Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta. Diplomová práce Daniela Čepčářová

Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta

Diplomová práce

2016

Daniela Čepčářová

Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta Ústav primární a preprimární edukace

Riziková komunikace na internetu u žáků 1. stupně základní školy Diplomová práce

Autor: Daniela Čepčářová Studijní program: P-ZS1 Studijní obor: Učitelství pro 1. stupeň ZŠ

Vedoucí práce: doc. PaedDr. Martina Maněnová, Ph.D.

Hradec Králové

2016

UNIVERZITA HRADEC KRÁLOVÉ Pedagogická fakulta Akademický rok: 2015/2016

ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Jméno a příjmení:

Daniela Čepčářová

Osobní číslo:

P111634

Studijní program:

M7503 Učitelství pro základní školy (1. stupeň)

Studijní obor:

Učitelství pro 1. stupeň základní školy

Název tématu:

Riziková komunikace na internetu u žáků 1. stupně ZŠ

Zadávající katedra:

Ústav primární a preprimární edukace

Zásady pro vypracování: Cílem diplomové práce je popsat chování dětí mladšího školního věku při využívání internetu a služeb, jakými jsou například sociální sítě. S tím souvisí vymezení základních pojmů vztahujících se k této problematice. Empirická část bude zaměřena na průzkum využívání internetu u dětí mladšího školního věku a jejich rodičů se zřetelem na sociální sítě. Jako průzkumný nástroj bude využit dotazník.

Vedoucí diplomové práce:

doc. PaedDr. Martina Maněnová, Ph.D. Ústav primární a preprimární edukace

Oponent práce:

Mgr. Martin Skutil, Ph.D. Ústav primární a preprimární edukace

Datum zadání diplomové práce:

24. 1. 2015

Termín odevzdání diplomové práce:

19. 2. 2016

Doc. PhDr. Pavel Vacek, Ph.D.

PhDr. Pavel Zikl, Ph.D.

děkan

vedoucí katedry

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala pod vedením vedoucího diplomové práce samostatně a uvedla jsem všechny použité prameny a literaturu.

V Hradci Králové, dne 19. 2. 2016

Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucí diplomové práce doc. PaedDr. Martině Maněnové, Ph.D. za odborné vedení a cenné rady poskytované v průběhu celé práce, a také své rodině za všestrannou podporu po celou dobu studia.

Anotace ČEPČÁŘOVÁ, Daniela. Riziková komunikace u žáků 1. stupně základní školy. [Diplomová práce]. Hradec Králové: Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové, 2016. 83 s. Cílem této diplomové práce je popsat možné internetové hrozby, preventivní opatření před těmito nástrahami a chování dětí mladšího školního věku při využívání internetu a služeb, jako jsou například sociální sítě. S tím souvisí vymezení základních pojmů vztahujících se k této problematice. Empirická část popisuje průzkumné šetření, jehož cílem bylo zjistit, do jaké míry a konkrétně jaké internetové služby a s tím související sociální sítě využívají děti a jejich rodiče.

Klíčová slova: Děti a internet, sociální sítě, elektronické násilí, bezpečnost na internetu

Annotation ČEPČÁŘOVÁ, Daniela. The risk communication on the internet of children at the 1 st grade of primary school. [Diploma Dissertation]. Hradec Králové: Faculty of Education, University of Hradec Králové, 2016. 83 pp.

The aim of this dissertation work is to describe the possible online danger and treats, and the prevention against these including the behavior of children in primary school using internet providers such as; social networks. That includes demarcation of basic concepts in relation to this issue. Empirical part describes research methods aiming to find; to what extent do children and their parents are using specific internet providers with the concern of social networks.

Keywords: Children and the internet, social networks, electronic violence, internet security

Obsah Obsah ........................................................................................................................... 8 1 Úvod ......................................................................................................................... 10 2 Internet ..................................................................................................................... 12 2. 1 Pojem internet ................................................................................................................... 12 2. 2 Internet v ČR .................................................................................................................... 13 2. 3 Děti a internet ................................................................................................................... 14 3 Sociální sítě .............................................................................................................. 15 3. 1 Pojem sociální síť ............................................................................................................. 15 3. 2 Přehled sociálních sítí ....................................................................................................... 16 3. 2. 1 Facebook................................................................................................................... 17 3. 2. 2 Twitter ...................................................................................................................... 19 3. 2. 3 Myspace .................................................................................................................... 19 3. 2. 4 Google+ .................................................................................................................... 20 3. 2. 5 LinkedIn.................................................................................................................... 20 3. 2. 6 Spolužáci.cz .............................................................................................................. 20 3. 2. 7 Líbímseti.cz .............................................................................................................. 21 3. 2. 8 Lidé.cz ...................................................................................................................... 21 3. 3. Výhody a nevýhody sociálních sítí .................................................................................. 22 4 Formy elektronického násilí ...................................................................................... 24 4. 1 Kyberšikana ...................................................................................................................... 25 4. 1. 1 Způsoby kyberšikany ................................................................................................ 27 4. 1. 2 Formy kyberšikany ................................................................................................... 28 4. 1. 3 Aktéři kyberšikany ................................................................................................... 31 4. 2 Happy Slapping ................................................................................................................ 36 4. 3 Sexting .............................................................................................................................. 37 4. 4 Kyberstalking ................................................................................................................... 37 4. 5 Kybergrooming................................................................................................................. 38 4. 6 Flaming ............................................................................................................................. 40 4. 7 Phishing ............................................................................................................................ 40 4. 8 Ovlivňování dětí komercí a reklamou .............................................................................. 40 4. 9 Pornografie na internetu ................................................................................................... 41

5 Bezpečnost na internetu ........................................................................................... 43 5. 1 Zásady bezpečnosti na internetu ....................................................................................... 43 5. 2 Prevence a preventivní opatření pro děti .......................................................................... 45 5. 2. 1 Projekty v ČR zaměřené na prevenci........................................................................ 46 5. 2. 2 Rady pro rodiče ........................................................................................................ 49 5. 2. 3 Programy určené k zabezpečení internetu ................................................................ 51 6 Průzkumné šetření ................................................................................................... 53 6. 1 Cíl průzkumu .................................................................................................................... 53 6. 2 Průzkumné otázky ............................................................................................................ 53 6. 3 Metodologie ...................................................................................................................... 53 6. 4 Výsledky průzkumu .......................................................................................................... 55 6. 5 Shrnutí průzkumu ............................................................................................................. 69 7 Závěr ........................................................................................................................ 72 8 Resumé .................................................................................................................... 74 9 Summary .................................................................................................................. 75 10 Seznam zdrojů ....................................................................................................... 76 11 Seznam příloh ........................................................................................................ 79

1 Úvod V posledních několika letech se svět vyvíjel takovým tempem, že jen málokdo si dokáže představit dnešní život bez internetu a jeho široké nabídky služeb, které nám jsou k dispozici. Tuto „existenci“ ve virtuálním světě můžeme označit za jeden z velkých problémů současnosti, jelikož právě každodenní přítomnost v tomto kyberprostoru může mít také stinné stránky a negativní dopady na životy jedinců. Popularita, dostupnost a zájem o tento typ online komunikačních technologií mají vzrůstající charakter, čemuž se musí dnešní společnost v moderní době stále přizpůsobovat a to nejen v oblasti počítačových technologií, ale i ve všech ostatních oblastech, které se týkají každodenních potřeb člověka. Jelikož se celý obsah diplomové práce odvíjí od ICT, je zapotřebí si tento pojem vymezit. ICT (z anglického Information and Communication Technologies), je označení, pojem, pro informační a komunikační technologie, jenž zahrnuje veškeré technologie používané pro komunikaci a práci s informacemi. Spadají sem hardwarové prostředky, jakými jsou například počítač, tiskárna či mikrofon, ale také prostředky softwarové, mezi které patří textový editor, prohlížeč webových stránek nebo operační systém. (Šebetovská, 2012) Informační a komunikační technologie se týkají jakéhokoliv produktu, který umožňuje ukládat, vyhledávat, manipulovat, přenášet nebo přijímat informace elektronicky v digitální podobě. (Gošová, 2011) Počítač a s tím spojené využití internetu a internetových služeb nejsou již nástrojem určeným pouze pro práci vybrané skupiny pracujících, ale stále více a více expandují do všech věkových kategorií. Je tedy zřejmé, že v této době patří mezi časté uživatele internetu i děti. Potíž ale nastává v tom, že tato věková skupina je mnohdy tou nejzranitelnější díky nástrahám a negativním vlivům, které se ve virtuálním světě mohou vyskytovat a právě touto problematikou se budu zabývat ve své diplomové práci. Většina dětí dnes považuje internet za běžnou a neodmyslitelnou součást jejich života, často však své životy prožívají právě ve virtuálním světě a tím se zcela odtrhují od reality. Tyto děti, ale bohužel ani jejich rodiče, si neuvědomují, že internet není pouze prostředkem pro získávání informací, místem pro zábavu prostřednictvím hraní her, sledováním videí nebo nástrojem pro komunikaci. Je tedy pouze na nás, na dospělých, 10

učitelích, vychovatelích, pedagogických poradcích a dalších, abychom děti včas ochránili tak, aby se nestaly obětmi různých trestných činů a někdy i zločinů. Z těchto důvodu je nutné zabývat se především prevencí včetně trestní odpovědnosti těch, kteří děti vychovávají a dohlížejí na ně. Kvůli tomu by měla být větší informovanost zaměřená na problematiku negativních a škodlivých jevů v internetovém prostředí ať již ze strany rodičů či učitelů, neboť právě rodina a učitelé jsou těmi nejvýznamnějšími činiteli, kteří jsou přítomni u formování osobnosti dítěte. Je tedy zapotřebí usilovat o to, aby si všechny věkové kategorie plně uvědomovaly rizika internetové komunikace. Děti používají v dnešní době pestrou škálu hardwarových zařízení nejen pro přístup k internetu, ale nacházejí zde i zábavu, zejména při hraní her. Tato hardwarová zařízení se neustále modernizují díky pokroku vědy a techniky, což má za následek stále snadnější přístup k internetu. Cílem teoretické části mé diplomové práce je poukázat na komunikaci mezi dětmi či dospělými, která může probíhat prostřednictvím různých sociálních sítí. Definuji nejen nejznámější sociální sítě, ale také se budu zabývat těmi nejpoužívanějšími sociálními sítěmi v České republice. Dalším cílem mé diplomové práce je poukázat na různé formy elektronického násilí, se kterými bohužel děti mohou přijít do styku, přičemž nejvíce se zaměřím na problematiku týkající se kyberšikany. Nový virtuální svět přináší i mnoho úskalí, ve srovnání s reálným světem není výrazně více či méně nebezpečný, ale přináší s sebou jiné způsoby a nová rizika, na která mohou uživatelé narazit. Je nutností, aby se děti i dospělí o těchto rizicích informovali a naučili se správně a efektivně jednat ve virtuálním světě. Pro to, aby se dítě nedostalo ve virtuálním světě do konfliktu a styku s internetovou hrozbou, je zapotřebí dodržovat určité zásady bezpečnosti na internetu. S tím souvisí také povědomí o různých preventivných opatřeních, jimiž se také ve své práci zabývám a která nejen děti, ale i ostatní uživatele mohou ochránit před nežádoucími vlivy a která nám pomohou rozpoznat případnou virtuální hrozbu včas. Cílem empirické části mé diplomové práce bylo zjistit pomocí dotazníkového šetření, do jaké míry a konkrétně jaké internetové služby a s tím související sociální sítě využívají děti a jejich rodiče.

11

2 Internet Vzhledem ke skutečnosti, že celá diplomová práce popisuje záležitosti a problematiku vyskytující se a týkající se internetového prostředí, je zapotřebí definovat konkrétně pojem internet pro bližší porozumění.

2. 1 Pojem internet Obecně lze říci, že internet je celosvětová síť navzájem propojených počítačů, což umožňuje uživatelům počítače připojených k internetu vzájemnou komunikaci prostřednictvím přenosu jednotlivých dat. Ze společenského hlediska můžeme internet označit také jako komunikační médium, které umožňuje uživatelům z celého světa online komunikaci v reálném čase. (Burdová, 2014) „Název pochází z anglického slova network (síť), podle něhož tradičně názvy amerických počítačových sítí končily „-net“, a mezinárodní (původně latinské) předpony "inter-" (mezi), vyjadřující, že Internet propojil a vstřebal různé starší, dílčí, specializované, proprietární nebo lokální sítě“ (Arnošt, 2012). Před více než deseti lety se k internetu přistupovalo téměř výlučně prostřednictvím stolních počítačů, které byly napevno připojeny k síti. Teprve později se rozvinulo připojení přes notebooky, tablety či smartphony (chytré telefony) díky bezdrátovému připojení (tzv. WiFi připojení). (Král, 2015) Dnes se již k internetu dokáže připojit téměř každé komunikační zařízení, včetně herních konzolí, některých digitálních televizí a samozřejmě většina výpočetní techniky. Internet v současnosti poskytuje mnoho služeb, jakými jsou například přenos informací mezi uživateli, možnost přístupu k elektronické poště (e-mailu), pomocí které můžeme zasílat a přijímat zprávy od ostatních uživatelů. Dále je možné v internetovém prostředí navštěvovat webové stránky (WWW), které jsou zobrazovány pomocí webového prohlížeče, sdílet soubory, hrát online hry či vyhledávat různé informace. Z internetu se tak postupem času stala platforma, která umožňuje propojení různých zařízení, jež kdysi bývaly používány výhradně odděleně. (Král, 2015) Internet je také popisován jako prostředí odrážející chování dané společnosti, neboť jeho podání a systém fungování dává lidskému chování zcela jinou dynamiku a mnohdy i 12

jiné možnosti než pouze ty, na které si kultura doposud v dlouhém časovém horizontu vyvíjela své modely. (Traxler, 2014) Na internetu lze narazit na mnoho užitečných online aktivit, služeb či elektronických pomůcek, které mohou být velmi přínosné pro učitele, jiné pedagogické pracovníky, pokrokové základní školy nebo pro aktivní rodiče, kterým tyto online služby pomáhají ke vzdělávání dětí. S využitím internetu jsou spojené také různé mezinárodní školní projekty, elektronické učebnice, interaktivní tabule či jiné možnosti v rámci mimoškolního vzdělávání. Pro školy také existuje velké množství počítačových her vzdělávacího charakteru nebo elearningové kurzy pro širokou veřejnost. Existují také online služby a aktivity, které jsou určeny pro děti předškolního věku, ty by však neměly trávit příliš mnoho času ve virtuálním prostředí, ale spíše v reálném světě. (Kasík, 2012) Osobně mám zkušenosti s využíváním elektronických pomůcek jakožto didaktických materiálů, které jsem uplatnila ve výuce a které byly mně i žákům velmi nápomocny. Je však zapotřebí brát na vědomí fakt, že žáci by měli trávit volný čas i mimo prostředí internetu, a to i přesto, že navštěvují webové stránky mající vzdělávací charakter. Domnívám se, že bychom měli všichni brát v úvahu, že internet není nebezpečný, ale pouze my, lidské bytosti, se dokážeme v jeho prostředí chovat nebezpečně.

2. 2 Internet v ČR Za oficiální datum založení internetu v tehdejším Československu považujeme 13. únor 1992, kdy se v Praze na fakultě ČVUT konala konference a slavnostní připojení internetu. V této době bylo však používání internetu pouze záležitostí několika mála počítačových nadšenců, velkých vývojářských firem či technicky založených univerzit. (Kodýtek, 2006) Po roce 1995 začal stoupat počet zájemců o využívání internetu, v roce 1996 vznikl první český katalogový vyhledávací server Seznam, na jehož založení se podílel Ivo Lukačovič, který se inspiroval americkým katalogovým vyhledávacím serverem Yahoo. V roce 1998 byly již pro uživatele přístupné webové stránky s veškerou tématikou. (Krčmářová, 2012) Jak uvádí Český statistický úřad ([on-line], 2012) „Ve druhém čtvrtletí roku 2011 měly k dispozici doma osobní počítač v průměru téměř dvě třetiny domácností a 62 % jich bylo připojeno k internetu. Za pět let počet domácností s osobním počítačem vzrostl o 1,2 13

mil. (o 77 %) a internetem dokonce o 1,4 mil. (o 125 %).“

2. 3 Děti a internet Internet představuje pro děti nejenom riziko, ale především také příležitost, a to nejen ke vzdělávání, ale i ke komunikaci, učení sebeprezentaci, práci s různými programy, vytváření webových stránek či programování. Můžeme tedy obecně považovat internet za prostředek, jenž vyzývá děti ke kreativitě. Internetové prostředí lze považovat za studnici vědění, jež otevírá dětem širokou škálu možností učit se, objevovat a poznávat nové věci, lidi nebo země. Toto prostředí nabízí různé audiovizuální nástroje, interaktivní učení a možnost spolupráce na dálku. Pro děti je však klíčový pojem „počítačová gramotnost“, jelikož ta představuje schopnost zvládnout údaje správně a efektivně nacházet a rozlišit od sebe zdroje seriózní a zdroje neseriózní. Počítačová gramotnost mimo jiné také zahrnuje znalost a dodržování základních pravidel při online komunikaci a celkově pohybu ve virtuálním světě. Právě dodržování těchto pravidel pomůže dětem k bezpečnému využívání internetu a jeho služeb a může snížit možná rizika a zlepšit schopnosti reagovat na rizikové situace a nástrahy. (Krám, 2008) Mluvíme-li o žácích prvního stupně, ti internet používají především pro práci do školy či hrají hry sami nebo proti počítači. Hry jsou pro ně zdrojem zábavy a potěšení a právě mladší děti jim dávají často přednost před samotnou komunikací jak v internetovém prostředí, tak v prostředí reálném. Dále žáci tráví svůj čas na počítači sledováním online videí, čímž se pro ně internet stává místem pro zábavu a zdrojem informací všeho druhu. (Eckertová, 2013) Domnívám se, že internet také starší žáci používají primárně pro komunikaci s vrstevníky či kamarády, kde kromě vzájemné komunikace může probíhat i společné hraní online her. K této kapitole bych závěrem chtěla dodat, že je možné souhrnně říci, že čím více je dítě na internetu aktivní, tím více času na něm stráví, a tedy tím větší je pravděpodobnost, že se zde může setkat s nějakým typem rizika, hrozbou či ohrožením, jelikož internet je plný nástrah, které mohou ohrozit jak nás, dospělé jedince, tak i ty nejmladší uživatele internetu, děti.

14

3 Sociální sítě Dnešní svět se nám neustále mění před očima a nám nezbývá nic jiného, než se těmto změnám přizpůsobit. Čím dál více se setkáváme s tím, že lidé tráví mnoho času u počítače a to nejen z důvodu práce, ale z důvodu vzájemné komunikace. Domnívám se, že tomuto druhu komunikace dávají lidé mnohdy přednost před tím, než aby se raději sešli s přáteli osobně a komunikovali spolu z očí do očí. Aktuálně mají sociální sítě přes miliardy členů a už se nesoustředí pouze na věkovou skupinu studentů a žáků, ale mimo jiné se zaměřují i na pracující část populace.

3. 1 Pojem sociální síť Sociální síť (anglicky social network) je webové rozhraní, služba, která je poskytována internetovými portály a která umožňuje registrovaným členům virtuální propojení v rámci určité skupiny poskytující sdílení různých typů informací v plné závislosti na internetovém připojení. (Havlová, 2003) Toto virtuální propojení vzniká na základě vytvoření profilu, který může být osobní, firemní, částečně veřejný či zcela veřejný a bývá většinou těsně spojen s „offline“ identitou uživatele. Profil bývá neustále vytvářen aktivitou uživatelů, kteří mají nad jeho podobou do značné míry velkou kontrolu. Sami uživatelé na ně vkládají různé typy informací a sdělení, které jsou viditelné pro ostatní uživatele. Je zde také možnost používat více funkcí, jakými mohou být například změny a přidávání statusů či psaní komentářů. Na sociální sítě někteří uživatelé zveřejňují co nejvíce legračnější, mnohdy trapnější informace, než se dočetli u jiných uživatelů. Mnohdy se také stává, že uživatelé bývají velmi otevření a nebojí se publikovat detaily ze svého intimního života, příběhy, rodinné záležitosti či problémy a zážitky ze školy. (Kulhánková, 2010) Profil na sociálních sítích tedy představuje vynikající příležitost pro kontrolovanou sebeprezentaci, neboli proces, kterým se jedinec může snažit o kontrolu dojmu, jaký si o něm vytvářejí ostatní uživatelé. (Černá, 2013) V širším slova smyslu můžeme označit sociální sítí každou skupinu lidí, která spolu komunikuje v internetovém prostředí. Webový portál, ve kterém se nachází sociální síť, obvykle vyžaduje při registraci 15

vyplnění osobních údajů a potvrzení souhlasu se všeobecnými podmínkami. Po vytvoření profilu na sociální síti mohou uživatelé kromě vzájemné komunikace na chatu také sdílet informace či fotografie. (Bornová, 2011) Profily na nejpopulárnějších sociálních sítích nejsou časově ani technicky náročné na vytvoření a nabízejí široké spektrum možností. Z toho důvodu dle mého názoru neustále čím dál víc roste jejich popularita, a proto také v mnoha případech začínají vytlačovat i klasické webové stránky. Informace, které jsou zveřejněné na sociálních sítích, jsou bezprostředně po publikování přístupné dalším uživatelům. Komunikace zde nemusí probíhat pouze mezi dvěma uživateli, ale v rámci velké a početné skupiny uživatelů. „Každá sociální síť poskytuje do určité míry jiné možnosti sdílení informací. Za sdílení informací lze považovat psaní vlastních příspěvků, hodnocení a komentování příspěvků ostatních uživatelů, vkládání a hodnocení fotografií, zapojení se do diskusních skupin, doporučení určitého obsahu ostatním uživatelům a mnohé další funkce“ (Král, 2015, s. 171). Mezi první sociální sítě na internetu patřila diskuzní fóra, která se většinou zaměřovala na určitou oblast či problematiku. Uživatelé si na takovýchto fórech vyměňovaly zkušenosti a názory, fóra se tedy stala jakýmsi zdrojem užitečných informací o určitém tématu a zaměření. Tato fóra však nebyla určena pouze pro dospělé uživatele, ale byla určena také pro nejmladší uživatele, děti. (Král, 2015) Původně byly sociální sítě určeny k setkávání lidí ve virtuálním prostředí či ke komunikaci mezi lidmi. Díky rozvoji moderních technologiím však došlo k „boomu“ používání a sdílení multimédií. Sociální sítě se tedy postupem času staly prostředkem k používání jiných služeb a staly se tak významným nástrojem k seznámení a udržování vzájemných vazeb mezi lidmi. (Novotný, 2012) Domnívám se, že můžeme sociální sítě označovat a považovat za velký fenomén dnešní moderní doby. Existuje široké spektrum sociálních sítí a na základě své zkušenosti mohu přepokládat, že současné trendy jsou takové, že stále více a více uživatelů internetu každé věkové generace bude používat větší množství nejrůznějších sociálních sítí.

3. 2 Přehled sociálních sítí Lze obecně konstatovat, že sociální sítě v této době plné technologických vychytávek a vynálezů, ovládly naplno svět internetu. Každá sociální síť má své vlastní specifikum sloužící 16

k tomu, aby si ji uživatelé internetu vybrali a trávili na ní čas. Jednu vlastnost však mají sociální sítě společnou, a to je sdílení informací. V následující kapitole se tedy budu zabývat těmi nejznámějšími sociálními sítěmi, kde poukáži právě na jejich specifika. „V létě roku 2009 byly sociální sítě (uváděné někdy pod zkratkou SNS – Social Networking Sites) neboli SNS mezi mladými lidmi nejnovějším a v některých zemích nejvíce používaným komunikačním nástrojem“ (Subrahmanyam, 2009).

3. 2. 1 Facebook K nejpopulárnějším sociálním sítím na světě patří jednoznačně Facebook, který je velmi často označován za celosvětový fenomén, a právě proto se této sociální síti budu věnovat podrobněji. Jedná se o platformu, která slouží pro komunikaci či udržování vztahů a kontaktů mezi přáteli, ke zveřejňování informací, multimediálních dat a ke sdílení zábavy či hraní her. Kromě soukromého využití, které již bylo zmíněno, můžeme Facebook používat pro účely obchodní. Tento způsob marketingu se stává postupem času více populárním. (Kulhánková, 2010) Název Facebook vznikl podle papírových letáků, tzv. Facebooks, které se rozdávají na amerických univerzitách v prvních ročnících. Tyto letáky sloužily k tomu, aby se studenti mezi sebou lépe seznamovali a sdružovali podle svých zájmů či studijních oborů na univerzitě, kde studovali. (Čamek, 2010) Facebook prochází od samého začátku neustálým vývojem, má nové funkce, aplikace, možnosti, zobrazení či hry. Tyto vývojové změny nejsou pouze od mateřské centrály Facebooku, ale i od dalších vývojářů, kteří neustále vymýšlí různé inovace. (Kulhánková, 2010) Tato sociální síť byla poprvé spuštěna 4. února 2004, zakladatelem Markem Zuckebergem, jehož původním cílem a záměrem bylo vytvořit síť pro studenty Harvardské univerzity. Od roku 2006 však byla doména této sociální sítě přístupná celému světu s takovým požadavkem, že uživatel musí být starší 13 let. Z mé pedagogické praxe však mohu potvrdit, že ačkoliv je zde uvedena hranice dosažení 13 let pro registraci na této sociální síti, nebrání to dětem v tom, aby při registraci uvedly věk jiný, vyšší. Setkala jsem se s tím, že již v prvním ročníku základní školy mělo několik dětí ve třídě profil na takovéto 17

sociální síti a ve čtvrtých a pátých ročnících bychom jen zřídka našli žáky, kteří profil stále nemají. Žák, který v pátém ročníku stále nemá svůj facebookový profil, je spíše výjimkou a může se díky tomu stát terčem posměchu, ponižování či v nejhorším případě dokonce šikany a hrozí mu v takovém případě vyloučení ze sociální skupiny. Ve většině případů rodiče dětí ani nevědí, že jejich syn či dcera vlastní facebookový profil. Pokud jde obecně o sociální sítě, hlavní starostí rodičů by mělo být soukromí jejich dítěte, jelikož internetoví agresoři jsou stále ve střehu. Jak uvádí Král (2015, s. 172) „podstatou Facebooku je poskytnout lidem moc sdílet a učinit tak svět otevřenější a propojenější“. Domnívám se, že podstata tohoto výroku se naplnila, neboť se nyní na této platformě pohybuje více než 1,5 miliardy aktivních uživatelů, kterým je Facebook přeložen do 84 jazyků. V České republice je evidováno než 3,8 milionů uživatelů a každým dnem se počet uživatelů nadále zvyšuje. (Král, 2015) Problémem Facebooku také může být ten fakt, že se jedná o zahraniční firmu s hlavním sídlem v USA, tudíž všechny aktivity a činnosti podléhají americkému právu. Tato sociální síť, díky které můžeme zcela jednoduše komunikovat mezi přáteli a sdílet s nimi například různá multimediální data, nemá pouze pozitivní stránku. Jedním z velkých problémů může být to, že lidé mohou na Facebooku získat psychickou závislost. Dalším problémem může být to, že se budeme příliš soustředit na virtuální život a nebudeme po nějakém čase vědět, jak se chovat v reálném čase a na reálném místě. Nejčastěji však bývá facebook kritizován z důvodu nedostatečné ochrany soukromí uživatelů, čímž se zde otevírá brána pro kyberšikanu. Této záležitosti se však budu věnovat v jiné kapitole. (Burdová, 2014) Facebook je také považován za místo, kde se s jistotou vyskytuje mnoho dětí a mládeže s takovou skutečností, že je zde přihlášeno 670 tisíc osob s věkem do 18 let a 1,4 milionu lidí ve věku od 19 do 29 let. Počet 890 tisíc uživatelů je charakterizován pro věkovou skupinu 30 až 39 let, přičemž starší generace už Facebook příliš nepoužívají, což nám znázorňuje počet 760 tisíc uživatelů ve věkové kategorii od 40 let a výše. (Kulhánková, 2010) Stojí také za zmínku, že sociální síť Facebook přispěla ke snížení míry využívání jiných chatovacích služeb a portálů, které v dnešní době spíše zejí prázdnotou. Uživatelé „utekli“ na Facebook proto, že komunikují pouze zde a nemají důvod chodit na ostatní služby a servery. (Kubeš, 2009) Jsem zastánkyně toho názoru, že Facebook je sám o sobě užitečným sociálním prostředím, které nemusí přinášet pouze negativa, a to v případě, že budeme znát a 18

respektovat určitá pravidla a budeme přemýšlet nad tím, co je vhodné zveřejňovat do kyberprostoru. Sama jsem také uživatelkou této sociální sítě, kterou využívám především kvůli rychlé komunikaci než kvůli tomu, abych zde trávila veškerý svůj volný čas.

3. 2. 2 Twitter Mezi další populární sociální síť patří Twitter, jehož hlavní funkcí je mikroblog, v rámci kterého uživatelé mohou posílat a přijímat příspěvky, tzv. tweety, od ostatních uživatelů. Tyto krátké zprávy však mohou obsahovat maximálně 140 znaků a zobrazují se na profilových stránkách zaregistrovaných uživatelů. Twitter lze tedy označit za online platformu sloužící ke čtení zpravodajství, komunikaci s přáteli nebo ke sledování celebrit, jelikož veškeré příspěvky jsou zde převážně veřejně. (Bednář, 2011) Tato sociální síť byla založena roku 2006 v USA Jackem Dorseyem a díky jednoduchosti svého rozhraní a snadnému ovládání se stala velmi oblíbenou. Twitter bývá mnohdy označen jako „SMS internetu“, jelikož se zprávy mohou posílat také prostřednictvím SMS zprávy na specializovanou bránu. Nyní se na Twitteru pohybuje více než 200 milionů aktivních uživatelů. V České republice není Twitter rozšířen v takové míře, jako je tomu v ostatních státech, přesto se zde najde více jak 100 000 aktivních uživatelů, což vedlo k přeložení sociální sítě do českého jazyka. (Taylor, 2011)

3. 2. 3 Myspace Myspace je společenský komunitní server, který je považován za jeden z největších komunitních serverů na světě, jenž byl založen v roce 2003 v USA. Hlavním sloganem a heslem tohoto serveru je: „A place for friends“, což v předkladu znamená místo pro přátele. Myspace byl největší sociální sítí až do roku 2008, kdy jej předběhla síť Facebook. Tuto síť uživatelé využívají k vytváření svých profilů, ke komunikaci či sdílení multimediálních dat. Princip Myspace je tedy obdobný, jako je tomu u ostatních sociálních sítí s tím rozdílem, že je zde možnost personalizace vzhledu profilu dle vlastního rozhodnutí a uvážení. Server také využívají miliony lidí, mezi nimiž najdeme i nejznámější světové celebrity, na jejichž stránkách se můžeme dozvědět například, kdy a kde budou koncertovat. Nejvyšší počet uživatelů Myspace nalezneme v USA nebo v dalších anglicky mluvících zemí, proto nebyl zatím server přeložen do českého jazyka. Stejně jako Facebook je Myspace omezen věkovou 19

hranicí, a to pro uživatele starší 14 let. (Foresman, 2010)

3. 2. 4 Google+ Google+ se dá považovat za poměrně novou sociální síť, která vznikla 28. června 2011 pod záštitou společnosti Google. Největším rozdílem oproti ostatním sociálním sítím je to, že si uživatel může tvořit „kruhy“, ve kterých si tvoří vlastní seznamy kontaktů, přičemž ke každému kruhu si může stanovit určitá práva. I přes skutečnost, že Google+ patří mezi nejnovější sociální síť, statistici a odborníci uvádějí, že v roce 2016 bude mít tento server více uživatelů než sociální síť Facebook. (Klimánek, 2011)

3. 2. 5 LinkedIn Základním principem serveru LinkedIn je vytvářet profesní vazby s jinými uživateli. LinkedIn byl založen v roce 2003 v USA a slouží k zakládání profilů či k zasílání životopisů, čímž uživatelé, zájemci o práci, poskytují potřebné materiály budoucím zaměstnavatelům. Na těchto profilech se nacházejí náležitosti týkající se nabídky nebo poptávky po pracovním místu, díky čemuž je usnadněno hledání práce, zveřejňování pracovních nabídek a v neposlední radě je zde také možnost kontaktovat přímo manažery firem. Aktuálně je počet registrovaných uživatelů větší než 100 milionů, obliba tohoto serveru také stoupá v České republice s počtem vyšším než 700 000 registrovaných uživatelů, a to zejména dospělých, kteří se zde prezentují především z profesních důvodů. (Dočkal, 2013)

3. 2. 6 Spolužáci.cz Jednou z nejstarších sociálních sítí založenou v České republice je síť Spolužáci.cz, což je komunitní server fungující na principu uzavřeného prostoru, jenž je určen pro komunikaci a sdílení obsahu mezi uživateli, kteří navštěvovali nebo navštěvují stejný typ vzdělávacího zařízení a to nejen základní, ale i střední nebo vysoké školy. (Král, 2015) Jednotlivé školy jsou zde řazeny podle měst a případně dle městských částí, kde se daná škola nachází. Po zvolení města si uživatel vybírá konkrétní školu a následně třídu, kterou navštěvoval. Pokud se v nabídce daná třída nenachází, uživatel má možnost založit si novou.

20

Nachází se zde také funkce vyhledávání spolužáka s tím, že pro snadnější vyhledávání je doporučeno uvést kromě jména a příjmení také město nebo rok ukončení školy. Pokud se chce žák dostat do této třídy, musí být přihlášen na svém uživatelském účtu Seznam.cz a případně odpovědět na danou otázku, kterou určil správce třídy. Po přihlášení do třídy mají uživatelé možnost mezi sebou komunikovat a vyměňovat si různá data, například fotografie či dokumenty. (Lacko, 2014) Domnívám se, že dnes je sociální síť oblíbená spíše u starší generace, neboť existují sociální sítě, například Facebook, kde si žáci a studenti také zakládají své třídy díky funkci založení skupiny. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že tato funkce je velmi oblíbená, po rozhovoru s několika žáky 1. stupně základní školy mi bylo sděleno, že takové skupiny na Facebooku opravdu mají.

3. 2. 7 Líbímseti.cz V roce 2002 byl poprvé spuštěn internetový zábavní portál Líbimseti.cz, jehož primární funkcí a záměrem bylo seznamování uživatelů v internetovém prostředí. Služba tedy funguje na principu seznamky, kde mají uživatelé po registraci možnost vkládat na svůj profil fotografie, vlastní údaje, vkládat příspěvky do různých diskuzních fór, číst či psát blogy, zabývat se horoskopy či pouze chatovat s ostatními uživateli a hodnotit fotografie ostatních. Služba navíc umožňuje funkci videochat, která jak již z názvu vyplývá, umožňuje kromě funkcí klasického chatu také vidět komunikující uživatele webovou kamerou. Pod názvem Líbímseti Life začal server pořádat také vlastní seznamovací akce s místem konání v Praze či ve větších městech po celé České republice, což byl záměr pro setkání uživatelů mimo virtuální prostředí. Pokud se v tomto prostředí pohybují i děti, je zapotřebí dohled rodičů, aby zde děti neumísťovaly nevhodné fotografie. (Král, 2015)

3. 2. 8 Lidé.cz Lidé.cz patří mezi jednu z nejznámějších sociálních sítí v České republice, která je provozována firmou Seznam.cz. Tato síť umožňuje uživatelům vytvářet si svůj vlastní profil, vyhledávat profily ostatních uživatelů a to dle určitých kritérií, jakými jsou například věk či místo bydliště. Komunikace mezi jednotlivými uživateli může probíhat pomocí soukromé

21

pošty a zpráv nebo prostřednictvím veřejné komunikace na diskuzích, kam mohou uživatelé vkládat své vlastní příspěvky. Tato služba klade důraz především na přehlednost a jednoduchost pro pohodlnou komunikaci mezi lidmi každé věkové skupiny. (Novotný, 2012) Tato síť byla poprvé spuštěna v roce 1997, kdy sloužila pouze pro vyhledávání emailových adres. Zlomovým okamžikem byl rok 2002, kdy služba nabízela pro uživatele chat a srazy, přičemž velikost prostoru pro nahrávání fotografií byl pouze 1 MB. Po roce 2008 se tato sociální síť stala jednou z nejnavštěvovanějších v České republice, a to především díky modernizaci vzhledu a aktualizaci stránek. Od roku 2008 bylo na tomto portálu registrováno více než milion profilů, přičemž je zde nejvíce uživatelů ve věku od 15 do 30 let. Od roku 2010 však počet uživatelů registrovaných na Lidé.cz vlivem konkurence zahraničních sociálních sítí rapidně klesl, a to o více než polovinu uživatelů. (Burdová, 2014)

3. 3. Výhody a nevýhody sociálních sítí Výhody

Jsem toho názoru, že za výhody sociálních sítí lze považovat ten fakt, že můžeme být v kontaktu s velkou skupinou lidí, nehledě na to, zda se jedná o rodinné příslušníky, přátele, spolupracovníky nebo spolužáky. Veškeré možnosti na sociálních sítích jsou přizpůsobeny tak, aby vyhovovaly uživatelům z hlediska jednoduchosti, přehlednosti a rychlosti. Výhodou také může být snadné získávání přátel, jelikož se zde nachází mnoho uživatelů, kteří mají své profily na sociálních sítích právě kvůli seznamování a navazovaní kontaktů s ostatními lidmi, jelikož vzájemná komunikace může probíhat v prostředí, kde se jedinci mohou cítit příjemně. Tento druh komunikace také zajišťuje časovou flexibilitu a rozmanitost přístupu, jelikož umožňuje všem uživatelů sociálních sítí připojit se v jakoukoliv dobu.

Nevýhody

Pokud mluvíme o přínosu sociálních sítí, ne vždy se k němu můžeme vyjadřovat pozitivně a kladně. Za jednu z největších nevýhod dle mého názoru můžeme považovat ztrátu soukromí, kdy prostřednictvím sociálních sítí poskytujeme a zveřejňujeme informace všeho druhu, které si mohou přečíst ostatní uživatelé. Mnoho lidí se dnes domnívá, že na internetu mohou 22

být zcela anonymní, opak je však pravdou, protože velmi často zde uživatelé internetu publikují i velmi intimní a soukromé údaje, což s sebou přináší určitá rizika spojená se zneužitím údajů. Tyto úniky soukromých informací pak může mít za následek problémy v mezilidských vztazích nebo dokonce i v profesním životě. U dětí školního věku mohou být publikované informace zneužity a následně využity ve formě kyberšikany, které se však budu podrobněji věnovat v jedné z dalších kapitol. Oproti reálnému světu jsou sociální sítě odlišné v tom, že někteří uživatelé s potřebou útěku od reality mohou najít na sociálních sítích své útočiště, a to buď pod pravým jménem, nebo pod novou identitou. Tento uživatel si zde může žít ve „svém světě“, a to v takovém, ve kterém on sám vypadá a chová se jinak než ve světě reálném. Pokud se uživatel pohybuje pouze ve virtuálním světě, hrozí mu ztráta sociálních vztahů, protože být přítelem na sociální síti neznamená být přítelem v reálném světě, kde žijeme. Jak uvádí Lauschsmann (2011), mnoho jeho kolegů se shodlo na tom, že se ve virtuálním prostředí objevují uživatelé, zejména děti a dospívající, kteří jsou na sociálních sítích závislí, což se projevuje velkým nutkáním neustále sledovat, co píší přátelé, kde jsou, co dělají, co vyfotografovali, co si přečetli nebo co doporučili. S názory těchto odborníku se shoduji, neboť ve svém okolí pozoruji již delší dobu, že lidé dokáží věnovat téměř veškerý svůj volný čas sociálním sítím a žijí pouze pro něj. Po rozhovorech s několika lidmi jsem se dokonce dozvěděla, že první činnost některých jedinců ihned po probuzení, je zapnutí některé ze sociálních sítí. Další nevýhodou může být riziko týkající se počítačových virů, které se snadno mohou dostat do našich počítačů. Sociální sítě nemůžeme v žádném případě považovat za důvěryhodný zdroj informací a přílišná důvěra právě k tomuto zdroji je považována za cela nerozumnou. Tuto skutečnost si dle mého názoru příliš neuvědomuje věková skupina dětí či mládeže. Sociální sítě mají bezesporu mnoho výhod a nevýhod a záleží pouze na nás, jak k celé záležitosti přistoupíme a jak hluboko budeme vtaženi do virtuálního světa. Tyto služby se staly nedílnou součástí našich životů a můžeme jen předpokládat a domnívat se, jak se budou vyvíjet v dalších letech. Lidé si však velmi často ani neuvědomují, že je to pouze jejich chování, které určuje míru bezpečnosti na sociálních sítí. Domnívám se, že pro řadu lidí je budování vztahů a komunikace na sociálních sítích mnohem důležitější, než komunikace a udržování vztahů v reálném životě.

23

4 Formy elektronického násilí V dnešní době nám internet umožňuje spojení s ostatními lidmi a zpřístupňuje informace všeho druhu. Dnes se bohužel často setkáváme s případy, kdy je internet spojován s místem, kde dochází ke zneužívání dětí a kde jsou nabízeny podvodné služby nebo útoky hackerů. Mnohé z těchto případů by se nestaly, pokud by dospělí uživatelé zodpovědně chránili sami sebe a poučovali své děti, neboť právě prohřešky dospělých mohou mít za následek sociální nebo rozumové nezralosti jejich dětí. Internet je anonymním místem, kde může mít uživatel falešnou identitu, která mu může dodávat odvahu a kuráž, kterou v sobě jinak v reálném životě nemá. Domnívám se, že to je jeden z důvodů, proč internetové diskuze bývají často plné nadávek a urážejícího charakteru. Děti se velmi často ve světě internetu chovají stejně jako ve světě reálném, do online světa tedy přináší své reálné potíže. Jestliže se objeví dítě, jenž trpí méněcenností v důsledku nižšího sociálního statusu a obvykle mívá problémy v rodině nebo s kamarády, mohou se pak odrazit tyto faktory v kyberprostoru. Důsledkem toho mohou být virtuální přátelství, která jedinec naváže a může také docházet k tomu, že se může jedinec přidat ke spolkům či hnutím, která se vyznačují nežádoucím chováním nebo mohou poskytovat agresorům intimní materiály za finanční ohodnocení. (Kubeš, 2009) Z výše uvedeného vyplývá, že život ve virtuálním prostředí není pouze o pozitivech, ale nese s sebou i určitá rizika a negativa, mezi která patří například kyberšikana a jiné virtuální hrozby, které se šíří prostřednictvím internetu. Domnívám se, že tato rizika a nástrahy pak mají největší dopad právě na děti, neboť právě děti většinou nedodržují elementární zásady bezpečného chování ve virtuálním prostředí. Oblíbené sociální sítě jsou nejčastěji místem pro kyberšikanu, kde dochází ke zveřejňování hrubých obrazových i textových materiálů, k vytěsňování ze skupiny spolužáků pomocí pomluv a ponižování nebo může být zneužit přímo profil oběti. V této kapitole tedy popíši nejčastější formy elektronického násilí, se kterými se můžeme setkat.

24

4. 1 Kyberšikana Jak uvádí Eckertová (2013, s. 64) „jde o šikanu, která probíhá v prostředí virtuálním, prostřednictvím moderních komunikačních technologií. Může se prolínat s tradiční šikanou v reálném čase“. Na základě této definice můžeme říci, že se jedná o záměrné agresivní chování, které může být prováděno buď jednotlivcem, nebo skupinou prostřednictvím elektronických médií vůči člověku, uživateli internetu, jenž se v danou chvíli nemůže těmto agresorům bránit. Oběť je v případě kyberšikany dostupná online 24 hodin denně, přičemž lze říci, že neexistuje čas, kdy by nebylo možné z pozice agresora zaslat oběti výhružný email, video nebo SMS zprávu. Kyberšikana bývá pro kolektiv více „přijatelná“, jelikož její skutečné dopady na oběti nejsou tolik vidět a nebývá většinou vnímána tak závažně, jako je tomu například u „offline“ šikany. Kolektiv navíc ani nemusí tušit a vědět, čeho se agresor vůči oběti na internetu dopouští. „U kyberšikany tedy hrozí menší riziko ztráty vlastní pozice, zatímco její důsledek – získání převahy nad někým dalším, zvýšení vlastní popularity díky zostuzení někoho dalšího – zůstává podobný jako u tradiční šikany“ (Černá, 2013, s. 67). Pokud se oběť nějakým způsobem brání (blokuje agresora, nahlásí nevhodný obsah), agresor si může jednoduše založit nový nezablokovaný profil, ze kterého dál může vést kybernetický útok na svou oběť. V případě, že se oběť rozhodne opustit virtuální prostředí, kde je šikanována, agresor si může oběť znovu vyhledat na jiných internetových serverech. Jedná se o problematiku poměrně čerstvou, přesto však rychle pronikající do obecného povědomí, a to zejména v poslední době hojně diskutovanou v médiích a ve školním prostředí. Tento druh šikany se týká velmi často dnešních dětí, a to dokonce žáků mladšího školního věku. Kyberšikana nemusí být novým fenoménem či hrozbou jako spíš elektronickou formou nepříjemností, která velmi často mívá kořeny v offline světě – školní třídě nebo mezi partou vrstevníků. Kyberšikana je s tradiční šikanou mnohdy spojována, jelikož se velmi často jedná o agresi, která má své počátky v reálném světě, z čehož vyplývá, že je zde mnohem větší pravděpodobnost, že se obětí kyberšikany stane dítě, které je již obětí šikany tradiční, než dítě, které doposud nemělo žádnou zkušenost s šikanou. Je tedy nutné podotknout, že zdrojem rizika nemusí být nové technologie samy o sobě, ale spíše způsob jejich použití některými lidmi. Kyberšikana se tak stává problematickou situací, se kterou se musí vyrovnávat nejen sami aktéři, ale také učitelé, rodiče dětí a instituce, kterých se tento problém týká. (Dědková, 2013) 25

„Opakovanost je jedním z aspektů, kterými se kyberšikana může lišit od tradiční šikany, a také jde o aspekt nejobtížněji zachytitelný. Zatímco v reálném světě si opakovanost představíme snadno jako situaci, kdy dochází v průběhu času k více útokům stran jednoho agresora nebo skupiny agresorů, v online světě je opakované zranění těžko rozpoznatelné, často jde spíše o opakování újmy, které se děje například sdílením zraňujícího obsahu“ (Ševčíková, 2014, s. 120). Tuto definici lze tedy chápat tak, že pokud se objeví na sociální síti fotka, která má za cíl ponížit oběť, s každým dalším přeposláním této fotografie, nebo dokonce svědkem, který tuto fotografii vidí, můžeme považovat útok od agresora za opakovaný. Toto opakování často není způsobeno pouze agresorem, který mohl publikovat fotku jednou, ale i přihlížejícími, kteří fotku oběti mohou komentovat, sdílet nebo přeposílat ostatním uživatelům. (Černá, 2013) Počet případů, kdy se dítě setkalo s kyberšikanou, roste a někdy dokonce vyústí v tak závažnou situaci, že dítě spáchá ze zoufalství sebevraždu. Díky pokroku ve vývoji moderních technologií není překvapením to, že kyberšikana je dnes mnohem aktuálnější a mnohdy závažnější než šikana tradiční. Některé výzkumy dokonce ukazují, že až 42 % dětí se někdy v minulosti setkalo s šikanou ve virtuálním prostředí. (Král, 2015) Mezi agresorem a obětí zpravidla funguje jakási mocenská nerovnováha, což se projevuje nerovným rozložením sil těchto dvou stran a souvisí nejčastěji se skutečnou fyzickou a sociální převahou agresora nad obětí. Zůstane-li však agresor anonymní, oběti tak stěžuje či zcela znemožňuje bránit se a mocenská rovnováha je v tomto případě ještě více zdůrazněna. (Kopecký, 2013) Dalším závažným prvkem nerovnováhy je publicita, která se objevuje i v případě tradiční šikany. Jedná se o situaci, kdy kyberšikaně, zesměšňování spolužáka, nahlíží celá třída. V internetovém prostředí se může navíc taková publicita rozrůst do větších rozměrů, kdy oběť a mnohdy ani agresor netuší, kdo všechno může daný obsah číst a často ani nemůže nijak zamezit šíření těchto zpráv nebo materiálů. (Kopecký, 2013) Dnes se setkáváme také s tím, že kyberšikana je zaměňována s pojmem online obtěžování, je ale zapotřebí tyto dva pojmy odlišovat. Největším rozdílem mezi kyberšikanou a online obtěžováním je míra závažnosti, přičemž se často setkáváme s tím, že ve skutečnosti online obtěžování, či dokonce škádlení spolužáků, je nazýváno jako kyberšikana. Uvedu zde několik faktů, které svědčí o tom, že se jedná „pouze“ o online obtěžování. Prvním takovým 26

případem je jednorázový útok, kdy jde o nadávky a napadnutí v diskuzních fórech nebo na chatu, které se vícekrát neopakují. Dále se může jednat o nezáměrnou agresivitu, kdy cílem údajného agresora nebylo poškodit či ublížit druhému. Jiným případem také může být situace, kdy člověk, na něhož je směřována agrese, nevnímá tuto situaci jako útok, ale vnímá vše pouze jako škádlení. I přesto, že online obtěžování není tak závažným typem chování, jako je tomu u kyberšikany, je samozřejmě zapotřebí proti němu podnikat vhodná preventivní opatření a včas jej řešit. (Eckertová, 2013) Osobně jsem se setkala na internetu s případem, kdy spolužák ze základní školy byl prostřednictvím sociální sítě Spolužáci.cz šikanován. Vzpomínám si, že tuto situaci jsme s ostatními spolužáky vyřešili tak, že jsme ihned celou situaci nahlásili třídní paní učitelce, která nadále spolupracovala s ředitelkou školy a s rodiči žáka, který byl šikanován. Po nějaké době byl agresor vypátrán a náležitě potrestán.

4. 1. 1 Způsoby kyberšikany Jelikož se pod pojmem kyberšikana nachází velké množství způsobů chování, je zapotřebí vymezit tyto způsoby, které pod pojem kyberšikana spadají.

Provokování

Tento způsob kyberšikany pojednává o urážlivé a prudké výměně názorů mezi dvěma nebo více osobami, které spolu komunikují ve virtuálním prostředí. Provokování často probíhá za účasti většího počtu lidí v diskuzních fórech nebo chatovacích místnostech. (Šmahaj, 2014) Kyberobtěžování

Kyberobtěžování je typ určitého nežádoucího chování, které je cíleně zaměřeno na konkrétní osobu. Tento typ chování je vnímán dotyčnou osobou jako obtěžující a způsobující emocionální tíseň. Kyberobtěžování probíhá většinou prostřednictvím e-mailu, veřejných fór nebo mobilního telefonu a jedná se o opakované zasílání urážlivých zpráv oběti. Od provokování se liší především tím, že se vyskytuje v delším časovém horizontu a agresor se zaměřuje cíleně na jednu oběť. (Šmahaj, 2014)

27

Očerňování

Dalším způsobem kyberšikany může být očerňování, jenž pojednává o hanlivých informacích, které jsou o konkrétním uživateli šířeny s tím, že se jedná o smyšlené a nepravdivé informace. K šíření těchto informací se používá e-mail nebo účelně vytvořené webové stránky, které obsahují fotografie a údaje o osobě, která je šikanována. Agresor zde většinou zveřejňuje takové upravené fotky nebo informace, které mají za úkol oběť zesměšnit a ponížit. (Rogers, 2011)

Používání cizí identity

Při používání cizí identity se agresor představuje a jedná jako oběť, a to především díky získání přístupového hesla k uživatelským účtům, například k sociální síti Facebook. Po přihlášení agresor uráží ostatní uživatele, chová se nevhodně a rozesílá nepravdivé informace. Jak uvedl Šmahaj (2014, s. 48) „Velmi ohrožující jsou situace, kdy agresor využije účtu oběti pro připojení a zasílání útočných zpráv členům některé z nenávistných/extrémních skupin (hate group) s použitím jména, adresy, telefonu oběti“.

Odhalování tajemství

V tomto případě se jedná o odhalování tajemství či sdílení osobních a soukromých informací, které účelně danou oběť ztrapňují. Agresor může pomocí e-mailu nebo sociálních sítí zasílat či přeposílat například osobní deník oběti. (Šmahaj, 2014) Vyloučení z online skupiny

Vyloučení člověka z online světa může mít na mladého člověka, či dokonce dítě, vážný emocionální dopad. „Sociální psychologové poukázali na fakt, že snaha být součástí určité skupiny patří mezi lidské potřeby. Člověk tak mnohdy jedná s určitým záměrem být součástí skupiny a pokud možno vyhnout se vyloučení z ní“ (Šmahaj, 2014, s. 48).

4. 1. 2 Formy kyberšikany Kyberšikana může mít mnoho forem a nástrojů, jak ji lze realizovat. Nejčastěji je však prováděna pomocí počítače/notebooku nebo mobilního telefonu. (Eckertová, 2013) 28

Textové zprávy

Jedním z prostředků kyberšikany může být posílání textových zpráv s výhružným a útočným obsahem, kdy dochází k opakovanému a vytrvalému zahlcování oběti velkým množstvím zpráv. V dnešní době jsou velmi oblíbené multimediálních zprávy, které mohou mít mnohem delší obsah a mohou také obsahovat obrázek, video či zvukový záznam. (Eckertová, 2013)

Fotografie nebo videoklipy

Mobilními telefony lze pořídit fotografie, které je možné ihned z mobilu zveřejnit například na sociální sítě. Agresor tak oběť, která je zde zachycená, zahanbí a zastrašuje. (Eckertová, 2013)

Telefonní hovory

V dnešní době má téměř většina obyvatel vlastní mobilní telefon, což vede k tomu, že agresoři své oběti mohou obtěžovat neustálými útočnými telefonáty. Tyto telefonáty realizuje agresor i v nočních hodinách, případně své oběti může ukradnout telefon a používat ho k obtěžování dalších, což bohužel vede k tomu, že daná oběť je mylně označována za agresora. (Eckertová, 2013)

E-maily

Jednoduchost, s jakou si lze založit nové e-mailové účty, vede k tomu, že agresoři mohou posílat útočné a šikanující e-maily pod cizí identitou nebo smyšlenou přezdívkou, aniž by se museli bát, že budou odhaleni. Pokud oběť obdrží takovou zprávu, má možnost bránit se agresorům tak, že danou zprávu označí za spam. Agresoři se také mohou snažit ukrást heslo k e-mailu a posílat ostatním uživatelům e-maily právě z ukradeného účtu. (Eckertová, 2013)

Chatovací místnosti

Jedná se o komunikační prostředí, kde se uživatelé setkávají záměrně, což může vést k porušení zásad bezpečnosti, kdy se může tato místnost stát místem zastrašování a výhružek. Agresoři zde používají tzv. nickname – přezdívku, čímž tají svoji identitu a často ji i záměrně mění (věk, pohlaví). (Eckertová, 2013) 29

Internetové stránky

Založit si a spravovat webovou stránku je dnes opravdu velmi snadnou a rychlou záležitostí. Agresoři tak vytvářejí hanlivé blogy či stránky o svých obětech. Umísťují sem nejrůznější nepravdivé informace, upravené fotografie či videa za účelem zesměšnění dané oběti. Webová stránka se na první pohled může zdát jako prezentace člověka, ačkoliv ji daná oběť nikdy nemusela vidět. Pokud tato stránka obsahuje nevhodné materiály, například se sexuálním a intimním podtextem, pornografii či rasistické informace, čtenáři poté v návalu emocí nebudou přemýšlet nad autorstvím či zda jsou dané informace pravdivé a budou brát oběť jako skutečného pachatele. Opravdový pachatel však bude pravděpodobně časem vypátrán, ale jeho činy však mohou poškozenou osobu po psychické stránce velmi zasáhnout. Obětmi v tom případě nemusejí být pouze děti, ale například i známé osobnosti, jakými jsou například herci, zpěváci či politici. (Eckertová, 2013)

Hraní online her

U dnešních dětí jsou velmi populární počítačové hry v online prostředí, například hra World of Warcraft, kde mládež dokáže trávit většinu svého volného času. Kyberšikana zde tedy může probíhat takovou formou, že agresoři slovně útočí na oběť během plnění úkolů ve hře či specifické komunikaci, v nichž se používají různé přezdívky. Toto šikanování v oběti vyvolá pocit neuspokojení hráčské potřeby a pocity neúspěchu. (Eckertová, 2013) Měla jsem možnost rozhovoru s několika žáky pátého ročníku základní školy na toto téma, a ti z žáků, kteří hrají výše uvedenou hru, se setkali s tím, že byli několikrát slovně uráženi a napadáni jiným uživatelem. Sociální sítě

Jak již bylo řečeno v předchozí kapitole, tyty služby umožňují snadné spojení s ostatními uživateli s možností sdílení fotografií a různých dat. Pokud zde nedbáme na bezpečností zásady, sociální sítě mohou být místem k rozšiřování pomluv a lživých informací. Pro agresory není obtížné založit si falešný profil, účet a tím danou oběť šikanovat pomocí výhružek za absolutní anonymity. (Eckertová, 2013)

30

4. 1. 3 Aktéři kyberšikany Ať už mluvíme o šikaně či kyberšikaně, rozlišujeme především dva typy aktérů, oběti a agresory (pachatele). V některých případech se může objevovat i třetí strana, kterou bývají další zúčastnění neboli přihlížející.

Dítě jako oběť kyberšikany

S rozvojem informačních a komunikačních technologií se také u nás stále častěji objevují případy kyberšikany. Rodičům se mnohdy může zdát zcela nepravděpodobné, že právě jejich dítě by se mohlo stát obětí kyberšikany. Bývají to děti, které kolektiv přijímá spíše obtížněji, či je dokonce odmítá. Do značné míry se na tom mohou podílet jejich osobnostní charakteristiky, které jsou spojovány s vlastnostmi, jako jsou například: stydlivost, plachost, nervozita, nejistota či úzkostnost. Tyto šikanované děti mívají nízké sebevědomí, jsou fyzicky méně atraktivní, málo asertivní či sociálně méně zdatné. Mnohdy se může stát, že oběť může trpět hyperaktivitou, může být impulzivní, nepřátelská nebo dokonce agresivní, což má za následek odmítnutí ze strany kolektivu a chybějící přátelské vztahy. Není to však pravidlem, neboť se setkáváme i s případy, kdy obětí bylo dítě nadprůměrně inteligentní nebo příliš poctivé či nadané. Problémem kyberšikany je také ta skutečnost, že děti se s celou záležitostí nechtějí svěřovat svým rodičům či obecně dospělým. (Rogers, 2011) Jak uvádí Šmahaj (2014), obětmi jsou většinou dívky a jedinci více závislí na internetu, kteří mají málo přátel v reálném světě, a tak se jej snaží vyhledat alespoň ve světě virtuálním, například prostřednictvím sociálních sítí. Tyto oběti o sobě také na internetu ve větší míře zveřejňují své osobní údaje, což agresorům umožňuje opakovaně je kontaktovat i v případech, kdy se nikdy nesetkali „offline“. Společné mají také to, že nejsou příliš informováni o možnostech zneužití informačních a komunikačních technologií, což může mít za následek, že děti častěji na internetu riskují. Dále je pro oběti typické, že se ve srovnání s ostatními dětmi více sebeodhalují, díky čemuž se následně stávají více zranitelnými, neboť právě tyto citlivé informace mohou být snadno zneužitelné. Ačkoliv kyberšikana nezahrnuje přímo osobní kontakt mezi obětí a agresorem, má velký emocionální a psychický dopad na daného člověka, který je v roli oběti. Kyberšikana je také úzce spojována s šikanou a někteří odborníci dokonce tvrdí, že neexistuje zásadní rozdíl mezi šikanou a kyberšikanou, protože dítě, které je šikanované například ve školním 31

prostředí, tak je zde velká pravděpodobnost, že je šikanované i v prostředí virtuálním. U takovýchto obětí pozorujeme sociální problémy, problémy v chování, vnímání nízkého hodnocení od spolužáků, nízké sebevědomí či osamělost, přičemž se takovéto oběti musejí vypořádat s depresemi a celkovou psychickou nestabilitou, nervozitou, strachem a vyšší absencí ve škole, zhoršeným prospěchem či v nejhorším případě se sebevražednými myšlenkami. Podle výpovědí obětí lze také říci, že se setkávají častěji s psychosomatickými potížemi, jako je bolest břicha a nechutenství, či s problémy se spánkem a koncentrací na školní úkoly. Děti se však s problémem kyberšikany nechtějí svěřovat svým rodičům nebo pedagogům, neboť se s celou situací chtějí vypořádat sami. Bývají přesvědčeny o tom, že jim rodiče nemohou porozumět, cítí se bezmocně, jelikož mnohdy jejich znalosti ICT převyšují znalosti jejich rodičů a obávají se především toho, že jim rodiče zakáží přístup k internetu. (Šmahaj, 2014) Na základě zkušeností s kyberšikanou ze základní školy mohu uvést, že psychické dopady na osobnost spolužáka, který byl obětí kyberšikany, byly opravdu velké. Mohu potvrdit výše uvedené potíže, které se vyskytovaly i u mého spolužáka. Jednalo se především o problémy s nechutenstvím, bolením břicha, zhoršeným prospěchem a v neposlední řade se zvýšenou absencí ve škole.

Agresoři kyberšikany

Lidé se často domnívají, že agresory se stávají především děti jednodušší a ne příliš sociálně zdatné. Opravdu tomu tak často bývá, agresory jsou mnohdy děti s nižším sebevědomím, s pocitem nejistoty, nedostatečného uznání a osamělostí či děti se sníženými sociálními dovednostmi. Není výjimkou, že agresoři se již v minulosti setkali s šikanou, ale z pozice strany druhé, jakožto oběti. V takovémto případě mají agresoři potřebu kompenzovat si svoji minulost tím, že oni sami začnou šikanovat jiné děti, a to buď v reálném, nebo virtuálním prostředí. Dalším případem mohou být agresoři, jenž bývají fyzicky zdatnější než jejich oběti, jsou více impulzivní, mívají větší sklony k agresivitě a násilí a může se u nich vyskytovat hyperaktivita. Tato skupina agresorů šikanuje ostatní děti proto, aby si upevnila své pozice ve skupině a aby uspokojila své touhy po převaze a moci, čemuž je docíleno, protože agresoři bývají opravdu uznáváni v kolektivu a mají velký okruh přátel. Někteří agresoři mají vyšší sociální dovednosti a sebevědomí, což využívají k manipulaci ostatních, 32

kteří se mohou stát později přihlížejícími šikaně a kyberšikaně. (Šmahaj, 2014) Mluvíme-li o osobnostní charakteristice agresorů, musíme brát v úvahu skutečnost, že se jedná o různorodost povah těchto pachatelů, přesto však lze vyjmenovat několik charakteristik, díky kterým bychom mohli analyzovat agresora. Nejčastěji se u agresorů můžeme setkat s rizikovým a problémovým chováním, agresoři také většinou chybí ve škole, mají tedy velkou absenci a případně velký počet neomluvených hodin, ve škole mají špatný prospěch. Setkáváme se také s tím, že mohou ničit cizí majetek, častěji kouří a pijí alkohol, obecně tedy lze konstatovat, že agresoři se projevují do jisté míry delikventním chováním. Na druhou stranu se můžeme setkat s charakteristikou agresorů, jež poukazuje na děti velmi inteligentní, s výborným školním prospěchem, které využívají vlastní intelektuální převahu k promyšlené kyberšikaně dětí ostatních a mají schopnost své problémové chování maskovat do takové míry, že jejich rodiče ani učitelé ve škole nemají ponětí o dítěti, že by se mohlo jednat o agresora. V případě tradiční šikany nebo kyberšikany mezi agresory převažují z velké části chlapci. (Eckertová, 2013) Pozornost bych věnovala také emoční stránce agresora, jenž bývá charakterizována jako nepříliš rozvinutá, projevuje se tedy nedostatkem empatie, což má za následek to, že agresoři s tímto rizikovým chováním nepřestávají. Nedokáží se totiž vcítit do situace oběti a nedokáží posoudit, jaké prožívání v obětech svým jednáním mohou způsobit. U kyberšikany je tato skutečnost spíše pravidlem, neboť na internetu mají agresoři mnohem méně příležitostí k tomu, aby se do role oběti dokázali vcítit, jelikož danou oběť a její reakce nevidí v reálném čase a prostoru. Nedostatek empatie může mít také za následek emočně chudší vztahy v rodině, což se projevuje především tak, že rodiče se příliš nezajímají o dítě, co zrovna provozuje v danou chvíli v reálném či virtuálním světě. Nedostatek tohoto rodičovského zájmu a kontroly způsobuje tu skutečnost, že agresoři používají internet s myšlenkou, že jsou opravdoví online profesionálové a mívají větší sebedůvěru ve své počítačové schopnosti, čímž můžeme odůvodnit to, proč se tito agresoři uchylují právě ke kyberšikaně, i proč jim jejich chování v online prostředí může dlouho procházet. (Rogers, 2011) Jsem tedy toho názoru, že s agresory se převážně setkáváme v místech, kde spolu lidé komunikují, a to zejména na sociálních sítích, chatech nebo diskuzních fórech. Agresoři vědí, jakým způsobem a kde mají začít komunikovat. Domnívám se však, že mnohdy oběti často sami vycházejí těmto agresorům vstříc a není těžké takové oběti zmanipulovat. 33

Přihlížející šikaně a kyberšikaně

Můžeme rozlišovat několik typů přihlížejících osob, prvním takovým typem jsou následovníci agresora, kteří jej sami aktivně podporují. Dále mezi přihlížející řadíme ty, kdo agresora otevřeně podporují a povzbuzují, ale sami oběti konkrétně nijak neubližují. Naopak zde mohou být děti, které agresora podporují, ovšem ne otevřeně, ale zůstávají pouze pasivně přihlížet. Mohou se zde objevovat děti, které sice nesouhlasí s šikanou a jsou na straně oběti, avšak nečiní nic proto, aby pomohly obětem, celkově se tedy nijak neprojevují. Řadíme sem také nezúčastněné pozorovatele a ty přihlížející, kteří se oběti otevřeně snaží pomoci. (Rogers, 2011) Na základě typů přihlížejících šikaně či kyberšikaně lze konstatovat, že existuje více způsobů, jakými mohou děti na šikanu reagovat. Agresoři mnohdy vyhledávají oběť a útočí na ni právě v okamžiku, kdy celou situaci pozorují ostatní, agresoři tak dávají najevo svoji převahu a kladou tím větší důraz na ponížení oběti. „Někdy přihlížející proti probíhající šikaně otevřeně vystoupí a odsoudí toto jednání v rámci skupiny. Podobná reakce je jedním z nejsilnějších faktorů bránících jejímu dalšímu pokračování a šíření“ (Černá, 2013, s. 70). Bohužel se domnívám, že mnohdy ve většině případů kyberšikany přihlížející nijak aktivně oběti nepomáhají, a přestože se otevřeně nepřidají na stranu agresora, dávají tím najevo podporu agresora. Hovoříme-li o charakteristice přihlížejících šikaně, svou roli zde hraje věk a pohlaví dítěte. Zatímco chlapci se mnohem častěji než dívky přidávají na stranu agresora a podporují ho ve všech jeho činnostech, dívky naopak často oběti pomáhají a snaží se ji bránit. Domnívám se, že tato skutečnost vyplývá z toho, že chlapci jsou součástí skupin, kde je více nastavena norma násilného a nežádoucího chování a jsou mnohem častěji zvyklí chovat se hrubě než tomu tak je v kolektivu dívek, kde je naopak očekáváno chování empatické. Výzkumy také ukazují, že starší děti reagují mnohdy nezúčastněně a méně často pomáhají obětem než děti mladšího věku. U přihlížejících dětí, které jsou na straně oběti, pozorujeme větší míru empatie, jsou emočně vyrovnané a mají větší důvěru v to, že dokáží oběti pomoct. (Szotkowski, 2013). Pravdou ale zůstává, že u šikany bohužel spousta přihlížejících neví, jak by mohli 34

oběti pomoct a jak celkově se mají v daný moment zachovat, aby opravdu pomohli oběti a celou situaci naopak ještě nezhoršili, a tak raději nic pro obranu oběti neučiní. Další obavou pro přihlížející může být strach z toho, aby agresor nepřesměroval své chování z oběti na přihlížející, čímž by se pak z přihlížející osoby stala oběť. Důležitým faktorem je také to, zda přihlížející měl již zkušenost s kyberšikanou, jelikož v případě, že přihlížející dítě se chovalo v minulosti násilně, bude i v tomto případě pomáhat spíše agresorovi, nežli oběti. Významným činitelem také může být to, jakým způsobem je šikana s kyberšikanou prováděna, protože například u nepřímé šikany se přihlížející spíše přidají na stranu agresorů, zatímco u přímé agrese se mohou přidat spíše na stranu oběti. (Šmahaj, 2014) Charakteristika přihlížejících u kyberšikany se liší od přihlížejících šikaně tím, že se agrese neodehrává v reálném světě, ale ve světě virtuálním. Kyberšikana může probíhat skrytě, prostřednictvím chatu nebo e-mailu a kromě oběti se o útocích od agresora nemusí nikdo dozvědět. Jestliže se ostatní děti stanou svědky takového útočení, může to nastat různými způsoby. Svědkové mohou vše pozorovat v reálném čase a za přítomnosti oběti a agresora, kdy přihlížející mohou sledovat situaci například na diskuzních fórech. Jak uvádí Černá (2013, s. 74) „Jeden z hlavních rozdílů však tkví v tom, že děti a dospívající mohou přihlížet kyberšikaně, aniž by byli fyzicky s obětí, agresorem nebo kýmkoli dalším“. Tito přihlížející mohou například sledovat to, jak u někoho na Facebooku přibývají urážky nebo sprostá slova od agresorů. Sledující mohou také kyberšikaně přihlížet, aniž by vůbec tušili, kdo je oběť a agresor, tento případ může nastat například na nějakém blogu nebo diskuzním fóru, kde se aktéři vůbec nemusejí znát. Vzhledem k povaze virtuálního prostředí si můžeme položit otázku, co to vlastně znamená být svědkem, především tedy přímým svědkem kyberšikany, jelikož přihlížející mohou být často na pochybách, do jaké míry je situace závažná natolik, aby se zachovali nějakým způsobem ve prospěch oběti. Mnohdy mají přihlížející pocit, že jejich přítomnost u situace, kdy dochází k útokům na oběť, je anonymní a neviditelná i pro další aktéry, a tudíž mají pocit, že jej nikdo nemůže odkázat k zodpovědnosti za to, jak se daný přihlížející zachoval či nezachoval. Tento pocit nastává u jedinců v anonymním prostředí a může povzbudit tendenci sympatizovat a podporovat agresora. Podobná situace může nastat i u šikany tradiční, kde přítomnost přihlížejících stačí k tomu, aby působila povzbudivě pro agresora. Příkladem může být situace, kdy dítě navštíví určitou webovou stránku, kde je započítána jeho návštěva do statistických údajů této stránky, 35

tzv. návštěvnosti. Vzrůstající počet návštěvníku webové stránky, kde agresor v online prostředí šikanuje svoji oběť, znamená pro agresora zvyšující se popularitu a větší pocit jeho moci. Sledující si tak v mnohých případech neuvědomují, že se se svým jednáním v podstatě podílejí na šíření nebo vyjadřování podpory kyberšikany. (Černá, 2013) V případě, že se sledujícímu podaří oběti nějakým způsobem pomoci, může toto dítě zastávat pozitivní roli „pomocníka“ i v budoucnu. Pokud však bude přihlížející v tom případě neúspěšný, bude mít v budoucnu obavy z takové nevydařené pomoci a bude zde menší šance, že se pokusí o pomoc znovu. Přihlížející, kteří naopak vyjadřují sympatie agresorovi a jsou za svou podporu nějakým způsobem odměněni, například populární pozicí ve skupině, se takto s největší pravděpodobností mohou zachovat i v budoucnu při další příležitosti, kdy se budou moct stát přihlížejícím kyberšikaně. Může také nastat situace, kdy se přihlížející začnou aktivně zapojovat do šikany, která zůstane dále nepotrestána, a v důsledku toho se může u sledujících rozvinout tendence chovat se nežádoucím způsobem. Přihlížející se chovají proto také z toho důvodu, že si uvědomují skutečnost, že nežádoucí chování na internetu agresorům prochází, a tak se sami přestávají bát negativních důsledků, které by z celé situace mohly vyústit. (Černá, 2013) Abych však zakončila tuto kapitolu optimisticky, je nutné podotknout, že přihlížející, kteří by se báli zasáhnout v reálném prostředí proti agresorům, tak mohou poměrně snadno učinit v online světě, kde mohou oběť podpořit například vloženým komentářem, který odsuzuje chování agresora nebo může nahlásit toto nežádoucí chování administrátorovi webové stránky a vyjádřit tak podporu oběti, která byla terčem kyberšikany.

4. 2 Happy Slapping V případě Happy Slappingu (v překladu „spokojené fackování“) se jedná o natáčení reálného fyzického útoku či napadení na nic netušící oběť, což má dopad i na psychickou stránku oběti. Následně je tento fyzický nebo sexuální útok publikován na sociální síť nebo jiný portál. Nejčastěji se jedná o útok na náhodně vybranou oběť, přičemž se na tomto útoku podílí více osob, a to oběť, agresor a kameraman, případně přihlížející. Domnívám se tedy, že cílem agresorů je získat maximálně šokující, brutální a originální video, které bude mít mnoho zhlédnutí na internetových portálech a bude sloužit ostatním uživatelům k pobavení. 36

(Kopecký, 2013) Tento pojem vznikl poprvé ve Velké Británii, kdy skupinka adolescentů útočila především na bezdomovce, fyzicky slabé jedince nebo těhotné ženy. Tento čin je považován za jakýsi vstupní rituál při přijetí do různé mladistvé skupiny nebo gangu. Existují i hodně medializované případy, kdy takto ponižující video, respektive jeho publikování, vedlo až k sebevraždě oběti. (Šmahaj, 2014)

4. 3 Sexting Sexting je v dnešní době poměrně novým a rychle se rozmáhajícím fenoménem, kterým označujeme elektronické rozesílání zpráv, vlastních fotografií či videa s erotickým a sexuálním obsahem v prostředí internetu. Slovo sexting je složeno ze slov „sex“ a „texting“. Jelikož je tento pojem spojen především s mladou generací, fotografie a videa mohou vytvářet samy děti. Tyto materiály pak umísťují na internet, a to nejčastěji na sociální sítě nebo je přímo odešlou chlapci nebo dívce, o kterou mají v danou chvíli zájem, přičemž můžeme říci, že nejčastěji sexting probíhá mezi vrstevníky. (Kopecký, 2013) Mezi největší nebezpečí sextingu patří zejména zneužití citlivých materiálů potenciálním agresorem, který může následně oběť vydírat či šikanovat. Pokud již dojde k samotnému zveřejnění fotek nebo videí, bývá většinou problém s jejich stažením (tím myšleno stažením zpět z portálu), protože tyto materiály mohou kolovat po celém internetu a mohou být už například stáhnuty některými uživateli. Dříve nebo později se tedy znovu po nějaké době tyto materiály mohou zveřejnit. Přeposílání takovýchto materiálů nebrání ani ten fakt, že ti, kdo šíří sexting, mohou být zároveň i pachateli přestupku nebo dokonce trestné činnosti v oblasti šíření dětské pornografie nebo ohrožování výchovy dítěte. (Kopecký, 2013)

4. 4 Kyberstalking Kyberstalking je druh obtěžování v kyberprostoru, které se časem stupňuje a opakuje, až vyústí v dlouhodobé pronásledování či fyzické ohrožení. Zpočátku se může jednat o opakované projevy přízně, které se mohou přeměnit v nenávist a vyhrožování. Využívají se při ní prostředky komunikační techniky, jakými jsou často sociální sítě nebo SMS zprávy. Agresor většinou svoji oběť zná, často se jedná například o bývalého partnera či milence.

37

Stalker neboli pronásledovatel, do značné míry narušuje soukromí své oběti a vyvolává v ní strach a úzkostlivé stavy. (Kopecký, 2013) Stalkeři často pocházejí z různých společenských vrstev a jejich aktivity a útoky se mohou projevovat v delším časovém horizontu.

4. 5 Kybergrooming Kybergrooming pojednává o tom, že se agresor v kyberprostoru snaží vytipovat a najít vhodnou oběť, ve které vzbudí důvěru a postupem času ji přinutí k osobní schůzce, na které oběť následně nějakým způsobem zneužije. Domnívám se, že právě kybergrooming lze považovat za jeden z nejnebezpečnějších fenoménů současnosti. Obecně lze říci, že se jedná o psychickou manipulaci, která je realizována prostřednictvím internetu, jejímž cílem je vždy osobní schůzka s obětí. Skutečností je bohužel to, že oběť je často zneužita sexuálně, přičemž může docházet k opakovanému zneužívání či nucení k dětské prostituci či k samotné výrobě dětské pornografie. V médiích je setkávání s neznámými uživateli internetu obvykle popisováno jako velmi nebezpečná aktivita, neboť na druhé straně klávesnice může být tzv. online predátor nebo kybergroomer. (Kopecký, 2013) Nejčastěji agresoři hledají své oběti na mládeži populárních sociálních sítí, jenž díky propracovanému systému virtuálního prostředí poskytují ideální podmínky pro realizaci kybergroomingu. Dále tato riziková komunikace může probíhat přes e-maily, chaty nebo internetové služby, skrze které je možno posílat písemné zprávy v reálném čase. Obětmi se nejčastěji stávají děti a mládež ve věku od 11 do 17 let a jsou to děti převážně s nízkou sebeúctou, s emocionálními problémy, děti naivní a přehnaně důvěřivé či teenageři, které zajímá sexualita a jsou ochotni o ní hovořit. „U profilu na sociální síti by mělo vzbudit podezření několik indicií“ uvádí Eckertová (2013, s. 43): 1. Profilová fotka je prvoplánově atraktivní, vyzývavá. 2. Fotografie z profilu jsou dokonalé, chybí rozmazané, neupravené fotky. 3. Nick (přezdívka) je typu LOLALOVE12, NADRZENA.JANA apod. 4. Přátelé jsou zpravidla krásní a do profilu přispívají pouze pochvalnými komentáři. 38

5. Mezi přáteli jsou jen lidé vybrané věkové skupiny a pohlaví (v seznamu přátel nebývají rodiče apod.). 6. Profil nemá dlouhou historii, ale zpravidla má vysoký počet přátel. Kybergrooming probíhá v několika krocích, které na sebe navazují. Prvním krokem je vyhlédnutí oběti, a to na základě informací, které agresor vyhledal na internetu. Agresor se vydává za jinou osobu, která má být blízká dané oběti a vzbuzovat v ní pocit důvěry. Zároveň se útočník snaží svou oběť izolovat od okolí, aby se oběť nemohla nikomu vyzpovídat. V další fázi může agresor oběti nabídnout fotografii či poslat nějaký dárek, aby vzbudil ještě větší důvěru. Následuje třetí fáze, kdy útočník oběť motivuje, aby mu zaslala svoji fotografii nebo video, a to především takové, kde je osoba pouze spoře oblečena, či dokonce svlečena. V poslední fázi si agresor domlouvá osobní schůzku se zneužívaným, která může proběhnout ze strany oběti zcela dobrovolně. Pokud jedinec nechce přistoupit na tuto dohodu, agresor začne oběť vydírat zveřejněním fotek či publikování videa, čímž ji přinutí k osobnímu setkání. Na základě osobní schůzky pak agresor dosáhne toho, o co mu šlo od samého začátku, což může být znásilnění, napadení či vydírání. (Eckertová, 2013) Na internet bychom tedy neměli umísťovat příliš mnoho osobních informací, například o tom, kde se momentálně my nebo dítě pohybuje. Díky pokrokům vědy v oblasti komunikačních technologií, lze s pomocí mobilního telefonu přes internet informovat ostatní o své aktuální poloze. V nedávné době dokonce sociální síť Facebook spustila novou geolokační službu, která umožňuje podělit se s uživateli, kde se právě nacházíte a spojit se s uživateli, kteří se pohybují nedaleko vás. (Lacko, 2014) Dalším nebezpečím v případě kybergroomingu může být zacházení s webkamerou. Pro dítě může být velmi nebezpečné používání webkamery, pokud není seznámeno s bezpečnostními pravidly. V případě nedostatečného vysvětlení rizik se může dítě prostřednictvím psychické manipulace nechat přemluvit k odhalování svého těla online nebo přijmout nabídku odhalení za nějaké finanční ohodnocení či dar. Agresor si však veškeré záznamy z webkamery ukládá a může jej rozšířit dál do virtuálního světa, čímž se tyto videonahrávky stávají pornografickým materiálem a mohou sloužit také jako prostředky k vydírání. (Eckertová, 2013) Osobně jsem se s touto hrozbou nesetkala, ale mohu zde uvést případ, který se stal v 39

době, když jsem ještě navštěvovala druhý stupeň základní školy, kdy pomocí falešné identity na internetu vylákal agresor spolužačku na schůzku. Tímto agresorem byl žák z vyššího ročníku, kterému šlo o finance, které se snažil získat od oběti. Tato spolužačka se však nenechala dlouho vydírat a celou skutečnost po několika dnech ohlásila doma své rodině, která pak na celém případu spolupracovala s pracovníky školy a dětským psychologem.

4. 6 Flaming Jedná se o nepřátelské chování agresora vůči oběti, které se odehrává ve virtuálním světě, a to nejčastěji na diskuzních fórech nebo sociálních sítích. Útočník zde uráží a slovně napadá oběť a publikuje na internet vzkazy, ve kterých zesměšňuje a hrubě uráží jedince. Oběti, která je neustále slovně napadána a urážena, hrozí ztráta společenského postavení a zvyšuje riziko psychických problémů. (Šmahaj, 2014)

4. 7 Phishing Ačkoliv tato problematika není příliš spojována s dětmi, může se také vyskytnout u mládeže a pubescentů. Phising je podvodná virtuální technika, kde je cílem agresora vylákat od uživatele internetu jeho přihlašovací údaje a hesla, která jsou následně útočníkem zneužita. S phisingem se nejčastěji můžeme setkat v e-mailové stránce, kde se samotný e-mail „tváří“ jako důležitá informace od seriózního odesílatele, kterým může být například banka. Otevřením odkazu v obsahu e-mailu dojde k přesměrování na podvodnou stránku, která je velmi podobná stránce skutečné banky, respektive internetovému bankovnictví, kde jsou uživatelé vyzváni k zadání přihlašovacích údajů, hesel nebo čísel kreditních karet. Tyto informace jsou následně zaslány agresorům, kteří tyto údaje zneužijí podle svých potřeb. (Šmahaj, 2014)

4. 8 Ovlivňování dětí komercí a reklamou Děti si v dnešním světě komerce a reklam neuvědomují, že dokonalost, kterou mohou vidět v reklamách, je pouze na oko. Sledují-li reklamu dospělí, je na nich, jak reklamu kriticky zhodnotí, avšak dítě věří tomu, co v televizi nebo na internetu čte, jelikož během svého života ještě nestihlo získat tolik zkušeností a schopnosti kritického myšlení a uvažování. Čím je dítě

40

mladší, tím více vnímá reklamu, a tím je také snadnější pro výrobce upoutat jeho pozornost, protože mnohdy považuje reklamu za pohádku. Jak uvádí Eckertová (2013, s. 156) „Již ve třech letech se nechají reklamou ovlivnit a v supermarketech pak vyžadují nákup produktů známých značek. Ve čtyřech letech si děti vytvářejí jasné preference k určitým výrobkům a značkám. Rodiče by svým potomkům měli vysvětlovat výhody a nevýhody různých produktů a kupovat pro srovnání propagované i nepropagované výrobky“. Reklamy se nemusí objevovat pouze v televizi, ale čím dál více se objevují i v prostředí internetu a tvoří tak nedílnou součást většiny reklamních kampaní. Na sociálních sítích také můžeme narazit na reklamy, které se uživatelům nabízejí podle jejich zájmů. Klademe si tedy proto otázky, jak je možné, že se zde objevují reklamy na výrobky, o které bychom měli opravdu zájem. Skutečnost je taková, že například Facebook má přehled o místech, která na internetu navštěvujeme, díky čemuž získává informace o různých uživatelích. Některé informace dokonce vědomě poskytujeme sami, některé jsou zjištěny na základě našich návštěv na různých webových stránkách. Kromě seriózních reklam na internetu narážíme především na ty neseriózní a nedůvěryhodné, proto bychom neměli v žádném případě věřit všemu, co jednotlivé slogany reklam píší a slibují. (Eckertová, 2013) Na základě zkušeností z mé pedagogické praxe mohu jen potvrdit, že reklamy a komerce mají velký vliv na děti, a to nejen na ty nejmenší, ale především na žáky prvního stupně základní školy. Setkala jsem se s případem, kdy se jeden žák druhého ročníku neustále vysmíval svým spolužákům, že nemají k svačině žádný známý výrobek z reklamy, ale že mají například dle jeho názoru, obyčejné pečivo.

4. 9 Pornografie na internetu S rozmachem komunikačních aplikací a online platforem se možnosti produkce a šíření materiálů se sexuálním obsahem po internetu bohužel jednoznačně rozšířily. K takovýmto materiálům se lze dostat prostřednictvím pornografických stránek určených pro dospělé, ale také přes servery, které slouží jako úložiště dat nebo pro sdílení souborů. V roce 2012 se objevila v tisku informace, že téměř každé druhé dítě mladší 12 let vidělo na internetu nějaký pornografický obsah, což považuji za velmi šokující informaci. Neznamená to však, že všechny tyto děti vyhledávají webové stránky se sexuálním obsahem záměrně. 2014) 41

(Muller,

Mluvíme-li o obsahu těchto webových stránek, ne vždy jsou aktéry materiálů se sexuální tématikou pouze dospělí, ale jsou jimi bohužel také děti. Šíření těchto materiálů navazuje na problematiku sextingu, kdy agresor získá citlivý materiál právě od své oběti, kterou může být dítě. U mnoha rodičů se tedy objevila obava z toho, že jejich dítě se na internetu setká se sexuální tématikou či dokonce bude obětí pornografie.

42

5 Bezpečnost na internetu Na základě svých zkušenosti mohu říci, že internet také může sloužit jako interaktivní úložiště informací a místo pro komunikaci a zábavu. Zároveň je to však místo, kde může docházet ke kyberkriminalitě, a to bohužel zároveň ve vztahu k nejmladším uživatelům internetu. Děti se mnohdy stávají obětmi toho nelegálního jednání, ale stávají se i aktéry samotných nežádoucích činů. Na internetu také děti získávají nové informace nebo studijní podklady, navazují a vytváří zde nová přátelství, ale zároveň děti také zapomínají na skutečnost, že často tato komunikace s neznámou osobou může skončit i trestným činem, respektive zločinem páchaným právě na nejmladší uživatele internetu, a proto je nutné věnovat velkou pozornost bezpečnosti internetu. Děti by se měly naučit, že virtuální útoky mohou být stejně zraňující jako ty, které se mohou odehrávat ve světě reálném. Dále by se měly internetovým uživatelům, především dětem, dodávat informace o tom, že prostředí internetu nemohou za žádných okolností podceňovat a uživatelé by měli dodržovat taková bezpečnostní opatření, aby se nesetkali s agresivním či nežádoucím chováním, s čímž souvisí pravidla chování v online světě. Současně by jim měly být předkládány informace o technicky zaměřených řešeních a možnosti, jak vyhledat pomoc a oporu u dospělých, například rodičů či učitelů. (Eckertová, 2013) Jsem zastáncem toho názoru, že pro snižování rizika kyberšikany je nutné zapojit do preventivních opatření nejen rodiče, ale i školu a další instituce, které by podporovaly intervenční programy, digitální počítačovou gramotnost rodičů a učitelů, dostupnost technicky zaměřených řešení v rámci jednotlivých aplikací, demokratické principy fungování dnešní společnosti a povědomí o respektu ke kulturním, etnickým či sexuálním minoritám.

5. 1 Zásady bezpečnosti na internetu Bylo zjištěno, že české děti postrádají v používání internetu adekvátní rodičovský dohled a vedení. Dalším problémem je, že nepříliš mnoho rodičů se baví se svými dětmi o nebezpečí a nástrahách ve světě internetu a také, že rodiče nekontrolují online aktivity svých dětí. Nejen na internetu, ale i v monografických publikacích v dnešní době najdeme mnoho pravidel,

43

doporučení a rad pro děti a mládež, jak se chovat ve virtuálním prostředí. Tato pravidla pro děti se dají shrnout do internetového desatera, jak uvádí Eckertová (2013, s. 36-37): 1. Nedávej nikomu adresu ani telefon. Nevíš, kdo se skrývá za monitorem. 2. Neposílej nikomu, koho neznáš, svou fotografii a už vůbec ne intimní. 3. Udržuj hesla k e-mailu i jinam v tajnosti, nesděluj je ani blízkému kamarádovi. 4. Nikdy neodpovídej na neslušné, hrubé nebo vulgární maily a vzkazy. 5. Nedomlouvej si schůzku na internetu, aniž bys o tom řekl někomu jinému. 6. Pokud narazíš na obrázek, video nebo e-mail, který tě šokuje, opusť webovou stránku. 7. Svěř se dospělému, pokud tě stránky uvedou do rozpaků nebo vyděsí. 8. Nedej šanci virům. Neotvírej přílohu zprávy, která přišla z neznámé adresy. 9. Nevěř každé informaci, kterou na internetu získáš. 10. Když se s někým nechceš bavit, nebav se. Mluvíme-li o bezpečnostních zásadách internetu, nebyl by nám být cizí pojem netiketa, což je složenina ze slov NET (=síť, zkratka pro internet) a ETIKETA. Jedná se o pravidla slušného chování, které by měli uživatelé internetu striktně dodržovat. (Šmahaj, 2014) Tato etiketa pojednává například o tom, že bychom neměli zapomínat na fakt, že na druhém konci internetu jsou lidé, a proto bychom měli psát ostatním to, co bychom byli schopni říct jim do očí, aniž bychom se za to museli stydět. S tím souvisí šíření informací, které nemusí být zcela pravdivé, proto nebudeme zasílat informace, o kterých nejsme plně přesvědčeni, že jsou pravdivé. Dále bychom měli brát v potaz to, že co je dovolené v jednom koutě světa, například v USA, nemusí být povolené například na webových stránkách v arabských státech, což může dostat uživatele internetu do velkého problému při porušení z některých pravidel stanovených státem. Důležité je připomenout záležitost týkající se soukromí uživatelů, které bychom měli plně respektovat a dbát především na to své a v neposlední řadě bychom neměli porušovat ani autorská práva. (Šmahaj, 2014) Pokud se nejenom děti, ale i jejich rodiče pohybují na internetu, měli by dodržovat určitá pravidla, která mohou zamezit případnému kyberútoku. Jedním z takových pravidel 44

může být záležitost důvěryhodnosti, kdy při nedostatečné opatrnosti můžeme být oklamáni virtuálními útočníky, kteří nám mohou naslibovat lásku, dary či peníze. Měli bychom si také všímat nesrovnalostí, které se mohou objevit při komunikaci s agresorem, tím je myšlen například věk či jiné informace, které nám dříve agresor sdělil a nyní udává na svém profilu informace jiné nebo zcela odlišné. Důležitým pravidlem především pro mladistvé a dospělé je vytyčení svých osobních hranic s tím, že bychom neměli přijímat ani odesílat materiály sexuální povahy. Měli bychom si dávat pozor, s kým a o čem se zrovna v daný moment na internetu bavíme, jelikož, ač se na první pohled může zdát, komunikace na internetu anonymní není. Pro děti dále platí pravidlo, že by nikdy neměly chodit na žádné osobní schůzky, aniž by o tom věděli jejich rodiče. (Reichman, 2014) Domnívám se, že tyto zásady by měly být v dnešní době častěji připomínány, a to zejména ve škole, například v hodinách ICT, kdy mohou žáci probírat s učiteli problematiku týkající se bezpečnosti v prostředí internetu.

5. 2 Prevence a preventivní opatření pro děti Po přečtení výše uvedeného desatera však záležitosti ohledně prevence samozřejmě nekončí, neexistuje totiž žádný univerzální návod, který by nám zaručoval 100% ochranu před nežádoucími vlivy, se kterými se děti na internetu mohou setkat. Sami si můžeme povšimnout, že internet je velmi proměnlivý a nejen veškeré služby, ale i internetové hrozby se zdokonalují, a tak je zde potřeba neustálé opatrnosti. Jak jsme již zmínili v předchozích kapitolách, mnohé incidenty kyberšikany souvisí se školním prostředím a proto se domnívám, že by se škola měla podílet na snižování těchto rizik, byť k ní nemusí docházet přímo v areálu školy samotné. Nejčastěji si škola zve na besedy pro děti externí lektory, kteří mají největší přehled o této problematice a jsou tak schopni zodpovědět případné dotazy jak učitelů, tak i žáků. Preventivní opatření ve škole se může také realizovat ve spolupráci s Policií ČR, s pracovníky preventivně-informačních skupin, kteří prošli výcvikem v oblasti prevence rizikového chování na internetu. (Šmahaj, 2014) Pokud ovšem zjistíme, že někdo z našich žáků je obětí kyberšikany, neměli bychom jakožto učitelé podcenit tuto závažnou situaci. Nejprve bychom si měli získat u oběti důvěru, abychom se o případném problému mohli dozvědět více, je vždy zapotřebí vědět všechny 45

detaily a souvislosti, které nám mohou pomoct při řešení této situace. Dalším úkolem je zjistit a zmapovat situaci, jakým způsobem ke kyberšikaně dochází, především kdo je agresorem. S tím souvisí další krok, a to zjištění totožnosti agresora. Pokud se jedná o neznámého agresora, je zapotřebí zaměřit se na technická řešení. V případě, že je agresorem žák, měli bychom zjistit, zda se jedná skutečně o kyberšikanu nebo pouhé škádlení na internetu. U incidentů, které mají opakující se charakter, se záměrem poškodit oběť a do nichž jsou zapojeni i přihlížející, je nutné postupovat jako při řešení školní šikany, tedy využít určité intervenční programy a spolupracovat se školními psychology, případně s Policií ČR, jednáli se o závažnější charakter. (Šmahaj, 2014) Vzhledem k mému budoucímu povolání, učitelky prvního stupně základní školy, jsem si jista, že s žáky budu pořádat besedy na téma nebezpečí na internetu, protože je zapotřebí vést diskuze právě na toto téma. Nejúčinnější prevencí je totiž osvěta, a tak by se nejen žáci, ale i jejich rodiče, měli neustále poučovat o nebezpečí manipulátorů a kyberagresorů včas.

5. 2. 1 Projekty v ČR zaměřené na prevenci Existuje mnoho preventivních programů, které jsou realizovány jak státními institucemi, tak i institucemi soukromými. Ideálním způsobem, jak dosáhnout úspěšné prevence, je kombinace přímé edukace dětí a kombinace mediální kampaně. (Rogers, 2011) Projekt minimalizace šikany

„Minimalizace šikany je program, který nabízí systémové a celostátně použitelné řešení problematiky šikanování na školách. Cílem programu je ukázat cestu, jak účinně snížit výskyt šikany a kyberšikany na škole a nabídnout program k širokému použití na základních a středních školách v celé ČR“ (Rogers, 2011, s. 14). Celý tento model vzdělávání je rozdělen do dvou fází. V první fázi je vzdělávání vedeno lektory, kde se pedagogové setkávají se situacemi přímo z praxe. Další fáze je zaměřena na tvorbu konkrétního programu prevence a řešení šikany na dané konkrétní škole. V obou fázích je přímá komunikace a spolupráce mezi pedagogy a lektory, kteří tak po celou dobu dohlíží na správné postupy při vytváření těchto programů. Projekt vytváří metodické materiály pro školy i rodiče žáků a spolupracuje přímo 46

s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a Českou školní inspekcí. (Rogers, 2011) Projekt E-bezpečí

Tento projekt, realizovaný Pedagogickou fakultou Univerzity Palackého v Olomouci, se zabývá mapováním a analyzováním nebezpečných komunikačních praktik vázaných na elektronickou komunikaci a je zaměřen především na mladé uživatele internetu, kteří se dostali do těžké životní situace v důsledku používání internetových služeb. Lektoři zde také nabízejí a hledají řešení v oblasti kyberšikany a jiných nežádoucích jevů, se kterými se mohou setkat děti ve virtuálním světě. Existuje také několik metodických příruček, které jsou určeny pro školy, rodiče a jejich děti. Součástí tohoto programu je také výklad o případech, tragických příbězích kyberšikany z celého světa, přičemž cílem je rozbor jednotlivých situací a diskuze s žáky na toto téma. Mezi hlavní předměty zájmu tohoto projektu patří: kybergrooming, kyberstalking či například phishing. (Rogers, 2011) Národní centrum bezpečnějšího internetu

Národní centrum bezpečnějšího internetu je neziskové sdružení, které se zabývá nebezpečím internetové komunikace. Vydalo již několik příruček, které mají napomáhat dětem v tom, jak se mají chovat v prostředí internetu. Mezi aktivity, které uskutečňuje toto sdružení, patří: Safeinternet.cz- poskytuje pomoc dětem, které se setkaly s nežádoucím chováním na internetu a jehož cílem je zvyšování povědomí mezi uživateli internetu o hrozbách virtuálního světa. Bezpečně online- výchovně-vzdělávací stránky poskytující informace pro rodiče a děti o bezpečném používání internetu. Horká linka- kontaktní centrum ve spolupráci s Policií ČR a nadací Naše Dítě, které přijímá hlášení nezákonného obsahu na internetu. Cílem Horké linky je bránit šíření nežádoucích materiálů. Linka pomoci- krizové centrum, které pomáhá dětským obětem internetové kriminality a šikany. Tato linka provozuje preventivní kampaně zaměřené na děti a rodiče s cílem chránit je preventivně před potenciálními riziky.

47

Červené tlačítko- softwarový nástroj sloužící pro rychlé nahlášení závadného obsahu na internetu. (Eckertová, 2013) Kyberšikana.eu

Jedná se o projekt zaměřený na prevenci kyberšikany, který byl založen dvěma studentkami, které vytvořily webovou stránku a program, jenž je realizován na základních školách. (Eckertová, 2013)

Google.cz

Tato česká verze známého internetového prohlížeče nabízí uživatelům možnost nahlásit nevhodný obsah. (Eckertová, 2013) Policejní internetová horká linka – hlášení kyberkriminality

Horká linka je provozována Policií ČR a má za cíl zpracovávat poznatky občanů, uživatelů internetu, o konkrétních případech podezření na spáchání trestného činu nebo přestupku v prostředí internetu. Občané většinou nahlašují případy týkající se šíření pornografických materiálů, extremistické propagandy, pokusy o zneužití internetového bankovnictví, porušování autorských práv, podvody, vyhrožování nebo vydírání. Nalezne-li uživatel internetu obsah nebo materiály, které považuje za nevhodné, vyplní hlášení ve formuláři, který nalezne na stránkách Policejní internetové horké linky. Tento formulář může uživatel vyplnit anonymně, ale má i možnost uvést v něm své kontaktní údaje, na základě čeho mu pak budou zaslány informace o tom, jak Policie ČR naložila s jeho oznámením. (Eckertová, 2013) Bezpečný internet

Tuto poradnu může kontaktovat kterýkoliv uživatel internetu, jenž má nějaké oznámení či žádost týkající se bezpečí ve virtuálním světě. Projekt vznikl s cílem poukázat na mnohá rizika spojená s používáním internetu a také způsoby, jak se jim účinně a efektivně bránit. Kontaktování probíhá stejně jako v předchozím případě pomocí jednoduchého formuláře, který uživatel vyplní. Každý dotaz je poté vyhodnocen a podle okruhu otázek je přesměrován odborníkům, kteří se vyjádří k danému oznámení či dotazu. Oznámení i s vyjádřením 48

odborníka je následně umístěno na webové stránky, kde se nachází seznam s již zodpověděnými dotazy. Mezi nejčastější témata a okruhy patří: sociální sítě, spam a bezpečnost PC i dat, internetové bankovnictví, bezpečnost domény, konzultace právního charakteru, ohlášení podezření na trestný čin či ostatní dotazy nebo návrhy spolupráce. „Projekt Bezpečný internet.cz oslovuje různé cílové skupiny uživatelů a na názorných příkladech pomáhá vytvářet správné návyky internetové bezpečnosti. Projekt není vázán na produkty žádných společností a zcela zdarma poskytuje rady, návody i zkušenosti provozovatelů nejnavštěvovanějších internetových služeb“ (Muller, 2014, s. 165). Osobně jsem se setkala ve své pedagogické praxi se základní školou, která se účastní projektu Bezpečný internet. Bílý kruh bezpečí

Jedná se o občanské sdružení, které doporučuje obětem stalkingu i kyberstalkingu oznámit agresorovi, že si již nepřeje pokračovat v komunikaci. V případě trvání útoků od stalkera radí toto sdružení oznámit situaci neprodleně Policii ČR. (Rogers, 2011)

5. 2. 2 Rady pro rodiče V této kapitole se zaměřím na rady pro rodiče mladších školních dětí, tedy žáků prvního stupně základní školy. Dobrým způsobem, jak minimalizovat nebezpečí internetu a rizik, je dohodnout se s dětmi na určitých pravidlech, která budou dodržovat a plně respektovat, jelikož právě společná pravidla jsou dobrým předpokladem pro diskuzi o bezpečném používání internetu. To neplatí pouze pro děti, ale také pro matky nebo otce, kteří by si také měli mezi sebou stanovit a určit jasná pravidla, kdo a jak bude na dítě dohlížet. Nejdůležitější vazbou mezi rodiči a dětmi je v této problematice především vzájemná důvěra, která platí i v situaci, kdy jako rodiče chceme vědět, co naše dítě na internetu vše dělá. Internet sice rodiče mohou dětem zakázat, ale pouze tehdy, kdy je dítě doma, ale jakmile dítě odchází do školy nebo ke kamarádům, jen těžko lze zamezit jeho přístupu na internet. Počítače a internet nabízejí sice takové služby, že můžeme sledovat, jaké stránky děti navštěvují, neboť tyto informace zůstávají v historii daného prohlížeče, ale snadnější pro rodiče bude zaměřit se na prevenci. (Eckertová, 2013) Hned v úvodu je zapotřebí říci, že rodiče by měli pro své dítě vytvořit jeho vlastní 49

uživatelský účet s tím omezením, že mu zde budou k dispozici pouze programy vhodné pro tuto věkovou skupinu. Podle zájmu a potřeb dítěte můžeme nastavit i internetový prohlížeč nebo oblíbenou domovskou stránku. Rodiče by také neměli zapomínat, že mohou využít služby Rodičovská kontrola, kterou nabízejí aktuální novější operační systémy. (Rogers, 2011) Jelikož se jedná o skupinu dětí mladšího školního věku, měli bychom jim vytvořit seznam, kde bude určitý vymezený okruh stránek, které bude dítě moct navštěvovat. Pokud by se dítě nacházelo na počítači samo, rodiče mohou zablokovat funkci webového prohlížeče, a dítě si tak bude prohlížet jen ty stránky, které má ve svém seznamu. Podstatným krokem při rodičovské kontrole je zajištění bezpečnosti při komunikaci dítěte na chatu nebo diskuzních fórech. Děti mladšího školního věku by se měly pohybovat pouze na dětských chatech, jelikož tento druh chatu je zpravidla pod dohledem a kontrolou a je zde minimální riziko kyberšikany. (Muller, 2014) Nejen pro děti, ale i pro jejich rodiče bylo vypracováno „Rodičovské desatero“, které by měli dodržovat pro bezpečí jejich dětí v prostředí internetu. Časopis Computer (2013) uvedl následující rady: 1. Poznávejte internet spolu s dětmi 2. Dohodněte si pravidla používání internetu 3. Upozorněte dítě, aby bylo opatrné při sdělování osobních údajů 4. Mluvte o možném riziku osobní schůzky s internetovým „kamarádem" 5. Naučte své dítě být zdravě kritickým k internetu 6. Nebuďte příliš kritičtí k internetovému bádání svého dítěte 7. Informujte odpovědné orgány o obsahu na internetu, který považujete za nezákonný 8. Posilujte dodržování etikety 9. Poznávejte, jak dítě používá internet 10. Pamatujte, že kladné stránky internetu převažují nad těmi zápornými Za důležité považuji zmínit, že každé dítě má právo na soukromí, jak uvádí Úmluva o právech dítěte (OSN, 1989) „žádné dítě nesmí být vystaveno svévolnému zasahování do 50

svého soukromého života, rodiny, domova nebo korespondence ani nezákonným útokům na svou čest a pověst“. Domnívám se, že rodiče dětí mají v dnešní době přístup k mnoha informacím, týkajících se toho, jak se mají správně chovat jejich děti v prostředí internetu, jaké hrozby je mohou potkat a jak řešit případné problémy. Při hledání materiálů k mé diplomové práci jsem narazila na spoustu užitečných publikací a příruček, které jsou psány nejen pro dospělé, ale existují i publikace, které jsou určeny právě pro nejmladší uživatele internetu. Jednou z takových publikací, která mě oslovila, je kniha Hustej INTERNET (Eckertová, 2014), která byla vydána pod záštitou Národního centra bezpečnějšího internetu. Cílem této knihy je zejména poučit děti o možných rizicích na internetu či vysvětlit problematiku týkající se ICT a internetu především zábavnou formou.

5. 2. 3 Programy určené k zabezpečení internetu Všechny operační systémy dnes nabízejí možnost rodičovské kontroly, prostřednictvím které mohou rodiče blokovat webové stránky, které si nepřejí, aby jejich dítě mohlo navštěvovat. Pro nejrozšířenější operační systém, Windows, je k dispozici nástroj Windows Zabezpečení rodiny, díky čemuž můžeme blokovat stránky, ale také sledovat historii pohybu dítěte na internetu a aktivity, které dítě v tomto prostředí vykonává. Na podobném principu nabízí tento nástroj také firma Apple se svým operačním systémem MacOs. (Dočkal, 2013) Pro nejrozšířenější internetové prohlížeče jsou k dispozici nástroje a dodatky, které umožňují funkci rodičovské kontroly na velmi vysoké úrovni. Pro rodiče, ale i běžné uživatele internetu je zde možnost blokování stránek podle námi zadaných kritérií, jako je například jméno stránky, popis nebo URL adresa. Kritéria si můžeme zvolit v nastavení prohlížeče, které je však chráněno heslem, aby dítě či jiný uživatel neměl možnost nastavení obejít. (Dočkal, 2013) Prostředí internetu není záležitostí pouze počítačů či notebooků, ale také chytrých mobilních telefonů, které také mají své operační systémy. Do těchto chytrých telefonů si můžeme bezplatně stáhnout a nainstalovat aplikace, které mají za úkol uchovávat historii aktivit uživatele při pohybu na internetu. Tyto bezpečnostní aplikace mají možnost skenovat operační prostředí chytrého mobilního telefonu a automaticky vymazat aplikace, které představují potenciální hrozbu. 51

Eckertová (2013, s. 90) uvádí nejlepší nástroje rodičovské ochrany jak pro osobní počítače, tak pro mobilní telefony: Top 6 internetových filtrů/nástrojů rodičovské ochrany: 

Net nanny parental controls



Kidswatch



AVG Family Safety



Norton 360



Sentrypc



K9 Web Protection

Top 4 aplikace rodičovské kontroly pro chytré telefony: 

Littleye



Kids Place – parental control



Norton Online Family



K9 Web Protection

Proti kyberšikaně mohou být velmi nápomocné programy, které jsou primárně určené pro tuto problematiku, školní šikanu či kyberšikanu. Podle výsledků studie, kterou provedli zahraniční odborníci v oblasti preventivně intervenčnímu programu, jenž byl zaměřen na snižování rizika školní šikany a kyberšikany, dokáže podobný program velmi snížit výskyt šikany i kyberšikany. To je především důsledkem toho, že oba typy, kyberšikana a šikana, spolu úzce souvisí. Podobný program však může být o něco efektivnější, pokud se zaměří i na agresivitu a nežádoucí rizikové chování, k němuž dochází ve virtuálním světě. Princip tohoto vytvořeného programu tkví v tom, že žáci hrají online hru, která má za cíl záměrně budovat správný postoj vůči kyberšikaně. Dále je záměrem to, aby žáci i za přítomnosti odborníka na internetových diskuzních fórech diskutovali na téma týkající se problematiky nežádoucího chování na internetu. Díky tomuto programu si žáci dokáží uvědomit, jak velký je u šikany tlak na oběť, jak kyberšikana může probíhat, jak velké následky může mít a jak jí společným úsilím zabránit. (Eckertová, 2013)

52

6 Průzkumné šetření Pro realizaci tohoto průzkumného šetření jsem se rozhodla z toho důvodu, že jsem chtěla poukázat na aktuální míru využití internetu a internetových služeb žáky a jejich rodiči. Dále jsem si chtěla také v praxi ověřit záležitosti týkající se použití komunikačních prostředků, jakými jsou například mobilní telefony, tablety či počítače.

6. 1 Cíl průzkumu Cílem průzkumu je zjistit, do jaké míry a konkrétně jaké internetové služby a s tím související sociální sítě využívají děti a jejich rodiče.

Dílčí cíle 

Zjistit, zda rodiče žáků využívají internet v zaměstnání a zda ho potřebují bezprostředně k výkonu jejich zaměstnání.



Zjistit, zda rodiče žáků mají kontrolu nad tím, co jejich děti dělají v internetovém prostředí.

6. 2 Průzkumné otázky 

Jak často využívají žáci 1. stupně ZŠ internetové služby/sociální sítě?



Jak využívají rodiče žáků 1. stupně ZŠ ICT (jakými prostředky, jaké internetové služby/sociální sítě, jak často jsou na internetu)?



Jaké internetové služby/sociální sítě využívají žáci 1. stupně ZŠ?



Mají rodiče přehled o náplni volného času svých dětí?

6. 3 Metodologie Jako výzkumný nástroj pro empirickou část mé diplomové práce jsem zvolila dotazníkové šetření. „Dotazníkové šetření je jedna z kvantitativních metod výzkumu veřejného mínění, která je hojně využívána v sociologii. Tato metoda se také často používá i v dalších oborech např. v psychologii, kulturní a sociální antropologii, managementu, marketingu, 53

prognostice, demografii a v poradenství“ Petrusek (1996, s. 222-223). Jedná se o předtištěný soubor otázek, ze kterých si respondent vybírá některou z nabízených odpovědí. Dotazníkové šetření je tedy značně standardizovanou, formalizovanou a efektivní technikou, umožňující s relativně nízkými náklady získat větší množství empirických dat od větší skupiny lidí. Pro tuto metodu jsem se také rozhodla z toho důvodu, že jde o způsob práce s informacemi, kdy je člověku umožněno nasbírat co nejvíce potřebných dat se stručnými a jasnými odpověďmi během relativně krátkého časového úseku. V tomto dotazníku, který jsem si vytvořila dle potřeb pro tuto diplomovou práci, jsem respondentům předkládala různé typy otázek. Prvním, nejčastějším typem otázek, byly otázky uzavřené, ve kterých si respondent mohl vybrat jednu z uvedených odpovědí, přičemž otázka dále nevyžadovala přídavné ústní nebo písemné vysvětlení. Dále dotazník obsahoval otázky polouzavřené, kde měl respondent možnost dopsat svojí vlastní variantu odpovědi, která se nevyskytovala mezi nabízenými. Do tohoto dotazníkového šetření jsem také zahrnula škálovací otázky, které měly zjišťovat intenzitu či míru zkoumaného jevu. Cílem dotazníkového šetření bylo zjistit, do jaké míry jsou rodiče žáků čtvrtých a pátých ročníků základních škol v interakci s internetovým prostředím. Realizace sběru dat probíhala přibližně jeden měsíc, a to od 1. května 2015 do 1. června 2015. Cílovou skupinou, tedy respondenti pro můj anonymní dotazník, byli rodiče žáků čtvrtých nebo pátých ročníku základních škol. Po dohodě s několika základními školami v pardubickém a královéhradeckém kraji jsem roznesla vytištěné dotazníky jak do škol městských, tak i do škol malotřídních, které se nacházejí především v obcích. Respondenti měli také možnost vyplnit dotazník v elektronické podobě, což zvolila nadpoloviční většina dotazovaných. Osloveno bylo přibližně 180 rodičů, přičemž pro svůj dotazník jsem potřebovala 120 respondentů. Polovina z těchto respondentů byli rodiče, jejichž dítě navštěvuje základní školu v obci s méně jak 1000 obyvateli a druhá polovina byli rodiče žáků základních škol městských. Návratnost vyplněných dotazníků byla tedy více jak 66%. Domnívám se, že tato skutečnost byla i díky tomu, že respondenti měli možnost vyplnit dotazník nejen v tištěné podobě, ale i v internetovém prostředí a to v obou případech zcela anonymně.

54

6. 4 Výsledky průzkumu Otázka č. 1 Pohlaví:

40.80% 59.20%

Muž

Žena

Graf č. 1 – Pohlaví respondentů Výše uvedený graf udává podíl respondentů mužského a ženského pohlaví z celkových 120 respondentů, přičemž dotazník vyplňovalo více žen.

55

Otázka č. 2 Věk:

100% 90% 80%

Četnost v %

70% 60%

49.20%

50% 40% 30%

23.30% 16.70%

20%

10.80%

10% 0% méně než 28 let

29 let - 34 let

35 let - 40 let

více než 41 let

Graf č. 2 – Věk respondentů Z druhého grafu je patrné, v jakém věkovém rozmezí jsou rodiče, kteří vyplnili dotazník. Můžeme si zde povšimnout, že nejvíce rodičů aktuální generace žáků čtvrtých a pátých ročníků základních škol jsou ve věku mezi 35 – 40 lety. Tento výsledek se dal očekávat, bereme-li v úvahu věk žáků, dětí tázaných rodičů, který je ve výše zmíněných ročnících přibližně 10 let.

56

Otázka č. 3 Dosažené vzdělání:

100% 90% 80%

Četnost v %

70% 60% 50%

44.20%

40%

32.50%

30% 18.30%

20% 10%

5%

0% Základní

Středoškolské bez maturity Středoškolské s maturitou / vyučen(a)

Vysokoškolské

Graf č. 3 – Nejvyšší dosažené vzdělání V tomto grafu je znázorněno nejvyšší dosažené vzdělání rodičů, kteří byli dotazováni. Výsledky ukázaly, že nejvíce rodičů, 44,2 %, dosáhlo středoškolského vzdělání s maturitou a naopak nejméně rodičů, 5 %, uvedlo základní dosažené vzdělání. Nejvíce mě překvapilo velké procento rodičů, kteří dosáhli vysokoškolského vzdělání, čekala jsem mnohem menší podíl tohoto typu dosaženého vzdělání.

57

Otázka č. 4 Do které příjmové skupiny patříte:

100% 90% 80%

Četnost v %

70% 60% 50% 37.50%

40% 30% 20%

25% 19.20% 14.20%

10%

4.20%

0% 9 000 – 13 999 Kč

14 000 – 17 999 Kč

18 000 – 21 999 Kč

22 000 – 29 999 Kč

30 000 - více Kč

Příjem za měsíc

Graf č. 4 – Příjem v Kč za měsíc Výsledky čtvrtého grafu znázorňují, do jaké příjmové skupiny patří rodič, který byl dotazován. Údaje jsou uvedeny v českých korunách za období jednoho měsíce kalendářního roku. Nejvíce respondentů, 37,5 %, uvedlo, že patří do příjmové skupiny 18 000 – 21 999 Kč za měsíc, což se dle mého názoru dalo předpokládat, beru-li v potaz skutečnost, jakého vzdělání respondenti dosáhli.

58

Otázka č. 5 Bydlíte v:

100%

90%

80%

70%

Četnost v %

60% 50%

50%

v obci do 1000 obyvatel

ve městě nad 1000 obyvatel

50%

40%

30%

20%

10%

0%

Graf č. 5 – Místo trvalého bydliště respondentů V pátém grafu vidíme poměr respondentů, kteří bydlí v obci do 1000 obyvatel nebo ve městě nad 1000 obyvatel. Z celkových 120 respondentů je to tedy přesně polovina rodičů žijících v obci a druhá polovina ve městě nad 1000 obyvatel. Toto vyhodnocení je pouze informativního charakteru, jelikož bylo mým záměrem dotazovat se 90 respondentů, jejichž dítě navštěvuje městskou základní školu a 90 respondentů, jejichž dítě navštěvuje malotřídní základní školu v obci s méně jak 1000 obyvateli.

59

Otázka č. 6 Ve Vaší domácnosti se vyskytují tyto předměty (možnost výběru více odpovědí):

100% 90%

86.70% 79.20%

80% 70%

68.30%

70% 65%

Četnost v %

60% 50% 40% 30% 20% 10% 0.80% 0% Mobilní telefon

SmartPhone

PC

Notebook

Tablet

Žádné z uvedených

Graf č. 6 – Elektronika v domácnosti respondentů Výše zmíněný graf vypovídá o tom, jakou elektroniku vlastní respondenti ve svých domácnostech. Vzhledem k tomu, že dnešní dobu, ve které žijeme, můžeme nazvat dobou digitální a moderní, není pro mě tento výsledek příliš překvapivý. Co je pro mě ale překvapivé, je odpověď jednoho respondenta, který uvedl, že ve své domácnosti nevlastní ani jedno z elektronických zařízení, které bylo uvedeno v dotazníku.

60

Otázka č. 7 Ve Vašem zaměstnání používáte (možnost výběru více odpovědí):

100% 90% 80% 70%

Četnost v %

60% 53.30% 50%

45% 38.30%

40% 32.50% 30%

18.30%

20%

15.80%

10% 0% Mobilní telefon

SmartPhone

PC

Notebook

Tablet

Žádné z uvedených

Graf č. 7 – Elektronika, kterou respondenti používají v jejich zaměstnání Oproti předešlému grafu se tento graf liší v tom, že respondenti zde uváděli, jakou elektroniku používají v jejich zaměstnání. Můžeme tedy poukázat na to, že téměř 75 % lidí používá ve svém zaměstnání elektronické zařízení a pouze 15 % respondentů v zaměstnání nepoužívá žádné. Překvapivý je pro mě ten fakt, že téměř ¾ respondentů potřebuje k jejich výkonu zaměstnání některé z uvedených elektronických zařízení.

61

Otázka č. 8 Ve Vašem zaměstnání používáte internet:

100% 90% 80% 70%

Četnost v %

60%

55.80%

50% 40% 30% 22.50%

21.70%

20% 10% 0% Ano, protože ho potřebuji k výkonu Ano, ale nepotřebuji ho přímo k zaměstnání výkonu zaměstnání (ve volných chvílích, při pracovní pauze)

Ne

Graf č. 8 – Používání internetu v zaměstnání Osmý graf navazuje nepatrně na graf předchozí, jelikož zde byli respondenti dotazováni, zda používají ve svém zaměstnání internet. Více jak polovina respondentů k výkonu zaměstnání potřebuje internet, zbylých 22,5 % respondentů internet používá, ale nepotřebuje ho bezprostředně při výkonu zaměstnání a 21,7 % respondentů nepoužívá internet vůbec.

62

Otázka č. 9 Jak často používáte internet ve své domácnosti:

100% 90% 80%

Četnost v %

70% 60% 48.30%

50% 40%

39.20%

30% 20% 11.70% 10% 0%

0%

0.80%

1x týdně

3x měsíčně (výjimečně)

Nikdy

0% každý den, cca 3 každý den, cca 1 více dní v týdnu hodiny hodinu

Graf č. 9 – Doba používání internetu v domácnosti V devátém grafu je znázorněno, jak dlouhou dobu tráví dotazovaní respondenti, rodiče, svůj čas na internetu ve své domácnosti. Téměř polovina rodičů uvedla, že tráví na internetu každý den přibližně hodinu a 39,2 % každý den 3 hodiny. Tyto odpovědi pro mě nejsou překvapivé vzhledem k tomu, v jaké době dnes žijeme. Přesto však jeden respondent uvedl, že internet v domácnosti nepoužívá nikdy, přičemž se jedná shodou okolností o respondenta, který uvedl v jedné z předchozích otázek, že nevlastní v domácnosti ani jedno zařízení, které bylo v dotazníku uvedeno.

63

Otázka č. 10 Jaké z těchto služeb používáte (možnost výběru více odpovědí):

100%

99.20%

90% 80%

75.80%

Četnost v %

70% 59.20%

60% 50%

43.30%

40% 40%

30.80% 30% 20% 10% 10%

5%

8.30%

5.80% 1.70%

0.80%

0%

Graf č. 10 – Internetové služby/sociální sítě, které respondenti používají Tento graf ukazuje, jaké sociální sítě navštěvují respondenti, rodiče žáků. Téměř všichni respondenti využívají e-mailové služby, což jsem ještě před vyhodnocením předpokládala, neboť vlastnit e-mailový účet je dnes běžnou záležitostí a potřebou téměř každého dospělého jedince. Velká část respondentů z řad rodičů také využívá YouTube, Google+, Skype a server Spolužáci.cz. Velkým překvapením pro mě byl fakt, že až 75,8 % rodičů používá jednu z nejznámějších sociální sítí, Facebook. V otevřené odpovědi respondenti uváděli například sociální sít Líbímseti.cz nebo Lidé.cz.

64

Otázka č. 11 Jaké z těchto služeb využívá Vaše dítě (možnost výběru více odpovědí):

100% 90% 80%

78.30% 70.80%

Četnost v %

70%

65%

60% 50%

43.30%

40% 28.30%

30%

22.50% 20% 10%

14.20% 9.20%

6.70%

5% 0.80%

2.50%

0%

Graf č. 11 - Internetové služby/sociální sítě, které používají děti respondentů Jedenáctý graf se vztahuje k otázce, jaké služby využívají děti respondentů. Výsledky ukazují, že většina žáků navštěvuje především e-mail, Skype, fenomén Facebook, Google+, YouTube a Spolužáci.cz. V porovnání s předchozí otázkou jsem se domnívala, že služba Facebook bude využívána více žáky než jejich rodiči, výsledek byl pro mě tedy překvapující. Očekávala jsem, že ne mnoho žáků používá služby, jakými jsou Twitter, Myspace nebo LinkedIn. V této otázce byla také na výběr možnost „jiné“, kde měli respondenti možnost uvést jakoukoliv službu, které nebyla v nabídce uvedena. V této skupině, kterou vyplnilo 6,7 % respondentů, se objevovaly odpovědi jako Líbímseti.cz nebo Lidé.cz.

65

Otázka č. 12 Domníváte se, že víte o všem, co Vaše dítě dělá na internetu/na sociálních sítích?

100% 90% 80% 70%

Četnost v %

60% 50%

49.20% 41.70%

40% 30% 20% 10%

4.20%

4.20% 0.80%

0% Ano

Spíše ano

Nejsem si jistý / jistá

Spíše ne

Rozhodně ne

Graf č. 12 – Přehled respondentů o tom, co jejich dítě dělá na internetu V tomto grafu měli respondenti uvést, zda se domnívají, že ví o všem, co jejich dítě dělá na internetu. Přibližně 90 % respondentů tento přehled má a pouze jeden respondent uvedl, že přehled nemá. Tento výsledek pro mě byl překvapivý, neboť jsem nečekala takové procento rodičů, kteří mají opravdu přehled o činnostech, které provádějí jejich děti na internetu.

66

Otázka č. 13 Kolik času průměrně tráví Vaše dítě na PC/notebooku denně?

100% 90% 80%

Četnost v %

70% 60% 50% 38.30%

40% 31.70% 30%

24.20%

20% 10%

5.80%

0% více než 5 hodin

3 hodiny

1-2 hodiny

méně než 1 hodinu

Graf č. 13 – Průměrný čas trávení dětí respondentů na internetu Graf číslo 13 znázorňuje, kolik času denně tráví děti respondentů na internetu. 38,3 % dětí tráví na internetu méně než 1 hodinu, což považuji vzhledem k věku dětí za přijatelné a 31,7 % 1-2 hodiny. 7 respondentů, 5,8 % uvedlo, že na internetu jejich dítě tráví více než 5 hodin denně, což je dle mého názoru až extrémní.

67

Otázka č. 14 Jste si jistý/jistá, že víte, jak Vaše dítě obecně tráví volný čas?

100%

90%

80% 74.20% 70%

Četnost v %

60%

50%

40%

30%

25.80%

20%

10% 0%

0%

0%

Spíše ne

Ne

Jiné……

0% Ano, zcela jistě

Spíše ano

Graf č. 14 – Přehled respondentů o tom, jak jejich dítě tráví volný čas Poslední graf ukazuje, že 74,2 % respondentů si je jisto, jakým způsobem jejich dítě tráví volný čas a 25,8 % je o tom spíše přesvědčeno. Domnívala jsem se, že se najde alespoň minimum respondentů, kteří si nebudou jisti, jak jejich dítě tráví volný čas, jsem tedy velmi mile překvapena.

68

6. 5 Shrnutí průzkumu Jako výzkumný nástroj pro empirickou část mé diplomové práce byl použit dotazník. Výsledky dotazníkového šetření jsou znázorněny pomocí grafů sloupcového typu a jednoho typu výsečového. Všechny grafy obsahují percentuálně hodnoty, kdy maximum je vždy 100 %. Díky vyhodnocení tohoto mnou vytvořeného dotazníku jsem se dozvěděla a mnohdy se ujistila o věcech týkajících se rodičů a jejich dětí, kteří jsou v interakci s elektronikou a internetovým prostředím. Přestože žijeme v moderní době, kde nás obklopuje spousta elektronických vymožeností, našel se zde respondent, kterému se tato „digitální doba“ vyhýbá. Jak často využívají žáci 1. stupně ZŠ internetové služby/sociální sítě? Zajímavé informace jsem se dozvěděla o počtu hodin, které žáci čtvrtých a pátých ročníků základní školy tráví na internetu, přičemž většina dětí respondentů tráví na internetu přijatelnou dobu, 1-2 hodiny denně, ale bohužel se najdou i tací rodiče, kteří nechají dítě na internetu více než 5 hodin, což odpovědělo 5,8 % respondentů. Díky výzkumu České děti a Facebook (2015) se zjistilo, že 60,6 % dětí tráví na sociálních sítích více jak hodinu denně, což odpovídá výsledkům z mého průzkumu, kde jsem zjišťovala dobu, jakou děti tráví na internetu. Výzkum EU Kids Online (2014) uvádí, že české děti jsou spíše nadprůměrně ohrožené riziky internetu, ale zároveň patří mezi digitálně gramotnější. Jak využívají rodiče žáků 1. stupně ZŠ ICT (jakými prostředky, jaké internetové služby/sociální sítě, jak často jsou na internetu)? Z mého průzkumu vyplynulo, že minimálně 60 % respondentů, tedy rodičů, používá informační a komunikační technologie, jenž přímo vlastní a které mají je ve svých domácnostech. Nejvíce respondentů, 86,7 %, vlastní ve svých domácnostech notebook a s číslem 79, 2 %, se umístil u respondentů PC. Toto číslo mě překvapilo, neboť jsem se domnívala, že v domácnostech je spíše více oblíbený PC než notebook. Dotazovaní rodiče však také běžně používají i jiná zařízení, například mobilní telefon, Smartphone či tablet. Zaměřím-li se na internetové služby, které respondenti využívají, největší zastoupení v mém průzkumu měla služba e-mail a to s 99,2 %. Na další příčce se umístila u respondentů

69

sociální síť Facebook, kterou navštěvuje 75,8 % dotazovaných. Dále se umístily služby jako je Youtube (59,2 %), Google+ (43,3 %) a další, které zmiňuji již ve výsledcích průzkumu. Nepřekvapil mě fakt, že většina dotazovaných rodičů, 48,3 %, tráví na internetu každý den a 39,2% respondentů tráví na internetu každý den více než 3 hodiny. Jaké internetové služby/sociální sítě využívají žáci 1. stupně ZŠ? Velmi mě překvapilo, že žáci používají velké množství různých sociálních sítí. Porovnám-li výsledky mého průzkumu s výsledky Výzkumu rizikového chování českých dětí v prostředí internetu (2014), lze si povšimnout nepatrně jiných hodnot. Z mého průzkumu vyplynulo, že 65 % dětí má svůj facebookový profil, zatímco výše zmíněný výzkum uvádí, že 80,9 % dětí má svůj profil na Facebooku. Domnívám se, že rozdílné výsledky jsou dány pravděpodobně tím, že můj dotazník vyplňovali rodiče, zatímco v průzkumu cizím byly dotazovány přímo děti. Mají rodiče přehled o náplni volného času svých dětí? V závěru dotazníkového šetření jsem se však dozvěděla příjemnou zprávu v podobě toho, že rodiče vědí, co jejich dítě dělá ve volném čase a jak tráví svůj čas na internetu ve virtuálním světě. Přesto se však najdou rodiče, kteří si nejsou jisti, co vše jejich děti dělají v internetovém prostředí, přičemž si pravděpodobně zároveň neuvědomují, co jejich dítě může na internetu „potkat“ za hrozby a právě této problematice jsem se věnovala ve své teoretické části. Nejvíce mě překvapily odpovědi, ze kterých vyplývalo, že rodiče používají Facebook ve větší míře než jejich děti. Jak uvádí ve svém výzkumu Jemelka (2012), každý druhý rodič žáka 1. stupně ZŠ tajně sleduje své dítě na Facebooku, přičemž matky své děti kontrolují častěji než otci. Tomuto faktu odpovídá výsledek výzkumu České děti a Facebook (2015), kde je uvedeno, že 56,5 % dětí má na Facebooku mezi svými přáteli své rodiče. 65 % respondentů uvedlo, že jejich děti, tedy žáci čtvrtých nebo pátých ročníků ZŠ mají svůj vlastní facebookový profil. V porovnání s výsledky výzkumu České děti a Facebook (2015) se hodnoty velmi podobaly: 59,3 % dětí mladších 13 let má svůj profil na Facebooku. Na základě těchto faktů lze konstatovat, že velké množství českých dětí nerespektuje minimální věkovou hranici pro registraci na Facebooku, tj. 13 let. Ačkoliv věk 13 let již není věkem, který může mít žák na 1. stupni ZŠ, ale je věkem dítěte, které navštěvuje 2. stupeň ZŠ, i 70

přesto jsem se rozhodla uvést zde takové údaje, neboť jiné výsledky s věkem žáků 1. stupně ZŠ nebyly k dohledání.

71

7 Závěr Diplomová práce se zabývá různými vlivy internetu, které mohou mít velký dopad na psychiku dítěte prvního stupně základní školy. Jak jsem již uvedla v jedné z kapitol teoretické části této práce, ne vždy musí být tyto vlivy negativní a nežádoucí vzhledem k osobnosti dítěte. Internetové služby mohou být při bezpečném zacházení užitečným nástrojem v každodenním životě nejen každého dítěte, ale i každého dospělého jedince vyskytujícího se ve světě internetu. Pro dnešní generaci dětí mizí rozdíl mezi „online“ a „offline“ světem. Mnozí z řad dětí a mládeže preferují především komunikaci na sociálních sítích nebo psaní SMS zpráv na rozdíl od toho, aby použili telefon a druhému jedinci například zavolali. Neustálý vývoj moderních technologií naznačuje, že budeme online více a více. Každá nová technologie nebo novinka z virtuálního světa v sobě skrývá určitý paradox, jenž může lidský život obohatit anebo naopak v něm působit negativně. Záleží tedy pouze na nás, jak využijeme dnešní možnosti internetu a moderních komunikačních technologií. Převážná většina dětí a dospívajících si dnes umí poradit s počítačem nebo mobilním telefonem, což jim umožňuje téměř neomezený přístup k virtuálnímu světu. Závěrem bych tedy chtěla říci, že na služby, které nám poskytuje internet, nemůžeme nahlížet pouze jako na prostředí potenciálního nebezpečí, ale jako na možnosti dalšího vzdělávání. Skutečností je ten fakt, že současné děti a mládež vyrůstají v prostředí, ve kterém jsou obklopeni těmi nejmodernějšími technologiemi, jakými může být například počítač, notebook, chytrý telefon (smartphone) či tablet. Domnívám se, že tyto děti si nedokáží představit život bez moderních komunikačních technologií, protože se do této doby přímo narodily a nemohou vědět, jaké to bývalo kdysi bez internetu. Troufám si říci, že sociální sítě a obecně přítomnost v internetovém prostředí se staly každodenní součástí životů nejen dětí, ale i mládeže a některých dospělých. Domnívám se tedy, že například internet, online hry, chytré mobilní telefony a ostatní technologické vychytávky jsou pro děti stejně přirozené jako reálné prostředí, ve kterém žijí. Současná generace dětí komunikuje a hraje si zcela odlišným způsobem, než tomu bylo u generací předchozích, neboť moderní technické vychytávky obklopují tyto děti již od samotného narození a v průběhu jejich života. V důsledku obklopení těmito moderními technologiemi děti rychle přijímají nové informace a již od útlého věku jsou zvyklé na jejich interaktivní příjem. Používání sociálních sítí dle 72

mého názoru také ve velké míře nahrazuje původní komunikaci přes e-maily, telefonní hovory či SMS zprávy. Všechny výše uvedené skutečnosti a faktory souvisí také se změnami postojů dětí k autoritám, změnami hodnot ve společnosti a neustále se zrychlujícím způsobem života. Neustále kolem sebe slýcháme slova, že život nabral velmi rychlé tempo, s čímž mohu jedině souhlasit. Svět se mění, děti běžně používají smartphony, přes které se připojují k internetu buď přímo přes mobilní data nebo přes Wi-Fi síť, avšak netuší, zda jsou tyto sítě dostatečně zabezpečené, zda je někdo nemůže odposlouchávat, získávat hesla či získat přístup k jejich sociálním sítím. Závěrem bych chtěla poukázat na to, že na internetu dnes děti, ale i dospělí mohou narazit na různé užitečné informace, polopravdy i lži. Neměli bychom být tedy tak důvěřiví, naivní a neznalí, jelikož se nacházíme v době, kdy žijeme nejen ve světě reálném, ale své životy prožíváme i ve světě virtuálním. Musíme mít stále na vědomí, že to není právě technologie, která nám může ublížit, ale je to zacházení s touto technologií, neboť internet pro nás bude pouze takovým, jaký si ho sami uděláme.

73

8 Resumé Tato diplomová práce se zabývá problematikou týkající se rizikové komunikace žáků 1. stupně základní školy na internetu. Cílem práce bylo tedy zaměřit se na služby, které nám internet nabízí, a to například v podobě sociálních sítí, kde se při neopatrném zacházení můžeme s jednotlivými riziky internetu a nástrah setkat. V teoretické části je nejprve popsán pojem internet a dále nejznámější sociální sítě. Dále následuje vymezení forem elektronického násilí, které nás může potkat, a s tím související bezpečnost na internetu, kde jsou uvedeny zásady bezpečnosti na internetu a preventivním opatření před hrozbami ve virtuálním světě. Empirická část diplomové práce popisuje realizovaný a vyhodnocený průzkum, jehož cílem bylo zjistit, do jaké míry a konkrétně jaké internetové služby a s tím související sociální sítě využívají děti a jejich rodiče.

74

9 Summary This dissertation work concerns issues in regards to the danger and risk of online communication for students at primary education level. The aim of this work was to focus on the services that internet has to offer and in this instance in term of social networks where the careless approach can lead to these specific threats and dangers. Theoretical introduces the definition of the internet network and the Czech and international social sites. The next part concerns forms of online violence in regards to staying safe on the internet where the specific focus is aimed at basic principles of online security, and preventive measures against online treats in the virtual world. Empirical part of this work describes implemented and evaluated research of which aim was to find; to what extent do children and their parents are using specific internet providers in relation to social network.

75

10 Seznam zdrojů BEDNÁŘ, Vojtěch (2011). Marketing na sociálních sítích – prosaďte se na Facebooku a Twitteru. Brno: Computer Press. ISBN 978-80-251-3320-0 BORNOVÁ, Lucie (2011). Sociální sítě. IBM [online]. 07.12.2011 09:48 [cit. 2016-0106]. Dostupné z: https://www.ibm.com/developerworks/community/wikis/home?lang=en#!/wiki/W2ee5537 18f13_4825_b4e6_343b81350b95/page/%C3%9Avod%20do%20soci%C3%A1ln%C3%A Dch%20s%C3%ADt%C3%AD BURDOVÁ, Eva, TRAXLER Jan (2014). Bezpečně na internetu. Praha: VISK. ISBN 97880-904864-9-2. ČERNÁ, Alena, DĚDKOVÁ, Lenka a kol. (2013). Kyberšikana. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-4577-0. ECKERTOVÁ, Lenka, DOČKAL, Daniel (2013). Bezpečnost dětí na internetu. Brno: Computer Press. ISBN 978-80-251-3804-5.

FORESMAN, Chris (2010). Myspace concedes to Facebook, changes focus. Arstechnica [online]. 27.10.2010 23:19 [cit. 2016-01-06]. Dostupné z: http://arstechnica.com/business/2010/10/myspace-concedes-to-facebook-changes-focus/ GOŠOVÁ, Věra (2011). ICT. Metodický portal RVP [online]. 02.02.2011 09:34 [cit. 201601-06]. Dostupné z: http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogicky_lexikon/I/ICT HAVLOVÁ, Jaroslava (2003). Sociální síť. KTD [online]. 12.02.2003 11:52 [cit. 2016-0106]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000015947&local_base=KTD KASÍK, Pavel (2012). Český internet slaví 20.narozeniny, vzpomíná na skromné začátky. Technet [online]. 13.02.2012 09:00 [cit. 2016-01-06]. Dostupné z: http://technet.idnes.cz/cesky-internet-slavi-20-narozeniny-vzpomina-na-skromne-zacatkyp7u-/sw_internet.aspx?c=A120213_000221_sw_internet_pka

76

KLIMÁNEK, Oldřich (2011).Google +. Dsl [online]. 08.08.2011 22:17 [cit. 2016-01-06]. Dostupné z: http://www.dsl.cz/clanky/2444-comscore-google-je-nejrychleji-rostoucisocialni-siti-ma-pres-25-milionu-uzivatelu KODÝTEK, Pavel (2006). Historie českého internetu. Paysoft [online]. 31.01.2006 12:15 [cit. 2016-01-06]. Dostupné z: http://www.webdesign.paysoft.cz/clanky/2006/historieceskeho-internetu/ KOPECKÝ, Kamil (2015). České děti a Facebook 2015. E-bezpečí [online]. 02.03.2015 10:51 [cit. 2016-01-06]. Dostupné z: http://www.e-bezpeci.cz/facebook2015/ KRÁM, Jan (2008). Internet – základní pojmy. Úvod do výpočetní techniky [online]. 14.03.2008 14:55 [cit. 2016-01-06]. Dostupné z: http://www.uvt.xf.cz/pages/pojmyinternet.html KRÁL, Mojmír (2015). Bezpečný internet. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-2475453-6. KRČMÁŘOVÁ, Gabriela (2012). 20 let internet v České republice. Ikaros [online]. 12.01.2012 14:55 [cit. 2016-01-06]. Dostupné z: http://ikaros.cz/20-let-internetu-v-ceskerepublice KUBEŠ, Radek (2009). Sociální sítě nejsou jen Facebook. Technet [online]. 18.10.2009 07:28 [cit. 2016-01-06]. Dostupné z: http://technet.idnes.cz/socialni-site-nejsou-jenfacebook-podivejte-se-i-na-ty-ceske-p4e/sw_internet.aspx?c=A091017_234210_tec_reportaze_vse KULHÁNKOVÁ, Hana, ČAMEK, Jakub (2010). Fenomén FACEBOOK. Kladno: BigOak. ISBN 978-80-904764-0-0. LACKO, David (2014). Sociální sítě. Blog.Idnes [online]. 04.02.2014 15:43 [cit. 2016-0106]. Dostupné z: http://davidlacko.blog.idnes.cz/c/394899/Socialni-site-fenomen-21-stoletianeb-Facebook-slavi-deset-let.html LAUSCHMANN, Jindřich (2011). Závislost na Facebooku a jiná psychická porucha. Tyinternety [online]. 08.05.2011 07:34 [cit. 2016-01-06]. Dostupné z: http://www.tyinternety.cz/2011/05/08/clanek/zavislost-na-facebooku-jako-psychicka77

porucha MULLER, Mary (2014). Jak ochránit děti před pornografií. Praha: Portál. ISBN 978-80262-0694-1. NOVOTNÝ, Miloš (2012). Sociální sítě a jejich význam na českém internetu. Ipexo [online]. 05.12.2012 08:32 [cit. 2016-01-06]. Dostupné z: http://www.ipexo.cz/clanky/socialni-site-a-jejich-vyznam-na-ceskem-internetu REICHMAN, Martin (2014). Jak chránit děti před temnou stránkou internetu. Živě.cz [online]. 22.07.2014 12:14 [cit. 2016-01-06]. Dostupné z: http://www.zive.cz/clanky/jakchranit-deti-pred-temnou-strankou-internetu/10-rad-jak-zajistit-deti-u-internetu/sc-3-a174656-ch-93472/default.aspx ROGERS, Vanessa (2011). Kyberšikana. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-984-2. SZOTKOWSKI, René, KOPECKÝ, Kamil a kol. (2013). Nebezpečí internetové komunikace. Olomouc: Univerzita Palackého. ISBN 978-80-244-3911-2. ŠEBETOVSKÁ, Marta (2012). Základní pojmy ICT, hardware. Voškop [online]. 03.08.2012 12:28 [cit. 2016-01-06]. Dostupné z: http://moodle2.voskop.eu/download/teu/U35_Zakladni_pojmy_ICT_hardware.pdf

ŠMAHAJ, Jan (2014). Kyberšikana jako společenský problém. Olomouc: Univerzita Palackého. ISBN 978-80-244-4227-3. ŠMAHEL, David (2014). Studie chování dětí na internetu přinesla pět rad pro rodiče. Věda.muni [online]. 04.11.2014 08:58 [cit. 2016-01-06]. Dostupné z: http://www.veda.muni.cz/veda-a-vyzkum/4918-studie-chovani-deti-na-internetu-prineslapet-rad-pro-rodice#.Vozcf_nhDIW

TAYLOR, Chris (2011). Twitter Has 100 Million Active Users. Mashable [online]. 08.09.2011 13:09 [cit. 2016-01-06]. Dostupné z: http://mashable.com/2011/09/08/twitterhas-100-million-active-users/#GQHcORQcUEqG

Velký sociologický slovník (1996). Praha: Karolinum. ISBN 80-7184-310-5.

78

11 Seznam příloh Příloha A: Dotazník Dotazník pro rodiče žáků čtvrtého či pátého ročníku základní školy Vážený pane, Vážená paní, jako studentka pátého ročníku Pedagogické fakulty na Univerzitě Hradec Králové se na Vás obracím s prosbou o vyplnění dotazníku, který slouží jako výzkumný prostředek k mé diplomové práci na téma Riziková komunikace na internetu u žáků 1. stupně základní školy. Dotazník je anonymní, slouží pouze pro studijní účely a zabere Vám pouze pár minut. Dotazník se skládá z 14 otázek, ve kterých je z velké většiny na výběr pouze jedna odpověď. U otázek, kde je na výběr více odpovědí, je vždy tato skutečnost uvedena.

1. Pohlaví: a) Žena b) Muž 2. Věk: a) méně než 28 let b) 29 let – 34 let c) 35 let – 40 let d) více než 41 let 3. Dosažené vzdělání: a) Základní b) Střední bez maturity / vyučen(a) c) Střední s maturitou

79

d) Vysokoškolské 4. Do které příjmové skupiny patříte: a) 9 000 – 13 999 Kč / měsíčně b) 14 000 – 17 999 Kč / měsíčně c) 18 000 – 21 999 Kč / měsíčně d) 22 000 – 29 999 Kč / měsíčně e) 30 000 a více Kč / měsíčně

5. Bydlíte v: a) obci do 1000 obyvatel b) městě nad 1000 obyvatel 6. Ve Vaší domácnosti se vyskytují tyto předměty (možnost výběru více odpovědí): a) Mobilní telefon b) Chytrý telefon – Smartphone c) PC d) Notebook e) Tablet f) Žádné z uvedených 7. Ve Vašem zaměstnání používáte (možnost výběru více odpovědí): a) Mobilní telefon b) Chytrý telefon- Smartphone c) PC d) Notebook e) Tablet f) Žádné z uvedených nepotřebuji při výkonu mého zaměstnání

80

8. Ve Vašem zaměstnání používáte internet: a) Ano, protože ho potřebuji k výkonu zaměstnání b) Ano, ale nepotřebuji ho přímo k výkonu zaměstnání (ve volných chvílích, při pracovní pauze) c) ne 9. Jak často používáte internet ve své domácnosti: a) každý den, cca 3 hodiny b) každý den, cca 1 hodinu c) více dní v týdnu d) 1x týdně e) 3x měsíčně (výjimečně) f) Nikdy 10. Jaké z těchto služeb používáte (možnost výběru více odpovědí): a) e-mail b) Skype c) Facebook d) Twitter e) Myspace f) Google+ g) Youtube h) Instagram ch) Linkedln i) Spolužáci.cz j) Nepoužívám žádnou k) Jiné…………………………………………….

81

11. Jaké z těchto služeb využívá Vaše dítě (možnost výběru více odpovědí): a) e-mail b) Skype c) Facebook d) Twitter e) Myspace f) Google+ g) Youtube h) Instagram ch) Linkedln i) Spolužáci.cz j) Nevyužívá žádnou k) Jiné……………………………………………….. 12. Domníváte se, že víte o všem, co Vaše dítě dělá na internetu/na sociálních sítích? a) Ano b) Spíše ano c) Nejsem si jistý/jistá d) Spíše ne e) Rozhodně ne 13. Kolik času průměrně tráví Vaše dítě na PC/notebooku denně? a) více než 5 hodin b) 3 hodiny c) 1-2 hodiny d) méně než 1 hodinu 14. Jste si jistý/jistá, že víte, jak Vaše dítě obecně tráví volný čas? a) ano, zcela jistě b) ano, spíše ano c) spíše ne 82

d) ne e)jiné………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………

Velice Vám děkuji za Váš čas při vyplňování dotazníku a přeji pěkný den. Daniela Čepčářová Učitelství pro 1. stupeň ZŠ

83