Univerzita Hradec Králové Filozofická fakulta. Bakalářská práce Beata Dvořáková

Univerzita Hradec Králové Filozofická fakulta

Bakalářská práce

2016

Beata Dvořáková

Univerzita Hradec Králové Filozofická fakulta Katedra pomocných věd historických a archivnictví

Třebechovická rodina Dědourků a její veřejné působení Bakalářská práce

Autor:

Beata Dvořáková

Studijní program:

B3928

Studijní obor:

Počítačová podpora v archivnictví

Vedoucí práce:

Mgr. Petr Polehla, Ph.D.

Hradec Králové, 2016

Zadání bakalářské práce Autor:

Beata Dvořáková

Studium:

F12162

Studijní program:

B3928 Technická podpora humanitních věd

Studijní obor:

Počítačová podpora v archivnictví

Název bakalářské práce: Třebechovická rodina Dědourků a její veřejné působení Název bakalářské práce AJ: Trebechovice´s family of the Dedourkove and their public activity Cíl, metody, literatura, předpoklady: heuristika pramenů a literatury, analýza a syntéza poznatků, komparace SOA Hradec Králové ‑ archivní fond rodiny Dědourků, SOA Zámrsk ‑ Nakladatelství a knihkupectví L. Dědourek, SOA Praha ‑ Společenstvo knihařů a příbuzných živností se sídlem v Praze Vladimír Forst a kol., Lexikon české literatury :osobnosti, díla, instituce,Praha : Academia 1993, Karel Nosovský: Knihopisná nauka a vývoj knihkupectví československého, Praha: Karel Nosovský Pavla Vošahlíková a kol. : Biografický slovník českých zemí 12. sešit ‑ D‑Die, Praha: Libri 2009, sborník Staré Třebechovice Garantující pracoviště:

Katedra pomocných věd historických a archivnictví, Filozofická fakulta

Vedoucí práce:

Mgr. Petr Polehla, Ph.D.

Oponent:

PhDr. Jana Vojtíšková, Ph.D.

Datum zadání závěrečné práce:

15.10.2014

Prohlášení: „Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala pod vedením vedoucího práce samostatně a uvedla jsem všechny použité prameny a literaturu.“

V Hradci Králové dne ………………………………………………………….

Poděkování: Chtěla bych poděkovat svému vedoucímu Mgr. Petru Polehlovi, Ph.D. za vstřícnost, cenné rady a připomínky při zpracování bakalářské práce.

Anotace Beata DVOŘÁKOVÁ, Třebechovická rodina Dědourků a její veřejné působení, Hradec Králové 2015. Bakalářská práce. Univerzita Hradec Králové, Filosofická fakulta, Katedra pomocných věd historických a archivnictví.

Práce se zabývá veřejným působením Antonína a Ladislava Dědourků a jejich prací v rodinném nakladatelství. Je hlubší sondou do jejich činnosti během jejich života. Popisuje činnost nakladatelskou od jejich počátků přes rozkvět až po úpadek,

který

způsobil

komunistický

převrat.

Sleduje

jejich

činnost

pedagogickou, která znamenala to, že ve svém oboru již něčeho dosáhli a mají co předávat. Zmiňuje se také o jejich angažovanosti v jednotlivých spolcích a organizacích, majících vztah k nakladatelské činnosti. Nezapomíná ani na pokračování v nakladatelské činnosti poté, co museli pracovat jinak, než si představovali. A také ukazuje jejich angažovanost v záchraně betlému Josefa Probošta. Na závěr se věnuje i popisu činnosti Ladislava Dědourka v České katolické charitě.

Klíčová slova:

Antonín Dědourek, Ladislav Dědourek, Třebechovice pod

Orebem, nakladatelská činnost, knihkupectví, Česká katolická charita.

Annotation Beata Dvorakova, Trebechovice´s family of the Dedourkove and their public aktivity, Hradec Králové 2015. Bachelor Degree Thesis. University of Hradec Králové, Faculty of Arts.

The work addresses the public impact of Antonín and Ladislav Dědourek, along with their work in a family publishing house. It is a deeper probe into their activities during their lives. It describes their publishing activity from its beginnings through its boom up to the recession, caused by a communist coup. It observes their pedagogical activity, which indicated that they had already achieved something in their area of expertise and therefore had something to pass on. The work also mentions their involvement in individual societies and organizations that were linked to the publishing business. Subsequent publishing work from when they had to work in a different way than they had imagined is not omitted. It also describes their involvement in the rescue of the Josef Probošta’s Christmas crib. The final section discusses activities of Ladislav Dědourek in the Czech Catholic Charity.

Keywords: Antonín Dědourek, Ladislav Dědourek, Třebechovice pod Orebem, publishing activities, bookstore, The Czech Catholic charity.

Obsah Úvod ....................................................................................................................... 1 Třebechovice pod Orebem na přelomu 19. a 20. století ......................................... 3 Komunistický převrat .......................................................................................... 5 Antonín Dědourek .................................................................................................. 6 Dcera Marie Dědourková .................................................................................. 10 První světová válka ........................................................................................... 11 Návrat k činnosti ............................................................................................... 12 Nařčení z kolaborace ......................................................................................... 13 Členství Antonína Dědourka v některých spolcích .............................................. 16 Výuka na odborné škole v Hradci Králové ....................................................... 18 Ladislav Dědourek ................................................................................................ 22 Studium na živnostenské škole ......................................................................... 22 Absolvování praxe ............................................................................................ 23 40. a 50. léta ...................................................................................................... 24 Další aktivity Ladislav Dědourek ......................................................................... 28 Proboštův betlém ............................................................................................... 29 Rozpracované materiály .................................................................................... 32 Osobní korespondence ...................................................................................... 33 Nakladatelství Antonín Dědourek ........................................................................ 35 V době 1. světové války .................................................................................... 35 30. léta ............................................................................................................... 37 Úspěšné období nakladatelství .......................................................................... 39 Období let 1947 – 1948 ..................................................................................... 42 Rodina po zrušení nakladatelství ...................................................................... 45 Vývoj jednotlivých knih za jednotlivá období ..................................................... 48 Vývoj počtu vydaných knih .............................................................................. 48

Vydávání nových autorů ................................................................................... 49 Románová literatura .......................................................................................... 50 Další žánry ........................................................................................................ 51 Práce u České katolické charity v Hradci Králové ............................................... 55 Práce na prodejně .............................................................................................. 56 Další aktivity Ladislava Dědourka v ČKCH..................................................... 57 Závěr ..................................................................................................................... 62 Seznam použité literatury ..................................................................................... 64

Úvod

Tato práce pojednává o významné třebechovické rodině Dědourků. Zaměřuje se na jejich nakladatelskou činnost a zmiňuje také jejich působení v ostatních oblastech života. Badatelským cílem této bakalářské práce bylo podrobněji popsat působení Antonína a Ladislava Dědourků a ukázat, jak svou činností přispěli k rozvoji a věhlasu města Třebechovic pod Orebem. Na toto téma již byla zpracována diplomová práce paní PhDr. Květy Ouřadníkové, která se zaměřuje pouze na nakladatelskou činnost rodinné firmy. Cílem byla tedy hlubší sonda do většiny aktivit obou hlavních mužů. Je důležité zmínit, že Marie Dědourková, rozená Dočkalová a dcera Marie Dědourková, později Hrušková jsou zde zmiňované pouze okrajově. Obě dvě byly ženami v domácnosti a přímo se nepodílely na hlavních aktivitách. Při badatelské práci byl primárním zdrojem zkoumání archivní fond rodiny Dědourků ze Státního oblastního archívu v Hradci Králové. Vše bylo doplněno literaturou, která je v práci dále citována a využity byly také některé internetové zdroje. Práce má tyto části: život a aktivity Antonína Dědourka, život a práce Ladislava Dědourka, nakladatelská činnost obou dvou a v neposlední řadě působení Ladislava Dědourka u České katolické charity. Práce je doplněna o grafy, které se zaměřují na počty vydaných knih a jiné jevy, týkající se nakladatelské činnosti. Grafy poskytují rychlý náhled do daného problému a jsou dobrým pomocníkem pro rychlou orientaci v práci. Během několika let dokázala rodina Dědourků z malého rodinného podniku vytvořit významné nakladatelství východních Čech. Několikrát během svého vývoje dokonce změnilo svůj nakladatelský program. Vždy to bylo pod vlivem různých okolností. Antonín Dědourek, který nakladatelství založil, musel postupně čelit první světové válce a jejím důsledkům, okupaci Němci, poválečnému období a nakonec i změně režimu. Jako vystudovaný knihař se rozhodl splnit si svůj sen. Nevzdal se ani v nejtěžších chvílích, kdy musel snášet cenzuru a přísný dohled nad svou prací. S pomocí svého syna, vystudovaného ve stejném řemesle, dokázal udržet nakladatelství a posouvat ho stále vpřed. Po zrušení firmy Ladislav Dědourek ještě působil ve dvou dalších knihkupectvích. Tam prokázal své schopnosti při práci na vedoucích místech. Zájmem o třebechovický Proboštův betlém vyvinul společně s několika dalšími lidmi úsilí 1

o jeho záchranu. Společně šířili jeho věhlas. Důležitou roli hrála při dokumentaci betlému i záliba Ladislava Dědourka ve fotografování.

2

Třebechovice pod Orebem na přelomu 19. a 20. století

Město Třebechovice pod Orebem leží ve východních Čechách na rovině, poblíž soutoku řek Orlice a Dědiny. V období mezi světovými válkami, žilo ve městě přibližně 4242 obyvatel.1 Dnes je v Třebechovicích 5 786 obyvatel.2 Mezi hlavní odvětví výroby v Třebechovicích patřilo v 70. letech 19. století hrnčířství, zámečnictví a koželužnictví3. Zakladatelem posledně jmenovaného byl místní obyvatel Doležal. Později se tomuto podnikání věnovali ještě Čeněk Vitoušek a David Krietner 4. Ve městě výrazně vzrostla ekonomika, čemuž napomáhal technický rozvoj, probíhající industrializace, také rozvoj školství, politická aktivita a podnikání. V tomto období bylo důležitou součástí aktivit města zakládání spolků5. Mezi nimi vzniká například roku 1863 Pěvecký spolek „Oreb“6, roku 1877 Krejcarový spolek7, podporující chudé děti, v roce 1874 Spolek vojenských vysloužilců - veteránů a roku 1876 Hasiči8. Od roku 1922 v Třebechovicích pod Orebem působil Československý červený kříž. Zakladateli byli Rudolf Vitoušek, Kaudr, Freund, Jaroslav Dotřel a Kreitner. Na činnost tohoto spolku přispívali členové a byly pořádány dobročinné koncerty. Mezi aktivity spolku patřilo financování a podporování sociálně slabých, krmení chudých a pořádání zdravotních přednášek.9 Ve 20. století se rozvinulo hrnčířství a zejména

1

NAŠE JMÉNA, Četnost, (28. 12. 2015).

WIKIPEDIE, Třebechovice pod Orebem, (26. 12. 2015). 2

Jednalo se o řemeslo, které zpracovávalo kůže. WIKIPEDIE, Koželuh, (20. 11. 2015). 3

Státní okresní archiv Hradec Králové (SOkAHK), Rodinný archiv Dědourků, Ladislav Dědourek, Třebechovice pod Orebem – hypertexty, propagační materiál, s. 4, sign. č. III)B)d)9, kart. 5, b. d. 4

Miroslava HOFMANOVÁ – Robert JIRAN – Květa OUŘADNÍKOVÁ – Miloslav RÜCKER – Jana RÜCKEROVÁ, Třebechovice pod Orebem, Třebechovice pod Orebem 2004, s. 13. 5

6

Tamtéž, s. 138.

7

Tamtéž, s. 143.

8

Tamtéž, s. 139.

9

Tamtéž, s. 151.

3

kovoprůmysl. Je třeba zmínit, že v této době se výrazně ke slovu dostala dělnická třída. Roku 1919 pak slavila úspěch sociálně demokratická strana, která se stala nejvlivnější stranou ve městě. Vlivem válečných událostí byl však vývoj Třebechovic hned několikrát pozastaven. Nejdříve v letech 1914-1918, kdy proběhla první světová válka.10 Město se po válce pomalu vracelo k běžnému životu, oplakávali se mrtví vojáci a byl postaven pomník k připomínce padlých ruských, italských a francouzských legionářů z Třebechovic.11 Časem se opět začal rozvíjet i kulturní život,12 došlo ke vzniku Československé republiky. Ve svém deníku popisuje Ladislav Dědourek jakou radost a nadšení způsobil vznik samostatné republiky v Třebechovicích. Vzpomíná v něm na první 28. říjen. „Byli to krásné nezapomenutelné chvíle před 7 roky v den 28. října 1918. Každému jiskřila radost z očí a úsměv nad osvobozením českého národa. U nás V Třebechovicích soustřeďovalo se na náměstí všechno občanstvo a v mohutném proudu v jásot a s hudbou procházeli všemi ulicemi města. Vyvolává radostnou vzpomínku u každého z nás, kteří byli tehdy mezi zástupy. Všude se strhovaly znaky rakouské, orlíčky házeli na zem a šlapalo se na ně. Toť pomsta za 300 leté utrpení českého národa.13“ Rozvoj města byl znovu pozastaven v roce 1939, kdy bylo celé území obsazeno Němci a byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. Německý název byl „Das Protektorat Böhmen und Mähren“. V Třebechovicích byli zatčeni komunisté, někteří odbojáři a členové Sokola.14 Místní Židé byli posláni do koncentračního tábora, ale většina se už nevrátila.15 Těžké období trvalo až do roku 1945. Po skončení 2. světové války roku 1945 reagovali lidé rychle, přestali pracovat, strhávali německé nápisy a začali se shromažďovat na náměstí. Do Třebechovic se stahovali němečtí Miroslava HOFMANOVÁ – Robert JIRAN – Květa OUŘADNÍKOVÁ – Miloslav RÜCKER – Jana RÜCKEROVÁ, Třebechovice pod Orebem, Třebechovice pod Orebem 2004, s. 14. 10

11

Tamtéž, s. 249.

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Vývoj původce fondu, inventář, zpracovala Mgr. Veronika Vyčichlová, 2000, s. 2. 12

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Kniha života – L. Dědourek, kart. 1, 1925 – 1926, část Vzpomínky na první 28. říjen. 13

M. HOFMANOVÁ – R. JIRAN – K. OUŘADNÍKOVÁ – M. RÜCKER – J. RÜCKEROVÁ, Třebechovice pod Orebem, s. 14. 14

15

Tamtéž, s. 15.

4

vojáci a utíkali sem i němečtí uprchlíci. Vojáků bylo ve městě stále víc a obsazovali důležitá místa v okolí.16 Až příjezd Rudé armády vyřešil celou situaci. Vojáci byli nadšeně vítáni a Třebechovice tak byly osvobozeny.17

Komunistický převrat Události roku 1948 přinesli závažné změny v oblasti průmyslu i soukromého podnikání. Po komunistickém puči v únoru 1948 nastalo čtyřicetileté totalitní období. Docházelo dokonce k zavírání soukromých podniků a ke znárodňování. Týkalo se to také koželužských továren. Navíc správu Třebechovic řídila komunistická strana. Docházelo k socializaci řemeslných výroben a ke slučování těch malých do lidových družstev. V roce 1952 založili místní zemědělci Jednotné zemědělské družstvo, tzv. JZD.18 Socialismus přetrval celých 41 následujících let. Změny nastaly až po „sametové revoluci“ roku 1989. Město Třebechovice pod Orebem se začalo rozvíjet ve své činnosti a částečně navázalo i na svou tradici. Koncem 20. století se průmysl rozvíjel v oblasti zpracovávání kůží, broušení skla, keramice, výrobě plastických hmot a také ve výrobě galanterního zboží. Dbalo se i na rozvoj kultury. Na starosti ji měla kulturní komise Městského národního výboru. Rozvíjí se ochotnické divadlo, sborový zpěv, ženský sborový zpěv „Libuše“, Sokol a další19.


17

Tamtéž, s. 15.

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Ladislav Dědourek, Třebechovice pod Orebem – hypertexty, propagační materiál, s. 5, sign. č. III)B)d)9, kart. 5, b. d. 18

19

Tamtéž, s. 6.

5

Antonín Dědourek

Antonín Dědourek se narodil dne 2. května roku 1882 v Králce u Českého Brodu. Jeho otec Josef Dědourek byl synem domkáře v Králce, Václava Dědourka a Marie, rozené Holečkové. Matka Kateřina, rozená Černá, byla dcerou domkáře Jakuba Černého z Libodřic a Barbory, rozené Suché z Červených Peček. Za kmotry šli malému Antonínovi Josef Švarc, rolník z Králky a Jan Králíček20, rolník z Dobropůle. Rodina Dědourků měla celkem pět dětí a Antonín byl nejmladším z nich. Rodina byla katolického zaměření. Josef Dědourek pracoval jako domkář a rodina byla chudá. To dokazuje i žádost Josefa Dědourka, aby byl jeho syn osvobozen od placení školného. I přesto však byl Antonín Dědourek i jeho sourozenci dobře vedeni a byl kladen důraz na intelektuální rozvoj21. To neslo své plody a u syna Antonína se rozvinula veliká záliba k literatuře a knihám obecně. Jeho velkou touhou bylo podílet se na jejich tvorbě přímo, a proto se po ukončení základního vzdělání rozhodl odejít na studia na Průmyslovou školu pokračovací, aby se zde vyučil knihařem. Studium zahájil 15. listopadu roku 1896. Mezi předměty, kterými coby budoucí knihař byl vyučován, patřili geometrické rýsování a počátky měřictví, kreslení odborné pro knihaře, písemnosti, živnostenské počty. Například vysvědčení z období let 1897/8 – 1898/9 obsahovalo hodnocení, kdy u všech těchto předmětů dostal Antonín Dědourek za dobře, tedy za dva, podle tehdejší stupnice známek.22 O úspěšném ukončení studia svědčí Výuční list vydaný po tříletém studiu, tedy ke dni 15. listopadu roku 1899. V něm stojí: „Náležitých vědomostí a potřebné spůsobilosti získal, pročeš jej za schopného pomocníka prohlašujeme. Na důkaz toho potvrzuje se tato listina pečetí společenstva23…“ 20

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Antonín Dědourek, Křestní list – opis, sign. č. I)A)a)3, kart. 1, 1907.


SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Antonín Dědourek, Vysvědčení Průmyslové pokračovací školy, sign. č. I)A)a)1, kart. 1, 1899. 22

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Antonín Dědourek, List výuční vystavený společenstvem knihařů, sign. č. I)A)a)2, kart. 1, 1899. 23

6

Důležité je také zmínit, že „vyučitelem“ knihařského řemesla byl Václav Koubíček. Výuční list a získání znalostí a dovedností potřebných k vykonávání knihkupeckého řemesla přiblížilo Antonína Dědourka k vysněnému povolání. Bylo však potřeba získat také praxi ve vystudovaném řemeslu a to se dařilo postupně při práci v několika knihařských dílnách v Roudnici nad Labem, v Ústí nad Labem a také v Praze. Zde pracoval jako dělník.24 V roce 1903 nastoupil Antonín Dědourek povinnou vojenskou službu. Po dobu plnění vojenské služby si vytvořil vlastní památník s poezií. Ten obsahoval jeho vzpomínky z vojenského života v Mladé Boleslavi z let 1903-1906 v podobě různých českých písní a poezie. Je zajímavé, že z větší části však tvořil vlastní tvorbu, krátké básně, jako například Na stráži nebo Vojenský pochod. „Na stráži Když na stráži v pustém místě, stojím v noci sám a sám. na svou milku stále myslím, pozdravy ji posílám.“ „Nebojím se deště mrazu, srdce moje žalem lká slovo moje zní mě v uších, mysl má jest blažená25!! _ !!_ !“ „Vojenský pochod Vzhůru bratři, kamarádi, zoufat sobě nesmíme, že my v naších mladých letech, na vojnu jít musíme. Tři léta je dlouhá doba, ale věčně netrvá,

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Ladislav Dědourek, Usnesení o rozvázání pracovního poměru, Ladislav Dědourek – stručný životopis, sign. č. I)C)a)12, kart. 1. 24

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Památník s poezií - A. Dědourek 1898 - 1905,Na stráži, sign. č. VII)1 kart.1, str. 27, 1904. 25

7

který doma holku máte, ta vám zůstane věrna. Když nebude, čekati, ať se jenom, vdá, však počká jiná. My císaři pánu svému, sloužit věrně budeme, jak v čas míru, tak v čas války přísahu nezrušíme prapor, který nám daroval pluk náš dosud zachoval, ku cti proti nepřáteli, pro postrach jej nosíval. Však každý sbor vojenský, prapor si dokáže uhájit vždycky. Nad Evropou černé mraky, víc a víc se stahují vůkol všickni mocnáři do boje se chystají, však ty naše repetýrky, dobrou službu konají, budem pálit do nepřátel, vítězství nám jednají Mascinoví kanóny. Ty nám mnohému, hrany odzvoní.26“ Později pak památník nechal svázat ve svém nakladatelství do pevné vazby. Po splnění služby se vydal na návštěvu ke svému bratrovi, který žil v Třebechovicích pod Orebem. A právě Třebechovice si vybral za místo, kde si chtěl zavést svůj obchod27. A tak, roku 1907, otevřel obchod s papírenským zbožím a knihařskou dílnu. Také musel zaplatit inkorporační poplatek „Živnostenskému společenstvu obchodníků a potravníků“.28 V té době šlo o částku 10 korun. Mnohem náročnější bylo zařídit veškeré vybavení obchodu. Po následující tři roky investoval své úspory do stavebních SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Památník s poezií – A. Dědourek 1898 – 1905, Vojenský pochod, sign. č. VII)1, kart. 1, str. 35. 27 SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Kniha života – L. Dědourek, kart. 1, 1925 – 1926, část Můj tatínek. 26

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Antonín Dědourek, Prohlášení o zaplacení inkorporačního poplatku, sign. č. I)A)c)1, kart. 1, 1907. 28

8

úprav, nákupu materiálu a základního vybavení. Knihařské stroje pak nakupoval na splátky.29 Konečně v roce 1910 po úspěšném vybavení obchodu vydal Antonín Dědourek svou první publikaci, brožuru „Dějiny Třebechovic“ od Františka Probošta. Svou činnost Antonín Dědourek rozšířil i o knihkupectví. Získání koncese na jeho zavedení bylo těžké. Nakonec se to ale podařilo a knihkupectví bylo povoleno výnosem ze 17. prosince roku 1912.30 V roce 1909 se Antonín Dědourek oženil s Marií Dočkalovou, která se narodila 29. 6. roku 1884 ve Vídni. Byla také římskou katoličkou. Z Vídně do Třebechovic se rodiče přistěhovala, když byly Marii dva roky. Rodiče byli Jakub Dočkal, výrobce obuvi z Třebechovic a Anna, rozená Hlaváčová, z Nové Vsi.31 Marie Dočkalová vychodila školu v Třebechovicích. Potom strávila rok v Teplicích u Broumova a jeden rok v Drážďanech studiem německého jazyka.32 Antonín Dědourek a Marie Dočkalová byli oddáni 26. července ve farním chrámu Páně, ležícím v Třebechovicích, kaplanem Františkem Hrubantem. V Třebechovicích si také manželé Dědourkovi, podle smlouvy33 uzavřené s Rudolfem Černým, pronajali v domě č. 29 krám, dílnu, 1 pokoj, kuchyň, dřevník, půdu a sklep a to na dobu dvanácti let. Ročně je tento pronájem stál 480 korun za rok. Ve smlouvě bylo dále uvedeno, že pokud by se například nedařilo obchodu, mohou manželé dát kdykoliv čtvrtletní výpověď. Manželům se v roce 1910 narodilo první dítě, dcera Marie a dva roky po ní se narodil syn Ladislav. Obě děti dostali katolickou výchovu a dobré vzdělání. Právě katolická výchova měla na obě děti významný vliv. V dospělosti se Marie i Ladislav věnovali pomoci v charitě.34 Je důležité zmínit, že na rozdíl od otce, Antonína SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Vývoj původce fondu, inventář, zpracovala Mgr. Veronika Vyčichlová, 2000, s. 2. 29

Květa OUŘADNÍKOVÁ, Nakladatelství Antonína Dědourka v Třebechovicích pod Orebem, Praha 1973. Diplomová práce. Universita Karlova, Filosofická fakulta, Katedra knihovnictví a vědeckých informací, s. 15. 30

31

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Antonín Dědourek, Oddací list – opis, sign. č. I)A)a)7, kart. 1, 1938.

32

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Kniha života – L. Dědourek, kart. 1, 1925 – 1926, část Moje maminka.

33

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Drobné právní dokumenty, Smlouva, sign. č. VII) 6, 1911 – 1946.


9

Dědourka, jeho děti nevyrůstají v chudých poměrech. Se synem Ladislavem se samozřejmě počítalo coby s budoucím majitelem rodinné firmy.

Dcera Marie Dědourková Rodiče pro Marii plánovali dobrý sňatek. Podle toho byla zaměřena i její výchova na domácí práce a vedení domácnosti. Z deníku Ladislava Dědourka: „Mám jednu sestru. Je jí patnáct let. Je narozená též v Třebechovicích jako já. Vychodila zdejší obecnou i měšťanskou školu. Vloni byla v Šluknově, kde vychodila čtvrtý ročník měšťanské školy. Líbilo se jí tam, poněvadž je tam velice krásné okolí. Nyní je doma. Vyšívá si různé věci a učí se domácím pracím. Příštím rokem pude do dívčí průmyslové školy v Hradci Králové.35“ Marie tedy dostala dobré vzdělání pro vhodný budoucí sňatek. Kromě dovedností jak vést správně domácnost a zásadám slušného chování, byla vzdělána i v hudbě. Marie navštěvovala Sokol a zpívala ve spolku, se kterým se vydávala i na soutěže. Při cestě do Jugoslávie došlo na setkání s Bedřichem Hruškou36, za kterého se Marie roku 1939 provdala. Bedřich Hruška zastával funkci úředníka v Bělehradu, kam se musela nakonec přestěhovat i Marie. Nějakou dobu nebylo možné rodinu kontaktovat, kvůli druhé světové válce. Manželství ale bylo problémové. Marie psala rodičům dopisy, ze kterých bylo znát, že je situace už vážná. Chtěla se vrátit zpět do Třebechovic pod Orebem. Bedřich Hruška měl navíc problémy s alkoholem. Rodina se snažila Marii pomoci a chtěli ji dostat domů. Celá věc byla ale složitá a kvůli protektorátním úřadům se zdálo, že Mariin návrat z Bělehradu ani nebude možný. Nakonec se to podařilo. Marie se nejen dostala zpět k rodině, ale navíc se manželé v roce 1947 rozvedli. Marie pak žila dál u své rodiny.37 V roce 1947 zemřela matka, Marie Dědourková.38 35

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Kniha života – L. Dědourek, kart. 1, 1925 – 1926, část Moje sestra.




10

První světová válka První světová válka zasáhla do chodu nakladatelství a nečekaně ho přerušila. Domobrana čítala v tomto období 39 okresních velitelství.39 Antonín Dědourek Antonín Dědourek musel opustit kvůli odchodu do války rodinu i obchod a narukovat k c. a k. pěšímu pluku v Mladé Boleslavi, Landwehr Infanterie Regiment Nr. 10 Jungbunzlau40, což byl zeměbranecký pěší pluk č. 10. S tímto plukem se dostal až do Ruska, kde byl na podzim raněn v bitvě u Komarowa. Byla mu vážně poraněna levá noha. O tom, že šlo o vážnější zranění, svědčí i dovolenka, která mu byla vydána. Dočasná dovolená mu byla povolena kvůli přestupu do domácího ošetřování a vztahovala k období od 23. října do 5. listopadu 1914. Po té se musel dostavit k velitelství zeměbraneckého doplňovacího okresu v Mladé Boleslavi. Je dobré zmínit, že samozřejmě i po čase dovolenky náležel nadále Antonín Dědourek k činným vojenským osobám. Podléhal tedy disciplinárním zákonům a byl dále podroben velitelství svého sboru.41 Zpět na frontu už se ale kvůli svému zranění nevrátil. V domobranecké legitimaci42 z let 1916 až 1917 se objevuje zpráva, že Antonín Dědourek byl coby invalida neschopný zbraně superarbitrován roku 1915, tedy propuštěn z vojenské služby. Prohlížecí komisí byl uznán nezpůsobilým. Jako superarbitrovaný invalida se musel dostavit i na úřední prohlídku invalidů do Hradce Králové. K tomu byl vyzván roku 1916 c. k. okresním hejtmanstvím43 v Hradci Králové. Antonín Dědourek už sice nemohl zpět bojovat, mohl ale pomáhat z domova. Stal se dobrovolně členem Panského odštěpného pomocného spolku Červeného kříže44

Michal LUKŠÍČEK, Struktura řízení ozbrojených sil Rakousko – Uherské monarchie, Rakousko – Uherská branná moc, 1913 – 06/1914, < http://www.franzferdinand.cz/branna-moc/> (10. 11. 2015). 39

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Antonín Dědourek, Potvrzení o absolvování vojenské služby, sign. č. I)A)a)5, kart. 1, 1918. 40

41

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Antonín Dědourek, Dovolenka, sign. č. I)A)c)2, kart. 1, 1914.

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Antonín Dědourek, Domobranecká legitimace, sign. č. I)A)b)1, kart. 1, 1916 1917. 42

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Antonín Dědourek, Pozvánka k úřední prohlídce superarbitrovaných invalidů, sign. č. I)A)c)3, kart. 1, 1916. 43

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Antonín Dědourek, Legitimace pánského odštěpného pomocného spolku Červeného kříže v HK, sig. č. I)A)b)3, kart. 1, 1916. 44

11

v Hradci Králové, kam finančně přispíval podle možností. Nakladatelská činnost musela v době války počkat. Na konci války roku 1918 obdržel Antonín Dědourek Potvrzení o absolvování vojenské služby.45 Ke dni 15. prosince roku 1920 byl pak Antonín Dědourek úplně propuštěn z Československého vojska, z důvodu vyhovění své branné povinnosti, bez ponechání vojenské hodnosti. Tou byl domobranecký pěšák. Zpráva z propouštěcího listu, kterou vydalo Československé doplňovací okresní velitelství v Mladé Boleslavi k 18. srpnu roku 1921, ještě obsahovala tuto část: „Jmenovaný jest za mobilisace a ve válce povinen podle svých schopností a sil k službám podle §3 branného zákona z roku 1920 až do 31. prosince roku, kdy dosáhne 60. roku věku svého.46“

Návrat k činnosti Roku 1918, po skončení války, bylo konečně možné pokračovat v pozastavené činnosti v nakladatelství. Nejednalo se však o lehký úkol. Bylo třeba čelit finančnímu deficitu, nutnosti získat si klientelu, bez které by nakladatelství nemohlo existovat. Nakonec tu ještě byly problémy s nedostatkem materiálu, například papíru, barev i knihařských a tiskařských potřeb, což souviselo s poválečnou atmosférou plnou nedostatku dalších věcí, které lidé potřebovali v běžném životě. V této době byl nezájem o kulturu, zábavu nebo četbu. Lidé neměli dostatek peněz na knihy a měli nedostatek času na čtení. Celková situace byla pro obchod s knihami nepříznivá. Do Třebechovic pod Orebem se jakési oživení, tedy znovu zájem o kulturu vrátil brzy. Již v roce 1919 se znovu začíná žít kulturou a pro kulturu.47 Po skončení války, tedy roku 1918, bylo konečně možné se vrátit k činnosti nakladatelství a vlastnímu rodinnému životu. Ve dvacátých letech řešil Antonín Dědourek otázku své příslušnosti k obci a podal si žádost na obecní zastupitelstvo v Třebechovicích. V roce 1923 byl i s celou rodinou přijat na žádost do domovského

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Antonín Dědourek, Potvrzení o absolvování vojenské služby, sign. č. I)A)a)5), kart. 1, 1918. 45

46

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Antonín Dědourek, Propouštěcí list, sign. č. I)A)C)5), kart.1, 1921.


12

svazku48 obce Třebechovic pod Orebem a jeho dosavadní obci byl naopak domovský list vrácen.49 Nakladatelství čekalo klidnější období, kdy bylo možné rozvinout obchod i dílnu. S příchodem druhé světové války, však přišly velké změny nutné pro udržení činnosti nakladatelství. Znamenalo to správně zaměřit vydávané knihy, čelit cenzuře a protektorátním úřadům, které neustále sledovaly činnost nakladatelství. Odvodní dávky byli vysoké. Dokonce byla rodina nucena pronajímat část domu a pozemku úřady vybraným nájemníkům. Pozemek byl po roce 1948 v rámci vyvlastnění rodině zabaven.50 V prosinci roku 1942 mu bylo vystaveno Zemským (okresním) úřadem. v Hradci Králové „Bescheinung über die Protektoratsangehörigkeit.51“ Jednalo se o „Osvědčení o protektorátní příslušnosti“ protektorátu Čechy a Morava“, které se vztahovalo i na jeho rodinu.

Nařčení z kolaborace Závažná situace nastala pro rodinu Dědourkových po skončení války. Objevilo se totiž nařčení z kolaborace a to proti Antonínu Dědourkovi. MUDr. Stanislav Simon, lékař v Třebechovicích pod Orebem ve dnech 5. – 10. května roku 1945 pronesl řeč Národnímu výboru obce, ve které útočil právě na Antonína Dědourka a obvinil ho ze zrady a udavačství. Důsledkem bylo vyloučení Antonína Dědourka z Národního výboru. Na nařčení bylo třeba reagovat a tak napsal Antonín Dědourek MUDr. Simonsovi obranný dopis, ve kterém se bránil všem jeho obviněním. V jedné části dopisu například vyvrací obvinění týkající nesouhlasu s komunismem. Připomíná, že zaměstnává nemalý počet lidí, kteří se k této ideologii hlásí. „A chtěl byste o nás roztrušovat, že jsme proti komunismu? Ani to se Vám nepovede, protože bychom nikdy Domovské právo, také inkolát, vzniklo v roce 1849 na českém území a souvisel s obecní samosprávou. Platné bylo až do roku 1948. Mít tzv. domovské právo znamenalo, že občan patří, přísluší k určité obci. Byl mu tedy vydán tzv. domovský list a nabýval tak určitých výhod. Mezi ně patřilo například právo nerušeného pobytu v obci, nemohl být vypovězen, dále právo na chudinské zaopatření. WIKIPEDIE, Domovské právo, (11. 9. 2015). 48

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Antonín Dědourek, Přijetí Antonína a Marie Dědourkových do domovského svazu obce Třebechovic pod Orebem, sign. č. I)A)a)6, kart. 1, 1923. 49

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Vývoj původce fondu, inventář, zpracovala Mgr. Veronika Vyčichlová, 2000, s. 4-5. 50

51

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Osvědčení o protektorátní příslušnosti, sign. č. 1/I)A)a)8, kart. 1, 1942.

13

nezaměstnávali slušný počet komunistů a nechránili je již před válkou nehledě k jejich podporování po celou dobu války i v Praze. O tom o všem mám po ruce hodně dokladů a bude-li potřebí, objasní se vše na příslušných místech jimi samými.52“ K útočnému proslovu, který doktor Simons vedl bez jeho přítomnosti, se vyjadřuje takto: „Napadl jste mně za mé nepřítomnosti veřejně v místním Národním výboru a označil jste mne obrazně řečeno kolaborantem a co nejhoršího jakoby udavačem! A jedno se Vám tedy povedlo: Z Národního výboru jsem vypadl. Nyní by však mělo nastoupit podle známých slov: Řvi, jsi-li lev, jsi-li však mezek, mlč! Já jsem však neřval, ani nemlčel, ale vyzval jsem vás, abyste si připravil důkazy! Co bylo pro vás nejsnadnějším? Obviňovat! A co bude teď nejobtížnějším? Dokazovat! Pozor však: Nevěřte, že z ničeho se dá udělat něco.53“ Nezapomněl ještě naznačit, že důvod k obavám by měl mít právě doktor Simon, a pokud bude potřeba, podá Antonín Dědourek i důkazy, které by mohly svědčit proti doktorovi samotnému. Je důležité zmínit i konečnou část dopisu, ve které stojí: „Jen bych se Vás chtěl ještě, pane doktore Simone otázat: co jste dělal pro Vás nebezpečného pro vlast na začátku války? Jak jste pracoval pro osvobození během války? Pokud ví celá veřejnost, bál jste se jít i do hospody, nehledě k ostatnímu. A na ty kdož byly po celou válku každý den v nebezpečí, kteří dobře znali svou povinnost, budete nyní z osobní zášti kydat hnůj? A to jen proto, že svou práci nestaví na odiv? Ne! Velký omyl! Pane doktore Simone, půjde-li Vaše nenávist vůči mně dál cestou, jakou jste jí určil, vypořádáme se spolu tvrdě a nesmlouvavě! Pravda nemůže couvnouti, tak jako řeky netekou nazad. A pak-li, že byste chtěl získat právo pochybného epitheta: Apoštol nenávisti bude rubem této Vaší cesty- a jsem si toho pevně vědom – mé čestné ospravedlnění před veřejností a Vaše těžká obžaloba! Žádám Vás proto o plnou satisfakci tím, že protokolárně prohlásíte v místním Národním výboru, že svá obvinění učiněná vůči mně v místním Národním výboru odvoláte v plném rozsahu jako nepravdivá. K tomu Vám poskytuji lhůtu 3 dnů. Nebude-li tak učiněno, zažádám sám místní Národní výbor, příp. jiná patřičná místa o dání celé věci na pořad a povedu všechno do nejkrajnějších důsledků. A buďte ujištěn, že pak všechny dojmy a důsledky Vašeho nařčení se nezapomenou. Ty pak z duše lidí SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Obranný spis A. Dědourka proti nařčení z kolaborace (obranný dopis), sign. č. VII)8, kart. 1, 1945. 52

53

Tamtéž.

14

nevyhladí ani pozdější klid jasné noci, ani úsměv nového spokojeného života.“ P.S. Nikdy nebylo a nebude, aby jméno Dědourek bylo ve spojitosti se slovy zrádce a udavač.54“ Antonín Dědourek byl připravený obhájit se i v Národním výboru a u Lidového soudu, pokud by na to došlo. Nakonec však obvinění nebylo oficiálně vzneseno. Místní Národní výbor v Třebechovicích pod Orebem vydal Antonínu Dědourkovi potvrzení o státní spolehlivosti: „Podle všeobecně známých poměrů a úředního šetření jest státně spolehlivý, neboť nevyvíjel nikdy činnost směřující proti státní svrchovanosti, celistvosti, demokraticko-republikánské státní formě, bezpečnosti a obraně Československé republiky, nikdy k takové činnosti nepodněcoval, ani nehleděl jiné osoby svésti, nepodporoval německé okupanty, ani takovou činnost neschvaloval.55“ Antonín Dědourek tedy nakonec vybral město Třebechovice za místo, kde se usadil a vybudoval si vlastní podnik. Musel čelit náročné situaci na začátku, kdy začal budovat své nakladatelství. Také byl nucen počkat v době 1. světové války s veškerou činností firmy a odložit tak své plány na 4 roky. Až po válce se postupně rozvíjel ve městě a jeho okolí zájem o kulturu, ale opět nebyla situace lehká. Nakonec se podařilo úspěšně začít vydávat knihy. Další zkouška čekala na rodinný podnik na začátku druhé světové války. Činnost nakladatelství se nepozastavila. Nakladatelství však čelilo cenzuře.

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Obranný spis A. Dědourka proti nařčení z kolaborace (obranný dopis), sign. č. VII)8, kart. 1, 1945. 54

55

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Potvrzení o státní spolehlivosti, sign. č. I) A)0)10, kart. 1, 1946.

15

Členství Antonína Dědourka v některých spolcích

Antonín Dědourek byl jako majitel vlastní rodinné firmy také členem některých sdružení. Tato členství mu, kromě povinnosti odvádět poplatky, přinášela i určité výhody. Poplatky se pohybovaly od 30 do 160 korun. Snahou spolků bylo vždy podporovat své členy. Konala se zasedání valných hromad, projednávaly se konkrétní problémy týkající se zaměření a zájmů jednotlivých spolků a musela se dodržovat všechna usnesení valných hromad. Každé takové sdružení či svaz měl ve svých stanovách jasně určené hlavní myšlenky, cíle a povinnosti každého člena. Součástí členství byla povinnost dodržovat určitá pravidla. Z toho plynuly i výhody, jako například podpora sdružení pro členy, jejich ochrana, finanční podpora atd. Antonín Dědourek byl už roku 1902 přihlášen k “Německé pokladně krejčů a spojených řemesel56“ v Roudnici nad Labem. Od roku 1913 do roku 1942 byl členem „Svazu knihkupců a nakladatelů.57“ Členský příspěvek činil 160 korun ročně. Ve snaze přispět svou pomocí v období první světové války, si opatřil roku 1916, po svém zranění ve válce, legitimaci „Sdružení pánského odštěpného pomocného spolku červeného kříže58 v Hradci Králové.“ Od roku 1923 až do roku 1947 byl také členem tělocvičné jednoty Sokol v Chabařovicích, a to čestně jmenovaným za zásluhy o rozkvět jednoty. Roku 1947 slavil Sokol 45. výročí trvání a u této příležitosti přišel Antonínu Dědourkovi dopis s pozváním, i když v té době už nebyl jejím členem. V pozvánce čteme: „ Bratře! U příležitosti oslav založení naší jednoty =1902= , dovolujeme si Tě jakožto našeho bývalého člena a zakladatele pozvati na akademii, která se koná v rámci oslav 45 letého trvání jednoty, dne 29. března t. r. v Lidovém domě ve 20 hod. večer. Na schůzce výboru dne 19.t.m., byl jsi navržen na udělení čestného členství v naší jednotě SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Antonín Dědourek, Domobranecká legitimace, Legitimační lístek, sign. č. I)A)b)1, kart. 1, 1916 – 1917. 56

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Antonín Dědourek, Členské legitimace svazu knihkupců a nakladatelů, sig. č. I)A)b)7, kart. 1, 1913 – 1942. 57

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Legitimace pánského odštěpného pomocného spolku červeného kříže v HK, sign. č. I)A)B)3, kart. 1, 1916. 58

16

a věříme, že i toto přijmeš a jistě se k nám dostavíš. Jaké radostné chvíle bude jednota prožívat za přítomnosti tak vzácných hostí a členů, jež účast již přislíbili?!! Připomínám Ti jen několik pří = Adam Kočí, Albrecht Šremr, Charvát aj., kteří Tě rádi uvítají.59“ Důležitým a pro podnikání velmi přínosným bylo ve 20. letech členství ve „Sdružení oprávněných obchodníků papírem ve státě Československém“ Jednalo se o spolek sídlící v Praze, jehož účelem bylo hájit a povznést hospodářský stav a odborně vzdělat své členy. Správa sdružení se skládala z valné hromady a správního výboru. Velmi dobře organizované sdružení mělo svého předsedu s reprezentativní funkcí, dále zastupujícího místopředsedu a jednatele, který vedl protokol valného shromáždění. Byl tu pokladník, protože každý člen zároveň přispíval na sdružení. Účty kontrolovali revizoři a nakonec tu byli samotní členové. Mezi ty hlavní patřili Franta Homolka, Emanuel Tittlebach a Petr Sapík, všichni byli obchodníci s papírem. Zápisné činilo 5 korun. Být členem přinášelo výhody pro vlastní obchod. Sdružení si totiž za hlavní ze závazků určilo ochranu a podporu hmotných zájmů svých členů. Pořádalo odborné kursy a přednášky. Jednou ročně se konalo valné shromáždění, na kterém se mohl každý člen vyjádřit.60 Ve 20. letech se Antonín Dědourek stal ještě členem „Československého svazu mistrů knihařských a příbuzných odvětví“. I tento svaz měl své cíle. „Účelem svazu je chrániti a podporovati sociální a hmotné zájmy svých členů a síliti vědomí společných zájmů mezi svými příslušníky61…“ Členy svazu byli majitelé i majitelky knihařských závodů nebo příbuzných odvětví. Tito členové měli právo např. na bezplatné odebírání časopisu „Knihař“. Svaz působil i jako vydavatelství. Ve 30. letech se Antonín Dědourek stal členem „Vývozního spolku pro země republiky Československé.62“ 59

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Členství v tělocvičné jednotě Sokol, sign. č. I),A)c)6, kart.1, 1947.

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Antonín Dědourek, Legitimace Sdružení oprávněných obchodníků papírem ve státě Československém, sign. č. I)A)b)4, kart. 1, 1921. 60

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Členský lístek Československého svazu mistrů knihařských a příbuzných odvětví, sign. č. I)A)8)5, kart. 1, 1921. 61

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Antonín Dědourek, Členský lístek vývozního spolku pro země republiky Československé, sig. č. I)A)b)6, kart. 1, 1936. 62

17

Byl také členem Československé strany Národně socialistické.

Na členském

průkazu strany byla vlajka republiky v kruhu a na ní zkřížené kladivo a pírko. Pod tímto symbolem pak byl nápis „Věrni zůstaneme“. V další části se nacházel text o vzniku strany. V závěru se objevovaly stranické myšlenky63. „Majíce neotřesitelnou víru v naše tradiční bratrství, budeme vždy jako od počátku nesmlouvavě národní, socialisté pevní a Slované příkladní. Na naší straně je právo a pravda. Pravda vítězí!64“ Předsedou strany byl v té době Dr. Petr Zenkl.65 Antonín Dědourek vstoupil do strany roku 1947 a platil tak členský poplatek 100,- Kč. Ten měl být placen třikrát do roka.

Výuka na odborné škole v Hradci Králové V roce 1947 byla v Hradci Králové zřízena Základní odborná škola knihkupecká s vlastním internátem pro dorost.66 Snahou bylo vyučit budoucí knihkupce co nejlépe, aby mohli být přínosem pro kulturu a českou knihu. Přípravný výbor kuratoria měl navrhnout odborné učitele pro tuto školu. Jeho členové usoudili, že Antonín Dědourek, jako zkušený praktik, by byl vhodným kandidátem na pozici odborného učitele. V roce 1948 přišla ze školy žádost o převzetí vyučování nakladatelské nauky. Z dopisu ředitele školy je znát velký zájem o spolupráci s tímto třebechovickým knihkupcem a nakladatelem. „Na základě doporučení odborné skupiny knihkupců, žádám Vás

63

Strana vznikla 30. 3., roku 1897 v Praze. Na manifestační schůzi v síni Staroměstské radnice se poprvé představila veřejnosti. Prvním předsedou byl F. Kváča, rukavičkář. Tvůrcem a později předsedou byl V. J. Klofáč. Za cíl si strana dala následující: národní republika, demokratická a socialistická, pro každého občana, právní bezpečnost, svobodu svědomí a slova tištěného i mluveného a zvýšení kulturní úrovně národa. Jak je uvedeno na každém členském lístku, vedla strana do roku 1918 boj za politickou národní neodvislost a podporovala Masarykovu republiku. V době okupace pak stoupenci strany podporovali a aktivně se podíleli na odporu proti Němcům. SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Průkaz Československé strany Národněsocialistické, sign. č. I)A)8)8, kart. 1, 1947.

64

Tamtéž.

Petr Zenkl se narodil 13. 6. roku 1884 v Táboře. Studoval na filosofické fakultě v Praze. Ve straně byl činným hlavně v oblasti sociální péče o mládež. V letech 1945-1948 byl předsedou strany a poslancem Ústavodárného Národního shromáždění. Od roku 1945 do roku 1946 byl primátorem hl. města Prahy. V roce 1948 odešel do exilu do USA, kde zemřel 2. 11. roku 1975. WIKIPEDIE, Petr Zenkl, (5. 9. 2015). 65

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků Podklady pro výuku na Základní odborné škole v Hradci Králové na oddělení pro knihkupce, Dopis z 23. září 1947, sign. č. III)B)c)5, kart. 4, 1947-1948. 66

18

zdvořile, abyste přebral na našem odborném oddělení pro knihkupce odborné vyučování nakladatelským naukám. Pro vyučování jednotlivým odborným naukám oboru knihkupeckého a oborů s tím souvisejících, potřebujeme skutečné odborníky, kteří by našemu dorostu knihkupeckému poskytli nutné vědomosti pro jejich praktické povolání. Doufám, že nám v této věci laskavě vyhovíte a prosíme o Vaši zprávu, zda Vám bude vyhovovati, zařadíme-li 2 vyučovací hodiny nakladatelské nauky pravidelně na pondělí dopoledne. Děkujeme Vám předem za Váš ochotný souhlas a těšíme se na spolupráci s Vámi.67“ Antonín Dědourek byl nabídkou nadšený a souhlasil. Na škole působil v období 1948/49. Josef Hejcman, který na škole pracoval jako referent odborného oddělení pro knihkupce podal zprávu o tom, že loňského roku nebyl předmět „nakladatelství“ vůbec zahrnutý ve vyučovací osnově školy. Předmět byl zaveden až roku 1948 a bylo potřeba získat z jiných knihkupeckých škol nějaké poznámky. Než k tomu ale mělo dojít, byl Antonín Dědourek požádán o vypracování úvodní stati na 2 až 3 týdny.68 Materiály se podařilo získat např. z Učňovské školy obchodní v Praze, obor knihkupectví: „Nauka nakladatelská“. Zahrnovaly výklad různých pojmů, jako např. knižní nakladatelství, nakladatel, zákon o tisku, živnostenský řád a popisy, jako např. vydání díla, vnitřní úprava knihy apod.69 Z nakladatelství Antonína Dědourka bylo škole věnováno i několik děl pro potřebu názorného vyučování70. V krátkém nástinu pro budoucí žáky nakladatelského oboru popisuje A. Dědourek knihkupecké povolání. „Byl jsem vyzván, abych na této odborné škole knihkupecké vyučoval nakladatelským naukám. Ujímám se rád tohoto předmětu, neboť jsem přesvědčen, že Vy všichni budete sledovat nauku, která je tak blízká Vašemu povolání a že si pro budoucnost vštípíte všechny nutné znalosti speciální, které každý dobrý knihkupec má znát.

A věřím, že když už jste si zvolili to naše

poslání za životní cíl, že chcete, aby z Vás byl dobrý a uznávaný knihkupec, nebo SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Podklady pro výuku na Základní odborné škole v Hradci Králové na oddělení pro knihkupce, Žádost o převzetí výuky, sign. č. III)B)c)5, kart. 4, 1947-1948. 67

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Podklady pro výuku na Základní odborné škole v Hradci Králové na oddělení pro knihkupce, Dopis: Osnova stati „nakladatelství“, sign. č. III)B)c)5, kart. 4, 1947-1948. 68

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Podklady pro výuku na Základní odborné škole v Hradci Králové na oddělení pro knihkupce, Materiály pro výuku, sign. č. III)B)c)5, kart. 4, 1947-1948. 69

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Podklady pro výuku na Základní odborné škole v Hradci Králové na oddělení pro knihkupce, Dopis: Osnova stati „nakladatelství“, sign. č. III)B)c)5, kart. 4, 1947-1948. 70

19

spolehlivý odborník – vedoucí. Míti odborné znalosti knihkupecko – nakladatelské je nutné nejen v zájmu každého z Vás, ale i v zájmu celého našeho stavu a v neposlední řadě i v zájmu vyšší úrovně kultury národní vůbec. Knihkupec, to prostředník mezi nakladatelem a čtenářem a proto jen dobrý, vzdělaný knihkupec může býti v budoucnu na svém místě. Abyste byli dokonalými, kvalifikovanými knihkupci, kteří budou do jisté míry i vědeckými pracovníky v oboru kultury a osvěty, musíte znáti také všeobecné základy vzniku knihy i to jak dobrý nakladatel dělá svou práci. Nakladatelství, nebo také jinak řečeno vydavatelství knih, je něco docela jiného, než co si většina lidí patrně pod tím pojmem představuje. Velmi se mýlí ten, kdo si myslí, že je to příjemné zaměstnání, hodící se pro toho, kdo neví, co chce, ale má rád knihy. Není-li to svobodné povolání, je to umění, ale také řemeslo a obchod, k němuž je třeba zvláštní a neobvyklé směsi vlastností a dovedností. Vydavatelství má zajisté literární pozadí. Je třeba znát literaturu oboru, jímž se nakladatel obírá a neméně důležité je vědět, kam se obrátit pro to vědění. Ale vědění ani zdaleka nestačí. Je nutno mít dobrý úsudek a to, co z nedostatku lepšího slova nazvu ‚čichem‘ a čeho je třeba při vybírání rukopisů k vydání. Dále jsou odborné znalosti papíru, tisku, vazeb, výroby štočků atd., týkající se hmotné výroby knih – znalosti, při nichž nelze se obejít bez vkusu. Avšak má-li nakladatel učinit zadost knihám, které si vybral a skutečně vydal, musí také být schopen je prodávat, a to po celé republice, případně i za hranicemi. Nemá-li nakladatel náležitých vědomostí o uspořádání knižního obchodu, je to vážnou překážkou jeho činnosti. Vedle toho, jako nelze nabýti dostatečné vědomosti tiskařství, aniž strávíme nějakou dobu v tiskárně, tak není možno získat opravdové vědomosti o odbytištích, nenavštívíme-li tato místa. Zkrátka nakladatelova práce není vůbec jednoduchá; celý postup vydávání knih je teď nesmírně složitější, než býval ještě před druhou světovou válkou. Vydavatelství je nesnadnější a vyžaduje odborných vědomostí v širším rozsahu než dříve, jakož i vyššího stupně výkonnosti. To, myslím dostatečně pochopíte, až Vám vylíčím celý postup vydávání knih od začátku až do konce. Mým úkolem není učit, jak vydávat knihy, tak snadno není možno se tomu naučit, nýbrž poskytnout Vám základní znalosti nakladatelského oboru. Z historie poznáte, že mezi prvními nakladateli byli knihtiskaři a knihkupci. Z přítomné doby pak vidíte, že mnozí dnešní velcí nakladatelé jsou i dobrými knihkupci. To znamená, že mnozí naši knihkupci se vypracovali pilným učením, poctivou prací a láskou ke knize k takovým 20

znalostem, že se stali vzornými spolupracovníky i nakladatelů a později někteří z nich vytvořili sami vzorně vedené nakladatelství, jejichž knihy nyní i Vy dostáváte do ruky.71“ Pro Antonína Dědourka představovala práce nakladatele velkou zodpovědnost. Studentům připomněl, že je třeba si uvědomit náročnost, kterou toto povolání přináší. Zároveň, že je potřeba si promyslet, jestli jsou ochotni věnovat tomuto povolání velké úsilí. Antonín Dědourek byl členem několika spolků. Mezi ty nejvýznamnější patřili „Sdružení oprávněných obchodníků papírem ve státě Československém“, „Svaz knihkupců a nakladatelů“,“ Československého svaz mistrů knihařských a příbuzných odvětví.“ Účast v těchto spolcích úzce souvisela s nakladatelskou prací, která patřila mezi hlavní činnost Antonína Dědourka. Dalším významným počinem bylo vyučování na odborné škole v Hradci Králové. Nabídka vyučovat na škole v Hradci Králové svědčila o tom, že za dobu, kterou působil jako nakladatel na sebe A. Dědourek dostatečně upozornil a byl tak považován za odborníka ve svém oboru.

71

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Podklady pro výuku na Základní odborné škole v Hradci Králové na oddělení pro knihkupce, sign. č. III)B)c)5, kart. 4, 1947-1948.

21

Ladislav Dědourek Ladislav Dědourek se narodil 27. dubna roku 1912 v Třebechovicích pod Orebem72, kde navštěvoval měšťanskou školu a chodil cvičit do Sokola73. Společně se školou navštívil pražský sokolský slet jako divák a později se ho zúčastnil i jako cvičenec. Od roku 1927 se stal členem tělocvičné jednoty Sokol v Třebechovicích a byl tam do roku 1930.74 Na měšťanské škole bylo jeho chování a pilnost hodnoceny kladně a v předmětech byl úspěšný.75 Ve své „Knize života“ popisuje školu, spolužáky, učitele i společné školní procházky. Napsal také ve svých čtrnácti letech, čím chtěl být: „U nás doma není velkého rozmýšlení a ptaní čím chci býti. Otec jest knihkupcem a knihařem a má papírnický obchod. Jeho přání jest, bych se všemu řádně, odborně vyučil; po vyučení musím navštěvovat knihkupeckou a obchodní školu v Praze. Pak patrně musím v některém větším městě prodělat svou prakci , hlavně knihkupeckou. Budu-li hodný a řádný, pak mi obchod otec přenechá. Já sám mám lásku k tatínkovu oboru a chci se mu věnovati. V prázdninách byl tatínek asi 6 neděl vážně churav a já jsem jej již v obchodě zastal, neb vím již ceny a kde co leží. Již se těším, až budu moci otci pomáhat, aby si mohl odpočinout.76“

Studium na živnostenské škole V roce 1927 nastupuje patnáctiletý Ladislav na Všeobecnou živnostenskou školu pokračovací v Třebechovicích, aby se připravil na knihařskou živnost. Jednalo se 72

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Ladislav Dědourek, Zbrojní pas, sign. č. I)C)c)4, kart. 1, 1947.

Název Sokol se roku 1953 změnil na TJ Jiskra Třebechovice. Od roku 1990 je to opět TJ Sokol. Ten působí ve městě dodnes. M. HOFMANOVÁ – R. JIRAN – K. OUŘADNÍKOVÁ – M. RÜCKER – J. RÜCKEROVÁ, Třebechovice pod Orebem, s. 216. 73

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Ladislav Dědourek, Legitimace člena Tělocvičné jednoty Sokol Třebechovice pod Orebem, sign. č. I)C)c)1, kart. 1, 1927 – 1930. 74

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Ladislav Dědourek, Vysvědčení měšťanské školy, sign. č. I)C)a)2, kart. 1, 1924 – 1926. 75

76

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Kniha života – L. Dědourek, kart. 1, 1925 – 1926, část Čím chci býti.

22

o dvojtřídní školu. Vyučovanými předměty byly písemnosti, živnostenské počty, odborné kreslení a rýsování. Druhým rokem přibyly předměty jako živnostenská kalkulace a účetnictví, odborná a občanská nauka.77 Po úspěšném získání vysvědčení byl Ladislav roku 1928 zapsán do matriky praktikantů Východočeského grémia knihkupců v Hradci Králové.78 Následoval další důležitý krok, kterým bylo získání praxe u nějakého velkého nakladatele.

Absolvování praxe V březnu roku 1929 nastoupil do knihkupectví Bohdana Melichara3, které bylo tehdy největším knihkupectvím ve východních Čechách. Po dobu 4 měsíců pracoval jako praktikant. V červenci roku 1929 opustil podnik se slovním vysvědčením od Bohdana Melichara, které zachycuje jak se Ladislavu Dědourkovi vedlo při praxi. „Po uplynutí těchto tří roků prohlašuji jej za vyučeného a propouštím ho ze svého závodu jako knihkupeckého účetního, který osvojil si ke svému povolání veškeré potřebné odborné vědomosti. Po celou dobu v mém závodě strávenou, vykonával svěřené práce pilně a věrně, svoji poctivostí a ochotou získal si moji plnou důvěru a mohu jej pp. kolegům jako dobrého pracovníka doporučiti. Závod opouští ku vlastní žádosti, aby nadále spolupracoval v obchodě svého otce a přeji mu v budoucnosti zdaru největšího.79“ Do tříleté praxe byla započtena i doba, kdy Ladislav pracoval u svého otce Antonína Dědourka od července roku 1926.80 Právě práce v podniku Bohdana Melichara přinesla Ladislavu Dědourkovi nový přehled, představu o oboru, výborné zkušenosti a nové nápady. Po dobrovolném odchodu se mohl začít plně věnovat práci v obchodě svého otce. Jeho příchod byl velkým posunem v činnosti nakladatelství Antonína Dědourka. SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Ladislav Dědourek, Vysvědčení ze všeobecné živnostenské školy pokračovací, sign. č. I)C)a)3, kart. 1, 1927 – 1928. 77

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Ladislav Dědourek, Oznámení o zápisu do matriky praktikantů, sign. č. I)C)a)4, kart. 1, 1928. 78

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Ladislav Dědourek, Potvrzení o zaměstnání, Opis vysvědčení, sign. č. I)C)a)1, kart. 1, 1929 – 1961. 79

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Ladislav Dědourek, Smlouva o praxi knihkupecké, sign. č. III)A)a)1, kart. 3, 1926. 80

23

Ladislav Dědourek byl velmi aktivní a představoval přínos pro firmu. V rodinné firmě pracoval Ladislav nejdříve jako prodavač a zároveň absolvoval kurz na obchodní akademii v Hradci Králové.81 Od roku 1930 do roku 1940 už pracoval jako vedoucí nakladatelství a knihkupectví Antonína Dědourka, zkratkou ADT. V roce 1940 se stal prokuristou s plným odpovědným vedením. S navýšením povinností, se Ladislavu zvýšil i plat a to z původních 1.950,- korun na 10.000,- korun.82 Ladislav Dědourek organizoval jako prokurista literární prodej, měl výrobní oddělení, vypracovával výtvarné a grafické práce. Využíval své znalosti nabyté v umělecko-knihařských kurzech. Na starost měl také plány všech knihkupeckých a nakladatelských prací.83

40. a 50. léta V roce 1941 se stal vlastníkem domu č.p. 128 v ulici Národního odboje v Třebechovicích. Rodina Dědourků tak získala do vlastnictví další nemovitost. V domě se nacházela provozovna pro výčep a drobný prodej pálených lihových nápojů, kterou dříve vedl obchodník Josef Dostál. Ten vlastnil koncesi ke své živnosti, které se vzdal ve prospěch Ladislava Dědourka. Tuto koncesi nakonec Ladislav Dědourek převedl na pana Filáčka.84 Zajímavé také je, že ve 40. letech působil Ladislav jako učitel knihkupecko-nakladatelských nauk na knihkupecké škole v Hradci Králové.85 V roce 1950 došlo ke zrušení rodinné firmy. Ladislav Dědourek se stal vedoucím prodejny národního podniku Kniha lidu, družstva pro ústřední distribuci knih v Praze. Jeho plat byl 4.400,- korun, tedy výrazně nižší než v otcově firmě, ale zaměstnání mu

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Ladislav Dědourek, Průkaz účastníka tříměsíčního obchodního kurzu, sign. č. I)C)a)5, kart. 1, 1935. 81

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Ladislav Dědourek, Usnesení o rozvázání pracovního poměru, Přehled povolání a platů, sign. č. I)C)a)12, kart. 1, 1957. 82

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Ladislav Dědourek, Usnesení o rozvázání pracovního poměru, Ladislav Dědourek – stručný životopis, sign. č. I)C)a)12, kart. 1, 1957. 83

84

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Varia, Drobné právní dokumenty, sign. č. VII)6, 1911 – 1946.


24

umožnilo pracovat v oboru. Jako vedoucí prodejny musel Ladislav převážet také literaturu.86 Komplikace se objevila v roce 1952. Byl vyzván Jednotným národním výborem (JNV) v Hradci Králové, aby se dostavil na dopravní oddělení k přezkoušení kvůli novým silničním pravidlům. Pozván byl celkem šestkrát v průběhu několika měsíců, od dubna roku až do října 1952. Pokaždé odeslal JNV do Hradce Králové omluvenku s důvodem, že se nemůže dostavit, například 1. října odeslal výboru tuto zprávu. „Na předvolání, abych se dostavil 2.t.m. k JNV v Hradci Králové k jednání o přezkoušení z nových dopravních předpisů oznamuji, že v označený den se nemohu dostavit, neboť jsem zaměstnancem národního podniku KNIHA a t.č. v prodejně sám. Jsem nyní v plné přípravě splnění daných úkolů v Měsíci sovětské literatury a tisku. To znamená, že musím uvésti sovětskou literaturu a tisk na všechna pracoviště a do všech obcí, uspořádati výstavy a přiblížit tak sovětskou knihu a tisk všem občanům. Znovu předesílám, že nyní nevlastním žádné auto a není zde tak žádný předpoklad ohrožení bezpečnosti na silnici, neboť mám naježděno na pět set tisíc km bez jakéhokoliv karambolu. Z výše uvedených důvodů proto žádám, aby mi byl řidičský průkaz prodloužen.87“ Nestačilo dokonce ani potvrzení od zaměstnavatele. Omluvenky byly nakonec označeny za nedostatečné. JNV navíc zjišťoval závažnost nedostavení se a případnou postradatelnost Ladislava Dědourka v podniku. Zjistili, že mohl klidně pracoviště na přechodnou dobu opustit a absolvovat přezkoušení. Důsledkem bylo odebrání řidičského průkazu. Z národního podniku musel nakonec Ladislav Dědourek v roce 1954 odejít, kvůli svému zdraví. Necítil se dobře a lékař mu sám doporučil změnu prostředí. Z dopisu odeslaného 25. května roku 1954 je znát zájem o práci sadaře. „Řadu let studuji otázku ovocnářství jak s hlediska teoretického, tak i praktického, a stále se účastním na péči a ošetřování ovocných stromů, tedy i na práci manuální. V poslední době byl jsem však nemocen. A nyní mám si nalézt práci na čerstvém vzduchu. V důvěře, že bych SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Ladislav Dědourek, Služební podmínky podniku Kniha lidu, sign. č. I)C)a)9, kart. 1, 1950. 86

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Ladislav Dědourek, Odebrání řidičského průkazu, sign. č. I)C)e)4, kart. 1, 1952. 87

25

Vám mohl všestranně prospět a se shora uvedených důvodů, předkládám svou žádost o místo v pracovním v úseku sadovnické složky Čs. státních silnic a prosím o laskavou zprávu, zda bych se mohl plně zapojit v práci u Vás. S pozdravem, Ladislav Dědourek.88“ Ještě toho roku nastoupil do nového zaměstnání, kde působil v pracovním úseku sadovnické složky Čs. státních silnic6 jako sadař. Plat opět klesl a to na částku 1.700,korun. Kromě manuální práce byl pověřen také administrativní prací sadovnické složky. Mezi pracovní povinnosti patřilo například účetnictví, evidence stromů, vlastní sadovnické práce, jako výsadby, mechanické a chemické ošetření stromů apod. K tomu všemu bylo třeba vést administrativně přesné a včasné záznamy. Práce byla kontrolována vedoucím účetním, soudruhem Václavem Kholem.89 Po třech letech opouští Ladislav Dědourek zaměstnání sadaře. V roce 1957 bylo podepsáno ujednání o rozvázání pracovního poměru obapolnou, dvojstrannou, dohodou90 z důvodu reorganizace. Ladislav opustil sadovnický úsek, aby nastoupil jako vedoucí knihkupecké prodejny České katolické charity91 v Hradci Králové. Ladislav Dědourek se rozhodl vystudovat knihkupecký obor, aby se mohl věnovat stejné práci jako jeho otec. Předem se počítalo s jeho účastí v rodinném nakladatelství. Po úspěšně zakončeném studiu se Ladislavu naskytla možnost si ještě upevnit nabyté znalosti v knihkupectví Bohdana Melichara. Získaná praxe a možnost sledovat práci u Bohdana Melichara byla důležitou součástí budoucího knihkupce. Po nástupu Ladislava Dědourka do rodinné firmy byl znát jeho talent pro povolání a jeho aktivity znamenaly velký posun nakladatelství. Po zániku firmy mohl Ladislav Dědourek ještě v dalších dvou zaměstnáních uplatnit své zkušenosti, byla to práce vedoucího prodejny

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Působení v pracovním úseku sadovnické složky čs. státních silnic, sign. č. I)C)a)11, kart.1, 1954. 88

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Ladislav Dědourek, Potvrzení o zaměstnání, Československé státní silnice, sign. č. I)C)a)1, kart. 1, 1929 – 1961. 89

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Ladislav Dědourek, Usnesení o rozvázání pracovního poměru, sign. č. I)C)a)12, kart. 1, 1957. 90

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Ladislav Dědourek, Pracovní smlouva s Českou katolickou charitou, sign. č. I)C)a)16, kart. 1, 1986. 91

26

národního podniku Kniha lidu v Praze a později pozice vedoucího knihkupecké prodejny v Hradci Králové. Na každém místě působil Ladislav Dědourek velmi aktivně a měl možnost i projevit dobré organizační schopnosti.

27

Další aktivity Ladislav Dědourek

Ladislav Dědourek byl členem komunistické strany Česko-Slovenské, ta byla ale vládou Československé republiky roku 1939 rozpuštěna. Místo členství ve straně byl proto Ladislav jmenován do konce roku členem místního obecního zastupitelstva a rady.92 Také působil v obecních sborech a bylo mu posláno, Purkmistrovským úřadem v Třebechovicích p. O., poděkování. „Městská rada ve schůzi 7. 7.1941 vzpomněla Vaší činnosti v obecních sborech a usnesla se projeviti Vám za vše, co jste pro dobro obce vykonal, srdečný dík. Těšíme se, že své síly věnujete i v příštím čase k rozkvětu obce.93“ Roku 1940 byly ve městě utvořeny oddíly k pohotovostní službě veřejné. Dělo se tak ze zákona č. 82 z r. 1935 a vládního nařízení č. 199 z roku 1935, o ochraně a obraně proti leteckým útokům. Do oddílu byli zařazeni i běžní občané. Každého pak čekalo cvičen s proškolením, které bylo povinné. Nesplnění se trestalo. Ladislav Dědourek byl pověřen k hlásné a poplachové službě.94 Vlastnil tak průkaz člena civilní protiletecké ochrany.95 Kromě nakladatelské činnosti se Ladislav Dědourek věnoval například myslivecké činnosti a ovocnářství. V roce 1941 složil úspěšně Mysliveckou zkoušku a získal oprávnění opatřit si honební lístek. V dopise, který mu byl zaslán nižším mysliveckým úřadem, který byl součástí lesnicko - technického oddělení okresního úřadu v Hradci Králové, je kromě gratulace i výzva k dalšímu prohlubování myslivecké znalosti. Trochu důrazněji mu pak bylo připomenuto, že musí zvěř nejen správně lovit, ale

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Ladislav Dědourek, Jmenování členem obecního zastupitelstva, sign. č. I)C)e)2, kart. 1, 1939. 92

93

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Poděkování za činnost v obecních sborech, sign. č. I)C)e)3, kart. 1, 1941.

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Ladislav Dědourek, Pověření ke službě hlásné a poplachové u protiletecké ochrany, sign. č. I)C)d)2, kart. 1, 1940. 94

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Ladislav Dědourek, Průkaz člena protiletecké civilní ochrany, sign. č. I)C)c)2, kart. 1, 1940. 95

28

i znát, šetrně s ní zacházet, považovat ji za součást přírody a národního majetku. Musí také dbát pravidel myslivců a všech zvyků.96 Později si Ladislav Dědourek pořídil i zbrojní pas, povolen mu byl browning, 1 kus pod 18 cm. Vlastnil ho od března roku 1947.97 Díky svému zájmu o ovocnářství byl členem zahrádkářského a ovocnářského svazu od roku 1954 až do roku 1976. V Hradci Králové absolvoval instruktorský kurs u Jednoty zahrádkářů. Celý kurs trval pět měsíců a Ladislav Dědourek ho absolvoval s výborným prospěchem.98 Léta pak působil v ovocnářském svazu. V 80. letech obdržel čestné uznání okresního výboru zahrádkářského a ovocnářského svazu za dlouholetou práci.99 V roce 1966 se stal členem revolučního odborného hnutí

ROH3. Jednalo se

o monopolní odborovou organizaci, která působila na našem území. Důležité je zmínit, že po druhé světové válce bylo ROH součástí všech podniků a velmi často bylo členství v něm povinné. ROH pořádalo například různé společenské akce, kterých se účastnili právě zaměstnanci podniků. Zároveň tím byla režimu prokázána loajalita. ROH byla totiž využívána Komunistickou stranou.100 Ladislav Dědourek byl členem ROH pouze jeden rok.101

Proboštův betlém Nachází se v Třebechovickém muzeu betlémů jako nejvýznamnější exponát. Dne 16. června roku 1999 byl vyhlášen národní kulturní památkou.102 Na záchraně tohoto 96

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Vysvědčení o myslivecké zkoušce, sign. č. I)C)d)3, kart. 1, 1941.

97

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Ladislav Dědourek, Zbrojní pas, sign. č. I)C)c)4, kart. 1, 1947.

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Ladislav Dědourek, Osvědčení absolventa instruktorského kurzu Jednoty zahrádkářů, sign. č. I)C)d)5, kart. 1, 1955. 98

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Ladislav Dědourek, Čestné uznání okresního sboru Českého ovocnářského a zahrádkářského svazu, sign. č. I)C)e)5, kart. 1, 1980. 99

ROH je zkratkou pro revoluční odborové hnutí, které bylo na našem území už za první republiky. Po roce 1945 bylo ilegální organizací, která měla v programu podporu socialismu. Po druhé světové válce už má ROH velký vliv, dostává se pod vliv Komunistické strany. Z vlivu se nakonec vymaní v období 1968-1969 a zakládá samostatné odbory, které jsou v různých odvětvích. Už je dodrženo, že jsou nezávislé na politických stranách. Nakonec došlo k přeměně a ROH se stala moderní odborovou centrálou, která sdružovala nezávislé odborové svazy. Stalo se tak po roce 1989. WIKIPEDIE, ROH, < https://cs.wikipedia.org/wiki/Revoluční_odborové_hnutí > (10. 11. 2015). 100

101

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Ladislav Dědourek, Členská legitimace ROH, sign. č. I)C)c)6, kart. 1, 1966.


29

betlému měl velkou zásluhu právě Ladislav Dědourek. Podílel se také na jeho přípravách na světovou výstavu EXPO v Kanadě. Vyjednával s kulturními institucemi, připravoval text na výstavu a pečlivě dokumentoval betlém. Díky jeho zásluze existují fotografie, na kterých jsou postupně vyfotografovány všechny části betlému. 103 Je důležité zmínit i historii Proboštova betlému. Jméno dostal po Josefu Proboštovi. Ten měl hlavní zásluhu na jeho vzniku. Byl třebechovickým rolníkem. Jako takový vlastnil grunt, který získal po svém otci. V Třebechovicích strávil celý život mezi roky 1849 až 1926104. Posledních čtyřicet let svého života už věnoval z větší části postupnému vzniku dřevěného betlému. Betlém začal vznikat před rokem 1885. Josef Probošt byl vyučeným truhlářem. U mistra Viléma Krištofa se v dospělosti vyučil základům řezby. Přišel na nápad vytvořit velikánský betlém, na který se, jak sám doufal, určitě přijede podívat císař pán z Vídně. Proto chtěl, aby jeho betlém byl ten nejkrásnější. Ze začátku pracoval sám a ze dřeva vyřezával a vytvářel postavičky. 105 Po čase se začal chodit radit k řezbáři Janu Krištofovi. Nedařilo se mu, ale jak doufal a brzy hledal pomoc. Našel ji u Josefa Kapuciána. Ten z Třebechovic nepocházel, narodil se v Jaroměři a byl vyučený kopytářem a řemeslným řezbářem. Byl hodně zcestovalý, ale trpěl hluchotou. Usadil se v městečku a po seznámení se s Josefem Proboštem dostal možnost podnájmu na Proboštově gruntu. Tam žil i se svou rodinou. Vyřezával krásné věci, např. točivé káči pro místní děti. Jeho zručnosti se rozhodl využít i sám J. Probošt, a tak mu navrhl, že za práci na vyřezávání betlému bude mít bydlení a stravu zdarma. Josefa Kapuciána myšlenka zaujala a souhlasil. Začala tak 40 letá práce na betlému. Josef Probošt se nechal učit vyřezávat od Kapuciána. Zlepšil se tak, že měl v plánu mít figurek nejdříve alespoň 150, později dokonce 300. Josef Kapucián byl do práce stejně nadšený, a tak počet figurek úspěšně narůstal.106 Po té, co se zprávy o betlému rozšířily, se postupně objevovali i další příznivci a nadšenci z městečka. Pomáhali s nápady, radili nebo se jen tak dívali. Přicházeli každý den, vždy po 103

WIKIPEDIE, Ladislav Dědourek, (15.11.2015).


105

Vladimír VACLIÍK, Lidové betlémy v Čechách a na Moravě, Vyšehrad, Praha 1987, s. 116.

106

Tamtéž, s. 117.

30

dokončení své vlastní práce. Mezi takové patřili místní sedlák, cestář, kapelník aj. Nebyli tu ale jen takoví, část obyvatel nechápala velké nadšení a posmívali se. Navíc se postupně stávala realizace betlému nákladnou a samotný grunt, začal upadat. Hlavní byl pro Josefa Probošta betlém, rodina tak postupně chudla. Příznivci vytvořili jakýsi okruh a nazývali se Betlemáci.107 Od začátku přicházela podpora ze strany vlastní rodiny, také od Proboštova bratra Karla108 a tajemníka purkmistrovského úřadu v Třebechovicích. Dalším významným tvůrcem, který se v tvorbě betlému angažoval, byl Josef Friml, místní sekerník a hlavně znalec ve stavění mechanizmů. Do té doby vznikaly sice krásně vyřezávané figurky, ale nepohyblivé. Koncem 90. let se to změnilo a po žádosti Josefa Probošta uvedl Josef Friml 109figurky do pohybu. Některé se pohybovaly na pásech, jiné hýbaly končetinami nebo hlavou. Po dlouhé a pečlivé práci vznikl nádherně vyřezávaný, mechanický betlém. K betlému byla přidána mezi figurky i kapela s muzikanty, také tkalcovský stav a ševcovský veřtat. Betlém tak narostl z původní velikosti do obrovského díla. Ve výsledné podobě má 7 metrů délky, 3 metry je hluboký, a metry má do výšky s vysokým počtem figurek. Těch je okolo 400110. Připravený betlém byl roku 1906 vystaven v Chrudimi na řemeslnické výstavě, kde se mu dostalo se mu sice poct a velkého uznání. Pro Josefa Probošta a jeho zchudlý grunt to však záchranu nepřineslo. Josef Kapucián nakonec zemřel v chudobinci dva roky po výstavě. Josef Probošt po jeho smrti ještě pracoval na některých částech Betlému a snažil se ještě o jeho rozšíření. Josef Probošt zemřel roku 1926 a betlém zůstal na gruntě.111 Proboštova rodina se rozhodla s betlémem jezdit po městech. Nakonec ale prodali betlém Františku Skřivanovi, který působil jako učitel a projevil o něj nemalý zájem. M. HOFMANOVÁ – R. JIRAN – K. OUŘADNÍKOVÁ – M. RÜCKER – J. RÜCKEROVÁ, Třebechovice pod Orebem, s. 171. 107

108

Tamtéž, s. 172.

109

V. VACLIÍK, Lidové betlémy v Čechách a na Moravě, s. 118.


111

V. VACLIÍK, Lidové betlémy v Čechách a na Moravě, s. 119.

31

Později byl ředitelem na učňovské škole.112 František Skřivan betlém opravil s Jaroslavem Burdychem. Následovalo cestování betlému po městech tehdejšího Československa. Vystaven byl v Kostelci nad Orlicí, v Praze, v Brně, v Piešťanech, v Hlohovci a v Košicích byl roku 1938. Betlém na sebe upoutal velkou pozornost a měl samozřejmě úspěch. To ale skončilo s příchodem druhé světové války a betlém byl bezpečně uložen u Františka Skřivana. Počátkem 60. let 20. století byl betlém zapsán do seznamu kulturních památek. V roce 1956 byl vybrán na výstavu EXPO, která se konala o dva roky později v Kanadě. Po velkém úspěchu následovalo vystavení betlému ještě např. v Londýně a v Haagu. Betlém měl v zahraničí obrovský úspěch.113

Rozpracované materiály Ladislav Dědourek byl vychován spolu se svou sestrou rodiči jako katolík, proto se oba se věnovali charitativní činnosti.114 L. Dědourek například chystal práci o řádových sestrách, která zůstala nedokončená. Obsahovala například text od Dr. O. Maštálka „Moje setkání s řeholními sestrami“. V něm Dr. Maštálek popisoval setkání sester školského řádu De Notre Dame. „A zvláště jsou to ty vzpomínky radostné, jsou-li v nich zářivé zjevy osob, které svou prací, svým posláním a moudrým přístupem k mladému formujícímu se člověku, byly příkladem pevného charakteru, hluboké vzdělanosti a opravdové lidskosti. Měl jsem štěstí ve svém životě, že již od prvních školních let setkával jsem se se vzácnými a vynikajícími osobami, a to jak ve vědeckém životě, tak tichých kaplankách a v neposlední řadě s osobami, vzory to obětavosti, pracovitosti a vlídnosti – s řeholními sestrami. 115“




SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Materiál o charitativní činnosti řeholních sester, sign. č. III)B)c)2, kart. 4, b.d. 115

32

Dále ve svých materiálech Ladislav Dědourek použil zprávy z tisku Katolických novin, které se týkají řeholních sester a články od lidí, kteří se sestrami setkali. Je zřejmé, že celkově bylo dílko zaměřeno nejen na činnosti sester v klášterech. Obsahovalo texty z různých zdrojů o jejich záslužné činy v nemocnicích, v domovech důchodců nebo při péči o postižené děti. Nechyběly ani fotografie, citáty, které Ladislav Dědourek vybral z bible nebo úryvky z knihy „Buď dobrý“ od francouzského autora J. Guiberta. Ladislav Dědourek ještě rozpracoval propagační materiál týkající se jeho rodného města, Třebechovic. Obsahoval stručnou historii města a jeho popis.

Osobní korespondence Z osobní korespondence je zajímavý například dopis od přítele Jardy Horáka, který zdraví a prosí o nějakou literaturu a materiály od Ladislava Dědourka, které se hodí pro řečnickou činnost. Dále také dopis od knihkupce a přítele Aloise Nikla z Loun. Ten vlastnil velkoobchod papíru, školních a kancelářských potřeb. V dopise, zaslaném v roce 1983 se zmiňuje o Václavovi M. Kimákovi z Příbrami, který shání u knihkupců materiály ke své práci o dějinách knihkupců a nakladatelů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Alois Nikl Ladislavu Dědourkovi poradil poskytnout mu například tzv. Lorenzův adresář knihkupců116, který byl před válkou jako pomůcka téměř ve všech knihkupectvích.117 Alois Nikl prodal V.M. Kimákovi svá čísla časopisů Československý knihkupec a Knihkupec a nakladatel a zprávy spolku knihkupeckých účetních. O pomoc na přípravě dějin o knihkupcích požádal Ladislava Dědourka v dopise i sám V. M. Kimák. Zajímal se především o: nakladatelskou dokumentaci, propagační letáky, knižní seznamy, nabídkové listy, subskripční letáky, fotografie, dopisy, knihkupecké a nakladatelské časopisy. Žádal Ladislava Dědourka o možnost odkoupení si nebo

Lorenzův adresář obsahuje informace o vývoji českých knihkupců a nakladatelů. Poprvé byl vydán v roce 1898 Jindřichem Lorenzem, nakladateml a knihkupcem, vyučeným v Německém Brodu s praxí ve Vídni. Adresář byl vydáván až do roku 1932 v nepravidelných intervalech. Aleš ZACH, Jindřich Lorenz Nakladatelství slovníků, populárních příruček a knihkupeckých adresářů v Třebíči; knihkupectví, Nakladatelská působnost 1883–1949, < http://www.slovnik-nakladatelstvi.cz/nakladatelstvi/jindrich-lorenz.html> (23. 11. 2015). 116

117

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Nikl Alois, knihkupec, sign. č. II)c)14, kart.3, 1983.

33

zapůjčení těchto materiálů. Zároveň měl zájem o nějaký kontakt na žijící pamětníky. Jako bibliofil a sběratel ještě zmínil svůj zájem o jakékoli knihy, které se týkají filosofie, historie teologie, umění, ale i vzorníky písem nebo papíru. V dopise napsal: „Pevně věřím, Vážený pane, že mé prosbě bude z Vaší strany vyhověno pro zdar celé veřejně prospěšné práci z dějin stavu, kterému jste zasvětil celý život. Václav M. Kimák.118“ Ladislav Dědourek se podílel, kromě nakladatelské činnosti a prodeji knih i na dalších aktivitách. Shromažďoval materiál o charitativní činnosti řeholních sester, který obsahuje množství fotografií sester při každodenních činnostech, při práci a pomoci s dětmi. Měl také významný podíl na záchraně Proboštova Betlému, na jeho propagaci, díky které byl betlém patřičně proslaven i ve světě. Jeho zásluhou vydalo knihkupectví Charity v Hradci Králové vánoční katalogy doplněné obrazy Proboštova betlému.

118

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Nikl Alois, knihkupec, dopis V. M. Kimák, sign. č. II)c)14, kart.3, 1983.

34

Nakladatelství Antonín Dědourek Následující kapitola je zaměřena na činnost rodinného nakladatelství, jeho vývoj během dvou světových válek a na období po roce 1945. Je třeba připomenout začátky jeho založení. Ty spadají do roku 1907, kdy si Antonín Dědourek nejprve otevřel obchod s papírenským zbožím a knihařskou dílnu. Po zaplacení inkorporačního poplatku „Živnostenskému společenstvu obchodníků a potravníků“ ve výši 10 korun, následovalo vybavení obchodu, tříleté investice do stavebních úprav, nákup materiálu, základního vybavení a knihařských strojů. V roce 1910, po úspěšném dokončení nezbytných úprav, vydal Antonín Dědourek svou první publikaci, brožuru Dějiny Třebechovic od Františka Probošta. Také svou činnost Antonín Dědourek rozšířil o knihkupectví, které bylo povoleno výnosem ze 17. prosince roku 1912.119 Založení vlastního nakladatelství a knihkupectví a získání koncese nebylo v dobách Rakouska-Uherska lehkou záležitostí. Stávalo se i to, že byly vydané koncese lidem s falešným výučním listem. Tomu se snažilo zabránit Gremium knihkupců a nakladatelů.120 Každý knihkupec jako živnostník musel mít průkaz o odborné způsobilosti a získat koncesi. Za Rakouska-Uherska bylo její získání od úřadů mnohdy obtížné a zdlouhavé. K získání bylo potřeba odborné vzdělání a zaměstnání v živnosti nebo vysvědčení z odborné školy.121

V době 1. světové války Během první světové války byla činnost nakladatelství a knihkupectví Antonína Dědourka pozastavena. Už rok 1913 byl pro knihkupce nepříznivý. Došlo k pasivní rezistenci na drahách a stávkovaly typografy. Po vypuknutí první světové války se situace ještě zhoršilo, obchody s knihami byly téměř prázdné.122

119

K. OUŘADNÍKOVÁ, Nakladatelství Antonína Dědourka v Třebechovicích pod Orebem, s. 15.

120

Karel NOSOVSKY, Knihopisná nauka a vývoj knihkupectví Československého, Praha 1927, s. 357.

121

Tamtéž, s. 358.

122

Tamtéž, s. 369.

35

Antonín Dědourek odešel bojovat do Ruska a po svém návratu se léčil ze zranění. Návrat k práci v nakladatelství byl konečně možný až roku 1918, kdy válka skončila. Prvního listopadu roku 1918 se v Knihkupeckém oznamovateli objevil text, kterým dávali knihkupci a nakladatelé najevo svou radost nad nastávající situací, nad koncem války a nad vyhlášením samostatného Československého státu 28. října roku 1918. „Náš pozdrav nové době, náš dík i úctu všem, kdož se zasloužili. V dějinném okamžiku radostně rozechvěni nad nádherným, překvapujícím, ač stále očekávaným obratem projevujeme i my, čeští knihkupci a nakladatelé, a to v neposlední řadě, nevylíčitelnou radost z dosažení našeho národního ideálu a skládáme Národnímu výboru svůj hold a obdiv za to, že tak mužně, tak prozíravě a moudře vzal vládu věcí našich do svých šťastných rukou, s procítěným díkem a s úctou vzpomínáme všech jednotlivců, kteří se zasloužili o šťastný obrat v dějinách národa našeho a obdivujeme se již dosavadním výsledkům jich velké práce.123“ Znovu začít vydávat knihy, nebyl pro Antonína Dědourka lehký úkol. Bylo třeba čelit nedostatku peněz, a také získat si zákazníky, bez kterých by nakladatelství nemohlo existovat. Po válce se projevil nedostatek materiálu. Chyběl papír, barvy a knihařské i tiskařské potřeby. Poválečná atmosféra byla plná nedostatku věcí v základních oblastech lidského života a projevovala se v nezájmu lidí o kulturu, zábavu a četbu. Lidé neměli dostatek peněz na knihy a měli nedostatek času na čtení. Do Třebechovic pod Orebem se zájem o kulturu vrátil brzy.124 Již v 1919 se znovu začalo město zaměřovat na kulturu. A právě v tomto roce se podařilo nakladatelství začít opět vydávat. Stále přetrvával problém s nekvalitním papírem a ten se výrazně odrážel na vydávaných knihách. Nebyla to jen nízká kvalita knih, ale knihy byly brožované a bez ilustrací. Tím klesala jejich umělecká hodnota. Navíc nebyl ještě úplně vypracovaný program. Vydávané byly hlavně knihy cizích autorů a knihy šířilo nakladatelství i v podobě zásilek, které posílalo na různá místa.

123

K. NOSOVSKY, Knihopisná nauka a vývoj knihkupectví Československého, s. 596.


36

Jednalo se o balíčky knih. 125 Například v roce 1923 se jednalo o zásilku knih Sokolu v Dobropůli. „Jménem celé jednoty naší, vzdáváme Ti, bratře, nejupřímnější dík za zásilku knih, již darem jsi nám zaslal a přijímáme dar Tvůj jako milou upomínku na krajana svého. _ _ _Zásilka došla v úplném pořádku, knihy dali jsme hned do vazby a bratři se již těší, jak si počtou a se pobaví. Tož ještě jednou vřelý dík! Na zdar! “ Podepsán knihovník Václav Šindelář.126“

30. léta V roce 1931 začal v nakladatelství pracovat syn Ladislav Dědourek. Po své praxi a zkušenostech od knihkupce Bohdana Melichara přišel se spoustou nápadů. Ty začal také realizovat. Například vyvíjel snahu získat ke spolupráci s rodinnou firmou spisovatele a umělce jak známých jmen, tak i nové talenty. Nakladatelství udělalo významný krok, když se rozhodlo zaměřit se na školní literaturu. Se změnou zaměření přišla i změna názvu na „Antonín Dědourek, nakladatelství školských příruček, Třebechovice pod Orebem“. Začalo vydávat učebnice ve spolupráci s učiteli a dalšími odborníky. Tato činnost přinesla okamžitý úspěch. Školy na Hradecku reagovaly a projevily zájem o vydávání učebnic i další učitelé byli ochotni spolupracovat. Důležité byly i kladně hodnotící články, které vyšly v časopisech Venkov nebo České slovo. Nakladatelský program byl nyní konkrétně zaměřen směrem ke vzdělání. Roku 1931 se vydávaly kvalitnější publikace pro školy, například učebnice „Hodiny vlastivědy“.127 Papír používaný k výrobě knih byl stále nekvalitní. V roce 1935 začalo nakladatelství vydávat Měsíční zpravodaj. Pro školy byl zpravodaj zdarma. Je důležité zmínit, že byl rozesílán do škol po celém území Československa, to znamená do Čech, na Moravu, na Slovensko i Podkarpatskou Rus. Jeho prostřednictvím nakladatelství informovalo a nabízelo své budoucí produkty dopředu. Nechyběly v něm ani ukázky 125


126

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Členství v tělocvičné jednotě Sokol, Dopis, sign. č. I),A)c)6, kart.1, 1947.

127


37

textů. V roce 1936 bylo jasné, že budoucí knihy a učebnice budou směřovat do škol k učitelům a žákům. Vydávány byly také příručky zabývající se politickými událostmi a kulturou. O rok později, při plánování své další činnosti, bylo rozhodnuto vydávat také publikace pro veřejnost. Postupně vycházelo několik edic, které se vždy lišily svým tematickým zaměřením. Jednalo se o různé edice: například edice Vlajky, edice o různých oslavách, edice Co chci vědět a edice zabývající se zdravím.128 Antonín Dědourek zaslal roku 1937 sbírku VLAJKY například do Prahy Dr. Václavu Klofáčovi, který byl od roku 1920 místopředsedou senátu. Václav Klofáč byl také předsedou národních socialistů. Na zaslanou sbírku zareagoval Dr. Klofáč děkovným dopisem. „Vážený pane, děkuji pěkně za zaslání sbírky „VLAJKY“, kterou si milerád s chutí přečtu, jakmile k tomu najdu volný čas, kterého nyní měl jsem velmi málo. Dobrá kniha doporučuje se sama, ale velmi rád budu působit k jejímu rozšíření. Ještě jednou srdečný dík za milou pozornost.129“ Dále je třeba zmínit edici Obrana vlasti, která nebyla vydána náhodou. Šlo o účelné zaměření na brannou výchovu pro školy i pro veřejnost v období, kdy se začal projevovat fašismus z německé strany. V této edici, kterou si vyžádalo samo Ministerstvo vnitra, se cíleně objevovaly myšlenky míru a vlastenectví.130 V září roku 1938 došlo v Mnichově k podepsání dohody o postoupení pohraničního území Československa Hitlerově Německu. Vláda Československa, která o situaci nerozhodovala, musela přijmout diktát, i když ne jednohlasně.131 Následovalo rozdělení republiky na pásma v pohraničních oblastech. Ta se předala Německu, jednalo se o Sudety. Jednání o hranicích mezi Československem a Německem skončilo 21. října. V tomto měsíci ještě došlo k odtržení Těšínska ve prospěch Polska. V listopadu došlo Vídeňskou arbitráží německého ministra zahraničí Joachima von Ribbentropa k vytvoření hranice Československa s Maďarskem.132 128


129

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Kolfáč, V., sign. č. II)c)9, kart. 1, 1937.

130


131

Miroslav BUCHVALDEK a kol., Dějiny Československa v datech, Svoboda, Praha 1968, s. 294.

132

WIKIPEDIE, Mnichovská dohoda, < https://cs.wikipedia.org/wiki/Mnichovská_dohoda> (28.11.2015).

38

Dne 16. března byl na českém území vyhlášen protektorát Čechy a Morava. Čechy i Morava se tak staly částí Německé říše, což sebou neslo i snahu Němců o postupnou germanizaci celého území.133 Pro nakladatelství nastalo těžké období. S příchodem druhé světové války bylo třeba nakladatelství udržet, změnit nakladatelský program a dobře zvolit, jaké knihy vydávat. Protektorátní úřady už začali zasahovat do práce nakladatelství. Zakázaly vydávání Měsíčního zpravodaje, ve kterém se stále ještě objevovaly myšlenky obrany země a myšlenky proti fašismu. Hrozila další cenzura. Kromě ztráty odběratelů134 z obsazených oblastí byly dalším velkým problémem již vydané knihy. Staly se neprodejnými. Nakladatelství mělo nedostatek peněz, a proto se zdržely platby některým spisovatelům. S některými autory se tak zhoršily vztahy. Nakladatelství umělo rychle zareagovat na situaci, kdy se objevil zvýšený zájem o německý jazyk. Začalo vydávat učebnice německého jazyka.

Úspěšné období nakladatelství V období let 1939 – 1946 se pozvedla kvalita knih. S nakladatelstvím chtěli spolupracovat další spisovatelé. Knihy měly postupně lepší grafickou úpravu. Roku 1941 bylo vydáno hned několik děl spisovatele Jana Nerudy135, jako například Povídky Malostranské, Arabesky nebo Knihy básní. Jejich zpracování bylo vysoké kvality. V knihách se objevily ilustrace profesora Jan Bendy a ilustrace od Hermíny Melicharové, které byly ručně kolorované. V roce 1946 se navíc vydávaly knihy s pěknými obálkami i fotografiemi z filmů, a také se značkou nakladatelství. Tu navrhl pro Antonína Dědourka grafik a malíř Jaroslav Šváb. Zároveň změnilo nakladatelství svůj program. Kromě jazykové literatury a příruček němčiny, vydávali dále dětskou literaturu. Úspěšnou publikací se stala v tomto období např. učebnice Němčiny od A. Machta136, kterou nakladatelství A. Dědourka vydalo až 8 x. Toto nové zaměření způsobilo, že nakladatelství začalo opět stabilně fungovat, a tak se pokusilo o další změnu programu. Plánovala se produkce české literatury. Jednalo se o období let 1941

133

M. BUCHVALDEK a kol., Dějiny Československa v datech, Svoboda, s. 335.

134


135

Tamtéž, s. 25.

136

Tamtéž, s. 23.

39

– 1945137. I přes snahu vydat české knihy, se nedařilo prorazit s plánem z důvodu přísné cenzury. Doba rozkvětu česky psaných knih a rozkvětu české kultury nepřála. Nakladatelství například kvůli cenzuře nevydalo básně spisovatele Jana Pilaře nebo knihy od spisovatele Josefa Sekery. I přes nepříznivé podmínky danými dobou se nakladatelství, nyní už vedené Ladislavem Dědourkem, pokoušelo dál prorazit českou literaturou. Pro lepší představu, jak fungoval chod nakladatelství, je třeba popsat jeho vnitřní strukturu. Tvořilo ji několik oddělení. Literární oddělení zajišťovalo příjem rukopisů a jejich posouzení, dále existoval oddělení výrobní a propagační. Jednotlivá oddělení mezi sebou spolupracovala a vytvářela tak jeden dobře fungující útvar. Díla vydaná v tomto období byla velmi kvalitní. V nové edici, Knihovna národních klasiků, měly být vydávané publikace s pečlivou uměleckou úpravou a měla zahrnovat pouze kvalitní literaturu.138 Dobrým příkladem byly právě knihy od spisovatele Jana Nerudy, ve kterých se objevily ilustrace, které byly ručně kolorované. Kvalita vydávaných děl, dobré vedení a úspěšná spolupráce s dobrými autory vedla k růstu rodinné firmy. Důkazem je i návrh, který vznikl v roce 1943. Vypracoval ho architekt František Bartoš. V plánu bylo rozšíření a zmodernizování dosavadního nakladatelství. Plán zahrnoval stavbu knihtiskařské budovy, nakladatelství a bytů pro zaměstnance na rodinném pozemku, ležícím u řeky Dědiny. Celá realizace tohoto projektu nakonec padla.

139

Nepodařilo se ani zřízení kanceláře, která měla být umístěna v Praze a která

měla zajistit dobré kontakty s tamními knihkupci.140 Rok 1945 a konec války přinesl velké naděje. Znovu bylo možné vydávat bez omezování díla, která nemohla vyjít dříve. Nyní se nakladatelství rozhodlo zaměřit na život a kulturu regionu, ve kterém se nacházelo, tedy na východní Čechy. Vydávána byla dětská literatura s výchovnými prvky v kvalitním provedení. Dále vznikala klasická česká literatura a literatura naučná. Díky efektivní propagaci (inzerce o knihách v tisku a v rozhlase) o sobě znovu dalo nakladatelství vědět. Informovalo 137


138

Tamtéž, s. 25.

139

Tamtéž, s.26.

140

Tamtéž, s. 27.

40

veřejnost a známé knihkupce prostřednictvím Literárního almanachu. Během válečného období se nakladatelství podařilo pozvednout úroveň knih, což se pozitivně projevilo ohlasy mezi lidmi z literárních kruhů. Ti pak zajišťovali další kontakty a propagaci malého, ale schopného nakladatelství. V roce 1946 vycházejí nové edice krásné literatury. Jsou to Knihovna světových klasiků, Knihovna národních klasiků, Zapomínání a zapomenuté, Pestrá knihovna, Krása v knize, Vavřín, Oreb, Žně pro poezii, Dnešek, Život a dobrodružství, Rozhledy mládeže a Rozhledy do života. Jsou vydávány i cestovatelské knihy, reportáže a paměti. I nadále vydávalo nakladatelství jazykové příručky. Ve 40. letech 20. století se podařilo zbudování kanceláře v Praze.141 Adresa Pražské kanceláře byla Montgomeryho 18, Praha. Pracovníci byli rozmístěni na dvou pracovištích. Z pražské kanceláře byly do třebechovického nakladatelství zasílány pokladní výkazy, potřebné doklady, kopie účtů, žádanky, pošta, např. literárního a výrobního oddělení a objednávky. Kancelář inzerovala a informovalo o drobných provozních záležitostech a dohodnutých schůzkách, například na ministerstvu informací. Po nakladatelství kancelář žádala například zaslání známek, informací o konkrétních knihách na skladě nebo potřebná sdělení knižních novinek pro knihkupce. Mezi ně patřila tato knihkupectví: R. Mai, Praha XIX, knihkupectví Topič, knihkupectví Jakoubička, knihkupectví A. Svobody nebo knihkupectví Kraus. Na Vánoce zařizovala kancelář rozesílání novoročenek pro knihkupce a řešila vánoční objednávky.142 Aby mohlo nakladatelství fungovat jednotně, byli zaměstnanci obou pracovišť svoláváni na společné porady do Třebechovic.143 Během dalších let se nakladatelství dařilo. V roce 1948 vydalo pro Lékařskou fakultu v Hradci Králové sborník, obsahující přednášky pro praktické lékaře a sborník s přednáškami o školním zdravotnictví, také byly vydány učebnice francouzštiny. 144

141


142

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Expozitura, Montgomerryho 18, Praha, sign. č. II)c)5, kart. 5, 1947.

143


144

Tamtéž, s. 47.

41

Období let 1947 – 1948 V tomto období se objevují ve velkém reklamace z kanceláře v Praze, kdy například byla provedena objednávka, dodán účet, ale zásilka ještě nedošla. Pražská kancelář o tom informovala nakladatelství v Třebechovicích a důrazně prosila o přednostní zaslání těch zásilek, u kterých už byl účet vystaven. Problémy nastaly hlavně v období Vánoc. Jednotlivá knihkupectví čekala na zásilky i přes měsíc. Když nepřicházely knihy včas, prováděla knihkupectví reklamace nebo objednávky zrušila úplně.145 Právě v tomto období muselo nakladatelství řešit povolení k jízdě s dopravní komisí Okresního národního výboru v Hradci Králové. Výbor měl registrovat povolení k jízdě osobních vozů. Antonín Dědourek zaslal žádost o ponechání povolení k jízdě osobním vozidlem autem Škoda Rapid, pozn. značka č. 90 HK a uvedl následující důvody: „Jsme největší nakladatelství v severovýchodních Čechách se sídlem v Třebechovicích pod Orebem. Ve svém povolání jsme často nuceni dojížděti do tiskáren ve vzdálených místech za účelem urychlení tisku i pomocných knih školních. Uvádíme, že naše nakladatelství zaměstnává 17 pomocných sil a celou řadu lektorů a jest v zájmu podniku, aby prosperoval, neboť máme za úkol146….“ Mezi úkoly uvádí Antonín Dědourek exportování zvláštních tisků se zájmem ministerstva školství a ministerstva informací, práce pro lékařskou fakultu a vydávání lékařských odborných spisů, např. školní zdravotnictví, sborníky kursů pro praktické lékaře, vědecká lékařská díla atd. „Třeba uvésti, že četné z námi vydaných tisků reprezentují náš národ a jeho kulturu v zahraničí a mají proto mimořádný význam. Uvedený význam stahuje se rovněž na činnost ministerstva zahraničního obchodu, z jehož pověření budeme tisky

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Expozitura, Montgomerryho 18, Praha, Reklamace, sign. č. II)c)5, kart. 5, 1947. 145

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Povolení k jízdě, Zdůvodnění ponechání povolení k jízdě, sign. č. I)A)e)8, kart.1, 1947 – 1948. 146

42

vydávati.147“ Často se také stávalo, že bylo potřeba dopravit školní knihy nebo jiné publikace pro krátkost termínu rychle, osobním autem. Z těchto uvedených důvodů byla jasně znát rozsáhlá agenda nakladatelství. Využití osobního vozidla bylo nezbytné i pro jednání s autory. V případě zamítnutí by muselo nakladatelství využívat železniční spoje. Ty Antonín Dědourek označil za těžkopádné spojení pro práci nakladatelství. V žádosti ještě Antonín Dědourek zmiňuje: „K všeobecné informaci uvádíme, že naše nakladatelství hodlá v nejbližší době po vzájemné dohodě s výše jmenovanými ministerstvy vydati následující Československou republiku reprezentující díla.148“ Mezi těmito díly byla např. “Země krásná“. Tato publikace měla vzniknout na vyžádání Masarykovy akademie práce. Měla to být kniha o civilizaci, přírodě a plánování.

Dále pro zahraničí měla být vydána publikace „Praha romantická“

a „Anglie slovem i obrazem“. V závěru žádosti pak dodává, že činnost nakladatelství přispívá kulturnímu vzestupu Československé republiky, a tak i dobré reprezentaci republiky v zahraničí. Žádost byla podpořena Obchodní a živnostenskou komorou v Hradci Králové, která doporučovala, aby bylo povolení k jízdě vyhověno. Nakonec bylo nakladatelství v září roku 1948 povolení k jízdě odňato a nakladatelství byl zaslán Výměr obsahující odůvodnění rozhodnutí. „Podle směrnice okresního zemského výboru v Praze o omezení provozu motorových vozidel ze dne 28. července 1948, číslo XI 1-217/8-1948 bylo Vám odňato povolení k jízdě pro motorové vozidlo značky Č-HK 90, a to z tohoto důvodu: pro naprostý nedostatek pohonných látek.149“ Povolení k jízdě s osvědčením k dálkovým jízdám a jízdní průkaz vozidla musel být odevzdán do 10 dnů ode dne, kdy bylo doručeno rozhodnutí. Pokuta za nesplnění byla ve výši 5000,- Kč. Předmluvu a texty ke zmiňované publikaci „Praha romantická“ s fotografiemi Jindřicha Marca, napsal spisovatel Kamil Bedřich. Honorář, který dostal od SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Povolení k jízdě, Zdůvodnění ponechání povolení k jízdě, sign. č. I)A)e)8, kart.1, 1947 – 1948. 147

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Povolení k jízdě, Zdůvodnění ponechání povolení k jízdě, sign. č. I)A)e)8, kart.1, 1947 – 1948. 148

149

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Povolení k jízdě, Výměr sign. č. I)A)e)8, kart.1, 1948.

43

nakladatelství, představoval 1 a půl % z prodaných výtisků. Záloha činila 10 000,korun československých. Kamil Bednář musel provést sám i korekturu a po vydání díla dostal od nakladatelství také 10 výtisků zdarma.150 Kniha byla tištěna kvalitním hlubotiskem v Grafickém uměleckém ústavu a Nakladatelství V. Neuberta a synové v Praze. Tato firma nabízela knihtisk, litografii, zinkografii, barvotisk, kartografii a hlubotisk. Nakladatelství Antonína Dědourka poskytlo vlastní papír.151 Zajímavým krokem ke konci 40. let bylo zapojení partnerů nakladatelství a některých knihkupců. Ti měli přehled o chystaných dílech z propagačního materiálu a nově jim byly v roce 1948 dány dotazníky, které představovaly důležitou zpětnou vazbu toho, jak nakladatelství působí na své okolí. Výsledky byly příznivé pro knihy po obsahové stránce, grafické úpravě a dobře dopadlo i ohodnocení aktivity firmy. Hůře dopadl papír ohodnocený jako nekvalitní. V průběhu roku se pracovalo s kvalitním křídovým papírem. Výsledky týkající se pražské kanceláře byly dobré, firma byla těsně před těmi průměrnými.152 S rokem 1948 přišla i změna režimu.153 Znovu bylo nutné upravit nebo úplně změnit nakladatelský program. V dílech i programu se měly odrážet zásady socialismu. Nakladatelství se dále věnovalo školám a knihy určené jim patřičně propagovalo. V roce 1949 byla v Praze zrušena kancelář a její zaměstnanci byli propuštěni. Svou činnost muselo v září roku 1950 nakladatelství ukončit.

150

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Bednář K., sign. č. II)c)1, kart. 3, b. d.

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Ladislav Dědourek, Grafický umělecký ústav a nakladatelství V. Neubert a synové, sign. č. II)c)7, kart. 3, 1948 – 1949. 151

152


V únoru roku 1948 byly demokratické a lidové strany ochotné podat demisi a doufali, že prezident Eduard Beneš ji odmítne. Tak by se komunisté dostali do situace, kdy by se už museli podřídit. Celé to ale dopadlo jinak. Demise byla přijata. M. BUCHVALDEK a kol., Dějiny Československa v datech, s. 376. Následovalo jmenování nové vlády, ale tentokrát přesně podle diktovaných požadavků komunistů. Po té co se dostali komunisté k moci, začali si plnit všechny své plány. Mezi nimi bylo i znárodňování, tedy zabavování soukromého majetku. Prezident Eduard Beneš 2. června 1948 abdikoval a Národním shromážděním byl 14. června 1948 zvolený nový prezident Klement Gottwald. M. BUCHVALDEK a kol., Dějiny Československa v datech, s. 380. Po té, co došlo ke sloučení KSČ a KSS do jediné strany v čele s ÚV KSČ, došlo k prověrce v KSČ. M. BUCHVALDEK a kol., Dějiny Československa v datech, s. 382. V prosinci roku 1948 bylo vládou určeno, že bude 65000 veřejných zaměstnanců zařazeno do výroby. M. BUCHVALDEK a kol., Dějiny Československa v datech, s. 383. 153

44

Firma měla za sebou 40 let, kdy velmi aktivně vydávala publikace, získávala kontakty s umělci a spisovateli. Postupně dokázalo nakladatelství vylepšit kvalitu svých knih po stránce grafické i umělecké. To byl také jeden z hlavních cílů. Mít díla kvalitní a hodnotná. Při tvorbě a vydávání školních učebnic a dětských knih se vždy dbalo na jejich výchovný ráz, ale stále i na kvalitu. Za celkovou dobu působnosti rodinného nakladatelství bylo vydáno spousty děl z různých oblastí. Od děl klasické literatury, českých i zahraničních autorů přes učebnice do škol, až k jazykovým publikacím nebo cestopisům. Knihy byly cenově dostupné. Mezi významné zaměstnance nakladatelství patřili: Karel Housa jako vedoucí výroby, Pavel Hartman jako odbytový pracovník, F. K. Zeman redaktor, Karel Sezima, dr. Karel Krejčí, Ing. Arno Kraus, dr. J. Š. Kvapil, redaktoři Olga Bojarová a Pavel Bojar, spisovatel František Hrubín, redaktor Rudolfem Lužík, který zároveň vedl literární oddělení, Květa Maralíková a profesor Vladimír Kovářík, oba lektoři dětské literatury.154 Vizitka nakladatelství obsahovala tyto informace: Ant. Dědourek, Nakladatelství dopisnic, Obchod papírem, školní potřeby ve velkém i malém, moderní knihařství, Třebechovice.155

Rodina po zrušení nakladatelství Rodina měla v Třebechovicích pod Orebem dům čp. 52 a čp. 128 a pozemek. Už za Protektorátu rodina musela druhý dům pronajímat. To samé platilo i po roce 1948. Pozemek č. 1758 v katastrálním území Třebechovice pod Orebem byl po roce 1948 vyvlastněn. Dcera Marie ještě vlastnila z roku 1939 pozemek č. 2769 v katastrálním území Žamberk i s chatou na rekreaci. Majitelkou zůstala i po roce 1948. Po likvidaci rodinné firmy žil dál Antonín Dědourek v Třebechovicích u své rodiny. Syn Ladislav a dcera Marie se o otce starali až do jeho smrti. Zemřel 11. ledna roku 1964. Podle sepsané závěti, z 18. dubna roku 1961, odkazuje svou pozůstalost svým dvěma dětem.

154


155

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Vizitka nakladatelství Antonína Dědourka, sign.č. VIII)13, b.d.

45

„Pro případ mé smrti ustanovuji svými dědici mého syna Ladislava Dědourka a svou dceru Marii, roz. Dědourkovou. Bydlel jsem se zařízením mé dcery a můj nábytek, který je starý a nepotřebný je složen na půdě. Jiných svršků a cenných věcí, jako je šatstvo, prádlo, obuv apod. nemám. Podotýkám, že mám u Stát. spořitelny v Hradci Králové vázaný účet. V případě, že na něm po mé smrti zbyde nějaká aktivní částka, obdrží ji rovným dílem oba moji dědicové na úhradu za to, že mně vyživovali a ošetřovali a všestranně se o mne starali. Dlužím jim také zaplacení od roku 1949 za všechny platby účtů jako daně domovní, nájem ze skladiště u Joudalů, pojistku na dům čp 52, elektriku, vodné, kominíka a jiné, co za mne každoročně platili, mimo platy za práci při likvidaci firmy, které jim dosud nemohly být vyplaceny. ….Přeji si pohřeb církevní ř. katolický s tím, abych byl uložen ke své drahé ženě do rodinné hrobky.156“ Každému ze sourozenců byla odkázána přesná polovina majetku. Ladislav Dědourek navíc získal staré stroje z firmy, zbytky papíru, zbytky materiálů a všechno z likvidace firmy. Také jim byla rozdělena částka 18,764,48 Kč z účtu Státní spořitelny v Hradci Králové. Rodině přišel nemalý počet projevů soustrasti. Od přátel rodiny i od těch, kteří znali Antonína Dědourka z dob jeho nakladatelské činnosti.157 Projev soustrasti Ladislavu Dědourkovi vyjádřili také jeho noví spolupracovníci z České katolické charity.158 I přes působnost na malém městě se nakladatelství dokázalo dostat do širokého povědomí. Dokázalo dokonce mít i kancelář v Praze, a tak působit v hlavním městě. V Praze se nakonec podařilo předběhnout jiná, menší nakladatelství, což znamenalo úspěch.159

156

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Poslední vůle A. Dědourka, sign. č. I)A)d)5, kart. 1. 1961.

157

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Antonín Dědourek, Projevy soustrasti, sign. č. I)A)d)3, kart. 1, 1964.

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Antonín Dědourek, Projevy soustrasti, Spolupracovníci charity, sign. č. I)A)d)3, kart. 1, 1964. 158

159


46

Je důležité zmínit, že nakladatelství obstálo i v těžkých dobách mezi 1. a 2. světovou válkou a alespoň krátké období po 2. světové válce, díky schopnostem jak Antonína Dědourka, který celé nakladatelství a papírenský obchod dokázal postupně vybudovat, tak díky talentu syna Ladislava Dědourka, který vnesl a realizoval nové nápady. Schopnost zareagovat na změny, které přinesla jednotlivá období, byla v existenci nakladatelství rozhodující. Rodina Dědourků přispěla svou nakladatelskou činností významně ke kulturnímu rozvoji Třebechovic pod Orebem. Nakladatelství vydalo okolo 260 knih. Mezi nimi i knihy týkající se dějin města Třebechovic pod Orebem.

47

Vývoj jednotlivých knih za jednotlivá období V této kapitole se budeme zabývat konkrétními informacemi o knihách vydaných v nakladatelství Antonína Dědourka. Úplný seznam všech vydaných knih lze nalézt například v diplomové práci PhDr. Květy Ouřadníkové. Při tvorbě grafů uvedených v této kapitole byl jako podklad použit seznam vydaných knih pocházející právě z této diplomové práce. Budeme se zde zajímat o vývoj některých aktivit nakladatelství v čase.

Vývoj počtu vydaných knih Nejprve se zaměříme na počty vydaných knih v jednotlivých letech. Nakladatelství začalo svou nakladatelskou činnost v roce 1910. Poslední kniha byla vydána v roce 1948. Vývoj počtu vydaných knih znázorňuje následující graf.

Vývoj počtu vydaných knih 35 30

počet vydaných knih

25 20 15 10 5 0 1910 1920 1922 1924 1926 1928 1930 1932 1934 1936 1938 1940 1942 1944 1946 Rok 1919 1921 1923 1925 1927 1929 1931 1933 1935 1937 1939 1941 1943 1945 1947 rok

Při pohledu na tento graf si lze všimnout rozdílu mezi dvěma obdobími. V prvním období mezi lety 1910 až 1934 bylo množství vydaných knih malé, nikdy ne vice než 5 knih za rok. Jedná se o období, kdy ve firmě ještě nepůsobil syn Antonína Dědourka, 48

Ladislav. Druhé období mezi lety 1935 až 1948 je na počet vydaných knih o mnoho bohatší. Nejméně vydaných knih v tomto období bylo 5 v letech 1939 a 1943. Nejvydatnější pak byl rok 1946, kdy bylo vydáno 30 knih. V tomto druhém období se tedy vydávalo knih mnohem vice i navzdory komplikovanější politické situace způsobené druhou světovou válkou a protektorátní cenzurou. Příchod Ladislava Dědourka do nakladatelství je zaznamenán na začátku třicátých let. Nárůst počtu vydaných knih pak lze přisoudit i do té doby získaným zkušenostem v této oblasti.

Vydávání nových autorů Pro nakladatelství je bezesporu důležitá spolupráce s novými autory. Následující graf pro každý rok ukazuje počet autorů, kterým nakladatelství Antonína Dědourka v daném roce vydalo knihu poprvé. Sledujeme tedy počet nových autorů, se kterými v daném roce nakladatelství začalo spolupracovat, či které nakladatelství v daném roce vydalo poprvé. Může se jednat jak o žijící, tak již nežijící autory.

Časový vývoj počtu nově vydaných autorů v období let 1910 - 1947 25

20

rok

15

10

5

0 1918 1920 1922 1924 1926 1928 1931 1934 1936 1938 1940 1942 1944 1946 1910 1919 1921 1923 1925 1927 1930 1932 1935 1937 1939 1941 1943 1945 1947 počet

V grafu si lze všimnout, že tento počet nových autorů se měnil a objevuje se několik vln, kdy ve vrcholech těchto vln byl počet knih vydaných novým autorům v daném 49

období největší. Za zmínku stojí roky 1936 a 1947, kdy bylo novým autorům vydáno postupně 11 a 20 knih. Opět je zjevné, že spolupráce s novými autory byla do třicátých let menší, jelikož byla menší i celková produkce knih. Dále je možné zajímat se i o zastoupení jednotlivých literárních žánrů v jednotlivých letech činnosti nakladatelství. Následujících několik grafů znázorňuje průběh počtu vydaných knih v rámci jednotlivých literárních žánrů.

Románová literatura Románová literatura je hlavním žánrem nakladatelství Antonína Dědourka. Romány byly vydávány téměř celou dobu existence nakladatelství s výjimkou válečných let 1939 až 1943, kdy byly upřednostněny jiné žánry, například učebnice cizích jazyků či školní literatura.

Románová literatura v letech 1910-1947 6


5 4 3 2 1 0 1919 1921 1923 1925 1927 1929 1931 1933 1935 1937 1939 1941 1943 1945 1947 1910 1920 1922 1924 1926 1928 1930 1932 1934 1936 1938 1940 1942 1944 1946 rok

50

Další žánry Historická literatura v letech 1910-1947 6


5 4 3 2 1 0 1919 1921 1923 1925 1927 1929 1931 1933 1935 1937 1939 1941 1943 1945 1947 1910 1920 1922 1924 1926 1928 1930 1932 1934 1936 1938 1940 1942 1944 1946 rok

Učebnice cizích jazyků v letech 1910-1947 30

Dětská literatura v letech 1910-1947 Klasická literatura v letech 1910-1947

počet vydaných knih počet vydaných knih počet vydaných knih

12 5 25 10 20 4 8 15 3 6 10

42 5 21 0 0 0

1919 1921 1923 1925 1927 1929 1931 1933 1935 1937 1939 1941 1943 1945 1947 1910 1920 1922 1924 1926 1928 1930 1932 1934 1936 1938 1940 1942 1944 1946

1919 1921 1923 1925 1927 1929 1931 1933 1935 1937 1939 1941 1943 1945 1947 1919 1921 1923 1925 1927 1929 1931rok 1933 1935 1937 1939 1941 1943 1945 1947 1910 1920 1922 1924 1926 1928 1930 1932 1934 1936 1938 1940 1942 1944 1946 1910 1920 1922 1924 1926 1928 1930 1932 1934 1936 1938 1940 1942 1944 1946 rok rok

51

Školní literatura v letech 1910-1947 9 8 počet vydaných knih

7 6 5 4 3 2 1 0 1919 1921 1923 1925 1927 1929 1931 1933 1935 1937 1939 1941 1943 1945 1947 1910 1920 1922 1924 1926 1928 1930 1932 1934 1936 1938 1940 1942 1944 1946 rok

Naučná literatura 6


5 4 3 2 1 0 1919 1921 1923 1925 1927 1929 1931 1933 1935 1937 1939 1941 1943 1945 1947 1910 1920 1922 1924 1926 1928 1930 1932 1934 1936 1938 1940 1942 1944 1946 rok

52

Poezie, sborníky v letech 1910-1947 7


6 5 4 3 2 1 0 1919 1921 1923 1925 1927 1929 1931 1933 1935 1937 1939 1941 1943 1945 1947 1910 1920 1922 1924 1926 1928 1930 1932 1934 1936 1938 1940 1942 1944 1946 rok

Literatura pro mládež v letech 1910-1947 14


12 10 8 6 4 2 0 1919 1921 1923 1925 1927 1929 1931 1933 1935 1937 1939 1941 1943 1945 1947 1910 1920 1922 1924 1926 1928 1930 1932 1934 1936 1938 1940 1942 1944 1946 rok

53

Poznamenejme nyní několik věcí k předchozím grafům. U některých z těchto žánrů jsou zřejmé odmlky, kdy několik let nebyla vydána ani jediná kniha daného žánru. Dále většina žánrů kromě románové literatury byla vydávána spíše až v druhém období existence nakladatelství začínajícím v třicátých letech. Nakladatelství v tomto období začalo celkově vydávat vice knih a nabídka mohla být i žánrově pestřejší. V případě náboženských zpěvů, dramat, zpěvníků a životopisů bylo vydáno tak malé množství knih, že nejsou znázorněny grafem. V grafech není uveden rok 1948, jelikož se na základě použitého seznamu nepodařilo zjistit počty knih příslušející jednotlivým žánrům. Nicméně jedná se pouze o poslední rok aktivity nakladatelství.

54

Práce u České katolické charity v Hradci Králové

Následující kapitola popisuje působení Ladislava Dědourka v knihkupectví České katolické charity1, které se vztahuje k období od července roku 1957 do roku 1983. Bylo to významné období v jeho knihkupecké činnosti. Ladislav Dědourek byl zaměstnán160 jako vedoucí prodejny v Hradci Králové. Tuto práci zprostředkovalo Osobní oddělení České katolické charity, které sídlilo v Praze. Ladislav měl tuto práci vykonávat v knihkupecké prodejně, kterou převzala do provozu ČKCH od Tiskového družstva v únoru roku 1950, a to i s původními zaměstnanci. Mezi nimi byli Vilém Darebník, Marie Adamírová a učeň Jiří Bucháček. Funkci vedoucího převzal Ladislav Dědourek po Marii Adamírové, dosavadní vedoucí a Karlu Doležalovi, prodavači.161 Paní Adamírová sama požádala o zproštění ze své pozice vedoucí, aby mohla být účetní, kterou byla zároveň již několik let.162 Ústředí České katolické charity řešilo její náhradu. Právě Ladislav Dědourek, kterého na pozici navrhla Diecézní katolická charita, představoval vhodného kandidáta. Měl knihkupeckou odbornost, letitou praxi v oboru a zkušenosti. Pracovní náplň vedoucího byla vymezena takto: „Vykonává všechny práce spojené s řádným vedením prodejny, jak po stránce provozní, tak i po stránce administrativní. Stará se o účelný chod prodejny a hospodárnost. Plánuje objednávky zboží a stará se o zásobování zboží prodejny všemi druhy zboží a množství, které odpovídá spotřebě a předepsané výši zásob. Přijímá došlé zboží, reviduje došlé faktury a provádí přípravu zboží k fakturování.

Vypracovává měsíční statistické

hlášení o nákupu a prodeji. Obsluhuje spotřebitele a přijímá peníze. Dbá, aby obsluha byla rychlá a odborná. Tlumočí přání spotřebitelů nadřízeným složkám. Přejímá dodávané zboží, odborně a přehledně je uskladňuje. Reklamuje závady. Provádí inventury a vyřizuje všechny předepsané administrativní práce. Usiluje o neustálé SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Ladislav Dědourek, Pracovní smlouva s Českou katolickou charitou, sign. č. I)C)a)16, kart. 1, 1986. 160

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Drobné provozní záležitosti, Jednotný národní výbor, sign. č. III)B)a)5, kart. 3, 1960. 161

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Drobné provozní záležitosti, Charita, ředitelství, sign. č. III)B)a)5, kart. 3, 1960. 162

55

zvyšování produktivity práce. Organisuje a zlepšuje služby spotřebitelům v duchu zásad socialistického sektoru. Upravuje výkladní skříně. Udržuje ve výkladních skříních, prodejně a ve všech přilehlých místnostech vzornou čistotu. Plní všechna bezpečnostní a zdravotní nařízení. Odpovídá za dodržování předpisů. Ručí za svěřený mu majetek, zásoby a hotovosti.163“ Jako vedoucímu byl Ladislavovi přiznán plat ve výši 966,- Kčs. Hned od začátku mu měl být vyplácen vyšší plat, a sice 1.400,- Kčs. U Rady okresního národního výboru v Hradci Králové si dokonce zažádal o slevu na dani ze mzdy, ale nakonec mu to bylo posudkovou komisí zamítnuto a slevu mu nepřiznali.164 V roce 1960 poslal na ředitelství České katolické charity do Prahy žádost. „Přestoupil jsem z dosavadního svého výhodného zaměstnání a přijal rád tuto funkci, i když za méně výhodných podmínek, které jsme měli dohovořeny na 1.400.- Kčs. … Vzhledem k mé třicetileté praxi a k tomu, že všechny své zkušenosti věnuji se všemi schopnosti knihkupectví ČKCH a snažím se, aby po stránce odborné bylo vedeno vzorně, žádám, abyste uvážili, zhodnotili a zvýšili můj plat aspoň tak, jak bylo jednáno hned na začátku.165“ Plat byl Ladislavu Dědourkovi nakonec zvýšen.

Práce na prodejně Po předání prodejny byla provedena pečlivá inventura, kterou musel L. Dědourek překontrolovat. Poté přebral veškerou hmotnou zodpovědnost na sebe a začal s odprodáváním velkého skladu hradecké prodejny. Musel se také řídit instrukcemi soudruha Ruppa, který byl vedoucím prodejen ČKCH. Musel dodržet instrukce edičního plánu, který byl vytvořen vždy pro jeden rok. Ten zahrnoval seznamy učebnic náboženství – kancionály – příručky, kalendáře, knihy z edice Listy víry,

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Ladislav Dědourek, Platový výměr a vymezení pracovní náplně, ČKCH, sign. č. I)C)a)17, kart. 1, 1957 – 1977. 163

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Ladislav Dědourek, Rada okresního národního výboru v HK, sign. č. III)B)a)5, kart. 3, 1958. 164

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Ladislav Dědourek, Rada okresního národního výboru v HK, sign. č. III)B)a)5, kart. 3, 1958. 165

56

teologické spisy, historie umění a také například různé propagační brožury.166 V prosinci roku 1969 bylo v hradecké prodejně provedeno hygienické posouzení. Prodejna se nacházela v Tomanově ulici, ve starém domě v historickém jádře města a skládala se z prodejní části, kanceláře a skladu. Hygiena ve své zprávě zdůraznila problém s chybějící toaletou a nutností používat veřejné WC, vzdálené 50 metrů. Také zpráva zmiňovala, že uvnitř bylo chladno a vytápělo se pomocí kamen. Větralo se hlavně dveřmi a světlo pronikalo malými výklady. Závěr zprávy dopadl tak, že dané podmínky nejsou na závadu zboží, ale je třeba zlepšit podmínky pro zaměstnance.167 V této době Ladislav Dědourek zároveň působil v Hradci Králové na odborné škole, kde vyučoval Základům knihařské praxe.168 Od července roku 1977 zastával Ladislav funkci distribučního pracovníka v knihkupectví ČKCH v Hradci Králové a to s platem 1 600,- korun čs.169 Knihkupecké prodejně se dařilo, měla dobrý obrat a zboží se dobře prodávalo. Ladislav Dědourek plnil předepsané plány a vkládal i vlastní iniciativu do chodu prodejny a propagace zboží.

Další aktivity Ladislava Dědourka v ČKCH Ladislav Dědourek se aktivně podílel při organizování různých akcí ČKCH a to až do roku 1983. Účastnil se zasedání ústředního výboru České katolické charity170, kde se řešila činnost této organizace, tiskové otázky a udělování čestných uznání. Ladislavu Dědourkovi například vyslovili poděkování za inventarizaci provedenou na obchodním úseku Chrámové služby.171 Dále se L. Dědourek účastnil schůzí vedoucích knihkupeckých prodejen. Ty se konaly v Praze, Hradci Králové, Brně a Litoměřicích. 166

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Ladislav Dědourek, Návrh edičního plánu, sign. č. III)B)a)9, kart. 4, 1967.

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Ladislav Dědourek, Vzorníky vydavatelství České katolické charity, Hygienické posouzení prodejny, sign. č. III)B)a)2, kart. 3, 1969. 167


SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Ladislav Dědourek, Platový výměr a vymezení pracovní náplně, ČKCH, sign. č. I)C)a)17, kart. 1, 1957 – 1977. 169

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Ladislav Dědourek, Drobné provozní záležitosti, Zasedání ústředního výboru ČKCH, sign. č. III)B)a)5, kart. 3, 1955 – 1970. 170

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Ladislav Dědourek, Drobné provozní záležitosti, Poděkování za inventarizaci, sign. č. III)B)a)5, kart. 3, 1955 – 1970. 171

57

Na schůzích, kromě vedoucích jednotlivých knihkupectví, nechyběl ani ústřední ředitel ČKCH, náměstek, vedoucí České katolické charity a vedoucí účetní. Společně pak řešili záležitosti jednotlivých prodejen. Vedoucí jim sdělovali o stavu knihkupectví. Probírány byly termíny inventur, otázky financí, vedení pokladen, odchody zaměstnanců a jejich počty, případně potřeba zvýšení pracovních sil, vytváření a zasílání nabídkových seznamů a ukázkových zásilek. Probíralo se pořádání výstavek knih, provádění odpisů neprodejných knih,172 množství objednaných knih, co s knihami zbývajícími na jednotlivých skladech. Ladislav navrhl, aby se s odpisy neprodejných knih počítalo už v plánu.173 Po té, co by byl plán schválen jako celek, mohli by vedoucí provádět jednotlivé odpisy už bez dalšího schvalování. Svou účastí nechyběl ani na konferenci diecézní katolické Charity. Řeč Ladislava Dědourka z roku 1957: „Vážení přítomní, u příležitosti dnešní významné konference diecézní katolické Charity v Hradci Králové, chtěl bych Vás aspoň stručně informovat o jednom s účelových zařízení - o našem knihkupectví České katolické Charity v Hradci Králové. Původně vzniklo před 60 ti lety, kdy vznikla myšlenka založit biskupskou tiskárnu, která by sloužila mimo jiné se všemi početnými tisky, nezbytnými pro katolickou církev a duchovenstvo. Byla proto postavena velkým biskupem Eduardem Brynychem budova Adalbertina v Hradci Králové. Při zřizování tiskárny bylo zásluhou našich diecézních činitelů pamatováno i na zřízení knihkupectví, které by neméně sloužilo duchovenstvu, řádovým sestrám i celé veřejnosti. Toto knihkupectví zahájilo tedy svou činnost před 60 ti lety pod vedením knihkupeckého odborníka a dobrého katolíka, dnes již zemřelého pana Viléma Darebníka. Neslo název Družstevní knihkupectví v Hradci Králové. Sloužilo celému duchovenstvu i celé veřejnosti a všichni, kdo jednou navštívili toto družstevní Neprodejné a tedy vyřazené knihy se dávali stranou a nabídli se k odprodeji antikvariátu. Ty knihy, které antikvariát odkoupil, byly zlevněny. Na ceně se dohodly obě strany. Pak vznikl seznam těchto knih s podrobnými údaji o knihách obsahující mj. název titulu, autora, rok vydání počet kusů a důvod vyřazení knihy ve zkratce (P jako poškozená, Z jako zastaralá a N jako nejde na odbyt). Publikace v dobrém stavu, o které neprojevil zájem antikvariát, se posílaly do knihoven Charitních domů. Těch bylo 16 a muselo být dodrženo pravidlo, že počet výtisků z jednoho titulu nesměl přesáhnout tento počet. Následně byl vyhotoven podobný seznam těchto knih. O zbylé publikace se měly postarat Sběrné suroviny. Celý proces byl zakončen vyhotovením tzv. likvidačního protokolu, ve kterém byl popsán celý postup. K němu pak byly přiloženy seznamy knih prodaných antikvariátem, poslaných Charitativním domovům a zlikvidovaných. SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Ladislav Dědourek, Odpisy neprodejných publikací, sign. č. III)B)a)16, kart. 4, 1982. 172

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Ladislav Dědourek, Zápis ze schůze vedoucích knihkupeckých prodejen, sign. č. III)B)a)14, kart. 4, 1973. 173

58

knihkupectví v Adalbertinu, rádi tam chodili pak stále. V roce 1950 se toto knihkupectví přestěhovalo do dnešní Tomanovy ulice a převzala jej Česká katolická Charita. V nových podmínkách bylo určeno jako účelové zařízení katolické Charity s přidruženým prodejem knih všech literárních a vědních oborů. Tak u nás tedy distribuujeme a prodáváme nejen náboženskou literaturu, ale i vše co vydávají všechna státní, krajská i kolektivní nakladatelství, t.j. dětskou literaturu, knihy o umění, zdravotnickou, technickou, krásnou literaturu apod. Přáli bychom si jen, abychom ty nejžádanější a tolik potřebné publikace dostávali ve větších počtech, abychom tak mohli splnit aspoň nejnutnější přání našich odběratelů a přáli bychom si také, aby i dodávky náboženské literatury z tiskového oboru České katolické Charity, jemuž celý ediční plán schvaluje i se stanoveným počtem výtisků, nadřízené ministerstvo, byly také v počtu výtisků zvýšeny natolik, abychom mohli výtisky aspoň nezkráceně vždy expedovat. V celku se snažíme, aby knihkupectví České katolické Charity v Hradci Králové stálo vždy na předním místě dobře a výkonně sloužícího podniku, prosperujícího po všech stránkách, ať už po stránce účelové, hospodářské nebo i v šíření účelové literatury a literatury krásné. Jsme na to vše jen 2 a půl síly. Náš obrat po převzetí závodu byl cca 5.000.000 Kčs a myslím, že nemusím ani připomínat, že práce knihkupecká není snadná a má-li být zvládnuta dobře při všech ztížených podmínkách, že si vyžádá vždy velkého vypjetí všech pracovníků. A přece ji všichni děláme rádi. K informaci, co jsme expedovali CM kalendáře, direktáře, dále Misálové a breviářové vložky, literaturu pro chrámovou hudbu, obrázky velké k 1. svatému přijímání, obrázky malé pro děti, skripta pro bohoslovecká učiliště, Starý zákon, Nový zákon, český kancionál, farní tiskopisy atd. atd. A přitom toto vše expedujeme a prodáváme v místnostech, které jsou poměrně malé, bez vyhovujících skladů a mnohdy za velmi těžkých podmínek. Přesto se snažíme, abychom vše zvládli k plné spokojenosti našich příznivců. Myslím, že tato malá informace, tento rychlý pohled na naše knihkupectví České katolické Charity bude moci připomenout Vám všem činnost celku, kterou v naší hradecké diecézii koná Česká katolická Charita svým účelovým zařízením. Závěrem bych Vás chtěl ujistit, že je naší plnou snahou dobře i Vám posloužit, kdykoliv budete z našeho knihkupectví něco potřebovat. Potěšíte nás, když se u nás zastavíte nebo když nám svá přání aspoň napíšete. Byli bychom rádi,

59

abyste i Vy všichni mohli říci, že máte i v hradecké diecézii skutečně dobré knihkupectví České katolické Charity.174“ Ve své řeči Ladislav Dědourek upozorňuje na aktivity hradecké prodejny a snahu o kvalitní provedení knihkupecké práce. Také zmiňuje její nemalý význam pro Českou katolickou Charitu, jíž je významnou součástí. Během doby, po kterou pracoval Ladislav v knihkupectví, musel řešit různé záležitosti týkající se chodu prodejny. Kromě vyřizování objednávek se objevovaly i reklamace a různé připomínky na zboží, které nedošlo zákazníkům včas. Některé takové záležitosti jsou dobře zachycené v korespondenci, která docházela do knihkupectví. Z pracovních dopisů čteme: „Pane vedoucí, dnes jsme dostali Vámi zaslané 3 balíky knih. Rozhodli jsme se, že si je necháme jednak pro vlastní potřebu, jednak na dárky. Zítra ráno proplácíme přiloženou složenkou částku 2.102,10 Kč a prosíme, abyste nám laskavě poslal soupis, který v zásilce chyběl, ačkoliv je na dodacím listě napsáno: ‚… dle přiloženého soupisu.‘Pravděpodobně jste jej zapomněli přiložit. Děkuji Vám. K blížícím se svátkům vánočním Vám přejeme hodně radosti, klidu a spokojenosti – a do nového roku plnost Božího požehnání!“ Marie Drdová, Charita Domov pro řeholnice, Javorník, 12. prosince 1977.175“ „Vážený pane Dědourek, vypadá to, že jste na nás úplně zapomněl. Objednávala jsem u Vás 7. září 20 ks ‚Malý princ‘ od st. Exupéry. Přestože již vyšel, neposlal jste žádnou knížku. Kromě toho objednáváme cokoliv z dřívějška, jako např.: Listy Nikodémovy, Terezka Martinová a jiné náboženské knížky, které možná ještě máte. Rovněž jestli máte něco pěkného pro děti a mládež i pro dospělé z dřívějších let. Zůstanou-li Vám Cyrilometodějské kalendáře na r. 1987, pošlete mi také 10 x. SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Proslov pro konferenci Diecézní katolické charity v Hradci Králové, sign. č. III)B)c)1, kart. 4, 1957. 174

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Objednávky a dodávky knih z produkce vydavatelství Česká katolická charita, Charitní domov Javorník u Jes., sign. č. III)B)a)15, kart.4, 1977. 175

60

Děkuji za velmi uspokojivé dodávky během tohoto roku. S křesťanským pozdravem, sestra metodějka Rozsypalová. Choryně, 5. prosince 1977.176“ Díky působení u charity a aktivní činnosti se dostávají Ladislavu Dědourkovi do rukou zajímavé materiály, týkající se například kompletního soupisu biskupů177 v zemi, soupis a adresáře obsazených farností v Čechách a na Moravě178 nebo podklady a různé fotografie činnosti řeholních sester. V roce 1980 spolupracoval Ladislav Dědourek se Sdružením katolických duchovních „Pacem in terris“ na vytvoření publikace „Ve službách dobra a pokoje.“ Jednalo se o práci ve volném čase a se Sdružením byla uzavřena dohoda o vykonané práci3. Ta obsahovala podrobný výčet práce. V dohodě čteme: „Pracovník se zavazuje vykonat pro Sdružení katolických duchovních „Pacem in terris“ ČSSR mimo pracovní dobu a v době svého pracovního volna, tento pracovní úkol: Spolupráce na zajištění materiálů vhodných k zařazení do publikace ‚Ve službách dobra a pokoje,‘ zajištění včasné výroby štočků, dohled na včasné a kvalitní provedení sazby, kontrola a zasílání textové i ilustrační části jmenované publikace Sdružení katolických duchovních Pacem in terris“ a Ústřednímu církevnímu nakladatelství a všechny ostatní práce a opatření spojené s výrobou této publikace v přesně stanovenou dobu a to včetně prací souvisejících s jejím brožováním a vazbou.179“ Celou záležitost vyřizoval ThDr. Zdeněk Adler, kanovník a Ústřední tajemník SKD ČSSR. Ladislav Dědourek se na tvorbě publikace podílel v období od listopadu roku 1980 do dubna roku 1981. Odměnou za tuto práci byla vyplacena Ladislavu Dědourkovi částka 2.800 Kčs. V roce 1983 Ladislav opustil zaměstnání. Práce u ČKCH byla posledním působením Ladislava Dědourka v knihkupeckém oboru. Zůstalo za ním 26 let kvalitně a pečlivě odvedené práce, kterou nakonec ocenilo v zaslaném dopise i samotné ředitelství ČKCH. „Vážený pane Dědourek, u příležitosti Vašeho ukončení pracovního poměru SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Objednávky a dodávky knih z produkce vydavatelství Česká katolická charita, Choryně, sign. č. III)B)a)15, kart.4, 1977. 176

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Ladislav Dědourek, Soupis biskupů české republiky, sign. č. III)B)c)3, kart. 4, b.d. 177

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Ladislav Dědourek, Soupisy a adresáře obsazených farností c Čechách a na Moravě, sign. č. III)B)c)4, kart. 4, b.d. 178

179

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Dohoda o vykonané práci, sign. č. I)C)a)15, kart. 1, 1981.

61

v České katolické charitě - v knihkupectví v Hradci Králové – Vám jménem vedení České katolické Charity a závodního výboru ROH ČKCH děkujeme za Vaši dlouholetou a obětavou práci ve funkci vedoucího naší prodejny. Do dalších let Vám přejeme hodně zdraví a spokojenosti a klidné prožití doby Vašeho zaslouženého odpočinku.“ Kanovník Jan Mára, ředitel ČKCH 30.3. 1983.180“ Ladislav Dědourek zemřel 4. září roku 1986.181 Dva roky po své sestře Marii Hruškové – Dědourkové.

SOkAHK, Rodinný archiv Dědourků, Poděkování za působení v knihkupectví České katolické charity, sign. č. I)C)e)6, kart.1, 1983. 180


62

Závěr Při badatelské práci se podařilo vyhledat, roztřídit a popsat mnoho drobných detailů ze života Antonína a Ladislava Dědourků. Snahou bylo vyhledat co nejvěrnější popis jejich nakladatelské, veřejné i společenské práce, která měla velký význam pro mnoho lidí. Netýká se jenom věhlasu jejich rodiny a rodného města, Třebechovic po Orebem. Má význam i jako ukázka pilné mravenčí a poctivé práce vlastenců a lidí, kteří mohou inspirovat i dnešní mladé lidi v jejich podnikatelských počinech. Při prozkoumávání jednotlivých archiválií fondu rodiny Dědourků se objevovalo velké množství drobných detailů. Ty bylo třeba správně seřadit a vhodně využít k tématu práce. Dokonce se podařilo rozšířit informace o nakladatelské činnosti. Například se jedná o komunikaci mezi třebechovickým nakladatelstvím s jejich kanceláří v Praze. Z korespondence, která mezi nimi probíhala, lze rozpoznat aktivity, které pražská kancelář vykonávala pro své nakladatelství. Cílem této práce bylo popsat působení Antonína a Ladislava Dědourků nejenom v činnosti nakladatelské, ale hlavně v rovině veřejné. Jejich práce má nemalý význam i pro regionální dějiny. V jejich činnosti se odráží velký zájem o literaturu a knihy vůbec. V práci jsou popsány některé jejich činy. Např. Antonín Dědourek, který byl po zranění nohy vyřazen z vojenské služby v 1. světové válce, pomáhal tak, že se stal členem Panského odštěpného pomocného spolku Červeného kříže. Za druhé světové války byli Dědourkovi nuceni pronajímat svůj druhý dům vybraným nájemcům a odvádět za to dost vysoké dávky. Svoji nakladatelskou činnost museli přizpůsobit, přesto vydávali klasickou českou literaturu a také učebnice

německého jazyka.

Po válce musel Antonín Dědourek čelit obvinění ze spolupráce s Němci, ale byl připraven se dostatečně obhájit. Obvinění nebylo nakonec oficiálně vzneseno. Velmi zajímavý je i jejich veřejný život, který představuje účast v jednotlivých spolcích a sdruženích. To s sebou přinášelo placení poplatků, ale mělo to nesporně své výhody vzhledem k nakladatelské činnosti. Od roku 1913 byl Antonín Dědourek např. členem Svazu knihkupců a nakladatelů, ve dvacátých letech byl ve Sdružení oprávněných obchodníků papírem ve státě Českolovenském a byl také členem Československého svazu mistrů knihařských a příbuzných odvětví.

63

Ladislav Dědourek pracoval v nakladatelství společně se svým otcem. Uplatnil svůj talent a pracoval i nadále ve svém oboru i po znárodnění a zrušení nakladatelství. Velké úsilí věnoval i práci pro Českou katolickou charitu. Na pozici vedoucího knihkupecké prodejny v Hradci Králové pracoval celých 26 let a využil své dosavadní zkušenosti. Věnoval se i nakladatelské činnosti, jak je uvedeno v textu práce. Za tuto dlouholetou práci se mu dostalo i ocenění. Nemalý podíl má Ladislav Dědourek na záchraně a propagaci Proboštova betlému, který je zapsán na seznamu kulturních památek. Po právu patří třebechovická rodina Dědourků k jedné z nejvýznamějším rodin ve městě.

64

Seznam použité literatury Miroslav BUCHVALDEK a kol., Dějiny Československa v datech, Svoboda, Praha 1968. Miroslava HOFMANOVÁ – Robert JIRAN – Květa OUŘADNÍKOVÁ – Miloslav RÜCKER – Jana RÜCKEROVÁ, Třebechovice pod Orebem, Třebechovice pod Orebem 2004. Karel NOSOVSKY, Knihopisná nauka a vývoj knihkupectví Československého, Praha 1927. Květa OUŘADNÍKOVÁ, Nakladatelství Antonína Dědourka v Třebechovicích pod Orebem. Praha 1973. Diplomová práce. Universita Karlova, Filosofická fakulta, Katedra knihovnictví a vědeckých informací. Vladimír VACLIÍK, Lidové betlémy v Čechách a na Moravě, Vyšehrad, Praha 1987.

Seznam použitých internetových zdrojů NAŠE JMÉNA, Četnost, (28. 12. 2015). Michal LUKŠÍČEK, Struktura řízení ozbrojených sil Rakousko – Uherská monarchie, Rakousko – Uherská branná moc, 1913 – 06/ 1914, (10. 11. 2015). WIKIPEDIE, Domovské právo, (11. 9. 2015). WIKIPEDIE, Ladislav Dědourek, (15. 11. 2015). WIKIPEDIE, Mnichovská dohoda, < https://cs.wikipedia.org/wiki/Mnichovská_dohoda> (28.11.2015). WIKIPEDIE, Petr Zenkl, (5. 9. 2015). WIKIPEDIE, ROH, < https://cs.wikipedia.org/wiki/Revoluční_odborové_hnutí > (10. 11. 2015). WIKIPEDIE, Třebechovice pod Orebem, (26. 12. 2015).

65

Aleš ZACH, Jindřich Lorenz Nakladatelství slovníků, populárních příruček a knihkupeckých adresářů v Třebíči; knihkupectví, Nakladatelská působnost 1883–1949, < http://www.slovnik-nakladatelstvi.cz/nakladatelstvi/jindrich-lorenz.html> (23. 11. 2015).

66

Univerzita Hradec Králové Filozofická fakulta. Bakalářská práce Beata Dvořáková

Recommend Documents