Program na podporu podnikání

Program na podporu podnikání

Program Phare na podporu podnikání - SMECA

Volný pohyb zboží v Evropském společenství

2001

Obsah: OBSAH:

2

1. POZADÍ

3

1.1 Konstituční základ EU, Smlouva o ES

3

1.2 První roky

3

1.3 Bílá kniha a Jednotný evropský akt

4

1.4 Odstranění technických bariér: 3 nástroje

6

2. VOLNÝ POHYB ZBOŽÍ: VYMEZENÍ TÉMATU

8

2.1 Zboží

8

2.2 Volný pohyb zboží: všeobecný rámec

8

2.3 Výjimky

9

3. LEGISLATIVA EVROPSKÉ UNIE

10

3.1 Právní systém v EU: přehled

10

3.2 Volný pohyb zboží: nejdůležitější legislativa

11

4. VLIV NA MALÉ A STŘEDNĚ VELKÉ PODNIKY

16

4.1 Přístup na evropský trh

16

4.2 Hlavní bariery pro malé a středně velké podniky

17

5. VYHLÍDKY

18

5.1 Strategie vnitřního trhu

18

5.2 Navrhovaná nová pravidla

19

6. JAK PROFITOVAT Z VNITŘNÍHO TRHU: KONTROLNÍ SEZNAM

20

2

1. Pozadí Historie Evropské unie pokrývá období víc než půlstoletí. My tu uvádíme stručné pozadí. Zaměřujeme se na volný pohyb zboží a zvláště na nejdůležitější vývoj v tomto směru.

1.1 Konstituční základ EU, Smlouva o ES Konstituční základ Evropské unie (EU) tvoří Smlouva z Paříže (zakládající Evropské uhelné a ocelářské společenství v roce 1951), Smlouvy z Říma z roku 1957 (zakládající Evropské hospodářské společenství (EHS)/’Smlouva o ES’ a Evropské společenství pro atomovou energii), které byly novelizovány Jednotným evropským aktem (1986), Maastrichtskou smlouvou o Evropské unii (1992) a Amsterdamskou smlouvou z roku 1997. Smlouva o ES byla podepsána roku 1957 a do platnosti vstoupila 1. ledna 1958. Stanovila pro Společenství úlohy/ cíle a poskytla – všeobecně – prostředky/ nástroje. Úlohy Společenství jsou: ‘podporování harmonického rozvoje hospodářských činností, trvalé a vyrovnané rozšiřování, zvýšená stabilita, rychlý růst životních úrovní a užší vztahy mezi jeho členskými státy’ (Smlouva o ES, článek 2). Prostředky na dosažení těchto cílů jsou popsány v článku 3c Smlouvy o ES: ‘vnitřní trh , mezi členskými státy charakterizovaný odstraněním,, překážek volného pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu’.

1.2 První roky Úspěchy V roce 1958 se EU skládala ze šesti zemí (zakládajících zemí): Belgie, Francie, Německo, Itálie, Lucembursko a Holandsko. V sedmdesátých, osmdesátých a devadesátých letech vstoupily do Evropské unie další evropské země. Smlouva o ES stanovila konečný termín dvacet let na odstranění všech bariér společného trhu. Tento konečný termín se nesplnil. Ale v roce 1968 byla dokončená celní unie. To znamená, že se odstranila všechna cla mezi šesti zakládajícími členskými státy a byly zavedené společné celní tarify. Toto je externí tarifa co se vztahuje na třetí země. Zrušení vnitřních tarifů oživilo příslušná hospodářství. Obchod uvnitř Společenství enormně vzrostl a spotřebitelé profitovali z nižších cen a dostupnosti širšího výběru zboží.

Problémy Ale v sedmdesátých letech se ukázalo, že ještě stále existuje mnoho dalších bariér, například odlišné normy v členských státech. Výsledkem bylo, že vlastně neexistoval žádný skutečně volný pohyb zboží. Evropská komise a Rada měly moc na odstranění bariér, ale jenom kdyby Rada konala jednohlasně. Protože do EU vstoupilo více zemí a členské státy chránily oprávněné zájmy svého průmyslu, odstranění bariér se ukázalo prakticky nemožné.

Naštěstí článek 30 Smlouvy o ES nabídl praktickou pomoc společnostem, které měly problémy s exportováním z jednoho členského státu do druhého. Článek 30 stanovuje: ‘(…) kvantitativní omezení na import a všechna opatření s ekvivalentním účinkem budou (...) zakázána mezi členskými státy.’ 3

Několik případů bylo předložených Soudnímu dvoru v Lucembursku. Úlohou Soudního dvora je zabezpečit, aby se právo Společenství interpretovalo a implementovalo v souladu se Smlouvami. Známými případy jsou případ Dassonville (1974) a případ Cassis De Dijon (1979) (podrobnější popis najdete v rámečku 1). Soud v těchto a v dalších případech rozhodl, že takováto nekvantitativní omezení nejsou dovolena. Ale v několika dalších případech potvrdil platnost zvláštních předpisů v některých členských státech.

1.3 Bílá kniha a Jednotný evropský akt Bylo jasné, že moc samotného soudu nepovede k jednotnému trhu se skutečně volným pohybem zboží. Jako odpověď na tento velký problém Komise uvedla Bílou knihu ‘Dotvářející vnitřní trh’. Tento dokument identifikoval asi 300 překážek (fyzických, technických a finančních). Obsahoval i zákonná opatření, která byla potřebná na odstranění těchto překážek v zájmu vytvoření skutečného vnitřního trhu. Většina myšlenek v Bílé knize nebyla nová, ale poskytla nový politický popud procesu integrace, který se v první polovině osmdesátých let skoro zastavil. Na základě tohoto důležitého dokumentu byl zformulován Jednotný evropský akt (SEA). Podepsaný byl v roku 1986 a do platnosti vstoupil v roku 1987. Od té chvíle nebyla potřebná jednohlasnost. Opatření týkající se společného trhu se zbožím (a službami) se mohla přijímat kvalifikovanou většinou. Toto urychlilo proces integrace. Jednotný evropský akt navíc stanovil, že: ‘Společenství přijme opatření s cílem postupného vytváření vnitřního trhu v období končícím 31. prosince 1992. (...) Vnitřní trh bude zahrnovat oblast bez vnitřních hraníc, v které bude zabezpečený volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu.’ 1. ledna 1993 byl zaveden jednotný trh. Od té doby zboží přecházející vnitřními hranicemi Společenství už nepodléhá celním kontrolám na hranicích. Namísto nich se teď konají správní kontroly v členských státech na úrovni společnosti. Na obchodování se zbožím mezi podniky v členských státech se ukládá daň z přidané hodnoty (DPH) v členském státě, do kterého se zboží dopravuje (princip země určení) v sazbách a podle podmínek tohoto členského státu. Na podnik dodávající zboží se vztahuje nulová sazba. Cla Evropské unie – společné celní tarify – se musí platit jenom jestliže je zboží přiváženo zvenčí do volného oběhu v rámci celního území EU. Když se zaplatí clo, zboží se může volně pohybovat v rámci vnitřního trhu EU. Jednotný trh Evropské unie – s 370 milióny spotřebitelů a milióny podniků – je teď největší v průmyslově vyspělém světě.

4

Rámeček 1 Volný pohyb zboží: dvě důležitá rozhodnutí soudu Dassonville, 11. července 1974, 8/74 V Belgii podléhalo uznání označení původu deklaraci belgické vlády. Navíc, belgické právo zakazovalo dovážení lihovin s uznaným označením původu, jestliže neměly průvodní dokument potvrzující jejich právo na takové označení. Belgická vláda oficiálně uznala ‘Scotch Whisky’ (Skotská whisky) jako označení původu. Gustave Dassonville, velkoobchodník podnikající ve Francii, a jeho syn, Benoit Dassonville, který vedl pobočku tohoto podniku v Belgii, dovezl z Francie do Belgie Skotskou whisky ‘Johnny Walker’ a ‘Vat 69’. Protože Francie nepožadovala potvrzení původu pro Skotskou whisky, Dassonvilleovi neměli potvrzení od britských úřadů. Protože plánovali dovést whisky do Belgie, Dassonvilleovi přiložili vytištěné označení se slovy ‘Britské celní potvrzení původu’, a přidali rukou napsanou poznámku s číslem a datem francouzské celní uzávěrky, to bylo jediné, co požadovaly francouzské předpisy. Belgické úřady považovaly tyto dokumenty za nedostatečné a podaly žalobu na Dassonvilleovi za porušení belgických zákonů, přičemž je obžalovaly z toho, že neměli zodpovídající dokumenty. Dva výhradní dovozci značek ‘Johnny Walker’ a ‘Vat 69’ podali i soukromou žalobu. Tribunal de Premire Instance de Bruxelles požadoval předběžné rozhodnutí podle článku 30 Smlouvy o ES. Soudní dvůr rozhodl: ‘Všechny obchodní předpisy vydané členskými státy, které mohou překážet, přímo anebo nepřímo, skutečně anebo potenciálně, obchodu uvnitř Společenstva, se mají považovat za opatření, která mají stejný účinek jako kvantitativní omezení.’ Protože bylo pro obchodníka, který chtěl dovést do Belgie Skotskou whisky, která je už ve volném oběhu ve Francii, velmi obtížné získat takový dokument, na rozdíl od dovozce, který dováží přímo ze země výrobce, Soudní dvůr rozhodl, že tento belgický požadavek překáží obchodu uvnitř Společenstva. Zdroj: www.law.nyu.edu/weilerj/unit9/eu97905.htm. New York University School of Business, prof. Weiler, 1997

Cassis de Dijon, 20. února 1979, 120/78 V případe ‘Cassis de Dijon’ Evropský soudní dvůr zrušil německý zákaz dovozu. Zákaz nepovoloval dovoz, prodej anebo marketing likérů v Německu, který nesplňoval minimální německé normy pro alkohol. Tento případ se týkal Cassis de Dijon, francouzského likéru. Cassis obsahuje 15-20% alkoholu a německé normy stanovili 25%. Německá vláda dokazovala oprávněnost svého předpisu hlavně zdravotními důvody, přičemž tvrdila, že tento zákon existuje kvůli tomu, aby se zabránilo zvyšování množství alkoholických nápojů v rámci německého trhu. Argumentovala tím, že nápoje s nízkým obsahem alkoholu vzbuzují větší toleranci vůči alkoholizmu než vysoko alkoholické nápoje. Po předložení případu vůči německým soudům Evropský soudní dvůr rozhodl, že protože Cassis splňuje francouzské normy, může se připustit na německý trh (článek 30). Po zamítnutí tvrzení německé obhajoby Soudní dvůr vysvětlil všeobecný princip, který je teď nejznámější částí rozhodnutí: ‘Neexistuje (…) žádný právoplatný důvod, proč by se alkoholické nápoje, jestliže byly zákonně vyrobeny a uvedeny na trh v jednom z členských států, neměly uvést do jakéhokoliv jiného členského státu.’ Soudní dvůr rozhodl, že bariéry obchodu jsou dovoleny jenom na uspokojení povinných požadavků, týkajících se: (1) efektivnosti finančního dohledu, (2) ochrany zdraví veřejnosti, (3) poctivosti obchodních transakcí a (4) ochrany spotřebitele. Jestliže by byly tyto podmínky ohroženy a zákazy dovozu by se považovaly za oprávněné, Komise by poskytla minimální normy formou direktivy. Členské státy by potom byly povinné harmonizovat své normy tak, aby splňovaly kritéria stanovená v direktivách Komise. Zdroj: www.american.edu/ted//cassis.htm. Trade and Environment Database (TED) (Databáze obchodu a životního prostředí)

5

1.4 Odstranění technických bariér: 3 nástroje Technické bariéry obchodu jsou teď nejčastější zákonnou překážkou volného oběhu zboží na trhu EU (viz také kapitola 4, odstavec 4.2). Obchod omezující vliv těchto státních regulačních bariér pramení z potřeby upravení výrobků tak, aby vyhovovaly specifikacím partnerské země. Odhaduje se, že v roce 1985 koexistovalo v EU více jak 100 000 různých státních specifikací. V současnosti podléhá 76% hodnoty obchodu uvnitř Společenství povinným technickým specifikacím. Kdyby se všechna tato ekonomická činnost měla regulovat jenom na národní úrovni, dalo by se očekávat, že její velká část by byla vystavena riziku technických bariér. Na zvládnutí technických bariér v rámci EU se využívají tři nástroje: • předcházení novým technickým bariérám obchodu • vzájemné uznávání • technická harmonizace (‘nový přístup’).

Předcházení novým technickým obchodním bariérám Ještě stále existuje tendence regulačních orgánů rozšiřovat anebo měnit soubor státních technických předpisů v důsledku nového technického rozvoje a vývoje a inovace výrobků. V praxi členské státy nadále soustřeďují mnoho své regulační energie přesně na ty sektory, kde byla přijata legislativa EU (např. potraviny, dopravní zařízení, chemikálie a farmaceutika, telekomunikační zařízení, stavební výrobky, strojírenství). Byla vytvořená procedura vzájemného informování (Direktiva 98/34/ES, novelizována Direktivou 98/48/ES), která nabízí Komisi a členským státům: • možnost posoudit jakékoli státní regulační návrhy, a • mít námitky vůči jakýmkoliv opatřením, která by potenciálně mohla omezit obchod, předtím, než se stanou zákonem. Navíc, (1. ledna 1997) vstoupil v platnost požadavek, aby členské státy oznamovaly všechny výrobky, kde neposkytují výhody vzájemného uznávání. Toto připravuje cestu pro systematickou analýzu všech výrobků, kde si členské státy myslí, že vnitrostátní pravidla představují kvalitativně odlišné úrovně regulační ochrany s úmyslem: • určit, zda je toto ohodnocení objektivně podložené a • zda je potřebná přiměřená činnost.

Vzájemné uznávání Členské státy obyčejně regulují rizika toho stejného výrobku různými způsoby. Všeobecně jsou výrobky, vyráběny v souladu s různými státními technickými předpisy, které se zaobírají riziky toho stejného výrobku, ‘ekvivalentně’ z hlediska úrovně ochrany, kterou představují. Uvědomujíce si toto, členské státy musí dovolit přístup na trh výrobkům vyráběným v souladu se specifikacemi partnerské země, představujícími ‘ekvivalentní’ úrovně ochrany pro stanovené cíle, v souladu s rozhodnutím Soudního dvora v případě ‘Cassis de Dijon’ (viz rámeček 1). Jestliže platné předpisy v zemi výroby poskytují ekvivalentní záruky na dosažení příslušného regulačního cíle v členském státě určení, dovážející členské státy nesmí vyžadovat, aby byl výrobek přizpůsoben jejich vlastním regulačním specifikacím. Vzájemné uznávání se obyčejně aplikuje, jestliže jsou výrobky nové, specializované anebo spadají mimo rámec harmonizující legislativy EU. Vzájemné uznávání může být poměrně efektivní v případě zařízení a spotřebitelského zboží s dlouhou životností. Ale naráží na těžkosti v případě, že je riziko výrobku vysoké (např. farmaceutika) a spotřebitelé anebo uživatelé jsou přímo ohrožení. Existují i další nevyřešené záležitosti:

6

• když jsou národní přístupy k technické regulaci tak rozdílné, že brání bezproblémové aplikaci tohoto principu – např. jestliže jsou spotřebitelé přímo vystavení skrytému riziku – může hrát princip vzájemného uznávání jenom omezenou roli v zabezpečování volného oběhu. Jestliže se má pro tyto výrobky stát volný oběh po celé EU realitou, možná bude potřebná určitá harmonizace dovolených výrobků a jejich složení a označování. • když je zvoleným přístupem vzájemné uznávání, zdravotní a bezpečnostní inspektoráty v dovážející zemi nemusí být schopny posoudit spolehlivost důkazu souladu výrobků se zodpovídajícími specifikacemi vyvážející země. Potřebná je větší výměna informací o státních regulacích a zodpovídajících procedurách hodnocení souladu. Včetně vývoje všeobecně uznávaných akreditačních systémů na schvalování orgánů pro testování a certifikaci. • dokonce i po překonání regulačních překážek volného pohybu zboží, může v dovážejícím členském státě upřednostnit zákazníky těch výrobků, které se vyrábí v souladu s místními (dobrovolnými) specifikacemi, vytvářet dodatečnou neregulační technickou překážku pro dovážené výrobky. V současnosti existuje nespokojenost s možností principu vzájemného uznávání na vytváření podmínek pro volný pohyb zboží. Jedním z hlavních problémů jsou omezené možnosti konání vůči jeho porušování.

Technická harmonizace Tam, kde se nedá předpokládat ekvivalentnost mezi úrovněmi regulační ochrany vyjádřenými ve vnitrostátních předpisech, jediným realizovatelným způsobem odstranění příslušných technických bariér je dosažení dohody (na základě hlasování kvalifikované většiny) o společném souboru právně závazných požadavků. Když se už taková dohoda dosáhne, žádné další právní překážky nemohou bránit přístupu vyhovujících výrobků na trh kdekoliv v Společenství. Legislativa EU harmonizující technické specifikace zahrnuje dva různé přístupy: • ‘starý přístup’ (podrobná harmonizace) • ‘nový přístup’ (základní požadavky). Starý přístup: podrobné harmonizační opatření V případě určitých výrobků charakter rizika vyžaduje legislativu “od výrobku k výrobku”, anebo dokonce “od složky ke složce”. Jestliže se od opatření EU vyžaduje, aby realizovaly volný pohyb tohoto zboží, tak tyto předpisy EU musí být dostatečně podrobné na to, aby chránily před tímto rizikem. Tam, kde se vyžaduje registrace státním orgánem anebo formální schválení před uvedením výrobků na trh, třeba použít koordinovaný přístup k testování výrobků, centralizovaný přístup (motorová vozidla) k procedurám anebo kombinaci obou (farmaceutika). Zdá se, že přijetí programů podrobné harmonizující legislativy překoná hluboce zakořeněné technickoobchodní bariéry, ovlivňující sektory odpovídající více jak 30% hodnoty obchodu uvnitř Společenství (např. motorová vozidla, chemikálie, farmaceutika, potraviny).

Nový přístup: předpis o základních požadavcích Takzvaný ‘nový přístup’ k technické harmonizaci, zavedený v roce 1985, byl založen na rozdělení zodpovědnosti mezi státní orgány na jedné straně a výrobci, orgány pro testování, certifikaci a standardizaci na straně druhé. Klíčovými složkami nového přístupu jsou: • legislativa se omezuje na požadavky, které jsou ‘podstatné’ pro zabezpečení vysoké úrovně ochrany pro kolektivní zájem v dané věci • standardizační orgány mají za úlohu definovat podrobná technická řešení, která zůstávají v zásadě dobrovolná

7

• aplikace těchto řešení (harmonizované normy) poskytuje presumpci souladu se ‘základními požadavky’ • výrobci jsou právně zodpovědní za zabezpečení toho, aby všechny výrobky uvedené na trh vyhovovaly základním požadavkům • ohodnocení shody vykonávají orgány pro testování a certifikaci. Tyto jsou určované orgány členských států a konají na jejich zodpovědnost. Členské státy vzájemně uznávají certifikáty shody vydané orgány určenými jinými členskými státy (‘obeznámené orgány’) Tento nový přístup se aplikuje v široké škále sektorů, včetně spotřebního zboží a zařízení. Další informace najdete • seznam norem, které se právě vypracovávají na implementování direktiv o novém přístupu: http://www.newapproach.org.directivelist.asp • všeobecné informace: http://europa.eu.int/comm/enterprise/new approach/ standardization/ a: http://www.newapproach.org • přijaté direktivy o novém přístupu jsou publikovány v L sérii Oficiálního věstníku Evropských společenství. Návrhy na direktivy o novém přístupu jsou publikovány v C sérii Oficiálního věstníku.

2. Volný pohyb zboží: vymezení tématu Volný pohyb zboží je jednou ze čtyř základních svobod společností a občanů v EU a základním kamenem vnitřního trhu. Ale co je ‘zboží’? Co znamená ‘volný pohyb’? Je dovolen volný pohyb všeho zboží v rámci EU?

2.1 Zboží Všechno, co je vyrobeno v rámci EU, je buď zboží anebo služba. Toto představuje dvě kategorie, do kterých jsou rozděleny všechny výrobky. Mohou se kategorizovat jako spotřební anebo průmyslové a jako finální anebo meziprodukty. Zboží jsou materiální výrobky. ‘Materiální’ znamená: výrobek je možno cítit, vidět, vonět anebo skladovat. Zboží se dá rozdělit na zboží dlouhodobé spotřeby (např. auta, hračky, pračky) a zboží krátkodobé spotřeby (např. potraviny).

2.2 Volný pohyb zboží: všeobecný rámec V článku 9 a 10 Smlouvy o ES je rámec – s ohledem na příslušné zboží a země – principu volného pohybu zboží popsán: Společenství bude založeno na celní unii, která se bude týkat všeho obchodu se zbožím a která bude zahrnovat zákaz cel na dovozy a vývozy a všech poplatků, které mají ekvivalentní účinek, mezi členskými státy, a přijetí společných celních tarifů v jejich vztazích s třetími zeměmi (Smlouva o ES, článek 9). Ustanovení (...) se budou týkat výrobků vytvořených v členských státech a výrobků pocházejících z třetích zemí, které jsou ve volném oběhu v členských státech (Smlouva o ES, článek 9). Výrobky pocházející z třetí země se budou považovat za výrobky ve volném oběhu v členském státě, jestliže se dodržely dovozní formality a jakákoliv cla nebo poplatky, které mají ekvivalentní účinek, která jsou splatná, byla vybrána v členském státě, a jestliže neprofitovaly z celkové anebo částečné celní slevy z těchto cel nebo poplatků (Smlouva o ES, článek 10-1). 8

2.3 Výjimky Takže, je dovolen volný pohyb všech druhů zboží mezi členskými státy? Ne celkem. Existují určité výjimky, které jsou zmíněny v článku 36 Smlouvy o ES. Článek 36 stanovuje: ‘Ustanovení článku 30 (...) nebudou bránit zákazům nebo omezením dovozů, vývozů anebo tranzitu zboží, odůvodněným na základě: • veřejné morálky, veřejného pořádku anebo veřejné bezpečnosti • ochrany zdraví a života lidí, zvířat anebo rostlin • ochrany národního pokladu, který má uměleckou, historickou anebo archeologickou hodnotu, anebo • ochrany průmyslového anebo obchodního majetku. Tyto zákazy anebo omezení však nebudou vytvářet prostředek svévolné diskriminace anebo maskovaní omezení obchodu mezi státy.’ Dobré a aktuální téma je embargo, které Komise vyhlásila na výrobky v dodavatelském řetězci hovězího masa v důsledku ‘nemoci šílených krav’ (BSE). V tomto případě je v sázce zdraví lidí a zvířat, a proto se udělila výjimka vzhledem na volný pohyb zboží. V rámečku 2 uvádíme dva příklady toho, jak jsou tyto výjimky vypracované v legislativě. Rámeček 2 Volný pohyb zboží: dva příklady výjimek RADIOAKTIVNÍ ODPAD A LÁTKY OPATŘENÍ SPOLEČENSTVÍ Direktiva Rady 92/3/Euratom z 3. února 1992 týkající se kontroly a dohledu nad přemístěním radioaktivního odpadu mezi členskými státy, přicházejícím do a ze Společenství. CÍL Určit systém předcházející povolení všech pohybů radioaktivního odpadu za účelem zvýšení ochrany před nebezpečím pocházejícím z ionizujícího záření. EXPORT KULTURNÍHO ZBOŽÍ OPATŘENÍ SPOLEČENSTVÍ Směrnice Rady (EHS) č. 3911/92 z 9. prosince 1992 o exportu kulturního zboží. Novelizována následujícím opatřením: Směrnice Rady č. 2469/96 ze 16. prosince 1996. CÍL Harmonizované kontroly exportu kulturního zboží na vnějších hranicích Společenství.

9

3. Legislativa Evropské unie Právní systém v EU je složitý. Ale každý malý a středně velký podnik by měl mít všeobecné znalosti různých právních zdrojů, protože ty stále více ovlivňují každodenní činnosti společností. V této kapitole uvádíme přehled právního systému v EU a uvádíme nejdůležitější legislativu co se týče volného pohybu zboží.

3.1 Právní systém v EU: přehled V rámečku 3 uvádíme souhrnný seznam právních zdrojů práva Společenství. Rámeček 3 Právo Společenství: souhrnný seznam právních zdrojů Primární právo Společenství Smlouvy Sekundární právo Společenství směrnice, direktivy, rozhodnutí, doporučení a názory (a: normy) Další zdroje dohody podle mezinárodního práva, všeobecné právní principy, dohody mezi jednotlivými členskými státy

Všechny tyto Smlouvy (např. Smlouva o ES a Evropský akt) společně se nazývají ‘primární právo Společenství’. Tyto smlouvy jsou základem Společenství. ‘Sekundární právo Společenství’ uvádí primární legislativu do konkrétních podmínek a nabízí rámec pro implementaci legislativy. Při těchto hlavních zdrojích práva Společenství existují i další zdroje. Tyto jsou vzpomenuty v rámečku 3 bez dalšího vysvětlení. Sekundární legislativa Společenství zahrnuje několik typů právních nástrojů. Protože mají (většinou) největší a nejbezprostřednější vliv na malé a středně velké podniky, jsou tu stručně projednány. Směrnice jsou zákonem v každém členském státě: závazné pro zemi a všechny občany. Direktivy jsou závazné – pro každý členský stát pro který jsou určené – co se týče cíle, který se má dosáhnout. Nechávají formu a prostředky implementace a uplatňování na vlastní uvážení vnitrostátních institucí členského státu. Členský stát musí začlenit direktivu do vnitrostátního práva. Direktivy jsou většinou podrobné, a mohou mít proto velký praktický vliv na malé a středně velké podniky. Rozhodnutí jsou závazná pro ty, kterým jsou určena. Často se používají na doplnění podrobností do direktiv anebo na aktualizaci direktiv. Proto může být jejich vliv na malé a středně velké podniky podstatný. Doporučení a názory jsou nástroje s doporučujícím charakterem (například rada na změnu praktik, které brání volnému pohybu zboží/. Co se týče volného pohybu zboží, pro malé a středně velké podniky se staly velmi důležitými normy. Normy nejsou právním nástrojem, ale výsledkem směrnic a direktiv. Normalizace je dobrovolný proces založený na konsensu mezi různými hospodářskými činiteli. Vykonávají ji nezávislé orgány pro normalizaci, které jednají na národní, evropské a mezinárodní úrovni. Na základě 'nového přístupu' (viď kapitola 1) Společenství ve zvýšené míře využívá normy ve své politice. Nejdříve v oblasti technické harmonizace, informační a komunikační technologii a veřejném obstarávání, později i v oblastech jako jsou životní prostředí, doprava, energie, konkurenceschopnost a ochrana spotřebitele. Další informace najdete 10

ABC práva Společenstva, Evropská komise, 115 stran. Katalogové číslo: PD-25-99-221-EN-C Účelem této publikace je vysvětlení evropského právního pořádku. Je určený především neprávníkům a pokouší se popsat Smlouvy způsobem srozumitelným laikovi (Zdroj: EU).

3.2 Volný pohyb zboží: nejdůležitější legislativa V tomto pracovním nástroji nemůžeme vzpomenout celou legislativu týkající se volného pohybu zboží. Proto v tomto odstavci uvádíme výběr nejdůležitější legislativy.

Všeobecná legislativa Direktiva Komise 66/683/EHS ze 7. listopadu 1966 odstraňující všechny rozdíly mezi zacházením s domácími výrobky a výrobky, které se podle článků 9 a 10 musí přijmout do volného pohybu, co se týče zákonů, směrnic anebo správních ustanovení zakazujících použití vzpomínaných výrobků a nařizujících použití domácích výrobků anebo zvýhodňujících jejich použití. Oficiální věstník č. 220 , 30/11/1966 str. 3748 3750 Cíl: vytvořit systém volného pohybu výrobků, bez rozdílů v zacházení. Změny: Novelizována Oficiálním věstníkem (OJ L 013 19.01.1970 str.1) Direktiva Komise 70/50/EHS z 22. prosince 1969, založena na ustanovujícím článku 33 (7), o zrušení opatření, kterých účinek je ekvivalentní kvantitativním omezením dovozů, a na které se nevztahují jiné ustanovení přijaté na základě Smlouvy o EHS Oficiální věstník L 013 , 19/01/1970 str. 0029 0031 Cíl: zrušit opatření, která stěžují dovoz, anebo ho dělají dražším než je použití domácí produkce. Direktiva Rady 83/643/EHS z 1. prosince 1983 o usnadnění fyzických inspekcí a správních formalit co se týče přepravy zboží mezi členskými státy Oficiální věstník L 359 , 22/12/1983 str. 0008 – 0011 Cíl: usnadnit přepravu zboží mezi členskými státy stanovením pravidel týkajících se fyzických inspekcí a správních formalit. Změny: Novelizována Oficiálním věstníkem (OJ L 024 27.01.1987 str.33) Novelizována Oficiálním věstníkem (OJ L 187 13.07.1991 str.47) Direktiva Rady 85/374/EHS z 25. července 1985 o aproximaci zákonů, směrnic a správních ustanovení členských států, týkajících se zodpovědnosti za chybné výrobky Oficiální věstník L 210 , 07/08/1985 str. 0029 0033 Cíl: zjednodušit regulaci týkající se zodpovědnosti výrobců za chybné výrobky. Změny: Začleněna do (OJ L 001 03.01.1994 str.263) Začleněna do (OJ L 001 03.01.1994 str.321) Novelizována Oficiálním věstníkem (OJ L 141 04.06.1999 str.20) Direktiva Rady 92/50/EHS z 18. června 1992 týkající se koordinace procedúr na přidělení kontraktů veřejné služby Oficiální věstník L 209 , 24/07/1992 str. 0001 0024 Finské zvláštní vydání....: Kapitola 6 Díl 3 str. 139 Švédské zvláštní vydání...: Kapitola 6 Díl 3 str. 139 Cíl: stanovit pravidla týkající se koordinace procedur na přidělení kontraktů veřejné služby. Změny: Viz (OJ L 199 09.08.1993 str.1) 11

Novelizována Novelizována Oficiálním věstníkem (OJ L 328 28.11.1997 str.1)

194N

Direktiva Rady 92/59/EHS z 29. června 1992 o celkové bezpečnosti výrobku Oficiální věstník L 228 , 11/08/1992 str. 0024 0032 Cíl: zabezpečit, aby byly výrobky uvedeny na trh bezpečné, protože neexistují specifické ustanovení v předpisech práva Společenství, upravující bezpečnost příslušných výrobků. Direktiva Rady 93/5/EHS z 25. února 1993 o pomoci Komisi a spolupráci členských států na vědeckém prozkoumaní otázek týkajících se jídla Oficiální věstník č. L 052 , 04/03/1993 str. 0018 0021 Finské zvláštní vydání....: Kapitola 15 Díl 12 str. 87 Švédské zvláštní vydání...: Kapitola 15 Díl 12 str. 87 Cíl: zabezpečit, aby kompetentní orgány a instituce členských států spolupracovaly s Komisí a poskytly jí pomoc, kterou potřebuje při vědeckém prozkoumaní otázek veřejného zájmu týkajícího se jídla. Změny: Novelizována Oficiálním věstníkem (OJ L 024 27.01.1987 str.33) Novelizována Oficiálním věstníkem (OJ L 187 13.07.1991 str.47) Direktiva 98/6/ES Evropského parlamentu a Rady ze 16. února 1998 o ochraně spotřebitele při označování cen výrobků nabízených spotřebitelem Oficiální věstník L 080 , 18/03/1998 str. 0027 – 0031 Cíl: dosáhnout označování prodejní ceny a ceny na měrnou jednotku výrobků nabízených obchodníky spotřebitelům za účelem zlepšení informovanosti spotřebitele a ulehčení porovnávání cen. Direktiva 98/34/ES Evropského parlamentu a Rady z 22. června 1998 stanovující proceduru na poskytování informací v oblasti technických norem a předpisů Oficiální věstník L 204 , 21/07/1998 str. 0037 0048 Cíl: zavést proceduru na poskytování informací v oblasti technických norem a předpisů. Změny: Novelizována Oficiálním věstníkem (OJ L 217 05.08.1998 str.18) Direktiva Rady 2000/47/ES z 20.července 2000 novelizující direktivy 69/169/EHS a 92/12/EHS co se týče dočasných kvantitativních omezení dovozu piva do Finska Cíl: zavést dočasná kvantitativní omezení dovozu piva do Finska.

Zvláštní legislativa Nový přístup ‘Nový přístup’ představuje inovační způsob technické harmonizace. Uvádí – kromě jiného – jasné oddělení zodpovědnosti mezi zákonodárcem ES a evropskými normovacími orgány CEN, CENELEC a ETSI v právním rámci připouštějícím volný pohyb zboží. Od roku 1987 postupně vstoupilo v platnost asi 20 direktiv, přijatých na základě nového přístupu a globálního přístupu. Tyto direktivy – vzpomenuté v níže uvedené tabulce – měly dvojitý účel vytvoření stejného hracího pole pro volný oběh zboží na vnitřním trhu, a zabezpečení vysoké úrovně ochrany. Společným prvkem této legislativy je, že je omezena na přijetí povinných základních požadavků, definic vhodných procedur hodnocení shody a zavedení označování CE (CE – značka na označování shody) (viď kapitola 1). Na základě této koncepce se podnikům poskytuje největší možný výběr způsobu plnění svých povinností. Úlohou evropských orgánů pro normalizaci je vypracování technických specifikací, které nabízejí jednu cestu na splnění těchto povinností.

12

Direktiva (jako se zmiňuje v teto příručce)

Číslo direktivy, Datum aplikace Změna

1. Nízkonapěťové zařízení 1

73/23/EHS 93/68/ EHS 87/404/ EHS 90/488/ EHS 93/68/ EHS 88/378/ EHS 93/68/ EHS 89/106/ EHS 93/68/ EHS 89/336/ EHS 92/31/ EHS 93/68/ EHS (98/13/ES) 2 98/37/ES

2. Jednoduché tlakové nádoby 3. Hračky 4. Stavební výrobky 5. Elektromagnetická kompatibilita

6. Strojové vybavení 3

98/79/ES 89/686/ EHS 93/68/ EHS 93/95/ EHS 96/58/ES Neautomatické vážící nástroje 90/384/ EHS 93/68/ EHS Aktivní implantabilní lékařské 90/385/ EHS přístroje 93/42/ EHS 93/68/ EHS Plynové spotřebiče 90/396/ EHS 93/68/ EHS Boilery na teplou vodu 92/42/ EHS 93/68/ EHS Stavební výbušniny 93/15/ EHS Lékařské přístroje 93/42/ EHS 98/79/ES Potenciální výbušné ovzduší 94/9/ES Rekreační řemeslo 94/25/ES Výtahy 95/16/ES Chladící spotřebiče 96/57/ES Tlakové zařízení 97/23/ES Telekomunikační koncové zařízení 98/13/ES

7. Osobní ochranné zařízení

8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19.

4

20. In vitro diagnostické lékařské 98/79/ES přístroje 21. Rádiové a telekomunikační 99/5/ES 5 koncové zařízení Balení odpad

a

obalový 94/62/ES

30/6/96

19/8/74 1/1/95 1/7/90 1/7/91 1/1/95 1/1/90 1/1/95 27/6/91 1/1/95 1/1/92 28/10/92 1/1/95 6/11/92 1/1/93 1/1/93 1/1/95 1/1/95 7/6/00 1/7/92 1/1/95 29/1/94 1/1/97 1/1/93 1/1/95 1/1/93 1/1/95 1/1/97 1/1/92 1/1/95 1/1/94 1/1/95 1/1/95 1/1/95 7/6/00 1/3/96 16/6/96 1/7/97 3/9/99 29/11/99 6/11/92 1/5/92 1/1/95 7/6/00 8/4/00

Konec předchozího období 1/1/97 1/1/97 1/7/92 1/1/97 1/1/97 1/1/97 31/12/95 1/1/97 31/12/94 31/12/94 31/12/96 1/1/97 30/6/95 1/1/97 31/12/02 1/1/97 31/12/94 14/6/98 31/12/95 1/1/97 31/12/97 1/1/97 31/12/02 14/6/98 30/6/01 30/6/03 16/6/98 30/6/99 29/5/02

7/12/03 7/12/05 7/4/00 7/4/01

31/12/99

13

(1)Tato direktiva – vypracovaná v roce 1973 předtím, než byla vytvořená koncepce nového přístupu a globálního přístupu – byla do jisté míry připojená v roce 1993 k jiným direktivám nového přístupu. (2)Toto není modifikace direktivy týkající se elektromagnetické kompatibility, ale má vliv na její aplikaci. (3)Tato direktiva kodifikuje do jediného textu Direktivu 89/392/EHS, jak byla modifikována Direktivami 91/368/EHS, 93/44/EHS a 93/68/EHS. Datum aplikace je založený na původních direktivách. (4)Tato direktiva kodifikuje do jediného textu Direktivu 91/263/EHS, jak byla modifikovaná Direktivou 93/68/EHS a doplňující Direktivou 93/97/EHS. Datum aplikace je založený na původních direktivách. (5)Tato direktiva nahradí direktivu o telekomunikačním koncovém zařízení.

Nový přístup na internetu: www.europa.eu.int/comm/enterprise/regulation/index.htm

Normy Rozhodnutí Rady z 1999-10-28 o "Úloze normalizace v Evropě” Rozhodnutí je publikované v OJ C 141 z 2000-05-19 Správa Komise z 1998-05-13 Rady a Evropskému parlamentu o "Efektivnosti a zodpovědnosti evropské normalizace podle nového přístupu" - COM (98) 291 Tato zpráva opisuje vztah mezi novým přístupem a normalizací, a zdůrazňuje potřebu zodpovědnosti v normalizaci. Kromě toho naznačuje, jako se může hodnotit efektivnost, a formuluje množství návrhů na zlepšení efektivnosti. Další informace naleznete Studia o vlive normalizace kvantitativně a kvalitativně analyzuje, které aspekty hospodářství a společnosti byly ovlivněné normami a do jaké míry Nový přístup k technické harmonizaci a normalizaci přehled normalizace a harmonizovaných norem podle nového přístupu. Normalizace podle nového přístupu představuje společné úsilí CEN, CENELEC a ETSI o poskytování informací o normách a cestách do procesu normalizace.

Evropské organizace pro normalizaci CEN CENELEC ETSI

Evropský výbor pro normalizaci. Evropský výbor pro elektrotechnickou normalizaci. Evropský institut pro telekomunikační normy

Starý přístup ‘Starý přístup’ zahrnuje legislativu, týkající se několika průmyslových odvětví. Toto je uvedeno v ‘Růžové knize DG Enterprise. Tento strukturální seznam zkušeností uvádí odkazy na existující legislativu Společenství a další opatření, které řídí DG Enterprise. Toto generální ředitelství zahrnuje politiku týkající se malých a středně velkých podniků (SME). V současnosti není tato kniha k dispozici na internetu, ale měla by tam být v roce 2001. Obsahuje legislativu EU v následujících oblastech: • • • • •

Motorové vozidla Potraviny Chemikálie Farmaceutika Kosmetika

14

• • • • • •

Právní metrologie a balení Rizika spojena s elektřinou a elektrickými zařízeními Spotřebitelé Další skupiny výrobků Horizontální a procedurální opatření Průmyslová politika

Legislativa týkající se těchto odvětví je enormně veliká a podrobná. Například existují stovky relevantních předpisů týkající se motorových vozidel. Proto uvádíme jenom tento seznam skupin výrobků.

15

4. Vliv na malé a středně velké podniky Jednotný trh Evropské unie – s 370 miliony spotřebitelů a miliony podniků – je největší v průmyslově vyspělém světě. Zrušení vnitřních tarifů oživilo příslušné hospodářství. Spotřebitelé profitují z nižších cen a dostupnosti širší škály zboží. Ale jaké byly účinky na společnosti? A jaké jsou nejdůležitější bariéry pro malé a středně velké podniky v současnosti?

4.1 Přístup na evropský trh Evropa se za posledních asi čtyřicet let změnila ze silně fragmentovaného trhu na vnitřní trh, ve kterém je možný volný pohyb zboží. Společnosti, které působí v EU, profitují z následujících charakteristik vnitřního trhu: • zrušené jsou všechna cla mezi členskými státy • zboží přecházející přes vnitřní hranice Společenství už nepodléhá celním kontrolám na hranicích • při obchodování se zbožím mezi podniky v členských státech se daň z přidané hodnoty (DPH) vybírá v členském státě, do kterého se zboží dopravuje v sazbách a podle podmínek toho členského státu • na dovozy z třetích zemí se aplikuje společné celní tarify. Díky vnitřnímu trhu se velmi ulehčil export. Navíc je cenově efektivnější prodávat zboží v jiném členském státě díky odstranění cel a celních kontrol na hranicích. Společnosti které exportují, profitují z úspor z velkosériové výroby, jejichž výsledkem jsou nižší výrobní náklady. Díky tomuto mohou lépe konkurovat americkým a japonským společnostem, které mají již dlouho veliké integrované domácí trhy. Zejména malé a středně velké podniky, které vyrábějí a uvádějí na trh zboží pro pevné trhy, mohou profitovat z vnitřního trhu, protože jejich domácí trh je omezený. Podle průzkumu Intrastatu dvě ze třech společností profitují z jednotného trhu. EOS Gallup Business Surveys zřetelně ukazuje, že index spokojnosti, co se týče působení vnitřního trhu, ustavičně roste. V rozsahu od nuly do 100 byl v roce 2000 index 64, přičemž v roce 1997 to bylo 52. V těchto průzkumech byly zkoumány i různé důležité aspekty vnitřního trhu. Rámeček 4 ukazuje, že vnitřní trh v průměru funguje správně. Rámeček 4 Jak společnosti hodnotí vnitřní trh v rozsahu od 0 do 100? (EU-průměr) Nákup a prodej výrobků a služeb bez překážek Konkurence je volná a čestná Právní rámec podporuje obchodní činnosti Předpisy se aplikují účinně a nestranně

70 67 64 63

Zdroj: EOS Gallup Survey, 2000.

16

4.2 Hlavní bariery pro malé a středně velké podniky Ačkoliv v EU existuje volný pohyb zboží, malé a středně velké podniky ještě stále čelí problémům na vnitřním trhu. V rámečku 5 je uvedených deset nejdůležitějších problémů, kterým čelí malé a středně velké podniky.

Rámeček 5 Nejdůležitější překážky na vnitřním trhu pro malé a středně velké podniky (malé a středně velké podniky s více než 20 zaměstnanci), uspořádány podle důležitosti 1. Dodatečné náklady na harmonizaci výrobků s vnitrostátními specifikacemi 2. Neobvyklé testování, certifikace anebo schvalovací procedury 3. Státní pomoc podporující konkurenci; těžkosti týkající se systému DPH a procedur DPH 4. Nevhodné právní odvolací mechanizmy (porušení zmluv) 5. Diskriminační daňový režim; nedostatečné právní zabezpečení přeshraničních kontraktů/ transakcí 6. Omezení přístupu na trh/existence výhradních sítí 7. Nedostatečná ochrana před porušením autorského práva (pirátstvím) a falšováním 8. Nákladné financování příprav na přeshraniční transakce 9. Diskriminační praktiky poskytování povolení na trzích veřejného obstarávání 10. Požadovaná práva anebo licence v rukách místních konkurentů. Zdroj: Tabulka výsledků jednotného trhu.

Toto uspořádání je značně stabilnější v porovnání s předcházejícími průzkumy. Překážky ovlivňují podniky různým způsobem. V průměru mají malé a středně velké podniky tendenci hlásit méně překážek než velké společnosti. Je to pravděpodobně díky jejich flexibilnímu přístupu. Na druhé straně překážky, kterým čelí, je mnohem těžší překonat, protože nemají dostatek prostředků (např. personál právníků a jiných specialistů), které větší společnosti mají. Veliké firmy (zaměstnávající více 250 osob) vnímají těžší překážky týkající se státní pomoci a omezení přístupu na trh v důsledku práv a licencí v rukách místních konkurentů. Následující překážky jsou důležitější pro malé a středně velké podniky než pro velké společnosti: • nedostatečné právní zabezpečení přeshraničních kontraktů/transakcí • nevhodné právní odvolací mechanizmy na řešení porušení smluv • nedostatečná ochrana před pirátstvím a falšováním.

17

5. Vyhlídky Strategie vnitřního trhu, schválená v Radě Evropy v Helsinkách (listopad 1999), načrtává strategické cíle pro vnitřní trh Evropské unie na následujících pět let a zavádí mechanizmy na sledování a aktualizaci cílových činností.

5.1 Strategie vnitřního trhu Strategické cíle jsou všeobecně definovány jako: • zlepšení efektivnosti trhu produktů a kapitálového trhu EU • zlepšení podnikatelského prostředí • využívání vymožeností vnitřního trhu v měnícím se světě • zlepšení kvality života občanů. 2000 Review (Přehled 2000) strategie vnitřního trhu pomáhá zaměřit pozornost na to, co třeba udělat a zaměřuje úsilí na cíle stanovené Radou Evropy v Lisabonu v roce 1998. Priority pro činnost 2000 Review jsou:

Zlepšení efektivnosti trhu produktů a kapitálového trhu Společenství • •

•

rychlá dohoda o předpisu vytvářejícím patent Společenství je nevyhnutelná pro stimulování investování, výzkumu a inovace další liberalizace v oblastech jako plyn, elektrická energie, poštovní služby a doprava je potřebná, protože konkurence vyvolává nižší ceny, inovační služby a nová pracovní místa. Členské státy musí především dokončit liberalizaci evropských trhů energie, trhů elektronické komunikace a dohodnout se na dalších krocích v liberalizaci poštovních služeb. plně integrované finanční trhy. Rok 2005 byl stanoven jako konečný termín pro dokončení Akčního plánu finančních služeb a rok 2003 pro plnou implementaci Akčního plánu rizikových investicí.

Zlepšení podnikatelského prostředí

• • • • •

podporování konkurence. Členské státy musí pracovat na snížení celkové úrovně státní pomoci zlepšení integrace služeb. Komise vytvoří novou strategii na odstranění přetrvávajících bariér obchodu se službami s cílem zabezpečení 3% růstu z roku na rok v tomto sektoru. Klíčovým prvkem bude dokončení regulačního rámce pro elektronické obchodování snížení zátěže. Komise navrhne do konce června 2001 novou integrovanou regulační a zjednodušující iniciativu liberalizace trhů veřejného obstarání. Rychlé přijetí nových, racionalizovaných pravidel, které budou obsažené v legislativním souboru, který bude navržen v bezprostřední budoucnosti, je podstatné pro vytvoření skutečně liberalizovaného trhu pro veřejné obstarávání odstranění daňových deformací. Nečestná daňová konkurence nadále deformuje volný obchod se zbožím a službami.

Využívání vymožeností vnitřního trhu v měnícím se světě •

vnitřní trh by měl být racionalizovaný a připravený sloužit rozšíření Unie. Dostupné nástroje – zejména spojování, technická pomoc a investice poskytované programem Phare – by se měly teď zaměřit na zlepšení kvality správní infrastruktury, zejména dohledu nad bankovnictvím, pojišťovnictvím a cennými papíry.

Zlepšení kvality života občanů •

posilnění práv vnitřního trhu a prohloubení dialogu s občany a podniky. Dialog s občany a podniky využívá jako kanál internet. Nejenom na zpřístupnění informací, ale i na sbírání názorů

18

a zkušeností o tom, jako vnitřní trh funguje v praxi, což zase informuje tvorbu politiky. Tento nástroj se bude nadále rozvíjet. Důležité je zvláště najít efektivní, rychlá a jednoduchá řešení pro občany a podniky, které čelí problémům, posilňující jejich práva. Komise, konající na návrh Evropského parlamentu, uspořádá Fórum o vnitřním trhu na prozkoumaní záležitostí občanů a podniků a na zlepšení existujících nápravných mechanizmů.

5.2 Navrhovaná nová pravidla Návrhy na direktivy založené na principech nového přístupu: Články o vzácných kovech

COM/93/322 konečné a COM/94/267 konečné

Instalace lanové dráhy navržené na přepravu cestujících COM/93/646/ konečné Označování balení

COM/96/191 konečné

Emise hluku

COM/98/46 konečné

19

6. Jak profitovat z vnitřního trhu: kontrolní seznam Vnitřní trh velmi ulehčil exportování. Ale samozřejmě je to podnikatel – a jedině podnikatel – který se rozhodne, jestli bude anebo nebude exportovat. Prvním krokem k exportování je důkladná příprava. Tady nabízíme kontrolní seznam, který může být užitečný pro každý malý a středně velký podnik, který plánuje exportování. Toto je základní kontrolní seznam. To znamená, že obsahuje nejdůležitější otázky, na které musíte odpovědět. Šest základních prvků seznamu jsou: • • • • • •

příprava a všeobecná orientace průzkum trhu výrobek distribuční kanál cena propagace

A. Příprava a všeobecná orientace Zformulujte své ‘vyhlášení poslání. Vyhlášení poslání má čtyři důležité prvky: Představa: Poslání: Strategie: Cíle:

co chceme velmi dlouhodobě získat? které problémy chceme řešit našim zákazníkům? způsob jakým chceme dosáhnout naši představu a poslání (dlouhodobě) co chceme dosáhnout v následujících třech létech? (krátkodobě)

Existuje potřeba exportování, vyplývající z vašeho deklarovaného poslání? Existují pro vaši společnost další potřeby exportování? Jste si vědomi toho, že exportování má veliké důsledky pro vaše podnikání? (např. školení personálu, finanční důsledky) Máte čas na to, aby jste se připravili na exportování? Máte finanční prostředky na to, aby jste se připravili na exportování? Například: možná bude potřebné změnit váš výrobek (podstatně). Může si vaše společnost dovolit náklady na specifický vývoj výrobku? Nebylo by snad lepší, kdyby jste své úsilí zaměřili na domácí trh? Které trhy? Udělejte si užší výběr vývozních trhů, které nejvíce vyhovují vaší společnosti. Vyberte si: omezte se na jeden cílový trh.

20

B. průzkum trhu Shromážděte všeobecné informace o vybrané zemi co se týče: • kultury (obchodování) • jazyka • zákonů atd. Existují v cílové zemi předpisy které tvoří překážky exportu vašeho výrobku? Shromážděte specifické informace o cílovém trhu. Jak veliký je? Jaká je roční míra růstu? Jaký je hlavni rozvoj/trendy, které ovlivňují tento trh a růst trhu? Shromážděte specifické informace co se týče uživatelů/spotřebitelů na vašem cílovém trhu. Liší se potřeby spotřebitelů na cílovém trhu podstatně od potřeb spotřebitelů na vašem domácím trhu? Jestli ano, jaké jsou ty zvláštní potřeby a přání? Shromážděte specifické informace co se týče konkurentů na cílovém trhu. Jací jsou hlavní konkurenti na cílovém trhu? Jaký je tam podíl na trhu? Jaké jsou hlavní konkurenční výrobky? Udělejte krátkou analýzu silných a slabých stránek těchto výrobků. Co jste se dozvěděli z této analýzy?

Zdroje informací o trzích Zkontaktujte se s jednou anebo dvěma společnostmi ve své zemi, které exportují na váš cílový trh. Toto je jeden z nejrychlejších způsobů získání velkého množství důležitých praktických informací. Místo webových stránek generálního ředitelství pro podnikání (Directorate-General (‘DG’) Enterprise) EU Velmi užitečné, protože nabízí mnoho praktických informací. http://europa.eu.int/comm/enterprise/index_en.htm Má například přímé spojení na ‘Dialogue for business’, ‘One stop internet shop for business’. Tento internetový obchod může poskytnout odpověď na mnoho konkrétních otázek týkajících se exportu. Místo webových stránek generálního ředitelství pro vnitřní trh (Directorate-General (‘DG’) Internal Market) EÚ Najděte takzvanou ‘Single Market Review Series’ (Hodnotící série o jednotném trhu). Série je publikována ve spolupráci Úřadu pro oficiální publikace Evropských společenství a Kogan PageEarthscan ve jménu Evropské komise. Svazky uvedené v seznamu na tomto místě webových stránek poskytují podrobný přehled všech aspektů jednotného trhu. Například: nahlížení do specifických průmyslových odvětví. http://europa.eu.int/comm/internal_market/studies.htm Economist Intelligence Unit (Hospodářská sledovací jednotka) Důležitým zdrojem informací je i Hospodářská sledovací jednotka. Tato průzkumná jednotka z mezinárodního časopisu The Economist (Ekonom) dělá takzvané ‘Country Reports’ (Správy o krajinách) z EU a jiných zemí. Tyto zprávy o zemích obsahují mnoho všeobecných informací o příslušné zemi (i adresy). Celex 21

Toto je vícejazyčná databanka EU. Zde najdete celou legislativu EU a další důležité informace. http://europa.eu.int/celex/htm/celex_en.htm Euro Info Centers (Evropská informační centra) v zemích pomáhá podnikům s informacemi například o předpisech co se týče vnitřního trhu. http://europa.eu.int/comm/enterprise/networks/eic/eic.html Jejich úlohou je navíc podporovat spolupráci pomocí sítě obchodní spolupráce (Business Cooperation Network). Business Cooperation Network (BC-net) (Síť obchodní spolupráce) Tato síť pozůstává asi ze 600 poradců. Jsou navzájem spojeni Centrem obchodní spolupráce (Business Cooperation Center) v Bruselu. BC-net nabízí malým a středně velkým podnikům v členských státech a v některých třetích zemích pomoc v hledání obchodních partnerů. http://europa.eu.int/comm/represent/be/neder/vademecum2/vadenlprog.htm

Další zdroje informací Zprávy o jistém cílovém trhu Zprávy o průmyslu Veletrhy v zemi určení Mezinárodní průmyslové veletrhy

C. Výrobek Jaký výrobek (výrobky) plánujete exportovat? Jsou vaše výrobky ( všeobecně) vhodné na export? Anebo jsou přizpůsobené místním požadavkům? Udělejte krátké analýzy silných a slabých stránek výrobku (výrobků), které jste si vybrali na export. Je samotný výrobek (co se týče technických specifikací) schopný konkurence na vývozním trhu? Musí se váš výrobek přizpůsobit cílovému trhu? (shoda s předpisy EU) Zkontrolujte s legislativou ‘starého’ a ‘nového přístupu’ uvedenou v kapitole 3 tohoto pracovního nástroje. Důležité: váš výrobek může podléhat více než jedné direktivě a normě EU CE označování (CE=Conformité Européenne) je povinné pro veliký počet průmyslových výrobků. Evropská informační centra vám mohou pomoci zjistit, jestli je CE označování povinné. Existují čtyři výjimky z volného pohybu zboží Patří váš výrobek do jedné ze čtyř skupin výrobků zmíněných v kapitole 2? Jestli je váš výrobek ‘vysoce rizikovým’ výrobkem, mohl by ho prozkoumat ‘obeznámený orgán’. To je organizace, která zkoumá, jestli výrobek splňuje požadavky relevantní direktivy (viz. kapitola 3). Je testování potřebné? Testovací procedury stojí mnoho peněz a mnoho času. Máte finanční prostředky a čas?

22

Není váš výrobek imitací? Není váš výrobek v rozporu s patenty? Splňuje vaše balení místní předpisy? Myslíte si, že je potřebné žádat o patent? Značky a modely mohou být také chráněny. Je potřebné je chránit? Splňuje kvalita výrobku požadavky uživatelů/spotřebitelů na cílovém trhu?

D. Tvorba cen Jaké jsou ceny nejdůležitějších konkurenčních výrobků na cílovém trhu? Může váš výrobek – co se týče ceny – ještě stále konkurovat na cílovém trhu, když se započítají všechny náklady? Dodatečné náklady vyplývající z exportu jsou: • testovací procedury • balení • doprava • skladování • pojištění (např. vývozní úvěrové pojištění, pojištění dopravy zboží) • náklady naší banky • vývozní dokumenty • pověření zástupce (zástupců).

E. Distribuční kanál (kanály) Distribuujete výrobek sami (přímá distribuce) anebo pověřujete distribucí jiné (nepřímá distribuce)? Jestli má cílový trh omezený počet potenciálních klientů, je pravděpodobně levnější vybrat si přímý přístup. Existuje několik způsobů přímé a nepřímé distribuce. Přímá distribuce • na cílovém trhu máte vlastní kancelář • přímý prodej například do velkého maloobchodního řetězce • vývozní spojení (= skupina vývozců) • internet. Nepřímá distribuce • distribuce “piggy back”: váš výrobek předává firma z vaší země, která již exportuje na cílový trh • importér • velkoobchodník.

23

Váš výběr přímé anebo nepřímé distribuce závisí na mnohých faktorech. Například na vašem rozpočtu. Jestli je váš marketingový rozpočet omezený, nejlepším způsobem je pravděpodobně nepřímý export. Jestli plánujete pracovat se zástupcem anebo importérem, jak spolehlivý je tento partner? Má zástupce anebo importér dostatečné znalosti o vašem výrobku? Má zástupce anebo importér dostatečné znalosti o cílovém trhu? Má váš partner profesionální organizaci na prodej? Má váš partner profesionální organizaci na doplňkový servis zákazníkům? Nemá váš partner kolidující závazky vůči dodavatelům konkurenčních výrobků? Jsou dohody s vaším partnerem sepsané ve smlouvě? Zákony které země se aplikují na tuto dohodu? Podle kterých takzvaných ‘INCO podmínek můžete nejlépe dodat zboží? INCO je systém způsobů dodání zboží, který navrhla mezinárodní obchodní komora. Je mezinárodně akceptovaný v obchodu se zbožím.

F. Propagace Jaké propagační prostředky jsou potřebné, aby jste se dostali k potenciálním uživatelům/zákazníkům? Jak velký je rozpočet na propagaci? Vzhledem na tento rozpočet, jaké jsou nejefektivnější propagační nástroje které můžete použít? • přímý marketing • reklama (noviny, časopisy, TV, rádio) • veletrhy • místo webových stránek Potřebujete pomoc reklamní agentury? Anebo můžete dělat propagaci sami?

Dejte si své představy o vývozu – anebo raději váš podrobný plán vývozu – analyzovat odborníkům. Například konzultantovi pro mezinárodní obchod, bankovnímu odborníku anebo odborníku na vývoz z vaší obchodní komory.

Kontaktní místa pro obchod V každém členském státě a v některých státech Evropské hospodářské oblasti existuje kontaktní místo pro obchod. Tato místa nabízejí pomoc, když vývozce narazí na problém v rámci státní správy členského státu. Tato služba je bezplatná. 24

Kontaktní místa najdete na místě webových stránek: http://europa.eu.int/comm/internal_market/cp/bus/intro.htm

________________________________________________________ Vydal Slovenský živnostenský svaz s podporou Evropské komise v rámci projektu Evropské komise v rámci projektu Business Support Programme, kterého hlavním nositelem je UEAPME (Evropská unie řemesla a MSP) se sídlem v Bruselu.

25