Univerzita Karlova v Praze Fakulta humanitních studií

Univerzita Karlova v Praze Fakulta humanitních studií

Bakalářská práce

Souvisí kulturní hodnoty s tím, jaké procento z populace státu přistupuje ke vzdělání?

Autor bakalářské práce:

Tomáš Kala

Vedoucí bakalářské práce:

Ing. Inna Čábelková, Ph.D.

Praha, 2007

Prohlašuji, že jsem práci vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a souhlasím s jejím eventuálním zveřejněním v tištěné nebo elektronické podobě.

V Praze dne 16.11.2007

....................................... podpis

1

Mé poděkování patří vedoucí bakalářské práce Ing. Inně Čábelkové, Ph.D. za vstřícné konzultace a cenné rady.

Tomáš Kala

2

OBSAH: 1.

Úvod

5

2.

Kultura

7

2.1

Kultura jako hodnotové vzorce

7

2.2

Kvalita dat

9

2.3

Základní kulturní dimenze Geerta Hofstedeho

12

2.3.1

Individualismus

12

2.3.2

Vzdálenost moci

13

2.3.3

Maskulinita

14

2.3.4

Vyhýbání se nejistotě

15

3.

Vzdělání

16

3.1.

Popis vzdělání

16

3.2.

Kvalita dat

19

4.

HDP

20

4.1 Kvalita dat

21

Základní hypotézy

22

5. 5.1 5.1.1

Individualismus a poměr studujících Individualismus, HDP na obyvatele a poměr studujících

5.2 5.2.1

Vzdálenost moci a poměr studujících Vzdálenost moci, HDP na obyvatele a poměr studujících

22 22 22 23

5.3

Maskulinita a poměr studujících

23

5.4

Vyhýbání se nejistotě a poměr studujících

24

6.

Popis dat

26

6.1 Kulturní dimenze

26

6.2 Kombinovaný poměr studujících na všech stupních škol

27

6.3 HDP na osobu (2004)

27

7.

Metodologický přístup

28

8.

Výsledky analýzy

29

8.1 Regresní analýza vztahu individualismu a poměru studujících

29

8.1.1

30

8.1.2

Závěr

Přetrvá vztah mezi IDV a poměrem studujících i když vezmu v potaz výši HDP na osobu? 8.1.2.1

31 Závěr

32

3

8.2 Regresní analýza vztahu vzdálenosti moci a poměru studujících

34

8.2.1 Závěr

35

8.2.2 Odl. pozorování ve vztahu mezi vzdáleností moci a poměrem studujících 35 8.2.2.1 8.2.3

Závěr

36

Přetrvá vztah mezi PDI a poměrem studujících, i když vezmu v potaz výši HDP na osobu?

37

8.2.3.1

Závěr

39

8.3

Regresní analýza vztahu maskulinity a poměru studujících

40

8.3.1

Závěr

41

8.4

Regresní analýza vztahu vyhýbání se nejistotě a poměru studujících

42

8.4.1

Závěr

42

9.

Závěr

44

10.

Omezení výzkumu

46

11.

Seznam literatury

48

12.

Přílohy

50

Příloha 1.

Regresní analýza vztahu individualismu a HDP na obyvatele

51

Závěr Příloha 2.

Regresní analýza vztahu individualismu a HDP na obyvatele bez odlehlého

pozorování

52


Regresní analýza vztahu poměru studujících a HDP na obyvatele

54


Regresní analýza vztahu mezi poměrem studujících a HDP na obyvatele bez

odlehlého pozorování

56


Regresní analýza vztahu mezi vzdáleností moci a HDP na obyvatele

58


Seznam zkratek

60

Příloha 7.

Tabulka hodnot

61

Příloha 8.

Dotazník VSM94

63

Příloha 9.

Počet obyvatel

67

4

1.

Úvod

Každý člověk vyrůstá v určitém prostředí a ať už je to prostředí jakékoli, musí v průběhu svého života řešit a překonávat nejrůznější překážky a obtíže, aby co nejúspěšněji přežil a zajistil obživu nejen sobě, ale také svým potomkům, rodině. S těmito překážkami se každý vypořádává po svém – třeba tak, jak ho to naučila společnost ve které vyrůstal a nebo tak, jak se to naučil třeba ve škole. V dnešním světě už většina společností dokázala vytvořit vzdělávací instituce, které mají lidi seznámit se všeobecnými znalostmi, což jim má ulehčit každodenní překonávání obtíží v zajišťování životních nezbytností. Většina světové populace si uvědomuje, že vzdělání může být pro život nezbytné. Vzdělání přináší nadhled, porozumění a s tím spojené příležitosti. Pokud člověk něčemu rozumí, je snadnější udělat z této vědomosti předmět podnikání. Člověk se může vyučit nějakému řemeslu, může být proškolen v nějakém oboru služeb nebo se může stát vědcem. Když opominu kultury, kde ani základní vzdělání není povinné, je na každém jednotlivci, zda bude usilovat o další vzdělání a o jaké. Lidé o vzdělání usilují především kvůli získání lepší práce a s tím spojených vyšších výdělků. Získání vyšších výdělků však nemusí být s vyšším vzděláním nutně podmíněno. Dalším důvodem pro vzdělávání se může být naplňování osobních zájmů, přičemž studované zaměření může představovat něco, co dotyčného zajímá nebo baví. Lidé mohou studovat dokonce jen proto, že tím naplňují vůli svých rodičů nebo proto, aby odložili nezbytnost nastoupit do zaměstnání nebo proto, že jim studium umožňuje platit nižší daně a tak dále. Důvodů pro vzdělání je mnoho, ale stejně tak je mnoho důvodů pro to, školy nenavštěvovat. V mnoha zemích se může stát, že by někdo do školy chodil rád, ale není mu to z nějakého důvodu umožněno. Jedním z nejzásadnějších důvodů je ekonomická situace potencionálního studujícího nebo jeho rodiny nebo celého státu, což ve velké míře ovlivňuje samotnou dostupnost škol. Jednou otázkou tedy je, nakolik lidé chtějí chodit do školy a druhá otázka spočívá v tom, nakolik je lidem umožněno školy navštěvovat, respektive, nakolik jsou státy schopny zajistit dostupnost škol pro všechny uchazeče o studium. První otázka souvisí především s mentalitou společnosti uvnitř států a druhá otázka souvisí s mentalitou lidí uvnitř státu i jeho vyspělostí a lidskou vybaveností prostředky,

5

protože je nutné, aby stát nebo společnost, kromě toho, že na zajištění dostupnosti vzdělání má prostředky, tyto prostředky na vzdělání vydávat chtěl, resp. chtěla. Proto nejen ekonomická vyspělost států, ale také kultura, která je mentalitou lidí utvářena a zpětně mentalitu lidí utváří, ovlivňuje to, jaké množství lidí z populace států do škol chodí. V každé zemi nebo regionu existují určité ekonomické a kulturní předpoklady pro to, aby lidé dosahovali vzdělání.

Cílem této práce je zjistit, zda souvisí kulturní hodnoty v jednotlivých zemích na jedné straně s počtem studujících z populace věkově odpovídající školní docházce na straně druhé. A druhým cílem této práce je ověřit, zda tato souvislost přetrvá i po zohlednění ekonomické vyspělosti států.

6

2.

Kultura

2.1

Kultura jako hodnotové vzorce

V této práci vycházím a v této definici shrnuji názory Geerta Hofstedeho, který se zmiňuje o kultuře v tom smyslu, že každý jedinec je nositelem určitých vzorců myšlení a potenciálů pro jednání, kterým se v průběhu života naučil v bezprostředním sociálním okolí či národním prostředí. Je evidentní, že národy se od sebe liší především formou vlády, zákony a právním systémem, podniky, náboženskými společnostmi, školami i strukturou rodin. Mnoho odborníků je přesvědčeno, že z této skutečnosti pramení rozdíly mezi zeměmi v myšlení, cítění a jednání lidí. Již Charles-Louis de Montesquieu (1689 – 1755) ve své knize Duch zákona tvrdil, že existuje něco jako „všeobecný duch národa“, tedy něco, co bychom dnes nazvali kulturou. Lze tedy podle Hofstedeho říci, že instituce vycházejí ze vzorců myšlení, pociťování a jednání, které Hofstede nazývá mentální programy, které se přizpůsobují kulturnímu prostředí (Hofstede G., Hofstede G. J., 2006). Z toho pro mě vyplývá, že kultura je kolektivním jevem a vytváří se mezi lidmi, kteří spolu žijí v totožném sociálním prostředí. Není vrozená, každý jedinec se ji naučí z bezprostředního okolí, i kdyby kolem sebe dítě mělo jen jednoho člověka, vytvoří se mezi nimi specifická kultura, vytvoří si nějaké zvyky, pravidla a hodnoty.

Kulturami a jejich hodnotami se zabývalo mnoho badatelů, mezi nimiž byl M. Rokeach. O práci Rokeache píše L. Prudký, který říká, že Rokeach došel k závěru, že hodnoty jsou vůči jednotlivci vnitřním či vnějším přesvědčením o tom, že určité jednání nebo určitý stav věcí je pro jedince i pro společnost přínosnější než jiné. Hodnoty každé kultury tedy jsou tendencemi každého člověka z dané kultury upřednostňovat určité chování, které vede k jistým stavům a situacím. Podle něj mají hodnoty jak subjektivní, tak objektivní dimenzi. Nicméně, celá jedna společnost si vytváří komplexní hodnotový systém, který všechny hodnoty seřazuje podle stupně významnosti pro každou kulturu. Takovéto naučené hodnoty jsou postupně zabudovávány do celého společenského systému a do všech společenských institucí, včetně politických, sociálních i náboženských zákonů, pravidel a zvyků, kterými se pak jedinci, ať už je to z donucení bezprostředním okolím nebo z osobního (získaného) přesvědčení, řídí. Kromě jiného dělení Rokeach rozpoznává dva druhy hodnot. Jeden druh jsou hodnoty cílové a druhé instrumentální. Cílové hodnoty se vztahují ke konečným stavům 7

existence a instrumentální hodnoty se zaměřují na zajištění způsobů chování, které vede ke konečným stavům. Dále Rokeach říká, že hodnotové systémy jsou relativně stálé a každá nová společenská zkušenost může v uspořádání hodnot vyvolat nějakou změnu. (Prudký, L., 2007) Hodnoty, které nás každá společnost učí, určují naše činnosti a vedou nás v situacích, kdy se musíme rozhodovat, máme možnost volby. Společnosti různých kultur mohou v různých situacích zaujmout jiné stanovisko, mohou situace různě vyhodnotit, různě ocenit a posoudit. Dalším důležitým badatelem, který se zabývá zkoumáním hodnotových struktur je S. H. Schwartz (Schwartz, 2001), jehož výsledky popisuje Prudký (Prudký, L., 2007).

Mezi nejvýznamnější badatele v oblasti kultury a kulturních odlišností bezpochyby patří Nizozemec Geert Hofstede. Jak jsem již zmínil výše, Hofstede ke zkoumání kultur a jejich hodnot přistupuje tak, že tyto hodnoty považuje za určité mentální programy. Mentální programy se podle něj nacházejí v celé společnosti a jsou zakotveny jak v nejrůznějších institucích, tak samozřejmě v hlavách jedinců. V každé společnosti jsou mentální programy přenášeny na potomstvo. Potomci se mentální programy učí především od svého nejbližšího kolektivu v průběhu ranného dětství, kde však získávají „programů“ nejvíce. Jsou to znalosti a dovednosti, které pomáhají k plné socializaci jedinců. Řada sociálních antropologů zpopularizovalo v první polovině dvacátého století názor, že všechny společnosti řeší stejné problémy, avšak s odlišným řešením. K roku 1954 tyto společné problémy shrnuli v rozsáhlé studii literatury o národní kultuře Američané, sociolog Axel Inkeles a psycholog Daniel Levinson (Inkeles, A., Levinson, D., 1969). Na tomto základě navrhli čtyři základní problémy, které mají vliv na fungování společností. (Hofstede G., Hofstede G. J., 2006) V roce 1980 Geert Hofstede publikoval v knize Culture‘s Consequences výsledky výzkumů lidských hodnot ze čtyřiceti zemí světa. Tyto výzkumy byly prováděny v pobočkách nadnárodní korporace IBM během let 1967 – 1973, kde měl Hofstede možnost studovat rozsáhlý soubor výsledků výzkumu hodnot, které prováděli zaměstnanci IBM z více než padesáti zemí světa. Potvrdily se čtyři základní oblasti definované Levinsonem a Inkelesem. Tyto oblasti pro Hofstedeho představují tzv. kulturní dimenze. Čtyřrozměrný model rozdílů mezi národními kulturami se tedy skládá ze vzdálenosti moci; kolektivismu versus individualismu; feminity versus maskulinity a vyhýbání se nejistotě. (Hofstede G., Hofstede G. J., 2006)

8

Všechny dimenze jsou bipolární, měří se indexy na stupnici od 0 do 100. (Některé země, které byly přidané později, se již nedaly měřit na původní stupnici a proto jsou některé hodnoty vyšší než 100.) Skóry jednotlivých zemí jsou publikována v Hofstede G., Hofstede G.

J.,

(2006)

a

jsou

také

dostupná

na

internetové

adrese

http://www.geert-

hofstede.com/hofstede_dimensions.php. (7. 3. 2007)

2.2

Kvalita dat

Sám Hofstede ve své knize říká, že srovnávání různých kultur předpokládá nějaké měření hodnot a protože by bylo těžkopádné usuzovat pouze z lidských činů, byly zatím jako nejlepší způsob měření vyvinuty dotazníky, skrze něž jsou lidé tázáni na to, kterou možnost z nabídnutých odpovědí by si v běžné situaci vybrali. Samozřejmě nemohou být odpovědi brány doslovně, jelikož lidé nebudou nikdy jednat zcela přesně tak, jak odpověděli v dotazníku, ale i přes to přinášejí dotazníky takové informace, se kterými se dá pracovat. Při interpretaci výpovědí lidí v dotaznících je největší problém v rozlišení mezi žádoucím a požadovaným. Otázky na žádoucí se vztahují k tomu, jaký si lidé myslí, že má svět být, oproti požadovanému, kde lidé myslí na to, co by si pro sebe přáli. Obecně lze říci, že žádoucí je ctnostné a nehříšné jednání, avšak důležité je, co člověk chce pro sebe, včetně jeho méně ctnostných požadavků. Povahy norem, jenž jsou vzorci chování pro určitou skupinu lidí, jsou tím, co odlišuje požadované od žádoucího. „V případě žádoucího je norma určena absolutně tím, co je eticky správné. V případě požadovaného je norma dána statisticky: odkazuje k volbám, jaké skutečně provádí většina.“ (Hofstede G., Hofstede G. J., 2006)

Je důležité ukázat, že s těmito daty nepracoval jen Geert Hofstede a že mají oporu i v jiných výzkumech a replikacích. V době, kdy se data z výzkumu IBM teprve shromažďovala, Geert určité otázky tazatelů IBM použil ve Švýcarsku na kurzu mezinárodních manažerů a došel k prakticky stejným výsledkům jako výzkum IBM, které, jak Hofstede říká, byly v dalších letech používány mnoha lidmi na další respondenty a čím více zemí bylo ve výzkumech zahrnuto, tím se docházelo k větší schodě ve výsledcích. Do konce roku 2002 bylo uskutečněno dalších šest velkých replikačních výzkumů, ke kterým Hofstede odkazuje, z nichž každý obsahoval minimálně čtrnáct zemí z původních výsledků IBM. Tyto replikace uskutečnili M. H. Hoppe (Hoppe, M. H., 1990), S. A. Shane (Shane, S. A., 1995),

9

A. Merritt (Merritt, A., 2000), M. de Mooij (de Mooij, M., 2002), P. E. Mouritzen (Mouritzen, P. E., 2002) a T. van Nimwegen (van Nimwegen, T., 2002). M. H. Hoppe se zabýval elitami – členy vlád, odborářskými vůdci, akademiky a umělci. Na základě jejich odpovědí se potvrdila vzdálenost moci, vyhýbání se nejistotě a individualismus, a za použití také dotazníku VSM94 (viz Příloha 8) potvrdily i maskulinitu. S. A. Shane zaměřil svoje dotazníky na zaměstnance šesti mezinárodních korporací z 28 a 32 zemí. Jeho studie potvrdila vzdálenost moci, vyhýbání se nejistotě a individualismus. Autoři tohoto průzkumu otázky na maskulinitu nezařadili do dotazníků. A. Merritt dotazoval piloty komerčních aerolinek z 19 zemí. Jeho studie za použití dvou dotazníků potvrdila všechny čtyři hlavní dimenze. Spotřebitele ze 14 evropských zemí dotazoval M. de Mooij na základě dotazníku VSM94. Za použití tohoto dotazníku se potvrdilo vyhýbání se nejistotě, individualismus a maskulinita. Naopak nebyla potvrzena vzdálenost moci, nejspíše to bylo proto, že spotřebitelé nebyli vybíráni na základě toho, zda jsou vůbec zaměstnáni a na jaké pozici. P. E. Mouritzen se zaměřil na vrcholové magistrátní úředníky ze 14 zemí. Za použití dotazníku VSM94 byla potvrzena vzdálenost moci, vyhýbání se nejistotě a maskulinita. T. van Nimwegen dotazoval zaměstnance internacionální banky v 19 zemích. Jeho studie potvrdila vzdálenost moci, individualismus, s nižší shodou také maskulinitu, ale již ne vyhýbání se nejistotě. Čtyři z těchto šesti replikací potvrzují jen tři ze čtyř dimenzí a vždy chybí jiná dimenze než v ostatních výzkumech. To, že se zdařilo srovnání replikací neznamená, že všechny dimenze zůstávají nezměněné, nýbrž to, že se společně proměňují a zůstávají tak jejich relativní pozice více méně stejné. (Hofstede G., Hofstede G. J., 2006)

Hofstedeho výsledky se zabývali i další badatelé. Drogendijk a Slangem zkoumali platnost dvou kulturních dimenzí Geerta Hofstedeho, dvou dimenzí Schwartze, kterého popisuje Prudký (Prudký L., 2007), a vnímání manažerů, na volbu nadnárodních firem mezi expanzí do zahraničí přes budování tzv. na zelené louce a nebo přes osvojení si již existujících hodnot. Výsledky svědčily o tom, že vysoké skóry ve všech kulturních dimenzích významně zvyšují pravděpodobnost, že si nadnárodní firmy zvolí nové budování a tím se potvrdily dimenze Hofstedeho i Schwartze, zatímco váha manažerského vnímání došla k výsledkům o něco horším. Drogendijk i Slangem usoudili, že

10

je příliš brzy hodnotit Hofstedeho dimenze jako překonané a dimenze Schwartze jako nadřazené. (Drogendijk R., Slangem A., 2006) Dalšími byli Soarez, Farhangmehr a Shoham, kteří zkoumali rozdílné přístupy ke konceptualizaci kulturních hodnot pro výzkum trhu. Porovnávali pět dimenzionálních modelů Geerta Hofstedeho s osmi dalšími modely přístupu ke kulturním hodnotám a přišli s argumentem pro přístup Hofstedeho. Napsali o něm, že je „stručnou, praktickou a užitečnou zkratkou pro zpřístupnění zkoumání kultury.“ (Soares A. M., Farhangmehr, M. and Shoham, A., 2007, str. 283) Nejdůležitější otázkou pro Kirkmana a spol. bylo, zda pojetí kulturních dimenzí Geerta Hofstedeho obsahuje takovou kvantifikaci, která by mohla být použita ve vědeckém výzkumu 21. století, z ohledem na fakt, že nejvíce ukazatelů bylo vypočítáno v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století. Kirkmanův průzkum z roku 2006 ukazuje, že výzkumy, které využívali ukazatele Geerta Hofstedeho, úspěšně zvládly rozlišit země na základě kulturních hodnot. Kromě toho Kirkman a spol. tvrdili, že většinu rozdílů mezi zeměmi, které předpověděl, měl Hofstede podloženo. (Kirkman B. L., 2006)

11

2.3

Základní kulturní dimenze Geerta Hofstedeho

2.3.1

Individualismus (IDV)

Hofstede popisuje individualistické společnosti jako takové, v nichž zájmy jednotlivce převažují nad zájmem skupiny. Existují zde volné vztahy mezi jedinci. Takové společnosti jsou ve světě v menšině. V nich je dítě vedeno k samostatnosti a očekává se, že svůj domov časem opustí a postaví se na vlastní nohy. Pravým opakem individualistických společností jsou společnosti kolektivistické. Lidé jsou v nich od narození součástí silně soudržných skupin a v průběhu mládí se učí a vše podřizují tomu, aby se mohli stát plnohodnotnými členy společenství. V takových společnostech je pociťována silná loajalita ke skupině, jíž může být širší rodina. V takové rodině mohou být a často jsou sdíleny zdroje. Je pak přirozené, že jeden člen široké rodiny, který má placené zaměstnání, pomáhá živit ostatní, kteří zaměstnání nemají. Taková rodina může vydržovat svého jednoho člena při studiu s tím, že až bude vydělávat, bude svůj plat sdílet s ostatními. V individualistické společnosti je vzdělání chápáno tak, že má jednotlivce připravit na život mezi jinou společností a na neočekávané situace, čili jde v podstatě o to, naučit se učit. Od dětství se předpokládá, že dítě opustí svůj domov, jakmile to bude možné. Diplomy a hodnocení zde zvyšují sebeúctu člověka a jeho hodnotu. V kolektivistické společnosti jde o to, naučit se být přijatelným členem společenství, naučit se tradicím. Nové věci nejsou přijímány tak kladně jako ve společnosti individualistické. Zde jsou diplomy něčím, co lidem otevírá dveře do vyšších kruhů. (Hofstede G., Hofstede G. J., 2006)

Index individualismu je založen na čtrnácti otázkách, které se ptají způsobem: „Jak důležité pro vás je...?“. Každá odpověď měla být vybrána na škále od 1 do 5, kde 1 znamená „velmi důležité“ a 5 znamená opak. Při analýze odpovědí respondentů ze 40 zemí světa se projevily dvě dimenze. Jednou dimenzí byl individualismus-kolektivismus a druhou maskulinita-feminita (viz kap. 2.3.3). (Hofstede G., Hofstede G. J., 2006)

12

Index individualismu se vypočítával na základě faktorového skóru. Faktorová skóre se vypočítávají při použití faktorové analýzy, což je statistická metoda, jejíž podstatou je rozbor struktury vzájemných závislostí proměnných za předpokladu, že jsou tyto závislosti důsledkem v pozadí stojících nezměřitelných veličin, které na ně působí. Tyto veličiny se nazývají faktory. Faktorová analýza se snaží na základě závislostí proměnných určit strukturu společných faktorů, které stojí za proměnnými, které spolu vzájemně korelují, tak, aby objasňovaly pozorované závislosti co nejjednodušeji a aby byl počet nalezených faktorů co nejmenší. Hodnota faktoru pro jednotlivé vzorky (v této práci státy) jsou pak faktorová skóre. (Boroň, 2003) Jelikož faktorová skóre většinou dosahují hodnot od -1 do 1, byly jednotlivé hodnoty vynásobeny 25 a bylo k nim konstantně přičteno 50 bodů tak, aby se výsledné skóry dostaly do intervalu od 0 do 100, kde země blížící se hodnotě 0 jsou považovány za nejvíce kolektivistické a země, které se přibližují hodnotě 100 jsou považovány za nejvíce individualistické. Takto byly vypočítány indexy zemí pro původní databázi IBM. (Hofstede G., Hofstede G. J., 2006)

2.3.2

Vzdálenost moci (PDI)

Index vzdálenosti moci vypovídá o tom, jaký existuje v dané zemi vztah závislosti. Jak popisuje Hofstede, v zemích s malou vzdáleností moci je dávána přednost vzájemné závislosti vedoucího a podřízeného. Mezi oběma existuje relativně malá emocionální vzdálenost. V zemích s velkou vzdáleností moci jsou do značné míry podřízení závislí na nadřízených. Měří tedy míru nerovnosti moci, která je především z hlediska podřízených v dané zemi očekávána, akceptována a upřednostňována. Jak prokázaly Hofstedem zmiňované výzkumy zaměstnanců, u povolání vyžadujících vyšší vzdělání jsou skóry vzdálenosti moci nižší, znamená to, že tím, jak student pokračuje ve studiu, stává se méně závislým a klesá i jeho potřeba závislosti. Země s vysokou vzdáleností moci vydávají na vysoké školství v poměru ke střednímu školství relativně více prostředků a tím udržují odstup mezi elitou a nevzdělanými, zatímco země s malou vzdáleností moci vynakládají více prostředků na střední školství, aby tím přispěly k rozvoji střední společenské vrstvy.

13

V zemích s malou vzdáleností moci jsou například děti vedeny k tomu, aby se dokázaly co nejdříve postavit na vlastní nohy. Osobní nezávislost je považována za ideál. Naopak ve společnostech s velkou vzdáleností moci se nezávislé chování nepodporuje. (Hofstede G., Hofstede G. J., 2006)

Jednotlivé skóry vzdálenosti moci se získávaly pomocí uzavřených otázek, znamená to, že respondenti odpovídali jednou z možností od čísla 1 po číslo 5. U každé země byl vypočítán průměrný skór nebo se vypočítala procenta osob, které volily určitou odpověď. Tím mohly být vytvořeny tabulky a srovnání. Otázky ve výzkumu byly statisticky roztříděny do skupin, které se nazývaly shluky. Ty se vytvářely podle zjevné vzájemné proměnlivosti průměrů nebo procentuálních skórů. Znamená to, že jedna země v rámci otázek jednoho shluku dosahovala podobných skórů. Byly vybrány tři otázky, které měly nejtěsnější vztah, z jednoho shluku, který se zdál mít něco společného s mocí a nerovností. Důležité je, aby každá otázka měla ve výsledném indexu stejnou váhu, aby se výsledná hodnota měnila od 0 do 100, kde 100 je země s maximální vzdáleností moci. (Hofstede G., Hofstede G. J., 2006)

2.3.3

Maskulinita (MAS)

Hofstede charakterizuje rozlišování mezi tím, co je maskulinní a co je femininní rozlišováním mezi rolemi mužů a žen ve společnosti. Je však nutné mít na paměti, že tyto role jsou distribuovány jen zčásti podle toho, jaká jsou základní biologická omezení nebo dispozice obou pohlaví, jak dále říká a pokračuje v následujícím smyslu. To, co je ve společnosti považováno za maskulinní nebo femininní chování je z velké části dáno kulturní odlišností. To, co se někde očekává od mužů, se v jiné kultuře očekává od žen. I přes velkou kulturní rozmanitost existují ve většině společností určité totožné tendence k přidělování rolí podle pohlaví. Muži jsou převážně spojeni s činnostmi mimo domov – lov, vydělávání peněz, boj – očekává se od nich průbojnost a soutěživost. Ženy se naopak většinou mají zabývat péčí o domov a o děti, což se přirozeně vyvinulo z toho, že ženy rodí a musí děti kojit a starat se o ně, v některých společnostech mají ženy více dětí než v jiných a tím je žena spjata s domácností o to více.

14

Maskulinita tedy odpovídá takovým společnostem, kde se od mužů očekává průbojnost, drsnost, zaměření na materiální úspěch, a od žen mírnost, jemnost a orientace na kvalitu života. Ve femininních společnostech se sociální role mužů a žen překrývají, tedy, od mužů i žen se očekává nenáročnost, jemnost a orientace na kvalitu života. Vypočítání indexů maskulinity se zakládalo na stejném postupu jako u indexů individualismu, tedy na faktorové analýze, což jsem již uvedl v kapitole 2.3.1. Získané skóry se následně násobí číslem 20 a přičte se 50 bodů tak, aby se výsledný skór nacházel v rozmezí od 0, jíž se přibližují země nejvíce femininní, ke 100, kde se nacházejí země nejvíce maskulinní. (Hofstede G., Hofstede G. J., 2006)

2.3.4

Vyhýbání se nejistotě (UAI)

O indexu vyhýbání se nejistotě Hofstede hovoří tak, že ačkoli nejistotu člověk pociťuje velmi subjektivně, stejně jako předchozí hodnoty jsou pocity nejistoty získané a naučené. Každá kultura se s nejistotou vypořádává podle svého a stejně tak je přenáší do svých základních institucí. Tuto dimenzi pak dále popisuje tak, že v zemích se silným vyhýbáním se nejistotě existuje tvrdší systém pravidel a norem, což je patrné například na výchově dětí. Je vyžadována pevná disciplína, naplňování plánů a rozvrhů, život je poměrně nervóznější a o poznání méně emocionální. Lidé jsou oceňováni za přesnost a volí tu nejpřímější cestu k cíly. Lidé z těchto kultur jsou považováni za citově nestálé, nepokojné, agresivní a podezřívavé. Naopak lidé z kultur s nízkým vyhýbáním se nejistotě jsou považováni za vyrovnané, netečné, lhostejné, líné, ovládající se. Jejich pravidla jsou pružnější a klasifikace benevolentnější. (Hofstede G., Hofstede G. J., 2006) Hodnoty indexů vyhýbání se nejistotě byly získány podobně jako byly vypočítány hodnoty PDI (viz kapitola 2.3.2). Indexy byly vypočítány na základě průměrných a procentních skórů. Hodnoty indexů se pohybují od 0 do 100, kde země blížící se 0 mají vyhýbání se nejistotě nejslabší a země, blížící se 100 mají vyhýbání se nejistotě nejsilnější. Vzorec, kterým se indexů dosahuje, nebyl úplně přesný, jelikož země, které byly přidány později, mohly přesáhnout hodnotu 100, jak se tomu také stalo. (Hofstede G., Hofstede G. J., 2006)

15

3.

Vzdělání

3.1

Popis vzdělání

Velmi všeobecně popisuje vzdělání A. Giddens, který říká, že ještě před několika málo staletími nebylo ani v nejvyspělejších zemích samozřejmostí, že umí všichni číst, psát a obratně počítat. To, co dnes nazýváme gramotností, nebylo dříve ani moc užitečné. Až s rozvojem knihtisku a literatury se čtení začalo stávat užitečnějším a přestávalo být pozvolna výsadou jen kněžích nebo náboženských hodnostářů. Stejně tak školy byly po dlouhou dobu pouze v rukou církví a nebylo pro velkou většinu lidí finančně ani společensky dostupné. Knihtisk začal nacházet své uplatnění nejen v náboženských spisech, ale také ve státní správě, podnikání, zkrátka ve stále náročnější administrativě církevní, státní i soukromé. Ke zvýšení všeobecné gramotnosti vedly především záznamy a údaje týkající se obchodování. Samozřejmě, že odnepaměti existovalo vzdělávání v rukou soukromých učitelů, jež si ovšem mohla dovolit jen omezená vrstva majetných. Se společenským vývojem se začala objevovat školní zařízení, určená specielně pro vzdělávání, zvláště tam, kde se rozvíjel proces industrializace a růst měst, protože rostoucí různorodost povolání již neumožňovala, aby se dítě učilo pracovním dovednostem pouze od svých rodičů. Stále více bylo třeba obecných vědomostí, čtení, psaní a počítání, ale v neposlední řadě velmi důležitou schopnost učit se, aby byl člověk schopen zvládnou mnohdy nepředvídatelné situace, které se mohly v boji o živobytí vyskytnout. Rozvoj školy a s ní i rozvoj vzdělání v devatenáctém století byl spojen s nejrůznějšími faktory. Tím nejdůležitějším faktorem bylo to, že školy vznikly jako nástroj moderního státu pro výchovu dětí, pro to, aby je mohl mít stát lépe pod kontrolou. Jelikož jsou nejcharakterističtější školní pomůckou knihy, dalším faktorem rozvoje vzdělání byl rozvoj tisku a knižní kultury. (Giddens A., 2003)

Je očividné, že ve společnosti současné, především západní kultury dosáhly obrovského vlivu na rozvoj vzdělání počítače a multimediální techniky. Reprodukci knih a znalostí, kterou dříve zajišťovaly velmi náročné ruční přepisy a knihtisk, dnes urychlují jak rychlé, tak v poměru ke středověkým levné tiskárny, ale především digitální podoba textů a internet, což umožňuje, aby se během několika vteřin ocitla kopie knihy na druhé polovině zeměkoule. V žádném případě si nemyslím, že multimediální techniky dnes nahrazují školní zařízení, a už vůbec ne školu jako instituci, ale domnívám se, že vzdělání přínosně doplňují, rozšiřují a zpřístupňují široké veřejnosti. Díky digitalizaci naučných zdrojů i administrativy 16

dochází ke snižování provozních nákladů vzdělávacích institucí, což také snižuje náklady studentů a uchazečů o studium. Vzdělání – především to vyšší - přestává být jen záležitostí vrstvy majetných. Téměř na celém světě je dnes zavedena povinná školní docházka, a základní školy jsou financovány státem, čímž má být docíleno toho, že každý člověk bude dosahovat alespoň základních vědomostí, což se ale ne všude daří. Ještě menší počet světové populace se dostane na úroveň středního vzdělávání a nejmenší počet dosáhne vzdělávání terciálního, jak je patrné z Human Development Report (viz níže), i když i v těchto sektorech se některé státy snaží poskytovat přístup ke vzdělání zdarma, tedy na účet státní pokladny. Jak uvedl Hofstede v kapitole o vzdálenosti moci, některé státy vydávají více prostředků na střední školy, jiné země zas na školy vysoké. (Hofstede G., Hofstede G. J., 2006) V organizační struktuře i délce školní docházky se liší i ty nejvyspělejší země. Organizaci někde zajišťují převážně vysoce centralizované vzdělávací systémy, někde je státní sektor podstatně doplňován soukromými školami. Samozřejmě, že organizace školství je dána politickou situací v zemi. Ta je ale vždy předurčena a usměrňována tím, jaké je v dané zemi kulturní prostředí, o čemž se také vyjadřuje Hofstede. Vliv kulturního prostředí nesouvisí jen s politikou, souvisí s každou činností, která je v dané společnosti prováděna. (Hofstede G., Hofstede G. J., 2006) Kultura jistě ovlivňuje i to, jakému počtu z celkové populace státu se vzdělání dostane. To, jaké faktory tento poměr ovlivňují nejvíce, se pokusím objasnit v této práci. Kulturní faktory, které budu zohledňovat jsou uvedeny v předchozí kapitole, kde je podle Geerta Hofstedeho nazývám kulturními dimenzemi. Spolu s kulturou zohledním i ekonomickou vyspělost daných zemí.

Pro údaj o hodnotě poměru přihlášených ke studiu použiji Kombinovaný poměr studujících na všech stupních škol1. Tento údaj, stejně jako údaj o HDP na osobu, se nachází v Human Development Report, což je dokument, který vychází v každoroční výroční zprávě OSN (Organizace spojených národů) a pracuje s ním také organizace Unesco, na jejíchž internetových stránkách http://hdr.undp.org/en/ (03.11.2007) je zveřejněna charakteristika Human Development Report včetně popisu jednotlivých dat a jejich výpočtu. Tento dokument obsahuje údaje o hospodářské vyspělosti, vzdělanosti, porodnosti, průměrné délce života, gramotnosti a dalších faktorech týkajících se potenciální sociální prosperity. Tato data jsou ke 1

Původní anglický název Combined gross enrolment ratio for primary, secondary and tertiary schools (resp. Combined gross enrolment ratio for schools).

17

stažení

ne

internetových

stránkách

OSN,

Unesco

nebo

na

odkazu

http://hdr.undp.org/hdr2006/pdfs/report/HDR06-complete.pdf (14.08.2007).

Kombinovaný poměr studujících na všech stupních škol je jednoduchý údaj, který se určuje podílem žáků a studentů přihlášených na všechny stupně škol bez věkového omezení na populaci oficiálního věku školní docházky, respektive studia. Pro oficiální věk školní docházky se berou v potaz tři věkové skupiny, které v dané zemi odpovídají konkrétnímu stupni vzdělání. (Unesco Institute for Statistics, 2007) Z toho je patrné, že oficiální věk školní docházky je v různých zemích odlišný. V některých zemích trvá primární vzdělávání šest let. V některých zemích je primární a nižší sekundární vzdělávání součástí jednotné struktury. Zde činí délka primárního vzdělávání osm až deset let (např. ČR). Sekundární vzdělání představují střední školy, gymnázia nebo učiliště, terciální vzdělání představují vysoké školy, university.

Domnívám se však, že to, jaký mají země poměr přihlášených ke studiu, nemusí ještě znamenat, že všichni studující sledují určitý budoucí zisk vidinou lepšího zaměstnání nebo postupu na společenském žebříčku. Je možné, že díky štědrému sociálnímu systému někteří jedinci studují jen proto, že tím získávají výhodnější statut nebo proto, že odkládají nějaké své budoucí přítěže. Sociální stát je také spojen s daněmi, které se státu musí odvádět, proto někteří lidé, kteří jsou již zaměstnaní, si udržují statut studenta, aby mohli být jejich příjmy daněny nižší sazbou. Kromě jiného tedy může vzdělávání se představovat také určitý druh úniku před něčím. Někteří lidé dokonce nemusí studovat vůbec z vlastního přesvědčení. Raději by pracovali na plný úvazek, ale musejí naplňovat přání někoho, nejčastěji vlastních rodičů. Předpokládám ale, že lidé většinou studují proto, že sledují nějaké svoje zájmy nebo sledují čistě ekonomický cíl nebo sledují obojí. Pro většinu lidí představuje obor, který studují, oblast zájmu, jehož studium jim přináší určité uspokojení. Jiní ve vzdělání vidí cestu postupu,

vyšších

příjmů

a

získání

vyššího

společenského

statutu.

Připadá

mi

nejpravděpodobnější, že nejčastěji tomu bude tak, že se v záměru studovat prolíná faktorů více.

18

3.2

Kvalita dat

Kombinovaný poměr studujících na všech stupních škol je jedním z několika údajů, ze kterých se vypočítává Human Development Index, tedy index rozvinutosti společenského potenciálu. Tento index používá OSN od roku 1993 a využívá ho i organizace Unesco. Jelikož jsou OSN i Unesco celosvětově uznávané organizace, patří jejich indexy, mezi nejsměrodatnější údaje, jaké nám mohou být poskytnuty. Tím ovšem nemyslím, že jsou tyto údaje zcela přesné. V mnoha případech, tedy v mnoha státech, je například velmi komplikované dojít k přesným hodnotám. V některých státech je prakticky nemožné zjistit přesný počet obyvatel, což je nejdůležitější hodnota při výpočtu Kombinovaného poměru studujících. Počet obyvatel se také vypočítává různými metodami, jak uvádí Ing. Jana Tikalová z Českého statistického úřadu (časopis Veřejná správa, 9/2001). Standardizovaný popis měření počtu obyvatel, které používá ČR (Veřejná databáze ČSÚ, 2007) je k nahlédnutí v příloze (viz Příloha 9).

19

4.

HDP

Hrubý domácí produkt (též GDP. – Gross domestic product) je peněžním vyjádřením celkové hodnoty statků a služeb, která je v daném období na určitém území vytvořena. Představuje tedy souhrn hodnot přidaných zpracováním ve všech odvětvích činností, které jsou považovány v systému národního účetnictví za produktivní, to znamená včetně tržních i netržních služeb. Je důležité podotknout, že ke správnému výpočtu HDP je zapotřebí sčítat nikoli produkci jednotlivých firem, které se na výrobě produktu podílí, dohromady, ale musí se sčítat tzv. přidané hodnoty. Přidaná hodnota je rozdílem mezi firemními příjmy a výdaji a HDP pak součtem jednotlivých firemních přidaných hodnot. U výrobních faktorů nezáleží na tom, jaká je státní příslušnost jejich majitelů, ale na tom, na jakém území se nacházejí. Obvykle se HDP udává za časové období jednoho roku. (Zemánek J., 2007) Jsou srovnávány meziroční přírůstky a poklesy, čímž se určuje výkonnost celé ekonomiky. Pro zahraniční srovnání se používá Hrubý domácí produkt na jednoho obyvatele v amerických dolarech přepočítaný podle parity kupní síly. Čili, HDP na jednoho obyvatele je tak podílem HDP v běžných cenách a středního stavu obyvatel v příslušném roce. (Sarkisyan I., 2007 a Český statistický úřad, 2007) Statistické úřady se odhadem snaží do HDP započítat i peníze pocházející z nelegálních aktivit jako jsou například drogy, prostituce nebo pašování, protože se, stejně jako jiné peníze, objevují v oběhu a tím ovlivňují ostatní oblasti ekonomiky. (Zemánek J., 2007)

V této práci budu pracovat s HDP na jednoho obyvatele podle parity kupní síly přepočítaným na americký dolar v roce 2004. Parita kupní síly (PPP – Purchasing power parity) znamená, že měna má stejnou kupní sílu doma i v zahraničí. Srovnání cen podle parity kupní síly umožňuje přesnější srovnání ekonomické úrovně států. Ceny výrobků a služeb v národních měnách jsou děliteli cen shodných výrobků v amerických dolarech, tím se vypočítá kupní síla daného státu. Jak zmiňuje server DůmFinancí.cz, HDP na obyvatele podle parity kupní síly lépe vypovídá o životní úrovni v dané zemi, než pouhý HDP, jež nebere v úvahu počet obyvatel států a tudíž ani nenaznačuje nic o životní úrovni obyvatel. (Sarkisyan I., 2007) Pro mě má však v této práci životní úroveň obyvatel určitý význam.

20

Pracovat budu s údaji o HDP na obyvatele podle parity kupní síly z roku 2004, jelikož dostupný a kompletní zdroj je z roku 2006, a ten obsahuje data platná k roku 2004. Tímto zdrojem je Human Development Report 2006 (viz kapitola 6.2), ze které čerpám také údaje o poměru studujících. „Všeobecně se předpokládá, že čím vyšší má země HDP na jednoho obyvatele podle parity kupní síly, tím je ekonomicky vyspělejší.“ (Zemánek J., 2007)

4.1

Kvalita dat

HDP se vypočítává různými metodami a jeho výpočet je spojen s celou řadou komplikací. Největší komplikaci při výpočtu jistě představují položky, které nejsou nikde vedeny a podstatný objem z těchto položek představují nelegální aktivity. Statistické úřady je pak započítávají jen odhadem, jako například peníze plynoucí z obchodu s drogami, pašování, prostituce a podobně. (Zemánek J., 2007) Dalšími místy, kde dochází k produkci, která není zachytitelná je například práce dobrovolná nebo práce v domácnosti. Velkým problémem výše HDP vzhledem k životní úrovni je to, že se do HDP započítávají opravdu všechny dostupné, a jak je naznačeno výše, i nedostupné údaje o výdajích. Z toho vyplývá, že se započítá i to, když například přírodní katastrofa někomu zničí dům a on si musí postavit nový nebo si sežene podnájem, čímž přispívá růstu HDP. Takže i přes to, že si člověk významně pohoršil, HDP roste. Údaj o HDP také vůbec nevypovídá o množství ani o kvalitě zboží. Avšak i přes tyto nedostatky je Hrubý domácí produkt na obyvatele vhodným ukazatelem úrovně vyspělosti zemí a srovnání mezi nimi. Jde o všeobecně platný a zřejmě nejpoužívanější ekonomický ukazatel, jaký nám je k dispozici. Je to údaj, který je celosvětově uznávaný a vypočítává se pro každý stát.

21

5.

Základní hypotézy

5.1

Individualismus a poměr studujících

Předpokládám, že čím je stát více individualističtější, tím více lidí se zde přihlašuje do škol od vzdělání základního, až po vysoké školy. Čím je společnost více zaměřena na jednotlivce, tím se jednotlivci snaží více prosadit a mají motivaci se vzdělávat, protože, jak popisuje individualismus Hofstede, si již v ranném věku uvědomují svou budoucí zodpovědnost za svůj život. Děti jsou vedeny k samostatnosti a předpokládá se, že časem svoje rodiče opustí a budou muset zajistit sebe a své potomky. (Hofstede G., Hofstede G. J., 2006) Široký rodinný kruh zde nemá tak silná pouta a tak více uvolňuje své členy na studia mimo rodiště.

5.1.1 Individualismus, HDP na osobu a poměr studujících Sám Hofstede se zmiňuje o tom, že všeobecně jsou individualističtější země bohatší. (Hofstede G., Hofstede G. J., 2006) Toto tvrzení ověřím v příloze (viz Příloha 1 a 2.) Dá se předpokládat, že poměr studujících také výrazně ovlivňuje bohatství země, což také statisticky ověřím (viz Příloha 3 a 4). Pokud se vztah individualismu i poměru studujících k HDP na obyvatele potvrdí, dá se usuzovat, že vztah mezi individualismem a poměrem studujících je spojen také s faktorem ekonomické vyspělosti země, tedy že jsou tyto dva faktory svázány přes bohatství státu. I když připouštím vliv HDP na obyvatele na vztah individualismu a poměr studujících, předpokládám, že statistický vztah individualismu a poměru studujících přetrvá, i když tento třetí faktor vezmu v potaz.

5.2

Vzdálenost moci a poměr studujících

Předpokládám, že lidé ve vzdělání všeobecně vidí možnost, jak se prosadit a získat pro sebe výhodnější postavení a že v zemích s nižším indexem vzdálenosti moci je vzdělání vnímáno jako jeden z hlavních prostředků k postupu po žebříčku sociální hierarchie. Jak popisuje Hofstede, každá společnost je tvořena různými vrstvami, třídami, a každá z těchto tříd se může v různé míře těšit jistých společenských výhod, mezi něž patří vzdělání. Vzdělání je jednou z hlavních podmínek pro vstup do nějakého povolání, od kterého se

22

zařazení do společenské vrstvy také odvíjí. Hofstede dále uvádí, že v zemích s vysokou vzdáleností moci, studenti cítí, že by si neměli přát to, co překračuje možnosti jejich společenského postavení. Že zde lidé upřednostňují skromnost, neangažovanost a málo tužeb. U lidí, a zejména studentů, s nízkou vzdáleností moci zmiňuje především přizpůsobivost proto, aby se lidé dostali do lepší pozice, než se nacházejí. (Hofstede G., Hofstede G. J., 2006) Původ lidí pro přístup ke vzdělání by potom neměl hrát roli. Domnívám se, že při vyšším indexu vzdálenosti moci je akceptováno to, že je moc delegována nerovnoměrně a proto budou lidé uvažovat kromě jiného také tak, že vzdělání pro postup v sociální hierarchii nemusí stačit. Z toho důvodu předpokládám, že čím nižší je index vzdálenosti moci, tím vyšší je Kombinovaný poměr studujících na všech stupních škol.

5.2.1

Vzdálenost moci, HDP na obyvatele a poměr studujících

Hofstede popisuje vztah bohatství státu a indexu vzdálenosti moci s ohledem na minulost. Říká, že v zemích, které zaznamenaly nárůst bohatství se index vzdálenosti moci snížil – ale jen tam, kde z tohoto bohatství mají prospěch všichni obyvatelé (Hofstede G., Hofstede G. J., 2006), z čehož plyne, že pokud se bohatství celé společnosti zvyšuje, snižuje se vzdálenost moci. V dalším zdroji se Hofstede vyjadřuje tak, že „Bohatší země mají tendenci mít nižší PDI.“ (Hofstede G., 2001) To, zda index vzdálenosti moci skutečně souvisí s bohatstvím země ověřím v Příloze 5. Analýza v Příloze 3 a 4 prokázala silný statistický vztah mezi poměrem studujících a bohatstvím. Pokud se prokáže také statistický vztah mezi vzdáleností moci a HDP na obyvatele, existuje předpoklad, že snižování vzdálenosti moci a růst poměru studujících jsou ve vzájemném vztahu díky ekonomické vyspělosti země. Avšak předpokládám, že statisticky přetrvá mezi vzdáleností moci a poměrem studujících statisticky významný vztah, i pokud vezmu v potaz HDP na osobu v zemi.

5.3

Maskulinita a poměr studujících

Vzdělání je jednou z cest k úspěchu a kariéře a jelikož jsou maskulinní kultury více soutěživé, zaměřené na výkony a úspěch, jak uvádí Hofstede, předpokládám, že více 23

využívají vzdělání k dosažení svých cílů. Mezi další priority maskulinní kultury patří finanční výdělek a postup (Hofstede G., Hofstede G. J., 2006), jež s tím, jaké procento z možné populace studuje souvisí, jak prokázala analýza v Příloze 3 a 4, proto předpokládám, že budou volit vzdělání jako jednu z možností postupu a vyniknutí, a tak bude Kombinovaný poměr studujících na všech stupních škol vysoký. Hofstede však také uvádí, že femininní kultury jsou zaměřeny na kvalitu života. (Hofstede G., Hofstede G. J., 2006) Ke kvalitě života nebo ke zlepšení životní úrovně může vzdělání také do značné míry přispět, proto se domnívám, že statistický vztah mezi maskulinitou a poměrem studujících bude problematický.

5.4

Vyhýbání se nejistotě a poměr studujících

Domnívám se, že pokud má kultura větší tendenci vyhýbat se nejistotě, považuje vzdělání za investici do nejisté budoucnosti. Myslím si, že vzdělání pro takové kultury představuje nejen hodnotu stálou, ale také důležitou výbavu pro život plný nejasných situací. Pokud se lidé vyhýbají nejistotě, předpokládám, že se budou snažit dosahovat vyššího vzdělání, aby dosáhli lepších vyhlídek pro získání povolání. Proto, čím vyšší index vyhýbání se nejistotě, tím vyšší Kombinovaný poměr studujících na všech stupních škol. Ovšem je také možné, že samotná investice do vzdělání představuje určité riziko, proto je možné, že kultury s vysokým vyhýbáním se nejistotě mají poměr studujících nižší. Je proto možné, že statistický vztah mezi vyhýbáním se nejistotě a poměrem studujících bude problematický.

24

Rekapitulace hypotéz

-

Čím vyšší míra individualismu, tím vyšší kombinovaný poměr studujících na všech stupních škol. o Vztah mezi individualismem a poměrem studujících přetrvá, i když odfiltruji vliv HDP na obyvatele.

-

Čím nižší index vzdálenosti moci, tím vyšší kombinovaný poměr studujících na všech stupních škol. o Vztah mezi vzdáleností moci a poměrem studujících přetrvá, i když odfiltruji vliv HDP na obyvatele.

-

Čím vyšší maskulinita, tím vyšší kombinovaný poměr studujících na všech stupních škol. Zároveň je možné předpokládat, že čím vyšší feminita (nižší maskulinita), tím vyšší kombinovaný poměr studujících na všech stupních škol. Očekávám problematický výsledek.

-

Čím vyšší index vyhýbání se nejistotě, tím vyšší kombinovaný poměr studujících na všech stupních škol. Zároveň je možné předpokládat, že čím nižší index vyhýbání se nejistotě, tím vyšší kombinovaný poměr studujících na všech stupních škol. Očekávám problematický výsledek.

25

6.

Popis dat

6.1

Kulturní dimenze

Data pro kulturní dimenze čerpám z oficiálních internetových stránek Geerta Hofstedeho (www.geert-hofstede.com , 7. 3. 2007). Z jeho výzkumu pracuji s 66 údaji, mezi které patří 63 států světa a 3 regiony. Tyto regiony jsou Arabský svět, Východní Afrika a Západní Afrika. U regionů jde o průměrné hodnoty z několika států, ze kterých se regiony skládají. U Arabského světa jde o průměr hodnot států Egypt, Irák, Kuvajt, Libanon, Libye, Saudská Arábie a Spojené Arabské Emiráty. Východní Afrika je průměrem hodnot států Etiopie, Keňa, Tanzanie, Zambie. Západní Afrika se skládá ze států Ghana, Nigerie, Sierra Leone.

Dimenze individualismus se označuje zkratkou IDV. U indexu IDV platí, že čím je vyšší, tím je stát více individualistický. Čím je index IDV nižší, tím je stát více kolektivistický.

Dimenze vzdálenost moci je označována PDI. U jejího indexu platí, že čím je vyšší, tím je ve společnosti tolerována větší nerovnost. Čím je index vzdálenosti moci nižší, tím je společnost více rovnostářská, je zde menší potřeba závislosti.

Maskulinita je označována zkratkou MAS. Zde platí, že čím je index MAS vyšší, tím je společnost více maskulinní. Čím je index MAS nižší, tím je společnost více femininní. Maskulinní kultury jsou materialističtější, agresivnější a jsou zaměřeny na výkon, úspěch a postup.

Dimenze vyhýbání se nejistotě, jejíž index je označován UAI, se týká vztahu společnosti k neurčitosti. Čím je UAI vyšší, tím více se kultury drží striktních pravidel, upřednostňují stabilní sociální vztahy a pevné normy, nechtějí operovat s nejistotou. Naopak kultury s nízkým UAI jsou soutěživé, snadněji přijímají změny a více riskují.

26

6.2

Kombinovaný poměr studujících na všech stupních škol

Kombinovaný poměr studujících na všech stupních škol nebo také zkráceně jen poměr studujících je hodnotou, která udává procento osob, které jsou přihlášené do vzdělávací instituce primárního, sekundárního nebo terciálního stupně, k počtu osob, které vzhledem k věku tyto instituce navštěvovat mohou. Tento údaj získávám z oficiálních stránek OSN (www.un.org , 21. 03. 2007), kde je k dohledání v každoroční zprávě Human Development Report (HDR) nebo je přímo ke stažení na internetové adrese: http://hdr.undp.org/hdr2006/pdfs/report/HDR06-complete.pdf (21.03.2007). Používám data HDR z roku 2006, ve kterých jsou zahrnuty kompletní údaje spočítané pro rok 2004. Analýzy provádím a data připojuji jen k těm zemím, o kterých mám zároveň údaje o kulturních dimenzích, tedy 63 států a 3 regiony. Pro tyto regiony rovněž vypočítávám průměrnou hodnotu poměru studujících států, ze kterých se region skládá.

6.3

HDP na osobu (2004)

Údaj o ekonomické vyspělosti země, tedy Hrubý Domácí Produkt na jednoho obyvatele pro rok 2004 nebo zkráceně HDP na osobu, získávám taktéž z dokumentu OSN Human Development Report pro rok 2006, jež obsahuje data z roku 2004. HDP na osobu v analýzách přiřazuji k těm státům, pro které mám k dispozici data o kulturních dimenzích a přístupu ke vzdělání. Jsou to opět 3 regiony, jejichž hodnota je průměrem výše HDP na osobu států, ze kterých se region skládá pro kulturní dimenze Geerta Hofstedeho, a 63 států. Tento údaj je přepočítán podle parity kupní síly v amerických dolarech. V této práci používám HDP na jednoho obyvatele z toho důvodu, že je vhodnější pro srovnání hospodářské (ekonomické) vyspělosti států, jelikož zohledňuje počet občanů, kteří se na jeho produkci podílejí a tudíž naznačuje jejich ekonomickou situaci.

27

7.

Metodologický přístup

V této práci porovnávám velké množství států a pro jejich porovnání využiji statistickou metodu, ze které se nabízí dvě možná řešení. Řešení představuje korelační nebo regresní analýza dat. Já pro tuto práci zvolím regresní analýzu, jelikož korelační analýza není schopna sledovat nelineární vztah a ani neumožňuje přidání třetí proměnné. To obojí umožňuje regresní analýza. Regresní analýza zjišťuje závislosti mezi proměnnými. Jedna proměnná je považována za závislou a bývá umístěna v grafickém znázornění na ose y. Další proměnná nebo proměnné jsou považovány za nezávislé, neboli vysvětlující, náleží jim tak osa x. Ovšem statisticky jde ověřit jen to, zda existuje mezi proměnnými vztah, tedy, že když se mění jedna proměnná, má to vliv i na proměnnou druhou. Bohužel statisticky nelze zjistit, která proměnná je skutečně ta prvotní, neurčí, která veličina způsobuje kterou.

V některých analýzách je třeba zohlednit, že vztah dvou proměnných může být ovlivněn další jednou nebo více proměnnými. Vliv takových proměnných se dá řešit dvěma způsoby. Buďto se měří vztah pouze proměnných určité kategorie (Hendl J., 2006) nebo regresní analýza umožňuje přidání třetí proměnné. Přidání této třetí proměnné do analýzy pak filtruje vliv této proměnné na vztah prvních dvou proměnných.

28

8.

Výsledky analýzy 8.1

Regresní analýza vztahu individualismu a poměru studujících

Graf 8.1.1 - Individualismus versus poměr studujících

Kombinovaný poměr studujících na všech stupních škol % (2004)

IDV Graf porovnání hodnot 120 Kombinovaný poměr studujících na všech stupních škol % (2004)

100 80 60

Očekávané Kombinovaný poměr studujících na všech stupních škol % (2004)

40 20 0 0

50

100

IDV

Tabulka 8.1.1 - Regresní statistika vztahu individualismu k poměru studujících Regresní statistika Násobné R Hodnota spolehlivosti R Nastavená hodnota spolehlivosti R Chyba stř. hodnoty Pozorování

0,681032478 0,463805236 0,455427193 10,39769581 66

Tabulka 8.1.2 – Výsledek regresní analýzy vztahu individualismu k poměru studujících Hranice IDV

Koeficienty Chyba stř. hodnoty t stat 63,0949593 2,722943835 23,171598 0,403222646 0,054193648 7,4404041

Hodnota P 7,87742E-33 3,12607E-10

29

8.1.1 Závěr Předpoklad, že čím vyšší je míra individualismu, tím vyšší je kombinovaný poměr studujících na všech stupních škol, se potvrdil, o čemž vypovídá kladný koeficient IDV 0,4032. Mezi mírou individualismu a kombinovaným poměrem studujících na všech stupních škol existuje statisticky významný vztah na hladině spolehlivosti 99%, protože Hodnota P indexu IDV je výrazně menší než 0,01. Je však pravděpodobné, že má na obě hodnoty – jak míru individualismu, tak poměr studujících – vliv ještě nějaký třetí faktor, kterým by mohlo především být bohatství země. Již Hofstede uvádí (Hofstede G., Hofstede G. J., 2006), že individualistické země jsou bohatší. Nakolik významný vztah má individualismus a poměr studujících s bohatstvím země ověřím v analýze, kterou uvádím v příloze (viz Příloha 1, 2, 3 a 4).

30

8.1.2 Přetrvá vztah mezi IDV a poměrem studujících i když vezmu v potaz výši HDP na osobu? Vzhledem k tomu, že se potvrdil významný vztah mezi Kombinovaným poměrem studujících na všech stupních škol a HDP na osobu i mezi mírou individualismu a HDP na osobu (viz Příloha 1, 2, 3 a 4), je třeba ověřit, zda mezi individualismem a poměrem studujících přetrvá vztah naznačený v předchozí analýze, i když bude brán v potaz HDP na osobu. Tuto analýzu provedu bez odlehlého pozorování, které jsem odstraňoval jak v analýze týkající se individualismu, tak v analýze s přístupem ke vzdělání, jímž bylo Lucembursko.

Graf 8.1.2.1 - HDP na osobu (2004) versus poměr studujících

HDP na osobu (2004) Graf porovnání hodnot Kombinovaný poměr studujících na všech stupních škol % (2004)

120 100


80 60 40 20 0 0

20000 40000 60000


HDP na osobu (2004)

31

Graf 8.1.2.2 - IDV versus poměr studujících

IDV Graf porovnání hodnot Kombinovaný poměr studujících na všech stupních škol % (2004)

120


100 80 60


40 20 0 0

50

100

IDV

Tabulka

8.1.2.1 - Regresní statistika vztahu IDV, HDP na osobu a poměru

studujících Regresní statistika Násobné R Hodnota spolehlivosti R Nastavená hodnota spolehlivosti R Chyba stř. hodnoty Pozorování

Tabulka

0,812297175 0,6598267 0,648853368 8,408981587 65

8.1.2.2 - Výsledek regresní analýzy vztahu IDV, HDP na osobu a

poměru studujících Hranice HDP na osobu (2004) IDV

Koeficienty Chyba stř. hodnoty t stat Hodnota P 62,55515685 2,204155008 28,38056154 3,14805E-37 0,00080702 0,000134924 5,98128522 1,19733E-07 0,117054696 0,065107345 1,797872353 0,077066504

8.1.2.1 Závěr Silně významný vztah na hladině spolehlivosti 99% vykazuje HDP na osobu a Kombinovaný poměr studujících na všech stupních škol, protože Hodnota P HDP na osobu (2004) je výrazně menší než 0,01.

32

Platí zde, že čím vyšší je poměr studujících, tím vyšší je HDP na osobu. Vztah významný na hladině spolehlivosti 92% se prokázal mezi mírou individualismu a poměrem studujících. Je možné, že o něco horší průkaznost je dána tím, že je individualismus propojen s HDP na osobu natolik, že se jejich hodnoty proměňují společně a nelze tak snadno usuzovat na zdroj vlivu. I nadále platí, že čím vyšší je míra individualismu, tím vyšší je poměr studujících, což je patrné z kladného koeficientu IDV 0,117.

33

8.2

Regresní analýza vztahu vzdálenosti moci a poměru studujících

Graf 8.2.1 – Vzdálenost moci versus poměr studujících


PDI Graf porovnání hodnot 120 Kombinovaný poměr studujících na všech stupních škol % (2004)

100 80 60


40 20 0 0

50

100

150

PDI

Tabulka 8.2.1 – Regresní statistika vztahu vzdálenosti moci a poměru studujících Regresní statistika Násobné R Hodnota spolehlivosti R Nastavená hodnota spolehlivosti R Chyba stř. hodnoty Pozorování

0,532403709 0,283453709 0,272257673 12,0198196 66

Tabulka 8.2.2 – Výsledek regresní analýzy vztahu vzdálenosti moci k poměru studujících Hranice PDI

Koeficienty Chyba stř. hodnoty 101,0823874 4,260868313 -0,340589724 0,067689703

t stat Hodnota P 23,72342442 2,03896E-33 -5,031632725 4,20157E-06

34

8.2.1 Závěr Potvrdil se předpoklad, že čím nižší je vzdálenost moci, tím vyšší bude kombinovaný poměr studujících na všech stupních škol, o čemž vypovídá záporný koeficient PDI -0,34. Mezi oběma hodnotami existuje významný vztah, jelikož hodnota P indexu PDI je menší než 0,01, spolehlivost je tedy 99%. Vyskytlo se zde jedno odlehlé pozorování, které v následující podkapitole odstraním a provedu regresní analýzu bez tohoto vzorku.

8.2.2

Odlehlé pozorování ve vztahu mezi vzdáleností moci a poměrem studujících

Z obav o stabilitu výsledků jsem za odlehlé pozorování v předcházející analýze označil Pákistán, jež, jak se domnívám, tuto stabilitu narušuje, jelikož jeho index vzdálenosti moci i poměr studujících dosahují velmi nízkých hodnot (viz Příloha 7). Pákistán je jednou z nejchudších zemí, pro které Hofstede sestavil hodnoty kulturních dimenzí. Jak prokázala analýza vztahující se k individualismu, bohatství země a poměr studujících spolu úzce souvisí (viz Příloha 3 a 4). Domnívám se tedy, že nízký HDP na osobu je jedním z příčin tak nízkého poměru studujících na všech stupních škol. Jak uvádí Ministerstvo zahraničních věcí, Pákistán je země, jejíž vláda vydává 30krát více prostředků na armádu než na vzdělání. Je to země, kde probíhá celá řada vnitrostátních teritoriálních a náboženských válek a nepokojů, jichž se velmi často účastní i děti a ještě častěji mladiství a kde okolo 40 procent obyvatelstva žije v absolutní chudobě (Businessinfo.cz s odkazem na Ministerstvo zahraničních věcí, 18.09.2007). Domnívám se, že v Pákistánu je pro mnoho mladých perspektivnější vstoupit do armády, což jim zajistí alespoň nějaké živobytí, nebo se věnovat pašeráctví, což je dalším problémem této země, protože chudé poměry mnohým lidem nedovolí studovat.

35

Graf 8.2.2 – Vzdálenost moci versus poměr studujících bez odlehlého pozorování



100 80 60


40 20 0 0

50

100

150

PDI

Tabulka 8.2.2.1 - Regresní statistika vztahu vzdálenosti moci a poměru studujících bez odlehlého pozorování Regresní statistika Násobné R Hodnota spolehlivosti R Nastavená hodnota spolehlivosti R Chyba stř. hodnoty Pozorování

0,585479845 0,342786649 0,332354691 10,72620606 65

Tabulka 8.2.2.2 – Výsledek regresní analýzy vztahu vzdálenosti moci a poměru studujících bez odlehlého pozorování Hranice PDI

Koeficienty Chyba stř. hodnoty t stat 100,8996097 3,500766099 28,82215 -0,32415809 0,055231886 -5,86904

Hodnota P 3,11E-37 1,94E-07

8.2.2.1Závěr Po vyjmutí odlehlého pozorování je vztah mezi indexem vzdálenosti moci a kombinovaným poměrem studujících na všech stupních škol významnější, Hodnota P indexu PDI je 1,94E-07, spolehlivost je tedy 99%. Předpoklad, že čím nižší je index PDI tím vyšší je poměr studujících, samozřejmě zůstává nezměněný. 36

Je však velmi pravděpodobné, že jsou obě hodnoty ovlivňovány ještě nějakým dalším faktorem. Jelikož již vím, že poměr studujících má silný vztah s bohatstvím země (viz Příloha 3 a 4), a v příloze jsem zjistil, že existuje statisticky významný vztah také mezi indexem vzdálenosti moci a bohatstvím (viz Příloha 5), tak následně ověřím, zda přetrvá vztah mezi vzdáleností moci a poměrem studujících, i když zohledním výši HDP na osobu.

8.2.3 Přetrvá vztah mezi PDI a poměrem studujících, i když vezmu v potaz výši HDP na osobu?

Graf 8.2.3.1 - Vzdálenost moci versus poměr studujících



100 80 60


40 20 0 0

50

100

150

PDI

37

Graf 8.2.3.2 - HDP na osobu versus poměr studujících


HDP na osobu (2004) Graf porovnání hodnot 120 100


80 60 40 20 0 0

20000 40000 60000


HDP na osobu (2004)

Tabulka 8.2.3.1 - Regresní statistika vztahu vzdálenosti moci, HDP na osobu a poměru studujících Regresní statistika Násobné R Hodnota spolehlivosti R Nastavená hodnota spolehlivosti R Chyba stř. hodnoty Pozorování

0,801413486 0,642263576 0,630723691 8,623327309 65

Tabulka 8.2.3.2 - Výsledek regresní analýzy vztahu vzdálenosti moci, HDP na osobu a poměru studujících Hranice PDI HDP na osobu (2004)

Koeficienty Chyba stř. hodnoty 65,67827272 5,460746278 -0,011106489 0,064388813 0,000972052 0,000123192

t stat Hodnota P 12,02734377 7,41266E-18 -0,172490979 0,863613395 7,890554209 6,12789E-11

38

8.2.3.1 Závěr Tuto analýzu jsem prováděl bez odlehlého pozorování, tedy bez údajů o Lucembursku, neboť jsem jej v předchozích analýzách označil za destabilizující prvek. Proto jsem se obával, že by jeho hodnoty negativně ovlivnily stabilitu výsledků této analýzy. Existuje silný statistický vztah mezi poměrem studujících a HDP na osobu, o čemž vypovídá Hodnota P HDP na osobu 6,12789E-11. Zároveň platí, že čím vyšší je poměr studujících, tím vyšší je HDP na osobu, jak lze vyčíst z kladného koeficientu HDP na osobu 0,00097. Avšak statisticky již nelze po zohlednění HDP na osobu

prokázat vztah mezi

vzdáleností moci a poměrem studujících. Je možné, že vzdálenost moci a HDP na osobu jsou spolu natolik svázané, že se proměňují společně a tudíž nelze rozlišit jednotlivé vlivy.

39

8.3

Regresní analýza vztahu maskulinity a poměru studujících

Graf 8.3.1 – Maskulinita versus poměr studujících


MAS Graf porovnání hodnot 120 Kombinovaný poměr studujících na všech stupních škol % (2004)

100 80 60


40 20 0 0

50

100

150

MAS

Tabulka 8.3.1 – Regresní statistika vztahu maskulinity a poměru studujících Regresní statistika Násobné R 0,07927 Hodnota spolehlivosti R 0,006284 Nastavená hodnota spolehlivosti R -0,00924 Chyba stř. hodnoty 14,15491 Pozorování 66

Tabulka 8.3.2 – Výsledek regresní analýzy vztahu maskulinity a poměru studujících Hranice MAS

Koeficienty 83,95795407 -0,059147615

Chyba stř. hodnoty 4,998905028 0,0929761

t stat 16,79527 -0,63616

Hodnota P 3,83834E-25 0,52694115

40

8.3.1 Závěr Vzhledem k tomu, že nebyl prokázán významný vztah mezi maskulinitou a Kombinovaným poměrem studujících na všech stupních škol, nepotvrdil se předpoklad, že čím vyšší je maskulinita tím vyšší je poměr studujících v zemi. Existuje zde jen nepatrná tendence tímto směrem podle koeficientu indexu MAS 0,059. Nicméně, ani se nepotvrdil předpoklad opačný – čím vyšší feminita, tím vyšší poměr studujících. Nejsem přesvědčen o tom, že by odstranění odlehlých pozorování výrazně ovlivnilo vyšlé výsledky, proto analýzu nebudu bez odlehlých pozorování již provádět. Z tohoto výsledku pro mě vyplývá, že stejně jako maskulinní, tak i femininní kultury usilují o to, dosáhnout vzdělání. Maskulinní kultury v touze po zisku a úspěchu, femininní kultury pro zkvalitnění životní úrovně.

41

8.4

Regresní analýza vztahu vyhýbání se nejistotě a poměru studujících

Graf 8.4.1 – Vyhýbání se nejistotě versus poměr studujících


UAI Graf porovnání hodnot 120 Kombinovaný poměr studujících na všech stupních škol % (2004)

100 80 60 40 20 0 0

50

100

150


UAI

Tabulka 8.4.1 – Regresní statistika vztahu mezi indexem vyhýbání se nejistotě a poměrem studujících Regresní statistika Násobné R Hodnota spolehlivosti R Nastavená hodnota spolehlivosti R Chyba stř. hodnoty Pozorování

0,008368 7E-05 -0,01555 14,19909 66

Tabulka 8.4.2 – Výsledek regresní analýzy vztahu mezi vyhýbáním se nejistotě a poměrem studujících Hranice UAI

Koeficienty Chyba stř. hodnoty t stat Hodnota P 81,3018852 5,154436673 15,77319 9,87879E-24 -0,004895892 0,073134931 -0,06694 0,946835553

8.4.1 Závěr Výsledek regresní analýzy tohoto vztahu je absolutně nevýznamný. Je tedy patrné, že index vyhýbání se nejistotě zcela neovlivňuje poměr studujících v daných zemích. Ani v této analýze nebudu již odstraňovat žádná pozorování, nejsem přesvědčen o významu takového kroku.

42

Důvodem toho, proč se nepotvrdil můj předpoklad může být to, že vzdělání nepředstavuje jen pojištění lepší budoucnosti, ale také samotné riziko. Domnívám se, že řada lidí řeší dilema, zda například před universitou neupřednostnit raději zaměstnání, které mohou mít hned, i když za méně peněz. Proto lidé, kteří se více vyhýbají nejistotě mohou volit jak vzdělání, tak pro ně může představovat větší jistotu netrávit roky ve vzdělávacích institucích.

43

9.

Závěr

V této práci jsem uvedl celkem šest hlavních hypotéz. Zjednodušeně shrnuto, tři hypotézy se podařilo potvrdit, jedna se potvrdit nepodařila a dvě analýzy potvrdily spornost hypotéz.

První hypotéza, že čím vyšší je míra individualismu, tím vyšší je poměr studujících se jednoznačně potvrdila. Je pravděpodobné, že je tak tomu proto, že je individualistická společnost zaměřena na jedince, který si časně uvědomuje svou zodpovědnost za budoucí život a ve vzdělání vidí možnost, jak se na něj připravit, navíc ve vzdělání může vidět cestu k vyšším příjmům z budoucího zaměstnání, ale hlavně možnost se prosadit a vyniknout, o což kolektivistické kultury nemusí usilovat. Vzhledem k tomu, že analýzy v Přílohách 1, 2, 3 a 4 ukázaly vysokou spojitost individualismu i poměru studujících s ekonomickou vyspělostí země, dalo se předpokládat, že na poměr studujících nemá vliv jen individualismus, ale také ekonomický faktor. S tímto faktorem počítala hypotéza druhá, v jejíž analýze, která HDP na obyvatele vzala v potaz ve vztahu mezi individualismem a poměrem studujících, se prokázalo, že vztah mezi individualismem a poměrem studujících je významný i po odfiltrování HDP na obyvatele. Potvrdilo se tedy, že čím vyšší je míra individualismu, tím vyšší je Kombinovaný poměr studujících na všech stupních škol.

Hypotéza třetí říkala, že čím je nižší index vzdálenosti moci, tím vyšší je Kombinovaný poměr studujících na všech stupních škol. Tento vztah se v analýze potvrdil. Mohl jsem se tedy domnívat, že je to z důvodů, jak jsem je popsal v Hypotéze 6.2, ale z analýzy v Příloze 3 a 4 vím, že poměr studujících také úzce souvisí s ekonomickou vyspělostí země a z výzkumu Geerta Hofstedeho vím, že vzdálenost moci s ekonomickou vyspělostí souvisí také (Hofstede G., 2001), což potvrdila analýza v Příloze 5. Proto se dalo usuzovat, že vztah mezi vzdáleností moci a poměrem studujících do určité míry ovlivňuje také ekonomický faktor. S ekonomickým faktorem, tedy HDP na obyvatele, počítala čtvrtá hypotéza. Analýza této hypotézy brala ve vztahu mezi vzdáleností moci a poměrem studujících v potaz třetí proměnnou, HDP na obyvatele. Tato analýza nedokázala potvrdit předpoklad, že vztah mezi vzdáleností moci a poměrem studujících přetrvá, i když se vezme v potaz HDP na obyvatele. 44

To neznamená, že mezi vzdáleností moci a poměrem studujících vztah není. Je možné, že je vztah mezi vzdáleností moci a HDP na osobu tak silný, že se obě hodnoty proměňují společně a lze tak jen těžko usuzovat na zdroj vlivu na poměr studujících.

To, že čím vyšší je maskulinita, tím vyšší je poměr studujících, obsahovala pátá hypotéza, která ovšem také obsahovala názor opačný, čím vyšší je feminita, tím vyšší je poměr studujících, v očekávání nejednoznačného výsledku. To analýza potvrdila, když nedokázala ověřit ani jeden z těchto předpokladů. Příčinou může být, jak jsem již zmínil v Hypotéze 6.3, to, že o vzdělání usilují jak maskulinní, tak femininní kultury. Maskulinní kultury vidí ve vzdělání cestu k prosazení se, získání vyššího společenského statutu, ocenění a dosažení vyšších finančních zisků. Naproti tomu kultury femininní mohou ve vzdělání vidět jak prostor pro rozvíjení a naplňování vlastních zájmů, tak ale také stejně jako kultury maskulinní cestu k vyšším finančním ziskům a vyššímu společenskému statutu, což vede ke zkvalitnění životní úrovně, jelikož, jak říká Hofstede, usilují o kvalitu života. (Hofstede G., Hofstede G. J., 2006). Z předchozího je patrné, že důvodem nejasného výsledku analýzy může také být to, že obě kultury volí obdobné instrumentální (Rokeach, 1973) hodnoty pro dosažení hodnot cílových, a vzdělání takovou instrumentální hodnotou může být.

Poslední hypotéza měla opět nejednoznačný, neprokazatelný výsledek, který byl ovšem také očekáván. Existovaly zde dva předpoklady a sice, že čím vyšší je index vyhýbání se nejistotě, tím vyšší je poměr studujících a druhý, čím nižší je index vyhýbání se nejistotě, tím vyšší je poměr studujících. Domnívám se, že nejasný výsledek je především důsledkem toho, že ačkoli vzdělání může představovat určitou jistotu lepšího výdělku v budoucnu nebo jistotu úniku před nástupem do pracovního procesu, tak může naopak pro někoho představovat nejistotu, a takový člověk raději volí zaměstnání, které může mít hned, i když za méně peněz. Takže i v rámci kultur s vysokým vyhýbáním se nejistotě se může postoj ke vzdělání lišit.

45

10.

Omezení výzkumu

Ke všem prvkům, které jsem využíval ve statistické analýze se vážou určité pochybnosti, určitá omezení kvality dat, se kterými jsem pracoval a se kterými pracovali ti, kteří tato data sestavovali. Ale tato data sestavovali především proto, že byli přesvědčeni o jejich kvalitě i přes vědomí určitých nedostatků.

Jisté omezení se týká také statistické analýzy, která není schopná rozpoznat kauzální vztah mezi proměnnými ani nedokáže rozpoznat, zda statistický vztah není ovlivňován nějakým dalším faktorem. To však částečně řeší regresní analýza, která dokáže částečně odfiltrovat vliv třetí proměnné.

Jeden z problémů s kulturními dimenzemi je ten, že jejich indexy jsou počítány pro celý stát. Tím získáváme představu, že je stát homogenní, což ve skutečnosti nebývá pravda. Zároveň se také předpokládá, že hranice kulturní oblasti odpovídají hranicím geografickým. Znamená to, že s překročením geografické hranice by se měly změnit i kulturní hodnoty, což také nemusí odpovídat realitě. Dalším problémem je to, že při interpretaci výpovědí lidí je nutno rozlišovat mezi tím, co si lidé myslí nebo chtějí, a tím, jaká je skutečnost. Tedy mezi žádoucím a požadovaným. Naproti tomu výhodou dimenzionálního modelu je, že dimenzionální model dává možnost studované případy jednoznačně zařadit (oproti typologii, která pracuje s extrémy). Indexy byly původně spočítány v osmdesátých a devadesátých letech 20. století, a od té doby se situace mohla změnit. Samozřejmě, že původní hodnoty byly již několikrát přepočítávány a tyto přepočty naznačují, že některé hodnotové směry jsou trvalého rázu, jak uvádí Hofstede. (Hofstede G., Hofstede G. J., 2006)

Při výpočtu HDP se setkáváme, kromě dalších jiných, především s tím problémem, že nelze do výpočtů započítat také produkci šedé (směna, dobrovolnictví, melouchaření,…) a černé (nelegální obchod, zločiny) ekonomiky, a nebo kvalitu životního prostředí.

Problém s výpočtem přihlášených studujících může spočívat ve věkové struktuře, kdy např. při terciálním věku (20-29 let) mohou studovat na vysokých školách i 46

studenti starší než je oficiálně předpokládáno. Primární a sekundární stupně nejsou ve všech státech rozděleny totožně, s čímž se však tento výpočet poměrně úspěšně vyrovnává, kdy vyšší primární stupeň bývá totožný s nižším sekundárním. Větší problém je, že v některých státech je i sekundární vzdělání povinné a v jiných povinné není. Na druhé straně to, zda vzdělání je nebo není povinné může být odrazem kultury a ekonomické vyspělosti v zemi.

47

11.

Seznam literatury

Boroň, M., Multivariační a multikriteriální hodnocení situace na lokálním trhu práce, 2003, Institut geoinformatiky VŠB, http://gis.vsb.cz/GISacek_2003/Sbornik/Boron/boron.htm (09.10.2007). de Mooij, M. & G. Hofstede, „Convergence and divergence in consumer behavior: Implications for international retailing.“ 2002, Journal of Retailing, 78, 61-69. Drogendijk, R., Slangen, A., „Hofstede, Schwartz, or managerial perceptions? The effects of different cultural distance measures on establishment mode choices by multinational enterprises.“ srpen 2006, International Business Review 15 (4): 361-380. Education Indicators, Unesco Institute for Statistics, 2007. http://www.uis.unesco.org/file_download.php?URL_ID=5202&filename=10526426091UIS_ education_indicator_definitions_EN.pdf&filetype=application%2Fpdf&filesize=139152&na me=UIS_education_indicator_definitions_EN.pdf&location=user-S/. (11.11.2007). Giddens, A., Sociologie, 2003, Praha, Argo. Hendl, J., Přehled statistických metod zpracování dat: analýza a metaanalýza dat, 2006, Praha, Portál. Hrubý domácí produkt, Český statistický úřad, Ekonomika > HDP, národní účty > Metodika http://www.czso.cz , (2.10.2007). Hofstede, G., Geert Hofstede™ Cultural Dimensions, http://www.geerthofstede.com/hofstede_dimensions.php (01.03.2007). Hofstede, G., Culture's Consequences: Comparing Values, Behaviors, Institutions, and Organizations Across Nations, 2001a, Thousand Oaks CA: Sage, 2001, Hofstede G., Hofstede G. J., Kultury a organizace: Software lidské mysli, 2006, Praha, Linde. Human Development Report complete.pdf (14.08.2007).

2006,

Human Development Reports, http://hdr.undp.org/en (03.11.2007).

http://hdr.undp.org/hdr2006/pdfs/report/HDR06-

United

Nations

Development

Programme,

Hoppe, M. H., A Comparative Study of Country Elites: International Differences in Workrelated Values and Learning and their Implications for Management Training and Development, 1990, [Ph.D. dissertation], University of North Carolina at Chapel Hill.

48

Inkeles, A., Levinson, D. J., „National character: the study of modal personality and sociocultural’s systems“, 1969, v The Handbook of Social Psychology. Kirkman B. L., Lowe Kewin B., Gobson Cristina B. “A quarter century of Culture's Consequences: a review of empirical research incorporating Hofstede's cultural values framework“, 2006, Journal of International Business Studies, Washington, Vol.37, Vyd. 3. str. 285. Lucembursko: Ekonomická charakteristika země, Businessinfo.cz, http://www.businessinfo.cz/cz/sti/lucembursko-ekonomicka-charakteristikazeme/4/1000949/#sec2. (17.09.2007). Merritt, A., „Culture in the Cockpit: do Hofstede’s dimensions replicate?“, 2000, Journal of Cross-Cultural Psychology, 31, 3, 283-301. Montesquieu, Ch.-L., De l’espirit des lols. Vol. 1., (orig. 1742), Paris: GF-Flammarión. Mouritzen, P.E. a J.H. Svara, Leadership at the Apex: Politicians and Administrators in Western Local Governments. 2002, Pittsburgh PA: University of Pittsburg Press. Pákistán: Ekonomická charakteristika země, Businessinfo.cz, http://www.businessinfo.cz/cz/sti/pakistan-ekonomicka-charakteristika-zeme/4/1001468/. (18.09.2007). Počet obyvatel, Český statistický úřad, 2001, Veřejná databáze ČSÚ, metainformace k ukazateli, http://vdb.czso.cz/vdbtab/mi_ukazatel.jsp?kodukaz=1658&kodjaz=203&show_back=1. (03.11.2007) Prudký, L., Přístupy k sociologickému empirickému zkoumání hodnot, 2007, Praha, CESES FSV UK. Rokeach M., The Nature of Human Values, 1973, New York, Free Press. Sarkisyan I., Hrubý domácí produkt, DůmFinancí.cz, http://dumfinanci.cz/?text=92-hrubydomaci-produkt, (2. 10. 2007). Shane, S. A., „Uncertainty avoidance and the preference for innovation championing roles.“ 1995, Journal of International Business Studies, 26, 47-68. Soares A. M., Farhangmehr, M. and Shoham, A.. “Hofstede's dimensions of culture in international marketing studies“, 2007, Journal of Business Research 60 (3), str. 277-284. Tikalová, J., „Vliv mezinárodních organizací na sčítání v Evropě“, 2001, časopis Veřejná správa, 9/2001, příloha. van Nimwegen, T., Global Banking, Global Values: The In-House Reception of the Corporate Values of ABN AMRO, 2002, [Ph.D. dissertation], Nyenrode University , Delft: Eburon.

49

Zemánek J., Domácí produkt, Euroekonom.cz, http://www.euroekonom.cz/ekonomieclanky.php?type=lekce12, (2. 10. 2007)

50

12.

Přílohy Příloha 1. Regresní analýza vztahu individualismu a HDP na obyvatele Graf 1a - Míra individualismu versus HDP na osobu

HDP na osobu (2004)

IDV Graf porovnání hodnot 80000 70000 60000 50000 40000 30000 20000 10000 0

HDP na osobu (2004) Očekávané HDP na osobu (2004)

0

50

100

IDV

Tabulka 1a - Regresní statistika vztahu individualismu a HDP na osobu Regresní statistika Násobné R Hodnota spolehlivosti R Nastavená hodnota spolehlivosti R Chyba stř. hodnoty Pozorování

0,677718938 0,459302959 0,450854568 9789,659544 66

Tabulka 1b - Výsledek analýzy vztahu individualismu a HDP na osobu Hranice IDV

Koeficienty Chyba stř. hodnoty t stat Hodnota P 480,485839 2563,711575 0,187418056 0,851925779 376,2196565 51,02451322 7,373312018 4,10387E-10

Závěr Mezi mírou individualismu a výší

HDP na obyvatele existuje statisticky velmi

významný vztah na hladině spolehlivosti 99%, což dokazuje Hodnota P indexu IDV 4,10387E-10. Platí, že čím vyšší je míra individualismu, tím je vyšší ekonomická vyspělost země.

51

Příloha 2.

Regresní analýza vztahu individualismu a HDP na obyvatele bez odlehlého pozorování V předchozí analýze došlo k vyskytnutí odlehlého pozorování. Tento odlehlý vzorek z obav o destabilizaci výsledku analýzy odstraním a analýzu provedu bez tohoto vzorku. Jako odlehlé pozorování se projevilo Lucembursko, které mělo následující hodnoty: index IDV 60 a výši HDP na obyvatele (2004) 69 961 USD. Prvkem, který by mohl analýzu destabilizovat je vysoké HDP na osobu. V Lucembursku žije malý počet obyvatel a bezmála 40% pracovních míst zde tvoří cizinci (Businessinfo.cz, 17.09.2007), jejichž příjmy se do HDP nezapočítávají, z čehož pak vychází, že HDP na jednoho obyvatele přepočtený podle parity kupní síly činí 69 961 amerických dolarů. Díky tomu se tento vzorek nedá poměřovat s ostatními.

Graf 2a - Míra individualismu versus HDP na obyvatele bez odlehlého pozorování

IDV Graf porovnání hodnot 45000 HDP na osobu (2004)

40000 35000 30000

HDP na osobu (2004)

25000 20000

Očekávané HDP na osobu (2004)

15000 10000 5000 0 0

50

100

IDV

52

Tabulka 2a - Regresní statistika vztahu mezi individualismem a HDP na osobu bez odlehlého pozorování Regresní statistika Násobné R Hodnota spolehlivosti R Nastavená hodnota spolehlivosti R Chyba stř. hodnoty Pozorování

0,737400414 0,54375937 0,536517455 7852,052321 65

Tabulka 2b - Výsledek regresní analýzy vztahu mezi individualismem a HDP na osobu nez odlehlého pozorování Hranice IDV

Koeficienty Chyba stř. hodnoty t stat 658,144054 2056,50223 0,3200308 355,8307068 41,06452 8,665161723

Hodnota P 0,750003963 2,4661E-12

Závěr Tato analýza skutečně prokázala, že data Lucemburska destabilizovala výsledek předchozí analýzy. Byl tedy zjištěn ještě významnější vztah, který je na hladině spolehlivosti 99%. Směr vztahu, kde čím vyšší je míra individualismu, tím vyšší je HDP na obyvatele, zůstává nezměněn.

53

Příloha 3.

Regresní analýza vztahu poměru studujících a HDP na obyvatele

Graf 3a – Poměr studujících versus HDP na osobu

HDP na osobu (2004)

Kombinovaný poměr studujících na všech stupních škol % (2004) Graf porovnání hodnot 80000 60000 40000

HDP na osobu (2004)

20000


0 -20000

0

50

100

150


Tabulka 3a - Regresní statistika vztahu mezi kombinovaným poměrem studujících a HDP na osobu Regresní statistika Násobné R Hodnota spolehlivosti R Nastavená hodnota spolehlivosti R Chyba stř. hodnoty Pozorování

0,711565673 0,506325708 0,498612047 9354,290403 66

Tabulka 3b - Výsledek regresní analýzy vztahu mezi kombinovaným poměrem studujících a HDP na osobu Hranice poměr studujících

Koeficienty Chyba stř. hodnoty -36859,50958 6766,87533 667,1596281 82,34647972

t stat Hodnota P -5,447050194 8,711E-07 8,101859731 2,13223E-11

54

Závěr Regresní analýza vztahu mezi Kombinovaným poměrem studujících na všech stupních škol a výší HDP na obyvatele potvrdila vysokou statistickou významnost, což potvrzuje Hodnota P indexu poměru studujících 2,13223E-11. Zároveň se prokázalo, že čím vyšší je poměr studujících v daných zemích, tím vyšší je ekonomická vyspělost, jak můžeme vidět v kladném koeficientu poměru studujících. V následující podkapitole odstraním 1 odlehlé pozorování v očekávání ještě pevnějšího vztahu mezi oběma proměnnými.

55

Příloha 4.

Regresní analýza vztahu mezi poměrem studujících a HDP na obyvatele bez odlehlého pozorování Jako odlehlé pozorování se stejně jako

v předcházející

analýze projevilo

Lucembursko, které mělo následující hodnoty: poměr studujících 85% a výši HDP na obyvatele (2004) 69 961 USD. Prvkem, který by mohl analýzu destabilizovat je vysoké HDP na osobu, i když ani 85% poměr studujících primárního až terciálního stupně škol není na tak vysoce hospodářsky rozvinutou zemi nikterak vysoký. To, domnívám se, by mohlo být výsledkem velmi vysokých příjmů i na úrovni všeobecně průměrně placených zaměstnání, což nepředstavuje takovou motivaci získávat vysoké kvalifikace ve vzdělání. Myslím, že určitou překážku představuje i fakt, že Lucembursko nemá žádnou universitu. V Lucembursku žije přibližně 450 000 obyvatel a bezmála 40% pracovních míst zde tvoří cizinci (Businessinfo.cz, 17.09.2007), jejichž příjmy se do HDP nezapočítávají, z čehož pak vychází, že HDP na jednoho obyvatele přepočtený podle parity kupní síly činí 69 961 amerických dolarů. Díky tomu se tento vzorek nedá poměřovat s ostatními.

Graf 4a –Poměr studujících versus HDP na osobu bez odlehlého pozorování

HDP na osobu (2004)

Kombinovaný poměr studujících na všech stupních škol % (2004) Graf porovnání hodnot 50000 40000 30000

HDP na osobu (2004)

20000 10000


0 -10000 0

50

100

150

-20000 Kombinovaný poměr studujících na všech stupních škol % (2004)

56

Tabulka 4a - Regresní statistika vztahu mezi kombinovaným poměrem studujících a výší HDP na osobu bez odlehlého pozorování Regresní statistika Násobné R Hodnota spolehlivosti R Nastavená hodnota spolehlivosti R Chyba stř. hodnoty Pozorování

0,801306372 0,642091902 0,636410821 6954,596987 65

Tabulka 4b - Výsledek regresní analýzy vztahu mezi kombinovaným poměrem studujících a výší HDP na osobu bez odlehlého pozorování Hranice poměr studujících

Koeficienty Chyba stř. hodnoty t stat Hodnota P -36345,33794 5031,439548 -7,223646 8,13712E-10 651,2773013 61,2608239 10,63122 1,08868E-15

Závěr Hodnota P indexu poměru studujících ukazuje na více než 99% spolehlivost statisticky významného vztahu mezi oběma proměnnými. Předpoklad, že čím vyšší je poměr studujících, tím dosahuje země vyšší ekonomické vyspělosti, je nezměněn, na což ukazuje koeficient poměru studujících 651,3. Prokázalo se, že odlehlé pozorování skutečně výsledky analýzy destabilizovalo, jelikož po jeho odstranění je vztah obou proměnných jednoznačně pevnější.

57

Příloha 5.

Regresní analýza vztahu mezi vzdáleností moci a HDP na obyvatele

Graf 5a - Vzdálenost moci versus HDP na osobu

HDP na osobu (2004)

PDI Graf porovnání hodnot 45000 40000 35000 30000

HDP na osobu (2004)

25000 20000


15000 10000 5000 0 0

50

100

150

PDI

Tabulka 5a - Regresní statistika vztahu mezi vzdáleností moci a HDP na osobu Regresní statistika Násobné R Hodnota spolehlivosti R Nastavená hodnota spolehlivosti R Chyba stř. hodnoty Pozorování

0,651508802 0,424463719 0,415328222 8819,065311 65

Tabulka 5b - Výsledek regresní analýzy vztahu mezi vzdáleností moci a HDP na osobu Hranice PDI

Koeficienty Chyba stř. hodnoty 36553,9907 3159,021767 -340,5247394 49,95678258

t stat Hodnota P 11,57130067 3,10474E-17 -6,816386522 4,17132E-09

58

Závěr Z této analýzy jsem předem vyloučil data Lucemburska, jelikož se v předcházejících dvou analýzách jevilo jako destabilizační prvek díky svému vysokému HDP na osobu. Obával jsem se proto, že negativně ovlivní i výsledek této analýzy. Mezi vzdáleností moci a HDP na obyvatele existuje statisticky významný vztah na hladině spolehlivosti 99%, o čemž vypovídá Hodnota P indexu PDI 4,17132E-09. Zároveň se potvrdil předpoklad, že čím nižší je index vzdálenosti moci, tím vyšší je bohatství země.

59

Příloha 6.

Seznam zkratek

ČSÚ

Český statistický úřad

HDP

Hrubý domácí produkt

HDR

Human Development Report

IDV

Individualismus. Původní anglický název Individualism

MAS

Maskulinita. Původní anglický název Masculinity

OSN

Organizace spojených národů

PDI

Index vzdálenosti moci. Původní anglický název Power Distance Index

UAI

Index vyhýbání se nejistotě. Původní anglický název Uncertainty Avoidance Index

Unesco

Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu. Anglický název United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization

60

Příloha 7. Tabulka hodnot

Stát Arabský svět Argentina Austrálie Bangladéš Belgie Brazílie Bulharsko Česká Republika Čile Čína Dánsko El Salvador Estonsko Finsko Francie Filipíny Guatemala Hongkong Indie Indonésie Irán Irsko Itálie Izrael Jamajka Japonsko Jižní Afrika Jižní Korea Kanada Kolumbie Kostarika

Kombinovaný poměr HDP studujících na na všech osobu stupních škol (2004) % (2004)

PDI

IDV

MAS

UAI

5680 13298 30331 1870 31096 8195 8078

62 89 113 57 95 86 81

80 49 36 80 65 69 70

38 46 90 20 75 38 30

52 56 61 55 54 49 40

68 86 51 60 94 76 85

19408 10874 5896 31914 5041 14555 29951 29300 4614 4313 30822 3139 3609 7525 38827 28180 24282 4163 29251 11192 20499 31263 7256 9481

81 81 70 101 70 92 100 93 82 66 77 62 68 72 99 89 90 77 85 77 95 93 73 72

57 63 80 18 66 40 33 68 94 95 68 77 78 58 28 50 13 45 54 49 60 39 67 35

58 23 20 74 19 60 63 71 32 6 25 48 14 41 70 76 54 39 46 65 18 80 13 15

57 28 66 16 40 30 26 43 64 37 57 56 46 43 68 70 47 68 95 63 39 52 64 21

74 86 30 23 94 60 59 86 44 101 29 40 48 59 35 75 81 13 92 49 85 48 80 86 61

Lucembursko Maďarsko Malajsie Malta Maroko Mexiko Německo Nizozemsko Nový Zéland Norsko Pákistán Panama Peru Polsko Portugalsko Rakousko Rumunsko Rusko Řecko Singapur Slovensko Španělsko Surinam Švédsko Švýcarsko Thajsko Trinidad Turecko USA Uruguay Velká Británie Venezuela Vietnam Východní Afrika Západní Afrika

69961 16814 10276 18879 4309 9803 28303 31789 23413 38454 2225 7279 5678 12974 19629 32276 8480 9902 22205 28077 14623 25047 7100 29541 33040 8090 12182 7753 39676 9421 30821 6043 2745

85 87 73 81 58 75 89 98 100 100 38 80 70 86 89 91 75 88 93 87 77 96 72 96 86 74 67 69 93 89 93 74 63

40 46 104 56 70 81 35 38 22 31 55 95 64 68 63 11 90 93 60 74 104 57 85 31 34 64 47 66 40 61 35 81 70

60 80 26 59 46 30 67 80 79 69 14 11 16 60 27 55 30 39 35 20 52 51 47 71 68 20 16 37 91 36 89 12 20

50 88 50 47 53 69 66 14 58 8 50 44 42 64 31 79 42 36 57 48 110 42 37 5 70 34 58 45 62 38 66 73 40

70 82 36 96 68 82 65 53 49 50 70 86 87 93 104 70 90 95 112 8 51 86 92 29 58 64 55 85 46 100 35 76 30

878 1318

49,5 55

64 77

27 20

41 46

52 54

‘Arabský svět‘ = Egypt, Irák, Kuvajt, Libanon, Libye, Saudská Arábie, Spojené Arabské Emiráty ‘Východní Afrika‘ = Etiopie, Keňa, Tanzanie, Zambie ‘Západní Afrika‘ = Ghana, Nigerie, Sierra Leone

62

Příloha 8. Dotazník VSM 94

VSM 94 VALUES SURVEY MODULE 1994 QUESTIONNAIRE English version

MAY BE FREELY USED FOR RESEARCH PURPOSES FOR REPRODUCTION IN COMMERCIAL PUBLICATIONS, PERMISSION IS NEEDED

Copyright  Geert Hofstede BV [email protected]

63

INTERNATIONAL QUESTIONNAIRE (VSM 94) Please think of an ideal job, disregarding your present job, if you have one. In choosing an ideal job, how important would it be to you to ... (please circle one answer in each line across): 1 = of utmost importance 2 = very important 3 = of moderate importance 4 = of little importance 5 = of very little or no importance

1. have sufficient time for your personal or family life

1

2

3 4

5

2. have good physical working conditions (good ventilation and lighting, adequate work space, etc.)

1

2

3 4

5

have a good working relationship with your direct superior

1

2

3 4

5

4.

have security of employment

1

2

3 4

5

5.

work with people who cooperate well with one another

1

2

3 4

5

be consulted by your direct superior in his/her decisions

1

2

3 4

5

have an opportunity for advancement to higher level jobs

1

2

3 4

5

have an element of variety and adventure in the job

1

2

3 4

5

3.

6. 7.

8.

In your private life, how important is each of the following to you? (please circle one answer in each line across): 9.

Personal steadiness and stability

1

2

3 4

5

10.

Thrift

1

2

3 4

5

11.

Persistence (perseverance)

1

2

3 4

5

12.

Respect for tradition

1

2

3 4

5

64

INTERNATIONAL QUESTIONNAIRE (VSM 94) 13. How often do you feel nervous or tense at work? 1. never 2. seldom 3. sometimes 4. usually 5. always 14. How frequently, in your experience, are subordinates afraid to express disagreement with their superiors? 1. very seldom 2. seldom 3. sometimes 4. frequently 5. very frequently To what extent do you agree or disagree with each of the following statements? (please circle one answer in each line across): 1 = strongly agree 2 = agree 3 = undecided 4 = disagree 5 = strongly disagree 15. Most people can be trusted

1

2

3 4

5

16. One can be a good manager without having precise answers to most questions that subordinates may raise about their work

1

2

3 4

5

17. An organization structure in which certain subordinates have two bosses should be avoided at all costs

1

2

3 4

5

18. Competition between employees usually does more harm than good

1

2

3 4

5

19. A company's or organization's rules should not be broken not even when the employee thinks it is in the company's best interest

1

2

3 4

5

20. When people have failed in life it is often their own fault

1

2

3 4

5

65

INTERNATIONAL QUESTIONNAIRE (VSM 94) Some information about yourself (for statistical purposes): 21. Are you: 1. male 2. female 22. How old are you? 1. Under 20 2. 20-24 3. 25-29 4. 30-34 5. 35-39 6. 40-49 7. 50-59 8. 60 or over 23. How many years of formal school education (or their equivalent) did you complete (starting with primary school)? 1. 10 years or less 2. 11 years 3. 12 years 4. 13 years 5. 14 years 6. 15 years 7. 16 years 8. 17 years 9. 18 years or over 24. If you have or have had a paid job, what kind of job is it / was it? 1. No paid job (includes full-time students) 2. Unskilled or semi-skilled manual worker 3. Generally trained office worker or secretary 4. Vocationally trained craftsperson, technician, informatician, nurse, artist or equivalent 5. Academically trained professional or equivalent (but not a manager of people) 6. Manager of one or more subordinates (non-managers) 7. Manager of one or more managers 25. What is your nationality? 26. 26. What was your nationality at birth (if different)?

Thank you very much for your cooperation!

66

Příloha 9.

Počet obyvatel

Název: Počet obyvatel Platnost: 01.01.2001 - 31.12.2999

Definice: Udává počet obyvatel k určitému okamžiku (podle pohlaví, věkové skupiny, území apod.). Do počtu obyvatel jsou zahrnuty všechny osoby, s trvalým i dlouhodobým pobytem v daném území a to bez ohledu na státní občanství. Do počtu obyvatel jsou tak podle zákona o pobytu cizinců (č. 326/1999 Sb.) zahrnuti cizinci s trvalým pobytem, cizinci s přechodným pobytem na základě víza nad 90 dnů a cizinci, kterým byl přiznán azyl. Obsahové vymezení ukazatele je společné pro demografickou statistiku, sčítání lidu i Výběrové šetření pracovních sil (VŠPS).

Poznámka k srovnatelnosti údajů demografické statistiky a VŠPS: Definitivní údaje o počtu obyvatel pro demografickou statistiku jsou k dispozici v předběžné a definitivní podobě, tj. vždy jsou bilancovány se zpětnou platností a nikdy se nejedná o odhad. Definitivní údaje jsou používány i pro zpětné převážení ročních údajů zjišťovaných v rámci VŠPS. Pro průběžná zjišťování VŠPS jsou používány tzv. "projektované údaje o počtu obyvatel". Projekce se provádí na základě dvou posledních známých ročních koncových (definitivních) stavů (tj. k 31.12. za dva předchozí roky) podle jednotek věku a trvalého bydliště. Do výpočtu je promítnut přirozený i mechanický pohyb obyvatelstva v průběhu předchozího roku. V podstatě jde o vážený aritmetický průměr počátečního a odhadovaného konečného stavu, kde jsou jako váhy použity počty dnů daného období.

Vysvětlivky pojmů: Trvalý pobyt je pobyt v místě stálého bydliště občana. Trvalý pobyt mohou mít občané jen v objektech, které jsou označeny číslem podle zvláštních předpisů. K trvalému pobytu musí být hlášen každý občan ČR, a to v téže době pouze v jednom místě. Trvalý pobyt mohou

67

mít, kromě občanů ČR, i cizí státní příslušníci a osoby bez státní příslušnosti, pokud mají povolení k trvalému pobytu. Tzv. "dlouhodobý pobyt" mohou mít pouze cizinci pobývající na území ČR na základě povolení k "přechodnému pobytu s vízem nad 90 dnů". Důvodem tohoto pobytu může být: zaměstnání, studium, léčení, lektorská praxe, podnikání, sloučení rodiny. Do této skupiny osob patří i cizinci pobývající v uprchlických táborech, žádající o statut uprchlíka a běženci s dočasným útočištěm. (Český statistický úřad, 03.11.2007)

68

Univerzita Karlova v Praze Fakulta humanitních studií

Recommend Documents