Univerzita Karlova
Husitsko teologická fakulta
Katedra učitelství
Bakalářská práce
Integrace dětí školního věku s ADHD do vrstevnické skupiny The integration of preschool children with ADHD in peer group
Vedoucí závěrečné práce:
Vypracovala:
Doc. PhDr. RNDr. Vágnerová Marie CSc.
Hana Zemanová
Poděkování: Děkuji Doc. PhDr. RNDr. Vágnerové Marii CSc. za odborné vedení mé bakalářské práce, za cenné rady, podněty a poskytnuté připomínky při zpracovaní teoretické i praktické části. Děkuji Mgr. Terezii Pemové za možnost se s těmito dětmi setkat, pracovat s nimi a najít k nim cestu. Nejvíce děkuji svým rodičům, kteří mě neustále podporují.
Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci s názvem Integrace dětí školního věku s ADHD do vrstevnické skupiny napsala samostatně a výhradně s použitím citovaných pramenů, literatury a dalších odborných zdrojů.
…………………………………… V Praze dne
Hana Zemanová
Anotace Tato práce je zaměřena na analýzu problémů spojených s integraci dětí s ADHD do vrstevnické skupiny. Jejím cílem je zjisti, zda integrace probíhá a jestli dětem, rodičům a učitelům nepřináší více problémů než užitku. V této práci je vysvětlena problematika ADHD, historie tohoto pojmu, projevy, etiologie, diagnostika podle MKN-10 a DSM-IV a terminologie. Praktická část byla zaměřena na zjištění názorů a postojů dětí s ADHD, jejich rodičů a učitelů. Ke zjištění potřebných informací byla použita metoda dotazníků. Abstrakt This work is focussed on the integration of the children with ADHD into the peer group. Its target is to find out, if the integration proceeds and if it satisfies the children, the parents and the teachers. There's the issue of the ADHD, history of this term, the manifestations, the etiology, and the diagnostics by MKN-10 and DSM-IV and terminology explained. The applied part was realized through the use of the questionaries fullfiled bz the children with ADHD, their parents and the teachers from the different schools.
Klíčová slova ADHD, hyperkinetická porucha spojená s poruchou pozornosti, hyperaktivita, impulzivita, , integrace
Key wors ADHD, the hyperkinetic disorder connected to the attention failure, hyperactivity, impulsivity, integration
Obsah 1
Předmluva .......................................................................................................................6 1.1
2
Teoretická část .............................................................................................................. 11 2.1
Hyperkinetický syndrom ........................................................................................ 11
2.1.1
Historie pojmu................................................................................................. 13
2.1.2
Terminologie ................................................................................................... 14
2.1.3
Etiologie .......................................................................................................... 15
2.1.4
Diagnostika ..................................................................................................... 16
2.1.5
Výskyt ............................................................................................................. 20
2.1.6
Projevy ADHD ................................................................................................ 21
2.1.7
Vliv ADHD na rozvoj různých dovedností ...................................................... 25
2.2
3
úvod .........................................................................................................................8
Vzdělávání dětí s ADHD ........................................................................................ 26
2.2.1
Farmakoterapie a psychoterapie....................................................................... 28
2.2.2
Farmakoterapie................................................................................................ 29
2.2.3
Psychoterapie .................................................................................................. 29
Praktická část ................................................................................................................ 31 3.1
O výzkumu ............................................................................................................. 31
3.1.1
Cíle ................................................................................................................. 31
3.1.2
Hypotéza ......................................................................................................... 32
3.1.3
Metodologie .................................................................................................... 32
3.1.4
Charakteristika zkoumané skupiny .................................................................. 32
3.1.5
Vyhodnocení ................................................................................................... 34
3.2
Diskuse .................................................................................................................. 54
4
Závěr ............................................................................................................................. 57
5
Seznam použité literatury .............................................................................................. 58
6
Seznam příloh ............................................................................................................... 59
5
1 Předmluva Téma integrace dětí školního věku s ADHD do vrstevnické skupiny jsem si vybrala, jelikož již několik let spolupracuji s organizací Hyperaktivita o.s., která je nyní Institucí pro rodinu a dítě a Hyperaktivita je pouze jedním z jejích projektů. Již několik let jezdím s touto institucí na tábory, které jsou určeny pro děti s psychiatrickou diagnózou. Tyto děti v podstatě nemají šanci se na jiný tábor přihlásit a pro jejich rodiče je to často jediných pár dní odpočinku v celém roce. Jednu dobu jsem také v této organizaci vedla filmový klub pro děti s ADHD a rok na to jsem zde byla koordinátorkou dobrovolníků. V popisu mé práce bylo shánět dobrovolníky, a při jejich náboru jsem měla to štěstí přednášet na PedF UK o poruchách pozornosti a hyperaktivitě. Díky tomuto všemu jsem měla možnost nahlédnout do problematiky dětí s ADHD. Z počátku jsem si i já myslela, že jsou to jen nevychované děti, které neznají autoritu. Později jsem přišla na to, že se opravdu nemohou chovat jinak, i kdyby chtěly. Na táboře se nám stávalo, že nás některé z dětí naprosto ignorovalo, popřípadě na nás bylo sprosté a po pěti minutách se samo přišlo omluvit za své chování. Právě proto jsem si vybrala toto téma a pokusím se vysvětlit, jestli je vůbec možné děti s ADHD integrovat. Jestli jsou hodně odlišné od dětí „normálních“ či nikoli. Myslím si, že většina problémů na základní škole pro tyto děti vzniká tehdy, když jim nevyjde vstříc učitel. Myslím, že je zbytečné tyto děti odsouvat do praktických škol a dělat že neexistují, když mnoho z nich je dokonce nadprůměrně inteligentních. Mají prostě problém s udržením pozornosti, s motorikou atd. a nemyslím si, že je třeba je za to odsuzovat, ale že je třeba jim pomoci. Pro tyto děti je velmi důležitá práce s nimi a správný přístup k nim. Nejsou zlé a nechovají se špatně proto, že by chtěly, ale protože nemají jinou možnost. Mají obrovskou nevýhodu v tom, že na nich není jejich porucha vidět a proto si většina lidí myslí, že jsou nevychované, čímž tyto děti často trpí až do dospělosti. Výzkumy prokázaly, že pouze jedna třetina dětí z ADHD „vyroste“ ( dozraje jim centrální nervová soustava). Zbytek má ovšem s impulzivitou a poruchami pozornosti problémy i po 6
uplynutí dětství ( Hallowell, 2007). V dospělosti pak mají tito lidé problém udržet si práci, vztah, manželství. Mají stále stejné symptomy, zhoršené hodně často depresemi a úzkostmi, které vznikají na základě neustálého odsuzování okolním světem a většinou v první řadě rodinou. Tito lidé pak nabývají pocitu, že jsou k ničemu, že u ničeho nevydrží, že nejsou schopni udržet si práci. Často utíkají k alkoholismu nebo drogám. Je proto potřeba ADHD podchytit již v raném věku a pracovat s těmito dětmi, lidmi, aby byli schopni se správně vyvíjet a mohli vést „normální“ život.
7
1.1 úvod Porucha ADHD ovlivňuje život dítěte už od samého počátku. Hyperkinetické děti jsou velmi neposedné, nepozorné, někdy hlasité a vypadají jako velmi nevychované. To ovšem nemusí být vždy pravda. Samy děti s ADHD nedovedou vysvětlit, proč se chovají tak jak se chovají. Nedělají to proto, že by chtěli, ale proto, že to jinak nedovedou. Již mnohokrát jsem zažila situaci, kdy dítě s ADHD v podstatě bezdůvodně „vybouchlo“ a ani pět minut potom přišlo se slzami v očích a omlouvalo se. Je to způsobené impulzivitou. Jiné příznaky provázejí hyperaktivitu a jiné zase poruchy pozornosti. Hyperaktivita je porucha, která nepostihuje jenom dítě, ale i celou jeho rodinu a prostředí ve kterém vyrůstá. ADHD je porucha, která je asi nejvíce viditelná ve škole. Nejvíce diagnostikovaných dětí je ve školním věku, právě díky tomu, že je pro tyto děti nejenom těžké udržet pozornost, ale zároveň se chovají jinak než jiné děti. Pro každého je těžké udržet pozornost 45 minut, ale pro tyto děti je to v podstatě nemožné. Jsou to právě ty děti, které pobíhají v metru, hodně křičí, jsou výrazné a celkově se jeví jako nevychované. Pro rodiče je diagnóza ADHD na jednu stranu úlevou a na stranu druhou velkou zátěží. Rodiče trpí nejvíce tím, že jejich dítě vypadá jako nevychované a jejich okolí je proto velmi často odsoudí jako špatné vychovatele. Tato bakalářská práce je zaměřena na děti školního věku se syndromem ADHD. Skládá se z části teoretické, kde budou definovány jednotlivé pojmy týkající se této problematiky a z části praktické. V první kapitole se zaměřím na hyperkinetický syndrom obecně a na poruchy, které se k němu přidružují. Dále pak na to, jak vznikala historie pojmu a terminologie. Dalšími podkapitolami jsou etiologie, diagnostická kritéria podle MKN-10 i podle DSM-IV a také výskyt ADHD v populaci. Druhá kapitola pojednává o nejzávažnějších projevech ADHD. Dále pak o vlivu této nemoci na dovednosti dítěte. Dalším bodem je vzdělávání dětí s ADHD, kde je popsáno, jak s těmito dětmi pracovat, ale také jsou zde zahrnuty zákony týkající se této problematiky. Poslední podkapitola teoretické části se týká farmakoterapie a psychoterapie, kde jsou popsány jen některé z možností léčby. Další část je věnována vlastnímu výzkumu, kde se pomocí dotazníků budu ptát dětí s ADHD, jejich rodičů a učitelů z různých škol na to, jaký mají názor na integraci a nejen na ni. 8
Dotazník obsahuje také otázky týkající se chování dětí ve škole, jejich spolupráce s ostatními dětmi ve třídě, spoluprací s pedagogicko-psychologickými poradnami atd. Obsahuje grafy, ve kterých jsou procentuelně vyhodnoceny odpovědi na jednotlivé otázky. Cílem této práce je zjistit, zda integrace opravdu funguje, jestli přináší nějaké problémy a zda by se mohla ještě zlepšit. Nejdůležitějším cílem je ale zjistit, jestli se děti s ADHD ve škole cítí dobře a jestli je tedy integrace jako taková nejlepším řešením.
9
Motto: „Jen máloco dokáže v průměrném člověku vyvolat silnější pocity než záležitosti, které se týkají dětí”. Julian Elliot 10
2 Teoretická část 2.1 Hyperkinetický syndrom Děti s tímto syndromem trpí poruchou pozornosti, nadměrnou aktivitou a impulsivitou v míře, která neodpovídá jejich věku ( Paclt, Remedia, 1999, str. 333). K těmto symptomům se připojují i další, tzv. přidružené poruchy, jsou to zejména poruchy motoriky, senzomotorické koordinace dále i poruchy percepčních funkcí, zvláště sluchového a zrakového vnímání. Následně jsou také časté poruchy paměti. Ty souvisejí s poruchou pozornosti. Jako další se mohou vyskytnout emoční poruchy, nebo poruchy chování. Problémy tohoto druhu úzce souvisí s přístupem k dítěti. Již v mateřské školce jsou viditelné odlišnosti dětí s ADHD. V základní škole se pak zátěž ještě zvětší a tím se mohou prohloubit i emoční problémy. Tyto děti nemohou udržet pozornost, popřípadě se zbavit nutkání k nějaké činnosti. Typickým znakem pro ně je, jak už jsem napsala výše, motorický neklid, který se ve škole projevuje tím, že si hrají s věcmi, které mají na lavici nebo se neustále vrtí na židli a mění styl sedu. Ve škole jsou tyto problémy více rušivé než kdekoli jinde. Pro dítě s ADHD je opravdu těžké se soustředit a neposlouchat podněty, které mu dává jeho mozek. V těchto chvílích by měla přijít pomoc učitele, aby dítě bylo schopno vnímat probíranou látku. Většinou ale přichází pokárání, někdy i trest. To dítěti pobyt ve škole zrovna neusnadní, a proto jsou děti s ADHD většinou ve stresu. Co se týká emočních poruch, je na hyperaktivní děti neustále vyvíjen tlak a to jak ve škole, tak většinou i doma. Tyto děti mají obrovskou nevýhodu a to v tom, že vypadají naprosto stejně jako každé „normální“ dítě. Proto si většina lidí myslí, že jsou jen nevychované. Tím je kladen tlak i na rodiče a ten se pak znovu zpětně odráží na děti. Rodiče těchto dětí většinou poslouchají, jak jsou jejich děti nevychované, hloupé a neschopné, což se většinou odrazí v chování rodiče k dítěti. „Výzkumy zjistili, že 25-50% hyperaktivních dětí mívá v raném dětství ještě další zdravotní problémy. Byl u nich zjištěn častější výskyt opakovaných infekcí horních cest dýchacích, alergií a astmatu- až ve 44% ve srovnání s 25% u dětí bez ADHD.“ ( Paclt, 1999, str 334) Mohou se u nich objevovat neurologické příznaky týkající se hrubé motorické koordinace, mají často potíže s rukopisem a hlavně s krasopisem. Mezi další přidružené potíže patří také 11
enuréza,- hlavně noční, až 43% dětí s ADHD trpí tímto problémem. (Paclt, 1999,str. 334). Další problémy mohou nastat v oblasti spánku a přijímání potravy. K ADHD se často také přidružují i psychické poruchy, až 44% dětí s ADHD trpí i další psychickou poruchou, 32% dalšími dvěma poruchami a 11% dokonce třemi i více. Jak už bylo uvedeno výše, tyto děti často trpí nízkým sebevědomí, úzkostí a depresí.“ Až 32% dětí s ADHD může trpět afektivní psychickou poruchou a 20-30% splňuje kritéria úzkostné poruchy.“ ( Paclt, remedia, 1999, str.334) jako další se připojují poruchy chování mezi které nejčastěji patří krádeže, záškoláctví, ale v menší míře i agresivita. „V adolescenci se pak objevuje sociální maladaptace, která může vést ke kriminalitě a úzce souvisí s možným zneužíváním drog a alkoholu.“(Paclt, 1999, str.334) Paclt (1999) uvádí že podle Woodovy studie z roku 1983 až 33% mužů alkoholiků vykazuje známky ADHD. ADHD se dá také zaměnit s jiným postižením jako například s: Poruchou zraku nebo sluchu- dítě nerozumí mluvenému slovu a tak neporozumí ani obsahu sdělení, ve škole vysvětlované látce, budí dojem nepozornosti. Tyto děti mají někdy i problémy s chováním a agresí. Mohou být nesamostatné a neklidné. Různými záchvaty- například epileptickými záchvaty nepřítomnosti mohou vypadat, že je dítě nepozorné, během záchvatu děti neví co se kolem nich děje a tak jim utíká učivo. Potom také užívání fenobarbitalu vyvolává v dětech nadměrnou aktivitu nebo užívání carbamazepinu nebo volproátu sodného může ovlivnit bdělost, soustředění a pozornost. Následky poranění hlavy- závažné úrazy hlavy mohou způsobit společensky nepřijatelné chování např. dítě klade nevhodné otázky, je drzé nebo velmi otevřené atd… Akutním nebo chronickým somatickým onemocněním Špatnou výživou- když je dítě hladové, dokáže se jen velmi těžko soustředit, což má pak za následek nepozornost ve škole, je potřeba, aby dítě dostávalo správnou stravu. Spánkovým deficitem v důsledku poruchy spánku nebo nevhodného prostředí- když je dítě nevyspalé, může mu to velmi ztížit koncentraci, motivaci a učení. Nevyspalé dítě může být protivné, podrážděné.
12
Vedlejšími účinky léků a drog- některé léky nebo drogy mohou mít vedlejší účinky podobné projevům ADHD, jako je tomu například u epilepsie. Například marihuana může mít za následek sníženou pozornost a problémy s uvažováním a také alkohol může vyvolat některé symptomy připomínající ADHD. (Munden, Arcelus, 2002) Existují také psychické poruchy, které se dají s ADHD zaměnit nebo se k ní připojují. Patří mezi ně tyto poruchy: Porucha chování Deprese a jiné emoční poruchy Poruchy emocí Obsedantně kompulsivní poruchy Tourettův syndrom Poruchy autistického spektra, Aspergerův syndrom Psychotické poruchy Porucha opozičního vzdoru a poruchy chování (Arcelus, Munden, 2002)
2.1.1 Historie pojmu Hyperaktivní děti tady vždy byly, jen byly označovány jinak, než jsou nazývány dnes. Je omylem, že je hyperaktivita výmyslem dnešní doby. Již v roce 1902 britský lékař Frederic Still po té, co vyšetřil 20 neklidných dětí, popsal hyperaktivitu, jako „deficit morální sebekontroly“. Tyto děti pocházely z funkčních domácností („ domácnosti splňující kritéria dobré výchovy“). Still u nich popsal projevy hyperaktivity, různé poruchy chování, narušenou pozornost, problémy s učením a také to, že tyto poruchy byly častější u chlapců. Z tohoto výzkumu pro něj vyplynulo, že problém musí mít biologickou příčinu, jelikož výchovné prostředí bylo v pořádku. V roce 1904 vytiskl prestižní britský lékařský časopis Lancet článek „ Případ neposedného Filipa“ kde bylo 13
naprosto přesně popsáno chování dětí s ADHD, takže i tento článek se dá považovat jako další zmínka a této poruše. Pak v roce 1930 byl použit světově uznávaný termín „minimální mozková dysfunkce (MBD), u nás „malá mozková dysfunkce.“ (Arcelus, Munden, 2002)
Po
té v roce 1937 byl Bradleym publikován článek v American Journal of Psychiatri o vlivu amfetaminů na hyperaktivitu a jiné poruchy chování. Po použití benzedrinu bylo patrné zmírnění hyperaktivity a zlepšení prospěchu u neklidných dětí. (Drtílková, 2007) V české republice to pak byl například článek „ Dítě neposeda“ od Antonína Heverocha z roku 1904. Dále pak článek „Malý tyránek“ publikovaný J. Arbesem v časopise Pedagogické rozhledy již v roce 1890 a také článek F. Strnada „Výstřední žák“ vytisknutý v témže časopise o několik let později a to v roce 1910. Oba dva tyto články obsahují typické projevy hyperaktivity, když v té době tato nemoc nebyla nazývána hyperaktivitou. Velkým přínosem podle Jucovičové a Žáčkové (2010) byla kniha „ Psychopatologické projevy při dětských encefalopatiích“ (1961) od autorů Kučery, Jiráska, Matějčka, Žlaba, a dalších.
2.1.2 Terminologie Podle knihy Výbor z díla od Zdeňka Matějčka byla hyperaktivita nazývána lehkou mozkovou disfunkcí (LMD), kterým se dříve říkalo lehké dětské encefalopatie. Na termínu lehká mozková disfunkce se shodli odborníci v Chicagu v roce 1963, kvůli sjednocení, a také si vytýčili definici a diagnostiku syndromu. Pod vedením S. Clementse vypracovali tuto definici: „Jsou to děti vyšší, průměrné nebo podprůměrné inteligence, s různými poruchami chování nebo učení. Různé formy onemocnění, od velice mírných až po závažné, jsou spojeny s odchylkami funkcí CNS.“ ( Drtílková, 2007) Po čase, když už pod LMD spadalo mnoho odchylek od „normálního“ chování, ukázalo se jako užitečné jednotlivé typy LMD diferencovat a jako první od nich byla oddělena hyperaktivita. Hned po té byly odděleny i poruchy pozornosti. Postupem času se hyperaktivita dostala do podvědomí všech psychiatrů a počty dětí s diagnózou ADHD začaly vzrůstat. Což je dnes pro mnohé rodiče vysvobozenímsprávná diagnóza. Dříve procházeli rodiče i děti horkými chvilkami, ale dnes je již na světě správná diagnóza a sní i správná léčba. Předpoklad organického podkladu poruchy se v letech 1922-68 dlouhodobě odrážel i v terminologii ( minimal brain damage syndrome, brain injurie child, minimal brain dysfunction, chronic brain syndrome, cerebral dysfunction) (Drtílková, 2007) v různých
14
zemích světa byly používány různé termíny a také mezi psychiatry, pediatry a neurology se termíny někdy odlišovaly. Více se hyperaktivitou zabývali v USA, ze začátku Evropa dosti pokulhávala. V sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století výsledky mnoha vědeckých výzkumů ukázaly, že je hyperaktivita poruchou, která má biologickou příčinu a dá se léčit.
2.1.3 Etiologie Za příčinu vzniku hyperkinetické poruchy bývá nejčastěji označováno difúzní poškození mozku vznikající v období vývoje a zrání centrální nervové soustavy. Je to zapříčiněno většinou nedostatkem kyslíku, nebo krvácením do mozku. Vznik těchto odchylek je v těhotenství, při porodu nebo v raném dětském věku (Vágnerová, Černá 1999). Rizikový je i předčasný porod, nebo naopak přenášení, ale i jeho nefyziologický průběh. Dále pak nepříznivý zdravotní stav matky v těhotenství, komplikacemi při porodu, infekčními nebo horečnatým infekcemi po porodu, úrazy hlavy nebo déletrvající bezvědomí. Velký vliv mají také dědičné dispozice. „Bylo zjištěno, že u mužů s hyperkinetickou poruchou je pravděpodobnost, že jejich příbuzní prvního stupně budou trpět touto poruchou, pětkrát vyšší ve srovnání s normálními kontrolními osobami.“ ( Drtílková, 2007, str.42) Nejčastější příčiny podle Paclta (2007) jsou kognitivní, neurobiologické,genetické a biochemické. Do kognitivních patří u hyperkinetických dětí problém s útlumem své činnosti. Tyto děti tedy netrpí ani tak rychlou reakcí, jako spíše neobvykle pomalými útlumovými mechanismy. ( Paclt, 2007) Neurobiologické příčiny pak úzce souvisejí s kognitivními. Genetické dispozice ovlivňují vznik ADHD a jsou 5x častější u příbuzných v první linii, než u rodin zdravých dětí. ( Paclt, 2007). Jejich základem je narušení propojení jednotlivých oblastí mozku a i produkce či působení různých neurotransmiterů jako je dopamin a serotonin. „Dopamin řídí soustředění pozornosti, přijímání informací a činorodost. Noradrenalin reguluje vzrušení a zodpovídá na posilování (např. paměťových spojů). Serotonin zase řídí impulzy a puzení k činnostem. Změny synaptických hladin těchto látek modifikují pozornost, pocity myšlení a činnost, což dokazuje biochemickou příčinu hyperkinetické poruchy. (Paclt, 2007). „V roce 1970 vyslovil C. Kortensky – katecholaminovou hypotézu hyperaktivity- podle které je hyperkinetická porucha důsledkem – snížené produkce nebo snížené utilizacekatecholaminů ( dopaminů a noradrenalinu) v mozku.“ (Drtílková, 2007, str.43) Dopamin, adrenalin a noradrenalin jsou zodpovědné za kontrolu emocí, motorické aktivity, za kognitivní 15
funkce a motivaci ( Drtílková, 2007). Později byla tato hypotéza potvrzena i modernějšími medicínskými postupy, ale také účinkem psychostimulancií. „Podle současných názorů je příčina hyperkinetické poruchy pravděpodobně heterogenní, v etiologii se mohou uplatňovat genetické i negenetické faktory spojené s neuroanatomickými a neurochemickými inzulty, které zasahují převážně prenatálně.“ ( Drtílková, 2007, str.41). Mezi rizikové biologické faktory se přiřazuje konzumace alkoholu a kouření matky v těhotenství, nízká porodní váha, předčasný porod, perinatální traumata spojená s hypoxií a úrazy zasahující zejména frontální a prefrontální regiony (Drtílková, 2007). Dokonce 24 klinických studí potvrdilo souvislost vzniku ADHD s kouřením matky v graviditě. Někdy byl brán v potaz i vliv toxinů v prostředí. Toto tvrzení potvrzuje i anglický výzkum týkající se vlivu nízké porodní hmotnosti, kouření matky v těhotenství, kde upřesňují, že s počtem vykouřených cigaret roste riziko vzniku ADHD. Dále zde dodávají, že byl potvrzen také vliv chudoby, nižšího příjmu rodiny a společenské třídy, ve které dítě vyrůstá. ( Langley, Holmans,2007) Např.: radioaktivity a umělých barviv v potravinách, ale díky nedostatku důkazů bylo od této teorie opuštěno. U dětí s fetálním alkoholovým syndromem se hyperaktivita vyskytuje častěji než u dětí zdravých (Drtílková, 2007). Dále je pak dokázán nepříznivý vliv disharmonického prostředí v rodině např. konfliktní prostředí, psychopatologické projevy rodičů atd.
2.1.4 Diagnostika Existují dva typy ADHD nebo také jinak řečeno Hyperkinetické poruchy. Z hlediska Světové zdravotnické organizace ( The International Clasification of Diseases), ICD- 10 u nás známé jako Mezinárodní klasifikace nemocí MKN- 10 je užíván termín Hyperkinetická porucha a její subtypy- porucha pozornosti a aktivity, a hyperkinetická porucha chování. Podle Americké psychiatrické asociace DSM-IV je označena porucha pozornosti buď spojená s hyperaktivitou nebo bez hyperaktivity ( ADHD,ADD). Mezi těmito typy jsou však rozdíly v popisu chování a tím i v stanovení diagnózy. Srovnávají se ve třech oblastech. V hyperaktivitě, impulzivitě a nepozornosti, kde jsou odchylky ve výkladu, ale v jádru jsou definice shodné. Rozdíl mezi DSM- IV a MKN-10:
16
MKN rozděluje tuto poruchu na dvě podkategorie s ohledem na to, čeho se porucha týkákonkrétně poruchy aktivity a pozornosti a hyperkinetické poruchy chování. Dovolila jsem si citovat diagnostická kritéria z knihy: Poruchy pozornosti a hyperaktivita, Alison Munden, Jon Arcelus 1999, české vydání: Dagmar Tomková, Portál 2002.
17
DSM- IV Porucha pozornosti spojená
MKN-10 Hyperkinetická porucha
s hyperaktivitou (ADHD) Nepozornost Šest nebo více následujících příznaků nepozornosti přetrvává po dobu nejméně šesti měsíců v takové míře, že má za následek nepřizpůsobivost dítěte a neodpovídá jeho vývojovému stádiu:
„ Alespoň šest z následujících příznaků přetrvá po dobu nejméně šesti, měsíců v takové míře, že má za následek nepřizpůsobivost dítěte a neodpovídá jeho vývojovému stádiu.“
Nepozornost Často se mu nedaří se soustředit na podrobnosti, Často se mu nedaří se soustředit na podrobnosti,
dělá chyby z nepozornosti
dělá chyby z nepozornosti Často neudrží pozornost při plnění úkolů nebo při Často neudrží pozornost při plnění úkolů nebo při hraní
hraní Často se zdá že neposlouchá to, co se mu říká
Často se zdá že neposlouchá, když se na něj přímo hovoří
Často nedokáže postupovat podle pokynů nebo dokončit školní práci, domácí práce nebo
Často nepostupuju podle pokynů a nedaří se mu dokončit školní práci, domácí práce nebo povinnosti na pracovišti často mívá problémy zorganizovat si úkoly a činnosti často se vyhýbá vykonávání úkolů, nedělá je rádo, zdráhá se například dělat domácí práce,které
povinnosti na pracovišti. Často není schopen uspořádat si úkoly a činnosti Vyhýbá se úkolům, které vyžadují soustředěné duševní úsilí Často ztrácí věci potřebné pro vykonávání určitých úkolů nebo činností ( školní pomůcky, knihy)
vyžadují soustředěné duševní úsilí
Dá se snadno vyrušit vnějšími podněty
často ztrácí věci potřebné pro vykonávání úkolů
Často je při běžných denních činnostech
nebo činností
zapomětlivé
často se dá lehce vyrušit vnějšími podněty často zapomíná na každodenní povinnosti
18
Hyperaktivita
Hyperaktivita
Šest nebo více následujících příznaků hyperaktivity
Alespoň tři z následujících příznaků hyperaktivity
či impulzivity přetrvá po dobu nejméně šesti měsíců
přetrvávají po dobu nejméně šesti měsíců v takové
v takové míře, že má za následek nepřizpůsobivost
míře, že mají za následek nepřizpůsobivost dítěte a
dítěte a neodpovídá jeho vývojovému stádiu.
neodpovídají jeho vývojovému stádiu:
Často bezděčně pohybuje rukama nebo nohama,
Často bezděčně pohybuje rukama nebo nohama, a
nebo se vrtí na židli
nebo se vrtí na židli
Často při vyučování nebo v jiných situacích, kdy by
Při vyučování nebo v jiných situacích kdy by mělo
mělo zůstat sedět vstává ze židle
sedět, vstává ze židle
Často pobíhá nebo popochází v situacích, kdy je to
Často pobíhá nebo popochází v situacích kdy je to
nevhodné
naprosto nevhodné
Často mívá potíže tiše si hrát nebo v klidu něco
Často je nadměrně hlučné při hraní nebo má potíže
jiného dělat
chovat se tiše při odpočinkových činnostech
Bývá často „na pochodu“ nebo se chová, jako by
Trvale vykazuje nadměrnou motorickou aktivitu,
„jelo na motor“
kterou není schopno zásadně podřizovat společenským podmínkám nebo požadavkům
Často bývá nepřiměřeně upovídané Impulzivita Impulzivita Alespoň jeden z následujících příznaků impulzivity
Často vyhrkne odpověď dřív než byla položena
přetrvav nejméně po dobu šesti měsíců v takové
otázka
míře, že má za následek nepřizpůsobivost dítěte a
Mívá problémy vyčkat až na ně přijde řada
neodpovídá jeho vývojovému stádiu.
Často přerušuje ostatní nebo se jim plete do hovoru
Často vyhrkne odpověď, dřív než byla dokončena otázka Často nevydrží stát v řadě nebo nedokáže počkat, až na něj přijde řada Často přerušuje ostatní nebo s jim plete do hovoru zvyklosti a omezení nadměrně mluví Nadměrně mluví
19
2.1.5 Výskyt „Hyperkinetická porucha patří mezi nejčastější příčiny psychiatrické léčby v dětském věku.“ ( Drtílková, 2007, str.29). Podle studií se problémy s hyperaktivitou vyskytují u 5-8% dětí, převážně u chlapců.( Drtílková, 2007). Tam, kde pro diagnostiku používají klasifikaci DSMIV( 4-19%) je počet hyperaktivních dětí vyšší než tam, kde používají klasifikaci MKN-10(13%). ( Drtílková) Je to způsobeno tím, že u typu DSM-IV není potřeba, aby dítě vykazovalo všechny příznaky nemoci. „Nejvíce diagnostikovaných s ADHD je mezi 6. a 9 rokem života, což je dáno především tím, že dítě v šesti letech nastupuje do školy. Rokem věku dítěte, přičemž podtyp ADHD s převahou hyperaktivity a impulzivity bývá diagnostikován o 3-4 roky dříve než ostatní podtypy.“ (Drtílková, 2007, str. 29-30) Podle Paclta (2007) se hyperkinetický syndrom vyskytuje u 6% dětské populace v poměru 3 až 5:1, chlapci : dívky. Údaje se liší podle míst, kde je průzkum prováděn, ale v celosvětovém měřítku je to 1-5% obyvatelstva. ( Munden , Alison, 2002). Výsledky ve Velké Británii podle profesora Taylora uvádějí, že 1,7% britské populace trpí poruchou ADHD v závažnější podobě. ( Munden, Alison, 2002). Tito autoři uvádějí u diagnostických kritérií DSM-IV (3-5%) a MKN-10 (přibližně 0,5%) jiné hodnoty než Trtílková (2007). Spekuluje se nad tím, že kritéria DSMIV jsou příliš benevolentní, ale takto diagnostikovaným dětem léčba ADHD zabírá. Podle výzkumu profesora Taylora navštěvují ambulance zabývající se AHDH častěji chlapci než děvčata v poměru 2,5:1. Připočítáme- li do tohoto poměru i děti s poruchami učení poměr se změní na 1,9:1. Bylo provedeno mnoho průzkumů, které chtěly porovnat ADHD v různých zemích světa a to jak ve městech, tak na venkově. „Studie Sheny, Luka a Leunga ukazují, že počet chlapců s ADHD je v Číně téměř třikrát vyšší než v Anglii.“ (Munden, Alison, 2007, str. 45) Což je nejspíše způsobeno také tím, že ve Velké Británii je porucha diagnostikována jen u jednoho dítěte z deseti. „ ADHD se vyskytuje odhadem v populaci dětí do 18 ti let mezi 3-18%, výskyt hyperkinetické poruchy se pak pohybuje mezi 1-3%.Tyto poruchy 3-9krát častěji vyskytují u chlapců ve srovnání s dívkami.“ ( Drtílková, 2007) Dítě s ADHD 20
2.1.6 Projevy ADHD U kojenců je velmi těžké až nemožné ADHD diagnostikovat. Hyperaktivita se u nich projevuje např. tím, že když mají spát, tak jsou vzhůru, hůře sají atd. U batolat se pak ADHD projevuje zvýšenou pohyblivostí, která posléze může způsobit i více úrazů. V batolecím věku pak hyperaktivní děti často málo spí a nedokážou se soustředit na hru. Někdy, mohou být neobratné, což je také spojeno s afektivními výbuchy, které se začínají projevovat už v takto raném věku. (Jucovičová, Žáčková, 2010) Nerovnoměrný vývoj, neohrabanost a zvýšená afektivní reaktivita (tzv. nízká frustrační tolerance) bývá často problémem při vstupu do předškolního zařízení. V mateřské škole mohou mít hyperaktivní děti problémy se samoobsluhou, s navazováním kontaktů. Často bývají vychovatelkám na obtíž a tak jsou posílány do ZŠ bez odkladu, který by byl díky nevyzrálosti nervové soustavy velmi potřebný (Jucovičová, Žáčková, 2010). Je mnoho projevů ADHD, nejvýraznější je ale impulzivita, porucha pozornosti a hyperaktivita. Tyto složky se projevují každá svým způsobem (Jucovičová, Žáčková, 2010): Impulzivita Projevuje se zbrklým jednáním na podnět, které je popsáno jako jednání bez rozmyslu nebo také jako neúčelné až nesmyslné(Vágnerová, 2001). Tyto děti se často chovají impulzivně i v nebezpečných situacích, jako třeba při přecházení ulice, kdy dítě vběhne do vozovky, aniž by se rozhlédlo, protože vidí na druhé straně něco, co ho zaujalo. Dále je pak velmi známa situace, kdy rodič pošle dítě do koupelny, aby si umylo ruce a dítě se vrátí za půl hodiny s mokrou hlavou, protože cestou zapomnělo, co má udělat a tak v koupelně usoudilo, že si má nejspíš umýt hlavu. Impulzivita je spojena se sníženými volními, ovládacími schopnostmi. Tyto děti jsou velmi zbrklé, hlučné, spontánní a živé. Ve škole, ale i jinde, mají problémy s dokončováním vět za ostatní a s nedokončováním déletrvajících úkolů, což může mít v budoucnu vliv i na jejich práci. Mohou se jevit jako nespolehlivé, popř. líné. Dalším znakem impulzivity je, že špatně snášejí okamžité nesplnění svého přání, což následně mohou řešit agresivitou. Tyto děti nejsou schopny odlišovat impulzy, které jim dává mozek, a nejsou schopny vidět následek svého jednání. Díky hyperaktivitě jsou děti často brzy unavené, což neznamená, že by usínaly, ale spíše jsou díky nedostatku spánku podrážděné. Některé děti
21
trpící ADHD jsou na noc medikovány, jelikož jim mozek nevyšle impulz, aby spaly. Tak je třeba tento stav navodit uměle, aby dítě bylo ráno vyspalé a připravené na další den. Porucha pozornosti Tato složka se nejvíce projevuje ve škole, ale je dost často překážkou i v běžném životě dítěte. Děti s poruchami pozornosti jsou roztěkané, nepozorné, nesoustředěné a neschopné delšího a kvalitnějšího soustředění. Jejich mysl zaujme kdejaký podnět. Neumí rozlišit význam různých podnětů a tak si všímají všeho a to je velmi vyrušuje právě při školní práci. Ve škole má dítě mnoho různých podnětů, kterým se může věnovat. Může si hrát s penálem, dívat se z okna. Stačí pouze jedna drobná věc a dítě je ihned mimo realitu nebo alespoň mimo školní třídu. Je třeba dítě pozitivně motivovat a při vykonávání určitého úkolu ho dostatečně chválit. Pokud není dítě při vykonávání úkolu dostatečně pozitivně stimulováno, nechává se strhnout jiným podnětem a někdy, pokud mu úkol nejde splnit, může být podrážděné až agresivní. Poruchu pozornosti nemůže dítě s ADHD ovlivnit, je způsobena nezralostí a rychlou unavitelností centrální nervové soustavy. Mají také problémy udržet linii hovoru. Často skáčou z tématu na téma, nedokáží dlouho vnímat monotónní nebo nejednoznačnou konverzaci a proto často vypadají jako nevychované. Někdy si z daného rozhovoru vyberou pouze informaci, která je zaujme a té se potom drží. Když dostávají pokyny, vypadá to většinou, že je ani neslyší. Při udělení více pokynů na ráz je dítě většinou zahlceno a často neví vůbec nic ani z jednoho pokynu, který mu byl zadán vůbec nic. Hyperaktivita Je označena jako „nadměrná nebo vývojově nepřiměřená úroveň motorické či hlasové aktivity.“(Jucovičová, Žáčková, 2010) Charakteristické jsou bezúčelné pohyby, nebo pohyby, které jsou v tu chvíli neadekvátní, nežádoucí a do dané situace naprosto nepatří. To je nazýváno motorickým neklidem, kdy dítě sedí na židli, někdy z ní spadne, kope pod sebou nohama, poskakuje, hraje si s rukama. Psychomotorický neklid se může projevovat také záškuby mimického svalstva. ADHD je také často spojena s tikovou poruchou nebo Tourettovým syndromem. V řeči se pak hyperaktivita projevuje např. breptáním, nadměrnou hlasitostí, častými komentáři nebo třeba vydáváním neartikulovaných zvuků. Řeč je překotná, dítě často nedokáže v rychlosti kterou mluví naprosto vyjádřit myšlenku. Chtějí okamžitě uplatnit nápad, který je napadl a tak často mluví velmi zmateně nebo velmi hlasitě (jsou velmi 22
hlučné a ve skupině hyperaktivních dětí překřikují jeden druhého). Tyto děti mají neustále zvýšenou aktivační úroveň. Jsou stále aktivní, i když jsou unavené. Jejich mozek nedokáže zaznamenat signál, že už toho všeho bylo dost a tak je dítě stále v pohybu a stále unavenější a unavenější což je zapříčiněno tím, že jsou u těchto dětí pomalejší útlumové reakce (Jucovičová, Žáčková, 2010). Nevyrovnaná emocionalita,dráždivost a snížení frustrační tolerance. Tento stav nemůže být souzen podle prvního dojmu. Tyto symptomy musejí přetrvávat nějakou dobu, jelikož na první dojem nemůže být známo, v jakém je dítě zrovna rozpoložení, což ovlivňuje posléze jeho chování (Vágnerová, 2001). Poruchy percepčně motorických funkcí Děti s ADHD mívají problémy v jemné i v hrubé motorice. Bývají často nešikovné, neohrabané a jejich pohyby jsou málo koordinované. Mívají potíže se sebeobsluhou, často něco rozbijí a ve škole se problémy s jemnou motorikou projevují v pracovních činnostech, tělesné výchově ale i při hrách se spolužáky. Mají také problémy s psaním a se čtením Poruchy paměti Pro děti s ADHD jsou typické poruchy krátkodobé paměti( ta uchovává informace v rozmezí hodin,dnů a týdnů). Nejtěžší je pro ně zapamatovat si informace, které jim byli sděleny verbálně. Díky problémům s pamětí tyto děti často zapomínají a to nejenom pokyny, ale také pomůcky, nepamatují si co kam dali a tak většinou stále něco hledají. Pokud zrovna v té chvíli, kdy dítěti sdělujeme důležitý pokyn, dítěti kolísá pozornost, je dost pravděpodobné, že si dítě z daného sdělení nebude pamatovat vůbec nic. Poruchy myšlení a řeči Myšlení se rozvíjí společně s řečí. Rozumové schopnosti nejsou významně narušeny, ale je narušeno jejich praktické využití. Vývoj rozumových schopností není rovnoměrný u těchto dětí jsou typické velké výkyvy ve výkonu. Jejich jednání je založeno na stereotypním řešení, kdy kladou důraz na detaily. Vzhledem k jejich zbrklému jednání, nedokáží jednotlivé úkoly spojit v celek, neumějí seřadit úkoly tak, jak jdou po sobě. Myšlení je chaotické, překotné, dětské, někdy pomalé a někdy zas rychlé a pro „normální“ lidi nepochopitelné. Mají také problémy s porozuměním řeči, nerozumějí významu slov. To souvisí s poruchou pozornosti. 23
U dětí s ADHD jsou časté poruchy řeči. Mluvidla jsou neobratná a tak mají problémy s artikulací s nejednoznačnou výslovností, se sykavkami, s rychlým nesrozumitelným projevem, s hlasitým projevem. Díky všem těmto projevům se děti s ADHD projevují jako vývojově mladší. (Jucovičová, Žáčková, 2010) ADHD má také velký vliv na zvládání zátěží a stresů. Situace, které jsou pro jiné děti naprosto běžné zvládají někdy s vypětím sil a jsou velmi často frustrovány přístupem okolí. Proto na tyto situace reaguje po svém, různými ochrannými způsoby: Únikem, kdy dítě utíká do nemoci, někdy i nevědomě, popř. utíká ze školy, z neoblíbených předmětů, z domova. Méně nápadný je potom únik do vlastního světa ( např. si vytvoří představu o tom, že je úspěšné). Regresí v tomto případě dítě udělá v podstatě krok zpět. Začne se chovat jako věkově mladší. Hledá si i mladší kamarády, se kterými se může vrátit do věku, kdy na něj nebyly kladeny ještě takové nároky. Mladší kamarádi k němu vzhlížejí, jsou vůči němu nekritičtí a tak může dítě s ADHD zažít pocity přijímání a úspěchu. Popřením neúspěchu nebo jeho zlehčováním. Dítě neúspěch nevědomě popírá, ale již vědomě ho zlehčuje. Ví, že něco nezvládlo, tak jak by chtělo, ale říká si, že je vše v pořádku a přesně tak jak to vlastně být mělo a jak to samo chtělo. To může v pozdějším věku způsobit poruchy chování a může být narušen zdravý vývoj psychiky dítěte. Upoutáváním pozornosti, které většinou probíhá nevhodným způsobem. Dítě si je vědomo svého neúspěchu a tak se snaží k sobě pozornost přitáhnout jinak než v pozitivním slova smyslu. Většinou je to předváděním se, vykřikováním nebo třeba atakováním jiných dětí. Útokem jak slovním tak i fyzickým, kterým dítě řeší neúspěch. Jakýkoli útok je většinou skrytou prosbou o pozornost, popřípadě o kompenzaci pocitu neúspěchu a nepohody. (Jucovičová, Žáčková,2010)
24
2.1.7 Vliv ADHD na rozvoj různých dovedností Hyperaktivita ovlivňuje dítě ve všech možných aspektech jeho života. Díky výkyvům v chování a výkon dítěte je rodina pod neustálým tlakem, nejen ze strany školy, ale i z okolí rodiny a známých. Již od kojeneckého věku se dítě chová jinak než ostatní a to je pro matku velmi zatěžující. Problémy dětí s ADHD mají velký vliv na rozvoj jejich dovedností. Nejdůležitějšími projevy je impulzivita, hyperaktivita a poruchy pozornosti. Tyto tři symptomy jsou největší zátěží a to hlavně ve škole, která je pro dítě s ADHD v podstatě bitevním polem, na kterém bojuje samo se sebou. Škola klade na děti s ADHD mnohem větší nároky než na jejich vrstevníky, kteří takové potíže nemají. Je zde potřeba, aby dítě kontrolovalo svou pozornost, impulzivitu a hyperaktivitu, což nedokáže a proto je pro něj škola často zátěžovým prostředím. Hyperaktivní děti mají také často problém s navazováním kontaktů, se spoluprácí s kolektivem, s podřizováním se autoritě a s dokončováním úkolů. Hyperaktivní děti mívají narušenou pozornost ve všech složkách s čímž souvisí
i
sekundární kognitivní problémy. Chybí jim schopnost regulovat příjem podnětů, koordinovat jejich zpracování a propojovat tak činnost různých poznávacích funkcí. Narušení pozornosti může mít značný nepříznivý vliv na jejich intelektový vývoj (Vágnerová, 2008). Mohou mít problémy s přijímáním informací a pokynů, které dává například pedagog při vyučování nebo rodiče doma. Neumí si určit únosnou hranici přísunu informací, což jim často způsobí v hlavě chaos. Pamatují si často to, co je pro daný úkol nepotřebné, což je způsobeno narušenou koncentrací. Dítě přijme mnoho informací najednou a pamatuje si z nich, jen to, co je pro něj podstatné. To způsobí, že dítě zapomene na detaily, za což je následně pokáráno či potrestáno. Jakýkoliv rušivý vliv je odvede od práce a tak se nedokážou soustředit na to, na co se soustředit mají. Ve škole je potom těchto podnětů více než dost a proto je pro ně tak těžké věnovat pozornost učitelce nebo učiteli. Děti s ADHD mívají potíže při přesouvání pozornosti z jednoho podnětu na druhý resp. z jedné činnosti na další. Jejich pozornost zůstane totiž u prvního podnětu a i při přesunutí na podnět druhý, dítě stále přemýšlí nad prvním podnětem. Objevují se u nich impulzivní a tématu nepřiměřené odpovědi, za což může jejich slabá exekutivní kontrola. Často dělají chyby a jejich výkon často kolísá a to jak z hlediska délky 25
vypracování zadané práce tak i počtu chyb v dané úloze. Děti s ADHD si neumějí zorganizovat práci, pracují chaoticky, nedokončují úkoly, nejsou schopné koordinovat a regulovat svou činnost. Tyto problémy se ve škole projevují špatnými známkami a při psychologickém vyšetření nerovnoměrným výkonem v zadaných testech (Vágnerová, 2008) „Poruchy pozornosti také negativně ovlivňují i paměť a učení.“ Hyperaktivní děti si méně pamatují, snáze zapomínají a obtížněji si vybavují. ( Vágnerová a Klégrová, 2008). Děti s ADHD často zapomínají, jaký jim učitel zadal úkol, zapomínají pomůcky na vyučování atd. Tyto projevy jsou často považovány z lajdáctví, ale jde zde o poruchy pozornosti. Jak bylo uvedeno výše, dítě si z dané informace vezme pouze část, obvykle takovou, která je pro něj nějak důležitá, a zbytek zapomene, popř. vůbec neregistruje. Problémy, které vyplývají z nepozornosti a krátkodobé paměti se projeví i tím, že tyto děti mívají horší školní prospěch, než by odpovídalo jejich inteligenci. Nepodávají takové výkony, jaké by vzhledem ke svým schopnostem mohly. Děti s ADHD mívají nestandardní strukturu dílčích schopností. V testech inteligence jsou jejich výsledky kolísavé. Bývají neúspěšné v úkolech, které hodnotí pozornost, krátkodobou paměť, někdy rychlost, přesnost práce a vyžadují udržení stabilního tempa. U dětí s ADHD bývá nejlepší výkon v neverbální části a nejhorší v počtech a v kódování. S poruchou pozornosti souvisí také výkyvy výkonnosti. U dětí s ADHD se v krátkém časovém intervalu můžeme setkat s výbornými výsledky, které následně vystřídají výsledky velmi špatné (Vágnerová, Klégrová, 2008).
2.2 Vzdělávání dětí s ADHD Pro všechny děti je škola velmi důležitou součástí života. Ve škole se učí jak vědomostem, tak i sociálním dovednostem, a pokud je tato stránka narušena může to způsobit vážné problémy v životě. Vstup do školy je pro hyperaktivní děti složitý a to hlavně kvůli tomu, že v zadaných úkolech velmi často selhávají. Děti s ADHD nemají problém pouze s probíranou látku, ale také s navazováním sociálních kontaktů se spolužáky. Nevědí jak tyto kontakty navázat a tak se většinou snaží najít si kamarády takovým způsobem, jaký zvládají (např.:agresí, zviditelňováním se), což je hodně často hodnoceno jako nevychovanost. Jak vyplývá z výše uvedeného textu, děti s ADHD to ve škole nemají vůbec jednoduché a proto je třeba zvolit
26
správný přístup jak ze strany rodičů, tak ze strany pedagoga a správnou terapií učit dítě zvládat běžné sociální situace. Při školní práci s hyperaktivním dítětem je třeba, aby pedagog zvolil systematický a otevřený přístup. Základní pedagogické postupy lze shrnout do těchto bodů (Paclt, 2007 podle Zelinkové, 2003: Hallowell, Ratey, 2003: Riefová): Pozitivní posilování spolu s mírnými tresty. Dítě by mělo být chváleno za každý i drobný projev žádoucího chování. Tresty by měly být mírné, přesně definované a v přímé časové souvislosti. Častá zpětná vazba. Zpětná vazba by měla být častá, jasná a neměla by dítě rušit od stávající činnosti. Instrukce a pokyny by měly být stručné, jasné a splnitelné. Po zadání instrukcí by pro dítě měly být vytvořeny podmínky, ve kterých nebude zbytečně rušeno. Respektování stylu učení. Pro většinu dětí s ADHD je charakteristický globální styl učení a proto by jim probíraná látka měla být podávána jako celek. Nácvik metakognitivních strategií. Je to v podstatě učení o vlastním stylu učení. Dítě tím získává zpětnou vazbu a poznává následky svých činností. Sebekontrola a sebehodnocení. Je třeba učit dítě zvládat svou impulzivitu a narušit nevhodné vzorce chování. (Paclt, 2007)
Výukou dětí se speciálními vzdělávacími potřebami se zabývá vyhláška MŠMT ČR č. 73/2005 Sb. ze dne 9.2.2005, o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných. Je-li porucha u dítěte závažně, může být dítě na základě vyšetření odborníkem, zařazeno mezi žáky se zdravotním postižením. Po tomto zařazení žáka je škola oprávněna pobírat vyšší finanční příspěvky pro nákup pomůcek a pro zvýšení platu daného pedagoga. Pro dítě je potom vypracován individuální vzdělávací plán na kterém by se měl podílet jak speciální pedagog tak i rodina a dodržování tohoto plánu má být kontrolováno oběma těmito stranami. 27
„Až 53 % dětí nemá v souvislosti s diagnózou ADHD odlišný režim ve škole. Zároveň bylo zjištěno, že pokud dítě odlišný režim má, jedná se převážně o individuální plán v rámci běžné třídy.“ (Pemová a Ptáček, Praktický lékař, 2010) Další zákony, které se touto problematikou zabývají jsou: Zákon č.561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním a vyšším odborném a jiném vzdělávání ( školský zákon ( viz Přílohy) Vyhláška č.48/2005 Sb. O základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky ( viz. Přílohy) (Viz příloha) Pokud je u dítěte diagnostikována ADHD, měl by speciální pedagog a psycholog dát učiteli daného žáka doporučení, jak se k němu v určitých situacích chovat. Doporučení se týkají např.: nereagovat na projevy typické pro ADHD nekárat dítě za psychomotorický neklid a všechny projevy ADHD, umožnit dítěti pohyb a to nejen o přestávce, ale i v hodině (rozdání sešitů, smazání tabule), upoutávat pozornost dítěte vhodnou motivací, u písemných prací upřednostnit kvalitu před kvantitou, nekárat dítě za nedokončování prací, dohlédnout na zaznamenávání úkolů, zadávat např. příklady z matematik písemně (dítě udělá mnoho chyb jen při opisování příkladů), oceňovat vhodné chování.
2.2.1 Farmakoterapie a psychoterapie Z lékařského hlediska je podle I. Drtílkové (2007) nejúčinnější metodou v léčbě ADHD farmakoterapie a psychoterapie. Braven (2004) pak zastává názor, že dlouhodobá medikace u dětí s ADHD nepříznivě ovlivňuje jejich emoční ladění, takže může u těchto dětí vznikat emoční plochost a neschopnost prožívat hlubší emoce. To může být u těchto dětí poměrně velký problém, protože mívají i jiné problémy v oblasti emočního prožívání. Jinak to zase vidí Paclt (2007), který říká, že jsou léky pro děti s ADHD prospěšné, ale jen v tom případě, je-li přesně určena diagnóza a dítě je správně medikováno. Názory na farmakoterapii se různí, ale většina autorů se shoduje na tom, že je potřeba kombinovat farmakoterapii s psychoterapií.
28
2.2.2 Farmakoterapie Farmakoterapie se u ADHD používá již 70 let, což dává možnost porovnávání účinnosti různých druhů léků. Jako nejúčinnější byla zaznamenána psychostimulancia a některé další látky ovlivňující dopaminový a noradrenalinový systém. Psychostimulancia tlumí impulzivitu, poruchu pozornosti a hyperaktivitu a zvyšují úspěšnost při studijním výkonu a vytrvalost. U zdravých jedinců by tyto léky působily naprosto opačně, zatím co u hyperkinetických dětí tlumí všechny projevy jejich poruchy. V České republice je těmto dětem nejčastěji předepisován Ritalin, který ale působí 3-4 hodiny po podání. Dále je pak v ČR dostupná Strattera, což není stimulant, ale její výhodou je, že působí celých 24 hodin. Dále se pak pro léčbu ADHD mohou využívat antidepresiva nebo neuroleptika. Antidepresiva proto, že jsou schopna zvyšovat koncentraci noradrenalinu popřípadě i dopaminu. Neuroleptika obnovují souvislé, logické myšlení. Z neuroleptik je to hlavně Risperdal (Risperidon), který se používá u hyperkinetických dětí a to hlavně u těch, které mají zvýšený sklon k agresiviě (Drtílková, 2007). U nás byla hyperaktivita dlouho vnímána spíše jako nemoc, která je léčitelná nelékovou terapií. Každá z profesí pracovala s touto poruchou trochu jinak a používala různé metody léčení, resp. nápravy. Psychologové spíše působí na děti terapeuticky, kdežto neurologové a psychiatři využívají spíš medikace. Léčiva sice pomáhají dětem ve škole, aby se lépe soustředily, ale je také třeba napravovat narušené sociální vazby a celkově pomoci dětem s ADHD se začlenit. Psychoterapie je také velkou pomocí jak pro jejich rodiče, tak i pro učitele. Není to sice tak rychlý způsob jako braní prášků, ale její výsledky jsou dlouhodobější.
2.2.3 Psychoterapie V práci s dětmi trpícími ADHD se používá kognitivně behaviorální psychoterapie (dále jen KBT), která „učí klienta rozpoznávat zažitá a opakující se schémata myšlení (cognitive) a jednání (behaviour) a na základě racionálního rozboru nalézt a nacvičit výhodnější či emočně přijatelnější postup“(Goetz, 2009). Dítě se zde učí řídit své chování, své projevy impulzivity a nepozornosti. Také je při této terapii vysvětlováno rodičům a učitelům, jak s dítětem zvládat běžné životní situace. Učení probíhá pomocí různých technik,
např: modelování situací,
hraní rolí, sebeinstrukce. (Žáčková, Jucovičová, 2010) KBT má dvě základní složky, rozbor problému a posléze změnu chování (Goetz, 2009).
29
Analýza ABC (Zkratka ABC: A-antecedent events (předcházející události), B-behaviour ( chování), C-consequent response (následná odpověď)) Metoda je založena na tom, že většina vzorců chování je ovlivněna předcházejícími ( tím co se stalo předtím, než se dítě začalo chovat nevhodně) a následujícími událostmi. Rodiče jsou požádáni terapeutem, aby zaznamenávali, jak se dítě v určitých situacích a také po nich, nevhodně chová. To pomůže terapeutovi pochopit, co rodiče i dítě prožívají. Změnou jedné z těchto složek můžeme zamezit nežádoucímu chování ( Alison, Munden, 2002). Pozitivní posilování Je založeno na přesně formulovaných pokynech a na vysvětlení určitých pojmů tak, aby byli pro dítě srozumitelné. Další bodem je odměňování dítěte za správné chování a naopak v určité míře ignorování chování nežádoucího. Je potřeba se s dítětem vyhnout situacím, ve kterých nejspíše neuspěje. Pokud je dítě za něco chváleno, většinou se snaží o to, aby bylo chváleno znovu (Alison, Munden, 2002) Individuální práce (psychodynamická terapie) Některé z příznaků hyperkinetického syndromu mají původ již v raném dětství. Vyškolený terapeut pak pracuje s dítětem individuálním způsobem v pravidelných intervalech. Pro dítě je tato terapie příležitost, ve které může dítě vyjádřit své myšlenky a pocity. Terapie může probíhat formou hry, hraní rolí. Tato terapie pomáhá dětem vyjádřit své pocity slovy a porozumět nejen druhým, ale i sám sobě. To pomůže zlepšit jejich vztahy a komunikaci s ostatními (Alison, Munden, 2002) Dnes je také hodně diskutovanou metodou, která ovšem nepatří do psychoterapie metoda EEG biofeedbacku. Tato metoda je založena na principu zpětné vazby. „Snímaná EEG aktivita je během sezení převáděna na obrazovce do podoby jednoduché videohry, jejíž průběh je možno ovládat změnami psychického stavu, spojenými s výskytem „žádoucí“ nebo „nežádoucí“ mozkové aktivity.“ (Drtílková, 2007, str.78) žádoucí mozková aktivita je pak odměněna úspěchem ve hře. Tato metoda je však stále považována za metodu experimentální.
30
3 Praktická část
3.1 O výzkumu Má praktická část je zaměřena na otázky týkající se integrace dětí s ADHD do školy. Ptala jsem se pomocí dotazníků rodičů, učitelů, ale hlavně dětí s ADHD na to, jak integraci vnímají a jak se jednotlivé skupiny v tomto procesu cítí. Vzhledem k počtu vyplněných dotazníků, kdy od učitelů se mi vrátilo 82 vyplněných dotazníků a od rodičů s dětmi 21. Nemohu tvrdit, že data mnou zjištěná jsou všeobecně platná. Myslím ale, že pro hrubou představu budou stačit. K získání potřebných informací bylo použito dotazníkové metody. Šetření bylo provedeno v osmi základních školách. Z toho čtyři tyto školy byly umístěny ve Strakonicích, v jižních Čechách a zbylé čtyři se nacházeli v Praze. Dotazníky pro děti a rodiče jsem rozeslal emailem pomocí Národního institutu pro dítě a rodinu. Všechny použité dotazníky uvádím v příloze.
3.1.1 Cíle Cílem mé práce je zjistit: jestli integrace opravdu probíhá zda jsou děti s ADHD schopné zvládat vyučování společně s ostatními zda jsou školy otevřené integraci a jak se k ní učitelé staví zda se alespoň zhruba budou shodovat názory učitelů s rodiči a rodiče s dětmi jak se cítí integrované děti ve škole a jestli jsou pro ně ve školách vytvořeny dobré podmínky jak spolupracuje pedagogická poradna s rodinou a se školou a hlavně jestli nějaká spolupráce existuje zda se děti s ADHD baví se spolužáky a jestli s nimi nemají problémy
31
jak vidí rodiče školní docházku svých dětí, co jim podle nich dělá ve škole největší problém jak vnímají rodiče spolupráci se školou, učitelem, pedagogicko-psychologickou poradnou co dělá učitelům u dětí s ADHD největší problém celková spolupráce skupin mezi sebou
3.1.2 Hypotéza H1:
V praxi děti s ADHD nejsou často integrovány a nebo jsou přesouvány ze školy do školy
H2:
Odpovědi jednotlivých dotazovaných skupin se budou rozcházet.
H3:
Učitelé si myslí, že děti s ADHD jsou jen nevychované a podle toho se k dětem také
chovají. H4:
Děti s ADHD se v základní škole necítí dobře, jsou tam na ně kladeny příliš velké
nároky.
3.1.3 Metodologie Jedná se o kvantitativní výzkum. Jako techniku jsem použila dotazníkové šetření. Dotazníky byly určeny pro děti s ADHD, jejich rodiče a učitele. Dotazníky jsem sestavila sama a přikládám je v příloze. Výzkumné šetření bylo provedeno v osmi základních školách. Z toho čtyři tyto školy byly umístěny ve Strakonicích, v jižních Čechách a zbylé čtyři se nacházeli v Praze. Dotazníky pro učitele jsem roznesla do jednotlivých škol a z každé školy se mi vrátil různý počet vyplněných dotazníků. Dotazníky pro děti a rodiče jsem pak s pomocí Národního institutu pro dítě a rodinu rozeslala emailem do jednotlivých rodin. Dotazníky byly zaměřeny na integraci dětí s ADHD do základních škol.
3.1.4 Charakteristika zkoumané skupiny Ve většině škol probíhalo zadávání a vyplňování dotazníků velmi hladce. Na školách ve Strakonicích byli většinou velmi ochotní a většinou dotazníky přijali a velmi rychle odpověděli. V Praze to již bylo trochu složitější, ale z většiny dotázaných škol se alespoň pár dotazníků vrátilo. Když jsem se ve škole domluvila, že mi budou dotazníky posílat sami učitelé emailem tak byla návratnost minimální. Většinou proběhla domluva se zástupcem 32
nebo ředitelem školy, ten pak dotazníky rozdal a já obdržela email, kdy si pro ně mohu dojít. Z 8 dotazovaných škol vyplnilo dotazník 82 učitelů. Učitelé, kteří vyplňovali dotazníky, nebyli přímo pedagogy ve třídách u dotazovaných dětí. Dotazníky pro rodiče a děti byli zasílány do jednotlivých rodin emailem. Rodičů a dětí mnoho neodpovědělo. Dotazníky byly zaslány do 40 rodin, z toho odpovědělo 21 rodičů a dětí. Ty co odpověděli byli dle informací Národního institutu pro dítě a rodinu z těch snaživějších rodin, které mají větší snahu své dítě začlenit.
33
3.1.5 Vyhodnocení Souhrn Informací získaných od učitelů. Od učitelů se mi vrátilo 82 vyplněných dotazníků. Dotazník pro učitele byl složen ze třinácti otázek. Po té jsem dotazníky předložila na osmi základních školách, jak na stupni prvním tak i na druhém. Dotazník byl zcela anonymní a všechny otázky v něm uvedené byli uzavřené. Přesto někteří učitelé doplňovali své poznatky a neuměli si vybrat jednu z daných odpovědí. Vyhodnocení odpovědí, zaznamenaných v grafe, je následující: 1)
Myslíte že by děti s ADHD měli navštěvovat speciální školy?
6% 35%
59%
ano
ne
nevím
K této otázce ještě několik učitelů přidalo odůvodnění. Často psali, že podstatná je míra (závažnost) ADHD, ale také počet dětí v dané třídě. Někteří si myslí, že je opravdu potřeba snížit počet dětí ve třídě, popřípadě, aby byl ve třídě asistent dítěte nebo pedagoga.
34
2)
Už jste někdy měl/a ve třídě žáka s ADHD?
13%
87%
ano
ne
Z této otázky vyplývá, že většina učitelů má zkušenosti s dětmi s ADHD, což poukazuje na fakt, že integrace probíhá. 3)
Jaký projev je pro Vás jako pro učitele těchto dětí nejvíce zatěžující?
3%
24%
38%
35%
impulsivnost
nepozornost
hyperaktivita
neodpověděli
Většina učitelů zaškrtla u této otázky více než jednu možnost. Z odpovědí vyplývá, že nejrušivější je pro učitele hyperaktivita, ale pouhé dva hlasy za ní je nepozornost. Jeden učitel zaškrtl všechny tři možnosti a připsal že dalším zatěžující projevem může být i hypoaktivita. 35
Jeden pedagog pak k této otázce připsal další odpověď a ta zněla nic. To mě velmi překvapilo, nedokážu si představit, že učiteli žádný z těchto projevů nevadí. Tento pedagog také v dotazníku uvedl, že již dítě s ADHD ve třídě měl. 4)
Je Vaše škola "otevřená" integraci žáků s ADHD?
1% 3%
96%
ano
ne
nevím
Tahle otázka navazuje na otázku druhou, která se ptala, zda již daný učitel měl ve třídě žáka s ADHD. Z tohoto grafu vyplývá, že většina škol je integraci otevřena. Jedna učitelka uvedla, že mají přímo ve škole Dyscentrum, které pomáhá nejenom učitelům, ale i rodičům s dětmi. 5)
Vnímáte ADHD jako diagnózu nebo pouze jako mýtus?
2% 4%
94%
diagnóza
mýtus
neodpověděli
36
Velmi často jsem se setkávala s názorem, že děti s ADHD jsou pouze nevychované a že diagnóza ADHD je pouze berlička pro rodiče, kteří se neumějí správně starat o svoje děti. Proto mě odpovědi na tuto otázku velmi zajímali. Jak je uvedeno v teorii, ADHD je podle MKN-10 a DSM-IV diagnostikovatelnou poruchou. Jedna z učitelek uvedla, že dětí s ADHD přibývá, ale že se za tím také dost často schovávají chyby ve výchově dítěte. Pro psychology je totiž jednodušší diagnostikovat dítěti ADHD, než aby tvrdili, že rodiče selhali. S tímto názorem se ztotožňuje i další pedagog, který píše, že jsou někdy děti s ADHD spíše nevychované. 6)
Máte v rodině dítě s ADHD?
2%
98%
ano
ne
Tato otázka byla spíše doplňující. Chtěla jsem tím především zjistit, zda mají učitelé zkušenosti s dětmi s ADHD i doma nebo jestli se s těmito dětmi potkávají pouze ve škole. Jak je vidět z grafu mizivá část má zkušenost i doma. Věřím, že pro učitele, kteří se s ADHD nikdy nesetkali, a mají takové dítě ve třídě, to musí být docela velký šok.
37
7)
Jaká je spolupráce s rodiči těchto dětí?
5%
11%
4%
80%
velmi dobrá
stejná jako s ostatními
špatná
neodpověděli
V dotaznících učitelé uváděli, že je to případ od případu individuální, že záleží na jednotlivých rodičích. 8)
Spolupracuje se Vám dobře s pedagogicko-psychologickou poradnou?
26%
74%
ano
ne
Dalším cílem mé práce bylo zjistit, jak funguje a zda vůbec, spolupráce s pedagogickopsychologickými poradnami. Tato spolupráce by totiž měla být velmi dobrá a to jak mez
38
školou a poradnou tak i mezi poradnou a rodinou. Škola by od poradny měla dostávat rady, jak s dítětem správně pracovat, což by dítěti velmi pomohlo v učení. 9)
Poskytuje Vám pedagogicko-psychologická poradna potřebné informace?
18%
20%
62%
ano
většinou ano
ne
Tato otázka rozvíjí otázku předchozí. Když už škola s pedagogicko-psychologickou poradnou spolupracuje. Jedna učitelka píše, že spolupráce s pedagogicko-psychologickou poradnou se omezuje pouze na zprávu.
10)
Komunikují děti s ADHD o přestávkách s ostatními?
3% 5%
2%
90%
ano
ne
nevím
neodpověděli
39
I zde někteří učitelé uvádějí, že je to individuální a že jak které dítě komunikuje se svými spolužáky. Jedna učitelka uvádí, se s ostatními snaží bavit, ale že jim to moc nejde a že si ostatní musí zvyknout na způsob jejich komunikace. 11)
Pokud jste ještě dítě s ADHD ve třídě neměl/a, byli by jste ochotni toto dítě do své třídy přijmout?
1%
11%
16%
72%
ano
ne
nevím
neodpověděli
Toto rozhodnutí samozřejmě není na učiteli. Ředitel školy rozhoduje, zda dítě do dané třídy přijme nebo ne. Tato otázka je tedy pouze hypotetická. Její výsledek je ale podle mého názoru velmi dobrý. Většinou mají děti s ADHD problémy se svým učitelem a to především kvůli svému chování ( neustále nosí domů poznámky atd..). Výsledek u této otázky dává dětem s ADHD alespoň trochu naději, že jejich postižení již není bráno jako nepřekonatelná překážka.
40
12)
Myslíte že existuje dostatek informací týkajících se tohoto problému? 1% 1% 33%
65% ano
ne
nevím
neodpověděli
Informovanost učitelů je velice důležitá. Odvíjí se od ní pak přístup učitele k dítěti. Jedna z učitelek uvádí, že informace jsou, ale že je musejí hledat. 13)
Máte pocit že v oblasti práce s takto postiženými dětmi je organizováno málo vzdělávacích akcí, při kterých by jste se dozvěděli více o metodách práce s těmito dětmi? 2% 43%
55% ano
ne
neodpověděli
Jeden názor zněl, že tyto akce jsou buď drahé, nebo časově náročné.
41
Souhrn informací získaných od dětí Od dětí se vrátilo 21 vyplněných dotazníků, ze 40 oslovených rodin. Dětem bylo zadáno 11 otázek, z toho 10 uzavřených a jedna otevřená. Cílem bylo zjistit, jak se děti ve škole cítí. Dotazníky byly rozesílány pomocí Institutu pro rodinu a dítě jako příloha k přihláškám na tábor. Dotazníky pro děti a rodiče byli rozesílány společně emailem.
1)
Cítíš se ve škole dobře? 0% 24%
76%
ano
někdy ne
Velká většina dotazovaných dětí se ve škole cítí dobře, ani jedno neodpovědělo negativně. 2)
Je pro tebe to co se učíš ve škole srozumitelné? 0% 33% 67%
ano
někdy ne
Znovu ani jedno dítě neodpovědělo negativně.
42
3)
Stíháš si zapisovat když pan/í učitelka diktuje?
5%
14%
24%
57%
ano
někdy
ne
nediktuje
Jedno z dětí, si vybralo variantu nediktuje a tak byla do grafu zahrnuta i ta. Díky nepozornosti a hyperaktivitě může dětem diktování dělat velký problém. 4)
Napomíná tě paní učitelka často?
19%
33%
48%
ano
někdy
ne
Neustálé napomínání dětí s ADHD pro ně není prospěšné. Je spíše třeba je chválit i za drobnosti. Z grafu je vidět, že děti s ADHD napomínány jsou. To má podle mne souvislost např. s jejich vrtěním se na židli, nepozorností.
43
5)
Máš někdy ze školy strach?
4%
41%
55%
ano
někdy
ne
Větší část dětí někdy ze školy strach má, což není úplně dobrý výsledek. Dítě by se školy nemělo bát. Měla by pro něj být příjemným místem. 6)
Máš problémy s některými spolužáky?
19%
38%
43%
ano
někdy
ne
Tento graf ukazuje, že děti s ADHD většinou problém se spolužáky mají. To je způsobeno hlavně tím, že děti s ADHD neumějí navazovat sociální kontakty. Dělají to po svém(praští do druhého, snaží se na sebe strhnout pozornost), což se ostatním dětem nemusí líbit. 44
7)
Bavíš se o přestávkách se spolužáky?
5%
19%
76%
ano
někdy
ne
Většina dětí se s svými spolužáky baví. To odpovídá i odpovědím učitelů. Nejvíce učitelů (74) odpovědělo, že se děti s ADHD s ostatními dětmi baví. 8)
Jaký předmět tě nejvíce baví?
matematika
9%
9%
4%
26%
kreslení
9%
zeměpis
31% 4%
tělocvik
dějepis pracovní činnosti
4%
informatika
4%
anglický jazyk hudební výchova
Jelikož byli dotazovaní jenom chlapci, vyhrál mezi oblíbenými předměty tělocvik a hned za ním matematika. Překvapilo mne, že dva chlapci uvedli, jako oblíbený předmět pracovní činnosti a jeden dokonce kreslení. 45
9)
Už jsi byl někdy v ředitelně z důvodů problematického chování?
48%
52%
ano
ne
Větší část chlapců již ředitelnu navštívila. 10)
Potřeboval by jsi ve škole nějaké jiné pomůcky, aby ses lépe soustředil?
6
10 5
ano
většinou ano
ne
Zde nešlo pouze o materiální věci, ale také a přístupy v chování atd. Dětem ve většině vyhovuje jak, to ve škole chodí. 11) V poslední otázce jsem se dětí ptala, zda měli někdy radost z nějakého školního úspěchu. Všechny odpovědi byli kladné.
46
Souhrn informací získaných od rodičů Od rodičů se vrátilo 21 vyplněných dotazníků ze 40 rozeslaných. Ze třech dotazovaných skupin se nejvíce rozepisovali rodiče. To bylo dáno hlavně tím, že měli dvě otevřené otázky. Bylo jim zadáno 14 otázek, z toho 12 uzavřených a 2 otevřené. Cílem bylo zjistit, jak si rodiče myslí, že se děti ve škole cítí. Dotazníky byly rozesílány pomocí Institutu pro rodinu a dítě jako příloha k přihláškám na tábor. Dotazníky pro děti a rodiče byli společně odesílány emailem.
1) Zde byli rodiče dotazováni, zda jejich dítě navštěvuje základní školu, všechny odpovědi byli kladné.
2)
Myslíte si, že by mělo Vaše dítě navštěvovat základní školu speciální
29%
71%
ano
ne
Sedm rodičů si myslí, že by jejich dítě mělo navštěvovat základní školu speciální. Je to možná způsobeno tím, že je na jejich děti v základní škole vyvíjen velký tlak, který se pak přenáší na rodiče.
47
3)
Zvládá Vaše dítě školní výuku bez problémů?
9%
24%
67%
ano
většinou ano
ne
Většina rodičů odpověděla, že jejich dítě výuku zvládá. Pouze pět jich odpovědělo, že jejich dítě výuku nezvládá. Může to být způsobeno poruchami pozornosti nebo třeba také dyslexií, dysgrafií, diskalkulií nebo jinou poruchou, která se k ADHD často připojuje. 4) S čím myslíte, že má Vaše dítě největší problém. Stejné problémy uvedli maminky jen v několika případech. Byla to impulzivita, kterou napsali do dotazníků 3 maminky. Podle 4 maminek mají děti největší problém se soustředěním. Další 3 maminky uvedli jako největší problém u svých dětí čtení. Čtyři maminky vidí jako největší problém udržení pozornosti. Problémy s úzkostí a s chováním se pak v dotazníku vyskytli každý 2x. Následující problémy se vyskytovali již jen samostatně. Negativismus, motivace, chování, se zvládáním stresu, se samostatností a logickým uvažováním a chápáním úkolů, porozumění textu a vyjádření odpovědi na otázku, pořád se vrtí a hopsá na židli, napomínání učitele, roztěkanost, s příliš teoretickou výukou. Jedna maminka píše, že se podle učitelky chová její syn nevhodně a neadekvátně, doplňuje, že takto se chová pouze ve škole. Další maminka píše, že největší problém má její syn se svou třídní učitelkou a co se týče předmětů tak s českým a s cizím jazykem.
48
5)
Vyhovuje Vám přístup učitele?
5% 19%
76% ano
ne
jiné
Občas je praxe taková, že učitel se chce neposedného dítěte zbavit. Tento graf ale ukazuje opak. Většina rodičů má s pedagogem dobré zkušenosti
6) Pokud ne, tak napište v čem. Přístup učitelů nevyhovuje 4 rodičům. Jejich odpovědi na tuto otázku jsou uvedeny níže. Zbylým 17 rodičům přístup pedagoga vyhovuje. Jedna maminka píše, že učitel neumí s jejím synem jednat, neustále mu píše poznámky a říká o něm, že je nevychovaný, což si myslím, že není úplně profesionální. Další maminka píše, že učitel jejího syna nepřijal, že má syn diagnostikované ADHD, věnuje mu stejnou pozornost jako jiným dětem a nechce řešit problémy jiným způsobem. Další píše, že jí přijde zbytečné, aby učitel psal jejímu synovi poznámky typu „ houpe se na židli“ , navrhuje jako řešení deníček, aby o těchto projevech věděli. Dále píše, že ve třídě s jejím synem jsou ještě další 4 chlapci s ADHD. Dalším názorem je, že učitelé neberou vážně handicap daného žáka. Bojují s tímto handicapem, obviňují dítě s ADHD před ostatními spolužáky. Neumí zaujmout pro předmět, který vyučují a nemají dostatečnou autoritu.
49
7)
Byl Vašemu dítěti přidělen osobní asistent nebo je ve třídě, kterou Vaše dítě navštěvuje asistent pedagoga?
38% 62%
ano
ne
Některé maminky uvádějí, že bez osobního asistenta by to jejich dítě nejspíše nezvládlo. Procento přidělených asistentů je podle mě ale stále nízké. Je ovšem úspěch, že u nás již přichází osobní a pedagogičtí asistenti do praxe. Je to výhoda většinou nejenom pro jedno dítě, ale pro celou třídu i pro pedagoga samého. 8)
Je podle Vás spolupráce se školou dobrá?
14% 38%
48%
ano
většinou ano
ne
Ve velké většině se rodičům se školou spolupracuje dobře. Jen tři nejsou se spoluprací spokojeni. Interakce mezi rodičem a školou je velmi důležitá. 50
9)
Navštěvujete pedagogicko-psychologickou poradnu?
19% 52% 29%
ano
občas ano
ne
Poradna by měla rodičům říci, jak se svým dítětem pracovat, jaké volit postupy a pravidla. Většina rodičů poradnu navštěvuje, některé maminky ale píšou: „Chodíme jen na pravidelné kontroly po dvou letech. Chodily jsme spíš d SPC, protože měl autistické rysy. Ne po špatné zkušenosti s pedagogicko-psychologickou poradnou docházíme k psycholožce, neuroložce a velmi dobrou zkušenost máme s etopedkou.“ 10)
Je podle Vás spolupráce s pedagogicko psychologickou poradnou dobrá?
10% 14%
43%
33%
ano
většinou ano
ne
neodpověděli
51
I tady spíše převažuje kladný vztah k pedagogicko psychologické poradně.
11) Většina rodičů zaškrtla více než jednu možnost.
Se kterým z uvedených projevů ADHD máte doma největší potíže?
18%
52% 30%
hyperaktivita
impulzivita
nepozornost
Od hodnocení učitelů se tohle trochu liší. Učitelé uvádí, že nejrušivější je pro ně hyperaktivita a po ní nepozornost. Pro rodiče je nejrušivější nepozornost a potom impulzivita. 12)
Má Vaše dítě ve škole kamarády?
5%
14%
81%
ano
ne
neodpověděli
52
Největší počet odpovědí ano souhlasí s odpověďmi dětí i učitelů. Děti s ADHD se ve škole normálně baví s ostatními spolužáky.
13)
Myslíte si, že se Vaše dítě ve škole cítí dobře?
5%
19%
76%
ano
ne
neodpověděli
Ve škole se podle dotazníků cítí dobře 16 dětí a 16 rodičů si myslí, že se jejich děti ve škole cítí dobře. To je velmi dobrý odhad. 14)
Bylo Vaše dítě ve škole někdy potrestáno kázeňským postihem?
10%
24%
33% 33%
ano(více než 3x)
ano(méně než 3x)
ne
neodpověděli
53
Většina dětí byla potrestána kázeňským postihem. Příčinou toho nejspíš bude jejich impulsivnost, popř. hyperaktivita. Někteří učitelé ( jak psali rodiče) nechápou, že je dítě nemocné a tak při každém problému dostane dítě poznámku, ty se pak velmi rychle na sčítají a hned z toho dítě má kázeňský postih.
3.2 Diskuse Cílem této práce pro mne bylo hlavně zjistit, jestli integrace opravdu probíhá, jestli se děti s ADHD cítí ve škole dobře, jak to zvládají učitelé, ale také jak to zvládají rodiče. Z dotazníkového šetření vyplynulo, že integrace probíhá. Většina učitelů má zkušenost s hyperkinetickým dítětem a všichni rodiče dětí s ADHD odpověděli, že jejich dítě navštěvuje základní školu. Na otázku zda je určitá základní škola otevřena integraci odpovědělo 79 učitelů z 82 kladně. Osobně si myslím, že to až tak růžové není. Většinou spíše slýchám, že dítě sice do určité školy přijmou, ale když si učitel postaví hlavu a nechce věnovat pozornost handicapu dítěte musí většinou dítě vyměnit školu. Sama jsem zažila podobný případ. Proto jsem do dotazníku začlenila otázku, zda pro učitele ADHD znamená diagnózu nebo jestli je to podle nich jen výmysl. Někteří sice odpověděli, že je to diagnóza, ale často se za ní schovává pouze nevychovanost. Zde je pak jenom možné doufat, že psycholog nebo psychiatr neurčil špatnou diagnózu. Jako příklad bych chtěla uvést, že jsem navštěvovala jednu třídu základní školy jako osobní asistent autisty, který měl za spolužáka chlapce s diagnostikovanou ADHD. Učitelka nejen že na něj nebrala ohled, ale dokonce ho před dětmi zesměšňovala. Naprosto nerespektovala jeho handicap a velmi často ho trestala. Proto mě velmi mile překvapilo, že učitelé v dotaznících odpovídali většinou kladně. Také počet osobních asistentů přidělených k těmto dětem mne mile překvapil. Až 38% dětí dotazovaných rodičů má to štěstí, že má osobního asistenta, jedna matka dokonce psala, že bez asistenta by docházku do základní školy určitě nezvládli Spolupráce s pedagogicko psychologickou poradnou by měla být na nejlepší úrovni, právě proto, aby učitelé i rodiče věděli, jak děti s ADHD správě vést. Z dotazníkového šetření vyšlo. Že školy mají s poradnami dobrou zkušenost. Najde se ale také velké procento učitelů, kteří dobrou zkušenost nemají. Při otázce, zda poradna poskytuje potřebné informace odpověděla 54
většina dotazovaných učitelů, že většinou ano. To také není úplně dobrá vizitka. Stejné otázky týkající se pedagogicko psychologické poradny jsem položila i rodičům. U otázky zda s dítětem navštěvují poradnu mě velmi překvapilo, že 4 rodiče odpověděli záporně a šest že navštěvují poradnu jenom občas. Většina rodičů pak hodnotí spolupráci jako kladnou nebo většinou kladnou, jen malé procento není spokojeno. Spolupráci se školou potom rodiče hodnotí z větší části kladně. Jedna maminka píše, že s to u jednotlivých učitelů liší. Stejně hodnotí i učitelé spolupráci s rodiči. Je podle nich většinou dobrá, ale také se liší rodina od rodiny. Velmi mne také zajímalo jak se ve škole cítí děti samy. Na otázku zda se ve škole cítí dobře 16 dětí z 21 odpovědělo že ano. Zbylým pět odpovědělo že někdy a ani jedno dítě nezaškrtlo odpověď ne. U otázky jestli mají děti ze školy strach vyšlo najevo, že někdy strach mají. Myslím že každému dítěti, se občas do školy nechce a má strach, protože ví např. že se bude psát nějaká písemka. Učivo je pak pro děti většinou srozumitelné. U otázky jaké předměty děti nejvíce baví mě velmi překvapily odpovědi jako kreslení, tělocvik a pracovní činnosti. Na otázku zda by potřebovali ještě nějaké pomůcky aby se ve škole lépe soustředily odpověděli 11 hlasy kladně a 10 záporně. Bylo by dobré se dětí zeptat, co jim ve škole chybí. Jestli měli vážně na mysli jen materiální pomůcky nebo jestli by jim třeba vyhovoval jiný přístup učitele. Když jsem se zeptala, zda je učitelka často napomíná jen 4 děti odpověděli že ne, 7 že ano a 10 že někdy. Děti s ADHD se nechovají klidně a proto jsou učitelkami napomínány, je ale dobré, aby učitel uměl i chválit. Pro dítě je pak škola zábavnější, než když je neustále káráno. Větší část dětí již také byla v ředitelně kvůli kázeňským problémům. Ptala jsem se také dětí jestli mají problém s nějakými spolužáky. Velký počet odpověděl že ano nebo někdy ano. Některým dětem nemusí být příjemné jak se děti s ADHD chovají, jak se předvádějí a dost často mohou konflikt vyvolat sami hyperaktivní děti. Většina dětí ale pak také odpověděla, že se o přestávkách se svými spolužáky baví a i většina učitelů na tento dotaz odpověděla kladně. Odpovědi dětí mě ani moc nepřekvapily. Něco jim jde a něco zas ne, někdo se s nimi baví a někdo ne. Myslím, že takhle je to u většiny dětí a nemusí mít diagnostikované ADHD. Výsledky výzkumu podle mne dopadli velmi dobře. Nejvíce mne překvapili odpovědi učitelů. Myslela jsem si, že budou mít vůči dětem s ADHD odmítavější postoj. Doufám tedy, že dotazníky vyplňovali pravdivě a že tomu tak vážně je. Výsledky u dětí dopadli tak, jak jsem si představovala. Není jim ve škola úplně báječně, ale zvládají to se vším všudy. Odpovědi 55
rodičů dopadli podobně jako u dětí. Někteří rodiče jsou spokojeni, jiní zas trochu méně. Je to případ od případu jiné. Ohledně shodujících se výsledků mě velice překvapily výsledky odpovědí na otázky zda se dítě ve škole cítí dobře a zda si rodič myslí, že se dítě ve škole cítí dobře. Z odpovědí vyšlo, že 16 rodičů si myslí, že se jejich dítě ve škole cítí dobře a 16 dětí zaškrtlo, že se ve škole dobře cítí.
56
4 Závěr Na střední škole jsem začala navštěvovat organizaci hyperaktivita, kde jsem vedla kurz pro děti s ADHD a potom jsem zde působila jako koordinátorka dobrovolníků. Dlouhou dobu jsem si myslela, že jsou tyhle děti pouze nevychované. Po zkušenostech s nimi mi došlo, že to tak vůbec není. Děti s ADHD jsou úžasné. Jsou velmi často nadprůměrně inteligentní a velmi tvořivé. Našla jsem k nim postupem času cestu. Dnes jsou ze mě děti bez ADHD vyplašené, protože jsem na ně moc zbrklá. Děti se utvářejí již v děloze a proto je velmi podstatné je správně vychovávat. Děti s ADHD moc pozitivních emocí nepřijímají. Většinou jsou na ně dospělí naštvaní a křičí na ně, ve škole je učitelé napomínají a když přijdou domů, jsou trestáni za poznámku kterou jim učitel dal. Podle mne je třeba jim také dát i pozitivní zpětnou vazbu. Na táborech kam jezdím, je základní myšlenkou netrestání dětí za vše, co udělají jinak, než si nějaký dospělý představuje. Tyto tábory jsou zaměřeny na to, aby i děti s ADHD poznali, že někdo chápe jejich situaci a že nejsou vůbec špatné. Snažíme se jim zde ukázat, že chápeme jejich situaci. Děti s ADHD podle mne nepatří do speciálních škol. Jenom potřebují více pozornosti, než jiné děti. Proto by pro každého začínajícího pedagoga mělo být samozřejmostí o této poruše něco vědět. Informace by měli být přístupné všem, aby nemusela být hyperaktivita považována za nepřekonatelnou překážku. Integrace je pro tyto děti jedinou možností, jak nebýt vyčleněny. Většinou slýchám jen to, že tyto děti nejsou ve školách přijímány. Proto jsem se rozhodla pro psaní této práce. Některé domněnky mi byly vyvráceny, některé potvrzeny. Výsledkem této práce ale je, že učitelé se tyto děti nebojí učit. To je podle mne velký pokrok a pro děti s ADHD velký přínos. Díky integraci se mohou začlenit mezi své vrstevníky a učit se zvládat různé sociální situace. Pro rodiče integrace znamená spoustu práce, ale také šanci. Šanci, že jejich děti vystudují a naučí se svým handicapem žít.
57
5 Seznam použité literatury Zdeněk Matějček, Výbor z díla, karolinum, Praha 2005 Drahomíra Jucovičoví, Hana Žáčková, Neklidné a nesoustředěné dítě ve škole a v rodině, Grada publishing a.s, Praha 2010 Alison Munden, Jon Arcelus, The ADHD handbook, české vydání- Dagmar Tomková, Poruchy pozornosti a hyperaktivita, Portál s.r.o., Praha 2002 Marie Vágnerová, Psychologie problémového dítěte školního věku, Karolinu, Praha 2001 Ivana Drtílková, Omar Šerý, Hyperkinetická porucha / ADHD, Galén, Praha 2007 Ivo Paclt, Petra Uhlíková, Jakub Florian, farmakoterapie, remedia, 9./č6 1999, str. 333-342. Marie Vágnerová, Jarmila Klégrová, Poradenská psychologická diagnostika dětí a dospívajících, Karolinum 2008, Ivana Drtílková, Hyperaktivní dítě, Galén, Praha, 2007 Michal Goetz, Petra Uhlíková, ADHD porucha pozornosti s hyperaktivitou, Galén, Praha, 2009 Ivo Paclt a kolektiv, Hyperkinetická porucha a poruchy chování, Grada Publishing a.s., Praha, 2007 Pemová, Ptáček, Purrová, Čeledová, Potřeby rodin dětí se syndromem ADHD, Praktický lékař, r. 90, č. 5, str. 308-310 E.M. Hallowell, J.J. Ratey, Poruchy pozornosti v dětství i dospělosti, překlad D. Brejlová, Návrat domů, praha 2007 Kate Langley, Peter A Holmans, Marianne BM van den Bree, Anita Thapar, Effects of low birth weight, maternal smoking in pregnancy and social class on the phenotypic manifestation of Attention Deficit Hyperactivity Disorder and associated antisocial behaviour: investigation in a clinical sample, BMC Psychiatry, Department of Psychological Medicine, School of Medicine, Cardiff University, Heath Park, Cardiff, UK, 2007 58
6 Seznam příloh Příloha č. 1 - Zákony týkající se integrace dětí Příloha č. 2 – dotazník pro učitele Příloha č. 3 – dotazník pro děti Příloha č. 4 – dotazník pro rodiče
59
