UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE EVANGELICKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Veronika Poláková
2015
UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE EVANGELICKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA
Psychosomatika v souvislosti s korespondujícími biblickými příběhy BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Veronika Poláková
Katedra: Filosofie a teologie Vedoucí práce: René Milfait Studijní program: Sociální práce, 6141R030 Studijní obor: Pastorační a sociální práce
2015
Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci s názvem Psychosomatika v souvislosti s korespondujícími biblickými příběhy napsala samostatně a výhradně s použitím uvedených pramenů. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna veřejnosti ke studijním účelům. V Praze dne 7. května 2015, Veronika Poláková
Standardní bibliografická citace: POLÁKOVÁ, Veronika. Psychosomatika v souvislosti s korespondujícími biblickými příběhy. Praha, 2015. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Evangelická teologická fakulta.
Anotace Bakalářská
práce
se
zabývá
psychosomatikou
v
souvislosti
s korespondujícími biblickými příběhy a je rozdělena do několika částí. Nejprve je čtenář uveden do obecné problematiky psychosomatiky, ze které následuje přechod ke konkrétním příkladům psychosomatických onemocnění spolu s ukázku míst, kde se jimi zabývají. Práce dále navazuje na duchovní rozměr člověka, kde je objasněno, co to je a zda ho má každý. Tato kapitola zahrnuje též téma spirituality a konkrétněji křesťanské spirituality. Je zde nabídka tří možností jak z křesťanského úhlu pečovat o svou duchovní složku, mezi které patří i zabývání se Biblí. Tím se již práce přesouvá k překlenovacímu tématu mezi psychosomatikou a biblickými příběhy o uzdravování, a tím je hagioterapie. V tématu hagioterapie je objasněn pojem, nastíněno, jak probíhají hagioterapeutická sezení, jak se na nich pracuje s Biblí a jak Bible může člověku pomáhat. Předposledním okruhem je nemoc a uzdravení v Bibli, kde je poukázáno na to, jak byla onemocnění chápána v biblických dobách. Na to již navazuje poslední a stěžejní část, kterou je snaha o rozebrání vybraných biblických příběhů o uzdravování a nabídka, jak mohou pomoci dnešnímu člověku, aby směřoval k tomu, že všechny jeho složky budou v poklidné vyváženosti.
Klíčová slova Psychosomatika, o uzdravování.
hagioterapie,
duchovní
rozměr,
biblické
příběhy
Summary The work deals with psychosomatic in connection with the corresponding biblical stories and is divided into several parts. First, the reader is introduce to the general issue of psychosomatics from which is transition to the specific examples of psychosomatic diseases and along with a sample of places which deal with them. The work also continues to the spiritual dimension of a person, where is explain what it is and whether everybody has it. This chapter also includes the topic of spirituality and specifically Christian spirituality. Furthermore, there is an of three ways from a Christian point of view how to take care of own spiritual component, which includes the preoccupation with the Bible. Thus it is move towards a bridging subject between psychosomatics and biblical stories of healing, which is Hagiotherapy. In Hagiotherapy there is clarify the term, describe to how Hagiotherapy session look like, how people work with the Bible there and how the Bible can help a person as a whole. The penultimate circuit are illness and healing in the Bible, where I point to how the disease was understood in biblical times. However, there is refer to the last and crucial part which is an effort of the disassembly of selected biblical stories of healing and an offer how they can help contemporary people to have their components in a peaceful balance.
Keywords Psychosomatics , Hagiotherapy , spiritual dimension , biblical stories of healing.
Poděkování Za zrození této práce vděčím René Milfaitovi, který mě během psaní trpělivě doprovázel, usměrňoval a vedl. Dále Janu Kaňkovi, který mi pomohl v oblasti korektury, ale především mě motivoval a podporoval. A v neposlední řadě děkuji Bohu za dodávání sil. Bez něj bych touto cestou studia vůbec nešla.
Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 1 1 Psychosomatika ....................................................................................................................... 3 1.1 Objasnění pojmu ............................................................................................................... 3 1.2 O čem tedy psychosomatika je ......................................................................................... 4 1.3 Vybrané osobnosti psychosomatiky ................................................................................. 6 1.4 Úzkost ............................................................................................................................... 8 1.5 Příklady psychosomatických onemocnění ........................................................................ 9 1.6 Průběh propojení těla a duše ........................................................................................... 13 1.7 Prevence .......................................................................................................................... 13 1.8 Kde najít pomoc? ............................................................................................................ 14 1.9 Shrnutí ............................................................................................................................. 17 2 Duchovní rozměr člověka ...................................................................................................... 18 2.1 Spiritualita ....................................................................................................................... 20 3 Uzdravující moc křesťanské duchovní péče .......................................................................... 24 3.1 Svátost smíření ................................................................................................................ 24 3.2 Duchovní doprovázení .................................................................................................... 26 3.3 Bible jako lék .................................................................................................................. 28 4 Hagioterapie........................................................................................................................... 30 4.1 Objasnění pojmu ............................................................................................................. 30 4.2 Cíl hagioterapie ............................................................................................................... 31 4.3 Průběh hagioterapeutického sezení ................................................................................. 31 4.4 Jak Bible v rámci hagioterapie léčí? ............................................................................... 33 5 Nemoc a uzdravení v Bibli .................................................................................................... 38 5.1 Nejčastější nemoci v Bibli .............................................................................................. 39 6 Biblické příběhy o uzdravování ............................................................................................. 41 6.1 Uzdravení posedlého v Gerase........................................................................................ 41
6.2 Uzdravení ženy s krvotokem .......................................................................................... 53 6.3 Uzdravení malomocného ................................................................................................ 61 6.4 Uzdravení slepého od narození ....................................................................................... 66 6.5 Shrnutí ............................................................................................................................. 71 Závěr ......................................................................................................................................... 72 Seznam literatury ...................................................................................................................... 74 Knihy..................................................................................................................................... 74 Elektronické zdroje ............................................................................................................... 75 Ostatní ................................................................................................................................... 78
Úvod Předkládaná bakalářská práce má za cíl poukázat na poznatky a zkušenosti
psychosomatiky,
v
této
souvislosti
zvýraznit
důležitost
duchovního rozměru člověka, nabídnout význam a smysl vybraných biblických příběhů o uzdravování korespondujících s těmito tématy. Zároveň ukázat na jejich aktuálnost a inspirativnost pro současného člověka a na pro proces jeho celostního uzdravování, uzdravování kořenů lidského bytí a podporu jiných terapií, podpor, služeb ve prospěch adresáta pomoci. Původně se práce měla zabývat poněkud širším tématem zasahujícím až do významu a praktikování exorcismu, spolupráce mezi duchovními a lékaři při léčení duševních onemocnění, hledání vhodných diagnostik onemocnění u lidí v biblických příbězích a porovnávání tehdejšího uzdravování s dnešním léčením atd. Po konzultaci s vedoucím práce jsme však dospěli k názoru, že na tato témata nemá bakalářská práce kapacity, a tak došlo ke značnému zúžení a zkonkretizování problematiky. Důvodem zvolení tématu psychosomatiky, duchovního rozměru člověka a biblických příběhů o uzdravování mi byla zejména absolvovaná bloková informativní praxe v Psychiatrické nemocnici Bohnice, kde jsem vysloveně pocítila, že se člověk skládá z více složek, které jsou spolu úzce propojeny. Vyvstávala mi otázka, jak těmto lidem - trpícím psychiatrickými onemocněními - pomoci jinak, nebo spíše jak jim také pomoci, než jen pravidelnými medikamenty. Dále jsem zakusila inspirativnost biblických příběhů v předmětu Bible a morálka, zajímavé a možní spojení Bible a psychoterapie a vycházela z mezinárodního etického kodexu sociálních pracovníků, v němž se konstatuje, že sociální pracovník respektuje a chrání
1
důstojnost klienta, když kromě jiného respektuje celistvý přístup k jeho různým dimenzím, včetně té spirituální Velkou motivací pro sepsání této práce mi bylo též mé katolické přesvědčení, ze kterého vyplývá snaha pomáhat lidem na hlubší, duchovní úrovni a nacházet smysl v biblických příbězích pro osobní život dnešního člověka. Při zpracování budu postupovat tak, že seznámím s problematikou psychosomatiky, uvedu konkrétní psychosomatická onemocnění, pokusím se zjistit jaká je možná prevence před těmito onemocněními a kde mohou lidé najít odbornou pomoc v oblasti psychosomatiky. Dále se zaměřím na duchovní rozměr člověka, tedy další složku lidské osoby, nastíním téma spirituality a křesťanské spirituality, ze které přejdu k nabídce pomoci křesťanské duchovní péče. Dalším tématem bude hagioterapie, kde seznámím s pojmem, jeho cílem a konkrétními zkušenostmi z praxe, jak se v rámci hagioterapie pracuje s biblickými příběhy. Na konec se pokusím rozebrat spolu s výklady evangelií některé biblické příběhy, které korespondují s psychosomatikou, a na kterých ukážu jejich aktuálnost pro současného člověka bez závislosti na jeho víře.
2
1 Psychosomatika 1.1 Objasnění pojmu Pojem psychosomatika poprvé použil německý lékař Heinroth v roce 1818. Uvedl ho ve svém díle Učebnice poruch duševního života v souvislosti s poruchami spánku, o kterých se domníval, že jsou způsobeny duševními stavy. Psychosomatika jako forma medicíny se však začala tvořit až skoro o sto let později.1 Prošla mnohými procesy a dosud není řada věcí plně objasněna. Samotné slovo psychosomatika vzniklo ze slov psyché, to jest duše, a soma znamenající tělo. Ovšem je velmi nešikovné říci, že člověk má tělo nebo člověk má duši. Člověk se skládá z těla a duše. Nikdy tedy nelze s jistotou říci, že je nemocné jen tělo nebo jen duše. Vždy je nemocen celý člověk.2 Jedním z kritiků psychosomatiky v jejích počátcích byl Otto Fenichel, jeden z prvních žáků Sigmunda Freuda. Kritizoval zejména vyplývající dualismus, tedy rozdělování somatických vlivů a psychických. K němu se přidávali další kritici, kteří poukazovali na to, proč jsou v označení pojmu psychosomatika zastoupeny pouze dvě složky člověka. A pokud psychosomatika říká, že nejsou žádné jen čistě somatické nebo čistě psychické nemoci, je vůbec zapotřebí tohoto samostatného oboru? 3
1
DANZER, Psychosomatika: celostný pohled na zdraví těla a duše. s. 13. SUSA, Tělo a duše ve zdraví a nemoci. s. 12. 3 DANZER, Psychosomatika: celostný pohled na zdraví těla a duše. s. 14. 2
3
1.2 O čem tedy psychosomatika je Zjednodušeně řečeno jde o propojení těla a duše. Ostatně skvělým příkladem tohoto propojení je každý člověk. Když hovoříme o sobě, nikdy nemyslíme jen naši tělesnou "skořápku", anebo naopak jen naše nitro. Psychosomatika se na toto snaží poukazovat při našich nemocích, problémech, neduzích, či jakkoli jinak nazveme to, co se děje v našem těle, v naší duši, a není nám to příjemné. Jednoduchou definici nabízí Jan Poněšický: ,,Psychosomatika se zabývá vztahy mezi duševnem a tělesnem, které nechápe jako dvě nezávislé oblasti, nýbrž jako spojené nádoby či jako vzájemně propojené systémy.“4 Každý se již určitě s tímto propojením u výskytu nějaké nemoci či jiného projevu těla setkal. Například když je člověk nervózní, nemá chuť k jídlu, někdo se naopak přejídá, někdo se začne potit, jiný se červená, poklepává nohou, další dokonce zvrací či má jiné zažívací potíže. Co se to děje? Je to výsledek propojení "skořápky" s nitrem osoby. Toto propojení lze i otočit. Například když někdo onemocní běžnou rýmou, nejsou nemocné jen jeho dutiny, ale často je otrávený, nemá dobrou náladu, zkrátka není mu do zpěvu. Je tedy zasažen celostně. Nutno zdůraznit, že každá osoba je jiná, originální, a tak se na ní psychosomatické znaky mohou projevovat jinak než na ostatních. To znamená, že pokud onemocní dva lidé stejnou nemocí, jeden může bez jakýchkoli
4
PONĚŠICKÝ. Psychosomatika pro lékaře, psychoterapeuty i laiky. s. 11.
4
omezení působit v zaměstnání, dělat běžné aktivity a nijak zvlášť jinak ho to nezasáhne. Avšak druhý s toutéž nemocí může ulehnout, být neschopen ničeho a pomalu sepisovat závěť. Ve druhém případě je třeba zaměřit se na duši dotyčného. Pravděpodobně je důvodem postavení se k nemoci v jeho povaze (zda se např. přeceňuje, obětuje se pro druhé apod.) a v tom, jaké jsou jeho sociální okolnosti – například jestli nemá příbuzné, nemá práci, nemá tudíž ani motivaci se z nemoci vyléčit a psychicky se v ní utápí.5 Je
známo
také
několik
slovních
spojení,
které
poukazují
na
psychosomatické propojení. Například, když člověk řeší velký problém, zahlásí „praskne mi hlava“, nebo když někdo ztratí svou životní lásku, řekne „asi mi z toho pukne mi srdce“. 6 Pokud se léčí nemoc, cílem by mělo být, aby byl pacient zdravý. Ovšem co je to zdraví? Experti označili zdraví jako ,,stav celkové fyzické, psychické (duševní) a sociální pohody, nikoliv pouze absence nemoci nebo vady“.7 To ukazuje na to, že je důležitá celistvá péče o pacienta, nikoli zaměřená pouze na tělo. Pak se může stát, že člověk, který je nemocný, obchází všechny možné specialisty, nechává si dělat všechna možná vyšetření a přitom na žádném z nich se nenajde žádný problém. Dotyčný je unavený z věčného běhání po doktorech, již má vybudovanou nedůvěru k lékařskému personálu, protože on určitý neduh, bolest, příznak pociťuje a nikdo mu nedokáže pomoci. Nedojde mu, že problém není v jeho těle, ale v jeho duši. Je tedy důležité sledovat projevy našeho těla a interpretovat si je v zájmu o naše vnitřní prožívání, o zjišťování toho, co člověku chybí. Tedy zda 5
VACEK. O nemocech duše. Kapitoly z psychiatrie. s. 323. PONĚŠICKÝ. Psychosomatika pro lékaře, psychoterapeuty i laiky. s. 12. 7 SUSA. Tělo a duše ve zdraví a nemoci. s. 11. 6
5
nepotlačuje nějaký problém, který se dere ven jiným způsobem, či zda nepřisuzuje navenek nějaké okolnosti menší váhu, než jak ji skutečně prožívá. Může ho to dovést k tomu, jak na sobě lépe pracovat. 8 Pak je zde ještě duchovní rozměr člověka, tedy určitá čtvrtá složka, které se více budeme věnovat v následující kapitole.
1.3 Vybrané osobnosti psychosomatiky Vybrala jsem zástupce zahraničního, již nežijícího, u kterého by se dalo říct, že byl u zrodu psychosomatiky, a oproti němu zástupce českého, který se tomuto tématu věnuje v současnosti.
1.3.1 Paul Tournier
Za jednoho z praotců psychosomatiky se považuje Paul Tournier (18981986). Byl to praktický lékař s psychiatrickými a psychoterapeutickými zájmy žijící ve Švýcarsku. Přišel na to, že mnohým pacientům nestačí pouhé vyšetření v ordinaci, ale potřebují mnohem hlubší a uvolněnější rozhovor. Začal si je tedy zvát k sobě domů. Tournierova práce se zalíbila jeho žákům a kolegům a chtěli se to od něj naučit, radit se s ním. Domluvili se tedy na týden dovolené, který spolu strávili a sdíleli zkušenosti s pacienty. Paul Tournier byl vzdělaný reformovaný křesťan a každý den zahajoval meditací nad biblickým textem, pro lékaře 8
PONĚŠICKÝ. Psychosomatika pro lékaře, psychoterapeuty i laiky. s. 42.
6
přínosným. Následovaly přednášky, diskuse, ale také turistický a kulturní program. Jeho žáci a kolegové si tehdy uvědomovali, že celistvou bytostí – tělesnou, duševní, sociální i duchovní - není jen pacient, ale i lékař, a proto je třeba o ni pečovat ve všech jejích složkách. 9
1.3.2 Jan Hnízdil
Jan Hnízdil je současným (nar. 1958) českým internistou a rehabilitačním lékařem, který je jedním z průkopníků české komplexní a psychosomatické medicíny. Je členem akreditační komise Ministerstva zdravotnictví ČR pro psychosomatiku a založil centrum komplexní medicíny ,,Hnízdo zdraví". 10 Kdysi pracoval jako klasický lékař na klinice, kde měl na pacienta pár minut, a léky předepisoval jak na běžícím pásu. Pacienti se mu však stále vraceli. Tehdy mu došlo, že sice hodně léčí, ale málo uzdravuje. Začal hledat důvod a odpovědi našel v psychosomatické medicíně, které se začal také věnovat.11 ,,Není nic pravdivějšího než nemoc. Je to nastavené zrcadlo, které říká: Takový jsi, takovým způsobem a v takových podmínkách žiješ!"12
9
SUSA. Tělo a duše ve zdraví a nemoci. s. 14-15. MUDr. Jan Hnízdil|Hnízdo zdraví [online]. [cit. 2015-04-04]. Dostupný z www:
. 11 Psychosomatik Jan Hnízdil: Očkovat proti chřipce bych své děti nenechal - Novinky.cz [online].[cit. 2015–04–04]. Dostupný z www:
. 12 Naše péče|Hnízdo zdraví [online]. [cit. 2015-04-]. Dostupný z www: . 10
7
1.4 Úzkost Jednou z nejčastějších příčin psychosomatických projevů je úzkost. Ta se stává problémem - nemocí tehdy, když člověku zabraňuje vykonávat běžné činnosti života, znemožňuje jeho plné prožívání. 13 Tedy jak už bylo zmíněno výše, nejde o jednorázový stav, který se objeví jednou za čas. ,,Nejjednodušší definice říká, že úzkost je pocitem vnitřního neklidu, rozrušení. Když má úzkost nějaký důvod, nazývá se strachem nebo fobií."14 Úzkosti však nelze zanedbávat. Neléčitelná úzkost může vést ke snížení obranyschopnosti organismu, obezitě, zvýšenému riziku kardiovaskulárních onemocnění či dokonce ke zvýšenému riziku sebevražd. 15 Když se úzkost nepodceňuje a řeší se v raném stádiu, lze takovýmto katastrofickým scénářům či jiným následkům předejít. Zabývají se tím zejména metody expozice. Co to přesně je? Jsou to metody, které bojují proti strachu a úzkosti, zejména tehdy, když se člověk situaci, která ho do těchto stavů zavádí, nemůže opakovaně vyhnout (např. jízda metrem, výtahem, nákup v přeplněném supermarketu apod.). Je založena na principu, že jestliže se dotyčný opakovaně vystaví určité situaci, postupně se jí otupuje a úzkost postupně vymizí. Tedy čím častěji se dané situaci vystavuje, tím rychlejší pokles úzkosti následuje.16
13
JANÍČEK. Když úzkost bolí. s. 19. Úzkost, fobie příznaky [online]. [cit. 2015-04-]. Dostupný z www: . 15 JANÍČEK. Když úzkost bolí. s. 91. 16 Medicina.cz - Expozice strachem [online]. [cit. 2015-04-]. Dostupný z www: . 14
8
,, Odborně plánované a realizované expozice (konfrontace s úzkostí) postupně snižují míru úzkosti na minimum, podobně jako mnohá moderní antidepresiva. Slovo ,,odborně“ je v tomto kontextu důležité.“
17
Je tedy nutno nechat zanalyzování konkrétní úzkosti a vytvoření plánu průběhů expozic na odborníkovi. ,,Úzkost má svůj hlubší smysl i tam, kde nejsme vystaveni žádnému vnějšímu ohrožení. Nepřichází téměř nikdy náhodně a může být a bývá nepřímou odpovědí či reakcí duše i těla na nepřeberné množství našich nepřiznaných a nepoznaných vnitřních konfliktů.“ 18 Úzkost je tedy nutno brát jako varovný signál, který poukazuje na nebezpečí v konkrétních situacích. Tyto situace bývají často nové, neznámé, ve kterých dotyčný neví, jak reagovat, které se v negativních případech často opakují, a člověk pociťuje bezmoc, neví, jak z toho ven. V těchto chvílích často propukají psychosomatická onemocnění.19
1.5 Příklady psychosomatických onemocnění Naše tělo sice tělesně trpí, ale to proto, že reaguje na něco, co není jeho úkolem a tedy ruší jeho funkci – tělo nemá řešit naše psychické problémy, ale je jimi ovlivňováno, a psychika tak zabraňuje přirozenému chování těla, které se moudře bouří.20
17
JANÍČEK. Když úzkost bolí. s. 96. JANÍČEK. Když úzkost bolí. s. 19. 19 PONĚŠICKÝ. Psychosomatika pro lékaře, psychoterapeuty i laiky. s. 43. 20 PONĚŠICKÝ. Psychosomatika pro lékaře, psychoterapeuty i laiky. s. 19. 18
9
,,Tělesné reakce poukazují na něco, co bychom rádi nevnímali,...“21
1.5.1 Nejčastější problémy Mezi nejčastější psychosomatické poruchy patří bolesti hlavy, šíjových svalů, bolesti v kříži, pocity tepla a zimy, zvýšené pocení, pocity tělesného vyčerpání, únavy apod. Mezi extrémní příznaky patří například psychogenní slepoty, obrny, vysoký krevní tlak, žaludeční vředy, cukrovka, kožní onemocnění atd.22 Avšak protože psychosomatika v podvědomí lidí příliš není (např. na vysokých školách se téměř neučí), lidé utrácejí mnoho peněz za léky s řadou vedlejších účinků, za docházení k léčitelům, za homeopatii, akupunktury, terapie vůněmi, hudbou, pokládáním ruky na určité části těla atd., přitom jim nedochází, že si v řadě případů dokážou pomoci tím, že se zaměří na to, jakým způsobem zachází sami se sebou. 23
1.5.2 Otěhotnění O tom jak je psychika důležitá svědčí i řada případů párů, kteří nemohli otěhotnět. Tolik horlivě usilovali o miminko, vše si naplánovali, řekli si, že teď je ta správná doba stát se rodiči a ono to nešlo. Oba byli na vyšetřeních, všechny testy vyšly bez problémů. Tak kde byl problém, když žádný nebyl? Zkušenosti poradců pro páry ukazují, že mnohdy stačilo, když jeden z páru dal v zaměstnání výpověď a miminko se povedlo. Šlo tedy o stres, o duševní nepohodu, přitom tělo bylo v pořádku. Naopak tělo pomohlo této situaci, protože „vycítilo“, že do stresového podnebí není vhodné, aby miminko přišlo, a tak tomu zabraňovalo způsobem, na který nemohli přijít.
21
PONĚŠICKÝ. Psychosomatika pro lékaře, psychoterapeuty i laiky. s. 19. VACEK. O nemocech duše. Kapitoly z psychiatrie. s. 325. 23 PONĚŠICKÝ. Psychosomatika pro lékaře, psychoterapeuty i laiky. s. 15, 20. 22
10
1.5.3 Potíže s páteří V ortopedii se u pacientů nad 50 let najdou skoro u poloviny z nich změny v páteři, avšak pouze 5 % z nich má obtíže. Čím to? Způsobuje to například chronické duševní napětí, které způsobuje napětí svalové a tedy bolesti v páteři.24
1.5.4 Bolesti na různých částech těla Zřetelná psychosomatická potíž se může také objevit, když člověku například zemře někdo blízký. Dnešní doba je uzpůsobená tak, že si nemůžeme vzít několik dnů, či týdnů volna na truchlení. Od zaměstnance dostaneme volno na pohřeb jeden den25, ale den následující již musíme být plně připraveni opět na pracovišti. Toto nucené nepřiměřené rychlé vyrovnání se s tak těžkou situací může mít za následek vyvolání bolesti na různých částech těla. To znamená, že nás tělo přinutí ulehnout a my si s ironií říkáme, že těch těžkostí je na nás asi málo, když do tohoto období ještě onemocníme. On je to přitom jen obranný mechanismus naší celistvé osoby. 26
1.5.5 Bušení srdce a svírání hrudníku Jde také o to umět brát sám sebe, takového jaký jsem, a to i s naším věkem. Člověk po 60 již nemá tolik sil jako dvacetiletý hoch. Především muži si to často nechtějí připustit, a tak na sebe toho nakládají tolik, protože si chtějí dokázat, že jsou stále mladí. To se stalo u pacienta, který měl těžké psychické i fyzické zaměstnání, onemocněla mu žena rakovinou a on přes to odmítal projevení jakékoli slabosti, úzkosti, smutku. Tato situace se nevešla do jeho 24
PONĚŠICKÝ Jan. Psychosomatika pro lékaře, psychoterapeuty i laiky. s. 13. Volno na pohřeb – v jakých případech na něj máte nárok? Pohřeb.cz [online].[2015-03-30]. Dostupné z www: . 26 PONĚŠICKÝ Jan. Psychosomatika pro lékaře, psychoterapeuty i laiky. s. 20. 25
11
sebeobrazu, kdy se mu doposud vše podařilo vyřešit silou. Na to ovšem reagovalo jeho tělo bušením srdce a bolestivým svíráním hrudníku. To mělo za následek jeho opakované pobyty v nemocnici.27 Podobné případy nesouvisí jen s věkem, ale i s pohlavím. Chlapci jsou stále vedeni k tomu, že musí vše zvládat, že musí být hrdinové a snášet bolest bez projevení slabosti, bez pláče. To vede k tomu, že se s těmito situacemi nenaučí zacházet, a tak na ně reaguje jejich tělo.28
1.5.6 Sebepoškozování K psychosomatickým poruchám patří i sebepoškozování. Může být vědomé, např. řezání se žiletkou anebo nevědomé, např. trhání si vlasů ve spaní. Nevědomé sebepoškozování může být způsobeno falešným pocitem viny, který si dotyčný vybuduje, anebo jej dokonce přejme od rodičů, kteří mu namluvili, že je za něco vinen, přitom ve skutečnosti není. Zde je důležité ujasnit si, co je pravá vina. Aby člověk pociťoval vinu, musel udělat čin, který napáchal škodu, byl neodůvodněný, dobrovolný a vědomý. Všechno ostatní, co nesplňuje tyto čtyři složky, jsou falešné pocity viny, které si člověk namlouvá.29 Takovému nevědomému jednání pomáhá psychoterapie, ve které nejde o nové prožití situací a vlastních reakcí, vlastního prožívání. Jde ale o nalezení již jednou prožitého, které bylo vytlačeno do tělesné oblasti.30
27
PONĚŠICKÝ Jan. Psychosomatika pro lékaře, psychoterapeuty i laiky., s. 20. PONĚŠICKÝ Jan. Psychosomatika pro lékaře, psychoterapeuty i laiky., s. 41. 29 LORMAN Jaroslav, přednáška Teologická etika, Jabok 2014. 30 PONĚŠICKÝ Jan. Psychosomatika pro lékaře, psychoterapeuty i laiky., s. 39. 28
12
1.6 Průběh propojení těla a duše Jak tedy ono propojení těla a duše probíhá? Je mezi nimi zprostředkovatel, který se nazývá vegetativní nervový systém. Ten je nezávislý na lidské vůli, tzn. člověk vůlí neovládne, aby se nečervenal, aby se nezpotil, aby se netřásl, aby neměl žaludeční potíže (včetně kručení v břiše) atd. Vegetativní nervový systém má řídící centra v mozku, ze kterých vycházejí dva vegetativní nervy – sympatikus a parasympatikus. Ty působí proti sobě, např. jeden zvyšuje krevní tlak, druhý snižuje, jeden zvyšuje srdeční činnost, druhý snižuje atd. 31 Pokud jsou v rovnováze, člověk se cítí po tělesné stránce dobře. Pokud ne, nastávají výše uvedené příznaky. To znamená, zda, když je člověk například vzteklý, křičí u toho, je mu horko, červená se, třese se.. Pokud je to jednou za delší dobu, vcelku se nic neděje. Pokud je ale takto vzteklý několikrát denně, odnáší to jeho vnitřní orgány, jako je srdce, žaludek, střevo, cévy. Když se dotyčný uklidní, uklidní se i jeho orgány. Pokud ale dojde k poruchám jejich činnosti, právě zmiňovanou četností, hovoří se o neurózách orgánů a člověku se rozbuší srdce, aniž by se vztekal, začne zvracet, aniž by se přejedl atd. Na vlastním orgánu se však žádné organické změny nenajdou, protože příčina není v orgánu, ale v hlavě dotyčného. 32
1.7 Prevence Jak předcházet psychosomatickým poruchám? Lze vyvodit jednoduché tipy a rady, které ovšem tak jednoduché realizovat není. Je to např. učit se naslouchat sám sobě v souvislosti s tím, co se děje okolo nás, mít rovnováhu mezi nasloucháním sobě samému i druhým, umění vcítit se do druhých, mít o sebe i o druhé starost, dbát na rovnováhu mezi otevřením se sobě i navenek, 31 32
SUSA Zdeněk. Tělo a duše ve zdraví a nemoci. s. 23. VACEK Jaroslav. O nemocech duše. Kapitoly z psychiatrie. s. 325-326.
13
mít užitečnou schopnost vlivy zvnějšku i vnitřku regulovat, umět se zaměřit na něco a tím zároveň potlačit všechno ostatní, umět regulovat stres, pamatovat na odpočinek, mít rovnováhu mezi starostí o náš duševní život a tělesné zdraví. Rovnováha by měla panovat i mezi přijímáním pochval a kritik od ostatních, z čehož vyplývá, že veškeré knihy zaměřující se na pozitivitu, bezkonfliktnost a trvalý optimismus, jsou nebezpečné.33 K prevenci se ještě vrátíme později při pojednání o duchovním rozměru člověka a smyslu biblických příběhů.
1.8 Kde najít pomoc? Uvedu zde několik míst, kde se konkrétně zabývají psychosomatickou medicínou, tedy léčbou psychosomatických onemocnění.
1.8.1 Psychosomatická klinika
Jedním z míst je Psychosomatická klinika nacházející se na Praze 6, jejímž posláním je: zajišťovat
komplexní
terapii
pacientům
s chronickými
obtížemi, kde běžná lékařská péče, která je většinou zaměřena jen na zmírnění příznaků, nepomáhá, doplňovat
systém současné
zdravotní
péče
celostním
přístupem k diagnostice, prevenci i terapii, napomáhat rozvoji psychosomatického myšlení organizací osvěty, pregraduálního a postgraduálního vzdělávání.34
33
PONĚŠICKÝ Jan. Psychosomatika pro lékaře, psychoterapeuty i laiky, s. 49. Psychosomatická klinika [online]. [cit. 2015-04-04]. Dostupný z www: < http://psychosomatika.cz/PSK/>. 34
14
Co konkrétně nabízí? Především psychosomatické vyšetření, jehož cílem je zjištění psychosociálních faktorů, které mají vliv na vznik a průběh obtíží ve smyslu bio-psycho-sociální diagnózy. Dále je zde možnost psychiatrického vyšetření sloužícího k podrobnému zmapování psychických potíží klienta a návrh adekvátní terapeutické péče. A za třetí je zde možnost psychologické diagnostiky, což je jednorázové cílené vyšetření prováděné psychologem, za účelem zjistit osobnostní a psychologické charakteristiky klienta. Její výsledky mohou posloužit jako podklad pro psychoterapeutickou péči. Dále Psychosomatická klinika nabízí možnosti psychologických konzultací, různých forem psychoterapie (individuální, skupinová, rodinná, párová), krizovou intervenci, nácvik relaxačních technik a další terapeutické i preventivní programy.35
1.8.2 Centrum psychosomatické péče Dalším místem je Centrum psychosomatické péče sídlící na Praze 1, které založila doktorka Helena Máslová. ,,Cokoli pohne duší, pohne i tělem."36 Centrum se zabývá alternativními metodami, homeopatií, klasickými léčebnými postupy v rozsahu primární péče, psychoterapií, rodinným poradenstvím a dalším. Zaměřuje se na dospělé i děti.37 35
Co vám můžeme nabídnout-Psychosomatická klinika [online]. [cit. 2015-04-04]. Dostupný z www: . 36 Centrum psychosomatické péče [online]. [cit. 2015-04-04]. Dostupný z www: <www.psychosomatic.cz/cz/>. 37 Centrum psychosomatické péče [online]. [cit. 2015-04-04]. Dostupný z www: <www.psychosomatic.cz/cz/>.
15
V rámci konvenční péče v rozsahu praktického lékařství a psychosomatické terapie se zde pacient setká s tzv. managementem jeho zdravotního stavu. To znamená utřídění dostupných informací o historii zdravotního stavu pacienta, tedy komplexní přehled všech prodělaných zdravotních obtíží. Následné hledání jejich možných souvislostí, posouzení dosavadní léčby, návrh doplňujících vyšetření, odkázání na specialisty a prevence před rizikovými faktory.38 ,,Dobrý lékař nemocem předchází, průměrný se je snaží léčit a špatný už léčí jen komplikace."39
1.8.3 Hnízdo zdraví
Dalším z míst, které se zabývá psychosomatikou, je centrum komplexní medicíny ,,Hnízdo zdraví" sídlící na Praze 6, které založil výše zmiňovaný Jan Hnízdil. V nabídce zde člověk najde komplexní lékařské vyšetření, psychoterapii, psychorelaxaci, fyzioterapii, různé pohybové programy a také centrum nabízí možnosti seminářů, besed, stáží apod. 40 Základem komplexní psychosomatické medicíny je vyvážené posuzování těchto tří aspektů:
objektivního tělesného stavu pacienta
subjektivního stavu, stavu pacientovy duše
pacientovy životní situace
38
Centrum psychosomatické péče - Ordinace lékaře [online]. [cit. 2015-04-04]. Dostupný z www: <www.psychosomatic.cz/cz/ordinace-lekare>. 39 Centrum psychosomatické péče - Ordinace lékaře [online]. [cit. 2015-04-04]. Dostupný z www: <www.psychosomatic.cz/cz/ordinace-lekare>. 40 Hnízdo zdraví [online]. [cit. 2015-04-]. Dostupný z www: .
16
Po posouzení těchto aspektů je možno objasnění skutečné příčiny pacientových obtíží a doporučení účinné léčby, která se realizuje ve spolupráci lékaře, psychologa, fyzioterapeuta, poradce životního stylu, výživového poradce a dle potřeby ještě dalšího specialisty. 41 ,,Cílem je vyhnout se zbytečným a pacienta zatěžujícím vyšetřením a lékům, realizovat léčebný program tak, aby mobilizoval samoúzdravné schopnosti organizmu, pro pacienta byl co nejšetrnější a nejúčinnější." 42
1.9 Shrnutí Psychosomatika se zabývá propojením těla a duše, které je způsobeno vegetativním nervovým systémem. Tyto dvě složky od sebe nelze oddělit, proto je vždy nemocný celý člověk. Jakákoli somatická nemoc se odráží na psychice dotyčného, a obráceně. Proto je důležité věnovat se pacientovi ze strany lékaře více než pětiminutovým vyšetřením - je potřeba hlubšího a uvolněnějšího rozhovoru. Nejčastější příčinou psychosomatických projevů je úzkost, a to ve chvíli, kdy zabraňuje vykonávat člověku běžné činnosti života. Když se úzkost podceňuje, může propuknout např. obezita, kardiovaskulární onemocnění a dokonce se zvyšuje riziko sebevražd. Prevence před psychosomatickými onemocněními je učit se naslouchat sám sobě, mít empatii k druhým, být k sobě otevřený, regulovat stres a umět odpočívat.
41
Komplexní medicína - lékaři|Hnízdo zdraví[online]. [cit. 2015-04-]. Dostupný z www: . 42 Komplexní medicína - lékaři|Hnízdo zdraví[online]. [cit. 2015-04-]. Dostupný z www: .
17
2 Duchovní rozměr člověka K čemu člověku vlastně je duchovní rozměr? Jak uvádí Tomáš Halík (katolický kněz, sociolog, filosof, teolog) v jednom rozhovoru; k tomu, aby byl skutečně člověkem.43 ,,Duchovní je to, co souvisí s hledáním a prožíváním smyslu života.“44 Říká, že už tím, že se člověk ptá po smyslu života, poukazuje na jeho duchovní povahu, resp. na transcendentální povahu lidství. Pro její odpověď však musí překročit sám sebe, jít více do hloubky, resp. v tomto případě spíše vystoupat výš. Podobného názoru je i Marie Svatošová (iniciátorka a propagátorka hospicového hnutí v ČR), která říká, že nenaplněnost potřeby smysluplnosti se rovná stavu tzv. duchovní nouze. Ze své praxe z hospice uvádí příklad, že nejčastější otázkou, kterou nemocný upozorňuje na strádání v oblasti duchovních potřeb, je otázka ,,proč". Není však jedinou, vyskytují se otázky po smyslu nemoci, smyslu života, smyslu utrpení - tedy otázky existenciální, po tom, co nás přesahuje. 45 ,,Jinak je formuluje praktikující křesťan, jinak člověk víru hledající, zcela jinak ten, který připouští, že ,,něco" nad námi musí být, a ještě jinak ten, který
43
Rozhovory - Tomáš Halík [online]. [cit. 2015-04-06]. Dostupný z www: . 44 Rozhovory - Tomáš Halík [online]. [cit. 2015-04-06]. Dostupný z www: . 45 SVATOŠOVÁ. Víme si rady s duchovními potřebami nemocných?, s. 23-31.
18
už pochopil, že to nejspíš nebude ,,něco", ale ,,někdo". Ve všech těchto otázkách však lze vystopovat hledání naděje."46 Uvádí, že podle ní je univerzální duchovní potřebou touha po lásce. ,,Touha milovat a být milován. Ta je ve skutečnosti hluboce zakořeněnou a neuhasitelnou touhou po živém Bohu - i když to takhle každý nepojmenuje."47 Jak se nenaplněná duchovní potřeba, tedy již duchovní bolest, může projevit? Může to být například neustálé vydobývání si pozornosti, respektu, lásky, zmiňování se o vlastním selhání, zradě, nespravedlnosti, neschopnosti, životní rezignaci. Všechny tyto projevy mohou člověka upozornit na to, že dotyčný duchovně strádá. Ve hře mohou být ale také somatické problémy, které se nedají objektivně vysvětlit. 48 Zásadní funkce duchovního rozměru člověka je podle T. Halíka rozpoznávání hodnot. Prakticky to tedy znamená, že duchovní rozměr má každý člověk. Bez něj by nebyl schopen života. Avšak může být u různých lidí více či méně vyvinut a buď vědomě rozvíjen, zanedbáván, či dokonce potlačen na minimum, ať už kulturním prostředím, ve kterém žije, tak jím samotným podle toho, co v životě upřednostňuje. Jakými cestami však hledá ,,duchovno" člověk, jež se nepovažuje za věřícího? Uvádí, že velmi těžko, protože místem kultivace a rozvíjení duchovního života jsou od nepaměti náboženství. Tam, kde jsou vytěsněna či pozbyla věrohodnosti, nastupují náhražky, pseudonáboženství, karikatury duchovního života - například okultismus, esoterika, New Age apod. Mohou 46
SVATOŠOVÁ,. Víme si rady s duchovními potřebami nemocných?, s. 32. SVATOŠOVÁ,. Víme si rady s duchovními potřebami nemocných,? s. 42. 48 SVATOŠOVÁ,. Víme si rady s duchovními potřebami nemocných?, s. 55. 47
19
posloužit k tomu, aby si člověk uvědomil, že existuje "něco nad nebem a zemí", avšak například esoterika je podle T. Halíka škodlivým extrémem, podobně jako materialismus, vulgarizací a diskreditací duchovní dimenze člověka. ,,Něco zcela jiného je uvědomit si, že svět a lidský život není plochý, že má hloubku - tady bych řekl s Paulem Tillichem:49 Kdo ví o hlubině, ví o Bohu. Víra, jak ji chápu, nedává ,,jistoty", ale učí žít s tajemstvím. Na rozdíl od problémů, které lze vyřešit a být s nimi hotov (a které jsou předmětem vědy), tajemství (jímž se zabývá filozofie a teologie) nemá dno - stále zve k novým a hlubším interpretacím a je pochopitelné, že často jsou ty interpretace ve vzájemném konfliktu, existuje mnoho různých cest a tato pluralita je legitimní."50 Avšak moderní doba se otočila zády k onomu tajemství a je fascinována spiritualitou a iracionalitou tajemny všeho druhu.
2.1 Spiritualita51 Spiritualita se vyskytuje u každého člověka, ať už patří do nějaké církve či náboženské společnosti, nebo nikoli. Dalo by se říct, že je to něco, co vybočuje ze známého řádu, něco, co přesahuje veškeré racionality.
49
pozn.: americký protestantský teolog a filosof náboženství (1886-1965) Rozhovory - Tomáš Halík [online]. [cit. 2015-04-06]. Dostupný z www: . 51 MILFAIT René, Spiritualita v sociální práci. 50
20
O spiritualitě v člověku, který se nespojuje s náboženskou tradicí, mluvíme jako o přirozené nenáboženské spiritualitě. Naopak u lidí, kteří se hlásí k náboženství, hovoříme o spiritualitě náboženské. Jaro Křivohlavý (český psycholog a spisovatel) říká, že na spiritualitu se dá ptát řadou otázek, např. ,Co je pro mne důležité, významné, posvátné?', ,Co je to, co překračuje hranice mě samého, co vnímám, že mě překračuje?', ,Proč vlastně žiji, proč existuji?'. Spiritualita souvisí s hledáním smyslu naší existence, cílem našeho života. Zabývá se otázkou, kým mám v životě být, proč tu jsem, co mám dělat, k čemu jsem, jaký je smysl mého života. Spiritualita tedy ,,souvisí se životním směřováním, naplněním, povoláním, s uskutečňováním sebe sama, se seberealizací; s otázkami týkající se víry v „něco“, v „někoho“ – vztah k vyššímu řádu, vesmíru, Bohu, k Dobru… - to, co dává mému bytí řád a orientaci; hlubší pochopení života“.52 Michael Plattig (kněz a profesor spirituality v Německu) říká, že: ,,spiritualita rozvíjí vědomí důstojnosti každého člověka a tím postoj úcty k Božímu působení v každém člověku a obrací se proti každé formě, která myslí a mluví deficitně o člověku či určitých lidech. Hledá důsledně působení Ducha (svatého, Krista, Božího) v druhém a ponechává mu svobodu vnímat sebe sama." 53 Spiritualitou jsou tedy myšleny ty oblasti lidského života, které se týkají jeho smyslu. Zároveň se jedná o určitý soubor principů, etických norem, podle
52 53
MILFAIT René, Spiritualita v sociální práci. MILFAIT René, Spiritualita v sociální práci.
21
nichž se má žít. Je to také oddanost Bohu nebo vyšší moci, uznání existence transcendentna, vyšší síly, kdy člověk nehledí jen na sebe.54
2.1.1 Křesťanská spiritualita Přesný význam slova spiritualita, které je odvozené z latinského slova „spiritus“, by se dal přeložit jako duch, dech či vzduch. Je to zkrátka něco, co představuje Boží sílu nebo princip života, který lidem dává život a smysl. „Hospodin Bůh pak z prachu země zformoval člověka a do jeho chřípí vdechl dech života. Tak se člověk stal živou bytostí.“55 Už tedy zde, od samého počátku, je člověk podle křesťanské spirituality stvořen k tomu, aby směřoval k Bohu, z jehož má část v sobě. Díky Duchu svatému, kterého Bůh člověku "vdechl do chřípí", žije. To je důvod, proč lidi tolik přitahují vyšší síly - protože pátrají po svém původu, po tom, koho mají v sobě.
Jako původ křesťanské spirituality je označována svátost křtu, kdy je člověk poprvé obdarován Duchem svatým. Více je to pak zpečetěno a prohloubeno ve svátosti biřmování. Křesťanská spiritualita je tedy život darovaný Duchem svatým. Lze tedy hovořit i o ,,duchovním životě v křesťanském smyslu". ,,Křesťanskou spiritualitou neboli duchovním životem se pak míní ‚existence křesťana, nakolik přijímá Ducha svatého do svého života,‘ nakolik se nechává Duchem sv. proměňovat a vést a nakolik se snaží připodobňovat svým životem Ježíši Kristu." 56 To, nakolik člověk přijímá Ducha svatého do svého života, by se však nemělo omezovat pouze na vnitřní prožitky. To, že Duch svatý a víra člověka
54
MILFAIT René, Spiritualita v sociální práci. Bible - překlad 21. století. Genesis 2, 7. 56 MILFAIT, René. Spiritualita v širším a křesťanském smyslu. 55
22
v něj, člověka proměňuje, by mělo být vidět na jeho chování ve vztahu jak k sobě, k druhým kolem něj, tak i k Bohu. ,,Cílem duch. života a zároveň samotným duchovním životem (jako procesem) je dosáhnout nadpřirozeného sjednocení s Bohem, to znamená, že se člověk má snažit svým životem co nejvíce připodobňovat životu JK a tím víc uskutečňovat svoji stvořenost k obrazu a podobě Boží." 57 Zdrojem křesťanské spirituality je Bible. Však to je to jediné, o co se můžeme opřít, co máme hmatatelně v rukou, co nám bylo dáno, abychom poznávali Boha, aby k nám skrze ni promlouval, abychom upevňovali svou víru. Proto se také na hagioterapeutických sezeních pracuje právě s biblickými příběhy. O tom však později.
57
MILFAIT René, Spiritualita v sociální práci.
23
3 Uzdravující moc křesťanské duchovní péče Jak pečovat a rozvíjet svou duchovní složku? Nabízím tři možnosti z křesťanského pohledu.
3.1 Svátost smíření Svátost smíření nebo také zpověď, svátost pokání či svátost obrácení je jednou ze sedmi svátostí katolické církve. Jako svátost je označováno ,,viditelné znamení, skrze které k člověku přichází neviditelný Bůh" 58. Hlavním posláním svátosti smíření je odpuštění hříchů Ježíšem Kristem prostřednictvím kněze. Jeho předpokladem je zpytování svědomí, tedy uvědomění si a vyřčení hříchů, kterých se dopustil, upřímná lítost provedených činů, co nejkonkrétnější předsevzetí (doporučuje se k jednomu z nejčastějších hříchů, předsevzetí se obvykle u zpovědi nevyslovuje), splnění uloženého pokání (modlitba, almužna, skutek atd.).59 Podle
Maxe
Kašparů
(psychiatra,
psychologa,
pedagoga,
jáhna,
esperantisty) je zpovědnice jakousi očistnou místností duchovního jádra katolických křesťanů.60
58
Svátosti - oficiální stránky Římskokatolické farnosti - děkanství Polička [online]. [cit. 201504-07]. Dostupný z www: . 59 DUNDA. Příprava na svátost smíření dnes. s. 15-18. 60 Katolik.cz [online]. [cit. 2015-04-07]. Dostupný z www: <www.katolik.cz/texty/view.asp?cis=10>.
24
Může se zdát, že psycholog i zpovědník plní stejnou roli, tedy dotyčného i stejně uzdravují. Člověk přijde a u obou sděluje, co ho trápí, s čím má problémy, s čím zápasí, jakých se dopustil vin. Rozdíl je ale přece jen zásadní: ,,Od psychologa člověk odchází s určitou úlevou, neboť rozdělená bolest je poloviční, kdežto ze zpovědnice odchází s tím, co mu nemůže dát žádný psycholog na světě - s vědomím, že jeho vina už neexistuje. Zatímco psycholog ho učí s vinou pracovat, aby ho netrápila, ve zpovědnici se člověk této viny zbavuje."61 Svátost smíření však podle Maxe Kašparů nemá jen rozměr duchovní, ale i životodárný. Jde také o to, co znamená pro samotného člověka, tedy je nutné vidět i její lidskou rovinou, do níž zasahuje. Člověku, který se při ní zbaví nůše těžkostí, se uleví, přinese mu odpočinek a klid duše. Tomu, který si dal do pořádku svou minulost, se ovšem uleví i po stránce tělesné. To je psychosomatický efekt, který si lidé málo uvědomují. 62 ,,Kdyby lidé více klečeli ve zpovědnici, méně by leželi v nemocnici." C. G. Jung Je však nutné si uvědomit, že očistnou moc má svátost smíření pouze tehdy, když proběhne upřímné vyznání toho, co člověk chce očistit. Musí tedy zajít až na hlubinu. ,,Uzdraveno je totiž jen to, co je odhaleno."63 61
Katolik.cz [online]. [cit. 2015-04-07]. Dostupný z www: <www.katolik.cz/texty/view.asp?cis=10>. 62 Katolik.cz [online]. [cit. 2015-04-07]. Dostupný z www: <www.katolik.cz/texty/view.asp?cis=10>. 63 Katolik.cz [online]. [cit. 2015-04-07]. Dostupný z www: <www.katolik.cz/texty/view.asp?cis=10>.
25
To, že má svátost smíření léčivé účinky, ukazuje i průzkum, který před několika lety provedli ve Spojených státech odborníci různých specializací kardiologové, neurologové, psychiatři, psychologové a duchovní. Měli dvě skupiny lidí - v první byli lidé, kteří chodili pravidelně ke svátosti smíření a v druhé ti, kteří u ní nikdy nebyli. Výsledkem mnoha vyšetření z různých odvětví bylo, že celkově zdravější byli ti, kteří se pravidelně zpovídali. Byli v lepší kondici duchovní, morální, psychické i fyzické.64 Jak jsme uvedli v první kapitole, v psychosomatických onemocněních mají souvislost nemoci těla s negativními psychickými stavy, ke kterým bezpochyby můžeme přičítat i hříšné myšlenky, které se odrazí v konkrétních špatných skutcích. Hříchem narušená psychosomatická rovnováha má pak podstatný vliv na duchovní kondici člověka.65 ,,Jedna moudrost říká, že chceme-li uzdravit svojí minulost, tak můžeme navštívit psychologa, který nás naučí, jak na ní zapomenout, nebo psychiatra, který nám dá prášky na spaní, anebo zpovědnici, kde minulost předáme Ježíši Kristu a on ji uzdraví."66 Max Kašparů
3.2 Duchovní doprovázení O duchovní doprovázení je možno požádat jakéhokoli kněze. Je však nutné, aby si oba vyhovovali, může se tedy stát, že kněz dotyčného odmítne. Buď 64
MARCINKOWSKI Tadeusz P. Tajemství hříchu. Apoštol Božího milosrdenství. 2/2010, s. 8. MARCINKOWSKI Tadeusz P. Tajemství hříchu. Apoštol Božího milosrdenství. 2/2010, s. 8. 66 Cesty víry: Zpověď nebo psychoterapie? - Česká televize [online]. [cit. 2015-03-27]. Dostupný z www: . 65
26
tedy z tohoto důvodu anebo z vytíženosti. Na druhou stranu vedený i doprovázející mohou toto doprovázení kdykoli ve svobodě přerušit či ukončit. Důležité je zachovávání vzájemných hranic. Józef Augustyn (současný polský kněz, psycholog) říká, že ,,duchovní vedení je pomoc při rozlišování vnitřní situace". Ačkoli se užívá termínů duchovní vedení a duchovní vůdce, rozhodně se nejedná o to, že duchovní vůdce řídí život vedeného (proto se lépe užívá označení duchovní doprovázení či duchovní otcovství). Jde o společné hledání toho, kde se v životě dotyčného nachází Bůh, co mu chce sdělit. 67 Thomas Merton říká ,,Duchovní vůdce se zajímá o naše skutečné já v celé jeho jedinečnosti, politováníhodné ubohosti i ohromující velikosti. Opravdový vůdce nikdy nepřestane cítit posvátnou úctu v přítomnosti osoby, nesmrtelné duše milované Kristem, omyté jeho svatou krví a živené svátostí jeho lásky."68 Nesmírně těžká a důležitá úloha duchovního doprovázení je v pomoci psychicky slabému nebo nemocnému člověku k odpovídající formě duchovního života a zejména rozeznat v něm duchovní pochody od projevů psychické nemoci.69 Podle Maxe Kašparů by i z těchto důvodů měli mít kněží psychologické vzdělání a zároveň základy vzdělání psychiatrického. Ne jednou se mu totiž
67
Hřích, pokušení, zpověď - svátost smíření, duchovní vedení/ P. Tomáš Roule: Úvod do duchovního života /Duchovní život|Pastorace.cz [online]. [cit. 2015-04-07]. Dostupný z www: <www.pastorace.cz/Tematicke-texty/09-Svatost-smireni-a-duchovni-vedeni.html>. 68 MERTON, Duchovní vedení a rozjímání, , s. 21. 69 Specifika duchovního vedení - Aleš Opatrný [online]. [cit. 2015-04-07]. Dostupný z www: .
27
stalo, že právě kněz odhalil u dotyčného počínající duševní onemocnění, odkázal ho do jeho ordinace a byla to velmi dobrá spolupráce.70 Ve valných případech je duchovní vůdce zároveň i zpovědníkem vedeného, ale není to podmínkou. Avšak pokud duchovní vedení (resp. duchovní rozhovor) probíhá v rámci zpovědi, může to přinášet řadu úskalí. Například zatímco psycholog může mít možnost supervize, duchovní doprovázející je v tomto případě zavázán dodržovat zpovědní tajemství, což mu znemožňuje určitou kontrolu jeho počínání.
3.3 Bible jako lék Co to je vlastně lék? Je to něco, co si člověk bere, když není zcela zdráv, když se necítí dobře, s nadějí, že mu pomůže a uleví od bolesti. Nebere si ho ovšem ten, kdo zdráv je, nebo kdo si to alespoň myslí. Každý lék má svá pravidla, která určil lékař. Podobně je to s Biblí. ,,Bible je lék, který je nutné brát podle Bohem vydaného předpisu - a ten je srozumitelný a prostý: Bůh nám v Bibli oznámil, že my lidé jsme zasaženi chorobou, která se nazývá hřích. Tuto nemoc, kterou nelze na světě nevidět: závist, sobectví, lakomství, hněv, lež, vzájemná neúcta... To jsou projevy choroby hříchu, se kterými se setkáváme v životě. Bůh nás však chce uzdravit. Je ovšem potřebné si v prvé řadě přiznat, že jeho nabízenou pomoc potřebujeme - tzn. přiznat, že jsme hříšní - a potom je nutné uznat Boží
70
Cesty víry: Zpověď nebo psychoterapie? - Česká televize [online]. [cit. 2015-03-27]. Dostupný z www: .
28
svrchovanost - autoritu "Lékaře", která nám podává spolehlivý a osvědčený lék."71 Aby tento lék měl blahodárné účinky, musíme si na něj najít čas. Nejde o to si z určité povinnosti přečíst úryvek a přitom být myšlenkami jinde. Jde o to najít si kvalitní čas - odsunout vše, co člověka rozptyluje - nejen materiální věci, ale i myšlenky, starosti. Na chvíli je nechat za zavřenými dveřmi a plně se věnovat tomu, co nám Bůh skrz Bibli chce říct. Bůh chce člověka oslovit, ale ten mu musí dát příležitost. Doporučuje se vyhradit si pro čtení Bible určitý pravidelný čas v dobu, kdy člověk není příliš unavený a dokáže se soustředit.72 Jak konkrétně tedy Bibli číst? Rozhodně se nedoporučuje číst ji jako každou jinou knihu - tedy od první strany k té poslední. Spousta lidí, která takto začne, také během několika kapitol Starého zákona skončí. Takto číst Bibli je vhodné pro ty, kteří se s ní již dříve podrobněji seznámili. Pro začátek se doporučuje nechat se někým vést a Bibli spíše studovat, nežli ji souvisle číst. Existuje například program ,,Vezmi a čti celou Bibli", který vytvořil plán, kde jsou na každý den během dvou let seřazeny úryvky tak, aby to čtenáři bylo co nejvíce srozumitelné.73 Nejvhodnějším způsobem je přečíst si vždy určitý oddíl - ne moc dlouhý (odstavec, příběh, kapitolu), klidně několikrát, a soustředit se na jeho obsah a to, co mi tím Bůh chce říct, co si z toho mohu odnést. Konkrétními vybranými biblickými příběhy, jejich rozpracováním a pokusem o vyložení jejich smyslu se budeme zabývat v pozdější kapitole.
71
O Bibli [online]. [cit. 2015-04-07]. Dostupný z www: <www.poutnici.com/o-bibli.html>. O Bibli [online]. [cit. 2015-04-07]. Dostupný z www: <www.poutnici.com/o-bibli.html>. 73 Vezmi a čti [online]. [cit. 2015-04-07]. Dostupný z www: . 72
29
4 Hagioterapie Na předcházející podkapitolu "Bible jako lék" navazujeme tématem hagioterapie. Ta ve své podstatě užívá biblické příběhy jako pomoc člověku, bez závislosti na jeho víře.
4. 1 Objasnění pojmu Pojem hagioterapie se v České republice objevil zejména po roce 1989, kdy se tato forma terapie začala používat v Psychiatrické nemocnici Bohnice v rámci
terapeutických
skupin pacientů se
závislostmi,
neurotickými
poruchami, poruchami životního smyslu či poruchami osobnosti.74 Samotné slovo vzniklo z řeckého slova hagios, což znamená čistý, svatý, posvátný, a therapeia znamenající léčba, péče.75 Doslova by toto označení tedy znamenalo „posvátná léčba“. Co si pod označením hagioterapie představit? Zjednodušeně řečeno jde o formu psychoterapie, která ke své práci využívá biblické příběhy. U nás se vyvinula zejména z metod pastorační terapie a duchovního poradenství.76
74
Hagioterapie: Historie a cíle [online]. [cit. 2014-04-12]. Dostupný z www: <www.hagioterapie.cz/?page_id=254>. 75 Hagioterapie [online]. [cit. 2014-04-12]. Dostupný z www: . 76 Hagioterapie: Historie a cíle [online]. [cit. 2014-04-12]. Dostupný z www: <www.hagioterapie.cz/?page_id=254>.
30
4. 2 Cíl hagioterapie Cílem této terapeutické metody je ,,proměna (‚očištění‘) dysfunkčních vzorců chování, prožívání a vztahování se ke světu cestou kladení otázek po existenciálách spojených s transcedentem. Při tom se vychází z předpokladu, že příběhy Bible a příběhy člověka se vzájemně interpretují a pomáhají vyburcovat nejvlastnější já člověka pro život a proti destrukci, a to jeho vlastní cestou...“77 Jde tedy o schopnost ztotožnit se s jednotlivými biblickými postavami a interpretovat jejich zkušenosti, životy, situace do dnešních příběhů konkrétního člověka. Příběh lze využít jako určitou metaforu či podobenství, která pomohou zvládat situace člověka postavené na stejném základu.
4. 3 Průběh hagioterapeutického sezení Setkávání probíhá v menších skupinkách, které jsou složeny z různých typů lidí s různými problémy. Každé setkání začne přivítáním, vzájemným představením se a následně proběhne reflexe postřehů ze setkání minulého. Následuje poučení, které je uvozeno metaforou lovců perel, o kterém se zmiňuje Efrém Syrský (učitel církve 4. století). Lovci přicházejí na břeh moře, odkládají oděv (,,Odložme tedy vše, co nám brání se soustředit“) a hledají těžký kámen, který by jim pomohl svou tíží sestoupit do hlubiny na mořské dno (,,přijměme pro tuto chvíli, že příběhem, který budeme číst, jsem míněn já, že se v něm hovoří o mé vlastní situaci“). 77
Hagioterapie [online]. [cit. 2014-04-12]. Dostupný z www: .
31
K tomu musejí mít odvahu, aby se pustili do temnoty vodních vírů (,,mějme tuto odvahu pustit se do svých hlubin“).78 Po tomto úvodu již následuje přímý vstup do konkrétního příběhu, a to nejprve jeho dvojím přečtením. Kvůli lepšímu pochopení je zcela na místě objasnění základního kulturně-historického pozadí, které účastníky lépe uvede do kontextu příběhu. Následuje třetí čtení příběhu, při kterém se klade důraz na smyslové a emocionální prožití účastníků. Tedy aby při poslouchání upustili uzdu fantazie a příběh si imaginovali na způsob snu. Poté v sobě nechají účastníci příběh doznít pětiminutovým ztišením, při kterém si utříbí nejvýznamnější osobní asociace inspirované příběhem. Po této individuálnější osobnější části následuje vzájemné sdílení. Nejprve proběhne kolečko nejsilnějších emocí, které příběh v účastnících vyvolává. Poté se podělí o to, co je v příběhu nejvíce rozčiluje. A dále probíhá individuální reflexe nad instrukcemi: ,,Co Vás v tomto příběhu nejvíc upoutává? Co Vám tento příběh připomíná z Vašeho života? Kdybyste prožili tento příběh jako sen, co by Vám ten sen sděloval?“. Přitom je to zaměřeno na názorovou konfrontaci, tedy ke každému pohledu je hledán proti-pohled, čímž se provokuje k hlubšímu vnoření se do tématu a do autenticity člověka. Důraz je kladen na vyjádření hodnotících soudů a postojů (,,Jaké je hlavní morální poučení příběhu?“). Smyslem této konfrontace však není hledání pravdy, ale zrcadlení četnosti různých pohledů, které vyplývají z jednoho příběhu a jsou tedy důkazem individuality jedince. Zdůrazňují se hlubinně a existenciálně analytické momenty, ale nezapomíná se také na fantazie o emocích jednotlivých postav příběhu, o jejich motivacích apod.
78
Hagioterapie: formální rámec. [online]. [cit. 2015-04-05]. Dostupný z www: <www.hagioterapie.cz/?page_id=333>.
32
Sezení
se
zakončuje
ztišením,
po
kterém
následuje
vyslovení
nejdůležitějších individuálních oslovení (,,Ukažme si nejvzácnější perlu, kterou jsme ulovili.“). Zde se však již nepolemizuje, nic nerozebírá, jde o to vyslovit, s čím konkrétním dotyčný odchází, má to tedy výrazně podpůrný charakter. Nezapomíná se na podpoření plurality názorů, aby účastníci měli jistotu, že každý jejich individuální pohled a postoj je akceptovaný. Již zcela úplným závěrem je případné zadání úkolu na příště, závěrečné zklidnění, společné propojení ve výzvě příběhu pro osobní život jedince (,,modlitba“) a rozloučení.79
4.4 Jak Bible v rámci hagioterapie léčí? 80 Podle Prokopa Remeše, který se hagioterapii věnuje v Psychiatrické nemocnici Bohnice v Praze na oddělení závislostí, biblické příběhy fungují jednak jako zrcadlo, ve kterém se účastníci mohou spatřit, a jednak jako určité prostředí, ve kterém se mohou začít zamýšlet nad tématy, nad kterými se dosud třeba nikdy nezamýšleli. ,,U těch, kteří chodí pravidelně, je větší šance na to, že v abstinenci vydrží. Mají to dobrovolně, takže když se přihlásí, tak to svědčí o jejich vyšší míře motivace."81 Hagioterapie je stavěná na tom, že se v ní využívá terapeutického potenciálu, který může být na jednu stranu poučný v tom smyslu, že zahrnuje 79
Hagioterapie: formální rámec. [online]. [cit. 2015-04-05]. Dostupný z www: <www.hagioterapie.cz/?page_id=333>. 80 REMEŠ Prokop. Osobní rozhovor. Psychiatrická nemocnice Bohnice, 16. 4. 2015. 81 REMEŠ Prokop. Osobní rozhovor. Psychiatrická nemocnice Bohnice, 16. 4. 2015.
33
velkou zkušenost lidstva, člověka s různými problémy, takže to může být inspirace pro lidi v dnešní době, nebo to na druhou stranu umožňuje dostávat se do biblických příběhů nebo skrz ně blíž k sobě samému a svému poznání. Když se naskytne nějaká analogie v biblickém příběhu s osobním příběhem dotyčného, je biblický příběh bezpečnějším prostředím, než kdyby člověk mluvil přímo o sobě. Bible je tedy v hagioterapii psychoterapeutickým nástrojem, kterým se lze přibližovat k vlastním problémům a vlastním řešením. Prokop Remeš vnímá jako významné umět se biblickým příběhům přiblížit bez jakýchkoli klišé, která o tom dotyčný slyšel. Když je člověk věřící, slyšel nějaký příběh často v kostele a také na něj slyšel řadu výkladů, tedy to, jak mu rozumět. To však brání tomu, aby člověk do onoho příběhu vstoupil opravdu tak, jak ho cítí, jak ho zažívá. Dotyčný může říkat o něčem, jak je to úžasné, ale v hloubi duše ho to kupříkladu popuzuje - je důležité umět si připustit, že to třeba vnímá jinak. Podstatné tedy je umět k danému příběhu přistupovat autenticky, tedy ne, jak se to má, jak by se to očekávalo, ale tak, jak přímo na něj působí. Když se mu otevře, pak může nastat takovéto léčivé, terapeutické.
4.4.1 Jak Bible pomáhá nevěřícímu82 Bible určitě může léčit i nevěřícího. Není to však otázka víry, ale určitých léčebných algoritmů v ní. Tedy toho, jak se k ní přistupuje. Když se bude jednat o přístup, že Bible je brána jako učebnice o člověku, tzn. že se v ní hledá nějaké poučení minulých věků, tak i tak v ní může člověk, který vnímá Bibli jenom jako historické, kulturní, civilizační dílo, nají mnoho poučení, která mohou pomáhat. Stejně tak tomu může být i v případě, kdy vstupuje do příběhu a vnímá Bibli jako určité zrcadlo. Víra má velký potenciál v tom, že 82
REMEŠ Prokop. Osobní rozhovor. Psychiatrická nemocnice Bohnice, 16. 4. 2015.
34
dává naději, ale to není to jediné. Člověk nemusí jít přes naději, nýbrž přes smysl života, a třeba mu ten příběh něco nastíní - něco, co nemusí být vůbec náboženského, ale najednou mu to může připadat jako oslovení pro jeho konkrétní situaci. ,,Moje zkušenost je, že se s nevěřícími pracuje lépe než s věřícími, protože nevěřící nemají to předporozumění. Oni třeba čtou ten příběh poprvé v životě, takže jsou během toho nepopsaným listem papíru. Potom je to daleko autentičtější, když ten příběh prožívají, než když by ten příběh znali."83
4.4.2 Bible a psychoterapie84 Pokud chceme během výkladu Bible dostat více na hlubinu, je zapotřebí přijmout, že kromě historické roviny obsahuje Bible i další vrstvy, které jsou nějakým způsobem o každém člověku. Jde o roviny, v nichž se člověk může identifikovat s vystupujícími postavami a může na něj příběh působit a oslovovat ho, i kdyby se historicky nikdy nestal. Religionisté by v tomto případě hovořili o mytické rovině příběhů, která se liší od té historické tím, že historie ,byla a již není', kdežto mýtus ,nebyl, ale pořád je'. Příkladem této skutečnosti může být hned jeden z prvních příběhů Bible vyhnání z Ráje.85 ,,Adam je prototypem člověka, jedná jako my, my všichni se v Adamovi poznáváme a v rozličných částech jeho výpovědi můžeme odkrývat věci, které
83
REMEŠ Prokop. Osobní rozhovor. Psychiatrická nemocnice Bohnice, 16. 4. 2015. REMEŠ, HALAMOVÁ. Nahá žena na střeše, s. 13-22 85 srov. Genesis 3 84
35
se týkají každého z nás. V jistém smyslu lze dokonce říct - každý z nás je Adamem."86 Již tolik nezáleží na tom, zda se tento příběh historicky skutečně stal. Důležité je uvědomit si, co chce každému konkrétnímu člověku říci. V počátcích lidských problémů a starostí, jak ukazují zkušenosti psychoterapie, se nachází často pocit bezvýznamnosti. V našem případě je zde paralela s Adamem a jeho poznáním ,,jsem nahý". Z pocitu bezvýznamnosti pak vyplývá úzkost a strach, že člověk nebude přijat společností, ani Bohem ,bál jsem se, a tak jsem se ukryl'. ,,Psychoterapeutická zkušenost potvrzuje, že každý člověk zažívá v hloubi své duše sebe sama jako někoho nedostačujícího. Jako někoho, kdo může být pro svoji slabost, hříšnost nebo nicotnost odmítnut, ponížen, opuštěn nebo zničen."87 V tomto pocitu nepřijetí okolím se rodí zdroj lidské úzkosti, která člověku brání, aby choval k lidem kolem něj spontánní city. Místo toho člověk hledá cesty, jak svou úzkost a pocity nepřijatelnosti skrývat. Schovává se za pracovní přetížení, uchyluje se k alkoholu, ironizuje svět. Jindy však u člověka propukají psychické nebo somatické nemoci - viz kapitola 1 Psychosomatika, 1.4 Úzkost. Bible se v psychoterapii v evropské tradici užívá v rámci přístupu, kde je Bible chápána jako zrcadlo lidského nitra. Tento přístup předpokládá, že každý člověk má svůj způsob vnímání sebe samého a světa, což vychází z jeho
86 87
REMEŠ, HALAMOVÁ. Nahá žena na střeše, s. 17 REMEŠ, HALAMOVÁ. Nahá žena na střeše, s.17
36
osobních zkušeností. Na tento způsob vnímání se pak zaměřuje terapeut, který s nimi dále pracuje formou analytické práce.
37
5 Nemoc a uzdravení v Bibli88 Ve Starověkém Orientu se nemoc považovala jako napadení nečistými duchy anebo jako trest za špatně vykonanou bohoslužbu. Uzdravování bylo v kompetenci kněží, kteří ho praktikovali vymítáním nečistých duchů, konáním prosebných obřadů a oběťmi na usmíření božstev. Později Řekové přinesli do léčby nové způsoby založené na pozorování a anatomii. Izraelité však na první místo stavěli Hospodina - tedy, že on může postihnout člověka nemocí kvůli provinění, ale zároveň ho může také uzdravit. Židovství tedy chápalo nemocného člověka postiženého Božím trestem, a tedy ho označovalo za nečistého. Lékaři v té době bývali zejména kněžími nebo proroky. To proto, že první povinností lékaře bylo nejprve zbavit dotyčného zlých duchů. Apoštol Jakub však ve svém listu říká: ,,Modlitba víry zachrání nemocného, Pán jej pozdvihne, a dopustil-li se hříchů, bude mu odpuštěno."
89
Ono ,,dopustil-li"
nám ukazuje, že je to pouhá možnost příčiny onemocnění, ne jeho podmínkou. Janovo evangelium to podtrhuje: ,,Ježíš odpověděl: Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží." 90 Lidově řečeno ona starozákonní domněnka, že každá nemoc či postižení jsou jakýmsi trestem za osobní provinění, byla v Novém zákoně překonána. Nelze však vyloučit, že se jedná o trest za provinění celého lidstva, za hřích v širokém slova smyslu. To však zůstane otazníkem až do věčnosti.
88
České katolické biblické dílo - nemoc a [online]. [cit. 2015-04-25]. Dostupný z www: < uzdravení http://biblickedilo.cz/bible-v-liturgii/liturgicky-rok-b/nemoc-a-uzdraveni/ >. 89 Bible - Český ekumenický překlad. Jakub 5,15 90 Bible - Český ekumenický překlad.Jan 9,3
38
5.1 Nejčastější nemoci v Bibli 5.1.1 Malomocenství91 Nejčastěji se v Bibli setkáváme s malomocenstvím. Pod tento termín se však řadila lepra, různé
nakažlivé
kožní
nemoci, vředy, vyrážky apod.
Malomocenství se projevovalo různě - začínalo například nevolnostmi, horečkami, pak se objevovaly skvrny na pokožce, které se přetvářely v nádory znetvořující tělo, zejména obličej, nebo v nevzhledné vředy. Konkrétně a podrobně je malomocenství popsáno v knize Leviticus, v kapitolách 13-14. Podle Zákona je malomocenství nakažlivou nemocí, která je nečistá, a proto je dotyčný vyloučen ze společnosti až do úplného vyléčení. Dokonce to o sobě musel křičet, aby to všichni ostatní o něm věděli. Malomocenství bylo chápáno jako viditelný trest za hříchy člověka, proto po jejím vyléčení musela být přinesena Bohu oběť za tyto hříchy.
5.1.2 Mor Další častou nemocí byl mor. Šířil se epidemicky a byl schopen zahubit několik desítek tisíc lidí. Často byl mor představován jako Boží hněv právě proto, že z něj nebylo úniku a čítal obrovské oběti. Bůh ho ve Starém zákoně posílal jak na lid, tak na zvířata. O jeho velké síle vypovídá např. kniha Leviticus: 21,14, kdy Bůh seslal na Izrael mor, a zemřelo 70 000 mužů.
5.1.3 Ochrnutí V Novém zákoně se setkáváme několikrát s ochrnutým člověkem, kterého následně uzdravuje sám Ježíš nebo jeho učedníci. Nejznámějším příběhem je
91
České katolické biblické dílo - nemoc a [online]. [cit. 2015-04-25]. Dostupný z www: < uzdravení http://biblickedilo.cz/bible-v-liturgii/liturgicky-rok-b/nemoc-a-uzdraveni/ >.
39
uzdravení ochrnutého z Markova evangelia92, kterého lidé nemohli přes dav k Ježíšovi donést, a tak rozmontovali střechu a spustili ho z ní k Ježíšovi, aby dotyčného uzdravil, znovu postavil na nohy. Ochrnutí lidé často zůstávali v ústraní, mimo dění společnosti, protože se neměli jak dostat blíže k lidem. Většinou zůstávali upoutáni na lůžko.
5.1.4 Slepota Častým onemocněním, nebo dnes spíše postižením, je v celé Bibli slepota. Již v Exodu Hospodin říká Mojžíšovi, že přeci on dal člověku orgány a tedy on může člověka učinit vidoucím nebo slepým 93. Přesně to naplňuje Ježíš, který v Novém zákoně uzdravuje řadu lidí od slepoty a vyvrací domněnky, že je dotyčný slepý kvůli provinění, nýbrž odpovídá, že je to proto, aby se na něm zjevily Boží skutky94.
92
Bible - Český ekumenický překlad. Marek 2, 1-12 Bible - Český ekumenický překlad. Exodus 4, 11. 94 Bible - Český ekumenický překlad. Jan 9, 3. 93
40
6 Biblické příběhy o uzdravování Jako příklad jsou zvoleny čtyři novozákonní příběhy o uzdravování, kdy Ježíš navrátil k plnohodnotnému životu ty, u kterých již nebyla vyhlídka na jejich záchranu a nic nepomohlo. Všichni čtyři byli vyloučeni ze společnosti, odkázáni na samotu a neutichající utrpení. Jediné, co jim zbývalo, byla víra a naděje ve schopnost Ježíše uzdravovat.
6.1 Uzdravení posedlého v Gerase95 6.1.1 Exegeze Vymezení textu Verš 5,1 navazuje na verš předcházející 4,41, který uzavírá nezodpovězenou otázkou předcházející situaci v předchozí kapitole. Vymezený text je označen nadpisem: Uzdravení posedlého v Gerase - Český ekumenický překlad Legie - Bible 21. století Ačkoli se veršem 5,20 příběh uzavírá, navazuje verš 5,21 příběhem zcela jiným, pokračujícím ve stejné kapitole. Vzdálený kontext Text je prvním příběhem páté Markovy kapitoly. V kapitolách předešlých se zabývá Janem Křtitelem, křtem Ježíše, začátkem Ježíšova hlásání evangelia, řadou uzdravování a podobenství.
95
Bible - Český ekumenický překlad. Marek 5, 1-20.
41
Po tomto úryvku se v Markově evangeliu objevuje vyslání Dvanácti, smrt Jana Křtitele, Ježíšovy zázraky (nasycení pěti a čtyř tisíců, kráčení po moři...), uzdravování, předpovědi Ježíšova utrpení, vjezd do Jeruzaléma, spory (o Ježíšovu pravomoc, o daň, o vzkříšení), největší přikázání, Ježíšovo učení a následně pašijové texty Ježíšovy smrti. Blízký kontext Textu bezprostředně předchází příběh o utišení bouře96, kdy Ježíš vyzval učedníky, aby se spolu s ním přeplavili na druhý břeh od zástupů, ke kterým v podobenstvích promlouval. Během plavby se strhla bouře, avšak Ježíš spal. Učedníci jej probudili a on ji utišil. Po tomto textu bezprostředně následuje příběh vzkříšení mrtvé dcery Jairovy a uzdravení ženy s krvotokem, která se odvážila Ježíše dotknout ve víře, že bude zachráněna 97.
Struktura textu úvod a popis posedlosti (v. 1-5) Ježíšův střet se zlými duchy (v. 6-13) reakce svědků (v. 14-17) poslání uzdraveného muže (v. 18-20)
6.1.2 Hermeneutika98 Tento příběh je nejpropracovanějším a nejzáhadnějším vyprávěním o uzdravení zachyceném v evangeliu. Velmi důležité je umístění příběhu, 96
Bible - Český ekumenický překlad. Marek 4, 35-41. Bible - Český ekumenický překlad. Marek 5, 21-43. 98 DONAHUE R., HARRINGTON. Sacra Pagina. Evangelium podle Marka. 181-183. 97
42
protože Ježíš poprvé vstupuje na pohanskou půdu, což může být pro mnohé překvapující. Vstupuje na místa, kde se dá očekávat řada židovských ,,nečistot" - nečistých lidí, věcí, zvířat, zaměstnání. Příběh zobrazuje Ježíše jako toho, kdo má moc nad zlými duchy a dokáže vysvobodit člověka ze spárů zla. Zároveň zde Ježíš působí velmi klidně promluví až v 9. verši, kdy se ptá zlého ducha na jméno. Dále se pak ozve již jen jednou ve verši 19, kdy posílá osvobozeného, aby rozhlásil, co pro něj Pán udělal. Ježíšova moc je tedy představována spíše jako tichá, téměř skrytá. Stav posedlého je pestrou ukázkou moci zla. Střídání množného čísla s jednotným poukazuje na zmatek uvnitř člověka - mluví teď démoni nebo člověk ukrytý v těle? Jako by byl onen muž mimo sebe. To, co říká, často nemluví on. Jako když z dnešního člověka mluví zloba, strach, nenávist, zklamání, bolest, zášť, vsugerovaná myšlenka. Je to něco, co ho ovládá, aniž by si to uvědomoval. Jakákoli posedlost může z člověka mluvit. Je toho celá ,,legie" posedlostí, které ho ovlivňují, mluví za něj. Není mu v tom dobře, ale dál se tím zabývá, a tedy ho to sžírá. Přijde mu, že uvnitř sebe prožívá peklo, říká si, že ho to snad přivede do hrobu. Nakonec zjistí, že on je ten posedlý. V biblickém příběhu z posedlého vyjde věta: ,,Co je ti po mně, Ježíši, synu Boha nejvyššího? Při Bohu tě zapřísahám, netrap mě!" (v. 7). Ježíš ale jako kdyby slyšel něco víc, něco, co nebylo vyřčeno nahlas, ale co říká muž uvězněný ve vlastním těle. Jako by tam ještě slyšel nevyřčenou větu: ,,Pane, to přece nejsem já...". Důležité je si uvědomit, že člověk není stvořen k tomu, aby v něm přebývalo zlo. Podle Starého zákona jsou za nečisté - tedy za nositele zla
43
a špíny - považována prasata, kulticky nečistá zvířata. Zlí duchové si vymohli, aby do nich mohli vstoupit - bylo to dvoutisícové stádo, které lidem vynášelo dost peněz, zaměstnávalo pastýře, ale jakmile do něj vstoupilo zlo, zastihl jej trest klesnout na mořské dno, obrazně řečeno do hlubin, blíže k peklu. Dramatičnost exorcismu poukazuje na symbol násilí a zla, ve kterém se dnes mnozí lidé nacházejí. Tyto síly způsobují izolaci a odcizení od rodiny, přátel a mohou být i sebezničující. Posedlý ztrácí podporu své rodiny a přátel a je odsouzen k životu mezi mrtvými a nečistými (pro Židy jsou hroby a následně i vepři nečistými). Jde o paradox. Ve chvílích, kdy dotyčný potřebuje nejvíc pomoci, ti nejbližší od něj dávají ruce pryč. Vyhání ho ze svých domovů a nechtějí s ním nic mít. A on hledá útěchu a domov u těch, kteří již nežijí. Po kontaktu s Ježíšem však nastává osvobození. Dotyčnému je navrácen pokoj a duševní zdraví, které mu scházelo. Zkušenost s Ježíšem ukazuje, že ke skutečnému osvobození je zapotřebí síly, která je silnější než zlo, síly, která náleží samotnému Bohu. Podobně jako se učedníci předcházející noc potýkají s velikou bouří a sami ji nedokázali utišit. Bylo zapotřebí přivolat mocnější pomoc Ježíše, který jako by čekal, až uznají, že jsou na to krátcí a požádají jej o pomoc. Tak i zde nikdo nedokázal zlé duchy zkrotit, nikdo kromě Božího Syna. Je sice znám jeho krok, jeho první gesto - tedy připlutí do této oblasti, ale posedlý za ním sám přiběhl. Lidem z okolí se to celé však nelíbilo. Dosud si žili, jak to šlo, všechno nějak fungovalo, a najednou přišel Ježíš a je všechno jinak. Celou noc se plavil po moři, v bouři, větru, ve vlnách, aby na druhém břehu našel jednoho posedlého, toho vysvobodil a přitom ponechal dva tisíce prasat svému osudu.
44
Stálo mu to za to? Ježíš tímto příběhem jasně ukazuje, že mu jde o každého člověka, ať už je sebevíc daleko, trpí ledasčím a je těžké se k němu dostat. Avšak důležité je, aby se dotyčný ve skrytu toužil uzdravit, osvobodit, a aby věřil Ježíšovi, že on mu dokáže pomoci. V Markově evangeliu Ježíš často po vykonání zázraku nařizuje mlčenlivost, zde ovšem vybízí k opaku - šíření zvěsti o tom, co Pán vykonal. Z toho vyplývá výzva, která podporuje lidi k hlásání evangelia mezi pohany (nevěřícími). Osvobození od zla je tedy osvobození k hlásání evangelia. Ten, kdo je uzdraven a osvobozen, se vrací tam, odkud pochází, avšak s poselstvím o Božím milosrdenství.
6.1.3 Myšlenky po jednotlivých verších v.1 - ,,Přijeli na protější břeh moře do krajiny gerasenské." Symbol protějšího břehu může působit jako druhá strana čehosi, určitý protipól, líc, neznámo. Také může označovat, že Ježíš spolu s učedníky dorazili do cíle. Plavili se v noci bouří a konečně jsou tu. V místě, kam Ježíš chtěl přijet, kde se bude něco dít. V pohanské oblasti. v. 2 - ,,Sotva Ježíš vystoupil z lodi, vyšel proti němu z hrobů člověk posedlý nečistým duchem." Dalo jim hodně úsilí dostat se blízko k člověku. Celou noc se plavili, zdolávali překážky, bouře a vítr je možná hnaly zpátky, zrazovali je od cíle, ale Ježíš byl neoblomný a tyto "rušitele" zdolal, aby dorazil k potřebnému. Posedlý se k němu hned hrnul, jako by na Ježíše čekal jako na smilování. Konečně přijel zachránce. Je zde znatelná síla, která ho za
45
Ježíšem táhla. Dotyčný jakoby po Ježíšovi žíznil. Ježíš nezůstal na pohanské půdě bez povšimnutí - hned při prvním došlápnutí nohy už se k němu přihnal člověk, který ho potřeboval. Je zde vidět, že uvnitř toho ovládnutého těla je duše, která lační po Bohu, ačkoli zlo nad ním má velkou moc. Touha po Boží lásce je však mnohem větší a silnější. v. 3 - ,,Ten bydlel v hrobech a nikdo ho nedokázal spoutat už ani řetězy." Hroby jsou zde jako úkryty před životem. Úkryty před okolním světem. Jakoby ulity, kam se člověk schovává, protože mu nikdo nerozumí. Dotyčný žil s bázní před lidmi, kteří mu nedokázali pomoct. Snažili se použít hrubou sílu a násilí na jeho záchranu, čímž mu naopak ubližovali. Chtěli spoutat zlé duchy, ale mezitím poutali člověka ukrytého uvnitř. v. 4 - ,,Často už ho spoutali okovy i řetězy, ale on řetězy ze sebe vždy strhal a okovy rozlámal. Nikdo neměl sílu ho zkrotit." Okovy a řetězy byly špatný lék, a přesto jako by lidé doufali, když je zkoušeli používat opakovaně, že tím jeho stav vyřeší. Dotyčný jim ale jasně dával najevo, že tím mu nepomohou. Snažili se ho utlumit, potlačit jeho vnější projevy, ale nehledali již vnitřní zranění, onu ránu duše, která potřebovala zahojit. Jako kdyby odsuzovali člověka, který se navenek nějak projevuje - tak, jak je to neobvyklé, nepřípustné. Dělal ostudu, ukazovali si na něj prstem, snažili se ho umlčet, až ho zahnali pryč za město a všem se ulevilo, že již není na očích. Z kontextu lze vidět, že důraz na sílu posedlého ukazuje na ještě větší sílu Ježíšovu. Ježíš dokáže přemoci i fyzicky velmi silného muže, aniž by sám tuto fyzickou sílu užil.
46
Vyvstává zde paralela se Zj 20, 1-3, kde sestupuje z nebe anděl a spoutává řetězem satana na tisíc let. Přímé spojení vidět není, ale motivy jsou podobné - u Marka je však satan stále ,,nespoutaný". 99 Pozemské řetězy nemají žádnou moc, ale Ježíšova moc zdolá i zdánlivě nezdolatelné. v. 5 - ,,A stále v noci i ve dne křičel mezi hroby a na horách a bil do sebe kamením." Křičel urputnou bolestí, ze všech sil volal o pomoc, leč marně. Nesnášel se za své utrpení, nesnášel svůj život. Jako by bylo k nevydržení takhle žít, a tak se bil. Zlí duchové ho nabádali k sebeubližování - možná mu našeptávali: ,,Nikdo tě nemá rád, rodina a přátelé tě opustili, skoncuj s tím." Možná se muž snažil bitím ze sebe naopak zlé duchy vyhnat, aniž by chtěl skončit se životem. Byl však tolik zdrcený a zničený jejich ovládáním, že již propadal zoufalství a emoce ho doháněly k těmto činům sebepoškozování. v. 6 - ,,Když spatřil zdálky Ježíše, přiběhl, padl před ním na zem" Přiběhl - opět je zde zdůrazněna hnací síla, magnet, který ho k Ježíšovi přitáhl. Jako kdyby tím vyjadřoval: ,,Konečně je tu! Musím se s ním setkat! On jediný mi může pomoci." Padnutím k zemi mu vzdal úctu: ,,Mistře, Otče," a ukázal, že Ježíš je Pán. Onen muž se s Ježíšem setkal poprvé a hned ho poznal, hned věděl, s kým má tu čest. To značí sílu Ježíšovy osobnosti. Ty, kdo ho neznají a možná nechtějí poznat, je setkání s ním změní natolik, že okamžitě poznají, o koho tu jde, a padnou mu k nohám.
99
DONAHUE R., HARRINGTON. Sacra Pagina. Evangelium podle Marka. s. 176.
47
v. 7 - ,,a hrozně křičel: Co je ti po mně, Ježíši, synu Boha nejvyššího? Při Bohu tě zapřísahám, netrap mě!“ Kdyby nenavazoval další vysvětlující verš, znělo by to, jako kdyby dotyčný věděl, že Ježíš přijel kvůli němu ho zachránit. Jako by mu přiběhl naproti rovnou ho zastavit, aniž by Ježíš vůbec promluvil. Je zde zajímavé, že dotyčný, resp. v této přímé řeči zlí duchové, vědí, kdo Ježíš je - Boží Syn. Zvláštní je také onen paradox, že zapřísahají na existenci Boha. V první části přímé řeči to může znít nevinně, pokorně, jako snižování sebe sama - jsem jen malý člověk, viz „nezasloužím si, abys ke mně přišel“ (srov. Lk 7,6). Ve druhé části přímé řeči zlí duchové vědí, jakou má Ježíš moc - i nad nimi. Bojí se ho - zde je vidět kontrast mezi mužem a zlými duchy, kteří ho ovládají - muž běžel za Ježíšem, ale zlí duchové ho od sebe odhánějí. Tím je poukázáno na veliké odhodlání muže, který svádí vnitřní boj se zlými duchy. On se chce setkat s Ježíšem, oni mu v tom zabraňují, pak jako by muž sebral všechny své síly a řekl si, že za Ježíšem musí, že pro to udělá všechno. A tak se vzchopí, vydá se ze všech sil a rozeběhne se za Ježíšem. Tím ale vnitřní boj nekončí a zlí duchové se stále ozývají, teď již nahlas, přímo k Ježíšovi. v. 8 - ,,Ježíš mu totiž řekl: „Duchu nečistý, vyjdi z toho člověka!“ Ježíš neoznačuje člověka za nečistého, ale rozlišuje mezi nečistým duchem, který je v člověku, a člověkem, jenž je ovládán někým/něčím jiným. Ví, že jako takový není špatný. Věděl hned, co dotyčnému je a jak mu pomoci. Tento způsob by se v dnešní době dal přirovnat k exorcismu. Ježíš vyhodnotil situaci tak, že dotyčnému může pomoci pouze takto. Mnohdy jindy se však stačí setkat s Ježíšem a přijmout ho do svého života.
48
Na toto rozeznávání dnes lidem slouží kněží, ale důležité je za nimi přijít a svěřit se. v. 9 - ,,A zeptal se ho: ‚Jaké je tvé jméno?‘ Odpověděl: ‚Mé jméno je „Legie“, poněvadž je nás mnoho‘.“ Ježíš se o něm chtěl dozvědět víc, přiblížit se mu, aby mohl zasáhnout přímo do jádra, a člověka očistit celého - aby někde v něm nezůstalo vůbec nic zlého. Nečistí duchové přiznali, že jich je víc a jsou propojeni, semknuti. To svědčí o známce toho, že Ježíše poslouchají, odpovídají mu, neignorují ho. ,,Znát jméno nečistého ducha znamená mít nad ním moc. Exorcista tohoto jména užívá, když žádá Boha, aby ho vyhnal." 100 v. 10 - ,,A velmi ho prosil, aby je neposílal pryč z té krajiny." Zde je opět vidět důkaz nadřazenosti Ježíše nad zlými duchy. Zvýrazňuje se tu Ježíšova převaha. Může to vyznít, jako kdyby si zlí duchové chtěli najít jinou oběť, když je Ježíš z této osoby vyhání. Prosí ho, aby mohli dál někde působit, aby nebyli nadobro zničeni. Můžeme vidět paralelu v Lukášově evangeliu 11, 24-26, kdy je nečistý duch vyhnán z člověka, hledá místo, kde by zakotvil, a když ho nenalezne, přibere sedm dalších zlých duchů a vrátí se zpět do dotyčného, který byl očištěn. Možná v našem příběhu zlí duchové nechtějí být vyhnáni pryč z této krajiny, aby mohli být případně připraveni na to se do tohoto muže vrátit. v. 11 - ,,Páslo se tam na svahu hory veliké stádo vepřů."
100
DONAHUE, HARRINGTON. Sacra Pagina. Evangelium podle Marka.. s. 178.
49
Stádo vepřů v tomto verši zdůrazňuje, že se příběh odehrává v pohanské oblasti. U Židů bylo zakázané chovat vepře, stejně tak jako profese jejich pasení. 101 v. 12 - ,,Ti zlí duchové ho prosili: „Pošli nás, ať vejdeme do těch vepřů!“ Opět Ježíše prosí. Ve verši 10 ho prosí pouze o to, aby je nevyháněl pryč. Nyní předkládají vlastní návrh, co s nimi má udělat. Dokonce můžeme paradoxně říci, že se modlí. Prosí Ježíše, aby se nad nimi smiloval. Vědí, že musí z dotyčného ven, že je to Ježíšův záměr, ale snaží se zmírnit jeho vůli a vnést do toho své přání. Zlí duchové moc dobře vědí, kdo je Ježíš a jakou má moc. Očividně se ho bojí. v. 13 - ,,On jim to dovolil. Tu nečistí duchové vyšli z posedlého a vešli do vepřů; a stádo se hnalo střemhlav po srázu do moře a v moři se utopilo. Bylo jich na dva tisíce." Ježíš určitě věděl, co se stane, když pošle zlé duchy do vepřů. Proto jim to také dovolil. Věděl, že i když jim vyhoví, nebudou již moci škodit. Zlí duchové to však nedokázali předvídat. Zde se ukazuje, že i když má dnešní člověk nějaké přání, Bůh mu ho může splnit, ale výsledek - tam, kam nás Bůh chce dovést - to v podstatě nezmění. V předchozím příběhu má Ježíš moc nad bouří, tedy nad mořem, a nyní do něj posílá zlé duchy. To je ukázka toho, že i když je poslal pryč, nepřestává nad nimi mít moc. 102
101 102
DONAHUE, HARRINGTON. Sacra Pagina. Evangelium podle Marka.. s. 179. DONAHUE, HARRINGTON. Sacra Pagina. Evangelium podle Marka. s. 179.
50
v. 14 - ,,Pasáci utekli a donesli o tom zprávu do města i do vesnic. Lidé se šli podívat, co se stalo." Musel to být pro ně šok, jako pro kohokoli jiného, který před svým zrakem viděl zázrak. A tento byl ještě tak viditelný - jak onen posedlý, pobíhající nahý v hrobech, ztlučený kameny, křičící, tak dva tisíce vepřů, které se hnaly střemhlav do moře. To zasáhne člověka víc, než když vidí například někoho s ochrnutou nohou, jak se najednou postaví. V tomto příběhu bylo hodně dramatičnosti. A takováto událost se samozřejmě nemůže obejít bez šíření a zvědavosti lidí kolem. Všichni se musejí jít podívat, aby na vlastní oči uviděli, co se vlastně stalo. v. 15 - ,,Přišli k Ježíšovi a spatřili toho posedlého, který míval množství zlých duchů, jak sedí oblečen a chová se rozumně; a zděsili se." Nevěřili, že by se dotyčný dal zachránit. Podle nich zkusili všechno a stejně to nefungovalo. Musel to být pro ně šok, že to někdo dokázal a ještě k tomu bez okovů a řetězů. Je tu jasně vidět naprostý opak dřívějšího stavu muže, naprostá závratná změna. To, že se zděsili, je možné vnímat jako údiv nad velikou Boží sílou. v. 16 - ,,Ti, kteří to viděli, vyprávěli jim o tom posedlém a také o vepřích, co se s nimi stalo." Očití svědci byli plní toho, co před chvílí viděli. v. 17 - ,,Tu počali prosit Ježíše, aby odešel z těch končin." Ježíš narušil jejich klid a způsobil velký rozruch. Lidé se báli, co by se ještě mohlo stát, a tak Ježíše prosili, ať jde raději pryč, že to už stačilo. Možná se také báli o svá hospodaření, o svou práci - přece jen nechal Ježíš
51
zahynout velké stádo prasat, což pro ně byl jak zdroj obživy, tak i zajištění zaměstnání řady lidí. v. 18 - ,,Když vstupoval na loď, prosil ho ten člověk dříve posedlý, aby směl být s ním." Ježíš je poslechl a chystal se odplout. Nikomu se nevnucuje, kdo ho vyhání pryč, toho poslouchá. Udělal to, co bylo nutné, a zase šel. Po zkušenosti s Ježíšem už s ním dotyčný chce být pořád, chce se mu odvděčit, nedovede si představit život bez něj. v. 19 - ,,Ale Ježíš mu to nedovolil a řekl: „Jdi domů ke své rodině a pověz jim, jak veliké věci ti učinil Pán, když se nad tebou smiloval.“ Ježíš nedovolil muži, aby s ním zůstal. Místo toho mu dává za úkol obnovit své vztahy v rodině a rozhlašovat veliké Boží divy. Je to symbolika toho, že osvobození od zla obnovuje vztahy s blízkými a také, že s Ježíšem lze být i v rodině - na dnešní dobu to můžeme převést tak, že člověk, který chce žít s Ježíšem, nemusí nutně jít jen do zasvěceného života, ale je nutné ho přivést i do rodin. Jako kdyby dotyčnému říkal: ,,Já jdu, teď tu máš úkol ty." Ačkoli Ježíše prosil, on ho vyslyšel, ale ukázal mu pro něj lepší plán - to jsou znaky Boží reakce na modlitby. v. 20 - ,,Ten člověk odešel a začal zvěstovat v Dekapoli, jak veliké věci mu učinil Ježíš; a všichni se divili." Muž Ježíše poslechl a v podstatě se z něj stal misionář, hlasatel evangelia. Důsledkem je tedy jeho totální životní obrat.
52
6. 2 Uzdravení ženy s krvotokem103 6.2.1 Exegeze Vymezení textu Verš 5,21 navazuje na verš předcházející 5,20, kdy děj přirozeně navazuje, bez jakéhokoli přerušení. Vymezený text je označen nadpisem Vzkříšení dcery Jairovy, protože jsou zde dva příběhy vklíněny do sebe. Pro účely této práce a zjednodušení se budeme zabývat pouze příběhem ženy s krvotokem. Ten končí veršem 5,34, na nějž navazuje verš 5,35, kterým se příběh vrací k dceři Jairově. Vzdálený kontext Protože se jedná o příběh z páté Markovy kapitoly, navazující na příběh ,,Uzdravení posedlého v Gerase", kterým jsme se již zabývali, je vzdálený kontext stejný. Blízký kontext Textu bezprostředně předchází příběh o uzdravení posedlého v Gerase 104. Po textu následuje samotný příběh vzkříšení dcery Jairovy a po něm Ježíšovo kázání v Nazaretě.
Struktura textu
103 104
Bible - Český ekumenický překlad. Marek 5, 21-34. Bible - Český ekumenický překlad. Marek 5, 1-20.
53
Jairova prosba o záchranu dcery (v. 21-24) krvácející žena v davu a její dotknutí se Ježíše (v. 25-29) Ježíšovo zjištění, co se stalo, a rozhovor se ženou (v. 30-34)
6.2.2 Hermeneutika105 Ježíš se opět vrací zpět na židovskou půdu, kde ho obklopují zástupy lidí. Přichází k němu Jairos, představený synagogy, a nečekaně před ním pokleká. To může být překvapující, protože při jeho poslední návštěvě synagogy se farizeové s herodiány domlouvali, jak ho zahubí 106 Jairos Ježíše žádá, aby uzdravil jeho dceru, a Ježíš nemešká, ale okamžitě se vydává na cestu. V té chvíli přichází na scénu žena, která trpěla dvanáct let vaginálním krvácením. Toto krvácení zabraňovalo ženě rodit děti a činilo ji trvale nečistou. Bezdětné manželství je však v Bibli považováno za závažný zdroj utrpení (např. Gn 16,1-6; 30,1-8). Samotná bezdětnost byla většinou připisována vině ženy a byla důvodem k rozvodu. Proto se žena v příběhu objevuje na veřejnosti sama, a tolik jí záleželo na jejím uzdravení, že vynaložila veškerý svůj majetek na léčbu, která však nepomohla. Vystupuje zde však jako žena odvážná a z vlastní iniciativy jednající. Jedná pouze na základě toho, co o Ježíši slyšela, a snaží se k němu přes hojný zástup dostat. Hnací silou je jí naděje a víra, že se uzdraví a navrátí se k plnohodnotnému životu. Zdolá tedy fyzickou bariéru davu a nábožensko-společenskou bariéru své nečistoty a dotkne se Ježíše. V tu chvíli její nemoc zmizí a ona ucítí, že je uzdravena. Ve stejnou chvíli Ježíš ucítí, že z něj vyšla uzdravující moc a poprvé v příběhu promluví. Ptá se, kdo se ho dotkl, ačkoli v předchozích 105 106
DONAHUE, HARRINGTON. Sacra Pagina. Evangelium podle Marka.. s. 184-193. Bible - Český ekumenický překlad. Marek 3,6.
54
příbězích věděl i to, co si jiní myslí 107. Od učedníků se mu dostává ironické odpovědi. Žena, která před chvíli byla odvážná, přistupuje najednou k Ježíšovi s bázní. Ten ji však požehná a propouští s příslibem trvalého zdraví.
6.2.3 Myšlenky po jednotlivých verších v. 21 - ,,Když se Ježíš přeplavil v lodi opět na druhou stranu a byl ještě na břehu moře, shromáždil se k němu velký zástup." Již nebyla žádná bouře, ale klid - Ježíš se vracel zpět ke svým. Jeho lid už na něj netrpělivě čekal. Lidé se na něj těšili, vyhlíželi ho. Ježíš se jim na nějakou dobu vzdálil, aby pomohl potřebnějšímu. Oni ho v tu chvíli neviděli, neslyšeli, ale žili v naději, že ho zase spatří. To je možno aplikovat na dnešní dobu podobně jako když člověk Boha v nějakém období neslyší, jako by se mu ztratil z dohledu. Bůh pro to však má vždy své důvody. Možná ví, že člověk nějakou dobu musí být jakoby bez něj, aby se dokázal postavit na vlastní nohy, aby se dokázal seberealizovat, aby dokázal něco sám, respektive aby si uvědomil, že něco dokáže. Neznamená to, že Bůh člověka opouští navždy, ale vždy se zase navrací. v. 22 - ,,Tu přišel jeden představený synagógy, jménem Jairos, a sotva Ježíše spatřil, padl mu k nohám" Představený synagogy - poměrně vysoká hodnost a on se Ježíšovi poklonil. Tím mu prokázal úctu a projevil, že Ježíš je vyšší ,,hodnosti" než on.
107
Bible - Český ekumenický překlad. Marek 2,8.
55
v. 23 - ,,a úpěnlivě ho prosil: „Má dcerka umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila!“ Jairos byl nejspíš už tak bezradný, že šel za Ježíšem. Nevěděl, co si počít, vyzkoušel všechno možné, ale nic nepomáhalo. Poslední naději měl v Ježíšovi, že jeho dceru dokáže zachránit. Snaží se mu dokonce říct, jak to má udělat, hlavně, aby to bylo rychle a dcera nezemřela. v. 24 - ,,Ježíš odešel s ním. Velký zástup šel za ním a tlačil se na něj." Ježíš bez jakýchkoli řečí a protestů poslechl a šel s ním. Vyslechl jeho úpěnlivou prosbu. Tlačil se na něj velký dav lidí, kteří byli nejspíš zvědaví. Měli šanci být svědky zázraku, a tak chtěli být u toho. Možná to brali jako senzaci, možná si mezi sebou šeptali, že Ježíš jde uzdravovat. Museli být plni napětí, jestli to dokáže a jestli to stihne. v. 25 - ,,Byla tam jedna žena, která měla dvanáct let krvácení." V tom přichází na scénu žena, u které se autor pozastavuje a popisuje její nemoc. Trpěla dvanáct let krvácením, čímž byla podle Židovských zákonů označena za nečistou 108 Nemohla rodit děti, musela být v ústraní, nemohla být po dlouhá léta plnohodnotnou ženou. V podstatě trpěla tím, že je žena. Musela se naučit žít ve společnosti mužů a přitom se jim a všem ostatním obloukem vyhýbat. v. 26 - ,,Podstoupila mnohé léčení u mnoha lékařů a vynaložila všecko, co měla, ale nic jí nepomohlo, naopak, šlo to s ní stále k horšímu." Dala vše, co měla, na to, aby se stala opět ženou, opět člověkem, který bude moci žít, a ne se neustále ukrývat. Zkusila vše, ale nic však 108
srov. Bible - Český ekumenický překlad. Leviticus 12; Leviticus 15, 19-33 .
56
nepomohlo. Musela pociťovat bezradnost, zoufalství, možná samu sebe již odepsala. Setkávání s lékaři pro ni byly jedny z mála kontaktů s lidmi vůbec. Ačkoli jí nepomáhali zdravotně, možná u nich hledala útěchu alespoň v tom ohledu, že se s nimi mohla stýkat. Lékaři, kteří ji léčili, ji nedokázali pomoci, možná ani neznali příčinu její nemoci, což bylo důvodem nemožnosti jejího uzdravení. To je typické pro psychosomatická onemocnění, jak je uvedeno v předchozích kapitolách. Podle současné lékařské vědy se lze domnívat, že v případě této ženy šlo o nemoc zvanou menoragie (menorrhagia), tedy prodloužené silné menstruační krvácení. Téměř vždy propuknutí této nemoci předchází spouštěcí faktor, který může být například v podobě těžkého zklamání, zranění v milostném vztahu atd. Co bylo pravou příčinou u této ženy, nevíme, ale z jejího příběhu můžeme vyvodit, že nepřekonatelné zábrany a strach z kontaktu s lidmi, nebyly jen důsledkem její nemoci, ale také její příčinou. Kvůli tomu se nemohla dostat ze začarovaného kruhu a nikdo ji nedokázal vyléčit. 109 v. 27 - ,,Když se doslechla o Ježíšovi, přišla zezadu v zástupu a dotkla se jeho šatu." V Ježíše uvěřila pouze z doslechu. Před tím ho na vlastní oči neviděla, neměla s ním zkušenost. Sebrala odhodlání, a i když jí to Zákon zakazoval, riskovala a šla mezi lidi, aby se alespoň trochu Ježíšovi přiblížila. Vědomě natáhla ruku a dotkla se ho. Věděla, že když se ho dotkne, stane se podle Zákona také nečistým. Pokud ale věřila v Ježíšovu uzdravující moc, pokud věřila, že je to Boží Syn, určitě i věděla, že je nemožné, aby se někdo takový stal nečistým. 109
MILFAIT, René. Uzdravení ženy s krvotokem a vzkříšení dcery Jairovy.
57
v. 28 - ,,Říkala si totiž: „Dotknu-li se aspoň jeho šatu, budu zachráněna!“ Její víra byla obrovská. Toto jednání nebylo rezignující ve smyslu, že zkusí ještě úplně tu poslední možnost, ovšem velké naděje si nedává, když jí nepomohli jiní. Ne, ona šla plně přesvědčená, že Ježíš je ten, kdo ji uzdraví. Ten, kdo jí navrátí život, ten, kdo ji znovuzrodí, ten, kdo jí ukáže směr a smysl jejího života. Byla natolik pokorná, že se nesnažila na Ježíše promluvit, nesnažila se ho prosit o uzdravení. Nechtěla na sebe vůbec upozorňovat. Věděla, že je nemožné, aby se jí - nečisté ženy - na veřejnosti dotkl muž. Věřila, že onen možná vteřinový tajný dotek, kterého si možná Ježíš ani nevšimne, dotek jeho pláště, bude mít takovou moc, že ji zachrání. Doufala, že mezi tou řadou doteků od davu tlačícího se na Ježíše, si jí nikdo, ani on, nevšimne. Netoužila uzdravit jen své tělo, možná více chtěla uzdravit svou duši, která byla tolik sama, tolik nešťastná, a která v tomto případě mohla být zachráněna pouze přes tělo. v. 29 - ,,A rázem jí přestalo krvácení a ucítila v těle, že je vyléčena ze svého trápení." Ježíš člověka vyslechne a pomáhá ihned, bez jakýchkoli prodlev. Víra ženy měla uzdravující moc a byla tak silná, že ji hmatatelně pocítila. Okamžitě věděla, že se něco stalo, něco silného, co prošlo jejím tělem. Jednalo se tak o uzdravení na veřejnosti, ale zároveň ve skrytu, protože nikdo jiný kromě ženy a Ježíše o tom nevěděl a nebylo to vidět. ,,V tomto okamžiku proniká síla Pána úplně do víry, která pohybuje její rukou a do důvěry, která nechá její prsty dotknout se lemu pláště, a v jejím
58
životě už nikdy nebude ten pocit nečistoty, vyčlenění, nepřijetí, věčného dokazování/placení a odčiňování, věčné lamentace nad rolí vlastního pohlaví." 110 Jediný drobný okamžik, který jí změnil život. Kdyby nesebrala odvahu a nešla bojovat za své ženství, možná by do konce života byla nucena zůstat v ústraní, bez jakéhokoli kontaktu s lidmi. Jak takto má žít člověk, který je stvořený pro vztahy? v. 30 - ,,Ježíš hned poznal, že z něho vyšla síla, otočil se v zástupu a řekl: Kdo se to dotkl mého šatu?“ Ježíše se určitě v davu dotkl kdekdo, ale žádná síla z něj nevyšla, až do doteku oné ženy. Sám k tomu však nedal povel. Jako kdyby tak učinil skrze něj Otec v nebi. Ježíš určitě věděl, co se stalo, ale chtěl na tu ženu poukázat, chtěl se jí zabývat, chtěl ji vidět tváří v tvář. Stalo se tak během cesty, co šel zachraňovat jinou ženu. Jairos, i všichni ostatní byli jistě nervózní, aby k ní stihl dojít, ale Ježíš se zastavuje a jasně ukazuje, že tu jsou ještě jiní potřební. Ježíš je plně otevřen kontaktu s každým člověkem, chce se mu věnovat osobně, má čas na jedince. v. 31 - ,,Jeho učedníci mu řekli: „Vidíš, jak se na tebe zástup tlačí, a ptáš se: ‚Kdo se mne to dotkl?‘“ Nepochopení učedníků bylo zcela na místě. Říkali si, jak se na něco tak jasného může Ježíš vůbec ptát? Zároveň ho tím odbyli, jako by říkali, ať to neřeší, a jdou honem dál. Ježíš ale moc dobře věděl, na co se ptá. Věděl, že se stalo něco výjimečného. Na ženu chtěl poukázat, aby lidé viděli, že 110
MILFAIT, René. Uzdravení ženy s krvotokem a vzkříšení dcery Jairovy.
59
se Ježíše nemusejí bát, nemusí k němu přistupovat tajně, ale každý má nárok na osobní setkání s ním. Žena si také potřebovala prožít onu skutečnost, že již není nečistá, ale je rovnocenná se všemi ostatními, ba dokonce tímto činem vyzdvižena. v. 32 - ,,On se však rozhlížel, aby našel tu, která to učinila." Rozhlížel se, aby se jeho pohled střetnul s tou, která po něm toužila a která v něj bezmezně věřila. I když žena dosud nepromluvila, její chůzí a natahováním se po Ježíšovi jako by po něm volala. A on, i když měl zrovna na práci něco jiného, nechal toho, zastavil se, otočil a chtěl se oné ženě plně a osobně věnovat. v. 33 - ,,Ta žena věděla, co se s ní stalo, a tak s bázní a chvěním přišla, padla mu k nohám a pověděla mu celou pravdu." Najednou jí možná došlo, co si troufla udělat, a dostala strach. Avšak protože věděla s kým má tu čest, netroufla si lhát, ale řekla mu pravdu. Došlo zde k naprostému kontrastu dvou lidí - zcela svatý a čistý muž, zasvěcený Bohu, a oproti němu nešťastná žena, která je vyloučená ze společnosti, která trpí nemocí, která je označena za nečistou. 111 v. 34 - ,,A on jí řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila. Odejdi v pokoji, uzdravena ze svého trápení!“ Ježíš ji nazývá dcerou - dcerou Boží. Je to známka úplného přijetí a porozumění. Projevil jí lásku. Lásku, kterou jí možná uplynulých 12 let nikdo neprojevil. Zároveň neříká, že ji uzdravil jeho šat, ale její víra - tím je ukázána jak obrovská síla víry, tak i Boží pokora. Vysílá ji do nového života, ve kterém se již nemusí bát a skrývat. 111
MILFAIT, René. Uzdravení ženy s krvotokem a vzkříšení dcery Jairovy.
60
Ježíš ji nepokáral za to, co udělala. Naopak ji v podstatě pochválil a vyzdvihl nad všechny ostatní.
6. 3 Uzdravení malomocného112 6.3.1 Exegeze Vymezení textu Veršem 1,40 začíná poslední úsek první kapitoly Markova evangelia. Příběh navazuje na text předcházející, kdy Ježíš s učedníky odchází kázat do okolních měst po celé Galileji. Příběh je označen nadpisem Uzdravení malomocného a veršem 1,45 je zakončen. Poté již pokračuje druhá kapitola evangelia. Vzdálený kontext Vybraný text se nachází v první kapitole Markova evangelia, kde mu předchází pouze vyprávění o Janu Křtiteli, Ježíšově křtu, pokušení na poušti, povolávání učedníků a Ježíšova činnost v Kafarnau, včetně uzdravení posedlého. Po tomto úryvku se v evangeliu objevuje povolávání dvanácti učedníků, Ježíšovy zázraky, spory (o půst, o sobotu), série podobenství a dále viz kapitola 5.3.1 u příběhu Uzdravení posedlého v Gerase.
112
Bible - Český ekumenický překlad. Marek 1, 40-45.
61
Blízký kontext Textu bezprostředně předchází, jak je Ježíš v domě Šimona a Ondřeje a obsluhuje je Šimonova tchýně, kterou Ježíš zbavil horečky. Ježíš pak uzdravoval mnoho nemocných a posedlých, které mu nosili ke dveřím. Ježíš se pak odebral na pusté místo. Když ho ostatní našli, řekl jim, ať společně jdou i do jiných městeček kázat. Po textu bezprostředně následuje uzdravení ochrnutého, které Ježíš učinil poté, co se vrátil zpět do Kafarnau. O jeho návratu se doslechly davy lidí, a tak někteří ochrnutého přes ně k Ježíšovi nemohli dostat. Museli tedy rozebrat střechu a spustit ho z ní do místnosti, kde byl Ježíš, aby ho uzdravil.
Struktura textu prosba o očištění (v. 40) samotné očištění (v. 41-42) poslání pryč a Ježíšův příkaz (v. 43-44) neuposlechnutí, rozhlašování (v. 45)
6.3.2 Hermeneutika113 Uzdravení malomocného je dosud v Markově evangeliu nejživějším vyprávěním. Na rozdíl od předcházejících uzdravení (posedlý a Šimonova tchýně), je jednání malomocného znázorněno pomocí tří úzce souvisejících gest, činů: naléhá, padá na kolena a vyjadřuje prosbu. Jeho pád na kolena, prosba a prohlášení, že ho Ježíš může očistit, podtrhuje Ježíšovo božství.
113
DONAHUE R., HARRINGTON. Sacra Pagina. Evangelium podle Marka.. s. 105-106.
62
Malomocenství bylo v té době nejobávanější chorobou, protože oddělovalo lidi od blízkých a celkově od společenství. Výroky rabínů přirovnávají dokonce uzdravení z malomocenství ke vzkříšení z mrtvých. Příběh také ukazuje Ježíše jako velice lidského, který jedná na základě soucitu a dotýká se malomocného, čímž se sám stává kulticky nečistým. Posléze se v textu vyskytuje paradox - ačkoli Ježíš porušil zákony kultické nečistoty, nařizuje dotyčnému, aby se řídil předpisy a šel se ukázat knězi a obětovat za své očištění, co Mojžíš přikázal. Muž, který byl očištěn, pak porušuje Ježíšův příkaz, aby o tom nikomu neříkal, a podobně jako ostatní, které Ježíš uzdravil, jde hlásat Boží slovo a v podstatě se tak stává misionářem.
6.3.3 Myšlenky po jednotlivých verších v. 40 - ,,Přijde k němu malomocný a na kolenou ho prosí: „Chceš-li, můžeš mě očistit.“ Malomocný k Ježíšovi přišel, což značí, že se Ježíš nikdy nikomu nevnucuje, ale čeká, až za ním člověk přijde. Padl na kolena, čímž Ježíše chválil, vzdal úctu, prokázal gesto, že je pro něj Pán. Prosil - prosba přichází jako druhá v pořadí, tedy až po chvále. Dotyčný se k Ježíšovi hned nehrne s tím, co po něm chce, ale nejdříve mu vzdá úctu. Slova ,,chceš-li, můžeš" označují víru malomocného, že to Ježíš dokáže. Zároveň poukazují na jeho pokoru, tedy, pokud to Ježíšova vůle není, ať tak nedělá a on to přijme. Zde je příhodné srovnání s výrokem: ,,Ne má, ale tvá vůle se staň.". Je zde důraz na konečné slovo Pána. Zajímavé je, že malomocný neprosí o uzdravení, ale o očištění. Důvodem může být to, že se malomocenství a jiné nemoci považovaly jako trest za
63
hříchy. Malomocný tedy může prosit primárně za očištění od hříchů, což by znamenalo vyléčení z této nemoci. v. 41 - ,,Ježíš se slitoval, vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci, buď čist.“ Slitování Ježíše ho ukazuje ve velice lidském světle. Ukazuje, že mu může být někoho líto, podobně jako další lidské vlastnosti na jiných místech (Ježíš se rozčílil - , Ježíš plakal - ...). Vztažení ruky můžeme vnímat jako symbol přijetí. Malomocným se lidé vyhýbali a Ježíš je k němu naopak vstřícný a nakloněný. Přijímá ho, i když jiní ho odmítají. Samotný dotek je zdůraznění přímého kontaktu s ním. Ježíš ho jistě mohl uzdravit pouhým slovem, ale gesto doteku zde bylo důležité, aby zde byl zdůrazněn osobní zážitek - Ježíš se vlastní rukou, osobně, dotýká nečistého. Ježíš promluvil - stejně jako by se nemusel malomocného dotýkat, tak určitě nemusel ani promluvit, ale mohl ho uzdravit pouhou myšlenkou. Vyslovení něčeho nahlas můžeme považovat za určitý symbol uskutečnění, potvrzení vlastní vůle, že to opravdu chce učinit. v. 42 - ,,A hned se jeho malomocenství ztratilo a byl očištěn." Ježíš neočišťuje postupně, ale ihned celého člověka. Když je dnešní člověk nemocný, mnohdy trvá dny či dokonce týdny, než nemoc zmizí úplně. Ježíš je však v kontrastu s tímto uzdravováním - on je schopný uzdravit teď a všechno. Jedná neprodleně, nepodmiňuje, nedává úkoly, aby za odměnu splnil dotyčnému, co chce, ale plní hned. v. 43 - ,,Ježíš mu pohrozil, poslal jej ihned pryč" Jako by nebylo na co dál čekat. Malomocný je uzdraven, v plné síle a je vyslán žít a již se neotáčet za svou minulostí.
64
v. 44 - ,,a nařídil mu: „Ne abys někomu něco říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a obětuj za své očištění, co Mojžíš přikázal – jim na svědectví.“ Ježíš nechce, aby se lidé dozvěděli o tom, co udělal. Chce zůstat skryt, v ústraní. Nechce, aby jeho činnost byla veřejná, aby se z toho stala senzace, za kterou se všichni budou sjíždět. V dnešní době by byl možná na prvních stranách bulvárních plátků, shromažďovali by se u něj novináři s mikrofony, fotografové by fotili každý jeho pohyb. To však pokorný Ježíš odmítá. v. 45 - ,,On však odešel a mnoho o tom vyprávěl a rozhlašoval, takže Ježíš už nemohl veřejně vejít do města, ale zůstával venku na opuštěných místech. A chodili k němu odevšad." Onen muž si to však nemohl nechat pro sebe. I přes Ježíšův zákaz začal tedy rozhlašovat, co se přihodilo. Zkušenost s Ježíšem, který mu navrátil život, byla natolik silná, že ji musel rozhlásit, kde se dalo. Tím však, ač nejspíš nechtíc, Ježíšovi uškodil tím, že mu zamezil působení ve městě, protože ho tam již všichni znali. Ježíš zde podtrhuje svou pokoru a nezájem o veřejnou podívanou tím, že zůstává na opuštěných místech. Potřebuje klid sám na sebe, na modlitbu, na vztah s Otcem, se kterým vždy spolupracuje.
65
6.4 Uzdravení slepého od narození114 6.4.1 Exegeze Vymezení textu Text začíná devátou kapitolu Janova evangelia a je nazván nadpisem Uzdravení slepého. Je jím však nazvána část až do verše 41, kterým zároveň celá kapitola končí. Pro účely této práce se budeme věnovat pouze první části příběhu, tedy přímo uzdravením slepého, do verše 11. Od verše 12 pokračuje příběh, ve kterém vystupuje uzdravený člověk spíše jako svědek Ježíšova zázraku než jako primární aktér. Vzdálený kontext Vybraný text se nachází na začátku deváté kapitoly Janova evangelia, kterému předchází vyprávění o Janu Křtiteli, povolání učedníků, svatba v Káně Galilejské a Ježíšův zázrak proměnění vody ve víno, rozmluva s Nikodémem, se samařskou ženou, Ježíšovo uzdravování, jeho zázraky (nasycení pěti tisíců, kráčení po moři), promluvy k učedníkům, předpovědi jeho smrti, uzdravení v sobotu, po kterém Ježíše začali pronásledovat, dohady, zda je Mesiáš, příběh o ženě cizoložnici a Ježíšova promluva o tom, kým skutečně je. Po textu následují dohady o tom, kdo Ježíš je a co dělá, vzkříšení Lazara, Ježíšův slavný vjezd do Jeruzaléma na oslíku, předpovědi jeho utrpení, umývání nohou učedníkům, pašijové texty Ježíšovy smrti a jeho následné zmrtvýchvstání a zjevování.
114
Bible - Český ekumenický překlad. Jan 9, 1-11.
66
Blízký kontext Textu bezprostředně předchází spor se Židy v chrámu o Abrahamovo otcovství, o to kým je Ježíš a proč ho chtějí zabít. Chtěli ho ukamenovat, ale Ježíš se ukryl a odešel. Po textu bezprostředně následuje vyslýchání uzdraveného, aby jim řekl, kde je Ježíš, jak ho uzdravil a kdo to vůbec je.
Struktura textu vysvětlení proč je člověk slepý (v. 1-5) uzdravení slepého (v. 6-7) údiv a vyzvídání lidí (v. 8-11)
6.4.2 Hermeneutika115 Ježíš v úryvku potkal člověka, který nikdy neviděl a tedy nepoznal světlo. Vzhledem k tomu, že lidé považovali za nemožné, aby Bůh činil člověku zlo jen tak, ptali se učedníci Ježíše, kdo je zodpovědný za zlo, které se děje tomuto člověku. Oslovují Ježíše ,Mistře' a ten jim odpovídá, že smyslem slepoty tohoto člověka je to, že se na něm mají zjevit Boží skutky. V jiných příbězích Ježíš často připomíná, že skutky, které koná, nekoná ze sebe, ale z Boha. Nyní však do svých činů zahrnuje i učedníky, kdy k nim promlouvá v množném čísle ,Musíme konat skutky toho, který mě poslal.' Nastiňuje, že až odejde z této země, již na ní nebude světlo (,přichází noc'), pokud ho neponesou oni. V uzdravení slepého používá Ježíš jistý postup, do kterého zapojuje i samotného aktéra. Ten uposlechne ihned Ježíšovu výzvu, aby se šel umýt do 115
MOLONEY, Evangelium podle Jana. Sacra pagina. s. 313-314.
67
jezera. Byl okamžitě rozhodný - šel, umyl se, vrátil se a viděl. Překlad rybníku Siloe - Poslaný symbolizuje, že slepého neuzdravila voda, ale ,setkání s Poslaným'. Ježíš tak uzdravil člověka, který nikdy neviděl světlo. Tento čin však nevede k oslavě Boha, ale vyvolá chaos. Lidé se dohadují, kdo to před nimi stojí. Dotyčný odpovídá, že je to skutečně on, avšak skutečně neví, jak a proč k uzdravení došlo. Pouze popisuje fyzické skutečnosti. A na to, kdo ho uzdravil odpovídá pouze ,člověk jménem Ježíš'.
6.4.3 Myšlenky po jednotlivých verších v. 1 - ,,Cestou uviděl člověka, který byl od narození slepý." Oproti jiným uzdravením, kde si můžeme často všimnout, že dotyční za Ježíšem sami chodí a prosí ho o uzdravení, tohoto muže si Ježíš sám všiml. Určitě však kolem něj nešel náhodou - mělo smysl se u něj zastavit a diskutovat o jeho postižení. Je zde také zdůrazněno, že byl onen muž slepý od narození. Jedná se o rozdíl než když někdo oslepne následkem úrazu či nějaké nemoci. Jakékoli postižení od narození s sebou nese mínění, že s tím již nelze nic dělat, že tak člověk zůstane. v. 2 - ,,Jeho učedníci se ho zeptali: „Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?“ Učedníci vyslovují otázku, kterou si možná klade řada lidí v dnešní době. Proč mají lidé postižení? Jaký je v tom smysl? Projevila se na nich hříšnost světa? Musí to odnášet za ostatní? Proč? Jde o otázky, které nás přesahují, na které nemá nikdo jednoznačnou odpověď. v. 3 - ,,Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží."
68
Ježíš však umí přesně odpovědět. Svou odpovědí vyvrací lidskou domněnku, která je pouhým nepochopením Božího záměru. Lidé si myslí, že něco ví, nějak si to vykládají, ale ve skutečnosti je vše zcela jinak. Ježíš vyvrací domněnky zmíněné v předcházející kapitole, kdy lidé ve Starém zákoně považovali nemoci a postižení za Boží trest. v. 4 - ,,Musíme konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat." Ježíš zde nepřímo poukazuje na to, že je Boží Syn. Vždy se odkazuje na Boha Otce, že koná podle jeho vůle a je potřeba, aby podle ní jednali všichni lidé. v. 5 - ,,Pokud jsem na světě, jsem světlo světa.“ Slepý člověk žije neustále ve tmě, oproti tomu zde v kontrastu vyvstává Ježíšovo prohlášení, že on je světlo. Slepotu zde můžeme vidět i jako metaforu, kdy je člověk něčím zaslepen a nechává se ubíjet tmou. Neznamená to však, že světlo není, dotyčný ho pouze není schopen vidět. Jediná možnost, jak prozřít, jak spatřit světlo je přijmout do svého života Ježíše. v. 6 - ,,Když to řekl, plivl na zem, udělal ze sliny bláto, potřel slepému tím blátem oči" Ježíš jako by dotyčného automaticky začal uzdravovat. Nikdo se ho o to neprosil, ale on po tom, co vysvětlil, proč dotyčný slepý je, na něm začal vykonávat ,skutky Boží'. A to poněkud zvláštním způsobem. Plivl na zem, čímž spojil své sliny s hlínou, po které všichni šlapou, která je považována za špínu. Ono bláto tedy může být propojení Boží milosti se špínou, která dotyčného možná provázela po celý život. Kolik urážek
69
a pohrdání musel slýchávat. Lidé kolem něj chodili, možná o něj zakopávali a posmívali se mu, když žebral. Oproti tomu může být zem symbol nového života. Však Bůh zformoval člověka z prachu země (srov. Genesis 2, 7). v. 7 - ,,a řekl mu: „Jdi, umyj se v rybníce Siloe.“ (To jméno znamená ‚Poslaný‘.) On tedy šel, umyl se, a když se vrátil, viděl." Důležitý je zde čin slepého. Ježíš s ním spolupracuje - udělal svou práci a vysílá muže, aby vykonal tu svou. Poté se zrodí jejich společné dílo uzdravení slepoty. Ježíš chce, aby muž také přiložil ruku k dílu. A on ho bez řečí poslechne a dojde se umýt do rybníka. Symbol vody zde může značit gesto omytí, očištění od tohoto neduhu a probuzení v nový život. v. 8 - ,,Sousedé a ti, kteří jej dříve vídali žebrat, se ptali: „Není to ten, kdo tu sedával a žebral?“ Vídali ho žebrat, ale víc se o něj nejspíš nezajímali. Měli pouze za toho slepého žebráka, o kterém všichni ví, že tu sedává. Nic víc o něm nevěděli, ačkoli to byli jeho sousedé a často kolem něj chodili. Najednou se však stalo něco, co roznítilo jejich zvědavost a začali se o něj zajímat. Vzbudil jejich pozornost a začali se o něm bavit . v. 9 - ,,Jedni říkali: „Je to on.“ Jiní pak: „Není, ale je mu podoben.“ On sám řekl: „Jsem to já.“ Lidé se nemohli shodnout. Uzdraveného nepoznávali. Byli zvyklí
na
žebrajícího slepce a najednou před nimi stál někdo jiný. Někdo, kdo spatřil světlo světa, komu se proměnil život nejen tím, že uviděl očima, ale nejspíš i tím, že prohlédl srdcem na Ježíše.
70
v. 10 - ,,I řekli mu: „Jak to, že se ti otevřely oči?“ Jak je to možné? Jak to, že jsi tak radostný? Je na místě držet se hlubšího dopadu uzdravení dotyčného. Nejen, že zase viděl, ale přijal Ježíše. To muselo změnit i jeho tvář, určitě byl radostný, s úsměvem na rtech, působil šťastně. Lidé, kteří Ježíše přijali do svého života takto často vypadají. Pak se jich lidé v okolí často ptají, jak je to možné. Snaží se dovtípit toho zdroje štěstí a radosti. v. 11 - ,,Odpověděl: „Člověk jménem Ježíš udělal bláto, potřel mi oči a řekl mi: Jdi k Siloe a umyj se! Šel jsem tedy, umyl jsem se a vidím.“ Muž nazývá Ježíše člověkem. Můžeme se tedy domnívat, že s ním do této doby neměl zkušenost, nevěděl o koho se jedná, netušil, že dokáže dělat zázraky. Dotyčný podal lidem svědectví o tom, co se mu stalo. Poslechl Ježíšovu výzvu a dostalo se mu odměny. Odměny tak velké, že to jistě nikdo nečekal postižení od narození je nevyléčitelné, ale Ježíš ho i přes to uzdravil. Vyřešil tím zdánlivě neřešitelnou lidskou situaci, ze které není východisko.
6. 5 Shrnutí Každý příběh má svá specifika a lze v něm nalézt paralelu k současnému světu. Je nutno dívat se na něj nitrem, snažit se proniknout do hloubky toho, co mi jako jedinci, chce říci. Pro tento přesah je také žádoucí brát příběh a konkrétní symboly v něm jako určitou metaforu, ve které si každý může nalézt to, co se hodí pro jeho život. Pak budou mít biblické příběhy smysl i dnes.
71
Závěr Stěžejními tématy mé práce byla oblast psychosomatiky a nabídka smyslu vybraných biblických příběhů o uzdravování. Zprvu možná zdánlivě nesouvisející témata jsem propojila překlenovacími tématy, jako jsou duchovní rozměr člověka, uzdravující moc křesťanské duchovní péče, hagioterapie a nejčastější nemoci v Bibli.
Cílem bylo poukázat na význam psychosomatiky, zvýraznit důležitost duchovního rozměru člověka, nabídnout smysl vybraných biblických příběhů o uzdravování korespondujících s těmito tématy a zároveň ukázat na jejich aktuálnost a inspirativnost pro současného člověka a pro proces jeho celostního uzdravování. Tyto cíle jsem v práci splnila Nejprve jsem se zabývala psychosomatikou, kde jsem objasnila to, čím se zabývá, jak vznikla, jaká jsou nejčastější psychosomatická onemocnění a co může být jejich příčinou. Výstupem z tohoto tématu je, že problémy člověka mohou mít kořeny zcela jinde, než si dotyčný myslí. Je vždy důležité pátrat po prvotní příčině, kterou odsunul, kterou se nechce zabývat či o které dokonce ani neví. Příčinou některých somatických onemocnění a projevů mohou být stavy duše, kterými se člověk jako celistvá osoba nezabývá. Dále jsem se zaměřila na duchovní rozměř člověka, který je často opomíjenou složkou v jednici. Mnozí si jej spojují výhradně s vírou v Boha, od které se distancují. V práci jsem však došla k tomu, že duchovní dimenzi má každý, ať už se hlásí k nějaké víře nebo ne. Vycházela jsem zejména ze zkušeností Tomáše Halíka, a také Marie Svatošové. Nabídla jsem
72
z křesťanského pohledu tři možnosti duchovní péče, mezi které patří i zabývání se Biblí. Poukázala jsem na to, jak Bible může uzdravovat, jak ji můžeme vnímat jako určitý lék. Tímto jsem překlenula k tématu hagioterapie, kde jsem poukázala na způsob pracování s Biblí v rámci psychoterapie, tedy jak použít Bibli jako nástroj pro pomoc lidem s psychickými potížemi, které mohou přesahovat i do témat hlubších - duchovních. Učinila jsem rozhovor s panem Remešem, který se hagioterapií zabývá a který mi poskytl informace ze své praxe. V poslední části jsem se pokusila rozebrat vybrané biblické příběhy o uzdravování, kde jsem se snažila poukázat na jejich aktuálnost pro současného člověka. Hlavními výstupy zde a pro spojení s psychosomatikou byly tělesné nemoci, které zapříčinily sociální vyloučení, čímž se významně odrazily do psychiky jedince.
73
Seznam literatury Knihy Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona (včetně deuterokanonických knih) : český ekumenický překlad. 18. (9. opravené) vydání. 1387 stran. DANZER, Gerhard. Psychosomatika: celostný pohled na zdraví těla i duše. Vyd. 1. Překlad Renata Höllgeová. Praha: Portál, 2001, 244 stran. DONAHUE, John R. Evangelium podle Marka. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005, 495 stran. DUNDA, Marek. Příprava na svátost smíření dnes. Vyd. 1. Olomouc: Pro Res Claritatis ve spolupráci s Hnutí Pro život ČR vydala Matice cyrilometodějská, 2012, 45 stran. JANÍČEK, Jeroným. Když úzkost bolí. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008, 203 stran. MERTON, Thomas. Duchovní vedení a rozjímání. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997, 71 stran.
MOLONEY,
Francis
J. Evangelium
podle
Jana.
Kostelní
Vydří:
Karmelitánské nakladatelství, 2009, 614 stran. PONĚŠICKÝ, Jan. Psychosomatika pro lékaře, psychoterapeuty i laiky. Vyd. 1. Praha: Triton, 2002, 113 stran.
74
REMEŠ, Prokop a Alena HALAMOVÁ. Nahá žena na střeše: psychoterapeutické aspekty biblických příběhů. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004, 197 stran. SUSA, Zdeněk. Tělo a duše ve zdraví a nemoci. 1. vyd. Brno: Facta Medica, 2008, 165 stran. SVATOŠOVÁ, Marie. Víme si rady s duchovními potřebami nemocných?. 1. vyd. Praha: Grada, 2012, 109 stran. VACEK, Jaroslav. O nemocech duše: kapitoly z psychiatrie. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1996, 415 stran.
Elektronické zdroje Centrum psychosomatické péče - Ordinace lékaře [online]. [cit. 2015-0404]. Dostupný z www: <www.psychosomatic.cz/cz/ordinace-lekare>. Centrum psychosomatické péče [online]. [cit. 2015-04-04]. Dostupný z www: <www.psychosomatic.cz/cz/>. Co vám můžeme nabídnout-Psychosomatická klinika [online]. [cit. 2015-0404]. Dostupný z www: . České katolické biblické dílo - nemoc a uzdraveni [online]. [cit. 2015-0425]. Dostupný z www: < uzdravení http://biblickedilo.cz/bible-vliturgii/liturgicky-rok-b/nemoc-a-uzdraveni/ >.
75
Hnízdo zdraví [online]. [cit. 2015-04-]. Dostupný z www: . Hřích, pokušení, zpověď - svátost smíření, duchovní vedení/ P. Tomáš Roule: Úvod do duchovního života /Duchovní život|Pastorace.cz [online]. [cit. 2015-04-07]. Dostupný z www: <www.pastorace.cz/Tematicketexty/09-Svatost-smireni-a-duchovni-vedeni.html>. Katolik.cz [online]. [cit. 2015-04-07]. Dostupný z www: <www.katolik.cz/texty/view.asp?cis=10>. Komplexní medicína - lékaři|Hnízdo zdraví[online]. [cit. 2015-04-]. Dostupný z www: . Komplexní medicína - lékaři|Hnízdo zdraví[online]. [cit. 2015-04-]. Dostupný z www: .
Medicina.cz - Expozice strachem [online]. [cit. 2015-04-]. Dostupný z www: . MUDr. Jan Hnízdil|Hnízdo zdraví [online]. [cit. 2015-04-04]. Dostupný z www:. Naše péče|Hnízdo zdraví [online]. [cit. 2015-04-]. Dostupný z www: . O Bibli [online]. [cit. 2015-04-07]. Dostupný z www: <www.poutnici.com/o-bibli.html>.
76
Psychosomatická klinika [online]. [cit. 2015-04-04]. Dostupný z www: < http://psychosomatika.cz/PSK/>. Psychosomatik Jan Hnízdil: Očkovat proti chřipce bych své děti nenechal Novinky.cz [online]. [cit. 2015–04–04]. Dostupný z www: . Rozhovory - Tomáš Halík [online]. [cit. 2015-04-06]. Dostupný z www: . Specifika duchovního vedení - Aleš Opatrný [online]. [cit. 2015-04-07]. Dostupný z www: . Svátosti - oficiální stránky Římskokatolické farnosti - děkanství Polička [online]. [cit. 2015-04-07]. Dostupný z www: . Úzkost, fobie příznaky [online]. [cit. 2015-04-]. Dostupný z www: . Volno na pohřeb – v jakých případech na něj máte nárok? Pohřeb.cz [online].[2015-03-30]. Dostupné z www: . Vezmi a čti [online]. [cit. 2015-04-07]. Dostupný z www: .
77
Hagioterapie: Historie a cíle [online]. [cit. 2014-04-12]. Dostupný z www: <www.hagioterapie.cz/?page_id=254>. Hagioterapie [online]. [cit. 2014-04-12]. Dostupný z www: . Hagioterapie: formální rámec. [online]. [cit. 2015-04-05]. Dostupný z www: <www.hagioterapie.cz/?page_id=333>.
Ostatní Cesty víry: Zpověď nebo psychoterapie? - Česká televize [online]. [cit. 2015-03-27]. Dostupný z www: . LORMAN Jaroslav, přednáška Teologická etika, Jabok 2014. MARCINKOWSKI Tadeusz P. Tajemství hříchu. Apoštol Božího milosrdenství. 2/2010. MILFAIT René, Spiritualita v sociální práci, manuskript studijního materiálu pro předmět Spiritualita, Jabok/PSP ETF, 2013. MILFAIT René. Uzdravení ženy s krvotokem a vzkříšení dcery Jairovy, manuskript studijních materiálů Bible a étos, Jabok/ETF UK, 2013. REMEŠ Prokop. Osobní rozhovor. Psychiatrická nemocnice Bohnice, 16. 4. 2015.
78
