ZKUŠENOSTI ze zakládání a provozování elektro a radio kroužků a klubů verze V.10, stav k 12. prosinci 2014. Proti předchozí verzi přibyl článek o účasti kroužku v Týně n. Vlt. v závodě NOVIC a propozice tohoto závodu. Zkušenosti posbírané do roku 2011 čtyřmi desítkami vedoucích, jsou v materiálu „Zachráníme HAM-radio pro budoucnost?” Mezitím vznikly zkušenosti další, nové. Posílejte je na
[email protected] , budou přidány do další verze tohoto souboru. Tyto Zkušenosti můžete libovolně šířit, uveďte zdroj, jímž je www.hamik.cz . Petr Fišer, OK1XGL Naše účast v závodě NOVIC Minulou schůzku jsem kluky seznamoval s radioamatérským vysíláním a jsem rád, že je to chytlo. Zkoušeli jsme si normální i závodní spojení „per huba”. Uvažovali jsme o tom, že se v neděli 7.12. zúčastníme závodu NOVIC, kdy můžou i zájemci vysílat z kolektivky pod dozorem. DDM mi vyšlo vstříc, takže jsme natáhli anténu. Byl jsem zvědav, jak nám to půjde :-). Kluci se těšili. V neděli přišli jen dva kluci, protože další dva bohužel zaspali. Volali mi po závodě, kdy mají přijít. Chápu, v tuhle dobu přijít do DDM na sedmou ráno chce určité úsilí :-). Na to jaké bylo šílené rušení a že jsme byli v kategorii 10 W, takže jsme byli dost čajíček, tak kluci navázali samostatně 13 spojení. To na hodinový závod není vůbec špatné. Jen jsme vyhledávali, na výzvu se nám ozval jen Vláďa DDV, se kterým jsem to měl domluvené. Měl jsem obavu, že kluky odradím, protože se ty stanice opravdu dost špatně četly, ale kluky to bavilo a užívali si to. To mě obzvlášť těší. Třeba časem rozšíří naše řady a zlepší radioamatérský věkový průměr. Zbyněk Kašpar, OK2ILD Závod NOVIC Uničovská kolektivní stanice OK2KLD letos poprvé pořádala závod NOVIC na podporu závodní činnosti mládeže a operátorů třídy ,,N". Doba konání: Neděle 07.12.2014, 08.00-09.00 místního času v ČR a SR. Druh provozu: Pouze spojení 2x SSB. Pásmo: 80 m, segment 3600 – 3700 kHz. Kategorie: Novic - dle povolovacích podmínek 10 W (dávají značku /QRP) 1
Ostatní - výkon do 100 W Junior - výkon 10 W, mládež vysílající z kolektivní stanice, pod dozorem (dávají značku /QRP) Posluchači - mohou každou stanici započítat jen jednou. Zaznamenané spojení je platné, pokud je přijata značka stanice, odeslaný soutěžní kód a značka protistanice. Pokud jsou tedy zaznamenány oba předávané kódy, jde o dva samostatné záznamy a počítají se za dva body. Odposlechem jednoho kompletního spojení lze tedy získat maximálně 2 body a 2 násobiče. Počet výskytu stejné call jako protistanice není omezen. Výzva: Výzva Novic závod Předávaný kód: RS a okresní znak (příklad: 59 HOL) Bodování: Za úplné QSO 1 bod, neúplné se nepočítá. QSO se stanicemi mimo území OK/OM se nepočítá. Násobiče: Okresní znaky Výsledek: Prostý součin bodů a násobičů. Deníky: Ve formátu EDI nebo Cabrillo, poslat do 7.1.2015 mailem na:
[email protected] . Do předmětu uvést bezpodmínečně značku a kategorii (OK1KZ-O, nebo OK9ABC-N, případně OK2KHD-J, nebo také OK2-31714-RP). Papírové deníky na: OK2ILD, Zbyněk Kašpar, Gen. Svobody 1208, 783 91 Uničov. V případě rovnosti bodů rozhoduje o pořadí počet spojení v prvních 20, případně 30, nebo 40 minutách. Pokud se v denících stanic vyskytne některá značka stanice, která neposlala deník méně než 3x, je toto spojení všem těmto stanicím vyškrtnuto. Zasláním deníku každá stanice deklaruje, že dodržela podmínky závodu, povolovací podmínky své země a zásady hamspiritu. Verdikt vyhodnocovatele je konečný. Pravidelným pořádáním tohoto závodu chceme přispět ke zvýšení zájmu mládeže o radioamatérský sport.
2
Jiří Sekereš, OK2PKB Soutěž dětí v Mikulově Petr Kospach, OK1VEN V neděli 30. listopadu 2014 jsme v mikulovském radioklubu OK2KFJ uspořádali dětskou technickou soutěž. Zúčastnili se jí členové elektrokroužku, současní i bývalí. Trochu jsem se bál, že přijde málo dětí, nakonec však jich bylo 16 a navíc 6 dospělých. Jsem moc rád, že se nám tato podzimní soutěž vydařila. Materiál na ceny pro kluky jsem přivezl z Brna i odjinud. Hodně mi pomohl Petr OK1VEN, který zajistil část stavebnic a také na soutěž přijel, přestože má sám práce až nad hlavu. To, že se soutěže zúčastnilo tolik kluků, bylo také tím, že jsem v průběhu týdne objížděl bydliště všech potenciálních soutěžících a předával jim písemnou pozvánku na tuto soutěž, což zabralo. Před samotnou soutěží jeden z našich soutěžících připravil podle Petrova (OK1VEN) návodu odpálení rakety s PET lahví. Měl to celkem jednoduše zhotovené, bylo to však plně funkční a tak jsme to šli ještě před soutěží na parkoviště poblíž klubovny vyzkoušet. Odpálení se povedlo až s překvapivým výsledkem, neboť PET láhev letěla asi 120 m vysoko (kvalifikovaný odhad). Všichni přihlížející byli nadšeni a žasli nad dosaženou výškou. Klubovna radioklubu byla plná jak soutěžících, tak i starších členů radioklubu. Všichni starší členové byli velmi nápomocní při průběhu soutěže. Na soutěž se přišli podívat i rodiče některých soutěžících. 3
Soutěže se zúčastnil a pomáhal soutěžícím radami i náš, dříve velice aktivní člen radiklubu a v dnešní době jeden ze zastupitelů města Mikulova, Ing. Vojtěch Jedlička, který viděl na vlastní oči, jak účelně je využívána dotace od města Mikulov, které je naším hlavním sponzore m. Jinak by tuto soutěž nebylo možné uskutečnit v takovém rozsahu. Velice pomohli i další, naši věkově starší současní členové radioklubu - Jan Šebesta OK2JES a Stanislav Bartoš. Soutěžící po zahájení soutěže dostali za úkol zodpovědět správně deset otázek v písemném testu a vypočítat zadané příklady pomocí Ohmova zákona. Na tento úkol měli časový limit 30 minut. Potom dostali za úkol postavit během dvou a půl hodiny elektronické stavebnice, s odlišnou náročností podle věkové kategorie. V teoretických testech jsme ověřovali znalosti soutěžících - abychom věděli, na co se máme v další výuce zaměřit, v praktické části jsme zdůrazňovali soustředěnost při práci, pečlivé provedení usazení součástek do plošných spojů, kvalitní pájení, zvláště nepřepalování plošného spoje dlouhým pájením na jednom místě. Závěrem soutěže byli všichni soutěžící odměněni bohatou sadou cen a zajímavým materiálem, který jistě využijí ke své další tvůrčí činnosti. Každý soutěžící dostal DVD přehrávač, většinou provozuschopný, případně s menšími vadami, které jsem sehnal od jedné servisní firmy v Brně, dále dostali různé nářadí, odsávačky, téměř každý dostal plně funkční soupravu (nových) reprobedýnek, případně soupravy repráčků se zesilovačem k PC, dále každý dostal elektronický teploměr, potenciometry regulované elektromotorkem, elektromotorky s převodovkou a gumovým kolečkem k možnosti postavení nějakého robota - těchto elektromotorků s převodovkou jsem dovezl celou krabici, takže si mohl každý vzít, kolik chtěl. K tomu ještě kvalitní - nové reproduktorky 4 Ω/8 až 15 W a další drobnosti, jako sluchátka do uší k MP3 apod. V průběhu soutěže měli soutěžící k dispozici bohaté občerstvení v podobě chutných chlebíčků a dalších pochutin a velký výběr nápojů. Jirka, OK2PKB
Výsledky soutěže: Kategorie B1 (od 14 do 17 let) stavba FM přijímače: 1. místo - Ondřej Hanzl 2. místo - Lukáš Merta 3. místo - Zbyněk Válek
Kategorie B2 (od 11 do 13 let) stavba elektronického cvrčka: 1. místo - Lukáš Dvořák 2. místo - Filip Černák 3. místo - Jáchym Zaoral
4
Kategorie C1 (do 10 let) stavba přerušované sirénky: 1. místo - David Ramšák 2. místo - Paul Posenau 3. místo - Zbyněk Vlašic
Dva kluci tam byli úplně noví. Pětiletý (!) Alexander k nám přijel s maminkou z Hrušovan nad Jevišovkou, což je 2x 22 km. Kluk je šikula, mimo soutěž jsem s ním postavil spínač s jazýčkovým kontaktem. Při přiblížení maličkého magnetu došlo k sepnutí kontaktu a tím k rozsvícení LED diody, což se mu velice líbilo. Alex byl rád, že něco dokázal a že si něco funkčního mohl s sebou odvézt domů. Alex se pochlubil, že už má doma malou sbírku rádií a magnetofonů. Je velice vnímavý, takže jsem na něj moc zvědav, jak bude pokračovat dále. Druhý nový (další Zbyněk) je sice starší, ale byl tam teprve podruhé. Teorii nezná a pájet začíná. Postavil jsem s ním v průběhu soutěže zábleskový blikač a myslím, že Jirka mu pak dokonce dal speciální kategorii, tedy taky něco dostal. Občerstvení i ceny byly na úrovni. Maminka Stani Bartoše přinesla jednohubky se sýrovo-vajíčkovou pomazánkou a paní Sekerešová přinesla skvělé chlebíčky. K tomu byly ještě slané tyčky, křupky, káva, čaj, džus, limo. Prostě pohoda. Pája (12) ukázala klukům jak ovládá programování systému Arduino. Sešli jsme se v klubu snad všichni členové současní, ale i další členové minulí, dnes už dávno dospělí. Byla pohoda, byl chvíli čas i na povídání o Dropionu, na ukázku 3D tisku semínek pro Dropion, informaci o právě letící japonské sondě a podobně. Petr, OK1VEN
5
Lukáš Jenšík, OK1HI Můj kroužek ve firmě Je mi 35 a elektroniku jsem poznával jako špunt, snad od doby, kdy jsem se naučil číst. Někdo četl „Neználka“, já Radiotechnickou ročenku, Receptář radioamatéra, technické naučné slovníky a haldy jiné literatury. Jako kluk jsem chodil ke zdejšímu TV opraváři na porady čerpat nové a nové poznatky. Tohle postižení, hlad po informacích mě pohání dodnes. Dnes mám už deset let svoji firmu. Řeším v ní opravy průmyslové automatizace, výrobu strojů, v kooperaci se strojními podniky návrhy řízení, opravy textilních strojů zdejších podniků, zakázkovou výrobu elektroniky a spousty jiných činností. Z mých koníčků je to především amatérské radio, elektronika, letecké modelářství, ale i strojařina, opravy domu, motocykly a další. Jak říká můj kamarád, „koníčků mám na tři životy“. Poslední projekt, na kterém dělám po nocích, je 3D tiskárna - kompletně podle vlastního návrhu. Již několik let pracuji s dorostem (5. - 8. třída), v oboru elektronika a programování. Kluci mi sem chodí teď čtyři, každý školní rok to máme jinak. Aktuálně v úterý přichází Filip a Franc, v pátek Martin a Tomáš, ti jsou noví. Protože mám jen omezený prostor, tak jsem kapacitně plný. Žádný pronajatý prostor nemám a na úrovni ZŠ jsem to nezkoušel, z jednoho prostého důvodu: místama je toho na mně už moc. Být na to dva, to by byla jiná. Primárně se snažím ukázat klukům, že programování není až tak složité, takže tvoříme aplikovanou elektroniku a robotiku, výrobu tišťáků, skládáme počítače a vše co k tomu patří. Filip dokončuje 3D LED kostku 5 x 5 x 5. Jelikož mám stále v dílně několik rozdělaných zakázek, vidí pokaždé něco nového. Nevěřili byste, jak rychle se jim v hlavě srovnala struktura lokální sítě a hlavně jak rychle měli zesíťované čtyři počítače bez DHCP serveru. S příslibem že když to spojí, můžou si zahrát mezi sebou. Při představování provozu JT65 se kluci ptali, co mohou udělat pro to, aby mohli pracovat se stanicí. Myšlenka klubové stanice mi přišla jako dobrý nápad. Pokud u toho vydrží, je tu další mladá krev. Takže bych jim právě teď rád udělal klubovou značku, aby pod ní mohli pracovat. Možná zabrousíme i do telegrafie a já se svojí hluchotou na pípání taky něco udělám:). Rozhodně nehodlám zakládat žádné sdružení ani žádné 6
jiné organizace. Pátrám, je-li možné získat jednoduchým úředním úkonem oprávnění na klubovou stanici. No nenudím se, ale nelituju toho. Už takhle jsem na vše sám a jediné co z toho mám, je dobrý pocit. Strašně mně štve, že se technika na školách vůbec nepropaguje a nějaký ten „Den vědy“ to fakt nespasí. Doufám, že z těch mých kluků nebudou jen manuální montážní opičky ani náplň Úřadu práce. A kdyby ani jeden z těch kluků co tu byl, u toho nezůstane, tak mi to nebude vadit. Alespoň budou mít na co vzpomínat. Petr Kospach, OK1VEN Příběh Jsem smutný a přemýšlím. Na místním gymplu jsem si našel předloni jednoho šikulu. Letos mu bylo teprve 14, vypadal starší a byl také rozumnější než většina spolužáků. Strašně šikovný, takový snědý kluk. Dozvěděl jsem se až časem, že je adoptovaný. Dobře se učil. Chtěl být pilotem vojenských letadel. Zajímal se o kde co, chodil na mé přednášky a ukázky. Reagoval tak, že jsem se pokaždé divil. Když jsem dělal nějaké technické testy (zkušební lety Dropionu s novou technikou) na konci školního roku, vytipoval jsem si ho, že by mohl se mnou, že by mu to mohlo něco dát. Vyhledal jsem ho na škole. Omluvil se mi, že má už něco jiného - důležitého. Nevěděl jsem ještě, co to je. Pak mi to bokem řekl jeden z učitelů. V květnu mu našli nádor na mozku, v létě ho operovali, nějak později pak nastoupil do školy. Minulý týden se něco stalo, upadl do kómatu. Mám na stole Dropion a sedm z dvanácti kešek. Finišuji s elektronikou. Nějaký pomocník by se hodil. Do jedné kešky jsem jako správný ateista napsal odpoledne jen tak rukou jedno přání, co v sobotu poletí do nebe: Aby se uzdravil. Nestihl jsem to poslat. Teď jsem byl na gymplu. Ten Tomáš dnes umřel. Opravdu mě to dostalo. Ten kluk dostal šanci normálně žít a měl našlápnuto ji plně využít, neutrácel dny hovadinami a snažil se cílevědomě něčím být. Učil se, slušně vystupoval, slušně se oblékal. Škoda ho. Dropion poletí v sobotu kolem 10:00 z Libuše. To přání už tam nechám.
7
Jan Paclt, OK2BUT
Děti a mládež v radioamatérském kroužku při DDM ve Vracově
Nábor do kroužku a propagace radioamatérské činnosti V Kyjově jsme se v pátek 5. září 2014 zúčastnili náborové akce společně se sportovními oddíly a zájmovými kroužky z Kyjova. Akce byla oznámena všem typům škol ve městě a také v okolí, ředitelé základních škol slíbili, že vyšlou jednotlivé třídy v dopoledních hodinách místo vyučování. Na atletickém stadionu a ve sportovní hale se předváděli basketbalisti, fotbalisti, hokejbal, karate, … a také jsme se tam postavili my, radioklub Kyjov. Počasí vynikající, školy opravdu přišly, ale o radioamatéry byl pouze nepatrný zájem. Měli jsme tam dva kluky z kroužku, nějaké fotografie, výrobky, funkční transceiver na ukázku, vztyčenou anténu, ale přestože jsme se snažili děti nalákat, jenom málokdo se zastavil. Naše snažení od 9 do 15 hodin nepřivedlo ani jednoho zájemce, který by si od nás vzal přihlášku do kroužku. V okrese Hodonín není o radioamatérský kroužek příliš velký zájem. Vloni jsem obešel páté a šesté třídy místní základní školy a také v sousedních dvou obcích (Bzenec a Vlkoš) a výsledek byl také nula. V kroužku tak máme již několik let stejné děti. O propagaci se snažíme, jak to jde - články v regionálních novinách, místním a kyjovském Zpravodaji, občas i v kabelové televizi, pořádáme Dny otevřených dveří, zúčastnili jsme se Bambiriády a podobně. Letos jsme připravili v hodonínském muzeu výstavu „Kdo mě volá?“, na které se veřejnosti snažíme přiblížit radioamatérské hobby. Přesto jsem zatím nezaznamenal u mládeže žádný zvýšený zájem. Letos se do kroužku přihlásilo 10 chlapců, kteří chodili už v minulém roce a dva noví zájemci. Náš kroužek má ve školním roce 2014-15 celkem 12 členů. Nejstarší chlapec z loňského kroužku (16 let) nastoupil do učiliště a chodit už nebude. Propagace na setkání v Holicích Myšlenka uspořádat v Holicích společný stánek zaměřený na práci s mládeží - ano, ten by tam určitě měl být, tak jak to měli v minulých letech Příbram a Mikulov. K našemu stánku letos přišlo ne víc jak 10 dětí. A téměř všichni už o amatérském rádiu něco věděli, takže se pro amatérské rádio nerozhodli díky Holicím. Proto si spíš myslím, že by bylo rozumné ukázku ve společném stánku směrovat místo k dětem raději ke starším návštěvníkům a ukázat jim, co je možné s dětmi dělat, doporučit to či ono a vysvětlit jim, že by bylo dobré, kdyby u nich doma získávali mladé lidi a kroužek tam třeba i sami založili. Metodika Mnozí z vedoucích možná mají dojem, že metodické pomůcky a pomocné materiály nejsou zapotřebí. Já si to ale nemyslím. Ne každý vedoucí má takové schopnosti a zkušenosti s dětmi a zpočátku je i nebezpečí, že je zahltí hromadou informací, které děti 8
nedokážou vstřebat. Pro mě je hodně obtížné připravit jednotlivé schůzky tak, aby byly dostatečně zajímavé pro všechny. Někteří raději vysílají, jiní chtějí hlavně pájet… věkový rozptyl v kroužku je také obrovský (od 8 do 16 let). Letos si je už rozdělím podle věku do dvou skupin, abych to vůbec zvládal. Morse Výuka je mojí noční můrou, zkoušeli jsme VENovu metodu i klasickou výuku, ale zatím jsme na mrtvém bodě a nemůžeme se pochlubit uspokojivým výsledkem. Budeme s výcvikem pokračovat, nevzdáváme to. Provoz na radiostanici V praxi jsme zjistili, že dvanáctileté dítě vydrží u rádia maximálně 15 minut, potom už potřebuje vystřídat. Ti starší vydrží déle, ale musí tam být dostatek stanic a musejí být stále zaměstnáni. Nemám v kroužku ani jednoho chlapce, který by vydržel 3 hodiny provozního aktivu sám odvysílat. Jezdíme tři roky s dětmi vysílat na kopec VKV provozní aktivy, děti mají výlet do přírody radši než vysílání z učebny, jenomže se nám někdy nedaří sehnat další amatéry, kteří by byli ochotni v neděli dopoledne opustit vyhřátou hamovnu, projet vlastní benzin, postavit se na větrnou hůrku a dělat tříhodinový dozor na 2 m nebo dokonce na 70 cm, kde za ty tři hodiny kluci nasbírají 14 spojení. Chybí nám nadšení radioamatéři ve věku od 20 do 40 let. Náplň a hlavní cíle kroužku Radioamatérský kroužek, jak ho provozujeme ve Vracově, si nedává velké cíle. Hlavní náplní našeho kroužku je amatérské vysílání. Chceme se pokusit ukázat dětem, co všechno se skrývá pod názvem AMATÉRSKÉ RÁDIO. Chceme, aby si měly možnost všechno vyzkoušet, osahat a samy zjistí, jestli je tato činnost uspokojuje, nebo ne. Ve školním roce 2013-2014 měl náš kroužek 32 řádných schůzek v úterý a 24 mimořádných, většinou o víkendu. Řádné schůzky bývají každé úterý od 16 do 18 hodin, náplní jsou provozní dovednosti, poslech a vysílání a také něco málo z elektrotechniky, pájení a konstrukce jednoduchých obvodů. Abychom neseděli jenom na židlích, dvakrát do roka pořádáme malou soutěž v honu na lišku v lese. Mimořádné schůzky se týkaly radioamatérských závodů – SSB liga, VKV Provozní aktiv, závod Novic, Memoriál OK2WDC, VKV Polní den mládeže. Také jsme do programu zařadili návštěvu hvězdárny ve Veselí nad Moravou, návštěvu Technického muzea v Brně, výstup na Brdo nebo návštěvu zajímavé výstavy o 2. světové válce. U starších dětí jsem také uvažoval o návštěvě některé střední školy nebo učiliště, případně VŠE, aby si udělali představu, co můžou dělat po skončení základní školy. Ale zatím jsme to neuskutečnili. 9
O prázdninách máme pro děti připraveno čtyřdenní soustředění pod stany. Společný pobyt v přírodě si děti oblíbily. Vždy máme naplánovaný pěší výlet na vrchol SOTA, soutěž ve střelbě ze vzduchovky, hon na lišku a především poslech a vysílání. Co je pro kroužek prospěšné Myslím si a také to pozoruji na svých svěřencích, že jejich aktivita a zájem o amatérské vysílání se zvýšil, jakmile chlapci získali kamarády na Elektrotáboře, případně Matěj při letošním mezinárodním setkání mládeže ve Finsku (YOTA). Přimlouvám se za vzájemné návštěvy mezi kroužky, společné aktivity - třeba společný výstup na nějakou horu a vysílání SOTA, soutěž v honu na lišku – nebo něco podobného, kde by se mohly děti seznámit. Víc se potom zajímají o vysílání a vyhledávají na pásmech své přátele. Co moc dobře neumíme Jelikož nemám potřebné vzdělání ani znalosti a přiznám se, že pájení mě ani nebaví, příprava na tyto technické schůzky je pro mě zvlášť složitá. S dětmi, které chodí do kroužku už čtvrtý rok a mají za sebou tři Elektrotábory nemůžete stavět obyčejné blikače nebo bzučáky. Na složitější věci si však netroufám ani já a nikdo jiný se do takové činnosti taky nehrne. Takže je možné, že velmi šikovné konstruktéry nakonec ztratím jenom proto, že jim sám nemohu nabídnout to, co by rádi dělali. Zkusil jsem požádat o pomoc jednoho externistu, jenomže tomu, co říkal a jak nám to vysvětloval, jsme nerozuměli ani my starší, natož pak malé děti. Obsah činnosti pro různé věkové skupiny Děti od 7 do 12 let – hodně malí, chtějí si hrát, zařazuji jednoduché aktivity, kterým rozumějí Hon na lišku – velmi jednoduchá pravidla, žádné mapy ani kompas. Úkolem dětí je najít co nejdříve pomocí přijímače jeden až tři ukryté vysílače ROB 80 m. Nácvik hláskovací tabulky – aby děti mohly vysílat na pásmech, musejí se dobře naučit hláskovací tabulky. Procvičujeme hned od začátku českou i mezinárodní. Každý začátečník dostane karty, na kterých z jedné strany je velké písmeno abecedy a z druhé strany příslušné české a mezinárodní slovo. Mohou tak doma požádat rodiče, sourozence nebo příbuzné, aby jim písmena ukazovali a oni si mohli slova procvičovat. Trenažér – máme v kroužku velmi jednoduchou pomůcku. Když jsme zpočátku pustili přijímač, tak při větším počtu dětí byl v učebně hluk a děti měly velké potíže rozumět i když jsme naladili českou stanici. Začátečníci si musí na ssb signál napřed zvyknout, neznají takový zkreslený zvuk. Proto jsme využili starý zesilovač ze stereo sestavy Tesla, který má přepínač pro různé vstupy a vyrobili jsme si rozvod na sluchátka. Každé dítě má sluchátka s regulací hlasitosti a může tak nerušeně poslouchat, jaký signál jim pustíme. Je 10
možné volit mezi signálem přímo z pásma, nahrávkou z PC nebo jim můžu klíčovat morse značky. Obrovská výhoda je, že se navzájem nikdo neruší. Elektronika – ze zásob od kamarádů máme součástky i staré osazené desky, které využíváme k prvnímu seznámení s elektronikou. Žádná velká teorie, jenom velmi jednoduché vysvětlení, co to je, co to obvykle udělá a k čemu by se to mohlo použít. Nemám k tomu žádnou metodiku, reaguji na okamžitý zájem a nezájem dětí. Je to spíš takové povídání, než výuka. Praktickou zručnost s pájecími staničkami začínáme klasicky rozebíráním starých DPS a následným pájením „zvířátek“ z takto získaných součástek. Děti od 12 do 14 let – to je věk, kdy jim nabízím možnost registrace jako rádioví posluchači Zpočátku jsem zažádal o posluchačské číslo pro všechny děti v kroužku, ale lepší je, aby se k tomu dopracovali sami. Posluchačům máme možnost půjčit přijímače Pionýr 80, které jsme upravili a vylepšili o aripot, atenuátor a poslouchají výborně. Také máme jeden přijímač Odra, který jsme dostali pro kroužek darem. Tři kluci mají tatínka nebo strýčka radioamatéra a mají možnost přijímat na více pásmech. Za roky 2013 a 2014 posílám výsledky posluchačů v soutěži ssb liga, nabízím místím posluchačům možnost poslechu u mě doma, což občas někteří využívají. Deníky psané ručně naskenují a pošlou mně e-mailem, já je přepíšu do tabulky, zkontroluju, spočítám body a odešlu do soutěže. Zabere to někdy větší část sobotního odpoledne. Poslouchání považuji za důležité, protože je to jednoduchý způsob, jak se naučit správně naladit stanici, postupně si zapamatovat prefixy, základní zkratky a Q-kódy. Zpočátku je o poslech velký zájem. Jenže když děti zjistí, že to zase tak úplně jednoduché není, jejich aktivita se sníží. V této fázi je třeba nepolevit a trochu je nutit, aby si sedli k přijímači a poslouchali. Jejich motivaci se snažím zvýšit nejrůznějšími soutěžemi, které si vymýšlím. Například O marcipánového Mikuláše. To je naše interní soutěž pro osm posluchačů, z nichž ten, který v měsíci listopadu odposlechne nejvíc zemí DXCC, získá marcipánovou figurku. Ostatní také nepřijdou zkrátka, dostanou nějaký malý pamlsek. Průběžné výsledky budeme zveřejňovat na nástěnce. Avšak chlapci této věkové kategorie hlavně chtějí bastlit. Ne všichni, ale většina. Potíž je v tom, že jednoduché bzučáky a blikače se dají postavit za dvě hodiny, ale s tím vydržíme maximálně jeden rok. Jak a čím zaujmout děti, které už chtějí stavět něco zábavnějšího, ale nejsou ještě příliš šikovní ani trpěliví ke stavbě složitých výrobků. Z nabízených schémat si sami nikdy nic nevybrali, musí se jim vše strčit až pod nos. Příprava a leptání DPS, nákup součástek a potom vlastní stavba je pro organizátory velice náročná a vyžaduje mnohdy několik hodin. Vše je třeba nachystat jako stavebnice, každý dostane součástky, schéma, vyrobí se deska, nebo se pájí nadivoko na dřevěném prkénku s pájecími očky. Vyzkoušeli jsme různé možnosti. Dělali jsme pokusy s krystalkou, chlapci si navinuli cívku na novodurovou 11
trubku, naučili se vrtat díry pro zdířky, bylo to pro ně zajímavé, bavilo je to. Jednoduché konstrukce se dají najít na internetu, al také to není hned. Je potřeba vybrat vhodný výrobek a nejraději ho předem postavit a odzkoušet. Nevím, jestli to bude zajímat děti, ale mně by se líbila modulová stavba něčeho, co bude domyšleno a rozpracováno do nejmenších detailů. Například jednoduchý přijímač pro SV. Pracovalo by se na jednotlivých dílech a postupně by se přidávaly další. Každý samostatný kus by se oživil a odzkoušel. Celá konstrukce by nebyla miniaturní, nešetřilo by se místem. Vše by nakonec bylo zabudováno do pěkné krabice s reproduktorem a ladicími prvky, případně i digitální stupnicí… to už by záleželo na ceně a složitosti celé konstrukce. Jednotlivé části by zároveň pomohly dětem pochopit, jak takový přijímač pracuje, z čeho se skládá. Rádio Nivea je sice super, ale je to pro mě malé. Já to pro pochopení potřebuju alespoň ve velikosti krabice od bot. Velmi se mně líbila modulová stavba experimentálního QRP vysílacího a přijímacího zařízení od OK1DPX. Přesně to mám na mysli, ale mnohem jednodušší, pro úplné začátečníky. Pracovní postup pro ty nejmenší rozepsat tak, aby to byl schopen sestavit každý. Kdysi jsem si jako malý kluk postavil takový přijímač s feritovou anténou na dřevěné desce s vyvrtanými otvory, kterými se daly prostrkávat dráty spojující jednotlivé součástky. Už bohužel nevím, ze kterého časopisu jsem to stavěl. Ale tomu jsem rozuměl, součástky jsem sehnal a všechno skutečně fungovalo na první zapojení a bez cizí pomoci. Což se mně u mnoha konstrukcí nepodařilo. Stačilo jenom, aby tam bylo napsáno, že ladicí kondenzátor je použit z vyřazeného japonského přijímače. Já jsem žádný vyřazený japonský přijímač neměl a tím jsem skončil. Nebo cívky jsou použity z mezifrekvenčního zesilovače televizoru. A byl jsem taky v koncích. Proto musí být použité součástky snadno dostupné, jinak to nemá cenu. Děti od 14 do 16 let – tady si myslím, že už by se mohli víc zajímat o elektrotechniku Měli by už znát Ohmův zákon, vědět co, jak a čím měřit, taky by se měli orientovat ve schématech. Měli by se především sami vzdělávat, literatury je dost. Koho baví vysílání, mohl by se připravit ke zkouškám na samostatného operátora třídy Novic. Koho naopak baví bastlení, může stavět náročnější výrobky. V tomto věku už kluci začínají mít spoustu jiných zájmů, není možné je k ničemu nutit. Jedině jít příkladem, brát je s sebou na závody, na SOTA, nechat je vysílat na KV i VKV. Upozornit na různé posluchačské diplomy, které mohou získat. Stejně jako mohou shromáždit velké množství QSL lístků z celého světa. Tady si jenom postesknu směrem k ČRK, proč z nějakého mně neznámého důvodu s námi komunikuje v angličtině. V současné době je aktivní příležitostná značka OL90OK, na stránkách ČRK se však pouze anglicky můžeme dočíst, k jaké příležitosti. Také je možné získat diplom… za blíže nespecifikovaných podmínek. A už vůbec se tam nedozvíte, jestli tento diplom mohou získat také posluchači. Přimlouvám se za to, aby se na českých stránkách ČRK psalo výhradně česky, pokud možno spisovnou češtinou a zahraniční příspěvky aby byly přeloženy do češtiny. Vynikající je tam například popsán postup registrace do systému LoTW a prodloužení této registrace, jak to napsal OK1MP. To musím opravdu pochválit, nemá to chybu. 12
Chlapci jsou málo samostatní, je potřeba jim stále připomínat termíny závodů, mluvit s nimi, vzít je na návštěvu k starším radioamatérům. Chtěl bych zkusit domluvit společné akce s jinými kroužky. Starším postupně svěřovat drobné úkoly, např. při závodě postavit anténu, aby byli časem sami schopni připravit stanoviště k vysílání. Vedoucí musí být maximálně trpělivý. Stále vše dokola opakovat, nakonec si snad něco zapamatují. Velmi se jim také líbilo na radioamatérském setkání v Holicích. Dokonce ti, které jsme letos s sebou nevzali, byli zklamaní. Myslím si, že chtějí patřit mezi radioamatéry a měli bychom jim to umožnit. Největší rezervy jsou ve spolupráci s rodiči. Několikrát jsem vyzval rodiče, aby rodinné zájmy podřídili termínům radioamatérských závodů. Bohužel ne vždy to rodiče respektují a často je problém sestavit skupinku operátorů pro závod. Pro tříhodinový závod je zapotřebí více než dva mladí operátoři na jedno pásmo. Komunikace s rodiči je trvalý problém, na e-mailovou zprávu, kterou odešlu na osm adres, odpoví maximálně tři rodiče. Mládež od 15 let – zatím nemám žádnou zkušenost, nejstarší chlapec v kroužku nepokračuje Mládež ze středních škol, gymnázií, učilišť a především studenti VŠ různých oborů, kteří se věnují radioamatéření, by měli pomoci s organizací kroužků. Pro mladší děti budou jakýmsi vzorem, ukážou jim, že i po ukončení základní školy se mohou svému koníčku dále věnovat. Měli by se zúčastňovat také závodů, poradit mladším, ukázat, jak to zvládají oni. Děti se správným příkladem učí velice rychle, rády napodobují ty starší.
Jiří Sekereš, OK2PKB, vedoucí radioklubu Elektrokroužek při OK2KFJ Mikulov Petr Kospach, OK1VEN Bohužel mládež u nás, v radioklubu OK2KFJ v Mikulově nemá moc zájem se učit Morse a ani ji zvláště nezajímá provoz na stanici. Je to ale také způsobeno tím, že nemáme zatím možnost natáhnout potřebnou anténu pro radioamatérský provoz z klubovny kvůli současnému majiteli budovy, který je proti jakémukoliv nainstalování antény na „jeho” budovu, ve které má svoji firmu. Doufám, že se mi to ale letos podaří nějak šikovně s ním projednat, neboť majitel má zájem, abychom jeho firmě dělali „reklamu s odpady na pásmu”, což odporuje zásadám provozu, ale zkusím to řešit jinou formou. Pokud jsem ale kdysi zkoušel kluky trénovat Morse, tak u toho dlouho nevydrželi a někteří přestávali do klubovny chodit, tak jsem tuto výuku musel ukončit. Kluky zajímá především praktická stavba jednoduchých zapojení, jako blikače, houkačky, hrací kostka, alarm a případně nějaký jednoduchý přijímač - to ale ve velice málo případech. Dva z našich členů zajímá vyhledávání padajících meteorologických sond, ale to jen díky Petrovi OK1VEN, který je „naviguje”, pokud 13
má sonda spadnout v našem blízkém okolí. Jinak kluky zajímá postavit si nějakého robota, nebo autíčko s elektromotorkem z rozebraného videa na baterie a pod. Hlavně díky Petrovi OK1VEN, pořádáme spolu každý rok na místních školách náborové akce - přednášky pro žáky, na kterých Petr a já předvádíme, co jsme si my, nebo členové našeho radioklubu postavili a předvádíme a vysvětlujeme funkci předváděných zařízení, případně poslech rádiového vysílání, vysvětlujeme zákonitosti šíření rádiových vln, navazování rádiového spojení a i užitečné využití různého zabezpečovacího zařízení v domácnosti, případně v terénu - na táboře a pod. Těmito náborovými ukázkami si tak zajišťujeme každý rok příchod nových zájemců o členství v radioklubu, neboť migrace je poměrně značná. Navíc, žáci, kteří začnou po vyjítí ZŠ většinou jezdit do středních, případně vysokých škol v oboru elektro mimo naše město, tak přestávají už navštěvovat náš radioklub a osamostatňují se. V současné době máme tak jen v našem městě pět bývalých členů našeho radioklubu, kteří podnikají v oboru elektro a mají otevřené svoje prodejny, jako Elektro, Domácí potřeby, Internet a servis PC. Takže jejich začátky v našem radioklubu nebyly marné. Často na to vzpomínají. V letošním roce se tři členové našeho radioklubu zúčastnili Elektrotábora, kde byli velice spokojeni a snad časem je zaujme i radioamatérský provoz. Připravujeme také stavebnice pro „Hon na lišku”, tak snad až to budeme mít v provozu, budou mít kluci větší zájem o docházku do klubu. Jezdíme pravidelně každý rok s naší mládeží na Mezinárodní setkání radioamatérů do Holic, kde naše mládež předvádí ve stánku svoje praktické i teoretické znalosti na různých zařízeních, které si postavili doma, nebo které postavili přímo před zraky diváků v Holicích. Každoročně však narážím na problém, že v létě, před prázdninami se mi do Holic přihlásí běžně dvakrát více zájemců, než kolik skutečně do Holic pak jede. Někdy je to způsobeno změnou rozhodnutí rodičů, když s dětmi v době konání setkání v Holicích jedou na dovolenou 14 dní před koncem prázdnin. Ti, kteří se ale do Holic dostanou, tak si odtud dovezou také levně nakoupený radiomateriál, který využijí ke svojí další činnosti. Každý rok se zúčastňujeme UHF závodu v měsíci říjnu, ale bohužel ze strany naší mládeže o tuto akci není žádný zájem, přestože jim několikrát před závodem doporučuji jejich účast. Takže tohoto závodu se zúčastňují pouze starší členové našeho radioklubu. Pokud jsme se zúčastňovali na náměstí v Mikulově nějakých společných předváděcích akcí – Bambiriády a pod., tak naši členové tam předváděli svoje výrobky, jejich funkčnost a použití, ale bohužel nebyl o jejich předvádění zvláště velký zájem, tak o další podobné akce ztratili naši členové zájem. Každý rok pořádáme dvakrát do roka klubovní technickou soutěž, kde soutěžící musí po zahájení soutěže správně odpovědět na 10 otázek v půlhodinovém písemném testu, který obsahuje také požadované výpočty podle Ohmova zákona. Poté dostávají soutěžící elektronické stavebnice, na jejichž stavbu a uvedení do provozu mají dvě hodiny. Hodnotí se kvalita pájení, uspořádání součástek, celkový vzhled a funkčnost. Praktická i teoretická stavba se bodově hodnotí. V průběhu soutěže mají soutěžící k dispozici bohaté občerstvení - chlebíčky, zákusky a různé nápoje. Podle výsledků soutěžících si všichni odnáší domů bohatý a hodnotný soubor 14
cen, které se nám podaří sehnat během roku, buď jako vyřazená zařízení u firem, nebo z domácností. Jsou to většinou počítače, videa, rádia, televize a pod. Z dotace města Mikulova nakupujeme jako ceny také vhodné nářadí, pájky, měřicí přístroje apod., které usnadňují naší mládeži další činnost i doma při samostatné práci. Některý materiál získáváme od radioamatérů, kteří pro stáří končí svoji činnost. V případě potřeby se před soutěží scházíme i několikrát v týdnu, aby bylo vše na soutěž řádně připravené. Díky tomu, že důrazně propaguji na vedení našeho města význam a účel výuky mládeže v oboru elektro a radiotechniky, tak se mi prozatím daří získávat poměrně dostatečné finanční prostředky na naši činnost, ale především značnou finanční částku na úhradu nájemného za využívané prostory pro majitele budovy, ve které sídlíme. Majitele budovy (radního našeho města) vůbec nezajímá, že jde o odbornou a užitečnou výuku mládeže nejen z našeho města (máme i několik dojíždějících členů), protože on „se musí chovat komerčně” a pro něj je důležitý zisk z pronájmu námi využívaných prostor. Jak jsem si všiml, nejen já, ale i Petr OK1VEN, tak na setkání radioamatérů v Holicích se za celou dobu neuráčil NIKDO z vedení ČRK přijít se alespoň na chvíli podívat na činnost naší mládeže na našem stánku a popovídat si s nimi, přestože stánek ČRK byl pouze několik kroků od našeho stánku !!! Velký dík naopak patří za maximální vstřícnost a podporu organizátorům z pořádajícího radioklubu OK1KHL v Holicích. To je úplně jiný přístup, než z ČRK. Tady je vidět, jaky přístup má vedení ČRK k naší mládeži. Totálně ji ignoruje, protože to pro ně nejsou ,,profesionální" radioamatéři, ale nějaká podřadná samostatná skupina, která je nezajímá. Vedení ČRK zapomíná, že radioamatér se nenarodí automaticky s vědomostmi špičkového radioamatéra - operátora, ale že se musí postupně, přes teorii, pak základní praxi a později zdokonalováním se a studováním spousty základních vědomostí, propracovat k tomu, aby se mohl stát radioamatérem. Tohle jaksi vedení ČRK nedochází. Chtějí pouze špičkové výsledky a zadarmo. Naše mládež jim posílá každý rok členský příspěvek, za který dostanou časopis (jim naprosto nic neříkající), určený špičkovým radioamatérům a naší mládeži nezbývá nic jiného, než tento časopis po prohlédnutí, bez užitku, hodit do odpadkového koše s papírem. Nic jiného mládež od ČRK nedostane. Dříve docházely na radiokluby alespoň malé, užitečné brožurky, nebo skládačky s jednoduchými zapojeními pro mládež. Dnes naprosto nic! Možná bude lepší, a o tom uvažujeme, než posílat na ČRK členský příspěvek od naší mládeže, aby si za tyto peníze naše mládež koupila např. tři ploché baterie a budou z toho mít víc užitku, než z nepoužitelného časopisu. Musím také podotknout, že se našemu radioklubu přihlásili už čtyři dřívější členové, kterým je dnes kolem 40 a více let, kteří se stali našimi sponzory, neboť každý z nich má nějakou svoji firmu v oboru elektro, za což jsme jim velice vděčni. Jeden nám koupil elektrocentrálu, druhý nechal natisknout QSL lístky, třetí nám nainstaloval zdarma Internet do klubu a čtvrtý nám dělá průběžně servis klubovních PC. Největším pomocníkem je mi vynikající odborník Petr Kospach OK1VEN, který je stálým členem našeho radioklubu 15
a současně také sponzorem, bez kterého bych si další činost našeho klubu nedovedl představit. Doporučuji vedoucím dalších kroužků nebát se navštívit některé firmy, nebo školy a požádat je o převedení vyřazených přístrojů a zařízení bezúplatným převodem na radiokroužky k rozebrání na součástky, případně k opravě a dalšímu využití v klubovně. Z takto získaných součástek rozebraných přístrojů si pak mládež může stavět jiné, funkční zařízení dle jejich zájmu. Scházíme se v radioklubu každou neděli od 9:00 hod. do 12:00 hod. kromě období prázdnin v Mikulově, Brněnská 65. VENova metoda nácviku telegrafní abecedě Petr Kospach, OK1VEN
Jan Ámos Komenský, Samuel F. B. Morse i Ludwig Koch by měli radost, kdyby viděli, co vymysleli v radioklubu OK2KFJ v Mikulově, aby dětem tu zatracenou morseovku trochu přiblížili
Kolem stolu sedí kluci a holky s bzučáky a telegrafními klíči. Každý má přidělenu volačku tvořenou jedním znakem, takže při pěti hráčích volačky jsou např. E, T, M, I, S. Začne např. stanice E. Vybere si, komu chce poslat zprávu a vyšle telegraficky např. ET (zpráva je tvořena značkou odesílatele a značkou adresáta). Ostatní poslouchají, pokud je zpráva určená pro ně, tak zprávu předají dál. Takže stanice T vyšle zprávu např. pro stanici I: TI. Stanice I vyšle zprávu např. pro stanici E: IE. Pořadí zpráv je v tomto případě ET - TI - IE - EM - MS - SE ... Tak se pokračuje, dokud hráči nezvládnou těch několik nejjednodušších písmen. Pak dostanou jiné volačky a tak s nimi postupně projdeme celou abecedu, všechny číslice a nejpoužívanější interpunkční znaménka. Všechno to vzniklo v technickém kroužku v osmdesátých letech, který jsem vedl se svým otcem Petrem Kospachem st., OK2-30480. S morseovkou byly problémy. Pasivní poslech nebyl zábavný. Pak si každý vyrobil vlastní bzučák a klíč a začal trénink, na principu „odesílatel/adresát“. Členů bylo kolem dvaceti, tak se „rozdala“ abeceda v podstatě celá. Na zbylé znaky reagoval většinou vedoucí. Vysílat Morse umí kde kdo, příjem je horší. Tato hra je zábavná v tom, že se vysílá různou rychlostí a různou kvalitou klíčování a všichni jsou stále na příjmu a přitom se aktivně účastní. Vysílá se individuální rychlostí a snahou je eliminovat reakční dobu - tedy čas rozpoznání své vlastní značky. Okamžitě všichni slyší, jak to celé skupině jde, kdo jak klíčuje a případně které písmeno nechá na sebe čekat. Skupina to vycítí a ráda ho volá častěji, aby ho vytrénovala. Na konec cvičení na chvíli pustíme nějaký zdroj rušení. Rádio, magnetofon či dnes nějaký MP3 přehrávač. A zkoušíme pokračovat ve hře za ztížených podmínek. Za čas hudbu přestaneme vnímat a rychlost i chybovost se vrátí na původní hodnoty. Pak třeba doplníme do relace náhodný prostřední znak. Takže to bude odesílatel, znak, adresát. Všichni slyší celou relaci, ale reagují až na poslední znak - adresáta - pokud se jich týká. Případně za adresáta připojujeme znak „K“ a podobně. 16
Velmi oblíbeným zlepšením byl současný provoz dvou pracovních skupin v jedné místnosti. Každý znak byl přidělen jen jednou. Stanice se volaly jen v rámci své skupiny, byly ale rušeny provozem sousední skupiny. Když uvážíme, že každý bzučák má svůj charakteristický tón a skupiny sedí v jedné místnosti promíchané, chce to už jisté soustředění. V další fázi stačí zhasnout. Stanice na sebe nevidí a provoz dostane úplně jinou dimenzi. V dalším kroku jsme všechny bzučáky propojili zvonkovým drátem a provozovali je na sluchátka. V místnosti bylo ticho, jen cvakaly klíče. Vedoucí má kontrolní příposlech, ale většinou se také aktivně účastní. Značky se losují a nikdo nemusí vědět, kdo je vlastně kdo. Poslední organizační krok je ten, že se stanice rozptýlí po domě. U nás tenkr át to byl Dům dětí a mládeže Mikulov. Za použití Rádia Nivea je to dnes elegantně vyřešeno bezdrátově. V tomto okamžiku je ke klasickému provozu už jen opravdu krůček.
RZ Hrachov, ČČK Praha 1, 40 dětí, i zdravotně postižených
RZ Salaš, Sovička Příbram, 10 bzučáků bylo v permanenci
17
Petr Prause, OK1DPX
Nácvik klíčování pastičkou, rychle a bez problémů Úplné začátečníky není nutno nejprve učit klíčovat na ručním klíči, a až později (nebo nikdy) je učit klíčovat pastičkou. Začínat přímo s pastičkou má tu výhodu, že tečky a čárky jsou jedna jako druhá, mezery jsou správně dlouhé a klíčování je míň namáhavé. Jde jen o překonání ostychu z trochu složitějšího zařízení. Pozdější výuka klíčování na ručním klíči je dokonce snadnější a rychlejší, protože začátečník už má zažitý ten správný rymus značek. Potřebujeme dvoupádlovou nebo i jen jednopádlovou pastičku a generátor teček a čárek (klíčovač, keyer) s hlasitým příposlechem, nejlépe s možností přepínání Pravá/Levá ruka. Keyer nastavíme na rychlost asi 10 WPM. V této fázi zájemci ještě nevysvětlujeme, jaké písmeno se právě naučil. Na to je čas později.
Lektor (L) a návštěvník (N): L „Telegrafní abeceda je stará víc jak 170 let. Dnes jsou známé i mnohé jiné způsoby přenosu informací. "Morseovka" má ale tu výhodu, že umožňuje i s velice jednoduchým zařízením přenos informací i na největší vzdálenosti, třeba až k protinožcům. A je to zábavné, když se ti ozve stanice ze země, ve které jsi nikdy nebyl. K domluvě ti stačí základy angličtiny a znalost několika zkratek. Morseovka se skládá z teček a čárek. Tečky vypadají takhle”, zmáčkne palcem páku s tečkami, vyšle několik různě dlouhých skupin teček. „Zkus si to taky, neboj se toho”. Přesune pastičku před zájemce. N zkusí vyslat několik skupin teček. L si vezme si pastičku k sobě: „Takhle vypadají čárky, zkus si to.”, předvede několik skupin čárek a předá pastičku. N zkusí čárky. L „Vidíš, že to nic není. Teď zkusíme vysílat tolik teček, nebo čárek, kolik potřebujeme. Zkusíme jednu tečku a mezeru”, vysílá: ty, mezera, ty, mezera, ty, mezera..., asi 10x. N si to vyzkouší. L „Teď zkusíme dvojice teček”, vysílá: ty, ty, mezera, ty, ty, mezera, ty, ty, mezera..., asi 10x. N si to vyzkouší. L „Teď zkusíme trojice teček”, vysílá: ty, ty, ty, mezera, ty, ty, ty, mezera..., asi 10x. Takto lektor pokračuje až do pěti teček. N si to postupně zkouší. L to samé předvede s čárkami, ukazováčkem odvysílá čárky od jedné až do pěti. N si to vyzkouší. 18
L „Teď zkusíme střídavě tečku a čárku”. Vysílá: ty, tá, ty, tá, ty, tá.... „Zkus to taky”, předá pastičku. N si to vyzkouší. Tímto způsobem lektor postupně probere jednotlivá písmena a číslice, v pořadí A - U - V - N - D - B. Potom může přistoupit ke složitějším znakům. Důležité je každý nový znak vyzkoušet bezchybně alespoň desetkrát, či raději dvacetkrát. Tím se to návštěvník zcela přirozeně učí. Při předvádění této metody na veřejnosti není nutno a ani není čas probrat všechna písmena, číslice a interpunkční znaménka. Cílem je odstranit u návštěvníka strach z obtížnosti zacházení s pastičkou, vzbudit zájem o další výuku. Ta může být i svépomocí, budoucí radioamatér se může doma učit sám, a doplňovat to poslechem provozu na pásmech. K nácviku si může zhotovit některý z jednoduchých klíčovačů a nejjednodušší pastičku. Tak se to naučili mnozí z dnes již dospělých hamů. Úvodní lekce na veřejnosti by měla skončit tím, že návštěvník dokáže odklíčovat svoje jméno.
Jan Dohnánek, OK1JD
Skautská akce JOTA/JOTI
Protože jsem výhradně provozář, páječku jsem v ruce držel jen párkrát v životě a bastlení mi v podstatě nic neříká, nemohu psát o zkušenostech s prací s dětmi v elektrokroužcích. Mohu se ale podělit o některé poznatky, které jsem získal při snaze seznámit děti ze skautského oddílu, ve kterém dělám jednoho z vedoucích, s naším koníčkem. Zhruba před pěti lety jsem si vzal na tábor autobaterii, transceiver FT-7 a mezi dva stromy jsem s pomocí dětí pověsil windomku, jejíž svod jsem natáhl do svého stanu. Druhý den jsem uspořádal malou prezentaci, ve které jsem stručně vysvětlil, o co se jedná, ukázal jsem, jak se naváže spojení a čekal jsem, jaká bude odezva. Ze sta dětí (chlapci i děvčata půl na půl) se k mému stanu, kde jsem po večerech vysílal, přišli ze zvědavosti podívat celkem pouze tři (!) kluci. Takhle malý zájem jsem tedy opravdu nečekal. Staničku jsem si tedy od té doby na tábor vzal už pouze dvakrát, protože zájem postupně úplně opadl a zaměřil jsem se na JOTA/JOTI (Jamboree On The Air/Jamboree On The Internet – jedná se o tradiční akci skautů, probíhající již od padesátých let 20. století. Každoročně vždy třetí víkend v měsíci navazují skauti spojení s jinými skauty pomocí amatérského rádia a nově i internetu. Stanice účastnící se JOTA/JOTI lze poznat na pásmu jednoduše, používají za volačkou „/J“ - resp. /Jamboree). Vždy jsem pozval celý oddíl (chlapce i děvčata), poslední dva roky i ostatní skautská střediska v okrese. Zájem je ale vždy velice malý. Vlastně skoro žádný. Vždy účast přislíbí ti tři kluci, kteří se chodívali na táboře koukat, jak se snažím o QSO, a to je všechno. Každý rok jdu lobovat k dívkám, 19
ukazuji jim fotky z jiných států, kde se skautky hojně účastní a rozhodně by tedy nebyly jediné. Většinou to ale skončí tak, že dívčí vedoucí předají pozvánky dál, ale protože to samy nepodporují a nepříjde jim to jako pro holky zajímavé, podají to tak neangažovaně, že nakonec nepřijdou. Podobně je na tom situace v celém okrese, kde po mně na jednu stranu chtějí, abych akci uspořádal, na druhou potom na pozvánku neodpoví nikdo. Zkrátka, ačkoliv by měl být model takový, že iniciativa je na straně skautů, kteří si vyhledají v callbooku nějakého blízkého radioamatéra a osloví ho, v České republice panuje naprostý nezájem. Dříve existovala odborka (nášivka) „rádiové spojení“, kterou ale před pár lety zrušili. Posílal jsem tehdy na ústředí dotaz, proč to udělali, když stačilo odborku jen modernizovat a upravit pro stávající povolovací podmínky. Odpověděli, že není zajímavá a do budoucnosti s ní nepočítají. Abych se ale vrátil zpět k JOTA/JOTI. Kromě těch tří kluků nakonec na víkend vezmu každoročně celou družinu (cca 10 členů), takže to potom vypadá tak, že několik kluků se učí hláskovací abecedu, navazování spojení a orientaci na pásmu, zatímco ostatní běhají venku a hrají fotbal. Průběh je následující: V pátek odpoledne připravím s tátou OK1FRD staničku. V sobotu v 9 ráno je sraz. Krátce všechno uvedu a rozdám dětem papírky s hláskovací abecedou a základními zkratkami, které od loňska zapomněli. Potom se už věnujeme až do večera JOTě – účast je na světě výborná, zvláště skautů z Anglie a zemí Beneluxu, takže je pořád co dělat. Problém je u dětí angličtina, ale i to se dá vyřešit – kde si nevědí rady, tam poradí vedoucí, HI. Večer vypnu rádio a věnujeme se nějakým hrám. Letos jsem si připravil pár jednoduchých fyzikálních pokusů, ale nikoho to nezajímalo, hrál jsem si tam s drátkama sám, takže příště na to kašlu. V něděli ráno kouknem na pásma, ale hlavní aktivita ze soboty je už dávno pryč a tak před oběděm skončíme. Nakonec tedy závěr. Aktivita je z OK velice žalostná (vlastně si nepamatuji, že by se objevila na bandu za poslední čtyři roky nějaká jiná stanice než naše), za což mohou hlavně skauti, kteří nejeví zájem se něčeho podobného účastnit. Nejstaršímu z těch tří kluků (viz výše) jsem půjčil domů přijímač Odra, ale vůbec ho to nebere, má jiné koníčky. Další dva teprve teď dorostli do věku cca dvanácti let, takže pro ně zkusím taky něco vymyslet, ale nejsem moc optimistický. Uvidíme, jak příští rok, třeba se stane zázrak a konečně přemluvím nějaká děvčata a někoho dalšího z jiných středisek.
20
Petr Prause, OK1DPX
Zajímavý posluchačský diplom
K 30. výročí své existence vydává OK QRP klub diplom OK QRP CLUB 30th ANNIVERSARY AWARD (OQC30AA). Tento pěkný diplom mohou zdarma získat i amatéři posluchači. K tomu je potřeba odposlechnout 30 spojení se členy OK QRP klubu, když vysílají výkonem do 5 W. Obvykle při spojení uvádějí své členské číslo. Toto vysílání lze zaslechnout například každý pátek v okolí kmitočtu 3560 kHz, mezi 18. a 22. hodinou UTC. Úplné podmínky k získání diplomu jsou ve zpravodaji OK QRP INFO č. 96. K poslechu lze použít například upravené přijímače PIONÝR 80s, viz „Stavební návody”. Vhodnou anténou je dipól nebo invertované véčko 2x 20 m. Telegrafní provoz v okolí 3560 kHz se uskutečňuje obvykle nižšími rychlostmi, takže je vhodný i pro začátečníky. Provoz je často otevřenou řečí v češtině. Aktivních členů OK QRP klubu je nyní něco přes 300. Na obrázku vlevo je ukázka posluchačského pracoviště. Zleva je anténní člen, přijímač KP4-F, upravený PIONÝR 80s a napájecí zdroj 12 V. Na dalším obrázku je diplom OQC30AA.
21
Jiří Polívka, W6/OK1-5037
Chcete být úspěšní v mezinárodních soutěžích? Zde je pár námětů na soutěžní projety
Co právě nejvíce frčí v USA, v Japonsku a ve „velmi rozvinutých krajích”: - Robotické projekty, tam je vhodné spojení s programováním počítačů, mikroprocesory řadí PIC a Arduino. Různé „bojové roboty”, soutěže srandovních mechanismů, kde cílem je třebas co nejrychleji navléci plavací kolo na kolík cca 2 m nad podlahou, modely autíček a letadel které umějí něco navíc, jako vyhnout se překážkám. Japonci vyvinuli robota, který dokáže přenést ležícího pacienta z jednoho lůžka na jiné, přinese nápoj nebo podobné operace. Chodící roboty, které umějí chodit po schodech, zvládnou upadnutí a umí se zase postavit. Pro vojáky různá pásové vozíky, které přelezou či přeskočí překážku, lítací miniatury s kamerou či třebas značkovací barvou, vrtulníky apod., - solární baterie, regulátory, senzory pro nepřístupná místa, senzory které je možno vrhnout do hořícího objektu, palivové články na líh či na cukr, dobíječe mobilů, - hledací systémy radiové, které umí sledovat pohyb osob za zdí nebo hasiče v objektu, zraněnou osobu pod lavinou nebo pod sesutým zdivem, - energy harvesting - využití světla, tepla, FM signálu či signálu mobilu k napájení mikrosenzoru, vysílače dat s nepatrnou spotřebou, - zdravotní aplikace, od hypertermie s mikrovlnami po přenos dat po oděvu, po těle, EKG vysílač jako náplast, polykací pilulky s kamerou, přenos dat z pacienta do registru, bezdotyková detekce života pacienta - srdce, dýchání atd., detekce dušení u kojenců, - jednoduchá zařízení pro rozvojové země (nejen) - rádio poháněné kličkou, sterilizace vody UV LEDkou, chlazení vody a potravin odpařováním vody či lihu, levné LED lampy dobíjené sluncem či větrníkem a podobné užitečnosti, - obranná zařízení; právě aktuální na řádící verbež - značkovací stříkačka na nesmytelnou barvu, mini tasery na znehybnění útočníka, laser k oslnění apod. Leccos z toho se dá propojit s oblíbenými počítači nebo udělat jako „aplikace” k chytrým mobilům. Děti a mládež mají výborné nápady či na ně přijdou, když se zamyslí.
22
Kolektiv OK QRP klubu Proč nás stále ještě baví CW? Proč nás baví radiový provoz? V dnešní době, kdy se můžeme prakticky s kýmkoliv na světě spojit velice rychle nejrůznějšími moderními způsoby komunikace? Proč nás baví právě CW? Tak starý, tak primitivní způsob předávání informací... Proč? My hamové si při našich CW spojeních vyměňujeme informace, které jsou vlastně úplné banality. Telegrafujeme naše jméno, název místa odkud vysíláme, výkon našeho vysílače, typ naší antény, někdy přidáme i pár slov o místním počasí. Málokteré spojení se protáhne tak, abychom si sdělili něco málo též otevřenou řečí. Když, tak je to nejčastěji v naší mateřštině. Málokdo z nás je schopen plynně a delší dobu komunikovat s protistanicí v některém z cizích jazyků. Co nás vlastně baví na těchto šablonovitých spojeních? Proč klofeme do klíče údaje, které mají zcela zanedbatelnou informační hodnotu? Není to pro radost ze získání nové země, kterou ještě na svém seznamu nemáme? Není to pro radost z pohybu na pásmu? Z toho jak na nás působí duch radiového provozu? Je to proměnlivé podle denní a roční doby, momentálních podmínek šíření radiových vln. Podle přicházejících a mizících stanic, podle okamžitých úvah typu: tuhle zemi ještě nemám, tohohle hama znám už dlouho... Brouzdání po bandech je docela dobrodružné. Není to taky proto, že je vzrušující čekat na to, kdo se nám vlastně na naši výzvu ozve? Když někomu voláme mobilem, někomu píšeme email, tak známe jméno adresáta a víme, co mu chceme sdělit, co od něj potřebujeme. Když ale voláme výzvu na pásmu, ozve se nám v naprosté většině případů někdo, koho osobně neznáme. Teprve během spojení se o něm dozvídáme pár základních údajů: jeho jméno, odkud nás volá, co má za zařízení. Můžeme mu dát doplňující otázky a postupně tak získáváme údaje, ze kterých si vytváříme obrázek o protistanici, o člověku, o němž jsme ještě před chvílí neměli tušení že existuje. Z jeho vysílacího stylu můžeme usuzovat na jeho věk, délku ham - praxe, tak trochu i na jeho povahu, odborné znalosti... Není to radost z toho, že ovládáme jednoduchý univerzální jazyk - morseovku, přesněji telegrafní abecedu? Že ovládáme skupinu mezinárodních zkratek, že můžeme přizpůsobit rychlost našeho vysílání protistanici? CW je exotické a vyjímečné. CW is a real spirit of hamradio. Petr, OK1DPX Je to stále ta romantika, která mě chytla v době, kdy jsem asi před 50 lety začal poslouchat na KV na svou první dvoulampovku a kdy mě telegrafní signály, ačkoliv jsem tehdy ještě morseovku moc neuměl, docela okouzlily a chtěl jsem jim porozumět. Později, jako už držitel OK značky jsem CW preferoval vždy a preferuji stále, i když jsem si zkusil SSB i DIGI provoz. Telegrafie je něco jako další jazyk, který se člověk naučí a už ho potom může používat a který mu umožňuje být ve styku s kolegy stejně smýšlejícími. To sice umožňuje i např. SSB, ale telegrafii nahradit nemůže. Když se CW dobře naučíte, přijímat i vysílat, je to 23
potom požitek si poslechnout někoho, kdo vysílá krásně rytmicky, bez chyb, rychle, ale přesto srozumitelně. Je to taková hudba, alespoň pro mne a věřím, že i pro další stejné „blázny“ jako jsem já. A když se naučíte hezky vysílat, ať už na normální klíč, nebo na automatický klíč (elbug), je to opět požitek, když vám to dobře jde a když máte pocit, že i váš protějšek oceňuje vaše schopnosti. Telegrafní spojení má oproti SSB mnoho výhod, nemusíte znát žádný jazyk (což je sice pravda, ale je dobré nějaký znát, už jen proto, že potom můžeme tímto jazykem přímo telegrafovat), stačí znát Q - kódy a zkratky, spojení se dá udělat s menším výkonem, protože telegrafní signál je čitelný, i když je velmi slabý, postavit jednoduchý telegrafní vysílač a přijímač je evidentně snažší, než pro SSB, atd. Kdo má rád CW provoz, tak mu zůstává věrný i přes to, že moderní druhy provozu, s pomocí PC, atd, jsou mnohdy úžasné a dokonalé a přiznám, že si je rád vyzkouším, ale při CW je potřeba, abychom tu dokonalost pěstovali u sebe, je to používání vlastních schopností, nikoliv jen dokonalé techniky. Pavel, OK2BMA Z mého hlediska se jedná asi o to, že jsem začínal v době, kdy CW byla královnou provozu. Tedy neexistoval amatér na KV, který by neovládal CW. Byla to základní podmínka toho, abych se mohl provozu na KV zúčastnit. Vytvořit CW vysílač i při ne zrovna dokonalém technickém vybavení, je jednoduché. A tak jako OL jsme si pořídili inkurantní přijímač (konkrétně u mne to byl Torn E. b.) a vysílač typu RSI jsme dostali na poukaz. Byli jsme generace, která byla „hladová” po komunikaci. Koneckonců v době našich začátků nebyl zase až tak běžný ani telefon. Pokud jsme navázali spojení s kamarádem na druhém konci republiky, pak to pro nás bylo něco neskutečného. Kroužky na 160 m mezi OL stanicemi fungovaly již od odpoledních hodin. V telegrafii jsme se zdokonalili tak, že jsme časem nepotřebovali nic zapisovat a jednotlivá písmenka jsme vnímali jako novou řeč. Zkrátka k telegrafii jsme dostali zvláštní vztah, který se v nás udržel až do dnešních dnů. Určitě svoji roli hrál i systém Q - kódů, který nám i bez hlubší znalosti cizích jazyků umožnil navazovat spojení se stanicemi, kteří mluvili jinou řečí. O výhodách CW není potřeba diskutovat, ale je dána svoji fyzikální podstatou. Tu (podle mne) v některých aspektech nepřekonaly ani moderní druhy digitálních provozů. Sám jsem kdysi testoval s OK1HAS a OK1ANG, zda mód PSK31 je čitelnější než CW u zkušeného operátora. Došli jsme k názoru (praktickými testy), že ne. Jediná výhoda digitálních provozů se pak jeví hlavně v tom, že zpráva za stejných podmínek (odstup signál/šum) se dokáže přenést větší rychlostí. Tedy naprosto jednoduchými prostředky jsem pomocí CW schopen si předávat zprávy a to naprosto nezávisle na dalších (nepotřebuji k tomu žádné datové sítě, telefonní linky a dokonce ani elektrický generátor pro napájení). Vzpomínám ještě na různé spojovací služby, kdy jsme při špatné slyšitelnosti přešli z módu SSB na CW. Asi i zajímavým rysem CW provozu je to, že není schopno na první poslech nést v předávané informaci emociální složky. Zkrátka poslechem dnes na SSB jsme občas rozčarováni emociálním projevem operátorů (v té negativní stránce věci). Na CW je provoz takový "slušnější a gentlemanštější". Většina z nás CW vnímá jako další odbornost, další znalost cizího jazyka, něco jako rajskou muziku. To 24
v CW operátorech zůstává. Četl jsem i literaturu z období studené války. Jsou známy případy, kdy při výslechu „špiónů - radiooperátorů” byl používán trik, kdy vyslýchající si s nimi klepáním tužky vyměňoval (Morse kód) informace. Jen tímto způsobem byli ochotni komunikovat. Výhoda CW v zabírané šířce kmitočtového spektra je známa. Pro světové závody tedy je i prostor pro slabší - QRP stanice. U závodů SSB je účast QRP stanic velice obtížná. Telegrafie se dá naučit v jakémkoliv věku. Příkladem nechť je např. můj bratr OK1USP, který se CW začal učit ve svých 65 letech. Dnes již běžně pracuje tempem 21 WPM. Jak to bude dál? Zde nejsem úplný optimista. To co bylo hnacím motorem naší generace (hlad po komunikaci), tak je nahrazeno dokonalejšími druhy provozu, kde není potřeba dělat náročné zkoušky. Koneckonců mobilní telefon, skype, e - mail používá každý z nás. Jestliže chceme tento krásný druh provozu udržet, pak je nutné mladým nenabízet jen komunikaci, ale zvláště ideální a adrenalínovou hru, zábavu. A to je mladé přesvědčit, že On line CW contest je snad ta nejušlechtilejší hra, vyžadující znalosti, postřeh, taktiku. Je to skutečně nepřekonatelná zábava. Tímto směrem je snad jediná možnost, jak si tento mód nejen zachovat, ale i rozvíjet. Milan, OK1IF Telegrafie - myslím, že je dobré umět něco víc než ostatní i když v tomto případě vůbec nejde o životně důležitou znalost. Mluvit nás naučila máma, k telegrafii jsme se už dopracovali vlastní pílí a můžeme se v ní zdokonalovat. Využíváme k ní vlastní ruce, tedy pravačku případně levačku (můj případ) a tak je to také důkaz, že se pořád ještě hejbeme. Samozřejmě je při telegrafii zainteresován mozek a to je zase důkaz toho, že nám to pořád myslí. Z hlediska provozu - v podstatě se jedné o tichou záležitost, pouze cvakání klíče a tak je to snadné při nočním provozu. Holt není třeba hulákat jak na lesy, budit drahou či vytáčet sousedy. Pro spojení stačí menší výkon - příspěvek k ekologii. Zařízení může mít jednodušší konstrukci a tak si ho můžeš postavit sám. Nebo koupit stavebnici. No a co se týká samotného vysílání, vlastně je to k ničemu. Vesměs je to ztrátová činnost. Neprakta v jednom vtipu hlásá, že jinej by z toho zatracenýho drátu udělal plot. Hi. Na druhou stranu, někdo má rád holky, jinej zase vdolky. Nebo oboje. A tak se nakonec dá jen konstatovat, že nás to baví a po důvodu se nijak nepídíme. Zdeněk, OK1DZD První pokusy jak se naučit telegrafní abecedu, byly na bzučáku Tesla v khaki provedení. Po složení zkoušek rádiového operátora následovalo navazování prvních spojení. Dosud vzpomínám na to klepání kolen, kdy po skončení výzvy mě zavolala první stanice. Ale 25
vše se zvládlo a následovala další spojení a nervozita postupně mizela. Výhoda telegrafie je i ta, že HAM koutek mám v obývacím pokoji a tak můžu jet i závod a XYL v pohodě sleduje televizi a neruším ji voláním výzvy. Vzácné expedice se objevují všemi druhy provozu, ale dovolat se, je někdy problém. Ale přeci jen telegrafií to jde lépe. Stejně tak jako soudobý fenomén SOTA a nově Flora a Fauna, je jednodušší s telegrafním provozem. A je rozdíl jet závod telegrafií nebo SSB, kdy CW závod přece jen zanechá menší únavu na duši. Nejkrásnější je lovit slabounké třepotavé signály DXů a ještě lepší, když je to s QRP. A v poslední době nádhera: FT-817, malinký telegrafní klíč a pobyt v přírodě - to nemá chybu. Karel, OK1AIJ Výhoda telegrafie je v tom, že lze dělat spojení i s jednoduchým zařízením, které si dokážu sám udělat. Paradox je v tom, že jsem si do důchodu koupil transceiver TS-590 a i když jsem jím ohromen, tak si nejvíce pohraju s různými QRP konstrukcemi, ať stavebnicemi SW-80, SW-40, KIWI (pro 20 m) nebo nějakou hrůzou pro MAS Contest, hi. Umíme něco, co ne každý zvládá. A tak se považuji za někoho, kdo zvládá, hi. Mnohdy se pozastavuji nad skutečností, že někomu dělá problém naučit se 26 znaků pro písmena, 10 znaků pro číslice a několik dalších interpunkčních znamének. A přitom jim nevadí naučit se plno klávesových kombinací pro využívání programů a dokola je obměňovat při další uvolněné verzi programu... Sice mi dost dlouho trvalo, než jsem přijímal telegrafní texty s jistotou, ale když už mi to fungovalo, tak se mi to začalo líbit a protože jde o rytmus, považuji to za další formu hudby, která mne uklidňuje nebo dráždí, hi. Kdysi to byla z nouze ctnost, protože podmínkou k získání odbornosti Radiový operátor byla znalost telegrafie předepsána a fertig. Taky jsem dost brzy pochopil, že spojení ztrácí smysl v podstatě tím, že bylo navázáno. Projevuje se to hlavně v expedičním provozu, kde jak zaslechnu svou značku a 5NN, tak je po legraci. Proto jsem míval rád mnohdy i dosti dlouhé pokecy na 80 m. Bohužel, je jich méně a méně. Doufám, že snad někteří důchodci zase najdou čas, ale moc se tím utěšovat nemůžu. Jenda, OK2BND Když jsem začínal, tak se vyráběla zařízení převážně svépomocí a CW TRX bylo to nejjednodušší, co se dalo levně postavit a to platí i dnes. V současné době je to trochu jinak vzhledem k cenové dostupnosti komerčních zařízení a počítač má téměř každý amatér doma, takže „digitály” tvoří nedílnou součást spektra používaných módů. Pokud však se chystáme vysílat z cest a přírody, je to jinak jde o to mít zařízení co nejjednodušší a nejmenší a tam nemá CW vážnou konkurenci. Milan, OK1DMP 26
CW preferuji z důvodů: - dá se postavit funkční TX doslova z několika součástek - viz QRP MAS, - má lepší účinnost (možnost delších spojení) než klasické fone módy (SSB, AM, FM), - pomáhá trénovat „mozkové závity”. V dnešní době sice mají moderní digitální komunikační módy lepší účinnost a jsou zajímavé a dostupné i pro amatérskou komunikaci. Ale přece jen klasický klíč (podobně jako elektronkové přístroje) má své kouzlo. Vzpomněl jsem si na klasickou baladu od OK1YG z r. 1936 - úryvek: ... Na stole je divná věc / vypadá to jako klec / na ní cívka měděná / z drátu ladně stočená. U ní sedí jakýs chlap / telegrafní klíč teď lap / sedí ani nedýchá / a vytrvale šolíchá... Jirka, OK1DXK CW je vlastně takový mezinárodní jazyk, kterým se lze domluvit s lidmi na celém světě. Má své kouzlo proto, že se právě s tímto druhem provozu před více než sto lety začínalo. V jednom z posledních QST je zajímavý článek o tom, jak si stojí ostatní druhy provozu v porovnání s CW. Vyplývá z něj, že pro daný výkon a citlivost přijímače je na tom CW podstatně lépe, co se týče teoreticky dosažitelné vzdálenosti, než AM, SSB a FM i RTTY. Digitální módy PSK31 a zejména JT65 jsou na tom lépe než CW, ale jen díky použití výpočetní techniky. CW zůstává díky své úzkopásmovosti a jednoduchosti dvou stavů (tón nebo nic) nejúčinnějším druhem provozu, dekódovatelným pouze lidským uchem i ve složitých podmínkách šumu a rušení. Telegrafií se zabývám už 47 let, od doby, kdy mě můj otec naučil morseovku. V mém starém posluchačském deníku je prosinec 1967 od předchozích „FONE” poslechů oddělen tlustou čarou. Tou tehdy začala má kariéra telegrafisty. CW mi učarovala a k fónickému provozu jsem se už vracel jen sporadicky. Dodnes telegrafii považuji za ten „pravý” druh provozu. Na stará kolena člověk těžko mění své zvyky a přeorientovává se na něco jiného.Tím ale nechci říct, že se bráním novinkám. Svět se mění a ubírá se dopředu různými směry. V našem hobby přibývají nové druhy provozu a mění se způsob provozu na pásmech. Za ta léta jsem vystřídal a vyzkoušel ledacos. Vysílal jsem na klasických ručních klíčích, na stranovém klíči, na mechanickém bugu, na elbugu a v závodech samozřejmě klíčováním z počítače. Zabýval jsem se kdysi rychlotelegrafií, baví mě telegrafní závody, DX provoz, expediční provoz, SOTA a občas i povídací QSO. Vše chce své. Právě ta různorodost možností má své kouzlo. Vše záleží na okolnostech, náladě, možnostech. Není na místě kritizovat ty, kdo mají jiné preference. Máme všichni jedno krásné hobby a není na místě upřednostňovat jeden 27
či druhý druh provozu. Rád si na CW občas popovídám s někým, kdo má náladu a čas, může z toho být příjemná půlhodinka CW. Jindy zase, v závodě, při expedici nebo SOTA aktivaci je na místě maximální stručnost a rychlost a spojení typu 599 TU jsou na místě, protože umožňují udělat spojení s velkými počty stanic v krátkém čase, resp. uspokojit četné zájemce o spojení v pile-upu. Petr, OK1CZ
Petr Prause, OK1DPX
Moudra pro tvoji domácí laboratoř
Rozebíráním vyřazených přístrojů, zkoumáním a uspořádáváním vymontovaných dílů se rychle naučíš znát součástky, výrobní technologie a konstrukční školy. Do drátů nevidíš, bez měření jsi jako slepý v džungli. Proto měř všechno, co se dá. Vybav se měřicími přístroji, třeba staršími, ale takovými, na které se můžeš spolehnout. A jako oko v hlavě je opatruj. Bez nářadí jsi jako chromý. Proto si pořiď kvalitní nářadí a nástroje, zhotov si přípravky. Všude hledej, všude najdeš: Ohmův zákon. Svoje konstrukce dělej důkladné a odolné vůči neodbornému zacházení. Pamatuj na vzájemnou propojitelnost a zaměnitelnost svých přístrojů. Vzhledu svých výtvorů věnuj pozornost, ale jen přiměřenou. Vyrábíme experimentální přístroje. Účelem je ochrana vnitřku a snadné ovládání. Svoje pracoviště uspořádej tak, aby bylo bezpečné pro tebe i tvé návštěvníky. Pořádek se nedělá, pořádek se udržuje. Je to snadné: věci se dávají na své místo. Zaznamenávej si postup a výsledky své činnosti, též úvahy, nápady a představy. Budeš překvapen, jak se ti to všechno bude jednou hodit. Nevíš kudy kam? - sepiš své problémy, - seřaď je podle naléhavosti a důležitosti, - v tomto pořadí hledej jejich řešení, - v tomto pořadí je taky realizuj. Začneš-li s řešením podružných problémů, na závažné ti nezbyde čas. Dojdeš rychleji k cíli, rozdělíš-li svůj problém na několik dílčích problémů. Když nevíš jak dál, hledej víc informací. Hledáš řešení? - zkombinuj všechny možnosti, - z nalezených řešení použij to nejjednodušší a nejživotnější. Hledáš chyby? Začni od sebe. 28
Máš nápad? Ty sám mu buď tím nejtvrdším oponentem. Při pokusech nikdy neměň současně víc jak jeden parametr. I pokus s negativním výsledkem má svůj význam. Byl-li řádně proveden, ukazuje, kudy cesta k cíli nevede. Čím větší záhada, tím jednodušší vysvětlení. Ať děláš cokoliv, mysli na to, abys co nejméně ubližoval sobě, ostatním, přírodě.
29
