UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut komunikačních studií a žurnalistiky
Diplomová práce
2015
Hana Vránová
UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut komunikačních studií a žurnalistiky Katedra mediálních studií
Hana Vránová
Přímá volba? Mediální obraz kandidátek na českou prezidentku v roce 2013
Diplomová práce
Praha 2015
Autorka práce: Hana Vránová Vedoucí práce: Doc. PhDr. Barbora Osvaldová Rok obhajoby: 2015
Bibliografický záznam VRÁNOVÁ, Hana. Přímá volba? Mediální obraz kandidátek na českou prezidentku v roce 2013. Praha, 2015. 101 s. Diplomová práce (Mgr.) Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a žurnalistiky. Katedra mediálních studií. Vedoucí diplomové práce Doc. PhDr. Barbora Osvaldová.
Abstrakt Cílem této práce je kriticky se zamyslet nad způsobem zobrazování kandidátek na prezidentku v roce 2013 v českých médiích a posoudit, zdali se nějak lišil od zobrazování kandidátů. Prezidentská volba byla milníkem v historii České republiky, kdy hlava státu byla volena přímo občany. Zajímá mě, jestli tato volba byla i v reflexi médií volbou rovnou a „přímou“ (tedy zobrazující kandidáty_ky realisticky), či podtrhovala genderové stereotypy. Osou práce je tematika zobrazování genderu v médiích, především v souvislosti s ženami na vysoko postavených místech v politice či političek o tato místa usilujících. Tento obraz budu nahlížet optikou feministické kritiky médií. Teoretická část je doplněna úvodem do politické komunikace, českými a zahraničními studiemi v této oblasti a informacemi o současném stavu zastoupení žen v české politice. Dále představím metodologii práce. V analytické části se pak pomocí kvantitativní obsahové analýzy zaměřím na prezentaci kandidátek_ tů v pěti českých denících. Nebude chybět ani kvalitativní rozbor vybraných zajímavých článků z genderové perspektivy.
Klíčová slova Prezidentka, prezident, volby, gender, genderové stereotypy, feminismus, média, mediální obraz
Abstract The aim of this work is to critically look at how the female presidential candidates in 2013 were reflected in the Czech press and assess whether that somehow differed from the way the male candidates were presented. Presidential elections were a milestone in the history of the Czech Republic, when the head of state was elected directly by the citizens. We pose a question whether this election was also “direct” and equal in the reflection of the media, or underlined gender stereotypes. The axis of the work is the display of gender in the media, especially in relation to women in high-ranking positions in politics or female politicians aspiring for them. This reflection is viewed through the lens of feminist media criticism. The theoretical part is complemented by an introduction to political communication, Czech and international studies and the current situation of women in Czech politics. Then I will present the paper’s methodology. In the analytical part, by using quantitative content analysis I will focus on the presentation of candidates and candidates in five Czech newspapers. There will also be a qualitative analysis of selected articles interesting from a gender perspective.
Key words Female president, president, elections, gender, gender stereotypes, feminism, media, media reflection
Rozsah práce: 225 675 znaků včetně mezer.
Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. 2. Prohlašuji, že práce nebyla využita k získání jiného titulu. 3. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely.
V Praze dne 3. 1. 2015
Hana Vránová ……………………………
Poděkování Děkuji tímto Doc. PhDr. Barboře Osvaldové za její cenné rady při vedení této práce. Zároveň bych ráda poděkovala i PhDr. Vlastimilu Nečasovi, Ph.D. a Mgr. Ivě Baslarové, Ph.D. za jejich podněty.
Institut komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK Teze MAGISTERSKÉ diplomové práce TUTO ČÁST VYPLŇUJE STUDENT/KA: Příjmení a jméno diplomantky/diplomanta: Razítko podatelny: Hana Vránová Imatrikulační ročník diplomantky/diplomanta: katedra mediálních studií IKSŽ UK FSV 2010 E-mail diplomantky/diplomanta:
[email protected] Studijní obor/forma studia: Mediální studia – navazující magisterské, kombinované Předpokládaný název práce v češtině: Přímá volba? Mediální obraz kandidátek na prezidentku v roce 2013 Předpokládaný název práce v angličtině: Direct Elections? Media Reflection of Female Candidates for President in 2013 Předpokládaný termín dokončení (semestr, akademický rok – vzor: ZS 2012/2013) (diplomovou práci je možné odevzdat nejdříve po dvou semestrech od schválení tezí) ZS 2014; Charakteristika tématu a jeho dosavadní zpracování (max. 1800 znaků): Mediální obraz kandidátů do čela českého státu byl v diplomových pracích zpracováván již několikrát (např. Václava Havla, Jana Sokola viz část Diplomové a bakalářské práce k tématu). Tato práce si však klade za úkol zmapovat mediální obraz ženských kandidátek a zaměřit se na diskurz jejich zobrazování, i s přihlédnutím na zažité genderové stereotypy. V tomto ohledu je přístup k tématu ojedinělý, což je také jedním z důvodů autorky k jeho zpracování. Prezidentská volba v roce 2013 byla totiž historickým mezníkem v naší zemi jednak způsobem volby kandidátů/tek (formou přímé volby), zároveň však i genderovým zastoupením, kdy se poprvé představilo více ženských kandidátek než jen jedna jediná (3 kandidátky – Zuzana Roithová, Táňa Fišerová a Jana Bobošíková a 6 kandidátů). Kandidatura první významnější prezidentské uchazečky Jaroslavy Moserové v roce 2003 a obecně mediální obraz ženy jako případné hlavy státu poslouží jako vstupní měřítko. Autorka práce zde bude sledovat potenciální změny diskurzu. Nemá ale ambici období roku 2003 detailně analyzovat, jako to bude u roku 2013. Spíše se zaměří na celkové vyznění mediálního diskurzu té doby a potenciální proměnu vůči dnešku. Předpokládaný cíl práce, případně formulace problému, výzkumné otázky nebo hypotézy (max. 1800 znaků): Cílem této práce je pomocí obsahové a diskurzivní analýzy zmapovat způsob užití médií k zobrazování ženských kandidátek na prezidentku, s ohledem na následující otázky: Jaký byl mediální obraz kandidátek na prezidentku, i s ohledem na (ne)stereotypní pojetí ženské a mužské role ve společnosti? Např. Žena nemůže být prezidentkou, protože by nedokázala velet obraně státu. Jak se měnil diskurz v médiích od doby první významnější prezidentské kandidátky Jaroslavy Moserové v roce 2003?
Hypotéza: Např. v roce 2012 již kandidatura ženských osobností nebyla zpochybňována, vs. 2003 Kandidátky tvrdily, že přinesou do politiky nové pohledy. Přinesly kandidátky např. alternativní způsoby komunikační kampaně? Hypotéza: ano, např. levná a centrálně neřízená kampaň T. Fischerové, „nepodbízení se médiím“ I přes neúspěch uvedly nová témata? Hypotéza: ano Pokud existuje stereotypní zobrazení ženy v médiích, jak jej ovlivnila kandidatura tří odlišných žen? Hypotéza: pomohla rozvolnit stereotyp, že všechny ženy jednají stejně Předpokládaná struktura práce (rozdělení do jednotlivých kapitol a podkapitol se stručnou charakteristikou jejich obsahu): Principy mediálního konstruování Charakteristika analyzovaných médií Formát prezidentské kampaně Kdo byly prezidentské kandidátky Metodologická část Obsahová analýza Kritická diskurzivní analýza
Charakteristika výběrového souboru Charakteristika zkoumaného období Genderové stereotypy Výzkumné otázky a hypotézy
V jakých rolích byly kandidátky nejčastěji prezentovány? V souvislosti s jakými tématy se téma „kandidátek“ nejčastěji objevuje? Mají deníky tendenci prezentovat vlastní sdělení kandidátek? atd. Výsledky obsahové analýzy a jejich interpretace Mediální obraz Role 3 kandidátek Celkové vyznění příspěvků Obrazový materiál Obraz na fotografiích Téma na fotografiích Závěr Anotace Literatura
Přílohy Rozhovor s prezidentskými kandidátkami Obrazový materiál Vymezení podkladového materiálu (např. titul periodika a analyzované období): Autorka bude analyzovat období 1 měsíce před prezidentskými volbami v roce 2013 v těchto médiích: MF Dnes, Lidové noviny, Právo, Hospodářské noviny. Bude při tom držet v patrnosti srovnávací měřítko roku 2003 vzhledem ke kandidatuře Jaroslavy Moserové. Autorka bude kontaktovat štáby všech tří kandidátek a provede s nimi rozhovor. Metody (techniky) zpracování materiálu: Obsahová analýza Kritická diskurzivní analýza Základní literatura (nejméně 5 nejdůležitějších titulů k tématu a metodě jeho zpracování; u všech titulů je nutné uvést stručnou anotaci na 2-5 řádků): BASLAROVÁ, I., BINKOVÁ, P. Rovné příležitosti českých političek ve volbách do PSP ČR 2006 z pohledu médií: obsahová analýza [online]. Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita, Katedra mediálních studií a žurnalistiky, 2006. dostupné z WWW Fórum 50 %.
Práce se zabývá tématem rovných příležitostí v českých médiích v době voleb do Poslanecké sněmovny České republiky v roce 2006. Autorky provedly kvantitativní a kvalitativní výzkum v řadě českých médií (například v denících Hospodářské noviny, Mladá fronta Dnes a Blesk a jejich víkendových přílohách Magazín MF Dnes, magazín HN Víkend, Nedělní Blesk; dále v týdenících Respekt, Reflex a Týden aj.). Práce sleduje, zda s tematikou většího zastoupení žen v politice přicházejí média samotně, či zda tomu napomohl například vznik občanského sdružení Fórum 50% (od 2004) a dalších neziskových organizací, které se začaly prosazení žen do vysoké politiky intenzivně věnovat. JIRÁK, Jan; ŘÍCHOVÁ, Blanka. Politická komunikace a média, Praha: Karolinum, 2002. Publikace obsahuje sedm prací od šesti různých autorů věnovaných úloze veřejných sdělovacích prostředků v současné společnosti. Mezi autory jsou například Denis McQuail, James Curran či Winfried Schulz, který konfrontuje obraz „mediální reality" se skutečností. Sborník zkoumá vztah politické komunikace a masmédií. HAŠKOVÁ, Hana, KŘÍŽKOVÁ, Alena, LINKOVÁ, Marcela (eds.). Mnohohlasem. Vyjednávání ženských prostorů po roce 1989. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2006. Publikace se zabývá tématy žen v politice, genderu a médií, státních institucí a prosazování genderové rovnosti ad., čímž přispěla jednak k budování odborného diskursu genderových studií v ČR, a také pro úplnější poznání transformačních procesů v České republice po roce 1989. OSVALDOVÁ, Barbora. Česká média a feminismus. Praha: Libri ; Slon, 2004. Autorka knihy osvětluje problematiku uvedení feminismu jako pojmu do českých médií po roce 1990. Srovnává pojetí feminismu v Západní Evropě, kdy procházel již svou třetí a možná čtvrtou fázi, a situaci u nás, kde byl do Sametové revoluce termínem neprobádaným. Autorka mapuje česká tištěná média a internet mezi 1989 a 2001. První část knihy představuje vývoj emancipačního a posléze feministického hnutí v našem prostředí, druhá část nabízí reflexi mediální reprezentace těchto hnutí.
SCHULZ, Winfried: Analýza obsahu mediálních sdělení. Praha: Karolinum, 2011. Kniha poskytuje úvod do problematiky politické komunikace a obsahové analýzy masově mediovaných textů. Uvádí čtenáře do problematiky vztahu médií a veřejné sféry, ukazuje kvantitativní rozbor masově mediovaných sdělení a vyhodnocování zpravodajství. ŠVAŘÍČEK, Roman; ŠEĎOVÁ, Klára. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Praha: Portál, 2007. Tato kniha provází čtenáře výzkumem od prvního nápadu až k sepsání výzkumné zprávy. První část věnuje autor základním metodologickým otázkám kvalitativního výzkumu, v dalších kapitolách se zabývá vlastním průběhem výzkumu, který postupuje od návrhu projektu přes sběr dat k analýze a sepsání výzkumné zprávy. TRAMPOTA, Tomáš, VOJTĚCHOVSKÁ, Martina. Metody výzkumu médií. Praha: Portál, 2010. Kniha představuje metody užívané při výzkumu médií. Přibližuje zásady komerčního výzkumu médií (výzkum sledovanosti, měření efektivity reklamy) i akademického výzkumu (výzkum mediálních organizací, analýza reprezentace, interpretace textu). Jednotlivé metodické postupy jsou rozebrány na praktických příkladech z českých médií. Diplomové a disertační práce k tématu (seznam bakalářských, magisterských a doktorských prací, které byly k tématu obhájeny na UK, případně dalších oborově blízkých fakultách či vysokých školách za posledních pět let) ČERMÁKOVÁ, Jana. Mediální obraz prezidentské kampaně Baracka Obamy v denících Mladá fronta a Hospodářské noviny, diplomová práce, Karlova univerzita, IKSŽ, Praha, 2011. JÁNSKÁ, Lucie. Mediální obraz Jana Sokola v prezidentské kampani v roce 2003, bakalářská práce, Karlova univerzita, FHS, Praha, 2007. POLÁKOVÁ, Dana. Proměny mediálního obrazu českých političek ve vybraných zpravodajskopublicistických týdenících, diplomová práce, Masarykova univerzita, FSS, Brno, 2010. ŽÁKOVÁ, Michaela. Mediální obraz Václava Havla v čase jeho prezidentských voleb, diplomová práce, Karlova univerzita, IKSŽ, Praha, 2010. Datum / Podpis studenta/ky ……………………… TUTO ČÁST VYPLŇUJE PEDAGOG/PEDAGOŽKA: Doporučení k tématu, struktuře a technice zpracování materiálu:
Případné doporučení dalších titulů literatury předepsané ke zpracování tématu:
Potvrzuji, že výše uvedené teze jsem s jejich autorkou konzultovala a že téma odpovídá mému oborovému zaměření a oblasti odborné práce, kterou na FSV UK vykonávám. Souhlasím s tím, že budu vedoucí této práce.
Příjmení a jméno pedagožky
Datum / Podpis pedagožky
Obsah Úvod............................................................................................................................................................................................ 3 ÚVODNÍ TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................................................................................ 8 1.1 1.1.1
Účinky médií ........................................................................................................................................................ 8 Představy o působení médií a jejich role ve společnosti ......................................................... 9
1.2
Sociální a mediální konstrukce reality................................................................................................... 11
1.3
Genderová mediální studia ......................................................................................................................... 12
1.3.1
Základní oblasti genderových mediálních studií ..................................................................... 12
1.3.2
Gender a genderové stereotypy v médiích ................................................................................. 13
1.3.3
Feministická kritika médií v čase ................................................................................................... 17
1.3.4
Současná feministická kritika médií ............................................................................................. 19
1.3.5
Studie z českého prostředí ................................................................................................................ 22
1.3.6
Studie ze zahraničí................................................................................................................................ 25
1.4
Média a politika ............................................................................................................................................... 30
1.4.1
Politická komunikace .......................................................................................................................... 31
1.4.2
Okolnosti přímé volby......................................................................................................................... 32
1.4.3
Volební kampaň ..................................................................................................................................... 33
1.5
Ženy a politika.................................................................................................................................................. 36
1.5.1
Zastoupení žen ve vysoké politice ................................................................................................. 36
1.5.2
Jsme připraveni na prezidentku? ................................................................................................... 41
METODOLOGICKÁ ČÁST ................................................................................................................................................. 44 2.1 2.1.1 2.2 2.2.1
Kvantitativní obsahová analýza................................................................................................................ 44 Konstrukce výzkumného vzorku .................................................................................................... 46 Kvalitativní analýza ....................................................................................................................................... 53 Konstrukce výzkumného vzorku ................................................................................................... 54
ANALYTICKÁ ČÁST ........................................................................................................................................................... 55 3.1
Kvantitativní obsahová analýza ................................................................................................................ 55
3.2
Kvalitatiivní analýza ...................................................................................................................................... 76
3.2.1
Proč nemáme matku vlasti v roce 2013 ........................................................................................... 77
3.2.2
Rozbor článků o Jaroslavě Moserové................................................................................................. 79
3.2.3
Rozbor článků o Zuzaně Roithové ...................................................................................................... 82
3.2.4
Rozbor článků o Táňi Fischerové ........................................................................................................ 84 1
3.2.5
Rozbor článků o Janě Bobošíkové ....................................................................................................... 85
ZÁVĚR ..................................................................................................................................................................................... 86 SUMMARY ............................................................................................................................................................................. 89 Použitá literatura ............................................................................................................................................................... 89 Seznam příloh...................................................................................................................................................................... 95 Příloha 1: Profily kandidátek ................................................................................................................................... 95 Zuzana Roithová............................................................................................................................................................ 95 Táňa Fischerová ............................................................................................................................................................ 96 Jana Bobošíková ............................................................................................................................................................ 97 Příloha 2: Kódovací kniha pro kvantitativní obsahovou analýzu ...........................................................101
2
ÚVOD Zvláštní zpráva Gender a média shrnující zjištění z Globálního monitorujícího projektu médií z roku 2013 (dále GMMP)1 nás nabádá, abychom si představili, jaký názor by si na obyvatele_ky Země udělala návštěva z vesmíru soudě pouze podle informací z médií. Pravděpodobně by si neuvědomila, že na zeměkouli žije zhruba stejný počet žen jako mužů. Asi by se domnívala, že dospělé ženy vypadají z nějakých důvodů mladší než dospělí muži a jedna z nejvýznamnějších komodit je pro ženy její vzhled. Muži se zaměřují na práci, která má vyšší status než práce žen, a jejich názory hrají větší roli – alespoň tak se to zdá ze seriózních deníků, kde se o nich píše častěji než o ženách. A to i přesto, že vysokou školu studuje například v České republice vyšší procento žen než mužů.2 Podle zjištění GMMP se ženy ve zpravodajství objevují pouze z 24 %. Bude to podle zprávy prý trvat ještě 43 let, než ženy získají paritu v médiích, má-li nadále pokračovat trend zvýšení o 1 % ročně od roku 2000. Ačkoli zpráva nabízí zajímavé údaje, správnost její metodologie je diskutabilní. Důvodem zavádějících výsledků je například podle Lenky Vochocové3 nereprezentativnost vzorku, dále nezohlednění lokálních kulturních specifik a spíše účelová interpretace dat spojená s politickou agendou. Každopádně podle zprávy pro Českou republiku získávají ženy v médiích 23 % pozornosti. Co z takových závěrů lze o naší společnosti vyčíst? Jakou míru pozornosti získaly kandidátky na prezidentku? Prezidentská volba v roce 2013 byla historickým mezníkem v naší zemi. Jednak způsobem volby kandidátů_ek (formou přímé volby), zároveň však i genderovým zastoupením, kdy se poprvé představilo více ženských kandidátek (3 kandidátky – Zuzana Roithová, Táňa Fišerová a Jana Bobošíková a 6 kandidátů) než jen jedna jediná, jako tomu bylo v roce 2003, kdy poprvé na tento úřad kandidovala žena, Jaroslava Moserová. První přímá volba hlavy České republiky byla mediálně velmi atraktivním tématem, jakou pozornost v ní tedy kandidátky získaly? Na úvod je čestné poznamenat, že já sama podporuji zvolení první české prezidentky a rovnější zastoupení žen v politice. I když je kvantitativní analýza sama o sobě metodou objektivní, následná interpretace je však plně v mé režii jako výzkumnice. Ve své práci se tedy snažím vyvarovat toho, aby se můj postoj promítl do faktických výsledků. Do jaké míry jsem dostála tomuto záměru, je ale již mým subjektivním posouzením nezměřitelné.
GMMP je projekt, který celosvětově analyzuje genderovou vyváženost zpravodajství. Více v kapitole Studie ze zahraničí. MACHARIA, Sarah, Dermot, O`CONNOR, Lilian, NDANGAM. Who Makes the News? Global Media Monitoring Project 2010, World Association for Christian Communication, London, Toronto. 2010. [cit. 2013-03-21]. Dostupné z: http://whomakesthenews.org/images/documents/AJ-Sept-Gender-in-the-Media_2013.pdf 2 V České republice studuje vysoké školy v populaci 19-23letých přibližně 67 % žen oproti 50 % mužů. Podíly počtu žáků a studentů, dívek a chlapců v jednotlivých druzích škol a typech vzdělávání. Zaostřeno na muže a ženy 2013. Český statistický úřad. [online]. 31.1.2014. [cit. 2014-03-21]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/kapitola/1413-13-r_2013-13 3 VOCHOCOVÁ, Lenka. Faktor genderu v mediálních výzkumech – kritika jednoho typu výzkumné praxe. In JIRÁK, Jan, KÖPPLOVÁ, Barbara, Radim WOLÁK. Česká novinářka. K postavení a obrazu novinářek v českých médiích. 1. Vyd. Praha: Portál, 2011, s. 95. 1
3
Stejně jako Hana Havelková, ani já nezastávám názor, že vyšší počet žen v politice ji zkrášlí či zjemní. Jako relevantní faktor vnímám pouze faktor spravedlnosti a dostání principů demokracie.4 Ženy mají v určitých oblastech jiné životní zkušenosti než muži, a proto by dle mého názoru mělo být automatické, aby byla zohledněna jejich hlediska. Zároveň čerpám z poznatků Liesbet van Zoonen, která tvrdí, že vyšší zastoupení žen v redakcích není automaticky rovnítko k rovnějšímu zobrazování žen v médiích. Schovává se za ním stereotypní předpoklad jakési dichotomie genderu, který se odvíjí pouze od pohlaví. Všechny ženy by pak podle této optiky měly stejné zájmy a oplývaly stejnými feminními vlastnostmi.5 V práci se snažím využít možností českého jazyka a používat ženské a mužské tvary slov namísto generického maskulina. Způsobem používání koncovek jsem se inspirovala disertační prací Ivy Baslarové6, která používá k rozlišení podtržítko, například: autoři_ky, tvůrce_kyně, jednotlivci_kyně, atd. Podtržítko je mi sympatické z toho důvodu, že nezasahuje do slova podobně jako lomítko. Pouze upravuje koncovku slova, a tím se mi jeví více přirozené. Mediální obraz kandidátů do čela českého státu byl v diplomových pracích zpracováván již několikrát. Zmapování mediálního obrazu kandidátek však frekventovaným tématem není. K jeho zpracování jsem přistupovala z výše uvedených důvodů s respektem.
Cíl a jednotlivé části práce Cílem této práce je nastínit, jaký mediální obraz získaly kandidátky na prezidentku v porovnání s kandidáty. Na základě teorií genderových mediálních studií se zaměřuji na sledování prostoru, který kandidátky získaly a mohly skrze něj oslovit své potenciální voliče_ky. Stejně tak sleduji i přítomnost genderových stereotypů. Teoretická část práce nás provede pěti hlavními tématy. Na úvod se v kapitole 1.1 zabývám účinky médií. Zde se pokusím zodpovědět na otázku, proč je vůbec důležité se zabývat způsobem zobrazování kandidátek_tů a jakou mají média podle normativní teorie médií v naší společnosti hrát roli. Tato práce vychází z konstruktivistického paradigmatu, který si osvětlíme v kapitole 1.2 pojednávající o sociální a mediální konstrukci reality. V další kapitole 1.3 se budeme věnovat tomu, jaké ideologie se mohou skrývat v mediálním zobrazování. Osvětlíme si pojem gender, představíme základní feministické teorie a české a zahraniční studie zabývající se genderovou problematikou mediálních obsahů. Jelikož se zabýváme mediálním obrazem v politickém kontextu, osvětlíme si v kapitole 1.4 základy politické komunikace a zmíníme okolnosti, které přímou volbu doprovázely. Poslední kapitolou teoretické části je pak téma žen v politice.
Ženy v politice. Kampaň Fóra 50 % "Čas na změnu?!" Hana Havelková 2012. [online] [cit. 2014-4-20] Dostupné z: http://www.youtube.com/watch?v=GlaqKgSDdiA 5 VAN ZOONEN, Liesbet. Feminist Media Studies. London: Sage. 1994, s. 14. 6 BASLAROVÁ, Iva. Publikum soap opery Ordinace v růžové zahradě a jeho genderová vztahování se: etnografická studie. Disertační práce. Fakulta sociálních studií. Masarykova univerzita. 2011. 4
4
Další částí práce je oblast metodologie, kdy představím své výzkumné otázky a aplikovanou metodiku práce. Tu následně demonstruji na konkrétních výsledcích v části analytické. Po zjištění z kvantitativní obsahové analýzy následuje rozbor kvalitativní, kde analyzuji články zabývající se genderovými aspekty volby a také články zobrazující tři kandidátky. Stručně také představím mediální zobrazování kandidátů. Následuje závěr mého výzkumu.
Diskuze k tezím (důvody odchýlení) Diplomová práce, kterou předkládám, se v určitých bodech odchyluje od tezí. Ráda bych osvětlila, z jakých důvodů jsem se pro změny rozhodla. V tezích uvádím, že volbu v roce 2003, kdy poprvé kandidovala na prezidentku Jaroslava Moserová, nebudu detailně analyzovat, poslouží mi pouze jako vstupní měřítko. Spíše se zaměřím na celkové vyznění mediálního diskurzu té doby a potenciální proměnu vůči roku 2013. Původně jsem měla snahu této ambici dostát a opravdu v určité, byť omezené míře, analyzovat i rok 2003. Během sledování roku 2003 jsem si ale uvědomila, že takovéto porovnání by bylo nad rámec mé diplomové práce. Obě volby byly naprosto specifické a tím pádem velmi těžce porovnatelné. Zaprvé volba v roce 2003 byla volbou poslanců obou komor Parlamentu, oproti přímé volbě občany v roce 2013. Od tohoto faktu se odvíjí odlišný formát předvolební kampaně. Pakliže se zaměřuji především na porovnání zobrazování kandidátů a kandidátek, Jaroslava Moserová se ucházela o funkci prezidentky až v druhém kole volby poté, co žádný kandidát v prvním kole 15. ledna zvolen nebyl.7 V kandidatuře ji podpořili senátoři a oficiálně se o místo prezidentky ucházela až 18. ledna. Vzhledem k tomu, že druhá volba proběhla 24. ledna, období, kdy o ní ve větší míře referovala média, bylo velmi krátké, tedy v řádu několika dnů. Tomu odpovídá nízké množství článků, které tak netvoří relevantní výzkumný vzorek. Jeden z faktorů, který v práci sleduji, je právě prostor, jaký byl dán kandidátům_kám. Zde je selským rozumem i bez analýzy možné odvodit, že prostor Jaroslavy Moserové byl výrazně menší než ten, který měly tři kandidátky v roce 2013 při své volební kampani dlouhé řádově několik měsíců. Společným prvkem obou voleb je, že ani v jedné kandidátky neuspěly. V druhém kole volby v roce 2003 spolu s Jaroslavou Moserovou kandidoval Miloš Zeman a Václav Klaus a ani v této volbě ke zvolení nedošlo. Až ve třetím kole 28. února získal Václav Klaus větší počet hlasů nad Janem Sokolem, kandidátem vládní koalice. Dalším odchýlením od tezí je výzkumná otázka „Přinesly kandidátky např. alternativní způsoby komunikační kampaně?“ a ověření hypotézy „Ano, například levná a centrálně neřízená kampaň Táni Fischerové, nepodbízení se médiím“. Ačkoli si myslím, že způsob vedení a výše nákladů na kampaň Táni Fischerové lze opravdu vnímat jako silnou alternativu vůči kampaním Jana Fischera, Miloše Zemana či Karla Schwarzenberga, tuto výzkumnou otázku jsem se rozhodla opustit a nepodrobovat ji dalšímu zkoumání, protože směřovala ke sledování volební kampaně, což není V 1. kole o post prezidenta usilovali čtyři kandidáti – kandidát ČSSD Jaroslav Bureš, Václav Klaus jako kandidát ODS, Petr Pithart za Čtyřkoalici a Miroslav Kříženecký jako kandidát KSČM. 7
5
primárním cílem práce. To souvisí i s další výzkumnou otázkou, zdali kandidátky i přes neúspěch uvedly na scénu nová témata. Má hypotéza byla souhlasná, způsob jejího ověření by však vyžadoval cílený komplexní výzkum, který by byl časově značně náročný, proto jsem od něj ustoupila. Ano, Táňa Fischerová například zmiňovala koncept družstevnictví, který nebyl ve volebním programu žádných jiných kandidátů, tento fakt však nesouvisí s tématem práce, kterým je především mediální rozbor. Nesnadné by bylo také ověření třetí hypotézy tvrdící, že kandidatura třech odlišných žen pomohla rozvolnit genderový stereotyp, že všechny ženy jednají stejně. Z tohoto důvodu jsem od hypotézy upustila. Dalším bodem, který jsem chtěla původně do diplomové práce zahrnout, je sledování obrazového materiálu k článkům. Tato analýza by byla jistě zajímavá a cenná, zvláště pokud bych se řídila teorií Renity Coleman, která tvrdí, že vizuální vnímání probíhá v porovnání s analýzou textu ve větší míře na nevědomé úrovni. Vizuální rámcování tedy zobrazuje stereotypy méně zřejmým způsobem než ty slovní, a má tak větší dopad. Teorie také říká, že pokud vizuální doplnění článku (fotky, infografika) je v rozporu s informacemi v textu, čtenáři_ky mají tendenci věřit a zapamatovat si více informace vizuální namísto těch verbálních.8 Při psaní tezí jsem však byla příliš ambiciózní a správně jsem nevyhodnotila, že rozsahem by si vizuální analýza vystačila na samostatnou diplomovou práci. Proto ji z kapacitních důvodů nezahrnuji, i když by byla přínosným rozšířením této práce. Odchýlila jsem se od tezí také ve sledovaném období a výběru médií. V tezích uvádím, že hodlám sledovat zpravodajství v denících MF Dnes, Lidové noviny, Právo, Hospodářské noviny, a to 1 měsíc před prezidentskými volbami. Výčet deníků jsem v práci nakonec rozšířila o bulvární deník Blesk, protože mým cílem bylo rozšířit sledovaný vzorek. Zároveň jsem se rozhodla zúžit sledované období na 3 týdny před volbou, jelikož v té době bylo mediální pokrytí nejintenzivnější. Dalším bodem, kterým se odchyluji od tezí, byl záměr kontaktovat volební štáby tří kandidátek a provést s nimi rozhovor. Opět se ukázalo, že tento záměr by vybočil z hlavní sledované linie této práce a pravděpodobně by nevedl k objektivním závěrům. V tezích dále uvádím, že provedu kritickou diskurzívní analýzu. Nakonec replikuji metodiku Karen Ross, jelikož se její studií „Gender zprávy a zprávy o genderu“9 inspiruji i v části obsahové analýzy. Při psaní diplomové práce jsem provedla rešerši velkého počtu diplomových a jiných prací k tématu.10 Tři11 z diplomových prací, které uvádím v tezích, jsem nakonec při psaní práce COLEMAN, Renita. Framing the Pictures in Our Heads. Exploring the Framing and Agenda-Setting Effects of Visual Images. In DAN, Viorela a Aurora IORGOVEANU. Still On the Beaten Path: How Gender Impacted the Coverage of Male and Female Romanian Candidates for European Office. The International Journal of Press/Politics 2013, 18: 208 originally published online 5. s. 210. 9 ROSS, Karen, Elizabeth, EVANS, Lisa HARRISON, Mary SHEARS a Khursheed WADIA. The Gender of News and News of Gender: A Study of Sex, Politics, and Press Coverage of the 2010 British General Election. The International Journal of Press/Politics 2013 18:3. 10 Zmiňuji je dále v kapitole Studie z českého prostředí. 11 ČERMÁKOVÁ, Jana. Mediální obraz prezidentské kampaně Baracka Obamy v denících Mladá fronta a Hospodářské noviny, diplomová práce, Karlova univerzita, IKSŽ, Praha, 2011. JÁNSKÁ, Lucie. Mediální obraz Jana Sokola v prezidentské kampani v roce 2003, bakalářská práce, Karlova univerzita, FHS, Praha, 2007. 8
6
nevyužila, protože jsem našla jiné, tematicky vhodnější. Odchylky od tezí jsem probírala s vedoucí své práce, která je odsouhlasila.
ŽÁKOVÁ, Michaela. Mediální obraz Václava Havla v čase jeho prezidentských voleb, diplomová práce, Karlova univerzita, IKSŽ, Praha, 2010.
7
ÚVODNÍ TEORETICKÁ ČÁST V teoretické části se nejprve zabývám účinky médií a jejich vlivu na příjemce. V další kapitole představím sociální a mediální konstrukce reality. Dále se věnuji oblastem zkoumání genderových mediálních studií a představím studie z českého i zahraničního prostředí. Jelikož se věnuji mediálnímu obrazu kandidátek v souvislosti s prezidentskou volbou, je nutno se v další kapitole seznámit s principy politické komunikace. V poslední kapitole teoretické části se věnuji zastoupení žen ve vysoké politice. 1.1
Účinky médií
Ačkoli měření účinků médií není předmětem této práce, jistě je důležité vysvětlit, proč se vůbec zabývám tím, jak média kandidáty_ky zobrazovala. Již v roce 1963 řekl Bernard Cohen: „Tisk nemusí být příliš úspěšný, když lidem říká, co si mají myslet, ale je ohromně úspěšný, když svým čtenářům říká, o čem mají přemýšlet.“12 Média hrají v předvolebních kampaních zásadní roli, a ačkoli neměřím ve své práci tyto účinky, předpokládám, že minimálně podsouvají čtenářům_kám témata k zamyšlení. V mnoha učebnicích mediálních studií13 se pojednává o tom, že média ovlivňují naše chování, naše názory a postoje, mohou nás vzdělávat a pomáhají nám rozšiřovat obzory. Odsud pramení i můj zájem o mediální zobrazování vycházející z přesvědčení, že média mají významný dopad na jednotlivce i společnost. Ulehčují nám rozhodování v banálních záležitostech všedního dne, zároveň nás formují předkládáním vzorů a norem i v zásadních momentech, například v období voleb – kterou stranu či kandidáta_ku volit. Často se hovoří o tom, jak mohou posilovat či oslabovat společenskou stabilitu a podporovat či brzdit nejrůznější změny ve společnosti.14 Právě tato úvaha je v kontextu naší práce důležitá. Otázka, do jaké míry a jak přesně nás média ovlivňují, je předmětem mnoha teorií a úvah. Podle Josepha Klappera konverze (změna názoru v návaznosti na záměr komunikátora), menší změna (ve formě či intenzitě poznávání a chování) a posílení (utvrzení v dosavadním názoru či chování).15 Jemněji lze škálování rozlišit takto – média mohou: způsobit záměrnou změnu (konverzi) způsobit nezáměrnou změnu způsobit méně významnou změnu (formy či intenzity) usnadnit změnu (záměrnou či nikoli) posílit existující stav (nulová změna) COHEN, Bernard. The Press and Foreign Policy. In KALVAS, František. Nastolování agendy. Role a interpersonální komunikace, osobní zkušenosti a genderu. Západočeská univerzita v Plzni. 2009, s. 13. 13 JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Praha: Portál, 2003. McQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál, 2002. 14 Tamtéž. 15 KLAPPER, T. Joseph. Citováno dle McQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál, 2002, s. 366. 12
8
zabránit změně16
Jirák a Köpplová však podotýkají, že přímá souvislost mezi pozorovaným účinkem a nabízeným obsahem se z metodologického hlediska špatně prokazuje.17 Příjemci_kyně totiž hodnotí obsahy na základě svých zkušeností a názorů, momentálního rozpoložení či interakce s okolím. Nejedná se tedy o pouhý „otisk“, který by byl u všech příjemců_kyň identický. Média totiž nejsou jedinou či dostatečnou příčinou určitého efektu a je obtížné určit míru jejich přispění. „Můžeme si být jisti, že ke konkrétním účinkům dochází dnes a denně, a přesto nejsme schopni vidět či předvídat úhrnný výsledek, ani se po proběhnutí události dozvědět, kolik z obecného obrazu o ní lze přisoudit médiím.“18 Vlivem mediálních obsahů na své příjemce se zabývá koncept McCombse a Shawa nastolování agendy. Jejich teorii dal základ výzkum, který provedli během prezidentské předvolební kampaně v roce 1968 na nerozhodnutých voličích v Severní Karolíně.19 Tato teorie předpokládá, že „média vybírají do svých obsahů určitá témata, kterým věnují různě velký prostor v různých časových bodech, a míra, do jaké se tématům věnují, následně ovlivňuje vnímání důležitosti těchto témat konečnými příjemci“20. Tato teorie se od svého vzniku proměňovala a je spojována s nastolováním agendy druhého stupně (second level agenda setting) či nastolování agendy atributů21. Zde se řadí rámcování (framing), tedy jak se témata prezentují, které jejich atributy jsou zdůrazněny – „jaké rámce témat – nebo objektů – se poté šíří jako zásadní společností.“22
1.1.1
Představy o působení médií a jejich role ve společnosti
Představy o působení médií se mění společně s vývojem celé společnosti a médii samotnými. Považuji za důležité analyzovat mediální obraz toho či onoho, ačkoli představa publika, které je mocným médiím vydáno zcela na pospas, je dávno překonána.23
McQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál, 2002, s. 366. JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Praha: Portál, 2003, s. 152. 18 McQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál, 2002, s. 359. 19 KALVAS, František. Nastolování agendy. Role a interpersonální komunikace, osobní zkušenosti a genderu. Západočeská univerzita v Plzni. 2009, s. 16. 20 TRAMPOTA, Tomáš a Martina, VOJTĚCHOVSKÁ. Metody výzkumu médií. Portál 2010, s. 242. 21 TRAMPOTA, Tomáš a Martina, VOJTĚCHOVSKÁ. Metody výzkumu médií. Portál 2010, s. 243. 22 Tamtéž. 23 Vývoj představ o účincích médií lze najít zpracovaný v řadě učebnic. Pro doplnění jej krátce dle Jiráka a Köpplové. První etapou představ o účincích médií byl podle Josepha Klappera počátek 20. století až do 30. let, kdy se předpokládalo, že média jsou velmi mocná a reaguje přibližně stejně. Toto období bývá nastíněno v teorii magické střely, teorii podkožní injekce neboli teorii očkování. Tento předpoklad vychází ze sociologických teorií Augusta Comta a jeho konceptu společnosti jako „kolektivního organismu“. Média mají schopnost aktivně mechanisticky ovlivňovat životní zvyky a chování lidí podle představ těch, kteří je řídí. Vychází z konceptu o masové společnosti (množina izolovaných a pasivních jedinců vytržených ze svého tradičního prostředí), masovém publiku žijícím v masové kultuře. Toto přesvědčení o obrovském vlivu médií vycházelo ze zkušenosti s propagandou během 1. světové války i autoritářských režimů v SSSR či Německu. Mezi hlavní díla patří Public Opinion (Veřejné mínění) Waltera Lippmana z roku 1922 a Propaganda Technique in the World War (Propagandistická technika ve světové válce) Harolda Lasswella z 1927. Druhá etapa se odehrávala mezi 30. a 60. lety 20. století. Pro toto období je typický velký rozvoj empirického výzkumu, kdy se zkoumají proměnné sociální a psychologické povahy, které ovlivňují každého člověka a ukazují, že 16 17
9
Otázkou, jak by měla média fungovat a co se od nich očekává se zabývá normativní teorie médií24. Zabývá se vztahem mezi strukturou médií (otázkou svobody médií) a jejich jednáním či chováním – zábavní a informační úlohou. Média jsou pro společnost jakousi normou, kdy vycházíme z předpokladu, že jejich cílem je služba veřejnému zájmu a obecnému blahu.25 Znamená to, že by nad své obchodní cíle (zvyšování tržeb) měla stavět úkoly vedoucí k dlouhodobému prospěchu celé společnosti.26 Což kritizují zastánci volného trhu. Pokud předpokládáme, že existuje odpovědnost médií vůči společnosti (accountability), kdo pak ale určí, co je ve veřejném zájmu, co je tedy přijatelné a co už ne? Pokud by byl veřejný zájem odvozován jen podle „vůle lidu“, tedy názorů masy, řídil by se pak podle McQuaila zřejmě převládajícími požadavky spotřebitelů na trhu. 27 Oblíbenější obsahy by tedy měly mít podle této úvahy prioritu. Tím pádem by v případě naší studie měli_y v médiích dostat prostor jen ti_y kandidáti_ky, kteří_é mají v průzkumech veřejného mínění nejvyšší preference. Veřejný zájem se však neustále proměňuje, není daný, naopak je výsledkem procesu demokratické diskuze a rozhodování. Podle McQuaila by tak v demokratických společnostech „měly existovat podmínky k tomu, aby bylo možné odkázat na všeobecně sdílené hodnoty, vzít v úvahu konkrétní
dopad médií není unifikovaný, ale rozmanitý. Na společnost je nazíráno jako na vzájemně provázaná individua, která spolu interagují a tím mohou účinky médií omezit, odtud etapa o omezených účincích či selektivním vlivu médií. Došlo k tomu vlivem obrovského rozvoje kinematografie a zevšednění návštěv kina, masivního rozšíření televize v USA a Evropě a rozvoje psychologie a sociologie. Za významnou je v tomto období považována publikace The People’s Choice (Volba lidu) z roku 1947 od Lazarfeld-Berelson-Gaudet zkoumající rozhodování voličů v amerických prezidentských volbách v roce 1940. Výsledkem bylo zjištění, že ještě významnější než působení médií na voliče měly při rozhodování mezilidské vztahy. Tento „dvoustupňový model komunikace“ vysvětluje způsobem, že prvotní mediální sdělení se dostává k „názorovým vůdcům“ (opinion leaders), kteří je podle své optiky šíří dál. V této souvislosti hovoříme o knize Josepha T. Klappera Účinky masové komunikace z roku 1960. Média jsou podle něj významný stabilizační společenský faktor, jelikož umožňují posilování (reinforcement) postojů ve společnosti svými mediovanými obsahy, posilují tedy společenský status quo. Třetí etapou rozumíme období do 70. let 20. století, které se opět přiklání k významnému vlivu médií, tentokrát však s aktivním publikem. Uvažuje se o dlouhodobém a nepřímém vlivu médií na celou společnost. Výzkumy se v tomto období věnují zkoumání role médií při socializaci či enkulturaci, tedy začleňování jedince do společnosti. Tím, že média nabízí velké množství informací a vzorů, mají na socializaci velký vliv. V letech 1973 a 1974 je publikována hypotéza o spirále mlčení Elizabeth Noelleové-Neumannové, která se zabývá utvářením veřejného mínění. V roce 1972 jsou to pak studie McCombse a Shawa o nastolování agendy (agenda-setting) zabývající se vlivem médií na to, co lidé považují za důležité. Do tohoto období řadíme i teorii sociální konstrukce reality Alberta Bandury. Pro přelom 70. a 80. let dvacátého století je pak podle McQuaila typická představa o fázi „dohodnutého“ vlivu, kdy účinky médií jsou mocné, ale zároveň „zmírňované“. Konečně čtvrtou etapou je období od 80. let 20. století, pro které je typická teorie kódování a dekódování Stuarta Halla z roku 1980. Hovoří o dvojí moci – jednak moci médií ovlivňujících svými obsahy publikum, zároveň však i moci samotného publika tyto významy odmítnout. Řada empirických výzkumů studuje možné negativní účinky médií, kterými jsou náruživé diváctví, nadprodukce fiktivního násilí, globalizace zpráv. Van Zoonen zdůrazňuje jednostrannost – maskulinitu a středostavovství – v nabízených obsazích médií. Přelom století znamená nástup nových síťových médií v kyberprostoru internetu. Dochází k ještě větší globalizaci médií. Za přínosný aspekt nových médií je považováno vymanění z masové komunikace, zároveň od první poloviny první dekády 21. století zesilují hlasy upozorňující na jejich neuchopitelnou moc. JIRÁK, Jan a Barbara KöPPLOVÁ. Masová média, Praha: Portál, 2009, s. 375-379. 24 McQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál, 2002, s. 147. 25 McQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál, 2002, s. 161. 26 McQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál, 2002, s. 162. 27 Tamtéž.
10
okolnosti a z pohledu celkového či dlouhodobého prospěchu společnosti prohlásit, že média by něco měla nebo naopak neměla dělat“28. Má práce vychází z premisy médií, která reflektují dění kolem nás podle principu rozmanitosti. „Média by měla úměrně odrážet aktuální rozdělení čehokoli relevantního (témat, sociálních skupin, politických přesvědčení atd.) ve společnosti nebo odrážet rozličné rozčlenění požadavků a zájmů publika. Diferenciace mediální nabídky (obsah médií) by měla přibližně korespondovat s diferenciací panující na straně zdrojů či na straně příjemců.“29 Navazuji také na ideu společenské zodpovědnosti médií, standardy, které byly poprvé definovány v roce 1947 americkou Komisí pro svobodu tisku (Commission on the Freedom of the Press). Odpovědný tisk by měl podávat „úplné, pravdivé, vyčerpávající a inteligentní zaznamenání denních událostí v kontextu, který jim dává smysl“30. Vlastnictví a provozování médií má fungovat formou veřejné služby a v případě soukromě vlastněných médií mají hrát významnou roli profesionální novinářské zásady, kodexy či vznik samoregulačních rad k projednávání případných stížností na tisk. V oblasti zpravodajské žurnalistiky jsou zásadní tyto principy novinářské etiky: pravda a přesnost, nestrannost a nepředpojatost, respekt k soukromí jednotlivce, nezávislost na parciálních zájmech, odpovědnost ke společnosti a veřejnému blahu, odpovědnost vůči zákonu, slušnost a dobrý vkus.31
1.2
Sociální a mediální konstrukce reality
Ve své práci vycházím z konstruktivistického paradigmatu Bergera a Luckmanna, který tvrdí, že naši realitu si vytváříme sami, je to náš vlastní sociální konstrukt. „Zatímco vnímáme svět, ve kterém žijeme, jako ‚reálný‘, jako něco, co existuje za hranicí našeho vlastního prožívání a přesvědčení, a co bude existovat, až my tady nebudeme, uvědomujeme si zároveň, že ne každý prožívá realitu stejným způsobem.“32 Realita tedy není něco daného a objektivního, ale je jich bezpočet, liší se v různých společnostech a je konstruována podle toho, co je v nich vnímáno jako dané, jaký význam jim společnost sama připíše. Optika, kterou lidé realitu vnímají, je stěžejní, protože ovlivňuje jejich náhled na sebe samé, na vztahy s druhými lidmi, v podstatě na všechny sociální interakce. Tuto myšlenku definoval již W. I. Thomas ve svém teorému z roku 1927: „Pokud lidé chápou situace jako reálné, jsou pro ně realitou se všemi důsledky.“33
Tamtéž. McQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál, 2002, s. 170. 30 McQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál, 2002, s. 150. 31 McQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál, 2002, s. 152. 32 BERGER, L. Peter a Thomas LUCKMANN, The Social Construction of Reality. A Treatise in the Sociology of Knowledge. London: Penguin Books, 1991. s. 15. 33 Tamtéž. 28 29
11
Podle Bergera a Luckmanna svět vnímáme jako realitu díky třem faktorům – procesu externalizace, objektivizace a internalizace34. Externalizací se chápe vytváření vzorců, norem a modelů, tedy určitého sociálního řádu, podle kterého se řídíme. Podle autorů člověk cítí potřebu si prostředí na stabilních základech sám vytvářet, protože na rozdíl od ostatních živočišných druhů nemá své vlastní přirozené prostředí a je tak sám o sobě nestabilní. Vytváření vlastní reality je tedy pro člověka nezbytné, umožňuje mu to fungovat. Svou skutečnost si konstruuje na základě habitualizace svých činností a jednání, která člověku přináší psychologickou úlevu – usměrňuje jej a zužuje možnost volby. Klíčový je posléze proces objektivizace, kdy se konstruované skutečnosti stávají danou objektivní skutečností, která je srozumitelná i pro ostatní a stává se na člověku nezávislou. Důležitou roli v procesu objektivizace zastává podle autorů jazyk a způsob jeho využívání, který „vtiskuje objektivovanému sociálnímu světu logiku“. Internalizací pak dochází k zvěcnění objektivních skutečností, kdy si lidé většinou ani neuvědomují, že je původně vytvořili sami. Jako formu konstrukce sociální reality a zároveň nástroj moci a kontroly můžeme vnímat diskurz, který nás vědomě – ale hlavně nevědomě – nabádá k určitým normám chování. Podle Giddense lze diskurz obecně popsat jako „rámec myšlení v konkrétní oblasti sociálního života“.35 Označuje množinu kódů a s nimi spojených pravidel, které jsou užívány při vytváření a udržování významů vztahující se k určitému námětu. Diskurz, který lidé používají, zpětně ovlivňuje jejich chování a vytváří normy, co je společensky přijatelné. Netýká se pouze jazyka či sociální interakce, ale celého relativně ohraničeného prostoru sociálního vědění. Lidé své představy o realitě neustále mění a přetvářejí, vždy je však chápou jako reálné.36 „Pokud tato teze platí pro jakoukoli komunikační aktivitu (tedy i mediální komunikaci), znamená to, že média se na konstruování reality významnou měrou podílejí a jsou schopna definovat společensky platné významy a ovlivňovat publikum, ať už nastolováním témat, či kultivováním postojů ke skutečnosti.37 Feministická kritika médií, kterou se budeme zabývat v následující kapitole, vychází z předpokladu, že média nabízejí právě patriarchální konstrukci světa, čímž ženy staví do pozice závislých na mužích a neumožňují jim tedy stát na rovné startovní čáře.38
1.3 1.3.1
Genderová mediální studia Základní oblasti genderových mediálních studií
Média jsou pro feministická a genderová studia významnou oblastí jejich zájmu a zkoumání. V posledních 30 letech zaznamenal výzkum týkající se genderu růst, který je spojen také BERGER, L. Peter a Thomas LUCKMANN, The Social Construction of Reality. A Treatise in the Sociology of Knowledge. London: Penguin Books, 1991. s. 15. 35 GIDDENS, Anthony. Sociology. Cambridge, Malden: Polity Press, 2006, s. 1014. 36 JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Praha: Portál, 2003, s. 165. 37 Tamtéž. 38 JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Praha: Portál, 2003, s. 166. 34
12
s příchodem velkého počtu žen do médií.39 Mediální studia podle Osvaldové „kopírují v podstatě vývoj feminismu od požadavků rovnoprávnosti k potřebě dekonstrukce.“40 V současnosti studium problematiky genderu a médií spadá do oblasti genderových mediálních studií, které můžeme chápat jako podobor na rozhraní oborů feministických/genderových studií a mediálních studií. Cynthia M. Lont v předmluvě své knihy „Ženy a média“ klade otázku41 – když přemýšlíte o tématu ženy a média, co vás napadne? Ženy, o kterých se v médiích píše? Ženy v redakcích? Či způsob zobrazování žen v médiích? Na téma žen a médií lze nahlížet ze třech úhlů pohledu – jedná se o stejné oblasti jako při klasickém studiu médií – tedy mediální produkce, obsahů mediálních sdělení a studiem jejich příjemců, publika.42 Práce zabývající se mediální produkcí se zaměřením na gender sledují postavení žen v mediálních institucích, a to jednak z pohledu hierarchie (počet žen ve vedení) či oblastí produkce (počet novinářek v jakých pozicích, jejich vliv na mediální obsahy). Patří sem také pohled na fungování instituce s přihlédnutím na genderová témata (slaďování profesního a osobního života, genderová politika média atd.).43 Co se týče výzkumu publik, je pozornost věnována vlivu genderu na přijímání mediálních obsahů, například účinky genderově stereotypních obsahů44. Ve své práci se zaměřím na studium mediálních obsahů. V této oblasti se nejčastěji analyzují obsahy z pohledu prostoru věnovanému ženám, zdali jsou využívány jako zdroje a v jakém kontextu, či zda jsou jim přisuzovány kolektivní stereotypní vlastnosti.
1.3.2
Gender a genderové stereotypy v médiích
Jelikož se práce zabývá také genderovými stereotypy v zobrazování kandidátů a kandidátek v médiích, je nutné na začátku vymezit, co rozumíme pojmem pohlaví a gender. Na pohlaví nahlížíme optikou Anthonyho Giddense, který jej užívá „k označování anatomických a fyziologických zvláštností, které definují ženské a mužské tělo“45. Gender se oproti tomu vztahuje k psychologickým, sociálním a kulturním rozdílům mezi muži a ženami. Není určen biologickým pohlavím, ale odkazuje k maskulinitě a feminitě jakožto sociálním konstruktům. Giddens upozorňuje, že rozlišování mezi genderem a pohlavím, ke kterému dochází v 70. letech 20. století, je zásadní právě z toho důvodu, že velké množství rozdílů mezi ženami a muži není biologické
LONT. M. Cynthia. Women and media. Content, careers, criticism. Belmont: Wadsworth Publishing Company, 1995. Autorka hovoří o USA a Velké Británii. 40 OSVALDOVÁ, Barbora. Česká média a feminismus. Praha: Libri/Slon, 2004, s. 46. 41 LONT. M. Cynthia. Women and media. Content, careers, criticism. Belmont: Wadsworth Publishing Company. 1995, úvodní strana. 42 MEEHAN, Eileen R. In VOCHOCOVÁ, Lenka. Struktury a hierarchie v profesním diskurzu novinářů a novinářek v ČR se zaměřením na faktor genderu. Disertační práce. Institut komunikačních studií a žurnalistiky. 2013, s. 15. 43 MEEHAN, Eileen R. In VOCHOCOVÁ, Lenka. Struktury a hierarchie v profesním diskurzu novinářů a novinářek v ČR se zaměřením na faktor genderu. Disertační práce. Institut komunikačních studií a žurnalistiky. 2013, s. 16. 44 VOCHOCOVÁ, Lenka. Struktury a hierarchie v profesním diskurzu novinářů a novinářek v ČR se zaměřením na faktor genderu. Disertační práce. Institut komunikačních studií a žurnalistiky. 2013, s. 15. 45 GIDDENS, Anthony. Sociologie. Praha: Argo, 2013, s. 554. 39
13
podstaty.46 Názory na formování genderové identity se ale různí a klíčovou otázkou je míra, do jaké je gender určen učením v průběhu života. Například strukturálně funkcionalistické paradigma chápe společnost jako systém, ve kterém jedinci sdílejí společenský konsensus – mají stejná očekávání a opírají se o stejné hodnoty.47 Podtrhují základní biologické odlišení žen a mužů – „muži jsou větší a silnější, ženy rodí děti a kojí je“48. Tyto skutečnosti determinují jejich genderové role, které vymezují určité očekávané chování na základě jejich pohlaví. Funkcionalističtí teoretikové odvozují maskulinitu a feminitu na základě pohlaví, nedělají tak rozdíl mezi genderem a pohlavím a poukazují na neměnnost takto chápaných genderových rolí. Ženy a muži na svém chování nemůžou nic změnit, je pro ně přirozené a dané. Žena se tak zhostí péče o dítě a domácnost, muž rodinu ochraňuje a zajišťuje. Tento přístup přispívá k ospravedlnění nerovnosti a diskriminace na základě pohlaví. Feministické paradigma naopak upozorňuje, že ačkoli je pohlaví biologickou daností – narodíme se jako žena či muž, gender je společenským výtvorem, který se od něj odvíjí a formuje představy o maskulinitě a feminitě. Jak říká Giddens, není biologickou daností, ale je dán učením49. Zjistit přesný rozsah biologického vlivu je nemožné, jelikož procesu učení začíná ihned po porodu.50 „Pokud připustíme, že biologické faktory hrají v utváření genderových rozdílů určitou roli, existuje dostatek důkazů o tom, že biologicky podmíněné vlastnosti mohou být vlivem prostředí pozměněny, či dokonce zcela potlačeny.“51 Podle Lucie Jarkovské, která studovala vnímání genderu ve školní třídě, ovlivňuje způsob genderové výchovy dětí jejich budoucí vlastní genderovou produkci. Pokud uplatňujeme genderově citlivou výchovu, odráží se pak také v pojetí světa, které se nepohybuje v dichotomním vnímání na základě pohlaví. 52 Feministická kritika médií nás upozorňuje, že ačkoli strukturálně funkcionalistické paradigma bylo aktuální v 40. až 60. let 20. století, média často i v dnešní době vykreslují genderové role stereotypně. Stereotyp vykresluje Renzetti jako „zjednodušující souhrnný popis určité společenské skupiny“53. Stereotypy mohou být pozitivní či negativní. Genderové stereotypy popisují, jak má vypadat „maskulinní muž“ či “femininní žena“. Tyto bipolární představy umožňují jen dvě možnosti – maskulinitu či feminitu – a jsou platné pro všechny jedince – předpokládá se tedy, že všichni muži a všechny ženy tyto stereotypy sdílejí.
Nelson vytvořil následující dichotomii genderových konstruktů54:
Giddens uvádí příklady transsexuálů, kteří se narodí v nesprávném těle, či lidí, kteří žijí stylem přisuzovaným opačnému pohlaví. GIDDENS, Anthony. Sociologie. Praha: Argo, 2013, s. 554. 47 RENZETTI, Claire a Daniel, J. CURRAN. Praha: Ženy, muži a společnost. Karolinum, 2003, s. 23. 48 Tamtéž. 49 RENZETTI, Claire a Daniel, J. CURRAN. Praha: Ženy, muži a společnost. Karolinum, 2003, s. 20. 50 RENZETTI, Claire a Daniel, J. CURRAN. Praha: Ženy, muži a společnost. Karolinum, 2003, s. 30. 51 RENZETTI, Claire a Daniel, J. CURRAN. Praha: Ženy, muži a společnost. Karolinum, 2003, s. 24. 52 JARKOVSKÁ, Lucie. 2009. Genderová reprodukce v každodennosti školní třídy. Disertační práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, s. 108. 53 RENZETTI, Claire a Daniel, J. CURRAN. Praha: Ženy, muži a společnost. Karolinum, 2003, s. 20. 54 NELSON. 1985. In FISKE, John.Television Culture. UK: Routledge, 1987, s. 202. 46
14
maskulinní aktivní přítomnost ověřený úspěch nadřazený primární nezávislý jednotnost organizovaný intelekt logický definovaný spolehlivý hlava mysl subjekt penis pevný nebe den vzduch forma vynikání kultura logos
femininní pasivní absence vyloučená nezdar podřízená sekundární závislá mnohočetnost rozptýlená představivost nelogická nedefinovaná rozmarná srdce tělo objekt vagína měkká země noc voda podstata návyk příroda patos
Jana Valdrová, česká lingvistka, která se kriticky zabývá tématem obrazu femininity a maskulinity v českém jazyce, uvádí příklad dalších dichotomických kategorií badatelky Karin Hausen (1976) 55: muži předurčeni pro vnější prostor dálku veřejný život aktivita energie, síla, vůle pevnost statečnost, odvaha
ženy předurčeny pro vnitřní prostor Blízkost domácký život pasivita slabost kolísavost skromnost
HAUSEN, Karin (1976) In VALDROVÁ, Jana. Žena, muž a sociální pohlaví. [online]. [cit. 2014-03-20]. Dostupné z: http://www.valdrova.cz/ 55
15
konat samostatný usilující, cílevědomý, ovlivňující dobývající poskytující schopnost prosadit se násilí nepřátelství racionalita oduševnělost rozum myšlení vědění abstrahovat, vynášet úsudek ctnost důstojnost
být závislá pilná, přičinlivá uchovávající přijímající přizpůsobení, sebezapření láska, dobrotivost sympatie emocionalita citlivost vstřícnost ochota přijímat víra porozumět ctnosti stydlivost, cudnost zručnost laskavost, takt půvab, krása schopnost činit svět krásnějším
Tyto představy mohou fungovat jak na úrovni jednotlivců, tak struktur, kdy se od příslušníků určitého pohlaví očekávají určité typické vzorce chování, vlastnosti, zájmy, typy zaměstnání. „Institucionalizované vzorce genderové diferenciace jsou souhrnně označovány jako pohlavněgenderový systém.“56 Ten má velký dopad na životy žen a mužů, na jejich volby, mzdy – tedy nižší mzdy pro ženy a vyšší pro muže. Renzetti tvrdí, že většina žen a mužů žije ve společnostech s patriarchálním pohlavně-genderovým systémem, v němž muži zaujímají nadřazené postavení vůči ženám a v němž vlastnosti a činnosti vnímané jako mužské jsou hodnoceny výše než ty, které jsou považovány za ženské.57 Ann Oakly zmiňuje, že každý, kdo se snaží porozumět sociální pozici žen a mužů se dříve či později dostane k otázce kauzality. „Barvitý repertoár rozdílů zdánlivě zapsán na zlomové linii feminity a maskulinity nabízí základní spiknutí ze strany Matky přírody, která dělá ženy nerovnoprávné, předmětem sociálních věd jsou složité společenské systémy, kde otázky týkající se genderu nejsou vůbec jednoduché.“58 RENZETTI, Claire a Daniel, J. CURRAN. Praha: Ženy, muži a společnost. Karolinum, 2003, s. 20. Tamtéž. 58 OAKLEY, Ann. The Ann Oakley Reader: Gender, Women and Social Science. Bristol: Policy Press. 2005, s. 2. [online]. [cit. 2014-03-20]. Dostupné z google scholar: http://www.google.com/books?hl=cs&lr=&id=pLQFVZstuaoC&oi=fnd&pg=PR1&dq=The+Ann+Oakley+Reader:+Gende r,+Women+and+Social+Science&ots=jpOXeK1vxm&sig=whRqUZ--8VYeTFwhfnn9XLUyGTA 56 57
16
Hlavní zmatení v diskuzi o rolích pohlaví (sex roles) podle Oakley způsobuje to, že hovoříme o rozdílech mezi pohlavími, přičemž bychom měli hovořit o rozdílech genderových. Tato nejasnost způsobuje ve společnosti zmatek a nevede k „osvobození“ od tradičních genderových rolí.59 „Jakási aura přirozenosti a nevyhnutelnosti, která je kolem genderového rozdělení v moderní společnosti, nepochází z biologické danosti, ale vězí v představách lidí.“60 Většina lidí podle Oakley věří v určité vrozené rozdíly mezi pohlavími, které podporují sociální efektivitu (social efficiency). Sociální efektivita vychází z představy ženy jako matky a pečovatelky o domácnost. Velmi častá je pak představa, že změna těchto rolí snižuje pocit štěstí a radosti. Představa, že místo ženy je na mateřské či rodičovské dovolené muž, může podsouvat, že se nerealizuje ve své kariéře. Oakley zmiňuje, že zatímco reprodukční možnosti žen jsou biologicky dané, domácí práce jsou dané společností, podle ní jsou tedy genderově neutrální. Genderové rozdíly v naší společnosti zůstávají kvůli důležitosti, jakou lidé přisuzují jakoby pro život nezbytné maskulinitě a femininitě. Oakley se ptá, souvisejí-li tyto role s nějakým sociálním či ekonomickým cílem. Cítí se ženy a muži v těchto kategoriích dobře? Jaké rozdíly s sebou přináší různost pohlaví, či jaké by měly a jaké již ne? Pohlaví přirovnává v jistém smyslu ke kastě – je to jakýsi sociální konstrukt, který neodráží individuální vlastnosti a schopnosti jedince. 61
1.3.3
Feministická kritika médií v čase
Chceme-li pochopit téma genderu, je nezbytné se na něj zaměřit v širším kontextu a krátce nastínit počátky feministického hnutí, které bylo podle Osvaldové „… vždycky nátlakové ve dvou směrech – snažilo se donutit společnost k jinému vnímání ženské role a zároveň se snažilo přimět ženy, aby samy toto pojetí akceptovaly, aby se s ním identifikovaly.“62 Počátky se datují do období 1830 –1920 a nazývají se první vlna feminismu63. Jedním z cílů žen v tomto období bylo přiznání volebního práva – odtud pochází označování feministek v té době jako sufražetek (z francouzského „suffrage“ znamenající volební právo). Renzetti zdůrazňuje, že pro ženy v tomto období byla aktuální i jiná témata genderové nerovnosti. Pro ženy z vyšších a středních tříd to byla rovnost přístupu ke vzdělání a prestižnímu zaměstnání, ženy z tříd nižších usilovaly o lepší pracovní podmínky.64 Už v 60. letech 19. století feministky ve Velké Británii a
OAKLEY, Ann. The Ann Oakley Reader: Gender, Women and Social Science. Bristol: Policy Press, 2005, s. 8. [online]. [cit. 2014-03-20]. Dostupné z google scholar, viz odkaz 59. 60 OAKLEY, Ann. The Ann Oakley Reader: Gender, Women and Social Science. Bristol: Policy Press, 2005, s. 9. Dostupné z google scholar, viz odkaz 59. 61 OAKLEY, Ann. The Ann Oakley Reader: Gender, Women and Social Science. Bristol: Policy Press, 2005, s. 10. Dostupné z google scholar, viz odkaz 59. 62 VODÁKOVÁ, Alena. K „filosofii“ ženské pracovní a životní dvourole. Filosofický časopis, 1992, roč. 40, č. 5, s. 772. In OSVALDOVÁ, Barbora. Česká média a feminismus. Praha: Libri/Slon, 2004, s. 42. 63 Temín pochází od feministické historičky Gerda Lerner. In RENZETTI, Claire a Daniel, J. CURRAN. Praha: Ženy, muži a společnost. Karolinum, 2003, s. 36. 64 RENZETTI, Claire a Daniel, J. CURRAN. Ženy, muži a společnost. Praha: Karolinum, 2003, s. 37. 59
17
Spojených státech amerických kritizovaly média, která podle nich nezobrazovala či zesměšňovala ženu „nového věku“ – tedy usilující o právo na vzdělání, práva politická a ekonomická.65 Mediální zobrazování žen se začíná podrobněji zkoumat až od 60. let 20. století v druhé vlně feminismu66. Toto období je spojováno s vydáním knihy The Feminine Mystique feministickou aktivistkou Betty Friedan v roce 1963. Ta upozorňovala, že ženy jsou v ženských časopisech zobrazovány v prostředí, které je naprosto odděleno od světa mužů. Podle Macdonald tak média přispívala k povědomí, že prostor vymezený ženám je nejen od mužů oddělený, ale také společensky méně uznávaný. Friedan upozorňovala na omezené možnosti osobního růstu a pocit prázdnoty bílých žen v domácnosti ze střední třídy, které svůj život zasvětily péči o domácnost a rodinu. Friedan tuto situaci ilustruje příměrem „komfortního koncentračního táboru“, tedy domácností, ve kterých jsou ženy uvězněny. Kniha akcelerovala diskuzi o genderové nerovnosti ve veřejné ale i soukromé sféře a přispěla k tomu, že problém získal na společenské významnosti. Feministky se v tomto období zaměřují na to, jak jsou ženy vykreslovány v různých typech médií – od filmů, reklam, až po deníky a časopisy. Myšlenkou v pozadí byla víra, že sexistický nádech, který média o ženách přinášela, nesprávně učí společnost tomu, že dichotomické a hierarchické genderové stereotypy jsou normální a přirozené.67 Judith Lorber rozlišuje současné feministické směry do tří hlavních kategorií – na teorii genderově reformní, teorii genderově motivovaného odporu a teorii genderově motivované vzpoury.68 Genderově reformní teorie se zaměřují na podobnosti mezi muži a ženami, požadují rovný přístup podílení se na společenském dění, který není ovlivněn sexismem.69 Lorber do této kategorie dále řadí feminismus liberální, který staví na stejných právních výsadách pro muže a ženy. Dále sem patří marxistický a socialistický feminismus, který zdůrazňuje rovné pracovní příležitosti, rovné ohodnocení, díky němuž nebudou ženy na mužích ekonomicky závislé. Za další genderově reformní feminismus považuje autorka rozvojový feminismus, který se snaží podpořit rovný přístup ke vzdělání a práci ženám v zemích třetího světa. Teorie genderově motivovaného odporu atakují zažité genderové společenské vzorce a chtějí se vymanit z područí mužů zakládáním ženských organizací a komunit.70 Autorka sem řadí radikální a lesbický feminismus, psychoanalytický feminismus a stand-point (hlediskový) feminismus. Teorie genderově motivované vzpoury jsou někdy nazývány jako feminismus třetí vlny. „Tyto teorie věnují pozornost vzájemným vztahům mezi nerovnostmi založenými na genderu, rase, etnické příslušnosti, společenské třídě či sexuální orientaci a zkoumají genderovou nerovnost pouze jako jednu součást komplexního systému společenské stratifikace.“71 Patří zde multirasový a mužský feminismus, feminismus sociální konstrukce, postmoderní feminismus a queer theory.
CARTER, Cynthia, Linda, STEINER. Critical Readings: Media and Gender. Open University Press: London, 2004, s. 1. Tamtéž. 67 CARTER, Cynthia, Linda, STEINER. Critical Readings: Media and Gender. Open University Press: London, 2004, s. 2. 68 RENZETTI, Claire a Daniel, J. CURRAN. Ženy, muži a společnost. Praha: Karolinum, 2003, s. 48. 69 RENZETTI, Claire a Daniel, J. CURRAN. Ženy, muži a společnost. Praha: Karolinum, 2003, s. 59. 70 RENZETTI, Claire a Daniel, J. CURRAN. Ženy, muži a společnost. Praha: Karolinum, 2003, s. 48. 71 RENZETTI, Claire a Daniel, J. CURRAN. Ženy, muži a společnost. Praha: Karolinum, 2003, s. 49. 65 66
18
Poslední dva zmiňované, tedy postmoderní feminismus a queer theory, vnímají gender a pohlaví jako „společenské scénáře, přepisují jednotlivé party a upravují rekvizity podle toho, jak v konkrétních situacích uznávají za vhodné.“72 Tyto pojmy jsou fluidní kategorií měnící se v konkrétních situacích a jsou pro tuto diplomovou práci stěžejní. Postmoderní feminismus usiluje o „dekonstruování“ mužského jazyka a mužského pohledu na svět s cílem, aby jazyk více zahrnoval i zkušenosti žen. Postmoderní feminismus nahlíží na ženskou otázku odlišným způsobem než předchozí proudy. Upozorňuje na zavádějící představy „všezahrnujícího vysvětlení útlaku žen a stanovení jasných kroků k vyřešení tohoto problému.“73 Například termín patriarchát nepovažuje za „esencialistický“, oproti jiným feministickým proudům. Spíše akcentuje různá stanoviska jako rovnocenně platná a požaduje za důležité respektovat diverzitu zkušeností žen různých skupin.74 Lorber zároveň upozorňuje na problémy, které tato vnitřní pluralita feminismu přináší. Mluví o vzájemné oddělenosti, kritice a nespolupráci jednotlivých směrů, které tak tříští síly k deklaraci jednoznačných požadavků. Pro okolí mohou být pak tyto potřeby nečitelné. Co se týče české společnosti, Osvaldová uvádí, že vlivem politických událostí u nás v 70. a 80. letech minulého století neproběhla demokratizující druhá vlna usilující o práva žen. Nedošlo tak ke katarzi společnosti odtabuizováním určitých témat. Třetí vlna feminismu tak u nás neměla na co navazovat. „Důsledkem této diskontinuity pak je, že ve většině mediálních projevů se opakují stereotypy, které už jsou za našimi západními hranicemi dávno překonané a umožňují přechod od popisu problému k diskuzi…“75 Jednou z podstatných funkcí médií je začleňování latentních témat ve společnosti do veřejného diskurzu. Otevřená medializace všech témat, tedy i genderových, je nezbytná, jinak „… jejich potlačování otevírá prostor pro tendence, které feminismus pouze ideologizují“76, a nejdou tak na dřeň problému.
1.3.4
Současná feministická kritika médií
Podle Van Zoonen se feministická kritika zaměřuje na čtyři oblasti světa vědy – první z nich je nevyvážené zastoupení žen (underrepresentation) na vyšších pozicích v akademickém světě vinou formální a neformální diskriminace. I přes vysoký počet studentek převažují na katedrách ve velké míře muži.77 Feministky dále upozorňují na sexistické používání vědy a poukazují na zneužití biologie i sociálních věd k sexistickým, rasistickým a homofobním projektům. Například Helen Baehr tvrdí, že z použití jen ženského vzorku pro dnes již klasickou dvoustupňovou studii (the two-step flow study) Katze a Lazarfelda z roku 1955 lze vyvodit, že americké ženy představovaly obrovskou zásobárnu konzumentek, na které bylo výhodné cílit reklamou. Studie tak jednostranně pasovala ženy pouze do role konzumentek a pečovatelek v domácnosti.78 Tamtéž. GIDDENS, Anthony. Sociologie. Praha: Argo, 2013, s. 571. 74 Tamtéž. 75 OSVALDOVÁ, Barbora. Česká média a feminismus. Praha: Libri/Slon, 2004, s. 116. 76 Tamtéž. 77 VAN ZOONEN, Liesbet. Feminist Media Studies. London: Sage. 1994, s. 14. 78 Tamtéž. 72 73
19
Třetí oblast kritizuje způsob výběru sledovaných témat, teorií a metodologií – byly podle ní vybrány tak, aby vyhovovaly pouze mužům s jakousi univerzální platností a ignorovaly ženské problémy. Další kritika se dotýká faktu, že věda ignoruje nejen ženská témata, ale uvažováním binárním způsobem – objektivita vs. subjektivita, rozum vs. emoce, abstraktní vs. konkrétní – podporuje mužskou „nadvládu“. Podle Van Zoonen klasické mediální studie dlouho ignorovaly témata genderu, žen, sexuality – např. Úvod do masové komunikace od Denise McQuaila z roku 1983 neobsahuje o těchto tématech ani jednu zmínku. Revidovaná verze z roku 1987 obsahuje oproti původní verzi pouze jeden odstavec navíc zabývající se feministickou kvantitativní analýzou.79 Antonio Gramsci přichází v roce 1971 s termínem hegemonie, který popisuje, jak dominantní třídy ve společnosti musí neustále vyjednávat své pozice vůči podrobeným třídám. Aby si pozici udržely, musí zachovat veřejný souhlas s ekonomickým systémem, který je privileguje. Když je jejich přítomnost u moci zobrazována jako neutrální či běžná, vyznívá jako jediná možná alternativa či je považována za selský rozum. Podle Van Zoonen jsou média mediátorem hegemonie.80 Osvaldová popisuje, že po staletí byla s ženami spojována soukromá sféra, ve veřejné sféře zastávaly pouze roli pracovní síly. „V průběhu vývoje byla devalvována práce domácí a podíl rodinné výchovy na vzdělávání dětí, a tím i společenská prestiž žen vykázaných do domácnosti.“81 Jako hodnotná se cenila především práce veřejná, ve které figurovali muži. Emocionalita a iracionalita jsou označeny jako ženské vlastnosti, jejichž projevy jsou potlačovány, protože nejsou žádoucí. Za racionální, a tudíž protěžované, je chápáno myšlení a jednání jako projevy mužské životní zkušenosti.82 Média jsou podle Gramsciho nástrojem k získání veřejného souhlasu. Texty nikdy pouze nezrcadlí skutečnost, ale konstruují hegemonické definice toho, co by mělo být za realitu považováno. Mediální zobrazování tak ukazuje míru shody se zájmy mocných skupin ve společnosti. Feministky poukazují na zažitý koncept hegemonie, kdy většina z nás patriarchální ideologii vnímá jako objektivní a nezávislou na genderu. Podle feministek má být hegemonie neustále nově neutralizována. Navzdory marginální pozici feministických mediálních studií jsou uznávána dvě témata – stereotypy a genderová socializace a ideologie.83 Tuchman tvrdí, že média odráží dominantní sociální hodnoty společnosti a symbolicky škodí ženám buď tím, že je nezobrazují vůbec či je zobrazují ve stereotypních rolích.84 Van Zoozen zmiňuje jiné autory poukazující na to, že důvodem může být dominance mužů jako novinářů a hlasatelů, kteří se genderovou socializací naučili reprodukovat společenské dominantní hodnoty.85
VAN ZOONEN, Liesbet. Feminist Media Studies. London: Sage. 1994, s. 15. Tamtéž. 81 OSVALDOVÁ, Barbora. Česká média a feminismus. Praha: Libri/Slon, 2004, s. 43. 82 Tamtéž. 83 VAN ZOONEN, Liesbet. Feminist Media Studies. London: Sage. 1994, s. 15. 84 TUCHMAN In VAN ZOONEN, Liesbet. Feminist Media Studies. London: Sage. 1994, s. 17. 85 VAN ZOONEN, Liesbet. Feminist Media Studies. London: Sage. 1994, s. 17. 79 80
20
Jeden z hlavních konceptů feministických přístupů k médiím je zkreslení (distortion). Často padá námitka, že ženy nejsou v médiích dostatečně zastoupeny navzdory tomu, že jich je na světě přibližně stejný počet jako mužů.86 Pracuje daleko více žen než jen ty, o kterých se dozvídáme z médií, a mají zájmy přesahující hranice domácnosti na rozdíl od toho, jak jsou často zobrazovány v tradičních ženských magazínech.87 Dalším problematickým bodem je zobrazení feminity – jako submisivní, přístupné, podléhající konzumnímu přístupu k životu jako cesty k naplnění. Muriel Cantor si již v roce 1978 stěžuje, že veřejné vysílání v USA zobrazuje ženy tak, že to nereprezentuje jejich reálnou činnost a aktivity v jejich komplexní a různorodé společnosti.88 Feministický pohled žádá realističtější vyobrazení žen. Častá odpověď na to, že média zobrazují ženy jako matky a manželky je ta, že jimi opravdu jsou, co je tedy na tom špatného? Není jednoznačné, jak by měly vypadat alternativy k genderovým stereotypům. Gender sám o sobě totiž není neměnný, ale naopak se dynamicky proměňuje, je rozmanitý, ať již vezmeme v potaz transgender, gender homosexuálů a leseb. Lidská identita a gender jsou společenské konstrukty, tedy produkty příležitostí, okolností a limitů.89 Dalším bodem kritiky je moc – tedy schopnost vnutit druhým vlastní vůli – kdy nejmocnější jsou ti, kteří „ovládají největší část společenských prostředků, a nerovnost rozdělení těchto prostředků je často závislá na individuálních vlastnostech, jež nemůžeme ovlivnit – jako je rasová a etnická příslušnost, věk a pohlaví.”90 Renzetti zmiňuje, že k řešení genderové nerovnosti nestačí jednoduše naučit lidi novým rolím. Někteří lidé jsou schopni na základě sebevzdělávání odmítnout role, které je svazují a zdají se jim nespravedlivé. K opravdové změně ale může dojít přestavbou i těch nejzákladnějších společenských institucí.91 V mnoha společnostech rigidita femininní a maskulinní identity v posledních letech mizí. Současný pohled může být dokonce takový, že ženy mají vše a muži zažívají krizi maskulinity.92 Hovoří se o tom, co v postmoderní společnosti znamená být mužem a jaká je měnící se povaha maskulinity.93 Sociální feministky tvrdí, že gender je součástí ideologie, kde hraje významnou roli jazyk. Naše porozumění sobě samotným či našim zkušenostem je limitované jazykem a významovými systémy, které nám společnost nabízí. Jazyk není neutrální médium, kterým jen zprostředkováváme své autentické pocity a zážitky toho, co se opravdu odehrálo, ale jako něco, co realitu a subjektivitu konstruuje.94
World Population. [online]. [cit. 2014-03-20]. Dostupné z: http://www.worldometers.info/world-population/#age VAN ZOONEN, Liesbet. Feminist Media Studies. London: Sage. 1994, s. 30. 88 Tamtéž. 89 VAN ZOONEN, Liesbet. Feminist Media Studies. London: Sage. 1994, s. 31. 90 RENZETTI, Claire. Daniel, J. CURRAN. Ženy, muži a společnost. Praha: Karolinum, 2003, s. 28. 91 Tamtéž. 92 CARTER, Cynthia a Linda, STEINER. Critical Readings: Media and Gender. Open University Press: London, 2004 93 GIDDENS, Anthony. Sociologie. Praha: Argo, 2013. s. 560. 94 VAN ZOONEN, Liesbet. Feminist Media Studies. London: Sage. 1994, s. 24. 86 87
21
Pokud se zaměříme na mediální kontext feministického diskurzu v Československu devadesátých let minulého století, podle Osvaldové postrádalo informování ve sdělovacích prostředcích jakoukoli kauzalitu. “Média ve své většině nepovažovala feminismus za téma zásadní, vnímala ho jako cizorodý prvek, neodpovídající domácímu paradigmatu, feministky jsou brány jako zástupný pojem pro otravné, nepřizpůsobivé členky společnosti, které mají ke všemu námitky.“95 Média feministická témata spíše bagatelizují, ženská témata leží mimo oficiální mediální diskurz. „Společnost feminismus nevnímala a nevnímá jako aktuální problém, respektive je i přesvědčována, že to není aktuální problém.“96 1.3.5
Studie z českého prostředí
Volby, a tedy i ty prezidentské, jsou vděčným tématem k zpracování v bakalářských, diplomových či disertačních pracích. Nazírá se na ně různými úhly pohledu, od právního či politologického hlediska97 po analýzu volebních kampaní98. Nyní uvedu několik studií, které byly v této oblasti provedeny. Tyto práce mi byly oporou při definování oblasti mého zkoumání. „Prezidentské volby v České republice v roce 2013 z hlediska genderu“99 Genderovou perspektivou prezidentské volby se zabývala práce Terezy Pidrmanové. Autorka sleduje předvolební klipy, prezentaci samotných kandidátů_ek na vlastních webových stránkách či rozebírá superdebaty v České televizi a Českém rozhlase. Při sledování předvolebních klipů v České televizi dochází například k závěru, že „…klipy vyznívaly až na pár výjimek (výjimkou je například klip prezidentské kandidátky Bobošíkové) velice maskulinně, kdy se v klipech po vizuální stránce objevovali pouze muži (muži-voliči, muži-rádci, muži-politici) nebo bylo velice často nadužíváno tzv. generické maskulinum.“100 Z analýzy debaty kandidátů_ek v Českém rozhlase usuzuje Pidrmanová na „genderově nevyvážené pojetí“101, kdy média u kandidátek využívala více emociálního popisu (odkazy na jejich vzhled v protikladu ke schopnostem) než u kandidátů. Média podle autorky zobrazovala kandidáty_ky stereotypně – sledovaní kandidáti vystupovali v rolích „dominantních mužů“, naopak kandidátky byly upozaďovány. Toto vyznění však podle autorky často podporovaly i samotné kandidátky. Fischerová vnímala svou kandidaturu jako poslání a jako reakci na přání okolí než její vlastní OSVALDOVÁ, Barbora. Česká média a feminismus. Praha: Libri/Slon, 2004, s. 90. OSVALDOVÁ, Barbora. Česká média a feminismus. Praha: Libri/Slon, 2004, s. 91. 97 HEJTMÁNEK, Jan. Prezidentské volby v ČR 2013: prostorové vzorce volební podpory kandidátů. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně, FSS, Katedra politologie, obor Politologie. Brno 2013. MALÁ, Ivana. Jaký má být nový český prezident? Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně, FSS, Katedra politologie, obor Politologie. Brno 2013. KOMÍNEK, Karel. Voting advice aplikace a přímá volba prezidenta 2013. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně, FSS, Katedra politologie, obor Politologie. Brno 2013. VLASÁKOVÁ, Šárka. Přímá volba prezidenta ČR v kontextu české odborné i veřejné diskuze. Magisterská diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze. Fakulta sociální věd. Institut politologických studií. Praha 2013. 98 GIŇOVÁ, Petra Marie. Prezidentské duely a jejich potenciál v prezidentských kampaních v ČR. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně, FSS, Katedra politologie, obor Politologie. Brno 2013. 99 PIDRMANOVÁ, Tereza. Prezidentské volby v České republice v roce 2013 z hlediska genderu. Magisterská diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze. Fakulta sociální věd. Institut politologických studií. Praha 2013. 100 PIDRMANOVÁ, Tereza. Prezidentské volby v České republice v roce 2013 z hlediska genderu. Magisterská diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze. Fakulta sociální věd. Institut politologických studií. Praha 2013. s. 76. 101 Tamtéž. 95 96
22
ambici. U Roithové byla její kampaň vnímána jako „využití zkušenosti lékařky v pomoci druhým“102. Kampaň Bobošíkové podle autorky vyznívala nejvíce genderově korektně. „Proměny mediálního obrazu českých političek v letech ve vybraných zpravodajskopublicistických týdenících“103 Práce Dany Polákové se zaměřuje na konstrukci mediálního obrazu českých političek v letech 1996 –2006104 na stránkách týdeníků Respekt a Týden. Podle autorky se naprostá většina článků, ve kterých političky vystupovaly, týkala veřejného života političek. Mezi nejčastější téma z veřejné oblasti patřil výkon funkce, ze soukromé oblasti děti a mateřství. Političky vystupovaly v ¼ všech článků ve vzorku jako matky – ženy kombinující rodinu s politickou činností. Autorka identifikovala dva typy stereotypních rolí – „populární a sexy blondýna“ (Petra Buzková) a „zarputilá bojovnice a rebelka“ (Hana Marvanová). Nyní uvedu dvě studie, které byly vypracovány pro občanské sdružení Fórum 50 %. „Mediální obraz českých političek v období voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2006“105 Tato práce Ivy Baslarové a Pavlíny Binkové rozebírala mediální zobrazování političek pomocí kvantitativní a kvalitativní analýzy. Podle zjištění autorek česká média oscilují v zobrazování političek mezi první a druhou vlnou feminismu, které jsou však v dnešním pojetí feminismu již dávno překonané.106 Hlavní myšlenkou druhé fáze feminismu bylo zrovnoprávnění ženského pohledu na svět s tím mužským. Česká média podle autorek referovala o ženách pomocí klišé, stereotypu a esenciálního „mužství“ a „ženství“. Na základě výsledků analýzy autorky tvrdí: „Ke třetí vlně, kdy je gender vnímán jako druh jednání, ne vlastnosti (Judith Butler), čili jako neexistence specificky mužských a ženských charakteristik a identit, mají česká média bohužel ještě dlouhou cestu.“107 Autorky v kvantitativní části studie potvrzují svou hypotézu, že ženy dostávají v médiích málo prostoru. Žádná citace žen se neobjevila téměř v polovině případů, kde vystupovaly kandidátky či političky. Hlavní citaci získaly v 16 % případů. Zajímavé je nepotvrzení hypotézy, že média nejsou aktivními tvůrci agendy. I když měla média k dispozici informace o nadstranickém zácviku političek, referovala o nich jen v 11 článcích (2,6 %). Média referují především o ženách ve PIDRMANOVÁ, Tereza. Prezidentské volby v České republice v roce 2013 z hlediska genderu. Magisterská diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze. Fakulta sociální věd. Institut politologických studií. Praha 2013. s. 77. 103 POLÁKOVÁ, Dana. Proměny mediálního obrazu českých političek v letech ve vybraných zpravodajsko-publicistických týdenících. Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity. 2010. 104 Toto konkrétní období mohlo zaznít i v samotném názvu práce, takto vyznívá dvojsmyslně. 105 BASLAROVÁ, Iva, Pavlína BINKOVÁ. Mediální obraz českých političek v období voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2006: Rovné příležitosti vs. promeškaná příležitost?(Analýza diskurzů). Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity, Katedra mediálních studií a žurnalistiky. Pro občanské sdružení Fórum 50%. [online] [cit. 2014-3-11] Dostupné z: http://padesatprocent.cz/docs/diskursivni-analyza.pdf BASLAROVÁ, Iva, Pavlína BINKOVÁ. Rovné příležitosti českých političek ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2006 z pohledu médií. (Kvantitativní analýza) Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity, Katedra mediálních studií a žurnalistiky. Pro občanské sdružení Fórum 50%. [online] [cit. 2014-3-11] Dostupné z: http://padesatprocent.cz/docs/volby-v-mediich.pdf 106 BASLAROVÁ, Iva, Pavlína BINKOVÁ. Mediální obraz českých političek v období voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2006: Rovné příležitosti vs. promeškaná příležitost?(Analýza diskurzů). s. 80. viz odkaz 106. 107 Tamtéž. 102
23
vrcholových pozicích, více než 50 % všech citací zahrnuje 15 žen (členky vlády, ženy spojené s kauzami, celebrity či ženy jako politické osobnosti). Studie sleduje například genderovou lingvistiku a „jazykové fauly“, tedy používání generického maskulina, jakožto prostředku k marginalizování žen v médiích. Podle jejich zjištění ženy-novinářky užívají genderově nekorektní výrazy v 1/3, muži v ½ případů, jsou tedy častější u mužů novinářů. Samotné ženy kandidátky používají generické maskulinum v 15 % případů ze sledovaného vzorku. „Mediální prezentace žen kandidujících do krajských voleb 2012“108 Tato práce se skládá ze dvou částí – z analýzy prezentace lídryň Dity Jahodové a analýzy novinových článků Miroslavy Čechové. Dita Jahodová identifikovala čtyři genderové stereotypy v prezentaci lídryň: 1) přívětivá pečující žena – tedy žena-matka starající se o svou rodinu a sociálně slabé, 2) fyzicky atraktivní a věčně mladá žena – kategorie prezentující atraktivitu ženy jako symbolického kapitálu, 3) nevinná dívka – zjemňující politiku, 4) muž jako potvrzovatel „kvality“ – posílení pozice ženy díky pozitivní referenci od mužů, tedy stereotyp mužů, kteří dají ženám hodnotu.109 Autorka došla ke zjištění, že kandidátky s předchozí zkušeností v politice využívají tuto zkušenost ve své mediální prezentaci. Pouze „nové tváře“, kandidátky, které ve vysoké politice začínají, zdůrazňují své osobnostní rysy. Genderově stereotypně se ve volbách prezentují jak ženy, tak i mužští kandidáti. Miroslava Čechová analyzovala články MF Dnes, LN, HN a Práva v období od 1. srpna až 13. října 2012. Došla k názoru, že „není možné říci, že by předvolební sliby vycházely z genderových stereotypů, tedy že by ženy prosazovaly sociální témata a muži témata financí a dopravy, ale v názorech kandidátů/kandidátek je spíše viditelná příslušnost k určité politické straně.“110 Z analýzy vyplývá, že výpovědi mužů byly vždy citovány, u žen byly citovány a parafrázovány (tyto údaje ve studii nejsou poskytnuty procentuálně). Co se týče prostoru věnovanému kandidátkám a kandidátům, byl proporčně shodný (30 mužských citací ku 11 ženským odpovídající poměru kandidujících).111 Rozhovory však absolvovalo 6 mužů a pouze 1 žena. Zajímavé bylo další zjištění – využívání kandidátek či političek k marketingovým účelům zvyšuje prodejnost deníku. Objevily se články, kde ženy figurovaly v titulcích, obsahově o nich byla ale pouhá zmínka. Co se týče popisování vzhledu, u žen je „jakoby ‚samozřejmou‘ součástí popisu fyzický vzhled, který mám mít kladné vyznění.“112 U mužů je posuzování vzhledu spojeno s upadajícím zájmem o jeho osobu. Vyskytovala se také tendence hovořit o (ne)zkušenosti či schopnostech kandidátek, což se u mužů neobjevovalo. Kandidáti a kandidátky byli veskrze prezentováni bez ohledu na pohlaví. JAHODOVÁ, Dita. Miroslava, ČECHOVÁ. Mediální prezentací žen kandidujících do krajských voleb 2012, Pro občanské sdružení Fórum 50%. [online] [cit. 2014-3-11] Dostupné z: http://aa.ecn.cz/img_upload/666f72756d35302d6669313030313139/modelky-matky-tisk.pdf 109 JAHODOVÁ, Dita. Miroslava, ČECHOVÁ. Mediální prezentací žen kandidujících do krajských voleb 2012, Pro občanské sdružení Fórum 50%. [online] [cit. 2014-3-11] Dostupné z: http://aa.ecn.cz/img_upload/666f72756d35302d6669313030313139/modelky-matky-tisk.pdf s. 3. 110 JAHODOVÁ, Dita. Miroslava, ČECHOVÁ. s. 6. 111 Tamtéž. 112 JAHODOVÁ, Dita. Miroslava, ČECHOVÁ. s. 7. 108
24
V některých článcích se objevovaly genderové konotace – „a to jak směrem k ženám (co jsou a co by měly být, jak vypadají atd.), tak směrem k mužům, kde se tato diskuse vynechává, což vede k prezentaci spojení muže – politika jako něčeho samozřejmého, co nevyžaduje další zkoumání.“113 Autorka dále vyzdvihla absenci popisování kandidátek v souvislosti s domácí sférou, tedy mateřstvím a domácími povinnostmi. Zároveň však přemýšlí, zda se opravdu jednalo o posun v referování o kandidátkách, či je to důsledek malé pozornosti deníků věnované krajským volbám. V jazykové rovině stále přetrvává generické maskulinum, ačkoli označení kandidátky slovem lídr se vyskytlo pouze jednou a autoři_ky článků volí alternativní pojmenování jako „volební jednička“ či „stranu vede do voleb“. Zároveň se autorka zamýšlí, zdali symbolická hodnota těchto označení je shodná s označením „lídryně“.
1.3.6
Studie ze zahraničí
Ve své práci vycházím z výsledků několika zahraničních studií a mým cílem je ověřit si, jak vypadá situace v kontextu českých médií. „Stále nevyšlapanou cestou: Jak gender ovlivnil zpravodajství o kandidátech a kandidátkách v rumunských volbách do evropského úřadu“114 Studie autorské dvojice Viorely Dan115 a Aurory Iorgoveanu116 mapuje zpravodajství týkající se kandidátů_ek do Evropského parlamentu, a to v období čtyř posledních předvolebních týdnů. Analýza pokrývá jak verbální, tak vizuální stránku a zahrnuje 249 novinových článků z webových stránek předních rumunských tiskových médií (Cancan, Evenimentul Zilei, Gândul a Libertatea). Autorky studie zjistily, že zprávy zmiňovaly gender kandidátek výrazně častěji než u kandidátů: zatímco 72,3 % článků o Eleně Besascu se zaměřilo na její gender, v případě kandidáta George Becali to bylo pouhých 6 %. Celkově byly kandidátky zobrazovány v médiích překvapivě o něco častěji než kandidáti, ale získaly menší prostor promlouvat než muži – u kandidátek byl nižší počet přímých citací. Ženské kandidátky vizuálně i slovně dominovaly v bulvárních médiích, zatímco jejich mužské protějšky byly na fotografiích a v článcích seriózního tisku. Tematické rámce (issue frame) se soustředí na postoje kandidátů vůči veřejným politickým otázkám. Dřívější studie ukazují, že kandidátky mají zpravidla nižší zastoupení těchto obsahových sdělení v tisku – a pokud se na ně zpravodajství soustředí, často v souvislosti s tzv. „ženskými“ tématy (vzdělávání) než s těmi „mužskými“ (ekonomika, zbrojní průmysl). Tematické rámce (issue-framed) pro mužské kandidáty prakticky neexistovaly. Pro ženské kandidátky však tento typ zpráv představoval poměrně významnou část pokrytí, a to jak Tamtéž. DAN, Viorela a Aurora IORGOVEANU. Still On the Beaten Path: How Gender Impacted the Coverage of Male and Female Romanian Candidates for European Office. The International Journal of Press/Politics 2013, 18: 208 originally published online 5. 115 Viorela Dan (Free University of Berlin, Germany) 116 Aurora Iorgoveanu (National School of Political and Administrative Studies, Bucharest, Romania) 113 114
25
v bulvárních, tak seriózních médiích. To je zajímavý výsledek, protože vyvrací tvrzení často prezentované odbornou literaturou zabývající se genderem a zpravodajským pokrytím voleb. Možným vysvětlením tohoto jevu může být to, že u ženských kandidátek představují témata základní kámen jejich kampaně. Důvodem, proč muži neobdrželi tak vysoké zastoupení v oblasti témat, může být také fakt, že v patriarchální společnosti novináři předpokládají, že mužští kandidáti jednoduše vědí, co dělají, a že diskuse o politických otázkách nepřináší přidanou hodnotu. Kandidátky dopadly hůře než kandidáti v otázce, zda jsou schopné vypořádat se s problémy – jsou častěji považovány za nekvalifikované. Rámcem „trivializace“ autorky zkoumají, do jaké míry se články zaměřují na styl na úkor obsahu, což může kandidáty_ky bagatelizovat. V kontextu voleb jde o komentáře týkající se osobního vzhledu, oblečení, vzrůstu, osobnosti – tedy o vizuální projevy a jejich vyobrazení. Trivializace se týkala více žen. „Je dost mužem?“117 Studie „Is She ‘‘Man Enough’’? Women Candidates, Executive Political Offices, and News Coverage“ autorky Lindsey Meeks118 se zabývá analýzou zpravodajství o politických kandidátkách119 a kandidátech v osmi volbách do různých politických úřadů ve Spojených státech amerických (kanceláře senátora, guvernéra, viceprezidenta nebo prezidenta) v letech 1999 a 2008. Tato studie zkoumá, zda je o kandidátkách na politický úřad referováno jinak v souvislosti s tím, že jsou ženy, než o kandidátech. Autorka k analýze vybrala v každých volbách dva novinové tituly s nejvyššími náklady ze dvou různých metropolitních oblastí státu příslušného uchazeče.120 Meeks si ověřila své hypotézy o tom, že kandidátky získaly více genderově zabarveného zpravodajství než kandidáti v každé z následujících šesti kategorií: 1) jakékoli zmínky týkající se genderu (žena, muž, matka nebo manžel), 2) zmínky zahrnující jedinečnost (uniqueness labeling) – první, průkopnice, osamělost atd121, 3) zmínky o „ženských“ tématech (feminine issues) zahrnující jakékoli spojování kandidátek s otázkami vzdělávání, zdravotní péče, reprodukce, a tzv. ženskou otázkou, tj. stejná práva a stejné odměňování, 4) do zmínek o „mužských“ tématech (masculine issues) zahrnovala jakékoli spojování kandidátů s tématy armády/ obrany/ války, zločinu, zahraničních věcí a ekonomiky, 5) kategorie „ženské“ vlastnosti (feminine traits) obsahovala spojování s vlastnostmi, jako jsou soucit, emocionalita, čestnost, vstřícnost a altruismus, MEEKS, Lindsey. Is She ‘‘Man Enough’’? Women Candidates, Executive Political Offices, and News Coverage. Journal of Communication. ISSN 0021-9916. 62 (2012) 175–193. EBSCO Host. 118 Lindsey Meeks, Ph.D. katedra Komunikace Washingtonské univerzity a Seattle University. https://www.com.washington.edu/grads/public/detailedprofile.castle?id=36&alumni=0 119 Elizabeth Dole, Claire McCaskill, Hillary Clinton a Sarah Palin 120 Elizabeth Dole: Charlotte Observer a News & Observer, Claire McCaskill: St Louis Post-Dispatch a Kansas City Star Hillary Clintonová: New York Daily News a Buffalo News, Sarah Palinová: Anchorage Daily News a Fairbanks Daily News-Miner 121 Tyto dvě kategorie jsou podmnožinou kategorie, kterou Meeks označuje jako novost (novelty labeling). 117
26
6) do kategorie „mužské“ vlastnosti řadila schopnost vést (leadership), racionalitu, rozhodnost, agresivitu a nezávislost. Celkově bylo ženám věnováno překvapivě více zpravodajství. Zmínky o genderu a povaze/ charakterových rysech (traits) byly daleko výraznější u kandidátek. Autorka dále zjistila, že se tyto zmínky zvyšují při usilování o úřad směrem od zákonodárné moci k výkonné (tedy od postu senátora k boji o Bílý dům, post prezidenta). V kandidatuře na nejvyšší úřad, Bílý dům, bylo přibližně třikrát více zpravodajství s mužskými tématy než ženskými. „Gender zprávy a zprávy o genderu“122 Další studií je „The Gender of News and News of Gender: A Study of Sex, Politics, and Press Coverage of the 2010 British General Election“ autorek Karen Ross123, Elizabeth Evans, Lisa Harrison, Mary Shears a Khursheed Wadia. Studie monitorovala články publikované ve 12 novinových titulech124 v období čtyř týdnů před volbami125 do parlamentu. Cílem bylo identifikovat potenciální rozdíly v zobrazování kandidátek a kandidátů. Při zobrazování ženských a mužských kandidátů vykazovala všechna média ve vzorku vysokou míru genderové předpojatosti ve prospěch mužů. 71 % článků zobrazovalo pouze kandidáty, přičemž méně než jeden z deseti článků (8 %) zmiňoval pouze ženy. Přibližně pětina článků zmiňovala obě pohlaví. Mezi nejčastější odůvodnění pro nižší viditelnost političek v průběhu volební kampaně je, že ženy často představují relativně malou část kandidátů, jako tomu bylo i v tomto případě – 21 %. I při zohlednění tohoto procenta však byly podreprezentovány (underreported). Mezi šest nejčastějších hlavních témat patřil volební souboj, samotný proces voleb, politiky jednotlivých kandidátů, osobní profily, hospodářství, přistěhovalectví a genderová rovnoprávnost. V těchto nejčetnějších tématech se kandidátky objevovaly jen v 10 %. Jediné téma, které bylo uvedeno v souvislosti s kandidátkami, byla genderová rovnost. „Gender a a komunikace kandidátů_ek: působení stereotypů v roce 2008“126 Mezi důvody neúspěchu kandidátek u volebních uren se obvykle uvádí status zavedeného hráče (incumbency status), nedostatek vhodných kandidátek ucházejících se o úřad, nedostatek zdrojů či právě otázka genderových stereotypů.127 Mary Banwart tvrdí, že do doby než dojde v politice
ROSS, Karen, Elizabeth, EVANS, Lisa HARRISON, Mary SHEARS a Khursheed WADIA. The Gender of News and News of Gender: A Study of Sex, Politics, and Press Coverage of the 2010 British General Election. The International Journal of Press/Politics 2013 18:3. 122
Zahrnující seriózní deníky Independent, Guardian a Times (broadsheet press), Daily Express, Sun, a Mirror jako zástupce bulvárních listů (midmarket a tabloid press) a nedělní tisk Observer, Independent on Sunday, Sunday Times, Sunday Express, and Sunday Mirror. 125 7. dubna-5. května 2010 126 BANWART, Mary Christine. Election Gender and Candidate Communication: Effects of Stereotypes in the 2008. American Behavioral Scientist 2010, 54(3) s. 265 –283. 127 BANWART, Mary Christine. Election Gender and Candidate Communication: Effects of Stereotypes in the 2008. American Behavioral Scientist 2010, 54(3) s. 267. 124
27
k genderové paritě, zůstává studium genderových stereotypů a jejich vlivu na vnímání ženských kandidátek důležitou oblastí studia. Podle Banwart kandidáti_ky používají ve svých kampaních strategii „genderové přizpůsobivosti" (gender adaptiveness), aby kompenzovali či vyvážili očekávání svých voličů. Výzkum ukázal, že voliči preferují stereotypní maskulinní vlastnosti, jako jsou síla a rozhodnost u kandidátů_ek tím více, o co vyšší pozici se ucházejí. Tyto typicky mužské vlastnosti jsou považovány za klíčové pro vyšší funkce a voliči jsou zaujati proti kandidátům, kteří tyto vlastnosti nemají. Oproti tomu stereotypně pojímané femininní vlastnosti, jako jsou soucit, čestnost a morálka, nejsou při kandidatuře velkou výhodou.128 Aby kandidátka uspěla, musí vykazovat známky maskulinních znaků a zároveň i očekávaných femininních znaků. Musí tak splnit dvě role, jak tu mužskou, institucionálně předpokládanou (maskulinní), tak i genderově předpokládanou (femininní).129 Přítomnost těchto stereotypů dle Banwart ztěžuje ženám možnost dostat se do určitých pozic. „Studie tematizující maskulinitu a mediální prezentaci mužů ukazují, že kandidáti jsou pojímáni obecně jako lidé‘ a na jejich gender není neustále – na rozdíl od žen – poukazováno. Představují ,neutrální‘ normu.“130 „Kdo tvoří zprávy? Globální monitorující projekt médií z roku 2010“ Autoři_ky projektu jej pokládají za „světově nejrozsáhlejší výzkum genderu ve zpravodajských médiích“131. „Projekt se zabývá zrovnoprávňováním společnosti díky posilování férového zobrazování žen a mužů ve sdělovacích prostředcích. Takové zobrazování má být základním principem čestné a kvalitní žurnalistiky.“132 První zpráva vznikla v roce 1995 a další byly realizovány v pětiletém rozmezí. Nejaktuálnější zpráva vyjde v roce 2015. Na výzkumu se podílí přibližně 5000 dobrovolníků monitorující zpravodajství ve 108 zemích světa během jednoho dne. Sběr dat za Českou republiku, jež koordinovalo Centrum ProEquality při Otevřené společnosti, prováděli studující oboru mediální studia pod vedením Lenky Vochocové a Vlastimila Nečase. V průběhu jednoho dne, 10. listopadu, byly monitorovány články z Mladé Fronty DNES, Práva, Hospodářských novin, Lidových novin a Blesku. Dále ve vzorku figurovala Česká televize, TV Prima, TV Nova, Český rozhlas 1 – Radiožurnál, Rádio Impuls, Evropa 2 a Frekvence 1. Vochocová upozorňuje na „problematičnost zjednodušující genderové analýzy mediální komunikace“ a vidí v ní „rozpor mezi potřebou kritického poznání a shromážděním relevantních HUDDY, TERKILDSEN. Citováno dle BANWART, Mary Christine. Election Gender and Candidate Communication: Effects of Stereotypes in the 2008. s. 267. 129 BANWART, Mary Christine. Election Gender and Candidate Communication: Effects of Stereotypes in the 2008. American Behavioral Scientist 2010, 54(3) s. 269. 130 Benwell, Benthan. 2002, Is There Anything ,New’ About These Lads? The Textual and Visual Construction of Masculinity in Men´s Magazines. In TENGLEROVÁ, Hana. Genderové aspekty zobrazování vědy v médiích: prezentace vědkyň a vědců v českém tisku. Magisterská diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze Fakulta humanitních studií. Katedra genderových studií. Praha 2010. 131 MACHARIA, Sarah, Dermot, O`CONNOR, Lilian, NDANGAM. Who Makes the News? Global Media Monitoring Project 2010, World Association for Christian Communication, London, Toronto. 2010. [online] [cit. 2014-1-11] Dostupné z: http://cdn.agilitycms.com/who-makes-the-news/Imported/reports_2010/global/gmmp_global_report_en.pdf 132 Tamtéž. 128
28
dat a (často bohužel účelovým) aktivismem, jehož cílem je společenská změna.“133 Jak jsem již zmínila v úvodní kapitole práce, Vochocová kritizuje metodologii výzkumu, kdy sledování pouze jednoho dne může nabízet velmi omezený vzorek, který tak není reprezentativní. Ve zprávě dále nejsou zohledněna lokální kulturní specifika a interpretace dat je ovlivněna politickou agendou. 134
Podle výsledků GMMP uveřejněných ve zprávě „Who Makes the News??“135 jsou ženy v mediálních obsazích čtyřikrát častěji spojovány se sociální rolí manželek, matek a dcer. Tomu ale neodpovídají výsledky GMMP za Českou republiku, které sdělují: „U většiny osob ve zprávách nebyl jejich rodinný stav zmíněn (93 % žen a 995 mužů). To potvrzuje charakter kultury sdílené v České republice – ve ‚veřejném‘ životě bývají lidé definováni častěji (nebo, jak napovídají data, téměř univerzálně) skrze svoji profesi, spíše než skrze svůj rodinný stav.“136 Podle Vochocové je zpráva interpretována skrze pohled na roli médií jako významného faktoru v kultivaci a utváření názorů lidí, a tím pádem aktivisticky usiluje o změnu mediální reality, která by tak ovlivnila genderovou realitu v jednotlivých zemích. Zpráva GMMP navrhuje způsoby, jak mají média konstruovat alternativní pohled na ženy: „Zpravodajství, které si všímá strategických genderových zájmů žen, bude například explicitně zmiňovat případy, v nichž ženy překonávají tradiční překážky a obsazují mocenské a autoritativní pozice, které dříve zastávali muži, nebo bude na konkrétních tématech explicitně osvětlovat historickou marginalizaci žen.”137 Pozitivně jsou v analýze hodnoceny například fotografie zobrazující ženy protestující se zaťatými pěstmi nebo pracující jako mechaničky v autoservisu, podle Vochocové tedy patrně fotografie, které mají revidovat genderové stereotypy. Vochocová upozorňuje na nešťastný výběr bulvárních tištěných médií (a ne těch seriózních), na jejichž článcích rozebírá obrazový materiál převážně sexistického typu. Kritizuje tak pouhé „mechanické zaměňování genderových rolí (ve smyslu ‚soukromý muž – veřejná žena‘ namísto tradičního veřejného muže a soukromé ženy), které má podle autorek zprávy vést k genderově vyváženějšímu zpravodajství.“138 Co se týče vlivu genderu na obsah zpráv, podle GMMP obsahují zprávy reportérek více ženských zdrojů – jedná se o trend přetrvávající 10 let, kdy v roce 2000 vystupovalo 24 % žen ve zprávách tvořených reportérkami, namísto 18 % u reportérů. Ve zprávě VOCHOCOVÁ, Lenka. Faktor genderu v mediálních výzkumech – kritika jednoho typu výzkumné praxe. In JIRÁK, Jan, KÖPPLOVÁ, Barbara, Radim WOLÁK. Česká novinářka. K postavení a obrazu novinářek v českých médiích. 1. Vyd. Praha: Portál, 2011, s. 95. 134 VOCHOCOVÁ, Lenka. Faktor genderu v mediálních výzkumech – kritika jednoho typu výzkumné praxe. In JIRÁK, Jan, KÖPPLOVÁ, Barbara, Radim WOLÁK. Česká novinářka. K postavení a obrazu novinářek v českých médiích. 1. Vyd. Praha: Portál, 2011, s. 108. 135 MACHARIA, Sarah, Dermot, O`CONNOR, Lilian, NDANGAM. Who Makes the News? Global Media Monitoring Project 2010, World Association for Christian Communication, London, Toronto. 2010. 136 VOCHOCOVÁ, Lenka. Faktor genderu v mediálních výzkumech – kritika jednoho typu výzkumné praxe. In JIRÁK, Jan, KÖPPLOVÁ, Barbara, Radim WOLÁK. Česká novinářka. K postavení a obrazu novinářek v českých médiích. 1. Vyd. Praha: Portál, 2011, s. 99. 137 VOCHOCOVÁ, Lenka. Faktor genderu v mediálních výzkumech – kritika jednoho typu výzkumné praxe. In JIRÁK, Jan, KÖPPLOVÁ, Barbara, Radim WOLÁK. Česká novinářka. K postavení a obrazu novinářek v českých médiích. 1. Vyd. Praha: Portál, 2011, s. 100. 138 VOCHOCOVÁ, Lenka. Faktor genderu v mediálních výzkumech – kritika jednoho typu výzkumné praxe. In JIRÁK, Jan, KÖPPLOVÁ, Barbara, Radim WOLÁK. Česká novinářka. K postavení a obrazu novinářek v českých médiích. 1. Vyd. Praha: Portál, 2011,. s. 101. 133
29
z roku 2010 byl poměr 28 % versus 22 %. Výsledky za Českou republiku tento jev jednoznačně nepotvrzují. Více ženských zdrojů se sice objevuje ve zprávách o reportérkách, rozdíl ale není nijak markantní. Z reportu za Českou republiku vyplývá podobný trend jako na globální úrovni – prostor věnovaný ženám čítal 23 %, globálně je to pak 24 %.139 V článcích referujících o politice a vládě vystupují ženy pouze z 13 %, v článcích v oblasti ekonomiky ve 23 % zpráv. Dále zpráva uvádí, že v českých médiích nemají ženy silné zastoupení jako odborné zdroje na poskytování komentářů. Z celkového počtu rozhovorů byly ženy zmiňovány jako odbornice z 15%. Zpráva shrnuje zastoupení žen a mužů v mediální produkci takto: „To, že ženy zastávají jen málo vedoucích pozic v mediálních institucích, omezuje jejich možnosti ovlivnit obsah ve prospěch žen nebo témat týkající se genderové nerovnosti.“140 Vochocová upozorňuje na fakt, že v četných teoretických studiích posledních dvaceti let se rozdíl zpravodajských praktik žen a mužů spíše nepotvrzuje. Uvádí názory Liesbet van Zoonen, která zmiňuje úskalí přístupu, který očekává proměnu mediálních obsahů pouze díky vyššímu počtu novinářek. Tento fakt není podložen a navíc vychází ze stereotypního dichotomického nazírání na gender. Taková představa implikuje, že všechny ženy mají stejné záměry a oplývají stejnými femininními vlastnostmi. Podle Vochocové je GMMP právě příkladem studie, která dichotomicky pracuje s kategoriemi muž a žena, které nezpochybňuje a snaží se nabádat k společenské změně – rovných příležitostí. Postmoderní pojetí genderu však na něj nazírá jako na fluidní kategorii, kdy „biologický základ nemá ani pohlaví ani gender, poněvadž je sociálně konstruováno obojí.“141
1.4
Média a politika
V řadě učebnic mediálních studií se dozvíme, že média jsou hlavním a někdy také jediným zdrojem informací o politice a politicích_čkách v boji o přízeň voličů.142 Podle Jiráka je dopad působení médií na politickou scénu značný a „jeho mohutnost umocňuje fakt, že se děje bez vědomí publika“143. Média mají i svou vlastní agendu, která vychází ze závislosti na svých zřizovatelích. U soukromých médií je to ekonomická úspěšnost s cílem udržet si co největší podíl svého cílového publika, respektování zájmů vlastníků a inzerentů. V případě veřejnoprávního média je to závislost na zákonodárných orgánech, které udávají podmínky jejich existence.
Who Makes the News? Global Media Monitoring Project 2010Czech Republic. National Report. ProEquality, 2010. [online] [cit. 2014-4-11] Dostupné z: http://www.whomakesthenews.org/images/reports_2010/national/CzechRepublic.pdf 140 MACHARIA, Sarah, Dermot, O`CONNOR a Lilian, NDANGAM. Who Makes the News? Global Media Monitoring Project 2010, World Association for Christian Communication, London, Toronto. 2010, s. 26. [online] [cit. 2014-4-11] Dostupné z: http://cdn.agilitycms.com/who-makes-thenews/Imported/reports_2010/global/gmmp_global_report_en.pdf 141 GIDDENS, Anthony. Sociologie. Praha: Argo, 2013, s. 554. 142 JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média, Praha: Portál, 2009, s. 346. 143 JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média, Praha: Portál, 2009, s. 351. 139
30
Jakou roli by měla média hrát ve společnosti, jsem již věnovala jednu kapitolu. Mezi kritiky vlivu médií na politiku je například Jurgen Habermas, který upozorňuje na paradox, kdy média v pojetí liberálnědemokratické teorii umožňují demokracii, v reálu ji ale naopak dostávají na periferii zájmů. Na podobu dnešních mediálních obsahů mají podle Altheide vliv dva koncepty – mediální či politická logika a zábavní formát sdělení. Mediální logika určuje způsob výběru, zpracování, organizace a prezentování informací jako mediálních sdělení. Určuje, v jakém formátu příjemce sdělení získá, jakými jazykovými prostředky bude vyobrazeno tak, aby bylo příjemcům blízké, srozumitelné, zkrátka jednoduché a ihned rozpoznatelné. 144 V prvním případě jsou požadavky médií přednější a formulují způsoby vedení politické komunikace, v druhém případě jsou první potřeby vládních agentur, politických stran a aktérů a naopak ty formulují, jakým způsobem politika probíhá a jak je chápána. Dle mediální logiky se tedy říká, co je pro lidi zajímavé, zatímco podle logiky politické to, co politici chtějí, aby o nich lidé věděli. „Změnil se např. způsob, jakým novináři vedou rozhovory, a to mělo pro změnu drastický dopad na politickou komunikaci. Obecně vzato se vedení novinářského rozhovoru – zvláště mezi televizními žurnalisty – posunulo od takového, které bylo primárně odhalující“ nebo „získávající informace“, k jistému druhu zábavy.“145 Politika je personalizována, kdy více než politická témata a přístupy k nim jsou akcentovány jednotlivé politické osobnosti a jejich neoficiální stránka života, jakási fascinace jejich soukromím, rodinným zázemím, zálibami. Politika je také dramatizována, kdy se politické dění prezentuje jako emocionální prostředí plné konfliktů, slovních soubojů, dramatických obratů. Dochází až k depolitizaci zobrazování politiky, která je především zábavou (entertainment), kdy tento infotainment ve zpravodajství převažuje nad informační kvalitou.146
1.4.1
Politická komunikace
Média dodávají obrazy o politickém životě a tím se sama stávají politickým faktorem.147 Jejich obsahy ovlivňují vztah veřejnosti k politickým tématům a samotným politikům, jež si toho jsou vědomi, takže se snaží média nazpět ovlivnit. Může dojít také k „žurnalistické intervenci“, kdy se samotní novináři snaží působit na politické dění. McNair formuloval tříúrovňovou definici politické komunikace. První úrovní nazývá komunikaci politických aktérů sledující určité cíle (politik na voliče). Dále je to komunikace k těmto aktérům
Tamtéž. JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Praha: Portál, 2003, s. 186. 146 Tamtéž. 147 JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média, Praha: Portál, 2009, s. 349. 144
145
31
od aktérů nepolitických (volič či komentátor na politika). Třetí úrovní se rozumí komunikace o samotných aktérech, tedy jejich aktivitách (zpravodajství, mediální politické diskuze). Křeček upozorňuje, že tento model přikládá zásadní vliv masovým médiím a opomíjí politickou komunikaci mimo ně. Zároveň nepočítá s občany jako případnými politickými aktéry, vnímá je pouze jako příslušníky politických stran či jiných vlivných skupin. Podle Křečka je politická komunikace podoborem či disciplínou – jedná se o interdisciplinární průnik politologie a mediálních studií.148 Původně tento termín označoval vládní komunikaci směrem k voličům, později začal zahrnovat i politické předvolební debaty a oblast formování veřejného mínění. Dnes se pod pojmem rozumí komunikace v tom nejširším smyslu – „od politiků a médií přes průzkumy veřejného mínění až po politický marketing a reklamu, se zvláštním důrazem na období voleb.“149 Strömbäck představuje dva koncepty, které charakterizovaly změny ve vývoji ve vztahu mezi médii a politikou – mediaci a mediatizaci. V případě mediace se jedná o situaci, kdy média jsou hlavním zdrojem informací mezi těmi, co vládnou a těmi, kterým vládnou. Je zde oboustranná závislost, kdy lidé získávají z médií informace o politice, a na druhé straně politici získávají z médií informace o názorech občanů, společenských trendech a jsou nástrojem, jak občany oslovit.150 Roste míra mediovaných zkušeností a důležitost institucí a procesů, které člověk nemá na dosah a v podstatě na ně spoléhá.151 Prvním aspektem mediatizace je míra, do jaké média tvoří dominantní zdroj informací o politice a společnosti. Druhým aspektem je stupeň nezávislosti médií na politických institucích z pohledu řízení. Třetím aspektem je rozsah, v jakém je obsah médií řízen politickou či mediální logikou. Čtvrtým aspektem je míra, do jaké jsou političtí aktéři řízeni politickou či mediální logikou.152 Stromback říká, že čím více jsou média nezávislá na politice, tím více jsou závislá na trhu, jsou tedy více komerční.153
1.4.2
Okolnosti přímé volby
25. ledna 2013 byl v referendu zvolen za prezidenta České republiky Miloš Zeman. Jednalo se historicky o první přímou volbu prezidenta v naší zemi, ke které došlo na základě změny
Křeček, Jan. Politická komunikace. Od res publica po public relations.Grada: Praha 2013. s. 8. Křeček, Jan. Politická komunikace. Od res publica po public relations.Grada: Praha 2013. Nimmo, Sanders 1981: 195467, citováno den Wolton 1190: 10-11) s. 10. 150 Strömbäck, Jesper. Four Phases of Mediatization: An Analysis of the Mediatization of Politics. Press/Politics 13(3) July 2008. Sage Publications. s. 230. 151 Strömbäck, Jesper. Four Phases of Mediatization: An Analysis of the Mediatization of Politics. Press/Politics 13(3) July 2008. Sage Publications. s. 231. 152 Strömbäck, Jesper. Four Phases of Mediatization: An Analysis of the Mediatization of Politics. Press/Politics 13(3) July 2008. Sage Publications. s. 234. 153 Strömbäck, Jesper. Four Phases of Mediatization: An Analysis of the Mediatization of Politics. Press/Politics 13(3) July 2008. Sage Publications. s. 241. 148 149
32
ústavního zákona z 8. února 2012 a tím zrušení nepřímé volby prezidenta Parlamentem.154 Závěrečná zpráva mise pro hodnocení průběhu voleb 11.–12. ledna 2013 (OBSE/ODIHR) upozorňuje, že volební zákon byl přijat méně než šest měsíců před samotnými volbami, což není v souladu s mezinárodními ověřenými postupy. Ty doporučují, aby ke změnám ve volebním systému nedocházelo méně než jeden rok před konáním voleb.155 Předseda Senátu vyhlásil volbu prezidenta 3. října 2012. Do oficiálního termínu 6. listopadu 2012 oznámilo svou kandidaturu na Ministerstvu vnitra celkem 20 kandidátů a kandidátek.156 Prvního kola prezidentských voleb se nakonec účastnilo 6 kandidátů a 3 kandidátky, kteří splnili oficiální podmínky volby a předložili požadovaný počet 50 tisíc podpisů.157 Parlamentní nominaci získali Jiří Dienstbier, Karel Schwarzenberg a Přemysl Sobotka. Ostatních šest kandidátů a kandidátek bylo navrženo přímo občany.
1.4.3
Volební kampaň
Volební zákon stanovuje, že jakákoli propagace kandidáta, ke které dochází po vyhlášení voleb, je považovaná za volební kampaň. Ačkoli byly volby oficiálně vyhlášeny až 3. října 2012, již od ledna 2012 probíhala u některých kandidátů aktivní volební kampaň. Agentury zabývající se výzkumy veřejného mínění už od jara 2012 publikovaly předvolební průzkumy. Mezi favority zpočátku patřili Jan Fischer a Jan Švejnar, dále Karel Schwarzenberg a Miloš Zeman. Jan Švejnar se nakonec kandidatury vzdal. Oficiální volební kampaň začala 16 dnů před prvním dnem voleb a skončila 48 hodin před zahájením hlasování.158 Je zajímavé, že Jan Švejnar figuroval v průzkumech veřejného mínění i v době, kdy již oficiálně nekandidoval. Podobně Tomio Okamura se objevoval v průzkumech nejpozději od května, přitom svou oficiální kandidaturu oznámil až na podzim. Tyto okolnosti mohly nepřímo umenšit počet podpůrných hlasů pro ženské kandidátky. Měsíc před volbou byly podle průzkumů agentur159 jasnými favority Miloš Zeman, Jan Fischer a Karel Schwarzenberg, které z tohoto důvodu ve své práci sleduji. Pojetí a intenzita předvolební kampaně se lišila podle kandidátů_ek, nejviditelnější byli kandidáti Fischer, Schwarzenberg a Zeman, kteří měli na kampaň nejvyšší rozpočet. Například v poslední fázi kampaně Závěrečná zpráva mise pro hodnocení průběhu voleb 11.-12. ledna 2013 (OBSE/ODIHR) (Office for Democratic Institutions and Human Rights), s. 3. 155 Závěrečná zpráva mise pro hodnocení průběhu voleb 11.-12. ledna 2013 (OBSE/ODIHR) (Office for Democratic Institutions and Human Rights), s. 4. 156 Podrobné informace k přímé volbě prezidenta [online] [cit. 2014-3-15] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/podrobne-informace-k-prime-volbe-prezidenta.aspx 157 Dne 23. listopadu registrovalo Ministerstvu vnitra 8 kandidátů a 11 nominací zamítlo. Miloš Zeman předložil petici se 105000 podpisy, Jan Fischer se 102000 podpisy, Vladimír Franz se 88 tisíc podpisy, Zuzana Roithová se 81 tisíc podpisy, Jana Bobošíková, která získala 55 tisíc podpisů a Tána Fischerová, která získala 73 tisíc podpisů. Po opětovném počítání chybovosti na základně stížnosti u Nejvyššího správního soudu dosáhla kandidátka Jana Bobošíková hranice požadovaných 50 tisíc podpisu a byla tak do volby registrována. 158 Závěrečná zpráva mise pro hodnocení průběhu voleb 11.-12. ledna 2013 (OBSE/ODIHR) (Office for Democratic Institutions and Human Rights). s. 9. 159 CVVM 2013, Median 2013, PPM Factum 2013, SANEP 2013. 154
33
Schwarzenberga byl velmi znatelný infotainment, kdy se obsah nesoustředil na jeho předvolební program, ale stavěl kandidáta do role pankáče. Naopak kampaň Táni Fischerové byla minimalistická. Aktivní roli v ní hrála dobrovolnická práce jejích příznivců_kyň. Fischerová nepřijímala dary vyšší než 10 000 Kč a její kampaň jen mírně překročila 100.000 Kč, čímž byla nejlevnější ze všech. Tyto nízké náklady mohly vzbuzovat sympatie, kampaň přirozeně působila jako nejméně viditelná a mohla se tak některým jevit jako méně profesionální. Podle analýzy Amnesty International je pořadí v transparentnosti 9 oficiálních kandidátů následující: 1. Jan Fischer s 98 %, 2. Táňa Fischerová s 95 %, 3. Zuzana Roithová 94 %, 4. Přemysl Sobotka 92 %, 5. Karel Schwarzenberg s 90 %, 6. Jiří Dienstbier s 84%, 7. Vladimír Franz s 84 %, 8. Miloš Zeman s 59 %, 9. Jana Bobošíková s 33 %.160 V den 1. volby 11. ledna došlo k tzv. endorsementu, kdy některá média otevřeně podpořila konkrétní kandidáty. Jednalo se o deníky Lidové noviny („Černý kůň voleb“ s fotkou mávajícího Schwarzenberga), Hospodářské noviny a týdeníky 5+2dny a Respekt podporující Karla Schwarzenberga, což byl u českých médií nový krok, který překvapil politicky zainteresované strany. Podle Erika Besta se jednalo o českou obdobu chování amerických médií před prezidentskou volbou v USA. Tam podporu určitému kandidátovi_ce či noviny zcela běžně vyjadřují a to v komentářích, o jejíž podobu se stará vydavatel, neprobíhá tedy u samotných členů redakce, jak tomu bylo v ČR. Best se však domnívá, že by v USA nedošlo k podpoře na titulní stránce, jako tomu bylo v Hospodářských novinách.161 Podle Jiřího Pehe média nehrála v procesu rozhodování o volbě zásadní roli. Televizní debaty na České televizi sledoval přibližně jeden milion lidí. Tito lidé se chtěli především utvrdit ve svých postojích. Pehe vidí pozitivně edukativní roli médií, kdy v prvním kole média využila zkušeností z voleb parlamentních a deníky nabídly množství přehledů, analytických pohledů a tabulek s informacemi. Ty vedly k určité politizaci společnosti a čtenáři se tak mohli dovědět, jaké jsou pravomoci českého prezidenta.162 Následující tabulka shrnuje výsledky 1. kola volby v porovnání s preferencemi agentury Median z 22.12.2012. Nejvyšší počet hlasů získal Miloš Zeman, druhý byl Karel Schwarzenberg, kterému pravděpodobně pomohly získat velký počet příznivců_kyň v posledních dnech kampaně sociální sítě. K hlasování v prvním kole bylo zaregistrováno celkem 8 435 422 občanů.163
Transparentní volby. [online] 14.10.2013 [cit. 2014-3-15] Dostupné z: http://www.transparentnivolby.cz/prezident2013/?kandidati=zuzana-roithova 161 Rozpravy o českých médiích: Co ukázaly v médiích prezidentské volby. Veřejná diskuze na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v rámci cyklu. Č 1.2.2013 Český rozhlas. [online] [cit. 2014-3-20] Dostupné z: http://prehravac.rozhlas.cz/audio/2834866 162 Rozpravy o českých médiích: Co ukázaly v médiích prezidentské volby. Veřejná diskuze na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v rámci cyklu. Č 1.2.2013 Český rozhlas. [online] [cit. 2014-3-20] Dostupné z: http://prehravac.rozhlas.cz/audio/2834866 163 Závěrečná zpráva mise pro hodnocení průběhu voleb 11.-12. ledna 2013 (OBSE/ODIHR) (Office for Democratic Institutions and Human Rights). s. 6. 160
34
Nomina -ce
Stranická příslušnos t
Preferenc e kandidátů _ ek*
Miloš Zeman
Občany
Strana práv občanů Zemanovc i (SPOZ)
1
26,5
1
24,21
1 245 848
Karel Schwarzenberg
Poslanc i
TOP09
3
9,5
2
23,40
1 204 195
Jan Fischer
Občany
Bez politické příslušnos ti
2
26
3
16,35
841 437
Jiří Dienstbier
Senátor y
ČSSD
4
8
4
16,12
829 297
Vladimír Franz
Občany
Bez politické příslušnos ti
6
5
5
6,84
351 916
Zuzana Roithová
Občany
KDU-ČSL
7
3,5
6
4,95
255 045
Táňa Fischerová
Občany
Bez politické příslušnos ti
8
3
7
3,23
166 211
Přemysl Sobotka
Poslanc i
ODS
5
5,5
8
2,46
126 846
Občany
Suverenit a - Blok Jany 8 Bobošíkov é (SBB)
3
9
2,39
123 171
Jméno a příjmení kandidáta_ky
Jana Bobošíková
Preferen ce kandidát ův%*
Pořad í
Hlasy v Hlasy v 1. Kole % volby
*MEDIAN, 22.12.12012
35
1.5 1.5.1
Ženy a politika Zastoupení žen ve vysoké politice
Podle Hany Havelkové a Petra Pavlíka164 je současné zastoupení žen ve vrcholové politice tristní. Pavlík udává, že situace zcela neodpovídá zastoupení žen v populaci, což implikuje, že zájmy žen a skupin s nimi spojenými nejsou dostatečně reprezentovány.165 Jak tedy vypadají přesná data? Z následující tabulky zobrazující ženy v českých vládách v období 1992 – 2014 je patrné, že nejvyšší procento podílu ministryň za celé funkční období vlády bylo 23,5 % v roce 2009 a 2010 v úřednické vládě Jana Fischera. V našem sledovaném období volby prezidenta_ky, tedy vlády Petra Nečase, byl podíl nižší, 18,8 %.
Tabulka č. 1: Ženy v českých vládách 1992 – 2014166
Vláda premiéra
Od do
Václava Klause I. Václava Klause II. úřednická vláda Josefa Tošovského Miloše Zemana
2.7.1992 4.7.1996 4.7.1996 2.1.1998 2.1.1998 17.7.199 8 22.7.199 8 12.7.200 2 15.7.200 2 4.8.2004
Vladimíra Špidly
Počet členů/ ek vlády
Počet žen za celé funkčn í období vlády
Podíl žen za celé funkč ní obdo bí vlády
26
0
0,0 %
Počet minis tryň po celé funkč ní obdo bí –
23
1
4,3 %
1
Parkanová (7.1.1997-2.1.1998)
18
2
11,1 %
2
Parkanová (2.1.1998- 17.7.1998), Roithová (2.1.1998-17.7.1998)
28
0
0,0 %
-
-
21
2
9,5 %
1
Buzková (15.7.2002-4.8.2004), Součková (15.7.200 -14.4.2004)
Ministryně jmenovitě
–
z katedry genderových studií Fakulty humanitních studií Karlovy Univerzity Ženy v politice. Kampaň Fóra 50 % "Čas na změnu?! Petr Pavlík. 2012. [online] [cit. 2014-3-25] Dostupné z: http://www.youtube.com/watch?v=0CgWmQ9phjc 166 Ženy v českých vládách 1992 - 2014 . Fórum 50 %. [online] [cit. 2014-2-20] Dostupné z: http://padesatprocent.ecn.cz/cz/zeny-v-politice/vlada-cr/zeny-ve-vladach 164
165
36
Stanislava Grosse
4.8.2004 25.4.200 5
18
2
11,1 %
2
Buzková (4.8.2004-25.4.2005), Emmerová (4.8.2004 -25.4.2005)
Jiřího Paroubka
25.4.200 5 4.9.2006
22
3
13,6 %
0
Mirka Topolánka I. Mirka Topolánka II.
4.9.2006 9.1.2007 9.1.2007 26.3.200 9
15
2
2
24
5
13,3 % 20,8 %
úřednická 8.5.2009 vláda Jana 25.6.201 Fischera 0
17
4
23,5 %
3
Petra Nečase
29
3
18,8 %
0
15
1
6,7 %
1
Bérová (25.4.2005-16.8.2006), Buzková (25.4.2005-16.8.2006), Emmerová (25.4.200512.10.2005) Vicenová (4.9.2006-9.1.2007), Kopicová (4.9.2006-9.1.2007) Parkanová (9.1.2007-26.3.2009), Filipiová (23.1.2009-26.3.2009), Kuchtová (9.1.2007-4.10.2007), Třeštíková (9 1.2007-26.1.2007), Stehlíková (9.1.2007-23.1.2009) Jurásková (8.5.2009-25.6.2010), Kopicová (8.5.2009-25.6.2010), Kovářová (8.5.2009-25.6.2010), Bízková (15.4.2010-25.6.2010) Peake (30.6.2011-10.7.2013), Hanáková (20.12.201110.7.2013), Müllerová (16.11.2012-10.7.2013) Benešová (10.7.2013-29.1.2014)
17
3
17,65 %
3
13.7.201 0 10.7.201 3 úřednická 10.7.201 vláda Jiřího 3 Rusnoka 29.1.201 4 Bohuslava 29.1.201 Sobotky 4
1
29.1.2014 – dosud: Válková , Marksová - Tominová , Jourová
Jak vypadá podíl poslankyň v Parlamentu u nás a v zahraničí? Podle tabulky níže byl průměr zastoupení v Evropské unii v roce 2013 26,2 %. Oproti tomu je procento v České republice nižší, pouhých 20,3 %. Nejpatrnější je rozdíl v porovnání se severskými zeměmi, kde je podíl zastoupení přibližně dvakrát vyšší: Švédsko 43,6 %, Finsko 43,0 %, Dánsko 39,6 % či Norsko 39,1 %. Tabulka č. 2: Mezinárodní srovnání – zastoupení žen v parlamentech vybraných zemí. Křesla obsazená ženami167
Veřejný život a rozhodování. Český statistický úřad. [online] [cit. 2014-2-20] Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/t/6D0027D6B9/$File/1413137713.pdf 167
37
Země
Mezinárodní srovnání – zastoupení žen v parlamentech vybraných zemí Křesla obsazená ženami Počet 2005 2010 2012 2013 křesel Počet % Počet % Počet % Počet % celke m 9626 2001 21,5 2247 23,6 2404 25,3 2526 26,2
EU 27 v tom: Belgie Bulharsko Česká republika Dánsko Estonsko Finsko Francie Irsko Itálie Kypr Litva Lotyšsko Lucembursko Maďarsko Malta Německo Nizozemsko Polsko Portugalsko Rakousko Rumunsko Řecko Slovensko Slovinsko Spojené království Španělsko Švédsko Ostatní země Bývalá jugoslávská republika Makedonie Chorvatsko Island Lichtenštejnsk o Norsko
223 240 281
80 51 41
35,9 21,3 14,7
87 53 58
38,8 22,1 20,7
89 55 57
40,1 23.0 20,3
87 55 57
39,0 22,9 20,3
182 101 200 922 226 948 56 141 100 60 386 70 689 225 561 230 245 587 300 150 130 1410
68 18 76 132 32 100 9 32 21 12 34 6 205 79 119 58 77 50 39 26 15 263
40,2 18,0 38,2 15,9 14,3 10,7 16,4 22,9 21,2 20,7 8,8 9,4 30,0 35,4 21,1 25,3 31,4 10,7 13,0 17,4 11,7 19,1
68 23 79 188 35 192 7 27 19 12 34 6 218 87 98 70 72 46 51 24 15 307
37,6 22,8 39,5 20,4 15,5 20,2 12,5 19,1 19,0 20,0 8,8 8,7 31,5 38,7 17,5 30,4 29,4 9,8 17,0 16,0 11,7 21,5
73 21 85 227 43 196 6 32 23 14 35 6 224 84 123 67 71 42 63 28 35 324
40,8 21,0 42,5 24,6 18,9 20,6 10.7 23,7 23,0 23,3 9,1 8,7 32,5 37,5 22,0 29,1 29,0 9,9 21,0 18,7 26,9 22,3
72 21 86 226 44 290 7 34 23 13 36 10 230 83 123 69 69 68 63 28 34 318
39,6 20,8 43,0 24,5 19,5 30,6 12,5 24,1 23,0 21,7 9,3 14,3 33,4 36,9 21,9 30,0 28,2 11,6 21,0 18,7 26,2 22,6
614 349
188 170
31,0 48,9
212 159
34,6 45,6
229 152
37,2 43,6
228 152
37,1 43,6
123
x
x
41
34,2
39
31,7
42
34,1
150 63 25
x 20 6
x 32,8 25,0
38 26 6
24,8 41,3 24,0
39 25 6
25,8 39,7 24,0
39 25 5
26,0 39,7 20,0
169
59
35,5
66
39,1
67
39,6
66
39,1 38
Srbsko Turecko
250 548
x 24
X 4,4
56 48
22,4 8,9
81 79
32,4 14,4
83 79
33,2 14,4
Podle statistik Fóra 50 % činilo celkové zastoupení žen v parlamentu podle výsledků parlamentních voleb v roce 2013 19,5 %168. Napříč politickými stranami je nejvyšší procento u KSČM – 33 %, dále TOP 09 s téměř 27 %, ANO 2011 s 21 %, ODS s téměř 19 % a ČSSD s 12 %.169 Komunistická strana má dlouhodobě vysoké zastoupení žen. Osvaldová však poukazuje, že toto vyšší zastoupení žen nemusí odpovídat reálným rovnějším příležitostem pro ženy. Uvádí, že v období vlády komunistické strany v Československu byl „ženský problém“ podřazen občanskému. „Obě pohlaví měla stát bok po boku v pracovní, společenské, kulturní i sportovní sféře. Tato proklamovaná univerzalizace však nebyla založena na větší svobodě žen, protože paradoxně omezovala jejich volbu a nepřinášela možnost alternativy.“170 Nízkému počtu žen v české politice neodpovídají výsledky šetření Centra pro výzkum veřejného mínění v roce 2009171, kdy je většina populace (86 %) přesvědčena o společenské užitečnosti zapojování žen do veřejných funkcí, tedy do politiky.172 Podle autora šetření, Daniela Kunštáta, srovnání s výsledky předchozích šetření v červnu 2006 až 2009 (viz tabulka níže) naznačuje, že názory na užitečnost zapojování žen do veřejných funkcí je poměrně stabilní. Odpověď osciluje mezi 86 a 89 %.
Podle Hany Havelkové sice výsledky veřejného mínění vykazují, že vysoké procento české populace shledává vyšší zastoupenost žen za důležité téma, na druhou stranu to není téma, které by lidé aktivně vyhledávali.173 Současný stav tak hodnotí jako ostudný, svědčící o nenaplnění zásad demokracie. „Existuje genderový diferencialismus, který říká, že ženy jsou úplně jiné bytosti a není pro ně důležité být v politice, protože oni mají jiné velké poslání, což je mateřství. Hypoteticky – kdyby Číslo se mírně liší od údajů v tabulce č. 2. Důvodem pravděpodobně bude to, že sběr dat byl u tabulky č. 2 proveden v květnu 2013, data tedy nezahrnovala celý rok 2013. 169 Vývoj zastoupení žen v PSP ČR (1996 - 2013). Fórum 50 %. [online] [cit. 2014-2-20] Dostupné z: http://padesatprocent.cz/cz/zeny-v-politice/poslanecka-snemovna/vyvoj-zastoupeni-zen-v-psp-cr-1996-2013 170 OSVALDOVÁ, Barbora. Česká média a feminismus. Praha: Libri/Slon, 2004, s. 51. 171 Šetření provedl SOÚ AV ČR v roce 2009 na 1107 respondentech a respondentech a mapovalo postoje, názory a představy české veřejnosti, které se týkají zapojování žen do politiky. Šetření, které by se více blížilo roku 2013, nebylo během psaní diplomové práce na webových stránkách ústavu dohledatelné. 172 KUNŠTÁT, Daniel. Postavení žen v politice očima české veřejnosti. 2009, Centrum pro výzkum veřejného mínění, Sociologický ústav AV ČR, v.v.i. s. 6 [online] [cit. 2014-4-20] Dostupné z: http://aa.ecn.cz/img_upload/666f72756d35302d6669313030313139/zaverecna-zprava_forum50.pdf 173 Ženy v politice. Kampaň Fóra 50 % "Čas na změnu?!" Hana Havelková 2012. [online] [cit. 2014-4-20] Dostupné z: http://www.youtube.com/watch?v=GlaqKgSDdiA 168
39
bylo například zastoupení v parlamentu 85 % žen a 15 % mužů, tak bychom se ptali, jak je to možné. Když je nerovnost do očí bijící v neprospěch žen, považuje se to za něco, co je kompenzováno něčím jiným. Jedná se o výrazný znak naší genderové kultury, kdy se toto téma nepovažuje za tak důležité.“174 Řešením je podle Havelkové a Pavlíka paritní reprezentace v politice a zipová podoba kandidátek. Slovy Havelkové: „Zkušenosti z jiných zemí ukazují, že bez kvót to prostě nejde. Lidé si myslí, že to prolomí čas, …, podobná situace však může trvat třeba dalších padesát let. Neexistuje vůbec žádná záruka samovolného zlepšení situace.“175 Klíčová je vnitrostranická demokracie a také transparentní nominační procesy. Podle Pavlíka se v kontextu České republiky spojují kvóty s komunismem, což je ve veřejném mínění diskvalifikuje. Kvóty jsou podle něj legislativně zakotveny v mnoha demokratických zemích, například ve Francii užívají kvóty na kandidátní listiny. Názory na kvóty se ale různí. Například Táňa Fischerová se k zavedení kvót hlásí, Jana Bobošíková byla proti. Odpůrkyním kvót se nelíbí plošné zvýhodňování, které vede k devalvování jejich kvalit. Političky by se pak od počátku musely zbavovat jakési nálepky, že nebyly přijaty na základě vlastních schopností, ale cesta do politiky se jim otevřela pouze „řízením shora“. Existují i jiné způsoby, jak podpořit vyšší zastoupení žen v politice, například vzděláváním mladých političek, ty však nejsou podle Pavlíka tak efektivní. „Sebevzdělanější politička nemá jistotu, že se dostane na kandidátní listinu, protože o ní rozhodují muži. Když se podívám do parlamentu a někdo říká, že by se tam díky kvótám dostávaly neschopné ženy, tak já znám velmi málo lidí, kteří si myslí, že v českém parlamentu sedí ti nejschopnější muži.“176 Tento postřeh dle mého názoru velmi dobře vystihuje současnou situaci. Je paradoxem, že právě vzdělávání a osvěta jako cesta k vyššímu zastoupení žen v politice získalo v již zmíněném šetření Centra pro výzkum veřejného mínění od respondentů_ek v roce 2009 nejvyšší podíl, tedy 65 % (viz tabulka níže). Na druhém místě – 58 % respondentů_ek by uvítalo proměnu mechanismu sestavování volebních kandidátek uvnitř politických stran ve prospěch vyrovnaného / rovnoměrného zastoupení žen a mužů.177 Pro zavedení kvóty pro muže a ženy bylo 47 %, jak vidíme v tabulce níže.178
174
Tamtéž.
175 Tamtéž.
Ženy v politice. Kampaň Fóra 50 % "Čas na změnu?!" Petr Pavlík. 2012. [online] [cit. 2014-4-20] Dostupné z: http://www.youtube.com/watch?v=0CgWmQ9phjc 177 KUNŠTÁT, Daniel. Postavení žen v politice očima české veřejnosti. 2009, Centrum pro výzkum veřejného mínění, Sociologický ústav AV ČR, v.v.i. s. 10 [online] [cit. 2014-4-20] Dostupné z: http://aa.ecn.cz/img_upload/666f72756d35302d6669313030313139/zaverecna-zprava_forum50.pdf 178 Tamtéž. 176
40
Autor výzkumu komentuje získaná data takto: „Z výsledků jsou patrné některé zajímavé posuny v názorech veřejnosti. Především se zdá, že během uplynulých tří let roste počet respondentů_ek, kteří akceptují zavedení kvót: zatímco v roce 2006 se jednalo o zhruba třetinu českých občanů, o rok později šlo již o dvě pětiny a v současné době toto opatření považuje za vhodné dokonce téměř polovina populace (viz tabulka 3d). Jistý vliv na poměrně velký nárůst podpory pro toto opatření ovšem může mít i poněkud odlišná formulace otázky v posledním šetření, v níž nebylo explicitně uvedeno slovo kvóta.179“
1.5.2
Jsme připraveni na prezidentku?
Častým tématem rovného zastoupení žen v politice je úvaha, jak vyšší počet žen politiku změní. Hovoří se o vyšší slušnosti, vyšší kvalitě, nižší korumpovatelnosti, o tom, že ženy politiku „zjemní“. Například Havelkové tato otázka připadá irelevantní, je založená pouze na domněnkách. Kritériem je pro ni spravedlnost a dostání principů demokracie.180 S Havelkovou v tomto souhlasím, přítomnost žen v politice je podle mého názoru důležitá spíše kvůli odlišným životním zkušenostem, které ženy a muži mají a které by měly být zohledňovány stejně. Existují názory tvrdící, že v momentě, kdy zastoupení žen v politice překročí alespoň 30 %, změní se její styl a obsah. Můžeme čerpat ze zkušeností ze zahraničí, například ze skandinávských zemí, kde se politika s polovičním zastoupením žen a mužů ve vládě zdá odlišná a jaksi kultivovanější. Země s vyšším zastoupením žen v rozhodovacích pozicích se umisťují na nejvyšších příčkách v analýzách, kde se lidem žije nejlépe.
KUNŠTÁT, Daniel. Postavení žen v politice očima české veřejnosti. 2009, Centrum pro výzkum veřejného mínění, Sociologický ústav AV ČR, v.v.i. s. 12 [online] [cit. 2014-4-20] Dostupné z: http://aa.ecn.cz/img_upload/666f72756d35302d6669313030313139/zaverecna-zprava_forum50.pdf 180 Ženy v politice. Kampaň Fóra 50 % "Čas na změnu?!" Hana Havelková 2012. [online] [cit. 2014-4-20] Dostupné z: http://www.youtube.com/watch?v=GlaqKgSDdiA 179
41
Důvod mít v čele státu na Hradě ženu je podle Jany Smiggels Kavkové, ředitelky Fóra 50 % a předsedkyně České ženské lobby, symbolický – dokazoval by, že je naše země vyspělou demokracií.181 Magdalena Vašáryová v rozhovoru na téma „Kam posunula historicky první prezidentská volba debatu o ženě-prezidentce?“ z března 2013 na Českém rozhlase popisovala různé druhy sexistických útoků, kterým čelila jako historicky první kandidátka na slovenskou prezidentku v roce 1999. Zmínila například, jak se s ní církevní funkcionáři nechtěli – kvůli tomu, že je žena – vůbec setkat. Zároveň uvedla, že největší překážkou žen v politice je podle ní uvažování samotných žen. Vzpomínala na svou volební kampaň, kdy se na ni osopila skupina žen vykřikujících, ať se nedere mezi muže, kde není její místo, ale vrátí se zpět do kuchyně. Vašáryová v rozhovoru zároveň vnímá, že situace na Slovensku se rychle proměňuje i vlivem první premiérky Ivety Radičové v letech 2010 – 2012. V České republice zatím žena v pozici premiérky nebyla, v tomto směru jsme oproti Slovensku pozadu. Rovnými příležitostmi v politice se v České republice zabývá několik neziskových organizací – již zmiňované Fórum 50 %, Gender studies, nezávislé hnutí Nesehnutí nebo Centrum ProEquality při Otevřené společnosti. O zvolení prezidentky či předsedkyně vlády usiluje také nezávislé nadstranické uskupení Česká prezidentka.182 Uskupení upozorňuje na dostatek kandidátek, které by se mohly o tyto posty ucházet. Od roku 2006 pořádá podzimí sympozia, kde významné české ženské osobnosti přednesou veřejný projev na téma vize směřování našeho státu. Mezi prezentujícími byly například Eliška Wagnerová, Marie Benešová, Vladimíra Dvořáková, Táňa Fischerová, Helena Illnerová, Rút Kolínská nebo Milena Vicenová. Spoluzakladatelka uskupení, Miluš Kotišová, popisuje: „V letošním roce jsme zahájili projekt reprezentativního souborného cyklu 50 rozhovorů s ženami (nejen) v politice, přičemž se k těmto k osobnostem chceme periodicky navracet. Chceme tak zprostředkovat názory významných žen, které mohou být mediálně opomíjené, naší společnosti.“183 Fórum 50 % v brožuře Proč (ne)chtít víc žen v politice? představuje nejrozšířenější fámy o důvodech nízkého zastoupení žen ve vysoké politice a uvádí je do kontextu vyplývající z analýz této neziskové organizace. Již v roce 1947 Milada Horáková upozornila na nízký počet žen v politice: „Dvacet čtyři poslankyně při nadpoloviční většině žen voliček jistě není úměrná cifra. Také sestavení nové vlády ženy neuspokojilo. Při prohlašovaném zrovnoprávnění nemají ženy ani jediného ministra, ačkoliv by jistě každá strana mohla postavit způsobilou a schopnou kandidátku.“184 První z fám je tvrzení, že samotné ženy do politiky nechtějí. Podle Fóra 50 % se jedná o mýtus, protože „ženy se chtějí podílet na rozhodování stejně jako muži, ale na rozdíl od nich čelí specifickým překážkám.“ I když je počet žen v politických stranách mezi 30–53 %, většinou se nedostanou do volených funkcí, jelikož společnost stále vnímá politické prostředí jako mužskou Kam posunula historicky první prezidentská volba debatu o ženě-prezidentce? Pro a proti. 07032013 Český rozhlas [online] [cit. 2014-4-12] Dostupné z: http://prehravac.rozhlas.cz/audio/2843137 182 Česká prezidentka [online]. [cit. 2014-3-11] Dostupné z: http://ceska-prezidentka.webnode.cz/ 183 Osobní rozhovor, Praha, 20.2.2014. 184 Fórum 50 %. Proč (ne)chtít víc žen v politice? [online]. [cit. 2014-3-11] s. 1. Dostupné z: http://padesatprocent.cz/cz/zpravodajstvi/prectete-si-nasi-novou-brozuru-proc-ne-chtit-vic-zen-v-politice 181
42
záležitost. “Politika dodnes vychází z mužského vidění světa a je historicky nastavena podle pravidel, která vyhovují životnímu stylu (většiny) mužů. Ženy jsou vnímány jako okrajová součást politického života a mají omezené příležitosti, jak by mohly prokázat svůj přínos.“185 Dalším z uváděných mýtů je tvrzení, že ženy nemají pro politiku dostatečně „ostré lokty“ a „tah na branku“. Tento mýtus vychází z esenciálního pohledu na muže a ženy, který je kategorizuje pouze na základě pohlaví a přisuzuje tak všem ženám a mužům fixní femininní a maskulinní role – tedy všichni muži jsou bojovníky a ochraniteli a všechny ženy jsou „jemná stvoření“. V brožuře je vysvětleno, že tento pohled nelze jednoznačně obhájit, jelikož jak ženy, tak muži jsou různých povah, a tvrzení, že ženy nemají tah na branku, je zkreslující. Upozorňují na důležitý fakt, čímž je různorodost kompetencí, kterými by kvalitní politik či politička měli oplývat: „Politika je složitý proces, který vyžaduje celé spektrum dovedností – někdy je potřeba „přitvrdit“, někdy zase naopak vyjednávat, naslouchat ostatním a hledat kompromis.“186 Mezi další mýtus patří, že ženy už v politice předvedly, co dokážou, a není o co stát. Jana Smiggels Kavková zde podotýká, že jelikož je žen ve vysoké politice málo, je na ně víc vidět a neměří se jim stejným metrem jako politikům.187 Případ několika konkrétních političek nelze aplikovat na všechny. „Pokud chybuje politička, často slýcháme, že ženy nemají v politice co dělat, protože stejně nepřinesou změnu. Chybuje-li politik, je to vnímáno jako jeho osobní selhání, ale nikoho nenapadne říci, že tím pádem by neměli být muži v politice vůbec.“ Dalším častým mýtem je tento: V politice nezáleží na tom, jestli jste muž nebo žena, rozhodují schopnosti a kvalifikace. Taková situace by byla samozřejmě ideální, a kdyby tohle pravidlo opravdu platilo, v politice by bylo žen mnohem více. Realita je však podle Fóra 50 % jiná. Ačkoli ze všech absolventů je 60 % žen, „při sestavování kandidátních listin a rozdělování vlivných postů zpravidla hraje malou roli, jaké má kdo schopnosti a vzdělání nebo jaké jsou výsledky jeho/její dosavadní práce a přínos pro společnost.“188 I další mýtus – žen je v politice tolik, kolik jich voliči a voličky zvolí, naráží na to, že se sice do politiky samozřejmě dostane jedinec, který získá u voličů největší počet hlasů, ti můžou ale vybírat jen z volitelných míst kandidátních listin sestavených politickými stranami, které jsou tvořeny převážně muži. „Existuje sice možnost přímé podpory kandidáta či kandidátky pomocí preferenčních hlasů, ty jsou ale v českém volebním systému stále velmi slabé.“189 Uvědomuji si, že uvedení zmíněných mýtů v diplomové práci, která by se měla zabývat především mediálním obrazem, může působit jednostranně a aktivisticky. Zároveň si myslím, že nabízejí možné vysvětlení pro nízký počet žen v politice, což může mít vliv právě na jejich mediální obraz. Obecně vnímám otázku „připravenosti“, která se často ve společenských diskuzích objevuje190, Fórum 50 %. Proč (ne)chtít víc žen v politice? s. 4. Viz odkaz 185. Fórum 50 %. Proč (ne)chtít víc žen v politice? s. 6. Viz odkaz 185. 187 Kam posunula historicky první prezidentská volba debatu o ženě-prezidentce? Pro a proti. 07032013 Český rozhlas [online] [cit. 2014-4-12] Dostupné z: http://prehravac.rozhlas.cz/audio/2843137 188 Fórum 50 %. Proč (ne)chtít víc žen v politice? [online]. [cit. 2014-3-11] s. 1. Viz odkaz 185. 189 Proč (ne)chtít víc žen v politice? s. 16. 190 Například v diskuzi: Kam posunula historicky první prezidentská volba debatu o ženě-prezidentce? Pro a proti. 07032013 Český rozhlas [online] [cit. 2014-4-12] Dostupné z: http://prehravac.rozhlas.cz/audio/2843137 185 186
43
jako irelevantní. Kdo „připravenost“ určuje? Pokud by to byli pouze občané, pak podle šetření Daniela Kunštáta191, o němž se zmiňuji v předchozí kapitole, celých 86 % české populace vidí důležitost v zapojování žen do veřejných funkcí.
METODOLOGICKÁ ČÁST K zjištění mediálního obrazu kandidátek na prezidentku jsem použila kombinaci kvantitativní a kvalitativní analýzy. Kvantitativní analýzou se zaměřím na četnost výskytů a vazby mezi jednotlivými proměnnými, kvalitativní metodou pak půjdu do hloubky sdělení, kterou kvantifikace není schopna odhalit. K metodologii genderové tématiky své práce jsem od začátku přistupovala s respektem a snahou neprvoplánových úsudků, které mohou být zkreslující a v jádru stereotypní.
2.1
Kvantitativní obsahová analýza
Kvantitativní metodika vychází původně z pozitivismu rozvíjejícího se v 2. polovině 19. století, často tedy bývá označována jako metoda pozitivistická či empiricky-analytická. Hlavní snahou tehdejších badatelů bylo exaktní poznání na základě systematicky získaných faktů, tedy jistého standardizovaného přístupu.192 Základy kvantitativní obsahové analýzy položili Paul Lazarfeld a Harold Lasswell ve 30. letech 20. století a tato metoda užívající generalizace a zobecňování byla až do přelomu 60. a 70. let 20. století v dominantním postavení. Někdy proto nese přízvisko tradiční.193 Ačkoli jsme již ve století následujícím, tato metoda je stále hojně využívána právě pro svůj standardizovaný přístup a exaktní data, která umí poskytnout. Z tohoto důvodu jsem se tuto časem prověřenou metodu rozhodla aplikovat i ve svém výzkumu. Klaus Krippendorff definuje obsahovou analýzu jako „výzkumnou techniku, která umožňuje z dat činit replikovatelné a validní závěry o kontextu jejich užití.“194 Podle tohoto autora se jedná o objektivní proces, kdy by mělo být jedno kdo, kde a kdy analýzu provádí – při její replikaci by se mělo dojít ke stejným výsledkům. Mezi výhody kvantitativní analýzy řadí Scherer to, že lze tímto způsobem zpracovat velké množství textů a výsledky se pak dají přehledně vizualizovat
KUNŠTÁT, Daniel. Postavení žen v politice očima české veřejnosti. 2009, Centrum pro výzkum veřejného mínění, Sociologický ústav AV ČR, v.v.i. s. 12 [online] [cit. 2014-4-20] Dostupné z: http://aa.ecn.cz/img_upload/666f72756d35302d6669313030313139/zaverecna-zprava_forum50.pdf 192 DEACON, D., PICKERING, M. GOLDING a P. MURDOCK, G- researching communications. A practical guide to methods in media and cultural analysis. In TRAMPOTA, Tomáš. Martina, VOJTÉCHOVSKÁ. Metody výzkumu médií. Portál 2010. s. 17. 193 HENDL, Úvod do kvalitativního výzkumu. Karolinum. In TRAMPOTA, Tomáš. Martina, VOJTÉCHOVSKÁ. Metody výzkumu médií. Portál 2010. s. 17. 191
KRIPPENDORF, Klaus. Content Analysis. s. 403. New York: Oxford University Press, 1989. Dostupné z Annenberg School for Communication Departmental Papers (ASC). [online] [cit. 2014-4-11] Dostupné z: http://repository.upenn.edu/asc_papers/226 194
44
v tabulkách a grafech.195 Právě těchto aspektů chci v dalších kapitolách využít, protože se domnívám, že právě pomocí grafů, tedy vizuální zkratky, lze názorně představit vybranou problematiku. Veškerá vstupní data a jednotlivé grafy uvádím k nahlédnutí v originálním excelovém souboru jako elektronickou přílohu této práce. Navíc, podle Victorie Lawson představuje kvantitativní analýza v kontextu feministického výzkumu nástroj umožňující upozornit na závažnost nějakého problému, umí odhalit mocenské vztahy či ilustruje výsledky výkonu moci.196 Tento typ analýzy má však i své stinné stránky. Mezi limity kvantitativní analýzy patří její do jisté míry uniformní přístup a zobecňování, kdy například z genderového pohledu vnímá ženy a muže esencialisticky a rozděluje je na homogenní skupiny pouze na základě pohlaví.197 Abych limity této metody co nejvíce zmírnila, doplním tyto výsledky ještě rozborem kvalitativním. Scherer popisuje šest fází výzkumného procesu198, přičemž některé se můžou zároveň prolínat. Roger D. Wimmer a Joseph R. Dominick rozdělují zpracování obsahové analýzy do 10 kroků199, které níže uvádím v porovnání se Schererem: Scherer 1) stanovení tématu a výzkumného vzorku 2) operacionalizace, tedy stanovení metody, která odpoví na zadání výzkumného tématu, kdy teoretické koncepty převedeme do konkrétních měřitelných indikátorů200 3) fáze plánování a organizace, kdy vymezíme časové šetření 4) přípravná a ověřovací fáze, kdy ověřujeme vhodnost výzkumných metod 5) sběr dat 6) vyhodnocení
Wimmer a Dominick 1) formulace výzkumné otázky nebo hypotézy 2) definice výběrového souboru/ populace
3) výběr patřičného vzorku z populace 4) výběr a definice jednotky měření 5) konstrukce kategorií obsahu, které budou analyzovány 6) vystavení systému kvantifikace 7) trénink kódovačů a provedení pilotního výzkumu 8) kódování obsahu 9) analýza shromážděných dat
SCHERER, Helmut. Úvod do metody obsahové analýzy. In Analýza obsahu mediálních sdělení. SCHULZ, Winfried, LUTZ, Hagen, Helmut, SCHERER, REIFOVÁ, Irena. Karolinum. Praha 1998. s. 31. 195
LAWSON, Victoria. Politics of Difference: Examining the Quantitative/ Qualitative Dualism in Post-Structuralist Feminist Research. Professional Geograpfer 47(4): 449-457. 1995. 198 SCHERER, Helmut. Úvod do metody obsahové analýzy. In Analýza obsahu mediálních sdělení. SCHULZ, Winfried, LUTZ, Hagen, Helmut, SCHERER, REIFOVÁ, Irena. Karolinum. Praha 1998, s. 32. 199 WIMMER, R.D. a J. R. DOMINICK. Mass Media Research. An Introduction. Thomson Wadsworth. 2006. In TRAMPOTA, Tomáš. Martina, VOJTÉCHOVSKÁ. Metody výzkumu médií. Portál 2010. 200 SCHERER, Helmut. Úvod do metody obsahové analýzy. In Analýza obsahu mediálních sdělení. SCHULZ, Winfried, LUTZ, Hagen, Helmut, SCHERER, REIFOVÁ, Irena. Karolinum. Praha 1998, s. 34. 197
45
10) definice závěrů Tyto jednotlivé fáze nyní detailněji popíšu a ukážu, jak byly aplikovány v této práci. 2.1.1
Konstrukce výzkumného vzorku
Jako kódovací jednotku jsem si zvolila novinový článek. Výsledný vzorek, který dále podrobuji analýze, jsem sestavila z článků z pěti tištěných celostátních deníků. Čtyři z nich se řadí mezi seriózní média, která jsem sledovala pro jejich společensky normotvornou funkci201: Mladá fronta Dnes, Lidové noviny, Hospodářské noviny a Právo. Jako pátý deník jsem zařadila Blesk, médium bulvárního typu, jelikož mě zajímalo, zda se potvrdí předpoklad, že potenciální stereotypní zobrazování bude v článcích tohoto média přítomno ve vyšší míře v porovnání se seriózním tiskem. Mým úmyslem je pak představit výsledky za každý deník jednotlivě a srovnat data z Blesku s ostatními „nebulvárními“ deníky. Do výzkumného vzorku jsem zařadila články za období tří týdnů před 1. kolem prezidentské volby, tedy 21.12.–10.1.2013. V tomto období těsně před volbami byla frekvence článků o kandidátkách_ech nejvyšší a ve vyostřující se kampani jsem předpokládala výraznější projevení sledovaných trendů. Zajímala jsem se pouze o 1. kolo voleb, kterého se účastnilo všech 9 kandidujících, protože do 2. kola ani jedna z kandidátek nepostoupila. Podle jakého klíče jsem články vybrala? Existovala samozřejmě možnost výběr více zúžit – zaměřit svou pozornost pouze na kandidátky a kandidáty nesledovat. Tento přístup zvolila například Baslarová s Binkovou202 či Poláková203, jak uvádím v předchozí kapitole o studiích z českého prostředí. Chtěla jsem však získat exaktní data, která by mi umožnila přesně porovnat určité proměnné právě s ohledem na kandidáty. Sledovat proměnné u 6 kandidátů společně se 3 kandidátkami se ukázalo jako prakticky nemožné, používaný excelový soubor nabýval značných rozměrů. Proto jsem se rozhodla sledovat 3 kandidáty s nejvyššími preferencemi měsíc před volbou204 – Miloše Zemana, Jana Fischera a Karla Schwarzenberga, a všechny 3 kandidátky. Články jsem získala v elektronickém archivu mediálních zpráv MediaSearch filtrováním pomocí klíčových slov – prezident* AND volby. Třídění podle těchto klíčových slov vyhledalo všechny články obsahující slovo prezident, prezidentka (či jakékoli pravostranné zakončení slova po hvězdičce) v souvislosti se slovem volby. Další možností bylo za klíčová slova zvolit jména sledovaných kandidátů_ek. Jelikož mě zajímaly i články vztahující se k prezidentské volbě, kde se nutně nemusela objevit jednotlivá jména, nechala jsem klíčová slova takto obecná. Po zadání 201
OSVALDOVÁ, Barbora. Česká média a feminismus. Praha: Libri/Slon, 2004, s. 107.
202 BASLAROVÁ, Iva, Pavlína BINKOVÁ. Mediální obraz českých političek v období voleb do Poslanecké sněmovny v roce
2006: Rovné příležitosti vs. promeškaná příležitost?(Analýza diskurzů). Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity, Katedra mediálních studií a žurnalistiky. Pro občanské sdružení Fórum 50%. [online] [cit. 2014-3-11] Dostupné z: http://padesatprocent.cz/docs/diskursivni-analyza.pdf 203 POLÁKOVÁ, Dana. Proměny mediálního obrazu českých političek v letech ve vybraných zpravodajsko-publicistických týdenících. Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity. 2010. 204 CVVM 2013, Median 2013, PPM Factum 2013, SANEP 2013.
46
klíčových slov mi databáze nabídla 525 záznamů, ze kterých jsem dále udělala výběr na konečných sledovaných 181 článků vzorku. Ze vzorku jsem vyloučila: - Články týkající se pouze kandidátů, které jsem se rozhodla ve výzkumu nesledovat (Jiří Dienstbier, Přemysl Sobotka, Vladimír Franz). - Články týkající se prezidentských voleb mimo Českou republiku (velké množství článků se například týkalo voleb ve Venezuele a vítěze Hugo Cháveze či voleb v Egyptě). - Články týkající se pouze formálních záležitostí volby – stížnosti Tomia Okamury u Ústavního soudu za vyloučení z oficiální řady kandidátů, dále pak otázce, zda volby vůbec proběhnou či nikoli. Jednalo se o články formálního typu, kde nebyli nijak zmiňováni oficiální kandidáti a kandidátky. - Článků týkajících se pouze tehdejšího prezidenta Václava Klause.
Popis výzkumného vzorku Z grafu, který znázorňuje četnost článků k našemu tématu podle dnů ve sledovaném období je patrné, že se žádné články nevyskytovaly v bezprostředním období Vánoc, tedy 23.–26.12.2012. Média v tomto období vánočních svátků nabízela jiná témata. Předvolební spoty kandidátů_ek uvedla Česká televize až 29.12., i když podle zákona je veřejnoprávní média mohla vysílat už 26.12. V rámci sledovaného období média nejintenzivněji referovala o kandidátech_kách v posledním týdnu před 1. kolem volby. Vidíme velký nárůst, například 27, 26 a 41 článků v posledních třech dnech. Tyto údaje přirozeně odráží stupňující kampaň kandidátů a jsou předvídatelné. Graf č. 1: Četnost článků podle dnů ve sledovaném období 50
41
40 27
30 20 10
2
4
8
3
8
11
7
8
7
13
26
16
0
Na dalším grafu vidíme znázornění četnosti článků podle jednotlivých médií. Není překvapením, že seriózní deníky uvedly nejvyšší počty článků, oproti deníku Blesk, který se věnuje spíše odlehčeným tématům bulvárního charakteru. Rozdíl v publikační aktivitě je tak vysoký – 82 u MF Dnes oproti 6 v Blesku. 47
Graf č. 2: Počet článků podle deníku za celé sledované období 100 50
82 41
0 MFD
LN
20
32
6
HN
Právo
Blesk
Jelikož zkoumám genderové aspekty mediálního obrazu, sledovala jsem ve své analýze také gender autora_ky článku. Je zajímavým zjištěním, že celých 75 % všech článků v našem vzorku bylo napsáno autorem či více autory (zda-li měl gender autora_ky článku vliv na jeho obsah, se dozvíme později v grafu č. 22). Autorky se nacházejí až na třetím místě s 9 %, kdy následují kombinaci genderu autorů s druhou nejvyšší hodnotou 11 %. V 5 % případů byla u článku uvedena pouze zkratka autorů, jejichž jména pro mě nebyla z veřejných zdrojů dohádatelná. Graf č. 3: Články podle genderu autora_ky Autor_ka neuveden_a/ agentura 19 11%
Více autorů_ek, kombinace genderu 9 5%
Autorka 17 9%
Autor či více autorů 136 75%
Zajímavé je podívat se na rozdělení autorství v jednotlivých periodicích. Z grafu č. 4 je patrné, že například v Právu nebyl ani jeden analyzovaný článek napsán pouze autorkou. Pokud novinářka článek psala, pak dohromady se svým kolegou. Graf č. 4: Články podle genderu autorů_ek a deníku 70 60 50 40 30 20 10 0
61
Autor či více autorů Autorka
31
26 17
786 MFD
532
300
LN
HN
5
1
1230
Právo
Blesk
0
Autor_ka neuveden_a/ agentura Více autorů_ek, kombinace genderu
48
Aby měla zjištění z grafu č. 4 vyšší vypovídací hodnotu, bylo by třeba udělat genderovou analýzu redakcí jednotlivých deníků, kterou se ve své práci nezabývám. Bylo by nezbytné zjistit, jaké je rozdělení novinářů a novinářek napříč rubrikami. Je důležité zopakovat již zmíněnou tezi Liesbet van Zoonen, která varuje před zjednodušujícími závěry – vyšší zastoupení žen v redakcích není automaticky rovnítko k rovnějšímu zobrazování žen v médiích.205 Výzkumné otázky, hypotézy a operacionalizace Během uvažování nad tématem práce je nezbytné provést rešerši stávající teorie a výzkumů tak, aby výzkumníci_ice nezačínali_y od čistého stolu, ale odhalili_y, co již bylo v dané oblasti zjištěno.206 Dalším krokem je stanovení jednoznačných výzkumných otázek, hypotéz a následně proměnných, podle kterých by svá tvrzení ověřovali_y. V mém případě všechny tři zmíněné oblasti prošly velkou genezí. Rešerše velkého počtu zahraničních studií, z nichž některé v diplomové práci uvádím, mi poskytly silné teoretické zakotvení. Jádrem vědecké práce je pak tyto podklady aplikovat na svůj vlastní výzkum, který bude vždy originální, ať už odlišností kulturního a geografického kontextu či sledovaným obdobím. Mým původním záměrem bylo teoreticky se opřít převážně o výzkum prováděný rumunskými autorkami Viorelou Dan a Aurorou Iorgoveanu207, jejichž závěry nám mohou být kulturně nejblíže, replikovat jej do jisté míry v českém prostředí a ověřit tak, zdali dospějeme k přibližně shodným výsledkům. Za významný považuji fakt, že se mi s Viorelou Dan podařilo navázat kontakt a získat od ní k dispozici jejich kódovací knihu tak, abych mohla kódovat podle stejně stanovených proměnných. Jejich metodologii jsem však nebrala dogmaticky, snažila jsem se o kritický přístup. Příkladem je proměnná sledující prostor věnovaný kandidátkám, kde ve své hypotéze navazuji spíše na studii Meeks. Předpokládám totiž, že kandidátky na prezidentku získaly v článcích nižší míru pozornosti než kandidáti – oproti výsledkům studie Dan a Iorgoveanu. Po provedení rešerše rumunských kandidátek a následné konzultaci s rumunskou expertkou v oblasti komunikace Aliny Coman208 jsem došla k závěru, že osobnost jedné z nich (Eleny Băsescu) je mediálně natolik atraktivní, že se dá očekávat vysoká míra pozornosti i bez důkladnějšího výzkumu. Elena Băsescu (1980) je totiž dcerou současného rumunského prezidenta Traiana Băsescu a než v roce 2007 vstoupila do politiky, věnovala se profesně modelingu. Média přisuzují Eleně Băsescu nálepku „modelky“ i v politice a tato politička je dlouhodobě terčem mediální kritiky za své údajně nekompetentní výroky. Narážím zde také na limitující možnosti mediální analýzy, kdy kóduji, zdali jsou kandidáti_ky hodnoceni_y jako kompetentní v souvislosti s určitým tématem či ne, ale už se nezabývám jejich reálnými zkušenostmi a kompetencemi. Jistě by bylo zajímavé porovnat pomocí měřitelných VAN ZOONEN, Liesbet. Feminist Media Studies. London: Sage. 1994, s. 14. TRAMPOTA, Tomáš a Martina, VOJTÉCHOVSKÁ. Metody výzkumu médií. Portál 2010. s. 22. Použití trivializace podle DAN, Viorela a Aurora IORGOVEANU. Still On the Beaten Path: How Gender Impacted the Coverage of Male and Female Romanian Candidates for European Office. The International Journal of Press/Politics 2013. 208 Osobní rozhovor s Alinou Coman v Praze 15.3.2014. 205
206 207
49
kritérií právě správnost výroků kandidáta_ky s následným mediálním ohodnocením, ve kterém by pak bylo možné sledovat genderové aspekty. Na základě prostudované literatury jsem zvolila následující výzkumné otázky a hypotézy: Hlavní VO1: Jak zobrazovala zpravodajská média kandidáty/ky209 na prezidentskou funkci v r. 2013? H1.1: Média trivializovala relativně více kandidátky než kandidáty. Zde se zaměřím na odkazy vztahující se ke vzhledu, věku, mateřství, soukromí, partnerství a zmínkách o jejich genderu (trivializace210). Navazuji tak na zjištění Dan a Iorgoveanu, kdy média v jejich analýze zdůrazňovala gender kandidátek v 72,3 % namísto pouhých 6 % u kandidátů. Fakt, že gender kandidátek byl zmiňován téměř ve 3/4 zmínek, může naznačovat jeho důležitost. Může poukazovat na jistou nezvyklost, novum či nepřístojnost. Dan a Iorgoveanu předpokládají, že pokud je v médiích věnován této kategorii výrazný prostor namísto volebního programu, může to přispět k jisté diskreditaci kandidátek. Studie Meeks také zaznamenala vyšší procento zmínek genderu u kandidátek. Zároveň došla ke zjištění, že při usilování kandidátů_ek o úřad směrem od zákonodárné moci k výkonné (například od postu senátora-ky k usilování o post prezidenta_ky), zmínky o genderu narůstají. Jelikož se naše studie zabývá volbami prezidenta_ky, tedy hlavy státu, předpokládám, že tento jev bude ve vzorku patrný. H1.2: Média přisuzovala kandidátům_kám stereotypní genderové vlastnosti. U této hypotézy předpokládám, že kandidátkám budou v médích přisuzovány tzv. femininní a kandidátům tzv. maskulinní vlastnosti. Navazuji tak na studii Meeks, která ve své analýze zařadila mezi femininní vlastnosti jako je soucit, emocionalita, čestnost, vstřícnost a altruismus. Zároveň používám i kategorizaci vlastností Dan a Iorgoveanu, které mezi femininní vlastnosti řadí: citlivost, pasivitu, nesoutěživost, závislost, čestnost, subjektivitu. Z českých studií se také opírám o práci Petry Rakušanové, která na základě výsledků šetření Centra pro výzkum veřejného mínění AV ČR211 vysledovala, že veřejnost si asociuje s ženou političkou vlastnosti jako citlivost, empatii, chápavost a rozvážnost. Političky jsou dále považovány za pečlivé, spolehlivé a zodpovědné, a je u nich častěji – na rozdíl od mužů – hodnocen také vzhled, elegance a příjemné vystupování. Meeks řadí mezi maskulinní vlastnosti schopnost vést (být lídrem či lídryní), racionalitu, rozhodnost, agresivitu a nezávislost. Pod pojmem maskulinní vlastnost Dan a Iorgoveanu rozumí: Pro rozlišení kandidátů_ek používám výjimečně lomítko, protože podtržítko není v textu patrné. Použití trivializace podle DAN, Viorela a Aurora IORGOVEANU. Still On the Beaten Path: How Gender Impacted the Coverage of Male and Female Romanian Candidates for European Office. The International Journal of Press/Politics 2013. 209
210
211
RAKUŠANOVÁ, Petra. Mechanismy inkluze a exkluze žen v politice v České republice. Gender, rovné příležitosti,
výzkum. Ročník 6, číslo 2/2005, s. 27. [online] [cit. 2014-4-01] Dostupné z: http://www.genderonline.cz/view.php?cisloclanku=2006020605
50
racionalitu, agresivitu, proaktivnost, ambicióznost, nezávislost, nečestnost, objektivitu. Podle Rakušanové veřejnost nazírá na politiky/ kandidáty jako na rozhodné, razantní a neústupné a jejich velkou předností je nezávislost na rodině a možnost věnovat se politice naplno.212 Kompilací všech zdrojů jsem ve své kódovací knize používala následující škálování vlastností: neutrální maskulinní
outsider_ka/ amatér_ka, rozdělující nečestný
neutrální hloupý maskulinní ambiciózní, ctižádostivý, sebejistý, uvolněný maskulinní maskulinní neutrální neutrální neutrální
pragmatik necitlivý, zlý měnící názory nezkušený
prázdný, bez obsahu, opakující se, nepřinese změnu maskulinní neukázněný, nezbedný neutrální nepopulární, nudný neutrální odstrašující kandidát, arogantní, kontroverzní, starý, nesrozumitelný maskulinní muž-prezident neutrální neúspěšný
neutrální
jednoznačná volba
femininní
čestná, solidní, slušná, transparentní, nezmanipulovatelná neutrální vzdělaná, chytrá femininní nevýrazná, zakřiknutá, tichá, nepřesvědčivá, nervózní, nejistá, nevýrazná femininní idealistická femininní citlivá, lidská, hodná neutrální konzistentní neutrální zkušený diplomat s renomé, světoznámý neutrální nosič změn femininní poslušný neutrální vtipný, zábavný, populární neutrální reprezentativní femininní žena-prezidentka neutrální úspěšný
Hlavní VO2: Zobrazovala zpravodajská média v souvislosti s prezidentskými volbami v r. 2013 politiku jako „mužskou disciplínu“? Na základě následujících hypotéz předpokládám, že ano: H2.1: Média věnovala relativně více pozornosti kandidátům než kandidátkám. H2.1:1: Kandidáti jsou častěji aktéři článků než kandidátky. H2.1:2: Kandidáti vystupují častěji v roli hlavního aktéra článku. H2.1.3: Kandidáti jsou častěji citováni než kandidátky a jejich citacím je dán větší prostor.
212
Tamtéž.
51
V souvislosti s touto hypotézou budu sledovat četnost výskytu článků pojednávajících o kandidátech_kách. Zaměřím se na to, zda vystupovali v roli hlavního či vedlejšího aktéra a měli možnost „promlouvat„, tedy vyjádřit se přímo skrze citaci. Ve všech třech případech počítám s vyšší frekvencí výskytu u kandidátů. Citace mají v článcích vysokou výpovědní sílu a umožňují kandidátům_kám vyjádřit svůj názor přímo, aniž by do něj zasahovalo hodnocení novináře_ky. Zaměřím se na počet citací a jejich délku. Citace jsem si roztřídila do čtyř kategorií podle počtu slov – 1) 1-15; 2) 16-30; 3) 31-50; 4) 51- větší. Navazuji na termín „symbolické anihilace“ Tuchmana a Gerbnera z roku 1978. Tvrdí, že společensky mocné skupiny – z feministického pohledu tedy mužští kandidáti – potírají ty méně mocné tím, že je marginalizují do takové míry, že jsou jako reprezentativní skupina virtuálně neviditelní. Ženy v té době byly vynechávány či trivializovány.213 Uvědomuji si, že se jedná o starý koncept, zároveň se i v soudobých výzkumech potvrzuje jisté „zneviditelnění„ žen, jak se tomuto jevu ve feministické literatuře říká. Studie Karen Ross analyzující britské volby v roce 2010 ukazuje, že naprostá většina kódovaných článků (71 %) uváděla pouze muže, přičemž méně než jeden z deseti (8 %) zmiňoval pouze ženy.214 Mezi nejčastější odůvodnění pro nižší viditelnost političek v průběhu volební kampaně patří, že ženy často představují relativně malou část z celkových kandidátů, jako tomu bylo i v případě výzkumu Ross – byly zastoupeny z 21 %. I při zohlednění poměrů však nebyly zobrazovány v takovém množství, jak tomu bylo u kandidátů. V kontextu českých výzkumů navazuji na již zmiňovanou analýzu mediální prezentace žen kandidujících do krajských voleb 2012 v českých denících Miroslavy Čechové, kde ženy získaly méně mediálního prostoru. Autorka například zaznamenala 6 rozhovorů s kandidáty a jen 1 s kandidátkami. Také Baslarová a Binková uvádí mezi svými závěry, že ženy jsou citovány nedostatečně – žádná citace žen se neobjevila téměř v polovině případů, kde vystupovaly kandidátky či političky. Hlavní citaci získaly v 16 % případů.215 Samozřejmě musím vzít v potaz i hledisko vyšších preferencí u kandidátů. H 2.2: Média konstruovala prezidenta jako muže. Podobně jako Baslarová a Binková216 budu věnovat pozornost sledování přítomnosti generického maskulina. Autorky studie jej nazývají jazykovým faulem a prostředkem k marginalizování žen GERBNER, George. Gaye, TUCHMAN. In CARTER, Cynthia a Linda, STEINER. Critical Readings: Media and Gender. Open University Press. London: 2004. s. 13. 214 ROSS, Karen, Elizabeth, EVANS, Lisa, HARRISON, Mary SHEARS a Khursheed WADIA. The Gender of News and News of Gender: A Study of Sex, Politics, and Press Coverage of the 2010 British General Election The International Journal of Press/Politics, 2013, 18: 3. s. 9. 215 BASLAROVÁ, Iva, Pavlína BINKOVÁ. Rovné příležitosti českých političek ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2006 z pohledu médií. (Kvantitativní analýza) Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity, Katedra mediálních studií a žurnalistiky. Pro občanské sdružení Fórum 50%. s. 19. [online] [cit. 2014-3-11] Dostupné z: http://padesatprocent.cz/docs/volby-v-mediich.pdf 216 BASLAROVÁ, Iva, Pavlína BINKOVÁ. Mediální obraz českých političek v období voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2006: Rovné příležitosti vs. promeškaná příležitost?(Analýza diskurzů). Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity, Katedra mediálních studií a žurnalistiky. Pro občanské sdružení Fórum 50%. [online] [cit. 2014-3-11] Dostupné z: http://padesatprocent.cz/docs/diskursivni-analyza.pdf 213
52
v médiích. Odbornice na genderovou lingvistiku Jana Valdrová přirovnává používání generického maskulina k jazykové asymetrii, která vede k vytěsňování ženské profesionality. Valdrová zároveň upozorňuje, že samy ženy, odbornice z různých oborů, se nechají označovat mužskými názvy či je samy používají. Použití mužského tvaru pro svou odbornost, např. politik, právník, „dává vědomě či podvědomě najevo, že mužský jazykový tvar je pro ni prestižnější a klade tak mužský výkon nad ženský.“ 217 Dobrovolně se tak podle ní vzdávají možnosti propagovat ženský společenský přínos. Zde vycházím z výzkumu Pidrmanové218, která zkoumala přítomnost generického maskulina ve volebních spotech kandidátek na prezidentku. Například Jana Bobošíková sama sebe označovala za političku a europoslankyni, generickému maskulinu se ale nevyhla v oslovení „vážení spoluobčané“219. Táňa Fischerová se sama podle Pidrmanové ve svém volebním spotu maskulina vyvarovala, nechala zde ale promluvit své podporovatele a podporovatelky, kteří maskulinum používali_y. Zuzana Roithová naopak maskulinum sama ve spotu použila, v následující větě hned třikrát: „Politici by neměli být ani k smíchu ani k pláči a prezident by jim měl připomínat, že si musí vážit občana, jen tak si bude občan také vážit státu.“220 Valdrová vybízí ke kritickému postoji v používání mužských názvů vlastních profesí. Nejde podle ní o mechanické odstranění maskulina, ale o jeho redukci ve prospěch genderově vyváženého vyjadřování za použití alternativ, kterými čeština disponuje. Valdrová hovoří také o jazykové ekonomice, kdy novináři a novinářky používají generické maskulinum kvůli úspornosti. Zmiňuje: „Obecně platí v genderově vyspělých společnostech, že jazyková úspornost není tak významným faktorem, aby jí muselo ustoupit zviditelnění poloviny populace.“221
V našem výzkumu jsem sledovala čtyři proměnné – Pouze GM: přítomnost generického maskulina i v odkazech směrem ke kandidátkám (prezident, kandidáti, politici), Kombinace: kombinaci generického maskulina a rodově správného označování (prezident, kandidáti a kandidátky), Bez GM: rodově správné označování (volba hlavy státu, kandidátky na prezidentku), Netematické: články, které se týkaly volby, ale mluvilo se v nich pouze o konkrétních kandidátech (kandidátky nebyly zahrnuty).
H2.3: Média spojovala kandidátky s „ženskými“ a kandidáty s „mužskými“ tématy.
VALDROVÁ, Jana. Jak jazyk zabíjí image odbornice. [online] [cit. 2014-3-14] Dostupné z: http://www.valdrova.cz/news/13/20/Jak-jazyk-zabiji-image-odbornice 218 PIDRMANOVÁ, Tereza. Prezidentské volby v České republice v roce 2013 z hlediska genderu. Magisterská diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze. Fakulta sociální věd. Institut politologických studií. Praha 2013. 219 PIDRMANOVÁ, Tereza. Prezidentské volby v České republice v roce 2013 z hlediska genderu. Magisterská diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze. Fakulta sociální věd. Institut politologických studií. Praha 2013. s. 37. 220 Tamtéž. 221 VALDROVÁ, Jana. Jak jazyk zabíjí image odbornice. [online] [cit. 2014-3-14] Dostupné z: http://www.valdrova.cz/news/13/20/Jak-jazyk-zabiji-image-odbornice 217
53
Mým záměrem bylo zreplikovat rozdělení ženských (F) a mužských (M) témat podle Dan a Iorgoveanu, které je rozdělily do oblastí222: 1) ekonomie – jakékoli téma týkající se zaměstnanosti, obchodu, obchodu a průmyslu, cestovního ruchu, daní, rozpočtů, zemědělství (M); 2) vzdělávání/ školství (F); 3) ekologie (Neutrální); 4) zahraniční politika (M); 5) zdravotnictví (F); 6) obrana (M); 7) sociální politika (F); 8) justice, korupce (M); 9) energetika (M); 10) zemědělství (Neutrální); 11) zahraniční obchod (M). Za ženská témata jsou považována: vzdělávání, zdravotní péče, reprodukce a témata, která zahrnovala řadu souvisejících otázek, například stejná práva a rovné odměňování. Mezi mužská témata řadíme spojování kandidátů s oblastí armády, obrany, války, zločinu, zahraničních věcí a ekonomiky.223 Osvaldová si v této souvislosti pokládá otázku, zdali se inklinace k tématům přirozeně rozrůznila, či zde hrají roli stereotypy. Zahraniční a nadregionální politika může spadat do oblasti „mužských“ témat kvůli tomu, že ženy byly z věcí veřejných po dlouhou dobu vyloučeny, protože neměly volební právo.
2.2
Kvalitativní analýza
Jako doplňkovou metodu ke kvantitativní obsahové analýze jsem zařadila ještě rozbor kvalitativní. „Logika kvalitativního výzkumu je induktivní, teprve po nasbírání dostatečného množství dat začíná výzkumník pátrat po pravidelnostech.“224 Výhodou tohoto rozboru je hloubkové šetření, které dokresluje kvantitativní vyjádření určitého jevu. „Kvalitativní výzkum poskytuje podrobné informace, proč se daný fenomén objevil.“225 Jak říká Strauss a Corbinová, kvalitativní údaje nám mohou posloužit pro ilustraci nebo vyjasnění kvantitativně odvozených závěrů.226 Tito autoři také poznamenávají, že samotný termín „kvalitativní“ může být zavádějící, protože pro každého může mít jiný význam.227 Jedná se spíše o soubor mnoha různých interpretativních přístupů podle různých výzkumných tradic od diskursivní analýzy nebo kritické teorie, které mají původ v sociologii, po ekologickou psychologii vycházející z pedagogiky a zkoumající lidské chování.228 V mém případě po vzoru zahraniční studie Karen Ross„The Gender of News and News of Gender: A Study of Sex, Politics, and Press Coverage of the 2010 British General Election“229 představím 222
DAN, Viorela a Aurora IORGOVEANU. Still On the Beaten Path: How Gender Impacted the Coverage of Male and Female Romanian Candidates for European Office. The International Journal of Press/Politics 2013, 18: 208. s. 215 223 MEEKS, Lindsey. Is She ‘‘Man Enough’’? Women Candidates, Executive Political Offices, and News Coverage. Journal of Communication. ISSN 0021-9916. 62 (2012) 175–193. EBSCO Host. s. 528 224 ŠVAŘÍČEK, Roman a Klára ŠEĎOVÁ. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. s. 24. 225 HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005, s. 53. 226 STRAUSS, Anselm, CORBINOVÁ, Juliet. Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie, s. 10. Boskovice: Albert, 1999. s.11. 227 STRAUSS, Anselm, CORBINOVÁ, Juliet. Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie, s. 10. Boskovice: Albert, 1999. s.10. 228 HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005, s. 52 229 ROSS, Karen, Elizabeth, EVANS, Lisa HARRISON, Mary SHEARS a Khursheed WADIA. The Gender of News and News of Gender: A Study of Sex, Politics, and Press Coverage of the 2010 British General Election. The International Journal of Press/Politics 2013 18:3.
54
výběr článků o sledovaných kandidátkách, kde hrála otázka genderu významnou roli. Tyto články ukazují, jakým způsobem novináři_ky o kandidátkách psali_y. „Všechny (články), svým způsobem, zpracovávají problematiku žen považovaných za skutečné politické aktérky.“230 Při kvalitativní analýze se zajímám především o zakořeněné ideologie, jakými způsoby jsou kandidátky v článcích zobrazovány. Tyto aspekty nelze postihnout obsahovou analýzou. Stejně jako kvantitativnímu výzkumu je vytýkána jistá uniformita, za nevýhodu kvalitativního výzkumu je považována přílišná subjektivita a závislost výsledků na konkrétním výzkumníkovi_ci. Jak ale říká Hendl, „výzkumný proces je vždy kompromisem a vyvažováním nedostatků a výhod“. 231
2.2.1. Konstrukce výzkumného vzorku Uvedu nejprve výběr článků, které významně reflektovaly otázku ženy prezidentky v prezidentské volbě v roce 2013 (z období 21.12.-10.1.2013232). Poté představím výběr článků pojednávajících o jednotlivých prezidentských kandidátkách – historicky první Jaroslavě Moserové z roku 2003 (z období října 2002 až volby 24.1.2003) a dále o kandidátkách Fischerové, Roithové a Bobošíkové z roku 2013 (z období od listopadu 2012 do 1. kola volby 10.1.2013).
ANALYTICKÁ ČÁST 3.1
Kvantitativní analýza
Hlavní VO1: Jak zobrazovala zpravodajská média kandidáty/ky na prezidentskou funkci v r. 2013? H1.1: Média trivializovala relativně více kandidátky než kandidáty. Nyní představím tři grafy znázorňující kategorii trivializace, tedy šest zmínek v podkategoriích partnerství, soukromí, rodičovství, věk, vzhled a gender. Po souhrnném předvedení jednotlivých grafů, které umožní vidět data v celku, je detailněji popíšu. První graf z této trojice č. 5 znázorňuje počet zmínek v našem vzorku u jednotlivých kandidátů_ek.
ROSS, Karen, Elizabeth, EVANS, Lisa HARRISON, Mary SHEARS a Khursheed WADIA. The Gender of News and News of Gender: A Study of Sex, Politics, and Press Coverage of the 2010 British General Election. The International Journal of Press/Politics 2013 18:3., s.12 231 HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005, s. 53 232 V totožném období jako sledovaném obsahovou analýzou. 230
55
Graf č. 5: Počet zmínek v kategorii trivializace u jednotlivých kandidátů_ek 35
Jana Bobošíková
30 6
25
3
20
6
15
3 2
10 5
0 1 0 3 1 2
6 6
0 Gender
3 3
3 1 3 3
2 0 3
10
4 2
7
8
6
3 0 2 2 1 4
Rodičovství
Soukromí
Partneři_ky
Věk
Táňa Fischerová
5
3
Vzhled
Zuzana Roithová
Jan Fischer Karel Schwarzenberg Miloš Zeman
Dále uvádím v grafu č. 6 procentuální poměr u jednotlivých kandidátů_ek k počtu článků, které získali. Graf č. 6: Procento zmínek v kategorii trivializace u jednotlivých kandidátů_ek vzhledem k individuálnímu počtu získaných článků 60,0% 50,0%
8,6%
40,0% 30,0% 20,0% 10,0% 0,0%
3,6% 5,4%
1,2% 8,5% 2,4%
7,1% 2,7% 1,8% 5,4%
12,2%
Miloš Zeman
Karel Schwarzenberg
1,2% 7,3%
17,1%
2,2% 5,6% 4,5% 3,4% 3,4% 2,2% Jan Fischer
4,4% 6,7% 6,7%
0,0% 7,5% 0,0% 2,5% 0,0%
6,7% 0,0% 6,7%
15,0%
Táňa Fischerová
Zuzana Roithová
Partneři_ky Soukromí Rodičovství
5,7%
Věk
8,6%
Vzhled
2,9%
Gender
8,6% Jana Bobošíková
Posledním v této kategorii je graf č. 7 s procentuálním zastoupením počtu zmínek k celkovému počtu článků kumulativně za kandidáty_ky.
56
Graf č. 7: Procento zmínek v kategorii trivializace u kandidátů_ek kumulativně
Gender Kandidátky
10,1%
1,0%
5,9%
4,1%
10,4%
4,3%
Vzhled Věk Rodičovství
Kandidáti
5,0%
2,1%
6,1%
4,7%
6,5%
2,3%
Soukromí Partneři_ky
Co z těchto údajů vyplývá? Gender V grafu č. 5 lze vidět, že Miloš Zeman, Karel Schwarzenberg a Zuzana Roithová získali ve vzorku po 6 zmínkách o jejich genderu. Poměrem k individuálnímu počtu článků233, ve kterých byli_y kandidáti_ky zmiňováni_y v grafu č. 6, ale dojdu ke zjištění, že u Zuzany Roithové byl gender zmiňován nejčastěji – v 15 % článků234. U Zemana to bylo 5,4 %, Schwarzenberg získal 7,3 %. Celkově pak z grafu č. 7 je zřejmé, že u kandidátek se gender objevoval průměrně z 10,1 %, u kandidátů zhruba o polovinu méně, pouze z 5 %. Tento údaj potvrzuje u kategorie gender hypotézu, kdy dochází z různých důvodů k výrazně vyššímu zmiňování genderu u kandidátek235. Roithové byly ve volbě ze tří kandidátek přisuzovány nejvyšší šance na úspěch, a také ve volbách z nich získala nejvíce hlasů, téměř 5 %236. Nejvyšší procento zmínek o jejím genderu lze vysvětlit na následujícím příkladě, který podtrhuje její femininní vlastnosti, jako je kultivovanost a vztah k lidem. „Vůbec si nemyslím ‚běda mužům, kterým žena vládne‘. Ba naopak. Paní Roithová je kultivovaná a vzdělaná dáma, která má nejen zkušenosti, ale dokáže lidi spojovat a hledat nejlepší řešení.“237 Druhá po Roithové získala nejvíce zmínek Jana Bobošíková s 8,6 %. Karel Schwarzenberg získal překvapivě mírně vyšší procento zastoupení zmínek o genderu než Táňa Fischerová. Vysvětlením může být kompenzace jeho vysokého věku, který byl častým tématem, právě s jeho „mužností“. V příštích analýzách by bylo zajímavé doplnit, jak zmínka o genderu v článku vyplývá, zda-li je pozitivní či naopak. Více se budu zabývat zmínkami o genderu v kapitole o kvalitativní analýze. Vzhled Jak je zřejmé z grafů č 5, 6 a 7, vzhled nehrál v článcích významnou roli. Zuzana Roithová a Táňa Fischerová nezískaly ve vzorku v této kategorii ani jednu zmínku, Jana Bobošíková byla v této souvislosti zmíněna jedenkrát. V článku „Volte Karla?“ říká Martin Komárek: „Nejlépe mluví Jana 233
Viz dále graf č.14. Viz graf č. 6, kdy 6 zmínek z celkových 40 článků je 15 %. Jako dokládají zmiňované studie Meeks či Dan a Iorgoveanu. 236 Závěrečná zpráva mise pro hodnocení průběhu voleb 11.-12. ledna 2013 (OBSE/ODIHR) (Office for Democratic Institutions and Human Rights). s. 6. 237 Autor_ka neuveden_a. Ideální hradní pán? 10.1. MF Dnes. 234 235
57
Bobošíková, která má za sebou televizní minulost. Jenže to je opravdu čistě formální schopnost. Obsah je tak jednoduchý, jako by měla, máme-li dát na lidové vtipy, docela jinou barvu vlasů.“238 Tato zesměšňující poznámka týkající se vzhledu byla ojedinělá. Celkově se u mého vzorku v této podkategorii nepotvrzuje hypotéza, že by média u kandidátek více akcentovala jejich vzhled – referovala o nich seriózně. Z kandidátů získal po třech zmínkách Jan Fischer, což je 3,4% výskyt, u Bobošíkové je to 2,9 %. U kandidátů se překvapivě objevují zmínky o vzhledu dvakrát častěji – z 2,13 % oproti 1 % u kandidátek. V kvalitativní části budu podrobněji rozebírat článek, který odkazuje ke vzhledu Zuzany Roithové. Věk Věk byl nejčastěji diskutován v souvislosti s Karlem Schwarzenbergem, a to ze 12,2 %. Ve věku 75 let byl nejstarším kandidátem, média referovala o tom, zda by funkci prezidenta fyzicky zvládl. Sám Schwarzenberg deklaroval, že se cítí zdráv, a snažil se o tom přesvědčit své potenciální voliče_ky například tvrzením, že „funkce prezidenta není atletický závod“ 239. Den před 1. kolem volby vyšel v Mladé frontě Dnes článek „Lékaři mě zkoumali – jdu do toho!“ 240, kde se Schwarzenberg zaštiťuje potvrzením dobrého zdraví od lékařů. „Já jsem si pro jistotu právě nechal udělat důkladnou lékařskou prohlídku, zkoumali mě tři dny a vydali osvědčení, že jsem schopen ještě dlouhá léta poměrně fungovat. Proto jsem se definitivně rozhodl, že do toho půjdu. Stáří nemohu upírat, alternativa ke stáří je, že na to mám velikou chuť, takže jdu do toho!“241 U ostatních kandidátů_ek byl zmiňován příležitostně. Celkově byla frekvence zmínek obdobná – u kandidátek z 5,9 % a 6,1 % u kandidátů. Průměr nám však výrazně ovlivňuje právě Schwarzenberg, u Fischera a Zemana se jednalo o 3,4 % a 2,7 %, oproti 6,7 % u Fischerové a 8,6 % u Bobošíkové. Roithová získala 2,5 %. V podkategorii věk se hypotéza nepotvrzuje, jelikož se nejedná o výrazný rozdíl a nelze vysledovat významnější trend. Rodičovství V souvislosti s rodičovstvím se u kandidátek nejčastěji referovalo o postiženém synovi Fischerové. U Bobošíkové to byla zmínka o její dceři, o mateřství Roithové jsem nezaznamenala ani jednu zmínku. U kandidátů se jednalo o dceru Zemana a syna Fischera, kteří aktivně podporovali v kampani své otce. Celkově je rodičovství zmiňováno mírně častěji u kandidátů, a to z 4,7 %, u kandidátek z 4,1 %. Hypotéza se tedy v této podkategorii nepotvrzuje, jelikož se jedná o téměř totožný výskyt. Soukromí V rámci soukromí rozebírala média často majetek a finanční situaci jednotlivých kandidátů_ek, například jako je tomu v článku „Majetek kandidátů? Zatím žádná bomba“242. Jako častou KOMÁREK, Martin. Volte Karla? MF Dnes. 10.1.2013 DOLEJŠÍ, Václav, KUBÍK, Jiří a Jiří ŠŤICKÝ. Jsem línější a línější. Ale funkce prezidenta není atletický závod. MF Dnes. 7.1.2013 240 Autor_ka neuveden_a. Lékaři mě zkoumali – jdu do toho! MF Dnes. 10.1.2013. 241 Tamtéž. 242 Autor_ka neuveden_a. 7.1.2014. Lidové noviny. „Táňa Fischerová přiznala půlku chalupy v Kytlicích jako dědictví po rodičích. Šéfka Suverenity Jana Bobošíková vlastní s manželem dům v Praze, cenné papíry, pozemky a úspory v řádech milionů. Zuzana Roithová se může pochlubit rodinným domem v Praze na Hanspaulce a chalupou v jižních Čechách s 238 239
58
domněnku vstupu do politiky u české veřejnosti vnímám snahu zajistit si finanční soběstačnost. Pakliže jsou kandidáti_ky solventní již před začátkem své politické kariéry, mohou u veřejnosti budit vyšší důvěryhodnost. Za největšího „boháče“ byl pokládán Karel Schwarzenberg vzhledem k jeho šlechtickému původu. Do kategorie soukromí jsem zařadila také zmínky o předchozích osudech kandidátů_ek – například u Táni Fischerové se jednalo o zmínky o jejím postiženém synovi243, u Zuzany Roithové jsem zase zaznamenala zmínku o znásilnění její matky a babičky sovětskými vojáky po konci druhé světové války244. Jana Bobošíková byla znázorňována spíše jako úspěšná žena – mluvilo se o rodinné firmě nebo o jejím životě z dob komunismu, kdy si přivydělávala jako uklízečka a dokázala tak i na mateřské dovolené přispívat do rodinného rozpočtu. Získala nejvyšší počet zmínek – 17,1 %. Celkově se o soukromí kandidátů referovalo v 6,5 % článků, o kandidátkách to bylo z 10,4 %, čímž se naše hypotéza v této podkategorii potvrzuje. Partneři_ky Ústava České republiky o roli „první dámy“ či „prvního pána“ nehovoří, nepřítomnost partnera_ky by tedy neměla být potíží pro vykonávání prezidentské funkce. Ve společnosti se však dle mého názoru historicky udržuje představa „první dámy“, která plní symbolickou roli po boku svého muže. O Táně Fischerové jsme se z médií dozvěděli, že nežije v partnerském vztahu. „Jestli se Táňa Fischerová (65), kterou nazývají ‚indiánskou babičkou intelektuálů‘, dostane na Hrad, partnera si tam nepřivede. Už více než třicet let totiž neměla významný vztah.“ Partner Jany Bobošíkové byl zmiňován v souvislosti s rodinnou firmou, o manželovi Zuzany Roithové nebyla ve vzorku žádná zmínka. Naopak součástí kampaně kandidátů hrály ženy významnou roli – nejaktivnější byla manželka Jiřího Fischera. O manželce Miloše Zemana se zase psalo, že by v případě zvolení byla spíše v pozadí a v roli doprovodu by se částečně objevovala Zemanova dcera Kateřina. Manželka Karla Schwarzenberga byla spojována s tím, že není Češka, a některá média debatovala nad přijatelností či nepřijatelností takové volby. Tyto diskuze však byly patrné spíše před 2. kolem voleb, kterého se zúčastnil Zeman se Schwarzenbergem. Ty ve vzorku nezahrnuji. Celkově se o partnerech kandidátek mluví častěji a to z 4,3 % oproti 2,3 % zmínek o partnerkách u kandidátů. Hypotéza v této podkategorii se tak potvrzuje. Závěr: Celkově tedy můžeme říci, že se hypotéza H1.1, která předpokládá vyšší trivializaci v jednotlivých podkategoriích u kandidátek, nepotvrzuje. U zmínek o genderu, soukromí a partnerech je procento vyšší u kandidátek, naopak u rodičovství, věku a vzhledu získávají kandidáti vyšší počet zmínek. Tento výsledek tedy naznačuje, že média referovala o kandidátech_kách seriózně a akcentovala spíše jejich individuální charakteristiky.
pozemky o výměře 27 hektarů. V europarlamentu si ročně přijde na 70 tisíc eur. Jan Fischer má zhruba čtyři miliony úspor, třípokojový byt na pražském Barrandově, vozy Alfa Romeo a chalupu. Jeho největší konkurent Miloš Zeman zase přiznal chalupu na Vysočině, jako raritu uvádí nafukovací člun za dva tisíce, v němž brázdí tamní rybník. Žije v nájemním bytě.“ 243KUBÍK, Jiří, Václav DOLEJŠÍ, Jaroslav MAŠEK, Přeju si, aby se všichni shodli. Ano, je to sen! Ale proč nesnít. Mladá fronta. 8.1.2013 244 RENOVICA, Vera. Znásilnili mi maminku i babičku. Blesk. 9.1.2013.
59
H1.2: Média přisuzovala kandidátům_kám stereotypní genderové vlastnosti. Jak je uvedeno v metodologické části, v předvýzkumu jsem vydefinovala vlastnosti, které jsem ohodnotila podle feministické literatury jako feminininní, maskulinní či neutrální a ve vzorku jsem pak sledovala jejich výskyt. V průběhu analýzy se ukázalo, že sledování vlastností pomocí tohoto typu kvantitativní analýzy není lehkým úkolem. Při vysokém počtu a variabilitě adjektiv či typů hodnocení – často podaných ironicky (tedy měnící jejich význam), které se v článcích objevovaly, jsem je musela značně utřizovat a klastrovat, aby seznam kategorií byl v udržitelném rozsahu pro následné kódování. Na kódování vlastností jsem si vytvořila samostatný excelový list, protože sledování všech definovaných kategorií u šesti kandidátů_ek v jedné tabulce bylo značně obsáhlé. Detailněji budu rozebírat vlastnosti jednotlivých kandidátek v kapitole o kvalitativní analýze. Ačkoli jsem sledovala v článcích všechny vlastnosti, které uvádím v tabulce v metodologické části, z časových důvodů, a také kvůli obsáhlosti práce jsem se rozhodla kvantitativně zpracovat pouze tři nejvýraznější. Jako první se jedná o proměnnou citlivý_á/ necitlivý_á. Tato vlastnost je podle feministické literatury považována za typicky femininní, opačně je tedy kandidátům_kám stereotypně přisuzována necitlivost. Do této kategorie jsem zahrnula výčet vlastností, jako jsou: citlivý_á (např. citlivý_á k problémům lidí), lidský_á, hodná_ý. Opakem je pak necitlivý_á a zlý_lá. Graf č. 8: Procento zmínek související s vlastností citlivý_á/ necitlivý_á vzhledem k počtu článků 40,0% 35,0%
28,9%
30,0% 25,0% 20,0% 10,0% 5,0%
Citlivý_á
13,4%
15,0% 8,0% 4,5%
0,0% Miloš Zeman
Necitlivý_á 5,0%
1,2%
1,1%0,0%
Karel Jan Fischer Schwarzenberg
0,0%
0,0%
Táňa Fischerová
Zuzana Roithová
2,9% 0,0% Jana Bobošíková
Z grafu č. 8 je patrné, že největší výskyt byl u Fischerové – téměř 29 % bez jediné negativní zmínky. Fischerová byla v médiích převážně popisována jako „idealistka“ či „citlivá víla“, lze tedy u jejího mediálního obrazu vyvodit jistou stereotypizaci. Bobošíková měla naopak obraz opačný. Získala pouze jednu zmínku o své domnělé necitlivosti, a to v deníku Blesk, která se týkala exekuce její sestry. „Prezidentská kandidátka Jana Bobošíková (48) má zřejmě hlavu plnou volby. Měla by ale zpozornět a víc se věnovat rodině! Její o tři roky mladší sestra Miroslava totiž čelí už
60
čtrnácti exekucím!“245 Jedná se o klasickou výtku, kdy je ženě připomínáno, že kvůli její angažovanosti v politice může utrpět její rodina, jelikož jí nemůže věnovat tolik času. U kandidátů se takové zmínky neobjevují, jak jsem již uvedla v metodologické části, naopak jistá nezávislost na rodině je považována za výhodu.246 V seriózních médiích se ale tato výtka neobjevila. Citlivost se u kandidátů vyskytovala nejvíce u Schwarzenberga, a to v 13,4 % článků. Například: „Budu nejspíš volit Karla Schwarzenberga, protože je to člověk, za kterým stojí úctyhodná životní dráha, během které nezištně pomohl mnohokrát Československu, demokratické opozici i novodobé české demokracii.“247 Zároveň i Zeman byl zobrazován v této kategorii z 8 %. Bobošíková s ní spojována nebyla vůbec a Roithová jen ve 2 zmínkách tvořících 5 %. Jak se dozvíme v kvalitativním rozboru, byla považována spíše za pragmatickou. Celkově je však hypotéza v této podkategorii citlivý_á/ necitlivý_á potvrzena – jak lze vidět z grafu č. 9. O kandidátkách bylo referováno jako o citlivých ve vyšší míře (11,3 % vůči 7,5 % u kandidátů). Zároveň jsou častěji vnímáni jako necitliví kandidáti (1,9 % vůči 1 % u kandidátek).
Graf č. 9: Procento zmínek u kandidátů_ek související s vlastností citlivý_á/ necitlivý_á
Necitlivý_á 1,9% 1,0% Kandidáti Citlivý_á
0,0%
7,5% 5,0%
Kandidátky
11,3% 10,0%
15,0%
20,0%
25,0%
30,0%
Další podkategorií je vlastnost čestný_á (stereotypně femininní) a nečestný_á (maskulinní). Do čestný_á jsem řadila: čestný_á, solidní, slušný_á, transparentní, nezmanipulovatelný_á. Opakem je pak negativní vyznění těchto vlastností.
Autor_ka neuveden_a. Exekuce v rodině. Blesk. 7.1.2013. RAKUŠANOVÁ, Petra. Mechanismy inkluze a exkluze žen v politice v České republice. Gender, rovné příležitosti, výzkum. Ročník 6, číslo 2/2005, s. 27. [online] [cit. 2014-4-01] Dostupné z: http://www.genderonline.cz/view.php?cisloclanku=2006020605 247 Autor_ka neuveden_a. Volbu prezidenta ulehčí kalkulačka, osobnosti nejčastěji volí knížete. Mladá fronta. 10.1.2013. 245 246
61
Graf č. 10: Procento zmínek souvisejících s vlastností čestný_á / nečestný_á 40,0% 35,0% 30,0% 25,0% 20,0% 15,0% 10,0% 5,0% 0,0%
38,2%
33,9% 22,0%
15,6% 4,5% Miloš Zeman
6,1%
Karel Schwarzenberg
Čestný_á
15,0%
Nečestný_á 3,4% Jan Fischer
2,2%
2,5%
Táňa Fischerová
Zuzana Roithová
2,9%2,9% Jana Bobošíková
V případě nečestnosti se zde nejčastěji hovořilo o financování kampaně, kdy nejméně transparentní byla médii posuzována kampaň a osobnost Fischera a Zemana (získali z 38,2 % a 34,2 % negativní vnímání, paradoxně u Fischera v rozporu s výsledky analýzy Transparency International248). Tímto se potvrzuje hypotéza, kdy předpokládáme, že „maskulinní nečestnost“ je spojována právě s kandidáty. Kandidátky v této podkategorii dopadly lépe. Mohlo k tomu přispět také to, že měly na své kampaně výrazně nižší rozpočet, jak pojednávám v kapitole o kampaních. Bobošíková získala neutrální skóre. Jako nečestná byla popisována v souvislosti s analýzou Transparency International.249 „Za nejprůhlednější označila Transparency International kampaň Jana Fischera, následovanou herečkou Táňou Fischerovou a lidoveckou europoslankyní Zuzanou Roithovou. Na opačném konci pořadí, sestavovaného podle 13 kritérií, je šéfka Suverenity Jana Bobošíková a bývalý premiér Miloš Zeman.“250 Jedna „nečestná“ zmínka u Roithové a Fischerové je pak z glosy Ondřeje Tučka „O čem jsme vám letos neřekli pravdu251“, ve kterém popisuje, že u prezidentské volby dochází ke spiknutí Němců, jelikož na post hlavy státu se hlásí německé rodinné klany – Schwarzenberg, Fischer, Fischerová, Roithová atd. Kam zařadit takovéto vyznění článku, je diskutabilní. Vyznění je ironické, autor jistě nebral „invazi“ Němců do Čech vážně a poukazoval na ni v nadsázce. Na druhou stranu ironie nemusí být všemi čtenáři_kami pochopena a může naopak vyvolat spíše xenofobní reakce. V tom případě článek zmíněné diskredituje a zobrazuje je jako ty s nečestnými zájmy. Zmínku o kandidátech_kách jsem tedy zařadila do kategorie „nečestný_á“.
Transparentní volby. [online] 14.10.2013 [cit. 2014-3-15] Dostupné z: http://www.transparentnivolby.cz/prezident2013/?kandidati=zuzana-roithova 249 Transparentní volby. [online] 14.10.2013 [cit. 2014-3-15] Dostupné z: http://www.transparentnivolby.cz/prezident2013/?kandidati=zuzana-roithova 250 Autor_ka neuveden_a. Volby jsou za dveřmi, kampaň se vyostřuje. Lidové noviny. 9.1.2013. 251 TUČEK. Ondřej. O čem jsme vám letos neřekli pravdu. Hospodářské noviny. 31.12.2012. 248
62
Graf č. 11: Procento zmínek u kandidátů_ek souvisejících s vlastností čestný_á / nečestný_á
Nečestný_á
26,1%
2,5% Kandidáti
Čestný_á
9,9%
0,0%
5,0%
Kandidátky
11,1% 10,0%
15,0%
20,0%
25,0%
30,0%
Na druhou stranu jako nejvíce čestná nebyla médii zobrazována žádná z kandidátek, ale Karel Schwarzenberg, a to z 22 %. I tak jsou procentuálně všechny kandidátky dohromady hodnoceny jako čestné z 11,1 % oproti 9,9 % u kandidátů a nečestnost se objevuje u celých 26,1 % kandidátů versus 9,9 % u kandidátek. Tímto se hypotéza o přisuzování stereotypní vlastnosti čestný_á / nečestný_á potvrzuje. Dále jsem sledovala vlastnost ambiciózní/ neambiciózní. Do kategorie ambiciózní, jako stereotypní maskulinní vlastnosti, jsem řadila: ambiciózní, ctižádostivý, sebejistý, uvolněný. Do kategorie protikladné, a tedy stereotypně femininní, pak: nevýrazná, zakřiknutá, tichá, nepřesvědčivá, nervózní, nejistá.
Graf č. 12: Procento zmínek souvisejících s vlastností ambiciózní/ neambiciózní 40,0% 35,0%
28,6%
30,0% 25,0% 20,0% 15,0% 10,0% 5,0%
2,7%
Ambiciózní
14,6%
12,5% 4,9% 2,4%
6,7%
6,7% 4,4%
7,5%
Táňa Fischerová
Zuzana Roithová
2,5%
Neambiciózní 2,9%
0,0% Miloš Zeman
Karel Schwarzenberg
Jan Fischer
Jana Bobošíková
Zde je patrné, že jako nejvíce ambiciózní byla médii považována Jana Bobošíková, jež získala 28,6 %. Bobošíková byla často popisována jako populistka, která se chce zviditelnit. Detailnější rozbor přednesu v kvalitativní analýze. Mezi muži byl podle médií nejambicióznější Miloš Zeman s 12,5 %. Zajímavé je procento referující o neambicióznosti Jana Fischera (14,6 %) a Táni Fischerové (6,7 %), které je vyšší než pozitivní vyznění. Fischer získal velký počet negativních zmínek popisujících především jeho nervozitu a nejistotu, jakou navenek působil. U Fischerové byla 63
možným vysvětlením střídmost v jejím projevu, která nedávala cítit dychtivost po možné funkci. Zároveň Fischerová deklarovala, že nápad účastnit se prezidentské volby vzešel od jejích přátel, nebyl tedy od začátku její iniciativou a post prezidentky by vnímala spíše jako službu. Graf č. 13: Procento zmínek u kandidátů_ek související s vlastností ambiciózní/ neambiciózní
Neambiciózní
6,6%
4,0% Kandidáti
Ambiciózní 0,0%
8,0% 5,0%
Kandidátky
13,5% 10,0%
15,0%
20,0%
25,0%
30,0%
Celkově díky Bobošíkové získaly kandidátky 13,5 % pozitivních zmínek oproti 8 % u kandidátů. Co se týče neambicióznosti, jedná se o 6,6 % ku 4 % u kandidátek. Jelikož hypotéza v podkategorii ambiciózní/neambiciózní vyšla opačně, než jsem předpokládala, nelze ji tedy potvrdit. Závěr Kandidátky jsou dle médií citlivější a čestnější než kandidáti, tedy oplývají femininními vlastnostmi. Nedá se však zároveň říci, že by média vnímala jako citlivé pouze kandidátky. Na citlivost je spíše nahlíženo dvojím metrem – u kandidátů vzbuzuje sympatie, u kandidátek může být zintenzivněná, jak je tomu v případě Schwarzenberga a Fischerové. Kandidátky byly zobrazovány zároveň jako ambicióznější, což je dle feministické literatury považováno za vlastnost maskulinní. Nemohu tedy potvrdit či vyvrátit hypotézu H1.2, že by média kandidátům_kám přisuzovala stereotypní genderové vlastnosti. Takový závěr by byl zjednodušující. Hlavní VO2: Zobrazovala zpravodajská média v souvislosti s prezidentskými volbami 2013 politiku jako „mužskou disciplínu“? H2.1: Média věnovala relativně více pozornosti kandidátům než kandidátkám. H2.1:1: Kandidáti jsou častěji aktéři článků než kandidátky.
64
Graf č. 14. Počet zmínek jednotlivých kandidátů_ek v článcích vzorku (181 článků) 120 100
112, 62%
89, 49%
82, 45%
80 60
45, 25%
40 22%
35, 19%
Táňa Fischerová
Zuzana Roithová
Jana Bobošíková
40 20 0 Miloš Zeman
Karel Schwarzenberg
Jan Fischer
Z grafu č. 14 je patrné, že hypotéza H2.1.1 je potvrzena – všichni tři kandidáti se v článcích objevovali častěji než kandidátky. Nutno říci, že tento závěr není nikterak překvapující. Nejvíce pozornosti věnovala média ve vzorku Zemanovi – objevil se ve 112 článcích (62 % ze 181). Z kandidátek byla první Fischerová, která získala 45 zmínek, tedy 25 %, na druhém místě se umístila Roithová se 40 zmínkami, tedy 22 %, a třetí Bobošíková s 35 zmínkami a 19%. První místo Fischerové je pozoruhodné, protože agenturami byly větší šance přisuzovány Roithové, která také nakonec získala 4,95 % hlasů oproti 3,23 % Fischerové (viz kapitola o volební kampani). Za zmínku stojí pohled na graf č. 15 znázorňující srovnání počtu článků s průměrným počtem za všechny kandidáty_ky. Průměr 67,2 je zde dosazen za nulovou hodnotu. Graf č. 15: Porovnání s průměrným počtem článků (tzn. 67,2) 50 40 30 20 10 0 -10 -20 -30 -40
45
15
Miloš Zeman
22
Karel Schwarzenberg Jan Fischer -22
-27
Táňa Fischerová -32
Pokud bychom předpokládali, že kandidáti_ky mají mít v denících obdobně vymezený prostor, jako je tomu v České televizi a Českém rozhlase, kde mají stejně vyměřený čas pro svou propagaci – nezávisle na volebních preferencích – existuje zde výrazný nepoměr vůči kandidátkám. Ani jedna z nich průměrného počtu 67 článků nedosáhla. Toto znevýhodnění pak může naznačovat horší startovní pozici vůči jejich voličům_kám.
65
H2.1:2: Kandidáti vystupují častěji v roli hlavního aktéra článku. Jak je vidět z následujícího grafu, kandidáti vystoupili ve 202 zmínkách jako hlavní aktéři článků, kandidátky pouze v 85 případech. Početně tedy kandidáti převažují, což potvrzuje naši hypotézu. Graf č. 16: Počet zmínek kandidátů_ek v rolích hlavních a vedlejších aktérů
Nepřítomni
423
260 35
Vedlejší
85
Hlavní 0
Kandidátky
81
100
Kandidáti 202 200
300
400
500
Je však zajímavé se podívat na téměř shodné procentuální vyjádření vzhledem k počtu získaných článků. Je možné říci, že pokud se o kandidátech_kách psalo, pak vystupovali_y v obdobném poměru jako hlavní a vedlejší aktéři_ky. V tomto směru bylo zpravodajství genderově vyrovnané. Graf č. 17: Procento zmínek kandidátů_ek v rolích hlavních a vedlejších aktérů vzhledem k získaným článkům
Kandidátky
71,6%
28,4% Hlavní
Kandidáti 0,0%
72,0% 20,0%
40,0%
Vedlejší
28,0% 60,0%
80,0%
100,0%
120,0%
Z následujícího grafu lze vyčíst, že nejvyšší pozornost získal Zeman se 73 články, ve kterých byl zobrazen jako hlavní aktér. Druhým kandidátem byl v tomto ohledu Fischer s 67 články a třetí Schwarzenberg s 62 články v roli hlavního aktéra. Mezi kandidátkami získala nejvyšší počet článků s rolí hlavní aktérky Roithová.
66
Graf č. 18: Počet zmínek jednotlivých kandidátů_ek v rolích hlavních a vedlejších aktérů 160 140 120 100 80 60 40 20 0
99 73
69 39
Miloš Zeman
146
141
136 92
Hlavní
67
62 20
22
Karel Schwarzenberg
Jan Fischer
28
17
Táňa Fischerová
29
Vedlejší
28
11
Nepřítomni
7
Zuzana Roithová
Jana Bobošíková
Roithová sice získala oproti Fischerové nižší pozornost (40 versus 45 článků252), v grafu č. 19 ale vidíme, že pokud už je zmíněna, častěji vystupuje v roli hlavní aktérky - ze 72,5 % oproti 62,5 %. Nejlépe ze všech si v tomto směru vedla Bobošíková, která v 80 % článků vystupuje jako hlavní aktérka (28 ze 35 článků). Tomu odpovídá i ambicióznost, která byla Bobošíkové přisuzována (graf č. 12). Graf č. 19: Procento zmínek jednotlivých kandidátů_ek v rolích hlavních a vedlejších aktérů vzhledem k získaným článkům 0,0% Miloš Zeman Karel Schwarzenberg Jan Fischer Táňa Fischerová Zuzana Roithová Jana Bobošíková
20,0%
40,0% 65,2%
60,0%
80,0%
100,0%
34,8%
75,6%
24,4%
75,3%
24,7%
62,2% 72,5% 80,0%
120,0%
37,8%
Hlavní Vedlejší
27,5% 20,0%
A jakou pozornost, co se týče role hlavních aktérů získali_y kandidáti_ky v jednotlivých denících? Následující výsledky považuji pouze za ilustrativní, jelikož k důkladnější analýze bych potřebovala mít k dispozici výzkum čtenářství. Ze seriózních deníků získaly kandidátky největší pozornost v Mladé Frontě Dnes – Fischerová 21, Roithová 17 a Bobošíková 14 článků (graf č. 20).
Lze odvodit součtem článků, kde vystupovaly jako vedlejší a hlavní aktérky v grafu č. 18 (Fischerová 28+17=45; Roithová 29+11=40) či z grafu č. 14. 252
67
Graf č. 20: Hlavní a vedlejší aktéři_rky v MF Dnes 0
10
20
Miloš Zeman
30
40
36
Karel Schwarzenberg
15
Zuzana Roithová
14
Jana Bobošíková
80
90
48 5
Hlavní
44
6
Vedlejší
61
3
11
70 33
9 33
Táňa Fischerová
60
13
25
Jan Fischer
50
Nepřítomni
65
3
68
Na druhou stranu nejmenší pozornost získaly kandidátky v Právu. Fischerová pouhé 3 články, oproti tomu Bobošíková, známá svými sympatiemi ke komunistům, získala v tomto spíše levicovém deníku články 4 (i když pouze v roli vedlejší aktérky). Lze spekulovat, že mezi čtenáři deníku Právo je více mužů než je tomu u Mladé Fronty Dnes, proto zde kandidátky získaly méně prostoru. Graf č. 21: Hlavní a vedlejší aktéři_rky v Právu 0
5
Miloš Zeman
15
13
Karel Schwarzenberg
10
Jan Fischer
11
Táňa Fischerová
2
1
Zuzana Roithová
2
0
Jana Bobošíková
10
4
20
25
10 3
Hlavní 15
29
35
9 19
6
30
Vedlejší Nepřítomni
30 0
28
V Lidových novinách získali Zemana a Schwarzenberg obdobnou pozornost – 25 ku 24 článků. V roli hlavního aktéra však byl častěji Schwarzenberg – v 19 případech. Stejně vyváženou pozornost na počet článků získaly i Fischerová s Roithovou – obě po 13 článcích. Roithová vystupovala častěji v roli hlavní aktérky.
68
Graf č. 22: Hlavní a vedlejší aktéři_rky v LN 0
5
10
Miloš Zeman
15
20
15
Karel Schwarzenberg
6
Zuzana Roithová Jana Bobošíková
45
Hlavní
19
7
Vedlejší
28 5
7
40
17
7
8
35 16
5
15
Táňa Fischerová
30
10 19
Jan Fischer
25
Nepřítomni
28
2
32
Hospodářské noviny referovaly o kandidátkách nejvyváženěji, co se týče míry získané pozornosti – všechny tři získaly po 5 článcích, kdy ve 3 z nich vystupovaly jako hlavní aktérky. Graf č. 23: Hlavní a vedlejší aktéři_rky v HN 0
5
Miloš Zeman
10
7
Karel Schwarzenberg
5
5
Jan Fischer
15
20
25
8
2
13
6
Hlavní
4
10
Táňa Fischerová
3
2
15
Zuzana Roithová
3
2
15
Jana Bobošíková
3
2
15
Vedlejší Nepřítomni
Zajímavé je i porovnání seriózního tisku s Bleskem, kde kandidáti_ky získali_y sice očekávaně malý, ale srovnatelný prostor. Graf č. 24: Hlavní a vedlejší aktéři_rky v Blesku 0 Miloš Zeman
1
2
2
Karel Schwarzenberg
3
4
1
5
3
1
2
2
Táňa Fischerová
2
1
3
Zuzana Roithová
2
1
3
0
3
7
3
Jan Fischer
Jana Bobošíková
6
4
0
Hlavní Vedlejší Nepřítomni
3
69
H2.1.3: Kandidáti jsou častěji citováni než kandidátky a jejich citacím je dán větší prostor. Na následujícím grafu vidíme, že kandidáti získali v citacích více než dvakrát větší prostor – poměr je 58 citací kandidátů ku 28 citacím kandidátek. Podobně tomu bylo i u rozhovorů, kde získali téměř o 50 % více prostoru než kandidátky (11 ku 6). Graf č. 25: Typ pozornosti kandidátů_ek
Rozhovor
11
6
Parafráze, zmínka
214
Kandidáti
87
Kandidátky Citace
58 0
28 50
100
150
200
250
300
350
Jak vypadalo rozdělení pozornosti u jednotlivých kandidátů_ek? Z grafu č. 26 lze vyčíst, že Zeman, Schwarzenberg a Fischer získali téměř stejný prostor promlouvat citací – 21 ku 19 ku 18 případů. U kandidátek získala nejvíce citací Fischerová (11). Je to tedy dvakrát méně než jich získal Zeman. Třetí v pořadí je opět Bobošíková s 8 citacemi. Podobný je výsledek u rozhovorů, kde Zeman s Fischerem získali čtyři, všechny tři kandidátky pouze po dvou. Graf č. 26: Typ pozornosti kandidátů_ek jednotlivě 0
50
Miloš Zeman
21
Karel Schwarzenberg
19
Jan Fischer
18
Táňa Fischerová
11
Zuzana Roithová
9
Jana Bobošíková
8
100 87
60 67 32 29 26
2
150 4
69 99
3 4
92 136
2
141
2
145
200
Citace Parafráze, zmínka Rozhovor Nepřítomni
Graf č. 27 nabízí zajímavé údaje. Pokud se v článku objevila zmínka o kandidátkách, byly citovány mírně častěji než kandidáti. Jakoby autoři_ky článků chtěli deficit výrazně nižšího počtu článků o kandidátkách dohnat tím, že ženy dostanou mírně větší prostor „promlouvat“.
70
Graf č. 27: Procento pozornosti kandidátů_ek vzhledem k získaným článkům 0% Miloš Zeman
20%
40%
60%
19%
Karel Schwarzenberg
100%
78%
23%
Jan Fischer
80%
4%
73%
20%
120%
75%
4%
Citace
4%
Parafráze, zmínka
4%
Rozhovor
Táňa Fischerová
24%
Zuzana Roithová
23%
73%
5%
Jana Bobošíková
22%
72%
6%
71%
Z následujícím grafu č. 28 lze vyčíst, že citace kandidátů získaly větší prostor než u kandidátek a měly větší pestrost rozsahu. U kandidátek se například neobjevovaly středně dlouhé citace od 31 – 50 slov. Graf č. 28: Délka citací kandidátů_ek 0 Miloš Zeman
2
4
2
6
8
6
Karel Schwarzenberg
4
5
Táňa Fischerová
6
4
Zuzana Roithová
2
Jana Bobošíková
2
10 3
5
0 4
12
3
6
Jan Fischer
10
4 0
14
16
4 3
5 2
5
18
20 1-15, 15-30 31-50 51 a více slov
3
Celkově se hypotéza H2.1 o tom, že média věnovala relativně více pozornosti kandidátům než kandidátkám potvrzuje ve všech třech podkategoriích. O kandidátech se psalo častěji, ve větší frekvenci vystupovali v rolích hlavních aktérů a mohli častěji přímo vyjádřit svůj názor, a to skrze citace. Docházím tedy k podobným závěrům jako autorky zahraničních a českých prací, které uvádím v metodologické části. Ukazuje se, že i v této prezidentské volbě byly kandidátky do jisté míry „zneviditelňovány“. H 2.2: Média konstruovala prezidenta jako muže. Z výsledků grafu č. 29 vyplývá vysoký počet generického maskulina, které potvrzuje jeho nadužívání. Pouze ve 22 případech, tedy 12 % všech článků, bylo použito rodově citlivé označení (součet „Bez GM“ a „Kombinace“).
71
Graf č. 29: Použití generického maskulina ve všech článcích
Pouze GM 80 44%
Netematické 79 44%
Bez GM 11 6%
Kombinace 11 6%
Stejně jako Baslarová a Binková, i v mé analýze jsem zaznamenala velké množství maskulina především v titulcích. Tímto způsobem byla postava prezidenta_ky v podstatě konstruována jako muž. Uvedu několik příkladů: Hradní sokové tasili zbraně253 Prezidenti si neumějí vyprat254 Volby budou. Do finále jde devět prezidentů255 Od prezidenta nečekáme, že bude Mesiášem. Jeho království je z tohoto světa, neboť je to české království, česká země“256. Co nabízejí hradní adepti českému byznysu257 Králové a vlastizrádci258 Ideální hradní pán? Volba není lehká?259 Následující graf č. 30 znázorňuje celkový pohled na všechny články podle přítomnosti generického maskulina a tenderu autora_ky. Velký počet článků byly tzv. netematické – takové, ve kterých se mluvilo pouze o konkrétních kandidátech bez odkazu ke kandidátkám. Graf č. 30: Použití generického maskulina podle genderu autora_ky
Netematické
61
Bez GM
5
Kombinace
5
3
Autor či více autorů
1 1 1 1
Autorka 0
Pouze GM
Autor/ka neuveden/a, agentura 62
0
10
20
6 40
60
7
5 80
Více autorů, kombinace pohlaví 100
Mladá fronta. 28.12.2012. LN. 31.12.2012. 255 Mladá fronta. 5.1.2013. 256 PUTNA, C. Martin. Padesát tisíc, nebo země? Lidové noviny, 2.1.2013 257 KREČ, Luboš, KREČ, Aleš, MĚŘIČKA. Co nabízejí hradní adepti českému byznysu. Hospodářské noviny. 7.1.2013 258 PUTNA, C. Martin. Králové a vlastizrádci. Lidové noviny, 9.1.2013 259 Autor_ka neuveden_a. Méně samců. A žádného brouka Pytlíka. Mladá fronta Dnes. 10.1.2013 253 254
72
Autorky u 5 článků ze 17 v našem vzorku nepoužívaly generické maskulinum, což odpovídá přibližně 42 % jejich článků. Podle zjištění Baslarové a Binkové260 jsou genderově nekorektní výrazy častější u mužů novinářů, v jejich analýze je používali v 1/2 případů, ženy-novinářky pak v 1/3. V mé analýze jsem dospěla k podobným výsledkům, kdy novináři použili pouze maskulinum v 83 % případů, novinářky v 50 % případů, jak ukazují grafy č. 31 a 32. Potvrzuje se, že ženy novinářky píší více genderově korektním jazykem – generické maskulinum nepoužily ze 42 % oproti 5 % u novinářů. Pokud odvozuji hypotézu H 2.2 o médiích konstruujících prezidenta jako muže podle užití generického maskulina, hypotéza se tak potvrzuje. Je důležité poznamenat, že i samotný zákon o prezidentské volbě261 je genderově nevyvážený. Hovoří se zde pouze o kandidátech na prezidenta, nikoli i kandidátkách. Toto názvosloví zvýrazňuje představu o politice jako mužské disciplíně. Graf č. 31: Použití generického maskulina u autorky
Bez GM 5 42% Kombina ce 1 8%
Graf č. 32: Použití generického maskulina u autora či více autorů
Pouze GM 6 50%
Kombina ce 9 12%
Bez GM 4 5%
Pouze GM 62 83%
H2.3: Média spojovala kandidátky s „ženskými“ a kandidáty s „mužskými“ tématy. Mezi hlavní diskutovaná témata před 1. kolem voleb byla obava z odsunutí voleb. Tomio Okamura, kterému se nepodařilo získat podpis 50 tisíc občanů a stát se tak oficiálním kandidátem, podal stížnost k Ústavnímu soudu, který ji na přelomu roku 2012 přezkumoval. Mezi další klíčová témata patřily prezidentské pravomoci a jejich možné posílení. Mezi tyto pravomoci patří i amnestie, která byla značně diskutována v souvislosti s rozsáhlou amnestií úřadujícího prezidenta Václava Klause 1. ledna 2013. Ta byla přijata velmi kontroverzně, jelikož osvobozovala i aktéry_ky významných korupčních kauz či podvodů, jejichž případy byly v právním řešení řádu let. Ke konci kampaně probíhala řada prezidentských debat, kde se diskutovalo například o postoji k Evropské unii a Benešovým dekretům. Významným tématem byla transparentnost
BASLAROVÁ, Iva, Pavlína BINKOVÁ. Rovné příležitosti českých političek ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2006 z pohledu médií. (Kvantitativní analýza) Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity, Katedra mediálních studií a žurnalistiky. Pro občanské sdružení Fórum 50%. s. 19. [online] [cit. 2014-3-11] Dostupné z: http://padesatprocent.cz/docs/volby-v-mediich.pdf 261 Ústavní zákon č. 275/2012 Sb., Zákon o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky) Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=275&r=2012 260
73
kampaně jednotlivých kandidátů_ek. Sledována byla transparentnost volebních účtů, napojení na různé lobbistické skupiny, výše nákladů na kampaň a obavy z nesprávně zaznamenávaných darů. V metodologické části jsem popsala způsob rozdělení témat podle feministické literatury na „ženské“ a „mužské“. Při samotném kódování jsem ale došla k závěru, že v mém vzorku jsou kandidáti_ky spojováni_y převážně se svými zkušenostmi, s kampaní, se svým programem, který je u všech specifický. Nejsou tedy ve velké míře spojováni_y s tématy, jak je definuje Dan a Iorgoveanu262 . Proměnné jsem rozdělila do těchto 7 kategorií: 1
Volba
2 3
Kampaň Preference
4
Osobnost
5
Pravomoci prezidenta
6 7
Rodina Jiné
volební legislativa, budou se volby konat? stížnost Tomia Okamury u Ústavního soudu debaty, spoty, volební aktivity, koncerty, financování preference, kdo z koho, průzkumy osobnostní charakteristiky, kvalifikace kandidáta a kandidátky, majetek, důvody kandidatury jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi, svolává zasedání a rozpouští Poslaneckou sněmovnu, jmenuje prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, jmenuje členy Bankovní rady České národní banky, jmenuje soudce Ústavního soudu, jeho předsedu a místopředsedy, jmenuje ze soudců předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu, a další.263 rodina jakékoli jiné téma
Tyto kategorie nelze rozdělit optikou feministické teorie na „mužské“ a „ženské“. Zvažovala jsem, jestli v tomto případě z hypotézy neupustit. Ačkoli nebude zodpovězena, přikládám za důležité zmínit, že se články samotnému obsahu programu věnovaly v malé míře. Jak lze vyčíst z následujícího grafu, nejčastěji diskutovaným tématem byla osobnost kandidátů_ek, ať už jako hlavní či vedlejší téma. Druhým nejčastějším tématem pak byly volební preference, kdy se rozebíralo, který z kandidátů_ek má nejvyšší šance uspět. Tuto hypotézu o spojování kandidátek s „ženskými“ a kandidátů s „mužskými“ tématy nemohu potvrdit ani vyvrátit.
DAN, Viorela a Aurora IORGOVEANU. Still On the Beaten Path: How Gender Impacted the Coverage of Male and Female Romanian Candidates for European Office. The International Journal of Press/Politics 2013, 18: 208 originally published online 5. 263 Pravomoci prezidenta. Dostupné z: https://www.hrad.cz/cs/prezident-cr/pravomoci-prezidenta.shtml 262 262
74
Graf č. 33: Hlavní a vedlejší témata článků pro všechny kandidáty_ky 0
50
Volba
30
3
Kampaň
29
4
Preference
37
Osobnost
100
45
Hlavní téma
61
Pravomoci prezidenta
4
150
73
Vedlejší téma
4
Rodina
4 8
Jiné
16 9
Grafy č. 34 a č. 35 níže ukazují, že kandidáti se k tématu preferencí, tedy „kdo, z koho“, vyjadřovali ve svých citacích častěji. To může implikovat, že byli chápáni jako silnější soupeři. Výrazné je například skóre Schwarzenberga, který získal v této kategorii 9 zmínek oproti 1 zmínce všech tří kandidátek. U kandidátek je zase častější oblast pravomocí prezidentka_ky. Možným vysvětlením může být to, že jelikož by se jedna z kandidátek stala historicky první prezidentkou naší země, autoři_ky článků je nechali_y vyjádřit se více k samotným krokům, které by v případě zvolení udělaly. Graf č. 34: Témata citací kandidátů
Jiné
2
4
Jiné 1 0 0
3
Rodina 10 0 Pravomoci prezidenta
4
Osobnost
2 7
Preference
4
Kampaň
5
Volba
111 0
Miloš Zeman
4 4 9
2
Graf č. 35: Témata citací kandidátek
6
Karel Schwarzenber g
4
4
10
Jan Fischer 20
Rodina 1 1 1 Pravomoci prezidenta
4
Osobnost
4
5
2
Táňa Fischerová
2 3
Zuzana Roithová
Preference 1 1 1
Jana Bobošíková
Kampaň 1 2 2 Volba
111 0
5
10
15
Na následujícím č. 36 grafu vidíme, že Zeman s Fischerem získali nejvíce negativního hodnocení na své citace v kategorii osobnost. U kandidátek je zajímavé, že Bobošíková získala pouze neutrální a negativní hodnocení, ani jedno pozitivní. Naopak Roithová nezískala ani jedno negativní hodnocení. Nejčastější však bylo neutrální hodnocení napříč kandidáty, což naznačuje na férové zobrazování všech kandidátů_ek.
75
Graf č. 36: Vyznění citovaných témat u jednotlivých kandidátů_ek
Jana Zuzana Bobošíková Roithová
Táňa Fischerová
Jan Fischer
Karel Schwarzenb erg
Miloš Zeman
0
4
6
8
10
12
14
16
18
Poz 0 1 0 Neg 0 Neut
2
1
1
3
0
3
Poz 0
3
4
4
3
1
2
0
Neg 0 Neut
1
2
4
4
2
0
4
4
0
Poz 0 Neg 0 Neut
4
0
1
Poz 0
4 2
4
2
4
1 0
4
1 0
2
0
Neg 0 1 0 1 Neut
1
1
1
2
Poz 0 1 0 Neg 0 Neut
1
2
1
1
Poz 0 Neg 0 1 0 1 0 Neut
Volba
3.2
2
1
2
Kampaň
1
2
Preference
2
0
Osobnost
Pravomoci prezidenta
Rodina
Jiné
Kvalitativní analýza
V této části představím výběr článků, které reflektovaly otázku ženy prezidentky v současných prezidentských volbách a dále uvedu rozbor výběru článků týkající se Jaroslavy Moserové, kandidátky z roku 2003, a sledovaných kandidátek v obsahové analýze z roku 2013. Pořadí údajů v tabulce nevypovídá o jejich frekvenci.
76
3.2.1
Proč nemáme matku vlasti v roce 2013
„Proč nebudeme mít matku vlasti“264 Jako první představím článek Jany Bendové, který symbolicky shrnuje kandidaturu třech žen také svým podtitulkem „On je ve sféře moci přirozený, ona stále spíš hostem“. V roce 2003 se článkem Bendové prolínalo „oprávnění“ kandidatury Jaroslavy Moserové na post prezidentky. V roce 2013 opět nabádá, že zvolit ženu prezidentku by bylo pro naši zemi dobré. Situaci popisuje: „Tatíček s aureolou mocnáře odchází, netatíčkovská žena přichází...“ Naráží zde na Masarykovský odkaz, který je však třeba aktualizovat, protože svět se vyvíjí a je dál než před 100 lety. Zároveň poukazuje na rigidní představu muže-prezidenta, kdy je tento úzus značně přiživován generickým maskulinem – „hledáme tatíčka, krále, prezidenta“. Pokud potřebujeme navazovat na tradici, prezidentku pak označuje za nástupkyni kněžny Libuše. Bendová vyjmenovává, které zahraniční země již prezidentku mají. Popisuje také situaci, kdy německá kancléřka Merkelová podporovala kandidaturu ministryně práce na prezidentku, ale „zvedlo se nejedno mužské obočí: Zemi by měly vést dvě ženy?! A tak nevedou“. Podle ní je velká škoda, že ženy jsou stále ve vysoké politice považovány za “zvláštní druh“. Bendová upozorňuje na dvojí metr při posuzování schopností kandidátů_ek: „Udělá-li něco špatně žena politička, hned se vyrojí sarkastické hlasy ‚haha, tady máte ty své lepší ženy.‘ Když udělá něco špatně muž politik, haha s odkazem na jeho mužství neuslyšíte.“ Ženy jsou tak v České republice stále stereotypně odkazovány do role matek a pečovatelek. Dalším důvodem neúspěchu kandidátek je ten, že „nejsou tak skvělé, aby překonaly stereotypy a současně soupeře“. Roithová měla podle ní největší šanci uspět díky letitým zkušenostem a solidnímu vystupování, nebyla ale pro voliče dostatečně výrazná. Bobošíkovou naopak hodnotí jako křiklavou, kontroverzní, odrazující svým zaťatým antibruselstvím a národovectvím. Fischerovou popisuje jako „citlivou vílu mezi politickými vlky“, což ale nestačí. Článek je napsán genderově citlivým jazykem, generické maskulinum se neobjevuje. „Občan, tři grácie a Pražský hrad“265 Julie Hrstková ve svém článku pro Hospodářské noviny psaném představuje osobnost a program jednotlivých kandidátek. Uvádí analogii třech uchazeček ke třem bohyním (gráciím), které kdysi Parida nechaly vybírat mezi mocí, slávou a láskou. Mytologické přirovnání implikuje, že kandidátky jsou jakoby z jiného světa, nejsou tedy ve světě vysoké politiky častým jevem. Zároveň „grácie“ staví před „občana“ (na občanky zapomíná), který z nich vybírá. Dvě z grácií nabízí honbu za mamonem (moc a sláva) a až ta třetí z nich propaguje pravé hodnoty (lásku). Hrstková píše: „Tři uchazečky o pozici prezidentky České republiky teď občanům nabízejí eurofobii, kibucovou ekonomiku a tvrdý pragmatismus.“ Čtenáři_ky si zde mají dosadit Janu Bobošíkovou, Táňu Fischerovou a Zuzanu Roithovou. Jako třetí na místě lásky uvádí autorka tvrdý pragmatismus (Zuzany Roithové), čímž může naznačovat ten pravý přístup.
264 265
BENDOVÁ, Jana. Proč nebudeme mít matku vlasti. Mladá fronta Dnes. 10.1.2013 HRSTKOVÁ, Julie. Občan, tři grácie a Pražský hrad. Hospodářské noviny, 3.1.2013
77
Janu Bobošíkovou označuje za nejkontroverznější ženu radikálních názorů. K osobnosti Bobošíkové přiřazuje spíše maskulinní vlastnosti jako je urputnost a dravost. Dramatizuje ji označením „buldočí Bobošíková“, která „coby šéfka zpravodajství řídila silnou rukou a vysloužila si nehynoucí nenávist pracovníků ČT“. Zároveň však přidává, že „koketovala s komunisty“, čímž potvrzuje stereotyp koketní ženy. Novinářka dále hovoří o profesních zkušenostech Bobošíkové a jejím volebním programu postaveném na „národním zájmu“. Zuzanu Roithovou naopak popisuje jako „klidnou sílu“, která je ve svém konání dlouhodobě úspěšná. „Tam, kde Bobošíková proráží hlavou zeď, působí Roithová jako kapající voda, která se nakonec dostane všude.“ Popisuje, jak Roithová v minulosti hájila zájmy „těch malých“ – spotřebitelů, dětí a pacientů. Podporuje tak obraz Roithové jako pečující ženy (lékařky). Táňa Fischerová se podle Hrstkové sama popisuje jako idealistka a pravdoláskařka. Tyto charakteristiky však Hrstková přirovnává k „ideálům za cizí peníze“, kdy je spojuje s usilováním Fischerové o navýšení divadelních dotací a zachování regulace nájemného v rozpočtu s vysokým schodkem. Na závěr Hrstková mírně pochybuje nad správností volby jedné ze tří kandidátek. „Nabídka tria bohyní české politiky je rozmanitá a výběr bude stejně těžký jako ten mytologický. Snad aspoň výsledek bude jiný a neskončí zhoubou toho, kdo vybírá.“ Článek byl napsán genderově korektním jazykem. „Rozhněvané ženy umějí bojovat“266 Článek Josefa Kopeckého podporuje stereotyp ženy jako klidné, spíše pasivní a mírumilovné osoby, která však v sobě umí probudit i tu druhou „mužskou“ stránku. Baslarová a Binková ve své studii mediálního obrazu českých političek uvádí, že „pozice či výsledky žen ve volbách bývají podávány stejně emotivně jako sportovní výkony, což navozuje pocit napětí a atmosféru přímého boje.“267 Používání jazykových prostředků, které evokují známky boje a soupeření, je patrné hned z titulku, kdy se dozvídáme, že „ženy umí bojovat“. „V tomto nahlížení pak zobrazení voleb zesiluje příznak soupeření mezi muži a ženami.“268 To může implikovat, že politika je mužská disciplína, kde se mezi sebou válčí o moc. Další ukázkou je titulek článku „Hradní sokové tasili zbraně“269. Kopecký v článku „Rozhněvané ženy umějí bojovat“ uvádí: „Ani jedna sice nepatří k favoritkám prezidentské volby, ale když jsou tázány na něco, co může jejich šance ještě snížit, dovedou se rozzlobit.“ Článek potvrzuje stereotyp žen jako emocionálních osob, například již svým názvem „rozhněvané ženy“ či větou: „Opravdu se jí to dotklo – řekla, že manžel nebyl placen z veřejných peněz.“ Zároveň se zaměřuje na popis vnějších znaků jejich chování. Bobošíková se tak „mračí“ či „kroutí nevěřícně hlavou“. Dále se v článku píše, že „i jindy klidná a usměvavá Fischerová nebyla úplně spokojena“. Článek neobsahuje citaci, autor tedy nedává prostor kandidátkám sdělit svůj názor přímo. Tématem není program kandidátek ani jejich profesní způsobilost, ale diskutuje se o KOPECKÝ. Josef. Rozhněvané ženy umějí bojovat. Mladá fronta Dnes. 10.1.2013 BASLAROVÁ, Iva, Pavlína BINKOVÁ. Mediální obraz českých političek v období voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2006: Rovné příležitosti vs. promeškaná příležitost?(Analýza diskurzů). Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity, Katedra mediálních studií a žurnalistiky. Pro občanské sdružení Fórum 50%. [online] [cit. 2014-3-11] Dostupné z: http://padesatprocent.cz/docs/diskursivni-analyza.pdf s.9. 268 Tamtéž. 269 VIKTORA, Antonín. POKORNÝ, Jakub. Hradní sokové tasili zbraně. 28.12.2012 266
267
78
negativních tématech – pro Bobošíkovou je to otázka postu jejího manžela v případě, že by se stala prezidentkou, u Roithové se jedná o dotazy na kontakty s Miroslavem Kalouskem a Jiřím Čunkem a u Fischerové téma odstoupení z volby, aby „neubírala“ silnějším kandidátům voliče. Článek autor uzavírá: „I outsiderky volby mají svou hrdost. Co kdyby to bylo jinak?“ Kandidátky nazývá pejorativně outsiderkami a konečná otázka sice naznačuje, že by se role mohly proměnit, v kontextu celého článku a spojením s hrdostí však vyznívá spíše ironicky. V článku se neobjevuje generické maskulinum. „Nevolíme královnu politické krásy, ale státního činovníka“ Za pozornost stojí článek Bohumila Doležala s názvem „Ústavní soud a volební vřava“270. Bohumil Doležal zde tvrdí: „Nevolíme královnu politické krásy, ale státního činovníka, i když toho nejvyššího.“ Autor zde používá generické maskulinum a zároveň podporuje stereotypní představu, kdy u muže je důležitý „obsah“, tedy jeho kompetence, a ne zevnějšek, tak jako u ženy (které tímto do volby ani nezahrnuje). Kandidátky tak do jisté míry trivializuje. „Tlaku, abych to vzdala, nepodlehnu“ U obou voleb, jak v roce 2003, tak v 2013, došlo k výzvám, aby se kandidátky vzdaly svých kandidatur ve prospěch preferenčně silnějších kandidátů a neštěpily tak hlasy voličů_ek. Příkladem je článek Martina C. Putny „Padesát tisíc, nebo země?“271, ve kterém vyslovil názor, že kandidáti, kteří mají nízké preference, mají odstoupit. „Jedinou možnou obranou proti temné vizi prvního kola Zeman-Fischer a ještě temnější vizi Zemana na Hradě je dohoda demokratických kandidátů zleva doprava nebo jejich dobrovolné odstupování ve prospěch někoho z nich, kdo by sjednotil hlasy, postoupil do druhého kola a Zemana porazil.“ Pakliže to neudělají, nadřazují své osobní zájmy nad zájmy země a neměli by tedy vyhrát. Putna sice používá výraz „kandidátů“, obrací se však zjevně i na tři kandidátky s nejnižšími preferencemi. Den před volbou do 1. Kola vyšel v Mladé Frontě článek s názvem „Táňa Fischerová: Tlaku, abych to vzdala, nepodlehnu“272. Fischerová zde oponuje, že pokud by kandidaturu vzdala, zklamala by své voliče, kteří uvěřili, že hodnoty, které reprezentuje „zůstanou ve hře“. Tyto požadavky jí připadají nedemokratické. Nutno poznamenat, že i Moserová podobné výzvě čelila, jak uvedu v následující části273. Shrnutí Zde je výstižné shrnutí Deborah Tannen, která říká, že ženy ve vysokých pozicích se ocitají mezi dvěma mlýnskými kameny. „Mluví-li způsobem očekávaným od vůdčí osobnosti, jeví se jako nedostatečně ženské. Mluví-li způsobem očekávaným od ženy, jeví se jako nedostatečně vůdčí.“274 3.2.2
Rozbor článků o Jaroslavě Moserové
Článků o Jaroslavě Moserové v období před prezidentskou volbou v roce 2003 nebylo mnoho. Prolínalo se jimi často oprávnění její kandidatury či dokazování jejích kompetencí. Jelikož v té DOLEŽAL, Bohumil. Ústavní soud a volební vřava. Lidové noviny. 3.1.2013 PUTNA, Martin C. Padesát tisíc, nebo země? Lidové noviny. 2.1.2013 272 DOLEJŠÍ, Václav. Tlaku, abych to vzdala, nepodlehn. Mladá Fronta Dnes. 10.1.2013 273 Například v článku „Chci dokázat, že žena může na Hrad“. 274 TANNEN, Deborah. Ty mi prostě nerozumíš. Praha: Mladá Fronta, 1995, s. 249. In OSVALDOVÁ. s. 109. 270 271
79
době byla kandidátkou jedinou, není možné porovnat referování o jiné kandidátce a vidět tak, nakolik její osobnost ovlivnila vyznění článků. „Žena, která si věří, že by Hrad zvládla“275 Zajímavý článek vystihující optiku tehdejší doby na možnost „mít na Hradě ženu“ je z pera novinářky Jany Bendové. Celým článkem se prolíná myšlenka „oprávnění“ kandidatury Moserové. Bendová vykresluje, jak i „na první pohled drobná, nenápadná žena, která se vzrůstem ztrácí mezi kolegy senátory“ může být „politička, která dosáhla na jeden z nejvyšších diplomatických postů v mezinárodní organizaci“. Potřeba vyjádřit se k drobné tělesné konstituci kandidátky v souvislosti s jejími diplomatickými úspěchy jakoby naznačovala, že i ženy, někdy stereotypně vnímány jako „křehká stvoření“, jsou kompetentní k dosažení prestižních postů a získání si renomé. Takových žen jen není ještě mnoho. To ilustruje také sama Moserová, když v článku vysvětluje, jak se dostala k pozici předsedkyně generální konference Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (UNESCO): „Předtím jsem působila ve výkonné radě této organizace, a asi jsem se osvědčila, nebo jsem si dobyla dobrého jména“, čímž dle Bendové „zdůvodňuje svůj úspěch“. Slovní spojení „zdůvodňuje svůj úspěch“ naznačuje potřebu autorky úspěch Moserové vysvětlit. U kandidátů jsem ji nezaznamenala. „Chci dokázat, že žena může na Hrad“276 Článek je uveden větou: „První žena dnes zřejmě vstoupí do boje o prezidentský úřad.“ Ta naznačuje historické prvenství Moserové jako kandidátky na Hrad a ilustruje „boj“ o post s muži. Zajímavý je dotaz novináře: „Co říkáte na názory, že Vaší kandidaturou se zvýší pravděpodobnost, že ani z druhé volby prezident nevzejde?“ Otázka může implikovat, že pakliže jsou šance nízké, neměla by kandidovat, aby netříštila hlasy a prezident byl ve druhém kole již zvolen. Na to Moserová odpovídá: „Je to možné, ale kdybych nekandidovala, dopadlo by to stejně, protože mnoho poslanců a senátorů nechce ani jednoho z nabízených dvou silných kandidátů.“ Novinář se opět dotazuje, zdali je její kandidatura uvážená (uvádím celý článek až do konce): „LN: Jste tedy přesvědčená o smyslu Vaší kandidatury, nebo ji vnímáte spíše jako určité gesto? JM: Moje kandidatura má smysl a má smysl i symbolický. Je důležité ukázat, že žena může kandidovat na prezidenta. LN: Jste připravená na neúspěch? JM: To víte, že ano. Nejsem mužský a nejsem ješitná (smích). LN: Pokud bude druhá volba neúspěšná, jste ochotna nastoupit i do třetí? JM: Pokud by ČSSD nominovala Otakara Motejla, v žádném případě bych nekandidovala proti němu.“ Novinář se svou opakovanou otázkou na kandidaturu Moserové potřebuje ujistit, že se nejedná o pouhý rozmar a kandidátka si plně uvědomuje dopady svého rozhodnutí. Implikuje, že kvůli ní může opět dojít k nezvolení prezidenta, když její šance jsou nízké. Moserová možná právě proto
275 276
BENDOVÁ, Jana. Mladá fronta Dnes. 21.1.2003. SUAER, Jaroslav. Senátorka Moserová o své kandidatuře na prezidenta, 21.1.2003. Lidové noviny.
80
odpovídá, že je na možný neúspěch připravena, protože není ješitná jako muži. Zároveň je loajální k Otakaru Motejlovi, pro kterého by se svých šancí stát se první českou prezidentkou zřekla. Moserová otevřeně popisuje, jak měla před svým působením jako velvyslankyně v Austrálii nižší sebevědomí. Ukazuje tak cestu ženy, která si své sebevědomí musela postupně vybudovat. Bendová uvádí: „Sama říká, že roky, které prožila v Austrálii, ji naučily nebát se pochválit, dodaly jí sebevědomí. ‚Jsem víc sebejistá, než bych byla jinak. Protože tam se falešná skromnost nenosí, tam je špatná, a každý má znát svou cenu.‘“ V další větě Bendová popisuje, že z tohoto důvodu se Moserová „nebála přijmout kandidaturu na prezidenta“. Naznačuje tak, že kandidovat je něco, čeho se ženy spíše bojí, Moserová je však nebojácná. „Myslím, že bych si na tuto funkci troufla spíš než na kterékoli ministerstvo. Domnívám se, že schopnosti, které má hlava státu mít – uhlazovat sváry, spory, snažit se hledat kompromisy – mám.“ Označení, že by si Moserová „troufla“ na post hlavy státu vykresluje její „ženskou“ skromnost – měla za sebou řadu významných zkušeností, a i tak volí slovo „troufnout si“, kterým sice dává najevo, že má o post zájem, zároveň však zůstává opatrná. „Vidím reálnou šanci získat hlasy v Senátu“277 To, že samotné ženy mohou potvrzovat stereotypní uvažování, se projevilo v tomto článku Josefa Kopeckého. Moserová odpovídá na otázku, v čem by chtěla být v čele státu jiná než Václav Havel: „Chtěla bych na něj myšlenkově navázat, nepochybně. Uvažuji dost podobně jako on, ale konala bych asi trochu jinak. Za prvé jsem ženská, takže to skutečně je trošku rozdíl. Za druhé nemám zdravotní potíže, které měl Václav Havel a které mu bránily v tom, aby více jezdil po republice, více byl v kontaktu s lidmi. Udělala bych vše pro to, aby se kolem mě nevybudovala hradba, která by mi bránila znát život, všechna trápení našich lidí.“ „Dáma v ringu“278 V dalším článku od Jany Bendové je Moserová titulována jako „Don Quijote v sukni“. Bendová ji vykresluje jako „jedinou ženu, která letos vstoupila do bitvy o stolec nejvyšší“ a která může v „senátním ringu“ vyřadit Klause či Zemana. Výrazy jako „dáma v ringu“ či „bitva o stolec“ situaci dramatizují a symbolizují boj s ostatními kandidáty. Bendová kritizuje vnitrostranické handlování a z článku vyplývá, že Moserová může být pouhou prostřednicí, nástrojem jiných kandidátů: „Využijí váženou dámu coby taktickou zbraň proti kontroverzním pánům expředsedům.“ Moserovou autorka zobrazuje jako „tichou političku, co má něco za sebou – a skandály to nejsou“. Dále se v článku píše: „Mít ženu hlavou státu právě teď, po Havlově odchodu, by však bylo vcelku dobré. Kontrast předchůdce a následníka by získal jiný, neobvyklý rozměr, otrockého srovnávání obou by ubylo. Zemi by naopak přibylo na marketingové zajímavosti. Žen potentátek je po světě málo, Česko by bylo snáz identifikovatelné.“
277 278
KOPECKÝ, Josef. Vidím reálnou šanci získat hlasy v Senátu. Hospodářské noviny. 21.1.2003. BENDOVÁ, Jana. Dáma v ringu. Mladá fronta Dnes. 22.1.2003.
81
„Prezidentka v sukních může být…“279 Mezi jmény kandidátek na prezidentku v roce 2003 padlo kromě Jaroslavy Moserové také jméno Jiřiny Šiklové či Dagmar Havlové. Autor článku dokresluje způsob přemýšlení o ženách kandidátkách v té době: „Mohla by v nejvyšší funkci nahradit Havla žena? Dosud tuto možnost nikdo nevyloučil.“ Spojení „mohla by“ v souvislosti s „nejvyšší funkcí“ implikuje historickou novinku. Odhaduji, že v dnešní době by místo slova „mohla by“ bylo použito spíše „Nahradí Havla žena?“ Dále se dočteme: „Co by čeští zákonodárci říkali možnosti nominovat stávající první dámu? Kandidovali by vůbec na prezidentský post ženu?“ Jako odpověď uvádí: „Mně by žena na Hradě vůbec nevadila, když to bude bytost, která dokáže reprezentovat doma i v zahraničí,“ říká sociální demokrat Radim Turek.
3.2.3
Rozbor článků o Zuzaně Roithové
Na úvod zmíním v tabulce níže nejčastější spojení, jak o Roithové referovala média. Pořadí spojení nereflektuje frekvenci výskytu. Oproti Fischerové a Bobošíkové byla tato označení méně rozmanitá a nebyla příliš v rovině emocí. Často byl zmiňován její vztah k Evropské unii a působení v Evropském parlamentu, ať už v pozitivním duchu (bojovnice za bezpečné a zdravé výrobky) neutrální podobě (europoslankyně) či myšleno ironicky (euroteta). Hodně byl oceňován její morální kredit a péče o druhé (akcent na původní povolání lékařky). Někteří v ní viděli tu pravou ženu-prezidentku, pro jiné byla ale příliš nevýrazná. europoslankyně
euroteta, bojovnice za bezpečné a zdravé výrobky
nevýrazná
zakřiknutá
morální
solidní, seriózní
vzdělaná
chytrá
lékařka ta pravá volba
osobnost
žena-prezidentka „Příjemná dáma, která ráda povídá a povídá...“280 Tento článek je typickým příkladem trivializace. Zobrazuje Zuzanu Roithovou jako „seriózní upovídanou dámu“ a podporuje tak stereotypní představy slušné ženy, která ale „trochu více mluví“. Serióznost Roithové je demonstrována její dokonalou přípravou na rozhovor, což může implikovat její snahu obstát a tak potvrdit své kvality hodné prezidentského úřadu. Vylíčení situace, kdy se Roithová na rozhovor tak moc připravovala, až se zapomněla při čtení novin v garážích a ani její asistentka nevěděla, kde ji najít, může naznačovat, že se jedná o ženu sice přepečlivou, které však uniká to podstatné. „Zuzana Roithová pojala rozhovor velmi, ale velmi seriózně. Už když ji asistentka šla vyzvednout do garáží, vrátila se s tím, že ji nemůže najít. V 279 280
Autor_ka neuveden_a. Prezidentka v sukních může být. Blesk. 5.10.2002. KUBÍK, Jiří. Mladá fronta Dnes. 6.11.2012
82
jednom autě tam prý sedí žena za volantem a čte si noviny: ‚To asi nebude ona.‘ Byla to ona. Jen si chtěla dočíst nedočtené články, aby prý byla připravená na všechno.“ Atmosféru rozhovoru s Roithovou autor popisuje jako „zkoušení studentky u maturity“, což ji spíše zesměšňuje. „Po dvaceti minutách ve fotoateliéru Zuzana Roithová usedla před nás tři jako vzorně připravená studentka před maturitní komisi – a ‚zkoušení‘ mohlo začít. Mluvila kultivovaně, používala gesta, občas se jen ve své odpovědi ‚zacyklila‘.“ Autor článku si všímá neverbální komunikace kandidátky, kterou hodnotí jako „kultivovanou“ (stereotyp reprezentativní ženy), naopak to, co říká, je „zacyklené“. V článku se dále dozvíme, jak Roithová celých sedm minut popisuje historku z roku 1996, při které se autoři „nervózně ošívali“, a historku do článku nakonec stejně nezařadili. Zbytek článku dokresluje její upovídanost, kdy autoři pochybují, že dokáže mluvit také stručně (a umí tedy v krátkosti vystihnout to podstatné). „Kolega Dolejší se vzápětí zeptal: ‚Jak dlouhý by byl Váš novoroční projev?‘ ‚Myslím, že krátký. Možná tomu nebudete věřit, ale v evropském parlamentu se musíme vejít do dvou minut.‘ Nevěřili jsme.“ Roithová je dále vykreslována jako citlivá osoba (stereotyp citlivé ženy), která plní, co je jí řečeno. „Když jí kolega řekl, že mu připadá ‚poněkud upovídaná‘, bylo vidět, že ji to mrzí. Do konce zbývalo jen pár minut a Zuzana Roithová už odpovídala jen v holých větách. ‚Kolega se na mě asi zlobí, že?‘ zeptala se mě, když jsem ji vyprovázel na recepci. ‚Nezlobí. Pořád lepší, když máte o čem mluvit, než kdybyste mlčela jak ryba.‘“ „Žena ví, jak udržet rodinu pohromadě“281 Na začátku článku se uvádí: „Proč mluvíme v rozhovoru s adeptkou na hlavu státu o ženách a rodině? Protože právě na tom Zuzana Roithová ilustruje změnu, která by se v české politice odehrála po jejím zvolení na Hrad.“ Tento článek považuji výrazně stereotypní – jednak vyzněním titulku a pak tématem úvodních otázek. První dotaz novinářů směřoval k tomu, jak dlouho Roithová zvažovala, co si vezme ten den na sebe, když věděla, že součástí rozhovoru bude i pořízení klasického prezidentského portrétu. Roithová odpovídá: „Na mých volebních plakátech a letácích jsem na fotografii přesně v tomto kostýmu. Proto jsem si ho dnes opět oblékla.“ Druhá otázka novináře se nese ve stejném duchu: „Máte na módu a oblékání poradce? Jaká je to značka kostýmu?“ „To si nepamatuji, jen vím, že jsem si ho kdysi koupila v Bruselu při cestě domů z práce. Je možná trochu romantický, mám tento typ oblečení ráda. Kdysi jsem si i šila, ale na to už dávno není čas. Stejně tak na konzultace o módě. Byť peníze bych na to asi měla.“ Roithová chtěla patrně vyhovět novinářům a na otázky odpověděla, její odpovědi, které tvoří úvod článku, působí ale spíše rozpačitě. V průběhu rozhovoru se novináři Roithové ptají na řadu témat, mimo jiné na to, v čem by se odlišovala od Václava Klause. Roithová: „Chtěla bych zprostředkovávat debaty, to by mě zásadním 281
KUBÍK, Jiří, DOLEJŚÍ, Václav. Mladá fronta Dnes. 6.11.2012.
83
způsobem odlišovalo a taky bavilo. Tuto manažerskou práci umějí právě ženy, které vědí, že musí rodinu udržet pohromadě.“ Roithová sama pasuje ženy do role matek pečovatelek, které „musí“ udržet rodinu, což zároveň svedlo novináře právě k použití tohoto sousloví do titulku. Rozhovor přitom obsahoval i odborná témata. Dále se novináři ptají: „Fungoval by Hrad s prezidentkou jinak než s prezidentem?“ „Především záleží na člověku, teprve pak na pohlaví. Faktem je, že ženy obecně mívají v politice více sklon k hledání kompromisu, dohody. Jsou na první pohled méně ctižádostivé. Vytvářejí atmosféru, aby se u kulatého stolu vyřešila spousta věcí, které se mají nejdříve projednat a teprve pak s nimi jít na veřejnost. Třeba naší zahraniční politice by to velmi slušelo.“
3.2.4
Rozbor článků o Táňě Fischerové
Na rozdíl od Roithové byla u Fischerové akcentována její emoční stránka – média ji popisovala jako citlivou, lidskou, idealistickou. Její vnímavost byla také ironizována, kdy se o Fischerové psalo jako o „snící nerealistická idealistka“ či ženě, které je vlastní „kobercové bombardování dobrem“. Byla v médiích považována za ženu „svobodného ducha“, zároveň se o ní psalo jako o „outsiderce“ a „amatérce“ či kandidátce „bez kampaně“. bez kampaně
nejnižší výdaje na kampaň
outsiderka
amatérka
jediná volba
jediná volba
idealistická
snící nerealistická idealistka/ kobercové bombardování dobrem
citlivá
citlivá víla mezi politickými vlky
tichá
tichá, úsporná v projevu, slušná, ztracená
lidská
lidská, vnímavá k problémům lidí
hodná
hodná, milá, příjemná
hrdá
hrdá, pevná, svobodného ducha
žena-prezidentka
žena na Hradě
„Jak by na tom světě bylo krásně! Ale...“282 Již titulek článku napovídá, že Fischerová je zde vylíčena jako idealistka, která však nestojí nohama na zemi. Zajímavý je způsob vedení rozhovoru, kdy ji autoři usměrňují či doplňují obecně známé informace o roli prezidenta. Takto Fischerová odpovídala na otázku – co Vás v politice poslední dobou štve: „TF: ….Připadá mi, že už se překročila nějaká hranice, kterou lze tolerovat. 282
KUBÍK, Jiří, DOLEJŚÍ, Václav, Jaroslav, MAŠEK. 8.1.2013. Jak by na tom světě bylo krásně! Ale.. Mladá fronta Dnes.
84
MF Dnes: To jste to vzala hodně zeširoka. TF: Víceméně ano. Je to balík, jedno k druhému. Nebo mi taky vadí, že Václav Klaus nepodepsal zákon o kinematografii. MF Dnes: Tak už to bývá, že lidé mívají různé názory. I na zákony. A prezident má právo zákony vracet.“ „Přeju si, aby se všichni shodli. Ano, je to sen! Ale proč nesnít?“283 Jako první plusový bod, proč tuto kandidátku volit, autoři zmiňují: „Fischerová by naplnila přání mnoha lidí, aby na Hradě úřadovala žena.“ Dále je popisována jako skromná dáma, která čelí nepřízni osudu (zmínka o postiženém synovi). Celkově je Fischerová vykreslena jako naprostá idealistka: „Žije představou, že když všichni budou konat dobro, budou si pomáhat a nikdo nebude krást, všem bude lépe na světě.“ Podle autora se ale jedná o iluzi o dobru. „Její teorie stojí na dobrých lidech, kteří si pomáhají a obětují se pro druhé. Ale co s těmi, kteří dobří nejsou a nebudou?“ Jako bláhové vidí autor i její propagaci družstevnictví. V článku je důraz kladen na to, aby prezident_ka zemi „ubránil_a“. Autor Fischerovou v této oblasti neshledává kompetentní. „Za sebe říkám, že i kdybych stokrát chtěl, abychom všichni byli tak laskaví a uvědomělí jako Táňa Fischerová, tak s ní jako s prezidentkou se neubráníme.“ Tento postoj naznačuje, že autor vnímá téma obrany země stereotypně za maskulinní doménu a kandidátka v něm tedy uspět nemůže.
3.2.5
Rozbor článků o Janě Bobošíkové
Jako nejvíce emocionální ze všech kandidátů_ek byla médii zobrazována Bobošíková. Média ji rámcovala jako „bojovnici“ či „dračici“. „Pokud patříte k těm, kteří by na Hradě rádi viděli ženu, volba Jany Bobošíkové je jednou ze tří možností. Nelekne se. I když proti ní stojí ‚armáda‘ lidí s jiným názorem, dokáže si tvrdě hájit svoje a jen tak nepodlehnout davu.“284 Zmínka o ženství Bobošíkové a následné nebojácnosti může implikovat, že se autoři snažili bránit stereotypu spíše pasivní ženy, která si neumí obhájit svůj názor. Použití slova „armáda“ naznačuje, že spojení ženy s obranou je ve společnosti stále diskutované téma. Častým tématem byl její rozporuplný vztah k Evropské unii a sympatie ke komunistům. Je popisována jako nepředvídatelná – „tu nadbíhá komunistům, tu se označuje za autentického pravičáka“.
antibruselství a národovectví
rázná, nebojácná, zarputilá, urputná, budící strach, rozčilená, dotčená, zamračená, rozzlobená eurofobie, šlape na brzdu v EU, chrání národní zájem
kontroverzní
nepředvídatelná
bojovnice, dračice
Přeju si, aby se všichni shodli. Ano, je to sen! Ale proč nesnít? KUBÍK, Jiří , DOLEJŠÍ, Václav, MAŠEK. Mladá Fronta Dnes. 8.1.2013. 283
KUBÍK, Jiří, DOLEJŚÍ, Václav, Jaroslav, MAŠEK. Nebyla jsem ten radující se mladý člověk: Konečně svoboda! MF Dnes 8.1.2013. 284
85
populistka, která se chce zviditelnit bývalá moderátorka
zřetelně mluvící
shovívavá ke komunistům
vřelý vztah s KSČ
žena-prezidentka
žena na Hradě
„Není důležité vyhrát, stačí jen kandidovat“285 Jiří Kubík v tomto článku říká: „Umí být příjemná i zábavná, takzvaně normální ženská. Ale jen v civilu. Jakmile vejde do role a začne veřejně deklamovat politické názory a bojovat za svou pravdu, jde veškerá přívětivost stranou. Stává se z ní bojovnice, někdo by možná řekl dračice, která jde tvrdě za svým.“ Článek ukazuje dvě pomyslné tváře Bobošíkové – tu přívětivou a nekonfliktní (normální ženská) a pak bojovnou. Autor tak implikuje, že „normální“ je pro ženu být spíše tou nekonfliktní, pevnost v prosazování svých názorů jej pak překvapí. Autor popisuje, jak je Bobošíková nevypočitatelná a řídí se heslem „účel světí prostředky“. Bobošíková podle něj ví, že ani v této bitvě nevyhraje, ale nevadí jí to. „Značka její Suverenity se vetkne do paměti lidí zase o něco víc, a o to jí přece jde. Být vidět a slyšet. Vstříc dalším volbám, tentokrát do Poslanecké sněmovny.“
ZÁVĚR Ačkoli je to nesnadno prokazatelné, na podobu vnímání genderu a možných stereotypních genderových rolí ve společnosti mají média nezanedbatelný vliv. Mohou pomáhat udržet status quo či usměrňovat změny ve společnosti. Ve své práci jsem nejprve odkryla teoretický rámec genderové kritiky médií jako podklad pro samotnou analýzu zobrazování kandidátek na prezidentku v českých denících. Vycházím z pojetí genderu postmoderního feminismu, který nedefinuje esenciální podobu ženství, ale klade důraz na pluralitu ve společnosti.286 Dále usiluje o dekonstruování mužského jazyka a zpochybňuje binární koncepty „mužské“ nebo „ženské“287. K zodpovězení svých výzkumných otázek jsem využila převážně obsahovou analýzu, kvalitativní analýza byla spíše doplňující metodou. Z určitých důvodů, převážně časových, jsem ji nemohla využít ve větší šíři tak, aby poskytla ještě detailnější vhled do „ideologického podhoubí“ článků. Zpracování tématu, které předkládám, nepokládám za kompletní. Dalo by se jistě rozšířit, za stěžejní považuji právě sledování delšího časového období. Lze konstatovat, že první přímá volba, už jen díky své větší otevřenosti oproti volbě parlamentem, vnesla do prezidentské volby jedno velké novum: čeští voliči_ky mohli_y volit hned ze třech ženských kandidátek na prezidentku. Navíc dalším dvěma aspirantkám se nepodařilo překročit KUBÍK, Jiří, Není důležité vyhrát, stačí jen kandidovat. Mladá fronta Dnes. 8.1.2013 GIDDENS, Anthony. Sociology. Cambridge, Malden: Polity Press, 2006, s. 571. 287 GIDDENS, Anthony. Sociology. Cambridge, Malden: Polity Press, 2006, s. 572. 285 286
86
hranici 50.000 petičních podpisů na podporu své kandidatury. To by naznačovalo, že nikoliv ženy mají malé ambice, jak je častý povzdech, ale stranické bariéry zůstávají vůči ženám poměrně pevné. S jejich odstraněním se otevírá nové pole možností pro ženy. Samotný fakt, že kandidovaly tři ženy, a bylo tedy dosaženo sociologicky významné hranice 30% zastoupení žen v plejádě kandidátů – a k tomu další fakt, že dané ženy měly dosti různé profily, životopisy a nakonec i temperamenty – byl příslibem, že sebestereotypnější myšlení se bude pohybovat na velmi nesourodé, nesnadně uchopitelné půdě. Jak tedy zpravodajská média zobrazovala kandidátky na prezidentskou funkci v roce 2013? Kategorie trivializace implikuje, že namísto informací o kompetencích kandidátů_ek a obsahu jejich kampaně se dozvídáme o jejich genderu, soukromí, vzhledu, rodičovství, partnerech_kách a věku. Z obsahové analýzy nám u hypotézy H1.1 nevyplývá, že by kandidátky byly více trivializovány než kandidáti. U kandidátek se častěji objevovaly zmínky o jejich genderu, soukromí a partnerech, kandidáti zase obdrželi více zmínek o jejich rodičovství, věku a vzhledu. Ani hypotézu H1.2 o přisuzování stereotypních genderových vlastností, nelze jednoznačně potvrdit. Bylo by příliš zjednodušující tvrdit, že kandidátky v médiích oplývaly pouze vlastnostmi femininními a kandidáti maskulinními. Kandidátky byly sice médii považovány za čestné a citlivé, což jsou podle feministické literatury typicky stereotypní femininní vlastnosti, co se týče ambicióznosti, vlastnosti stereotypně maskulinní, získaly skoro stejný počet zmínek jako kandidáti. Kvalitativní rozbor mi umožnil vidět mediální zobrazování v širším kontextu. O kandidátkách je referováno jako o outsiderkách či ženách plných emocí („umí se rozhněvat“), zároveň ony samy mohly v některých případech ke stereotypizaci nabádat. Zuzana Roithová byla dle médií seriózní europoslankyní či eurotetou, lékařkou s morálním kreditem, tou pravou volbou či ne příliš výraznou osobností. Táňa Fischerová pak získala mediální obraz jako idealistka bez kampaně s nerealistickými představami o životě či pro některé mohla být právě jedinou volbou a ženou svobodného ducha. Zarputilá bojovnice, kontroverzní eurofobka, žena na Hradě či neúnavná populistka byl mediální obraz Jany Bobošíkové. V druhé výzkumné otázce jsem sledovala, zdali mají média sklon zobrazovat politiku jako „mužskou disciplínu“. Předpokládala jsem v H2.1, že počet zmínek o kandidátkách bude nižší než o kandidátech, což se potvrdilo. Kandidáti jsou častěji aktéři článků než kandidátky (H2.1.1), častěji vystupují v roli hlavního aktéra článku (H2.1.2), jsou častěji citováni a jejich citacím je dán větší prostor než je tomu u kandidátek (H2.1.3). Dá se namítnout, že se nejedná o překvapivé výsledky vzhledem k předvolebním odhadům, které kandidátkám nepřikládaly vysoké šance na úspěch. Je však otázkou, zdali by pak měly kandidátky získat i o více než polovinu nižší prostor oslovit své voliče_ky přímo v citacích288 či v roli hlavní_ho aktéra_ky článku289, jak nám to vyplynulo z výzkumu. V tomto ohledu kandidáti hráli prim. Pokud vnímám média v naší společnosti jako demokratizující činitele, pak v tomto ohledu bylo zpravodajství v mnou sledovaných denících genderově nevyvážené.
288 289
Viz graf č. 22 (58 u kandidátů versus 28 u kandidátek). Viz graf č. 16 (202 u kandidátů versus 85 u kandidátek).
87
Pokud hypotézu H2.2 – politiky jako „mužské disciplíny“ – posuzuji na základě přítomnosti generického maskulina, kdy média konstruují prezidenta jako muže, pak se jistě potvrdila. Velmi často se v médiích hovořilo o tom, že ženy kandidovaly na „prezidenta“. Příkladem jsou titulky článků jako „Ideální hradní pán? Volba není lehká?“290 či „Volby budou. Do finále jde devět prezidentů“291. V článcích se objevuje sportovní či žargon, který může naznačovat, že politika je „mužská disciplína“, kde kandidáti_ky mezi sebou nekultivovaně válčí o moc. Zároveň ale není možné říci, že by zde existovala inklinace k „mužským“ a „ženským“ tématům jen na základě genderu kandidátů_ek. Hypotéza H2.3 se tak nepotvrdila. Články pojednávají spíše o transparentnosti kampaní či osobnostech kandidátů_ek, o obsahu vlastních volebních programů jsem se dozvěděla bohužel velmi málo. Z výsledků obsahové analýzy, kdy se jedna hypotéza potvrdila (H2.1) a druhá ne (H2.1), nevyplývá, že by česká politika byla „mužskou disciplínou“. Oproti prezidentské volbě v roce 2003 podle mého názoru došlo k podstatnému posunu. Symbolicky působí již zmíněné dva články od Jany Bendové – jeden z roku 2003 ospravedlňující kandidaturu Moserové v duchu „i ona by mohla být prezidentkou“ a následně z roku 2013 jako postesk „škoda, že není, když už by měla“. Média v průběhu oněch deseti let nepochybně vzala na vědomí sílící hlas veřejnosti, která by ráda uvítala pro změnu prezidentku, a již se necyklí ve fascinaci nad tím, zda je čísi kandidatura myšlena vážně, ale opravdu vážně… (s čím se setkávala Jaroslava Moserová). Přece jen věcněji posuzují vhodnost kandidátek podle rozličných srovnávacích kritérií a nejen dle jejich genderu. Jako další metu vidím větší využívání bohatosti českého jazyka a promyšlené používání generického maskulina. Nemyslím si, že je nutné dělat mechanické změny všude a za každou cenu. Spíše se více zamýšlet nad sílou jazyka a jeho normotvorným vlivem na společnost. A pakliže to jde, volit alternativní slovní tvary, které odráží reálnou podobu naší společnosti. Jak udává zpráva Centra ProEquality z roku 2009292 (a dle mého průzkumu situace stále trvá i v roce 2014), v České republice nejsou pravidelně zpracovávány obsahové analýzy s indikátory na genderovou problematiku. Pod hlavičkou některých organizací, například Fóra 50%, sice vznikají obsahové a diskurzivní analýzy, které jsou metodologicky odborně vedené, neexistuje však jeden typ analýzy s ucelenou metodologií sledující určitá kritéria, která by se replikovala v čase a nabízela možnost srovnání v delším časovém horizontu293. Ke zpracování genderových témat pak přispívají převážně studenti_ky genderových či mediálních studií. Myslím, že by mohlo být přínosné, kdyby takový typ zprávy v České republice vznikl. Zprávy s dobře propracovanou metodologií, která by pojímala různé aspekty dané problematiky. Během analýzy jsem si zároveň uvědomovala, že se zaměřuji pouze na jednu stranu mince při snaze „rozklíčovat“ potenciálně přítomné mediální „odrazy“ genderových stereotypů. Jak se ale prezentují samotní_é kandidáti_ky? Do jaké míry média tento obraz (ne)mění či (ne)mohou Autor_ka neuveden_a. Méně samců. A žádného brouka Pytlíka. Mladá fronta Dnes. 10.1.2013 Mladá fronta Dnes. 5.1.2013. 292 KUBÁLKOVÁ, Petra. WENNERHOLM, ČÁSLAVSKÁ, Tereza. Gender a média. Odstraňovani genderovych stereotypů v médiích – možnosti a výzvy! Centrum proEquality při Otevřené společnosti o.p.s. 2009. [online] [cit. 2014-3-11] Dostupné z: http://www.otevrenaspolecnost.cz/cz/e-shop/product/51-policy-paper-c-3-gender-a-media 293 A nemyslím tím již zmíněný Globální monitorující projekt médií, jehož metodika je rozporuplná, jelikož – mimo jinými – nezohledňuje lokální kulturní specifika. Více v kapitole Studie ze zahraničí. 290 291
88
změnit? Zde by bylo zajímavé udělat srovnání genderových analýz samotných kandidátů_ek a jejich mediálního obrazu. SUMMARY
It is obvious that the very first direct election in the Czech Republic, on the mere grounds of it being more open, has brought about a big novelty in presidential elections: voters could choose from among three women candidates for president. In addition, two other female contestents failed to garner the support of 50,000 petition signatures in support of their candidacy. This seems to suggest that it is not that women have little ambition, as is often implied, but rather that partisan barriers remain to be relatively hard to overcome for women. Once removed, a new window of possibilities opens up them. The fact alone that three women ran as candidates, thus achieving the sociologically and psychologically significant threshold of 30% female representation among the candidates - plus the fact that these women had quite different profiles, biographies and, last but not least, nature – seemed to promise that no matter how stereotypical the thinking, this time it would be trodding on a very heterogeneous and more-difficult-to-grasp territory. Compared to the presidential election in 2003, there was a significant general shift. The media certainly took note of the strengthening voice of the general public who would like to see a female president for a change, and it no longer expressed banal fascination over whether a woman´s candidacy is meant in earnest, really in earnest ... (something Jaroslava Moserová faced a lot) . Now, the suitability of candidates was assessed in a more appropriate manner, based on various comparative criteria. However, from the qualitative analysis it is evident that the candidates continued to be presented in a rather stereotyped fashion. They were still more likely than not reported about as outsiders, women who can get angry; also, a frequent use of the language of sports or war may, as I mentioned in the analysis, insinuate that politics is really a man's world, where power is fought over. As if the contest of candidates against one another were all about a hegemony as a symbolic domination of one over the other.
POUŽITÁ LITERATURA BERGER, L. Peter a Thomas LUCKMANN, The Social Construction of Reality. A Treatise in the Sociology of Knowledge. London: Penguin Books, 1991. CARTER, Cynthia a Linda, STEINER. Critical Readings: Media and Gender. Vyd. 1. London: Open University Press, 2004, 366 s. GIDDENS, Anthony. Sociologie. Praha: Vyd. 1. Argo, 2013, 1049 s. 89
HALLIN, Daniel. Uncensored War: The Media and Vietnam. Berkeley: University California Press, 1986. 285 s. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005, 408 s. JIRÁK, Jan a Blanka ŘÍCHOVÁ. Politická komunikace a média. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2002. 163 s. JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003, 207 s. JIRÁK, Jan, Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 413 s. KALVAS, František. Nastolování agendy. Role a interpersonální komunikace, osobní zkušenosti a genderu. Západočeská univerzita v Plzni. 2009. 160 s. KRAUS, Jiří. Jazyk v proměnách komunikačních médií. Praha: Karolinum, 2008. 172 s. KŘEČEK, Jan. Politická komunikace. Od res publica po public relations. Vyd. 1. Praha: Grada, 2013. 169 s. LONT. M. Cynthia. Women and media. Content, careers, criticism. Vyd. 1. Belmont: Wadsworth Publishing Company. 1995, 415 s. McQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Vyd. 2. Praha: Portál, 2002, 448 s. OSVALDOVÁ, Barbora. Česká média a feminismus. Vyd. 1. Praha: Libri / Slon, 2004, 158 s. RENZETTI, Claire aDaniel, J. CURRAN. Ženy, muži a společnost. Vyd. 4. Praha: Karolinum, 2003. 642 s. SCHULZ, Winfried, HAGEN, Lutz, SCHERER, Helmut a Irena REIFOVÁ. Analýza obsahu mediálních sdělení. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 1998, 134 s. STRAUSS, Anselm, CORBINOVÁ, Juliet. Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie, s. 10. Boskovice: Albert, 1999. 228 s. ŠVAŘÍČEK, Roman a Klára ŠEĎOVÁ. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Vyd. 1. Praha: Portál, 2007, 377 s. TRAMPOTA, Tomáš a Martina, VOJTĚCHOVSKÁ. Metody výzkumu médií. Vyd. 1. Praha: Portál, 2010. 293 s. VAN ZOONEN, Liesbet. Feminist Media Studies. London: Vyd. 1. Sage. 1994, 173 s.
90
VOCHOCOVÁ, Lenka. Faktor genderu v mediálních výzkumech: kritika jednoho typu výzkumné praxe in Česká novinářka. In JIRÁK, Jan, KÖPPLOVÁ, Barbara a Radim WOLÁK. Česká novinářka: K postavení a obrazu novinářek v českých médiích. 1. vyd. Praha: Portál, 2011. s. 95-110.
Elektronické zdroje BANWART, Mary Christine. Election Gender and Candidate Communication: Effects of Stereotypes in the 2008. American Behavioral Scientist 2010, 54(3). [online] [cit. 2014-3-11] Dostupné z: http://abs.sagepub.com.ezproxy.is.cuni.cz/content/54/3/265.refs BASLAROVÁ, Iva. Publikum soap opery Ordinace v růžové zahradě a jeho genderová vztahování se: etnografická studie. Disertační práce. Fakulta sociálních studií. Masarykova univerzita. 2011. [online] [cit. 2014-5-5] http://is.muni.cz/th/65296/fss_d/ BASLAROVÁ, Iva a Pavlína BINKOVÁ. Rovné příležitosti českých političek ve volbách do PSP ČR 2006 z pohledu médií: obsahová analýza [online]. Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita, Katedra mediálních studií a žurnalistiky, 2006. Dostupné z: http://www.padesatprocent.cz/docs/volby-v-mediich.pdf BASLAROVÁ, Iva, Pavlína BINKOVÁ. Mediální obraz českých političek v období voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2006: Rovné příležitosti vs. promeškaná příležitost?(Analýza diskurzů). Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity, Katedra mediálních studií a žurnalistiky. Pro občanské sdružení Fórum 50%. [online] [cit. 2014-3-11] Dostupné z: http://padesatprocent.cz/docs/diskursivni-analyza.pdf DAN, Viorela a Aurora IORGOVEANU. Still On the Beaten Path: How Gender Impacted the Coverage of Male and Female Romanian Candidates for European Office. The International Journal of Press/Politics 2013, 18: 208 originally published online 5. [online] [cit. 2014-1-1] Dostupné z: http://hij.sagepub.com.ezproxy.is.cuni.cz/content/18/2/208.refs GIŇOVÁ, Petra Marie. Prezidentské duely a jejich potenciál v prezidentských kampaních v ČR. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně, FSS, Katedra politologie, obor Politologie. Brno 2013. [online] [cit. 2014-6-1] Dostupné z: http://is.muni.cz/th/333157/fss_m/?lang=en;id=236851 HAUSEN, Karin (1976) In VALDROVÁ, Jana. Žena, muž a sociální pohlaví. [online]. [cit. 2014-0320]. Dostupné z: http://www.valdrova.cz/ HEJTMÁNEK, Jan. Prezidentské volby v ČR 2013: prostorové vzorce volební podpory kandidátů. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně, FSS, Katedra politologie, obor Politologie. Brno 2013. [online] [cit. 2014-3-11] Dostupné z:
91
http://is.muni.cz/th/333229/fss_m/ JAHODOVÁ, Dita. Miroslava, ČECHOVÁ. Mediální prezentací žen kandidujících do krajských voleb 2012, Pro občanské sdružení Fórum 50%. [online] [cit. 2014-3-11] Dostupné z: http://aa.ecn.cz/img_upload/666f72756d35302d6669313030313139/modelky-matky-tisk.pdf JARKOVSKÁ, Lucie. 2009. Genderová reprodukce v každodennosti školní třídy. Disertačni práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, Katedra sociologie. [online] [cit. 2014-12-12] Dostupné z: http://is.muni.cz/th/21642/fss_d/ KRIPPENDORF, Klaus. Content Analysis. s. 403. 1989. In Erik Barnouw et al. (Ed.) International Encyclopedia of Communication, Vol. 1. New York: Oxford University Press, 1989. [online] [cit. 2014-4-11] Dostupné z Annenberg School for Communication Departmental Papers (ASC). http://repository.upenn.edu/asc_papers/226 KUBÁLKOVÁ, Petra. WENNERHOLM, ČÁSLAVSKÁ, Tereza. Gender a média. Odstraňovani genderovych stereotypů v médiích – možnosti a výzvy! Centrum proEquality při Otevřené společnosti o.p.s. 2009. [online] [cit. 2014-2-11] Dostupné z: http://www.otevrenaspolecnost.cz/cz/e-shop/product/51-policy-paper-c-3-gender-a-media KUNŠTÁT, Daniel. Postavení žen v politice očima české veřejnosti. 2009, Centrum pro výzkum veřejného mínění, Sociologický ústav AV ČR, v.v.i. s. 6 [online] [cit. 2014-1-11] Dostupné z: http://aa.ecn.cz/img_upload/666f72756d35302d6669313030313139/zaverecnazprava_forum50.pdf, MACHARIA, Sarah, Dermot, O`CONNOR, Lilian, NDANGAM. Who Makes the News? Global Media Monitoring Project 2010, World Association for Christian Communication, London, Toronto. 2011. [online] [cit. 2014-1-11] Dostupné z: http://cdn.agilitycms.com/who-makes-thenews/Imported/reports_2010/global/gmmp_global_report_en.pdf MALÁ, Ivana. Jaký má být nový český prezident? Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně, FSS, Katedra politologie, obor Politologie. Brno 2013. [online] [cit. 2014-1-5] Dostupné z: http://is.muni.cz/th/273903/fss_m/?lang=en;id=192069 MEEKS, Lindsey. Is She ‘‘Man Enough’’? Women Candidates, Executive Political Offices, and News Coverage. Journal of Communication. ISSN 0021-9916. 62 (2012) 175–193. EBSCO Host [online] [cit. 2014-1-1] Dostupné z: https://www.com.washington.edu/grads/public/detailedprofile.castle?id=36&alumni=0 OAKLEY, Ann. The Ann Oakley Reader: Gender, Women and Social Science. Bristol: Policy Press. 2005. [online] [cit. 2014-1-2] Dostupné z google scholar: http://www.google.com/books?hl=cs&lr=&id=pLQFVZstuaoC&oi=fnd&pg=PR1&dq=OAKLEY,+An n.+The+Ann+Oakley+Reader:+Gender,+Women+and+Social+Science.+&ots=jpOXeI2xul&sig=X8u LKvqVEPFiWZpXwq1xNdtevtg 92
PIDRMANOVÁ, Tereza. Prezidentské volby v České republice v roce 2013 z hlediska genderu. Magisterská diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze. Fakulta sociální věd. Institut politologických studií. Praha 2013. [online] [cit. 2014-1-1] Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/123580/ POLÁKOVÁ, Dana. Proměny mediálního obrazu českých političek v letech ve vybraných zpravodajsko-publicistických týdenících. Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity. 2010. [online] [cit. 2014-1-1] Dostupné z:http://is.muni.cz/th/82525/fss_m_a2/ RAKUŠANOVÁ, Petra. Mechanismy inkluze a exkluze žen v politice v České republice. Gender, rovné příležitosti, výzkum. Ročník 6, číslo 2/2005. s. 27. [online]. [cit. 2014-02-21] Dostupné z: http://www.genderonline.cz/view.php?cisloclanku=2006020605 ROSS, Karen. Elizabeth, EVANS, Lisa HARRISON, Mary SHEARS, Khursheed WADIA. The Gender of News and News of Gender: A Study of Sex, Politics, and Press Coverage of the 2010 British General Election. The International Journal of Press/Politics 2013 18:3, DOI: 10.1177/1940161212457814 [online] [cit. 2014-3-1] Dostupné z: http://hij.sagepub.com/content/18/1/3 s.17 TENGLEROVÁ, Hana. Genderové aspekty zobrazování vědy v médiích: prezentace vědkyň a vědců v českém tisku. Magisterská diplomová práce. Praha 2010. Univerzita Karlova v Praze Fakulta humanitních studií. Katedra genderových studií. [online]. [cit. 2013-11-21] Dostupné z:https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/82778/ VLASÁKOVÁ, Šárka. Přímá volba prezidenta ČR v kontextu české odborné i veřejné diskuze. Magisterská diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze. Fakulta sociální věd. Institut politologických studií. Praha 2013. [online]. [cit. 2013-11-21] Dostupné z https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/120297/ VOCHOCOVÁ, Lenka. Struktury a hierarchie v profesním diskurzu novinářů a novinářek v ČR se zaměřením na faktor genderu. Disertační práce. Karlova univerzita. Institut komunikačních studií a žurnalistiky. 2013. [online]. [cit. 2013-11-21] Dostupné z https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/131282/ Who Makes the News? Global Media Monitoring Project 2010Czech Republic. National Report. ProEquality, 2010. Dostupné z: http://www.whomakesthenews.org/images/reports_2010/national/Czech-Republic.pdf Czech Republic, s. 2. Proč (ne)chtít víc žen v politice? s. 1. [online]. [cit. 2014-03-21] Dostupné z: http://padesatprocent.cz/cz/zpravodajstvi/prectete-si-nasi-novou-brozuru-proc-ne-chtit-viczen-v-politice
93
Podrobné informace k přímé volbě prezidenta [online] [cit. 2014-3-15] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/podrobne-informace-k-prime-volbe-prezidenta.aspx Kam posunula historicky první prezidentská volba debatu o ženě-prezidentce? Pro a proti. 07032013. Český rozhlas. [online] [cit. 2014-3-20] Dostupné z: http://prehravac.rozhlas.cz/audio/2843137 Česká prezidentka [online]. [cit. 2014-3-11] Dostupné z: http://ceska-prezidentka.webnode.cz/ Klíčové hnutí. [online] [cit. 2014-3-10] Dostupné z: http://www.klicovehnuti.cz/ Táňa Fischerová. [online] [cit. 2014-3-10] Dostupné z: http://prezidentkatf.cz/t-fischerova/nacem-mi-zalezi Jana Bobošíková. [online] [cit. 2014-3-10] Dostupné z: http://tema.novinky.cz/jana-bobosikova Suverenita. [online] [cit. 2014-3-10] Dostupné z: http://www.suverenita.cz/politicky-program Pravomoci prezidenta. https://www.hrad.cz/cs/prezident-cr/pravomoci-prezidenta.shtml Závěrečná zpráva mise pro hodnocení průběhu voleb 11.-12. ledna 2013 (OBSE/ODIHR) (Office for Democratic Institutions and Human Rights). [online] 2012 [cit. 2014-3-10 ]Dostupné z: http://www.osce.org/cs/odihr/elections/101378 Ženy v politice. Kampaň Fóra 50 % "Čas na změnu?!" Hana Havelková [online] 2012 [cit. 2014-310] Dostupné z: http://www.youtube.com/watch?v=GlaqKgSDdiA Ženy v politice. Kampaň Fóra 50 % "Čas na změnu?!" Petr Pavlík. [online] 2012 [cit. 2014-3-10] Dostupné z: http://www.youtube.com/watch?v=0CgWmQ9phjc Podrobné informace k přímé volbě prezidenta. [online] 2012 [cit. 2014-3-10] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/podrobne-informace-k-prime-volbe-prezidenta.aspx Transparentní volby. [online] 14.10.2013 [cit. 2014-3-15] Dostupné z: http://www.transparentnivolby.cz/prezident2013/?kandidati=zuzana-roithova Rozpravy o českých médiích: Co ukázaly v médiích prezidentské volby. Veřejná diskuze na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v rámci cyklu. Č 1.2.2013 Český rozhlas. [online] [cit. 2014-320] Dostupné z: http://prehravac.rozhlas.cz/audio/2834866 Ženy ve vládách. Fórum 50 %. [online] 2012 [cit. 2014-3-10] Dostupné z: http://padesatprocent.ecn.cz/cz/zeny-v-politice/vlada-cr/zeny-ve-vladach ¨
94
SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1: Profily kandidátek Zuzana Roithová Zuzana Roithová se narodila 30. ledna 1953 a je absolventkou Fakulty všeobecného lékařství Univerzity Karlovy. Poté se věnovala lékařské profesi postupně v nemocnici v Berouně, Fakultní nemocnici v Motole (1979–1985) a ve Fakultní nemocnici na Vinohradech (1985–1992). Od roku 1990 do prosince 1998 byla s krátkou přestávkou ředitelkou Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Je spoluzakladatelkou Asociace nemocnic ČR, kde od roku 1991 zastává funkci místopředsedkyně. Do politiky vstoupila v roce 1998 jako nezávislá ministryně zdravotnictví ve vládě premiéra Josefa Tošovského, ve funkci strávila necelých 7 měsíců. V roce 1999 se stala členkou KDU-ČSL. Mezi lety 1998–2004 byla senátorkou a členkou senátorského klubu KDU-ČSL, od května 2001 do listopadu 2003 byla místopředsedkyní strany. Od roku 2004 je poslankyní Evropského parlamentu za KDUČSL, v červnu 2009 byla na stejnou funkci znovuzvolena. Od 1. prosince 2002 do července 2005 byla čestnou předsedkyní správní rady Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromějského. Je členkou dozorčí rady Spojené akreditační komise ČR (čestná bezplatná funkce). Je členkou Kolegia Paměti národa sdružení Post Bellum. Zřídila internetový informační portál www.budulinek.eu na ochranu dětí před nebezpečnými výrobky a službami. Její kandidátský politický program na úřad prezidenta republiky.294 Postavení České republiky ve světě Starala bych se, aby ČR byla opět sebevědomým a spolehlivým partnerem našich spojenců nejen v NATO, ale i v EU, a vrátila se tak do centra rozhodování o naší společné budoucnosti v Evropě. Morálka a korupce Rehabilitace morálních hodnot. Mým krédem političky bylo a je nekrást, nelhat a poctivě pracovat. Jako kandidát, jehož kampaň není financovaná ze zdrojů významných zájmových skupin, věřím, že bych mohla tento cíl naplňovat důsledněji. Změna politického stylu Povinností prezidenta je společnost spojovat, ne rozdělovat, být aktivním tolerantním mediátorem sporů, nestrašit občany bezvýchodností situace, ale ukazovat cestu. 294
Zkráceno. [online] [cit. 2014-3-11] Plná verze dostupná z : http://prezident.roithova.cz/clovek_teze/
95
Sociální spravedlnost Od občanů je třeba vyžadovat odpovědnost za sebe a svou rodinu, ale také pěstovat solidaritu s těmi, kdo jsou v nouzi. Stát má lidem, kteří pomoc opravdu potřebují (slabým, nemocným a objektivně práce neschopným), zajistit sociálně kulturní existenční minimum nejen jako prevenci sociálního konfliktu, ale principiálně z respektu k důstojnosti člověka. Vzdělání, věda a kultura Investice do vzdělání a vědy jsou klíčem k hospodářskému a společenskému růstu. Budu požadovat změnu nepraktického mechanického přepočítávání vědeckých výsledků na přidělené peníze bez ohledu na kvalitu výstupů. Apeluji na podporu center excelence a větší otevřenost zejména vysokých škol vůči světové konkurenci. Ekonomika České republiky Naše sociálně tržní hospodářství je neoddělitelnou součástí evropského jednotného trhu, kam také směřuje 80 % exportu; je namístě usilovat i o jiné trhy, čemuž prezident může napomoci. Dlouhodobá udržitelnost naší ekonomiky závisí na snižování deficitu veřejných financí, což nelze dosáhnout jen plošnými škrty na výdajích, ale investicemi do růstu. Lidská práva V centru mého zájmu nestojí anonymní lid, ale člověk. Dědictvím antické a judeokřesťanské západní tradice je uznání a úcta každého jednotlivce jako neopakovatelné individuality. Táňa Fischerová Táňa Fischerová se narodila 6. června 1947 v Praze, studovala JAMU v Brně, kterou pro angažmá v pražském Činoherním klubu nedokončila. V letech 1973–1976 působila v Divadle Jiřího Wolkera, poté hostovala v různých divadlech, jako jsou Městské divadlo v Kolíně, Laterna Magica, Viola, Studio Bouře, Divadlo E. F. Buriana. Spolupracovala zejména s Janem Kačerem a Evaldem Schormem, točila filmy s Antonínem Mášou, Jaromilem Jirešem a Karlem Kachyňou. Do politiky vstoupila v roce 2002, kdy byla na kandidátce US-DEU díky preferenčnímu hlasování zvolena jako nezávislá poslankyně do Parlamentu ČR. V roce 2008 spoluzaložila Klíčové hnutí, jež doteď vede. Angažuje se v řadě neziskových dobročinných či občanských aktivit, je například čestnou předsedkyní občanského sdružení Remedium (pro duševní zdraví), prezidentkou českého oddělení International Theatre Institute, členkou Amnesty International ČR, členka poradního sboru občanského sdružení Máme otevřeno? (pro integraci mentálně postižených), patronka domu Šance, podporuje Iniciativy pro kritiku reforem a na podporu alternativ (ProAlt). Kandidátský politický program Táni Fischerové byl totožný s programem Klíčového hnutí, které si klade za cíl „vrátit do veřejného života možnost skutečného uplatnění jednotlivce a rozvoj 96
místních společenství295“. Mezi klíčovými pojmy se nachází tvořivost, společenství, odpovědnost, dobrovolnost, svoboda, rovnost, bratrství (spolupráce), samospráva a sítě. Ve veřejném životě by měly být složky společnosti (politická, ekonomická a kulturně-duchovní) oddělené a vzájemně spolupracující, aby nedocházelo k prorůstání těchto tří složek do jednoho mocenského celku. Klíčové pilíře programu296: Vláda práva a právní stát zákon o státní službě a veto zákonům s legislativními přílepky zákon o veřejných zakázkách – veřejné smlouvy, obecná zadávací kritéria Bez sociální spravedlnosti není demokracie podpora sociální soudržnosti podpora daňové progrese zrušení stropu pro platbu sociálního a zdravotního pojištění, svobodná volba zdravotní péče a její dostupnost Otevírání nových cest ekonomika – družstevnictví (návrat k původním principům založeným na rovnosti hlasů a podílů) fiskální oblast – rozšíření pestrosti názorů v bankovní radě ČNB politika – podpora principu maximální míry subsidiarity – podpora prvků přímé demokracie Místo ČR ve světě EU – hlubší integrace za předpokladu rozvíjení evropských hodnot demokracie a sociální soudržnosti NATO – důsledně obranné uskupení posílení vědomí významu a role střední Evropy Vzdělání, věda a kultura dostatečná finanční podpora – naplnění role státu (např. 1 % rozpočtu na kulturu) vytváření dalších možností mimorozpočtové podpory (např. darovací kapitál) Odpovědnost vůči Zemi ochrana a odpovědné využívání přírodního bohatství (půda, krajina, lesy, voda, vzduch, nerosty) podpora šetrnějších technologií, způsobů práce a distribuce, šetrnější spotřeby a ekologického zemědělství Tvořivost a iniciativa tvořivost jako základní podmínka smysluplného lidského života a jako podmínka pro samosprávné a svépomocné sítě Síla občanské společnosti opírat se o sílu a odbornost občanské společnosti Jana Bobošíková 295 296
Klíčové hnutí. [online] [cit. 2014-3-11] Dostupné z: http://www.klicovehnuti.cz/ Táňa Fischerová. [online] [cit. 2014-3-11] Dostupné z: http://prezidentkatf.cz/t-fischerova/na-cem-mi-zalezi
97
Jana Bobošíková se narodila 29. srpna 1964 v Praze a je absolventkou Vysoké školy ekonomické. V letech 1989-1999 působila jako ekonomická a politická reportérka, moderátorka a redaktorka (ČST, ČT, Hospodářské noviny). Jana Bobošíková na svých stránkách tvrdí, že do politiky vstoupila „z pozice moderátorky vůbec nejsledovanější nedělní politické debaty“. Tím se rozumí moderování politické talkshow „Sedmička“ na televizi Nova v letech 2001–2004, na které je Jana Bobošíková hrdá. Na svých webových stránkách zmiňuje: „Je s podivem, že všichni ti, kteří se mě dnes snaží z obrazovky vygumovat, nedokázali od roku 2004 vytvořit talk show, která by se sledovanosti „mé” Sedmičky na Nově alespoň přiblížila.“ Podle detailnějšího prostudování jejího životopisu však vidím, že se politicky angažovala již před „Sedmičkou“, a to o rok dříve v roce 2000 jako poradkyně předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, tehdy Václava Klause. V témže roce se také ve spojitosti s podporou Václava Klause dostala do povědomí občanů během „krize v České televizi“, kdy se na necelé dva měsíce stala ředitelkou zpravodajství ČT297. Pod jejím vedením produkovalo zpravodajství na přelomu 2000 a 2001 jednoduché improvizované vysílání, které mezi příznivci vzbouřenců v České televizi získalo přezdívku Bobovize. V letech 2004–2009 byla zvolena za hnutí Nezávislí do Evropského parlamentu, kde působila ve výboru pro regionální rozvoj a meziparlamentní delegaci Evropského parlamentu a Ukrajinské republiky298. Mezitím v roce 2006 založila stranu Politika 21 a byla její předsedkyní až do roku 2011, kdy zakládá a vede stranu novou s názvem Suverenita (SBB). Podle ní je jedinou politickou stranou hájící oprávněné zájmy České republiky a jejích občanů. Je třeba dodat, že v mezidobí v roce 2008 poprvé neúspěšně kandidovala na českou prezidentku. V současnosti vede Jana Bobošíková volební blok HLAVU VZHŮRU, který vznikl v srpnu 2013 a sdružuje různé politické strany a iniciativy s cílem uspět v poslaneckých volbách do Parlamentu ČR. Mezi členy jsou například její Suverenita (SBB), dále Uzdravme naši politiku, Jihočeši 2012, Volba pro Kladno či D.O.S.T. Jelikož v době její kandidatury na prezidentku v roce 2013 tento blok neexistoval, zaměřím se teď na její kandidátský politický program, který je totožný se Suverenitou299: I. Zachování státní suverenity a snaha o rozšíření stávajících pravomocí ČR ochrana majetkových a vlastnických zájmů občanů ČR, zakotvená v mezinárodních dohodách ochrana koruny jako vlastní měny důsledná imigrační politika, chránící respekt ke křesťanským hodnotám, kulturnímu a historickému dědictví a zákonům České republiky II. Posílení konkurenceschopnosti ekonomiky obnova svobodného trhu s jasnými pravidly, která zamezí vytváření neoprávněných zisků rozvoj jaderné energetiky ve všech aspektech včetně obnovení těžby uranu vytvoření české banky na podporu rozvoje energetické a dopravní infrastruktury Jana Bobošíjková. [online] [cit. 2014-3-11] Dostupné z: http://tema.novinky.cz/jana-bobosikova Tamtéž. 299 Suverenita. [online] [cit. 2014-3-11] Dostupné z: http://www.suverenita.cz/politicky-program 297 298
98
revitalizace českého zemědělství s důrazem na rozumnou ochranu přírodních zdrojů, obnovení potravinové soběstačnosti a odstranění nerovných podmínek českých zemědělců na společném evropském trhu III. Právní stát, solidarita, humanita zjednodušit právní řád a zefektivnit činnost úřadů a soudů zvýšení zodpovědnosti veřejné správy a soudcovské samosprávy vůči veřejnosti podpora tradičního modelu rodiny, aktivní populační politika zvýšení odpovědnosti médií za zveřejnění nepravdivých informací včetně trestně právních důsledků zajištění svobodné a nezaujaté prezentace různých společenských témat a politických postojů ve veřejnoprávních médiích
99
Příloha 2: Kódovací kniha pro kvantitativní obsahovou analýzu
1)
Datum RRMMDD
2)
Médium 1 MF Dnes 2 Lidové noviny 3 Hospodářské noviny 4 Právo 5 Blesk
3)
Autor_ka 1 autor či více autorů 2 autorka 3 autor_ka neuveden_a/ agentura 4 více autorů, kombinace pohlaví
4) Hlavní téma článku 1 volba (volební legislativa, budou se volby konat? stížnost Tomia Okamury u Ústavního soudu) 2 kampaň (debaty, spoty, volební aktivity, koncerty, financování) 3 preference (kdo z koho, průzkumy) 4 osobnost (osobnostní charakteristiky, kvalifikace kandidáta a kandidátky, majetek, důvody kandidatury) 5 pravomoci prezidenta (jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi, svolává zasedání a rozpouští Poslaneckou sněmovnu, a další) 6 rodina (jakékoli zmínky o rodině) 7 jiné (jakékoli jiné téma) 5) Vedlejší téma článku Viz hlavní téma 6) Generické maskulinum (GM) 1 pouze GM 2 kombinace 3 bez GM 4 netematické 7) Aktér článku A1Miloš Zeman A2 Karel Schwarzenberg A3 Jan Fischer A4 Táňa Fischerová A5 Zuzana Roithová A6 Jana Bobošíková 1 hlavní 2 vedlejší 0 není zmíněn_a
8) Míra pozornosti 1 citace 2 zmínka/ parafráze 3 rozhovor 0 není zmíněn_a 9) Délka citace 1 1-15 slov 2 16 – 30 slov 3 31 – 50 slov 4 51 a více slov 10) Téma citace viz hlavní téma článku 11) Vyznění citace 1 pozitivní 2 negativní 3 neutrální 12) Téma zmínky viz hlavní téma článku 13) Vyznění zmínky 1 pozitivní 2 negativní 3 neutrální Trivializace: 14) Gender 1 vyskytuje se 2 nevyskytuje se 15) Vzhled 1 vyskytuje se 2 nevyskytuje se 16) Věk 1 vyskytuje se 2 nevyskytuje se 17) Rodičovství 1 vyskytuje se 2 nevyskytuje se 18) Soukromí 1 vyskytuje se 2 nevyskytuje se 19) Partner_ka 1 vyskytuje se 2 nevyskytuje se
100
Vlastnosti aktérů_ek A1Miloš Zeman A2 Karel Schwarzenberg A3 Jan Fischer A4 Táňa Fischerová A5 Zuzana Roithová A6 Jana Bobošíková 1)
Citlivý/ necitlivý 1 citlivý 2 necitlivý
2)
Čestný/ nečestný 1 čestný 2 nečestný
3)
Ambiciózní/ neambiciózní 1 ambiciózní 2 neambiciózní
101
