Univerzita Hradec Králové Filozofická fakulta. Ročníková práce Petr Řehák

Univerzita Hradec Králové Filozofická fakulta

Ročníková práce

2008

Petr Řehák

Univerzita Hradec Králové Filozofická fakulta Historický ústav

Historie skautingu v Červeném Kostelci v letech 1938 – 1989 (S důrazem na období mezi lety 1945 – 1950) Ročníková práce

Autor: Studijní program: Studijní obor: Vedoucí práce:

Petr Řehák M 7504 Učitelství pro střední školy Učitelství pro střední školy – dějepis Učitelství pro střední školy – matematika PhDr. Jiří Kotyk

Hradec Králové

2008

2

Prohlášení

Prohlašuji, ţe jsem tuto ročníkovou práci vypracoval samostatně pod vedením vedoucího ročníkové práce a uvedl jsem všechny pouţité prameny a literaturu.

V Hradci Králové dne: 23. 6. 2008

3

Poděkování Děkuji všem, kteří mi pomáhali cennými radami či umoţnili zpřístupnění archivních materiálů. Byl to především vedoucí mé ročníkové práce PhDr. Jiří Kotyk, PhD. i člen redakční rady pro tvorbu almanachu k 70. výročí vzniku skautingu v Červeném Kostelci Mgr. Jan Kafka. Svému dědovi Ladislavu Šislerovi vděčím za zprostředkování kontaktu s pamětníky a za pomoc při orientaci v reáliích. Nemalý dík patří téţ samotným pamětníkům, kteří svými vzpomínkami dokázali dotvořit mé představy o minulosti. Děkuji Romaně Vlachové za korektury a pomoc se sazbou.

4

Obsah Obsah ................................................................................................................................................... 5 Úvod ..................................................................................................................................................... 6 1.

Vznik a vývoj českého skautingu v letech 1911 – 1989 ............................................................... 9

2.

Počátky skautingu v Červeném Kostelci 1938 – 1945 ............................................................... 13

3.

Poválečná éra 1945 – 1950 ......................................................................................................... 16

4.

3.1.

Oddíly .................................................................................................................................. 16

3.2.

Program středisek do konce roku 1945 ............................................................................... 18

3.3.

Klubovny ............................................................................................................................. 19

3.4.

Skautské vzdělání a program ............................................................................................... 21

3.5.

Tábory ................................................................................................................................. 25

3.6.

Nejdůleţitější události v kosteleckých střediscích v letech 1945 – 1950............................ 27

Od druhého zákazu ke třetí obnově ............................................................................................ 31

Závěr .................................................................................................................................................. 33 Prameny ............................................................................................................................................. 34 Literatura ............................................................................................................................................ 36 Přílohy ................................................................................................................................................ 38

5

Úvod „Protože jsem poznal muka žízně, rád bych vykopal studnu, aby i ostatní mohli pít.“ E. T. Seton, Dva divoši

Jako člen skautského střediska v Červeném Kostelci jsem si pro svoji ročníkovou práci ani jiné téma vybrat nemohl. Během svého patnáctiletého působení v tomto středisku jsem si skauting velmi oblíbil. A kdyţ jsem zjistil, ţe historie skautského střediska v místě mého bydliště dosud ještě nebyla zmapována, rozhodl jsem se jít po stopách tohoto fenoménu.1 Ze zkušenosti vím, ţe v dnešní době je pro mládeţ (orientovanou často pouze na materiální stránku ţivota) stále obtíţnější najít nejen volný čas, který by investovala ve prospěch druhých, ale také chuť a motivaci tak činit. Věřím, ţe na dobrém příkladu předků a na neustálém připomínání jejich zásluh si můţe mladá generace uvědomit jejich nezištné nasazení a přínos pro výchovu moţná právě i jejich rodičů a prarodičů. Název práce Historie skautingu v Červeném Kostelci v letech 1938 – 1989 s podtitulem S důrazem na období mezi lety 1945 - 1950 jsem zvolil s ohledem na vznik skautingu ve městě v roce 1938 a na rok 1989, kterým se symbolicky uzavřela nepříjemná etapa jiţ 3. zákazu skautingu v naší zemi. Do takto vytvořeného kontextu zasadím skautské dění v Červeném Kostelci právě v letech 1945 aţ 1950. Ve své práci se budu snaţit přehledně uspořádat historický vývoj skautského střediska v Červeném Kostelci, přičemţ chci klást důraz především na strukturu a charakter činnosti, hlavní vůdčí postavy červenokosteleckého skautingu, míru plnění skautských ideálů, vyuţívání výchovných metod skautského hnutí, které jsou neměnné od vzniku skautingu, a participaci na společensko-kulturním ţivotě města Červený Kostelec. Mým cílem je na konkrétních příkladech ukázat, jakým způsobem se situace ve skautském hnutí na celostátní úrovni odráţela v kaţdodenní realitě kosteleckých junáků a skautek. V neposlední řadě mi jde také o jistou osvětu mezi mladšími skautskými generacemi a jejich rodiči v situaci, kdy se povědomí o této době začíná pomalu, ale jistě vytrácet.

1

Dle pořadu české televize Fenomén dnes: Století skautů, vysíláno na ČT 2 dne 30. 8. 2007 ve 22:40. Dostupné z: .

6

Vznik této práce se neobešel bez komplikací. S prvním problémem jsem se setkal hned při zajišťování archivního materiálu ve Státním okresním archivu v Náchodě. Ačkoliv jsem prošel 6 různých archivních fondů (viz soupis pramenů), našel jsem pouze jeden list formátu A4 se záznamem jmen několika červenokosteleckých skautských vůdců z roku 1949. V archívu jsem tedy zjistil, ţe fondy Archiv města Červený Kostelec, Okresní úřad Náchod a Městský národní výbor Červený Kostelec jsou z hlediska tématu mé práce zcela prázdné. Jako nepříliš vydatný zdroj pro studium skautingu na okresní úrovni se pak jeví fond Národní fronta – Okresní výbor Náchod, kde jsou umístěny zprávy Okresní rady Junáka o činnosti v letech 1968 – 1969. Později jsem se ale díky vstřícnosti pracovníků archivu dostal do nezpracovaného fondu, kde jsem nalezl osm osobních listů skautských činovníků ze stejné doby.2 Po rozhovorech s pamětníky jsem zjistil, ţe jejich výpovědi mohu pouţít pouze k pochopení a líčení dobové atmosféry, zatímco fakta musím hledat v kronikách, denících (oboje ve střediskovém archívu), denním tisku, úřední korespondenci a jiţ zmiňovaných osobních listech. Navíc dva pamětníci během mého studia zemřeli a já přišel o další cenné zdroje informací. Informace z kronik a od pamětníků jsem však měl moţnost také srovnat a verifikovat díky týdeníku ONV Náchod Jiráskův kraj, který jsem získal ze Státního okresního archivu v Trutnově. Při popisu vývoje chlapeckého střediska jsem se setkal s naprostou absencí jak kroniky střediskové, tak i dalších úředních dokumentů (zpráv o činnosti, různých ţádostí aj.). Vinu za nešťastnou ztrátu těchto dokumentů lze stěţí někomu připsat. Většinu střediskových materiálů měl u sebe poválečný vedoucí střediska Vladimír Kult. Po jeho smrti se jeho tehdejší zástupkyně Vlasta Křivská dohodla s jeho druţkou Emilií Svatou (ještě před začátkem jejího pobytu v Hronově u příbuzných) na předání jeho skautské pozůstalosti skautům. Nešťastnou shodou okolností se jiţ ale nedomluvily na konkrétním termínu. Svatá zemřela a její pozůstalost (a tedy i Kultova) byla likvidována příbuznými, kteří o nějakém předání skautům neměli ani tušení. To se však Vlasta dozvěděla aţ se zpoţděním, takţe zásah nepřipadal v úvahu. Ze vzpomínek Zdeňka Holuba je doloţen i případ zničení některých materiálů po komunistickém převratu.3 Pro účely této práce jsem z literatury vybral a prostudoval pouze základní publikace týkající se dějin československého skautingu, všechny jsou uvedeny v seznamu literatury.4 2

Jedná se o fond ONV Náchod, Manipulační období 1949 – 1953, Spolková agenda, toho času v pořádání. V tomto případě se jednalo o část úředních střediskových záznamů z doby, kdy Holub krátce vykonával funkci střediskového tajemníka. 4 V seznamu literatury uvádím monografie specializující se na toto téma. 3

7

Na jaře tohoto roku (2008) tomu bylo jiţ 70 let od chvíle, kdy v nevelkém, více neţ čtyř a půl tisícovém městě Červeném Kostelci vznikl první skautský oddíl.5 Tento malý dívčí oddíl si zpočátku nelehce vydobýval své místo pod sluncem. Následoval také chlapecký, ale německá okupace a vznik Protektorátu Čechy a Morava přerušily rozvíjející se práci s mládeţí. Zato jiţ záhy po osvobození v květnu roku 1945 nastal nejen v našem městě, ale i v celém Československu obrovský boom skautského hnutí. Jiţ o necelé 3 roky později se začíná schylovat k dalšímu zákazu organizace, jeţ si kladla za cíl vychovávat mladé lidi v demokraticky smýšlející občany, avšak bez nucení k jakékoliv stranické příslušnosti. K faktickému zákazu došlo na začátku roku 1951. Na jaře roku 1968 díky uvolnění v politice i ve společnosti začínají některé skautské oddíly znovu pracovat – i kdyţ jen na krátkou dobu. I v Červeném Kostelci se ke konci dubna rozhořel první táborový oheň a činnost byla obnovena. Někteří tehdejší činovníci se angaţují v našem středisku dodnes. Jak jsem jiţ naznačil, tvrdá léta normalizace nepřinesla skautům nic jiného neţ opětovný zákaz. Světlo naděje se rozhořelo v listopadu roku 1989 a hoří dosud. Ve své práci zachovávám strukturu tak, jak jsem ji právě naznačil – člením ji do logických kapitol, které jsou ohraničeny důleţitými předěly v ţivotě národního skautského hnutí, resp. v ţivotě skautů a skautek v Červeném Kostelci. Pokud bude tato práce alespoň nepatrným, avšak uţitečným příspěvkem k 70. výročí vzniku skautingu v Červeném Kostelci, budu spokojen.

5

Údaje o počtu obyvatel známe pouze z roku 1930 a pak aţ z roku 1947. V roce 1930 bylo v Červeném Kostelci 4 636 obyvatel, v roce 1947 pak 4 856 obyvatel. Podle KUČA, K. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, I. díl: A – G. s. 500.

8

1. Vznik a vývoj českého skautingu v letech 1911 – 1989 „Každý konej dnes svoji povinnost!“ poslední slova A. B. Svojsíka

Myšlenka skautského hnutí nevznikla původně v českém prostředí. K nám ji z Anglie přenesl a pro místní podmínky upravil český pedagog, kulturní a sokolský propagátor, ale hlavně zakladatel skautského hnutí v Čechách a na Slovensku Antonín Benjamín Svojsík (1876-1938). Na pro tehdejší dobu velmi pokrokové hnutí mládeţe, zaloţené v Anglii v roce 1907 generálem BadenPowellem (1857-1941), byl Svojsík upozorněn jedním ze svých zahraničních přátel. Skautská myšlenka se mu zalíbila, a protoţe byl muţem činu, vyrazil o letních prázdninách roku 1911 na okruţní cestu po Anglii, Švédsku, Belgii a Dánsku, kde vyhledával skautské oddíly, chodil s nimi na výlety a pozoroval vlivy nové výchovy na chlapce. Na této cestě se mu velmi zalíbil jeden z prvků skautingu – výchova hrou. Po návratu začal zjišťovat, jak nejlépe začlenit skautskou myšlenku do českých podmínek: výsledkem jeho úvah byla „myšlenka českého skautingu zasazená do naší tradice, přírody a potřeb národního programu.“6 Se svou ideou oslovil mnoho významných osobností tehdejší doby, např. politiky, univerzitní profesory, pedagogy, spisovatele i malíře, a snaţil se je získat pro podporu svého podniku. Zároveň začal o skautingu přednášet po celé zemi a v únoru 1912 vyšla jeho první broţura Český skaut. Pro český skauting zvolil název Junák. Na začátku května roku 1912 vychází „skautská bible“ – kniha Základy junáctví, ve které Svojsík sesbíral příspěvky od jiţ zmiňovaných osobností. O prázdninách roku 1912 poprvé tábořil se skupinou chlapců pod hradem Lipnicí na Českomoravské vrchovině. Díky jeho přednáškám a knihám vznikaly také mimopraţské oddíly, např. v Třebechovicích pod Orebem, Jičíně, Domaţlicích, Hradci Králové, Nymburku, Poděbradech a jinde. V září 1913 pak uspořádal první veřejný tábor na Císařském ostrově v Praze, kde byly veřejnosti představeny stany s dřevěnými podsadami, postelemi, které jsou dodnes českou světovou raritou. Dne 15. června 1914 zaloţil Svojsík na ustavující schůzi samostatný spolek Junák-český skaut. I přes nepříznivé politické klima a začínající první světovou válku pracoval Svojsík i během 6

SVOBODA, M. Hledání zaváté stezky: Příspěvek k dějinám českého skautingu. 1. vyd. Praha: Leprez, 1994. s. 12.

9

ní na stabilizaci a konsolidaci hnutí, junáky dal k dispozici pro humanitární účely, nikoliv však pro válku. V lednu 1915 se v rámci spolku Junák-český skaut ustavil Odbor pro dívčí skauting, jehoţ první předsedkyní byla zvolena dr. Anna Berkovcová (1881-1956). Ve stejnou dobu vyšlo první číslo časopisu Junák, jenţ byl a stále je pokládán za jeden z vhodných nástrojů výchovy ve skautingu. Junák posléze vycházel nepřetrţitě do roku 1940, poté v letech 1945-1948, 1968-1970 a od roku 1990 aţ do současnosti, kdy je nejstarším u nás vydávaným časopisem pro mládeţ. Táborů v letech 1916 a 1917 se účastnil pozdější český básník Jiří Wolker (1900-1924), který si během tábora psal velmi zajímavý osobní deník. Po vyhlášení Československé republiky 28. října 1918 se skauti pruţně zapojili do pomoci Národnímu výboru. Důleţitou akcí bylo vydání junáckých známek (prvních na světě) v hodnotách 10 a 20 haléřů. Ačkoliv získal skauting širší oblibu jak mezi mládeţí, tak i u předních pedagogů, universitních profesorů a jiných odborníků, objevil se jiný problém mladého hnutí. V poválečném Československu vzniklo mnoţství nových skautských organizací, především při politických stranách. Snaze o dlouhodobější sjednocení nepomohl ani v dubnu 1919 Svojsíkem zaloţený Svaz junáků – skautů republiky Československé, ve kterém byly na krátkou dobu sdruţeny všechny skautské organizace. I přes nulové dotace ze státního rozpočtu a všechny další obtíţe Svaz nadále rostl: v roce 1920 má asi 10 000 členů, v roce 1921 uţ více neţ 19 000 členů a v roce 1929 jiţ přes 29 000 členů. K roku 1933 je ve Svazu registrováno více neţ 38 000 členů a v roce 1937 přesahuje jiţ počet členů cifru 61 000.7 V roce 1938 pomáhaly junácké oddíly při zajišťování klidu v pohraničí, nebo jako spojky při květnové mobilizaci. Na sklonku léta však přišla velká rána pro československý skauting i celý národ, kdyţ jeho zakladatel A. B. Svojsík onemocněl a přes značnou lékařskou péči 19. září 1938 podlehl následkům otravy streptokokem. V období Druhé republiky je Svaz nucen spojit se s ostatními skautskými organizacemi pod názvem Junák, ústředí skautské výchovy. Pro Svaz to byl přijatelný kompromis, který mu zaručoval další působení na mládeţ v takto nejisté době. Po obsazení německými vojsky v březnu 1939 se někteří junáci a skautky zapojují do odbojové činnosti (organizování ilegálních přechodů hranic, spojovací činnost, zpravodajská činnost), dospělí členové Junáka odcházejí do zahraničních armád a na počátku září jsou zatčeni někteří vedoucí činovníci Junáka. Potom co byly v létě 1940 7

SVOBODA, M. Hledání zaváté stezky: Příspěvek k dějinám českého skautingu. 1. vyd. Praha: Leprez, 1994. s. 12.

10

gestapem brutálně rozehnány letní tábory, začal 4. listopadu 1940 platit Výnos o zrušení Junáka. Činovníci byli vězněni v koncentračních táborech a věznicích, majetek Junáka byl zcela zabaven. Mnoho oddílů našlo zázemí v jiných organizacích, např. Klubu českých turistů, Sokole, klubech Mladého hlasatele. Německou okupaci zaplatilo ţivotem více neţ 600 junáků a skautek a poválečná československá vláda ohodnotila činnost Junáka kladně. Po válce musel Junák na přání vlády a částečně také na nátlak komunistů vstoupit do Svazu české mládeţe (dále jen SČM), jedné ze 4 organizací sdruţujících mládeţ na území ČSR.8 V únoru 1946 byla organizace Junák skládající se nyní ze dvou větví (české a slovenské) přejmenována na Československý Junák, svaz skautů a skautek. Poválečná euforie zajistila obrovský rozvoj členské základny, která se blíţila k číslu 250 000. Junák se plně zapojil do obnovy státu, během táborů pomáhal při ţních. V průběhu roku 1947 byl Junák jak zvenčí, tak zevnitř kritizován pro svoji apolitičnost a neúplné začlenění do SČM. Plánovaný junácký sněm, svolaný na konec února 1948 do Zlína, se však neuskutečnil, kdyţ 25. 2. 1948 bylo odstraněno junácké ústředí a utvořen Akční výbor ústředí Junáka. Ten zrušil chystaný sněm a zcela včlenil Junáka do SČM: v organizaci mohli zůstat pouze děti ve věku od 6 do 15 let, náboţenská výchova v Junáku byla zakázána, všichni starší 15 let museli vstoupit do SČM (zde mohli zůstat do svých 28 let), jinak byli vyloučeni. Nejprve byly zakázány oddíly vodních skautů, další oddíly se bez svých vůdců rozpadaly samy. Počet členů klesl ze 180 000 v roce 1947 na 37 000 v dubnu 1949. SČM mezitím zakládal tzv. místní oddíly Junáka (MOJ) a pionýrské oddíly Junáka (POJ), v dubnu 1949 pak došlo ke sloučení výše zmíněných 4 organizací do jedné zastřešující nesoucí název Československý svaz mládeţe (ČSM), v jehoţ rámci byla zaloţena Pionýrská organizace ČSM. Do 1. ledna 1951, kdy byl Junák oficiálně zrušen, existovala organizace uţ pouze formálně, poté byla výchova mládeţe předána monopolu Pionýrské organizace. Represe pokračovaly v často vykonstruovaných soudních procesech s přestaviteli Junáka, kteří byli odsouzeni k mnohaletým trestům ţaláře. Většina takto odsouzených byla v letech 1966-1969 rehabilitována. Některé oddíly přešly opět do ilegality, některé dál pracovaly pod hlavičkami různých organizací, např. v Turistických oddílech mládeţe, tzv. TOM, Svazarmu, či Československém svazu tělesné výchovy, jiné se angaţovaly v domácí

8

Vstup Junáka do SČM je datován na 9. září 1945 (Jiráskův kraj. Týdeník ONV Náchod, Ročník 1, 1945, Číslo18).

11

odbojové činnosti. Junák i jeho činovníci byli veřejně ostouzeni a očerňováni, dětská literatura s junáckou tematikou byla staţena z tiskáren a později i z veřejných knihoven s označením braková. V 60. letech se začínají ozývat hlasy kritizující tehdejší výchovu mládeţe, které pociťují zejména silný nedostatek dětské dobrodruţné literatury. V tomto období skautskými oddíly prošli, např. Miroslav Šimek (1940-2004) a Jiří Grossmann (1941-1971). Impulzem pro nové obnovení skautingu bylo jednak oteplení politických poměrů, které vyvrcholilo na počátku roku 1968, jednak pohřeb bývalého velitele Junáka prof. Bohuslava Řeháka v lednu 1968. Junák zahájil svou činnost 29. března 1968 na svém shromáţdění v Praze-Holešovicích. Většina činovníků nastoupila opět práci a tak se mohly v létě 1968 konat junácké tábory. I po obsazení republiky vojsky Varšavské smlouvy začaly v září 1968 vycházet znovu skautské časopisy a podporu hnutí projevila jak široká veřejnost, tak i vysocí státní představitelé. Junák byl ale nucen vstoupit do jednotné organizace, coţ se mu později stalo osudným. Tábory proběhly také v roce 1969, to se však jiţ projevovaly první ústrky a útoky vůči hnutí, především pak cenzura v časopisech. I přesto, ţe o likvidaci Junáka bylo rozhodnuto jiţ od listopadu 1969, se konají letní tábory, kurzy a lesní školy také v létě 1970, coţ pomohlo zakořenit skautskou myšlenku u ještě většího mnoţství mladých lidí. Ale jiţ v září dochází ke zrušení organizace Český Junák. Mnoho oddílů opět přešlo pod jiné organizace: Československý červený kříţ, Svazarm, TOM, aj. Tím byla udrţena kontinuita hnutí, která přispěla k jeho obnově na konci roku 1989.

12

2. Počátky skautingu v Červeném Kostelci 1938 – 1945 „Nechť cesta má je jenom dobrými činy dlážděna.“ Jan Puls ve svém deníku

První průkopnicí a zakladatelkou skautingu v Červeném Kostelci byla Eliška Háková (nar. 1920), která zaloţila někdy na jaře roku 1938 dívčí oddíl.9 V městské kronice lze nalézt zmínku jiţ z roku 1926 o tom, ţe při návštěvě prezidenta republiky T. G. Masaryka ho vítali mj. také skauti.10 Tehdejší zástupkyně Hákové Křivská (nar. 1924) ale k tomuto uvádí, ţe se jednalo o Skauty DTJ, nikoliv o junáky, tj. členy Svazu junáků – skautů republiky Československé.11 Na otázku, proč vzniklo v Červeném Kostelci skautské hnutí se značným časovým odstupem od okolních míst,12 odpovídá V. Křivská jednoznačně. Jednoduše se do té doby neobjevil nikdo, kdo by se o skautskou myšlenku zajímal a ve městě ji uvedl v ţivot. E. Háková byla sama členkou trutnovského dívčího oddílu, se kterým se seznámila během studia na trutnovském gymnáziu. Zde získala odbornost 1. stupně skautské zdatnosti.13 Pro skautskou myšlenku v Červeném Kostelci získala zhruba 25 dalších děvčat, většinou starších deseti let.14 Tato děvčata tak vytvořila první červenokostelecký skautský oddíl.15 Začátky však nebyly pro nové skautky lehké. Neměly se kde scházet, a jelikoţ získání klubovny nebylo v té době moţné,16 konaly se schůzky za pěkného počasí venku. Při špatném počasí se mohly občas sejít ve škole, to ale nestačilo pro plnohodnotnou činnost. Háková nebyla na celý oddíl sama. Její blízkou spolupracovnicí se pro svůj věk i zájem o skauting stala sestra Vlasta Křivská. Mezi další členky oddílu, které mi jsou známy, patřily Marie Vlachová (nar. 1932), Anna Umlaufová a Miluna Umlaufová, rozená Hrdličková. 9

Archiv Junáka v Červeném Kostelci, Kronika dívčího střediska Junáka v Červeném Kostelci, od roku 1990 kronika středisková 1938 – 2005 (dále jen Kronika dívčího střediska) potvrzuje rok 1938, o období roku však mlčí. Tuto dataci se dozvídáme ze vzpomínek její tehdejší zástupkyně, Vlasty Křivské, která je pro středisko sepsala v Červeném Kostelci 8. ledna 1994. 10 Pamětní kniha města Červený Kostelec, díl 1., s. 206. 11 Tento Svaz sice vychovával své členy k tomu, aby se třeba i politicky angaţovali, ovšem striktně setrvával na nadstranických pozicích, coţ se o ostatních skautských organizacích říct nedalo. 12 V Hronově vznikl skauting v roce 1920, v Úpici sahají počátky skautingu aţ do roku 1921 (i kdyţ se jednalo o Junáky volnosti), v Náchodě dokonce jiţ v roce 1917, v Jaroměři v r. 1919, v České Skalici pak v r. 1917. 13 Archiv Junáka v Červeném Kostelci, Přihláška činovnice k registraci (nedatováno). 14 Jak shodně uvádí Kronika dívčího střediska i Vzpomínky Vlasty Křivské z 12. 11. 1990. 15 Jiţ ze 4. 8. 1939 existuje potvrzení o registraci 1. dívčího oddílu v organizaci JUNÁK, ustředí skautské výchovy. 16 Pro nulovou státní finanční podporu mládeţnické organizace, ale také především kvůli prosté neexistenci volného prostoru pro scházení se dívek, bylo nemoţné klubovnu sehnat.

13

Co se předválečného programu týká, soustředily se sestry na sloţení nováčkovské zkoušky. Během roku podnikaly výlety a v létě 1939 jim bylo umoţněno proţít 14 dní na táboře skautek z nedaleké Úpice, který se konal na Zlámaném potoce pod Turyní u Litoboře.17 Tábor následujícího roku 1940, konaný na stejném místě, ale v chatě vybudované Sdruţením přátel Junáka v Úpici, musely kostelecké skautky po 10 dnech předčasně ukončit kvůli napjaté politické situaci. Nakonec 4. listopadu 1940 došlo k úplnému rozpuštění Junáka nacisty a i skrovný majetek, jenţ byl ve vlastnictví dívčího oddílu, byl zabaven. Křivská měla na základě vzkazu od E. Hákové přinést k ní domů všechny kníţky, příručky a materiály týkající se Junáka. Vlasta však všechny nepřinesla a jak sama popisuje, byly později po válce, kdyţ se skautské literatury nedostávalo, neocenitelnou pomůckou.18 Z materiálů vyplývá, ţe jedinou skautkou, která před 2. světovou válkou sloţila svůj skautský slib, byla Háková, a to díky svému působení v trutnovském dívčím oddílu. Následující část, popisující vznik (a posléze zánik) chlapeckého oddílu v roce 1939, je z důvodu nedostatku relevantních pramenů nastíněna pouze na základě zprávy pamětníka Jana Pulse (1926 - 2007).19 Někdy v roce 1939 zaloţil učitel měšťanské školy bratr Vladimír Kult první junácký (chlapecký) oddíl v Červeném Kostelci. Kult absolvoval několik školení v junácké lesní škole, a získal tak potřebné znalosti a zkušenosti pro výkon funkce vůdce oddílu. Jeho učitelské povolání pak bylo jistě dobrou průpravou pro práci s dětmi, zejména v oblasti psychologie. Kultův oddíl sestával ze ţáků měšťanské školy narozených zhruba v letech 1925 – 1928.20 Kultovým pomocníkem a zástupcem vůdce oddílu byl Vladimír Semerák, pozdější primář v nemocnici v Opočně. Junácké schůzky probíhaly po vyučování ve školní třídě. Tam si noví junáci osvojovali teoretické znalosti potřebné ke sloţení nováčkovské zkoušky, jeţ opravňovala mladého člověka ke sloţení junáckého slibu.21 Podle Jana Pulse se zkouška skládala z těchto 12 oblastí: heslo a junácký 17

Výlety konané nejčastěji s pevnou pravidelností o sobotách a nedělích směřovaly do blízkého okolí, např. do Maternice, Třtic, na Turov. 18 Archiv Junáka v Červeném Kostelci, Vzpomínky Vlasty Křivské (nedatováno). 19 Vzpomínky Jana Pulse z 28. října 1990 a 10. listopadu 1998. 20 Tak to udává Puls ve svých Vzpomínkách z 28. října 1990. Druhá verze Vzpomínek z 10. listopadu 1998 však udává rozmezí let 1925 – 1927. 21 Nováčkovská zkouška je základní zkouškou, kterou musí splnit kaţdý, kdo chce sloţit junácký slib.

14

zákon; skautské značky; povely píšťalkou; pozdrav; zručnost (přišití knoflíku, zašití trhliny v oděvu, vyčištění bot a nabroušení noţe); státní hymna, znaky a vlajka; šest základních uzlů; skautský slib; organizace oddílu; první pomoc; pouţití hole a šátku; znalost místa bydliště a okolí. Později pořádali junáci také kratší výlety a vycházky do okolí.22 V blíţe nespecifikovaný čas sloţili po řádném splnění všech bodů nováčkovské zkoušky členové oddílu junácký slib při slavnostním táboráku na palouku u rybníka Brodský, kde tehdy ještě neexistovala chatová oblast ani kemp.23 Před válkou se stihl uskutečnit také několikadenní cvičný tábor, a to v lese, na pozemku bratra Lelka za rybníkem Čermák. Úspěšnou akcí se pro členy oddílu stala odpolední vycházka vedená oddílovým zástupcem Semerákem. Ten výšlap k řece Úpě naplnil velmi zajímavými činnostmi, mezi něţ patřilo např. stopování, signalizace a hry. Stejně jako dívčí skauting skončil v listopadu 1940 i ten chlapecký. O zapojení červenokosteleckých skautů a skautek do protinacistické odbojové činnosti nebo naopak do kolaborantských řad během války neexistují ţádné prameny, ani pamětníci si na ţádné takové skutečnosti nevzpomínají.

22 23

Vzpomínky Jana Pulse z 28. října 1990. Zde jako kdyby „předběhli“ později zaloţení junáci dívčí oddíl, ve kterém došlo ke skládání slibu aţ v roce 1945.

15

3. Poválečná éra 1945 – 1950 „Nad krajinou měsíc vyšel. To co viděl, to co slyšel, v paměti mu kvete jistě. Tam dole na jednom místě kolem ohně kdosi zpívá, zasněně se v plamen dívá.“ Naďa Kreclová, členka 1. dívčího oddílu o svém slibu (část básně)

3.1. Oddíly Protoţe právě v poválečné době zaţil červenokostelecký skauting konjunkturu, jeţ vyţadovala jeho začlenění do národních skautských struktur, je nyní na místě objasnit některé pojmy týkající se uspořádání skautské organizace. Jednotlivé sloţky skautské organizace byly v tehdejší době (stejně jako dnes) hierarchicky uspořádány. Základním článkem, ve kterém se uskutečňovala vlastní výchova mládeţe, byl oddíl.24 Oddíl je zpravidla členěn na druţiny. Více oddílů (často ze stejného města) bylo z důvodů organizačních sdruţeno ve skautském středisku (v tomto případě Červený Kostelec, zde byla dokonce určitou dobu střediska dvě). Jednotlivá střediska pak spadala pod okrsek (Náchod). Na úrovni dnešních krajů byly zřízeny skautské oblasti (Jiráskova). Vše zastřešovala národní organizace – v této době nesoucí název Československý JUNÁK, svaz skautů a skautek. Známé poválečné skautské nadšení se projevilo v plné míře i v městečku Červený Kostelec. Skauting se stal módou a synonymem pro svobodu, která naplno propukla. V Červeném Kostelci vzniklo zhruba v druhé polovině roku 1945 šest chlapeckých oddílů a pět oddílů dívčích. Jako jeden z prvních začal od 1. července 1945 fungovat 1. chlapecký oddíl – APAČI pod vedením Zvonimíra Šupicha – Rimidi (1930 - 1992). Zdeněk Petrů vedl 2. chlapecký oddíl HADAŘI, 3. oddíl měl na starosti Jaroslav Střihavka, 4. oddíl Václav Zaplatílek – Kolčava, který mj. po roce 1989 na přechodnou dobu vedl kostelecké středisko. 5. oddílem byla smečka vlčat vedená Františkem Kejzlarem – Akelou,25 6. oddíl byl katolický a za vůdce měl Zdeňka Vika Billa. 24

V případě mladších skautek – světlušek, resp. mladších skautů – vlčat, hovoříme o roji, resp. o smečce namísto oddílu. 25 František Kejzlar dělal původně zástupce ve 3. chlapeckém oddílu, v září 1945 pak spolu s Jiřím Šolcem odešli a věnovali se vlčatům v jiţ zmíněném 5. oddílu (Kronika 3. chlapeckého oddílu Junáka v Červeném Kostelci, později kronika sloučeného 2., 3. a 6. oddílu do 2. oddílu Junáka v Červeném Kostelci – HADAŘI 1945 – 1950 (dále jen Kronika 3. chlapeckého oddílu)). O 4. oddílu neexistují mně známé ţádné písemné informace, o vedení oddílu jsem se dozvěděl z ústní výpovědi Josefa Šimka – Olafa, která je zachycena audio záznamem. Na jeho konto pouze Jiří Udatný

16

Těchto 6 chlapeckých oddílů lze vcelku bez problémů doloţit i s jejich vůdci. V Jiráskově kraji, Týdeníku ONV Náchod z 15. února 1946, se píše ještě o 10. oddílu vlčat, který musel být z důvodu nedostatku vedoucích připojen k 7. oddílu, 8. oddíl vlčat musel být zase připojen k 6. oddílu. Informaci přímo z poloviny roku 1945 nemáme. Šolc, Fabián i Holub se ve svých vzpomínkách zmiňují o 6 oddílech chlapeckých, jediný Puls píše, ţe jich bylo 6 – 8. Existenci jistého 7. a 8. oddílu lze doloţit v srpnu roku 1946.26 O osmém oddílu víme, ţe v listopadu roku 1946 pobýval v jedné klubovně spolu se 2. a 3. chlapeckým oddílem.27 Mohlo jít tedy o záleţitost marginální za předpokladu, ţe si tyto oddíly ţily tak trochu svým vlastním ţivotem (pamětníci o nich nemluví). Zároveň se shodou okolností nemusely dochovat ţádné jejich materiály, ony ostatně ani nemusely existovat. Není ţádným tajemstvím, ţe některé oddíly si své kroniky nevedly a všechny úřední materiály týkající se chlapeckého poválečného skautingu jsou asi nenávratně ztraceny.28 Z oddílů dívčích vznikl 1. a 2. oddíl, 3. roj světlušek, 4. oddíl homogenní a 5. oddíl skautek ze Lhoty za Červeným Kostelcem.29 Jejich vedení se ujaly sestry, jeţ působily v dívčím oddílu jiţ před válkou. 1. oddíl vedla Emilie Kejzlarová, 2. oddíl Boţena Čermáková, 3. roj světlušek Marie Vlachová, 4. oddíl vedla Jiřina Bohuslavská a 5. oddíl byl pod vedením Růţeny Semerákové. Vzápětí vznikl ještě katolický 6. roj světlušek se svojí vůdkyní Emilií Štěpánskou. Zpočátku (zřejmě bezprostředně po květnovém osvobození) spojovalo oba kmeny – dívčí i chlapecký – jedno středisko, později vznikla střediska dvě: chlapecké, vedené Vladimírem Kultem (zástupcem a zároveň tajemníkem mu byl Jan Puls) a dívčí, vedené Eliškou Hákovou (zástupkyní ve svých denících konstatuje, ţe do něho byl v roce 1945 přidělen, ovšem nelíbilo se mu tam a zaţádal o přestup do 2. oddílu. Na okraj dodává, ţe udělal dobře, protoţe se oddíl za necelý rok rozpadl. To nepřímo potvrzuje naprostá absence jakýchkoliv zmínek o něm i jiných jeho materiálů, ovšem Zdenek Holub o rozpadu (ale ani o samotném oddílu) neví nic. V Jiráskově kraji proti této domněnce stojí, ţe v listopadu roku 1947 měl 4. oddíl odpracováno 576 hodin z junácké dvouletky (Jiráskův kraj. Týdeník ONV Náchod, Ročník 3, 1947, Číslo 44). Nevíme, zda se jedná o chlapecký, ale lze to s velkou pravděpodobností předpokládat. 26 Jiráskův kraj. Týdeník ONV Náchod, Ročník 2, 1946, Číslo 15, 24, 27, 31. 27 Archiv Junáka v Červeném Kostelci, Kronika 3. chlapeckého oddílu. 28 Podle Vzpomínek Jiřího Šolce z května 1998 a také z blíţe neurčených neoficiálních pramenů se dozvídáme, ţe v Červeném Kostelci existoval dokonce i oddíl vodních skautů. Dle Šolce byl na vodáctví zaměřený 1. oddíl Šupichův, neoficiální zdroj pak hovoří o jeho vzniku v roce 1946. Vůdcem byl Šilhán, zástupcem Josef Exner (dle Kroniky 3. chlapeckého oddílu přistoupil Josef Exner do 3. oddílu na začátku roku 1946). Zhruba po roce se rozpadl. Další moţností je, ţe se jednalo pouze o část oddílu, např. 2 druţiny, pro to svědčí i vzpomínky Josefa Šimka – Olafa, člena poválečného 1. oddílu, který potvrdil, ţe zpočátku nosili v oddílu modré šátky, na hlavě pak často vodácké čepice, tzv. loďky. K vodním skautům dle ústní výpovědi Křivské patřil i jakýsi Rychtr, který je uváděn jiţ od počátku téţ v 1. chlapeckém oddílu. 29 Ona homogenita je zde ve významu náboţenském, jednalo se o katolický oddíl. Termín uvádím na základě materiálů Vlasty Křivské (Archiv Junáka v Červeném Kostelci, Hlášení dívčího střediska).

17

Vlasta Křivská). Háková v říjnu 1945 odešla studovat do Prahy a vedení střediska po ní převzala Křivská, přičemţ Háková jí dělala zástupkyni.30 O způsobu scházení střediskových rad, tj. zda se scházely odděleně, jak často apod., nemáme ţádné informace. Členy střediskové rady ale byli jiţ výše uvedení spolu s Vladimírem Kultem, MUDr. Vladimírem Semerákem, P. Josefem Blahníkem (1918 - 1989),31 Bedřichem Vaňkem (za Woodcraft), Jiřím Šolcem a Zvonimírem Šupichem. Střediskové rady se scházely v bývalé spořitelně (dnes městský úřad), v sekretariátu strany Československé národně socialistické.32

3.2. Program středisek do konce roku 1945 Vzhledem k situaci po válce (nedostatek potravin, zanedbanost měst, zemědělství a hospodářství) se činnost skautů a skautek v Kostelci zaměřila na pomoc při různých sklizních, humanitárních sbírkách a brigádách. První dokladem o zapojení červenokosteleckých junáků je zmínka o tom, ţe jiţ v červnu 1945 pomáhalo 50 skautů (!) s řepou v blíţe nespecifikovaných Popovicích.33 Během léta lze ještě doloţit účast 3 vedoucích 3. chlapeckého oddílu na ţních ve Velenicích u České Lípy. Během druhé poloviny roku 1945 uspořádaly kostelecké skautky a skauti na ţádost místního národního výboru (dále jen MNV) celkem 3 humanitární sbírky: na město, na znovuvybudování republiky a na pomoc Slovensku. Péči o veřejné prostory projevili v zimě roku 1945 – 1946 skauti ze 4. chlapeckého oddílu, kdyţ na sebe převzali odpovědnost za vytvoření a údrţbu kluziště.34 Skauti tak naplňovali 3. bod svého zákona: Skaut je prospěšný a pomáhá jiným. Vyplnit volný čas obyvatel města, rodičů, dětí i svůj či prokázat své herecké a básnické sklony měli šanci členové 1. chlapeckého oddílu Junáka (účastnily se i skautky) jiţ 18. srpna 1945, kdy uspořádali pro ostatní oddíly první táborový oheň. K vidění bylo na 30 nacvičených čísel (zpěv,

30

Archiv Junáka v Červeném Kostelci, Kronika dívčího střediska. Josef Blahník byl rodákem z Náchoda, po vysvěcení v roce 1943 byl kaplanem v Č. Kostelci, po smrti faráře Jaroslava Ţďárka v roce 1948 převzal vedení farnosti. Je popisován jako oblíbený člověk hýřící aktivitami a vtipem, podle vzpomínek pamětníků „na co sáhl, to se mu dařilo“, vášnivý automobilista, přezdívali mu „Širón“ či „Kanón“. Pro svou popularitu a otevřeně protikomunistický postoj byl v roce 1950 přeloţen z Kostelce do Horního Starého Města u Trutnova a zanedlouho do Předhradí u Skutče. Zde byl roku 1953 zatčen a 1954 odsouzen na 9 let. Po propuštění byl zaměstnán ve Východočeských dřevařských závodech v Náchodě, v roce 1968 mu byl umoţněn návrat do duchovní sluţby. V sedmdesátých letech byl tajně vysvěcen na biskupa Felixem Davídkem. 32 Archiv Junáka v Červeném Kostelci, Vzpomínky Jana Pulse z 28. října 1990, Vzpomínky Jiřího Šolce z května 1998. 33 Jiráskův kraj. Týdeník ONV Náchod, Ročník 1, 1945, Číslo 6. 34 Archiv Junáka v Červeném Kostelci, Kronika 1. chlapeckého oddílu Junáka v Červeném Kostelci – APAČI 1945 – 1948 (dálen jen Kronika 1. chlapeckého oddílu), Kronika 3. chlapeckého oddílu. 31

18

scénky), které zhlédlo na 200 skautek a skautů, hojně se zúčastnili téţ rodiče, coţ můţe být mj. dokladem zájmu o činnost jejich dětí.35 Další táborák, spojený s manifestačním průvodem městem, byl jiţ přímo pro veřejnost a konal se 7. září 1945. O jeho úspěchu svědčí následující citát, který vyšel ve Svobodném slově a který jsem nalezl nalepený v kronice 1. chlapeckého oddílu: „Tábor (myšleno táborový oheň, pozn. autora) byl stejný jako desítky jiných, ale tito hoši i dívky ukázali, jak dobře je vedena jejich výchova. Je podávána zábavným způsobem, svěže a přece zase s hlubokou mravní tendencí, která je s to zapůsobit na mladé, rozvíjející se duše dětí. A nejen to, děti se učí i samostatnosti a jejich obrazotvornost je pobízena takovým způsobem, že musí přinést kladné výsledky.“36 Táborový oheň probíhal za účasti místní vojenské posádky, a to aţ do půlnoci! Hned následující den se skautky spolu s Národním tělovýchovným výborem (dále jen NTV) zapojily svým programem do besídky pořádané SČM. V adventu přispěly skautky a skauti ke kulturnímu programu města Mikulášskou besídkou,37 výstavou nerostů a zkamenělin (1. chlapecký oddíl a 5. smečka vlčat) a výstavou rukodělných prací spojenou s bazarem.38

3.3. Klubovny V následujícím vysvětlím některé pojmy týkající se průběhu výchovy ve skautingu. Pojmy budu specifikovat v muţském rodě, analogicky ale platí i pro rod ţenský. Jak jsem jiţ naznačil, vlastní výchovná činnost probíhala (a také dnes probíhá) v ideálním případě v oddílech, které se rozdělují na party, tzv. druţiny (6 - 10 členů). Druţiny se zpravidla scházely kaţdý týden na druţinových schůzkách (zpočátku nemuselo být pravidlem). V čele druţiny stál rádce (o něco starší chlapec, neţ ostatní členové druţiny), pomocníkem mu byl podrádce. Celý oddíl se občas setkával při oddílových schůzkách, výletech, besedách apod. Činnost mládeţe musela být logicky soustředěna do určitého prostoru. V případě slušného počasí se uskutečňovala v přírodě, za špatného počasí a přes zimu byla zapotřebí klubovna. Problém sehnat klubovnu řešil Kult i před válkou. Tento problém se stal opět palčivým zvláště po válce, kdy oddílů a mládeţe v Junáku výrazně přibylo. 35

Jiţ zde se ukazuje básnické a herecké nadání vedoucího oddílu Zv. Šupicha, pozdějšího redaktora Mladé fronty a Rudého práva. Jako účinkující se dále představili Mirek Rychtr, Bohouš Prouza, Ada Svoboda, Jirásek a Jiří Šusta (Jiráskův kraj. Týdeník ONV Náchod, Ročník 1, 1945, Číslo 15). 36 Archiv Junáka v Červeném Kostelci, Kronika 1. chlapeckého oddílu, Kronika 3. chlapeckého oddílu, Skautský deník Jiřího Udatného – Jeţka, člena 2. chlapeckého oddílu z let 1945 – 1949 (dále jen Skautský deník Jiřího Udatného). 37 Konala se 9. prosince 1945 ve dvoraně Lidového domu, účastnily se skautky a 2. chlapecký oddíl. 38 Výstava se uskutečnila v malém sále Divadla J. K. Tyla od 22. do 23. prosince za účasti 1., 4. a 5. dívčího oddílu.

19

Apači získali v létě 1945 klubovnu na tenisových kurtech, kterou také postupně upravovali pro svoji činnost. V říjnu dokonce pořádali prohlídku své klubovny pro širokou veřejnost. Jiţ 16. března 1946 získali a slavnostně otevřeli zřejmě lepší klubovnu, a to v Benešově vile (pod tratí ve Lhotě). Poslední zmínkou o této klubovně je pak zápis v kronice 1. oddílu, který říká, ţe koncem října 1946 došlo v klubovně k nějaké nehodě, kvůli které musela být zastavena činnost oddílu do poloviny prosince 1946.39 2. chlapecký oddíl vyuţíval jako klubovnu bývalý hostinec v Jiráskově ulici, od poloviny prosince 1945 se chlapci scházeli na jiném neznámém místě. Zřejmě díky počasí se druţinové schůzky od května mohly konat v Roudence, coţ je pramen poblíţ dnešní klubovny 2. oddílu Na Skalce. O dalším přebývání oddílu aţ do doby, kdy byla postavena a uvedena do provozu skautská chata Na Skalce v září 1947, existují zprávy pouze v souvislosti se 3. oddílem, které uvádím níţe.40 3. oddíl Jaroslava Střihavky uskutečnil svou zahajovací schůzku v Roudence (červenec 1945) a s 2. oddílem poté od poloviny prosince sdílel společnou klubovnu, která se ústy kronikáře 3. oddílu měla na jaře bourat. To by vysvětlovalo jak nutnost schůzek 2. oddílu od května v Roudence, tak i fakt, ţe 3. oddíl zahajoval nový skautský rok v září 1946 v klubovně ČNA (tedy ne ve vlastní, není mi ale známo, co se pod zkratkou ČNA skrývá). Zřejmě ale nešlo o nic stálého, protoţe jiţ v druhé polovině listopadu 1946 se oddíl dostal do krize také díky absenci klubovny. Tu získal dohromady ještě s 2. oddílem a jakýmsi 8. oddílem v Lidovém domě od 18. listopadu 1946. Definitivní ziskání klubovny pak zajistila novostavba Na Skalce.41 4. chlapecký oddíl získal zdarma (coţ nebylo v té době příliš pravidlem) klubovnu od DTJ za zřízení a správu kluziště. Zdeněk Holub k tomu uvádí, ţe oddíl zřejmě inklinoval k DTJ, coţ by vysvětlovalo umístění klubovny v jejích prostorách.42 O místech působení 5. oddílu mi není nic známo. 6. katolický oddíl skautů se scházel společně s dalšími katolickými dívčími oddíly (tj. se 4. a 6.) v bytě, který se nacházel vedle dnešního víceúčelového zařízení Háčka, v místech, kde dnes stojí garáţové přístřešky pro auta.43

39

Archiv Junáka v Červeném Kostelci, Kronika 1. chlapeckého oddílu. Archiv Junáka v Červeném Kostelci, Kronika 3. chlapeckého oddílu; Skautský deník Jiřího Udatného. 41 Archiv Junáka v Červeném Kostelci, Kronika 3. chlapeckého oddílu. 42 Jiráskův kraj. Týdeník ONV Náchod, Ročník 2, 1946, Číslo 7; Archiv Junáka v Červeném Kostelci, Vzpomínky Zdeňka Holuba z 23. června 2008. 43 Archiv Junáka v Červeném Kostelci, Vzpomínky Zdeňka Holuba z 23. června 2008. 40

20

Dívčí středisko na tom bylo s klubovnami nepoměrně hůře. Pokud to šlo, scházely se skautky venku, poté vyuţívaly stejně jako 2. chlapecký oddíl místnost v bývalém hostinci v Jiráskově ulici. Od ledna 1946 mělo dívčí středisko v pronájmu jednu nevelkou místnost v domě č. p. 687 na Tyršově náměstí. Také proto se od té doby začaly oddíly scházet více po druţinách. V hodnocení stavu počtu kluboven v dívčím středisku je třeba si uvědomit, ţe oddílů skautek bylo nejméně 6 a většina z nich pravděpodobně vyuţívala tuto jednu klubovnu. Je ale zřejmé, ţe minimálně 2 oddíly (4. a 6. dívčí) ji nevyuţívaly. Kde sídlil oddíl skautek ze Lhoty, není jasné.44

3.4. Skautské vzdělání a program Nyní bych zaměřil svou pozornost k náplni a programu středisek i oddílů. Kromě uţ zmíněné pomoci druhým uskutečňovaly jednotlivé oddíly i střediska skautingu vlastní výchovný program. Cílem skautského hnutí bylo (a je) vychovávat a rozvíjet mladého člověka ve všech sférách lidské osobnosti, a to za pomoci specifické metody, která se nazývá skautská. Ta zahrnuje prvky, jako je skautský slib a zákon, učení se činností, druţinový systém, sebevýchova, motivace, činnost v přírodě, symbolika, sluţba společnosti aj.45 K tomu, aby výše uvedeného mohlo být efektivně a správně docíleno, bylo nutno zajistit vedoucím (činovníkům) odpovídající skautské vzdělání. První doloţená zmínka o podobném vzdělávání vedoucích v Č. Kostelci pochází z července 1945, kdyţ se Emilie Kejzlarová (vůdkyně 1. oddílu) a Boţena Čermáková (vůdkyně 2. oddílu) zúčastnily kurzu pro vůdkyně skautek ve Vyskeři u Turnova, stejně jako Věra Šindelářová obdobného kurzu v Černoţicích. Také Jaroslav Střihavka (vůdce 3. oddílu) pobýval v polovině srpna 1945 na kurzu pro vůdce v Horních Černoţicích. Vzdělání bylo třeba také posílit v oblasti první pomoci a zdravovědy. Zdravotnický kurz pořádaný Československým červeným kříţem v dubnu a v květnu 1946 absolvovalo 6 skautek, další 4 o necelý rok později, v lednu a únoru 1947 navštěvovaly skautky kurz pro dobrovolné sestry. V červenci roku 1946 vznikla ve vedlejší vesnici Rtyni v Podkrkonoší Oblastní lesní škola (dále jen OLŠ) pro vůdkyně skautek a světlušek, kterou červenokostelecké skautky pomáhaly zakládat. Ve stejném roce podobnou OLŠ absolvovali Zaplatílek a Kejzlar (vůdce 5. smečky vlčat), oba

44

Archiv Junáka v Červeném Kostelci, Záznamy o schůzkách 1. dívčího oddílu Junáka v Červeném Kostelci září 1945 – červenec 1946 (dále jen Záznamy o schůzkách 1. dívčího oddílu), Hlášení dívčího střediska, Kronika dívčího střediska, Průvodní slovo při výstavě pořádané k 60. výročí vzniku skautingu v Červeném Kostelci. 45 KUPKA, O. Skauting – tematické číslo: Druţinový systém ve skautských oddílech. 1. vyd. Praha: TDC, 2005. s. 8.

21

z Červeného Kostelce. Účastníkem Severočeské lesní školy ve Starých Splavech byl v roce 1948 také Zdeněk Vik – Bill (bývalý vůdce 6. oddílu, v té době jiţ sloučeného do 2. oddílu). Pokud bych měl uvaţovat pouze na základě těchto dokladů o úrovni vzdělání vedoucích v Červeném Kostelci, musel bych suše konstatovat, ţe úroveň nebyla valná. Kdyţ ale přihlédneme k dalším aktivitám konaným na místní úrovni, úhel pohledu se nám poněkud změní. Mám na mysli především rádcovské kurzy a střediskové výlety pořádané střediskovým vedoucím Vladimírem Kultem.46 Na těchto akcích Kult za pomoci ostatních vedoucích školil hrou mladší účastníky k vedení druţin (a někdy i vedoucí). Mezi uskutečněné činnosti patřila příprava na splnění 1. stupně skautské zdatnosti, základy branné výchovy (jako plíţení, přeprava břemen přes řeku, pozorování, polní bojové hry), poznávání květin, orientace v prostoru. Obsahem však nebyly jen teoretické a praktické znalosti z oblasti skautské praxe, ale i duchovní program (promluvy o patronu skautů sv. Jiří, sv. Prokopu či vzpomínka na zemřelé) a nejrůznější hry či závody provizorně vytvořených druţin. Jako zkušený pedagog Kult neopomněl psychologii a pedagogiku! První doloţený střediskový výlet se uskutečnil 17. srpna 1945 do Rtyně, na Odolov a Švédský vrch. Celkem se podobných výletů (které máme doloţeny) konaných mezi srpnem 1945 a dubnem 1948 konalo 6 (včetně předchozího), často za velmi slušné účasti, např. při výletu k rybníku Špinka 1. května 1947 bylo přítomno na 36 vedoucích a rádců. Menší účasti se pak těšila tzv. terénní cvičení, zvláště u dámské části střediska. O vánočních prázdninách roku 1945 proběhl pod vedením Kulta jeden kurz pro skautky a skauty, druhý rádcovský kurz započal ve druhé polovině května 1946, konal se třikrát aţ čtyřikrát týdně v celkovém rozsahu 25 – 30 hodin. Navzdory těmto snahám i faktu, ţe Kult navštěvoval a kontroloval oddíly na jejich schůzkách, schválila na konci roku 1947 středisková rada opatření, ţe do konce roku musí mít všichni činovníci včetně členů oddílů splněny příslušné zkoušky. Zřejmě i na to reagovalo vedení 3. chlapeckého oddílu, které pro své členy stanovilo splnění 1. stupně zdatnosti do konce března 1948 jako podmínku pro účast na letním táboře v roce 1948.47 Z uvedeného lze dovodit, ţe situace nebyla v tomto ohledu zcela ideální, jistě však ne kritická. Oddíly přijaly po květnovém osvobození mnoho nováčků (předválečných skautek a skautů bylo v případě Kostelce málo), tedy jejich společným cílem bylo směřovat ke splnění 46

V dnešním slova smyslu je rádcovský kurz určen pro rádce a rádkyně druţin. Na základě studia pramenů se domnívám, ţe tehdejší místní rádcovské kurzy mohly být určeny také pro vůdkyně a vůdce oddílů. 47 Archiv Junáka v Červeném Kostelci, Kronika 3. chlapeckého oddílu; Hlášení dívčího střediska.

22

nováčkovské zkoušky a sloţení slibu, poté k plnění stupňů zdatnosti, odborných zkoušek (odborek) nebo Tří orlích per.48 Pro vytvoření představy o podobě nováčkovské zkoušky dobře poslouţí její záznam z roku 1945 v deníku Vladimíra Blaţka, člena 1. chlapeckého oddílu. Podle něho nováčkovská zkouška obsahovala: „heslo; junácký zákon; junácký slib; pozdravy; organizace; uzly; signalizování; státní hymny; zručnost; 5 písní; skautské značky; první pomoc; důkladnou znalost místa a okolí.“49 Na základě srovnání této poválečné verze s verzí Jana Pulse z období před válkou je patrné, ţe obsah předválečné nováčkovské zkoušky u Kultova oddílu se výrazněji nelišil od obsahu té poválečné plněné v 1. chlapeckém oddílu. Rozsahem i obsahovou náročností se téměř vyrovnají a drobné úpravy (v poválečné navíc 5 písní, ovšem chybí pouţití hole a šátku) nemění zásadně její charakter. Tuto úvahu podporuje i faktický nedostatek skautské literatury po válce, jenţ vedl k nutnosti pouţívání předválečných prvorepublikových metodik. Vzápětí po dokončení nováčkovské zkoušky mohl nováček přistoupit ke sloţení skautského slibu. Ke skládání slibů se oddíly odhodlaly jiţ během léta roku 1945. První slova slibu zazněla 14. srpna při slibu členů 1. oddílu: Zv. Šupicha, Jiřího Šusty a Josefa Bráta. Ani 2. oddíl zřejmě nezahálel, coţ se domnívám díky zmínce o vlastním slibu v deníku Udatného, jenţ byl jeho členem. Bezesporu velkou událostí pro dívčí skauting v našem městě byl historicky první slib hned 13 skautek (před válkou sloţila slib pouze Háková v Trutnově). Ten se konal v lese v Olešnici, jehoţ majitelem byl otec jedné z tehdejších slibujících, Marie Vlachové. Malá slavnost se konala posledního srpna roku 1945 a spolu s Vlastou Křivskou zde slibovala i její sestra Ladislava, obě zástupkyně z 1. oddílu Helena Laštovičková i Olga Chalupníková, dále vůdkyně 2. oddílu Boţena Čermáková a také zástupkyně u světlušek Miloslava Umlaufová. Díky podrobnému popisu v Kronice dívčího střediska lze vysledovat jistou obřadnost provázející průběh slibu: Po příchodu skautek na místo s připravenou hranicí následovala báseň na úvod. Poté promluvila vůdkyně Háková o významu slibu a skautské výchovy. Samotný slib probíhal nad státní vlajkou, ohněm 48

Skautskému slibu nutně předcházelo sloţení nováčkovské zkoušky. Ve slibu se skaut zavazoval k sluţbě vlasti, plnění svých povinností včetně skautských zákonů a k pomoci bliţnímu. Celé znění slibu je uvedeno v příloze. Stupně zdatnosti byly systémem úkolů vypracovaných tak, aby se mladý člověk, který je plní, rozvíjel v celé šíři své osobnosti. Po splnění stupně mu bylo umoţněno nosit na kroji odznak. Odborné zkoušky rozšiřovaly a doplňovaly stupně v různých oborech. Kaţdý se tak mohl věnovat oblasti, která ho bavila. Tři orlí pera jsou zkouškou skládající se z 3 dílčích. Zahrnují jednodenní půst, mlčení 24 hodin a pobyt v úkrytu nikým neviděn po stejně dlouhou dobu. Většinou se plnila na táboře. 49 Archiv Junáka v Červeném Kostelci, Deník Vladimíra Blaţka - Áby, člena 1. oddílu Junáka v Červeném Kostelci 1945 – 1947 (dále jen Deník Vladimíra Blaţka 1945 – 1947).

23

a Palackého Dějinami národu českého v Čechách i v Moravě.50 Cílem bylo zanechat v účastnicích hluboký pozitivní záţitek, který by je zároveň motivoval dodrţovat závazek přijatý pro celý budoucí ţivot. Ke skládání slibů docházelo při různých příleţitostech, ať uţ to byl střediskový výlet (v listopadu 1945 pět chlapců z 3. oddílu), oddílový výlet (v listopadu 1949 dva členové 2. oddílu), tábor nebo speciální táborový oheň.51 Souhrnně vzato by v polovině dubna 1946 měla mít většina alespoň chlapeckého střediska skautský slib sloţený, dokonce jiţ na sklonku roku 1945 má z 21 Apačů nováčkovskou zkoušku a slib devatenáct.52 Za zmínku stojí jeden z nejmladších zápisů v kronikách z let 1945 aţ 1950, který dokumentuje průběh slibového táborového ohně 2. chlapeckého oddílu konaného 6. května 1950. Zúčastnilo se ho přibliţně 29 členů oddílu, z nichţ rovných 15 slibovalo. Na zahájení byly také pozvány skautky a roveři z 1. oddílu, takţe se účastníků sešlo na 50! Součástí programu byl zpěv písní. Zajímavé je, ţe hosté se vlastního slibu neúčastnili. Stejně jako Háková mluvila ke svým skautkám před jejich slibem v závěru srpna 1945, tak i Jiří Udatný, tehdejší vůdce 2. oddílu, promlouval ke svým svěřencům o historii skautingu a skautských ideálech.53 Zajímavá na tomto slibovém obřadu je také doba, ve které se slib uskutečnil. V jiţ velmi nejisté atmosféře byla jeho slova více neţ aktuální. O plnění 1. stupně skautské zdatnosti existují pouze nesouvislé informace, nicméně je moţné si z nich udělat představu o jeho náplni. Zcela jistě byla jeho součástí znalost Morseovy abecedy,54 kterou měly moţnost skautky procvičovat a zábavně se učit v bývalé učebně pro telegrafisty, kterou zde zanechala ustupující Hitlerjugend.55 Mezi další obvyklé skautské znalosti patřila organizace Junáka, společenské chování, povídání pověstí, rozdělávání ohně, první pomoc aj. Stupně zdatnosti byly plněny jak během roku, tak i na letních táborech, zdá se však, ţe nikdy nedosahoval počet

50

Archiv Junáka v Červeném Kostelci, Kronika dívčího střediska. V polovině března 1946 jsou součástí slibu 3 chlapců z 1. oddílu scénky a předání slibových odznaků, do měsíce sloţilo slib 15 členů (!) 7. oddílu (Jiráskův kraj. Týdeník ONV Náchod, Ročník 2, 1946, Číslo 15). 52 Archiv Junáka v Červeném Kostelci, Kronika 1. chlapeckého oddílu; Jiráskův kraj. Týdeník ONV Náchod, Ročník 2, 1946, Číslo 15. 53 Archiv Junáka v Červeném Kostelci, Kronika 3. chlapeckého oddílu. 54 Samuel Finlay Breese Morse (1791-1872) byl americký malíř, vynálezce a průkopník telegrafu. V roce 1838 zavedl do praktického provozu abecedu sloţenou z krátkých a dlouhých znaků, které mohly být vysílány opticky, elektricky či akusticky. Abeceda byla pojmenována Morseova. 55 Vzpomínky Marie Černé, rozené Vlachové, z 28. srpna 2007. 51

24

mladých, kteří by měli splněn alespoň 1. stupeň, vysokých čísel. 56 Z dívčího střediska přiznává k 15. listopadu 1947 znalosti 1. stupně pouze Křivská s tím, ţe rádkyně a vůdkyně ho plní. O 2. stupni nejsou ţádné informace. Existenci stezek, tedy sešitků, kam se zapisovaly splněné body stezky, dokládá jejich obdrţení členy 2. chlapeckého oddílu jiţ v závěru srpna 1945. Aby vedoucí své svěřence lépe motivovali pro činnost v druţině či oddílu, bodovali různé úkoly i hry a pravidelně vyhlašovali výsledky v bodování jednotlivců i druţin. Plnění odborných zkoušek je doloţeno jiţ záhy po obnově skautingu minimálně na úrovni 1. dívčího oddílu a lze ho doloţit tamtéţ o více jak 2 roky později.57 Plnění Tří orlích per se věnovaly dívčí i chlapecké oddíly. Mě ale zaujala poznámka v Kronice 1. chlapeckého oddílu z tábora v roce 1948, kde se praví, ţe kaţdý, kdo splnil 3 klasické podmínky zkoušky, musel ještě bez hlesnutí vydrţet trojí šlehnutí prutem přes holá záda. Dle mého názoru je zde jasná existence obřadnosti, jeţ nebyla v tomto případě projevem trýznění uchazečů, ale rituálním přijetím do kruhu orlích skautů. K tomu bych závěrem dodal, ţe slibový obřad stejně jako obřad Tří orlích per můţeme zařadit do skupiny obřadů iniciačních, tj. vstupních. Zejména v případě obřadu Tří orlích per je pak odkazem indiánské iniciace mladého chlapce v dospělého bojovníka svého kmene.

3.5. Tábory Vyvrcholením celoroční činnosti oddílů jsou letní tábory konané zpravidla na čtrnáct a více dní o letních prázdninách. Účastníci ţijí v přírodě ve stanech, často si sami vaří, otevírá se mnohem větší prostor pro vzájemné poznání, společnou práci i hry. Protoţe těsně po válce nebyly prostředky na pořízení nářadí, stanů a dalšího vybavení, řešily některé oddíly absenci táborů různými kratšími variantami. V červenci 1945 proběhl třídenní putovní tábor asi 20 skautek po Českém ráji, který vedla Háková. Ve stejném měsíci tábořilo 3 dny několik chlapců ze Šupichova oddílu u řeky Úpy v Ratibořicích. V dalším roce se uţ tábory konaly na úrovni celého střediska. Zatímco 26 chlapců z 1. oddílu tábořilo téměř 3 týdny samostatně U Buku u Malých Svatoňovic,58 musel se 56

V polovině dubna 1946 mělo první stupeň splněno v chlapeckém středisku pouze 7 chlapců, přičemţ nejmladším z nich byl Jiří Šolc, zástupce vůdce vlčat (Jiráskův kraj. Týdeník ONV Náchod, Ročník 2, 1946, Číslo 15). 57 Archiv Junáka v Červeném Kostelci, Osvědčení o splnění odborné zkoušky z ošetřování dětí a šití u Heleny Laštovičkové z 1. 8. 1945; Hlášení o vykonaných zkouškách v dívčích oddílech Junáka. 58 Tábor probíhal v termínu od 9. do 26. července 1946 a měl svůj pokřik, který je uveden v příloze.

25

2., 3., 6., 7. a 8. chlapecký oddíl střídat na jednom tábořišti v Radvanicích zhruba po 14 dnech. O táboře Apačů existuje krátký zápis v jejich kronice, který mj. dokládá náročnost takového podniku. Po příjezdu skupinky chlapců, která den předem přijela připravit tábor na tábořiště, vyrazili všichni do nedaleké vesnice, kde sháněli slámu do slamníků tak dlouho, dokud ji nesehnali. Skautky v roce 1946 tábořily na tábořišti na Turyni u Litoboře, které patřilo úpickým skautkám. Zde se pod vedením Hákové vystřídalo na 40 účastnic ze všech oddílů dívčího střediska. V následujícím roce si chlapci z 1. oddílu našli tábořiště sami. Byla jím louka v pěkném údolí poblíţ obce Jedlová v Orlických horách, kde strávilo přibliţně 25 účastníků zhruba 20 táborových dní. Tábor byl veden Rimiďou a jeho zástupci Josefem Šimkem – Olafem a Augustinem Praţákem – Urakem. V termínu od 29. července do 17. srpna 1947 se konal spojený tábor všech červenokosteleckých dívčích oddílů u Radvanic v okresu Trutnov. Skautky se tak na místě vystřídaly s 3. a 6. chlapeckým oddílem, coţ bylo jistě výhodnější z hlediska materiálního.59 Důvodem pro společný tábor nebylo nic jiného neţ nedostatek vedoucích. Křivská totiţ pracovala jako zdravotní sestra u lékaře, a i přesto, ţe doktor byl skautingu nakloněn, mohla si vzít dovolenou jen v době jeho dovolené. Táborovou vedoucí tedy byla Háková a Křivská dojíţděla do tábora o víkendech. 2. oddíl, v této době jiţ sloučený se 3. a 6., si vybral své tábořiště ve značné vzdálenosti od Červeného Kostelce. Devátého července ráno vyrazilo 34 táborníků vlakem směr Hradec u Opavy, kde také po 23 hodinách cesty vystoupili s veškerým nákladem. Vše museli dopravit na místo tábořiště, do prostoru mezi obce Lesní Albrechtice a Ţimrovice u Opavy. Tábor trval do 1. srpna 1948. Posledním písemně doloţeným stálým táborem před zákazem skautingu je tábor Hučících peřejí, jak byl nazván členy 2. chlapeckého oddílu, konaný v Liticích u Potštejna ve dnech od 6. do 30. července 1949 (téměř měsíc!). I přesto, ţe je tento tábor zaznamenán v Kronice 3. oddílu (nyní jiţ sloučeného s 2.), píše Udatný (mimochodem člen 2. oddílu) ve svém deníku,60 ţe tábor byl v tomto roce zamítnut SČM, proto uspořádal ještě s kamarádem Vladimírem Skalským – Aputem putovní tábor na kolech, přičemţ cílem jejich cesty bylo tábořiště z předcházejícího roku poblíţ Opavy. 59 60

Pro všechny oddíly stačily jedny stany s podsadami, ve kterých se postupně vystřídaly. Archiv Junáka v Červeném Kostelci, Skautský deník Jiřího Udatného.

26

3.6. Nejdůležitější události v kosteleckých střediscích v letech 1945 – 1950 První velkou akcí kosteleckého střediska Junáka byla návštěva tehdejšího ministra spravedlnosti dr. Prokopa Drtiny, která se odehrála 10. března 1946.61 K samotnému setkání nastoupených skautek a skautů v čele se střediskovými představiteli s ministrem Drtinou došlo na náměstí v Č. Kostelci okolo 14. hodiny. Ministra přivítal vedoucí střediska Vladimír Kult a poté Drtina, sám odchovanec skautského hnutí, v krátké řeči zdůraznil nutnost skautské výchovy pro republiku. Z uvedeného je dobře patrné, jak za poměrně krátkou dobu trvání skautingu v první republice dokázal skauting „vychovat“ i špičkové politiky a lidi vysokého postavení. Na svatodušní svátky od 8. do 10. června 1946 probíhal v Josefově u Jaroměře sjezd Jiráskovy skautské oblasti za účasti asi 12 000 skautek a skautů včetně oblastní velitelky Boţeny Pušové, náčelníka dr. Rudolfa Plajnera, náčelní dívčího kmene Vlasty Koseové a armádního generála a ministra národní obrany Ludvíka Svobody (1895 - 1979).62 Slavnosti se zúčastnilo na 70 skautek z Červeného Kostelce. Z pestrého programu byla na výběr jízda na koních, stavba stanů, salta ze ţebříku do plachty, jízda na kolech, táborový oheň, oblastní závody ve skautských disciplinách aj. Na den sv. Petra a Pavla byla v roce 1946 oběma skautským střediskům předána Československou obcí legionářskou, odbočkou I. národního odboje v Červeném Kostelci, středisková vlajka. Stalo se tak při Zborovských oslavách na památku 29. výročí bitvy u Zborova. Ke střediskové vlajce byly zástupcem místního národního výboru (dále jen MNV), zástupcem Svazu brannosti a zástupcem Sboru dobrovolných hasičů postupně připnuty celkem 3 stuhy. Samozřejmostí byla přítomnost trutnovského oblastního velitele J. Jansy a okrskové

61

Prokop Drtina se po absolvování práv roku 1929 stal úředníkem Kanceláře prezidenta republiky a v ní v roce 1936 osobním tajemníkem prezidenta Beneše. Politicky byl spjat s prohradními směry - především od roku 1928 s Čs. stranou národněsocialistickou (ČSNS). Koncem roku 1939 musel odejít do exilu, v Londýně poté pracoval jako Benešův politický tajemník. Po válce byl od listopadu 1945 ministrem spravedlnosti, postupně se stával jedním z hlavních odpůrců nastolení komunistického reţimu. Po únoru 1948 se neúspěšně pokusil o sebevraţdu. V roce 1953 byl odsouzen k 15 letům vězení, roku 1960 byl pak amnestován. 62 Ludvík Svoboda byl československým generálem a politikem. Za 1. světové války byl Svoboda v čs. legiích v Rusku. Účastnil se bitev u Zborova i sibiřské anabáze. Po nacistické okupaci odešel do zahraničí a ještě před přepadením SSSR nacistickým Německem upadl do sovětského zajetí. Po napadení SSSR byl povolán do čs. praporu v SSSR, kde rychle postupoval v armádních funkcích aţ do srpna 1945, kdy se stal armádním generálem. V letech 1945 – 1950 byl ministrem národní obrany. Svými činy se podílel na mocenském převratu v únoru 1948. Po upadnutí v nemilost na začátku 50. let se postupně dostal zpět do vysoké politiky. V roce 1968 se stal prezidentem republiky a v 70. letech se podílel na tvrdé normalizaci. Protoţe se stále odmítal vzdát prezidentského křesla, musel parlament přijmout zákon, který ho v roce 1975 zbavil úřadu.

27

velitelky Luby Habrové z Hronova, dále také skautek a skautů z Náchoda, Úpice, Hronova, Rtyně a Jaroměře. Slavnosti se účastnil téţ rodák z nedaleké Horní Radechové, generál Jan Kratochvíl (1889 - 1975).63 Je aţ nápadné, s jakou intenzitou se tehdejší armádní špičky účastní velkých akcí mládeţe. Pravdou ovšem zůstává, ţe branná výchova ve skautingu zaujímala poměrně pevnou pozici, moţná také jako pozůstatek Svojsíkovy předválečné snahy. Velmi zdařilým podnikem skautek v horkém létě 1946 byl nápad zorganizovat občerstvovací sluţbu na vlakovém nádraţí v Červeném Kostelci. Křivská poţádala přednostu vlakové stanice o povolení, ten ho udělil a skautky začaly v kelímcích od hořčice zdarma (voda pocházela z pumpy na nádraţí) nabízet cestujícím ve vlacích vodu k osvěţení. Ţe to byla opravdová sluţba bliţním, si kaţdý uvědomí, pokud zná umístění vlakové stanice v Č. Kostelci. I několikrát za horkého odpoledne spěchaly skautky z města, které je vzdáleno zhruba 15 aţ 20 minut chůze do kopce směrem k nádraţí.64 Šest skautek nechybělo ani na setkání se světovou náčelní Baden-Powellovou v září 1946 v Hradci Králové, vdovou po zakladateli světového skautingu. Významným počinem v oblasti materiálního zabezpečení středisek bylo ustavení Sdruţení přátel Junáka v Č. Kostelci dne 9. ledna 1947. Na první valné hromadě promluvil o jeho významu oblastní velitel Jansa. Za předsedu sdruţení byl zvolen ing. Theodor Kejzlar, jednatelem Josef Košťálek65 a pokladníkem paní Kejzlarová. Na této první schůzi se přihlásilo asi 200 členů a sdruţení si poloţilo za cíl především materiální podporu středisek (státní dotace neexistovaly). Naprostou novinkou kosteleckých skautek bylo zajímavé pojetí oslav mezinárodního svátku skautek, pořádání akademie. Konala se poprvé 23. února 1947 ve velkém sále ochotnického divadla. Na programu bylo seznámení veřejnosti s významem 22. února a dívčím skautingem nebo např. hymna amerických vůdkyň. Nejúspěšnější však byly světlušky, které zaujaly tanečky na národní písně, a skautky předvádějící Slovanský tanec č. 8 od Antonína Dvořáka.66

63

Jan Kratochvíl se narodil v Horní Radechové (cca 5 km od Červeného Kostelce), za 1. světové války byl důstojníkem československých (dále jen čs.) legií v Rusku, po válce zastával v čs. armádě velitelské funkce. Po vypuknutí 2. světové války odešel přes Polsko do Francie, později pracoval v exilovém ministerstvu národní obrany v Londýně. V roce 1943 povýšil do hodnosti brigádního generála. V letech 1943 - 1944 zastával funkci velitele 1. čs. armádního sboru v Sovětském svazu. V letech 1945 - 1947 velel 2. armádnímu sboru v Hradci Králové. 64 Archiv Junáka v Červeném Kostelci, Ţádost Křivské přednostovi vlakové stanice. 65 Josef Košťálek, pro něhoţ hovoří i zpráva o činnosti z 23. 11. 1947 a také archivní záznam umístěný v ONV Náchod, Manipulační období 1949 – 1953, Spolková agenda, toho času v pořádání, je zpochybněn zmínkou v týdeníku Jiráskův kraj, kde je uveden jako jednatel p. Libnar. 66 Akademie měla proběhnout jiţ minulý rok, ale nenašlo se volné místo, proto byl letos pouţit program z minula.

28

Sdruţení přátel Junáka nezahálelo a rozhodlo se pomoci se zajištěním a financováním stavby nové klubovny, která byla tak zoufale potřeba. Aby i skauti přiloţili ruku k dílu, nacvičili a ve dnech 22. a 23. března 1947 provedli představení pod názvem „Hoši z rybářské uličky“. V hereckých rolích obzvláště vynikl J. Kubina, Zv. Šupich a Fr. Kejzlar. Výtěţek představení byl věnován na stavbu nové klubovny. Svoji podporu nové klubovně vyjádřil i kostelecký rodák a akademický malíř Jindřich Křeček – Jituš (1909 - 1979), který nakreslil pohlednici s vyobrazením nového skautského domova. Zde lze dobře v místních poměrech sledovat aplikaci Svojsíkovy tendence získat pro podporu skautingu známé a veřejně činné osoby. Ta se zjevně uplatňovala i v niţších organizačních jednotkách. Stavba klubovny vyvrcholila velkou slavností ve dnech 27. a 28. září 1947. V sobotu večer se konal táborový oheň na sokolském stadionu, druhý den ráno pak mohutný průvod do ulice oddělující divadlo a školu. Tam se průvod zastavil, aby vyslechl proslovy předsedy MNV, zemského místonáčelníka ing. Němečka a Kulta za středisko. Nový název ulice pojmenované po A. B. Svojsíkovi mj. připomínal, ţe na její stavbě se podíleli místní skauti. Následoval průvod za zvuku Městské hudby k lesu, kde jiţ stála hotová klubovna. Po slavnostním předání klíčů a skautské hymně následovaly odpolední závody tříčlenných druţstev. Moţná první předzvěstí sloučení obou středisek v jedno někdy v druhé polovině roku 1947 byl postupný úbytek členstva ve střediscích způsobený jak postupným opadnutím původního poválečného nadšení, tak i poţadavky, jeţ byly ve skautingu na mladé lidi kladeny. V dívčím středisku se to projevilo zrušením 2. oddílu a inkorporací zbylých 6 skautek do oddílu prvního. Kvůli úbytku světlušek, který byl způsoben jednak přestupem několika starších ke skautkám, jednak odchodem jiných ze skautingu, nebyl 3. roj ještě v prvním čtvrtletí roku 1947 registrován (později se ale registroval). Jak jsem uţ předeslal, někdy od září roku 1947 můţeme kalkulovat s myšlenkou opět sloučených středisek.67 Stalo se tak zřejmě v důsledku úbytku členů i vedoucích. Skauti nabídli skautkám spolupráci v rámci jednoho střediska, vedoucím zůstal Kult, zástupkyní za dívčí oddíly Křivská se svojí zástupkyní Marií Vlachovou.68 Můţeme se domnívat, ţe právě v souvislosti s touto dost zásadní změnou přikročila středisková rada k tzv. čistce oddílů,69 která zahrnovala vyloučení 67

Zcela jistě ještě na konci srpna 1947 vystupuje dívčí středisko jako samostatný subjekt. Marie Vlachová byla členkou oddílu skautek jiţ v roce 1938, po válce vůdkyní světlušek. V roce 1950 se provdala za Františka Černého. V období uvolnění za Praţského jara byla členkou náčelnictva Junáka, po roce 1990 členkou Ústřední rady Junáka. Je autorkou skautských publikací, především pro světlušky. 69 Archiv Junáka v Červeném Kostelci, Hlášení dívčího střediska. 68

29

členů neplnících si své povinnosti a brzdících tak ostatní. Situace byla zřejmě na pováţenou, kdyţ se ve střediskovém plénu dospělo k plošnému vylučování. Současně bylo zavedeno mezioddílové bodování a na vedoucí byl kladen poţadavek splnit si nejlépe do konce roku všechny povinné zkoušky. Jednou z posledních větších akcí byla únorová akademie k příleţitosti mezinárodního svátku skautek v malém sále ochotnického divadla. Na vstupném se vybralo pěkných 1 113 Kčs, čistého výdělku pak 699 Kčs. Zaznělo několik písní z celého světa. Na počátku roku 1948 došlo ještě k jedné zásadní události, tentokrát v ţivotě chlapeckých oddílů. Z důvodu nedostatku členů se vedoucí 2., 3. a 6. chlapeckého oddílu dohodli na jejich sloučení pod společným názvem 2. oddíl s vůdcem Jaroslavem Střihavkou. Kronika tohoto oddílu sahá ze všech nejhlouběji do období komunistické nadvlády a v jako jediné mně dostupné je v ní moţno vystopovat postupný úpadek činnosti i opětovná vzepětí. Za zmínku stojí odváţný počin 2. oddílu pocházející z počátku roku 1950: oddíl začal vydávat svůj časopis Periskop, který během několika čísel rozšířil svůj náklad na více neţ 100 ks. V časopisu byl mj. otisknut článek opavských skautů odsuzující výroky předsedy Ústředního akčního výboru Junáka J. Preiningera. Poslední zápis v kronice je datován 14. května 1950. Neoficiální zdroje hovoří ještě o letním táboře v roce 1950 a o pobytech představitelů oddílu na SNB v říjnu 1950. Stav ostatních oddílů známe pouze z dopisu jistého Jaroslava Jirmana z Hronova ze dne 31. ledna 1949, jenţ se obrací k blíţe nejmenovanému soudruhu s ţádostí o podání informace, jak bylo naloţeno s majetkem Junáka v Č. Kostelci. K tomu přikládá seznam vedoucích s poznámkami: Zdeněk Vik (tuţkou připsáno „zrušen“), Zvonimír Šupich (tuţkou připsáno „zůstává“), Zdeněk Petrů (tuţkou připsáno „zrušen“), Jaroslav Střihavka (tuţkou připsáno „zůstává“), Jaroslav Balcar (tuţkou připsáno „zůstává ve Lhotě“), František Kejzlar (tuţkou připsáno „nepracují“).70 K tomuto datu tedy pracoval kromě 2. oddílu také oddíl 1. Na fotografiích pořízených ze svatby Marie Vlachové 1. července 1950 si můţeme povšimnout světlušek, které stály ve špalíru v krojích.

70

SOkA Náchod, fond MV NF Červený Kostelec, kt. 1, inv. č. 2.

30

4. Od druhého zákazu ke třetí obnově „Potěšen tím, že jste nastoupily, sestry, do junácké práce, tisknu vám bratrsky ruku a přeji všeho zdaru míru víc než vrchovatou.“ náčelník Junáka dr. Rudolf Plajner v kronice dívčího střediska

Potom, co podle neoficiálních pramenů přestal na podzim roku 1950 legálně pracovat 2. chlapecký oddíl, došlo k faktickému zrušení Junáka k 1. lednu 1951. V polovině 50. let kolem sebe Jan Pazdera, pozdější vůdce a jeden ze zakladatelů 4. katolického oddílu, soustředil skupinu ministrantů, se kterou od poloviny roku 1956 aţ do roku 1967 pořádal ilegální tábory jak stálé, tak putovní.71 Tábory se nesly ve skautském duchu a proto, kdyţ v roce 1968 došlo k obnovení Junáka, zaloţil spolu se Zdeňkem Holubem a Otakarem Regnerem křesťanský oddíl Junáka. To jiţ samozřejmě fungovalo středisko poté, co se 29. března 1968 sešlo několik nadšenců v Netvalově

domě.

V čele

střediska

stanul

Jaroslav

Střihavka,

poválečný

vůdce

3. a poté v roce 1948 sloučeného 2. oddílu. Z oddílů byl obnoven 1. chlapecký, kterého se na krátkou dobu ujal Luděk Fabián, po něm ho převzal František Holý – Vydra. 2. oddíl vedl Ladislav Šisler. Ve vedení 3. smečky vlčat pokračoval František Kejzlar za pomoci Rudolfa Zelinky a Jiřího Kubiny. O 4. oddílu jsem se jiţ zmínil. Skautky zaloţily 1 oddíl společně se světluškami pod vedením Emilie Dynterové. Ten se poté začátkem roku 1969 rozdělil na 1. dívčí s vůdkyní Janou Kafkovou a 3. dívčí vedený Zdeňkou Lelkovou – Starobou. Jako 2. oddíl se ustavily světlušky. Ihned v roce 1968

se podařilo

uspořádat

letní

tábory. Všechny oddíly mimo

4. chlapeckého tábořily na Valovickém potoce u Chvalkovic. 4. chlapecký tábořil v Nesytě u Hajnic. Středisko usilovalo o stavbu dvou montovaných kluboven dodnes stojících u tenisových kurtů. Na získání materiálu a provedení některých prací se aktivně podílel i Zdeněk Vik – Bill. Ten se zřejmě také díky svému členství v komunistické straně během let zákazu skautingu vyšplhal aţ na místo vedoucího pracovníka dřevařských závodů v Trutnově a právě z této pozice teď pomáhal. 71

Jan Pazdera studoval v kněţském semináři, ovšem po nástupu komunismu ho musel opustit. Kdyţ absolvoval základní vojenskou sluţbu u Pomocných technických praporů, pracoval v cihelně i v dolech.

31

V dalším roce jiţ oddíly tábořily na rozmanitějších místech. První chlapecký oddíl trávil se svými vlčaty táborové chvíle u Potštejna, 2. chlapecký pak přebýval u Zdoňova. 3. smečka vlčat stejně jako 4. chlapecký oddíl tábořily na stejných místech jako v předešlém roce. První dívčí vystřídal skauty v Nesytě a třetí oddíl se světluškami pobýval ve Valovicích. O další činnosti toho zatím příliš nevíme, snad jen to, ţe středisko po J. Střihavkovi převzal Václav Zaplatílek – Kolčava. V roce 1970 tábory ještě proběhly: 1. chlapecký se rozjel tábořit k Pecce u Nové Paky, 2. oddíl se 3. smečkou a 3. dívčím oddílem pobýval v Luţanech u Jičína. 4. chlapecký a 1. dívčí oddíl tábořil v Dubině u Hejnic. Totalitní reţim skrze tvrdou normalizaci poté v 70. letech zastavil jakoukoliv oficiální činnost skautek a skautů, nicméně se stávalo, ţe někteří činovníci převáděli své oddíly pod jiné komunisty povolené organizace. V Č. Kostelci to takto provedl Luděk Fabián, který ve skautském duchu vedl chlapce v rámci Turistického oddílu mládeţe téměř po 10 let. Vysvobození pro všechny, kteří chtěli své síly i volný čas věnovat mládeţi, přišlo na sklonku roku 1989, kdyţ se zhroutil totalitní reţim a v zemi opět zavládla svoboda.

32

Závěr Nyní, pohledem na dokončenou práci, nabízím zamyšlení nad splněním cíle práce a také několik postřehů, které jsem získal během jejího psaní. Věřím, ţe se mi cíl práce, tj. srovnání vývoje skautingu v Červeném Kostelci s vývojem na národní úrovni, podařilo splnit. Tak například republikovým trendem byla účast vysokých armádních představitelů na akcích Junáka, která se odrazila přímo lokálně (účast gen. J. Kratochvíla na předání střediskové vlajky při Zborovských slavnostech), ale i více regionálně, kdyţ na oblastní sjezd Jiráskovy oblasti zavítal gen. L. Svoboda. Není ţádným tajemstvím, ţe se skauting jak v období první republiky, tak i po válce těšil podpoře některých politiků (prof. T. G. Masaryk, dr. Edvard Beneš). Podobným aktem morální podpory byla i návštěva ministra spravedlnosti dr. Drtiny. Pro organizační i finanční podporu vzniklo na začátku roku 1947 místní Sdruţení přátel Junáka (také obecnější trend), kde se mj. angaţoval červenokostelecký továrník Theodor Kejzlar a někteří další – celkem jich bylo kolem 200(!). Podpora Junáka, kterou zajistil zakladatel Svojsík u významných osobností českého národa, se zrcadlila i v Červeném Kostelci. Junák byl zde podpořen místním umělcem: autorem propagační pohlednice s vyobrazením stavby nové klubovny byl Jindřich Křeček – Jituš. V období vedení města otcem jednoho ze skautů našel skauting podporu a pomoc i z tohoto směru. Nemalé zásluhy měli červenokostelečtí skauti (podobně jako skauti po celé zemi) při poválečné obnově, ale i později během let, kdyţ se jednoduše snaţili dostát svého slibu a zákona. Během psaní jsem narazil na několik otazníků, na které jsem s materiály, jeţ jsem měl k dispozici, nebyl schopen dát pravdivou odpověď. Jednalo se hlavně o podrobnosti ohledně některých (zejména chlapeckých) oddílů, o kterých nevíme nic víc, neţ ţe existovaly. Je ale moţné, ţe se nové materiály ještě objeví a budu schopen na tyto otázky odpovědět. Za pozornost by jistě stálo komplexnější a propracovanější pojednání o táborech podpořené studiem táborových kronik, které mi nyní nejsou dostupné. Také ohledně kluboven existuje řada otázek, které by mohly být zodpovězeny mnohými pamětníky. Zevrubnějšímu zpracování by jistě nemělo uniknout ani období ilegality během 50. let či tajná činnost v letech 70. a 80. Netušené pole působnosti se otevírá při bliţším zkoumání ţivotů výrazných osobností kosteleckého skautingu, které poskytne jistě zajímavé a pozoruhodné průhledy do jejich světů.

33

Prameny Archiv Junáka v Červeném Kostelci, Deník Jiřího Udatného – Jeţka, člena 2. chlapeckého oddílu 1945 – 1949. Archiv Junáka v Červeném Kostelci, Deník Vladimíra Blaţka - Áby, člena 1. oddílu Junáka v Červeném Kostelci 1945 – 1947. Archiv Junáka v Červeném Kostelci, Deník Vladimíra Blaţka - Áby, člena 1. oddílu Junáka v Červeném Kostelci 1947 – 1949. Archiv Junáka v Červeném Kostelci, Kronika 1. chlapeckého oddílu Junáka v Červeném Kostelci – APAČI 1945 – 1948. Archiv Junáka v Červeném Kostelci, Kronika 3. chlapeckého oddílu Junáka v Červeném Kostelci, později kronika sloučeného 2., 3. a 6. oddílu do 2. oddílu Junáka v Červeném Kostelci – HADAŘI 1945 – 1950. Archiv Junáka v Červeném Kostelci, Kronika 4. oddílu katolických Junáků v Červeném Kostelci 1956 – 1992. Archiv Junáka v Červeném Kostelci, Kronika dívčího střediska Junáka v Červeném Kostelci, od roku 1990 kronika středisková 1938 – prosinec 2005. Archiv Junáka v Červeném Kostelci, Táborová kronika 2. oddílu Junáka v Červeném Kostelci z roku 1969. Archiv Junáka v Červeném Kostelci, Táborový deník červenokosteleckých skautek v roce 1948, osada Bokouš u Vlčkovic. Archiv Junáka v Červeném Kostelci, Vzpomínky ze skautského tábora v Radvanicích v roce 1947, 4. oddíl, druţina Kopretin. Archiv Junáka v Červeném Kostelci, Záznamy o schůzkách 1. oddílu Junáka v Červeném Kostelci září 1945 – červenec 1946.

Archiv Junáka v Červeném Kostelci, Vzpomínky Jana Pulse z 28. října 1990. Archiv Junáka v Červeném Kostelci, Vzpomínky Jana Pulse z 10. listopadu 1998. Archiv Junáka v Červeném Kostelci, Vzpomínky Jiřího Šolce z května 1998. Archiv Junáka v Červeném Kostelci, Vzpomínky Luďka Fabiána z 6. října 2000. Archiv Junáka v Červeném Kostelci, Vzpomínky Marie Černé, rozené Vlachové, z 28. srpna 2007. 34

Archiv Junáka v Červeném Kostelci, Vzpomínky Vlasty Křivské z 12. listopadu 1990. Archiv Junáka v Červeném Kostelci, Vzpomínky Vlasty Křivské z 8. ledna 1994. Archiv Junáka v Červeném Kostelci, Vzpomínky Zdeňka Holuba z 23. června 2008.

Archiv Junáka v Červeném Kostelci, Hlášení dívčího střediska. Archiv Junáka v Červeném Kostelci, Hlášení o vykonaných zkouškách v dívčích oddílech Junáka. Archiv Junáka v Červeném Kostelci, Okresní junácká rada Náchod – Nové Město nad Metují z 30. 9. 1948. Archiv Junáka v Červeném Kostelci, Osvědčení o splnění odborné zkoušky z ošetřování dětí a šití u Heleny Laštovičkové z 1. 8. 1945. Archiv Junáka v Červeném Kostelci, Průvodní slovo při výstavě pořádané k 60. výročí vzniku skautingu v Červeném Kostelci. Archiv Junáka v Červeném Kostelci, Ţádost Křivské přednostovi vlakové stanice. Archiv Junáka v Červeném Kostelci, Zpráva o činnosti SpJ v Červeném Kostelci.

SOkA Náchod, MV NF Červený Kostelec, Spolky a společenské organizace 48-50, karton č. 1, inventární číslo 2. SOkA Náchod, ONV Náchod, Manipulační období 1949 – 1953, Spolková agenda, toho času v pořádání. 8 osobních listů činovníků, registrační list Sdruţení přátel Junáka.

Jiráskův kraj. Týdeník ONV Náchod, Ročník 1, 1945, Číslo 6, 15, 18. Jiráskův kraj. Týdeník ONV Náchod, Ročník 2, 1946, Číslo 7, 15, 21, 24, 25, 27-29, 31, 42. Jiráskův kraj. Týdeník ONV Náchod, Ročník 3, 1947, Číslo 1, 3, 7, 8, 10, 14, 16, 18, 20, 26-27, 33, 34, 37-41, 44, 45, 47, 48, 50. Jiráskův kraj. Týdeník ONV Náchod, Ročník 4, 1948, Číslo 4, 5, 8, 10, 15, 18. Pamětní kniha města Červený Kostelec, díl 1.

35

Literatura [1] ANDRESKA, J. Bratr profesor Bohuslav Řehák (1895-1967). Skautský svět: Magazín pro skauty a jejich příznivce, Ročník 46, 2008, Číslo 1, s. 11. [2] BŘICHÁČEK, V. et al. Skautskou stezkou: Základní příručka pro skauty a skautky. Editovala Markéta Havlová; ilustrace Irena Trefilová, Antonín Zezula. 2. vyd. Praha: TDC, 2001. 414 s. ISBN 80-86109-60-7. [3] Historie českého skautingu slovem a obrazem. Editoval Miloň Lom, Jaroslav Šebek. 1. vyd. Mladá Boleslav: Soukromé nakladatelství ŠEBEK – POSPÍŠIL, 1990. 32 s. ISBN 80-85210-01-0. [4] HORÁK, Karel. Nejvýznamnější mezníky historie pokrokového mládeţnického hnutí v Československu. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1976. 64 s. [5] CHURAŇ, M. a kol. Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. 2. vyd. Praha: Libri, 1998. 467 stran. ISBN 80-85983-44-3. [6] JELÍNEK, T. Pedagogická činnost A. B. Svojsíka. In Ročenka 2003 Ústředního skautského archivu v Praze. Praha, 2004. [7] KUČA, K. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, I. díl: A – G. 1. vydání – dotisk. Praha: Libri, 1996. 874 s. ISBN 80-85983-12-5. [8] KUPKA, O. Skauting – tematické číslo: Druţinový systém ve skautských oddílech. 1. vyd. Praha: TDC, 2005. 72 s. ISSN 1210-9827. [9] NOSEK, V. et al. Historie skautingu: Cestou k pramenům. 2. vyd. Praha: TDC, 1999, 2001. 88 s. Vůdcovská zkouška; sv. 1. ISBN 80-86109-27-5. [10] Odtud je do světa tisíce cest: Malý průvodce skautingem. 1. vyd. Praha: JUNÁK- svaz skautů a skautek ČR, 1998. [11] PLAJNER, R. Zavátou junáckou stezkou I.: Úsvit českého junáctví. 1. vyd. Junácká edice, 1992. 288 s. ISBN 80-85209-25-X. [12] SETON, E. T. Dva divoši: Dobrodruţství dvou chlapců, kteří se učili ţít jako indiáni. Přeloţila Dana Krejčová. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2005. 259 s. ISBN 80-251-0851-1. [13] SVOBODA, M. Hledání zaváté stezky: Příspěvek k dějinám českého skautingu. 1. vyd. Praha: Leprez, 1994. 304 s. ISBN 80-900821-8-1. [14] SVOJSÍK, A. B. Základy junáctví. 3. vyd. Praha: Merkur, 1991. 728 s. ISBN 80-7032-001-X.

36

[15] TOMEŠ, J. et al. Český biografický slovník XX. století: I. díl: A-J. Praha: Paseka, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. [16] TOMEŠ, J. et al. Český biografický slovník XX. století: II. díl: K-P. Praha: Paseka, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. [17] TOMEŠ, J. et al. Český biografický slovník XX. století: III. díl: Q-Ţ. Praha: Paseka, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. [18] Velký slovník naučný: m/ţ. 1. vyd. Praha: Diderot, 1999. 1679 s. ISBN 80-902723-1-2. [19] WOLKER, J. Táborový deník šestnáctiletého Jiřího Wolkera. 1. vyd. Praha: Václav Petr, 1928. 109 s. Radosti ze ţivota; sv. 4.

37

Přílohy Okrskový pokřik Okrskový pokřik: Proti všem i v temnu stály české lebky jako skály. Jako skály stojí nová oblast – Jiráskova. (Deník Vladimíra Blaţka) Střediskový pokřik z roku 1945, autor: Zvonimír Šupich JUNÁCI z Kostelce – 45 z městečka červených střech, středisko junáckých davů, z městečka tkalcovských stavů, věţ naší zvonice vysoko míří, ještě výš leťte, vy junáčtí výři. (Deník Vladimíra Blaţka) Oddílový pokřik 1. chlapeckého oddílu Kdo chce první oddíl znáti, pozná chlapce jako květ, kteří dovedou se smáti, za svým cílem kráčet vpřed. Být vţdy první mezi všemi, milovati českou zemi. Zdar, zdar, zdar! Družinový pokřik Ledňáčků Ledňáčci jsou druţina, která volat začíná, ţe chce ve všem první býti, nad jinými zvítěziti, ve dne v noci kaţdý den je ledňáček připraven. Družinový pokřik Vyder Rychlí jako vydra vodní, nebát se a bojovat, všichni bratry svými svorní, vlast svou drahou milovat, všichni v jednom půjdem šiku, bránit budem republiku. Družinový pokřik Tygrů Tygr, tygr dţungle pán, kaţdý jím je roztrhán, 38

rychlý jako kočka dravá, příklad dobrý nám však dává, chcem jako on bojovat, vlast svou drahou milovat. (Deník Vladimíra Blaţka) Seznam slibujících skautek 31. 8. 1945 v Olešnici Boţena Čermáková, Jiřina Dvořáčková, Olga Chalupníková, Naďa Kreclová, Ladislava Křivská, Vlasta Křivská, Alena Kuldová, Helena Laštovičková, Ludmila Matysková, Miloslava Umlaufová, Draha Vlachová, Irena Vlachová, Marie Vlachová (Kronika dívčího střediska) Znění slibu z 31. srpna 1945 Slibuji Milovati vlast svou, republiku československou a slouţiti jí věrně v kaţdé době, Plniti povinnosti vlastní a zachovávati zákony skautské, Duší i tělem býti hotova pomoci bliţnímu. (Kronika dívčího střediska) Táborový pokřik 1. chlapeckého oddílu – tábor U Buku u Malých Svatoňovic (9. 7. – 26. 7. 1946: Skautský tábor na jámě, líbí se nám náramně. Ve „Sluneční zátoce“, koupeme se v potoce, a na „Štítě věrnosti“, sloţíme slib svornosti. Hip – hurej, ku – ku, ku, jsme Junáci od „Buku“. (Deník Vladimíra Blaţka) Ukázka z jídelního lístku na táboře 1. chlapeckého oddílu U Buku oběd: nudlová polévka a nudle s mákem přesnídávka: masová polévka večeře: opékané vuřty a chléb (Kronika 1. oddílu) Rekord a malá statistika z tábora 2. chlapeckého oddílu v Radvanicích v r. 1946: dvanáctiletý chlapec snědl 5 porcí jídla, spotřeba: 95 kg chleba, 15 kg pšeničné mouky, 10 kg masa, 12 kg UNRRA masových konzerv, 15 l mléka, 25 mléčných konzerv, asi 150 kg brambor, 5 kg tuku (sádlo, máslo, margarin), 12 kg marmelády + zelenina; (Jiráskův kraj, Týdeník ONV Náchod, 2. 8. 1946) Táborový pokřik 1. chlapeckého oddílu na táboře „V Hutích“ v Orlických horách v r. 1947 Pod smrky v údolí smích, jásot hlaholí. Ţijem svorně pohromadě, stany máme v jedné řadě, ţijem svorně pospolu 39

v kosteleckém táboru. Jako klícka, jako klec, první oddíl Kostelec. (Deník Blaţek1) Ukázka z jídelního lístku na táboře 2. chlapeckého oddílu u Horních Vlčkovic v roce 1947 14. 7. 1947: snídaně: čaj a chléb oběd: hrachová polévka, brambory s cibulovou omáčkou večeře: krupičná kaše 15. 7. 1947: snídaně: káva a chléb svačina: chléb se salámem, třešně, rybíz, angrešt večeře: chléb a konzerva 16. 7. 1947: snídaně: bílá káva a chléb 17. 7. 1947 snídaně: káva, chléb, bábovka oběd: bramborová polévka, třešňové knedlíky večeře: bramborový salát 18. 8. 1947 oběd: bramborová polévka, bramborová kaše s párkem 19. 8. 1947 – sobota, v neděli návštěvy (Deníky Jiřího Udatného) Táborový pokřik 1. chlapeckého oddílu na táboře v Liticích u Potštejna v roce 1948 Zní hlasů směsice, Divoká Orlice. Sůva, sova, sovička, kostelecká jednička. (Kronika 1. oddílu) Ukázka z jídelního lístku na táboře skautek u osady Bokouš v roce 1948 Středa 4. 8. 1948 Večeře: brambory s cibulkou Čtvrtek 5. 8. 1948 Snídaně: káva a zbytky z domova Svačina: chléb s tvarohem a se sardelovým máslem Oběd: houbová polévka a jablkové knedlíky Svačina: zbytky buchet a mléko Večeře: čaj a zbytky Pátek 6. 8. 1948 40

Oběd: nudle Sobota 7. 8. 1948 Snídaně: káva, chléb s marmeládou a zbytky z domova Oběd: kapustová polévka, bramborová kaše, cibulka, okurkový salát Večeře: chleba s opékaným salámem a sardelovou pomazánkou, jablkový kompot Pondělí 9. 8. 1948 Oběd: hovězí polévka a chlupaté knedlíky Úterý 10. 8. 1948 Snídaně: káva a zbytky z domova Oběd: krupicová polévka a dukátové buchtičky Svačina: chléb s tvarohem a sardelovou pastou Večeře: opékané brambory a dušená zelenina Středa 11. 8. 1948 Oběd: úkrop (česnečka), brambory, zelí s konzervou a puding Večeře: brambory s vajíčky a okurkový salát Pátek 13. 8. 1948 Snídaně: kakao a chléb s marmeládou Oběd: polévka z kostí, sekaná, brambory a zelí Večeře: krupicová kaše a čaj (Táborový deník červenokosteleckých skautek 4. – 18. 8. 1948, osada Bokouš u Vlčkovic) Itinerář cyklistického putovního tábora 2 členů 2. oddílu v roce 1949 Účast: Aput (Vladimír Skalský) a Jeţek (Jiří Udatný) - na vaření polévkové kostky, melta, kotlík - stará kola, stan jehlan, chlebník na řidítkách 1. den (cca 100 km): Č. Kostelec, Náchod, Česká Skalice, Jaroměř, H. Králové, Pardubice, Chrudim, Seč; oprava kola 2. den (30 km): výlet na hrad u přehrady, cesta ze Seče kousek za Hlinsko, přespání ve stanu 3. den (82 km): Polička, Svitavy, Moravská Třebová, Mohelnice 4. den (53 km): Úsov, Uničov, Újezd, Šternberk, Loděnice, Moravský Beroun (nocleh v hotelu kvůli prostydnutí minulou noc) 5. den (50 km): Slezská Harta, Opava, ubytování v sídle opavských skautů 6. den: výlet na chatu 1. oddílu v Jánských kůpelích 7. den (neděle): návrat do Opavy, zápasy v boxu, procházka noční Opavou 8. den: návštěva loňského tábořiště 9. den (113 km): Bruntál, Rýmařov, Šumperk; Jeţek ztratil skautskou košili se všemi odznaky a šátek 10. den: Klášterec, Červená Voda, Ţamberk, Vamberk, Potštejn, tábor skautů z Kostelce (Vydra, Frocek, Akela) 11. den: Rychnov nad Kněţnou (píchlé kolo), Solnice, Dobruška, Ohnišov, Nové Město nad Metují, Náchod, Č. Kostelec Bilance: útrata 800 Kčs (Deníky Jiřího Udatného) 41

Dívčí středisko v roce 1946 (stav k prvnímu čtvrtletí): Vedoucí: Vlasta Křivská Zástupkyně: Eliška Háková 1. oddíl vedla sestra Emilie Kejzlarová, později Křivská 2. oddíl sestra Boţena Čermáková 3. roj světlušek Marie Vlachová 4. oddíl (homogenní) vedla sestra Jiřina Bohuslavská 5. oddíl byl pod vedením sestry Růţi Semerákové Nově vznikl ještě katolický 6. roj světlušek se svojí sestrou vůdkyní Emilkou Štěpánskou. (Archiv střediska, Hlášení dívčího střediska) Dívčí středisko v roce 1947 (stav k prvnímu čtvrtletí, 9. 4. 1947): Vedoucí: Vlasta Křivská Zástupkyně: Eliška Háková Registrační poplatek za středisko je 40 Kčs. 1. oddíl vedla sestra Boţena Čermáková, zástupkyně Stanislava Broţová (provdaná Zochrová, nar. 28. 3. 1930), 30 členů; během roku odstup Čermákové pro nedostatek času, místo ní Broţová 2. oddíl zrušen 3. roj světlušek v dubnu 1947 ještě neregistrován, Marie Vlachová, cca 12 členek 4. oddíl (homogenní) vedla sestra Jiřina Bohuslavská, během roku odstup Bohuslavské pro nedostatek času, místo ní Marie Kaněrová, 30 členů 5. oddíl – vedoucí na 3 měsíce ve škole ve Dvoře Králové, místo ní zatím Miloslava Vachová 6. roj světlušek (homogenní) se svojí sestrou vůdkyní Emilkou Štěpánskou, cca 12 členek (Archiv střediska, Hlášení dívčího střediska, Přihláška střediska k registraci na rok 1947) 1. dívčí oddíl (nedatováno, zřejmě ale podle vyšší členské základny oproti roku 1946 vše nasvědčuje stavu v roce 1945, přihláška k registraci ani nebyla odevzdána, je bez razítka, bez datace, coţ by vysvětlovalo poválečné zmatky, navíc je pro dřívější dataci neţ v roce 1946 i levnější registrace) 33 členek; registrace 10 Kčs Vedoucí: Emilie Kejzlarová (18. 7. 1927) Zástupkyně: přes prázdniny Laštovičková, pak Olga Chalupníková (9. 11. 1928) Další činovnice: Libuše Sedláčková, Alena Kuldová, Jiřina Kábrtová Pokladní: Jaroslava Křečková Další významné členky: E. Háková 1. dívčí oddíl (z registrace pro rok 1946, vyřízeno 12. 4. 1946) - 2 činovnice, 23 členek; registrace 15 Kč, vybráno 375 Kč; z toho 7 studujících, 15 ţákyň, 1 tovární dělnice, 1 učednice, 1 zaměstnaná Vedoucí: Emilie Kejzlarová (18. 7. 1924) Zástupkyně: Olga Chalupníková (9. 11. 1928) 3 druţiny: Zvonky, 5. 1. 1946 sloučení Zvonků a Petrklíčů v Petrklíče, celkem v oddíle 22 členek Petrklíče Bodláky (Archiv střediska) 2. dívčí oddíl (z registrace pro rok 1946, vyřízeno 15. 4. 1946) - 3 činovnice, 16 členek; registrace 15 Kč, vybráno 285 Kč; 17 ţákyň, 1 úřednice, 1 studentka 42

Vedoucí: Boţena Čermáková (3. 6. 1926) Zástupkyně: Zdeňka Jiřičková (31. 5. 1928) Další činovnice: Ladislava Křivská (19. 8. 1928), sestra Vlasty K. (Archiv střediska) 3. dívčí oddíl – světlušky (nedatováno, zřejmě ale podle slušné členské základny stav po válce) Vedoucí: Marie Vlachová Zástupkyně: Miloslava Umlaufová Pokladní: Věra Kreclová 3 šestky (30 světlušek): ţlutá (10 členek) – šestní M. Vlachová modrá (9 členek) – šestní M. Umlaufová červená (11 členek) – šestní K. Hanušová (Jména členů všech druţin jsou v Archivu střediska) 4. dívčí oddíl – homogenní (nedatováno, zřejmě ale podle slušné členské základny stav po válce) Vedoucí: Marie Hájková (bez dat) Zástupkyně: Marie Kaněrová (bez dat), během roku 1947 se stala vůdkyní Pokladní: Jiřina Bohuslavská (bez dat) 4 druţiny (12+11+11+9=43): Kopretiny (M. Hájková), Vlaštovky (Magda Vlachová), Macešky (Marie Kaněrová), Pomněnky (Draha Vlachová) + 2 šestky světlušek, později se vydělily v 6. oddíl (11+10): Zelená (Emilie Štěpánská), Růţová (Magda Šupichová) (Archiv střediska) 5. dívčí oddíl Lhota za Červeným Kostelcem (údaj z 1. 12. 1947) Miloslava Vachová (nar. 14. 8. 1931) – studentka Zdeňka Faifrová (nar. 5. 5. 1932) – studentka 27 skautek, z toho 6 studentek, 15 ţákyň a 6 učednic; všichni měli nováčkovskou, 16 nemělo slib; funkce: rádkyně, pokladní, kronikářka (Archiv střediska)

43

44