Univerzita Jana Evangelisty Purkyně Filozofická fakulta. Bakalářská práce Kateřina Cermonová

Univerzita Jana Evangelisty Purkyně Filozofická fakulta

Bakalářská práce

2010

Kateřina Cermonová

Univerzita Jana Evangelisty Purkyně Filozofická fakulta Katedra historie

SKAUTING V DĚČÍNĚ V LETECH 1968 – 1970

Vypracovala: Kateřina Cermonová, jednooborová historie Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Martin Veselý, Ph.D. Datum zadání: 24. 4. 2008 Datum odevzdání: 11. 11. 2010

Abstrakt

Skauting byla jako organizace zaměřující se na výchovu mládeže v období totalitních režimů 20. století v českém prostředí celkem třikrát zakázána. Moje bakalářská práce sleduje vývoj událostí v severočeském městě Děčíně, konkrétně v letech 1968 – 1970, kdy byla činnost této organizace po dvaceti letech povolena a po krátkém intervalu tří let opět přerušena. K vypracování jsem využila archivních materiálů, současné i tehdejší literatury, dobového tisku a výpovědí pamětníků.

Abstract

Scouting as youth education organisation was suppressed three times in the Czech milieu during the time of totalitarian regimes in the 20th century. This thesis deals with the development of events in the North Bohemian town Děčín, in years 1968-1970 in particular, when the activity of this organisation was after twenty years of prohibition allowed and shortly after three years stopped again. In writing this thesis, archival materials, literature both contemporary and of the time, press of the time and testimony of contemporaries were used.

Poděkování

Ráda bych poděkovala vedoucímu své práce, panu Mgr. Martinu Veselému, Ph. D., za pohotovou pomoc a rady, rodině za její podporu a především pamětníkům za jejich ochotu a věnovaný čas. Zároveň se tak omlouvám všem skautům, které jsem neoslovila nebo je do práce nezahrnula.

Obsah Úvod a zhodnocení literatury I.

Organizace současného Junáka .............................................................................. 1

II. Historický vývoj českého skautského hnutí ........................................................... 2 A. Založení českého Junáka...................................................................................... 3 B. Trojí přerušení činnosti Junáka ............................................................................ 5 a. Předválečný junák............................................................................................ 6 b. Čtyřicátá léta .................................................................................................... 7 c. Normalizace ..................................................................................................... 9 III.

Děčínský Junák 1968 - 1970 ............................................................................. 15

A. Představení pamětníků ....................................................................................... 15 a. Karel Lešanovský .......................................................................................... 15 b. Jaroslav Beránek ............................................................................................ 15 c. Dagmar Krejčová ........................................................................................... 17 B. Kontinuita mezi rokem 1948 a 1968.................................................................. 17 C. Rok 1968 ............................................................................................................ 17 D. Rok 1969 ............................................................................................................ 22 E. Rok 1970 ............................................................................................................ 27 F. Po zákazu Junáka ............................................................................................... 33 G. 1989 .................................................................................................................... 34 Závěr Seznam literatury Použité archivní prameny Internetové zdroje Seznam zkratek Seznam příloh

Úvod a zhodnocení pramenů Skauting jako světová organizace existuje už 103 let a za tu dobu si vytvořil silné kořeny. Jeho metody se opírají o systém pravidel obsažených ve skautském slibu a zákoně, které se jeho členové učí používat na pravidelných schůzkách, výletech a výpravách. Soudržným prvkem je také týmová spolupráce menších skupin – družin, která má vést k zodpovědnosti, spolehlivosti, sebeovládání a samostatnosti.1 Snad právě díky své metodice se dokázal udržet až dodnes. Podle loňské registrace je přesný počet 44 115 nahlášených skautů. Od roku 2007 byl dokonce zaznamenán mírný nárůst, konkrétně o 126 lidí.2 Organizace skautů byla založena už v roce 1907 ve Velké Británii, kdy se do čela prvního chlapeckého oddílu postavil Robert Baden-Powell. Za okamžik založení skautingu se považuje jeho první tábor na jihoanglickém ostrůvku Brownsea.3 Odtud se myšlenky této organizace šířily dál – prvním náčelníkem amerických skautů se stal Ernest Thompson Seton4 a v Čechách se do historie zapsal Antonín Benjamin Svojsík, který v roce 1911 zakládá skauting u nás.5 Fungování českého skautingu bylo v průběhu 20. století ovlivňováno stávající politickou situací a několikrát zakázáno. Jedním z posledních případů zásahu politiky do českého skautingu bylo jeho potlačení v době komunistické totality v roce 1948 a následné zrušení v roce 1950. Řada skautských činovníků se stala obětí politických procesů a mnozí strávili roky ve vězení.6 Až v roce 1968 byla tato organizace znovu obnovena. V Mladé frontě vyšel článek informující širokou veřejnost o skautském shromáždění z 29. března 1968 v sále závodního klubu Tesly v Praze, kde se sešlo více než tisíc bývalých členů za účelem manifestačního vyhlášení kontinuity s Junákem z roku 1948, kdy byl potlačen. V závěru bylo přečteno prohlášení, které začíná slovy: „My, junáčtí pracovníci, kteří jsme po řadu let usilovali o všestrannou výchovu mládeže a kteří jsme byli nuceni z důvodů na 1 2 3 4 5 6

Jiří ZAJÍC, Myšlenkové základy skautingu, Praha 2000, s. 26. Skautská křižovatka pro všechny skauty a skautky [online], 11. 8. 2009 [cit. 2010-11-07]. Organizace. Dostupné z: . Jiří ZACHARIÁŠ a kol., Kalendář Skauta – Junáka, Praha 1997, s. 30. Tamtéž, s. 32. Tamtéž, s. 33. Skautský svět: Junák - svaz skautů a skautek ČR [online]. 2005 [cit. 2010-04-23]. Historie. Dostupné z: .

naší vůli nezávislých tuto práci přerušit – obnovujeme svoji činnost. Nabízíme všechny své schopnosti, vědomosti, dovednosti i zkušenosti zcela nezištně své vlasti a chceme přispět svým podílem k výchově nastupující generace.“7 Zavládlo velké nadšení, ti zkušenější začali se zaučováním nových vedoucích, hledali klubovny pro svá setkání a připravovali pro své nové členy program těchto schůzek. Ale veškeré snažení bylo velice brzy opět utlumeno – roku 1970 byly všechny dosavadních skautské i pionýrské orgány prohlášeny za ilegální a jejich činnost musela být zastavena.8 Znovu se skauti stmelili až po revoluci na přelomu let 1989 a 1990. Svůj dnešní název Junák – svaz skautů a skautek ČR získává až v rámci rozdělení Československa, kdy se koncipuje ryze česká větev.9 A právě na problematické období let 1968 – 1970 bych se chtěla zaměřit, konkrétně na průběh událostí v severočeském městě Děčíně. První zmínka o skautech v děčínské části Podmokly pochází už z roku 1924.10 Chtěla bych se věnovat nejen období konce šedesátých let, ale také se pokusit zachytit návaznost fungování skautského hnutí v Děčíně. Jestliže poslední oddíl zaniknul v roce 1945, kdo potom zakládal oddíly v roce 1968? Byli to skutečně původní členové, nebo přistěhovalci? Kde tedy byli skauti v období zákazu činnosti? A proč tehdejší politika zasahovala zrovna proti skautům? Základním materiálovým zdrojem je jistě skautský archiv uložený ve Státním okresním archivu v Děčíně. Na jeho shromáždění se zasloužili především Jaroslav Beránek, Karel Lešanovský a Jan Janouch, kteří veškeré materiály shromáždili, roztřídili, elektronicky zpracovali a tuto databázi společně s celým souborem pramenů uložili v děčínském zámku. Jim také patří poděkování hned v úvodu inventáře. Ten vydalo středisko Úsvit Děčín, ale postrádá jakékoliv údaje týkající se místa a roku vydání. Obsahuje 1483 položek rozdělených do čtyřiceti osmi tematických částí. Nejedná se tedy o rozčlenění chronologické, hlavními parametry jsou typy pramenů

7

8 9 10

Junák uveden opět v život, Mladá fronta, 31. 3. 1968, Státní okresní archiv Děčín (dále jen SOkA DC), fond NAD 1390 Junák – Okresní rada Děčín, nezpracovaný (dále jen NAD 1390 Junák – OR DC), inv. č. 838, kart. K16 V, Novinové výstřižky 1968. SOkA DC, NAD 1390 Junák – OR DC, inv. č. 425, kart. K8 M, Kronika posledního tábora Lipno 3. a 5. odd. DC 1970. Skautský svět: Junák - svaz skautů a skautek ČR [online]. 2005 [cit. 2010-04-23]. Historie. Dostupné z . SOkA DC, NAD 1390 Junák – OR DC, inv. č. 975, kart. K20 Y, Zmínka o skautech c Podmoklech – časopis Junák.

(fotografie, psané dokumenty), forma psaného textu (osobní dokumenty, kroniky, formuláře, korespondence, zápisy z rad) apod. 11 Položka

s nejstarším

datem

obsahuje

skautské

stanovy

republiky

Československé (RČS) z roku 192012 a nejnovější příspěvky pocházející z roku 2005 se týkají návštěvy oldskautů v Roudnici a v Benešově13 a částečně do tohoto roku zasahuje i korespondence Čestného oddílu Velena Fandrlíka.14 Stěžejní kapitoly zahrnující období let 1968 – 1970 jsou potom „Zápisy Svazu přátel Junáka Děčín 1968 – 1970“15 a části kapitol týkajících se kluboven16, kronik17, zkoušek a kurzů18, slavností a závodů19, shromážděné fotodokumentace20 a zápisů ze střediskových schůzek21. Poslední jmenovaný soubor materiálů je také obsahově nejrozsáhlejší – patří sem 227 položek v časovém rozsahu od roku 1968 do roku 2004. Kromě písemných pramenů budu také čerpat z výpovědí pamětníků – mužů a žen, kteří tyto tři roky stáli ve vedení a po revoluci v roce 1989 se ke svým pozicím opět vrátili. Mezi nimi byli Jaroslav Beránek (skautem od roku 1936), Ing. Karel Lešanovský a MuDr. Dagmar Krejčová (oba skauty od roku 1945).22 Jejich vzpomínky mohou poskytnout informace, které nelze nalézt v žádné literatuře. Jedním z cenných pramenů je i svazek „Oldskauti 2008“, který je dílem Jaroslava Beránka a ve kterém uvádí členy skupiny oldskautů, kteří do svých oddílů vstoupili mezi lety 1919 a 1946. U jednotlivých členů jsou uvedena také dosažená vyznamenání a fotodokumentace. Práce je psaná ručně a obsahuje pouze dvacet jedna stran včetně obálky, zato ale uvádí data jinak obtížně dostupná. Vzhledem k tomu, že bylo potřeba zaučit co nejrychleji nové vedoucí družin, oddílů i celých středisek, máme dnes k dispozici poměrně velký soubor různých příruček a pomůcek, vydaných už během roku 1968, 1969, ale i v průběhu roku 1970. Především se jedná o informace o způsobu vedení, o náplni programu a o knížky 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22

Skautský archiv Děčín (nevydaný), s. 4. SOkA DC, NAD 1390 Junák – OR DC, inv. č. 172, kart. K1 E, Stanovy svazu Skautů RČS. Tamtéž, inv. č. 170, kart. K1 D Návštěva u OS Roudnice; inv. č. 171, kart. K1D, Návštěva OS v HASIČÁRNĚ Benešov. Tamtéž, inv. č. 132, kart. K1 D, Korespondence roku 2003 - 2005. Skautský archiv Děčín (nevydaný), s. 5. Tamtéž, s. 10. Tamtéž, s. 14-15. Tamtéž, s. 9. Tamtéž, s. 13-14. Tamtéž, s. 11. Tamtéž, s. 15. Junák - svaz skautů a skautek [online]. 5. 3. 2008 [cit. 2010-10-22]. Středisko Úsvit Děčín. Dostupné z: .

týkající se skautské praxe – první pomoc, uzlování, hry, tábornická škola, stopování, zálesácká kuchyně. Kromě titulů tohoto typu je ale také možné najít beletrii se skautskou tematikou. Hned v prvním roce činnosti vychází Tři orlí pera Jana Mareše a v následujících dvou letech díla Jaroslava Foglara, Jaroslava Svojšeho či Rudana Nohy.23 V tak krátkém intervalu let 1968 – 1970 bylo dokonce vydáno několik čísel skautských časopisů: Skauting (v roce 1970 pod názvem Junácký činovník) byl určen především pro vůdce oddílů. Série ročníků končí v roce 1949 číslem 26, ale kvůli silně komunistickému zaměření nebyl tento svazek v roce 1968 uznán jako regulérní a začalo se znovu od čísla 26.24 Období 1968 – 1969 se týkal 31. ročník Skauta junáka, který plynule navázal na 30. ročník z let 1947 – 1948, kdy bylo vydávání přerušeno. Jednalo se o nulté číslo čítající šestnáct stran a následných sedm dvojčísel po dvaatřiceti stranách. Pro rozmezí let 1969 – 1970 byl potom vydán 32. ročník obsahující 34 čísel, a tedy dohromady 792 stran.25 Z regionálních výtisků je možné jmenovat časopis Krajem šesti řek,26 jehož čtyři čísla v roce 1969 a 1970 poskytla Krajská rada junáka Plzeň, či 6. - 8. ročník (1968 1970) Pošumavského hlasatele Střediska Junáka Pačejov.27 Přímo na Severočeský kraj se v otázce vydaných tiskovin zaměřila Marie Holubová, která ve třech soupisech za rok 1969, 1970 (s dodatkem za rok 1969) a 1971 (s dodatkem za rok 1970) uvádí abecední seznam všech publikací. Její práce byly sice vydané ještě před revolucí, v letech 1970 - 72, přesto v nich můžeme vypozorovat tehdejší hlavní tematické okruhy. Z roku 1969 máme k dispozici největší množství vydaných publikací ze Severočeského nakladatelství v Liberci (26 ks) a z Vysoké školy strojní a textilní v Liberci (17 ks), která jednoznačně vede i v posledním rejstříku za rok 1971 a 1970 (17 ks). V seznamu z roku 1970 (1969) disponují nejvyššími čísly

23 24 25 26 27

Skautská literatura: Encyklopedie skautské a příbuzné literatury [online]. 2010 [cit. 2010-10-12]. Literatura. Dostupné z: . Skautská literatura: Encyklopedie skautské a příbuzné literatury [online]. 2010 [cit. 2010-10-12]. Literatura. Dostupné z: . Skautská literatura: Encyklopedie skautské a příbuzné literatury [online]. 2010 [cit. 2010-10-12]. Literatura. Dostupné z: . Skautská literatura: Encyklopedie skautské a příbuzné literatury [online]. 2010 [cit. 2010-10-12]. Literatura. Dostupné z: . Skautská literatura: Encyklopedie skautské a příbuzné literatury [online]. 2010 [cit. 2010-10-12]. Literatura. Dostupné z: .

mostecké nakladatelství Dialog (12 ks) a opět liberecké Severočeské nakladatelství (12 ks). Mezi ostatními převládají tituly vydané městskými či okresními národními výbory, galeriemi výtvarného umění (Litoměřice, Roudnice nad Labem), muzei (Teplice, Litoměřice, Česká Lípa, Liberec), příp. knihovnami (Krajská knihovna Maxima Gorkého v Ústí nad Labem, Vědecká a lidová knihovna v Liberci, Jablonec nad Nisou) a archivy (Ústí nad Labem). 28 Přece jen je ale možné objevit v seznamech i několik skautských příruček z libereckého nakladatelství Junák. Největší počet byl zaznamenán v roce 1969, kdy byly zveřejněny celkem čtyři tituly: Jakasčeho, Třicet vlčků, Stezka posluchače lesní školy a Záznamy.29 Z následujícího roku pochází Čtení o sekeře a Skautská zdravověda.30 V soupisu za rok 1971 (1970) už nenalézáme nic.31 Současná literatura týkající se dějin skautingu je velmi omezená. Veskrze se jedná spíše o metodiku práce s dětmi, podklady k rozvíjení skautských znalostí, skautskou symboliku, praxi, různé příručky, řády a předpisy, případně hry, výjimečně lze nalézt článek v časopise či v novinách týkající se rozhovoru se skautským pamětníkem. Velkou část vyplňují různé almanachy k oslavám kulatého výročí fungování skautingu. Svou prací bych tak chtěla přispět k proniknutí do problematiky existence této organizace, především jejího aktivního fungování a zákazů činnosti v šedesátých letech 20. století. Její kořeny jsou patrné v celé České republice - v současné době má 53 000 členů,32 z toho jen v Ústeckém kraji je registrovaných více jak 1600 skautů.33

28

29 30 31 32 33

Marie HLOLUBOVÁ, Abecední soupis publikací vydaných na území severočeského kraje v roce 1969 (dále jen Abecední soupis publikací vydaných v roce 1969), Liberec 1970; Abecední soupis publikací vydaných na území severočeského kraje v roce 1970 s dodatkem za rok 1969 (dále jen Abecední soupis publikací vydaných v roce 1970), Liberec 1971; Abecední soupis publikací vydaných na území severočeského kraje v roce 1971 s dodatkem za rok 1970 (dále jen Abecední soupis publikací vydaných v roce 1971), Liberec 1972. M. HLOLUBOVÁ, Abecední soupis publikací vydaných v roce 1969, s. 9. M. HLOLUBOVÁ, Abecední soupis publikací vydaných v roce 1970, s. 12a13. M. HLOLUBOVÁ, Abecední soupis publikací vydaných v roce 1971, s. 16-18. Skautský svět: Junák - svaz skautů a skautek ČR [online]. 2005 [cit. 2010-04-23]. Historie. Dostupné z: . Skautský svět: Junák - svaz skautů a skautek ČR [online]. 2005 [cit. 2010-04-23]. Historie. Dostupné z: .

1

I.

Organizace současného Junáka Pro lepší orientaci v problematice vysvětlím v následující kapitolce alespoň

základní pojmy používané běžně mezi skauty, které se dotýkají mé bakalářské práce třeba i jen okrajově. Všichni členové jsou rozděleni do dívčího a chlapeckého kmene. Nejmladší skupinu dívčího kmene tvoří světlušky (od 6 – 7 let), kolem jedenácti let se z nich stávají skautky a po patnáctém roce jsou označovány jako rangers. Nejmladší chlapci se jmenují vlčata, poté obdobně skauti a v patnácti letech jsou roveři. Dospělí členové, kteří nevedou žádný oddíl, jsou potom oldskauti. Oddíly mohou být výhradně chlapecké, výhradně dívčí nebo koedukované – v těch jsou zahrnuty zároveň chlapecké i dívčí družiny. V šedesátých letech se ještě vyskytoval pojem homogenní, tedy katolické oddíly.34 Základní jednotkou je početně nejmenší družina, v jejímž čele stojí rádce/rádkyně. Dvě a více družin tvoří oddíl a nejméně tři oddíly potom středisko. Dalším stupněm je Okresní rada Junáka (ORJ), která zahrnuje několik středisek, následně Krajská rada Junáka (KRJ) a Ústřední rada Junáka (ÚRJ).35 Jako činovníci jsou potom označování dospělí členové, kteří „(...) vykonávají funkci, do níž byli zvoleni nebo jmenováni v souladu s vnitřními předpisy organizace, zejména Volebním řádem Junáka a Systematizací Junáka.“36 „(...) Činovníci, jimž byla svěřena výchova mládeže, jsou povinni vychovávat ji v duchu základních principů skautského hnutí.“37 O jejich vzdělání potřebné k té které funkci se starají vyšší skautské orgány, které mají za úkol zajišťovat pravidelné konání čekatelských a vůdcovských kurzů, zdravotnických kurzů, lesních kurzů a lesních škol, tematických seminářů, apod.38 Každý nováček musí nejprve složit nováčkovskou zkoušku, která spočívá v plnění úkolů z oblasti kultury, občanství, skautských znalostí, zdraví, sportovních aktivit, různých manuálních dovedností, případně vodáckých doplňků. Jednou ze složek 34

35 36 37 38

Výpověď Jaroslava Beránka, 2. 9. 2009 v Děčíně, byl pořízen záznam, uložen v archivu autora. Václav BŘICHÁČEK – Oldřich MALINA – Irena TREFILOVÁ, Skautskou stezkou. Základní příručka pro skauty a skautky (dále jen Skautskou stezkou), Praha 1998, s. 372. Skautská křižovatka pro všechny skauty a skautky [online], 22. 5. 2006 [cit. 2010-11-05]. Spisovna. Dostupné z: . Tamtéž. Viz pzn. 35.

2 je také idea, ve které nováček prokazuje správné pochopení významu skautského zákona, slibu, hesla a denního příkazu. Teprve po dokončení této zkoušky může přistoupit ke složení slibu a až tímto krokem se stává opravdu skautem.39 Tento slib zní: „Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe: sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce věrně v každé době, plnit povinnosti vlastní a zachovávat zákony skautské, duší i tělem být připraven pomáhat vlasti a bližním.“ Zákony, které jsou tu zmiňovány, potom sestávají z deseti bodů: 1. skaut je pravdomluvný 2. skaut je věrný a oddaný 3. skaut je prospěšný a pomáhá jiným 4. skaut je přítelem všech lidí dobré vůle a bratrem každého skauta 5. skaut je zdvořilý 6. skaut je ochráncem přírody a cenných výtvorů lidských 7. skaut je poslušný rodičů, představených a vůdců 8. skaut je veselé mysli 9. skaut je hospodárný 10. skaut je čistý v myšlenkách, slovech i skutcích40 Do svého znaku si skauti zvolili lilii jako stylizovaný květ této rostlinky, který se běžně používal už v minulosti jako dobré znamení zajišťující spojení se sluncem, mírem a čistotou. V Itálii se lilie stala značkou severu na námořních buzolách, odkud tento symbol převzal Robert Baden-Powell. Podle něj má právě prostřední list ukazovat správný směr, tedy v přeneseném významu životní cestu správného skauta, který jde nebojácně vstříc svým úkolům a těžkostem a nikterak se jim nevyhýbá. Symbol lilie má celkem tři listy, které odkazují na tři body skautského slibu. Někdy se jejich význam vykládá také jako tři věkové skupiny skautů: vlče, skaut a rover.41 Čeští junáci mají díky Antonínu Benjaminu Svojsíkovi uprostřed lilie ještě bílý štítek s černou psí hlavou. Jejím autorem je malíř Mikoláš Aleš a znak vzniknul jako ilustrace k románu Psohlavci od Aloise Jiráska. Má připomínat tradici Chodů, které Svojsík zvolil za vzor českého Junáka.42

39 40 41 42

V. BŘICHÁČEK – O. MALINA – I. TREFILOVÁ, Skautskou stezkou, s. 45. Tamtéž, s. 22a23. Jan ČÁKA, Junácká symbolika, Praha 1990, s. 26a27. Tamtéž, s. 30a31.

3

II.

Historický vývoj českého skautského hnutí Pro pochopení průběhu událostí v letech 1968 – 1970 je nutné alespoň nastínit

historický vývoj této organizace ve dvacátém století. Je třeba znát původ a myšlenkové základy tohoto hnutí, aby bylo možné posoudit reakce tehdejších vedoucích politických stran, jejich negativní kampaně a propagandy vystupující proti této dětské neziskové organizaci. Je třeba znát jejich argumentaci v různých etapách politických dějin a současný výklad, aby bylo možné oba přístupy porovnat a pokusit se je vysvětlit. Proto se v následujících kapitolách zaměřím na stručné uvedení do historických počátků českého skautingu a především na tři zlomové okamžiky, kdy byl skauting z podnětu cizí moci přerušen.

A. Založení českého Junáka

Skauting do Čech přivedl pražský středoškolský profesor tělocviku Antonín Benjamin Svojsík. Své prostřední jméno získal jako nejmladší člen pěveckého kvarteta učitelů, se kterým procestoval velkou část Evropy.43 Ve svých pětatřiceti letech, tedy v roce 1911, odjel do Anglie, kde se setkal s novou formou mimoškolní výchovy – skautingem, který tu uvedl Robert Baden-Powell. Navštívil skautské tábory, získával první zkušenosti44 a seznámil se také se Setonovým americkým směrem.45 Powellovu příručku Scouting for boys přivezl zpátky do vlasti a už 1. února po několika informačních článcích v novinách vydal první skautskou brožuru Český skaut.46 Ještě v květnu téhož roku vychází podstatné dílo českého skautingu Základy junáctví, čítající přes sedm set stran, jehož obálku ztvárnil Mikoláš Aleš.47 Na začátku díla se Antonín Benjamin Svojsík věnuje vývoji, podstatě a významu skautingu, a poté rozděluje

43

Kolektiv autorů, Historie skautingu. Cestou k pramenům (dále jen Historie sakutingu), Praha 2001, s. 20. 44 Miloň LOM – Jaroslav ŠEBEK, Historie českého skautingu slovem a obrazem (dále jen Historie českého skautingu), Mladá Boleslav 1990, s. 4. 45 Miroslav HUS-LEVENTE, Historie skautingu na Plzeňsku, Plzeň 1991, s. 2. 46 M. LOM – J. ŠEBEK, Historie českého skautingu, s. 4; srov. Antonín Benjamin SVOJSÍK, Základy junáctví, Praha 1991, s. 8. 47 Viz pzn. 44, s. 4.

4 jednotlivé oddíly týkající se orientace v přírodě, pozorování, táboření, zdraví a síly a v poslední části ctností a povinností junáka.48 Nové metody začal s několika chlapci zkoušet hned po návratu, zpočátku na vycházkách a výletech do okolí Prahy a později, o prázdninách roku 1912, se už konal první tábor. Byl umístěn v Orlovských lesích pod hradem Lipnicí na Humpolecku, kam první skauti dorazili s nákladem pěšky za čtyři dny. Měli tak poprvé možnost vyzkoušet si skautskou praxi a díky úspěšnosti celé akce se projevil zájem o skauting i na straně veřejnosti. Svojsík tak začal pomalu organizovat český skauting, jehož principy nejprve konzultoval nejen s pedagogickými odborníky, ale i politickými a kulturními představiteli, jako byl Kramář, Klofáč, Jirásek a další. Za český vzor zvolil tradici Chodů, českých hraničářů, v jeho očích statečných lidí spjatých s přírodou. Ryze české označení „Junák“ vymyslel jeho přítel Fr. Bílý a má odkazovat na ztvárnění černohorských junáků, slovanských hrdinů, od Josefa Holečka, který píše, že podnětem k britskému skautingu „(...) bylo pěstování mužné dokonalosti, které Angličané odpozorovali Burům. Slované by nemuseli tak daleko chodit, majíť vzor mužné dokonalosti v černohorském junáctví.“49 Oproti anglickému vzoru tak Svojsík vyřadil především důraz na náboženskou stránku a věrnost panovníkovi. Junák se nakonec nezačlenil do Sokola, jak se původně plánovalo (pravděpodobně kvůli nedůvěře a strachu ze ztráty postavení sokolských vedoucích), a přiřadil se ke Svazu spolků a přátel tělesné výchovy mládeže v Praze.50 V roce 1913 už stavělo tábor patnáct takových junáckých skupin. Do historie českého skautingu se tehdy zapsal tábor ředitele Pulkrábka nedaleko Pelíškova mostu u Pácova, kde se poprvé postavila krajinková podsada. Jedná se o typ táborových stanů, který je k vidění výhradně u českých skautů. Koncem září tohoto roku se v pražské Stromovce (v Tróji) konal ukázkový skautský tábor. Návštěvníci si mohli prohlédnout kuchyň, stany, bránu, ale také třeba improvizovanou truhlářskou dílnu nebo indiánský stav. Pro velký úspěch se akce o týden později opakovala.51

48

49 50 51

A. B. SVOJSÍK, Základy junáctví, s. 718-724. Tamtéž, s. 80. Kol. autorů, Historie skautingu, s. 21. Tamtéž, s. 22.

5 Jako samostatný spolek byl Junák ustaven v červnu 1914 v pražské Umělecké besedě, kde byl také zvolen jednotný název „Junák – český skaut“. Prvním starostou se tehdy stal městský fyzikus Dr. Čeněk Klika. Hned v následujícím roce se zrodil také „Dívčí odbor“ výše zmíněného spolku a jeho první předsedkyní se stala Dr. Berkovcová. Kontinuitu skautského hnutí narušila první světová válka. Mnozí čerstvě vyškolení vůdcové museli odejít na frontu, ze které se někteří již nevrátili. Přesto nebyla činnost úplně zastavena, Antonín Benjamin Svojsík řídil charitativní činnost a po vzniku Československé republiky skauti vypomáhali v oblasti kurýrních, spojařských, pořadatelských a doručovatelských služeb.52

B. Trojí přerušení činnosti Junáka

Činnost skautské organizace byla od svého založení až po současnost nejenže přerušena, ale dokonce výslovně zakázána ze strany vedení státu celkem třikrát. Pokaždé se tak stalo v době vlády nedemokratického politického režimu a pokaždé výchova dětí a mládeže v duchu skautingu danému politickému směru nevyhovovala. Poprvé podepsal K. H. Frank rozhodnutí o zrušení 28. října 1940 a hned 4. listopadu Gestapo obsadilo Ústředí Junáka, a jeho činnost tak byla zastavena až do konce války.53 Podruhé došlo k potlačení 1. ledna 1951, kdy byla výchova dětí převedena do područí nově vytvořené Pionýrské organizace.54 (Tento stav setrval až do roku 1968, na který se chci ve své práci zaměřit.) Konkrétně se tak stalo 29. března roku 1968 ve velkém sále pražské Domoviny v Holešovicích.55 Ani v tomto případě ale nadšení z nového začátku netrvalo dlouho, za definitivní datum přerušení se považuje 15. září 1970, kdy byl ministerstvu vnitra zaslán dopis oznamující ukončení činnosti.56

52 53 54 55 56

M. LOM – J. ŠEBEK, Historie českého skautingu, s. 4a5. Kol. autorů, Historie skautingu, s. 33a34. Tamtéž, s. 36. Tamtéž, s. 37. Tamtéž, s. 40.

6 Jiří Zajíc, autor knížečky Myšlenkové základy skautingu, která má připravit současné adepty na funkci vůdce oddílu, uvádí v kapitole „Historie světového skautingu“ čtyři základní etapy vývoje skautského hnutí: 1. etapa: od vzniku skautingu do poloviny 20. let – vytváří se myšlenkové základy (A. B. Svojsík píše Základy junáctví), skauting získává svou pozici,

bývá

často

kritizován

kvůli

naivitě,

nacionalismu,

církevnictví, „vojáčkování“; 2. etapa: do 2. světové války – skauting je uznávaným hnutím, především v anglo-americké oblasti; 3. etapa: od konce 2. světové války do začátku 70. let – skauting se objevuje i v zemích třetího světa, dostává se do střetu se společenskými změnami 60. let; 4. etapa: od začátku 70. let doposud – skauting je výsledkem dosavadního vývoje, po zkušenostech z 60. let je patrná větší střízlivost v oblasti myšlenkových základů a došlo k rozrůznění úlohy skautingu v rozvojových a rozvinutých zemích57 . Ačkoliv by literatura týkající se této tématiky měla být čistě objektivní, přece se uvedené důvody pro nutnost pozastavení činnosti liší. Ráda bych porovnala znění předrevolučního a porevolučního výkladu (myšlena revoluce ze 17. listopadu 1989). Ústřední rada PO SSM vydala v roce 1986 učební text pro pionýrské pracovníky s názvem Přehled dětských organizací v Československu v 19. a 20. století.58 Vzhledem k datu vydání je třeba k dané práci přistupovat nanejvýš kriticky, přesto nám ale může poskytnout cenné informace o argumentaci a postoji tehdejší Pionýrské organizace. Právě díky této publikaci můžeme porovnat výklad tehdejších vedoucích orgánů mládežnických organizací a těch současných. Jak jsem už uvedla na začátku, prací týkajících se tohoto tématu je opravdu velmi málo, navíc autory nejsou odborníci a historici, ale často právě současní či bývalí členové Junáka. Na sto třiasedmdesáti stránkách se tu ústředí PO SSM věnuje vývoji těchto organizací, který rozděluje do čtyř časových intervalů: dětské a mládežnické hnutí v období Rakouska-Uherska, buržoazní Československé republiky, po Mnichovu a 57 58

J. ZAJÍC, Myšlenkové základy skautingu, s. 12a13. Bohumil STEINIGER, Přehled dětských a mládežnických organizací v Československu v 19. a 20. století. Učební text pro pionýrské pracovníky k přípravě na zkoušku I. kvalifikačního stupně, Praha 1986.

7 v období 2. světové války a nakonec po 2. světové válce a v období budování socialismu.59

a. Předválečný junák Tato kapitola do mé práce významně nezasahuje, proto se o tomto období zmíním jen informativně. Po okupaci 15. 3. 1939 se podmínky pro fungování skautingu výrazně zhoršily. Velitel Junáka byl donucen rezignovat, v létě roku 1940 po vyslýchání vůdčích osobností gestapo vniklo do některých letních stanových táborů a jeho účastníky rozehnalo. Důvodem byla údajná branná výchova zaměřená proti německé říši. Na podzim 28. října 1940 byl Junák zrušen. Někteří skauti se zapojili do odboje, někteří utekli za hranice státu. Domácí oddíly se zapojily do podobných mládežnických organizací, jako byl Klub českých turistů, Foglarovy čtenářské kluby Mladého hlasatele či různé sportovní kluby.60 Na působení německých okupantů pohlíželi autoři příručky velmi kriticky. Poukazovali především na omezování vzdělávání mládeže kvůli uzavření vysokých a některých středních škol, zanedbávání zdravotnické péče, zásahy proti české kultuře, ale i kořistnické využívání našeho hospodářství. Ke zrušení Junáka se vyjadřují: „Nacistům překážely i zájmové buržoazní organizace tohoto druhu; viděli v nich činitele posilující české vlastenecké cítění.“61

b. Čtyřicátá léta V letech 1947 - 1948 se začali názorově rozcházet i členové Junáka. Postupně se vytvářely dvě strany, tedy skupiny označované jako „konzervativní“ a „progresivní“. Druhé jmenované se rozhodly podporovat socialismus, s tím také rostlo množství kritik směřované k ústředí, které podle nich nevhodně stále zastávalo metody BadenPowellova skautingu.

59 60 61

B. STEINIGER, Přehled dětských a mládežnických organizací v Československu, s. 181a182. Kol. autorů, Historie skautingu, s. 33. Viz pzn. 59, s. 123a124.

8 Na III. junáckém sněmu, který se měl konat koncem února 1948 ve Zlíně, se mělo rozhodnout o postoji ke Svazu československé mládeže (SČM). Ačkoliv se na předcházející volební schůzi na základě hlasování předběžně ukázala převažující tendence k vystoupení ze SČM, nikdy k tomu už nedošlo, protože vzhledem k politickým událostem se únorový sněm nekonal. Už 25. února byl totiž sestaven „Akční výbor ústředí Junáka“, který vystřídal dosavadní vedení, odvolal chystaný sněm a rozhodnul sám o včlenění Junáka do SČM.62 Českému skautingu se vyčítala nepolitičnost, únikovost a přemíra symboliky. Označovali ho jako „živnou půdu pro rejdy reakce“, požadovala se revize BadenPowellových metod a hned v březnu SČM rozhodnul o zrušení náboženské výchovy. Důležitým bodem byla konference „Demokratické mládeže“ v Budapešti, tedy porada osmi evropských socialisticky zaměřených mládežnických organizací v srpnu následujícího roku, kde došlo k zevrubné kritice skautingu a kde se propracoval postup budování nových pionýrských organizací. Horní věková hranice všech vůdců začleněných do SČM byla stanovena na 28 let, což vedlo k zhroucení organizace Junáka, mnohé oddíly ukončovaly činnost, nebo přecházely do poloilegality. V roce 1948 začal SČM zakládat „místní oddíly Junáka“ (MOJ) a pionýrské oddíly Junáka (POJ), které byly organizovány při školách a podle věku se dělily na Jiskry a Pionýry. Jistě ne náhodou byla Pionýrská organizace ČSM založena na svatého Jiří, patrona skautů, 24. dubna 1949. S konečnou platností byl Junák ukončen 1. ledna 1951. Tím ale pro některé zdaleka nic neskončilo, totalitní režim se postaral o „odhalení“ protistátní činnosti skautů ve vykonstruovaných procesech. Obviněni byli většinou z nezákonného organizování, podzemní činnosti, přípravy politického zvratu, velezrady a špionáže, za což byl některým vyměřen dokonce i trest smrti.63 K těmto procesům se kriticky vrací tisk po obnovení Junáka v roce 1968: „I když (...) nelze nevidět, že to s těmi procesy nebylo vždy v pořádku. Některé již byly v poslední době obnoveny a řada odsouzených plně rehabilitována. Stejný výsledek určitě přinese prošetření i dalších takových případů.“ Autor článku Miroslav Chmel se zároveň snaží odhalit, co konkrétně se na skautingu odsuzovalo – podle něj to byla 62 63

Kol. autorů, Historie skautingu, s. 35. Tamtéž, s. 36.

9 především odlišná ideologie, orientace na přírodu, jíž byla mládež odváděna od politických úkolů, a polovojenský dril.64 Ústřední rada PO SSM celé dění vnímala, nebo to tak alespoň předkládala, trochu odlišně. Poválečný způsob vedení ještě hodnotí velmi pozitivně, svým způsobem ho chválila za určitou loajalitu ke společnosti navzdory ekonomickým a politickým změnám, a zmiňuje také ponechání tradičního obsahu práce, zákonů i skautského slibu z předválečného období. Následně vyzdvihuje obsah některých příruček vydaných po válce, které se týkají „(...) národně osvobozeneckého boje, vztahu k SSSR jako vítězné velmoci, vztahu k dalším slovanským lidově demokratickým státům, budování nové republiky aj.“65 S tím souvisí i ceněné informace o sovětských pionýrech, které byly vytištěny v časopise Junák. Shodují se také v postoji k poraženým státům: „Časopis Junák se neorientoval jednostranně na západní svět, byť by k tomu tradice skautingu mohly svádět, ale věnoval pozornost všem členům protifašistické organizace.“ Onen názorový rozkol je tu skutečně vysvětlován jako tendence pokrokových a na druhé straně buržoazně zaměřených členů Junáka. Příčinou tohoto stavu měly být rozporné třídní zájmy – nejaktivnější byli členové komunistické strany, kteří byli prací v Junáku pověřeni orgány KSČ a usilovali o jeho modernizaci v politickém, obsahovém i orientačním smyslu. Na druhé straně potom stáli ti, kteří se snažili oslabit společenský aspekt jeho činnosti a vůbec o obrat doprava. Pravice také usilovala o vystoupení Junáka ze SČM, jehož členem od roku 1945 byl.66 Pionýrská organizace proto rozmýšlela modernizaci Junáka v duchu socialismu nebo založení úplně nové mládežnické organizace. Jak píší autoři, spor vyřešily únorové události roku 1948, od kterých se „Ústředí Junáka, zatížené svými názory (...) a spojením s mezinárodním pravicově orientovaným skautingem, (...) distancovalo.“ Dokonce odmítlo vyslat své zástupce na jednání Národní fronty s tím, že o takové věci může rozhodnout jedině celostátní junácký sněm konaný ve Zlíně (svého času Gottwaldově). Na to reagovali levicoví funkcionáři v Junáku založením akčního výboru, který odvolal sněm a přebral vedení organizace. 27. února 1948 přijal usnesení, na jehož základě se Svaz české mládeže stal jedinou mládežnickou organizací a Junák

64 65 66

Miroslav CHMEL, Skauting z Pionýra?, Průboj, 14. 3. 1968, SOkA DC, NAD 1390 Junák – OR DC, inv. č. 841, kart. K16 V, Novinové výstřižky 1968. B. STEINIGER, Přehled dětských a mládežnických organizací v Československu, s. 148. Tamtéž, s. 149.

10 jeho součástí.67 Později budapešťská konference došla k závěru, že není možné skautskou organizaci reformovat a že je třeba vytvořit zcela novou, pionýrskou skupinu.68

c. Normalizace Už od poloviny šedesátých let je u nás v souvislosti s uvolnění režimu cítit určité zlepšení podmínek. V některých mládežnických skupinách se dokonce začalo pracovat se skautskými prvky, ať už to byla PO, ČSM, Svazarm, různé turistické kroužky, nebo především Pražský tábornický klub MV ČSM Psohlavci (tvořen třinácti pražskými tábornickými oddíly). Objevili se dokonce odvážlivci, kteří se pokusili o oficiální obnovení Junáka už před rokem 1968, ale jejich žádost prezident Novotný odmítnul a následovalo vyslýchání iniciátorů Státní bezpečností.69 Přesto se mění postoj veřejnosti, především tisku, který se o skautingu vyjadřuje už poměrně objektivně. Členové Svazarmu v Pačejově u Horažďovic začali vydávat časopis „Pošumavský hlasatel“, který obsahoval i skautské principy.70 Předzvěstí změn se stalo i rozloučení s bývalým velitelem Junáka, profesorem Bohuslavem Řehákem, 3. ledna 1968 ve strašnickém krematoriu. Zúčastnilo se ho mnoho skautů a skautek, před rakví zahalené ve státní vlajce byla vystavena jeho skautská vyznamenání a svou řeč pronesl Dr. Rudolf Plajner, tehdejší náčelník, který měl během své řeči na prsou nejvýznamnější skautské vyznamenání, Stříbrného vlka. Především tu ale po mnoha letech poprvé opět zazněla Skautská hymna a Večerka. V souvislosti s tzv. Pražským jarem došlo k uvolnění i v otázce skautingu, který byl oficiálně obnoven na shromáždění ve velkém sále Domoviny 29. března 1968. Do čela se postavil Rudolf Plajner a Vlasta Koseová a během dubna byly zakládány nové oddíly v různých částech republiky.71 Už v září tohoto roku začal pro činovníky vycházet časopis Skauting, později přejmenovaný na Junáckého činovníka (poslední číslo vyšlo v srpnu roku 1970) a pro děti se současně vydával Skaut-Junák.72

67 68 69 70 71 72

B. STEINIGER, Přehled dětských a mládežnických organizací v Československu, s. 150. Tamtéž, s. 154. Kol. autorů, Historie skautingu, s. 37. M. HUS-LEVENTE, Historie skautingu na Plzeňsku, s. 31. Viz pzn. 69. M. LOM – J. ŠEBEK, Historie českého skautingu, s. 15.

11 Už v květnu roku 1968 byly předány ministerstvu vnitra nové skautské stanovy ke schválení, k němuž ale došlo až v říjnu téhož roku. Mezitím, 21. srpna, vojska Varšavské smlouvy obsadila Československo a situace se tak výrazně změnila. Skauti museli přijmout stanovy už značně okleštěné – nepovolovaly vznik dalších oddílů oldskautů (OS), starších junáků (OSJ), duchovních rad a homogenních oddílů. Další vynucenou podmínkou byl vstup do připravovaného Sdružení organizací dětí a mládeže (SODM).73 V listopadu se konal v Praze III. sněm junáka, na kterém byl starostou Ústřední rady zvolen Antonín Sum, náčelníkem chlapeckého kmene Rudolf Plajner a náčelní dívčího kmene Vlasta Macková-Litochlebová.74 V prosinci byl potom ustaven federální Československý Junák v čele s Rudolfem Plajnerem. V této době měla skautská organizace už 46 tisíc členů. Po dubnovém plénu KSČ v roce 1969 se stav ještě zhoršil.75 Byl zaveden tiskový dozor a odvoláni jsou šéfredaktoři časopisů Skauting a Skaut-Junák. Koncem tohoto roku vznikla federace SODM s novým vedením, která měla zajistit začlenění Junáka do nové organizace „pionýrského typu“, tedy sloučit veškeré existující mládežnické organizace do jednoho celku, a získat tak přehled nad výchovou mládeže. Tuto jednotu měl představovat Socialistický svaz mládeže (SSM). Ústřední výbor KSČ se postupnými kroky snažil o úplné potlačení Junáka. Ačkoliv ten prakticky fungoval ještě v druhé polovině roku 1970, už 17. 11. 1969 bylo rozhodnuto o jeho likvidaci. Neustálý tlak nepovoloval, do skautské organizace vstupovali stále další a další členové KSČ, kteří se tak měli postarat o správný průběh normalizace v rámci Národní fronty.76 V posledním části publikace Přehledu dětských a mládežnických organizací s názvem „Dětské a mládežnické hnutí po 2. světové válce a v období budování socialismu“ je obsažena také kapitola, která byla označena jako „Krizové období 196869 v dětském a mládežnickém hnutí a jeho překonání. Vznik SSM a PO SSM.“77 Toto období totiž PO skutečně chápe a předkládá jako krizi, kdy „(...) se dostala do tlaku pravicově oportunistických sil, jež si na ní ověřovaly, stejně jako na organizaci 73 74 75 76 77

Kol. autorů, Historie skautingu, s. 38. M. HUS-LEVENTE, Historie skautingu na Plzeňsku, s. 33. Viz pzn. 73. Tamtéž, s. 39. B. STEINIGER, Přehled dětských a mládežnických organizací v Československu, s. 181a182.

12 mládeže, nejen sílu samotného pionýrského hnutí, nýbrž i schopnost tehdejšího vedení KSČ na tuto situaci reagovat.“ Dále uvádí, že právě tyto síly využily oprávněných kritik, které byly ale zveličeny a použity k prosazování vlastních zájmů, k negativistické kritice celé dvacetileté činnosti ČSM, Pionýrská organizace byla neoprávněně označena za formální a nenárodní. Stejně tak upozorňují na období druhé poloviny šedesátých let i Otto Čmolík a Juraj Varholík, autoři pojednání o problematice formování mládeže v socialistické společnosti s názvem Pokolení vydaném v roce 1974: „Jak je všeobecně známo, konečným cílem (...) bylo likvidovat společenský socialistický systém, nahradit vládu dělnické třídy buržoazním panstvím, vyrvat Československo ze socialistického společenství.“78 A právě jednou z takových pravicových organizací měl být i Junák. Především se mu vyčítalo, že v jeho principech „(...) byly opuštěny principy demokratického centralismu, odmítnuta vedoucí úloha strany a marxisticko-leninský světový názor jako základ činnosti organizace mládeže.79 Údajně docházelo k nekritickému preferování obnoveného Junáka, který byl navíc podporován i ze strany sdělovacích prostředků a v některých oblastech i místními orgány. Přitom právě obnovení Junáka v březnu 1968 je v této knize uvedeno jako jeden z příspěvků k rozbití jednoty dětské a mládežnické organizace.80 A právě to mělo být součástí „(...) strategického plánu pravice na destrukci a postupnou likvidaci celého socialistického systému.“81 Vedle Junáka, který je často jmenován samostatně, řadí Ústřední rada PO SSM mezi organizace, které zastávaly otevřeně protikomunistické a protisovětské pozice, ty, které vznikly z Československého svazu mládeže (Svaz pracující mládeže, Juvena, Unie středoškoláků a učňů, Svaz klubů mládeže, Česká tábornická unie, Svaz vysokoškolského studentstva Čech a Moravy82) a ještě další, které obnovily svou činnost, jako: Orel, Sokol, YMCA, Svaz mladých církve československé aj.83 V sedmi bodech je potom uvedeno, konkrétně jakým způsobem se v těchto organizacích onen oportunismus projevoval, a tedy i proč konkrétně tehdy PO SSM Junák tolik odsuzovala: 78

79 80 81 82 83

Otto ČMOLÍK – Juraj VARHOLÍK, Pokolení. Příspěvek k problematice posloupnosti generací a formování komunistického vědomí mládeže v socialistické společnosti (dále jen Pokolení), Praha 1974, s. 148. B. STEINIGER, Přehled dětských a mládežnických organizací v Československu, s. 166. Tamtéž, s. 167. Tamtéž, s. 168. Tamtéž, s. 166. Tamtéž, s. 168.

13 -

„marxisticko-leninský světový názor jako základ činnosti socialistické organizace mládeže byl v řadě případů nahrazen Deklarací lidských práv OSN;

- třídní přístup k základním otázkám vývoje v organizaci mládeže, ve společnosti i ve světě byl nahrazen přístupem obecně humanistickým - byly znevažovány a odmítány principy proletářského internacionalismu a zejména po srpnu 1968 byl šířen nacionalismus a antisovětismus; - vztah ke straně byl formulován jako partnerství, vedoucí úloha strany byla podceňována a řadou představitelů organizací přímo odmítána - byl odmítnut princip ideové a politické jednoty organizace mládeže a princip demokratického centralismu jako základ organizační výstavby; - byla odmítnuta jedna z hlavních funkcí socialistické organizace mládeže: vychovávat své členy i ostatní mladé lidi v duchu marxismu leninismu a proletářského internacionalismu a vést je k aktivní účasti na rozvoji socialismu; - za základ činnosti byla považována obhajoba práv a zájmů mladých lidí a kladení požadavků vůči společnosti bez odpovídajícího vyjádření podílu na jejím budování.“84 Podle dokumentů XIV. sjezdu KSČ antisocialistické a revizionistické síly útočily přednostně na mladou generaci – snažily se tak využít jejich malých zkušeností a politické nepřipravenosti. Údajně se zaměřovaly především na studenty a mladou inteligenci humanitního zaměření.85 Základním prostředkem k dosažení těchto cílů měly být hromadné sdělovací prostředky, jako týdeník Svazu spisovatelů Literární noviny, nebo další tiskoviny určené pro mládež, jako Student, Mladý svět, Mladá fronta, Smena, Echo nebo My 68.86 Buržoazní propaganda, jak byla nazývána, se ve vztahu k mládeži zaměřovala především na zpochybnění marxisticko-leninského učení. To bylo prý neprávem označováno za zastaralou teorii 19. století a navíc čistě ruský jev. Ve společenském vývoji podle buržoazie není potřeba vedoucí úloha marxisticko-leninské strany, naopak je nutné usilovat o opozici, a navíc podle ní nehraje hlavní roli ani dělnická třída, která prý ztratila revolučnost, ale především mladá generace. Kapitalismus ani socialismus 84 85 86

B. STEINIGER, Přehled dětských a mládežnických organizací v Československu, s. 167a168. O. ČMOLÍK – J. VARHOLÍK, Pokolení, s. 148a149. Tamtéž, s. 150.

14 prý nesplnily očekávání mladých a je třeba ho nahradit abstraktní „čistou“ demokracií. Takto představené názory vedly autora další příručky Mládež a svět informací k nadepsání kapitoly o vývoji v těchto letech jako „Působení nepřátelské propagandy na československou mládež“.87 Otázkou výchovy mládeže se samozřejmě zabývali i tehdejší sociologové. Velmi negativně se pohlíželo na názory Jiřiny Šiklové, která ve svých pracích uváděla: „Při analýze mládeže je zcela nevyhovující uplatňovat dnes třídní přístup. Vedle strukturálních odlišností vystupují do popředí především biologické, věkové a psychické znaky dospívání. (..) Proto je třeba, abychom odideologizovali svůj vlastní přístup k mládeži (...)“ Tato slova autoři Pokolení komentují: „A právě v tom spočívá její základní metodologický omyl.“ 88

87 88

O. ČMOLÍK – J. VARHOLÍK, Pokolení, s. 12,16a17. Tamtéž, s. 152a153.

15

III.

Děčínský Junák 1968 - 1970

A. Představení pamětníků

Pro dokreslení vnímání tehdejšího vývoje událostí z pozice skautů jsem doplnila svou práci výpovědí tří pamětníků, děčínských skautů, kteří jsou dodnes členy oddílu oldskautů.

a. Karel Lešanovský Karel Lešanovský (přezdívaný Kay) se narodil 26. ledna 1929 v jihočeském Pacově, kde skauting v té době neměl žádnou silnou tradici, fungoval tu jen velmi krátce chlapecký oddíl, a sice v letech 1924-26. Karel se ke skautu dostal prostřednictvím klubů Mladého hlasatele Jaroslava Foglara, se kterým si dokonce i nějaký čas dopisoval. Hned po válce, ještě před začátkem nového školního roku, tu založil s pomocí skautů Raška a Ing. Vaňka 1. chlapecký oddíl. Složil nováčkovskou zkoušku a slib a 28. 7. 1945 se konala první schůzka oddílu. Už v jeho sedmnácti letech mu byla svěřena funkce vedoucího letního tábora.89 Kronika pacovského oddílu je dnes uložena v tamějším muzeu Antonína Sovy.90 V padesátých letech, v době studií v Praze, se společně s Edou Pachmannem a Jarinou Hanzlíkovou neúspěšně pokusil o vytvoření ilegální vedení Junáka. Kvůli neshodám s komunistickým režimem se odstěhoval na Slovensko, kde zůstal až do roku 1958, kdy po ztrátě zaměstnání v důsledku celostátních třídně-politických prověrek našel svou novou práci až v Děčíně. Tady se aktivně zapojuje do skautské činnosti teprve s rokem 1968, kdy se účastní první schůze 29. 3. 1968. Po vstupu vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 se rozhodne věnovat politické činnosti. Ale právě pro svůj politický postoj, vystupování 89 90

Soukromý archiv Karla Lešanovského, životopis. Výpověď Karla Lešanovského, 16. 9. 2009 v Děčíně, byl pořízen záznam, uložen v archivu autora.

16 proti normalizačním procesům a členství v Junáku přišel znovu koncem roku 1969 o zaměstnání a až po odchod do invalidního důchodu pracoval coby stavební dělník. V období od listopadu 1989 působil jako činovník v různých funkcích střediska a Okresní rady Junáka. Zpracoval a vydal „Dějiny děčínského skautingu v letech 1968-1970“ a byl spoluautorem almanachu k 70. výročí skautingu v Děčíně.91

b. Jaroslav Beránek Jaroslav Beránek (přezdívaný Marabu) se narodil 24. 9. 192892 v Košicích na Slovensku, pochází ale z oblasti Tahanovic. V Košicích také vstoupil roku 1936 poprvé do skautského oddílu, ale poté, co bylo město obsazeno maďarským vojskem, se celá rodina přestěhovala do Kouřimi u Kolína. Vzhledem k tomu, že otec pracoval u dráhy, stěhovali se po dvou měsících znovu, tentokrát do Peček u Kolína a následně do Plzně, kde zůstali až do 24. 4. 1945, kdy byl jejich dům vybombardován. Všichni se naštěstí stačili přesunout do krytu a po útoku jim byla přiřazena vila v Chrástu u Plzně, tam bydleli společně ještě s jednou rodinou. Na počátku června 1945 dostal otec umístěnku do Děčína, kde dostali byt ve Vilsnici. Jaroslav Beránek se vyučil zámečníkem, po roce 1948 dokončil studium a odešel pracovat na loď, odkud se do Děčína vrátil na přelomu let 1961-2. Získal zaměstnání u firmy KOH-I-NOOR, kde se seznámil s Karlem Lešanovským. Ten tu pracoval v knihovně, a když sháněl zahraniční literaturu a námořní mapy, obrátil se na Jaroslava Beránka, se kterým se sblížil právě kvůli společné skautské minulosti. V roce 1968 se po obnovení skautingu účastnil dvou běhů letního tábora, přičemž ten druhý už vedl sám.93

91 92 93

Soukromý archiv Karla Lešanovského, životopis. Junák - svaz skautů a skautek [online]. 5. 3. 2008 [cit. 2010-11-03]. Středisko Úsvit Děčín. Dostupné z: . Výpověď Jaroslava Beránka, 2. 9. 2009.

17

c. Dagmar Krejčová Dagmar Krejčová se narodila 16. 8. 1930.94 Pocházela z rodiny, kde bylo běžné členství v Sokole. Tam však nechodila ze vzdoru k otci a hned po druhé světové válce, kdy byl obnoven skauting, vstoupila do dívčího oddílu v Praze v Karlíně. Už v srpnu se ale s rodiči a mladší sestrou stěhovala do Děčína. Bylo jí 15 let, když se stala členkou místního oddílu a když v podstatě bez jakékoliv průpravy hned dostala na starosti družinu. Na svém prvním táboře složila skautský slib, v sedmnácti letech (v roce 1947) už tábor vedla a v následujícím roce ho celý stavěla. Po rozpuštění Junáka odešla do Prahy studovat medicínu, čímž ztratila kontakt s děvčaty ze svého oddílu. V Praze se poprvé provdala a do Děčína se vrátila až v roce 1959. V roce 1968 se s ostatními podílela na obnovení činnosti Junáka společně se svým druhým manželem Josefem Krejčím.95 Vedla dívčí oddíl společně s Boženou Kisilovou.96

B. Kontinuita mezi rokem 1948 a 1968

Podle Karla Lešanovského byla kontinuita mezi léty 1948 – 1968 lepší, než v letech 1971 – 1989. Po obnovení v roce 1968 se do práce v nových skautských oddílech zapojovalo mnohem víc lidí ještě z poválečného období. Z toho krátkého tříletého období na konci let šedesátých se ale nezachovala dostatečně silná základna pro obnovu v roce 1989, navíc řada z těchto dobrovolníků během roku 1990 své oddíly opouštěla.97 Jak vzpomíná Jaroslav Beránek, jako hlavní tři obnovitelé skautingu po druhé světové válce byli vnímáni René Šimek, Stropnický (Gandhí) a Vítězslav Holešák (Bill). René Šimek vedl vodácký oddíl, v jehož čele zůstal i po zákazu skautingu, i když už se nemohli označovat za skauty.98 Spadali pod Československý svaz tělesné výchovy

94 95 96 97 98

Junák - svaz skautů a skautek [online]. 5. 3. 2008 [cit. 2010-11-03]. Středisko Úsvit Děčín. Dostupné z: . Výpověď Dagmar Krejčí, 23. 9. 2009 v Děčíně, byl pořízen záznam, uložen v archivu autora. Karel LEŠANOVSKÝ, Stručná historie skautingu v Děčíně v letech 1968 – 1970 (dále jen Stručná historie skautingu v Děčíně), Děčín 1993, s. 12. Výpověď Karla Lešanovského, 16. 9. 2009. Výpověď Jaroslava Beránka, 2. 9. 2009.

18 (ČSVT) a dosáhli velkých úspěchů, a to nejen na státní úrovni, ale podařilo se jim zúčastnit se i mistrovství světa a olympiády. Obdobně přežívali skauti totalitní režim také v jiných povolených organizacích, jako byly ROH různých děčínských podniků či turistické oddíly.99

C. Rok 1968

Obnovení Junáka v tomto roce nebylo nikterak centrálně organizováno, většinou probíhalo v jednotlivých místech naprosto spontánně. Stejně tak tomu bylo i v Děčíně. K prvním akcím došlo v okamžiku, kdy ještě ani v Praze neexistoval žádný přípravný výbor na obnovu organizace.100 První zcela neoficiální schůzka se konala na chatě Stanislava Bauera v Malé Veleni, kde se sešli Jaroslav Beránek, Karel Lešanovský, Stanislav Špindler a Stanislav Bauer. Dalo by se říct, že se tak napojili na poválečný skauting, protože mimo Karla Lešanovského, který do Děčína přišel až později, se všichni poznali už ve čtyřicátých letech jako skauti.101 Na veřejnost se informace o možnosti vstupu do Junáka dostala také prostřednictvím Stropnického: „Oni měli knihkupectví (...) tady v Děčíně, jak byl hotel Praha. (...) On tam první vylepil plakát, aby se přihlásil do skautingu, kdo chtěl.“102 Ještě před oficiálním obnovením skautingu 29. 3. 1968103 vyšlo v místním i celostátním tisku, jako byl Průboj, Svobodné slovo, příp. Mladá fronta, několik článků vyjadřujících se k obnově hnutí. Jedním z nich byla i zpráva o zasedání Ústřední komise pro práci s mládeží při ÚV Svazarmu, která se rozhodla přijmout tento obrodný proces, uznala zkušenosti a myšlenky Antonína Benjamina Svojsíka za pokrokové a tudíž přijatelné a k tomu dodala, že se k těmto postupům dokonce hrdě hlásí. Následně v článku prohlašuje, že se považuje za přípravnou Ústřední junáckou sekci Svazarmu a uvádí kontakt, na kterém se mají hlásit všechna dosavadní střediska a oddíly. K tomuto článku je ještě přiřazeno doplnění ze strany redakce: „Vědělo se, komu stál Junák v cestě. Záminky k jeho likvidaci se našly – podobně jako v případech, jež nyní čekají na 99 100 101 102 103

Výpověď Karla Lešanovského, 16. 9. 2009. Tamtéž. Výpověď Jaroslava Beránka, 2. 9. 2009. Výpověď Jaroslava Beránka, 6. 11. 2010. Kol. autorů, Historie skautingu, s. 37.

19 objasnění a rehabilitaci. Byli jsme ostatně přesvědčeni i dříve o tom, že právě Svazarm je tou pravou organizací, která pomůže junáctví (...); naši celostránkovou reportáž o možnostech (...) výchovy mládeže (...). kterou jsme připravili (...) téměř před rokem, jsme však nesměli uveřejnit na zákrok vedoucího ideologického oddělení ÚV ČSM Belana.104 K 23. 3. 1968 se v Mladé frontě objevuje článek Jaroslava Foglara, který tu ostře kritizuje dosavadní způsob vedení Pionýrské organizace a nabízí jako novou možnost právě skauting s dlouholetou tradicí. Jako důvody úpadku PO uváděl především suchopárnou náplň programu, povinnost vytvářet oddíly z kolektivu jedné třídy, nedostatek dospělých vedoucích a přehnané pohodlí a materiální vybavení. Do budoucna navrhuje následující rozdělení činnosti: ČSTV – sportovní oddíly se speciálním odborným výcvikem, Svazarm – branná výchova dospívající mládeže, ČSM – kluby se společenskou a kulturní činností, Pionýr – kroužky pro školní mládež a Junák – tradiční metodika především pro děti.105 Děčínští skauti svolali první schůzku zakládajících členů Junáka hned 5. 4. roku 1968 do místnosti restaurace Za Větrem na Škrabkách. Bylo odesláno 15 pozvánek, k tomu někteří byli informováni ústně. Po prezenci, kde každý uvedl svou adresu a činnost před zákazem, bylo sečteno 51 přítomných. Zároveň se uskutečnila sbírka na první finanční výdaje. Vybralo se 265 Kč. Okresním velitelem se stal Jaroslav Holešák, stejně jako tomu bylo před rokem 1948, a bylo založeno Sdružení přátel Junáka (SPJ), v jehož čele stál Karel Lešanovský, pokladníkem byl Stanislav Špinler a knihovníkem Jaroslav Beránek.106 Na schůzce činovníků bylo rozhodnuto, že děčínské středisko ponese název Úsvit.107 Byl sice velký počet starších skautů, kteří byli okamžitě ochotni pomoci s vytvářením nových oddílů, ale zároveň se objevovaly i nové problémy. Jedním z nich byl nedostatek kluboven – máme informaci o tom, že se dokonce projednávala možnost schůzek v bývalé synagoze a na Mysliveckém zámečku.108 Podle vzpomínek Karla Lešanovského některé klubovny sloužily i několika oddílům, občas ke scházení muselo

104 105 106 107 108

Renesance idejí Junáka, Svobodné slovo, 20. 3. 1968, SOkA DC, NAD 1390 Junák – OR DC, inv. č. 841, kart. K16 V, Novinové výstřižky 1968. Jaroslav FOGLAR, Co místo dosavadní organizace?, Mladá fronta, 23. 3. 1968, SOkA DC, NAD 1390 Junák – OR DC, inv. č. 841, kart. K16 V, Novinové výstřižky 1968. SOkA DC, NAD 1390 Junák – OR DC, inv. č. 432, kart. K10 N, Zápis ze schůzky zakládajících členů Junáka v DC, 5. 4. 1968. Tamtéž, inv. č. 433, kart. K10 N, Zápis z konkrétního rozjezdu střediska Děčín 1968. Tamtéž, inv. č. 438, kart. K10 N, Zápis SRJ v místnosti federace mládeže, 4. 11. 1968.

20 posloužit i soukromí vedoucího oddílu. Z této doby slouží dodnes jen jediná klubovna, kterou v současné době využívá 4. koedukovaný oddíl.109 Na majetkové problémy skautských oddílů upozorňoval i březnový výtisk Průboje, kde Pavel Macháček jako autor článku popisoval nevýhodnou pozici skautů, jejichž organizace ještě nebyla schválena ministerstvem vnitra, a proto nemohla vystupovat jako právní subjekt v otázce majetku. Konkrétně se věnoval i problematice kluboven – vzhledem k tomu, že nikdy nemohla být řeč o výdělečné instituci, doporučoval, aby místní funkcionáři vycházeli skautům vstříc a poskytli jim prostory ve středu města, kde byla klubovna snadno dostupná a zároveň mohla sloužit i k reprezentaci. Současně tu byly zmíněny obtíže s pořizováním krojů, jejichž centrální výrobu bylo třeba naplánovat s předstihem. K 1. říjnu 1968 se měla v obchodním domě Prior v Praze otevřít nová prodejna se skautskými potřebami, podobně se mělo stát i v Brně. Cena krojů se ale předpokládala trojnásobná v porovnání s kroji pionýrskými, které byly zařazeny ve státním ceníku. Dále Macháček uvedl, že se Junák nemůže spoléhat na finanční podporu státu, i když ten měl samozřejmě v úmyslu částečně výchovu své mládeže podpořit, podobně jako tomu bylo v ostatních zemích. Celkově viděl tento reportér soudobý stav jako výsledek politické chyby 50. let a teď právě mělo dojít k rehabilitaci Junáka. Před dvaceti lety, tj. v roce 1948, čítal jeho majetek desítky milionů korun, které přebraly organizace, jako ČSM, ČSTV či Svazarm. Podle autora článku by v tomto okamžiku mělo dojít k určité náhradě. Nadto zdůrazňoval, že činovníci Junáka vždycky pracovali bez nároku na plat, často ve své vlastní dovolené, ačkoliv se i v roce 1968 zasluhovali o výchovu mládeže ke státnosti díky tomu, že se ve svých stanovách plně přihlásili k socialismu.110 Vedle majetkových problémů se projevil i nedostatek členů střední generace, kteří by teď měli zastávat funkci nových vedoucích. Plánovalo se proto nejdříve školení rádců družin (Rádcovský kurz nakonec proběhl o sobotách od 9. 11. do 21. 12. 1968111), o letních prázdninách se měla konat Lesní škola pro budoucí vůdce oddílů a až po prázdninách se chystalo přijetí nových mladých členů.

109 110

111

Výpověď Karla Lešanovského, 16. 9. 2009. Pavel MACHÁČEK, Vlastními silami ANO, bez prostředků NE. Junácká výchova potřebuje materiální základnu, Průboj, 14. 3. 1968, SOkA DC, NAD 1390 Junák – OR DC, inv. č. 841, kart. K16 V, Novinové výstřižky 1968. SOkA DC, NAD 1390 Junák – OR DC, inv. č. 438, kart. K10 N, Zápis SRJ v místnosti federace mládeže, 4. 11. 1968.

21 Po dlouholetém zákazu nebylo jednoduché znovu vytvořit jednotnou skautskou organizaci. Přes to všechno ale vládlo velké nadšení, mnoho odborníků (bývalých skautů) pracovalo na definici nové ideologie Junáka112, kterou rozeslalo 21. dubna 1968 středisko Úsvit Děčín: „Junák je dobrovolná organizace, sdružující mládež i dospělé bez věkového stupně. Jeho cílem je vychovat u svých členů nejlepší povahové vlastnosti, rozvinout bohatou citovou výchovu, připravit je s ostatními výchovnými činiteli pro plný, tvořivý a radostný život v naší socialistické vlasti. A toto v bohatém styku s přírodou, při plném respektování romantických sklonů, touze po uplatnění vlastní mladým lidem, touze po pravém a čestném životě i po získání mnoha dovedností a činech prospěšných vlasti.“ 113 Na schůzi činovníků 28. 4. 1968 byl vedoucím střediska zvolen Ing. René Šimek, organizačním zpravodajem se stal Stanislav Bauer, zdravotní zpravodajkou Mudr. Martínková, výchovným zpravodajem Ing. Zdeněk Kubů a propagačním zpravodajem celník Mezera. Poslední jmenovaný byl společně s Václavem Kotrbou člen KSČ, ale zároveň se začlenili do Junáka. Jednalo se dokonce i o kooptování Kotrby do Ústřední rady Junáka, ale nakonec k němu nedošlo.114 V souvislosti s oslavami padesátého výročí vzniku Československé republiky zasadili představitelé střediska Úsvit Děčín ještě v neděli 27. října 1968 za účasti mnoha členů dívčích i chlapeckých oddílů a veřejnosti v zámeckém parku Strom Svobody. Následujícího dne v podvečer byly slavnostně zapáleny na čtyřech návrších Děčína junácké vatry.115 Za celý rok 1968 se do skautské činnosti zapojilo celkem 12 oddílů: 6 chlapeckých (1 z nich jako homogenní), 2 oddíly skautek (z toho 1 homogenní), 1 vodní, 1 smečka vlčat a 2 roje světlušek. Jejich vedoucí byli rozděleni takto: 1. chlapecký – Karel Horyna 2. chlapecký – Milan Renc, Stanislav Bauer, Dr. Rostislav Jezvina 3. chlapecký – Jaroslav Beránek, Ing. Jiří Pucholt 4. chlapecký – Ing. Libor Špinar, Hary Mitrovský 5. chlapecký – František Spěváček 6. chalpecký – Jiří Zoula 112 113 114 115

SOkA DC, NAD 1390 Junák – OR DC, inv. č. 03, kart. K1 C, Dopis br. Plajnera pro br. Charváta, 2. 5. 1968. Tamtéž, inv. č. 459, kart. K10 N, Metodický list č. 1 – Co je Junák?, 21. 4. 1968. Výpověď Karla Lešanovského, 16. 9. 2009. SOkA DC, NAD 1390 Junák – OR DC, inv. č. 439, kart. K10 N, Hodnocení oslav 50. výročí ČSR, 28. 10. 1968.

22 1. dívčí – Božena Kisilová, Dr. Martínková, G. Lhotáková 2. dívčí – Soňa Kotrlová, Dr. Marie Rádlová 1. vodní – Milan Kisil 1. smečka – Vladek Blažka 1. roj – Hana Bešíková, M. Jánská 2. roj – Líba Kábrtová116 V roce 1968 také dochází k přeuspořádání Národní fronty, která usiluje o rovnoprávné zastoupení všech stran a hnutí. Na jedné straně zahrnuje politické organizace – KSČ, ČSL, ČSS, ROH, ČSM a na straně druhé ostatní společenské organizace, kam se pod záštitou Federace mládeže postupně začlenil i Junák,117 čímž svým způsobem přebral i odpovědnost za politické dění. Jak píše bratr Plajner Karlu Lešanovskému, nebýt tohoto kroku, Junák by si ve stávající společnosti možná nenašel své místo. Vyjadřuje proto i souhlas se Sdružením přátel Junáka v Děčíně, jehož místopředsedou byl právě Karel Lešanovský, aby se junáčtí pracovníci účastnili ve volbách na poslance všech stupňů od městského národního výboru až po Národní shromáždění.118 Zpočátku se junácká organizace stranila vstupu do Federace mládeže, ale vzhledem k okolnostem a ze strachu z opětovného zákazu se snažila těmto orgánům vyjít vstříc. Na střediskové schůzi 4. listopadu 1968 byli tedy zvoleni střediskoví funkcionáři a delegát. Zároveň byl přednesen rozpočet Federace na rok 1969, ve kterém tato slíbila zajištění rozmnožování tiskovin, uhrazení poštovních a kancelářských potřeb, poskytnutí dotací na propagaci, umožnění konání schůzí v místnostech Federace a umožnění zřízení informačního střediska Junáka.119 Dnes se k tomu Karel Lešanovský vrací: „Nucení do členství ve Federaci mládeže – tehdejšího SODM (...) v roce 1968 bylo taktickým krokem KSČ k obnovení jednotného Svazu a Pionýra, a tím k novému zrušení samostatnosti Junáka. Obdobně podle něj mohla postupovat také ČRDM, kterou také měli iniciovat bývalí komunisté: „Proto jsem proti tomu vedení Junáka varoval. A předal k tomu obsáhlý historický

116 117 118 119

K. LEŠANOVSKÝ, Stručná historie skautingu v Děčíně, s. 12. SOkA DC, NAD 1390 Junák – OR DC, kart. K, Soubor různých tiskopisů a druhů průkazek používaných v letech 1968–1970. Tamtéž, inv. č. 04, kart. K1 C, Dopis br. Lešanovského pro informaci odboru ÚRJ 6. 5. 1968, kart. K1 C; 05 Odpověď br. Plajnera br. Lešanovskému, 1968. Tamtéž, inv. č. 438, kart. K10 N, Zápis SRJ v místnosti federace mládeže, 4. 11. 1968.

23 elaborát (...). Až dosud se bohudík moje varování nevyplnilo.“ Přesto Junák ztratil svou samostatnost zejména po finanční stránce, a byl tak závislejší na státních dotacích.120 Na období od září do prosince vydalo středisko nástin plánu pro jednotlivé oddíly. Nešlo o příkaz, jak oddíly vést, záleželo na možnostech, ale spíše o návrh programu, aby byl každý oddíl připravený uspořádat letní tábor, který se považuje za vyvrcholení celého skautského roku. Šlo z velké části o organizační záležitosti, např. jak vést skautské schůzky. Doporučovalo se také uspořádat setkání s rodiči, vzájemně se představit a seznámit je s programem pro jejich děti. Bylo také potřeba začít shánět nástroje a nářadí pro ruční práce. Při té příležitosti se také ustanovil hospodář a pokladník.121

D. Rok 1969

Hned na jaře následujícího roku se začalo s organizací tábora. Bratr Beránek rozdal na schůzi 3. března roku 1969 přihlášky122 a do konce tohoto měsíce jich nashromáždil 230ks. Jediným problémem bylo nerovnoměrné rozdělení účastníků na jednotlivé běhy – cílem bylo využít tábornické potřeby co možná nejekonomičtěji. Po obdržení všech přihlášek byly na jednotlivé ZV ROH rozeslány žádosti o poskytnutí příspěvků na 50 lehátek, 20 stanů a na základní kuchyňskou výbavu na každý tábor. Na začátku dubna pak Beránek informuje o jednání se ZV ROH. Lehátka byla nakoupena a uskladněna. (Stany se rozdělovaly do jednotlivých oddílů až na základě schůze SRJ z 5. května.)123 Co se týče finančních příspěvků na běh tábora, poskytne ROH každému účastníku 100Kčs. Předpokládá se tedy, že rodiče zaplatí 70Kčs na jeden týden, středisko 40Kčs na týden a zbylé peníze si oddíly musí zajistit brigádami před a v průběhu tábora.124 Bratr Krejčí upozorňuje na možnost brigád za mzdu u lesního závodu Bělá při tamějším zalesňování.125 Na střediskové schůzi z 31. 3. 1969 zazněl také návrh sběru surovin a léčivých rostlin.126

120 121 122 123 124 125 126

Výpověď Karla Lešanovského, 16. 9. 2009. SOkA DC, NAD 1390 Junák – OR DC, inv. č. 442, kart. K10 N, Nástin plánu činnosti střediska září-prosinec 1968, s. 1. Tamtéž, inv. č. 447, kart. K10 N, Zápis ze schůzky SRJ, 3. 3. 1969. Tamtéž, inv. č. 451, kart. K10 N, Zápis ze SRJ – rozdělení stanů do odd., 5. 5. 1969. Tamtéž, inv .č. 449, kart. K10 N, Zápis ze SRJ, 14. 4. 1969, s. 1. Tamtéž, s. 2. Tamtéž, inv. č. 448, kart. K10 N, Zápis ze SRJ, 31. 3. 1969.

24 V červnu se konečně podařilo tábory definitivně materiálně i finančně zajistit, provedly se rozbory vody a pracovníci táborů si obstarali zdravotní průkazy. Chystaly se dva putovní tábory a čtyři stálé, ve kterých se měly vystřídat všechny oddíly střediska.127 Současně proběhlo zdravotnické školení čtyřiceti pěti zájemců pod vedením Dr. Rádlové. Tento kurz byl ukončen 9. dubna 1969 přezkoušením a předáním tzv. odborek absolventům. Pro všechny oddíly vydal Červený kříž samaritánské brašny. 128 Na následující měsíc už se chystal hlídkový závod pro členy všech oddílů střediska, který měl prozkoušet jejich dosažené znalosti. Termín byl s konečnou platností stanoven na 18.5.129 Organizace se ujal bratr Horyna a průběh závodu umístil do oblasti Ludvíkovic. K dispozici měl 25 rozhodčích, které rozdělil na jednotlivá stanoviště.130 Na začátku května sice bylo přihlášených 23 hlídek, z toho 9 dívčích a 14 chlapeckých, ale ve výsledku se zúčastnilo pouze 17 hlídek, z toho 6 dívčích. I přesto měl závod ohromný úspěch, pozitivně se hodnotil především hladký průběh – účastníci byli rozděleni do družstev po třech a závodili v topografii, měření a odhadech vzdáleností, signalizaci morseovky, stavbě stanu, v hodu granátem, zdravovědě, zkoušela se schopnost rychlého vyhledávání v jízdním řádu, rozdělávání ohně a pro chlapce byla připravena ještě disciplína střelby z pušky. Vzhledem k tomu, že měl být závod bojem o „vlčí kůži“, předali ji vítězným hlídkám organizátoři u veřejného táborového ohně 30. 5. 1969. Tato akce byla skutečným obrazem dosavadní práce jednotlivých oddílů, a proto se rozhodlo pro její každoroční opakování.131 Bratr Krejčí dokonce už vyhlásil termíny na skládání vůdcovských zkoušek – většina se přiklonila k podzimnímu datu 12. 10. 1969.132 Na tom, že spolupráce v rámci střediska byla velmi dobrá, se shodují všichni tři pamětníci nezávisle na sobě. Konaly se společné akce, na jejichž organizaci se podíleli všichni. Karel Lešanovský ještě dodává: „Pomoc příslušníků chlapeckého kmene byla vydatná při kurzech, závodech i při zřizování a provozu dívčích táborů. K žádnému

127 128 129 130 131 132

SOkA DC, NAD 1390 Junák – OR DC, inv. č. 454, kart. K10 N, Zpráva o činnosti střed., duben-červen 1969, s. 1-2. Tamtéž, inv. č. 449, kart. K10 N, Zápis ze SRJ, 14. 4. 1969, s. 1. Tamtéž. Tamtéž, inv. č. 448, kart. K10 N, Zápis ze SRJ, 31. 3. 1969. Viz pzn. 127. Tamtéž, inv. č. 451, kart. K10 N, Zápis ze SRJ – rozdělení stanů do odd., 5. 5. 1969, s. 2.

25 utlačování dívčího kmene nedocházelo. (...) Proti dnešku existoval ovšem jeden velice značný rozdíl. Ani jeden oddíl nebyl koedukovaný.“133 Dagmar Krejčová se také účastnila práce se střediskem, pravidelně se scházeli a snažili se udržet činnost jednotlivých oddílů. Oproti současným zvykům se nekonaly družinové schůzky každý týden, ale většina záležitostí se řídila a řešila prostřednictvím střediskové rady. Družinových rádkyň sice měla k dispozici dostatek, ale přiznává, že družiny samy o sobě příliš nefungovaly. Do skautské činnosti se zapojila ona i její manžel: „My kdybychom s mužem počítali, kolik hodin a let my jsme dali zadarmo do toho skautingu, tak to jsou strašná čísla (...) Byly to sice jen tři roky, ale dělali jsme rádcovské kurzy v sobotu a v neděli, vedoucí kurzy, každý týden jsme se scházeli...“134 Vytváří se tedy nové tradice, náplň roku je tvůrčí, nasazení maximální. Jednou z předzvěstí událostí následujícího roku ale byl už například přísně tajný dopis Zbyňka Vokrouhlického, předsedy Redakčního systému, ze 4. dubna roku 1969 všem předsedům okresních sdružení federací v ČSR. Nabádá v něm k zvýšené opatrnosti, upozorňuje na důležitost kázně a dobrých vztahů s vyššími orgány, pakliže chtějí ve skautské činnosti pokračovat: „Vzhledem k vážné situaci vás naléhavě prosím, abyste v těchto dnech důsledně koordinovali veškeré vaše akce s OV NF a radili se s OV KSČ. Situace vyžaduje maximální rozvahu, klid a pořádek, zdržet se všech neuvážených akcí. Prosím Vás, abyste zejména v místech, kde jsou sovětské posádky, dodrželi pořádek, nepřipustili žádné akce proti nim, nedostali se do sporů s nimi. (...)“135 Takových upozornění bychom mohli v průběhu roku 1969 najít několik. 11. srpna píše předseda Okresní rady junáka dopis jednotlivým oddílům, kde opět nabádá ke striktnímu dodržování všech podmínek existence skautského hnutí. „(...) Účelem naší organizace je povznášeti mravní, ideovou a tělesnou zdatnost mládeže i dospělých členů podle junáckých zásad a zaměřovati ji ke službě národu a Československé socialistické republice v duchu demokracie, humanismu a socialismu. Tak to říkají naše stanovy.“136 Vzhledem k tomu, že fungování skautingu bylo obzvlášť v roce 1969 úzce spjato s politickými událostmi, bylo důležité, aby žádný ze skautů 133 134 135 136

Výpověď Karla Lešanovského, 16. 9. 2009. Výpověď Dagmar Krejčí, 23. 9. 2009. SOkA DC, NAD 1390 Junák – OR DC, inv. č. 06, kart. K1 C, Dopis br. Vokrouhlického pro Federaci mládeže ČSSR (přísně tajné), 4. 4. 1969. Tamtéž, inv. č. 458, kart. K10 N, Dopis předsedy ORJ, 18. 1. 1970.

26 nevzbudil pozornost svým nesprávným chováním ať už v oddíle, či na některých veřejných akcích – především se to týkalo akcí spojených se srpnovými událostmi roku 1968. Že se jakékoliv sebemenší projevy případného nepřátelství vůči Sovětskému svazu opravdu přísně kontrolovaly, dokazuje například zápis ze schůze ORJ, která se konala 22. září 1969 v Lipové u Šluknova. Píše se v ní o hrubém porušení skautské kázně, ke které došlo na táboře 1. smečky vlčat Lipová, kdy dva skauti u táborového ohně, k němuž byli pozváni i někteří místní obyvatelé, přednesli parodii na národní píseň. Ta byla údajně zaměřená proti přátelským vztahům mezi ČSSR a SSSR. Protože přítomní vedoucí bezprostředně nezasáhli, vznikl tím dojem, že s přednesem souhlasili. Případ se projednával na střediskové radě Děčín a ORJ a dokonce se jím zabývala i Veřejná bezpečnost. Chlapci museli být z oddílu vyloučeni.137 Dagmar Krejčová vzpomínala na obdobné problémy svého manžela. Ten ještě před zákazem Junáka pro jistotu smýval s vlčaty jakási provokativní hesla z betonové zídky nedaleko tábora, ale ačkoliv byl opatrný, ani po roce 1970 se na jeho členství v Junáku nezapomnělo. „Můj muž, kvůli tomu, že skautoval, byl perzekuovaný dost. Já jsem tehdy dostala poukaz do Jugoslávie pro dvě osoby a Pepíka nepustili (...) kvůli tomu skautingu.“138 Ke konci roku 1969 tlak ze strany KSČ sílí – na základě zářijového zasedání ÚV KSČ se musí přepracovat program Federace. „(...) Je nutno rozvíjet výchovu dětí a mládeže v duchu marxismu leninismu, příp. prohloubit mezinárodní vztahy především z hlediska socialistického internacionalismu.“ Na tuto podmínku děčínští skauti přistupují, bratr Tomsa dokonce zdůrazňuje, aby ti, kteří nedokážou překlenout své pocity, odešli včas, za dobrou práci při výchově dětí jim budou ostatní vděční, ale ať neohrožují existenci hnutí.139 Krajská a Okresní rada junáka pak 3. prosince roku 1969 obdržela zprávu z Ústředí skautské výchovy v Praze s informací, že k 1. 1. převezme SODM zodpovědnost za vedení účetní a mzdové evidence Junáka na úrovni ORJ, KRJ a ústředí. Pražská Hospodářská rada sice ubezpečuje, že rozhodování v hospodářských

137

SOkA DC, NAD 1390 Junák – OR DC, inv. č. 1326, kart. K22 N, Zápis ze zasedání ORJ DC ve Šluknově – zápis ze zasedání OFDMO, která přijala nového člena a to Leninský svaz mladých, 22. 9. 1969. 138 Výpověď Dagmar Krejčí, 23. 9. 2009. 139 SOkA DC, NAD 1390 Junák – OR DC, inv. č. 1328, kart. K22 N, Zápis ze zasedání ORJ DC ve VDF, 18. 10. 1969.

27 záležitostech zůstane plně v pravomoci Junáka, ale definitivní rozpočet na rok 1970 bude proveden už prostřednictvím samotné SODM.140 O tři dny později se konalo v Děčíně další zasedání ORJ, kde se účastníci mimo jiné zavázali, že se bude pro tuto organizaci používat jedině název junák či junáctví. Důležitějším bodem ale bylo, že na nového předsedu Federace v Děčíně kandiduje jakýsi Vladimír Zádvorník (Karel Lešanovský opravuje jméno na Vladimíra Nádvorníka141), člen Leninského svazu mladých, kterého sice nikdo z přítomných osobně neznal, ale byla jim přečtena jeho charakteristika. Požádali proto, aby mezi ně alespoň zavítal a navázal tak spolupráci. Dále se diskutovalo o uspořádání mezinárodního junáckého tábora, a to tří československých a pěti zahraničních oddílů.

E. Rok 1970

Se začátkem roku 1970 tedy skauti předávají šekovou knížku hospodářce OFDMO sestře Žampové142 a Okresní rada Junáka v Děčíně potvrzuje, že nevlastní žádný majetek ani prodejní materiál. Toto potvrzení bylo vydáno na základě požadavku OFDMO.143 K celé akci byl vypracovaný jednotný postup – součástí byla také podmínka, že členské průkazy Junáka vydané pro rok 1969 SODM nepřebírá, ale další už nebudou v roce 1970 prodávány a budou staženy po linii Junáka.144 Ústředí skautské výchovy v Praze rozesílá 1. února roku 1970 všem střediskům, okresním radám a krajským radám Junáka dopis, ve kterém vyjadřuje jednak všeobecné zklamání z událostí posledních měsíců, a jednak své stanovisko vůči dalšímu vývoji tohoto hnutí. Podle usnesení předsednictva ÚV KSČ ze 17. 11. 1969 a 26. 1. 1970 je cílem vybudovat jednotnou, vnitřně diferenciovanou, dobrovolnou a masovou organizaci dětí a mládeže, tzv. Organizaci pionýrského typu, do které bude začleněn i

140 141 142 143 144

SOkA DC, NAD 1390 Junák – OR DC, inv. č. 1334, kart. K22 N, Hospodářská zpráva ORJ Děčín, 31. 12. 1969. Výpověď Karla Lešanovského, 16. 9. 2009. SOkA DC, NAD 1390 Junák – OR DC, inv. č. 1333, kart. K22 N, Potvrzení ORJ DC, že nevlastní žádný majetek ani prodejní materiál, 12. 1. 1970. Tamtéž, inv. č. 1332, kart. K22 N, Potvrzení o předání knížky Státní banky čsl. hospodářem ORJ L. Nedvědem s. Žampové, 3. 1. 1970. Viz pzn. 140.

28 Junák. Splnění požadavků Ústředního výboru je pro Junáka jediná možná přijatelná cesta pro další práci.145 Dále pak vysvětluje nově vzniklou situaci. V žádném případě totiž nemá znamenat likvidaci či administrativní zrušení Junáka nebo jeho prosté začlenění do Pionýra, ale má se stát možností, jak společně vytvořit novou, vnitřně diferenciovanou organizaci. „Pod názvem ‚Organizací pionýrského typu‘ se především rozumí organizace jasného a vyhraněného politického zaměření, která se hlásí k vedoucí úloze strany, k marxismu-leninismu jako základu výchovného systému a k zásadám proletářského internacionalismu, jak jsou zakotveny v Ústavě ČSSR od r. 1960, jimiž se řídí i veškerá výchova na školách.“ Informuje také o usnesení Federální rady z 31. ledna 1970 na jakémsi vrcholném orgánu zvaném Československé ústředí dětských organizací, který bude mít za úkol připravit základní materiály pro budoucí organizaci (i Junák zde bude mít své zástupce včetně bratra R. Plajnera). Půjde především o vyjádření vztahů k mládežnické organizaci, o vymezení práv a kompetencí jednotlivých orgánů dětské organizace, o způsob výběru a voleb zástupců do budoucích rad, o postavení junáckých oddílů, středisek a případně dalších metodických orgánů.146 V přípravné etapě by mělo nejpozději do konce února 1970 dojít k vytvoření společných komisí, které se budou skládat ze zástupců Pionýra a Junáka podle dohody. Jejich hlavním úkolem bude vytvářet podmínky pro společné akce. Přitom se organizacím má zachovat jejich právní subjektivita, proto i Junák má nadále podléhat vyšším složkám jako doposud – tj. ORJ, KRJ a Ústřední rada. V okresech, kde budou pro další postup vytvořeny podmínky politické a ideové, se komise změní v přípravný výbor budoucí jednotné dětské organizace, který připraví ustavující konferenci. Pro celý proces není určen žádný závazný časový postup, hlavním cílem je vytvoření politických a ideových předpokladů sjednocování. Pouze se předpokládá, že těžiště sjednocovacího procesu bude právě v roce 1970.147 Dále pak pražské ústředí poukazuje na fakt, že se snaží seriózně připravit prostředí v nové organizaci tak, aby v ní skauti mohli uplatnit své zkušenosti, metody a výchovné principy a aby nedostatečným připravením či mechanickým řešením nebyly poškozeny zájmy dětí. V souvislosti s tím se také hodlá obrátit na rodiče mladších členů 145 146 147

SOkA DC, NAD 1390 Junák – OR DC, inv. č. 1335, kart. K22 N, Dopis ÚRJ Praha všem střediskům, ORJ a KRJ, 1. 2. 1970, s. 1. Tamtéž, s. 2. Tamtéž, s. 3.

29 s vysvětlením celé situace a s prosbou o pochopení a podporu. V období od února do dubna se chystají společné informační porady v okresech a krajích, na nichž by měl každý činovník možnost vystoupit se svým názorem na vedení Junáka za účasti informovaných představitelů skautského hnutí.148 Program v oddílech ale pokračoval dál, v kronice 2. chlapeckého oddílu pod vedením Milana Rence, Stanislava Bauera a Dr. Rostislava Jezviny se můžeme dočíst, že 15. února 1970 se konaly zimní hlídkové závody na Jedlové, 1. května se skauti zapojili do prvomájového průvodu Děčínem. O této akci byl pořízen zápis, který dokumentuje, jak chlapci tehdejší situaci prožívali: „Opět jsme se ukázali. V průvodu. V naleštěných krojích, sevřený útvar, jisté kroky. Vpředu vlaje oddílová vlajka. A někde před námi – hrstka pionýrů. Blížíme se k tribuně. Pionýři už jsou tam. ,Ať žijou pionýři!‘ ,HURÁ!‘ Zaznělo v odpověď. , Ať žijou skauti!‘ ,HURÁ!‘ Zase jsme jim to dali! Pobíhali zmateně a nevěděli jak a co. Bylo vidět, že jsme vyhráli na celé čáře. Po průvodu jsme se rozešli s hřejivým srdcem. Později jsme se dověděli, že vyšší kruhy vzaly náš výstup jako provokaci.“149 Kvůli snaze vycházet z politických směrnic vrcholných orgánů KSČ o dovršení konsolidace v dětském a mládežnickém hnutí v roce 1970 nebylo možné se plně řídit stanovami Junáka schválenými III. sněmem roku 1968. Skautské ústředí proto dále pokračuje: „Proto plně věříme, že naprostá většina činovníků a činovnic pochopí tuto složitou situaci, bude dále obětavě pracovat s dětmi a zároveň připravovat příznivé podmínky pro začlenění do nové jednotné dětské organizace tak, aby v ní bylo možno uplatnit a dále rozvíjet progresivní junácké výchovné metody. Jsme upřímně přesvědčeni, že jen v klidu, rozumné úvaze a tvořivé práci, v níž se všichni budeme i nadále shodovat, je pro každého jednotlivce i pro celé naše junácké hnutí správná záruka do budoucnosti.“150 Na schůzi z 26. května 1970 Okresní rada Junáka doporučila svým členům, aby se sami dobrovolně rozhodli i po zvážení všech okolností vstoupit do PO ČSSR a uložila jim, aby projednali s dětmi a jejich rodiči úkoly a cíle PO ČSSR. Je přesvědčená, že těm činovníkům a starším junákům, kteří se do 31. 8. 1970 do Pionýrské organizace přihlásí, bude umožněno spolupracovat v jejích junáckých oddílech při výchově dětí a při výchově budoucích vedoucích oddílů této organizace. Jejich přihláška bude pak 148

SOkA DC, NAD 1390 Junák – OR DC, inv. č. 1335, kart. K22 N, Dopis ÚRJ Praha všem střediskům,ORJ a KRJ, 1. 2. 1970, s. 4. 149 Tamtéž, inv. č. 421, kart. K8 M, Kronika 2. chlap. odd. Děčín, 1968-1970, nestránkováno. 150 Viz pzn. 150, s. 5.

30 vyjádřením ochoty pracovat v duchu programových a organizačních zásad PO ČSSR a závazku vychovávat děti na principech marxismu-leninismu a proletářského internacionalismu.151 Jak ale uvádí Karel Lešanovský, tak z děčínského střediska nepřešel v září roku 1970 k PO ČSSR ani jeden skautský oddíl. Zachovaly se jen prázdné formuláře přihlášek.152 Zároveň byl na této schůzi schválen nový program na rok 1970 – podstatou bylo především pokračovat v běžné oddílové činnosti a zaměřit se na úspěšnost letních táborů, připravovat akce s ideologickou náplní, seznamovat při nich děti s revolučními tradicemi dělnické třídy, s historií našeho okresu, organizovat besedy s politickými, veřejnými funkcionáři, účastníky obou odbojů, ale snažit se také získávat starší členy pro účast na Rádcovských kurzech, Lesních školách a přípravách na vedoucí oddílu.153 Reakce jednotlivých činovníků na tuto situaci byly ale značně rozdílné – od jednoznačné angažovanosti ve snaze udržet organizaci, přes váhání a kolísání až po demonstrativní odmítavé stanovisko. Všeobecná skepse vedla postupně k myšlenkám ukončit v létě roku 1970 činnost středisek a přejít do ilegality či k jiným organizacím, především tělovýchovným. Na závěrečném zasedání Ústřední rady Junáka 1. září 1970 se rozhodlo o ukončení činnosti ke dni 15. září.154 K tomuto datu byly povinny ukončit práci ta střediska a oddíly, které nebyly členy PO ČSSR.155 Jak celá věc působila na jednotlivé členy, se můžeme dočíst například v kronice tábora 3. a 5. děčínského oddílu z roku 1970: Většinu informací se dozvěděli z tisku – celý proces sjednocování dětských organizací byl prezentován jako dětská iniciativa, kterou vládní orgány přijaly ochotně za svou. V novinách se také dočetli, že činnost Junáka bude zastavena v září roku 1970. Všeobecný zmatek ale vyvolala stať v přípravných směrnicích nové PO, ve které se dává na vědomí, že jakákoliv další činnost dosavadních junáckých a pionýrských organizací v okresech, kde bude zřízen Okresní výbor SSM, se považuje za ilegální. Děčínský Okresní výbor SSM byl ustaven 15. května 1970. Vzniká tím tedy pocit nejistoty, jak dál směřovat ve výchově – v dosavadních metodách pokračovat nelze, naproti tomu s metodikou nové výchovy ještě nebyli 151 152 153 154 155

SOkA DC, NAD 1390 Junák – OR DC, inv. č. 1339, kart. K22 N, Zápis ze zasedání ORJ DC ve VDF, 26. 5. 1970, s. 5. Výpověď Karla Lešanovského, 16. 9. 2009. Viz pzn. 151. SOkA DC, NAD 1390 Junák – OR DC, inv. č. 801, kart. K12 U, Zmínky o skautingu v MF 1945-1980. Plnou podporu PO ČSSR, Mladá fronta, 6. 10. 1970, SOkA DC, NAD 1390 Junák – OR DC, inv. č. 841, kart. K16 V, Novinové výstřižky 1970.

31 vedoucí oddílů obeznámeni. Proto byla do Prahy vyslána delegace v čele s velitelem střediska, která měla za úkol zjistit podmínky stávající situace. Zpátky se vrátili s pozitivní odpovědí – mají se připravovat tábory, hlavně nevnášet mezi děti neklid, skleslost a rozladění.156 Za tento rok se v rámci střediska Úsvit Děčín zúčastnilo táborů 276 dětí a 25 činovníků. Konaly se na pěti tábořištích a celkem v sedmi bězích. Skauti se na nich loučili a slibovali věrnost skautským ideálům.157 Jaroslav Beránek vedl svůj poslední tábor 3. chlapeckého oddílu až na Lipně - na cestu tam i zpátky jim byl totiž dokonce zdarma zapůjčen autobus od Závodního výboru ROH. Bylo potřeba přepravit na čtyřicet lidí, protože pro tento rok se spojil ještě se 4. homogenním oddílem, do kterého chodil i Tomáš Rádl. Tomu nebylo povoleno studium na vysoké škole, takže o něj musel žádat znovu, až se mu nakonec podařilo vystudovat architekturu a v Drážďanech ještě teologickou fakultu. V roce 1990 potom vedl první bohoslužby v Děčíně v kostele sv. Kříže. Oddíl, ze kterého Tomáš Rádl pocházel, původně vedli Libor Špinar a Hary Mitrovský. Ti ale byli z vedení odvoláni kvůli přestupku, ke kterému došlo v předchozím roce 1969 na letním táboře v Lobendavě. Tehdy vypuknul požár, který se rozšířil i do tamějšího lesa, a celá záležitost se vyšetřovala. Snad byl vyšetřován i Hary Mitrovský, podle některých měli být i zatčeni a objevily se i zprávy o tom, že Hary spolupracoval s SNB. Když se totiž konalo v Jetřichovicích jakési trampské sezení, měl tady právě on udávat, kdo je členem skautské organizace. Nikoho se ale jeho výpovědi nedotkly a on se z neustálého tlaku psychicky zhroutil. Libor Špinar se ještě v témže roce z Děčína odstěhoval.158 Dagmar Krejčová strávila poslední tábor v sedmdesátém roce v Lobendavě. Po něm museli jako oddíl veškerý majetek odevzdat: „(...) a pak jsme to museli všechno předat. A my jsme jim to dali úplně (...) do poslední kapky a ti to tam házeli do auta, vůbec to zlikvidovali.“ Vzpomíná, jak byli překvapení, kolik toho dokázali jako skauti za pouhé tři roky poshánět: „My jsme měli stany na pět táborů, my jsme měli vybavení kluboven, my jsme měli všechno.“ Zároveň nedovedli pochopit, jak skauti pořizovali

156 157 158

SOkA DC, NAD 1390 Junák – OR DC, inv. č. 425, kart. K8 M, Kronika posledního tábora Lipno 3. a 5. odd. DC 1970, s. 1-2. Výpověď Karla Lešanovského, 16. 9. 2009. Výpověď Jaroslava Beránka, 2. 9. 2009.

32 ceny a odměny pro děti, sami by to museli kupovat jedině ze svých vlastních peněz. K tomu jen Dagmar dodává, že skauti to dělali zadarmo, oni za to dostávali plat.159 Dobový tisk z 10. prosince téhož roku se ale k celé situaci vrací velmi kritickým pohledem – v článku s názvem „Kam chtěli zavést mladé“ se píše: „Snad se někomu ta slova budou zdát tvrdá, snad někoho zarazí – ale skutečnost je taková: činnost Junáka obnoveného v roce 1968 zanechala po sobě kromě dobrých i méně dobrých vzpomínek i reálně nebezpečné sémě, jehož plody se projevují v pokusech o maření politické konsolidace naší republiky, v pokusech o podvratnou činnost proti socialistickému zřízení.“160 Oficiálním krokem vedení střediska bylo svolání schůze všech činovníků na 15. 9. 1970, na které se podávaly podrobné informace o dosavadní činnosti skautských oddílů od roku 1968. Poslední schůzí členů střediska Úsvit bylo již neformální setkání v děčínském kulturním domě Atlantik 14. října 1970.161 Podle vzpomínek Jaroslava Beránka se tu sešlo na šedesát až osmdesát lidí – skauti přišli i se svými rodinami, objednali si oběd a měli tak společně strávit příjemné odpoledne. Hlasovalo se tu, kdo by chtěl přejít do Pionýrské organizace a všichni tehdy zvedli ruku proti. Josef Krejčí také pronesl, ať každý dělá, co uzná za vhodné, ale hlavně ať zachrání děti.162 „Zajisté, ten Atlantik bylo jen závěrečné přátelské posezení činovníků. Hlavní loučení probíhalo v oddílech, zejména při posledních táborových ohních o prázdninách 1970,“ dodává Karel Lešanovský.163 Právě tak například 2. chlapecký oddíl, který strávil poslední tábor na Dolském mlýně u Jetřichovic (5. 7. – 26. 7. 1970), se loučí u ohně, u kterého se sedělo až do rána a za tu dobu nikdo nepromluvil. V jejich kronice můžeme najít na poslední stránce záznam z 27. července: „Poslední nástup, snídaně a otočit a jít tam mezi městské, stát se zase normálním chlapcem, ne už junákem, avšak junácká duše v nás zůstane, tu z nás nevytlučou, a přijde zase den, kdy po stožárech vyletí státní vlajky a pod ní budou zase stát junácké kroje připraveni hájit sebe i své junácké idee... Ještě naposledy se

159

Výpověď Dagmar Krejčí, 23. 9. 2009. Kam chtěli zavést mladé, Mladá fronta, 10. 12. 1970, SOkA DC, NAD 1390 Junák – OR DC, inv. č. 841, kart. K16 V, Novinové výstřižky 1970. 161 Výpověď Karla Lešanovského, 16. 9. 2009. 162 Výpověď Jaroslava Beránka, 2. 9. 2009. 163 Viz pzn. 161. 160

33 porozhlédnout, pokochat se pohledem a rozloučit se s milou krajinou a kusem života v ní prožitém. ,Buď připraven!‘“164

F. Po zákazu Junáka

Pro některé se nic výrazně nezměnilo. Jaroslav Beránek pokračoval v práci v KOH-I-NOOR a zároveň byl členem výboru Union Děčín. Předsedou tohoto podniku byl tehdy Ing. René Šimek, bývalý skaut, který Jaroslavu Beránkovi navrhnul vytvořit nějaký oddíl, který by bylo možné vést v rámci podniku a klubovna by se tak mohla převést do majetku Union. V okamžiku, kdy klubovnu požadoval pro pionýry předseda uličního výboru, bylo už rozhodnuto. Beránek založil cyklistický oddíl, se kterým pořádal akce nejen v Čechách, ale i v Jugoslávii, po revoluci v roce 1989 dokonce i v Turecku. Tehdy spolupracovali v rámci kraje s bývalými skauty z Ústí nad Labem, z nichž někteří byli zaměstnanci u ČSAD a měli možnost poskytnout na cestu autobus. „A my protože jsme byli většinou řemeslníci, tak jsme v půlce autobusu vyházeli sedačky a do té jedné půlky jsme postavili takové lešení, kde jsme měli složená kola. (...) a tam potom jsme jezdili každý den 60 – 100km.“ Program ale zachoval stejný, jednalo se vesměs o skautskou metodiku, konaly se závody ve znalostech, např. orientační cyklozávody, které ale kontrolovaly především skautské vědomosti. Na otázku, jestli se nebál, že si bude někdo z dětí či rodičů stěžovat, odpověděl: „Nebylo koho se bát. Kluci byli nadšení a rodiče taky. (...) Podle mě to bylo jedno z nejlepších období.“ Při pořádání orientačních závodů byla obvyklá spolupráce v rámci Ústeckého kraje – s Ústím nad Labem, Chomutovem, Doksami, Frýdlantem, někdy i s polskými Harcery či NDR.165 Pokračoval tedy s tou samou chlapeckou družinou, jen pod jiným názvem. Na otázku, jestli pro ně rok 1970 byla vůbec nějaká změna, odpovídá: „Ne, ne, vůbec žádná…“166 Byl také členem ústřední rady ROH pro pionýrské tábory v Praze, kde se jako člen

kolektivu

autorů

odborové

rady

podílel

na

vydání

šesti

brožur

s výchovným programem. Z velké části to ale stále byla skautská metodika –

164

SOkA DC, NAD 1390 Junák – OR DC, inv. č. 421, kart. K8 M, Kronika 2. chlap. odd. Děčín, 1968-1970, nestránkováno. 165 Výpověď Jaroslava Beránka, 6. 11. 2010. 166 Tamtéž.

34 zdravověda, rukodělné práce, apod. Podle jeho odhadu bylo na krajské úrovni zhruba 50% bývalých skautů.167

G. 1989

Naposledy skauti zahajují svou činnost od začátku v roce 1989. Obnovení bylo vyhlášeno 2. prosince tohoto roku v sále Městské knihovny v Praze. Do práce se zapojila velká část bývalých činovníků, do kontaktu s českými skauty se dostali i ti exiloví a v roce 1990 došlo také k propojení se světovými skautskými ústředími nejprve se Světovou asociací skautek (WAGGGS) a o pár týdnů později se Světovou organizací skautského hnutí (WOSM). Nové stanovy Junáka byly schváleny 28. prosince 1989.168 Od tohoto data funguje organizace bez přerušení. Současné stanovy schválené X. Valným sněmem Junáka ve Vsetíně 21. 10. 2001 uvádí hned v prvním bodě: „Junák – svaz skautů a skautek ČR je dobrovolné, nezávislé a nepolitické občanské sdružení ve smyslu zákona č. 83/1990 Sb. sdružující své členy a členky bez rozdílu národnosti, náboženského vyznání, politického přesvědčení, rasy nebo jiných rozdílů.“169

167 168 169

Výpověď Jaroslava Beránka, 2. 9. 2009. Kol. autorů, Historie skautingu, s. 41. Skautská křižovatka pro všechny skauty a skautky [online], 22. 5. 2006 [cit. 2010-11-05]. Spisovna. Dostupné z: , s. 1.

Závěr Česká historiografie se tématu českého skautingu věnuje jen velmi okrajově. Jsou to sice dějiny poměrně novodobé, ale jak už jsem nastínila v úvodu mé práce, pro běžného badatele není snadné právě kvůli nedostatečnému množství odborné literatury do problematiky proniknout. Proto se pro mě stal velmi cenným archivní fond NAD 1390 Junák – Okresní rada Děčín, který je uložený na děčínském zámku v okresním archivu. Na jeho zkompletování se zasloužili místní skauti, ale ačkoliv je velmi precizně vypracován, je v současné době ještě stále označen jako nezpracovaný a pro běžného návštěvníka tedy přístupný pouze se souhlasem Jaroslava Beránka. Díky všestrannému zaměření obsahu tohoto fondu je možné nahlédnout nejen do fotografického materiálu, ale i do výstřižků dobového tisku a porovnat tak dění ve skautské organizaci s výkladem, který se dostával k laické veřejnosti. Ve své práci jsem využila i dobové tendenční literatury, kterou jsem konfrontovala se současným historickým shrnutím, jež se uveřejňuje ve skautských příručkách. A právě díky jejímu prostudování se mi odhalily důvody pro zrušení Junáka v roce 1970, které byly předkládány jako oprávnění k zákazu. Ty prezentoval nejen Bohumil Steiniger ve svém Přehledu dětských a mládežnických organizací, který veškeré výhrady shrnul do přehledných sedmi bodů170, ale obdobně se vyjadřují i ostatní autoři, jako například Otto Čmolík, Miroslav Zajíc171 nebo Juraj Varholík.172 Především se tedy vyčítalo odmítnutí marxisticko-leninského světového názoru, třídního přístupu k výchově, principů proletářského internacionalismu, vedoucí úlohy KSČ a jednoty organizace mládeže.173 Junák měl jednoduše příliš širokou členskou základnu a nedodržování požadavků strany by mohlo vést k výchově příliš velké skupiny mládeže k názorům, které by snadno narušily stabilitu režimu. To byl jeden z důvodů, který koncem šedesátých let donutil Komunistickou stranu Československa k uspíšení procesu sjednocení dětských organizací do jedné

170

B. STEINIGER, Přehled dětských a mládežnických organizací v Československu, s. 167a168. O. ČMOLÍK – Miroslav ZAJÍC, Kapitoly z historie pionýrské organizace v Československu. Stručný nástin vývoje v letech 1945 – 1978 (dále jen Kapitoly z historie pionýrské organizace), Praha 1979, s. 189-195. 172 O. ČMOLÍK – J. VARHOLÍK, Pokolení, s. 148-151. 173 Viz pzn. 170. 171

Organizace pionýrského typu. Členy komisí se tak stali mnozí členové KSČ.174 V roce 1969 měli komunisté mezi skautskými činovníky 2030 zástupců, což tehdy znamenalo 17% členů. V nejvyšším skautském orgánu – v Ústřední radě tak bylo prosazeno 11 straníků, ačkoliv to bylo v rozporu se skautskými stanovami.175 Vstup do skautské organizace ale nikdy nebyl podmíněn jakýmikoliv politickými podmínkami, což je zakotveno i v jeho stanovách. Pouze v letech 1968-1970

prosadili

komunisté

do

skautských

stanov

vazbu

na

KSČ

a

marxismus-leninismus. Podle slov zakladatele českého skautingu Antonína Benjamina Svojsíka: „Skauting vylučuje totalitu a totalita vylučuje skauting.“ Proto pakliže se někdo hlásí k oběma stranám, znamená to jen nepochopení jedné z nich.176 Mezinárodní skautská konference potvrdila obecnou zásadu skautingu o světovém bratrství mezi skauty všech národů, tříd a vyznání, což bohužel někteří skauti, kteří se zároveň stali členy KSČ, znehodnotili. Na druhou stranu, jak píše Karel Lešanovský, to nebylo lehké období a veškeré činy těchto lidí byly dány „jejich charakterem, osobními zkušenostmi ze skautského života i z politických událostí a potřebou se různým způsobem v životě uplatnit.“177 V Děčíně má skauting dlouholetou tradici – jak už jsem zmínila, poprvé se tu objevuje už v 1. polovině dvacátých let. I přes dlouhá období zákazů si i tady udržel svou kontinuitu. Jako se dokázal vzchopit po 2. světové válce, tak se obdobně vrátil ke své činnosti i v roce 1968. Podařilo se mi zjistit, že mezi zakládajícími členy byli na konci šedesátých let skutečně mezi jinými i skauti, kteří v Děčíně fungovali ve svých oddílech i v roce 1948 a po dvacetileté přestávce se znovu do organizace přihlásili a navázali tak na tradici tohoto hnutí. Někteří z nich dokonce zopakovali tento postup i v roce 1989. V intervalech, kdy nebylo možné se legálně přihlásit k Junáku, se vedoucí oddílů buďto úplně zřekli podobných činností, nebo se zapojili do organizací, kde bylo možné pokračovat v podobném programu. Ať už to byly různé turistické, nebo sportovní kroužky. V rámci rozhovorů s pamětníky jsem se snažila vysledovat typy povolání, ve kterých v běžném životě působili skauti, kteří se během let 1968 - 1970 vystřídali 174

SOkA DC, NAD 1390 Junák – OR DC, inv. č. 801, kart. K13 U, Snahy komunistů ovládnout Junáka 1998-2005, s. 2. 175 Tamtéž, s. 5. 176 Tamtéž, s. 1. 177 Tamtéž, s. 1a2.

ve vedoucích funkcích. Z devatenácti osob, které se podařilo určit, pracovalo 5 ve školství, 4 byli lékaři, 3 zaměstnanci v lesnictví a ostatní pracovali jako technici, dělníci či úředníci.178 Podle výpovědí pamětníků spolu oddíloví vedoucí spolupracovali velmi pěkně, pořádali společné akce a vypomáhali si v případě potřeby. Střediskové rady, na kterých měli příležitost ke společné domluvě, se konaly pravidelně. Poměrně překvapivé je, že ačkoliv začínali děčínští skauti úplně od nuly, byli natolik schopní, že si mohli dovolit už v roce 1968 pořádat letní tábory s dětmi, kompletně s veškerým

vybavením

a zázemím.

V konání

táborů

pokračovali

v následujícím roce, a dokonce ještě v roce 1970, ačkoliv politická atmosféra už napovídala brzký zánik. Proto v mnoha případech využili skauti táborové večery jako jednu z posledních příležitostí se ve větším počtu sejít a zároveň se společně rozloučit. Někteří věřili v dohlednou změnu k dobrému, jiní vyřešili situaci podobně jako po 2. světové válce - přechodem k jiné organizaci. V případě Jaroslava Beránka se tak mohlo pokračovat v činnosti, dalo by se říct bez výraznějšího narušení. Scházeli se stále ve stejném složení a díky převodu klubovny pod Union Děčín dokonce i na stejném místě.179 Karel Lešanovský hodnotí historii českého Junáka slovy: „Naše skautské hnutí se jako celek vyrovnalo statečně s protivenstvími, která zakoušelo od obou totalit, nacistické i komunistické. I v těžkých dobách národa pomáhalo vždy vychovávat mladé lidi k čestnému, odpovědnému a svobodnému životu. (...) České skautské hnutí žije a žít bude navzdory těm jedincům, kteří nepotřebovali jeho podstatu hájit a někdy jej i zevnitř ve prospěch totalismu zrazovali.“180 „Já se vždycky směju, když někdo dostane otázku: ,Vyložte nám, co je to vlastně ten skauting?‘ A nikdo to neumí říct, co to vlastně je skauting. Ale nikdo.“181

178

Výpověď Jaroslava Beránka, 2. 9. 2009; výpověď Dagmar Krejčové, 23. 9. 2009. Výpověď Jaroslava Beránka, 7. 11. 2010. 180 SOkA DC, NAD 1390 Junák – OR DC, inv. č. 801, kart. K13 U, Snahy komunistů ovládnout Junáka 1998-2005, s. 5. 181 Výpověď Dagmar Krejčí, 23. 9. 2009. 179

Seznam literatury BŘICHÁČEK Václav – MALINA Oldřich – TREFILOVÁ Irena: Skautskou stezkou: základní příručka pro skauty a skautky, Praha 1998 ČMOLÍK Otto, Mládež a svět informací. Studie k některým otázkám působení PMS mezi dětmi a mládeží v socialistické společnosti, Praha 1980 ČMOLÍK Otto – VARHOLÍK Juraj, Pokolení. Příspěvek k problematice posloupnosti generací a formování komunistického vědomí mládeže v socialistické společnosti, Praha 1974 ČMOLÍK Otto –ZAJÍC Miroslav, Kapitoly z historie pionýrské organizace v Československu. Stručný nástin vývoje v letech 1945 – 1978, Praha 1979 HOLUBOVÁ Marie, Abecední soupis publikací vydaných na území Severočeského kraje v roce 1969, Liberec 1970 HOLUBOVÁ Marie, Abecední soupis publikací vydaných na území Severočeského kraje v roce 1970 s dodatkem za rok 1969, Liberec 1971 HOLUBOVÁ Marie, Abecední soupis publikací vydaných na území Severočeského kraje v roce 1971 s dodatkem za rok 1970, Liberec 1972 HUS Miroslav, Historie skautingu na Plzeňsku, Plzeň 1991 Kolektiv autorů, Historie skautingu. Cestou k pramenům, Praha 2001 LEŠANOVSKÝ Karel, Stručná historie skautingu v Děčíně v letech 1968 – 1970, Děčín 1993 MALÍK Miroslav – STEINIGER Bohumil, Přehled dětských a mládežnických organizací v Československu v 19. a 20. století, Praha 1986 Stanovy Junáka – svazu skautů a skautek ČR, Vsetín 2001 SVOJSÍK Antonín Benjamin, Základy junáctví, Praha 1991 LOM Miloň – ŠEBEK Jaroslav, Historie českého skautingu slovem a obrazem, Mladá Boleslav 1990

ZACHARIÁŠ Jiří – NOSEK Václav – ŠANTORA Roman – VEČEŘA Jiří – ŠAMŠULOVÁ Petra – BŘICHÁČEK Václav, Kalendář Skauta-Junáka, Praha 1997 ZAJÍC Jiří, Myšlenkové základy skautingu, Praha 2000

Použité archivní prameny Státní okresní archiv Děčín, fond NAD 1390 Junák – Okresní rada Děčín, nezpracovaný

Internetové zdroje http:// skautska-literatura.skauting.cz/ http://krizovatka.skaut.cz/organizace/ http://srj.junakdecin.cz/start.php?akce=421uvod/ http://verejnost.skaut.cz/

Seznam zkratek

ČSL

Československá strana lidová

ČSM

Československý svaz mládeže

ČSS

Československá strana socialistická

ČSVT

Československý svaz tělesné výchovy

DC

Děčín

KRJ

Krajská rada Junáka

KSČ

Komunistická strana Československa

MOJ

místní oddíly Junáka

NF

Národní fronta

OFDM

Okresní federace dětí a mládeže

ORJ

Okresní rada Junáka

OS

oldskauti

OSJ

oddíl starších junáků

OV

Okresní výbor

OV SSM

Okresní výbor Svazu socialistické mládeže

PO

Pionýrská organizace

POJ

pionýrské oddíly Junáka

ROH

Revoluční odborová hnutí

RS

Redakční systém

SODM

Sdružení organizací dětí a mládeže

SPJ

Sdružení přátel Junáka

SSM

Socialistický svaz mládeže

ÚRJ

Ústřední rada Junáka

ÚV

Ústřední výbor

VDF

Varnsdorf

ZV ROH

Závodní výbor Revolučního oborového hnutí

Seznam příloh

Příloha č. 1: Robert Baden Powell, zakladatel světového skautingu Zdroj: soukromý archiv Jaroslava Beránka

Příloha č. 2: Antonín Benjamin Svojsík, zakladatel českého skautingu Zdroj: soukromý archiv Jaroslava Beránka

Příloha č. 3: Jaroslav Beránek v roce 2004 Zdroj: Junák - svaz skautů a skautek [online]. 5. 3. 2008 [cit. 2010-11-08]. Středisko Úsvit Děčín. Dostupné z: .

Příloha č. 4: Dagmar Krejčová v roce 2007 Zdroj: Junák - svaz skautů a skautek [online]. 5. 3. 2008 [cit. 2010-11-08]. Středisko Úsvit Děčín. Dostupné z: .

Příloha č. 5: Karel Lešanovský v roce 2004 Zdroj: Junák - svaz skautů a skautek [online]. 5. 3. 2008 [cit. 2010-11-08]. Středisko Úsvit Děčín. Dostupné z: .

Příloha č. 6: Stanislav Bauer v roce 2004 Zdroj: Junák - svaz skautů a skautek [online]. 5. 3. 2008 [cit. 2010-11-08]. Středisko Úsvit Děčín. Dostupné z: .

Příloha č. 7: Stanislav Špindler v roce 1994 Zdroj: Junák - svaz skautů a skautek [online]. 5. 3. 2008 [cit. 2010-11-08]. Středisko Úsvit Děčín. Dostupné z: .

Příloha č. 8: Milan Renc v roce 2006 Zdroj: Junák - svaz skautů a skautek [online]. 5. 3. 2008 [cit. 2010-11-08]. Středisko Úsvit Děčín. Dostupné z: .

Příloha č. 9: současný 217. oddíl oldskautů Zdroj: Junák - svaz skautů a skautek [online]. 5. 3. 2008 [cit. 2010-11-08]. Středisko Úsvit Děčín. Dostupné z: .

Příloha č. 10: Děčín, ilustrace ve svazku „Oldskauti 2008“ od Jaroslava Beránka Zdroj: soukromý archiv Jaroslava Beránka

Příloha č. 11: klubovna v Písecké ulici v Děčíně Zdroj: soukromý archiv Jaroslava Beránka

Příloha č. 12: vybavení klubovny v Písecké ulici v Děčíně Zdroj: soukromý archiv Jaroslava Beránka

Příloha č. 13: návrh na oddílovou vlajku Zdroj: soukromý archiv Jaroslava Beránka

Příloha č. 14: tábor „Poznání“ 27. 6. – 19. 7. 1969, 3. chlapecký oddíl Zdroj: soukromý archiv Jaroslava Beránka

Příloha č. 15: stavba podsadových stanů Zdroj: soukromý archiv Jaroslava Beránka

Příloha č. 16: prvomájový průvod Děčínem, 1. 5. 1970 Zdroj: soukromý archiv Jaroslava Beránka

Příloha č. 17: tábor na Lipně 1970, 3. a 5. chlapecký oddíl Zdroj: soukromý archiv Jaroslava Beránka

Příloha č. 18: návštěva náčelníka československého Junáka Rudolfa Plajnera, 20. 7. 1970 Zdroj: soukromý archiv Jaroslava Beránka

Příloha č. 19: loučeni u posledního táborového ohně 1970, 3. a 5. chlapecký oddíl Zdroj: soukromý archiv Jaroslava Beránka

Příloha č. 20: opuštěné tábořiště v zimě 1971 Zdroj: soukromý archiv Jaroslava Beránka

příloha č. 1: Robert Baden Powell, zakladatel světového skautingu

příloha č. 2: Antonín Benjamin Svojsík, zakladatel českého skautingu

příloha č. 3: Jaroslav Beránek v roce 2004

příloha č. 4: Dagmar Krejčová v roce 2007

příloha č. 5: Karel Lešanovský v roce 2004

příloha č. 6: Stanislav Bauer v roce 2004

příloha č. 7: Stanislav Špindler v roce 1994

příloha č. 8: Milan Renc v roce 2006

příloha č. 9: současný 217. oddíl oldskautů

příloha č. 10: Děčín, ilustrace ve svazku „Oldskauti 2008“ od Jaroslava Beránka

příloha č. 11: klubovna v Písecké ulici v Děčíně

příloha č. 12: vybavení klubovny v Písecké ulici v Děčíně

příloha č. 13: návrh na oddílovou vlajku

příloha č. 14: tábor „Poznání“ 27. 6. – 19. 7. 1969, 3. chlapecký oddíl

příloha č. 15: stavba podsadových stanů

příloha č. 16: prvomájový průvod Děčínem, 1. 5. 1970

příloha č. 17: tábor na Lipně 1970, 3. a 5. chlapecký oddíl

příloha č. 18: návštěva náčelníka československého Junáka Rudolfa Plajnera, 20. 7. 1970

příloha č. 19: loučení u posledního táborového ohně 1970, 3. a 5. chlapecký oddíl

příloha č. 20: opuštěné tábořiště v zimě 1971