Univerzita Karlova v Praze Fakulta sociálních věd Institut sociologických studií, Katedra veřejné a sociální politiky

Univerzita Karlova v Praze Fakulta sociálních věd Institut sociologických studií, Katedra veřejné a sociální politiky

Soňa Zubrová

Zvýšená míra dočasné pracovní neschopnosti v České republice Seminární práce do předmětu Základy veřejné politiky

konzultant:  Mgr. Pavel Bareš

Praha, 2009

Obsah 1

Úvod  

3

2

Teorie – definice, principy

4

3

Rekapitulace současného poznání

7

3.1

Sledování pracovní neschopnosti dle zdravotního hlediska

3.2

4

7

Ukazatelé pracovní neschopnosti

7

Průměrné procento pracovní neschopnosti

8

Průměrná délka pracovní neschopnosti

9

Sledování pracovní neschopnosti z ekonomického hlediska

 12

3.2.1 Zaměstnanec

 12

3.2.2 Zaměstnavatel

 13

3.2.3 Stát

 13

Problémy v  systému nemocenského pojištění

 14

4.1

Zaměstnanec

 14

4.2

Zaměstnavatelé

 15

4.3 Stát 5 Změny platné od 1.1.2009 a dopady na jednotlivé aktéry

 15  19

5.1

Zaměstnanec

 19

5.2

Zaměstnavatel

 21

5.3

Stát

 23

5.4

Ošetřující lékař

 23

6

Diskuze  

 26

7

Závěr

 29

8

Použitá literatura a zdroje

 30

9

Příloha

 32

2

1

Úvod   Problém zvýšené pracovní neschopnosti v České republice se řeší několik let. 

Není to nešvar současné doby  jak je patrné podle citátu z knihy Jaroslava Haška  „Osudy dobrého vojáka Švejka“,  že  "Český národ je banda simulantů."  Co nutí lidi  víc využívat zdravotnické služby a čerpat dávky nemocenského pojištění než je  obvyklé v jiných zemích? Je zvýšená pracovní neschopnost jen důsledkem  zhoršeného zdravotního stavu obyvatelstva? Politici mají snahu tento trend  eliminovat tím, že mění zákony, na jejichž základě se poskytují dávky nemocenského  pojištění a zdravotnické služby. K nejrazantnější změně v poskytování dávek  v pracovní neschopnosti došlo v roce 2004 a od 1.1.2009. V práci jsem se zaměřila  na sledování pracovní neschopnosti ze dvou hledisek, ze zdravotního a  ekonomického. Vymezila jsem problém zvýšené nemocnosti z pohledu jednotlivých  aktérů a nastínila možný vývoj po roce 2008. Do jaké míry může ovlivnit stát,  zaměstnavatel, zaměstnanec a v neposlední řadě i lékař, vývoj pracovní  neschopnosti. Nakolik ovlivní od nového roku změny v nemocenském pojištění život  lidí.  V práci jsem použila metodu analýzy dokumentů a metodu analýzy aktérů.

3

  SUMMARY: The problem of increased disablement in the Czech Republic has been solving for  several years. What forces the people in this country drive more benefit from health  services and allowances of health instance than it is usual in the other countries?  Politicians try to eliminate this trend by means of changing laws on their basis  sicness benefits and health services are provided. In 2004 and since 1.1.2009 the  most radical change for the rendition of work absence has happened. The work is focused on the pursuance of work absence from two points of  view , i.e. from the medical and economical ones. The problem of increased  disablement is described from the points of view concerning to separate participants  and a possible development in 2009 is also given. An analysis to what degree the  state, an employer, an employee or a doctor can influence the development of work  absence is elaborated next and the impact of changes in health insurance for the life  of above mentioned participants is added.

4

2

Teorie – definice, principy  Dočasná pracovní neschopnost  je stav, který lze definovat následovně.

Dočasná pracovní neschopnost je stav, kdy občan nemůže pro nemoc, úraz nebo   jiné zákonem stanovené překážky vykonávat dosavadní zaměstnání nebo dosavadní   samostatnou výdělečnou činnost.  Od 1. 1. 2009 se dočasnou pracovní   neschopností rozumí stav, který pro poruchu zdraví nebo jiné zákonné důvody   neumožňuje pojištěnci vykonávat dosavadní pojištěnou činnost a jestliže trvá   porucha zdraví déle než 180 kalendářních dnů, i jinou než dosavadní pojištěnou   činnost.1  Pracující občan je dočasně neschopen, když lékař zjistí a uzná, že není   schopen nadále dočasně vykonávat současnou činnost. Pokud občan vykonává více   různých činností, může pro některou z nich být neschopen a pro jinou schopen   (např. se zlomeninou DK může být schopen práce účetní, ale neschopen práce   uklizečky)2  S pracovní neschopností se setkal už každý z nás.  Jedná se o krátkodobou  poruchu zdraví, která je považována za sociální událost.  Znaky dočasné pracovní neschopnosti jsou: ­

pojistný poměr

1(

  www.cssz.cz/cz/lekarska­posudkova­sluzba/slovnicek.htm)  

2

 (http://www.clk.cz/poradna/Neschopnost/neschop_vse.html)

5

­

dočasné omezení schopnosti pracovat

­

příčinná souvislost mezi nemocí (resp. úrazem) a dočasným omezením   pracovní činnosti

­

ověření obou podmínek příslušným orgánem (Z.Gregorová:2000,str.100)

 Právní úprava, která se zabývá dočasnou pracovní neschopností: zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění,  zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociál. zabezpečení. Nemoc považována za sociální událost je spjatá s nepříznivou životní situací,  kdy si občan nemůže vlastními prostředky zajistit obživu.  Za těchto okolností  nastupuje stát, který své občany podporuje. Podmínkou podpory je, aby občan po  určitou dobu platil pojistné na nemocenské pojištění. Z toho lze vyvodit vazbu mezi  občanem a státem.   Z pohledu „zásady všeobecnosti sociálního zabezpečení“ se  jedná o druhou rovinu, kdy občan a stát jsou považovány za spolupracující subjekty.  Stát zabezpečuje každého občana, který se podílí odvodem pojistného na zajištění  své budoucnosti.  V první rovině je vztah daný tím, že stát je považovaný za dárce a  od občana se neočekává žádné plnění např. poskytování existenčního minima.  V třetí rovině naopak občan se sám snaží zajistit na budoucí sociální událost tak, že  se např. dobrovolně důchodově připojistí. Z výše uvedeného lze vyvodit, že  východiskem zásady všeobecnosti sociálního zabezpečení je právo každého občana  na zajištění určité hranice životní úrovně. Výše uvedenou druhou rovinu lze také  definovat jako zásadu zásluhovosti, která vyjadřuje vazbu mezi odvedeným  pojistným a vyplacenou dávkou.  Čím více jedinec odvede do systému, tím víc získá  v podobě vyplacené dávky. V této zásadě existuje strop v podobě redukční hranice  pro výpočet dávek nemocenského pojištění.  Jak bylo výše uvedeno,  předpokladem k zajištění v pracovní neschopnosti je  placení pojistného na nemocenské pojištění. Zde lze uplatnit zásadu solidarity, která  znamená, že „zdroje sociálního zabezpečení jsou tvořeny z plateb vázaných   k ekonomicky aktivnímu obyvatelstvu, avšak využívány jsou i pro sociální pojištění  

6

těch občanů, kteří je v konkrétním časovém okamžiku netvořili“.(Gregorová, 2000,   str. 88).  Každému práceneschopnému jedinci by měla být vyplacena dávka podle  stejných pravidel. S tím je spojena zásada rovnosti, která je spjatá s právní normou  v podobě zákona o nemocenském pojištění č. 187/2006Sb., v platném znění, který  upravuje poskytování dávek nemocenského pojištění.  V práci byla použita metoda analýza dokumentů a analýza aktérů.

3

Rekapitulace současného poznání Problémy, které souvisí s pracovní neschopností lze sledovat ze dvou 

hledisek.  První lze nazvat jako zdravotní a je spjat se zdravotní stavem zaměstnanců,  kteří jsou pracovně činní. S tím úzce souvisí pracovní prostředí, bezpečnost a  hygiena, které mají vliv na zdravotní stav pracovníka.  Druhý pohled je ekonomický a  vztahuje se k důsledku nepřítomnosti dočasně  práce neschopných v zaměstnání, ke snížení tvorby zdrojů, k čerpání fondu  nemocenského pojištění a k nákladům na zdravotní péči.  Statistiku, která sleduje evidenci práce neschopných lze najít na webových  stránkách České správy sociálního zabezpečení, Českého statistického úřadu a  Ústavu zdravotnických informacích a statistiky. 

3.1

Sledování pracovní neschopnosti dle zdravotního hlediska 7

3.1.1 Ukazatelé pracovní neschopnosti Sledovat pracovní neschopnost ze zdravotního hlediska lze na základě  ukazatelů, které nám udávají jaké je průměrné procento a průměrná délka pracovní  neschopnosti. Abychom mohli sledovat vývoj pracovní neschopnosti, je zapotřebí znát  průměrný počet nemocensky pojištěných osob.  Do konce roku 2008 byli vyňati  některé skupiny osob z toho pojištění. Jedná se zejména o příslušníky ozbrojených  sborů z povolání, diplomaty, celníky a hasiče.   Tabulka č. 1 – Počet osob přihlášených k nemocenskému pojištění

 

Organizace

Malé organizace OSVČ

Celkem

Rok 2004 Rok 2005 Rok 2006 Rok 2007 Rok 2008 

3 125 092 3 082 457 3 149 523 3 173 503  3 411 014

966 150 974 767 987 387 988 148      1 000 683

4 358 766 4 298 049 4 358 984 4 372 191 4 612 117

267 524 240 825 222 074 210 540  200 420 

Zdroj: internetový portál ČSSZ 2008

K  zvýšení počtu nemocensky pojištěných osob (tabulka č.1na předchozí  straně) došlo především díky snižování nezaměstnanosti (tabulka č. 2), zvyšování  počtu studentů, kteří se pojišťovali (platné do 31.12.2008) a dále také  tím, že lidem  se živnostenským listem se v roce 1994 umožnilo dobrovolně přihlásit se k  nemocenskému pojištění.  Tabulka č. 2 – Vývoj nezaměstnanosti v %

Rok %

2003

2004

2005

2006

2007

11/2008

9,9

9,2

9

8,1

6,6

5,6

Zdroj: internetový portál ČSSZ 2008

3.1.2 Průměrné procento pracovní neschopnosti

8

Tento ukazatel vyjadřuje, jak velký podíl tvoří dny pracovní neschopnosti na  celkovém počtu dnů, které by byly odpracovány, pokud by byli všichni pojištěnci  práce schopni. Neboli počet dnů pracovní neschopnosti vydělíme počtem celkové  pracovní doby všech pojištěnců.

Graf č. 1 : Vývoj průměrného procenta pracovní neschopnosti Zdroj: ÚZIS zdravotnická ročenka 2007

Nejnižšího průměrného procenta pracovní neschopnosti se dosáhlo v roce  1975 – 4,06%, naopak nejvyšší hodnota byla zaznamenána v roce 2006 – 6,45%.

3.1.3 Průměrná délka pracovní neschopnosti Dalším ukazatelem je počet ukončených  případů  pracovních neschopností  (viz.příloha č.1 – graf č.1).   Pokles není  důkazem, že by se zdravotní stav v České  republice výrazně zlepšoval.  Podíváme­li se na průměrnou délku trvání pracovní neschopnosti ve dnech  (tabulka č.3) zjistíme, že během období 1993­2008 rostla a rozdíl představuje 17 dní.  Důvod, který tento trend podporuje lze hledat v prodloužení průměrné délky života a  s tím související oddálený odchod do důchodu.  Pracovníci ve věkové skupině 50 let  a více se podílejí větší mírou na pracovních  neschopnostech, jak bude níže  uvedeno. 9

Tabulka č. 3 – Průměrná délka trvání pracovní neschopnosti ve dnech

Rok   Průměrná doba trvání 1 případu PN

Rok   Průměrná doba trvání 1 případu PN Zdroj: ČSSZ­statistika 2008

     

1993 23,22 2001 29,58

1994 24,26 2002 31,99

1995 24,43 2003 31,61

1996 25,01 2004 36,46

1997 27,09 2005 33,62

1998 27,88 2006 36,49

1999 27,5 2007 35,11

2000 28,9 2008 40,18

Vývoj pracovní neschopnosti podle diagnózy analyzuje Ústav zdravotnických 

informací a statistiky (ÚZIS).  V roce 2007  nejvyšší počet ukončených případů  pracovní neschopnosti na 100 000 pojištěnců připadal na nemoci dýchací soustavy  tj. 41%  z celkového počtu případů  a 20% všech prostonaných dnů v PN. Doma  zůstávalo z výše uvedeného důvodu 1141 pracovníků z 100 000 pojištěnců. To, že  jsou nemoci dýchací soustavy nejčastější příčinou nemocnosti, není žádnou naší  zvláštností, je tomu tak i v dalších státech světa.  Předpokladem snížení výskytu je  důležitá prevence (např. očkování, snížení prašnosti) a rozumné předepisování léčiv  ve formě antibiotik. V poslední době jsou hojně předepisována některými lékaři i na  banální respirační onemocnění. To má za následek odolnost některých bakteriálních  kmenů proti těmto lékům.  Důkazem pak může být, že i léčba nepříliš těžkých  respiračních onemocnění se výrazně prodražuje. Následují nemoci kosterní a svalové soustavy, které sice zaujímají 19% všech  případů PN, ale v počtu prostonaných dnů předstihnou nemoci dýchací soustavy,  protože činí 28%. Jedná se o nemoci nejvýznamnější. V průměru bylo s tímto  onemocněním  doma denně 1603 zaměstnanců.  

Dlouhodobý stres může oslabit  časem oslabit imunitní systém. To naše tělo   ale negativně ovlivňuje v boji proti nemocem a stojí i za vznikem řady   degenerativních onemocnění, jako jsou nemoci kosterní a svalové soustavy,   lymfatického systému, poruchy krvetvorby, atd. Stres také zhoršuje stávající   zdravotní problémy a má vliv na psychiku, kdy se cítíme náladoví, v napětí či   depresi.3 3

 http://74.125.77.132/search?q=cache:65d90jUOcJ0J:www.endokrinni­system.cz/novinky­es/dlouhodoby­stres­muze­oslabit­ imunitu­115+nemoci+kostern%C3%AD&hl=cs&ct=clnk&cd=18&gl=cz&lr=lang_cs (cit.17.12.08)

10

Třetí nejčastější příčinou pracovní neschopnosti jsou úrazy, otravy a jiné  následky vnějších příčin.  Ty představují z celkového počtu PN 11% a počet  prostonaných dní je 14% viz. graf č.1. Minulý rok zůstalo doma denně 862 práce  neschopných.  Do této kategorie lze zařadit i drogovou závislost, jak ve formě  alkoholu, tak i v podobě  stimulačních látek amfetaminového typu.  

Graf č. 2 – Podíl jednotlivých nemocí na pracovní neschopnosti Zdroj: ÚZIS/aktuální informace 43/2008

Vyšší intenzita nemoci se objevuje u žen než u mužů. Rovněž i délka pracovní  neschopnosti je delší.  Tento údaj může být ovlivněn častější pracovní neschopností  u nastávajících matek.    

11

  

Graf č. 3 – Vývoj průměrné délky a počtu ukončených případů PN 1990­2007 muži x ženy Zdroj: ÚZIS­aktuální informace 43/2008

Pokud bychom porovnávali pracovní neschopnosti podle věku, pak lidé od  35­39 let  jsou  méně náchylní k nemocem, protože zaujímají poslední místo na  žebříčku čerpání pracovních neschopností.  Vyšší procento nemocnosti lze  vysledovat u starší práce schopné populace tj. od 50 do 59 let. S přibývajícím věkem  stoupá nejen počet pracovních neschopností ale i její průměrná délka.   Přestože podle grafu č. 4 má největší podíl na počtu pracovních neschopností  věková skupina  do19 let, nelze ji zahrnout do sledování, protože se jedná o skupinu,  která není pojištěna na základě pracovního vztahu, ale pojistné za ní odvádí stát. 

Graf č. 4: Základní ukazatele PN podle věkových skupin v roce 2007 zdroj: ÚZIS­aktuální informace 43/2008informace 43/2008

3.2

Sledování pracovní neschopnosti z ekonomického hlediska

3.2.1 Zaměstnanec Pokud bychom sledovali vývoj nemocnosti zaměstnanců z ekonomického  hlediska, zjistíme, že výše příjmu pracovníka má vliv na čerpání pracovní  12

neschopnosti. Lze konstatovat, že pokud zaměstnanec má vyšší příjem, tak procento  a počet případů pracovní neschopnosti klesá, zároveň se zkracuje její délka.  Tento  jev je daný tím, že konstrukce výpočtu nemocenské znevýhodňuje tyto pracovníky.  Odvody pojistného na sociální zabezpečení  do r.2007 včetně neměly daný strop, do  jaké výše měl zaměstnanec odvádět ze svého příjmu pojistné. Od roku 2008 je  zákonem č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní  politiku zaměstnanosti,  daný maximální vyměřovací základ. Souhrnná částka,  z které je pojištěnec povinen odvést pojistné na sociální zabezpečení byla  definovaná jako 48 násobek průměrné mzdy tj.  1 034 880 Kč.  Ve výpočtu dávek nemocenského pojištění existují již od roku 1999 redukční  hranice denního vyměřovacího základu.  V roce 2008 bezdětný zaměstnanec, který  měl čistou měsíční mzdu ve výši 8750,­ Kč ( 10.000,­ Kč brutto)  by při 14­ti denní  pracovní neschopnosti pobíral dávky nemocenského pojištění ve výši  2194,­ Kč.  Ztráta v měsíčním rozpočtu bezdětného zaměstnance je 2.181,­ Kč. Pokud by ten  samý zaměstnanec pobíral měsíčně  čistou mzdu 17.808 ,­ Kč (23421,­ Kč brutto),  tak by při stejné 14­ti denní pracovní neschopnosti pobíral dávky ve výši 4.618,­ Kč.  Zde už je rozdíl ve výši skoro 4300,­ Kč. 

Graf č. 4 zdroj: ÚZIS­aktuální informace 43/2008

Z výše uvedeného vyplývá, že zaměstnanec s vyšším příjmem se nejspíš  rozhodne za těchto podmínek, v případě krátkodobé nemoci využít institut dovolené  popřípadě bude nemoc přecházet.   13

3.2.2

Zaměstnavatel

V systému nemocenského pojištění platného do 31.12.08 měla pracovní  neschopnost na zaměstnavatele dopad  ve ztrátě zaměstnance po  dobu nemoci.  Některým zaměstnavatelům vadí vysoká míra pracovní neschopnosti. Většinou se  jedná o firmy, které mají zajištěn odbyt svých produktů, potřebují vyrábět  a k tomu  potřebují pracovní síly.  Na úrovni mikroekonomické nelze vysledovat, jaké má  v současné době dopady na zaměstnavatele nepřítomnost  jeho pracovníka ve firmě.  Musela by se provést hlubší analýza např. formou dotazníku, která by vyžadovala  delší časový prostor na zpracování. 3.2.3 Stát Stát je jediným nositelem povinného nemocenského pojištění. Vybírá pojistné  na sociální zabezpečení, které v sobě zahrnuje nemocenské pojištění, důchodové  pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Rovněž vyplácí dávky, které  jsou vázány na výše uvedená pojištění.  Je proto snahou státu, aby výdaje na  pracovní neschopnosti byli nižší než odvody sociálního pojištění do státního  rozpočtu.  Změny v zákoně o nemocenském pojištění zapříčinily, že od roku 2004  příjmy na nemocenské pojištění jsou vyšší než výdaje (viz. příloha č. 2) Změna spočívala v prodloužení rozhodného období, za které se zjišťuje denní  vyměřovací základ (DVZ) pro stanovení dávek nemocenského pojištění, a to z  kalendářního čtvrtletí na 12 kalendářních měsíců, ve snížení denního vyměřovacího  základu pro výpočet nemocenského (a podpory při ošetřování člena rodiny) v prvních  14 kalendářních dnech pracovní neschopnosti, a to z dosavadních 100% na 90% u  částky do 480 Kč a v snížení procentní sazby nemocenského za první 3 kalendářní  dny pracovní neschopnosti z 50% na 25% denního vyměřovacího základu. Výdaje na pracovní neschopnosti  lze sledovat i u nákladů na zdravotní péči,   které zahrnují výdaje zdravotních pojišťoven v členění na jednotlivé druhy zdravotní   péče. Jejich celková suma za soubor zdravotních pojišťoven se zvýšila z 167 531   510 tis. Kč v roce 2006 na 181 357 605 tis. Kč v roce 2007, tj. růst o 8,3 %.4

4

 http://www.spcr.cz/statistika/zdravpoj.htm

14

4 Problémy v  systému nemocenského pojištění Systému nemocenského pojištění je vytýkáno, že nemá účinné mechanismy  proti zneužívání, a že je příliš solidární. Pokud má být omezeno zneužívání výše  uvedeného systému, musí se na nutných opatřeních podílet všechny subjekty, které  ovlivňují výši pracovní neschopnosti, tj. zaměstnanci, ošetřující lékaři,  zaměstnavatelé a nositelé nemocenského pojištění (okresní správy sociálního  zabezpečení).   4.1

Zaměstnanec

Zaměstnanec se sám rozhoduje, zda navštíví lékaře, či nikoliv. Je tedy  hlavním činitelem rozhodující o pracovní neschopnosti. Ačkoliv nelze dokázat, zda  pracovník zneužívá dávky nemocenského pojištění, všeobecně se ví, že takové  případy existují. Buď se jde o úmyslné jednání (navštíví lékaře s cílem získat  neschopenku), nebo i neúmyslné, kdy se zaměstnanec považuje za nemocného,  i  když ve skutečnosti je zdravý.  Důvodů, proč někteří zaměstnanci úmyslně zneužívají  systém nemocenského pojištění, je řada. Je­li nepřítomnost pracovníka v zaměstnání  z nějakého důvodu podnikem kvalifikována jako neomluvená absence a spojena i s  citelnou finanční ztrátou nebo dokonce s výpovědí, hledá zaměstnanec zpravidla  řešení v uznání pracovní neschopnosti. Do ní utíkají i zaměstnanci, kteří nejsou v  práci spokojeni, ať již se svým pracovním zařazením, s nadřízeným, s odměňováním  nebo s kolektivem spolupracovníků. Nemocenské mohou zneužívat také  zaměstnanci, kteří nechtějí vůbec pracovat (zpravidla se jedná o nekvalifikované  pracovníky), a pracovníci, kteří byli propuštěni z práce. Pokud bychom si odmysleli  úmyslné zneužití, může být vyšší míra pracovní neschopnosti způsobena zhoršenými  podmínkami na pracovišti.  V průběhu roku 2007 se uskutečnilo jako součást kontinuálního výběrového   šetření pracovních sil (VŠPS) šetření ad hoc modulu na téma „Pracovní úrazy a   zdravotní problémy související se zaměstnáním“. Při hodnocení je důraz kladen na   skupinu osob v zaměstnání, ve které můžeme vzájemně porovnávat údaje o   úrazovosti s údaji o nemocech a zdravotních omezeních souvisejících s výkonem   povolání a navíc i posoudit závažnost faktorů, které ovlivňují zdravotní a duševní  stav pracujících.  Mezi faktory ovlivňující duševní stav patří sexuální obtěžování a   15

šikana, násilí nebo hrozba násilí a časová tíseň nebo nadměrné množství práce.   Častěji než faktory negativně působícími na duševní stav jsou pracující ovlivňováni   faktory působícími na jejich zdravotní stav. Tyto faktory se vztahují ke všem   aspektům zdraví kromě zdraví mentálního. Vystavením faktorům se rozumí   zacházení, dotýkání se či vdechování chemických látek (chemikálií, prachu, kouře)   nebo existence dalších typů faktorů jako jsou pracovní poloha, pohyby, vibrace, hluk   a riziko úrazu.5 Výše uvedené faktory mohou mít za následek zhoršený zdravotní stav, který  vede postupem času i k opakovanému čerpání pracovní neschopnosti.  

4.2

Zaměstnavatelé

Jak bylo výše uvedeno, zaměstnavatelé, kteří prosperují negativně vnímají  zvýšenou pracovní neschopnost svých zaměstnanců. Často se obracejí na orgány  sociálního zabezpečení, aby s vysokou pracovní neschopností něco udělaly.  Celkem 72 965 kontrol dodržování léčebného režimu v pracovní neschopnosti   provedli zaměstnanci okresních, v Praze Pražské, v Brně Městské správy sociálního   zabezpečení (OSSZ/PSSZ/MSSZ) v prvním čtvrtletí roku 2008. Na základě všech   kontrol vydaly OSSZ/PSSZ/MSSZ celkem 1 533 postihů za porušení léčebného   režimu. Za stejné období roku 2007 jich bylo 1 553. V praxi to znamená, že víc než 2   % kontrolovaných bylo sníženo nebo odebráno nemocenské.6  Problémy s nemocností svých zaměstnanců většinou nemají firmy, které  poskytují vyšší mzdy, a také podniky, které umějí zainteresovat své pracovníky na  práci (finančním oceněním dobré práce, zaměstnaneckými výhodami, příjemným  pracovním prostředím, atd.). Je veřejným tajemstvím, že existují i zaměstnavatelé,  kterým vyhovuje vysoká pracovní neschopnost zaměstnanců, protože si tím řeší své  finanční problémy.  

4.3 

Stát

Problémy s vysokou mírou pracovních neschopností se v České republice řeší  delší dobu.  První náznak  lze vysledovat v roce 2002, kdy tehdejší ministr práce a  5

 www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/t/66002B1F6B/$File/312408­III.pdf)  http://www.cssz.cz/cz/informace/media/tiskove­zpravy/tiskove­zpravy­2008/2008­06­13­vic­nez­1+500­lidi­ porusilo­lecebny­rezim­cekal­je­postih.htm (cit. 13.6.2008) 6

16

sociálních věcí  Zdeněk Škromach představil veřejnosti svůj záměr reformovat  systém nemocenského pojištění.   „Ministr Škromach  proto navrhl některé zásadní změny. Především počítá s výplatou   nemocenské až po třech dnech nemoci. Tímto opatřením by se mělo výrazně omezit   lákadlo předstíraných "předvíkendových" pracovních neschopností. Další součástí   reformy by mělo být částečné přenesení výplat nemocenské ze státu na   zaměstnavatele, a to po dobu prvních 2­3 týdnů nemoci. I toto opatření má svá   zřejmá pro a proti. Zaměstnavatelé se mnohem více začnou zajímat o nemocnost   svých zaměstnanců. Budou mít důvod starat se o dobré hygienické a zdravotní   podmínky na pracovišti. A budou si dobře rozmýšlet, zda poslat přebytečné   zaměstnance na nemocenskou. na druhé straně budou zaměstnavatelé více   obezřetní v zaměstnávání lidí, kteří jsou častěji nemocní. Nemocnější lidé nebudou u   některých zaměstnavatelů příliš vítáni. Lze si dokonce představit zaměstnavatele   nutící nemocné do práce. Ale pro tento případ existují odbory a soudy. Navíc  nemocenskou takto platí zaměstnavatelé v nejedné zemi EU a k žádným sociálním   hrůzám tam nedochází. (Sestřelte pečené holuby, Na nemocenských dávkách lze  ušetřit až deset miliard korun Respekt 49/02, 1.12. 2002).   Článek z roku 2002 odkazuje na existující odbory a soudy.  Odbory disponují  ale pouze velké firmy a nemyslím si, že by mohli ovlivnit výše uvedenou situaci.  V případě soudu je situace daleko horší. České soudnictví je známé svými soudními  průtahy a proto nelze očekávat, že se zaměstnanec, který bude nucen opustit  zaměstnání z důvodu vyšší pracovní neschopnosti na ně obrátí.  Od 1. ledna 2009 je nemocenské pojištění upraveno novým zákonem, a to   zákonem č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.  Tento zákon byl schválen dne 14. března 2006 a měl nabýt účinnosti dnem 1. ledna   2007. Jeho účinnost však byla odložena celkem o 2 roky, nejdříve na 1. ledna 2008,   a to zákonem č. 585/2006 Sb. Zákonem č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných   rozpočtů, došlo k odložení jeho účinnosti o další rok (na 1. ledna 2009). Zákonem č.   187/2006 Sb. se ruší zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců   a dalších 50 předpisů z oblasti nemocenského pojištění. Další novela zákona č.   187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, (zákon č. 305/2008 Sb.), obsahuje řadu   dílčích úprav v oblasti nemocenského pojištění mající za cíl jednak určité   17

zjednodušení v oblasti provádění (např. omezit nadbytečná hlášení a plnění  oznamovacích povinností).7 V roce 2008 byla oblast nemocenského pojištění ovlivněna opakovanými  změnami v právním předpisu.  S tím souvisí i výdaje a procento čerpání pracovních  neschopností, které bylo v 1. čtvrtletí nižší než ve 3. čtvrtletí téhož roku. Od ledna 2008 byla  zavedena třídenní karenční doba (doba, kdy pojištěnci  v pracovní neschopnosti nenáleží dávka), kterou ale napadli poslanci ČSSD a  KSČM. Vše vyvrcholilo rozhodnutím Ústavního soudu ČR dne 23.4.2008, který  právní úpravu karenční doby zrušil k 30.6.2008.  Podle názoru Ústavního soudu je návrh v této části důvodný, protože zrušení   poskytování nemocenského za prvé tři dny pracovní neschopnosti je v rozporu   s ustanovením čl. 30 odst. 1 Listiny, konkrétně s právem na přiměřené hmotné   zabezpečení při nezpůsobilosti k práci. Tato změna odebírá všem zaměstnancům v   pracovní neschopnosti či karanténě nárok na  nemocenské dávky po dobu prvních tří   dnů pracovní neschopnosti či karantény. Jedná se o poněkud pohodlný až svévolný   postup ze strany státu, který kvůli neurčitému počtu zneuživatelů nemocenských   dávek, plošně postihuje všechny kategorie zaměstnanců. Výsledkem je stav, kdy   převážná většina zaměstnanců zůstává, po dobu prvých tří dnů pracovní   neschopnosti, bez jakýchkoliv prostředků, zatímco jejich povinnost platit pojistné   zůstala nedotčena. Nedotčena samozřejmě zůstala i jejich povinnost platit tzv.   regulační poplatky, vyhledají­li lékařskou pomoc. Je nepřípustné, aby stát pouze   vyžadovaly splnění povinností ze strany zaměstnanců (v daném případě plnění   pojistného) a nedbal přitom ochrany jejich zájmů, postihne­li je zmíněná událost v   podobě pracovní neschopnosti. Došlo tak k porušení práv zaměstnanců, které   dosahuje ústavněprávní dimenze. Systém nemocenského pojištění by neměl sloužit   ke krytí deficitu státního rozpočtu. Jelikož většina běžných onemocnění je   krátkodobá, výsledkem může být, že zaměstnanci budou na svou nemoc čerpat   dovolenou (na zotavenou!), což je ovšem v příkrém rozporu s jejím účelem. Dalším   řešením bude zpravidla „přecházení nemoci“ bez návštěvy lékaře a pracovní   neschopnosti. Tím se otevírají dveře jednak k šíření některých onemocnění mezi   spoluzaměstnance, jednak k eventuálním větším škodám na zdraví v budoucnu a k   7

 http://www.mpsv.cz/cs/7 (cit. 17.1.2009)

18

vývoji zdravotních komplikací v důsledku neléčení původního onemocnění. Tím   může dojít i k nezanedbatelnému zvýšení nákladů na léčení v případě komplikací,   které poté zdaleka převýší výši dávek nemocenského, které by mohly být či byly v   prvních třech dnech vyplaceny.8 Ústavní soud zrušil karenční dobu a první tři dny od 30.6.2008 byly vypláceny  v 60% denního vyměřovacího základu. Poslanci na tento verdikt soudu reagovali  další změnou zákona o nemocenském pojištění, kterou schválili  během prázdnin  s účinností od 1.9.2008. Od této doby opět byly první tři dny vypláceny v 25% DVZ  jako v roce 2007.  Zákon o nemocenském pojištění prošel mnohými právními změnami ještě  před svou účinností.  Nelze se divit, že zaměstnavatelé, zaměstnanci ale i lékaři  během tohoto období ztratili přehled o schválených změnách.  Chaos, který tato  právní norma přinesla je zřejmý z článků v následující části.  Práce je psaná z pohledu nemocenského pojištění, ale nelze opomenout i  zdravotní pojištění. Od roku 2008 byly v českém zdravotnictví zavedeny poplatky,  které zvýšily spoluúčast pacientů na úhradě jejich léčby. Podle ministerstva  zdravotnictví plní svůj účel.   Výrazně poklesl počet receptů a to o 40 procent a klesly také celkové náklady   z veřejného zdravotního pojištění na léky a to o 20 procent, což odhadem   představuje jenom za první čtvrtletí r. 2008 úsporu 1,75 miliardy korun!9

8

 http://www.concourt.cz/scripts/detail.php?id=586 (cit. 24.4.2008)  http://www.mzcr.cz/Pages/487­regulacni­poplatky.html (cit. 22.4.2008)

9

19

5

Změny platné od 1.1.2009 a dopady na jednotlivé aktéry Od 1.1.2009 nabyl účinnosti zákon o nemocenském pojištění  č. 187/2006 Sb., 

od kterého si stát slibuje účinné snížení  vyššího procenta pracovních neschopností.  Jedná se o nejrazantnější změnu v této oblasti, a proto lze očekávat různé reakce  aktérů, na které bude mít výše uvedená právní norma dopad. 5.1  

Zaměstnanec V případě zaměstnance došlo k podstatné změně při poskytování pracovní

neschopnosti v prvních 14 kalendářních dnech. Již nebude poskytována dávka  nemocenského pojištění ale náhrada mzdy, kterou bude vyplácet zaměstnavatel.  V prvních třech pracovních  dnech dočasné pracovní neschopnosti bude uplatněna  karenční doba.  Od 4. pracovního dne obdrží zaměstnanec náhradu mzdy ve výši 60  % průměrného redukovaného výdělku za pracovní dny a za dny placených svátků.  Pracovní dny jsou dny, které byly pracovníkovi stanoveny na základě předem   určeného rozvrhu pracovních směn (nejsou to jen dny od pondělí do pátku, ale   kterýkoli den, kdy měl zaměstnanec pracovat).  Tabulka ukazuje určení pracovních   dní zaměstnance s běžným osmihodinovým rozvržením pracovních směn a   nepravidelným rozvržením. Za první tři pracovní dny (karenční doba) náhrada mzdy   nenáleží.10.  Tabulka č. 4

10

 http://www.podnikatel.cz/clanky/pocitame­nahradu­mzdy­krok­za­krokem/ (cit. 16.12.08)

20

Zdroj.:  http://www.podnikatel.cz/clanky/pocitame­nahradu­mzdy­krok­za­krokem/

V případě že, má pojištěnec více souběžných zaměstnání, bude se  nemocenská poskytovat v jedné dávce, do které se zahrnou příjmy ze všech  zaměstnání.  Důraz je kladen na pojem „pracovní dny“. Do 31.12.2008 byla dávka  nemocenského pojištění poskytována za kalendářní dny.  Od 15. kalendářního dne  nemoci bude práceneschopnému vyplacena dávka nemocenského pojištění. Ta je již  poskytována v kalendářních dnech.  Lze očekávat, že výše uvedené změny budou  mít v budoucnu dopad na finanční rozpočet zaměstnance s nižšími příjmy. Obavy  mohou pramenit jak s finanční nejistoty, která je spojena s pracovní neschopností,  tak i z obavy, jestli zaměstnavatel proplatí náhradu mzdy.  V předchozích kapitolách jsem uvedla, že největší procento pracovních  neschopností je u nemocí, které mají délku trvání do 14 dnů.  Níže jsem provedla  výpočet, který udává ztrátu ve finanční oblasti zaměstnance. Pro názorný příklad  jsem použila údaje z kapitoly č. 3.2.1  str. 12. V roce 2009 bezdětný zaměstnanec, který bude mít čistou měsíční mzdu ve  výši 8900,­ Kč ( 10.000,­ Kč brutto; 59,80 Kč/ hod.)  by při 14­ti denní pracovní  neschopnosti pobíral náhradu mzdy ve výši 1809,­ Kč. Ztráta v měsíčním příjmu  bezdětného zaměstnance je 2641,­ Kč (v r.2008 2.181,­ Kč).  Pokud by ten samý zaměstnanec pobíral měsíčně  čistou mzdu 18.204,­ Kč  (23421,­ Kč brutto; 139,41 Kč/hod.), tak by při stejné 14­ti denní pracovní 

21

neschopnosti pobíral náhradu mzdy ve výši 4.198,­ Kč (v r.2008 4.618,­ Kč). Zde je  rozdíl ve výši skoro 4904,­ Kč.  Jak je patrné z výpočtu a z kapitoly 3.2.1 nelze souhlasit s politiky, že  zaměstnanec změnu zákona nepocítí. Čistá mzda se v roce 2009 sice zvýšila ale  nepokryla ztrátu v případě pracovní neschopnosti. Ba naopak jí prohloubila u  zaměstnance s vyšším výdělkem o 600,­ Kč v porovnání s předchozím rokem.    V případě zaměstnance, který je častěji nemocen  je větší pravděpodobnost,  že ho bude chtít zaměstnavatel propustit. Zvyšuje se i riziko, že takový jedinci budou  mnohem hůře hledat nové zaměstnání nebo jej budou častěji měnit. Nově je pro  zaměstnance zaveden institut pokuty. Ta může být uložena za nesplnění povinností  uvedených v zákoně o nemocenském pojištění až do výše 20.000,­ Kč. Zejména se  jedná se o ohlašovací povinnosti směrem k lékaři, k zaměstnavateli a k příslušné  OSSZ. Dále je sankcionováno porušování léčebného režimu, neposkytnutí  součinnosti při kontrole dodržování režimu dočasně práce neschopného. Nižší dávky  v nemoci, tlak zaměstnavatele  budou ovlivňovat rozhodnutí zaměstnanec, zda se  nechá uznat dočasně práceneschopným.  Od 1.1.2009 došlo ke změně v zákoně č. 589/1992 Sb., o  pojistném na  sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.  Změna spočívá  v úpravě pojistné sazby u zaměstnance. Z pohledu „zásady všeobecnosti sociálního  systému“ se tak změnil vztah mezi státem a zaměstnancem. Stát v případě výplaty  dávek nemocenského pojištění, bude vystupovat jako dárce, protože zaměstnanec  nemá již povinnost odvádět do systému sociálního zabezpečení pojistné  na  nemocenské pojištění a na státní politiku zaměstnanosti. Zaměstnanec odvádí pouze  6,5% z hrubé mzdy na důchodové pojištění.  Povinnost platit pojistné na  nemocenské pojištění tak zůstala na zaměstnavateli. Z pohledu zásady participace  se zaměstnanec již nepodílí na tvorbě zdrojů, z nichž je pak financován systém  nemocenského pojištění.  5.2  

Zaměstnavatel Reakce zaměstnavatelů na změny v zákoně o nemocenském pojištění je 

možné sledovat již v roce 2008.  Svaz průmyslu a dopravy provedl v loňské roce  mezi organizacemi šetření, jehož cílem bylo zjistit  dopady výše uvedeného zákona  22

na činnost zaměstnavatelů.  Na této akci se podílela více než 100 subjektů a z jejich  názorů je zřejmé, že problémy mohou nastat jak v ekonomické oblasti, tak i  v technicko­organizační.   a)  problémy ekonomické: lze  dále předpokládat, že bude docházet ke   zpoždění refundace náhrady mzdy od OSSZ. K tomuto  tvrzení zaměstnavatele   opravňují zkušenosti s několikaměsíčním zpožděním refundací podstatně nižšího   objemu náhrad za pracovní úrazy a za vyplacené renty v případě zdravotního   poškození v důsledku úrazu nebo nemocí z povolání.      * Malé podniky zpravidla – především za předpokladu stejné úrovně  nemocnosti –   dokládaly výpočty se ztrátou, nikoliv v řádech, ale  vzhledem k velikosti subjektů vždy   významnou ztrátou  především proto, že touto  pracovní neschopností nelze   vytvořit  žádné výkony, resp. výnosy ale  naproti  tomu se  vždy očekává čerpání  vyšších   mzdových nákladů náhradou mzdy  za prvních  14 dnů pracovní neschopnosti.      * Zejména  v malých a  středních  podnicích může například při zvýšené  pracovní   neschopnosti  z důvodu  lokální  epidemie nebo z jiných důvodů vzniknout výpadkem   produkce přechodná insolvence k zaplacení  závazků zaměstnavatele vůči   zaměstnancům a to bez ohledu  na titul závazku. Je lhostejné, zda se jedná o mzdu,   nebo o náhradu  mzdy. Nebude podstatné, zda se jedná o zaplacení „povinných  dnů   tzv. nemocenské“,  nebo o vyplacení mezd ostatním zaměstnancům, kteří pracovali.   V této situaci  se žádné řešení (morální či nemorální) nenabízí, než  odklad  výplaty   jakéhokoliv plnění…………Výběr pořadí plnění, zda zaměstnancům mzdu či náhradu   mzdy nebo dokonce dodavateli fakturu za materiál nebo služby je na zaměstnavateli,   komu dříve a komu kolik. b)  Problémy  převážně  technicko – organizačního charakteru: Implementace   nové mzdové složky ve všech softwarových mzdových programech  předpokládá   technické řešení, které s sebou nese i vyšší  administrativní  náročnost, při   nejmenším vyšší nároky  na kontrolu  systémů a jejich  výstupů. Vyšší náklady   nejenom na upgrade softwarových mzdových programů, ale především na kontrolu   náhrad jako silně variabilní  mzdové složky  v každém systému. Dalším problémem je připravenost České správy sociálního zabezpečení   (ČSSZ, OSSZ), bez ní nelze od ledna 2009 systémovou změnu  jak refundace   23

náhrady mzdy za první část pracovní neschopnosti, tak další úhrady nemocenského   spustit; Konkrétně jde o připravenost  ke sdílení dat výhradně elektronickou cestou   mezi  všemi zaměstnavatelskými  subjekty a ČSSZ, OSSZ. Samostatným  problémem v praxi bude  i právní úprava  kontrolního   režimu dočasně práce neschopného zaměstnance ze strany zaměstnavatele.   Dokazování takových porušení je dost problematické, jde zkušenost s obdobnou   situací porušování pracovního řádu z jiných důvodů. S předchozím problémem   souvisí  také to,  že lékař nemá povinnost automaticky potřebné údaje pro účely   kontroly práce neschopných  sdělovat, zaměstnavatelé  mají pouze právo požadovat   některé údaje  nutné ke  kontrolnímu procesu od ošetřujícího lékaře. Když  pomineme problémy s komunikací odloučených  ordinací, stojí jako další  problém   efektivita takové kontroly  proti nutným nákladům  zaměstnavatelů.11 Zaměstnavatel pociťuje náhradu mzdy jako zbavení se odpovědnosti státu za  zvýšenou pracovní neschopnost svých občanů. Stát sice snížil odvody pojistného na  sociální zabezpečení v celkovém souhrnu o 3,5% ze superhrubé mzdy ( tj. hrubá   mzda zaměstnance plus pojistného  na sociální a zdravotní pojištění, které je   povinen  hradit za zaměstnance zaměstnavatel)  zaměstnance ale zaměstnavatel je  povinen odvádět nemocenské pojištění za zaměstnance ve výši 1,4% z výše  uvedené mzdy. Jak bylo výše uvedeno, firmy pociťují problémy jak z finančního  hlediska, tak i z organizačního. Zaměstnavatel má možnost se komerčně připojistit  pro případ pracovní neschopnosti svého zaměstnance.  Může si najmout i agenturu,  která bude dohlížet na dodržování léčebného režimu svých pracovníků. Tyto  možnosti ale využije pouze organizace, která je finančně zajištěna.  Firma v rozmezí  5­25 zaměstnanců bude mít problémy si takové služby objednat.  Jak se vypořádá  s úlohou kontrolora svých zaměstnanců v době pracovní neschopnosti a jak zvládne  úlohu poskytovatele náhrady mzdy bude předmětem mé diplomové práce. Nelze  nyní na začátku roku předjímat, jak se ujme nový institut náhrady mzdy v době  pracovní neschopnosti a jaký bude mít vliv na snížení procenta pracovních  neschopností.  5.3

Stát

11

 http://www.spcr.cz/cz/dynamic/article.php?artid=2435 (cit. 24.11.2008)

24

Nemocenské pojištění budou nově zajišťovat pouze orgány nemocenského  pojištění. (Pozn. do konce roku 2008 se podíleli na výplatě dávek i zaměstnavatelé,   které měli více než 25 zaměstnanců. Náklady na výplatu dávek si pak odečetli   z odvodu pojistného na sociální zabezpečení.)  Od roku 2009 budou zaměstnavatelé  plnit evidenční a oznamovací povinnost, včetně předávání potřebných dokladů  příslušné okresní správě sociálního zabezpečení.  Stát předpokládá, že se změnou  v poskytování dávek nemocenského pojištění se sníží i počet pracovních  neschopností a výdaje na výplatu dávek nemocenského pojištění. Očekává, že  zaměstnavatel převezme částečně odpovědnost za své zaměstnance. Ohlídá si, jak  jeho pracovníci dodržují léčebný režim a rovněž bude motivován  k zlepšení  pracovních podmínek zaměstnanců.  

5.4  

Ošetřující lékař

Ošetřující lékař je považován za aktéra, který může ovlivnit statistiku pracovních  neschopností   a  výši mandatorních výdajů státního rozpočtu.  Změny, které  postihnou lékaře jsou z jejich pohledů docela významné.   Mezi   podstatné   změny,   které   nový   zákon   přináší,   lze   nepochybně   zařadit   doplnění   definice   ošetřujícího   lékaře,   který   posuzuje   dočasnou   pracovní   neschopnost (DPN) nebo zdravotní stav pro účely poskytování peněžité pomoci v   mateřství, ošetřovného a vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství. Toto   zpřesnění   by   mělo   zamezit   neopodstatněnému   a   nežádoucímu   „delegování“   posouzení   zdravotního   stavu   nebo   DPN   ošetřujícím   lékařem   na   lékaře   jiné   odbornosti (typicky ambulantním specialistou na praktického lékaře). V případě, že   pojištěnce   uzná   dočasně   práce   neschopným   jiný   ošetřující   lékař,   než   je   jeho   registrující   lékař,   je   ošetřující   lékař   nově   povinen   registrujícího   lékaře   písemně   informovat   do   7   kalendářních   dnů   o   vzniku   a   ukončení   DPN.     Lékař,   který   vystavením DPN  překročí zákonem stanovené kompetence, se  dopustí správního   deliktu, za který lze uložit pokutu až do výše 50.000,­ Kč.  Zvyšuje  se  administrativní zátěž ošetřujícího  lékaře  při hlášení vzniku  DPN   orgánu nemocenského pojištění  a vyplňování tiskopisů.  Dosud se tiskopis skládal ze čtyř částí: 25

I. legitimace pacienta pro účely kontroly dodržování léčebného režimu, po skončení DPN byl   součástí zdravotnické dokumentace pacienta,  II. ukončení DPN, kterou pacient odevzdával zaměstnavateli,  III. počátek DPN, kterou pacient odevzdával zaměstnavateli a  IV. hlášení pro orgán nemocenského pojištění,, kterou ošetřující lékař nejpozději následující   pracovní den den odesílal orgánu nemocenského pojištění. 

Dle nového zákona má tiskopis částí šest  I. počátek DPN, kterou ošetřující lékař odesílá nejpozději následující pracovní den orgánu   nemocenského pojištění,  II. legitimace pacienta pro účely kontroly dodržování léčebného režimu, po skončení DPN se  stává součástí zdravotnické dokumentace pacienta,  III. počátek DPN, kterou pacient odevzdává zaměstnavateli,  IV. vyznačení 14. kalendářního dne DPN, pokud tato neschopnost trvá déle než 14 dnů,  V. ukončení DPN, kterou pacient odevzdává zaměstnavateli,  VI. ukončení DPN, kterou ošetřující lékař odesílá nejpozději následující pracovní den orgánu   nemocenského pojištění.12

Lékaři již na začátku ledna stačili vyzkoušet nový tiskopis a takové jsou jejich  reakce:   

S novým formulářem není podle lékařů lehké pořízení. Místo čtyř listů, které  

vypisovali loni, vypisují šest. "Do standardní ani dlouhé obálky se nevejdou, ani po   přeložení. Když zkusíte tento samopropisovací dokument propsat, nedokážete to.   Vypisujeme tedy jednotlivé listy nebo zakládáme kopírák jako v minulém století,"   popisuje Jan Jelínek z Koalice soukromých lékařů.   

"Nikdo ze specializovaných lékařů to nevítá. Myslím, že v této podobě to  

nemůže zůstat. Na takovou obsáhlou agendu není v odborných ordinacích čas ani   prostor," míní třebíčský chirurg Jaromír Šilhavý.   

Někteří specialisté připouštějí, že nová pravidla obcházejí. Raději se domluví  

s některým z praktických lékařů, aby za ně nemocenskou vedl on. "Musel bych   ordinovat čtyřiadvacet hodin denně, nebo opustit půlku pacientů," říká onkolog, který   v této souvislosti nechce být jmenován.   

Zdravotníci mají pro zrušení nové nemocenské i mnohem pragmatičtější  

12

 http://www.clk.estranky.cz/clanky/dokumenty/zmeny­v­nemocenskem­pojisteni. (cit. 15.12.2008)

26

argument. Několikačetné rozesílání doporučených dopisů jim sebere tisíce korun.   Například v motolské nemocnici se ročně vystřídá na osm set tisíc pacientů   ambulantně, dalších osmdesát tisíc lidí je hospitalizováno.   

"Máme zakázáno pod vysokou sankcí posílat formuláře jinak než doporučeně,  

ale nejsou zohledněny náklady. Ročně přijdeme o miliony," počítá ředitel Miloslav   Ludvík.13 Ministerstvo práce a sociálních věcí připustilo, že tento tiskopis není  bezchybný a sestavil proto pracovní skupinu, kterou tvoří i lékaři a na problému  pracují. Vzhledem k tomu, že tyto formuláře byly vytištěny již v roce 2006, dalo se  očekávat, že jejich „životnost“ bude u konce ještě před jejich použitím.  Stát zdůvodnil  schválení zákona o nemocenském pojištění také tím, že se sníží administrativa (viz  str.16). Jak je patrné z výše uvedených výpovědí lékařů, nelze než konstatovat, že  opak je pravdou.   

Nově je zavedena možnost uložit lékaři pokutu za různá porušení, která 

souvisí s jeho výkonem posuzování zdravotního stavu pro účely nemocenského  pojištění. Nový systém nemocenského má být bičem na simulanty, kteří zneužívají  dávky nemocenského pojištění. Bude také bičem na lékaře, kteří falšují pracovní  neschopenky?    

Skupina podvodníků získala od státu 11 milionů korun. Fungovalo to  

jednoduše: lékařka Alena Kubáčová z brněnské čtvrti Nový Lískovec vystavovala   falešné neschopenky a potvrzení o pracovní neschopnosti pro známé a příbuzné,   které pár dní předtím naoko za vysokou mzdu zaměstnal její komplic.14

6

Diskuze

z hlediska zdravotního

13

 http://zpravy.idnes.cz/nove­neschopenky­zavali­specialisty­a­zvetsi­fronty­v­cekarnach­px9­/domaci.asp? c=A090116_221356_domaci_zra (cit. 17.1.2009) 14  ttp://zpravy.idnes.cz/lekarka­vydavala­falesne­neschopenky­lidem­s­nerealne­vysokou­mzdou­1iu­/brno.asp? c=A081126_215550_brno_luv (cit. 27.11.2008)

27

Z výše uvedených tabulek a grafů vyplývá, že nejčastější příčinou pracovní  neschopnosti jsou nemoci kosterní a svalové soustavy. Nejvíc onemocní  zaměstnanci ve věkové skupině 50­59 let. Převažují ženy nad muži. Z údajů lze  vyčíst, že posunutí odchodu do starobního důchodu má vliv na zvýšenou průměrnou  délku pracovní neschopnosti. Rovněž nelze opomenout i to, že v dnešní době je  skoro samozřejmostí, když žena čerpá po určitou dobu v těhotenství pracovní  neschopnost.  Důvodem je vyšší věk nastávajících maminek,  který je spojen s vyšší  rizikovostí těhotenství.  Změnou zákona v roce 2004 došlo k snížení počtu  ukončených případů pracovních neschopností, ale stále nedosahujeme průměru  vykazovaném v Evropské unii.   Česko patří mezi členské země Evropské unie s nejvyšší nemocností ­ těsně   nad 6 %. Po zavedení nulové nemocenské po dobu prvních tří dní nemocnost v   mnoha firmách klesla, přesto pořád výrazně zaostává za hodnotami vykazovanými v   západní Evropě – cca. 3 %. Nízká nemocnost v západoevropských zemích je   souběhem několika faktorů: jednak se ve většině zemí na výplatě nemocenské podílí  i zaměstnavatel, čili vyšší nemocnost není samozřejmě ve firmě vítaná a občané   nechtějí přijít o dobré místo a hlavně jsou Západoevropané vedeni k odpovědnosti za   své zdraví (klade se důraz na prevenci a zdravý životní styl).15   K výše uvedeným faktorům bych ještě doplnila životní prostředí. Na rozdíl od  jiných států byla Česká republika v minulosti zaměřena velmi průmyslově. Jedná se  jak o chemický, strojírenský nebo těžební průmysl, který měl a má vliv na životní  prostředí jenž ovlivňuje i zdravotní stav občanů. 

15

 http://74.125.77.132/search?q=cache:8O3geB25kMkJ:www.finexpert.cz/default.aspx%3Fsection %3D17%26server%3D1%26article%3D22466+nemocnost+v+evropsk %C3%A9+unii&hl=cs&ct=clnk&cd=14&gl=cz&lr=lang_cs (cit. 16.6.2008)

28

 z ekonomického hlediska V případě zaměstnance je narušena rovnováha mezi „zásadou solidarity“ a  „zásadou zásluhovosti“ (pojistný princip). Pojištěnec odvádějící pojistné z vyššího  příjmu, v případě nemoci nemůže očekávat přiměřené zabezpečení životní úrovně.  Dalo by se předpokládat, že tito lidé jsou kromě povinného nemocenského pojištění  zabezpečeni také pojištěním v nemoci na komerční bázi.  Ale i toto pojištění má  v sobě zahrnutou „karenční dobu“ a je zcela možné, že pojišťovna nepojistí občana,  který pro ní bude zdravotně rizikový.  Pojištěnci s nízkým platem pocítili v době  nemoci v roce 2008 menší zásah do soukromých financí než tomu bude v roce 2009.  U zaměstnavatele, který má snahu pozitivně ovlivňovat zdraví svých  pracovníků, lze očekávat že jeho ztráty z ekonomického hlediska budou nižší než u  majitele firmy, který porušuje i základní právní normy bezpečnosti ochrany zdraví při  práci.  Ten se vystavuje nejen vysokému počtu pracovních neschopností svých  zaměstnanců, ale i pokutě od Státního úřadu inspekce práce. Všem  zaměstnavatelům v novém systému nemocenského pojištění vzniknou nové  povinnosti. Snížení administrativy nelze očekávat, naopak formuláře ČSSZ jsou  propracovanější a tudíž i složitější. S každou pracovní neschopností, která bude trvat  déle než 14 dní, musí zaměstnavatel předkládat s dokladem o pokračování pracovní  neschopnosti i  potvrzení o příjmu.  Nově bude muset zajistit i kontrolu dodržování  léčebného režimu svých zaměstnanců.  V případě, že kontrolorem bude  zaměstnanec z té samé firmy, jako je práceneschopný, vzniká tu pravděpodobnost  korupce.  Nezastižený nemocný pracovník bude mít snahu o uplacení „kontrolora“,  aby se o jeho prohřešku nedozvěděl majitel firmy.   V době finanční krize je těžké najít vhodné řešení z pohledu zaměstnavatele.  V současnosti firmy řeší problém, jak udržet výrobu a pokud to lze, propustit jen co  nejmenší počet pracovníků. V České republice již lze najít zaměstnavatele se  zahraniční účastí, kteří  zaměstnancům formou benefitů poskytují vitamíny, jednou  ročně týden volna na nemoc, příspěvky na rehabilitace, plavání.  Vše se odvíjí od  ekonomické možnosti firmy.  Stát prostřednictvím zákonodárců v průběhu několika let změnil právní normy,  které upravují poskytování plnění v případě krátkodobé pracovní neschopnosti.  Výsledkem je od roku 2004 snižování výdajů na výplatu dávek nemocenského  29

pojištění.  Od změn v nemocenském pojištění, které vstoupily v platnost v roce 2009  se očekává další snížení výdajů. Vzhledem k tomu, že byla snížena pojistná sazba o  3,5% a stát bude hradit ½ náhrady mzdy zaměstnavatelům, zůstává otázkou jestli se  splní očekávání státu.   Není vhodné vidět za každou nemocí simulaci nebo zneužívání systému.  Jednou z možných řešení by mohla být jednotná dávka pro všechny pojištěnce, která  by byla rozšířena o dobrovolné připojištění v době nemoci. Záleželo by jen  zaměstnanci, jestli se připojistí či ne. Bohužel i tato varianta není zcela ideální.  Pochybuji o tom, že by tuto možnost využili zaměstnanci s minimální mzdou.  Najít  ideální variantu, která by vyhovovala jak zaměstnanci, zaměstnavateli a státu je  velmi těžké.  Proto naši politici mají snahu odkoukat systém nemocenského pojištění  v jiných členských státech EU.  Co stát, to jiný způsob ochrany v době nemoci.  Důvodem je historie, ekonomika a sociální politika dané země.  V Německu se na zajištění zaměstnanců pro případ nemoci  podílejí   zaměstnavatelé a příslušné sociální instituce. Po dobu prvních 6 týdnů platí   zaměstnavatel  mzdu  výši 100 %, potom dostává zaměstnanec již pouze   nemocenské od sociální instituce. Výše nemocenské činí 70 % z průměrného příjmu   občana za uplynulých 52 týdnů. Nejdéle je však nemocenská poskytována po dobu   78 týdnů během 3 let. V Lucembursku po dobu nemoci dostává občan dávky nemocenské ve výši   100 % svého průměrného příjmu za poslední 3 měsíce. Nemocenská je však   poskytována nejdéle po dobu 52 týdnů, potom již má občan nárok na invalidní   důchod. Zaměstnanci dostávají nemocenské od sociální instituce. Zaměstnavatelé   platí mzdu jen pro nemanuální zaměstnance v soukromém sektoru. Mzda jim náleží   ve výši 100 % v měsíci, v němž pracovní neschopnost vznikla, a další tři následující   měsíce. Ve Španělsku nemocenské od 4. do  15. dne nemoci dostává zaměstnanec   od svého zaměstnavatele ve výši 60 % jeho průměrné mzdy, zaměstnavatel   neobdrží refundaci od příslušné sociální instituce. Při  delší nemoci  je   zaměstnavateli mzda refundována příslušnou sociální institucí. Prvních 20 dní je   nemocenská vyplácena ve výši 60 % (posledních 5 dní je vyplácená příslušnou   sociální institucí), potom ve výši 75 % z průměrného příjmu za posledních 6 měsíců.   30

Nemocenská je poskytována nejdéle po dobu 52 týdnů, potom již má občan nárok   na invalidní důchod.16 7

Závěr Důsledkem různých změn v právních úpravách je, že zvýšená pracovní 

neschopnost v České republice je minulostí. Již v roce 2004 je možné pozorovat  trend jejího snížení.  Očekávat, že všichni zaměstnanci se budou chovat zodpovědně ke svému  zdraví, že budou využívat systém nemocenského pojištění jen v odůvodněných  případech, je zcestná představa. Vždy se najde některý jedinec, který bude své  problémy nezdravotního rázu řešit prostřednictvím nemocenské. Nelze vynechat  zaměstnavatele. Ti naopak mohou diskriminovat zaměstnance, kteří jsou např.  chronicky nemocní.  Snížení odměn, propuštění ze zaměstnání. Nakonec je tu lékař,  který se možná bude bát vypisovat neschopenky, aby se neocitl na „černé listině“  ČSSZ. Ta disponuje různými statistikami, ze kterých je možné zjistit například,  který  lékař předepsal nejvíc pracovních neschopností, jaká je průměrná pracovní  neschopnost jeho pacientů.  V závěru diskuze jsem uvedla 3 příklady poskytování dávek v době nemoci  z jiných států EU.  Lidé pracující v těchto zemích mají velkou příležitost k zneužívání  dávek, ale jak je patrné z článku uvedeného na straně č. 26, tak nejspíš tento systém  je opravdu využíván v případě skutečné nemoci.  Jako zaměstnanec bych uvítala  v době chřipkové epidemie možnost léčit se doma s jistotou přiměřené nemocenské  dávky, tak jako pracovníci v Německu.  Změnit přístup zaměstnanců, zaměstnavatelů a lékařů k dočasné pracovní  neschopnosti bude běh na dlouho trať.  Jak se nový systém osvědčí bude  předmětem dalšího zkoumání v rámci mé diplomové práce. 

16

 http://www.sfinance.cz/zpravy/finance/177300­eu­nemocny­zamestnanec­rovna­se­drahy­zamestnanec/ (cit. 8.7.2008)

31

 8

Bibliografické záznamy knih

GREGOROVÁ, Z., Sociální zabezpečení, 1. vyd., Brno: Masarykova univerzita,  2000, ISNB 80­210­2292­2 POTŮČEK, Martin.  Křižovatky české sociální reformy. 1. vyd., Praha: SLON, 1999,  317 s. ISBN 80­85850­70­2 POTŮČEK,   Martin.  Sociální   politika.   1.   vyd.,   Praha:   SLON,   1995,   145   s.   ISBN  80­85850­01­X TOMEŠ,   Igor.  Sociální   politika:   teorie   a   mezinárodní   zkušenost.   2.   přepracované  vyd., Praha: SOCIOPRESS, 2001, 262 s. ISBN 80­86484­00­9 VEČEŘA,   Miloš.  Sociální   stát:   Východiska   a   přístupy.   2.   upravené   vyd.,   Praha:  SLON, 1996,  113 s. ISBN 80­85850­16­8 PŘIB, J., Nemocenské pojištění v praxi, 1.vyd.,Praha: Grada Publishing, a.s., 2009,  ISBN 978­80­247­1969­6 ŽENÍŠKOVÁ, M.; PŘIB, J., Zákon o nemocenském pojištění s komentářem a   příklady, 2. vyd., Olomouc, ANAG, s.ro., 2008, ISBN 978­80­7263­488­0 Bibliografické záznamy časopisů Národní pojištění ročníky 2006,2007,2008 Internetové zdroje 1 

www.cssz.cz/cz/lekarska­posudkova­sluzba/slovnicek.htm (cit.17.12.2008)

2

 http://www.clk.cz/poradna/Neschopnost/neschop_vse.html (cit. 17.12.2008)

32

3

 http://74.125.77.132/search?q=cache:65d90jUOcJ0J:www.endokrinni­ system.cz/novinky es/dlouhodoby­stres­muze­oslabit­imunitu 115+nemoci+kostern %C3%AD&hl=cs&ct=clnk&cd=18&gl=cz&lr=lang_cs (cit.17.12.08)

4

 www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/t/66002B1F6B/$File/312408­III.pdf)  (cit.17.12.08) 5

 http://www.mpsv.cz/cs/7 (cit. 17.1.2009)

6

 http://www.concourt.cz/scripts/detail.php?id=586 (cit. 24.4.2008)

7

 http://www.podnikatel.cz/clanky/pocitame­nahradu­mzdy­krok­za­krokem/  (cit. 16.12.08) 8

 http://www.spcr.cz/cz/dynamic/article.php?artid=2435 (cit. 24.11.2008)

9

 http://www.clk.estranky.cz/clanky/dokumenty/zmeny­v­nemocenskem­pojisteni. (cit.  15.12.2008) 10

 http://zpravy.idnes.cz/nove­neschopenky­zavali­specialisty­a­zvetsi­fronty­v­ cekarnach­px9­/domaci.asp?c=A090116_221356_domaci_zra (cit. 17.1.2009) 1

 http://zpravy.idnes.cz/lekarka­vydavala­falesne­neschopenky­lidem­s­nerealne­ vysokou­mzdou­1iu­/brno.asp?c=A081126_215550_brno_luv (cit. 27.11.2008) 2

 http://74.125.77.132/search? q=cache:8O3geB25kMkJ:www.finexpert.cz/default.aspx%3Fsection %3D17%26server%3D1%26article%3D22466+nemocnost+v+evropsk %C3%A9+unii&hl=cs&ct=clnk&cd=14&gl=cz&lr=lang_cs (cit. 16.6.2008) 13

 http://zpravy.idnes.cz/nove­neschopenky­zavali­specialisty­a­zvetsi­fronty­v­ cekarnach­px9­/domaci.asp?c=A090116_221356_domaci_zra (cit. 17.1.2009) 14

 ttp://zpravy.idnes.cz/lekarka­vydavala­falesne­neschopenky­lidem­s­nerealne­ vysokou­mzdou­1iu­/brno.asp?c=A081126_215550_brno_luv (cit. 27.11.2008) 15

 http://74.125.77.132/search? q=cache:8O3geB25kMkJ:www.finexpert.cz/default.aspx%3Fsection %3D17%26server%3D1%26article%3D22466+nemocnost+v+evropsk %C3%A9+unii&hl=cs&ct=clnk&cd=14&gl=cz&lr=lang_cs (cit. 16.6.2008) 16

 http://www.sfinance.cz/zpravy/finance/177300­eu­nemocny­zamestnanec­rovna­ se­drahy­zamestnanec/ (cit. 8.7.2008)

33

9

Přílohy

Příloha č. 1 – str.8

20 k  07 30 . 9 . 2 00 8

20 06

20 05

20 04

20 03

20 02

20 01

20 00

19 99

19 98

19 97

19 96

19 95

19 94

19 93

5 000 000 4 500 000 4 000 000 3 500 000 3 000 000 2 500 000 2 000 000 1 500 000 1 000 000 500 000 0

rok

Graf č. 1: počet ukončených případů v letech 1993 – 30.9.2008 Zdroj: Informace > Statistiky > Nemocenská statistika > Nemocenská statistika 2008

Příloha č. 2 – str. 12

34

      Graf č. 5: Vývoj příjmů a výdajů nemocenského pojištění          Zdroj: MPSV, pojistněmatematická zpráva o sociálním pojištění 2008

35