranný výzkum Kategorie nálezu: artefakt ze zvířecích zubů Popis nálezů: řezáky a špičáky: 91x; stoličky: 5x; (napodobeniny 9x) 33

Otvory se nacházely v kořenové části. Typ objektu:V hrobové jámě o rozměrech 170x140 cm se nacházel jedinec orientovaný V – Z, hlavou k S, položený trupem na znaku, s pokrčenými koleny směřujícími k J. Levá paže spočívala podél těla, pravá byla v lokti ohnuta a položena přes hruď. Mezi milodary byla nalezena i pazourková čepel. Psí zuby se nacházely u pasu pohřbeného sestaveny do 4 řad hroty vzhůru. Na krajích bylo umístěno 8 perleťových kroužků a 1 napodobenina špičáku se nacházela u holenní kosti. Pohřbený byl dospělý jedinec. Datace: kultura se šňůrovou keramikou Literatura: Moucha - Pleiner 1958

40, Název lokality: Praha 8, Čimice, Větrná ulice Lokalizace: okres Praha 8 Typ lokality: hrob Výzkum: J. Havel Rok: 1975 Kategorie nálezu: artefakt ze zvířecích zubů Popis nálezu: Celkem bylo v hrobě nalezeno 194 provrtaných zvířecích zubů a jejich napodobeniny. Z toho 169 bylo určeno jako zuby psí (řezáky, špičáky, moláry a premoláry méně). Špičáků bylo celkem 86 a patřily psům starým od půl roka do dvou let. Minimální počet jedinců je 25. Zvířecí zuby (i jejich napodobenin) tvořily dva náhrdelníky, původně snad zavěšené na šňůrce. První byl uložen u krku a druhý podél levé paže. Typ objektu: Hrobová jáma měla nepravidelný obdélný půdorys o rozměrech: 141x85 cm, hloubka 103 cm (73 cm zahloubeno ve spraši). Dno bylo ploché a výplň tvořila „sypká hnědožlutá, jílovito-hlinitá zemina“. Skelet byl dobře zachován. Spočíval v orientaci V – Z, hlavou k V, obličejem k J na levém boku ve skrčené poloze s uložením rukou typu B (obr. 1). Trup byl zčásti přetočen na záda. Stehenní kosti byly lehce přitaženy k tělu. Kosti lýtkové a holenní byly přitaženy silněji a navzájem se překrývaly. Výbava: dvojuchá amfora Z od dolních končetin, dvě dózy za týlem, pazourková čepel mezi dózami, zlomek lastury před čelní kostí a nad levou stehenní kostí, provrtané perleťové kroužky (1435) ve shluku na hrudi a J od ní, na stejném místě provrtané zvířecí zuby a kostěný korálek. Datace: kultura se šňůrovou keramikou, starší Ostatní zvířata: Ostatní zuby patřily: vlkovi (1), lišce (7), kočce divoké (1), ovci/koze (14), praseti domácímu (2). K artefaktu patřilo i 36 napodobenin psích zubů. Poznámka: obr. 3, 5 Literatura: Havel 1981

41, Název lokality: Praha 6 – Terronská ul., čp. 838 Lokalizace: okr. Praha 6 Typ lokality: 1 hrob Výzkum: L. Hájek, p. Jeništa 34

Rok: 1928 Kategorie nálezu: artefakt ze zvířecích zubů Popis nálezu: Provrtané zuby patřily psovi: 8 stoliček (6x první horní stolička, 1x druhá horní stolička, 1x druhá dolní stolička), 2 třenové zuby, 23 špičáků, 117 řezáků, 1 zlomek špičáku bez bližšího určení (šelma). Typ objektu: V hrobové jámě (HČ 2) o rozměrech 160x120 cm, hl. 80 cm se nacházela kostra na levém boku hlavou k SV. Kostra byla velmi dobře zachovalá, „lebka, část prsou a rukou byly odkopány“. Mezi milodary patřila keramická nádoba (válcovitý pohár) uložená za týlem zemřelého, 2 čepelky z baltského pazourku vedle nádoby (1. – plochá retušovaná, 2. – bilaterálně retušovaná s odlomeným terminálním koncem), kroužky z mušlí (ca. 1200), 2 kostěné korálky a zvířecí zuby tvořily „náhrdelník“ a „nánožníky“ v oblasti prsou a pod koleny. Datace: kultura se šňůrovou keramikou Ostatní zvířata: 1 zlomek špičáku bez bližšího určení - šelma Poznámka: Číslo hrobu je hodnotové. Literatura: Buchvaldek – Havel – Kovářík 1991

42, Název lokality: Praha 6, U Zeměpisného ústavu, čp. 505 Lokalizace: okr. Praha 6 Typ lokality: 1 hrob Výzkum: AÚ Praha Rok: 1924 Kategorie nálezu: artefakt ze zvířecích zubů Popis nálezu: Provrtané zvířecí zuby v HČ 2-3: Psovi patřilo celkem 212 zubů (14 stoliček (11x první horní stolička, 3x druhá horní stolička, 6x stolička?), 8 třenových zubů, 64 špičáků, 120 řezáků, zbytek přesně neurčen) a 12 zlomků. Typ objektu: Hrobová jáma byla nalezena porušená, zemřelý ležel na levém boku s levou paží podél těla a milodary: amfora se nacházela zhruba za pánví a ozdoby „kolem krku, ramen a zápěstí“. Datace: kultura se šňůrovou keramikou Ostatní zvířata: Z ostatních zvířat byly zastoupeny tyto druhy: kočka divoká 1 špičákem, jezevec lesní třemi špičáky, šelma osmi špičáky. Byly nalezeny i provrtané napodobeniny (10ks.). Poznámka: Číslo hrobu je hodnotové. Literatura: Buchvaldek – Havel – Kovářík 1991

43, Název lokality: Praha – Vinohrady, Vozovna elektrické dráhy a vodojem; okolí nároží Korunní a Jičínské ul. Lokalizace: okres Praha 2 Typ lokality: pohřebiště Výzkum: J. Křepek, J. L. Píč Rok: 1897 Nálezové okolnosti: stavba remisy el. dráhy Kategorie nálezu: zvířecí zub provrtaný 35

Popis nálezu: Jedná se o jeden provrtaný špičák Typ objektu: (HČ 2-3) Pohřbený ležel hlavou k V na kamenech „v neckovité prohloubenině, zasypaný černou zemí“. V hloubce 30 cm, délka objektu byla 100 cm. Milodary se nacházely jižně od lebky (čepelka z baltského pazourku, zahrocená bilaterální retuší), na JZ (amforka a spodní část poháru) a u krčních obratlů (ozdoby – provrtaný zvířecí zub, 6 napodobenin provrtaných zvířecích zubů, 5 kostěných korálků z lopatky. Datace: kultura se šňůrovou keramikou Poznámka: Číslo hrobu je hodnotové. Literatura: Buchvaldek – Havel – Kovářík 1991

44, Název lokality: Praha 8, Za Čimickou ulicí Lokalizace: okres Praha 8 Typ lokality: pohřebiště (2 hroby) Výzkum: O. Vidim, J. Fojtík Rok: 1935? Kategorie nálezu: artefakt ze zvířecích zubů Popis nálezu: Provrtané zuby patřily psovi: 2 špičáky, 12 řezáků (2x třetí horní řezák, 2x první horní řezák), 8 zlomků řezáků. Zuby byly přístupné jen zčásti. Typ objektu: V hrobové jámě (HČ 2) o rozměrech 130x170 cm, hl. 60 cm se nacházel pohřeb na levém boku, orientován V-Z ve velmi špatném stavu. Uložení rukou typu D (obr. 1). V hrobě se nacházely různé milodary: keramické nádoby (amfora zdobená na hrdle nepravidelnou linií rýh za křížovou kostí, pohár v SV rohu s částečně olámaným a obroušeným okrajem a hrnek na témže místě se čtyřmi vyobrazeními jedlové větévky), zvířecí zuby se nacházely po celé kostře, ve větší míře pak u levého loktu, zlomky mušle a lidské prstní články (jeden provrtaný). Datace: kultura se šňůrovou keramikou Ostatní zvířata: Lišce patřil 1 špičák a kočce divoké 2 zlomky špičáků. Poznámka: Číslo hrobu je hodnotové. Literatura: Buchvaldek – Havel – Kovářík 1991

45, Název lokality: Prosetice Lokalizace: okres Teplice Typ lokality: pohřebiště Výzkum: J. Waldhauser, F. Gabriel, V. Tesař Rok: 1976 Kategorie nálezu: artefakt ze zvířecích zubů Popis nálezu: špičáky: 11x (5x pravý, 6x levý), řezáky: 2x (třetí pravý a levý), třenový zub: 1x (čtvrtý pravý), stoličky: 2x (první pravá a levá) Zuby byly kolmo provrtány v kořenu. Minimální počet jedinců byl dle stáří 4. Typ objektu: V objektu (hrob 1/76) o rozměrech 158x119 cm, hloubce 25 cm orientovaném Z – V spočíval skelet na levém boku hlavou k V. Mezi milodary se nacházela pazourková čepelka, několik zlomků mazanice, kousky barviva, keramika, kroužky z mušlí a provrtané zvířecí zuby a jejich napodobeniny. 36

Ostatní zvířata: Náhrdelník sestával dále ze zubů lišky, vydry, jezevce, a napodobenin vyrobených snad z kostí turů a kroužků z perleti. Datace: kultura se šňůrovou keramikou Literatura: Peške 1978b, Buchvaldek – Cvrková – Budinský 1987, Peške 1987b

46, Název lokality: Radotín, Pozemek cukrovaru, nádrže na vodu (dřevařská ohrada) Lokalizace: okres Praha – jih Typ lokality: pohřebiště? Výzkum: O. Vidim Rok: 1936 Kategorie nálezu: zvířecí zuby (provrtané?) Popis nálezu: Byl nalezen 1 špičák patřící psovi. Typ objektu: (HČ 2-3). Hrobová jáma měla rozměry: d. 150 cm, hl. 140 a černou výplň. Byla skoro čtvercového půdorysu. Části skeletu byly rozházeny po dně, milodary se našly v SV rohu (amfora, její zlomek ještě v JZ rohu), a v SZ (dóza, stopy po tvořítku). Na dně objektu a v zásypu se nacházely zuby a kroužky z mušlí (5 ks.). Byl také zjištěn recentní zásah do objektu (nález moderního střepu v zásypu). Datace: kultura se šňůrovou keramikou Ostatní zvířata: Jeden řezák pocházel z prasete domácího a 13 napodobenin z neurčitelné kosti. Poznámka: Číslo hrobu je hodnotové. Literatura: Buchvaldek – Havel – Kovářík 1991

47, Název lokality: Sulejovice Lokalizace: okres Lovosice Typ lokality: pohřebiště (38 hrobů) Výzkum: bývalý Amt für Vorgeschichte (Teplice) Rok: 1941 – 1944 Kategorie nálezu: artefakt ze zvířecích zubů Popis nálezu: hrob 12: špičáky: 55x celé a 55 zlomků; řezáky: 83x celé a 48 zlomků Typ objektu: V hrobové jámě kosodélníkového půdorysu o rozměrech 135x160 cm se nacházel jedinec (snad žena) orientovaný JJZ – SSV. Spočíval na levém boku s pažemi původně položenými na trupu (?). Za trupem stály keramické nádoby (amfora a vejčitá nádoba), u jižní stěny jeden pohár, u pravého ramene pazourková čepel a po celém trupu perleťové kroužky. Psí zuby pak tvořily souběžné řady u levé paže. Poznámka: obr. 4 Datace: kultura se šňůrovou keramikou Literatura: Buchvaldek 1958

48, Název lokality: Vikletice 37

Lokalizace: okres Chomutov Typ lokality: pohřebiště (164 hrobů) Výzkum: D. Koutecký Rok: 1961-1965 Nálezové okolnosti: záchranný výzkum Kategorie nálezu: artefakt ze zvířecích zubů Popis nálezu: Provrtané psí zuby byly nalezeny v osmi objektech. V rozboru není uvedeno, v jakém množství jsou jaké zuby zastoupeny. Hrob 12A/1963 obsahoval osm provrtaných zubů, jedná se o špičák, horní řezáky druhý a třetí a dolní řezák první nebo druhý a dva fragmenty. Hrob 51/1963 obsahoval 27 provrtaných zubů (špičáky) a 9 fragmentů špičáků. V hrobě 113/1963 se našly špatně zachované provrtané zuby (špičák, horní řezáky třetí, druhý, první a třetí spodní řezák, druhá horní stolička). Hrob 118/1963 obsahoval 11 fragmentů špičáků. Hrob 140/1963 jeden provrtaný zub (špičák) a jeden fragment. Hrob 166/1963 obsahoval 34 provrtaných zubů (špičák, horní řezáky první, druhý a třetí, dolní řezáky první a třetí) a dva fragmenty špičáků. Hrob 67/1964 obsahoval 54 provrtaných zubů (špičák) a 24 fragmentů. Hrob 14/1965 Obsahoval 6 provrtaných zubů (špičák, první horní stolička, druhá horní stolička). Typ objektu: Hrob 12A/1963 měl pravoúhlý půdorys o rozměrech 170x110 cm a hloubce 10-13 cm byl orientován Z – V (ZJZ – VSV). Stěny šikmé, dno částečně rovné a výplň černá a homogenní. Skelet (muž?, dospělý) ležel ve skrčené poloze na levém boku, ruce umístěny podle typu A (obr. 1). Orientován byl stejně jako hrobová jáma. Výbava se skládala z malé amfory umístěné za zády, dvou dóz položených za pánví, provrtaných zvířecích zubů a jejich napodobenin ve větších skupinách u levé stehenní kosti a levého předloktí a ŠI u levé stehenní kosti. Podle výbavy a polohy zemřelého se možná jedná spíše o ženu. Hrob 51/1963 byl orientován jako předchozí, s kolmými stěnami, rovným mírně se k V zvedajícím dnem a pravoúhlým půdorysem. Rozměry: 220x140 cm, hloubka 1520 cm. Výplň byla černá, lehce promíšená světlejší hlínou. Skelet byl velmi špatně zachován (nejlépe holenní a lýtkové kosti). Mrtvý spočíval na levém boku, v orientaci stejné jako hrobová jáma. Ve výbavě byla nalezena amfora u S stěny, dva ke zlomky uprostřed V poloviny objektu, ŠI v JV rohu, 36 provrtaných zvířecích zubů u pravé lýtkové kosti a jedna kostěná perla (ze psa?). Podle výbavy a uložení se jednalo zřejmě o ženu. Hrob 113/1963 byl pravoúhlého půdorysu s kolmými stěnami a rovným dnem, orientován ZJZ – VSV. Rozměry: 192x1625 cm, hloubka 25-28 cm. Výplň neuvedena, skelet nebyl zachován. Výbava hrobu: džbán u V stěny, malá amfora Z od džbánu, střepy keramické uprostřed objektu a při J stěně, BI uprostřed J poloviny, ŠI za džbánem, provrtané zvířecí zuby ve dvou skupinách, menší v JV části a větší ve dvou řadách uprostřed S poloviny., provrtané škeble u malé amfory, aplit bez opracování a dva odštěpy křemence. Podle druhu a umístění výbavy autor usuzuje, že se jednalo o skrčence na levém boku, tedy o ženu. Hrob 118/1963 měl rozměry: 216x186 cm, hloubku 27 cm. Orientován byl ZJZ – VSV a měl pravoúhlý půdorys (u J strany rozšířený), šikmé stěny a rovné dno. Výplň tvořila černá a písčitá vrstva, promíšená světlejší hlínou. Skelet se zachoval ve velmi špatném stavu, v hloubce 8-10 cm. Mrtvý spočíval na pravém boku, končetiny měl silně přitažené k tělu. Poloha rukou – typ D (obr. 1). Výbava hrobu: velká amfora v SZ rohu, keramické střepy poháru blízko JV rohu, provrtané zvířecí zuby v blízkosti dolních končetin. Hrob byl porušen ? únětickým pohřbem. Hrob 140/1963 měl pravoúhlý zaoblený půdorys o rozměrech: 200x158 cm, hloubka 38

40-47 cm. Orientován byl Z – V. Stěny byly šikmé, dno rovné. Výplň tvořila černá vrstva promíšená se světlejší hnědou. Skelet byl uložen na levém boku se skrčeným dolními končetinami, v orientaci V – Z (VJV – ZSZ). Typ uložení rukou – C (obr. 1). Výbava: střepy amfory v SV rohu, jižně další skupina střepů z amfory, vejčitý hrnek? u V stěny, ŠI mezi nádobou druhou a třetí, část ŠI, část křemencové čepelky, další úštěp z křemence, provrtané zvířecí zuby a jejich napodobeniny ve dvou řadách mezi týlem a druhou nádobou. Hrob 166/1963 byl orientován ZJZ – VSV. Měl čtvercový až oválný půdorys a rozměry: 178x160 cm, hloubka 45-52 cm. Stěny byly kolmé, dno rovné a ve středu objektu zahloubené. Výplň tvořily dvě vrstvy: černá a homogenní silná 20 cm a hnědá 32 cm. V objektu byli uloženi dva jedinci. První skelet (dospělý) se nacházel v neanatomické pozici ve středu a V části hrobu a druhý skelet (dítě, velmi špatně zachovalý) byl s prvním promíchán. Výbava: keramické střepy poháru ve střední a V části objektu, 2x ŠI ve V polovině hrobu, a v JV rohu, provrtané zvířecí zuby ležely ve střední části na dně a ve V části mezi kostmi ke střepy z poháru. provrtané škeble, úlomek mramoru? pod škeblemi, kostěné šídlo (z kozy) v zásypu. První skelet byl původně pravděpodobně uložen ve skrčené poloze na levém boku (žena), orientován VSV – ZJZ. Hrob 67/1964 měl pravoúhlý půdorys se zaoblenými rohy. Orientován byl Z – V. Rozměry: 178x132 cm, hloubka 15-18 cm. Stěny byly kolmé, dno rovné a částečně vydlážděné kameny. Výplň tvořila černá vrstva promíšená světlejší hlínou. Skelet byl uložen na levém boku ve skrčené poloze s lehce přitaženými dolními končetinami ve směru V – Z. Uložení paží – typ C (obr. 1). Výbava: část amfory za pánví, u S stěny, dvě dózovité nádoby ve střepech u V stěny, provrtané zvířecí zuby ve dvou řadách za hlavou, blízko pravé paže, ŠI u V stěny. Hrob 14/1965 měl rozměry: 174x138 cm, hloubku 15-20 cm. Orientován byl Z – V. Stěny šikmé, dno rovné, výplň černá a homogenní. Skelet byl špatně zachovaný, v neanatomické pozici v J polovině a ve středu objektu (některé zuby u Z stěny). Orientace V – Z. Výbava: amfora ve střepech v SV rohu, provrtané zvířecí zuby v J polovině poblíž kostí. Hrob byl pravděpodobně sekundárně porušený. Poznámka: obr. 6 (H 51/1963), obr. 7 (H 113/1963), obr. 8 (H140/1963), obr. 9 (H 166/1963) Datace: kultura se šňůrovou keramikou Ostatní zvířata: V některých hrobech se vedle psích zubů vyskytly i zuby jiných zvířat. Hrob 12A/1963: pes, vlk, liška, jezevec, jelen, vydra a 21 napodobenin. Hrob 140/1963: pes, jezevec a 7 napodobenin. Hrob 166/1963: pes, ovce/koza a napodobeniny. Hrob 67/1964: pes, jezevec a napodobeniny. Literatura: Buchvaldek – Koutecký 1970, Clason 1970

39

5. Neolit V Čechách pes provázel člověka, jak dokládají nálezy jeho ostatků na archeologických lokalitách ve všech pravěkých zemědělských kulturách datovaných do období neolitu. Jak bylo zmíněno v kapitole o počátcích a domestikaci, vlk se stal domácím zvířetem, alespoň v některých oblastech, již v paleolitu. Pro naše území spadají jeho nejstarší nálezy ovšem až do doby prvních zemědělců. Pes patří spolu se skotem domácím, prasetem domácím, ovcí a kozou domácí k hospodářskému zázemí neolitických společenství. Téměř všechny doklady (kromě nálezu z Loděnic z výzkumu v roce 1978 kde byl nalezen provrtaný psí špičák) psa na českých neolitických lokalitách jsou zařazeny do kategorie odpadu (viz katalog). Jedná se většinou o fragmentární doklady nalézané v sídlištních objektech různých typů a funkcí (tabulka II.) společně s nálezy kostí ostatních domácích zvířat.

40

Lokalita

Kultura LnK

Počet fragmentů 1

Procentuální zastoupení 0,2%

Roztoky Chotěbudice

LnK

8

0,8%

Dolní Břežany

LnK

1

20%

Krnsko

LnK, VK

1

2,8%

Citace Kuna 1991, Peške 1991 Rada 1974, Peške 1975 Peške 1973a

Řídký 2003, Kyselý 2003 Libenice VK 2 9% Steklá 1961, Zikmundová 1960b Loděnice VK 1 0,8% Zápotocká 2001, Peške 1979 Klíčany VK 1 1,1% Motyková 1974, Peške 1974 HoroměřiceVK 2 1,8% Nový-Řídký Chotol 2005, Kovačiková 2005 Roztoky VK 14 1,5% Kuna 1991, Peške 1991 Tabulka I. Přehled vybraných neolitických sídlištních lokalit v Čechách s výskytem psa. Procenta jsou počítána v rámci domácích druhů podle počtu kostí.

5. 1. Kultura s lineární keramikou Pro kulturu s lineární keramikou (dále jen LnK) byla získána data z těchto sídlištních lokalit: Roztoky, Chotěbudice a Dolní Břežany. Na lokalitách Krnsko a Dneboh není zřejmé, zda nálezy skutečně patří této kultuře. Z Roztok pochází jeden fragment z psí lebky (týlní kost) ze sídlištního objektu, z Chotěbudic osm fragmentů (z dlouhých kostí vřetenních tři zlomky, dva zlomky dvou spodních a jedné horní čelisti a lopatka) z třech sídlištních objektů. Kosti z objektů 17 a 27 patřily malé formě psa. Z Dolních Břežan pochází jeden fragment (třetí stolička). Oproti ostatním domácím zvířatům na těchto lokalitách jsou psí kosti

41

Lokalita Roztoky Chotěbudice Chotěbudice

Kultura LnK LnK, II. skupina LnK, II. skupina

Objekt 287, soujámí 3, stavební jáma 3A, stavební jáma

Anatomie Bližší určení os occipitale mandibula radius, maxilla, os temporale, mandibula, scapula malá forma psa radius malá forma psa

Chotěbudice

LnK, II. skupina

Chotěbudice

LnK, III. skupina

Dolní Břežany Roztoky

LnK VK

27, stavební jáma 17, jáma nepravidelného tvaru 97 14, soujámí

Roztoky Roztoky

VK VK

Roztoky

VK

Roztoky

VK

Klíčany

VK

Libenice Libenice Loděnice „V hlubokém“ Loděnice

VK VK VK

M3 os occipitale, 2xfibula, P inf., 2x vertebrae 15, soujámí fibula 42, nepravidelně scapula, maxilla, oválná jáma cranium, 2x mandibula, 2x vertebrae 256, humerus nepravidelně oválná jáma 807, malá pelvis oválná jáma s rovným kruhovým dnem 3, sídlištní jáma mandibula kotlovitého tvaru 4 dens 38 metapodium 8a/21 C sup.

VK

102, silo

malá forma psa

provrtaný

cranium

mladší jedinec, vetší střední velikosti Krnsko LnK,VK 36, soujámí mandibula menší jedinec Tabulka II. Vybrané neolitické sídlištní lokality s výskytem psa v Čechách s bližším určením. zastoupeny ve velmi malé míře. V Roztokách tvoří psí ostatky 0,2 % ze všech domácích zvířat, v Chotěbudicích 0,8 % a v Dolních Břežanech 20 %. Jak vyplývá

42

z výše popsaného i z tabulky II., mezi nálezy jsou anatomicky zastoupeny jak kosti lebky, tak postkraniálního skeletu. Jak ukazuje tabulka III. se zahraničními lokalitami, ani v sousedních oblastech doklady psa ze staršího období neolitu nevybočují z výše popsaného schématu pro Čechy. Starší práce (Müller 1964; Nobis 1964) i novější (Uerpmann 1996) shrnující nálezy lovených i domestikovaných druhů v Německu v neolitu uvádí výskyt psa na sídlištích spolu s ostatními domácími druhy, v zastoupení většinou nepřesahující 5%.

Stát

Lokalita

Kultura

ČR (Morava)

Jelení louka

LnK

Počet fragmentů, % 0,9%

VK

4; 1,8%

Polsko

OlomoucSlavonín Poznan-Debiec

neolit

1

Německo

Citace Kratochvíl 1973 Roblíčková 1999 Kubasiewicz 1984 Nobis 1984 Müller 1964 Müller 1964

Müdersheim LnK 3% Zauschwitz LnK 1; 3,8% WeimarLnK 1; 1,5% Ehringsdorf Regensburg neolit 3% Nobis 1984 Körner LnK 1; 12,5% Müller 1964 Tabulka III. Přehled vybraných zahraničních neolitických lokalit s výskytem psa domácího. Procenta jsou počítána z počtu kostí v rámci domácích druhů. Výjimečný doklad pietního zacházení se psem je doložen ze sídliště

v Hurbanově (okres Komárno) na Slovensku (Ambros – Novotný 1953). Pochází odtud nález téměř celého psího skeletu v jámě s uhlíky a střepy, z nichž byla sestavena zdobená kulovitá nádobka. Skelet patřil mladému jedinci menší velikosti. Ze Slovenska pochází i další nález interpretovaný také jako psí pohřeb z lokality Iža (okres Komárno). Zde byl nalezen uvnitř chaty před ohništěm psí skelet orientovaný S-J (Stuchlík 2004, 217).

43

5. 2. Kultura s vypíchanou keramikou Ani v kultuře s vypíchanou keramikou (dále VK) psi na sídlištích svým zastoupením v rámci domácích zvířat většinou nepřesahují několik procent a počty zlomků se pohybují okolo jednoho až dvou, výjimečně až čtrnáct na lokalitě Roztoky, ani zde se ovšem v procentuelním zastoupení nevymykají průměru. Vyskytují se v sídlištních objektech různých typů (tabulka II.) spolu s ostatky patřících běžným domácím druhům, skotu, praseti, ovci a koze. Data byla získána z těchto českých lokalit. V Libenicích byly nalezeny dva fragmenty ve dvou objektech. Jedná se o nález zubu a proximální části metapodia. Na této lokalitě, datované do střední fáze VK je pes zastoupen 9%. Na sídlišti v Loděnicích v poloze „V hlubokém“ byl nalezen jeden fragment, provrtaný horní špičák v objektu 8a/21. Tento nález je svým charakterem ojedinělý. V prostředí českých neolitických lokalit se artefakty ze psích zubů nevyskytují. Z mladšího výzkumu z této lokality pochází nález fragmentární lebky, která patřila mladšímu jedinci větší střední velikosti. Zde je pes zastoupen 0,8%. V Klíčanech byla nalezena spodní čelist malého psa. Psí ostatky zde tvoří v rámci domácích druhů 1,1%. Z lokality Horoměřice-Chotol pochází dva fragmenty ze sídlištních objektů, jejichž dokumentace byla bohužel zničena. Tyto nálezy tvoří 1,8% domácích zvířat na lokalitě. Jak již bylo výše zmíněno, ze sídliště v Roztokách pochází nejvíce fragmentů. Jedná se o čtrnáct nálezů celkem z pěti objektů. Zastoupeny jsou zde kosti končetin, lebky, páteře, pánve i lopatky. Přes větší množství dokladů psa, tvoří jeho fragmenty jen 1,5%. Pro srovnání lze uvést jeden nález z Moravy, lokality Olomouc – Slavonín, kde byl pes zastoupen čtyřmi fragmenty a jeho zastoupení oproti ostatním domácím zvířatům je 1,8% (Roblíčková 1999). Abrlová (Abrlová 2004) uvádí ve své práci pro Českou republiku 7 publikací, které se více či méně věnují osteologickým nálezům na daných lokalitách, z nichž na dvou jsou doloženy i ostatky psa. Do jaké míry odpovídá tento poměr skutečné situaci, dovolí říct jen budoucí výzkumy a větší pozornost věnovaná takovémuto druhu pramenů. I pro tuto kulturu je doložené pietní nakládání s pozůstatky psa, bohužel stejně jako v kultuře s lineární keramikou ne pro naše území. Nález pochází z polské

44

lokality Złotniky (pow. Kraków), kde byl nalezen v lidském hrobě u nohou zemřelého skelet psa. (Žid 2000).

5. 3. Role a vzhled psa v českém neolitu Z rozličných funkcí, které jsou psi schopni vykonávat a jež jsou doloženy z mladších dob i ze současnosti, lze na základě archeologických pramenů pro nejstarší zemědělské kultury doložené v Čechách vybrat, a to ne naprosto přesvědčivě snad jen funkci psa jako určitého zdroje masa a jiných surovin. Tuto tezi podporují nálezy jeho ostatků mezi ostatním kuchyňským odpadem a jeden nález provrtaného špičáku z lokality Loděnice (výzkum z roku 1978, viz katalog). Pokud byli psi konzumováni, jejich maso netvořilo vzhledem k malému zastoupení oproti ostatním domácím zvířatům větší podíl v jídelníčku. Takovéto zacházení se mohlo například vztahovat k určitému období, nebo situaci. Lze však předpokládat, že psi byli využíváni hlavně jiným způsobem, především jako hlídači, společníci, odklízeči odpadu a k lovu. O vzhledu neolitických psů nelze říct nic konkrétnějšího. Z kosterních pozůstatků nám bohužel nevyplývá nic o psí srsti, postavení uší nebo ocasu a jiných významných znaků, které dnes z významné části charakterizují psí plemena. U několika nálezů byla odhadnuta výška psů na menší až větší střední (viz tabulka II.). Nicméně toto určení odpovídá osteologickému materiálu pocházející z maďarských lokalit köröské kultury, kde byly nálezy psích ostatků připodobněny k laponskému psu (Benecke 1994, 109).

5. 4. Pes v neolitu – závěry Z výše zmíněných údajů vyplývá několik závěrů. Psi se vyskytují v archeologických pramenech kultury s lineární i vypíchanou keramikou. Dokladů

45

psů na lokalitách těchto kultur je vzhledem k stavu poznání a vzhledem k početnosti jejich sídlišť opravdu nepatrně. Je otázka, jaké faktory a do jaké míry na toto omezení působily a působí, pokud ponecháme stranou ty, které ovlivňují již samotné zachování kostí na archeologických lokalitách a míru zájmu, která byla osteologickému zvířecímu materiálu věnována po většinu 20. století (práce Abrlové shrnuje archeozoologickou literaturu publikovanou po 2. světové válce do roku 2004 a zde zmiňuje jen 11 lokalit kultury s lineární keramikou z území Čech, z toho na dvou je doložen pes, a pro kulturu s vypíchanou keramikou 2 lokality s nálezy psa z celkem 7 z celé ČR Abrlová 2004). Jeho zastoupení oproti ostatním domácím zvířatům svědčí pravděpodobně o jeho malém (případně žádném) hospodářském významu coby zdroje masa. Psí ostatky pochází ze sídlištních nálezů. Objekty, ve kterých byly psí kosti nalezeny, měly rozličný charakter (stavební jámy, silo, jámy pravidelného i nepravidelného tvaru různých velikostí (viz katalog.). Spolu s nimi jsou doložena i ostatní domácí zvířata: skot domácí, prase domácí, ovce a koza domácí. Zastoupení psích kostí oproti těmto zvířatům se pohybuje většinou kolem 2%, což odpovídá i stavu na sledovaných lokalitách v Německu a na Moravě (viz tabulka II., dále Uerpmann 1996). Všechny nálezy jsou řazeny do kategorie odpadu, kromě jednoho artefaktu (Loděnice). Známy jsou z tohoto období i pohřby psů ze sousedních oblastí (Polsko, Slovensko). Charakter nálezů může odkazovat na využití psů jako zdroje masa, či jiných surovin (zubů na výrobu ozdob), lze se ale domnívat, že jejich funkce byly spíše jiné. Pokud bylo na základě nálezů určeno, pes byl menších až větších středních rozměrů.

46

6. Neolit/časný eneolit

6. 1. Kultura lengyelská Na přelomu neolitu a časného eneolitu se v Čechách setkáváme s doklady lengyelské kultury. Z této kultury pochází nález ze sídliště v Roztokách (datace jednoho z objektů se v literatuře liší (viz katalog; Kuna 1991; Peške 1991a). Ve dvou objektech (837 a 817, malé kruhové jámy s rovným dnem) zde byly objeveny lýtková a jařmová kost. Tyto fragmenty pak v zastoupení domácích druhů činí 3,3%. Jak ukazuje tabulka IV., i v sousedních oblastech se psi na sídlištích vyskytují a to v podobném procentuelním zastoupení oproti ostatním domácím savcům jako v neolitu. Na Moravě, odkud se na naše území lengyelský kulturní okruh šířil, je situace odlišná. Zde se můžeme setkat, jak bylo výše popsáno s klasickými sídlištními nálezy i s doklady různých „nestandardních“ (snad rituálních) uložení psích skeletů, nebo jejich částí (Stuchlík 2004) v kultuře s moravskou malovanou keramikou (dále MMK).

Stát

Lokalita

ČR (Čechy)

Roztoky

ČR (Morava)

Těšetice-Kyjovice

Brno-Bystrc Věstonická brána Slovensko Biňa Šurany-Nitriansky Hradok Bučany Santovka Polsko Nowa Huta Zaslawice Tabulka IV. Přehled vybraných psa.

Kultura Počet fragmentů, Citace % LgK 2; 3,3%? Kuna 1991, Peške 1991 MMK 6; 0,5% Dreslerová 2006 MMK MMK LgK LgK

1; 0,6% 1; 0,5% 2,4% 3,1%

LgK 3,0% LgK 1,1% LgK 5% neolitických/časně eneolitických

47

Peške 1988 Peške 1990 Ambros 1986 Ambros 1986 Ambros 1986 Ambros 1986 Kubasiewicz 1984 sídlišť s výskytem

S doklady rituálního charakteru se v období neolitu na našem území nesetkáváme. Tyto nálezy jsou známy z oblasti střední Evropy v kulturách výše zmíněných v kapitole o neolitu, přičemž nejvíce dokladů pochází z lengyelského kulturního okruhu (Žid 2000).

Budou zde zmíněny jen okrajově pro obecnou

představu charakteru nálezů psa domácího v neolitu a časném eneolitu ve středoevropském kontextu. V oblasti Moravy a Slovenska byly doklady rituálního zacházení se psy nedávno podrobně zpracovány (Stuchlík 2004), proto zde budou zmíněné jen některé případy. Na sídlišti MMK ve Vedrovicích (okres Znojmo) byl nalezen skelet psa v kůlové jamce u vstupu do rondelu. Mohlo se jednat o základovou oběť (Stuchlík 2004). V Džbánicích (okres Znojmo) byla nalezena na sídlišti MMK jedna psí lebka v jámě (průměr 1,5 m, hl. 1 m) s 12 skrčenci a různými milodary (mezi jinými 16 nádob). Lidské skelety byly uložené v různé orientaci a patřily dospělým i dětem (Horňanský – Skutil 1950). Na lokalitě Sněhotice (okres Prostějov) byl prozkoumán hrob MMK se dvěma skrčenci a jedním psím skeletem. Ten se nacházel pod jedním z pohřbených lidí. V objektu byly dále keramické střepy, mlýnský kámen, přeslen a přeražený mlat (Stuchlík 2004, 214). Ze Svodína (okres Nové Zámky) je znám nález pohřbu člověka společně se psem (Žid 2000). Skelet psa byl překrytý mísou. Lokalita patří lengyelské kultuře. Podobný případ pochází z maďarské lokality Morágy (kom. Tolna), kde byl v hrobové jámě uložen skelet muže na levém boku. U dolních končetin a za pánví spočívala kostra psa v opačné orientaci (Žid 2000). S dalšími doklady rituálního zacházení se psími ostatky je možno se setkat také v Rakousku v období LgK (Zalai-Gaál 1994) a ani výše zmíněný výčet lokalit z Moravy, Slovenska a Maďarska není zdaleka kompletní. Obecně se problematikou zvířecích pohřbů v neolitu a eneolitu pro oblast střední Evropy zabýval Žid (Žid 2000). Z jeho práce vyplývá, že psi spolu se skotem byly nejčastějším předmětem snad rituálního zacházení se zvířaty. Interpretace takovýchto nálezů je obtížná, ne-li nemožná. Psi, jejichž skelety se nachází v lidských pohřbech, byli snad oblíbená zvířata pohřbených, která je měla doprovázet i po smrti. S takovým dokladem se setkáme již na lokalitě Ain Malláha v Izraeli (viz kapitola Počátky) datované do natufiánské éry. Samostatné psí „hroby“, tj. objekty, kde se nalezl psí skelet v anatomické poloze s milodary, mohly být pohřby oblíbeného zvířete nebo oběti blíže neznámého charakteru. Pokud se nacházejí v objektu, který je součástí nějaké větší stavby, mohlo jít o stavební oběti. 48

7. Eneolit

7. 1. Časný eneolit V období časného eneolitu osídlil Čechy mimo jiné i lid jordanovské kultury. I u této kultury, která představuje doznívání lengyelského kulturního okruhu, se setkáme jak s klasickými sídlištními nálezy, tak samotnými pohřby psů. Lokalita

Kultura

Jenštejn, Domov důchodců Úhřetice, cihelna

JoK, fáze

Objekt

Anatomie

pozdní 84, zásobní jáma

Bližší určení

Citace

skelet

Zápotocký Dreslerová 1996 JoK 83, zásobní 5x skelet 1 dospělý Vokolek 1979, jáma jedinec a 4 R. Kyselýštěňata ústní sdělení Prahamladší JoK 2, hliník maxilla velmi Dobeš – Ďáblice, K mladý Kostka – Stolz Letňanům jedinec 2007, Kyselý 2007 Prahamladší JoK 11, zásobní vertebra Dobeš – Ďáblice, K jáma Kostka – Stolz Letňanům 2007, Kyselý 2007 Tabulka V. Sídlištní lokality jordanovské kultury s výskytem psa v Čechách. Klasický doklad chovu psa představuje nález dvou fragmentů ve dvou sídlištních objektech na lokalitě Praha – Ďáblice. Nalezena byla horní čelist patříci mladému psu a obratel. Na lokalitě byly zastoupeny i další domácí zvířata skot, ovce, koza a prase a psí ostatky mezi nimi tvořily 2,3%. Dva další nálezy z Čech spadají do kategorie psího pohřbu. Jsou to nálezy samostatných skeletů s milodary. Na sídlišti v Úhřeticích bylo v zásobní jámě o rozměrech 175x135 cm, hl. 65-80 cm uloženo 5 psích skeletů (1 dospělý pes a 4 štěňata) se džbánkem a střepem. Stěny objektu byly vyklenuté 20-25 cm a skelety byly uložené v různých vrstvách různě orientované (viz katalog). Keramická nádoba stála u hlavy jednoho skeletu. Ostatky patřily jednomu dospělému psu a čtyřem štěňatům. Že se nejedná o pohozená zvířata, naznačuje jejich uložení a nález 49

milodaru. Podobný nález byl učiněn na lokalitě Jenštějn. V zásobní jámě kruhového půdorysu s kolmými stěnami o hl. 65 cm a šířce dna 80 cm byl uložen skelet psa s větším kamenem za zády. V objektu bylo dále nalezeno větší množství keramiky, štípaná industrie, kostěná ozdoba a jedna perla. I zde se pravděpodobně jednalo o záměrný pohřeb jedince, snad oblíbeného domácího zvířete nebo o oběť. Jordanovská kultura přináší vedle fragmentárních sídlištních nálezů odpadního charakteru poprvé i doklady psích pohřbů na našem území. Od této doby se můžeme s podobnými nálezy setkat v období starého a mladého eneolitu.

7. 2. Starý eneolit Během období starého eneolitu osídlil Čechy lid kultury s nálevkovitými poháry. I v této kultuře se setkáváme na lokalitách s doklady chovu domácích zvířat. Díky nálezům osteologického materiálu povětšinou v běžných sídlištních objektech vymezujeme stejně jako v předchozí mladší době kamenné těchto základních pět druhů domácích savců: skot domácí, prase domácí, ovce/koza domácí, pes. Psi mají mezi těmito druhy nejmenší podíl zastoupení, okolo 5%, výjimečně až 10%. Doklady chovu psů se vyskytují na sídlištích a hradištích. Většina nálezů pochází ze sídlištních objektů různých funkcí (viz tabulka VII.) a jsou řazeny díky charakteru ostatků do kategorie odpadu. Jedná se o fragmentární nálezy nacházené v malém počtu. Výjimky tvoří lokality Makotřasy a Hostivice, kde počty fragmentů přesahují 40, ovšem počtem jedinců se nevymykají. Jen nález z Hostivic - Litovic z let 1997 – 1998 je interpretován jako oběť.

50

Lokalita

Typ lokality

Počet fragmentů

Dobroměřice

sídliště

4

Procentuelní zastoupení 2,1%

Vikletice

sídliště

1

1,2%

Hostivice Litovice 1972 Slanská hora

– sídliště

2

10,5%

1

5,8%

Hostivice Palouky Makotřasy Lysolaje, Hergertova pískovna Hostivice Litovice

– sídliště

6

3,9%

sídliště sídliště

48 1

2,4% 6,6%

- sídliště

41

4,6%

hradiště

Citace Peške 1978a, Smrž – Zápotocký 1980 Zápotocký 2002, Kyselý 2002a, Kyselý 2000a Peške 1973b, Kyselý 2002b Zikmundová 1958b Kyselý 2005a Clason 1985 Pleslová – Štiková 1972

Kyselý 2002, Pleinerová 2002 Tabulka VI. Vybrané lokality kultury s nálevkovitými poháry s výskytem psa v Čechách. Procenta jsou počítána dle počtu kostí v rámci domácích druhů. Pro oblast Čech byla získána data z deseti lokalit. Jedná se o sídliště a jedno

hradiště (Slánská hora). Ze sídliště v Dobroměřicích pochází čtyři fragmenty lebky a celkové zastoupení psa je 2,1% (dále procenta uváděná v závorkách za počtem fragmentů). Ze sídliště ve Vikleticích pochází jeden fragment metapodia (1,2%), který nesl stopy opálení a patřil mladému jedinci. Z lokality Hostivice - Litovice, z výzkumu v roce 1982 pochází dva fragmenty, spodní čelist a atlas (10,5%). Podle délky čelisti byla odhadnuta výška jedince do 50 cm. Pes byl dospělý. V Hostivici Paloucích bylo ve třech objektech nalezeno šest fragmentů (3,9%). Horní a dolní špičák a penisová kost pocházely z jednoho objektu, lebka a spodní čelist se zuby z druhého a necelý horní špičák ze třetího objektu. Podle lebky byla určena velikost psa na menší až střední. Pes byl dospělý, ale ne starý.

Na sídlišti a pohřebišti

v Makotřasech bylo nalezeno celkem čtyřicet osm fragmentů v sedmnácti objektech. Vyjma některých částí končetin (lýtková kost, tarsální a karpální kosti, metapodia), trupu (hrudní kost, žebra, klíční kost), penisové kosti a lebky byly zastoupeny všechny části skeletu (2,4%). Bohužel nelze určit, v jakých objektech byly nalezeny 51

jaké fragmenty. Ze sídliště v Lysolajích pochází zlomek spodní čelisti (6,6%). Ze Slánské hory pochází jeden fragment (5,8%). Na lokalitě Hostivice - Litovice zkoumané v letech 1997 – 1998 dr. Pleinerovou bylo vyzvednuto celkem 41 fragmentů (4,6%) ze třech objektů. Z jednoho objektu (obr. 5) pochází polovina spodního špičáku. Zbytek kostí se nacházel v objektech 5 (obr. 2) a 6, které jsou interpretovány jako obětní jámy (Pleinerová 2002). V jámě 5 se našly tyto kosti: lebka bez spodní čelisti a spodní mozkovny, polovina levého žebra, distální poloviny levé holenní a levé lýtkové kosti, distální část levé pažní kosti, polovina lopatky, axis, 2 bederní obratle. Část lebky (řezáky, levý špičák, levý jařmový výběžek) byla opálena v době, kdy ještě nesla měkké tkáně. Fragmenty patří pravděpodobně jednomu dospělému jedinci malé až střední velikosti. Mezi ostatní osteologické nálezy v této jámě patřily kosti minimálně tří jedinců skotu (dva, nebo tři s téměř kompletním skeletem), kosti prasete, ježka a lidské ostatky patřící čtyřem jedincům starým 2, 5 – 3 roky, 5 let, 7 – 9 let a 16 až 20 let (nejmladší dětský skelet ležel ve shluku zvířecích kostí, ostatní lidské fragmenty se nacházely stranou). Psí lebka byla umístěna mezi lebkou skotu a dítěte (jedince 2, 5 – 3 roky starého). U skotu je doložena manipulace s rohy po oddělení a u psa i skotu absence některých anatomických částí (Kyselý 2002). V objektu 6 byly nalezeny skelety patřící štěňatům psů popřípadě vlků. Byly rozlišeny minimálně čtyři jedinci různého stáří, dva jedinci: 3 – 4 měsíce, jeden 4 – 5 měsíců a jeden mladší než předchozí. Většina kostí pochází z vrstvy 11 a 12.

52

Lokalita Dobroměřice

Objekt Anatomie 12/72, jáma oválného cranium půdorysu 7/65, zásobní jáma metapodium

Vikletice Hostivice-Litovice 1972 Hostivice-Palouky

mandibula

Bližší určení

stopy opálení, juvenilní jedinec dospělý pes, výška v kohoutku do 50 cm

22

C inf., C sup., os penis Hostivice-Palouky 30 cranium, mandibula, dospělý pes, malé až střední velikosti Hostivice-Palouky 65 C sup. Lysolaje, Hergertova VII, zbytek po jámě mandibula pískovna kruhovitého tvaru Hostivice-Litovice 4, jáma pravidelného C inf. 1998-1999 kruhového tvaru Hostivice-Litovice 5, obětní jáma cranium, costae, jeden jedinec, 1998-1999 tibia, fibula, dospělý malé až humerus, scapula, střední velikosti, část axis, 2x vertebrae lebky opálena Tabulka VII. Vybrané lokality KNP v Čechách s bližším určením.

V sousedních oblastech je situace obdobná. Více se však setkáme s doklady nestandardního zacházení. Pro oblast střední Evropy uvádí Žid devět nálezů z Polska a Německa (Žid 2000). Doklady řazené do kategorie odpadu můžeme porovnat s nálezy z Polska (Kubasiewicz 1984) a Německa (Nobis 1984, 80). Z Malopolska, ze sídlišť Zawarza, Gródek a Ćmielów pochází kosti psů v takovémto procentuelním zastoupení 0,5%, 2% a 4% v rámci domácích zvířat. V Pomořansku na sídlišti Ustowo byl pes zastoupen 3% a ve Velkopolsku na sídlišti Szlachcin 2%. Z Německa uvádí souhrnná práce Nobise (Nobis 1984) pro kulturu s nálevkovitými poháry lokalitu Weiβenfels, (Kr. Weiβenfels). Jedná se o sídliště a pohřebiště. Zde tvořily psí ostatky 10% nálezů domácích zvířat. Druhou kategorií jsou nálezy svým uložením nestandardní. Sem patří pes z objektu 5 z lokality Hostivice – Litovice. Obdobné nálezy jsou známy i z prostředí KNP v Německu a Polsku. Nejbližší svým charakterem Hostivickému pohřbu je nález z lokality Plotha (Kr. Weiβenfels), kde byl v sídlištní jámě objeven skelet dobytčete s vyvrácenou lebkou. Na jeho těle na zadní části spočíval skelet psa starého 7-10 let. V objektu se také nalezly lidské kosti patřící asi čtrnáctiletému 53

jedinci (Žid 2000). Ze sídliště a pohřebiště ve Weiβenfels (Kr. Weiβenfels) pochází celkem tři objekty s doklady nestandardního zacházení se psy a tury (Zalai-Gáal 1994, 45-46). V jámě 7 byly objeveny tři psí lebky, šest lebek tura, lidské kosti a další zvířecí kosti. V jámě 65/b se nacházely tři psí skelety s lidskými kostmi, dvě lebky tura, další dvě lebky patřící psům a jiné zvířecí kosti. Třetí objekt (č. 27) byl pohřeb muže, ženy a dítěte, u nichž bylo uloženo deset různě orientovaných psích skeletů, samotná psí lebka, devatenáct lebek turů a další zvířecí kosti. V hrobě byly uloženy kosti z minimálně 20 psů a 24 turů. Z polské lokality Jordanów (pow. Dzierżoniów) pochází z objektu 5 skelet divokého tura, jehož lebka byla oddělena a rohy také, na lebce spočíval skelet psa a na něm dětská lebka (8-9 let), další dvě psí lebky ležely na těle tura a pod ním. Jedna z nich neměla spodní čelist. Pod tímto shlukem byly dále čtyři psí lebky uspořádané do kruhu a další zvířecí kosti. Objekt nebyl bohužel datován. Někteří autoři (Behrens 1964, 26) ho řadí ke KNP. Na některých polských lokalitách KNP jsou doloženi psi, kteří by mohli být interpretováni jako stavební oběti (Žid 2000). Na sídlišti Wyciaże (pow. Kraków), datované do baalberské fáze KNP byl nalezen skelet psa v chatě a na lokalitě Niedżwiedż ve stejném kraji skelet psa a ovce/kozy u chaty.

7. 3. Střední eneolit V období středního eneolitu osídlily Čechy postupně tři kulturní celky. V závěrečné fázi kultury s nálevkovitými poháry se na našem území setkáváme s doklady kultury s kanelovanou keramikou (bádenská kultura, dále BK). Z ní se v mladší fázi středního eneolitu vyvíjí kultura řivnáčská (dále ŘK), na jejíchž lokalitách jsou na konci středního eneolitu nalézány doklady kultury kulovitých amfor (dále KKA).

54

Lokalita

Typ lokality

Kultura

Tišice

sídliště

BK

Počet fragmentů; % 1

Citace

Foster-KunaMarešová 2005, Kyselý 2005b Litovice sídliště BK 1 Pleinerová 2004, Kyselý 2005c Praha-Troja výšinné ŘK 1 Fridrichová sídliště 1974, Peške 1974b Soběsuky sídliště ŘK 8; 4,7% Holodňák 1991, Peške 1991b Stehelčeveshradiště ŘK 18 Bogucki 1979, Homolka Allen 1968, Ambros 1968, Ehrich-PleslováŠtiková 1968 Lovosicesídliště KKA 1 Peške 2000b, Schwarzenberská Zápotockýcihelna Dobeš 2000 Tabulka VIII. Vybrané lokality s nálezy psa pro střední eneolit v Čechách. Procenta jsou počítána v rámci domácích druhů podle počtu kostí.

Pro BK a KKA byla získána jen torzovitá data. Jedná se o odpadní nálezy ze sídlišť. Psí kosti se zde vyskytují spolu s kostmi ostatních domácích savců. Na sídlišti v Tišicích byly nalezeny fragmenty lebky patřící štěněti starému 3,5 – 5 měsíců. Ze sídliště v Litovicích pochází nález spodní čelisti nesoucí stopy opálení. Pro obě tyto kultury jsou charakteristické doklady rituálního zacházení se psy. Takové nálezy jsou známy ze sousedních oblastí (viz níže). Nejvíce dat pro období středního eneolitu bylo získáno pro ŘK. I v této kultuře, stejně jako v předchozích obdobích byly chováni domácí zvířata skot, prase, ovce, koza a pes. S ostatky psa se setkáváme na sídlištích a hradištích v různých objektech (viz. tabulka IX.). Kromě nálezu provrtaného psího zubu z lokality Dänemark (Kyselý 2003b; Kyselý 2008) a celého skeletu z lokality Ostrov-Zápy (Kyselý R. – ústní sdělení) se jedná o fragmentární doklady odpadního charakteru. Z hradiště Dänemark pochází kromě výše zmíněného artefaktu nález necelé poloviny skeletu psa, který nese stopy po zářezech nožem. Pes byl menší velikosti starý 4-6 let. Stopy po zpracování nesou i další psí ostatky, které se svým charakterem neliší od pozůstatků jiných zvířat, které jsou běžně interpretovány jako kuchyňský odpad. 55

Pravděpodobně se tedy jedná o doklad konzumace psího masa (Kyselý 2008). Na této lokalitě je přítomnost psů doložena i hojným okusem nalézaným na jiných kostech i výskytem psích koprolitů. Mezi další osteologické doklady se řadí kromě jiného část lebky psa starého 7-9 měsíců a penisová kost. Osteologické nálezy z hradiště Homolka u Stehelčevsi byly zpracovány více badateli. Během staršího výzkumu, který probíhal na přelomu 20. a 30. let, byl získán osteologický materiál odpadního charakteru. Jedná se o fragmentární spodní čelisti a větší část skeletu (bez lebky). Z mladšího výzkumu v 60. letech pochází 16 fragmentů patřící psovi a jeho zastoupení je vůči ostatním domácím savcům 1,4%. Na sídlišti v Soběsukách tvořily psí kosti 4,7% z domácích druhů. Nalezeno bylo 8 fragmentů, mezi nimiž byly části končetin (metakarpy, metapodia), část pánve a spodní čelist.

56

Lokalita Tišice, pískovna

Kultura BK

Objekt 2348

Anatomie cranium

Litovice Praha-Troja Soběsuky

BK ŘK ŘK

115 2, chata 909/86, chata

Dänemark

ŘK

Dänemark

ŘK

41, dvousilo 124

Dänemark

ŘK

84

Dänemark Stehelčeves, Homolka u Stehelčevsi

ŘK ŘK

63 B, chata

necelá polovina menší jedinec skeletu (kohoutková výška asi 43 cm), starý 4-6 let, některé kosti nesou stopy zářezů cranium, 3x mladý pes (7-9 metakarpus, 2x měsíců) tibia os penis os zygomaticum

Ostrov – Zápy

ŘK

1B

skelet

mandibula M sup. metapodium, pelvis, 3x metakarpus, 2x metapodium, mandibula 41a, C sup.

Bližší určení štěně (3-5 měsíců) stopy opálení

provrtaný

mladý jedinec (méně než 5 měsíců) malý, dospělý jedinec

Lovosice - KKA polozemnice? čelist Schwarzenberská cihelna Tabulka IX. Vybrané lokality středního eneolitu v Čechách s výskytem psa a s bližším určením.

Jak bylo již výše naznačeno, v BK a KKA se můžeme setkat s nálezy psích ostatků, interpretovaných jako doklad rituálního zacházení. Pro BK pochází takové doklady z těchto oblastí střední Evropy: Morava, Slovensko, Polsko a Maďarsko (pokud není uvedeno jinak, všechny níže popsané lokality viz Žid 2000). Obecně se jedná o nálezy celých skeletů či samotných lebek na sídlištích či pohřebištích v různých situacích. Zastoupeny jsou tzv. stavební oběti, nálezy více celých zvířat v sídlištních jamách, pohřby s lidmi i samotné psí pohřby. Na sídlišti v Polsku Dlusina-Zesławice (pow. Kraków) byl nalezen psí skelet uvnitř chaty. Byl

57

interpretován jako oběť. Podobné doklady pochází také z Polska z lokality Igolomia (pow. Proszowice), kde byly v jedné chatě uloženy dva skelety a v druhé jeden. Na Moravě v Dolních Věstonicích byly v jámě kruhového půdorysu (hl. 150 cm) uloženy spolu se stočeným skeletem dobytčete tři skelety psí. Výjimečné doklady zacházení se psy pochází ze Slovenska, ze sídliště Nitrianský Hrádok-Šurany (okres Nové Zámky). V objektu o průměru 1,5 m a hloubce 3 m byly ve spodní části ve výklenku, který probíhal podél celé jámy uloženy skelety minimálně 11 lidí ve skrčených či sedících polohách. Skelet psa ležel uprostřed tohoto objektu. Mezi milodary byl kamenný sekeromlat a nádoba. Na témže sídlišti byly v hromadném hrobě o hloubce 4 m a průměru 2 m (nade dnem skoro 3 m) s minimálně 20 lidskými skelety uloženými ve skrčené poloze obličejem do středu jámy pozůstatky pěti psích lebek. Některé lebky lidské a všechny psí nesly stopy po přepálení (Ambros 1955, 107). Na sídlišti Šarovce (okres Želiezovce) byl nalezen skelet dospělého psa v jámě spolu s pohřbem muže. Muž ležel ve skrčené poloze hlavou k východu a byl přikrytý střepy ze zásobnice. Další nálezy pochází z maďarských lokalit (Žid 2000). V Polsku na sídlišti KKA Biskupin (pow. Żnin) byl na dně uložen skelet psa se střepy ze dvou nádob, kostmi plotice a okouna, kamenným šídlem a škrabkou. Z Polska pochází i nález psího skeletu pohřbeného spolu se dvěma dobytčaty. Jedná se o lokalitu KKA Brześć Kujawski (pow. Włocławek). Oba tuři byly orientování Z – V a ležely naproti sobě. Mezi nimi se nacházel skelet psa. U hlav skotů se nalezly dva zdobené kostěné terčíky.

7. 4. Mladý eneolit V mladém eneolitu osídlily Čechy dvě výrazné kulturní skupiny. Kultura se šňůrovou keramikou (dále KŠK) a kultura zvoncovitých pohárů (dále KZP). Pro obě je charakteristický nedostatek sídlištních nálezů oproti dokladům pocházejícím z pohřebišť, či ojedinělých hrobových nálezů. Z tohoto důvodu není téměř možné hovořit o hospodářském zázemí těchto kultur, které do značné míry reprezentují právě sídlištní osteologické nálezy. Přesto kosti zvířat, které se v lidských hrobech vyskytují, mají určitou výpovědní hodnotu i z tohoto hlediska. Části skeletů bývají nejčastěji interpretovány právě jako pokrm pro zemřelého (Vlčková 2002). Doklady tohoto typu jsou nalézány u obou kultur, přičemž se nejhojněji vyskytují domácí druhy (Čechy i Morava): ovce/koza, skot domácí, prase domácí, méně kůň 58

(domácí?), výjimečně pes a divoké druhy: jelen evropský, prase divoké, žába (Vlčková 2002). Doklady psa jsou známy z lokalit KŠK z Komořan, okres Vyškov (femur v kostrovém hrobě 19) a Předboje, okres Praha – východ (fragmenty psa?, kostrový hrob). Z prostředí KŠK ve středním Německu pochází nálezy psa ze sídlišť i pohřebišť (Clason 1971). Na sídlišti Bottendorf byly nalezeny 4 fragmenty (z celkového počtu fragmentů domácích druhů 164) patřící psům a na sídlišti Gleina 2 fragmenty (z celkového počtu fragmentů domácích druhů 29). V hrobech jsou doloženy buď zlomky skeletu (Schotterey, Kr. Merseburg) nebo jeho větší části. Tyto nálezy tvoří zajímavou skupinu lidských pohřbů se psy, která není ovšem doložena pro naši oblast. Takovéto doklady se vyskytují v Polsku, Německu (pro obě oblasti Žid 2000) i na Slovensku (1 nález z Trenčína (Cheben 2004). Pro ilustraci zde budou uvedeny jen některé. Na německé lokalitě Nickelsdorf (Kr. Eisenberg) byly pod mohylou uloženy dva psí skelety zřejmě u nohou pohřbeného. V Polsku byl pochován pes spolu s 8 lidmi pod mohylou na lokalitě Zakłodzie - Sasiadka (pow. Zamość). Mezi žebry psího skeletu byl kostěný hrot, část kostry byla přikryta blokem vápence. Další kategorii představuje nález ve Złotě (pow. Sandomierz). Ve dvou chatách se zde nalezly 3 psí lebky (Žid 2000). Zde by se mohlo jednat o stavební oběti. Samostatnou kategorií jsou pak artefakty složené ze zvířecích zubů, nejvíce ze psích, ukládané jako milodary do hrobů KŠK. Artefakty z provrtaných zvířecích zubů a jejich napodobenin jsou v Čechách doloženy přibližně z 15 okresů ze středních a severozápadních Čech. Jedná se o více než 50 kolekcí z asi 35 lokalit. Pro oblast středního Německa uvádí Buchvaldek (Buchvaldek 1986, 32) téměř 60 kolekcí pocházejících z ženských hrobů původně pravděpodobně našitých na oděvu nebo ve formě náhrdelníků. Z Moravy pochází jeden z nejznámějších případů tohoto milodaru z lokality Marefy, okres Vyškov. Zde bylo v hrobě starší ženy objeveno kolem 400 provrtaných psích zubů a jejich napodobenin (Sklenář – Sklenářová – Slabina 2002, 193). Také pro oblast Čech je tento artefakt pokládán za typicky ženskou pohřební výbavu. Přesné antropologické určení bylo ale možné jen v některých případech, a někdy se s archeologickým určením pohlaví rozchází (např. Konobrže, hrob 14, katalog). Odkazy na literaturu jsou uváděny pouze u lokalit, které nejsou ve výběru v tabulce X. Pro tuto práci byla získána data z 27 kolekcí a 16 lokalit. Zde budou řešeny především otázky počtu zubů, jejich druhového určení, uložení v hrobě, vztahu 59

k ostatním milodarům a pohlaví zemřelého u lokalit, kde byly zjištěny i bližší okolnosti nálezu. Na pohřebišti v Březně byl v hrobě CXXV (orientace Z – V) objeven mezi jinými milodary artefakt z 34 zvířecích provrtaných zubů, z nich 26 bylo určeno jako psí (8 řezáků, 18 špičáků). Zuby pocházely minimálně ze čtyř menších až středně velkých jedinců. Nacházely se na více místech, zřejmě u hlavy, na trupu a ve středu hrobu mimo pohřbeného. Jednalo se pravděpodobně o pozůstatky náhrdelníku a ozdob našitých na oděvu (na pasu?). Na stejném místě byly uloženy i perleťové kroužky (16), střepy ze 4(?) keramických nádob u hlavy, v Z části a ve středu objektu. Skelet byl špatně zachován a pohlaví bylo určeno na základě výbavy a uložení (zčásti na levém boku hlavou k V) jako ženské. Ostatní zuby patřily malému přežvýkavci a jelenu. Na lokalitě Lovosice – vápenka sestával artefakt z 96 provrtaných psích zubů (91 řezáků a špičáků, 5 stoliček) a devíti jejich napodobenin. Uložen byl v hrobě orientovaném V – Z u pasu zemřelého ve čtyřech řadách hroty vzhůru. Na jeho koncích se nacházelo 8 perleťových kroužků. Mezi milodary byla i pazourková čepel. V Sulejovicích byl v hrobě 12 (obr. 4) orientovaném JJZ – SSV uložen skelet (žena?) na levém boku. Artefakt provrtaných psích zubů (55 špičáků, 83 řezáků a 103 zlomky) tvořil souběžné řady u levé paže pohřbeného. Dvě keramické nádoby (amfora a vejčitá nádoba) stály za trupem, pohár u J stěny a pazourková čepel u pravého ramene. Po celém trupu se nacházely perleťové kroužky. Na pohřebišti v Břešťanech (Buchvaldek – Velímský 1987) bylo v dvojhrobu orientovaném JZ - SV objeveno 13 zvířecích zubů, které ovšem nenesou stopy provrtání (nelze vyloučit). Psům patřilo 10 z nich. Jeden skelet spočíval na pravém boku hlavou k JZ a druhý na levém boku hlavou k SV severně od prvního. Mezi ostatní milodary se nalezly: zlomek amfory, fasetovaný sekeromlat v J rohu objektu a kamenná čepelka při JV stěně. V Praze 6 (U Zeměpisného ústavu) byl ve 20. letech minulého století objeven porušený hrob. V něm spočíval skelet na levém boku s milodary: amforou za pánví a 224 provrtanými zvířecími zuby a jejich napodobenin (10) kolem krku, ramen a zápěstí. Z nich patřilo psovi 212 (120 řezáků, 64 špičáků, 14 stoliček a 8 třenových zubů, zbytek neurčen). Z Terronské ulice v Praze 6 pochází další nález artefaktu z provrtaných zvířecích zubů. Uložen byl v hrobě u skeletu, který spočíval na levém boku s hlavou k SV u trupu a pod koleny. Artefakt sestával ze 151 zubů, z toho psích bylo 150 (117 řezáků, 23 špičáků, 8 stoliček a 2 třenové zuby). Za týlem mrtvého se nacházel válcovitý pohár a vedle nádoby dvě kamenné čepelky. Spolu se zuby tvořily artefakt pravděpodobně kroužky 60

z mušlí (1200) a kostěné korálky (2) nalezené na stejných místech. V Praze 8 (Za Čimickou ulicí) byl objeven další milodar tohoto typu. Nalezen byl v hrobě u skeletu orientovaného V – Z a uloženého na levém boku. Zuby byly rozmístěné po celé kostře, s větší koncentrací u levého lokte. Celkem bylo nalezeno 17 zubů, z toho 14 psích (12 řezáků, 2 špičáky a další zlomky řezáků). Ostatní milodary se nacházely za křížovou kostí amfora, v SV rohu objektu pohár a hrnek. Výbavu tvořily i zlomky mušle a lidské prstní články (jeden provrtaný). Další artefakt z provrtaných zvířecích zubů (a jejich napodobenin) pochází z pohřebiště v Praze 8 Čimicích. Nalezen byl v hrobě (obr. 3, 5) jako součást výbavy zemřelého spolu s ostatními milodary. Sestával ze 194 provrtaných zubů, z toho 169 bylo psích (86 špičáků zbytek blíže neurčen) a 34 napodobenin. Uložen byl na hrudi zemřelého a jižně od ní spolu s provrtanými perleťovými kroužky (1435) a kostěným korálkem. Skelet spočíval na levém boku v orientaci V – Z ve skrčené poloze. U nohou zemřelého se nalezla amfora (Z od nich), za jeho týlem stály dvě dózy a mezi nimi pazourková čepel. Dva zlomky lastury byly uložené před čelní kostí a nad levou stehenní kostí. Podle osteologického rozboru pocházel artefakt ze zubů z minimálně 25 psů. Z konce 19. století pochází nález z Prahy – Vinohrad. Jedná se o jeden provrtaný psí špičák a 6 napodobenin. Tento artefakt byl uložen v hrobové jámě u krčních obratlů pohřbeného spolu s 5 kostěnými korálky. Mrtvý ležel hlavou k východu. Jižně od lebky měl položenou kamennou čepelku, v JZ části objektu byla dále objevena amforka a pohár. Na pohřebišti ve Vikleticích (Buchvaldek – Koutecký 1970) jsou provrtané zvířecích zuby doloženy v osmi hrobech z celkového počtu 164. První objekt (hrob 12A/1963, orientace Z – V) obsahoval 8 (z celkového počtu 34, dále za počtem psích zubů v závorce celkový počet) provrtaných psích zubů a 21 napodobenin uložených u levé stehenní kosti a levého předloktí zemřelého, který spočíval na levém boku ve skrčené poloze v orientaci Z – V. Antropologicky byl skelet určen jako mužský, archeologicky jako ženský. Výbavu tvořily dále keramické nádoby: amfora za zády a dvě dózy za pánví a škrabadlo z pazourku u levé stehenní kosti. V druhém objektu (hrob 51/1963 (obr. 6), orientace Z - V) sestával artefakt z 36 (36) psích provrtaných zubů. Uloženy byly u pravé lýtkové kosti jedince pohřbeného na levém boku orientovaného VSV – ZJZ. V objektu byla dále nalezena amfora u S stěny, pazourkový hrot v JV rohu, kostěná perla a keramické zlomky ve středu V poloviny hrobu. Ve třetím objektu (hrob 113/1963 (obr. 7), orientace ZJZ – VSV) tvořily součást výbavy zemřelého, jehož skelet se nedochoval, špatně 61

dochované provrtané psí zuby. Nalezeny byly ve dvou skupinách: menší v JV části objektu a větší ve dvou řadách uprostřed S poloviny objektu. U V stěny stál džbán, vedle něj se nacházela pazourková čepel a Z od něj malá amfora. Ve středu objektu a při jeho J stěně byly rozmístěny keramické střepy, uprostřed J poloviny objektu ležel brousek. Ve čtvrtém objektu (hrob 118/1963, orientace ZJZ – VSV) byl nalezen skelet uložený na pravém (!) boku ve skrčené poloze orientován JJV – SSZ. U nohou měl fragmenty psích špičáků (11) a napodobenin celých zubů (7). Milodary doplňují keramické nádoby: amfora v SZ rohu a zlomek poháru u JV rohu. Hrob byl porušen mladším pohřbem. Pátý objekt (hrob 140/1963 (obr. 8), orientace Z – V) obsahoval 1 (4) psí špičák a 1 fragment za týlem mrtvého. V hrobové jámě se nacházel skelet uložený na levém boku ve skrčené poloze orientován V – Z. Jeho výbavu tvořily keramické nádoby: vejčitý hrnek (?) u V stěny, zlomek amfory v SV rohu, pazourkový hrot, křemencová čepelka a zlomky ŠI. V šestém objektu (hrob 166/1963 (obr. 9), orientace ZJZ – VSV) byli pohřbeni dva jedinci. Jeden dospělý uložený na levém boku ve skrčené poloze a druhý juvenilní, jehož kosti byly promíchány s prvním skeletem. Ve středu objektu na dně bylo nalezeno 34 (35) provrtaných psích zubů a 27 jejich napodobenin. Ve střední a V části objektu se nalezly zlomky poháru, ve V polovině hrobu a v JV rohu štípaná industrie (pazourková čepel a vrták). Ozdoby doplňovaly provrtané mušle. Sedmý objekt (67/1964, orientace Z – V) obsahoval 54 (57) psích provrtaných zubů a 3 jejich napodobeniny uložených ve dvou řadách za hlavou v blízkosti pravé paže. Skelet spočíval na levém boku ve skrčené poloze v orientaci V – Z. Za pánví byla nalezena část amfory u S stěny a u V stěny dvě dózy a pazourková čepel. Poslední, osmý objekt (hrob 14/1965, orientace Z – V) obsahoval 6 (9) psích provrtaných zubů nalezených v J polovině objektu. Skelet se nacházel v neanatomické poloze orientován V - Z. Výbavu zemřelého doplňovaly střepy amfory v SV rohu objektu. Na pohřebišti v Konobržích se provrtané zvířecí zuby vyskytovaly ve třech hrobech z deseti. V prvním hrobě H 14 bylo nalezeno 29 zubů, z toho 25 psích (17 stoliček, 4 špičáky, 4 řezáky). Uloženy byly na pánvi, u levého předloktí a na krčních obratlích zemřelého, který spočíval na levém boku lebkou k V. Mezi ostatní milodary patřila amfora u dolních končetin, kostěné či parohové korále na pravém předloktí a soubor asi 2000 perleťových kroužků za trupem. Antropologicky byl skelet určen jako mužský, archeologicky jako ženský. Ve druhém hrobě H 31 (obr. 10) sestávala kolekce ze 325 provrtaných zubů (a 49 napodobenin), z nichž 311 patřilo psům (73 špičáků, 162 řezáků, 41 62

stoliček, 35 třenových zubů). V hrobě byli pohřbeni dva jedinci, dospělá žena a 9 - ti měsíční dítě. První skelet ležel na levém boku hlavou k východu a druhý skelet (dítě) se nacházel mezi levou rukou a trupem ženy. Zvířecí zuby byly v několika skupinách rozmístěny téměř po velké části objektu - za prvním skeletem, u levého ramene, nad pánví, u pravého předloktí, mezi stehenními kostmi a největší soubor mimo kostry. Další milodary tvořily keramické nádoby (dóza a amfora za prvním skeletem), kostěný hrot, pánev a křížové obratle z prasete a shluk několika set až jednoho tisíc perleťových korálků také za prvním skeletem. Na pánvi, u krčních obratlů a žeber byly rozmístěny parohové korále (19). Třetí hrob H 179 obsahoval soubor 25 provrtaných zubů (z toho 22 napodobenin). Psovi patřil jeden špičák nalezený pod lebkou skeletu uloženého na levém boku hlavou k V. Dvě nádoby (dóza a pohár) umístěné dnem vzhůru S od lebky, kostěný hrot a prasečí pánev doplňovaly výbavu mrtvého.

63

Lokalita Březno Lovosice – vápenka Sulejovice Praha 6 – U Zem.úst. Praha Terr.ul

6

–

Praha 8 – Za Čim.ul Praha 8 Větrná ul. Praha Vinohrady

–

Špičáky Řezáky Třenové Stoličky Citace Počet zuby zubů/psích 34/26 18 8 Kyselý 2000b, Pleinerová 2000 96/96 91 5 Moucha - Pleiner 1958 138/138 55 83 Buchvaldek 1958 224/212 64 120 8 14 Buchvaldek – Havel – Kovářík 1991 151/150 23 117 2 8 Buchvaldek – Havel – Kovářík 1991 17/14 2 12 Buchvaldek – Havel – Kovářík 1991 194/169 86 Havel 1981

- 1/1

1

Konobrže, H 14 Konobrže, H 31 Konobrže, H 179 Chudeřín, H 8

29/25

4

4

17

325/311

73

162

3/1

1

18/18

18

Chudeřín, H 10

20/20

8

3

Dobříčany Prosetice

65/25 16/16

16 11

8 2

35

41

9 1 1

Buchvaldek – Havel – Kovářík 1991 Dobeš – Buchvaldek 1993 Dobeš – Buchvaldek 1993 Dobeš – Buchvaldek 1993 Kyselý 2005e Kyselý 2005e

Kyselý 2005d Peške 1978b, Buchvaldek – Cvrková – Budinský 1987, Peške 1987b Tabulka X. Vybrané české lokality KŠK s počtem a druhovým určením zubů. 2

V tabulce X. jsou zanesena data z 15 objektů (z 12 lokalit), u nichž bylo určeno druhové zastoupení jednotlivých zubů. Nejhojněji se vyskytují řezáky (45,8%), na druhém místě stojí špičáky (41,6%), které byly zjištěny ve všech hrobech, dále stoličky (8,5%) a třenové zuby (4,1%). Do zubů byly provrtány otvory, sloužící pravděpodobně k zavěšení na nějaký materiál za účelem vytvoření ozdoby (náhrdelníky, náramky, nánožníky) nebo k našití na oděv. U špičáků a řezáků jsou

64

otvory v kořenové části zubu, u stoliček v jednom z kořenů. Tyto informace byly zjištěny jen u některých objektů (např. Vikletice, Chudeřín).

Lokalita Březno

Uložení U hlavy, trupu, mimo skelet ve středu objektu Lovosice - U pasu ve 4 řadách vápenka Sulejovice V řadách u levé paže Praha 6 U zem.úst. Praha 6 Terr.ul Praha 8 Za Čim.ul. Praha 8 Čimice

– Kolem ramen, krku, zápěstí

– V oblasti prsou, pod koleny

Amfora, vejčitá nádoba, pohár, pazourková čepel, perleťové kroužky amfora

Válcovitý pohár, 2 kamenné čepelky, kroužky z mušlí, kostěné korálky Amfora, pohár, hrnek, zlomky mušle, provrtaný lidský prstní článek

– Po celé kostře, u levého loktu

- Na hrudi a u ní na levé straně

Praha Vinohrady Konobrže, H 14 Konobrže, H 31

Ostatní milodary Perleťové kroužky, střepy 4 nádob (z toho 1 amfora) Perleťové kroužky, pazourková čepel

Amfora, 2 dózy, pazourková čepel, 2 zlomky lastury, perleťové kroužky, kostěný korálek Amfora, pohár, kostěné korálky, kamenná čepelka Amfora, kostěné či parohové korále, perleťové kroužky Dóza, amfora, kostěný hrot, zvířecí kosti, perleťové korálky, parohové korále Pazourková čepel, pohár, dóza, kostěný hrot, zvířecí kosti Amfora, 2 dózy, pazourkové škrabadlo

U krčních obratlů

Na pánvi, u levého předloktí, na krčních obratlích U levého ramene, nad pánví, u pravého předloktí, mezi stehenními kostmi, mimo skelet Konobrže, Pod lebkou H 179 Vikletice, U levé stehenní kosti a levého H předloktí 12A/1963 Vikletice, U pravé lýtkové kosti Amfora, keramické střepy, pazourkový H 51/1963 hrot, kostěná perla Vikletice, U dolních končetin Amfora, zlomek poháru H 118/1963 Vikletice, Za hlavou Zlomek amfory, vejčitý nádoba, H pazourkový hrot, zlomky ŠI 140/1963 Vikletice, Ve dvou řadách za hlavou, blízko Část amfory, 2 dózy, pazourková čepel H 67/1964 pravé paže Tabulka XI. Uložení provrtaných zvířecích zubů v jednotlivých objektech a ostatní milodary.

65

Provrtané zvířecí zuby se vyskytují v objektech KŠK povětšinou na více místech. Tvoří skupinky, řady, nebo jsou nacházeny izolovaně. Vzhledem ke skeletu bývají hlavně v horní polovině, v oblasti hlavy, krku, trupu a horních končetin. Méně jsou situovány v oblasti pasu, pánve a dolních končetin. Pokud tvoří tyto artefakty řady, např. na trupu nebo na pánvi lze předpokládat, že byly na něčem upevněny, nebo alespoň svázány a nošeny volně. Mohly také zdobit oděv našité na jeho lem nebo jiná místa. Skupinky provrtaných zubů v oblastech hlavy, krku a distálních částí končetin mohou ukazovat na použití tohoto artefaktu jako náhrdelníku, náramku a jiné ozdoby. Do hrobů, v nichž se vyskytují provrtané zvířecí zuby, byly přidávány i jiné milodary. Jak ukazuje tabulka XI., z 16 zkoumaných objektů se v 15 nalezla amfora, nebo její zlomky. V devíti případech byla do hrobu uložena štípaná industrie. Perleťové kroužky tvořily výbavu pohřbeného v šesti objektech. Mezi další milodary se řadí kostěné kroužky i kostěné nástroje, artefakty z mušlí, keramické nádoby pohár, dóza (ve třech objektech po dvou), vejčitá nádoba a hrnek, zvířecí kosti a v jednom případě provrtaný lidský prstní článek. Na příkladu 16 objektů z deseti lokalit není patrné, že by výskyt artefaktů ze zvířecích provrtaných zubů byl přísně vázán na ukládání jiného typu milodaru. Typické je však spojení s jinými ozdobami, hlavně s kroužky z mušlí, což je charakteristické i pro oblast středního Německa (Buchvaldek 1984, 32, 92). Amfory, štípaná industrie ale i kroužky z mušlí se vykytují i v hrobech bez provrtaných zvířecích zubů. Skelety ve výše zkoumaných 20 objektech byly ve většině případů, kde to stav zachování kostí umožnil určit, uloženy na levém boku hlavou směřující k V s mírnými i většími odchylkami. Jen v jednom případě (Vikletice, objekt 118/1963) ležel pohřbený jedinec na pravém boku hlavou k Z. Tento hrob byl bohužel sekundárně porušen mladším pohřbem a autoři publikace k této lokalitě se domnívají, že došlo i k přesunu těla (Buchvaldek – Koutecký 1970, 34). Provrtané zvířecí zuby a artefakty z nich jsou tedy pravděpodobně typicky ženskou výbavou. Pro KZP byl získán pouze jeden doklad chovu psa. Jedná se o nález z pohřebiště v Brandýsku. V hrobové jámě obdélníkového půdorysu o rozměrech 138x78 cm byl uložen s lidským pohřbem ženy ve věku 16-17 let skelet psa. Pes ležel na pravém boku v hloubce 20cm, hlavou k JJZ, přední končetiny měl přitaženy k lebce, zadní k tělu. Jeho věk byl určen na 6-8 měsíců. Lidský skelet by orientován JJZ-SSV a částečně vsedě byl uložen v hloubce 91cm. Společné pohřby lidí a psů 66

jsou známy ve většině kultur neolitu a eneolitu ve střední Evropě, pro území Čech je však nález z Brandýsku ojedinělý.

7. 5. Role a vzhled psa v českém eneolitu Stejně jako v předchozím období neolitu i v eneolitu se v Čechách setkáváme s nálezy řazenými do kategorie odpadu i artefaktu. Přibývají však také doklady pietního zacházení se psy ve formě samostatných psích pohřbů, nálezy interpretované jako oběti a doložen je i nález pes doprovázejícího člověka na onen svět. Pro všechny nalezené fragmenty spadající do kategorie odpadu platí výše popsané schéma jako pro neolit. Pes tvořil pravděpodobně část masité potravy, i když ne významnou (LgK, JoK, KNP, BK, ŘK, KKA). Zřejmé je to na kostech se zářezy a opálením (BK, ŘK). Samostatné psí pohřby (JoK) a psi jako obětiny (KNP) je velmi těžké blíže interpretovat. Zdá se, že jejich role byla pro tyto kulturní skupiny pestřejší, zvláště když v obou se vyskytují také odpadní nálezy patřící psům. Z dnešního pohledu bychom řekli, že se u samostatných psích pohřbů jednalo o oblíbená zvířata, která si vysloužila po své smrti takovéto pietní zacházení. Možností může být samozřejmě ale více. Další kategorií jsou artefakty ze psích zubů, které nacházíme v ŘK a hlavně v KŠK. U KŠK je vysoce pravděpodobné vzhledem k velkému množství nálezů v jednotlivých objektech, že psi měli v této kultuře zvláštní postavení. Poslední skupinou jsou psi v lidských hrobech, kam spadá nález patřící KZP. Nález nabízí přinejmenším dvě možnosti interpretace. Jednou je zvíře jako masitý milodar a druhou oblíbený jedinec, doprovázející svého pána. Na konec je třeba zdůraznit, že psi vykonávali velice pravděpodobně funkce, které jsou jim z hlediska etologie jaksi vlastní, jako je hlídání, lov, odklízení odpadu nebo funkce psa jako společníka. Stejně jako je tomu v období neolitu i v eneolitu víme jen málo o psím vzhledu. Na základě studia kosterních ostatků určili někteří badatelé velikosti zkoumaných psů a u dvou lokalit byl podrobněji popsán i tvar lebky (Hostivice – Litovice 1998/99 a Dänemark, viz katalog). Celkem u sedmi lokalit od starého po mladý eneolit byla konstatována velikost od menších po středně velké jedince (tj. 67

kohoutková výška kolem 40 – 50 cm). U lebky z Kutné Hory – Dänemarku (Kyselý 2008) byla zjištěna vnější podobnost s plemeny střední knírač či norský lovecký pes a u lebky z Hostivic – Litovic (Kyselý 2002, 42) byla konstatována forma Canis familiaris palustris, neboli rašelinný pes (jež byl popsán už v druhé půli 19. století L. Rütymeyerem (Benecke 1994, 109) a vzhledově je přirovnáván k dnešním špicům, samozřejmě jen co se velikosti těla a tvaru lebky týče (Kholová 1987, 79-81)). Nejedná se pravděpodobně o plemeno, spíše o šířeji pojatý typ psa, jehož pozůstatky pochází především z neolitických kolových staveb (Kolda 1953, 8).

Nálezy ze

středního a pozdního neolitu Rakouska a Švýcarska jsou také připodobňovány k typu palustris, také však k dnešním dingům australským (obr. 11) a novoguinejským (obr. 12), (Benecke 1994, 111).

7. 6. Pes v eneolitu – závěry V období eneolitu se psí ostatky nacházejí v těchto kulturách: pro přechod mezi neolitem a eneolitem v LgK, v samotném eneolitu pak v: JoK, KNP, BK, ŘK, KKA, KŠK, KZP. Psí kosti pochází ze sídlišť, pohřebišť i výšinných lokalit. Samotné objekty mají různé tvary i funkce (zásobní jáma, chata, hliník, příkop, obětní jáma, hrobová jáma) a nebyla zde kromě JoK, kde se setkáváme se dvěma psími pohřby uloženými v zásobních jamách, sledována vazba výskytu jednotlivých anatomických částí na typy objektů. Kde to bylo možné sledovat (u LgK, JoK, KNP, ŘK) je zastoupení psích kostí oproti ostatním domácím zvířatům malé, průměrně se pohybuje okolo 5%. V některých kulturách se nově oproti neolitu objeví psí pohřby (JoK), psi jako oběti (KNP) a jeden pohřeb člověka se psem (KZP). Hojnější jsou nálezy artefaktů ze psích zubů typické pro KŠK. Nálezy odpadního charakteru se vyskytují u všech výše zmíněných kultur časného, starého i středního eneolitu. Na některých jsou doloženy zářezy a opálení. Psi byli stejně jako v neolitu menších až středně velkých rozměrů. Oproti předchozímu období však nebyl zjištěn jedinec větší střední velikosti.

68

Souhrn Předmětem této práce je shrnutí poznatků o chovu psa v pravěkých kulturách období neolitu a eneolitu na území Čech. Zkoumána byla data ze 48 nalezišť, získána na základě studia publikované literatury. Tato data byla shrnuta v katalogu nálezů. Zohledněny byly jen nálezy psích kostí, práce se nevěnuje jiným dokladům psů na lokalitách, jako je např. okus a koprolity. Jednotlivé nálezy byly řazeny do 5 kategorií (odpad, artefakt, samotný psí pohřeb, pohřeb psa v lidském hrobě a oběť), které by mohly odkazovat na určité kulturní vzorce daných společenství týkající se chovu těchto zvířat. Dále bylo sledováno zastoupení psů v kulturách a na jednotlivých typech lokalit (pohřebiště, sídliště aj.), bližší nálezový kontext a vztah k ostatním domácím zvířatům vyjádřený v procentuálním zastoupení, jako i zastoupení anatomických částí skeletu a pokud to bylo možné i detailnější informace (věk, pohlaví, fenotyp). V dnešní době převládá názor, podpořený především genetickými studiemi (Pavelka – Šmejda 2007), že všichni psi pochází z východoasijského vlka (Canis lupus). Ale také způsob života vlků a s tím spojené jejich etologické vlastnosti předurčovaly tyto zvířata stát se společníky lidí mnohem více než ostatní psovité šelmy (Clutton-Brock 1999). Zatím nejstarší doklad domestikace pochází z lokality Eliseeviči I v Rusku datované do vyspělého gravettienu (Khlopačev – Slabin 2003). V magdalenienu je pak výskyt psa doložen již na více místech Evropy (Musil 1984; Benecke 2001; Henke et al. 2006). Na našem území se poprvé setkáváme se psy spolu s doklady nejstarší zemědělské kultury – kultury s lineární keramikou - v Čechách doložené od pol. 6 tisíciletí př. n. l. (Pavlů 2007, 27).

Od této doby jsou psí kosti nalézány na

archeologických lokalitách těchto neolitických a eneolitických kultur: kultura s vypíchanou keramikou, lengyelská, jordanovská, kultura nálevkovitých pohárů, bádenská, řivnáčská, kulovitých amfor, kultura se šňůrovou keramikou a zvoncovitých pohárů. Pro období neolitu a časného – středního eneolitu pochází nálezy psích ostatků pouze ze sídlištních lokalit (sídliště nížinná a výšinná), naopak pro období mladého eneolitu pouze z pohřebišť, což je pravděpodobně dáno spíše stavem poznání než kulturním znakem těchto společenství. 69

Nálezy bylo možné rozčlenit do několika kategorií. Nejpočetnější zastoupení má skupina dokladů, které byly označeny jako odpad. S těmi se setkáváme ve všech výše zmíněných kulturách, ze kterých pochází sídlištní nálezy psích kostí, tedy nejsou doloženy v mladém eneolitu a jedná se o fragmentární nálezy v různých sídlištních objektech spolu s kostmi jiných domácích zvířat. Na některých kostech odpadního charakteru byly sledovány stopy zářezů (ŘK) a opálení (KNP, ŘK, BK). Další kategorií jsou samostatné psí pohřby, kam můžeme zařadit dva nálezy JoK. V zásobních jamách zde byl objeven v jednom případě jeden psí skelet s milodary na lokalitě Jenštejn, okr. Praha – východ (Dreslerová - Zápotocký 1996) a v druhém pět skeletů dospělého psa se čtyřmi štěňaty také s milodary v Úhřeticích, okr. Chrudim (Vokolek 1979). Pro tyto nálezy shledáváme paralely již od LnK (Stuchlík 2004; Žid 2000) bohužel ne na našem území. Z lokality Hostivice - Litovice, okr. Praha – západ (Kyselý 2002; Pleinerová 2002) datované do KNP pochází nález, který řadíme do další kategorie – oběť. V sídlištním objektu zde byly nalezeny ostatky nejméně tří turů, prasete a čtyř různě starých lidí (2,5 – 20 let). U skotů je doloženo různé přemísťování a manipulace s rohy, končetinami i lebkami. Kategorie psích obětí je zastoupena v celém sledovaném období pouze tímto dokladem a stejně jako u JoK i zde je možné nález porovnat s podobnými ze sousedních oblastí Polska a Německa (Behrens 1964; Zalai-Gáal 1994; Žid 2000).

Pro další kategorii nálezů, kterou

zastupuje pohřebiště v Brandýsku, okr. Slaný (Kytlicová 1960; Zikmundová 1960) – psí skelety v lidských hrobech – v prostředí KZP, do které je tato lokalita datována, žádné paralely neshledáváme (Žid 2000). Nálezy tohoto charakteru se jinak vyskytují již od neolitu. V Brandýsku byla odkryta hrobová jáma s pohřbem mladé ženy a štěněčím skeletem. Poslední skupinu nálezů tvoří artefakty ze psích zubů. Z území Čech jsou známy z VK (Loděnice, okr. Beroun), ŘK (Dänemark, okr. Kutná Hora) a především z KŠK. V práci byla porovnávána data z 16 – ti lokalit a 27 kolekcí. Psí zuby s provrtanými otvory v kořenové části (podařilo se zjistit jen na některých nálezech) byly zjevně ve formě náhrdelníků či závěsků ukládány jako milodary do ženských hrobů. Tvořily řady, skupinky nebo se nalézaly izolovaně ponejvíce v horní polovině skeletu. Nejvíce zastoupeny jsou řezáky (45,8%), špičáky (41,6%) dále stoličky (8,5%) a třenové zuby (4,1%). Na základě rozčlenění nálezů do výše popsaných kategorií lze říci něco málo o roli, jakou mohli psi v neolitu a eneolitu na našem území zastávat. Pokud jsou psí kosti nalézány ve fragmentárním stavu spolu s kostmi ostatních zvířat v zásypech 70

různých sídlištních objektů, interpretujeme je jako odpad. Takové doklady odkazují pravděpodobně na využívání psů jako zdrojů surovin (kůže, kosti, maso). Vzhledem k jejich malému zastoupení vůči jiným domácím zvířatům však lze říci, že takové využívání nebylo příliš běžné, mohlo se např. vztahovat k obdobím nedostatku nebo jiným výjimečným situacím. Jako příklad podobného vztahu ke psům může posloužit kdysi nejrozšířenější plemeno severoamerických indiánů, Velký indiánský pes (Morris 2004, 537). Maso tohoto plemene tvořilo určitou část jídelníčku v závislosti na hojnosti ostatní potravy a bylo považováno za lahůdku. V dobách dostatku se jedlo především o velkých svátcích (Morris 2004, 538). Další tři kategorie – samostatné psí pohřby, oběti a psí pohřby v lidských hrobech – jsou zastoupeny daleko skrovnějšími nálezy a je nesnadné je blíže interpretovat. Můžeme se domnívat, že se jednalo o oblíbená domácí zvířata, která si z nějakého důvodu vysloužila určité pietní nakládání nebo v případě oběti zvířata, která byla součástí blíže neznámého kultu. V žádném období se ovšem (kromě KZP odkud pochází ojedinělý nález) nesetkáváme pouze s nálezy takového charakteru a psi jsou v daných kulturách (JoK, KNP) zastoupeni i odpadními nálezy. Poslední skupinu tvoří artefakty ze psích zubů. Pro KŠK, kde jsou nacházeny nejčastěji, neznáme bohužel sídlištní nálezy psích kostí. Podle způsobů uložení v hrobech se lze domnívat, že byly našívány na oděv nebo nošeny jako náhrdelníky příslušníky ženského pohlaví. Mohly odkazovat na určitý status majitele, nebo měly pouze estetickou hodnotu, popřípadě spočívala jejich funkce jen v jejich uložení jako milodaru. Je zřejmé, že v KŠK hráli psi jedinečnou roli a lze jen doufat, že další výzkumy nám ji pomohou více osvětlit. Na základě studia osteologického materiálu nelze bohužel říci nic bližšího o vzhledu neolitických a eneolitických psů. Informace se omezují na velikosti těla, které se pohybují v rozmezí od menších po větší střední (kolem 40 – 50 cm kohoutkové výšky) a tvaru lebky. Oproti eneolitu je v neolitu doložen pes větší střední velikosti. Je tedy možné, že se vyskytuje tendence ke zmenšování těla, ale údajů pro jistější tvrzení je málo. Ještě problematičtější je přirovnávání nálezů k dnešním plemenům, které významně charakterizují aspekty, jež nemůžeme na základě zkoumání kosterních pozůstatků blíže definovat, jako je typ a barva srsti či postavení ocasu, uší a výraz tváře. Nicméně alespoň dva nálezy byly blíže určeny podle tvaru lebky. Jedná se o doklady psa z lokality Hostivic-Litovic (Kyselý 2002, 42) a Dänemarku (Kyselý 2008). V prvním případě byla nalezena podobnost 71

s pravěkým typem palustris, v druhém s norským loveckým psem, či středním kníračem. Vzhled psů, jak je dobře vidět u dnešních plemen, vždy úzce souvisí s jejich využíváním a jelikož nebyl na českých lokalitách neolitu a eneolitu zjištěn žádný extrémní typ psa, lze konstatovat, že důkazy které by naznačovaly určitou specializaci spojenou se záměrným šlechtěním, zatím nemáme.

72

Literatura Abrlová, K. 2004: Archeozoologie v české archeologické literatuře po 2. světové válce. (Bakalářská práce.) Plzeň. - Západočeská univerzita, Fakulta humanitních studií. Allen, G. M. 1968: Mammalian bones from Homolka (1929-1931). In: R. W. Ehrich – E. Pleslová-Štiková: Homolka. An eneolithic site in Bohemia, Monumenta archaeologica 16. Praha, 434-439. Ambros, C. – Novotný, B. 1953: Nález kostry psa z období volutové keramiky v Hurbanově na Slovensku. Archeologické rozhledy 5, 447-450. Ambros, C. 1955: Nález kostí psa z Nitrianského Hrádku, okr. Šurany. Slovenská archeológia III., 107-109. Ambros, C. 1968: Remains of fauna found in the eneolithic settlement on Homolka (1960-1961). In: R. W. Ehrich – E. Pleslová-Štiková: Homolka. An eneolithic site in Bohemia, Monumenta archaeologica 16. Praha, 440-469. Ambros, C. 1986: Tierknochenfunde aus Siedlungen der Lengyel-Kultur in der Slowakei. In: Internationales Syposyum über die Lengyel-Kultur in der Slowakei, Nové Vozokany 1984, Nitra-Wien, 11-17. Behrens, H. 1964: Die Neolitisch-frühmetallzeitlichen Tierskelettfunde der Alten Welt. Veröffentlichungen des Landesmuseums für Vorgeschichte in Halle 19. Veb Deutscher Verlag der Wissenschaften. Berlin. Benecke, N. 1994: Archäozoologische Studien zur Entwicklung der Haustierhaltung in Mitteleuropa und Südskandinavien von den Anfängen bis zum ausgehenden Mittelalter. Berlin. Benecke, N. 2001: Der Mensch und seine Haustiere. Die Geschichte einer jahrtausendealten Beziehung. Köln. Benková, I. - Čtverák, V. 1997: Loděnice (okr. Beroun) 1995 - 1996. Neolitické sídliště. Archeologie ve středních Čechách 1, 83-89. Bogucki, P. 1979: Mammal remains from Hut B at the Eneolithic settlement of Homolka. Archeologické rozhledy 31, 83-92. Buchvaldek, M. 1958: Hroby se šňůrovou keramikou ze Sulejovic. Památky archeologické 49, 15 – 36. Buchvaldek, M. 1967: Die Schnurkeramik in Böhmen. Praha. Buchvaldek, M. – Koutecký, D. 1970: Vikletice, ein schnurkeramisches Gräberfeld. Praehistorica 3.

73

Buchvaldek, M. 1986: Kultura se šňůrovou keramikou ve střední Evropě. I. Skupiny mezi Harcem a Bílými Karpatami. Praehistorica 12. Buchvaldek, M. – Velímský, T. 1987: Katalog šňůrové keramiky v Čechách II. Povodí Lomského potoka na Bílinsku. Praehistorica 13, 63 – 121. Buchvaldek, M – Cvrková, M. – Budinský, P. 1987: Katalog šňůrové keramiky v Čechách III. Ústecko a Teplicko. Praehistorica 13, 123-147. Buchvaldek, M. – Havel, J. – Kovářík, J. 1991: Katalog šňůrové keramiky v Čechách VI. Praha. Praehistorica 17, 151-205. Buchvaldek, M - Dobeš, M. 1993: Katalog šňůrové keramiky v Čechách VIII. Mostecko. Praehistorica 20, 197-258. Clason, A. T. 1970: Die Beurteilung der Tierknochen aus dem schnurkeramischen Gräberfeld von Vikletice. Praehistorica 3, 284-286. Clason, A. T. 1971: Die Jagd- und Haustiere der mitteldeutschen Schnurkeramik. In: Jahresschrift für mitteldeutsche Vorgeschichte, Halle/S, 105-112. Clason, A. T. 1985: Animal bones and implements. In: E. Pleslová – Štiková: Makotřasy: a TRB site in Bohemia, Fontes archaeologici Pragenses 17, Praha. Clutton-Brock, J. 1999: A Natural History of Domesticated Mammals. Cambridge. Clutton-Brock, J. 2005: Savci. Praha. Červený, Č. – Komárek, V. – Štěrba. O. 1999: Koldův atlas veterinární anatomie. Praha. Darwin, CH. 2007: O vzniku druhů přírodním výběrem. Praha. Dobeš, M. – Kostka, M. – Stolz, D. 2007: Sídliště kultur jordanovské a nálevkovitých pohárů v Praze – Ďáblicích. Archeologie ve středních Čechách 11, 79124. Dreslerová, D. – Zápotocký, M. 1996: Jenštějn. Eine neue neuendeckte frühäneolithische Gruppe in Mittelböhmen. Památky archeologické 87, 5-58. Dreslerová, G. 2006: Vyhodnocení zvířecích kostí z neolitického sídliště Těšetice– Kyjovice (okres Znojmo, Česká republika). Archeologické rozhledy 58, 3-32. Ehrich, R. W. – Pleslová-Štiková 1968: Homolka. An eneolithic site in Bohemia. Monumenta archaeologica 16. Praha. Foster, P. – Kuna, M. – Marešová, D. 2005: Tišice. Výzkumy v Čechách 2005, 279. Fridrichová, M. 1974: Praha 7 – Trója. Výzkumy v Čechách 1974, 174-175. Cheben, I. 2004: Kostrové hroby so šňůrovou keramikou z Trenčína. Otázky neolitu 74

a eneolitu našich krajín, Nitra 2005, 151-160. Havel, J. 1981: Hrob kultury se šňůrovou keramikou v Praze 8 – Čimicích. Praehistorica 8, 67-71. Henke, W. – Schmitz, R. W. – Street, M. 2006: Die späteiszeitlichen Funde von Bonn-Oberkassel. In: Uelsberg, G.(Hrsgb.): Roots. Wurzeln der Menschheit, Bonn, 243-255. Holodňák, P. 1991: Záchranný archeologický výzkum v Soběsukách (okr. Chomutov) v letech 1985-1988 (předběžná zpráva). Archeologické rozhledy 43, 423435. Horňanský, J. – Skutil, J. 1950: Hromadný pohřeb kultury s keramikou malovanou ve Džbánicích u Mor. Krumlova. Obzor prehistorický 14, 333-336. Khlopačev, G. A. – Slabin, M. V. 2003: Die ältesten Hunde aus Eliseeviči I (Russland). Archäologisches Korrespondenzblatt 33, 309-315. Kholová, H. 1987: Historie psího rodu. Praha. Kovačiková, L. 2005: Archeozoologie z neolitických lokalit na katastru Horoměřic (okr. Praha-západ). Archeologie ve středních Čechách 9, 143-148. Kolda, J. 1953: Tělověda psa. Praha. Kratochvíl, Z. 1973: Der Fund von Eguus (Hydruntinus) Hydruntinus (Regalia, 1907) und andere Säuger aus dem südmährischen Neolithikum. Slovenská archeológia XX-I, 195-210. Krauš, J. – Petrášková, V. (a kol.): Akademický slovník cizích slov. Praha 2001. Kuna, M. 1991: Archeologický výzkum neolitického sídliště v Roztokách 19801985. Historie výzkumu, popis lokality a sídlištních objektů. Muzeum a současnost 10/I, 23-87. Kyselý, R. 2000a – Vikletice - nepublikovaný osteologický posudek Archivu nálezových zpráv Archeologického ústavu AV ČR. Č.j. 8393/00. Kyselý, R. 2000b – Březno - nepublikovaný osteologický posudek Archivu nálezových zpráv Archeologického ústavu AV ČR. Č.j. 8399/00. Kyselý, R. 2002a: Zvířecí kosti ze sídliště kultury nálevkovitých pohárů ve Vikleticích (okr. Chomutov). In: Sborník Drahomíru Kouteckému, Most, 315-322. Kyselý, R. 2002b: Osteological analysis of animals buried in Hostivice (Prague-west distrikt) funnel beaker culture (trb) and a comparision of animal remains from Hostivice with other contemporary finds from Czech republic and central Europe. Památky archeologické 93, 29-87.

75

Kyselý, R. 2003a: Zvířecí kosti z neolitického naleziště Krnsko. Archeologie ve středních Čechách 7, 90-93. Kyselý, R. 2003b – Dänemark - nepublikovaný osteologický posudek Archivu nálezových zpráv Archeologického ústavu AV ČR. Č.j. 7982/03. Kyselý, R. 2004: Kvantifikační metody v archeozoologii. Archeologické rozhledy 56, 279-296. Kyselý, R. 2005a – Hostivice – Palouky - nepublikovaný osteologický posudek Archivu nálezových zpráv Archeologického ústavu AV ČR. Č.j. 8902/05. Kyselý, R. 2005b – Tišice - nepublikovaný osteologický posudek Archivu nálezových zpráv Archeologického ústavu AV ČR. Č.j. 8901/05. Kyselý, R. 2005c – Litovice - nepublikovaný osteologický posudek Archivu nálezových zpráv Archeologického ústavu AV ČR. Č.j. 8903/05. Kyselý, R. 2005d – Dobříčany - nepublikovaný osteologický posudek Archivu nálezových zpráv Archeologického ústavu AV ČR. Č.j. 8897/05. Kyselý, R 2005e – Chudeřín – nepublikovaný osteologický posudek Archivu nálezových zpráv Archeologického ústavu AV ČR. Č.j. 2626/05. Kyselý, R. 2007: Zvířecí kosti z archeologických objektů jordanovské kultury v Praze – Ďáblicích. Archeologie ve středních Čechách 11, 125-130. Kyselý, R. 2008 (in print): Animal bone analysis from a Řivnáč culture horizont at the Kutná Hora Denemark site (Kutná Hora district, Czech Republic). In: M. Zápotocký – M. Zápotocká, Kutná Hora – Denemark: hradiště řivnáčské kultury (ca 3000-2800 př. Kr.), Památky archeologické, suppl. 18. Kytlicová, O. 1960: Eneolitické pohřebiště v Brandýsku. Památky archeologické 51/2, 442-474. Kubasiewicz, M. 1984: Die Haustiere im Neolithikum Polens. In: Schwabedissen (Hrsgb.): Die Anfänge des Neolithikums vom Orient bis Nordeuropa. Der Beginn der Haustierhaltung in der „Alten Welt“, Teil IX, Köln, 44-72. Lorenz, K. 1999: Život se psem není pod psa. Praha. Mithen, S. 2006: Konec doby ledové. Praha. Moucha, V. - Pleiner, R. 1958: Hrob lidu se šňůrovou keramikou z Lovosic. Archeologické rozhledy 10, 172-178. Motyková, K. 1974: Sídliště lidu s vypíchanou keramikou u Klíčan. Archeologické rozhledy 26, 321 – 331. Morris, D. 2004: Psi. Praha. 76

Müller, H. H. 1964: Die Haustiere der mitteldeutschen Bandkeramiker. Schriften der Sektion für Vor- und Frühgeschichte 17. Berlin. Musil, R. 1984: The First Known Domestikation of Wolves in Central Europe. Animals and Archaeology: 4 Husbandry in Europe, 23-25. Neústupný, E. (ed.) – Dobeš, M. – Turek, J. – Zápotocký, M. 2008: Archeologie pravěkých Čech/4. Eneolit. Praha. Nobis, G. 1984: Die Haustiere im Neolithikum Zentraleuropas. In: Schwabedissen (Hrsgb.): Die Anfänge des Neolithikums vom Orient bis Nordeuropa. Der Beginn der Haustierhaltung in der „Alten Welt“, Teil IX, Köln, 73-105. Nový, J. – Řídký, J. 2005: Neolitické osídlení na katastru Horoměřic (okr. Prahazápad). Archeologie ve středních Čechách 9, 111-141. Nývltová-Fišáková, M. 2001: Vyhodnocení nálezů fauny na lokalitách Dolní Věstonice II, IIa, IIb, III. Památky archeologické 92, 124-152. Pavelka, J. – Šmejda, L. 2007: Archeogenetika domestikovaných zvířat. Archeologické rozhledy 56/2, 315-335. Pavlů, I. (ed.) – Zápotocká, M. 2007: Prav ěké dějiny Čech/3. Neolit. Praha. Peške, L. 1973a – Dolní Břežany - nepublikovaný osteologický posudek Archivu nálezových zpráv Archeologického ústavu AV ČR. Č.j. 683/73. Peške, L. 1973b – Hostivice – Litovice - nepublikovaný osteologický posudek Archivu nálezových zpráv Archeologického ústavu AV ČR. Č.j. 416/73. Peške, L. 1974a: Osteologický rozbor zvířecích kostí z Klíčan, okres Praha – východ. Archeologické rozhledy 26, 332 – 338. Peške, L. 1974b – Praha – Troja - nepublikovaný osteologický posudek Archivu nálezových zpráv Archeologického ústavu AV ČR. Č.j. 7250/74. Peške, L. 1975 – Chotěbudice - nepublikovaný osteologický posudek Archivu nálezových zpráv Archeologického ústavu AV ČR. Č.j. 2378/75. Peške, L. 1978a – Dobroměřice - nepublikovaný osteologický posudek Archivu nálezových zpráv Archeologického ústavu AV ČR. Č.j. 7567/78. Peške, L. 1978b – Prosetice - nepublikovaný osteologický posudek Archivu nálezových zpráv Archeologického ústavu AV ČR. Č.j. 371/78. Peške, L. 1979 – Loděnice - nepublikovaný osteologický posudek Archivu nálezových zpráv Archeologického ústavu AV ČR. Č.j. 2157/79.

77

Peške, L. 1987a: Určení osteologických nálezů z hrobů se šňůrovou keramikou. Praehistorica 13, 84. Peške, L. 1987b: Určení živočišných zbytků ze šňůrového hrobu z Prosetic. Praehistorica 3, 132-145. Peške, L. 1988: Osteologické nálezy kultury s moravskou malovanou keramikou z Brna Bystrce. Archeologické rozhledy 40, 523. Peške, L. 1990: Osteologické nálezy z lokality Věstonická brána. Archeologické rozhledy 42, 492-500. Peške, L. 1991a: Archeologický výzkum neolitického sídliště v Roztokách. Muzeum a současnost 10/II, 271-291. Peške, L. 1991b – Soběsuky - nepublikovaný osteologický posudek Archivu nálezových zpráv Archeologického ústavu AV ČR. Č.j. 4701/91. Peške, L. 2000b: Osteologické nálezy ze sídlištního objektu kultury kulovitých amfor z Lovosic – Schwarznberské cihelny. Památky archeologické 16, 153-154. Petráčková, V. – Kraus, J (a kol.) 2001: Akademický slovník cizích slov. Praha. Petříčková, J. 1997: Rozbor osteologických nálezů z Loděnic, okr. Beroun. Archeologie ve středních Čechách 1, 105-109. Pleinerová, I. 2000: Hrob kultury se šňůrovou keramikou v Březně u Loun. In: P. Čech – M. Dobeš (editoři): Sborník Miroslavu Buchvaldkovi. Most. 201-204. Pleinerová, I. 2002: Hostivice: Animal and human skeletons from an Early Eneolithic settlement. Památky archeologické 93, 1-28. Pleinerová, I. 2004: Litovice. Výzkumy v Čechách 2004, 123. Pleslová – Štiková, E. 1972: Eneolitické osídlení v Lysolajích u Prahy. Památky archeologické 63, 3–141. Pokorný, M. 1951: Příspěvek k paleontologii diluvia v Předmostí u Přerova. Časopis moravského muzea (vědy historické), 33-50. Rada, I. 1974: Výzkum lineárního sídliště v Chotěbudicích v r. 1974. Archeologické rozhledy 33, 3-17. Raisor, M. J. 2005: Determining the Antiquity of Dog Origins. Canine domestication as a model for the consilience between molecular genetics and archeology. In: British Archaeological Reports International Series 2005. Roblíčková, M. 1999: Zvířecí osteologické pozůstatky na sídlišti kultury s vypíchanou keramikou na lokalitě Olomouc-Slavonín. In: E. Kazdová – J. Peška –

78

I. Mateiciuová: Olomouc-Slavonín (I.). Sídliště kultury s vypíchanou keramikou, Olomouc, 174-184. Řídký, J. 2003: Neolitické osídlení v Krnsku (okr. Mladá Boleslav). Povodí Strenického potoka v období neolitu (dnešní stav poznání). Archeologie ve středních Čechách 7, 73-93. Sklenář, K. – Sklenářová, Z. – Slabina, M. 2002: Encyklopedie pravěku v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha. Smrž, Z. - Zápotocký, M. 1980: Sídliště KNP v Dobroměřicích, okr. Louny. Archeologické rozhledy 32, 481-490. Steklá, M. 1961: Chata kultury s vypíchanou keramikou v Libenicích u Kolína. Památky archeologické 52, 85-93. Stuchlík, S. 2004: Pes v neolitu. Acta archaeologica Opavensia, 213-226. Uerpmann, M. 1996: Animaux sauvages et domestiques du Rubané „le plus ancien“ (LBK 1) en Allemagne. In: R. - M. Arbogast – Ch. Jeunesse – J. Schibler (eds.): Rôle et status de la chasse dans le Néolithique ancien danubien (5500 – 4900 av. J. – C.), Arbeitsgemeinschaft Symposium Tagung Kongress, Rahden/Westf. 2001, 57-75. Vencl, Sl.(ed.) – Fridrich, J. 2007: Archeologie pravěkých Čech/2. Paleolit a mezolit. Praha. Veselovský, Z. 2005: Etologie. Biologie chování zvířat. Praha. Vlčková, Z. 2002: Masité milodary v pravěku. (Bakalářská práce.) Plzeň. Západočeská univerzita, fakulta humanitních studií. Vokolek, V. 1979: Záchranný výzkum v Úhřeticích v roce 1979. Zpravodaj krajského muzea východních Čech VII, 4-7. Všeobecná encyklopedie ve čtyřech svazcích (3, m/r), Diderot 1997. Praha. Zalai-Gáal, I. 1994: Betrachtungen über die kultische Bedeutung des Hundes im mitteleuropäischen Neolithikum. Acta Archaeologica (Academiae scientiarum Hungaricae) 46/1-4, Akadémiai Kiadó, Budapest, 33-57. Zápotocká, M. 2001: Loděnice, okr. Beroun. Objekty z doby s vypíchanou keramikou a začátek fáze StK IV. Archeologie ve středních Čechách 5, 41-105. Zápotocký, M. – Dobeš, M. 2000: Sídliště kultury kulovitých amfor z Lovosic. K typologii keramiky KKA v severozápadních Čechách. Památky archeologické 16, 119-150. Zápotocký, M. 2002: K sídelním a pohřebním areálům kultury nálevkovitých pohárů v severozápadních Čechách: Vikletice, okr. Chomutov. In: Sborník Drahomíru Kouteckému, Most, 281-295. 79

Zeuner, E. F. 1963: A History of Domesticated Animals. London. Zikmundová, E. 1958a – Dneboh (Mužský – Hrada) - nepublikovaný osteologický posudek Archivu nálezových zpráv Archeologického ústavu AV ČR. Č.j. 1550/58. Zikmundová, E. 1958b – Slaný (Slánská hora) - nepublikovaný osteologický posudek Archivu nálezových zpráv Archeologického ústavu AV ČR. Č.j. 4907/58. Zikmundová, E. 1960a: Osteologické nálezy z pohřebiště v Brandýsku. Památky archeologické 51/2, 484-487. Zikmundová, E. 1960b – Libenice - nepublikovaný osteologický posudek Archivu nálezových zpráv Archeologického ústavu AV ČR. Č.j. 1099/60. Žid, J. 2000: Zvířecí pohřby v neolitu a eneolitu ve Střední Evropě. (Ročníková seminární práce.) Praha – Univerzita Karlova, fakulta filosofická. Zdroje obrázků obr. 1. Buchvaldek, M. 1986: Kultura se šňůrovou keramikou ve střední Evropě. I. Skupiny mezi Harcem a Bílými Karpatami. Praehistorica 12. obr. 2. Pleinerová, I. 2002: Hostivice: Animal and human skeletons from an Early Eneolithic settlement. Památky archeologické 93, 1-28. obr. 3., 5.Havel, J. 1981: Hrob kultury se šňůrovou keramikou v Praze 8 – Čimicích. Praehistorica 8, 67-71. obr. 4. Buchvaldek, M. 1958: Hroby se šňůrovou keramikou ze Sulejovic. Památky archeologické 49, 15 – 36 obr. 6., 7., 8., 9. Buchvaldek, M. – Koutecký, D. 1970: Vikletice, ein schnurkeramisches Gräberfeld. Praehistorica 3. obr. 10. Buchvaldek, M. - Dobeš, M. –1993: Katalog šňůrové keramiky v Čechách VIII. Mostecko. Praehistorica 20, 197-258 obr. 11. http://www.biolib.cz/cz/taxonimage/id76058/?taxonid=1854 obr. 12. http://en.wikipedia.org/wiki/New_Guinea_Singing_Dog

80

Obr. 2. Hostivice-Litovice, okres Praha, objekt 4 a 5

81

Obr. 3. Praha – Čimice, okres Praha 8, hrob kultury se šňůrovou keramikou

Obr. 4. Sulejovice, okres Lovosice, hrob 12, měřítko: 2,5 cm = 50 cm

82

Obr. 5. Praha – Čimice, okres Praha 8, hrob kultury se šňůrovou keramikou

83

Obr. 6. Vikletice, okres Chomutov, hrob 51

84

Obr. 7. Vikletice, okres Chomutov, hrob 113

85

Obr. 8. Vikletice, okres Chomutov, hrob 140

86

Obr. 9. Vikletice, okres Chomutov, hrob 163 a 166

87

Obr. 10. Konobrže, okres Most, hrob 31 (III., I)

88

Obr. 11. Dingo, autor George Dvorsky

89

Obr. 12. Novoguinejský dingo

90