UNIVERSITA KARLOVA
FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD INSTITUT POLITOLOGICKÝCH STUDIÍ
MAGISTERSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE
MOLDÁVIE A PODNĚSTŘÍ V MEZINÁRODNÍCH SOUVISLOSTECH
Jiří Preclík Konzultant: PhDr. Slavomír Horák Praha 2007
Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci napsal sám s využitím uvedených zdrojů.
Praha 10.1.2007
2
Obsah Úvod
5
1; Historie Moldávie - kořeny dnešních problémů
12
1.1; Vývoj regionu dnešní Moldávie do roku 1918
12
1.1.1; Dávná historie regionu
12
1.1.2; Moldavské knížectví
12
1.1.3; Ruská anexe Besarábie
15
1.1.4; Besarábie pod nadvládou carů
16
1.1.4.1; Politický vývoj do roku 1905
16
1.1.4.2; Komplikovaná situace Jižní Besarábie a delty Dunaje
17
1.1.4.3; Přistěhovalectví a začínající dvojjazyčnost
17
1.1.4.4; Besarábie mezi lety 1905 a 1918
19
1.2; Moldávie v letech 1918 – 1944
22
1.2.1; Moldávie pod rumunskou nadvládou
22
1.2.2; Založení Moldavské autonomní sovětské socialistické republiky
24
1.2.3; Sovětsko – rumunské vztahy v meziválečném období
26
1.2.4; Sovětské obsazení Moldávie
28
1.2.5; Vytvoření Moldavské sovětské socialistické republiky
30
1.2.6; Opětovné rumunské ovládnutí Moldávie
32
2; Moldávie jako součást Sovětského svazu
34
2.1; Upevnění a konsolidace sovětské moci
34
2.1.1; Represálie sovětské moci v Moldávii v prvních poválečných letech
34
2.1.2; Sovětsko – rumunské poválečné vztahy v souvislosti s Moldávií
37
2.1.3; Prut - hraniční řeka bez mostů
39
2.1.4; Hospodářský vývoj Moldavské SSR
40
2.1.5; Etno - demografické změny za doby Moldavské SSR
41
3
2.2; Čas velkých změn v Moldávii
43
2.2.1; Moldavská národní identita
43
2.2.2; Počátek reformního procesu
46
2.2.3; Jazyková otázka jako rozbuška budoucího konfliktu
47
2.2.4; Moldávie na problematické cestě k nezávislosti
51
2.2.5; Vytvoření Gagauzské a Podněsterské SSR
53
2.2.6; Vyhlášení nezávislosti Moldávie
54
3; Nezávislá Moldávie
56
3.1; Od vyhlášení nezávislosti do schválení nové ústavy v roce 1994
56
3.1.1; Nezávislá Moldávie do vypuknutí vojenského konfliktu
56
3.1.2; Vojenský konflikt v Podněstří
58
3.1.3; Diplomatická jednání na konci konfliktu
61
3.1.4; Mezinárodní souvislosti podněsterského konfliktu
62
3.1.5; Schválení nové moldavské ústavy
66
3.2; Moldávie do revize ústavy roku 2000
68
3.2.1; Moldavsko – evropská smlouva
69
3.2.2; První jednání o odsunu ruských jednotek z Podněstří
70
3.2.3; Jednání o statusu Podněstří
73
3.2.4; Přijetí ústavy v Podněstří
75
3.2.5; Od moldavských prezidentských voleb v roce 1996 do změny ústavy v roce 2000
79
3.2.6; Další jednání o řešení statusu Podněstří
81
3.3; Vývoj v Moldávii a v Podněstří do dnešních dnů
84
3.3.1; Moldavský politický vývoj mezi lety 2001 a 2006
84
3.3.2; Vývoj situace okolo Podněstří
85
3.3.3; Smlouva s Evropskou unií
89
3.3.4; Role Ruska, Ukrajiny a Rumunska v posledních jednáních
90
Závěr
94
Literatura
99
Cizojazyčné resumé
101 4
Úvod
Moldávie – neznámý stát ve východní části Evropy. Pro většinu
obyvatel
neznámou
zemi.
většinou
jen
stát
tohoto
Když
už
je
zmiňována
v negativním
Evropy,
předpokládat,
stát že
kontinentu
smyslu,
ve
o
tuto
například
bude
tak
nejchudší
teritoriem
zemi
naprosto
zpravodajství,
jako
s nevyřešeným
zájem
představuje
atd.
neustále
Lze
stoupat,
zvláště když se hranice Evropské unie v roce 2007 dostala až na hranice Moldávie. Země, která je pro starší generace známá hlavně
jako
„Zahrada
Sovětského
svazu“,
proslula
díky
svým
skvělým vínům a nekonečnými vinnými sklepy. Bohužel,
po
získání
nezávislosti
byla
Moldávie
dávána
často do souvislosti s úplně jinou agendou - svými regiony usilujícími o nezávislost nebo alespoň územní autonomii. První z nich - Gaugazsko nakonec
vše
autonomního řešení
skončilo statutu
situace
po
se pokusilo o nezávislost, ale několika
v rámci
v Gaugazsku
letech
Moldavské sice
také
u
vyjednání
republiky. došlo
V rámci
několikrát
k
použití zbraní, potyčky však nenabraly velkého rozsahu. Podněsterská moldavská republika je nikým neuznaná země s vlastním prezidentem, měnou, policejní silou atd. Konflikt mezi
tímto
bezesporu
regionem
mezi
a
moldavskou
nejsložitější
a
vládou
nejkomplikovanější
států bývalého Sovětského svazu. Jakkoli na periférii stránky
Evropy
evropských
nevýznamností samozřejmě
na
obou
závažný,
se
nedostal
Je
to
aktérů
na
mezinárodním
pováženou. regiony
Jižní
Abcházie
či
nikdy
Více ležící a
o
nemluvě.
5
pravděpodobně
pozornosti mimo Kosovu
patří
na
území
je tento konflikt
deníků.
i separatistické Osetie
v Kišiněvě
na
zapříčiněno
poli.
Toto
získávají
Evropu, ležícím
jako v
přední
je
dokonce
například
Evropě
ani
Konflikt v Podněstří prošel fází manifestace, eskalace i relativní stabilizací situace. Dodnes je ale nevyřešen, což z něj dělá jeden z nejdelších konfliktů v Evropě. Je
jasné,
že
v době
kdy
se
bojovalo
v ulicích
podněsterských měst, měla většina Evropy úplně jiné starosti. Větší
konflikty
rozpadající
se
na
území
Jugoslávie,
bývalého
díky
jejímž
Sovětského konfliktům
svazu, se
boje
dostaly takřka na hranici Evropské unie, měnící se role Evropy v končícím bipolárním uspořádání atd. Konflikt v Podněstří tak úplně upadl v zapomnění. Ve
své
v Moldávii
práci
bych
s hlavním
se
chtěl
důrazem
zabývat
na
vývoj
vývojem situace
situace okolo
podněsterského regionu. V závěru se pokusím o analýzu dalšího možného vývoje v oblasti. Život na území Moldávie nebyl vždy zrovna idylický a byl plný historických zvratů. V tom je nutné hledat příčinu dnešního konfliktu. Pokusím se tedy zanalyzovat vývoj této země do jejího začlenění do struktury Sovětského svazu, poté do získání nezávislosti a nakonec vývoj nezávislé Moldávie v devadesátých letech dvacátého století, a to až do dnešní
doby.
Největší
důraz
věnuji
situaci
v devadesátých
letech, a to zejména konfliktu, který se rozhořel v roce 1992. Dále bych se chtěl zabývat mezinárodně - politickou situací Moldávie, jejím postavením v mezinárodním společenství, vztahy se sousedy i jinými důležitými státy v regionu. Neopomenu také ekonomickou situaci země. Téma Moldávie a Podněstří v mezinárodních souvislostech jsem si vybral z důvodu mého velkého zájmu o tento region. Například
si
myslím,
že
problém
Podněstří
je
v současných
politických i akademických kruzích značně přehlížen, ne - li zapomenut. Na toto téma například neexistuje rozsáhlejší česká práce. Samotnou práci jsem rozdělil do tří hlavních částí podle důležitých mezníků v historii země. V první části, která se jmenuje Historie Moldávie - kořeny dnešních problémů, jsem se
6
snažil o historické shrnutí vývoje na území dnešní Moldavské republiky. Vždyť právě různými momenty dávné historie Moldávie začal
rozdílný
současných
vývoj
problémů
historii
země.
struktur
Sovětského
Myslím,
že
Moldávie
Tato
právě
podněsterského je
kapitola svazu
vytvoření
z tohoto
končí
na
regionu.
K pochopení
důvodu
začleněním
konci
Moldavské
druhé
nutné
Moldávie
světové
sovětské
znát do
války.
socialistické
republiky bylo velmi důležitým mezníkem moldavských dějin. Druhá
část
mé
práce
se
jmenuje
Moldávie
jako
součást
Sovětského svazu. Zde se věnuji vývoji země mezi obdobím konce druhé
světové
války
a
získáním
nezávislosti
počátkem
devadesátých let dvacátého století. V průběhu tohoto období se výraznou
měrou
formovala
moldavská
národní
identita.
Bez
nadsázky lze zvláště období konce sovětské vlády v Moldávii nazvat jistým národním obrozením. V průběhu těchto více než čtyřiceti let se také dále prohloubily rozdíly mezi územím mezi řekami Prut a Dněstr, tedy bývalou Besarábií a územím na východ od řeky Dněstr, dnešním Podněstřím. Období vlády SSSR bylo provázeno růstem sociálního a etnického napětí. Zároveň se ozývalo volání Gagauzska a Podněstří o autonomii nebo až o nezávislost. Po vyhlášení nezávislosti Moldávie v srpnu 1991 se plně rozvinula
krize
ozbrojeným
střetům
v Podněstří umíraly
moldavského -
přerostl
stovky
v Gagauzsku až
lidí.
státu, a
v místní
Celá
když
došlo
v Podněstří.
lokální
devadesátá
válku,
léta
se
ke
dvěma
Konflikt při
které
pak
nesla
ve znamení řešení konfliktu v Podněstří, tedy hlavně statusu tohoto regionu. Tato jednání do dnešního dne neskončila. Právě období od vyhlášení moldavské nezávislosti a následný vývoj země,
a
to
převáženě
s vazbou
na
konflikt
v Podněstří
je
tématem třetí části, která se jmenuje Nezávislá Moldávie. V průběhu psaní práce jsem se nejednou potýkal s problémem správného
používání
historických
a
především
geografických
jmen. To se týká především třetí kapitoly. Pro lepší pochopení
7
textu jsem si tedy stanovil určitá pravidla. Pojmem Moldávie tedy
rozumím
celou
zemi
v dnešních
mezinárodně
uznaných
hranicích, tedy včetně regionu Gagauzska a Podněstří. Myslím, že je to k pochopení textu výhodné. Proto je například třetí kapitola
pojmenována
Nezávislá
Moldávie,
i
když
se
hodně
zabývá problémem Podněstří, které se od roku 1992 v podstatě chová jako nezávislý stát, má svého prezidenta, vládu, policii atd.
Přestože
však
v této
práci
používám
termíny
jako
prezident Podněstří či Podněsterská moldavská republika, vždy je to jen z důvodu větší přehlednosti. Vztahy mezi Tiraspolem a
Kišiněvem
sice
často
připomínají
vztahy
dvou
nezávislých
států, já se ale držím výkladu jednoho státního celku. Jak již vyplývá z předešlého odstavce, termínem Podněstří rozumím
území
samozvané
Podněsterské
moldavské
republiky.
Držím se tedy jí stanovených hranic. Pro označení území bývalé Besarábie se držím tohoto termínu. Několikrát ale také pro to samé území používám slovního spojení „území mezi řekou Prut a Dněstr“. Při psaní této diplomové práce jsem nemohl nenarazit na problém území
nedostatku bývalého
poutají
zdrojů
o
Sovětského
podstatně
více
tomto svazu,
pozornosti
tématu. jako a
Jiná
konfliktní
například
existuje
o
Kavkaz,
nich
více
relevantní literatury. To bohužel neplatí pro Moldávii. Česky psané zdroje o Moldávii a o podněsterském konfliktu jsou velmi omezené. Z těchto důvodů jsem se musel spoléhat na zahraniční literaturu, kterou jsem získal hlavně během studijního pobytu v německém Freiburgu. Odsud pochází většina mých německých a anglických zdrojů. Ruskou literaturu jsem získal v Moskvě ve Státní knihovně V. I. Lenina. K získání
základních
informací
o
historii
země
a podněsterském konfliktu jsem prostudoval několik monografií. Nejvíce jsem čerpal z knih The Moldovans od Charlese Kinga a Die
Republik
Moldau
od
objektivnosti
těchto
dvou
Clause knih.
8
Neukircha. Jsou
plné
Nepochybuji
o
historických,
kulturních či geografických informací. V knize The Moldovans je
sice
znát
jistá
míra
sympatií
s moldavskou
stranou
v průběhu konfliktu v Podněstří, přesto považuji tuto knihu za jeden nejlepších zdrojů. V knize The Moldovans mi byly velmi nápomocny různé citáty z místních zdrojů, které mi osvětlily mnoho historických skutečností. Claus Neukirch je dlouholetý mluvčí mise OBSE v Moldávii a jeho postřehy z výše zmíněné knihy byly tak velmi zajímavým přínosem při psaní této práce. Dvě základní německé publikace od Hanne Gottfried a Uteho Gabanyieho, vydané Spolkovým institutem pro východoevropská a mezinárodní
studia,
zevrubně
popisují
situaci
na
počátku
devadesátých let dvacátého století.1 Jejich hlavním bodem je konflikt
v Podněstří.
nevědomky
částečně
Přestože
straní
oba
moldavské
autoři straně,
pravděpodobně jsou
tyto
dvě
monografie plné faktických, a podle mého názoru i do velké míry objektivních, informací. Další
kvalitní
používal,
napsal
podrobnou
znalost
National
monografií,
od
problém.
Obě
Dima.2
Nicholas
objektivních
Integration
Societies
Pala
kterou
and
Kosta
knihy
Jeho
jsou
zaměřeny
se
Spolu
Conflict
zaměřují
velkou
kniha
faktů.
Violent se
jsem
právě pro
in na
měrou
opírá
o
s publikací Post-Soviet podněsterský
moldavsky,
ovšem
a
německy
psané
své
práce,
straní
v rozumné míře. Celkově monografie, spíše
se které
moldavské
o maximální
dá
říci,
jsem
že
použil
straně.
Je
objektivitu.
Za
anglicky při
ale
psaní
zřejmé,
tímto
že
účelem
se
autoři
jsou
snaží
použity
jen
ověřené zdroje. Protože
většina
mých
rusky
psaných
zdrojů
vyšla
v Tiraspolu, je u nich míra objektivity o něco menší. Z těchto 1
Gottfried, Hanne: Der Transnistrien-Konflikt: Ursaschen, Entwicklungsbedingungen und Perspektiven einer Regulierung, Bundesinstitut für ostwissenschaftliche und internationale Studien, Köln,1998. Gabanyi, Ute: Moldova im Spannungsfeld zwischen Rußland, Rumänien und der Ukraine, Bundesinstitut für ostwissenschaftliche und internationale Studien, Köln, 1996. 2 Dima, Nicholas: From Moldavia to Moldova, the soviet-romanian territorial dispute, East european monographs, Columbia University Press, New York, 1991.
9
monografií jednoznačně „vyniká“ kniha Istorija Pridněstrovskoj moldavskoj respubliky. Autor knihy N. Noskov zašel tak daleko, že například již v části knihy zabývající se pravěkem dokazuje zvláštní
osídlení
podněsterského
regionu.
Dokonce
se
podle
něho jednalo o rozdílné druhy kmenů, které zde dříve žily. Při studiu této monografie, stejně jako u několika dalších, bylo tedy nutné se maximálně soustředit a snažit se odlišit fakta od
tendenčně
Moldávie
je
vymyšlené z velké
fikce.
části
Především
založena
kapitola
právě
na
Nezávislá
ruskojazyčné
literatuře. K doplnění různé
několika
publikace
zmínit
encyklopedického
převážně
a Encyklopedie
faktických
knihu
moderní
údajů
typu.
Evropa
historie.
jsem
použil
Z těchto
bych
v proměnnách
Z anglicky
také chtěl
staletí
psaných
zmíním
Regional Surveys of the World, Eastern Europe, Russian and Central Asia a Human development report 2005. Tyto publikace mi pomohly při hledání konkrétních faktografických, a podle mého soudu, i objektivních informací. Převážně
ve
třetí
kapitole
bylo
použito
množství
internetových zdrojů. Jedná se hlavně o oficiální dokumenty různých organizací či přesné znění mezinárodních smluv. Tyto zdroje
považuji
zdrojů
nesmím
za
velmi
zapomenout
hodnotné své
a
objektivní.
osobní
pozorování
Při
výčtu
v Moldávii
včetně Podněstří v srpnu 2006. V průběhu mé práce se budu snažit nastínit několik možných scénářů budoucího vývoje v zemi. Pokusím se tedy zanalyzovat vývoj země do současnosti. K tomu mi poslouží nejen historická data,
ale
také
ekonomická,
sociální
atd.
Mým
cílem
je
dopracovat se k nejvíce pravděpodobnému možnému vývoji v zemi. Budu se zabývat především těmito otázkami: Jaké jsou možnosti vyřešení
statusu
varianta
budoucího
státem,
připojí
Podněstří?
se
Jaká
je
vývoje?
Stane
k Ruské
federaci,
10
se
nejvíce
pravděpodobná
Podněstří nebo
získá
nezávislým autonomii
v rámci
moldavského
státu?
Jaké
budou
pravděpodobné
postoje
zainteresovaných zemí v budoucnu? Jak otázek
již
je
bylo
velmi
v textu
složité.
výše Přesto
řečeno, se
o
zodpovězení to
pokusím,
v jistém smyslu se jedná o „chození po tenkém ledu“.
11
těchto i
když
1; Historie Moldávie-kořeny dnešních problémů
1.1; Vývoj regionu dnešní Moldávie do roku 1918
1.1.1; Dávná historie regionu
Území historii
dnešní
územím
Moldávie
nikoho.
Na
bylo tomto
po
dlouhou
území
dobu
nebyla
v dávné
kontinuálně
přítomna žádná stabilní státní moc. Zatímco na území dnešního Rumunska se vystřídalo již ve starověku a v ranném středověku mnoho
státních
útvarů,
území
Moldávie
bylo
tohoto
vývoje
ušetřeno. Spíše představovalo místo pro příležitostné usazení se na určitou dobu při migraci obyvatelstva z východu na západ a naopak. Nicméně v jižní Besarábii na pobřeží Černého moře byly
již
ve
starověku
byzantskými,
obchodníky ustaveny malé přístavy. Na konci velkého stěhování
řeckými
a
italskými
3
národů se Rumuni začali pomalu
stahovat z karpatských hor, kam byli o několik století dříve zahnáni
expanzí
jiných
kmenů.
Postupně
obydlovali
rozsáhlá
území na východ až k řece Dněstr. Ojedinělé skupinky Rumunů se dokonce usídlily i za touto řekou. V té obohaceni
době o
již
další
byli kmeny
Rumuni jako
kulturně
například
i
demograficky
Slovany,
Maďary
a
další.4 Jednalo se tedy již o dávné předky dnešních Moldavanů.
1.1.2; Moldavské knížectví
Jméno
Moldávie
má
kořeny
založil roku 1359 Bohdan I. legendy
sestupoval
princ
v Moldavském
knížectví,
které
v regionu dnešní Bukoviny. Podle
Dragos
3
se
svými
muži
ze
Dima, Nicholas: From Moldavia to Moldova, the soviet-romanian territorial dispute, East european monographs, Columbia University Press, New York, 1991, s. 7. 4 Tamtéž, s. 8.
12
severní
Transylvánie do severní Moldávie ( dnešní Bukovina) a založil novou zemi, kterou pojmenoval podle malé horské řeky Molda. Za
vlády
Alexandra
Dobrého
(1400-1432)
se
Moldavské
knížectví rozprostíralo od Karpat až po řeku Dněstr.5 Nicméně ještě před touto periodou patřil region mezi řekou Prut a Dněstr na jihu u pobřeží Černého moře a valašské
dynastii
Besarábu,
podle
nichž
podél řeky Dunaje dostalo
toto
území
jméno Besarábie.6 Poté, co v patnáctém století vzrůstala důležitost Dunaje jako obchodní a vojenské tepny, zmocnili se moldavští princové jižní
Besarábie
-
území
podél
Dunaje
a
Černého
moře.
V následujícím období muselo Moldavsko čelit nájezdům Maďarů, kteří si na toto knížectví činili nárok, Poláků, jejichž země patřila svého času k nejmocnějším v Evropě a stále hrozících Tatarů, kteří útočili z východu. Proti Tatarům bylo zbudováno na řece Dněstr několik pevností, z nichž některé stojí dodnes. Naproti tomu na řece Prut, která tvoří dnešní hranici mezi Moldávii a Rumunskem, nebyly budovány žádné pevnosti, protože v době Moldavského knížectví ležela tato řeka ve středu státu. Vrcholná doba rozkvětu Moldavského knížectví nastala za vlády Štefana cel Mareho, zvaného Velikého (1457-1504). Štefan Veliký
dále
opevňoval
hranice
knížectví
na
severu
proti
Polákům a Maďarům, na východě proti Tatarům a na jihu proti Turkům, kteří začínali být stále více nebezpeční. V této době byla
Moskva
Moldavského
malým,
vzdáleným
knížectví
nebezpečí.
Roku
1484
moldavské
pevnosti
tak se
vévodstvím. představovali
Turkům
Kilyia
Ze
a
podařilo Cetatea
všech
Turci dobýt
Alba,
sousedů největší
dvě
jižní
které
měly
strategický význam při kontrole Dunaje.7 Mezi lety 1484 – 1538 byla
oblast
jižní
Moldávie
(tzv.
5
Budžak)
přímo
připojena
Neukirch, Claus: Die Republik Moldau, Nations- und Staatsbildung in Osteuropa, Münster, 1996, s. 49. Dima, Nicholas: From Moldavia to Moldova, the soviet-romanian territorial dispute, East european monographs, Columbia University Press, New York, 1991, s. 10. 7 Tamtéž, s. 10. 6
13
k Osmanské říši. Zbytek území dnešní Moldávie byl ve vazalském postavení k Osmanskému panství.8 V průběhu
dalších
století
byla
jihovýchodní
Evropa
svědkem zápasu velmocí o tento kout Evropy. Nejvíce se zde angažovalo století
Rakousko,
začali
Turecko
Rusové
a
Rusko.
expandovat
Na
do
konci
sedmnáctého
jižních
ukrajinských
stepí. Ve stejné době se rumunské obyvatelstvo dnešní Moldávie přirozeně přesouvalo dále na východ a tím na sebe narazily tyto dvě kultury - románská a slovanská. Roku
1711
se
v Moldávii
objevila
ruská
s moldavským
samotným
Petrem
I.
Velikým.
Společně
Dimitrem
Cantemirem
vytvořil
tzv.
Turecku.
Nicméně
princové
v moldavském
s porážkou
Rusů
Lutskou
v roce
knížectví
armáda
vedená princem
alianci
1711
nahrazeni
proti
byly
rumunští
řeckými
správci
z Istanbulu.9 Osmnácté století proběhlo ve znamení válek, anexí a
rozdělování
území.
Rakousko
si
tak
přičlenilo
severní
Moldávii (Bukovinu). V roce 1788 napadlo Rusko Otomanskou říši údajně
z důvodů
populace. k řece velmoci
ochrany
Rusko
Dněstr.
tak O
podepsaly
křesťanských
získalo
čtyři
roky
„Věčnou
území
hodnot
západně
později
dohodu“
a
od
v roce
v hlavním
křesťanské
řeky
1792
Bug
tyto
městě
až dvě
Moldávie
Iasi. Rusko tak ustálilo své hranice na západě na řece Dněstr v těsné blízkosti Moldávie.10 Tímto krokem se ruské impérium dostalo
do
zenitu
své
moci,
jak
se
domnívali
mnozí
pozorovatelé tehdejší doby. Rusko tedy plně anektovalo část oficiálního oblast
nikdy
území
dnešní
nebyla
Moldávie,
součástí
tzv.
Moldavského
8
Podněstří.11 knížectví.
Tato
V tomto
Honzák, F., Pečenka, M., Stellner, F., Vlčková, J.: Evropa v proměnnách staletí, Libri, Praha, 2001, s. 131. Tamtéž, s. 11. 10 Dawisha, Karen: Democratic changes and authoritarian reactions in Russian, Ukraine, Belarus, and Moldova, Cambridge University Press, 1997, s. 284. 11 Termín Podněstří je asi nejpoužívanější české označení tohoto regionu. Označuje tedy území za řekou Dněstr. Tento název není politicky nejkorektnější, neboť stejně jako anglický nebo německý termín Transnistria respektive Transnistrien reflektuje pouze západní pohled na tento region. Z ruského hlediska by naopak šlo spíše o „Předněstří“. Já se ale budu v této práci držet označení Podněstří už jen proto, že se jedná o termín v Čechách nejpoužívanější, a tedy nejznámější. 9
14
bodu
lze
spatřit
v podněsterském
prvotní
regionu.
Již
impuls od
pro
začátku
odlišný
anexe
vývoj
tohoto
území
začaly do Podněstří na pozvání ruské administrativy proudit různé
národnostní
Ukrajince,
Srby,
národností regionu
se a
skupiny. Gagauzy,
značně
Rusko
si
Jednalo
Bulhary
změnily tím
se
především
o
Němce.12 Tímto
a
národnostní vytvářelo
Rusy,
přesunem
poměry
v tomto
poměrně
loajální
obyvatelstvo.13
1.1.3; Ruská anexe Besarábie
„Věčná dohoda“ podepsaná Ruskem a Tureckem trvala celých 8 let do té doby, než carské Rusko rozpoutalo novou válku, která skončila v roce 1812 Bukurešťskou smlouvou. Podle této smlouvy, která byla poté potvrzena Vídeňským kongresem v roce 1815, odstoupila Osmanská říše celé území mezi řekou Prut a Dněstr Rusku.14 V této době nemělo toto území jméno. Rusové ho tedy
pojmenovali
Besarábie,
odvolávajíce
se
na
název
jižní
části regionu u Dunaje a Černého moře. To byl ve skutečnosti velmi promyšlený tah, protože dohoda zavazovala Rusko opustit Valašsko a Moldavsko, nic se ovšem nepsalo o Besarábii. Tím, že Rusko rozšířilo název Besarábie na celé území mezi řekami Prut a Dněstr, nebylo vlastně nuceno opustit toto území.15 Ruský ministr vzdělání později napsal: „ Anexe Besarábie byla
pro
nás
ohromnou
výhodou.
Přiblížili
jsem
se
blížeji
k Balkánu, získali sílu k upevnění našich pozic na Dunaji a
k přípravě
na
další
expanzi
na
účet
Turecké
říše,
čili
pokračování v politice Kateřiny II.Poprvé v historii se Rusku podařilo
anektovat
křesťanské
12
území
z tureckého
teritoria
Gagauzové jsou malý křesťansko – ortodoxní turkický národ, jehož příslušníci utíkali v tomto období kvůli pronásledování z osmanského Turecka. 13 Gottfried, Hanne: Der Transnistrien-Konflikt: Ursaschen, Entwicklungsbedingungen und Perspektiven einer Regulierung, Bundesinstitut für ostwissenschaftliche und internationale Studien, Köln,1998, s. 8. 14 Neukirch, Claus: Die Republik Moldau, Nations- und Staatsbildung in Osteuropa, Münster, 1996, s. 50. 15 Dima, Nicholas: From Moldavia to Moldova, the soviet-romanian territorial dispute, East european monographs, Columbia University Press, New York, 1991, s. 13.
15
v Evropě. Krym a Očakovské pláně získané dříve byly regiony buď úplně pusté nebo obydlené Mohamedány.“16 Území Besarábie anektované Ruskem mělo rozlohu 46 000 km², na kterém žilo přibližně 480 000 lidí, z nichž asi 90 % bylo rumunské národnosti.17 Údaje o počtu obyvatel se ale různí, jiné zdroje uvádějí podstatně menší počet, a to 300 000 lidí.18
1.1.4; Besarábie pod nadvládou carů
1.1.4.1; Politický vývoj do roku 1905
Přímo po ruské anexi Besarábie se carská říše pod vládou Alexandra
I.
snažila
dělat
vše
proto,
aby
si
obyvatelstvo
tohoto území zvyklo na novou nadvládu a neutíkalo za řeku Prut do
Moldavského
inkorporována odpovídající státní
knížectví. do
ruské
privilegia.
správa
nebyla
Besarábská a
obdržela
Sociální
šlechta tímto
struktura,
změněna.
K tomu
byla
proto
krokem
tomu
stejně
jako
všemu
obdrželo
obyvatelstvo různá, v carském Rusku výjimečná, privilegia; - Vůbec zde nebylo zavedeno nevolnictví, které bylo v této době v Rusku ještě stále platné. - Pro obyvatelstvo Besarábie neplatila povinná vojenská služba. - Po tři roky byli Moldavané oproštěni od daní. V roce 1818 získala Besarábie dokonce autonomní status, který
místní
šlechtě
zajišťoval
důležité
posty
ve
státní
správě, a který dokonce zavedl moldavštinu jako druhý úřední jazyk.19 Vše se ale změnilo po smrti Alexandra I. v roce 1825. Jeho syn
car
Mikuláš
I.
zrušil
v roce
16
1828
autonomní
status
Dima, Nicholas: From Moldavia to Moldova, the soviet-romanian territorial dispute, East european monographs, Columbia University Press, New York, 1991, s. 13. 17 Tamtéž, s. 14. 18 Kosto, Pal: National Integration and Violet Conflict in Post-Soviet Societies, Rowman & Littlefield Publishers, INC., Maryland, 2002, s. 161. 19 Neukirch, Claus: Die Republik Moldau, Nations- und Staatsbildung in Osteuropa, Münster, 1996, s. 51.
16
Besarábie,
která
se
tak
stala
prostou
ruskou
gubernií.
Moldavská šlechta byla postupně ve státní správě nahrazována ruskou. Roku 1854 byla moldavština zrušena jako druhý úřední jazyk a od roku 1874 museli Moldavané dokonce rukovat do ruské armády.20
1.1.4.2;
Komplikovaná
situace
jižní
Besarábie
a
delty
Dunaje
Zajímavý je vývoj jižní části Besarábie a delty Dunaje. Jižní Besarábie byla také anektována Ruskem v roce 1812. Delta Dunaje ovšem nikoli. Ta se dostala pod ruskou moc až po další rusko-turecké válce mezi lety 1828 - 1829. Tzv. Drinopolskou mírovou
smlouvou
bylo
území
dunajské
delty
předáno
Rusku.
To si jak jižní Besarábii, tak dunajskou deltu podrželo až do prohrané Krymské války. Na základě výsledků Pařížské mírové smlouvy
z roku
1856
se
muselo
Rusko
vzdát
jižní
Besarábie
ve prospěch Moldavského knížectví, které se později sloučilo s Valašským Turecku.
knížectvím
a
také
delty
Dunaje,
která
připadla
21
Po rusko-turecké válce v letech 1877 a 1878 připadla jižní Besarábie opět Rusku a dunajská delta definitivně Rumunsku.22 Vývoj těchto území dokazuje, jakou důležitou roli mělo území Besarábie v tomto období. Lze se také domnívat, že neustálé přesuny hranic a změna státností byly prvopočátkem pozdějších etnických problémů.
1.1.4.3; Přistěhovalectví a začínající dvojjazyčnost
V období v Besarábii
carské
do
dvojjazyčnost.
té
nadvlády
doby
na
v devatenáctém
tomto
území
století
neznámý
vznikl
fenomén
-
Tento proces měl sice kořeny již v dřívější
20
Neukirch, Claus: Die Republik Moldau, Nations- und Staatsbildung in Osteuropa, Münster, 1996, s. 51. Pečenka, M., Luňák, P.: Encyklopedie moderní historie, Libri, Praha, 1999, s. 363. 22 Ustohalová, Eva.: Atlas světových dějin 2. díl, Kartografie Praha, Praha, 1997, s. 17. 21
17
historii, ve větší míře se ale začal projevovat až za ruské vlády. Po anexi Besarábie v roce 1812 podporovala totiž ruská vláda
masivně
nejenom
přistěhovalectví
Rusové
nebo
do
Besarábie.
Ukrajinci,
ale
také
Kolonisté Němci,
byli
Bulhaři,
Gagauzové, Francouzi atd. Za prvních 30 let ruské nadvlády se přistěhovalo přibližně 90 000 lidí.23 Gagauzové v ruštině, jazyky
na
a
Bulhaři
naproti
tomu
školách
až
měli
vyučování
Němci do
a
ve
Francouzi
sedmdesátých
školách
si
pouze
podrželi
let
své
devatenáctého
století. V roce 1871 bylo totiž používání minoritních jazyků omezeno služby
nastolením v roce
nezbytnou
pro
ruštiny.
1874
se
službu
24
Po
ruština
v armádě,
zavedení pro
povinné
kolonisty
která
vojenské
stala
také
představovala
jistou
dvojjazyčnost
příliš
„školu“ tohoto jazyka. Přes
tento
rozšířeným
jevem.
vývoj
nebyla
Většina
dosud
národnostních
menšin,
stejně
jako
Moldavané z nižších sociálních vrstev, neovládala žádný druhý jazyk. Neustále
sílící
proudy
přistěhovalců
měly
za
následek
rostoucí počty obyvatelstva, a čím dál tím větší národnostní pestrost
Besarábie.
Všeobecné
sčítání
lidu
v roce
1897
tak
zjistilo, že v Besarábii žily téměř dva milióny lidí, což je ohromný nárůst v porovnání s 300 000 až 480 000 v roce 1812.25 V tomto
sčítání
byli
lidé
dotazováni
na
svou
etnickou
příslušnost. Hlavním kritériem byl rodný jazyk. Podle tohoto ukazatele tvořili 48 procent populace Besarábie Moldavané, 20 procent Ukrajinci, 8 procent Rusové, 12 procent Židé, Němci 3 procenta a Bulhaři 3,5 procenta. Dále zde byly malé skupinky dalších národností; Poláků, Řeků, Arménů, Srbů a dokonce i Francouzů a Čechů.26 23
Dumbrava, Vasile: Sprachkonflikt und Sprachbewusstsein in der Republik Moldova, Petelang, Frankfurt am Main, 2004, s. 77. 24 Tamtéž, s. 77. 25 Kosto, Pal: National Integration and Violet Conflict in Post-Soviet Societies, Rowman & Littlefield Publishers, INC., Maryland, 2002, s. 161. 26 Tamtéž, s. 161.
18
Je nutné si uvědomit, že podporou přistěhovalectví si carská vláda vylepšovala svou pozici v zemi. Tím, že se pomalu ale
jistě
Besarábie,
měnila se
skupinami
etno-demografická
vytvářelo
obyvatelstva.
jisté
struktura
sociální
V případě
napětí
nějakých
obyvatelstva mezi
mezi
různými
etnických
konfliktů se tyto skupiny obraceli na hlavní moc v oblasti a hlavního garanta pořádku - ruskou vládu. Toto je starý trik, který
používalo
v minulosti
mnoho
států.
Vytváří
se
tím
loajální obyvatelstvo k ústřední vládě.
1.1.4.4; Besarábie mezi lety 1905 a 1918
Na počátku 20. století neexistovala v Besarábii ani místní inteligence, ani žádná moldavská střední či pracující třída. To
byly
nějakého 1905
samozřejmě
špatné
moldavského
národního
přinesla
uvolnění vrstvy
a
ovšem
politická,
alespoň
demokratizace,
moldavské
předpoklady hnutí. trochu
což
inteligence,
kulturní
a
Ruská již
mělo
za
která
autonomní
pro
vznik
a
revoluce
dlouho
v roce
očekávaného
následek
vznik
požadovala
práva,
vývoj
malé
převážně
jako
například
používání moldavštiny na školách a ve státní správě. V roce 1905
byla
hlavním
založena
požadavkem
Moldavská byla
demokratická
pozemková
reforma.27
strana, Tyto
jejímž
požadavky
však narážely na odpor ruské byrokracie. Později, a to hlavně v souvislosti
s událostmi
s ruskou
Únorovou
revolucí,
byly
tyto požadavky opět aktuální. V Besarábii vznikly, stejně jako v jiných částech carské říše, vojenské a vesnické rady. Nebyly ovšem vedeny bolševiky, nýbrž menševiky. V létě 1917 byla založena Moldavská národní strana. Stejně jako
Moldavská
demokratická
strana
požadovala
reformu a politickou a kulturní autonomii Besarábie.
27 28
pozemkovou 28
Neukirch, Claus: Die Republik Moldau, Nations- und Staatsbildung in Osteuropa, Münster, 1996, s. 53. Tamtéž, s. 54.
19
V říjnu 1917 byl založen parlament – tzv. Sfatul Tarii.29 Jeho
členové
nebyly
však
voleni,
nýbrž
jmenováni
radami.
Moldavané představovali přibližně 70 % poslanců.30 Sfatul Tarii vyhlásil 2. prosince 1917 autonomní republiku.31 Ruská správa přestávala mít věci pod kontrolou a tak bolševici vojensky obsadili Kišiněv, stejně jako další větší města a rozpustili parlament.
Všeobecná
situace
v zemi
se
rychle
zhoršovala
a pomalu nastávala anarchie. Vojenské bandy plundrovaly zemi a ta se ocitala v chaosu. Vznikající moldavské vojenské síly nebyly schopny převzít situaci pod svou kontrolu a zajistit bezpečnost obyvatelstva. V této době k rumunské
vládě
o
vyslání
se objevovaly žádosti
jednotek
k uklidnění
situace
v Besarábii, což se také stalo v lednu 1918. Objevovaly se také
obavy,
že
Ukrajina,
která
dokonce
na
čas
získala
nezávislost, bude chtít Besarábii anektovat. Tato obava jen dále podporovala myšlenku na sjednocení s Rumunskem. Vyhlášená nezávislost Ukrajiny navíc zkomplikovala situaci v tom smyslu, že přerušila veškeré pozemní spojení Besarábie s Ruskem. 24.
ledna
Besarábie, Názory
1918
pod
názvem
obyvatelstva
nezávislost stejné.
a
vyhlásil Moldavská
nové
případné
Moldavští
Sfatul
Tarii
nezávislost
demokratická
republika.32
Moldavské sloučení
vesničané
republiky
na
s Rumunskem
měli
spíše
vyhlášenou
nebyly než
ovšem
sjednocení
s Rumunskem zájem na vylepšení špatných ekonomických podmínek. Problémem byla nevyřešená reforma půdy, která byla ve velké míře
ve
obávali
vlastnictví revoluce
připravily
o
a
bohatých
všech
výsadní
změn
statkářů. s ní
postavení
a
Ti
se
spojených, majetky.
samozřejmě
které
by
Naproti
je
tomu
obyčejní rolníci podporovali změny a nový parlament v naději, že dojde k pozemkové reformě. S obavami vzhlíželi k případnému spojení
země
s Rumunskem,
protože
29
jim
bylo
jasné,
V českém překladu: „Státní rada“. Neukirch, Claus: Die Republik Moldau, Nations- und Staatsbildung in Osteuropa, Münster, 1996, s. 54. 31 Dima, Nicholas: From Moldavia to Moldova, the soviet-romanian territorial dispute, East european monographs, Columbia University Press, New York, 1991, s. 17. 32 Tamtéž, s. 17. 30
20
že
v nezávislém
moldavském
státě
by
byla
větší
naděje
na
prosazení reforem než v konzervativním rumunském království. Nově
vyhlášená
nezávislá
republika
nemohla
v podstatě
fungovat bez rumunské pomoci. Neměla k dispozici ani vlastní státní
správu,
ani
vlastní
měnu.
Vyhlášení
sloučení
s Rumunskem se tedy zdálo jako jediná možnost, jak zajistit pořádek v zemi. 9. dubna 1918 odhlasoval tedy Sfatul Tarii podmíněné sloučení s Rumunskem. 86 poslanců hlasovalo pro, 3 proti
a
36
odhlasování
se
11
jich
hlasování.33
zdrželo
podmínek
pro
sloučení,
mimo
Zároveň jiné
bylo
například
jistá autonomie pro bývalou Besarábii či pozemková reforma. 9.prosince 1918 zrušil ovšem Sfatul Tarii těchto 11 podmínek a odhlasoval tedy bezpodmínečné sjednocení země s Rumunskem. Spojení
Moldavské
republiky
oficiálně uznáno velmocemi
s Rumunskem
bylo
nakonec
během Pařížské mírové konference.
Velmoci zaslali do Bukurešti následující dopis: „ Poté, co byla
vzata
na
vědomí
všeobecná
touha
populace
Besarábie
a moldavský charakter regionu z geografického a etnografického hlediska, stejně jako historické a ekonomické argumenty, se mocnosti
Dohody
Besarábie
vyslovují
s Rumunskem,
besarábskými
činiteli
ve
které a
učiní
prospěch
opětovného
již
bylo
formálně
vše
proto,
aby
spojení vyhlášeno
byla
sepsána
smlouva o tomto uznání.“34 Poněkud problematická byla otázka Bukoviny. Její národní kongres
v Černovcy
se
vyslovil
pro
spojení
s Rumunským
královstvím. Ukrajina ovšem navrhla rozdělit Bukovinu na dvě části.
Konečná
hranice
byla
ustavena
Pařížskou
mírovou
konferencí a to tak, že místní železnice byla celá ponechána na
Ukrajině,
respektovat
ale
jinak
národnostní
se
menšiny.
hranice Většina
maximálně území
snažila
Bukoviny
připadla Rumunsku. 33
Neukirch, Claus: Die Republik Moldau, Nations- und Staatsbildung in Osteuropa, Münster, 1996, s. 56. Dima, Nicholas: From Moldavia to Moldova, the soviet-romanian territorial dispute, East european monographs, Columbia University Press, New York, 1991, s. 17. 34
21
tak
Z rumunského době
již
pohledu
Moldavské
dlouholetého Reflektovalo
boje to
za
bylo
spojení
republiky)
většiny
(tedy
s Rumunskem
reunifikaci
aspirace
Besarábie
rumunské
rumunského
v té
završením
půdy
a
lidu.
obyvatelstva
na
jeden národní stát, které vycházely z práva rumunského lidu na sebeurčení a vlastní zemi. Na druhé straně se nedá říci, že moldavské obyvatelstvo bylo sjednocením nějak nadšeno. V té době se nedá mluvit o
nějakém
národním
nezávislost.
hnutí
Venkovští
za
sebeurčení
nebo
dokonce
za
Moldávie
se již
cítili
být
obyvatelé
Moldavany, ale nespojovali s tímto nějakou národní identitu. V prvé řadě je zajímalo vylepšení sociálních a ekonomických podmínek v zemi. Naproti tomu vlastníky půdy zajímalo hlavně udržení svých majetků. Spojení s Rumunskem nebylo zpočátku ani plánem nevelké vrstvy moldavských intelektuálů, kteří se spíše soustředili na vylepšení podmínek života Moldavanů. Z těchto důvodů je třeba chápat „znovu sjednocení“ Moldávie s Rumunskem spíše
jako
důsledek
revolučních
let
1917
a
1918,
než
jako
důsledek moldavsko – rumunského národního hnutí.
1.2; Moldávie v letech 1918 - 1944
1.2.1; Moldávie pod rumunskou nadvládou
Spojení Moldávie s Rumunskem trvalo pouze 22 let. Během tohoto ne příliš dlouhého období se úředníci z Rumunska pouze málo
snažili,
podmínky.
aby
vylepšili
Důsledkem
nepřátelství
na
jejich
obou
místní
činnosti
stranách.
sociální bylo
Rumunská
a
spíše
ekonomické vzrůstající
snaha
kulturní
asimilace v Moldávii měla odezvu nejen ve své době, tedy ve dvacátých a třicátých letech dvacátého století, ale bohužel hrála
velmi
významnou
roli
o
60
let
později
při
rozpadu
Sovětského svazu a při formování nového moldavského státu.
22
Po první světové válce stálo Rumunsko před nelehkým úkolem -
muselo
integrovat
nově
získaná
území.
Mimo
Moldávii
se
jednalo také o Sedmihradsko, část Banátu a Bukoviny a jižní Dobrudžu.35
Tato
politika
byla
ovšem
velmi
náročná
na
ekonomickou výkonnost země. Jak se později ukázalo, Rumunsko nebylo
schopné
Moldávie
se
ekonomicky
vyrovnat,
a
to
ani
politicky
zvláště
později
s integrací s nastupující
hospodářskou krizí ve třicátých letech dvacátého století. Moldávie, obyvatelstva
země byla
s velmi
činná
úrodnou
půdou,
v zemědělství,
kde
byla
pro
většina Rumunsko
významná hlavně jako dodavatel levných zemědělských produktů. K tomu sloužila hlavně postupně se rozšiřující
síť železnic,
která ovšem než aby spíše propojovala moldavská města a sloužila tak moldavskému obyvatelstvu, poskytovala spojení především
mezi
velkými
městy
v Moldávii
a
Rumunskem.
Následující údaj jistě mluví za všechno; mezi lety 1918 a 1940 byla železniční síť na území Moldávie rozšířena pouze o 106 km. Některé trasy byly sice zmodernizovány, ale jednalo se, jak
již
bylo
zmíněno
výše,
hlavně
o
tratě
směřující
do
Rumunska. Ve stejné době byla rozšířena silniční síť o 800 km.36 Rumunsko podporovalo hlavně zemědělskou výrobu. Transport zemědělských výrobků ze vzdálenějších území do Rumunska byl dokonce finančně subvencován. Průmyslová produkce v Moldávii zůstala
zachována
na
úrovni
roku
1918.
Tak
se
v roce
1935
nacházelo v Moldávii pouze 202 malých výrobních podniků s 3500 zaměstnanci.
V zemědělství
stále
pracovalo
přes
95%
obyvatelstva.37 Rumunsko vzdělání. vysoká.
se
Míra
Problém
také
v Moldávii
analfabetismu byl
snažilo
totiž
v nedostatku
byla
učitelů.
pozvednout v zemi
úroveň
stále
Moldavští
dost
učitelé
byli totiž v naprosté většině vzděláni v ruském systému, což 35
Honzák, F., Pečenka, M., Stellner, F., Vlčková, J.: Evropa v proměnnách staletí, Libri, Praha, 2001, s. 532. Neukirch, Claus: Die Republik Moldau, Nations- und Staatsbildung in Osteuropa, Münster, 1996, s. 58. 37 Tamtéž, s. 58. 36
23
novému řádu nevyhovovalo. Na výpomoc muselo tedy z Rumunska přijít několik tisíc učitelů. Dalším problémem byl nedostatek technického
zázemí;
nejenom,
že
chyběly
školy,
ale
také
vybavení tříd atd. V době rumunské vlády nad Moldávií bylo ustaveno okolo 2500 základních škol.38 Dalo by se tedy říci, že místní děti měli dostatek příležitostí navštěvovat školy. Problémem
ale
zabraňovala nepodařilo
stále
do
zůstávala
škol
chodit.
významně
dětská
Přes
pozvednout
práce,
veškerou
úroveň
která
snahu
vzdělání
dětem
se
vládě
obyvatelstva
a míra analfabetismu byla stále velmi vysoká. Stejně
jako
za
carského
Ruska,
kdy
nebylo
moldavské
obyvatelstvo spokojeno s postupující rusifikací, nebyly v době rumunské
nadvlády
s rumunizací
společnosti
spokojeny
jiné
národnostní menšiny, a to především Rusové a Ukrajinci. Ti samozřejmě
nelibě
K tomu
třeba
je
nesli
jakékoli
podotknout,
že
útlaky
ze
většina
strany
Rumunů.
příslušníků
státní
správy, která z Rumunska do Moldávie odešla za prací, patřila k těm méně kvalifikovaným. Většina jich byla k tomuto kroku donucena a služba v Moldávii se tak postupně stala jakousi formou „exilu“. To vše samozřejmě přispívalo k různým proti rumunským náladám ve společnosti, které měly velkou rezonanci také o 60 let později.
1.2.2; Založení Moldavské autonomní sovětské socialistické republiky
Po
ukončení
občanské
války
v Rusku
vznikla
mezi
moldavskými a ruskými komunisty myšlenka založit svůj vlastní moldavský několik
stát, století
a
to
žili
v Podněstří,
tedy
mimo
národností
jiných
v regionu, i
kde
již
Moldavané,
ačkoliv toto území nikdy nepatřilo k Besarábii či Moldávii. Na podporu
této
zorganizováno 38
ideje několik
bylo
mezi
shromáždění
březnem a
a
říjnem
demonstrací
1924
v různých
Neukirch, Claus: Die Republik Moldau, Nations- und Staatsbildung in Osteuropa, Münster, 1996, s. 58.
24
městech
na
jihu
Ukrajiny.
Konečně
12.
října
1924
bylo
v Charkově odsouhlaseno vytvoření Moldavské autonomní sovětské socialistické
republiky
v rámci
Ukrajinské
sovětské
socialistické republiky.39 Tato autonomní republika se rozkládala na území 8 000 km², dělila
se
do
11
rajónů
a
žilo
v ni
572 000
obyvatel.
Národnostní složení země bylo následující: 48,5 % Ukrajinci, 30
%
Moldavané,
8,5
%
Rusové,
8,5
%
Židé,
4,5
%
jiné
národnosti.40 Jak je vidět z předcházejících údajů, tvořili Moldavané v tomto
„moldavském“
státě
velkou
menšinu.
Je
nutné
také
zmínit fakt, že tito Moldavané byli mnohem více rusifikování než Moldavané na území mezi řekami Prut a Dněstr. Jejich vztah k carskému
Rusku
či
později
k Sovětskému
svazu
byl
tedy
podstatně vstřícnější. I kulturně se cítili být více vázáni se slovanským etnikem než s rumunským. U této skupiny Moldavanů se
tedy
neočekávalo,
že
by
nějak
zápasily
o
spojení
s moldavskou částí Rumunska. Při
pohledu
a nepřirozený byla
po
tvar
obsazení
na této
mapu
jistě
republiky.
Moldavska
Sovětským
Moldavské
sovětské
socialistické
Ukrajině.
Hlavním
městem
socialistické
republiky
se
Její
malé
netradiční
severovýchodní svazem
republiky
Moldavské stalo
překvapí
a
vytvoření
předána
autonomní provinční
část
zpět
sovětské městečko
Balta, které leží právě na území předané později Ukrajině. Hlavní město bylo však v roce 1929 přesunuto do Tiraspolu, ležícího na březích řeky Dněstr.41
39
Babilunga, N.: Bomeško, B.: Pridněstrovskij konflikt: Istoričeskije, demografičeskije, političeskije aspekty, RIO MGU, Tiraspol, 1998, s. 13. 40 Tamtéž, s. 13. 41 Gottfried, Hanne: Der Transnistrien-Konflikt: Ursaschen, Entwicklungsbedingungen und Perspektiven einer Regulierung, Bundesinstitut für ostwissenschaftliche und internationale Studien, Köln,1998, s. 9.
25
1.2.3; Sovětsko – rumunské vztahy v meziválečném období
Sovětsko - rumunské vztahy v meziválečném období prošly za necelých 22 let mnoha zvraty. Byly z velké části poznamenány fenoménem snažilo
Moldávie.
se
Když
s Rumunskem
mělo
bolševické
vyjednávat
a
Rusko
dokonce
problémy,
navrhlo
uznat
spojení Rumunska s Moldávií výměnou za jiné výhody. Jindy byl ale
postoj
sovětské
SSSR
k moldavské
propagandy
mělo
otázce
nekompromisní.
Rumunsko
asi
tolik
Podle
práva
na
Besarábii, jako mělo Rusko na Irsko. „Když Rusko anektovalo v roce
1812
Besarábii,
tak
Rumunsko
ještě
zdaleka
neexistovalo“, to byl oficiální postoj SSSR. Moskva dokonce zatkla rumunského velvyslance v SSSR.42 V roce 1924 se Moskva pokusila o vyjednávání s Rumunskem, když se představitelé SSSR a Rumunska sešli ve Vídni. Moskva odmítala ustoupit z požadavku referenda v Moldávii, což bylo zásadně
proti
politice
Rumunska.
SSSR
tedy
zvolilo
taktiku
pomalé, jisté a neustávající politiky nátlaku vůči Rumunsku. Tak
začal
který
byl
například plně
zářijových
vydávat
určen
výtisků
dubasarských
ke
samostatné
moldavské
propagandy
v celém
žurnál
komunistické
roku
rumunských
rumunský
1924
autonomní SSSR
a
propagandě.
publikoval
sedláků,
kteří
i
Rosu,
Jeden
dopis
požadovali
republiky.43
posléze
Plugarul
ze
skupiny vytvoření
Následovala
vytvoření
vlna
Moldavské
autonomní sovětské socialistické republiky v rámci Ukrajinské sovětské
socialistické
republiky,
jak
již
bylo
popsáno
v předchozí kapitole. Moskva nepochybně nepočítala s tím, že nově vytvořená autonomní republika by byla nějakým dlouhodobě životaschopným
subjektem.
Lze
předpokládat,
že
projekt
Moldavské autonomní republiky byl od svého počátku chápán jen jako
přechodný.
Jeho
vytvoření
42
sloužilo
sovětské
propagandě
Dima, Nicholas: From Moldavia to Moldova, the soviet-romanian territorial dispute, East european monographs, Columbia University Press, New York, 1991, s. 22. 43 Město Dubasar leží několik kilometrů na východ od řeky Dněstr, a proto se nestalo po první světové válce součástí Rumunska.
26
proti
spojení
Moldávie
s Rumunskem.
Sověti
tak
mohli
poukazovat na fakt, že Moldavané mají v SSSR vlastní autonomní republiku,
kdežto
v rámci
Rumunska
nemají
autonomii.44
ani
Jméno Moldavská republika bylo také zvoleno záměrně, přestože, jak
již
bylo
státním
výše
útvaru
evokoval
tvořilo
jakýsi
národnostním
řečeno,
menšinu
pocit,
státem
moldavské
že
obyvatel.
Moldavská
Moldavanů.
obyvatelstvo Tento
autonomní
Sovětská
v tomto
název
republika
propaganda
si
tak je tak
neustále nárokovala své bývalé území Besarábie. SSSR které
také
vědomě
operovaly
sabotovat
podporoval
v hraničním
státní
správu
různé
regionu
v Moldávii
a a
komunistické snažily
se
organizovat
bandy,
všemožně revoluci.
Všechny tyto akce skončily naprostým fiaskem, přestože byly plně
podporovány
sovětskou
vojenskou
mašinérií,
která
zásobovala povstalce přes řeku Dněstr.45 Nejznámější z těchto teroristických akcí byla povstání ve městech Hotin a Bendery v roce 1919 a v Tatar Bunaru v roce 1924.
Zde
se
agenti
vycvičení
sovětskou
tajnou
službou
a místní komunisté pokusili získat podporu obyvatelstva proti rumunské vládě a vyvolat povstání.46 Reakce rumunské vlády byla velmi tvrdá - až do roku 1928 platil v regionu výjimečný stav, cenzura tisku a platnost vojenských soudů. V průběhu těchto několika málo let docházelo často ve jménu uchování rumunské státnosti k násilným „přehmatům“ vůči civilnímu obyvatelstvu.47 Postupem času se ale sovětsko-rumunské vztahy vylepšovaly, jak
se
SSSR
snažil
přesvědčit
ostatní
státy,
že
nastoupil
cestu demokracie a respektování územního rozdělení vzniklého po
první
světové
válce.
SSSR
dokonce
uznal
právní
nároky
Rumunska na Moldávii. SSSR také v roce 1929 podepsal BriandKelloggův pakt odmítající válku jako prostředek řešení sporů a v roce 1933 Londýnskou dohodu týkající se definice agrese 44
Požadavek na autonomii byl spolu s dalšími deseti podmínkami zrušen v prosinci 1918. Země tak byla po začlenění do Rumunska rozdělena do okresů. 45 Tamtéž, s. 23. 46 Neukirch, Claus: Die Republik Moldau, Nations- und Staatsbildung in Osteuropa, Münster, 1996, s. 60. 47 Tamtéž, s. 60.
27
a teritoria.48 Těmito dvěma kroky v podstatě SSSR de jure uznal územní
svrchovanost
Bukurešť
Rumunska
s Moskvou
ustanovení
dokonce
diplomatických
nad
Moldávií.
vyměnily vztahů
V roce
velvyslance.
mezi
oběma
1934
Při
zeměmi
si
tomto napsal
sovětský ministr zahraničí Litvinov svému rumunskému kolegovi Titulescovi následující dopis: „Vlády našich zemí si vzájemně garantují
plné
i nepřímého jakékoli
uznání
vměšování formy
intervence…“
suverenity se
do
agitace,
a
vyvarování
vnitřních
věcí
propagandy
se
přímého
druhého
státu,
jiné
formy
nebo
49
V roce 1934 byl SSSR dokonce přijat do Společnosti národů, čímž se opět zavázal respektovat územní svrchovanost členských států. Uznání rumunského připojení Moldávie se již zdálo být jisté, když se po roce 1936 v souvislostí se zhoršující se mezinárodně
politickou
situací
v Evropě
sovětský
postoj
začínal postupně měnit. 23. srpna 1939 byl mezi Německem a Sovětským svazem podepsán pakt o neútočení, ke kterému byl připojen
tajný
dodatek
o
rozdělení
sfér
vlivu.
Podlé
této
záviděníhodná.
Malá
dohody připadlo území Moldávie k SSSR.
1.2.4; Sovětské obsazení Moldávie
Pozice dohoda
již
Rumunska dávno
v roce
1940
neexistovala
nebyla a
anglo-francouzské
garance
hranic již také neměly jakýkoli význam. Německá vojska drtila západní Evropu, zatímco Sovětský svaz anektoval Estonsko a Lotyšsko a bojoval s Finskem. Rumunsko se logicky nemohlo obrátit pod ochranná křídla Moskvy, jako to udělalo například Bulharsko, rumunské
protože
SSSR
teritoriální
představoval
integritě.
Není
největší tedy
nebezpečí
divu,
že
se
Rumunsko postupně dostalo do sféry vlivu nacistického Německa.
48
Dima, Nicholas: From Moldavia to Moldova, the soviet-romanian territorial dispute, East european monographs, Columbia University Press, New York, 1991, s. 25. 49 Tamtéž, s. 25.
28
Sovětský svaz dával ostentativně najevo, že hodlá využít nastalé
změny
situace
v Evropě
k anexi
Moldávie.
Vlastně
neexistovala síla, která by mu v tom mohla zabránit. Po několika neúspěšných vyjednáváních iniciovaných rumunskou stranou se Moskva rozhodla k ráznému kroku a 26. června 1940 zaslala rumunské vládě ultimátům požadující připojení nejenom území Besarábie, ale také severní Bukoviny. Jak již bylo zmíněno výše, mezinárodně politická situace byla pro Rumunsko krajně nepříznivá. Německo a Itálie radily Rumunsku
přijetí
ultimáta
(měly
zájem
na
bezkonfliktním
vyřešení otázky Moldávie, aby si zajistily nerušený přístup k rumunské ropě), Francie již v této době kapitulovala a síly Anglie
byly
stáhnuty
zpět
na
britské
ostrovy
bez
možnosti
zasáhnout do dění v Evropě. Po několika poradních jednáních rumunského
krále
Karola
II,
Rumunsko
akceptovalo
sovětské
požadavky. 28. června tak začaly sovětské jednotky překračovat řeku Dněstr.50 Rumunské všichni 4 dny
úřady,
státní
představitelé na
evakuaci
obsazovat
Moldávii
správa,
rumunské území.
již
2
moci
policie
a
měly
podle
Sovětská hodiny
-
armáda
před
armáda,
dohody
ovšem
začátkem
tzn. –
začala evakuace
rumunských úřadů. Protože Sověti území Moldávie nezískali díky vojenské
akci,
moldavského
území
nýbrž více
díky než
diplomacii,
razantní.
bylo
Sovětští
obsazení
parašutisté,
stejně jako tanky, rychle obsazovali území Moldávie. Za dva dny
dosáhly
sovětské
síly
hranice
Rumunska.
U
řeky
Prut
zůstaly stát.51 Jak
již
bylo
zmíněno
výše,
evakuace
rumunských
úřadů
proběhla velmi rychle, dalo by se říci, že v naprostém chaosu. Vše připomínalo spíše rychlý vojenský ústup před nepřítelem a ne poklidné předání území. Ještě v průběhu obsazování území si 50
King, Charles: The Moldovans, Romania, Russia and the Politics of Culture, Hoover Institution Press, Stanford, 1999, s. 92. 51 Dima, Nicholas: From Moldavia to Moldova, the soviet-romanian territorial dispute, East european monographs, Columbia University Press, New York, 1991, s. 28.
29
Sověti
začali
vyřizovat
účty
s představiteli
rumunských
(moldavských) úřadů. Tak byli přímo na místě popravení nejen bývalí
příslušníci
Sfatul
Tarii,
ale
i
obyčejní
občané
o kterých bylo známo, že sympatizovali s rumunskou nadvládou nad Moldávií.52
1.2.5; Vytvoření Moldavské sovětské socialistické republiky
Celkové
území
okupované
Sověty
28.
června
1940
mělo
rozlohu okolo 51 000 km² a zahrnovalo asi 3,9 mil. lidí.53 Nejednalo se však pouze o území Besarábie, tedy území mezi řekou
Dněstr
a
Prut,
ale
také
o
území
severní
Bukoviny
a
regionu Hertza.54 V Moldávii kampaň
za
i
v celém
vytvoření
Sovětském
svazu
Moldavské
byla
sovětské
uspořádána
socialistické
republiky. V červenci 1940 přijela do Moskvy dokonce delegace pracujících
lidí
požadovali
vytvoření
2. srpna vytvoření
1940
z Moldávie
bylo
Moldavské
a
ze
samostatné tedy
severní
Bukoviny,
kteří
republiky
v rámci
SSSR.
Nejvyšším
sovětské
sovětem
socialistické
SSSR
schváleno
republiky.55
Tato
nová republika se rozkládala na území přibližně 33 700 km² a měla asi 2,4 mil. obyvatel.56 Neskládala se ovšem z celého území
bývalé
Besarábie,
respektive
Moldávie.
Z původní
Besarábie patřily k nové republice asi ⅔ území plus část území bývalé bez
Moldavské
autonomní
severovýchodní
části
sovětské
okolo
52
města
socialistické
republiky
Balta.57 Zbytek
území,
King, Charles: The Moldovans, Romania, Russia and the Politics of Culture, Hoover Institution Press, Stanford, 1999, s. 93. 53 Dima, Nicholas: From Moldavia to Moldova, the soviet-romanian territorial dispute, East european monographs, Columbia University Press, New York, 1991, s. 30. 54 Region Hertza je malý kousek území, který se nachází mezi severní Bukovinou a dnešní severozápadní Moldávií. 55 Babilunga,N.: Bomeško, B.: Pridněstrovskij konflikt: Istoričeskije, demografičeskije, političeskije aspekty, RIO MGU, Tiraspol, 1998, s. 18. 56 Dima, Nicholas: From Moldavia to Moldova, the soviet-romanian territorial dispute, East european monographs, Columbia University Press, New York, 1991, s. 32. 57 Jedná se prakticky o území dnešního Podněstří.
30
které obsadili Sověti, tedy jižní Besarábie, Hertza a severní Bukovina,
byl
předán
Ukrajinské
sovětské
socialistické
republice. Při pohledu na mapu je zřejmé, že při vytváření hranic Moldavské SSR bylo počítáno do budoucna i s variantou opětovné
ztráty
tohoto
území.
Je
možné
se
domnívat,
že
z tohoto důvodu bylo území jižní Besarábie stejně jako severní Bukoviny pevně začleněno do Ukrajinské SSR. V případě nutnosti navrácení možnost
území
Moldavské
ponechání
si
SSR
existovala
regionu
jižní
poté
teoretická
Besarábie
a
severní
Bukoviny v rámci Ukrajinské SSR. Tyto dvě oblasti byly a jsou pro Rusko, respektive SSSR, klíčové pro přístup na Balkán a k deltě Dunaje. Tyto mocenské kalkulace s regiony bez ohledu na názory jejich obyvatel, kterými tato oblast jihovýchodní Evropy v této době neustále procházela, jsou jistě původcem mnohých současných problémů v oblasti. Pro
obyvatele
Podněstří)
levého
neznamenalo
břehu
obsazení
řeky
Moldávie
Dněstr a
(dnešního
severní
Bukoviny
žádnou velkou změnu. Tato oblast byla a zůstala částí SSSR, jen
už
nebyla
socialistické Moldavské
součástí
republiky
sovětské
Moldavské
autonomní
v rámci
Ukrajinské
SSR,
socialistické
republiky.
Šlo
sovětské ale
částí
vlastně
jen
o formální změnu, která neměla vliv na život obyvatel tohoto regionu za řekou Dněstr.
58
Naproti tomu obyvatelům bývalé Besarábie, tedy Moldavska, které bylo pod rumunskou správou, se život rapidně změnil. Nejenom, že se ze dne na den probudili v jiném státě s jiným politickým
a
ekonomickým
zřízením,
oni
se
také
ocitli
v totalitním státě, který si tvrdě vyřizoval účty s jakýmikoli opravdovými nebo i domnělými nepřáteli. Je sice pravda, že rumunský
režim
stalinovými
také
nebyl
represáliemi
nikterak ho
není
idylický, možné
ale
se
srovnávat.
Nejohroženějšími skupinami obyvatel byli úředníci, duchovní,
58
Babilunga,N.: Bomeško, B.: Pridněstrovskij konflikt: Istoričeskije, demografičeskije, političeskije aspekty, RIO MGU, Tiraspol, 1998, s. 18.
31
učitelé,
studenti
z Moldavské
SSR
či
farmáři.
deportováno
Tak
bylo
přibližně
do
25 000
léta
lidí
1941
na
Sibiř
nebo do střední Asie a dalších 56 000 bylo posláno na práci do různých
části
SSSR.
Moldavanů,
kteří
uprchli
dostáváme
se
k úbytku
stavu.59
původního
Když
k tomu
před
přičteme
postupující
obyvatel
ve
Samozřejmě,
se
100 000
Rudou
armádou,
jedné
desetiny
velikosti že
asi
jednalo
hlavně
o příslušníky inteligence a pro rumunsky orientované lidi. Celkově se dá říci, že období první sovětské nadvlády nad Moldávií,
tedy
moldavské
obyvatelstvo
plnou atd.
deportací, Několik
od
června
do
června
hrůzostrašnou
poprav,
stovek
1940
rozdělování
tisíc
mužů
1941,
epizodou rodin,
bylo
také,
bylo
pro
jejich
dějin
nucených
prací
stejně
jako
za
období carské nadvlády, přinuceno sloužit v Rudé armádě.60 V celé
Moldavské
SSR
také
okamžitě
začalo
znárodňování
všech podniků nad 20 pracovníků. Současně probíhala násilná kolektivizace. Na
podzim
roku
1940
bylo
přivezeno
z Ruska
asi
500
a z Ukrajiny asi 380 učitelů, kteří měli zajistit začínající rusifikaci
moldavské
společnosti.61
Vše
samozřejmě
směřovalo
k postupnému potlačení moldavského charakteru regionu.
1.2.6; Opětovné rumunské ovládnutí Moldávie
Sovětská nadvláda nad Moldávií netrvala dlouho. Bez šesti dní
na
vojska,
rok
po
společně
okupaci
Moldávie
s německými,
na
Sověty,
zaútočila
Moldávii.
Tento
rumunská útok
byl
součástí plánu Barbarossa, který měl přivést SSSR na kolena. Přes převahu jednotek Osy bránili Sověti území Moldávie takřka měsíc. Co postupující jednotky nacházely, bylo děsivé; masové hroby popravených lidí, tisíce neidentifikovatelných těl atd. 59
Neukirch, Claus: Die Republik Moldau, Nations- und Staatsbildung in Osteuropa, Münster, 1996, s. 68. Dima, Nicholas: From Moldavia to Moldova, the soviet-romanian territorial dispute, East european monographs, Columbia University Press, New York, 1991, s. 44. 61 Tamtéž, s. 43. 60
32
Před opuštěním území zničila Rudá armáda, co se dalo; města, průmysl, komunikace. Instituce Moldavské SSR byly evakuovány, stejně jako důležité kádry.62 Rumunská veřejnost vesměs dobytí ztraceného území Moldávie podporovala. nezastavily
K jejímu na
řece
rozčarování Dněstr,
ale
se
však
rumunské
pokračovaly
dál
jednotky
na
východ
a účastnily se též operací u Stalingradu, kde byly takřka celé zničeny.63
Rumuni
Transnistrii území
mezi
spojenec, Rusové,
dostali
s centrem řekou
se
Ukrajinci
a
spravování
v Oděse,
Dněstr
také
na
a
Bug.
která 64
novou
se
rozprostírala
Rumunsko,
aktivně
podílelo
další
„méněcenné“
na
provincii
jakožto
holocaustu.
skupiny
na
německý Židé,
obyvatelstva
byly tvrdě perzekuovány, posíláni do koncentračních táborů a systematicky likvidováni.65 Rumunská vláda nad levým i pravým břehem Dněstru ovšem netrvala dlouho a již v létě 1944 byla Moldávie opět okupována sovětskými vojsky. To předznamenalo vývoj regionu na více než 40 let. Sovětská moc byla nyní nezpochybnitelná a určovala politický, ekonomický a sociální systém v Moldávii stejně jako v jiných
částech
SSSR
až
do
jeho
rozpadu
na
začátku
devadesátých let.
62
Dima, Nicholas: From Moldavia to Moldova, the soviet-romanian territorial dispute, East european monographs, Columbia University Press, New York, 1991, s. 45. 63 Vykoukal, J., Liter, B., Tejchman, M.: Východ. Vznik, vývoj a rozpad sovětského bloku 1944 – 1989, Libri, Praha, 2000, s. 49. 64 Oděsa se rumunsky jmenovala Antonesku. 65 Gottfried, Hanne: Der Transnistrien-Konflikt: Ursaschen, Entwicklungsbedingungen und Perspektiven einer Regulierung, Bundesinstitut für ostwissenschaftliche und internationale Studien, Köln,1998, s. 9.
33
2; Moldávie jako součást Sovětského svazu 2.1; Upevnění a konsolidace sovětské moci
Moldávie byla pod nadvládou Sovětského svazu více než 45 let.
Za
tuto
Přibývaly
dobu
nové
obyvatelstva.
se
země
továrny,
Postupně
socialistického
do
se
státu.
jisté
školy, země
míry
vzrůstalo
měnila
Rozdíly
zmodernizovala.
mezi
vzdělání
k sovětskému Moldávií
a
modelu jinými,
převážně evropskými svazovými republikami, přesto setrvávaly. Ve
srovnání
státem.
s nimi
byla
Konsolidací
hospodářské
a
Moldávie
sovětské
sociální
stále
moci
situace
či
zaostalým
agrárním
v Moldávii,
vývojem
vztahům
s Rumunskem
se
věnuje tato kapitola.
2.1.1;
Represálie
sovětské
moci
v Moldávii
v prvních
poválečných letech
Po druhé světové válce rozdělila začínající studená válka Evropu a vlastně celý svět. Sovětská moc se nyní rozprostírala na
podstatně
větším
ostrakizovaného
státu
území, se
než
stala
kdy
předtím.
supervelmoc,
se
Z mezinárodně kterou
bylo
nutné počítat. Hlavní nástroj sovětské politiky a hrozeb, Rudá armáda,
obsadila
značnou
část
střední
a
východní
Evropy
a dostala tak pod svůj vliv velké množství států. Západní země rozdělení
Evropy
respektovaly
a
výrazněji
se
nevměšovaly
do věcí sovětského bloku. Hranice mezi Rumunskem a SSSR na řece Prut, a tím pádem také definitivní příslušnost Moldávie k Sovětskému svazu, byly uznány Pařížskou
protihitlerovskou mírovou
smlouvou
koalicí v roce
a
německými
1947.66 Moldávie
odsouzena k soužití se SSSR na více než čtyřicet let.
66
Pečenka, M., Luňák, P.: Encyklopedie moderní historie, Libri, Praha, 1999, s. 364.
34
spojenci tak
byla
Inkorporace
Moldávie
do
systému
SSSR
byla
traumatická,
stejně jako v jiných státech, které se staly proti své vlastní vůli součástí tohoto impéria. dlouhá
sucha
a
s tím
V letech 1946-1947 zažil region
spojené
neúrody.
Komunističtí
vůdcové
ovšem nesnížili povinné odvody zrní, což vyústilo ve velký hladomor.67
Ačkoliv
hladomory
nebyly
výjimečné, je evidentní, že hladomor
v Moldávii
nikterak
v letech 1946 až 1947
byl podporován komunistickou politikou zabavování zemědělských produktů. Tak zemřelo hladem mezi prosincem 1946 a srpnem 1947 více
než
115 000
soukromým
zemědělcům
pole,
tím
Tento
systém
v roce
sedláků
více
1944.
byla
musel
byl
a
taková,
(ovšem
zaveden
Sedláci
že
ve
již
tak
rodin.68
jejich
čím
velkém
v roce
museli
Politika
měl
sedlák
nepoměru)
1940
odevzdávat
a
proti větší
odevzdat.
znovu velké
obnoven množství
obilí, kukuřice, slunečnicových semínek a soji. Statky nad 6 hektarů musely ale odevzdávat ještě zvláštní měsíční dávky. Celkově
odevzdané
vypěstovaného
množství
objemu.69
Tato
bylo
někdy
politika
ve
výši
jednoznačně
až a
80
%
záměrně
přeceňovala schopnosti produkce zemědělců. Podíl na vzniku tohoto hladomoru měla také probíhající kolektivizace. První kolchozy byly ustanoveny již za prvního obsazení Moldávie Sověty mezi červnem 1940 až červnem 1941. Po roce 1944 začala v Moldávii další vlna kolektivizace, která se ovšem potýkala s ohromnými problémy. Po válce totiž v Moldávii chyběly
všeobecné
nedostatek
nářadí
podmínky a
strojů
pro pro
zemědělství. obdělávání
Nejenže
polí,
ale
byl také
chyběl dobytek, který byl ve velkém množství porážen již před první
vlnou
kolektivizace
v roce
1940
a
samozřejmě
také
v průběhu války. Kolektivizace
zemědělství
byla
samozřejmě
plná
násilí,
zabavování majetku, deportací a likvidací celých rodin. Takřka 67
Dawisha, Karen: Democratic changes and authoritarian reactions in Russia, Ukraine, Belarus, and Moldova, Cambridge University Press, 1997, s. 285. 68 King, Charles: The Moldovans, Romania, Russia and the Politics of Culture, Hoover Institution Press, Stanford, 1999, s. 96. 69 Neukirch, Claus: Die Republik Moldau, Nations- und Staatsbildung in Osteuropa, Münster, 1996, s. 70.
35
každá rodina v Moldávii byla postižena nějakou formou teroru. Tak
byly
členové hlavně
například
byly mezi
deportovány
označeni lety
1947
desetitisíce
kulaci.70
jako až
1951.
Tento
Tato
v červenci 1949, kdy 6. a 7. července „Operace
jih“
deportováno
více
než
rodin, proces
kampaň
jejichž probíhal
vyvrcholila
bylo v rámci plánu
11 000
rodin,
většina
z nich do Kurganu, Tjumeňu, Irkutsku a dalších míst Sibiře a Kazachstánu.71 I když se situace v roce 1950 s ukončením kolektivizace poněkud uklidnila, tak ještě v dubnu 1951 proběhla „Operace sever“, jejímiž oběťmi byly hlavně různé náboženské menšiny, a to hlavně Svědci Jehovovi. Více než 700 rodin tak bylo dále vysídleno na Sibiř.72 Zajímavé je, že již po roce 1953 bylo mnoho „kulaků“ rehabilitováno a byl jim také povolen návrat do Moldávie.73 Ovšem
v roce
1955
opět
nucené
vysídlování
pokračovalo.
Moldavské noviny „Sovětskaja Moldavija“ publikovaly článek o rozsáhlé „dobrovolné“ migraci Moldavanů do oblastí Astrachaně a Rostova v Rusku a Pavlodaru v Kazachstánů. Překvapivě všech 22
okresů
kterých
Moldavany. přibližně
Podle 40000
se
to
týkalo,
sovětských lidí
odhadů
v rámci
bylo se
programu
osídleno takto
převážně
vystěhovalo
rozorání
celin.74
Samozřejmě nikdo už nikdy nespočítá, kdy se jednalo o násilnou deportaci a kdy o dobrovolnou. Zdá se ale, že násilná vysoce převažovala.
70
Dawisha, Karen: Democratic changes and authoritarian reactions in Russia, Ukraine, Belarus, and Moldova, Cambridge University Press, 1997, s. 285. 71 King, Charles: The Moldovans, Romania, Russia and the Politics of Culture, Hoover Institution Press, Stanford, 1999, s. 96. 72 Tamtéž, s. 96. 73 Tamtéž, s. 98. 74 Dima, Nicholas: From Moldavia to Moldova, the soviet-romanian territorial dispute, East european monographs, Columbia University Press, New York, 1991, s. 46.
36
2.1.2; Sovětsko – rumunské poválečné vztahy v souvislosti s Moldávií
Ačkoliv Moldavská sovětská socialistická republika byla na Západě plně zapomenuta a západními zeměmi byl plně respektován status
quo,
vzniklý
v této
části
Evropy
po
druhé
světové
válce, v Rumunsku na svou bývalou východní část země v žádném případě nikdo nezapomněl. Dá se v podstatě říci, že sovětsko rumunské
vztahy
byly
do
značné
míry
determinovány
právě
otázkou Moldávie. Přímo po konci druhé světové války bylo v Rumunsku tabu hovořit o sovětské anexi Moldávie v roce 1940. Naopak mnozí historikové bratrské
byli
vztahy
podporováni, mezi
aby
Moldavany
a
„hledali“ Rusy.
a
publikovali
Vlastně
se
měly
zapomenout všechny dřívější rozepře mezi těmito dvěma národy a mělo se vše psát ve prospěch jejich společného soužití.75 Rumunští komunisté dokonce v meziválečných letech podporovali sovětskou expanzi směrem do Moldávie, šířily se tím podle nich myšlenky
komunistické
internacionály
proti
světovému
imperialismu. Po válce byla ovšem Rumunská komunistická strana ve složité situaci, protože vlastně vzdávala úctu SSSR, tedy režimu, který připravil Rumunsko o část jeho území. Rumunští komunisté tedy akceptovali sovětskou anexi Moldávie a snažili se o tomto sporném tématu spíše nemluvit. Po dobu přibližně 15 let, poté co se sovětské moci podařilo uvalit komunistickou vládu v Rumunsku, byla tato země ovládána pomocí sovětských jednotek
a
nově
ustanovené
tajné
policie
Securitae,
která
udržovala moc komunistické strany pomocí strachu a teroru. Situace se rychle změnila po Stalinově smrti a odchodu sovětských vojsk ze země v roce 1958. Sovětská moc v Rumunsku poněkud oslabila a rumunští komunisté toho využili k posílení moci vlastní a k živení nálad proti SSSR. Během šedesátých let
75
King, Charles: The Moldovans, Romania, Russia and the Politics of Culture, Hoover Institution Press, Stanford, 1999, s. 103.
37
byla například zrušena výuka ruského jazyka ve školách, byl zlikvidován s ruskými
obchod
názvy,
a
s ruskými Rumuni,
knihami,
kteří
přejmenovány
studovali
v SSSR
ulice
nebo
se
oženili s Ruskami, buď ztratili práci nebo byli přinuceni se dát rozvést.76 Postupně, jak rumunská politika nabývala samostatnosti, se Bukurešť snažila využít rozkolu mezi Moskvou a Pekingem. To se nejvíce projevilo pod vládou Gheorge Gheorge – Deje a později za Nicolae Ceausesca. V roce 1964 komunistická strana Rumunska dokonce publikovala dosud neznámé statě Karla Marxe, kterými se
opět
snažila
poukázat
na
neoprávněné
zabrání
Moldávie
Sověty. „ Finsko je finské, Polsko je polské, Besarábie je rumunská
...
toto
je
brutální
a
zamaskované
podmanění
si
cizího teritoria, toto je čistě a jednoznačně krádež.“ psal tehdy Marx.77 V této době se obě strany snažily maximálně podložit svůj nárok na Moldávii. V SSSR se tak historikové pokoušely najít jakékoli spojitosti mezi Rusy a Moldavany. Naopak v Rumunsku byla
snaha
poukazovat
na
fakt,
že
Moldavané
jsou
etničtí
Rumuni a mají tedy větší blízkost k Rumunsku než k Rusku.78 V době uvolnění vzájemných vztahů v sedmdesátých letech navštívil Nicolae Ceausescu se svou ženou Elenou a synem Nicem Moldavskou
SSSR.
Tato
návštěva
se
odehrála
v roce
1976
a Ceausescu v Kišiněvě zdůraznil přátelské a bratrské vztahy Rumunska se SSSR. První tajemník Komunistické strany Moldávie Ivan
Ivanovič
s Ceaucescem
Bodiul
poté
slavnostně
navštívil zahájil
Rumunsko
několik
a
společně
přeshraničních
projektů v zemědělství, průmyslu a energetice.79
76
Dima, Nicholas: From Moldavia to Moldova, the soviet-romanian territorial dispute, East european monographs, Columbia University Press, New York, 1991, s. 48. 77 Tamtéž, s. 48. 78 King, Charles: The Moldovans, Romania, Russia and the Politics of Culture, Hoover Institution Press, Stanford, 1999, s. 104. 79 Tamtéž, s. 106.
38
2.1.3; Prut - hraniční řeka bez mostů
Prut - řeka, která byla ve středověku uprostřed území Moldavského
knížectví,
mezinárodní
hranicí.
se
Tím
po bylo
druhé
světové
moldavské
válce
stala
obyvatelstvo
opět
odříznuto od své „mateřské“ země. Komunikační možnosti mezi Moldavskou SSR a Rumunskem byly odvislé
od
aktuálních
vztahů
mezi
Rumunskem
a
SSSR.
Po Stalinově smrti byly například v Moldávii dostupné rumunské knihy a časopisy, stejně jako klasická rumunská literatura a v kinech
bylo
možné
vidět
rumunské
filmy.
Docházelo
ke
kontaktům mezi studenty a různými spolky. V polovině šedesátých let se toto vše změnilo a všechny rumunské knihy a filmy byly cenzurovány. Cestování přes řeku Prut
bylo
velmi
složité.
I
dříve
ovšem
platila
vízová
povinnost, nyní bylo ale takřka nemožné vízum získat. Hranice byla navíc zadrátována a zaminována.80 Pro mladou generaci bylo ale obtížné číst rumunské knihy. Moldavané museli totiž povinně přejít na psaní azbukou, což mělo
za
následek,
že
mladá
generace
Moldavanů
si
neuměla
přečíst starší moldavské a rumunské knihy a také ani rumunské knihy své doby. To byla cílená sovětská politika, která se na svém území snažila vytvořit Jakýkoli
vztah
ke
kultuře
člověka typu „homo sovieticus“. své
minulosti
nebo
dokonce
ke
kultuře svých sousedů byl tedy nežádoucí. Sovětská moc nechala do azbuky přeložil jen ty knihy, které
ji vyhovovaly.
K jistému uvolnění hraničního režimu došlo až na konci sedmdesátých let, kdy se vztahy mezi SSSR a Rumunskem trochu uvolnily. Samozřejmě, že nešlo o nějakou intenzivní kulturní výměnu, ale bylo možné opět navštívit příbuzné na druhé straně řeky
a
dokonce
se
v Kišiněvě
objevili
i
nějací
rumunští
turisté.
80
Neukirch, Claus: Die Republik Moldau, Nations- und Staatsbildung in Osteuropa, Münster, 1996, s. 73.
39
Velmi
pozitivním
krokem
rumunské
strany
ve
vztahu
k Moldavanům bylo zvýšení výkonu radiového vysílače ve městě Iasi, starém hlavním městě historické Moldávie. Výkon vysílače se zvětšil z 50 kw na 1000 kw. Od té doby bylo možné přijímat rumunské
rádiové
vysílání
takřka
na
celém
území
Moldavské
SSR.81 Rádio vysílalo o kultuře, historii a literatuře. Rumuni se tímto krokem snažili připomenout krajanům na druhé straně řeky, že nejsou v mateřské zemi zapomenuti. Samozřejmě, že toto vysílání bylo trnem v oku moldavským představitelům.
Šéf
moldavské
komunistické
strany
Ivan
Ivanovič Bodiul mluvil o mezinárodních reakčních silách, které se snaží vtlačit klín mezi moldavské obyvatelstvo.82
2.1.4; Hospodářský vývoj Moldavské SSR
Hospodářský v pozdější
vývoj
eskalaci
Moldávie konfliktu
představuje a
jeho
důležitý
průběhu.
moment
Rozdílný
ekonomický vývoj Podněstří a území mezi řekami Prut a Dněstr byl jeden z důvodů pozdějších rozepří. První perioda stalinské industrializace proběhla na území východně
od
Dněstru
poměrně
průmyslového jádra země.
masivně
a
vedla
k vytvoření
Zatímco území bývalé Besarábie bylo
více industrializováno teprve v šedesátých letech, se
podněsterská
města
jako
Tiraspol,
Ribnica
či
vyvinula Bendery
v průmyslová centra Moldavské SSR již v období těsně po válce. Byl zde zastoupen lehký i těžký průmysl, a to zvláště vojenské komplexy
a
elektroprůmysl.
Oblast
dnešního
Podněstří
zahrnovala přibližně 11 % území MSSR a 17 % jeho obyvatelstva. Vyprodukovala ale jednu třetinu moldavské průmyslové produkce a 90 % energie země.83 Besarábské území Moldávie zůstávalo dále spíše
agrární
oblastí,
přestože
81
i
zde
také
docházelo
Dima, Nicholas: From Moldavia to Moldova, the soviet-romanian territorial dispute, East european monographs, Columbia University Press, New York, 1991, s. 50. 82 Neukirch, Claus: Die Republik Moldau, Nations- und Staatsbildung in Osteuropa, Münster, 1996, s. 73. 83 Gottfried, Hanne: Der Transnistrien-Konflikt: Ursaschen, Entwicklungsbedingungen und Perspektiven einer Regulierung, Bundesinstitut für ostwissenschaftliche und internationale Studien, Köln,1998, s. 10.
40
k postupné územím
industrializaci.
dnešního
Podněstří
Rozdíly se
mezi
tedy
územím
Besarábie
zvětšovaly,
což
a
hrálo
později roli při formování identity obyvatel Podněstří. Rozvoj Moldávie byl i na sovětské poměry značně pomalý. Bylo to dáno nejenom zemědělskou podstatou země, ale také její vzdáleností 1946-1960
od
centra
obdržela
ve třetinové
výši
ilustraci
13
%
ostatních
částí
vysoké.
Výdaje
pozornosti.
Moldávie
SSSR. na
například
investice
v porovnání
jejího
Tak
vzdělání,
obyvatele
s investicemi
národních Zdanění
na
produktu
bylo a
lety pouze
v Rusku.
bylo
obyvatelstva
zdravotnictví
mezi
Pro
posíláno také
další
do
velmi
sociální
benefity byly mnohem menší než ty v jiných republikách SSSR.84 Moldávie prostě zůstala periférií SSSR a byla odsouzena být hlavně
dodavatelem
zemědělských
plodin
do
ostatních
částí
svazu. Výroba potravinářských produktů zahrnovala v roce 1970 60 % celkového národních produktu, zatímco lehký průmysl 25 % a těžký průmysl 15 %.85 V osmdesátých letech dvacátého století byl národní produkt na osobu v MSSR menší než ve všech republikách SSSR mimo těch středoasijských
a
Moldávie
byla
také
industrializovaná republika v rámci SSSR.
čtvrtá
nejméně
86
2.1.5; Etno - demografické změny za doby Moldavské SSR
Území
dnešní
Moldávie
procházelo
silnými
etno-
demografickými změnami již od prvního obsazení carským Ruskem na přelomu osmnáctého a devatenáctého století. Největší změny ve
společnosti
se
ale
udály
až
po
druhé
světové
válce.
Struktura moldavské populace byla silně narušena hladomorem, deportacemi
a
dalšími
excesy
84
ze
strany
sovětské
moci.
Dima, Nicholas: From Moldavia to Moldova, the soviet-romanian territorial dispute, East european monographs, Columbia University Press, New York, 1991, s. 66. 85 Tamtéž, s. 66. 86 Dawisha, Karen: Democratic changes and authoritarian reactions in Russia, Ukraine, Belarus, and Moldova, Cambridge University Press, 1997, s. 286.
41
V průběhu sovětské nadvlády proudilo do
Moldavské SSR velké
množství Rusů a Ukrajinců. Populace
MSSR
po
válce
rostla
celkem
rychlým
tempem.
V roce 1959 žilo na území MSSR asi 2,8 mil. lidí. V roce 1989 to bylo již 4,3 mil. lidí.87 Překvapujícím údajem je jistě přibližně
stejné
procento
připadající
moldavské
části
populace, které se za dobu vlády SSSR prakticky nezměnilo a zůstalo na 65 %. Přicházející Rusové a Ukrajinci procentuálním poměrem tedy moc nezamíchali. Od roku 1959 do roku 1989 se z 10
%
13
%.88 To
Moldavanů,
který
dostali
etnických
na
je
způsobeno
tak
růstem
vyrovnával
populace množství
přistěhovalců ve společnosti. Jak bylo již řečeno v předchozí kapitole, území dnešního Podněstří bylo za doby SSSR více industrializováno. To mělo za následek
příliv
deseti
tisíců
ruských
a
ukrajinských
odborníků.89 Dalším momentem byla vojenská základna na území dnešního Podněstří. Na tomto území byla totiž koncentrována sovětská
vojska
důstojnických
v MSSR.
kádrů
S velkým
přicházely
také
množstvím jejich
ruských,
rodiny.
Tak
se
postupně měnila struktura obyvatelstva v různých částech země. Například v roce 1989 tvořili Moldavané 64.5 % obyvatelstva Moldavské SSR, ale na území východně od Dněstru měli pouze 40 %
zastoupení.90
Toto
je
důležitý
moment
pro
další
vývoj
ohledně podněsterského problému. Dále stojí za zmínku fakt, že v podněsterských Například 74 %.91
městech
v Benderách Celkově
žili
to
tvořili bylo
Rusové
60
Rusové %
a
takřka
velkou
většinu.
v Tiraspolu
výhradně
ve
dokonce městech,
zatímco na venkově dominovali Moldavané. Demografická výrazně
změnila.
struktura Zatímco
Moldávie
se
procentuálně
87
za
doby
zůstala
vlády
SSSR
zachována,
Kosto, Pal: National Integration and Violet Conflict in Post-Soviet Societies, Rowman & Littlefield Publishers, INC., Maryland, 2002, s. 163. 88 Tamtéž, s. 163. 89 Gottfried, Hanne: Der Transnistrien-Konflikt: Ursaschen, Entwicklungsbedingungen und Perspektiven einer Regulierung, Bundesinstitut für ostwissenschaftliche und internationale Studien, Köln,1998, s. 10. 90 Tamtéž, s. 10. 91 Tamtéž, s. 10.
42
početně
přibylo
velké
množství
Rusu
a
Ukrajinců.
Dohromady
tvořili více než 27 %. Také národnostní rozložení populace bylo dost nerovnoměrné s velkou koncentrací Rusů a Ukrajinců východně
od
řeky
v devadesátých
Dněstr.
letech
Tyto
demografické
hlavním
změny
„motorem“
se
staly
podněsterského
konfliktu.
2.2; Čas velkých změn v Moldávii
Sedmdesátá,
ale
hlavně
osmdesátá
léta
byla
v Moldávii
ve znamení velkých společenských procesů. Postupně se rodící národní
obrození
a
uvědomování
si
národní
identity
mělo
v souvislosti s perestrojkou a mezinárodněpolitickými změnami na přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století za následek velký pohyb v moldavské společnosti, který skončil vyhlášením nezávislosti země.
2.2.1; Moldavská národní identita
V roce 1970 otiskl moldavský komunistický plátek Moldava Socialista srdcem
naší
odmítalo dokonce
článek,
ve
vlasti.
tuto
kterém Ve
rétoriku.
protestovali
stejné
moskevské
době
Nejodvážnější
proti
sloganem: „Toto je moje
nazval
přílivu
ale
Rudé
náměstí
mnoho
Moldavanů
moldavští
disidenti
ruských
imigrantů
se
země, vaše země je ta, odkud jste
přišli“.92 Za takovéto protisovětské postoje bylo v roce 1971 posláno několik moldavských „nacionalistů“ do vězení od čtyř do
sedmi
let.
Mezi
uvězněnými
byl
například
profesor
matematiky z tiraspolského pedagogického institutu a ředitel místního spolku pro lidovou hudbu a tance Gheorghe Ghimpu. Pod jeho patronací byly dokonce šířeny letáky o „moldavském snu“ o
92
Dima, Nicholas: From Moldavia to Moldova, the soviet-romanian territorial dispute, East european monographs, Columbia University Press, New York, 1991, s. 127.
43
opětovném spojení obou území na západ i východ od řeky Prut pod rumunskou trikolórou. Pravděpodobně dvacátého
v této
století)
se
době
(sedmdesátá
začínala
a
vytvářet
osmdesátá
moldavská
léta
národní
identita. Paradoxem je, že generování pocitu vlastní moldavské národnosti
se
dělo
za
významného
přispění
orgánů
SSSR.
Sovětský svaz se totiž po celou dobu své nadvlády nad Moldávií snažil
uměle
účelem
bylo
vytvořit
moldavskou
vymezení
se
národní
proti
identitu.
Rumunsku
a
Jasným dokázání
neoprávněnosti rumunských nároků na Moldávii. Stručně řečeno sovětské
úřady
se
snažily
všemožně
dokázat,
že
Moldavané
nejsou ve skutečnosti Rumuni. K „dokázání“ rozdílné identity moldavského obyvatelstva byli již od počátků existence MSSR vyzíváni nejrůznější vědci, kteří
se
hlavně
na
poli
jazyka
snažili
moldavštiny a rumunštiny. Tak například Moldavan
Ceban
zastával
názor,
že
dokázat
rozdílnost
na Ukrajině narozený se
moldavština
díky
staletími trvajícími kontakty mezi Rusy, Ukrajinci a Moldavany přeměnila z románského jazyka na jazyk slovanský.93 K argumentům rozdílnosti sloužil také fakt, že moldavština se od doby vlády SSSR píše v azbuce. Další jazykovědci, jako například Iljaščenko, se snažili různými
metodami
dokázat
rozdílnost
těchto
Naproti
tomu
v západních
vědeckých
kruzích
o samostatnosti
moldavského
jazyka
nikdy
dvou
jazyků.
nebyla
přijmuta
teze
a
byla
vnímána jako věc čistě politická.94 Moldavská
identita
ovšem
vznikala
velmi
pomalu.
V porovnání s jinými evropskými státy, které měly po staletí víceméně stálé hranice, je Moldávie zvláštním případem. Mnoho jiných
států
totiž
v nějaké
podobě
již
dříve
existovalo
a později, za doby vzniku dnešních moderních států, se tak pouze
93 94
navazovalo
na
státní
útvary
dřívější.
To
ale
nebyl
Neukirch, Claus: Die Republik Moldau, Nations- und Staatsbildung in Osteuropa, Münster, 1996, s. 75. Tamtéž, s. 78.
44
případ Moldávie. Jistě, lze mluvit o středověkém moldavském knížectví,
ale
víceméně
rumunské
v té
o
době
zde
nemohla
je
třeba
připomenout,
knížectví. být
řeč.
O
nějaké
Toto
že
se
jednalo
moldavské
království
identitě
bylo
osídleno
Rumuny. Kdy
konkrétně
identifikovat
jako
začali
obyvatelé
Moldavany,
nelze
Moldávie
přesně
sami
sebe
Lze
ovšem
říci.
předpokládat, že to bylo v průběhu již výše zmíněného období konce sovětské nadvlády. S postupnou nacionalizací v dalších sovětských republikách, jako třeba v Pobaltí nebo ve střední Asii, si i Moldavané začali uvědomovat svoji národní identitu. Jistě, určité národní uvědomění se do jisté míry projevovalo i za
carského
Ruska.
O
výrazném
formování
národní
identity
například
rumunská
můžeme však hovořit až v tomto období. Nicméně kultura
je
byla
zde
za
třeba
doby
SSSR
zdůraznit, nadšeně
že
přijímána.
Toto
se
dělo
i přes snahy vedení MSSR o přerušení vazeb mezi Moldavskou SSSR
a
Rumunskem.
Většina
Moldavanů
tedy
nadšeně
přijímala
rumunské rádio a televizi. Inženýři v Kišiněvě dokonce přišli na to, že z části konstrukce kovové postele lze lehce vyrobit provizorní televizní anténu, která byla ideální na přijímání signálu rumunské televize.95 Národní
identita
se
samozřejmě
nevyvíjí
naráz,
tento
proces trvá mnoho let. Lze se domnívat, že moldavská identita se vytvářela postupně a byla značně ovlivněna událostmi kolem rozpadu Sovětského svazu. Samozřejmě, že to jak se ten či onen obyvatel
Moldávie
sám
národnostně
začlení,
je
pouze
osobní
věcí konkrétního člověka. I podle vlastních zkušeností autora je míra identifikace této
země
vytvoření
různá. vlastního
s moldavským národem u mnoha obyvatel
Lze
se
státu,
však
domnívat,
jazykové
95
zákony
že a
rozpad další
SSSR, momenty
Dima, Nicholas: From Moldavia to Moldova, the soviet-romanian territorial dispute, East european monographs, Columbia University Press, New York, 1991, s. 128.
45
z této
doby
značně
pomohly
k formování
moldavské
národní
identity.
2.2.2; Počátek reformního procesu
První
politické
alternativou
ke
organizace,
Komunistické
které
straně
byly
alespoň
Moldávie
byly
nějakou Hudební
a literární klub Alexeje Mateevičeho a Demokratické hnutí na podporu Perestrojky, založené na jaře roku 1988, respektive v létě 1988. Jejich vůdci udržovali úzké kontakty s podobnými hnutími v pobaltských republikách.
Tato dvě hnutí deklarovala
svou podporu reformnímu procesu a svou oddanost socialistické společnosti
a
institucím
SSSR.96 Již
ale
ustavující
setkání
těchto hnutí ukázala, že zde také půjde o důležitější agendu – národní
obrození
Moldavanů.
V praxe
mělo
jít
o
postupné
obsazování důležitých pozic ve stranickém a státním aparátu Moldavany na úkor jiných národností. Ještě
v roce
1989
byla
totiž
většina
důležitých
kádrů
v průmyslu, vědě, obchodu, kultuře či státní správě obsazena nemoldavskými
národnostmi.
Na
těchto
prestižních
postech
seděli hlavně Rusové a Ukrajinci, zatímco Moldavané zaujímali méně důležitější pozice, a to převážně v zemědělství. Ostatně 67 % Moldavanů žilo na venkově.97 V září roku 1988 byl vůdci Demokratického hnutí podepsán dokument „Dopis šedesáti šesti“, který proklamoval tři hlavní požadavky hnutí: - Uznání jednotnosti moldavštiny a rumunštiny. - Uznání moldavštiny jako oficiálního úředního jazyka. - Přechod moldavštiny z azbuky do latinky. Jinými slovy šlo o národnostní proces, zaměřený hlavně proti
novodobým
přistěhovalcům
96
na
teritorium
Moldavské
SSR.
Kosto, Pal: National Integration and Violet Conflict in Post-Soviet Societies, Rowman & Littlefield Publishers, INC., Maryland, 2002, s. 177. 97 Gottfried, Hanne: Der Transnistrien-Konflikt: Ursaschen, Entwicklungsbedingungen und Perspektiven einer Regulierung, Bundesinstitut für ostwissenschaftliche und internationale Studien, Köln,1998, s. 12.
46
Vůbec zde nešlo o nějaké kulturní nebo náboženské rozdíly. Jednalo
se
čistě
„demokratických“ „Respektujeme
o
sil
Rusy…
požadavek Gheorghe
Rusové
jazykový.
Ghimpu
jsou
to
úžasní
Jeden
z vůdců
vyjádřil
slovy:
lidé,
lidé
vůdčí
kultury, světové kultury. Ale my respektujeme ty Rusy, kteří zůstanou doma ve své vlastní vlasti.“98 Na setkáních „demokratických“ sil, které byly více a více populární,
se
objevily
proti
ruské
nálady.
Podle
mnoha
účastníků těchto setkání bylo díky přílišné imigraci do země pro Moldavany obtížnější získat práci, byty a vzdělání. Těmto lidem se samozřejmě líbil požadavek na vyhlášení moldavštiny jako
jediného
úředního
jazyka,
protože
v tomto
případě
by
Rusové mluvící pouze rusky museli opustit své pozice.
2.2.3; Jazyková otázka jako rozbuška budoucího konfliktu
Léta 1988 a 1989 byla plná protirežimních demonstrací. Lidé
protestovali
Jedním
z bodů
životního
protestu
prostředí
hospodářská stala
proti
politika.
jazyková
otázka.
strnulému bylo
komunistickému
například
pesticidy Hlavním
a
bodem
Požadavkem
neustálé
poškozování
celkově protestu
bylo
systému.
nepromyšlená se
zrušit
ale
rychle
ruštinu
jako
oficiální státní jazyk a nahradit ho moldavštinou, která měla opět
přejít
do
latinky.
Zároveň
měla
být
uznána
shodnost
moldavského a rumunského jazyka. K dalším požadavkům se řadilo zastavení přistěhovalectví odsouzení
Paktu
Molotov
pro lidi nemoldavské národnosti, -
Ribentrop
a
v neposlední
řadě
zavedení moldavské trikolóry z roku 1918 jako oficiální vlajku republiky.99 Od léta 1988 se demonstrace konaly více méně pravidelně a od ledna 1989 dokonce každý týden. Počet demonstrujících také rapidně
rostl.
K již
výše
zmíněným
98
požadavkům
se
přidalo
Kosto, Pal: National Integration and Violet Conflict in Post-Soviet Societies, Rowman & Littlefield Publishers, INC., Maryland, 2002, s. 179. 99 Neukirch, Claus: Die Republik Moldau, Nations- und Staatsbildung in Osteuropa, Münster, 1996, s. 89.
47
uznání
nezávislosti
zmínit,
že
názorů
mnoho.
Pro
mnoho
a
také
spojení
podporujících lidí
s Rumunskem.
připojení
nebylo
prostě
Je
třeba
k Rumunsku
Ceausescovo
nebylo
Rumunsko
dostatečně lákavou alternativou k sovětské Moldávii..100 Sovětská moc už nemohla postupně narůstající demonstrace přehlížet a tak byla v červenci roku 1988 ustavena zvláštní komise, která měla za úkol studovat historii, problémy a vývoj moldavského komise
jazyka.
představit
zrovnoprávnění
Nicméně
ještě
výsledky
své
moldavštiny
předtím, práce,
smeteny
než
byly
mohla
tato
požadavky
komunistickou
na
stranou
ze stolu. Bylo například argumentováno tím, že azbuka sloužila moldavskému
obyvatelstvu
s fonetickou
strukturou
po
„věky“
moldavštiny.
a
koresponduje
Přechod
do
přesně
latinky
by
údajně negativně ovlivnil kulturní vývoj národa. Nakonec bylo vydáno
následující
komuniké:
„
Není
pochyb,
že
moldavština
a rumunština jsou jazyky ze stejné románské skupiny. Mezi nimi ve
skutečnosti
neexistuje
velký
rozdíl.
Ale
uznání
jejich
podobnosti nebo identity moldavštiny s jinými jazyky ze stejné románské skupiny nemůže sloužit jako opravdový důvod k vzdání se jednoho ve prospěch druhého.“101 Je
třeba
oficiálního
si
uvědomit,
jazyka
země
by
že
uznání
mělo
moldavštiny
dalekosáhlé
jako
důsledky
pro
ruskou a ukrajinskou menšinu v Moldavské SSR. Kontakt těchto Rusů
s Ruskem
dokonce rodnou
byl
totiž
v Moldávii zemi.
Moldavanů,
narozeni
Problém
kteří
velmi a
slabý,
někteří
považovali
byl
v tom
z velké
části
že
na
tak
z nich MSSR
rozdíl
ovládali
od
mimo
byli
za
svou
etnických
moldavštiny
i ruštinu, jen velmi malá část Rusů se domluvila jinak než rusky. V případě že by moldavština skutečně byla prohlášena jediným
oficiálním
v Moldávii
žijících
úředním Rusů
jazykem,
velký
nastal
problém,
by
protože
pro
většinu
by
nemohli
vykonávat povolání například ve státní správě, obchodu atd. 100
Neukirch, Claus: Die Republik Moldau, Nations- und Staatsbildung in Osteuropa, Münster, 1996, s. 90. King, Charles: The Moldovans, Romania, Russia and the Politics of Culture, Hoover Institution Press, Stanford, 1999, s. 125. 101
48
Jazykové vystoupení.
požadavky
Zazněly
brzy
požadavky
přešly o
v různá
přejmenování
anti-ruská
ruských
názvů
ulic, nápisů a institucí. Každý týden se v Kišiněvě konala shromáždění,
která
a zastavením
většinou
dopravy.
skončila
srážkami
Protestující
s policií
mávali
rumunskými
trikolórami a nápisy jako například: „ Vedení země musí být obsazeno národními kádry“, „ Moldavané jsou původní obyvatelé moldavské země“ nebo „ Suverenita, jazyk, abeceda“.102 Ze všech problémů podle
byli
najednou
protestujících
situaci Ruska
země
v zemi.
a
za
Také
později
se
SSSR
obviňování
špatnou začalo
Rusové,
hospodářskou
diskutovat
v devatenáctém
a
o
kteří a
sociální
skutečné
dvacátém
mohli
roli
století
ve
vztahu k Moldávii. Na podporu těchto požadavků bylo v květnu 1989 založeno opoziční hnutí Lidová fronta Moldávie, které mělo sloužit jako hnutí všech opozičních sil. Toto uskupení ale nezískalo žádnou podporu
od
ruské
menšiny
a
zůstalo
převážně
moldavské.
Moldavské opozici se také podařilo protlačit 10 z 16 kandidátů do Sjezdu lidových poslanců. Dále ovládala relativně nezávislé noviny Literatura si Arta.103 Reakce rusky mluvících obyvatel Moldávie na sebe nenechala dlouho
čekat
Jedinstvo, občanů
a
tak
které
státu.
bylo
mělo
na
jaře
roku
reprezentovat
Gagauzská
menšina
1989
zájmy
si
také
založeno rusky
hnutí
mluvících
založila
vlastní
organizaci Gagauz Halki.104 která zpočátku úzce spolupracovala s moldavskými opozičními skupinami v rámci Lidové fronty.105 Celé
léto
1989
bylo
v Moldávii
ve
a protestů té či oné strany. Například zorganizováno a Bulharů,
velké
tedy
shromáždění
občanů
demonstrací
23. dubna 1989 bylo
Rusů,
znepokojených
102
znamení
Ukrajinců, jazykovými
Židů návrhy.
Kosto, Pal: National Integration and Violet Conflict in Post-Soviet Societies, Rowman & Littlefield Publishers, INC., Maryland, 2002, s. 180. 103 Neukirch, Claus: Die Republik Moldau, Nations- und Staatsbildung in Osteuropa, Münster, 1996, s. 90. 104 Gagauz Halki znamená v překladu Gagauzský národ. 105 Neukirch, Claus: Die Republik Moldau, Nations- und Staatsbildung in Osteuropa, Münster, 1996, s. 92.
49
Objevily se zde nápisy jako: „ Nás domov je SSSR“ nebo „ My jsme sovětští občané“.106 Postupně
bylo
pořádány
demonstrace
za
podporu
nebo
odmítnutí navrhovaného jazykového zákona, to podle pořádající strany. Došlo také na stávky. Ty začala prvně používat ruská strana jako možnost nátlaku. Není jistě překvapením, že první stávky se konaly na území dnešního Podněstří s velkou ruskou menšinou.
Tak
továrnách
v Tiraspolu,
stávka. otázky.
například
Stávkující
16.
srpna
Benderách
požadovali
proběhla
v několika
Ribnici
dvouhodinová
a
referendum
ohledně
jazykové
107
Na podporu schválení nového jazykového zákona byl již 27. srpna 1989 zorganizován velký protest, kterého se zúčastnilo asi
půl
miliónu
speciálními
lidí,
autobusy
kteří
a
byli
vlaky
do
z celé
Kišiněva země.
dopraveni
Protestující
setrvali 4 dny a nakonec dosáhli svých požadavků. Během této demonstrace totiž zasedal nejvyšší sovět země, který nakonec 31. srpna 1989 pod velkým nátlakem demonstrujících přijal nový jazykový zákon. Hlavní body sporného zákona byly: -
Vyhlášení
moldavštiny
jako
jediného
státního
jazyka,
zatímco ruština měla zůstat pouze jako prostředek mezi etnické komunikace. - Přechod z azbuky zpět do latinky. - Stanovení termínů do kterých všechny kádry ve vedoucích pozicích musely dokázat znalost moldavštiny.108 Přijetí tohoto zákona mělo zásadní vliv na následující politický
vývoj
země,
stejně
jako
na
konflikt
v Podněstří
a vytvoření „Podněsterské republiky“. Zejména poslední bod se stal velmi kontroverzním a byl do značné míry onou rozbuškou v nastávajícím konfliktu.
106
Kosto, Pal: National Integration and Violet Conflict in Post-Soviet Societies, Rowman & Littlefield Publishers, INC., Maryland, 2002, s. 181. 107 Tamtéž, s. 182. 108 Gottfried, Hanne: Der Transnistrien-Konflikt: Ursaschen, Entwicklungsbedingungen und Perspektiven einer Regulierung, Bundesinstitut für ostwissenschaftliche und internationale Studien, Köln,1998, s. 13.
50
2.2.4; Moldávie na problematické cestě k nezávislosti
Přijetí
jazykového
zákona
Moldavským
nejvyšším
sovětem
odstartovalo rychlý sled událostí, který vedl v následujícím roce až k vyhlášení nezávislosti Moldávie na Sovětském svazu. Demonstrace
a
nepokoje,
které
probíhaly
v podstatě
již
od počátku roku 1989 bohužel se schválením jazykového zákona neustaly, nýbrž spíše nabíraly na intenzitě. Obě znesvářené strany
neustále
pořádaly
demonstrace
na
kterých
docházelo
k častým potyčkám. Rusky mluvící lidé byli napadáni. Všechny ruské
symboly
byly
demonstrujícími
a
ničeny.
policií,
Dokonce
při
které
proběhla byla
srážka
značně
mezi
poškozena
budova ministerstva vnitra a zraněno více než 142 vojáků a 40 civilistů.109 V prosinci 1989 byl první tajemník Moldavské komunistické strany Rus Semen Grossu odvolán a na jeho místo dosazen poprvé v historii Moldavan Petr Lučinski.110 Toto „ předání moci“ mělo symbolizovat faktické předání moci, které se událo o několik měsíců později. Mezi
rusky
mluvícím
obyvatelstvem
převládal
strach
z budoucnosti. Jazykový zákon sice připouštěl ruštinu v obcích s ruskou většinou a ve východních okresech a městech, kde byla velká
ruská
menšina,
připouštěl
znalosti
moldavštiny,
obávali.
V jejich
přesto
očích
delší
se
totiž
termíny
Rusové
přicházela
na
dokázání
nastalé
situace
změna
v jejich
postavení ve společnosti. Obávali se politických, ekonomických i sociálních změn. Není jistě překvapením, že nejradikálnější byli
Rusové
z dnešního
Podněstří.
Zejména
města
Tiraspol,
Ribnica a Bendery zacházela ve svých požadavcích dále a dále. Zpočátku
šlo
měsících
se
jen ale
o
zrušení
začalo
jazykového
mluvit
109
o
zákona.
autonomii,
a
Po to
několika buď
jako
Kosto, Pal: National Integration and Violet Conflict in Post-Soviet Societies, Rowman & Littlefield Publishers, INC., Maryland, 2002, s. 184. 110 Gottfried, Hanne: Der Transnistrien-Konflikt: Ursaschen, Entwicklungsbedingungen und Perspektiven einer Regulierung, Bundesinstitut für ostwissenschaftliche und internationale Studien, Köln,1998, s. 13.
51
o autonomii
v rámci
Moldavské
SSR,
nebo
jako
Autonomní
sovětské republice. Postupně tak byla organizována referenda v různých městech dnešního
Podněstří.
vyslovilo
91
a v případě o připojení
%
Tak
například
obyvatel
vytvoření k ní.
Ve
pro
v Ribnici
zvláštní
Podněsterské stejném
se
3.12.1989
ekonomický
autonomní
duchu
se
neslo
status
republiky referendum
v Tiraspolu 25.1.1990, kde se více než 95 % voličů vyslovilo taktéž.111 V květnu 1990 se tak vyslovilo také 97 % obyvatel města Bendery.112 V únoru Nejsilnější
1990
se
stranou
konaly se
volby
stala
do
Nejvyššího
Lidová
fronta
sovětu. Moldávie.
Z celkového počtu 369 poslanců bylo zvoleno 256 Moldavanů, 57 Rusů, 36 Ukrajinců, 12 Gagauzů a 8 Bulharů.113 Mezitím, již v srpnu 1989 vyhlásili Gaugauzové
na jihu
Moldávie autonomní republiku. V následujících měsících rostly neshody mezi moldavskou vládou a gaugauzskou administrativou vedenou bývalým strojním inženýrem Stepanem Topalem. Například nový předseda vlády Moldávie Mircea Druc po volbách v únoru 1990 opakovaně odsoudil gaugauzské vedení.114 Za této atmosféry, plné demonstrací a nepokojů, přijal nejvyšší sovět země 23. června 1990 deklaraci svrchovanosti, která vyhlašovala dominanci moldavské ústavy a práva na celém teritoriu Moldávie. Dále byl odsouzen Pakt Molotov - Ribentrop a
uplatnění
Moldávie
22.6.1941.115
z
odstartovalo
prvopočátkem byla
síly
ještě
dalších v dubnu
další
vlnu
teritoriálních 1990
rumunská
111
Vyhlášení
svrchovanosti
napětí
v zemi
a
rozkolů
v zemi.
Mezitím
trikolóra
bylo
prohlášena
za
Gottfried, Hanne: Der Transnistrien-Konflikt: Ursaschen, Entwicklungsbedingungen und Perspektiven einer Regulierung, Bundesinstitut für ostwissenschaftliche und internationale Studien, Köln,1998, s. 15. 112 Babilunga,N.: Bomeško, B.: Pridněstrovskij konflikt: Istoričeskije, demografičeskije, političeskije aspekty, RIO MGU, Tiraspol, 1998, s. 26. 113 Kosto, Pal: National Integration and Violet Conflict in Post-Soviet Societies, Rowman & Littlefield Publishers, INC., Maryland, 2002, s. 184. 114 King, Charles: The Moldovans, Romania, Russia and the Politics of Culture, Hoover Institution Press, Stanford, 1999, s. 216. 115 Stati, Vasile: Istoria Moldovy, Tipogr. Centrala, 2002, s. 396.
52
státní
vlajku.
socialistická
V květnu
republika
pak
byla
Moldavská
přejmenována
na
název
sovětská Moldavská
republika a bylo zavedeno moldavské občanství.116
2.2.5; Vytvoření Gagauzské a Podněsterské SSR
Situace nebyla
v Moldávii
poklidná
politický
a
a
vyhlášení
míruplná.
veřejný
nacionalistický.
po
Narůstající
život.
Různé
svrchovanosti
Vládnoucí
skupiny
rozhodně
xenofobie
režim
ovládla
byl
extrémně
nacionalistických
pobudů
terorizovaly obyvatelstvo. Příčinou zmlácení na ulici mohl být pouhý rozhovor v ruštině. Stejně tak byly rabovány kanceláře opozičních
novin.
Dokonce
byl
skupinou
mladých
nacionalistů
zabit mladý Rus, ale přestože domnělí vrazi byli zatčeni, byli později propuštěni bez toho, aniž by vůbec byli souzeni.117 Moldavský
nejvyšší
sovět
upřel
statut
menšiny
Rusům,
Ukrajincům, Bulharům, Gagauzům, Židům, Němcům a jiným etnickým skupinám žijícím v Moldávii. Gagauzové byli například nazývání některými politiky „Bulhaři asimilovaní Turky“.118 V této atmosféře strachu, kdy se například ruští politici již obávali otevřeně protestovat, vyhlásilo pět rajónů v jižní Moldávii
19.srpna
1990
vytvoření
separatistické
Gagauzské
sovětské socialistické republiky.119 Na
říjnové
v Moldávii
volby
nahlíženo
do
Nejvyššího
vyloženě
jako
sovětu na
Gagauzie
provokaci.
bylo
Jednotky
moldavských „dobrovolníků“ posilněné vodkou zabavily městské autobusy v Kišiněvě a vydaly se do Gagauzska udělat pořádek. Premiér
Mircea
ministerstva
Sněgur
vnitra,
povolal
které
do
oblasti
zabránily
116
sovětské
vážnějším
jednotky
srážkám
mezi
Neukirch, Claus: Die Republik Moldau, Nations- und Staatsbildung in Osteuropa, Münster, 1996, s. 94. Kosto, Pal: National Integration and Violet Conflict in Post-Soviet Societies, Rowman & Littlefield Publishers, INC., Maryland, 2002, s. 186. 118 Tamtéž, s. 186. 119 Gladman, Imogen: Regional Surveys of the World, Eastern Europe, Russian and Central Asia 2004, 4th Edition, Unwin Brothers Limited, The Gresham Press, London, 2004, s. 272. 117
53
moldavskými
ozbrojenci
a
právě
zformovanou
gagauzskou
domobranou.120 Gagauzská otázka poté čekala na své vyřešení až do roku 1994,
kdy
v moldavských
parlamentních
volbách
zvítězila
Agrární demokratická strana a došlo ke změně ústavy. Obyvatelé
území
dnešního
Podněstří
také
dlouho
s vyhlášením svrchovanosti neotáleli a tak byla 2. září 1990 vyhlášena
v Tiraspolu
socialistická
republika
Nejvyšší sovět.
121
Podněsterská a
zároveň
moldavská byl
sovětská
zvolen
prozatimní
2.2.6; Vyhlášení nezávislosti Moldávie
V září 1990 byl do nově ustanovené funkce moldavského prezidenta
zvolen
vzbouřeneckých v Podněstří organizace
Mircea
území
byla
se
Sněgur.
neustále
organizována
paralelní
ke
Situace
vyhrocovala.
domobrana
státní
správě
a
ohledně Tak
například
vytvářela
Moldávie.
dvou
se
tu
Leitmotivem
bylo přesvědčení, že když si Moldavané vytvářejí vlastní stát, tak na něj vlastně mají obyvatelé Podněstří také nárok. Útoky na rusky mluvící obyvatele v ulicích měst pokračovaly, a to převážně v moldavském Kišiněvě. Rostoucí
antipatie
proti
Rusům
také
rozdmýchal
premiér
Mircea Druc, když prohlásil: „ Dělejte, cokoliv chcete, ruští bratři, ale dělejte to ve své vlastní zemi!“122 Právní
prostředí
ovšem
v Moldávii
zaručovalo
rovné
zacházení se všemi. Právo na moldavské občanství měl každý, kdo žil na území republiky ke dni vyhlášení svrchovanosti, tedy
23.
června
1990.
Příslušníci
národnostních
menšin
se
mohly vzdělávat ve svém rodném jazyce. Na druhé straně zde existovala jistá forma omezení. Zaměstnání ve státní správě 120
King, Charles: The Moldovans, Romania, Russia and the Politics of Culture, Hoover Institution Press, Stanford, 1999, s. 216. 121 Noskov, N.: Istorija Pridněstrovskoj moldavskoj respubliky, RIO MGU, Tiraspol, 2001, s. 486. 122 Kosto, Pal: National Integration and Violet Conflict in Post-Soviet Societies, Rowman & Littlefield Publishers, INC., Maryland, 2002, s. 187.
54
mohl totiž získat jen ten, kdo plynně ovládal jak ruštinu, tak moldavštinu.
Tento
bod
byl
samozřejmě
velmi
problematický
pro ruskou menšinu.123 Další problémovým bodem bylo všeobecné referendum v SSSR, které
se
diskuse,
konalo zda
v březnu
se
má
země
1991.
V Moldávii
proběhla
velká
tohoto
referenda
zúčastnit,
nebo
nikoli. Nakonec převládl názor, že je v Moldávii mnoho menšin, které by hlasovaly „špatně“ a že i sami Moldavané ještě nejsou připraveni
volit
samostatnost. Na
proti
SSSR
a
zvolit
si
tedy
sami
124
přelomu
konsolidovali
roku
svoji
1990 moc.
a
1991
Vlastně
si bylo
obyvatelé pod
Podněstří
jejich
správou
takřka veškeré území východně od řeky Dněstr, včetně několika částí
západně
Bendery.
od
Dněstru.
V Podněstří
také
Z těch
bylo
postupně
nejvýznamnější
vznikala
místní
město
„státní
správa“, domobrana alias policie atd. Důležitým mezníkem v dalším vývoji země a separatistických tendencí byl moskevský puč z 21. srpna 1991. Zatímco moldavská vláda
se
postavila
reformisty,
reakce
plně
proti
z Podněstří
pučistům
byla
přesně
a
podporovala
opačná.
Hlavní
představitel podněsterských separatistů Igor Smirnov otevřeně podpořil moskevský puč a dokonce slíbil vojenskou pomoc.125 V této napjaté mezinárodně politické situaci, když už bylo jasné,
že
dny
Sovětského
svazu
jsou
sečteny,
vyhlásila
Moldávie samostatnost. 27. srpna 1991 tedy vyhlásil moldavský parlament nezávislost republiky a státní orgány tak oficiálně převzaly
kontrolu
nad
všemi
činnostmi,
které
do
té
doby
vykonávaly orgány sovětské. Moldávie se tak stala nezávislým státem, který ale zdědil mnoho nevyřešených problémů, které zatěžují jeho existenci do dnešních dnů.
123
Kosto, Pal: National Integration and Violet Conflict in Post-Soviet Societies, Rowman & Littlefield Publishers, INC., Maryland, 2002, s. 188. 124 Tamtéž, s. 188. 125 King, Charles: The Moldovans, Romania, Russia and the Politics of Culture, Hoover Institution Press, Stanford, 1999, s. 191.
55
3; Nezávislá Moldávie
3.1; Od vyhlášení nezávislosti do schválení nové ústavy v roce 1994
Toto
období
moldavský
dějin
bylo
plné
zvratů
a historických předělů. Již samotné vyhlášení nezávislosti je jistě významným historickým činem. Přechod země k demokracii a tržnímu hospodářství byl zpočátku více než složitý. Z velké části
to
bylo
jistě
zapříčiněno
nevyřešenými
teritoriálními
spory. Pro pochopení procesů z první poloviny devadesátých let je lepší chápat Moldávii jako teritoriálně jednotný stát, tedy včetně
Podněstří
a
Gagauzie.
Z tohoto
důvodu
bude
v této
kapitole na situaci v těchto dvou regionech Moldávie pohlíženo jako na události vnitrostátní i přesto, že budou používány termíny
jako
Podněsterská
moldavská
republika
či
prezident
Podněstří atd. Status Gagauzie se podařilo vyřešit schválením nové
ústavy
v roce
1994.
Problémy
s Podněstřím
však
přetrvávaly.
3.1.1;
Nezávislá
Moldávie
do
vypuknutí
vojenského
konfliktu
Nová
nezávislá
země
musí
vždy
řešit
mnoho
problémů
spojených s vlastní existencí. Nejinak tomu bylo i v případě Moldávie, která měla situaci ještě o to ztíženou, že dva její regiony měly silné separatistické tendence. Postupně
tak
byl
znárodněn
původně
sovětský
majetek,
ustavena centrální banka a převzato velení policie a armády. Do původně rumunské vlajky přibyl nový státní symbol. Představitelé separatistů v Podněstří po moskevském puči 21. srpna 1991 také dlouho nečekali a vyhlásili nezávislost dokonce ještě dříve než vlastní Moldávie. Stalo se tak již 25. srpna
1991.
Čtyři
dny
nato 56
byl
v Kyjevě
zatčen
čelní
představitel
podněsterských
separatistů
Igor
Smirnov,
který
byl poté převezen do Kišiněva.126 Zatčení Smirnova spolu s dalším představiteli Podněstří a vůdci který
gagauzských pouze
Tiraspol
separatistů
rozdmýchal
totiž
vyhrožoval
bylo
velmi
špatným
nepřátelské
nálady
zastavením
dodávek
krokem,
v Podněstří. elektřiny
a
plynu, který proudí do Moldávie z Ruska právě přes Podněstří. Podněsterské
ženy
navíc
blokovaly
železniční
tratě.
To
vše
vedlo k propuštění uvězněných osob.127 Je
třeba
obyvatelům
si
také
Podněstří
uvědomit
velmi
že
blízcí.
podněsterští Nebyli
totiž
z televize nebo rozhlasu. Lidé je prostě znali
lídři
byli
známi
jen
osobně, jak
lze ostatně v tak malém prostoru očekávat. Například Rus Igor Smirnov, který přišel do Podněstří teprve v roce 1987, byl ředitelem továrny a v této funkci byl dobře znám. V prosinci 1991 se v Moldávii konaly prezidentské volby. Mircea
Snegur
byl
zvolen
prezidentem,
když
obdržel
98,2
%
hlasů.128 Ani obyvatelé Podněstří, ani obyvatelé Gagauzie se těchto voleb ale nezúčastnili. Místo toho byla zorganizována referenda o nezávislosti. V Podněstří volilo 98 % obyvatelstva pro nezávislost a zároveň 65 % lidí zvolilo Igora Smirnova jako
prezidenta.
V Gaugauzsku
byl
zvolen
prezidentem
Stepan
Topal.129 V této situaci se také začala formovat z místní domobrany v Podněstří místní pravidelná armáda. Její základ tvořili jak dobrovolníci, tak vojáci ze sovětské 14. armády, která měla v Podněstří státu,
pro
podněsterská již
nebylo
svou
základnu.
Je
jasné,
který
tito
armáda
nejvhodnější
možné
bojovat
sovětští
za
v situaci
vojáci
sloužili,
alternativou.
SSSR,
126
že
tak
se
Navíc,
logicky
zániku byla pokud vojáci
Noskov, N.: Istorija Pridněstrovskoj moldavskoj respubliky, RIO MGU, Tiraspol, 2001, s. 488. King, Charles: The Moldovans, Romania, Russia and the Politics of Culture, Hoover Institution Press, Stanford, 1999, s. 191. 128 Gladman, Imogen: Regional Surveys of the World, Eastern Europe, Russian and Central Asia 2004, 4th Edition, Unwin Brothers Limited, The Gresham Press, London, 2004, s. 272. 129 Kosto, Pal: National Integration and Violet Conflict in Post-Soviet Societies, Rowman & Littlefield Publishers, INC., Maryland, 2002, s. 190. 127
57
postavili za svou místní domovinu, což bylo v tomto případě Podněstří a ne Moldávie jako celek. se
také
přidávali
dobrovolníci
většinou
pocházely
ze
špatně
Na podněsterskou stranu
z Ukrajiny
hlídaných
a
Ruska.
skladů
Zbraně
bývalé
Rudé
armády.130
3.1.2; Vojenský konflikt v Podněstří
Zatímco situace na jihu Moldávie - v Gagauzii - nebyla také
zdaleka
vyřešena,
pozornost
se
plně
soustředila
na
problémy v Podněstří, které do jisté míry zapříčinily jisté zmrazení situace v Gagauzsku. První vážnější srážky v Podněstří proběhly již v prosinci roku 1991. V té době již v Podněstří probíhal jakýsi menší puč. Ozbrojené podněsterské složky již přebíraly kontrolu nad policejními stanicemi ve vesnicích a městech východně od řeky Dněstr.
Ve
moldavská
městě
Dubasari
policie
se
odzbrojit
13.
prosince
podněsterské
1991
pokoušela
ozbrojence,
a
to
vedlo k ozbrojenému střetnutí. Moldavská policie (stejně jako ozbrojení civilisté a jednotky ministerstva vnitra) byla dost neorganizovaná, ale loajální Kišiněvu.131 V následujících potyčky
mezi
konflikt
ale
měsících
proběhly
znepřátelenými vypukl
až
nejrůznější
stranami.
v březnu
1992,
Opravdový kdy
drobné vojenský
srážky
nabyly
na intenzitě. Obě strany se tak de facto ocitly ve vzájemně nevyhlášené bojovaly
různé
podporované armády.
válce.
straně
gardy
příslušníky
Moldavská
policejními
Na
silami,
separatistického
pracujících bývalé
strana
14.
a
dobrovolníky
kozácké
sovětské
disponovala a
Podněstří
a
jednotky
poté
ruské
špatně
vyzbrojenými
záložníky
z Moldávie.
1.4. 1992 byla 14. armáda se svým sídlem v Tiraspolu převedena
130
King, Charles: The Moldovans, Romania, Russia and the Politics of Culture, Hoover Institution Press, Stanford, 1999, s. 192. 131 Tamtéž, s. 192.
58
pod
velení
ruského
ministra
obrany,
bez
toho
aniž
by
byla
informována moldavská vláda.132 V červenci byl
do vedení 14. armády dosazen zkušený ruský
generál, který prošel boji v Afghánistánu - Alexandr Lebeď. Právě aktivní zapojení ruské 14. armády na straně separatistů bylo významným momentem, který velkou měrou rozhodl o jejich vítězství.133 Poté,
co
v Kišiněvě
ozbrojené
v červenci
potyčky
sešli
nabyly
moldavští
na
intenzitě,
poslanci
se
s poslanci
zvolenými za východní regiony. Společně se shodly na několika základních principech; odzbrojení a rozpuštění polovojenských jednotek,
znovu
spojení
ekonomiky,
nové
svobodné
volby
za účasti mezinárodních pozorovatelů a konečně vytvoření vlády národního porozumění.134 Největší
boje
v tomto
konfliktu
se
odehrály
ve
městě
Bendery, kde došlo k nasazení těžkých zbraní na obou stranách. 19. června 1992 dobyli separatisté poslední policejní stranici v Benderách, která byla loajální Kišiněvu. Moldavské policejní a vojenské jednotky poté obklíčily město a za pomoci těžké techniky a minometů dobyly zpět většinu města. Dokonce zde bylo
použito
eskaloval
letecké
do
bombardování.
pozičních
bojů
o
Postupně
každou
ulici.
tento To
střet
z bojů
o
Bendery udělalo nejkrvavější moment konfliktu. Již po jednom dni
ostrých
armáda,
bojů
která
na straně
se
však
vytlačila
do
konfliktu
moldavské
podněsterských
zapojila
jednotky
separatistů
byla
ruská
z města.
14.
Převaha
ohromná.
Měli
k dispozici mimo jiné tanky T-62, T-72 a raketové systémy. Na jejich
straně
bojovalo
také
mnoho
kozáckých
dobrovolníků
a samozřejmě 14. armáda.135
132
Gabanyi, Ute: Moldova im Spannungsfeld zwischen Rußland, Rumänien und der Ukraine, Bundesinstitut für ostwissenschaftliche und internationale Studien, Köln, 1996, s. 10. 133 Tamtéž, s. 10. 134 Kosto, Pal: National Integration and Violet Conflict in Post-Soviet Societies, Rowman & Littlefield Publishers, INC., Maryland, 2002, s. 192. 135 King, Charles: The Moldovans, Romania, Russia and the Politics of Culture, Hoover Institution Press, Stanford, 1999, s. 194.
59
V konfliktu o město Bendery zemřelo několik stovek lidí. Toto město mělo podstatně důležitější pozici než jiná sídla v Podněstří. Leží totiž ještě na pravém břehu řeky Dněstr. Kdyby
totiž
Moldavané
v budoucnu
připustili
odtržení
Podněstří, pořád by se jednalo o území na druhé straně řeky, která by tak tvořila přirozenou hranici. Bendery ovšem leží na „moldavské“ straně řeky. Navíc území Podněstří nebylo nikdy součástí
historické
Moldávie.
To
se
ale
nedá
říci
o
městu
Bendery, a proto zde probíhaly tak urputné boje. V Benderách byla také velká skladiště zbraní a po zničení mostu v Dubasari byl místní most jedinou velkou spojnicí mezi pravým a levým břehem řeky.136 Dá se také říci, že boje o Bendery zvratu. konflikt
Nejen, zajít,
vzájemných
že ale
si
vlády
strany
hlavně
problémů
podněsterské
obě
se
čím se
byly jakýmsi bodem
uvědomily,
představy
dál
více
k nastalé
o
kam
budoucím
rozcházely.
situaci
až
vyjádřil
může řešení Mluvčí takto:
„ Po tragédii v Benderách vyschla důvěra Podněstří v moldavský parlament. Již není možné uvažovat ani o nějaké zóně volného obchodu ani o federaci nebo konfederaci, pouze o Podněsterské moldavské republiky.“
nezávislosti
137
Je možné se také domnívat, že tyto události v Benderách výraznou měrou přispěly k formování podněsterské identity mezi obyčejným
obyvatelstvem.
Boj
o
Podněstří
byl
později
prezentován jako boj o osvobození vlasti a v tomto smyslu bylo napsáno několik knih pro školní mládež. Vedení Podněstří si vítězstvím obyvatelstvem,
nejen ale
upevnilo získalo
své také
postavení velmi
mezi
silnou
místním
vyjednávací
pozici ve vztahu ke Kišiněvu.
136
King, Charles: The Moldovans, Romania, Russia and the Politics of Culture, Hoover Institution Press, Stanford, 1999, s. 194. 137 Kosto, Pal: National Integration and Violet Conflict in Post-Soviet Societies, Rowman & Littlefield Publishers, INC., Maryland, 2002, s. 192.
60
3.1.3; Diplomatická jednání na konci konfliktu
Až
do
propuknutí
bojů
konfliktu
příliš
proto,
podněsterským
že
v Benderách
neangažovalo.
se
Rusko
Pravděpodobně
separatistům
se
se
dařilo
v tomto
tak
dělo
vítězit
nad
moldavskými silami a vytlačit je z území Podněstří. Jak se ale v Benderách situace obrátila, bylo nutné zasáhnou. Zde Rusko hrálo na nacionalistickou strunu, když mluvilo o ochraně ruské menšiny, která bojuje proti moldavskému nacionalismu.
Ačkoliv
rozhodně ne všichni obyvatelé Podněstří byli etničtí Rusové, je jasné, že jejich loajalita dříve k SSSR a nyní k Rusku byla nepopiratelná. V řešení konfliktu se v této době angažovalo významněji jen Rusko. Západní Evropa a USA byly v této době dostatečně zaneprázdněny
jinými
mezinárodními
problémy.
Po
utichnutí
zbraní probíhaly mezi moldavskými a ruskými vyjednavači mírové rozhovory, Mircea
které
Sněgur
ji
vyústily
až
v podepsání
přijel
osobně
21.
dohody.
července
Prezident
1992
podepsat
do Moskvy, kde ji za ruskou stranu parafoval ruský prezident Boris Jelcin. Smlouva, která byla podepsána v duchu pravidel Konference pro
bezpečnost
a
spolupráci
v Evropě
zavazovala
obě
strany
konfliktu k následujícím osmi bodům: -
V momentě podepsání konfliktu se obě strany zavazují ukončit veškeré bojové akce, strany se taktéž
zavazují
ke stažení části svých sil a vojenské techniky. -
Strany se zavazují k vytvoření Kontrolní komise, která bude dohlížet nad dodržováním příměří, a které bude možno adresovat případné stížnosti.
-
Město Bendery bude místo s vysokým režimem bezpečnosti, na
který
budou
dohlížet
vojenské
kontingenty
zúčastněných stran. -
14. armáda sil ruské federace dislokovaná v Moldavské republice bude udržovat neutralitu, obě strany se také
61
zavazují
zdržovat
se
jakékoli
nepřátelské
činnosti
proti jejím příslušníkům a členům jejich rodin, otázka statusu
14.
armády
bude
řešena
v průběhu
dalších
rozhovorů mezi Ruskou federací a Moldavskou republikou. -
Strany konfliktu
se zříkají jakýchkoli sankcí nebo
blokád zaměřených proti druhé straně konfliktu, v tomto smyslu je možná výměna jakéhokoliv množství produktů, služeb či pohyb osob. -
Pro získávání objektivních informací o vývoji situace a o
práci
Kontrolní
komise
se
při
ní
zřizuje
tiskové
centrum. -
Strany konfliktu vycházejí z toho, že budoucí urovnání je možné pouze mírovými, politickými cestami.
-
Tato dohoda vstupuje v platnost v momentě podepsání.138
Po podepsání této smlouvy se radikální situace poněkud uklidnila.
Prezident
Moldávie
Mircea
Sněgur
také
zrušil
výjimečný stav a podniky z Podněstří začaly opět dodávat plyn a elektřinu do zbytku země.139
3.1.4; Mezinárodní souvislosti podněsterského konfliktu
Konflikt
v Podněstří
v roce
1992
přece
jen
trochu
připoutal pozornost světa. Tak byla již 4. února 1993 ve Vídni ustanovena Polní mise OBSE v Moldávii. Tato mise, která začala v Kišiněvě
pracovat
25.dubna
1993
měla
za
úkol
následující
základní body: -
Asistovat při dialogu znepřátelených stran konfliktu a podporovat
diplomatické
řešení,
zároveň
se
snažit
o
nezávislost a suverenitu Moldávie se zvláštním statusem pro Podněstří.
138
Okuško, V.: Fenomen Pridněstrovija, Priloženije, dokjumenty i materiály, RIO MGU, Tiraspol, 2000, s. 248250. 139 King, Charles: The Moldovans, Romania, Russia and the Politics of Culture, Hoover Institution Press, Stanford, 1999, s. 196.
62
-
Shromažďovat a poskytovat informace o situaci, včetně vojenských akcí, vyšetřovat incidenty.
-
Podporovat zúčastněné státy ve vyjednávání na dohodě statusu Podněstří a brzkém a kompletním stažení cizích vojenských jednotek.
-
Poskytovat
rady
a
expertízy
týkající
se
lidských
a
menšinových práv, demokratické transformace a definice speciálního statusu Podněstří. -
Iniciovat
viditelnou
přítomnost
OBSE
v oblasti
a
ustanovit kontakty s oběma stranami konfliktu, místními autoritami a místní populací.140
Počáteční působení mise OBSE nebylo ale vůbec jednoduché. Bylo totiž nutné překonat počáteční nedůvěru, a to převážně ze strany
podněsterských
úřadů.
Ty
blokovaly
činnost
úřadu
OBSE ještě rok po skončení konfliktu a dokonce ani nedovolili pracovníkům
organizace
vstoupit
na
své
území.
Z pohledu
představitelů Podněstří byla totiž OBSE příliš promoldavská. Spolupráce mezi OBSE a moldavskou stranou byla o něco lehčí. Lze
to
přikládat
suverenitu
a
několika
rezolucím
teritoriální
integritu
OBSE,
které
Moldávie
a
uznávaly požadovaly
rychlé a úplné stažení ruských jednotek. Na druhé straně i zde došlo ke vzájemné kritice, a to především po výzvě OBSE, aby byla ruština postavena na stejnou úroveň jako moldavština.141 Ruská
federace
zainteresována.
Zde
byla nešlo
v konfliktu jen
o
pochopitelně
„pouhou“
ochranu
silně
etnických
Rusů, kteří se přistěhovali do Podněstří za vlády carského Ruska či SSSR. Šlo zde o geostrategickou polohu Podněstří. Velitel ruské 14. armády generál Alexander Lebeď se v březnu 1993 vyjádřil následovně: „Podněstří je klíč Ruska k Balkánu, strategická
křižovatka
mezi
Ukrajinou,
140
Rumunskem
a
Černým
Z: Mise OBSE v Moldávii, http://www.osce.org/moldova/13266.html, [stažení 2.12.2006]. King, Charles: The Moldovans, Romania, Russia and the Politics of Culture, Hoover Institution Press, Stanford, 1999, s. 198. 141
63
mořem.
Pokud
Rusko
toto
území
opustí,
ztratí
tím
i
vliv
v celém tomto regionu.“142 Pro Rusko bylo vhodných několik variant, včetně té, že by se z Podněstří stala exkláva podobná té kaliningradské. To by zabránilo
rumunskému
rozpínání
se
na
bývalé
sovětské
území
a také by tím byla zaručena bezpečnost etnických Rusů v této oblasti „blízkého zahraničí“. Logickým důsledkem ruské politiky vůči Moldávii byla jeho snaha
o
začlenění
Moldávie
do
struktur
Společenství
nezávislých států, čemuž se Moldávie zpočátku úpěnlivě bránila a snažila se jít ve šlépějích pobaltských republik. Tak nebylo možné moldavský podpis najít pod smlouvou z Taškentu z května 1992
o
kolektivním
nepodepsala v Biškeku
bezpečnostním
ani
protokol
v říjnu
1992.
o
paktu.
velení
Prezident
Přirozeně
spojených Mircea
Moldávie
bojových
Sněgur
se
sil
snažil
zapojit svou zemi do ekonomických aktivit společenství, byl však opatrný v bezpečnostních otázkách. V této souvislosti se snažil spíše více otevřít Západu. Mezi Moldávií a Ruskem byla podepsána
v květnu
spolupráce
v rámci
ale
Moldávie
ještě
1993
dohoda
Společenství
o
prohloubení
nezávislých
neratifikovala
vstupní
ekonomické
států.143
protokoly
Přesto z Alma-
Aty. V srpnu 1993 se nepodařilo získat většinu v moldavském parlamentu,
která
by
posvětila
vstup
země
do
organizace
Společenství nezávislých států. Přesto prezident Mircea Sněgur podepisoval
jednotlivé
dokumenty
Společenství
nezávislých
států, včetně dohody o ekonomické spolupráci.144 Moskva
ukázala
svou
odvrácenou
tvář,
když
po
neratifikování vstupních protokolů z Alma-Aty vyjmula Moldávii z celních
a
daňových
preferencí
států
SNS,
aby
obyvatelé
Moldávie sami poznali důsledky neratifikace vstupních dohod.
142
Neukirch, Claus: Die Republik Moldau, Nations- und Staatsbildung in Osteuropa, Münster, 1996, s. 117. Gabanyi, Ute: Moldova im Spannungsfeld zwischen Rußland, Rumänien und der Ukraine, Bundesinstitut für ostwissenschaftliche und internationale Studien, Köln, 1996, s. 13. 144 Gladman, Imogen: Regional Surveys of the World, Eastern Europe, Russian and Central Asia 2004, 4th Edition, Unwin Brothers Limited, The Gresham Press, London, 2004, s. 273. 143
64
Nakonec byly tyto dohody odsouhlaseny nově zvoleným moldavským parlamentem v dubnu 1994.145 Celkově se dá říci, že i poté byla Moldávie státem, který se
v rámci
svých
možností
snažil
udržet
si
jistý
rozumný
odstup od Ruska. Toto manévrování se ale ukázalo jaké velmi obtížné kvůli přítomnosti ruských jednotek v Podněstří a také díky velké ekonomické závislosti Moldávie právě na Rusku. Co
se
týče
pozice
ve vztazích
mezi
Moldávií
problematických paralely
Leonid
případným
a
oblastí.
Podněstří
prezidenti
Ukrajiny,
Ukrajinou
Ukrajina
s Krymským Kravčuk
odtržením
je
se
na
místě
zdaleka hlavně
poloostrovem.
i
Leonid
Podněstří
a
že
nebylo
tolik
obávala
jisté
Oba
Kučma
jeho
říci,
si
ukrajinští mysleli,
vstupem
do
že
Ruské
federace, by vznikl nebezpečný precedens, který by poté mohl ohrozit
ukrajinský
za vojenského zastavit
status
Krymu.
konfliktu
přesun
Ukrajina
v Podněstří
kozáckých
sil
se
v roce
přes
tak
například
1992
ukrajinské
snažila území
do
Podněstří.146 Vztahy
Rumunska
komplikovány sjednocení
a
v té
době
těchto
zemí.
Moldávie
často Je
v tomto
skloňovanou
ale
na
místě
období
otázkou zmínit
byly
možného fakt,
že
Rumunsko bylo první zemí, která uznala nezávislost Moldávie již v den jejího vyhlášení 27.8.1991.147 Rumunsko tímto aktem de facto uznalo existenci tohoto státního celku a potvrdilo tím, že vlastně neuvažuje o možném sjednocení s Moldávií. To byl
důležitý
suverénní
cizí
jazykové
či
moment. stát, etnické
Rumunsko i
když
tím
v rovině
považovalo
uznalo
Moldávii
kulturní,
Moldavany
jako
historické,
neustále
jako
příslušníky „svého“ národa. Rumunsko také podporovalo Kišiněv v řešení sporu v Podněstří a silně kritizovalo Moskvu, jejíž 145
Gabanyi, Ute: Moldova im Spannungsfeld zwischen Rußland, Rumänien und der Ukraine, Bundesinstitut für ostwissenschaftliche und internationale Studien, Köln, 1996, s. 14. 146 King, Charles: The Moldovans, Romania, Russia and the Politics of Culture, Hoover Institution Press, Stanford, 1999, s. 205. 147 Gabanyi, Ute: Moldova im Spannungsfeld zwischen Rußland, Rumänien und der Ukraine, Bundesinstitut für ostwissenschaftliche und internationale Studien, Köln, 1996, s. 15.
65
chování označilo za „ rudé porušení všech norem a principů mezinárodního práva a Helsinského závěrečného aktu.“148 Vztahy mezi NATO a Moldávií byly a jsou do značné míry determinovány
vstupem
Moldávie
do
programu
Partnerství
pro
mír. Za moldavskou stranu podepsal přístup země k Partnerství pro mír 16. března 1994 prezident Mircea Sněgur.149 Moldávie se poté
zúčastnila
několika
misí
NATO
v Africe
a
na
Balkáně.
Větší spolupráce mezi NATO a Moldávii byla ovšem omezena novou ústavou
z roku
1994,
v jejímž
jedenáctém
článku
všeobecných
principů se doslovně píše: „ 1. Moldavská republika vyhlašuje trvalou neutralitu, 2. Moldavská republika neumožní rozmístění jakýchkoliv cizích vojenských jednotek na svém území.“150 Vztahy
Moldávie
s EU
se
začaly
významněji
vyvíjet
až
v listopadu 1994 podepsáním dohody o přátelství a spolupráci. Významněji o ní bude řeč v další kapitole.
3.1.5; Schválení nové moldavské ústavy
V únoru do parlamentu. oslabila. strana
1994 Dříve
v Moldávii
úspěšná
Nejsilnější
Moldávie,
koalice
se
bývalých
Lidová
stranou
která
konaly
se
získala
komunistů
fronta
stala 43 ze
všeobecné
volby
Moldávie
výrazně
Demokratická
agrární
%
hlasů.
Následovala
Socialistické
strany
a Jedinstva. Ti získali dohromady 22 %. Bývalá Lidová fronta Moldávie,
která
se
přejmenovala
na
Křesťansko
demokratickou
lidovou frontu, získala pouze 7,5 % hlasů. Výrazně tak byly poraženy
ty
strany,
které
podporovaly
sjednocení
země
s Rumunskem. Dohromady totiž získala Křesťansko demokratická
148
Kosto, Pal: National Integration and Violet Conflict in Post-Soviet Societies, Rowman & Littlefield Publishers, INC., Maryland, 2002, s. 226. 149 Z: Oficiální stránky NATO, http://www.nato.int/pfp/sig-cntr.htm, [stažení 2.12.2006] 150 Z: University of Richmond, http://confinder.richmond.edu/admin/docs/moldova3.pdf, s. 4., [stažení 2.12.2006]
66
lidová
fronta
s Blokem
rolníků
a
intelektuálů
pouze
pětinu
hlasů.151 Těmito parlamentními volbami se rapidně změnil poměr sil v moldavské
politice,
postoj
Podněstří,
vůči
v dubnu
1994
kde
ubylo
Gagauzii
ratifikovány
dohody
hlasů a o
požadujících
Rusku.
Tak
členství
byly
ve
tvrdý konečně
Spojenectví
nezávislých států poměrem hlasů 76:18.152 Nový parlament přijal 29. července novou ústavu, která byla plná změn hlavně co se týče uspořádání autonomních území v Moldávii.
Tyto
změny
do
značné
míry
vyřešily
problémy
ohledně statusu Gagauzie. Hned v prvním článku moldavské ústavy je také možné vidět první porážku separatistů na celostátní úrovni. Článek 1 totiž říká, že Moldavská republika je suverénní, nezávislý, jednotný a nedělitelný stát. Článek 13 se zabývá jazykovou otázkou. Doslovně zmiňuje, že národním jazykem Moldávie je moldavština, která se píše latinkou.
Na
druhé
straně
se
uznává
na užívání ruštiny a jiných jazyků.
a
ochraňuje
právo
Toto lze sice hodnotit
jako vstřícný krok směrem k ruské menšině, ale přesto se lze domnívat, že ambice ruské menšiny na užívání své mateřštiny nebyly tímto krokem naplněny, neboť ruština nebyla postavena na úroveň moldavštině jako druhý oficiální jazyk. Na druhou stranu je nutné pozitivně zhodnotit článek 35, který říká, že si
každý
může
vzdělávat.
zvolit
jazyk,
Z hlediska
ve
kterém
mezinárodně
se
bude
na
školách
politického
je
nejzajímavější článek č. 111, který říká, že území na levém břehu
řeky
Dněstr,
stejně
jako
určitá
místa
na
jihu
země,
mohou získat zvláštní formu autonomie. Takovou autonomii lze
151
Gladman, Imogen: Regional Surveys of the World, Eastern Europe, Russian and Central Asia 2004, 4th Edition, Unwin Brothers Limited, The Gresham Press, London, 2004, s. 273. 152 Tamtéž, s. 273.
67
získat, pokud se v její prospěch vysloví více než tři pětiny poslanců.153 Plně
v duchu
tohoto
článku
byl
23.12.1994
odsouhlasen
autonomní status pro Gaugauzskou republiku, který se měl stát modelovým
příkladem
Sovětského
svazu.
gagauzština
se
řešení
Gaugauzie stala
dostala
jedním
a legislativní
moc
Zároveň
vytvořena
byla
konfliktů
se
značnou
se
přesunula funkce
na
tří
území míru
bývalého autonomie,
oficiálních
do
místního
Baškana,
jazyků
parlamentu.
který
je
volen
v přímých volbách. Tento autonomní status vstoupil v platnost v únoru 1995.154
3.2; Moldávie do revize ústavy roku 2000
Mezi
léty
1994
stabilizovala.
a
2000
Hospodářská
se a
situace
sociální
v Moldávii situace
víceméně
nebyla
sice
nijak růžová, ale ve srovnání s prvními léty nezávislosti zde byl přeci jen vidět jistý pokrok. Vláda v Kišiněvě zaznamenala také
několik
zahraničně
–
politických
úspěchů,
jako
třeba
uzavření smlouvy s Evropskou unií, která, byť okrajově, uznala teritoriální integritu země. Situace v Gagauzii byla vyřešena autonomním
statusem
i zahraničně
–
pro
tento
politickým
region.
problémem
tak
Hlavním zůstal
vnitro
nevyřešený
status Podněstří. Kišiněv s tímto regionem, který se navenek choval jako samostatný stát, vedl dlouhá a únavná jednání o budoucím
statusu.
v Moldávii
Dá
v těchto
se
říci,
letech
se
že
veškeré
nějakou
měrou
hlavní vždy
dění týkalo
Podněstří. Ať už se jednalo o odsunu ruských jednotek nebo o konečném vyřešení statusu Podněstří, vždy hrál tento region východně
od
řeky
Dněstr
velmi
důležitou
roli
v moldavském
dění. Byť se to na první pohled nezdá, i například podepsání 153
Z: University of Richmond, http://confinder.richmond.edu/admin/docs/moldova3.pdf, s. 3., 4., 9., 26., [stažení 2.12.2006] 154 Gabanyi, Ute: Moldova im Spannungsfeld zwischen Rußland, Rumänien und der Ukraine, Bundesinstitut für ostwissenschaftliche und internationale Studien, Köln, 1996, s. 28.
68
smlouvy o vzájemné spolupráci mezi Evropskou unií a Moldávií se částečně dotklo podněsterského problému.
3.2.1; Moldavsko – evropská smlouva
Evropské
společenství
a
později
Evropská
unie
nemělo
nějakou ucelenou politiku vůči Moldávii. Nelze se tomu ostatně ani divit, vždyť Evropa v té době řešila úplně jiné problémy ve svém těsném sousedství. Konflikt v bývalé Jugoslávii byl bodem číslo jedna v agendě Evropské unie, co se týče událostí na
východ
od
jejích
hranic.
Události
v Moldávii
byly
tedy
poněkud zapomenuty. Jistým,
byť
částečným,
pokrokem
bylo
uzavření
o partnerství a spolupráci z 28. listopadu 1994.
Smlouvy
Tato smlouva
se týkala hlavně ekonomických otázek, takže se v jejím rámci obě strany zavázaly především k určitým pravidlům ve vzájemné výměně
zboží.
Byla
také
ujednána
pravidla
pro
kulturní
a turistické styky. Jedná se tedy o dohodu praktického rázu. Bohužel, co se týče státního uspořádání v Moldávii a jejich problémů se separatistickými regiony, nebylo ve smlouvě mnoho zmíněno. Pouze v základních ustanoveních této smlouvy se lze dočíst, že EU uznává nezávislou a suverénní Moldávii, která bude
přispívat
k bezpečnosti
a
stabilitě
regionu
střední
a východní Evropy. Dále se uznává její teritoriální integrita. EU
je
také
podlé
smlouvy
přesvědčena
o
vysoké
důležitosti
vlády práva a respektování menšin.155 Z hlediska vnitřních problémů Moldávie se separatistickými regiony
Evropská
nepřála
další
nevyjádřila
unie
v této
štěpení
se
ale
smlouvě
v této
části
konkrétněji
o
naznačila, evropského řešení
že
by
si
kontinentu,
problému
ani
v Gagauzii ani v Podněstří. Lze usuzovat, že EU stále ještě počítala
s tímto
územím
jako
se
155
sférou
vlivu
Ruska.
Navíc
Z: Delegace EU v Moldávii, http://www.delmda.cec.eu.int/en/eu_and_moldova/pca_moldova.pdf, s. 4., [stažení 10.12.06]
69
východní rozšíření EU bylo ještě daleko, takže představa, že by
kdy
v této
EU
s Moldávii
době
ukázalo,
že
hranicí,
a
ještě
nereálná.
hranice že
hraničila,
EU
byla
Teprve
o
velmi
futurustická
deset
let
EU
bude
ležet
na
rumunsko
bude
tedy
muset
s Moldávii
později -
a se
moldavské
počítat
jako
s budoucím partnerem.
3.2.2; První jednání o odsunu ruských jednotek z Podněstří
Zatímco
byla
v srpnu
1994
v Podněstří
zavedena
vlastní
měna - podněsterský rubl, který už jen svým názvem evokoval politickou
a
historickou
orientaci
země
na
bývalý
SSSR
a dnešní Rusko, a zároveň byl dále důkazem čím dál tím většího osamostatňování
Podněstří,
o řešení
statusu
jednotek,
které
quo, byly
a
začala
to
první
v první
v rámci
ruské
řadě 14.
vážnější
jednání
o
ruských
odsunu
armády
v Podněstří
dislokovány.156 Rozhovory
o
stažení
ruských
jednotek
z Podněstří
se
částečně nesly v duchu postupného vyřešení statusu Gagauzie, kde,
jak
již
bylo
zmíněno
v předešlé
kapitole,
došlo
k vyřešení postavení tohoto jižního regionu Moldavska mírovou cestou. Situace těchto regionů se ale lišila z pohledu vnějších mezinárodně
politických
okolností.
Když
se
podíváme
na
zahraniční „ochránce“ obou těchto regionů, je zde patrný velký rozdíl.
Turecko,
které
se
vždy
z historických
a
etnických
důvodů Gagauzie zastávalo, se snažilo nijak zásadně nevměšovat do
vnitřní
politiky
Moldávie,
natož
v zemi
nějak
politicky
intervenovat. Jeho podpora tohoto malého národa byla omezena na
kulturní
a
hospodářskou
zahraniční
návštěvě
v historii
Moldávie
spolupráci.
nejvyššího v roce
1994
156
Například
představitele podepsal
při
cizího
turecký
první státu
prezident
King, Charles: The Moldovans, Romania, Russia and the Politics of Culture, Hoover Institution Press, Stanford, 1999, s. 190.
70
Sülejman
Demirel
několik
dohod
o
kulturní
a
ekonomické
spolupráci a dokonce oznámil poskytnutí pomoci 35 mil. dolarů Moldávii,
z čehož
měla
zásobování
pitnou
vodou
Gagauzsko
navštívil
a
být
největší
část
v Gagauzii.
opakovaně
použita
Turecký
mluvil
o
k řešení
prezident
gagauzském
poté
národu
jako o „pevném mostu přátelství mezi Tureckem a Moldávií“.157 Naproti Podněstří
tomu
se
Rusko,
do
hlavní
situace
ochránce
v tomto
ruských
obyvatel
separatistickém
regionu
citelně vměšovalo. Samozřejmě, že se jednalo také o jistou kulturní podporu, hlavní tíha ruské angažovanosti však ležela v rovině politické, ekonomické a vojenské. Pro mnoho Rusů bylo stále
neakceptovatelné
opustit
toto
teritorium
v
„blízkém
zahraničí“, kde žilo mnoho etnických Rusů a které bylo Rusy považováno za část své země. Podněstří je také, ostatně stejně jako celá Moldávie, energetický závislé na Rusku a o vojenské dimenzi ruského vlivu skrze ruskou 14. armádu není pochyb. Právě
ruská
vojenská
přítomnost
byla
jedním
z hlavních
problémů a překážek řešení podněsterského konfliktu. Rozhovory o
postupném
stažení
ruských
jednotek
z Podněstří
probíhaly
v průběhu první poloviny roku 1994. 21. října 1994 tak byla podepsána
rusko-moldavská
dohoda
o
odsunu
ruské
14.
armády
z Podněstří. Smlouva obsahovala čtyři základní body: - Jednotky ruské 14. armády se v rámci časových a technických možností stáhnou z Moldávie do tří let. Stažení
jednotek
přispěje
k politickému
řešení
konfliktu v Podněstří a k zajištění zvláštního statusu pro tento region. -
Rusko
si
v Tiraspolu
vyhrazuje a
právo
přelétávat
používat teritorium
vojenské Moldávie
letiště podle
zvláštní dohody, která bude ještě předmětem jednání.
157
King, Charles: The Moldovans, Romania, Russia and the Politics of Culture, Hoover Institution Press, Stanford, 1999, s. 221.
71
-
Přesný
časový
plán
odsunu
bude
dohodnut
mezi
ministerstvy obrany obou zemí.158 Po podepsání této dohody následovala jednání příslušných ministerstev, která vyústila v únoru 1995. Bylo dohodnuto, že část zařízení vojenských jednotek se odsune do Ruska a druhá se
zlikviduje
na
místě.
Zde
je
nutné
připomenout,
že
v depotech ruské armády v Podněstří se nacházelo také množství starých z druhé
zbraní,
z nichž
světové
války.
některé
pocházely
Odhadnout
množství
dokonce
zbraní
a
ještě vojáků,
které se v této době nacházelo v Podněstří je velmi obtížné. Většina zdrojů ale hovoří o asi 6 000 vojácích, 50 000 ručních zbraní, 94 000 tun munice atd.159 Smlouva
byla
pozorovately,
nadšeně
ale
již
přijata
od
Moldavany
počátku
byly
i
zřejmé
zahraničními obtíže
při
naplňování výsledků této dohody. Nebylo totiž jasné, odkdy se má
začít
odpočítávat
ona
tříletá
perioda
určená
k odsunu
ruských vojáků. Moldavané trvali na tom, že od doby, kdy byl dokument
podepsán
smlouva
začne
parlamentem. Odsun tématem.
být
států.
platná
Rusko
teprve
po
zase
tvrdilo,
že
jejím
ratifikaci
citlivým
sociálním
160
ruské Mnoho
narodilo,
hlavami
nebo
armády
byl
příslušníků se
sem
také těchto
velmi
jednotek
přistěhovalo
dávno
se
v Podněstří
před
rozpadem
Sovětského svazu a považovalo tedy Podněstří za svou vlast. Samozřejmě,
že
s nimi
zde
žily
jejich
rodiny,
které
také
neměly zájem na stěhování ze země, kterou považovaly za svůj domov.
158
Gabanyi, Ute: Moldova im Spannungsfeld zwischen Rußland, Rumänien und der Ukraine, Bundesinstitut für ostwissenschaftliche und internationale Studien, Köln, 1996, s. 31. 159 Tamtéž, s. 31. 160 King, Charles: The Moldovans, Romania, Russia and the Politics of Culture, Hoover Institution Press, Stanford, 1999, s. 201.
72
3.2.3; Jednání o statusu Podněstří
Veškeré dění v Podněstří se, podle očekávání, v době po ukončení konfliktu s Moldávii točilo okolo mírových rozhovorů a dohod o mezinárodně politickém postavení tohoto kousku země. Zajímavý je postoj moldavské vlády, který se v roce 1993 čím
dál
tím
více
po vyhlášení
zmírňoval.
nezávislosti
Zatímco
nebyli
v době
moldavští
následující představitelé
ochotni jednat o ničem jiném, než o unitárním státu, v průběhu roku 1993 se ukázalo, že Moldávie již pochopila, že unitární stát
je
utopie,
autonomie
pro
a
že
je
tedy
Podněstří.
nutné
Jednoduše
jednat
řečeno,
u
o
nějaké
všem
se
míře dalo
diskutovat, s výjimkou mezinárodního uznání Podněstří. Postoj Podněstří byl víceméně pevný a jasný od počátku vyjednávání. Cílem podněsterského vedení byla nezávislost země a to byl pro podněsterské vyjednavače základní bod. Zdánlivě se
tedy
jednalo
o
dvě
nesmiřitelné
strany,
které
se
v základním bodu, statusu Podněstří, nedokázaly shodnout. Přímé
rozhovory
a odpovídajícími moldavské nadějné
orgány
republiky
který
v „ Moldavské
moldavskými vládní
začaly
rozhovory
Podněstří,
mezi
na
struktury
začátku
roku
byly
ovšem
zmařeny
podal
návrh
dohody
konfederaci
“.
výkonnými
Tato
Podněsterské 1993.
Zpočátku
Nejvyšším
sovětem
na
dohoda
orgány
rozdělení
se
velmi
moci
podobala
mezinárodním dohodám
a jejím přijetím by Moldávie fakticky
uznala
Podněstří.161
nezávislost
Podněsterské
moldavské
republiky
Různé vždy
návrhy
směřovaly
zástupců k jedinému
cíli - k vytvoření Moldavské konfederace stojícím na rovném postavení
obou
subjektů.
Moldavští
vyjednávači
naproti
tomu
vždy trvali na zachování jednotného státu, který by Podněstří garantoval značnou autonomii. V průběhu roku 1993 se dvakrát sešli
tři
nejvyšší
zástupci
obou
stran
–
prezidenti,
předsedové vlád a předsedové parlamentu, nedosáhli ale žádného 161
Z: Archiv OBSE, http://www.osce.org/documents/mm/1994/06/455_en.pdf, s. 5., [stažení 9.12.2006]
73
pokroku v jednání mimo fakt, že se dokázali sejít a v klidu diskutovat o nevyřešených otázkách.162 Rozhovory ovšem pokračovaly i v roce 1994 a přinesly již první výsledky. Prezidenti Moldávie Mircea Sněgur a Podněstří Igor Smirnov se tak sešli 9. dubna 1994 se skupinami svých poradců. Další setkání následovalo 28. dubna 1994, kdy došlo k podepsání společné deklarace. Tato deklarace byla podepsána přímo prezidenty Sněgurem a Smirnovem za přítomnosti vedoucího mise OBSE v Moldávii P. Samuela a představitele ruské federace V. Vaseva. V deklaraci bylo zmíněno přesvědčení o spravedlivém urovnání konfliktu, který se má urovnat podle cílů a principů Organizace
spojených
národů
a
dalších
mezinárodních
úmluv.
Strany se také zavázaly pokračovat v rozhovorech o základních nevyřešených
otázkách,
a
to
pod
patronací
Organizace
pro
bezpečnost spolupráci v Evropě.163 Další kolo rozhovorů po podepsání deklarace 28. dubna 1994 pokračovalo až v roce 1995. To je vůbec typický rys jednání mezi
moldavskou
jednání
byla
vládou
často
a
vládou
střídána
v Tiraspolu.
s měsíci
Velmi
pasivity
a
aktivní čekání.
V tomto případě byla ale pomlka zapříčiněna zaneprázdněností moldavských politiků nad schvalováním nové ústavy v červenci 1994 a následnými jednáními o upřesnění statusu autonomních regionů. Rozhovory
tedy
a vyvrcholily
dále
pokračovaly
podepsáním
společného
o dodržování
míru
republikou
Podněstřím“.
a
a
garancích
na
začátku
dokumentu:
bezpečnosti
V úvodní
deklaraci
mezi se
roku „
1995
Úmluva
Moldavskou obě
strany
konfliktu zavazují jednat v souladu s Chartou OSN a OBSE a podle smlouvy z 28. dubna 1994. Tento dokument byl podepsán v Tiraspolu
5.
července
1995
opět
moldavským
prezidentem
Mircea Sněgurem a podněsterským prezidentem Igorem Smirnovem.
162 163
Z: Archiv OBSE, http://www.osce.org/documents/mm/1994/06/455_en.pdf, s. 5., [stažení 9.12.2006] Noskov, N.: Istorija Pridněstrovskoj moldavskoj respubliky, RIO MGU, Tiraspol, 2001, s. 231.
74
Přítomen
byl
opět
šéf
mise
OBSE
v Moldávii
M.
Vajgant
a
zplnomocněnec prezidenta Ruské federace V. Vasev.164 V dokumentu jsou jasné tři základní body: -
Moldavská
republika
vzájemných
a
vztazích
Podněstří
nepoužívat
se
zavazují
vojenskou
sílu
ve a
politickou, ekonomickou nebo jinou formu nátlaku. -
Obě strany se nebudou podílet na dvou či vícečlenných uniích, blocích nebo jiných organizací zaměřených proti jedné ze stran.
-
Moldavská
republika
a
Podněstří
se
obrací
k Ruské
federaci, Ukrajině a k OBSE jako ke garantům dodržování této dohody.165 Druhá polovina roku 1995 byla ve znamení ustrnutí mírového procesu, který se tak dostal do slepé uličky. Toto zpomalení rozhovorů
vycházelo
z jednoduchého
faktu,
že
Moldávie
nepovažovala Podněstří za samostatnou, plnohodnotnou republiku a
na
druhou
stranu
Podněstří
se
za
ni
považovalo.
Kišiněv
neustále trval na udělení široké autonomie Podněstří, což bylo v rozporu s požadavky Tiraspolu.166
3.2.4; Přijetí ústavy v Podněstří
Mezitím pokračovala konsolidace moci na území Podněstří. 24. prosince referenda Tato
přijata
ústava
Podněstří.
1995
byla ústava
vlastně Lze
dále
usuzovat
na
základě
výsledků
Podněsterské potvrdila (za
a
moldavské zakotvila
předpokladu,
že
všenárodního republiky. nezávislost referendum
proběhlo svobodně), že většina obyvatel Podněstří byla silně nakloněna myšlence nezávislosti. Jistou roli zde jistě také hrála dlouhotrvající vyjednávání s Kišiněvem, která zdánlivě
164
Okuško, V.: Fenomen Pridněstrovija, Priloženije, Dokjumenty i materiály, RIO MGU, Tiraspol, 2000, s. 252253. 165 Tamtéž, s. 252-253. 166 Noskov, N.: Istorija Pridněstrovskoj moldavskoj respubliky, RIO MGU, Tiraspol, 2001, s. 232.
75
nebrala konce. Referendum bylo tak odsouhlaseno 83 % populace Podněstří.167 Hlavní body ústavy Podněsterské moldavské republiky byly následující: -
Podněsterská
moldavská
republika
je
suverénním,
nezávislým a demokratickým státem. -
Zahraniční
politika
republiky
vychází
z principu
suverénních a rovných států, nepoužívání síly, mírového urovnávání sporů a nevměšování se do vnitřních věcí jiných států. -
Status
oficiálního
jazyka
se
přiznává
moldavštině,
ruštině i ukrajinštině. -
Podněsterská vlajku,
moldavská
hymnu
a
republika
erb,
které
přijímá
národní
stanou
symboly
se
republiky.168 Při pohledu na tyto základní body Podněsterské ústavy si pozorovatel nemůže nevšimnout velké oficiální tolerance, co se jazyků týče. Hned tři úřední jazyky jsou jistě pokrokem. Na druhé straně je třeba uvést, že tato tolerance je čistě faktem uvedeným na papíře a v praxi není příliš dodržována. Velká většina oficiálních nápisů je například jen v Tiraspolu psána rusky.169 Toto Tiraspolu
referendum vůči
mělo
Kišiněvu.
také
velký
dopad
Podněsterští
na
politiku
politici
schválením tohoto referenda dostali od svých
totiž
občanů velký
mandát k dalšímu jednání. Rozdíl oproti předchozím rozhovorům byl
fakt,
že
nyní
již
mandát
k vyjednávání
státu.
Pro
mnoho
o
představitelé uznání
podněsterských
Podněstří
Podněstří
jako
politiků
již
měli
velký
nezávislého rozhovory
o statusu Podněstří v rámci Moldávie ztratily svůj smysl.
167
Gladman, Imogen: Regional Surveys of the World, Eastern Europe, Russian and Central Asia 2004, 4th Edition, Unwin Brothers Limited, The Gresham Press, London, 2004, s. 273. 168 Babilunga,N.: Bomeško, B.: Pridněstrovskij konflikt: Istoričeskije, demografičeskije, političeskije aspekty, RIO MGU, Tiraspol, 1998, s. 70. 169 Pozorování autora v Podněstří v srpnu 2006.
76
Přijetí ústavy v Podněstří mělo také vliv na následující smlouvu uzavřenou mezi Kišiněvem a Tiraspolem v březnu 1996. Je ale na místě připomenout, že od začátku roku 1996, a v tom byl přímý vliv referenda o ústavě v Podněstří, se rozhovory mezi
oběma
znepřátelenými
nejednalo
jen
ustavení
vztahů
v rozhovorech
o
stranami
umírnění mezi
zásadně
pokonfliktní
Moldávií
diskutovalo
a
také
změnily.
Již
se
situace,
ale
i o
Podněstřím.
Tak
se
například
o
otázkách
ekonomického charakteru.170 Jak
již
bylo
zmíněno
výše,
referendum
v Podněstří
z prosince 1995 mělo velký vliv na další jednání. 11. března 1996
tak
byla
v Tiraspolu
Mirceou
Sněgurem
a
Igorem
Smirnovem, za asistence představitelů OBSE, Ukrajiny a Ruska, podepsána další moldavsko - podněsterská dohoda. Ta obsahovala 7 základních bodů: -
Podněstří
si
odsouhlasilo
vlastní
základní
zákon
–
ústavu. -
Podněstří si vytváří vlastní zákony.
-
Podněstří má vlastní státní symboliku ( vlajku, erb a hymnu).
-
V Podněstří
jsou
3
oficiální
jazyky:
ruština,
ukrajinština a moldavština. -
Podněstří kulturního
řeší
otázky
rozměru
ekonomického,
v zájmu
sociálního
obyvatelstva
žijícího
i na
jeho teritoriu. -
Podněstří má právo samostatně ustanovovat a udržovat mezinárodní kontakty v ekonomických, naučně technických i
kulturních
oblastech.
V jiných
oblastech
má
toto
právo jen po souhlasu obou stran. -
Moldavská
republika
a
Podněstří
zajistí
svobodné
a
bezpečné působení prostředků masové informace na svých územích v souladu s platnými zákony.171 170
171
Matjaš, N.: Pridněstrovskij konflikt: Problemy i perspektivy uregulirovanija, DAMR, Moskva, 2002, s. 66. Okuško, V.: Fenomen Pridněstrovija, Prilaženije, Dakjumenty i materiály, RIO MGU, Tiraspol, 2000, s. 256.
77
Dopad
této
dohody
Kišiněva
zašla
dost
vzdávala
naděje
je
více
daleko.
na
než
rozporuplný.
Moldávie
opětovné
jako
faktické
by
Z hlediska
se
tu
začlenění
pomalu
Podněstří
do svého teritoria. Vždyť uznání možnosti mít například svou ústavu, uznání
vlajku
či
hymnu
nezávislosti.
Na
je
jakýmsi
druhou
prvním
stranu
se
krokem tato
k plnému
smlouva
dá
vyložit jako prokázání dobré vůli ze strany Moldávie a snaha uspokojit státotvorné požadavky Tiraspolu. Lze se domnívat, že moldavští
politici
podněsterských
představitelů
pravděpodobně stupňovány,
předpokládali
doufali, a
že
se
že
saturování
touto tyto
přeci
smlouvou,
požadavky
jen
požadavků a
že
nebudou
podaří
Podněstří
1996
pokračovaly.
dále udržet
v nějakém státním svazku s Moldávii. Rozhovory
tedy
v průběhu
roku
Další
smlouva byla podepsána hned 17. července 1996. Jednotlivé body smlouvy říkají následující: -
Strany konfliktu budou pokračovat v konsolidaci vztahů mezi
sebou
a
v budování
států
v rámci
mezinárodních
hranic Moldavské republiky a Podněstří. -
Strany konfliktu potvrzují svou odhodlanost nepoužívat ve vzájemných vztazích sílu nebo hrozbu silou. Rozpory se budou řešet mírovými cestami za asistence Ruska, Ukrajiny a OBSE.
-
Podněstří Moldavké práva
se
bude
zúčastňovat
republiky,
v otázkách,
která které
zahraniční
je
subjektem
se
dotýkají
politiky
mezinárodních jeho
zájmů.
S výsledky jednání musí ovšem souhlasit obě strany. -
Strany konfliktu se obracejí k Ruské federaci, Ukrajině a
-
k OBSE
s prosbou
o
prodloužení
zprostředkovatelských
úsilí
při
řešení
Moldavskou republikou
a Podněstřím.
vztahů
jejich mezi
Obě strany jsou si vzájemnými garanty v plnění jimi uzavřených smluv.
78
-
Strany konfliktu vítají snahu Ruska a Ukrajiny stát se garanty řešení statusu Podněstří.
-
Strany
konfliktu
se
obracejí
k OBSE
s prosbou
o
prodloužení pomoci ohledně dodržování smluv uzavřených mezi nimi. -
Strany konfliktu oznamuji zhotovení mechanismu garancí dodržování smluv všemi účastníky rozhovorů.
-
Strany konfliktu zdůrazňují, že principy dohody z 21. července 1991 uzavřené mezi Moldávii a Ruskem budou prodlouženy.
-
V případě druhá
porušení
strana
některé
může
dosud
obrátit
na
uzavřené garanty
dohody
dohod
se
kvůli
konzultacím ohledně dalšího postupu.172 V této ustanovení.
dohodě Je
nebylo
vlastně
dosaženo
jen
nějakých
převratných
kodexem
upravujícím
jakýmsi
vzájemná pravidla jednání. Zároveň je také jakýmsi potvrzením již
dříve
dohodnutých
skutečností.
Takových
smluv
bylo
v průběhu devadesátých let mezi Moldávií a Podněstřím uzavřeno mnoho.
Jen
některé
obsahovaly
ale
nějaké
převratné
dohody.
I to je jedním ze znaků mírového procesu v Moldávii. Vzájemné rozhovory totiž probíhaly v různé intenzitě takřka neustále. Samozřejmě, že byla také období nečinnosti, ale ta byla vždy více méně poměrně krátká. Jedním z výsledků tak bylo vytváření velkého množství smluv, které často jen opakovaly skutečnosti již dříve ujednané.
3.2.5; Od moldavských prezidentských voleb v roce 1996 do změny ústavy v roce 2000
Na
podzim
volby.
Největší
Mircea
Sněgur,
komunistů 172
roku
1996
šanci předseda
Vladimír
na
se
v Moldávii
zvolení
parlamentu
Voronin
a
měl Petru
konaly
prezidentské
dosavadní
prezident
Lučinski,
dosavadní
premiér
Noskov, N.: Istorija Pridněstrovskoj moldavskoj respubliky, RIO MGU, Tiraspol, 2001, s. 235.
79
předseda Andrej
Sangheli.
V prvním
kole
17.
listopadu
získal
Mircea
Snegur
39 % hlasů, druhý byl Petru Lučinski se ziskem 28 %. Vladimír Voronin a Andrej Sangheli získali okolo 10 % hlasů. Druhé, rozhodující kolo se konalo 1. prosince 1996 a zúčastnili se ho jen
dva
nejúspěšnější
Lučinski.
Petru
kandidáti
Lučinski
–
získal
Mircea
54
%
Sněgur
hlasů
a
a
Petru
stal
se
tak
druhým moldavským prezidentem.173 Vítězství
Petra
Lučinského
neznamenalo
nějaký
zásadní
obrat v moldavské domácí nebo zahraniční politice, spíše lze mluvit o její kontinualitě. Období let 1996 – 2000 je v moldavské politice vnímáno jako období politické krize, která vyústila ve změnu ústavy v roce
2000.
v politických
V této
době
stranách
proběhly
země.
také
Sněgurova
velké
změny
Strana
obrody
a porozumění Moldávie se spojila se dvěmi pravicovými stranami z nichž jedna byla Lidová fronta do Demokratického konventu Moldávie. Moldávii
Lučinského Hnutí za demokratickou a prosperující bylo
do parlamentu
založeno se
v únoru
konaly
22.
roku
března
1997. 1998.
Všeobecné
volby
Překvapením
bylo
velké vítězství komunistů, kteří získali 40 křesel ve 104 členném
parlamentu,
následováni
Demokratickým
konventem
Moldávie s 26 poslanci, Hnutím za demokratickou a prosperující Moldávii
s 24
křesly
a
konečně
Stranou
demokratických
sil,
která získala 11 míst.174 Vítězství obyvatelstva zejména
komunistů z vývoje
z vývoje
po
se
dá
vysvětlit
získání
ekonomického.
jistým
nezávislosti Nicméně
zklamáním
země,
a
to
zbývající
tři
parlamentní strany utvořily koalici Aliance pro demokratické reformy a zvolili Iona Ciubuce ministerským předsedou. Vláda ale
nebyla
rezignoval který
stabilní a
získal
na
post
rychle
a
tak
již
předsedy velkou
v únoru
vlády
nastoupil
popularitu.
173
1999
Jeho
Ion Ion
vláda
Ciubus Sturza, se
také
Gladman, Imogen: Regional Surveys of the World, Eastern Europe, Russian and Central Asia 2004, 4th Edition, Unwin Brothers Limited, The Gresham Press, London, 2004, s. 273. 174 Tamtéž, s. 274.
80
snažila
zavést
jisté
reformy.
Postupně
ale
vznikl
konflikt
mezi prezidentem a předsedou vlády, kde nebyly jasné rozděleny pravomoce.
V květnu
1999
se
dokonce
na
popud
prezidenta
Lučinského konalo konzultativní referendum ve kterém navrhoval ústavní
změny
navrhl
k posílení
kontroverzní
jmenovat
a
prezidentské
zákon
odvolávat
moci.
poskytující
ministry.
Poté
Lučinski
prezidentovi
Tím
nastal
právo
konflikt
s parlamentem. Vlastně šlo o to, jestli se má Moldávie vydat cestou
parlamentní
nebo
prezidentské
demokracie.
Od
počátku
bylo však jasné, že parlamentní cesta vyhraje, neboť prezident neměl
v parlamentu
schváleny
většinu.
dodatky
republiky. většinou
Tak
byly
transformující
Prezident
měl
parlamentu,
být
který
28.
Moldávii dále
července do
volen
vzešel
2000
parlamentní
dvoutřetinovou
z přímého
hlasování
občanů.175
3.2.6; Další jednání o řešení statusu Podněstří
Po
přijetí
ústavy
Podněstří
a
podepsání
dvou
dohod
z března 1996 a července 1996 pokračovala jednání o budoucím statusu Podněstří. Do změny moldavské ústavy v roce 2000 tak bylo
podepsáno
postavení
tohoto
v Podněstří
několik
dalších
úmluv,
separatistického
proběhly
prezidentské
které
regionu. volby,
měly
řešit
Mezitím
ještě
které
potvrdily
stávající politický kurs. Do prezidentského paláce byl opět zvolen
Igor
Smirnov,
který
byl
10.
ledna
1997
slavnostně
inaugurován.176 8. května 1997 byla podepsána další, ne příliš významná dohoda
o
urovnání
vzájemných
vztahů
mezi
Moldávií
a
Podněstřím. Toto memorandum ale v podstatě pouze opakuje již dříve dojednané skutečnosti, jako například zřeknutí se síly
175
Gladman, Imogen: Regional Surveys of the World, Eastern Europe, Russian and Central Asia 2004, 4th Edition, Unwin Brothers Limited, The Gresham Press, London, 2004, s. 277. 176 Tamtéž, s. 273.
81
ve
vzájemných
vztazích,
stanovení
vzájemných
garancí
či
utvrzení garantů mírového procesu-Ruska, Ukrajiny a OBSE.177 Mnohem
významnější
dohodou
byla
smlouva
uzavřená
20.
března 1998 v Oděse mezi Kišiněvem a Tiraspolem za asistence Ukrajiny pokroky
a
Ruska.
Tato
dosažené
smlouva
již
dřívějšími
tradičně
ujednáními.
opakuje
různé
Nejdůležitější
z hlediska řešení situace v Podněstří je však poslední část o míře důvěry a rozvíjení kontaktů mezi Moldavskou republikou a
Podněstřím.
„mírotvorným“
Toto
ujednání
jednotkám,
se
jejichž
věnuje
situace
také
ruským
prakticky
nebyla
řešena od dohody z října 1994, kdy bylo dohodnuto, že se tyto jednotky stáhnou do tří let. Tuto smlouvu lze tedy hodnotit jako
jistý
pokrok
v řešení
konfliktu,
přestože
neuvádí
povinnost ani přesné datum stažení všech vojenských jednotek z Podněstří. Smlouva tak říká následující: -
Ve lhůtě dvou měsíců se sníží množství mírotvorných sil v bezpečné zóně na maximum 500 vojáků na každé straně.
-
Sníží
se
počet
mírotvorných
sil,
vojenských které
kontrolních
budou
zaměněny
stanovišť za
mobilní
patrolující jednotky. -
Kontrolní komise provede během měsíce analýzu plnění mírového procesu.
-
Kontrolní
komise
do
dvou
měsíců
vypracuje
zprávu
o
možné revizi počtu pohraničních mostu mezi Moldavskou republikou
a
Podněstřím
z
důvodu
zlepšení
možností
ve
využívání
výměny osob, produktů a služeb. -
Je
nutné
zajistit
automobilového
bezpečnost
mostu
přes
řeku
Dněstr
ve
městě
Dubosari. -
Strany konfliktu budou podporovat brzký odvoz ruského vojenského
materiálu
z Podněstří.
177
Ukrajina
je
Okuško, V.: Fenomen Pridněstrovija, Priloženije, Dokjumenty i materiály, RIO MGU, Tiraspol, 2000, s. 257258.
82
připravena zabezpečit transport tohoto materiálu přes své území. -
Strany konfliktu do měsíce sestaví pracovní skupinu, za účelem
potírání
nezákonného
obchodu
s narkotiky
a
zbraněmi. -
Strany konfliktu se vyvarují propagandistických kroků týkajících se mírového procesu.
-
Strany konfliktu sestaví dohromady programy na podporu různých investičních projektů.
-
Strany konfliktu se zavazují chránit a hájit práva a svobody
člověka
v souladu
s principy
podle
mezinárodních práva.178 V průběhu rozhovorů
roku
mezi
1998
oběma
konfliktní
situace
dosaženo.
V Moldávii
a
1999
stranami,
mezi
proběhlo žádného
Moldávii
probíhala
a
několik
pokroku
Podněstřím
krize
dalších
v urovnání nebylo
parlamentního
ale
systému
a problémy s Podněstřím tak byly zatlačeny do pozadí. Velkého pokroku OBSE
v jednání
v listopadu
bylo 1999.
dosaženo Podle
až
na
Istanbulském
dokumentu
summitu
podepsaného
ruskou
federací se měly ruské jednotky stáhnout z Podněstří do roku 2002 ve třech fázích. Stejně tak měly být odvezeny všechny ruské
zbraně.179
Ve
skutečnosti
se
tak
ale
stalo
pouze
v omezené míře. Do roku 2001 Podněstří opustilo část jednotek a několik vojenských konvojů, včetně vojenských vlaků, úplného stažení
všech
jednotek
ale
nebylo
fakticky
dosaženo
do
dnešního dne.180 16. července 1999 byla v Kyjevě za asistence mise OBSE uzavřena Moldavskou
tzv.
Kyjevská
republikou
dohoda a
o
normalizaci
Podněstřím.
Tato
vztahů dohoda
mezi opět
nepřinesla nějaký zásadní pokrok. Vlastně zde opět jenom byla
178
Okuško, V.: Fenomen Pridněstrovija, Priloženije, Dokjumenty i materiály, RIO MGU, Tiraspol, 2000, s. 264.-266. 179 Gladman, Imogen: Regional Surveys of the World, Eastern Europe, Russian and Central Asia 2004, 4th Edition, Unwin Brothers Limited, The Gresham Press, London, 2004, s. 278. 180 Pozorování autora v Podněstří v srpnu 2006.
83
vyjádřena ochota k dalšímu jednání a k zintenzivnění negociací o budoucím statusu Podněstří. Garanty byla opět Ukrajina a Rusko.
Přestože
tato
dohoda
nepřinesla
konkrétní
výsledky,
stala se základem pro další vyjednávání pod patronací OBSE, která se k ní často odvolávala.181
3.3; Vývoj v Moldávii a v Podněstří do dnešních dnů
3.3.1; Moldavský politický vývoj mezi lety 2001 a 2006
Rok
2001 byl pro Moldávii volebním rokem. Konaly se totiž
nejen parlamentní volby, ale také prezidentské. Ty díky změně ústavy v roce 2000 z velké části závisely právě na volbách parlamentních.
Právě
poslanci
volili
prezidenta
republiky.
Volby do parlamentu se konaly 25. února 2001. Všeobecně se očekávalo
vítězství
komunistů
Vladimíra
Voronina.
Že
ale
komunisté vyhrají s tak velkou převahou, nečekal zřejmě nikdo. Komunistická strana Moldávie totiž získala 71 křesel v 104 členném parlamentu. Pouze další dvě strany se dostaly zároveň do parlamentu, a to Volební blok Alianta Braghise a Křesťansko demokratická lidová strana. Malý počet stran v parlamentu byl zapříčiněn poměrně vysokým vstupním prahem – 6 %. Komunisté tedy plně ovládli parlament. Díky velké převaze v parlamentu pak
bylo
zvolení
prezidenta
čistě
formální
záležitostí.
4. dubna 2001 tak byl bez problémů zvolen prezidentem Vladimír Voronin,
který
již
ministerského
dva
předsedy
obyvatelstva znechucením
o
ke ze
týdny Vasila
komunistům špatné
později
se
hospodářské
nominoval
Tarleva.182 dá
na
Náklonnost
vysvětlit
situace
post
země
převážně a
jistou
nostalgií po „starých pořádcích“ za Sovětského svazu. Skutečně,
ekonomická
situace
v Moldávii
na
přelomu
tisíciletí nebyla nijak růžová. Moldávii se sice v červenci 181
Z: Archiv OBSE, http://www.osce.org/documents/mm/1999/07/458_en.pdf, [stažení 16.12.06] Gladman, Imogen: Regional Surveys of the World, Eastern Europe, Russian and Central Asia 2004, 4th Edition, Unwin Brothers Limited, The Gresham Press, London, 2004, s. 277. 182
84
2001 podařilo vstoupit do Světové obchodní organizace, celkové ekonomické
a
sociální
nepříznivé.183
Ukazatele
vydávaného
ukazatele
byly
například
každoročně
ale
z indexu
Organizací
stále
vysoce
lidského
rozvoje
spojených
Moldávii ve většině sledovaných
národů
řadí
oblastech na 115. příčku.
Je tak možné se dozvědět, že Moldávie v tomto měřítku stojí za státy
jako
například
další.184
Podle
Kyrgyzstán,
neoficiálních
Vietnam,
údajů
pracuje
Mongolsko
a
z ekonomických
důvodů až jedna třetina dospělé populace v zahraničí.185 V samotném Podněstří, kde proběhlo jen málo hospodářských reforem,
byla
ovšem
ekonomická
situace
ještě
horší.
Z ekonomických a také z politických důvodů tak například mezi lety
1991
až
1997
více
než
10
%
populace
tento
region
opustilo.186 Následující parlamentní volby proběhly v řádném termínu 6. března
roku
2005.
Nejsilnější
stranou
zůstali
komunisté,
oproti volbám v roce 2001 ale oslabili svou pozici. Získali totiž 56 mandátů, což je v porovnání s minulými volbami o 15 méně.
Strana
a Křesťansko křesťansko
Moldavský
demokratický
demokratická demokratická
lidová lidová
blok
strana strana
získala
34
11mandátů. pomohla
187
křesel Právě
komunistům
zvolit Vladimíra Voronina do druhého funkčního prezidentského období 4. dubna 2005.188
3.3.2; Vývoj situace okolo Podněstří
Řešení přispělo
situace
zvolení
separatistického
Vladimira
Voronina
183
regionu
v Podněstří
prezidentem.
Tento
Z: WTO, http://www.wto.org/english/thewto_e/whatis_e/tif_e/org6_e.htm, [stažení 16.12.06] Denny, Charlotte: Human development report 2005, United Nations Development Programme, New York, 2005, s. 225. 185 Můj výzkum v Kišiněvě v srpnu 2006. 186 King, Charles: The Moldovans, Romania, Russia and the Politics of Culture, Hoover Institution Press, Stanford, 1999, s. 208. 187 Z: http://www.elections2005.md/parliamentary/, [stažení 16.12.06] 188 Z: Radio Free Europe, http://www.rferl.org/featuresarticle/2005/4/356C1C9D-ED8A-4698-A6928E32769083E1.html, [stažení 20.12.06] 184
85
komunistický
prezident
měl
blížeji
například
Petru
než
například
navrhoval
oficiálního
jazyka
k vedení
Lučinski.
ustanovení a
Podněstří
dokonce
Vladimir
ruštiny
účast
podstatně Voronin
jako
Moldávie
druhého
v Rusko
-
Běloruské unii.189 Voronin chtěl těmito kroky ukázat přívětivou tvář a naklonit si tak podněsterského lídra Igora Smirnova. Skutečně,
počáteční
vyjednávání
mezi
Voroninem
a
Smirnovem
probíhalo celkem hladce a dávalo naději na úspěch. Dokonce byl na
žádost
Ilascu,
Voronina
který
byl
propuštěn za
vězení od roku 1992.
moldavský
nařčení
190
nacionalista
z terorismu
Ilie
v podněsterském
Nicméně v roce 2001 došel moldavský
prezident k názoru, že Igor Smirnov nemá ve skutečnosti zájem na změnu stávajícího status quo, a že tedy dohoda není za stávajících podmínek možná. K dalšímu, byť malému pokroku došlo až o rok později, kdy se
vyjednávači
status
Podněstří
republiky. horní země.
z Ruska,
Měl
komora
na
být by
Ukrajiny
a
federativním vytvořen
měla
OBSE
pokusily
základě
dvou
v rámci
komorový
reprezentovat
vyjednat Moldavské
parlament,
teritoriální
jehož
rozdělení
191
Podobné návrhy na federalizaci země měly podporu ze strany OBSE, Evropské unie a USA. V únoru 2003 tak prezident Vladimír Voronin
navrhl
na principech speciální
změnu
ústavy,
federace.
komise.
která
K jejímu
Nová
by
vytvoření
ústava
pak
měla
byla
založena
byla
ustavena
být
schválena
v referendu. Ačkoliv mezinárodní společenství dalo několikrát najevo,
že
federalizace
problém
statusu
je
Podněstří,
jedinou byli
možností,
někteří
jak
moldavští
vyřešit politici
proti tomuto návrhu, stejně jako představitelé Podněstří.192 Vyjednávání na mrtvém
bodě.
o
budoucím
Proti
sobě
status stála
189
dvě
Podněstří naprosto
tak
uvázla
protichůdná
Gladman, Imogen: Regional Surveys of the World, Eastern Europe, Russian and Central Asia 2004, 4th Edition, Unwin Brothers Limited, The Gresham Press, London, 2004, s. 278. 190 Tamtéž, s. 278. 191 Tamtéž, s. 278. 192 Tamtéž, s. 278.
86
stanoviska.
Kišiněv
trval
na
federalizaci
země,
zatímco
Tiraspol propagoval jako jedinou možnou variantu nezávislost Podněstří. V červenci neobvyklou
roku
zbraň
2004
–
použili
uzavření
podněsterští
moldavsky
separatisté
vyučujících
škol
v Podněstří. Tento krok vyvolal ostrou reakci EU a OBSE, které ho nazvali „ jazykovým čištěním“.193 Na konci července 2004 uzavírání
škol
eskalovalo,
když
se
v některých
školách
zabarikádovali učitelé a rodiče dětí. Následná reakce moldavské vlády byly poměrně ostrá. O nově eskalujícím konfliktu
se vyjádřil prezident Vladimír Voronin
takto: „Dnes si vzal Smirnov jako rukojmí děti jen proto, že se učí moldavštinu založenou na latinské abecedě. Zítra, aby uchoval
ideologickou
obviňovat
ze
znovu
základnu
svého
rozdmýchávání
režimu,
konfliktu.
nás
Smirnov
začne a
lidé
v jeho okolí nejsou lidé, kteří by bránili politická práva či autonomii skupina
obyvatel a
to
současnou partnery
Podněstří.
je
důvod
podněsterskou jednání.
Podněstří
Do
přístup
té
Je
proč
to
již
mezinárodní dále
administrativu doby,
k opravdovým
než
kriminální
nebudeme jako
budou
rovnocenné
mít
demokratickým
přijímat
obyvatelé
mechanizmům,
nezačneme s jedinou pozitivní iniciativou.“194 Moldavská vláda následně zakázalo dovoz veškerého zboží z Podněstří. Nejdále zašla situace ve vždy konfliktním městě Bendery, kde
proti
sobě
podněsterských
v uzavřené policistů
škole
a
stejné
pro
sirotky
množství
stálo
příslušníků
moldavské policie.195
193
Z: Radio Free Europe, http://www.rferl.org/featuresarticle/2004/7/041E9A57-F6AF-4495-9D952E1AA9A56BA4.html, [stažení 17.12.06] 194 Tamtéž, [stažení 17.12.06] 195 Z: Radio Free Europe, http://www.rferl.org/featuresarticle/2004/7/D5194ADC-02BC-49A4-BC652BE51B305DD5.html, [stažení 17.12.06]
87
25
Situace
se
nadále
stupňovala,
když
obyvatelé
Podněstří
zablokovali, jako odpověď na embargo dovozu zboží, železniční trať vedoucí z Kišiněva přes Podněstří na Ukrajinu.196 Tato
eskalace
skončila
úplným
ukončením
vyjednávání
ze
strany moldavské vlády. Vladimír Voronin řekl, že již nadále nebude
vyjednávat
z Podněstří s těmi,
s podněsterskými
udělali
které
policejní
podněsterští
stát.
vůdcové
separatisty,
Jednání
povede
poslouchají,
kteří již
čímž
jen
myslel
Rusko a Ukrajinu.197 Tento incident s uzavíráním škol v Podněstří a následnou blokádou velmi přiostřil vzájemné vztahy Moldávie a Podněstří, a
to
i
přesto,
že
v září
Tiraspol
ohlásil
znovuotevření
některých rumunsky vyučujících škol.198 Vyjednávání na dlouhou pokusil
o
dobu
statusu
zastaveno.
takzvaný
obnovu
z dubna
Juščenko
navrhl
sedm
konfliktu
v Podněstří.
mezinárodní.
jistou
O
plán
Viktor
voleb
tak
Juščenkův
prezident
svobodných
Podněstří
Jednalo
v Podněstří
Nová
myšlenka
se
a
bylo
negociací
2005. bodů
na
spočívá
ruských
také
se
Ukrajinský
například
výměnu
vlastně
vyřešení o
vypsání
jednotek
v přímém
za
zapojení
Evropské unie a USA. Juščenko také navrhl, že nový model by mohl
být
svazu
též
použit
s podobnými
nezískal
větší
v dalších
částech
separatistickými podporu
bývalého
regiony.
s výjimkou
Tento
moldavského
Sovětského plán
však
prezidenta
Voronina.199 Moldavští v průběhu
roku
komunisté 2005
čím
a dál
Vladimír tím
Voronin
více
obzvláště
oddalovali
od
se
Moskvy
a snažili se zemi více orientovat na Západ. Lze se domnívat, že
tento
obrat
byl
způsoben
nečinností
196
Moskvy,
co
se
Z: Radio Free Europe, http://www.rferl.org/featuresarticle/2004/8/EA5347B5-B394-4BB3-9600A6C57311093A.html, [stažení 17.12.06] 197 Z: Radio Free Europe, http://www.rferl.org/featuresarticle/2004/8/F43E618C-55BD-4467-AF9AAD2F36B196C2.html, [stažení 17.12.06] 198 Z: Radio Free Europe, http://www.rferl.org/featuresarticle/2004/9/0FE4F39A-D4B2-4376-AA332B99B910F9C0.html, [stažení 17.12.06] 199 Z: Radio Free Europe, http://www.rferl.org/featuresarticle/2005/4/A8A4DFD6-698D-4082-827300B151F3F7F6.html, [stažení 17.12.06]
88
týče
konfliktu
v Podněstří.
Moskvě
vyhovovalo
udržovat
stávající
status quo. Tak nebyly například dodnes z Podněstří staženy ruské
jednotky,
přestože
se
k tomu
Rusko
zavázalo
na Istanbulském summitu OBSE. Po vítězství „Oranžové revoluce“ na Ukrajině v roce 2005 se také rapidně vylepšily moldavsko – ukrajinské také
vztahy.
silně
Ukrajinský
angažoval
prezident
v řešení
Viktor
podněsterského
Juščenko
konfliktu,
se jak
již bylo zmíněno výše. Vladimír Voronin se postupně snažil o větší angažovanost Evropské
unie
a
Spojených
států
amerických
v Podněsterském
konfliktu. Předpokládá se, že si moldavští komunisté době
uvědomili,
vyřešen
že
v jejich
tento
prospěch
teritoriální jen
za
konflikt
přispění
v této
může
západních
být zemí.
Voronin sice již v prosince 2002 navštívil Bílý dům, kde byly Spojenými státy uznána teritoriální integrita Moldávie, v roce 2005 začaly být ale vztahy mezi těmito zeměmi intenzivnější.200
3.3.3; Smlouva s Evropskou unií
Výraznějšího
úspěchu
dosáhly
s Evropskou
unií.
7.
v Moldávském
městě
Palanca
Moldávie, založení
Ukrajiny stálé
Speciální
a
mise
unie. EU
pozorovatelé
vztahy
2005
podepsán
Evropské
hraniční
hraniční
prosince
také
byla
slavnostně
dokument Tato
Porozumění
smlouva
v Moldávii měli
Moldávie
a
být
na
ukotvila Ukrajině.
rozmístěni
na
moldavsko – ukrajinské hranici. Co se přímo týče konfliktu v Podněstří, evropská komisařka pro zahraniční vztahy Benita Ferrero-Waldner
se
vyjádřila
takto:
„
Chceme
Vám
efektivně
pomoci uhlídat Vaši hranici. To bude důležité přispění pro řešení bude
200
podněsterského
významné
konfliktu.
vítězství
pro
Vyřešení
bezpečnost
a
tohoto
konfliktu
stabilitu
v našem
Z: The White House, http://www.whitehouse.gov/news/releases/2002/12/20021217-1.html, [stažení 20.12.06]
89
blízkém sousedství. Musíme všichni tvrdě pracovat, abychom ho dosáhli. Evropská unie je připravena se na tom podílet…“201 Samotná
smlouva
o
porozumění
se
plně
zabývá
ustavením
hraniční mise. Jsou zde rozebírány všechny aspekty této mise, jako
například
a povinnosti
diplomatický
jejich
členů.
status
pozorovatelů
Evropská
unie
si
a
dala
práva za
cíl
následující úkoly: -
Audit
hraniční
kontroly
a
dohled
nad
moldavskými
a
ukrajinskými pohraničníky. -
Navrhovat
možné
vylepšení
moldavsko
–
ukrajinské
hranice. -
Ujišťovat se
o zavedení efektivních hraničních kontrol
a dohled nad prostředky, které jsou k tomu použity. -
Zajistit
větší
efektivitu
kontrol
na
hraničních
přechodech s výhledem na vylepšení účinnější kontroly osob a dopravních prostředků. -
Zamezit zbraní.
obchodu Toho
s lidmi, bude
pašování
dosaženo
zboží
a
dodávkami
nešíření
nezbytného
vybavení a vylepšením infrastruktury. -
Zajistit
dohled
odpovídajícího
nad
bezpečnostní
vybavení
a
zónou
zajištěním
dodávkami školení
pohraničních pracovníků. -
Zvýšit příjem z cel, vytvořením nezbytných podmínek pro správnou
implementaci
partnerskými
zemím.
národní Toho
celní
se
politiky
dosáhne
vůči
vylepšením
administrativy a bojem s korupcí.202
3.3.4; Role Ruska, Ukrajiny a Rumunska v posledních jednáních
Vztahy Moldávie s Ruskem nepatří momentálně, jak již bylo naznačeno,
k těm
nejlepším.
Výrazně
201
byly
dále
narušeny
Z: Delegace EU v Moldávii, http://www.delmda.cec.eu.int/en/whatsnew/2005/10/memorandum.htm, [stažení 20.12.06] 202 Z: Delegace EU v Moldávii, http://www.delmda.cec.eu.int/en/eu_and_moldova/memorandum_of_understanding_en.pdf, [stažení 20.12.06]
90
začátkem ledna 2006 ruským rozhodnutím přerušit dodávky plynu do
Moldávie.
Problém
o
ceny
z Ruska
dodávaného
plynu
byl
stejný případ, jako mediálně známější rozkol o ceny plynu mezi Ruskem a Ukrajinou. Ruský plynárenský koncern Gazprom totiž požadoval
dvojnásobné
ceny
oproti
2005.203
roku
Není
jistě
třeba připomínat, že toto zvýšení bylo zavedeno proti státům, které se svou politikou začaly odtahovat od Moskvy. Moldávie byla jedním z nich. Dohody o cenách bylo však nakonec dosaženo poměrně brzy, již 16. ledna 2006.204 Moldavsko - Ruské vztahy se i po dohodě o cenách plynu nacházely na bodu mrazu. Moldavští politici čím dál tím více volali
po
implementaci
Instanbulských
dohod
o
odsunu
ruské
armády. Další krize v regionu nastala, když se Ukrajina po dohodě s Moldávií
rozhodla
v březnu
2006
zakázat
dovoz
zboží
z Podněstří, které nebylo deklarováno moldavskými celníky.205 V praxi
to
Podněstří
znamenalo, mohlo
pocházející
být
právě
že na
moldavské Ukrajinu
z Podněstří,
zboží
procházející
importováno.
které
Ovšem
nedostalo
přes zboží
potvrzení
od
moldavských celníků, bylo na Ukrajině zakázáno. Tento
další
organizací prezidenta
rozkol
měl
v Podněstří, Igora
za
stejně
Smirnova
o
následek
zákaz
jako
výzvu
navýšení
počtu
nevládních
podněsterského ruských
vojáků
v regionu.206 Rozkol mezi Moldávií a Ruskem pokračoval na jaře roku 2006 ruským
zákazem
importu
moldavského
vína,
oficiálně
z důvodu
špatné hygienické kvality.207 Je ovšem více než pravděpodobné, že
tento
zákaz
má
více
než
203
s hygienou
co
do
Z: Radio Free Europe, http://www.rferl.org/featuresarticle/2006/1/4BD68DA9-B1ED-4C0C-A6176992BBE8BF51.html, [stažení 20.12.06] 204 Z: Radio Free Europe, http://www.rferl.org/featuresarticle/2006/1/66CAF289-549D-4F04-BA685B7BAF836C1D.html, [stažení 20.12.06] 205 Z: Radio Free Europe, http://www.rferl.org/featuresarticle/2006/3/B5893B69-4BCC-453F-A5EBDA82C0E9C9C5.html, [stažení 20.12.06] 206 Z: Radio Free Europe, http://www.rferl.org/featuresarticle/2006/3/D995A340-A7F8-42D0-B0441785EE1B431C.html, [stažení 20.12.06] 207 Z: Radio Free Europe, http://www.rferl.org/featuresarticle/2006/4/F813834F-6FD6-4B60-A6C877E2A48D5553.html, [stažení 20.12.06]
91
činění
s politikou. Není jistě náhodou, že podobný osud potkal také gruzínské
víno.
Oba
státy
patří
již
delší
dobu
do
tábora
kritiků Ruska. Právě vztahy s Ruskem jsou pro Moldávii klíčové s ohledem na řešení konfliktu v Podněstří. Moldavští politici jsou si vědomi, že k vyřešení statusu tohoto regionu je nutné nejprve prosadit
úplně
stažení
ruských
jednotek.
Toho
se
je
také
vědoma Moskva. Lze předpokládat, že právě neustále odkládané stažení ruských vojsk z Podněstří je jedním z nátlaků Moskvy na Kišiněv. O
tom,
jak
důležitým
regionem
pro
Moldávii
Podněstří
ve skutečnosti je, svědčí výrok Vladimíra Voronina z července 2006:
„Nechceme
integraci
do
Evropské
unie
za
cenu
ztráty
Podněstří.“208 Vladimír Voronin se tak vyjádřil o v červenci 2006 již nemožné variantě sjednocení s Rumunskem a společném vstupu
do
EU.
Tuto
variantu
navrhl
v roce
2005
rumunský
prezident Traján Basescu. Besarábský plán, jak byl Baseskem nazýván,
stál
ovšem
zcela
mimo
realitu
a
nemohl
být
tedy
myšlen vážně. Rumunsko v této době již uzavíralo jednáni s EU a pro Moldávii již bylo téma sloučení s Rumunskem také dávno uzavřené. Rozhovory mezi moldavskou vládou a představiteli Podněstří tak stojí již takřka dva roky na mrtvém bodě. Posuny v jednání byly také značně znemožněny referendem o nezávislosti, které se konalo v Podněstří 17. září 2006. Otázka referenda zněla takto: „ Podporujete kurs nezávislost Podněsterské moldavské republiky
a
následné
svobodné
připojení
Podněstří
k Ruské
federaci?“209 Na tuto otázku odpovědělo kladně 97,1 % obyvatel Podněstří.210
Západní
státy
ani
mezinárodní
organizace
sice
platnost tohoto referenda neuznaly, nic to ale nemění na stále napjatém a ustrnulém mírovém procesu. 208
Samoškin, Vjačeslav: Besarabskij proval, in: Maskovskije Novosti, no.27 (1344), 21.-27. 7. 2006, s. 13. Pozorování autora ze srpna 2006 z Tiraspolu. 210 Z: Server aktualne.cz, http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=238732, [stažení 20.12.06] 209
92
Dá
se
předpokládat,
že
řešení
konfliktu
bude
dále
obtížnější i po podněsterských prezidentských volbách, které se konaly 10. prosince 2006. Igor Smirnov v nich již počtvrté zvítězil. Jeho volební zisk činil 82,4 % hlasů.211 V současné době se zdá, že status Podněstří, a tedy také vyřešení
dnes
již
15letého
konfliktu
v tomto
moldavském
regionu, je tedy stále v nedohlednu.
211
Z: The Tiraspol Times, http://www.tiraspoltimes.com/news/final_vote_results_of_10_dec_2006_presidential_elections_in_pmr.html, [stažení 20.12.06]
93
Závěr Moldávie představuje se svým separatistickým podněsterským regionem
mezinárodní
problém
lokálního
významu.
I
z tohoto
důvodu se na jeho řešení pracuje méně intenzivněji, než na řešení
jiných
konfliktů.
Navíc
a geopoliticky
spíše
velká
strategických
ložiska
je
nezajímavý.
tento
region
Nenacházejí
surovin,
ani
ekonomicky
se
tudy
zde
nějaká
neprocházejí
například důležité ropovody. To je důležitý moment, který do značné míry ovlivňuje řešení tohoto konfliktu. Z mé práce vyplývá, že vývoj situace v Moldávii zvláště ve vztahu k Podněstří lze jen těžko předvídat. Mírový proces po skončení konfliktu zde probíhá již 15 let, dosud ale nebylo dosaženo
znatelnějších
několik.
V prvé
zmíněné
dosavadní
řadě
úspěchů. je
Důvodů
nutné
hledat
nezajímavosti
tohoto
faktu
příčinu
tohoto
v již
místa
je výše
Evropy
v porovnání s jinými problematickými částmi našeho kontinentu. Nejedná se zde jen o ekonomickou nezajímavost regionu. Lze také jistě říci, že geografická vzdálenost od center západní civilizace ostatně z mé
hraje
v jisté
nečinnosti
dokazuje
nezájem
Evropské
práce,
smlouvy.
za
Mezi
celých těmito
15
let
Západu
unie,
která,
uzavřela
smlouvami
byla
velkou
roli.
jak
vyplývá
s Moldávií navíc
To
jen
pauza
dvě
celých
jedenáct let. Pro EU jako by Moldávie a podněsterský problém neexistovala. Lze samozřejmě předpokládat, že od roku 2007, kdy se hranice EU posunula až přímo na rumunsko – moldavské hranice,
bude
zájem
o
tuto
zemi
stoupat.
S tím
by
úměrně
rostla naděje na konečné vyřešení podněsterského konfliktu. Evropská
unie
Moldávie
v jejich
akci
podporu
na
sice
vždy
proklamovala
mezinárodně této
uznaných
myšlenky
se
ale
myšlenku
jednotné
hranicích,
k nějaké
dlouho
neodhodlala.
Jistou naději na změnu přineslo až ustanovení hraniční mise v prosinci
2005,
kdy
EU
přímo
moldavského státu.
94
mluvila
o
ochraně
hranic
Podobnou politiku jako EU dodnes zastávaly i USA, jak bylo doloženo
v mé
teritoriálně
práci.
USA
jednotné
daly
několikrát
Moldávii.
Přesto
najevo
ale
touhu
nebyly
po
ochotny
podpořit tuto myšlenku nějakou větší diplomatickou akcí. Z textu
vyplývá,
že
rozhodující
zemí
v oblasti
je
jednoznačně Rusko. Ruská federace se snaží, i přes postupující ztrátu vlivu v regionu, který pro Rusko historicky znamenal vždy
důležitý
z tohoto
přístup
velkého
z postojů
Ruska
na
vlivu za
Balkán,
dodnes
udržet
zůstalo.
posledních
15
alespoň
Toto
let.
lze
to,
co
vysledovat
Největší
trumf,
existenci Podněstří, má Rusko na své straně. Existenci tohoto státečku, jež se nachází pod ruskou ochranou, napomáhají ruské vojenské popsáno
jednotky výše,
zde
umístěné
slíbilo
Rusko
již již
od
roku
1992.
několikrát
Jak
stažení
bylo svých
jednotek. Dosud se tak však nestalo. Další možností nátlaku na Moldávii
jsou
dodávky
ruského
plynu
a fakt,
že
Rusko
je
důležitým odběratelem moldavského vína. Podněsterský politickou
problém
dimenzi.
Po
má
rozpadu
ovšem
i
jinou
Jugoslávie
se
mezinárodně ukázalo,
že
i malé státečky mohou získat mezinárodní uznání a získat tak samostatnost. Nejedná se jen o státy typu Makedonie. Typickým příkladem je nyní Černá Hora. Mezinárodní společenství nyní očekává také brzké vyřešení statusu Kosova. Pokud by Kosovo získalo nezávislost byl by to důležitý precedens, na který podněsterští a ruští lídři již delší dobu čekají. Existuje
scénářů
budoucího
vývoje
setrvání
současného
stavu.
Moldávie bude nadále oficiálně považovat podněsterský
region
v Podněstří.
za
nedílnou
tedy Prvním
součást
několik z nich
svého
je
území.
Tento
fakt
bude
stvrzen
uznáním územní celistvosti od Evropské unie a USA. Naproti tomu Rusko bude uznávat nezávislosti Podněstří, které se bude i nadále chovat jako jakýkoli nezávislý stát.212 Na jeho území se budou nacházet ruské jednotky, které budou napomáhat ke 212
Rusko uznává Podněstří de facto. De iure ho prozatím neuznalo.
95
konzervaci situace. Občas sice Rusko podepíše nějakou smlouvu o odsunu svých vojáků, tento fakt zůstane ale pouze na papíře. Jednání o řešení situace, které nebudou mít žádný hmatatelný výsledek,
se
budou
prolínat
s
dobou
nečinnosti
a zakonzervováním stavu. Za této situace bude Moldávie dále ekonomicky
živořit
a
míra
jejího
blahobytu
tak
bude
silně
závislá na Rusku. Druhý možný scénář je osamostatnění se Podněstří. Jelikož tento „stát“ již v podstatě funguje nezávisle na kišiněvské vládě,
nebyla
vytyčující
by
to
Podněstří
nějaká jsou
příliš
víceméně
velká jasné
změna.
Hranice
a
jediným
tak
problémem by bylo oficiální uznání mezinárodním společenstvím. Na pomoc podněsterských politikům by jistě přispěchalo Rusko. Dále by zde byl silný argument legitimity takovéhoto kroku, neboť zatím všechna referenda v Podněstří dopadla ve prospěch nezávislosti. V posledním referendu hlasovalo například více než
97
%
obyvatel
pro
nezávislost.213
Dalším
důležitým
argumentem na mezinárodním poli ve prospěch nezávislosti by mohlo
být
již
výše
zmíněné
očekávané
uznání
nezávislosti
Kosova. Třetím
možným
vyústěním
situace
je
spojení
Podněstří
s Ruskem. Tím by vzniklo externí území Ruské federace podobné Kaliningradské pravděpodobná,
exklávě. ale
je
Tato
možná.
varianta
Ukazují
to
není
příliš
například
výsledky
posledního referenda, které se občanů přímo ptalo, jestli jsou pro
nezávislost
země
a
pro
svobodné
připojení
k Ruské
federaci.214 Většina obyvatel se vyslovilo pro. Je ovšem třeba zdůraznit, že Rusko se k této myšlence ještě oficiálně nijak nevyjádřilo,
takže
jeho
postoj
nelze
předvídat.
Lze
také
předpokládat, že Evropská unie ani Ukrajina by tomuto kroku nebyla nijak nakloněna.
213 214
Z: http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=238732, 28.12.2006 Tamtéž.
96
Posledním možným scénářem je znovu začlenění Podněstří do státního svazku s Moldávií. Tento krok by samozřejmě uvítala kišiněvská vláda. Podporu by jistě získal i od Evropské unie a od Spojených států amerických. O podpoře tohoto kroku mezi podněsterským Většina
obyvatelstvem
obyvatel
a Dněstr)
by
Moldávie
však
přivítala.215
je
O
znovu
možné
(tedy
pouze
území
připojení
negativním
se
mezi
tohoto
postoji
domnívat.
řekou
Prut
ztraceného
území
Moskvy
není
nutné
pochybovat. Jak vyplývá z mé práce, dohoda o řešení statusu Podněstří není v žádném případě lehká. Od ukončení bojů v roce 1992 již byl uzavřen bezpočet smluv. Jen některé se dodržely. Jisté je, že
bez
souhlasu
Ruska
bude
nějaká
změna
statusu
quo
velmi
obtížná. Změna i přes nesouhlas Ruska by však mohla přijít v případě
rozkolu
ve
vzájemných
vztazích
mezi
Ruskem
a
Podněstřím. Ten by mohl být zapříčiněn třeba výměnou vedení Podněstří.
Na
druhé
straně
zde
také
narůstá
vliv
Evropské
unie. Lze předpokládat, že EU bude chtít mít ve svém těsném sousedství „pořádek“ a bude do budoucna tlačit na vyřešení podněsterského integritu
problému.
Moldávie,
Jelikož
očekává
EU
se,
že
uznává se
bude
teritoriální více
a více
angažovat ve věci opětovného připojení Podněstří k Moldávii. Lze předpokládat, že varianta postupné zpětné inkorporace Podněstří
do
Moldávie
postupně
zvítězí.
Prvním
důležitým
krokem tak bude dosažení odsunu ruských jednotek. Když se to podaří, ztratí podněsterská vláda důležitou oporu. Pokud se pak
podaří
zorganizovat
svobodné
referendum
o
budoucím
směřování země za podpory EU a OBSE, získá se jasný mandát voličů pro politické směřování tohoto území. Za předpokladu jejich souhlasu se znovu připojením k Moldávii by poté bylo možné
tento
samozřejmé,
akt že
by
provést
i
Podněstří
přes
v rámci
velkou autonomii. 215
nesouhlas
Moje pozorování v Moldávii v srpnu 2006.
97
Ruska.
Moldávie
Je
muselo
také
získat
Z dosavadního vývoje nelze říci, kdy by k tomuto scénáři mohlo
dojít.
Stejně
tak
není
jasné,
kdy
se
uskuteční
definitivní odsun ruských vojáků. Rovněž uspořádání svobodného referenda
je
že v Podněstří quo,
a
budoucího
že
v nedohlednu. bude
na
vývoje
ještě
výše si
dlouho
uvedenou budou
Lze
se
přetrvávat
tedy
současný
nejpravděpodobnější
muset
obyvatelé
domnívat, status
variantu
Podněstří
ještě
nějakou dobu počkat. Změna ve směru znovu připojení k Moldávii je ale v budoucnu velmi pravděpodobná.
98
Literatura Neperiodická: Anglicky psaná: Dawisha, Karen: Democratic changes and authoritarian reactions in Russian, Ukraine, Belarus, and Moldova, Cambridge University Press, 1997 Dima, Nicholas: From Moldavia to Moldova, the Soviet-Romanian territorial dispute, East European monographs, Columbia University Press, New York, 1991 King, Charles: The Moldovans, Romania, Russia and the Politics of Culture, Hoover Institution Press, Stanford, 1999 Kosto, Pal: National Integration and Violet Conflict in Post-Soviet Societies, Rowman & Littlefield Publishers, INC., Maryland, 2002 Německy psaná: Dumbrava, Vasile: Sprachkonflikt und Sprachbewusstsein in der Republik Moldova, Petelang, Frankfurt am Main, 2004 Gabanyi, Ute: Moldova im Spannungsfeld zwischen Rußland, Rumänien und der Ukraine, Bundesinstitut für ostwissenschaftliche und internationale Studien, Köln, 1996 Gottfried, Hanne: Der Transnistrien-Konflikt: Ursaschen, Entwicklungsbedingungen und Perspektiven einer Regulierung, Bundesinstitut für ostwissenschaftliche und internationale Studien, Köln,1998 Neukirch, Claus: Die Republik Moldau, Nations- und Staatsbildung in Osteuropa, Münster, 1996 Rusky psaná: Babilunga,N.: Bomeško, B.: Pridněstrovskij konflikt: Istoričeskije, demografičeskije, političeskije aspekty, RIO MGU, Tiraspol, 1998 Matjaš, N.: Pridněstrovskij konflikt: Problemy i perspektivy uregulirovanija, DAMR, Moskva, 2002 Noskov, N.: Istorija Pridněstrovskoj moldavskoj respubliky, RIO MGU, Tiraspol, 2001 Okuško, V.: Fenomen Pridněstrovija, Priloženije, dokjumenty i materiály, RIO MGU, Tiraspol, 2000 Stati, Vasile: Istorija Moldovy,Tipogr. Centrala, 2002
99
Další zdroje: Anglicky psané: Denny, Charlotte: Human development report 2005, United Nations Development Programme, New York, 2005 Gladman, Imogen: Regional Surveys of the World, Eastern Europe, Russian and Central Asia 2004, 4th Edition, Unwin Brothers Limited, The Gresham Press, London, 2004 Česky psané: Honzák, F., Pečenka, M., Stellner, F., Vlčková, J.: Evropa v proměnnách staletí, Libri, Praha, 2001 Pečenka, M., Luňák, P.: Encyklopedie moderní historie, Libri, Praha, 1999 Ustohalová, Eva.: Atlas světových dějin 2. díl, Kartografie Praha, Praha, 1997 Vykoukal, J., Liter, B., Tejchman, M.: Východ. Vznik, vývoj a rozpad sovětského bloku 1944 – 1989, Libri, Praha, 2000 Internetové zdroje: Oficiální stránky Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, http://www.osce.org, staženo 2.12.2006 Oficiální stránky Severoatlantické aliance, http://www.nato.int, staženo 2.12.2006 Stránky University of Richmond, http://confinder.richmond.edu, staženo 2.12.2006 Oficiální stránky delegace EU v Moldávii, http://www.delmda.cec.eu.int, staženo 10.12.2006 Oficiální stránky Světové obchodní organizace, http://www.wto.org, staženo 16.12.2006 Oficiální stránka o výsledcích moldavských voleb, http://www.elections2005.md, staženo 16.12.2006 Oficiální stránky Rádia Svobodná Evropa, http://www.rferl.org, staženo 17. a 20.12.2006 Oficiální stránky Bílého domu, http://www.whitehouse.gov, staženo 20.12.2006 Zpravodajský server Aktuálně.cz, http://aktualne.centrum.cz, staženo 20.12.2006 Tiraspol Times, http://www.tiraspoltimes.com, staženo 20.12.2006
Periodická: Samoškin, Vjačeslav: Besarabskij praval, in: Maskovskije Novosti, no.27 (1344), 21.-27. 7. 2006, s.13.s.
100
Moldova and Transnistria in the International Context Summary
The paper analyses the development of the Moldovan and Transnistrian question. To provide a better understandig of the problem, it starts with the description of the history of the area relevant to this issue. In the first chapter, the history of Moldova until the Soviet annexation is described. It shows the difficult and complicated develeopments in the area during Russian and Romanian predominance. Further evolvement, described in the second chapter, was also not as positive as many Moldovans would wish. The Soviet rule of the country left thousands of people dead. Although Moldovan Soviet Socialist Republic developed quite well during the Soviet era, the emphasis of industrialization was placed mainly on the area to the east of the river Dniestr - in Transnistria. Together with a large majority of Russians and Ukrainians in the local population, Transnistria bacame a different region than the rest of Moldova. During the chaotic time of the collapse of the Soviet union Moldova declared its independence and so did Transnistria. A short war between Moldova and Transdnistria followed. The peace talks between the two sides of the conflict dominate the third chapter of the thesis. It focuses on the mutual relations of the above mentioned combatants after the conflict ceased to exist.
Furthemore, it deals with the Moldovan
relations with other states like Russia, the EU, Romania etc., again expecially in Transnistrian context. Despite the non – recognition of Transnistria as an independent state, the thesis looks at both sides as partners in the negotiations. Nevertheless, the term Moldova is used when referring to the entire territory of the country, including Transnistria. The paper also tries to find possible scenarios of further development of the situation between the two sides and of the status of Transnistria. It sketches out several different possibilities of what may happen and what may be done in the future. 101
