UNIVERZITA HRADEC KRÁLOVÉ Pedagogická fakulta
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
2016
Lucie Kerplová
Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta Katedra sociální patologie a sociologie
Specifika preventivního působení v mateřských školách
Bakalářská práce
Autor:
Lucie Kerplová
Studijní program:
B7507 Specializace v pedagogice
Studijní obor:
Sociální patologie a prevence
Vedoucí práce:
PhDr. Václav Bělík, Ph.D.
Hradec Králové
2016
Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala pod vedením vedoucího práce samostatně a uvedla jsem všechny použité prameny a literaturu. V Hradci Králové dne
Poděkování Ráda bych poděkovala PhDr. Václavu Bělíkovi, PhD. za pomoc a cenné rady, které mi poskytl během psaní této bakalářské práce. Děkuji také ředitelce a učitelkám z Mateřské školy Jesenice, že mi poskytl nejen praxi v jejich škole, ale také svůj čas během rozhovorů.
Anotace KERPLOVÁ, Lucie. Specifika preventivního působení v mateřských školách. Hradec Králové, 2016. Bakalářská práce. Univerzita Hradec Králové, Pedagogická fakulta, Katedra sociální patologie a sociologie. Bakalářská práce se zabývá tematikou preventivního působení v mateřské škole. Uvádí základní pojmy spojené s tematikou prevence, zdravého životního stylu, vývoje dítěte předškolního věku a mateřské školy jako institucionálního zařízení. Zaměřuje se na konkrétní školu ve Středočeském kraji a charakterizuje činnosti učitelek této školy spojené s primární prevencí rizikových jevů, které podle nich nejvíce ohrožují děti předškolního věku. Analyzuje školní vzdělávací program pro předškolní vzdělávání a vyhodnocuje rozhovory s učitelkami na témata ohledně preventivního působení, preventivních programů, zdravého životního stylu, šikany a vzdělávání v oblasti prevence. Zmiňuje se i o přístupu rodičů k chodu školy a o jejich zájmu o témata prevence. Klíčová slova: prevence, mateřská škola, rizikové jevy v předškolním věku.
Annotation KERPLOVÁ, Lucie. The specifics of preventive activities in the nursery schools. Hradec Králové, 2016. Bachelor thesis. University of Hradec Králové, Faculty of Education, Department of Social Pathology and Sociology. The bachelor thesis deals with the preventive activities in the nursery schools. It presents the basic concepts associated with the topics of prevention, the healthy life style, preschooler development, and the nursery schools as an institution. It focuses on a particular nursery school in the Central Bohemia region and it describes the activies of the teachers of this school associated with the primary prevention od the risky phenomena, which they consider most harmful to the preschoolers. It describes their educational program for preschool education and evaluates the interviews with teachers about issues like preventive activities, preventive programs, healthy life style, bullying and education in the prevention field. It mentions also a view of a parents on school functioning and their interests in the topics of prevention. Key words: prevention, nursery school, the risky phenomena.
Obsah ÚVOD ...................................................................................................................................... 10 1
ÚLOHA MATEŘSKÉ ŠKOLY VE VÝCHOVĚ DĚTÍ .................................................. 13 1.1
PREVENCE RIZIKOVÉHO CHOVÁNÍ V MATEŘSKÉ ŠKOLE ......................... 15
1.2
VZDĚLÁVÁNÍ PEDAGOGŮ V OBLASTI PREVENCE ....................................... 17
1.3
LEGISLATIVNÍ DOKUMENTY VYMEZUJÍCÍ PROBLEMATIKU PREVENCE
V MATEŘSKÉ ŠKOLE ....................................................................................................... 19 2
DÍTĚ A JEHO VÝVOJ V MATEŘSKÉ ŠKOLE ............................................................ 23 2.1
ZDRAVÍ A ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL DĚTÍ PŘEDŠKOLNÍHO VĚKU ............ 25
2.2
ADAPTACE DÍTĚTE NA PROSTŘEDÍ MATEŘSKÉ ŠKOLY ............................ 27
3
RIZIKOVÉ JEVY V PROSTŘEDÍ MATEŘSKÉ ŠKOLY ............................................. 30
4
VLASTNÍ ORIENTAČNÍ ŠETŘENÍ .............................................................................. 37 4.1
CÍLE PRÁCE, VÝZKUMNÝ PROBLÉM A VÝZKUMNÉ OTÁZKY ................ 37
4.2
CHARAKTERISTIKA ZKOUMANÉHO SOUBORU ............................................ 37
4.2.1 4.3 5
ANALÝZA ŠKOLNÍHO VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU ........................... 38
METODA ZKOUMÁNÍ ........................................................................................... 40
VÝSLEDKY ŠETŘENÍ ................................................................................................... 41
SHRNUTÍ................................................................................................................................. 47 ZÁVĚR..................................................................................................................................... 48 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ......................................................................................... 50 SEZNAM PŘÍLOH .................................................................................................................. 54
Robert Fulghum:
„VŠECHNO, CO OPRAVDU POTŘEBUJI ZNÁT, JSEM SE NAUČIL V MATEŘSKÉ ŠKOLCE.“
ÚVOD Mateřská škola je velice významným sociálním prostředím v životě dítěte předškolního věku. V tomto ohledu je jedním z primárních úkolů zajištění klidného, podnětného a především bezpečného prostředí tak, aby školní edukace, v případě mateřské školy vzdělávací snahy, probíhala co nejpřirozeněji. Velice důležitým elementem v tomto ohledu je respektování potřeb dítěte a to jak těch základních, tak také těch vyšších. Předškolní věk je specifickým vývojovým obdobím v životě dítěte a je potřeba k dítěti také v tomto smyslu přistupovat. Není ještě schopno samo vždy objektivně posoudit dané podmínky a odhadnout následky svého jednání, proto se v tomto ohledu spoléhá na dospělé osoby, kterým věří, které jsou pro něj pozitivními vzory a personami. Bezpečnost dětí v prostředí mateřské školy lze tedy vnímat jako elementární aspekt a povinnost všech pedagogů. Dítě předškolního věku dosud není schopno odhadnout a plně si uvědomit následky svého případného jednání, proto je povinností dospělého (učitele, rodiče atd.), zabezpečit dítěti bezpečné, podnětné a klidné prostředí. Neopomenutelným a zároveň velice důležitým aspektem je v tomto ohledu také preventivní působení. Tento postoj je zcela logický. Vždy je přeci efektivnějším a vhodnějším řešením kritickým situacím předcházet, nežli pak řešit mnohdy nepříjemné následky. Současná edukační realita nabízí celou řadu preventivních programů nejen pro samotné děti, ale také pro učitele. Kvalitně proškolený učitel v oblasti prevence rizik je také do značné míry zárukou bezpečnosti dítěte. Preventivní programy pro samotné děti předškolního věku jsou zaměřeny například na bezpečnost silničního provozu, eliminaci rizik spojených s kontakty s cizími osobami nebo také na programy prezentující zdravý životní styl. Problematikou prevence v mateřské škole a zdravým životním stylem dětí předškolního věku se zabývá celá řada renomovaných autorů a odborníků. Za všechny jmenujme alespoň některé. Kolektiv autorů (Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání), Libuše Čeledová (Výchova ke zdraví: vybrané kapitoly), Jana Fialová (Stravovací návyky dětí a školní prostředí: implementace preventivních programů Světové zdravotnické organizace v České republice), Václav Krejčík a Jana Altnerová (Cvičení pro radost: 4 týdny v pohybu s jídelníčkem na každý den), Michal Kolář (Bolest šikanování), nebo Richard Jedlička (Děti a mládež v obtížných životních situacích: nové pohledy na problematiku životních krizí, deviací a úlohu pomáhajících profesí). Je ale řada autorů, kteří se věnují tomuto tématu až od školního věku, ale i od nich se dalo čerpat spoustu poznatků. 10
Bezpečnost dětí v mateřské škole a s tím spojené aspekty bychom také mohli považovat za velice důležitý edukační konstrukt, který do značné míry ovlivňuje celkový psychický vývoj i komplexní osobnost dítěte. Prostředí mateřské školy je plné různých nebezpečných nástrah, které nejsou na první pohled nikterak spektakulárně zřejmé. Když k tomu připočteme také přirozené, leč mnohdy nevyzpytatelné chování samotného dítěte, můžeme zde mít velký prostor pro negativní situace. Ať už se jedná o možnost nějakého úrazu, který je způsobený neopatrností nebo nedostatečným si uvědoměním následků chování konkrétního dítěte, nebo například o agresivitu vrstevníka vůči vrstevníkovi, vždy je potřeba být v tomto ohledu o krok napřed před dětmi. Správná intuice a objektivní odhad situace může být klíčovým aspektem předcházení nebezpečným a zdraví ohrožujícím situacím. Bakalářská práce je tedy zaměřena na téma prevence v mateřských školách. V prevenci je hlavní předcházet problémům ještě dříve, než vzniknou. Proto se mateřská škola zdá jako vhodné místo, kde začít. Pro mě byl důvodem, proč jsem si toto téma vybrala, fakt, že jsem již absolvovala praxi v mateřské škole, vím tedy, jak funguje organizace dne i výuka dětí, ale zajímalo mě, jak je to s preventivním působením právě na děti předškolního věku. Nástupem do školky nastává dítěti velmi složité období. Často jsou děti velmi fixováni na svoje rodiče a tak odloučení od nich na delší dobu, celý den, může být velkým problémem. Musí si zvykat na to, že tráví den v jiném prostředí, s jinými dětmi, a musí poslouchat někoho jiného, než jen svoje rodiče a nejbližší. Většina dětí si časem ke svému učiteli i spolužákům vytvoří velmi vřelý vztah, trvá to ale určitou dobu a ta bývá u každého jednotlivého dítěte jiná. U některých dětí je adaptace v prostředí školky provázena problémy, těm je, nebo by alespoň měla být věnována speciální pozornost. Učitel by měl vědět, jak se k takovýmto dětem chovat, aby pro ně byl pobyt v MŠ příjemným zážitkem, aby zde byly rády. Zároveň ale musí plnit určitý plán, který je shodný pro všechny děti ve třídě a nemůže se věnovat pouze konkrétnímu dítěti, tím spíše, že se většinou nejedná pouze o jednotlivce. Snažit se děti vzdělávat podle osnov, dát jim dostatečný čas ke hře, k odpočinku, k jídlu, pomáhat jednotlivým dětem s problémy a zároveň na ně ještě preventivně působit se mi zdálo jako nemožný úkol pro jednoho. Proto jsem se rozhodla zhodnotit práci učitelky v MŠ a zaměřit se právě na oblast prevence. Cílem této práce je zjistit, jakým způsobem probíhá preventivní působení v konkrétní mateřské škole. Nástrojem pro naplnění tohoto cíle je zjištění rizik spojených 11
s institucionálním vzděláváním v mateřské škole. Dále také nastínění možných negativních dopadů rizikových faktorů, jejich prevenci a případnou co nejvyšší eliminaci důsledků a následků. Všímám si také oblasti cílené prevence a vzdělávání pedagogických pracovníků. Nelze opomenout také spolupráci se školskými pedagogickými pracovišti (pedagogickopsychologické poradny, speciálně-pedagogická centra a školní poradenská pracoviště). Pro naplnění cílů práce dále využívám metody rozhovoru. Zajímá mě nejen, jak hodnotí specifika této prevence učitelka MŠ, ale také to, jak ji vnímají rodiče. Zároveň zhodnotím i konkrétní vzdělávací program. Mým výchozím tvrzením je, že pokud se správně působí na děti už v předškolním věku, dá se předejít řadě problémů a naopak naučit je zdravému životnímu stylu. Otázkou je, zda by měl tento úkol být pouze v rukách učitele MŠ, či zda je vhodné využívat i jiných alternativ v možnosti prevence. Práce je rozdělena na část teoretickou a část praktickou. V teoretické se věnuji vymezení základních pojmů tohoto tématu. V části praktické zodpovídám výzkumné otázky.
12
1
ÚLOHA MATEŘSKÉ ŠKOLY VE VÝCHOVĚ DĚTÍ
Předškolní institucionální vzdělávání je prvním kontaktem dítěte se školou a školním prostředím. Toto vzdělávání se v předškolním věku uskutečňuje zpravidla v mateřské škole, která může být zřizována jak obcí, tak soukromím subjektem. Každé předškolní zařízení (myšlena ta, která jsou zapsána v rejstříku škol a školských zařízení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky) musí splňovat pevně stanovená kritéria v oblasti pedagogické (kvalifikovanost pedagogického sboru, edukační konstrukty aj.), hygienické a také bezpečnostní. Mateřská škola by měla být místem pro děti příjemným, podnětným, měly by se zde cítit bezpečně a těšit se do ní. Důležité je tedy v tomto ohledu pozitivní školní, potažmo třídní klima. Klima školy (třídy) je utvářeno všemi účastníky edukačního procesu, pedagogy, dětmi, rodiči dětí i ostatním personálem. Vytvoření a hlavně udržování pozitivního klima školy, by mělo být elementární povinností všech zúčastněných. „Mateřská škola je „zařízením pro děti“ a „děti by si ji vymyslely, i kdyby v dnešní době nebyla“. Prostě ji potřebují. Předškolní dítě po třetím roce (a již velmi zřetelně po čtvrtém roce) za normálních okolností překračuje hranice svého nejbližšího rodinného kruhu a k vědomí vlastního „já“, tj. ke své identitě, přidává nový významný prvek – vztah k druhým dětem, k svým vrstevníkům, ke své generaci. S lidmi z této své generace bude jednou chodit do školy, pak do tanečních, pak s nimi půjde do zaměstnání či kam všude ještě, odtud bude mít přátele a většinou i spolupracovníky, milence, manžela či manželku. Můžeme si povšimnout, že v tomto předškolním věku naprostá většina dětí po společnosti druhých dětí vysloveně touží. Jsou celé šťastné, když si jich druhé děti všimnou, když je vezmou do hry, když se před nimi samy mohou trochu předvést a vytáhnout, a ze všeho snad nejvíc, když si mohou svou novou kamarádku či kamaráda přivézt domů a ukázat je svým rodičům.“ (Matějček, 1996, str. 47) Mateřská škola, respektive její prostředí, může však i přes její poslání, v adaptačním období působit na děti velice stresujícím a nepříjemným dojmem. Dítě si musí zcela logicky nejprve zvyknout na zcela nový element ve svém životě a je povinností učitelů i rodičů, tento přechod z rodinného prostředí do prostředí mateřské školy dítěti v co nejvyšší míře usnadnit. Pravidla v mateřské škole by měla být tedy z počátku nastavena velice tolerantně a měla by se 13
zpřísňovat až postupem času, tedy v době, kdy už se dítě na prostředí mateřské školy dostatečně adaptovalo. Persona učitele je také velice důležitým aspektem, který souvisí s prostředím mateřské školy, jako zprostředkovatele institucionálního vzdělávání dětí předškolního věku. U mnoha dětí je učitel pozitivním vzorem a jeho vliv na dítě je v tomto ohledu velice podstatný. Proto v této souvislosti je vhodné zdůraznit fakt, že učitel by měl dětem předávat a zprostředkovávat pravidla a normy chování běžné v našem socio-kulturním prostředí, měl by dětem pomoci při zaujímání postojů a také by jim měl ukazovat správný životní směr. „Vstup do mateřské školy přináší velké změny dítěti i pečujícím osobám: děti si musí zvyknout na nové pečovatele, kteří svou přítomností zvětšují dobu oddělení od důvěrných blízkých osob, musí se přizpůsobit jinému prostoru, než byly dosud zvyklé a vyrovnávat se se svými potřebami ve velkém počtu jiných dětí. Pro mnoho dětí to znamená obtížné přivykání, které může být ulehčeno flexibilní dobou pobytu, možnost přivykání za přítomnosti rodičů, různými druhy psychologické pomoci (např. brát si s sebou oblíbené věci: hračky, polštářky…). Opuštění dítěte na určitý čas vyvolává u rodičů strach a pochybnosti, zda je o dítě dobře postaráno. Ukázalo se, že diskuse o takových úzkostech a starostech v rámci podpůrné skupiny rodičů má pozitivní vliv na rodiče i vychovatele. Vstup do mateřské školy vede při odpovídající zralosti dítěte často ke zlepšení v jednání a zvýšení jeho sebejistoty.“ (Kern, 2000, str. 138) Mateřská škola jako součást institucionálního systému vzdělávání je institucí, která zajišťuje předškolní vzdělávání dětem ve věku od tří do sedmi let. Její činnost je legislativně vymezena v zákoně č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním a vyšším odborném vzdělávání (školský zákon). Mateřská škola, která je zapsána v rejstříku škola školských zařízení MŠMT ČR, spadá do kontrolní kompetence České školní inspekce. „Předškolní vzdělávání je institucionálně zajišťováno mateřskými školami (včetně mateřských škol s upraveným vzdělávacím programem), popř. je realizováno v přípravných třídách základních škol. Mateřská škola je legislativně zakotvena v rámci vzdělávací soustavy jako druh školy. V procesu vzdělávání i v jeho organizaci se proto řídí obdobnými pravidly jako školy ostatní. Předškolní vzdělávání se organizuje pro děti ve věku zpravidla od tří do šesti (sedmi) let. Přednostně jsou přijímány děti v posledním roce před zahájením povinné školní docházky.“(Smolíková, 2004, str. 5)
14
Tato kapitola poskytuje elementární vhled do problematiky, která se týká mateřských škol, jako vzdělávacích institucí našeho institucionálního školského systému. Mateřská škola se vymezuje určitými konkrétními specifiky, jako je například hra, která je elementárním edukačním prostředkem při vzdělávání dětí předškolního věku.
1.1 PREVENCE RIZIKOVÉHO CHOVÁNÍ V MATEŘSKÉ ŠKOLE Prevencí nazýváme „předcházení nežádoucím jevům, nehodám, úrazům, nemocem aj., rozlišuje se a) prevence primární – předcházení ohrožujícím situacím v celé sledované populaci; je buď nespecifická, která podporuje žádoucí formy chování obecně, nebo specifická, zaměřená proti konkrétnímu riziku; např. předcházení prvnímu kontaktu jedince s drogou; zdravotní výchova ve školách, např. pomocí besed, peer-programů, příruček, plakátů apod. b) prevence sekundární – zaměřuje se na rizikovou skupinu zvlášť ohroženou negativním jevem; např. prevence AIDS mezi prostitutkami a prostituty; c) prevence terciární, zaměřená na jedince, u nichž se už negativní jev projevil, snaha o zmírnění následků problémového jevu; např. snaha zabránit recidivě protizákonného jednání u mladistvích delikventů; může mít i podobu tzv. cesty menšího zla.“(Hartl, Hartlová, 2009, str. 450) Průcha, Walterová a Mareš vymezují prevenci jako soubor ochranných opatření, která jsou zaměřena na předcházení a eliminaci nežádoucích jevů, zejména pak onemocnění, poškození a sociálně patologické jevy. Autoři prevenci diferencují na primární, sekundární a terciární, přičemž primární prevence zabraňuje vzniku nežádoucích jevů a sekundární prevence se snaží nežádoucí jevy včas odhalit a pracovat s nimi už v rané fázi jejich vzniku. Terciární prevence se pak snaží zabránit dalším komplikacím ve fázi, kdy už nežádoucí jevy probíhají. (Průcha, Walterová, Mareš, 2009, str. 218) Je jasné, že u dětí předškolního věku nás nejvíce zajímá primární prevence. „Primární prevencí se rozumí taková opatření, která mají zabránit vzniku ohrožování tělesného a psychického vývoje široce zaměřeným působením na veřejnost, na rodiče a vychovatele i na odborné pracovníky a veřejné činitele.“(Langmeier, Krejčířová, 2006, str. 298) „Je nesporné, že základní schopnosti řešit problémy a naplňovat potřeby člověk získává od narození v rodině. Role rodiny je v primární prevenci nezastupitelná a možná i nejdůležitější, ale ne vždy funkční. Naštěstí je možné v průběhu života doučovat to, co rodina nezvládla.“(Širůčková, Miovský, Skácelová, Gabrhelík, 2012, str. 94) 15
Důležitým preventivním opatřením, které předchází negativním aspektům, které mohou v edukačním procesu i mimo něj nastat, jsou preventivní programy a také primární prevence. Primární prevence spočívá ve vymezení jakýchsi ochranných opatření, která v co nejvyšší míře eliminují negativní aspekty, se kterými se můžeme během edukačního procesu setkat. Tato opatření jsou namířena na prevenci sociálně patologických jevů, boji proti kriminalitě mládeže, prevenci užívání psychotropních a omamných látek či požívání alkoholických nápojů aj. Primární prevence také disponuje prostředky k tomu, aby mohla být nastavená určitá konkrétní pravidla, která jsou obecně závaznými a platnými normami pro všechny účastníky edukačních snah. Předcházení rizikovým situacím, které mohou a mnohdy také ohrožují děti a žáky, je vždy považováno za vhodnější a efektivnější řešení, než těžce napravovat mnohdy velice fatální následky rizikové situace. Primární prevence se také zaměřuje na konkrétní preventivní programy, jako je například bezpečnost silničního provozu, chování dětí v situacích, kdy se setkají s cizími lidmi, či bezpečnost při pohybu v různých sportovních zařízeních. Primární prevenci mohou provádět například školení lektoři, metodici prevence či speciálně proškolení pracovníci Police ČR nebo městské policie. Tito pracovníci také oslovují s konkrétními preventivními programy školy, navštěvují tyto subjekty, nebo si zvou děti do svých prostor, kde provádějí preventivní akce. Primární prevence a preventivní programy jsou velice důležitou a nedílnou součástí výchovy dětí a mládeže. Pomáhají předcházet rizikovým situacím nebo eliminovat následky těchto situací na co nejnižší míru. „Osobnostní orientace, názory a postoje se formují již v nejranějším dětském věku. Jednoznačně se ukazuje, že čím dříve prevence začíná, tím je ve výsledku efektivnější. Formy působení musí být samozřejmě přizpůsobeny věku a možnostem dětí, personál musí pro tyto aktivity mít odpovídající vzdělání a zkušenosti a aplikované programy a intervence musí být ověřeny a evaluovány (čím mladší je cílová věková skupina, tím přísnější by měl být supervizní a intervizní dohled na program)(Miovský, Skácelová, Zapletalová, Novák, 2010, str. 40). Je nezbytné podotknout, že by školy či samotní rodiče neměli rizika spojená s případným ohrožením dětí jakkoli podceňovat či banalizovat. Snahou každého z nás by mělo být zajištění co nejvyššího stupně bezpečí našich dětí a to s ohledem na fakt, že si děti předškolního věku ještě možná rizika spojená s jejich nebo cizím chováním, plně neuvědomují.
16
1.2 VZDĚLÁVÁNÍ PEDAGOGŮ V OBLASTI PREVENCE Rizikové situace mohou nastat kdykoli v průběhu edukačního procesu i mimo něj. Může se také jednat o velice širokou škálu rizikových situací, které pedagog, i s ohledem na jeho pedagogicko – psychologickou kvalifikaci, nebude schopen zvládnout. V tomto ohledu je nezbytně nutným předpokladem kvalifikovanost v oblasti psychologie či speciální pedagogiky. Současné edukační prostředí nabízí celou škálu různých kurzů či školení, ať už v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků nebo v programech celoživotního vzdělávání, zaměřená právě na zvládání rizikových situací a jejich prevenci. Vzdělávání se v tomto oboru, či doplňování si kvalifikace, by mělo být morální povinností každého pedagoga. Je nutné si uvědomit, že v předškolním vzdělávání jsou objektem edukace děti předškolního věku, které je potřeba chránit a připravit jim takové podmínky, které budou rizikové faktory eliminovat v co nejvyšší míře. „Programy průběžného dalšího vzdělávání se zaměřují na aktuální teoretické a praktické otázky vzdělávání a výchovy. Obsahem takového vzdělávání učitelů jsou zejména nové poznatky z pedagogiky, psychologie, obecné i borové didaktiky, nové poznatky z vědních, technických a uměleckých oborů, prohlubování znalostí cizích jazyků apod. Dále to může být vzdělávání zaměřené na aktuální společenské problémy, např. na prevenci sociálně pedagogických jevů, na ekologickou a multikulturní výchovu nebo na bezpečnost a ochranu zdraví.“(Průcha, 2009, str. 414) Ve Středočeském kraji je jedním z poskytovatelů kurzů Národní institut pro další vzdělávání. Z bohaté nabídky, kterou poskytují, můžeme vybrat pár kurzů, které jsou pro naše téma relevantní: Pedagogická diagnostika rizika poruch učení u dětí předškolního věku - vytyčení základních pojmů: dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyskalkulie, specifické poruchy učení a chování, pedagogická diagnostika a metody pedagogické diagnostiky. Na základě získaných poznatků budou vyvozeny pedagogicko - diagnostické postupy pro identifikaci rizikových dětí z hlediska poruch učení v předškolním věku. Logopedický asistent - Primární logopedická prevence ve školství Příběh a morální hodnoty - techniky pro rozvoj morálního vědomí a chování dětí, ve kterých bude dominovat příběh a jeho možnosti pro upevňování morálních hodnot dětí, chování v prostředí třídy, zvládání emočně náročných situací, projevů agresivity, 17
zároveň jak se bránit proti projevům agresivity druhých dětí, jak zpracovat téma žalování, ubližování, oplácení atd. Metodika vedení rozcvičky a obdobných činností - Podrobnější vysvětlení zásad a doporučení pro správné dýchání, uvolňování, protahování a posilování. Jak na kooperativní činnosti v mateřské škole – zaměřen na rozvoj dovedností pro vytváření prostředí, v němž mohou děti spolupracovat – kooperovat. Dítě s potřebou podpůrných opatření v běžné MŠ - základní teoretické poznatky z oblasti speciálně pedagogických věd, ale zejména na praktické dovednosti, které by měli pedagogové v mateřských školách ovládat k zajištění optimálních podmínek pro rozvoj dětí se zdravotním postižením (ZP) v rámci společného vzdělávání. Rozvoj grafomotoriky v MŠ - seznámení učitelů předškolního vzdělávání s grafomotorickým vývojem dítěte, přičemž si prakticky vyzkouší důležité aktivity, které vedou k osvojení hygienických návyků a rozvíjení grafomotorických dovedností dětí předškolního věku. Pedagogické hodnocení dítěte a individualizace práce v mateřské škole - využívání diagnostické a evaluační aktivity v pedagogickém procesu a přizpůsobování vzdělávání rozdílným možnostem a potřebám dětí. Jak komunikovat s rodiči v problémových situacích - seznámení s hlavními zásadami a metodami verbální a nonverbální komunikace a vedení rozhovoru tak, aby bylo předcházeno nedorozuměním a konfliktům. Základní postupy při aktualizaci ŠVP v mateřské škole - postupy aktualizace školního vzdělávacího programu, porovnání souladu RVP a ŠVP PV. Zaměří se na učební plán a jeho úpravu, rozpracování výstupů jednotlivých vzdělávacích oblastí. Hyperaktivní dítě a dítě s hraničním chováním v mateřské škole - příčiny vzniku syndromu poruchy pozornosti a aktivity (hyperaktivity) a jeho základní projevy v období od raného dětství do předškolního věku. Pozornost zaměřena na odlišení projevů chování hyperaktivního dítěte od běžného opozičního chování dítěte ve vývojovém období od tří let a následně i od odlišení hyperaktivity od rozvíjející se poruchy chování, dále i na odlišení chování hyperaktivních dětí od negativních projevů chování dětí, které nejsou optimálně výchovně vedeny v rodině. Součástí 18
semináře jsou praktické poznatky a návody, jak pracovat s hyperaktivním dítětem v MŠ, jak jej výchovně vést a jak pracovat s rodiči hyperaktivního dítěte, jak je vést k sjednocení výchovných postupů v MŠ a v rodině.(Programová nabídka NIDV pro Prahu a Střední Čechy) Speciální kurzy jsou připravovány také pedagogicko-psychologickými poradnami a speciálně pedagogickými centry a to zejména pro samotné učitele. Absolventi se zde učí řešit hypotetické krizové situace, rozšiřují si obzory v oblasti psychologie apod. Tento druh školení je určen i pro metodiky prevence, kteří jsou zaměstnanci školy a působí také ve školním poradenském zařízení jako odborníci prevence rizik spojených s psychopatologickými jevy, které provázejí edukační prostředí. Pedagogicko-psychologické poradny a speciálně pedagogická centra úzce spolupracují se středisky výchovné péče a dohromady poskytují konzultace a odborné informace všem pedagogickým pracovníkům. Zároveň poskytují i metodickou pomoc nejen při řešení preventivních opatření, ale i při vypracovávání preventivních programů pro školy.
1.3 LEGISLATIVNÍ
DOKUMENTY
VYMEZUJÍCÍ
PROBLEMATIKU
PREVENCE V MATEŘSKÉ ŠKOLE Pokud se budeme bavit o dítěti, jako o objektu naší bezprecedentní ochrany, pak musíme zmínit jako elementární dokument Úmluvu o právech dítěte, která byla schválena dne 20. 11. 1989 Valným shromážděním Organizace spojených národů v New Yorku a tehdejší Československá federativní republika ji ratifikovala dne 6. 2. 10991. V oblasti prevence před rizikovými faktory a výchově ke zdraví lze v pedagogické rovině také zmínit primární kurikulární dokument Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání (RVP PV). Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání definuje cíle vzdělávání v oblasti prevence a zdravého životního stylu ve formě kompetencí, které jsou obecně formulovány jako soubory předpokládaných vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého jedince. Z RVP PV můžeme tedy zdůraznit následující kompetence, že dítě odhaduje své síly, učí se hodnotit svoje osobní pokroky i oceňovat výkony druhých, řeší problémy, na které stačí; známé a opakující se situace se snaží řešit samostatně (na základě nápodoby či opakování), náročnější s oporou a pomocí 19
dospělého, uvědomuje si, že za sebe i své jednání odpovídá a nese důsledky, dětským způsobem projevuje citlivost a ohleduplnost k druhým, pomoc slabším, rozpozná nevhodné chování; vnímá nespravedlnost, ubližování, agresivitu a lhostejnost, napodobuje modely prosociálního chování a mezilidských vztahů, které nachází ve svém okolí, spolupodílí se na společných rozhodnutích; přijímá vyjasněné a zdůvodněné povinnosti; dodržuje dohodnutá a pochopená pravidla a přizpůsobí se jim, chápe, že nespravedlnost, ubližování, ponižování, lhostejnost, agresivita a násilí se nevyplácí a že vzniklé konflikty je lépe řešit dohodou; dokáže se bránit projevům násilí jiného dítěte, ponižování a ubližování, odhaduje rizika svých nápadů, jde za svým záměrem, ale také dokáže měnit cesty a přizpůsobovat se daným okolnostem, chápe, že se může o tom, co udělá, rozhodovat svobodně, ale že za svá rozhodnutí také odpovídá, spoluvytváří pravidla společného soužití mezi vrstevníky, rozumí jejich smyslu a chápe potřebu je zachovávat, uvědomuje si svá práva i práva druhých, učí se je hájit a respektovat; chápe, že všichni lidé mají stejnou hodnotu, dbá na osobní zdraví a bezpečí svoje i druhých, chová se odpovědně s ohledem na zdravé a bezpečné okolní prostředí (přírodní i společenské), ví, že není jedno, v jakém prostředí žije, uvědomuje si, že se svým chováním na něm podílí a že je může ovlivnit.(Smolíková, 2004, str. 10) V oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví dětí v předškolních zařízeních, tedy zejména v mateřských školách, je potřeba zmínit vyhlášku č. 410/2005 Sb. která stanovuje hygienické požadavky v zařízeních, kde se uskutečňuje institucionální vzdělávání. Tato vyhláška je závazná pro všechny zařízení, která se zabývají výchovou či vzděláváním dětí, bez ohledu na fakt, kdo je jejím zřizovatelem. „§ 1 Základní ustanovení Tato
vyhláška
vybavení, zásobování konzervatoří, jazykových
stanoví
provoz, vodou
osvětlení, a
vyšších škol
hygienické
s
úklid
požadavky vytápění,
mateřských
odborných právem
na
škol, státní
škol,
prostorové
mikroklimatické základních
základních jazykové
a
podmínky,
středních
uměleckých zkoušky)
podmínky,
a
škol
škol, a
školských
zařízení) zařazených do rejstříku škol a školských zařízení).“(Vyhláška č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých) Je vhodné zmínit také zákonnou legislativní normu respektive zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů. Nutno však podotknout, 20
že tato zákonná norma je považována za obecný legislativní dokument, jehož paragrafy se vztahují nejen na ochranu zdraví dětí, ale také dospělých na různých pracovištích. § 1 Základní ustanovení Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje v návaznosti na přímo použitelné předpisy Evropské unie a) práva a povinnosti fyzických a právnických osob v oblasti ochrany a podpory veřejného zdraví, b) soustavu orgánů ochrany veřejného zdraví, jejich působnost a pravomoc, c) úkoly dalších orgánů veřejné správy v oblastech ochrany a podpory veřejného zdraví a hodnocení a snižování hluku z hlediska dlouhodobého průměrného hlukového zatížení životního prostředí.“(Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů) Dalším dokumentem je Strategie prevence rizikového chování dětí a mládeže na období 2013 – 2018, jejímž cílem je prostřednictvím efektivního systému prevence, fungujícího na základě komplexního působení všech na sebe vzájemně navazujících subjektů, minimalizovat vznik a snížit míru rizikového chování u dětí a mládeže. Dále pak výchova k předcházení, minimalizaci či oddálení rizikových projevů chování, ke zdravému životnímu stylu, k rozvoji pozitivního sociálního chování a rozvoji psychosociálních dovedností a zvládání zátěžových situací osobnosti jako standardní součást výchovně vzdělávacího procesu v prostředí českých škol zabezpečovaná kvalifikovanými a kompetentními osobami a institucemi a dále pak motivace k opuštění rizikového chování, pokud již nastalo a ochrana před dopady rizikového chování, pokud již nastalo ve výrazné formě. „Minimální preventivní program (dále též MPP) je obecný/modelový rámec pro školní preventivní program. Cílem MŠMT ČR bylo definovat jeho prostřednictvím základní představu o tom, co by měl komplexní a dlouhodobý školní program splňovat a být přitom součástí školního vzdělávacího programu, popř. přílohou dosud platných osnov a učebních plánů. MPP je konkrétním dokumentem školy zaměřeným na výchovu žáků ke zdravému životnímu stylu, na jejich osobnostní a sociální rozvoj a rozvoj jejich sociálně komunikativních dovedností a měl by obsahovat též programy specificky zaměřené na jednotlivé formy rizikového chování.“(Miovský, M. a kol., 2012, str. 83) 21
A nakonec musíme zmínit samozřejmě základní zákony a doporučení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, které jsou stěžejními pro celou oblast prevence: Zákon č.561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdější předpisů Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí a mládeže č.j.: 21291/2010-28 Na závěr je vhodné připomenout, že legislativní normy, ať už jsou v podobě zákonů, vyhlášek či nařízení, jsou závaznými dokumenty pro všechny účastníky edukačních snah tak, aby byla naplněna litera zákonnosti. Dodržování norem, předpisů či zákonů je morální povinností každého občana. Velice citlivou oblastí je pak vymahatelnost zákona v případě nedodržení či porušení zákonných norem. V oblasti ochrany zdraví dětí předškolního věku a eliminaci rizik spojených s prostředím mateřské školy je potřeba podotknout, že je morální a zákonné jednání od pedagogů, potažmo všech účastníků edukačních snah, společností očekáváno a vyžadováno.
22
2
DÍTĚ A JEHO VÝVOJ V MATEŘSKÉ ŠKOLE
„Předškolní věk – vývojové období dítěte od dovršení 3. roku věku po vstup do školy, tzn. do dovršení 6. roku života. Hlavní činností předškolního dítěte je hra. V tomto věkovém období dítě zpravidla navštěvuje mateřskou školu, která jej postupně připravuje na vstup do školy. Základem stále zůstává rodinná výchova, na které mateřská školy staví a která napomáhá dalšímu rozvoji dítěte.“(Průcha, Walterová, Mareš, 2009, str. 175) Běžně se tedy za děti předškolního věku považují děti navštěvující mateřskou školu. Ve většině školek je podmínka přijetí dítěte, aby před nástupem do školky dovršily 3. rok. Samozřejmě je možné přijmout i mladší dítě, ale vzhledem ke kapacitním problémům, které v dnešní době školky mají, je to ojedinělý jev. „V širokém smyslu slova se jako předškolní věk označuje celé období od narození (někdy včetně vývoje prenatálního) až do vstupu do školy. Takové široké pojetí má svůj praktický význam při plánování sociálních a výchovných opatření pro děti před jejich povinnou školní docházkou. Má však i svá úskalí. Svádí k tomu, aby se vývojové potřeby všech dětí v prvých šesti letech jejich života nepřípustně srovnávaly a aby se podstatné rozdíly, jaké pozorujeme mezi batolaty a dětmi mezi třetím a šestým rokem života, ignorovaly nebo alespoň redukovaly na rozdíly pouze kvantitativní. Potom slyšíme z úst laiků, ale i z úst odborníků dobře myšlené, ale nesprávně založené argumenty typu: „Když to jde v mateřské škole, proč by to nešlo v jeslích?“ – Je proto třeba pojednávat o tříletém období před vstupem do školy zvlášť a všimnout si jeho významných charakteristik, které je oddělují od etap předcházejících i od následujícího věku školního. Předškolní období v užším slova smyslu je „věkem mateřské školy“, ale nebylo by správné chápat je pouze z tohoto hlediska – jednak mnoho dětí do školky nechodí, jednak rodinná výchova stále zůstává základem, na kterém mateřská škola dále účelně staví a napomáhá dalšímu rozvoji dítěte.“(Langmeier, Krejčířová, 2006, str. 87) Langmeier a Krejčířová uvádějí několik významných změn, ke kterým dochází v předškolním období. Motorika dítěte se v tomto období neustále zdokonaluje. Zvyšuje se jeho soběstačnost, je schopno samo jíst, pít, zavazovat si boty, oblékat se. Zlepšuje se i jeho zručnost, což se projevuje při hraní a hlavně kreslení, kdy roste jeho schopnost kresbou vyjádřit vlastní představu. K velkým pokrokům dochází i v oblasti řeči a myšlení, což 23
umožňuje chápání okolního světa i sebe sama. Myšlení dítěte je v této fázi vývoje intuitivní, dítě přechází od individuálních k obecným pojmům a zvládá jednoduché kognitivní operace, jako např. usuzování, které je stále ještě vázáno na předměty, které vidí, nebo si představuje. K přesunu k logickému myšlení dochází až se školním věkem.(Langmeier, Krejčířová, 2006, str. 88) Předškolní věk je z vývojového hlediska velice důležitým obdobím v životě dítěte. Toto období se vyznačuje několika elementárními aspekty. Dítě se poprvé ve svém životě na delší dobu (doba pobytu v mateřské škole) odlučuje od matky nebo obou rodičů. Do této doby bylo výhradně v rodinném prostředí a to jak v rodině nukleární (matka, otec, sourozenci), tak v rodině širší (prarodiče, strýcové, tety aj.). Důležitým aspektem tohoto věkového období je tedy adaptace na nové prostředí, vrstevníky a také dospělé osoby v podobě pedagogů v mateřské škole. Významným znakem předškolního věku je progresivní rozvoj kognitivních funkcí, jako je paměť, myšlení, vnímání či představivost. Dítě se v mateřské škole učí novým znalostem, jsou rozvíjeny také jeho schopnosti, je pedagogy veden k získávání určitých konkrétních životních kompetencí. Toto vše dítě mnohdy velmi fyzicky i psychicky zatěžuje. Je tedy nezbytné, aby byly v tomto věku respektovány potřeby dítěte, a to jak ty elementární potřeba spánku, jídla, pití aj.), tak také ty vyšší (potřeba uznání, seberealizace aj.). Saturace těchto potřeb je nezbytným předpokladem pro harmonický a přirozený rozvoj dětské osobnosti. Velice citlivou otázkou v souvislosti s předškolním věkem je emocionální stránka osobnosti. Dítě v mateřské škole se musí naučit respektovat určitá nastavená pravidla a normy. Egocentrizmus by měl postupem času ustupovat do pozadí a dítě by se mělo naučit kooperaci a respektu k druhým vrstevníkům. „Toto věkového období bývá vymezováno nejčastěji nástupem dítěte do mateřské školy, tj. třemi lety, a jeho vstupem do školy základní, tj. šesti a sedmi lety. Za typické bývá považována v tomto období nutnost adaptace na nové prostředí a přijetí určitého řádu chování na jedné straně a velká expanze dítěte do okolního světa na straně druhé. Na počátku tohoto období děti mají ještě krátké končetiny a velkou hlavu v porovnání s trupem. Mezi pátým a šestým rokem dochází k proměně postavy a změně proporcí těla, prodlužují se zejména končetiny.“(Valentová, 2013, str. 8) Jedním z elementárních znaků předškolního věku jsou progresivní fyzické a psychické změny. Dítě se ve srovnání s předchozím vývojovým obdobím daleko progresivněji učí, 24
poznává své okolí a významnou roli v jeho úsudku hraje také předchozí zkušenost, na jejímž základě pak koriguje a usměrňuje své chování a jednání. Fyzické, respektive proporcionální znaky jsou pak velice významné a na první pohled znatelné. Předškolní věk můžeme také bezesporu definovat jako jedno z nejdůležitějších období v životě každého jedince. To, jakým způsobem dítě v předškolním věku plní náročné úkoly, které na něj institucionální vzdělávání klade, se odrazí v jeho následujících vývojových etapách.
2.1 ZDRAVÍ A ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL DĚTÍ PŘEDŠKOLNÍHO VĚKU Světová zdravotnická organizace WHO definuje zdraví jako stav úplné fyzické, psychické, sociální a estetické pohody. Hartl a Hartlová definují zdraví buď negativně, jako nepřítomnost tělesné či duševní nemoci anebo jako souhrn vlastností, díky kterým jsme schopni se vyrovnat s měnícími se vlivy vnějšího prostředí. K definici WHO dodávají, že onen stav se s časem mění v závislosti právě na vlastnostech jednotlivých osobností. Dále uvádí, že dle odhadů je zdraví člověka ovlivněno z 60 % stylem života, z 20 % zdravotní péčí, která se mu dostává a zbylých 20 % jsou vnější přírodní a sociální vlivy. (Hartl, Hartlová, 2009, str. 701) Duševní zdraví definují Hartl a Hartlová jako schopnost jedince přizpůsobit se a přijímat to, co život přináší.(Hartl, Hartlová, 2009, str. 702) Blatný uvádí pojem tzv. osobní pohody jako stavu emoční spokojenosti člověka. S tím jsou spjaty i další pojmy jako sebehodnocení a sebeúcta, štěstí.(Blatný, 2010, str. 34) „Evropská konference WHO Psychické zdraví (Helsinky 12. - 15.1.2005) zdůraznila, že psychické zdraví a duševní pohoda jsou fundamentálními předpoklady kvality života a produktivity jednotlivců, rodin, komunit a národů a že umožňují lidem zakusit rozměr smysluplnosti života a být kreativními a aktivními občany.“(Pelcák, 2013, str. 34) „Sociální zdraví nejlépe vystihuje schopnost pozitivně prožívat různé sociální situace, akceptovat sám sebe takového jakým jsem a přijímat následky a souvislosti svých vztahů k blízkým i cizím osobám… Sociální zdraví obsahuje důmyslně namíchanou směsici komunikačních dovedností, tolerance a schopnosti akceptace odlišností, úslužnosti v nejlepším smyslu slova a aktivity.“(Vaníčková, 2002, str. 7) Z 60% je zdraví člověka ovlivněno jeho životním stylem, jeho postoji, hodnotami a dovednostmi. Proto se stále častěji hovoří o zdravém životním stylu, který má nesčetně definic. Všechny se ale shodují v hlavních oblastech: zdravá strava, pohyb, spánek a 25
odpočinek, psychická pohoda a samozřejmě omezená nebo ještě lépe žádná konzumace alkoholu aj. návykových látek. V současné edukační realitě se čím dál častěji setkáváme s pojmem výchova ke zdraví. Předškolní vzdělávání obecně nelze pojímat pouze v kontextu edukačním, tedy osvojování si nových dovedností či poznatků, ale také zejména v kontextu ochrany zdraví a zdravého životního stylu. Ochrana zdraví dítěte je bezesporu nadřazena všem ostatním aspektům předškolního vzdělávání. Výchovu ke zdraví tedy lze vnímat jako důležitou a nedílnou součást institucionálního vzdělávání. Pod pojmem zdravý životní styl si můžeme představit zejména zdravé stravování a stravovací návyky, dostatek pohybu dětí a získávání kompetencí a postojů k uvědomění si důležitosti zdrví, jako nejdůležitější lidské hodnoty. Průcha, Walterová a Mareš definují výchovu ke zdraví jako strategii Světové zdravotnické organizace pod názvem „Zdraví pro všechny“ (2000). V české republice a jejím institucionálním vzdělávání (předškolním vzdělávání) lze výchovu ke zdraví chápat jako součást vzdělávací oblasti „Člověk a jeho tělo“, jejímž elementárním úkolem je vézt děti k uvědomění si zdraví jako důležité životní hodnoty a utvářet v dítěti žádoucí postoje, rozvíjet jeho kompetence ve vztahu k vlastnímu zdraví. Úkolem této výchovy je také poskytnout dítěti elementární poznatky o prevenci a ochraně zdraví, upevňovat správné hygienické, stravovací, pracovní a další potřebné důležité návyky. Tato prevence je také zaměřena na předcházení úrazům a situacím ohrožujícím zdraví v každodenních situacích v kontextu sociálních prostředí a také obraně proti škodlivým vlivům či látkám.(Průcha, Walterová, Mareš, 2009, str. 346) V mateřských školách by měla tedy do vzdělávací nabídky pravidelně zařazována pohybová chvilka spočívající v různých typech cvičení či pohybová hra, která rozvíjí fyzickou zdatnost dítěte. Důležitost pohybu v předškolním vzdělávání není potřeba nikterak zdůrazňovat. Je zde velice reálný předpoklad, že navzdory rezervám v oblasti pohybové výchovy, je tato do vzdělávací nabídky drtivé většiny mateřských škol zařazována. Průcha se ve své publikaci zmiňuje o důležitosti výchovy dítěte ke zdraví. Tato výchova vede děti poznávání zdraví jako nejdůležitější a primární životní hodnoty, k pochopení zdraví jako vyváženého stavu tělesné, duchovní a sociální pohody. Ukazuje také dětem cestu k využívání osvojených preventivních postupů pro ovlivňování zdraví v denním režimu v pozitivním slova smyslu a také k aktivnímu zapojování do činností podporujících zdraví.(Průcha, 2009, str. 135) 26
Výchova ke zdraví se také ve velké míře zaměřuje na stravování a vhodné stravovací návyky. Mateřské školy se drží stanovených norem při tvorbě jídelníčku a zařazují do něj dostatek organizmu prospěšných potravin, zejména pak ovoce a zeleninu. Ke zdravému životnímu stylu bezesporu také patří dostatek relaxace a spánku. V mateřských školách dochází k dostatečné saturaci potřeby spánku. Děti mají možnost si po obědě odpočinout na lůžku, čímž zregenerují organizmus a načerpají čerstvé síly pro zbytek dne. Také lze považovat za vhodný prostředek při utváření pozitivních postojů v souvislosti se zdravím fakt, že jsou v průběhu dne do vzdělávací nabídky zařazovány krátké relaxační hry, které pomáhají dětem zklidnit organizmus a připravit jej na další činnosti. Havlínová, Vencálková a kol., vytyčují 5 základních oblastí vzdělávání v podpoře zdraví v MŠ. Jedná se o oblast biologickou, kdy se zaměřují na lidské tělo, aktivní pohyb, zdravou stravu a bezpečnost. Dále je to oblast psychologická, kdy je velký důraz kladen na prožívání a poznávání, které ho má připravit na školní léta. Interpersonální oblast je založena na komunikaci, spolupráci a respektu, a má v dítěti vzbudit potřebu kontaktu. Oblast sociálněkulturní má za úkol dítě připravit na roli občana, představit mu pojmy rodina, domov, škola a země. A nakonec oblast environmentální, která má dítěti vysvětlit, že příroda a všechno kolem něj je proměnné a člověk nese odpovědnost za své rozhodování a chování vůči těmto věcem.(Havlínová, Vencálková, 2006, str. 98)
2.2 ADAPTACE DÍTĚTE NA PROSTŘEDÍ MATEŘSKÉ ŠKOLY Adaptace nebo také adaptační období je velice důležitým momentem v životě dítěte předškolního věku. Příchod do mateřské školy by měl být pro děti co nejplynulejší a co nejméně stresující. Je potřeba si uvědomit, že dítě přichází do zcela neznámého prostředí, kde nemá možnost srovnání se svojí předchozí zkušeností. Do doby, než dítě nastoupí do mateřské školy, tedy nežli zahájí předškolní vzdělávání, je jeho primárním prostředím pouze a jen rodina, buď nukleární, nebo v lepším případě širší. S příchodem dítěte do mateřské školy přicházejí také určité problémy a problémové situace, které dosud emocionálně nevyzrálé dítě není schopno bez pomoci dospělých zvládat. Mateřská škola je pro dítě prostředím zcela novým, kde se setkává s vrstevníky, v jejichž přítomnosti dosud nepůsobilo, a jsou tu také noví dospělí v podobě převážně předškolních pedagogů, když doposud jedinými dospělými byli rodiče dítěte.
27
„Vstup do školy je pro mnohé děti základní přeorientací. Jsou odtrženy od přirozeného sociálního prostředí a školní vzory jednání jsou jim často cizí. Musí si teprve zvykat na vyšší stupeň disciplinovanosti, citové zdrženlivosti apod. Ve škole dochází z jistého pohledu k pokračování socializačního procesu v rodině. Někdy je adjustace poměrně bez větších problémů, jindy naopak velmi náročná.“(Kraus, Poláčková, 2001, str. 89) Bruceová ve své publikaci uvádí, že elementárním aspektem adaptace dítěte na prostředí mateřské školy je kontakt s vrstevníky, kteří se sdružují v prostředí školní třídy. Tento aspekt nezbytně vyžaduje, aby se nové dítě dovedlo přizpůsobit novým podmínkám a nastaveným pravidlům, která jsou v mateřské škole pevně dány. Toto evokuje potřebu prosazovat své vlastní myšlenky a názory. Nezbytným předpokladem efektivní adaptace je fakt, aby se dítě naučilo kooperovat s ostatními vrstevníky ve třídě a co nejplynuleji se přizpůsobilo podmínkám a pravidlům, které institucionální vzdělávání nabízí. Podle autorky jsou také důležité čtyři obecné schopnosti adaptability, tedy umět zajistit vstup do skupiny, chovat se dle pravidel, řešit konflikty přiměřeným způsobem a také projevovat dostatek citu a taktu.(Bruce, 1996, str. 120) Nově příchozí dítě do mateřské školy se musí umět také vypořádat s určitým pevně stanoveným režimem, který však v adaptačním období může být poněkud volnější. Mateřská škola nastavuje určitá pravidla, která se musí dítě postupně naučit respektovat, ať už se jedná o pravidla soužití na třídě, bezpečnostní pravidla nebo sociální pravidla kontaktu s vrstevníky. Je důležité podotknout, že není v možnostech tříletého dítěte, aby tato pravidla respektovalo hned od počátku docházky do mateřské školy. Potřebuje na to čas, aby se mohlo postupně začlenit do nového prostředí a osvojit si dané pravidla a normy chování. Adaptační období také skrývá i rizika v oblasti emocionálního strádání dítěte. Jedinec, který byl doposud v kontaktu pouze se svými nejbližšími příbuznými (matka, otec, strýc, prarodiče aj.) se najednou dostává do světa zcela neznámých lidí, kteří po něm už vyžadují určitý stupeň participace. Toto je pro emocionálně nezralé dítě velice těžká zkouška a nevždy se mu daří touto zkouškou bez problémů projít. Zde je nezbytně nutné, aby pedagogové v rámci své odborné kvalifikace přistupovali k dítěti co nejcitlivěji a vždy se snažili respektovat momentální potřeby každého konkrétního jedince. Adaptační období je obdobím, kdy může dítě ve vztahu k rozvoji vlastní osobnosti velice získat, ale také necitlivým a neodborným přístupem dospělých velmi mnoho ztratit. Důležité ja také prostředí škola a školní klima.
28
„Škola sama má být místo příjemné, vábící uvnitř i vně oči. Uvnitř budiž světlý, čistý pokoj, ozdobený všude obrazy, ať už jsou to obrazy znamenitých mužů, ať zeměpisné mapy, ať památky historických událostí nebo nějaké emblémy. Venku pak budiž u školy nejen volné místo k procházkám a společným hrám (poněvadž to se nesmí mládeži odpírat, jak ukážeme níže v příslušném místě), nýbrž i nějaká zahrada, do níž by byli časem pouštěni a naváděni těšit se pohledem na stromy, kvítí a byliny. Když se však něco zařídí, je pravděpodobné, že děti budou chodit do školy s nemenší chutí, než chodí na jarmark, kde doufají uvidět a uslyšet vždy něco nového.“(Průcha, 2009, str. 62) Nelze opomenout také vliv vrstevnické skupiny na jedince a to jak v pozitivním, tak negativním slova smyslu. Pozitiva působení jedince ve vrstevnické skupině jsou spatřována především v oblasti socializace. Dítě se učí prostřednictvím sociálního učení, tedy nápodobou a vrstevnická skupina může dítěti v tomto ohledu velmi mnoho dát. Rozvíjí se zde sociální vztahy, kooperace, respekt a mnoho dalších pozitivních aspektů. Naopak negativní hledisko může být spatřováno ve faktu, že vrstevnická skupina je sociální skupinou, kde se setkává větší množství dětí, z nichž každý bývá zcela odlišnou osobností. Toto je „živná půda“ pro agresivní projevy a to jak ve formě verbální či fyzické. Dítě, které si doposud hrálo samo, si o hračku vrstevníkovi neřekne požádáním, ale prostě si ji vezme, což je základ konfliktu. „Vrstevnická skupina, skupina dětí nebo mladých lidí přibližně stejného věku a často i s přibližně stejným sociálním statusem má významnou úlohu při socializaci jedince, zejm. při přechodu k dospělé roli, nabízí určitou ochranu a zázemí, může částečně kompenzovat sociální a citovou deprivaci svého člena. Může mít na své členy výrazně pozitivní vliv (jaký se realizuje prostřednictvím některých organizací a hnutí mládeže), ale i vliv výrazně negativní, vedoucí k porušování kulturních norem (delikventní party, gangy).“(Průcha, Walterová, Mareš, 2009, str. 341) Doprovodnými aspekty v průběhu adaptačního období v mateřské škole je také úzkost a strach. Dítě se zcela logicky bojí neznámého prostředí, neví, co jej zde čeká a nedokáže se ihned odpoutat od svých rodičů a být bez nich několik hodin. Tyto situace v dítěti vyvolávají úzkostné stavy, které mohou v případě progresivnějších situací vézt až k neurotickým či psychickým poruchám. Proto je nutné dítěti v tomto ohledu aktivně pomoci. Ať už je to v citlivém přístupu pedagogů, podnětném prostředí nebo vhodném a pozitivním školním, popřípadě třídním klimatu.
29
3
RIZIKOVÉ JEVY V PROSTŘEDÍ MATEŘSKÉ ŠKOLY
Ať už se jedná o jakákoli rizika, která provázejí edukaci dětí předškolního věku, vždy je potřeba této problematice věnovat zvýšenou pozornost. Tedy nepodceňovat, ale ani nepřeceňovat nastalou situaci, zjistit objektivní příčiny a celý problém řešit tzv. „s chladnou hlavou“. Vždy je však potřeba mít na paměti, že naším primárním cílem je nejlepší zájem dítěte. Předpokladem pro vstup dítěte do školy je tzv. školní zralost. „Pod pojmem školní zralost lze v podstatě spatřovat fyzickou, psychickou a emocionálně-sociální vyzrálost dítěte na takové úrovni, aby zvládlo nároky školy, tj. aby se bylo schopno bez významnějších obtíží účastnit výchovně-vzdělávacího procesu.“(Bendová, 2011, str. 11) Aby dítě dosáhlo školní zralosti, k tomu je určeno výchovné působení ve školce. Nejrůznější oblasti prevence mají dítě připravit na to, aby zvládalo v dalším životě vyhýbat se a překonávat překážky, které mu připraví. Dítě samo ve svém věku těžko pozná, co je pro něj dobré, bezpečné a co špatné, nebezpečné. To je nutné děti naučit rozeznávat. V některých směrech je zřejmě zbytečné na děti působit v tak brzkém věku, ale nikdy není na škodu se o nich alespoň zmínit. Zde zmíníme oblasti, kterými se nejčastěji zabývají v mateřských školách. Největšími činiteli v oblasti prevence i vzdělání však i nadále zůstávají rodiče. Na nich nejvíce záleží, s jakou výbavou jejich dítě vstoupí do života, zda bude schopno správně se rozhodovat. Proto by se školou měli spolupracovat a zajímat se o to, co se jejich děti učí a případně doplňovat to, co sami považují za důležité, aby jejich dítě znalo.
Úrazy Nejčastější rizika, která doprovázejí předškolní věk a tedy i institucionální vzdělávání dítěte, můžeme zařadit zejména do oblasti bezpečnosti. Po celou dobu pobytu dítěte v mateřské škole mohou nastat mnohdy nepředvídatelné situace, při kterých je dítě ohroženo na zdraví. Může například podklouznout na mokrých dlaždicích v umývárně, může zakopnout na chodníku nebo spadnout z prolézačky. Proto je nezbytně nutné, aby pedagog případná bezpečnostní rizika dovedl dopředu odhadnout a eliminoval je v co nejvyšší míře.
30
„Problémy v oblasti chování se projevují nerespektováním základních pravidel a narušováním různých normativních systémů. Míra závažnosti poruch chování se zvyšuje s věkem, vývojově podmíněná je i pravděpodobná, resp. očekávaná možnost jejich náprav…Jde o to, zda je příčina takové odlišnosti známá a zda je srozumitelná. Projevuje se zde tendence chápat nevhodné chování jako projev nežádoucích osobnostních vlastností daného dítěte či mladistvého.“(Vágnerová, 2005, str. 29) Velmi častou příčinou úrazů bývá nedisciplinovanost dětí a jejich nepřiměřené či nevhodné chování. Dítě předškolního věku doposud nedovede zcela odhadnout mnohé situaci a ani následky svého chování či jednání. Proto je velice důležité nastavit určitá pevná pravidla a hranice, za které dítě již jít nemůže. Také je důležité neustále se opakující poučování dětí a tom, jak se mají k sobě chovat, jak se mají chovat například na dětském hřišti nebo při plaveckém výcviku.
Agresivita a šikana Velice významným negativním faktorem, který zvyšuje bezpečnostní riziko, je také agresivní chování, které mnohdy může vyústit až v šikanu. Mnozí by mohli oponovat, že šikana v předškolním vzdělávání je velmi ojedinělým jevem, a že se tato problematika týká až školství základního. Opak je však pravdou, v předškolním vzdělávání se také můžeme se šikanou setkat, není to však v tak progresivní formě. Hartl a Hartlová definují agresivitu jako sklon k cílenému útočnému jednání k jedinci vlastního druhu (spolužák, vrstevník aj). Mnohdy se jedná o nepřiměřenou reakci na pocit vlastního ohrožení a toto lze považovat za trvalejší osobnostní rys nebo symptom duševní poruchy (choroby). Příčinou agresivity, potažmo agresivního chování je často frustrace, úzkost nebo nitřní napětí. Podle principů psychoanalýzy jsou útočné a obranné reakce projevem primárního pudu. Agresivita se může projevovat různými způsoby, například skrytě v představivosti jedince nebo otevřeně sociálně tolerovanými formami (fandovství, posměch, zesměšňování, kritickými postoji k okolnímu sociálnímu prostředí aj.). Nejnebezpečnější otevřenou formou agrese je agrese fyzická, spočívající ve fyzickém násilí.(Hartl, Hartlová, 2010, str. 19) O výskytu šikany v mateřských školách se ví, ale všeobecně se o ní mluví mnohem méně, než o šikaně ve školách základních. 31
„K tomu aby se šikanování vůbec uskutečnilo, musí být splněny tři základní podmínky: musí být přítomen potencionální agresor (dítě, kterému dělá moc dobře pocit moci nad druhým dítětem a má radost, když mu působí bolest), potencionální oběť (dítě, které se neumí bránit často neférovému ataku agrese) a klima dětské skupiny (toto klima je ovlivněno osobností pedagoga, hierarchií hodnot ve skupině, přítomností silné dětské osobnosti, která nestrpí ve svém okolí násilí, přítomnost tzv. spoluhráčů potencionálního agresora, míra tolerance skupiny dětí k násilí daní jejich citlivostí a schopností násilí identifikovat, eliminace institucionalizované šikany, model výuky a užívání prvků dramatické výchovy a nepochybně také vliv rodinného prostředí a výchovy dětí).“(Vaníčková, 2002, str. 15) Předpokladem řešení šikany je její odhalení. V mnoha případech je těžké rozeznat, zda se jedná přímo o šikanu, nebo pouze o dětské škádlení. Už ale při prvních příznacích je potřeba výskyt šikany řešit a nečekat, že ji děti vyřeší samy. Při jejím řešení je nesmírně důležitá spolupráce jak rodičů obou stran, ale hlavně pedagogů. „Řada českých studií ukazuje, že každé páté dítě má zkušenost se šikanou. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že je důležité umět rozpoznat šikanu, odlišit ji od jiných forem agrese, které jsou ve skupině dětí mnohem častější. Učitel by měl být velmi dobře teoreticky vyzbrojen, ale měl by také být vybaven sociálními dovednostmi, které mu umožní citlivě zaznamenat prvotní známky šikany, tzv. ostrakizování. Tato fáze šikany je téměř jediná možná, kdy má učitel šanci varovné známky šikanování vidět, identifikovat je a šikanu zastavit. Jestliže učitel bude přehlížet první známky, mezi které patří posměšné poznámky, zesměšňující přezdívky a různé poznámky útočící na důstojnost druhého dítěte tak vlastně vyšle signál, že se neděje nic špatného a agresor dostává zelenou pro přitvrzování svých šikanujících praktit a oběti se dostává červené v tom smyslu, stůj, nikdo se tě nezastane.“(Vaníčková, 2002, str. 17) Vhodné oblékání Podstatou prevence zdraví je naučit děti vážit si svého zdraví a seznámit je s následky svého jednání. Aby děti byly zdravé, je důležité mít na paměti spoustu věcí. První z nich je správné oblékání. Rodiče spolu s učiteli musí dbát na to, aby děti chodily vhodně oblékané. Zpravidla mají děti ve škole několik variant oblečení, aby se mohly během dne obléci podle toho, zda tráví čas venku, nebo uvnitř školky. To je samozřejmě přizpůsobeno ročnímu období a počasí. Maminky, které vodí své dcery do školky učesané a v krásných šatičkách sice sklízí mnoho obdivu od ostatních, učitelé už tak nadšení nejsou. Učitelé vždy kontrolují, zda mají děti, při odchodu ven, na hlavách čepice, zda mají správnou obuv, zda jsou dostatečně oblečeny. 32
Z hygienických důvodů se musí nejen děti, ale i učitelé a návštěvy přezouvat. Učitel by zde měl být však pouze pro kontrolu a děti by se měly samy naučit přezouvat, oblékat se ven a rozhodovat, kdy jaké oblečení zvolit.
Dostatek pohybu Pohyb je pro zdraví a správný vývoj dítěte velice důležitý. „Pohyb rozvíjí a upevňuje svalstvo, má vliv na pevnost a pohyblivost kostí, podporuje a zlepšuje činnost vnitřních orgánů, oběhového, nervového, lymfatického systému. Pohybem lze významně ovlivnit stav mozku. Prostřednictvím pohybu vnímáme a poznáváme okolní svět a můžeme k němu přistupovat tvořivě. V pohybu se odrážejí a rozvíjejí naše myšlenky, city, emoce, fantazie, cvičí se paměť, obohacuje představivost, zvyšuje se koncentrace pozornosti. Pohyb nám umožňuje kontakt, interakci, komunikaci, navazování a rozvoj vztahů.“(Szabová, 2001, str. 9) Velký význam má pro rozvoj motoriky, hrubé i jemné. Děti díky němu získávají nové schopnosti a dovednosti. Prevencí se zabraňuje nesprávnému, nebo opožděnému vývoji psychomotoriky dítěte. Navíc pohybem se děti zabaví, vybijí přebytečnou energii a při kolektivních pohybových hrách utužují vztahy v kolektivu.
Správné stravování a pitný režim Dalším faktorem v prevenci zdraví je správná strava. Zde je důležitá nejen pravidelnost, ale hlavně složení. Ve školce je obtížné uspokojit chutě každého dítěte a tak se často setkáváme s tím, že si děti doma stěžují, jak je učitelky nutí jíst to, co jim nechutná. O správném a zdravém složení jídel ze školních jídelen spousta z nás pochybuje, přestože jsou Ministerstvem školství stanoveny výživové normy pro školní stravování. Kast-Zahnová (2008) uvádí ve své knize „Aby děti správně jedly“ několik pravidel pro správné stravování dětí, kdy by rodiče měli rozhodovat o tom, co a kdy dítěti dají k jídlu, ale dítě samotné si může vybrat, zda vůbec jíst chce, a kolik toho sní.(Kast-Zahn, 2008, str. 13) V prostředí školky se dá souhlasit snad jen s posledním bodem. Dítě by si mělo určit, kolik toho sní, učitelky by je neměly nutit dojídat vše. Pravidelnost ve stravování je důležitá a dělá problém především dospělým, proto by si měly děti právě tento návyk zapamatovat co možná nejlépe a odnést si ho s sebou do dospělosti. „Strava dítěte v předškolním věku by měla obsahovat 3-4 porce mléka a mléčných výrobků, 4 porce zeleniny a ovoce (z toho alespoň dvě porce v 33
syrové formě), 3-4 porce chleba či obilovin (do jídelníčku bychom měli postupně zařazovat tmavé celozrnné pečivo), 2 porce masa (používají se všechny druhy masa, s preferencí méně tučného). Do jídelníčku bychom měli zařazovat luštěniny. Obdobně jako v batolecím věku pokrmy nepřesolujeme, vynecháváme ostré a pálivé koření (vhodné je koření z bylinek).“(Výživová doporučení pro obyvatelstvo České republiky) K správnému stravování se neodmyslitelně váže také dodržování pitného režimu. Děti mají ke každému jídlu, ale i mimo něj zajištěn neustálý přísun tekutin. Z mé zkušenosti je to nejčastěji ale slazený čaj, mléko, sladká šťáva a v minimální míře pak voda.
Hygiena Dalším z témat, které je s dětmi probíráno ve školce, je zubní hygiena. Děti si velmi nerady čistí zuby a přitom dětský chrup se kazí nejvíce. Může za to především velká konzumace sladkého, nesprávná technika čištění a nepravidelné prohlídky u zubaře. Některé školy mají dokonce preventivní zubní prohlídky v rámci osnov, ve školkách je to ale ponecháno spíše na rodičích. Přesto existuje spousta preventivních programů určených právě pro mateřské školy, kdy je správné čištění zubů dětem názorně předváděno a procvičováno. Kromě hygieny zubní nám jde především o to, aby si děti myly pravidelně ruce. Je kladen veliký důraz na to, aby si děti nezapomněly mít ruce vždy po použití záchodu, po příchodu z venku a kdykoliv poté, co pracují s materiály, kterými se mohou umazat. Dalšími možnostmi jak děti mohou nacvičovat hygienu, je udržovat v čistotě své okolí. Před jídlem si děti uklidí to, s čím si hrály a uklidí místo, kde budou jíst. Kontroluje se také čistota oblečení, hraček a školních pomůcek.
Závislosti Co se týče závislostí, u dětí předškolního věku je poměrně zbytečné mluvit o prevenci alkoholismu a tabakismu. Není ale na škodu, se o nich alespoň okrajově zmínit. Čím dříve se začne o těchto problémech s dětmi mluvit, než přijdou vůbec s návykovými látkami do styku, tím je větší šance, že si v budoucnu rozmyslí jejich užití. Reklamy na alkohol a tabák jsou všude kolem nás a v dnešní době kouří a pije stále více dětí, sice většinou staršího školního 34
věku, ale přesto je pak snadnější přístup k těmto drogám i pro mladší. Nehledě na to, že skoro každý rodič – kuřák, si klidně před svým dítětem zapálí i doma, nebo v autě. Pití alkoholu před dětmi určitě nikomu nepřijde nijak zvlášť závažné, ale kolikrát si od dospělého dítě ochutná pivo, víno, nebo klidně i něco tvrdšího s pocitem, že je vlastně stejný frajer, jako ten dospělý. „České studie dokazují, že klesá věk první osobní zkušenosti dětí s tabákem, alkoholem a drogou. V této souvislosti je významné poznání, že u nás jsou jmenované drogy pro děti velmi lehce dostupné, ač zákon to jasně zakazuje.“(Vaníčková, 2002, str. 17) Přesto se však u dětí předškolního věku mohou vyskytnout závislosti jiné. Závislost si lze utvořit v podstatě na čemkoliv, mohou to být počítačové nebo mobilní hry, čokoláda a jiné sladkosti, závislost na oblíbené hračce, ale i na jiné osobě. Stejně jako u jakékoliv závislosti v dospělosti, je potřeba ji včas odhalit a nějakým způsobem léčit – zbavit se jí. Stejně tak jako se děti velmi rychle učí na něco přivykat, nemělo by jim dělat velký problém něčemu odvyknout. Chce to jen včas a šikovně zasáhnout. Děti jsou v tomto věku přizpůsobivé a ještě stále dají na názor dospělého.
Socializace, vztahy, komunikace „Rodina zůstává i v předškolním období nejvýznamnějším prostředím, které zajišťuje primární socializaci dítěte, tj. uvádí je do společenství lidí.“(Langmeier, Krejčířová, 2009, str. 93) Ve školce se však dítě učí komunikovat s jinými dospělými a hlavně s dětmi. Langmeier a Krejčířová uvádějí tři aspekty socializačního procesu v průběhu předškolního věku: vývoj sociální reaktivity, kdy si dítě vytváří emoční vztahy k lidem v okolí, vývoj sociálních kontrol, kdy si díky příkazům a zákazům od dospělých vytváří své vlastní normy a hodnoty a na závěr osvojení sociálních rolí, které se od něj vyžadují doma i v kolektivu ve školce.(Langmeier, Krejčířová, 2009, str. 93) „Nositelem primární socializace je rodina, která je současně mediátorem vlivu dané kultury. Cílem rodinné výchovy je uvést dítě do příslušného kulturního prostředí, naučit je orientaci v tomto prostředí plném symbolů a společenských standardů. Škola jako další společenská instituce navazuje na působení rodiny a výsledky primární socializace.
35
Socializace vede k osvojování si určitých sociálních rolí, tj. způsobů chování, které sociální okolí od jedince očekává z hlediska jeho věku, pohlaví a společenského statutu. V převzetí a realizaci rolí je také vyjádřen vztah jedince k rolím. Za produkt socializace lze označit osobnost
jedince
jako
výsledek
jeho
sociálních
zkušeností
získaných
sociálním
učením.“(Kraus, Poláčková, 2001, str. 57) Děti ve školce si nejen osvojují roli předškoláků, ale v rámci volné hry mají možnost v interakci s ostatními dětmi představovat i role jiné. Proto je pro ně pobyt mezi dětmi stejného věku velmi důležitý. „Každé dítě by mělo mít v předškolním věku příležitost ke styku s druhými dětmi, ať už v institucionální podobě ve školce, nebo jinak. Jen v jejich společnosti se učí způsobům chování, které budou později tolik důležité. Ve styku s dospělými se nemůže učit pomáhat slabším, nenaučí se někdy druhé vést a jindy se jim podřídit, soupeřit se stejně schopnými, spolupracovat na stejné úrovni a řešit kompromisem mnohé vznikající konflikty.“(Langmeier, Krejčířová, 2009, str. 110)
Dopravní výchova V tomto případě je nezbytné děti naučit zejména to, jak se chovat jako chodec v provozu. Děti často vyráží na procházky do okolí školky a vždy by sebou měly mít alespoň dvoučlenný dozor, což se však ne vždy podaří. Je proto nezbytné, aby znaly jak správně přecházet ulici, že se musí vždy pořádně rozhlédnout, že do sebe nemají strkat, k čemu jsou podchody, nadchody semafory a že je nebezpečně hraní si poblíž silnice. Je však dobré s nimi probrat i jak se chovat při jízdě v autě, jak se správně poutat, že nemají mluvit na řidiče, že mohou ohrozit nejen sebe ale i dospělého a jak opatrně vystupovat a nastupovat. Dále pak můžeme zmínit, co dělat a nedělat v hromadné dopravě, že se mají vždy držet, nebo sedět, že nemají křičet apod. Dále je nezbytností zmínit, co vše by měly mít při jízdě na kole (chrániče, helma) a jaké předpisy respektovat jezdí-li tam, kde jsou i auta.
36
4
VLASTNÍ ORIENTAČNÍ ŠETŘENÍ 4.1 CÍLE PRÁCE, VÝZKUMNÝ PROBLÉM A VÝZKUMNÉ OTÁZKY
Cílem práce je charakterizovat specifické znaky preventivního působení na děti v mateřských školách a nejrizikovější faktory ovlivňující vývoj dítěte právě v prostředí mateřských škol.
Výzkumný problém Jakým způsobem probíhá prevence v konkrétní mateřské škole.
Výzkumné otázky Je preventivní program obsahem školního vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání? Jakým způsobem řeší výskyt rizikových jevů v mateřské škole? Oceňují rodiče práci učitelů v oblasti prevence?
4.2 CHARAKTERISTIKA ZKOUMANÉHO SOUBORU Výzkumu se zúčastnily učitelky a děti z Mateřské školy Jesenice. Učitelky, se kterými jsem dělala rozhovor, byly ve věku 28 a 45 let. Dále jsem dělala rozhovoru s Andreou, maminkou Štěpána, dítěte, navštěvujícího tuto školku posledním rokem. Děti, kterých se výzkum týkal, byly ve věku od 3 do 6 let, snažila jsem se tak nesoustředit jen na jednu třídu, ale prošla jsem třídami všech věkových kategorií. Mateřská škola Jesenice je umístěna v areálu Základní školy Jesenice, ale v letošním roce byla oddělena a stala se samostatnou příspěvkovou organizací. Má dva pavilony. Z důvodu velkého počtu dětí v této lokalitě bylo však také zřízeno detašované pracoviště MŠ Osnice. Zapsané děti jsou rozděleny do tříd podle věku. V pavilonu 1 jsou 3 třídy: Lvíčata, Koťata, Štěňata, v pavilonu 2 také 3 třídy: Zvonky, Kopretiny, Sedmikrásky. Mateřskou školu navštěvují děti ve věku od 3 do 7 let. Třídy jsou velké a velmi dobře vybavené pomůckami ke vzdělávání. Součástí školy je i kuchyně. Kolem mateřské školy je velká zahrada s několika hřišti, dětskými prolézačkami a pískovišti. Jesenice je skvělou lokalitou blízko Prahy, je dobře dostupná hromadnou dopravou a školka 37
tak může podnikat s dětmi výlety do nejrůznějších zajímavých míst, jako jsou muzea, divadla, keramická dílna apod. Zároveň je zde spousta přírody v okolí. Využívají tak každý hezký den k procházkám do okolních parků a lesů. 4.2.1
ANALÝZA ŠKOLNÍHO VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU
Školní vzdělávací program pro předškolní vzdělávání (ŠVP PV) „Jen si děti všimněte, co je krásy na světě“ byl sestaven na základě Rámcového vzdělávacího programu (RVP PV) č.j. 32-405/2004-22. Obsahuje identifikační údaje školy a její obecnou charakteristiku, podmínky vzdělávání, charakteristiku vzdělávacího programu, vzdělávací obsah, členěný na jednotlivé úseky-měsíce a metody a techniky evaluace. Podmínky vzdělávání upozorňují na: dostatečné prostorové možnosti školky, vybavení tříd a zároveň vhodné oddělení jednotlivých činností, jako jsou spánek, stravování, hraní a vzdělávání venkovní vyžití dětí, dostatečné prostory zahrady s množstvím hracích ploch, možnosti environmentálního rozvoje, kdy děti mohou pěstovat zeleninu a bylinky na záhoncích v areálu školky stravování dětí, v souladu s platnými zákony a vyhláškami a dodržování pitného režimu dostatečné pohybové aktivity a pobyt venku v závislosti na počasí akce kulturní a společenské, kterými je obohacován běžný vzdělávací program, jako jsou výlety, exkurze, koncerty, divadelní představení, besídky a dílny s rodiči individuální přístup a motivaci k začlenění do kolektivu, rozvíjení tolerance a ohleduplnosti, navození pocitu spokojenosti, spoluúčasti a respektu spolupráci s rodiči a zákonnými zástupci, informovanost a vzájemnou důvěru Vzdělávací program si klade za důraz vzbudit v dětech pozitivní vztah k přírodě a je členěn na vzdělávací oblasti: tělo- záměrem je stimulovat a podporovat rozvoj pohybových a manipulačních schopností dítěte
38
psychika - zde se snaží podpořit psychickou odolnost, podporovat duševní pohodu a rozvoj intelektu, řeči, kreativity a sebevyjádření interpersonální vztahy – utváří vhodné podmínky pro rozvoj komunikace a spolupráce mezi dětmi, ale i mezi dítětem a dospělým, zároveň se zaměřují na toleranci, akceptování rozdílů a chápání hendikepů společnost - nastíní pravidla soužití, učí o materiálních a duševních hodnotách svět – hlavní snahou je výchova k šetření přírodních zdrojů, učí děti o přírodě a vlivu člověka na životní prostředí Obsahem je i výčet kompetencí, které by měly děti splňovat při vstupu do školy: kompetence k učení – dítě zkoumá, pozoruje, klade si otázky, hledá odpovědi kompetence k řešení problémů – všímá si problémů kolem sebe a nenechává je bez řešení, ví, že započaté činnosti musí dokončit kompetence komunikativní – ovládání řeči a myšlení, vyjadřování se v celých větách kompetence sociální – učí děti ke spolupráci, ale zároveň k samostatnému rozhodování a nesení odpovědnosti za svá rozhodnutí, dítě umí rozeznat vhodné a nevhodné chování kompetence občanské – děti by měly vnímat svá práva a povinnosti, měly by znát tradice a vážit si jich a podílet se na udržování životního prostředí kolem sebe Vzdělávací obsah je členěn do integrovaných bloků podle měsíců v roce a každá třída si pak dle svých možností upravuje jednotlivé bloky týdenní. Původně se škola chtěla začlenit do programu Škola podporující zdraví, avšak nesplňuje podmínky přijetí. I tak by mohli zapojit některé body z tohoto programu. Evaluace tohoto programu probíhá v několika rovinách. Ústně pravidelně každý měsíc na poradě pedagogů. Alespoň jednou ročně probíhá v každé třídě hospitace ředitelky a zástupkyně ve výuce. Dvakrát do roka pak probíhají rodičovské schůzky, kdy mají rodiče možnost se vyjádřit ústně a jedenkrát ročně formou dotazníků. Třikrát do roka jsou plánovány evaluace dětí. A jednou za dva roky probíhá zpětné vyhodnocení ŠVP pomocí SWOT analýzy. 39
4.3 METODA ZKOUMÁNÍ Zkoumání probíhalo formou individuálních strukturovaných rozhovorů. „Strukturovaný rozhovor s otevřenými otázkami sestává z řady pečlivě formulovaných otázek, na které mají odpovědět jednotliví informanti. Pružnost sondování v kontextu situace je více omezená než v jiných typech rozhovorů. Tento typ rozhovoru se používá, když je nutné minimalizovat variaci otázek, kladených informantovi. Redukuje se tak pravděpodobnost, že rozsah získaných dat se bude mezi jednotlivými rozhovory značně lišit.“(Hendl, 1999, str. 111) Rozhovor probíhal s každou učitelkou zvlášť, následně i s maminkou jednoho z dětí. Pro učitelky byl použit stejný soubor otázek, pro maminku dítěte otázky odlišné. Přepisy rozhovorů uvádím v přílohách: Příloha A, B a C. Otázky pro učitelky se zaměřovaly na výskyt rizikových jevů ve třídách, na spolupráci s organizacemi poskytujícími preventivní programy, dále na zdravý životní styl v rámci MŠ a časovou náročnost. Dále jsem se ptala na možnosti vzdělávání se v této oblasti a na přípravy preventivního programu pro školku. Maminky 6tiletého dítěte, navštěvujícího tuto školku již třetím rokem, jsem se ptala, zda si myslí, že je školka v preventivním působení užitečnou institucí, zda se ona sama zajímá o informace týkající se prevence, které školka poskytuje a zda by změnila přístup školky v tomto směru, kdyby měla tu možnost. Vybrala jsem si jí na základě doporučení učitelek, jelikož se z rodičů nejvíce angažuje ve spolupráci s MŠ.
40
5
VÝSLEDKY ŠETŘENÍ
VO1: Je preventivní program obsahem školního vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání (ŠVP PV)? Ano. Preventivní program je obsažen v ŠVP PV a preventivní působení tak probíhá během celého roku. Program je rozdělen na tematické bloky dle měsíců v roce a v každém měsíci je alespoň jeden bod týkající se preventivního působení, na který by se měly učitelky ve svých třídách zaměřit. Zásadním úspěchem preventivního působení je u dětí vytvořit takové sociální kompetence, aby dítě bylo schopno rozhodovat se a nést za své rozhodnutí odpovědnost. Základem je vytvořit pro děti vhodné psychosociální podmínky, které u dětí navodí pocit spokojenosti a pohody, rozvíjí toleranci a citlivost, ale zároveň stanovit taková pravidla, která je nutí k aktivitě, spolupráci a dodržování oněch podmínek. Ve třídách jsou integrovány děti se speciálními vzdělávacími potřebami, které mají svého asistenta. To ostatní děti učí o toleranci a přijímání hendikepu, jako něčeho, za co se člověk nemusí stydět a může fungovat v běžném životě. Zároveň jsou ve třídách děti jiných národností, které neumí dobře česky, děti se tak učí respektovat rozdílné vlastnosti a schopnosti. Primárním bodem preventivního působení při vstupu dítěte do mateřské školy je naučit ho, že ve škole funguje nějaký řád, který se musí dodržet. Tím je myšleno, aby děti byly seznámeny se základními společenskými návyky, při příchodu a odchodu zdraví a podávají si s učitelem ruku. Děti se učí navazovat vztahy s ostatními dětmi, učí se základy sebeobsluhy, před každým jídlem si sklidí hračky a samy si prostírají stoly. Dále se učí hygienické a zdravotně – preventivní návyky – převlíkají se při příchodu a odchodu ze školky, myjí si ruce vždy před jídlem a při příchodu z venku, převlíkají se do pyžam a čistí si po obědě zuby. Vzhledem k tomu, že je program environmentálně zaměřený, učí se dále děti o přírodních jevech a rozvíjí se u nich pocit sounáležitosti s přírodou. Ve třídách mají nádoby na tříděný odpad, učí se neplýtvat vodou, nenechávat během čištění zubů puštěnou vodu, nevyhazovat nesnědené jídlo. Zároveň se učí o přírodě, důležitosti přírodních zdrojů, ve školce probíhá např. sběr papíru, za který nedostávají peníze, ale drobné maličkosti a vybranými penězi pak přispívají na vybranou organizaci. V zimních měsících se učí o lesní zvěři a o nutnosti péče o ní právě v těchto měsících. 41
Během celého roku se učí o tradicích a svátcích slavených nejen v České republice, ale i různě ve světě. Učí tak děti nejen ctít tradice vlastní jejich kultuře, ale zároveň i ctít tradice kultur jiných, uvědomit si odlišnosti a nechat se jimi obohatit. Snaží vytvářet aktivní postoje ke světu kolem nich, vytvořit povědomí o mezilidských vztazích a morálních hodnotách. Učitelky mají za úkol zprostředkovat dětem pozitivní příklady a vzorce správného chování, děti by si tak měly vytvořit poznatky o sociálně patologických jevech a o dovednostech, jak se před takovými jevy a nastalými situacemi chránit. Ve třídě by měly probíhat diskuze na tato témata.
VO2: Jakým způsobem řeší výskyt rizikových jevů v konkrétní mateřské škole? V MŠ působí speciální pedagogové, z toho jeden logoped a také logopedická asistentka. Speciální pedagogové diagnostikují děti dle doporučení třídních učitelek se souhlasem rodičů, aby byl optimalizován vzdělávací proces individuálně u každého dítěte. Společně s odborníky z PPP, SPC, školní psycholožkou, praktickými lékaři a dalšími specialisty zajišťují odborné poradenství přímo ve škole, dle zájmu rodičů, organizují besedy o výchově a vzdělávání dětí, vývoji, školní zralosti apod. Z rozhovorů vyplynulo, že výskyt rizikových jevů řeší převážně v rámci třídy, k pomoci odborných pracovníků sahají až v krajních případech. Tyto případy se většinou týkají šikany, kdy je zapotřebí pozvat si do školky i rodiče obou stran. Děti většinou využívají slabších spolužáků a vytvoří si nad nimi jakousi formu nadvlády. Tento problém je velmi častý už v předškolním věku, a pokud ho učitelka odhalí již v začátku, zvládne si s dětmi sednout a probrat vhodné chování. v několika případech se už ale stalo, že došlo i na fyzické násilí a k tomu bylo zapotřebí sednout spolu s rodiči a probrat další postupy. Největším problémem je podle učitelek nedostatek pravomocí vůči rodičům. Dozvěděla jsem se, že v několika případech mají ve třídách děti, které vývojově úplně neodpovídají předškolnímu věku a stěžují tak práci učitelek, jelikož vyžadují neustálou individuální péči. Pro vstup do mateřské školy je vyžadována jen pravidelná prohlídka u pediatra, která se dělá pouze každé dva roky, ve třech, pěti a sedmi letech života. Pokud dítě odpovídá ve třech letech vývojovým normám tříletého, je posláno do školky. Dva roky jsou však dlouhá doba a pokud jeho vývoj dále nepokračuje podle norem, je to odhaleno až za další dva roky. Učitelky však nemají žádnou pravomoc nařídit rodičům návštěvu odborníka, mohou ji pouze doporučit. 42
Jedna z učitelek označila za největší riziko ohrožující děti právě rodiče. Má ve své třídě spoustu problémových dětí, u kterých by ocenila spolupráci rodičů, ale ti se k tomu staví dosti negativně. Buď celý problém popřou, nebo to nechávají plně na ní. Krom větších pravomocí by uvítaly i změnu vyhlášky ohledně stravování. Nyní splňují spotřební kos, ale vyhláška je již zastaralá a vzhledem k tomu, že je v dnešní době spousta alergií a intolerancí, které dříve byly neznámé, jim spousta dětí nejí to, co je k dispozici a už to není jen z čisté vybíravosti. K preventivnímu působení používají nejčastěji knížky, jsou to takové poučné příběhy např. o násilí, o šikaně, o úrazech, o krádežích, ale i o tradicích, jako jsou Velikonoce a Vánoce. Z těch, do kterých jsem měla možnost nahlédnout bych zdůraznila dvě knihy z edice Život a zdraví: Neobyčejná dobrodružství a Nevšední příběhy. Co se týče stravování, dodržují spotřební koše. I když se tvářili, že by se mnohé dalo zlepšit, děti mají pravidelnou stravu s dostatečným množstvím ovoce a zeleniny. Na co si stěžovali bylo, že dříve jim bylo velmi často ke každému jídlu nabízeno mléko. Nyní konzumaci mléka omezili, omezili i slazení čajů a šťáv. K dispozici mají neustále vodu, čili pitný režim dodržují dostatečně. Kvůli zubní hygieně k nim pravidelně dochází zubař se svou přednáškou o správné technice čištění zubů. Co se týče pohybu, mají ho děti také dostatek. Pravidelně mají ranní rozcvičky, a pokud je to jen trochu možné, tráví každý den minimálně dvě hodiny venku. Buď jdou na procházku, nebo si hrají na hřištích. Při nepříznivém počasí se jim snaží tento pobyt vynahradit pohybovými hrami uvnitř tříd. Zapojeny nejsou do žádného preventivního programu podporujícího zdraví. Mají však environmentálně zaměřený program a tak si spoustu preventivních akcí jsou schopny naplánovat samy. V prostorách školy mají zahrádky pro děti, učí se s nimi, nejen jak pěstovat zeleninu a bylinky a na základě toho i to, co je zdravé a nezdravé, ale zároveň se učí i jak se chovat k životnímu prostředí. Ve třídách mají nádoby na tříděný odpad a kontrolují, zda děti třídění dodržují. Určitě by se rády zapojily do nějakého programu, pokud by byl přímo uzpůsoben dětem předškolního věku, o nich však zatím neslyšely.
43
Také by uvítaly samy pro sebe vzdělávací kurzy šité přímo na míru. Co se týče dalšího vzdělávání, nemají prý moc možností. Školí je pouze v rámci legislativy a BOZP, ostatní informace si shánějí samy.
VO3: Oceňují rodiče práci učitelů v oblasti prevence? Přístup rodičů ve vztahu ke škole se velmi liší. Od maminky jsem se dozvěděla, že se zná s většinou rodičů dětí z té samé třídy, ale jen s něco přes polovinou se vídá na pravidelných třídních schůzkách a školních akcích. To, že si rodiče nenajdou čas dvakrát do roka na třídní schůzky, už dost vypovídá o zájmu o dění v mateřské škole. Někteří tak své děti ráno pouze přivezou, odpoledne vyzvednou a jsou rádi, že jim někdo děti přes den pohlídá. Některé děti vodí do školky jejich starší sourozenci, nebo prarodiče. To by ani tak nevadilo, rodiče často pracují mimo Jesenici a nemají po ránu čas zavést svoje děti do školy. Setkala jsem se ale i s případem, kdy do školky vodil dítě jeho dědeček, a na chování dítěte bylo jasně poznat, že se o něj stará téměř neustále. Dítě od dospělého pochytí často jeho způsoby chování, ale i vyjadřování. Toto dítě má ve školce přezdívku „dědek“. Na ostatní děti je zlý, vyjadřuje se dospěláckým způsobem, ale až přehnaně, přesně jak známe z výchovných průpovídek některých prarodič. Nebaví ho hrát si s ostatními dětmi ve třídě a nezajímá se ani o hračky, které jsou k dispozici. Jediné, čemu se věnuje, jsou knížky, které si prohlíží, nebo chodí za učitelkami stěžovat si nejen na chování dětí, ale i na jejich, a poučuje je o tom, co dělají špatně a jak by co on udělal. Rodiče tohoto dítěte přišli na třídní schůzky pouze jednou, při vstupu dítěte do školy, od té doby ani jednou. Dokonce dostali i pozvánku ke konzultaci s ředitelkou školky, ale omluvili se z nedostatku času. Naštěstí takovýhle nezájem rodičů je prý velmi ojedinělý a většina si udělá čas alespoň na pár slov při třídních schůzkách, nebo když přivedou dítě do školy. Po rozhovoru s maminkou jsme se shodly na tom, že bychom rodiče mohli rozdělit do několika skupin. Už jsem zmínila takové, kteří se o chod školky nezajímají vůbec a děti do ni dávají „na hlídání“. Naštěstí jich je jen velmi málo, ale s těmito dětmi právě bývají ty největší problémy a následně i nejtěžší řešení těchto problémů. Od učitelek vím, že legislativa jim v tomto směru moc nepomáhá, že nemají v podstatě žádnou pravomoc rodiče nutit k jakémukoliv kontaktu, že si je mohou sice pozvat na konzultace, ale je jen a pouze na
44
rodičích zda se dostaví, nebo ne. Krajním řešením je pak nahlásit tuto situaci na sociálku, k tomu však přistupují jen velmi nerady. Další skupinou jsou ti rodiče, kteří mají zájem alespoň o základní věci ohledně svého dítěte. Přijdou do školky, zeptají se učitelky, zda jejich dítě zlobilo, zda snědlo oběd, jestli spalo apod. Mezi nimi je však hodně rodičů, kteří čekají odpověď, že jejich dítě nezlobilo, nejsou s ním žádné problémy a pokud se snad nějaký najde, nechtějí ho moc řešit. U nich je podobná situace jako u předchozí skupiny, pokud rodič nemá zájem řešit jakýkoliv problém, jsou na něj učitelky krátké. Z loňské praxe mám zkušenost s tatínkem, jehož syn byl velmi agresivní na všechny děti ve třídě, ale pokaždé, když se to učitelka snažila tatínkovi oznámit, setkala se s agresivní a negativní reakcí i od něj. Před ním se syn samozřejmě choval slušně a vše popřel. Bylo podezření, že ho otec bije a následně i k tomuto případu musela být přivolána sociální pracovnice. Nejpočetnější skupinou jsou „naštěstí rodiče normální“. Chodí na třídní schůzky, účastní se občas nějakých akcí, které škola pořádá. Pokud se vyskytne nějaký problém, jsou ochotni ho řešit. Ptají se učitelek i dětí, jaký mají plán, případně si ho čtou – je vyvěšený v šatně na nástěnce. Pokud oni sami zjistí nějaký problém, jsou schopni přijít do školy i samy a s učitelkami ho společně řešit. Právě tam bych zahrnula rodiče dětí, se kterými musely učitelky řešit nedávno případ šikany. Jedna z holčiček, Barča, si kolem sebe vytvořila partu, kde na první pohled působily jako nejlepší kamarádky. Po čase ale vyšlo najevo, že jen využila toho, že je silnější než ostatní a podřídila si své tři kamarádky, kterým rozkazovala, nadávala a vyhrožovala. Rodiče těchto dětí se spolu vídali občas i o víkendech, ale nezpozorovali nic nápadného. Až jednou, když byla Barča nemocná, učitelka si povídala s těmi dívkami a jedna z nich jí přiznala, že je mnohem šťastnější, když tam Barča není. Pak se samozřejmě učitelka začala vyptávat i ostatních a dozvěděla se o všem, co se v té skupince dělo. Jelikož to trvalo už nějaký měsíc, rozhodly se učitelky řešit to i s rodiči, také z toho důvodu, že věděly, že se rodiče mezi sebou znají a děti se vídají i mimo školu. Na pozvání do školy reagovali pozitivně, přišli všichni a tato situace se tak vyřešila velmi rychle, protože byli ochotni si sednout, najít společné řešení. Od maminky jsem se dozvěděla, že má spolu s pár dalšími maminkami, a ty bych zařadila do poslední skupiny, obrovský zájem podílet se na chodu akcí a výletů, které školka pořádá. Ona sama občas sama jezdí jako další dozor na výlety. Také pomáhají připravovat občerstvení na akce s rodiči a pedagogy. Vědí o školním vzdělávacím plánu, o jeho obsahu a zajímají se, o 45
to, co se s dětmi probírá. Ona sama si chodí za jednou z učitelek pro radu. Zná jí už z doby, kdy do školky chodil její starší syn a nedá na ni dopustit. V podstatě se dá říci, že rodiče mají zájem o to, co se s dětmi ve školce probírá v rámci osnov, ale o preventivním působení jako takovém se dozvídají až v případech, kdy se ve třídě objeví nějaký problém. Ať už je to u dětí jich samotných, nebo jiných a o té situaci se dozvědí zprostředkovaně. Vždyť děti velmi rády vypráví o všem, co se dozvědí a tak je jasné, že pokud ten den probírají ve třídě šikanu, většina rodičů se to u večeře dozví. Většinu věcí, které se mají v preventivním působení v mateřské škole objevit, by měli probírat rodiče s dětmi samy a ve školce by pak měli toto působení jen posilovat. Ve většině rodin to tak funguje, v některých méně, v jiných vůbec. Proto je nutný onen zmiňovaný individuální přístup k dítěti a jeho potřebám. Od učitelek jsem však měla ten pocit, že si ze strany rodičům přijdou spíše nedoceněné. Že od nich slyší spíše jen kritiku v případech, kdy je jejích dítě problémové, ale od těch ukázněných se vděku nedočkají. Je těžké soudit, jakou vinu na tom nese neinformovanost rodičů, jakou spíše to, že necítí potřebu ocenit něco, na co podle sebe sami stačí.
46
SHRNUTÍ Cílem této práce bylo zjistit, jakým způsobem preventivní působení probíhá v konkrétní mateřské škole. Analýzou školního vzdělávacího programu jsem zjistila, že je školka zaměřena nejen na prevenci zdravého životního stylu, ale také na zachování životního prostředí. V prostorách školky mají zahrady, kde se věnují pěstování bylinek a zeleniny a jejímu následnému poznávání. Učitelky se snaží o vytváření takových psychickým a sociálních podmínek, které podmiňují správný vývoj ve všech oblastech a nezaměřují se pouze na vzdělávání a přípravu ke školní docházce. Zjistilo se, že preventivní program mají obsažen v rámci celého roku a každý měsíc se věnují alespoň některému z rizikových jevů. Díky rozhovorům s učitelkami a zvolených otázkám, byla zodpovězena specifika, která nás nejvíce zajímala v oblasti prevence. Z výčtu rizikových jevů jsme se zaměřili zejména na případy šikany a nevhodného chování. V rozhovorech se také rozebírala témata spojená s prevencí zdravého životního stylu, s důležitostí pohybu, správného stravování a dodržování pitného režimu. Dále jsme se dozvěděli o přístupu rodičů a učitelů k této problematice. Nakonec jsem se dozvěděla, jaké jsou problémy v legislativě spojené s komunikací s rodiči a jaké by uvítaly změny, či možnosti v rámci dalšího vzdělávání pedagogů. Od učitelek jsem se dozvěděla, že raději přistupují k problémům jednotlivých žáků individuálně, že je podle jejich zkušeností tento přístup přínosnější, než nějaké besedy, či programy zaměřené na prevenci. Vztahy s rodiči se mi zdály být pohodové, existuje samozřejmě několik případů, kdy si obě strany na sebe stěžují. Hlavním problémem v těchto případech by mohla být neschopnost, nebo nechuť komunikace ze strany rodičů, nebo nedostatečné pravomoci ze strany učitelek. V oblasti dalšího vzdělávání jsem se v teoretické části zaměřila na nabídku možností ve Středočeském kraji. Z informací Národního institutu dalšího vzdělávání se dá říci, že je tato nabídka ve Středočeském kraji velmi pestrá, ale z rozhovorů s učitelkami mám ten pocit, že se jim i přesto moc nezamlouvá, nebo nemají dostatek času/financí se účastnit. V podstatě se shodují na tom, že se snaží vzniklé situace řešit instinktivně, podle předchozích zkušeností a individuálně, podle potřeb a schopností jednotlivých dětí.
47
ZÁVĚR Bakalářská práce měla za cíl specifikovat preventivní působení v mateřských školách. Na základě praxe a následných rozhovorů v mateřské škole v Jesenici se mi, myslím, podařilo tento cíl uskutečnit. V teoretické části jsem se snažila vystihnout všechny důležité termíny, týkající se tohoto tématu. K mému překvapení jsem zjistila, že většina literatury zabývající se primární prevencí je nastavena na primární prevenci až od školního věku, velmi zřídka se zmiňuje o dětech předškolních. Přesto jsem se snažila vymezit základní problematiku týkající se úlohy mateřské školy ve vzdělávání dětí, charakterizovat pojem prevence, jaké jsou možnosti vzdělávání pedagogů v této oblasti a jmenovat základní legislativní dokumenty. Dále jsem se snažila charakterizovat vývoj dítěte v předškolním věku, úskalí adaptace na nové prostředí a jaké oblasti zdravého životního stylu se ho týkají v rámci mateřské školy. S učitelkami jsme pak vybraly zásadní rizikové jevy, které jsem charakterizovala v další kapitole. Důvodem, proč jsem si toto téma zvolila, bylo také to, že jsem byla zvědavá, jakým způsobem tato prevence probíhá, přestože vím, jak je důležitá a o její důležitosti jsem se i přesvědčila v rámci mé praxe, kterou jsem v loňském roce v této školce vykonávala, chtěla jsem znát názor zkušenějších. Každým dnem jsem se přesvědčovala o tom, že jakým způsobem se na děti působí v již tak raném věku, má pak velký důsledek na jejich chování a rozhodování nejen na základní škole, ale některé věci, které se naučí v mateřské škole, si sebou opravdu nesou až do dospělosti. Děti se učí velmi rychle, a pokud k nim člověk přistupuje správně, mohou se naučit spoustu důležitých věcí ještě před nástupem do školy. Velmi mě potěšilo, že názor o důležitosti prevence se mnou sdílely i učitelky a že jsem měla tu možnost nahlédnout jim pod ruce. Náplní praktické části bylo pomocí rozhovorů přijít na to, jaký názor mají na prevenci samotné učitelky a zároveň zjistit, jakým způsobem působí na děti ve svých třídách. Zaměřila jsem se i na přístup rodičů k této tematice a k chodu mateřské školy všeobecně. Dále jsem analyzovala vzdělávací program, ze kterého vyplynulo, že školka je velmi dobře vybavena a utváří vhodné motivující prostředí pro děti, a že v každém měsíčním bloku se preventivnímu působení věnují. V neposlední řadě mě zajímal i názor rodičů na práci učitelek. Zdálo se mi,
48
že oni si v podstatě moc neuvědomují, nebo nezajímá, co vše se děti učí v mateřské škole, a mé zdání se u většiny bohužel i potvrdilo. Na závěr bych ráda připomněla, že pokud se dítěti utvoří správné podmínky pro jeho vývoj, měl by z něj vyrůst dospělý člověk plně odpovědný za své rozhodování, které by mělo být v rámci norem a pravidel. Přestože řada rodičů bere mateřskou školu jen jakousi formu jeslí pro starší, kam své děti ukládají, jen aby mohli jít do práce, důležitým momentem pro děti je právě výchova v mateřské škole, podmínky, které učitelky utvářejí, jejich rozhodnutí předat dětem jen to nejlepší a vést děti ke zdravému životnímu stylu, ke slušnému chování, k respektu, k zachovávání přírodních zdrojů a k souznění s přírodou mi přijde jako skvělý nápad.
49
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ AUJEZKÁ, Anna, ŠIRŮČKOVÁ, Michaela (ed.). Příklady dobré praxe programů školní prevence rizikového chování. Vyd. 1. Praha: Klinika adiktologie, 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze ve vydavatelství Togga, 2012. ISBN 978-80-87258-91-0. BÁRTÍK, Pavel, MIOVSKÝ, Michal (ed.). Primární prevence rizikového chování ve školství: [monografie. Vyd. 1. Praha: Sdružení SCAN, c2010. ISBN 978-80-87258-47-7. PRŮCHA, Jan. Moderní pedagogika. 4., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Portál, 2009. ISBN 97880-7367-503-5. BENDOVÁ, Petra. Dítě s narušenou komunikační schopností ve škole. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011. Pedagogika (Grada). ISBN 978-80-247-3853-6. BLATNÝ, Marek. Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-3434-7. BRUCE, Tina. Předškolní výchova: deset principů moderní pedagogiky a jejich aplikace v praxi. 1. vyd. Praha: Portál, 1996. Výchova dětí od 3 do 8 let. ISBN 80-7178-068-5. HARTL, Pavel a Helena HARTLOVÁ. Psychologický slovník. Vyd. 2. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-569-1. HAVLOVÁ, Jana, HAVLÍNOVÁ, Miluše a Eliška VENCÁLKOVÁ (eds.).Kurikulum podpory zdraví v mateřské škole: aktualizovaný modelový program podpory zdraví (dokument a metodika). 2, přeprac. a dopl. vyd. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7367-061-5. HENDL, Jan. Úvod do kvalitativního výzkumu. Praha: Karolinum, 1999. ISBN 80-246-00307. KAST-ZAHN, Annette a Hartmut MORGENROTH. Aby děti správně jedly: [rady pro rodiče dětí od narození do 15 let]. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2008. ISBN 978-80-251-1937-2. KERN, Hans. Přehled psychologie. Vyd. 2., opr. Praha: Portál, 2000, 978-80-262-0519-7 50
KRAUS, Blahoslav a Věra POLÁČKOVÁ. Člověk - prostředí - výchova: k otázkám sociální pedagogiky. Brno: Paido, 2001. ISBN 80-7315-004-2. LANGMEIER, Josef a Dana KREJČÍŘOVÁ. Vývojová psychologie. 2., aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2006. Psyché (Grada). ISBN 80-247-1284-9. MATĚJČEK, Zdeněk. Co, kdy a jak ve výchově dětí. Vyd. 1. Praha: Portál, 1996. Rádci pro rodiče a vychovatele. ISBN 80-7178-085-5. MIOVSKÝ, Michal. Výkladový slovník základních pojmů školské prevence rizikového chování. Vyd. 1. Praha: Klinika adiktologie, 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze ve vydavatelství Togga, 2012. ISBN 978-80-8725889-7. PELCÁK, Stanislav. Osobnostní nezdolnost a zdraví. Vyd. 1. Hradec Králové: Gaudeamus, 2013. Recenzované monografie (Gaudeamus), 37. ISBN 978-80-7435-342-0. PRŮCHA, Jan (ed.). Pedagogická encyklopedie. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-807367-546-2. PRŮCHA, Jan, Eliška WALTEROVÁ a Jiří MAREŠ. Pedagogický slovník. 6.,aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-647-6. SMOLÍKOVÁ, Kateřina. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2004, str. 5. SZABOVÁ, Magdaléna. Preventivní a nápravná cvičení: [pohybové hry pro děti od 6 do 14 let]. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-504-0. VÁGNEROVÁ, Marie. Školní poradenská psychologie pro pedagogy. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1074-4. VALENTOVÁ, Lidmila. Školní poradenství I. Vyd. 1. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, 2013. ISBN 978-80-7290-710-6.
51
VANÍČKOVÁ, Eva. Sociální zdraví dětí a škola: metodická příručka pro učitele a studenty učitelského studia : projekt MŠMT KO25/02-51. Vyd. 1. Praha: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, 2002. ISBN 80-239-0164-8.
Česká republika. Vyhláška č. 410 ze dne 4.10.2005 o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých. Dostupná také z WWW: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2005-410 Česká republika. Zákon č. 258 ze dne 14.7.2000 o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů. In Sbírka zákonů České republiky. Dostupný také z WWW: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-258 Česká republika. Zákon č. 561 ze dne 24.9.2004 o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. In Sbírka zákonů České republiky. Dostupný také z WWW: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-561 Česká republika. Zákon č. 563 ze dne 24.9.2004 o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdější předpisů. In Sbírka zákonů České republiky. Dostupné také z WWW: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-563 Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí a mládeže. Dokument MŠMT č.j.: 21291/2010-28. Dostupné také z WWW: http://www.msmt.cz/vzdelavani/socialni-programy/metodicke-dokumenty-doporuceni-apokyny prof. Ing. Jana Dostálová, CSc., doc. MUDr. Pavel Dlouhý, Ph.D., a MUDr. Petr Tláskal, CSc. Výživová doporučení pro obyvatelstvo České republiky. In: Společnost pro výživu[online]. 2012 [cit. 2016-03-15]. Dostupné z: http://www.vyzivaspol.cz/vyzivovadoporuceni-pro-obyvatelstvo-ceske-republiky/ Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. Dokument MŠMT [online]. [cit. 2016-02-11]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/predskolni-vzdelavani/ramcovyvzdelavaci-program-pro-predskolni-vzdelavani
52
Národní institut pro další vzdělávání. Programová nabídka pro další vzdělávání pedagogických pracovníků ÚNOR 2016 – SRPEN 2016. [online]. [cit. 2016-04-01]. Dostupné z: http://www.nidv.cz/cs/titulka/docs/pn/161/161.pdf
53
SEZNAM PŘÍLOH Příloha A. Přepis rozhovoru s učitelkou Hankou, 28 let. Příloha B. Přepis rozhovoru s učitelkou/ředitelkou Šárkou, 45 let. Příloha C. Přepis rozhovoru s Andreou, maminkou 6tiletého Štěpána.
54
Příloha A. Přepis rozhovoru s učitelkou Hankou, 28 let:
Jaká si myslíte, že děti ohrožují největší rizika právě v předškolním věku? Největší riziko pro nás jsou rodiče. Toho já si všímám nejvíc. Dnes se tomu říká nevhodné rodinné prostředí. Ale je to hlavně o nedůslednosti rodičů. My tu máme určitý režim, který se snažíme se všemi dětmi dodržovat, ale když pak o víkendu mají nějaký úplně jiný, tak je to poznat. To pak to dítě k ničemu nepřinutíte. A já některý, o kterých vím, že mají doma volnou výchovu, už ani nenutím.
Používáte v MŠ nějaké speciální pomůcky, materiály k prevenci? Určitě máme materiály zahrnuty do třídního programu. Snažíme se probírat spoustu témat spojených s prevencí. A jako pomůcky používám hlavně knížky. Jsou to poučné příběhy, které si s dětmi čteme. Já jim občas čtu třeba i bajky.
Zapojujete se do nějakých preventivních programů? Ani moc ne. Mně třeba přijde, že jsou zaměřeny spíš na starší děti, že to pro ty předškoláky moc není. Jezdí nám sem policie a hasiči, jezdí nám sem divadlo a většinou mají nějaké představení s ponaučením. Ale že bychom si zvali přímo spolky, co vytvářejí ty programy, to ne. Ono je dost těžký sehnat nějakej, kterej by byl vhodnej pro všechny děti, a když už bychom sem někoho zvali, tak by asi bylo dobrý, aby se toho zúčastnily děti ze všech tříd. A co vyhovuje tříletýmu, nikdy nebude vyhovovat šestiletýmu a naopak.
Pokud ano, myslíte si, že jsou pro děti přínosnější, než Vaše působení? To nevím, jestli přínosnější, ale určitě to je pro děti zpestření. Oni to umí podat zase jinou formou, mají k tomu víc materiálů, je to pro děti zábavnější možná. Ale kde na to vzít čas a finance…
55
Máte nějaký osvědčený způsob, jak s dětmi mluvit o těchto věcech? My si čteme hodně ty příběhy s ponaučením, ty je baví. Pak když je problém, tak se jim to snažím vysvětlit nějak názorně, jako že jim by se to taky nelíbilo apod. Zkoušela sem i tu metodu hraní rolí s plyšákama třeba, ale to mi přijde, že je moc nezaujalo. Nebo jsem to dělala blbě. Nevím.
Probíráte s dětmi zdraví životní styl? Určitě řešíme, co je zdraví, co ne. Co by měly jíst, co míň, co vůbec. Cvičíme. Já mám třeba environmentálně zaměřený program. Takže řešíme i ekologii a tak.
Dodržují děti pitný režim a správné stravování? Pitný režim dodržujeme, mají vždy přístup k vodě. Máme neslazený čaj, vodu, pijou hodně mlíka. To mi přijde, že až moc. A stravování… dodržujeme spotřební koš. To je tak jediný, co k tomu můžu říct…
Mají děti podle Vás v MŠ dostatek pohybu? Záleží samozřejmě na počasí, ale snažíme se chodit každý den ven, alespoň na dvě hodiny a samozřejmě mají děti každé ráno rozcvičku, tak pohybu mají dost.
Mluvíte s dětmi o šikaně? Určitě mluvíme o tom, jak by se měly chovat. O šikaně se pak bavíme až jestli ten případ nastane.
Setkali jste se už někdy se šikanou i mezi nejmladšími dětmi? Nedá se říct, že by šlo o šikanu. Spíš je to o té nadvládě, nebo o tom slabší – silnější. Ale samozřejmě se to stává, takže setkala 56
Mluvíte s dětmi o prevenci úrazů? To je asi první věc, kterou řešíme. Stejně jako když nastoupíš do práce a máš BOZP, tak s dětmi řešíme, jak se chovat ve školce k ostatním, k hračkám, k vybavení, aby se nic nestalo.
Je ve vaší škole logoped, vyhledávají ho rodiče, či doporučujete rodičům návštěvu logopeda? Logopeda máme společného se základkou. Takže je určitě dostupný, ale já si třeba sama dělám screening a pak to řeším s rodiči. Ono je spoustu cvičení na procvičování výslovnosti, co děti i baví a ten vývoj řeči, u některých písmen je to až ve školním věku. Takže toho logopeda moc jim nenutím, ale je tu určitě.
Přijde Vám zmiňovat se o drogách a alkoholu v MŠ předčasné? To určitě je. O tom my se nebavíme, pokud samozřejmě nepřijde někdo s tím, že už se s tím setkal, třeba v rodině. To se pak bavíme, ale v takovýmhle věku je to pomalu na sociálku…
Máte podle Vás dostatek času/prostoru k tomu, probrat s dětmi vše důležité. To určitě nemáme. Nejde probrat všechno a určitě ne, když se snažím k těm problémům přistupovat individuálně.
Zajímají se rodiče o to, co s dětmi probíráte? My máme vždycky na začátku roku sezení s rodiči. Tam si to všechno povíme a během roku čerpají z toho, co děti nosí domu. Z každého tématu mají vždycky nějaké vypracované listy. Tak pokud je to zajímá, mohou si je prohlížet a nahlídnout i do plánu, který vyvěšuju v šatně na nástěnku. Ale nemám moc pocit, že by je to nějak zvlášť zajímalo
57
Přijdou někdy samy děti s dotazy ohledně těchto rizikových jevů? To ne, v tomhle směru se spíš nezajímají. Jako že by přišly a třeba se ptaly, proč musí zdravě jíst a podobně, to ne.
Máte možnost se v oblasti prevence vzdělávat? Já se vzdělávám sama. Čerpám hodně z knížek, samozřejmě ze zkušeností. Já sem takovej zvědavej člověk, takže si o tom hodně sháním informace. Na facebooku jsou různý skupiny, co se tomu věnují, mám spoustu kamarádek učitelek, se kterýma si vyměňuju zkušenosti. Máme tady na výpomoc Janičku, to je učitelka s asi 40tiletou praxí, takže tý se dost vyptávám. Prostě kde se dá. O kurzech vím, dokonce sem o tom i přemýšlela, že bych se sama přihlásila na nějakej, ale věčně není čas.
Máte ve školce minimální preventivní program? Nemáme. Respektive ho máme obsaženej v ŠVP.
58
Příloha B. Přepis rozhovoru s učitelkou/ředitelkou Šárkou, 45 let.
Jaká si myslíte, že děti ohrožují největší rizika právě v předškolním věku? Úrazy… těch my máme do roka snad na stovky… a pak samozřejmě šikana. Teď zrovna jsme řešili jeden případ, je tu jeden kluk, Adam. On je zlý v podstatě na všechny kolem sebe, ale vytipoval si ve třídě ty slabší a ty teda šikanuje. Došlo to až do stadia, kdy jsme museli pozvat rodiče všech těch dětí, kterých se to týká a řešilo se to tady ve sborovně.
Používáte v MŠ nějaké speciální pomůcky, materiály k prevenci? Máme literaturu. Hodně odborný a spoustu příběhových knížek pro děti, který jsou osvědčený. Jsou z edice Život a zdraví, třeba knížka Neobyčejná dobrodružství, nebo Nevšední příběhy. Jsou to různé příběhy o šikaně, o úrazech, o krádežích. A na konci je poučení. Ale těch materiálů je hodně. Holky si většinou připravují dost věcí samy a pak si to mezi sebou půjčují. A na internetu je toho spousta.
Zapojujete se do nějakých preventivních programů? Přímo preventivních? To máme každoročně cvičení s hasiči a policie sem za námi chodí, bavíme se o úrazech, o krádežích, o požárech o násilí…jinak ne. Chodí sem za námi i zubař – takové povídání o správném čištění zubů. A jezdíme do ekocentra, tam mají preventivní ekologické programy. Pak máme spoustu aktivit, který nejsou přímo preventivního charakteru, ale spíš vzdělávací, ale tu prevenci zahrnují taky. Chodí za námi se zvířaty všeho druhu, poznáváme stromy, učíme se o ekologii. A pak taková ta naučná divadelní představení. To se dá svým způsobem taky považovat za preventivní program. Chtěli jsme se ještě zapojit do programu Zdravá mateřská škola, ale my máme víc dětí ve třídě, tam je to snad do 25. A nesmějí být smíšené a to my máme v té Osnici.
Pokud ano, myslíte si, že jsou pro děti přínosnější, než Vaše působení?
59
Přínosnější určitě ne. Ono spíš záleží na způsobu, jakým to podáte. Pokud to ta učitelka umí nějak hezky vysvětlit, tak jim to stačí a nejsou zapotřebí. A spousta jich prostě není pro nás. Kdyby byly uzpůsobeny přímo pro MŠ, tak by přínosnější byly. Ale to co jsem zažila já, bylo pro starší děti.
Máte nějaký osvědčený způsob, jak s dětmi mluvit o těchto věcech? Každá učitelka má ten svůj přístup. Já to beru tak nějak individuálně. Taky spíš řeším až ty vzniklé situace. A to už pak přímo i s rodiči. Jinak si to každá řeší ve své třídě. Jinak každý dítě je na tom i jinak vývojově. Takže s celou třídou to leckdy nemá ani smysl. Tam jsou hrozný rozdíly, i co se týče mentálního, ale i fyzického vývoje. Takže pro 30 dětí nějaký program, aby vyhovoval všem, to se nedá. Proto ten individuální přístup.
Probíráte s dětmi zdraví životní styl? Určitě. Máme na to zaměřený v podstatě celý vzdělávací program. Snažíme se z nich vychovat v podstatě ekology, co se týče přírody, učíme je o vlivu člověka na ni. Jezdíme i do toho ekocentra do Říčan. A samozřejmě řešíme i zdraví jak tělesné, tak psychické.
Dodržují děti pitný režim a správné stravování? Každé dítě má ve třídě hrnek a je tam neustále doplňována voda a čaj. Neslazený. Takže pitný režim dodržují. Ohledně stravování… dodržujeme všechny předepsané normy. Akorát jsou staré už přes 30 let, takže jestli se to shoduje s aktuálním trendem „zdravého životního stylu“, to už je otázka. Určitě by se to dalo zlepšit.
Mají děti podle Vás v MŠ dostatek pohybu? V osnovách mají 2 hodiny denně pobytu venku. A ranní rozcvičky. Když je hezky, tak jsme venku i celé odpoledne. Chodíme na procházky. Když na to není počasí, tak ve třídách je dost prostoru i na nějaké pohybové aktivity vevnitř. Když jsme ještě byli spojený se základkou, měli jsme přístup i do tělocvičen, ale stejně se to moc nevyužívalo. 60
Mluvíte s dětmi o šikaně? Když už nastane, tak ano. Bavíme se hodně o vhodném a nevhodném chování, o rozdílech mezi dětmi, o postiženích a o toleranci. Máme tu integrovaných pár dětí s postižením. Spolupracujeme s poradnou (SPC) ohledně integrace.
Setkali jste se už někdy se šikanou i mezi nejmladšími dětmi? Určitě ano. Ty děti to tak nějak vycítí, umí si najít toho slabšího a toho pak využívají. Ti šikanování to tak třeba ani dlouhou dobu nevnímají, ale o to je to horší a ta šikana se stupňuje. Máme tu jednu holčičku, Barča se jmenuje, a to je takový rozený vůdce. Ona si tu našla tři kamarádky, taková nerozlučná čtyřka, ty se bez sebe nehly nikam. Ale po chvilce jsme zjistily, že tam ta Barča jim v podstatě všem rozkazovala. Že jim brala věci, hračky, nutila je dělat za ní spoustu věcí a ty holky prostě nic neřekly, podřídily se jí. A toho ona právě využívala.
Mluvíte s dětmi o prevenci úrazů? Na začátku každého roku si sedneme a trvá to snad celý den. Řešíme co mají, nemají dělat. Jak se chovat ve třídě, venku na procházkách, venku na hřišti. Ale v podstatě to pak během celého roku opakujeme pořád dokola. A když máme ty sezení s policií a hasiči, tak se to taky řeší.
Je ve vaší škole logoped, vyhledávají ho rodiče, či doporučujete rodičům návštěvu logopeda? Máme, ale to doporučení je na každé učitelce, jak uzná za vhodné. Od příštího roku to chci zavést celoplošně, ten screening. Protože se zpřísňují i normy přijímaní do první třídy, tak to těm rodičům pomůže zachytit to co nejdřív.
61
Přijde Vám zmiňovat se o drogách a alkoholu v MŠ předčasné? No to je otázka. Že by naše děti byly závislé na drogách nebo alkoholu je nesmysl. Ale vidí to okolo sebe. Buď mají v rodině alkoholika, nebo to vidí v televizi, v dnešní době je ten přístup k tomu mnohem snadnější, než byl dřív. Takže asi to není předčasné. Určitě to nikomu neublíží se o tom zmínit už teď.
Máte podle Vás dostatek času/prostoru k tomu, probrat s dětmi vše důležité. Ne. Tady je to všechno takový kolotoč. Ve třídě jich je kolem třiceti. A to si vždycky naplánujeme nějakou činnost na odpoledne a děláme to ještě druhý den. Takže stíhat s nima všechno, co si naplánujete, to se nedá.
Zajímají se rodiče o to, co s dětmi probíráte? To je různé. Někteří ano, někteří vůbec, někteří zas až moc. Máme tu rodiče, které potkávám pravidelně na třídních schůzkách, na dílničkách, které máme spolu s nima. Je to taková neformální verze třídní schůzky. Pak jsou tu rodiče, co jsem viděla poprvé a naposled u zápisu. Dítě přivede ráno starší sourozenec, odpoledne ho vyzvedne a když slyším, jak si celé odpoledne hrálo na počítači, tak je jasný, že ty rodiče mu moc času nevěnujou, takže ani netuší, co tu vše děláme. Pak je tu zas ten druhý extrém, kdy ráno přijde maminka a půl hodiny vám radí, jak a co máte s jejím dítětem dělat a odpoledne slyšíte z šatny, jak si to u dítěte kontroluje.
Přijdou někdy samy děti s dotazy ohledně těchto rizikových jevů? To bych spíš řekla, že ne. Nevím o tom, ale podle mě je to ani moc samotné nezajímá. Ono to ani nezajímá moc ty rodiče. Děti to berou jako výchovu, pro ně jsou nějaké rizikové jevy moc složité.
Máte možnost se v oblasti prevence vzdělávat?
62
Máme školení ohledně BOZP, pak taky ohledně legislativy, ohledně spolupráce s rodiči. Ale určitě bych uvítala nějaké kurzy „na míru“.
Máte ve školce minimální preventivní program? Samostatně ne.
63
Příloha C. Přepis rozhovoru s Andreou, matkou šestiletého Štěpána.
Je pro Vás důležité vědět, co se s Vaším dítětem děje ve školce? Jo, to určitě je. Kdo by to nechtěl vědět.
Máte dostatek informací o tom, co děti probírají? Na začátku roku jsme probírali na třídní schůzce ten plán. Takže ano. Plus ještě mám tu výhodu v tom, že Štěpán je dost upovídanej, takže se často dozvim i víc, než bych potřebovala… navíc je v šatně nástěnka, kde jsou důležitý informace a je tam i ten plán vyvěšenej. A když by se děje něco, co bychom měli vědět, tak nám to učitelky řikaj vždycky při vyzvedávání.
Například? No tak od Štěpána mám přesný informace o tom, co který den jedl, co dělali, co řešili, kdo s kým se teď kamarádí, kdo ne, kdo co komu řekl, občas z něj dostanu i to, co měla paní učitelka na sobě… učitelky nám hlásej takový ty problémy, nebo když někam jedou, tak co s sebou, nebo třeba když se stane i v jiný třídě nějakej průšvih, tak nás na to upozorněj… ono je vždycky lepší to slyšet od nich, než pak doma od syna třikrát přibarvený.
Myslíte si, že všichni rodiče mají takový přístup? No já nevím. Spíš ne… je to takový… já mám pár kamarádek a ty vím, že jo.... s těma to pak i řešíme spolu, když se sejdem. Naše děti se kamarádí, my se kamarádíme, ono je to tady takový maloměsto, takže se spoustu věcí dozvíš jen tak v krámě, na poště. Ale některý rodiče já znám třeba jenom od vidění z parkoviště ráno před školkou. Nikdy sem je neviděla na schůzce, umím si k nim přiřadit dítě, ale nevím, co dělají, kde bydlí… a to jsme tu všichni z Jesenice.
64
Čím si myslíte, že to je? No tak asi nemají čas. Nebo je to prostě nezajímá. Náš soused má kluka o rok mladšího než je Štěpán a ten snad v životě v tý školce nebyl. Kluka tam ráno vozím já. Odpoledne ho vyzvedává jeho starší ségra. A on se prostě nezajímá. Manželka dělá dlouho, takže ta je s ním až večer. Ale on je ve tři už doma a stejně tam nikdy nešel. Ani na schůzky nechodí. Jeho paní mě pak většinou pozve na kafe a vyptává se, co bylo, ale on tam nechodí. Prý ho to nezajímá.
Víte něco o preventivních programech a myslíte, že něco podobného je i ve školce? No tak něco málo jo. Já mám ještě starší dceru, ta chodí na základku a vím, že tam mají různé přednášky o drogách, o šikaně a tak. A jestli něco takového mají i ve školce… to myslím, že ne. I když vím, že se ve třídě o takových věcech baví, tak nějaký přednášky myslím, že nemaj. Vím, že jsem jednou byla na nějaké přednášce s místní policií. Ale to bylo myslím pro celou školu.
Ale víte, že se o tom baví? Bavíte se o nich i vy s dětmi? No já určitě. Snažim se ty děti nějak vychovat a varovat je před spoustou věcí. S dcerou sem si prošla taky fází, kdy jí šikanovali, bylo to na prvním stupni, takže se snažím toho Štěpána tak trochu uchránit. A ve školce mi to přijde jako samozřejmost, aby to s dětmi řešili. Aspoň tu šikanu, ňáký vhodný chování a tak. Vím, že se hodně učí o přírodě, o tradicích, tu šikanu taky vím, že řešili.
Jste ráda, že to řeší i ve školce? Nebo si myslíte, že to zvládnete sama? Jo to jsem ráda stoprocentně. Já si myslím, že bych to zvládla i sama, ale tak je dobrý, když to těm dětem furt někdo opakuje. Já zas nevidim, co se tam děje přes den, slyším to pak jen večer od toho kluka, takže ty učitelky v tomhle hodně podporuju, čím víc se do těch dětí nacpe informací, tím líp.
65
