Univerzita Hradec Králové Filozofická fakulta
Bakalářská práce
2015
Lenka Faltusová
Univerzita Hradec Králové Filozofická fakulta Katedra sociologie
Cirkulace lokálních elit v Pardubicích
Bakalářská práce
Autor:
Lenka Faltusová
Studijní program:
B 6703 - Sociologie
Studijní obor:
Sociologie obecná a empirická
Vedoucí práce:
doc. Mgr. Ján Bunčák, CSc.
Hradec Králové, 2015
Prohlášení
Prohlašuji, ţe jsem tuto bakalářskou práci vypracovala pod vedením doc. Mgr. Jána Bunčáka, CSc. samostatně a uvedla jsem všechny pouţité prameny a literaturu.
V Hradci Králové dne
Anotace FALTUSOVÁ, L. Cirkulace lokálních elit v Pardubicích. Hradec Králové: Filozofická fakulta, Univerzita Hradec Králové, 2015, 85 s. Bakalářská práce. Cílem bakalářské práce je charakterizovat úspěšnost rodinných strategií v mezigeneračním předávání významného sociálního postavení. Práce je zaměřena na čtyři pardubické rodiny, kdy nejvýznamnější členové dosáhli kariérního vrcholu od poloviny 20. století. Součástí práce jsou rodinné genealogie, na jejichţ základě je zkoumána intergenerační mobilita. Další součástí práce jsou informace ohledně ţivota vybraných rodin. Po počátečním seznámení s dosud vydanými publikacemi na toto téma v práci následuje analýza rodinných genealogií a vlastní empirické šetření. Výzkum je proveden kvalitativní metodou řízených rozhovorů s potomky či přímo představiteli vybraných elitních rodin.
Klíčová slova: cirkulace elit, elita, pardubické elity, intergenerační mobilita
Anotation FALTUSOVÁ, L. Circulation of Local Elites in Pardubice. Hradec Králové: Faculty od Arts, University of Hradec Králové, 2015, 85 pp. Bachelor Degree Thesis.
The aim of bachelor degree thesis is to characterize the success of family strategies of intergenerational passing of important social position. The thesis is focusing on four families from Pardubice, in which the most successful members gained their carrier maximum since the half of 20th century. The family genealogy upon which the study of intergenerational mobility is based is also included in the thesis. Another part of the thesis is the information about life of chosen families. After the initial familiarization with the current publishings based on this subject, follows the analysis of family genealogy and self empirical research. The research is executed by qualitative method of organized interviews with descendants or directly with representatives of chosen families.
Key words: circulation of elites, elite, elites from Pardubice, intergenerational mobility
Poděkování
Mé poděkování patří panu doc. Mgr. Jánu Bunčákovi, CSc. za odborné vedení, ochotu a trpělivost, kterou mi v průběhu zpracování mé bakalářské práce projevil. Zároveň bych chtěla poděkovat všem respondentům za spolupráci při získávání údajů pro výzkumnou část.
Obsah Úvod ......................................................................................................................................... 10 1 Stav dosavadního poznání ..................................................................................................... 12 1.1 Jan Keller - Tři sociální světy ........................................................................................ 12 1.2 Michael Hartmann .......................................................................................................... 14 1.3 Frič a kol. - Vůdcovství českých elit .............................................................................. 15 1.5 Aneta Bartáková - Faktory ovlivňující vzestupnou intergenerační sociální mobilitu u potomků dělnických rodin v české společnosti .................................................. 16 1.4 Ján Mišovič a Milan Tuček - Pohled české veřejnosti na elity působící v politice a ekonomice ............................................................................................................................ 18 2. Základní teoretická východiska ............................................................................................ 20 2.1 Friedrich Nietzsche ........................................................................................................ 20 2.2 Gaetano Mosca ............................................................................................................... 20 2.3 Vilfredo Pareto ............................................................................................................... 23 2.4 František Koukolík ......................................................................................................... 25 2.5 Jiří Štaifl ......................................................................................................................... 26 2.6 Základní pojmy .............................................................................................................. 27 3. Postup a výzkumné metody.................................................................................................. 30 3.1 Cíle a výzkumné otázky ................................................................................................. 30 3. 2 Metoda a technika sběru dat .......................................................................................... 30 3.3 Cílová skupina respondentů ........................................................................................... 32 3.3.1 Popis místa výzkumu .............................................................................................. 33 3.4 Harmonogram prací a technika zpracování dat .............................................................. 35 3.5 Technika rozhovorů a popis respondentů ....................................................................... 36 3.5.1 Josef Dolek .............................................................................................................. 36 3.5.2 Patrik Louvar ........................................................................................................... 38 3.5.3 Vít Řezanina ............................................................................................................ 39 3.5.4 Martin Smolný......................................................................................................... 40
4. Výsledky............................................................................................................................... 42 4.1 Zpracování rodinných genealogií ................................................................................... 42 4.2 Analýza rozhovorů ......................................................................................................... 46 4.2.1 Rodina a rodinné tradice ......................................................................................... 47 4.2.2 Ţivotní styl rodiny ................................................................................................... 51 4.2.3 Práce, povolání představitele elity .......................................................................... 53 4.2.4 Vzdělávání, zájmy a koníčky nejvýznamnějšího člena rodiny ............................... 59 4.2.5 Ţivotní úroveň a materiální standard rodiny ........................................................... 63 4.2.6 Vztah ke kultuře a kulturní tradice rodiny .............................................................. 67 4.2.7 Společenský, veřejný a politický ţivot rodiny a jejich členů .................................. 71 4.2.8 Morální principy v rodině........................................................................................ 73 4.2.9 Vztah k víře a náboţenství ...................................................................................... 76 4.3 Komparace poznatků se stavem dosavadního poznání .................................................. 78 Závěr......................................................................................................................................... 80 Seznam pouţitých zdrojů ......................................................................................................... 82 Seznam tabulek ........................................................................................................................ 84 Seznam příloh ........................................................................................................................... 85
Úvod Svoji bakalářskou práci jsem se rozhodla věnovat otázce elit. Konkrétně jsem si zvolila téma Cirkulace elit v Pardubicích. Pojem elita chápu a dále ve své práci popisuji jako podnikatelsky, kulturně či politicky významné rodiny, které dříve působily nebo stále působí v Pardubickém kraji. Tento termín označuje kategorii osob, které vynikají nad ostatními a to především díky svým vlastnostem, obchodním schopnostem nebo sociálnímu postavení. V Archivu Univerzity Hradec Králové jsem dohledala práce podobného zaměření. Tyto práce se zabývaly elitami a ţivotem jedinců z těchto vrstev, ovšem ţádná práce se nezabývala elitami z Pardubic, a tudíţ jsem zkoumaný vzorek sestavila pouze z obyvatel tohoto města. Pardubice jsem vybrala z důvodu mého původu z tohoto města. Díky tomuto faktu mám částečný přehled o významných rodinách a jedincích tohoto kraje. Dále jsem také mohla vyuţít osobních kontaktů pro získání některých rozhovorů s potomky, či přímo s představiteli elit. Toto téma jsem si zvolila díky mému zájmu o rodinné genealogie a také z důvodu moţnosti vcelku detailního prozkoumání ţivotního stylu významných rodin. Dalším důvodem pro výběr této problematiky je moţný přínos pro obyvatele Pardubického kraje, s ohledem na nové informace o lokálních významných rodinách. Jako první otázku jsem si stanovila intergenerační mobilitu, tedy předávání elitních pozic z generace na generaci. Z tohoto důvodu jsem se zaměřila na celé rodiny významných příslušníků a na studium jejich genealogie. Zajímalo mne, zda se v mnou zkoumaných rodinách vyskytuje tendence pro předání elitní pozice, anebo zda si představitelé elit své významné postavení vybudovali bez pomoci a vlivu předcházejících generací. Spolu s touto výzkumnou otázkou mne také zajímalo, zda je ve vybraném vzorku spíše tendence pro zánik elitního postavení, anebo zda je zde tendence pro předání tohoto postavení potomkům.
10
Jako druhou výzkumnou otázku jsem si poloţila přiblíţení profilu představitelů lokálních elit. Ve svém výzkumu se budu zajímat o společenský, kulturní, politický a duchovní ţivot vybraných rodin. Zaměřím se také na jejich rodinný ţivot, na způsob výchovy potomků a chod domácnosti. Snaţila jsem se o přiblíţení způsobu ţivota s ohledem na situovanost zkoumaných rodin. Pro splnění mých výzkumných otázek jsem si vyhledala čtyři významné pardubické rodiny a následně jsem si vybrala potomky či přímo představitele elit. Představitelé nejvýznamnějších členů rodin se na vrcholu své kariéry vyskytli od poloviny 20. století, aţ po současnost. Pro svou práci jsem si vybrala dvě rodiny ze sféry podnikatelské a další dvě rodiny, které jsou významné zároveň z hlediska podnikatelského a kulturního. Jako metodu pro zpracování výsledků jsem pouţila analýzu rodinných genealogií. Pro výzkumné empirické šetření jsem pouţila kvalitativní metodu v podobě polo strukturovaných rozhovorů s potomky tří vybraných rodin a dále s jedním představitelem elity. Zabývala jsem se rodinami Dolkových, Sochorových, Drimlových a Smolných. Práce je rozdělena do čtyř hlavních částí: stav dosavadního poznání, základní teoretická východiska, postup a výzkumné metody a výsledky. Kaţdá z vyjmenovaných kapitol je rozdělena do podkapitol, ve kterých je problematika následně rozebrána.
11
1 Stav dosavadního poznání V této kapitole nastíním stav dosavadního poznání o sociální skupině elit. Nejprve se zaměřím na poznatky Jana Kellera, které uvádí ve svém díle Tři sociální světy [2010]. Keller zde rozdělil nejvyšší společenskou vrstvu na elitu pomocnou a elitu diskrétní. V mém výzkumu jsem se zaměřila převáţně na lokální "pomocnou" elitu, tudíţ jsem se rozhodla zmínit přínos Jana Kellera v otázce rozdělení zkoumaných elit. Keller se v tomto díle zabývá také běţným ţivotem této pomocné elity. Dále v této kapitole uvedu výzkum, který provedl Michael Hartmann [Keller 2010: 81-83]. Michael Hartmann se v tomto výzkumu zaměřil na komparaci moţností potomků z elitních rodin a potomků lidí ze střední vrstvy. Následně v této kapitole zmiňuji dílo Vůdcovství českých elit [2008], jehoţ autorem je Pavol Frič a kol. V této knize je zmiňována teorie vhodných povahových rysů představitelů elit, se kterou přichází Gary Yukl, která je nadále rozvinuta výzkumem McCalla a Lombarda, kde jsou vyjádřeny konkrétní povahové rysy. Dále uvádím bakalářskou práci Anety Bartákové, Faktory ovlivňující vzestupnou intergenerační mobilitu u potomků dělnických rodin v české společnosti [2014]. V této bakalářské práci se Bartáková zabývá zkoumáním faktorů, které ovlivňují vzestupnou sociální mobilitu. Autorka se zaměřila primárně na studium dělnických rodin. Tuto práci jsem zvolila s ohledem na výzkumnou otázku, ve které se zabývám mezigenerační mobilitou. Je vhodné zmínit moţné faktory, které by tuto vzestupnou mobilitu mohly určovat. Jako poslední východisko pro stav dosavadního poznání jsem zvolila text autorů Jána Mišovičem a Milana Tučka z roku 2003, Pohled české veřejnosti na elity působící v politice a ekonomice [2003]. V mé práci se nezabývám členy politické elity, a tudíţ rozeberu pouze výsledky, které se týkají členů ekonomické elity.
1.1 Jan Keller - Tři sociální světy Jeden z pohledů na problematiku teorie elit přináší Jan Keller [2010]. Dle jeho názoru se zkoumání elit zaměřuje na skupinu lidí, která se od zbývající majoritní skupiny snaţí izolovat a zároveň získat vůdčí pozici. Lidé, kteří přísluší k elitě, by 12
se dali charakterizovat specifickým stylem ţivota. Jako příklad autor uvádí sluţby. Sluţby, které vyuţívají, se jim přizpůsobují a to například v oblasti cestování, bydlení nebo stravování. Keller elity dělí do dvou odlišných vrstev. První vrstvou je "diskrétní elita". Tato elita je charakteristická svým historickým trváním. Lidé si zde jiţ po generace udrţují a předávají své majetky. Druhou vrstvou je "pomocná elita". Tato část je mocensky i prestiţně niţší. U běţného občana je tedy více pravděpodobné, ţe se setká s příslušníky pomocné elity spíše, neţ s příslušníky elity diskrétní. [Keller 2010: 63] Diskrétní elita by se dala označit jako privilegovaná vrstva. Patřit do privilegované vrstvy znamená vlastnit značné finanční prostředky a ovládat rozsáhlé majetky. Členové této vrstvy také disponují značným sociálním, kulturním a symbolickým kapitálem. Příslušníci diskrétní elity se neţiví klasickou profesí, většinou dokonce ani nespravují své majetky. O to se stará tým expertů. Je charakteristické, ţe tato elita má více, neţ jedno bydliště. Opačný jev by je deklasoval. Takto významní lidé jsou členy různých klubů, kde potkávají jen sobě rovné. Do takovýchto klubů se noví členové dostanou pouze na doporučení někoho jiného. Selhání v případě špatně doporučené osoby diskredituje člena, který tuto novou osobu doporučil. Je výhodné mít vhodné kontakty, které členy této elity mohou posunout výše v otázce jejich vlivu. Tento sociální kapitál mohou akumulovat pouze lidé, kteří disponují kapitálem kulturním. Tito lidé sbírají především obrazy, sochy, porcelán a staroţitný nábytek. [Keller 2010: 7273] Členové diskrétní elity se snaţí svůj veškerý kapitál předat další generaci, snaţí se rozšířit svůj rod a zaručit se za to, ţe jeho věhlas bude pokračovat i po následující generace. [Keller 2010:76] Pro účely reprezentace je nejdůleţitější formou kapitálu kapitál symbolický. Tento kapitál odlišuje příslušníky diskrétní elity od příslušníků pomocné elity a to včetně těch, jejichţ finanční situovanost je obdobná. Symbolický kapitál se v tomto ohledu projevuje vybraným chováním a vystupováním, ţivotním stylem a typem věcí, jimiţ se tito lidé obklopují. [Keller 2010: 74] 13
Druhým typem elit, se kterým přichází Keller, je elita pomocná. O příslušnících pomocné elity slýcháme poměrně často. Můţeme sem zařadit například příslušníky politických řad, špičkové manaţery a nejrůznější profesionály. Jak jiţ název napovídá, tato elita má o něco méně významné postavení, neţ elita diskrétní. Lidé, kteří se zde vyskytují, přesto zastávají vysoké řídící pozice a jejich výdělky jsou tomu odpovídající. Hlavním rozdílem je ovšem to, ţe vykonávají práci, na rozdíl od příslušníků diskrétní elity, jejichţ příjmy pramení především z vlastnictví. [Keller 2010: 96] Postavení těchto lidí je velice významné, jejich rozhodnutí mohou mít velký vliv na dění ve společnosti. Jejich rozhodnutí často nebývají jejich vlastní volbou, vţdy musejí rozhodovat dle poţadavků společnosti, do které patří. V opačném případě by byli nahrazeni někým jiným. Hlavní rozdíl je v tom, ţe jejich pozice je značně nestabilní a dále je jejich moc závislá na názorech a rozhodnutích jiných. Příslušníci pomocné elity se neustále mění a obměňují. Vyskytuje se zde totiţ velká konkurence a tato místa jsou velmi ţádaná. Jedním z rizik tohoto povolání je to, ţe manaţeři jsou podřízeni akcionářům, u kterých hrozí, ţe svůj kapitál přesunou někam, kde bude návratnost jejich financí vyšší. Mnohdy se také stává, ţe jsou vrcholoví manaţeři nahrazováni v době jejich špičkové kariéry mladšími absolventy vysokých škol, kterým stačí výrazně niţší platy a jejich vědomosti jsou mnohdy na lepší úrovni. [Keller 2010: 78-79] Keller také poukazuje na to, ţe novým podnikatelům, tedy příslušníkům pomocné elity, chybí ukotvenost v čase, kterou disponují příslušníci diskrétní elity. Členové elity pomocné se těmto významným rodům snaţí přiblíţit různými způsoby, například tím, ţe nakupují ve světových centrech módy, jako je Londýn, Itálie nebo Paříţ. Dalším druhem nápodoby je pohled na zbytek společnosti, který se nachází na pomyslném hierarchickém ţebříčku níţe, neţ jsou oni sami. Tento pohled bez pochyby obsahuje značnou dávku despektu. Jejich spolky a krouţky nejsou určeny pro nikoho z niţších vrstev. [Keller 2010: 88]
1.2 Michael Hartmann Michael Hartmann v roce 2002 porovnal šance na proniknutí do vysokých pozic ekonomiky, politiky a státní správy u vybraných kohort absolventů německých univerzit, kteří ukončili studium mezi lety 1955 aţ 1985. Zjistil, ţe pouze jeden z 14
osmi absolventů univerzit, kteří nabyli tituly v průběhu těchto let, získal vysokou pozici ve vedení velké firmy. Ze všech vystudovaných potomků dělníků a příslušníků středních vrstev pronikne do vyšších řídících funkcí v ekonomickém ţivotě jen 9,3% osob. Ze střední burţoazie je jich 13,3% a z velké burţoazie 18,9%. S postupem času úspěšnost potomků dělníků klesá, zatímco úspěšnost potomků burţoazie narůstá. V rámci největších koncernů hraje při obsazení špičkových pozic sociální původ ještě větší roli, neţ ve velkém podnikání jako celku. Aţ 80% špičkových manaţerů stovky největších německých firem pochází z vysoké a střední burţoazie. [Hartmann 2002: 118 in Keller 2010: 81-83] Hartmann také přichází se zjištěním, ţe takovýto sociální výběr je v našich ţivotech přítomen ve dvou důleţitých ţivotních situacích. První z nich je vstup na vysokou školu. Zjistil, ţe procentuální zastoupení studentů z vyšších vrstev je vyšší, neţ zastoupení studentů z dělnických rodin. Dalším výběrem procházejí absolventi při hledání zaměstnání. Potomci burţoazie se na vyšší řídící pozice dostávají mnohem častěji. Hartmann poukazuje na fakt, ţe tato tvrdá selekce není zmírněna ani délkou studia, studijními pobyty v zahraničí a ani délkou praxe před nastoupením na vysokou školu. [Hartmann 2002: 118 in Keller 2010: 82] I přes výsledky výzkumů současná ideologie poukazuje na sociální rovnost mezi lidmi a na vysokoškolské vzdělání jako moţnost získání lepšího uplatnění pro kaţdého. Tato ideologie slouţí k zastření skutečnosti - výhod potomků z lepších rodin. [Hartmann 2002: 118 in Keller 2010: 82]
1.3 Frič a kol. - Vůdcovství českých elit S pojetím moci společenských elit úzce souvisí i moţnost vůdcovství jejich příslušníků. Lidé, kteří jsou charakterističtí svou mocí, mají logicky tendenci tuto moc pouţít a to právě například k vedení davů a mas. Předpoklady k vedení jsou často chápány buď jako vrozené, anebo jako zkušenosti, které byly získány v průběhu ţivota. Tento soubor schopností utváří vůdcovský kapitál. Čím větším vůdcovským kapitálem daná společnost disponuje, tím lepší vyhlídky pro budoucnost má. [Frič et al. 2008: 140]
15
Jedním z hlavních hledisek pro udrţení úspěšnosti organizace jsou povahové rysy vůdců. Gary Yukl přichází s teorií povahových rysů. Tato teorie říká, ţe určité povahové rysy předurčují úspěšnost vůdce, například je to intelekt, energičnost anebo předvídavost. Podle výzkumu McCalla a Lombarda, který se zaměřoval na selhání vůdců, vyplývají čtyři primární rysy, které naznačují moţný budoucí úspěch. emoční stabilita a vyrovnanost - nenechá se zmást, předvídá situace připouštění chyb - nesnaţí se chyby zakrýt, přizná je dobré interpersonální dovednosti - schopnost přesvědčit ostatní, bez donucování intelektuální rozhled - rozumí více oblastem [Yukl 1998: 12 in Frič et al. 2008: 140]
1.5 Aneta Bartáková - Faktory ovlivňující vzestupnou intergenerační sociální mobilitu u potomků dělnických rodin v české společnosti Autorka ve své bakalářské práci zkoumá faktory, které ovlivňují vzestupnou intergenerační sociální mobilitu. Její hlavní výzkumné otázky se zabývaly primárním vlivem kulturního a ekonomického kapitálu na budoucí vzdělanostní úspěšnost. Bartáková svůj výzkum provedla pomocí sekundární analýzy dat výzkumu „Třídní struktura a sociální mobilita v České republice, 1989–2009“ na podsouboru respondentů, kteří pochází z dělnické rodiny. Niţšího vzdělání dosáhlo 577 jedinců, středního vzdělání 349 jedinců a vyššího vzdělání 147 jedinců. Autorka se nejprve zabývala moţností vlivu kulturního kapitálu v rodině původu. Tato hypotéza se potvrdila. Hypotézou testovala dosaţené vzdělání a velikost kulturního kapitálu získaného během dětství v rodině původu. [Bartáková 2014: 32]
16
Tabulka č. 1 - Porovnání velikosti kulturního kapitálu dělnických rodin podle dosaţeného vzdělání jejich potomků Kategorie
Průměrná
vzdělání
hodnota
N (valid)
Směrodatná odchylka
kulturního kapitálu Niţší vzdělání
9,56
288
3,63
Střední
10, 26
181
3,60
10,43
93
3,72
vzdělání Vyšší vzdělání
[Bartáková 2014: 32] Dále se zabývala vzdělanostní úspěšností potomků a jejich subjektivním vnímáním velikosti ekonomického kapitálu v rodině původu. Tabulka č. 2 - Porovnání subjektivně vnímaného bohatství či chudoby rodiny původu u potomků dělníků podle jejich dosaţeného vzdělání Kategorie
Průměrná
vzdělání
umístění
N (valid) na
Směrodatná odchylka
stupnici bohatství Niţší vzdělání
3, 70
548
1,50
Střední
4, 03
338
1,43
4, 09
141
1,39
vzdělání Vyšší vzdělání
[Bartáková 2014: 31] Výsledek potvrzuje, ţe potomci s niţším vzděláním vnímají své původní rodiny za chudší, neţ jedinci se středním a vyšším vzděláním. Největší rozdíl je pak mezi jedinci s dosaţeným základním vzděláním a těmi, kteří dosáhli středoškolského 17
vzdělání. Mezi jedinci, kteří dokončili středoškolské vzdělání a těmi, kteří dokončili vysokoškolské, je pak rozdíl menší. Tato subjektivně vnímaná velikost ekonomického kapitálu odráţí prostředky, kterými mohla rodina podpořit své potomky v dosaţení vyššího vzdělání. [Bartáková 2014: 31] Jako výsledek této práce byly uvedeny následující faktory: velikost ekonomického a kulturního kapitálu rodiny původu, učitelé a škola, vrstevnická skupina a vlastní zájem. [Bartáková 2014: 39-40]
1.4 Ján Mišovič a Milan Tuček - Pohled české veřejnosti na elity působící v politice a ekonomice Tato studie se zaměřila na zmapování názorů české veřejnosti k ekonomickým a politickým elitám a dále na proměnu těchto názorů od počátku devadesátých let po současnost. Výzkum byl zaměřen na tři okruhy otázek: na respektování společenských elit populací, vzájemný vztah politických elit a veřejnosti a na stanoviska k postavení a situaci ekonomických elit. Z první části rozboru vyplynulo, ţe nejpozitivněji jsou českou veřejností vnímáni představitelé kulturní elity, poté elity ekonomické a celkově minimálně pozitivně představitelé elity politické. České elity jsou naší veřejností hodnoceny spíše negativně, například vztah veřejnosti k ekonomickým elitám není zdaleka bezproblémový. Řeší se zde převáţně otázka privatizace, u které měla veřejnost námitky převáţně v otázce tempa a způsobu její realizace. Velká část negativního hodnocení ekonomické elity je spojována s představami o podnikatelích samotných. Lidé si je spojují převáţně s nečestnými způsoby v procesu podnikání a nabývání majetku. Pouze malá část podnikatelů z hlediska svých kvalit a přístupu k zákazníkům byla posouzena pozitivně. Důleţité je, ţe převáţná část dotázaných osob měla zkušenost s nekorektním přístupem zaměstnavatelů, s nevyplacenými mzdami nebo se šikanou. [Mišovič, Tuček 2003: 50-55] Z tohoto výzkumu vyplynulo, ţe od počátku devadesátých let dochází k poklesu důvěry k politickým stranám a zároveň vzrůstá nespokojenost s uskutečňováním ekonomické reformy. Tato nespokojenost můţe být částečně způsobena způsobem a načasováním informací, které se k ní dostávají médii. Tyto informace se týkají například zneuţití pravomocí veřejného činitele, zneuţití informací v obchodním 18
styku, korupčního jednání na vysokých místech státní správy apod. Ve výsledku dochází k celkovému zpochybnění legitimnosti postavení elitních skupin. Na základě poznatků tohoto výzkumu je moţné konstatovat, ţe během více jak deseti let transformace došlo k postupnému prohloubení skeptického postoje veřejnosti vůči politické a ekonomické elitě. Autoři ovšem poukazují na to, ţe jde o vcelku očekávaný postoj vůči této sociální skupině. Tento pohled je v hierarchicky rozdělené společnosti ve většině případů spíše kritický. Obvyklý kritický postoj můţe mít řadu příčin a to například lidskou závist spojenou s materiálním postavením elit. Celkově jsou tedy představitelé elit naší veřejností hodnoceni spíše skepticky a toto hodnocení se v posledních letech spíše prohlubuje. Naše společnost je vnímána jako stratifikovaná a zhruba třetina veřejnosti se kloní k dělení na úzkou elitu a zbytek společnosti. Další třetina se kloní k tradiční mocenské pyramidě. Názory k převáţné části ekonomické elity, kterou ve výzkumech představoval vrcholový management a velcí podnikatelé, jsou vesměs skeptické. Promítají se zde jiţ zmiňovaná negativní hodnocení privatizace a dále vývoj české ekonomiky v posledních letech. Původní pozitivní obraz českého podnikatele z devadesátých let se výrazně proměnil. Kladné stránky se uchovaly pouze v otázce drobného a středního podnikání, mezi velkými podnikateli převaţují spíše negativní charakteristiky. [Mišovič, Tuček 2003: 53] Veřejné mínění odpovídajícím způsobem reaguje na situaci, kdy jak v politické, tak i v ekonomické elitě spolu často soupeří různé zájmové skupiny a na veřejnost se prostřednictvím médií dostává řada informací o zneuţití pravomocí apod. [Mišovič, Tuček 2003: 49-55]
19
2. Základní teoretická východiska Teorie elit je rozvíjena od konce 19. století. Klasická teorie elit, která byla formulována svými zakladateli - Gaetanem Moscou a Vilfredem Paretem, připisovala elitám vůdcovskou roli ve společnosti. Ve svém zkoumání zdůrazňují zásadní nesouměřitelnost v postavení elity a zbytku společnosti. Celé zkoumání těchto dvou zakladatelů teorie elit probíhá s ohledem na filozofii dějin. [Jodl 1994: 24]
2.1 Friedrich Nietzsche Jedním z autorů, z jehoţ východisek a prací by se dalo v problematice elit jako takové vycházet je - podle klasika české sociologie elit Miroslava Jodla Friedrich Nietzsche. Zmiňuje zejména Nietzschovu "Vůli k moci". Toto dílo Nietzsche nenapsal, ale jeho poznámky se staly základem pro konstrukci tohoto díla. Nietzsche cítil, ţe jeho doba je v krizi v důsledku špatných a zastaralých hodnot. Snaţil se tedy přijít s novými hodnotami, které by tento stav změnily. Základem se pro něj stává odmítnutí společenské rovnosti a říká, ţe tato idea je pouze zbraní niţší třídy pro obranu nad přirozenou nadvládou elit. Ve schválení a upevnění přirozené nerovnosti viděl Nietzsche jedinou cestu k vyřešení dobové krize. Postavení člověka by se tedy dalo měřit mnoţstvím jeho moci a jedinci disponující největším mnoţství moci by mohli utvořit novou aristokracii. Tito příslušníci elity měli disponovat následujícími vlastnostmi: chladný, tvrdý, nestará se o mínění jiných, silná vůle, nesdílný a osamělý (není stádovitý typ), dokáţe se zhodnotit, umí ovládat lidi a potřebuje nepřátelství masy, aby mohl pociťovat distanci od ní. Tvrdí tedy, ţe jedině existence těchto "nadlidí" je spásou pro naši společnost. Jeho pojem elity je hodnotový pojem. To znamená, ţe skupina těchto nadlidí se ve společnosti vţdy vyskytovala a je pouze na obyvatelstvu dané země, zda byli jako elita respektováni. Proto se zaměřuje na likvidaci současných hodnot, za kterých elita nemohla získat moc. Nietzscheova představa masy je zaloţena na tom, ţe masy se bouří, odporují, bojují proti všemu, co je přesahuje a pouţívají morálku a ideologii jako nástroj. [Jodl 1994: 24-29]
2.2 Gaetano Mosca Gaetano Mosca věnoval své celoţivotní dílo analýze rozporů mezi klasickou demokratickou teorií a teorií politickou. K této analýze pouţívá historickou 20
metodu - byl přesvědčen, ţe je základní metodou politických věd. Historická metoda slouţí Moscovi k odhalení „velkých psychologických zákonu", které se projevují v ţivotě lidí. Dějiny národů lze rozdělit na fázi před civilizační a fázi civilizační. Ve fázi před civilizační se především projevuje boj o přeţití, ve fázi civilizační je to boj o vyniknutí. Na základě těchto poznatků Mosca formuluje základní tezi své historické teorie: „Ve všech společnostech - od společností, které jsou slabě vyvinuty a sotva dosáhly červánků civilizace, aţ k nejpokročilejším a nejsilnějším společnostem - se objevují dvě třídy: třída, která vládne, a třída, která je ovládána. Tato třída je vţdy méně početná, plní všechny politické funkce, monopolizuje moc a vyuţívá výhod, které moc přináší, zatímco druhá, početnější třída, je jí řízena a kontrolována způsobem více méně legálním, více méně arbitráţním a násilným; tato druhá třída zásobuje vládnoucí třídu materiálními prostředky a prostředky, které jsou nezbytné pro ţivotnost politického organismu." [Mosca 1939:50 in Jodl 1994: 25] Mosca dále říká, ţe vládnoucí třída je vţdy organizovanou menšinou, na rozdíl od nevládnoucí většiny, které je vţdy neorganizovaná. Toto tvrzení platí i pro demokratickou společnost, kde podle něj vládne menšina vlivných a mocných. Mosca zastával mnoho názorů a také se zabýval různými teoriemi. Jedním z jeho hlavních zaměření byl "antirousseauismus". Mosca odmítá Rousseaovu ideu demokracie a společenské smlouvy a také jeho koncepci člověka, ze které podle Moscy později vyšel i anarchismus a marxistický socialismus. Základem této teze je, ţe člověk je dobrý a společnost ho dělá zlým. Mosca na základě historie i pozorování říká, ţe tomu tak není. Moscova koncepce člověka je pesimistická a dualistická - souvisí s přirozenou nerovností. Je přesvědčen, ţe se u lidí prosazují spíše vlastnosti, jako je láska k luxusu, pudy a touha po nadvládě. Z tohoto zjištění vyvozuje, ţe tyto vlastnosti jsou v rozporu s ideou bratrství, která je jedním z principů Rousseaova pojetí demokracie. Mosca se také nevyjadřuje jednoznačně v ohledu existence charakteristických lidských kvalit, díky kterým by jedinec zaujal ve společnosti významné místo. Zpočátku říká, ţe osobní kvality jsou pro proniknutí méně důleţité, neţ původ nebo rodina. Pro Moscu je typická změna názorů. Je to způsobeno změnou jeho zaměření - nejprve zkoumal elity na základě historického růstu - proto přichází s důleţitostí původu, později zkoumal elity na základě vzniku demokratických a 21
socialistických elit. Podle Moscy v tomto případě ztrácí původ svůj majoritní význam a důleţité jsou nyní osobní vlastnosti nových vůdců. Mezi tyto vlastnosti patří síla vůle, intuice, sebedůvěra a bystrost. [Jodl 1994: 26] Uvedená koncepce spolu s rozdělením kaţdé společnosti na vládnoucí třídu a ovládané masy slouţí Moscovi jako prostředek v boji proti marxistické teorii a dělnickému hnutí. Marxismus podle něj vychází z mylné koncepce, ţe člověk je ve skutečnosti dobrý a je zkaţený pouze sociálními institucemi. Tato koncepce také říká, ţe zdrojem lidské sobeckosti je soukromé vlastnictví a odstraněním soukromého vlastnictví bude odstraněno i sobectví. Základní chyba marxismu spočívá podle něho v tom, ţe marxismus ignoruje lidskou přirozenost. Marxisté vidí ve změně společenského řádu klíč ke změně lidské psychiky. Podle Moscy historie ukazuje, ţe změna společenského řádu nemůţe vést ke změně lidského chování. Říká, ţe i ve společnosti charakterizované socialistickými výrobními vztahy, se podle něho musí nutně prosadit lidská přirozenost a v plné míře se rozvine dichotomie vládnoucí menšiny a ovládané většiny. [Jodl 1994: 27] Jednou ze zásadních Moscových teorií je pojem a teorie „politické formule“. Politická formule je základní představa o fungování společnosti, která obecně převládá v dané době. Jako taková je produktem zájmového a instrumentálního (nástrojového) pouţití ideologie, které je typické pro politické ideologie. V uţším slova smyslu je výrazem zájmu vládnoucích skupin a slouţí jim jako nástroj k realizaci jejich panství. Vládnoucí třídě k udrţení panství nestačí jen mocenské prostředky. Je totiţ potřeba, aby měla společnost pocit, ţe se zde vyskytuje nějaký univerzální mravní princip. Proto vládnoucí třída ospravedlňuje svou vládu polickými formulemi, které mají za úkol přesvědčit společnost o existenci morálního základu státu. Tyto formule se v průběhu mění, ale hlavní princip je stále stejný; lidé mají pocit, ţe je vyhověno nějakému vyššímu mravnímu principu. V některých společnostech je do této politické formule zakomponováno i samotné náboţenství, které bylo následně vyuţito k ovládání mas. [Jodl 1994: 24-29]
22
2.3 Vilfredo Pareto Další ze zakladatelů teorie elit je jiţ zmiňovaný Vilfredo Pareto. Podle Pareta tvoří základní strukturu společnosti rozdělení na ovládanou masu a na ty, kteří danou masu ovládají. Tato teorie povaţuje vůdcovství elit za nezbytnost. Vládnout můţe vţdy pouze malá skupina lidí. Zbytek populace tvoří ignoranti, kteří by nebyli schopni efektivního jednání. Pareto se zabýval „obnovováním" elit a nazval historii "pohřebištěm elit". Tvrdí, ţe se jak v elitách, tak v masách vyskytují superiorní a inferiorní elementy. Pod superiorními elementy Pareto rozumí lidi nadané inteligencí, talentem a energií. Naopak jako elementy inferiorní chápe pravý opak. Pro udrţení stability společnosti je důleţité, aby inferiorní elementy mohly plynule proudit vzhůru k elementům superiorním a naopak. Tedy aby docházelo k přirozené obměně lidí. Tomuto procesu Pareto říká „cirkulace elit". Tato cirkulace umoţňuje, aby byla elita vţdy tvořena těmi nejlepšími z nejlepších. V případě, ţe se tato cirkulace zastaví, dochází k degeneraci elity a sniţuje se její schopnost vládnout. Kaţdá elita má tendenci uzavírat se sama v sobě, snaţí se nevpouštět nové členy a tento jev vede jednoduše k tomu, ţe tato konkrétní elita upadne a nastupuje elita nová, o které se dá říct, ţe členové jsou opět těmi nejlepšími z nejlepších. Tato nová skupina se zpočátku snaţí hájit zájmy obyvatelstva, ale postupem času se také uzavírá a zajímá se pouze o své vlastní potřeby. Pareto tedy nepřipouští moţnost, ţe by se některá z elit dokázala na vrcholu moci udrţet trvale. [Pareto 1966: 134 in Jodl 2003: 29-33] Pareto se od Moscy liší v tom, ţe svůj koncept elity socializoval. Tato socializace proběhla díky jeho
koncepci
člověka.
Paretova
koncepce
člověka je
charakteristická rozdělením na rezidua a derivace, kdy rezidua (setrvalosti) jsou stabilní prvky v lidském chování, které ovlivňují lidské názory a jednání. Rezidua jsou stabilní a nemají tendenci se příliš měnit. Druhou částí jsou derivace, coţ jsou dynamické sloţky v lidském jednání. Je to nadstavbová sloţka reziduí, tato sloţka je proměnlivá a variabilní. [Jodl 1994: 29] Pareto také přichází s myšlenkou přirozené hierarchizace společnosti. Tuto hierarchizaci definuje jako sociální kuţel. Vrchol tohoto kuţelu tvoří elita a jeho širokou základnu masy. Podle Pareta je příčinou tohoto faktu nerovnoměrné 23
rozdělení reziduí, které vede k rozdílnosti zdatností. Kritériem pro vymezení těchto zdatností je úspěch. Pareto koncipuje elitu jako skupinu lidí, kteří v kterékoli sociální činnosti dosahují nejvyšších ukazatelů. „Musíme vytvořit třídu z těch, kdo dosahují nejvyšších indexů ve své oblasti činnosti, ty nazveme elitou… Tomu, kdo dovede získat miliony, ať uţ poctivě nebo nepoctivě, dáme číslo 10… tomu, kdo získá tisíc franků, číslo 6… kdo to svede stěţí tak, ţe nezahyne, číslo 1… kdo musí být doopraven do azylu pro lidi bez přístřeší, číslo 0… Ţeně, která jako Periklova Aspasia či Maintenon Ludvíka XIV. dovede získat přízeň mocných muţů a hrát úlohu v politice, číslo 8 nebo 9 - ale děvče, které pouze uspokojuje smyslnost muţů a nemá ţádný vliv na obecné dění, číslo 0… Chytrý hochštapler, který klame lidi a dovede přitom unikat trestu zákona, dostane 8, 9 nebo 10, podle toho, kolik hlupáků mu sedne na vějičku." [Pareto §2027 (III, 1422) in Jodl 1994: 31] Elita je tedy pro Pareta označení lidí, kteří v určité oblasti dovedou na základě svých schopností a dovedností obsadit vrcholné pozice. Existence elit je podle Pareta charakteristickým prvkem kaţdé společnosti a její existence je ţelezným zákonem společenského ţivota. Rozděluje elity na vládnoucí a nevládnoucí. Vládnoucí elity hrají základní úlohu v Paretově koncepci moci. Je to skupina lidí, kteří mají jistou proporci reziduí a jsou schopni vládnout. Elita také prochází vývojem. Ztrácí-li elita své zdatnosti1, tak přichází o své jedinečné postavení a jak jiţ bylo řečeno, začíná se vybudovávat nová elita, která přebírá toho špičkové postavení. Paretovy myšlenky by se daly shrnout takto: „1. Existuje věčná nerovnost mezi lidmi, která je dána různým stupněm jejich zdatností.
1
můţe se to stát například tím, ţe podnik přebírají potomci, aniţ by jejich rezidua byla dostatečná.
Dalším důvodem můţe být sníţení bojovnosti této elity. [Jodl 1994: 31]
24
2. O diferenciaci a hierarchizaci společnosti rozhoduje skladba reziduí, které jsou antropologickými konstantami kaţdého jednání, kaţdé činnosti. 3. Drţitelé nejvyšších ukazatelů zdatnosti v té či oné oblasti činnosti tvoří elitu. Pro společnost je nejdůleţitější elita moci, elita vládnoucí. 4. Masy jsou pouze objektem manipulace. 5. Dějiny společnosti jsou koloběhem elit." [Jodl 1994: 31] V burţoazní demokracii i v socialismu viděl neschopné, úpadkové reţimy, které nelze pouţívat při nápravě současné Evropy. Jeho nadějí se stal fašismus. Pareto jej poznal v jeho počáteční fázi, kdy strana ještě neměla moc a jeho názory nejsou totoţné s těmi fašistickými. Nelze ovšem vyvrátit, ţe tato ideologie mohla v některých ohledech čerpat právě z jeho myšlenek. [Jodl 1994: 32-33]
2.4 František Koukolík K samotnému tématu elit bylo v současné době publikováno mnohé. Toto téma je poměrně nosné a mnozí autoři se zaměřují právě na problematiku elit a to z různých pohledů. Jedním ze způsobů, kterým by se tato společenská vrstva dala zkoumat je otázka moci. Autor uvaţuje nad pojetím moci, jakoţto motivace pro získání vysokého postavení. [Koukolík 2010] Jako jeden z hlavních motivů pro zisk moci autor zmiňuje slast z výkonu moci. Jedince totiţ určitým způsobem moţnost rozhodovat naplňuje a vyzdvihuje v očích ostatních. Samotná moc by se dala přirovnat k autoritě, kdy k jedinci ostatní vzhlíţení a naslouchají jeho myšlenkám. [Koukolík 2010: 35] Jedním z hlavních hledisek, které odlišuje ty, kteří moc mají a ty, jejichţ vliv je naprosto minimální, je náleţitost k určité sociální třídě. Sociální třídy definuje příjem na hlavu nebo vlastnictví výrobních prostředků, půdy, zaměstnání, vzdělání a kvalifikace. Dalším z významných faktorů, který jedince posouvá v hledisku sociální hierarchie, je prestiţ a historické rodinné pozadí. [Koukolík 2010: 46]
25
2.5 Jiří Štaifl K tvrzení, ţe vůdčí role je jednou z hlavních charakteristik elit se vyjadřuje i Jiří Štaifl. Říká, ţe za potencionální kapitál, kterým příslušníci elitních vrstev disponují, je třeba povaţovat nejen zhodnocení peněz, ale i organizační a koordinační schopnosti, vzdělání či výhodné osobní či rodinné předpoklady a vazby k úspěšnému podnikání. Za zvláště důleţitou povaţuje Štaifl schopnost zaujmout vůdčí roli ve společnosti, jejímţ prostřednictvím si lze získat nebo vynutit dlouhodobější úctu nebo alespoň respekt u neelitních příslušníků společnosti. Říká, ţe tato legitimizační pozice je jejich nejdůleţitějším společným znakem. [Štaifl ed. 2007: 27] Štaifl ve svém díle o moderní podnikatelské elitě zmiňuje, ţe mezi příslušníky elit lze zahrnout jak kapitalisty - vlastníky, tak i kapitalisty - zaměstnance. Jako problém spatřuje zásadní vymezení mezi těmito dvěma pojmy. Dalo by se říct, ţe tyto myšlenky mají obdobný základ jako Kellerovy pojmy "diskrétní" a "pomocná" elita. [Keller 2010] Autor v jiţ zmiňované publikaci navrhuje východiska pro zkoumání moderních českých elit. 1. Ukazatel výkonu v komparaci s řídící pozicí, která tento výkon zprostředkovává, ovšem jde o kritérium typické spíše pro aktivní elity. 2. Ukazatel vůdčích pozic v hospodářských rozhodovacích procesech u aktivních podnikatelských elit v kombinaci s ekonomickým kapitálem, kterým disponují. Jedná se například o výši provozních prostředků jako výchozího kritéria tohoto druhu. 3. Ukazatel různých společenských sítí, které vedoucí podnikatelskou elitu podporují. Vícegenerační elity disponují větší mírou kulturního, sociálního a symbolického kapitálu, neţ elity zcela nové. 4. Ukazatel míry symbolického kapitálu jako měřítka společenského uznání elitních podnikatelů jako vlivné menšiny. Jde tedy převáţně o jejich legitimitu a respekt v očích většinové společnosti.
26
5. Ukazatel míry, intenzity a efektů interakcí mezi různými poli společenského dění, jeţ dokázaly podnikatelské elity vyvolat. Coţ působí i obráceně, tedy jak tyto elity reagovaly na interakce, jeţ samy nevyvolaly a jeţ byly i v rozporu s jejich podnikatelskými zájmy. 6. Míra kontinuity ve formování moderních podnikatelských elit, zejména pak otevřenosti, cirkulace, zájmové soudrţnosti a adaptability na různé společenské zvraty. 7. Poslední ukazatel je zaloţen na zkoumání samotného sociologa. V tomto výzkumu se bude zaměřovat na podnikatelskou mentalitu a další kulturní vymezení podnikatelských elit. Dále se bude zajímat o jejich ţivotní styl a o vytváření kulturních vzorů, jeţ mohly inspirovat další společenské vrstvy. [Štaifl ed. 2007: 31-32]
2.6 Základní pojmy Elita je společenskovědní termín označující kategorii osob, které v daném systému představují skupinu osob vynikající nad ostatními. Můţou vynikat díky svým
specifickým
individuálním
vlastnostem,
obchodním
schopnostem,
profesionálním kvalitám či sociálnímu postavení. Elity přispívají
k modernizaci
technické,
ekonomické, sociokulturní
a
institucionální. Členové všech typů elit ovlivňují rozhodování týkající se široké veřejnosti, musí brát ohled na veřejné dobro. Všechny typy elit by se daly nazvat aktéry veřejné politiky, jelikoţ díky svým aktivitám a moci alespoň částečně rozhodují o dění v lokalitě jejich působnosti. Elitu lze rozdělit do tří základních sloţek. První z nich je elita mocenská. Zahrnuje skupinu lidí, která se podílí či snaţí podílet na moci. Další sloţkou je elita kulturní. Do kulturní elity patří například významní intelektuálové a umělci. Dále sem můţeme zahrnout významné pedagogy, lékaře, vědce, umělce, vědce, duchovní, vedoucí divadel a také například organizátory významných událostí. Třetím typem elity je elita ekonomická, řadí se sem lidé disponující velkým majetkem a také elita podnikatelská, čili podnikatelé a manaţeři větších podniků.[Velký sociologický slovník 1996: 252-253]
27
Cirkulace elit - tento termín zavádí V. Pareto v roce 1903 pro posloupnost a střídání privilegovaných menšin neboli elit, které se vytvářejí, bojují o moc a dostávají se k moci. Po tomto převzetí moci nastává období úpadku, kdy jsou elity nahrazeny novými jinými menšinami. K cirkulaci elit dochází podle Pareta ze třech důvodů: 1. Většina významných představitelů patří k aristokracii vojenské, která většinou umírá v bojích. 2. Během několika generací ztrácí vládnoucí sociální vrstva svou vitalitu a schopnost pouţít sílu. Potomci těch, kteří se zaslouţili o tuto moc, vyuţívají tuto privilegovanou pozici a začínají u nich převládat rezidua, která nejsou vhodná k vládnutí. Zároveň se zabývají jinými činnostmi, například intelektuálními a postupně ztrácejí schopnost akce, kterou vyţaduje udrţení sociálního pořádku. 3. Jako hlavní důvod označuje to, ţe mezi schopnostmi individuí a sociálními pozicemi, které zaujímají, nemůţe být trvalá harmonie. Pozice, kterou jedinec zaujímá, závisí do značné míry na výhodách, kterými disponoval v okamţiku svého startu. Například právě sociální pozice jeho rodičů. Podle Pareta jsou zákony dědičnosti takové, ţe nelze počítat s tím, ţe potomci těch, kteří měli schopnost rozhodovat, budou disponovat stejnými schopnostmi. Díky tomu se postupem času v elitě začnou vyskytovat jedinci, kteří tam díky svým vlastnostem nepatří a v masách jedinci, kteří do elitních řad přísluší. Pokud ve vládnoucí elitě převládnou jedinci s vlastnostmi nevhodnými k vládnutí, dochází k úpadku elity a v mase se mobilizuje potencionální nová elita, která započne revoluci a stará elita je vystřídána novou. [Velký sociologický slovník 1996: 147 - 148] Kulturní kapitál - je to zvláštní forma získaných předpokladů jedince nebo skupiny k dosaţení určitého sociálního statusu, která je vázána na charakter a úroveň jejich začlenění do kultury. Kulturní kapitál je také označován jako nástroj přivlastňování symbolického kapitálu bohatství, které je společností pokládáno za hodno toho, aby bylo vyhledáváno a vlastněno. [Velký sociologický slovník 1996: 474] 28
Sociální kapitál - je souhrn současných i moţných budoucích zdrojů, které můţe určitá osoba vyuţívat díky tomu, ţe se zná s druhými lidmi. Je to bohatství styků a známostí, které mohou být uţitečné. [Velký sociologický slovník 1996: 474-475] Symbolický kapitál - Kaţdá sociální vrstva se vyznačuje určitými společenskými rysy, vkusem a stylem. Jejich osvojení je nezbytnou podmínkou správné orientace ve způsobu chování a jejich symbolickým významem, které indikují příslušnost k této vrstvě a tvoří kulturní předpoklady vzájemné komunikace mezi jejími členy. [Velký sociologický slovník 1996: 474-475] Mezaliance - uzavření tzv. nerovného sňatku, které původně znamenalo porušení pravidel platných pro uzavírání sňatků příslušníků evropské šlechty. Tato pravidla omezovala okruh výběru partnera v podstatě na rody stejného nebo blízkého postavení, coţ bylo motivováno snahou udrţet nebo získat sňatkem jistá území, majetek a další privilegia. V současnosti tato striktní pravidla jiţ v této míře neplatí, ovšem z ekonomických i prestiţních důvodů bývá výběr partnera vědomě omezen na určité sociální prostředí, vrstvu, skupinu a porušení tohoto pravidla můţe přinést ztrátu společenské pozice a jistých výhod toho, kdo si podle vlastní skupiny nevhodně vybral. [Velký sociologický slovník 1996: 625 - 626] Rodina je sociální zařízení, jehoţ účelem je vytvářet soukromý prostor pro reprodukci jedinců. Rodina má za úkol chránit své členy a zároveň je stabilizujícím systémem společnosti, chrání systém před moţným zhroucením. [Moţný 2008: 26] Intergenerační mobilita - situace, kdy se poměřuje sociální postavení dvou po sobě jdoucích generací v jedné rodině. Například porovnání sociálního postavení otců a synů. [Velký sociologický slovník 1996: 639]
29
3. Postup a výzkumné metody V této části práce objasňuji její hlavní cíl, popisuji výzkumné otázky a metodu zkoumání. Vysvětluji způsob výběru respondentů, přípravu pro provedení rozhovorů a také harmonogram a průběh rozhovorů. V další části objasňuji techniku zpracování rozhovorů. Na závěr uvádím profil vybraných respondentů a jejich pozici v rodinných genealogiích.
3.1 Cíle a výzkumné otázky Během mého empirického šetření jsem se zaměřila na detailní studium čtyř významných rodin z Pardubic. Jako hlavní cíl jsem si stanovila zjištění moţného mezigeneračního předávání elitních pozic v těchto vybraných rodinách. Druhým cílem bylo nastínit celkový profil těchto rodin. Na základě takto stanovených cílů jsem zvolila výzkumné otázky. Nejprve jsem se zajímala o cirkulaci významné pozice ve vybraných rodinách. Pro zjištění této intergenerační mobility jsem sestavila rodinné genealogie, ze kterých jasně vyplyne moţná souvislost v předávání elitní pozice, či v předávání různých znalostí a dovedností v daném oboru, který je pro rodinu typický. Pro splnění mého dalšího cíle, a to nastínění a přiblíţení profilu zkoumaných rodin, jsem provedla rozhovory, ve kterých jsem se zajímala o všechny základní oblasti, které popisují ţivot vybraných rodin.
3. 2 Metoda a technika sběru dat Mým výzkumným otázkám jsem přizpůsobila i metodu a techniku sběru dat. Konkrétně jsem tedy pouţila dva způsoby, kterými jsem získala podklady potřebné pro výzkum. Pro zodpovězení první výzkumné a otázky - předávání významné pozice - jsem pouţila tabulku, do které jsem s pomocí mých respondentů doplnila informace o jejich rodě. Tento zdroj dat jsem v průběhu šesti měsíců doplňovala a upravovala podle provedených rozhovorů. Primární doplnění dat probíhalo u všech respondentů během osobního rozhovoru a v pozdějších etapách podle informací od zkoumaných rodin.
30
Ve druhé výzkumné otázce jsem se snaţila nastínit a vymezit profil zkoumaných rodin. Pro zajištění odpovědi na tuto výzkumnou otázku jsem pouţila polostrukturovaný rozhovor s otevřenými otázkami. Tato výzkumná metoda byla pro mé účely nejvhodnější. Sestavila jsem si scénář rozhovoru, který se zaměřoval na devět hlavních oblastí ţivota rodiny. Tyto hlavní kategorie jsem následně rozvedla prostřednictvím doplňujících otázek. Základní oblasti ţivota rodiny jsou pro účely výzkumu vymezeny následujícím způsobem: 1. Rodina a rodinné tradice 2. Ţivotní styl rodiny 3. Práce, povolání nejvýznamnějšího člena rodiny původu (představitele elity) 4. Vzdělání a zájmy, koníčky nejvýznamnějšího člena rodiny původu. 5. Ţivotní úroveň, materiální standard rodiny 6. Vztah ke kultuře a kulturní tradice rodiny 7. Společenský, veřejný a politický ţivot rodiny a jejich členů 8. Morální principy v rodině 9. Vztah k víře a náboţenství Během rozhovorů, které jsem s respondenty vedla, byl průběh přizpůsoben směru konverzace, některé otázky byly poloţeny jinak a na některé otázky se nebylo nutné jiţ ptát, jelikoţ byly například zodpovězeny spolu a jinou otázkou. Ovšem ve většině okruhů jsem pouţila doplňkové otázky, které nebyly původně ve scénáři rozhovoru. Tyto otázky byly pouţity z důvodu rozšíření informací o dané rodině. Rozhovory probíhaly během osobního setkání, vţdy pouze s jedním respondentem.
31
Po předchozí ţádosti všech respondentů jsem jim ještě před osobním setkáním poskytla scénář rozhovoru. Respondenti byli tedy jiţ dopředu seznámeni s otázkami a měli čas a moţnost si dobře promyslet odpovědi tak, abych získala co nejvíce informací ke kaţdému okruhu. Pro zajištění maximálního mnoţství informací pouţitelných v mé práci jsem navštívila Badatelnu Státního okresního archivu Pardubice a také Krajskou knihovnu v Pardubicích. Na těchto místech jsem získala fotokopie novinových článků o mnou zkoumaných osobnostech. Tyto obrázky umístím do příslušných kapitol a také do příloh.
3.3 Cílová skupina respondentů Jako cílovou skupinu jsem si stanovila významné obyvatele, kteří v dobách svého největšího společenského významu ţili ve městě Pardubice. Jako hlavní indikátor pro výběr vzorku jsem zvolila ekonomický kapitál zkoumaných elitních představitelů. Vyuţila jsem kritérium, které v současné době pouţívají banky pro významné klienty. A to sice minimální finanční obnos jeden milion korun, který se nachází na bankovním účtu klienta. Tento finanční kapitál mi potvrdili tři zvolení respondenti (Patrik Louvar, Vít Řezanina, Martin Smolný), tudíţ byli uznáni jako vhodní kandidáti pro můj výzkum. Pro pana Josefa Dolka st. se s ohledem na dobu působnosti toto kritérium nedalo uplatnit, zvolila jsem tedy dílčí kritérium - počet podřízených, který byl dle mého názoru dostatečný (v době největšího úspěchu přes 200) pro zařazení do výzkumného vzorku.[Specifika pro Sluţbu ERSTE Premier a pro produkty v jejím rámci poskytované, a. s. 2012] Toto třídění jsem provedla ještě před zahájením rozhovorů, v ţádném z přepisů se tedy z důvodu citlivosti údajů o konkrétním finančním kapitálu nezmiňuji. Město Pardubice jsem si zvolila z důvodu, ţe v tomto městě bydlím jiţ od dětství a trávím zde většinu svého času. Díky tomuto faktu mám částečný přehled o významných rodinách z tohoto města a s některými členy těchto rodin se znám osobně.
32
Těchto osobních kontaktů jsem se rozhodla vyuţít i při sestavení vzorku respondentů a oslovila jsem ve většině případů potomky významných elitních představitelů. V jednom z případů jsem oslovila přímo představitele lokální pardubické elity. Pro svůj výzkum jsem záměrně vybrala osobnosti, které ve své kariéře působí či působily v různých oblastech činností. Výsledek mého výběru je následující: 1. MUDr. Josef Dolek, vedoucí lékař Československých státních lázní Bohdaneč, náčelník vojenského lázeňského ústavu a současně náčelník rekreačního objektu, dále jen Dolek st. Informátorem byl jeho syn Mgr. Josef Dolek, dále jen Dolek ml. 2. Josef Sochor, manaţer, podnikatel, v současné době zpěvák a textař Informátorem byl jeho vnuk Patrik Louvar. 3. Martin Smolný, zakladatel, majitel a bar manager pardubického baru Martini's baru, jeden za zakladatelů České barmanské asociace, o. s., vicemistr světa FINLANDIA CUP, vedoucí kurzů Barmanské školy Informátorem byl samotný pan Martin Smolný. 4. Ing. Arch. Lubomír Driml, pardubický architekt a urbanista Informátorem byl jeho vnuk Vít Řezanina.
3.3.1 Popis místa výzkumu Jak jsem jiţ zmiňovala v předchozí kapitole, výzkum jsem prováděla v Pardubicích. Všichni respondenti mají nebo měli trvalé bydliště přímo ve městě Pardubice. Pardubice leţí ve Východních Čechách na soutoku řek Labe a Chrudimky. Sídelním městem Pardubického kraje je město Pardubice, ve kterém jsem 33
prováděla svůj výzkum. Město má rozlohu téměř 78 km2 a přibliţně 90 tisíc stálých obyvatel. Poloha Pardubic je z dopravního hlediska velmi dobrá - jedná se o ţelezniční dopravní uzel. Od hlavního města Prahy jsou Pardubice vzdálené 104 km. Cesta vlakem do Prahy trvá ve většině případů kolem hodiny, ale pochopitelně záleţí na druhu vlaku. V Pardubicích má poměrně významnou úlohu kulturní a sportovní vyţití obyvatel. Sídlo zde má Univerzita Pardubice, Východočeské muzeum, Východočeská galerie, Komorní filharmonie a Východočeské divadlo. Ve městě se také kaţdoročně koná mnoho sportovních mezinárodních akcí. Pardubice jsou často spojovány s dostihy, zejména Velkou pardubickou, na kterou se návštěvníci mohou přijít podívat jiţ od roku 1874. Dalšími významnými sportovními událostmi jsou například plochodráţní Zlatá přilba anebo mezinárodní šachový turnaj Czech Open. Za zmínku stojí i krytý plavecký bazén s venkovním vodním areálem anebo také hustá síť cyklostezek.[Geografie Pardubice 2015] Pro přiblíţení kulturního vyţití ve městě Pardubice uvádím následující tabulku. Tabulka č. 3 - Počet kulturních zařízení ve městě Pardubice k 31.12.2006 Veřejná knihovna vč. poboček
13
Stálá kina
3
Multikino
1
Divadlo
4
Muzeum
2
Galerie (vč. poboček a výstavních síní)
9
Kulturní zařízení ostatní
18
Středisko pro volný čas dětí a mládeţe
7
Sakrální stavba
10
[Vybrané statistické údaje za obec 2015]
34
V současné době ve městě Pardubice probíhá mnoho projektů určených k revitalizaci města. Jedná se například o revitalizaci parku Na Špici, Tyršových sadů, Třídy Míru a jedná se i o změnu prostoru přednádraţí. [Projekty Pardubice 2015]
3.4 Harmonogram prací a technika zpracování dat Celý průběh empirické části práce jsem si rozdělila podle náročnosti rozhovorů a následné analýzy dat. Výzkumný vzorek jsem určila jiţ v květnu roku 2014. Následně jsem kontaktovala své potencionální respondenty s dotazem, zda budou ochotní se mnou provést rozhovory a zda souhlasí s následnou analýzou a zveřejněním v mé bakalářské práci. Rozhovory a sběr primárních informací pro vytvoření rodinných genealogií jsem prováděla v období od září do listopadu 2014. S následným sběrem dat pro vytvoření kompletní genealogie jsem se zabývala do konce března 2015. Během osobních setkání jsem si vţdy vytvořila audio nahrávku všech rozhovorů. Následnou transkripci rozhovorů jsem prováděla v transkripčním programu f4. Po kompletním přepsání všech rozhovorů jsem zahájila kódování získaných dat. Toto kódování jsem provedla během prosince 2014. Pro tento účel jsem pouţila program pro analýzu dat MAXQDA, se kterým jsem se v rámci předmětu Praktika kvalitativního výzkumu učila pracovat. Do tohoto programu jsem vloţila všechny čtyři transkripce rozhovorů a následně jsem začala vkládat kódy pomocí klasického kódování. Nejprve jsem identifikovala analytické kategorie, tedy hlavní témata. Všechny kódy jsem volila vţdy s ohledem na obsah a tématiku dané části rozhovoru. Dále jsem název těchto kódů přizpůsobovala tak, aby bylo moţné kód uţít i pro další rozhovory v tomto projektu. Během kódování jsem se také soustředila na to, aby byly zvolené kódy co nejsrozumitelnější a nejpřehlednější pro následnou analýzu dat.
35
Obrázek č. 1 - Náhled rozhovorů v MAXQDA
Zdroj: Autorka Poslední fází výzkumu byla analýza získaných dat. Ve finální fázi analýzy rozhovorů jsem se zaměřila na hledání podobností a na porovnání výpovědí zvolených respondentů. Z této analýzy usuzuji výsledky mého zkoumání. Této části se budu věnovat v poslední části mé práce.
3.5 Technika rozhovorů a popis respondentů 3.5.1 Josef Dolek Pan Mgr. Josef Dolek je synem MUDr. Josefa Dolka. Pan Dolek ml., se kterým jsem provedla sběr dat, je jediným dítětem zkoumaného elitního představitele, z tohoto důvodu byl zvolen.
36
Tabulka č. 4 – Základní údaje, Josef Dolek Věk
Vzdělání
Profese
Vztah
k
příslušníkovi elity 72
VŠ
Pedagog,
syn
momentálně důchodce
Zdroj: Rodinná genealogie, Dolkovi Pan Dolek ml. vystudoval vysokou školu pedagogickou, konkrétně zaměřenou na výuku tělesné výchovy a biologie. V pedagogice působil celý svůj ţivot, trénoval pardubické plavce a vedl další zájmové krouţky pro děti, převáţně se zaměřením na sport. V současné době je panu Dolkovi ml. 72 let a je jiţ v důchodu. Svůj volný čas tráví občasným vedením zájmových krouţků a také cykloturistikou. Jeho manţelka působila také v pedagogice, byla učitelkou na prvním stupni základní školy. Pro první rozhovor jsem zvolila právě pana Mgr. Josefa Dolka. Rozhovor byl o jeho otci, který byl vedoucí lékař Československých státních lázní Bohdaneč. Rozhovor probíhal v místě bydliště pana Dolka ml. Bylo očividné, ţe se pan Dolek velice dobře přichystal a odpovědi si dopředu promyslel. O svém otci měl mnoho informací a téměř ke všem otázkám mi podal vyčerpávající odpovědi. Tabulku, do které jsem si zaznamenávala rodinnou genealogii, jsme doplnili společně. Některé informace, převáţně tedy týkající se prarodičů člena elity, se pan Dolek snaţil zjistit telefonicky od příbuzných ještě během mé návštěvy. Ostatní informace, kterými se nebyl jistý - například současné zaměstnání manţelek vnoučat elitního člena - jsem později doplňovala formou telefonického rozhovoru s ostatními členy rodiny.
37
Pro zajištění primárních dat jsem u pana Dolka strávila jedno víkendové odpoledne. Během našeho rozhovoru bylo jasné značné nadšení a pýcha pana Dolka ml. na svého otce. Dle mého úsudku mluví zvolený respondent o svém otci velice rád a ocenil mé výzkumné aktivity, které se zaměřily na jeho rodinu. Rozhovor probíhal v klidné a přátelské atmosféře.
3.5.2 Patrik Louvar Druhý rozhovor jsem prováděla s vnukem pana Josefa Sochora. Vnuk byl zvolen z důvodu časového vytíţení dcery příslušníka elity. Dalším důvodem byla snazší domluva na čase a místě setkání, jelikoţ vnuka pana Sochora znám osobně a díky tomu také vím, ţe s dědečkem mají velice hezký vztah, coţ následně vyplynulo i z rozhovoru. Tabulka č. 5 – Základní údaje, Parik Louvar Věk
Vzdělání
Profese
Vztah
k
příslušníkovi elity 20
SŠ
Student
vnuk
Zdroj: Rodinná genealogie, Sochorovi Patrik Louvar momentálně studuje ŠKODA AUTO Vysokou školu v Mladé Boleslavi. Konkrétně první ročník. Střední školu vystudoval v Pardubicích a to Obchodní akademii Pardubice. Patrik má jednu sestru, které je 11 let, z tohoto důvodu byl vybrán starší vnuk kterému je 20 let. Pro sběr dat si respondent určil místo svého bydliště. Průběh rozhovoru a celková konverzace byla velice uvolněná a přátelská. Patrik o dědečkovi věděl většinu informací, na které jsem se ptala, a opět bylo zřejmé, ţe se stejně jako předchozí respondent, velice dobře připravil. 38
Zřejmý byl i jeho vlídný a pozitivní přístup k dědečkovi a také jejich blízký vztah. Troufám si tedy tvrdit, ţe mi poskytl více informací, neţ by mi například poskytla jeho dcera. Primární zpracování rodinné genealogie bylo provedeno v místě respondentova bydliště. Některé informace respondent při osobním setkání nevěděl. Kontaktoval tedy své příbuzné a potřebné informace doplnil a následně mi zaslal kompletně vyplněnou rodinnou genealogii v elektronické podobě.
3.5.3 Vít Řezanina Třetí rozhovor jsem prováděla s vnukem Ing. arch. Lubomíra Drimla, s Vítem Řezaninou. Rozhovor jsme prováděli v respondentem zvoleném místě – v místě jeho bydliště. Víta jsem zvolila, jelikoţ mi byl ochotný poskytnout potřebné informace a s dědečkem měl přátelský vztah. Tabulka č. 6 – Základní údaje, Vít Řezanina Věk
Vzdělání
Profese
Vztah
k
příslušníkovi elity 27
SŠ
Student, obsluha
vnuk v
čajovně
Zdroj: Rodinná genealogie, Drimlovi Vít vystudoval střední školu stavební a následně byl přijat na ČVUT, obor architektura, tato studia ovšem nedokončil. Momentálně studuje Univerzitu Pardubice, konkrétně třetí ročník bakalářského programu na fakultně chemickotechnologické. Má 27 let. Stejně, jako ostatní respondenti, měl k dispozici scénář našeho rozhovoru, který si ještě před naším osobním setkáním pročetl. Tento respondent byl bohuţel o něco méně komunikativní, neţ ostatní informátoři, tudíţ jsem pouţila mnoţství doplňkových otázek pro získání co nejpřesnějšího obrazu o ţivotě jeho dědečka Lubomíra Drimla a jeho rodiny. Ke 39
všem hlavním okruhům jsem získala dostatek informací pro následné porovnání s ostatními představiteli elit. Víta jsem stejně, jako ostatní informátory, poţádala o vyplnění rodinné genealogie. Genealogii jsme spolu vyplnili ještě během našeho osobního setkání a následná komunikace ohledně doplňujících informací probíhala výhradně elektronicky. Rozhovor probíhal vcelku uvolněně. Ovšem bylo zřejmé, ţe je respondent introvertní typ.
3.5.4 Martin Smolný S panem Martinem Smolným jsem svůj výzkum prováděla jako s posledním. Důvodem byla velká časová vytíţenost pana Smolného, proto bylo těţší najít termín, kdy by měl čas na rozhovor. Tento termín jsme telefonicky domlouvali více neţ měsíc. Tabulka č. 7 – Základní údaje, Martin Smolný Věk
Vzdělání
Profese
Vztah
k
příslušníkovi elity 51
SŠ
Majitel
baru,
-
manager, barman
Zdroj: Rodinná genealogie, Smolní Pan Martin Smolný má 51 let a ţije v Pardubicích. Většinu svého času tráví prací, anebo se svojí rodinou. Bar jménem MARTINI’S bar vlastní a provozuje spolu se svojí manţelkou, se kterou má devítiletého syna. Termín a místo setkání jsme nakonec úspěšně domluvili. Setkání proběhlo přímo v MARTINI'S baru. Sešli jsme se v pátek ve večerních hodinách, tento zvolený čas se později bohuţel projevil na kvalitě mé audio nahrávky a místy bylo obtíţnější rozpoznat, co respondent říká.
40
Rozhovor probíhal i přes to, ţe to bylo naše první osobní setkání ve velmi přátelské a pohodové atmosféře. Respondent byl dobře připravený a řekla bych, ţe odpovědi na mé otázky měl promyšlené jiţ předem. U některých okruhů byl trochu méně sdílný, jelikoţ se jednalo o jeho soukromí, ale například u okruhu, který se týkal jeho práce, byl velmi hovorný. Rodinnou genealogii jsme vyplnili společně přímo na místě, některé informace doplnil později a to uţ bez mé přítomnosti. Vyplněnou tabulku jsem si v tomto baru vyzvedla a následně jsem ji převedla do elektronické podoby.
41
4. Výsledky V této poslední kapitole práce se zaměřím na výsledky mého výzkumu. Nejprve zodpovím první výzkumnou otázku zaměřenou na intergenerační mobilitu ve zkoumaných rodinách. Tuto otázku zodpovím pomoci analýzy rodinných genealogií, které jsem s pomocí respondentů vypracovala. Dále se budu zabývat komparací rodinných profilů a také profilů zkoumaných jedinců. Budu se snaţit nalézt podobnosti mezi ţivoty zvolených představitelů. A v poslední části se také zaměřím na komparaci mých získaných poznatků s poznatky, které prezentuje Jan Keller [Keller 2010] a také zhodnotím podobnost s výsledky výzkumu, který provedl Michael Hartmann [Hartmann, 2002: 118 in Keller 2010: 81-83].
4.1 Zpracování rodinných genealogií V této části se zaměřím na rodinné genealogie. Na vytvoření tabulek, na základě kterých jsem zhodnotila potenciál intergenerační mobility, jsem zjišťovala následující informace: rok narození, rok úmrtí, hlavní povolání, vedlejší povolání, místo narození, místo bydliště členů rodiny. Tyto informace jsem zjišťovala u následujících rodinných příslušníků (vţdy s ohledem na zkoumaného přestavitele elity): prarodiče, rodiče, manţelka, rodiče manţelky, děti, manţelé/manţelky potomků, vnoučata, manţelé/manţelky vnoučat. Jako kritérium pro zhodnocení úspěšnosti rodinných strategií v intergenerační mobilitě jsem zvolila dosaţené vzdělání a dále podobnost oboru či dosaţené profesní pozice. Dolkovi Za nejvýznamnějšího člena rodiny je pokládán MUDr. Josef Dolek, který vystudoval lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Jelikoţ pan Dolek st. pocházel z nemajetných poměrů, vystudoval za podpory vojenského stipendia. Díky tomuto stipendiu musel odslouţit dvacet let. Po mobilizaci v roce 1939 nastoupil do Prahy, v době války se stal civilním občanem. Následně působil v
42
Rychnově nad Kněţnou jako sekundární lékař na chirurgii a následně na interně. Po válce pan Dolek st. pracoval v Kadani, v Josefově, poté v Mariánských lázních, poté opět v Josefově a následně v Bohdanči, jako vedoucí lékař Československých státních lázní, na konci kariéry odešel pracovat do Jáchymova. Jak jiţ bylo řečeno, pan Dolek st. pocházel z nemajetných poměrů, jeho otec se ţivil jako kloboučník a jeho matka byla v domácnosti, oba měli vystudovanou měšťanku. Informace o jeho prarodičích jsem bohuţel nezískala. Pan Dolek st. měl pouze jednoho syna, coţ je můj respondent, pan Dolek ml. Pan Dolek ml. vystudoval vysokou školu, učitelství tělesné výchovy a biologie. Jeho manţelka byla také pedagoţka, měla vystudovanou střední školu a pocházela z rodiny obuvníka a ţeny v domácnosti. Pan Dolek ml. má se svou manţelkou, paní Dolkovou tři syny, všichni mají vystudovanou střední školu. První syn pracuje v ekonomickém sektoru v nemocnici, druhý syn obchoduje a realitami a třetí syn pracuje jako obchodní zástupce. Na základě těchto zjištění je patrné, ţe lékařské povolání, které provozoval pan Dolek st. se v této rodině tradicí nestalo. U jeho syna, pana Dolka ml., je moţné vypozorovat jisté propojení, a to sice díky studiu a výuce biologie, dále jeden z vnuků pana Dolka st. pracuje v nemocnici, ovšem v ekonomickém sektoru. S ohledem na tato fakta - uplatnění potomků v lékařství a dosaţené vzdělání - se zde vyskytuje spíše sestupná intergenerační mobilita. Tento závěr vytvářím s ohledem na potomky pana Dolka st., nezahrnuji do něj rodinu původu. Sochorovi Za představitele elity je povaţován pan Josef Sochor. Pan Sochor pocházel z rodiny velkostatkáře. V důsledku nástupu komunismu byl jeho rodičům v roce 1948 majetek odebrán. Následně se pan Sochor snaţil vystudovat konzervatoř, ovšem studium mu bylo zakázáno, nastoupil tedy na do učení v Pardubicích, kde se studoval chemii. Jiţ v této době začal koncertovat a zpívat v hotelu Grand, nebo ve Zlaté Štice, jezdil také vystupovat do Lázní Bohdaneč. Následně se ţivil jako chemik a v roce 1992 vyhrál konkurz na předsedu výrobního druţstva 43
SNAHY Jaroměř. SNAHU restrukturalizoval a vybudoval z ní akciovou společnost. Tuto společnost rozšířil a následně ji v roce 2007 úspěšně prodal. V době svého kariérního růstu začal připravovat vydání svého prvního CD, které vyšlo v roce 1996. Od roku 2007 se pan Sochor aktivně věnuje zpěvu a pracuje na vydávání nových CD, kterých doposud vydal jiţ několik. Pan Sochor pochází z rodiny zemědělců, zemědělství se věnovali jak jeho rodiče, tak i prarodiče. Manţelka pana Sochora je obchodní zástupkyně, má vystudovanou střední školu, její otec byl místostarosta Pardubic a matka byla kuchařkou v Mateřské škole. Zvolený představitel má tři sourozence. Sestra Marie Sochorová vystudovala střední školu a pracuje jako zdravotní sestra, bratr Václav Sochor vystudoval základní školu a ţiví se jako zemědělec. Druhý bratr Milan Sochor vystudoval gymnázium a pracuje jako projektant. Pan Sochor má tři dcery. První dcera, Michala Kopecká, se ţiví jako porodní asistenta, vystudovala střední školu a její manţel je lékař a vystudoval vysokou školu. Druhá dcera, Martina Louvarová, pracuje jako asistentka a vystudovala střední školu ekonomickou, její manţel pracuje jako OSVČ a má vystudovanou střední školu elektrotechnickou. Paní Martina Louvarová má dva potomky - Patrik Louvar, coţ je i můj respondent momentálně studuje ŠKODA AUTO Vysokou školu a jeho sestra, Barbora Louvarová je ţákyní základní školy. Třetí dcera pracuje jako úřednice a vystudovala střední školu, vdaná doposud není. Z kulturního pohledu je intergenerační mobilita v této rodině sestupná. Zpěvu se aktivně nevěnuje ani jeden potomek. Z podnikatelského hlediska je v současnosti tato mobilita také sestupná. Dle výpovědi mého respondenta je zde jistá šance, ţe bude pana Sochora v budoucnu následovat jeho vnuk Patrik, a to sice jak v kulturní, tak i v podnikatelské oblasti.
44
Drimlovi Jako nejvýznamnější přestavitel rodiny byl vybrán Ing. arch. Ladislav Driml. Vystudoval střední školu stavební a následně architekturu na ČVUT v Praze. Pracoval ve Stavoprojektu, kde strávil jedenatřicet let. Zaslouţil se o proměnu Pardubic, byl autorem projektu Spořitelního domu na Třídě Míru. Výčet staveb, na kterých se podílel, obsahuje více neţ padesát projektů. Ke sklonku kariéry začal podnikat a zaměřil se na rodinné domky. Pan Ladislav Driml byl členem Grémia architektů. Zemřel v roce 2005. Pan Driml pocházel z rodiny, kde měli oba rodiče základní vzdělání, jeho otec pracoval jako učitel hudby a také varhaník v kostele, matka byla ţena v domácnosti. Dědeček pana Drimla byl zemědělec a babička byla v domácnosti. Manţelka pana Drimla pracovala v bankovnictví, vystudovala střední školu, pochází z rodiny rodičů se základní školou, otec byl zelinář, matka pracovala v zemědělství. Pan Driml měl jednoho bratra, ten vystudoval střední školu a pracuje jako projektant. Jeho jediným potomkem je dcera Martina Řezaninová, která vystudovala střední školu a věnuje se činnosti ve stavebnictví, její bývalý manţel se věnuje obchodu s realitami. Jejich syn, vnuk pana Drimla a zároveň můj respondent momentálně studuje vysokou školu, obor chemie. Vystudoval střední školu stavební, následně se chtěl věnovat studiu architektury, později změnil obor studia a věnuje se chemii. Na základě těchto poznatků jsem usoudila, ţe mezigenerační mobilita je v této rodině sestupná. V dalších generacích je zřejmé propojení se stavitelstvím, ovšem s ohledem na vzdělání a úspěšnost povaţuji mobilitu za sestupnou. Smolní Za nejvýznamnějšího člena rodiny je povaţován pan Martin Smolný. Pan Smolný vystudoval učební obor s maturitou, vyučil se číšníkem a poté studoval čtyři roky pro dosaţení maturity. V této době začal jezdit na číšnické a následně na 45
barmanské soutěţe. Dostal se do Prvního týmu barmanů v ČR, je jedním ze zakladatelů a zároveň lektorem České barmanské asociace a provozuje svoji barmanskou školu. V roce 2002 se stal vicemistrem světa Finlandia Cup. Následně v roce 2003 otevřel v centru Martini's bar, který funguje dodnes. Pan Smolný pochází z rodiny, ve které se tradoval blízký vztah ke gastronomii. Dědeček ze strany matky se ţivil jako cukrář a babička ze strany otce pracovala jako kuchařka. Oba byli vyučení. Jeho otec pracoval jako vedoucí restaurace a matka jako účetní, oba vystudovali střední hotelovou školu. Pan Smolný má jednoho sourozence, Arnošta Smolného. Pan Arnošt Smolný se věnuje léčitelství a zároveň působí v oboru gastronomie. Jeho manţelka, Markéta Smolná, se podílí na vedení Martini's baru v Pardubicích; je vyučená krejčová. O jejích rodičích jsem bohuţel nezískala ţádné informace. Pan Smolný má tři děti. Marek Smolný studuje vysokou školu, obor chemie. Dcera studuje také vysokou školu, filozofickou fakultu. Druhý syn je na základní škole. Na základě těchto poznatků hodnotím intergenerační mobilitu jako vzestupnou. Vzdělání dalších generací se zvyšuje a pan Smolný pochází z rodiny, kde se gastronomie tradovala jiţ dříve a díky jeho přínosu je mobilita vzestupná. Přenos gastronomických dovedností je patrný napříč celým rodem.
4.2 Analýza rozhovorů V této podkapitole zpracovávám výsledky mého empirického šetření. Primárně vycházím z kvalitativní analýzy kódovaných dat z rozhovorů. Tuto podkapitolu rozděluji podle témat do devíti podkapitol. Na konci kaţdé podkapitoly se budu zabývat porovnáním zjištěných výsledků. Všechny uvedené citace nejsou doslovnými přepisy - jsou upraveny na základě českého pravopisu.
46
4.2.1 Rodina a rodinné tradice V tomto okruhu jsem se zabývala tématem rodinných tradic. Zajímalo mě, jak by respondent charakterizoval jejich rodinu s ohledem na tyto rodinné tradice, a zda se zde vyskytují nějaké specifické znaky či konkrétní rodinné tradice. Ptala jsem se také na moţnost označení některého člena rodiny, jako nejdůleţitější pro udrţování těchto tradic. Dále mě zajímal přenos tradic do dalších generací – jestli by se někdo dal označit jako "dědic rodinných tradic". Dolkovi Pan Dolek ml. se k otázce rodinných tradic vyjádřil následovně: „… Moţná jsme se odlišovali v tom, ţe jsme měli určitým způsobem některé věci vyhraněny vůči některým ostatním rodinám. Kupříkladu chci uvést, ţe jsme ţili poměrně společenským ţivotem, především jako můj otec a matka, která se zúčastňovala všelijakých společenských akcí..." Z této odpovědi vyplývá společenské naladění rodiny, především rodičů respondenta. Z následujícího odstavce, který uvádím, opět vyplývá společenská povaha zkoumané rodiny. „Tak jak jsem říkal, ţili jsme společenským ţivotem, takţe se dá říci, ţe určité tradice jsme měli. To znamená, zachovávali jsme, ţe v neděli byl pravidelný oběd, kterého se zúčastňovala celá rodina. Další, co bych uvedl, slavili jsme poměrně všechny svátky a narozeniny v rodině a i další výročí, jako Vánoce, Velikonoce. Takţe takové dodrţování těchto tradic u nás bylo jistým způsobem pravidlem." Z tohoto společenského zaměření respondent vyvodil i rodinné tradice, jako jsou pravidelná setkání během důleţitých jubileí a svátků, například během Vánoc či Velikonoc. Jako hlavní osobu pro organizaci těchto setkání, respondent povaţuje maminku, tedy manţelku našeho elitního představitele.
47
Dále se domnívá, ţe tyto zvyky převzal do své rodiny (je jediným potomkem). Jako příklad uvádí Vánoce, kdy jeho maminka tradičně pekla velké mnoţství druhů cukroví. Stejná tradice probíhala i v jeho nové rodině. Sochorovi K otázce rodinných tradic mi po krátkém přemýšlení Patrik Louvar podal následující odpověď. „Dá se říct, ţe vlastně uţ od mamky se vţdycky jezdívalo, tím ţe děda pocházel z toho Veselí, coţ je pomezí Vysočiny a Jiţních Čech, tak se jezdilo minimálně, uţ od té doby, co byla ona malá, tak se jezdí tradičně na tradiční vesnickou pouť. Jezdí se tam kaţdý rok a stále, uţ ne s mamkou, uţ to přebíráme my, takţe to je takový, ţe se tam sešla rodina. Takţe příbuzenstvo se tam sešlo, protoţe ten barák je vlastně statek, takţe se tam všichni vejdeme. Takţe minimálně jednou do roka se takhle s tou druhou stranou rodiny scházíme…“ Z této odpovědi by se dalo vydedukovat, ţe hledanou rodinnou tradicí je opět rodinná soudrţnost. Konkrétně pravidelná návštěva širšího příbuzenstva ve Veselí během lokální akce, odkud pochází rodina původu elitního představitele, pana Josefa Sochora. Jako další rodinnou tradici uvedl respondent pravidelná rodinná setkání během oslav narozenin. „Jo, ale spíš kdyţ to jsou třeba půlkulatý nebo kulatý narozeniny, tak to se sjede široký příbuzenstvo, třeba 30-40 lidí a to jsou všichni dohromady." Jako hlavní osobu, která udrţuje rodinné tradice, Patrik uvedl svého dědečka, jako moţný důvod zmínil jeho původ a výchovu. Na dotaz, zda se v rodině vyskytuje někdo, kdo by se dal označit jako dědic rodinných tradic, si respondent nebyl jistý odpovědí a řekl, ţe by nejspíše nikoho neoznačil.
48
Drimlovi Vít Řezanina, který byl mým respondentem k otázce rodinných tradic podal následující odpověď. „Jsme spíš slušnější rodina, protoţe k tomu se dostaneme dál, děda byl věřící, praděda pracoval v kostele, takţe tam je etiketa je tam s tím spojená. Naše rodina byla vychovávána v tomhle slušným i gentlemanským směru." Jako první prvek, který byl pro rodinu typický, respondent uvedl slušné a etické chování. Dále respondent uvedl, ţe je, jako rodinu stmelovaly společné výlety na chalupu, kterou měl jeho dědeček - elitní představitel - k dispozici od tehdejšího zaměstnavatele. „...kdyţ pracoval pro Stavoprojekt, tak se jezdilo na hory do Jánských lázní, tam byla chata stavoprojektářská, jezdilo se tam na Silvestry, dost často jsme tam jezdili i na jarní prázdniny, dalo by se říct, ţe se tam jezdilo skoro celý rok, jako i přes to léto." Jako hlavní osobu, která organizovala tyto výlety a rodinné sešlosti respondent uvádí svého dědečka - našeho elitního představitele. V otázce dědictví tradic měl respondent poměrně jasno, uvedl, hlavní dědictví je jejich láska ke stavařině, kterou disponuje dcera pana Lubomíra Drimla, Martina Řezaninová a také její syn - tedy náš respondent.
Smolní Pan Smolný mi jako odpověď na rodinné tradice sdělil následující: „Tak spíš takové rituály jako Vánoce, Nový rok, kdy se sešli všichni. Také narozeniny. Ale kaţdou neděli s tou mojí rodinou vyloţeně. K rodičům se teda chodilo na svátek, narozeniny a Vánoce, to jsme byli hezky oblíkaný. Dneska jsou Vánoce a sejdou se v dţínách, pomalu v teplákách, ale tam to bylo takový, ţe se chodilo k těm tabulím hezky prostřeným. Protoţe jsme byli v té gastronomii, tak to bylo vţdycky hezky vyšperkovaný."
49
Setkání během svátku a narozenin respondent uvedl jakoţto události, při kterých se utuţovaly rodinné vztahy. Jako rodinnou tradici bych zvolila pravidelná rodinná setkání a dále důraz na dekoraci tabule a ošacení samotných hostů. Jako další místo, na kterém se trávilo velké mnoţství času, uvádí chalupu, která nahrazovala jiné dovolené. „No tak máme chalupu a tam se jezdí na dovolený a tak, takţe chalupa schramstla všechno uţ od mala a traduje se to dál. Je to místo setkání, jezdí se tam pravidelně a celá rodina." Jako nejdůleţitější osobu pro udrţování těchto rodinných tradic pan Smolný uvedl svoji maminku, Květoslavu Smolnou. Jako dědice rodinných tradic respondent označil sebe, uvedl, ţe se snaţí organizovat rodinné sešlosti během oslav narozenin. Předpokládá, ţe v tomto ohledu ho bude následovat jeho dcera, ale vzhledem k jejímu nízkému věku - 21 let - si není jistý, zda bude se svojí budoucí rodinou opravdu tato rodinná setkání udrţovat. Jako svého moţného následovníka, s ohledem na gastronomii uvedl respondent svého synovce, který také pracuje v gastronomii. 4.2.1.1 Rodina a rodinné tradice - shrnutí Jako jeden z hlavních společných znaků bych uvedla rodinnou soudrţnost, která se projevila v rodinách Dolkových, Smolných a Sochorových. Respondenti uvedli, ţe se pravidelně a tradičně schází celá rodina vţdy během významných dní. Dalším společným znakem, který se projevil v rodinách Smolných a Drimlových, je blízký vztah k chalupě, která byla místem, kde se konaly různé společenské a rodinné akce. Respondent z rodiny Drimlových uvedl jako jeden z hlavních charakteristických znaků slušné a gentlemanské chování, dále jako hlavní dědictví uvedl stavebnické vlohy.
50
V rodině Drimlových a Sochorových je hlavním organizátorem společenské činnosti představitel elity. V rodině Smolných je to maminka představitele a v rodině Dolkových je to manţelka elitního představitele. Dědictví rodinných tradic se tedy projevuje ve všech rodinách, pouze v rodině Sochorových si respondent nebyl jistý jedincem, který by tyto rodinné tradice vedl dál.
4.2.2 Ţivotní styl rodiny V tomto druhém okruhu jsem se zajímala o ţivotní styl rodiny. Nejprve jsem se zajímala, zda manţelka elitního představitele chodila do práce nebo byla ţenou v domácnosti. Poté jsem se ptala, zda se v rodině vyskytovaly nějaké pomocnice, jako jsou slouţící, kuchařky či vychovatelky. Také jsem zjišťovala, kdo zajišťoval pravidelný chod domácnosti. Dolkovi Nejprve jsem se zajímala, zda manţelka pana Dolka st. chodila do zaměstnání, tedy zda byla časově vytíţená pro případné obstarávání domácnosti: „Maminka jistou dobu pracovala, pracovala za svobodna, po svatbě v podstatě působila jako tajemnice pro nemanţelské děti, coţ bylo zastupování dětí u soudu. Po narození přerušila práci a nepracovala po dobu mateřské a potom se k práci navrátila. Ne ovšem k této činnosti, ale pracovala jako účetní v české spořitelně a vypomáhala ještě tatínkovi, protoţe měl soukromou ordinaci, takţe vypomáhala jako pomocná zdravotní sestra" Na základě této odpovědi bylo moţné dojít ke zjištění, ţe ekonomicky aktivní nebyl pouze představitel elity. Následně jsem se zajímala o pomocnice v rodině. Pan Dolek ml. mi na otázku, kdo vykonával běţné domácí práce odpověděl následovně: „...maminka měla u sebe svojí sestru, takţe ta s námi byla jako člen rodiny a kromě toho u nás ještě byla jedna teta, která vlastně po smrti svého manţela přišla k nám a u nás byla jako člen rodiny. Vlastně bych řekl, ţe ona potom převzala tu práci, aby se necítila jako, ţe tam není nic platná. V podstatě tam vedla kuchyň a vařila s pomocí maminky." 51
Tyto tety se podílely i na výchově syna elitního představitele; respondent uvedl, ţe pokaţdé, kdyţ se rodiče účastnili společenských akcí nebo byli v zaměstnání, zde byly tety. Z této analýzy vyplývá, ţe většinu domácích prací v rodině Dolkových vykonávaly tety, které s touto rodinou zároveň sdílely domácnost. Sochorovi Nejprve jsem tedy opět zjišťovala, zda manţelka pana Josefa Sochora byla zaměstnaná. Patrik mi odpověděl, ţe se ţivila jako obchodní zástupkyně. Patrik se na otázku, zda se v rodině pana Josefa Sochora vyskytovaly nějaké pomocnice, vyjádřil následovně: „Na to si nikdy nechtěl hrát, ţe kdyţ má peníze, tak potřebuje, aby ho obskakovali, takţe kdyţ byla potřeba, tak si zručně vţdycky poradil a kdyţ uţ fakt nevěděl, tak si někoho zavolal, ale nebylo to takový, ţe teď mám peníze, tak si zaplatím úklid, bralo se to tak, ţe odmalička i výchova mamky, ţe si kaţdý po sobě uklidí. Byl na to hodně přísný a dodrţuje to i doteď." Z této odpovědi tedy vyplývá, ţe v rodině Sochorových ţádné pomocnice a ani paní na hlídání nebyly. O celý chod domácnosti se starala převáţně manţelka pana Sochora: „...protoţe jak hrával, tak nebýval doma, takţe většina práce a starostí, jako i muţský práce, třeba sekání, padala na babičku. Takţe musela dělat někdy všechno, on jenom přišel domů…“ Drimlovi Manţelka pana Drimla pracovala v bankovnictví, takţe typickou ţenou v domácnosti nebyla. Na otázku, kdo vykonával práci v domácnosti, mi bylo odpovězeno následovně: „Ne, ona babička dělala práci, ale spíš byla ta, kdo se staral o tu domácnost. Ale myslím si, ţe s tím uklízením pomáhal i děda. Pomáhal i při vaření, kdyţ se připravovaly brambory na salát nebo na Vánoce kapra, takţe pomáhal i v kuchyni…“
52
V této rodině se tedy ţádné pomocnice nevyskytovaly, domácí práce obstarávala převáţně manţelka elitního představitele a sám pan Driml občas manţelce pomáhal. Smolní Na můj dotaz týkající se pomocnic v domácnosti mi pan Smolný odpověděl následovně: „Nemáme, manţelka o tom kolikrát mluví, ţe by to bylo dobrý, ale zatím nikoho nemáme a snaţíme se to zvládat. Ulehčujeme si to těmi přístroji, jako dobrý pračky a sušičky a dělba práce, kdyţ jsem to asi viděl, tak si myslím, ţe se snaţím pomáhat v tom nejdůleţitějším, takţe alespoň vysaju. Většina je na manţelce, ale snaţím se." Z této odpovědi nám vyplývá, ţe v této rodině ţádné pomocnice vyuţívány nebyly. Většinu domácích prací vykonává manţelka a to i přes to, ţe podnik vede spolu s manţelem. Z ostatních výpovědí se ale dá předpokládat, ţe pan Smolný je časově více vytíţený: „Přes týden hodně jezdím mimo Pardubice, mám tu barmanskou školu, takţe to dělá manţelka, ale pokud to jde, tak se snaţím pomoct." 4.2.2.1 Ţivotní styl rodiny - shrnutí Všechny z manţelek elitních představitelů byly zaměstnané, ţádná z nich tedy nebyla ţenou v domácnosti. Pouze v jedné z rodin - v rodině Dolkových - se vyskytovaly pomocnice, které pomáhaly rodině s chodem domácnosti. Tyto pomocnice byly rodinné příbuzné, které spolu s rodinou sdílely společné bydlení. Ve všech ostatních rodinách domácí práce obstarávaly manţelky elitních představitelů, v rodinách Smolných a Drimlových se čas od času snaţil vypomoci i sám elitní představitel.
4.2.3 Práce, povolání představitele elity V tomto okruhu mi byla představena konkrétní profese, kterou se kaţdý představitel zabývá či zabýval. Do tohoto tématu jsem zařadila i otázky týkající se počtu podřízených, vztahů se zaměstnanci a k výběru zaměstnanců. 53
Dolkovi Pan Dolek ml. mi celou kariéru svého otce popsal poměrně podrobně: „Tak můj otec vystudoval Lékařskou fakultu Karlovy Univerzity, ukončil ji v roce 1938, to promoval a potom, protoţe ji vystudoval za podpory vojenského stipendia, protoţe pocházel z nemajetných poměrů, po celou dobu byl stipendista jako voják. Po mobilizaci v roce 1939, tak bylo jeho povinností, ţe byl mobilizován a nastoupil do Prahy, kde nějakou dobu strávil v přípravném kurzu, a kdyţ skončila a byla provedena imobilizace, tak byl imobilizován a stal se civilním občanem. V té době se snaţil získat místo lékaře, nakonec se mu to podařilo v jeho rodišti Rychnově n. Kněţnou, tam působil jako sekundární lékař, kde pracoval na chirurgii a poté na interně. Po skončení války, byl nucen nastoupit na vojenskou sluţbu a po nástupu na vojenskou sluţbu jsme jako rodina procestovali, dá se říct, určitou část Československa. Takţe jsme začínali v Kadani, poté to byl Josefov, poté Mariánské lázně, poté zpět do Josefova a po další části jako tatínek odešel do civilu - odslouţil 20 let a působil v Bohdanči jakou vedoucí lékař Československých státních lázní Bohdaneč a na sklonku své pracovní kariéry odešel do Jáchymova." Ovšem za dobu jeho největšího kariérního úspěchu povaţuje působení v Mariánských lázních: „To byl asi v letech, tedy v období, řekl bych, kdyţ byl v Mariánských lázních, tam byl náčelníkem vojenského lázeňského ústavu a současně i náčelníkem rekreačního objektu, který čítal asi kolem 20 budov a měl přes několik stovek zaměstnanců. Můţeme tedy pozorovat jistý kariérní růst během let, kdy pan Dolek st. působil jako lékař a následně náčelník vojenského lázeňského ústavu. Další otázka se zaměřovala na vztah se zaměstnanci: „Chtěl, aby kaţdý zaměstnanec vykonával svoji funkci tak, jak nejlépe uměl. Takţe nesnášel takové pracovníky, kteří se snaţili tu práci nějakým způsobem odšvindlovat. Nebo předstírat, ţe něco dělají, ale přitom ta práce byla k ničemu, byla pouze formálně odvedena. S těmi, kteří byli pracovití, tedy vycházel velice dobře, oni na něj také hezky vzpomínají, kdyţ přijde na jeho jméno. A ti, kteří nepracovali, s ním přicházeli do nějakého konfliktu." 54
Z tohoto odstavce nám tedy vyplývá pracovitost a poctivost samotného představitele elity. Tyto vlastnosti se projevily i v pracovním reţimu, kdy vyţadoval maximální výkon i od zaměstnanců. S některými pracovníky se pan Dolek st. stýkal i mimo zaměstnání; respondent ovšem uvedl, ţe šlo vţdy o zaměstnance, se kterými byl spokojený i po pracovní stránce. S těmito kolegy měli velmi dobrý vztah i ostatní členové rodiny, respondent uvedl, ţe byli téměř jako rodina. Dále jsem se zaměřila na výběr zaměstnanců. Na to mi byla poskytnuta následující odpověď: „Myslím si, ţe je vybíral, pokud se to týkalo stránky medicínské, to si je testoval a jiné profese, které nesouvisely s medicínskou prací, tak se snaţil jako laik, na jaké výši je odbornost toho člověka. A pokud měl více uchazečů, vybral si toho, kdo se mu jevil jako nejlepší." Představitel elity tedy zaměstnance vybíral a snaţil se vţdy zaměřit na odbornost a vědomosti uchazečů. Sochorovi Jelikoţ je moţné pana Sochora zařadit mezi podnikatelské i kulturní elity, nejprve zařazuji popis zaměstnání pana Sochora v podnikatelské oblasti: „ Takţe tím, ţe byl vyučený chemik, tak pracoval dlouhý léta právě v Rybitví ve VCHZ Synthésia, kdy po 68 se na tu dobu špatně vyjádřil ohledně nějakých stranických představitelů, takţe byl vyhozený a na dobrou vůli jeho kamaráda právě ze zpívání, byl přijat do TVARu, kde svojí šikovností a pečlivostí, tak se pak dokázal vypracovat, i přes to, ţe ho nadřízení neměli v lásce, protoţe co si myslel, to řekl, takţe i přes to, ţe se dostal na zástupce expedice, takţe uţ měl docela velký postavení a velkou rozhodovací moc. Pak takový velký zlom přišel, kdyţ se dostal do pozice předsedy představenstva SNAHY, právě toho výrobního podniku v Jaroměři, ten kompletně přebudoval, udělal z toho akciovou společnost a od základu tam všechno přebudoval, aby to fungovalo, protoţe to výrobní druţstvo bylo zastaralý, jemu se to podařilo rozhýbat, tím, ţe kdyţ se mu někdo nelíbil a nedělal to, co měl, tak ho prostě vyhodil. Takţe to dokázal a to on bere, jako, kdyţ nevezmu to zpívání, jako jeho největší úspěch, to, ţe dokázal od roku 92 aţ do roku 2007 a tím, ţe se ještě rozšířila o bezpečnostní postoje pro hasiče a 55
horolezce. Pak ji úspěšně prodal a ten nový majitel získal zahraniční kontakty, takţe ten nový majitel je na tom ještě lépe…“ Pan Sochor se tedy během přibývajících let vypracoval a hlavním podnikatelským úspěchem byla restrukturalizace podniku SNAHA a jeho úspěšný prodej. K hudební kariéře svého dědečka se Patrik Louvar vyjádřil následovně: „V té době si začal plnit ten svůj sen, který měl od malička a začal zpívat od malička. Takţe od toho roku 92 se začal připravovat na vydání toho svého CD, který vyšlo v roce 96, tam jsem dokonce na fotce…“ Pan Sochor tedy svoji pěveckou kariéru začal ještě během své podnikatelské kariéry, ale vţdy ji bral spíše jako koníček. Respondent uvedl, ţe v roce 1956 dokonce v pěvecké soutěţi porazil významného českého zpěváka Karla Gotta. K otázce vztahů se zaměstnanci Patrik Louvar uvedl, ţe měl jeho dědeček dobrý vztah se zaměstnanci, kteří svou prací chtěli něčeho dosáhnout. V oblasti zpěvu se snaţil mít jako přátele všechny kolegy. Dále také uvedl: „Snaţil se být na jednu stranu kamarád, ale nekompromisní. Kdyţ byl úspěch, tak si zaslouţili pochvalu a ocenit úspěch. Ale kdyţ tam ten člověk byl zbytečný a i kdyţ to byl kamarád nebo příbuzný, tak se moc dlouho nepáral nad tím a zbavil se ho, nahradil ho někým uţitečnějším, protoţe věděl, ţe kdyţ tam bude někdo neefektivní, tak to nedopadne dobře." Následně jsem se zeptala na výběr zaměstnanců během jeho kulturní kariéry. Respondent uvedl, ţe si dědeček zaměstnance vybíral vţdy na základě svého úsudku o tom, zda má dotyčný talent. Nedal na doporučení ani na jiné formy upřednostňování. Drimlovi Vít Řezanina se k otázce kariéry svého dědečka vyjádřil následovně: „Začínal tady ve Stavoprojektu a po revoluci si zaloţil firmu sám a dělal na sebe, ale za komunistů, kdyţ začínal, tak to umístili, takţe skončil tady v Pardubicích na Stavoprojektu.. Řekl bych, ţe v době, kdy podnikal, se mu dařilo dobře, měl hodně zakázek. Ale problém byl, ţe jak byl křesťansky naučený, tak důvěřoval lidem, 56
takţe neměl třeba smlouvy, spousta lidí mu pak neplatilo. Byl v tomhle vychovaný." Po pádu komunismu začal tedy pan Driml podnikat a jeho kariérní úspěch vzrostl. Dále jsem se zajímala o vztahy se zaměstnanci: „Myslím, ţe v pohodě, měl je nejenom jako kolegyně, ale i jako přátele, takţe je bral i jako k rodině. Měl to spíš jako rodinný podnik." Pan Driml měl tedy velmi dobré vztahy se zaměstnanci. Respondent také uvedl, ţe byl se zaměstnanci v blízkém kontaktu aţ do své smrti. Na otázku k výběru zaměstnanců mi respondent bohuţel neodpověděl, uvedl, ţe v té době byl ještě mladý. Smolní Pan Smolný mi na otázku, která se týkala jeho zaměstnání, odpověděl následovně: „Hlavní povolání, dneska uţ to je management, ale je to starání se o kavárnu bar, připravování lístků atp. tyhle věci kolem té gastronomie. Dříve to bylo i fyzický pracování za tím barem, ale dneska je toho papírování tolik, ţe uţ opravdu bych nezvládl pracovat a pak ještě být na place." Z tohoto tvrzení je zřejmý jistý kariérní pokrok a úspěch podniku. Dále jsem se zajímala o vztahy se zaměstnanci: „Snaţíme se vycházet trošku kamarádským způsobem, ale někdy to nejde. Jsou to podřízený, takţe oni musí brát to, ţe budou poslouchat to, co my chceme. Kolikrát tady byl někdo, kdo se to snaţil dělat podle svého, takţe jsme se museli rozloučit, protoţe samozřejmě, ať on si otevře svůj podnik a dělá si to podle sebe. My máme svoje kritéria, aby to šlapalo. Snaţíme se být kamarádský, ale přísný, kdyţ oni to dělají tak, jak my to vyţadujeme, tak je to všechno v pořádku." Je tedy zřejmé jasné direktivní postavení a jednání našeho vybraného elitního představitele. Tento vztah je zřejmý i z následující odpovědi: „Jako někdy jedeme na školení s přespáním, ale to je taková pracovní iniciativa, ale nějakým způsobem by se dalo říct s tím barmanem, který je tady 10 let, tak kdyţ jede kolem
57
naší chalupy, tak je to takový na kávu. Ale dovolený společný nebo něco takového, tak to ne. Nějaký odstup aby tam byl." Je tedy zřejmý pozitivní vztah, ale spíše odměřený a s důrazem na vedoucí pozici. Pro výběr zaměstnanců má pan Smolný jasná kritéria: „K výběru přistupujeme hodně tvrdě. Nejdřív máme takový pohovor, testík. Kdyţ přijde někdo nový, tak u toho ještě nemusíme být my, ale on nám napíše na to vlastně, máme tam asi pět bodů, kdy dělal, co dělal a v jakém oboru, kolik má času… Máme to vytisklé tady, nemusíme to nikde ukazovat. Potom jaký má zaměření, jazyky, barmanský kurz. Bohuţel si lidi myslí, ţe je to nejjednodušší, co můţe být. Ţe se nikde nechytí a půjdou roznášet kafe a ono to tak v těch kavárnách někde vypadá, takţe my tohle tady nepreferujeme, takţe vybíráme lidi z oboru, nebo se ho snaţíme třeba uţ v prváku nebo v druháku vytipovat jako brigádníka a potom ho tady máme na stálo, kdyţ se vyučí. Máme tady barmana, který tady je uţ od prváku, takţe tady je uţ celkem skoro 10 let. Bar funguje jedenáct let. Takţe toho člověka si vybereme na pohovor, kdyţ se nám líbí, co tam napsal… Zkusíme si ho, tak dva tři dny… Ze začátku to byl trošku problém sehnat dobrý lidi, protoţe se po těch Pardubicích rozkřiklo, ţe klademe velký nároky a Pardubice na to nebyly připravený, na toho číšníka nebo barmana šel někdo…“ Na výběru kvalitních zaměstnanců si pan Smolný opravdu zakládá. Zaměstnance vybírá na základě testu jejich schopností a dosavadních zkušeností. 4.2.3.1 Práce, povolání nejvýznamnějšího člena rodiny - shrnutí U všech zkoumaných představitelů se vyskytl společný znak a to sice postupný kariérní růst. V otázce vztahů s podřízenými se našel společný prvek u třech představitelů Josef Dolek st., Josef Sochor, Lubomír Driml. Tímto společným prvkem je blízký a velice přátelský vztah s podřízenými. Tento blízký vztah ovšem probíhal pouze s podřízenými, kteří své práci věnovali maximum a byli povaţováni za velmi dobré zaměstnance.
58
U pana Smolného se v jisté míře vyskytuje obdobný jev - se svým nejlepším a nejdlouhodobějším zaměstnancem probíhají občasné návštěvy, ale označení přátelský vztah není příliš vhodné. Posledním zkoumaným prvkem je výběr zaměstnanců. Zde porovnávám pouze tři zkoumané jedince, jelikoţ respondent z rodiny Drimlů mi neposkytl dostatečné informace. U všech ostatních představitelů se našel společný charakteristický znak pro výběr zaměstnanců - důraz na dostatečné kvality a vědomosti svých budoucích podřízených. Všichni tři si sami ověřovali schopnosti kandidátů a tento výběr nesvěřovali do rukou nikoho jiného.
4.2.4 Vzdělávání, zájmy a koníčky nejvýznamnějšího člena rodiny V tomto okruhu jsem se zaměřila na průběh vzdělávání a také na zájmy a koníčky nejvýznamnějších členů rodin. Zajímalo mě také, zda byl člen elity ambiciózní jiţ od mládí. Dolkovi Náš představitel elity, pan MUDr. Dolek vystudoval za podpory vojenského stipendia lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Panu Dolkovi st. studium podle slov mého respondenta nedělalo potíţe, a to i přes podmínku řádného studia, která mu byla uloţena pro zisk stipendia. Na otázku, zda si myslí, ţe se pan Dolek st. snaţil být nejlepší jiţ během mladých let, mi respondent odpověděl následovně: „Já si myslím, ţe svoji kariéru zakládal na tom, aby se neustále vzdělával. Byl tedy specialista a internista, a jakmile měl obor interna, tak se neustále vzdělával. Udělal zkoušky z prvního a z druhého stupně. Coţ bylo jedno z nejlepších vzdělání, které bylo moţné získat kromě docentury atp. Dělal tedy takové postgraduální studium. Poté se tedy věnoval lázeňství a udělal si zkoušku z balneologie." Z této výpovědi se dá vydedukovat, ţe se zkoumaný člen elity snaţil být nejlepší, jiţ během mladých let. Sloţil atestace, které byly vysoce oceňované a i samotný fakt, ţe medicínu studoval jen díky stipendiu, které bylo podmíněno odslouţením 20 let pro stát, naznačuje cílevědomost.
59
Na otázku zájmů a koníčků jsem získala následující odpověď: „Nebyl vyhraněn, ale od kaţdého trošku. Velmi rád hrál volejbal, to byla jeho taková hra v mládí, kterou začal na gymnáziu, a poté v ní pokračoval, pokud mu to zdravotní stav dovoloval. Dále do vysokého věku hrál stolní tenis. Pokud se to týká společenských částí, tak v Bohdanči byl pestrý kulturní a společenský ţivot, pro pacienty se pořádaly koncerty, vystoupení. S některými umělci se dobře znal a navázal kontakt, pokud se tam vraceli koncertovat, takţe na jejich koncerty chodil. Buď ho uvedl anebo na závěr poděkoval za kulturní záţitek." Je očividné, ţe mezi hlavní koníčky pana Dolka st. patřil sport a také společenské akce, kterých se účastnil převáţně díky své pracovní pozici. Sochorovi Pan Sochor nejprve vystudoval chemii, ovšem celý ţivot bylo jeho snem zpívat. Takţe jiţ během své kariéry, která se nejprve odehrávala v Semtíně, a dále v TVARu zpíval a vystupoval v kavárnách. Chtěl sice vystudovat konzervatoř, ale jelikoţ byl synem kulaka, nebylo to moţné. Na otázku, zda se snaţil být vţdy nejlepší, mi bylo odpovězeno následovně: „V těch prvopočátcích, to snad ani ne. Tím, ţe byl řadový dělník, tak ho to nebralo. Pak kdyţ se dostával dál, do toho TVARu, tak věděl, ţe nemůţe čekat na to, aţ mu někdo řekne, teď se tohle nauč a snaţil se je i sám překvapit, ţe se to sám doučil a vyhledal a aby byl připravený. Potom po pádu komunismu se fakt hodně zaměřil a snaţil se, aby to zvládnul. Je tedy zřejmé, ţe se pan Sochor na svůj kariérní vzestup zaměřil aţ v pozdějších letech. Na můj dotaz ohledně koníčků jsem získala následující odpověď: Kdyţ byl malý tak vím, ţe hrával fotbal a pak měl bohuţel nějakou nehodu a má operovanou nohu a má jednu trochu kratší, takţe jeho sportovní aktivity skončily a orientoval se na tu hudbu, jeho rodiče byli věřící, takţe se v kostele zpívalo a od malička ţil v hudbě… U pana Sochora tedy díky jeho zranění převládaly pouze koníčky kulturní a to zpěv, kterým se v současné době i ţiví. 60
Další výpověď ohledně cestovatelských koníčků zněla následovně: „ ...kdyţ jezdil s kapelami a zpíval, tak se dokázal dostat do Mexika, tak to bylo jediný za komunistů, kam vycestoval do daleka. Jinak samozřejmě cestovali na Slovensko, do Bulharska.. Ale ty hlavní úspěchy byly, aţ kdyţ začal podnikat, tak byly i ty peníze. Takţe jeli za známýma do Toronta, kaţdý rok jezdí k moři, takţe si to uţívají takhle na stará kolena. Kdyţ tehdy nemohli, takţe si to vynahrazují teď." V pozdějších letech pan Sochor začal aktivně cestovat, převáţně díky většímu mnoţství finančního kapitálu. Drimlovi Vít Řezanina mi na otázku ohledně průběhu vzdělávání jeho dědečka odpověděl následovně: „Tak samozřejmě nějakou obecnou školu v Přelouči a pak na střední ho hned nevzali z věkového důvodu, takţe šel na rok na stavbu dělat poskoka a pak nastoupil na střední v Praze na stavebku, tam byl na internátu a pak pokračoval na architektuře na ČVUT. A tam vystudoval inţenýra architekta." Vítek dále uvedl, ţe práce jeho dědečka byla zároveň i jeho koníčkem Na otázku, zda si myslí, ţe se jeho dědeček snaţil být vţdy nejlepší, uvedl následující: „Řekl bych, ţe byl lepší, ale kvůli tomu křesťanskému vzdělání se nepovyšoval. Bavilo ho to, a tak to dělal a vţdycky se snaţil zjišťovat, co je nového a co by se mohl přiučit." Koníčky pana Drimla byly následující: „Je to dost spojený s architekturou, ty stavby jsou zdobený sochami, obrazy. Kromě architektury sportoval, volejbal a lyţování, a pak hrál na kytaru a na piáno." Je tedy očividné, ţe se opět potvrdilo, ţe hlavním koníčkem byla práce. Dále jsou zájmy vcelku rozmanité, tedy sportovní i hudební. Dále jsou zde cestovatelské koníčky: „Určitě, i za revoluce jezdil do ciziny na architektonické kongresy. Po revoluci jsme jezdili i na hory do ciziny nebo po památkách." Smolní
61
Pan Smolný mi na otázku vzdělávání podal následující odpověď: „Takţe mám učební obor s maturitou, protoţe kdysi tady byly po republice tři hotelový školy, Mariánský Lázně, Poděbrady a Velký Meziříčí, ale protoţe jsem hrál basketbal, tak jsem nemohl jít ani na jednu. Dorost byl tady v Pardubicích a to, co bylo podobný, to bylo v Chrudimi, kde jsem se vyučil číšníkem a potom to bylo na 4 roky s maturitou. Protoţe mi to nestačilo, tak jsem začal jezdit na soutěţe. Nejdřív to byly číšnické a potom barmanské. Protoţe jsem nějaký talent měl, tak jsem se dostal do prvního týmu barmanů ČR, kde jsem začal jezdit po světě a nějaký soutěţe jsem taky vyhrál. Vzdělávání probíhá do dneška, protoţe jsem licenčním lektorem český barmanský asociace, ale to nestačí, takţe musím jezdit na různý školení od alkoholových firem, takţe se snaţím jezdit na ty semináře a vzdělávat se pořád. V našem oboru je pořád něco nového, různý alkoholy a tak dále." Vzdělávání pana Smolného probíhá tedy stále. Z tohoto odstavce je zřejmá odpověď i na moji další otázku, která se týká vysokých ambicí. Toto zjištění potvrzuje i následující odpověď: „Asi jo, protoţe v druháku byla taková číšnická soutěţ a tam jsem skončil šestý v republice. Moţná to bylo i tím, ţe jsem sportoval, byla tam nějaká ctiţádost. Takţe jsem se opravdu snaţil trénovat i v tomto oboru. Tyto ambice během věku rostly. Byla výhoda toho, ţe ty začátky byly docela úspěšný, i kdyţ se něco nepovedlo. Ale teď myslím tohle umístění v těch soutěţích, takţe to byla taková motivace. Na otázku koníčků a zájmů jsem získala následující odpověď: „V tomhle povolání to je těţký, ţe je málo času, takţe poslední dobou je to spíš ta chalupa, kdy má člověk takový to relaxačně-pracovní. Ale spíš teda ten sport jo. K tomu v zimě jezdíme lyţovat a i ty mladý k tomu vést. V létě to je kolo a občas tenis. Sem tam nějaká ta návštěva divadla, teď jdeme třeba na Fantoma Opery." Pan Smolný nemá tedy příliš volného času a za své koníčky povaţuje chalupaření, sport a návštěvu divadla. 4.2.4.1 Zájmy, vzdělávání a koníčky nejvýznamnějšího člena rodiny - shrnutí U všech elitních představitelů se nachází společný znak a to sice celoţivotní vzdělávání.
62
Dalším společným znakem, s výjimkou pana Drimla, je značná ambicioznost všech vybraných jedinců. U pana Sochora se projevila aţ v pozdějším věku, ale u pana Dolka a u pana Smolného, byla jiţ od mládí zřejmá soutěţivost a cílevědomost. U všech představitelů je společné ovlivnění koníčků s jejich zaměstnáním. U představitelů pana Drimla a pana Sochora byla jejich práce i jejich hlavním koníčkem. Dále pak u pana Dolka byly koníčky orientovány na kulturní akce, které probíhaly v místě jeho zaměstnání. Dále pan Sochor a pan Driml ve volném čase také cestovali.
4.2.5 Ţivotní úroveň a materiální standard rodiny V tomto okruhu jsem se zajímala o způsob bydlení, o to, zda byl v rodině vlastněn automobil, dále o rekreační bydlení a také, na jaké typy dovolených se jezdilo. Dolkovi Jelikoţ se pan Dolek ml. s rodiči často stěhoval za prací, ptala jsem se na popis bydlení v době, kdy měl jeho otec nejvyšší postavení. „To bylo v Mariánských lázních a tam bylo bydlení součástí výkonu té funkce, to je náčelníka vojenského lázeňského ústavu. Bydlení to bylo velmi pěkné, bylo situované do léčebného ústavu, dá se říct, ţe vyhlídka z tohoto bytu nebyla příliš zvláštní, byl to pohled na další budovy, které se tam nacházely, ale naopak tento byt byl velice komfortně a na tehdejší poměry velice dobře architektonicky zpracován. V podstatě v dolní části toho bytu byly 3 místnosti, které byly vybaveny plně nábytkem, který tam byl instalován na míru, a v horní části byly další dva pokoje, které slouţily jako loţnice a byly vybaveny krásným dřevem. Kupříkladu jedna loţnice byla v břízách, která dávala dekor té místnosti. Ten nábytek se tam velice dobře hodil. Bydlení to bylo krásné, luxusní a součástí s výkonem povolání. Bydlení tedy bylo na základě slov pana Dolka ml. velmi hezké a na tu dobu luxusní. Bylo spojeno s výkonem povolání, které jeho otec vykonával. Automobil byl v rodině vlastněn vţdy: „Auto jsme měli vţdycky. Pouze jedno. Auto tenkrát bylo problém sehnat, většinou to bylo na poukaz, proces to byl velice 63
zdlouhavý. První auto měli ojeté a bylo to celkem, myslím, slušné auto. Z těch starších to byl Opel Super šestiválec a potom jako to byla auta české nebo sovětské výroby. V rodině tedy byl automobil vlastněn vţdy a to pouze jeden. S postupem času se v rodině auta obměňovala. Dále jsem se zeptala na rekreační bydlení, které se v rodině také vyskytovalo: „Měli jsme jako, pokud jsme bydleli ve Východočeském kraji, to bylo v Rychnově nad Kněţnou, ale pokud jsme byli potom dál, třeba jako v těch Mariánkách, tak to nebylo vyuţíváno. Byl to takový starší domek, který dříve slouţil jako domov mého dědečka. Pokud jsme tam nejezdili, tak byl tento domek prázdný. V rodině tedy bylo rekreační bydlení, které bylo zděděno po dědečkovi. Ohledně dovolených mi pan Dolek ml. podal následující odpověď: „Byla to taková tradice, ţe jsem tak do 18 let jezdil na rodinnou dovolenou a pokud rodiče měli dovolenou, dodrţovali jsme tuto tradici. Dovolenou rodičů jsme vyuţívali jako rodina a pokaţdé jsme někde byli. Buďto pod stanem anebo se zaplatil nějaký pobyt, ale tu dovolenou jsme nevyuţívali, ţe bychom zůstávali doma. Vţdycky to bylo aktivně se sportem." Dovolená byla vyuţita k cestování, nezůstávalo se doma. Sochorovi Patrik Louvar mi dědečkovo bydlení popsal následovně: „Dá se říct, ţe velikostně to je jako rodinný domek, akorát je na jednom patře. Takţe velký místnosti, děda má svoji pracovnu, kde si pouští písničky, aby ostatní neotravoval. Takţe a on je navíc blázen do obrazů, takţe musel mít prostor, kde si můţe všechny obrazy pověsit." Byt bude zřejmě také na velmi dobré úrovni s ohledem na velikost a počet pokojů. Dále jsem se zajímala o automobily: „Kdyţ se s babičkou seznámili, tak ona si chtěla udělat řidičák, ale on jí to rozmluvil a ona si ho uţ asi ani nedodělá. Takţe měli jedno auto, začínali tím, kdyţ byli ve dvou, tak měli první Škodu felicii,
64
takový sporťáček, on se s tím vyblbnul...Pak, kdyţ se stal předsedou představenstva v té akciovce, tak se to zlepšilo, tak vlastně vyuţíval toho, ţe na firmu koupil sluţební auto, které vyuţíval jenom on. Byl to Peugeot 607, to vyuţíval strašně dlouho, pak, kdyţ začal stárnout, tak chtěl něco vyššího, takţe přešel do vyššího auta a to pak bylo velký a ţralo, tak ho prodal a koupil jiný vysoký, ale menší auto. Takţe jako rodina měli jedno auto, nikdy víc." V rodině byl vlastněn pouze jeden automobil a to z toho důvodu, ţe manţelka pana Sochora neřídila a další automobil tedy nebyl potřeba. Další dotaz byl směřován na druhé, rekreační bydlení. „Ano, mají rekreační dům. Bývala to chalupa, ale je přestavěná, je velká. On tam rád jezdí, tím, jak je ve městě, tak tam dojede, je to asi 37 km. Zapomene tam na problémy, ještě v té době, kdyţ měl tu firmu, tak se snaţil tam odjíţdět, očistil si hlavu od různých myšlenek a dneska tam jezdí, protoţe tam je klid." V této rodině je tedy vlastněné zrekonstruované rekreační bydlení s velkou rozlohou. Jako poslední otázku jsem poloţila dotaz, týkající se typů dovolené: „Kdyţ byla mamka malá, tak jezdívali v létě za rodičema babičky, coţ bylo u Máchova jezera, takţe tam proţívali letní prázdniny a někdy na zimní prázdniny do Krkonoš nebo do Tater. Ne, ţe by děda nějak moc sportoval, ale jezdíval na běţkách, ale tím, ţe měl to zranění, tak nelyţoval. Ale babička s holkami jezdívala na běţkách, tak nějak sportovně vyţívali. Kdyţ byly holky velký, tak trávili dovolený u moří nebo se známýma jezdili do Kanady. V současné době jezdí dle následující odpovědi respondenta do luxusních hotelů a také na návštěvy za známými do Kanady. Drimlovi Na otázku na typ bydlení mi bylo sděleno následující: „Spíš luxusní na tu dobu, měli tam lepší obrazy i na tu dobu to bylo moderní umění, jsou to umělecká díla. Děda dával hodně do toho designu doma."
65
Je tedy zřejmé, ţe bydlení bylo moderní a z uměleckého hlediska velmi dobře zařízené. Dále jsem se zajímala o automobil: „Určitě, v osmdesátých letech. Měli jedno auto, spíš to bylo jako fakt na ty výlety, děda kdyţ chodil do práce, tak chodil pěšky nebo na kole, byl fakt sportovně zaloţený." Poté jsem se zajímala o typ automobilu: „Kdyţ si děda kupoval auto, je pravda, ţe si ho kupoval častěji, neţ normální lidi, ale nebyl to člověk, který by musel mít všechno nejmodernější, takţe to měl se základní výbavou." Auto se v této rodině tedy vyskytovalo, ale pouze pro účely výletů. Respondent uvedl, ţe se kupovalo častěji. Na otázku rekreačního bydlení mi respondent odpověděl, ţe v rodině ţádné nebylo, jelikoţ měli zahradu a neměli potřebu ţádného dalšího sídla. Na dovolenou se v této rodině jezdilo pravidelně, respondent uvedl: „Jezdili i před revolucí, ale to bylo klasicky Bulharsko a Rumunsko, ale děda se stejně koukal na ty baráky a nechal se inspirovat." Smolní Pan Smolný mi své bydlení popsal následovně: „...Takţe to byly baráky, který byly dobře udělaný. Takţe ta doba, kdy kaţdý staví barák, ale my jsme se rozhodovali, jestli jo nebo ne. Ale řekli jsme, ţe nechceme být pořád doma zalezlý, sice máte barák, ale pořád jste doma. Takţe máme tu chalupu a byt, 3+1 velký byt, jsou tam podzemní garáţe." Touto odpovědí nám byla zodpovězena i otázka rekreačního bydlení. Byl tedy záměrně pořízen byt a k tomu rekreační bydlení: „Velký statek, velký pozemek, 7 pokojů. Je to taková chata na samotě, je to u lesa. Máme takový velký traktůrek, tak to 4 hodiny sekám jednou za dva týdny" Dále jsem se ptala na automobil: „Máme více aut. Takţe v současné době, máme tři auta, dcera vlastně je mladá, tak má taky něco pojízdného, ten starší nic nemá. Ale já hodně cestuju, takţe je potřeba, aby manţelka měla něco kvůli práci. Nedá
66
se říct, ţe by to teda byla jen ta nutnost. Od malička jsem byl vedený, ţe je to něco materiálního, takţe jsme vţdycky měli nějaký lepší auta. Já mám BMW X5, manţelka má Yetti." V rodině se vyskytuje více automobilů a jsou to automobily vyšší kategorie. Respondent uvedl, ţe z důvodu pracovní vytíţenosti na dovolenou příliš nejezdí. Jednou za čas si odpočinou na týden na chalupě a z toho důvodu, ţe je moţný rychlý návrat v případě problému.
4.2.5.1 Ţivotní úroveň a materiální standard rodiny - shrnutí Hlavním společným znakem, který spojuje vybrané jedince v oblasti bydlení je na danou dobu nadstandardní bydlení. U všech vybraných představitelů, kromě pana Drimla, který měl k dispozici barák se zahradou je dalším stejným rysem vlastnictví bytu a také rekreačního bydlení, které rodiny vyuţívají či vyuţívaly k rekreaci a odpočinku. Dolkovi, Sochorovi i Drimlovi trávili aktivní dovolenou s poznáváním, často zahraniční. Pouze pan Smolný z časových důvodů dovolenou příliš nevyuţívá a dny, které netráví v práci, tráví na jiţ zmiňovaném rekreačním bydlení.
4.2.6 Vztah ke kultuře a kulturní tradice rodiny V tomto okruhu jsem se zabývala celkovým vztahem ke kultuře a umění. Ptala jsem se, zda byla v rodině knihovna, dále zda měli sbírku uměleckých předmětů a také na přátele z uměleckých kruhů. Dolkovi Na otázku, zda byla v rodině vlastněna knihovna, mi bylo odpovězeno následovně: „Ano, měli jsme velmi rozsáhlou knihovnu, zčásti zaměřenou na odbornou literaturu z oboru otce a jinak jsme měli takovou tu beletrii, která byla jako dostupná nebo která se rodičům líbila." V rodině tedy byla knihovna, která byla zaměřená na odbornou literaturu a zároveň na beletrii. 67
Dále jsem se zajímala o sbírky uměleckých předmětů: „Myslím si, ţe obrazy jsme měli a máme ještě, protoţe otec jistou dobu léčil akademickou malířku Boţenu Vejrycholovu Solarovou, která byla do přízně Maxe Švabinského, takţe od ní získal nějaké obrazy, které malovala ona anebo její manţel malíř Vejrych a některé takové obrazy, buďto reprodukce nebo litografie, které maloval Max Švabinský..." V této rodině byla sbírka především obrazů, které pan Dolek st. získal díky svým kontaktům. Dále mi respondent sdělil, ţe se v rodině vyskytuje hodnotná staroţitná skříň, která byla oceněna i znalci. Také jsem se zajímala o přátele z uměleckých kruhů: „Jistě, měli jsme jich dost. Nevzpomenu si teď, ale mohu uvést Václava Ţilku, to je velice známá, uţ dneska neţijící osoba, byl to flétnista, profesor, který vyučoval děti hru na zobcovou flétnu, kdyţ měly různé dýchací obtíţe. Potom se znal velice dobře se zpěvákem Národního divadla Horáčkem, znal se s Járou Pospíšilem, protoţe jezdili do těch lázní koncertovat nebo vystupovat, takţe s nimi byl v úzkém kontaktu." Z této odpovědi vyplývá, ţe se pan Dolek st. a celá rodina přátelili i s lidmi z uměleckých kruhů. Sochorovi Na otázku, zda má dědeček doma knihovnu, mi bylo sděleno následující: „Knihovnu má, ale většinu kníţek má přes babičku a přes jejího otce, který byl správcem na zámku v Doxech, takţe většinou ty kníţky nakupovali společně, ne ţe by on měl nějaký vybraný. Nevím, kolik tam mají kníţek, ale je to docela početná knihovna." Knihovna tedy v rodině je a dle slov respondenta velmi početná. Dále jsem se zajímala o sbírku uměleckých předmětů: „...mají pár děl, který nejsou ceněný z pohledu toho malíře, ale spíš z té historický hodnoty. Protoţe pár obrazů je nakoupených v tom zámku v Doxech a ty jsou třeba ze sedmnáctého století, takţe mají spíš takovouhle hodnotu. Ale tím, ţe on se seznámil, protoţe byl blázen do obrazů, tak se seznámil s mnoha malíři, který mu i něco namalovali. On to sbírá a nemá uţ jediný volný místo. A taky právě přes babičku má sbírku sošek, 68
nějaké buddhy. Jsou z nějakých kamenů, já tomu přesně nerozumím, ale vím, ţe právě říkal, kdyby bylo nejhůř, tak právě obrazy a tohle se dá prodat a je člověk z nejhoršího venku. V rodině je tedy početná sbírka obrazů, respondent uvedl, ţe originálů a cenných sošek Buddhů. Zajímala jsem se také o přátele z uměleckých kruhů: „...hodně z toho okruhu zpívání a malířství, tak tam má hodně známých, ale nevím tom, ţe by měl známosti i z jiných uměleckých kruhů." Pan Sochor má tedy přátele převáţně ze zpívání, ve kterém se sám pracovně angaţuje a dále z okruhu malířství. Drimlovi Respondent mi na otázku, zda byla v rodině knihovna, odpověděl následovně: „Děda kníţky vůbec nečetl, pouze kníţky o architektuře. Měl knihovnu, která byla zaměřená na architekturu a byla poměrně velká." Dále jsem se zajímala o sbírky uměleckých předmětů: „Obrazů, těch měl dost. Většinou originály. Nevzpomenu si přímo na jména malířů, ale byli známí." V této rodině byla tedy velká knihovna, jejíţ obsah byl zaměřen převáţně na architekturu a dále zde byla také velká sbírka originálních obrazů. Zeptala jsem se i na přátele z uměleckých kruhů „Ty malíře, hodně jich znal z Prahy ze studií, ţil studentským ţivotem. Chodilo se na kafe a šli taky do hospody." Pan Driml se, s ohledem na umělecké kruhy, znal převáţně s malíři. Smolní Na otázku, zda se v rodině vyskytuje knihovna, mi byla podána následující odpověď: „Rodiče měli, maminka četla, tatínek nečetl a já nečtu. Tím, ţe dneska je doba internetu a všechno se zmenšuje, tak se to všechno uloţilo na chalupu, ale spíš to ubývá. Jako s mladým chodíme do knihovny, aby četl, protoţe nesouhlasím 69
s těmi čtečkami. Já jsem toho času měl tak málo, takţe jsem nečetl. Vţdycky si říkám, ţe si přečtu kníţku. Mám tam jednu od zakladatele Apple, tak si říkám, ţe si to přečtu, beru si to i na kurzy, ale mám vţdycky jinou práci, kterou potřebuju dodělat. Takţe přečtu jednu stránku a končím. Pan Smolný má tedy knihovnu pouze na chalupě, ale dle jeho slov na četbu nemá příliš čas a knihovnu nevyuţívá. Pan Smolný má sbírku uměleckých předmětů, ale opět je umístěná na chalupě: „Na chalupě, tam máme nějaký Madonny a historický nábytek, ale doma ne." Přátele z uměleckých kruhů pan Smolný nemá, uvedl, ţe spíše má přátele spíše z gastronomie. 4.2.6.1 Vztah ke kultuře a kulturní tradice rodiny - shrnutí V rodinách Dolkových, Sochorových a Drimlových byla vlastněna rozsáhlá knihovna. V rodině Dolkových a Drimlových byla knihovna tematicky zaměřena na základě profese vybraného elitního představitele. Pan Smolný uvedl, ţe na četbu nemá bohuţel čas a knihovnu má umístěnou na chalupě, ovšem nikdo ji nevyuţívá. Sbírky uměleckých předmětů se vyskytují ve všech rodinách. Společné pro rodiny Dolkovi, Sochorovi a Drimlovi jsou sbírky cenných obrazů. Dále je v rodině Sochorových také sbírka cenných sošek. Pan Smolný vlastní sbírku Madonn a také historického nábytku. V rodinách Dolkových, Drimlových a Sochorových je dalším společným znakem přátelství s lidmi z uměleckých kruhů, převáţně malířů. Pan Sochor zná také velké mnoţství zpěváků a to díky své pěvecké kariéře. Na základě těchto poznatků bych usoudila, ţe ve všech rodinách je velice pozitivní vztah k umění a ke kultuře. U pana Smolného ovšem o něco menší, pravděpodobně kvůli jeho pracovní vytíţenosti.
70
4.2.7 Společenský, veřejný a politický ţivot rodiny a jejich členů V tomto okruhu jsem se zabývala angaţovaností našich elitních představitelů v různých spolcích nebo společenských organizacích. Zároveň jsem se ptala i na jejich politickou orientaci. Ptala jsem se i na to, zda se představitel elity snaţil nějakým způsobem o rozvoj města. Dolkovi Na moje dotazy mi respondent odpověděl velice skromně, uvedl, ţe jeho otec pan Dolek st. v ţádných organizacích ani spolcích členem nikdy nebyl. Dále uvedl, ţe jeho politická orientace byla pravicová: „Myslím si, ţe tatínek byl více orientovaný pravicově, neměl k levicovým stranám dobrý vztah." Na otázku, zde se tatínek snaţil o rozvoj města, mi bylo odpovězeno následovně: „Tak jestli se to takhle dá brát, tak přímo pro město to nebylo, ale bylo to vlastně pro Lázně v Bohdanči, v podstatě modernizoval provoz, který tam byl, takţe se snaţil, aby byl co nejefektivnější a nejproduktivnější, takţe zaváděl nové léčebné postupy. Vyuţíval techniku, která zde byla a pokud nevyhovovala, snaţil se ji obnovit a dát tam nová zařízení, aby to slouţilo. Kromě toho se zaslouţil o výstavbu lázní, takţe postavil jeden pavilon, který byl jako administrativní budova a současně slouţila pro určitý počet pacientů, kteří se tam mohli ubytovat. Vypracoval taky plány na stávající výstavbu objektu, které dneska jsou tam postaveny i díky jeho stavební dokumentaci, kterou pro ten případ připravoval. Pan Dolek se tedy nesnaţil o rozvoj města, ve kterém bydlel, ale o rozvoj města Lázně Bohdaneč, kde pracoval. Tohoto rozvoje bylo docíleno s ohledem na jeho zaměstnání, tedy v medicínském směru. Sochorovi Respondent uvedl, ţe politická orientace jeho dědečka je pravicová. Dále uvedl, ţe je členem společenských organizací, jako je Dostihový spolek: “V těch společenských organizacích byl v tom Dostihovým spolku, kdy se tam schází do dneška, dá se říct taková elita Pardubic, je tam Lejhanec a tyhle lidi, co něco
71
znamenají. Takţe v tomhle okruhu se on pohyboval. Tím, ţe to jsou starší lidé, tak si i rozuměli s ním, protoţe jsou si podobní věkem…“ Do tohoto spolku se pan Sochor dostal na doporučení přítele, který byl členem jiţ dříve. Zde se vyskytuje určitá podobnost s popisem diskrétní elity Kellera, kdy uvádí, ţe představitelé elit jsou členy prestiţních klubů, kam se dostali na doporučení přítele [Keller 2010]. O rozvoj města se pan Sochor snaţil v kulturním směru: „Jo, dá se říct, ţe jo, ale tím kulturním směrem. Kdyţ se snaţil i o nějaké koncerty pro starší lidi, protoţe vidí, ţe pro tu jeho generaci je toho málo, takţe se snaţí dělat pro ně chvíle, aby jim to zpříjemnil. Takţe v tomhle se snaţil pomoct." Drimlovi Vnuk pana Drimla uvedl, ţe politická orientace pana Drimla byla spíše pravicová. Dále uvedl, ţe byl členem několika spolků: „Říkal jsem to Sdruţení architektů na Pardubicku, pak se projevoval v Český komoře architektů a inţenýrů, a to zabere hodně času. Do politiky se moc neangaţoval." Pan Driml byl také organizátorem činnosti Sdruţení architektů na Pardubicku a dále pravidelně docházel do dostihového spolku. S tímto sdruţením architektů se také se snaţili o rozvoj města: „Tak snaţili se plánovat budovy, zlepšit infrastrukturu. Zlepšit dopravní situaci, nějaký kulturní budovy." Smolní Politická orientace pana Smolného je stejně, jako u předchozích respondentů pravicová. Pan Smolný je také členem a jedním za zakladatelů České barmanské asociace: „Spolcích - Česká barmanská asociace, coţ je nejvyšší orgán pro barmany v České republice. Jednou za rok se sejdeme a komunikujeme." 72
Uvedl, ţe o rozvoj města se nikdy nesnaţil. 4.2.7.1 Společenský, veřejný a politický ţivot rodiny a jejich členů - shrnutí Politická orientace všech zkoumaných jedinců je pravicová. Elitní představitelé z rodin Sochorovi, Drimlovi a Smolní byli členy v různých spolcích. Pan Sochor i pan Driml byli členy Dostihového spolku, pan Driml je členem a organizátorem činnosti Sdruţení architektů na Pardubicku, pan Smolný je členem a zakladatelem České barmanské asociace. Pan Dolek st., pan Driml a pan Sochor se snaţí o rozvoj města, a to díky své kariérní orientaci. Pan Dolek se tedy snaţil o rozvoj lázní, pan Driml o zlepšení infrastruktury města a pan Sochor o kulturní rozvoj, pomocí svých koncertů. Pan Smolný uvedl, ţe se o rozvoj města nesnaţí.
4.2.8 Morální principy v rodině V tomto okruhu jsem se zajímala o jisté morální principy, kterými se v rodinách členové řídili. Ptala jsem se, jak se chovali k jiným lidem, zda se nejvýznamnější člen rodiny měl tendenci povyšovat nad ostatní a také jsem se ptala, zda se někomu snaţil díky svému vlivu pomoci v kariérním postupu. Dolkovi Na otázku chování k ostatním lidem mi pan Dolek ml. odpověděl následovně: „Tak to nějak přirozeně vyplyne z toho, jak ta rodina ţije, ţe jo.. Kdyţ jsem viděl jak se chovali třeba rodiče ke starším lidem, neţ jsou oni nebo jak se chovají třeba k druhým lidem, no tak vţdycky z toho byla vidět úcta k tomu druhému člověku, takţe mě k tomu ani nemuseli nějak k tomuhle...já jsem to jako v podstatě odpozoroval, viděl jsem, jak se chovali oni a snaţil jsem se je napodobovat a bral jsem to jako sobě vlastní, takţe jsem věděl, ţe se třeba má člověk pozdravit, kdyţ je to známý, ţe by měl člověk, kdyţ podává ruku, ţe by ji měl určitým způsobem stisknout, ale ne zase tolik, aby ji rozdrtil a zase ne, aby mu ji takhle strčil a drţel
73
chladně ruku a nebyl tam takový vřelý stisk, protoţe tím taky vyjadřuje náklonnost k tomu druhému člověku." Z této odpovědi vyplývá, ţe se v rodině tradovalo slušné chování a pak můj respondent, syn vybraného elitního člena, toho chování napodoboval. Dále jsem se zajímala o to, zda se někdy nejvýznamnější člen povyšoval nad ostatní: „Určitě ne, tatínek nerozlišoval, jestli to byl nějaký vysoce postavený člen nebo jestli to byl nějaký obyčejný. Choval se ke kaţdému stejně a nerozlišoval tohle hodnostářství, to u něj nebylo ani zvykem." A na dotaz, zda se pan Dolek st. snaţil někdy někomu pomoci v kariérním postupu, jsem se dozvěděla, ţe pan Dolek st. vedl vzdělávací kurzy, kde se snaţil zdokonalit vzdělání účastníků, ţádnou jinou pomocí si pan Dolek ml. nebyl jistý. Sochorovi Patrik mi na otázku týkající se slušného chování odpověděl následovně: „Snaţil se, abych byl zdvořilý, abych i kdyţ si myslím něco vnitřně, tak ať si to nechám pro sebe, ale na venek být formální a být člověk nad. Povznést se nad něco nepříjemného, takţe v tomhle chování se snaţili být, aby se o mně nebo o někom z rodiny nedalo říct něco špatného, ţe třeba tenhle byl vulgární na někoho. Snaţil se, abychom byli slušní." Z této odpovědi je patrný tlak dědečka na slušné chování ostatních členů rodiny, respondent se vyjádřil, ţe je zde zájem, aby byla rodina slušně reprezentována. Dále jsem se ptala na povyšování se nad ostatními: „To si nemyslím, on nikdy nedával najevo, ţe by byl něco víc. Tím, ţe se tu hudbu vţdycky snaţil dělat jako s láskou, ne pro peníze. Tak takhle se nikdy nepovyšoval. Ať uţ vezmu v práci nad obyčejnými dělníky, tak ani tam, jsem nikdy nezaţil, ţe by dával najevo, já jsem tady někdo a vy nikdo." Dle slov respondenta tedy opět k ţádnému povyšování nedocházelo. Podle Patrika se jeho dědeček snaţil pomoci v kariérním postupu především jemu: „Toho jsem dokázal vyuţít já, kdyţ byli právě teď, kdyţ jsem končil i se školou, tak
74
právě díky jeho kontaktům, na různých místech jsem dokázal dostat nějakou šanci nebo něco, nějakou pomoc skrz něj. A jako jinak nevím.. Samozřejmě nějakým známým se snaţil pomoct, kdyţ měli problémy, co to šlo, tak byl takový dobrosrdečný, ţe se fakt snaţil, co to šlo." Pan Sochor se tedy díky svému vlivu snaţil pomoci i ostatním, nejvíce pravděpodobně svému vnukovi Patrikovi a dále svým přátelům. Drimlovi Respondent mi k otázce slušného chování sdělil následující: „Jak jsem říkal, v té rodině prostě je ta tradice toho křesťanství, toho slušného člověka, takţe bylo tam určitě vedený ke slušnosti… Já si vţdycky pamatuju, ţe mi děda říkal, kdyţ jsem zdravil, hlavně nahlas." Díky náboţenskému vyznání je dle slov respondenta patrný důraz na slušné chování. Dále jsem se zajímala o povyšování se nad ostatní, respondent uvedl, ţe to u dědečka nikdy nezaţil, tudíţ předpokládá, ţe se nikdy nad nikoho nepovyšoval. Respondent také uvedl, ţe se pan Driml snaţil vyuţít svých moţností v kariérním postupu především u rodiny: „Určitě mě i mamku, učil nás a pomáhal nám, já myslím, ţe i nějakým známým." Smolní Pan Smolný uvedl, ţe se v jejich rodině vţdy oceňovalo, kdyţ byl člověk v něčem opravdu dobrý. Dále se oceňovalo a i v jeho nové rodině oceňuje slušné a pokorné chování: „Kdyţ to vezmu, tak asi to, ţe co člověk dělal, musel dělat dobře. Odměna za to, nějaký hmotný dárky, jako je hračka. A káralo se za to, tak třeba za poznámky ve škole. Snaţili se mě vést k pokoře. Vedeme k tomu i malého, čas od času jedeme do školy autobusem, tak aby se choval slušně, kdyţ jde nějaká babička. Dneska to slušný chování uţ moc normální není, takţe se ho k tomu snaţíme vést.“ Pan Smolný také uvedl, ţe se nikdy nad nikoho nepovyšoval.
75
Dále jsem se ptala, zda se někdy někomu snaţil pomoci v kariérním postupu: „Jo, já si myslím, ţe hodně lidem. Kdyţ vidím, ţe je to moţný a třeba nemůţe někde zůstat dlouho na jednom místě, tak mu pomůţu. I kdyţ se s někým rozejdu v dobrém a vidím, ţe by chtěl třeba do Prahy do nějakého baru, známé tam mám, tak se zeptám." Snaha o pomoc ostatním v kariéře je zde naprosto zřejmá. 4.2.8.1 Morální principy v rodině - shrnutí Ve všech rodinách je dle výpovědí respondentů patrná snaha o slušné chování k ostatním. Ve všech rodinách byla snaha o zdvořilost, v rodině Drimlových především díky náboţenskému vyznání pana Drimla. Dalším společným znakem je, ţe nikdy nedocházelo k povyšování nad ostatní. V rodinách Sochorových, Drimlových a Smolných se nejvýznamnější člen rodiny snaţil někomu pomoci v kariérním postupu. V rodinách Sochorových a Drimlových se pomoc soustředila především na rodinné příslušníky, sekundárně pak na známé.
4.2.9 Vztah k víře a náboţenství V tomto posledním okruhu jsem se zajímala o vztah ve víře a k náboţenství. Ptala jsem se také, zda bylo v rodině tradicí, ţe se chodilo do kostela. Dolkovi Pana Dolka ml. jsem se ptala, zda byli v rodině věřící: „Jistým způsobem ano. Ale nebyla jako ortodoxní, aby se třeba chodilo kaţdou sobotu nebo neděli do kostela. Občas jsme tam zašli, ale bylo to především v ty dny, které byly z hlediska církevního významu. Třeba jsme chodili na Mši svatou, na půlnoční o Vánocích nebo Velikonocích. Kdyţ byl čas, tak jsme do toho kostela zašli." Rodina teda byla věřící, ale do kostela se chodilo pouze ve významné církevní dny. Dále respondent uvedl, ţe se modlili vţdy před Štědrovečerní večeří.
76
Sochorovi Patrik uvedl, ţe jeho dědeček byl vychovaný ve věřící rodině, ale díky změně místa bydliště jiţ příliš věřící není: „Tím, ţe jeho rodina byla vesnická, tak většinou vesnický rodiny byly poboţný, takţe kdyţ byl v mládí, tak chodívali do kostela na ty mše, ale tím, ţe pak šel do Pardubic, tak nebyl typický věřící. Nebo kdyţ jde na hřbitov, tak se pokřiţuje, ale není to, ţe by byl typický věřící, to jsme my všichni a kor my ostatní ateisti." Dále uvedl, ţe dědeček kaţdý rok chodí o Vánocích do kostela, ale dle slov respondenta spíše kvůli záţitku. Drimlovi Jiţ z předchozích okruhů je zřejmé, ţe pan Driml byl věřící, jeho vnuk uvedl: „Uţ praděda byl v tom kostele, hrál na varhany, byl to ředitel kůru, prostě staral se o tu hudební vloţku v tom kostele, takţe děda k tomu měl blízko, byl taky věřící, ale ţe by chodil do kostela kaţdou neděli, to ne. Byl věřící." Dále uvedl, ţe do kostela chodili na Vánoce pravidelně, ovšem přesnou frekvenci návštěv respondent neuvedl. Smolní Pan Smolný uvedl, ţe klasický věřící není, ale přesto věří, ţe něco "nad námi" existuje: "Jako vyloţeně, ţe bych byl evangelík nebo něco, to nejsem. Jako v něco věřím. Mám úctu ke všem. Jako asi nejvíc ten katolicismus, takţe ty naše klasické kostely. Nikdy jsem teda nečetl Bibli. Kdyţ jsem někde na výletě, jdu se podívat do chrámu svatý Barbory. Cítím to tam, padá to tam ně mě. Takţe něco v tom smyslu ano, ale ţe bych vyloţeně odříkal otčenáše, tak to ne." Dále uvedl, ţe se do kostela zajde podívat, kdyţ má čas. Na Vánoce ovšem do kostela s rodinou nechodí, jelikoţ Vánoce tráví v zaměstnání.
77
4.2.9.1 Vztah k víře a náboţenství - shrnutí Silná víra je typická pouze pro rodinu, ve které se vyskytoval pan Driml, jehoţ otec byl ředitelem kůru. Do kostela chodili na Vánoce a zároveň během běţných dnů. Pan Smolný uvedl, ţe není typický věřící, ovšem v něco věří, navštěvuje kostely a dále uvedl, ţe se k tomu snaţí vést i svého syna. Pan Sochor byl ve věřící rodině vychován, ale respondent uvedl, ţe díky jeho změně bydliště přestal věřit a kostel s rodinou navštěvují pouze ze zvyklosti a kvůli hezkému záţitku. Pan Dolek ml. uvedl, ţe se v rodině jistým způsobem věřilo, ovšem ne ortodoxně, tudíţ se do kostela chodilo spíše ve významné církevní dny. Modlili se vţdy před Štědrovečerní večeří.
4.3 Komparace poznatků se stavem dosavadního poznání V této podkapitole se zaměřím na komparaci mnou zjištěných poznatků spolu se stavem dosavadního poznání, který jsem ve své práci uvedla. V publikaci Jana Kellera jsem zdůrazňovala jeho rozdělení elity na elitu diskrétní a pomocnou. S elitou diskrétní jsem našla u jedné z rodin jeden společný znak, a to sice v rodině Sochorových, kdy je pan Sochor členem místního Dostihového spolku, kam ho přivedl jiný člen klubu a zároveň jeho přítel. [Keller 2010] Další podobnost s touto publikací shledávám spíše ve vymezení pomocné elity, kdy jsou členové v čele organizací, které aktivně spravují. Tento jev se projevil u všech elitních představitelů. Dále navazuji na výzkum Michaela Hartmanna, ze kterého vzešlo zjištění týkající se snadnějšího přijetí do vzdělávacích institucí a zároveň do zaměstnání. Tento výsledek se shoduje s výpovědí respondenta Patrika Louvara, vnuka pana Sochora, který uvedl, ţe mu dědeček díky svým kontaktům pomohl se vstupem na vysokou školu a dále s přijetím do zaměstnání. Dále tento fakt lze uplatnit i u pana architekta Lubomíra Drimla, kdy jeho vnuk vystudoval střední školu stavební a dále byl přijat na ČVUT, obor architektura. Tuto vysokou školu ovšem nedokončil. Na základě výpovědi ostatních respondentů jsem nenašla ţádnou další 78
podobnost s výsledky výzkumu, který provedl Hartmann. [Hartmann 2002: 118 in Keller 2010: 81-83] S výsledky výzkumu, který ve svém díle uvedl Pavol Frič, porovnám pouze pana Smolného, se kterým jsem prováděla rozhovor. Je to jediný představitel elity, se kterým jsem se setkala osobně a mohu tedy uváţit existenci daných povahových rysů. V těchto výsledcích jsou uvedeny následující vlastnosti: emoční stabilita a vyrovnanost, připouštění chyb, dobré interpersonální vlastnosti, intelektuální rozhled. [Frič et al. 2008: 140] U pana Smolného byla během našeho pohovoru zřejmá emoční stabilita a dále také připouštění chyb. Na základě způsobu jeho komunikace s ostatními bych usoudila, ţe jeho interpersonální vlastnosti a zároveň intelektuální rozhled jsou na velmi dobré úrovni. S ohledem na práci Anety Bartákové, která se zabývala interpersonální mobilitou, bych uvedla, ţe se naše poznatky ve značné míře shodují. Bartáková uvedla, ţe potomci z rodin, ve kterých se vyskytuje větší kulturní a ekonomický kapitál mají větší pravděpodobnost dokončení studia a následného růstu ekonomického kapitálu. [Bartáková 2014] Tento jev se vyskytuje v rodinách Drimlových, kdy otec pana Lubomíra Drimla pracoval v kostele, a kulturní kapitál rodiny byl značný. S ohledem na ekonomický kapitál lze najít podobnost v rodině Sochorových, kdy respondent uvedl, ţe pocházejí ze zemědělské rodiny a dále poukázal na značné vlastnictví pozemků a statků. V rodině Dolkových se tento výsledek nepotvrdil, jelikoţ pan Dolek st. pocházel z nemajetných poměrů, a i přesto vystudoval vysokou školu. Pan Smolný mi bohuţel o jeho rodině původu s ohledem na ekonomický či kulturní kapitál nepodal dostačující informace pro vytvoření validního závěru pro účely porovnání s výsledky výzkumu Bartákové.
79
Závěr Hlavním cílem mé bakalářské práce bylo posouzení míry a směru intergenerační mobility ve vybraných pardubických rodinách. U tří zkoumaných rodin - Dolkovi, Drimlovi, Sochorovi - jsem na základě získaných genealogií došla k závěru, ţe v těchto rodinách pozorujeme výskyt sestupné intergenerační mobility. Vzhledem k věku vnuka p. Sochora je zjevné, ţe jeho kariéra ještě nebyla dovršena a aţ v budoucnu se ukáţe, zda dosáhl sociální pozice svého dědečka. Tudíţ by bylo vhodné provést obdobné měření po určité době. S ohledem na získaná data, je totiţ moţné, ţe se mobilita promění na vzestupnou. V rodině Smolných jsem intergenerační mobilitu označila za vzestupnou. Respondent byl momentálně na kariérním vrcholu a jeho předci v zkoumané minulosti obdobné pozice nedosáhli. Druhým cílem mé práce bylo nastínit profil zkoumaných rodin a dále porovnat zjištěné poznatky mezi zvolenými rodinami. Přiblíţila jsem rodinné tradice, ţivotní styl rodiny, povolání nejvýznamnějšího člena rodiny, jeho vzdělávání a zájmy, dále ţivotní úroveň a materiální standard rodiny, vztah ke kultuře, společenský ţivot, morální principy a také vztah k náboţenství. Díky ochotě a otevřenosti všech mých respondentů se mi podařilo splnit i druhý výzkumný cíl. Jedním z důleţitých společných znaků, který se vyskytl u rodin Dolkových, Smolných a Sochorových je rodinná soudrţnost. Společným znakem v kategorii ţivotního stylu, který se projevil v rodinách Sochorovi, Smolní a Drimlovi je absence sluţebné či pomocnice v domácnosti. V rodině Dolkových tuto pozici zastávaly tety, které s rodinou sdílely společnou domácnost. V kategorii zabývající se zaměstnáním nejvýznamnějšího člena se u tří představitelů projevil velice blízký vztah se zaměstnanci a to primárně s těmi, kteří své práci věnovali maximum. Dále bylo zjištěno, ţe hlavním kritériem pro výběr zaměstnanců je důraz na dostatečné vědomosti potencionálních zaměstnanců. Společným znakem u všech představitelů je v oblasti vzdělávání a koníčků důraz na celoţivotní vzdělávání a aţ na výjimku pana Drimla značná ambicióznost. Dále je také zřejmé značné ovlivnění koníčků, právě díky lásce ke svému zaměstnání. V kategorii materiálního standardu se dá u všech rodin jejich bydlení označit za nadstandardní, dále se u třech rodin vyskytuje rekreační bydlení. Výjimku tvoří pan Driml, který vlastnil barák se zahradou. Z oblasti kultury bych uvedla, ţe tři 80
rodiny vlastní rozsáhlou knihovnu, jediný pan Smolný se četbě literatury ve volném čase nevěnuje. Ve všech rodinách se vyskytuje sbírka cenných předmětů. Aktivní členství v různých spolcích se projevilo u všech zkoumaných představitelů. V oblasti morálních principů je pro všechny rodiny charakteristické slušné chování. Z oblasti ti víry se silné křesťanské zaloţení se projevilo pouze v rodině Drimlových. Mé výsledky se ve značné míře shodují s publikacemi a výzkumy, které uvádím ve stavu dosavadního poznání. Podrobnou komparaci jsem provedla v předchozí kapitole 4.3 Komparace poznatků se stavem dosavadního poznání. Tato práce bude přínosem pro město Pardubice, jelikoţ se veřejnost dozví nové informace ze ţivota místních podnikatelských a kulturních elit. Danou problematiku intergenerační mobility by bylo moţné řešit i pomocí kvantitativního výzkumu, kdy by se zapojilo větší mnoţství pardubických významných rodin. Následně by bylo vhodné porovnat výsledky s kvalitativním výzkumem, který jsem provedla.
Hlavním problémem by ovšem mohla být
neochota ke spolupráci ze strany významných pardubických rodin.
81
Seznam pouţitých zdrojů Frič, P. a kol. 2008. Vůdcovství českých elit. Praha 7: Grada Publishing, a. s. Jodl, M. 1994. Teorie Elity a problém elity. Praha 1: VICTORIA PUBLISHING a. s. Keller, J. 2010. Tři sociální svět, Sociální struktura postindustriální společnost. Praha: SLON. Koukolík, F. 2010. Mocenská posedlost. Praha: Karolinum. Linhart, J., M. Petrusek,., A.Vodáková, , H. Maříková.1996. Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum. Mišovič, J., M. Tuček. 2003. Pohled české veřejnosti na elity působící v politice a ekonomice. Praha: Sociologický ústav AV ČR. Moţný, I. 2008. Rodina a společnost. Praha: Sociologické nakladatelství. Štaif, J. (ed.), 2007. Moderní podnikatelské elity - metody a perspektivy bádání. Praha: Dokořán. Tuček, M. a kol. 2006. České elity po patnácti letech transformace. Praha: Sociologický ústav AV ČR. Internetové zdroje Bartáková, A. 2014. "Faktory ovlivňující vzestupnou intergenerační mobilitu u potomků dělnických rodin" [online]. [cit. 16. 1. 2015]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/394523/fss_b/?id=243650. Česká spořitelna, a. s. 2012. "Specifika pro Sluţbu ERSTE Premier a pro produkty v jejím rámci poskytované". [online]. [cit. 19. 12. 2014]. Dostupné z: http://www.csas.cz/static_internet/pdfmerge/PSD_intranet_3366_cs.pdf. Český statistický úřad. "Vybrané údaje za obce". [online]. [cit. 2. 2. 2015]. Dostupné
z:
http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabdetail.jsp?kapitola_id=5&potvrd=Dokon%C4%8Dit+ %C3%BApravy&pro_1_154=555134&cislotab=MOS+ZV01&str=tabdetail.jsp. 82
Magistrát města Pardubic. "Geografie Pardubice". [online]. [cit. 10. 2. 2015]. Dostupné
z:
http://www.pardubice.eu/o-pardubicich/informace-o-
meste/geografie/. Magistrát města Pardubic. "Projekty Pardubice". [online]. [cit. 10. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.pardubice.eu/projekty/.
83
Seznam tabulek Tabulka č. 1 - Porovnání velikosti kulturního kapitálu dělnických rodin podle dosaţeného vzdělání jejich potomků Tabulka č. 2 - Porovnání subjektivně vnímaného bohatství či chudoby rodiny původu u potomků dělníků podle jejich dosaţeného vzdělání Tabulka číslo 3 - Počet kulturních zařízení ve městě Pardubice k 31. 12. 2006 Tabulka č. 4 – Základní údaje, Josef Dolek Tabulka č. 5 – Základní údaje, Parik Louvar Tabulka č. 6 – Základní údaje, Vít Řezanina Tabulka č. 7 – Základní údaje, Matin Smolný
84
Seznam příloh
Příloha č. 1 – Strom kódů Příloha č. 2 – Rozhovor s Patrikem Louvarem Tabulkové přílohy Tabulková příloha č. 1 – Genealogie rodiny Sochorových Tabulková příloha č. 2 – Struktura rozhovoru Tabulková příloha č. 3 – Tabulka pro tvorbu genealogie
Obrazové přílohy Obrazová příloha č. 1 – Novinový článek; pan Josef Sochor Obrazová příloha č. 2 – Novinový článek č. 2; pan Josef Sochor Obrazová příloha č. 3 – Novinový článek; Ing. arch. Lubomír Driml Obrazová příloha č. 3 – Certifikát za rozvoj barmanství; pan Martin Smolný Obrazová příloha č. 4 – Náhled kódování rozhovorů v programu MAXQDA
85
Příloha č. 1 – Strom kódů Code System [218] Rodinné tradice [4] rodinný původ [4] specifické znaky [3] rodinné návštěvy [5] nejdůleţitější člen [3] chalupa [10] gastronomie [1] dědictví tradic [6] Ţivotní styl rodiny [4] úklid [3] dělba povinností rodina původu [7] pomocnice [4] povinnosti nová rodina [4] výchova [6] Práce a povolání představitele elity [4] podřízení [5] vztahy [4] výběr podřízených [4] přátelství [5] Vzdělání, zájmy, koníčky [4] vzdělání [5] ambice [5] koníčky [3] sport [6] 1
hudba [2] Ţivotní úroveň, materiální standard [4] bydlení [4] auto [4] dovolená [7] s přáteli [4] Vztah ke kultuře [6] knihy [4] obrazy [6] sbírky [3] umělecká činnost [4] přátelé umělci [4] divadlo [5] dědictví schopností [2] společenský, veřejný a politický ţivot [4] spolky, organizace [8] politická orientace [4] rozvoj města [5] Pochvaly, tresty v rodině [4] slušné chování [3] povyšování se [4] tresty [1] pomoc v kariérním postupu [4] kárání [5] Vztah k víře a náboţenství [4] kostel [4] Zdroj: Autorka 2
Příloha č. 2 – Rozhovor s Patrikem Louvarem Interviewer: Lenka Faltusová: „První okruh máme rodina a rodinné tradice, jak bys charakterizoval rodinu vašeho původu?“
Person 1: Patrik Louvar: „Tak charakterizovat jako rodinu jako takovou, nemůţe se říct, ţe by to byla rodina nějak typicky od pradávna známá, jde o to, ţe kdyţ začínáme u té elity, coţ je ten můj děda, tak ten pocházel z rodiny kulaka. Jeho otec byl velkostatkář na pomezí Vysočiny a Jiţních Čech, kdyţ v 48 přišli komunisti, tak byl prohlášen na kulaka, všechna pole mu vzali a musel jít pracovat do JZD a vlastně i tím se hodně ovlivnil směr ţivota dědy, protoţe kdyţ vystudoval měšťanku, coţ bylo v té vesnici, kde se narodil, pak nastoupil do obecné školy, to bylo v jakýchsi počátkách, tak měl na výběr jen ze dvou věcí. On od malička chtěl zpívat, to se mu nesplnilo, ale uţ od malička to věděl, protoţe uţ v kostele zpíval, ve sboru a kdyţ se chtěl dostat na konzervatoř, tak mu to bylo zakázáno, protoţe byl syn kulaka. Dostal na výběr, buďto bude krmič vepřů a nebo půjde do VCHZ Synthésia, coţ je dnešní Semtín a bude se učit chemii, protoţe v té době kladli všem do hlavy, ţe chemii má budoucnost, takţe nakonec se dostal do učení sem do Pardubic, kde normálně vystudoval, dále pracoval a dá se říct, ţe v té době začal koncertovat, zpíval, uţ tehdy, kdyţ byl hotel Grand nebo Zlatá Štika, tak tam se uchytil..nebo jezdívali s kamarády do Lázní Bohdaneč na ty zpívání u čaje, tak to začínalo, ale nebylo to nic profesionálního, bylo to pro radost, pro ty ostatní. Aţ kdyţ přišel pád komunismu, tak se to všech uvolnilo. V roce 92, tuším vyhrál v konkurzu na předsedu tehdy ještě výrobního druţstva Snahy Jařoměř, tehdy ještě vyráběli pouze bezpečnostní nebo zdravotnickou obuv, příslušenství pro tesaře a tak. Tu celou restuktualizoval a v té době si začal plnit ten svůj sen, který měl od malička a začal zpívat od malička. Takţe od toho roku 92 se začal připravovat na vydání toho svýho cédéčka, který vyšlo v roce 96, tam jsem dokonce na fotce.. Takovej malej hajzlík, to bylo první, co začal jako profesionálně.“
3
Interviewer: Lenka Faltusová: „A kdyţ zahrneš toho svého dědečka, myslíš, ţe jste klasická rodina? Třeba i s ohledem na známé.“
Person 1: Patrik Louvar: „Dá se říct klasická, protoţe ţádní z našich známých nejsou nějak extra bohatí nebo extra chudí. Dá se říct normální rodina, nedá se říct, ţe bychom v něčem vynikali.“
Interviewer: Lenka Faltusová „Myslíš, ţe se u vás projevují nějaké specifické znaky? Něco, co není tak běţné v ostatních rodinách.“
Person 1: Patrik Louvar: „Takový specifický znak, to jsem nezaţil já, ale zaţila to mamka, jako jeho dcera. Kdyţ tehdy v tom 56 byla nějaká pěvecká soutěţ, on ji tehdy vyhrál a tehdy začínající Karel Gott se nedostal ani do semifinále. Potom v časopisu Květy vyšel rozhovor právě s Gottem, v té době, kdy se prosadil a stala se z něj jednička československá, tak tehdy napsal, ţe v roce 1956 byla soutěţ: Hledáme nové talenty, v nichţ vyhrál jakýsi Sochor a od té doby jsem o něm neslyšel a pár teček.. A od tý doby, kdyţ to bylo v tomhle čteném časopisu Květy, tak mamka ve škole zaţívala teror, nebo ne teror, ale nepříjemno, kdyţ jí říkali od ty doby jakási Sochorová. Tím, jak on řekl jakýsi Sochor, tak ona byla jakási Sochorová. Takţe to byly specifický znaky, ţe jsme bývali spojený právě s tím, ţe se o dědovi zmínil právě Karel Gott.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „Je to teda pořád s ohledem na rodinné tradice, takţe třeba co vás stmeluje, třeba společné výlety, slavení Vánoc, chození do kostela.“
Person 1: Patrik Louvar: „Dá se říct, ţe vlastně uţ od mamky se vţdycky jezdívalo, tím ţe děda pocházel z toho Veselí, coţ je pomezí Vysočiny a Jiţních 4
Čech, tak se jezdilo minimálně, uţ od té doby, co byla ona malá, tak se jezdí tradičně na tradiční vesnickou pouť. Jezní se tam kaţdý rok a stále, uţ ne s mamkou, uţ to přebíráme my, takţe to je takový, ţe se tam sešla rodina. Takţe příbuzenstvo se tam sešlo, protoţe ten barák je vlastně statek, takţe se tam všichni vejdeme. Takţe minimálně jednou do roka se takhle s tou druhou stranou rodiny scházíme, jinak v kontaktu nejsme.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „Chodíte třeba pravidelně k prarodičům s rodiči?“
Person 1: Patrik Louvar: „Tak tím, ţe my jsme děti, jako vnoučata, tak jsme tam samozřejmě, co to jde. Protoţe rodiče jsou jiný, neţ prarodiče, prarodiče si ty vnoučata hýčkají, rozmazlují je, takţe to my bereme, takţe od malička jsme byli raději u nich a já kor a byl jsem takovej protěţovanější, protoţe děda má ze dvou manţelství tři dcery. A já jsem byl ten první jeho potom, následník, takţe v tom je asi rozdíl, ţe jsem měl fakt péči ze strany prarodičů.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „Myslíš, ţe tady je nějaká osoba na to udrţování rodinných tradic?“
Person 1: Patrik Louvar: „U nás si myslím, ţe to je právě ten děda. Protoţe tím, ţe se narodil na tý vesnici, tak se snaţí alespoň částečně dodrţovat ty rodinný tradice, takţe on je většinou ten, kdo řekne, ţe někam pojedeme. Samozřejmě babča taky, kdyţ se jede zase k její rodině, tak se jede z její iniciativy, ale dá se říct, ţe většinou je to právě ten děda.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „Řekla bys, ţe se některá z těchto tradic některým způsobem přenesla do rodiny z některých jeho dalších dětí? Také jezdí a pouť?“
5
Person 1: Patrik Louvar: „Myslím, ţe s tou jeho dcerou z prvního manţelství nemá vůbec ţádný vztah. Od malička se s ní neviděl. Ví jenom, ţe bydlí někde v Chrudimi, ţe má dceru, takţe ţe má další vnouče, ale vůbec o ní neví. Sice je to jeho dcera a bude jí mít furt rád, jako jeho dceru, ale kontakt s ní ţádný nemá, takţe nevíme, co oni dodrţují. A z tý naší strany, jestli se to někde přebralo…mamka většinou podlehne taťkovi, kterej tyhle výlety nemá moc rád, tuďíţ, ţe by se naši rozhodli, ţe pojedem do tý Veselý, tak to neřeknou. Takţe se to takhle moc nepřeneslo. Moţná na Barču, která tam má vrstevnice, svoje vzdálený sestřenky, takţe ţe se tam s nimi můţe vyblbnout, takţe tu to láká, ţe se někdy zeptá, jestli tam pojedeme.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „Takţe myslíš, ţe se nedá vyloţeně říct, ţe by byl někdo dědicem rodinných tradic?“
Person 1: Patrik Louvar: „To si myslí, ţe přímo se to říct nedá, ţe to není nikdo takový, ţe by řekl: chci jet. Takţe to je takový, ţe to spíš bereme, jako takovou samozřejmost, ţe to máme zakořeněný, ale jako dědic, to asi nikdo.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „Dá se říct, ţe tvůj taťka k tomu má negativní postoj?“
Person 1: Patrik Louvar: „Nemyslím, ţe by se mu to příčilo. Spíš se jako..ne ţe by se měli ve zlém, ale nemá k tý dědovy rodině ţádnej blízkej vztah, takţe se tam nudí. Nemá s nimi ţádný záţitky, tím, ţe se tam jezdi jednou za rok… a to on tam většinou ani nejezdí, takţe jsme on malička jezdili jako já s dědou a babčou anebo, kdyţ byla máma s její segrou malý, tak jezdili oni. Od tý doby, co se máma s tátou znaj, tak tam byla mamka snad uţ jenom dvakrát, tříkrát, mimo, kdyţ byla
6
nějaká významná slavnost. Třeba jako narozeniny, tak to se samozřejmě všichni sejdeme. Ale ne jako, ţe by měl nějakej negativní...spíš k nim nemá ţádný vztah.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „A na ty narozeniny se takhle scházíte?“
Person 1: Patrik Louvar: „Jo, ale spíš, kdyţ to jsou třeba půlkulatý nebo kulatý narozeniny, tak to se sjede široký příbuzenstvo, třeba 30-40 lidí a to jsou všichni dohromady.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „Mám tu další okruh: Ţivotní styl rodiny. Dělba povinností v rodině původu. Víš o tom, ţe by třeba babička s dědečkem měli nějaký slouţící nebo pomocnice?“
Person 1: Patrik Louvar: „Vzhledem k tomu, ţe byli právě na vesnici a v tý době, co vím, kdyţ děda vypráví, kdyţ byl on malej, tak nebyli bohatí, to přišlo aţ po revoluci. Takţe to bylo rozděleno klasicky, ţe dědův tatínek byl na poli, byl to velkostatkář a maminka měla na starost domácnost.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „Takţe jeho maminka nepracovala?“
Person 1: Patrik Louvar: „Myslím si, ţe moje prababička..nikdy jsem neslyšel o tom, moţná jo, ale tím, ţe on byl jeden ze čtyř, ta rodina byla docela velká, měl tři sourozence, tak asi babičku dost zaměstnávala výchova těch dětí.“
7
Interviewer: Lenka Faltusová: „A kdyţ to teda vztáhneme na rodinu vlastně tvůj děda, mamka, ségra, tak měli někoho na úklid? Třeba kdyţ byl dědeček úspěšnější?“
Person 1: Patrik Louvar: „Taky ne. Na to si nikdy nechtěl hrát, ţe kdyţ má peníze, tak potřebuje, aby ho obskakovali, takţe kdyţ byla potřeba, tak si zručně vţdycky poradil a kdyţ uţ fakt nevěděl, tak si někoho zavolal, ale nebylo to takový, ţe teď mám peníze, tak si zaplatím úklid, bralo se to tak, ţe odmalička i výchova mamky, ţe si kaţdý po sobě uklidí. Byla na to hodně přísný a dodrţuje to i doteď.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „Takţe holky vychovávala babička, neměli někoho na výchovu.“
Person 1: Patrik Louvar: „Dá se říct, protoţe kdyţ holky byly malý, tak on uţ hrával v těch kavárnách a nebyl moc doma, tak právě ta výchova byla na babičce.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „Tak třeba úklid, prádlo a nákupy.“
Person 1: Patrik Louvar: „Tak úklid se rozděloval. Bylo to nastavený tak, ţe kaţdej si musí uklidit po sobě. Není to tak, ţe kaţdej udělá bordel a pak to jedna osoba uklidí. Praní je babči práce a nákupy, ty bývaly většinou společný.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „A myslíš, ţe dědeček nějak teda pomáhal?“
8
Person 1: Patrik Louvar: „Dá se říct, ţe byl takovej puntičkář, ţe musí být vše na svým místě. To měl od svýho táty, ţe všechny co, nebylo na svým místě bylo špatný. Takţe vţdycky přísně trestal, kdyţ se někde neuklidilo, takţe v tomhle on měl takovou vztaţenou ruku.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „Učila tvoje babička holky domácím práce?“
Person 1: Patrik Louvar: „Od malička byly s babčou v kuchyni, takţe tam vařili takový hokusy pokusy,
takţe
je
připracovala
na
ţivot
ţeny,
babča
nepředpokládala nebo nemohla vědět, jak to bude, nezmohla vědět, ţe to takhle dopadne. Tím, ţe má děda takovou otevřenou pusu, tak měl za dob komunistů problémy v zaměstnání, ţe právě vţdycky někde něco řekl, pak z toho měl nějaký pokárání, takţe se nepředpokládalo, ţe by mohl profesionálně zpívat, takţe si nemyslela, ţe třeba jednou budou nějaký peníze.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „A jaký si myslíš, ţe má mamka nebo teta vztah k domácím pracím?“
Person 1: Patrik Louvar: „Mamka musí mít asi alergii na domácí práce. U nás ta výchova byla bohuţel jiná, od malička jsme dost nepořádný, rodiče nebyli důsledný tak, jak byl důslednej děda. Takţe to má mamka těţší, musí nám to pořád říkat. V tom je ten rozdíl, takţe je ten problém ve výchově. A teta, tím, ţe nemá děti a je svobodná, tak má volnej ţivot a snaţí se ho uţívat.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „Dalo by se říct, ţe někdy docházelo mezi babičkou a dědou ke sporům kvůli domácím pracím nebo se kvůli tomu třeba i teď pohádají?“
9
Person 1: Patrik Louvar: „Jako často se hádali, protoţe jak hrával, tak nebýval doma, takţe většina práce a starostí, jako i muţský práce, třeba sekání, padala na babičku. Takţe musela dělat někdy všechno, on jenom přišel domů, někdy ovíněnej, takţe myslím, ţe bývaly hádky toho smyslu, ţe on je pryč a ona se musí starat o všechno. Ale teď, tím, ţe uţ jsou v důchodu, tak to mají rozdělený a chtěj si uţívat. Dědovi zůstala ta pořádnost, takţe kdyţ něco rozdělá, tak to uklidí a neuteče od toho. Není to uţ taková ta doba, kdy klasicky hrával po večerech, takţe uţ je to lepší.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „Mám tu další okruh: Práce a povolání. Jaké bylo jeho hlavní povolání?“
Person 1: Patrik Louvar: „Takţe tím, ţe byl vyučený chemik, tak pracoval dlouhý léta právě v Rybitví ve VCHZ Synthésia, kdy po 68 se na tu dobu špatně vyjádřil ohledně k nějakým stranických představitelů, takţe byl vyhozenej a na dobrou vůli jeho kamaráda právě ze zpívání, byl přijatej do TVARu, kde svojí šikovností a pečlivostí, tak se pak dokázal vypracovat, i přes to, ţe ho nadřízení neměli v lásce, protoţe co si myslel, to řekl, takţe i přes to, ţe dostal na zástupce expedice, takţe uţ měl docela velký postavení a velkou rozhodovací moc. Pak takovej velkej zlom přišel, kdyţ se dostal do pozice předsedy představenstva SNAHY, právě toho výrobního podniku v Jaroměři, ten kompletně přebudoval, udělal z toho akciovou společnost a od základu tam všechno přebudouval, aby to fungovalo, protoţe to výrobní druţstvo bylo zastaralý, jemu se to podařilo rozhejbat, tím, ţe kdyţ se mu někdo nelíbíl a nedělal to, co měl, tak ho prostě vyhodil. Takţe to dokázal a to on bere, jako, kdyţ nevezmu to zpívání, jako jeho největší úspěch, to, ţe dokázal od roku 92 aţ do roku 2007 a tím, ţe se ještě rozšířila o bezpečnostní postoje pro hasiče a horolezce. Pak ji úspěšně prodal a ten novej majitel ji prodal a získal zahraniční kontakty, takţe ten novej majitel je na tom ještě lépe. On to měl v plánu přenechat mě, ale protoţe viděl tu snahu, ţe od malička jsem tam vyrůstal. Byl jsem tam takovej malej ouřada, všichni věděli, ţe 10
teď tam jdu a bude se něco dít, takţe od malička jsem se ho vţdycky ptal, jakou školu musím mít, jestli nějakou ředitelskou. Coţ od tý doby ovlivnilo moje myšlení aţ doposud a ţe v tom snaţím drţet, ale vzhledem k tomu, ţe jsem v tom roce 2006 byl ještě malej a on uţ na to neměl, tak to prodal.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „A v týhle době, jaký měl podřízený a kolik jich tak bylo?“
Person 1: Patrik Louvar: „Kolik to tak mohlo bejt…to bylo nějakých 60 dělnic, zhruba 150 - 200 lidí, kdyţ se vezme ta společnost jako taková, kdyţ vezmu SNAHU, nevím, kolik ve TVARU nebo v Sythésce, časem se to redukovala na míň.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „A kdyţ to vztáhneme na jeho pěveckou kariéru? Tak měl nějaký zaměstnance?“
Person 1: Patrik Louvar: „Zpívání bere furt jako koníček, tudíţ nikdy neměl to, ţe by měl někoho pod sebou… „
Interviewer: Lenka Faltusová: „Tak třeba nějaký zvukaře?“
Person 1: Patrik Louvar: „To jo, kdyţ byl v nahrávacím studiu, tak to docela i štval, protoţe to vţdycky chtěl mít..on si myslel, ţe vţdycky všechno ví nejlíp, i kdyţ tomu nerozuměl, třeba tý technice. Lezl na nervy tím, ţe furt něco opravoval, ţe se mu furt něco nelíbí, ale jako všechno se povede.“
11
Interviewer: Lenka Faltusová: „A jak s těma zaměstnancem vycházel? V té Snaze.“
Person 1: Patrik Louvar: „Snaţil být se na jednu stranu i kamarád, ale nekompromisní. Kdyţ byl úspěch, tak si zaslouţil pochvalu a ocení úspěch. Ale kdyţ tam ten člověk byl zbytečný a i kdyţ to byl kamarád nebo příbuznej, tak se moc dlouho nepáral nad tím a zbavil se ho, nahradil ho někoho uţitečnějším, protoţe věděl, ţe kdyţ tam bude někdo neefektivní, tak to nedopadne dobře.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „A kdyţ si vezmeš nějaký spolupracovníky během zpívání, tak jak s nimi vycházel?“
Person 1: Patrik Louvar: „Dá se říct, ţe se všema během zpívání od toho toku 92 si získal dost známých, zpíval s Pavlínou Filipovskou, Ivetou Simovou, znova se dali do kontaktu s Karlem Gottem, se všema jsou přátele, zpíval i s orchestrem Pavla Vlacha, takţe i s těma dirigentama má přátelskej vztah.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „A stěţoval si třeba někdy doma mezi rodinou na podřízený nebo spolupracovníky.“
Person 1: Patrik Louvar: „Snaţil se nechat si to pro sebe. Nechtěla to na nás přenášet, chtěl si to vyřešit sám. Samozřejmě, kdyţ jsem s ním byl v práci, kdyţ jsem tam jezdíval, tak jsem slyšel, ţe na ně křičí, kdyţ si je třeba pozval, ale snaţil se striktně rozdělit soukromí a práci, chtěl tam mít nějakou hranici. Někdy v nějaké konverzaci řekne, ţe támhleten je blbej nebo něco, ale to bylo spíš výjimečně.“
12
Interviewer: Lenka Faltusová: „Jak přistupoval k výběru svých spolupracovníků. Třeba během toho zpívání.“
Person 1: Patrik Louvar: „Nehleděl na jméno, třeba nedávno dělal nový cédéčko a byla mu doporučena nějaká mladší zpěvačka, tak mu všichni říkali, ţe je dobrá a on řekl ano, ale chci si ji poslechnout. Takţe ty rady bral tak, ţe si ji pozval, nechal ji, ať se předvede a pak se rozhodnul, takţe se rozhodoval podle sebe.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „Myslíš, ţe měl nějaká kritéria pro výběr těch spolupracovníků?“
Person 1: Patrik Louvar: „Díval se na to, jestli ten člověk má talent, kdyţ teda beru to zpívání. Tak prostě, kdyţ vycejtil v tom člověku, e má nějakou budoucnost, tak se snaţil, aby to dopadlo, ale ţe by vybíral radši ţeny nebo muţe, tak to ne. Vlastně tím, ţe zpívá duet, tak nazpíval všechno s ţenama, protoţe duety chlap s chlapem je divný. Takţe ale kdyţ se brala spolupráce s nahráváním, tak to bral jako profesionál.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „Přesahovaly kontakty s těma spolupracovnímaka pracovní vztah? Zašli spolu někdy na kafe nebo se z nich stali přátelé?“
Person 1: Patrik Louvar: „V tý snaze měl pár lidí, se kterýma měl víc, neţ pracovní vztah. To byli v ekonomickém vedení, viděl, ţe to neberou jako práci, ale ţe chtěj taky něčeho dosáhnout, takţe někam zašli a popovídali si. V tom zpívání to samé, kor kdyţ získal dobrý kontakty s lidmi třeba z Prahy, kdyţ vezmu Karla Gotta nebo Felixe Slováčka, tak nebral to čistě jenom pracovně, snaţil si pak sednout si, popovídat si, jestli to bylo v pohodě..kor v tom zpívání,
13
tím, ţe to bere jako koníček, tak se snaţil mít všechny jako přátele a neb jako nástroj na vydělání peněz.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „Znali tyhle spolupracovníky i jeho dcery nebo třeba ty?“
Person 1: Patrik Louvar: „Dá se říct od tý doby, co se tomu začal profesionálně věnovat, tak jsme často bývali na křtech cédéček a tam jsme se právě scházeli s různýma těma dalšíma osobnostma, ať to byl Gott, dá se říct, ţe jsme byli v kontaktu i my, vztah to byl příjemný, protoţe se to bralo jako rodina.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „Dalo by se říct, ţe díky těmto vztahům vzniklo nějaké dlouhodobé přátelství?“
Person 1: Patrik Louvar: „Dá se to tak říct. Seznámí se s jedním kapelníkem, tak dvakrát do měsíce spolu chodí na pivo, uţ spolu moc neprodukují, ale přátelé se stali váţní.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „A někdo další?“
Person 1: Patrik Louvar: Pár lidí tam bude, ale nebude jich moc.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „Mám tu další okruh: vzdělávání. Jak probíhalo vzdělávání dědečka?“
14
Person 1: Patrik Louvar: „Tím, ţe byl z vesnice, tak byl na ty obecný škole a tam začalo takový to, kdy měl přísného učitele a uţ tehdy se je ten učitel snaţil vést k disciplíně, coţ ho poznamenalo, šlo to dál v jeho ţivotě. Pak, kdyţ se dostal do obecný školy, tam nebylo nic významného. Ale kdyţ se dostal na učení tady do Semtína, tak poprvé slyšel něco z Karla Vlacha, tak si řekl, ţe s ním bude jednou zpívat. Coţ se mu na starý kolena podařilo. Ten sen si uţ v 16-17 stanovil a splnil si ho. Takţe během toho vzdělávání nedělal jen práci jako takovou, ale uţ začal zpívat i v těch kavárnách. Takţe tam byl v tom vzdělávání rozdíl. Pak kdyţ se z tý chemi dostal do toho Tvaru, tak to bylo, tako úplně něco jiného, obchod se zboţím, takţe se tam musel taky něco doučovat a pak samozřejmě ve Snaze, kdy to bylo úplně něco novýho, takţe to mu dalo taky hodně a dokázal efektivně udrţet společnost.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „ Takţe vystudoval střední školu?“
Person 1: Patrik Louvar: „Vystudoval učení, neměl na výběr, takţe on je jako vyučenej chemik. Jako Gott je vyučenej elektrikář.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „Myslíš, ţe to jeho učení bylo něčím zajímavý nebo výjimečný?“
Person 1: Patrik Louvar: „Nebylo. Právě tím, ţe byl synem kulaka, tak neměl na výběr. Chtěl na konzervatoř, ale dostal na výběr jen tohle. „
Interviewer: Lenka Faltusová: „A myslíš, ţe ho bavilo studovat chemii?“
15
Person 1: Patrik Louvar: „Chemie ho jako taková bavila, nebylo by to, ţe by se to snaţil vyuţít, ale hlavní cíl bylo zpívání. Z tý chemie si pamatuje hodně, třeba kdyţ děláme něco na bazénu, tak mi popisuje ty chemický procesy, takţe to mu utkvělo, a kdyţ se stal tím ředitelem, takţe se mi pořád snaţí hodně zkušeností předat, snaţí se mě poučit i svými chybami, který vím, ţe udělal.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „A myslíš, ţe se tohle snaţil vštípit i jeho dcerám?“
Person 1: Patrik Louvar: „Snaţil se jim pomoci, tím, ţe zaţil, ne ţe by to nechal jen na učitelích a nezajímal se o tom. Protoţe on neměl tu moţnost výběru, tak ať jí ostatní mají.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „Tak ještě zpátky k té škole. Myslíš, ţe během studia si sám vyhledával informace a byl aktivní?“
Person 1: Patrik Louvar: „V těch prvopočátcích, to snad ani ne. Tím, ţe byl řadovej dělník, tak ho to nebralo. Pak kdyţ se dostával dál, do toho tvaru, tak věděl, ţe nemůţe čekat na to, aţ mu někdo řekne, teď se tohle nauč a snaţil se je i sám překvapit, ţe se to sám doučil a vyhledal a aby byl připravenej. Potom po pádu komunismu se fakt hodně zaměřil a snaţil se, aby to zvládnul, věděl, ţe ho to nikdo nenaučí a ţe na to je sám.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „V téhle době mu bylo kolik?“
Person 1: Patrik Louvar: „Bylo mu přes 50..aţ ve stáří.“
16
Interviewer: Lenka Faltusová: „Jaký měl zájmy a koníčky?“
Person 1: Patrik Louvar: „Kdyţ byl malej tak vím, ţe hrával fotbal a pak měl bohuţel nějakou nehodu a má operovanou nohu a má jednu trochu kratší, takţe jeho sportovní aktivity skončili a orientoval se na tu hudbu, jeho rodiče byli věříci, takţe se v kostele zpívalo a od malička ţil v hudbě a naţil se tam něčeho dosáhnout.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „Co třeba nějaký společenský koníčky? Měli nějaká pravidelná setkání?“
Person 1: Patrik Louvar: „Jo měl, v tý pozdější době, coţ je zhruba po tom roku 95, tak jsme pravidelně snad 15 let celá rodina chodívali na Dostihový spolek na koně, protoţe to byla taková tradice, takţe tam jsme chodili a byli tam známí.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „Na Velkou Pardubickou?“
Person 1: Patrik Louvar: „Jo, na Velkou Pardubickou i na ty menší kvalifikace. Tak tím, ţe tam byli lidi z podobný branţe, jako podnikatelé, tak tam si mohl předávat i podobný názory. Tak tam se scházeli, jinak za komunistů nevím, ţe by něco podnikal.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „A jak se dostal do tohohle Dostihového spolku?“
17
Person 1: Patrik Louvar: „Tam se dostal přes jednoho známého, tehdy se seznámil s ing. Lejhancem a ten mu to tehdy řekl, ţe se tam má přijít podívat, byli se tam podívat, zalíbilo se jim to a od tý následující sezony tam začali chodit.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „A tam chodil s manţelkou?“
Person 1: Patrik Louvar: „S manţelkou a s dětmi, protoţe byly 4 lístky, tím, ţe jsem byl malej a ségra ještě nebyla, tak jsme chodili celá rodina. Babička, děda, máma, její ségra moc nechodila, takţe jsme chodili i s tátou.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „A cestovatelský koníčky?“
Person 1: Patrik Louvar: „Měl pár, kdyţ jezdil s kapelami a zpíval, tak se dokázal dostat do Mexika, tak to bylo jediný za komunistů, kam vycestoval do daleka. Jinak samozřejmě cestovali na Slovensko, do Bulharska… Ale ty hlavní byli, aţ kdyţ začal podnikat, tak byly i ty peníze. Takţe jeli za známýma do Toronta, kaţdý rok jezdí k moři, takţe si to uţívají takhle na stará kolena. Kdyţ tehdy nemohli, takţe si to vynahrazují teď.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „A myslíš, ţe se k podobným koníčkům vést i potomky? Třeba jestli se snaţil, aby začali zpívat?“
Person 1: Patrik Louvar: „Myslím, ţe se snaţil, ale u holek neviděl ochotu a viděl, ţe k tomu moc nejsou. Tak se je nesnaţil nějak násilím k tomu... Ale kdyţ pak viděl, ţe já bych mohl a navíc jsem byl kluk, takţe to byla pro něj úplná bomba, kdyţ zjistil, ţe nejsem úplně blbej ve zpívání. Takţe se snaţil mě k tomu vést.
18
Říká to i doteď, ţe mi všechno připravil, ţe je všechno připravený, aţ budu chtít začít, tak ţe mi tohle nechal. A aţ budu rozumnej, tak ţe se k tomu mám vrátit.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „Máme tady další okruh: Ţivotní úroveň a materiální standart rodiny. Kde a jak bydleli?“
Person 1: Patrik Louvar: „Tak kdyţ byl malej, tak bydlel na tý vesnici, takţe bydlení bylo klasický se dvorem. Kdyţ se dostal do Pardubic, tak byl jako klasický student někde v podnájmu, nevím o tom, jak to bylo, kdyţ měl svojí první ţenu. Kdyţ měl babču, tak nejdřív byli v nějaký garsonce, kdyţ byla jenom mamka, pak kdyţ měla přijít na svět i ségra mamky, tak se rozhodlo, ţe se postaví i barák, takţe si v Rosicích, dá se říct holýma rukama s pár známejma, tak si postavili dvojdomek, kde aţ do roku 2010 bydleli. Takţe dá se říct, ţe velkou část bydleli v rodinným domku. A teď, jak jsou starší, tak viděli u jednoho známého, ţe měl nehodu a nemohl do schodů, tak viděli problém v tom, ţe kdyby se něco stalo jim, tak ten barák bude nevyuţitej. Takţe barák prodali a přestěhovali se do bytu. Tam je vejtah, je to v patře a předešli tak problémům.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „Takţe by se dalo říct, ţe se úroveň bydlení zlepšovala?“
Person 1: Patrik Louvar: „Určitě. Tím, ţe začínal na ničem, tak nikdy neměl nijak velký nároky na komfort, na luxus, tím, ţe byl právě z tý vesnice. Takţe postupem času, tím, jak něco dokazoval, se vlastně zlepšovalo i to bydlení.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „A ten byt, co mají teď, tak jak bys ho popsal?“
19
Person 1: Patrik Louvar: „Dá se říct, ţe velikostně to je jako rodinný domek, akorat je na jednom patře. Takţe velký místnosti, dědá ma svojí pracovnu, kde si pouští písničky, aby ostatní neotravoval. Takţe a on je navíc blázen do obrazů, takţe musel mít prostor, kde si můţe všechny obrazy pověsit. Takţe ne, ţe by měli nějaký křišťálový lustry, dá se říct, normální bydlení.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „Měli jedno nebo více aut? Jaký typy aut?“
Person 1: Patrik Louvar: „Kdyţ se s babčou seznámili, tak si chtěla udělat řidičák, ale on jí to rozmluvil a ona si ho uţ asi ani nedodělá. Takţe měli jedno auto, začínali tím, kdyţ byli ve dvou, tak měli první Škodu felicii, takovej sporťáček, on se s tím vyblbnul. Pak, kdyţ přišla mamka a ségra, tak přišli na Varbugra, toho měli 16 let, pak kdyţ přišla zhruba ta revoluce, tak měli Favorita, tak to bylo období, kdyţ ještě neměl dobrou práci. Pak, kdyţ se stal předsedou představenstva v tý akciovce, tak se to zlepšilo, tak vlastně vyuţíval toho, ţe na firmu koupil sluţební auto, který vyuţíval jenom on. Byl to Peugeot 607, to vyuţíval strašně dlouho, pak, kdyţ začal stárnout, tak chtěl něco vyššího, takţe přešel do vyššího auto a to pak bylo velký a ţralo, tak ho prodal a koupil jiný vysoký, ale menší auto. Takţe jako rodina měli jedno auto, nikdy víc.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „V současnosti má jaký auto?“
Person 1: Patrik Louvar: „Opel Meriva, předtím měl tu 607, to byly v tý době manaţerský vozy. A teď, jak je starší, tak chce něco menšího, protoţe uţ ztrácí odhad. Chce ale taky něco vyššího, aby měl přehled.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „A má dědeček nějaký rekreační bydlení? Chalupu?“ 20
Person 1: Patrik Louvar: „Ano, mají rekreační dům. Bývala to chalupa, ale je přestavěná, je velká. On tam rád jezdí, tím, jak je ve městě, tak tam dojede, je to asi 37 km. Zapomene tam na problémy, ještě v tý době, kdyţ měl tu firmu, tak se snaţil tam odjíţdět, očistil si hlavu od různých myšlenek a dneska tam jezdí, protoţe tam je klid.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „A co dělali třeba o dovolený nebo o prázdninách? Na jaký typy dovolený jezdili?“
Person 1: Patrik Louvar: „Kdyţ byla mamka malá, tak jezdívali v létě za rodičemi jako babičky, coţ bylo u Máchova Jezera, takţe tam proţívali letní prázdniny a někdy na zimní prázdniny do Krkonoš nebo do Tater. Ne, ţe by děda nějak moc sportoval, ale jezdíval na běţkách, ale tím, ţe měl to zranění, tak nelyţoval. Ale babička s holkama jezdívala na běţkách, tak nějak sportovně vyţívali. Kdyţ byly holky velký, tak trávili dovolený u moří nebo se známýma jezdili do Kanady.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „Řekl bys, ţe jezdí do lepších hotelů?“
Person 1: Patrik Louvar: „Nechtěj nic hroznýho, ale zas ne taky nějakej luxus, takţe ty turecký 4-4,5 hvězdičky a berou hlavně hodně…ani nekoukaj na to, co jim někde někdo nakuká, ale co jim známý doporučej.
Takţe takový lepší
standart.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „Jezdí na dovolený sami nebo s přáteli?“
21
Person 1: Patrik Louvar: „Jezděj s přáteli. Mají partu zhruba 8 lidí a s nima jezdí uţ několik let.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „A tahle parta lidí, tak to jsou..“
Person 1: Patrik Louvar: „To jsou všechno důchodci, jeho vrstevníci. Seznámili se různě, uţ kdyţ děda zpíval v tý Štice nebo v Grandu, tak oni tam tancovali. Teď se na jeho koncertu seznámili a zhruba 6 let spolu jezdí.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „Takţe to jsou spíš běţní lidé?“
Person 1: Patrik Louvar: „Běţní lidé a taky lidé ze zaměstnání.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „Mám tady další okruh: Vztah ke kultuře a kulturní tradice rodiny. Měli nějakou knihovnu nebo má děda knihovnu?“
Person 1: Patrik Louvar: „Knihovnu má, ale většinu kníţek má přes babču a přes jejího otce, kterej byl správcem na zámku v Doxech, takţe většinou ty kníţky nakupovali společně, ne ţe by on měl nějaký vybraný. Nevím, kolik tam mají kníţek, ale je to docela početná knihovna.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „A čte spíš beletrii?“
22
Person 1: Patrik Louvar: „Má rád detektivky, ale dá se říct, ţe tam jsou všechny různý ţánry.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „Říkal jsi, ţe má děda nějaký obrazy. Dá se říct, ţe je to sbírka?“
Person 1: Patrik Louvar: „Tak většinou to nejsou obrazy nějakých věhlasných umělců, mají pár děl, který nejsou ceněný z pohledu toho malíře, ale spíš z tý historický hodnoty. Protoţe pár obrazů jsou nakoupený v tom zámku v Doxech a ty jsou třeba ze 17. století, takţe mají spíš takovouhle hodnotu. Ale tím, ţe on se seznámil, protoţe byl blázen do obrazů, tak se seznámil s mnoha malířema, který mu i něco namalovali. On to sbírá a nemá uţ jediný volný místo.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „A jsou to originály?“
Person 1: Patrik Louvar: „Jsou to originály.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „A co třeba sbírka nějakých sošek?“
Person 1: Patrik Louvar: „Právě přes babču má sbírku sošek, nějaký budhy. Jsou z nějakých kamenů, ja tomu přesně nerozumím, ale vím, ţe právě říkal, kdyby bylo nejhůř, tak právě obrazy a tohle se dá prodat a je člověk z nejhoršího venku.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „Mám tady otázku, zda měl známe z uměleckých kruhů, vzhledem k tomu, ţe byl zpěvák, tak asi měl. Měl přátele ještě z nějakých dalších uměleckých kruhů? Třeba kromě těch malířů.“ 23
Person 1: Patrik Louvar: „Se spisovateli asi ne, ale právě hodně z toho okruhu zpívání a malířství, tak tam má hodně známých, ale nevím tom, ţe by měl známosti i z jiných uměleckých kruhů.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „A věnoval se třeba ještě nějaký jiný umělecký činnosti aktivně? Kromě toho zpěvu?“
Person 1: Patrik Louvar: „Myslím, ţe v mládí se pokoušel hrát na nějaký hudební nástroj, ale moc úspěšnej nebyl a pak zjistil, ţe ho nejvíc láká ten zpěv.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „Jak často děda s babičkou nebo i s vámi chodí děda do divadla nebo na koncerty?“
Person 1: Patrik Louvar: „S babičkou chodí na ty dopolední předpremiéry, to choděj pravidelně. Někdy ho potěším, kdyţ mám abonentní vstupenky do divadla, tak ho vezmu, kdyţ nemůţe mamka nebo někdo. Takţe kulturně ţijou z těch divadel a nebo choděj na předvánoční koncerty, co jsou třeba na univerzitě.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „Snaţil se vás někdy vést ke kultuře? Třeba chozením do divadla, na koncerty nebo lásce k těm obrazům?“
Person 1: Patrik Louvar: „Nevím, jak moc u mamky, ale u mě většinou mě brával na ty jeho koncerty, tak se mě snaţil brát, abych načichl tomu umění a snaţil se tomu nějak porozumět, takţe ne, nějak násilím, teda jdeme všichni do divadla. Ale
24
tak jako klasicky - nechceš jít? Snaţil se vybírat seriozní vystoupení, nic nějakého divnýho.
Interviewer: Lenka Faltusová: „Bral tě někdy do galerie? Nebo říkal ti, tenhle obraz je od tohohle…“
Person 1: Patrik Louvar: „Většinou, kdyţ jsme byli na dovolený někde v lázních nebo něco, tak tam vţdycky našel nějakou galerii, kde byla nějaká výstava, takţe tam jsme většinou chodívali spolu a někdy, kdyţ o nějakým autorovi něco věděl, tak mi o něm něco řekl, nějakou zajímavost, ale nebylo to tak, ţe by to bylo pravidelně. Kdyţ to nebyli známí. Kdyţ to byli známí, tak se chodívali, dá se říct pravidelně.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „A jaký bys řekl, ţe mamka s tetou a ty s Barčou máte vztah k umění? Řekl bys, ţe pozitivní?“
Person 1: Patrik Louvar: „Dá se říct, ţe pozitivní. Protoţe jsem od malička vyrůstal i v hudbě. Mamka se ségrou ani moc ne, protoţe ty moc nezpívaly, ale tak samozřejmě zpíval si doma nebo měli to spojený s tím, ţe doma nebyl, kdyţ někdy vyhrával. Ale já s Barčou u nás to je hodně, dá se říct, ţe jsem byl u nahrávání všech jeho nahrávání desek. Hodně tím, ţe jsem ten kluk, tak jsem byl hodně v různých časopisech, tak jsem byl takovej jeho talismánek, co všude chodil s ním, takţe k hudbě a umění máme pozitivní přístup a nebereme to jako ni otravného.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „Mám tu další okruh: společenský, veřejný a politický ţivot. Byl dědeček členem nějakých společenských nebo politických organizací?“ 25
Person 1: Patrik Louvar: „V politických organizacích nebyl, nikdy se nechtěl angaţovat. Tím, ţe za dob komunismu byl proti komunistům a potom ani potom se mu nelíbilo, jak se to změnilo. Samozřejmě bral to jako dobrý, ţe komunisti jsou pryč, ale neměl v plánu, ţe by se měl v politice angaţovat. Věděl, ţe to je černá špína a nechtěl se do toho vměšovat. v Těch společenských organizacích byl v tom dostihovým spolku, kdy se tam schází do dneška, dá se říct taková elita Pardubic, je tam Lejhane a tydlety lidi, co něco znamenají. Takţe v tomhle okruhu se on pohyboval. Tím, ţe to jsou starší lidé, tak si i rozuměli s ním, protoţe jsou si podobní věkem, takţe si i v té hudbě rozumí, takţe tam se cítil příjemně.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „A jaká byla jeho politická orientace?“
Person 1: Patrik Louvar: „V jednom je extrémista a to je k romským spoluobčanům, ty od malička nenávidí, ale většinou se teď ztotoţňuje s praktikami pana Babiše a dá se to říct o celý naší rodině. Je to nějaká změna a tím, ţe on podnikal, tak vidí pravdu v tom, kdyţ Babiš říká, ţe stát se musí řídi jako podnik a tím, ţe on sám podnikal, tak tomu rozumí a ztotoţňuje se s tím. V tom politickým směru je to zhruba ten pravej střed.
Interviewer: Lenka Faltusová: „Chodil pravidelně na nějaký schůze? Snaţil se třeba o rozvoj města?“
Person 1: Patrik Louvar: „Chodil na schůze v tom Dostihovým spolku, ale myslím, ţe v tomhle se nikdy neangaţoval.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „A řekl bys, ţe se snaţil o ten rozvoj města?“ 26
Person 1: Patrik Louvar: „Jo, dá se říct, ţe jo, ale tím kulturním směrem. Kdyţ se snaţil i o nějaký koncerty pro starší lidi, protoţe vidí, ţe pro tu jeho generaci jeho toho málo, takţe se snaţí děla pro ně chvíle, aby jim to zpříjemnil. Takţe v tomhle se snaţil pomoct.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „Mám tady další okruh, co se v rodině cenilo, za co se káralo a odměňovalo. Jaké bys řekl, ţe chování k druhým lidem u tebe děda oceňoval.“
Person 1: Patrik Louvar: „Snaţil se, abych byl zdvořilej, abych i kdyţ si myslím něco vnitřně, tak a si to nechám pro sebe, ale na venku být formální a být člověk nad. Povznést se nad něco nepříjemného, takţe v tomhle chování se snaţili bejt, aby se o mně nebo o někom z rodiny nedalo říct něco španýho, ţe třeba tenhle byl vulgární na někoho. Snaţil se, aby jsme byli slušní.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „Snaţil se ti někdy vysvětlovat, ţe třeba staršímu se má pomoct s nákupem?“
Person 1: Patrik Louvar: „Jo, tyhlety věci vysvětloval taky, ale většinou mně tohle etický chování vysvětlovala babča. Ale on taky, kdyţ jsme někde byli spolu, kor v tom múzickým umění, tak tam mě zasvěcoval on.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „Řekl bys, ţe třeba se někdy nebo v současnosti choval k někomu z niţší sociální třídy nějak povýšeně?“
27
Person 1: Patrik Louvar: „To si nemyslím, on nikdy nedával najevo, ţe by byl něco víc. Tím, ţe se tu hudbu vţdycky snaţil dělat jako s láskou ne pro peníze. Tak takhle se nikdy nepovyšoval. Ať uţ vezmu v práci nad obyčejnými dělníkama, tak ani tam, jsem nikdy nezaţil, ţe by dával najevo, já jsem tady někdo a vy nikdo.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „Snaţil se někdy nikomu pomoct v kariérním postupu? Ţe by ho někam protáhl.“
Person 1: Patrik Louvar: „Toho jsem dokázal vyuţít já, kdyţ byli právě teď, kdyţˇjsem končil i se školou, tak právě díky jeho kontaktům, na různých místech jsem dokázal dostat nějakou šanci nebo něco, nějakou pomoc skrz něj. A jako jinak nevím…
Samozřejmě nějakým známým se snaţil pomoct, kdyţ měli
problémy, co to šlo, tak byl takový dobrosrdečný, ţe se fakt snaţil, co to šlo.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „Za co ti někdy vynadal nebo mamce?“
Person 1: Patrik Louvar: „Hodně dbal na pořádek, takţe kdyţ přišel ke mně a měl jsem bordel, tak jsem dostal vylágoš a to bylo právě i u mamky. Kdy fakt hodně dbal na ten řád, protoţe to on si snaţí, udrţel. Nedávno jsem mu řekl, ţe teď zpívat nechci, tak to vzal, ale bylo vidět, ţe to ho to na jednu stranu zklamalo a nepotěšilo, protoţe si mě fakt, dá se říct vysnil, ale ne, ţe by mně vynadal. Právě mi spíš řekl, ţe to je všechno připravený a ţe aţ budu chtít, tak to je připravený od něj.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „Tak tady mám poslední okruh: Vztah k víře a náboţenství.“
28
Person 1: Patrik Louvar: „Tím, ţe jeho rodina byla vesnická, tak většinou vesnický rodiny byl poboţný, takţe kdyţ byl v mládí, tak chodívali do kostela na ty mše ale tím, ţe pak šel do Pardubic, tak nebyl typickej věřící. Nebo kdyţ jde na hřbitov, tak se pokřiţuje, ale není to, ţe by byl typickej věřící, to jsme my všichni a kor my ostatní ateisti.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „A takţe do kostela dřív pravidelně nechodil?“
Person 1: Patrik Louvar: „Chodíval jako malej s rodičema v tý Veselý, ale kdyţ odešel do města, tak to přestalo.“
Interviewer: Lenka Faltusová: „A třeba o Vánocích chodí do kostela.“
Person 1: Patrik Louvar: „Chodívají na Půlnoční Mši, ale ne, ţe by v něco věřil, ale spíš to berou jako záţitek a jako tradici nebo, ţe chodívali o té doby, kdyţ byla mamka malá.“
Zdroj:Rozhovor, Patrik Louvar, autorka
29
Tabulkové přílohy Tabulková příloha č. 1 – Struktura rozhovoru 1. Rodina a rodinné tradice a) Charakteristika rodiny vašeho původu? b) Projevují se nějaké specifické znaky? Něco, co není tak běţné v jiných rodinách? c) Rodinné tradice? Společné výlety kaţdé jaro, pravidelné návštěvy prarodičů, chození na houby nebo také předávání významného daru, zpívání písní, apod, d) Která osoba je pro udrţování rodinných tradic nejdůleţitější? e) Přenesla se tato tradice do rodiny respondenta nebo do tradic jeho/jejích sourozenců? f) Dá se o některém z mladších členů říct, ţe je „dědicem rodinných tradic"? g) Podílejí se všichni aktivně na udrţování těchto tradic? Nebo zde má někdo negativní postoj? 2. Ţivotní styl rodiny a) Dělba povinností v rodině původu – měli slouţící, pomocnice, kuchařky? b) Kdo pečoval o děti? Matka nebo i vychovatelka? c) Kdo uklízel, pral a dělal pravidelné nákupy? d) Snaţil se v domácnosti vypomoci i představitel elity? e) Učila matka své děti domácím pracím nebo předpokládala, ţe bude mít dítě v budoucnu také pomocnici? f) Jaký si myslíte, ţe mají postoj děti rodičů z elitních kruhů k domácím pracím? g) Docházelo někdy ke sporům mezi představitelem elity a jeho druhem/druţkou? (ohledně rozdělení prací) nebo druţka měla pochopení a vše zařídila? 3. Práce, povolání nejvýznamnějšího člena rodiny původu (představitele elity) a) Jeho hlavní povolání, čím se zabýval? b) Jaké měl podřízené a kolik jich bylo? c) Jak vycházel se zaměstnanci? d) Stěţoval si někdy doma na podřízené nebo je spíše chválil? e) Jak přistupoval k výběru svých spolupracovníků? F) Měl nějaká kritéria pro výběr? Jaká? g) Přesahovaly kontakty s nimi pracovní vztah?
30
h) Jaký měli ostatní členové rodiny vztah k spolupracovníkům? ch) Vzniklo díky těmto vztahům i dlouhodobé přátelství? 4. Vzdělávání a zájmy, koníčky nejvýznamnějšího člena rodiny původu (představitele elity) a) Jak probíhalo jeho vzdělávání? b) V čem bylo zajímavé nebo výjimečné? c) Bavila ho studia? d) Byl aktivní v samostatném vyhledávání informací a získávání dalších dovedností? e) Snaţil se být jiţ během mladých let ten nejlepší? Nebo začal být ambiciózní aţ později? f) Jaké měl/má zájmy nebo koníčky? (umělecké, sportovní, společenské, cestovatelské) g) Snaţil se vést k podobným koníčkům a dovednostem i své potomky? 5. Ţivotní úroveň, materiální standard rodiny a) Kde a jak bydleli? b) Zlepšovala se s postupem času úroveň bydlení nebo bydleli stále na jednom místě? c) Měli sluţebnictvo? d) Měli jedno nebo více aut? Jaké typy aut? e) Druhé - rekreační bydlení? f) Co dělali o dovolené, o prázdninách? Jaké typy dovolené? g) Jezdili na dovolené sami nebo s přáteli? 6. Vztah ke kultuře a kulturní tradice rodiny a) Měli knihovnu? Jak velkou? b) Měli sbírky uměleckých nebo zajímavých předmětů? c) Měli přátelé, známé z "uměleckých kruhů"? d) Věnoval se někdo umělecké činnosti aktivně? e) Jak často chodili do divadla, na koncerty? f) Snaţili se ke kultuře vést i své vlastní potomky? g) Jaký měli celkový vztah k umění? 7. Společenský, veřejný a politický ţivot rodiny a jejich členů. a) V jakých spolcích, společenských nebo politických organizacích byl členem, 31
angaţoval se příslušník elity? b) Jaká byla jeho politická orientace? c) Zastával v těchto organizacích i nějakou funkci? e) Chodil pravidelně na schůze nebo setkání? f) Byl organizátorem jejich činnosti g) Snaţil se nějakým způsobem o rozvoj města? (např. formou občanské společnosti) 8. Co se v rodině cenilo, za co se odměňovalo a za co káralo? a) Jaké chování, způsoby, vztahy k jiným lidem? b) Choval se k neelitě jako k sobě rovným nebo spíše nadřazeně? c) Snaţil se někdy někomu pomoci v kariérním postupu? Např. díky své moci, vědomostem, dovednostem d) Jakými způsoby se v rodině odměňovali a káralo děti? 9. Vztah k víře a náboţenství a) jak by se dal charakterizovat? b) chodilo se do kostela? Zdroj: Autorka
Tabulková příloha č. 2 – Tabulka pro tvorbu genealogie rok rok hlavní vedlejší místo místo muţ/ţena narození úmrtí povolání povolání vzdělání narození bydliště dědeček(o) babička(o) dědeček(m) babička(m) otec matka Představitel elity Respondent manţel/ka otec manţ. matka manţ.
32
1. sourozenec 2. sourozenec 3. sourozenec 4. sourozenec 1. dítě jeho manţel/ka otec manţel/ky matka manţel/ky 2. dítě jeho manţel/ka otec manţel/ky matka manţel/ky 3. dítě jeho manţel/ka otec manţel/ky matka manţel/ky 1. vnuk(čka) jeho manţel/ka otec manţel/ky matka manţel/ky 2. vnuk(čka) jeho manţel/ka otec manţel/ky matka manţel/ky 3. vnuk(čka) jeho manţel/ka otec manţel/ky matka manţel/ky Zdroj: Autorka
33
Tabulková příloha č. 3 – Rodinná genealogie Patrik Louvar
muţ/ţena
rok naro zení
rok úmrtí
hlavní povolání
vedlej ší povol ání
vzdělání
místo narozen místo í bydliště
Josef Sochor
1881 1961
Zemědělec
Základní
Veselá
Veselá
dědeček(o)
Marie Sochorová
1887 1982
Zemědělec
Základní
Veselá
Veselá
babička(o) dědeček(m)
Josef Jirsa
1882 1962
Zemědělec
Základní
Veselá
Veselá
1881 1951
Zemědělec
Základní
babička(m)
Antonie Jirsová
Pelhřim Veselá ov
Václav Sochor
1909 1952
Zemědělec , velkostatk ář
Základní
Veselá
Veselá
Anna Sochorová
1912 1987
Zemědělec
Základní
Veselá
Veselá
Josef Sochor
1938
Chemik, manaţer, podnikatel , zpěvák
středoškol ské
Veselá
Pardubice
Patrik Louvar
1995
Student VŠ
SŠ obchodní akademie
Pardubi ce
Srch
Hana Sochorová
1947
Sbchodní zástupce
SŠ – obchodní akademie
Doksy
Pardubice
František Pitloun
1919 1992
Místostaro sta Pardubic
SŠ – obchodní akademie
Doksy
Pardubice
Pitlounová 1921 1985
Kuchařka v MŠ
Střední odborné
Bělá p. Bezděz em
Pardubice
1. sourozenec
Marie Sochorová
1933 1956
Zdravotní sestra
SŠ zdravotní
Veselá
Veselá
2. sourozenec
Václav Sochor
1941
Zemědělec
základní
Veselá
Veselá
Milan Sochor
1944 2008
Projektant
SŠ gymnáziu m
Veselá
Pardubice
otec matka
Představite l elity Responden t
manţel/ka
otec manţ. matka manţ.
3. sourozenec 4. sourozenec
34
1962
Porodní asistentka
SŠ zdravotní
1. dítě
Michala Kopecká
Pardubi ce
Chrudim
jeho manţel/ka
Viliam Kopecký
Doktor
VŠ
Martina 1971 Louvarová
Asistenstk a
SŠ – obchodní akademie
Pardubi ce
Srch
Martin Louvar
1967
OSVČ
SŠ elektrotec hnická
Pardubi ce
Srch
otec manţel/ky
Stanislav Louvar
1947
Podnikatel
Pardubi ce
Pardubice
matka manţel/ky
Marie 1947 Louvarová
Podnikatel
Litoměř Pardubice ice
Tereza Pulpánová
1977
Úřednice
SŠ EDUCAN ET
Pardubi ce
Srch
Patrik Louvar
1955
Student VŠ
SŠ, VŠ Mladá Boleskav
Pardubi ce
Srch
Barbora Louvarvá
2003
ţák
Pardubi ce
Srch
Chrudim
otec manţel/ky matka manţel/ky
2. dítě jeho manţel/ka
3. dítě jeho manţel/ka otec manţel/ky matka manţel/ky 1. vnuk(čka) jeho manţel/ka otec manţel/ky matka manţel/ky 2. vnuk(čka) jeho manţel/ka otec manţel/ky
35
matka manţel/ky 3. vnuk(čka) jeho manţel/ka
otec manţel/ky matka manţel/ky
Zdroj: Rodinná genealogie, Patrik Louvar
36
Obrazové přílohy Obrazová příloha č. 1 – Novinový článek; pan Josef Sochor
Zdroj: Archiv Krajské knihovny Pardubice
37
Obrazová příloha č. 2 – Novinový článek č. 2; pan Josef Sochor
Zdroj: Archiv Krajské knihovny Pardubice
Obrazová příloha č. 3 – Novinový článek Ing. arch. Lubomír Driml
Zdroj: Archiv Krajské knihovny Pardubice 38
Obrazová příloha č. 3 – Certifikát za rozvoj barmanství; pan Martin Smolný
Zdroj: Foto, autorka
39
Obrazová příloha č. 4 – Náhled kódování rozhovorů v programu MAXQDA
Zdroj: Autorka
40
