Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta. Bakalářská práce Pavla Mecelová

Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta

Bakalářská práce

2015

Pavla Mecelová

Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta Katedra sociální pedagogiky

Životní příběhy klientů z azylových domů Bakalářská práce

Autor: Pavla Mecelová

Studijní program: B7507 - Specializace v pedagogice

Studijní obor: Sociální pedagogika se zaměřením na etopedii Vedoucí práce: Mgr. Gabriela Slaninová Hradec Králové

2015

Zadání bakalářské práce Autor:

Pavla Mecelová

 

Studium:

P12681

 

Studijní program:

B7507 Specializace v pedagogice

 

Studijní obor:

Sociální pedagogika se zaměřením na etopedii

 

Název bakalářské práce:

Životní příběhy klientů z azylových domů

Název bakalářské práce AJ:

Life stories of asylum houses clients

 

Cíl, metody, literatura, předpoklady: Bakalářská práce se bude zabývat životními příběhy klientů z azylových domů a jejich zkušenostmi s náročnými životními situacemi. Cílem bakalářské práce bude popis a analýza azylového bydlení, dále popis a analýza náročných životních situací. Pozornost bude soustředěna k osobní historii a životnímu příběhu klienta azylového bydlení v kontextu setkání s náročnou životní situací. Cílem výzkumného šetření bude zjistit, jak reflektují své životní příběhy klienti azylových domů a s jakými náročnými životními situacemi se v průběhu života setkali. Metodou sběru dat bude rozhovor a kazuistika. Data budou analyzována dle okruhů zkoumání a dle kategorií narativní rekonstrukce.  

Anotace: Bakalářská práce se bude zabývat životními příběhy klientů z azylových domů a jejich zkušenostmi s náročnými životními situacemi. Cílem bakalářské práce bude popis a analýza azylového bydlení, dále popis a analýza náročných životních situací. Pozornost bude soustředěna k osobní historii a životnímu příběhu klienta azylového bydlení v kontextu setkání s náročnou životní situací. Cílem výzkumného šetření bude zjistit, jaké jsou životní příběhy klientů azylových domů a s jakými náročnými životními situacemi se v průběhu života setkali. Metodou sběru dat bude rozhovor a kazuistika. Data budou analyzována dle okruhů zkoumání a dle kategorií narativní rekonstrukce.  

Garantující pracoviště:

Katedra sociální pedagogiky, Pedagogická fakulta

 

Vedoucí práce:

Mgr. Gabriela Slaninová, Ph.D.

 

Oponent:

PhDr. Alena Dědečková

 

Datum zadání závěrečné práce:  

7.1.2014

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením

vedoucí bakalářské práce Mgr. Gabriely Slaninové a uvedla jsem všechny použité prameny a literaturu.

V Jiříkově dne 2. 11. 2015

Poděkování

Tímto bych chtěla poděkovat Mgr. Slaninové za její velmi cenné rady a zároveň

za nebývalou ochotu a vstřícnost při odborném vedení mé bakalářské práce.

Anotace MECELOVÁ, Pavla. Životní příběhy klientů azylových domů. Hradec Králové: Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové, 2015. s. Bakalářská práce

Bakalářská práce se bude zabývat životními příběhy klientů z azylových domů a

jejich zkušenostmi s náročnými životními situacemi. Cílem bakalářské práce bude popis a analýza azylového bydlení, dále popis a analýza náročných životních situací.

Pozornost bude soustředěna k osobní historii a životnímu příběhu klienta azylového bydlení v kontextu setkání s náročnou životní situací. Cílem výzkumného šetření bude zjistit, jak reflektují své životní příběhy klienti azylových domů a s jakými náročnými

životními situacemi se v průběhu života setkali. Metodou sběru dat bude rozhovor a

kazuistika. Data budou analyzována dle okruhů zkoumání a dle kategorií narativní rekonstrukce.

Klíčová slova: azylový dům, domov pro matky s dětmi v tísni, náročné životní

zkušenosti

Annotation MECELOVÁ, Pavla. Life stories of clients from asylum houses. Hradec Králové: Pedagogical Faculty, University of Hradec Králové, 2015. pp. Bachelor thesis

The bachelor thesis shall ponder on life stories of clients from asylum houses

and their experience with difficult life situations. Aim of the bachelor thesis is description and analysis of asylum living and also description and analysis of difficult

life situations. Attention will be paid to client, s personal history within the context of facing to a difficult life situations. Aim of the research is to find out how clients reflect their life stories and what difficult life situations they had to face to. The data will be gat hered in form of interviews and case reports. The data shal be anylyzed according to research fields and narrative reconstruction categories

Keywords: asylum hous, home for mothers with children in need, challenging

life experiences

Seznam zkratek

AD – azylový dům

DPMD – domov pro matky s dětmi v tísni OPL- omamné a psychotropní látky

OSPOD – oddělení sociálně právní ochrany dětí PČR – Policie České republiky

Obsah

Úvod ............................................................................................................................................ 10 1

Současnost azylových domů a jejich další směřování ......................................................... 12

2

Vývoj azylových domů z pohledu historie ........................................................................... 14

3 Vývoj azylových domů v České republice během 20. Století, jako součást organizace Caritas Internationalis ................................................................................................................. 16 4 5

3.1

Pokračování rozvoje azylových domů po roce 1989 v rámci Charity české republiky 16

Azylový dům jako sociální služba ......................................................................................... 18

Domovy pro matky s dětmi v tísni jako specifická forma azylového domu ........................ 21

5.1

Obecná pravidla pro poskytování služeb v domovech pro matky s dětmi v tísni ....... 21

5.3

Specifikace vybraného domova pro matky s dětmi z Libereckého kraje .................... 23

5.2

Vznik Domova pro matky s dětmi v Libereckém kraji ................................................. 23

5.3.1

6

5.3.2

Realizace služby pro jednotlivé uživatelky .......................................................... 25 Postup přijetí a práce s uživatelkou v DPMD....................................................... 26

Náročné životní situace ....................................................................................................... 30

6.1 Nejčastější dopady náročných životních situací pro klientky v Domově pro matky s dětmi v tísni .......................................................................................................................... 31 

Frustrace .......................................................................................................................... 31



Stres ................................................................................................................................. 33



Konflikt ............................................................................................................................ 32



Krize ................................................................................................................................. 34

 

Trauma ............................................................................................................................ 35

6.2

Deprivace......................................................................................................................... 36 Zvládání náročných životních situací ........................................................................... 38

7 Význam sociální pedagogiky v rámci poskytovaných služeb v domovech pro matky s dětmi v tísni ........................................................................................................................................... 42 8 9

Výzkumné šetření ................................................................................................................ 44 Reflexe životních příběhů klientů azylového domu ............................................................ 49

Diskuse ........................................................................................................................................ 72 Závěr ............................................................................................................................................ 74

Seznam tabulek ........................................................................................................................... 75 Přílohy.......................................................................................................................................... 76

Seznam použité literatury a zdrojů ............................................................................................. 77

Internetové zdroje ........................................................................................................................ 80

Zákony ......................................................................................................................................... 81 Přílohy.......................................................................................................................................... 82

Úvod

Název mé bakalářské práce zní „Životní příběhy klientů z azylových domů.“

Toto téma jsem zvolila z několika důvodů. Jako každý člověk jsem se i já setkala s náročnými životními situacemi, které se vyskytují v průběhu celého života každého z

nás. Současná doba klade vysoké nároky na pružné přizpůsobování se stále častějším a rychlejším změnám, zvládání nových technologií a také nových způsobů komunikace.

Sociologové o ni hovoří jako o době postmoderní, či informační „Situace, které jsou pro nás nepřehledné, nejasné, nečitelné, vyvolávají zátěž, stejně jako situace, které

nemůžeme svými silami zvládnout, z důvodů objektivních.“ 1Ne každý má dostatečnou

kapacitu, aby byl schopen tyto zátěžové situace řešit a překonat sám. V tomto okamžiku se jeví jako vhodné vyhledat pomoc, která řeší daný problém. Mezi takový druh pomoci

patří i azylové domy, jako forma sociální služby. Sama jsem pracovala na pozici sociálního pracovníka v Domově pro matky s dětmi v tísni, kde jsem se takřka denně

setkávala někdy, až s neuvěřitelnými příběhy matek a jejich dětí, které byly nuceny využít útočiště domova. Každá z matek, tak jak vnímá a řeší svou náročnou situaci, tak

také vnímala svůj pobyt v domově. Pro některou to znamenalo poslední možnost v jejím životě, pro jinou přechodné období, kdy se jí podařilo vyřešit problém a vrátit se do běžného života. Zažila jsem též příběh, kdy to pro matku a děti znamenalo záchranu

života a pro jinou naprostou potupu, dno společnosti. A tak jako je dnes vše zneužitelné tak také i některé z matek využívaly domov jen jako „levné bydlení“

V souvislosti z výše uvedeným si pokládám následující otázky: Jaké životní

příběhy zavedly klientky do azylového domu? Jak vnímaly a přijímaly celkově svůj

pobyt v azylovém domě a jeho chod? Jak hodnotí s odstupem času tuto etapu svého života?

Cílem práce bude popis a analýza azylových domů jako krizového bydlení

v kontextu přetrvávající náročné životní situace, reflexe životních příběhů klientů azylového domu a pobytu v tomto zařízení.

1

ŘEZÁČ, J. Sociální psychologie. 1. vyd. Brno: Paido, 1998. 268 s. ISBN 80-85931-48-6

10

Předpokládáme, že klientky azylových domů prožily ve svém životě náročné

životní situace, které subjektivně vnímají jako důvod pro volbu krizové varianty bydlení v azylovém domě.

Vědecko-výzkumný problém byl formulován následovně: reflexe setkání

klientek azylových domů s náročnou životní situací a volba krizového bydlení. Hlavní

výzkumná otázka zní: Jak reflektují klientky azylových domů svůj životní příběh, setkání s náročnou životní situací a volbu krizového bydlení a pobyt v azylovém domě jako takový?

Vzhledem k cíli bakalářské práce byla zvolena kvalitativní výzkumná strategie.

Jako metoda sběru dat bude použito narativní interview a kazuistika. Data budou analyzována za využití kategorií narativní rekonstrukce.

11

1 Současnost azylových domů a jejich další směřování

Azylový dům nepředstavuje v dnešní době jen samotnou “střechu nad hlavou“.

Spolu s celkovou náročností dnešní doby a těžkostmi se znovu zapojit do běžné společnosti, poté co se jedinec, vlivem různých životních událostí, dostane na její okraj, mají i azylové domy větší míru zodpovědnosti a povinnosti nabídnout klientům široké

spektrum pomoci. Specifickou skupinou jsou azylové domy pro matky s dětmi v tísni. Samotná žena jako klientka azylového domu má možnost se rozhodnout jakým směrem

se její budoucí život bude ubírat. Ale pokud se jedná o matku, která přichází do

azylového domu spolu se svým dítětem, či více dětmi, je nutné kromě osobnostního rozvoje matky, působit ve větší míře i na vztah s jejím dítětem.

Rozhodnutí matky, že využije služeb azylového domu, přichází často v době,

kdy je již ona i její dítě ovlivněno předchozím životem v nevhodných podmínkách a jejich vztah je mnohdy již velmi narušen. Nerozhoduje fakt, jedná-li se o samotné

bezdomovectví, chudobu, násilí v rodině, či dlouhodobou disfunkci rodiny. Všechny tyto negativní faktory omezují naplňování základních životních potřeb dítěte a ovlivňují jeho celkový biopsychosociální vývoj. V celkovém měřítku jsou děti matek z azylových domů také vysoce ohroženy patologickými jevy.

V rámci volnočasových projektů poskytovaných v azylových domech, „ je

vhodné posilovat rodičovské dovednosti a schopnosti, vést rodiče k vhodnému řešení

výchovných obtíží i obtíží ve škole, při přípravě na vyučování, při společné péči o domácnost apod. Cílem projektů je obnovit vnitřní sílu rodičů k opětovnému získání sebejistoty při péči o své děti a k převzetí odpovědnosti za výchovu a vzdělávání svých

potomků. Podporou osobnostního rozvoje dětí a mládeže ze znevýhodněných rodin, kde

jsou původním nepodnětným prostředím handicapovány a nemají zde dostatek podnětů

ke zdravému rozvoji, jde o preventivní zamezení opakování destruktivních způsobů chování jejich rodičů, nalezení vlastní síly, svých schopností a dovedností tak, aby se minimalizovala jejich sociální exkluze mezi vrstevníky. „2 2

ŠAUEROVÁ, M. Význam volnočasových aktivit v azylovém domě při rozvíjení sociálních interakcí

matka-dítě./online/c

2013/cit.

2015-22-2/dostupné

z

http://prohuman.sk/socialna-praca/vyznam-

volnocasovych-aktivit-v-azylovem-dome-pri-rozvijeni-socialnich-interakci-matka-dite

12

Poskytování volnočasových a výchovně vzdělávacích aktivit ovšem není nikde

pevně stanoveno, jako podpora, kterou azylové domy pro matky s dětmi poskytují. V ideálním případě, by součástí týmu pracovníků domovů pro matky s dětmi měli být nejen sociální pracovníci, psychologové, ale též sociální pedagogové. V současné době

vše závisí na finanční podpoře a díky tomu některá zařízení nemohou poskytovat toto profesionální zázemí, proto již zmíněné využívání volného času nedeklarují. Ale

zároveň v současné době již poskytovatelé vychází z poznatků nutnosti, pomoci

matkám ukázat jak správně své děti vést k jejich rozvoji, nutnost přetrhnout niť

dlouhodobé deprivace. A proto využití volného času zajišťují kmenoví sociální pracovníci a určité vymezené dny jsou věnovány volnočasovým aktivitám pro matky s dětmi. Negativní stránkou je však snížená kvalita nabízených aktivit

13

2 Vývoj azylových domů z pohledu historie První snahy o provozování azylových domů jsou zaznamenány spolu s nástupem

křesťanství. V počátcích měly formu zvláštních útulků pro hendikepované lidi a osiřelé děti. „Již první křesťanští vládci Byzance budovali tzv. xenodochia (útulky pro nemocné

pocestné) a orfanotrofia (sirotčince).“3 Podstatou křesťanství bylo a je dodnes pomoc chudým a nemocným. Azylové služby byly poskytovány prostřednictvím klášterů a později farností. V počátcích se omezovaly pouze na poskytnutí přístřeší, stravy.

Církevní řády, které se poté přímo orientovaly na pomoc chudým a nemocným,

vznikaly v raném středověku. Nejvýznamnějším z nich byl řád sv. Františka. V dalších stoletích začaly své organizace na pomoc chudým zakládat i ostatní církve

„Ve středověku vznikala tzv. církevní bratrstva, soustředěna kolem určité

farnosti, poskytujíc služby jen úzkému kruhu osob. Dá se říci, že kláštery spolu s farnostmi představovali první a jediné instituce, které poskytovali dlouhodobou péči

chudým. Jelikož ze strany státu, tzv. světské moci byl proti těmto lidem uplatňován represivní přístup. Lidé sociálně vyloučeni, mezi které patřili žebráci, tuláci, nemocní, lidé nemajetní, byli vyháněni a postihováni.“4

Potřeba postarat se o chudé sílí na konci středověku a začíná se prosazovat

v zákonodárství. Anglická královna Alžběta I. vydává na přelomu 16. a 17. století, první

chudinské zákony. Ty představují důležitý mezník v pohledu a fungování sociálních

služeb, jejich součástí byly i azylové domy. Zmíněné zákony ukládaly obcím povinnost postarat se o své potřebné. Jednalo se o Kodex chudých z roku1597 a Chudinský zákon

z roku 1601. Na našem území tato opatření nejprve upravuje říšský policejní řád z roku 1552, vydaný Ferdinandem I., na něho později navazuje svými dekrety Marie Terezie a její syn Josef II.

Dalším významným obdobím je přelom 18. a 19. století, kdy s reformami ve

státní sféře, vznikají nové iniciativy církve. Mezi nejvýznamnější patří Charity Organization Society, kterou roku 1869 zakládá v Anglii reverend Thomas Chalmers. 3 4

Matoušek, O. Ústavní péče. 2. vyd. Praha:Sociologické nakladatelství,1999. 159 s. ISBN 80-85850-76-1

MECELOVÁ, P. Služby pro mentálně postižené. Varnsdorf: Vyšší odborná škola a střední škola

Varnsdorf. 2011. 53 s. absolventská práce

14

„Hnutí organizovalo kontakt s chudými systematicky podle územních distriktů formou

osobních návštěv v domácnosti. Tito přátelští návštěvníci přispívali svými údaji do ústředního rejstříku potřebných lidí a spatřovali cíl své činnosti v tom, že jim zprostředkovávali kontakt s dalšími organizacemi, kde mohli dostat práci, právní radu nebo jinou podporu.“5

Církve se v následující době stávají největšími zřizovateli azylových domů.

MATOUŠEK, O. a kol. Základy sociální práce. 2. vyd. Praha: Portál, 2007. 312 s. ISBN 978-80-7367331-4 5

15

3 Vývoj azylových domů v České republice během 20. Století, jako součást organizace Caritas Internationalis

V období první republiky byla sociální politika v naší zemi jednou

z nejrozvinutějších na světě. Pomoc začíná vycházet z nároků potřebných a přestává být

odkázána pouze na zdroje pomoci. Vznikají proto nové formy podpory v této oblasti a

spadají sem i azylové domy. Výrazně se také rozvíjí specializované poradenské služby Na základech zmíněné organizace Charity Organization Society, vzniká Charita Česká

republika, jež se stává hlavním poskytovatelem azylového bydlení na našem území. „Ta vědomě navazuje na bohatou historii péče křesťanů a katolické církve o chudé a trpící a

také na téměř stoletou historii svého působení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Počátky katolické Charity v českých zemích spadají až do roku 1919 a za první

republiky zažívala velký rozvoj, pomáhala také na konci druhé světové války. Po útlumu v období komunismu obnovila Česká katolická charita (dnes Charita ČR) svou činnost. Od té doby se zprofesionalizovala, otevřela stovky sociálně-zdravotních služeb a dveří azylových domů v ČR a rozšířila své projekty v zahraničí na desítky zemí.“6

3.1 Pokračování rozvoje azylových domů po roce 1989 v rámci Charity české republiky

„V České republice po roce 1989 nastávají ve všech oblastech veřejného

života zásadní změny. Hned následující rok je připraven Scénář sociální reformy. Tento

scénář předpokládá reformu celého sociálního systému, ale zvládl se pouze jeden z jeho cílů, a to v roce 1991 přijmutí zákonů o životním minimu a zákonu o sociální

potřebnosti. I když se během následujících let pracovalo na úpravě legislativy, došlo k přijetí nového sociálního systému až v roce 2006.“7

Významným bodem v oblasti sociálních služeb v této době, je rozvoj nestátních

neziskových organizací, které vznikají nebývalým tempem. Rovněž se do poskytování sociálních služeb zapojují zpět církve na základě zákona 308/1991 Sb. o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností. Orientují se na provoz

domovů důchodců, hospiců a především azylových domů pro bezdomovce a pro matky s dětmi v tísni. Navazují tak na svoji práci v období první republiky. V roce 1995 6 7

http://www.charita.cz/o-charite/z-historie/

MECELOVÁ, P. Služby pro mentálně postižené. Varnsdorf: Vyšší odborná škola a střední škola

Varnsdorf. 2011. 53. absolventská práce

16

získala Česká katolická charita řádné členství v mezinárodní organizaci Caritas Internationalis.

V současné době sdružuje tato organizace více jak 300 farních,

městských a oblastních charit.

„Posláním Charity je služba milosrdné lásky církve lidem v ohrožení nebo nouzi

bez ohledu na jejich věk, pohlaví, politické smýšlení, rodinné uspořádání, zdravotní

stav, sexuální orientaci, sociální a ekonomickou situaci a postavení, jejich příslušnost k etnické nebo národnostní menšině, víře, náboženství a kultuře.“8 Pomáhá tak všem, co pomoc potřebují, snaží se nalézat řešení v nouzi a snaží se jí odstranit. A to vše doprovází úctou k člověku, což je mnohdy velmi nelehké poslání. Cílovou skupinou jsou: 

senioři



lidé nevyléčitelně nemocní

       

lidé se zdravotním postižením děti a mládež rodiny

matky a ženy v tísní

oběti trestné činnosti a obchodu s lidmi lidé v tíživé sociální situaci uživatelé návykových látek cizinci a uprchlíci

Lidé, kteří pracují v organizacích Charity ČR, se řídí společnými principy

křesťanských a etických hodnot, které jsou stanoveny v Kodexu Charity České

republiky. Nejvýraznějším z nich je ochrana důstojnosti člověka a snaha poskytnout takovou pomoc, která výrazně podporuje schopnost lidí v nouzi stát se samostatnými

v řešení svých problémů. Například matka, která prošla náročnou životní situací a pomocí azylového domu a jím poskytovaných služeb se dokázala plnohodnotně začlenit zpět do majoritní společnosti.

Tímto se dostávám k jednomu z cílů práce a to k popisu a analýze azylového

domu, jako krizového bydlení v kontextu přetrvávající náročné životní situace. 8

http://www.charita.cz/o-charite/

17

4 Azylový dům jako sociální služba „Azylový dům je ubytovací zařízení pro osoby bez přístřeší, jež by těm klientům,

kteří jsou pro změnu životního stylu motivováni, mělo umožnit integraci do společnosti.

Proto v některých azylových domech klienti procházejí tzv. integračními stupni, tj. fázemi pobytu, během nichž si klient klade postupně náročnější cíle. Ve většině

azylových domů je délka pobytu klienta omezena na několik měsíců. Výjimkou jsou tzv. emauzské domy, v nichž klienti mají povinnost pracovat a z takto vydělaných peněz

přispívat na svoje ubytování a stravu. V tomto typu církevního zařízení není na klienta vyvíjen tlak, aby svůj životní styl měnil. V ČR jsou zřizovateli azylových domů většinou

církve, často nestátní organizace, obce nebo státní orgány. Azylové domy jsou u nás, stejně jako jinde koncipovány komfortněji než noclehárny. Předpokládá se, že klienti

mají zaměstnání (případně důchod) a mohou platit vyšší úhrady za noc než

v noclehárně. Azylové domy poskytující služby v ČR nejsou informačně propojeny, což

některým klientů umožňuje stěhovat se z jednoho azylového domu do jiného a udržovat se tak s permanentní podporou společnosti v relativně příznivých podmínkách na jejím

okraji. Hlavním problémem v této sféře je nyní v ČR nedostatek sociálních bytů, tj. obecních nebo státních bytů s regulovaným nájmem, kde by mohl člověk usilující o společenskou integraci trvale žít.“9

Ocitnout se na ulici bez domova může každý. A ten, kdo na ní alespoň jednou

spal, ví, že zvednout se z ní sám je velmi těžký boj a někdy to bez pomoci nelze. Azylový dům pro lidi bez domova je jedna z cest, jak se tito lidé mohou opět postavit na

vlastní nohy. Přesto, že síť sociálních služeb nabízí pomoc všem, co jsou bez přístřeší,

ne všichni ji využijí. Mnoho z nich odradí přísný režim, další ani nemají zájem něco na

svém způsobu života měnit. Volnost a svoboda, kterou přináší bezdomovectví, je zřejmě lákavější, než civilizovaný způsob života se všemi jeho pravidly. V letních měsících se toto jeví jako jednoduché řešení, problémy přichází s prvními mrazy.

Služba je poskytovaná v souladu se zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních

službách v platném změní a standardy. Dále prováděcí vyhláškou č. 505/2006 Sb. v aktuálně platném znění, kde je například stanovena maximální výše úhrady za 9

MATOUŠEK, O. Slovník sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. 288 s. ISBN 7178-54980-0.

18

poskytnuté ubytování. Konkrétní částky stanovuje každý poskytovatel ve smlouvě o poskytnutí služby. Cílová skupina Cílovou skupinou pro azylový dům, který není konkrétně zaměřen, jsou muži,

ženy a rodiče s dětmi nacházející se v nepříznivé sociální situaci spojené se ztrátou

přístřeší, kteří mají snahu a chtějí svou situaci řešit, ale jejich vlastní síly pro to nejsou dostatečné. Podmínkou je naprostá soběstačnost a způsobilý zdravotní stav.

Služba není určena pro osoby, které mají zájem o trvalé ubytování, nebo

dlouhodobé ubytování, bez snahy o řešení nepříznivé sociální situace. Pro osoby, které zneužívají návykové látky a tím narušují občanské soužití. Nepříznivá sociální situace je charakterizována jako 

Nezaměstnanost



Vztahové problémy

  

Nejisté nebo nevyhovující bydlení Nedostatek prostředků pro zajištění běžného způsobu života Návrat z výkonu trestu odnětí svobody a ústavní péče

Zásady poskytování sociální služby 

Jedinečnost každé bytosti



Spolupráce založená na vzájemném respektu

        

Individualizace podpory Zaměření na celek Flexibilita

Respektování volby uživatelů Dodržování práv uživatelů

Důvěrnost sdělených informací Profesionální přístup Empatie

Zapojení klienta do řešení jeho problémů

19

Pobyt v Azylovém domě je ošetřen smlouvou, která je uzavírána mezi žadatelem

a poskytovatelem. Ten má povinnost uzavřít smlouvu pouze s osobou, s níž se shodne

na jejím obsahu ve všech bodech, které pro její platnost požaduje zákon. Požaduje-li zájemce o službu takovou formu plnění, která například neodpovídá technickým, ekonomickým, personálním nebo kapacitním možnostem, odporuje zákonům, obchází

je nebo se příčí dobrým mravům, má poskytovatel právo také odmítnout uzavření

smlouvy. Celková délka služby je stanovena na dobu nepřesahující zpravidla jeden rok. Pokud uživatel z objektivních důvodů nemohl vyřešit svou nepříznivou sociální situaci během této doby, může mu být smlouva prodloužena i po době delší než jeden rok. Tabulka č. 1: celkový počet AD a DPMD v jednotlivých krajích ČR

Název kraje

Počet obyvatel

Azylové domy celkem

Azylové domy vhodné pro matky s dětma

Ústecký

824 160

27

18

Plzeňský

574 688

8

5

Karlovarský

299 445

9

4

Jihočeský

637 143

14

10

Praha

1 252 202

26

11

Středočeský

1 312 481

20

12

Liberecký

438 767

7

4

Pardubický

516 315

10

8

636 015

23

Vysočina

Královehradecký Olomoucký

Moravskoslezský Zlínský

Jihomoravský

510 099

551 689

1 218 732

585 583

1 171 158

9

6

8

3

41

21

14

25

20

12

7

16

5 Domovy pro matky s dětmi v tísni jako specifická forma azylového domu

Domovy pro matky s dětmi – DPMD, u nás začaly vznikat již v roce 1990, jako

další druh azylového bydlení. Jejich zřizovatelem jsou také církve, obce, či orgány státu.

Pro DPMD jsou cílovou skupinou matky s převážně malými dětmi, či těhotné

ženy, které se ocitly v mimořádně náročné nebo krizové životní situaci, kterou nejsou schopny, nebo z nějakého důvodu nemohou samy vyřešit. Matkám je zde poskytnuto

přechodné ubytování, v maximální délce jednoho roku, (ve výjimečných situacích je možno pobyt prodloužit), dále systematické poradenství a někdy také terapeutické

programy. Za pobyt zde platí část nákladů. V případě, že to situace matky vyžaduje, je jí

poskytována pracovníky domova podpora a instruktáž při výchově dětí. Jestliže matky nemají podporu svých blízkých, či širší rodiny a příbuzenstva, je pro ně ukončení tohoto

pobytu stejně náročné, jak pro ostatní osoby bez přístřeší. Opět z nedostatku tzv. sociálních bytů.

Podle Matouška je to „zařízení pro ubytování matek s malými dětmi, které se

dostaly do tak nepříznivé situace, že by bez náhradního ubytování nebyly schopny

vychovávat svoje dítě. Azylový dům tohoto typu poskytuje matce a dítěti (dětem)

samostatnou místnost s kuchyňským koutem, někdy i s dalším vybavením.“10 Co se týká zmíněného vybavení a všeobecného zázemí pro danou matku a její dítě, toto záleží na konkrétním zařízení, většinou i lokalitě, kde se DPMD nachází a také na jeho zřizovateli, jak ochoten je do takového zařízení investovat.

5.1 Obecná pravidla pro poskytování služeb v domovech pro matky s dětmi v tísni

Jak bylo zmíněno, DPMD je specifickým druhem azylového domu, především

díky nezletilým dětem. A tak je potřeba, aby jeho provoz byl přizpůsoben právě jim.

Důležité je, aby v zařízení pro matky s dětmi byl zajištěn nepřetržitý provoz. Dle velikosti zařízení a možnosti zřizovatele je vhodné jako přímé pracovníky s matkami a jejich dětmi zaměstnat sociální pracovníky, vychovatele, psychology, animátory, 10

MATOUŠEK, O. Slovník sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. 288 s. ISBN 7178-54980-0

21

instruktory pro matky a další odborníky, kteří budou průvodci na cestě klientek k jejich

opětovnému začlenění se do běžné společnosti. Další důležitou součástí provozu DPMD je domácí řád, který je koncipován ve prospěch dětí a který musí nebytně dodržovat

matky, návštěvy i personál. Je nežádoucí, aby se po domově pohybovaly jiné osoby, než

ty z řad zaměstnanců a klientek, proto tedy, „musí domácí řád vymezit místo a dobu přístupu návštěv, případně i okruh návštěvníků. Místem přijímání návštěv bývá ve většině případů pouze společenská místnost. Vedoucí zařízení však může udělit výjimku,

že matky mohou přijmout na pokojích návštěvy svých nejbližších příbuzných, většinou

rodičů a sourozenců, případně i manžela nebo otce dítěte.“11 K tomuto se vztahuje i určení denního a nočního klidu vhodného pro malé děti. Opět je nutné, aby se tomuto podřídily všechny matky, pracovníci domova a především zmíněné návštěvy.

Jedno z nepopulárních opatření, k zajištění dobrého chodu a zejména dobé péče

matek o děti, je sledování jejich odchodů a příchodů. To je ošetřeno zápisy do knihy

odchodů a příchodů, kde by měla matka uvést přesnou dobu odchodu, místo kde se bude zdržovat a zda bere dítě sebou, nebo zda má zajištěné po dobu své nepřítomnosti hlídání. Při svém návratu vyznačí opět přesný čas. Matky nevlastní klíč od hlavního

vchodu, při příchodu se obracejí na službu konajícího pracovníka, který má přehled, zda dodržují stanovenou dobu návratu do zařízení a zároveň provádí kontrolu, zda nebyla porušena pravidla pro pobyt, viz výše.

Za ubytování v DPMD hradí matka měsíční poplatek ve výši, který je stanoven

smlouvou. V tomto poplatku je zahrnuto užívání bytu a jeho zařízení, užívání

společných prostor, spolu se sociálním zařízením, vytápění, případně používání ložního prádla.

Během pobytu v zařízení, je žádoucí, aby se matky pravidelně zúčastňovaly

aktivit domova. Tyto aktivity jsou zaměřeny na sociálně výchovné programy. Matkám

je nabízeno získávání či rozvíjení zájmových činností, příprava na mateřství, péče o dítě a zlepšení vztahu s ním. Dále potom na získání dovedností v oblasti domácího hospodaření, finanční gramotnosti, práce na PC apod. Tak, aby matky po opuštění DMPD byly co nejvíce ekonomicky a společensky soběstačné. 11

AUTORSKÝ KOLEKTIV, Obce, města, regiony a sociální služby, Praha: socioklub, 1997. 136 s.

22

5.2 Vznik Domova pro matky s dětmi v Libereckém kraji

Farní charita jako hlavní zřizovatel DPMD vzniká v roce 1992, dobrovolným

sdružením několika římskokatolických farností v Libereckém kraji. Jejím prvním

počinem byla především péče a pomoc seniorům. Další službou byl sociální šatník pro potřebné a také sociálně právní poradenství. V tom samém roce se také podílí na zrodu Charitní ošetřovatelské služby, která vyvíjí svojí činnost převážně na Liberecku a ve Frýdlantském výběžku. V roce 1994 se podílí na vzniku domova pokojného stáří.

V srpnu 1998 je Farní charitě přiznám profesionální status a tři roky poté je u

Ministerstva kultury ČR přeregistrována na Oblastní charitu, tím se stává součástí

římskokatolické církve, spadá pod Diecézní charitu v Litoměřicích a její nejvyšší

instancí je tedy sídelní biskup Litoměřický. Oblastní charita spolupracuje s ostatními složkami DCH, dále potom s úřady, obcemi, krajem a humanitárními organizacemi na úrovni obcí a krajů.

5.3 Specifikace vybraného domova pro matky s dětmi z Libereckého kraje

Tento domov pro matky s dětmi, se nachází v Libereckém kraji, a proto jsou

jeho služby primárně určeny potřebným právě z tohoto kraje. Pomoc se ovšem neodmítá ani matkám z jiných krajů, toto je však podmíněno, kapacitou domova, která je v tomto konkrétním zařízení celkem 17 lůžek (7 pokojů – 7 matek + celkem 10 dětí). Bližší specifikace zařízení není možná z důvodu ochrany osobních údajů.

Posláním Domova pro matky s dětmi, je především poskytnutí krátkodobého

ubytování matkám s dětmi, které se ocitly v jedné z nepříznivých životních situací. Cílem je integrace uživatelů služby do běžného života a tím získání potřebných návyků,

dovedností, kompetencí, za pomoci podpůrných činností DPMD. Ty jsou nutné k tomu, aby byly schopné převzít plnou odpovědnost za svůj budoucí život. Okruh oprávněných osob 

Matky s dětmi, které jsou ohroženy domácím násilím



Matky s dětmi, které se nacházejí v krizové situaci z finančních, či bytových



Těhotné ženy, které jsou díky svému stavu společností odmítány důvodů

23



Osamělé matky s dětmi, bez dostatečných zkušeností, ke zvládání své mateřské role a tím spojených povinností

Okruh osob, kterým nelze službu poskytnout 

Nezletilé těhotné ženy



Matky s dítětem, které ukončilo povinnou školní docházku a nepřipravuje se





   

Matky, s více než pěti dětmi

soustavně na své budoucí povolání

Matky, které jsou duševně, či tělesně handicapovány a jejich postižení vyžaduje speciální zdravotní péči, či pomoc jiné osoby (objekt není bezbariérově upraven a součástí služby není zdravotní personál)

Osoby aktivně užívající návykové látky (matka, dítě) Muži s dětmi

Rodiny s dětmi

Samotné ženy bez dětí, s neprokázaným těhotenstvím

Základní poskytovaná podpora dle § 57 

Pomoc při zajištění stravy



Základní a odborné sociální poradenství

 

Poskytnutí ubytování

Pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí

Širší podpora poskytovaná matkám v zařízení 



Pomoc při zajištění chodu domácnosti, která v základu zahrnuje půjčování lůžkovin, kuchyňského vybavení, elektrospotřebičů. V širším pojetí také možnost asistovaného hospodaření a také finančního spoření

Výchovné vzdělávací a aktivizační činnosti, především pomoc při hledání

nového bydlení, či zaměstnání, poradenství, při výchově nezletilých dětí, poradenství v partnerských problémech, ochrana nenarozeného dítěte, dětské



hry, soutěže, přístup k výpočetní technice

Podpora při získávání základních pracovních návyků a dovedností, jejíchž součástí jsou programy pro matky. Tyto programy zajišťují externí lektoři 24

formou přednášek a jsou financovány ze strukturálních fondů EU. Pomoc při 

vyhledání zaměstnání

Zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, s blízkou rodinou, širším příbuzenstvem. Toto je poskytováno formou prodloužených vycházek,

opuštěním AD na delší dobu spojenou s návštěvou právě rodiny, volnými vstupy do mateřských center, ZOO, rodinného centra Babylon 5.3.1 Realizace služby pro jednotlivé uživatelky V okamžiku kdy je DPMD kontaktován buď písemně, telefonicky, elektronickou

poštou, či osobně v zařízení, zjišťuje službu konající sociální pracovnice tyto informace: 

Co se stalo – snaží se zachytit důležité body



Kolik a jak staré má děti

       

Z jakého důvodu chce žadatelka využít ubytování a od jakého data Současné bydliště

Jestli je pracující, či pobírá dávky hmotné nouze, nebo státní sociální podpory

Zda má potřebnou hotovost na zaplacení vstupního poplatku za ubytování (zároveň je žadatel obeznámen s výší poplatku)

Pokud je to třeba poskytuje, při telefonickém, či osobním kontaktu, krizovou intervenci (zájemkyně je rozrušená, pláče…) Je nabídnuta možnost prohlídky DPMD

Jestliže z rozhovoru vyplyne, že žadatelka nespadá do cílové skupiny zařízení, je jí nabídnut kontakt na organizace poskytující služby, jež hledá

Jestliže se jedná o žadatelku, spadající do požadované cílové skupiny, je jí nabídnuta možnost sepsání žádosti

V případě, že se žadatelka rozhodne využít služby toho zařízení, je s ní tedy

sepsána tzv. žádost o ubytování (viz příloha A). Žádost poskytuje základní informace o dané zájemkyni, aby jí mohla být nabídnuta služba, dle jejích aktuálních potřeb.

Zároveň slouží i jako evidence těch, které nemohly být uspokojeny z důvodu plné

kapacity domova. Vést evidenci odmítnutých žadatelů vychází ze zákona č. 108/2006

Sb. o sociálních službách. Důvody odmítnutí jsou vymezeny v § 91 odsts.3 písm. b. Předchází se především různým excesům, jimiž by případně pracovníci poskytovatele

selektovali žadatele, na ty, o které nemají či mají zájem, z důvodů různých sympatií a 25

naopak, bez ohledu na to jak závažná je situace žadatele. Tato písemná evidence je

jistou zárukou, že poskytovatel sleduje oprávněné zájmy žadatelů a předchází tak diskriminaci. Proto se evidence neomezuje jen na pouhý seznam, ale musí obsahovat

veškeré nutné údaje o žadateli, jeho požadavcích a odůvodněný výsledek s jakým byla žádost vyřízená. Obsah žádosti: 

Číslo žádosti v příslušném roce



Jméno a příjmení žadatelky, její věk

      



Datum podání žádosti Jméno a věk dětí Trvalé bydliště

Místo nynějšího bydliště Důvod jejího ubytování

Pokud byla žadatelce služba doporučena někým jiným, vyplní se kým (např. OSPOD)

Poznámka – obsahuje kontakt na žadatelku, datum, kdy by se chtěla zájemkyně

nastěhovat, číslo vhodného pokoje a také ostatní důležité informace pro budoucí spolupráci s uživatelkou

Důvod odmítnutí žadatelky (pokud nastane)

5.3.2 Postup přijetí a práce s uživatelkou v DPMD V okamžiku, kdy jsou splněny výše uvedené podmínky a žadatelka je připravena

k nastěhování následuje proces přijetí. Předloží sociální pracovnici konající službu platný osobní doklad, podle něhož jsou ověřeny údaje, které žadatelka sdělovala, při

sepisování žádosti. Dále předloží potvrzení o bezinfekčnosti pro sebe a své děti a zaplatí

vstupní ubytovací poplatek, který obsahuje zálohu na nájemné a vratnou zálohu na inventář, který je během pobytu poskytnut. Ze žadatelky se stává klienta azylového domu a dle nového pojetí, uživatelka služby.

Každé uživatelce je přidělena klíčová pracovnice, se kterou po celou dobu

pobytu spolupracuje. Ta také vede její spis, který společně s uživatelkou vyplní a který obsahuje:

26



Smlouvu o poskytnutí sociální služby



Osobní anamnézu

     

Souhlas uživatelky s evidencí a zpracováním osobních údajů Sociální anamnézu

Osobní kartu dítěte

Soupis inventáře na pokoji

Půjčovník (list do kterého se zaznamenávají půjčené věci, mimo standartní vybavení)

Individuální plán práce s klientkou, s její požadovanou zakázkou

Uživatelka se schází na začátku pobytu se svou klíčovou pracovnicí 3x za 14

dní, poté již jednou za 14 dní. Na první schůzce si uživatelka stanoví svou zakázku, tzn. cíl, ke kterému by ráda dospěla. Na dalších sezeních společně hodnotí její úspěchy, či

neúspěchy a hledají jeho příčiny. Pokud uživatelka za daných 14 dní zvládne své stanovené cíle, volí se další navazující. Tvůrcem individuálního plánu je sama

uživatelka, klíčová pracovnice jí během tohoto procesu pouze doprovází a v některých

situacích, většinou na začátku cesty, nastíní možný směr. Tudíž poradí, které cíle jsou

nejdůležitější a nutné k vyřízení jako první, aby se na ně dalo později navázat. Stanovené a splněné cíle zapisuje klíčová pracovnice do individuálního plánu, po

prvních třech schůzkách bývá patrné, zda je uživatelka schopná své cíle plnit a zda chce spolupracovat. Cíle musí být hlavně konkrétní a reálné, postupuje se v tempu daném schopnostem jednotlivých uživatelek. Ukončení pobytu Pokud uživatelka naplní své cíle a zhodnotí, že je připravena vrátit se do běžné

společnosti, oznámí toto své klíčové pracovnici nejpozději 3 dny před požadovaným

odchodem. V tu chvíli je zahájen proces ukončení pobytu. Uživatelka předává zapůjčený inventář v nepoškozeném stavu, vyprané lůžkoviny a pokoj ve stavu,

v kterém ho přebrala. Hlavní sociální pracovnice, připraví uživatelce vyúčtování

pohledávek, tzn. doplatek, či přeplatek nájemného, vyplacení financí z asistovaného

spoření, případně doplatek za poškozený inventář apod. nakonec připraví dodatek ke smlouvě, o ukončení pobytu v DPMD.

Pobyt může být také ukončen ze strany domova a to v případech: 27

Hrubé porušení pravidel V tomto případě je smlouva ukončena okamžitě. Za hrubé porušení se považuje 

Agresivita mezi uživateli – napadení



Agresivita vůči dětem + oznámení skutečnosti orgánu sociálně právní ochrany



  

Agresivita vůči personálu dětí

Vnášení alkoholu nebo OPL do domova Požívání alkoholu nebo OPL v domově Neplacení úhrady

Opakované porušování domácího řádu Uživatelka svým jednáním opakovaně narušuje pravidla soužití, kdy první

porušení těchto pravidel je ze strany poskytovatele řešeno pohovorem. Druhé porušení

pravidel je řešeno písemným napomenutím s upozorněním o možnosti ukončení smlouvy.

Pokud uživatelka obdrží písemné napomenutí třikrát, je jí smlouva ukončena. Ukončení smlouvy z důvodu ztráty zájmu o služby V případě, že uživatelka odejde ze zařízení, neomluví svou nepřítomnost po

dobu delší než jeden týden, je jí smlouva ukončena pro ztrátu zájmu o službu a pokoj vyklizen poskytnut jiné zájemkyni.

Častým jevem bývá, že roční pobyt je pro uživatelku nedostačujícím. Nedokáže

za tuto dobu vyřešit své problémy, obvykle nachází sílu a psychickou pohodu jen

pozvolna. V okamžiku kde se přidá ještě frustrace a pocit „nemožnosti a neschopnosti“ není připravena na samostatný vstup do života a vrací se zpět do

prostředí, ze kterého se snažila uniknout. Mnohdy k tomu přispívá i nátlak partnera,

rodiny, jejich nereálné sliby, jak se vše změní a není výjimkou, že po krátké době, kdy opustila DPMD, podává novou žádost o ubytování. V tuto chvíli je nutné zvážit, na jaké další podpůrné služby, by se měla obrátit.

28

Obdobnou situací je, že po době, na kterou má uživatelka ze zákona nárok, žádá

o ubytování v jiném azylovém domě. Jelikož není ochotna svou situaci nijak řešit a stává se, že takto putuje po celé České republice.

Klientky přicházejí do azylového domu z různých důvodů. Společným

jmenovatelem se stává prožitá náročná životní situace. Ať se jedná o takovou, která vznikla náhle a nečekaně, nebo o tu, která provází klientku po celý její život. Každopádně její dopad je tak silný, že omezí vlastní schopnosti dané klientky, k jejímu úspěšnému řešení.

29

6 Náročné životní situace Celý lidský život ovlivňují různé situace, ve kterých je jedinec vystaven

působením různých vlivů, na něž reaguje každý svým osobitým způsobem. Tedy ne jak

to situace vyžaduje, ale jak jí jedinec vnímá, což je podmíněno zvláštnostmi, jako je věk, pohlaví, vzdělání, příslušnost k dané kultuře atd.

Podle Krause se situace vymezuje jako „komplex podnětů, jevů, osob, vztahů

mezi nimi vyskytujících se v určitém místě a v určitém čase.“12

Příznakem toho, že se jedinec nachází v náročné životní situaci, může být jeho

nesoustředěnost, napětí, nervozita, zmatek, pocity úzkosti a celkové narušení vnitřní harmonie organismu. Přidružují se i somatické příznaky, jako je zadýchávání, pocení, bolesti, břicha, zad, bušení srdce apod.

V 60. letech dvacátého století vytvořili autoři Holmes a Rahe studii k objasnění

nemocnosti a předčasného úmrtí, v níž zpracovali a obodovali seznam životních událostí, které na člověka působí. Jedná se o tzv. škálu sociální readaptace, Vodáčková

jí předkládá i jako vodítko, „kterým se může odhadnout míra zátěže a ohrožení stavu

jedince v určitém časovém období.“13 Body se sčítají za poslední rok a počet 250 se

označuje jako hraniční hodnota. Jedná se o takovou zátěž, která jedince vrhá již na samou mez jeho vlastních rezerv a může již dojít k psychosomatickému onemocnění.

Opět, je, však nutné přihlédnou k dalším ovlivňujícím faktorům, biologickým,

psychologickým, sociálním. Tato škála se skládá zhruba 43 položek, které byly vybrány na základě rozsáhlých šetření (viz příloha B). Šetření byla primárně zaměřena na vztahy mezi prožitými událostmi a následným rozvojem již zmíněných psychosomatických

onemocnění. V životních příbězích klientek azylových domů se nejčastěji objevují situace jako: 

Rozvod



Násilí ze strany partnera



12 13

Rozvrat rodiny

KRAUS, B. Základy sociální pedagogiky 1.vyd. Praha: Portál, 2008. 216 s. ISBN 978-80-7367-383-3

VODÁČKOVÁ, D. a KOL. Krizová intervence 1. vyd. Praha: Portál, 2002. 544 s. ISBN 80-7178-696-9

30



Matka samoživitelka



Nezaměstnanost

   6.1

Vysoká míra zadluženosti Ztráta bydlení Závislosti

Nejčastější dopady náročných životních situací pro klientky v Domově pro matky s dětmi v tísni

 Frustrace

Pod pojmem frustrace bývá označována situace, kdy je jedinci znemožněno

uspokojit pro něho důležitou potřebu, když očekával kladný výsledek. V okamžiku kdy se tak nestane, ztrácí jedinec naději na uspokojení a přichází zklamání. Příklad: „Desetiletý Jakub, žijící s rozvedenou matkou, se velmi těší na sobotu, kdy

pojede s vlastním otcem na výlet autem. Otec se však celý víkend neukáže. Chlapec prožívá velké zklamání (frustraci), ale pokud se tak stane výjimečně, popř. otec se mu

později omluví a vysvětlí své vážné důvody, proč nemohl přijít, negativní dopad na Jakubovu psychiku nebude dlouhodobý. Značně nepříznivé účinky by pravděpodobně mělo, pokud by otec situaci nevysvětlil, nebo se příště opět ukázal, a pak opět několikrát Jakuba bezdůvodně zklamal.“ 14

Frustrace bývá častým druhem zátěže. Jedná se o relativně objektivní záležitost.

Je rozdíl mezi vnějšími a vnitřními zdroji. Vnější zdroje frustrace jsou zklamání z reakcí

okolí, blízkých osob apod. Vnitřní zdroje mohou být do jisté míry i žádoucím druhem

zkušenosti. V okamžiku, kdy člověk při daném zklamání hledá jiné cesty a řešení, rozvíjí své ostatní schopnosti a posouvá se tak dále. Záleží však na daném jedinci a jeho

tzv. odolnosti a vnímání síly zátěže, jelikož nelze plošně určit, zda je zátěž ještě přiměřená či nikoliv.

14

VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese 1. vyd. Praha: Portál, 1999 s. 488. ISBN

80-7178-214-9

31

 Konflikt

„ Nedorozumění, neshody, rozpory, sváry, střety, srážky, souboje, bitky, zápasy, boje, války…“

Jaro Krřivohlavý Slovo konflikt existuje téměř ve všech evropských jazycích a stejně jako

v češtině zní výrazně negativně. „ Konflikt pak znamená střetnutí dvou nebo více zcela nebo do určité míry navzájem se vylučujících či protichůdných snah, sil a tendencí.“15 Druhy konfliktů 

Intrapersonální konflikt, tzv. vnitřní, který zahrnuje osobní, vnitřní konflikt



Interpersonální konflikt, tzv. vnější, který zahrnuje konflikt mezi dvěma jedinci



daného jedince

Dále se konflikt dělí ještě na skupinové konflikty, odehrávající se ve skupině lidí a mezi skupinové konflikty, odehrávající se mezi skupinami lidí

První uvedený intrapersonální konflikt provází dle Eriksona člověka celým jeho

vývojem. Intenzita tohoto konfliktu poté závisí na subjektivním a emočním zhodnocení

daného jedince. „Jestliže nějaký závažnější vnitřní konflikt přetrvává, může působit jako patogenní činitel. Člověk se mu sice obyčejně nějak brání, ale obranné mechanismy

mohou v případě větší zátěže selhávat.“16 Pokud člověk řeší tento konflikt jeho vytěsněním, zbaví se pouze sekundárních projevů jako je napětí a úzkost, ale primární problém stále zůstává a může se stát příčinou psychických potíží. Příklad: „Obtížně řešitelný interpersonální konflikt může prožívat žena, která žije

společně s manželem a tchýní v jedné domácnosti. Vztah s manželem je dobrý, chtěla by

si jej udržet, ale jeho matka ji až v neúnosné míře stále kontroluje a kritizuje. Manžel na

15 16

KŘIVOHLAVÝ, J. Konflikty mezi lidmi 2. vyd. Praha: Portál, 2002. 192 s. ISBN 80-7178-642-X

VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese 1. vyd. Praha: Portál, 1999 s. 488. ISBN

80-7178-214-9

32

matce lpí a není schopen situaci změnit. Tato žena prožívá konflikt potřeby udržet manželství a potřeby odejít z nesnesitelného prostředí.“17

 Stres

Označují se takto charakteristické fyziologické projevy organismu, jimiž reaguje

na různé zátěže. Pojem stres je v současné době velmi často používán a zahrnuje mnohem širší použití. Z psychologického hlediska, dle Vágnerové jej lze chápat jako

stav nadměrného zatížení či ohrožení. Baštecká jej definuje jako reakci organismu na zátěžový podnět z prostředí. A nakonec Atkinsonová udává, že stres se vyskytne

v okamžiku, kdy jedinec vnímá situaci jako ohrožení jeho celkové tělesné či dušení pohody. Autorka také dále rozpracovává charakteristické znaky stresových situací a to:

Neovlivnitelnost situace – člověk vnímá za stresovou tu situaci, kterou vyhodnotil, jako neovlivnitelnou.

Nepředvídatelnost vzniku zátěžové situace – to, že se stresové situace nedají předvídat,

zvyšuje jejich intenzitu. Jestliže jedinec předem ví, jak se situace dá vyřešit, intenzitu to naopak snižuje.

Subjektivně nepřiměřené, nadměrné nároky – nároky jednotlivých situací se mění, podle toho jaký jedinec se v ní nachází.

Životní změna, která vyžaduje značné přizpůsobení – omezuje dosavadní zvyklosti, např. smrt partnera, rozvod…

Subjektivně neřešitelné vnitřní konflikty – jedná se o konflikt potřeby vlastního uspokojení, proti morálnímu tlaku.

Za stresující situace se považují ty, které se svojí výjimečností vymykají běžným

lidským zkušenostem. Mohou to být velké společenské a lidské katastrofy, ale i situace, objevující se v každodenním životě člověka. Prožitek a reakce na tyto situace souvisí

s psychikou každého, kdo se v takové situaci ocitne. Nejčastěji se jedná o změnu

emočního prožívání. „Jelikož žijeme s určitou samozřejmostí v naději, že naše potřeby budou přiměřeně uspokojovány. Jejich neuspokojení chápeme a cítíme jako překážku na 17

VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese 1. vyd. Praha: Portál, 1999 s. 488. ISBN

80-7178-214-9

33

cestě k cíli. Tam, kde je tato naděje zklamána, dochází k znepokojení a znejistění.“18 A přichází spoustu negativních emocí jako je úzkost, vztek, agrese, deprese, apatie.

Například bývalá klientka dotazovaná v rámci výzkumného šetření, uvádí, že

nebyla schopna zvládnout rozvod svých rodičů. Ti své nevyřešené problémy ventilovali

skrze její osobu, kdy byla postavena před volbu „lepšího“ rodiče. Vyvolanou stresovou situaci řeší únikem k drogám.

Stres je ve většině případů předkládán jako záležitost jedince. Špatenková

zmiňuje termín rodinný stres. Ten je odlišný od zmíněného individuálního stresu a

prozatím není tak studován. Jedná se o stres, který se týká především rodin, kde se vyskytují vážně nemocní, či postižení členové, rodiny, kteří čelí nezaměstnanosti,

terorismu, válečnému konfliktu, či životě v etnické menšině. Přesto byl v devadesátých letech 20. stol. vypracován model tzv. rodinné resilience, v zjednodušeném překladu se

jedná o pojem rodinná odolnost, který je však velmi nedostačující. Jedná se o proces,

který „chrání rodinné fungování, pomáhá udržet integritu rodiny ve stresu a krizi, obnovuje harmonii v rodině, umožňuje nastolení nových vzorců fungování.“19

Kombinuje ekologický a vývojový pohled na rodinu a rodinné fungování vnímá v širším sociokulturním kontextu a ve vícegeneračním cyklu.

 Krize

Krizovou

situaci

lze

charakterizovat,

„jako

situaci

vyostřenou

v

relativně krátkém čase, kterou na rozdíl o náročné životní situace, již není jedinec schopen sám překonat a vnitřní, či vnější zátěž zvládnout pomocí vlastní strategie.“20 Vodáčková definuje krizi jako „součást normálního života a krizovou pomoc jako

soubor postupů, které mají základ v přirozených strategiích, kterých obvykle spontánně užíváme.“21

Krizová situace postihuje všechny bez rozdílu, ale jedná se o značně subjektivní

záležitost, která vychází z osobnosti každého jedince. To co někdo vnímá jako běžnou 18

KŘIVOHLAVÝ, J. Jak přežít vztek, zlost a agresi 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2004. 156 s. ISBN

19

ŠEVČÍK, D., ŠPATENKOVÁ, N. a kol. Domácí násilí: kontext, dynamika a intervence. 1. vyd. Praha

20

KRAUS, B. Základy sociální pedagogiky 1.vyd. Praha: Portál, 2008. 216 s. ISBN 978-80-7367-383-3

80-247-0878-3

: Portál, 2011. 192 s. ISBN 978-80-7367-690-2 21

VODÁČKOVÁ, D. a KOL. Krizová intervence 1. vyd. Praha: Portál, 2002. 544 s. ISBN 80-7178-696-9

34

náročnou situaci a je schopen se s ní vyrovnat svými vnitřními mechanismy, může pro

druhého přestavovat naprosto beznadějnou situaci bez jakéhokoliv východiska. Krize tedy může nastat ve chvíli, kdy si začneme uvědomovat, že něco není v pořádku, ale

nejsme schopni začít problém konstruktivně řešit. Jako všechny náročné životní situace má i krize své fáze a druhy. Fáze krize    

Ohrožení – je zde přítomna zvýšená úzkost, zapojují se obranné mechanismy

Labilita – tato fáze se vykazuje zranitelností a selháváním vlastní obrany, nedostatek kontroly nad situací prohlubuje ohrožení

Snaha o předefinované krize – hledání vyrovnávacích mechanismů, období kdy je nejvíce vhodná pomoc ve formě krizové intervence

Závažná psychologická dezorganizovanost – pokud nebyla využita krizová

intervence, přichází panika, objevují se nebezpečné kognitivní, emocionální a psychologické změny a jedinec se nachází v ohrožení

Příkladem prožité krize může být životní příběh Soni, která je jednou

z dotazovaných bývalých klientek DPMD. Ta celé své dospívání prožívá psychické

i fyzické napadání jak ze strany matky, tak ze strany jejího nového přítele. Dostává se do bezvýchodné situace a začíná přemýšlet i o sebevraždě.

 Trauma

Je to dlouhodobý problém s mnohem vyšší razancí nežli u krize. Schopnost

člověka řešit situaci sám naprosto selhává, není možná. Při řešení problému je nutné po prvotní krizové intervenci pokračovat v psychoterapii. Jeho vznik Vodáčková předkládá

jako „působení jednoho extrémně stresujícího zážitku nebo dlouhotrvající stresové situace.“22 A charakterizuje: 

Příčina přichází zvnějšku



Navozuje prožitek ohrožení života, tělesné či duševní integrity

  22

Je extrémně děsivá

Navozuje pocity bezmocnosti

VODÁČKOVÁ, D. a KOL. Krizová intervence 1. vyd. Praha:Portál, 2002. 544 s. ISBN 80-7178-696-9

35

Pokud se reakce na traumatickou událost dostaví později, mluvíme pak o

posttraumatické stresové poruše. Typickou součástí této poruchy jsou somatické obtíže.

„Neprožité a nevyjádřené emoce, posilované přetrvávajícím tělesným napětím se pak

projevují jako bolesti, či tělesné obtíže. Tyto fyzické obtíže mohou být doprovázeny neadekvátní únavou – to ještě více negativně ovlivňuje kapacitu být k dispozici ve

vztazích – k dětem, k rodině a k přátelům.“23To dokládá, že trauma jednotlivce se projevuje také v mezilidských vztazích a zvláště to platí ve vztahu mezi rodiči a dětmi. Děti zvlášť potřebují pro svůj zdárný vývoj těsný emocionální kontakt s rodiči, kterému

se říká vazba. Lidé zatížení traumatem vtahují do své osobnostní struktury, která je

rozštěpená, jiné osoby. „A traumatizovaní rodiče nevědomě a nechtěně přenášejí své odštěpené traumatické duševní součásti na děti.“ 24

Trauma vyvolané znásilněním v době dospívání u jedné z klientek DPMD vedlo

k neschopnosti navázat plnohodnotný vztah s mužem. Její nedůvěra všechny rozvíjející se vztahy ukončí hned v počátku.

 Deprivace

„Deprivace je stav, kdy některá z objektivně významných potřeb, biologických i

psychických, není uspokojována v dostatečné míře, přiměřeným způsobem a po dostatečně dlouhou dobu.“25

Jedná se o nejzávažnější zátěžový vliv, který může negativně ovlivňovat nejen

psychiku člověka, ale i jeho celkový vývoj, v závislosti na období, kdy se jedinec

s deprivací setkal. Největším problémem je tato situace u dětí. Dle Matějíčka můžeme uvést, že psychická deprivace poznamenává podstatným způsobem jejich vývoj,

zároveň však dodat, že tento stav není nevratný. Následky mohou být tedy jak

dlouhodobé, tak i krátkodobé, jelikož deprivace různých potřeb v různých vývojových

stádiích působí odlišně a zasahuje do různých oblastí vývoje. Vágnerová překládá toto dělení jako:

23

24 25

VODÁČKOVÁ, D. a KOL. Krizová intervence 1. vyd. Praha: Portál, 2002. 544 s. ISBN 80-7178-696-9 Psychologie dnes. Praha: Portál, 2005. ISSN 1212-9607

VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese 1. vyd. Praha: Portál, 1999 s. 488. ISBN

80-7178-214-9

36

„Deprivace biologických potřeb – jedná se o nedostatek základních potřeb jako je jídlo, spánek apod., které přímo ohrožují jedince na zdraví tělesném i duševním a mohou vyústit ve smrt.

Senzorická deprivace – kdy chybí žádoucí smyslové podněty, toto postihuje převážně osoby se zrakovým či sluchovým postižením.

Kognitivní deprivace – objevuje se v potřebě učení se, kdy se jedná o výukové a

výchovné zanedbávání, jedinec tak může vykazovat i známky mentální retardace, ačkoliv se u něj jedná pouze o výrazný nedostatek potřebných zkušeností.

Citová deprivace – jedná se závažnou formu, kdy výrazně chybí stabilní a citový vztah s matkou, tento nedostatek může jedince podstatným způsobem ovlivnit po celý jeho budoucí život.

Sociální deprivace – o té se hovoří v okamžiku, kdy jedinec strádá nedostatkem

mezilidských vztahů, kdy postihuje jedince dlouhodobě nemocné, upoutané na lůžko či jinak postižené.“26

Klientka Soňa prožívala celé své dětství citovou deprivaci, kdy jak sama uvedla,

otec rodinu opustil a matka ji a její sourozence deprivovala tím, že upřednostnila nového násilnického partnera před nimi.

Mluvíme-li o psychické deprivaci u malého dítěte, pak dle Matouška, k jeho

klasickému obrazu patří výrazné vývojové opoždění řeči. „Kromě těžké patlavosti, která bývá patrná zvláště u ústavních dětí, je nápadné zejména opoždění ve skladbě a obsahu řeči. Také se můžeme setkat i s opožděným vývojem sociálních a hygienických návyků,

při jejichž tvorbě je třeba úzkého a častého kontaktu s dospělými. Můžeme pozorovat i opoždění ve vývoji jemné motoriky, jemných pohybů ruky nebo v koordinaci ruky i oka,

která obvykle kontrastuje s celkově přiměřenou úrovní hrubé motoriky.“27 Dále Matoušek hovoří o ploché emotivitě, která je nerozvinutá a matná, nebo naopak plná

afektivních výbuchů. Chybí i nedostatečná školní zralost, s nerozvinutými pracovními a 26

VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese 1. vyd. Praha: Portál, 1999 s. 488. ISBN

27

MATOUŠEK, O. Metody a řízení sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. 384 s. ISBN 80-7178-

80-7178-214-9 548-2

37

sociálními návyky, které způsobují výrazné školní neúspěchy. Tato deprivace může také a často opravdu stojí za rozvinutím vážných poruch osobnosti.

Autoři jako Matoušek, Matějček a další, toto přisuzují převážně dětem, které

vyrůstaly v ústavní výchově. V současné době se však tyto rozdíly smazávají a stejné problémy vykazují i děti, které sice žijí ve svých původních rodinách, avšak ty jsou

naprosto nefunkční. Právě třeba z toho důvodu, že rodiče vyrostli v ústavní výchově,

anebo se jejich návyky zrcadlí v zkušenostech, které získali, respektive nezískali od svých původních rodin. Tento problém se v některých takto postižených rodinách táhne po celé generace a má velký vliv na další rozvoj psychopatologických problémů jejich členů.

Ve většině případů jsou děti matek, které přicházejí do azylového domova

poznamenány domácím násilím, či rozchodem rodičů a následnou neschopností matky vytvořit stabilní a citově bohaté prostředí. „To se odráží jak v raném, tak v pozdějším životě dítěte. Zpravidla se u dětí objeví dlouhodobé problémy, například zhoršený

prospěch ve škole, neschopnost vycházet s kamarády, vzdor vůči učitelům a autoritám a

z toho vyplývající neposlušnost“.28 Podobné problémy zažívají také děti, z další významné skupiny matek, které se v azylových domech objevují. Jedná se o ty, které nemají rodinné zázemí, z ekonomických důvodů často střídají různé podnájmy a

azylové domy. S tím souvisí i střídání partnerů. Některé z těchto dětí se dokáží změnám přizpůsobovat rychleji než jiné, stejně tak toto může narušit jejich celkový postoj

k životu. Zde je pak nutné, aby pracovníci azylového domu, se všestranně a co

nejcitlivěji snažili poskytovat zázemí, získávat zpět jejich sebedůvěru a celkově jiný, správný pohled na život.

6.2 Zvládání náročných životních situací

Jakým způsobem se dá vyrovnat s náročnou životní situací? Jak uvádí Kraus „

odolnost k náročným životním situacím je potřeba získávat postupným zvyšováním

požadavků a také osvojením vhodných technik vyrovnávání se s náročnými životními situacemi.“29 Pokud má jedinec zázemí a je schopen obrátit se do svého nitra o pomoc 28

MATOUŠEK, O. Metody a řízení sociální práce. 1 vyd. Praha: Portál, 2003. 384 s. ISBN 80-7178-

29

KRAUS, B., POLÁČKOVÁ, V., et al. Člověk-Prostředí-Výchova K otázkám sociální pedagogiky 1.

548-2

Vyd. Brno: Paido, 2001. 199 s. ISBN 80-7315-004-2

38

využije tzv. copingové mechanismy. Kdy je organismus schopen se adaptovat na životní změny, tedy i ty patřící k náročným životním situacím. K tomu, aby se jedinec a jeho

organismus mohli takto adaptovat, používají dva postupy, které se odehrávají zcela

automaticky, a to útok, nebo útěk. A jak uvádí Křivohlavý, „člověk v obtížné situaci musí provést rozhodnutí, zda provede nějaké změny, či situaci přijme, nebo bude bojovat.“30

V krizové situaci většinou již selhávají obranné, copingové mechanismy. Pokud

zafungují tak jen krátce a záhy následuje u postiženého jedince opět propad. V tu chvíli je velmi vhodné začít řešit problém pomocí krizové intervence. Co si pod tímto pojmem představit? Definice dle Vodáčkové zní: „ Krizová intervence je odborná metoda práce

s klientem v situaci, kterou osobně prožívá jako zátěžovou, nepříznivou, ohrožující. Krizová intervence pomáhá zpřehlednit a strukturovat klientovo prožívání a zastavit

ohrožující, či jiné kontraproduktivní tendence v jeho chování. Krizová intervence se

zaměřuje jen na ty prvky klientovy minulosti či budoucnosti, které bezprostředně

souvisejí s jeho krizovou situací.“31 Existují dva typy pomoci, krizová intervence tváří v tvář a telefonická intervence. Cílem obou je tedy posílit klientovu schopnost vyřešit krizovou situaci co nejvíce pomocí vlastního úsilí. Krizová intervence tedy řeší

konkrétní akutní stav a snaží se odvrátit případné riziko spojené s klientovými

destruktivními myšlenkami. Nejedná se o dlouhodobý proces, ten následně zajišťuje psychoterapie. Mezi oběma formami pomoci není ovšem jednoznačná hranice.

Vodáčková předkládá psychoterapii jako „odbornou metodu, vhodnou v určitém

životním období klienta, v němž se zvýšila jeho vnímavost k otázkám kvality vlastního života natolik, že se odhodlal hledat cestu vnitřní změny.“32Jedná se tedy o léčbu pomocí rozhovoru, kdy klient prostřednictvím vyjadřování svých emocí, sugesce a

nácvikem, poznává své slabé stránky, nachází ty silné a volí si další směřování. U Vymětala nalézáme myšlenku, že prostřednictvím psychoterapie se u jedince postupně

odstraňují subjektivní bloky a mírní zdravotní obtíže, které brání člověku normálně žít. Psychoterapie

nalézá

také

uplatnění

při

ovlivnění

a

prevenci

nežádoucích

30

KŘIVOHLAVÝ, J. Jak přežít vztek, zlost a agresi. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2004. 156 s. ISBN

31

VODÁČKOVÁ, D. a KOL. Krizová intervence 1. vyd. Praha: Portál, 2002. 544 s. ISBN 80-7178-696-9

80-247-0878-3 32

VODÁČKOVÁ, D. a KOL. Krizová intervence 1. vyd. Praha: Portál, 2002. 544 s. ISBN 80-7178-696-9

39

psychosomatických stavů. Pomocí relaxace nebo biologické zpětné vazby (biofeedback) působí

proti

úzkosti,

tenzi,

chronické

bolesti

a

strachu.

Při

vymezování

psychoterapeutického oboru autor zdůrazňuje působení komunikací a vztahem. Kde

komunikace znamená sdělování významů v interpersonálním kontextu s cílem dosažení

žádoucí změny. Psychoterapeutický vztah je tvořen chováním terapeuta reagujícím na projevy pacienta a jeho problém.

Jak již bylo výše zmíněno, člověk se celý život setkává se životními situacemi,

s běžnými i těmi náročnými. S těmi náročnými se vyrovnává od svého dětství. Kraus

k tomuto uvádí, že „sociálním učením si jedinec osvojuje jisté techniky vyrovnávání se

s těmito situacemi.“33 Dalšími aspekty zvládání, či nezvládání těchto situací jsou také vlastnosti daného jedince. A velmi důležité jsou předchozí zkušenosti s náročnými

situacemi a jejich řešení a nároky, které nesmí přesahovat možnosti jedince. Pokud se toto týká dětí, Jedlička předkládá, že „většina dětí a mladistvých v obtížných životních

situacích nemívají ve valné většině zájem podílet se na těchto procedurách, jelikož se jejich individuální potřeby a odborné, podpůrné nabídky vzájemně míjejí, rovněž proto,

že nedovedou, či nemohou rozpoznat službu vhodnou a přiměřenou jejich situaci.“34 Je tedy důležité, aby rozhodnutí za ně učinili rodiče, respektive ve většině případů matky, které by měly být schopny využít síť podpůrných služeb.

Dle zákona č. 89/2012 Sb. nového občanského zákoníku, kterým byl nově

nahrazen zákon o rodině č. 94/1963 Sb., je nepřípustné, aby matka s dítětem žila na ulici. Nelze jí tedy považovat za bezdomovce v klasickém pojetí. Pokud by se tak stalo,

matky by tímto jednání porušovala svou základní rodičovskou odpovědnost a ohrožovala by tak zdraví, tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj dítěte. V tomto případě by dle § 16 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, který uvádí.

„Pokud je život dítěte nebo jeho příznivý vývoj vážně ohrožen nebo narušen, je obecní

úřad obce s rozšířenou působností povinen podat neprodleně návrh k soudu na vydání

předběžného opatření.“35 To by mohlo znamenat i následné odebrání dítěte z matčiny péče. Proto se v tomto případě matek týká jiná forma bezdomovectví, tzv. latentní 33

KRAUS, B., POLÁČKOVÁ, V., et al. Člověk-Prostředí-Výchova K otázkám sociální pedagogiky 1.

Vyd. Brno: Paido, 2001. 199 s. ISBN 80-7315-004-2

JEDLIČKA, R., KLÍMA, P., KOŤA,J., NĚMEC, J., PILAŘ, J., Děti a mládež v obtížných životních

34

situacích. 1. vyd. Praha: Themis, 2004. 415 s. ISBN 80-7312-038-0 35

Zákon č. 359/1999 Sb. o sociálně právní ochraně dětí.

40

neboli skrytá. Matky se svými dětmi pobývají u svých známých po různě dlouhou dobu. Většinou se jedná o nevhodné a nevyhovující prostory, proto je tato forma pobytu

matkou z různých důvodů tajena. Jedná se však o situaci, která nepříznivě ovlivňuje vývoj dítěte, proto je matka do budoucna stejně nějakým způsobem donucena svou nepříznivou situaci řešit. V okamžiku, kdy si uvědomí neúnosnost situace, anebo je již ve fázi, kdy by mohla o děti přijít a nenachází již v sama sobě potřebnou pomoc, obrací

se na azylový dům. Tam poté následuje proces, který by jí měl pomoci v návratu zpět

k zdravému životu, kdy bude sama schopna nastalé situace řešit a zároveň by se zde

měli upevňovat již zmíněné vazby mezi ní a jejím dítětem potažmo dětmi. A právě v tomto procesu by mělo hrát výraznou roli mimo jiné, správné využívání volného času.

41

7 Význam sociální pedagogiky v rámci poskytovaných služeb v domovech pro matky s dětmi v tísni

Sociální pedagogika je představována jako mladá, moderní pedagogická

disciplína. Čábalová vymezuje její význam od „ sledování vlivů sociálního prostředí na

výchovu a vzdělávání člověka až po pomoc sociálně problémovým jedincům, sociálním

skupinám a s tím spojené otázky krizové intervence. Jedná se tedy o disciplínu, která

rozšiřuje proces výchovy za hranice školy. Výchova a vzdělávání v jejím pojetí zahrnuje celkové pojetí společnosti, kultury a politiky a také nejbližší životní prostředí dítěte,

kterým je především rodina a další sociální skupiny.“36 Pokud rodina funguje bez problémů, je funkční sociální skupinou, měla by zajišťovat několik základních funkcí

pro své členy. Kraus uvádí tyto funkce „ zabezpečuje své členy hmotně, pečuje o zdraví, výživu a kulturní návyky svých členů, vytváří specifické socializační a výchovné

prostředí pro děti, předává jim kulturní dědictví, vštěpuje jim morální postoje, ovlivňuje

je, usměrňuje, chrání a podporuje.“37 Lašek k tomuto dále uvádí „pro dítě je prvním a nejdůležitějším zdrojem informací o chování a jeho důsledcích rodina. Pravidla, která

platí v rodině, mají charakter dvojí zprávy. Chování, které je špatné v rodině, je špatné

všude. Citlivost dětí k pravidlům se získává v interpersonálním kontaktu, především zpočátku s matkou.38

Ve většině případů, matky, které jsou klientkami azylového domu, jsou buď díky

nízkému věku svého dítěte na mateřské dovolené, nebo jsou vedeny v evidencích úřadů

práce jako uchazečky o zaměstnání. A to z mnoha důvodů, jejich dosažené vzdělání bývá na nízké úrovni a kvalifikace pro trh práce tím nedostatečná. Dalším důvodem je

nemožnost pracovat ve směnných provozech, kdy bez podpory rodiny je velmi těžké

pro danou matku zajistit hlídání dětí. Matky tak většinu svého času tráví v domově, s omezeným příjmem financí, kdy jsou příjemkyněmi dávek hmotné nouze a státní sociální podpory, nejsou schopny nabídnout svým dětem možnosti trávení volného času

způsobem, který by zaručoval rozvoj jejich schopností. V některých případech se matky ani nezajímají o to, jak jejich děti tráví svůj volný čas. Tato lhostejnost může následně 36 37

ČÁBALOVÁ, D. Pedagogika. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2012. 272 s. ISBN 978-80-247-2993-0

KRAUS, B., POLÁČKOVÁ, V., et al. Člověk-Prostředí-Výchova K otázkám sociální pedagogiky 1.

Vyd. Brno: Paido, 2001. 199 s. ISBN 80-7315-004-2 38

LAŠEK, J., LOUDOV8, I. Rodina jako základ vývoje morálky a občanských postojů dětí. 1. vyd.

Hradec Králové: Gaudeamus, 2013. 116 s. ISBN 978-80-7435-335-2

42

vykazovat zvýšené riziko působení a rozvinutí nežádoucích patologických jevů

v chování dětí. Matky, které vzešly ze stejně nepodnětného prostředí, ani nejsou

schopny, svým dětem předávat své vlastní pozitivní zkušenosti. Shapiro k tomu dodává „malé děti dokážou vyřešit i složité problémy, když jsou jim sděleny v pojmech jim známých a konkrétních, a s týmiž problémy si nebudou vědět rady, když jim budou

podány abstraktní formou, nekonkrétně nebo hypoteticky. Ve skutečnosti i dospělí mají

potíže s logickým řešením problémů, když nemohou čerpat z předcházejícího poznání a reflektování skutečného světa.“39

39

SHAPIRO, L. E., Emoční inteligence dítěte a její rozvoj 1. Vyd. Praha: Portál, 1998. 272 s. ISBN 80-

7178-238-6

43

8 Výzkumné šetření Výzkumný cíl Cíl práce byl ve výzkumném šetření specifikován do zjišťování reflexe životních

příběhů klientek azylového domu a reflexe pobytu v tomto zařízení. Dílčími cíli bylo

také zjistit, v jakém okamžiku prožité náročné situace se klientky rozhodly pro využití pomoci azylového bydlení. Co bylo tím hlavním momentem rozhodnutí pro tento krok.

Vědecko-výzkumný problém byl formulován následovně: reflexe setkání

klientek azylových domů s náročnou životní situací a volba krizového bydlení. Hlavní

výzkumná otázka zní: Jak reflektují klientky azylových domů svůj životní příběh, setkání s náročnou životní situací a volbu krizového bydlení a pobyt v azylovém domě jako takový?

Metodologický rámec Pro svou práci jsem vzhledem k cíli zvolila kvalitativní výzkumnou strategii,

jejíž podstatou dle Švaříčka a Šeďové je „do široka rozprostřený sběr dat bez toho, aby na počátku byly stanoveny základní proměnné. Stejně tak nejsou předem stanoveny

hypotézy a výzkumný projekt není závislý na teorii, kterou již předem někdo

vybudoval.“40 Naopak jedná se o pochopení vnitřního světa dotazovaných subjektů, které oni předkládají ve formě svých životních příběhů.

Jako jedna z výzkumných metod byla použita případová studie, která se

zaměřuje na jeden nebo několik málo případů, které podrobně popisuje a rozebírá. Jak

uvádí Hendl, jde o zachycení složitosti případu, popis vztahů v jejich celistvosti a předpoklad, že důkladným popisem jednoho takto podrobně prozkoumaného případu porozumíme jemu podobným. Jako metoda sběru dat bylo potom zvoleno narativní

interview, které spadá do kategorie nestrukturovaných rozhovorů. Reichel narativní

rozhovor specifikuje jako podobu volného rozhovoru, kdy je jedinec vybídnut, aby volně vyprávěl o nějakém tématu, o životní události, zážitku, příběhu aj. Své vyprávění

buduje z informačních segmentů, které na sebe smysluplně navazují, ať už 40

ŠVAŘÍČEK, R., ŠEĎOVÁ, K., a kol. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách: pravidla hry. 1.

vyd. Praha: Portál, 2007. 384 s. ISBN 978-80-7367-313-0

44

chronologicky, obsahově nebo jiným způsobem. Tudíž tato sdělení, o běžném osobním životě, mají určité konstantní a obecné struktury. Předpokládá se, že volné vyprávění

odhalí subjektivní zkušenosti, což pomocí přímého dotazování nejde. Povoleno je ptát se otázkou „proč?“, to vede k podrobnějšímu vyprávění, popřípadě vysvětlení. Narativní přístup Hendl udává, že důvodem k použití narativního rozhovoru, což se vztahuje i

k tomuto výzkumu, je skepse ohledně tradičního schématu otázka – odpověď, které nemusí být vhodným nástrojem k zachycení subjektivní zkušenosti, dokonce i když je rozhovor proveden citlivým způsobem. Naopak vyprávění umožňuje výzkumníkovi

přistoupit k aktérovu zkušenostnímu světu celistvějším způsobem, tak, že se respektuje

jeho vlastní strukturace. Výpověď o subjektivní zkušenosti tak není rozlámána na dílčí složky.

Příběh je jistým vyjádřením způsobu, jak si sami organizujeme naše zkušenosti.

V narativním přístupu odmítáme existenci jediné pravdy. Autor také upozorňuje, že

životní příběh není a nemůže být stabilním útvarem. Tak jak se v průběhu času mění, vyvíjí se zároveň i jeho nositel a proměňují okolní podmínky. Podle Miovského můžeme „narativním přístupem ve výzkumu označit přístup zaměřený na dílčí, živou,

osobní, jedinečnou a subjektivní zkušenost účastníka výzkumu a snahu porozumět jeho životu v kontextuálních souvislostech.“41

Výsledkem narativního rozhovoru by měla být výpověď, která začíná popisem

toho, jak to všechno začalo, dále jak se situace vyvíjela a vyprávění se uzavírá výkladem, jak to skončilo, co se nakonec stalo.

Narativní analýza formou narativní konstrukce V rámci této práce bude použito kategorií narativní rekonstrukce, tak jak je uvedl Chrz.

Jsou jimi životní téma, ztvárnění jednání, zápletky a figury, hodnoty a přesvědčení, obrazy sebe a druhých, reflexe a hledisko a diskurzivní kontext.

41

MIOVSKÝ, M. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. 1. Vyd. Praha: Grada

Publishing, 2006. 332 s. ISBN 80-247-1362-4

45

Životní témata Jedná se o výchozí kategorie narativní rekonstrukce, podstatou je zachytit o co

se v příběhu jedná. Kam jedinec ve svém životě směřuje, jaká jsou jeho přání a cíle. Ztvárnění jednání

Tato kategorie odhaluje jednání a jeho důvody. Doprovází životní témata.

Jednání není zapříčiněno, nýbrž zdůvodněno – mít důvod obvykle znamená mít také záměr či cíl a být si jich alespoň z části vědom. Jedinec si tedy, do jisté míry uvědomuje důvod svého jednání, „ oč jde“ a může se za něj cítit i odpovědný. Zápletky či konfigurace Zde se jedná o snahu, pomocí zápletek, kterými jsou naše zkušenosti, odhalit

dějové souvislosti. Podmínkou je, že některé události musí vyplývat jedna z druhé. Tímto dostává sled daných událostí logiku, kdy každá jednající postava má ke svému jednání důvod, dané svými záměry a cíli. Ztvárnění hodnot a norem V této kategorii se sleduje popis toho, co jedinec považuje ve svém životě za

důležité. O co usiluje, co je jeho životní filozofií. Prostřednictvím narativní konstrukce jsou dané cíle zhodnocovány a zdůvodňovány a je vysvětlováno jednání aktérů, které k danému cíli směřuje.

Obrazy sebe a druhých Ve své podstatě se jedná o definici pozice jedince v životním příběhu. Je zde

popisována daná pozice aktéra příběhu ve vztahu k druhým lidem - postavám a

předmětům. Jedinec neztvárňuje v příběhu pouze jednu pozici, nýbrž se stává nositelem vícero pozic a to v závislosti na čase, kontextu a směřováním k různým cílům. Reflexe a hledisko Tato kategorie ztvárňuje v narativní konstrukci určitý úhel pohledu, což je

vlastně perspektiva, ze které nahlížíme na zachycenou lidskou zkušenost. Jedná se o nahlížení z pozice vlastní, z pohledu druhých a obecného hlediska.

46

Kritéria výběru respondentů a charakteristika výzkumného souboru Díky několikaleté práci na pozici sociálního pracovníka v DPMD, jsem měla

možnost nahlížet do spisové dokumentace tehdejších klientek. Vybírala jsem proto

právě z bývalých klientek tohoto Domova, s kterými jsem stále v kontaktu. Při výběrů

potencionálních respondentek jsem sledovala několik faktorů. Prvním z nich byla jejich

dobrovolnost a ochota vrátit se v myšlenkách do doby, kdy byly klientkami DPMD. Ne všechny dokáží i po delší době hovořit o tomto pro ně mnohdy bolestném období. Dalším předpokladem byla prožitá náročná životní situace, kdy jsem předem vyloučila ty klientky, které volily azylové bydlení jen jako formu levného bytu. Posledním

kritériem byla délka pobytu klientek v Domově, která přesáhla časový úsek šesti měsíců. V tomto časovém období, se klientka nachází již v polovině pobytu v DPMD,

prostředí Domova je jí známé, a má za sebou i několik splněných cílů, které si sama stanovila. Nakonec jsem kontaktovala několik žen, které jsem seznámila s mým záměrem.

Ke spolupráci bylo ochotno pět bývalých klientek azylového domu, které již

nějakou dobu žijí ve stabilním prostředí a mohou tak pobyt v Domově hodnotit

s odstupem času. V průběhu samotného rozhovoru bohužel, došla jedna z klientek k přesvědčení, že nemůže pokračovat dál, neboť dle svých slov netušila, že její vzpomínky jsou tak silné a vyvolávají v ní opět velmi nepříjemné pocity. Z důvodu nedostatečných dat bylo tedy v šetření pokračováno se zbylými klientkami. Etika výzkumu V mém případě musely být rozhovory vedeny ve více uvolněné formě, kdy je

třeba, aby respondentky se vrátily do doby pobytu v zařízení DPMD, respektive do

určitě jednoho z nejtěžších období svého dosavadního života. Pro sběr objektivních dat

je nutné, aby respondentky nepovažovaly rozhovor za „křížový výslech“ nýbrž jako formu částečné pomoci pro další osoby, které se dostanou do podobné nebo stejné životní situace.

Průběh sběru výzkumných dat Po předchozí domluvě jsem respondentky navštívila v jejich nynějším bydlišti.

Na začátku byly informovány o nahrávání jejich rozhovorů a zajištění naprosté anonymity. Rozhovory trvaly zhruba hodinu, kdy moje pozice sociálního pracovníka mi 47

byla v tomto ohledu velmi nápomocná. Orientovala jsem se ve zkoumaném prostředí,

mohla jsem tedy během rozhovoru reagovat pružně na udržení tématu. Klientky jsem

znala osobně, za dobu jejich pobytu v DPMD mezi námi vznikla důvěra, proto dokázaly být při velmi emotivních rozhovorech dostatečně otevřené. Nahrané vyprávění jsem

následně přepsala. Přepisy rozhovorů, vzhledem k vážnosti tématu a nároku etiky výzkumu, nejsou součástí příloh bakalářské práce. K dispozici jsou u autorky práce.

Fragmenty, které naplňovaly cíl práce, jsou využity a náležitě okomentovány v samotném textu práce tak, aby nebylo možno identifikovat konkrétního jedince. Zpracování dat

V průběhu studia spisové dokumentace bývalých klientek DPMD vzešly

především důvody, kvůli kterým vyhledaly pomoc azylového domu, jejich spolupráce v rámci poskytované sociální služby a motivace k návratu do běžného života.

Z reflexe životních příběhů bývalých klientek DPMD vyplynuly nezávisle na

sobě dvě základní části jejich příběhů, které se vztahují k azylovému domu a kterým

přikládají ve svém vyprávění největší důležitost. Tyto části můžeme obecně nazvat jako

období náročné životní situace s osobami a okolnostmi, které je nejvíce ovlivnili, zhodnocení pobytu v DPMD a následné směřování do nového života.

Zároveň byly při zpracování dat, veškerá jména osob či místa a další informace,

které by mohly kohokoliv identifikovat změněny.

48

9 Reflexe životních příběhů klientů azylového domu Příběh Michaly Michale je 21 let a přišla do Domova se synem a dcerou z podnájmu, kde žila s

přítelem. Od začátku soužití ji partner fyzicky napadal, po posledním útoku se rozhodla od něj odejít a využít služeb DPMD z důvodu ochrany před agresivním partnerem. Klientka byla v tu dobu na počátku druhého trimestru těhotenství, ve velmi špatném psychickém stavu a pevně rozhodnutá, že dítě, které čeká, dá ihned po narození

k adopci. Během stěhování přišla o veškeré doklady a všechny osobní věci, proto na

začátku pobytu bylo jí i jejím dětem poskytnuto krizové oblečení. Během pobytu se jí

v Domově několikrát snažil navštívit bývalý partner. Klientka s ním odmítala jakoukoliv komunikaci. On byl však neodbytný a slovně jí napadal, pokaždé byl

z Domova vykázán, v jednom případě napadl i sociální pracovnici s injekční jehlou a hrozil jí nákazou. Klientka se před ním po celou dobu pobytu musela skrývat.

S personálem Domova vycházela dobře, s dodržování domácího řádu neměla

žádné problémy. Problémem se občas stávaly neshody s vedením ohledně pobytu zvířat

v Domově. To chtěla klientka změnit, toužila po různých drobných hlodavcích apod. Na

smluvené schůzky s klíčovou pracovnicí docházela vždy včas a své cíle se snažila plnit. Zvolna se vzpamatovávala ze své těžké životní situace. Vyřídila si potřebné doklady a

dávky. Založila si asistované spoření. Zajímala se o rekvalifikace a možnosti dálkového

studia, aby si mohla doplnit vzdělání. Po čase se začala rozhodovat, zda si má dítě ponechat. Nedokázala se vzdát svého prvního dítěte, které porodila v patnácti letech, proto se pro ni myšlenka na adopci stává nesnesitelnou Po dlouhém přemýšlení a

hodnocení její situace, však dospěla opět k názoru, že nejlepším řešením bude adopce.

Částečně se zlepšily také vztahy s rodinou. Před vánočními svátky ji kontaktovala sestra, která se o její situaci dozvěděla náhodou a požádala Domov o zprostředkování kontaktu s klientkou. Setkání bylo velmi emotivní, sestry se po dobu šesti let, nestýkaly.

Starší sestra nabídla klientce, že může trávit svátky a období do porodu v jejím bydlišti. Klientka nabídky využila. Během měsíce ledna porodila a ihned podepsala souhlas s

adopcí. Nakonec jí sestra nabídla, že se k ní může i s dětmi nastěhovat na stálo. To nakonec učinila. S podporou sestřiny rodiny se jí podařilo získat zaměstnání a nakonec i vlastní byt.

49

Období náročné životní situace – původní rodina, životní partneři Klientka začíná svůj příběh v období svého dospívání, kdy na ni rodiče kladli

nepřiměřené nároky. Rodina patřila mezi střední třídu a všichni její členové měli vysokoškolské vzdělání. Michala měla s učením problémy, vyznávala alternativní způsob života a neshody s rodiči řešila revoltou.

„Hlavně mi vadilo to, že mi naši neustále předkládali výborné studijní výsledky

mých sester, protože obě už dělaly vejšku.“

Její vzdor měl následek v podobě těhotenství v patnácti letech s neznámým

partnerem. Klientka byla od počátku přesvědčená, že si dítě ponechá a bude se o něj starat. Doufala v podporu rodiny a také v to, že rodiče změní názor na ni samotnou.

„Chtěla jsem si dítě nechat, myslela jsem si, že mě naši podpoří a že mě začnou

brát vážně.“

Situace se, ale vyhrotila rodiče ani sestry její rozhodnutí nepodpořily a tak se

uchýlila ke svému kamarádovi, na jeho statek, kde žili spolu s dalšími lidmi ve stylu

komunity. Život na statku byl pro Michalu okouzlující, s kamaráda se posléze stal

partner, který přijmul i jejího syna za vlastního. Velký věkový rozdíl, způsob života a názory partnera jí velmi imponovaly.

„Byl o dost starší, neřešil blbosti, žil tak, aby byl spokojený. Docela se mi líbil a

vzal i malého jako svého.“

Ač jí tento způsob života zpočátku vyhovoval, převládla v ní zodpovědnost

k dítěti, od počátku byla přesvědčená, že je dobrou matku a pro svého syna a posléze i

pro dceru, kterou svému příteli po třech letech porodila, si přála jen to nejlepší. Nastal

rozpor mezi volným způsobem života a péčí o dvě děti. Velký věkový rozdíl se najednou zdál problémem.

„Měla jsem jen mateřskou a přítel si žil v podstatě tak, jak žil do doby, než jsem

se k němu nastěhovala. Chtěl, abych se starala jen o děti a jeho nechala žít jako dosud, aby si dělal, co chce. Chtěla jsem jít ven, ale to mi zakazoval, chtěla jsem se také bavit, ale i to mu vadilo. Postupem času mu na mě vadilo všechno a pořád jsme se hádali.“

50

Vyhrocenou situaci řešila odstěhováním se k člověku, se kterým se seznámila na

internetu. Na internetu milý a chápavý muž, se v reálu změnil v násilníka. Michala

se

poté od jeho sestry dozvěděla, že byl po dlouhé době propuštěný z výkonu trestu a chtěl si uspořádat život.

„První měsíc se ke mně choval hezky, i k dětem, pak však začaly docházet peníze

a on mi začal nadávat a bít mě. Říkal, že jsem na něm závislá, vyhrožoval, že vše nahlásí na sociálku, že se nestarám o děti a že mě děti seberou.“

Tento moment se pro ni stal rozhodující a ve strachu o své děti partnera opustila

jen s tím, co měla ona a děti na sobě.

„Já jen oblékla děti, nic jiného jsem si nevzala, a utekla do azylového domu.

Neměla jsem vůbec nic.“

Zhodnocení pobytu v DPMD Ze začátku pobytu klientka oceňovala především klid pro sebe a své děti. „Dostala jsem samostatnou místnost pro sebe a své děti, základní oblečení a

hlavně psychickou podporu. Byla jsem v bezpečí a nic jiného jsem v tu chvíli nevnímala.“

I když na začátku pobytu byla pevně rozhodnuta dát své nenarozené dítě

k adopci, v průběhu těhotenství se to pro ni stávalo čím dál těžší.

„Uvítala jsem také, že mi pomohli s tím, abych začala přemýšlet o sobě, jak chci

žít dál, jak se chci starat o děti, jak já sama se můžu rozvíjet. Dodali mi sebevědomí,

které jsem dlouho neměla. Brali mě tady jako člověka, který může mít jiný názor než ostatní, že jsem to já, kdo si řídí vlastní život.“

Následně však udělala chybu, díky, které, se po celou dobu pobytu v azylovém

domě skrývala. Řekla partnerově sestře, kde se nachází a tím se opět ohrozila. Partner jí

vyhledal a několikrát vyhrožoval. Proto azylový dům a jeho zahradu prakticky neopouštěla.

„Byla jsem pracovnicemi Domova chráněná, v jeho návštěvách mu zabránily,

přesto, že zde vyhrožoval. Přesvědčila jsem se, že jsou na světě lidé, kteří mi pomohou 51

bez ohledu na svou vlastní bezpečnost. Jeho agresivní výstupy mně pomohly v rozhodování, jak dál.“

Zpočátku Michaela naprosto odmítala, aby se o situaci, ve které se ocitla,

dozvěděla její rodina. Nebyla s nimi několik let v kontaktu a byla nadále přesvědčena,

že narušené vztahy se již nemohou urovnat a všichni její příbuzní mají nadále stejný

názor na její zničený život. Nakonec přijala nabídku na zprostředkování kontaktu se svou sestrou. S tím jak se blížil termín porodu, stávala se Michaela, více zoufalejší.

Nebyla tou, která by dokázala své dítě odložit, ale věděla, že pokud si ho nechá, nebude schopna zajistit, pro své starší děti základní podmínky pro jejich vývoj.

„Proto jsem přijala nabídku sestry a odešla k ní. Ona mi pomohla vybudovat

zázemí pro mé děti a její manžel mi nabídl práci v jeho firmě s hodně dobrým platem. Mohla jsem si tak dovolit i vlastní pronájem bytu. Své třetí dítě jsem dala k adopci, i

když jsem se těžko s tímto rozhodnutím vyrovnávala. Ale měla jsem v té době kolem sebe rodinu, která mi psychicky pomohla.“

V současné době žije Michala sama se svými dětmi, partnerský vztah odmítá. Je

zaměstnaná a ve volném čase se věnuje výchově dětí a mládeže k přírodě. Její dcera je výjimečně nadaná a byla přijata do základní školy již v pěti letech. Období pobytu v DPMD je pro ni temným obdobím, ke kterému se již nechce více vracet.

„ Já jsem teď opravdu v pohodě, syn navštěvuje waldorfskou školu a Mařenka je

hodně dobrá. Můžu mít svého miláčka staforda. V kroužku co dělám pro děcka, máme

plno potvůrek. Prostě ty zvířata jsou pro mě hodně důležitá. Nějaký kamarády mám, ale nic vážného to není.“

Analýza Michaelina příběhu na základě kategorií narativní rekonstrukce Za pomoci získaných dat z interpretovaného příběhu první respondentky, je

možné její zkušenosti nyní analyzovat pomocí uvedených kategorií narativní rekonstrukce.

Životní téma Po celou dobu příběhu se v životě Michaly objevují neustálé problémy. Ty by se

tedy měly stát ústředním tématem ve smyslu, jak jí všichni v jejím životě ubližovali. Celou dobu zde jde, ale o vlastní svobodu, kterou hledá. Velkou touhu žít podle svého a 52

příliš se nepřizpůsobovat konvencím. Období, které prožila v Domově, hodnotí

s odstupem času kladně, avšak to bere opět jako něčí snahu podrobit ji pravidlům a normám, které ona nechce a odmítá je přijímat. Ztvárnění jednání Michala je velmi aktivní na své cestě k dosažení cílů a nenechá se nikým a ničím

omezovat. Jakýkoli pokus a snahu jí nějakým způsobem ukotvit do stereotypu, řeší

radikálně. Odmítá tlak rodiny i svých následných partnerů a pokaždé odchází do nového

prostředí. Zároveň se však stává matkou a tady je nutné již dělat jisté kompromisy. Její aktivita v jednání mírně polevuje, ovšem pouze do okamžiku, kdy vyřeší největší

dilema svého života, a to svěření třetího dítěte do adopce. Poté se opět stává tou, která určuje směr a tempo. Zápletky Zápletkou příběhu se může stát onen nátlak. Nejprve původní rodiny, posléze

narození syna. Prostřednictvím jeho výchovy hledá Michala ve svém nejbližším okolí

uznání a samostatnost. Následuje opět nátlak, tentokrát ze strany partnera, který ji nutí,

aby pouze plnila roli matky. Opět je zde narození druhého dítěte. Tento sled událostí se v jejím životě neustále opakuje. Dílčími zápletkami jsou její nevydařené vztahy spojené s násilím, které se v nich objevilo. Toto vše ji nakonec donutí k odložení dítěte a ke změně postoje, kdy se začne spoléhat jen sama na sebe. Hodnoty a přesvědčení Jak již bylo zmíněno, velkou hodnotou v životě Michaly je její svoboda.

Zároveň stejnou hodnou přisuzuje svým dětem. Svého prvního syna porodila ve svých

patnácti letech a ani na okamžik neváhala, že ho zvládne vychovat. Své poslední dítě dala k adopci, což učinila v jeho nejlepším zájmu a zároveň v nejlepším zájmu jeho

starších sourozenců. Jak uvedla, pokud by tak neučinila, uvrhla by všechny opět do naprostého nedostatku bez perspektivy, jelikož by byla opět závislá na sociálních dávkách bez možnosti jakékoliv výdělečné činnosti. Obrazy sebe a druhých Michala se po celou dobu vidí jako oběť. Po celou dobu se snaží všem vysvětlit

svoje hodnoty, které vyznává, avšak nikdo ji nechce pochopit. Nejprve rodiče, kteří z ní 53

chtějí mít svou loutku, která zapadá do jejich dokonalého obrazu světa a rodiny. Poté

partneři a vlastně celá společnost, která neuznává její životní styl. Největší zklamání je

otec její dcery, který jí ukázal její vysněný svět, do kterého chtěla patřit. Jeho vnímá

jako dokonalého, toho, co má vše srovnané. O to více nechápe, proč jí dle ní „dokonalý život“ začal odmítat. Opět zažívá pocit manipulace a utíká. Co se týká obrazů ostatních aktérů příběhu, nikdy nezůstala na jednom místě tak dlouho, aby bylo možno někoho označit, za dominantního, kterého nejvíce vykresluje. Všechny osoby, které figurují v jejím příběhu, jsou v jedné linii těch, kteří ji nepochopili. Reflexe a hledisko Období života před nástupem do azylového domu klientka zpětně reflektuje jako

zamotané klubko problémů. Pobyt v Domově poté jako ten klíč, který jí ho pomohl

rozplést. Především oceňuje dostatek času a klid k tomu, aby mohla hodnotit své dosavadní jednání. To nyní hodnotí jako utíkání od problémů a naprostou lehkomyslnost v chování, které mělo dopad i na její děti.

Svoji zkušenost s pobytem v Domově vnímá jako tu, která jí dala sebevědomí a

možnost rozhodnout se, kam bude dál ve svém životě směřovat. Zároveň je to temný bod jejího života, který jí bude po zbytek života provázet v otázkách, ohledně dítěte, které nevychová.

Příběh Lenky Klientce je 24 let a přichází do Domova v devátém měsíci těhotenství z ulice,

kde trávila poslední rok svého života. Byla bez jakýchkoliv finančních prostředků. Proto

ji ze začátku pomáhala její matka, s kterou navazovala nový vztah díky svému

těhotenství. Klientka velmi trpěla rozvodem svých rodičů a začala revoltovat. Ihned po dokončení učiliště utekla z domova a pohybovala se v pochybných partách. Nějakou dobu strávila v zahraničí, kde se živila prostitucí. Po nějaké době se jí začala stýskat po

domově a tak se vrátila do Čech, ale nebyla schopna si svůj život uspořádat a zůstala na

ulici. Tam se seznámila s otcem svého dítěte a doufala v lepší život. Neměla však jak

začít, nebyla toho bez pomoci schopna a život na ulici nebyl nijak složitý. Až vysoký stupeň těhotenství a náhodné setkání s její matkou ji přiměly situaci řešit.

Hned na začátku pobytu si zažádala o veškeré dávky, které jí byly ovšem

zamítnuty, jelikož až do jejího porodu k ní měla vyživovací povinnost její matka. 54

Během krátké doby v DPMD se jí narodil syn. Po příchodu z porodnice si ihned zažádala o veškeré dávky hmotné nouze a také o rodičovský příspěvek, přídavek na dítě

a porodné. Dávky jí byly postupně přiznány. Větší část z těchto dávek si uložila u své matky, která jí pomáhala s hospodařením.

S personálem Domova vycházela bez problémů ani s domácím řádem neměla

žádné problémy, do aktivit se zapojovala. Na smluvené pohovory s klíčovou pracovnicí docházela včas. O syna pečovala bez problémů a s láskou. Snažila se zapojit do péče i

otce syna, ale ten po první euforii z otcovství začal pomalu zájem ztrácet. Nebyl

schopen být zodpovědným a to jí velmi trápilo. Matka klientku velmi podporovala a

finančně také vypomáhala. Klientka překlenula období šestinedělí, kde prožila krizi

v podobě nemoci syna. Ten musel být pro vážné respirační onemocnění hospitalizován. A začala usilovně pracovat na hledání vlastního vhodného bydlení, což se jí nakonec povedlo.

Období náročné životní situace – původní rodina, životní partner Klientka považuje za začátek svých přešlapů a životního příběhu, který jí zavedl

do azylového domu, období svého dospívání. Vyrůstala v úplné rodině, jako jediné dítě

svých rodičů. Rodiče se ovšem v období její puberty rozvedli a své emoce ventilovali skrz klientku. Ta uvedla, že neustálý nátlak, kdy byla nucena si vybírat, který z rodičů je lepší a kdo z nich má na rozpadu manželství větší vinu ji dohnaly do party, kde se nic neřešilo.

„A pokaždé když jsem byla u táty, tak jsem dokola poslouchala jaká je mamka

hrozná, no prostě mluvil o ní sprostě a mamka doma o něm taky a mě to fakt už štvalo.“

V partě začala experimentovat s drogami, peníze na ně si začala obstarávat

krádežemi u matky v bytě. Poté co dokončila střední odborné učiliště, matka již neměla dále trpělivost její chování snášet a z domu ji vyhodila. Řešení nastalé situace přinesla kamarádka z party, která ji nabídla práci ve Švýcarsku jako prostitutka. Zpočátku tento styl života Lence vyhovoval.

„Kámoška mě v té době vzala do Švýcarska a já tam dělala v bordelu. Ty

Švýcaři byli fakt slušný chlapi, oni jezdili pravidelně před tím, než šli do práce, anebo

po ní. Fakt byli voňavý a na úrovni. Měla jsem slušný peníze a budoucnost neřešila. Do 55

Čech jsem jezdila za partou, jeli jsme dlouhý mejdany, já jsem všem půjčovala peníze, prostě to byla pohoda.“

Po čase přichází u Lenky touha vrátit se do Čech ke známým natrvalo. Její

představy, o pokračování ve stejném bezproblémovém způsobu života v Čechách, se rozplývají.

„Myslela jsem, že tady to bude taky dobrý, tak jsem chvíli dělala tady v Nicht

clubu. Ale ty Češi to je fakt hnus.“

Největší zklamání přišlo v okamžiku, kdy se rozhodla s prostitucí skončit a

hledala pomoc u lidí z původní party, kterým ona vždy ochotně finančně vypomáhala v době, kdy měla velmi vysoký příjem.

„Byla jsem ale na suchu a potom mě strašně překvapilo, že když jsem šla za

lidmi, co jsem jim předtím půjčovala, tak mi kolikrát ani neotevřeli. Normálně se za mě styděli nebo já nevím. Nenechali mě ani u sebe přespat.“

Nakonec zvolila, jako přechodnou možnost, život na ulici a postupně se

tamnímu prostředí přizpůsobila.

Hned na počátku života na ulici, potkala přítele, který jí prováděl životem venku.

Pomáhal jí překlenout těžká období, jako jsou vánoce apod. Jak uvedla, vánoce na ulici,

když člověk nefetuje, se řeší rohypnolem. Ve svém příteli viděla oporu. V okamžiku kdy otěhotněla, spoléhala na jeho sliby, že se o ni a dítě postará.

„Když jsem mu řekla, že jsem těhotná, úplně zářil, Děsně se na malýho těšil a

plánoval, jak to všechno bude atak.“

Původní představy o tom, jak je jednoduché život na ulici ukončit a vrátit se do

běžného života, se stávaly nereálnými.

„Na ulici jsem byla rok, myslela jsem, že je lehký se odtamtud dostat. Hlavně

jsem věřila mladýmu, že najde ten byt, co sliboval.“

Lenka byla rozhodnutá postarat se o svého syna a věděla, že na ulici s ním být

nemůže. Pomalu došla k názoru, že odpovědnost leží jen na ni, ale nevěděla si rady. Její

partner se stal zklamáním. Byla velmi hrdá na to, že během těhotenství nebrala drogy a byl to pro ni impulz, že bude schopna stát se dobrou matkou. 56

„Celou dobu, co jsem byla těhotná, jsme nebrala drogy, to bylo dost těžký,

hlavně když kolem byly všichni pořád sjetý.“ Zhodnocení pobytu v DPMD

Spíše díky náhodě, než vlastními silami, potkala svou matku, která se rozhodla

své dceři pomoct. Stále měla ovšem strach, že by ji dcera mohla zklamat a tak bydlení u ní nepřicházelo v úvahu.

„Řekla mi o tom Domově, ona pracovala vedle něj a říkala, že bych to měla

zkusit. Já jsem byla strašně ráda, že jsme se spolu začali bavit, protože jsem jí asi pět let

neviděla. Mamka mi proto řekla o azylovém domě, bála se nastěhovat si mě k ní domu potom, co jsem dřív dělala.“

Po době strávené na ulici vnímla Lenka prostředí azylového domu velmi kladně. „Sociální pracovnice byla velmi milá a ubytovala mě v té době v až skoro

nadprůměrném pokojíčku. Měla sem zpět střechu nad hlavou vodu a teplo.“

Největší přínos pobytu v azylovém domě viděla klientka v obnově vztahu se

svoji matkou. Přiznává, že rodina jí velmi chyběla. A v době, kdy se sama stala matkou, vnímala potřebu urovnat narušený vztahy se svou matkou velmi silně. V současné době

žije Lenka sama se synem v pronajatém bytě, je velmi hrdá na to, že se o sebe a syna

dokáže postarat sama, žádného partnera nehledá. Podařilo se jí obnovit vztah i se širší

rodinou, na čemž, jak sama přiznává, má největší zásluhu syn. Jediným stínem zůstává otec, který nedokázal přijmout zodpovědnost a stát se dobrým otcem a jí oporou v normálním životě, tak jako jí byl na ulici a tak jak si to ona vysnila.

Analýza Lenčina příběhu na základě kategorií narativní rekonstrukce Na základě získaných dat je možné nyní Lenčiny zkušenosti analyzovat pomocí

kategorie narativní rekonstrukce. Životní témata

Ústředním bodem Lenčina příběhu je hledání, někoho, kdo se o ni bude starat.

Svůj životní příběh nebere vůbec tragicky. Nemá problém hovořit o své zkušenosti s prostitucí, ani o svém životě na ulici. Vždy se objevil někdo, kdo jí pomáhal. Klientka

o všem hovoří s lehkostí. Vše co prožila, byla její volba. Vždy se rozhodla pro tu 57

nejjednodušší cestu, ať již měla jakékoliv následky. Ona sama prakticky nikdy nedospěla a po celou dobu chtěla zpět své výsostné postavení jediného milovaného dítěte v rodině.

Ztvárnění jednání Lenka jako dítě žila v pohádce, kdy veškerá pozornost byla soustředěna jen na

ni. Na svých rodičích byla značně závislá, oba milovala stejnou měrou a nesnesla jejich

rozchod. Možná se je svým chováním snažila potrestat, vrátit jim nepohodlí, které zažívala po jejich rozvodu. Její jednání je převážně pasivní. Krádeže doma ukončila

matka, když jí vyhodila z domu. Následně ji k prostituci přivedla kamarádka a životem na ulici jí provází přítel. Odchod z ulice poté organizuje opět matka. Během pobytu

v azylovém domě nemá nijak přehnané ambice, ve větší míře opět spoléhá na pomoc své matky.

Zápletky Jak již bylo zmíněno v předešlých kategoriích narativní rekonstrukce, hlavní

zápletkou v Lenčině životním příběhu, je rozvod jejích rodičů. Ztráta výsostného

postavení, kdy její otec založil novou rodinu a ona nebyla schopna, tuto skutečnost

přijmou, je důsledkem dalšího jejího jednání. To následně končí životem na ulici.

Důležitou zápletkou je těhotenství, které jí v malé míře přeci jenom nutí uvažovat o nějaké zodpovědnosti. Ta ovšem vyplývá z neschopnosti, či neochoty otce dítěte se o

rodinu postarat. Zde přichází poslední zápletka v podobě náhodného setkání s matkou, kdy se Lenka opět s úlevou vrací do její péče. Hodnoty a přesvědčení Během svého vyprávění se neustále uchyluje ke své matce. Ta má v celém

životě Lenky tu největší váhu. Ona sama dává vysokou hodnotu i svému synovi, který je ale zároveň opět prostředkem na její cestě zpět k matce. Díky němu se lepší i vztah s otcem.

Obrazy sebe a druhých Lenka na sebe nahlíží jako na silnou osobnost, která se dokázala se všemi

nepříznivými zkušenostmi vyrovnat. Především si váží sama sebe za to, že se nestala 58

závislou na drogách. A to hlavně v době, kdy žila v komunitě drogově závislých. Ona sama působí jako dominantní osoba, ví, co chce, ale není ochotna proto moc dělat.

V obrazech ostatních dominuje několikrát zmíněná matka, kterou staví skoro na

piedestal. I když ji vyhodila z domu, Lenka jí za to nijak neviní, uznává, proč to musela

udělat. Dále zde velmi zmiňuje svého syna. Jeho otec je vykreslen jako člověk, který jejím životem prošel, nic pro ni neudělal a žádnou další roli v jejím životě již nehraje. Reflexe a hledisko Bývalá klientka reflektuje svůj příběh veskrze jako kladnou zkušenost. Všechny

náročné situace, ať už se jedná o pobyt na ulici nebo prostituci, zvládla s větší či menší

podporou ze strany druhých osob. Pobyt v azylovém domě hodnotí, jako období kdy začala chápat své základní priority života, co od něj očekává a kam chce dále směřovat.

Stala se matkou, což je jedním z velkých milníků v jejím životě. Začala chápat i postoj své vlastní matky. Příběh Soni Soně bylo 18 let a Domova přišla s dcerou, přímo z porodnice. Předtím žila v

bytě u matky s třemi dalšími sourozenci. Byt byl malý a zcela nevyhovující (plíseň, nepořádek, dlouhodobé neshody s matkou a jejím partnerem), proto jí bylo pracovnicí z

OSPODu doporučeno využít služeb DPMD do té doby, než si s přítelem (otcem dcery)

najdou samostatné bydlení. S podporou rodiny nemohla nijak počítat. Již v době nástupu měla klientka rozjednaný byt, do kterého se měla po uvolnění nastěhovat.

Majitel si to však nakonec rozmyslel a v bytě nechal dále bydlet předchozí nájemnici. S personálem Domova vycházela klientka dobře, s dodržování domácího řádu neměla žádné problémy. Na smluvené schůzky s klíčovou pracovnicí docházela včas a své cíle

se si vždy plnila. Hned na počátku si vyřídila potřebné dávky (rodičovský příspěvek, přídavek na dítě, porodné i dávky hmotné nouze) a zdravotní pojištění pro dceru.

Všechny dávky, o které požádala, jí byly postupně přiznány. S hospodařením ani spořením klientka neměla žádný problém. O dceru také pečovala dobře, v počátku

využívala rady sociálních pracovnic, jak se o dceru starat, brzy převzala veškerou zodpovědnost v péči o ni sama. V Domově ji pravidelně navštěvoval partner, který se jí snažil v rámci možností maximálně pomáhat. Usilovně spolu hledali bydlení. Potýkali

se s několika problémy. Některým pronajímatelům vadilo, že partner je Rom, některým, 59

že mají malé dítě. Nakonec se jim byt podařilo najít. Z ušetřených peněz zaplatila klientka kauci a první nájem. Společně s partnerem a jejich dcerou se odstěhovala do pronajatého bytu.

Období náročné životní situace – původní rodina, životní partneři Po roce klientka opět požádala o pobyt v Domově. Klientka byla po porodu

druhého dítěte, chlapec se narodil s mnoha vrozenými vadami, a ve čtyřech měsících

zemřel. Její partner to neunesl a ještě více se prohloubili jeho problémy s hraním na

automatech a také experimentování s OPL. Rodina začala mít ekonomické problémy a přišla o bydlení. Proto klientka využila opětovně služby DPMD. Během pobytu řešila

možný rozchod s partnerem, který jí toto vyčítal, s tím, že kdyby byla Romka nikdy by rodinu nerozvracela. Po smrti syna byla ve velké psychické nepohodě, řešila jeho

pohřeb, měla problémy s financemi. Partner v tu dobu pro ni nebyl oporou. Klientka již z předchozího pobytu znala pravidla a pokračovala v dobré spolupráci v návratu do běžného života. Problémem byly finance, z nízkého příjmu, kdy ještě splácela velké

dluhy, nebyla schopna ušetřit na kauci. Její pobyt se tak protáhl na rok, kdy se jí těsně

před koncem pobytu podařilo získat byt, ne zcela vyhovující, ale jiná možnost jí nezbývala. V tu dobu jí začal podporovat partner, se kterým postupně vyřešila neshody. On se odpoutal od své rodiny a oba obnovili společné soužití.

Soňa se ve svém vyprávění vrací do doby svého dětství. Její otec rodinu opustil,

když jí bylo 12 let. Matka situaci nezvládla a veškerou starost o domácnost ponechala na Soně.

„Jakmile začala chodit do práce, zůstalo všechno, tím myslím celá domácnost

na mě. Nebyla jsem sice nejstarší potomek, mám ještě staršího bratra, ale ten je dyslektik s poruchou osobnosti a tak to zůstalo na mě.“

Soňa toužila udržet rodinu pohromadě, snažila se vše zvládnout a brala vše jako

nutnost.

„Musela jsem se naučit vařit, starat o chod domácnosti a jako bonus i o své tři

sourozence. Mamka se sice ze začátku snažila mi pomáhat, jak mohla, ale jakmile zjistila, že to zvládám sama tak ji to nějak přešlo.“ 60

V okamžiku, kdy matka přivedla do rodiny nového partnera, Soňa doufala, že

budou opět celá rodina a povede se jim lépe.

„Pamatuji si den, kdy k nám přišel poprvé skoro jako by to bylo včera. Mamce

strašně záleželo na tom, aby bylo vše perfektní a tak mi pomohla uklidit celej byt a já uvařila brambory s vepřovým masem a prostřela svátečně stůl.“

Přišlo však velké zklamání, matčin přítel byl alkoholik, který si vše vynucoval

násilím, a rodina se propadla ještě hlouběji. Toto Soňa považuje za moment, kdy se poprvé cítila velmi frustrovaná. Po krátké době následovala situace, kterou označuje jako matčina zrada.

„Když mi bylo 16, tak jeho matka onemocněla a má matka nechala své děti

vlastnímu osudu a přestěhovala se se svým přítelem k jeho rodičům. Domů jezdívala tak jednou či dvakrát do měsíce jen zaplatit účty, podívat se jestli žijeme a dát mi příděl peněz na další období.“

Soňa se upnula ke starosti o své sourozence, a přiznává, že byla velmi opuštěná

a toužila po blízkém člověku, který by ji byl schopen vyslechnout. Ve svých 17 letech

se seznámila s přítelem a otcem její dcery. V tu dobu se její matka se svým přítelem

vrátila k rodině a přebírala částečně své kompetence. Přítel se pro Soňu stal únikem z každodenních hádek v rodině, a proto se k němu brzy odstěhovala.

„Seznámila jsem se svým přítelem, což pro mě znamenalo částečně vysvobození

z toho domácího pekla.“

Ještě jako nezletilá otěhotněla a vysnila si svou vlastní úplnou a fungující rodinu.

Svou původní chtěla nechat za sebou. Bohužel se tak nestalo, okolnosti ji donutili se vrátit domů.

„V té době jsem už bydlela s přítelem a tak jsem si myslela, že nebude problém

počkat do mé plnoletosti a pak to nějak šetrně svěřit mé matce, ale bohužel se mi to

nepodařilo neboť dům, ve kterém jsme bydleli, vyhořel a já musela k mamce. To čeho

jsem se obávala, bylo najednou nevyhnutelné a tak jsem musela mamce oznámit, že bude babičkou.“

Situace v původní rodině se uklidnila, matka byla vůči Soně vstřícná a ta opět

začala doufat ve spokojený společný život v kruhu širší rodiny. 61

„Ale brzy mi došlo, proč shání výbavičku na mimčo, kočárek atd. To všechno

nebylo určeno mě, ale jí na moje dítě, které si chtěla prostě napsat na sebe a s přítelem ho vychovat jako svoje vlastní.“

Jako nezletilá dívka bez dokončeného vzdělání, bez finančního a materiálního

zabezpečení neměla prakticky žádnou šanci vzdorovat úmyslu své matky. Nakonec se

rozhodla za každou cenu vytvořit pro své dítě spokojený domov, obrátila se na OSPOD.

Tamní sociální pracovnice ji pomohla zařídit nástup do DPMD, kam odešla klientka ihned z porodnice. Zároveň pracovala usilovně se svým přítelem na získání nového bytu.

„Nevěděla jsem co si počít. S přítelem jsme hledali byt, abych unikla stále se

zvyšujícímu tlaku a neustálým výhružkám, ale nedařilo se nám. Už jsem si začínala

myslet, že má máma pravdu. Neměla jsem mimčo kam dát, neměla jsem nic. Byla jsem zoufalá.“

I když nejprve uvedla, že otec dítěte ji byl velkou oporou, v dalších částech

svého vyprávění když se objevují opravdu vyhrocené situace, spoléhá klientka více na sebe a přítel se stával spíše tím, který přinášel problémy.

„Do porodnice jsem tedy jela sama a nevěděla, co mě čeká. Jen jsem věděla, že

se svého dítěte nevzdám, a že to nějak zvládnu.“ Zhodnocení pobytu v DPMD

Následoval proces popsaný v úvodu vyprávění. První pobyt byl velmi krátký, ale

zároveň emotivní, kdy klientka prožívala své šestinedělí v cizím prostředí bez partnera a svých blízkých.

„Ze začátku jsem si připadala hodně opuštěná, byla jsem zvyklá kolem sebe mít

pořád hodně lidí a najednou jsem byla jen s dcerou a neměla jsem co dělat.“

Druhé období pobytu klientky v DPMD spadá do doby, kdy přivedla na svět

syna. Jejímu rozhodnutí opět využít služeb DPMD předcházely události spojené s partnerovou rodinou. Ta ji jako příslušnici jiného etnika nepřijala. Situaci vyhrocovalo

společné bydlení. K tomu se musela rodina uchýlit poté, co partner prohrával peníze na automatech a neměli na zaplacení nájemného. Partner se nechával svými rodiči velmi ovlivňovat.

62

„Oni prostě chtěli, abychom se rozešli a on zase bydlel s nimi. Hlídali mě na

každém kroku a neustále hledali i tu nejmenší chybičku, kterou by mi předhodili.“ Partner nedokázal situaci ustát a čelit svým rodičům.

„Přítel se nejdříve snažil je ignorovat, anebo se mě zastávat, ale pak ho to

omrzelo natolik, že než aby je poslouchal a koukal na to, jak jsem nešťastná raději chodil domů jen na návštěvu a já jsem žila opět opuštěná.“

Zlom a moment, kdy již nebyla schopna všemu čelit, nastal po narození syna.

Opět zažívala pocit osamocení.

„Já se vrátila z porodnice sama. Doma na mě čekal přítel s rodiči a všichni tři

mi vyčítali, že je kluk nemocný, že prý to je jen a jen moje vina. Na všechno jsem byla

sama a místo toho, aby mě někdo vyslechl a snažil se pochopit, co jsem prožívala, všichni na mě neustále jen křičeli, anebo se mnou pro změnu vůbec nekomunikovali.“

Uvádí, že v tu dobu chtěla již všechno vzdát, nemohla pochopit, proč se špatné

věci dějí jen jí. Silným podnětem byla opět dcera, ovšem nyní v jiné situaci. Klientka si uvědomila, že ji ztrácí.

„Dokonce i dcera, které jsem slíbila brášku a nikoho jsem jí nepřivezla, si mě

skoro nevšímala, byla hodně zklamaná a pořád mi jen říkala, že chce miminko, kde že jsem ho nechala.“

Následovaly existenční problémy spojené s partnerovým selháním. Problémy,

které řešil užíváním drog a hraním automatů, se prohloubily. Což se odrazilo ve ztrátě

nového vlastního bydlení, rozpadu vztahu a nástupem do DPMD. Prostředí je pro ni již známé a slovo azyl, zde pro ni naplňovalo poslání ve všech směrech. „Poprvé po dlouhé době jsem se konečně v klidu vyspala.“ Druhý pobyt byl pro klientku již dlouhodobý. V DPMD strávila celý rok. Hned

na počátku pobytu se v jejím životě objevila další velká rána, a to smrt syna. Kterého mohla čtyři měsíce vídat jen v inkubátoru.

„V listopadu mi zavolali z nemocnice a oznámily mi, že syn zemřel. A já

najednou nemohla ani brečet, všechny slzy už byly pryč a místo nich a té nekonečné beznaděje jsem cítila už jen bolest a zklamání.“ 63

Klientka se upnula na psychickou podporu sociálních pracovnic a ostatních

matek v DPMD. Partner ji z celé situace obvinil a přestal s ní komunikovat. Přesto v ní

zůstala touha po úplné fungující rodině a snažila se vztah zachránit, taktéž obnovit vazby se svoji původní rodinou.

„Vím, že si přítel myslel, že za jeho smrt nesu odpovědnost já a taky mi to dával

v té době dost najevo.“

„Byl to hrozný pocit. V době, kdy jsem ho nejvíc potřebovala, jsem pro něj byla

míň než vzduch.“

Jak sama uvedla, to co jí na počátku s partnerem rozdělovalo, je paradoxně

dokázalo k sobě připoutat. A to v okamžiku pohřbu, který zařizovala tak, aby vyšla vstříc partnerově rodině, která nakonec na pohřeb ani nedorazila.

„Ještě nikdy předtím jsem ho neviděla tak opuštěného. Stál tam úplně sám, zatím

co mě obklopovala a utěšovala má rodina, on tam jen stál a koukal na dveře, jestli se otevřou nebo ne.“

„Smrt našeho syna, byla něco jako mezník.“ Následoval nutný kolotoč, zvládnout výchovu dcery, splácet své závazky, hledat

bydlení. Partner se v tu dobu do tohoto dění zapojil. Soňa byla však opatrná, další

zklamání by již nezvládla. Po odchodu z DPMD se k sobě s partnerem vrátili a obnovili

vztah, který je však, postavený na zcela jiných základech. Soňa uvedla, že se již obavy z možného opětovného zklamání nezbaví.

„Potom co jsme se nastěhovali zase spolu, jsme se opět sblížili a konečně

společně překonali to, co nás potkalo. S pocitem strachu už budu ale žít pořád.“

Soňa opustila DPMD před dvěma lety. Nyní ví, že byla vždy schopna se o sebe a

své nejbližší postarat, ale nikdy si tu sílu neovědomovala. Období pobytu v DPMD je pro ni velmi bolestné, přesto o něm dokáže hovořit otevřeně. Je jediná z respondentek,

která žije v partnerském vztahu. Svému partnerovi nedávno porodila vytouženého zdravého syna.

64

Analýza příběhu Soni na základě kategorií narativní rekonstrukce Za pomoci získaných dat z interpretovaného příběhu respondentky, je možné její

zkušenosti nyní analyzovat pomocí uvedených kategorií narativní rekonstrukce. Životní témata

Hlavní téma této kategorie by se mohlo nazývat strach ze samoty. Pro rodinu je

Soňa schopna obětovat a strpět vše. Negativní zkušenost z dětství, kdy byla svými

rodiči opuštěna, v ní vyvolává strach ze samoty. Prožité trauma ji vrhá do vztahu s partnerem, kterým se snaží chránit před opakováním prožitku opuštěnosti. Vztah je od

počátku velmi složitý a prakticky neperspektivní, ale ona se ho snaží udržet za každou cenu. Dalším tématem jsou děti, především dcera, kterou chrání před zklamáním a zradami, které ona sama jako dítě prožila. Ztvárnění jednání Soňa trpí od dětství komplexy méněcennosti. Bere na sebe vinu za odchod otce,

neschopnost matky starat se o ni a o její sourozence. Následně vinu za nepovedený vztah a nakonec i za smrt syna. I když o tom není vnitřně přesvědčena, činí tak proto,

aby ostatním ulevila. Aby mohla rodina dále fungovat, jako celek. Sama se ovšem přesvědčuje, že její postoj, ke spokojenosti všech nevede. Přestože rodinu stmelila, ona sama dál žije ve strachu, kdy přijde další zklamání. Zápletky Hlavní zápletkou je zde zrada. Takto nazvala jednání své matky sama Soňa.

První skutek, kdy opustila své děti a poté je vyměnila za nového partnera, který byl

alkoholik. A druhý velký okamžik, kdy se pokusila jí připravit o dítě a tím jí donutila utéct z původní rodiny, o kterou se roky starala. Dílčí zápletkou je selhání jejího

partnera, které vrcholí opětovným návratem do azylového domu. A nastoluje sled

událostí, které přináší pouze zklamání. Konečnou zápletkou je návrat do vztahu, ze kterého se po celou dobu pobytu v Domově snažila odejít. Hodnoty a přesvědčení Hodnotou, které ve svém příběhu dává Soňa velkou váhu, je rodina, a především

její děti. Vzhledem k tomu, že ona sama nepoznala v dětství lásku, je pro ně ochotná 65

podstoupit vše. Například dva dny nejíst jen, aby dceři dopřála kvalitní obuv.

Dlouhodobě se omezovat, jen proto, aby byla schopna zajistit synovi důstojné rozloučení. Spokojenost všech kolem ní, je pro ni na prvním místě, paradoxně i těch, kteří jí ublížili.

Obrazy sebe a druhých Soňa utíká ze své původní rodiny, kde se cítila zneužitá. Kde nikdo neocenil její

sebeobětování pro všechny členy rodiny. Nenastoupila na žádnou školu, jen, aby se mohla o všechny s láskou starat. Založila si svou novou rodinu, která měla být ta

dokonalá. Zpočátku žije na růžovém obláčku a varovné signály naprosto ignoruje. Je silná, věří si, že vše zvládne. Velkou důvěru vkládá v partnera.

Svou matku poté představuje, jako tu zlou, která ji připravila o dětství a chtěla ji

zničit i její novou rodinu. Partnera poté vykresluje jako oběť, své rodiny a všech kolem,

kteří ho strhávali do patologického jednání. A je to opět ona, která ho musí zachránit a porodit mu vytouženého syna. Reflexe a hledisko Soňa vidí zpětně svůj život jako velkou zradu ze strany druhých, která pramení

primárně z rozpadu původní rodiny. Její následná snaha o svůj vlastní rodinný život je opět zrazena ze strany partnera, kterého ovšem za to omlouvá, jelikož to dle ní nebyl

jeho prvotní úmysl. Další šrám na duši způsobila smrt syna, to ovšem nedokáže nikam zařadit. Azylový dům bere opravdu jako velkou pomoc, kde jí konečně někdo naslouchal a dokázal ji ocenit

Z obecného hlediska lze označit respondentku jako věčnou zachránkyni všech

v jejím okolí. Vzpomínku na prvotní náročnou životní situaci má neustále uloženou

hluboko ve své paměti a tato jí nedovolí polevit ve svém úsilí neustále pomáhat všem ve

svém okolí. Jen těžko si dokáže připustit chyby svého partnere, rozumově to dokáže uznat, ovšem je to ten, kterého si vybrala jako otce svých dětí a snaží se ho přetvořit do vysněného obrazu.

66

Příběh Marcely Klientka je starší žena, a přichází do domova po napadení druhem za asistence

PČR společně se svou dcerou. Syn zůstal u otce, kde si ho klientka druhý den opět za

asistence PČR vyzvedla. Klientka byla zaměstnaná jako kuchařka a tak měla denní

režim přizpůsoben svému zaměstnání. I přes svůj příjem si na začátku pobytu vyřídila dávky, na které měla nárok, aby byla schopna uhradit ubytování. Dále začala

spolupracovat s neziskovou organizací na řešení svých dluhů, které si za trvání

partnerství pořídila. Následovala práce na vyřešení rodičovské odpovědnosti k dětem, kdy žádala soud o jejich svěření do své péče, což se jí nakonec povedlo. S domácím

řádem neměla žádné problémy, během pobytu si plnila všechny své povinnosti. Na smluvené schůzky s klíčovou pracovnicí docházela pravidelně a cíle, které si stanovila, se snažila plnit.

Založila si asistované spoření, kde si ukládala mírný obnos, který poté použila

na vybavení svého bytu. Po celou dobu pobytu se nažila zajistit si vlastní bydlení, měla

ale problémy s kaucemi, proto si podala žádost o městský byt a ten ji byl nakonec

přidělen. Otec dětí se zpočátku snažil klientku zastrašovat, vyhrožoval, že jí odebere děti. Po čase o ní i děti přestal projevovat jakýkoliv zájem. Po nějaké době se spojila se

svými rodiči a přiznala jim celou situaci, co s partnerem prožívala. Ti ji nabídli pomoc a také možnost přestěhovat se k nim. To klientka odmítla, kvůli dětem, které ve městě

chodily do školy a měly zde i kamarády. Ona sama nechtěla opustit své zaměstnání. To, že měla práci, jí velmi pomáhalo ve finanční tísni a také v udržení kontaktu s běžným životem.

Období náročné životní situace – původní rodina, životní partneři Marcela označuje své dětství za ideální a ve svém vyprávění mu nepřidává

k prožité situaci velkou váhu. Pouze v jednom okamžiku vzpomíná, že musela rodičům přiznat, co prožila.

„Tenkrát jsem to už musela říct našim, co se stalo, protože když se dozvěděli, že

jsem se odstěhovala, tak jsem musela kápnout božskou, jak to bylo a co celý ty roky u nás doma probíhalo.“

Rodiče se okamžitě snažili své dceři a jejím dětem pomoci. 67

„Tak mi nabídli, jestli se nechci vrátit k nim. Jenže tam jsem neměla práci a

nechtělo se mi odcházet z práce, která mě bavila a děti tady měly školu a zázemí.“

Klientka pochází z úplné rodiny, která patří do střední vrstvy. Má dvě sestry,

které mají své spokojené rodiny. Proto a asi i ze studu po celou dobu své problémy před

nimi skrývala. Nechtěla být tou, jakousi nepovedenou dcerou. Největší část svého vyprávění situuje do doby, kdy žila v dlouhodobě nefunkčním partnerském vztahu.

„Ty naše začátky byly celkem v pohodě, bejvalej byl hodnej, staral se o mě. Pak

se nám narodily děti, ale postupem času začal pít, začal být agresivní občas mě i

zmlátil. Pak se teda omlouval, utěšoval mě a já jsem mu to pokaždé odpustila. Když měl

práci tak to zase šlo, to ty naše hádky nebyly zase až tak častý, ale pak přišel o práci a tím se to všechno zhoršilo.“

Dostává se do začarovaného kruhu domácího násilí. Hádky, bití, dluhy, exekuce.

Před okolím i dětmi se snaží celou situaci tajit.

„Dlužili jsme za plyn, za elektřinu, takže jsme si museli brát i půjčky, abychom

to spláceli. A protože tenkrát bejvalej nedělal, byl na pracáku a nedostával ani korunu tak jsem to všechno platila já. To tehdy ještě nebyly tak velký peníze, jako jsou dneska a s dvěma dětma a chlapem co chlastá, to fakt nešlo.“

Jak několikrát v rozhovoru uvádí, silnou oporou jí je její zaměstnání, kdy

pracuje jako kuchařka. Pracovní kolektiv ji velmi podporuje a může si obstarat i potraviny a tak po této stránce ona a děti nijak netrpí.

„Tenkrát to bylo pro mě docela složitý, protože opravdu jsme točili každou

korunu. Naštěstí jsme měli dost jídla, protože jsem pracovala v jídelně, takže jsem mohla dětem nosit jídlo a o to jediný jsme neměli nouzi.“

Celá situace se jednoho dne vyhrotila natolik, že v rodině musela zasahovat

policie.

„Tohleto trvalo pár let, jak jsem říkala, byly časy dobrý i zlý, ale po jedné

takové velikánské hádce mě bejvalej v noci z ničeho nic vyhodil na ulici. Vidím to jako dneska, protože to byl podzim, bylo hnusně, pršelo, byl hroznej vítr a při té hádce a bitce mě vyloženě vystrkal z domu. Jediný co jsem stihla popadnout, byla holka, která 68

tenkrát chodila do první třídy, a přehodila jsem přes ni bundu. Já jsem byla v pantoflích, pyžamu, promočená a zůstala jsem sama na ulici.“

Marcela popisuje svůj strach o syna, který zůstal v domě s otcem. A také

naprostou bezmoc, kdy netušila, co má dělat a jak má utěšit dceru. Zde v jejím případě se ukazuje dřívější problém naprosté neinformovanosti. A také nedostatek služeb, které by tyto případy řešily.

„Jediný co mě napadlo, že jsem zavolala na policajty, na 158 a řekla jim, co se

mi stalo a jestli by mi nemohli pomoct. Ty pro mě okamžitě přijeli, naložili mě i s holkou a odvezli mě do azylového domu, o kterém jsem ani netušila, že v našem městě nějaký je.“

Zhodnocení pobytu v DPMD dceru.

První noc byla pro klientku nejhorší, bála se o syna a utěšovala vystrašenou „Nejhorší bylo, že holka z toho byla tak vystrašená a vyjukaná, že vůbec

nemohla celou noc usnout, takže jsem jí musela utěšovat a pro mě nejhorší bylo, že tam zůstal kluk, kterej vůbec netušil, že už tam nejsem a bála jsem se, aby mu bejvalej něco neudělal.“

Zpočátku bylo nutné odvést syna zpět k matce a zajistit dětem jejich osobní věci. „U toho mi asistovala policie, protože mi bejvalej vyhrožoval, že jsem mu vzala

děti a vůbec to bylo hrozně nepříjemný v tu dobu.“

Následnou spolupráci s DPMD hodnotí klientka kladně. „Ze začátku jsem tam bydlela sama, měli jsme s dětma jeden pokoj, který se nám

líbil. Byl normálně vybaven byly tam postele, stůl a skříně. Pak tam byla společná koupelna, kuchyňka a prádelna. Ale v té době byl azylák prázdnej, takže jsme to s dětmi měli vlastně celou tu dobu pro sebe. To bydlení vůbec nebylo špatný.“

Klientka po celou dobu oceňovala klid, neměla problém v soužití s ostatními

klientkami. Azylový dům přijala za svůj domov.

69

„To bydlení v azyláku bylo opravdu dobrý. Nebylo nás tam hodně, postupně se

tam přistěhovali ještě dvě ženský s dětma, takže to byly docela pěkný chvíle. Já si třeba vzpomínám na vánoce, který jsme tam prožívali, kdy to bylo fajn. Pekli jsme tam cukroví a cítili jsme se opravdu dobře, ale bylo potřeba to všechno vyřešit.“

Je přesvědčená, že pobyt pomohl i jejím dětem, které zažívaly klidné a

harmonické prostředí, celá situace je nijak neovlivnila, zvládaly nadále školní přípravu a neztratily ani své přátele.

„Děti ten pobyt v azyláku braly úplně normálně. Samozřejmě, že se ze začátku

ptaly, proč tam jsme, jak dlouho tam budeme, ale nemělo to vůbec žádný vliv na jejich

chování. Když se na to teď koukám, tak si myslím, že tam byly i spokojený, protože ty

hádky co jsme měli s bejvalým, byly fakt hrozný. Kolikrát u toho byly i děti a slyšely nebo viděly, jak mě mlátí, takže vždy po tom brečely a bály se.“

Klientka nejvíce oceňuje, že se stala nezávislou, i když práce na tom, byla velmi

náročná, dokázala vytvořit se svými dětmi rodinu. Především je pyšná na to, že dokázala své děti vychovat sama.

„Myslím si, že v té době jsem udělala správně. Ten pobyt mi dal to, že jsem se

osamostatnila, přestala jsem být na bejvalým závislá, už jsem se ho nebála. I děti se tenkrát hodně zklidnily a začali jsme fungovat jako téměř rodina.“

Marcela žije sama v bytě, který před lety získala od města. Nadále pracuje jako

kuchařka, i když se původní pracovní kolektiv obměnil a kolegyně, které ji v těžké době podporovaly, odešly, je v práci spokojená. Se svými rodiči a sestrami je v pravidelném kontaktu a dokáží si navzájem pomoci. Její děti úspěšně studují střední školy a Marcela

se dle svých slov snaží, aby byly schopny se jí se svými trápeními svěřit. Po partnerském vztahu netouží.

Analýza příběhu Marcely na základě kategorií narativní rekonstrukce

Na základě informací získaných od Marcely, můžeme analyzovat její zkušenost,

a to za pomocí kategoriální narativní rekonstrukce. Životní téma

Marcela vyrůstala v úplné rodině, kde si její členové byli blízcí a její dětství

a dospívání bylo harmonické. Hlavním tématem a zároveň problémem jejího příběhu, 70

byla dlouhodobá nezaměstnanost jejího partnera a otce dětí. Tento problém vyvolal další témata, která se navzájem prolínají. Neutěšená ekonomická situace rodiny,

alkoholismus partnera a jeho neochota situaci řešit, vrcholí opakujícími se ataky vůči

Marcele. Následuje dramatická událost, kdy partner klientku vyhodil s dcerou v noci na ulici, a ta se za pomoci PČR ocitla v azylovém domě. Ztvárnění jednání Po celou dobu soužití s partnerem je Marcela ve svém jednání pasivní. Své

problémy s narůstajícími dluhy, či slabou sociální situací rodiny odsouvala do pozadí.

Nedokázala si ujasnit své priority a čekala, že se partner změní, nebo že se celá situace nějakým způsobem vyřeší sama.

V okamžiku, kdy se dostala do azylového domu, byla okolnostmi nucena

přehodnotit svůj postoj, k problémům. Musela začít být aktivní a jednat ve prospěch svých dětí a sebe sama. Toto je patrné v okamžiku, kdy nevyužila nabídku rodičů vrátit se zpět k nim.

Zápletky Jak již bylo zmíněno v předchozích kapitolách, hlavní zápletkou příběhu je

partnerova dlouhodobá nezaměstnanost. Tato skutečnost na sebe logicky nabaluje další

těžko řešitelné problémy. S narůstajícími dluhy se rodina propadala na sociální dno.

K hrozbě exekuce, zabavení majetku se přidal alkoholismus na straně partnera. Všechny navzájem se propojující problémy vyvrcholily násilným chováním partnerem vůči klientce.

Hodnoty a přesvědčení Nejdůležitější hodnotou z pohledu Marcely, je její pověst ve vlastní rodině.

Celou dobu tedy problémy v partnerství tají. Důležitým bodem je také zaměstnání, kde

nachází velkou podporu a pomoc, kterou potřebuje v okamžiku, kdy musí začít sama rychle jednat. Nesmí již situaci podceňovat a naopak musí zmobilizovat veškeré síly.

71

Obrazy sebe a druhých Marcela se v příběhu hodnotí jako oběť. Je přesvědčena, že její jednání bylo po

celou dobu správné. Pasivitu ve svém jednání omlouvá strachem ze ztráty dobré pověsti ve své rodině.

Svého partnera hodnotí negativně, i když v počátku partnerství a zamilovanosti

neshledává žádné negativizmy, ba naopak je pro ni, ten vhodný. Posléze se tento názor proměňuje a partner se z pohledu Marcely stává viníkem všeho. Reflexe a hledisko Marcela vidí svůj předešlý život jako bezmoc, kdy žila ve strachu, jak všechno

zvládne. Jestli bude schopna dál uživit děti a nepřijde o ně. Zda bude nadále schopna strpět nálady a postoj partnera. To že jí on nakonec vyhodil z domu, byl v prvním

momentě velký šok, ale v podstatě i úleva, jelikož ona sama by z toho vztahu odejít nedokázala. Pořád doufala, že se to „samo nějak spraví.“

Azylový dům je pro ni následně nová kapitola života, kdy byla nucena si vše

zařídit sama, objevuje v sobě schopnosti, o kterých byla přesvědčena, že je nemá.

Soběstačnost, schopnost efektivně hospodařit s penězi, pracovat a věnovat se dětem apod. Vše co jí bylo dlouhodobě předkládáno jako její neschopnost.

Diskuse Úkolem bakalářské práce bylo zjistit, jak reflektují klientky azylových domů

svůj životní příběh, setkání s náročnou životní situací a volbu krizového bydlení a pobyt

v azylovém domě jako takový? Lze konstatovat, že daný cíl byl naplněn. Za pomoci interpretace životních příběhů jednotlivých klientek bylo získáno povědomí o tom, jaké

náročné životní situace dovedly klientky k potřebě, využit azylové bydlení. Jak azylový dům vnímaly jako takový, jestli jim tato sociální služba byla nápomocna v návratu do běžného života.

Z příběhu klientek, tak jak je reflektují, je patrné, že náročnou životní situaci

může prožít každý z nás. Bez ohledu na rodinné zázemí, sociální postavení ve společnosti, vzdělání, věk, etnikum, víru, životní styl, či jiné přesvědčení. Je zde 72

potvrzeno, že náročné životní situace se navzájem prolínají. A v případě, kdy není problém, z jakéhokoliv důvodu řešen, graduje, což přispívá mnohdy k dalším daleko

závažnějším situacím, které se stávají již neřešitelnými. Ne vždy je jedinec schopen tyto problémy sám řešit a tak se ocitá v začarovaném kruhu a nevidí žádné východisko. Tento obecně známý fakt dokládá ve svém příběhu Marcela. V příbězích se ve vztahu

k náročným životním situacím objevuje jejich počátek již v samotném dětství či dospívání. A klientky tuto nepohodu řeší převážně útěkem do svého partnerství a stávají

se velmi mladými matkami. To se shoduje s tvrzení, které uvádí Matějček, „že mladý člověk chce založit vlastní rodinu, aby unikl z rozvrácené rodiny, ve které žil.“42 Toto tvrzení lze také nalézt ve výpovědích Soni a Michaly.

Ve všech zpracovaných rozhovorech bylo zjištěno, že hlavním společným

motivem klientek, pro využití azylového bydlení, byla ochrana jejich dětí. V okamžiku,

kdy se nepříznivá situace vyhrotila natolik, že začala přímo i nepřímo ohrožovat jejich děti, rozhodly se přijmout pomoc a zajistit tak bezpečné zázemí pro sebe a své děti.

Z analýzy rozhovorů také vyplynulo, že díky předchozímu rozdílnému způsobu

života respondentek, vnímá prostředí azylového doma každá naprosto odlišně. Jelikož

kvalita azylového domu jako sociální služby je závislá na jednotlivých zřizovatelích a zároveň na systému jejich financování, je nepochybně v různých zařízení rozdílná a ve

většině případů také skromná. V otázce pomoci azylového domu, jako prostředku

v návratu do běžného života, z výpovědí respondentek vyplynulo, že jistý podíl na jejich úspěchu se zde objevuje. Ve větší míře klientky spíše oceňují klid a pocit bezpečí, nežli samotné programy vedené azylovým domem.

42

MATĚJČEK, Z., DYTRYCH, Z. Krizové situace v rodině očima dítěte 1. vyd. Praha: Grada

Poblishing, 2002. 128 s. ISBN 80-247-0332-7

73

Závěr

Pobyt v azylovém domě, není pro nikoho jednoduchou záležitostí. Pokud se zde

ocitne matka i se svými dětmi, je to pro ni o to těžší, jelikož vedle řešení svých

existenčních problémů a vyrovnávání se samotnými negativními prožitky, musí zvládat i výchovu svých dětí. V případě, že se jedná o starší děti, je to mnohem náročnější, jelikož musí ustát i jejich někdy negativní postoj k dané situaci.

V rámci této práce byly prostřednictvím rozhovorů s bývalými klientkami

azylového domu zjišťovány jejich příběhy, ve kterých se potkaly s náročnými životními zkušenosti, a které je v konečném důsledku dovedly až k rozhodnutí využít této sociální

služby. Dalšími důležitými body, které byly sledovány, byly momenty rozhodnutí, ve kterých se klientky obrátily na azylový dům a v neposlední řadě jejich samotný pohled na prostředí domova a dobu v něm strávenou.

Jako nejvhodnější formou pro zodpovězení těchto otázek bylo použito narativní

interview. Jelikož příběh se vyvíjí, není v něm možno nalézat jen jednu pravdu. Tak jak se v průběhu času mění, vyvíjí se zároveň i jeho nositel a proměňují okolní podmínky.

A díky použití vyprávění není výpověď o subjektivní zkušenosti rozlámána na dílčí složky.

Při mapování systému azylového bydlení, v kombinaci s reflexí klientek, které

jím prošly, bylo zjištěno, že v České republice, chybí následná pomoc a podpora ve

formě dalšího sociálního bydlení, jak uvádí i Matoušek. Zároveň se nabízí otázka prevence, zda se nedalo nějakým způsobem předejít tomu, aby příběhy těchto žen skončily právě v azylovém domě. Zda je zde dostatečná síť podpůrných služeb, které se orientují na druhy problémů, které klientky azylových domů, nebyly schopny sami

dostatečně řešit. A pokud ano, zda je společnost dostatečně informovaná o jejich existenci.

74

Seznam tabulek Tabulka č. 1- celkový počet AD a DPMD v jednotlivých krajích ČR…………………17

75

Přílohy Příloha A - Vzorová žádost o ubytování

Příloha B - Tabulka náročných životních událostí

76

Seznam použité literatury a zdrojů Monografie

ATKINSONOVÁ, R. L. a kol. Psychologie. 2. vyd. Praha: Portál, 2003. 751 s. ISBN 80-7178-640-3

AUTORSKÝ KOLEKTIV, Obce, města, regiony a sociální služby, Praha: socioklub, 1997. 136 s.

ČÁBALOVÁ, D. Pedagogika. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2012. 272 s. ISBN 978-80-247-2993-0

HÁJEK, B., HOFBAUER, B., PÁVKOVÁ, J., Pedagogické ovlivňování volného času: současné trendy. 1. vyd. Praha: Portál, 2008. 240 s. ISBN 978-80-7367-473-1

HAYESOVÁ, N. Základy sociální psychologie. 1. vyd. Praha: Portál, 1998. 168 s. ISBN 80-7178-198-3

HENDL, J. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. 3. vyd. Praha: Portál, 2008. 408 s. ISBN 978-80-262-0219-6

HOFBAUER, B. Děti, mládež a volný čas. 1. vyd. Praha: Portál, 2004. 176 s. ISBN 807178-927-5.

JEDLIČKA, R., KLÍMA, P., KOŤA,J., NĚMEC, J., PILAŘ, J., Děti a mládež v obtížných životních situacích. 1. vyd. Praha: Themis, 2004.415 s.ISBN 80-7312-038-0

KRAUS, B. Základy sociální pedagogiky 1.vyd. Praha: Portál, 2008. 216 s. ISBN 97880-7367-383-3

KRAUS, B., POLÁČKOVÁ, V., et al. Člověk-Prostředí-Výchova K otázkám sociální pedagogiky 1. vyd. Brno: Paido, 2001. 199 s. ISBN 80-7315-004-2

KŘIVOHLAVÝ, J. Jak přežít vztek, zlost a agresi. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2004. 156 s. ISBN 80-247-0878-3

KŘIVOHLAVÝ, J. Konflikty mezi lidmi. 2. vyd. Praha: Portál, 2002. 192 s. ISBN 807178-642-X

LAŠEK, J., LOUDOVÁ, I. Rodina jako základ vývoje morálky a občanských postojů dětí. 1. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2013. 116 s. ISBN 978-80-7435-335-2

MATĚJČEK, Z., BUBLEOVÁ, V., KOVAŘÍK, J. Pozdní následky psychické deprivace a subdeprivace 1. vyd. Praha: Psychiatrické centrum, 1997. 69 s. ISBN 80-85121-89-1

MATĚJČEK, Z., DYTRYCH, Z. Krizové situace v rodině očima dítěte 1. vyd. Praha: Grada Poblishing, 2002. 128 s. ISBN 80-247-0332-7 77

MATOUŠEK, O. a kol. Základy sociální práce. 2. vyd. Praha: Portál, 2007. 312 s. ISBN 978-80-7367-331-4

MATOUŠEK, O. Metody a řízení sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. 384 s. ISBN 80-7178-548-2

MATOUŠEK, O. Slovník sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. 288 s. ISBN 717854980-0.

MECELOVÁ, P. Služby pro mentálně postižené. Varnsdorf: Vyšší odborná škola a střední škola Varnsdorf. 2011. s. 53 s. absolventská práce

MIOVSKÝ, M. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2006. 332 s. ISBN 80-247-1362-4

PÁVKOVÁ, a kol. Pedagogika volného času. 3. vyd. Praha: Portál, 2008. 224 s. ISBN 978-80-7367-423-6.

PRAŠKO, J. Jak se zbavit napětí, stresu a úzkosti. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2003. 204 s. ISBN 80-247-0185-5

REICHEL, J. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2009. 192 s. ISBN 978-80-247-3006-6

ŘEZAČ, J. Sociální psychologie. 1. vyd. Brno: Paido,1998. 268 s. ISBN 80-85931-48-6

SHAPIRO, L. E., Emoční inteligence dítěte a její rozvoj 1. vyd. Praha: Portál, 1998. 272 s. ISBN 80-7178-238-6

ŠEVČÍK, D., ŠPATENKOVÁ, N. a kol. Domácí násilí: kontext, dynamika a intervence. 1. vyd. Praha: Portál, 2011. 192 s. ISBN 978-80-7367-690-2

ŠVAŘÍČEK, R., ŠEĎOVÁ, K., a kol. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách : pravidla hry. 1. vyd. Praha: Portál, 2007. 384 s. ISBN 978-80-7367-313-0

VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese 1. vyd. Praha: Portál, 1999. 488 s. ISBN 80-7178-214-9

VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie: dětství a dospívání. 2. vyd. Praha: Karolinum, 2012. 531 s. ISBN 978-80-246-2153-1

VODÁČKOVÁ, D. a KOL. Krizová intervence 1. vyd. Praha: Portál, 2002. 544 s. ISBN 80-7178-696-9

VYMĚTAL, J., a kol. Obecná psychoterapie. 1.vyd. Praha: Psychoanalytické nakladatelství J. Kocourek, 1997. 278 s. ISBN 80-86123-02-2

78

Periodika

Psychologie dnes. Praha: Portál, 2005. ISSN 1212-9607

Právo a rodina. Praha: Wolters Kluwer, 2015. ISSN 1212-866X

79

Internetové zdroje CHRZ, V. Výzkum jako narativní rekonstrukce. /online/c 2009/cit. 2015-7-8/dostupné z http://narativniperspektiva.blogspot.cz/2009/10/vyzkum-jako-narativni-rekonstrukcev.html

ŠAUEROVÁ, M. Význam volnočasových aktivit v azylovém domě při rozvíjení sociálních

interakcí

matka-dítě./online/c

2013/cit.

2015-22-2/dostupné

http://prohuman.sk/socialna-praca/vyznam-volnocasovych-aktivit-v-azylovem-dome-

z

pri-rozvijeni-socialnich-interakci-matka-dite

CHARITA ČESKÁ REPUBLIKA. Z historie. /online/c2015/cit.2015-23-1/dostupné http://www.charita.cz/o-charite/z-historie

CHARITA ČESKÁ REPUBLIKA. Kdo jsme. /online/c2015/cit.2015-23-1/dostupné z http://www.charita.cz/o-charite/

80

Zákony Zákon č.89/2012 Sb. Občanský zákoník, kterým se mění zákon č. 94/1963 Sb. o rodině Zákon č. 359/1999 Sb. o sociálně právní ochraně dětí. Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách.

Zákon č. 308/1991 Sb. o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností

81

Přílohy Příloha A - Vzorová žádost o ubytování – demografické údaje jsou pro potřeby této práce smyšlené

ŽÁDOST O UBYTOVÁNÍ Č. 25

PODANÁ 25. 5. 2014

Jméno a příjmení Matka

Alena Novotná

věk

poznámka

35

Těhotná 20. týden

Jméno a příjmení Dítě

poznámka

Petr Novotný

8

Dominik Novotný

5

Trvalé bydliště: Dlouhá 16 Turnov

Kraj: Liberecký

Místo pobytu: Západní 650, Hodkovice nad Mohelkou

Kraj: Liberecký

Důvod ubytování: domácí násilí

Doporučení: OSPOD Turnov

V současné době dočasný pobyt u příbuzných

Kontakt: Zuzana Málková Tel: 483 578 598

Kontakt na zájemce: 605 800 200, tel. Matka 485 610 610 Info: dne 30. 5. sdělí přesný den nastěhování (pokoj 1.1)

INFORMACE O PODMÍNKÁCH NÁSTUPU – vyhovuje Důvod odmítnutí žadatele

82

Příloha B - Tabulka náročných životních událostí Událost

Body

Rozvod

73

Úmrtí partnera, partnerky

100

Rozvrat manželství

65

Úmrtí blízkého člena rodiny

63

Sňatek

50

Uvěznění

63

Úraz nebo vážné onemocnění

53

Ztráta zaměstnání

47

Usmíření a přebudování manželství

45

Změna zdravotního stavu člena rodiny

44

Sexuální obtíže

39

Změna zaměstnání

39

Úmrtí blízkého přítele

37

Odchod do důchodu

45

Těhotenství

40

Přírůstek nového člena rodiny

39

Změna finančního stavu

38

Přeřazení na jinou práci

36

Závažné neshody s partnerem

35

Splatnost půjčky

30

Syn nebo dcera opouštějí domov

29

Půjčka vyšší než jeden průměrný roční plat Změna odpovědnosti v zaměstnání

31

29

Konflikty s tchánem, tchýní, zetěm, snachou

29

Manžel, manželka nastupuje či končí zaměstnání

26

Mimořádný osobní čin nebo výkon

28

Vstup do školy nebo její ukončení

26

Změna životních zvyklostí

24

Změna životních podmínek

25

Problémy a konflikty se šéfem

23

83

Změna pracovní doby nebo pracovních podmínek

20

Změna bydliště

20

Změna rekreačních aktivit

19

Změna školy

20

Změna církve nebo politické strany

19

Změna sociálních aktivit

18

Změna spánkových zvyklostí a režimu

16

Změny stravovacích zvyklostí

15

Přestupek (například dopravní a jeho projednání)

11

Půjčka menší než průměrný roční plat

17

Změny v širší rodině (úmrtí, sňatky)

15

Vánoce

84

12