Univerzita Hradec Králové Filozofická fakulta
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
2015
Anna Šurovská
Univerzita Hradec Králové Filosofická fakulta Katedra sociologie
Sousedská soudržnost Bakalářská práce
Autor:
Anna Šurovská
Studijní program:
B6703 / Sociologie
Studijní obor:
6703R004 / Sociologie obecná a empirická
Vedoucí práce:
Lucie Kudová PhDr., Ph.D.
Hradec Králové 2015
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala pod vedením vedoucí bakalářské práce samostatně a uvedla jsem všechny použité prameny a literaturu. V Hradci Králové dne 5. 5. 2015
……………………… Anna Šurovská
Anotace ŠUROVSKÁ, ANNA. Sousedská soudržnost. Hradec Králové: Filozofická fakulta, Univerzita Hradec Králové, 2015, 88 pp. Bakalářská práce. Bakalářská práce je zaměřena na sousedské vztahy lidí žijících v panelových domech. Cílovou skupinou jsou obyvatelé panelových domů ze dvou ulic, které se nacházejí na dvou velkých sídlištích ve městě Litoměřice. Cílem práce je analyzovat problematiku sousedství daných lokalit a zjistit frekvenci a druhy kontaktů mezi sousedy, dále pak vzájemnou interakci a také zda prostředí dokáže ovlivnit vývoj sousedských vztahů. V neposlední řadě práce porovnává sousedství ve dvou ulicích.
Klíčová slova: sousedství, sousedské vztahy, soudržnost, městské prostředí, bydlení v panelovém domě
Annotation ŠUROVSKÁ, ANNA. Sousedská soudržnost. Hradec Králové: Filozofická fakulta, Univerzita Hradec Králové, 2015, 88 pp. Bakalářská práce. This bachelor’s thesis is focused on neighbourly relations of people living in block of flats. The target group are residents of block of flats from two streets which are located on two large housing estates in Litoměřice. The aim of this work is to analyze the problems of the neighbourhood of given locations and find out the frequency and types of contacts among neighbours, mutual interaction and also whether the environment can influent development of neighbourly relations. The thesis compares neighbourhood in two streets too.
Keywords: neighbourhood, neighbourly relations, cohesion, environment, living in block of flats
Poděkování: Především bych chtěla poděkovat vedoucí bakalářské práce PhDr. Lucii Kudové za její ochotu, vřelé jednání, rady a drahocenný čas, který věnovala při vypracování mé práce. Dále mé velké dík patří rodině a přátelům za jejich podporu. V neposlední řadě děkuji všem respondentům, kteří mi poskytli potřebné informace, protože bez nich by tato práce nebyla kompletní.
Obsah ÚVOD ..................................................................................................................... 9 1
STAV DOSAVADNÍHO POZNÁNÍ .............................................................. 11
2
TEORETICKÁ VÝCHODISKA.................................................................. 17 2.1 SOCIÁLNÍ SOUDRŽNOST................................................................................ 17 2.1.1 Sousedská soudržnost .......................................................................... 19 2.2 BYDLENÍ ..................................................................................................... 20 2.3 SOUSEDSTVÍ ................................................................................................ 21 2.4 KOMUNITA .................................................................................................. 23 2.4.1 Pocit komunity .................................................................................... 25 2.4.2 Sousedská síť....................................................................................... 26 2.4.3 Dimenze sousedství ............................................................................. 26 2.5 SOCIÁLNÍ INTERAKCE .................................................................................. 27
3
POSTUP A VÝZKUMNÉ METODY ........................................................... 31 3.1 CÍL VÝZKUMU A VÝZKUMNÉ OTÁZKY............................................................ 31 3.2 METODA ŠETŘENÍ A TECHNIKA SBĚRU DAT .................................................... 31 3.2.1 Pozorování .......................................................................................... 31 3.2.2 Polostrukturovaný rozhovor ................................................................ 32 3.3 PRŮBĚH ŠETŘENÍ ......................................................................................... 32 3.4 POPIS MÍSTA VÝZKUMU ................................................................................ 33 3.5 CÍLOVÁ SKUPINA A VÝBĚR VZORKU RESPONDENTŮ........................................ 34 3.6 POPIS RESPONDENTŮ.................................................................................... 36 3.7 ZPRACOVÁNÍ DAT ........................................................................................ 37
4
VÝSLEDKY.................................................................................................. 38 4.1 VLASTNÍ POZOROVÁNÍ ................................................................................. 38 4.1.1 Podoba zástavby ................................................................................. 38 4.1.2 Prostředí ............................................................................................. 39 4.1.3 Služby ................................................................................................. 41 4.1.4 Dějiště interakcí .................................................................................. 42 4.2 DESKRIPCE ZÍSKANÝCH DAT ......................................................................... 42
4.3 ANALÝZA DAT ............................................................................................. 55 4.3.1 Začlenění se v sousedské komunitě a vzájemná interakce mezi sousedy 55 4.3.2 Vliv sousedských vztahů na kvalitu bydlení v panelovém domě ............ 59 4.3.3 Rozvoj sousedských vztahů díky příznivému prostředí .......................... 62 4.3.4 Sousedské vztahy v obou ulicích .......................................................... 63 ZÁVĚR ................................................................................................................. 64 POUŽITÁ LITERATURA ................................................................................... 68 SEZNAM PŘÍLOH .............................................................................................. 70
Úvod Žijeme v době, kdy se neobejdeme bez množství sociálních vztahů. Sociální interakce je proces, který je pro člověka velice důležitý a potřebný. Dnešní moderní města se snaží utvářet prostředí tak, aby zlepšovala životní úroveň obyvatel a umožňovala jim dostatek veřejného prostoru k rozvíjení sociálních interakcí. Dost často se opomíjí, že sousedství také patří mezi sociální vztahy a mělo by se na něj nahlížet s přesvědčením, že sousedské vztahy jsou stejně důležité jako ostatní vztahy. Dřív se soused považoval za přítele, byl to někdo, komu se lidé nebáli svěřit svůj dům nebo byt pod „ochranitelská křídla“, když ho na delší dobu opouštěli. Troufám si říct, že sousedské vztahy jsou silnější a přátelštější například v lokalitách, kde jsou rodinné domy nebo zahrádkářské kolonie. Jak je možné, že sousedství v panelových domech ztrácí svou hodnotu? Jak je možné, že obyvatelé panelových domů nepotřebují mít těsnější vztahy se svými sousedy? Ve své práci se snažím zjistit, jak je to ve skutečnosti se sousedstvím a sousedskou komunitou v panelových domech. Proč se změnilo vnímání sousedů, cožpak už nejsou sousedé důležití? Jak je možné, že sousedství v očích většiny lidí upadá, když má skoro každý souseda. Proč se lidé tak uzavírají a nechtějí mít se svými sousedy nic společného? Sousedské vztahy jsou složité úplně stejně, jako všechny ostatní vztahy mezi lidmi. Jsou ale stejně tak důležité. Změní se vnímání sousedství k lepšímu? Nebo jsou sousedské vztahy odepsány k záhubě? Má bakalářská práce řeší problematiku sousedských vztahů v panelových domech. Problém sousedství je situovaný do dvou lokalit, konkrétně do dvou ulic, které jsou součástí dvou velkých sídlišť města Litoměřice Práce se zaměřuje na frekvenci a druhy kontaktů mezi sousedy, hodnocení vlivu sousedských vztahů na kvalitu bydlení a na ovlivnění sousedské komunity místním prostředím. Cílovou skupinou jsou obyvatelé zkoumaných lokalit. V první řadě jsem chtěla ve své práci zjistit, jak je to skutečně se sousedstvím. Jak lidé vůbec vnímají své sousedy, zdali jsou to lidé z celé ulice nebo jen pouze ti, se kterými žijí na patře panelového domu. Dále jsem zjišťovala, jestli jsou sousedské vztahy v panelových domech skutečně tak anonymní, jak to na první pohled působí a jestli důležitost sousedských vztahů klesá. Pak jsem také chtěla vědět, jestli 9
prostředí dokáže ovlivnit vývoj sousedských vztahů a popřípadě jak. Hlavní cílem této práce je porovnat sousedské vztahy v jednom malém městě na dvou odlišných sídlištích. Výzkumné šetření je prováděné kvalitativní metodou. Ke sběru dat jsem zvolila techniku polostrukturovaného rozhovoru, který je doplňován vlastním pozorování. Důvodem zvolení místa šetření bylo především to, že v jedné ze zkoumaných lokalit žiji. Dalším podstatným důvodem bylo i to, že k daným lokalitám mám určitý vztah a díky tomu vznikla myšlenka tuto práci zrealizovat a zjistit, jak se jeví sousedské vztahy v místě mého bydliště. Nejdůležitějším informačním zdrojem pro mou bakalářskou práci byly zejména knihy: Schmeidler, Karel. 2001. Sociologie v architektonické a urbanistické tvorbě; Tuček, Milan (ed.). 2008. Soudržnost v diferencující se společnosti; Heřmanová, Eva, Jiří, Patočka. 2007. Regionální sociologie, sociologie prostoru a prostředí II; Keller, Jan. 2009. Nejistota a důvěra; Musil, Jiří. 1971. Sociologie bydlení. Praha: Svoboda. Práce je strukturovaná do tří kapitol. První dvě kapitoly věnuji stavu dosavadního poznání a předmětu mé bakalářské práce a základním teoretickým východiskům pro mé vlastní šetření. Tyto dvě kapitoly jsou zaměřené na danou problematiku sousedství, ze které vychází celá má práce. Třetí kapitola je zaměřeně na metodu a techniky, jakými bylo šetření prováděno. Ve výsledcích jsou zpracované odpovědi na stanovené výzkumné otázky a je patrná i jistá komparace výsledků se stavem dosavadního poznání.
10
1
Stav dosavadního poznání Ve svém Sociologickém slovníku definuje Jan Jandourek sousedství jako „lidi
žijící v takové prostorové blízkosti, že se osobně znají, vzájemně si mohou pomáhat, spolupracovat, přímo spolu komunikovat a zároveň podléhat sociální kontrole druhých a spolu vykonávat ji.“ Sousedství se podle něho odlišuje od primární skupiny vyšší formálností vztahů. V širším významu je sousedství považováno za „souhrn lidí, kteří v souvislosti s pobytem využívají nějaký prostor, míněno větší než dům a menší než čtvrť. Sousedství tak prodělává patrné změny především s postupující anonymizací městského života, ale svůj význam si udržuje stále.“ [Jandourek: 233] Ouředníček v sousedství vidí základní stavební kámen města. Ve své knize uvádí, že: „Sousedství se mohou lišit svým charakterem, ale téměř každý obyvatel města v nějakém bydlí. Sousedství představuje koncept, který leží na rozhraní společnosti a prostoru, na pomezí sociologie a geografie. Zahrnuje vazby mezi sousedy, vnímání okolí bydliště a vztah k místní komunitě, tedy sociální fenomény, které jsou ze své podstaty prostorově ukotveny.“ Prostor v případě sousedství je to okolí bydliště, kde je nevyhnutelným kontextem těchto sociálních jevů. Při transformacích města je vhodné pátrat po proměnách podoby sousedství, či se naopak zabývat příčinami jeho stability navzdory sociálním a sociálně-prostorovým změnám. [Ouředníček et al 2012: 159] Tuček se svým kolektivem v knize Sousedská soudržnost v diferencující se společnosti uvádějí, že: „Sousedství je možné chápat jako poměrně komplexní fenomén s mnoha aspekty a podobami.“ [Tuček et al 2008: 159] Navíc podle Forresta, přes naše dnes značně prostorově rozptýlené sociální sítě, však sousedství stále sehrává klíčovou roli v rutině každodenního života, které pokládá za důležitou součást naší sociální identity. V tomto kontextu je pak sousedství, mnohem důležitější pro staré lidi, děti, pracující z domu, nezaměstnané či hendikepované. Především pro staré lidi zachovává sousedství své tradiční funkce v podobě místa, kde se nachází přátelství či podpora. V kontextu stárnutí populace tak bude více a více lidí tedy zřejmě trávit čas především v místě svého bydliště. Ačkoliv se budou staří lidé v budoucnu logicky lišit od těch současných, obecně si 11
přejí žít nezávisle a samostatně, ale v dobře zajištěných a fungujících sousedstvích.“ [Forrest in Pfaf 2013: 14] „Nostalgické volání po tradiční podobě sousedství nemusí být vždy namístě. Musil totiž poukazuje na to, že sousedství nebylo v minulosti zdaleka tak idylické, jak se zprvu zdá. Často byla jeho povaha zcela účelová a vyvíjela na obyvatele značný tlak (např. sociální kontrola i možná ztráta soukromí).“ [Musil in Pfaf 2013: 15] Sousedství může být mimo jiné také řazené do sociálních skupin. „Sociální skupiny ve vlastním slova smyslu (tj. identifikační skupiny) představují taková uskupení lidí, která splňují celou řadu základních znaků jako např. identifikaci se skupinou, možnost pravidelných interakcí tváří v tvář, existenci komunikační sítě mezi členy, existenci společných cílů, horizontální a vertikální diferenciaci skupiny atd.“ [Heřmanová, Patočka 2007: 43] Každý člověk patří do několika různých sociálních skupin. Tyto skupiny na něho působí buď pozitivním, nebo negativním způsobem. Kvůli vlivu toho působení, se k nim člověk vnitřně nebo vnějškově přizpůsobuje. Stejně tak přináleží i do určitých prostorových sociálních skupin. Do prostorových sociálních skupin můžeme zařadit takové skupiny lidí, pro které je charakteristická dlouhodobá přítomnost v určitém prostoru či území a současně i většina znaků, kterými jsou popisovány identifikační sociální skupiny. [Heřmanová, Patočka 2007: 43] Heřmanová s Patočkou přibližují prostorové sociální skupiny takto: „Pro takovéto prostorové sociální skupiny zformované na základě společného soužití na určitém teritoriu
–
teritoriální pospolitost
či územní
společenství
–
je
charakteristické, že lidé vedle sebe žijí, zajišťují své každodenní potřeby, vnímají a reagují na obdobné materiální a sociální prostředí, včetně krajiny, vzkazují podobnosti vzorců chování i podobnost životního stylu. Na základě vzájemných interakcí, prožívání a hodnocení shodných událostí, sdílení společného souboru symbolů, řešení společných problémů apod. se u nich vytváří jak pocit vzájemné solidarity a příslušnost k danému územnímu společenství (tj. socioprostorová zařazenost a identifikace), tak pocit odpovědnosti za dané území.“ Jsou to například takové prostorové sociální skupiny, ve kterých můžeme nalézt podoby teritoriálních 12
pospolitostí, jako jsou domovské skupiny, sousedské skupiny, lokální a regionální společenství (komunity), národy nebo územní enklávy etnik a národností, územní koncentrace lidí s určitým sociálním statusem či znakem (slumy, ghetty), územní společenství lidí s alternativním stylem (squoty) a mnoho další. [Heřmanová, Patočka 2007: 43] Podle B. Blažka je divadlo metaforou města. „Městský svět se dělí na scénu a zákulisí, na aktéry a diváky. Nejdůležitějším symbolem města je jeho centrum. Každé živé město má nějaké srdce, kolem něhož by se rozrůstalo. Po dlouhou dobu byla města nejsložitějšími systémy, jaké člověk vytvořil.“ [Blažek in Kubátová: 173] Dnes jsou města rozřezávána na kusy, každý kus města je analyzován, očišťován a upravován. Ze soudobých měst je tak odstraněno tajemství neznáma. [Jacobsová in Kubátová: 175] Sociolog Ferdinand Tönnies rozdělil městskou společnost konstrukcí konceptů na „Gemeinschaft a Gesellschaft“. Ranné sociologické teorie vznikly na diferencování mezi preindustriálním sídlem (viděného jako dobré) a industriálním městem (označovaného jako špatné). U „Gemeinschaft“, jsou pospolitosti založené na tradičním venkovském životě, kde každý zná každého, sociální vztahy jsou založeny na příbuzenství a tradičních hodnotách a povinnostech. Z toho vyplývá, že sociální vztahy jsou převážně přirozenou
nutností,
citově
uspokojují
a
mají
hloubku.
Pospolitost
je
charakterizovaná vzniklými svazky lidí, kde jedinci splývají s myšlením a vůlí celku. Vazby jednotlivců jsou bezprostřední a citově velmi syté. Nalézá je na vesnici u rolníků, kteří žijí a pracují společně v blízkém kontaktu, kde převládá porozumění a shoda. Ve spojení s ostatními se člověk cítí bezpečně, doma. Společnost označovaná jako „Gesellschaft“, kde je vše založeno na formálních, neosobních vztazích, byrokracii a řádu, Tönnies vidí jedince jako izolované v určitém stavu napětí proti ostatním. Lidé se neznají, běžně jednají s cizími ve svém denním životě. Je zde shoda, které je však dosahováno neosobní cestou. Místo přirozené nutnosti převládá nutnost účelová. Není přirozené společné vůle. Existují osobní vůle, které spojují lidi pouze racionálně, tedy bez žádných citových pout. 13
Místo samotných lidí, jednotlivců, vládne veřejné mínění a politické doktríny. Vztahy mezi lidmi se dají charakterizovat cizostí, konvenčností a účelovostí. [Schmeidler 2001: 33] Také George Simmel projevil zájem o městské obyvatelstvo a ve své knize „Sociologie“ popisuje význam a kvalitu prostoru pro společenský život. Začal tak používat pojem „přesycené prostředí“, když popisoval sociální prostředí tehdejších měst. I přes to, že si nejspíš uvědomil, že formy sociální spletitosti jsou ovlivněny fyzickým životním prostředím, zajímal se především reakcemi městského člověka, kterým přizpůsobuje tuto spletitosti. Městští lidé si podle něho jsou rozumově více vědomi a citově méně lpí na svém složitém světě než lidé z venkova. Tvrdil, že prostředí města brání lidem se normálně vztahovat k novým podnětům, protože jejich energie se rozdrobuje a váže se na různé vztahy k prostředí. Schmeidler ve své knize dále uvádí, že se George Simmel věnoval městskému člověku také ve své eseji „Die Grosstädte und das Geistesleben“, kde zdůraznil anonymitu, povrchnost a početnost sociálních kontaktů městského člověka, které vedou ke vzniku typické městské povahy. Městská povaha se vyznačuje: velkou přizpůsobivostí,
pružností,
nejistotou,
blazeovaností
i
skrytou
agresivitou.
[Schmeidler 2001: 33] „Kořeny snů o dokonalém městě v dokonalé společnosti jsou pravděpodobně stejně staré jako městské sídelní formy samy. Dokladem toho jsou často navrhovaná ideální města jako urbánní utopie, které byly po nějaké době mnohdy zase odmítány.“ Město je považované za společenský útvar, který poskytuje prostory a zařízení k efektivnímu nasazení. [Schmeidler 2001: 157-158] Atmosféra moderních měst bývá chápána individualizovaněji, je anonymnější a méně soudržná, než život v malé vesnici, kde se lidé znají a mají mezi sebou úzké sociální vazby. [Simmel 1903,1997; Wirth 1938 in Tuček et al 2008: 153] Obyvatelé měst očekávají, že by města měla být místem anonymity a proto tedy místem, kde je možné měnit sociální role a stále znovu začínat. Přitom má být domovem, místem, kde jsou známí a kde je možné důvěřovat a cítit se v bezpečí. [Schmeidler 2001: 156] 14
Městský člověk se sociálně uzavírá především proto, že je komunikačně přetížen. I když asi není pravda, že by byl izolován, protože z empirických sociologických průzkumů, zejména E. Bottové, E. Pfeilové, M. Younga a dalších sociologů, vyplývá, že počet kontaktů městských lidí je značný, a tak je možné, že kvalita lidských vztahů je takové povahy, že se necítí spokojen a že je přes jejich mnohost uzavřen a izolován. Podle G. Simmela tyto prvky ovlivňují způsob života městského člověka. Potlačují především jeho iracionální, instinktivní a individuální vlastnosti a přispívají k vytvoření neosobnosti. Na druhé straně však vedou k vytvoření vlastnosti, která je typická pro městského člověka a která je velmi osobní. Je to blazeovanost. „Blazeovaný člověk je lhostejný, protože žádná věc není hodna toho, aby ji upřednostnil před jinou. To je způsobeno také tím, že peníze se staly obecným jmenovatelem významu všech věcí, takže stírají jejich specifickou hodnotu. Blazeovanost a lhostejnost k věcem se odráží v rezervovanosti v sociálních vztazích. Velké množství kontaktů s lidmi způsobuje, že nelze mít s každým osobní vztah; osobní vztahy by městský život i lidi žijící ve městě zcela rozložily. Městský člověk zaujímá k lidem rezervovaný a lhostejný postoj, který však často může provázet tichá averze, vzájemná cizota, a dokonce odpor, jenž se v okamžiku neopatrného dotyku může změnit v otevřený konflikt.“ [Kubátová: 172] Města také řeší otázku sídlišť. Sídliště měla původně řešit problémy s bydlením. Dnes jsme svědky toho, že sídliště nejenom tento problém nevyřešila, ale vytvořila mnoho dalších problémů. Na dnešních sídlištích se nedá skutečně bydlet, ale pouze přespat. „Často se uvádí, že přespání je jedinou funkcí, kterou sídliště plní. Výtky, které bychom mohli adresovat sídlišti, jsou nekonečné: absence většího počtu pracovních příležitostí, nedostatek obchodů a služeb, dlouhodobě narušená věková struktura obyvatelstva (žijí tam obyvatelé věkově homogenní), nedostatečná identifikace obyvatel s místem bydliště, nevhodné sociální klima, nedostatečná možnost orientace, nedostatek garáží a odstavných ploch, špatné komunikační spojení s městským centrem, nedostatek zeleně, absence architektonického detailu panelových objektů, nedostatečná druhovost dispozičních řešení bytů, nevyhovující bytová jádra, nízký tepelný odpor obvodových konstrukcí, nedostatky v kvalitě 15
mikroklimatu bytů vlivem použitých technologií atd.“ V současné době se samotní obyvatelé městských sídlišť snaží tyto nedostatky odstranit, některé jsou však objektivně neodstranitelné a jejich odstranění by stálo nepředstavitelnou částku, kterou nikdo jen tak do předělání neinvestuje. [Kubátová: 174] Bydlení patří k nejdůležitějším potřebám člověka. Pod pojmem bydlení vnímáme všechny životní pochody, které se odehrávají v bytě. Byt je kombinace bezprostředně vzájemně spojených místností, je to uzavřená lokalita pro příjemnou svobodu života. Bydlení ve smyslu hodnot a pojmů naší kultury je tedy lokalizovaná soukromá svobodná existence na místě, které je připraveno stavebními úpravami a odděleno od okolí. Byt byl dříve veřejným prostorem, odehrávaly se v něm společenské zvyklosti i obyčeje intimního rázu. Dnes je byt především soukromý prostor. Je životním prostředím rodiny a z velké části soukromým prostorem. Bydlení je sociální aktivita, protože jde převážně o domácnost, která se skládá z více osob, které většinou tvoří rodinu. Žití v bytě znamená, že se tam odehrává celá řada velmi heterogenních sociálních aktivit a druhů chování, pro které je charakteristické, že jsou soukromé, v nejlepším případě by měly být oddělené od vnějšího vlivu cizích osob. [Schmeidler: 167]
16
2 2.1
Teoretická východiska Sociální soudržnost „Sociální soudržnost je multidimenzionálním jevem, který zahrnuje komplexní
systém souvislostí, příčin a následků, a nelze ji empiricky zkoumat jako jednoduchý konstrukt. Prolínají se zde jednak makrosociální problémy soudržnosti, jednak mikrorovina sociálních vztahů v konkrétních sociálních jednotkách.“ Typy sociálních soudržností: a) makro-dimenzi soudržnosti Zahrnuje soudržnost celé společnosti, regionu, celostátní organizace, případně i Evropy či celého světa. b) mezo-dimenze soudržnosti Soudržnost menších měst, obcí, čtvrtí či dobrovolnických organizací. c) mikro-dimenze [Tuček et al. 2008: 29] Složky a dimenze sociální soudržnosti mohou být ovlivněny prostorově specifickými charakteristikami obyvatel nestejně. Můžeme nalézt řadu dělení a os, které naplňují a reprezentují soudržnost různých komunit (např. Berger-Schmitt 2002b; Forrest, Kearns 2001; Musil 2005). [Tuček et al: 173] „Problematika soudržnosti společnosti tvoří jednak klíčovou kategorii obecné sociologie,
jednak se stala legitimním předmětem empirického zkoumání
libovolného konkrétního sociálního systému a srovnávacích studií jednotlivých společností. Aby nedošlo ke směšování, tak tým pod vedením docenta Tučka rozlišil používání pojmu soudržnost ve dvou rovinách, dvou stupních obecnosti. Toto rozlišení nemá nic společného s běžně používanou logikou mikro-makroúrovně, ani není poplatné jednotlivým přístupům k problému soudržnosti. Nejpříbuznější je klasickému rozlišování mezi obecnou teorií a teorií středního dosahu, jak je rozlišil Robert Merton (1968). V prvém případě se používání pojmu soudržnost váže k problematice vytváření a udržování sociálního řádu. Soudržnost je zde vlastně synonymum pro existenci řádu na obecné úrovni (ve společnostech 17
a jejich částech). Odpovídá na otázku, jak a zda je vůbec možná společnost. V druhém případě lze problematiku soudržnosti chápat jako určitou speciální součást sociologie či sociální psychologii, zabývající se pouze jejími určitými oblastmi. Odpovídá kupříkladu na otázku, jakými mechanismy se vytváří „dobrá“ společnost. Jde jak o charakteristiky společností na makrosociální úrovni (např. komparace indikátorů kvality života mezi zeměmi), tak i o fungování malých skupin nejen uvnitř, ale i vůči jejich okolí (např. efektivita spolupráce členů). Ve druhém případě se zkoumají jevy, jako např. solidarita, efektivita, kooperace, důvěra, identita či přináležitost.“ [Tuček et al 2008: 21] Podle Jiřího Musila je v současné české společnosti řada historicky podmíněných typů sociální soudržnosti. To není specifikum české společnosti, ale míra různorodosti, kterou se v tomto ohledu vyznačuje naše společnost. Z evropského hlediska je pravděpodobně nadprůměrně vysoká. [Musil et al. 2004: 13] Výše zmíněný Musil o současné sociální soudržnosti uvádí, že „platí její dosti významné relikty v hodnotových orientacích, postojích a chování stále v myslích mnoha lidí přežívá. Nová soudržnost je formovaná společnou vůlí ke změně a nesena euforií ze změny poměrů, která starou soudržnost vystřídala, nepřežila období přechodu společnosti k řešení rutinních otázek a uspokojování diferencovaných sociálních zájmů.“ [Musil et al. 2004: 15] „Zatímco pospolitost je přirozeným typem lidského soužití, což je vyjádřeno metaforou organismu, společnost je umělá, což vyjadřuje metafora mechanismu. Pospolitost je založena na přirozené organické vůli, která je společná všem lidem, je hluboce zakořeněná v člověku a opírá se o jeho organickou a pudovou přirozenost. Přirozená organická vůle je základem všech přirozených vztahů člověka k člověku, ať se jedná o pokrevní vztah mezi jedinci nebo o vztah sousedství nebo o vztah přátelství, společné práce a stejného smyšlení.“ [Tönies in Kubátová: 152] Sociální kapitál Koncept sociálního kapitálu je dnešní sociologii považován za průnikový koncept, jak teoretického uvažování, tak empirického zkoumání u skupinových a společenských vazeb. Za jeho popularitou se skrývá kromě jeho zaměření na 18
studium pozitivních důsledků sociability, taky zkoumání sociálního kapitálu „jako skrytého zdroje moci a vlivu jak individuí, tak společenských skupin.“ [Portes 1998 in Musil et al 2004: 26]
2.1.1 Sousedská soudržnost „Sociální soudržnost na mikroúrovni nachází jedno ze svých nejtypičtějších vyjádření v soudržnosti sousedství. Právě na této úrovni můžeme očekávat nejjasnější diferenciaci sociální soudržnosti prostorových kategorií, způsobenou odlišným fyzickým i sociálním prostředím.“ [Tuček et al 2008: 153 ] Ouředníček ve své knize uvádí, že „sousedské vztahy spolu se svojí emocionální náplní nacházejí konkrétní vyjádření v každodenním jednání obyvatel lokality, které je možné chápat jako místně lokalizované sociální normy a zvyklosti. Může se jednat o vzájemné zdravení sousedů, očekávání zdvořilostního pohovoření, ale i hlubší sociální kontrolu. Ta se může například projevit dozorem nad vnější úpravou domů či tolerovanými normami hluku v bytovém domě. Obvykle se také hovoří o vzájemné sousedské výpomoci, které mívá nejčastěji účelový charakter. Většinou se jedná o poskytnutí drobných služeb, jakými jsou například zapůjčení chybějících přísad na vaření, drobné opravy či zalévání květin v době dovolených. Některé druhy výpomoc ale vyžadují hlubší emocionální vazbu mezi sousedy, neboť předpokládají vzájemnou důvěru (např. hlídání dětí či zmiňované květiny v domácnosti).“ [Ouředníček et al: 161] Důvěra Obecně může být důvěra definována pozitivně jako „víra ve spolehlivost, pravdivost či schopnost určité osoby či věci.“ Můžeme ji také ale vymezit negativně jako „víru, že někdo/něco je dobrý, upřímný a poctivý a nebude se nás snažit nijak poškodit či oklamat.“ V obou případech definice naznačuje, že se od důvěry předpokládá dvoustranný vztah, ve kterém stojí dva subjekty. První, který rozhoduje o důvěře, kdy se člověk spoléhá na něco, či někoho. Na druhé straně stojí objekt důvěry, který se vyznačuje určitými vlastnostmi nebo schopnostmi. [Sedláčková: 37] Robert Putman rozlišuje dva typy vzájemnosti a důvěry v sociálním kapitálu. Podle něj existuje vzájemnost (a důvěra) meziosobní a vzájemnost (a důvěra) 19
generalizovaná. Ve druhém případě jsou lidé ochotni učinit něco pro druhé v naději, že jejich vstřícnost se jim vrátí odkudkoli, až to budou sami potřebovat. „Společnost naplněná generalizovanou důvěrou funguje lépe než sociální realita, ve které by každý čekal okamžitou protislužbu od toho, komu právě pomohl.“ [Keller 2010: 63] „Teorie sociálních sítí považuje za důležité pro důvěry aktivní přináležitost člověka k sociálním okruhům, jako jsou rodina, přátelé či sousedská komunita. Osamělost a vykořeněnost naopak obecnou důvěru vůči druhým lidem snižují. Komunitní teorie vychází z předpokladu, že pro utváření vzájemné důvěry a solidarity mezi lidmi je určující velikost místa bydliště, bezpečnost a spokojenost s místní komunitou, v níž člověk žije.“ [Sedláčková, Šafr, Häuberer 2009: online] Keller tvrdí, že: „Bez určitého minima vzájemné důvěry není možno udržovat vztahy s druhými lidmi a spojovat se s nimi v nejrůznějších spolcích a sdruženích.“ [Keller 2001: 107] „Důvěra bývá považována za jednu z klíčových složek kolektivního sociálního kapitálu a potažmo i sociální soudržnosti.“ [Tuček et al 2008: 171]
2.2
Bydlení V současné době, se bydlení stává jedním z našich velice vážných sociálních
problémů a bylo by špatné domnívat se, že se může řešit pouze technickými opatřeními. Jedná se o složitý systém, tvořený technickými, ekonomickými, sociálními a územními prvky, které jsou na sebe navzájem závislé, ale všechny vztahy mezi těmito prvky nám nejsou doposud zcela známé. [Musil 1971: 9] „Starší a proto také rozvinutější větví sociologie bydlení je zkoumání sociálních vztahů, které sice souvisejí s bydlením, či přesněji řečeno s bydlištěm, avšak přesahují rámec bytové buňky. Vede to nutně k problému sociologie sousedství a sociologie územního společenství. Je to také téma „sociologičtější“ než výzkum vztahu mezi bytem a rodinou, neboť se týká jedné z obecně uznávaných stránek sociální struktury společnosti, tj. skupin založených na prostorové blízkosti, čili územního společenství.“ [Musil 1971: 27] Okruhy interakčních stránek bydlení tvoří bezpochyby samostatnou část sociologie bydlení. Jde o problémy, jako jsou: interakce mezi bydlícími a bytem či jeho bezprostředním okolím, to znamená domem, obytnou skupinou, nebo 20
o působení obytného prostředí na množství a zejména povahu sociálních interakcí. To je nepochybně jedna z nejzávažnějších stránek sociologie bydlení, o kterou mají zájem zejména architekti a urbanisté. „Sociálně orientovaná architektura je totiž postavena na myšlence, že kvalita a uspořádání prostoru působí na chování lidí a mohou přispět k zlepšení mezilidských vztahů a k humanizaci společnosti. Je proto důležité zkoumat účinky mikroekologických prvků na sociální procesy a zejména na povahu lidské interakce a komunikace.“ [Musil 1971, str. 11]
2.3
Sousedství Podle Karla Schmeidlera je sousedství variabilní kolektivní území okolo jádra,
kterým bývá domov. „Sousedství, jeho obyvatelé a jejich aktivity tvoří dohromady sociálně prostorovou jednotku, uznávanou svými obyvateli a oddělující se od okolního prostředí. Sousedství patřilo mezi významné společenské instituce v minulosti, zejména v obdobích, kdy jednotlivé rodiny představovaly výrobní jednotky a jejich vlastní život byl různým způsobem podmíněný společnými aktivitami (např. ochranou území a hospodářskými zájmy, spolčenou tvorbou životního prostředí atd.). V moderní společnosti sousedství ztratilo některé ze svých původních funkcí. Stále mu však zůstávají a přibývají funkce, které nejsou většinou jasně institucionalizované, ale mohou se v praktickém životě ukázat jako důležité a potřebné.“ [Schmeidler: 142] „Forrest jako ostatní zmínění autoři přiznává, že v současnosti je jasně viditelný úpadek tradiční role sousedství, zdůrazňuje současně existenci mnoha faktorů, které mohou sousedství posilovat či přetvářet. Nové podoby rodinného soužití, rozpad tradičních příbuzenských vazeb, vyšší prostorová mobilita či rostoucí zapojení že na trhu práce jsou faktory, které zapříčinily úpadek významu sousedství. V mnoha společnostech viditelný trend setrvávat více v zaměstnání (často daleko od domova) či preference vztahů spojených s pracovištěm či zálibami, které nejsou dány sousedstvím, jsou taktéž zjevné. I přesto všechno Forrest opět potvrzuje stanovisko, že si sousedství stále zachovává některé ze svých tradičních funkcí. [Forrest in Pfaf 2013: 14]
21
Funkce sousedství 1) Za významnou funkci sousedství považuje Heřmanová s Patočkou neformální sociální kontrolu, která zaručuje adekvátní socializace, zejména pokud jde o normy a hodnoty platné v daném územním společenství. 2) Mezi další funkce sousedské komunity patří substituce a doplnění sociálních vazeb. Jedná se o zajištění kontaktů doplňujících rodinné vztahy, vztahy se spolupracovníky a přáteli. 3) Jinačí funkcí je svépomoc, sdružování se a kooperace. Je to funkce, která se využívá za účelem dosažení určitého cíle. 4) Další funkcí sousedství je slaďování rozdílných zájmů starousedlíků a do lokality nově přistěhovalých obyvatel. Tato funkce přináší určité regulace vzájemného přizpůsobování (akomodace). 5) Významnou charakteristikou sousedských komunit i pravidelná, někdy svérázná sousedská komunikace, má za cíl získání informací o lidech a prostředí, s nimiž, nebo v němž jedinec či rodina žije. [Heřmanová, Patočka: 62] 6) V neposlední řadě Schmeidler doplňuje základní sousedské funkce o funkci ceremoniální. Ta je považována za důležitý indikátor stavu komunity a intenzity sousedských vztahů. „Znamená vzájemnou účast sousedů na oslavách, rodinných i místních událostech (svatby, křtiny, pohřby, atd.).“ [Schmeidler 2001: 142] Celkově pak sousedství vytváří princip vzájemně výhodné a do určité míry i nutné, územní koexistence lidí, kteří jsou spojeným pocitem určité sounáležitosti. (Heřmanová, Patočka, str. 63) Podle intenzity vztahů a četnosti, které vykonávají výše vyjmenované funkce, jsou ve výzkumech dělena sousedství na „slabší“ a „silnější“. Mezi slabší sousedství patří ta, kde je méně sociálních vztahů, majících povrchní charakter. Někdy jsou 22
vnímána pouze jako seskupení tam, kde panují konvenční kontakty s malou komunikací. Pokud jde o silnější sousedství, tak tam nastává vzájemná pomoc a výměna služeb. V tomto typu sousedství existují intenzivní společenské styky. Důležité jsou společné cíle a vzájemná podpora mezi sousedy. Raritou je, že v nových obytných souborech je intenzita vztahů v prvopočátku vyšší (pocit novosti, navazování kontaktů), pak se ale snižuje. [Schmeidler: 143]
2.4
Komunita Obecný pojem komunita (z latinského communitas) je obvykle používán pro
označení skupiny, kterou spojují stejné názory, stejný či podobný životní styl nebo jsou to lidé nebo jinak se znajících spřízněných jedinců. Komunita může být synonymem pro český pojem pospolitost. Pospolitost utváří společenství lidí, které je charakteristické zvláštním typem vnitřních sociálních vazeb a odlišným, svébytným nebo autonomním způsobem života. [Heřmanová, Patočka: 44] Jak ve své knize uvádí Heřmanová s Patočkou, komunita může existovat na základě sdílených hodnot, norem, společných zájmů či problémů nebo i na základě společného kulturního dědictví a historie. [Heřmanová, Patočka: 45] Například podle Iana Shapira kladou komunitaristé důraz na emocionální aspekty identity a příslušnosti ke komunitě. Pouta, která lidi svazují, jsou založena na identifikaci jedince s kolektivem, protože všechny individuální cíle jsou založeny na cílech a hodnotách komunity. Členství ve skupině je pro identitu člověka prvořadé, protože být znamená někam patřit, to je být příslušníkem nějaké komunity. [Shapiro in Kubátová: 154] Komunita lokální (rezidenční) Lokální komunity vysvětluje Reichel takto: „V lokálních, také rezidenčních, komunitách jedince sbližuje, spřízňuje ta skutečnost, že společně žijí, dočasně či trvale, v určitém prostoru. [Reichel: 107]. V rámci těchto komunit lze nalézt jisté podmnožiny osob, které spolu komunikují, interagují častěji než ostatní a jsou si o trochu bližší.“ Reichel má touto podmnožinou na mysli právě sousedství, které se projevuje například rituálem vzájemného zdravení, vzájemnou bezplatnou výpomocí (pracovní, zapůjčení nářadí, přejímáním zásilek apod.), předáváním informací 23
(včetně tzv. drbů a klepů), sociální kontrolu chování i kontrolu bezpečnosti majetku, spoluprací při výchově dětí atd. [Reichel: 108] Keller tvrdí, že lokální komunita patřila mezi základní jednotku předmoderní společnosti. [Keller 2004] Komunita městská Základní charakteristikou městských komunit, městského obyvatelstva vázaného k území města, je jejich výrazně vyšší míra územní koncentrace. S ní také bezpochyby souvisí i výskyt výrazně menší míry křížících se vazeb, to je celkově vyšší vzájemná anonymita lidí. Lze tvrdit, že pro každého člověka žijícího ve městě, je setkání s cizími lidmi mnohem běžnější (a to nejen ve veřejných prostorech, ale obrazně řečeno i „na domácím prahu“), než pro obyvatele venkovské obce. „Pro městské obyvatele je charakteristický velký počet meziosobních interakcí a růst počtu závislosti menšího stupně na větším počtu obyvatel, tj. v podstatě převažující neosobní a přechodné vztahy.“ [Heřmanová, Patočka: 60] Komunita sousedská „Prostorový rámec sousedské komunity může představovat jak určitý dům, tak jednu ulici, okrsek nebo čtvrť města, v případech velmi malých sídel pak může sousedská komunita splývat i se samotnou obcí, tj. s lokální komunitou. Pojmem sousedská komunita je označována skupina jedinců či rodin bydlících nejen „nablízku“, ale i skutečnost, že vzájemné vazby a interakce mezi nimi nejsou založeny pouze na intenzivní komunikaci, ale spočívají i v řadě dalších funkcí, jimiž se sousedství jakožto specifický typ územního soužití lidí projevuje.“ [Heřmanová, Patočka: 61] Sousedství v rámci sousedské komunity nemůže vzniknout bez určité míry územní koncentrace aktivit, které jsou součástí každodenního života. Jedním ze znaků fungujícího sousedství je vzájemná (stálá nebo občasná) výpomoc v běžných i méně běžných životních situacích, která vyplývají ze vzájemné závislosti lidí, ze solidarity a vzájemné neanonymity členů sousedské skupiny. [Heřmanová, Patočka, str. 62] Sousedskou komunitu lze také považovat, za komplementární sociální skupinu, protože, jak uvádí E. Pfeilová: „Svou podstatou je sousedství něčím doplňujícím 24
a má charakter výpomoci, tam, kde nějaký úkol přesahuje síly rodinné domácnosti, zasahuje sousedská pomoc: soused je pomocník v nouzi par excellence.“ [Pfeilová 1959: 165], [Heřmanová, Patočka: 62]
2.4.1 Pocit komunity V knize Soudržnost v diferencující se společnosti, je pocit komunity definován jako: „psychologický koncept, který se snaží zachytit subjektivní vnímání začlenění do dané komunity. Je podstatnou součástí nástroje pro měření soudržnosti sousedství.“ [Buckner in Tuček et al 2008: 159 ] S rostoucím věkem pocit komunity klesá, ale naopak zapojení se do sousedské sítě se zvyšuje. [Tuček in Pfaf 2013: 14] Pocit sounáležitosti bývá nejčastěji vysvětlován jako „pocit, který členové mají, pocit, že ostatním členům skupiny na nich záleží, a sdílená víra v to, že potřeby členů budou skrze jejich společnou aktivitu naplněny“. [McMillan in Tuček et al 2008: 159] „Sousedství, kde se lidé znají, vzájemně si důvěřují a rozhodují o věcech komunity, může být silnou podporou v boji s každodenními starostmi. Pomáhá lidem cítit se dobře a dodává jim sebeúctu. [Morrow in Forrest in Pfaf 2013: 13] Oproti rodině či přátelům nejsou sousedské vztahy sice tak důležité, nicméně stále významné. V anonymním městě představují například nejblíže se nacházející potenciální oporu a mohou mít i význam emocionální.“ [Ouředníček, Temelová in Pfaf 2013: 13] Pro naše účely sledujeme dvě dimenze hodnocení sousedství respondenta- pocit komunity a sousedskou síť. Pocit komunity udává, jak respondent hodnotí kvalitu života v komunitě v okolí svého bydliště. Toto vyjádření posuzuje to, jak intenzivně se sousedé navštěvují, vypomáhají si, angažují se ve veřejné sféře života, ale i jaký mají pocit bezpečí v místě bydliště. „Sousedská síť vyjadřuje skutečné začlenění respondenta do sousedství. Jedná se tedy o to, kolik sousedů zná, jak moc jim důvěřuje, na kolik by se na ně spolehl.“ [Tuček et al 2008: 159]
25
2.4.2 Sousedská síť Rozsahu sousedské sítě zohledňuje především to, jaký význam mají sociální vazby přímo v místě bydliště v respondentově sociální síti. „Jeden názor na význam místní komunity pro moderního člověka tvrdí, že sousedská komunita ztrácí svůj význam. Velký počet lidí, se kterými se člověk denně potkává, spojený s vyšší fluktuací a nestabilitou bydlícího obyvatelstva ztěžuje vznik sousedských vazeb v městském prostředí.“ [Wirth in Tuček et al 2008: 163] Jiní autoři naproti tomu tvrdí, že „sousedské vazby mají místo i v dnešní společnosti. Nepatří sice významově mezi nejdůležitější, ale právě skrze sílu slabých vazeb [Granovetter 1973; Wellman 1979] mají nečekaně důležité dopady pro život jednotlivců.“ Velice často se v tomto pojetí jedná o důležitosti drobných služeb sousedské výpomoci pro zlepšení kvality života jedinců. Výzkumy dokazují, že lidí s přáteli mezi sousedy se v určených kategoriích rapidně liší. „Na venkově má přátele mezi sousedy více jak polovina obyvatel (56%), oproti tomu v primárních centrech je to pouze 37%. Přestože jsou primární centra daleko méně vhodná pro přátelství v sousedstvích, stojí za pozornost, že více jak třetina respondentů má mezi svými nejbližšími přáteli souseda. To poukazuje na to, že sousedství má relativně podstatný význam pro utváření těsných sociálních vazeb.“ [Tuček et al 2008: 163]
2.4.3 Dimenze sousedství Dimenze pocitu komunity má tři proměnné, které charakterizují okolí prostředí. Podobný, možná totožný je i názorem na angažovanost sousedů, navštěvování se mezi sousedy či vzájemnou výpomoc v lokalitě. „Středně slabě tato dimenze souvisí s pocitem bezpečí na ulici a názorem na vliv občana na dění v lokalitě. Dimenze je také mírně sycena indikátorem respondentovy důvěry k sousedům, byť tato proměnná je především součástí druhé dimenze (faktoru). Druhá dimenze charakterizuje sousedskou síť a přímé zapojení respondenta v sousedské komunitě.“ [Tuček et al 2008: 166] Ve výzkumech je prokazatelné, že sousedství je významnější pro starší lidi, ženy, domácnosti s dětmi a nižší sociální vrstvy. „Regresní analýza ukazuje, že i při kontrole základních sociodemografických charakteristik respondentů hrají prostorové 26
kategorie podstatnou roli v hodnocení soudržnosti sousedství. V obou dimenzích je sousedská síť nejvíce přítomna v sociálních vazbách lidí na venkově a v malých obcích tvořících zázemí velkých měst. Polycentrické zázemí má také vysokou úroveň sousedské sítě, avšak pocit komunity je zde přítomný v nižší míře. Sekundární centra (menší města) mají vyšší míru sousedské sítě než primární centra avšak v přítomnosti pocitu komunity se mezi sebou obě kategorie již příliš neliší. Obě dimenze také úzce souvisí s věkem. Pocit komunity klesá s každým rokem věku. Naopak zapojení do sousedské sítě s každým rokem výrazně stoupá. Pocit komunity je také mírně ovlivněn vzděláním respondenta. U vzdělanějších lidí převládá pozitivnější hodnocení stavu komunity v okolí jejich místa bydliště než u osob méně vzdělaných.“ [Tuček et al 2008: 167] Kvalita a hodnota sousedství se velice často liší na úrovni samotných obcí, čtvrtí a dokonce i ulic. [Tuček et al 2008, str. 168] Musil tvrdí, že vztahy mezi domy a komunitami se uvolnily. To vedlo k částečnému zániku ulice. [Musil 1985, str. 15]
2.5
Sociální interakce V knize Sociologie bydlení vysvětluje sociální interakci jako „vzájemné kontakty
mezi lidmi, např. interakce mezi členy rodiny nebo mezi příslušníky pracovní skupiny. Existuje však také interakce mezi lidmi a prostředím, ve kterém žijí. Proto hovoříme-li v sociologii bydlení o interakční teorii, máme tím na mysli jednak interakci v běžném sociologickém smyslu, jednak vzájemné vztahy mezi obytným prostředím a chováním lidí.“ [Musil 1971: 177] Hromadění obyvatelstva na omezené ploše zvětšuje množství a mění jakost sociálních interakcí. To vede k jevu, který Karl Deutsch nazval „komunikačním přetížením“ a zároveň k zpovrchnění lidských kontaktů, k tomu, že městský člověk komunikuje většinou jen jako nositel částečných sociálních rolí. [Musil 1971: 116] Sociální interakce uvnitř skupiny Ivan Slaměník, sociální psycholog, ve své knize uvádí: „Vedle vysloveně situačně podmíněných interakcí (např. v situaci nouze, ohrožení apod.), kdy se člověk obrací k přítomné osobě či osobám o pomoc, anebo aby si vyměnil či podělil se o prožitky ze situace, jde o navazování trvalejších a těsnějších vztahů. Naprostá 27
většina lidí ráda vyhledává společnost jiných lidí – známých, přátel, kamarádů, partnerů atd.“ [Slaměník 2011: 86] Jednotliví aktéři mohou dospět racionální kalkulací k závěru, že pro ně bude nejlepší, když se sdruží s individuálními lidmi s podobnými zájmy a zdroji. V podstatě lze říci, že jednotliví aktéři přijdou na to, že když budou kooperovat s druhými, mohou pro sebe získat více zdrojů, než kdyby nespolupracovali. [Kubátová 2009: 163] Pro to, aby spolupráce mezi jednotlivými aktéry vůbec vznikla, musí být stanovena pravidla, kterými se budou individuální aktéři ve sdružení striktně řídit. Každé takto vzniklé sdružení může být považováno za sociální skupinu. Členové sociální skupiny, která vznikla proto, že její členové si racionálně vyhodnotili, že kooperace je pro ně individuálně výhodná, vytvoří pravidla spolupráce, tzv. normy. Na základě těchto norem spolupráce, pak skupina jedná jako kolektiv. [Kubátová 2009: 163] Normy kooperace Kubátová vysvětluje normy kooperace, spolupráce takto: „Z hlediska racionální volby se lidé sdružují a vytvářejí kolektivního aktéra v situaci, kdy pro sebe z takového sdružování očekávají výhody. Tyto výhody jsou však závislé na existenci norem kooperace. Normy kooperace koordinují individuální volby. Tyto normy se v průběhu kooperace členů skupiny proměňují tak, aby byly efektivní vzhledem k uspokojování zájmů jednotlivých aktérů. Pro utváření a proměnu norem kooperace je nezbytně nutná možnost komunikace mezi jednotlivými aktéry sdruženými v kolektivního aktéra.“ [Kubátová 2009: 163]
28
Prostředí a lidské chování Přínos sousedských vazeb především pramení i z toho, že se jedná o jedny z nejdostupnějších vztahů ve smyslu prostorové blízkosti. „Tato blízkost je důležitá hlavně v případě vzniku náhlých a akutních potřeb. V takovém případě představuje sousedská vazba dostatečnou oporu, aby v jinak anonymním prostředí města, ve kterém jsou neznámí druzí většinou zdvořile ignorování, byla pomoc poskytnuta.“ [Ouředníček et al 2012:160] „Různými technikami sociologického výzkumu bylo zjištěno, že tyto a pravděpodobně ještě i další faktory obytného prostředí (např. izolace proti hluku) působí na četnost i kvalitu sociální interakce.“ [Musil 1997: 186] Teoretikové architektury zdůrazňují oproti nedávné minulosti mnohem více sociální obsah i sociální funkci architektury. „Architektura nemá být jen výtvarnou kompozicí nebo funkční záležitostí, nýbrž má „stavět mosty mezi lidmi“, „obnovit lidské společenství“.“ Nelze však stručně shrnout literatury o vzájemném vztahu mezi společností a prostředím, ale je možné uvést některé studie o vlivu tzv. elementárních ekologických faktorů na chování lidí. To vyzdvihne současný problém a tím, je interakce mezi lidským chováním a jednotlivými prvky obytného prostředí. Musil poukazuje na Homanse, který se ve své knize „Human Group“, zabýval elementárními vlastnostmi lidských skupin a definoval externí soustavu každé skupiny jako aspekt pocitů, činností a vzájemného působení, který umožňuje, aby skupina byla schopna ve svém prostředí žít. „Prostředí nemůže určit konkrétní rysy sociální organizace skupiny, nýbrž stanoví pouze limity pro možné variace. Vnější prostředí působí jako rámec lidských činností, určuje jejich možnosti, avšak nedeterminuje obsah těchto činností.“ [Musil 1971, str. 178] „Fyzická blízkost může vést za určitých podmínek, zejména tehdy, když jsou v těsném sousedství sociálně nestejnorodé sociální skupiny, naopak ke konfliktům a k napětí. Je tedy vidět, že prostor hraje sociologicky důležitou roli, avšak neurčuje vždy obsah sociální interakce. Malá vzdálenost může vést jak k větší intenzitě a k pozitivnímu prohloubení interakce lidí, tak naopak k zhoršení sociálních vztahů. Vede-li totiž společenský kontakt ke vzniku přátelství, pak je pravděpodobné, že se 29
budou přátelit dvě osoby pobývající v blízkosti, u nichž velmi pravděpodobně dochází k společenskému styku, snáze než jiné dvě osoby, které nežijí v blízkosti. Můžeme říci, že prostředí stanoví počáteční nebo „mezní“ hodnoty proměnných veličin, které spoluurčují organizaci společnosti.“ [Musil 1971, str. 180]
30
3 3.1
Postup a výzkumné metody Cíl výzkumu a výzkumné otázky Cílem bakalářské práce je popsat stav sousedské soudržnosti lidí žijících na
městském sídlišti na základě hodnocení kvality komunitního života v okolí bydliště a skutečného začlenění do sousedských vztahů. Hlavním objektem šetření jsou dvě z největších sídlišť ve městě Litoměřice v Ústeckém kraji. Konkrétně budou komparovány sousedské vztahy v ulicích A. Muchy a Družstevní. Výzkumné otázky 1) Jaká je míra začlenění respondentů do sousedských vztahů v domě (typ kontaktů, jejich frekvence a intenzita)? 2) Jaký dopad mají sousedské vztahy na kvalitu bydlení respondentů? 3) Jaká je spokojenost respondentů s místní lokalitou a zda je to příznivé prostředí pro rozvíjení sousedských vztahů? 4) Vykazují nějaká specifika sousedské vztahy ve dvou typech městských sídlišť v daném městě?
3.2
Metoda šetření a technika sběru dat Metoda, kterou jsem ve svém šetření použila, byla metodou kvalitativní.
Stěžejní technikou sběru dat byl v této metodě polostrukturovaný rozhovor. Polostrukturovaný rozhovor jsem vybrala proto, že tato technika je vhodná k tomu, aby se od respondentů dalo zjistit více informací, které by například v dotazníku nezazněly. Dále jsem terén i respondenty zkoumala pomocí pozorování.
3.2.1 Pozorování Vedlejší technikou sběru dat bylo pozorování. Hendel uvádí, že pozorováním se zachytí co největší spektrum situací v dané skupině. Úkolem je, zvolit si situace, v nichž se budou nacházet relevantní aktéři a probíhat zajímavé aktivity. Patří k nejdůležitějším metodám kvalitativního výzkumu. Díky pozorování je možné popsat, co se děje, kdo nebo co se účastní dění, kdy a kde se věci dějí, také jak se objevují a proč. 31
Pozorovatel se sám účastní dění v sociální situaci, ve které se předmět výzkumu projevuje. Je v osobním vztahu s pozorovanými a sbírá data, zatímco se účastní přirozeně se vyvíjejících životních situací. [Hendl 2005: 193-197] Při pozorování jsem bedlivě sledovala, jaký je život na vybraných ulicích. Jestli se lidé mezi sebou baví, jak se baví, jestli tráví volný čas s jinými nájemníky bytů atd. Pozorovala jsem i to, jak dané prostředí vypadá a jestli ho obyvatelé zkoumané lokality nějak využívají.
3.2.2 Polostrukturovaný rozhovor Hlavní technikou, kterou jsem použila při sběru dat, byl polostrukturovaný rozhovor. Polostrukturované interview sestává z řady pečlivě formulovaných otázek. Pružnost sondování v kontextu situace je mnohem více omezená než v jiných typech rozhovorů. Základním účelem tohoto typu rozhovoru je co nejvíce minimalizovat efekt tazatele na kvalitu rozhovoru. Data z takového interview se lépe analyzují, protože jednotlivá témata se v transkripci rozhovoru lehce lokalizují. [Hendl 2005: 173] Jak jsem již uvedla výše, rozhovor byl rozdělený do třech okruhů. V každém okruhu byly specifické otázky, které se týkaly sousedských vztahů a života se sousedy. Rozhovor trval 20 až 35 minut podle toho, jak byli respondenti sdílní.
3.3
Průběh šetření Šetření bylo provedeno pomocí polostrukturovaného rozhovoru. Měla jsem
předem připravený scénář rozhovoru s vhodnými otázkami, které jsem si zařadila do třech okruhů týkajících se přímo sousedských vztahů, bydlením v domě se sousedy a možnými aktivitami v okolí se sousedy. Otázky jsem si zvolila takové, aby se týkaly mých výzkumných otázek, na které jsem si chtěla odpovědět. Samotný sběr dat byl poměrně náročný. Nejprve jsem si vybírala respondenty a začala je oslovovat, jestli bych s nimi mohla nahrát rozhovor. Ani v jednom případě se mi nestalo, že by mě oslovený respondent odmítl, naopak byli velice vstřícní. Postupně jsem začala rozhovory nahrávat. Rozhovory se musely přepsat a nejvíc 32
času zabralo kódování rozhovorů. Celkem jsem sběru dat věnovala dva měsíce. Většina rozhovorů byla prováděna u respondentů doma. Dva rozhovory byly prováděny na pracovišti respondentů v době polední pauzy. Se všemi respondenty se osobně znám. Komunikace tak byla ve velice uvolněná, nebyla patrná žádná nervozita ani zaváhání. Vše probíhalo v naprostém klidu, v přátelské náladě. Časová náročnost rozhovoru se pohybovala od 20 do 35 minut, záleželo na tom, jak se který respondent otevřel a rozpovídal. Celkem jsem nasbírala 8 rozhovorů. Snažila jsem se, vybírat respondenty tak, aby mé rozhovory byly genderově i věkově vyvážené. V žádném případě se mi nestalo, že by se respondent vyhýbal nějaké odpovědi nebo mi na otázku vůbec nechtěl odpovědět. Respondenti byli velice sdílní a odpovídali na všechny položené otázky. Pokud respondent neodpověděl dostatečně, použila jsem sondáž. Jak uvádí Hegel, sondážní otázky prohlubují rozhovor v určitém směru. (Hegel 2005, 170) Všichni respondenti byli před nahráváním rozhovorů obeznámeni tím, že rozhovor je anonymní a bude sloužit pouze jako materiál k mé bakalářské práci. Celkově mohu průběh rozhovorů zhodnotit velice kladně. Rozhovory probíhaly bez problémů a respondenti vždy ochotně spolupracovali.
3.4
Popis místa výzkumu Místem výzkumu jsou dvě ulici, které jsou od sebe vzdálené asi půl
hodinovou pomalejší chůzí. Obě ulice jsou hlavními ulicemi na dvou asi největších sídlištích ve městě. V těchto ulicích najdete řadové panelové domy. Domy v ulici A. Muchy, která je součástí Pokratického sídliště, jsou spíše vícepodlažní a jsou postavené těsně vedle sebe. Dá se říct, že netvoří nijaký zvláštní tvar, spíš kopírují poměrně rušnou silnici. Tato ulice je na samotném okraji města, krásná a klidná příroda je pro obyvatele této časti města poměrně blízko. V ulici se nachází jeden vietnamský kiosek, jedno kadeřnictví, velké parkoviště a nedaleko od ulice je supermarket, který je obyvateli často používán k menším nákupům. Malé děti své vyžití zde moc neuplatní. Ulice A. Muchy má jen jedno pískoviště, které není nijak chráněné před zvířaty a nemá žádnou prolézačku, jsou u něho dvě lavičky. Větší děti si mohou hrát na třech hřištích. Jedno hřiště je betonové a má basketbalové koše na obou stranách, není nijak oplocené, ale nehrozí zde, že by se míč odkutálel 33
do silnice. Druhé hřiště je u silnice, ale má oplocení. Je betonové, bez žádné sportovní pomůcky. Třetí hřiště se nachází mezi panelovými domy a školou, je jím využitý volný prostor. Hřiště je z části štěrkové a travnaté, bez žádné sportovní pomůcky. Všechna tři hřiště jsou v jedné ulici, každé je zhruba v jedné třetině ulice. Na sídlišti je škola, dvě školky, praktický dětský lékař a lékařský dům s lékárnou. Je zde i několik hospod, trafika a obchod s koberci a linem. Na sídlišti jsou dvě autobusové zastávky. Sídliště Pokratice se nachází na samotném konci města, od centra je vzdálené asi dvaceti-pěti minutovou chůzí. V ulici Družstevní, na sídlišti Cihelna, převládají čtyřpatrové panelové domy, které jsou stavěné v řadách za sebou, kolmo k silnici. Čtyři panelové domy jsou více podlažních, jsou různě rozmístěné v ulici, ale nezasahují do bloku řadových panelových domů. Mezi jednotlivými řadovými panelovými domy je vždy travnatý palouček s lavičkami, dříve využívaný například k věšení prádla, dnes ho využívají hlavně děti. Ulici tvoří 6 řad těchto domů, v každé řadě jsou 4 vchody. V ulici je velký travnatý palouk, na kterém nic není, akorát z jedné strany je lemovaný lavičkami. Blíže k vícepodlažním domům je jedno pískoviště s pár lavičkami a betonové neoplocené hřiště bez sportovních pomůcek. Tato dvě místa slouží celé ulici i nejbližším okolním ulicím. Na sídlišti je školka, jedno kadeřnictví, hospoda s diskotékou a bowlingem. Je tam samoobsluha, masna a obchod s ovoce a zeleninou. V blízkosti jsou dvě autobusové zastávky a jedna vlaková zastávka. Nedaleko od sídliště je nově postavený supermarket. Sídliště Cihelna se nachází na okraji města, ale od centra (náměstí) je vzdálené asi pětiminutovou chůzí.
3.5
Cílová skupina a výběr vzorku respondentů Cílovou skupinou byli lidé žijící v ulicích, které jsem si vybrala zkoumat. Šlo
o dvě ulice, které jsou nejdelší ve vybraných sídlištích ve městě. Tato dvě sídliště patří mezi největší městská sídliště v Litoměřicích. Pro výběr respondentů jsem určila účelový výběr. Kromě toho, že jsem respondenty vybírala podle lokality, ve které žijí, jsem je také vybírala podle věku. Věk dotazovaných jsem si rozdělila do tří možných skupin: mladí dospělí, dospělí a staří- důchodci. Chtěla jsem znát názory na sousedské vztahy z každé věkové skupiny. Mladí dospělí pro mě byli lidé od 18 do 30 let. Za dospělé jsem označila ty, 34
kterým bylo od 30 do 60 let. Mezi důchodce patřili lidé od 60 let. Nikdy jsem neoslovila respondenty, kteří bydlí ve stejném vchodu. Mým cílem bylo dozvědět se, co nejvíce možných informací z různých panelových domů, protože v každém panují jiné sousedské vztahy a jiná vzájemná soužití. Při výběru respondentů jsem přihlížela i na pohlaví, abych měla zhruba stejný poměr odpovědí od mužů i žen a nepřevládalo tak jedno nebo druhé pohlaví.
Tabulka 1. Identifikační údaje respondenta – ulice A. Muchy Jméno
Pohlaví
Věk
Délka
Domácnost
Profese
pobytu Víťa
muž
25 let
od narození
rodiče
student VŠ
Michal
muž
46 let
25 let
manželka,
státní za-
dcera
městnanec
manželka
vedoucí mě-
Pepa
muž
50 let
28 let
ření Alena
žena
58 let
24 let
manžel
učitelka MŠ
(Zdroj: vlastní)
35
Tabulka2. Identifikační údaje respondenta – ulice Družstevní Jméno
Pohlaví
Věk
Délka
Domácnost
Profese
rodiče a
studentka
sestra
VŠ
manžel a dvě
kuchařka
pobytu Anna
žena
Iva
žena
23 let 39 let
22 let 6 let
děti Marcela
žena
46 let
20 let
manžel a
kuchařka
děti František
muž
67 let
6 let
manželka
v důchodu (brigáda)
(Zdroj: vlastní)
3.6
Popis respondentů Respondenty jsem si rozdělila do dvou skupin podle místa bydliště.
Respektive podle toho, v jaké ze dvou ulic bydlí. Díky rozdělení se mi s daty lépe pracovalo a výsledky se daly lépe porovnávat. První skupina respondentů je z ulice A. Muchy. Respondenti byli tři muži a jedna žena. Čtveřice respondentů zahrnuje pouze dvě věkové kategorie. Bohužel se mi nepodařilo sehnat respondenta, který by byl důchodového věku. Všichni čtyři respondenti žijí na daném místě poměrně dlouhou dobu. Druhá skupina respondentů je z ulice Družstevní. Skupina respondentů se skládala ze tří žen a jednoho muže. Věkové složení této čtveřice respondentů bylo zajímavější o jednoho respondenta důchodového věku. Dva respondenti žijí ve svém bytě 6 let, to je oproti ostatním poměrně krátká doba. V tomto případě se jedná o otce s dcerou, kteří si vyměnili své byty kvůli nevyhovující velikosti, ale v ulici Družstevní bydlí oba delší dobu. Dva respondenti studují na vysoké škole, ostatní respondenti aktivně pracují. Včetně respondenta, který je v důchodu. Tento respondent si přivydělává na přilepšení
k důchodové
penzi.
Všichni
respondenti
žijí
s rodinou,
žádný
z respondentů nebydlí sám. Respondenti byli vstřícní, milí a velice komunikativní. Pouze v jednom 36
případě se mi stalo, že jedna respondentka nebyla moc sdílná a několikrát se mi ani nepodařilo vsunout otázky pomocí sondování.
3.7
Zpracování dat Ke zpracování dat jsem použila program MAXQDA 11. Tento program je
určený ke zpracování výsledků kvalitativního výzkumu. Na základě výzkumných otázek jsem si vytvořila specifické kategorie a jejich podkategorie, k nim jsem pak přiřadila jednotlivé, odpovídající kódy. Kategorie i kódy jsem si barevně odlišila. Po tomto hlavním rozdělení jsem okódovala postupně všechny rozhovory. Kódy musí mít spojitost s odpověďmi respondentů. Během kódování jsem zjišťovala, že mi škála připravených kódů nestačí a dle potřeby bylo nutné kódy přidávat, aby mnou vybrané údaje odpovídaly, co nejpřesněji zvoleným kódům. Kódování rozhovorů mi trvalo poměrně dlouho. Je to složitá a náročná záležitost, která vyžaduje spoustu času, aby kódy byly přiřazené správně. Je důležité, aby vybrané kódy byly výstižné a odpovídaly slovům nebo větám, které jsem jimi označila.
37
4
Výsledky Poslední kapitola je věnovaná výsledkům bakalářské práce. Je členěna do
několika částí. V první části prezentuji výsledky vlastního pozorování. Následuje část, ve které popisuji charakteristiku jednotlivých respondentů a podrobněji rozebírám jejich výpovědi. Třetí část zahrnuje analýzu dat, ve které si odpovídám na výzkumné otázky.
4.1
Vlastní pozorování Litoměřice jsou krásné malebné město, od 13. století nesou přízvisko
královské. Leží na severu Čech nedaleko krajského města Ústí nad Labem, nejsou ani příliš vzdálené od hlavního města Prahy. Lokalita je více než vyhovující a lidé jsou se svým životem v Litoměřicích spokojeni. Přesto si myslím, že žádné město nemůže mít jen samé kladné stránky. Musí zde být i nějaká negativa, která obyvatelům nevyhovují. Toto město je tvořeno nejen z rodinných domků, starých zástaveb, ale také z mnoha sídlišť. Sama žiji na litoměřickém sídlišti, a jelikož jsem s bydlením spokojená, zajímalo mě, jestli ostatní obyvatelé města vnímají život na sídlišti kladně nebo negativně. Detailně jsem se pak zaměřila na to, jak vnímají sousedské vztahy právě na již zmiňovaných sídlištích. Vzhledem k tomu, že v jedné ze zkoumaných lokalit sama žiji a ve druhé lokalitě se pohybuji dost často, protože tam žije část mé rodiny, jsem kromě rozhovorů využila také pozorování. Pozorováním jsem sledovala každodenní náplň lidí, kteří tam žijí.
4.1.1 Podoba zástavby Jak už jsem zmínila dříve, mými vybranými lokalitami k šetření byly dvě ulice na dvou velkých odlišných sídlištích. Obě ulici jsou vystavěné z panelových domů. V ulici A. Muchy jsou sedmipatrové panelové domy lemující hlavní silnici, která vede celým sídlištěm. Ulice je složená z pěti bloků. Každý panelový dům má dva vchody. V prvním bloku jsou tři panelové domy se šesti vchody. Druhý a třetí 38
blok je každý složen z jednoho panelového domu a dvou vchodů. Následuje opět delší uspořádání tří panelových domů se šesti vchody. Celou ulici zakončují dva oddělené panelové domy, přičemž každý má svůj vchod. Ulice A. Muchy je vystavěná ze šestnácti vchodů. Polovina panelových domů je nově revitalizována. V této ulici není téměř žádná zelená plocha. Ulice Družstevní je svou výstavbou patrně odlišná než ulice A. Muchy. Hlavní sídlištní silnice vede skrz ulici. Z jedné strany silnici v řadách za sebou kolmo lemují vystavěné nízkopodlažní panelové domy. Na druhé straně silnice je hodně zelených ploch, na kterých se nacházejí dva bloky klasických, sedmipatrových panelových domů. Nízkopodlažní domy jsou čtyřpatrové, každá z šesti řad má tři vchody. U sedmipatrových panelových domů jsou dva vchody. Domy v ulici Družstevní se pomalu začínají opravovat a renovovat, avšak kompletní revitalizací prošly pouze dva klasické panelové domy.
4.1.2 Prostředí Obě sídliště, ve kterých jsou ulice A. Muchy a Družstevní, leží na kraji města. S tím rozdílem, že každé je na druhé straně města a jsou od sebe vzdálené asi půlhodinovou chůzí. Tato sídliště patří k největším sídlištím v Litoměřicích. Ulice A. Muchy je od centra vzdálená pětadvacetiminutovou chůzí. Družstevní ulice je od centra vzdálená desetiminutovou chůzí. Ulice A. Muchy nekypí příliš velkou zelenou plochou. Skrz ulici vede hlavní sídlištní silnice, kterou lemují všechny panelové domy. Silnice tak tvoří nebezpečný bod a je rušivým elementem v jakékoli denní hodině. Prostředí, ve kterém ulice leží, je spíše betonové. Dá se říci, že v této ulici najdete jen opravdu malé množství trávníků, keřů, stromů a květin. Pokud je někde nějaký zelený kousek trávy, není tak velký, aby se dal nějak účelně využívat. Sídlištěm protéká potok, který na jedné straně pomyslně končí ulici. Pokud lidem ze sídliště chybí příroda, kousek za svými panelovými domy mají přírodu v podobě luk, kopců a pahorku, který je hodně zarostlý stromy. Nedaleko je rybník, který není využívaný ke koupání, ale lidé k němu chodí venčit své psy. U rybníku je ohniště, které využívají jak lidé z ulice, tak i děti se svými učitelkami z místní školy i školky. V ulici jsou tři hřiště a jedno pískoviště, ani jedno není moc využíváno dětmi z ulice. Prostředí ulice A. Muchy 39
působí klidně. Lidé netráví příliš času na ulici. Po zaparkování aut jdou rovnou domů, málokdy se někdo zastaví, aby si popovídal se svým sousedem. Podle pozorování spolu nejčastěji udržují kontakt pejskaři, kteří spolu psy buď venčí, nebo když se potkají při venčení, tak spolu vymění pár slov. Občas se na ulici scházejí děti, které hledají vhodná místa na hraní nebo jdou na nedaleké školní hřiště. Hřiště, která jsou v ulici, nejsou jimi příliš využívaná. Ulice slouží především k příchodům do domů a odchodům z domů, k venčení psů a občas k hraní dětí. Jiné interakce nejsou k vidění. V ranních a odpoledních hodinách je ulice rušná díky dětem, které chodí do školy a školky, které stojí ve vedlejší ulici. Nejrušnější je ulice mezi patnáctou až sedmnáctou hodinou, kdy se obyvatelé panelových domů vrací z práce. Obyvatelé ulice A. Muchy působí spíše uspěchaně a ne moc vesele. Mezi obyvateli ulice převládají spíše mladší lidé. Jsou to hlavně rodiny s dětmi, studenti a pracující. Důchodců tu moc není. Družstevní ulice je více bohatá zelení než ulice A. Muchy. V Družstevní ulici, je řada zelených ploch, které jsou často využívány hlavně dětmi, které si na nich hrají. Ulici lemuje malá vyvýšenina, kterou děti rády využívají k bobování, když v zimě napadne sníh. Víc než betonové hřiště je dětmi využívaná právě zelená plocha. Uprostřed ulice, vedle hlavní silnice, je palouček, který lemují stromy a lavičky. Lavičky jsou využívány místními důchodci. Ti posedávají na lavičkách se svými sousedy, povídají si nebo na lavičkách odpočívají. Díky velkému dostatku zeleně, je tato ulice i rájem pejskařů. Pejskaři spolu chodí své psy venčit, buď psy mají na vodítku, nebo se je nebojí pustit na volno, aby se proběhli v trávě. Ulicí sice vede hlavní sídlištní silnice, která je poměrně rušná a využívaná, ale hrajícím si dětem nevzniká téměř žádné nebezpečí úrazů. Ulice působí velice klidně, přátelsky a bezpečně. Družstevní ulice je v centu dění skoro celý den. Ráno je rušná díky dětem, které chodí do škol, školek a pracujícím. V dopoledních hodinách ji využívají především důchodci nebo maminky na mateřské dovolené. V odpoledních hodinách je využívaná dětmi, které se hrají, a je rušná také díky vracejícím se lidem z práce. Ve večerních hodinách je ulice klidná a tichá. Tím, že hlavní sídlištní silnice vede po obvodu ulice a ne skrz, není v ní slyšet hluk aut. Lidé v ulici vypadají spokojené, vše co dělají, dělají s klidem, nepospíchají. Rádi využívají zeleného okolí. V Družstevní ulici převládají starší lidé důchodového věku, ale jsou tu i rodiny s malými dětmi. 40
4.1.3 Služby Ani jedna ulice nemá velkou nabídku služeb. V každé z ulic je kadeřnictví, které moc lidí nenavštěvuje. Na rohu ulice A. Muchy je malý stánek se smíšeným zbožím, který vlastní Vietnamec. Do tohoto stánku chodí lidé na opravdu malé nákupy, nejčastěji pro pečivo nebo kusové suroviny, které jim doma schází a nechtějí pro ně chodit nikam dál. Stánek nejčastěji využívají místní „štamgasti“, kteří se pravidelně ve skupinách scházejí na lahvová piva. V určité hodiny jich u stánku postává až sedm. Na samotných sídlištích je služeb mnohem víc. Každá sídliště má hospodu. Pokratické sídliště poskytuje 6 menších hospod, z čehož 3 jsou přímo v centru sídliště a v jedné z nich je bowling. Sídliště Cihelna má jednu hospodu, která je využívána především kvůli bowlingu a diskotéce. Pokratické sídlišti je svou nabídkou služeb poměrně pestré. Toto sídliště dále poskytuje obchod s koberci a liny, trafiku, několik večerek, koupelnové studio, kadeřnictví, dětského praktického lékaře a lékařský dům, ve kterém je optik, praktičtí lékaři a gynekoložka. Dále je na sídlišti škola s velkým hřištěm a dvě mateřské školky. Tyto dvě instituce navštěvují především děti ze sídliště. Nedaleko od sídliště je často využívaný supermarket. Na sídlišti jsou dvě autobusové zastávky. Ani jedna ze zastávek není v ulici A. Muchy. Oproti sídlišti Cihelna, sídliště Pokratice poskytuje značně více služeb. Na sídlišti Cihelna je malá nákupní pasáž, ve které se nachází středně velká samoobsluha, masna a uzenářství, obchod s ovocem a zeleninou a obchod s drobnými věcmi, které jsou prodávány za jednotnou cenu. Na sídlišti je školka, která je využívaná převážně dětmi, které bydlí v jejím okolí. Kousek od sídliště je nově postavený supermarket, který je hojně využívaný nejen obyvateli sídliště. U supermarketu je masna a obchod s oblečením a domácími doplňky. Nedaleko od sídliště je městský hřbitov. Na sídlišti Cihelna jsou dvě autobusové zastávky a jedna vlaková zastávka.
41
4.1.4 Dějiště interakcí Každá ulice má jiná dějiště interakcí. Ulice jsou od sebe natolik odlišné, že jsem nenašla ani jedno stejné místo, které by bylo v obou ulicích stejné a bylo také stejně využívané. V ulici A. Muchy jsem nevypozorovala žádné specifické místo, které by bylo hojně využívané ke komunikaci s ostatními lidmi. Jako nejvyužívanější místo ke společným setkáním na mě působily celé bloky panelových domů. Nejčastěji se spolu lidé bavili před vchody panelových domů nebo na chodnících při venčení psů. Děti se pak občas sešli na jednom ze hřišť. Ze sektoru služeb je v ulici A. Muchy nejvíce využívaná hospoda, ve které se lidé schází. Občas místní hospody navštívili lidé z ulice, ale to je opravdu jen zřídka kdy. Družstevní ulice je velice bohatá na místa, kde se lidé setkávají. Děti se scházejí na travnatých plochách, kde si hrají s hračkami, míči, švihadly a na honěnou. Důchodci se scházejí na lavičkách nebo spolu komunikují při náhodném setkání. Občas se se mezi sebou dohodnout a vyrazí společně nakoupit do nedalekého obchodu nebo se spolu jdou kousek projít. Na jediném pískovišti se scházejí maminky s dětmi, děti si hrají, maminky si povídají u hrnku s kávou. Mezi nízkopodlažními domy jsou na zelené ploše vystavěné kovové věšáky na prádlo, které jsou občas využité. U věšení prádla si lidé povídají. Do nedaleké hospody občas zavítá i někdo z ulice. Mnohem častěji je lidmi, z ulice Družstevní, využívaná samoobsluha, kam chodí buď společně, nebo se potkají při nákupu a společně spolu odcházejí.
4.2
Deskripce získaných dat Deskripce získaných dat je řazena podle toho, jak byly pořízeny jednotlivé
rozhovory. Respondenti jsou nejprve představeni. Poté následuje charakteristika respondentů. Michal (46 let) Pan Michal bydlí v ulici A. Muchy. Patří mezi starousedlíky. Je mu 46 let a ve svém bytě žije 25 let spolu se svou manželkou a dcerou. Pracuje jako státní zaměstnanec. 42
Michal je členem ve sdružení vlastníků jednotek. Své sousedy tím pádem zná všechny. S některými se jen pozdraví, s jinými občas vymění pár slov. S kolegy ze sdružení je v užším kontaktu a dokáže s nimi řešit různé problémy, které se týkají bydlení v jejich panelovém domě. Má přehled o tom, co se děje u nich ve vchodu. Sousedy vnímá hlavně jako lidi ze vchodu, ve kterém bydlí. Mezi sousedy nemá žádného přítele. Sousedské vztahy, v rámci panelových domů, vnímá jako ne příliš vřelé. Michal nevyhledává pomoc od svých sousedů, spoléhá se na sebe a na svou rodinu. Není to tím, že by nedůvěřoval sousedům, ale ve městě má zbytek rodiny a pokud něco potřebuje, raději se obrátí na ně. Michal se ve vchodu, ve kterém bydlí, cítí bezpečně. Nemyslí si, že by ho něco nebo někdo ohrožoval. Nikdy s nikým nevedl žádný spor, který by byl určen jeho osobě. Jediný spor, který řešil, byl v rámci sdružení vlastníků jednotek, kdy byl jeden soused z vedlejšího vchodu nespokojený s revitalizací, která na domě měla proběhnout. Na sdružení vlastníků jednotek byla podaná stížnost, která se musela řešit přes právníky. Nejednalo se o žádné závažně pochybení, ale spíše o malé chyby ve vedení sdružení. Michal vše vylíčil tak, že pán, který stížnost podal, byl spíše „rejpal“ a měl vždy se vším problém, nechtěl se přizpůsobovat, měl svou vidinu, se kterou jiní nájemníci nesouhlasili a tak se snažil všemi možnými způsoby revitalizaci oddálit. Domácích zvířata, hlavně psi, které mají ostatní sousedé, mu nevadí, pokud po nich jejich majitelé udržují pořádek. Co se týče soukromí, necítí se, že by byl svými sousedy nějak omezován, ale preferuje poklidnější bydlení. Sousedské vztahy ve vchodu a v panelovém domě jako takovém, vnímá spíše jako „vztahy nevztahy“. Sousedé jsou pro něho skupina lidí, kteří žijí vedle sebe a nijakým zvláštním způsobem se nemusí ovlivňovat, pokud nedojde ke konfliktům. Přesto tvrdí, že sousedské soužití je v jejich vchodu velice poklidné. Pravidla soužití vnímá jako nejpořádnější z celého bytového domu, bloku. V ulici má se svou rodinou několik přátel. Jednu rodinu dokonce považuje jako důvěrné známé, se kterými tráví čas, když se dohodnou na nějaké aktivitě. Občas se svými přáteli využije i jednu z místních hospod, ale ne příliš často. S některými lidmi z ulice se Michal zná, ale neudržuje s nimi žádný kontakt. Michal vidí bydlení v panelovém bytě pouze jako místo na přespání. Ráno je 43
v práci a vrací se pozdě odpoledne. Po práci má většinou nějakou aktivitu, takže se vrací opravdu až k večeru. Ve vesnici nedaleko Litoměřic má zahradu s chatičkou, která je přizpůsobená k sezónnímu bydlení. Preferuje poklidný život, a proto se na jaře, když už je tepleji, se se svou ženou pravidelně přestěhuje do chatičky a jsou tam až do začátku listopadu. Oba to mají blízko do práce, ale jezdí většinou autem. Pokud je příznivé počasí, jedou do práce na kole. Michal tvrdí, že mu na chatě nic nechybí. Je tam klid a krásná příroda. Bydlení tam Michalovi vyhovuje. Tvrdí, že tam prožívá daleko hezčí chvíle, než kdyby měl sedět v paneláku. Služeb v místě bydliště moc nevyužívá. Pokud něco potřebuje, zařídí si vše ve městě, ale uvítal by, kdyby něco bylo blíž. Michal využívá akorát místní obchody k menším nákupům, ale na velké nákupy dojíždí do velkých obchodů. Velice zřídka využije prostor hospody k posezení s přáteli. Nijak jinak místní služby nevyužívá. S lokalitou, ve které žije je celkem spokojený. V lokalitě, ve které bydlí, se kromě revitalizací většiny panelových domů nic nezměnilo. Iva (39 let) Paní Iva bydlí v Družstevní ulici. Ve svém bytě bydlí 6 let. Avšak v ulici bydlí mnohem déle. V bytě žije s rodinou, manželem, dcerou a synem. Je jí 39 let a pracuje jako kuchařka v mateřské škole. Iva za sousedy považuje hlavně ty, kteří žijí ve stejném vchodu jako ona. Své sousedy zná jménem a občas si s nimi na chodbě nebo venku popovídá. Je pro ni důležité, aby mezi sebou sousedé vycházeli. Ve vchodu, ve kterém Iva bydlí, žijí spíše důchodci. Konkrétně s nimi se nijak nepřátelí ani nestýká. Sousedům více méně důvěřuje, ale nevyužívá od nich příliš pomoci. Naopak ona je ta, která pomoc poskytuje. Jedná se o pomoc ve formě zalévání květin a vybírání pošty. Pokud potřebuje pomoc, využije ji spíše na nějaké drobnosti jako je například půjčování surovin na vaření. Soužití sousedů je klidné. Iva doposud nevedla s nikým žádný spor, ani nezaznamenala, že by mezi sebou měli ostatní sousedé nějaké problémy. Domácí mazlíčci sousedů Ivě nijak nevadí. Ve vchodu, ve kterém Iva bydlí, se cítí bezpečně. Sousedé Ivu v jejím osobním životě nijak neomezují, občas je prý slyšet soused, 44
který hlasitě nadává, ale vše ostatní je v pořádku. Iva se pravidelně zúčastňuje domovních schůzí, které v domě probíhají, a je spokojená s bydlením v jejich vchodu. S životem v lokalitě je spíše spokojená, ale ve službách a místech k volnočasovým aktivitám vidí nějaké nedostatky. Na sídlišti aktivně využívá obchod i hospodu, do které si jdou s rodinou a přáteli občas zahrát bowling. Jako matka pětiletého syna a dvanáctileté dcery, by si přála, aby v místě bydliště bylo víc pískovišť a tak celkově větší vyžití pro mládež než jen trávníky. Konkrétní služby, jako je například kadeřnictví nevyužívá a více služeb v okolí nepotřebuje, do města to má kousek a nedělá jí problém do města dojít a veškeré potřebné služby obstarat tam. V ulici má dobrou kamarádku. S tou se teď, z časových důvodů, příliš nestýká. Ale dřív, když byly jejich děti mladší, se viděly poměrně často. Když byly děti mladší, měla více času na to, aby se stýkaly na pískovišti s ostatními maminkami. Teď už tolik času nemá a kontakty s nimi neudržuje. František (67 let) Pan František bydlí v Družstevní ulici. Ve svém bytě 6 let, ale jako u předchozí respondentky bydlel v ulici už dříve. V případě respondentky Ivy a respondenta Františka, byly po dohodě vyměněné byty. Františkovi je 67 let a bydlí s manželkou. Je v důchodu, ale v rámci přivydělávání si pracuje jako recepční na zimním stadionu. František považuje za své sousedy obyvatele panelového domu, ve kterém bydlí. Konkrétně z vchodu se zná osobně se staršími nájemníky. S těmi novějšími se nezná tak dobře, ale poznává se s nimi v průběhu života. Nejčastěji se baví se sousedy, kteří s ním žijí na patře. Zná je lépe, než ostatní sousedy a baví se s nimi především o věcech, které se týkají bydlení v bytě a v domě a také o uspořádání sídliště. František v sousedských vztazích preferuje především to, aby zbytečně nevznikaly žádné konflikty. Sám konflikty nevyvolává a ani je nevyhledává. Řeší to, aby se mu dobře žilo. Nikoho ze sousedů nepovažuje za svého přítele. Nijak často se 45
svými sousedy netráví čas ve volných chvílích, ale říká, že se s některými občas vidí na hokejovém utkání, v obchodě nebo ve městě. Víceméně vychází s většinou svých sousedů, avšak u některých mu vadí, že nedokáží udržovat pořádek nebo se mu nelíbí, jak se někdy někteří dokáží chovat. Nikdy neměl s žádným svým sousedem konflikt. Pomoci od svých sousedů nevyužívá v žádném případě. Nikoho cizího, ani ze sousedů, by do bytu nepustil. Spoléhá se na svou rodinu. Buď na dceru, která bydlí ve stejné ulici nebo na syna, který bydlí na druhé straně města. Naopak sousedé někdy využijí pomoc od Františka. Pokud něco půjčil, nikdy neměl problém s tím, že by se mu to nevrátilo, přesto si vše důkladně hlídá. František zapochyboval o tom, jestli se cítí bezpečně v panelovém domě, ve kterém žije. Řekl, že dříve bydlel lépe na jiném konci města. Pak se přestěhoval do ulice, ve které žije teď, ale bydlel v nízkopodlažním panelovém domě. V něm bydlelo osm rodin a cítil se tam podstatně lépe. Měl větší přehled o tom, co se kde děje. V domě, ve kterém žije teď, měl jednou problém s tím, že noví nájemníci dostali jeho kóji ve sklepě. Problém nahlásil tříčlennému výborů, který se o dům stará a vše se do měsíce vyřešilo. Zatím se mu nic neztratilo, přesto si svůj majetek, který má ve sklepě důkladně hlídá. František bydlí v bytě v prvním patře, ve kterém se cítí spokojeně. Tvrdí, že má dostatek soukromí a ostatní obyvatelé domu ho nijak neomezují. Ani domácí mazlíčci mu nijak nevadí. Nemá žádné špatné zkušenosti s tím, že by byli psi sousedů hluční nebo dělali nepořádek. V panelovém domě mají sdružení vlastníků pořádající domovní schůze dvakrát do roka. František se svou ženou se aktivně zúčastňuje těchto schůzí. V nedávné době na schůzích řešili hlavně opravy domu. Schůze se obešly beze sporů. Sám František občas někdy s nějakými změnami nesouhlasil, ale vše se vyřešilo. V současné době řeší problém ohledně zeleně kolem domu, který se nevyřešil při opravách. S lokalitou ve které žije je spokojený, protože by v jiné nebyl. V letním období se stěhuje na chatu, kde má daleko více přírody, takže konkrétně příroda mu nechybí. Lokalitu vnímá pozitivně. Okolní prostředí je podle něho vhodné ke sportu, ale sám už moc nesportuje. Občas si vyjede na kole nebo se jde projít do přírody, 46
kterou má kousek. Přesto, že přírody je dostatek myslí si, že děti s maminky mají malé vyžití na pískovištích nebo hřištích. Dříve bylo na sídlišti mnohem více hřišť a pískovišť, které se ale kvůli normám Evropské unie musela zrušit. Chtěl by, aby se město lépe staralo o veřejný prostor o zeleň a čistotu, aby to sloužilo pro všechny mladé i staré lidi. František se aktivně podílí na změnách úpravy zeleně v okolí jejich domu. Před čtrnácti dny řešil na městském úřadě problém s úpravou zeleně kolem domu. Jemu i ostatním nájemníkům vadí stín ze stromu, který je omezuje ve výhledu a dostatečném světle v jejich bytech. Řešení problému není jednoduché. Město nic neřeší a zatím nechávají vše tak jak je. František a další nájemníci, kterých se to týká, jsou naštvaní, jak je město vůči jejich požadavkům lhostejné. Služeb v okolí příliš nevyužívá. Do místní hospody nechodí a obchod využívá k malým nákupům. Pokud potřebuje něco konkrétního nebo nákup větší, nedělá mu problém dojet do místních supermarketů. Marcela (46 let) Paní Marcele je 46 let. Žije v Družstevní ulici, v bytě žije se svou rodinou 20 let, patří mezi starousedlíky. Bydlí s manželem a dvěma syny. Pracuje jako vedoucí kuchařka v mateřské škole. Sousedy vnímá jako lidi, kteří s ní žijí v ulici. Lépe se však zná s těmi, kteří s ní bydlí přímo ve vchodu. S některými sousedy se pouze pozdraví. U jiných ji nedělá problém pobavit se s nimi. Své sousedy zná podle jména. Sousedské vztahy jsou pro ni velice důležité, právě proto, že se jedná o panelový dům. Harmonické sousedské vztahy jsou pro ni důležité. Dá se říct, že nemá problém důvěřovat svým sousedům. Občas si od sousedů půjčí něco, co jí doma chybí, nejčastěji nějakou surovinu. Naopak je i ta, která je ochotna svým sousedům pomoci prakticky s čímkoli, ať se jedná o nákup nebo o osobní péči staré paní. Mezi sousedy má Marcela důvěrnou přítelkyni. Se svou přítelkyní tráví volný čas na sídlišti i mimo sídliště. Jezdí spolu na dovolené, chodí spolu na nákupy, občas posedí na lavičce nebo k sobě jdou na návštěvu. Pokud potřebuje pomoc, jde hlavně za svou přítelkyní. V ulici má pár kamarádek, ale nepřirovnala by je k přátelům. Pozdraví se s nimi, občas popovídá. Znají se hlavně z dřívějška, když měla malé děti 47
a jako maminky si s nimi chodily hrát na pískoviště. Složení panelového domu, ve kterém bydlí, je spíše ze starousedlíků, důchodců. Oproti rodinám jich je v domě většina. Rodin je tam pět. Tito staří lidé jsou dost nedůvěřiví vůči okolí a cizím lidem. Ke změnám v domě, jsou dost nepřizpůsobiví. Nic nechtějí měnit, nevidí v tom důvod. Dlouho trvá, než přistoupí na změnu, která se týká například oprav domu. Domovní schůze se konají podle potřeby, podle toho co je třeba řešit. Minimálně dvakrát do roka je to určitě. Podle Marcely popisu to vypadá, že schůze probíhají bez velkých komplikací a potíží. Občas se řeší nějaké problémy, spory, vedou se dlouhé debaty, vyměňují si názory, ale vždy vše v klidu vyřeší. Mezi sebou udržují důchodci velmi pěkné vztahy, chodí spolu na procházky, povídají si, venčí pejsky. Občas k sobě zajdou i na návštěvu a moc rádi se vidí. Mezi sebou si důvěřují. Spory se sousedy nemá a ani nejsou žádné dlouhodobé spory mezi sousedy. Občas se stane, když se přistěhuje někdo nový do podnájmu, že je s nimi problém z hlediska nepřizpůsobivosti, ale to se po čase změní. Tím, že jejich dům je složený převážně ze starousedlíků, tak se k sobě umí chovat a žádné konflikty neřeší. Mazlíčci sousedů by Marcele ani nijak zvlášť nevadili, kdyby nebylo jednoho pána se třemi psy. Pán se o psy stará, uklízí po nich. Psi jsou sice hodní, ale dost zapáchají, tento problém vadí i dalším sousedům. Dostatečné soukromí od sousedů nemá, ale bere to tak, že bydlí v panelovém domě a tak to tam prostě chodí, nijak ji to v jejím žití neomezuje. Lokalita, ve které bydlí, jí vyhovuje. Je vzdušná a čistá. Nedokáže si představit, že by bydlela někde jinde. Nejvíc je spokojená s dostatkem zeleně, vlastně s celkovým umístěním sídliště. Má to kousek do města i do přírody. Vyhovují jí i služby na sídlišti, nejčastěji využívá samoobsluhu. Pokud jí nějaká ze služeb chybí, nedělá ji problém zajít si za službami do města. Vyzdvihuje dopravu na sídlišti, je spokojená s autobusovými zastávkami i se zastávkou železniční. Problém vidí s parkovacími místy, kterých je málo. V ulici se za délku pobytu změnilo jedna zásadní věc a tou je, že zmizelo několik ploch, na kterých si mohly hrát děti a to jí vadí. Chtěla by, aby v ulici i ve městě, bylo více hřišť a pískovišť, kde by se děti mohly projevovat a maminky s nimi nemusely chodit moc daleko.
48
Alena (54 let) Paní Alena bydlí v ulici A. Muchy. Patří mezi starousedlíky. Je jí 54 let a v bytě žije se svým manželem 24 let. Vychovala v něm své dvě děti, dceru a syna, ale ty už se odstěhovaly. Pracuje jako učitelka v mateřské škole, kterou má 50 metrů od vchodu panelového domu, ve kterém bydlí. Jako sousedy vnímá Alena lidi, kteří bydlí ve stejném chodu jako ona. Některé zná jmény a vymění s nimi pár slov. U sousedů, kteří se přistěhovali v nedávné době, neví, jak se jmenují. Většinou se se svými sousedy jen pozdraví, ale s těmi, kteří žijí na patře, nebo se s nimi zná déle, si dokáže i popovídat. Pro Alenu jsou sousedské vztahy důležité. Je toho názoru, že lidé, kteří vedle sebe žijí, by spolu měli vycházet, aby nevznikaly zbytečné konflikty a nedělali si mezi sebou naschvály. Má dobré i špatné zkušenosti se sousedskými vztahy. Mezi sousedy nemá nikoho, koho by považovala za přítele nebo kamaráda. Ve vchodu je pár lidí, u kterých ví, že se na ně může spolehnout. Konkrétně s jednou starší paní, která má zdravotní problémy, si ráda popovídá nebo jí pomáhá. S touto paní se nestýká často. Vidí se s ní jen za předpokladu, že se potkají venku nebo na chodbě. Alena svým sousedům částečně věří, ale do bytu by je nikdy nepustila. Pokud potřebuje pomoc, obrátí se na někoho jiného než na své sousedy. Občas využije pomoci od již zmíněné staré paní, která jí vybírá noviny, když je Alena na dovolené. V ulici má pár známých, kterým důvěřuje a klidně by je pustila do bytu. Záporné sousedské vztahy panují v domě, ve kterém Alena bydlí poměrně často. Žije tam asi sedmdesátiletý pán, který často vyvolává spory mezi sousedy. Je věčně nespokojený a stále má nějaké připomínky. Dále řeší Alena problém se sousedy, kteří bydlí nad ní. Alena má zasklený balkon a sousedé nad ní mají ucpané odtokové roury na jejich balkoně. Když jsou přívalové deště, nemůže jim voda odtékat a teče to po stěně přímo na Aleny zasklený balkon. Doslovně uvádí, že se tam v těchto situacích cítí jako ve skleníku. Se sousedy se snažila problém nějak řešit, ale sousedé bez omluvy řekli, že s tím nic dělat nebudou a mohou jí nahlásit akorát číslo jejich pojistky. Kromě těchto konfliktu se Alena v době cítí bezpečně. Až na nějaké zvuky od sousedů má i dostatek soukromí. Všemožné zvuky ji nevadí, bere 49
to tak, že žije v panelovém domě a občas je něco slyšet. V domě ve kterém bydlí, probíhají domovní schůze jednou za čtvrt roku. Na schůze dochází málo lidí, ale Alena se se svým manželem schůzí zúčastňují pravidelně a aktivně. Většinou jsou na těchto schůzích spory hlavně kvůli budoucím velkým opravám domu. Část obyvatel je pro opravu, část z mnoha důvodů není. Vypadá to, že sousedé se nedokáží dohodnout na kompromisech a s opravami začít. Alena je s lokalitou, ve které bydlí spokojená. Z jedné strany bytu vidí na celé město, z druhé strany se dívá do přírody. Zdá se jí, že na sídlišti není úplný pořádek a chtěla by, aby na ulici bylo více čisto. Nevyužívá veřejných prostor a na sídlišti. Kdyby mohla, změnila by dětská hřiště a pískoviště. Dosavadní místa pro děti jí přijdou neupravená a ne příliš hezká. Otázku s nedostatkem přírody a zeleně neřeší. Je spokojená se situováním bytu, kdy vidí do přírody. Jediné co jí na zeleni v okolí vadí, že jsou keře příliš zarostlé. Po dobu 24 let, co žije na stejném místě, se nic kromě oprav domů nezměnilo. Služby v lokalitě moc nevyužívá. Kadeřnictví ani místní hospody nenavštěvuje. Pokud je potřeba, zajde na nákup do nedalekého supermarketu, ale na větší nákupy si dojede do větších obchodů. V místě bydliště postrádá bankomat, ale jinak si za službami ráda dojde do města. Víťa (25 let) Víťa žije v ulici A. Muchy. Je mu 25 let a v bytě žije se svými rodiči už od narození. Má dvě sestry, jedna je starší a odstěhovala se už před několika lety. Druhá sestra je jeho dvojče a odstěhovala se před necelým rokem. Vítek je studentem filozofické fakulty v Ústí nad Labem. Studuje politologii v pátém ročníku. Jako studen si přivydělává několika brigádami v místě bydliště. Za sousedy považuje lidi, kteří s ním bydlí ve vchodu, především to jsou pak lidé, se kterými bydlí přímo na patře. Sousedy zná podle jména od vidění, pozdraví se s nimi. Intenzivněji se baví jen s pár lidmi, které považuje za přátele. Sousedské vztahy pro něho nejsou nijak stěžejní, ale přeje si, aby vztahy mezi sousedy byly klidné a na dobré úrovni. Dá se říct, že Víťa svým sousedům důvěřuje. Občas využívá jejich pomoci například k zalévání kytek, vybírání pošty nebo si půjčí 50
drobné věci. Naopak i on poskytuje svým sousedům určitou pomoc, pokud ji někdo potřebuje. Sousedé za ním chodí i pro rady ohledně počítačů a internetu. Pokud potřebuje pomoc od sousedů, obrátí se na ty, kteří s ním bydlí na patře. Žádné velké spory ve vchodu nepanují. Občas se sousedé nedohodnou na něčem ohledně společných místností, ale žádné velké spory neproběhly. Co mu vadí, je když mladí sousedé neumí pozdravit a neučí to ani své malé děti. Celkově hodnotí sousedské vztahy u nich ve vchodu jako klidné. Jako vztahy, které víceméně fungují. Ve vchodu, ve kterém Víťa bydlí, se cítí bezpečně, nepřipadá si, že by byl někým ohrožený. Dokonce tvrdí, že bydlení v paneláku mu připadá bezpečnější než bydlení v domě na samotě. Bydlení v bytě v panelovém domě má pro něho výhody i nevýhody. Co se týká sousedství, myslí si, že sousedské vztahy v paneláku jsou lepší než vztahy mezi sousedy, kteří bydlí v rodinných domech. V rámci možností má v bytě dostatečné soukromí. Když chce být sám a nebýt rušen žádným sousedem, tak prostě neotevře dveře, pokud na něho někdo zvoní. S domácími mazlíčky nemá větší problém, ale vadí mu, když jsou psi sami doma, tak dost štěkají. V domě probíhají třikrát za rok domovní schůze, kterých se neúčastní, ale jeho rodiče ano. O to, co se na schůzích probírá, se příliš nezajímá, protože to nemůže nijak ovlivnit. Občas se o schůzích baví s rodiči, takže pokud by se jednalo o větší změny ohledně bydlení v panelovém domě, je informován. S lokalitou, ve které bydlí, je stoprocentně spokojený. Pokud si chce odpočinout od městského života a zatouží po přírodě, stačí jen vyjít z domu zadním vchodem. Spíš než mezi sousedy má kamarády mezi ostatními v ulici. Když byl malý, chodil si s ostatními dětmi hrát ven, na hřiště, do přírody za barák. V současné době s některými udržuje kontakt stále a někdy s nimi tráví volný čas. Se svými přáteli z ulice využívá místních hřiště a hospod. Se službami, které sídliště nabízí je spokojený, za celý svůj život vždy nějakou využil, ale nedělá mu problém dojít si za službami do města. Jediné co mu na sídlišti chybí, je nějaká kavárna. K nákupům využívá místní supermarket, který mu vyhovuje, najde v něm vše, co potřebuje.
51
Pepa (50 let) Panu Pepovi je 50 let. Bydlí v ulici A. Muchy a patří mezi starousedlíky. Ve svém bytě žije již 24 let se svou manželkou. Dříve v bytě bydlel i se svými dvěma dětmi, ale ty už teď bydlí někde jinde. Pracuje jako vedoucí měření a regulace. Díky tomu, že je Pepa členem ve výboru sdružení vlastníku, tak začal sousedy vnímat jako ty, kteří s ním bydlí ve vchodu. Dříve to pro něho byli spíš lidé, kteří s ním bydleli na patře. Se sousedy se jen pozdraví, občas s někým vymění pár slov. Se starším pánem, který bydlí na stejném patře ve vedlejších dveřích, má lepší vztah, než se všemi ostatními sousedy. Občas se jen tak pobaví, pokud potřebují vyřešit problém, tak ho vyřeší. Pepa si se svou rodinou od tohoto pána koupil zahradu s chatičkou. Sousedské vztahy jsou pro něho důležité i přesto, že bydlení v panelovém domě vnímá spíše jako místo, ve kterém může přespat. Pepa a jeho žena jsou pracující. Pracují do šestnácté až sedmnácté hodiny odpolední, pak si jdou zasportovat a domů se vrací až ve večerních hodinách. Nechce po celém dnu řešit nějaké problémy, a proto je pro něho důležité, aby byly sousedské vztahy harmonické. Mezi sousedy má nějaké kamarády. Považuje za ně především lidi z výboru, se kterými se vídá častěji a intenzivněji s nimi komunikuje. S manželkou se někdy navštěvují s rodinou jedné paní sousedky, která bydlí o pár pater pod nimi. Pepa nevyhledává pomoc od svých sousedů. Spíš sousedé vyhledávají pomoc u něho. Jedná se především o pomoc, o kterou požádá starší pán, který bydlí ve vedlejším bytě. Co se týká důvěry, Pepa věří svým sousedům, se kterými bydlí na patře. Dokud nevstoupil do výboru, nemusel řešit žádná spory se sousedy. První spory přišly s tím, že jeden pán, který odstoupil z výboru, začal mít problémy s fungováním výboru po jeho odchodu. Ze strany Pepovi vše probíhalo v klidu. Spory neustály a ten stejný pán vyhledává spory pořád a s každým, se vším má problém. Jiné spory, kromě toho pána a bezohledných pejskařů v domě nepanují. Ve vedlejším vchodě, který je součástí panelového domu, bydleli jeden čas Mongolové. Byli s nimi problémy hlavně kvůli tomu, že se nedokázali přizpůsobit, nebrali ohledy na ostatní a žili po svém. 52
Pepa zdůraznil, že od nedávné doby, se necítí bezpečně ve vchodu, ve kterém žije. Obavy o bezpečné žití se vyskytly, když začaly spory v jedné rodině ze vchodu. Rodina, konkrétně manželský pár mezi sebou řeší nějaké spory. Pán, který je strůjcem všech neshod, vystrašil obyvatele domu tím, že si šel zjistit na družstvo, jak je pojištěný panelový dům ve kterém bydlí, pro případ kdyby tam bouchnul plyn. Pán po zjištění informací přišel za samotným výborem a předal jim různá prohlášení. Několik dnů potom přišla sousedka, která je také vy výboru, za Pepou a řekla mu, že problémový pán už několik dní vyhrožuje své paní, že jejich byt vyhodí do povětří. Výbor tuto situaci začal řešit a hned, jak to bude možné, a budou další výhružky, tak to oznámí na policii, aby zasáhla a vše ohlídala. Se soukromím nemá žádný problém. Občas slyší, když soused pod nimi křičí, ale jinak ho sousedé v bydlení nijak neomezují. Bydlení v panelovém domě vidí spíše jako výhodu. Pepa nemá žádný problém s domácími mazlíčky svých sousedů. Pán z vedlejšího bytu má několik domácích mazlíčků a občas od jeho dveří jde zápach, ale to Pepovi moc nevadí, protože on sám v tom nebydlí. Domovní schůze probíhají jednou do měsíce, ale závisí to také na tom, co se na schůzích musí vyřešit. Schůze probíhají vesměs v klidu, až na jednoho pána, který má pořád se vším problém, ke všemu má připomínky. Tento pán se schůzí ani sám neúčastní, spíše za sebe posílá jiné. V nedávné době prošel panelák celkovou revitalizací. Někteří obyvatelé s tím mají problém, jiní výbor chválí. Tyto pochvaly Pepu drží stále při tom, aby činnost ve sdružení vykonával. Lokalita, ve které bydlí, mu vyhovuje. Je spokojený s tím, že za domem má přírodu, takže když chce odejít z města má, to kousek. Rád sportuje a blízkou přírodu využívá například k jízdě na kole nebo k běhu. Pepovi nevyhovuje hlavní silnice, která vede ulicí. Chtěl by to nějak změnit nebo alespoň upravit. Další nedostatek je v přeplněných parkovištích a malém množství parkovacích místa. Ze služeb v lokalitě využívá občas stánek, který je na rohu ulice, nějaké ty hospody a supermarket. Momentálně mu nevadí, že na sídlišti není moc služeb, ale až bude starší, uvítal by, kdyby toho na sídlišti bylo víc. Teď mu nevadí zajít si za službami do města. Veřejné prostory aktivně využívá, hlavně školní hřiště, na které chodí s kamarády hrát fotbal. V ulici má dobrého přítele s jeho rodinou. Občas využijí místní hospodu k posezení, ale raději se navštěvují doma nebo na svých zahrádkách. 53
Anička (23 let) Aničce je 23 let a žije v ulici Družstevní. Do jednoho roku žila na Mělníku. Potom se se svými rodiči přistěhovala do Litoměřic, kde se narodila její sestra. Bydlí stále v bytě se svými rodiči a mladší sestrou. Studuje obor speciální pedagogika na pedagogické fakultě v Hradci Králové. Je studentkou pátého ročníku. V místě bydliště si přivydělává na několika brigádách. Anička za sousedy považuje lidi z celého bloku, kteří bydlí ve stejném domě jako ona. Se sousedy se nijak blíž nezná. Spíš se jen zdraví, ale jsou i tací, kteří pozdravit neumí. Dřív měla mezi sousedy i přátelé. Její rodiče se kamarádili se sousedy, kteří měli dvě děti. Přesto, že se odstěhovali, udržují spolu nadále kontakt a scházejí se. Sousedské vztahy jsou pro Aničku důležité. Nerada žije ve vyhroceném prostředí. Je mnohem radši, když se se svými sousedy pozdraví a usmějí se na sebe, než aby řešila nějaké konflikty. Pokud nějaký problém nastane, dokáží ho obě strany vyřešit. Dobré sousedské vztahy jsou pro ni důležité pro klidné soužití. Se sousedy se nijak blíž nestýká, trvá akorát vztah s bývalými sousedy, kteří se už odstěhovali. Anička nikdy neměla důvod k tomu, aby svým sousedům nedůvěřovala, takže může říct, že jim věří. Se svými rodiči nijak nevyužívá pomoci od svých sousedů. V okolí bydliště se cítí bezpečně, občas se bojí, když se dozví, že někde v blízkosti vykradli byt, ale jiné pochyby nemá. Je spokojená s bydlením v konkrétním domě, občas jí někdy něco vadí, ale je ráda, že sousedské vztahy jejich rodiny jsou poměrně harmonické a také panuje klid mezi ostatními sousedy. Spory řeší přímo se sousedy, se kterými bydlí na patře. Spory se týkají kouření na balkoně a neuklízení společných prostor. Rodina Aničky dané sousedy vždy napomenula a ti slíbili, že se to zlepší. Ale moc se to nezlepšilo. Dřív měla spor se sousedy, kteří klepali koberce, když sušila prádlo, ale to se po jednom upozornění hned zlepšilo a už se to neopakovalo. Trochu jí vadí paní, která bydlí nad nimi. Paní sousedka se tváří nesympaticky, je protivná a má nevychované dítě. S domácími mazlíčky nemá žádný problém. Psa mají pouze sousedé, kteří s Aničkou bydlí na patře, ale občasný štěkot jí nevadí. Dřív to bylo horší. Bydleli tam lidé, kteří měli psa, který neuměl být sám, takže pořád štěkat a pak byl problém s paní, která měla psa, a ten línal, takže byl problém s úklidem psích chlupů. 54
Se soukromím od sousedů není moc spokojená. Sousedka, která bydlí nad Aničky rodinou, často křičí na své dítě i přítomnost ostatních sousedů je znát. V bydlení v panelovém domě vidí určité výhody, ale konkrétně se o chod bytu nebo domu nestará, protože bydlí s rodiči. Domovní schůze probíhají, ale zúčastňují se jich Aničky rodiče, ale ona se zajímá o to, co se na schůzích řeší. Lokalita Aničce vyhovuje. Nedaleko má přírodu, na sídlišti je dostatek zeleně. V blízkosti není nic rušivého, takže je to poměrně tichá ulice. Podle ní bydlí na jednom z nejhezčích sídlišť ve městě a porovnává ho například s Pokraticemi. Za dobu jejího pobytu vnímá změnu ulice kladně. V ulici je víc čisto a díky opravám je barevnější. Je spokojená s opravami panelových domů. Z veřejných prostor využívá jen samoobsluhu. Žádné jiné prostory k volnočasovým aktivitám nevyužívá. Pokud potřebuje něco konkrétního, nedělá ji problém si za tím dojít a obstarat to jinde. Jiné služby v ulici nepotřebuje. Mezi ostatními obyvateli ulice dobře zná svou bývalou učitelku ze základní umělecké školy a spolužáka ze základní školy. S oběma se dodnes vídá a udržuje s nimi kontakt.
4.3
Analýza dat Pro lepší orientaci a prezentaci výsledků bude vhodné, když na začátku každé
podkapitoly uvedu znovu výzkumné otázky. V každé podkapitole uvedu i pár ukázek výpovědí respondentů, které doplňují a konkretizují samotné výsledky.
4.3.1 Začlenění se v sousedské komunitě a vzájemná interakce mezi sousedy V první řadě bych chtěla nejprve předvést analýzu výsledků k otázce: Jaká je míra začlenění respondentů do sousedských vztahů v domě (typ kontaktů, jejich frekvence a intenzita)? Jednou z nejdůležitějších složek v sousedské komunitě je vzájemné interakce.
55
Kvalita sousedských vztahů je pro obyvatele panelových domů velice důležitá. Všichni, chtějí mít dobré a především harmonické vztahy se svými sousedy. Nechtějí se hádat, ani uměle vyvolávat spory mezi sousedy. Žádný respondent nemusel nikdy řešit velký spor se svými sousedy. Pokud se nějaký konflikt řešil, jednalo se spíše o menší spory, které se rozumně vyřešily dohodou, nebo se přistoupilo na kompromis. Sousedé si dokáží vyjít vstříc. Anička, 23 let: „Nemám ráda život v dusnu, takže určitě jsem ráda, když se se sousedy pozdravím, usmějeme se na sebe a pokud je v domě nějaký problém, dokážeme ho společně vyřešit. Dobré vztahy jsou důležité pro klidné soužití, určitě bych nebyla ráda, kdybychom se vzájemně provokovali.“ Avšak důležitost sousedských vztahů v panelových domech se mezi respondenty poněkud liší. Pokud ve vchodu panelového domu panuje klid a nejsou žádné spory mezi sousedy, není podle některých respondentů nijak zvlášť důležité řešit sousedské vztahy. Z výpovědí je patné i to, že respondenti, kteří nevyužívají i byť malé výpomoci od svých sousedů, nejsou pro ně vztahy s nimi příliš důležité. Jsou rádi, když je vše klidné a nemusí řešit žádné konflikty a všichni spolu vychází, popřípadě drobné spory rozumně vyřeší. Michal, 47 let: „Všechny sousedský vztahy vzhledem k soužití jsou velmi důležitý. Ale protože v našem vchodě nejsou žádný problémový sousedi, tak tomu nedávám zas až tak moc velkej důraz.“ To, jak lidé vnímají sousedy je v mnohých případech velice různé. Nejčastěji jsou za sousedy považování obyvatelé stejného domu, především vchodu. Někteří respondenti za sousedy považují hlavně ty, kteří s nimi bydlí ve stejném patře a jsou s nimi v nejužším kontaktu. Nejširším pojetím vnímání sousedů jsou pak lidé z celé ulice, s tímto vnímáním se však nesetkáme tak často.
56
Marcela, 46 let: „No. Je to právě i jménem. I podle vidění i podle toho jak prostě na sebe lidi reagujou, jak si jsou sympatický, že jo. Vzhledem k tomu, že vlastně tam dvacet let bydlim, tak zná člověk lidi vlastně ve svým vchodě, ve vedlejšim vchodě a i v tý ulici. Jo. Takže vlastně se známe vlastně skoro tak jako podle vidění a podle toho, jak se potkáváme v obchodě, tak se vlastně vidíme každodenně, takže už i jenom z toho zvyku, že se vídáme tak už se i pozdravíme.“ Sousedé se ve většině případů znají jmény, v menším případě to je pouze jen podle vidění. Za velice kladné považuji to, že se obyvatelé stejného domu mezi sebou dokáží i bavit. Někdo míň, někdo víc, ale nebrání se komunikaci mezi sebou. Ať už řeší menší spory nebo jen chtějí vědět, jak se mají. Nejčastějším společným tématem ke komunikaci je otázka, která se týká bydlení. Sousedé si povídají o chodu domu, o problémech v domě, bytě nebo o tom, co se děje na sídlišti a v jeho nejbližším okolí. Víťa, 25 let: „Co se týče jako lidí obecně v paneláku, tak se dá říct, že ti lidi, který já znám od tý doby, co tady bydlíme, což je vod mýho narození, tak s těmi se zdravím, občas si i něco řekneme. A ty lidi, kteří se sem přistěhovali v průběhu, já je teda zdravim, občas taky pozdravěj.“ Alena, 54 let: „Jak se jmenujou znám, s některýma prohodím i pár slov ale říkám - s některýma se opravdu jenom pozdravim a nevim o nich vůbec nic. U těch, co se tam nastěhovali v poslední době, tak ani nevim, jak se jmenujou. Je tam třeba jedna starší paní, se kterou se zastavím a protože vím, že už má nějaký zdravotní problémy a že je doma v důchodu a nemá si s kým popovídat, tak třeba s tou se zrovna zastavím a zeptám se jí, jak se má, protože třeba šla do nemocnice, tak jak jí to dopadlo. A vidím, že jí to dělá dobře.“
57
Někteří respondenti mají mezi sousedy někoho, koho považují za kamaráda nebo přítele a s těmi udržují pravidelný kontakt. Těchto případů je sice velice málo, ale známka toho, že sousedský vztah může přerůst v přátelství je možná. V některých případech tyto bližší přátelské kontakty vznikly už v dětství, jiné vznikly přistěhováním se na dané místo a trvají stále. Marcela, 46 let: „Jako to je kamarádka už dlouholetá. Takže my se sebereme, pojedeme na kolo, pojedeme k ní na zahradu nebo jdeme cvičit nebo brnkne, že si pojedeme nakoupit si. I děti se jako znaj. I na dovolený jsme spolu byly s dětma. Takže i jako děti se navštěvujou. Když je Silvestr, tak se tam k nim jde. Prostě záleží jaká je konstalace hvězd, jak kdo má čas zrovna. Takže to se tam jako pak sejdeme.“ Někteří starší nájemníci panelových domů, důchodci, spolu dokáží vycházet lépe než mladí obyvatelé. Mezi důchodci je vzájemná interakce mnohem silnější a dynamičtější než, například mezi důchodci a mladými nájemníky, k těm si drží patřičný odstup. Důchodci si častěji povídají, společně chodí na procházky, někteří se mezi sebou i navštěvují. Dá se říct, že starší důchodci mezi sebou mají víc vřelé sousedské vztahy. V mnoha případech by se daly nazvat právě přátelstvím. Funguje i vzájemná sousedská výpomoc. Sousedské vypomáhání je pro polovinu respondentů důležité, ta druhá polovina nijak sousedské výpomoci nevyužívá, protože se raději spolehne na příbuzné, známé nebo přátele. Pokud se si sousedé vypomáhají, jedná se o drobné služby v podobě zalévání květin, vybírání novin, technických rad a půjčování surovin. V jednom případě jsem se setkala s tím, že respondentka pomáhala staré sousedce, která byla nemocná a nemohla se o sebe postarat. Tato respondentka pomáhala sousedce s nákupy a občasnou domácí péči. Vypomáhání mezi sousedy je úzce spjaté s důvěrou. Všichni respondenti tvrdí, že důvěřují svým sousedům, přesto řada z nich sousedské výpomoci vůbec nevyužívá nebo by je nikdy nepustila do svého bytu ani zalít květiny. František, 67 let: „Vzhledem k tomu, že v okruhu asi dvou set metrů bydlí dcera tak nevyužívám někoho cizího, aby chodil do našeho bytu, protože využívám buď dceru, která půjde zařídit věci dokavaď nejsem v bytě nebo syna, který zase bydlí, tak ty dva 58
kilometry ve městě, kousíček, a když jede z práce tak se zastaví.“ Nejméně důvěřivý vůči sousedské komunitě a hlavně okolí, cizincům, jsou důchodci. Marcela, 46 let: „Bojej se. Hodně se bojej. Chtěj, aby ten barák byl jako zabezpečenej, což jako chápu, protože my taky, ale jako zase bych brala to, jakože aby ty starší lidi brali třeba víc vohled i na nás mladý že jo. Oni tam vyrostli. Taky měli rodiny. Taky měli děti, ale teď, jak už jsou starý a chtěj mít svůj klid. Tak samozřejmě jim ledasco nevyhovuje.“
4.3.2 Vliv sousedských vztahů na kvalitu bydlení v panelovém domě Sousedské vztahy se liší podle toho, zda jsou to vztahy mezi sousedy na vesnici, ve městě v rodinném domě nebo panelovém domě. V panelových domech mohou sousedské vztahy ovlivnit život a bydlení obyvatel. Společné soužití, vzájemná tolerance, vstřícnost, důvěra, přizpůsobivost a komunikace, jsou nejdůležitějšími faktory ve správném chodu sousedské komunity v panelovém domě. Otázkou: Jaký dopad mají sousedské vztahy na kvalitu bydlení respondentů?, jsem chtěla zjistit, jak respondenty ovlivňuje společný život se sousedy v jejich osobním životě. Mezi respondenty nežije nikdo, kdo by měl se sousedy konflikt, který by trval řadu let, trápil respondenta nebo byl neřešitelný. Každý z respondentů zažil nějaké neshody mezi sousedy v rámci celého panelového domu, ale tvrdí, že to nejsou žádné velké spory, které by se nedaly vyřešit. Vzniklé konflikty se moji respondenti vždy snažili řešit, většinou se s druhou stranou dohodli a vše bylo v pořádku a funkční. V jednom případě, se respondentka rozumně snažila domluvit se sousedy, kteří se chovají neohleduplně vůči jejímu bydlení v bytě. Tito lidé se ani nesnažili vzniklý problém odstranit a tak stále trvá. Mezi vlastníky bytů jsou tací, kteří uměle vyvolávají a vyhledávají konflikty se všemi svými sousedy. I moji respondenti se s takovým člověk dostali do sporu, který chtěli nejprve řešit, ale pak poznali, že se jedná o problémového člověka, který bude mít vždy se vším problém a přestali to řešit nebo se tím trápit.
59
Michal, 47 let: „Jak už jsem řekl na začátku tohodle rozhovoru, tak sousedské vztahy v rámci panelových domů nejsou tak vřelé a nejsou tak úzce spjaty, jako je tomu třeba u rodinnejch domků popřípadě sousedský vztahy v rámci zahrádkářský kolonie a tak dál. To jsou prostě vztahy nevztahy. To je skupina lidí, který žijou vedle sebe a nějakým způsobem se neovlivňují. Pokavaď nedojde ke konfliktu. Ale jak řikám my jsme vchod poklidný, kterej takzvaně vyšlapuje, takže jsem tady nikdy nezažil, že by se dva sousedi mezi sebou hádali, prali, že by si něco vyčítali, dělali si naschvály a tak dál.“ Z hlediska soukromí v panelovém domě je každý respondent spokojený. Berou na vědomí to, že žijí v panelovém domě, kde bydlí víc lidí pohromadě a je tedy zřejmé, že občas jsou slyšet nějaká zvuky. Všichni jsou s tím smíření a v jejich osobním životě je to nijak neomezuje. Michal, 47 let: „Myslím, že mám. Občas nějaký zvuky na chodbě, ale to patří si myslím k domům tohohle typu. Když někdo opouští vlastní byt a jde ven, tak se to nedá obejít bez nějakých zvuků.“ Je důležité, aby v každém panelovém domě bylo sdružení nájemníků, kteří se starají o chod domu a udržují ho po technické stránce. Až na nejmladší věkovou kategorii mých respondentů, se všichni aktivně zúčastňují schůzí, které se konají několikrát do roka, dle potřeby. Přesto, že nejmladší respondenti, se schůzí neúčastní, protože na ně dochází rodiče, se kterými bydlí, se aktivně informují o chodu a změnách domu u svých rodičů. Dva z mých respondentů, mužského pohlaví, jsou členy sdružení vlastníků bytových jednotek. Oba mají ne příliš příjemné zkušenosti s vedením. Jejich odpovědí jsou velice zajímavé a ve značné míře se shodují. Oproti ostatním respondentům, kteří se jen zúčastňují, mají tito dva úplně jiný pohled na pořádané schůze. Díky této domovní aktivitě poznali své sousedy po jiné stránce, než po jaké je doposud znali. Začali vnímat některé sousedy jako ty, kteří mají pořád s něčím problém a nikdo se jim s ničím nezavděčí. Jednoho z těchto dvou respondentů potkalo i nepříjemné řešení problému v podobě právního protestu proti chodu 60
výboru. Nejednalo se o žádné velké přestupky, byly to procesní chyby, protože všichni členové výboru jsou laici. Pán, který podal trestní oznámení, byl jediný, který měl vždy nějaký problém, a jak se po sléze zjistilo, vždycky byl s něčím nespokojený a často vyvolával tyto konflikty. Z pohledu ostatních respondentů, tyto domovní schůze probíhají poměrné v klidném duchu. I přesto, že někdy jsou diskuze trochu vyostřené a probíhá ostrá výměna názoru, tak se vždycky všechny vzniklé problémy vyřeší. Někteří vlastníci bytů rádi přistupují na změny, někteří nikoli. Je to především podle povahy. V některých případech se změnami v domě dělají malé problémy důchodci, kteří se neradi přizpůsobují a nejsou zastánci velkých změn. Přesto si nechají vše vysvětlit a po delším rozmýšlení a přesvědčování ze strany mladších sousedů, na změnu většinou přistoupí. Pokud není vyloženě problém ze strany, nějakého nespokojeného souseda, tyto schůze probíhají v poklidném duchu. Pokud nastane spor, vždy se vyřeší. Marcela, 46 let: „Tak když je diskuse, tak je hlučná. Každej si chce prosadit to svoje. Jako, takže to tam se pak mele pátý přes devátý, tak vždycky se něco řeší. Vždycky.“ Řada obyvatel panelových domů se neobejde bez svých mazlíčků, převážně psů. Žádný můj respondent, až na jednu, nemá velký problém s domácími zvířaty svých sousedů. Pokud jsou majitelé pořádní a mají po svých psech uklizeno, jsou všichni spokojení. Občas se stane, že psi ruší ostatní obyvatele domu svým štěkáním. To se do jisté míry dá vydržet, pokud pes neštěká brzy ráno nebo naopak pozdě večer, kdy chce mít každý v domě klid. Pokud psi ustavičně štěkají nebo štěkají v nevhodnou dobu, tak to obyvatelům domu vadí. Setkala jsem se s problémem, kdy pán v domě jedné z respondentek, má tři velké psi, kteří jsou svým specifickým zápachem cítit v celém domě. To vadí většině obyvatel toho domu, přesto s tím nedokáží nic udělat. Marcela, 46 let: „Nebudu jmenovat. Pán tam má tři velký chlupatý já nevim co to je. Jo. Ale prostě kdyby měl jednoho, tak by to bylo možná lepší, než ty tři v jedna jedna, takže ono to je. Von teda se snaží všechno po sobě uklidit, ale ty psi maj prostě svůj 61
pach, kterej lidem teda jako dost vadí.“
4.3.3 Rozvoj sousedských vztahů díky příznivému prostředí Lokalita a její prostředí, je další složkou k tomu, aby se dobře a kvalitně žilo. Otázkou: Jaká je spokojenost respondentů s místní lokalitou a zda je to příznivé prostředí pro rozvíjení sousedských vztahů?, jsem chtěla zjistit, jestli jsou v dobré lokalitě dobré sousedské vztahy a naopak. A jestli je snazší tyto vztahy utvářet a vyvíjet v příjemném prostředí, které je prospěšné obyvatelům tamějších panelových domů či nikoli. Jsem si vědoma toho, že jsou zde i další faktory, které ovlivňují sousedské vztahy, je to například věk a povaha člověka. Z analyzovaných odpovědí je zřejmé, že prostředí má částečně dopad na vývoj dobrých sousedských vztahů. Všichni respondenti žijí v čistých domech a společné prostory uvnitř panelových domů jsou upravené. Sousedské vztahy jsou v těchto domech klidné a obejdou se bez větších sporů. Respondenti si bydlení chválí a nemají větší výtky ke svým sousedům. Venkovní prostředí hodně ovlivňuje sousedské vztahy a to především díky veřejným prostorům a celkovému uspořádání ulice, potažmo sídliště. Podle odpovědí respondentů se lépe utvářejí sousedské vztahy na sídlišti, které je plné zeleně, je „vzdušné“ (tak prostředí popisuje většina respondentů) a součástí je dostatek veřejných prostor, které tamějším obyvatelům vyhovují. Pokud je příjemné prostředí a lidé se v něm cítí dobře, je patrné, že se v tomto prostředí budou sousedské vztahy lépe udržovat. Na sídlišti, kde je víc míst, na kterých se lidé mohou častěji střetávat, a tato místa jim jsou příjemná a rádi v na nich tráví čas, tam jsou sousedské vztahy víc přátelské, uvolněnější, nejsou tak napjaté a neosobní. Na sídlišti, ve kterém převahuje příroda nad betonem, je větší možnost více se otevřít sousedským vztahům a vnímat je pozitivněji. Příjemné prostředí vybízí obyvatele panelových domů k tomu, aby trávili více času v okolí bydliště, kde se setkávají s ostatními, interakce je pak snazší, větší a silnější.
62
4.3.4 Sousedské vztahy v obou ulicích Na samotný závěr jsem si nechala výzkumnou otázku, díky které vznikla celá tato práce. Na otázku: Vykazují nějaká specifika sousedské vztahy ve dvou typech městských sídlišť v daném městě?, jsem hledala odpovědi a zajímalo mě, do jaké míry jsou odlišné sousedské vztahy a jak velká je míra sousedské soudržnosti v jednom městě, na dvou odlišných sídlištích. Na první pohled se může zdát, že životy a sousedské vztahy lidí žijících na dvou různých sídlištích jednoho města musí být zcela totožné a není na nich nic zvláštního. Pravdou je, že kromě klidného života v sousedské komunitě, kterým žijí všichni respondenti, jsou životy a sousedské vtahy naprosto rozdílné. Při analýze dat jsem našla řadu odlišností, které se týkají společného života v sousedské komunitě. Odlišnosti jsou patrné díky prostředí, které má vliv na utváření dobrých sousedských vztahů. Na vztahy mezi sousedy má značný vliv i generační skladba domu a lokalita, ve které se panelový dům nachází. Lidé v ulici A. Muchy jsou víc uzavření než obyvatelé ulice Družstevní. V Družstevní ulici jsou už na oko patrné lepší a vřelejší sousedské vztahy. Obyvatelé z Družstevní o sobě víc vědí, víc si všímají lidí ve svém okolí, mají o svých sousedech větší přehled než obyvatelé z ulice A. Muchy. Lidé z Družstevní ulice více využívají veřejného prostoru než lidé z A. Muchy. V Družstevní jsou veřejné prostory častěji využívány při sousedské interakci než v ulici A. Muchy. Nesetkala jsem se s tím, že by jeden z respondentů nebyl spokojený s lokalitou, ve které bydlí. Všichni jsou rádi za místo, kde žijí, i když mají třeba drobné výtky, které ale sami nemohou změnit. Obyvatelé z A. Muchy si často přáli více služeb ve svém okolí a to až nebudou mobilní. Za to obyvatelé ulice Družstevní, i když mají služeb méně než v ulici A. Muchy, nepožadují více služeb, protože to mají kousek do centra města, kde si vše potřebné zařídí. Dopravní zabezpečení je v obou ulicích kvalitní a žádný z respondentů si na dopravu nestěžoval. Ulice A. Muchy je rušnější než ulice Družstevní, ale obyvatelé A. Muchy si na to zvykli a v jejich životech je to nijak neomezuje. 63
Závěr Sousedské vztahy lidí v panelových domech jsou vnímané jako „vztahy, ne vztahy“. Mezi mými respondenty byli spíše výjimečně ti, kteří se svými sousedy udržují pravidelný kontakt. Podle jejich výpovědí za sousedskou komunitu v těchto dvou lokalitách, považuji skupinu lidí, která žije vedle sebe, ve vchodu jednoho domu a žádným způsobem se neovlivňují v osobních životech. Sousedské vztahy v rámci panelových domů jsou vřelé a nejsou nijak úzce spojené. Nalezla jsem řadu faktorů, které ukazují, že jistá míra sousedské soudržnosti je rozpoznatelná v rámci dvou zkoumaných celků. Nalezenými faktory sousedské soudržnosti jsou: vzájemné zdravení, občasné pohovoření, společné řešení problémů v otázkách komunitního bydlení a drobná vzájemná výpomoc. Bez sousedské soudržnosti by sousedské vztahy v těchto dvou domech nemohly harmonicky fungovat. Sousedská soudržnost je sice z výpovědí respondentů zřejmá, ale ze svého pozorování i z rozhovorů vnímám, že sousedské vztahy se stále zhoršují. Lidé se více spoléhají na sebe, jsou méně důvěřiví málo nápomocní. Slábne i komunikace mezi sousedy. Vzájemná sousedská komunikace se mnohdy vzmůže jen na pozdravení nebo řešení problémů s bydlením. Osobní komunikace netýkající se otázek bydlení je lidem žijícím v panelových domech téměř neznámá. Jediné, co v sousedských vztazích funguje na výbornou, je společné řešení problémů. Občasné problémy jsou kvůli bydlení v domě, sousedskému soužití a společné údržbě domu. Obyvatelé domů vždy najdou kompromis, pak jsou obě strany spokojené. Dimenze sousedství je v těchto dvou lokalitách patrná především částečnou výpomocí, spoluprací ohledně chodu domů a částečnou důvěrou mezi sousedy. Největším znakem spolupráce v sousedství vidím to, že v každém panelovém domě se aktivně pořádají domovní schůze, na kterých se řeší domovní problémy a plánují se budoucí změny v domě. To, že lidé z každého vchodu vyberou skupinu lidí, která se v podstatě stará o chod celého domu, považuji za malý znak důvěry. Důvěru v tom vidím proto, že obyvatelé domu vkládají „vedení“ domu do rukou vybrané skupině lidí.
64
Dalším faktorem sousedské soudržnosti je ve zkoumaných lokalitách vzájemná výpomoc. Výpomoc je malá a nepraktikují ji všichni. Přesto byla sousedská důvěra nalezena v každém vybraném vchodu. V tomto bodě spolu úzce souvisí důvěra a vzájemná spolupráce. K tomu, aby mohla spolupráce mezi sousedy vzniknout, je důvěra důležitá. Bez důvěry se spolupráce neobejde a bez spolupráce se neobejde důvěra. Respondenti ze všech panelových domů spolu spolupracují v oblasti kvalitního a bezproblémového chodu domu. Z výsledků je patrné, že lidé neberou na sousedské vztahy takový zřetel, jak tomu bylo dříve. Sousedské vztahy už nehrají jednu z důležitých rolí v jejich životech. Všichni chtějí klidné a harmonické vztahy se sousedy, aby nemuseli řešit žádné problémy. Díky jednotlivým odpovědím respondentů je zřejmé, že sousedské vztahy dnešní doby jsou spíše formalitou. Každý chce dobré vztahy se sousedy především proto, aby se jedinec cítil dobře a nemusel řešit žádné konflikty, protože svých problémů a starostí v osobním životě má dost. V teorii odkazuji na Karla Schmeidlera a jeho dva typy pojetí sousedství. Jedná se o sousedství „slabší“ a „silnější“. Tato typologie stojí za zmínku neboť síla sousedských vztahů je relevantní. Podle šetření převládá spíše „slabší“ typ sousedství. Pokud ale porovnám sousedství z obou zkoumaných lokalit, dobírám se k závěru, že v ulici Družstevní je „silnější“ sousedství, než jak je tomu v ulici A. Muchy. Rozdíly jsem zpozorovala už samotným pozorováním. Rozhovory s oslovenými respondenty mi podložily a upřesnily to, co jsem vypozorovala. Důležitou roli v sousedských vztazích obyvatel panelových domů hraje roli i uspořádání sídliště, popřípadě ulice. Lidem se lépe žije v přírodě, než mezi samotnými betonovými panely. Sídliště by měla být vzdušná, měla by mít dostatek zelených ploch a dostatečné množství veřejného prostoru, kde se dají lépe utvářet sousedské vztahy. V současné době veřejný prostor využívají hlavně důchodci a děti. Na úplný závěr bych chtěla zrekapitulovat výzkumné otázky se stručnými výsledky. První otázkou bylo: Jaká je míra začlenění respondentů do sousedských vztahů v domě (typ kontaktů, jejich frekvence a intenzita)? Míra začlenění responden65
tů do sousedských vztahů je individuální. Všichni respondenti se zapojují do společných debat ohledně úprav a řízení domu. Někteří respondenti si vzájemně vypomáhají. Pouze jedna respondentka má mezi sousedy kamarádku, přítelkyni. Jiné začlenění respondentů do sousedských vztahů, kromě již zmíněné spolupráce a výpomoci, nebylo nalezeno. Na druhou stranu musím konstatovat, že většina sousedů se mezi sebou zná jménem a zdraví se. Menší část respondentů si se svými sousedy občas popovídá. Druhá výzkumná otázka zněla takto: Jaký dopad mají sousedské vztahy na kvalitu bydlení respondentů? Dotazovaní byli ve větší míře spokojení s tím, že v jejich vchodech panuje klid a klidné sousedské vztahy. Pouhá menšina ve výpovědích uvedla stížnost na své sousedy. Pokud vznikl konflikt mezi dvěma sousedy, ve většině případů byl vyřešen. Sousedé se navzájem tolerují a snaží se vycházet si vstříc. Třetí otázka: Jaká je spokojenost respondentů s místní lokalitou a zda je to příznivé prostředí pro rozvíjení sousedských vztahů? Nečekaně všichni respondenti byli spokojeni s lokalitou, ve které žijí. Ke kvalitě prostředí měli občas připomínky (např. víc čistoty, více prostor k vyžití dětí, málo parkovacího místa, hodně aut, atd.), ale lokalita a umístění sídlišť vyhovovalo všem. Z výpovědí respondentů jsem usoudila, že prostředí, ve kterém se ulice nacházejí, může ovlivnit sousedské vztahy. Lépe se sousedskými vztahy jsou na tom ulice, nebo sídliště, kde je dostatek veřejného prostoru, kde se lidé mohou scházet. Poslední otázka tohoto výzkumu zněla: Vykazují nějaká specifika sousedské vztahy ve dvou typech městských sídlišť v daném městě? Má odpověď je ano, vykazují. Sousedské vztahy ve zkoumaných lokalitách nejsou tak úplně odlišné, ale nějaké malé odlišnosti jsem našla. V jedné ulici, jsou sousedské vztahy méně intenzivní, než je tomu v ulici druhé a z mého pohledu je to především kvůli prostředí a uspořádání ulice. Ulice se liší ve věkové struktuře obyvatel panelových domů a i v tom vidím jeden z důvodů, proč jsou v jedné ulici lepší vztahy než v té druhé. Lepší sousedské vztahy převládají tam, kde jsou starší lidí (důchodci) a taky mladé rodiny s malými dětmi.
66
Všechny výzkumné otázky byly zodpovězeny a tím byl dosažen cíl bakalářské práce. Za největší aktivum, z pohledu výzkumníka, považuji zkušenost se zvolenou technikou sběru dat. Protože se mi v mé práci potvrdilo, že prostředí má vliv na vývoj sousedských vztahů na sídlištích, chtěla bych se této problematice věnovat v budoucnu. Myslím si, že na mé šetření by se dalo navázat dalším výzkumem, který by se důkladněji a podrobněji zabýval prostředím a jeho vlivem na utváření sousedských vztahů na dnešních sídlištích.
67
Použitá literatura Hendl, J. 2008. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. Praha: Portál Hejská, T.. 2014. Sousedská soudržnost. Hradec Králové: Filozofická fakulta, Univerzita Hradec Králové, bakalářská práce. Heřmanová, E., J., Patočka. 2007. Regionální sociologie, sociologie prostoru a prostředí II. Praha: Oeconomica. Jandourek, J. 2001. Sociologický slovník. Portál, Praha Keller, J. 2004. Dějiny klasické sociologie. Praha: Sociologické nakladatelství. Keller, J. 2009. Nejistota a důvěra. Praha: Sociologické nakladatelství. Kubátová, H. 2009. Sociologie. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci Musil, J. 1971. Sociologie bydlení. Praha: Svoboda. Musil, J. et al. 1985. Lidé a sídliště. Praha: Svoboda. Musil, J. et al. 2004. Pojetí sociální soudržnosti v soudobé sociologii a politologii. Praha: FSV UK CESES Ouředníček, M., J., Temelová (eds.). 2012. Sociální proměny pražských čtvrtí. Praha: Academia. Pfaff, T. 2013. Sousedská soudržnost. Hradec Králové: Filozofická fakulta, Univerzita Hradec Králové, bakalářská práce. Pfeilová, E. 1959. Daseinsformen der Grosstadt. Tübingen. Reichel, J. 2008. Kapitoly systematické sociologie. Praha: Grada. Schmeidler, K. 2001. Sociologie v architektonické a urbanistické tvorbě. Brno: Zdeněk Novotný Slaměník, I. 2011. Emoce a interpersonální vztahy. Praha: Grada. Tuček, M. (ed.). 2008. Soudržnost v diferencující se společnosti. Praha: Sociologický ústav Akademie věd České republiky.
68
Elektronické zdroje Forrest, R. 2004. „Who Cares About Neighbourhood?“ CNR Paper [online] 26 [citace 13. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.bristol.ac.uk/sps/cnrpaperspdf/cnr26pap.pdf Olexová, K. 2011. Fenomén sociální kapitál. Brno: Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita. 41 pp. Bakalářská práce. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/333232/fss_b/Bakalarska_prace-Olexova.pdf Sedláčková, M, Šafr J., Häuberer J. 2009. Důvěra. www.socioweb.cz Dostupné z: http://www.socioweb.cz/index.php?disp=teorie&shw=401&lst=115
69
Seznam příloh Scénář rozhovoru
……………………………………………………. 1
Transkripce
……………………………………………………. 3
Ukázka kódování
……………………………………………………. 12
Fotografie
……………………………………………………. 14
70
Scénář rozhovoru Pozdravit, představit se, uvést oč jde. Plynule navázat na otázky. Zeptat se na jméno, věk, jak dlouho žije na zkoumaném místě, vzdělání, děti/rodina, práce x profese. Sousedské vztahy (důvěra, tolerance, komunikace, vzájemná výpomoc) 1) Koho vnímáte jako své sousedy? (pouze ty na vašem patře v domě, kohokoliv z domu, lidi z okolních domů) 2) Jak intenzivně se s nimi znáte? (jen podle vidění, znáte i jejich jména, blíže se znáte- komunikujete spolu, víte o sobě víc, setkáváte se) 3) Jsou pro vás dobré sousedské vztahy důležité? 4) Máte mezi sousedy nějaké přátele? 5) Jak často se s nimi stýkáte a s kým? 6) Využíváte pomoci od svých sousedů? (např. přebírání pošty, půjčování si nářadí či drobné suroviny, peníze, hlídání dětí) 7) Věříte svým sousedům? Pokud ne, proč? 8) Měl/a jste se svými sousedy nějaké spory? Pokud ano, jaké a jak se to řešilo? 9) Lezou vám vaši sousedé něčím na nervy? Pokud ano čím a jak to řešíte? 10) Jaký máte názor na domácí mazlíčky vašich sousedů? Vadí vám psí štěkot nebo máte problém s něčím jiným? 11) Jak se díváte na to, že se v nedávné době do vašeho vchodu přistěhovala rodina Mongolů a mladý pár Moldavanů? Máte s tím konkrétní problém nebo vám to nevadí? Pokud vadí, uveďte, s čím přesně máte problém. 12) Máte známé/přátele z jiných vchodů na tomto sídlišti? Bydlení v domě 1) Cítíte se bezpečně ve vchodu tohoto panelového domu? Pokud ne z čeho máte obavy? 2) Máte dostatečné soukromí ve vašem bytě? 3) Myslíte si, že má bydlení v panelovém domě nějaké výhody? Jaké? Máte zájem o domovní záležitosti? 4) Zúčastňujete se domovních schůzí, které pořádá váš výbor? 5) Jste spokojeni s opravami vašeho panelového domu? Jak se stavíte k tomu, že v poslední době se celkově rozmohly opravy panelových domů? 6) Jste spokojený/á s bydlením v tomto domě? Je to také díky sousedským vztahům? Prostředí 1) Vyhovuje vám lokalita, ve které se nachází vaše bydliště? Pokud ano, řekněte v čem, pokud ne, taktéž řekněte, co vám nevyhovuje. 2) Jak využíváte veřejné prostory na tomto sídlišti? Jsou tu nějaká místa na setkávání se sousedy (obchod, restaurace, park). Trávíte volný čas s někým ze sousedů (společné venčení psů, maminky s dětmi se scházejí na hřišti)? 3) Co byste změnil/a na vašem sídlišti? 4) Co vám v místě bydliště chybí? 5) Podílíte se aktivně na změnách prostředí, ve kterém žijete? Jak? 6) Co se v této lokalitě změnilo za dobu vašeho pobytu? Jak tu změnu vnímáte? 7) Vnímáte to, když se někdo nový přistěhuje? 8) Jak často se přestěhovávají noví nájemníci? 1
9) Máte pocit bezpečí v okolí vašeho bydliště? Pokud ne, z čeho máte obavy? 10) Jaký je váš názor na vznikající komunitu Mongolů na sídlišti? Aktivity a služby- součást bloku prostředí 1) Využíváte sídliště ke svým volnočasovým aktivitám? Pokud ano jak a kde, s kým? 2) Jste spokojený/á se službami v lokalitě ve které bydlíte? Pokud ano, kterých využíváte? Pokud ne, jaké vám chybí? 3) Využíváte k nákupu spíše místní supermarket nebo jezdíte jinam? Chtěl/a byste v této lokalitě ještě jiné obchody?
2
Transkripce Michal Tazatel: Představ se mi bez příjmení. Respondent: Já jsem Michal. Tazatel: A kolik je ti let? Respondent: 47 let. Tazatel: A máš rodinu? Respondent: Ano mám rodinu. Tazatel: A jaká je tvoje práce a profese? Respondent: Tak moje práce - jsem úředník zaměstnanej státem. A profese je: řídím lidi a mám na starosti bezpečnost. Tazatel: A tvoje vzdělání? Respondent: Vysokoškolský vzdělání, ale pedagogický. Tazatel: Mhm. A jak dlouho žiješ v tomto panelovém domě? Respondent: Od roku 1990, to znamená nějakých 25 let. Tazatel: Mmhm. Takže můj výzkum se zaměřuje na sousedské vztahy a já bych se tě chtěla zeptat, jak vnímáš svoje sousedy? Jestli to jsou lidé třeba, kteří žijí jenom v patře nebo celej vchod anebo jestli to jsou i lidé, kteří žijí vlastně třeba v celé ulici v celém tom panelovém bloku? Respondent: Tak vzhledem k tomu, že tahle ulice je celá obestavěná paneláky a život v paneláku je jak známo dost anonymní, takže se spíš všímám jenom lidí, kteří žijou v mým domě a to že žijou hlavně v mým vchodě a můžu říct, že takových 50% osob se za těch 25 let, co tady bydlim, vystřídalo. Co se týká pobývání v tomto vchodě panelovýho domu. Zhruba teda polovina lidí tady bydlí od tý doby, co jsem tady já. Tazatel: Takže prostě jako sousedy vnímáš hlavně lidi z vchodu, ve kterým bydlíš. Respondent: Určitě. Hlavně z vchodu. Tazatel: A jak intenzivně se jakoby s nima znáš? Jestli jenom podle vidění nebo některý znáš jménem nebo s nima nějak blíž komunikuješ? Respondent: Tak jménem znám asi tak 75 % lidí. Tazatel: Mmhm. 3
Respondent: Komunikuju s nima jenom tak, že se pozdravíme, ale protože mám aktivitu i v rámci našeho sdružení vlastníků jednotek, tak se hlavně s výborem znám trochu blíž - nejenom pozdravit, ale řešíme spolu nějaký problémy. Tazatel: A takhle v tom užším výboru… Panujou tam jako víceméně dobrý vztahy mezi váma? Respondent: Jo určitě, protože to je složeno ze samejch rozumnejch lidí. Tazatel: Mhmm. Takže dalo by se říct, že pro tebe jsou sousedský vztahy důležitý nebo nějak jako nejsou důležitý, že by ses bez toho obešel? Respondent: No řekl bych, že v paneléku... Nebo takhle - všechny sousedský vztahy vzhledem k soužití jsou velmi důležitý. Ale protože v našem vchodě nejsou žádný problémový sousedi, tak tomu nedávám zas až tak moc velkej důraz. Protože nikdo z těch sousedů se nestará o můj soukromej život, tudíž já se ani nestarám o ten život jejich. Vycházíme spolu dobře, když se potkáme, tak se pozdravíme. Jak už jsem řekl, protože to nejsou žádní problémoví spolubydlící, tak mi to nedělá žádný problémy. Tazatel: A máš mezi sousedy nějaké přátele nebo někoho, koho bys považoval za přítele? Respondent: Nemám žádné přátele mezi sousedy. Co se týká panelovýho domu - v ulici mám jednoho přítele nebo spíš jeho celou rodinu, ale jenom je nepovažuju za sousedy, protože jsou ode mě vzdáleni nějakých 200 metrů, možná i víc a hlavně jsou zase v rámci komunity jinýho panelovýho domu a jak už jsem řekl na začátku tohodle rozhovoru, tak sousedské vztahy v rámci panelových domů nejsou tak vřelé a nejsou tak úzce spjaty, jako je tomu třeba u rodinnejch domků popřípadě sousedský vztahy v rámci zahrádkářský kolonie a tak dál. Tazatel: Takže jako nemůžeš říct, že by ses vyloženě s nějakýma sousedama stýkal nebo jak často by ses s nima dokázal stýkat? Respondent: Co se týká našeho panelovýho domu, respektive našeho vchodu v panelovém domě, protože těch vchodů tady máme 6, tak se s nikým z nich nepřátelím, s nikým se nestýkám. Tazatel: Ehm. Takže jenom třeba když se potkáte na chodbě. Respondent: Přesně tak, jenom tak když se potkáme na chodbě. Tazatel: No a využíváš nějakou pomoc od svých sousedů třeba přebírání pošty nebo půjčování si koření nebo výbavy nějaký? Respondent: Nikdy jsem to nepotřeboval. Vždycky jsem si vystačil sám se svojí rodinou. 4
Tazatel: A přišel k tobě naopak někdo, kdo si chtěl půjčit něco? Respondent: Občas se tomu tak dělo, ale opravdu jednou za rok. Tazatel: Málo prostě. Respondent: Málo, opravdu zanedbatelně. Tazatel: No a co se týká důvěry u sousedů... Dokázal bys říct, jestli důvěřuješ svým sousedům? Respondent: Vzhledem k tomu, že bydlím ve městě, kde bydlí celá moje rodina.. Rozšířená rodina, to znamená sourozenci, rodiče, další sourozenci - tím mám na mysli bratrance, sestřenice, tak bych radši o pomoc raději požádal rodinu než neznámé, než sousedy, se kterejma nemám žádnej příbuzenskej vztah. Tazatel: Jo. A byly takhle někdy mezi sousedama v tom tvým vchodě nějaký jako spory? Jestli se stalo něco závažnějšího? Respondent: Žádný jsem nezaznamenal. Tazatel: No teď je taková otázka jestli máš sousedy, který ti nějak lezou na nervy, který vyloženě dělaj něco, co ti vadí, prostě jestli tě to nějak omezuje v tom tvým žití. Respondent: Vzhledem k tomu, že jsem mírumilovnej člověk, tak nějaký velký problémy nepociťuju, ale zároveň jsem i pořádkumilovnej člověk a vadí mi když vytřu chodbu, popřípadě udělám pořádek na chodbě a během pár hodin tam je našlapáno od sousedů, kteří jsou bezohlední v tomto směru a je jim jedno, jestli jim od bot odpadne kus bláta popřípadě tam vyhodí papír od žvejkačky atd. Takže spíš mi vadí když někdo znevažuje nebo znehodnocuje moji práci nebo nějaký moje snahy o udržení pořádku v rámci soužití v tom paneláku, ale nijak nepociťuju žádnou zášť ani nějaký výtky vůči ostatním sousedům. Tazatel: Takže je to takový poklidnější. Respondent: No určitě je to poklidnější. Myslim si, že dokonce v rámci toho našeho bytovýho domu, kterej jak už jsem říkal má šest vchodů, tak si myslim, že ten náš vchod je takovej nejpořádnější, nejvíc respektuje ty pravidla soužití. Tazatel: No pak tady se chci zeptat na to, jestli mají nějací sousedé v tvým vchodě jako domácí mazlíčky? Popřípadě jestli ti nějaký mazlíčci vaděj. Třeba štěkot nebo.. Respondent: Mazlíčky mají. Ve dvou třech rodinách mají psi. Pak dál jedna nebo dvě rodiny mají kočky, ale kočky nepovažuju za zvířata, který nějakým způsobem můžou obtěžovat okolí. Protože jsou většinou zavřený doma a nejsou ani nějak zvukově výrazný. Co mi občas vadí je, že sousedi neřikám zrovna z našeho bytovýho domu, 5
vesměs všichni kteří mají psi, tak bezohledně při venčení je nechávají vykonávat svoje potřeby před panelákem, neuklidí to. Tazatel: Takže spíš tohle jako vadí než to, že by ten pes dělal pes nějakej bordel přímo v paneláku. Respondent: Nejedná se vyloženě o nějaký narušování sousedskýho soužití přímo v tom domě, ale spíš v okolí domu. Když je pozoruju.. Někteří obyvatelé ulice, kteří mají psi většího vzrůstu, tak než aby si venčili před vlastním vchodem, tak prostě choděj okolo celýho bytovýho domu a nechávaj ty psy vydělávat všude, kde se jim zamane. Tazatel: Takže teď se chci zeptat na to, že tady v tý lokalitě, kde žiješ se dost rozrůstá mongolská komunita a vim, že v tomhle paneláku bydlí jedna rodina, tak se chci zeptat, jestli ti to nějak vadí, tadyti přistěhovalci. Respondent: Nejsem nějak rasově založen a pokavaď tady budou bydlet Rus, Mongol nebo Vietnamec nebo jakákoliv jiná prostě rasa nebo národnost, a budou se chovat podle pravidel nám obvyklých, budou respektovat pořádek, budou respektovat soužití mezi sousedy a nebudou to nějak narušovat, tak proti tomu nemám nic. Tazatel: Cítíš se bezpečně ve vchodu ve kterým žiješ? Respondent: Cítím se bezpečně. Tazatel: Nic tě neohrožuje? Respondent: Nemám pocit ohrožení. Tazatel: Máš pocit, že máš dostatečný soukromí v bytě? Takhle jako od sousedů. Respondent: Myslím, že mám. Občas nějaký zvuky na chodbě, ale to patří si myslím k domům tohohle typu. Když někdo opouští vlastní byt a jde ven, tak se to nedá obejít bez nějakých zvuků. Tazatel: No a myslíš si, že má bydlení v panelovým domě/bytě nějaký výhody? Respondent: Jedná se o komfort toho typu, že se obyvatel bytu v bytovým, nebo panelovým domě nemusí starat o to, když se postará o to, aby měl v bytě teplo, nemusí se starat o provoz domu jako takového. V podstatě se stará jenom o to, aby v jeho vlastním bytě fungovalo všechno tak, jak má. A to si myslim je ovlivňováno tak, jak on sám o ten byt pečuje. Jo takže ta pohodlnost je v tom nebo spíš výhoda komfortu je v tom, že ten byt je v rámci celýho domu, kterej má jednotnej systém vytápění, odpadů, nějaký rozvody elektřiny. Hlavně že tady je skupinka lidí, kteří se o to starají, a to je v podobě výborů toho našeho uskupení vlastníků těch jednotek. Tazatel: No a ty jsi právě říkal, že jsi ve výboru. Jak často se scházíte v tom výboru? 6
Respondent: Podle potřeby. V posledním roce jsme se scházeli poměrně málo, protože jsme právě prodělali nebo je tomu rok, co jsme prodělali revitalizaci celýho panelovýho domu. A právě v rámci tý revitalizace jsme se scházeli hodně často, protože tam bylo potřeba vyřešit různé problémy dodavatelské, finanční, projektové vůbec. A úspěšným dokončením revitalizace je tento barák nebo tento dům v podstatě znovuzrozen, takže se scházíme teďko jenom podle potřeby, což znamená, když potřebujeme rozhodnout o tom, jestli opravíme prokopnuté dvěře, nebo jestli najmeme firmu na úklid celýho vchodu a tak dál. Tazatel: No a jsi spokojenej teda s těma opravama nebo k tomu máš nějaký jako výtky, že by něco mělo bejt jinak, ale prostě se to tak neodsouhlasilo? Respondent: Tak to už plyne z tý revitalizace. Revitalizace byla provedena úspěšně. Vzal se co nejoptimálnější model revitalizace, to znamená, aby to moc nestálo, a přesto to vypadalo k světu. Samozřejmě, že některé vchody nebo některé panelové domy, které podstoupily revitalizaci, to mají udělané jakoby estetičtěji, ale zase za to museli zaplatit víc peněz. A myslím, že ta naše revitalizace byl takovej rozumnej kompromis mezi užitnou hodnotou, to co jsme od toho chtěli a od toho, kolik to stálo. Tazatel: No, a když jste se scházeli, tak jste se určitě nescházeli jenom jakoby lidi z výboru, ale museli jste tam mít i nějaký právě vaše sousedy. Respondent: Tak to je samozřejmý. To je podle pravidel, stanov toho našeho celýho společenství. To znamená jakýkoliv změny, které se vážou na ekonomický vazby, který jsou ovlivňovaný investicema, tak všechno bylo prokonzultováváno ve výboru a pak odsouhlaseno celým tím shromážděním vlastníků jednotek. Tazatel: No, a když jste se takhle scházeli potom i s těma sousedama, tak ty schůzky probíhaly jak? Dohadovali jste se tam nějak nebo víceméně všichni souhlasili? Respondent: No tak vesměs všichni souhlasili, měli jsme tady jednoho nebo máme tady pořád jednoho v uvozovkách potížistu, kterej měl jiné názory než celé společenství vlastníků. Vyplynulo to z toho, že jsme navrhli našemu společenství, že se vezme úvěr na tu revitalizaci. On byl proti tomu, nechtěl se zadlužovat, chtěl si na všechno ušetřit dopředu a potom teprve revitalizovat, byť by to bylo po jednotlivejch etapách, ale protože tam z toho vyplynulo ta skutečnost, že bysme revitalizovali zhruba deset let, protože ta revitalizace nás vyšla na nějakejch osm milionů a my každý rok jakožto společenství vlastníků jsme byli schopni z těch našich příspěvků uspořit zhruba milion korun, takže by to bylo vlastně zdlouhavé, bylo by to jak řikám těch 8-10 let. No a protože my jsme si na to ten úvěr chtěli vzít a lidi ze společenství to odsouhlasili, tak on se proti nim příčil tim, že na nás podá různá (výtky?) potom dokonce i trestní oznámení nebo protest u soudu nebo něco v tom smyslu. My jsme s ním měli dokonce i spor, sice ne soudní, ale spor u kterého byl přítomen právník, než jsme si vyřešili nějaký věci. Samozřejmě že ten výbor složenej ze samejch laiků, který nikdy tuhletu věc nědělali... jakože nikdy se nestarali o takovou velkou nemovitost jako je panelovej dům nebo bytovej dům. Takže taky tam docházelo k 7
nějakejm procesním chybám, kterých on si samozřejmě všímal ten soused a dával je za vinu výboru, ale bylo to si myslim jen právě díky tomu, že jsme měli rozdílný názory vůbec na fungování toho paneláku než má on. Takže kdybysme bývali byli s ním ve shodě, tak si myslim, že i tyhle drobné procesní chyby, kterých se výbor dopouštěl tak on by byl ochoten je přehlížet a tolerovat, ale protože jsme byli oponenti nebo on byl vůči nám oponent, tak docházelo k rozporům, i když byly všechny v poklidném průběhu. Ale přesto to řešil přes podání oznámení u soudu mám takovej pocit, ale nevim, jestli to byla přímo žaloba, ale byla to nějaká stížnost. Tazatel: No a teda jako revitalizace proběhla. Takže to dopadlo všechno dobře nebo jste něco vyřešili nějakým kompromisem? Respondent: Udělali jsme takovej nějakej kompromis. To, co on nám vytýkal, to jsme opravili. Myslim tím ty procesní chyby, které se týkaly různých schvalovacích procesů v rámci shromáždění, hlasování a tak dále. I když výsledek dopadnul stejně, ať tam ty chyby byly nebo ne, ale už tím ten výbor svým přístupem a snahou k opravě vymýtil uplně všechny možnosti jeho dalšího stěžování. Nebo jeho dalších výtek, samozřejmě že chybama se člověk učí a když tu chybu udělá jednou, tak se dá chyba napravit a podruhý ji v tom výboru prostě neudělá. Tazatel: Já teďkon přejdu k otázkám, které se týkají prostředí a aktivity, která se dá provozovat v okolí. Chtěla bych se zeptat, jestli se ti líbí žití v lokalitě, kde se nachází tvůj byt? Jestli ti vyhovuje ta lokalita, popřípadě v čem ti to vyhovuje nebo nevyhovuje? Respondent: No v rámci... Z pohledu pohodlnosti, jak už jsem naznačoval na začátku tohohle rozhovoru, se člověk v podstatě stará jenom sám o sebe a zajímá se jen o to, jestli má zamčený dveře u svýho bytu. Tak se mi to líbí, ale jsem člověk, kterej má radši poklidný život. Neřikám samotu, ale poklidný život, a proto se zhruba na 5 měsíců v roce odebírám do nedaleké vesničky, kde v podstatě žiju s manželkou, občas i dcerou a trávim tam myslim si že daleko hezčí chvíle než kdybych měl sedět v paneláku. Tazatel: No a využíváš nějak prostory (jestli tu jsou nějaký) na sídlišti, který se daj jako využívat? Třeba říkal jsi, že se sousedy z paneláku přímo ne, ale že máš nedaleko kamarády, tak jestli s nima využíváš nějak prostor. Respondent: Určitě neuvyužívám nic tady co se týká sídliště, ani co se týká samotnýho panelovýho domu. Kromě prostoru, kterej mám přidělen nebo kterej jsem získal koupí panelovýho bytu a to je dole v sklepních prostorách mám svoji kóji, kde mám prostě věci, který nemůžu mít v bytě, ale přesto je potřebuju. Tazatel: No a změnil bys něco jako tady na sídlišti třeba něco, co ti chybí nebo co by ti pomohlo trochu trávit víc času v právě okolí? Respondent: Vzhledem k tomu, že tohle sídliště, ve kterým žiju je koncipováno z konce 80. let a vypadá trochu jako Jižní město v Praze, takže se tady toho moc změnit nedá. Baráky nebo teda domy jsou dost hustě postaveny v této lokalitě. Je tu 8
minimálně parkovacích míst pro automobily. Je to koncipováno tak, že se počítalo v těch 80. letech, že každá druhá rodina bude mít jedno auto. Dneska má každá rodina jedno, ale každá druhá má dvě až tři auta. Někteří obyvatelé tohoto sídliště parkují dokonce i větší vozy jako jsou dodávky, malá nákladní vozidla a tak dále. Takže je to tady dost komplikované, co se týká toho parkování těch vozidel. V podstatě vůbec tady nejsou žádný prostory pro využití malejch dětí. Pískoviště z důvodu přísnějších pravidel EU se zrušily, protože by stálo strašný finanční úsilí je udržovat v nějakých hygienických normách. Takže na celé sídliště tu je jedno hřiště, které je navíc na pozemku základní školy, a druhý malý hřiště pro děti s kouzačkami a houpačkami je oploceno. Ale myslim si, že jako jeden počinek v tomto směru je dost málo na sídliště. Tazatel: No a jako je vůbec nějaká šance třeba? Jestli ty se podílíš, ale i sousedi se můžou podílet vůbec na změně toho prostředí? Máte takový možnosti? Respondent: No tak určitě nějaký možnosti by byly. A to takový, že by se musely dát podněty na městský úřad, muselo by se o tom rokovat, muselo by se projednávat řešení, ale myslim si, že dnešní doba je taková, že každý se stará sám o sebe a tady do těch věcí prostě nejdou. Tazatel: No říkal jsi, že tady žiješ dvacet pět let. To je docela dlouho. Změnilo se něco za tu dobu, co tady bydlíš? Respondent: Kromě toho, že za posledních já nevim pět se asi tak 80% panelových domů revitalizovalo, tak nic. Jinýho se tady už nezměnilo. Tazatel: No a vnímáš to jako pozitivní? To že se ty paneláky opravujou? Respondent: Ty paneláky se opravujou, protože byly v dost špatným technickým a estetickým stavu. A opravujou se, protože si to přejou lidi, který si je odkoupili a který si to zainvestovali. Od města jsme se nedočkali v podstatě ničeho. Ty bytový domy, který nám město předávalo nebo spíš odprodávalo tak byly v podstatě ve stejným stavu jako se postavily v těch 80. letech. Nehledě na to, že město dostalo ty byty zadarmo, protože to byly - vlastně v tý ulici, ve který žiju já - tak to byly byty služební, který měly ve správě Ministerstvo vnitra, Ministerstvo obrany a město je dostalo shruba před pěti až sedmi lety zdarma. Nakonec se odprodávalo v podstatě těm obyvatelům, který v těch bytech byly. Sice ne za plnou komerční cenu, ale v podstatě za třetinovou dalo by se říct. Tazatel: No a střídají se vám tady často noví nájemnící nebo obyvatelé těch bytů? Respondent: Ty lidi, kteří si ty byty koupili a žijou tu, tak se v podstatě nestřídaj. Ale je tady pár, aspoň v našem vchodu jsou minimálně dva, o kterých vim, majitelé bytový jednotky, kteří ijou v jiných městech a ty svoje byty pronajímaj. Ale dá se to očekávat, protože byt dneska je v podstatě obchodní artikl. Tazatel: Já přeskočím ještě zpátky trochu k těm aktivitám. Jsou tu nějaký služby, který se daj využívat? 9
Respondent: Jako ve vchodě? Tazatel: Na sídlišti. Respondent: Kromě pár hospod, stánků s prodejem smíšenýho zboží. Tento stánek má jako majitel nebo provozuje ho Vietnamec, tak tady není nic. Kromě samozřejmě toho, jak jsem říkal - je tady blízko škola základní, která má na svém pozemku hřiště, které lze využívat za poplatek. Tazatel: A nějakej nevim... Kadeřnictví a tak. To nic takovýho tady není? Respondent: Tak všechno je to v rámci těch bloků, který byly postavený někdy v 80. letech. Jsou to takový ty bejvalý samoobsluhy panelákovýho typu. V jejich útrobách jsou buď bary, popřípadě tam, kde ty obchody měly nějaký technický zázemí, tak tam dneska jsou dejme tomu kadeřnictví, je tam trafika a tak no. Tazatel: Takže se dá říct, že služby jako kadeřnictví, lékař prostě... Za tím chodíš spíš do centra, než že bys tady něco využíval. Respondent: Určitě. Tazatel: A vyhovuje ti to tak nebo by sis přál tady na sídlišti mít toho víc? A mít to blíž? Respondent: Tak určitě by to bylo pohodlnější, kdyby i služby, který jsou dole ve městě nebo prostě v centru města, tak kdyby byly na sídlišti, tak by to bylo samozřejmě lepší. Proč chodit půl hodiny pěšky do centra, když si potřebuju koupit potraviny, zařídit na poště něco a tak. Tazatel: No a tady v blízkosti je supermarket. Využíváš ho nebo jezdíš do jinejch obchodů třeba větších, že tohleto je prostě malý? Respondent: No tak je fakt, že ten supermarket tu je, ale protože nemá ideální zásobování a zase nemá nejideálnější ceny vůči konkurenci, tak ten supermarket řešim uplně jako nouzovka při nakupování věcí, který mi chybí momentálně. Ale takový ty větší nákupy ty jezdim dělat jinam. Do větších center. Tazatel: Takže tu sámošku od vietnamce vůbec nevyužíváš nijak. Respondent: Tu sámošku... Ona to není ani sámoška, on je to stánek se smíšeným zbožím od vietnamce využívám opravdu velice, velice zřídka. Je to ve smyslu když mi doma chybí droždí a nechce se mi jít do toho většího marketu, tak si k němu skočim, protože to je v jedný a tý samý ulici, co bydlim. Tazatel: Dobře. No a když bys teda měl hodnotit tvý sousedský vztahy. Tak jak víceméně považuješ, z toho, cos mi řekl, a já to tak vidim, jako kladné?
10
Respondent: To jsou prostě vztahy nevztahy. To jsou.. To je skupina lidí, který žijou vedle sebe a nějakým způsobem se neovlivňují. Pokavaď nedojde ke konfliktu. Ale jak řikám - my jsme vchod poklidný, kterej takzvaně vyšlapuje, takže jsem tady nikdy nezažil, že by se dva sousedi mezi sebou hádali, prali, že by si něco vyčítali, dělali si naschvály a tak dál. Tazatel: No a je ve vchodě jako nějakej rušivej element, kterej někdy něco vyvedl, se kterým byl spor? Tedy kromě toho pána u tý revitalizace? Respondent: Tak ani bych neřekl, že je rušivej element, prostě je tady rodina, která má kluka. Narodil se v podstatě... Nebo žili tady už v době kdy se narodil. Teď je já nevim osmiletej, tak takový ty klukovský moresy, typu kluka, kterej žije na ulici, protože ta rodina je taková socálně slabší, takže kluka dycky vypustěj na ulici a on se tu poflakuje různě povaluje. Občas nám načůrá ve vchodě a tak dále a problémy spíš tohohle typu. No ale tak to se dá řešit. Tazatel: Takže nikdo do krve se nehádá. Respondent: Určitě ne. Tazatel: Dobře. Takže já ti děkuji za rozhovor. Respondent: No to není zač.
11
Ukázka kódování Kódovník
12
Okódovaný rozhovor
13
Fotografie Ulice A. Muchy
14
15
Ulice Družstevní
16
17
