UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE EVANGELICKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA
Role a metody práce sociálního kurátora s mladistvým delikventem Bakalářská práce
Terezie Junghansová
Katedra sociální práce Vedoucí práce: PaedDr. Marie Vorlová Studijní program: B7508 Sociální práce Studijní obor: Pastorační a sociální práce Praha 2015
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem tuto bakalářskou práci s názvem Role a metody práce sociálního kurátora s mladistvým delikventem napsala samostatně a výhradně s pouţitím citovaných pramenů. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna veřejnosti ke studijním účelům. V Praze dne 4.5. 2015
Terezie Junghansová
2
Bibliografická citace Role a metody práce sociálního kurátora s mladistvým delikventem [rukopis]: Bakalářská práce/ Terezie Junghansová; vedoucí práce: PaedDr. Marie Vorlová. Praha, 2015, 53 s.
Anotace Bakalářská práce s názvem „Role a metody práce sociálního kurátora s mladistvým delikventem“ se skládá ze dvou částí, z teoretické a praktické. Teoretická část je vymezena základními definicemi v souvislosti s mládeţí a delikventy. Dále definuje osobu sociálního kurátora pro děti a mládeţ, náplň profese a vyuţívání metod sociální práce. Na základě kvalitativního výzkumu je vypracována praktická část práce, která se skládá z kazuistik mladistvých, kteří se nachází v obtíţné ţivotní situaci, ve které se jim snaţí pomoci sociální kurátor pro děti a mládeţ.
Klíčová slova Sociální pracovník, riziková mládeţ, delikvence a kriminalita, poruchy chování, mladiství, kazuistika 3
The Annotation The bachelor thesis titled "The Role and methods of work as a probation officer with the juvenile offender" is composed of two parts, theoretical and practical. The theoretical part is determined by the basic definitions related to youth and offenders. Further defines a person of a probation officer for children and young people, content the profession and the use of methods of social work. On the basis of qualitative research is to develop a practical part, which consists of case studies for young people who are in a difficult life situation in which they are trying to help a social worker for children and youth.
Key words Social worker, vulnerable young people, delinquency and crime, behavioral disordes, juvenile, case history
4
Poděkování Ráda bych poděkovala PaedDr. Marii Vorlové za cenné připomínky a podněty při vedení mé bakalářské práce. Dále děkuji sociální kurátorce z městské části Praha 8 za cenné rady a pomoc při nahlíţení do dokumentace.
5
Obsah Úvod .................................................................................................................................... 8 1
Základní pojmy v souvislosti s pojmem „mladistvý delikvent“ ................................ 10 1.1
Definice pojmu „mládeţ“ ................................................................................... 11
1.2
Definice pojmu „riziková mládeţ“ ..................................................................... 12
1.3
Delikvence a kriminalita mladistvých ................................................................ 13
1.4
Poruchy chování mladistvých ............................................................................ 13
1.5
Moţné příčiny delikvence a kriminality mladistvých ........................................ 14
1.5.1 Rodina mladistvého ........................................................................................ 15 1.5.2 Školní prostředí............................................................................................... 15 1.5.3 Vrstevnické vztahy ......................................................................................... 16 1.5.4 Mediální sféra ................................................................................................. 18 2
Role sociálního kurátora při řešení poruch chování a delikventního chování ........... 19 2.1
Definice pojmu „sociální kurátor pro děti a mládeţ“ ......................................... 19
2.2
Sociální kurátor a OSPOD ................................................................................. 19
2.3
Legislativa spojená s činností sociálního kurátora ............................................. 20
2.4
Pracovní náplň kurátora pro děti a mladistvé ..................................................... 22
2.5
Vyuţití současných metody sociální práce v práci kurátora .............................. 24
Praktická část .................................................................................................................... 26 3
Metodologie práce ..................................................................................................... 26 3.1
Výzkumný cíl ..................................................................................................... 27
3.2
Technika sběru dat ............................................................................................. 27
3.2.1 Výzkumný soubor........................................................................................... 28 3.3
Kazuistiky mladistvých ...................................................................................... 28
3.3.1 Aleš ................................................................................................................. 28 3.3.2 Petr .................................................................................................................. 32 3.3.3 Roman ............................................................................................................. 35 6
3.3.4 Alena ............................................................................................................... 39 3.3.5 Antonín ........................................................................................................... 43 3.4 4
Analýza rozhovorů ............................................................................................. 45
Diskuze ...................................................................................................................... 49
Závěr ................................................................................................................................. 52 Pouţitá literatura ............................................................................................................... 53
7
Úvod Proces spolupráce kurátora s klienty vnímám jako velmi sloţitý, jelikoţ jej ovlivňuje široká škála činitelů. Práce má teoreticko-výzkumný charakter a je tvořena teoretickou a výzkumnou částí. Teoretická část práce je zpracována na základě analýzy odborné literatury a legislativy, zabývající se danou problematikou. Hlavním cílem teoretické části práce je pomocí jiţ zmíněné analýzy odborné literatury, pochopit a popsat osobnost mladistvého, problematiku poruch chování, práci kurátora pro mládeţ, jeho pracovní náplň při výkonu profese a vyuţívané metody sociální práce. Ve výzkumné části práce je poté cílem, pomocí kvalitativních metod zjistit, zda dochází za působení kurátora pro mládeţ, k pozitivnímu ovlivnění resocializace rizikové mládeţe nacházející se v problémových ţivotních situacích. Kaţdý případ je ve své podstatě velmi individuální a pokaţdé nový, jelikoţ závisí na osobnosti klienta a jeho rodiny. Pro odvádění profesionální práce kurátora pro mládeţ je nezbytné ovládat metody práce, které kurátor při spolupráci s klientem volí. Jako nejlepší volba se jeví přístup individuální, jelikoţ navodí pocit důvěry, která je pro práci velmi důleţitá a odvíjí se od ní celý vztah mezi kurátorem a klientem. Za nejvíce ovlivňující činitele povaţuji rodinu, školní prostředí, způsob tráven volného času a vliv vrstevníků a dalších subkultur. V souvislosti s uvedenými činiteli se domnívám, ţe je to právě kurátor, který by měl při své práci dbát na to, aby propojit jednotlivé činitele, přičemţ některé správně posilovat a další utlumovat. Práce kurátora je jednou z pomáhajících profesí, při které kurátor pouze ojediněle, dostane pozitivní zpětnou vazbu. Proto jako jeden z hlavních rysů osobnosti kurátora vnímám psychickou stabilitu, která nedovolí propadnout do bezmoci a syndromu vyhoření. Z daných důvodů je pro kurátora nezbytné se neustále vzdělávat a osobnostně na sobě pracovat. Jako nepostradatelnou součást ţivota kurátora by měla být správná psychohygiena. Práce kurátora je orientována na celou rodinu největší pozornost je však věnována nezletilým a mladistvým klientům. Klientela kurátora je velmi obsáhlá, a proto musí být vzdělaný v mnoha odvětvích lidského vývoje a moţností spolupráce s určitými věkovými skupinami. Mezi tyto skupiny se řadí děti s poruchami chování a specifickými poruchami učení, děti poţívající alkohol a jiné omamné, návykové látky, děti páchající trestnou nebo jinak trestnou činnost, děti experimentující s drogami, gamblery, děti, kterým chybí porozumění v rodině v nejtěţším období - puberty aţ po děti, které nevhodným 8
způsobem tráví volný čas pod vlivem starších kamarádů a patologických part. Všechny skupiny těchto dětí potřebují pomoc kurátora, jelikoţ jejich rodina jim nebyla schopna předat morální hodnoty a společností uznávané vzorce chování.
9
1 Základní pojmy v souvislosti s pojmem „mladistvý delikvent“ Současná doba přináší velmi rychlý nárůst jevů, které označujeme jako sociálně patologické. Tyto společensky nechtěné jevy vnímáme jako neţádoucí nebo dokonce nepřijatelné. Výskyt těchto jevů jakými jsou např. delikvence, závislostní chování, organizovaný zločin, kriminalita apod., se netýká pouze České republiky, ale rychle inklinuje do společností po celém světě. V případě, ţe k této problematice zůstaneme lhostejní a nebudeme se včas zabývat řešením těchto sociálně patologických jevů, je moţné, ţe budou do budoucna představovat hrozbu společnosti.1 Problematikou kriminálního a delikventního chování u rizikové věkové skupiny – nezletilých a mladistvých, je třeba zabývat se jak z hlediska teoretického tak praktického. Podle statistik neustále roste počet provinění u této populace a dochází ke sníţení věkové hranice pachatelů trestných činů.2 V období Sametové revoluce po roce 1989 došlo v České Republice k výraznému rozvoji kriminality a objevily se fenomény jako gamblerství či zneuţívání drog. Stále nejvíce náchylnou skupinou, ohroţenou sociálně patologickými jevy jsou děti a mladistvý. Vzhledem k často komplikovaným situacím této specifické skupiny, je často nezbytné do procesu prevence a odborné pomoci zapojit rodiče dětí a mladistvých, pedagogické pracovníky, sociální kurátory pro mládeţ a další odborníky zabývající se konkrétním problémem vzniku sociálně patologických jevů.3 Před samotným pojednáním o činnosti a metodách v práci sociálního kurátora pro mládeţ, je nezbytné vymezit některé stěţejní definice a pojmy, s nimiţ bude v práci pracováno. Ke stěţejním pojmům se řadí následující: mládeţ, riziková mládeţ, poruchy chování včetně jejich příčin, delikventní chování a recidiva delikventního chování.
1
FISCHER, ŠKODA: Sociální patologie: závaţné sociálně patologické jevy, příčiny, prevence, moţnosti řešení;
s. 231 2
HARDY, MÜHLPACHR, DUDÁŠOVÁ: Sociální patologie rodiny; s. 340
3
FISCHER, ŠKODA: Sociální patologie: závaţné sociálně patologické jevy, příčiny, prevence, moţnosti řešení; s. 231
10
1.1 Definice pojmu „mládež“ Ze sociologického hlediska na pojem mládeţ, nahlíţí Jandourek, jako na fázi ţivotního cyklu mezi dětstvím a dospělostí charakterizovanou dozráváním fyzických změn organismu, kterými organismus jedince prochází v pubertě, přípravou na převzetí rolí dospělého, odpoutáváním od vlastní rodiny, hledáním nových autorit a přípravou na budoucí povolání.4 Pojem „krize dospívání“ v mládí je způsobena především odlišnou rychlostí biologického, psychického a sociálního vývoje adolescenta. Počátek dospívání můţe představovat dokončení základní školní docházky a konec poté vstup do zaměstnání a zaloţení vlastní rodiny.5 Druhým sociologem zabývajícím se mládeţí je Sak, který vidí mládeţ jako větší sociální skupinu se specifickou pozicí a úlohou ve společenských vztazích. Do této skupiny se řadí jedinci, ve věku od ukončení základní školní docházky do věku ukončení sociální zralosti a také do doby, neţ převezmou všechny role dospělých, které jim náleţí a získají zaslouţený občanský status. Dle názoru výše zmíněného sociologa, je obvykle za horní věkovou hranici povaţováno období mladistvého od 26 aţ 30 let. Zejména na profesní přípravě mladé generace a na její následné kvalitě je závislá výkonnost celé ekonomiky státu. V několika posledních letech však dochází k velkému nárůstu nezaměstnanosti mládeţe, s čímţ je spojen nárůst negativních jevů u mladistvých spojených zejména s kriminalitou a delikvencí. Začátek všeho je většinou fakt, ţe se mládeţ a děti dostávají do kontaktu s negativními vlivy, které ohroţují jejich mravní a sociální vývoj ve věku, kdy ještě nejsou sociálně zralí a nejsou tudíţ sociálně kompetentní k obraně před takovými vlivy.6 Při vymezení pojmu lze také nahlédnout na definici podávanou Geistem v Sociologickém slovníku, kde mládeţ vymezuje jako „Sociální kategorie jedinců, kteří zastávají relativně stejné sociální pozice, typické v obecné rovině přiřazením sociálních rolí, předepisujících jako jejich hlavní náplň přípravu na relativně trvalé (první) povolání; přitom sociální hodnota těchto sociálních pozic je dána historickou situací sociálního (pod)celku, v
4
JANDOUREK: Sociologický slovník; s. 285 ŠPATENKOVÁ: Krize: Psychologický a sociologický fenomén; s. 31 6 SAK: Proměny české mládeţe: česká mládeţ v pohledu sociologických výzkumů; s. 14 5
11
němž tyto kategorie žijí, příslušností k sociální vrstvě a typem (charakterem) vzdělání.“7 Autor definice také zdůrazňuje fakt, ţe mládeţ není jak psychologicky tak sociologicky všeobecným, jednolitým, pevným a stabilním sociálním jevem neboť je bohatě diferencována různorodými specifickými potřebami, zakotveným hodnotovým systémem, postoji, zájmy, názory vlastní kulturou.8
1.2 Definice pojmu „riziková mládež“ Odborná literatura uvádí různé vymezení tohoto pojmu. Přídomek „riziková“ má původ v anglickém výrazu at risk, coţ je obecně překládáno jako v ohroţení nebo v nebezpečí. Jeden z předních odborníků na problematiku sociální práce Matoušek vymezuje pojem riziková mládeţ „Jako mládež, u které je vyšší riziko sociálního selhání.“9 Druhým odborníkem na danou problematiku je Labáth, který za rizikovou mládeţ povaţuje dospívající jedince, u kterých je následkem spolupůsobení více faktorů zvýšená pravděpodobnost selhání v sociální a také psychické oblasti. Sám autor označuje pojmem „rizikovost“ za větší míru náchylnosti a vyšší poměr ohroţení psychosociálního vývoje jedince ve srovnání se standardní populací. Tento pojem je dle Labátha dostatečně široký, aby v sobě zahrnul více sociálně patologických jevů, mezi které se řadí delikvence, šikana, agresivita, zneuţívání mládeţe.10 I přes veškeré odlišnosti rizikových jedinců je moţné u rizikové mládeţe nalézt určité rysy, které jsou pro většinu příslušníků dané skupiny jedinců stejné. Pro kurátora mládeţe je znalost těchto rysů velmi důleţitá, i přesto, ţe se nemusí vyskytovat pravidelně ve všech případech, je nutné s nimi u rizikového jedince počítat a jejich existenci v daném případě ověřit.
7
GEIST: Sociologický slovník; s. 647 GEIST: Sociologický slovník; s. 647 9 MATOUŠEK: Slovník sociální práce; s. 287 10 LABÁTH: Riziková mládeţ. Moţnosti potencionálnych zmien; s. 157 8
12
1.3 Delikvence a kriminalita mladistvých Na kriminálním chování se podílí zvýšená míra agresivity spojená se selháním regulačních mechanismů lidské činnosti. Jedním z mechanismů, který selhává, je sociální regulace, neboť mladistvý páchající trestnou činnost pocházejí ve většině případů z rodin nacházejících se na okraji společnosti, neúplných rodin, rodin kde je pozorována alkoholová závislost nebo kriminální chování. Velké procento dětí páchajících trestnou činnost, pocházejí z rodin, kde o ně rodiče neprojevují zájem a výchovu přenechávají např. na škole, či jiných výchovných institucích. Celou situaci ovlivňuje vyspělost techniky, ekonomiky a propaganda počítačových her, kde se děti mohou násilnými technikami inspirovat.11 Pojem „delikvence“ se dá vyjádřit v uţším a širším slova smyslu. V uţším významu představuje synonymum pojmu „kriminalita“. V širším slova smyslu je tento pojem chápán jako porušování společenských, etických a právních norem.12 Pojem „kriminalita“, jiným slovem také zločinnost je definována jako určitý společností nepřijatelný jev, kterým se rozumí souhrn trestné činnosti v určité oblasti za určité období.13 Druhá definice kriminality mládeţe tento jev charakterizuje jako souhrn trestné činnosti v uvedeném kalendářním roce na území České republiky, která byla spáchána osobami, které nedovršily osmnácti let. Pravdou však zůstává, ţe druhá uvedená definice nemůţe být přesná, jelikoţ osoby, které nedovršily osmnáctý rok věku, se mohou dle platné právní úpravy dopustit v případě osob mladších patnácti let činu jinak trestného, nebo v případě osoby mladistvého provinění.
1.4 Poruchy chování mladistvých Poruchu chování definuje Vágnerová jako „Odchylku v oblasti socializace, kdy jedinec není schopen respektovat běžné normy na úrovni odpovídající jeho věku, resp. Úrovni jeho rozumových schopností.“14 Pro poruchu chování je charakteristické to, ţe jedinec dokáţe chápat dané sociální normy, kterými by se měl řídit, ovšem z mnoha rozličných důvodů je nedokáţe akceptovat a 11
MATOUŠKOVÁ: Aplikovaná forenzní psychologie; s. 296
12
TRAIN: Nejčastější poruchy chování dětí; s. 59 KLIMEŠ: Slovník cizích slov; s. 382 14 VÁGNEROVÁ: Psychopatologie pro pomáhající profese. Variabilita a patologie lidské psychiky; s. 274 13
13
následně dochází k jejich nedodrţování a neschopnosti podřizování jim své jednání. Vzhledem k okolnostem toho, ţe poruchy chování indikují poruchu osobnosti, je nezbytné jim věnovat mimořádnou pozornost jiţ od útlého věku jedince. Podle Traina jsou poruchy chování děleny do následujících třech skupin: poruchy, které mají souvislost s hyperaktivitou a neschopností jedince se soustředit – v souvislosti s těmito poruchami jsou zde uvedeny také potíţe spojené s neschopností vydrţet v klidu, plně se soustředit na daný úkol, asociální chování, neposlušnost, problémy související s alkoholem, uţíváním drog, tabákem a čicháním rozpouštědel; poruchy chování jedince, které souvisejí se sociálními vztahy, učením, komunikací a koordinací – jinými slovy také obvyklé problémy ve společenských vztazích, v komunikaci, neobvyklé záliby a chování dospívajícího jedince, problémy s učením; poruchy, které jsou nejčastěji vyvolané úzkostí, či stresem, psychické poruchy s tělesnými projevy, deprese a schizofrenie, poruchy nálady a úzkost.15
1.5 Možné příčiny delikvence a kriminality mladistvých Moţné příčiny delikvence a kriminality mládeţe podněcuje komplex faktorů různorodého charakteru. Část z nich, souvisí s osobnostními předpoklady jedince, další jsou dány okolním prostředním a vnějšími vlivy. Jako profesionální předpoklad, důleţitý pro práci sociálního kurátora je znalost příčin a podmínek kriminality mládeţe nezbytná. Příčiny kriminality a delikvence dětí a mladistvých, je rozčlenit do několika následujících skupin: biologické teorie – patří k nim zejména výzkumy dvojčat nebo tzv. adopční studie; psychologické teorie – psychodynamické přístupy; sociálně-psychologické teorie – teorie sociálního učení, mezi které patří např. diferenciální asociace, diferenciální identifikace, Eysenckova teorie kriminality, teorie agresivity ad.; sociologicky orientované teorie – teorie strukturálně funkčního podmínění kriminality, koncepce kulturního konfliktu, teorie diferenciálních příleţitostí, teorie delikventních subkultur, ekologické koncepty aj.16
15 16
TRAIN: Nejčastější poruchy chování dětí; s. 59 KUCHTA: Kriminologie; s. 78
14
1.5.1
Rodina mladistvého Zejména sociální prostředí, ve kterém se mladý jedinec vyvíjí, má velký význam na
utváření jeho osobnosti v procesu socializace. Je to nejdůleţitější proces, který přímo ovlivňuje vytváření základů osobnosti. V tomto procesu se jedná nejčastěji o vytváření citových vazeb (citová saturace nebo citová deprivace).17 Nelze tvrdit, ţe kaţdá socializace v rámci rodiny, vytváří optimální podmínky pro správný rozvoj mladého jedince. Vlivem rychlého ekonomického rozvoje společnosti v posledních letech vedle mnohých pozitiv přinesl i hrstku negativních momentů, které jsou patrné v narušení harmonie vztahů mezi rodiči a jejich dětmi, ve škole a také na pracovišti. Negativní vlivy v rodině na celkový duševní vývoj mladého jedince mohou mít následující podobu:18 nevhodné, neurotizující prostředí; neúplná rodina; nevhodné vzory v rodině a okolí; nedostatek času ze strany rodičů; nedostatek rozmanitosti činností; nedostatek estetických a emocionálních podnětů; nesprávný reţim. V případě nevhodného a neurotizujícího prostředí je dítě obklopeno prostředím, které se vyznačuje konflikty, násilím a hrubostí. Po psychické stránce není dítě ještě zcela připraveno tyto konflikty vstřebat, coţ se projevuje ve formě mnoha různých psychických poruch.
1.5.2
Školní prostředí Vliv nedostatků školního prostředí na delikventní chování dětí a mládeţe nebyl dosud
přesně zjištěn, i přesto je však nutné jej tak vidět, jelikoţ představuje významný socializační činitel při utváření osobnosti jedince. Negativní vliv na socializaci jedince představuje určitě laxní postoj učitelů ke špatnému prospěch ţáků, k záškoláctví nebo také k důleţitým a 17
18
NAKONEČNÝ: Sociální psychologie; s. 100 GÁBOROVÁ, GÁBOROVÁ: Človek v sociálnom kontexte; s. 105
15
mnohdy špatným vnitřním vztahům ve třídě. Ve školní výchově můţeme sledovat následující faktory, vedoucí ke vzniku kriminálního chování:19 nepravidelnou školní docházku; špatný prospěch; nevhodné chování ţáků k učitelům nebo naopak učitelů k ţákům; arogantní přístup učitele k ţákům; nekvalitní spolupráce rodičů se školou; nekvalitní kontrolní a pedagogická činnost školy. V případě, ţe by snaha školy měla přinášet ve směru boje s delikvencí mládeţe úspěšné výsledky, je naprosto nezbytné, aby škola správně odváděla činnost jak pedagogickou tak kontrolní a společenskou. K je naplnění výše uvedených bodů je vhodné do školního kurikula zakomponovat celoškolní politika dobrého chování, která je postavena na třech pilířích, znázorněných v pyramidě. 20
Shoda názorů pedagogů
Týmová spolupráce pedagogického sboru
·
Opatření stanovená školou, na základě odměna – trest s ohledem na kázeňské problémy
1.5.3
Vrstevnické vztahy Socializace jedince je významnou měrou ovlivňována také vrstevnickou skupinou.
Skupina vrstevníků představuje velmi významný faktor pro správný rozvoj jedince.
19 20
CHMELÍK: Trestná činnost mládeţe a páchaná na mládeţi; s. 15 KYRIACOU: Řešení výchovných problémů ve škole; s. 99
16
Referenční skupiny, jsou právě takové skupiny, se kterými se chce jedinec identifikovat nebo si to přeje.21 V případě společnosti bývá na skupiny vrstevníků, velmi často pohlíţeno jako na party, které mají přímý vliv na vznik delikvence dětí a mladistvých. Zde je nutno brát v potaz to, ţe ne kaţdá parta je negativního charakteru. Rysy party, která má delikventní charakter jsou popsány níţe:22 tato skupina není zcela homogenní, coţ se projevuje především v tom, ţe je pro ni charakteristické zmenšování síly od centra k okraji; spletitost vztahů uvnitř takové skupiny můţe v některých případech vyústit do vytvoření nesouhlasných aţ konkurenčních podskupin; představuje dočasnou skupinu, u níţ je doba jejího fungování ovlivněna věkem členů, labilitou programu a vnějšími zásahy; obvykle je členství v partě tohoto typu dobrovolné, lze se však setkat i s příslušností kdy je členství vynuceno např. ze strany teroru staršího vůdce; skupina je nedůvěřivá k oficiálním sociálním institucím; zpravidla je zájmově vyhraněna; v této skupině se objevuje hierarchická a centralistická kontrola kdy v jejím čele stojí starší a zkušenější delikvent; z pohledu geneze skupiny se jedná o náhradní skupinu, ve které mladý (potenciální) delikvent dochází naplnění (i kdyţ někdy jen zdánlivému) jeho potřeby aktivity, uznání a přátelství, které není schopen realizovat ve svém původním prostředí. V souvislosti se skupinami vrstevníků je nutné poukázat i na nesprávné vyuţívání volného času jedince. Tento problém je aktuální zejména v době, kdy jsou rodiče dítěte v zaměstnání a rodiče tak mají minimální moţnost kontroly toho, jak jejich dítě vyuţívá volný čas. V celkovém porovnání je daný problém více aktuální ve větších kosmopolitních městech, kde se mládeţ můţe schovat za roušku anonymity, coţ zvýší jejich odvahu páchat společensky neţádoucí jednání.
21 22
KRAUS: Základy sociální pedagogiky; s. 90 ŠTÍPEK: Delikvence dětí a mládeţe v ČSSR; s. 111
17
1.5.4
Mediální sféra V posledních letech se mediální sféra rozrostla o širokou škálu mediálních toků – tisk,
rozhlas, televize a zejména pak Internet. Jak z pohledu laické veřejnosti či odborníků na tuto sféru je médiím přikládán mimořádný vliv na společnost. Vliv médií na samotného jedince je neustálým předmětem diskusí, přičemţ se však předpokládá, ţe média jsou jeden z hlavních zdrojů, který dokáţe ovlivňovat postoje, názory a chování jedinců, rozšiřovat vědomosti, napomáhat v politickém chování, pozitivně ovlivňovat ţivotní styl a tím i zdraví, ale současně i, vyvolávat napětí nebo nabádat ke zmíněnému společensky neţádoucímu jednání. Pozornost je věnována zejména určitým typům obsahů, nejčastěji však mediálnímu násilí, otevřenému zobrazování sexuálních aktivit nebo odpuzujících obsahů.23 Vliv mediálního násilí na psychiku dítěte je v centru pozornosti od počátku rozvoje tisku. Negativní vliv násilí v médiích je v popředí zejména v případech, kdy se děti nebo mladistvý dopouštějí násilí po zkušenostech s počítačovými hry nebo jinými podobnými obsahy. Je jiţ vědecky dokázáno, ţe důsledkem sledování násilných a pro dítě nevhodných scén se stává mozek náchylnějším k agresivnímu chování.24
23
JIRÁK, KÖPPLOVÁ: Média a společnost. Stručný úvod do studia médií a mediální komunikace; s. 56 http://www.novinky.cz/clanek/128453-sledovani-nasili-ve-filmech-aktivuje-vmozku-agresivitu.html Online. [citováno 13-04-2015] 24
18
2 Role sociálního kurátora při řešení poruch chování a delikventního chování 2.1 Definice pojmu „sociální kurátor pro děti a mládež“ Celá definice je postavena na základním pojmu „kurátor“, od které je moţné přejít k podrobnému vymezení přesnějšího pojmu „kurátor pro děti a mládeţ“ (dále pouze kurátor). Kurátor je osoba, které je svěřena péče o jedince, kdy vykonává roli správce a opatrovníka.25 Kurátoři jsou obvykle sociálními pracovníky působící ve specifické oblasti sociální práce, kterou je sociálně-právní ochrana dětí. Kurátor je sociální pracovník, jehoţ cílem je působit na rodinu a klienta a tím zlepšovat jejich sociální fungování. Do jejich náplně patří pečovat o osoby mladší neţ 15 let, které se dopustily činu, jenţ by byl u dospělého jedince povaţován dle trestního práva za trestný. Mezi tyto mladistvé se řadí dospívající jedinci věku 15-18 let, kteří se dopustili přestupku a bylo u nich zahájeno trestní stíhání, a konečně o děti a mladiství, kteří mají opakované váţné poruchy chování (např. útěky z domova, zneuţívání návykových látek, závislost na hracích automatech, absence ve škole). Základy soustavy státních orgánů, které mají v náplni práce pečovat o rizikovou mládeţ, byly poloţeny jiţ před rokem 1989, a k jejímu rozpracování a rozvíjení dochází doposud. 26 Kurátoři pro mládeţ obvykle zastávají pozice pracovníků orgánu sociálně-právní ochrany úřadů obcí s rozšířenou působností.27
2.2 Sociální kurátor a OSPOD S kurátorem se klienti setkávají pouze při výkonu sociálně-právní ochrany dětí, kterou upravuje Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. V tomto zákoně
je
ustanovena zejména ochrana práv dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu, ochranu oprávněných zájmů dítěte včetně ochrany jeho jmění, působení směřující k obnovení narušených funkcí rodiny a téţ zabezpečení náhradního rodinného prostředí pro dítě, které nemůţe být trvale nebo dočasně vychováváno ve vlastní rodině. Překvapivým zjištěním je, ţe doposud ţádný právní předpis aţ do 1. 1. 2013 nepracoval s pojmem kurátor pro děti a 25
KVASIL, B. a kol. Malá československá encyklopedie. Sv. 3, I-L. 1. vyd. Praha: Academia, 1986, s.735. MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A. Mládeţ a delikvence. Moţné příčiny, struktura, programy prevence kriminality mládeţe. 2. aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2003, s. 154. 27 ŠÁMAL, P. a kol. Zákon o soudnictví ve věcech mládeţe: komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2004. 26
19
mládeţ, přestoţe tito sociální pracovníci fungují po několik desítek let a jejich rámec činnosti, v obecné rovině, je dlouhodobě upraven ve výše zmíněném zákoně. S uvedeným datem však vstoupila v účinnost jeho novela, která pracuje s termíny „kurátor pro děti a mládeţ“ a „sociální kuratela“. Zákon v ustanovení § 31 udává, ţe kurátor při své práci vykonává sociální kuratelu, která spočívá v provádění opatření směřujících k odstranění, zmírnění nebo zamezení prohlubování anebo opakování poruch psychického, fyzického a sociálního vývoje dítěte. V zákoně je upraveno zaměření činnosti kurátora a okruh jeho klientů. Přímo k osobě kurátora uvádí pouze tolik, ţe je zaměstnancem obce s rozšířenou působností zařazeným do obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Kurátoři pracují obvykle na oddělení sociální prevence a sociální pracovnice poté působ na oddělení péče o dítě. Menší úřady nemají svá oddělení rozdělena, ale jsou pouze rozděleny funkce sociálních pracovníků a kurátorů pro mládeţ. Kaţdé takové oddělení mývá svoji specifickou činnost, přesto však oddělení spolupracují a jejich činnost se velmi často prolíná.28 OSPOD je poskytovatelem sociálně právní ochrany pro nezletilé děti ve výše zmíněných případech zejména z důvodů, ţe tyto skutečnosti přetrvávají delší dobu nebo jsou natolik intenzívní, ţe mohou nepříznivě ovlivnit následný vývoj dítěte.29 Naplňování zmíněných úkolů, zajišťuje OSPOD, činný na krajských úřadech, obecních úřadech obcí s rozšířenou působností, obecních úřadech, Ministerstvu práce a sociálních věcí a Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Vyjma zmíněných úřadů a institucí je sociálněprávní ochrana naplňována také obcemi v samostatné působnosti, kraji v samostatné působnosti, komisemi pro sociálně-právní ochranu dětí a jinými právnickými a fyzickými osobami, pokud jsou přímo pověřeny výkonem sociálně-právní ochrany.30
2.3 Legislativa spojená s činností sociálního kurátora Legislativa, která se vztahuje k činnosti kurátora pro mládeţ, obsahuje celou škálu právních předpisů. Jako nejdůleţitější je jiţ zmíněný zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí vychází činnost pracovníků OSPOD zejména z níţe zmíněných právních norem: zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů; 28
MATOUŠEK, KROFTOVÁ: Mládeţ a delikvence. Moţné příčiny, struktura, programy prevence kriminality mládeţe; s. 154. 29
MATOUŠEK, KODYMOVÁ, KOLÁČKOVÁ: Sociální práce v praxi: specifika různých cílových skupin a práce s nimi; s. 34 30 Viz ustanovení § 4 zákona o sociálně-právní ochraně dětí.
20
zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů – společně s Ústavou České republiky představuje základní právní rámec pro realizaci činnosti kurátora pro mládeţ; zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů – vymezuje skutkové podstaty trestných činů; zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů – vymezuje obecné zásady trestního řízení; zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů – důleţití ustanovení pro činnost kurátora pro mládeţ jsou uvedena ve druhé hlavě druhé části tohoto zákona (§ 41 aţ § 50); zákon č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby, ve znění pozdějších předpisů; zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů – zde jsou, stejně jako v předchozím uvedeném zákoně uvedena ustanovení zaměřená na sociálně-právní ochranu; zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – kurátor pro mládeţ jej musí znát z toho důvodu, neboť se jím musí řídit při podávání návrhů a podnětů k soudu; zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeţe), ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o soudnictví ve věcech mládeţe) – řeší trestní odpovědnost mladistvých, jedná se o speciální normu ve vztahu k trestnímu zákonu a k trestnímu řádu; zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů – tímto právním předpisem se kurátor pro mládeţ řídí při vydávání rozhodnutí. Vedle výše zmíněných právních norem je vhodné, aby byl kurátor pro mládeţ orientovaný také v dalších odvětvích právních ustanovení zákonech a právních předpisech.
21
2.4 Pracovní náplň kurátora pro děti a mladistvé V rámci svých kompetencí má kurátor moţnost zprostředkovat klientům a jejich rodinám pomoc ze škály několika sociálních sluţeb: Sociálně aktivizační sluţby pro rodiny s dětmi, Výchovné ústavy, Diagnostické ústavy, Dětský domov se školou, Pedagogicko-psychologická poradna, Nízkoprahová zařízení, Kontaktní centra, Azylové domy pro matky s dětmi, Telefonická krizová pomoc, Krizová pomoc, Dům na půli cesty. V souvislosti s výkonem povolání, vykonává zejména práci sociálního pracovníka a jeho kompetence a činnosti jsou postaveny na totoţných pilířích. Zabývá se dětmi a mladistvými s poruchami chování či trestnou činností. Dle zákona 359/1999 Sb. zaměřuje sociálně-právní ochranu zejména na - děti, které vedou zahálčivý a nemravný ţivot spočívající v tom, ţe zanedbávají školní docházku, nepracují, i kdyţ nemají dostatečný zdroj obţivy, poţívají alkohol nebo návykové látky, ţiví se prostitucí, páchají trestnou činnost nebo, jde-li o děti mladší neţ 15 let, spáchaly čin, který by jinak byl trestným činem děti, které se opakovaně dopouštějí útěků od rodičů nebo jiných fyzických nebo právnických osob odpovědných za výchovu dítěte. Vede administrativu, která se týká dětí a mladistvých, se kterými pracuje. Na základě písemných poţadavků orgánů činných v trestním řízení podává kvalifikované zprávy o osobách nezletilých a mladistvých, které se dopustily trestného činu. K této kompetenci v souladu se z. č. 359/1999 Sb. vyuţívá individuálních pohovorů, šetření poměrů v rodině, informací obecních úřadů, státních orgánů, škol, školských a zdravotnických zařízení, zaměstnavatele, apod. Provádí sociální šetření či kontrolní činnost rodiny a klienta. Zúčastňuje se úkonů v přípravném řízení (výslech, konfrontace, seznámení s výsledky vyšetřování). Je účastníkem hlavního líčení a veřejného zasedání v trestních věcech mladistvých, kde aktivně vyuţívá svá práva daná zákonem, včetně opravných prostředků. Poskytuje sociálně-právní, výchovné, případně psychologické poradenství dětem i rodičům při řešení jejich rodinných, osobních a sociálních problémů a akutních krizových situací. Zprostředkovává pomoc odborných poradenských a zdravotnických pracovišť a jiných zařízení. Dle zákona o rodině podává podněty na výchovná opatření u obtíţně vychovatelných dětí a mladistvých a sleduje jejich účinnost. Podává podněty soudu na zahájení řízení o předběţném opatření. Podílí se na realizaci ústavní nebo ochranné výchovy do příslušných
22
zařízení (zajištění dokladů, místa, doprovodu dítěte) ve spolupráci se soudem. Navštěvuje nezletilé a mladistvé, kteří jsou umístěni v ústavních zařízeních a věznicích. Spolupůsobí na zlepšení podmínek v rodinách obtíţně vychovatelných nezletilých a mladistvých, u kterých je vykonávána ústavní výchova nebo ochranná výchova s cílem umoţnit jejich návrat do rodiny. Provádí následnou analýzu situace v oblasti patologických jevů u dětí a mládeţe a navrhuje preventivní opatření. Napomáhá nezletilým a mladistvým propuštěným z ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a mladistvých propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody, aby se co nejvhodněji začlenili do společnosti. Je zástupcem dětí s poruchami chování v řízení o ústavní výchově a zúčastňuje se trestního řízení proti mladistvým. Je aktivní jako účastník přestupkového řízení vedeného proti mladistvému v souladu se zákonem o přestupcích. Spolupracuje s ústavy pro výkon vazby i výkon trestu odnětí svobody, se školskými zařízeními pro výkon ústavní a ochranné výchovy, spolupracuje s orgány obcí, školami, zdravotnickými a školskými zařízeními, občanskými sdruţeními, úřady práce, charitativními a jinými organizacemi, probační a mediační sluţbou.31 Cílem práce s problémovými dětmi a jejich rodinami je zejména identifikace příčin jejich neţádoucího chování a podpora k nápravě tohoto jednání. Co se týká výchovných problémů, praxe ukazuje především na problémy se záškoláctvím, útěky z domova, agresivitu, uţívání drog, prostituci nebo ignoraci rodičovské autority. Děti se do kontaktu s kurátorem dostávají nejčastěji na základě upozornění školy, policie, zdravotnických zařízení nebo občanů. V některých případech se na kurátora obrátí samo dítě nebo jeho rodič. Kurátor pracuje s dítětem a jeho rodinou zpravidla dlouhodobě, zprostředkovává mu sociální, právní, pedagogické a psychologické poradenství, předává mu kontakt na různá zdravotnická, poradenská a školská zařízení, občanská sdruţení, úřady práce a jiné organizace. Aby jeho práce byla účinná, potřebuje aktivní spolupráci samotného dítěte a jeho rodiny. Všichni společně se pak snaţí najít cestu k nápravě. Cílem práce kurátora je napravit narušené vztahy v rodině, posílit autoritu rodičů, vést mladé lidi k odpovědnosti za své chování, pomoc uvědomit si důleţitost vzdělání a práce, vést k přehodnocení osobních priorit. Úskalím práce kurátora, je často neochota všech zúčastněných na řešení problému. Nejsou dodrţovány dohodnuté termíny, neplní se domluvené úkoly a povinnosti. K řešením uvedených potíţí patří výchovné pohovory, kontaktování na odborná zařízení (pedagogicko-psychologické poradny, psychiatrie, střediska výchovné péče, rodinné poradny, terapeutická pracoviště)
31
http://www.mpsv.cz/files/clanky/7290/Funkce_kuratora.pdf [online] [cit. 2015-04-25]
23
zprostředkování volnočasových aktivit. Ke kaţdodenním činnostem kurátora patří dále vydávání správních rozhodnutí, podávání návrhů k soudu na zahájení řízení o nařízení výchovných opatření.32
2.5 Využití současných metody sociální práce v práci kurátora Při práci s dětmi a mladistvými mohou kurátoři vybírat z mnoha přístupů a metod sociální práce. Kritériem volby je přiměřenost metody či přístupu k povaze klientova problému a celé jeho ţivotní situaci, ale také k osobnosti samotného kurátora. Při volbě metod a postupů by měl sociální kurátor vycházet zejména ze sociální práce, která klade důraz na pomoc s vyuţitím a mobilizací zdrojů a silných stránek nejen klienta, ale i jeho prostředí. Aplikace určité metody nebo přístupu s sebou přináší jiné chápání problémů klienta a role sociálního kurátora, které jsou východiskem pro tvorbu strategie a vytyčování cílů následné spolupráce. Sociální kurátoři pracují také s lidmi, jejichţ způsob ţivota můţe vést ke konfliktu se společností. Jako nejčastěji uţívané metody pouţívané kurátorem při práci s dětmi a mladistvými shledávám úkolově orientovaný přístup a systemický přístup. Kromě uvedených metod jsou jako nejčastěji vyuţívané přístupy, vyuţívány formy psychomotorické psychoterapie, které napomáhají kurátorům sniţovat zátěţ pomáhající profese a prohlubovat porozumění problémů druhých lidí a zvyšovat jejich empatii. Úkolově orientovaný přístup – tento přístup vznikl na počátku 70. let minulého století v přímém kontextu sociální práce. Rozvinul ho William J. Reid a Laura Epstein. Úkolově orientovaný přístup měl v době jeho objevu překvapující, zjištění, a to, ţe krátkodobá práce s klientem vykazovala lepší výsledky neţ práce dlouhodobá. Pokud je spolupráce klienta s pracovníkem příliš dlouhá, klient můţe ztratit důvěru ve své schopnosti a stane se závislým na pracovníkovi nebo organizaci. Při této metodě sociální práce jsou schůzky rozděleny do (8-10 setkání) přičemţ kaţdá část má svoji danou podobu a postupy. Své limity má pouţití přístupu při práci s lidmi, kteří mají potíţe s verbálním způsobem práce, nemají schopnosti definovat problém a cíl (např. lidé s mentálním postiţením, děti a dospívající s poruchami chování) a také s těmi klienty, kteří hledají porozumění sobě samým nebo podporu či doprovázení v obtíţné ţivotní situaci.
32
Sborník studijních textů pro sociální kurátory; s. 559
24
Systemický přístup – vychází z několika teorií. Jako hlavní se uvádí obecná teorie systémů. Systém je v této teorii popisován jako skupina prvků v interakci mezi sebou v průběhu času (např. vztahy jednotlivce s členy rodiny). Tyto vztahy se v průběhu času vyvíjí. Označením systémy se myslí i vztah jednotlivce a prostředí, vztahy jednotlivce se členy rodiny, s kurátorem, nebo vztah jednotlivce ke škole, k prostředí, kde vyrůstá, a tak dále. Tento přístup má své výhody v tom, ţe je dobře vyuţitelný jak při práci s jednotlivcem, tak s rodinou. Základní principy systemického přístupu jsou systém, konstruktivismus, cirkulární kauzalita, homeostáza, komunikace. Konstruktivismus označuje paradigma, které zasahuje do sociální práce zejména tím, ţe vysvětluje, jak lidé vnímají svůj ţivot a tlumočí jej ostatním. Vychází z faktu, ţe všichni lidé si konstruují svou verzi skutečnosti závisle na svých osobních osudech a závisle na kulturních vzorcích, jeţ se jim v jejich prostředí nabízejí. Také klient a kurátor si konstruují sociální realitu podle svých vlastních schémat. Tato schémata značně ovlivňují způsob jejich práce. Podle toho, co kurátor ve svém ţivotě zaţil, si vytváří způsob pohledu na svět. Kurátorovy myšlenky mají vliv na průběh rozhovoru s klientem. Je třeba si uvědomit, ţe problémy, které pojmenuje kurátor, nemusí být klientem vnímány jako problém. Klient můţe mít zcela odlišný způsob vnímání svoji sociální reality. Kurátor vysloví to, co vidí u klienta za problém, a tím ovlivní průběh práce s klientem. Kurátor se mnohdy můţe setkávat s klienty, kteří se s druhými příliš dohodnout nedokáţou. Tito klienti mohou na druhé působit jako rigidní ve svém myšlení, neschopní pochopit odlišný pohled. Stejně však jako má kaţdý své osobní jistoty, na které si nenechá sáhnout, má také klient svá otevřená místa, pochybnosti, rozdílné pohledy. Kurátor je pro klienta uţitečný, kdyţ se dokáţe ptát tam, kde tato otevřená místa jsou. Naopak klienta nemá smysl konfrontovat s perspektivou, která kurátorovi připadá správná, ale pro klienta je momentálně nepřijatelná. Kurátor pracující s jednotlivcem se neocitá v úplně jiném světě neţ při práci s rodinou. Pouţívá stejných myšlenkových postupů, podobného způsobu kladení otázek a také podobných intervencí.33
33
Sborník studijních textů pro sociální kurátory; s. 559
25
Praktická část 3 Metodologie práce S ohledem na cíle bakalářské práce byl v praktické části, zaměřené na práci kurátora pro děti a mládeţ zvolen sběr dat pomocí kvalitativního šetření, které umoţňuje hlubší prozkoumání dané problematiky. Tento druh výzkumu přináší mnohé výhody, mezi které patří - osobní kontakt s respondenty, kteří jsou účastníky výzkumného šetření, informuje o názorech a pocitech jednotlivých klientů, zaměřuje se na problematiku v celé její šířce. Nevýhodou je časově náročnější zpracování a vyhodnocení rozhovorů. K dosaţení cíle práce, který je zaměřen na zjištění a popsání změn, ke kterým dochází při resocializaci rizikové mládeţe nacházejících se v problémových ţivotních situacích, bylo pouţito metody dotazování, techniky rozhovoru s předem vybranými respondenty a pozorování. V případě kvalitativního výzkumu jde na rozdíl od kvantitativního do hloubky zkoumaných jevů (fenoménů), které se ale zároveň snaţí začlenit do širšího kontextu. Jako druhé specifikum kvalitativního výzkumu je fakt, ţe v jeho průběhu nezaujímá výzkumník tak velkou vzdálenost od zkoumaných subjektů.34 Podle Hendla je kvalitativní typ výzkumu: „Proces hledání porozumění založený na různých metodologických tradicích zkoumání daného sociálního nebo lidského problému. Výzkumník vytváří komplexní holistický obraz, analyzuje různé typy textů, informuje o názorech účastníků výzkumu a provádí zkoumání v přirozených podmínkách.“35
34 35
Maňák: Cesty pedagogického výzkumu; s. 69 Hendl: Kvalitativní výzkum; s. 50
26
3.1 Výzkumný cíl Cílem výzkumu, který byl proveden v souvislosti se zpracováním této práce, bylo zjistit a popsat, jak kurátor pro mládeţ svojí činností pomáhá klientovi, který se nachází v obtíţné ţivotní situaci. Hlavní cíl teoretické části: Pomocí analýzy odborné literatury, pochopit a popsat osobnost mladistvého, problematiku poruch chování, práci kurátora pro mládeţ, jeho pracovní náplň při výkonu profese a vyuţívané metody sociální práce. Hlavní cíl praktické části: Dochází za působení kurátora pro mládeţ, k pozitivnímu ovlivnění resocializace rizikové mládeţe nacházející se v problémových ţivotních situacích? Začátek praktické části je věnován metodice výzkumu a v souvislosti s tímto jsou uvedeny kazuistiky vybraných klientů kurátora pro mládeţ a přepsané rozhovory s nimi. Na základě studia pouţitých dokumentů, mezi které se řadí - spisová dokumentace, kasuistiky klientů a společné rozhovory budou data analyzována za pomocí otevřeného kódování.
3.2 Technika sběru dat Ve výzkumu bylo vyuţito následujících technik kvalitativního výzkumu, mezi které patří: Rozhovor; Pozorování; Analýza dat obsaţených v dokumentaci. V teoretické části práce byly informace zjišťovány na základě analýzy odborné literatury, věnující se dané problematice. Při vytváření uvedených kazuistik byly pouţity veškeré zmíněné techniky. Kombinací těchto metod byla zabezpečena co nejvyšší míra objektivnosti zkoumání. Data byla sbírána u pěti klientů kurátora pro mládeţ. Klienti byli vybírání prostřednictvím záměrného výběru. Tito klienti byli vybráni ve spolupráci s kurátorkou pro mládeţ, na OSPOD Městského úřadu. Při výběru klientů, byli zařazeni do výzkumu pouze klienti, se kterými kurátorka pro mládeţ spolupracovala déle neţ po dobu jednoho roku. Doba spolupráce představuje zejména 27
kritérium, za pomocí kterého je moţné hodnotit efektivnost působení kurátorky pro mládeţ. Druhým kritériem byl věk klienta, kdy je spodní hranice stanovená na 12 let. S těmito klienty je jiţ moţno pracovat samostatně. Pozorování, rozhovory a analýza dokumentace byly prováděny průběţně na společných schůzkách s klienty a kurátorkou pro mládeţ, v rámci šetření v rodinách, ústavech, škole a střediscích výchovné péče.
3.2.1
Výzkumný soubor Rozhovory, které byly pouţity v práci, byly provedeny po intervenci kurátora, aby
bylo moţné optimálně zhodnotit přijatá opatření a vzájemnou spolupráci. U rozhovorů prováděných jako součást šetření byly přítomni následující osoby - kurátorka, která rozhovor s klientem vedla, klient, který s rozhovorem a jeho uveřejněním v mé práci souhlasil a nestranný svědek, aby byla splněna zákonná povinnost. Výzkumné šetření bylo realizováno na OSPOD Obecního úřadu s rozšířenou působností městské části Praha 8. Jména klientů a pouţité názvy byly změněny. Rozhovory byly uzpůsobeny individualitě klienta a jeho rozumové vyspělosti. Znění rozhovoru bylo nezměněno, aby nedošlo k přímému zkreslení objektivnosti výpovědi klientů, jelikoţ se jedná o specifickou skupinu dospívajících lidí, kteří pouţívají slangové a jiné výrazy. Délka rozhovoru s kaţdým z klientů byla přizpůsobena 30 minutám času. Pro maximální zaručení objektivnosti zachycených dat, byl kaţdý průběh rozhovoru zaznamenáván na digitální diktafon. Nahrávky byly po zpracování důleţitých výsledků šetření vymazány. Současně s rozhovory jsem se zaměřila na nepřímé pozorování klientů a studium jejich dostupné dokumentace jsem provedla průběţně v rámci celé spolupráce.
3.3 Kazuistiky mladistvých 3.3.1
Aleš Klient Matka Otec
Aleš, věk 13 let, ţák 7. třídy ZŠ, bydlí ve městě Pavla, 37 let, pracuje jako prodavačka v obchodě s potravinami Martin, 45 let, OSVČ v oboru elektrikář 28
Osobní anamnéza: Aleš se narodil rodičům, kteří spolu nejsou sezdání, má jednoho nevlastního bratra z matčiny strany, nyní uţ rok ţije pouze s matkou a její novou rodinou v menším městě. Matka je zaměstnaná jako prodavačka v obchodě s potravinami. Matčin plat se pohybuje měsíčně ve výši zhruba 9.800,- Kč. Rodiče spolu přes dva roky neţijí ve společné domácnosti. Otec i matka si našli jiné partnery a shodli se na tom, ţe spolu uţ nemohou ţít. Otec se s Alešem vídá nepravidelně, spíše kdyţ musí, posílá mu občas dárky a občas menší finanční částky. S matkou se otec dohodl na tom, ţe do věku 18 let Aleše, bude pravidelně posílat matce na jeho zabezpečení 2000,- Kč. Otec pracuje jako OSVČ v oboru elektrikáře, jeho čistý měsíční příjem činí kolem 23.000,- Kč. Vývoj problému a setkání s kurátorem Aleš je 13-tiletý chlapec, sportovně zaloţený - hraje hokej za sportovní klub města, v níţ s matkou bydlí. Je ţákem 7. třídy ZŠ. Na prvním stupni ZŠ měl výborný prospěch, výsledky hodnocení byly výborné, převáţně jedničky a dvojky, z chování byl vţdy hodnocen stupněm velmi dobrým. Jeho domácí příprava na vyučování byla důsledná vţdy bez poznámek učitelů, bez závaţných problémů v chování, občas se nedokázal delší dobu soustředit a potřeboval dlouhodobější a důslednější přípravu do školy. Aleš v minulosti nebyl v evidenci kurátorky, jelikoţ se začaly objevovat menší problémy ve škole, zejména pramenící z poruchy v chování - vyrušování ve vyučování, nerespektování autority, špatná studijní morálka, neplnění zadaných úkolů, zhoršení v prospěchu. Škola kontaktovala kurátorku, aby začala s rodinou pracovat. Prvotními znaky bylo to, ţe si učitelé všimli změn v Alešově chování. Podle slov třídního učitele se Aleš jeví jako velmi problémový ţák bez respektu k autoritám. Nedokáţe plně respektovat zásady slušného chování, ve vyučování neustále vyrušuje a vykřikuje, načeţ rozptyluje pozornost ostatních spoluţáků ve své třídě, a sniţuje tak práceschopnost a výkon ostatních ţáků. Jeho studentská morálka se zhoršila natolik, ţe poslední měsíc, zapomíná pravidelně vypracovávat domácí úkoly, nenosí si potřebné pomůcky a učebnice na dané předměty, pouţívá jeden sešit do více předmětů a ještě se tím chlubí ostatním ţákům. Změna je patrná také v jeho prospěchu, kde je nyní převáţně hodnocen známkou tři a čtyři. Matka si změny chování u syna nevšimla, protoţe se v té době potýkala s psychickými problémy a škola nebrala za důleţitě o změně v prospěchu a chování jejího syna informovat. Matka nebyla schopna věnovat Alešovi tolik času jako dříve, přestala kontrolovat pečlivost a poctivost při zpracování zadaných úkolů a ani nezaregistrovala, ţe se Aleš jiţ nevěnuje hokeji 29
jako dřív. Aleš tak pomalu ztratil mnoho dobrých kamarádů, načeţ se začal poflakovat po ulicích s partou o pět let starších mladistvých neţ je on. První sezení u kurátorky odhalilo, ţe předem zmíněná dohoda o ukončení vztahu rodičů, nebyla z matčiny strany dobrovolná, jelikoţ to byl otec Aleše, kdo si našel o 10 let mladší přítelkyni a odstěhoval se od rodiny ze dne na den. Otec ani matka o této skutečnosti Alešovi neřekli, ale nechávali ho v domnění, ţe je vše pouze dočasné. Aţ poté co otec obeznámil matku s tím, ţe se definitivně odstěhuje, řekla matka Alešovi pravdu. Aleš začal matce vyčítat rozchod mezi rodiči a přestal s ní komunikovat. Aleš byl na otce velmi fixovaný, a proto změnu nesl těţce. Chtěl se s ním často vídat, ale otec se neustále vymlouval na to, ţe nemá čas. Otec představil Alešovi novou přítelkyni, ale nebyli si vzájemně sympatičtí. Poté nakázal otec Alešovi, ţe pokud se nebude snaţit o přijmutí jeho přítelkyně, nebudou se moci spolu vídat. Od té doby se u Aleše začaly objevovat problémy v chování a nastalo zhoršení prospěchu ve škole. Alešova matka nepozorovala nic podezřelého a myslela si, ţe je momentálně víc náchylný k nemocem, proto ho omlouvala také v jeho školním neprospěchu. Aleš si plánoval, ţe pokud by schválně propadnul, mohl by se dostat do zvláštní školy a nemusel se učit. Jeho spoluţáci se mu ve škole smáli, kdyţ se ve třídě roznesla informace, ţe Alešův otec s nimi neţije, ztrácel kamarády. Řešení ze strany kurátora Kurátorka doporučila Alešovi a jeho matce pro stávající situace pedagogicko-psychologické vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně (dále pouze PPP), zejména z důvodu obtíţnosti učení a hyperaktivity. Při vyšetření zjistili v PPP hyperaktivitu /ADHD/ a LMD, dysgrafii, lehkou dyslexii, poruchy pozornosti a také to, ţe se Aleš potýká s problémy s vizuomotorickou koordinací. Aleš je však snaţivý a bez negativismu, reaguje na ocenění. Poruchy chování mohou být spojeny také s chybějící muţskou rolí v rodině. Matka byla seznámena se závěry vyšetření a bylo ji doporučeno jak vhodně změnit výchovné metody. Škola by následně taktéţ informována a bylo ji doporučeno, aby k jejich závěrům z vyšetření přihlíţeli při hodnocení a Alešovi zpracovali individuální učební plán, přizpůsobený jeho schopnostem. Problém nastal tehdy, kdyţ škola odmítla tyto závěry respektovat a trvala na tom, ţe Aleš je nezvladatelný, a nutila matku, aby ho přeřadila do Mateřské a Základní školy zaměřené na děti s různými poruchami. Matka se obrátila na kurátorku a poţádala ji znovu o pomoc. Kurátorka dopomohla objednat Aleše s matkou psychoterapeutické sezení u klinického psychologa. Matka s Alešem souhlasili, ale po špatných zkušenostech s psychologem, kterého navštěvovali před pár lety, byli kurátorkou odkázáni na jiné dětské 30
psychology. Kurátorka mezitím domluvila schůzku na pedagogické půdě školy, aby pomohla přesvědčit pedagogy k individuálnímu přístupu k Alešovi. Po návštěvě psychologa bylo u Aleše kromě ADHD na bázi LMD a dyslexie, zjištěno také to, ţe má velmi nízké sebehodnocení a se školními a sportovními neúspěchy by se mohly jeho potíţe a negativní projevy v chování zhoršovat. Jeho neklid ale nelze zaměňovat s poruchami chování. Na terapii s psychologem bylo také probíráno jeho rodinné klima, které Aleše trápí a v rámci zakázky se dohodli na tom, ţe se dále budou rodinnou situací zabývat. Zhruba s odstupem jednoho měsíce se všichni opět u kurátorky setkali. Matka přinesla na sezení výsledky vyšetření a společně navštívily ředitelku školy, třídní učitelku a výchovného poradce. Pedagogové byly zpočátku rozhovoru nepřístupní pro zařazení individuálního vzdělávacího plánu pro Aleše, ale poté co si promluvili s matkou a kurátorkou naráz, souhlasily. Pro sledování situace si škola s matkou a kurátorkou dohodli pravidla, a ve škole přislíbili, ţe učitelé budou u Aleše brát ohled na jeho individuální potřeby. Matka se školou dlouhodobě velice dobře spolupracuje, do školy telefonuje, kontroluje pravidelně docházku u syna a má velmi dobrý vztah s třídní učitelkou. Rozhovor kurátorky s klientem Jak se Ti líbí ve škole? Jsi rád za svoje kamarády? Jo, teď už je to dobrý, jsem rád, že jsem zůstal s kámošema, známky jsou už zase lepší, nemám tolik trojek. Co se změnilo v učení? Dobrý je, že se nemusím teď učit tolik věcí jako předtím. Líp mi to leze do hlavy a mám i ty známky lepší. Jaký máš pocit z toho, ţe si šel do poradny? Tam mě řekli hlavně jak se mám učit a co bych měl třeba opakovat víc. Jo, myslím, že to pro mě bylo dobrý, že jsem tam šel. Jak ses cítil, kdyţ si byl u psychologa? Pomohl Ti? On mi připomínal taťku a byl takovej klidnej, tak jsem měl pocit, že mu to můžu všechno říct. Už se nezlobím na mamku, protože sem pochopil, že to nebyla její vina když od nás taťka odešel. Jaká byla první návštěva, kdyţ jste přišli s mamkou ke mně? Já jsem se docela bál. Kluci ve škole mě řekli, že jdu na sociálku a tam si to semnou vyřídí, abych už víc ve škole nevyrušoval a začal se pořádně učit. Jenže pak jak jsem tady byl, tak mi
31
tady bylo líp než ve škole, protože vy jste mě poslouchala a nebylo to jak s učitelkama, který nechcou nic slyšet. Myslíš, ţe naše setkávání ti pomohlo? Jo, bez Vás bych nezačal zase hrát fotbal a taky jsem teď dobrej ve škole, protože mám ten papír z poradny a tak na mě nikdo netlačí když mi třeba něco nejde, ví že musím pomalu. Zhodnocení práce kurátorky V případě Aleše došlo k výrazné nápravě situace, zejména vlivem kooperace zůčastněných osob – kurátorka pro mládeţ, matka Aleše, psycholog, PPP.
3.3.2
Petr Klient Matka Otec
14 let, ţák 8. třídy ZŠ, bydlí na vesnici Marie, 42 let, povolání, učitelka v Mateřské škole Josef, povolání zdravotní bratr
Osobní Anamnéza: Petr ţije v rodině s matkou a otcem. Ţijí v rodinném domě na okraji větší vesnice. Matka Marie je povoláním učitelka v místí Mateřské škole, její příjem je asi 18 000,Kč. Matka pracuje na směny, ranní a odpolední, přičemţ nejdéle přichází z práce v 16 hod. odpoledne. Otec pracuje jako zdravotní bratr v krajském městě vzdáleném 30 km od místa bydliště, do práce jezdí autem. Pracuje na směny, ranní, a noční. Vlivem pracovního vytíţení bývá velmi často unaven a chodí brzy spát. Školní povinnosti kontroluje matka 2x za týden, co dělá jejich syn ve volném čase, rodiče moc nekontrolují. V rodině spolu nehovoří o událostech dne, vztahy mezi členy rodiny jsou narušené. Vývoj problému a setkání s kurátorem Petr se ke kurátorce dostal potom, co se dopustil krádeţe dýní. Došlo k tomu, ţe společně se spoluţáky vnikli do zahrady souseda, kde dýně ukradli, přičemţ byli sousedem dopadeni, zadrţeni a ohlášeni na policii. Při šetření této trestné činnosti Policií ČR, se zjistilo, ţe Petr byl spolupachatelem, a dopustil se tím činu jinak trestného. Policie přizvala k výslechu nezletilého kurátorku pro mládeţ proto, aby byl přítomen pracovník OSPOD. Petr se při výslechu doznal a přiznal, ţe se chtěl zavděčit kamarádům, kteří vymysleli, ţe do zahrady půjdou společně. Kurátorka měla poskytnout zprávu o rodinné a sociální situaci nezletilého, jeho školních výsledcích a proto poţádala o zprávu školu, obesní úřad v místě bydliště, aby se 32
vyjádřili k osobě nezletilého, rodinné situaci a dalším skutečnostem, které jsou jim známy. Sama kurátorka se vydala k prošetření bytové a rodinné situace k Petrovi domů. Ze zjištěných informací zpracovala kompletní zprávu, kterou policie zaloţila do Petrova spisu. Při šetření zjistila, ţe Petr tráví většinu volného času s kamarády venku na vesnici někdy aţ do pozdních večerních hodin. Matka má sice pravidelné směny, často je odpoledne a někdy dopoledne doma, ale tráví čas svým způsobem. Otec chodí do práce brzy ráno, nebo není, kvůli nočním směnám doma a proto chodí jiţ kolem 19-20hod. obvykle spát. Jako rodina spolu tráví minimum času. Petr není nikým omezován, má volnou ruku a tráví volný čas dle svých představ, aniţ by si měl moţnost o denních problémech s někým doma popovídat. Podporu shledává zejména ze strany svých kamarádů, přičemţ většina z nich jsou staršího věku. Škola se vyjádřila, ţe Petr býval výborným ţákem, bez problému procházel kaţdým ročníkem s výborným vysvědčením, coţ se poslední dobou změnilo. V poslední době se jeho prospěch výrazně zhoršil a má neomluvené absence, které nedokáţe vysvětlit. Podle pedagogů se jiţ do školy nepřipravuje, jako tomu bylo dřív a nechce nikomu vysvětlit, kde se zdrţuje, pokud není ve škole. Přesto všechno je velmi vstřícný ke spoluţákům a s vyučujícími nemá problémy. Řešení ze strany kurátora Kurátorka navštívila rodinu Petra doma. V době kdy se dostavila, nebyl doma otec, mluvila tudíţ pouze s matkou a Petrem. Společně probírali Petrovi výsledky ve škole a jeho zhoršení a neomluvené absence, o kterých byla rodina informována, prostřednictvím třídní učitelky. Kdyţ přišlo na téma krádeţe v sousední zahradě, projevil Petr lítost a před matkou prohlásil, ţe si neuvědomil, ţe dělá něco nezákonného, ţe se chtěl jen zapojit s rukama, aby nevypadal divně. Nicméně kdyţ se večer vrátil domů, měl z toho těţkou hlavu, ale bál se to rodičům říct. Myslel, ţe jim to řekne druhý den, ale to uţ se to dozvěděli od policie. Otec je momentálně stále hodně rozzlobený a s Petrem se nebaví. V této souvislosti nabídla kurátorka matce a Petrovi, jestli by nechtěli přijít celá rodina k ní do kanceláře a o všem si otevřeně promluvit. Matka i Petr souhlasily. Petrův otec nejdříve odmítal ke kurátorce jít, nakonec však přišla celá rodina. Za podpory kurátorky a matky se Petr omluvil otci za problémy, co rodině způsobil a zopakoval vše, co jiţ řekl doma. Z počátku konverzace měl otec výbuchy naštvání, ale společně s kurátorkou a matkou se uklidnil. Bavili se o celkové situaci u nich v rodině, o tom, ţe by spolu měli více jako rodina komunikovat a zejména by jako rodiče měli vědět, kde jejich syn tráví volný čas. Kurátorka poskytla rodině informace o různých volnočasových aktivitách jak u nich na vesnici tak v blízkém městě, kde by mohli syna zapojit do krouţků. 33
Pověděla jim o neziskové organizaci, která v rámci programu 5P spolupracuje s nezletilými dětmi, za pomoci dobrovolníků, kteří s dětmi smysluplně tráví volný čas. Kurátorka se s rodiči dohodla na termínu pedagogicko-psychologického vyšetření, které bude případně slouţit jako důkaz pro soudní řízení Petra. Rodiče se při této příleţitosti mohou informovat o tom, co by měly udělat pro zlepšení vzájemných vztahů v rodině. Po sezení psycholog potvrdil rodičům, ţe se v případě Petra jednalo o přečin, který vznikl tím, ţe se Petr doma nudil a neměl řádnou náplň volného času. Podle slov psychologa se však rodina nemusí bát, jelikoţ vhodným působením a zaměstnáváním Petrova volného času dojde ke zlepšení. Ve správě pro policii uvedla kurátorka všechny zjištěné skutečnosti, podloţené zprávou od psychologa z PPP a také vyjádření nezletilého, ţe svého činu lituje a také, ţe je rodina ochotna účastnit se dalších terapií. Policie odloţila stíhání nezletilého, neboť pro nedostatek věku ho nemůţe stíhat. Státní zastupitelství podalo návrh na projednání před soudem s návrhem na uloţení opatření – dohled probačního úředníka. Soudního jednání se zůčastnil Petr s celou svoji rodinou, státní zástupce, kurátorka, jako zástupce OSPOD a advokát. V závěrečných řečech všechny strany navrhovaly, aby bylo v tomto případě upuštěno od opatření, jelikoţ je evidentní, ţe se v Petrově případě jedná o ojedinělý exces. Soudce soudu pro mládeţ na tyto vyřčení reagoval pozitivně a rozhodl o upuštění od uloţení opatření Společně ve spolupráci s kurátorkou začal Petr trávit čas s mladou dívkou, která pracuje jako dobrovolník v neziskové organizaci pro trávení volného času mladistvých. Petr se přestal zajímat o partu a na smysluplné trávení volného času reagoval velmi dobře. Rozhovor kurátorky s klientem Jak trávíte volný čas s Janou (dobrovolník)? To je každej den jiný. Někdy jdeme plavat, někdy koukat na fotbal, jezdíme na kole, jdeme do organizace kde Jana pracuje a hrajeme fotbálek, nebo jdeme jen tak na procházku a povídáme si. Jsi rád, ţe sis vybral dívku? Jo, je to jiný než s klukama. Chtěl jsem to zkusit, protože jsem vždycky měl kolem sebe samý kluky. Ona je fajn, dá se s ní bavit, i o holkách a nebo o našich, o těch se bavíme hodně. Vídáš se ještě s kluky z party? Teď už vůbec, mám toho hodně do školy a nebo, jsem s Janou. A chtěl by ses s nimi znovu vídat?
34
Teď už ani ne, vím, že když jsem byl s nima, nechal jsem se hodně ovlivňovat. Kdybych se jich tenkrát nedržel, nemuselo se to všechno stát. Jsi rád, ţe jsme spolu začali spolupracovat? To jsem, hlavně naši jsou teď úplně jiní a nebýt Vás tak nevím jak by to pro mě dopadlo. Vy jste mi hodně pomohla… Co se změnilo u Vás doma? Víc si spolu povídáme a když jsou rodiče doma, tak jsme spolu. Jezdíme třeba na výlety, jdeme do kina, nebo jen tak koukáme doma na film, to se mi hodně líbí. Taťka už tak nekřičí a všechno řeší víc s klidem. A jak Ti to jde teď ve škole? Tam je to všechno taky dobrý, mám samý jedničky, občas nějaká ta dvojka, ale baví mě to a chodím tam rád. Kdyby Tě něco trápilo, víš, kam máš přijít, ţe ano… Jo určitě, teď už Vás znám a jste moc fajn, dá se s Vámi normálně bavit, to se mi líbí. Zhodnocení práce kurátora Také v Petrově případě mělo setkání s kurátorkou pro mládeţ pozitivní výsledky. Kurátorka pro mládeţ mu pomohla v tom, aby jej situace, které se dopustil, nediskvalifikovala do budoucna.
3.3.3
Roman
Klient Matka Otec
Roman, 14 let, ţák 6. třídy, bydlí v malém městě, momentálně umístěn v Dětském domově Zdena, 48 let, invalidní důchodkyně, občasné brigády Luboš, 50 let, invalidní důchodce, občasné brigády
Osobní anamnéza: Roman pochází z úplné rodiny, kromě rodičů má 1 sourozence – Mladší sestra 10 let, ţákyně 4. Třídy ZŠ. Rodina ţije společně s rodiči matky v 2 generačním rodinném domku. Romanovi rodiče jsou zrakově postiţeni, matka přišla o pravé oko v důsledku zhoubného onemocnění. Otec přišel o zrak, kdyţ mu bylo deset let, vlivem genetického onemocnění. Oba rodiče jsou příjemci částečného invalidního důchodu. Výše 35
příjmu matky je 6 tisíc, otec pobírá 8 tisíc, k těmto příjmům z dávek sociálního zabezpečení pobírají plat z občasných brigád. Oba dva rodiče mají pracovní dobu nejdéle do 18 hod. odpoledne. Děti nikdy nechodili do druţiny, kdyţ byly malé, chodila pro ně do školy babička a nyní se o ně stará pokaţdé kdyţ přijdou ze školy. Vývoj problému a setkání s kurátorkou Rodina je v evidenci kurátorky vedena jiţ 2 roky, v souvislosti s trestnou činností Romana. Proti Romanovi bylo v té době vedeno trestní řízení z pro provinění poškozování cizí věci. Společně se kamarádem ze školy se Roman dopustil toho, ţe na školu nastříkal sprejem sprosté nápisy, k čemuţ se později přiznal. Vzhledem k tomu, ţe budovu společně s kamarádem přemalovali a na Romana dále nebyly ţádné stíţnosti, bylo trestní řízení zastaveno. Roman od té doby nebyl u kurátorky. Znovu se Roman ke kurátorce vrátil nyní po zhoršení prospěchu a objevování kázeňských prohřešků – absence, kouření cigaret a marihuany. Roman byl dříve úspěšný ve fotbale, ale od letošního roku se vše změnilo a jeho volný čas se točí kolem starších kamarádů, kterým se snaţí vyrovnat. Kurátorku na jeho problémy upozornila škola, vzhledem k problémům které mají Romanovi rodiče. Kurátorka pozvala Romana i s rodiči k projednání kázeňských prohřešků a implementaci výchovného pohovoru s nezletilým. Pár dní před návštěvou, obdrţela kurátorka zprávu o tom, ţe Roman byl prošetřován kvůli šetření činu jinak trestného, kterého se měl dopustit společně s jeho třemi staršími kamarády. Zpráva policie zněla, ţe Roman a jeho tři kamarádi se pokusili vloupat do potravin, kde ukradli alkohol v hodnotě 2.000,- Kč. Řešení ze strany kurátora Kurátorka s rodiči a Romanem projednávali záškoláctví a absenci, kterou neměl Roman dosud omluvenou, načeţ převedli téma na protiprávní jednání, kterého se Roman před pár dny dopustil. Roman vysvětloval, jak k výtrţnostem přišel. Začalo to tím, ţe ho kamarádi přemluvili, aby nechodil do školy, ţe je to tam nuda a jel s nimi do Prahy. To, ţe Roman tráví čas místo školy tímto způsobem jeho rodiče vůbec nezpozorovali. Kurátorka proto jako první krok stanovila, aby si kaţdý týden minimálně 1x kontrolovali docházku u třídní učitelky Romana. K případu trestné činnosti se Roman také u kurátorky přiznal, stejně jako při výslechu u policie. Výpověď zněla, ţe se svými třemi staršími kamarády, blbly a nejstaršího z nich napadlo, co by se stalo, kdyby si vypůjčily pár lahví alkoholu z potravin nedaleko školy. Byl večer a Roman chtěl jít domů, nelíbilo se mu, ţe by měl dělat takovou věc, nechal 36
se však přemluvit kamarády a přiznal se, ţe nechtěl vypadat jako slaboch. Roman se nechtěl přiznat, ţe alkohol společně s kamarády vypili, styděl se před nimi, ale poté se přiznal, ţe tak udělali. Rodiče si celou situaci nechtěli připustit, aţ v kanceláři kurátorky si uvědomili, ţe jejich syn s nimi manipuloval a celou dobu jim lhal. Byli v rozpacích a nechápali, jak k tomu mohlo dojít, protoţe si nepřipouští, ţe by jeho výchovu zanedbávali. V této situaci jim kurátorka doporučila větší kontrolu Romanova volného času. Dále jim navrhla, ţe by pro ně bylo dobré navštívit středisko výchovné péče na pár ambulantních sezení. Rodiče tuto nabídku odmítli se slovy, ţe jejich syn je hodný a oni se postarají, aby se tato situace uţ neopakovala. Kurátorka všechny získané materiály předala k došetření policii. Po třech měsících se objevila další zpráva od policie, o tom, ţe provádí šetření případu vloupání do letní chaty. V chatě vyklidil plnou lednici jídla a odnesl si televizi s rádiem. Celková škoda byla 2.500,- Kč. V tomto případě byl pachatelem pouze Roman. Přiznal se, ţe ten den se mu nechtělo jít do školy, tak se vloupal do chaty a televizor s rádiem prodal překupníkovi, aby si mohl nakoupit cigarety a marihuanu. Měl však špatné svědomí a bál se jít domů. Rodiče volali kurátorce, ţe se syn nevrátil domů a nebyl ten den ve škole. Krátce na to se Roman vrátil domů. Několik dnů poté pozvala kurátorka Romana a jeho rodinu k ní do kanceláře. Probrali celou situaci, v které se Roman nachází a na základě toho kurátorka vyzvala rodiče, aby jiţ opravdu navštívili PPP, kde by mohl psycholog správně určit výchovné problémy. Roman navštívil PPP společně s matkou. Roman psycholoţce přiznal krádeţe, alkohol, vloupání, a také to, o čem nikdo doteď nevěděl, ţe krade peníze i doma rodičům. Psycholoţka, konstatovala, ţe rodiče nezvládají péči o syna, který má jasné poruchy chování. Doporučila tudíţ rodině návštěvy střediska výchovné péče, kde se zaměřují na děti s poruchami chování. Rodiče tuto moţnost opět odmítli. Mezitím ukončila policie vyšetřování první trestné činnosti Romana a Státní zastupitelství podalo návrh k soudu pro mládeţ. Ze strany kurátorky a Státního zastupitelství navrţeno zařazení nezletilého do výchovného terapeutického programu v SVP. Rodiče tuto variantu zamítly se slovy, ţe s Romanem nemají doma ţádný problém. Soudce nařídil Romanovi opatření – účastnit se terapeutického programu v SVP ambulantní formou. Po měsíci navštívila kurátorka Romana ve škole a poté se sešla s rodinou a třídní učitelkou. Po zjištěných informacích konstatovala, ţe ani při návštěvách terapeutického programu v SVP není u Romana viditelné zlepšení.
37
Etopedka se kterou Roman spolupracoval, navrhla, aby byl Roman zařazen do pobytového terapeutického programu v SVP, na dobu 2 měsíců. V rámci tohoto programu Roman plnil úkoly školní, které měl zadané na základě individuálního vzdělávacího plánu, ale učil se pracovat na svých vnitřních hodnotách v rámci terapií a také jak aktivně a vhodně trávit volný čas. V rámci celého pobytu vyuţíval moţnosti, které pobyt nabízel a proto trávil svůj volný čas nejčastěji - jízdou na koních, plaváním, jezdil na výlety s ostatními dětmi. Při tomto pobytu za Romanem docházela kurátorka, aby mu pomohla lépe se sţít s prostředím a pochopit důvody proč tam je. Rodiče Romana také navštěvovaly a osvojovaly si přitom výchovné metody. Poté co se Roman vrátil domu z terapeutického programu od SVP, nebyly s ním ţádné problémy. Vše se změnilo dva měsíce před koncem školního roku, kdy přestal opět chodit do školy, kouřil marihuanu a neučil se. Etopedka společně po konzultaci s kurátorkou navrhla moţnost umístění Romana do Dětského domova, kde by měl stanovený pevný reţim a v rámci dobrého chování by mohl navštěvovat rodinu o víkendech. S tímto rodina opět nesouhlasila, i přesto, ţe Roman se nevzpíral. Roman však do Dětského domova nakonec odjel a začal mít velmi dobré výsledky. Choval se řádně a tak mohl jezdit domů 1x za 14 dní. Z jedné návštěvy si však Roman přivezl balíček marihuany, k čemuţ se později přiznal a ředitelka domova rozhodla, ţe další měsíc nepojede domů. Rozhovor kurátorky s klientem Jak se Ti líbí v domově? Je to tady dobré, líbí se mi, že je pořád co dělat a hlavně mám kolem sebe lidi co měli taky nějaký problémy, jako mám já. Akorát se tady musíme taky učit, ale to už jsem si zvyknul a sami si uklízet. Máš tady nějaké kamarády? No jasně, spoustu, ale úplně jiný než jsem měl předtím, vy víte před těma krádežema. Tyhle jsou většinou mladší, pořád se na něco ptají tak jim vysvětluju a pomáhám. Je tu i pár holek. A proč si dřív nechtěl chodit do školy? Ta normální škola mě nebavila, bylo to všechno hrozně těžký a já jsem nestíhal. Tak jsem si řekl, že tam prostě nebudu chodit a pak jsem se flákal. A co by si chtěl dělat, aţ uděláš základku? Já bych chtěl být automechanik, ale nevím, jestli to zvládnu. Jedině když mi pomůžete… Kdyţ můţeš jet o víkendu domů, jak trávíš čas doma?
38
Záleží, jaký je počasí, když je hezky jsem s našima na chatě a pomáhám jim tam, nebo jsem u kompu. Někdy taky jdeme někam se ségrou, to je různý. A co Tvoji kamarádi z party, vídáš se s nima ještě? Teď už ne, oni jen kecají o nesmyslech a kouří a to mě nebaví, tak jsem někdy radši doma. Kdyţ by Tě něco trápilo a nechtěl si to říct Vašim víš, ţe můţeš přijít zamnou. Jo, já se s Váma vidím rád, vždycky jste mi pomohla a dobře se s Váma povídá, nikoho takovýho nemám. Zhodnocení práce kurátora Jako v předchozích příbězích měla i v Romanově případě kurátorky intervence pozitivní působení. Roman se zlepšil ve škole, školní docházce, přestal s kouřením a dalšími návykovými látkami.
3.3.4
Alena
Klient Matka Otec
Alena, 16 let, 1.ročník SOU, bydlí v malém městě Petra, 52 let, částečně v invalidním důchodu, čerstvě po rozvodu 59 let, v invalidním důchodu, občasné brigády
Osobní anamnéza: Alena ţije pouze s matkou v půdním bytě 2+1. Její dvě starší sestry, které jsou o mnoho let starší po dovršení 18 let odešly z domu a provdaly se. Se sestrami nemá Alena ani její matka téměř ţádný kontakt, přesto, ţe obě jiţ mají rodinu a děti. Rodiče Aleny jsou rozvedeni 10 let. Všechny tři děvčata byla po rozvodu svěřena do výchovy matky. Otec Aleny je znovu ţenatý, má se svojí nynější ţenou jednoho syna a s dívkami nyní neudrţuje téměř ţádný kontakt. Kdyţ byla Alena malá, jezdila k otci na víkendy. Otec Aleny je v invalidním důchodu, pobírá ze systému sociálního zabezpečení cca 9.000,- Kč, přičemţ občasně pracuje jako sezónní zahradník. V době kdy pracuje je jeho příjem společně s částkou invalidního důchodu 19.000,- Kč. Alena měla s otcem jako malá velmi dobrý vztah, poté se postupně odcizili, jelikoţ se nemohli vídat tak často. Matka je v částečném invalidním důchodě, není registrována na úřadu práce, nepobírá ţádné další dávky ze systému sociálního zabezpečení, i přesto, ţe by měla nárok na příspěvek
39
na péči pro dceru. Její měsíční příjem činní 7.000,- Kč, coţ je částka invalidního důchodu + výţivné od otce Aleny, který jí měsíčně posílá 3.000,- Kč. Matka je bez partnera, nehledá si nového, nerada chodí do společnosti, raději tráví čas sama doma s lahví alkoholu. S Alenou nemají ţádný vztah, nekomunikují spolu a Alena má ve výchově od malička volnou ruku. Vývoj problému a setkání s kurátorkou Alena poprvé navštívila kurátorku v jejích 15 letech, kdy zakončovala, 9.ročník ZŠ. V té době upozornila škola kurátorku o špatném prospěchu, vysoké absenci a vulgárním vyjadřování v hodinách a o přestávkách, které si Alena nyní osvojila. Alena také kouřila nejčastěji na záchodech školy a kradla v šatnách oblečení. Za tyto prohřešky ji byla v pololetí udělena dvojka z chování. Za její prospěch škola uvaţovala o vyloučení Aleny ze školy. Řešení ze strany kurátora Kurátorka v prvním případě kontaktovala ředitelku školy a diskutovala s ní o moţnosti udělení pouze podmíněného vyloučení ze školy s tím, ţe bude s rodinou pracovat. Poté kontaktovala matku Aleny, aby je pozvala na sezení ke kurátorce do kanceláře. Hovor se vedl okolo příčinách zhoršení prospěchu a chování, které si poslední dobou Alena osvojila. Alena vykládala kurátorce o tom, ţe ji škola nebaví a ţe si nerozumí se svými vrstevníky. Proto se nerada učí a pak má špatné výsledky. Trápí jí také rozhodnutí, kam by se měla dál ubírat po ukončení ZŠ. Sama matce uţ řekla, ţe by ji bavilo být kuchařkou, ale matka na její vyjádření nereagovala a podotkla, ţe to není pro ní, ţe jí bude stačit základní škola. Alena měla v té době přítele, ke kterému chodila velmi často, ale o jejích problémech ve škole se s ním nepodělila. Její přítel byl silný kuřák a tak se stalo, ţe Alena začala kouřit s ním. Alenin přítel byl starší a měl spoustu kamarádů, kteří ho kaţdý den navštěvovali u něj doma, kde společně trávili celý den u počítače nebo televize. Kurátorce proto vysvětlila matce, ţe je velmi důleţité, aby začala Alenu podporovat v tom, co by chtěla do budoucna dělat. Nabídla jí taky, aby zašla s Alenou do PPP, kde se jim bude věnovat psycholog a poradí jim jak spolu začít navazovat kontakt. Alena při rozhovoru s kurátorkou přislíbila, ţe se pokusí s matkou navázat vztah a nebude jiţ chodit za školu. Kurátorka na tento popud poţádala školu o spolupráci, pokud by se absence opakovala, aby ji znovu upozornila.
40
Chování Aleny se však v tomto ohledu nezlepšilo. Stále neprospívala ve škole a chodila místo na hodiny ke svému příteli. Mezitím se kurátorka s Alenou a její matkou pravidelně setkávala u ní v kanceláři a kontrolovala Aleninu ţákovskou kníţku, kde neměla Alena napsány ţádné známky a pouze omluvenky. Škola v tomto případě kontaktovala kurátorku znovu a oznámila jí, ţe je Aleně navrhována trojka z chování. Kurátorka navštívila ředitelku školy podruhé, aby se pokusila vše napravit a škola umoţnila Aleně ještě jednu šanci na zlepšení jejích výsledků. Po rozhovoru kurátorky se školou bylo Aleně umoţněno dokončit ročník do konce letních prázdnin, kdy si měla z třech předmětů udělat reparát. Kurátorka oznámila celou situaci Aleně a vysvětlila jí, ţe pokud nezačne něco dělat, nedokončí ani základní školu a bude si muset najít práci. Alena se po této intervenci spravila a všechny reparáty stihla udělat do konce letních prázdnin. Dodělala tudíţ základní školu a vzhledem k tomu, ţe propásla příjicí zkoušky na učiliště, přihlásila se na úřad práce. Kurátorka s rodinou nadále spolupracovala, zpočátku bylo vše bez problému, matka s dcerou docházely pravidelně na sezení, aţ po třech měsících nepřišly. Kurátorka se proto vydala k nim domů, kde se od matky dozvěděla, ţe Alena je po dopravní nehodě. Alena je v nemocnici s otřesem mozku a zlomenou pravou nohou. Kurátorka se proto s matkou domluvila, na schůzce, která proběhne, aţ se bude Alena cítit schopná mluvit, o tom co se stalo. Matka kurátorku po 14 dnech kontaktovala a ta přijela do jejich bytu. Alena měla stále nechodící sádru, ale pověděla ji, co se stalo. Jela s jejím přítelem a pár kamarády autem z diskotéky, na které všichni pili alkohol. Její přítel nechtěl nechávat auto před diskotékou a brát si taxíka tak řídil a nezvládl situaci. Po autonehodě se spolu rozešli, Alena si uvědomila, ţe jiţ s tímto člověkem nechce být, ţe není zodpovědný a nebyl by vhodným partnerem do budoucna. Kurátorka sledovala případ Aleny nadále z povzdálí, mezitím se zdravotní stav Aleny zlepšil a došlo k tomu, ţe byla přijata na SOU, do oboru Kuchař, číšník. Těsně před Vánoci kontaktovalo učiliště kurátorku o tom, ţe Alena se jiţ měsíc neukázala ve škole a chtějí jí vyloučit. Kurátorka proto ihned navštívila matku Aleny, aby s ní pohovořila o tom, co se u nich děje. Alenina matka kurátorce pověděla, ţe Alena se vrátila zpět k bývalému příteli a domů chodí minimálně. Chodí si pouze pro peníze. Matka tudíţ uvaţovala, ţe Alenu ze školy odhlásí. Kurátorka proto navrhla, ţe by bylo vhodné navštívit PPP, kde by se s Alenou pobavil psycholog a mohl jí lépe pomoci. Kurátorka si domluvila s Alenou schůzku v její kanceláři, kde jí nastínila její budoucnost, pokud se nyní rozhodne ukončit školu a bude se chovat tímto lehkováţným způsobem. Podpořila ji, ţe chápe její obavy a ţe jí můţe doporučit k psychologovi do PPP, kde si s ní o všem promluví. Na popud kurátorky Alena souhlasila a psychologa navštívila. Rozhovor klienta s kurátorem 41
Kdo myslíš, ţe Ti nejvíce pomohl, aby ses vrátila do školy? Kdyby jste mi neřekla, o tom psychologovi a nepromluvila si předtím semnou jako s dospělou, asi bych už tam nešla. Nejvíc mě pomohl ten psycholog, byl moc fajn, ale stejně jako jste vy… Co se změnilo od naší poslední schůzky? Hodně věcí je jinak… nejsem už se svým klukem, rozešli jsme se, protože on nechápal, proč jsem šla k psychologovi a byl na mě hnusnej… začala jsem se zase víc učit a chodit do školy a na praxi, kde mě to baví, řekla bych víc než jen sedět v lavici, tam něco děláme. A jak vycházíte s mamkou? To se taky zlepšilo. Mamka si našla práci, chodí teď do jedné prodejny s oblečením, tak asi ja je mezi lidma, dá se s ní povídat skoro o všem. Byly jsme taky jeden víkend navštívit mojí starší sestru, to bylo prima. Jsme větší kamarádky než předtím. Co budeš dělat, aţ dokončíš školu? Já o tom zatím moc nepřemýšlela, ale chtěla bych se třeba sejít s taťkou, třeba bychom spolu taky mohli vycházet jako teď s mamkou. A taky bych si chtěla najít dobrou práci. Na úřad už nechci, je to tam hrozný… všechno tak striktně nastavený. Máš teď nějaký problém, o kterém by ses semnou chtěla poradit? Teď ani ne, snad jen, jestli až nebudu vědět zase co se sebou, můžu za Vámi přijít? Zhodnocení práce kurátora V tomto případě, byla práce kurátorky opět úspěšná. Začátek případu nebyl jednoduchý, ale společnou pílí a spoluprácí se podařilo nasměrovat dívku správným směrem. Práce kurátorky měla úspěšný konec, coţ je zřejmé i z poslední poloţené otázky při rozhovoru kurátorky s klientkou.
42
3.3.5
Antonín Klient Matka Otec Pěstounka Pěstoun
Antonín, 14 let, ţák ZŠ, bydlí na vesnici Renata, 55 let, invalidní důchodce, vdova, nezaměstnaná, zbavena rodičovské zodpovědnosti Zdeněk, Zemřel v době, kdy bylo Antonínovi 6 let Jindřiška, 38 let, vedoucí obchodu s módou Tomáš, 40 let, inţenýr v oboru zemědělství
Osobní anamnéza: Antonín se narodil manţelům Renatě a Zdeňkovi po 6 letém manţelství jako jejich druhé dítě, přičemţ prvorozený syn zemřel v důsledku vrozeného onemocnění. Po této ţivotní etapě, jiţ nechtěli mít děti, kdyţ však Renata otěhotněla podruhé, dítě se rozhodli si ponechat. Po narození dítěte se však u matky objevila poporodní psychóza a přestala se o syna úplně zajímat. Vychovával ho tedy otec, který kdyţ bylo Antonínovi 6 let, náhle zemřel při autonehodě. Matka v souvislosti s potíţemi, které se u ní objevili po porodu, začala pít alkohol a byla zbavena rodičovské zodpovědnosti. Antonín byl umístěn do dětského domova. Po 3 letech strávených v domově, tedy v 9 letech Antonína mu byla přidělena pěstounská rodina, se 3 sourozenci. V rodině panovala velmi přísná výchova, postavená na otcově tvrdé výchově. Všichni ostatní děti jsou bezproblémoví, proto bylo to stejné očekáváno od Antonína. Antonín byl novými poţadavky a přísnou výchovou deprimován a vzhledem k tomu, ţe měl LMD a jiné specifické poruchy, diagnostikované v PPP nebylo pro něj moţné dosáhnout poţadavkům, které mu nevlastní otec diktoval. Antonín se tímto velmi zatěţoval a trápilo ho to. Vývoj problému a setkání s kurátorkou Kdyţ byl Antonín v evidenci OSPOD od začátku, kdy přišel do pěstounské péče, bylo to pouze z důvodu běţně povinných kontrol pěstounské péče, ze strany sociálních pracovnic. První kontakt s kurátorkou pro mládeţ proběhl teprve tehdy, kdyţ se Antonín dopustil společně s partou starších kamarádů krádeţe cenných věcí a peněz, v kabinetě třídní učitelky. Toto jednání bylo šetřeno policií a na návrh státního zastupitelství projednával věc soud pro mládeţ.
43
Řešení ze strany kurátora Kurátorka před soudním jednáním společně s pěstouny projednávala moţnosti řešení a navrhovala ambulantní docházení Antonína do SVP. Pěstouni však tuto moţnost zamítli, proto bylo Antonínovi uloţeno opatření – účast na terapeutickém programu. Antonín se po nějakou dobu zúčastňoval ambulantních sezení ve středisku výchovné péče. Jeho krádeţe a další excesy však v této době gradovaly a také v této době pěstounka otěhotněla a tak se rodina více zaměřovala na příchod nového potomka. Situace doma u pěstounské rodiny se zhoršovala, Antonín začal rodičům krást peníze a cenné předměty prodával v zastavárnách. Snaţil se však vše maskovat a vţdy se mu podařilo pěstouny přesvědčit o tom, ţe je to naposled. Pěstouni se o jeho chování u kurátorky nezmínili a chování Antonína zastínily, aby o Antonína nepřišli. Rodina byla pod pravidelnou kontrolou kurátorky, ale vše naznačovalo tomu, ţe jako rodina jsou v pořádku. Celá situace vygradovala, kdyţ Antonín společně s kamarády, vykradl několik aut na parkovišti. V té době poţádala pěstounská rodina kurátorku o pomoc, protoţe na Antonína nestačily. Kurátorka po dohodě s pěstounkou navrhla umístění Antonína zpět do ústavní výchovy. Pěstounka poţadovala po kurátorce nařízení ústavní výchovy předběţným opatřením. Antonín byl umístěn do diagnostického ústavu. Zde strávil tři týdny, neţ byl přeřazen do výchovného ústavu. Zde se mohl účastnit běţných aktivit se svými vrstevníky a začal studovat učiliště v oboru zahradník. Postupem času se však jeho chování začalo zhoršovat, přestal chodit do školy, kouřil marihuanu a utíkal ze zařízení. Ředitel ústavu proto poţádal, aby byl Antonín přeřazen do ústavu s přísnějším reţimem. Po přeřazení do ústavu s přísnější výchovou se opět pokusil o útěk a páchal trestnou činnost. Naposledy byl Antonín zachycen policií za další trestnou činnost, za tento skutek byl policií vyslýchán a byl umístěn do vazby, aby se nedopouštěl dalších provinění. Čeká na soud za všechna svoje provinění. Rozhovor kurátorky s klientem Co Tě vedlo k útěkům z domova, od pěstounů, z ústavů? Kámoši mi říkaly, že se dá odtamtud dobře zdrhnout, myslím ty diagnosťáky a ústavy. Tak jsme utíkali spolu a dělali si tak volno. Z domu a od pěstounů to byla úplná hračka. A co jste s kámošema dělali, kdyţ jste utekli? No někdy jsme jen tak byly venku a kouřili, kecali, někdy nás to chytlo a šli jsme si něco ukrást. Někdy jsme vlezli do chaty a tam přespali, nebo do nějaký garáže.
44
A napadlo Tě někdy, ţe děláš něco protizákonného? Kámoši říkali, že když jen přespíme a nic si nevezmem nebo nezničíme, tak je to v pohodě. Jednou jsme šli i do naší chaty, tak to je snad jasný, že tam můžu přespat. Proč si nenapsal matce, kdyţ si byl u Vás na chatě? Ta by mě hned napráskala policajtům a byl bych zpátky v ústavu. Přemýšlel si, ţe by ses někdy vrátil domů? Někdy jo, ale asi bych to nevydržel a vím, že oni by mě už nevzali. S klukama mi je dobře, mám tady i nějaký kámoše, s kterýma se dá kecat. A co by si chtěl dělat v budoucnu? To jsem právě chtěl řešit s Váma. Líbilo se mi v jednom ústavu, kde bych mohl i pracovat, myslím, že to byl Dům na půl cesty, šlo by to zařídit? Určitě Ti pomůţu. A co Tvoji kamarádi odsud, nebudou Ti chybět? No jasně že budou, ale asi by to tam bylo pro mě lepší, než tady, tam můžu pracovat a setkávat se s jinýma lidma, co mi třeba pomůžou. Zhodnocení práce kurátora Přes veškerou intervenci o zlepšení Antonínova ţivota se nepodařilo, jej vyprostit z ústavní výchovy. Vzhledem k tomu, ţe byl ve většině případech na útěku a páchal trestnou činnost opakovaně, nebylo moţné na něj výchovně působit jak ze strany pracovníků ústavu, tak ze strany kurátorky. Jako problematické se zdá, ţe Antonín vzdal jakoukoliv snahu na zlepšení svého ţivota, jelikoţ si připustil, ţe jej jeho rodina jiţ odepsala. V tomto případě, jsou kurátorčiny intervence zejména v tom, ţe bude nadále pracovat s klientem na zlepšení jeho podmínek a zlepšování vnímání sama sebe.
3.4 Analýza rozhovorů Pro moji bakalářskou práci jsem zvolila metodu kvalitativního výzkumu, část otevřeného kódování. Výzkum, je zaloţen na zakotvené teorii jako kvalitativní výzkumná metoda, při které je pouţíván systematický soubor postupů ke tvorbě induktivně odvozené o určitém společenském jevu.36 Tento druh kódování je zaloţen na analýze, která se zabývá označováním a kategorizací pojmů pomocí důkladného studia zjištěných údajů. Údaje jsou rozebrány na samostatné části a pečlivě prostudovány. Porovnáním jsou zjišťovány 36
Strauss: Základy kvalitativního výzkumu; s. 15
45
podobnosti a rozdíly. Kódování je vlastní proces analýzy údajů a otevřené kódování potom proces rozebírání, prozkoumávání, porovnávání a kategorizace získaných údajů. Základem celého procesu kódování jsou dva analytické postupy, jejichţ podstata se však s určitým typem kódování mění. V souvislosti se zjištěnými údaji, jsem v kazuistikách pomocí kódování zachytila následující kategorie: 1. Posilování vztahů a komunikace mezi členy rodiny U všech dotazovaných klientů lze najít počátek problémové situace v jejich rodinném prostředí. Ve všech rodinách byly rozvrácené vzájemné vazby a komunikace. Hlavním problémem, který vyplynul z rozhovorů, jako stěţejní bylo rodinné pozadí, které mělo silný vliv na rozvoj problémů mladistvých. Kurátorka se snaţila zejména o odstranění komunikačních bariér mezi členy rodiny pomocí odborně psychologické pomoci a jako mediátor se snaţila dosáhnout domluvy na vzájemné spolupráci ve skupině. V případě Aleše byly rodinné problémy způsobeny zejména rozvrácením rodiny. Odchod otce od rodiny Aleše poznamenaly, i přesto, ţe si to zpočátku nepřipouštěl, nedokázal to rychleji zpracovat, tudíţ se u něj objevily pocity frustrace a ztráta zájmu o veškeré dění kolem. Petr pochází z úplné rodiny a malé vesnice. Problém v jeho situaci však degradoval špatnou komunikační vazbou a celkovými nedozrálými vztahy v rodině. Jakmile se Petr poprvé setkal s váţnějším problémem, nebyl schopen to rodičům bez jakéhokoliv studu říct a potřeboval podporu ze strany kurátorky. Roman je z rodiny, kde jsou oba rodiče smyslově postiţení. V tomto případě byla ztráta vztahu způsobena tím, ţe měl Roman v domácím prostředí mírnější ruku a rodiče mu ve všech případech důvěřovali a chránili ho. Kurátorka v tomto případě nabídla rodičům moţnost, kontroly jejich syna před třídní učitelku, coţ po nějaké době fungovalo. V případě Aleny, která pochází z rozvedené rodiny se problém vygradoval z toho důvodu, ţe její matka byla po nějakou dobu velmi uzavřený, frustrovaný člověk, který se nesnesl s okolím. Alena se tudíţ matce nikdy nesvěřovala a drţela se přítele, který na ní neměl dobrý vliv. Pozitivní však bylo, ţe se kurátorce po delší spolupráci podařilo změnit Alenin pohled na svět a pomoci jí ţít lepší ţivot.
46
Antonín pochází z neúplné rodiny, kdy byla matka zbavena rodičovské zodpovědnosti v důsledku psychického onemocnění a alkoholismus a otec, který syna vychovával, náhle zemřel. Antonín se dostal do pěstounské rodiny, kde jej však příliš striktní výchova natolik frustrovala, ţe začal páchat protiprávní jednání. V tomto případě se nepodařilo ve spolupráci s kurátorkou umístit Antonína do běţné rodiny, aby mohl ţít běţný ţivot. 2. Náprava školních problémů Aleš se dlouhodobě potýkal se ztrátou zájmu o školu a školní povinnosti. Kurátorka doporučila rodičům, aby navštívili pedagogicko-psychologickou poradnu, coţ v jeho případě mělo úspěšný efekt a vedlo k vypracování individuálního plánu, který Alešovi usnadnil školní povinnosti. Petr byl vţdy dobrým ţákem, který bez problému prospíval. Poslední dobou se u něj, ale začaly objevovat občasné excesy, spojené se záškoláctvím a sníţením prospěchu. Kurátorka apelovala na rodiče, aby Petra více kontrolovaly a trávily s ním více času. V souvislosti s tím se podařilo u Petra docílit zlepšení a zabránění prohlubování problému školního nezdaru. Roman měl velké problémy ve školních povinnostech, které však byly způsobeny rodinnými problémy. Po intervenci kurátorky se jeho výsledky o mnoho zlepšily. Alena se ve škole chovala vulgárně, měla špatné studijní výsledky, zaslouţila si dvojku z chování a hrozilo ji vyloučení ze školy. Po intervenci kurátorky se zlepšila, dokončila základní školu po dodělání reparátů a s ročním odkladem se vrátila do lavic učiliště, kde začala studovat obor kuchařky. Antonín se potýkal stejně jako ostatní děti se školními neúspěchy, které začaly degradovat po umístění do pěstounské rodiny, kde se stále snaţil vyrovnat dětem svých pěstounů, jimţ však nedostačoval. Změnilo se celkově jeho chování, začal být velmi problematický, základní školu sice dokončil, ale učiliště jiţ ne. Problém nastal kdyţ se kurátorka snaţila rodině pomoci a nabízela pomoc, kterou však pěstouni odmítli, jelikoţ se báli, ţe by mohli o nevlastního syna přijít. 3. Kontrola vycházející z rodiny Aleš řešil svoje problémy, které vycházely z rodinné situace únikem z reality. Chyběl mu otec, ale nechtěl se tím svěřit matce a byl na ní hrubý. Kurátorka se v jeho případě zapříčinila na tom, ţe objasnila Alešovi důleţitost školy pro jeho budoucnost a poskytla mu moţnost jak si udělat školu zábavou a ne jen povinností.
47
Petrova situace měla spojitost s partou, do které se dostal. Rodiče svého syna nekontrolovali a ztratili nad ním veškerou kontrolu. Při pohovoru s kurátorkou a jeho rodiči Petr přislíbil, ţe se pokusí změnit jeho chování ve prospěch jeho samotného a jejich rodiny, pomohlo to ne všech stranách. Kurátorka se podílela ne tom, ţe kontrolovala po určitý čas Petrovu docházku, coţ přineslo také pozitivní přínos. Problém se v případě Romana zhoršoval z důvodů závadné party, s kterou trávil čas a také z důvodu nedostatečnosti kontroly ze strany rodičů, kteří se potýkají se smyslovým postiţením. V tomto případě Romana kurátorka přesvědčila o nutnosti vzdělávání pro jeho budoucnost. Alena začala mít problémy se školní docházkou a učením jiţ na základní škole v souvislosti s jejím přítelem, který jí negativně ovlivňoval. Nebýt kurátorky nedostala by se na učiliště kde je nyní. Školní neúspěch Antonína pramenil z porovnávání s pravými dětmi pěstounů. Antonína tento proces velmi frustroval, a proto u něj jeho chování vygradovalo do páchání protiprávního jednání a ostatních excesů. 4. Intervence kurátorky na omezení styku se závadnou partou Ve všech případech se kurátorka zapříčinila na omezení styku klienta se závadnou partou. V případě Aleše podpořila jeho rodiče, aby dohlíţeli na jeho trávení volného času a po dosaţení lepších výsledků ve škole a navrácení k fotbalu jej závadná parta přestala zajímat. V případě Petra se zapříčinila na tom, ţe začal trávit čas smysluplným způsobem s dobrovolnicí, kterou si oblíbil a partu se kterou kradl, se jiţ nikdy nesetkal. Roman začal se svými staršími kamarády kouřit marihuanu, aţ postupem času všechna aktivita přešla do páchání trestné činnosti. Kurátorka v jeho případě zprostředkovala terapeutickou pomoc, která se v jeho případě potvrdila jako účinná. Alena se potýkala se závislostí na cigaretách, zanedbávala školu, kouřila marihuanu a trávila čas se svým přítelem v jeho bytě, kde se většinu dne hráli hry na počítači, nebo se sledovala televize. Kurátorka Aleně dopomohla k urovnání jejich vnitřních hodnot a pochopení důleţitosti vzdělání pro její budoucí ţivot. U Antonína kurátorka neustále pracuje na omezení styku se závadnou partou. V jeho případě bude muset postupovat po menších krocích, aby nedošlo k opaku, ţe se Antonín upne na závadnější a rizikovější skupinu.
48
4 Diskuze Na prvním případě se snaţím dokumentovat, ţe komunikace v rodině má své nezastupitelné místo a pro správný vývoj jedince je nezbytné, aby měla rodina stálé a pro dítě bezpečné výchovné prostředí. Podle Gjuričové, komunikace v rodině: „Je neoddělitelnou součástí problému. Dost často se jeden nebo více členů rodiny domnívají, že jejich popis problému je správný, a obsahuje i řešení, ale Ti druzí to nechápou.“37 Poměrně obvyklá je naopak skutečnost, ţe často nedojde k nápravě podstaty výchovných defektů v rodině, situace se však navenek jeví jako společensky přijatelná a nedochází více k rozporům s normami společnosti. Druhý případ podává informaci podobnou předešlému případu, přičemţ se zde opět objevují vadné rodinné vztahy a ztráta zájmu o společné trávení volného času, coţ vedlo u Petra k rozvoji rizikového chování, projektovaného do nesmyslného trávení volného času a páchání trestné činnosti. Petrův případ, podává také důkaz toho, ţe kurátor má moţnost zakročit v mnoha podobách a stimulovat tak klienta k odstranění rizikového chování a trávení volného času s patologickými partami vrstevníků, či starších kamarádů. Ve většině případů je chování mladistvého jedince ovlivněno momentálním rozpoloţením mezi rodiči a dítětem. Pokud v rodině přetrvává napětí a ze strany rodičů neprobíhá ţádná komunikace, dítě se uzavírá a hledá si jinou formu trávení volného času.38 Třetí případ je postaven na spolupráci kurátora s rodiči, kteří jsou zrakově postiţení. V práci kurátora se nejednou můţe objevit situace, kdy potřebuje čerpat informace od svých kolegů, či s nimi spolupracovat. Také v případě Romana, bylo za potřebí spolupráce kurátora s tyflopedem, který jej informoval o vhodných postupech při komunikaci se zrakově postiţenými rodiči. Role sociálního kurátora v týmu, má mnohé kompetence spojené s vytvářením, podpory a stabilizaci přijatelných ţivotních podmínek lidí s postiţením, zejména ve smyslu zprostředkování a poskytování sociálních sluţeb a poskytování sociálního poradenství.39 Situace Romana dokumentuje zásadní význam profesionálního výchovného působení zkušených pracovníků v etopedických zařízeních. V případě Aleny byla hlavní působnost kurátora cílená na vytvoření vztahu mezi matkou a dcerou. Kurátor se v tomto případě pokusil o navázání kontaktu matky s dcerou a postupným vlivem docílil toho, ţe se obě ţeny začaly respektovat a pomáhaly si navzájem. 37
GJURIČOVÁ: Rodinná terapie: systemické a narativní přístupy; s. 66 :. 39 KUZNÍKOVÁ: Sociální práce ve zdravotnictví; s. 212 38
49
; s. 159
V případě Aleny se kurátorovi také podařilo docílit vnímání reality klientky, jako něčeho, co je stěţejní pro její budoucnost. V posledním případě se potvrdilo, ţe závislost kurátora na kvalitě spolupráce nezákonnými postupy dítě navracené zpět do rodiny devalvuje účinnost soudně nařízeného výchovného opatření. Kurátor má zákonem uloţenou povinnost dohledu nad průběhem ústavní výchovy. Pokud však ústavní výchova účel neplní, stává se trpným pozorovatelem, protoţe v podstatě nemá nástroje, jak tento stav změnit.40 Postup zařízení, byť dobře míněný, ve svém důsledku zájmy dítěte poškozuje. Diagnostickým ústavem špatně započatý výchovný proces se jiţ nepodařilo napravit ani po přemístění do výchovného zařízení. Obávám se, ţe chyby v případě Antonína budou nevratné. V případě Antonína si však musím klást otázky, zda jsou „profesionální“ pěstounské rodiny dostatečně pedagogicky připravené na práci s dětmi, u kterých, vzhledem k jejich původu a předchozímu vývoji, lze důvodně očekávat nějaké formy deviantního vývoje a poruch v chování. Také to zda-li, je současný trend nahradit veškerou ústavní výchovu profesionální pěstounskou péčí, motivován zájmem dítěte, neznalostí problematiky nebo jen snahou ušetřit peníze. Ústavní výchova za dobu své existence zaznamenala velký posun. Podněty a aktivity, které zde pracovníci dětem zprostředkovávají, by ve svých vlastních rodinách nikdy nezaţily. Vţdy zde bude určitá skupina dětí, které budou vyţadovat profesionální systematické pedagogické vedení, které není moţné zajistit, v prostředí běţné rodiny.41 Všechny výše popsané kazuistiky klientů poukazují zejména na činnost kurátora jako lehce limitující, coţ jeho práci můţe značně omezovat. Kurátor nemůţe změnit návyky, chování rodičů ani kvalitu rodinného prostředí. Rodinné prostředí je pro chování dítěte vţdy určující a výchozí. Je zcela evidentní, ţe i dítě vyjmuté z původního rodinného prostředí je stále nějakým způsobem tímto prostředím ovlivňováno. Tím, ţe se s rodinou pravidelně stýká a dále působí vlivy rodiny, nebo naopak tím, ţe je rodinou odmítáno a musí se s tímto faktem vyrovnat. Kurátor si musí vţdy uvědomovat, ţe jiţ samotný zásah do rodiny je zásahem do občanských práv jednotlivců.
40 41
Sborník studijních textů pro sociální kurátory: s. 559. , .:
50
; s. 101
Při svém počínání musí postupovat citlivě a kaţdý krok plánovat s rozvahou, protoţe nikdy předem nemůţe vědět, jestli za nějakým signálem či projevem dítěte není ukryt problém zcela jiný a třeba daleko větší. Kaţdý zásah kurátora do rodinného prostředí musí být zdůvodnitelný, obhajitelný a musí být v souladu se zákonem, protoţe se jedná o výkon státní správy, která podléhá kontrole a jejíţ akty mohou být kdykoli přezkoumány nadřízenými orgány, policií, soudy nebo Veřejným ochráncem práv.42
42
http://www.mpsv.cz/files/clanky/7290/Funkce_kuratora.pdf [online][cit. 2015-04-25]
51
Závěr V práci se zabývám analýzou činností kurátora pro mládeţ u mladistvých klientů, kteří se nacházejí v obtíţných ţivotních situacích. Jako jeden z cílů si kladu zjistit účinnost kurátorovy intervence. Z výzkumu vyplynulo, ţe zlepšení výsledků lze očekávat, pokud je na situaci schopen spolupracovat jak mladistvý, tak jeho rodina. Mezi důleţité prvky spolupráce povaţuji postoj klienta, míru jeho vlastního přičinění a opravdový zájem o vyřešení stávající situace. Pro úspěšné řešení je důleţité, aby klient sám dokázal navrhnout způsoby řešení své situace a nebyl pouze pasivním příjemcem nabízených moţností ze strany kurátora. Kurátor poté vykonává roli směřovatele a realizátora klientem navrţených řešení ve spolupráci s různorodým spektrem institucí. Je nutná spolupráce a účast všech zmíněných stran, protoţe je-li klient aktivní, můţe mu kurátor pomoci snadněji, neţli kdyţ je snaha pouze jednostranná. Jelikoţ kaţdý klient je individuální bytost, je u některých z nich větší míra kontroly a represe. Z tohoto důvodu nemůţe být kurátor jenom poskytovatelem pomoci, ale zajišťuje klientovi i určitou míru dozoru a působení jako zástupce v oblasti státní moci. Z výzkumu vyplynula provázanost vlivu rodiny, školy, kamarádů a vrstevnických, mnohdy závadných part, a vliv aktivního či pasivního trávení volného času na chování mladistvého. Předpoklady, se kterými jsem psala tuto práci, se tudíţ potvrdily a shledávám tudíţ za důleţité, aby kurátor pracoval se všemi těmito činiteli zároveň. Pouze v případě pokud dosáhne kurátor výsledku, ţe je rodinné prostředí podnětné a rodiče vedou dítě k aktivnímu trávení volného času ať uţ sportovnímu či kulturnímu, je u mladého jedince předpoklad, ţe se nebude potýkat s potíţemi ani ve škole a nebude mít potřebu vyhledávat rizikové skupiny kamarádů.
52
Použitá literatura Američanka zavraţdila sestru přesně podle počítačové hry. 3. července 2008. Online. [citováno
13-04-2015].
Dostupné
z
http://www.novinky.cz/clanek/144120-
americanka-zavrazdilasestru presne-podle pocitacove-hry.html a jiné. BECHYŇOVÁ, Věra a Marta KONVIČKOVÁ. Sanace rodiny: [sociální práce s dysfunkčními rodinami]. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008, 151 s. ISBN 978-80-7367-392-5. FISCHER, Slavomil a Jiří ŠKODA. 2014. Sociální patologie: závaţné sociálně patologické jevy, příčiny, prevence, moţnosti řešení. 2., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2014, 231 s. Psyché (Grada). ISBN 978-802-4750-460. GÁBOROVÁ, Ľ., GÁBOROVÁ, Z. Človek v sociálnom kontexte. 2. přeprac. vyd. Dubnica nad Váhom: Dubnický technologický institut, 2008, 105 s. GEIST, B. Sociologický slovník. Praha: Victoria Publishing, 1992, 647 s. ISBN 8085605-28-7 HARDY, Mária, Pavel MÜHLPACHR a Terézia DUDÁŠOVÁ. 2011. Sociální patologie rodiny. Brno: Institut mezioborových studií Brno, 2011, 340 s. ISBN 9788087182178. Hendl, J. Kvalitativní výzkum. Praha: Portál, 2005, str. 50 HYBNER, M. Aktivizující (netradiční) formy a metody školní práce. 26. listopadu 2007.
Online.
[citováno
14-04-2015].
Dostupné
z:
http://www.ceskaskola.cz/Ceskaskola/Ar.asp?ARI=104467&CAI=2125 CHMELÍK, J. Trestná činnost mládeţe a páchaná na mládeţi. 1. vyd. Praha: Ministerstvo vnitra, 1998, 15 s. JANDOUREK, Jan. Sociologický slovník. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001, 285 s. ISBN 80-7178-535-0. JEDLIČKA, R. a kol. Děti a mládeţ v obtíţných ţivotních situacích. Nové pohledy na problematiku ţivotních krizí, deviaci a úlohu pomáhajících profesí. 1. vyd. Praha: Themis, 2004, 159 s. JIRÁK, J., KÖPPLOVÁ, B. Média a společnost. Stručný úvod do studia médií a mediální komunikace. 2. vyd. Praha: Portál, 2007, 56 s. KLIMEŠ, L. Slovník cizích slov. 5. přeprac. a dopl. vyd. Praha: SPN, 1994, s. 382. KRAUS, B. Základy sociální pedagogiky. 1. vyd. Praha: Portál, 2008, 90 s.
53
KRAUS, Blahoslav. Základy sociální pedagogiky. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008, 215 s. ISBN 978-807-3673-833. KUCHTA, J a kol. Kriminologie. Dotisk 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002, 78 s. KVASIL, B. a kol. Malá československá encyklopedie. Sv. 3, I-L. 1. vyd. Praha: Academia, 1986, s. 735. KYRIACOU, Ch. Řešení výchovných problémů ve škole. 1. vyd. Praha: Portál, 2005, 99 s. LABÁTH, V. a kol. Riziková mládeţ. Moţnosti potencionálnych zmien. Praha: Sociologické nakladatelství, 2001, 157 s. ISBN 80-85850-66-4 Maňák, J. Cesty pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2004, 69 s. MATOUŠEK, Jan. Kdyţ vstoupí do hry kurátor, legrace končí: S Honzou ze školy do výchovného ústavu a zase zpátky. Učitelské noviny. 2009, roč. 112, č. 24, s. 14. ISSN 0139-5718. MATOUŠEK, O. Slovník sociální práce. Praha: Portál, 2003, 287 s. ISBN 80-7178549-0 MATOUŠEK, O., KODYMOVÁ, P., KOLÁČKOVÁ, J. Sociální práce v praxi: specifika různých cílových skupin a práce s nimi. 1. vyd. Praha: Portál, 2005, 34 s. MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A. Mládeţ a delikvence. Moţné příčiny, struktura, programy prevence kriminality mládeţe. 2. aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2003, s. 154. NAKONEČNÝ, M. Sociální psychologie. 1. vyd. Praha: Academia, 1999, 100 s. ONDREJKOVIČ, Peter. Sociálna patológia. 3. dopl. a preprac. vyd. Bratislava: Veda, 2009, 577 s. ISBN 978-80-224-1074-8. ŘEZNÍČEK, M. Řešení výchovných situací v převýchovném procesu. Éthum, 1999, č. 2. SAK, Petr. Proměny české mládeže: česká mládež v pohledu sociologických výzkumů. Praha: Petrklíč, 2000, 14 s. ISBN 80-7229-042-8. Sledování násilí ve filmech aktivuje v mozku agresivitu. 7. prosince 2007. Online. [citováno 13-04-2015]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/clanek/128453-sledovaninasili-ve-filmech-aktivuje-vmozku-agresivitu.html Strauss, A. Základy kvalitativního výzkumu. Boskovice:Albert, 1999, str. 15 ŠPATENKOVÁ, Naděţda. Krize: Psychologický a sociologický fenomén. Praha: Grada, 2004, 31 s. ISBN 9788024761879.
54
ŠTÍPEK, J. Delikvence dětí a mládeţe v ČSSR. 1. vyd. Praha, Ústav školských informací, 1974, 111 s. TRAIN, A. Nejčastější poruchy chování dětí. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. TRAIN, A. Nejčastější poruchy chování dětí. 1. vyd. Praha: Portál, 2001, 59 s. VÁGNEROVÁ, Kateřina, ed. et al. Minimalizace šikany: praktické rady pro rodiče. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009. 147 s. ISBN 978-80-7367-611-7. VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Variabilita a patologie lidské psychiky. Praha: Portál, 1999, s. 274. VITNEROVÁ, Hana. Specifika práce kurátora pro mládeţ. In: Mladiství a drogy: Sborník odborné konference. Praha: Sananim, 2010, s. 63-68. ISBN 978-80-904536-09. Zákon o sociálně-právní ochraně dítěte. In: Sbírka zákonů. 1999. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1999-359 Sborník studijních textů pro sociální kurátory. Vyd. 1. Editor Alice Gojová. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2009, 559 s. ISBN 978-80-7368-627-7. ŠÁRKA GJURIČOVÁ, Jiří Kubička. Rodinná terapie: systemické a narativní přístupy. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2003, 66 s. ISBN 978-802-4704-159.
. , 159 s. ISBN 978-808-7258-477.
KUZNÍKOVÁ, Iva. Sociální práce ve zdravotnictví. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 212 s. ISBN 978-802-4736-761.
55
