Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta Ústav primární a preprimární edukace
Povinnosti třídního učitele na prvním stupni základní školy Diplomová práce
Autor: Studijní program: Studijní obor: Vedoucí práce: Hradec Králové
Lucie Lončáková M7503 – Učitelství pro základní školy Učitelství pro 1. stupeň základní školy Mgr. Antalová Věra
2015
Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta
Zadání diplomové práce Autor:
Lucie Lončáková
Studijní program:
M7503 Učitelství pro základní školy
Studijní obor:
Učitelství pro 1. stupeň základní školy
Název závěrečné práce:
Povinnosti třídního učitele na prvním stupni základní školy
Název závěrečné práce AJ:
Class teacher’s obligations on the first level elementary school
Cíl, metody, literatura, předpoklady: Cílem diplomové práce je vypracování příručky pro začínající třídní učitele na 1. stupni ZŠ. Teoretická část obsahuje ucelený přehled doporučených povinností, které učitel vykonává v rámci svého povolání. Dále pak ukotvení povinností učitelů ve školské legislativě a povinnosti zařazené v řádech škol. Praktická část zpracovává příručku s popisem povinností učitelů, která bude doplněna návody z oblasti administrativy, návrhy vhodných aktivit s třídním kolektivem a doporučenými postupy při informační činnosti. Navržený materiál bude ověřen v praxi a na tomto základě bude provedena jeho reflexe. Garantující pracoviště:
Ústav primární a preprimární edukace, Pedagogická fakulta
Vedoucí práce:
Mgr. Věra Antalová
Konzultant: Oponent:
Mgr. Martin Skutil, Ph.D.
Datum zadání závěrečné práce:
6. 2. 2013
Datum odevzdání závěrečné práce: 18. 12. 2015
Prohlášení Prohlašuji,
že
jsem
tuto
diplomovou
práci
vypracovala
(pod
vedením
Mgr. Věry Antalové) samostatně a uvedla jsem všechny použité prameny a literaturu.
V Hradci Králové dne 18. 12. 2015
Anotace
LONČÁKOVÁ, Lucie. Povinnosti třídního učitele na 1. stupni základní školy. Hradec Králové. Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové, 2015. 102 s. Diplomová práce.
Cílem diplomové práce je vypracování příručky pro začínající třídní učitele na 1. stupni ZŠ. Teoretická část obsahuje ucelený přehled povinností, které učitel vykonává v rámci svého povolání. Dále pak ukotvení povinností učitelů ve školské legislativě a povinnosti zařazené v řádech škol. Praktická část zpracovává příručku s popisem povinností učitelů, která bude doplněna návody z oblasti administrativy, návrhy vhodných aktivit s třídním kolektivem a doporučenými postupy při informační činnosti. Navržený materiál bude ověřen v praxi a na tomto základě bude provedena jeho reflexe.
Klíčová slova: třídní učitel, povinnosti, základní škola, 1. stupeň
Annotation
LONČÁKOVÁ, Lucie. Class teacher´s obligations on the first level elementary school. Hradec Králové. Faculty od Education University of Hradec Králové, 2015. 102 pp. Diploma Degree Thesis.
The object of this master thesis is to create handbook for class teachers, who starts to teach on the first level of elementary school. Theoretical part includes the list of general recomendated obligations that teacher does in his/her job. Then it describes how these obligations are included in school legislative and in school rules. Practical part creates handbook of descriptions of class teacher´s obligations, which will be supplemented by administrative directions, suggestions of proper activities with class collective and recommended procedures in information process. This material will be proven in practice and it will reflect the suitability of this handbook.
Keywords: Class teacher´s, obligations, elementary school, first level
Prohlášení
Prohlašuji, že diplomová práce je uložena v souladu s rektorským výnosem č. 4/ 2009 (řád pro nakládání se školními a některými autorskými díly na UHK).
Datum:…………………………… Podpis studenta:……………………………….
Obsah Obsah ................................................................................................................................ 7 ÚVOD ............................................................................................................................. 10 1 HISTORIE ................................................................................................................. 13 2 ZÁKONNÉ POVINNOSTI UČITELŮ ..................................................................... 19 2.1 Zákoník práce............................................................................................... 19 2.1.1 Pracovní smlouva .................................................................................... 20 2.1.2 Pracovní doba .......................................................................................... 20 2.1.3 Bezpečnost a ochrana zdraví při práci..................................................... 20 2.1.4 Překážky v práci ...................................................................................... 21 2.1.5 Dovolená ................................................................................................. 21 2.1.6 Náhrada škody ......................................................................................... 21 2.1.7 Základní povinnosti ................................................................................. 22 2.2 Zákon o pedagogických pracovnících ......................................................... 22 2.2.1 Předpoklady pro výkon funkce pedagogických pracovníků ................... 23 2.2.2 Předpoklady pro výkon funkce učitele 1. stupně ZŠ ............................... 23 2.2.3 Pracovní doba .......................................................................................... 23 2.2.4 Přítomnost učitele na pracovišti .............................................................. 24 2.2.5 Vzdělávání ............................................................................................... 24 2.3 Školský zákon .............................................................................................. 25 3 UKOTVENÍ POVINNOSTÍ TŘÍDNÍHO UČITELE V DOKUMENTECH MŠMT 26 4 VNITŘNÍ PŘEDPISY ZÁKLADNÍ ŠKOLY ........................................................... 30 4.1 Organizační řád ............................................................................................ 32 4.2 Pokyny k vedení školní dokumentace.......................................................... 32 4.3 Pracovní řád ................................................................................................. 33 4.3.1 Povinnosti, které jsou náplní práce učitelů.............................................. 33 4.4 Směrnice ředitele školy k dalšímu vzdělávání pedagogických pracovníků . 35 4.5 Směrnice týkající se BOZP .......................................................................... 35 4.6 Provozní řád školy ....................................................................................... 36 4.7 Školní řád ..................................................................................................... 36 5 Jak uvádí povinnosti třídního učitele literatura .......................................................... 38 6 PRAKTICKÁ ČÁST .................................................................................................. 42 7 POVINNOSTI VZTAHUJÍCÍ SE K ŽÁKŮM A TŘÍDĚ.......................................... 43 7.1 Diagnostická, výchovná a vzdělávací činnost ............................................. 43 7.1.1 Vybrané diagnostické metody v praxi..................................................... 44 7.1.2 Praxe v řízení výchovy a vzdělávání ve třídě .......................................... 55 7.2 Informační činnost ....................................................................................... 72 7.3 Organizační činnost ..................................................................................... 75 8 POVINNOSTI VZTAHUJÍCÍ SE K VEDENÍ ZŠ .................................................... 77 8.1 Vedení dokumentace .................................................................................... 77 8.2 Organizační záležitosti ................................................................................. 82 9 POVINNOSTI SOUVISEJÍCÍ S DALŠÍMI PRACOVNÍKY ŠKOLY..................... 83 10 POVINNOSTI VZTAHUJÍCÍ SE K RODIČŮM A ZÁKONNÝM ZÁSTUPCŮM ŽÁKŮ ...................................................................................................................... 86 11 ZÁVĚR ...................................................................................................................... 91
ZDROJE
93 - 97
PŘÍLOHA 1
98
PŘÍLOHA 2
99 - 100
PŘÍLOHA 3
101
PŘÍLOHA 4
102
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK
BOZP
– bezpečnost a ochrana zdraví při práci
LVVZ
– lyžařský výchovně výcvikový zájezd
MŠMT
– Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy
NV
– nařízení vlády
Odst.
– odstavec
OPPP
– oblastní pedagogicko-psychologická poradna
PO
– požární ochrana
ŠD
– školní družina
ŠJ
– školní jídelna
ŠK
– školní klub
ŠVP
– školní vzdělávací program
VŠ
– vysoká škola
ZP
– zákon práce
ZPP
– zákon pedagogických pracovníků
ZŠ
– základní škola
ÚVOD Má diplomová práce se zabývá tématem povinnosti třídního učitele na základní škole. Téma jsem si zvolila, protože neexistuje žádný ucelený právní předpis s touto problematikou, a ačkoliv se stále mluví o tom, co učitelé mají a nemají, smí a nesmí, konkrétní výčet povinností chybí. Dalším důvodem byla i moje obava z nástupu do zaměstnání (z administrativní práce, práce s žáky, rodiči, kolegy atd.) což mohu-li tvrdit, se netýká jen mě, ale také naprosté většin absolventů. Jak trefně uvádí Podlahová, začínající učitel nemá čas ani prostor na to, aby se naučil nejprve jednu věc a po jejím zvládnutí přešel k věci další. Musí všechny činnosti zvládat najednou a vypořádat se s nezdary a obtížemi ihned a bez prodlení. Touto prací bych také ráda upozornila na množství povinností, které učitelé mají, a to především, pokud vedou vlastní třídu. Chci poukázat na prestiž a důležitost tohoto povolání, protože jak tvrdí Průcha (2002) sami učitelé a studenti učitelských oborů hodnotí své povolání velmi podprůměrně a vnímají to tak i ze strany veřejnosti. Věk žáků velmi ovlivňuje a zároveň zkresluje vnímání učitelovy práce veřejností.1 Vašutová (2004) zmiňuje, „Čím nižší je věk žáků, tím je práce učitele považována laickou veřejností, někdy bohužel i odbornou veřejností, za méně náročnou.“. Dle veřejného mínění zároveň s věkem žáků, klesá i úroveň znalostí pedagoga. (Vašutová, 2004, s. 19) V současné době učitelství získalo větší prestiž díky přijetí Zákonu o pedagogických pracovnících. Nyní je vymezeno, kdo se může stát učitelem. Dříve bylo běžné, aby vyučoval i nekvalifikovaný člověk. 2 Práce učitele je všeobecně hodnocena širokým spektrem lidí. Každý základní školu absolvoval, a tedy má zkušenosti, ví, jak to ve škole funguje, co se mu jako žákovi samotnému líbilo a nelíbilo, a také má svou představu ideálního učitele, ať ho za svá studia potkal, či nikoli. K jiným profesím, jako je chirurg, kominík nebo elektrikář, nemáme tendence se tolik vyjadřovat, jelikož nemáme s touto prací osobní zkušenosti. Učitelé proto mnohdy vstupují do role třídního učitele nejistě a roztřeseně. Na vysokých školách jsou často upozorňováni studenti na tvrdou realitu, která je čeká. Učí se nejen didaktice předmětů, ale také psychologii nebo anatomii. Určitě by 1
K dalším důvodům může patřit např. „Zdánlivě snazší studium učitelství (a názory o nízké úrovni pedagogických fakult), vysoký stupeň feminizace učitelství, osobní zkušenosti z kontaktů mezi konkrétními učiteli a rodiči, neexistence objektivních kritérií pro posuzování efektů práce učitelů, a s tím spjatá mnohdy nekvalifikovaná hodnocení zvnějšku.“ (Průcha, 2002, s. 31-32) 2 To by se v jiných profesích, jako je např. právník nebo lékař, stát nemohlo.
10
stálo za úvahu strávit alespoň několik hodin přípravou na práci třídního učitele zaměřenou např. na administrativní úkony nebo komunikaci s rodiči. Tyto vědomosti, zaměřené co nejvíce na praktické vykonávání učitelského povolání, by mohly zmírnit počáteční nejistotu začínajících učitelů, urychlit zorientování se nejen ve vyřizování administrativních úkolů a umožnit tak učitelům zaměřit svou pozornost na práci s žáky nebo rozvíjení svých kompetencí. Cílem práce je vypracování příručky (nejen) pro začínající třídní učitele na 1. stupni ZŠ. Nemá se jednat o dokument, který bude obsahovat všechny možnosti, znění a výklady. Jak uvádí Beran a Kostková „Nelze vymezit taxativně povinnosti třídního učitele, protože každá škola má své specifické podmínky a také úkoly, takže povinnosti třídních učitelů mají určitou vazbu na styl práce vedení školy.“. Tato příručka by měla třídnímu učiteli pomoci si uvědomit základní povinnosti a nastínit mu, jak je může realizovat. Nezodpoví mu jistě všechny otázky, ale dá mu povědomí o dané povinnosti, stručně ho s ní seznámí a uvedené příklady či návrhy řešení ho případně nasměrují k dalšímu dohledání informací. Profese, podle Vašutové semiprofese3, učitelství je nesporně možné považovat za náročné povolání. Dle NV č. 564/2006 Sb. se práce třídního učitele řadí dokonce do I. skupiny prací podle míry zatěžujících vlivů pracovních podmínek, jedná se tedy o práci se zvýšenou mírou neuropsychické zátěže. Jsem toho názoru, že tuto profesi nemůže kvalitně vykonávat každý. Dokonce ani všichni ti, kteří mají odpovídající vzdělání. V jejím plnění zaujímá důležitou roli nejen profesní příprava, ale i osobnost učitele. Možná i proto je tato profese nezřídka vnímána jako jistý druh poslání. Třídní učitel vytváří třídní klima, dává žákům jistotu, že k někomu patří, vědí, za kým jít v případě potřeby. Na prvním stupni je nejen zprostředkovatel informací, ale také rádce, přítel, vzor. Musí být moudrý, spravedlivý, precizní, zásadový, a k tomu stíhat vybírat omluvenky, komunikovat s rodiči, řešit bolístky, pořádat výlety či školy v přírodě, evidovat pokroky jednotlivých žáků, být tu pro každého ze svých svěřenců bez rozdílu. Může se stát pro žáky vzorem v mnoha oblastech.
3
Podle Vašutové (2004) učitelství, ačkoliv je aspirující semiprofesí, se nedá považovat za profesi. Jako argumenty používá velký počet zaměstnanců v tomto odvětví, feminizaci, hierarchii profese podle stupňů a druhů škol, lineární profesní dráhy učitelů aj
11
Děti si právě na prvním stupni ZŠ utvářejí ke škole vztah, který může do jisté míry ovlivnit i jejich budoucí studium. Třídní učitel zvláště na 1. stupni základní školy ovlivní žáky mnohdy na celý život. Učitel má možnosti ovlivňování duševního, tělesného i sociálního vývoje dětí. Toto všechno a někdy mnohem více vykonává třídní učitel za zvláštní příplatek, který se pohybuje v rozmezí 200-800 Kč4. Hanšpachová ve svém článku Almužna pro třídní učitele (2004) uvádí, že ohodnocení třídnické práce učitele je v průměru 500 Kč měsíčně. Rozdíly se odvíjejí především od počtu žáků ve třídě. Také upozorňuje na nerovnost hodnocení, které je postavené na počtu žáků, ne na jejich zvladatelnosti (uvádí zde především problémové žáky v chování, ale i stále narůstající počet žáků nejen s diagnostikovanými poruchami učení). Krátká a Střelec (2006) ve svém šetření uvádějí, že velké procento vedení škol považuje ohodnocení třídních učitelů za průměrné až špatné. Za ideální ohodnocení, které by odpovídalo náročnosti výkonu funkce, je považována částka 2000 Kč. Nejblíže se student dostane do kontaktu s prací třídního učitele při vykonávání praxe. Setká se se základními dokumenty, je svědkem řešení situací ve třídě, přístupu učitele k žákům a rodičům a komunikace s nimi, použití pomůcek, různých forem výuky a známkování, řešení krizových situací (např. nemocné dítě), návštěvy kulturní akce apod. Ačkoliv praxe je bezesporu cennou zkušeností, její efektivnost je podmíněna úrovní její organizace a vedením. Mnohdy se studenti soustředí především na správné přípravy na hodinu a vztahy s žáky, zatímco opravy a administrativní či jiné povinnosti zůstávají v kompetenci třídního učitele. Teoretická část práce uvádí základní dokumenty, ve kterých jsou obecně uvedeny povinnosti pedagogických pracovníků, a poté se zaměřuje na ukotvení konkrétních povinností třídního učitele v dalších dokumentech. Praktická část potom vymezuje konkrétní povinnosti, návrhy na jejich zpracování nebo řešení a ověření některých z nich v praxi. Nemůžu ovlivnit svou osobnost, ale pokud budu disponovat odbornými znalostmi, umožní mi to po nástupu do funkce třídního učitele, zaměřit se na převádění těchto znalostí do praxe.
4
(NV č. 330/2003 Sb.)
12
1
HISTORIE O dějinách pedagogiky bylo napsáno mnoho dílčích děl. Toto je jen stručný přehled,
který se zaměřuje na elementární školství a na jednotlivé zmínky o povinnostech učitele. Zároveň slouží k zorientování se ve významných meznících historie učitelství. Již v díle Komenského se vyskytuje pojem třídní učitel. První uvedení do praxe této funkce nadešlo za vlády Marie Terezie. V této době se také školství diferencuje a každý stát musí spravovat své vlastní školství. Tedy školství v každé zemi má svůj vlastní vývoj. Učitelství je povolání, které je spjato s vývojem lidstva od nepaměti. Jak uvádí Jůva (2003), učitelství v pravěku můžeme označit jako cílevědomou pomoc a záměrný rozvoj osobnosti. Existenci prvního vyučování datuje Somr (1987) počátkem 3. tis. př. n. l. na území Babylonie. 5 „Nejstarší formy učitelské profese v dnešním slova smyslu jsou ovšem spolehlivě doloženy až z doby, kdy ve starověkých státech Egypta, Indie, Číny a později Řecka a Říma vznikaly první školy, tedy účelově organizované instituce pro vzdělávání, které museli zajišťovat specializovaní profesionálové.“ (Průcha, 2002, s. 9) Kultura starých Řeků a Římanů je vrcholem středověké vzdělanosti a rozvoje výchovy. „V Římě se začaly zřizovat školy, z nichž byla posléze vytvořena soustava, která dala základ pozdějšímu systému evropského školství.“ (Cipro, 1984, s. 22) Také zde vnikaly první elementární školy, které však byly určené jen pro bohaté vrstvy. Učiteli (magister) platily rodiny školné. (Cipro, 1984, s. 23). Ve středověku bylo vzdělání v rukou církve, která měla monopol. „Spíše se jednalo o úpadek vzdělání, protože církev byla striktně spjata s Biblí a lpěla na stanovených dogmatech.“ (Janiš ml., 2009, s. 14) Vyučovalo se ve školách klášterních a katedrálních. V pozdním středověku vznikají university. Jednou z důležitých událostí v českých dějinách pedagogiky je založení University Karlovy roku 1348. Univerzity byly samosprávné organizace, tedy mimo moc města i církve. Církev se však snažila 5
v rámci Sumersko-akadské kultury. Dokládají to archeologické nálezy úlomků břidlicových a hliněných tabulek s klínovým písmem.
13
uplatňovat svůj vliv. Určovala nejen cíl a obsah výuky, ale i vyučující. (Jůva, 2003, s. 17) Univerzity přispívaly k úrovni vzdělanosti, ale především absolventi s titulem bakalář odcházeli na městské nebo církevní školy jako učitelé. Průcha (2002) toto označil jako počátek soustavné přípravy učitelských kádrů, jak ji známe dnes. V 17. století se poprvé setkáváme se systematickou přípravou učitelů na jejich povolání. Této problematice se začaly věnovat jezuitské koleje. Učitelé museli být na každou hodinu svědomitě připraveni a na jejich vyučování mohl být přítomen hospitující učitel, který byl již zkušený. Po hospitaci byla také hodina prodiskutována. Učitelé si podrobně vedli pedagogické deníky a existovali pomocníci učitelů, kteří se věnovali zaostávajícím žákům. Jezuitské školství také spolupracovalo s rodiči, kteří mohli např. nahlédnout do vyučovací hodiny a zkoušky. Podle Janiše (2009) se každý učitel snažil přiblížit svým žákům co nejvíce a přistupovat k nim individuálně. O roli třídního učitele zde ale ještě mluvit nemůžeme z důvodu častého střídání učitelů, což také narušovalo samotné plány vyučování. Velký zlom v pedagogice přišel s jedním z nejvýznamnějších pedagogů světových dějin, Janem Amosem Komenským. Dodnes si ho v České republice připomínáme Dnem učitelů 28. března. Nechal za sebou velký pedagogický odkaz. Blíže bych zmínila Velkou didaktiku, která je podle Jůvy (2003) nejznámější a nejpoužívanější. Jedná se o „koncepční spis, který řeší základní cíle výchovy, její obsah, principy a metody a přináší návrh organizační struktury školství pro veškerou mládež.“ (Jůva, 2003, s. 23) Zde Komenský nastínil práci třídního učitele. Došel k závěru, že pokud se o výuku stará více učitelů, mají žáci ve výuce zmatek. Tedy tvrdil, že má být jeden učitel pro několik set žáků. „Bylo-li však učitelů několik, co z toho vycházelo jiného než zase nový zmatek, když skoro každou hodinu se předkládalo a probíralo něco jiného?“ (Komenský, 1948, s. 139) Domníval se, že žákům tyto změny rozptylují mysl. Komenský píše, že jeden učitel má řídit jednu třídu a jedna práce má být konána s celou třídou. Dále se o třídním učiteli rozepisuje v otázce „Kterak jeden učitel může dostačit pro jakýkoli počet žáků?“ Třída má být rozdělena na jednotlivá oddělení, na která budou dohlížet tzv. dozorci-desátníci6. V počtu, ve kterém se dříve vyučovalo, dbá učitel na hromadnou výuku, tedy nikoliv individuální.7 Učitel si má zajistit 6
Desátník dohlížel na včasné a správné plnění úkolů, chovají-li žáci knihy v čistotě, na kázeň aj. (Komenský, 1948, s. 144) 7 Učitel měl prověřovat žáky náhodným výběrem, čímž udržoval všechny ve střehu. „Nikterak není třeba vždy slyšet všecky ani vždycky prohlížet sešity všech. Učitel sám jakožto nejvyšší dozorce dohlédne toliko brzo na jednoho, brzo na druhého, aby poznal spolehlivost zejména těch, jimž
14
pozornost např. přinášením zajímavých poznatků, podněcováním otázkami, co možná největším zaujetím žákových smyslů, umožněním žákům klást otázky. „Ve stoje za katedrou (odkud jej mohou všichni vidět a slyšet), bude šířit paprsky na všecky tak jako slunce; a všichni, upírajíce na něj zrak, sluch i mysl, ať zachycují všecko, co jim bude buď řečí přenášet nebo psaním nebo malováním ukazovat.“ (Komenský, 1948, s. 142-143) Komenský nebyl jediný humanistický myslitel. Mezi další významné myslitele je také obvykle řazen J. J. Rosseau a J. H. Pestalozzi. Ani pedagogické názory Komenského nemohly pozitivně ovlivnit školství ve městech a při farách, o které se církev nestarala. Ty měly velice nízkou úroveň a učitelé nebyli dostatečně vzdělaní. „Hmotné zabezpečení učitelů bylo bídné. Výše odměny závisela na libovůli vrchnosti, fary a rodičů dětí. Školní budovy byly neudržované. Povinná školní docházka neexistovala.“ (Horák, Kratochvíl, 2003 s. 62) Dalším významným mezníkem nejen v otázce pedagogiky jako takové, ale zejména v oblasti třídního učitelství, byla vláda Marie Terezie, která prohlásila školství za věc státní8 a reformovala školství. Kádner (1912) uvádí, že základem bylo zrušení řádu Jezuitského9. Každý stát se tedy ujal správy školství, které již nebylo mezinárodní. V oblasti elementárního školství byly zřizovány školy triviální 10 ve městech, na vesnicích a v osadách. „V každém kraji zřízena byla dále trojtřídní škola hlavní (Hauptschule) s ředitelem, katechetou11 a třemi nebo čtyřmi učiteli, kteří (vedle náboženství) učili čtení, psaní a počtům, dále základům latiny, zeměpisu, přírodopisu, slohu, kreslení, měřičství, hospodářství a vzdělání průmyslového.“ (Kádner, 1912, s. 4647). Dbalo se zároveň i na připravenost pedagogů, takže toto povolání nesměl vykonávat nikdo bez náležité přípravy. „Zaveden dále systém učitelů třídních, kteří učili všem předmětům v třídě (mimo náboženství).“ (Kádner, 1912, s. 48). O konkrétních povinnostech třídního učitele není přesná zmínka. Avšak Hřebcová (2003) uvádí povinnosti pro učitele triviálních škol, ty se tedy vztahovaly i na učitele třídní. Jednou z povinností bylo vést si školní deník. Jakub Jan Ryba byl v té době
nedůvěřuje.“ (Komenský, s. 144) Důkladnější kontrolu zajišťovali desátníci. (Komenský, 1948, s. 144145). 8 Tzv. politicum 9 Roku 1773 10 Tyto školy byly jednotřídní nebo dvoutřídní. 11 Katecheté se věnovali výuce náboženství.
15
třídním učitelem a vedl si školní deník nejen o chodu školy a dopadu reformy na výuku, ale i o žácích, počtu, docházce, metodách výuky atd. Hřebcová (2003) ve svém článku přináší některé postřehy právě ze školních deníků J. J. Ryby. Třídní učitel odměňoval žáky za dobré chování formou pochvaly nebo zápisem do knihy. O tělesných trestech se J. J. Ryba nezmiňuje. Trestem byl žákovi zápis do knihy hanby, a jelikož učitel žákům onikal, trestem bylo i tykání žákovi do té doby, než se polepšil. J. J. Ryba ve svém deníku rozepisuje, jak vyřešil trest žákovi, který se vysmíval a pomlouval učitele. Už v roce 1788 se uplatnil postup, který používají učitelé v některých situacích dodnes. Nechal rozhodnout celou třídu, jaký trest si zaslouží. V tomto případě byl žák přesunut ze svého místa mezi hodnými dětmi na místo mezi často kárané. V období kolem roku 1830 můžeme nahlédnout do prezentovaných funkcí učitele, které musel vykonávat. „1. Kostelní písař a kronikář. Musel matriky vést, různé vyhlášky a nabídky psát, na obecním úřadě mannschaftbücher (knihy o obyvatelstvu) vést, všechny poslední vůle, inventury, dražby, kupní, prodejní a svatební smlouvy napsati, obligace, kvitance, žaloby žádosti vyhotovovati, každou obecní zprávu a všechny podání na úřady vypracovati. Učitel musel politické a soudní zákony přesně znáti, v hlavě nositi, a tak byl vlastně představeným obce on. 2. Svatební a kmotrovský prosebník. Učitel musel kmotry a svatebčany prositi, aby v den svatební u nevěsty a ženicha svatební řeč promluvili, pak musel svatební průvod k oltáři vésti, v domě svatebním jídla rozkrájeti (hlavně maso) a je rozděliti, na konec hostiny dary nevěstě předati, pak svatebčany do hospody vésti, zde s nevěstou první tanec zatančiti a pak pilně na pití dohlédati. 3. Zvoník. Učitel musel po celý rok zvonění obstarávati, při vypuknutí požáru šturm zvoniti, a když tak neučinil, hrubosti se mu dostalo. Kostelní hodiny natahovati a je říditi. 4. Kostelník. V této funkci musel učitel denně v sakristii kněze do bohoslužebných rouch obléci, mešní konvičky vínem naplniti, svíčky rozžehnouti a zhasiti, napřed ovšem kostel otevřít a pak zavřít, s knězem k nemocnému s posledním pomazáním jíti.“ 5. Varhaník a ředitel kůru. S touto funkcí měl učitel velký kříž, neboť musel denně při mši na varhany hráti, nedělní a sváteční mše slavnostně doprovázeti, zpěváky a hudebníky si vychovati, pohřby důstojně vypraviti, růženec předříkávati. Musel 16
ovšem všechny hudební nástroje znáti, na ně hráti a v harmonii a kontrapunktu doma býti. Byl-li učitel v těchto věcech a znalostech slabý, nic neznamenal, neboť se u každého učitelského pomocníka předpokládalo, že jest dobrým hudebníkem. Učitel musel si kapelu zříditi, s ní v hospodě k tanci vyhrávati. Za všechny tyto povinnosti jsme měli jen skrovnou odměnu a museli jsme velmi chudě žít. (Horák, Kratochvíl, 2003, s. 65-66)12 Z tohoto je patrné, že již v minulosti měl učitel nemálo povinností. Významnou osobností konce 19. století byl T. G. Masaryk, který v oblasti pedagogických otázek řešil množství dětí na jednoho učitele, vztah mezi učitelem a žákem, osamostatnění se učitele ve své činnosti v této době od starosty13, prostředky potřebné k vykonávání praxe. Také naráží na problém vztahu učitel-žák-rodič, tedy že učitel nemůže zastat ve škole práci rodičů a je potřeba spolupráce. V roce 1920 vystoupil na Prvním sjezdu československého učitelstva a přátel školství, kde nastínil jakožto prezident Československa školskou politiku země. (Štverák, Čadská, 1999, s. 81) V druhé polovině 19. století se stále více zkvalitňuje učitelské vzdělání. Byly založeny čtyřleté středoškolské ústavy s maturitou14. Jejich vznik byl spojen s přijetím nového školského zákonu roku 1869. (Kasper, Kasperová, 2008, s. 97-98) Po vzniku Československa 28. října 1918 byly učitelky zrovnoprávněny s muži. Třináctého července 1922 byl vydán Malý školský zákon, který ustanovil školní docházku povinnou, zrušil úlevy ve školní docházce, snížil počty žáků ve třídách, zavedl společné učení chlapců a děvčat a také uznal rovnoprávnost učitelek ze zákona. (Jůva, 2003, s. 74) Ačkoliv jak napsal Janiš (2009) „Z hlediska výchovy a vzdělávání je podstatné, že Češi sami mohou rozhodovat o svém školství.“ ačkoli změny ve školství proběhly, nebyly zdaleka tak výrazné, jak by se očekávalo. Po druhé světové válce se stalo Československo jednou z prvních zemí na světě, jež uskutečňovaly úplné vysoké vzdělání univerzitního typu pro všechny učitele (s výjimkou učitelek pro mateřské školy). (Průcha, 2002, s. 15)
12
Původně Chlup, O. – Angelis, K. a kol.: Čítanka k dějinám pedagogiky. SNP Praha 1955, s.201-
202 13
Dříve mu poroučela církev Po složení maturity nastoupil tzv. podučitel na dvouletou praxi. Poté podstoupil zkoušku učitelské způsobilosti a stal se učitelem obecné školy. 14
17
Roku 1948 byla zavedena jednotná nediferencovaná škola. Školy převzala státní správa. Měly jednotnou organizaci, jednotné studijní požadavky, jednotné studijní plány, osnovy, učebnice. Zákon, vydaný v tomto roce, unifikoval české školství. (Horák, Kratochvíl, 2003, s. 116) Po roce 1989 nastal rozmach školství. Změnilo se financování škol, vzdělávací nabídka, kurikula atd. Vznikly nové druhy škol. Elementární školství bylo obohaceno o alternativní směry. Také speciální školství zaznamenalo velký rozvoj. (Kasíková, Vališová, 2011, s. 87) V národním programu vzdělávání15 byly konkretizovány cíle vzdělávání z nového školského zákona. Stanovil hlavní vzdělávací oblasti, obsahy a prostředky, a na něj navázaly rámcové vzdělávací programy. Rámcový vzdělávací program umožňuje každé škole vytvořit v daném rámci program tak, aby škola naplnila své představy a cíle. (Kasíková, Vališová, 2011, s. 89)
15
Bílá kniha – schválena v roce 2001
18
2
ZÁKONNÉ POVINNOSTI UČITELŮ Povinnost je „Závaznost, nutnost něco konat, úkol, který musí být vykonán, závazek,
který musí být splněn: milá, smutná, mravní p.; občanská p.; obecná pracovní p.; všeobecná branná p.; daňová p.; povinnost k matce, ke státu; mít, pokládat zas svou p.; konat, uvědomovat si svou p.; dostát své p-i.“ (Slovník spisovného jazyka českého IV, 1989) Učitel zastává několik druhů povinností. Smluvní povinnost potvrzuje při nástupu do zaměstnání. Dle Berana (2000) se tyto smluvní povinnosti liší podle specifických podmínek jednotlivých škol. Povinnosti jsou tedy zčásti vázané na styl práce vedení školy. Mravní povinnost (to, co mu přikazuje morálka nebo svědomí) můžeme přiřadit k profesní etice, o které hovoří Vašutová. Říká přímo, že „Profesní etika je úzce spojena s plněním povinností, zodpovědnostmi, osobními a mravními atributy.“ (Vašutová, 2004, s. 40). Zařadila sem např. pracovitost, rozhodnost, organizační schopnosti, příkladné dodržování pravidel, schopnost kultivovaně komunikovat, vystupovat a jednat, důvěryhodnost, sebeovládání… Zákonné povinnosti učitelů jsou dány legislativou. Ukládá je tedy zákon nebo jiný platný předpis.
2.1 Zákoník práce Zákoník práce upravuje pracovněprávní vztahy, které platí mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Vyjadřuje základní zásady těchto vztahů, mimo jiné i zásady výkonu práce zaměstnanců v souladu se zájmy zaměstnavatele. Nejen učitelé by se měli s tímto zákonem seznámit před prvním nástupem do zaměstnání. Pro učitele je Zákoník práce velmi obecným přehledem jeho práv a povinností, kterými se dále zabývá Zákon o pedagogických pracovnících a mohou být zpřesněny a doplněny ve vnitřních předpisech školy. Však jakékoliv vnitřní předpisy či kolektivní smlouvy nesmí překračovat nebo negovat nařízení v Zákoníku práce. Jistě je užitečné přečíst si Zákoník práce celý a pochopit tak povinnosti zaměstnance v souvislosti i s jeho právy a především s právy a povinnostmi, které má zaměstnavatel.
19
2.1.1 Pracovní smlouva Z §37 ZP vyplývá, že zaměstnanci musí být o svých povinnostech vyplývajících z pracovního poměru písemně informováni. Zaměstnavatel může tyto povinnosti uvést v pracovní smlouvě. Pokud tak neučiní, mohou být formulovány zvlášť mimo pracovní smlouvu, nejpozději však do jednoho měsíce od vzniku pracovního poměru, nebo uvedeny ve vnitřních předpisech či kolektivní smlouvě. S těmito dokumenty, pracovním řádem, s právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci má zaměstnavatel povinnost zaměstnance seznámit. Po
uzavření
pracovní
smlouvy se
zaměstnanec
zavazuje
podle
pokynů
zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru. (38 odst. 1 ZP)
2.1.2 Pracovní doba O pracovní době se dále zmiňuje §78 odst. 1 ZP, který ji definuje jako dobu, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci a doba, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele. §79 ZP přesně stanovuje týdenní pracovní dobu na 40 hodin. §81 odst. 3 ZP jasné říká, že zaměstnanec je povinen být na začátku pracovní doby na svém pracovišti a odcházet z něj až po skončení směny. Tento paragraf lze těžko aplikovat na učitele s jejich přímou a nepřímou činností, proto pracovní dobu a její pravidla upravují vnitřní předpisy školy.
2.1.3 Bezpečnost a ochrana zdraví při práci Pátá část ZP se týká bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. §106 a to především odstavce 3 a 4 hovoří o povinnostech zaměstnanců v těchto otázkách. Konkrétně povinnosti týkající se účasti na školení bezpečnosti a ochrany zdraví, návštěv preventivních prohlídek či jiných vyšetření, dodržování pracovních postupů a užívání prostředků k tomu určených, požívání alkoholických nápojů a jiných návykových látek a cigaret, hlášení nedostatků a závad na pracovišti, odstraňování nedostatků podle vlastních možností, které závisí na druhu vykonávané práce, ohlašování pracovních
20
úrazů a také povinnosti podrobit se na pokyn oprávněné osoby zjištění, zda není zaměstnanec pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek.16
2.1.4 Překážky v práci Jak postupovat, jestliže zaměstnanec ví o překážce, která brání vykonávat jeho práci, hovoří §206 odst. 1. Zde je stanovena povinnost zaměstnance uvědomit zaměstnavatele o předem známé překážce a jejím trvání bez zbytečných průtahů. Tuto překážku má zaměstnanec také povinnost prokázat.
2.1.5 Dovolená Dovolená pedagogického pracovníka činí 8 týdnů v kalendářním roce. (§213 odst. 3 ZP) Čerpání dovolené je zaměstnanec povinen oznámit písemně nejpozději 14 dnů předem, pokud se nedohodne se zaměstnavatelem na kratší době. Pedagogickým pracovníkům určuje zaměstnavatel čerpání dovolené zpravidla na dobu přerušení provozu, tzn. letních prázdnin, protože zaměstnavatel při určení rozvrhu čerpání dovolené musí přihlížet k provozním důvodům. (§217 odst. 1 ZP) Zaměstnanci přísluší za dobu čerpání dovolené náhrada platu ve výši průměrného výdělku. Zaměstnanec je povinen vrátit vyplacenou náhradu platu za dovolenou nebo její část, na níž ztratil právo, nebo mu právo nevzniklo. (§222 odst. 4 ZP)
2.1.6 Náhrada škody V ustanovení §249 ZP je část o předcházení škod na majetku, kde je zaměstnanci přikázáno počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví majetku ani k bezdůvodnému obohacení. Je povinen upozornit na hrozící škodu a v případě, že je potřeba jednat okamžitě v zájmu jejího zabránění, tak učinit s výjimkou, kdy by vystavil vážnému ohrožení sebe, zaměstnance nebo osobu blízkou. Zaměstnanec musí ohlásit nadřízenému zaměstnanci, pokud nejsou vytvořeny potřebné pracovní podmínky. Zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. (§250 odst. 1 ZP) 16
Stejné body obsahuje i Pracovní řád Čl. 8 (10) s přidaným bodem j) Zaměstnanec je povinen při příchodu na pracoviště a odchodu z pracoviště sledovat pracovní plán a rozvrh suplování.
21
2.1.7 Základní povinnosti Základními povinnostmi zaměstnanců vyplývající z pracovního poměru a jinými povinnosti zaměstnanců se zabývá třináctá část ZP Společná ustanovení, kde je v §301 konkrétně uvedeno: Zaměstnanci jsou povinni: a) pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci, b) využívat pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně a včas pracovní úkoly, c) dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané; dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni, d) řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele. Mezi jiné povinnosti zaměstnanců patří, že v době prvních 14 dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti povinni dodržovat stanovený režim dočasně práce neschopného pojištěnce, pokud jde o povinnost zdržovat se v době dočasné pracovní neschopnosti v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah povolených vycházek podle zákona o nemocenském pojištění. (§301a ZP) Zaměstnanci škol zřizovaných Ministerstvem vnitra mají zvýšené povinnosti uvedené v §303 (2), pokud zvláštní zákon neurčí jinak. Jedná se o nestranné rozhodování a vyvarování se všemu, co by mohlo ohrozit důvěru v něj, zachování mlčenlivosti o skutečnostech, o nichž se dozvěděli při výkonu zaměstnání a které v zájmu zaměstnavatele nelze sdělovat jiným osobám. Dále nesmí přijímat dary nebo výhody v souvislosti s výkonem zaměstnání, pokud nejsou přímo od jeho zaměstnavatele a musí se zdržet jednání, které by mohlo vést ke střetu veřejného zájmu ostatních.
2.2 Zákon o pedagogických pracovnících Tento zákon upravuje předpoklady pro výkon činnosti pedagogických pracovníků, jejich pracovní dobu, další vzdělávání a kariérní systém. Některá ustanovení mohou být ještě zpřesněny ve vnitřních předpisech školy.
22
2.2.1 Předpoklady
pro
výkon
funkce
pedagogických
pracovníků Podle ustanovení §3 ZPP musí být pracovník plně způsobilý k právním úkonům, mít odbornou kvalifikaci, být bezúhonný, zdravotně způsobilý a prokázat znalost českého jazyka17.
2.2.2 Předpoklady pro výkon funkce učitele 1. stupně ZŠ Podle ustanovení §7 ZPP musí uchazeč, aby byl kvalifikovaný pro toto povolání, dosáhnout vysokoškolského vzdělání v magisterském studijním programu. Toho dosáhne: • absolvováním magisterského programu pro přípravu učitelů na 1. stupni ZŠ. • v některých případech jen doplněním vzdělání pro toto zaměření prostřednictvím programu celoživotního vzdělávání na VŠ.18 Za kvalifikovaného učitele pro učení na 1. stupni ZŠ se považuje také absolvent vysokoškolského magisterského studijního programu, zaměřeného na speciální pedagogiku pro učitele19. Ustanovení §30 ZPP udává, že kdo splňoval předpoklady pro výkon učitele 1. stupně ZŠ před nabytím účinnosti tohoto zákona, splňuje je i po 1. lednu 2015. Ve společných, přechodných a závěrečných ustanoveních ZPP §32 jsou také uvedeny 3 výjimky, kdy je možno vykonávat přímou pedagogikou činnost. Zmíním tu, s kterou se potýká z různých důvodů nejvíce začínajících pedagogů. Jedná se o učitele, kteří nemají ukončené studium, nebo ho ani nezapočali. Práci mohou vykonávat takto nejdéle po dobu deseti let.
2.2.3 Pracovní doba Pracovní dobu dělíme na přímou a nepřímou pedagogickou činnost, což upravuje §22 a ZPP. Tyto dvě části nelze od sebe oddělit. Kde učitel vykonává přímou pedagogickou činnost, vždy také vykonává i tu nepřímou20.
17
Maturitní zkouškou nebo státní závěrečnou zkouškou na VŠ. Např. při dosažení magisterského vzdělání pro učitele 2. stupně ZŠ nebo magisterského vzdělání zaměřené na předškolní vzdělávání. 19 Nezahrnuje program zaměřený na speciální pedagogiku pro vychovatele. 20 Jak uvádí Valenta (2010), nevědomostí veřejnosti o rozdělení pracovní doby, bývá krátká pracovní doba učitelů předmětem kritiky. 18
23
Vymezení přímé a nepřímé činnosti u učitele s rovnoměrně rozvrženou pracovní dobou je dané denní pracovní dobou, která činí 8 hodin. Tedy k přímé pracovní činnosti, do které jsou zařazeny odučené hodiny, připočteme tolik hodin nepřímé činnosti, aby výsledek byl osm. U pracovníka s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou a u zaměstnanců se zkráceným úvazkem je dopočet nepřímé činnosti složitější. Více se rozepisuje Valenta ve své knize Zákon o pedagogických pracovnících prakticky a přehledně (2010) na straně 66. Také odkazuje na Zákoník práce §76. V případě přespočetných hodin21 přímé pracovní činnosti přísluší učiteli podle §132 ZP příplatek ve výši dvojnásobku průměrného hodinového výdělku (toto ustanovení se týká jen školských zařízení a škol, které jsou veřejné). Přespočetné hodiny jsou ty hodiny, které tráví učitel přímou činností nad rámec svého úvazku. Ředitel může učiteli nařídit maximálně 4 hodiny přesčasové přímé pedagogické činnosti, další hodiny závisí na domluvě. Podle §23 ZPP rozsah hodin přímé pedagogické činnosti urči ředitel většinou na celé období školního roku22.
2.2.4 Přítomnost učitele na pracovišti Přítomnost pedagogického pracovníka na stanovišti upravuje ustanovení 22a odstavec 2 a 3 ZPP. Toto ustanovení říká, že učitel je povinen být na pracovišti při vykonávání přímé pedagogické činnosti, která je dána rozvrhem, tak jako dohled nad dětmi v době zastupování jiného pedagogického pracovníka, a při dalších činnostech, které stanoví zaměstnavatel v souladu se zákoníkem práce. Jedná-li se o jinou práci, zahrnující především nepřímou pedagogickou činnost, může si učitel zvolit čas i místo. Rozhodující slovo má však vždy ředitel školy. Pokud trvá na výkonu celé pracovní doby ve škole, učitel tak musí učinit.
2.2.5 Vzdělávání „Pedagogičtí pracovníci mají po dobu výkonu své pedagogické činnosti povinnost dalšího vzdělávání, kterým si obnovují, udržují a doplňují kvalifikaci.“ (ZPP §24 odst. 1)
21
Nejedná se o přesčas, ale o kvantitativní změnu vzájemného podílu jednotlivých částí pracovní doby. (Valenta, 2010, s. 82) 22 Ředitel tak nemůže v průběhu roku počet hodin navyšovat tak, aby nedocházelo k přespočetným hodinám.
24
Do tohoto se nezahrnuje prohlubování odborné kvalifikace. Ačkoliv to není učitelova povinnost, má na zvyšování kvalifikace právo. Účast na činnostech dalšího vzdělávání učitelů se považuje za výkon práce, tedy zaměstnanec má nárok na mzdu. Doba, kterou stráví učitel studiem, je evidována jako pracovní doba. Proto se učitel účastní dalšího vzdělávání jen za vědomí a souhlasu ředitele školy.
2.3 Školský zákon Na základě §31 odst. 1 Zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání může třídní učitel učinit výchovné opatření, což může být pochvala či jiné ocenění nebo kázeňské opatření. Kázeňským opatřením je podmíněné vyloučení žáka ze škol, vyloučení žáka ze školy, a další kázeňská opatření, která nemají právní důsledky pro žáka.
25
3
UKOTVENÍ
POVINNOSTÍ
TŘÍDNÍHO
UČITELE
V DOKUMENTECH MŠMT O činnostech třídního učitele neexistuje ucelený dokument. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy se k funkci a činnostem třídního učitele vyjadřuje jen prostřednictvím dílčích informací v několika metodických pokynech a vyhláškách, které zpravidla nejsou určeny jen třídním učitelům, ale učitelům obecně. (Střelec, Krátká, 2010) Vyhláška 2005/48 Sb. o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky ze dne 25. ledna 2005 říká, že na základě vlastního rozhodnutí nebo na základě podnětu od jiného vyučujícího může třídní učitel udělit žákovi pochvalu nebo jiné ocenění za výrazný projev školní iniciativy nebo za déletrvající úspěšnou práci. Tento počin musí nejprve projednat s ředitelem školy. Při porušení povinností stanovených školním řádem může třídní učitel žákovi uložit napomenutí třídního učitele, nebo důtku třídního učitele. Důtku třídního učitele třídní učitel neprodleně oznámí řediteli školy Třídní učitel nebo ředitel školy musí neprodleně oznámit žákovu pochvalu, ocenění, důtku nebo napomenutí a jeho důvody samotnému žákovi a jeho zákonnému zástupci prokazatelným způsobem. Upřesňující informace v této otázce jsou součástí školního řádu. Podle metodického pokynu MŠMT k jednotnému postupu při uvolňování a omlouvání žáků z vyučování, prevenci a postihu záškoláctví č.j. 10 194/2002-14 třídní učitel eviduje třídní docházku a podílí se na prevenci záškoláctví s výchovným poradcem a školním metodikem prevence ve spolupráci s ostatními učiteli a zákonnými zástupci žáka. Součástí prevence je pravidelné zpracovávání dokumentace o absenci žáků, součinnost se zákonnými zástupci, analýza příčin záškoláctví žáků včetně přijetí příslušných opatření, výchovné pohovory s žáky, spolupráce se školním psychologem a institucemi pedagogicko-psychologického poradenství a konání výchovných komisí ve škole, s orgány sociálně-právní ochrany dětí apod.
26
O neomluvené i zvýšené omluvené nepřítomnosti informuje třídní učitel výchovného poradce,
který
tyto
údaje
vyhodnocuje.
Neomluvenou
absenci
do
součtu
10 vyučovacích hodin řeší se zákonným zástupcem žáka třídní učitel formou po hovoru, na který je zákonný zástupce pozván doporučeným dopisem. Zde projedná důvod nepřítomnosti žáka a způsob omlouvání jeho nepřítomnosti a upozorní na povinnost stanovenou zákonem. Seznámí zákonného zástupce s možnými důsledky v případě nárůstu neomluvené nepřítomnosti. Provede zápis z pohovoru, do něhož uvede způsob nápravy dohodnutý se zákonným zástupcem. Při počtu neomluvených hodin nad 10 hodin svolává ředitel školy školní výchovnou komisi, které se dle závažnosti a charakteru nepřítomnosti žáka účastní mimo jiných i třídní učitel. Neomluvenou absenci žáka přesahující 25hod. řeší ředitel školy. Třídní učitel dle Metodického pokynu MŠMT k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních č.j. 20 006/2007-51 spolupracuje se školním metodikem prevence na zachycování varovných signálů, podílí se na realizaci minimálního preventivního programu a na pedagogické diagnostice vztahů ve třídě. Motivuje k vytvoření vnitřních pravidel třídy, která jsou v souladu se školním řádem, a dbá na jejich důsledné dodržování (vytváření otevřené bezpečné atmosféry a pozitivního sociálního klimatu ve třídě); podporuje rozvoj pozitivních sociálních interakcí mezi žáky třídy. Zprostředkovává komunikaci s ostatními členy pedagogického sboru a je garantem spolupráce školy se zákonnými zástupci žáků třídy. Získává a udržuje si přehled o osobnostních zvláštnostech žáků třídy a o jejich rodinném zázemí. V rámci prevence užívání tabákových výrobků ve škole je třídní učitel v případě porušení zákazu kouření povinen informovat zákonného zástupce žáka. Třídní učitel také spolupracuje na přípravě, realizaci a vyhodnocování Minimálního preventivního programu. Metodický pokyn MŠMT k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení č.j. 28 275/2000-22 umožňuje třídním učitelům potrestat agresory napomenutím a důtkou třídního učitele. Dále doporučuje rodičů v podezření na šikanu, poradit se mimo jiné s třídním učitelem.
27
V §7 Vyhlášky č.j. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních říká, že třídní učitel spolupracuje se školním metodikem prevence a výchovným poradcem případně i se školním psychologem a speciálním pedagogem. Je jedním, který se podílí na poradenských službách a vytváří konzultační tým pro poskytování služeb ve škole. Směrnice MŠMT k integraci dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do škol a školských zařízení č.j. 13 710/2001-24 uvádí doporučený postup zpracování individuálního vzdělávacího programu, kde je zmíněno že IVP vypracovává třídní učitel nebo učitel vyučovacího předmětu, pro který IVP s ohledem na speciální vzdělávací potřeby žáka upravuje organizaci nebo obsah vzdělávání žáka, ve spolupráci s poradenským zařízením, tj. speciálně pedagogickým centrem nebo pedagogickopsychologickou poradnou nebo střediskem výchovné péče, případně ve spolupráci s výchovným poradcem, školním speciálním pedagogem, školním psychologem a zákonným zástupcem žáka a se spoluúčastí žáka v případě jeho zletilosti. Podle Kritérií hodnocení podmínek, průběhu a výsledků vzdělávání a školských služeb České školní inspekce, č.j. ČŠI-678/07-S11 třídní učitel analyzuje a hodnotí v rámci ŠVP výsledky vzdělávání žáků. V Koncepci poradenských služeb poskytovaných ve škole č.j. 27 317/2004 – 24 jsou uvedeny doporučované standardní činnosti pedagogů, jež se podílejí na poradenských službách školy, které uvádějí, že třídní učitel: - Motivuje vytvoření vnitřních pravidel třídy, která jsou v souladu se školním řádem, a dbá na jejich spravedlivé dodržování (vytváření otevřené bezpečné atmosféry a pozitivního sociálního klimatu ve třídě); podporuje rozvoj pozitivních sociálních interakcí mezi žáky třídy. - Zprostředkovává komunikaci s ostatními členy pedagogického sboru a je garantem spolupráce školy s rodiči žáků třídy. - Získává a udržuje si přehled o osobnostních zvláštnostech žáků třídy a o jejich rodinném zázemí. - Spolupracuje s výchovným – kariérovým poradcem při poskytování poradenských služeb týkajících se rozhodování o další vzdělávací a profesní dráze žáků třídy.
28
- Spolupracuje se školním metodikem prevence na depistáži varovných signálů, podílí se na realizaci minimálního preventivního programu, diagnostikuje vztahy ve třídě. - Spolupracuje se školním psychologem / speciálním pedagogem při aktivitách zaměřených na prevenci školního neprospěchu žáků třídy (náprava, vedení apod.), při vytváření podmínek pro integraci žáků se speciálními vzdělávacími potřebami ve třídě a podle pokynů ředitele i v dalších oblastech vzdělávací a poradenské práce s žáky třídy.
29
4
VNITŘNÍ PŘEDPISY ZÁKLADNÍ ŠKOLY Vnitřní předpisy mimo jiné konkretizují povinnosti učitelů a jejich pracovní náplň.
Učitel by se neměl těchto předpisů bát, ale naopak je vnímat jako něco, co mu pomáhá vykonávat práci správně, pomocí zavedených postupů a informuje ho o jeho právech a povinnostech z pozice zaměstnance. Vnitřní předpisy vydává v příspěvkové organizaci sám ředitel školy za účelem organizovat a řídit provoz organizace. Každý zaměstnanec musí mít přístup ke všem vnitřním předpisům. O vytváření vnitřních předpisů hovoří Zákoník práce §305. (1) Zaměstnavatel může vnitřním předpisem stanovit práva v pracovněprávních vztazích, z nichž je oprávněn zaměstnanec, výhodněji, než stanoví tento zákon. Zakazuje se, aby vnitřní předpis ukládal zaměstnanci povinnosti nebo zkracoval jeho práva stanovená tímto zákonem. Odchýlí-li se zaměstnavatel od tohoto zákazu, nepřihlíží se k tomu. (2) Vnitřní předpis musí být vydán písemně, nesmí být v rozporu s právními předpisy ani být vydán se zpětnou účinností, jinak je zcela nebo v dotčené části neplatný. Nejde-li o pracovní řád, vydá se vnitřní předpis zpravidla na dobu určitou, nejméně však na dobu 1 roku; vnitřní předpis týkající se odměňování může být vydán i na kratší dobu. (3) Vnitřní předpis je závazný pro zaměstnavatele a pro všechny jeho zaměstnance. Nabývá účinnosti dnem, který je v něm stanoven, nejdříve však dnem, kdy byl u zaměstnavatele vyhlášen. (4) Zaměstnavatel je povinen zaměstnance seznámit s vydáním, změnou nebo zrušením vnitřního předpisu nejpozději do 15 dnů. Vnitřní předpis musí být všem zaměstnancům zaměstnavatele přístupný. Zaměstnavatel je povinen uschovat vnitřní předpis po dobu 10 let ode dne ukončení doby jeho platnosti. (5) Jestliže zaměstnanci vzniklo na základě vnitřního předpisu právo ze základního právo z pracovněprávního vztahu uvedeného v § 3, zejména mzdové, platové nebo ostatní právo v pracovněprávních vztazích, nemá zrušení vnitřního předpisu vliv na trvání a uspokojení tohoto práva. Některé vnitřní předpisy musí ředitel vydat povinně na základě právních předpisů, ale mnoho jich vydává na základě vlastní iniciativy pro lepší orientaci a usnadnění práce pedagogických pracovníků, ale i pro větší bezpečí zaměstnanců a žáků. Ve škole rozlišujeme 3 typy vnitřních předpisů, které jsou právně závazné pro pedagogické pracovníky, jestliže je vydala osoba jim nadřízená. Jedná se o řády, směrnice a pokyny. „Co mají jednotlivé dokumenty obsahovat, není většinou specifikováno, nebo je stanoven jen velmi obecný rámec.“(Mikáč, 2011, s. 17) 30
„Řád je předpis, kterým se v organizaci zavádějí a stabilizují důležité systémy, určuje se struktura a pravidla vnitřního života organizace. Směrnice slouží ke konkretizaci stanovení podrobnosti, rozpracování určitých stereotypních postupů tak, aby bylo zajištěno jejich automatické provedení a chování zaměstnanců. Pokyny jsou většinou časově omezené. Na rozdíl od směrnic, které jsou vydávány jako celek, pokyn může být jen pro dílčí část. Slouží k rychlému, operativnímu vyřešení určitého problému.“ (Mikáč, 2011, s. 19,20) Hradílková a Štoček (2007) uvádějí ve své publikaci přehled doporučených vnitřních předpisů základní školy. Oblast organizační - Organizační řád Oblast správy písemností - Spisový a skartační řád, Pokyn k vedení školní dokumentace, Směrnice k poskytování informací dle zákona č. 106/1999 Sb., Směrnice k vyřizování stížností Oblast ekonomiky a správy majetku - Vnitřní finanční kontrola; Účtový rozvrh a přehled analytických účtů, přehled podrozvahových účtů; Definování jednotlivých druhů účetních dokladů a definice číselných řad dokladů; Účetní knihy a forma jejich vedení; Zpracování a předkládání měsíčních přehledů a požadovaných výkazů; Zpracování účetních dokladů; Harmonogram účetní uzávěrky; Přehled kódového označení, číselných znaků nebo jiných symbolů a zkratek používaných pro vedení účetnictví; Evidence majetku; Odpisový plán; Oceňování majetku; Evidence drobného hmotného majetku, jiného majetku a rozhodnutí organizace ve věci účtování tohoto majetku; Časové rozlišení nákladů a výnosů; Tvorba rezerv;
Inventarizace
majetku;
Likvidace
majetku;
Směrnice
o
hospodaření s neupotřebitelným a přebytečným majetkem školy; Způsob účtování o zásobách; Směrnice o vymáhání pohledávek; Vedení pokladny; Podpisová oprávnění a podpisové vzory osob, které jednají jménem organizace; Oběh účetních dokladů; Vnitřní platový předpis; O doplňkové činnosti; Stravování zaměstnanců; Cestovní náhrady a zahraniční služební cesty; Úplata za vzdělávání a školské služby
31
Oblast pracovně právní, bezpečnosti a hygieny práce - Pracovní řád; Vnitřní platový předpis; Kolektivní smlouva; Náhrada za opotřebení vlastních předmětů; Směrnice ředitele školy o FKSP; Směrnice ředitele školy k dalšímu vzdělávání pedagogických pracovníků; Směrnice pro poskytování a účtování cestovních náhrad; Směrnice pro poskytování osobních ochranných prostředků; Směrnice k provedení prověrky BOZP; Směrnice k organizaci školení BOZP a PO; Provozní řád školy, řády odborných učeben Oblast výchovy a vzdělávání - Školní řád; Školní vzdělávací program; Pokyn ředitele k pořádání školních výletů, LVK a škol v přírodě; Pokyn ředitele školy k výjezdům do zahraničí; ICT plán; Pokyn ke vzdělávání cizinců Různé (dle potřeby) - Směrnice o používání mobilních telefonů; Směrnice o používání služebních automobilů; Příkaz k vlajkové výzdobě; Ostraha a ochrana majetku; Pokyn ředitele školy k používání učebnic a učebních textů; Příkaz ředitele školy – kopírovací stroj
4.1 Organizační řád Podle Syslové (2012) je organizační řád nejdůležitější směrnicí školy. Z něho se dále vychází při vytváření vnitřních některých vnitřních předpisů. V organizačním řádu najdeme např. informace o systému řízení, organizační struktuře, informace o vedoucích pracovnících ale i o zaměstnancích a jejich právech, povinnostech, pravomocech a odpovědnostech. Organizační řád školní právnické osoby je ředitel povinen vydat a podle Školského zákona §131 předložit jeho návrh radě.
4.2 Pokyny k vedení školní dokumentace Vedení dokumentace školy se řídí §28 Školského zákona. V těchto pokynech by měl ředitel popsat jakým způsobem a kdo povede jakou školní dokumentaci. Většinou obsahuje pokyny k vedení třídní knihy, třídního výkazu někdy i katalogového listu, vyplňování vysvědčení, žákovské knížky, popisuje jak učinit záznam o školním úraze atd.
32
Pokyny se na jednotlivých školách liší. Tento pokyn jistě pomůže každému nastupujícímu učiteli rychleji se zorientovat v dokumentaci na nové škole.
4.3 Pracovní řád „Pracovní řád blíže rozvádí v souladu s právními předpisy ustanovení zákoníku práce a dalších právních předpisů, a upravuje některé podrobnosti pracovněprávních vztahů podle zvláštních podmínek ve školství, zejména s ohledem na zabezpečení výchovy a vzdělávání dětí, žáků a mládeže (dále jen „žáci“).“23 Je závazný pro pracovníky všech druhů škol a školských zařízení, které jsou zřizovány Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, kraji a obcemi. Mimo jiné ukládá ředitelům škol povinnost prokazatelně seznámit zaměstnance s tímto dokumentem a jeho případnými změnami. V praxi toto prokazatelné seznámení nejčastěji tkví v podpisu příslušného prohlášení. Proto doporučuji nejen začínajícímu pedagogovi tento srozumitelný a vcelku krátký dokument prostudovat i samostatně. Pracovní řád se zabývá povinnostmi zaměstnanců a zaměstnavatelů souvisejících s uzavřením pracovního poměru a jeho skončením (čl. 3 a 5), ohlašovací povinností (čl. 4), právy a povinnostmi zaměstnanců (čl. 7), zaměstnavatelů (čl. 9) i ředitelů škol (čl. 10), zásadami při čerpání dovolené (čl. 11), vymezením pracovní činnosti během prázdnin (čl. 12). Také se zabývá otázkami bezpečnosti a ochranou (čl. 13), a náhradou škod (čl. 15).
4.3.1 Povinnosti, které jsou náplní práce učitelů Čl. 6 odstavce 3, 4 vymezuje rozvržení a náplň pracovní doby učitelů. V pracovní době stanovené závaznými právními předpisy konají pedagogičtí pracovníci: přímou vyučovací činnost nebo přímou výchovnou činnost, práce související s touto činností. Pracemi souvisejícími s přímou vyučovací nebo výchovnou činností se rozumějí zejména
23
-
příprava na vyučovací nebo výchovnou činnost,
-
příprava učebních pomůcek,
-
vedení předepsané pedagogické dokumentace, Úvodní ustanovení v čl. 1
33
-
oprava písemných a grafických prací žáků a dále práce, které vyplývají z organizace, vzdělávání a výchovy ve školách, jako například dozor nad žáky ve škole a při akcích organizovaných školou,
-
spolupráce s ostatními pedagogickými pracovníky, s výchovným poradcem, se školním metodikem prevence,
-
spolupráce se zákonnými zástupci žáků,
-
nezbytná odborná péče o kabinety, knihovny a další zařízení sloužící potřebám vzdělávání,
-
výkon prací spojených s funkcí třídního učitele, výchovného poradce,
-
účast na poradách svolaných ředitelem školy,
-
studium,
-
účast na různých formách dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků.
Čl. 8 odstavec 3 dále vymezuje povinnosti pedagogických pracovníků, kteří jsou povinni zejména: -
vykonávat výchovně vzdělávací činnost s přihlédnutím k ochraně žáků před riziky poruch jejich zdravého vývoje,
-
vychovávat žáky ve smyslu vědeckého poznání a v souladu se zásadami vlastenectví, humanity a demokracie,
-
dodržovat učební plány, učební osnovy, případně jiné schválené učební dokumenty, organizační předpisy a předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a při vyučování a výchově,
-
dále se vzdělávat, a to v samostatném studiu nebo v organizovaných formách dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků,
-
vykonávat dozor nad žáky podle zvláštních předpisů a pokynů ředitele,
-
zachovávat mlčenlivost o skutečnostech týkajících se osobních údajů žáků,
-
informovat žáky o výsledcích jejich vzdělávání, v případě nezletilých též jejich zákonného zástupce,
-
spolupracovat se zákonnými zástupci žáků a zařízeními náhradní rodinné péče,
-
spolupracovat s výchovným poradcem školy, školním metodikem prevence, případně se zařízeními pedagogicko-psychologického poradenství a orgány sociálně právní ochrany dítěte.
34
Čl. 16 o dohledu nad žáky pověřuje ředitele školy, aby dle svého uvážení zvolil vhodný dozor a stanovil rozvrh dohledu nad žáky, kterým se mohou pracovníci řídit24. Dohled ve škole začíná nejméně 20 minut před začátkem dopoledního vyučování a 15 minut před začátkem odpoledního vyučování a končí nejdříve ukončením vyučování. Dozor se nemusí týkat pouze prostorách, ale i přesunu mezi školnímu budovami, nebo při akci mimo.
4.4 Směrnice
ředitele
školy
k dalšímu
vzdělávání
pedagogických
pracovníků Tato směrnice více konkretizuje povinnost dalšího vzdělání učitele a udává podmínky, za kterých je to možné.
4.5 Směrnice týkající se BOZP Bezpečností a ochranou zdraví pří práci se musí zabývat každý ředitel a právě on nese zodpovědnost za veškerou dokumentaci této problematiky. Doubrava se ve svém příspěvku pro Učitelské noviny všemi náležitosti, které musí ředitel splnit. Jednou oblastí je školení zaměstnance, které má pedagogické pracovníky seznámit se základními otázkami BOZP týkající se jejich povolání a s riziky ohrožující jejich zdraví. V takovém školení se může řešit způsob evidence, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, Metodický návod k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v regionálním školství, školní úrazy, traumatologický plán, nástěnné lékárničky a prašny první pomoci, pracovní řád aj. Dále taktéž uvádí přehled, v čem nezapomenout proškolit žáky. 1. Na počátku školního roku žáky seznámíme se školním řádem, s bezpečným chováním ve třídě, na chodbě, na schodišti, v šatnách, při příchodu a odchodu do školy, na veřejnosti a na komunikacích, také se zákazem přinášení do školy předmětů, jež nesouvisí s vyučováním, s postupem při úrazech, nebezpečím vzniku požáru a postupem v případě požáru. 2. Proškolit žáky v první vyučovací hodině v předmětech: tělesná výchova, technická výchova, fyzika, chemie, laboratorní práce.
24
podle Čl. 16 odstavce 7 se nemusí jednat vždy o pedagogického pracovníka.
35
3. Poučení před každými prázdninami (podzimní, vánoční, pololetní, jarní, velikonoční, letní) o: škodlivých vlivech alkoholu a kouření, o dopravní kázni, nebezpečí při koupání, co dělat při nálezu nevybuchlé munice. 4. Proškolit před každou vycházkou, výletem, exkurzí a brigádou. 5. Proškolit žáky před LVVZ a plaveckým výcvikem. Poučeni žáků před odchodem na prázdniny: - upozornění na nebezpečí pití alkoholu, kouření, styk s neznámými osobami, konzumace drog (různé bonbóny, cigarety, drogy) - upozornění na nebezpečí při koupání, především v místech, která neznáme, v souvislosti s tím vysvětlit žákům povinnost pomoci při poskytování první pomoci a zajistit neprodleně přivolání lékaře, nejen při utonutí, ale i při dopravní nehodě, - upozornění na dopravní kázeň jak chodců, tak cyklistů, - upozornit žáky na povinnost ihned hlásit na nejbližší místo s telefonem zpozorovaný požár, popř. jiné nebezpečí (nález munice), - upozornění na rizika používání pyrotechnických směsí, atd., - chování na veřejnosti, - připomenou žákům zdravení dospělých osob v areálu školy i mimo něj.
4.6 Provozní řád školy Tento řád má ředitel povinnost vydat. Součástí je vnitřní školní řád školy. Dále je zde stanoven režim dne zohledňující věkové a fyzické zvláštnosti dětí a mladistvých, podmínky jejich pohybové výchovy a otužování, režim stravování včetně pitného režim. (vzor provozního řádu krajské hygienické stanice25)
4.7 Školní řád Školní řád stanovuje dětem, žákům a zákonným zástupcům podmínky, za kterých probíhá výchova a vzdělávání.
25
Dostupné z http://www.khsova.cz/01_obcanum/vzory_provoznich_radu.php
36
Ve školním řádu by měly být uvedeny všechny věci, které jsou potřebné k bezproblémovému chodu školy. Každý školní řád obsahuje několik základních bodů,26 které se vyskytují v každém školním řádu ve formulaci, které si určí vedení školy podle zvyklostí školy a dalších kritérií. Další body školního řádu jako jsou např. povinnosti učitelů, záleží na uvážení ředitele. Školní řády se tedy skládají z pomyslné kostry, která se opírá o zákony, a dále si ředitelé škol doplňují kostru dle svého uvážení.
26
Body, jež by měl obsahovat školní řád, uvádí Jarmila Pavlišová (dostupné z http://dl1.cuni.cz/file.php/2878/Skripta/4_skola_jako_instituce_pokracovani.pdf). Školní řád by měl obsahovat práva žáků; povinnosti žáků; práva zákonných zástupců; povinnosti zákonných zástupců; vztahy žáků a zákonných zástupců s pedagogickými pracovníky školy; pravidla spojená s docházkou do školy; informace o ŠD a ŠK – přijímání žáků, provoz ŠD a ŠK, chování žáků ve ŠD a ŠK; informace o ŠJ – provoz ŠJ, chování žáků ve ŠJ; podmínky zajištění ochrany a zdraví žáků – zásady poučení žáků o bezpečnosti, hlášení úrazů, systém evidence úrazů; ochrana před sociálně patologickými jevy; podmínky zacházení s majetkem školy a klasifikační řád, který má své vlastní povinné body.
37
5
Jak uvádí povinnosti třídního učitele literatura Není mnoho literatury, která uvádí ucelený přehled konkrétních povinností třídních
učitelů. Každý, kdo se zabývá tímto tématem, musí narazit na výčet povinností od Libuše Podlahové (2004), která je dělí do třech rovin. Diagnostické činnosti, která zahrnuje pozorování žáků po stránce sociálních vztahů, motivace, kognice, psychosomatických zvláštností, vývoje profesní orientace, psychického zatížení a odolnosti. Administrativní činnosti, kam patří péče o třídní knihu, třídní výkaz, katalogové listy, vysvědčení, zprávy pro jednání pedagogické rady, přehled o četnostech a náplni třídnických hodin a třídních schůzek, případně protokolární převzetí agendy. Informační činnosti, které Podlahová vnímá jako logické vyústění diagnostické a administrativní činnosti. Aby diagnostické údaje a jejich administrativní zpracování měly význam, musí se jimi někdo dále zabývat. Tedy učitel rozhodne, které informace poskytne rodičům, ostatním pedagogům a třídě. Do této roviny patří také koordinace všech druhů zkoušek ve třídě, zajišťování organizačně i lidsky tzv. vstřícné atmosféry třídy. Jana Hanšpachová v článku „Almužna pro třídního učitele“ uvádí běžnou pracovní náplň třídního učitele.
„eviduje absenci dětí, počítá omluvené hodiny u neomluvených hodin zjišťuje případné záškoláctví, telefonuje rodičům, zjišťuje příčiny absence, skryté záškoláctví je zodpovědný za správnost a úplnost údajů v třídní knize, všechny nedostatky (chybějící zápisy, podpisy) musí zajistit stará se spolu s dětmi o výzdobu třídy organizuje volbu samosprávy třídy, určuje různé třídní služby vypracovává zasedací pořádek dětí (součást třídní dokumentace) vybírá finanční částky od dětí (na školní akce, výlety apod.), vybírání peněz např. za školní fotografie bývá bez provize pro třídní učitele, ačkoliv jim tato práce zabere spoustu času řeší vztahy mezi žáky jeho třídy: každodenní problémy s agresivitou dětí, náznaky šikany, ničení školního majetku, porušování školního řádu řeší vztahy jeho třídy s ostatními žáky řeší vztahy žáků jeho třídy k ostatním pedagogům zodpovídá za veškerou dokumentaci žáků, aktuální adresy, telefony (neustále se měnící!) zaměstnání rodičů, zdravotní dokumentaci zodpovídá za správně zapsané známky a všechny další údaje na vysvědčení
38
konzultuje s rodiči problémy žáků často i mimo konzultační hodiny, telefonicky, mnohdy ze svého volného času vykazuje statistické evidence organizuje účast žáků jeho třídy ve školních soutěžích nese plnou zodpovědnost za bezpečnost a zdraví žáků během pobytu mimo školu, při cestování městskou dopravou apod. organizuje a mnohdy zajišťuje mimoškolní akce jeho třídy vybírá na konci školního roku učebnice, rozhoduje o platbách za jejich poškození, zajišťuje předání učebnic na další školní rok účastní se zasedání výchovných komisí na pedagogické radě předkládá návrhy výchovných opatření a případně snížených známek z chování, rozhodnutí o jejich udělení je v kompetenci třídního učitele připravuje a řídí třídní schůzky ve vyšších ročnících vyplňuje desítky přihlášek na střední školy, při vyplňování nesmí udělat chybu a za správnost údajů nese plnou zodpovědnost (každé dítě si obvykle podává minimálně 2 – 4 přihlášky, známky vypisuje třídní učitel ručně, a to za tři pololetí a ze všech předmětů!) na prvním stupni jsou třídní učitelky mnohdy „druhé mámy“ dětí, starají se o základní hygienické návyky dětí, řeší počáteční začlenění dětí do kolektivu, pomáhají dětem na každém kroku, aby se úspěšně zapojily do školního života na prvním stupni spolupracuje třídní učitel s vychovatelkou ze školní družiny, předává jí dokumentaci o dětech, průběžně s ní konzultuje problémy během absence dítěte připravuje rodičům přehled učiva k doplnění na prvním stupni spolupracuje třídní učitel s učitelkami mateřských škol, připravuje pro ně ukázkové hodiny, třídní učitelé mají na starosti průběh zápisu dětí do školy zodpovídá za zařazení integrovaných dětí a vypracovává slovní hodnocení dětí spolupracuje s OPPP – pravidelné konzultace s psychology při organizaci výjezdů dětí mimo školu (školy v přírodě, několikadenní výlety) obvykle sám učitel shání zdravotníka, vychovatele a zajišťuje veškerou organizaci zájezdu, za bezpečnost dětí nese při pobytech dětí mimo školu plnou zodpovědnost třídní učitel je první, kdo je volán k zodpovědnosti, jestliže se dětem během pobytu mimo školu stane nějaký úraz či bude jinak ohrožena jejich bezpečnost, tzn., jedná se o práci s nesmírnou zodpovědností za zdraví dětí – např. jen přesun 25 dětí městskou hromadnou dopravou po Praze skrývá mnoho možných rizik!“ (Hanšpachová, 2004, s. 15-16)
Další velmi přehledně vypracovaný výčet náplně práce třídního učitele uvádí Operační program Praha - Adaptibilita. 1. Řízení výchovy a vzdělávání ve třídě Třídní učitel: sleduje, hodnotí vývoj žáků, vytváří podmínky pro zdravý psychický a sociální vývoj 39
sleduje interpersonální vztahy ve třídě, navrhuje řešení či změny odpovídá za dodržování práv dítěte věnuje individuální péči dětem se zdravotními či jinými problémy konzultuje s ostatními učiteli problematiku jednotlivých žáků pedagogické radě podává zprávu o třídě, uděluje či navrhuje výchovná opatření věnuje pozornost jak mimořádně nadaným, tak v učení zaostávajícím žákům může navrhnout či doporučit vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně informuje rodiče včas (a prokazatelně) o problémech žáka s kázní, prospěchu, absencí iniciuje jednání výchovné komise, spolupracuje s výchovným poradcem, ev. se školním psychologem informuje o zásadních problémech vedení školy 2. Organizační záležitosti Třídní učitel:
sleduje pokyny vedení školy
připravuje a vede třídní schůzky
organizuje individuální konzultace s rodiči v případě problémů žáka
organizuje třídnické hodiny
zajišťuje volbu třídní samosprávy
zajišťuje, popř. organizuje mimoškolní aktivity
3. Vedení dokumentace Třídní učitel:
zodpovídá za vedení třídní knihy, za kompletní zápisy všech vyučujících, za evidenci žáků, zápisy absencí a jejich omlouvání
zodpovídá za vedení třídního výkazu
vede vlastní evidenci o jednotlivých žácích
40
4. Materiální oblast Třídní učitel:
odpovídá za majetek a pořádek ve třídě
odpovídá za estetický vzhled učebny
na ZŠ a nižším stupni gymnázia kontroluje vybavení žáků učebnicemi
odpovídá za didaktickou techniku a učební pomůcky trvale umístěné v jeho učebně
5. bezpečnost a péče o zdraví žáků Třídní učitel:
provádí poučení žáků o BOZP a PO
seznamuje žáky se školním řádem
seznamuje žáky s pravidly chování o přestávkách, během školních akcí, o prázdninách apod.
provádí poučení o pravidlech bezpečného chování
spolupracuje se školním metodikem prevence na zachycování varovných signálů týkajících se projevů rizikového chování (Operační program Praha - Adaptibilita27)
27
dostupné online z http://kuhv.vscht.cz/files/uzel/0017037/T%C3%A9ma_11_2.pdf
41
6
PRAKTICKÁ ČÁST Teoretická část představuje legislativní povinnosti, jež se týkají všech pedagogů,
dále pokračuje zmínkami o třídních učitelích v zákonících, metodických vyhláškách a pokynech, nastiňuje nejdůležitější vnitřní předpisy školy a v závěru uvádí, jak povinnosti třídního učitele rozvádí literatura. Teoretická část mi poskytla přehled toho, co jsou povinnosti třídního učitele, kdo je jejich součástí a kde mohu vyhledat informace o nich. Přestože literatura většinou uvádí rozdělení povinností třídního učitele dle oblasti, které se týká, mně přišlo přehlednější rozdělit povinnosti třídního učitele dle toho, ke komu se povinnosti vztahují. Uvádím čtyři základní skupiny, a to povinnosti vztahující se k žákům, k vedení ZŠ, k ostatním pracovníkům školy a k rodičům/zákonným zástupcům. Nejprve jsem zmapovala nejdůležitější povinnosti k jednotlivým skupinám a následně se na vybrané povinnosti zaměřila ve školním prostředí. Strávila jsem měsíc v roli třídního učitele, kdy jsem realizovala některé činnosti, které byly součástí povinností třídního učitele. Dále jsem absolvovala několik krátkodobých zástupů za třídní učitele v různých ročnících 1. stupně ZŠ. Obsáhlejší povinnosti jsou rozepsané dle mých zkušeností. V některých částech se opírám o literaturu, či předpisy z nichž jsem čerpala jakožto začínající třídní učitel při plnění povinností během své praxe.
42
7
POVINNOSTI VZTAHUJÍCÍ SE K ŽÁKŮM A TŘÍDĚ 7.1 Diagnostická, výchovná a vzdělávací činnost Výchova a vzdělávání spolu úzce souvisí, což by potvrdil nejeden pedagog. Jakmile
se ale bavíme o výchově a vzdělávání, nemůžeme opomenout ani diagnostiku, která je nástrojem k tomu, aby byly tyto dvě činnosti vykonávány správně. Stále větší důraz se klade na diagnostické schopnosti pedagoga28. Ten by měl ovládat některé metody, kterými provádí předběžnou pedagogickou diagnózu. Jestliže učitel diagnostikuje problém (u jedince, kolektivu), pak může učinit kroky k optimalizaci výchovně vzdělávacího procesu u žáků. V neposlední řadě informuje rodiče a může s nimi spolupracovat na zmíněné optimalizaci. „Vzdělávací působení pedagoga musí vycházet z pozorování a dalších vhodných diagnostických metod, které jsou prostředkem uvědomění si individuálních potřeb a zájmů dítěte, z poznání jeho aktuálního rozvoje stavu a konkrétní životní a sociální situace, hodnocení jeho rozvojových i vzdělávacích pokroků.“ (Kovářová, Zezulková, 2011, s. 15) „Diagnostické činnosti učitele si kladou za cíl poznat žáky své třídy v širších souvislostech. Učitel se tedy snaží žáky sledovat po stránce: sociálních vztahů motivace kognice psychosomatických zvláštností vývoje profesionální orientace psychického zatížení a odolnosti.“ (Podlahová, 2004, s. 140-141)
28
Zvláště pak u pedagoga na 1. stupni ZŠ jsou tyto schopnosti důležité. Mimo jiné vyváří na základě diagnostiky vzdělávací plán pro žáka a zamezuje případným vzdělávacím a výchovným problémům v následujících letech školní docházky.
43
V rámci diagnostických, výchovných a vzdělávacích činností třídní učitel ve své třídě: řeší a podporuje rozvoj pozitivních vztahů mezi žáky a mezi žáky a pedagogy, sleduje chování třídy a reaguje na něj, řeší výchovné problémy a sankce za ně, zajišťuje prevenci šikany či nastalou šikanu, pozoruje a vyhodnocuje a řeší psychické zvláštnosti žáků stará se o zavedení a dodržování vnitřních pravidel třídy, vytváří podmínky pro zdravý psychický a sociální vývoj sleduje, vyhodnocuje vývoj žáků po všech stránkách věnuje pozornost jak mimořádně nadaným, tak učení zaostávajících žáků sleduje prospěch žáků získává a udržuje si přehled o osobnostních zvláštnostech žáků třídy a o jejich rodinném zázemí, opravuje písemné a grafické práce žáků vede žákovské portfolio, organizuje třídnické hodiny. Tannenbergová (2010) uvádí metody pedagogické diagnostiky, kterými jsou pozorování, rozhovor, dotazník, anamnéza, ústní a písemné zkoušky, didaktické testy, sociometrické metody, analýza prací žáků, analýza pedagogické dokumentace, analýza učebnic a učebních pomůcek, hra, projekt a portfolio.
7.1.1 Vybrané diagnostické metody v praxi
Pozorování Pozorování patří k jednomu ze základních diagnostických postupů. Hovoříme tedy o záměrném pozorování, které se opírá nejen o již získané informace, ale i o naši zkušenost. Záměrné pozorování se liší od běžného pozorování žáka či třídy tím, že sledujeme zcela konkrétní činnost, zaměřujeme se na určité jevy a chování žáka v různých situacích a v interakci s okolím. Tedy máme stanovené téma, které chceme pozorovat, a otázky, na které chceme získat odpovědi.
44
V praxi Při vykonávání praxe v 2. třídě jsem poprosila třídní učitelku o doporučení žáka, kterého bych mohla sledovat. Měla jsem několik návrhů, protože jsem ve třídě strávila již dva vyučovací dny. Učitelka mi doporučila sledovat Tomáše. Možná právě proto, že nevykonávala práci učitele příliš dlouho, chtěla znát můj názor. Svůj názor na věc mi neřekla, aby mě neovlivnila. Víceméně jsme se v názoru shodly. Žák prý vždy vynikal v matematice, ale nikdy neměl problémy s prací v hodině, proto jí překvapilo jeho chování za poslední půlrok a uvažovala, jak bude situaci řešit. Jméno:
Tomáš
Rodina:
Starší bratr (10let), matka pracuje v administrativě, otec ekonom, rodiče nekonfliktní, s učitelkou bez problému komunikují.
Popis od učitelky: „Je to opravdu živé a zvídavé dítě. Neposedí. Poslední dny si s ním nevím už rady. Vyniká v matematice a tělesné výchově.“ Cíl sledování: V jakých situacích se žák chová nevhodně. Odhalit příčinu žákova neklidu a navrhnout vhodná řešení. Sledování mimo vyučování: Tomáš si o přestávkách hraje se spolužáky. Pokud učitelka žádá od žáků pomoc s nějakým úkolem (smazat tabuli, rozdat sešity), hlásí se dobrovolně. Napomínán kvůli svému chování je čas od času, když se nechá unést nějakou hrou nebo situací. V kolektivu je oblíbený. Jeho koníčkem je lepení papírových skládanek a modelů zvířat, aut, vlaků, geometrických tvarů apod. Některé jeho práce má učitelka vystavené. Nemá problém s navazováním kontaktů. Je upovídaný. Sledování ve výuce: Tomáše škola baví. Nemá problém s vyplněním zadaných úkolů. Neprojevuje se příliš rušivým chováním. Někdy je však zbrklý a zapojuje se do výuky příliš horlivě. Rozdílné chování jsem zaznamenala při hodině matematiky, kterému se dále věnuji podrobněji.
45
Záznam chování Tomáše z hodiny matematiky Počet dětí:
23
Třída:
2.
Předmět:
matematika
Téma:
Sčítání a odčítání do 10 s přechodem přes desítku
Uvádím činnosti žáka, které vykonával postupně, tak jak je uvedeno, v jedné vyučovací hodině (45min.). Zaměřila jsem se především na to, co žák dělá, pokud nevykonává zadanou činnost. -
Na začátku hodiny se postaví. Zdraví učitelku a u toho kontroluje přípravu na hodinu. Uklízí nepotřebné věci na hodinu do lavice. Kouká z okna. Baví se se spolužákem. Dává desky tak, aby spolužák neopisoval, až pak si zapisuje datum, který měl za úkol napsat. Hraje si se zavírátkem od tužky. Hledá něco pod lavicí. Snaží se koukat přes desky k sousedovi (baví tím spolužačky za ním). Hraje si s tužkou. Baví se se spolužačkou. Otáčí se na spolužáka za sebou a zkoumají stabilitu desek. Po okřiknutí učitelkou uklízí své desky poté, co si je dá na hlavu a pobaví tak celou třídu. Cucá si prst. Hlásí se. Odpovídá správně učitelce. Hlásí se. Dává nohy na židli. Jde před tabuli, říct učitelce, že ona počítá špatně. Vrací se zpět do lavice, ale pak se opět vrací k tabuli, ještě jednou zopakovat svůj nesouhlas. Hraje si s tužkou. Pod lavicí kope nohama. Počítá nahlas s ostatními. Je ho slyšet více než ostatní žáky. Když je vyvolán, odpovídá správně a celou větou. Stoupá si a posouvá židli. Hlásí se ve stoje. Když není vyvolán, sedá si. Strká si tužku do nosu a nechá ji tam viset. Opět baví své spolužáky. Po napomenutí učitelkou „Nechceš si dát nohy až na lustr?“ sundává nohy ze židle na zem. 46
-
Jako první se hlásí na úkol u tabule. Když není vyvolán, stoupá si, aby byl vidět. Sedá si poté, když od něj učitelka odchází na druhou stranu třídy. Vehementním přikyvováním hlavy dává najevo, že ví, ale už se nehlásí. Na další úkol se opět hlásí mezi prvními (hlásí se stále, nevzdává se). Vstává a jde k protější lavici, aby lépe viděl, co píše učitelka na tabuli. Sedne si. Stoupne si. Zapisuje ve stoje úkol z tabule. Na prohlášení učitelky „Půjdou jen ti, kteří sedí rovně a hlásí se“, si sedá rovně a hlásí se. Je vyvolán k tabuli. Po dokončení úkolu stále setrvává u tabule, ačkoliv už byl vyzván k odchodu na místo. Ukazuje učitelce puntík navíc u cvičení na tabuli. Kope nohama pod lavicí a při tom doplňuje do sešitu.
47
Záznam orientační zkoušky úrovně pozornosti29 Jméno a příjmení Tomáš Datum orientační diagnostiky 12. 4. 2015 Datum narození 13. 1. 2007 Příklady zadání Záznam pozorování Sledování Na základě pozorování vyhodnotit Žák dává pozor při zadávání výkladu učitele úroveň pozornosti žáka. nových úkolů. Pozornost opadá, pokud se úkol řeší společně s celou třídou a sdělení jeho řešení je závislé na vyvolání. Pokud je úkol individuální, pracuje na úkolu svědomitě. Reakce na Žák adekvátně reaguje na otázky Žákovi nedělá problém otázky učitele. odpovídat rychle, správně a celou větou. Kladení otázek Žák klade otázky vztahující se Pokud něčemu nerozumí, klade k danému tématu. otázky. Pokyny učitele Žák si pamatuje a adekvátně plní Žák plní pokyny učitele, pokud pokyny učitele. se jedná o úkol, který je třeba vyřešit. V případě formálních úkolů (např. zápis data do sešitu, podtrhnout, zapsat odpověď) žák nereaguje s takovou vehementností. Dokončení Žák v daném termínu dokončí Žák odevzdá vypracovaný úkol započaté práce započatou práci. v odpovídající době náročnosti. V matematice často správně a v předstihu. Přechod k nové Žák přejde k nové činnosti podle Žák přejde k novému úkolu činnosti pokynu učitele podle pokynů učitele, ale rychlost tohoto přechodu závisí na povaze zadaného úkolu.
29
Tabulka s dotazníkem a jeho vyhodnocením přejat od Renaty Kovářové a Evy Zezulkové ze Speciální pedagogická diagnostika v praxi
48
Vyhodnocení orientační zkoušky úrovně pozornosti Příklady zadání Zvládá Zvládá s Nezvládá dopomocí Sledování Na základě pozorování vyhodnotit výkladu učitele úroveň pozornosti žáka. Reakce na Žák adekvátně reaguje na otázky otázky učitele. Kladení otázek Žák klade otázky vztahující se k danému tématu. Pokyny učitele Žák si pamatuje a adekvátně plní pokyny učitele. Dokončení Žák v daném termínu dokončí započaté práce započatou práci. Přechod k nové Žák přejde k nové činnosti podle činnosti pokynu učitele
× × × × × ×
Mé závěry shrnují chování Tomáše za 2 dny, kdy jsem sledovala jeho činnost při hodinách i mimo ně, a opírají se o informace poskytnuté od třídní učitelky. Z údajů mého pozorování je možné dojít k závěrům, které ale nejsou konečné. Pro předběžnou diagnózu je potřeba žáka sledovat v delším časovém úseku, znát jeho přesnou zdravotní a rodinnou anamnézu. V dalším pozorování bych se zaměřila na to, zda situace v matematice souvisí s probíranou látkou, s rozpoložením žáka, které může být ovlivněno prožitým zážitkem nebo jiným vnějším podnětem aj.
Reflexe Žák se choval nevhodně vždy, když měl všechny úkoly splněné. Žáka neznám natolik dobře, abych se mohla opřít o zkušenosti s ním. Vzhledem k tomu, že žák má většinou cvičení, která se na konci hodiny odevzdávají, správně (jak potvrdila třídní učitelka), předpokládám, že přílišná aktivita není dána neporozuměním úkolů. Žák má naopak vždy hotová cvičení mezi prvními, aktivně se hlásí (bohužel nemůže být tak často vyvoláván, aby se dostali ke slovu i další žáci), je vnímavý, což dokazuje upozornění na chyby ve výpočtech, a má tendenci dělat více, než je zadáno. Orientační zkouška úrovně pozornosti nasvědčuje tomu, že žák nemá poruchu pozornosti.
49
Můj názor je, že se při hodině nudí, protože probíraná látka je pro něj jednoduchá, a proto se snaží zabavit jiným způsobem a upozornit na sebe. Návrh nápravy Uvažovala bych nad doplňkovými úkoly nebo větší obtížností zadávaných úkolů, než jaké mají jeho spolužáci. Při hodinách matematiky bych žáka zaúkolovala, aby pomáhal těm, kteří cvičení nepochopili nebo si s ním neví rady. Zaměřila bych se na další pozorování jeho mentálního vývoje a rozvíjení jeho schopností a dovedností.
Sociometrický dotazník Předmětem sociometrického zkoumání jsou mezilidské vztahy ve skupině. Nejčastějším nástrojem sociometrie je sociometrický dotazník, který nám umožňuje zmapovat sociální prostředí, porozumět mu a chápat ho. Pomáhá odhalit sociální role, které mají jednotliví členové ve skupině. Může pomoci odhalit počáteční nebo skrytou šikanu, agresory a oběti, vedoucího skupiny, oblíbené i neoblíbené žáky atd. Existují dotazníky, které může zadávat a vyhodnocovat jen odborník. Vedle toho existují standardizované dotazníky, které může zadávat i vyhodnocovat sám učitel. Vždy je potřeba vybrat správný dotazník odpovídající fyzickému a mentálnímu věku dětí. (Mikulová, 2010) Učitel může vykonat vlastní šetření pomocí jednoduchých otázek, za které žáci vyplňují odpovědi (jména spolužáků). Eibenová a Vincenciová (2012) uvádějí seznam otázek, který předkládaly žákům k vyplnění na začátku roku, kdy se staly jejich třídními učitelkami a poté znovu na konci školního roku. Dotazník sloužil ke zmapování vztahů ve třídě, ale zároveň k porovnání a sledování změn sociálních rolí jednotlivých žáků ve skupině, které vyplynuly z porovnání obou dotazníků. Tyto změny byly žákům na konci školního roku sděleny, a jak uvádí sama autorka „O tohle byl velký zájem.“. (Růžičková, 2012, s. 4950)
50
Příklady otázek, které mohou být v dotazníku: „Chodíš rád do školy kvůli spolužákům? Vždy – většinou ano – ani ne – nerad/a Chodíš rád do školy kvůli vzdělávání? Vždy – většinou ano – ani ne – nerad/a se učím S kým se bavíš? Se všemi – jen s někým – s jedním až dvěma – s nikým Kdo je tvůj nejlepší kamarád? S kým bys chtěl/a sedět v lavici? S kým bys chtěl/a být na pětilůžkovém pokoji na lyžařském výcviku? Na koho ve třídě by ses obrátil/a, potřeboval/a-li bys poradit? Kdo je ve třídě manuálně nejšikovnější? Kdo je podle tebe ve třídě nejvíce oblíbený? Dovedeš popsat proč? Kdo je nejlepší matematik? Kdo se nikdy s nikým nehádá? Koho je lehké rozčílit? Kdo je největší kliďas? Kdo se nejlépe chová k děvčatům? Kdo je ze třídy k tobě nehodnější?“ (Růžičková, 2012, s. 50) V praxi Sociometrický dotazník jsem využila při nástupu na měsíční zastupování třídní učitelky 3. třídy. Měl sloužit k hrubému zmapování vztahů ve třídě a k mé lepší orientaci v nich. Zajímalo mě, kdo je ve třídě oblíbený a kdo neoblíbený. Jelikož třída se skládala z 26 žáků, volila jsem metodu zpracování pomocí sociometrické matice. Žáci odpověděli na otázky: Koho by sis vzal s sebou na výlet nebo do kina? Koho by sis rozhodně nikdy nevzal s sebou na výlet nebo do kina? Odpovědi mohly tvořit maximálně 3 jména a minimálně 0 jmen. Nikdo se nezdržel odpovědi. Každý napsal vždy alespoň jednoho spolužáka u každé otázky.
51
Výsledek Z vytvořené tabulky (příloha č. 4) jsem zjistila následující výsledky. Žáci 1 a 6 byli nejvíce voleni v negativní otázce, naopak nejvíce volen v kladné otázce byl žák 10 s devíti body a žák 4 s pěti body. Vzájemné sympatie se objevily u 1-22, 2-24, 9-26 (chlapecké dvojice) a 4-8, 4-12, 4-23, 12-23, 21-23 (dívčí dvojice). Zajímavý vztah panoval mezi děvčaty 4, 12, 21, 23, který je znázorněn v obrázku A. Později jsem zjistila, že dívka 21 se přistěhovala a začala tedy chodit do třídy až tento školní rok. Vzájemné antipatie vyšly u dvojice dívek 25-26 a chlapců 19-23. Nejméně byl jmenovaný v odpovědích žák 11. Obrázek A 4
12
21
23
Reflexe Výsledky mi pomohly předem se zaměřit na jednotlivé žáky. V plnění některých příkazů a úkolů jsem se nejdříve zaměřila na třídou oblíbené žáky. Jakmile tito žáci přijali příkazy nebo byli ochotní vyplnit úkol, bylo snazší získat pro práci i zbytek skupiny. Sledovala jsem i vývoj čtveřice výše zmíněných dívek. Dívky 4 a 12 žárlily na dívku 21, zřejmě kvůli pevnému přátelství s dívkou 23. Proto jsem se v následujících týdnech zaměřila na téma přátelství. Bohužel, tuto situaci bylo potřeba řešit dlouhodoběji. O zmíněných vztazích jsem informovala třídní učitelku, když se vrátila zpět do školy. Také chlapce 1 a 6, kteří nebyli v kolektivu příliš oblíbeni, jsem sledovala. Velmi brzy se začal projevovat důvod tohoto výsledku. Žáci provokovali spolužáky a často nedělali, co měli. Informovala jsem se u učitelky paralelní třídy konkrétně na tyto dva žáky. Uvedla mě do situace. Žáci nedodržovali pravidla slušného chování, vyrušovali a jeden z nich měl již třídní důtku. Informace mi pomohly v tom, abych se na žáky více zaměřila a již od počátku byla důslednější v dodržování vhodného chování. I přes to jsem musela nakonec přejít ke komplexnějšímu řešení výchovných problémů.
52
Žák 11 se choval introvertně a příliš se nezapojoval do dění třídy. To vysvětlovalo malý výskyt jeho jména v odpovědích.
Diagnostika prostřednictvím hry Velkým kladem při diagnostice pomocí hry je to, že děti si neuvědomují, že učitel něco zjišťuje. Výsledky neovlivňuje nervozita z dosažených výsledků a dítě se chová přirozeně. Prostřednictvím hry učitel může získávat informace mimo jiné o kognitivních, sociálních, percepčních nebo motorických kompetencích dítěte. Cílem diagnostiky se může stát taktéž samotná hra nebo učitelova schopnost hru realizovat. (Raabe, 2011) Nejprve si musí učitel uvědomit, co chce zjišťovat. Dále musí vybrat hru, která je vhodná pro jeho záměr. V neposlední řadě si musí rozmyslet, o jak důkladnou diagnostiku půjde. Učitel nemůže diagnostikovat dítě na základě jedné hry, jedná se o delší proces. Ve hře si ale může učitel potvrzovat některé domněnky tím, že vystaví žáka do vhodné situace. Hra může být také jen jednou z metod v komplexnější diagnostice jednoho jevu. (Raabe, 2011)
V praxi Při běžné výuce v 1. třídě jsem zaznamenala, že někteří žáci mají obtíže s určováním stran. Ve třídě jsem však trávila jen týden praxe, a proto bylo obtížné, zorientovat se v úrovni těchto dovedností u jednotlivých žáků. Zvolila jsem tedy diagnostiku hrou, která žáky bavila, a proces hry byl pro ně přínosem. Zaměřila jsem se na pozorování pravolevé a prostorové orientace. První aktivita „Ztracený obraz“ je zábavnou hrou, kde učitel může objevit první známky nedostatečné prostorové orientace. „Honza řekl“ nám také může pomoci v pozorování některých obtíží. V této hře však můžeme ihned reagovat na chybu a opravit ji, což je určitě výhoda. Pomoci s pravolevou prostorovou orientací můžeme dítěti např. označením pravé ruky náramkem. Existuje také množství pracovních listů, kde dítě doplňuje, vybarvuje. Pomáhá také popisování obrázků nebo hra role komentátora („Tomáš bere do pravé ruky míček, ohýbá pravou nohu a hází. Trefuje pravou tyčku.“) apod.
53
Ztracený obraz Vášnivému sběrateli obrazů vykradli galerii. Jeden obraz měl pro něj obzvlášť velkou hodnotu, protože mu ho věnoval jeho syn. Policie se nabídla, že se obraz pokusí vypátrat. Potřebují však co nejdůkladnější nákres tohoto obrazu. Sběratel byl velmi rád a začal popisovat svůj obraz. Mezi policisty však chyběl zdatný malíř. Vybídneme děti, jestli by sběrateli nepomohly. Děti kreslí podle popisu sběratele. Na obraze byly 3 hlavní věci, a to strom a dva domy. Poslouchejte, jak byly na obraze umístěny. Uprostřed obrazu stál strom. Měl hnědý kmen a velkou korunu. Vlevo vedle stromu stál oranžový baráček se zelenou střechou. Vpravo od stromu stál hnědý baráček s modrou střechou. Levý baráček měl komín. Přímo nad stromem svítilo sluníčko. Před stromem rostla kytička se žlutými květy. Nad hnědým baráčkem byl modrý mráček. Po dokreslení obrázku (nezapomenout podepsat) vyzveme děti, aby si každý svůj obrázek umístil někde ve třídě tak, jako se rozvěšují inzeráty v případě, když někdo něco ztratí a hledá to. Díky vašim inzerátům po celém městě, se obraz brzy našel ve starém vetešnictví, kde ho zloděj narychlo prodal. Dětem ukážeme původní obraz, který se nalezl. Úkolem dětí bude přinést všechny inzeráty (obrazy), podle kterých bychom původní obraz mohli najít, tedy který je správně barevně a prostorově nakreslen.
Reflexe Aktivita děti velmi bavila a ptaly se na doplňkové otázky k samotnému příběhu. Je tedy dobré, když ho učitelka více domyslí nebo si ho napíše. Může příběh také zpracovat jako článek v novinách. Děti hledáním procvičují i zrakovou percepci. 6 obrázků zůstalo rozmístěných po třídě, z toho dva měly 4 chyby, tři 3 chyby a jeden měl chybu jen jednu. Tato informace mi sloužila k tomu, abych žáky s chybami pozorovala v budoucnu a zjistila, zda tyto chyby byly náhodné nebo mají problém s orientací.30
30
U dvou žáků se později při dalších úkolech prokázalo, že mají opravdu problém s orientací.
54
Pokud zůstanou v prostoru obrázky, které neodpovídají zadání, vždy najdeme něco, co se na obrázku povedlo, např. „Kubo, máš sice mráček nad špatným baráčkem, ale to sluníčko se ti opravdu povedlo.“. Nakonec všechny pochválíme. Honza řekl Učitelka (Honza) dává pokyny, které mají děti vykonat. Pokud řekne, že mají zvednout levou nohu, musí zvednout levou nohu, dokud zase nedá povel, aby daly levou nohu na zem. Úrovně hry můžeme stupňovat. 1. Učitelka zadává povely, kde je jedna strana a jedna část těla (Honza řekl: Zvedni levou nohu. Honza řekl: Otoč hlavu, aby ses díval doprava.). 2. Kombinace strana a části těla (Honza řekl: Pravou rukou chytni levý loket. Honza řekl: Levý ukazováček ruky se dotkne pravého palce u nohy). 3. Žáci poslouchají jen to, co řekne Honza. To, co neřekne Honza, nesmí udělat (Honza řekl: Chytni nos pravou rukou. – Žáci si chytnou nos. Chytni si nos pravou rukou. – Žáci nesmí nic udělat.). 4. Je vybrán žák, který hraje Honzu. Žáci při chybě vypadávají.
Reflexe Při této aktivitě můžeme dobře pozorovat, kdo má obtíže v pravolevé orientaci a zároveň může tato činnost sloužit jako její procvičování. Je však nutné zvolit vhodný postup. Původně jsem začala od 3. bodu zadání a polovina žáků úkol nezvládala. Proto jsem musela zvolit postupné seznamování se s hrou. Bylo vidět, že někteří žáci reagují opožděně, přestože hru vnímali a byli pozorní. Tímto jsem odhalila, kdo v této oblasti bude slabší a v dalších úkolech na tyto žáky mohu zaměřit pozornost při plnění úkolů a cvičení.
7.1.2 Praxe v řízení výchovy a vzdělávání ve třídě Učitel má povinnost vytvářet podmínky pro zdravý psychický a sociální vývoj dítěte v procesu výchovy a vzdělávání. Tyto podmínky vytváří úpravou prostředí, prací s jednotlivci i třídou jako skupinou, a dále prací s dalšími subjekty, které mohou ovlivňovat žáka. Náplň těchto povinností se nedá s jistotou úplně přesně vymezit, o to náročnější je hodnocení jejich plnění. Závisí na každém třídním učiteli, kolik času a úsilí bude věnovat udržování příznivých podmínek ve třídě. 55
„Základní činitel ovlivňující fungování žáků ve třídě je učitel.“ (Mertin, 2010, s. 193) Kasíková (2011) uvádí, že pro dosahování výchovně vzdělávacích cílů, je nezbytné, aby učitel disponoval manažerskými dovednostmi. V rámci managementu třídy učitel vytváří podmínky příznivé pro zapojení žáků do třídních aktivit. (Kasíková, Vališová, 2011, s. 236) Kizlik uvádí 4 věci, které jsou pro vedení třídy zásadní. 1. „Učitel si musí ujasnit, co chce a nechce. Určí si své hranice. 2. Ukáže a řekne žákům to, co od nich očekává. 3. Pokud žák neporušuje hranice a dělá to, co učitel chce, měla by následovat pochvala a ocenění (ne odměna). 4. Pokud žák neplní to, co se po něm žádá, učitel na situaci musí ihned zareagovat a vyřešit ji odpovídajícím způsobem.“ (Kizlik, 2015) Stanovení pravidel třídy Pokud učitel ztratí kontrolu nad třídou, velmi obtížně ji získává zpět. Proto je stěžejní první kontakt se třídou a práce s ní v prvním období. Nezáleží na tom, zda se jedná o první třídu, převzetí třídy po kolegovi nebo dozor nad třídou pouze po dobu určitého období. Vždy by si měl učitel s dětmi vyjasnit pravidla, která mají zadaná, případně je doplnit o své požadavky, nebo stanovit pravidla nová. „Pro edukaci je důležitá oblast slušného chování. Žáci si vytvářejí hranice, jejichž překročení znamená trest, ale zároveň vědí, že když je budou dodržovat, jsou v bezpečí a mohou očekávat pozitivní odezvu od učitele.“ (kol. autorů, 2010, s. 195) Mertin (2010) doporučuje dodržovat několik základních zásad při stanovování pravidel. -
Děti se podílejí na vytváření pravidel v míře, která odpovídá jejich věku.
-
Děti by si pravidla měly odsouhlasit – formálně, neformálně.
-
Učitelovo vedení při vybírání pravidel je vhodné. Promítá své zkušenosti, směřuje děti k pravidlům, která jsou stěžejní i pro něj.
-
Pravidla by měla být formulována konkrétně (př. při vyučování budeme hodní = pokud budu chtít v hodině něco říct, přihlásím se).
-
Snažit se pravidla formulovat pozitivně (př. nebudu brát věci, které mi nepatří = cizí věci si půjčím jen se souhlasem vlastníka).
-
Již osvojené pravidlo, které je prakticky dodržováno, může být ze seznamu odebráno, případně nahrazeno novým pravidlem. 56
V praxi Třída:
3.
Počet žáků:
26
Problém:
S příchodem nové učitelky (mě) žáci začali zkoušet, kam až mohou zajít v porušování pravidel třídy i slušného chování.
Příklad konkrétních situací: Žáci učitelce radili, co má dělat, co má dělat jinak a co naopak dělat nemá. Narušovali hodinu častým odchodem na toaletu. Porušení pravidel, která si stanovila třída (neskákat si do řeči, nerušit ostatní při práci, nevykřikovat).
57
V rámci hodiny prvouky Cíl hodiny: Jasně formulovat pravidla třídy a pochopit, proč se mají dodržovat. Klíčové kompetence: Žák rozvíjí kompetence komunikativní, k řešení problémů, k učení, sociální a personální. Pomůcky: sepsaná pravidla třídy 1min.
Zahájení, uvedení do hodiny, sednutí do kroužku.
3min.
Přemýšlení nad zněním dosavadních pravidel třídy.
3min.
Vyjmenování pravidel třídy – nejprve slovo těm, kteří je nedodržují.
10min.
Diskuse o jednotlivých pravidlech, zda jsou dodržovaná či ne. Co spadá pod jednotlivá pravidla např. nerušit ostatní při práci (čím vším je můžeme rušit).
5min.
Aktualizovat seznam pravidel – vynechat fakticky dodržovaná pravidla, žáci vymyslí případně nová.
3min.
Má pravidla – co se mi líbí, co se mi nelíbí.
4min.
Jaké pravidlo je pro tebe nejtěžší dodržovat a proč? – Žáci se zamyslí nad otázkou a napíšou odpověď na papír. Spočítáme jednotlivé odpovědi a zjistíme nejobtížněji dodržované pravidlo.
4min.
Co můžeme udělat pro to, abychom toto zvládli dodržovat. Co má udělat učitelka, pokud je pravidlo porušeno.
3min.
Vytvoření 6 skupinek po 4-5 žácích. Rozstříhaných 6 obrázků. Každý na 4 díly31. Každý žák si vylosuje jeden dílek a když mají vylosováno všichni, musí bez mluvení najít svojí skupinu tak, že sestaví ve skupině dohromady jeden obrázek.
4min.
Na obrázku je situace ve školní třídě, kde dochází k porušování jednoho nebo více pravidel. Na tabuli napsat otázky Jaká pravidla jsou porušována? Co může být důsledkem takového chování? Jak by měla zareagovat učitelka?
5min.
Každá skupina představí svůj obrázek a sdělí ostatním, na jakých odpovědích se skupina shodla. Třída vyjádří souhlas nebo nesouhlas a případně doplní o další nápady.
31
Na místě je možnost některé díly rozstřihnout tak, aby skládanka měla 5 kusů.
58
Výsledek Polovina žáků příliš pravidla třídy neznala, proto jsme se věnovali delší dobu jejich vyjmenování a pochopení toho, co pravidla obnášejí. Právě ti žáci, kteří mají největší problém s dodržováním pravidel, se do diskuse příliš nezapojovali. Musela jsem je do diskuse vždy vtáhnout cílenou otázkou přímo na ně. Aktualizovali jsme seznam pravidel – vynechali fakticky dodržovaná pravidla a připsali nová. S žáky jsem se dohodla, že porušování pravidel budu do konce tohoto týdne řešit tak, že budu chtít po tom, kdo pravidla poruší, vysvětlení, jaké pravidlo a proč porušil. Od začátku dalšího týdne budu jako třídní rozhodčí. Pokud žák překročí pravidlo několikrát po sobě, dostane žlutou kartu a pokud poté poruší pravidlo znovu, dostává červenou kartu a pracovní cvičení navíc k domácímu úkolu (domácí úkoly tvoří většinou doplnění práce, kterou žák nestihl, nebo jednoduché úkoly). Poté může opět získat žlutou kartu.
Reflexe První týden mým záměrem bylo to, abych dětem důsledně připomínala, co je proti pravidlům. Druhý týden bylo hned první den rozdáno několik karet. Vždy jsem se snažila tvářit přísně a hledět žákovi přímo do očí. Jakub si v pondělí odnesl domů tři krátká cvičení navíc, která jsem požadovala podepsat od rodičů. Také žáci, kteří neměli žádnou červenou kartu, měli jistá privilegia (jít první v řadě na tělocvik, přinést pomůcky, zvolit si prvního hráče do týmu, rozdat sešity, smazat tabuli apod.) Tato činnost mi přidala práci, jelikož jsem musela důsledně sledovat dodržování pravidel. Poprosila jsem i žáky, aby se snažili hlídat navzájem. Nechtěla jsem, aby na sebe žalovali, ale mohli tiše spolužáka sami upozornit, že dělá něco, co je proti pravidlům, a tak ho uchránit před získáním žluté karty. Toto vcelku jednoduché pravidlo se ujalo a rozšířilo. Důslednost v dodržování pravidel mi zpočátku zabírala čas z výuky. Po třech týdnech žáci pravidla přijali a hlídali se navzájem v jejich dodržování. Nyní, když jsem nemusela několikrát za hodinu napomínat žáky, aby se zklidnili, žáci nenarušovali výuku svými odchody na toaletu apod., se výuka stala plynulejší, žáci byli soustředěnější při své práci a celkové zklidnění přispělo ke zlepšení klimatu třídy. Žáci také pochopili mou úlohu ve třídě. Došli jsme ke společnému závěru, že některé zvyklosti, které byly pro žáky důležité, zachovám, a oni budou přijímat mé nové, 59
nikoliv horší, postupy. Díky tomu jsem se cítila v zadávání pokynů jistější a o způsobu jejich zadávání a výběru postupů jsem nebyla ochotna se žáky dále polemizovat. Řešení výchovných problémů Existuje mnoho dětí, jejichž výchovné problémy jsou pouze důsledkem problémů v oblasti zdraví duševního i tělesného, rodinných vztahů apod.32 Avšak také velká část případů špatného chování je u dětí, které se chovají nevhodně bez závažné příčiny, uvědomují si své činy a mnohdy i jejich důsledky. Učitel by měl důsledně dbát na dodržování pravidel, jež jsou dána neformálně i formálně, která jsou uvedena ve školních normách i v seznamu třídních pravidel. S tímto se pojí i sankce za prohřešky proti těmto pravidlům. „Podoba sankce závisí na věku žáků, klimatu ve třídě, dosavadních zvyklostech a představách učitele. Za běžné prohřešky proti slušnému chování preferujeme jednoduše proveditelné signály – dítě řekne: promiň, protivníci si podají ruce apod. U jiných prohřešků proti pravidlům se dítě nemusí omlouvat, stačí, když přestane dělat, co nemá a začne dělat, co má.“(Kol. autorů, 2010, s. 197) Učitel může dosáhnout nápravy situace, kdy dítě porušuje pravidla, neverbálně (pohled, dotek) nebo verbálně (napomenutí). Může také učinit takové kroky, aby se situace neopakovala (přesazení žáka, odebrání výhod, vypracování úkolu navíc atd.) Čapek (2014) uvádí čtyři nejdůležitější zásady při udělování trestu: 1) přesné vymezení pravidel 2) úměrnost trestu 3) stejná spravedlnost pro všechny 4) trest jako cesta k nápravě Tématu udělování odměn není věnováno v literatuře tolik prostoru jako trestům, ale přesto je důležité. „Pravdou také je, že pochvalou se téměř nic nemůže zkazit a učitelé by měli velmi dobře vědět, jak chválit a odměňovat své žáky.“(Čapek, 2014, s. 50) Vědci prokázali, že odměny motivují děti k lepším výkonům než tresty.33 Mladší děti reagují na pochvalu a odměnu citlivěji než dospělí. (Belsky, 2008)
32
V úvodu jsem vymezila další povinnosti třídního učitele, které musí brát v potaz než začne dělat závěry, jako je například získávání a udržování si přehledu o osobnostních zvláštnostech žáků třídy a o jejich rodinném zázemí, sledování a vyhodnocování vývoj žáků po všech stránkách 33 Naopak mladých lidí 18-25 let zjistili, že je více motivuje trest nebo jeho hrozba.
60
V Praxi Využití pozitivního hodnocení při řešení kázeňských problémů Třída:
3.
Počet žáků:
26
Příklad konkrétní situace: Žák za opakované špatné chování o přestávkách dostal trest od jiné učitelky (bez mé přítomnosti), který plnil o přestávce. Trest spočíval v přepisu vět. Problém:
Nevhodně zvolený trest z důvodu, že žák věnuje svou pozornost trestu většinu přestávky a není schopen udržet v následující hodině plnou pozornost po delší dobu. Žáka tento trest nemotivuje. Nevhodné chování žáků o přestávce.
Cíl 1. Promluvit si s učitelkou. Poprosila jsem kolegyni, jestli by mohla v případě zpozorování nevhodného chování, děti napomenout a sdělit jim, že předá informaci třídní učitelce. 2. Vymyslet vhodný způsob řešení kázeňských problémů. Pokud mi bude nahlášeno nevhodné chování, věnuji na začátku hodiny čas k objasnění toho, co a proč se stalo. Budu klást důraz na to, jak se mi toto chování nelíbí a proč se mi nelíbí. Také uvedu důvod, proč se tyto činnosti nedělají (např. Co se může vše stát při pobíhání ve třídě? Proč neházíme předměty?) 3. Eliminovat četnost kázeňských přestupků. Každý žák dostane ke svému jménu 5 bodů. Cílem je udržet si tyto body po určité časové období (1 týden). Tyto body mají žáci za své chování o přestávce. Nyní jsou všichni na stejné úrovni. Kdybych v tu chvíli udělovala pochvaly, udělila bych je všem. Klást důraz na informaci, že pochvalu za chování může dostat opravdu každý. Přesně vymezit, za co mohou žáci body ztratit, aby pochopili, že studijní výsledky na to nemají vliv a že na hodnocení chování se budou podílet všichni ve třídě, nejen já.
61
Reflexe Žákům se zdálo 5 bodů málo, proto jsme počet bodů navýšili na 6. Musím konstatovat, že jistý posun nastal, i když ne v takové míře, jak jsem očekávala. Oba problémoví žáci měli na konci týdne 2 body, a to díky velké toleranci. Při vyhodnocení ale i oni dostali pochvalu do notýsku, ačkoliv ne tak velkou, jako žáci s 5 nebo 6 body. To nebránilo tomu žáky pochválit a upozornit je, že nyní mají zase 6 bodů, které mohou znamenat další pochvalu na konci týdne. Tentokrát jsem ale stanovila pro získání pochvaly hranici tří bodů (v dalším týdnu se hranice opět posunula). Hodnocení kázně celou třídou S dvěma žáky 5. třídy byla započata náprava jejich chování. Jeden žák provokoval své spolužáky, dělal jim naschvály. Druhý řešil konflikty se spolužáky vulgárními nadávkami, které občas přešly až k agresi. Tyto problémy řešila třídní učitelka při třídnických hodinách jednotlivě s žáky i s jejich rodiči za přítomnosti žáků. Společně pracovali na nápravě. Protože toto chování hodně ovlivňovalo třídní klima, pracovala učitelka i ve třídě s žáky, kterým vysvětlila, jaký mají kluci problém a jak se mají chovat v případě, když se k nim budou chovat nevhodným způsobem34.
Pravidla Vyberou se žáci, kteří jsou v procesu nápravy chování. Postaví se čelem ke zdi a zády ke zbylým spolužákům tak, aby na ně neviděli. Spolužáci jsou vyzváni, aby si stoupli za toho, o kom si myslí, že udělal větší pokrok v nápravě jeho chování, rozmysleli si, proč si to myslí, a uvedli příklady konkrétních situací. Když již všichni stojí rozmístěni, učitelka si stoupne tak, aby na ni oba žáci viděli, a ptá se jich, kolik myslí, že za nimi stojí spolužáků a proč. Poté se oba mohou otočit. Následuje debata, ve které se vyjadřují spolužáci nejprve k tomu, proč si stoupli za tohoto žáka. Poté se řeší to, z jakých důvodů si nestoupli za žáka druhého. Na konci učitelka shrne to, co bylo řečeno (v čem se žáci zlepšili, na čem je potřeba ještě pracovat).
34
Př.: Sdělit mu, že jim jeho chování není příjemné. Pokud to bude možné, přesunout se na jiné místo. Požádat o pomoc učitelku. Nabídnout mu, že mohou o problému promluvit před třídou.
62
Reflexe Tuto aktivitu učitelka zařadila proto, že u prvního žáka (dále jen X) byl vidět pokrok i snaha, u druhého (dále jen Y) ale k žádnému velkému pokroku nedošlo. Ačkoli za Y stáli v zástupu někteří spolužáci, bylo jich viditelně méně, než u X. Pro žáka X to bylo jistě povzbuzení a forma pochvaly. Učitelka vedla hodinu a směřovala otázky tak, že pro Y nebyl výsledek demotivující, ale naopak motivující pro to, aby se zlepšil. Žáci této třídy jsou zvyklí komunikovat, proto jim nedělalo problém vyjádřit své pocity a postřehy. Je žádoucí, aby se X a Y dozvěděli i názory spolužáků a nejen učitelky. Tuto aktivitu lze jistě zařadit, i když žáci nemají tak odlišné výsledky. Slouží ke zmapování pokroku žáků ze strany spolužáků. Nepostradatelné v této aktivitě je správné vedení. Organizace třídnických hodin Některé školy vědí, jaký je přínos třídnických hodin pro práci s třídním kolektivem a mají dokonce oficiálně zařazené třídnické hodiny do rozvrhu. Jiní učitelé musí třídnické hodiny zařazovat podle uvážení. Nemusí je zařazovat každý týden, ale minimálně alespoň jednou měsíčně. Dále se nedoporučuje realizovat je nultou nebo poslední hodinu. (Kol. autorů, 2010, s. 205-206) Náplň třídnické hodiny nespočívá jen v řešení provozních záležitostí, ale při správném vedení dochází prostřednictvím různých aktivit k seznamování a stmelování, rozvíjení specifických dovedností (např. tolerance, odpovědnosti, spolupráce). V třídnických hodinách se řeší vztahy ve třídě, také má učitel prostor na diagnostickou činnost (může sledovat vztahy, klima apod.). Dále se učitel může věnovat prevenci specifických jevů, např. šikany. Rozvržení obsahu budoucích hodin může mít učitel předem připravené, ale vždy by mělo mít přednost řešení a reagování na aktuální dění ve třídě. Dubec uvádí některé postupy, které se mu osvědčily při vedení třídnických hodin. „pravidlo STOP“ – V třídnických hodinách se může objevit aktivita, která není žákovi
příjemná
z mnoha
důvodů.
Toto
učitel
nemůže
předvídat.
Proto umožníme žákům od této aktivity odstoupit. Tedy žák použije slovíčko STOP a tím vystoupí z aktivity bez udání důvodů. Stává se nezúčastněným pozorovatelem. Dotazy až po kompletním zadání – S žáky zavedeme toto pravidlo, aby se neptali na to, co by jim bylo v další minutě stejně sděleno. 63
Učitel by měl mít pouze provázející roli a případně usměrňovat počínání žáků. Učitel by měl přemýšlet nad tím, jak postupovat při řešení problémů třídy a dokázat se vypořádat s problémovými situacemi, které mohou vzniknout při plnění aktivit (neaktivita žáků, negativní vzájemná reakce, zdlouhavá reflexe atd.) Třídnické hodiny by měly mít jistý rituál, kterým se hodina zahájí a zakončí. Učitel může mít zásobu aktivizujících činností i naopak zklidňujících aktivit, které jsou časově nenáročné, realizovatelné bez složité přípravy a lze je zařadit v případě potřeby. Dále se mohou v třídnických hodinách objevovat seznamovací aktivity, aktivity pro rozvoj vztahů ve třídě nebo vyjádření pocitů, aktivity pro řešení aktuálních problémů ve třídě, různé techniky reflexe atd.
64
V praxi Třída: 3.
Počet žáků: 26
Třídnická hodina Cíl hodiny: Uvědomit si své dobré vlastnosti a odlišnost vnímání jednotlivých lidí. Klíčové kompetence: Žák rozvíjí kompetence komunikativní, k řešení problémů, k učení, sociální a personální. Pomůcky: Slovník cizích slov, Slovník spisovného jazyka českého, papíry, tužka, tabule, izolepa 1 min.
Zahájení – pozdravení, přesunutí na koberec
6-8
Kouzelný kamínek – Může mluvit jen ten, kdo drží kouzelný kamínek.
min.
Ten se posouvá od jednoho žáka k dalšímu. Kdo drží kamínek, řekne, na co se dnešní den těší (co udělá, koho potká, co sní atd.)
2 min.
Vysvětlení, co máme za hodinu a jaká máme pravidla
4 min.
Brainstorming – Říkáme si s dětmi, které dobré vlastnosti máme na lidech rádi – všechny vlastnosti zapisujeme na tabuli. Ty, kterým nerozumíme nebo nevíme, co přesně znamenají, si vysvětlíme, případně dohledáme ve slovníku.
5 min.
Každý dostane papír a napíše na jednu stranu 3 dobré vlastnosti, které si myslí, že má.
5 min.
Listy na zádech – Při hře jde o zhodnocení toho, jak vnímáme sami sebe a jak nás vnímá okolí. Papír, na který si žáci napsali obyčejnou tužkou (aby písmo neprosvítalo) své kladné vlastnosti, jim připevním na záda tak, aby popsaná strana byla skrytá. Děti mají za úkol chodit po třídě a psát kamarádům kladné vlastnosti, které se myslí, že spolužáci mají. Po uplynutí času35 si děti mohou list papíru ze zad sundat a porovnat, co jim napsali spolužáci s tím, co o sobě napsali oni sami. (Šimanovský, 2008, s. 97)
5 min.
Reflexe – Sedneme si do kruhu, a kdo bude chtít, může přečíst svůj list papíru. Debata o tom, jak se vlastnosti na jednotlivých stranách papíru shodovaly, s čím dotyčný souhlasí a s čím nesouhlasí, proč žáci vybrali takové vlastnosti pro spolužáka, čím se vlastnost projevuje atd. Jaké žákům dělalo problémy napsat své dobré vlastnosti a proč? Jak se jim psaly vlastnosti spolužákům.
1 min. 35
Osvěžení – „Cítíte děti to teplo? Když je teplo nebo vydýchaný vzduch, chce podle potřeby a rychlosti žáků
65
se nám někdy spát a nechce se nám nic dělat. A co pomůže, aby byl venku lepší vzduch? Ano, když zaprší. To se hned můžeme z plných plic nadechnout a osvěženi se pustit do další práce.“ Žáci si vezmou obyčejné tužky a sednou si do kruhu na lino (ne na koberec). Neořezanou stranou tužky budou klepat o lino podle příběhu, který budu vyprávět. Intenzitou a rychlostí klepání projdeme s dětmi od poprchávání, mrholení, slabého deště, silného deště a bouřky k opětovnému slábnutí deště, až déšť úplně přestane. Na závěr se zhluboka nadechneme „čerstvého vzduchu“. 8 min.
Inzerát na nejlepšího spolužáka Připomenout si zásady inzerátu36. Pro nás bude momentálně nejdůležitější zásada strohého, jasného a výstižného vyjadřování. Jaké by měl mít vlastnosti nejlepší kamarád/ka? Navedeme děti na věci, které mohou zmínit, např. vlastnosti (viz. navázání na hru Listy na zádech), co by určitě neměl dělat, co by měl umět atd. Necháme dětem čas napsat co nejstručněji, jaký by měl být jejich spolužák.37 (Šimanovský, 2008, s. 111)
5 min.
Reflexe – Opět sednout do kruhu. Kdo chce, může přečíst svůj inzerát. Vedeme s dětmi debatu a směřujeme ji doplňkovými otázkami. Je možné, aby byl někdo dokonalý? Může být vaším dobrý kamarádem někdo, kdo má nějaké špatné vlastnosti? Jsou nějaké vlastnosti, které netolerujete/nesnesete? Může být jeden člověk pro někoho dokonalý a pro druhého ne? Jak se chovat, když nám nějaká vlastnost, nebo činnost od druhého není příjemná?
3min.
Závěr Teploměr – Vyznačíme čáru mezi lavicemi. Na jeden konec umístíme obrázek smajlíka a na druhý konec mračouna. Žáci se mají postavit na čáru podle toho, jaký mají pocit z dnešní odvedené práce.
36
Tuto aktivitu jsem zvolila i z toho důvodu, že jsme inzerát probírali v hodinách českého jazyka. Pokud by se děti rozepisovaly, stanovila bych cenu jednoho slova (př. 1 Kč) a dala jim maximální částku na utracení (př. 50 Kč). 37
66
Reflexe Připravit si třídnickou hodinu, pokud děti neznáte, je obtížné, protože nevíte o jejich zvláštnostech, neodhadnete reakce apod. Z tohoto důvodu jsem měla připravené možné úpravy zadání a jiné aktivity, které by se daly zařadit, pokud by třída nespolupracovala. Také jsem nemohla reagovat na aktuální situaci ve třídě ani na vztahy mezi žáky. Třídní učitelka zařazuje třídnické hodiny dle potřeb, někdy jsou 3 třídnické hodiny v měsíci, jindy jen jedna. Tedy reaguje jen na aktuální situaci nebo třídnickou hodinu zařadí, pokud potřebuje vyřídit nějaké časově náročnější provozní záležitosti. Hodina proběhla podle mé přípravy. Z počátku byly děti zakřiknuté, příliš nekomunikovaly, ale to bylo nejspíš způsobeno mnou, jakožto ne zcela známým člověkem. Postupně se ale děti rozmluvily a musela jsem je naopak usměrňovat, abychom přešli k další činnosti. Kouzelný kamínek – zde byly děti ještě zakřiknuté, tedy jsem se jich musela více vyptávat, aktivita se proto trochu prodloužila. Listy na zádech – velký přínos byl brainstorming, který této činnosti předcházel. Děti tak měly z čeho vybírat a neopakovaly se stále stejné vlastnosti. Určitě jim tento výpis vlastností pomohl i u psaní svých tří dobrých vlastností, protože když jsem tuto činnost dělala s dětmi (8-10 let) a nepředcházel jí brainstorming, trvalo jim to hodně dlouho a musela jsem každému zvlášť radit a pokládat doplňující otázky. Při reflexi tak většina chtěla číst své papíry a pochlubit se svými dobrými vlastnostmi. Osvěžení – Tuto aktivitu mám já osobně ráda, protože je rychlá, nemusí se příliš vysvětlovat a používám ji při přechodu z jedné činnosti do jiné, jako takové vyčištění mysli. Tedy proto jsem zvolila název Osvěžení. Aktivita opravdu nezabrala více než 2min. i s usazením na vhodné místo a děti velmi bavila. Inzerát
– Protože jsem viděla, že se děti rozmluvily a musela jsem spíše usměrňovat jejich nadšení, než je povzbuzovat, hned od začátku jsem kladla velký důraz na to, že sdělení v inzerátu je krátké a výstižné. Motivovala jsem tím, že každé slovo stojí peníze a oni chtějí ušetřit. To postačilo k tomu, aby děti pečlivě vybíraly, co do inzerátu dají.
67
Reflexe této činnosti probíhala výborně. Většinou mívám připravené otázky, abych děti donutila něco říct, ale v tomto případě sloužily spíše jako posuvný prvek k dalšímu tématu. Teploměr – nikdo ze žáků nebyl v druhé polovině blíže k mračounovi. Další činnosti využitelné nejen v třídnických hodinách Aktivity vyzkoušené v praxi, jejichž prostřednictvím plní třídní učitel povinnosti, které zahrnují oblast řízení výchovy, vzdělávání a diagnostiky. Nejen, že sleduje chování třídy a reaguje na něj a zajišťuje prevenci šikany, zjišťuje nastalou šikanu a jiných patologických jevů, ale také je může využít k diagnostice. Strom pocitů Pomůcky: Strom s větvemi namalovaný na velkém archu balicího papíru, čtvrtka, magnety nebo jiný způsob úchytu, pastelky, nůžky.
Postup Dětem představíme kouzelný strom. Strom je listnatý, ale neroste na něm jen jeden druh listí, ale spousta druhů listí různých barev a tvarů. Poprosíme děti, aby nám pomohly strom zaplnit lístečky.38 Každý si vytvoří jeden svůj kouzelný lísteček (oboustranný). Poté, co každý má hotový svůj lísteček, rozložíme strom na zem, děti na něj položí svůj lísteček a sednou si kolem. Strom je kouzelný proto, že dobře ví, jak se kdo cítí. Každá větev totiž označuje jiný pocit. Ptáme se dětí, jestli vědí, co která větev znamená. Společně si s dětmi větve pojmenujeme kladnými i zápornými dojmy, které můžeme pociťovat ve škole. Po pojmenování větví vyzveme žáky, aby přiložili lísteček na větev podle toho, jak se zrovna cítí, a hovoříme o jejich pocitech. Strom vyvěsíme na magnetickou tabuli a lístky přichytíme magnetem nebo lepicí gumou, pokud máme jiný podklad než magnetickou tabuli.
38
Dbáme na vhodnou velikost.
68
Reflexe Vytvořila jsem strom s devíti velkými větvemi a pověděla jsem dětem pohádku O stromu, který věděl, jak se cítíme. Důležitá pro mne byla motivace. Děti dělaly lístečky, aby pomohly stromu, a on jim odhalil své tajemství. Poté, kdy už měl každý lísteček z obou stran vymalovaný, se žáci na jednu stranu čitelně podepsali. Když měl každý z žáků lísteček na stromě, mohl jim strom sdělit jednotlivé pocity, které střežily větve. Pocity jsem měla předem napsané, ale byla jsem ochotná volbu i trochu upravit, pokud by děti měly dobrý nápad. Děti měly uhodnout, jaké pocity větve skrývají. Tedy vedli jsme debatu o tom, jak se ve škole můžeme cítit. Na prvních pár pocitů, jako je štěstí a smutek, přišly děti hned. Pak jsem jim dávala návodné otázky, např. Když nás někdo naštve, tak se cítíme jak? Když jste udělali něco, co se nesmí, tak se cítíte? Když vás něco nebaví, tak jste jací? apod. Po odhalení některého pocitu, jsem větve ihned popisovala. Když jsme popsali všechny větve, požádala jsem děti, aby umístily svůj lísteček na tu větev, jak se právě cítí. Také jsem jim řekla, že pokud chtějí, mohou nechat vidět své jméno, aby každý věděl, jaké mají pocity, nebo lísteček otočit, aby jméno zůstalo skryté. Hodně lístečků bylo připevněno u pocitu spokojený, jeden lísteček byl u znuděný, 3 lístečky u šťastný a několik lístečků zůstalo mimo strom (někdy se stane, že se člověk necítí ani příjemně, ani nepříjemně, nic mu nevadí, ale nic ho také nenadchlo). Strom jsme si vyvěsili na místo, kam děti dosáhnou, a dohodli jsme se, že lístečky budeme měnit jen poté, až řeknu, že se mají stromu jít svěřit. Reflexe: Strom mi nejednou posloužil k zhodnocení nějaké činnosti nebo celé hodiny. Využívala jsem ho při řešení sporů, ale i po jejich vyřešení a u významnějších událostí, které třída zažila. Sloužil dětem nejen ke svému vyjádření (protože ne vždy mohou vyjádřit svůj názor všichni), ale i jako zpětná vazba pro mě jakožto učitelku. Mám rád/a, nemám rád/a Hráči po kruhu doplňují, každý dle svého, konec následujících vět: Mám rád/a… Nemám rád/a… 69
Líbí se mi, když… Nelíbí se mi, když… Rád/a trávím čas s… Opravdu příjemně se cítím… Nepříjemně se cítím… Těším se na… Poslední doplňující věta by měla být vždy pozitivní. Hra by měla mít spád. Můžeme se zastavit u zajímavých odpovědí, nebo pokud máme důvod se zeptat. (Šimanovský, 2008, s. 133)
Reflexe Šimanovský (2008) uvádí u této hry, že jasné vyjádření nebo pojmenování pravých pocitů přináší úlevu, někdy také lepší náhled na situaci. Je pro druhé jasnou informací, co si dotyčný přeje i co nechce. Tuto hru zařazuji, když vidím, že jsou žáci unavení a práce jim nejde. Většinou se tak stává ke konci týdne. Je to nenáročná hra na čas i přípravu, kdy se zapojí každý. Osvědčilo se mi nechat dětem půl minuty na rozmyšlenou před tím, než začneme věty doplňovat. Poté hra probíhá plynuleji. V této hře nechávám více prostoru introvertním jedincům. Když hru zařazuji v jedné třídě pravidelně, introvertní děti vědí, co hra obnáší, a jsou více otevření a ochotní něco o sobě sdělit. Telegraf Třída: 3 Počet dětí: 26 Pomůcky: čtvercová síť se souřadnicemi, šifra, tužka, papír, prostor Zadání Cílem této hry, je rozluštit šifru v co nejkratším možném čase. Skupina max. po šesti žácích39 se rozdělí na dvě skupinky. Jedna skupina dostane čtvercovou síť se souřadnicemi (obrázek A). Souřadnice se vždy skládá z číslice a písmena. Vedením přímek na sebe kolmých nalezneme v jejich průsečíku hledané písmeno, které je třeba
39
Minimální počet na realizaci jsou 4 hráči.
70
doplnit pod příslušnou souřadnici v šifře (obrázek B). 1. skupina dostává zašifrovanou zprávu a 2. skupina dostává čtvercovou síť se souřadnicemi. Navzájem skupiny neznají své materiály. Skupiny jsou od sebe daleko tak, aby se žáci neslyšeli40. 1. skupina pošle souřadnici, ke které chtějí znát správné písmeno. 2. skupina vyhledá souřadnici a zašle správné písmeno, které si 1. skupina zaznamená. Před rozdáním materiálů mají skupiny 15min. na dohodnutí strategie a signálů. Několik hlavních pravidel: -
Dorozumíváme se těly. Prstová abeceda je zakázána.
-
Ukazování je statické, ne dynamické.
-
Na odevzdání je jen jeden pokus. Odevzdáváte ve chvíli, kdy máte šifru přepsanou na prázdném papíře a po odevzdání již nelze nic měnit.
-
Měří se vám čas i správnost.
-
Tato hra je u dětí velmi oblíbená. Jelikož lze snadno upravovat obtížnost, je vhodná pro všechny, kteří umí větší množství písmen abecedy.
-
Při této hře trénují žáci komunikaci, spolupráci, trpělivost. Rozvíjí svou kreativitu, tvořivé myšlení, představivost.
Reflexe V roli učitelky jsem pozorovala spolupráci mezi dětmi. Vytvořila jsem náhodně 5 skupinek vždy po pěti, jednu po šesti žácích. Hrály nejprve 2 skupinky a v dalším kole zbylé 3. Skupinky, co právě nehrály, měly jinou činnost. V této hře, ač jde o skupinovou práci, jsem nikdy nezažila hádky. Ani v tomto případě se žádné nekonaly. Žáci si nejprve zvolili, jakým způsobem se budou dorozumívat. V každé skupině se dohodli na téměř stejném postupu, jen způsob, jak k němu došli, byl více či méně odlišný. Úlohy zapisovače se zhostil vždy jeden ze skupiny bez větších dohadů. Děti se doplňovaly. Když bylo potřeba zapojení zapisovatele, ochotně tak učinil. -
Měla jsem obavu o jednu náhodně vylosovanou skupinku, kde se setkali dva temperamentní žáci Vojta a Láďa. Kupodivu zůstali spolu i ve skupince, která luštila šifry. Kluci byli natolik zaujatí hrou, že neměli čas na nějaké hádky a rozepře.
40
Realizovali jsme toto přes prosklenou stěnu domu, která výborně posloužila jako tlumič. Nebylo třeba velké vzdálenosti.
71
Poté, co všichni vyluštili své šifry, svolala jsem je k vyhlášení. Nejprve mě ale
-
zajímalo, jak se jim ve skupince spolupracovalo a jak je hra bavila. Odezva byla od všech pozitivní. Obrázek A
I D R B . I Č O
1 3 5 6 7 8 9
J J Y , P H F Z
K ? Ř A T L G U
L Č N K E C W Q
M S ! Š V M X Í
Obrázek B J6
I9
L3
M9
L5
7.2 Informační činnost Učitel komunikuje s žáky, které informuje o organizaci školního roku, rozvrhu a jeho změnách, evidenci učebnic a o zacházení s nimi, o třídních schůzkách, chování, akcích školy, volnočasových aktivitách, jejich studijních výsledcích a o mnoha dalších věcech spojených s vyučováním a životem školy. (Podlahová, 2004) V rámci informačních činností třídní učitel má povinnost: informovat žáka o jeho hodnocení informovat žáka o udělení pochvaly nebo postihu provádět poučení žáků o BOZP a PO seznámit žáky se školním řádem seznámit žáky s pravidly chování o přestávkách, během školních akcí, o prázdninách apod. provádět poučení o pravidlech bezpečného chování poučit žáky před prázdninami poučit žáky o tom, jak se chovat při úrazu informovat žáky o změnách, které se jich týkají (rozvrh, mimoškolní akce apod.) 72
Hodnocení Hodnocení je upraveno Vyhláškou č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání, včetně předem stanovených kritérií, která uvádí, že bližší informace jsou obsaženy ve školním řádu škol. Protože je hodnocení a jeho forma důležitou součástí školní docházky, zabývá se jím mnoho publikací a článků. Není třeba zdůrazňovat, že na 1. stupni ZŠ je hodnocení o to důležitější. Výhodou při hodnocení na 1. stupni základní školy, je vztah třídního učitele k žákům jeho třídy. Třídní učitel žáky dobře zná, může pozorovat jejich vývoj, pokroky, to jak se snaží, jak přistupují k práci atd. Může tedy lépe uplatnit individuální přístup v hodnocení lépe než jiný učitel. Je třeba mít na paměti, že hodnocením můžeme motivovat, ale i demotivovat žákovo studijní snažení. Jak uvádí Kolář a Šikulová (2009) motivační funkce je dokonce tou nejfrekventovanější. Další funkce, které uvádí, jsou informativní, regulativní, výchovná, prognostická a diferenciační. Výčet možných způsobů jak hodnotit uvádí Kolář a Krátká (2009) ve své knize Hodnocení žáků. Určitě poslouží nejen třídním učitelům k osvěžení, jakými způsoby může hodnotit. Jednoduché mimoverbální hodnocení: úsměv učitele, přikývnutí, zavrtění hlavou, přísný pohled, zamračení se, gesto (vyjadřující potěšení, nebo zamítnutí), dotyk učitele (pohlazení, podání ruky, poklepání na rameni). Jednoduchá verbální hodnocení: velice jednoduché slovní zhodnocení (ano, ne. dobře, špatně, chyba, prima…), kratší slovní vyjádření s emocionálním nábojem (dnes jsi mne potěšil, zase jsi mne zklamal, čekal jsem, že to zvládneš…). Označování žáků podle výkonnosti či chování: lokace (nejen tradiční - tzv. „oslovská lavice", ale i např. posazení si rozpustilejšího žáčka blíže k učiteli), signy (různá označení úspěšných či neúspěšných žáků; v současně době spíše jen žáků úspěšných - tabule cti ve škole, jméno a foto na nástěnce ve třídě). Oceňování výkonů:
výstavky prací žáků (případně i s žákovskými či rodičovskými komisemi), 73
pověření náročnějším úkolem, pověření méně náročným úkolem, nabídka k výběru z úkolů s hierarchií náročnosti, pověření vedením týmu při řešení problému. Kvantitativní hodnocení: vyjádření známky podle klasifikační stupnice (případně s plusy a minusy), známka se zdůvodněním, výpočet dobře splněných úkolů, a výpočet chyb, vyjádření počtem bodů (bodové systémy různé povahy, bodové systémy vázané na klasifikaci), procenta. Písemná a grafická vyjádření: charakteristika žáka, diagramy, zařazení na diagramu, posuzovací škály. Slovní hodnocení: slovní obsahová analýza výkonu, obšírná slovní obsahová analýza výkonu, ocenění práce třídy po vyučovací hodině, zhodnocení realizovaného projektu, parafrázování výkonu (pozitivní i negativní- někdy bohužel až zesměšňující), vyvolání jiného žáka (na zpřesnění, opravení…), odměna žákovi (hra na lízátka), vyznamenání žáka, tabule cti, tabule hanby, zastupování školy, třídy na vyšších soutěžích, hrách, olympiádách, diskusích…, pověření vysvětlit spolužákům problém, jev, situaci, a zastoupení učitele v určitých situacích (pověření), vyhlášení vítězů.
74
Netradiční hodnocení v praxi V praxi se mi osvědčilo bodové hodnocení pro hodnocení jednotlivců, ale i skupin. V první třídě jsem využívala razítkové hodnocení. Třídu jsem měla rozdělenou na 3 stejně početné skupiny a v krátkých skupinových úkolech mohla skupina získat za první místo jedno razítko. Po měsíci se vyhlásila vítězná skupina. Odznáčkové hodnocení jsem použila ve stejné třídě. Při hrách češtinářský nebo matematický král, mohl vítěz nosit celý den příslušný odznáček jako poctu. U dětí se to těšilo velké oblibě. Navíc jméno dotyčného se zvěčnilo na výherní listinu králů. Kdo byl na listinách nejčastěji, stal se na příští měsíc novým vedoucím jedné ze skupin. Ve třetí třídě jsem zavedla systém plusových bodů za jakýkoliv úspěch v krátké soutěži, výjimečně dobře odvedenou práci nebo speciální úkol. Za 5 malých bodů mohl žák získat jedničku do žákovské knížky za práci při hodině. Papírové mince jsem použila v páté třídě. Vždy na začátku týdne každý dostal 5 papírových mincí. Vždy, když žák potřeboval v hodině na toaletu, zapomněl si pomůcky či domácí úkol, nevhodně se choval nebo jinak porušoval pravidla třídy nebo školní řád, odevzdal jednu minci. Kdo měl na konci týdne 5 mincí, dostal pochvalu do žákovské knížky. Kdo měl méně jak 2 mince, dostal napomenutí. Puzzle jsem uplatnila ve čtvrté třídě při skupinových pracích. Třída pracovala na týdenním projektu a za dobře odvedenou práci a splnění kritérií dostala 1-5 dílků. Každý dílek byl vždy zdůvodněn, za co ho konkrétně skupina získala. Žáci postupně z dílků seskládali obrázek a zároveň to názorně značilo, nakolik se skupina snaží. Výhodou bylo, že každá skupina mohla získat až 5 dílků.
7.3 Organizační činnost
řídí samosprávu třídy
určuje zasedací pořádek (součást třídní dokumentace)
sleduje a případně i sám zajišťuje mimoškolní a mimotřídní činnost
Samospráva třídy Informace o samosprávě třídy se mohou objevit ve školním řádu školy nebo izolovaně ve vlastním vnitřním předpisu. Nejčastěji můžeme narazit na vymezení 75
funkce v rámci samosprávy třídy, jako je starosta třídy, pokladník, správce učebny, nástěnkář, třídní služba. Nikde není přímá zmínka o samosprávě na 1. stupni ZŠ, ale vždy se uvádí, že ji určuje třídní učitel.
V praxi S určováním samosprávy se učitel setkává již v první třídě. Učitel na počátku školní docházky žáka však musí brát v potaz, že žáci jsou v novém prostředí, socializují se a vstřebávají velké množství informací. Na druhou stranu žáci na prvním stupni činnosti samosprávy vykonávají s ochotou a nadšením. Jelikož se většinou pravidla samosprávy zachovávají po všechny ročníky ZŠ, vede-li je jeden učitel, je potřeba si žáky tzv. vychovat. Mluvíme zde především o tzv. třídních službách. Pokud nastolí třídní učitel hned od začátku jasná pravidla a dbá na jejich dodržování, nebude muset v budoucnu kontrolovat plnění úkolů a bude se moci plně spolehnout na žáky. Z toho vyplývá, že je dobré již od začátku zavést promyšlený systém, který se nebude měnit, nebo se bude měnit jen minimálně. Před zavedením samosprávy by si měl třídní učitel rozmyslet:41 jaké funkce v třídní samosprávě určují vnitřní předpisy školy, jaké funkce v třídní samosprávě bude potřebovat učitel, jak jednoznačně a jednoduše bude formulovat povinnosti jednotlivých funkcí, jak bude žáky motivovat k některým funkcím (význam), jak se budou služby střídat kolik žáků připadne na jednu službu (bere v potaz např. půlené vyučování), jak často se budou (v rámci třídy) služby měnit, kde a jak budou žáci, kteří vykonávají samosprávu, zveřejněni jak bude řešeno nevykonávání nebo nedostatečné vykonávání funkcí. Činnosti pro zajištění materiální oblasti zajišťuje estetické a pracovní prostředí ve třídě výdej a příjem učebnic odpovídá za majetek a pořádek ve třídě 41
Vycházím z vlastních zkušeností.
76
8
POVINNOSTI VZTAHUJÍCÍ SE K VEDENÍ ZŠ 8.1 Vedení dokumentace
Třídní učitel: zodpovídá za vedení třídní knihy, za kompletní zápisy všech vyučujících, za evidenci žáků, zápisy absencí a jejich omlouvání aktualizuje veškeré informace o dětech a jejich rodičích zodpovídá za vedení třídního výkazu vede vlastní evidenci o jednotlivých žácích eviduje úrazy žáků píše vysvědčení zapisuje do žákovské knížky a jiné IVP informuje ředitele školy o významných změnách, týkajících se jeho osoby a údajů o ní. „Zahájení výuky podle školních vzdělávacích programů s sebou přineslo i potřebu nových podob třídních knih, třídních výkazů i katalogových listů pro základní školy. Hlavním cílem projektu bylo vytvořit školskou dokumentaci, která by odpovídala požadavkům RVP ZV, reagovala na nové požadavky výuky podle školních vzdělávacích programů, zohledňovala specifika jednotlivých typů základních škol a vyhovovala inovativním formám a metodám pedagogické práce škol.“ (MŠMT, 2013) Dokumentace školy může být v papírové nebo elektronické podobě. Software pro školní administrativu Stále častěji dávají školy přednost elektronické formě dokumentace před tou papírovou. Nabídka informačních systémů je opravdu rozmanitá. Asi nejrozšířenější na českých školách je systém Bakaláři. Mezi další používané programy patří např. SAS nebo Škola OnLine. Důvody, které mohou bránit škole přechodu systému do elektronické podoby, jsou finance, s čímž souvisí nedostatečné vybavení školy, případně neochota opustit tradici a učit se novým postupům.
77
Třídní kniha Škola je povinna vést třídní knihu, ale jakou formu školy zvolí, je na jejich rozhodnutí. Školy mohou vybírat z již navržených třídních knih, nebo si vytvořit vlastní. Dvě varianty papírové třídní knihy42 pro 1. stupeň ZŠ, které vznikly v rámci úkolu Školské dokumentace v podmínkách zavádění ŠVP do výuky základních škol jsou také jen doporučenými dokumenty. Tyto dokumenty byly navrhovány na základě podnětů učitelů, kteří začali vyučovat v souladu s novými kurikulárními dokumenty. Na základě těchto zkušeností se některé zápisy zkrátily a jinde bylo přidáno místo na rozsáhlejší popis. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy také přikládá přehledný a podrobný manuál jak třídní knihu vyplňovat. (MŠMT, 2013)
Elektronické třídní knihy mají několik nesporných výhod. První je úspora času při zpracovávání absence žáků, u vyšších ročníků ZŠ odpadá předávání třídní knihy mezi učiteli a jednotlivými učebnami a dále rodiče mohou sledovat webové rozhraní, kde mohou vidět aktualizovanou absenci a klasifikaci svého dítěte. Obrázek C – Třídní kniha v programu Bakaláři43
42
možnost stažení obou variant třídních knih a manuálu na jejich vyplňování z http://www.msmt.cz/vzdelavani/zakladni-vzdelavani/nove-tridni-knihy-a-dalsi-skolske-dokumenty-prozakladni 43 Čerpáno z vlastní praxe
78
Obrázek D – Třídní kniha v programu SAS44
Obrázek E - Třídní kniha v programu Škola OnLine45
44 45
Čerpáno z vlastní praxe dostupné z http://www.z-ware.cz/?66-skola-online
79
Katalogová složka žáka, třídní výkazy Katalogová složka žáka vznikla spojením katalogových listů pro žáky 1. a 2. stupně ZŠ. Obsahuje informace o žácích jakožto jednotlivcích. Třídní učitel zodpovídá za plnost a aktuálnost informací. Třídní výkaz obsahuje informace o celé třídě. Karta úrazů Učitel zapíše úraz do karty úrazů46, stane-li se při vzdělávání ve školách a školských zařízeních a při činnostech s ním souvisejících, nejpozději do 24 hod. od doby, kdy se škola o úrazu dozví. V knize úrazů se uvede podle Vyhlášky č. 64/2005 Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů: -
pořadové číslo úrazu,
-
jméno, popřípadě jména, příjmení a datum narození zraněného,
-
popis úrazu,
-
popis události, při které k úrazu došlo, včetně údaje o datu a místě události,
-
zda a kým byl úraz ošetřen,
-
podpis zaměstnance právnické osoby vykonávající činnost školy nebo školského zařízení, který provedl zápis do knihy úrazů,
-
další údaje, pokud jsou potřebné.
O úrazu neprodleně informujeme zákonného zástupce nezletilého žáka. Vysvědčení Informace o vyplňování vysvědčení upravuje č.j. MŠMT-46357/2012-210. Vysvědčení může být slovní nebo klasifikační, kdy klasifikační stupeň může být vyjádřen cifrou či slovem. Třídní učitel zodpovídá za správnost všech údajů na vysvědčení. Žákovská knížka Vedení a kontroly žákovských knížek určuje vnitřní předpis školy. Žákovské knížky může škola vést buď papírové podobě, kdy se ve většině vnitřních předpisů uvádí, že třídní učitel ji kontroluje minimálně 1x měsíčně. Dále je možnost vedení v elektronické podobě, kdy není potřeba si zachovat i papírovou verzi. Škola
46
Příloha č. 3
80
však musí umožnit přístup zákonným zástupcům, kteří nemají možnost internetového připojení k těmto údajům. Řešení může spočívat v umístění počítače v prostorách školy, který bude přístupný zákonným zástupcům, či možnosti vytištění elektronického výpisu. Škola si může ponechat obě dvě varianty.
V praxi V elektronických žákovských knihách shledávám, po vyzkoušení varianty papírové i elektronické, mnoho kladů. Prvním velmi zásadním kladem je šetření času učitele, ale i času, který je ubíraný z hodiny. Zvláště na prvním stupni, kde je frekvence dostávání známek vcelku vysoká. Učitelovi odpadne práce s vybíráním a následným rozdáváním žákovských knížek za účelem podpisů a kontroly. Může zapsat známky ihned po oznámkování prací, či ve volném čase mimo vyučovací hodiny. Učitel může kdykoliv nahlédnout do průběžné klasifikace žáka. Není zde prostor pro případnou manipulaci s údaji (známky, pochvaly, poznámky…) ze strany žáka. Individuální vzdělávací plán Tvorba IVP se řídí Směrnicí MŠMT k integraci dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do škol a školských zařízení č.j. 13 710/2001-24 a § 18 Zákona č. 561/2004 Sb. Zjistí-li třídní učitel, že má ve třídě mimořádně nadaného žáka nebo žáka se speciálními vzdělávacími potřebami, zažádá se souhlasem zákonného zástupce o návštěvu speciálního poradenského zařízení. Výsledky z poradny budou doručeny rodičům a rodič je může poskytnout škole. Jestliže je dítě doporučeno k integraci a rodiče mají zájem o vzdělávání podle IVP, vypracuje třídní učitel IVP ve spolupráci se všemi učiteli žáka a pracovníkem ze školského poradenského pracoviště. Následně třídní učitel, zákonný zástupce, pracovník z poradenského pracoviště a případně žák projednají IVP a jak ho budou dodržovat. (Knotová, 2014 s. 207, 220)
81
8.2 Organizační záležitosti Třídní učitel: sleduje pokyny vedení školy, zajišťuje, popř. organizuje mimoškolní aktivity, vybírá finance od žáků např. na akce školy apod., na pedagogické radě předkládá návrhy výchovných opatření, účastní se zasedání výchovných komisí, organizuje zápis do 1. třídy, dohlíží nad žáky ve škole a při akcích organizovaných školou, pečuje o kabinety, knihovny a další zařízení sloužící potřebám vzdělávání, vykonává dozor, vzdělává se.
82
9
POVINNOSTI
SOUVISEJÍCÍ
S DALŠÍMI
PRACOVNÍKY
ŠKOLY Povinnosti k dalším pracovníkům školy můžeme rozdělit na informační a konzultační. Informovat jiného zaměstnance většinou vyplývá z jiné povinnosti, kterou třídní učitel vykonává. Především jde o informace, které zajišťují bezpečí žáka a prospívání ve vzdělávací a výchovné oblasti. Konzultační pak vyplývá Z Vyhlášky č.j. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních,47 kde je uvedeno, že třídní učitelé spolupracují s výchovným poradcem a školním metodikem prevence. Pokud škola může, spolupracuje i se školním psychologem a školním speciálním pedagogem. Tedy třídní učitel s nimi konzultuje situaci, žáka, postup apod. Pracovníci zaměstnanci.
mají
povinnost
dle
Zákoníku
práce
spolupracovat
s ostatními
48
Informační činnost třídních učitelů se týká:
jiných pedagogů, kteří docházejí do třídy
školní družiny
vedoucích mimotřídních aktivit
ředitele či jeho zástupce
Tyto povinnosti se týkají v první řadě pedagogů, kteří do třídy docházejí. Třídní učitel informuje učitele dalších předmětů49 o změnách, které se týkají třídy jako celku, ale také o jednotlivých žácích a jejich vývoji. Informuje o osobních problémech žáka a jeho rodiny, které mohou mít vliv na jeho chování a výuku. Informuje o případných vzdělávacích problémech. Pokud existují výsledky z poradenských zařízení nebo zprávy od poradenských pracovníků, pak třídní učitel informuje ostatní pedagogy, kteří pracují s dětmi a komunikují o možných postupech. Třídní učitel dále informuje v případě své plánované absence učitele, který ho bude zastupovat, o plánu probíraného učiva, případně i o zvláštnostech třídy či žáků, případně mu umožní přístup k podkladům o žácích (v závislostech na délce nepřítomnosti třídního učitele).
47
Dostupné z http://www.msmt.cz/dokumenty/vyhlaska-c-72-2005-sb-1 Více viz. 1. část diplomové práce 49 Na prvním stupni se někdy setkáváme se specializovaným pedagogem nejčastěji na výchovy a cizí jazyky. 48
83
S vychovatelkami školní družiny se třídní učitel domlouvá na místě a času předání dozoru nad dětmi, informuje je o důležitých změnách u žáka, které by měly být brány v potaz při působení na žáka. S vedoucími mimotřídních aktivit komunikuje o informacích aktivity, platbách, případně předání žáků. Ředitel nebo jeho zástupce by měl vědět o jakémkoliv opuštění budovy školy se třídou, třídní učitel ho informuje o plánovaných třídních akcích mimo školu, ale i ve škole, bude-li zasahovat i mimo prostory třídy, či bude mimo běžný vyučovací čas. Dle vnitřních předpisů nebo svého uvážení ho informuje o významných změnách týkajících se žáků, rodičů žáku, třídy nebo jeho samého. Třídní učitel konzultuje s: výchovným poradcem školním metodikem prevence školním psychologem školním speciálním pedagogem s ředitelem či jeho zástupcem Jeden pilíř činností školních poradenských pracovníků je postaven především na činnostech školního metodika prevence a výchovného poradce. Tyto dvě školní poradenská pracoviště může doplnit speciální pedagog a psycholog, které škola může, ale nemusí mít.
Metodik prevence Jeho hlavní náplní práce je prevence sociálně nežádoucích jevů. V rámci svého působení také spolupracuje s třídními učiteli při zachycování varovných signálů spojených s možností rozvoje sociálně patologických jevů. Také u něj můžeme zjistit informace o dostupných preventivních programech a projektech. Metodik prevence by měl mít k dispozici pro potřeby učitelů aktuální seznam spolupracovníků školy (orgány státní správy a samosprávy, střediska výchovné péče, poradny, zdravotnická zařízení, Policie ČR, orgány sociální péče aj.). (vyhláška č. 72/2005 Sb.)
84
Výchovný poradce Práce výchovného poradce zahrnuje činnosti poradenské, do kterých patří kariérní poradenství, spolupráce s PPP a dalšími poradenskými centry, proces integrace žáků se speciálními vzdělávacími potřebami na školách (včetně integrace nadaných) a poradenství pro zákonné zástupce. Další poskytované služby jsou metodické a informační. Do této služby spadá spolupráce s vyučujícími a poskytnutí metodické pomoci, poskytnutí informací pro žáky a jejich zákonné zástupce. Poradce shromažďuje odborné zprávy a informace o žácích v poradenské péči a dalších poradenských zařízeních. (Růžičková, 2012, s. 24)
85
10 POVINNOSTI VZTAHUJÍCÍ SE K RODIČŮM A ZÁKONNÝM ZÁSTUPCŮM ŽÁKŮ Velkou kapitolou je komunikace s rodiči, protože třídní učitel a rodič, zvlášť na 1. stupni ZŠ, mají největší podíl na výchově a vzdělání dítěte. Někdy se o třídní učitelce na 1. stupni hovoří jako o „druhé mámě“. Proto by měli učitel a rodiče spolupracovat. Ne vždy se tak děje. Je ovšem dobré pro učitele, žáky i rodiče, když spolupráci navážou. Učitel: připravuje a řídí třídní schůzky při absenci žáka ve škole připravuje učivo, které je třeba si doplnit má oznamovací povinnost se řídí ochranou osobních údajů nabízí poradenství nabízí konzultace První setkání s rodiči Je vhodné iniciovat spolupráci s rodiči již od počátku, kdy začneme pracovat s jejich dětmi, a ne navazovat kontakt až v případě nedostatků v průběhu roku. Specifická informační činnost rozhodně probíhá před a po nástupu do první třídy, avšak ani v dalších rocích školní docházky by neměla být komunikace a předávání informací rodičům opomíjeny. Rodičům prvňáčků je potřeba předat spoustu informací a zároveň od nich třídní učitelka potřebuje nějaké získat. První informační setkání s rodiči nejčastěji probíhá v období před začátkem letních prázdnin. Na tomto setkání se rodiče seznámí především s třídní učitelkou, dozvědí se všechny potřebné informace ohledně pomůcek, chodu školy, o nabízených službách atd. Učitelka také může doporučit rodičům, co s dětmi procvičovat a co zdokonalovat před nástupem do školy (Návrh dopisu - příloha č. 2). Informace, které chce učitelka předat rodičům, by měla mít připravené a jasně formulované. Někdy se na těchto schůzkách může řešit i realizace výuky (zařazení písma Comenia script) nebo forma hodnocení, případně další věci, jejichž výběr může rodič ovlivnit.
86
Učitel se prostřednictvím rozhovoru nebo dotazníku (návrh dotazníku - příloha č. 1) dozvídá o dítěti informace, které jsou pro něj zajímavé z hlediska pozdějšího budování vztahu s dítětem a přístupu k němu, ale také např. při tvorbě zasedacího pořádku. Už zde započne navázání kontaktu učitel-rodič, který může být dále rozvíjen. Další setkání může být uskutečněno ještě před samým začátkem školního roku, kdy se rodiče prvňáčků dozvědí, jak bude probíhat první školní den, co od rodičů učitel očekává a co očekávají oni od učitele. Může proběhnout i vysvětlení některých vyučovacích metod a pomůcek, např. jakou metodou se děti budou učit číst a jak mají rodiče postupovat v rámci domácí přípravy, vysvětlí se zařazení nových druhů učebnic a nových pomůcek. Takové setkání může proběhnout i u vyšších ročníků. Vhodné je to především v případě, kdy se změnila třídní učitelka. Základní informace o nové třídě získává učitelka z katalogových listů a dalších písemností, ale rozhodně není na škodu osobní pohovor s rodiči, kdy se učitel může na některé věci doptat, případně si je ujasnit, nebo si aktualizovat informace o rodině, telefonních číslech apod. Kreislová uvádí tři základní cíle, prvního setkání s rodiči 1. Navázat partnerské vztahy s rodiči žáků. 2. Domluvit se na pravidlech vzájemné spolupráce (kdy a kde se budeme setkávat, jakým způsobem se budeme kontaktovat způsob předávání informací…). 3. Dát prostor pro vzájemné seznámení rodičů. (Kreislová, 2008, s. 44) Rodičovské schůzky Počet rodičovských schůzek ve školním roce závisí na jednotlivých školách. Často bývá zařazena minimálně jedna schůzka za pololetí. Některé školy mají model třídních schůzek ukotvený ve vnitřních předpisech. V první části schůzky poskytuje většinou učitel rodičům obecné informace, ve druhé části se věnuje rodičům individuálně. Běžně se v praxi setkáváme s tím, že rodiče sedí ve školních lavicích a možná i právě proto vnímají svou účast jako nutnou povinnost, kterou musí přetrpět. (Knotová, 2009, s. 20-21) Pokud učiteli nebrání žádný předepsaný model třídních schůzek, záleží na něm, jak třídní schůzky povede. Může se držet tradičních postupů, usadit rodiče do lavic a vést k nim monolog nebo může zavést s rodiči dialog. Může také upravit prostředí, uspořádat sezení do kruhu a debatovat s rodiči o třídě, dětském kolektivu, akcích školy 87
nebo o možnostech jejich spolupráce. Tak jako mohou učitelé zapojit svou kreativitu v tvorbě příprav na hodinu a jejich realizaci, stejně mohou zkusit i různé přístupy v této oblasti. Cangelosi uvádí jisté rady pro učitele, kteří vedou rodičovské schůzky. Třídní učitel by si měl promyslet náplň rodičovské schůzky, její cíl a časový úsek, po který bude trvat. Cílem může být např. sdělení výsledků žáků za čtvrtletí nebo jak zlepšit domácí přípravu na výuku apod. Cangelosi dokonce doporučuje pozvat na schůzky i žáky. Tento trend se v České republice na klasických základních škola zatím příliš neujal. Můžeme se s ním setkat v některých alternativních školách např. s programem Začít spolu. Učitel by měl zajistit tiché, klidné místo, kde nebude schůzka nikým a ničím narušena. Dále doporučuje udělat program třídní schůzky a vždy upozornit, pokud učitel přechází k dalšímu bodu. Tento program může dostat každý rodič pro sebe, nebo může být vypsán na tabuli. Dalším velmi důležitým bodem je, aby se učitel vyhnul charakterizování a posuzování osob a zaměřil se spíše na popis situací, chování a okolností. Učitel by měl umět nejen mluvit, ale i naslouchat. (Cangelosi, 2006, s. 113114) Tyto rady můžeme doplnit praktickými postřehy Eibenové a Vincenciové (2012). Učitel může uspořádat sezení jinak než klasickým způsobem a rozhodně si nesedat za katedru. Je dobré nemluvit o tom, co by měli dělat rodiče, ale o tom, co by měly dělat děti, a nezapomenout na kladné hodnocení nejen celého kolektivu, ale i jednotlivců. Také doporučují přizvat si ke konzultaci s rodiči problémového žáka kolegu. (Růžičková, 2012, s. 22)
Druhy komunikace Telefonická komunikace je určitě vhodná při nutnosti rychlého řešení problému, např. pokud se necítí dítě dobře, k získání informací nebo k pozvání na osobní setkání. Určitě by se neměly přes telefon řešit výchovné nebo vzdělávací problémy žáka. Další způsob komunikace, spojený s mobilními telefony, je pomocí sms zpráv. Tento způsob komunikace je využíván rodiči k omlouvání žáka z výuky a učitelky jej používají v případě, že se rodičům nemohou dovolat50 a potřebují se s nimi bezodkladně spojit. Dále je mohou využít k posílání hromadných zpráv při šťastném dojezdu např. na školu v přírodě.
50
Zvláště v dopoledních hodinách, kdy jsou rodiče v zaměstnání.
88
Jako poslední bych ráda jmenovala komunikaci emaily. Vhodné je posílat emailem zprávy, které nejsou nutné vyřídit nebo přečíst ihned. Učitelka může využívat této korespondence např. k tomu, aby rodiče v časových úsecích informovala o tom, co se žáci už vše naučili, v čem budou pokračovat, a k dalším informacím. Tyto obecné informace mohou být zasílány v hromadných emailech51. Dále se emailem může vyjadřovat i ke konkrétním pokrokům nebo věcem, které by žák mohl vylepšit. Tyto informace již zasílá v soukromých emailech jednotlivým rodičům.
V praxi Ukázka hromadného mailu ze školy v přírodě v Jizerských horách52. Krásný úterní večer, večerní zpravodaj Vám přináší žhavé novinky. Je za námi první sychravý den, ale nám síly neubývají. Dopoledne bylo nabité aktivitami. Děti si zkoušely, jaké je to pracovat v týmu, kde každý je pro skupinu důležitý a užitečný, zahráli jsme si i nějaké běhací hry na zahřátí. Na odpoledních dílničkách si děti mohly vyzkoušet chůzi po slackline (provazochodectví), tvoření sádrových masek nebo výrobu náramků přátelství. Po večeři nás čekalo putování po stopách Yettiho, který po sobě nenechal jenom stopy, ale i úkoly a hádanky, a na konci cesty i nějaké to schované překvapení. Zítra nás čeká výlet na rozhlednu Královka a objevování nejbližšího okolí. Kolik asi vede schodů až na vrchol rozhledny? Děti mají radost z vašich pohledů a dopisů. Bedlivě sledují, zda dostal i kamarád. Proto pište, piště, ať všem dětem zazáří alespoň jednou očka.:) S přáním pěkného večera Oznamovací povinnost Učitel má povinnost oznámit jakékoliv výrazné změny pozorované u žáka, ať už se týkají aktuálního stavu anebo jsou pozorovány dlouhodobě. Některé z těchto povinností jsou přímo ukotveny v dokumentech MŠMT (týká se především neomluvených hodiny žáka, pochval, ocenění, důtek nebo napomenutí). Ovšem učitel oznamuje rodičům, pokud má žák zdravotní potíže či úraz při plnění školní docházky, výrazně porušil školní řád (což může vyústit v důtku nebo 51 52
Je vhodné vkládat adresáty do řádky skrytá kopie. Obsah emailu je vlastní tvorby.
89
napomenutí) apod. Po dlouhodobějším pozorování může učitel kontaktovat rodiče při podezření na záškoláctví, pokud sleduje v učivu a chování žáka náhlé nevysvětlitelné změny, pokud má žák výrazně podprůměrné nebo nadprůměrné výsledky v učivu, pokud má učitel podezření na šikanu a dítě je jejím aktérem nebo při řešení jiných výchovných problémů, které přesahují rámec učitelových schopností a možností je vyřešit. V praxi převažuje oznamování záporných zpráv a především před jejich oznamováním rodičům by se měl učitel dobře připravit. Nejedná se jen o přípravu informací a podkladů, ale také o psychiku učitele. Je potřeba si uvědomit, že rodič může zareagovat jakkoliv a učitele by si měl udržet svoji profesionalitu. Určitě by učitel měl projevit k rodičům jistou dávku empatie. Někdy bývá velice obtížné zachovat si chladnou hlavu ať z důvodu nesympatie k žákovi nebo z důvodu neadekvátní reakce rodičů. Někdy je vhodné, ba přímo žádoucí přizvat si k řešení problému i žáka. Ochrana osobních údajů Ochranu o osobních údajích upravuje Zákon 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů a změně některých zákonů. Většinou má škola ještě vyhotovený vnitřní předpis. Ochrana osobních údajů se týká nejen informací o žácích a rodičích, ale také jiné dokumentace jako jsou např. fotografie.
90
11 ZÁVĚR Má diplomová práce se zabývá v teoretické části profesí učitele v historických souvislostech a povinnostmi, které od něj byly v minulosti požadovány. Rozsah povinností je nemalý, ale zatímco v minulosti se týkala jeho práce celé obce, v dnešní době jsou povinnosti zaměřeny především na věci týkající se školy. Což ovšem neznamená, že povinností ubylo. S vývojem doby, změnou školství a zákonů se povinnosti změnily, ale ty které ubyly, nahradily povinnosti, jež v minulosti učitelé rozhodně vykonávat nemuseli. Třídní učitel si nezachoval statut veřejně známé osoby, jako tomu bylo v minulosti, avšak i v dnešní době se kolem učitele vždy vytvoří okruh lidí, kteří ho znají jako třídního učitele. Nejvíce je toto patrné na vesnicích či malých městech. Nastínila jsem ukotvení povinností učitelů obecně a dále se zaměřuji konkrétně na třídní učitele v zákonech, pokynech a vyhláškách. Zmiňuji některé vnitřní předpisy školy a na závěr teoretické části uvádím, jak jsou povinnosti třídního učitele vymezeny v literatuře. V praktické části využívám nabyté poznatky a rozděluji povinnosti třídního učitele do čtyř přehledných kategorií dle toho, ke komu se povinnosti vztahují. Cílem práce bylo vypracovat příručku třídního učitele s jeho základními povinnostmi a usnadnit mu tak nástup do této funkce. Učitelé mohou využít příkladů k inspiraci při hledání nových postupů a metod práce. Přestože jsem v mé práci vytyčila základy třídnických povinností, zjistila jsem, že třídní učitel má na starost takové množství povinností, které je jen stěží možné komplexně obsáhnout v jakékoliv závěrečné studijní práci. A také proto, že spoustu konkrétních povinností si určuje sama škola a to buď v pracovní smlouvě, nebo vnitřních předpisech. Do příručky jsem zařadila činnosti, které se týkají obecně všech třídních učitelů. Celkově nelze příručku vnímat jako „kuchařku“, ve které najdeme všechny povinnosti s přesným návodem jak je vykonávat. Práce třídního učitele je bezedná studnice nových situací a poznatků, které ho nutí stále se vzdělávat a hledat nové informace a postupy. Proto můžeme práci vnímat jako odrazový můstek pro další objevování povinností již konkrétní školy.
91
Ačkoliv nebylo jednoduché zorientovat se ve velkém množství informací a najít řád v tolika povinnostech, zpracovávání téma mi poskytlo to, pro co jsem si ho vybrala. A to především zjistit, co bude náplní mé práce a kde mohu nalézt při nástupu na ZŠ, co bude po mě požadováno. Stojím si za názorem, že teoretické pedagogické dovednosti dodají učiteli jistotu a částečně ho připraví na výkon jeho práce. Avšak hodnota praktické zkušenosti je jistě nevyčíslitelná. Věřím, že ačkoliv byly mé představy o výsledku práce přeci jen trochu odlišné, povedl se mi splnit cíl práce a to sestavit přehlednou příručku povinností pro začínající třídní učitele.
92
ZDROJE Monografie 1 HRADÍLKOVÁ, Alena a Milan ŠTOČEK. Ředitel školy a vnitřní předpisy. Nový Bydžov: aTre, 2007, 146 s. 2 MIKÁČ, Jan. Vnitřní předpisy, směrnice a řády ve školství: návody, správná i chybná řešení, vzory. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, 239 s. ISBN 978-80-7357-635-6. 3 SYSLOVÁ, Zora a Vladimíra HORNÁČKOVÁ. Jak úspěšně řídit mateřskou školu. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, 340 s. Řízení školy (Wolters Kluwer). ISBN 978-80-7357-976-0. 4 KOLÁŘ, Zdeněk a Renata ŠIKULOVÁ. Hodnocení žáků. 2., dopl. vyd. Praha: Grada, 2009, 199 s. Pedagogika (Grada). ISBN 978-80-247-2834-6. 5 KNOTOVÁ, Dana. Školní poradenství. Vyd. 1. Praha: Grada, 2014, 258 s. Pedagogika (Grada). ISBN 978-80-247-4502-2. 6 KREISLOVÁ, Zdenka. Krok za krokem 1. třídou: školní zralost, spolupráce s rodiči, učíme se číst a psát, nápady pro celý rok. Vyd. 1. Praha: Grada, 2008, 168 s. Pedagogika (Grada). ISBN 978-80-247-2038-8. 7 BERAN, V. a kol. Rádce učitele. Praha: Raabe, 2000. ISBN 80-8630-706-9 8 CANGELOSI, James S. Strategie řízení třídy: jak získat a udržet spolupráci žáků při výuce. Vyd. 4. Praha: Portál, 2006, 289 s. Pedagogická praxe. a. ISBN 80-736-7118-2. 9 CIPRO, Miroslav. Průvodce dějinami výchovy. 1. vyd. Praha: Panorama, 1984, 579 s. 10 HORÁK, Josef a Milan KRATOCHVÍL. Nástin dějin pedagogiky. Vyd. 4. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2003, 121, [9] s. ISBN 80-7083-758-6. 11 RŮŽIČKOVÁ, Dora. Jak si rozumět ve třídě. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2012, 229 s. Pedagogika v praxi. ISBN 978-80-2443165-9. 12 JANIŠ, Kamil. Vybrané kapitoly z dějin výchovy. Vyd. 1. Opava: Slezská univerzita v Opavě, Fakulta veřejných politik, Ústav pedagogických a psychologických věd, 2009, 80 s. ISBN 9788072485123. 13 JŮVA, Vladimír a Vladimír JŮVA. Stručné dějiny pedagogiky. 5. rozš. vyd. Brno: Paido, 2003, 91 s. ISBN 807315062x.
93
14 KÁDNER, Otakar. Stručné dějiny pedagogiky a školství. Praha: Dědictví Komenského, 106 s. 15 KASPER, Tomáš a Dana KASPEROVÁ. Dějiny pedagogiky. Vyd. 1. Praha: Grada, 2008, 224 s. Pedagogika (Grada). ISBN 9788024724294. 16 KOLEKTIV AUTORŮ. Pedagogická intervence u žáků ZŠ: výklad je zpracován k právnímu stavu ke dni 31. 10. 2010. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 308 s. Meritum. ISBN 9788073576035. 17 KOMENSKÝ, Jan Amos. Didaktika velká. Vyd. 3. Editor Josef Hendrich. Překlad Augustin Krejčí. Brno: Komenium, 1948, 252 s. Pedagogické klasobraní, sv. 2. 18 PAVLIŠOVÁ, Jarmila. Řízení a správa školy. BENDL, Stanislav. Kapitoly ze školní pedagogiky a školní psychologie: skripta pro studenty vykonávající pedagogickou praxi [online]. V Praze: Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, 2008 [cit. 2015-06-16]. ISBN 978-80-7290-366-5. 19 PODLAHOVÁ, Libuše. První kroky učitele. Vyd. 1. Praha: Triton, 2004, 223 s. První pomoc pro pedagogy. ISBN 80-7254-474-8. 20 Slovník spisovného jazyka českého. 2., nezměněné vyd. Praha: Academia, 1989, 8 sv. 21 SOMR, Miroslav. Dějiny školství a pedagogiky. Vyd. 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1987, 359 s. 22 ŠIMANOVSKÝ, Zdeněk. Hry pro zvládání agresivity a neklidu. Vyd. 2. Praha: Portál, 2008, 175 s. ISBN 978-80-7367-426-7. 23 ŠTVERÁK, Vladimír a Milada ČADSKÁ. Stručný průvodce dějinami pedagogiky. 2. dopl. vyd. Praha: Karolinum, 1999, 98 s. ISBN 8071847976. 24 VAŠUTOVÁ, Jaroslava. Profese učitele v českém vzdělávacím kontextu. Brno: Paido, 2004, 190 s. ISBN 80-7315-082-4.
Periodika 1
HANŠPACHOVÁ, J. Almužna pro třídní učitele. Učitelské noviny. 2004, č. 18, s 15-16. ISSN 0139-5718.
94
Internetové zdroje 1 Diagnostikovanie dieťaťa prostredníctvom hry. RAABE, Josef. Diagnostikovanie dieťaťa prostredníctvom hry [online]. 2011 [cit. 2015-06-20]. Dostupné z: http://www.skolskyportal.sk/clanky/diagnostikovanie-dietata-prostrednictvom-hry 2 DUBEC, Michal. Třídnické hodiny: metodika práce třídního učitele s tématy osobnostní a sociální výchovy [online]. Vyd. 1. Praha: Projekt Odyssea, 2007, 82 l. [cit. 2015-06-16]. ISBN 978-80-87145-20-3. Dostupné z: http://www.odyssea.cz/soubory/e_kurzy/tridnicke_hodiny.pdf 3 HŘEBCOVÁ, Helena. Školské reformy za panování Marie Terezie a Josefa II. a jejich odraz v deníkových záznamech J.J.Ryby. e-Pedagogium (on-line), 2003, roč. 3, č. 1 - mimořádné. [cit. 2015-3-11]. Dostupné na www:
. ISSN 1213-7499. 4 KASÍKOVÁ Hana, VALIŠOVÁ, Alena. Pedagogika pro učitele [online]. Praha, Grada, 2011 [cit. 2015-06-19]. Pedagogika (Grada). ISBN 978-80-247-1734-0. Dostupné z: http://www.upss.cz/products/pedagogika-pro-ucitele2/ 5 KNOTOVÁ, Dana. Třídní schůzky: komunikace školy a rodičů [online]. Brno, 2009 [cit. 2015-06-18]. Dostupné z: http://www.vyzkummladez.cz/zprava/1405763737.pdf. Bakalářská práce. Masarykova univerzita v Brně. 6 Oblast poradenství. Ministerstvo sportu, mládeže a tělovýchovy [online]. 2013 [cit. 2015-06-17]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/socialniprogramy/oblast-poradenstvi 7
Rewards are Better than Punishment: Here’s Why: Why rewards are more effective than punishment--with children. BELSKY, Jay. Psychology today [online]. 2008 [cit. 2015-06-25]. Dostupné z: https://www.psychologytoday.com/blog/familyaffair/200809/rewards-are-better-punishment-here-s-why
8
Teaching Methods Classroom Management. KIZLIK, R. J. Aprima [online]. 2014, 2015 [cit. 2015-06-21]. Dostupné z: http://www.adprima.com/managing.htm
9 Třídní učitel a jeho role ve výchovně - vzdělávacím procesu. In: Evropský sociální fond Praha a EU [online]. [cit. 2015-06-16]. Dostupné z: http://kuhv.vscht.cz/files/uzel/0017037/T%C3%A9ma_11_2.pdf 10 ZEZULKOVÁ, Eva a Renata KOVÁŘOVÁ. Speciálně pedagogická diagnostika v praxi [online]. 2. Ostrava, 2013 [cit. 2015-06-20]. ISBN 978-80-7464-321-7. Dostupné z: 95
http://projekty.osu.cz/karp/opory/aktualizovane/14_Spec_pedagogicka_diagnostika _v_praxi_Opora.pdf 11 Organizační řád - obsah. Pracovní právo [online]. 2009 [cit. 2015-12-09]. Dostupné z: http://www.pracovnipravo.com/organizacni-rad-obsah 12 DOUBRAVA, Lukáš. Škola a předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. Učitelské noviny [online]. 2004, 2010, (24,25): 53 [cit. 2015-12-10]. Dostupné z: http://www.ucitelskenoviny.cz/?archiv&clanek=4699 13 STŘELEC, Stanislav a Jana KRÁTKÁ. Podmínky pro práci třídních učitelů při ovlivňování zdravého rozvoje žáků. Škola a zdraví [online]. 2010, 2011, (21): 9 [cit.
Dostupné
2015-12-14].
z:
http://www.ped.muni.cz/z21/knihy/2010/27/27/texty/cze/strelec_kratka_c.pdf Obrázky 1
BERET, Blue. Škola OnLine. [obrázek]. Z-ware [online]. Dostupné z: http://www.z-ware.cz/obrazky/dochazka/sol_tridni_kniha.png.
Dokumenty 1 Metodický pokyn MŠMT č. j. 10 194/2002-14 k jednotnému postupu při uvolňování a omlouvání žáků z vyučování, prevenci a postihu záškoláctví. 2 Metodický pokyn MŠMT č. j. 28 275/2000-22 k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení 3 NV č. 564/2006 Sb. o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě 4 NV č. 330/2003 Sb. 5 vyhlášce č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních 6 Vyhláška MŠMT ČR č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky 7 Zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání 8 Zákon o pedagogických pracovnících 9 Zákoník práce
96
10 Metodického pokynu MŠMT k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních
č.j. 20
006/2007-51 11 MŠMT k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení č.j. 28 275/2000-22 12 Směrnice MŠMT k integraci dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do škol a školských zařízení č.j. 13 710/2001-24 13 Koncepce poradenských služeb poskytovaných ve škole č.j. 27 317/2004 – 24
97
Příloha č. 1 – informace pro učitele53
Informační dotazník pro rodiče Tímto dotazníkem bych ráda získala pár základních informací o Vašem dítěti, díky nimž budu mít příležitost jej lépe poznat a najít si k němu cestu. Jméno žáka: Jak mu / jí říkáte doma? Jak byste ho / ji charakterizovali? (introvert, extrovert, tvrdohlavý, přátelský, …) O co se zajímá? Co ho / ji baví? Těší se na školu? Má zájem o učení? Je zvídavý/á? K zasedacímu pořádku: dítě je: PRAVÁK nosí brýle: ANO jiné:
x x
LEVÁK NE
Informace, které považujete za dobré, abych věděla. Jména rodičů + email MATKA OTEC Co očekáváte, že se (mimo čtení, psaní a počítání) Vaše dítě během 1. třídy naučí?
Jak si představujete spolupráci s paní učitelkou? (vztahy, komunikace, nabídky spolupráce s vámi, …)
Místo pro Váš komentář, otázky… 53
Sestaveno na základě konzultace s třídní učitelkou na ZŠ.
98
Příloha č. 2 – instrukce pro rodiče54 VÁŽENÍ RODIČE BUDOUCÍHO PRVŇÁČKA, blíží se čas nástupu Vašeho dítěte do 1. třídy. Věřím, že si jak já tak i vy přejete, aby vše proběhlo bez problémů a zbytečných stresů. Nemusíte se ničeho obávat. Na přípravu do školy máte ještě celé dva měsíce. Není potřeba učit dítě dopředu školní vědomosti, jako je číst, psát a počítat. Budu ale ráda, když se zaměříte na procvičování některých dovedností, které si děti osvojovaly již v mateřské škole a při nástupu do 1. třídy budou velkým přínosem pro osvojování učiva. Není nutné zavádět striktní výuku těchto činností. Procvičujte formou hry a jen pár minut denně. Některé činnosti jsou třeba již nyní součástí Vašich denních situací a her. Kdybyste měli jakékoliv nejasnosti v přípravě a postupech, budu ráda, když mě kontaktujete a můžeme vše prodiskutovat.
SEBEOBSLUHA Dítě by se mělo umět samo rychle oblékat, zavazovat si tkaničky, znát pravidla hygieny (používání toalety, umývání rukou, smrkání…). Podporovat dítě k samostatnosti. PRAVOLEVÁ A PROSTOROVÁ ORIENTACE Zvládnutí pojmů: vpravo – vlevo, nahoře – dole, uprostřed, na kraji, vpředu – vzadu, před, za, první – poslední, na začátku – na konci,… K procvičení můžete použít jednoduchý popis lidského těla, místnosti nebo obrázku. SLUCHOVÉ VNÍMÁNÍ Poznávání hlásky ve slově (Jaké písmeno je na začátku/na konci slova? Nachází se písmeno Š ve slově mašinka, koš, slimák? Znějí stejně slova koš-kos, pas-pás, kuskus, kel-kel? Vytleskávání slabik po-lič-ka). ZRAKOVÉ VNÍMÁNÍ Rozlišování barev a tvarů. Ukázka na příkladech, pojmy malé – velké, dlouhé – krátké, tenké – tlusté…
54
Sestaveno na základě konzultace s třídní učitelkou na ZŠ.
99
MATEMATICKÉ PŘEDSTAVY Osvojit si pojmy více – méně, větší – menší. Napočítat do pěti. Umět udělat množinu předmětů po dvou, čtyřech atd. Určit počet předmětů v množině (do pěti). ÚKLID Úklid věcí, které dítě použilo a již je nepotřebuje. SPRÁVNÝ ÚCHOP TUŽKY Úchop tužky je velice důležitý. Psaní bude také jedna z činností, které se školák bude věnovat denně. Zároveň do jisté míry souvisí i se čtením. Prosím, snažte se u dětí podporovat správné držení všeho psacího náčiní. Doporučuji navštívit http://www.jak-spravne-psat.cz/. Zde naleznete ukázku správného úchopu tužky a jak tento úchop upevňovat. Podporujte děti v těšení se do školy, aby se nebály a mohli jsme všichni společně v pohodě začít další etapu jejich života. 1. září se na Vás budeme těšit! Nepochybuji, že společně nástup do školy zvládneme! Těším se také na spolupráci s Vámi. (jména
100
učitelky)
Příloha č. 3 – Vzor záznamu o úrazu dítěte žáka a studenta55
55
Dostupné ke stažení http://www.msmt.cz/dokumenty/vyhlaska-c-64-2005-sb-1 101
Příloha č. 4 1 2 3 4 5 6 7 8 9 1 0
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 + -
+ -
-
1 1
1 2
1 5
1 6
1 8
1 9
2 0
2 2
-
2 4
2 5
2 6
+
+
+
+ +
+
-
+
+ +
2 3
+ +
+ -
+ +
-
2 1
+ -
+
-
1 7
-
+
1 4
+ +
-
1 3
-
+
-
+
+
+
+
+
+
+
+ -
-
+ + + + + - + + +
-
+
+ -
+ +
+
+
+ -
-
+
+ -
-
+
+
- +
+ +
+
+
+
-
+
+ +
+ -
+
-
1 1 2 5 1 8 1 0 0 2
2 1 4 8 1 1
+
+ +
+
-
+
+ + + 2 9 1 4 1 3 3 1 2 4 2 1 5 2 4 3 1 3 6 0 0 0 2 2 1 1 1 1 1 3 1 2 1 0 2 0
LEGENDA Zleva – žáci, kteří odpovídali Shora – žáci, které si žáci volili + značí výběr, s kým by chtěli jít na výlet - značí, s kým by rozhodně nechtěli jít na výlet. Oranžová čísla – dívky Černá čísla
+
– chlapci
+ vzájemné sympatie - vzájemné antipatie 102
